Regulace činnosti bank v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví

Regulace činnosti bank v ČR Diplomová práce

Autor:

Bc. Monika Marková Finance

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Alena Klumparová

Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Regulace činnosti bank v ČR“ vypracovala samostatně pod vedením vedoucí diplomové práce a s pouţitím literárních pramenů a publikací, které jsem všechny uvedla v seznamu literatury. Jsem si vědoma, ţe na vytvořenou práci se vztahují práva a povinnosti vyplývající z autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb.). Prohlašuji, ţe elektronická verze mé diplomové práce je shodná s verzí tištěnou a je jejím stejnopisem. Jsem si vědoma, ţe moje práce bude archivována v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Toto stvrzuji svým podpisem.

V Praze dne 25. dubna 2012

Monika Marková

Poděkování: Touto cestou bych ráda poděkovala vyučujícím BIVŠ, a zejména vedoucí práce, paní Mgr. Aleně Klumparové, za metodické a cíleně orientované vedení a veškerou pomoc při řešení a vypracování mé diplomové práce.

Monika Marková

Anotace Předmětem diplomové práce „Regulace činnosti bank v ČR“ je zmapování systému regulace a dohledu ČNB nad bankami v České republice, včetně příslušných právních norem, z pohledu bezpečného podnikání a nakládání s finančními prostředky klientů bank. Zaměřuji se na důvody pro regulaci a dohled, její provádění, rizika podnikání bank a podmínky jejich stanovování a krytí, mimo jiné i z pohledu dopadu na klienty bank. Dále v práci zmiňuji dopad finanční krize v letech 2008/2009 a činnost ČNB jako nejvyššího orgánu bankovního sektoru.

Klíčová slova: regulace, dohled, ČNB, banka, pravidla obezřetného podnikání, riziko, kapitálová přiměřenost

Annotation The aim of the thesis „The Regulation of bank Activities in the Czech Republic“ is mapp the regulation system of CNB and its supervision over the Czech banks, including the relevant legal standards, which were published by ČNB to protect business and handling with money of banks clients. I direct my work at reasons for regulation and supervision, using both of these things as well as danger of banks activities and requirements for determination and protection their clients. I have also mentioned the effect of the financial crisis in the years 2008, 2009 and activities of the ČNB – the highest authority of bank sphere.

Key words: regulation, supervision, CNB, bank, prudential rules, risk, capital adequacy

OBSAH Úvod ...................................................................................................................... 7 1. Regulace a dohled ....................................................................................... 9 1.1. Důvody a cíle bankovní regulace a dohledu............................................. 9 1.2. Stručná historie bankovní regulace a dohledu v České republice .......... 11 1.3. Instituce bankovní regulace .................................................................... 13 1.4. Součásti systému regulace a dohledu bank ............................................ 16 1.4.1. 1.4.2. 1.4.3. 1.4.4.

Podmínky vstupu do bankovního sektoru .......................................................... 17 Pravidla obezřetného podnikání bank................................................................. 25 Povinné pojištění vkladů .................................................................................... 26 Věřitel poslední instance .................................................................................... 28

2. Řídicí a kontrolní systém ......................................................................... 31 2.1. Kontrolní a řídicí orgány banky ............................................................. 33 2.1.1. 2.1.2. 2.1.3.

Představenstvo .................................................................................................... 33 Dozorčí rada ....................................................................................................... 35 Vrcholové vedení................................................................................................ 35

2.2. Systém vnitřní kontroly .......................................................................... 36 2.2.1. 2.2.2.

Compliance ......................................................................................................... 36 Interní audit ........................................................................................................ 37

2.3. Rizika v podnikání bank a jejich řízení .................................................. 39 2.3.1. 2.3.2. 2.3.3. 2.3.4. 2.3.5.

Úvěrové riziko .................................................................................................... 41 Trţní riziko ......................................................................................................... 43 Riziko likvidity ................................................................................................... 44 Operační riziko ................................................................................................... 44 Ostatní rizika ...................................................................................................... 46

3. Kapitálová přiměřenost ........................................................................... 47 3.1. Historický vývoj kapitálové přiměřenosti .............................................. 47 3.2. Zařazování nástrojů a pozic do portfolií ................................................. 50 3.2.1. 3.2.2. 3.2.3.

Obchodní portfolio ............................................................................................. 51 Malé obchodní portfolio ..................................................................................... 52 Investiční portfolio ............................................................................................. 53

3.3. Kapitál..................................................................................................... 53 3.3.1. 3.3.2. 3.3.3. 3.3.4.

Tier 1 .................................................................................................................. 53 Tier 2 .................................................................................................................. 54 Tier 3 .................................................................................................................. 55 Kapitálové limity ................................................................................................ 58

3.4. Kapitálové poţadavky ............................................................................ 59 3.4.1. 3.4.2. 3.4.3.

Kapitálový poţadavek A .................................................................................... 60 Kapitálový poţadavek B..................................................................................... 63 Kapitálové poţadavky k operačnímu riziku ....................................................... 63

4. Ostatní pravidla obezřetného podnikání bank ...................................... 66 4.1. Pravidla angaţovanosti ........................................................................... 66 4.2. Pravidla pro nabývání, financování a posuzování aktiv ......................... 67

4.2.1. 4.2.2. 4.2.3. 4.2.3.1. 4.2.3.2. 4.2.4.

Pravidla pro nabývání aktiv ................................................................................ 67 Pravidla pro financování nabytí aktiv................................................................. 68 Pravidla pro posuzování aktiv ............................................................................ 68 Pohledávky bez selhání dluţníka .................................................................... 69 Pohledávky se selháním dluţníka ................................................................... 70 Ztráty ze znehodnocení....................................................................................... 73

4.3. Uveřejňování informací .......................................................................... 75 4.4. Poskytování informací ............................................................................ 76 5. Výkon bankovního dohledu ..................................................................... 78 5.1. Dohled na individuálním a konsolidovaném základě............................. 79 5.2. Dohled na dálku ...................................................................................... 80 5.3. Dohled na místě ...................................................................................... 82 5.4. Nedostatky v činnosti a opatření k nápravě............................................ 84 5.4.1. 5.4.2. 5.4.3.

Nucená správa .................................................................................................... 85 Odnětí licence ..................................................................................................... 87 Likvidace banky ................................................................................................. 87

Závěr ................................................................................................................... 89 Seznam použité literatury ................................................................................. 92 Seznam použitých termínů a zkratek .............................................................. 95 Seznam grafů, tabulek a schémat .................................................................... 96 Přílohy ................................................................................................................ 97

Úvod Ve všech vyspělých trţních ekonomikách se bankovnictví řadí k nejvíce regulovaným oblastem. Systém regulace a dohledu se skládá ze čtyř základních částí. Jedná se o podmínky vstupu do bankovního sektoru, základní povinností bank, pojištění vkladů a úvěrů věřitele poslední instance. Cílem mé diplomové práce „Regulace činnosti bank v ČR“ je zmapování systému regulace a dohledu ČNB nad bankami v České republice, včetně příslušných právních norem, z pohledu bezpečného podnikání a nakládání s finančními prostředky klientů bank. V první kapitole nazvané „Regulace a dohled“ se budu věnovat teoretickému vymezení regulace a dohledu, zmapuji důvody a cíle dohledu v bankovním sektoru, zaměřím se na vlastní systém regulace a dohledu a na pravidla obezřetného podnikání bank. V následující kapitole nazvané „Řídicí a kontrolní systém“ se zaměřím na řídicí a kontrolní systém a zmapuji základní rizika v podnikání bank, které musí banky brát při svém podnikání na zřetel, a popíši systém vnitřní kontroly bank. Ve třetí kapitole pod názvem „Kapitálová přiměřenost“ se zaměřím na kapitálovou přiměřenost, její historický vývoj, způsoby jejího výpočtu a v neposlední řadě na kapitálové poţadavky k pokrytí identifikovaných rizik. V následující kapitole nazvané „Ostatní pravidla obezřetného podnikání bank“ se zaměřím na stručný popis ostatních pravidel obezřetného podnikání bank a dále na povinnost uveřejňování informací. Poslední kapitolu nazvanou „Výkon bankovního dohledu“ pak věnuji vlastnímu výkonu bankovního dohledu a zde se také zaměřím na nedostatky v činnosti a opatření vedoucí k jejich nápravě. Ke zpracování své diplomové práce pouţiji zejména popisnou metodu, kdy budu čerpat z veřejně dostupných informací, údajů a dat, platné legislativy a analýz a jejich závěrů uveřejňovaných ČNB. V některých případech vysvětlím konkrétní části popisované problematiky na příkladech událostí a stavů v tuzemském bankovním sektoru.

Strana 7

Praktický přínos své diplomové práce očekávám ve shrnutí této problematiky, zhodnocení a prezentaci svého názoru na celkový systém regulace, dohledu a obezřetnosti podnikání bank v ČR včetně komentáře intenzity vlivu ČNB na ostatní banky. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o rozsáhlou problematiku a pro prezentaci závěrů je třeba znalostí daného oboru, rozhodla jsem se, ţe má diplomová práce není určena laické veřejnosti, ale veřejnosti s oborovou znalostí. Této cílové skupině by má práce měla přinést stručné, ucelené shrnutí zvoleného tématu, vysvětlení historického vývoje a vlivu poslední finanční krize na podnikání bank.

Strana 8

1. Regulace a dohled Funkci regulátora a dohledové instituce v bankovním sektoru v České republice plní ČNB. Pod pojmem bankovní regulace označujeme stanovení pravidel (vznik, činnost, působnost a zánik bank) pro podnikání v bankovním sektoru, která jsou stanovena legislativou. Následné provádění kontrol, zda nastavená pravidla jsou dodrţována, označujeme jako výkon dohledu nad bankami. V případě porušení pravidel se uplatňují sankce – moţnost ţádat okamţitou nápravu, uloţit pokutu, omezit některé činnosti nebo dokonce i odebrat licenci.

1.1. Důvody a cíle bankovní regulace a dohledu Aby nedocházelo k ohroţení vkladů klientů, ke ztrátě důvěry v jednotlivé banky, či dokonce i celý bankovní sektor, musí být regulovány. Banka představuje podnikatelský subjekt, jehoţ hlavním cílem je dosáhnout zisku a obstát v konkurenčním prostředí. Podniká převáţně s cizím kapitálem (se zdroji klientů) na svůj účet a riziko, které při svých činnostech neustále podstupuje. Vkladatel představuje věřitele banky. Vloţí do ní své peníze, ale nemůţe ovlivnit její činnost. Nepodílí se na jejím zisku, avšak na riziku insolvence banky ano. Platí zde přímá úměra mezi ziskem a rizikem. Čím větší riziko banka podstupuje, tím můţe dosáhnout vyššího zisku, ale také ztráty. Snaha dosáhnout maximální rentability svého kapitálu můţe vést aţ k neobezřetné expanzi banky. Současně vkladatel je v informační asymetrii, co se týká aktuální finanční situace konkrétní banky, u níţ má uloţeny své peníze. Podnikání bank však můţe způsobit i řadu škod nejen vkladatelům a akcionářům banky. Krachy bank mají nepříznivý dopad na důvěryhodnost celého bankovního sektoru. Klienti ztrácí důvěru i ve finančně zdravé bankovní ústavy. V závěru můţe dojít aţ ke ztrátě důvěry v měnu a v celkovou finanční stabilitu země.

Strana 9

Případná insolvence banky by měla dopad na:  věřitele a vkladatele do výše jejich pohledávek;  akcionáře do výše vloţeného kapitálu;  fond pojištění vkladů;  v případě systémového rizika na stát;  případně na vkladatele ostatních bank, či samotné další banky (např. hromadné výběry vkladů apod., mající za následek sníţení likvidity v bankovním sektoru).

Z výše uvedených rizik a jejich dopadů jak na vkladatele, tak na systém jako celek, lze odvodit důvody bankovní regulace a dohledu, které jsou jak makroekonomické, tak i mikroekonomické:  mikroekonomickým důvodem je ochrana zájmů klientů a podpora efektivního, stabilního, bezpečného a důvěryhodného bankovního systému v dané ekonomice;  makroekonomický důvod spočívá ve vytvoření vhodných podmínek pro růst makroekonomických ukazatelů a ve vytvoření prostoru pro provádění měnové politiky.

Dále pak můžeme odvodit základní cíle bankovní regulace a dohledu. Jimi jsou: 1  prevence realizace systémového rizika systémovou událostí;  zastupování zájmů vkladatelů bank z hlediska jejich vkladů (sníţení míry znehodnocení jejich vkladů). Cíle regulace a dohledu lze blíže specifikovat takto:2  zajištění spolehlivosti a bezpečnosti bankovního systému v dané ekonomice – slouţí k efektivní alokaci dočasně volných peněţních prostředků;  zajištění potřebných informací pro investory – absence informací pro investory zvyšuje riziko investice a sniţuje důvěryhodnost bankovního sytému;  zajištění základní úrovně ochrany vkladatelů – vklady v bankách jsou vystaveny riziku podnikání banky, vkladatelé se nachází v informační asymetrii a určité bezpečnostní záruky sniţují riziko investice, například pojištění vkladů; 1

BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 107. 2 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 2001, 782 s. ISBN 80-7261-051-1, s. 126-127. Strana 10

 zajištění

základní

úrovně

ochrany

bankovního

systému

před

nekalými

praktikami – slouţí k zajištění důvěryhodnosti bankovního systému.

Schéma 1. Základní cíle regulace a dohledu bank

Zdroj: REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 2001, 782 s. ISBN 80-7261-051-1, s. 127.

1.2. Stručná historie bankovní regulace a dohledu v České republice V České republice se bankovní regulace a dohled začíná vyvíjet v roce 1990 v návaznosti na bankovní reformu. V naší ekonomice vznikl dvoustupňový bankovní systém a byla zahájena transformace k trţní ekonomice. Do této doby byl na našem území jednostupňový bankovní systém, který nebylo zapotřebí regulovat, protoţe banky byly řízeny centrální bankou (SBČS) direktivně pomocí plánů. V centrálně plánované ekonomice působil omezený počet bank včele s dominantní centrální bankou. Bankovní instituce měly odlišnou úlohu, neţ mají dnes. V jednostupňovém bankovním systému centrální banka prováděla operace, které v současné době centrálním bankám nepřísluší. Vykonávala nejen funkce centrální banky, ale také banky obchodní.

Strana 11

Ostatní banky neměly téměř ţádné pravomoci, tudíţ regulace v centrálně plánované ekonomice byla zbytečná. Vznik dvoustupňového systému oddělil funkci centrální banky a komerčního bankovnictví. Centrální banka se jiţ zabývá pouze činnostmi náleţícími centrálním bankám v trţní ekonomice a na komerční funkci se specializují obchodní banky. Dvoustupňový systém je spojen s vytvořením systému regulace a dohledu. Díky mírným pravidlům vstupu do odvětví se počet bank výrazně zvýšil a centrální banka (SBČS, následně od 1. 1. 1993 ČNB) začala postupně vytvářet systém regulace a dohledu. Nejprve byla stanovena pravidla pro vstup do odvětví, která se několikrát upravovala. Jiţ od roku 1990 se postupně vyvíjely základní povinnosti bank. Na přelomu roku 1993 - 1994 ČNB začala vystupovat jako věřitel poslední instance. V neposlední řadě se součástí regulace a dohledu stalo pojištění vkladů.3 Systém bankovního dohledu se začal vytvářet počátkem roku 1992 a kladl důraz na dodrţování právně vynutitelných uzákoněných pravidel a postupů. SBČS vycházela při jejich stanovení zejména z centrálního bankovního systému USA (Federal Reserve System) a například také z mezinárodní legislativní úpravy regulace podnikání bank. V roce 1991 se stala členem Skupiny pro otázky bankovního dohledu. Skupina se utvořila při Basilejském výboru pro bankovní dohled. Zákony č. 22/1992 Sb., o SBČS a zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, které byly přijaty v roce 1992, souvisely převáţně s upevněním pravomocí SBČS při vydávání regulatorních pravidel a při výkonu dohledu.4 Druhou významnou událostí byl rozpad Československa 1. 1. 1993, kdy se SBČS rozdělila na dvě části. V České republice začala působit nová centrální banka – Česká národní banka (ČNB) a na Slovensku Národní banka Slovenska.

3

REVENDA, Zbyněk; DVOŘÁK, Petr. Analýza systému regulace a dohledu bank v České republice (se zaměřením na pojištění vkladů, věřitele poslední instance a finanční deriváty). Studie 2/1997 národohospodářského ústavu Josefa Hlávky. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1997, 60 s. ISBN neuvedeno, s. 5-6. 4 KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ, Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Praha: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-80-87225-06-6, s. 121. Strana 12

Schéma 2. Bankovní systém Československa 1970 – 1989

Zdroj: REVENDA, Zbyněk; DVOŘÁK, Petr. Analýza systému regulace a dohledu bank v České republice. Studie 2/1997. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1997, 60 s. ISBN neuvedeno, s. 5.

1.3. Instituce bankovní regulace V řadě zemí provádí bankovní regulaci a dohled více institucí zároveň. Je však nezbytné, aby vzájemně spolupracovaly. Za základní čtyři instituce bankovní regulace a dohledu můţeme povaţovat: 5  centrální banku;  specializované státní instituce;  specializované vládní instituce;  ministerstva.

5

REVENDA, Zbyněk. Bankovní regulace a dohled. Praha: Nad zlato, 1993, 125 s. ISBN 80-85626-10-1, s. 25. Strana 13

Schéma 3. Subjekty regulace a dohledu bank

Regulující a dohlížející subjekty

Spolupráce

Informace

Regulace a dohled

Externí auditorské firmy

Informace

Regulované a dohlížené subjekty (banky)

Audit


Centrální banka V tomto případě jsou regulujícími subjekty za jakékoliv situace centrální banky. Musíme rozlišovat, zda tuto funkci plní jako jediné v daném státě, nebo ve spolupráci s dalšími institucemi. Centrální banky se minimálně podílí na činnosti dohledu nad bankami. Angaţovanost a zodpovědnost centrálních bank v oblasti bankovní regulace souvisí s mírou samostatnosti (měla by být vysoce samostatná, aby jí nastavená pravidla nemohla jiná instituce zrušit), oprávněním stanovovat pravidla a podílet se na jejich vypracovávání. Centrální banky mají nejlepší informace o místním bankovním sektoru. Nejlépe znají klady a nedostatky systému regulace a dohledu.6 Státní instituce Pod pojmem státní instituce rozumíme instituce zřízené jednotlivými státy v rámci federativního celku. Pravomoci těchto institucí jsou omezeny pouze na tzv. národní obchodní banky. Nemohou svá práva uplatňovat nad bankami s federativním působením a jen výjimečně nad bankovními holdingovými společnostmi. Nejsou výhradně pověřeny bankovní regulací a dohledem. Spolupracují s dalšími institucemi. Pravomoc spočívá v prověřování kritérií autorizace (podmínky pro udělení oprávnění k bankovní činnosti) u kaţdé národní banky.7 6 7

REVENDA, Zbyněk. Bankovní regulace a dohled. Praha: Nad zlato, 1993, 125 s. ISBN 80-85626-10-1. REVENDA, Zbyněk. Bankovní regulace a dohled. Praha: Nad zlato, 1993, 125 s. ISBN 80-85626-10-1. Strana 14

Vládní instituce V řadě zemí jsou za účelem regulace a dohledu zřízeny Speciální vládní instituce. Nejčastěji působí v oblasti investic do cenných papírů, resp. burzovních sluţeb. Mohou být také pověřeny regulací ve standardních bankovních sluţbách. V současné době však jejich význam výrazně klesl, protoţe pravomoci jsou spíše svěřovány centrálním bankám.8 Ministerstva Poslední institucí, která se můţe podílet na regulaci, jsou ministerstva. Prověřují podmínky udělení licence nebo se přímo podílí na regulaci a dohledu. Nejčastěji se jedná o ministerstva financí. Vliv ministerstev je závislý na zvyklostech v dané zemi, míře samostatnosti centrální banky a na rozdělení pravomocí.9 Regulace a dohled byly tradičně v rukou kaţdého státu, avšak s postupem globalizace bylo zřejmé, ţe by bylo zapotřebí, aby země v oblasti regulace a dohledu začaly spolupracovat na mezinárodní úrovni. Situace v České republice V současné době je ČNB jedinou institucí, která je oprávněna vykonávat bankovní dohled i dohled nad finančním trhem v České republice. Na našem území do roku 2006 neexistovala universální instituce, která by regulovala celý finanční trh. Do této doby dohled nad finančním trhem vykonávalo více institucí. Komise pro cenné papíry regulovala a dohlíţela na kapitálový trh, ČNB vykonávala dohled nad bankovním sektorem, pod kompetence Ministerstva financí ČR spadal sektor pojišťovnictví a dohledem nad druţstevními záloţnami se zabýval Úřad pro dohled nad druţstevními záloţnami. V roce 2006 došlo k významné změně organizace dohledu nad finančním trhem. Sjednotil se dohled nad finančním trhem a ČNB se stala orgánem dohledu nejen pro bankovní sektor, ale také pro celý finanční trh. Do pravomocí ČNB spadá dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijními fondy, druţstevními záloţnami, směnárnami a dohled nad institucemi v oblasti platebního styku. 8 9

REVENDA, Zbyněk. Bankovní regulace a dohled. Praha: Nad zlato, 1993, 125 s. ISBN 80-85626-10-1. REVENDA, Zbyněk. Bankovní regulace a dohled. Praha: Nad zlato, 1993, 125 s. ISBN 80-85626-10-1. Strana 15

Institucionální uspořádání dohledu bank ve vybraných zemích zobrazuji níţe uvedeným schématem. Schéma 4. Institucionální uspořádání dohledu bank ve vybraných zemích Centrální banka (jediná instituce)

Česká republika, Itálie, Nizozemsko, Nový Zéland, Portugalsko, Řecko, Španělsko Austrálie, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Japonsko, Kanada, Lucembursko, Německo, Norsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie

Centrální banka (jedna z více institucí)

+

Specializovaná státní instituce

Austrálie, Belgie, Finsko, Irsko, Japonsko, Lucembursko, Německo, Švédsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie

Specializovaná vládní instituce

Francie, USA

Ministerstvo

Dánsko, Francie, Japonsko, Kanada, Norsko, Rakousko

ministerstvo financí

Japonsko, Kanada, Norsko, Rakousko

ministerstvo hospodářství a financí Francie ministerstvo průmyslu

Dánsko


1.4. Součásti systému regulace a dohledu bank Systém regulace a dohledu bank se v trţních ekonomikách opírá o základní čtyři pilíře. Systém graficky znázorňuji následujícím schématem. Schéma 5. Základní součásti systému regulace a dohledu bank

REGULACE

DOHLED

Podmínky vstupu do bankovnictví Dohled na dálku Základní povinnosti bank Dohled na místě Povinné pojištění vkladů v bankách Úvěry věřitele poslední instance Zdroj: REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 2001, 782 s. ISBN 80-7261-051-1, s. 122.

Strana 16

1.4.1.

Podmínky vstupu do bankovního sektoru

První a výchozí pilíř systému regulace a dohledu bank stanoví podmínky vstupu do bankovního sektoru tzv. podmínky autorizace, které vymezují minimální prvotní předpoklady pro obezřetné a ziskové podnikání banky. Důvodem regulace vstupu do odvětví je prevence ztráty vkladatelů a věřitelů banky a ochrana před morálním hazardem se stabilním bankovním systémem. Bankou, regulovaným subjektem, se dle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, rozumí právnická osoba, která je zaloţena jako akciová společnost se sídlem v České republice, a je oprávněna přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry. Mimo výše uvedených činností může poskytovat i další služby, uvedené v její licenci, jako například:10  provádět platební styk a zúčtování;  provádět směnárenskou činnost;  poskytovat finanční leasing;  poskytovat záruky;  otevírat akreditivy;  obstarávat inkasa;  provádět finanční makléřství;  investovat do cenných papírů na vlastní účet;  poskytovat investiční sluţby;  emitovat hypoteční zástavní listy;  vydávat a spravovat platební prostředky.

Banky v České republice, s výjimkou poboček zahraničních bank, musí být zaloţeny jako akciové společnosti. Jejich činnost je upravena zákonem o bankách a obchodním zákoníkem. Označení „banka“ smí uţívat pouze právnická osoba, která získala licenci od ČNB, funguje na principu jednotné licence, nebo musí být zřejmé, ţe se nezabývá bankovními činnostmi.

10

Ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Strana 17

Pro srovnání uvádím vývoj počtu bank v letech 1990 – 1996 (tabulka č. 1) a v letech 2006 – 2010 (graf č. 1).

Tabulka 1. Vývoj struktury bankovního systému v České republice 1990-1996 1/90

12/90

12/91

12/92

12/93

12/94

12/95

8/96

Obchodní banky bez zahraniční majetkové účasti

1

10

16

25

25

16

13

11

Obchodní banky s částečnou zahr. maj. účastí

0

3

4

7

8

14

14

14

Obchodní banky s plnou zahr. maj. účastí

0

1

6

9

10

11

11

11

Pobočky zahraničních bank

0

0

0

6

10

10

10

12

Stavební spořitelny

0

0

0

0

4

6

6

6

Státní peněţní ústavy

4

4

5

1

1

1

1

1

Počet činných bank celkem

5

18

31

48

58

58

55

55

Zdroj: REVENDA, Zbyněk; DVOŘÁK, Petr. Analýza systému regulace a dohledu bank v České republice. Studie 2/1997. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1997, 60 s. ISBN neuvedeno, s. 8.

Z tabulky je zřejmé, ţe od počátku 90. let počet činných bank v ČR začal rychle stoupat. V lednu 1990 u nás působilo pouze 5 bank. Ke konci stejného roku jiţ 18. Jedním z důvodů byly mírné vstupní podmínky do bankovního sektoru, například nízká výše minimálního základního kapitálu, která činila pouze 50 mil. Kčs. Později byl poţadavek na základní kapitál zvýšen na 300 mil. Kčs a v říjnu 1993 na 500 mil. Kč. Velmi rychlý nárůst počtu bank vystřídala stagnace. Byla způsobena stop stavem udělování licencí (od poloviny roku 1994 do prvního čtvrtletí roku 1996) i jejich odnětím v případě některých bank, resp. likvidací. Problémy bank byly způsobeny špatnými úvěry, neprůhledností některých operací a porušováním pravidel ČNB. Do konce srpna 1996 šesti bankám ČNB odebrala licenci (Banka Bohemia, Kreditní a průmyslová banka, AB banka, Česká banka, První slezská banka a Kreditní banka Plzeň). Dalších pět bank se ocitlo pod nucenou správou (v některých případech s odprodejem jiným bankám).11

11

REVENDA, Zbyněk; DVOŘÁK, Petr. Analýza systému regulace a dohledu bank v České republice (se zaměřením na pojištění vkladů, věřitele poslední instance a finanční deriváty). Studie 2/1997 národohospodářského ústavu Josefa Hlávky. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1997, 60 s. ISBN neuvedeno, s. 7-9. Strana 18

Graf 1. Vývoj počtu bank, působících na území ČR v letech 2006 - 2010

Vývoj počtu bank, působících na území ČR 45

350

40

pobočky zahraničních bank spořitelny

300

35 počet bank

14

16

18

19

250 200

25 20

6

5

5

5

15

100

24

10

150

17

16

16

17

5 0

počet bank z EU

13

30

banky banky z EU (jednotná licence)

50 0

2006

2007

2008

2009

2010

Zdroj: zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem+ vlastní zpracování autorky

Ve výše uvedeném grafu uvádím vývoj bankovního sektoru v ČR v letech 2006 aţ 2010, přičemţ v roce 2006 poloţka „banky“ obsahuje součet bank a spořitelen a v následujících letech jsou jiţ spořitelny uváděny samostatně. Pro větší přehlednost grafu je vývoj působících bank z EU vztaţen k vedlejší (pravé) ose grafu. Za sledované období je tedy zřejmé, ţe počet bank působících v našem bankovním sektoru je stabilní a nedochází k razantním výkyvům, pouze v letech 2006 aţ 2008 došlo k prudšímu nárůstu bank z EU, který se následně mírně stabilizoval. V České republice k 31. prosinci 2010 působilo 41 bank, spořitelen a poboček zahraničních bank. V průběhu roku 2010 začala nově působit Fio banka, a.s., a byla zaregistrovaná pobočka zahraniční banky ZUNO BANK AG, organizační sloţka. Strukturu bankovního sektoru tvořilo 17 bank (čtyři velké, čtyři střední, devět malých bank), pět stavebních spořitelen a 19 poboček zahraničních bank. Přehled bank k 31. 12. 2010 uvádím v příloze č. 1. V následující tabulce zachycuji vývoj podílu jednotlivých skupin bank na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru v letech 2004 aţ 2010.

Strana 19

Tabulka 2. Vývoj podílu jednotlivých skupin bank na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru

Vývoj podílu jednotlivých skupin bank na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru (2004 – 2010) velké banky

střední banky

malé banky

pobočky zahraničních bank

stavební spořitelny

59,8 61,2 59,8 61,7 57,6 57,7 58,0

15,9 15,1 16,2 10,3 12,2 13,5 13,1

2,3 2,0 2,3 4,4 5,3 5,5 6,3

10,0 9,5 9,2 12,4 14,1 12,1 11,4

12,0 12,2 12,5 11,2 10,8 11,2 11,2

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Zdroj: zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem+ vlastní zpracování autorky Graf 2. Vývoj podílu velkých bank na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru

Vývoj podílu velkých bank na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru *%+ 63 62

61.7

61.2

61 60 59

59.8

59.8

58

58 57.6

57

57.7

56 55 2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010


Z předchozí tabulky a grafu je zřejmé, ţe velké banky se podílí na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru více jak polovinou a výrazné výkyvy se nevyskytují (hodnota podílu osciluje kolem 60 %). Ve sledovaných letech zaznamenávám nejvýraznější pokles podílu velkých bank mezi roky 2007 a 2008, kdy došlo k sníţení jejich podílu o 4,1 %. Hlavním důvodem byla stagnace velkých bank v úvěrové činnosti, důsledkem globální finanční krize, která v roce 2007 vyústila v hospodářskou krizi. Přes nepříznivý ekonomický vývoj, bankovní aktivity byly stále na vzestupu. Důsledek vyššího tempa růstu aktiv v ostatních skupinách bank, vedl ke sníţení podílu velkých bank na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru. V roce 2009 nastal hospodářský pokles v naší ekonomice, který vedl k výraznému sníţení

Strana 20

tempa růstu objemu aktiv bankovního sektoru, coţ dokládá i vývoj podílu velkých bank v předchozím grafu. Velké banky vykazovaly mírný růst. Došlo ke zvýšení jejich podílu o 0,1 %. Následující rok 2010 představoval obnovení růstu ekonomiky v České republice a zvýšení tempa růstu oproti loňskému roku meziročně o 0,3 %. Opět se na celkových aktivech nejvíce podílely velké banky. Zvýšení jejich podílu se v roce 2010 přiblíţilo k hodnotě roku 2004 a činilo 58 %. Pro podrobnější přehled struktury podílu jednotlivých skupin bank na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru znázorňuji tuto strukturu v roce 2010 v následujícím grafu.

Graf 3. Podíl jednotlivých skupin bank na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru

Podíl jednotlivých skupin bank na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru *%+ k 31.12.2010 11.2

velké banky

11.4

střední banky

6.3 58

13.1

malé banky pobočky zahraničních bank stavební spořitelny


1.4.1.1.

Vznik nové banky

Subjekt, který hodlá podnikat jako banka, musí předloţit ţádost o udělení licence ČNB, která posoudí splnění poţadavků na ţadatele a rozhodne o případném jejím udělení. Konkrétní náleţitosti ţádosti jsou stanoveny vyhláškou ČNB č. 123/2007 Sb., ze dne 15. května 2007, o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních druţstev a obchodníků s cennými papíry ve znění pozdějších předpisů (poslední změna vyhláškou ČNB č. 89/2011 Sb.) – dále jen vyhláška ČNB. Bez udělení licence ţádná právnická osoba nesmí podnikat jako banka.

Strana 21

Mezi základní kritéria pro udělení licence při vzniku nové banky dle zákona o bankách patří: 12  průhledný a nezávadný původ základního kapitálu a dalších finančních zdrojů banky (prokázání příslušnými doklady, ţe kapitál se skládá z vlastních zdrojů akcionářů nebo osob s nepřímým podílem13, který získali prostřednictvím osoby s přímým podílem);  splacení základního kapitálu v plné výši před udělením samotné bankovní licence, coţ v případě banky činí 500 milionů korun, na účet u jiné banky (musí se jednat pouze o peněţité vklady);  způsobilost osob s kvalifikovanou účastí na bance k výkonu práv akcionáře;  odborná způsobilost, důvěryhodnost a zkušenost osob, které jsou navrhovány do vrcholového managementu banky (u konkrétní osoby se posuzují manaţerské zkušenosti, odborné znalosti, praxe v oboru, osobní postoje, bezúhonnost, důvěryhodnost a řada dalších předpokladů);  technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností (zejména odpovídající výpočetní systém a vytvoření stanov, upravující organizaci, strukturu, zodpovědnosti, pravomoci pracovníků atd.);  poţadavek na funkční řídicí a kontrolní systém včetně systému řízení rizik;  zpracování obchodního plánu vycházejícího z navrhované strategie (předkládá se obchodní plán členěný v prvním roce po čtvrtletích a na tři roky dopředu, důleţitá je reálnost podle situace na trhu a velikosti banky);  průhlednost

skupiny

propojením14,

s úzkým

ke

které

patří

zakladatel

15

s kvalifikovanou účastí na bance ;  sídlo budoucí banky musí být na území České republiky. Řízení o udělení licence probíhá ve správním řízení. Pokud je ţádost úplná a není vyţadováno její doplnění, ČNB rozhodne o udělení či zamítnutí ţádosti o licenci do 6 měsíců od zahájení správního řízení. Je-li nezbytné doplnění ţádosti, ČNB rozhodne do 12 měsíců. V případě, ţe 12

Ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Osoba s nepřímým podílem na bance – jedná se o osobu, která má podíl na společnosti, která se hodlá stát akcionářem banky 14 Úzkým propojením se dle §4 odst. 6 zákona o bankách rozumí vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém má jedna z osob na druhé přímý nebo nepřímý podíl na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech, jejichţ součet představuje alespoň 20 %. Vztah, kdy jedna osoba druhou nebo ostatní osoby ovládá nebo vztah dvou a více osob, které ovládá tatáţ osoba. 15 Kvalifikovanou účastí se dle §17a zákona o bankách rozumí přímý nebo nepřímý podíl nebo jejich součet, který představuje alespoň 10 % na základním kapitálu právnické osoby nebo na hlasovacích právech v právnické osobě nebo moţnost uplatňování významného vlivu na řízení podniku jiné osoby. 13

Strana 22

i po doplnění bude ţádost opět neúplná nebo ţadatel nedodrţí stanovenou lhůtu, ČNB je oprávněna řízení o udělení licence zastavit. Licence se uděluje na dobu neurčitou a není převoditelná na jinou osobu. Dle §7a zákona o bankách licence zaniká dnem,  „kterým nabývá právní moci rozhodnutí o odnětí licence,  ke kterému se banka zrušuje, pokud se zrušuje s likvidací,  od kterého podle rozhodnutí valné hromady dosavadní banka nadále nebude vykonávat činnost, ke které je třeba licence,  výmazu banky z obchodního rejstříku, pokud zaniká bez likvidace. Licence udělená zahraniční bance pro její pobočku zaniká rovněž dnem, ke kterému zahraniční banka ukončí činnost své pobočky na území České republiky, a dále dnem, ke kterému zahraniční banka pozbyla ve státě svého sídla oprávnění působit jako banka.“16

1.4.1.2.

Zřízení pobočky banky

Zřízení pobočky zahraniční banky na území České republiky se řídí částečně zákonem o bankách (zejména postupem udílení licencí) a dále legislativou EU (v případě poboček bank z EU). Podmínky zřízení pobočky, udílení licencí a další poţadavky na zahraniční banky, resp. jejich pobočky na území ČR, a banky z EU popisuji v této kapitole.

Zahraniční pobočka Pokud zahraniční banka na území České republiky zvaţuje zřídit svou pobočku, musí předloţit ţádost o licenci ČNB. Dále je nutné předloţit vyjádření orgánu bankovního dohledu ze země sídla zahraniční banky k tomuto záměru. Nezbytnou součástí je také prohlášení orgánu dohledu, ţe bude nad touto pobočkou vykonávat bankovní dohled. Podmínky pro udělení licence upravuje §5 zákona o bankách. O udělení licence rozhoduje ČNB.

16

Ustanovení § 7a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Strana 23

Pobočka ze zemí Evropské unie Dnem vstupu České republiky do Evropské unie banky se sídlem ve státech EU mohou vykonávat prostřednictvím svých poboček činnosti vyjmenované v zákoně o bankách bez licence, pokud jiţ dříve získaly licenci v zemi jejich sídla (podle práva Evropských společenství). Pobočky zahraničních bank (bez licence na území České republiky) nepodléhají zákonu o bankách, s výjimkou povinnosti:17  poskytnout písemné vysvětlení úvěrového hodnocení podnikající osoby pro účely poskytnutí úvěru nebo ţádosti o úvěr;  zavést účinný systém pro vyřizování stíţností klientů;  poskytovat údaje (§38 odst. 2 aţ 6);  dodrţovat pravidla likvidity;  provádět měnovou politiku;  provádět opravné zúčtování;  pojistit vklady (v ČR nebo v zemi centrály banky). Jestliţe provozování činnosti nemá trvalý hospodářský charakter, banky se sídlem v členských státech Evropské unie mohou vykonávat činnost i bez zaloţení pobočky. Princip jednotné licence Podle §5f zákona o bankách, banka, která hodlá zaloţit pobočku na území jiného státu EU („hostitelský stát“), informuje svůj orgán dohledu („domovský dohled“) a sdělí mu písemně následující informace:18  v kterém členském státu hodlá pobočku zaloţit;  obchodní plán;  organizační strukturu pobočky;  adresu v hostitelském státu, kde bude moţné získat dokumentaci;  jména osob zodpovědných za řízení pobočky.

17 18

Ustanovení § 5a odst. 4 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Ustanovení § 5f zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Strana 24

Pokud orgán dohledu domovského státu nemá pochybnosti o organizační struktuře a finanční situaci banky, předá do 3 měsíců výše uvedené informace „hostitelskému“ bankovnímu dohledu spolu s údaji o výši kapitálu banky, finanční situaci, kapitálové přiměřenosti, pojištění vkladů atd.). V případě pochybností orgán dohledu domovského státu do výše stanovené lhůty vyrozumí banku, ţe její oznámení nebylo předáno hostitelskému orgánu dohledu a odůvodní svůj postup.19 Do dvou měsíců po obdrţení informací se orgán dohledu hostitelského státu připraví na dohled nad bankou a případně jí sdělí ustanovení svých právních předpisů hostitelského státu. V případě, ţe banka tyto informace obdrţela nebo pokud do dvou měsíců neobdrţí ţádné informace, můţe začít podnikat jako banka na území hostitelského státu.20 Při splnění podmínek stanovených právem Evropských společenství a uvedených v zákoně o bankách, můţe banka se sídlem na území členského státu (domovský stát) vykonávat na území hostitelského státu činnosti dle §5d zákona o bankách. Dohled nad pobočkou banky vykonává orgán dohledu „domovského“ státu a dohled nad likviditou pobočky vykonává orgán dohledu „hostitelského“ státu. Pokud dojde k odnětí licence, informuje domovský orgán dohledu neprodleně hostitelský orgán dohledu. Ten přijme opatření k ukončení činnosti banky na svém území a k ochraně zájmů vkladatelů.21

1.4.2.

Pravidla obezřetného podnikání bank

Druhá součást systému regulace a dohledu je zaměřena na konkrétní pravidla v činnosti bank, tzv. pravidla obezřetného podnikání bank. Dohled je zejména zaměřen na dodrţování těchto pravidel.

19

Ustanovení § 5g zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Ustanovení § 5h zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 21 Ustanovení § 5l zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 20

Strana 25

Základní pravidla obezřetného podnikání bank upravuje vyhláška ČNB. Jedná se zejména o dodržování:  poţadavků na řídicí a kontrolní systém (podrobnější informace v kapitole 2. Řídicí a kontrolní systém);  kapitálové přiměřenosti (podrobnější popis v kapitole 3. Kapitálová přiměřenost);  úvěrové angaţovanosti (podrobněji v kapitole 4.1. Pravidla angaţovanosti);  pravidel pro nabývání, financování a posuzování aktiv (bliţší popis v kapitole 4.2. Pravidla pro nabývání, financování a posuzování aktiv);  povinnosti poskytování informací (blíţe v kapitole 4.3. Uveřejňování a poskytování informací).

Mezi další pravidla řadíme dodržování:  přiměřenosti likvidity – na bankách je vynucováno, aby byly schopny za jakékoli situace dostát svým závazkům v době jejich splatnosti. Příloha č. 1 vyhlášky ČNB, v části čtvrté, upravuje základní standardy řízení likvidity, které musí banky a pobočky zahraničních bank dodrţovat. Jedná se například o povinnost banky vypracovat vlastní strategii, postupy, procesy a systémy k identifikaci, měření, řízení a sledování rizika likvidity a sestavení pohotovostního plánu pro případ krize likvidity;  ochrany před nelegálními praktikami bank;  dalších pravidel stanovených regulátorem.

1.4.3.

Povinné pojištění vkladů

Třetí pilíř stanoví povinnost účastnit se povinného pojištění vkladů. Hlavním záměrem je zvýšení důvěryhodnosti bankovního systému. Vkladatelé jsou v informační asymetrii a nemají dostatek informací pro volbu jedné nebo druhé banky. V případě jejího úpadku jsou z pojištění vypláceny plné nebo alespoň částečné náhrady vkladů, které sniţují riziko ztráty vkladů. Zvyšuje se tak důvěra v bezpečnost uloţených prostředků u bank a konkurenceschopnost bank oproti nebankovním institucím, které tuto povinnost nemají.

Strana 26

Všechny banky se sídlem v České republice mají povinnost pojistit vklady u Fondu pojištění vkladů. Byl zřízen na základě zákona č. 156/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o bankách, obchodní zákoník a zákon o konkurzu a vyrovnání. Pobočky zahraničních bank nemusí platit příspěvky do Fondu pojištění vkladů, ale musí svůj záměr sdělit ČNB a současně prokázat, ţe se účastní systému pojištění pohledávek z vkladů, který zaručuje minimálně stejnou úroveň ochrany vkladatele, jako je vyţadována právem Evropských společenství.22 Hlavním cílem pojištění je ochrana vkladatelů. Pojištění se vztahuje na běţné účty, spořicí účty, termínované účty, vkladové účty a vkladové kníţky, a to jak v domácí, tak i v zahraniční měně. Zdrojem Fondu jsou:23  příspěvky od bank;  výnosy z investování peněţních prostředků;  peněţní prostředky, které si Fond obstaral;  návratné finanční výpomoci;  výtěţky z ukončených insolvenčních a likvidačních řízení.

Příspěvky Banky a stavební spořitelny odvádí příspěvky do Fondu pojištění vkladů čtvrtletně. Výše příspěvku je vypočítána z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů, včetně úroků, za příslušné kalendářní čtvrtletí násobeného koeficientem 0,04 % u bank a koeficientem 0,02 % u stavebních spořitelen. Průměrný objem pojištěných pohledávek z vkladů je stanoven na základě stavu pojištěných pohledávek z vkladů k poslednímu dni kaţdého kalendářního měsíce v příslušném kalendářním čtvrtletí, a to včetně úroků. Za rok 2011 finanční instituce odvedly do Fondu příspěvky v celkové výši 3,37 miliardy korun.24

22

fpv.cz. [online]. [cit. 2011-12-05] Dostupné z WWW: Ustanovení § 41a odst. 4 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 24 fpv.cz. [online]. [cit. 2011-12-05] Dostupné z WWW: 23

Strana 27

Výplata náhrady Pokud banka není schopna dostát svým závazkům, pak Fond pojištění vkladů na základě písemného oznámení ČNB, vyplácí všem oprávněným neanonymním fyzickým a právnickým osobám 100 % jejich vkladů, a to včetně úroků, maximálně však do hodnoty 100 000 EUR na jednoho klienta u jedné banky. Náhrady za devizové vklady jsou vypláceny v domácí měně. Výplata náhrad musí být zahájena do 20 pracovních dní od oznámení ČNB.25

Pokud prostředky Fondu nepostačují k vyplacení zákonem stanovených náhrad a Fond si není schopen potřebné peněţní prostředky obstarat na trhu, můţe mu být poskytnuta dotace či návratná finanční výpomoc. V tomto případě se pak příspěvek bank zvyšuje od roku následujícího po poskytnutí úvěru nebo jiné formě finanční výpomoci na dvojnásobek procentní sazby. Příspěvek se sniţuje na původní sazbu od kalendářního čtvrtletí po splacení úvěru nebo jiné formy návratné finanční výpomoci.26 Do současné doby Fond vyplatil náhrady za pojištěné vklady přibliţně 300 000 klientům v hodnotě vyšší neţ 25 miliard korun. Souvisely se zkrachováním 12 bank od roku 1995 do roku 2003. V roce 2011 zahájil výplatu náhrad klientům zkrachovalé Vojenské druţstevní záloţny. Na počátku roku 2012 Fond ručil za vklady v objemu 2,3 bilionu Kč.27

1.4.4.

Věřitel poslední instance

Poslední pilíř popisuje úvěry věřitele poslední instance, které nejčastěji poskytují centrální banky a mají slouţit jako pomoc ohroţeným bankám. Tato úloha vyplývá z funkce centrální banky jako banky bank. Zdraví, důvěryhodnost, bezpečnost a efektivnost bankovního sytému patří mezi hlavní cíle bankovní regulace. V případě, ţe si banka není schopna opatřit chybějící prostředky ani na mezibankovním trhu, je zapotřebí zajistit nejvíce ohroţeným bankám moţnost záchrany. Úpadek banky často vyvolá nedůvěru i v ostatní bankovní subjekty, coţ můţe vést ke kolapsu dalších bank a ohroţení celého bankovního sektoru.28

25

fpv.cz. [online]. [cit. 2011-12-05] Dostupné z WWW: Ustanovení § 41 i, k zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 27 fpv.cz. [online]. [cit. 2011-12-05] Dostupné z WWW: 28 REVENDA, Zbyněk. Bankovní regulace a dohled. Praha: Nad zlato, 1993, 125 s. ISBN 80-85626-10-1, s. 65. 26

Strana 28

Pomoc by měla být nabízena pouze v případě, ţe se banka dostane do problémů s likviditou, nikoli pokud je nesolventní. Nejčastěji tuto pomoc poskytují centrální banky prostřednictvím úvěrů, kdy doplní nedostatečnou likviditu. Centrální banky vystupují jako poslední moţné subjekty, které jsou ochotny a schopny v této situaci pomoci, proto se nazývají „věřitelé poslední instance“. Před poskytnutím úvěrové pomoci ohroţené bance se posuzuje nebezpečí systémového rizika, náklady na záchranu banky, její likvidita a solventnost (zda je schopna splatit úvěr ve lhůtě splatnosti) a příčina problémů. Kritéria rozhodování o úvěrové pomoci znázorňuji následujícím schématem.29 Schéma 6. Kritéria rozhodování o úvěrové pomoci


V devadesátých letech se v ČR dostala řada bank do problémů zejména v důsledku špatných úvěrů. Ve snaze zabránit růstu problémů bank ČNB zpřísnila pravidla pro jejich činnost a odmítala další ţadatele o bankovní licenci. Na druhé straně došlo k plnění úlohy věřitele poslední instance a k jistým deformacím v systému pojištění vkladů (například vyplácení

29

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 2001, 782 s. ISBN 80-7261-051-1, s. 548-549. Strana 29

pojistného plnění všem vkladatelům (tzn. i právnickým osobám, jejichţ vklady pojištěny nebyly). V úloze věřitele poslední instance ČNB poskytla například redistribuční úvěry v souvislosti s rozdělením SBČS na SBČS jako centrální banku a dvě obchodní banky (Komerční banku Praha a Všeobecnou úvěrovou banku Bratislava). Kromě výše uvedeným obchodním bankám byl redistribuční úvěr poskytnut také Investiční bance. V současné době se tento druh úvěrů ani jejich obdoba ve vyspělých trţních ekonomikách nevyskytuje, protoţe přímo souvisí s redistribucí aktiv původní centrální banky. Dalším způsobem, jak můţe ČNB vykonávat svou úlohu věřitele poslední instance, je poskytnutí refinančního úvěru charakterem odpovídajícího nouzovému úvěru (krátkodobý refinanční a konsolidační úvěr). Pro příklad můţeme uvést rok 1996, kdy ČNB poskytla konsolidační úvěr Ekoagrobance, která měla problémy se solventností.30 V současné době v České republice není úloha věřitele poslední instance vyuţívána, protoţe český bankovní sektor disponuje přebytečnou likviditou.

30

REVENDA, Zbyněk; DVOŘÁK, Petr. Analýza systému regulace a dohledu bank v České republice (se zaměřením na pojištění vkladů, věřitele poslední instance a finanční deriváty). Studie 2/1997 národohospodářského ústavu Josefa Hlávky. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1997, 60 s. ISBN neuvedeno, s. 29-30. Strana 30

2. Řídicí a kontrolní systém Jak vyplývá z předchozích kapitol, důvody pro existenci řídícího a kontrolního systému banky jsou zřejmé. Poţadavky na tento systém se odvíjí zejména v závislosti na velikosti banky, způsobu řízení, počtu zaměstnanců, povaze, rozsahu a sloţitosti činností, které vykonává nebo hodlá v budoucnosti vykonávat a na prostředí, ve kterém banka působí. Poţadavky na řídicí a kontrolní systém banky upravuje legislativa, a to zejména následující právní normy:  zákon č. 21/1992 Sb., o bankách ve znění pozdějších předpisů (poslední změna zákonem č. 420/2011 Sb.);  vyhláška ČNB č. 123/2007 Sb., ze dne 15. května 2007 o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry ve znění pozdějších předpisů.

Tento systém a poţadavky na něj jsou popsány ve stanovách banky. Jejich ověřená kopie včetně jejich změn musí být uloţena u ČNB. Za vytvoření a vyhodnocování vnitřního řídicího a kontrolního systému a za trvalé udrţování jeho funkčnosti a efektivnosti je zodpovědné představenstvo banky. Řídicí a kontrolní systém banky musí obsahovat předpoklady řádné správy a řízení společnosti, zejména zásady a postupy řízení banky, organizační uspořádání s řádným, průhledným a uceleným vymezením působnosti, rozhodovací pravomoci, postupy pro zamezení vzniku moţného střetu zájmů, řádné administrativní a účetní postupy, transparentní systém odměňování osob, včetně zásad pro určení a podmínky výplaty pevné a pohyblivé sloţky odměn. Systém odměňování musí přispívat k řádnému a účinnému řízení rizik a být s ním v souladu. Systém řízení rizik musí zahrnovat pravidla přístupu banky k rizikům, kterým banka je nebo můţe být vystavena, včetně rizik vyplývajících z vnějšího prostředí a rizika likvidity, účinné postupy rozpoznávání, vyhodnocování, měření, sledování a ohlašování rizik, účinné postupy přijímání opatření vedoucích k omezení případných rizik a v neposlední

Strana 31

řadě systém vnitřní kontroly, jehoţ součástí je vţdy vnitřní audit a průběţná kontrola dodrţování právních povinností a povinností plynoucích z vnitřních předpisů banky.31 Mezi základní požadavky na vnitřní řídicí a kontrolní systém patří zejména zajištění:32  souladu činností s příslušnými zákony a předpisy;  provádění činností banky v souladu s celkovou strategií a vnitřní předpisovou základnou;  aktuálnosti, spolehlivosti a ucelenosti informací pouţívaných bankou pro rozhodovací procesy a poskytovaných bankou třetím stranám.

Velmi důleţité, a zároveň do určité míry opět dané platnými právními normami, je vlastní organizační uspořádání banky, které musí jednoznačně a uceleně vymezovat pravomoci, odpovědnosti, hlavní informační toky a vazby. Uspořádání banky by mělo umoţňovat účinnou komunikaci a spolupráci na všech úrovních a podporovat funkční, efektivní a obezřetné řízení a výkon dalších činností včetně kontrolních.33 Banka je povinna zajistit, aby na všech řídicích a organizačních úrovních byly přidělovány odpovědnosti a pravomoci tak, aby bylo zamezeno vzniku moţného konfliktu zájmů. Oblasti, kde můţe dojít k vzniku střetu zájmů, musí být včas identifikovány a neustále sledovány.34 Příkladem můţe být poskytování úvěrů. Zde můţe docházet ke střetu zájmů mezi jednotlivými klienty, například v případě poskytování úvěru členovi finanční skupiny, jejímţ členem je samotná banka. Eliminace tohoto moţného střetu zájmů je zaloţena zejména na nastavení interních pracovních postupů a standardizovaných parametrů úvěrů obecně pro všechny klienty. Cílem je zajištění rovnocenného zacházení se všemi klienty.

31

Ustanovení § 8b zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Ustanovení části třetí vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 33 Ustanovení §19 odst. 1, 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 34 Ustanovení §20 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 32

Strana 32

Pro zabránění možného vzniku střetu zájmů jsou v bance prováděny nezávisle na obchodních útvarech zejména následující činnosti:35  schvalování limitů pro řízení rizika úvěrového, trţního a koncentrace;  schvalování oceňovacích systémů a modelů vyuţívaných pro měření a sledování rizik;  schvalování systémů a metod pro oceňování zajištění;  oceňování zajištění;  oceňování, vypořádání a rekonciliace 36 transakcí uzavřených na finančních trzích;  řízení trţních a úvěrových rizik (včetně kontroly dodrţování limitů);  uvolňování poskytnutých prostředků;  vytváření kvantitativních a kvalitativních informací o trţních a úvěrových rizicích vykazovaných členům vrcholového vedení a představenstvu;  měření a sledování likvidní pozice banky a její vykazování členům vrcholového vedení a představenstvu.

2.1. Kontrolní a řídicí orgány banky Poţadavky na kontrolní a řídící orgány banky a její vrcholové vedení stanovuje vyhláška ČNB. Kontrolními a řídícími orgány banky jsou představenstvo a dozorčí rada. Představenstvo a dozorčí radu volí akcionáři banky.

2.1.1.

Představenstvo

Představenstvo je statutárním orgánem banky. Má za úkol ji řídit, operativně rozhodovat, vést účetnictví atd. Je voleno a odvoláváno valnou hromadou (shromáţděním akcionářů). Představenstvo je nejméně tříčlenné a je voleno nejvýše na 5 let. Volba, sloţení a činnost představenstva se řídí obchodním zákoníkem (zákon 513/1991 Sb.) a stanovami banky.

35

Ustanovení §20 odst. 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 36 Rekonciliace – kontrola souladu údajů Strana 33

Požadavky kladené na představenstvo upravuje vyhláška ČNB především v §14-16. Jedná se zejména o následující poţadavky:37  zodpovídá za vytvoření, udrţování a vyhodnocování účinného a efektivního vnitřního řídicího a kontrolního systému banky;  schvaluje a pravidelně vyhodnocuje celkovou strategii banky, strategii řízení rizik, strategii související s kapitálem a kapitálovou přiměřeností, strategie rozvoje informačních systémů, bezpečnostní politiku informačních systémů;  schvaluje funkční organizační strukturu, která mimo jiné vymezuje odpovědnosti a pravomoci útvarů, pracovníků a výborů a umoţňuje efektivní komunikaci a spolupráci na všech úrovních banky;  zodpovídá za pravidelné vyhodnocování funkčnosti organizační struktury;  pravidelně jedná s vrcholovým vedením o účinnosti vnitřního řídicího a kontrolního systému, vyhodnocuje pravidelné zprávy i mimořádná zjištění a na základě těchto vyhodnocení bezprostředně přijímá přiměřená opatření;  je pravidelně informováno o expozici banky vůči trţnímu a úvěrovému riziku a o likvidní situaci banky (např. o všech překročeních limitů ohroţujících dodrţení bankou akceptované míry trţních a úvěrových rizik apod.).

Mimo výše uvedeného představenstvo také zajišťuje například:38  stanovení pravidel, která jednoznačně formulují etické zásady a předpokládané modely chování a jednání zaměstnanců;  aby všichni zaměstnanci rozuměli své úloze ve vnitřním řídícím a kontrolním systému a aktivně se do tohoto systému zapojili;  schvalování a pravidelné vyhodnocování zásad systému vnitřní kontroly včetně zásad pro zamezování vzniku moţného střetu zájmů a zásad pro compliance 39;  zřízení útvaru vnitřního auditu, schvalování jeho statutu, předmětu činností a personálního a technického zajištění jeho výkonu.

37

Ustanovení §14-16, 21 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 38 Ustanovení §14-16 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 39 Compliance – problematika probírána blíţe v kapitole 2.2.1. Compliance Strana 34

2.1.2.

Dozorčí rada

Dozorčí rada je kolektivní orgán banky. Jejím úkolem je mimo jiné dohlíţet na působnost představenstva, kontrolovat účetnictví i všechny další doklady banky. Její členy vţdy volí valná hromada akcionářů nejvýše na 5 let. Musí být nejméně tříčlenná a počet členů je vţdy dělitelný třemi. Členství v dozorčí radě není slučitelné s funkcí člena představenstva, likvidátora, nuceného správce, dalších vybraných funkcí, daných obchodním zákoníkem, a všech dalších osob oprávněných podle zápisu v obchodním rejstříku jednat jménem banky. Požadavky na dozorčí radu upravuje vyhláška ČNB v §13. Jedná se především o následující poţadavky:  dohlíţí na účinnost a efektivnost vnitřního řídicího a kontrolního systému banky a nejméně jednou ročně jej vyhodnocuje;  podílí se na směrování, plánování a vyhodnocování činnosti interního auditu;  uděluje souhlas se jmenováním a odvoláním vedoucího útvaru interního auditu;  stanoví zásady odměňování členů představenstva a vedoucího útvaru interního auditu (pokud není v pravomoci valné hromady).

2.1.3.

Vrcholové vedení

Vrcholové vedení reprezentují vedoucí zaměstnanci, členové představenstva případně další jeho členové (mimo osob pověřených výkonem vnitřního auditu). Požadavky na vrcholové vedení upravuje vyhláška ČNB v §18. Jedná se například o následující poţadavky:  zodpovídá za realizaci celkové strategie banky schválené představenstvem, za udrţování funkční a efektivní organizační struktury a za vytvoření a udrţování účinného a efektivního systému sdílení informací;  zajišťuje uplatňování postupů řízení, vedoucích k zamezení neţádoucích činností.

Strana 35

2.2. Systém vnitřní kontroly Banka je povinna zajistit kontrolu na všech organizačních a řídicích úrovních. Kontrolní činnosti jsou součástí běţné kaţdodenní činnosti. Zahrnují zejména: 40  kontrolu pro linii řízení;  přiměřené kontrolní mechanismy pro jednotlivé procesy, například kontrola dodrţování právních a vnitřních předpisů a limitů, kontrola schvalování limitů a autorizace transakcí nad stanovené limity atd.;  fyzickou kontrolu, zaměřující se na omezení přístupu k hmotnému majetku, cenným papírům a jiným finančním aktivům a na pravidelné inventury majetku.

2.2.1.

Compliance

Slovo compliance pochází z angličtiny a v překladu znamená „dodrţování“. Obecně je pouţíváno ve významu "prověření souladu s právními předpisy“. Banka je povinna zavést a udrţovat zásady a postupy pro zajišťování compliance, které uceleně a propojeně pokrývají veškeré činnosti banky. Cílem je zajistit vzájemný soulad vnitřních předpisů, soulad vnitřních předpisů s právními předpisy a soulad činností banky s těmito předpisy.41 Zajišťování compliance je nastaveno tak, aby rovněž zabezpečilo:42  informace pro vrcholné vedení o veškerých zjištěných odchylkách a nesouladech;  informace pro vrcholné vedení o připravovaných nebo nových právních předpisech a uznávaných standardech souvisejících s činností banky;  poskytování konzultační činnosti ohledně compliance představenstvu a vrcholnému vedení.

40

Ustanovení §31 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 41 Ustanovení §32 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 42 Ustanovení §32 odst. 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 36

2.2.2.

Interní audit

Banka musí zajistit trvalý a účinný výkon interního auditu, který je nezávislý na veškerých výkonných činnostech. Za zřízení útvaru interního auditu je odpovědné představenstvo, které mimo jiné schvaluje předmět činností a personální zajištění jeho výkonu. Nezávislost je zabezpečena především začleněním interního auditu v organizační struktuře. Útvar interního auditu je přímo podřízen nejvyššímu orgánu banky. Dále je nezávislost podpořena vyloučením interních auditorů z účasti na výkonných a provozních činnostech a také způsobem hodnocení jejich výsledků. Interní auditoři by při své práci měli postupovat nezaujatě, objektivně a nestranně a vyhýbat se střetu veřejného zájmu se zájmy osobními. Dále nesmí hodnotit činnosti a procesy, za jejichţ provádění byli a jsou odpovědní. Příkladem můţe být začlenění útvaru interního auditu v organizační struktuře ČSOB, kterou uvádím v příloze č. 2. Výkon interního auditu je zajištěn pomocí útvaru vnitřního auditu nebo alespoň jednoho zaměstnance případně prostřednictvím třetí osoby na smluvním základě (outsourcing). Osoba zajišťující výkon interního auditu nesmí být členem statutárního nebo dozorčího orgánu.43 Veškeré činnosti banky podléhají nezávislému prověření interním auditem. Jedná se například o přezkoumání: 44  dodrţování pravidel obezřetného podnikání banky;  dodrţování stanovených cílů, zásad a postupů;  systémů řízení rizik;  finančního řízení;  úplnosti, průkaznosti a správnosti vedení účetnictví;  spolehlivosti informací poskytovaných orgánům banky;  spolehlivosti systému sestavování a předkládání výkazů ČNB;  funkčnosti a bezpečnosti informačních systémů.

43

Ustanovení §33 odst. 1, 2, 3 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 44 Ustanovení §33 odst. 4 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 37

Výkon interního auditu je vždy spojen s následujícími činnostmi:45  provedení analýzy rizik (alespoň 1krát za rok);  sestavení strategického a periodického plánu vnitřního auditu;  vytvoření a udrţování systému sledování opatření k nápravě, uloţených na základě zjištění vnitřního auditu;  zpracování souhrnného vyhodnocení funkčnosti a efektivnosti řídicího a kontrolního systému (alespoň 1krát za rok). Osoba pověřená výkonem interního auditu musí informovat o zjištěných skutečnostech představenstvo a dozorčí orgán. V případě zjištění, která by mohla ohrozit finanční situaci banky, musí dát podnět k mimořádnému zasedání dozorčího orgánu.46 Sledování a vyhodnocování funkčnosti a efektivnosti řídicího a kontrolního systému je prováděno průběţně ve všech řídicích a organizačních úrovních. Pokud je zřízen výbor pro audit, musí být jednoznačně vymezeno, jaké má postavení a předmět jeho činnosti. Členové musí být nezávislí na veškerých výkonných činnostech s odpovídajícími znalostmi a zkušenostmi v oblastech řídicího a kontrolního systému včetně interního auditu. Zjištěné případné významné nedostatky musí být oznámeny představenstvu, dozorčímu orgánu a výboru pro audit (pokud je zřízen). Systém odhalování a ohlašování nedostatků musí být nastaven tak, aby umoţňoval případnou včasnou nápravu. Přijatá opatření k nápravě jsou následně prověřována z hlediska jejich účinnosti.47 Jak uvádím v předchozích odstavcích, je patrné, ţe interní audit je ve své podstatě přímo podřízen představenstvu a jemu se i zodpovídá ze své činnosti a předkládá mu veškerá zjištění.

45

Ustanovení §33 odst. 5 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 46 Ustanovení §33 odst. 6 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 47 Ustanovení §34 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 38

2.3. Rizika v podnikání bank a jejich řízení Řídicí a kontrolní systém je nastaven tak, aby umoţňoval soustavné řízení rizik. Měl by poskytovat nezkreslený obraz o míře rizik podstupovaných bankou. Proces rozpoznávání rizik prostupuje všemi činnostmi a pomáhá odhalit dosud neidentifikovaná rizika. Banka musí vypracovat strategii řízení rizik a seznámit s ní všechny zaměstnance, kteří mají svou činností vliv na jejich řízení.48 Strategie řízení rizik stanoví zejména:49  vnitřní definice rizik, kterým je nebo můţe být banka vystavena;  zásady pro posuzování významnosti při řízení rizik;  zásady řízení jednotlivých rizik (vţdy úvěrového, trţního, operačního, likvidity, a koncentrace);  metody pro řízení rizik;  přijatelnou míru rizika;  zásady pro sestavení a úpravy pohotovostního plánu pro případ likvidní krize;  zásady pro vymezení povolených produktů, měn, států, zeměpisných oblastí, trhů a protistran.

Banka soustavně řídí riziko: 50  úvěrové, trţní, operační, likvidity a koncentrace;  další významná rizika, kterým je nebo můţe být vystavena, zejména pak riziko reputační a strategické.

48

Ustanovení §24 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 49 Ustanovení §26 odst. 4 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 50 Ustanovení §27 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 39

Druhy rizik podstupovaných bankami:51 1. ÚVĚROVÉ RIZIKO dle faktorů, kterými je vyvoláno: o systematické o nesystematické dle řízení úvěrového rizika: o inherentní riziko produktu přímé úvěrové riziko riziko neposkytnutého plnění platební riziko riziko náhradního obchodu riziko zajištění riziko nevrácení poskytnutých záloh o riziko nesplnění závazku druhou stranou riziko výstavce riziko protistrany (riziko klienta) riziko země riziko transferu riziko koncentrace 2. TRŽNÍ RIZIKA o akciové riziko o měnové riziko o úrokové riziko o komoditní riziko 3. RIZIKO LIKVIDITY o riziko ztráty schopnosti dostát aktuálně splatným závazkům o riziko trţní likvidity 4. OPERAČNÍ RIZIKO - zahrnuje řadu rizik spojených s vnitřními procesy banky a vlivy vnějších událostí o riziko procesu o riziko lidského faktoru o riziko systémů o riziko vnější události o riziko právní 5. OSTATNÍ RIZIKA o riziko strategické o riziko reputační o další významná rizika, která banka podstupuje či kterým je vystavena

51

BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 94. Strana 40

2.3.1.

Úvěrové riziko

Vzhledem k růstu úvěrových aktivit bank, úvěrové riziko představuje nejvýznamnější riziko podstupované v rámci bankovní činnosti. Úvěrové (označováno také jako kreditní) riziko souvisí s nejistotou, zda klient splatí svůj závazek do stanoveného termínu a v plné výši. Vznik rizika je vázán nejen na poskytování úvěrů, ale i na další neúvěrové činnosti, jako například platební styk, investiční aktivity atd. Výši úvěrového rizika určuje nominální hodnota transakce, schopnost a ochota klienta dostát svým závazkům a druh transakce (příkladem můţe být úvěrové riziko ve výši celého úvěru versus úvěrové riziko dané rozdílem mezi dohodnutou cenou a cenou náhradního obchodu u úvěrových derivátů).52 Úvěrové riziko lze rozlišovat následujícím způsobem: 53 1. riziko systematické a nesystematické: systematické riziko –

souvisí

s nejistotou,

zda

nastanou

nepříznivé

makroekonomické změny, které by měly vliv na určité odvětví, oblast či stát; nesystematické riziko – souvisí s finanční situací konkrétního klienta (dluţníka), vyplývá ze schopnosti klienta splácet svůj závazek; 2. inherentní riziko produktu zahrnuje: přímé úvěrové riziko –

nejstarší a nejdůleţitější riziko, které souvisí s nejistotou, zda bude jistina i úroky z úvěru splacena v plné výši a v řádném termínu;

riziko zajištění –

souvisí s nejistotou vývoje trţních cen aktiv, která slouţí jako zajištění;

riziko neposkytnutého plnění – souvisí s nejistotou, zda bude řádně a ve sjednané době poskytnuto

plnění

bance

vyplývající

z uzavřeného

derivátového obchodu; platební riziko –

souvisí s nejistotou, zda protistrana dostojí svým závazkům (zejména u provizí a poplatků);

52

BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 95. 53 BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 95, 96. Strana 41

riziko náhradního obchodu – souvisí s nejistotou, ţe protistrana nesplní sjednaný kontrakt a banka se dostane do tzv. otevřené pozice, poté by se musela zajistit novým kontraktem, který by jiţ nemusel být tak výhodný; riziko nevrácení poskytnutých záloh – souvisí s nejistotou, zda bude poskytnutá záloha vrácena - souvisí s burzovními obchody, kdy při otevírání pozice banka skládá zálohu na zajištění derivátového kontraktu (výše rizika je dána výší poskytnuté zálohy); 3. riziko protistrany zahrnuje: vypořádací riziko –

souvisí s nejistotou, zda například protistrana nezbankrotuje dříve neţ by došlo k uhrazení závazku vzniklého na základě smlouvy o uskutečnění transakce;

riziko země –

bývá označováno také jako teritoriální, souvisí s nejistotou, zda nenastane situace, kdy z určitého společného důvodu by občané daného státu nedostáli svým závazkům;

riziko transferu –

souvisí s nejistotou, zda určitý stát nezpřísní devizový reţim a subjekty dotčené země nesplní své devizové závazky bez ohledu na jejich platební schopnost;

riziko koncentrace –

souvisí s nejistotou dostatečné diverzifikace portfolia (odvětví, region, stát apod.).

Metody řízení úvěrového rizika jsou především následující: 54  komplexní a průběţné prověřování bonity protistrany;  diverzifikace expozic do různých odvětví;  zajištění úvěru zástavou (hotovostí, cennými papíry, pohledávkami, nemovitým i movitým majetkem, atd.);  transfer rizika na třetí stranu (ručení, bankovní záruky, směnky s avalem atd.);  pojištění úvěrového rizika;  sekuritizace úvěru – vyvedení dluhových aktiv banky na k tomu specifickou zaloţenou společnost.

54

BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 103. Strana 42

2.3.2.

Tržní riziko

Trţní rizika souvisí s nejistotou příznivého vývoje cen (sazeb) na finančních trzích. Nepříznivý vývoj můţe způsobit pokles cen aktiv, či zvýšení hodnoty závazků banky. Rozlišují se zejména dle druhu finančního nástroje. Mezi základní druhy patří:55  akciové riziko – rozlišujeme na specifické a systémové: o specifické akciové riziko – týká se proměnlivosti cen jednotlivých akcií a lze ho sníţit diverzifikací; o systémové riziko – týká se vývojového trendu akciového trhu a diverzifikací lze do určité míry sníţit pouze při rozdělení portfolia akcií mezi různé akciové trhy. V rámci jednoho akciového trhu riziko sníţit nelze;  měnové riziko – souvisí s nejistotou vývoje kurzů cizích měn, výše rizika závisí na struktuře aktiv a pasiv z hlediska měn;  úrokové riziko – souvisí s nejistotou vývoje úrokových sazeb, které by mohly přinést niţší úrokový příjem, výše závisí na rozdílné úrokové citlivosti aktiv a pasiv v bilanci banky;  komoditní riziko – souvisí s nejistotou cen komodit.

Metody řízení tržních rizik jsou zejména následující: 56  zajišťovací operace;  vytváření poolů – podíl dalších účastníků;  diverzifikace rizik mezi poloţky s různou citlivostí;  pouţívání proměnlivých úrokových měr u dlouhodobých úvěrů.

55

BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 96, 97. 56 BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 104. Strana 43

2.3.3.

Riziko likvidity

Banky často preferují rentabilitu před likviditou. Snaţí se zvýšit svou výnosnost mimo jiné podstupováním vyššího rizika. Důsledkem je narušování likvidity. Z tohoto důvodu ČNB upravuje přiměřenost likvidity legislativou s cílem posílit bezpečnost, důvěryhodnost a efektivnost bankovního systému. Riziko likvidity se skládá ze dvou částí:57  první spočívá v nejistotě, zda banka má dostatek hotovosti nebo rychle likvidních prostředků, které by na mezibankovním trhu, u korespondenčních bank či u ČNB přeměnila na hotovost, aby byla schopná dostát svým aktuálně splatným závazkům;  riziko

tržní

likvidity

–

souvisí

s nejistotou

likvidity

zejména

veřejně

obchodovatelných akcií a dluhopisů a moţností cenné papíry rychle a s malou ztrátou přeměnit na hotovost (nejistota, zda drţené CP v obchodním portfoliu jsou dostatečně likvidní). Řízení likvidity se odvíjí od skladby bilance banky, úzce souvisí s řízením úrokového rizika. Omezení jednoho rizika sniţuje riziko druhé.58

2.3.4.

Operační riziko

Operační riziko představuje riziko ztráty vyplývající z nedostatků nebo selhání interních procesů, lidského faktoru či systémů, nebo z vnějších událostí, včetně rizika právního. Právním rizikem se rozumí riziko ztráty banky z porušení nebo nenaplnění zákonných norem bankou. Rizikem ztráty se rozumí sníţení příjmů nebo zvýšení nákladů banky v důsledku události, která přináší operační riziko.59

57

BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 97. 58 BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 104. 59 BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 97. Strana 44

Za zdroje operačního rizika můžeme označit:60  interní procesy – jejich nedostatek či selhání – neúmyslné nebo nedbalostní profesní nedostatky ve výkonu činností včetně pracovně právních sporů, nedostatků a diskriminačních událostí;  lidské selhání – záměrné obejití zákona či vnitřních předpisů jak ze strany pracovníků banky, tak i z vnějšího prostředí nebo ve vzájemné kombinaci (podvod, krádeţ, zpronevěra atd.);  systémy - jejich nedostatek či selhání – znamená přerušení obchodování v důsledku nedostatků nebo poruch technologických systémů a další nedostatky a závady v činnosti technologií nebo aplikací;  vnější událost – přírodní pohroma, válka, povstání, terorismus atd.

Metody řízení operačního rizika jsou zejména následující: 61  organizační, kontrolní a bezpečnostní opatření a zásady;  efektivní a účinný vnitřní kontrolní systém;  řízení přístupu k informacím a systémům či jiným hodnotám;  zabezpečení, ochrana majetku, ochrana před napodobením, pozměňováním nebo paděláním;  ověřování způsobilosti pro výkon vybraných profesí, tréninky, doškolování zaměstnanců;  různé druhy a formy pojištění, zajištění, vytváření vlastních finančních rezerv ke krytí neočekávaných ztrát;  u vybraných bankovních profesí dohody o hmotné odpovědnosti;  monitoring změn v legislativě.

60


2.3.5.

Ostatní rizika

Ostatní rizika představují další podstatná rizika. Jedná se především o riziko reputační a riziko strategické. Riziko reputační – často bývá označováno jako riziko ztráty dobrého jména, spočívá v nejistotě, zda nastane událost, která by mohla výrazně poškodit dobré jméno banky a sníţit její důvěryhodnost v očích klientů. Souvisí s nejistotou, jak velkou finanční ztrátu by mohla banka vlivem této události utrpět a jak by byl ohroţen její podíl na trhu.62 Strategické riziko – souvisí s nejistotou, zda strategické záměry a obchodní plán banky odpovídají poptávce a celkové situaci na trhu a zda banka nezaostává za konkurencí a jde s vývojem nových trendů.63

62

BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 99. 63 BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 99. Strana 46

3. Kapitálová přiměřenost Kapitál banky je povaţován za nejvhodnější zdroj pro krytí případných ztrát, resp. zdroj ochrany banky před případnou insolvencí. Z tohoto důvodu je kapitálu banky věnována při regulaci a dohledu ve vyspělých trţních ekonomikách výjimečná pozornost. Poţadavkem ČNB na dodrţování kapitálové přiměřenosti, minimálně ve výši 8 %, je na bankách vynucováno, aby disponovaly dostatečným kapitálem na případné krytí neočekávaných ztrát. Kapitálovou přiměřenost vyjadřujeme ukazatelem kapitálové přiměřenosti, který se rovná 8 % z podílu, v jehoţ čitateli je kapitál a ve jmenovateli kapitálové poţadavky.64 Tento vztah můžeme zapsat následujícím vzorcem:

KPÚR …..kapitálové poţadavky k úvěrovému riziku KPTR …..kapitálové poţadavky k trţnímu riziku KPOR …..kapitálové poţadavky k operačnímu riziku

3.1. Historický vývoj kapitálové přiměřenosti Krize bankovního sektoru v 19. a 20. století vyvolaly potřebu regulace. Banky začaly sledovat svou kapitálovou přiměřenost poměrovým ukazatelem, který byl dán poměrem kapitálu na celkových aktivech. Udrţovala-li banka určitý poměr kapitálové přiměřenosti, byla chráněna před sníţením hodnoty aktiv. Důsledkem růstu objemu podrozvahových aktiv však tento ukazatel ztratil svou vypovídací schopnost o podstupovaném riziku banky. V 60. letech

64

Ustanovení §43 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 47

20. století byl zaveden poměr regulatorního kapitálu ke skutečnému. Poţadovaná úroveň regulátorů byla odvozena sloţitými kalkulacemi a rozhodovalo se o ní individuálně.65 BASEL I Basilejský

výbor

bankovního

dohledu

vypracoval

první

dokument,

jako

soubor

mezinárodních bankovních předpisů, upravujících minimální kapitálové poţadavky finančních institucí, jehoţ cílem bylo minimalizovat úvěrové riziko. Tento dokument byl roku 1988 podepsán guvernéry centrálních bank zemí G-10 a Lucemburska. Výboru předsedal Angličan Peter William Cook, proto se od této doby ukazatel kapitálové přiměřenosti označuje jako tzv. Cookeův poměr neboli Cook-ratio. K dohodě se připojily postupně i další země, včetně České republiky. Dohoda vstoupila v platnost 1. ledna 1993. Pro země, které k dohodě přistoupily později, platily individuální lhůty na splnění poţadavku kapitálové přiměřenosti (týká se i České republiky).66 Banky v České republice měly za povinnost dosáhnout kapitálové přiměřenosti ve výši 6,25 % do 31. prosince 1993 a pro výši 8 % byl stanoven termín do 1. ledna 1997. Banky, které splnily podmínku 8 % před termínem, nesměly jiţ kapitál pod tuto hranici sniţovat.67 Za základní cíle BASEL I můţeme označit posílení zdraví a stability mezinárodního bankovního systému, zohlednění podrozvahové aktivity, motivování k drţení likvidních a nízkorizikových aktiv, zabránění podstupování nadměrných úvěrových rizik a další. Kapitálová přiměřenost se stanovila poměrem regulatorního kapitálu

(Tier 1 a

Tier 2 – podrobněji v kapitole 3.3. Kapitál) k rizikově váţeným aktivům a úvěrovým ekvivalentům mimobilančních poloţek (součin nominální hodnoty podrozvahového aktiva a faktoru konverze, jehoţ velikost určuje příslušný orgán regulace - s touto hodnotou se dále pracuje jako s rozvahovým aktivem). Ukazatel však respektuje pouze krytí úvěrového rizika, proto byl později rozšířen o trţní rizika. Změny vstoupily v platnost roku 1999. V ČR byly aplikovány v roce 2000.

65

HELOŇOVÁ, Simona. Kapitálová přiměřenost obchodních bank a její trendy [online]. Olomouc, 2008 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z WWW: . Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 19. 66 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 2001, 782 s. ISBN 80-7261-051-1, s. 480. 67 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 2001, 782 s. ISBN 80-7261-051-1, s. 614. Strana 48

BASEL II 68 Všeobecným vývojem došlo k potřebě úpravy BASEL I. Od roku 1999 probíhaly přípravy na novou dohodu. Konečná verze úprav byla prezentována aţ v roce 2004 s implementací, včetně zavedení do legislativy EU, v roce 2006. BASEL II přidává kapitálový poţadavek k operačnímu riziku a postupně se začlenil do směrnic Evropské Komise a do vyhlášky ČNB. Aplikace v České republice nastala ve druhé polovině roku 2007, ovšem většina bank vyuţila moţnosti postupovat podle původních pravidel BASEL I do konce roku. Od roku 2008 se musely jiţ všechny banky řídit novými poţadavky podle BASEL II. Mezi základní cíle BASEL II můţeme zařadit podporu bezpečnosti a stability finančního sektoru,

zlepšení

konkurenceschopnosti,

kapitálové

poţadavky

odpovídající

všem

zohledněným rizikům, uznání interních bankovních metod hodnocení rizik, mezinárodně jednotný systém, posílení bankovního dohledu a trhu a v neposlední řadě aplikace BASEL II v bankách na celém světě. Dohoda BASEL II obsahuje tři kapitoly, které společně vytváří princip tří pilířů. Formuluje nové povinnosti týkající se kapitálové přiměřenosti, povinnosti bankovního dohledu a rozsah zveřejňovaných informací bankami. Nová dohoda zpřísnila způsob stanovení kapitálových poţadavků vzhledem k úvěrovému riziku bankovního portfolia a zahrnula operační riziko do rizik, která musí být kryta kapitálem. V následujícím grafu znázorňuji vývoj kapitálové přiměřenosti od roku 2005 do třetího čtvrtletí roku 2011.

68

cs.wikipedia.org. [online]. [cit. 2011-12-02] Dostupné z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/BASEL_II> Strana 49

Graf 4. Vývoj kapitálové přiměřenosti v letech 2005 - 2011

Vývoj kapitálové přiměřenosti

11.9

12.0

11.4

11.5

8.0

12.3 11.8

11.3 10.0

10.3

31.12.2007

10.0

15.6

14.1

14.1

16.0

15.7

14.7

14.6

14.1

31.12.2006

[%]

14.0

15.5

31.3.2011

16.0

31.12.2010

18.0

30.9.2011

Kapitálová přiměřenost Tier 1 (%)

30.6.2011

Kapitálová přiměřenost (%)

12.7

31.12.2009

31.12.2008

31.12.2005

6.0

Zdroj:údaje ČNB + vlastní zpracování autorky

Z uvedeného grafu je patrný rostoucí trend. Výjimku představuje rok 2006, kdy došlo k poklesu ukazatele kapitálové přiměřenosti o 0.45 procentního bodu z 11, 86 % na 11, 41 % jako důsledek vyššího růstu kapitálových poţadavků (zejména růstem úvěrového portfolia) proti růstu regulatorního kapitálu. V tomto roce také banky méně navyšovaly kapitál o nerozdělené zisky, protoţe vyplácely vysoké dividendy. Od roku 2006 došlo k vyššímu růstu regulatorního kapitálu bank oproti růstu kapitálových poţadavků, coţ mělo za následek i rostoucí trend kapitálové přiměřenosti, která se ustálila na hodnotách, blíţících se 16 %, resp. 15 % (Tier1).

3.2. Zařazování nástrojů a pozic do portfolií Jako nástroje označujeme aktiva, závazky a podrozvahové poloţky. Základem pro zařazení nástroje je účetnictví. Při dodrţení účetních postupů a metod je moţné provádět přesuny z investičního do obchodního portfolia. Nástroje se rozkládají do „pozic“ dle podstupovaného rizika. Rozlišujeme pozice úrokové, měnové, akciové a komoditní. Banka musí mít stanoveny postupy pro zařazování nástrojů do pozic a ČNB si je můţe kdykoliv vyţádat.69

69


Jak uvádím v předchozím odstavci, rozlišujeme obchodní a investiční portfolio. Jejich popisem se zabývám v následujících kapitolách.

3.2.1.

Obchodní portfolio

Obchodní portfolio obsahuje nástroje drţené se záměrem obchodování (není u nich omezena obchodovatelnost) nebo s cílem zajišťovat jiné nástroje obchodního portfolia. Cílem je vyuţívat skutečné nebo očekávané krátkodobé cenové rozdíly mezi nákupní a prodejní cenou nebo jejich výkyvů v ceně či úrokové míře nebo krátkodobé drţení těchto nástrojů pro krátkodobý opětovný prodej.70 Podmínky pro zařazení do obchodního portfolia jsou následující:71  jednoznačná strategie obchodování;  jednoznačné stanovení postupů pro aktivní řízení pozic, podle kterých: o pozice otevírá útvar pověřený obchodováním; o jsou stanoveny limity podstupovaného rizika a je sledována jejich přiměřenost; o zaměstnanci jsou oprávněni otevírat a řídit pozici; o pozice jsou hlášeny vrcholovému vedení jako součást procesu řízení rizik; o pozice jsou aktivně sledovány s ohledem na zdroje trţních informací (hodnotí se prodejnost nebo realizovatelnost zajištění pozice či jejích rizikových sloţek, posuzuje se kvalita a dostupnost trţních dat, obratů a velikost pozic obchodovaných na trhu);  jednoznačné stanovení postupů pro sledování pozic vzhledem ke strategii obchodování, včetně sledování obratu a nehybných pozic v obchodním portfoliu.

70

Ustanovení §45 odst. 1, 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 71 Ustanovení §45 odst. 3 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 51

Strategie a postupy pro zařazování nástrojů do obchodního portfolia a jeho řízení obsahují:72  výčet činností, které jsou povaţovány za obchodování a které ovlivňují obchodní portfolio;  stanovení principů denního přeceňování trţními cenami tvořenými na aktivním a likvidním trhu;  stanovení rozsahu, v jakém je moţné ocenění pozice v plné míře externě ověřit;  stanovení způsobu řízení rizik spojených s danou pozicí v průběhu obchodování;  stanovení principů a kritérií pro přesun nástrojů mezi portfolii.

3.2.2.

Malé obchodní portfolio

Obchodní portfolio je považováno za malé při splnění následujících podmínek:73  podíl transakcí zařazených do obchodního portfolia zpravidla nepřesahuje 5 % všech transakcí a současně nikdy nepřesahuje hranici 6 %;  celková částka pozic zařazených do obchodního portfolia zpravidla nepřesahuje částku odpovídající 15 000 000 EUR a nikdy nesmí přesáhnout částku odpovídající 20 000 000 EUR.

Při určení podílu transakcí zahrnutých v obchodním portfoliu na celkových transakcích se vychází z rozvahy a podrozvahy, nebo z výkazu zisku a ztráty (výsledovky). K posuzování velikosti rozvahových a podrozvahových transakcí je klíčová účetní hodnota nástrojů. Kapitálové poţadavky k nástrojům zařazeným v malém obchodním portfoliu se mohou stanovovat stejným způsobem jako kapitálové poţadavky k nástrojům investičního portfolia. Jestliţe je tato moţnost vyuţita, pak se na tyto nástroje pouţívají pravidla angaţovanosti investičního portfolia.74 V případě, ţe banka překročí limit 6 % nebo částku odpovídající 20 000 000 EUR, anebo při dlouhodobém překračování limitu 5 % nebo částky odpovídající 15 000 000 EUR po delší 72

Ustanovení §45 odst. 4 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 73 Ustanovení §46 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 74 Ustanovení §46 odst. 2, 3 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 52

dobu, začne stanovovat kapitálové poţadavky v souladu s ustanoveními pro nástroje zařazené v obchodním portfoliu a uplatňovat pravidla angaţovanosti obchodního portfolia. O této změně je banka povinna bez zbytečného odkladu informovat ČNB.75

3.2.3.

Investiční portfolio

Investiční portfolio obsahuje nástroje nezařazené do obchodního portfolia. Expozice investičního portfolia se posuzuje z hlediska selhání dluţníka. Selháním dlužníka se rozumí situace, kdy je splněno alespoň jedno z následujících kritérií:76  pravděpodobnost, ţe dluţník nesplatí svůj závazek řádně a včas, aniţ by věřitel přistoupil k uspokojení pohledávky ze zajištění;  alespoň jedna splátka jistiny nebo příslušenství jakéhokoliv závazku je po splatnosti více neţ 90 dní.

3.3. Kapitál Pro výpočet ukazatele kapitálové přiměřenosti je pouţíván kapitál v širší podobě neţ vlastní kapitál, tzv. regulatorní kapitál. Skládá se z částí stanovených ČNB. Na základě mezinárodních doporučení je v současné době (nejpozději od roku 1999) tvořen třemi částmi:  Tier 1 (Core capital);  Tier 2 (Supplementary capital);  Tier 3 (Short-term subordinated debt).

3.3.1.

Tier 1

Tier 1 neboli původní kapitál se skládá ze součtu zejména následujících položek:77  splacený základní kapitál zapsaný v obchodním rejstříku;  splacené emisní áţio;  povinné rezervní a rizikové fondy; 75

Ustanovení §46 odst. 4 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 76 Ustanovení §49 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 77 Ustanovení §55 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 53

 ostatní rezervní fondy, vytvořené ze zisku po zdanění, určené k úhradě případné ztráty;  nerozdělený zisk banky z předchozích období po zdanění (potvrzený auditorem);  zisk za účetní období po zdanění;  mezitímní zisk běţného období. Položky uvedené výše se dále snižují například o následující odečitatelné položky:78  neuhrazená ztráta z předchozích období včetně ztráty za minulé účetní období;  ztráta za běţné období;  nehmotný majetek včetně goodwillu;  nabyté vlastní akcie a podíly;  oceňovací rozdíl ze změn reálných hodnot kapitálových nástrojů zařazených pro účely vedení účetnictví do portfolia realizovatelných finančních nástrojů, jeli negativní.

3.3.2.

Tier 2

Tier 2 neboli dodatkový kapitál je složen z následujících dvou částí:79  hlavního dodatkového kapitálu – přebytek v krytí očekávaných úvěrových ztrát při pouţívání přístupu IRB (přístup zaloţený na interním ratingu);  vedlejšího dodatkového kapitálu – podřízený dluh A a oceňovací rozdíl ze změn reálných hodnot kapitálových nástrojů (pokud existuje aktivní trh) zařazených pro účely vedení účetnictví do portfolia realizovatelných finančních nástrojů, je-li pozitivní.

Podřízený dluh A Podřízený dluh A má nejčastěji podobu přijatého úvěru, půjčky nebo vkladu, ale také formu vydaného podřízeného dluhopisu.

78

Ustanovení §55 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 79 Ustanovení §56 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 54

Abychom mohli zahrnovat podřízený dluh A do Tier 2, musí být splněny následující podmínky:80  smlouva nebo emisní podmínky obsahují podmínku podřízenosti;  podřízený dluh byl v plné výši splacen;  podřízený dluh není zajištěn;  splatnost nejdříve po pěti letech od data poskytnutí, jistina je jednorázově splatná;  lze splatit i dříve, pokud ČNB transakci nezamítne;  nelze započíst pohledávku a závazek;  dochází k postupnému sniţování započtení o 20 % ročně a to tak, ţe v posledním roce před dnem splatnosti se započítává 20 %.

3.3.3.

Tier 3

Tier 3 představuje kapitál na krytí tržního rizika. Tvoří ho podřízený dluh B sníţený o jiné neţ významné obezřetné úpravy při trţním oceňování nebo oceňování modelem (ocenění stanovené např. odvozením od srovnávacího standardu – benchmark apod.). Kapitál na krytí trţního rizika lze pouţívat pouze na krytí rizika měnového, komoditního, pozičního nebo rizika angaţovanosti obchodního portfolia.81

Podřízený dluh B Podřízený dluh B můţe stejně jako podřízený dluh A nabývat podoby přijatého úvěru, půjčky, vkladu, ale i vydaného podřízeného dluhopisu. Podřízený dluh B lze vykazovat za kapitál ke krytí tržního rizika v případě splnění následujících požadavků:82  jednorázová splatnost po dvou letech;  jistina ani příslušenství nesmí být splaceny, pokud by došlo k ohroţení výše kapitálové přiměřenosti.

80

Ustanovení §58 odst. 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 81 Ustanovení §59 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 82 Ustanovení §60 odst. 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 55

Jak popisuji v předchozích kapitolách, je pro výpočet ukazatele kapitálové přiměřenosti pouţíván regulatorní kapitál, skládající se z poloţek Tier 1 + Tier 2 + Tier 3 (v současné době sloţka Tier 3 není v tuzemském bankovním sektoru dosud vyuţita). Vývoj tohoto ukazatele, poníţeného o odečitatelné poloţky, znázorňuji v následujícím grafu. Graf 5. Vývoj regulatorního kapitálu v letech 2008 – 2011

Vývoj kapitálu (Tier 1 + Tier 2 + Tier 3 - odčitatelné položky) [mil. Kč+

294345

304581

303334

30.9.2011

289351 264736

31.3.2011

31.12.2010

31.12.2009

230852

31.12.2008

330000 310000 290000 270000 250000 230000 210000 190000 170000 150000

30.6.2011

Kapitál celkem


Z výše uvedeného grafu je zřejmé, ţe regulatorní kapitál od roku 2008 neustále roste, coţ potvrzuje i vývoj kapitálové přiměřenosti, uvedené v předchozím grafu č. 4. Rostoucí trend je daný především růstem sloţky Tier 1 zejména v důsledku nerozděleného zisku, který je bankami ponecháván v kapitálu bank, a navyšováním rezervních fondů. Mezi další příčinu rostoucího trendu vývoje kapitálu můţeme zařadit i zvýšení základního kapitálu u některých bank. Bliţší rozdělení struktury regulatorního kapitálu (Tier 1, Tier 2) znázorňuji v následujícím grafu vývoje v letech 2008 aţ 2011.

Strana 56

Graf 6. Vývoj struktury kapitálu v letech 2008 - 2011

Vývoj struktury kapitálu *mil. Kč+

31,220

281,103 30.9.2011

36,765

37,954 32,105

100,000

263,421

150,000

237,595

200,000

219,859

[mil. Kč+

250,000

30,583

280,016

35,293

30.6.2011

300,000

266,285

Tier 2

31.3.2011

Tier 1

350,000

50,000

31.12.2010

31.12.2009

31.12.2008

0


Z grafu je jasně zřetelné, ţe sloţka Tier 1 má jednoznačně převaţující podíl na regulatorním kapitálu bank. Tato sloţka má trvale rostoucí trend. Sloţka Tier 2 je ovlivňována především výší přijatých podřízených dluhů. Nejvíce podřízených dluhů přijaly banky v roce 2009, coţ dokládá její nárůst mezi roky 2008 a 2009. Naopak pokles mezi roky 2009 a 2010 byl způsoben sníţením podřízených dluhů bank (úplné či částečné splacení v pěti bankách). Následující graf znázorňuje analogicky výše uvedený graf s rozšířením o odčitatelné poloţky. Z grafu je patrné, ţe odčitatelné poloţky představují velmi malou část struktury kapitálu.

Strana 57

Graf 7. Vývoj struktury kapitálu v letech 2008 - 2011

Vývoj struktury kapitálu *mil. Kč+ 300000 Tier 1

250000 [mil. Kč+

200000 150000 Tier 2

100000 50000 30.9.2011

30.6.2011

31.3.2011

31.12.2010

31.12.2009

31.12.2008

0 Souhrnná výše odčitatelných položek (od součtu Tier 1 + Tier 2)


3.3.4.

Kapitálové limity

Kapitálové limity, které je banka povinna dodrţovat, stanovuje vyhláška ČNB, a jsou následující:

83

 součet dodatkového kapitálu a kapitálu ke krytí trţního rizika je menší nebo maximálně roven původnímu kapitálu, vyšší hodnotu součtu nelze zohlednit;  vedlejší dodatkový kapitál lze zohlednit do výše 50 % původního kapitálu;  50% výše odčitatelných poloţek se odčítá od původního kapitálu a zbylých 50 % od dodatkového kapitálu - pokud by tato výše převýšila dodatkový kapitál, pak případné převýšení se odečte od původního kapitálu;  kapitál na krytí trţního rizika lze zohlednit pouze ve výši nepřesahující 150 % ze součtu původního a dodatkového kapitálu sníţeného o odčitatelné poloţky a o součet kapitálových

poţadavků

k úvěrovému

riziku

investičního

portfolia,

k riziku

rozmělnění investičního portfolia a k operačnímu riziku;  přebytek v krytí očekávaných úvěrových ztrát lze zahrnout do dodatkového kapitálu v částce, která nepřevyšuje 0,6 % součtu hodnot rizikově váţených expozic.

83


3.4. Kapitálové požadavky K výpočtu kapitálové přiměřenosti si banka musí stanovit minimální výši kapitálových poţadavků k úvěrovému, trţnímu a operačnímu riziku. Hodnota kapitálových poţadavků představuje potřebu odpovídajícího kapitálového krytí rizik podstupovaných bankou. V následujícím grafu znázorňuji vývoj celkových kapitálových poţadavků od roku 2008.

Graf 8. Vývoj kapitálových požadavků celkem v letech 2008 - 2011

Vývoj kapitálových požadavků celkem *mil. Kč+ 155000 154000 153000 152000 151000 150000 149000 148000 147000 146000

154548 152577 150914 149874

150050 149176

31.12.2008

31.12.2009

31.12.2010

31.3.2011

30.6.2011

30.9.2011


V roce 2007 (s účinností od 1. 7. 2007) byl v tuzemském bankovním sektoru aplikován BASEL II. Došlo ke zpřísnění měření kapitálových poţadavků a do výpočtu byly začleněny i kapitálové poţadavky k operačnímu riziku. Většina bank však vyuţila moţnost postupovat dle BASEL I do konce roku. Od roku 2008 všechny banky musely postupovat dle BASEL II. V důsledku zpřísnění metod měření rizika došlo k poklesu kapitálových poţadavků. Do roku 2010 výše kapitálových poţadavků téměř stagnovala. Podrobnějším zkoumáním trendů vývoje regulatorního kapitálu (graf č. 5) a kapitálové přiměřenosti (graf č. 4) lze dovodit, ţe pro zachování rostoucího trendu kapitálové přiměřenosti při současně rostoucím trendu kapitálových poţadavků musely banky výrazně zvyšovat regulatorní kapitál, který k září 2011 vzrostl oproti roku 2008 více neţ o 70.000 mil. Kč (graf č. 5).

Strana 59

Kapitálové požadavky k úvěrovému riziku podle §75 odst. 1 vyhlášky ČNB zahrnují kapitálové požadavky k:  úvěrovému riziku investičního portfolia a riziku rozmělnění investičního portfolia;  specifickému úrokovému riziku obchodního portfolia;  specifickému akciovému riziku obchodního portfolia;  riziku protistrany;  vypořádacímu riziku obchodního portfolia a volným dodávkám;  ostatním nástrojům obchodního portfolia;  riziku angaţovanosti obchodního portfolia. Kapitálové požadavky k tržnímu riziku podle §75 odst. 2 vyhlášky ČNB zahrnují kapitálové požadavky k:  obecnému úrokovému riziku obchodního portfolia;  obecnému akciovému riziku obchodního portfolia;  měnovému riziku investičního a obchodního portfolia;  komoditnímu riziku investičního a obchodního portfolia.

Pro výpočet kapitálových požadavků se používají dva přístupy:  základní – lze pouţít bez souhlasu ČNB;  speciální – ţádost o souhlas s pouţíváním speciálního přístupu pro výpočet kapitálových poţadavků nebo při změně pouţívaného přístupu banka předkládá ČNB. Vzhledem k obsáhlosti tohoto tématu, uvádím pouze stručný popis zaměřený na stanovení vybraných kapitálových poţadavků

3.4.1.

Kapitálový požadavek A

Kapitálový poţadavek k úvěrovému riziku investičního portfolia je označován jako kapitálový poţadavek A, který se stanoví pouze z nástrojů zařazených do investičního portfolia.

Strana 60

Kapitálový poţadavek k úvěrovému riziku investičního portfolia je roven 8 % ze součtu hodnot rizikově váţených expozic (8 % RVA)84 Pro výpočet kapitálového poţadavku k úvěrovému riziku investičního portfolia se nejčastěji pouţívá standardizovaný (základní) přístup, který je zaloţen na rizikových vahách expozic. Při pouţívání tohoto přístupu se kaţdá expozice investičního portfolia zařadí do jedné z kategorií, které vyjmenovává vyhláška ČNB v §84. Jedná se například o kategorie:  expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám;  expozice vůči regionálním vládám a místním orgánům;  expozice vůči organizacím veřejného sektoru a ostatním nepodnikatelským osobám;  expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám;  expozice vůči mezinárodním organizacím;  expozice vůči institucím;  podnikové expozice;  expozice zajištěné nemovitostmi;  expozice po splatnosti;  regulatorně vysoce rizikové expozice.

Výpočet hodnoty rizikově vážené expozice Hodnota rizikově váţené expozice se stanovuje u expozic zařazených do jednotlivých kategorií a lze ji vypočítat pomocí následujícího vztahu:85

Rizikově váţená expozice = E * r E …..hodnota expozice r ……riziková váha

84

Ustanovení §85 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 85 Ustanovení §86 odst. 1, 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 61

Hodnota expozice U rozvahových aktiv, např. úvěrů, hodnota expozice odpovídá jejich účetní hodnotě (hodnota aktiv sníţená o opravné poloţky vytvořené k těmto aktivům). U podrozvahových poloţek, např. bankou poskytnuté záruky, se hodnota expozice stanoví na základě jejich účetní hodnoty po odečtení rezerv násobené konverzním faktorem: 86  1,0 pro podrozvahové poloţky s vysokým rizikem;  0.5 pro podrozvahové poloţky se středním rizikem;  0,2 pro podrozvahové poloţky se středně nízkým rizikem;  0 pro podrozvahové poloţky s nízkým rizikem. Riziková váha Rizikovou váhu expozice ovlivňují dva faktory: 87  kategorie expozice;  úvěrová kvalita – určuje ji externí rating, který provedla zapsaná ratingová agentura nebo exportní úvěrová agentura. Rizikové

váhy

vybraných

expozic

jsou

stanoveny

regulátorem

a

uvedeny

v příloze č. 4 vyhlášky ČNB. Pokud není riziková váha uvedena, přiřadí se riziková váha 100 %. Například expozice vůči Evropské centrální bance se násobí nejpříznivější rizikovou vahou 0. Naopak podnikovým expozicím, u kterých není k dispozici externí rating, se přiřadí nejméně příznivá riziková váha 100 %.

86

Ustanovení §87 odst. 3 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 87 Ustanovení §88, 89 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 62

3.4.2.

Kapitálový požadavek B

Kapitálový poţadavek B je stanoven k nástrojům obchodního portfolia a v případě měnových a komoditních také z nástrojů investičního portfolia. Zejména je tvořen kapitálovým poţadavkem k trţnímu riziku a rovná se součtu následujících kapitálových poţadavků k: 88  úvěrovému riziku obchodního portfolia;  riziku angaţovanosti obchodního portfolia;  obecnému úrokovému riziku;  obecnému akciovému riziku;  měnovému riziku;  komoditnímu riziku.

3.4.3.

Kapitálové požadavky k operačnímu riziku

Pro výpočet kapitálového požadavku k operačnímu riziku se využívají dva přístupy:  standardní;  pokročilý. Konkrétně se pro výpočet kapitálového požadavku k operačnímu riziku používají následující přístupy: 89  BIA (přístup základního ukazatele);  standardizovaný přístup;  standardizovaný přístup v kombinaci s přístupem BIA;  ASA (alternativní standardizovaný přístup);  ASA v kombinaci s přístupen BIA;  AMA (pokročilý přístup);  AMA v kombinaci s ostatními přístupy. Vzhledem k omezenému rozsahu mé diplomové práce, bliţší informace k jednotlivým přístupům uvádím v příloze č. 3. Na následujících dvou grafech znázorňuji vývoj struktury kapitálových poţadavků od roku 2008 do třetího čtvrtletí roku 2011. 88

BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 45, 47. 89 Ustanovení §170 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 63

Graf 9. Vývoj struktury kapitálových požadavků v letech 2008 - 2011

Vývoj struktury kapitálových požadavků *mil. Kč+ 160,000 155,000 150,000

286

23

21

26

145,000 14,048

14,741

140,000

16,600

16,843

207

16,856

Ostatní rizika

Operační riziko

135,000 5,254

3,340 2,832

130,000 125,000

16,391

149

130,286

131,946

129,932

3,169

131,118

3,638

131,948

3,592

133,893

Poziční, měnové a komoditní riziko Úvěrové riziko

30.9.2011

30.6.2011

31.3.2011

31.12.2010

31.12.2009

31.12.2008

120,000


Graf 10. Vývoj struktury kapitálových požadavků v letech 2008 - 2011

Vývoj struktury kapitálových požadavků k pozičnímu, měnovému a komoditnímu riziku [mil. Kč] 6,000 5,500 5,000 4,500 4,000 3,500

Vlastní modely

3,000

Komoditní riziko

2,500

Měnové riziko

2,000

Akciové riziko

1,500

Úrokové riziko

1,000 500 30.9.2011

30.6.2011

31.3.2011

31.12.2010

31.12.2009

31.12.2008

0


Z grafu č. 9 je patrné, ţe největší podíl na kapitálových poţadavcích tvoří kapitálové poţadavky k úvěrovému riziku, cca 87 % z celkových kapitálových poţadavků. Úvěrové riziko představovalo a neustále představuje nejvýznamnější riziko podstupované bankami. Strana 64

Souvisí s úvěrovou expanzí bank (růstem aktiv bank s rizikovou vahou 50 % a 100 %). V důsledku zavedení BASEL II se kapitálové poţadavky rozšířily o kapitálové poţadavky k operačnímu riziku, které se staly druhým nejvýznamnějším kapitálovým poţadavkem, cca 10 % z celkových kapitálových poţadavků. Nejvýznamnější sloţku kapitálových poţadavků ke krytí rizik obchodního portfolia tedy představuje kapitálový poţadavek k úvěrovému riziku. Z grafu č. 10 pak vyplývá, ţe největší podíl kapitálových poţadavků k pozičnímu, měnovému a komoditnímu riziku tvoří kapitálové poţadavky k riziku úrokovému, které jsou oproti poţadavkům k ostatním rizikům významně největší. V roce 2008 pak v tomto grafu můţeme zjistit, ţe další největší poloţku tvořily kapitálové poţadavky k vlastním modelům, které v následujících letech jiţ nejsou tak vysoké. Z toho dovozuji změnu v pouţívání vlastních statistických modelů bank při určování výše rizika.

Strana 65

4. Ostatní pravidla obezřetného podnikání bank Mezi další pravidla obezřetného podnikání bank řadíme pravidla angaţovanosti, pravidla pro nabývání, financování a posuzování aktiv a uveřejňování a poskytování informací. Problematikou se zabývám v následujících kapitolách.

4.1. Pravidla angažovanosti Pravidla angaţovanosti bank jsou definována v části páté vyhlášky ČNB. Stanoví povinnost banky sledovat veškeré své rozvahové a podrozvahové pohledávky vůči klientům nebo ekonomicky spjatým skupinám osob. Cílem pravidel je omezení rizik úvěrového portfolia vyplývajících z jeho koncentrace. Pravidla limitují maximální objem úvěrových rozvahových i podrozvahových aktiv banky ve vztahu k jednomu klientovi nebo skupině klientů. Dochází tak k omezení nadměrné koncentrace aktiv a případné ztráty, důsledkem platební neschopnosti dluţníka a nedostáním závazků vůči bance. Limity jsou stanoveny v podobě čisté angaţovanosti.90 Pro výpočet hrubé angažovanosti se sečtou veškerá rozvahová a podrozvahová aktiva (například pohledávky z úvěrů, poskytnuté záruky), včetně akcií a podílových listů vůči klientovi, která jsou zahrnuta do investičního portfolia. Vychází se z účetní hodnoty těchto aktiv bez zohlednění opravných poloţek a rezerv. Čistá angažovanost = hrubá angažovanost – zajištění

zajištění ….. hodnota částí bankovního portfolia, plně krytá formami zajištění, taxativně vymezenými ve vyhlášce ČNB

90

ČERNÁ, Michaela. Proces omezování úvěrových rizik obchodních bank [online]. Brno, 2007 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW: . Bakalářská práce. Masarykova univerzita, str. 32, 33. Strana 66

Limity čisté angažovanosti Banky musí dodrţovat limity čisté angaţovanosti, které stanovuje §182 vyhlášky ČNB, a jsou následující:  angaţovanost investičního portfolia vůči osobě nebo ekonomicky spjaté skupině osob nesmí přesáhnout 25 % součtu původního a dodatkového kapitálu sníţeného o odčitatelné poloţky a 20 % součtu původního a dodatkového kapitálu, jedná-li se o ovládající osobu, ovládanou osobu nebo osoby s úzkým propojením;  úhrn velkých angaţovaností (expozice s hodnotou rovnou nebo vyšší neţ 10 % ze součtu původního a dodatkového kapitálu sníţeného o odčitatelné poloţky) investičního portfolia vůči osobám nebo ekonomicky spjatým skupinám osob nesmí přesáhnout 800 % součtu původního a dodatkového kapitálu sníţeného o odčitatelné poloţky. Tyto limity je třeba dodrţovat současně.

4.2. Pravidla pro nabývání, financování a posuzování aktiv Banky v rámci obezřetného podnikání musí dodrţovat určitá pravidla pro nabývání, financování a posuzování aktiv.

4.2.1.

Pravidla pro nabývání aktiv

Pravidla pro nabývání aktiv slouţí především k omezení financování vlastního kapitálu mateřské společnosti a tím také nepřímo i svého kapitálu. Významný podíl banky na kapitálu své mateřské společnosti by znamenal ve svém důsledku, ţe by nepřímo banka vlastnila sama sebe. Pravidla pro nabývání aktiv bankou stanovuje vyhláška ČNB v §190 odst. 1, 2 a 3. Jedná se zejména o tato pravidla:  banka nesmí nabývat podíl nebo podřízenou pohledávku na osobě, která má kvalifikovanou účast na této bance (a to samostatně nebo jednáním ve shodě s jinou osobou);  můţe nabýt účastnické cenné papíry vydané osobou mající na bance kvalifikovanou účast pouze při splnění vyhláškou stanovených podmínek;

Strana 67

 nesmí nabývat podílové listy podílového fondu, obhospodařovaného nebo vytvořeného investiční společností, která je osobou mající na bance kvalifikovanou účast.

4.2.2.

Pravidla pro financování nabytí aktiv

Pravidla pro financování nabytí aktiv upravuje vyhláška ČNB v §192. Banka nesmí poskytovat úvěry ani záruky či platební nástroje na nákup účastnických cenných papírů vydaných zejména:91  samotnou bankou;  právnickou osobou s kvalifikovanou účastí na bance;  právnickou osobou, která je pod kontrolou osoby s kvalifikovanou účastí na bance;  právnickou osobou, jeţ je pod kontrolou banky.

4.2.3.

Pravidla pro posuzování aktiv

Pohledávky banky představují nesplacené závazky vůči bance. Banka podstupuje riziko, zda dluţník dostojí svému závazku a splatí ho řádně a včas. Návratnost pohledávek má dopad na ziskovost, likviditu a solventnost banky. Z výše uvedeného důvodu pohledávky z finanční činnosti bank podléhají bankovnímu dohledu. Banka posuzováním pohledávek zjišťuje, zda došlo ke sníţení jejich rozvahové hodnoty. Posuzuje jednak jednotlivé pohledávky, tak i portfolia stejnorodých pohledávek jako celek (bliţší

informace

o

posuzování

portfolia

stejnorodých

pohledávek

uvádím

v kapitole 4.2.4. Ztráty ze znehodnocení). Banka jednotlivé pohledávky z finanční činnosti (poskytnuté úvěry, pohledávky z vkladů apod.) zařazené do investičního portfolia, kategorizuje do jednotlivých skupin. Při klasifikaci pohledávek do jednotlivých kategorií se vychází z rizika, jeţ přináší, bez zohlednění jejich zajištění.

91

Ustanovení §192 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 68

Pohledávky z finančních činností se člení do dvou základních kategorií:  pohledávky bez selhání dluţníka;  pohledávky se selháním dluţníka.

4.2.3.1.

Pohledávky bez selhání dlužníka

Pohledávky bez selhání dlužníka se dále rozdělují na dvě skupiny:  standardní pohledávky;  sledované pohledávky. Pokud banka přistupuje k těmto pohledávkám jako k portfoliu jednotlivě nevýznamných pohledávek, nemusí toto další členění pouţívat. Standardní pohledávky Za standardní pohledávky povaţujeme ty pohledávky, u kterých není pochybnost, ţe jistina i celé příslušenství budou úplně splaceny, aniţ by banka uspokojila svou pohledávku ze zajištění. Splátky jsou hrazeny řádně. Ţádná není déle jak 30 dní po splatnosti nebo ţádná z pohledávek za dluţníkem nebyla v posledních 2 letech restrukturalizována92 z důvodu zhoršení finanční situace.93 Sledované pohledávky U sledovaných pohledávek předpokládáme, ţe pravděpodobně dojde k úplnému splacení, aniţ by banka přistoupila k uspokojení svého závazku ze zajištění. Splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny s částečnými problémy, ale ţádná není po splatnosti déle jak 90 dní nebo ţádná z pohledávek za dluţníkem nebyla za posledních 6 měsíců restrukturalizována.94

92

Restrukturalizace – poskytnutí úlevy dluţníkovi (přepracování plánu splátek, sníţení úrokové míry, prominutí úroků z prodlení atd.) 93 Ustanovení §196 odst. 3 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 94 Ustanovení §196 odst. 4 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 69

4.2.3.2.

Pohledávky se selháním dlužníka

Pohledávky se selháním dluţníka jsou povaţovány za ohroţené. Člení se do tří následujících podkategorií:  nestandardní pohledávky;  pochybné pohledávky;  ztrátové pohledávky.

Nestandardní pohledávky Za nestandardní pohledávky označujeme pohledávky, u kterých částečné splacení je velmi pravděpodobné. Úplné splacení celého závazku je však nejisté, aniţ by banka uspokojila svou pohledávku za dluţníkem ze zajištění. Splátky jsou hrazeny s problémy, ale ţádná není po splatnosti déle neţ 180 dní.95 Pochybné pohledávky Pochybnou pohledávkou rozumíme pohledávku, která převáţně s ohledem na finanční a ekonomickou situaci velmi pravděpodobně splacena v plné výši nebude. Částečné splacení pohledávky je moţné a pravděpodobné, aniţ by banka přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění. Pohledávku označujeme také za pochybnou, jestliţe splátky jsou hrazeny s problémy, ale ţádná není po splatnosti déle neţ 360 dní.96 Ztrátové pohledávky U ztrátových pohledávek je úplné splacení, zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci, nemoţné. Předpokladem je, ţe pohledávka nebude uspokojena nebo pouze ve velmi malé částce, aniţ by banka přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění. Mezi ztrátové pohledávky řadíme i pohledávky, kde splátky jsou po splatnosti déle neţ 360 dní. Zahrnují téţ pohledávky za dluţníkem ve vyrovnacím řízení nebo pohledávky za dluţníkem, na jehoţ majetek byl prohlášen konkurs, ledaţe jde o pohledávku za podstatou vzniklou po prohlášení konkursu.97

95

Ustanovení §197 odst. 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 96 Ustanovení §197 odst. 3 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 97 Ustanovení §197 odst. 4 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 70

§198 vyhlášky ČNB upravuje další pravidla pro zařazování pohledávek do kategorií a podkategorií. Jedná se zejména o následující pravidla:  pokud má banka více pohledávek za jedním dluţníkem a některá z nich naplňuje znaky pohledávky se selháním dluţníka, pak všechny pohledávky za tímto dluţníkem jsou zařazeny do kategorie se selháním dluţníka a v jejím rámci do stejné podkategorie pohledávek;  splňuje-li pohledávka současně kritéria pro zařazení do více podkategorií, zařadí se do nejhorší podkategorie;  pokud banka přistoupí k restrukturalizaci pohledávky, k okamţiku restrukturalizace ji zařazuje do podkategorie, neţ v které byla před restrukturalizací;  pokud je banka schopna prokázat, ţe míra rizika oproti období před restrukturalizací se sníţila, můţe pohledávku přesunout do lepší podkategorie;  minimálně jednou za čtvrtletí je banka povinna prověřit správné zařazení pohledávek do kategorií a podkategorií (u objemově nevýznamných pohledávek můţe banka prověřovat pohledávky i v delším časovém úseku neţ je čtvrtletí, nejméně však jednou do roka) a v případě potřeby musí provést změnu zařazení. V následujícím grafu znázorňuji vývoj pohledávek investičního portfolia podle selhání. Graf 11. Vývoj pohledávek investičního portfolia podle selhání v letech 2008 - 2011

Kvalita aktiv - pohledávky investičního portfolia podle selhání [mil. Kč+ 2,700,000 2,650,000 2,600,000

67,683

2,550,000

19,064 55,978

52,340

Ztrátové 100,491

105,660

Pochybné

2,411,538

2,372,579

Nestandardní Sledované Standardní

30.6.2011

31.12.2008

2,200,000

112,246

2,393,863

2,250,000

88,049

106,409

31.12.2010

2,300,000

43,623

2,292,581

2,350,000

10,467 21,810

31.12.2009

2,400,000

24,215

20,965

54,654

47,554 37,333

2,323,565

2,450,000

20,009

31.3.2011

2,500,000

76,076 73,526


Strana 71

V minulosti provedly tuzemské banky značné očištění svých bilancí od špatných úvěrů, coţ pro rok 2003 znamenalo nejniţší objem klasifikovaných úvěrů. V souvislosti s úvěrovou expanzí bank roste význam úvěrového rizika a od roku 2004 opět dochází k postupnému růstu objemu klasifikovaných úvěrů. Podle nové klasifikace úvěrů od roku 2007 jsou úvěry posuzovány dle selhání. Jak je zřejmé z předchozího grafu, úvěry bez selhání (hodnocené jako standardní) představují ve sledovaných letech naprostou většinu investičního portfolia. Ze skupiny úvěrů se selháním pak tvoří převáţnou část úvěry ztrátové. Graf 12. Vývoj pohledávek se selháním v letech 2008 - 2011

Pohledávky se selháním k pohledávkám celkem v invest. portfoliu (%) 6 5

5.4

5.64

5.61

31.3.2011

30.6.2011

4.58

4 3 2

2.81

1 31.12.2008

31.12.2009

31.12.2010


Vzhledem k hospodářské krizi, v roce 2008, všechny skupiny bank zaznamenaly zvýšení pohledávek se selháním. Došlo ke zhoršení kvality úvěrů (objem opravných poloţek bank se navýšil o téměř 30 %). V následujícím roce makroekonomický vývoj (recese) a sníţená schopnost splácet závazky, vedly k opětovnému zvyšování pohledávek se selháním. Růst těchto pohledávek byl zaznamenán ve všech sektorech ve srovnání s předešlým rokem. Sníţená schopnost splácet závazky vedla i v roce 2010 k růstu pohledávek se selháním a růstu podílu na celkových pohledávkách investičního portfolia. Tento podíl, i kdyţ se zvyšuje, je stále nízký a jeho objem činí pod 6 % celkových pohledávek investičního portfolia.

Strana 72

4.2.4.

Ztráty ze znehodnocení

Banka při posuzování ztráty ze znehodnocení vyuţívá individuální (u jednotlivých pohledávek) a portfoliový přístup (u portfolia stejnorodých pohledávek). Zaznamená-li banka sníţení rozvahové hodnoty, je povinna vytvořit opravné poloţky. Banka při stanovení výše ztráty ze znehodnocení musí pouţívat stejnou metodu, jakou vede účetnictví a sestavuje účetní závěrku. Ztráty ze znehodnocení lze stanovit pomocí:98  diskontování očekávaných budoucích peněžních toků – metoda vyuţívaná ke stanovení ztráty u jednotlivých pohledávek, ale banky preferují uţívání metody koeficientů;  koeficientů – slouţí k posuzování znehodnocení u jednotlivých pohledávek, opravné poloţky se poté stanoví k jednotlivým pohledávkám;  statistických modelů – vyuţívají se pouze u portfolia stejnorodých pohledávek (tyto pohledávky se neposuzují jednotlivě, ale jako celé portfolio), opravná poloţka se vytváří k celému portfoliu.

Diskontování očekávaných budoucích peněžních toků Pokud banka pouţívá pro stanovení ztráty ze znehodnocení metodu „Diskontování očekávaných budoucích peněţních toků,“ ztráta odpovídá rozdílu mezi účetní hodnotou pohledávky a současnou hodnotou očekávaných budoucích peněţních toků z pohledávky diskontovaných původní efektivní úrokovou mírou (úroková míra zjištěná v okamţiku vzniku pohledávky).99 Efektivní úroková míra odpovídá úrokové míře, kterou se diskontují očekávané budoucí peněţní toky na účetní hodnotu pohledávky. Výpočet efektivní úrokové míry vychází z odhadu očekávaných budoucích peněţních toků při zohlednění všech smluvních podmínek, zejména moţnosti předčasného splacení a poplatků.100

98

Ustanovení §201 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 99 Ustanovení §202 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 100 Ustanovení §202 odst. 2, 3 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 73

Koeficienty Pouţívá-li banka koeficienty, ztráta ze znehodnocení odpovídá rozdílu mezi jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství a zajištěním pohledávky (opravná poloţka se tvoří ve výši nezajištěné části pohledávky – upravená hodnota) násobeném příslušným koeficientem:101  0,01

pro sledované pohledávky;

 0,2

pro nestandardní pohledávky;

 0,5

pro pochybné pohledávky;

 1,0

pro ztrátové pohledávky.

Pokud by takto stanovená ztráta byla nižší než skutečná, banka zvýší koeficient tak, aby:102  pro sledované pohledávky byl niţší neţ 0,2;  pro nestandardní pohledávky byl niţší neţ 0,5;  pro pochybné pohledávky byl niţší neţ 1.

Statistické modely V roce 2008 prošel světový a tedy i náš ekonomický trh krizí. Po prudkém posílení koruny nastal kolaps a následný pád banky Lehman Brothers výrazně zhoršil celou situaci. Vzhledem k tomu, ţe se banky, z důvodu sniţování nákladů, snaţí co nejvíce aktivit automatizovat pomocí procesů, vyuţívají často statistické modely. Banky nebyly na takto prudkou krizi připraveny, protoţe v době krize pracovaly s modely nastavenými na predikci dlouhodobého stabilního růstu a nízké inflace. V roce 2009 tedy přestala realita takto nastaveným modelům zcela odpovídat. V současné době banky dosud pouţívané modely přehodnotily a modely tak zohledňují některé typy „šokových“ situací moţného vývoje. Jak uvádím výše, je nutné, aby pouţívané statistické modely byly vhodně nastaveny. Pouţití statistických modelů není jediným způsobem hodnocení portfolií a jejich aplikace má také určitá pravidla.

101

Ustanovení §203 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 102 Ustanovení §203 odst. 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 74

Pouţívá-li banka statistické modely k posuzování výše ztráty ze znehodnocení, opravné poloţky k portfoliím pohledávek vytváří ve výši statistického odhadu očekávaných ztrát. V tomto případě se nevyuţívají koeficienty. Při zahájení posuzování portfolií jednotlivě nevýznamných pohledávek je nutné, aby banka měla:103  vytvořena dostatečně velká (z hlediska počtu) portfolia jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek pro zajištění statistické významnosti ztrát;  dostatečně dlouhé časové řady týkající se daných pohledávek, zpravidla srovnatelné s průměrnou dobou splatnosti jednotlivě nevýznamných pohledávek;  statistický model zohledňující časovou hodnotu peněz, všechny očekávané budoucí peněţní toky spojené s portfoliem pohledávek, splatnost pohledávek v portfoliu a nezpůsobující ztráty ze znehodnocení pohledávek v portfoliu k okamţiku uskutečnění účetního případu.

Monitorují se skutečné ztráty spojené s portfoliem jednotlivě nevýznamných pohledávek. Na základě nových údajů se testuje správnost odhadu ztrát o skutečných selháních dluţníků v portfoliu. Vyhodnocují se také informace o jednotlivě nevýznamných pohledávkách, které jiţ byly vyřazeny z tohoto portfolia kvůli dostatku informací pro posuzování znehodnocení. Banka pravidelně ověřuje, zda statistický model je vhodný a zda jsou parametry správně nastaveny.104

4.3. Uveřejňování informací Banka je povinna uveřejňovat údaje týkající se samotné banky, sloţení akcionářů nebo členů, struktury konsolidačního celku, činnosti a finanční situace a údajů o plnění pravidel obezřetného podnikání bank. Podrobnější obsah uveřejňovaných údajů uvádím v příloze č. 4.

103

Ustanovení §204 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 104 Ustanovení §204vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 75

Způsob uveřejňování údajů Banka uveřejňuje poţadované údaje v českém jazyce a to tak, ţe je vyvěsí na svých internetových stránkách v běţném formátu. Uveřejňuje také alespoň poslední výroční zprávu a konsolidovanou výroční zprávu (má-li povinnost ji vyhotovovat), jejichţ součástí je také účetní závěrka ověřená auditorem. Přesná internetová stránka musí být bez zbytečného odkladu sdělena České národní bance.105 Lhůty uveřejňování údajů106 Údaje jsou uveřejňovány:  během kalendářního roku do 6 týdnů po skončení příslušného kalendářního čtvrtletí (například údaje o finanční situaci, údaje o kapitálu a kapitálových poţadavcích);  do 4 měsíců po skončení kalendářního roku. Čtvrtletní údaje banka uveřejňuje společně s údaji za 3 předcházející čtvrtletí. Současně musí uveřejnit datum zveřejnění údajů.

4.4. Poskytování informací Banky jsou povinny poskytovat některé informace a podklady ČNB. Jedná se zejména o:107  informace o konsolidačním celku, nad nímţ vykonává ČNB konsolidovaný dohled - skládá se z grafické (znázornění struktury konsolidačního celku z hlediska vlastnického uspořádání a řízení) a textové části;  informace o outsourcingu (pokud jsou jím zajištěny významné činnosti banky nebo jejich podpora);  informace o kapitálových poţadavcích a přístupech pro jejich výpočet;  informace o riziku nesplnění závazku (při selhání protistrany u repo obchodů a půjček či výpůjček cenných papírů);  informace o měnových pozicích (pokud absolutní hodnota čisté měnové pozice v jedné měně přesáhne 15 % kapitálu banky nebo celková měnová pozice přesáhne 20 % kapitálu banky). 105

Ustanovení §210 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 106 Ustanovení §208 odst. 2, 3 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 107 Ustanovení části osmé vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 76

Dále je banka povinna informovat ČNB o:108  zamýšlené změně stanov;  návrzích personálních změn;  záměru zaloţit právnickou osobu v zahraničí;  záměru otevřít pobočku v zahraničí;  záměru otevřít pobočku v členském státě Evropské unie. Poskytování informací, jež jsou předmětem bankovního tajemství 109 Bankovní tajemství se vztahuje na všechny bankovní obchody a peněţní sluţby bank, včetně stavů na účtech a depozit. Za porušení bankovního tajemství se nepovaţuje výměna informací mezi ČNB a orgány dohledu jiných států (informace o subjektech, které působí nebo hodlají působit na území příslušného státu) a sdělení údajů o klientovi při podání trestního oznámení nebo při plnění oznamovací povinnosti (například podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu). Zprávu o záleţitostech klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství, podá banka bez souhlasu klienta jen na písemné vyžádání například:  soudu pro účely občanského soudního řízení;  orgánu činného v trestním řízení;  správců daně;  orgánů sociálního zabezpečení;  zdravotních pojišťoven;  soudního exekutora pověřeného provedením exekuce;  úřadu práce ve věci řízení o vrácení finančních prostředků poskytnutých klientovi ze státního rozpočtu.

108 109

Ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Ustanovení §38, 38a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Strana 77

5. Výkon bankovního dohledu ČNB vykonává ze zákona dohled nad činností tuzemských bank včetně jejich poboček působících na území cizího státu. Nad činností poboček zahraničních bank provádí ČNB dohled v rozsahu stanoveném zákonem a činnost těchto poboček dále podléhá dohledu země sídla banky. Je-li banka součástí konsolidačních celků, vykonává ČNB bankovní dohled na konsolidovaném základě (včetně kontrol na místě), nestanoví-li zákon jinak.110 „ČNB při výkonu dohledu přezkoumává a vyhodnocuje, zda uspořádání, strategie, postupy a mechanismy zavedené bankou a kapitál banky zajišťují bezpečný a spolehlivý provoz banky a krytí rizik, kterým je nebo může být vystavena. Tento přezkum a vyhodnocování provádí v rozsahu a periodicitě, přiměřených velikosti, významu a postavení banky na finančním trhu a charakteru, rozsahu a složitosti jejích činností, minimálně však jednou ročně.“ 111 ČNB se v rámci dohledu zaměřuje na:  licenční a povolovací činnosti;  regulatorní činnosti, tzn. zejména na stanovení pravidel obezřetného podnikání;  dohledové činnosti (dohled na místě a dohled na dálku);  stanovení opatření k nápravě a ukládání sankcí;  shromaţďování, zpracovávání a vyhodnocování informací. Zákon ukládá povinnost zachovat mlčenlivost všem zúčastněným, kteří provádějí bankovní dohled či nucenou správu. Tato povinnost se vztahuje zejména na údaje získané v souvislosti s výkonem výše uvedených činností. Případné informace, poskytované třetím stranám, musí být v souhrnné podobě, bez moţnosti identifikovat, o kterou konkrétní banku či osobu se jedná.112 „Informace získané při výkonu své pravomoci mohou být použity pouze k plnění úkolů bankovního dohledu, nucené správy nebo v soudním řízení, vedeném v souvislosti s rozhodnutím nebo výkonem bankovního dohledu nebo v obdobném řízení před mezinárodním orgánem.“113 110

Ustanovení §25 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Ustanovení §25 odst. 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 112 Ustanovení §25a odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 113 Ustanovení §25a odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 111

Strana 78

Zákon dále stanoví případy, kdy se poskytnutí konkrétních informací při dodrţení zákonných podmínek, získaných v souvislosti s výkonem bankovního dohledu, nepovaţuje za porušení povinnosti mlčenlivosti. Jedná se zejména o:114  poskytnutí informací orgánu dohledu nad bankami, finančními institucemi nebo finančními trhy v jiném státě;  poskytnutí informací Ministerstvu financí pro účely výkonu státní kontroly dodrţování podmínek pro poskytování státní podpory;  poskytnutí informací zaměstnancům ČNB, kteří spolupůsobí při výkonu dohledu nad finančním trhem, pro plnění jejich úkolů;  poskytnutí informací veřejným orgánům;  poskytnutí informací orgánům Evropské unie k naplnění mezinárodní smlouvy;  mezinárodním organizacím, působícím na úseku boje proti trestné činnosti;  orgánům cizích států činným v trestním řízení pro plnění jejich funkce. Výkon bankovního dohledu je prováděn dvěma způsoby:  na dálku (off-site);  na místě (on-site).

5.1. Dohled na individuálním a konsolidovaném základě Z důvodu omezeného rozsahu mé práce jsem se v předchozích kapitolách zabývala pouze dohledem na individuálním základě. Dohled nad bankami je však prováděn jak na individuálním, tak na konsolidovaném základě. Dohled na individuálním základě spočívá v dohledu nad jednotlivými bankami, které jsou mimo jiné sledovány pro dodrţování pravidel obezřetného podnikání bank (například limitů kapitálové přiměřenosti a angaţovanosti na individuálním základě). Při propočtech banka vychází pouze ze své obchodní činnosti.115

114

Ustanovení §25a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 152. 115

Strana 79

Dohled na konsolidovaném základě spočívá ve sledování a regulaci rizik u konsolidačních celků, jejichţ součástí je banka. Hlavním cílem je omezit rizika, kterým je banka vystavena z hlediska své účasti na konsolidačním celku. Dohled je zaměřen na posouzení vlivu členů celku na banku. ČNB spolupracuje s orgány dohledu nad bankami či finančními institucemi v zahraničí a je oprávněna si s těmito institucemi vyměňovat informace.

Vzhledem k charakteru konsolidačního celku se rozlišují jejich následující typy:116  skupina ovládající banky117 – skupina tvořená bankou, jí ovládanými118 osobami a přidruţenými119 společnostmi;  skupina finanční holdingové společnosti – skupina tvořená finanční holdingovou společností120, jí ovládanými osobami a přidruţenými společnostmi;  skupina smíšené holdingové společnosti - skupina tvořená smíšenou holdingovou společností121, jí ovládanými osobami a přidruţenými společnostmi.

5.2. Dohled na dálku Dohled na dálku vychází zejména z kvantitativních informací, které poskytují banky ČNB. Bankovní dohled je však ovlivněn kvalitou těchto dat. Kontrolu jejich správnosti a věrného zobrazení reálné situace banky provádí ČNB dohlídkami na místě (blíţe v kapitole 5.3. Dohled na místě).

116

BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 152. 117 Ovládající banka je dle §26d zákona o bankách definována jako banka, jejíţ ovládaná osoba nebo přidruţená osoba je bankou, finanční institucí nebo podnikem finančních sluţeb. 118 Ovládaná osoba je dle §66a Obchodního zákoníku definována jako osoba, u níţ vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiná osoba. 119 Přidruţená osoba (společnost) je dle §26d zákona o bankách definována jako osoba, v níţ jiná osoba má přímým nebo nepřímým podíl minimálně 20 % na základním kapitálu či hlasovacích právech (podstatný vliv). 120 Finanční holdingová osoba (společnost) je dle §26d zákona o bankách definována jako ovládající osoba, která je finanční institucí, ovládající výlučně nebo převáţně banky nebo finanční instituce, přičemţ minimálně jedna ovládaná osoba je bankou. 121 Smíšená holdingová osoba je dle §26d zákona o bankách definována jako ovládající osoba, jeţ není bankou, finanční holdingovou osobou nebo smíšenou finanční holdingovou osobou, přičemţ minimálně jedna jí ovládaná osoba je bankou. Strana 80

Základním zdrojem informací pro dohled na dálku jsou pravidelné výkazy a hlášení. Jsou zaměřeny především na následující oblasti:122  kapitálu – monitoring struktury kapitálu, vymezení kapitálových poţadavků, výpočet kapitálové přiměřenosti atd.;  kvality aktiv – klasifikace úvěrového portfolia, tvorba opravných poloţek, zajištění pohledávek atd.;  likvidity – struktura aktiv a pasiv podle skutečné splatnosti, rychle likvidní aktiva atd.;  organizace banky – akcionářská struktura, představenstvo, dozorčí rada, majetkové účasti v jiných společnostech atd. Mezi další důležité zdroje informací patří:123  zjištění externího auditu;  výsledky kontrol na místě;  informace od ostatních regulátorů;  vývoj makroekonomických ukazatelů;  informace z médií apod.

Výkon bankovního dohledu na dálku zahrnuje následující činnosti:  licencování a povolovací činnost;  monitoring a analýza činnosti bank;  vyhodnocování finančních výkazů a hlášení obezřetného podnikání;  vyhodnocování dalších informací;  komunikaci s bankou. Mezi základní metody dohledu na dálku patří:124  pravidelná finanční analýza na základě finančních ukazatelů – posouzení míry jednotlivých rizik podstupovaných konkrétní bankou s cílem odhalit problémové oblasti v činnosti, posoudit míru jednotlivých rizik a případně navrhnout další postup vůči bance;

122

BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 186. 123 BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 185. 124 BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 187, 188. Strana 81

 tzv. early waring systém (systém včasného varování) – rychlá a včasná identifikace problémů, v České republice je zaměřen na sledování měsíčních změn vybraných ukazatelů týkajících se oblasti kapitálu, kvality aktiv, ziskovosti, likvidity a bilanční sumy;  rating bank - umoţňuje srovnání bank mezi sebou podle stanovených kritérií;  sledování limitů pravidel obezřetného podnikání.

5.3. Dohled na místě Výkon bankovního dohledu na místě spočívá v provádění kontrol přímo v jednotlivých bankách. Kontroly na místě mohou být prováděny komplexní (zaměřené na základní rizikové oblasti) nebo dílčí (zaměřené na vytypovaná rizika). Komplexní kontroly jsou zaměřeny především na následující oblasti:125  řízení úvěrového rizika;  řízení trţních rizik a rizik spjatých s obchodováním na finančních trzích;  cenné papíry a majetkové účasti;  vnitřní řídicí a kontrolní systém a interní audit;  informační systémy a informační technologie. Plán kontrol navrhuje bankovní dohled. Dohlídky na místě jsou prováděny zhruba jednou za dva roky v závislosti na velikosti a typu banky. Kontroly se skládají z následujících částí:126  plánování kontroly – sestavení kontrolního týmu, analýza banky před kontrolou, určení problémových oblastí (na základě předchozích dohledů na dálku, výkazů a zpráv banky a výsledků předchozích kontrol, atd.), stanovení časového rozvrhu;  příprava kontroly – vyhodnocení vyţádaných a zaslaných podkladů, prostudování vnitřních předpisů banky, sestavení plánu kontroly včetně cíle kontroly a termínů 125

BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 191. 126 BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8, s. 192 - 198. Strana 82

pohovorů s vybranými pracovníky, případně informační návštěvy před zahájením kontroly;  oznámení uskutečnění kontroly – plán kontroly, seznam pracovníků ČNB, kteří budou kontrolu provádět;  kontrola na místě v bance – kontrolní činnost základních oblastí činnosti banky či některé z nich, např. kontrola vybraného vzorku úvěrového portfolia, vzorku cenných papírů apod. a dále pohovory s pracovníky a s managementem banky, závěrečné pohovory s vedoucími představiteli banky;  zpracování a vyhodnocení zjištění učiněných bankovním dohledem – vyústí v protokol z kontroly, který obsahuje jednotlivá zjištění. Protokol z kontroly127  Zjištění z kontroly musí být jasně a srozumitelně popsána v protokolu z kontroly, kaţdé zjištění musí být doloţitelné a musí obsahovat odkazy na příslušné právní předpisy.  Zjištění uvedená v protokolu musí být posouzena z hlediska obezřetnosti pravidel a z hlediska porušování příslušných norem.  V případě zjištění nedostatků jsou ukládána bance opatření k nápravě včetně termínů.  Protokol musí být podepsán kontrolními pracovníky, kteří se na jeho sepsání podíleli, a poté je předán bance.  V případě, ţe se odmítne banka seznámit s protokolem, je nutno tuto skutečnost v protokolu uvést. Námitky a odvolací řízení 128  Banka má právo podat písemně námitky proti znění protokolu a tyto písemně zaslat ČNB. ČNB se musí námitkami zabývat a písemně je vypořádat (rozhodnutí o námitkách).  Nesouhlasí-li banka s vypořádáním námitek, můţe se proti rozhodnutí ČNB o vypořádání námitek odvolat k bankovní radě ČNB. Proti rozhodnutí bankovní rady se jiţ nelze odvolat.

127


5.4. Nedostatky v činnosti a opatření k nápravě Mezi hlavní nedostatky v činnosti banky patří zejména:129  porušení podmínek stanovených licencí;  porušení nebo obcházení zákona o bankách, zvláštních zákonů, právních předpisů a opatření vydaných ČNB;  provádění obchodů způsobem, který poškozuje zájmy vkladatelů z hlediska návratnosti vkladů nebo ohroţuje bezpečnost a stabilitu banky;  řízení banky osobami, které nemají dostatečnou odbornou způsobilost;  pokles kapitálu pod minimální výši. Zjistí-li ČNB nedostatky, je dle § 26 odst. 1 zákona o bankách, oprávněna především:130  vyţadovat zjednání nápravy ve stanovené lhůtě a to tím, ţe omezí některé povolené činnosti, ukončí nepovolené, pouţije zisk k doplnění kapitálu, sníţí základní kapitál ve stanoveném rozsahu, vymění osoby ve vedení banky, vytvoří odpovídající výši opravných poloţek, omezí distribuční sítě;  změnit licenci omezením nebo vyloučením některých činností;  nařídit mimořádný audit na náklady banky;  zavést nucenou správu;  uloţit pokutu aţ do výše 50 mil. Kč;  zakázat nebo omezit provádění operací s osobami s úzkým propojením s bankou nebo které jsou součástí stejného konsolidačního celku jako banka nebo mají zvláštní vztah131 k bance.

129

Ustanovení §26 odst. 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Ustanovení §26 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 131 Za osoby, které mají zvláštní vztah k bance, dle zákona o bankách povaţujeme členy statutárního orgánu a vedoucí zaměstnance banky, členy dozorčí rady banky, osoby mající kontrolu nad bankou, osoby s kvalifikovanou účastí na těchto osobách a členové vedení těchto osob, osoby blízké těchto osob, osoby s kvalifikovanou účastí na bance a jakákoliv osoba pod jejich kontrolou, členové bankovní rady ČNB apod. 130

Strana 84

5.4.1.

Nucená správa

Pokud ČNB shledá, ţe nedostatky v činnosti banky ohroţují stabilitu bankovního nebo finančního systému, můţe zavést nucenou správu.132 Nucená správa omezuje nezávislé rozhodování dohlíţené banky. ČNB jmenuje (případně odvolává) tzv. nuceného správce z řad svých zaměstnanců, který vykonává působnost všech orgánů banky, včetně působnosti valné hromady. Úkolem správce je odstranit nedostatky v činnosti banky, jeţ vedly k zavedení nucené správy. Výkon funkce všech orgánů banky se pozastavuje dnem doručení písemného rozhodnutí ČNB o zavedení nucené správy. Banka je však oprávněna podat opravné prostředky proti jejímu zavedení.133 Nucená správa se na návrh ČNB zapisuje do obchodního rejstříku. ČNB můţe bance pod nucenou správou poskytnout finanční pomoc k odstranění dočasných problémů s likviditou. Vypořádání závazku spojeného s poskytnutím finanční pomoci od ČNB má přednost před všemi ostatními závazky banky.134 „Nucená správa končí:135  doručením rozhodnutí ČNB o skončení nucené správy;  jmenováním likvidátora;  prohlášením konkursu;  uplynutím 24 měsíců od zavedení nucené správy.“ Jako příklad nucené správy v nedávné historii mohu uvést vyhlášení nucené správy Investiční a poštovní banky (IPB) v roce 2000.

132

Ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Ustanovení §29 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 134 Ustanovení §32 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 135 Ustanovení §33 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 133

Strana 85

Nucená správa IPB 136 IPB byla po roce 1989 jednou z největších bank v ČR. Vznikla sloučením Investiční banky a Poštovní banky na konci roku 1993. V roce 1998 vláda rozhodla o prodeji státního podílu společnosti Nomura. Finanční situace banky byla neudrţitelná a Nomura navýšila základní jmění o 6 mld. Kč a vydala podřízené dluhopisy ve stejné výši. Uvnitř IPB narůstaly potíţe. Aby předešla nutnosti tvorby opravných poloţek, prováděla IPB často nestandardní operace s cílem sníţit úvěrové riziko. Tato krátkodobá opatření v letech 1998 a 1999 zajistila, ţe banka nemusela tvořit opravné poloţky. Na horšící se situaci v bance ukázal jiţ audit za rok 1998, který také upozornil na nedostatky v oceňování cenných papírů (odhadovaný rozdíl 64 mld. Kč). V jeho důsledku provedla v roce 1999 ČNB v bance sérii informačních návštěv a následně v druhém pololetí roku komplexní kontrolu. IPB se odvolala proti zjištěním, uvedeným v protokolu ČNB o zjištěných nedostatcích, který ČNB předala IPB v únoru 2000. V týdnu od 12. 6. 2000 začali klienti IPB masově vybírat své úspory. Denní pokles vkladů dosáhl 4.525 mil. Kč (12. 6.), 13. 6. pokles vzrostl na 5.964 mil. Kč a 14. 6. pak dosáhl 6.491 mil. Kč. Protoţe případný krach IPB by znamenal ohroţení stability finančního sektoru a pokles růstu HDP v ČR o 2 - 4 % uvalila ČNB na banku nucenou správu. 16. 6. 2000 byl do IPB dopraven Policií ČR nucený správce dosazený ČNB a management IPB byl s okamţitou platností zbaven funkcí. Dne 19. 6. 2000 byla IPB prodána ČSOB s veškerými svými aktivy i pasivy. Nucená správa trvala 3 dny. Celkové ztráty způsobené pádem IPB byly oceněny na 67,8 miliard Kč.

136

cs.wikipedia.org. [online]. [cit. 2012-03-02] Dostupné z WWW: Strana 86

5.4.2.

Odnětí licence

ČNB odebere bankovní licenci, pokud přetrvávají závaţné nedostatky v činnosti banky nebo při úpadku banky. Licence může být také odňata v následujících případech:137  banka nezahájí činnost do 12 měsíců od udělení licence;  banka po dobu 6 měsíců nepřijímá vklady nebo neposkytuje úvěry;  licence byla získána na základě nepravdivých údajů. Dále je ČNB povinna odejmout licenci bance, jejíţ kapitál je menší neţ jedna třetina součtu jejích jednotlivých kapitálových poţadavků (výjimkou jsou banky pod nucenou správou).138 Dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí licence dotčená banka nesmí přijímat vklady, poskytovat úvěry a provozovat další činnosti, kromě těch, které jsou nezbytné k vypořádání pohledávek a závazků. Do doby tohoto vypořádání se povaţuje za banku dle zákona o bankách.139

5.4.3.

Likvidace banky

V případě, ţe se banka ruší s likvidací, je nutné jmenovat likvidátora, kterým můţe být jak fyzická, tak i právnická osoba. Návrh na jeho jmenování (případně odvolání) můţe podat pouze ČNB.140 Funkci likvidátora nesmí vykonávat osoba, která: 141  má nebo měla zvláštní vztah k bance;  je nebo v posledních pěti letech byla auditorem banky;  se jakýmkoli způsobem podílela na auditu v bance.

137

Ustanovení §34 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění Ustanovení §34 odst. 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 139 Ustanovení §35 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 140 Ustanovení §36 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 141 Ustanovení §36 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 138

Strana 87

Likvidátor je povinen předkládat účetní výkazy a doklady zpracované v průběhu likvidace ČNB a to bez zbytečného odkladu. ČNB si můţe písemně vyţádat další podklady nezbytné k posouzení činnosti likvidátora a průběhu likvidace.142 Příkladem odnětí licence a následné likvidace banky můţe být případ odnětí bankovní licence Union Bance, a.s. v roce 2003. Union Banka 143 Dne 18. 3. 2003 rozhodla ČNB o odnětí bankovní licence Union bance, a.s. Důvodem bylo přetrvávání závaţného nedostatku v činnosti banky. Trvale neudrţovala svou platební schopnost v české měně i v cizích měnách na individuálním základě. Následně 21. 2. 2003 Union banka uzavřela své pobočky a informovala ČNB o tom, ţe se ocitla v likvidní krizi. V současné době existuje Union banka jako subjekt „v likvidaci“ a na jejích internetových stránkách http://www.union.cz/ lze např. dohledat informace správce konkursní podstaty či informace pro věřitele nebo rozsudky soudních sporů.

142

Ustanovení §36 odst. 4 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění cnb.cz. [online]. [cit. 2012-03-21] Dostupné z WWW: 143

Strana 88

Závěr Cílem mé diplomové práce bylo zmapovat systém regulace a dohledu ČNB nad bankami v České republice, včetně příslušných právních norem, z pohledu bezpečného podnikání a nakládání s finančními prostředky klientů bank. Důvody pro regulaci a dohled v bankovním sektoru jsou zřejmé. Banka nakládá převáţně s cizím kapitálem (se zdroji klientů) na svůj účet a riziko, které při svých činnostech neustále podstupuje. Vkladatel vloţí do banky své finanční prostředky, ale nemůţe ovlivnit její činnost. Nepodílí se na jejím zisku, avšak na riziku insolvence banky ano. Platí zde přímá úměra mezi ziskem a rizikem. Případná insolvence banky má dopady jak mikroekonomické, tak makroekonomické a v případě nejčernějšího scénáře můţe mít závaţný dopad na finanční stabilitu státu. Proto je legislativně stanovena regulace a dohled v bankovním sektoru a jsou dána více či méně jasná pravidla. Regulátorem finančního trhu v ČR je v souladu s platnou legislativou ČNB. Základními právními normami, stanovujícími mimo jiné pravidla regulace v bankovním sektoru, jsou v současné době zákon o bankách a vyhláška ČNB. Dále jsou určující i další vyhlášky a opatření vydávané ČNB. Podmínky pro vstup do bankovního sektoru prošly po revoluci intenzivním vývojem. V devadesátých letech minulého století došlo k prudkému nárůstu různých bankovních objektů a zároveň k jejich následnému zkrachování (např. různé kampeličky), coţ mělo nejen dopad na jejich klienty, ale také na ekonomiku státu. V současnosti je vstup do bankovního sektoru ošetřen výrazně přísněji neţ v devadesátých letech. Došlo k zpřísnění podmínek vstupu do bankovního sektoru a jejich poměrné stabilizaci. Neméně důleţitou součástí pravidel bankovního sektoru je řídící a kontrolní systém banky, jehoţ parametry jsou opět upravovány platnou legislativou. Dohled nad jeho výkonem a funkčností vykonává ČNB. Důleţitou problematikou, kterou by si měl kaţdý potenciální klient banky uvědomit a počítat s ní, jsou rizika podstupovaná bankami při nakládání s finančními prostředky vkladatele.

Strana 89

Metody jejich stanovení a hodnocení opět určuje ČNB. Je nutné si uvědomit, ţe existuje úzká vazba mezi podstupovanými riziky a jejich krytím prostřednictvím kapitálu bank. I zde došlo k vývoji určování rizik, jejich kapitálového krytí a zpřísnění pravidel. Oproti minulosti bylo minimalizováno riziko krachu malých či regionálních bank, kdy vysoká rizika nebyla zcela pokryta jejich kapitálem. Opět zde mohu zmínit příklady kampeliček z devadesátých let minulého století. K dalším změnám, které mají přímý dopad na klienty bank, došlo ve výplatách náhrad vkladů v případě insolvence či krachu banky. V současnosti je zákonem stanovena povinnost bank, účastnit se Fondu pojištění vkladů, z něhoţ jsou vypláceny náhrady klientům insolventních bank. Jednoznačně je stanovena výše limitu náhrady identifikovatelnému klientovi u jedné banky. Limit výplaty náhrady v případě krachu banky můţe být jednou z rozhodujících podmínek při rozhodování klienta, jak se svými finančními prostředky naloţí. Rozloţením volných finančních prostředků mezi více bank, sníţí míru rizika v případě insolvence banky. Další významnou součástí našeho bankovního sektoru je vlastní výkon bankovního dohledu. Platná legislativa určuje orgán výkonu bankovního dohledu, kterým je ČNB. Zjištěné nedostatky v činnosti bank mohou mít za následek, dle jejich charakteru a rozsahu, nucenou správu, odnětí licence či likvidaci banky. Mohu konstatovat, ţe vývojem pravidel podnikání v bankovním sektoru, resp. jejich zpřísněním, se minimalizoval počet bank či dalších subjektů působících v bankovním sektoru, které zkrachovaly, či byly jinak destabilizovány. Jako příklad mohu uvést nucenou správu Investiční a poštovní banky, a.s. v roce 2000, či odejmutí licence a následná likvidace Union banky, a.s. v roce 2003. Bankovní sektor se v současnosti připravuje na další změnu a zpřísnění podmínek a to zavedením

BASEL

III.

Časový

náběh

BASEL

III

se

předpokládá

postupně

od r. 2013 do r. 2019. Cílovým stavem v lednu 2019 je stanoven regulatorní kapitál v objemu 10,5 % z rizikově váţených expozic (včetně bezpečnostního polštáře 2,5 %).144

144

cnb.cz. [online]. [cit. 2012-03-21] Dostupné z WWW Strana 90

ČNB je tedy nejvyšším orgánem v bankovním sektoru, stanovuje pravidla a podmínky, vydává právní normy a další závazné předpisy, vykonává dohled nad ostatními bankami a celým finančním trhem a má významný vliv na makroekonomickou stabilitu státu. Jako taková musí být ČNB apolitický subjekt, neovlivnitelná třetími stranami, politickou ani jinou zájmovou lobby. Domnívám se, ţe cíl mé diplomové práce, který jsem si stanovila v jejím úvodu, jsem v rámci vymezeného prostoru naplnila. Finanční trh, resp. bankovní sektor, který po revoluci prošel bouřlivým vývojem a celým zástupem nových a následně krachujících bank, záloţen a kampeliček, dosáhl postupné stabilizace. Důkazem toho můţe být, ţe v době poslední finanční krize v letech 2008/2009 nedošlo na tuzemském finančním trhu k prudkým změnám a stabilita ţádné tuzemské banky (a tudíţ i vklady klientů) nebyla díky stávajícímu funkčnímu systému bankovní regulace a dohledu výrazněji ohroţena.

Strana 91

Seznam použité literatury Monografie 1.

BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank. Praha: Bankovní institut, 2005, 318 s. ISBN 80-7265-071-8.

2.

KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ, Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Praha: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-80-87225-06-6.

3.

REVENDA, Zbyněk. Bankovní regulace a dohled. Praha: Nad zlato, 1993, 125 s. ISBN 80-85626-10-1.

4.

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 2001, 782 s. ISBN 80-7261-051-1.

5.

REVENDA, Zbyněk; DVOŘÁK, Petr. Analýza systému regulace a dohledu bank v České republice (se zaměřením na pojištění vkladů, věřitele poslední instance a finanční deriváty). Studie 2/1997 národohospodářského ústavu Josefa Hlávky. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1997, 60 s. ISBN neuvedeno.

Legislativa 1.

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění

2.

Vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění

Strana 92

Zprávy ČNB 1.

Česká národní banka. Výroční zpráva 2010. Praha: ČNB, 2011, 90 s. ISBN 978-80-87225-29-5.

2.

Česká národní banka. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2006. Praha: ČNB, 2007, 116 s. ISBN neuvedeno.

3.

Česká národní banka. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2007. Praha: ČNB, 2008, 126 s. ISBN 978-80-87225-04-2.

4.


5.


6.


Elektronické zdroje 1.

businessinfo.cz.

[online].

[cit.

2011-02-20].

Dostupné

z

WWW:

2.

ČERNÁ, Michaela. Proces omezování úvěrových rizik obchodních bank [online]. Brno,

2007

[cit.

2012-04-15].

Dostupné

. Masarykova univerzita.

Strana 93

z

Bakalářská

WWW: práce.

3.

cnb.cz.

[online].

[cit.

2012-03-21].

Dostupné

z

WWW:

4.

cnb.cz.

[online].

[cit.

2012-03-21].

Dostupné

z WWW:

5.

cs.wikipedia.org.

[online].

[cit.

2011-12-02].

Dostupné

z

WWW:

2012-03-02].

Dostupné

z

WWW:

6.

cs.wikipedia.org.

[online].

[cit.

7.

csob.cz

[online].

[cit.

2012-03-01]

Dostupné

z

WWW:

z

WWW:

8.

fpv.cz.

[online].

[cit.

2011-12-05].

Dostupné

9.

HELOŇOVÁ, trendy [online].

Simona. Kapitálová Olomouc,

2008

přiměřenost [cit.

obchodních

2012-04-15].

. Masarykova univerzita.

Strana 94

bank

Dostupné

a

její

z

WWW:

Diplomová

práce.

Seznam použitých termínů a zkratek AMA

pokročilý přístup

ASA

alternativní standardizovaný přístup

BIA

přístup základního ukazatele

ČNB

Česká národní banka

ČR

Česká republika

EU

Evropská unie

EUR

Jednotná měna EU

Fond

Fond pojištění vkladů

HDP

hrubý domácí produkt

Kčs

Koruna československá

SBČS

Státní banka Československá

USA

Spojené státy americké

vyhláška ČNB

vyhláška ČNB č. 123/2007 Sb., ze dne 15. května 2007 o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry ve znění pozdějších předpisů (poslední změna vyhláškou ČNB č. 89/2011 Sb.) není-li v textu uvedeno jinak

Strana 95

Seznam grafů, tabulek a schémat Graf 1. Vývoj počtu bank, působících na území ČR v letech 2006 - 2010 ............................... 19 Graf 2. Vývoj podílu velkých bank na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru ................. 20 Graf 3. Podíl jednotlivých skupin bank na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru ......... 21 Graf 4. Vývoj kapitálové přiměřenosti v letech 2005 - 2011 .................................................... 50 Graf 5. Vývoj regulatorního kapitálu v letech 2008 – 2011 ..................................................... 56 Graf 6. Vývoj struktury kapitálu v letech 2008 - 2011 ............................................................. 57 Graf 7. Vývoj struktury kapitálu v letech 2008 - 2011 ............................................................. 58 Graf 8. Vývoj kapitálových požadavků celkem v letech 2008 - 2011 ....................................... 59 Graf 9. Vývoj struktury kapitálových požadavků v letech 2008 - 2011 .................................... 64 Graf 10. Vývoj struktury kapitálových požadavků v letech 2008 - 2011 .................................. 64 Graf 11. Vývoj pohledávek investičního portfolia podle selhání v letech 2008 - 2011 ............ 71 Graf 12. Vývoj pohledávek se selháním v letech 2008 - 2011 .................................................. 72 Tabulka 1. Vývoj struktury bankovního systému v České republice 1990-1996 ...................... 18 Tabulka 2. Vývoj podílu jednotlivých skupin bank na celkovém objemu aktiv bankovního sektoru ................................................................................................................................ 20 Schéma 1. Základní cíle regulace a dohledu bank ................................................................... 11 Schéma 2. Bankovní systém Československa 1970 – 1989 ....................................................... 13 Schéma 3. Subjekty regulace a dohledu bank........................................................................... 14 Schéma 4. Institucionální uspořádání dohledu bank ve vybraných zemích ............................. 16 Schéma 5. Základní součásti systému regulace a dohledu bank .............................................. 16 Schéma 6. Kritéria rozhodování o úvěrové pomoci ................................................................. 29

Strana 96

Přílohy Příloha č. 1 Přehled bank dle jednotlivých skupin (k 31. 12. 2010) Příloha č. 2 Organizační struktura Československé obchodní banky, a.s. Příloha č. 3 Přístupy pro výpočet kapitálového poţadavku k operačnímu riziku Příloha č. 4 Obsah uveřejňovaných údajů bank

Strana 97

Příloha č. 1

Přehled bank dle jednotlivých skupin (k 31. 12. 2010) Přehled bank dle jednotlivých skupin (k 31. 12. 2010) Velké banky

Pobočky zahraničních bank

1. Česká spořitelna, a. s.

1. AXA Bank Europe, organizační sloţka

2. Československá obchodní banka, a. s.

2. Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ

3. Komerční banka, a. s.

3. BRE Bank S. A., organizační sloţka podniku

4. UniCredit Bank Czech Republic, a. s.

4. Citibank Europe plc, organizační sloţka 5. COMMERZBANK Aktiegesellschaft, pobočka Praha

Střední banky

6. Crédit Agricole Corporate and Investment Bank S.A. Prague, organizační sloţka

1. Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s.

7. Deutsche Bank Aktiengesellschaft Filiale Prag, organizační sloţka

2. GE Money Bank, a. s.

8. Fortis Bank SA/NV, pobočka Česká republika

3. Hypoteční banka, a. s.

9. HSBC Bank plc - pobočka Praha

4. Raiffeisenbank a. s.

10. ING Bank N. V. 11. Oberbank AG pobočka Česká republika

Malé banky

12. Poštová banka, a. s., pobočka Česká republika

1. Banco Popolare Česká republika, a. s.

13. PRIVAT BANK AG der Raiffeisenlandesbank Oberösterreich, pobočka Česká republika

2. Česká exportní banka, a. s.

14. Raiffeisenbank im Stiftland eG pobočka Cheb, odštěpný závod

3. Evropsko-ruská banka, a. s.

15. Saxo Bank A/S, organizační sloţka

4. Fio banka, a.s.

16. The Royal Bank of Scotland N.V.

5. J&T BANKA, a. s.

17. Všeobecná úverová banka a. s., pobočka Praha (zkráceně VUB, a. s., pobočka Praha)

6. LBBW Bank CZ a. s.

18. Waldviertler Sparkasse von 1842 AG

7. PPF banka a. s.

19. ZUNO BANK AG, organizační sloţka

8. Volksbank CZ, a. s. 9. Wüstenrot hypoteční banka a. s.

Stavební spořitelny 1. Českomoravská stavební spořitelna, a. s. 2. Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s. 3. Raiffeisen stavební spořitelna a. s. 4. Stavební spořitelna České spořitelny, a. s. 5. Wüstenrot – stavební spořitelna a. s.

Zdroj: ČNB. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2010. Praha: ČNB. 2011. ISBN 978-80-87225-31-8. + vlastní zpracování autorky Strana 1

Příloha č. 2

Organizační struktura Československé obchodní banky, a.s.

Zdroj: csob.cz [online]. [cit. 2012-03-01] Dostupné z WWW:

Strana 1

Příloha č. 3

Přístupy pro výpočet kapitálového požadavku k operačnímu riziku

Přístup základního ukazatele Přístup základního ukazatele patří mezi základní přístupy pro výpočet kapitálových poţadavků. Jeho pouţití není vázáno na předchozí souhlas oprávněného orgánu dohledu.145 Souhlas ČNB je však podle §171 odst. 1 vyhlášky ČNB vyžadován při případném:  přechodu ze standardizovaného přístupu na přístup BIA;  přechodu z ASA na BIA;  pouţití standardizovaného přístupu v kombinaci s BIA;  pouţití ASA v kombinaci s BIA;  přechodu z AMA na BIA;  pouţití AMA v kombinaci s ostatními přístupy, je-li součástí přístup BIA. Kapitálový poţadavek k operačnímu riziku dle BIA je roven stanovenému procentu z hodnoty relevantního ukazatele.146 Standardizovaný přístup Standardizovaný přístup, stejně jako přístup základního ukazatele, patří mezi základní přístupy pro výpočet kapitálových poţadavků k operačnímu riziku a je moţné ho pouţívat bez předchozího souhlasu ČNB. U případných změn v pouţívání je nutné si však souhlas od ČNB vyţádat.147 Tento přístup je zaloţen na členění činností do standardizovaných linií podnikání.

145

Ustanovení §171 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 146 Ustanovení §171 odst. 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 147 Ustanovení §172 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 1

Kapitálový poţadavek k operačnímu riziku se stanovuje procentem z hodnoty relevantního ukazatele pro danou linii podnikání.148

Standardizovaný přístup v kombinaci s přístupem základního ukazatele Standardizovaný přístup v kombinaci s přístupem základního ukazatele patří ke speciálním přístupům. Aplikace se váţe na předchozí souhlas ČNB a pouze na přechodné období v návaznosti na výjimečnou událost, zejména nabytí majetkové účasti na jiné osobě. Podle časového harmonogramu musí banka plně přejít k pouţívání standardizovaného přístupu.149 Alternativní standardizovaný přístup Alternativní standardizovaný přístup patří mezi speciální přístupy a jeho pouţití je moţné pouze s předchozím souhlasem ČNB. Jedná se o standardizovaný přístup s dílčími úpravami a dodatky.150 Pro vybrané linie podnikání se kapitálový poţadavek vypočítává z alternativního ukazatele nikoli z relativního.151 Alternativní standardizovaný přístup v kombinaci s přístupem základního ukazatele Alternativní standardizovaný přístup v kombinaci s přístupem základního ukazatele patří ke speciálním přístupům. K pouţívání je nezbytný předchozí souhlas ČNB. Je moţné ho aplikovat pouze po přechodné období v návaznosti na výjimečnou událost. Banka se zaváţe k plnému přechodu k uţívání ASA dle harmonogramu. Pokud by bránily poţadavky k ASA na zavedení tohoto přístupu, banka se zaváţe v harmonogramu k plnému přechodu ke standardizovanému přístupu.152

148

Ustanovení §172 odst. 3 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 149 Ustanovení §173 odst. 1, 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 150 Ustanovení §174 odst. 1, 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 151 Ustanovení §174 odst. 4 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 152 Ustanovení §175 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 2

Pokročilý přístup Pokročilý přístup k operačnímu riziku patří mezi speciální přístupy. Aplikace je zaloţena na předchozím souhlasu oprávněného orgánu dohledu. Kapitálový poţadavek je výstupem vnitřního systému měření operačního rizika153

Pokročilý přístup v kombinaci s ostatními přístupy Pokročilý přístup v kombinaci s ostatními přístupy patří ke speciálním přístupům a je moţné ho vyuţívat pouze po souhlasu oprávněného orgánu dohledu.154 Banka musí prokázat:155  podchycení veškerého operačního rizika a pouţívání odpovídajících postupů k jeho pokrytí dle jednotlivých činností, zeměpisných oblastí, právních subjektů nebo jiných vnitřně stanovených oblastí;  splnění poţadavků pro aplikaci přístupu AMA, ASA či standardizovaného, jedná-li se o činnosti s přístupy AMA, ASA či standardizovaného. Orgán dohledu může v jednotlivých případech požadovat, aby banka:156  při implementaci přístupu AMA měla podstatnou část rizika podchycenou tímto přístupem;  rozšířila pouţívání přístupu AMA na podstatnou část svých činností dle časového harmonogramu.

153

Ustanovení §176 odst. 1, 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 154 Ustanovení §177 odst. 1 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 155 Ustanovení §177 odst. 2 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění 156 Ustanovení §177 odst. 3 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 3

Příloha č. 4

Obsah uveřejňovaných údajů bank 1. Obsah údajů o povinné osobě, složení akcionářů nebo členů, struktuře konsolidačního celku, jehož je součástí, o činnosti a finanční situaci 157 Údaje o povinné osobě:  obchodní firma, právní forma, adresa sídla a identifikační číslo povinné osoby podle zápisu v obchodním rejstříku;  datum zápisu do obchodního rejstříku, včetně data zápisu poslední změny s uvedením účelu poslední změny;  výše základního kapitálu zapsaného v obchodním rejstříku;  výše splaceného základního kapitálu;  druh, forma, podoba a počet emitovaných akcií s uvedením jejich jmenovité hodnoty;  údaje o nabytí vlastních akcií a zatímních listů a jiných účastnických cenných papírů, s uvedením druhu, formy, podoby a počtu;  údaje o zvýšení základního kapitálu, pokud základní kapitál byl zvýšen od posledního uveřejnění;  organizační struktura povinné osoby s uvedením počtu organizačních jednotek a počtu zaměstnanců;  údaje o členech dozorčí rady nebo kontrolní komise, členech představenstva a údaje o členech vrcholného vedení povinné osoby. Údaje o složení akcionářů nebo členů povinné osoby:  údaje o akcionářích nebo členech povinné osoby s kvalifikovanou účastí na povinné osobě. Údaje o struktuře konsolidačního celku, jehož je povinná osoba součástí:  informace o osobách, které jsou ve vztahu k povinné osobě ovládajícími osobami, popřípadě většinovým společníkem;  informace o osobách, které jsou ve vztahu k povinné osobě ovládanými osobami, popřípadě v nichţ je povinná osoba většinovým společníkem;  grafické znázornění konsolidačního celku, nad nímţ ČNB vykonává dohled na konsolidovaném základě, a jehoţ členem je povinná osoba, s vyznačením osob, které jsou zahrnuty do regulovaného konsolidačního celku. Údaje o činnosti povinné osoby:  předmět podnikání (činnosti) zapsaný v obchodním rejstříku;  přehled činností skutečně vykonávaných;  přehled činností, jejichţ vykonávání nebo poskytování bylo ČNB omezeno, nebo vyloučeno;  údaje o objemu obchodů uskutečněných v rámci poskytování investičních sluţeb ve vztahu k jednotlivým investičním nástrojům, pokud povinná osoba je oprávněna poskytovat investiční sluţby podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

157

Ustanovení přílohy č. 24 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 1

Údaje o finanční situaci povinné osoby:  čtvrtletní rozvaha povinné osoby;  čtvrtletní výkaz zisku a ztráty povinné osoby;  informace banky o pohledávkách z finančních činností bez selhání a v selhání, a to v členění na pohledávky za úvěrovými institucemi a jinými osobami neţ úvěrovými institucemi, a dále v členění podle jednotlivých kategorií pohledávek z finančních činností, s uvedením účetní hodnoty bez opravných poloţek, opravných poloţek k jednotlivým pohledávkám a k portfoliím pohledávek a s uvedením kumulované ztráty z ocenění reálnou hodnotou;  informace banky o pohledávkách bez znehodnocení a se znehodnocením, s uvedením hodnoty před znehodnocením, opravných poloţek a kumulovaných ztrát z ocenění reálnou hodnotou a s uvedením účetní hodnoty;  souhrnná výše pohledávek banky z finančních činností, které byly během účetního období restrukturalizovány;  reálné a jmenovité (pomyslné) hodnoty derivátů souhrnně za deriváty sjednané za účelem zajišťování a souhrnně za deriváty sjednané za účelem obchodování nebo spekulace;  poměrové ukazatele banky. 2. Obsah údajů o plnění pravidel obezřetného podnikání uveřejňovaných na individuálním základě 158                

Údaje o strategiích a postupech řízení rizik Údaje o kapitálu Údaje o kapitálové přiměřenosti a výši kapitálových poţadavků Doplňující údaje o výši jednotlivých kapitálových poţadavků k pozičnímu, měnovému a komoditnímu riziku a k riziku protistrany Doplňující údaje o úvěrovém riziku a riziku rozmělnění Doplňující údaje o úvěrovém riziku při pouţití standardizovaného přístupu Doplňující údaje o úvěrovém riziku při pouţití přístupu IRB Doplňující údaje o trţním riziku při pouţití vlastních modelů pro výpočet Doplňující údaje o kapitálových poţadavcích k operačnímu riziku Doplňující údaje o akciových expozicích v investičním portfoliu Doplňující údaje o úrokovém riziku investičního portfolia Doplňující údaje o sekuritizaci Doplňující údaje o přístupu IRB Doplňující údaje o technikách sniţování úvěrového rizika Doplňující údaje o technikách sniţování operačního rizika Údaje o odměňování

158

Ustanovení přílohy č. 25 vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořících druţstev a obchodníků s cennými papíry v platném znění Strana 2

Regulace činnosti bank v ČR

Recommend Documents