Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd
Ekonomická krize Bakalářská práce
Autor:
Jakub Plic bankovní management
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Tomáš Prekop
Duben, 2010
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předloţenou bakalářskou práci vypracoval samostatně a pouţil jen pramenů, které cituji a uvádím v seznamu pouţité literatury.
……………………………………. Jméno a příjmení Karlovy Vary dne 27.04.2010
Poděkování Chtěl bych poděkovat panu Ing. Tomáši Prekopovi, za vedení a řízení v psaní bakalářské práce. Za nasměrování správným směrem a za rady, které mi pomohly dokončit tuto práci. Rád bych poděkoval Ing. Ivanu Váňovi za jazykovou korekturu celé práce a za cenné rady udělené ohledně vybraných témat, které se objevují v samotné práci.
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá fenoménem dnešní doby, a sice ekonomickou a hospodářskou krizí – její vznik, minulost, současný stav, dopady na různé části světa a vývoj do budoucna. V textu je řešeno, jakým způsobem docházelo ke krizím v minulosti, návaznost na současnou recesi, jakým způsobem odstartovala největší ekonomická krize od dob Velké hospodářské krize, dopad na Českou republiku, jejího bankovnictví či hospodářství a budoucí moţní tahouni ekonomického světa. Na závěr je popsána prevence a kroky díky nimţ by v budoucnu nemělo docházet k chybám, kterých se dopustily současné peněţní ústavy po celém světě. Klíčové pojmy: Asijští tygři, New Deal, krach, krize, recese, Dow Jonesův Index, burza, černý pátek, banka, nezaměstnanost, kurz, globalizace, Mezinárodní měnový fond, moratorium, trusty, hypotéka, cenný papír, nemovitost, management, národní banka, obligace, investice, export a import, výroční zpráva.
Annotation This bachelor thesis is dealing with new phenomenon of these days, namely about economic crisis – beginning, past, present state, impact upon different World places and a future trend. In the text is solved how crysis occurred in the past, it’s sequence to present recession, what is in the beginning of the second biggest crysis right after the Great Depression in the USA, impact on the Czech Republic, it’s banking system, economy and future world economic leaders. At the end is described steps for future prevention that will ensure that the same present situation will not show up and people will not make same mistakes like present financial houses.
Key words Asia Tigers, New Deal, bankruptcy, crisis, recession, Dow Jones Index, stock market, Black Friday, bank, unemployment, exchange rate, globalization, International Monetary Fund, moratorium, trusts, mortgage, commercial instrument, estate, management, national bank, debenture, investment, export and import, year-end report.
OBSAH
ÚVOD ......................................................................................................................... 1 VELKÉ KRIZE MINULOSTI .................................................................................... 2 1.1. Velká hospodářská krize ..................................................................................... 2 1.1.1. New Deal.......................................................................................................... 4 1.1.2. Důsledky krachu burzy v New Yorku ............................................................. 6 1.1.3. Konec Velké hospodářské krize ....................................................................... 7 1.2. Devadesátá léta ................................................................................................... 8 1.2.1. Mexická krize ................................................................................................... 8 1.2.2. Asijská krize ................................................................................................... 11 VZNIK SOUČASNÉ EKONOMICKÉ KRIZE ....................................................... 15 2.1. Krach realitního trhu ......................................................................................... 18 2.2. Krize v USA a Fed ............................................................................................ 20 2.3. Island ................................................................................................................. 22 PODNIK V KRIZI .................................................................................................... 25 3.1. Příchod krize do České republiky ..................................................................... 26 3.2. Průmysl ............................................................................................................. 27 3.2.1. Automobilový průmysl .................................................................................. 28 3.2.2. Energetika ...................................................................................................... 29 3.2.3. Alkohol a cigarety .......................................................................................... 32 3.2.4. Telekomunikace ............................................................................................. 33 3.2.5. Potravinářský průmysl ................................................................................... 34 3.3. Bankovní sféra .................................................................................................. 35 MOŢNÝ BUDOUCÍ VÝVOJ ................................................................................... 37 4.1. Hypoteční banky ............................................................................................... 38 4.2. Čína ................................................................................................................... 38 4.3. Rusko ................................................................................................................ 39 ŘEŠENÍ KRIZE A PREVENCE .............................................................................. 41 5.1. Řešení situace ve Spojených státech................................................................. 43 5.2. Evropská unie ................................................................................................... 44 5.3. Budoucí prevence ............................................................................................. 46 ZÁVĚR...................................................................................................................... 47 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................... 49 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ ....................................................... 50 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................... 51
ÚVOD Tato práce se věnuje současné problematice, která je přítomna v celém světě. Začala velmi nenápadně, ale rozšířila se do celého světa, jako nějaká nákaza. Ano, jedná se o současnou ekonomickou a hospodářskou krizi. Toto téma bylo vybráno z důvodu naléhavosti, a protoţe je velice aktuální v dnešním světě. Je velmi důleţité zjistit, co stojí na počátku hospodářské recese a jaké krize předcházely nynějšímu stavu věcí. Kaţdý z nás si musí uvědomit, které příčiny stály na startu současné ekonomické krize. Práce se zabývá pohledem do minulosti na několik významných okamţiků v lidské historii, které předznamenaly současný ekonomický stav. Abychom lépe pochopili, proč se stalo to, co se stalo, musíme se posunout v čase zhruba o 80 let nazpět a prozkoumat tehdejší Velkou hospodářskou krizi, která uţ tenkrát poukázala na nerovnováhu ekonomického světa, a poprvé lidé pocítili, co je to recese. Zájem o dobu kolem roku 1930 by měly vyvolat příčiny, řešení a následky, které si odneslo spoustu lidí v tehdejších dobách. Bývalým prezidentem Spojených států byl vymyšlen záchranný plán, který měl odvrátit katastrofální dopad na hospodářství a zaměstnanost v celé zemi. Historii ekonomie psaly také státy v devadesátých letech, především Mexiko a rozvojové státy Asie. Na začátku devadesátých let přišla do Mexika krize, která zapříčinila ekonomický pád celé Latinské Ameriky. Je to velmi důleţitá krize z pohledu chování vlády v nepříznivé situaci a jejího řešení. Na tomto příkladě je dokonale vidět, jak velká je nutná informovanost hlavních drţitelů financí, jako je například Mezinárodní měnový fond. V Asii došlo o několik let později k podobné situaci, kdy investice v zemích daleko převyšovaly jejich vývoz a prudce rostoucí ekonomiky nemohly toto tempo zákonitě ustát. Přesun takového velkého mnoţství peněz, do tak nezkušených malých zemí vyústilo v jedinou moţnou věc. Současná recese vznikla ve stejné zemi jako Velká hospodářská krize a mnoho lidí dodnes netuší, jaké byly příčiny vzniku, kde se stalo ohnisko všech dosavadních problémů a proč se ekonomové a obchodníci nepoučili z předchozích omylů ekonomického člověka. Cílem této práce je zjištění příčin vzniku největších ekonomických krizí minulosti a jejich návaznost na současný ekonomický stav a také zmapování dopadu recese na podniky v České republice. Současně je důleţité zjistit, jakými způsoby se dostat ze současného špatného stavu ekonomik a jak jim předcházet do časů budoucích. Snahou práce bude také poodhalit, kudy se bude ubírat ekonomický svět po skončení ekonomického poklesu. 1
VELKÉ KRIZE MINULOSTI K tomu, abychom pochopili hlavní příčiny současné ekonomické krize, musíme nahlédnout do minulosti. Nasednout na pomyslný vlak, kterým se vypravíme napříč časem a prozkoumáme příčiny a následky hospodářských krizí minulého století. Snad nám to pomůţe lépe pochopit, co se vlastně teď děje a jak hluboké jsou kořeny. Říká se, ţe člověk se učí ze svých chyb a snaţí se vyvarovat chybám následným. První kapitola této práce se bude zabývat Velkou hospodářskou krizí, která postihla lidstvo na konci třicátých let minulého století. Po ní se hospodářství celého světa prudce zpomalilo a spousta peněz zmizela ve špatných investicích. Zajímavé jsou plány, které vymyslela hlava země, ve které došlo k propadu. Následně se přesuneme časem do devadesátých let a prozkoumáme mentalitu mexické vlády a její snahy ututlat finanční stav země, kvůli udrţení zahraničních investorů, především ze Spojených států a dopad rozhodnutí mlčet o stavu ekonomiky. Ke konci kapitoly zamíříme do Asie a rozkryjeme význam slova asijští tygři. Většina z nás by si myslela, ţe po takových zkušenostech uţ se lidstvo poučí ze svých chyb, avšak nová krize na sebe nedala dlouho čekat.
1.1. Velká hospodářská krize Velkou hospodářskou krizi v roce 1929 odstartoval krach na New Yorské burze. Postupem času se rozšířila do celého světa podobně, jako současná ekonomická krize, která shodou okolností odstartovala taktéţ ve Spojených státech. Co se vlastně tenkrát stalo? Po první světové válce byla většina z evropských zemí silně zadluţena u Spojených států, které byly nejbohatší zemí, jelikoţ neinvestovaly takové mnoţství finančních prostředků do zbrojního průmyslu. Ekonomika zaţívala rozmach, zásoby podniků rostly, produkty byly dostupné všem a trh se velice brzy přesytil. Nabídka vysoko převyšovala poptávku. Hodnota akcií prudce rostla vzhůru a podniky se začaly potýkat s klesajícím odbytem zásob a skladového zboţí. Roku 1929 dosáhly hodnoty akcií svého maxima. Jelikoţ společnosti měly přeplněné sklady, sniţovala se potřeba zaměstnanců a začal růst počet nezaměstnaných lidí. Mnozí ekonomové a znalci varovali, ţe akcie jsou silně nadhodnoceny, a ţe hrozí pád jejich ceny. Bohuţel nebyli vyslyšeni a přišel osudný černý podzim. Dne 3. září 1929 akcie zaznamenávaly ještě růst, dokonce byl vytvořen nový rekord Dow Jonesova Indexu. Dow Jones Industrial Average (DJIA), v Evropě téţ často označován jako Dow Jonesův index, je jedním z 2
nejznámějších ukazatelů vývoje na americkém akciovém trhu. Den na to ceny poprvé zakolísaly a následného dne tedy 5. září 1929 klesly. Od tohoto dne byla burza jedna velká horská dráha, začaly se střídat propady s růsty aţ do 20. října, kdy akcie zaznamenaly rekordní minimum. Většina akcionářů se tohoto okamţiku zalekla natolik, ţe následný den došlo k hromadnému prodávání akcií a burza se začala hroutit. Ve čtvrtek 24. října došlo během pouhé půl hodiny k prodeji zhruba 1,6 milionu akcií, díky čemuţ se celková finanční ztráta za tento den vyšplhala k neuvěřitelným jedenácti miliardám amerických dolarů. Tento den ovšem nebyl ten nejhorší v historii americké burzy, jak ukázalo černé úterý 29. října 1929. Za tento den došlo k prodeji kolem šestnácti milionů akcií a ztráta byla 16 miliard dolarů. Za celý říjen došlo k poklesu hodnoty všech akcií okolo 37 procentních bodů. Obrázek 1: Americký burzovní spekulant právě přišel o veškeré peníze.
Foto: mediapress.cz
Toto zkolabovaní burzy se nejdříve projevilo na bankovních ústavech. Ekonomika rostla, banky nedrţely vetší mnoţství rezerv pro případný pokles kurzů cenných papírů. Jelikoţ vykazovaly vysoké zisky, tak poskytovaly velmi výhodné úvěry a nedbaly zásad pro bezpečné poskytování úvěrů. Následně se zjistilo, ţe půjčily značné mnoţství peněz akciovým spekulantům, kteří se po pádu burzy ocitli bez peněz a neměli prostředky na splácení úvěru.
3
1.1.1.
New Deal
Nikdy se nic podobného ve světě nestalo, tak není divu, ţe trvalo celé čtyři roky, neţ vláda prezidenta Franklina D. Roosevelta vybudovala strategii na zaţehnání krize nazvanou „New Deal“. Tento program byl volně koncipovaný předvolební program, který vycházel ze situace ekonomiky Spojených států v roce 1932. V tom samém roce se konaly prezidentské volby. Na programu se podílelo několik lidí a paradoxně obsahoval body, které byly spíše protichůdné a občas i neslučitelné. Jeho největší charakteristikou je orientace na sociálně slabší vrstvy. Vítěz listopadových voleb Roosevelt rozčlenil svůj program do tří okruhů. Prvním a nejdůleţitějším okruhem bylo oţivení hospodářství a nastartování růstu ekonomiky. V druhém bodu se zaměřil na krátkodobou pomoc postiţeným vrstvám a zmírnění dopadu na tyto vrstvy. Posledním bodem bylo vymyslet plán, jak zreformovat ekonomiku, aby se podobná situace uţ neopakovala, ale jak se dozvíme později, vydrţelo to pouze pár desítek let. Pouhé tři měsíce v nové funkci stačily novému prezidentu k prosazení zásadních reformních a legislativních návrhů. Snaţil se zapojit vládu, jakoţto aktivního účastníka hospodářského ţivota. Vyhlásil bankovní prázdniny, které měly pomoci stabilizovat bankovní sektor a vrátit důvěru obyvatelstva opět v bankovní systém. Byl přijat bankovní zákon, který umoţňoval krytí vkladů vládou. Během několika dní byl zastaven odliv zlata ze Spojených států a opět získal důvěru lidí v peněţní ústavy. Podařilo se znovuotevřít zavřené banky a domácnosti do nich nalily rozhodující mnoţství depozit. Podobně jako v oblasti akciového trhu byl posílen regulatorní dohled federálních institucí a byla zajištěna kontrola obchodování, za účelem vyloučení moţnosti opakovaného krachu podobného tomu v roce 1929. Rok 1934 byl významný na poli exportu z hlediska Spojených států. Monetární politika opustila zlatý standard a vyvolala silné rozepře s hlavními obchodními partnery USA. Základním kamenem v období prvního „New Dealu“ byla podpora nezaměstnanosti. Masivní programy v nezaměstnanosti suplovaly instituce, které nyní známe jako pracovní úřady, jenţ v té době vůbec neexistovaly. Prostřednictvím agentur, které činnost měly na starost, proudily miliardy dolarů z vládních i státních zdrojů na zřízení projektů, jejichţ cílem bylo sníţit rekordní nezaměstnanost. Peněţní prostředky byly pouţity neefektivně a víceméně se jednalo pouze o krátkodobé projekty a ve výsledném efektu došlo pouze ke zvýšení státního schodku. Za hlavní bod obnovení národního
4
hospodářství povaţoval Roosevelt vyřešení problému v zemědělství. Během čtyř let od roku 1929 do 1934 zkrachovaly statisíce farmářů. Pilířem Rooseveltových opatření byla snaha zvýšit důchod v agrárním sektoru tlakem na omezení nabídky a tím na růst cen farmářské produkce. Z tohoto důvodu vznikl nový Úřad pro regulaci zemědělství. Ten zabezpečoval dotování zemědělství z vládních fondů. Na oplátku se zemědělci zavázali k omezení své produkce. Tento vysoce nákladný systém subvencování byl hrazen z nově vzniklé zpracovatelské daně. Tato daň se stala středním bodem kritiky a odpůrců agrární politiky „New Dealu“ a poté, co se stala roku 1936 protiústavní, musel Roosevelt některé agendy revidovat. Za účelem regulace průmyslového podnikání byla vytvořena pracovně-právní legislativa, která zaručovala zaměstnanecká práva. Zvyšovala minimální moţnou mzdu, zavedla čtyřiceti hodinový pracovní týden a moţnost vyjednávání pracovních podmínek. Díky tomu vzrostla moc odborových svazů, které se z velké části se podílely na hospodářské politice na federální úrovni. Z pohledu „New Dealu“ se ukázal rok 1935 jako klíčový, kdy Roosevelt prohrál několik sporů u soudního dvora a hlavní zákony jeho prvního období byly suspendovány. Vzhledem k faktu, ţe se v roce 1936 konaly další prezidentské volby, přišel současný prezident s druhým New Dealem. Ten spočíval v sociálně-reformních opatřeních a odklonu od vládou podporované kartelizace a spolupráce s velkým podnikáním. Posiloval pravomoc odborů a zaměstnaneckých svazů, ve kterých našel svou největší podporu. Klíčovým zákonem, který se mu podařilo prosadit, byl Wágnerův zákon, díky němuţ byly zaimplementovány fondové financování starobního pojištění a podpora v nezaměstnanosti. V druhé polovině roku 1937 prodělala ekonomika mimořádně prudkou recesi, jeţ odkryla strukturální nerovnováhu. Finanční restrikce byla hlavní příčinou, k té přistoupila Rooseveltova vláda za účelem sníţení vyrovnání federálního deficitu. Na přelomu roku ztratil prezident podporu většiny ze svého prvního období a ve volbách roku 1938 získala konzervativní opozice převahu. Jednou z posledních snah bylo prosazení podléhání Nejvyššího soudu exekutivě, avšak tato snaha narazila na velkou vlnu odporu. Prezident ztratil podporu své strany a rezignoval na snahu uskutečňování dalších reformních kroků.
5
1.1.2.
Důsledky krachu burzy v New Yorku
Následkem krachu burzy, který odstartoval velkou hospodářskou krizi, byly krachy podniků, propouštění zaměstnanců a velký pokles produkce. Během čtyř let od roku 1929 do roku 1933 se zvýšila nezaměstnanost ve Spojených státech ze 1,6 na 12,8 milionů osob. Vzrůst tedy činil hrozivých 25 procent. Spousta lidí se domnívala, ţe za tuto situaci mohou politici a začali pořádat protestní akce a vzrostla nedůvěra v ekonomický systém. Drobní podnikatelé propadli davové panice a ve velkém začali vybírat své úspory z bank. Finanční instituce neměly dostatek prostředků k obsluze tak velkého mnoţství osob a černý podzim nepřeţilo na devět tisíc bank napříč Spojenými státy. Krize se postupně rozšiřovala do celého světa a byla znát hlavně v zemích, které byly závislé na finančních prostředcích USA. Průmyslová výroba v celém světě klesla o 38 procent a nezaměstnaných bylo okolo čtyřiceti milionů. V Evropě se krize projevila nejdříve v Německu a Rakousku, které byly nejvíce závislé na Spojených státech. Jako valící se lavina zasáhla Velkou Británii a její libru, kterou zcela devalvovalo, coţ přineslo hroucení ostatních měn navázaných na britskou libru. Především však německou marku a americký dolar. Do Francie dorazila krize s dvouletým zpoţděním a především díky tomu, ţe nebyla natolik závislá na anglosaských trzích. Stejně jako ve Spojených státech, tak i v těch evropských začala prudce stoupat nezaměstnanost, která se v Německu vyšplhala na 7 milionů lidí bez práce. V Rakousku se nezaměstnanost dostala na rekordní hranici 29 procent lidí bez práce. Došlo k celkovému zhroucení hospodářství, mezi lidmi panoval názor, ţe kapitalismus je u konce a na vině byl demokratický systém, jelikoţ jediný Sovětský svaz prosperoval. Tento názor se velice hodil fašistům, kteří se postupně dostávali k moci a ve svém programu slibovali změnu. Hospodářská krize tak vedla nepřímo k vypuknutí druhé světové války. Sovětský svaz, jak jiţ bylo výše zmíněno, byl nejméně dotčen krizí. Můţe za to vděčit především centrálně plánovanému řízení ekonomiky, násilné kolektivizaci zemědělství a vytlačení kapitalismu ze hry. Československo bylo velice těţce postiţeno krizí, výroba zde postupně klesala aţ na 60% oproti roku 1929 a řady nezaměstnaných prudce rostly. Sympatická byla snaha vlády o zvrácení tohoto efektu a obrany, kdyţ si od francouzské vlády půjčila 600 milionů francouzských franků. Roku 1932 Československo přijalo smlouvu o regulaci obilných přebytků. Cílem této smlouvy bylo alespoň částečné ochránění rolníků a zemědělců. Rok poté byl přijat kartelový zákon, který byl zásadně proti sdruţení podniků, jejţ díky vysokému kapitálu snadněji překonávaly krizi a 6
snaţily se prosadit monopol ve svém odvětví. Dalším krokem, ke kterému přistoupila naše vláda, byla nutná devalvace koruny, která znehodnotila aţ do roku 1936 českou korunu o 30%. Tím pádem se zlevnilo zboţí na cizích trzích a umoţnil se lepší prodej a export českého zboţí. Zmírnění dopadu však nebylo tak velké, jak se původně očekávalo. Nezaměstnaní občané se uchylovali k všemoţným hladovým pochodům, ti šťastnější, kteří o svou práci ještě nepřišli, se stávkami snaţili zabránit dalšímu propouštění a sniţovaní mezd, aby se i oni neoctli bez práce. Nejvíce z této krize získala v našich zemích levicová strana KSČ, která se po válečném konfliktu roku 1948 ujala vlády. 1.1.3.
Konec Velké hospodářské krize
Hospodářská krize, která začala pádem burzy na Wall Streetu v New Yorku, měla drtivý dopad pro veškerou populaci na světě. Posunula vývoj o několik desítek let nazpět. Během krize přišlo o práci na desítky milionů lidí. Ocitli se na ulici bez práce a bez domova a někteří dokonce řešili bezvýchodnost situace sebevraţdou. Dokázala, ţe i ten nejlepší systém a opěvovaný systém můţe mít trhliny a přílišná hamiţnost nevěstí nikdy nic dobrého. Pomohla jednomu člověku se na pár let stát nejvýznamnějším člověkem planety, jelikoţ vymyslel způsob boje proti krizi. Zavedly se nové zákony upravující pracovní poměry, avšak i přes tyto snahy se krize, jako nějaká nemoc rozšířila ze Spojených států do celého světa a nepřímo zapříčinila vznik druhé světové války. Díky ní se dostali k moci fašisté a komunisté, kterým se hodil tento příklad jako ukázka, ţe kapitalismus a demokracie nevede k úspěšnému konci. Komunistický Sovětský svaz nebyl natolik dotčen krizí díky jejich centrálnímu plánování a vlastnění většiny majetku v rukou státu. Kurzy všech zemí klesly na historická minima a peníze prakticky neměly význam. Jsou známy případy lidí, kteří nesli kufr plný peněz a nakoupili za to pouze základní potraviny. Byl vytvořen program, jako protiopatření, aby podobná situace jiţ nikdy nenastala, ale jak jsme zjistili, ani to nepomohlo a vydrţel 80 let. Za konec hospodářské krize lze povaţovat začátek Druhé světové války, protoţe se daleko více začala rozvíjet různá průmyslová odvětví. Potřeba strojního a vojenského průmyslu nabídla spoustu pracovních míst, lidé odcházeli do války, ubývalo nezaměstnaných a ekonomika se opět nastartovala tím správným směrem, alespoň co se čísel v nezaměstnanosti týče.
7
1.2. Devadesátá léta Poslední desetiletí minulého tisíciletí se neslo ve znamení mnoha finančních krizí. Jiţ v roce 1992 se dostala řada evropských měn do problémů a několik zemí, včetně Velké Británie, musely opustit fixní měnový kurz. Na přelomu let 1994 a 1995 propukla v Mexiku finanční krize, která se projevila v odlivu kapitálu, jak domácího, tak zahraničního. Došlo k znehodnocení měny a téměř se zastavila veškerá produkce. O skoro tři roky později, v polovině roku 1997, vypukla další krize, která nezasáhla pouze jednu zemi, ale celou jihovýchodní Asii. Vyskytlo se mnoho teorií, které se předháněly ve vysvětleních, z jakých důvodů stále více vypukají krize, ale jedno měly vesměs společné. Zvýšená liberalizace a globalizace pohybu kapitálu, a ţe je nutné tyto pohyby omezit. Nástrojem pro to měly být různé administrativní úkony zemí. Dále se shodují na tom, ţe ve všech zemích, kde vypukla krize předtím, existoval fixní měnový kurz, jenţ se stal neudrţitelným, a muselo se od něj upustit. Problémy v bankovním systému hrály velkou roli hlavně v jihoasijské krizi. 1.2.1.
Mexická krize1
Roku 1982 bylo Mexikem vyhlášeno moratorium na splacení svého zahraničního dluhu. Toto rozhodnutí mělo dopad na většinu ekonomik v Latinské Americe a například také na Polsko. Tento pokus o makroekonomickou stabilizaci selhal a v roce 1987 vyhlásila mexická vláda nový stabilizační program. Základy tohoto programu byly fiskální politika, fixní měnový kurz a urychlení reformy. Ani tento pokus v Mexiku nevyšel a o rok později se propad rozpočtu naopak zhoršil. Téhoţ roku se ujala nová vláda otěţí a za cíl si vytyčila zamezení růstu mezd. Modifikovala kursový reţim na tzv. posuvný kurs, kde míra postupné devalvace byla předem ohlášena. Nová vláda věnovala pozornost například i privatizaci majetku, finanční liberalizaci a deregulaci. Mezinárodní měnový fond poskytl tomuto nápadu značné finanční prostředky. Výsledky tohoto programu byly pozoruhodné, zatímco roku 1987 byla míra inflace celých 160 procent a ve vzduchu hrozila hyperinflace, tak o pět let později klesla aţ na neuvěřitelných 12 procent. S tímto poklesem naopak rostlo hospodářství a Mexiko si polepšilo o šest procent, co se hrubého domácího produktu týče. Na běţném platebním účtu docházelo ke schodku. Důvodem byl silný nárůst dovozu, který činil kolem 20% 1
JONÁŠ, J. Světová ekonomika na přelomu tisíciletí. 1. vyd. Praha : Management Press, 2000. Mexická krize, s. 122-130. ISBN 80-7261-016-3
8
ročně, a tempo vývozu s ním nestačilo drţet krok. Za tímto problémem stál měnový kurs, ten slouţil jako nástroj na sníţení míry inflace, coţ se v určité míře zdařilo. Inflace však zůstávala vyšší neţ rozsah periodických devalvací pesa a důsledkem bylo postupné reálné znehodnocení kursu. Narůstající schodek měl dva důvody, proč necítila mexická vláda potřebu s tím něco dělat. V devadesátých letech to byla země velmi oblíbená u zahraničních investorů, a tudíţ nemělo problémy s financováním tohoto schodku. Za druhé, růst schodku byl doprovázen růstem investic. Roku 1993 došlo k prudkému zpomalení hospodářského růstu, na pouhých 0,6 procenta, zatímco reálný efektivní kurs pesa zhodnotil o dalších 7 procent. Obrovský import, který převládal, se téměř zastavil a export se zrychlil. Vypadalo to, ţe se vše vrátí do ideální rovnováhy, kdy se import bude rovnat exportu. Během několika let přišel příliv okolo 91 miliard dolarů do Mexika díky schválení dohody o volném obchodu. Situace se zdála být výborná, avšak domácí politická nestabilita a řada atentátů na nejvyšší představitele státu nedodávala investorům jistotu. Mexické peso se dostávalo pod tlak a centrální banka ve snaze udrţet jeho kurs intervenovala na devizovém trhu. Během března a dubna 1994 poklesly devizové rezervy o 11 miliard dolarů. Snaha kompenzovat pokles poptávky po domácí měně v důsledku politické nestability a vyšších úrokových sazeb v zahraničí zvýšením domácí úrokové sazby nebylo úspěšné. Od dubna do října tlak na mexické peso a na devizové rezervy poněkud polevil a výše rezerv se stabilizovala na úrovni zhruba 17 miliard dolarů. V listopadu nastal prudký odliv kapitálu a devizové rezervy opět klesly, situace se stala neudrţitelná v prosinci, kdy klesly natolik, ţe centrální banka musela upustit od intervence na devizovém trhu a nechat volně peso plout. Bylo jasné, ţe bez oficiální finanční pomoci nebude Mexiko schopné dostát svým závazkům a ţe bude nuceno přistoupit k restrukturalizaci svého zahraničního dluhu. Mezinárodní finanční společenství nechtělo, aby se opakovala druhá krize z 80. let. Během ledna 1995 poskytly Spojené státy pomoc ve výši 9 miliard dolarů, celkově 18 miliard dolarů pro Mexiko. Podnikatelé a odbory se dohodli na mzdové zdrţenlivosti, aby nepropukla inflace ve velkém. Americké ministerstvo financí vypracovalo program na pomoc o celkové hodnotě 50 miliard dolarů, který nahradil původní program a kde výrazný podíl připadl na Mezinárodní měnový fond.
9
Oficiální pomoc takového rozměru do této doby neměla obdoby a setkala se s nevolí jednak v samotných Spojených státech, tak i ze strany ostatních vyspělých zemí. Hlavním cílem peněţní injekce bylo navrácení důvěry zahraničních investorů v mexickou měnu, zvýšení národních úspor a zastavení poklesu měny. Ani tato štědrá pomoc nevedla k uklidnění nastalé situace, peso zůstávalo dále pod tlakem a mexickou krizi začaly pociťovat i ostatní země Latinské Ameriky, ale taktéţ v Asii. Oznámením nového programu na stabilizaci z března se konečně podařilo zvrátit tento stav. Obsahoval opatření ke zvýšení rozpočtových příjmů, škrty rozpočtových výdajů a další sníţení růstu mezd. Pokles kursu byl zastaven a úrokové sazby začaly konečně klesat. Rozhodná stabilizace a poskytnutí rozsáhlé finanční pomoci se ukázaly být rozhodujícími faktory pro rychlé zotavení z krize, pro obnovení přístupu Mexika na mezinárodní trh a obnovení hospodářského růstu. Roku 1996 došlo k růstu HDP o 5 procent, především díky oţivení investiční aktivity a vývozu. Vedle dramatického dopadu na mexickou ekonomiku, která se v podstatě vrátila o několik desetiletí zpět, měla v podstatě dva důleţité důsledky. Za prvé, mezi ekonomy, akademiky a novináři se rozpoutaly ţhavé diskuze na téma, co způsobilo tuto krizi a poučení, která z ní plynou. Za druhé, Mezinárodní měnový fond provedl vlastní důkladnou analýzu své činnosti v období, které krizi předcházelo, s cílem zjistit případné slabiny systému monitorování hospodářského vývoje ve svých členských zemích a přijetí opatření, které by zabránilo opakování se této krize. Pokud chceme hledat příčiny mexické krize, můţeme se setkat s třemi různými důvody. Jedním z nich je neudrţitelný vývoj platební bilance. Schodek běţného účtu platební bilance dosahoval před vypuknutím krize kolem 6 procent HDP a roku 1995 byl jiţ 8 procent HDP. Rostoucí schodek běţného účtu šel ruku v ruce s reálným zhodnocováním pesa. Druhým moţným důvodem vzniku krize je politická situace v Mexiku v devadesátých letech. Došlo k několika atentátům, coţ vyvolalo nedůvěru zahraničních finančních investorů. Mexičtí představitelé nespatřovali ve vývoji kursu a platební bilance nic znepokojivého, naopak, argumentovali, ţe jde o přirozenou reakci ekonomiky na strukturální reformy, zvýšenou investiční aktivitou a bohatství domácností. Tento fakt je povaţován za třetí důvod vzniku finanční krize. Je zřejmé, ţe všechny tři faktory přispěly svou měrou. Podobně jako v pozdějších případech byl v Mexiku problém s fixním kursem a uvolněná měnová politika v narůstající vnější nerovnováze. Mexická zkušenost byla první z řady varování, ţe liberalizace mezinárodního pohybu kapitálu můţe sice přinést značný prospěch, ale
10
zároveň klade vyšší nároky na důkladné provádění a hlídání hospodářské politiky. Jak se Mexiko přesvědčilo, tak nedostatečné starání se a ignorování varovných signálů můţe vést ke katastrofálním následkům. Krize ukázala na několik nedostatků ve filosofii Mezinárodního měnového fondu, co se týče sledování hospodářského vývoje svých členských zemí. Mexiko si v podstatě za to mohlo samo díky tomu, ţe nedostatečně informovalo fond o své situaci a zdánlivě si myslelo, ţe je vše v pořádku. V důsledku těchto skutečností zahájil MMF těsně po krizi iniciativu s cílem zvýšit svou informovanost soukromých investorů o skutečném stavu ekonomik. Monitorování hospodářského vývoje se musí více soustředit na vnější zranitelnost ekonomiky vůči náhlé změně postoje zahraničních investorů, jako tomu bylo v Mexiku. 1.2.2.
Asijská krize2
Bývalý šéf MMF Michel Camdessus hovořil o zkušenostech z mexické krize. Projev zakončil slovy: „Podobně jako v Mexiku také příští krize 21. století bude mít globální dopad, ovlivní i západní polokouli, i kdyţ její původ bude někde úplně jinde.“3 Roku 1997 vypukla finanční krize v jihovýchodní Asii a výrazně předběhla svou intenzitou a dopadem na světovou ekonomiku krizi mexickou. Hospodářská situace, kterou prošla celá jihovýchodní Asie, nemá v moderní době obdoby. Aţ do vzniku krize byly tyto země vzorem pro ostatní ekonomiky. Mnoho z nás je zná spíše pod označením asijští tygři, jelikoţ se projevovaly dravě podobně jako tygr. Tato oblast byla povaţována za nejlépe rostoucí ekonomický region na celém světě, tak jak to, ţe zde vypukla krize? Jaké byly příčiny? Pro její překonání se nenabízela jednoduchá řešení, neboť byla sloţitou událostí. Zpočátku se začal projevovat pokles kursu měn těchto zemí, ceny akcií šly prudce dolů a to vţdy jde ruku v ruce s bankovním sektorem, který dostal také obrovskou ránu. Velká krize začala z počátku jako lokální problém tamějších ekonomik a především Thajska. Zde bylo mnoho společných atributů s Mexikem. Podobně jako v Mexiku vykazovalo Thajsko dobré ekonomické výsledky, a sice nízkou inflaci, hospodářský růst a nízkou nezaměstnanost. Stejně jako v Mexiku byl příliv investic ze zahraničí 2
KRUGMAN, P. Návrat ekonomické krize. 1. vyd. Vyšehrad : Vyšehrad, spol. s.r.o., 2009. Asijská krize, s. 72-92. ISBN 978-80-7021-984-3 3¹ Camdessus, M.: Drawing Lessons from the Mexican Crisis: Preventing and Resolving Financial Crises – the Role of the IMF. Projev na 25. konferenci Council of America, 22. května 1995, Washington, D. C.
11
vyšší neţ vývoz, a tím rostl i schodek běţného účtu platební bilance. Thajsko mělo oproti Mexiku ještě o jeden důvod proč se situací ohledně schodku neznepokojovat. Tento schodek nebyl důsledkem poklesu domácích úspor, ale naopak růstu domácích investic, pro které vysoké domácí úspory nestačily, a které musely být stále více financovány ze zahraničních úspor. Thajská ekonomika se stávala zranitelnější a to hned z několika důvodů. V roce 1993 vznikla tzv. Bangkok International Banking Facilities, která otevřela pro domácí obyvatelstvo přístup k zahraničním úvěrům, coţ zvedlo příliv kapitálu z jiných zemí. Centrální banka na tento nový trend reagovala zvýšením úrokových sazeb, aby se uţ tak rozpálený kotel ekonomiky ještě více nepřehřál. Inflace byla stále vyšší neţ ve Spojených státech, vůči jejíţ měně byl kurs thajského bahtu vázán. Vzhledem k existenci vysokých úrokových sazeb a liberalizace rostl příliv zahraničního kapitálu do země a tím rychleji rostlo zadluţení u vnějších věřitelů. Alokování finančních prostředků z ciziny měly na starost finanční instituce, které nedbaly příliš zásad obezřetného podnikání. Půjčovaly peníze na pochybné investice do majetku, jehoţ ceny rostly. Zároveň poskytly značné úvěry podnikům, jenţ prodávaly vlastní produkty do zahraničí a nebyly kryty proti kursovnímu riziku. Zatímco finanční instituce byly samy zajištěny proti kursovému riziku, protoţe měly devizové pohledávky proti devizovým závazkům, zvýšilo se jejich úvěrové riziko, ţe domácí podniky v případě devalvace nebudou schopny dostát svých závazkům. V důsledku tohoto trendu se zvyšovala moţnost šoku z vnější na thajskou ekonomiku. Bylo jen otázkou času, neţ dojde k takovému vnějšímu šoku a i Thajsko se dočkalo roku 1996. Pomalu opadal zájem o thajský vývoz, coţ mělo za následek zpomalení hrubého domácího produktu, klesaly ceny nemovitostí a zájem vnějších investorů v Thajsku byl na ústupu. Bankovní sektor místo toho, aby byl uzavřen, dostal půjčky od centrální banky. Téměř okamţitě se dostal baht pod tlak a stejně jako v Mexiku, udělala centrální banka chybu tím, ţe zvýšila nabídku bahtu. Thajská vláda přistoupila k zákazu úvěrování zahraničních investorů v domácí měně vzhledem ke spekulacím devalvace měny a následnému vydělaní. 2. července bylo upuštěno od fixního kursu a byl zaveden řízený plovoucí kurs. Nikdo netušil, ţe upuštění od fixního kurzu bude mít za následek poloţení několika měn v tomto sektoru. Mnozí se domnívali, ţe jde pouze o korekci nadhodnocených kursů, a
12
nikoli za znamení blíţících se problémů. Razantní urychlení krize podpořila zpráva centrální banky Tchaj-wanu, která se rozhodla skončit s intervencí své měny a ta se následně kriticky propadla. Zesílil tím tlak na ostatní měny v oblasti a zasáhlo to i oblast Latinské Ameriky, především Brazílii a Argentinu, které měly obchodní kontakty právě se zeměmi jihovýchodní Asie. Krize se přesunula do Koreje roku 1997, ta byla zpočátku víceméně imunní vůči situaci v Thajsku. V Koreji převládaly krátkodobé zahraniční půjčky aţ do výše dvou třetin celkových úvěrů a většina úvěrů byla poskytována prostřednictvím bankovního sektoru, který nerozpoznal blíţící se nebezpečí. Koncem října přišel jiţ výše zmíněný pád tchaj-wanské měny a krach na burze v Hongkongu. Řetězovou reakci způsobily zahraniční finanční instituce, jeţ začaly ztrácet důvěru v rentabilitu korejského trhu a ve velkém přestaly s krátkodobými půjčkami. Tento problém vedl k nedůvěře zahraničních investorů v domácí trh a přišel velký odliv zahraničního kapitálu. Vše dohromady a přílišná hrdost přiznat, ţe něco není v pořádku a odmítnutí finanční injekce od MMF způsobilo hluboký propad měny. Aţ v listopadu odhodila Korea svou hrdost a poţádala o pomoc zvenčí. Tříletý program byl ve výši 21 miliard amerických dolarů. Současně v zemi probíhaly prezidentské volby a na důvěryhodnosti nepřidala nejistota schválení programu. Všechny tyto aspekty se negativně projevily a korejská měna dále oslabovala a přísun zahraničních investorů se nekonal. V prosinci vyšlo najevo, ţe tamní centrální banka nemá devizové rezervy na pokrytí všech krátkodobých závazků a bylo téměř jasné, ţe Korea přijde s moratoriem na splacení svého zahraničního dluhu. Mezinárodní měnový fond byl před nelehkým úkolem, a sice vyřešit tuto situaci. Velice vhod přišel vánoční dárek 24. prosince, kdy se komerční banky uvolily, ţe ponechají krátkodobé úvěrové linky korejským finančním institucím. Koncem ledna bylo dosaţeno dohody o restrukturalizaci 22 miliard dolarů krátkodobého dluhu. Pokles wonu se zastavil, devizové rezervy měly opět růstovou tendenci a důvěra zahraničních investorů se postupně navracela. Jaké však byly příčiny asijské krize? Co způsobilo pád rozjetých ekonomik? Jednou moţností vysvětlení tohoto jevu je náhlý obrat zahraničních investorů, odlivem jejich financí z tohoto sektoru. Pokud by to byla pravdivá teorie, tak by to znamenalo, ţe finanční trhy trpí potenciálně závaţnými problémy, a ţe nejsou schopny dobře vykonávat funkci alokace úspor. Druhá skupina lidí tvrdí, ţe na vině byla špatná hospodářská politika těchto zemí a strukturální deformace v postiţených ekonomikách. Kdyby se teorie o špatném hospodaření asijských tygrů, kteří byly povaţováni za vzor
13
všech ekonomik, ukázala být tou onou, znamenalo by to, ţe model, kde stát hraje poměrně velkou roli při rozdělování zdrojů a přímo ovlivňuje průmyslové subjekty, trpí zásadními problémy a neukazuje se lepším řešením, neţ trţní model ekonomiky. Krize asijských tygrů překvapila svou prudkostí a rychlostí, avšak v minulosti vykazovala shodné vlastnosti, jako finanční krize, které ji předcházely. Vysoké investice a úspory, rychle rostoucí ekonomika s nízkou mírou inflace. Vysoký podíl krátkodobých úvěrů a podíly špatně poskytnutých úvěrů. Hlavní příčinou byl zahraniční příliv peněz. Rostly počty krátkodobých půjček od vnějších investorů a podíl na celkovém dluhu stoupal. Asijské ekonomiky se staly zranitelné v důsledku nízké devizové likvidity a v důsledku vysokého kursového rizika. Na globalizaci mezinárodního pohybu financí nebyly dostatečně připraveny a neefektivně alokovaly kapitál a nedostatečně minimalizovaly rizika spojená s tak velkým přísunem prostředků. Země jihovýchodní Asie se paradoxně staly samy sobě obětí svého ekonomického růstu. Vykazovaly dvouciferná tempa hospodářského růstu, inflace zůstávala nízká a rating různých organizací byl vysoký. Mezinárodní měnový fond byl ujišťován, ţe je vše v pořádku, aby neztratily zahraniční investory. Příliv prostředků nezastavila ani mexická krize ba naopak se stala středem pozornosti investorů, kteří přecházeli z Latinské Ameriky a chtěli soustředit své peníze na jiný trh. Asijské banky nebyly schopny se vypořádat s tak velkým mnoţstvím kapitálu, který měly alokovat. Management bank špatně rozděloval kapitál a bankovní dozor nebyl na tak vysoké úrovni, aby tento problém zaznamenal. Výrazný příliv kapitálu do země nemusí nutně znamenat i jeho budoucí odliv. Naopak je to známka, ţe ekonomika v dané zemi funguje dobře a je pochopitelné, ţe politici jsou rádi za tento přísun a nevšímají si moţných problémů s tímto spojených. Fixní měnové kursy, které poskytovaly implicitní pojištění proti kursovému riziku, nebyly jedinou zárukou, kterou vlády poskytovaly zahraničním investorům. Zároveň se zaručovaly za banky v případě finančních potíţí a ještě zde byl Mezinárodní měnový fond, který měl fungovat, jako poslední jistota. Investoři byli tedy chráněni, jak vůči propadu kursu, tak vůči uvěrovému riziku. V této krizi by výrazně pomohli lepší manaţeři bank, jeţ by efektivněji investovali přísun tak velkého mnoţství peněz. Krize mohla být zaţehnána daleko dříve, pokud by země přiznaly, ţe mají problém a poţádaly o pomoc ostatních zemí. Dostaly lekci, z které se velice pomalu vzpamatovávaly a
14
některé země se z ní ještě nevzpamatovaly. Mnoho lidí kritizovalo Mezinárodní měnový fond z toho, ţe neoznámil nebezpečí spojené s propukající krizí v Thajsku. Ten však neměl lehkou situaci, stál před rozhodnutím, zda říci do světa, ţe nějaká země má problém a tím tam najisto nechat propuknout krizi. Rozhodl se mlčet a ke krizi stejně nakonec došlo. Fungoval pak jako záchranář sanitky, který přispěchal na pomoc s injekcí v podobě desítek miliard amerických dolarů, a krize byla s velkými obtíţemi zaţehnána. V této kapitole jsme zjistili příčiny vzniku hospodářských a ekonomických krizí minulosti. Toto poznání je velmi důleţité k pochopení příčin vypuknutí krize, která nás obklopuje na kaţdém kroku. Nyní si kaţdý můţe udělat svůj vlastní názor a obrázek na to, co se dělo v minulosti a co se děje teď. Podobnost není vůbec náhodná. Bohuţel lidstvo je takové, ţe se nespokojí s tím co má, ale snaţí se za svůj ţivot nastřádat co největší mnoţství peněz a v některých případech to můţe končit stejně, jako na prvním obrázku s burzovním makléřem, který prodává své auto za směšnou částku peněz. Je důleţité uvědomit si, jak křehká ekonomika můţe být a jak úzce je propojena s veškerým odvětvím. V jednom okamţiku můţe ekonomika krásně vzkvétat a můţete bohatnout, ale posléze zjistíte, ţe nevíte kam alokovat všechny ty nově příchozí finance do Vaší země, stejně jako tomu bylo i u asijských zemí.
VZNIK SOUČASNÉ EKONOMICKÉ KRIZE Pokud bychom chtěli najít hlavního viníka současné ekonomické krize, jistě by kaţdý z Vás odpověděl, ţe za to mohou americké banky. Ano tato odpověď je správná. Nejdříve ze všeho však musíme zjistit, co to vlastně banka je. Vynikající vynález, který vznikl u zlatníků. Ti měli u sebe bezpečný sejf, tak k nim lidé začali dávat své úspory, jelikoţ pro ně bylo bezpečnější je mít u zlatníka v bezpečí, neţli doma někde pod postelí. Postupem času zlatníci zjistili, ţe mají dostatek peněţních zásob, tak začali zapůjčovat poskytnuté zlato. Moţná Vás napadne, ţe takto riskovali, protoţe co kdyby všichni najednou přišli a chtěli své mince zpět? Po nějakém čase přišli na to, ţe tato moţnost je velmi nepravděpodobná. Občas přišel jeden, co si vybral část svých úspor, ale nikdy všichni najednou. Stačilo tak ponechat pouze část mincí v rezervě a s ostatním obchodovat na úrok dále. Ze zlatníků se postupně staly podnikatelské subjekty, zavedla se pravidla pro bankovní sektor a kaţdá země měla a má svou národní banku, která je ještě nad těmi menšími. Kaţdý, kdo by rád měl svou banku, to nemá vůbec jednoduché,
15
protoţe musí zaţádat národní banku o licenci a zároveň u ní vloţit vklad půl miliardy. Výborný systém, který se osvědčil, jak bankám samotným, tak i ţivnostníkům a běţným lidem. Jako vše na světě není nic dokonalého, tak i bankovní systém má mezery, které nedokáţe nic zaplnit. Achilles měl svou památnou patu a peněţní ústav má média. Ta působí na lidský mozek a přímo jim říkají, co mají kdy dělat, vysílají signály a masa se podle těchto signálních informací řídí, takţe není divu, ţe největší obavou bank je fáma. Většinou šlo o útok na zdravou banku. Mezi lidmi se rozšířilo, ţe banka má problémy a lidé si začali ve velkém vybírat své vklady. Samozřejmě peněţní ústav neměl dostatečné prostředky pro uspokojení všech svých klientů, a proto začal prodávat svá aktiva i pod cenou a tím se opravdu dostal do problémů. Takové řeči dokázaly potopit i naprosto zdravou banku a přenášelo se to jako nemoc. Banky následně padaly jako kostky domina. Tyto paniky byly nekontrolované a často se opakovaly, ať uţ to bylo v období Velké hospodářské krize nebo asijské krize. Protiopatření, aby se zamezilo takovým pádům finančních institucí, přimělo vládní instituce hledat nějaké vhodné řešení. V některých lokalitách bankéři spojovali své fondy a budovali regionální zúčtovací ústavy, tak zvané „clearinghouses“, které garantovaly, ţe v případě paniky tyto ústavy svým závazkům vůči vkladatelům společně dostojí. Panika roku 1907 předznamenala nynější ekonomickou krizi a objevila maximální hranice těchto clearinghouses. Tehdejší krize vzešla z newyorských finančních institucí známějších jako „trusty“. Tyto instituce nebyly ve své podstatě banky, ale pouze spravovaly dědictví a majetky bohatých klientů. Představovaly malé riziko, protoţe měly pouze malá aktiva, a tak se na ně nevztahovala přísná pravidla, která platila pro bankovní sektor. V prvním desetiletí trusty začaly podnikat s nemovitostmi na akciovém trhu, coţ banky nesměly. První paniku vyvolala špatná investice v Knicerbrockerovu trustu, velké finanční společnosti, která zkrachovala. Vznikl obrovský tlak na ostatní trusty a normální banky odmítly půjčky. Naštěstí se do věci vloţil tehdy nejbohatší muţ v New Yorku, bankéř J. P. Morgan, který chtěl zastavit paniku, protoţe věděl, ţe se celá věc můţe rozšířit i na zdravé instituce. Doplnil hranici rezerv natolik, ţe panika polevila. Samotný útok na banky trval sice jen týden, ale zhroucení akciového trhu rozvrátilo americké hospodářství, které sklouzlo do čtyřleté recese.
16
Roku 1984 vymysleli v bance Lehman Brothers nástroj, jenţ se stal frekventovaným zdrojem financování mnoha institucí, a sice cenný papír s periodicky stanovovaným úrokem. Princip fungování byl jednoduchý. Věřitelé zapůjčili ústavu dlouhodobě své finance, zákon povoloval, aby tyto prostředky byly vázány klidně i třicet let. Instituce, která je spravovala, pořádala aukce v kratších intervalech, ve kterých novější investoři draţili právo nahradit ty investory, kteří chtěli z podnikání vystoupit. Byl to vynikající nápad, protoţe to byl způsob, jak vyjít vstříc přáním zájemců o úvěr, kteří hledali bezpečný a dlouhodobý způsob financování jejich projektů. Přesně kvůli takovým věcem vznikly banky, avšak tyto instituce nabízely své produkty levněji s lepšími sazbami, jelikoţ nebyly vázány striktními pravidly, jako měly banky. Znamená to ovšem také, ţe tyto cenné papíry nebyly zajištěny bezpečnostní sítí bank. Na vrcholu sil programu se pohybovalo kolem čtyř set miliard dolarů a začátkem roku 2008 se systém zhroutil. Jedna aukce za druhou selhávaly, protoţe přicházelo stále méně investorů, kteří se báli odkoupit pohledávky stávajících investorů. Cenné papíry ze dne na den ztratily svou kupní hodnotu a propadaly se o stovky procent dolů. Jejich cena klesla na historické minimum a nikdo je nechtěl kupovat. Hledání příčiny viníka začátku krize vedlo aţ k zákonu sepsaného roku 1977, jenţ udával bankám povinnost poskytovat hypoteční půjčky i sociálně slabším občanům, kteří pak své hypotéky nedokázali splácet. Tato příčina je bezesporu mylná vzhledem k tomu, ţe krize vypukla o třicet let později. Další příčinu lze spatřovat ve zrušení některých ustanovení Glass-Steagallova zákona, k němuţ došlo v roce 1999. Zrušení dávala bankám větší prostor pro obchodování na trhu s realitami a podstupovat větší riziko. Příčiny výše popsané se svou měrou mohly podepsat na vypuknutí finanční krize, ale ne takovou měrou jako samotné nebankovní instituce, které jsou dle mého názoru jádrem vzniku současné ekonomické krize. Postupem času tyto stínové banky sílily na trhu a soupeřily stále více s konvenčními bankami. V této chvíli měla nastoupit vláda a zavést regulace pro tyto instituce, jelikoţ se jim začalo věnovat stále větší procento populace. Odpovědná místa bohuţel zaspala a ignorovala varování, která přinesla krize fondu Long Term Capital Management. Nerozšířila regulaci, ba naopak se jí bránila, protoţe je přeci vše v pořádku pokud to samé ukazují i ekonomické výsledky a zavedla svou zemi do hluboké recese. Vláda se po právu radovala, jelikoţ za jejich několikaleté působení vzkvétala ekonomika a chválila se, jak vymyslela nové
17
finanční inovace. Přehlíţela rostoucí riziko hrozící celému světu a po právu udeřila krize.
2.1. Krach realitního trhu Ceny nemovitostí v posledních pár letech ve Spojených státech stále rostly, avšak poptávka po nich stále více klesala. Koncem jara 2006 byl realitní trh natolik přesycený, ţe se vzniklá situace stala neudrţitelnou. Ceny se propadly o rekordních 15 procent. Situace nikoho neznepokojovala, jelikoţ z hlediska věřitele vlastně ani příliš nezáleţelo na tom, zda jsou dluţníci schopni své hypotéky skutečně splácet, protoţe dokud ceny nemovitostí stoupaly, mohly je prodat nebo refinancovat z jiných půjček. Jakmile ale ceny začaly místo růstu klesat a nedařilo se prodávat domy, začal počet nesplácejících subjektů narůstat. Vyvstává otázka, proč se nesníţily poskytované sazby, aby se vyhnulo exekucím a neefektivnímu prodeji v draţbách. Hypotéky neposkytovaly banky nýbrţ jiné instituce, které rychle prodaly finančním společnostem substandardní půjčky a ty pak své fondy hypoték naporcovaly do zajištěných dluhových obligací a ty rozprodaly investorům. To znamenalo, ţe jakmile realitní bublina začala splaskávat, staly se z cenných papírů, zaloţených na těchto trzích, velice neefektivní investice. Zajištěné dluhové obligace zaváděly pro cenné papíry druhy tranše, vlastníci podílů s přednostním právem na výplatu dividend, tedy cenných papírů, které ratingové agentury ohodnotily jako AAA, obdrţeli splátky jako první, zatímco majitelé podílů niţších tranší, které obdrţely niţší rating, byli vypláceni teprve poté, co své podíly obdrţeli vlastníci cenných papírů vyšší tranše. V praxi to znamená, ţe hodnota niţších tranší prudce klesla a nikdo uţ je nekupoval a nákupy dalších domů uţ neměl kdo financovat. V důsledku úbytku hlavního proudu investorů logicky ceny nemovitostí dále klesaly. Nemovitosti v létě roku 2006 byly nadhodnoceny o více neţ 50 procent své reálné ceny, coţ znamenalo, ţe jejich ceny musely poklesnout v průměru o třetinu, aby se nepoměr stabilizoval, jelikoţ mnozí věřili, ţe tento trh zvládnou utáhnout osoby s vyšším ratingem. Nešťastníci, kteří si koupili nemovitost v období nejvyšší realitní bubliny, posléze zjistili, ţe reálná hodnota za dům je daleko menší neţli hodnota hypotéky a v mnoha případech se rozhodli přestat splácet hypotéku, protoţe je to přišlo levněji neţli dále platit. Ekonomika utrpěla ztrátu přes 8 bilionů dolarů, sedm z nich šlo na vrub
18
takovým nešťastníkům vlastníkům nového bydlení a jeden bilion dopadl na investory, který odstartoval kolaps stínového bankovního systému. Investoři začali pochybovat o stínovém bankovnictví a začali stahovat své investice z tohoto trhu. Celý sektor začal čelit tlaku na nucené zlikvidnění aktiv, coţ dále prohlubovalo nestabilitu a stlačovalo ceny napříč různými třídami aktiv. Dynamiku této destruktivní spirály umocňovala špatná kvalita aktiv, především těch, které souvisely s hypotékami. Na jaře roku 2007 byl vytvořen nový rekord v počtu nesplacených hypoték a americké akcie hluboce klesaly, protoţe se lidé obávali, ţe problémy mohou mít vliv i na ostatní sektor a celou americkou ekonomiku. Francouzská banka z obav rozšíření se problémů rozhodla zmrazit tři své aktivní účty. Důvodem prý byla krize v sektoru rizikových hypoték v hypotečním sektoru USA a díky tomu se krize rozšířila i do Evropy. Firmy, které obchodovaly s dluhopisy souvisejícími s hypotékami, je musely odepsat z účetnictví a dostaly se do problémů. Centrální banky zareagovaly velice rychle a na pár měsíců zlepšily situaci napumpováním krátkodobých úvěrů. Na podzim téhoţ roku ohlásily větší banky těţké ztráty, coţ vedlo k rezignacím mnoha lidí z managementu. Vše dohromady zapříčinilo vznik nové hospodářské a ekonomické krize. Ta zprvu byla jen ve Spojených státech a nazývala se hypoteční. Kdokoli si mohl sjednat hypoteční půjčku na dům kdekoli, kde byl nějaký bankomat i bez znaleckého posudku. Nemovitosti se stávaly stále draţšími, stejně jako akcie před Velkou hospodářskou krizí. Ceny byly daleko více nadhodnoceny neţ jejich reálná hodnota. Zájem o nové domy opadal, avšak ceny byly stále stejné nebo ještě více rostly. Došlo k propadu a hypoteční dluţníci zjistili, ţe je pro ně výhodnější nesplácet půjčku na bydlení. Společnosti poskytující peníze na toto bydlení se dostaly do velkých problémů a nebyly schopny splácet své úvěry u velkých bank. Média situaci velice intenzivně sledovala a dávala o ní vědět do celého světa. Snad i díky tomu se rozhodla evropská banka k uzavření tří svých aktivních. Stejného dne evropská centrální banka poskytla peněţní injekci ve výši 94,8 miliard eur. Následovaly centrální banky Japonska, Kanady a Spojených států, které přikročily k peněţním injekcím.
19
2.2. Krize v USA a Fed Hlavním aktérem roku 2008 a nejskloňovanější institucí ve světě se stala americká centrální banka Fed. Ve snaze zachránit co se ještě dá, se americká centrální banka rozhodla pouţít nástroje, které naposledy pouţila při Velké hospodářské krizi v třicátých letech. Začala opět sniţovat vysoké úrokové sazby, aby si banky od ní mohly levněji půjčovat peníze. Větší banky začaly kupovat jiné peněţní ústavy, jako například JPMorgan Chase koupilo velkou investiční banku Bear Stearns, jenţ krachovala. Avšak pozadu nezůstávala ani vláda Spojených států. Ve snaze pomoci americký úřad pro bankovní dohled převzal hypoteční banku IndyMac Bancorp. Dále se pak zaručila za dluhy, které měly banky, a snaţila se vrátit jistotu do bank. Problémy v bance Lehman Brothers dosáhly maximální úrovně a poţádala o ochranu před bankrotem právě národní banku. Na vině byly špatné investice do realit. Do této doby byla tato banka největší obětí finanční krize. Centrální banka v té době odmítla finanční podporu z kapes daňových poplatníků. Finance však nalila do jedné z největších pojišťoven AIG ve výši 85 miliard dolarů, jak informovala agentura Reuters. Díky této pomoci získala vláda většinový podíl akcií pojišťovny. Guvernéři se rozhodli pro tento krok, protoţe pád této pojišťovny by ještě více zhoršil situaci na finančních trzích. AIG mohla být třetí největší obětí současné ekonomické krize. Po bankrotu u Lehman Brothers a převzetí Merrill Lynch. Peněţní výpomoc a záchrana pojišťovny pomohla zvednout i Dow Jonesův indexu na Wall Streetu. Velmi sympaticky se jeví následný krok amerického ministerstva financí a šéfa centrální banky. Přestalo se jen planě mluvit a předloţili do kongresu návrh, který dosud v historii Spojených států neměl obdoby. Záchranný plán za sedm set miliard dolarů. Muselo se jednat rychle, aby se vše vyřídilo před volbami. Před kongresem stál nelehký úkol, a sice rozhodnout zda ho přijmou či ne. Záchranný plán byl postaven na agentuře, která by odkupovala špatné hypotéky, a tím pádem by šlo o největší státní zásah do volného obchodu od doby Velké hospodářské krize. Vyrojila se spousta odpůrců a spousta sympatizantů s tímto návrhem. Padaly otázky, zdali to bude stačit, zda to jen neoddálí nevyhnutelné a celý svět napjatě sledoval, jak se kongres rozhodne. Samotný tehdejší prezident Spojených států vystoupil v televizi a apeloval pro schválení návrhu. Kongresmani byli v celkovém rozporu. Demokraté by rádi, aby ministerstvo financí
20
hlídalo platy manaţerů z firem, které budou ţádat o státní dotaci. Druhá strana, která razí politiku, co nejmenší intervenci ze strany státu byla nerozhodná. Obávali se nového plánu, který by investoval doposud největší mnoţství peněz ze státní pokladnice. Báli se situace, jejţ by mohla nastat v případě nezdaru plánu. Nakonec se za zavřenými dveřmi ústně dohodli na formě návrhu. Celkovou částku budou čerpat postupně, na poprvé ve výši 250 miliard dolarů, aby se uklidnili republikáni. V případě neefektivnosti plánu by se zastavily další částky. Pro ubezpečení demokratů zákon omezuje také zlaté padáky ředitelům společností, na které je částka určena. V zákoně se objevily i nově sjednané splátky u hypoték, které byly odkoupeny. Prezident Bush byl spokojený a objevil se opět na veřejnosti, kde se snaţil uklidnit celý svět. Bylo to pár dní před hlasováním a všechny ubezpečoval, ţe tento návrh projde. Zákon by muselo podpořit 218 hlasů kongresu, avšak získal 205 hlasů a nečekaně neprošla zvláště přes konzervativní republikány. Ti raději volili cestu pádu společností, neţli zadluţení svých budoucích potomků. Následně na to se zhroutila burza. Během jediného dne přišel Dow Jonesův index o rekordních 777 bodů. Graf 1: Vývoj indexu DJIA během 29. září.
Zdroj: Bigcharts.com
Finanční trhy se ocitly v nejistotě a nikdo nevěděl, co se bude dít. Neschválení návrhu uvedlo svět ještě do větší krize, protoţe se k tomuto návrhu upínal celý peněţní svět s nadějí, ţe vyřeší problémy s hypotékami. Upravenou podobu nového návrhu odsouhlasil Senát a dále putoval do Sněmovny. Nový návrh zvyšoval limitní částku na pojištění vkladů ze 100 tisíc dolarů na 250 tisíc. Dále zavedl menší daňové úlevy
21
firmám a sněmovnou byl odhlasován většinou, tedy 263 zákonodárců schválilo nový zákon.
2.3. Island Oběťmi recese se nestaly pouze banky a peněţní ústavy. Současná recese si vyţádala i oběť v podobě samostatného státu a ostrovu Islandu. Ekonomika tohoto malého státu na severu Evropy za poslední roky velmi stoupala, ale v době recese přišel naprostý pád. Pro lepší pochopení se musíme seznámit s okolnostmi, které panují na Islandu. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let došlo k liberalizaci ekonomiky. Bankovní systém a penzijní systém měl najednou volné ruce. Důchodový systém na Islandu je zaloţen na běţných účtech, na kterých povinně kaţdý člověk ze zákona spoří. S touto ohromnou částkou se rozhodly banky hospodařit a začaly kupovat firmy po celém světě, protoţe vzhledem k tomu, ţe Island je malou zemí, tak nebylo jiţ co v tuzemsku kupovat. K nákupu firem pouţívaly pákový systém. Jedná se o systém, který umoţňoval koupi firmy za polovinu. Ve Francii je velká společnost na výrobu párátek. Islandská instituce se rozhodne, ţe by si ji ráda koupila. Zaplatí za ní čtvrtinu nebo například polovinu ceny a zbytek si půjčí od jiné zahraniční banky. Samozřejmě ten poměr můţe být 1:1 nebo také 1:20. Pokud společnost vydělává více, neţli banka platí za úrok, zhodnocuje své peníze dvojnásobně, pokud prodělává, tak ztrácí opět dvojnásobně, proto se to nazývá pákový efekt. Islandské banky se na rozdíl od těch amerických chovaly opatrně a dokonce pro ostrovní společnosti pracovalo mimo tuzemsko více lidí, neţ má stát obyvatel. Banky dosahovaly zisků dvaceti násobku státního rozpočtu. Úvěr pákového efektu je krátkodobý a věřitel, který půjčil druhou půlku, můţe kontrolovat svou investici poměrně často, pokud se podniku daří, prodlouţí se půjčka dále, pokud se nedaří, stáhnou se z podniku. S vypuknutím celosvětových obav chtěly všechny banky světa mít své peníze doma a co moţná nejméně investovat. Přestaly poskytovat úvěr Islandským institucím a ty musely prodávat podniky daleko pod polovinou původní ceny, aby včas splatily úvěr, který jim byl poskytnut. Ve většině států by se za banky postavila národní banka nebo vláda, avšak v tomto případě to nebylo moţné, jelikoţ vláda měla sotva 10 procent na splacení všech pohledávek. Díky vysoké míře úrokové sazby zde byla i velká spousta zahraničního kapitálu, který se začal stahovat zpět domů ve chvíli, kdy vycítil, ţe je něco v nepořádku. Kurz eura oproti islandské koruně dvojnásobně posílil, resp. koruna si dvojnásobně pohoršila.
22
Pokud vezmeme v úvahu, ţe na ostrově není krom ovcí nebo rybolovu ţádný jiný průmysl a vše se dováţí, pak Island čekaly krušné chvilky, kdy během jediného týdne vše ze zahraničí dvojnásobně podraţilo.
Mezinárodní měnový fond neváhal a poskytl Islandu úvěr ve výši dvou miliard dolarů na zotavení ekonomiky, to však byla třetina nutné částky k obnově systému. Centrální banka se tedy vydala krokem úroku. K opětovnému přilákání zahraničních investorů a ke stabilizaci měny zvedla úrok na rekordních 18%. V současném světě se začali ekonomicky projevovat i Rusové. Paradoxně se jich finanční recese skoro vůbec nedotkla a nyní se rozhodovali, kam v zahraničí by mohli investovat své peníze. Zahraniční země se obávaly, ţe by se Rusko dostalo k evropským či americkým penězům, ale Rusové se chtěli stát globálními partnery. Není divu, ţe si vyhlédli Island pro své investice a nabízejí jim pomoc v podobě finanční injekce, které by v následujících letech mohli vyuţít ve svůj prospěch. Sympaticky působí hlavní deník na Islandu, který se nazývá „The Reykjavik Grapevine.“ Ve svém vydání z třináctého října 2008 uvedl na titulní straně „Vítejte v Islandistánu“, pod titulkem se objevila islandská koruna, kde místo tresky, nejvíce lovené ryby na Islandu se objevila pouze kostra. Zmiňoval se také o tom, ţe populace lidí na Islandu poroste, neboť jiţ nezbudou peníze na víno nebo jiná rozptýlení a lidé se uchýlí k zábavě, kterou mají zadarmo. V jiné rubrice uvádějí přípravu ryby na sto způsobů, prý aby si zvykli na jedinou stravu, která jim zbývá. Je sympatické, ţe i v tak těţké době dokáţe obyvatelstvo tímto způsobem ţertovat, avšak třetina místních obyvatel v produktivním věku byla jiného názoru. Podle deníku Morgunbladid4se chce aţ třetina obyvatel odstěhovat. Lodě, které přepravují pasaţéry z ostrova na pevninu v Evropě, hlásí, ţe mají naprosto přeplněno. Většina těchto pasaţérů jsou však cizinci, kteří prchají ze země do své rodné vlasti. V současné době se snaţí vláda sehnat peníze, kde se dá, znárodnila tři z hlavních bank a znovu se pokusila otevřít burzy. Ţádala i Evropskou unii o poskytnutí překlenovacího úvěru, ale u ní je to nesnadné vzhledem ke vztahům, které má Island s Holandskem, které odmítlo krýt vklady, a tedy musí ustoupit a podvolit se podmínkám, které klade Evropská unie. 4
Mbl [online]. 2010 [cit. 2010-03-10]. Islandská krize. Dostupné z WWW:
23
V této kapitole byly zjištěny hlavní příčiny vzniku ekonomické krize. Kořeny jsou hluboko v osmdesátých letech minulého století, kdy byl přijat zákon, který ustanovoval povinnost poskytovat hypotéční půjčky i sociálně slabším subjektům. Následně pak přišel ještě zákon, který zjednodušil obchodování s realitami. Americké domácnosti mohly volně sjednávat hypotéky na své domy a víceméně libovolně si nastavovat cenu. Společnosti, které obchodovaly s nemovitostmi, si mnuly ruce, protoţe vydělávaly ohromné peníze a vláda byla spokojena, protoţe rostl hrubý domácí produkt. Postupem času cena nemovitostí zdaleka přesahovala jejich reálnou trţní hodnotu a z tohoto důvodu začal opadat zájem o nové hypotéky. Předraţené domy nikdo nechtěl a začal stoupat počet neplatících vlastníků hypoték. Hypoteční banky krachovaly jedna po druhé, a jelikoţ měly také své úvěry u normálních bank, tak je začaly stahovat také dolů. Nejlepším příkladem je banka Lehman Brothers, která jako první velká banka vyhlásila bankrot. Centrální banka Spojených států Fed zakročila, kdyţ mělo dojít k pádu největší pojišťovny AIG a odkoupila většinový podíl akcií této společnosti. Tento krok na pár týdnů uklidnil veřejnost. Ministr financí a tehdejší prezident George Bush vymysleli řešení v podobě finanční injekce o celkové výši sedmi set miliard dolarů. Za tyto peníze měla vláda odkoupit špatné hypotéky a navrátit tak jistotu společnosti v trh s realitami a bankami vůbec. V první podobě tento návrh neprošel přes republikány, jelikoţ se jim nelíbilo, ţe stát více zasahuje do soukromého sektoru. Po několika úpravách podruhé prošel a stát v několika fázích uvolnil více peněz neţli na válku v Iráku. Tato injekce je však běh na dlouhou vzdálenost a jen čas ukáţe, jestli zafungovala či nikoli. Názorně jsme prozkoumali zářný příklad toho, jak rostoucí ekonomika se můţe dostat do hluboké propasti recese. Ekonomika takhle malé země prudce stoupala hlavně díky zahraničnímu kapitálu, který tu měl dost velkou ţivnou půdu. Tamní bankovní ústavy zkupovaly firmy po celém světě a vyuţívaly pákového efektu, avšak při udeření krize v Severní Americe došlo k obavám zahraničních bank půjčovat nadále kapitál. Smlouvy byly uzavírány na dobu určitou, většinou šlo o pár týdnů a po těch uţ cizí banky odmítaly dále financovat islandské banky a raději se soustředily na své ekonomiky. Ostrovské banky se chovaly slušně a nijak zvlášť neriskovaly a nedrţely toxická aktiva, ale neměly na splacení úvěrů a musely nemovitosti, které nakoupily, prodávat hluboko pod nákupní cenou. Vláda nebyla schopna pomoci, protoţe zdaleka nedrţela tolik 24
finančních rezerv, kolik by bylo potřeba na vykoupení všech dluhů a Island se musel obrátit o pomoc do světa, kde se mohl rozhodnout, zda prodá v podstatě celý ostrov Rusku nebo přijme pomoc od Evropské unie, která však nasadí velmi nekompromisní splátkový kalendář.
PODNIK V KRIZI Málokdo z nás se mohl domnívat a myslet si, ţe tak velký krach, který postihl americký kontinent, se naší malé země nedotkne. V dnešním globálním světě můţe být člověk během několika hodin z jedné strany planety na druhé. Přes kameru propojenou s počítačem lze komunikovat například z Austrálie do Švédska v reálném čase. Dnešní svět je kompletně propojen hlavně díky internetu a médiím, takţe není divu, ţe zpráva o krachu na hypotečním trhu ve Spojených státech se rozšířila okamţitě do celého světa. V tento okamţik ještě málokdo tušil, jaké to vlastně bude mít dopady. Krize je za oceánem, nemusíme se tedy strachovat, k nám se nedostane, oni si to přeci vyřeší sami. Bohuţel opak je v tomto případě pravdou. Na následujícím příkladě pochopíme, jak úzce spolu souvisí, jinak nesourodý hypoteční trh s trhem nábytku. Máte zájem o koupi nového stolu a jdete do prodejny nábytku, avšak ta je zavřena a z jakého důvodu? Těţitel dřeva investoval do realit, tento příjem tvoří převáţnou část jeho celkových příjmů a vysoce převyšuje zisk z prodeje dřeva. Z médií se k němu dostala zpráva o krachujícím systému hypotečních bank a tedy i realit a v panice se snaţí nemovitost prodat, bohuţel nenalezne ţádného kupce za cenu, kterou by si představoval. Náklady na spravování nemovitosti a náklady na těţbu a prodej dřeva jsou stále stejné. K vybalancování ztráty musí zvýšit ceny dřeva, které prodává. Zpracovatel a vývozce dřeva do Evropy koupí o to méně dřeva neţ doposud a sám musí navýšit cenu svého produktu. V Evropě je zpracované dřevo prodáno s vyšší cenou, ale v menším mnoţství. Truhlář v Praze musí dodrţet měsíční rozpočet a vzhledem k tomu, ţe má o dvě třetiny menší příděl dřeva na stoly, musí zvýšit jejich cenu. Prodejní řetězce s nábytkem drţí cenu těsně nad tou kupní, a protoţe se zvýší kupní cena a zároveň převyšuje tu prodejní, nekoupí od truhláře ţádný kus dřeva, a tedy neprodává nic a krachuje. Tento příklad se snaţí zjednodušeně ukázat, jak úzce můţou souviset jinak naprosto rozdílné trhy a nikdo si nemůţe být jistý tím, ţe právě jeho trhu se hypoteční krize za oceánem vyhne. Tato kapitola bude věnována tuzemským podnikům. Půjde o ty největší subjekty a jejich schopnost přizpůsobení se současné situaci na trhu a také o to, jak se který podnik
25
dokázal vzchopit a vymyslet nové způsoby, jak přilákat nové zákazníky a udrţet si ty stávající.
3.1. Příchod krize do České republiky Mnoho lidí dnes zajímá, kdy se naplno projevila krize v naší zemi, a jaký dopad má na naše občany, podnikatele, podniky a ekonomiku, jako takovou. Paradoxně začátek krize měl na korunu slibný vliv. Její kurz oproti dolaru stoupal, a tím se zlevňovalo spotřební zboţí a Češi se nebáli utrácet své peníze. Problém byl však za dveřmi ihned po pádu jiţ zmíněné banky Lehman Brothers a převzetí Merrill Lynch. Globální ekonomika začala prudce zpomalovat a to se samozřejmě dotklo i tuzemských podniků. Škoda Auto a jiní velcí giganti zpomalily svůj export, sníţily výrobu a přestaly investovat. Všechny tyto kroky ve svém důsledku znamenají niţší příjmy domácností. Domácnosti následně méně utrácejí své důchody za produkty podnikatelů a ti vykazují ztráty a v nejhorším případě i bankroty. Současná ekonomická krize se do tuzemska vkradla vcelku nenápadně a postupně si zde vybudovala své místo. Naplno pocítili příchod krize burzovní spekulanti, kteří přišli na cenných papírech o ohromnou sumu peněz a to samozřejmě mělo vliv i na další odvětví, jako například automobilový nebo textilní průmysl. Našeho největšího výrobce automobilů u nás Škoda Auto a.s. zastihla finanční krize v první polovině roku 2009. V pololetní zprávě5 za první aţ šestý měsíc vykázala menší odbyt vozů oproti předchozímu roku o celých 25%. Přes dva tisíce zaměstnanců během roku přišlo o práci a celkové trţby klesly o 22 milionů korun. Samotná krize se u nás objevila přesně ve chvíli, kdy o ní začali mluvit sami lidé a uvěřili tomu, ţe je zde. Česká národní banka (ČNB) si této situace byla velice dobře vědoma a prohlásila, ţe se není čeho obávat. Systém je víceméně izolovaný od vnějšího vlivu, takţe se není čeho bát. Způsobeno je to hlavně tím, ţe české banky investují na našem trhu a nepouští se moc do obchodování se zahraničními cennými papíry, díky čemuţ jsme paradoxně na tom nebyly zas aţ tolik špatně. Představitelé vlády a ČNB uklidňovali veřejnost, ţe zde nehrozí ţádný bankrot bank, jako v zámoří a jediné, co by mohlo ohrozit stabilitu, by byli drobní podnikatelé s výběry svých úspor. Většina bank působících v České republice má zahraničního majitele a krize propukla hlavně v západní Evropě, kde většina bankovních domů vlastnila toxické úvěry. Tedy nezdravé 5
Škoda auto [online]. 2009-30-06 [cit. 2010-04-01]. Pololetní zpráva. Dostupné z WWW:
26
hypoteční úvěry. Zahraniční majitelé zdejších bank naštěstí nemohou jen tak přijít a vytáhnout peníze a poskytnout je do svých bank například ve Francii. Česká republika má veliké štěstí, ţe nepřešla ještě na euro, koruna je nyní velký nástroj, díky němuţ můţe národní banka hýbat kursem dle potřeby. Také nám velmi pomohla menší krize roku 1997, která probudila banky a ty uţ byly víceméně připraveny a nepouštěly se do větších rizik. Musely však ještě více zpřísnit pravidla pro poskytování úvěrů. Větší stupeň rizika nyní představuje pro banky export. Vývoz do jiné země, ve které bankrotují banky, je pro věřitele samozřejmě větší risk. Vývozní firmy s tím samozřejmě moc nezmůţou a musely se uchýlit k utahování opasků a propouštění zaměstnanců. Některé firmy a podniky však krizí zasáhnuty nebyly a otázkou je proč. Máte krásný rodinný dům a z ničeho nic vypukne poţár. Kaţdý z nás by se pokusil zachránit rodinu a ty nejcennější věci, jako jsou doklady nebo osobní počítač. Přesně takhle se chová společnost v období recese. Můţeme tedy přirovnat současný stav s ohněm v domě. Lidé stále budou kupovat nejnutnější potraviny, odebírat elektřinu, pít vodu a platit benzín. Kuřáci stále budou kupovat své cigarety a maximálně je omezí. Co však není nezbytně nutné k setrvání ve společnosti, jsou nová drahá auta, cestování za mořem nebo jiné luxusní záleţitosti spojené s přebytkem finančních zůstatků na běţných účtech jedince. Přesně z těchto důvodů přeţívají velcí giganti, jako je Sokolovská uhelná a.s., ke které se vrátíme později, Globus, jakoţto prodejce potravin, ČEZ a například společnosti, které vlastní benzínové pumpy. Všechny tyto společnosti mají něco společného, mají velký kus koláče ze svého odvětví jen pro sebe a není vedle nich místo pro drobné podnikatele, kteří by si také chtěli ukousnout z toho pomyslného koláče. Podnikatel má v této době recese smůlu. Nakupující raději pojede do sítě potravin, kde mohou garantovat nejniţší cenu na trhu a koupí tam vše potřebné a přestane jezdit po svých dosud oblíbených obchodech, aby ušetřil trošku toho benzínu.
3.2. Průmysl Jak jiţ bylo výše uvedeno, nejvíce postiţenými odvětvími v České republice jsou ty, které Čech nezbytně nepotřebuje k přeţití, ať uţ jde o automobilový a s tím spojený například gumárenský průmysl, keramický a ocelářský průmysl nebo cestovní kanceláře. Po celém světě upadal zájem o vyváţené zboţí, coţ se podepsalo na vnitřní politice kaţdého exportně orientovaného podniku. Byla to nefér rána pod pás, jelikoţ
27
podniky neměly nic společného s hypotečním trhem v zámoří, avšak všichni se musí vypořádat se vzniklou situací. Největším nákladem kaţdé společnosti a podniku je mzda zaměstnanců, takţe ti přišli na řadu jako první. Propouštění se stalo na denním pořádku a podniky musely začít šetřit, kde se dá. Následovaly zásoby, které zabíraly místo, ty musely být v tom nejlepším případě prodány a to zapříčinilo menší export do jiných zemí. 3.2.1.
Automobilový průmysl
Největším břemenem průmyslové výroby se stal automobilový průmysl. Pod vlivem nízké poptávky ze zahraničního trhu musely automobilky sníţit výrobu a propouštět své zaměstnance. Důkazem toho je zpráva o propuštění více neţ 13 5006 zaměstnanců automobilového průmyslu. Proč právě automobilový průmysl je největší zátěţí v kaţdém státě? Zaměstnává největší počet zaměstnanců z celé země a je úzce spjat s ostatním těţkým průmyslem. Gumárny najednou neměly práci, protoţe se nevyráběly vozy, to samé ocelárny, protoţe nebylo potřeba tolik oceli a jiného materiálu k výrobě vozidel. Tak automobilový průmysl potřeboval nějaký nový zákon nebo akci, díky níţ by mohl fungovat dále. Jeden takový, který by pomohl v současné ekonomické a hospodářské recesi. Zákon o šrotovném, který Česká republika odkoukala od Německa, měl v našich končinách strastiplnou cestu. Německo se stalo vzorem pro mnoho zemí v otázce šrotovného, ale co se skrývá za tímto názvem? Stát Vám zaplatí za Váš starý vůz při koupi nového vozidla. Tato metoda slavila úspěch všude, kde se objevila. U západních sousedů nejvíce pomohla společnosti Volkswagen a také naší Škodě, kdy se ve velkém dávaly šrotovat vozy typu Fabia. Slovensko má za sebou jiţ dvě vlny šrotovného a nakonec i Německu došly peníze na vyplácení peněz za stará auta. Trvalo od ledna do září 2009 a dle tamních ekonomů bylo velice úspěšné, ale obávají se, ţe ztráty po skončení akce budou u prodejců nových vozidel ještě větší. Vláda České republiky se zprvu stavěla kriticky k návrhu šrotovného v naší zemi, jelikoţ dle nich šlo pouze o podporu předem vybraného segmentu výroby. Obavy vyvolaly i výsledky, které dosáhlo šrotovné v Portugalsku, kde klesl prodej aut o 40%. 16. května 2009 poslanecká sněmovna schválila návrh šrotovného, který neprošel přes prezidenta republiky. 6
ČTK. Automobilky v ČR pocítí krizi, propustí přes 13 tisíc lidí. Týden [online]. 10.12.2009, 17/10, [cit. 18.03.2010]. Dostupný z WWW:
28
Následně získala ČSSD většinu hlasů k přehlasování hlavy státu a zákon prošel. Zákon, který by měl poskytnout 30 tisíc korun za auto, které je staré více jak deset let a na koupi nového vozidla do 500.000,-- korun. Dvojnásobnou částku dostane člověk, který si pořídí hybridní vůz do 700.000,-- korun. Stát na tuto akci vyčlenil 2,5 miliardy korun z kapes státních poplatníků. U sousedů na Slovensku byl stát poněkud štědřejší v otázce poskytnutí likvidace starších vozidel. Slovenští občané mohli získat v březnové první vlně dotaci aţ dva tisíce eur. Na tuto částku stát přispěl 1500 euro a prodejce doplatil zbývajících 500. V druhé jejich vlně, která vyčerpá aţ 1,5 miliardy eur, stát poskytl dotaci tisíc euro a druhý tisíc zbývá na prodejce. V Rakousku bylo zavedeno šrotovné koncem dubna. Stát vyčlenil 22,5 milionů euro a kaţdý můţe získat za své staré auto k nákupu toho nového 1.500 eur. Na tuto částku se společně sloţí stát, dovozce, prodejce a šrotovací firmy. Německo bylo nejštědřejší, protoţe poskytovalo aţ dva tisíce za starý vůz. Není tedy divu, ţe akce trvala pouze 9 měsíců. Šrotovné pomohlo spoustě automobilek po celém světě přeţít počáteční náraz a neodbyt jejich produktů. Tento zásah státem jim poskytl dostatečný čas přizpůsobit se současné situaci a změnit taktiku, jak zaujmout trh a přesvědčit lidi, aby si pořizovali nové vozy. Bohuţel ani toto nepomohlo automobilkám, které byly nuceny propouštět zaměstnance a sniţovat co nejvíce náklady na výrobu a export svých produktů. 3.2.2.
Energetika
Tato problematika bude pojednávat nejvíce o kolosech energetického průmyslu, a sice o Sokolovské uhelné, a.s. a o největším dodejci elektřiny na našem území ČEZ, a.s. Budou prozkoumány vnitřní politiky obou společností a jejich chování před a během recese. Nejprve bude řeč o gigantu ze západních Čech. Sokolovská uhelná a.s. má jako jediná společnost garantovánu těţbu uhlí v Krušných horách od státu. Zabývá se výrobou elektrické energie a dodává ji do spousty domácností na západě našeho území. Proč však nevykazuje ztrátu, jako většina jiných podniků na našem území? Zisky akciové společnosti se naopak zvětšují7. V období probíhající recese je velmi málo případu růstu hospodářského zisku a tato společnost je jedna z výjimek. Zásluhu na tom má jistě dobře placený management, ale ta největší zásluha patří jiţ dlouho zesnulému Thomasi Alva Edisonovi. 7
iPOINT. Finanční noviny [online]. 06.03.2010 [cit. 29.03.2010]. Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. Dostupné z WWW:
29
Kdyţ tento americký vynálezce poprvé rozsvítil ţárovku roku 1879, tak jistě netušil, jaký mocný nástroj sestrojil. Díky tomuto vynálezu můţeme svítit i ve tmě, samozřejmě jsme mohli i předtím, avšak aţ tento vynález dodal touţené pohodlí, které skýtá světlo uzavřené v ţárovce. Bez ní si uţ moderní svět nelze představit, stejně jako bez sporáku, či počítače. Všechny tyto spotřebiče, včetně ţárovky ke svému pohonu vyuţívají elektrický proud z našich zásuvek, a právě do těch nám proudí elektřina z elektráren, které vlastní Sokolovská uhelná a.s. Je to další z potřebných věcí nutných k přeţití člověka. Voda, topení, plyn i elektrická energie, to jsou poloţky, bez kterých se v civilizovaném světě nelze obejít. Poskytovatelé těchto zdrojů mohou hýbat cenou dle libosti aţ do mezí vytyčených antimonopolním úřadem. Od roku 2009 se domluvily největší tuzemské společnosti na tom, ţe zvýší cenu elektrické energie. Vlna nevolí byla vyvolána zejména ze strany Hospodářské komory ČR, která povaţuje tento růst ceny za neopodstatněný. Dříve se tyto společnosti schovávaly za růst cen ropy, ale nyní klesla na třetinu, avšak růst ceny elektřiny se nijak nezastavil. Za poslední roky si lidé národa českého zvykli na růst cen elektrické energie a také díky tomu je společnost jako Sokolovská uhelná a.s. stále v plusu, ba dokonce vykazuje zisky. Pokud se v dnešní době v Sokolově zeptáte, od koho přijímají obědy, tak z devadesáti procent se Vám vrátí odpověď, ţe od Sokorestu. Správně, je to dceřiná společnost Sokolovské uhelné. Management firmy včas pochopil, ţe uhlí a elektřina je uţivit do nekonečna nemohou. Moţná to odkoukali od jiných velkých firem, ale sama tato společnost spravuje 11 dceřiných společností, mezi něţ se řadí koupaliště, stravování a například sportovní kluby. Dalo by se říci, ţe je tato společnost všude okolo nás, sponzoruje karlovarský hokej, hráči mají dresy v tmavě zelené barvě společnosti a na dresech velký nápis Sokolovská uhelná a.s. Díky všem těmto dceřiným společnostem a všudypřítomností si lidé uţ zvykli na zvyšování ceny elektrické energie a nebouří se proti tomu a nehrozí stejná situace, která nastala na trhu hypoték ve Spojených státech, a sice ţe by přestali mít zájem. U nás v naší malé zemi nemáme moc na výběr od koho odebírat elektrickou energii. Největším z největších na poli energetiky v České republice je akciová společnost ČEZ. Podle souhrnné zprávy8 tohoto kolosu vzrostl počet zaměstnanců od roku 2008 za rok 8
SKUPINA ČEZ. Cez.cz [online]. 26.02.2010 [cit. 30.03.2010]. Souhrnná zpráva. Dostupné z WWW:
30
2009 o celých 21,2%. Čistý zisk pak činil 5,18 miliard korun, tedy o 9,5% více neţ v roce 2008. Jak to dělají, ţe mají vyšší zisky a mohou si dovolit přijímat nové zaměstnance? Copak se jich krize netýká? Obchodují s elektřinou, kterou kaţdý potřebuje, zdůvodňovali zvyšování cen, kvůli růstu ceny ropy, po pádu ceny si našli jiné řešení. Nyní se na svých stránkách9 odvolávají na nejniţší cenu v regionu spolu s Polskem. Graf 2: Vývoj cen elektrické energie.
Zdroj: fenixgroup.cz
Na grafu je krásně vidět vývoj cen od roku 2004 a kaţdý si můţe domyslet, jakým směrem postupovala křivka v roce 2008 a 2009. Velice příhodný ukazatel pro výrobce elektrické energie u nás, ale musí si také uvědomit, v jakých podmínkách ţijeme my a v jakých například sousední Německo, nemůţeme srovnávat ceny energií u nás a tam, to je jako kdybychom srovnávali naše a jejich platy. Pokud byla řeč o tom, ţe západočeskou Sokolovskou uhelnou ţiví i její dceřiné společnosti, tak o ČEZ to platí dvojnásob. Pod svou správou má celkem 66 dceřiných společností, které se zabývají víceméně pouze výrobou a obchodem na poli strojírenství, takţe nejsou tak rozmanité jako u příkladu výše. ČEZ vsadila na jinou kartu a vyuţila příleţitost se šrotovným, kdyţ oznámila projekt s názvem „Bílé šrotovné.“ Jedná se o koupi nových praček, ledniček nebo sporáků s tím, ţe dáte sešrotovat Váš starý. Je to velmi povedený reklamní tah, společnost se tak ukáţe v dobrém světle, protoţe postavila svou kampaň 9
SKUPINA ČEZ. Otázky a odpovědi [online]. 2010 [cit. 30.03.2010]. Dostupné z WWW:
31
na ochraně ţivotního prostředí. Samozřejmě dotace, které do toho investovala, se jí vrátí zpět od smluvních partnerů, u kterých lze nové spotřebiče pořídit. Domácnosti jsou spokojené, mají nové spotřebiče a vţdy něco navíc, kdyţ uţ jsou v tom obchodě, obchodníci vydělávají a skupina ČEZ je tu, jako ochránce přírody. Nikdo by jim to neměl za zlé, pokud by šlo pouze o zvýšení prodejů obchodníků a pobídnutí domácností opět začít nakupovat, ale kaţdý, kdo se v tom trošku vyzná, v tom vidí jasnou snahu zastínit postupné zdraţování energie. V energetickém průmyslu nedošlo k váţnější recesi, ale to se jiţ velmi brzy změní, nelze do nekonečna vykazovat zisky, i kdyţ celý okolní trh zaznamenává pokles, ta bublina se bude rozpínat, aţ praskne a potom se moţná vrátíme o pár století nazpět. Sice víme, ţe to není moţné, ale moţná se konečně probudí antimonopolní úřady a nebudou slyšet tu báchorku, ţe v jiných zemích EU jsou ceny ještě podstatně vyšší, my ţijeme zde, tak nám jde o naši cenu. Český člověk nedostává svůj plat v eurech, ale v korunách a vysoce postavení manaţeři s mnohamilionovými odměnami by si to měli uvědomit. 3.2.3.
Alkohol a cigarety
Cigarety a alkohol jsou drogami poslední doby. Jsou to věci, bez kterých se člověk bez starosti obejde a nepotřebuje je nutně ke svému přeţití. Alkohol pomáhá nemyslet na to, kdo jste nebo kde jste. Cigarety Vám zase pomáhají se uvolnit, v klidu si popřemýšlet a zase pracovat dále. Jsou daleko méně potřebné neţli nová auta nebo drahé luxusní dovolené například v Thajsku, ale jak je to s nimi doopravdy? Českým národním pitím je bezesporu pivo, ve spotřebě piva na obyvatele jsme jasně v první pětce na světě. Samozřejmě to není nijak lichotivá bilance, ale alespoň na něco můţe být průměrný Čech hrdý. České pivo je proslulé po celém světě, dokonce se i pivo z Plzeňského Prazdroje objevilo v jedné epizodě amerického seriálu „Přátelé.“ Pití v krizi by mělo jistě své opodstatnění a mnoho lidí by se tímto mohlo hájit v případě osočení, avšak čísla hovoří jinak. Za finanční rok, končící 31. března 2008, vykázal Plzeňský Prazdroj, a.s. zisk větší o 8,8% oproti roku předchozímu10. Za rok 2009 došlo ke sníţení zisků o 4,5%11, sama společnost to vysvětluje úbytkem turistů v době finanční recese a zpomalení ekonomiky. Z tohoto pohledu se český národ v uvozovkách polepšil, přišla 10
MAREČEK, J. Plzeňský Prazdroj oznamuje hospodářské výsledky za finanční rok. Pro média [online]. 16.05.2008, 1, [cit. 01.04.2010]. Dostupný z WWW: 11 MAREČEK, J. Plzeňský Prazdroj oznamuje prodejní výsledky za rok 2009. Pro média [online]. 01.02.2010, 1, [cit. 01.04.2010]. Dostupný z WWW:
32
krize a méně chodí tedy alespoň podle čísel na produkt z chmele. Pivo není tak návykové, jako jiné látky a zbavení se ho nebo aspoň omezení není tak sloţité, jako přestat s kouřením. Tento zlozvyk nepřináší nic dobrého a dle mnohých je to pouze vyhazování peněz oknem. Nad svými kuřáckými ovečkami si mnou ruce největší tabákoví výrobci světa. Hlavním dodavatelem na český trh je Philip Morris International. Tento americký výrobce vydělal na tabáku u nás za pololetí roku 2008 4.203 milionů korun, o rok později to jiţ bylo 5.482 milionů korun. Samozřejmě je v tom započítáno zdraţování cigaret, které se postupně vyrovnává evropskému modelu, kde průměrně zaplatíte 3 eura za krabičku, ale i tak je to dost slušné číslo. „Kuřáci potřebují pomoc, jen každý desátý sekne se závislostí sám.“ Toto je nadpis článku uvedený na serveru zdraví12. Bohuţel je tato bilance pravdivá a kuřák těţko zmůţe něco se zdraţováním cigaret a bude kouřit i nadále. Člověk potřebuje jídlo, elektřinu a mnozí z nich i cigarety. To je hlavní důvod, proč se tabákovému průmyslu tak dobře daří. Neobsahovat tabák silně návykové látky, potýkal by se také s problémy, které zasáhly jiná odvětví. 3.2.4.
Telekomunikace
Fenomén spojený s mobilní komunikací a internetem je poměrně nový. První mobilní telefon představila firma Motorola v roce 1983 a stál v přepočtu 100.000,-- korun. Od té doby technologie postoupila mílovými kroky kupředu a v dnešním světě má mobilní telefon skoro kaţdý první. Stal se nedílnou součástí kaţdého z nás a bez něj si mnozí nedokáţou představit existenci. Ceny mobilních telefonů začaly klesat, a tak si ho nyní můţe dovolit kaţdý. Mobilem se lze dovolat z jedné strany planety na druhou, díky pokrytí GSM pásmem. Je to určitá frekvence, na které pracující operátoři různých mobilních sítí, něco jako kdyţ ladíte rádio. Operátor je společnost, která vybuduje sítě rozhlasových věţí a přijímačů signálů, díky kterým máte v dané lokalitě pokrytí. V současné době mají naši tři hlavní operátoři pokryto téměř celé území České republiky. Jen nepatrné procento zůstává nepokryto, jedná se hlavně o horské oblasti. Jak bylo uvedeno, v naší zemi fungují napevno hlavní tři operátoři, a sice T-Mobile, Telefonica O2 a Vodafone. Tito tři poskytovatelé pokrytí signálu nám umoţňují telefonicky volat. Nyní bude prozkoumáno, zdali i na provozovatele sítí má vliv
12
IVÁNKOVÁ, L. Zdraví-deník [online]. 16.09.2008 [cit. 02.04.2010]. Kuřáci potřebují pomoc, jen každý desátý sekne se závislostí sám. Dostupné z WWW:
33
současná recese. Podle čísel uváděných na domovské stránce T-Mobile13 zisky rostou, ale ne takovým tempem, jako doposud. Klesly zisky z prodeje mobilních telefonů a sluţeb, ale navýšily se zisky z volání a posílání krátkých textových zpráv mezi roky 2007 a 2008. V následujícím roce uţ to tak slavné nebylo, dle všeho klesly zisky o 3,7%. Narostl však počet nových zákazníků a to především těch tarifních. Vypadá to, ţe lidé najednou chtějí mít své výdaje zcela pod kontrolou a vědět přesně na čem jsou. Druhým a asi největším operátorem v naší zemi je Telefonica O2. Tato španělská firma převzala Telecom, který u nás fungoval na bázi pevných telefonních linek. Mezi roky 2007 a 2008 rostl zisk této obrovské společnosti, která funguje na celém světě a znají ji všichni kolem nás. Avšak dle výroční zprávy k 31. prosinci 200914, poklesl zisk skoro o 600 milionů korun. Zdá se, ţe i tento gigant byl zasaţen krizí a musí opět bojovat o zákazníka a nabídnout mu něco nového a vylákat z lidí nové peníze. Vodafone se od svých konkurentů nijak zvlášť neliší a mezi roky 2008 a 2009 se dostává do menšího propadu. Je tedy zjevné, ţe lidé se učí šetřit i na poli mobilních telefonů. Méně utrácejí za nové a snaţí se méně nebo výhodněji volat. Společnosti naopak vymýšlejí, jak přinutit své ovečky, aby více volaly a kupovaly jejich produkty. V tomto odvětví se jedná většinou o tak zvané balíčky. Součástí balíčku bývá telefon, zlevněné volání a textové zprávy po dobu dvou let. Posléze prodluţujete smlouvu a to je to, co oni chtějí. Další čárka, kterou mají oni a ne konkurence. Tento trh je v naprostém pořádku a vypadá zcela zdravě, nijak nevybočuje a klesá, kdyţ klesají ostatní trhy. 3.2.5.
Potravinářský průmysl
Chléb, rohlíky, pití a například ovoce, jsou nedílnou součástí kaţdého ţivota, bez těchto atributů by člověk nepřeţil. Obklopují nás a my je stále musíme kupovat, stejně jako musíme odebírat elektrickou energii. Ovšem v tomto případě máme na výběr, zajít k maloobchodníkovi nebo dojet do hypermarketu. V období krize si zjevně lidé vybrali to druhé, protoţe je to tam levnější a vše je pod jednou střechou. Neustálý souboj o zákazníka tlačí ceny hypermarketů co nejníţe a profituje z toho hlavně onen spotřebitel. Špatně jsou na tom v současné době maloobchody, které si nemohou dovolit konkurovat obrovským řetězcům, jako je například Tesco nebo Globus. Tyto obchody v sobě skrývají několik menších obchodů s oblečením, elektronikou, někdy i nábytkem. Není 13
T-MOBILE CZECH REPUBLIC a.s. Tmobile.cz [online]. 2009 [cit. 04.04.2010]. Výroční zpráva za rok 2008. Dostupné z WWW: 14 O2 [online]. 2010 [cit. 05.04.2010]. Finanční a provozní výsledky. Dostupné z WWW:
34
tedy divu, ţe jim zisky stále rostou. Společnost uţ nebaví stále dokola šetřit a při nakupování potravin se lidé odváţou a koupí si něco, pro co by do normálního obchodu nešli. Obchodníci vycítili svou šanci a pořádají různé akce pro své nakupující. Je to jako boj na poli telekomunikace, čím více toho nabídnete, tím více zákazníků budete mít. Lidé slyší na slevy, pokud poskytnete slevu 10% v určité dny, naučí se chodit do obchodu v tyto dny, pokud ji následně odstraníte, nechtějí měnit své zvyky a budou nakupovat v tyto dny. Fíglů manaţerů firem s potravinami je mnoho a je vidět, ţe ve svém oboru patří ke špičce. Tento trh byl zasaţen finanční recesí, ale i přesto ho normální lidé potřebují, a proto neklesají zisky firem působících na tomto trhu. Je to stejný případ, jako energetický průmysl, co člověk potřebuje k normálnímu fungování, bude kupovat ať je krize nebo není.
3.3. Bankovní sféra To, co kaţdého zajímá ze všeho nejvíce, je bankovní sektor, tedy sektor, který spravuje úspory mnohých z nás. Většina zaměstnavatelů vyplácí mzdy zaměstnancům na běţné účty vedené u tuzemských bank a skoro všichni v našem okolí mají nějaký ten běţný účet. Jak tedy dolehla recese na oblast, v níţ máme své celoţivotní úspory? Na začátku kapitoly bylo uvedeno, ţe naše banky obstály dobře ve chvíli největší krize. Zahraniční vlastníci bank nemohou jen tak přijít a vybrat si 40 miliard korun na zničení špatných investicí, které napáchaly na Západě, či v zámoří. Majitelé si však našli cestičku, jak se vkrást do jejich dceřiných bank, a sice zvyšováním cen různých sazeb a poplatků, dělají to velmi nenápadně a nepozorovaně a těţí z toho miliardy korun. Příkladem za všechny je současný poplatek u finančního domu Komerční banky a.s., kdy občan, který chce zjistit zůstatek na účtu u bankomatu Komerční banky, zaplatí poplatek. Negativní dopad veřejnosti zajímá hlavně tuzemské manaţery, avšak ne zahraniční majitele. I přes tato úskalí si vedou naše finanční domy velmi slušně. Ještě jednou a podrobně si zopakujeme, proč naše banky nebyly zasáhnuty finanční krizí. Musíme si uvědomit, v čem se liší naše banky od těch zahraničních. Bankovní domy u nás jsou ţivi z největší části díky úrokům z úvěrů, kdeţto zahraniční banky se pouštějí do podnikání. Zářným příkladem jsou banky na Islandu. Díky těmto obavám nebo opatrnosti chcete-li, se banky neotřásly stejně jako jejich kolegyně na západní straně polokoule nebo v západní Evropě. Další výhodou je to, ţe v České republice je výrazně více vkladů neţ úvěrů (úvěry/vklady přibliţně 85%), zásluhou čehoţ nejsou banky tolik závislé na dalších externích zdrojích financování a jsou tak odolnější vůči výkyvům na finančních trzích. 35
Podle zpravodajského deníku ČT24 ze dne 23. března 2010, zvýšila tuzemská banka Raiffeisenbank své zisky o celých 42 procent. Úrokové výnosy, které jsou hlavním zdrojem příjmů, jí stouply o 21 procent. Krize také zvýšila náklady na riziko, banka musela investovat další miliony na nová pravidla pro rizikové případy. Přesně tento případ ilustruje situaci, která nastala v naší krajině, společnost sama udává, ţe má zisky hlavně díky udrţení si důvěry klientů15. „ČSOB se daří dále posilovat svou efektivitu a profitabilitu.“ Takto zní citace z prezentace výsledků za rok 2009 Československé obchodní banky16. Dále poukazuje na to, ţe se stává čím dál tím víc likvidní, coţ je pro banku velmi dobrý ukazatel. Tento peněţní ústav se stal jedničkou v roce 2009 v poskytování nových hypoték, coţ poukazuje na fakt, ţe se lidé obraceli nejvíce k této bance v době recese. Ze zprávy lze vyčíst i zajímavý údaj o počtu bankomatů po České republice. Na konci roku 2008 bylo v České republice 680 bankomatů a o rok později uţ 734 bankomatů. Z toho lze usuzovat, ţe tato tuzemská banka vlastněná belgickou KBC nadále expanduje. Komerční banka je asi nejzajímavější z trojice bank, na které se tato subkapitola zaměřuje. Podle tiskové zprávy17 vydané Komerční bankou se čistý zisk zmenšil zhruba o dvě miliardy. Zajímavé je, z čeho se skládá tato ztráta. Výnosy z poskytovaných úvěrů vzrostly o 800 milionů korun. Provozní náklady zůstaly na stejné úrovni, avšak v čem začala banka ztrácet, je tvorba rezerv a opravných poloţek na pokrytí ztráty z úvěrů. Jednoduše řečeno investovala tři miliardy do posílení systému pro poskytování úvěru. Je to velmi sympatický krok a určitě kdyby toto učinila kaţdá z našich bank, nemuseli bychom se obávat dalšího poklesu. V této kapitole bylo uvedeno, jakým způsobem se dostala finanční recese do české země. Nejvíce postihnutým průmyslem je automobilový. Protoţe je v něm zaměstnáno nejvíce pracovníků v naší republice, tak vláda schválila zákon o šrotovném. Za svůj vůz starší deseti let dostanete 30.000,-- korun na koupi nového vozidla. Profitovala z toho hlavně Škoda Auto a.s., a sice při vlně šrotovného v Německu, kde se dávaly šrotovat ve velkém vozy typu Fábia. Odvětví, která byla zasaţena nejméně, jsou ta, která
15
ČT24. Ct24.cz [online]. 23.03.2010 [cit. 29.03.2010]. Raiffeisenbank se s krizí popasovala na výbornou. Dostupné z WWW: . 16 ČSOB. Csob.cz [online]. 11.02.2010 [cit. 04.04.2010]. Výsledky skupiny ČSOB za rok 2009. Dostupné z WWW: 17
Kb.cz [online]. 18.02.2010 [cit. 04.04.2010]. Finanční výsledky Komerční banky a.s. Dostupné z WWW:
36
potřebuje člověk k přeţití a ke kaţdodennímu fungování. Podniky zabývající se energetikou a dodávkou elektřiny, vykazovaly ještě větší zisky neţli v minulých letech. Lidé se učí šetřit, a proto sníţili procenta nákupů u maloobchodníku a raději se vydávají do hypermarketů, které nabízejí produkty levněji. Banky a Česká národní banka se zachovaly výborně při startu krize u nás. Uvědomily včas občany o tom, ţe se nemusejí ničeho obávat, ţe trh s toxickými, tedy špatnými úvěry v hypotékách se nás netýkají. Některé banky investovaly větší objem peněz do zajišťování proti riziku nesplácení úvěrů a vypadají nyní velmi slušně.
MOŢNÝ BUDOUCÍ VÝVOJ „Minulost máme za sebou, budoucnost před sebou. Nevidíme budoucnost, vidíme minulost. Je to podivné, na zádech nemáme totiž oči.“ Prohlásil Eugéne Ionesco a měl pravdu. Do budoucnosti nikdo z nás nevidí, i kdyţ někteří lidé o sobě prohlašují, ţe mají tuto moc. Nic není nikdy předem dáno a ani v ekonomii není nic dopředu jasného. Člověk ekonomický měl mnoho moţností, jak se poučit ze svých chyb, ať uţ díky Velké hospodářské krizi nebo například díky devadesátým letům v Mexiku nebo od slavných asijských tygrů. Jak to tak na světě chodí, nepoučil se a znova se historie opakovala. Tentokrát nebyly pozorné Spojené státy a vzor všech ekonomik dostal celý svět do problémů. Dokonce Island díky nim skoro zbankrotoval. Po krizi, která udeřila na svět ve třicátých letech, se jistě kaţdý domníval, ţe se nic takového uţ nemůţe opakovat. O 80 let později jsme však více obezřetní a méně optimističtí. Proces krize bude jistě ještě několik let trvat. Neţ se očistí poslední toxický úvěr, uplyne mnoho řeky v pomyslné řece ţivota. Aţ tehdy budeme moci říci, ţe uţ je vše za námi a startovat nový vzestup. Nikdy uţ nebude svět, takový, jako jsme ho znali před krizí. Světové ekonomické centrum se přesídlí ze Západu někam do Evropy a budou vévodit jednoduché operace. Banky budou jistě opatrnější a budou si nyní dávat daleko větší pozor na moţná rizika spojená s investováním. Ochromený Island se po čase opět postaví na nohy a znovuotevře své banky, které si nyní dají větší pozor, do kterého sektoru budou investovat peníze celého národa. Postupně splatí dluh Evropské unii a nastartuje se opět tím správným směrem.
37
4.1. Hypoteční banky Sluţby, které poskytují hypoteční banky, se nazývají hypotéky. V naší zemi je hypotéka definována jako úvěr, jehoţ splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem i k nemovitosti rozestavěné. Typy hypoték se rozdělují na účelové a neúčelové. Hypoteční úvěr lze získat na především na výstavbu nemovitosti, odkoupení nemovitosti, rekonstrukci a například modernizaci nemovitosti. Objektem takových hypoték bývají rodinné domy, byty nebo například stavební pozemek. Podniky, které doposud poskytovaly úvěry na bydlení a financovaly nové domy, projdou rekonstrukcí nejdříve. V USA dojde k restrukturalizaci nejdříve, jelikoţ tam to vše začalo. Peněţní domy a společnosti, které přeţily krizi, zůstanou nyní na špici celého sektoru. Budou muset opět obnovit důvěru amerických občanů. Bude to velmi těţká práce po zkušenostech, které tam lidé proţili. Čím dříve se jim to povede, tím dříve bude opět americká ekonomika nastartována. Budou muset hodně klesnout s cenami nemovitostí a sníţit úrokové sazby za poskytované hypoteční úvěry, aby si lidé opět zvykli kupovat nové domy nebo pozemky. Po dokončení odstraňování špatných úvěrů se můţe vláda zaměřit na pomoc těmto ústavům, protoţe pokud společnost zjistí, ţe za nimi stojí vláda, přestanou se tolik bát brát si nové úvěry. Celý svět bude sledovat, jak se vyvíjí po novu trh s nemovitostmi a pomalu si začne zvykat na nové způsoby ochrany. Je moţné, ţe se vytratí neúčelová tzv. „americká hypotéka,“ která umoţňovala pouţití peněţ prakticky na cokoliv. Současným a budoucím trendem se můţe stát „eurohypotéka,“ která nastavuje hodnotu nemovitostí zhruba na stejnou úroveň v celé Evropě. Nevýhodou je samozřejmě menší konkurenceschopnost a konkurenční boj o zákazníka. Výhodou se zdá být větší centrální kontrola orgánů nad poskytováním hypoték ústavy k tomu určeným.
4.2. Čína V mnohých diskuzích se začíná mluvit o Číně, jako budoucímu tahounovi celosvětové ekonomiky. Není divu, ţe se tato země rozjíţdí, protoţe upouští od socialismu a stát stále méně a méně zasahuje do ekonomického dění. V osmdesátých letech kryl ztrátové podniky stát, neexistovala motivace lepších výsledků, jelikoţ stát vlastnil prakticky vše. V tomto století však dojde k postupnému převzetí kontroly nad ekonomickým světem. Výše bylo uvedeno, ţe se ekonomické centrum přesune z USA do Evropy, avšak není vůbec vyloučeno, ţe se spíše bude stěhovat dál na východ například do Pekingu. Čína,
38
jako nejlidnatější a jeden z největších států celé planety, má jistě svůj potenciál. Tato země se stává terčem pro mnoho nových investorů, však teprve nedávno otevřela své hranice. Bude však muset dořešit některé hlavní otázky budoucnosti. Indie v současnosti roste daleko rychleji neţli Čína a právě do Indie se přesune velká většina výrobků k výrobě. Nadále se bude muset potýkat s růstem mezd zaměstnanců, jelikoţ po otevření hranic začaly prudce stoupat. Odpovědí proč se bude přesouvat výroba textilií a jiných jednoduchých výrobků je prostá, jiţ nyní se tak děje. Čína v současné době se snaţí zaměřit na větší kvalitu svého zboţní a elektroniky, dává více peněz na vzdělání svých zemí a současně se zvedají mzdy. V sousední Indii vyrábějí textilní výrobky stále levněji. Kroky, které Čína vykonává, jsou kroky správným směrem. Čína se během několika let stane ekonomickým gigantem a je jedna z adeptů na pozici nového tahouna celosvětové ekonomie.
4.3. Rusko Dalším a neméně významným adeptem na globální jedničku na poli ekonomiky je Rusko. V komunistických dobách fungovalo na centrálně plánovaném hospodářství, to znamená, ţe stát řídil co, jak a kolik se bude čeho vyrábět. Absolutně zde nefungoval svobodný trh a neexistovala ţádná motivace ke zlepšování. Navíc byl uzavřen západní trh, pokud se někomu nedařilo, dostal podporu od státu. To je přesně to špatné pro ekonomiku národa. Současná Ruská federace můţe být jedině ráda za rozpad roku 1989. Od té doby pomalu začala přecházet ke kapitalismu a nastal ústup socialismu. Současná ekonomická krize se ani v nejmenším nedotkla největšího státu, co se týče rozlohy. Po špatných zkušenostech s Rusy nikdo moc nechtěl obchodovat, a tak ani nemohli investovat do špatných investic a nepřišli v krizi o ţádné peníze. Navíc jsou jako jedni z mála vlastníky ropy a do Evropy dodávají zemní plyn. Rusko je strategickým místem a rozkládá se jak v Asii, tak v Evropě. Moskva je povaţována za jedno z nejdraţších měst na světě, ţije zde hlavní ruská smetánka bohatých a ti velice rádi dávají najevo své bohatství. V době největšího propadu Islandu se dokonce hlásilo o koupi krachujících bank a díky tomu by mělo celý Island pod palcem. Současné Rusko se snaţí dostat do Světové obchodní organizace (WTO). Tato organizace má přes 150 členských států a Česká republika byla jedním z původních členů. Společnost má na starosti zvýšení celkové ţivotní úrovně, zajištění co moţná nejvíce práce a hlavně odstranění překáţek mezinárodního obchodu. Není se čemu divit, Rusko má spoustu kapitálu, ale nikdo s ním nechtěl obchodovat, proto se teď snaţí dostat do WTO, aby se 39
sníţila cla a ohromný ruský kapitál mohl do světa. Počítalo, ţe se do společenství dostane do konce roku 2009 a stavělo to jako svou hlavní prioritu, avšak ani začátkem roku 2010 není doposud členem. Přístup velmi zpomalila současná krize a poţadavek Ruska vstupu celého jejich spolku najednou tedy i s Kazachstánem a Běloruskem. Dovoz a vývoz je hlavní prioritou Ruské federace, díky kterým získává země neuvěřitelné peníze. Největší doménou je samozřejmě vývoz, jejţ zajišťují hlavně energetické sloţky. Největší exportní surovinou je samozřejmě ropa, následovaná plynem a kovy. Rusko je v hodně podobné situaci, jako je ČEZ. Mohou si diktovat ceny plynu a ropy a nikdo s tím nic nezmůţe, avšak musí být opatrní, právě kvůli vstupu Ruska do Světové obchodní organizace. Celkový dovoz surovin se kaţdým rokem zvyšuje od pádu ţelezné opony a není divu. Lidé neznali výrobky ze západního trhu a chtějí poznat něco nového, také stoupl dovoz strojů, zařízení a dopravních prostředků. Podle názorů expertů z PricewaterhouseCoopers18 se Rusko během následujících dvaceti let stane vedoucí zemí na poli ekonomiky v celé Evropě. Nadále hovoří o vybudování nové vedoucí a táhnoucí sedmičky. Současný spolek G7 nahradí nový spolek E7, kde hlavní roli bude hrát Rusko, Čína, Indie, Brazílie, Mexiko, Indonésie a Turecko. Samozřejmě je to hodně nadsazený odhad, ale kdo ví, jaká bude situace na světě za dvacet let. Zásoby ropy a zemního plynu se můţou natolik ztenčit, ţe za barel ropy budou státy Rusku platit deseti násobky současné ceny barelu a tedy Rusko zbohatne ještě více. Budoucnost jedince je nejistá, to samé platí i o společnosti lidí a také celé planety. Za rok, za dva můţe přiletět meteor a zničit veškerý ţivot na planetě. Můţe také přijít Čína a ovládnout celosvětovou ekonomiku. Čínština se stane celosvětovým jazykem a písně se začnou zpívat o Pekingu a nikdy více o New Yorku. Jako smluvní partner Číny na tom samozřejmě bude dobře i Rusko a jak s ním nikdo nechtěl obchodovat po pádu opony, nyní se stane hlavní exportní zemí celého světa. Místo na poznávací cestu přes spojené státy a po dálnici 66 se bude jezdit do Ruska a kaţdý bude chtít svézt Transsibiřskou magistrálou. Budoucnost celého světa je opravdu nejasná stejně tak i toho ekonomického, můţe dojít k brzkému uzdravení hypotečního amerického trhu a vše se vrátí do původních kolejí, o čemţ většina renomovaných ekonomů velmi 18
Hlas Ruska [online]. 25.01.2010 [cit. 05.04.2010]. Velká budoucnost Ruska. Dostupné z WWW:
40
pochybuje. Můţe také nastat, ţe iniciativu převezme Evropská unie jako celek a pokusí se vést celou ekonomii sama. Také můţe dojít k tomu, ţe rozvojová země postaví první raketoplán schopný dorazit na Mars a začne tam těţit důleţité suroviny a okamţitě se vyšplhá na vrchol společnosti. Moţností, které jsou uschovány v budoucnosti je velké mnoţství, nikdo z nás neví a ani nemůţe odhadovat, co bude za padesát let, moţná zde jiţ nebudeme a moţná se nám bude dařit ještě lepé. Některé návrhy budoucností jsou spíše ze sci-fi filmů, jako například ta těţba surovin na Marsu, ale některé se zdají být více neţ reálné, a sice růst Číny a Ruska a jejich budoucímu velkému postavení v globálním ekonomickém měřítku.
ŘEŠENÍ KRIZE A PREVENCE Svět je v nejhorší finanční krizi od dob Velké hospodářské krize. Jediným řešením, jak vyklouznout ze začarovaného kruhu, ve kterém se lidé bojí utrácet peníze, půjčovat si prostředky na nové bydlení nebo pořizování například vozidel, kdy podniky se bojí expandovat a rozšiřovat se a kdy klesá víceméně hospodářský zisk celého světa je přimět základní stavební kámen celé ekonomické společnosti, začít utrácet své peníze. Jedná se o domácnosti, které drţí své důchody, neinvestují je a to je pro ekonomiku to nejhorší co můţe nastat. Mnoho českých a zahraničních ekonomů se domnívá, ţe současná krize je jen fází v hospodářském cyklu19. Tento cyklus se dá rozdělit na strukturální a cyklické výkyvy. V prvním případě jde o expanzi jednoho produktu trhu na jiný trh. Vezměme si například letadla. Německo a Spojené státy jsou největšími výrobci letadel, samozřejmě čistě teoreticky, avšak v Číně začnou vyrábět svá vlastní letadla a začnou je dodávat na americký a německý trh. Průmysl zabývající se výrobou letadel v těchto zemích se dostane do krize a musí propouštět zaměstnance. Ti se budou muset soustředit do jiných průmyslových odvětví, ve kterých posléze dojde k přetlaku, avšak v tomto případě jde pouze o jednorázový výkyv. Pokud se však budeme bavit o cyklickém výkyvu, můţeme si vzít za příklad Českou republiku na konci dvacátého století, který je názorně ukázán na grafu níţe.
19
Holman R., Ekonomie. 1. vydání, kapitola 24
41
Tabulka 1: HDP ČR
Zdroj: Holman R., Ekonomie
Z obrázku je patrno, ţe po odpojení od Slovenska se zvýšil růst reálného HDP, aţ do doby menší krize, která pročistila bankovní sektor u nás. Po vzpamatování se začal opět růst. Pokud bychom to chtěli vyjádřit graficky, vyjde nám z toho sinusoida. Pro lepší představení nám ilustruje příklad grafu. Graf 3: Expanze a recese
Zdroj: Vlastní
Graf nám ukazuje fiktivní vývoj HDP, pokud bychom tento chtěli aplikovat na situaci v České republice, tak od doby rozdělení států začal HDP růst, posléze přišel rok 1997 a prudce poklesl do záporných hodnot. Následně opět začal růst. Je to obvyklý ekonomický cyklus, který se děje všude na světě. Pouze lze se snaţit o udrţení byť malého růstu HDP, avšak přijde krize na druhé straně zeměkoule a i státy, které si vedly výborně, pocítí pokles nebo alespoň zpomalení růstu.
42
5.1. Řešení situace ve Spojených státech Logicky se přesouváme za oceán do země, kde to všechno začalo. Po splasknutí hypoteční bubliny se dostal skoro celý svět do hluboké recese, na představitelích nejmocnější krajiny světa je začít budovat novou ekonomiku. Očistit starou a špatnou a vydat se úplně novým směrem a udělat ty správné kroky k nápravě toho, co ještě zbylo. Bývalý prezident Bush za pomoci senátu prosadil záchranný plán pro hypoteční banky. Peníze měly přicházet do sektoru postupně a měly být pouţity jen na odkud špatných pohledávek. O necelý půlrok následovník a nový prezident Spojených států amerických přednesl svůj návrh na podporu ekonomiky. Senát i sněmovna reprezentantů schválila tento návrh, který v sobě zahrnoval 787 miliard dolarů20. Peníze mají podpořit hlavně problematiku nezaměstnanosti, mají ulevit podnikům od daní a jsou určeny například i na vybudování nové infrastruktury. Nový prezident se však činil i nadále a o několik dní později představil i další svůj plán na pomoc rodinám, které nemohou nyní splácet své domy zatíţené špatnou hypotékou. Program počítá s novým nastavením splácené částky a některým domácnostem je přislíbeno i úplné splacení dluţné částky. V nejbliţší době také čeká zátěţový test pro dvě desítky největších bank v USA. Budou muset prokázat, ţe jsou schopny vydrţet i v těch nejtěţších případech a dokázat, ţe mají dostatečný kapitál, který si buď vypůjčí od soukromého sektoru, nebo mohou zaţádat o pomoc stát, který se tak stane menšinovým vlastníkem banky. Tento krok má obnovit důvěru populace v bankovní sektor a přemluvit lidi k uzavírání nových úvěrů. Toto je směr, kterým by se měl nyní ubírat ekonomický svět na celém světě, vláda by měla vypomoci zadluţeným bankám a vykoupit špatné pohledávky. Lidé uvidí, ţe za bankou stojí stát a budou více klidní a začnou té či oné bance opět důvěřovat. Dalším nápadem ministerstva financí je zaloţení „špatné banky.“ Jedná se o banku, která by odkupovala špatné investice a toxické úvěry od všech subjektů po celé zemi za velmi nízkou cenu. Pokud by se podniky oprostily od špatných pohledávek, ihned by stoupla jejich cena a důvěra u zahraničních bank, které by se méně bály půjčovat jim své peníze. Pokud vše vyjde, tak jak si to plánuje současný prezident Obama, mohla by se země opět brzy postavit na nohy. Vláda získá větší přehled nad bankovním sektorem, větší informovanost občanů od bank o jejich podnikání jistě vyvolá kladné ohlasy a
20
FALER, B. Bloomberg.com [online]. 13.02.2009 [cit. 10.04.2010]. Obamova finanční injekce. Dostupné z WWW:
43
navrátí tolik kýţenou důvěru. Program špatné banky je model představený vůbec poprvé ve světě. Je to něco nového, neokoukaného a snad to prospěje. Pokud se osvědčí, můţe být pouţit i při budoucí krizi, která můţe nastat za padesát nebo sto let, ale kdo ví, třeba i dříve.
5.2. Evropská unie Evropská unie, která je zastoupena 27 členskými státy je na tom podstatně lépe neţli USA. Nejvíce zasaţené země jsou Velká Británie a Francie. Jejich banky a instituce investovaly spousty peněz do špatných investicí a akcií. Britská vláda vyčlenila spoustu peněz na ozdravění ekonomiky a nastartování nového půjčování peněz. V podstatě převzala Royal Bank of Scotland a poţadovala, aby banky, kterým byly poskytnuty britské peníze, začaly opět poskytovat pojištěné úvěry. Nedostatek úvěrů totiţ brzdil celé ostrovské hospodářství a všechny jeho sektory. Bank of England se zaručila za nakupování zdravých aktiv, aby byly místní banky začaly opět prosperovat. Očekává se, ţe první roky budou peněţní instituty v celkové ztrátě, ale do budoucna se mohou dočkat opětovných zisků. Prvořadým úkolem bude však boj s nezaměstnaností. Podle Českého rozhlasu21 stoupl počet nezaměstnaných na 7.6 procenta. Coţ je nejvíce za posledních deset let, mezi nezaměstnanými figurují hlavně mladí lidé, kteří zrovna vyšli ze škol. Podniky jsou ztrátové a finanční sektor není zrovna v nejlepší kondici, a tak nejsou nová pracovní místa pro tyto práce chtivé mladé Brity. Budou muset vyčkat, jak se povede záchrannému balíčku, který má dopomoci firmám začít opět investovat, otvírat nové pobočky, pak pro ně začne být k mání nové zaměstnání. Je to běh na dlouhou vzdálenost a daňové poplatníky Spojeného království bude stát hodně peněz ţivit mladé lidi. Bohuţel dokud se nenastartují podniky, nemohou nalézt novou práci. Se zajímavým řešením přišel britský premiér Gordon Brown. Chystá se do roku 2012 vybudovat síť vysokorychlostního internetu po celé zemi. Podle informačního deníku České televize prohlásil, ţe internet pomůţe opět nastartovat ekonomiku, jako kdysi silnice a ţeleznice stály na začátku průmyslové revoluce. Připojení k internetu by mělo dopomoci novému fenoménu v oblasti nakupování. Čím dál tím více lidí po celém světě dává přednost nakupování přes internet, neţli v kamenných obchodech. Ceny výrobků jsou na internetu podstatně levnější, maximálně se připlatí za poštovné a balné, které při 21
KOCOUREK, M. Rozhlas.cz [online]. 16.07.2009 [cit. 30.03.2010]. Nezaměstnanost je v Británii nejvyšší za uplynulých 10 let. Dostupné z WWW:
44
draţším nákupu je poskytováno zdarma. Poskytnutím internetu i ve vesnicích, kde doposud nefungoval internet, se rapidně zvýší zisky internetových prodejen. Budoucnost ukáţe, jak smělý tento plán je, avšak je to něco nového a neokoukaného stejně jako v případě USA. Česká republika také musí pracovat na plánu řešení finanční krize, která nemalým dílem dopadla i do střední Evropy. ČSSD navrhuje zvýšit daně bohatým22, coţ by jistě obohatilo více státní kasu. Návrh počítá s 30 procentní daní pro bohaté, kteří vydělávají více neţ 100 tisíc korun měsíčně. Utrţené peníze by měly být pouţity na protikrizová opatření. Dále pak navrhuje sníţení sazby DPH z 9% na 6%, nakonec však tato sazba vzrostla na 10%. Vláda naopak navrhuje po vzoru Velké Británie, budovat novou síť infrastruktury a komunikací pro lehčí dojíţdění za prací. Ráda by investovala peníze do vědy a vzdělání a asi jako všechny vlády světa se chce vypořádat s nezaměstnaností. Vládní koalice se nyní předbíhají s návrhy na řešení recese, není se čemu divit, kdyţ je těsně před volbami, pouze čas ukáţe, kolik slibů splní vítězná koalice. Nejvíce sympatické jsou návrhy řešení krize ze strany ministerstva financí USA. Vytvoření nové banky, která bude odkupovat pouze špatné úvěry za pakatel, umoţní rychlé očištění podniků, které opět získají důvěru bank pro své úvěry. Řešení je to velmi jednoduché, a jak zní lidové moudro, v jednoduchosti je síla. Dále to řeší velmi radikálním zásahem vládního sektoru do bank a po novu má vláda větší dohled nad fungováním a operacemi amerických bank. Doufejme, ţe se poučí ze svých velkých chyb a vyvarují se moţné budoucí krizi, která by mohla nastat opět na tomto kontinentu. Ve Velké Británii je hlavním úkolem a zároveň řešením vypořádání se s vysokou nezaměstnaností a vrácení klidu a pohody do úvěrového sektoru. Vláda přistupuje k sympatickým inovativním krokům posílení informační technologie a zaváděním internetu do všech domácností. Slibuje si od toho zvýšení podílů nákupu výrobků na internetu a zároveň lepší vzdělávání obyvatelstva. V současné době se populace pohybuje v začarovaném kruhu, lidé by rádi pracovali, avšak nemohou, protoţe podniky nemají peněţní prostředky pro vytvoření volných pracovních pozic. Obáváme se poskytovat nové úvěry, namítají britské banky. Tímto způsobem se to točí dokola. I zde
22
SOTONOVÁ, J. Ihned.cz [online]. 25.01.2010, 25.01.2010 [cit. 30.03.2010]. ČSSD představila lék na krizi. Chce třicetiprocentní daň pro bohaté. Dostupné z WWW:
45
se chystá vláda zakročit a nakázat bankám poskytovat nové úvěry, aby se vše vrátilo do původních kolejí. Celkové řešení se zdá být velmi snadné. Jedním z hlavních faktorů bude rozhodnutí světa, zda pustí Rusko na svůj trh. Finanční injekce v podobě velkého bohatého Ruska by jistě pozvedlo nejednu ekonomiku, ale zase si je nikdo moc nechce pouštět k tělu. Obrovský potenciál v sobě ukrývá i Čína, která se zdá být horkým kandidátem na post budoucího leadera světové ekonomiky. Ze všeho nejdříve se musí svět vypořádat s ohromnou nezaměstnaností, která propukla na celém světě, aby se jí svět zbavil, musí vytvořit nová pracovní místa. K vytvoření pracovních míst potřebují podniky nový kapitál. Nový kapitál chtějí zajistit všechny vyspělé vlády světa pomocí bankovního sektoru a dohledem nad ním. V současné době vlastní různé státy desítky bankovních domů a kontrolují dodrţování nových přísných pravidel, aby se do budoucna zamezilo špatným investicím. Já osobně bych vpustil na trh Rusko a Čínu, aby rozpohybovaly celý finanční sektor. Vznikne větší konkurence a podniky se začnou zdokonalovat a snaţit se být lepšími neţ ostatní. Nakonec by toto řešení pomohlo všem, nejvíce však domácnostem, které jsou hlavními drţiteli všech zásob peněz. Představme si kvalitativní zpracování a preciznost švýcarských hodinářů s platem čínských výrobců textilu. Svět uţ nikdy nebude ekonomicky takový, jaký jsme ho znali před finanční krizí, která odstartovala roku 2007. V současné době se píše rok 2010 a pomalu se začínají ekonomicky probouzet všechny země světa.
5.3. Budoucí prevence Prevence neboli protiopatření je krásná věc, kdyţ funguje a kdyţ se dodrţují její pravidla. Pokud by tomu skutečně bylo, tak by z této práce byla pouze první kapitola a první podnadpis Velká hospodářská krize. Člověk je tvor nepoučitelný, i kdyţ se říká, ţe chybami se člověk učí. Není tomu tak a lidstvo má tendenci opakovat historii. Uţ první balíček New Dealu měl zaručit, ţe se nic podobného uţ nemůţe stát, ale o necelých 80 let později je to tu zase a ve stejné zemi. Pravdou je, ţe nešlo ani tak o krach na burze, ale o pád kompletního hypotečního trhu, ať byl sebelíp zajištěn. Nic z toho, co by zabraňovalo pádu trhu, nepomohlo, a tak se musí vymyslet nový a lepší plán, který zajistí bezstarostnou ekonomickou budoucnost. Musí se vymyslet nová a propracovanější pravidla pro poskytování hypotečních úvěrů a vlastně i všech ostatních
46
úvěrů. Pokud toho nové ekonomické mocnosti dosáhnou, bude se jim hospodářsky dařit i do nejbliţší budoucnosti. Pokud globalizace mohla za rychlé rozšíření krize po celém světě, pak i ta samá globalizace můţe zabraňovat budoucím recesím, které by mohly nastat. Pokud do budoucna budou existovat tři velké ekonomické sektory, jako je severní Amerika, eurozóna a východní Asie, mohou si tyto vypomoci. Jakmile začne být něco v nepořádku v Evropě, přispěchají na pomoc ze západu i z východu. To samé platí i pro Asii, kde by mohla pomoci Evropská unie. Zákrok to samozřejmě musí být okamţitý, protoţe čím dřív nastane, tím rychleji problém vyprchá. Pokud budou mít peněţní sektory větší jistoty díky krytí z nadnárodních fondů, mohou poskytovat více úvěrů a ekonomika můţe opět vzkvétat. Musí se dodrţovat daleko přísnější pravidla pro poskytování úvěrů a hlídání bankovního sektoru ze strany vlády nebo nadnárodních uskupení. Pokud bude vše dodrţováno a kontrola a vazba bank bude fungovat, můţe se celý svět těšit z ekonomického růstu, alespoň po dobu dvaceti let.
ZÁVĚR Tato bakalářská práce pojednává o současné ekonomické recesy, která se odehrává v současné době ve většině zemí celého světa. Jejím cílem bylo zjistit, jaké byly příčiny vzniku hypoteční krize, která odstartovala ve Spojených státech a rozšířila se do všech sektorů průmyslu, jak v Severní Americe, tak i v Evropě. K tomu je potřeba prozkoumat velké krize minulosti. Největší pozornost je věnována krachu burzy na Wall Streetu, ke které došlo na konci třicátých let a devadesátým létům napříč celým světem od Mexika aţ po Asii. Tyto okamţiky lidstva nebyly vybrány náhodně, lze v nich totiţ spatřit velmi úzkou návaznost na současný stav věcí a pomohly rozkrýt kořeny pádu hypotečního trhu. Cílem bylo také vyhledat optimální řešení nastalé situace a její budoucí vývoj v následných letech a desetiletích. Cíl této práce byl splněn a byly zodpovězeny všechny otázky, které na sebe práce vzala. Úvodní kapitola do detailu zmapovala příčinu a vznik tehdejší recese a reakce vlády na tuto událost v podobě New Dealu. Posléze se přesunula do Mexika, které zapíralo, ţe má nějaké ekonomické problémy, dokud nepraskla tato bublina plná zapírání. Lze si také všimnout, jakým způsobem si dovedou poradit nebo naopak neporadit malé země bez ekonomických zkušeností s obrovským přílivem kapitálu. Na počátku všech těchto pádů byl vţdy odlišný činitel nebo nepříliš shodný. Současná hospodářská recese si bere z kaţdé této krize své malé
47
část, které zapříčinily pád spousty firem a utopily miliardy dolarů v záchranných plánech. Chamtivost, nenasytnost spousty lidí a zaslepení úspěchem jsou ty hlavní pohonné hmoty, díky kterým mohl vyrazit vlak ekonomického poklesu po celém světě. V této práci je také uvedeno řešení, jakým způsobem se dostat z krize ven. Některé podniky nebyly zasaţeny hospodářskou recesí vůbec, některé zase zbankrotovaly, díky tomu můţeme vyvodit řešení a poskytnout radu, jak z této klesající křivky přeskočit na křivku stoupající. Velmi směle je naznačen i budoucí vývoj, kdy se ekonomické moci ujme Rusko nebo Čína a usedne na pomyslné křeslo tahouna ekonomiky. Není to nic nemoţného, protoţe Rusko nebylo krizí skoro zasaţeno, jelikoţ neobchodovalo tolik na celosvětovém trhu a Čína se začala otvírat celému světu a kapitál se do této země jen hrne. Za padesát let mohou nastat tři varianty. Spojené státy se vzpamatují a opět se ujmou ekonomické vlády nebo se moc přelije do Evropské unie, která bude diktovat tempo pomocí všech svých členů, anebo, coţ povaţuji osobně za nejpravděpodobnější, se do čela postaví jedna z velmocí Rusko, Čína. Čekají nás velmi zajímavé budoucí roky a jsem zvědav, zda se tato práce trefí a za padesát let to tu bude vypadat naprosto odlišně neţ před hypoteční krizí.
48
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Knižní zdroje: KRUGMAN, P. Návrat ekonomické krize. 1. vyd. Vyšehrad : Vyšehrad, spol. s.r.o., 2009. 168 s. ISBN 978-80-7021-984-3. JONÁŠ, J. Světová ekonomika na přelomu tisíciletí. 1. vyd. Praha : Management Press, 2000. 237 s. ISBN 80-7261-016-3. VEBER, J. a kol. Management (základy, prosperita, globalizace). Praha : Management Press, 2000. ISBN 80-7261-029-5. HOLMAN, R. Ekonomie. 4. aktualizované vydání. Praha : C.H.Beck, 2008. 736 s. ISBN 80-7179-891-6. ANTUŠÁK, E., Kopecký, Z. Krizový management : úvod do teorie. Praha : Oeconomica, 2005, 97 s. ISBN 80-245-0951-2. GREEN, K. – Hanke, O. Řízení v krizových situacích: příklady efektivních strategií. Praha : Management Press 2004, ISBN 80-7261-104-6, 191 s.
Elektronické zdroje: www.mbl.is www.skoda-auto.cz www.tyden.cz www.ipoint.cz www.cez.cz www.fenixgroup.cz www.prazdroj.cz www.zdravi.cz www.tmobile.cz www.cz.o2.com www.ct24.cz www.csob.cz www.kb.cz www.czech.ruvr.ru www.bloomberg.com www.rozhlas.cz www.ihned.cz
49
SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ Seznam obrázků OBRÁZEK 1: AMERICKÝ BURZOVNÍ SPEKULANT PRÁVĚ PŘIŠEL O VEŠKERÉ PENÍZE.
Seznam tabulek TABULKA 1: HDP ČR
Seznam grafů GRAF 1: VÝVOJ INDEXU DJIA BĚHEM 29. ZÁŘÍ GRAF 2: VÝVOJ CEN ELEKTRICKÉ ENERGIE GRAF 3: EXPANZE A RECESE
50
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – SOUHRNNÁ ZPRÁVA SKUPINY ČEZ ZA ROK 2009 – List č. 1. Příloha 2 – SOUHRNNÁ ZPRÁVA SOKOLOVSKÉ UHELNÉ ZA ROK 2008 – List č. 2. Příloha 3 – FINANČNÍ VÝKAZ KOMERČNÍ BANKY, A.S. – List č. 3. Příloha 4 – ZPRÁVA O ČINNOSTI SKUPINY ŠKODA AUTO – List č. 4.
51
PŘÍLOHY Příloha č. 1 List č. 1
SOUHRNNÁ ZPRÁVA SKUPINY ČEZ ZA ROK 2009 AUDITOVANÉ KONSOLIDOVANÉ VÝSLEDKY PŘIPRAVENÉ S POUŽITÍM PRINCIPŮ MEZINÁRODNÍCH STANDARDŮ ÚČETNÍHO VÝKAZNICTVÍ
(IFRS)
Hlavní události V Praze dne 26. února 2010 ■ Čistý zisk meziročně vzrostl o 4,5 mld. Kč na 51,9 mld. Kč, tj. o 9,5 %. ■ EBITDA vzrostl o 2,4 mld. Kč na 91,1 mld. Kč, tj. o 2,7 %. Hlavní údaje
2009
2008
výroba elektřiny (brutto)
GWh
65 344
67 595
96,7%
instalovaný výkon
MW
14 395
14 288
100,8%
prodej elektřiny*)
GWh
75 019
74 670
100,5%
prodej tepla
Jednotka
Index 09/08
TJ
13 040
14 016
93,0%
provozní výnosy
mil. Kč
196 352
183 958
106,7%
provozní náklady (bez odpisů)
mil. Kč
-105 277
-95 257
110,5%
EBITDA
mil. Kč
91 075
88 701
102,7%
odpisy
mil. Kč
-22 876
-22 047
103,8%
EBIT
mil. Kč
68 199
66 654
102,3%
čistý zisk
mil. Kč
51 855
47 351
109,5%
rentabilita vlastního kapitálu (ROE) čistá
%
27,6
27,0
102,2%
poměr tržní ceny a výnosu (P/E)
1
8,9
9,0
99,4%
čistý dluh / EBITDA
1
1,4
0,8
178,1%
celkový dluh / celkový kapitál
%
43,9
38,0
115,4%
investiční výdaje (CAPEX)
mil. Kč
-56 622
-46 271
122,4%
finanční investice
mil. Kč
-38 042
-15 118
251,6%
provozní cash flow
mil. Kč
87 354
70 583
123,8%
osob
32 985
27 217
121,2%
fyzický počet zaměstnanců
Výnosy, Náklady, Zisk Čistý zisk Skupiny ČEZ meziročně vzrostl o 4,5 mld. Kč (o 9,5 %) a provozní zisk před odpisy (EBITDA) vzrostl o 2,4 mld. Kč (o 2,7 %>). Hrubá marže byla meziročně vyšší o 4,6 mld. Kč zejména díky zajištění ceny prodávané elektřiny v ročním i delším předstihu. Pozitivní vliv měly také tradingové aktivity a meziročně lepší výsledky zahraničních společností. Metodická změna v účtování připojovacích poplatků představuje meziroční nárůst o 1,5 mld. Kč. Negativní vliv však má pokles poptávky po elektřině a pokles spotových cen. Jako meziroční pokles se také projevuje jednorázové promítnutí nevyfakturované elektřiny ve výši 2,4 mld. Kč do výnosů v roce 2008. Zisk z emisních povolenek je nižší o 1,7 mld. Kč, zejména z důvodu neopakovatelné realizace zisku z JI/CDM programu v roce 2008. Finanční výsledek hospodaření je meziročně o 2,7 mld. Kč vyšší. Úrokové náklady se i přes vyšší potřebu financování daří držet pod kontrolou, zvýšily se o 0,2 mld. Kč naopak efektivní využívání finančních prostředků zvyšuje úrokové výnosy o 0,6 mld. Kč. Kurzové zisky a ztráty a zisky a ztráty z finančních derivátů se meziročně zvýšily o 3,4 mld. Kč, velký pozitivní vliv má zisk z přecenění opce spojené s finanční investicí ve společnosti MOL. Rok 2008 byl navíc pozitivně ovlivněn prodejem společnosti I&C Energo se ziskem 0,3 mld. Kč a zisky z krátkodobých cenných papírů o 0,7 mld. Kč, které souvisely s dočasným přebytkem volných cizoměnových finančních prostředků. Při testování goodwillu u polských dceřiných společností došlu k odpisu ve výši 3,3 mld. Kč. Této hodnotě přibližně odpovídá výkonnost polských dceřiných společností za období před testováním goodwillu, kdy byly polské dceřiné společnosti součástí Skupiny. Naproti tomu došlo k odpisu negativního goodwillu souvisejícího s akvizicí MIBRAG do výnosů. Tyto dvě operace mají v netto hodnotě neutrální vliv na finančních výsledek. Daň z příjmů je meziročně nižší o 0,3 mld. Kč, přitom efektivní daňová sazba se meziročně snižuje o 1,8 procentního bodu, což je ovlivněno meziročním snížením daňové sazby v České republice.
Příloha č. 2 List č. 2
SOUHRNNÁ ZPRÁVA SOKOLOVSKÉ UHELNÉ ZA ROK 2008
Výkaz zisku a ztráty (tis. Kč) ve zkrácené formě
I.
Tržby za prodej zboží
A. +
Náklady vynaložené na prodané zboží Obchodní marže
II.
Výkony
B.
Výkonová spotřeba
+
Přidaná hodnota
Rok končící 31. prosince 2008
Rok končící 31. prosince 2007
192 565
133 158
55 669
53 483
136 896
79 675
10 063 145
9 045 739
4 026 162
3 740 928
6 173 879
5 384 486
C.
osobní náklady
2 315 703
2 145 232
D.
Daně a poplatky
105 908
108 318
E.
Odpisy dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku
987 259
973 966
III.
Tržby z prodeje dlouhodobého majetku a materiálu
71 493
78 060
F.
39 968
26 532
G.
Zůstatková cena prodaného dlouhodobého majetku a materiálu Zvýšení (+) rezerv a opravných složek
-86 968
236 088
IV.
ostatní provozní výnosy
2 589 922
408 981
H.
ostatní provozní náklady
2 703 558
558 066
2 769 866
1 823 325
*
Provozní výsledek hospodaření VI.
Tržby z prodeje cenných papírů a podílů
1 103 728
1 859 546
J.
Prodané cenné papíry a podíly
1 098 621
1 867 946
VII.
Výnosy z dlouhodobého finančního majetku
9 000
0
VIII.
Výnosy z krátkodobého finančního majetku
76 512
62 356
K.
Náklady z finančního majetku
47 539
22 699
IX.
Výnosy z přecenění cenných papírů a derivátů
300
462
L.
Náklady z přecenění cenných papírů a derivátů
X.
4 948
300
Výnosové úroky
151 097
88 996
N.
Nákladové úroky
105 396
95 306
XI.
Ostatní finanční výnosy
27 027
6 322
o.
Ostatní finanční náklady
29 243
20 779
*
Finanční výsledek hospodaření Q.
Daň z příjmu za běžnou činnost
81 917
10 652
580 723
275 318
**
Výsledek hospodaření za běžnou činnost
2 271 060
1 558 659
***
Výsledek hospodaření za účetní období
2 271 060
1 558 659
Výsledek hospodaření před zdaněním
2 851 783
1 833 977
Příloha č. 3 List č. 3
Finanční výkaz Komerční banky, a.s. Consolidated Profit and Loss Statement of Komerční banka, a.s. - IFRS (unaudited) CZK million v milionech Kč Net interest income Net fees & commissions Income from financial operations Other income Net banking income Personnel expenses General administrative expenses Depreciation, impairment and disposal of fixed assets Total operating expenses
Cost of risk
Čisté úrokové výnosy Čisté poplatky a provize Čistý zisk / (ztráta) z finančních operací Ostatní výnosy Čisté provozní výnosy Personální náklady Všeobecné provozní náklady Odpisy, znehodnocení majetku a prodej majetku Provozní náklady celkem Zisk před tvorbou rezerv a opravných položek na ztráty z úvěrů, investic a ostatní rizika a daní z příjmů Tvorba rezerv a opravných položek k úvěrům a pohledávkám Tvorba opravných položek k cenným papírům Tvorba rezerv a opravných položek k ostatním rizikům Tvorba rezerv a opravných položek na ztráty z úvěrů, investic a ostatní rizika
Net operating income Net profit / (loss) from subsidiaries and associates Share of profit of pension scheme beneficiaries Profit/(loss) before income taxes Income taxes Profit/(loss) for the period before minority interest Profit attributable to the Bank´s equity holders Minority profit / (loss) Net profit/(loss) per share (in CZK, annualized)
Zisk před výsledky z majetkových účastí daní z příjmů Čistý zisk / (ztráta) z majetkových účastí Podíl na zisku účastníků penzijního připojištění Zisk / (ztráta) před daní z příjmů Daň z příjmů Čistý zisk / (ztráta) Zisk náležející osobám s podílem na vlastním kapitálu Banky Menšinový zisk / (ztráta) Čistý zisk / (ztráta) na akcii (v CZK, anualizováno)
Gross operating income Provision for loan losses Provision for losses on securities Provision for other risks expenses
FY 2009 22 088 7 745 3 024 184 33 041 -6 434 -6 126 -1 468 -14 027
FY 2008 21 262 8 050 4 222 180 33 714 -6 320 -6 606 -1 581 -14 507
19 013 -5 343 6 -85
19 207 -2 816 -152 -3
-5 422
-2 970
13 591 24 -65 13 550 -2 455 11 095 11 007 87 289,59
16 237 162 -142 16 257 -3 024 13 233 13 161 72 346,26
Příloha č. 4 List č. 4
Zpráva o činnosti skupiny Škoda Auto
Klíčová data a finanční výsledky 1-6/2009
1-6/2008
2009/2008 (%)
Dodávky vozů Škoda zákazníkům*
tis. vozů
329,6
366,7
-10,1
Odbyt celkem*
tis. vozů
262,4
353,4
-25,8
Výroba celkem*
tis. vozů
247,1
353,8
-30,2
osob
27 257
29 312
-7,0
Tržby celkem
mil. Kč
89 696
111 685
-19,7
Hrubý zisk
mil. Kč
10 493
16 344
-35,8
Provozní výsledek
mil. Kč
4 163
9 644
-56,8
Zisk před zdaněním
mil. Kč
3 172
9 500
-66,6
Zisk po zdanění
mil. Kč
2 736
7 151
-61,7
Investice (vč. nehmotných výsledků vývoje)
mil. Kč
4 858
4 326
12,3
Peněžní toky z provozní činnosti
mil. Kč
14 348
12 374
16,0
Čistá likvidita
mil. Kč
24 197
28 158
-14,1
Počet zaměstnanců **
definice objemových ukazatelů jsou uvedeny v Přehledu vybraných pojmů a zkratek fyzický stav zaměstnanců k 30.6. příslušného roku včetně agenturního personálu
Dodávky vozů Škoda zákazníkům poklesly pouze o 37,1 tis. vozů na rozdíl od odbytu, který se meziročně sníţil celkem o 91 tis. vozů (-25,8 %). Niţší dynamika poklesu u dodávek zákazníkům (meziročně -10,1 %) byla způsobena výprodejem zásob vozů z konce roku 2008 ze skladů obchodníků (detaily viz kap. 4.5 Prodej). Výroba vozů Skupiny se sníţila meziročně o 30,2 %. Nejmenší pokles výrobních objemů zaznamenal model Škoda Fabia (meziročně -21,9 %), u kterého se ve druhém čtvrtletí projevil zvýšený zájem spotřebitelů, kteří vyuţili tzv. „šrotovné". Pokles výrobních objemů u dalších modelových řad s výjimkou modelu Škoda Superb byl jiţ více dynamický (detaily viz kap. 4.4. Výroba.) Uvedený vývoj odbytových a výrobních čísel je logickým důsledkem trendu ochlazování poptávky po nových vozech, který se v prvním pololetí 2009 projevil razantním poklesem poptávky na většině významných světových trzích. Prodejní výsledky Skupiny se odrazily i ve finančních ukazatelích. Trţby Skupiny meziročně poklesly o 19,7 %, zisk před zdaněním zaznamenal výrazný propad absolutně o 6,3 mld. Kč (66,6 %) a čistá likvidita se sníţila z hodnoty 28,2 mld. Kč na úroveň 24,2 mld. Kč, celkem tedy o 4 mld. Kč. Navzdory uvedenému peněţní tok z provozní činnosti zaznamenal pozitivní vývoj a vzrostl o 2 mld. (meziročně +16 %). Detailní rozbor příčin uvedeného vývoje viz kap. 4.3. Finanční situace.
ZDE BUDE VLOŢENO ZADÁNÍ BC./DP PRÁCE
