Bankovní institut vysoká škola Praha. Regulace bank v ČR. Bakalářská práce

Bankovní institut vysoká škola Praha

Regulace bank v ČR Bakalářská práce

Přemysl Škácha

Červen 2011

Prohlášení

Prohlašuji,

že

jsem

bakalářskou

práci

zpracoval

samostatně

a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Modleticích, dne 28. 6. 2011

Přemysl Škácha

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Aleně Klumparové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

Anotace

Předmětem bakalářské práce „Regulace bank v ČR“ je popis činností spojených s výkonem regulace a dohledu bankovního sektoru v České republice, přičemž závěrečná kapitola připomíná vývoj regulace a dohledu od roku 1989 až po současnost, a nastiňuje možné trendy na několik nejbližších let. Tato teoretická práce si klade za cíl komplexně přiblížit problematiku regulace a dohledu v České republice, zároveň má zachytit zvyšující se nároky na regulaci, které dramaticky urychlila prodělaná finanční krize.

Annotation The theme of the work "Regulation of the banks in the Czech Republic" is the description of the activities connected to the regulation and supervision of the banking sector whereas the last chapter describes the development of the regulation and supervision since 1989 until the present and sheds the light to the possible trends of the several years to come. This theoretical work is aiming to draw the attention to the issue of the regulation and supervision in the Czech Republic. At the same time it represents the increasing number of requirements to the regulation, which have been pushed even further by the merely finished financial crises.

ÚVOD .................................................................................................................................. 6 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ A PRINCIPŮ ................................................................ 7 1.1. DOHLED....................................................................................................................................... 7 1.2. REGULACE .................................................................................................................................... 7 1.3. DŮVODY BANKOVNÍ REGULACE ........................................................................................................ 8 1.4. DŮVODY PROTI REGULACI ............................................................................................................... 9

2. PODMÍNKY VSTUPU NA BANKOVNÍ TRH ..................................................................... 10 2.1. UDĚLENÍ BANKOVNÍ LICENCE ......................................................................................................... 10

2.1.1. Předložení žádosti ........................................................................................... 10 2.1.2. Posouzení žádosti ........................................................................................... 11 2.1.3. Udělení licence ................................................................................................ 12 2.2. ODNĚTÍ LICENCE .......................................................................................................................... 13 2.3. JEDNOTNÁ LICENCE ...................................................................................................................... 14

2.3.1. Podmínky využívání jednotné licence ............................................................. 15 2.3.2. Oznamovací povinnost a výkon dohledu v režimu jednotné licence .............. 15 2.4. POJIŠTĚNÍ VKLADŮ ....................................................................................................................... 17 2.5. POŽADAVKY NA ZVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ ..................................................................................... 18

3. VYBRANÉ UKAZATELE REGULACE ................................................................................ 21 3.1. KAPITÁLOVÁ PŘIMĚŘENOST ........................................................................................................... 22

3.1.1. Kapitál ............................................................................................................. 23 3.1.2. Kapitálové požadavky ..................................................................................... 26 3.2. PRAVIDLA ANGAŽOVANOSTI .......................................................................................................... 29 3.3. LIKVIDITA ................................................................................................................................... 29 3.4. KVALITA AKTIV ............................................................................................................................ 31

3.4.1. Kategorizace pohledávek ................................................................................ 31 3.4.2. Úpravy ocenění ............................................................................................... 32 4. VÝKON DOHLEDU ČNB ................................................................................................ 34 4.1. VLASTNÍ DOHLED ......................................................................................................................... 34

4.1.1. Dohled na dálku .............................................................................................. 34 4.1.2. Dohlídky na místě ........................................................................................... 37 4.2. PORUŠOVÁNÍ PRAVIDEL A VYVOZOVÁNÍ DŮSLEDKŮ ............................................................................ 39

4.2.1. Opatření k nápravě ......................................................................................... 39 4.2.2. Opatření obecné povahy................................................................................. 40 4.2.3. Správní delikty ................................................................................................ 40 5. VÝVOJ REGULACE A DOHLEDU V ČR ............................................................................ 41 5.1. REGULACE A DOHLED V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1989 – 2005 ...................................................... 41 5.2. INTEGRACE DOHLEDU ................................................................................................................... 42 5.3. DOPADY FINANČNÍ KRIZE .............................................................................................................. 44

5.3.1. Lamfalussyho proces – směrnice MiFID.......................................................... 45 5.3.2. Larosierova zpráva.......................................................................................... 46 5.3.3. Národní ekonomická rada vlády ..................................................................... 47 5.4. PŘEDPOKLAD VÝVOJE REGULACE V NEJBLIŽŠÍCH LETECH ...................................................................... 47

5.4.1. Basel III............................................................................................................ 48 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 50 5

Ú VOD Bankovní regulace a dohled je oblast, která je v posledních letech denně projednávána, proto zvolené téma Regulace bank v ČR považuji za poměrně aktuální a zajímavé. Počáteční rámec intenzivnějších debat vykrystalizoval v roce 2008 přenesením finanční krize do Evropy, kterou odstartovalo zhroucení amerického trhu s nemovitostmi a následný krach investičních bank Lehman Brothers, Bear Stearns. Předmětem diskusí dnešních dnů již nejsou pády bank nebo jejich zátěžové testy, ale problémy veřejných financí v podobě deficitů a rostoucích dluhů členů Eurozóny. V případě krachu bank a následném přelévání nejistoty do ostatních ekonomických sektorů lze přičíst určitý podíl vinny nevyhovující regulaci. Regulace nestihla včas reagovat na nové rychle se vyvíjející finanční produkty, regulace svým institucionálním uspořádáním nedokázala dohlížet napříč bankovním sektorem1. Hroutící ekonomiky několika evropských států, které mohou dle názoru investičních stratégů banky Barclays nebo dle utajeného dokumentu Evropské unie vést až k ohrožení existence Evropské měnové unie, bych však nedostatečné regulaci nepřičítal. Jak by mohla regulace odvrátit zfalšování ekonomické výkonnosti Řecka? Měla mít regulace pravomoc zastavit růst platů v Portugalsku a Itálii, když tamější platy rostly dvakrát rychleji, než byl evropský průměr? Myslím si, že nebylo v silách regulace zabránit těmto pochybením. Blíže se otázkami vývoje regulace a dohledu zabývá poslední kapitola. Bakalářská práce je diferencována do pěti kapitol. Úvodní kapitola popisuje základní pojmy jako dohled, regulace a zároveň zodpovídá důvody pro a proti bankovní regulaci. Následující kapitola se věnuje podmínkám vstupu na bankovní trh, ale také příčinám, které mohou vést k odnětí licence. Rovněž charakterizuje funkci Fondu pojištění vkladů, jehož hlavním úkolem je zmírnit dopad krachu banky na její klienty. Poslední část této kapitoly vyjmenovává údaje, které jsou banky povinny předkládat. Ve třetí kapitole jsou zachyceny vybrané ukazatele regulace jako kapitálová přiměřenost, pravidla angažovanosti, likvidita a kvalita aktiv. Čtvrtá kapitola podává obraz o výkonu dohledu ČNB, tedy o dohledu na dálku a dohlídkám na místě. Dále se pozastavuje nad porušováním pravidel a vyvozováním důsledků. Cílem práce je analyzovat regulaci v ČR se zaměřením na bankovní sektor. Práce nejdříve podává celkový obraz bankovní regulace v ČR, stěžejní část však spatřuji ve vývoji regulace a dohledu v ČR od raného období do současnosti a dále pak v závěrečné části, kde nastiňuji předpokládaný trend následujících let. 1

Odhalení tohoto nedostatku vedlo v roce 2011 ke vzniku nadnárodních regulatorních orgánů EU (např. European Banking Authority - EBA, European Securities and Markets Authority- ESMA). 6

1. V YMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ A PRINCIPŮ 1.1. Dohled Jednou ze základních podmínek fungování ekonomiky je důvěryhodnost a stabilita bankovního sektoru. Není-li totiž ekonomika dané země důvěryhodná pro běžné vkladatele a nedokáže-li ochránit investory, může dojít k narušení základního smyslu finančních trhů, kterým je přesun prostředků od subjektů přebytkových k subjektům deficitním poptávajících volné finanční zdroje k financování svých investičních záměrů. Protože tuto stabilitu nelze zajistit pouze tržními mechanismy, je činnost bank regulována množstvím pravidel v podobě právních předpisů. Dozor nad dodržováním těchto pravidel a vyvozování důsledků z jejich porušení označujeme právě jako bankovní dohled. Bankovní dohled v České republice je po integraci dozorujících orgánů plně v rukou České národní banky. Podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance dohled zahrnuje udělení licencí, povolení, registrací a předchozích souhlasů podle zvláštních právních předpisů, kontrolu dodržování podmínek stanovených udělenými licencemi a povoleními, získávání informací potřebných pro výkon dohledu a jejich vymáhání, ukládání opatření k nápravě a v neposlední řadě řízení o správních deliktech a přestupcích. Bankovní dohled však nesmí ovlivňovat obchodní rozhodnutí banky a její řízení. Úkolem bankovního dohledu je pouze usměrňovat činnosti bank tak, aby nebyly poškozeny zájmy klientů bank nebo dokonce stabilita celého bankovního sektoru. Investor však nesmí od regulace očekávat, že se existencí regulátora na trhu nachází v postavení spotřebitele, kterému je poskytnuta neomezená garance. Regulátor by se rovněž neměl snažit odvrátit krach jednotlivých bank, měl by ale včas ohrožené banky odhalit a zajistit minimalizaci ztrát vkladatelů. Konečně mylná je i představa, že bankovní dohled bude objasňovat a dokazovat spáchání trestních činů v bankách. „Obecně platí, že regulace finančního trhu nemá, za prvé, bránit konkurenci, za druhé, nemá deformovat cenovou tvorbu na finančním trhu, a za třetí, nemá brzdit inovační proces, kterým dynamické soudobé finanční trhy procházejí.“2

1.2. Regulace Pojem bankovní regulace lze naopak chápat jako stanovení pravidel, jimiž se mají řídit subjekty bankovní soustavy, v podobě právních předpisů (vyhlášek, nařízení, opatření, atd.) Českou národní bankou v rámci a v mezích příslušných zákonů, která jsou neustále 2

PAVLÁT, V.; KUBÍČEK A. Regulace a dohled nad finančními trhy. 2. přepracované vyd. Praha : VŠFS, o.p.s., 2010, s. 23 7

přizpůsobována, aby reagovala na rychle se měnící podmínky globálního trhu. Při tvorbě těchto pravidel navazuje Česká národní banka nejen na legislativu České republiky, ale i na mezinárodní předpisy, neboť stále častěji vydávají závazná pravidla i orgány Evropské unie.

1.3. Důvody bankovní regulace Na bankovní regulaci a dohled nepanují shodné názory. Příznivci vyšší míry regulace poukazují na nutnost ochrany účastníků finančních trhů z důvodu nedokonalosti trhů a vysoké asymetrie informací. Vkladatel se nachází v asymetrické informaci např. vzhledem k aktuální finanční situaci banky a jejím vnitřním procesům a rizikům z nich vyplývajících. Protože vkladatelé a investoři nemají stejný přístup k informacím jako banky, dohlíží orgán dohledu na zdraví finančních společností, aby zajistil ochranu jejich peněžních prostředků. Její odpůrci podotýkají, že nejistota regulovaných subjektů plynoucí z měnících se budoucích pravidel vede k růstu nestability na finančních trzích. Proto by vždy měla být nejdříve hledána optimální úroveň bankovní regulace, kterou daný sektor vyžaduje, a jejíž náklady by zároveň nepřevýšily očekávané přínosy. Najít tuto potřebnou optimální úroveň je však značně obtížné. „Účinná a efektivní regulace a dozor by měly zajistit, aby daný trh byl trhem konkurenčním a transparentním, důvěryhodným a stabilním, likvidním a efektivním, ale především s fungujícími mechanismy ochrany investorů.“3 Na mezinárodní úrovni se předpoklady efektivního bankovního dohledu zabývá dokument Základní principy efektivního bankovního dohledu, který v roce 1997 vydal Basilejský výbor pro bankovní dohled4. Mezi základní hodnoty České národní banky uplatňované při vykonávání dohledu a regulace patří přiměřenost a efektivnost. Přiměřenost regulace spočívá v zasahování do podnikání dohlížených subjektů v nezbytně nutné míře, která však povede k dosažení cílů dohledu a k implementaci ustanovení evropského práva. Při prosazování přiměřenosti regulace se Česká národní banka řídí především zásadou preferování obecných zásad před detailními pravidly a zásadou přiměřené míry regulace. „Česká národní banka si uvědomuje, že stejného cíle lze dosáhnout různými způsoby, a nebude proto nadměrně omezovat regulovaným subjektům možnost volby. Česká národní banka bude zasahovat do podnikání dohlížených subjektů v míře, v níž je to nezbytně nutné pro dosažení cílů dohledu nad finančním trhem a k implementaci příslušných ustanovení evropského práva na českém finančním trhu.“5 3

VESELÁ, J. Investování na kapitálových trzích. Praha : ASPI, 2007, s. 30 Basilejský výbor pro bankovní dohled byl založen guvernéry centrálních bank deseti zemí v r. 1975 5 Poslání České národní banky při dohledu nad finančním trhem České republiky [online]. Dostupné z

4

8

Proporcionální alokace personálních a finančních zdrojů k rizikům usiluje o efektivnost dohledu a regulace. Pro dosažení hodnoty efektivnosti se Česká národní banka zaměřuje na zohlednění nákladů a efektivní komunikaci. „Česká národní banka citlivě posuzuje náklady, kterými jako orgán dohledu a regulace zatěžuje regulované subjekty. Česká národní banka usiluje o častou a otevřenou komunikaci s regulovanými a dalšími zainteresovanými subjekty, která přispívá k odstraňování či omezování některých byrokratických nebo jiných neodůvodněných překážek v činnosti České národní banky v oblasti dohledu nad finančním trhem.“6

1.4. Důvody proti regulaci Za jeden ze specifických důvodů proti bankovní regulaci bývá označován morální hazard, který lze charakterizovat jako nezodpovědné chování bank, ale i klientů s vědomím, že neponesou následky svých negativních činů. Na straně bankovních institucí se jedná hlavně o kombinaci funkce centrální banky jako „věřitele poslední instance“ a pravidla „too big to fail“. Centrální banka se může dopustit „slepého zachraňování“ velkých bank „za každou cenu“, což fakticky znamená zmírnění podmínek jejich fungování tím, že banky nejsou trestané za svoje vlastní špatná investiční rozhodnutí. Pro tyto banky to pak přináší nezanedbatelnou konkurenční výhodu.7 Mezi další protiargument patří již zmíněná efektivnost regulace. Neboť každá nová regulace zpravidla vyvolá snahu regulovaných subjektů o její obcházení vývojem nových bankovních produktů, na které by se regulace nevztahovala. Banky se regulaci rovněž vyhýbají soustředěním se na mimobilanční operace, které se velice těžce regulují, což může nakonec i vést ke snížení dostupnosti úvěrů, neboť bankovní instituce uchýlí své podnikání jiným směrem. To jsme koneckonců zaznamenali skrze hypoteční krizi v USA, kdy hypoteční trh utrpěl citelné ztráty díky inovativním finančním produktům. Obecný problém regulace a dohledu představují i náklady, které jsou s regulatorními požadavky spojeny. „Pokud budou nést náklady na implementaci dohledu dohlížené subjekty, budou si zákonitě své náklady kompenzovat od svých klientů.“8 Proto Česká národní banka usiluje o zohlednění nákladů na regulaci a dohled. Zásada České národní banky v tomto

6

Poslání České národní banky při dohledu nad finančním trhem České republiky [online]. Dostupné z 7 REVENDA, Z. Centrální bankovnictví. Praha : Management Press, 2001. s. 467-468 8 REVENDA, Z. a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha : Management Press, 2004, s. 397. 9

směru zní: „Česká národní banka bude citlivě posuzovat náklady, kterými jako orgán dohledu a regulace zatěžuje regulované subjekty.“9 V neposlední řadě by pak přílišná svázanost bank odrazovala od atraktivity podnikání v tomto oboru.

2. P ODMÍNKY VSTUPU NA BANKOVNÍ TRH 2.1. Udělení bankovní licence Vstup do bankovnictví je upraven v prvé řadě zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, dále pak vyhláškou č. 233/2009 Sb. o žádostech, schvalování osob a způsobu prokazování odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušenosti osob a o minimální výši finančních zdrojů poskytovaných pobočce zahraniční banky, a ostatními úředními sděleními ČNB. Rozhodne-li se právnická osoba podnikat na území České republiky jako banka, první regulovanou oblastí, se kterou se setká, je vstup do bankovního sektoru. Každý subjekt (nevyužije-li výhod jednotné licence – viz. kapitola 2.3.), který má ambice poskytovat služby na českém finančním trhu, musí podstoupit povolovací a schvalovací řízení vedené Českou národní bankou. Licencování je vnímáno jako významný úsek činnosti bankovního dohledu, protože špatné rozhodnutí při udělení licence může ovlivnit složení a kvalitu bankovního sektoru, odčerpat kapacitu bankovního dohledu, ba dokonce oslabit ekonomiku příslušné země a následně její reputaci v mezinárodním měřítku.10

2.1.1. Předložení žádosti Správní řízení o udělení bankovní licence se zahajuje dnem předložení písemné žádosti o licenci společně s návrhem stanov České národní bance. Kromě této žádosti dokládá žadatel následující dokumenty11: •

plán obchodní činnosti,

•

koncepci rozvoje činnosti banky,

•

návrh řídicího a kontrolního systému banky,

9

Poslání České národní banky při dohledu nad finančním trhem České republiky [online]. Dostupné z 10 BABOUČEK, I. a kol. Regulace činnosti bank. Praha : BIVŠ, 2005. s. 128 11 Vyhláška 233 ze dne 21. července 2009 o žádostech, schvalování osob a způsobu prokazování odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušenosti osob a o minimální výši finančních zdrojů poskytovaných pobočce zahraniční banky 10

•

návrh organizačního uspořádání banky,

•

stručnou koncepci výkonu funkce vedoucí osoby v bance,

•

návrh technického zabezpečení jednotlivých činností a předpokládaný počet zaměstnanců, kteří budou zabezpečovat plánované činnosti banky.

2.1.2. Posouzení žádosti Na posouzení žádosti připadá lhůta 6 měsíců od doby zahájení správního řízení, tedy ode dne předložení úplné žádosti, pokud není řízení přerušeno z důvodu vyžádání doplnění žádosti. V takovém případě se doba prodlužuje o dalších 6 měsíců. V rámci správního řízení je prověřována především způsobilost hlavních akcionářů z hlediska jejich finanční síly, morální a odborná způsobilost osob navrhovaných do statutárních a řídících orgánů banky, technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností, reálnost ekonomických kalkulací o budoucí likviditě a rentabilitě banky aj. Za hlavní akcionáře označujeme fyzické nebo právnické osoby, jejichž přímý nebo nepřímý podíl dosahuje alespoň 10 % akcií na základním kapitálu banky nebo na hlasovacích právech banky. U těchto osob Česká národní banka prověřuje jejich majetkové a personální propojení s jinými osobami. „Akcionář banky by měl být ekonomicky silný, dlouhodobě finančně stabilní subjekt s trvalým vykazováním zisku“.12 K posouzení důvěryhodnosti a způsobilosti vedoucí osoby je v České národní bance ustavena komise skládající se z pěti členů, která posuzuje osoby na základě: podkladů zaslaných předkladatelem, vlastních zjištění (např. při výkonu dohledu), případně pohovoru s posuzovanou osobou. Mezi hlavní přezkoumávané požadavky patří: vzdělání, odborná praxe včetně dostatečných řídících zkušeností (nerozhoduje, zda taková praxe byla získána v České republice nebo v zahraničí), bezúhonnost a další. Jestliže posuzovaná osoba nepůsobila dlouhodobě úspěšně ve vedení některého poskytovatele finančních služeb, je Česká národní banka dále oprávněna vyzvat osobu k osobnímu pohovoru. Jak již bylo zmíněno, Česká národní banka posuzuje i technické, technologické a bezpečnostní předpoklady. Protože banka obhospodařuje finanční prostředky nemalých objemů, musí zaměřit svou pozornost také na bezpečnostní vybavení, včetně profesionální ostrahy osob a objektů. Důraz je rovněž kladen na výpočetní techniku a software a jejich zabezpečení.

12

BABOUČEK, I. a kol. Regulace činnosti bank. Praha : BIVŠ, 2005. s. 130 11

2.1.3. Udělení licence Udělení licence opravňující k podnikání jako banka je výlučně v pravomoci České národní banky, která si před konečným rozhodnutím vyžádá písemné stanovisko Ministerstva financí. Vydání rozhodnutí o žádosti o licenci bance, která je ovládána zahraniční bankou se sídlem v členském státě, předchází stanovisko orgánu dohledu členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, o které Česká národní banka žádá. Licence se vydává na dobu neurčitou, je nepřevoditelná na jinou osobu a obsahuje činnosti, které je banka oprávněna vykonávat, případně podmínky, které banka musí splnit před zahájením určité povolené činnosti Před vydáním bankovní licence musí být na předem dohodnutý účet splacen základní kapitál v plné výši, který pro založení banky činí minimálně 500 mil. Kč. Minimálně v této výši musí být základní kapitál tvořen peněžitými vklady, jejichž původ Česká národní banka následně prověřuje. Za tímto účelem by měl akcionář bance objasnit, zda finanční zdroje pochází z jeho podnikatelské činnosti, z prodeje nemovitostí, z prodeje jím vlastněných akcií, z dědictví nebo osobních úspor. Všechny toky pak prokazuje příslušnými doklady. Česká národní banka má právo nevydat licenci, nejsou-li splněna požadovaná kritéria nebo nejsou-li poskytnuté informace adekvátní. Kritéria a postupy vyžadované při vydání licence musí banky nepřetržitě dodržovat při své další činnosti.

12

Následující tabulka uvádí v meziročním srovnání počet bank, které v daném období získaly oprávnění k činnosti:

31.12 .2007

31.12 .2008

31.12 .2009

31.12 .2010

37

37

39

41

z toho v nucené správě

0

0

0

0

Počet vzniklých subjektů

1

2

3

2

Počet zaniklých subjektů

1

2

1

0

celkem

8

7

7

8

banky se státní účastí

2

2

2

2

banky s rozhod. česk. účastí

6

5

5

6

celkem

29

30

32

33

banky s rozhod. zahr. účastí

15

14

14

14

pobočky zahr. bank

14

16

18

19

0

0

0

0

Banky celkem k datu

Struktura bank podle vlastnictví banky s rozhodující českou účastí

v tom banky s rozhodující zahraniční účastí

banky v nucené správě

Počet bank podle vlastnictví [online]. Dostupné z

2.2. Odnětí licence Odnětí licence je stejně jako její vydání výhradně v gesci České národní banky. I zde Česká národní banka nejdříve požádá o stanovisko Ministerstvo financí. Je-li licence odňata, stává se banka standardní akciovou společností a nesmí ode dne nabytí právní moci rozhodnutí nadále přijímat vklady, poskytovat úvěry a provozovat další činnosti, s výjimkou těch, které jsou zapotřebí k vypořádání jejích pohledávek a závazků. Zákon o bankách umožňuje České národní bance odejmout bankovní licenci, jestliže došlo k porušení jedné ze zákonných podmínek: •

bankovní licence byla vydána na základě nepravdivých údajů,

•

banka nezahájila činnost do dvanácti měsíců ode dne udělení licence. Banka po dobu šesti měsíců nepřijímá vklady nebo neposkytuje úvěry veřejnosti, 13

•

v činnosti banky přetrvávají závažné nedostatky, které vedly k zavedení nucené správy,

•

kapitálová přiměřenost se snížila pod jednu třetinu minimálního limitu (stanoveného Českou národní bankou na 8 %).

2.3. Jednotná licence V rámci Evropské unie mohou podnikající subjekty při expanzi na trhy jiných členských států využít výhod jednotné licence, které umožňují licenci vydanou v mateřském státě předložit i v rámci ostatních členských států. „Princip jednotné licence vychází ze svobody poskytování služeb a svobody usazování, jakožto jedněch ze základních zásad, na nichž stojí Evropská unie.“13 Bankám se tak usnadňuje pronikání na členské trhy tím, že odpadá zdlouhavý proces udělování licence na jednotlivých trzích Evropského společenství14. Zjednodušený režim vedl k posílení konkurenčního prostředí, k rozšíření nabídky produktů a celkovému zvýšení úrovně poskytovaných služeb, přinesl tak výhody nejen subjektům využívajícím jednotnou licenci, ale i klientům. Česká republika získala dnem přístupu k Evropské unii 1. 5. 2004 možnost princip jednotné licence taktéž aplikovat, které využilo všech devět poboček zahraničních bank v té době na českém trhu působících. Zákonná definice upravuje podnikání na základě jednotné licence následovně: „Banky se sídlem v členských státech Evropské unie a osoby oprávněné k vydávání elektronických peněžních prostředků se sídlem v členských státech Evropské unie mohou vykonávat na území České republiky prostřednictvím svých poboček činnosti podle tohoto zákona bez licence, pokud oprávnění k jejich výkonu jim bylo uděleno v zemi jejich sídla a pokud zahraniční osoba dodržela postup stanovený právem Evropských společenství. Na tyto pobočky se vztahuje registrační povinnost daňových subjektů podle zvláštního právního předpisu. Banky se sídlem v členských státech Evropské unie jsou dále za stejných podmínek oprávněny k provozování těchto činností i bez založení pobočky, pokud jejich provozování nemá charakter trvalé hospodářské činnosti.“15 Zákon o bankách dále definuje, kdo může využívat výhody plynoucí z jednotné licence, jaké činnosti můžou vykonávat, jaké podmínky musí subjekt splňovat, které informace musí

13

Jednotná bankovní licence v bankovním sektoru [online]. Dostupné z 14 dle odst. 3 § 5a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách může Česká národní banka v souladu s mezinárodní smlouvou vyhláškou rozšířit okruh států, jejichž banky požívají při podnikání na území České republiky stejné výhody jako banky se sídlem ve členských státech 15 odst. 1 § 5a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách 14

poskytnout domovskému i hostitelskému orgánu dohledu, stanovuje, který orgán je zodpovědný za dohled nad pobočkou banky nebo oprávněné finanční instituce.

2.3.1. Podmínky využívání jednotné licence Výhod jednotné licence a právo poskytovat na území jiného členského státu Evropské unie služby uvedené v seznamu vzájemně uznávaných činností může banka využít, pokud současně: •

má sídlo na území členského státu,

•

má licenci od příslušného orgánu domovského státu zahrnující činnosti uvedené v seznamu vzájemně uznávaných činností,

•

splní oznamovací postup stanovený právem Evropských společenství,

•

je dohlížena orgánem dohledu domovského státu a

•

splní stanovené podmínky v případě oprávněné finanční instituce. V případě finančních institucí musí zároveň vyhovět následujícím podmínkám:

•

banka musí disponovat nejméně 90 % hlasovacích práv a zároveň i základního kapitálu v této finanční instituci a musí se řídit právem stejného státu jako tato finanční instituce,

•

činnosti, které hodlá provozovat na území hostitelského státu, musí provozovat i na území svého domovského státu,

•

banka musí být zahrnuta do konsolidovaného dohledu vykonávaného nad bankou nebo bankami v souladu s předpisy Evropských společenství,

•

banka nebo banky společně a nerozdílně se souhlasem domovského orgánu dohledu ručí za její závazky,

•

banka splňuje požadavky domovského orgánu dohledu ohledně obezřetného řízení finanční instituce.

2.3.2. Oznamovací povinnost a výkon dohledu v režimu jednotné licence Rozhodne-li se subjekt poskytovat služby na trhu jiné členské země je povinen informovat o svém záměru orgán dohledu, který mu v domovském státě licenci udělil.16 V případě úmyslu zřídit v hostitelském státu pobočku sděluje příslušnému orgánu území členského státu, na kterém hodlá založit pobočku, obchodní plán s výčtem předpokládaných činností, organizační strukturu banky včetně osob zodpovědných za řízení pobočky a adresu 16

Pokud banka uvažuje o zřízení pobočky ve více členských státech, musí pro každý stát absolvovat oznamovací postup. 15

v hostitelském státě, na které budou dostupné dokumenty. Nemá-li orgán dohledu domovského státu pochybnosti o předložených informacích, postoupí příslušnou dokumentaci do tří měsíců od obdržení oznámení hostitelskému státu, který však nemá pravomoc zamítnout poskytovateli vykonávání služby. Úloha hostitelského státu tedy spočívá pouze v seznámení poskytovatele s právními předpisy, které upravují podmínky výkonu činnosti na jeho území17. Následný výkon dohledu zajišťuje především orgán dohledu domovského státu, nicméně porušení povinnosti při poskytování služeb v zahraniční řeší v úzké spolupráci oba regulátoři. Na druhé straně dle principu směrnice Evropského společenství 91/308//ES hostitelský orgán hlídá, aby na jeho území nedocházelo k praní špinavých peněz. Kompetence České národní banky v této oblasti ukládá zákon č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Princip jednotné licence předpokládá neustálé prohlubování spolupráce České národní banky s ostatními regulátory členských států Evropské unie. Legislativní předpoklad této spolupráce představuje zákon o bankách, který opravňuje Českou národní banku k výměně informací o všech skutečnostech nezbytných pro výkon bankovního dohledu se zahraničními orgány dohledu, umožňuje provádět dohlídky na místě Českou národní bankou nebo opravňuje Českou národní banku požádat orgán dohledu příslušného státu o provedení kontroly na místě v pobočkách mimo území České republiky a naopak. Základ spolupráce kromě zmíněného zákona dále tvoří dohody o spolupráci při výkonu bankovního dohledu se zahraničními regulátory. Neexistence těchto dohod by nevedla k nerealizaci postupů požadovaných bankovní směrnicí, nicméně dohody přispívají k jejímu hladšímu průběhu i při následné komunikaci.18 Česká národní banka může vyzvat zahraniční banku, pokud zjistí, že při poskytování služeb porušuje ta ustanovení zákona o bankách, která se na ně vztahují, aby zjednala nápravu. Česká národní banka však není oprávněna změnit či dokonce odebrat licenci takovéto pobočce. Je pouze oprávněna požádat orgán dohledu domovského státu, aby neprodleně přijal opatření vedoucí k zajištění ukončení protiprávního stavu.

17

Podle úředního sdělení Komise ES povinnost hostitelského státu sdělit právní předpisy má pouze informativní charakter a v případě, že Česká národní banka informační povinnost nesplní, nelze dovozovat, že by se tyto předpisy na pobočku nevztahovaly. 18 Jednotná bankovní licence v bankovním sektoru [online]. Dostupné z 16

2.4. Pojištění vkladů Protože regulace a dohled nemohou zabránit krachu každé banky, byl v roce 1995 založen Fond pojištění vkladů19, jehož hlavním úkolem je zmírnit dopady ukončení činnosti banky takovýmto způsobem především na drobné klienty a tím také posilovat důvěru v bankovní systém. Kromě toho plní fond i tzv. preventivní funkci tím, že snižuje riziko panických výběrů vkladů vkladatelů v momentě, kdy se začnou rozšiřovat negativní informace o finanční situaci banky. Ze zákona jsou pojištěny všechny neanonymní vklady fyzických i právnických osob, vklady v korunách i cizích měnách včetně úroků do výše ekvivalentu 100 000 EUR pro jednoho vkladatele u jedné banky, přičemž nárokovaná částka musí být klientovi vyplacena do 20. pracovního dne od doby, kdy Česká národní banka prohlásí banku za insolventní. „Evropská komise zanalyzovala dopady finanční krize na evropský bankovní sektor a výsledkem má být výraznější sjednocení fungování systémů pojištění vkladů v EU a rychlejší postup při výplatě náhrady vkladů. Pokud návrhy Evropské komise úspěšně projdou legislativním procesem, klientům přinesou především další zkrácení doby výplaty náhrad vkladů na 7 resp. 21 dnů, zajištění výplaty prostředků ze zkrachovalé zahraniční banky na území ČR (dosud musejí klienti v případě krachu zahraniční banky nárokovat vyplacení náhrad v zemi sídla mateřské společnosti).“20 Roli výplatních agentů by v případě potřeby plnila trojice bank: Česka spořitelna, Komerční banka a GE Money Bank. Fond pojištění vkladů od svého vzniku vyplatil cca 300 000 klientům náhrady za pojištěné vklady v hodnotě přesahující 25 miliard korun. Výplaty se týkaly klientů 12 bank, které zkrachovaly mezi roky 1995 a 2003. Na náhradu nemají nárok osoby mající kontrolu nad bankou, osoby s kvalifikovanou účastí na těchto osobách a členové vedení těchto osob, osoby s kvalifikovanou účastí na bance a osoby pod jejich kontrolou, dále členové statutárního orgánu, dozorčí rady a vedoucí zaměstnanci banky a osoby blízké členům těchto orgánů, vedoucím zaměstnancům banky a osobám majícím kontrolu nad bankou, osoby pod kontrolou banky a rovněž osoby odsouzené v trestním řízení (prokazuje se původ vkladu) v souvislosti s praním špinavých peněz. Výplaty vkladů v případě krachu banky z důvodu její nesolventnosti jsou hrazeny z příspěvků bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen se sídlem v České republice. Pobočky zahraničních bank nejsou povinny účastnit se systému pojištění pohledávek 19

Fond pojištění vkladů vznikl zákonem č. 156/1994 Sb. ze dne 24. července 1994. Činnost začal vykonávat 1. ledna 1995 jako právnická osoba zapsaná do obchodního rejstříku. 20 Evropská komise chce jít v ochraně vkladů ještě dál [online]. Dostupné z 17

z vkladů, musí však svůj záměr oznámit České národní bance. Zároveň prokazují, že systém pojištění vkladů, kterého se účastní, zaručuje nejméně stejný stupeň ochrany, jaký je požadován právem Evropských společenství. Pojištění pohledávek z vkladů se na pobočky zahraničních bank vztahuje, pouze pokud využijí možnosti připojištění u Fondu pojištění vkladů. Připojištění musí být sjednáno tak, aby částka, do jejíž výše jsou pohledávky z vkladů celkově pojištěny, včetně připojištění, nepřesahovala částku odpovídající 100 000 eur. Mezi další zdroje Fondu patří příjmy, kterými jsou výnosy z investovaných peněžních prostředků, návratné finanční výpomoci a výtěžky z ukončených insolvenčních a likvidačních řízení. Banky dle §41c odst. 6 a odst. 7 zákona o bankách odvádí do Fondu čtvrtletně příspěvky ve výši 0,04 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za příslušné kalendářní čtvrtletí, včetně úroků. Příspěvek do Fondu jsou banky povinny zaplatit v českých korunách nejpozději do konce měsíce následujícího po jeho skončení. V současnosti Fond pojištění vkladů ručí za vklady v objemu 2,1 bilionu Kč uložených u 36 pojištěných finančních institucí, které za loňský rok odvedly do Fondu příspěvky v celkové výši 3,7 miliardy korun21. Fond pojištění vkladů působí v České republice, je ale aktivní i na mezinárodní scéně. Fond při své činnosti rovněž spolupracuje s provozovateli zahraničních systémů pojištění pohledávek z vkladů. „Fond pojištění vkladů se stal v květnu 2002 jedním ze zakládajících členů Mezinárodní asociace pojistitelů vkladů (International Association of Deposit Insurers), jejíž hlavním cílem je přispět ke stabilitě finančních systémů podporou mezinárodní spolupráce v oblasti pojištění vkladů, formulovat základní principy efektivního fungování systémů pojištění vkladů, usnadňovat sdílení a výměnu zkušeností a informací a zabývat se výzkumnými otázkami v oblasti pojištění vkladů. Fond pojištění vkladů je také členem Evropského fóra pojistitelů vkladů (EFDI). EFDI nyní sdružuje 55 organizací ze 40 zemí evropského regionu. Vystupuje zejména ve vztahu k orgánům evropských uskupení.“22

2.5. Požadavky na zveřejňování informací Význam informační povinnosti lze vnímat ve dvou rovinách. V první z nich hraje dostatečná informovanost o činnosti banky významnou roli při volbě bankovního ústavu pro veřejnost. U druhé z nich jsou včasné, přesné a dostatečné informace, poskytované nejen v souvislosti s informační povinností, základním předpokladem pro vykonávání kvalitního 21

Dobré hospodaření Fondu pojištění vkladů [online]. Dostupné z 22 Základní informace FPV [online]. Dostupné z 18

bankovního dohledu. Uveřejňování informací rovněž přispívá ke snižování již zmíněné informační asymetrie, posiluje důvěru veřejnosti v bankovní systém a v neposlední řadě podporuje zvyšováním transparentnosti přístup bank na kapitálové trhy. „Banky jako akciové společnosti jsou povinny každoročně zveřejňovat výroční zprávu, která musí obsahovat kromě jiného především výsledky účetní závěrky a výrok externího auditora, od roku 2002 jsou banky navíc povinny zajistit audit vnitřních systémů řízení rizik. Banky rovněž musejí ve svých prostorách srozumitelným způsobem informovat klienty, resp. potenciální klienty, o podmínkách pro přijímání vkladů (včetně vztahu na pojištění vkladů), poskytování úvěrů a poskytování dalších bankovních služeb. Banky jsou rovněž povinny zavést vlastní účinné postupy pro vyřizování stížností jejich klientů a o těchto postupech budou povinny informovat klienty ve svých provozních prostorách.“23 Banky dále musí na své internetové adrese zpřístupnit základní údaje o sobě, o složení akcionářů, struktuře konsolidačního celku, jehož jsou součástí, informace o své činnosti a finanční situaci. Konkrétní údaje dále vymezuje vyhláška 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry následovně: Údaje o povinné osobě tvoří: •

obchodní firma, právní forma, adresa sídla a identifikační číslo povinné osoby podle zápisu v obchodním rejstříku,

•

datum zápisu do obchodního rejstříku, včetně data zápisu poslední změny s uvedením účelu poslední změny,

•

výše základního kapitálu zapsaného v obchodním rejstříku,

•

výše splaceného základního kapitálu,

•

druh, forma, podoba a počet emitovaných akcií s uvedením jejich jmenovité hodnoty, pokud povinná osoba je akciovou společností,

•

údaje o nabytí vlastních akcií a zatímních listů a jiných účastnických cenných papírů, s uvedením druhu, formy, podoby a počtu, pokud povinná osoba je akciovou společností,

•

údaje o zvýšení základního kapitálu, pokud základní kapitál byl zvýšen od posledního uveřejnění,

23

Uveřejňování informací [online]. Dostupné z 19

•

organizační struktura povinné osoby s uvedením počtu organizačních jednotek a počtu zaměstnanců (přepočtený stav),

•

údaje o členech dozorčí rady nebo kontrolní komise, členech představenstva a údaje o členech vrcholného vedení povinné osoby. Údaje o složení akcionářů nebo členů povinné osoby obsahují informace o:

•

akcionářích nebo členech, kteří jsou právnickými osobami, povinná osoba uveřejňuje obchodní firmu, právní formu, adresu sídla a výši podílu na hlasovacích právech v procentech,

•

akcionářích nebo členech, kteří jsou fyzickými osobami, povinná osoba uveřejňuje jméno a příjmení a výši podílu na hlasovacích právech v procentech. Údaje o struktuře konsolidačního celku, jehož je povinná osoba součástí představují:

•

informace o osobách, které jsou ve vztahu k povinné osobě ovládajícími osobami, popřípadě většinovým společníkem,

•

informace o osobách, které jsou ve vztahu k povinné osobě ovládanými osobami, popřípadě v nichž je povinná osoba většinovým společníkem,

•

grafické znázornění konsolidačního celku, nad nímž Česká národní banka vykonává dohled na konsolidovaném základě, a jehož členem je povinná osoba, s vyznačením osob, které jsou zahrnuty do regulovaného konsolidačního celku. Údaje o činnosti povinné osoby se skládají z:

•

předmětu podnikání zapsaného v obchodním rejstříku,

•

přehledu činností skutečně vykonávaných,

•

přehledu činností, jejichž vykonávání nebo poskytování bylo Českou národní bankou omezeno nebo vyloučeno,

•

údajů o objemu obchodů uskutečněných v rámci poskytování investičních služeb ve vztahu k jednotlivým investičním nástrojům, pokud povinná osoba je oprávněna poskytovat investiční služby podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Údaje o finanční situaci povinné osoby představují:

•

čtvrtletní rozvaha povinné osoby,

•

čtvrtletní výkaz zisku a ztráty povinné osoby,

•

informace banky o pohledávkách z finančních činností bez selhání a v selhání,

•

informace banky o pohledávkách bez znehodnocení a se znehodnocením,

20

•

souhrnná výše pohledávek banky z finančních činností, které byly během účetního období restrukturalizovány; pohledávky jsou uváděny bez opravných položek,

•

reálné a jmenovité (pomyslné) hodnoty derivátů souhrnně za deriváty sjednané za účelem zajišťování a souhrnně za deriváty sjednané za účelem obchodování nebo spekulace,

•

poměrové ukazatele banky.

3. V YBRANÉ UKAZATELE REGULACE Banky při své činnosti čelí mnoha ohrožením. Zásadní riziko představuje nebezpečí, že klienti, kterým banka poskytne finanční prostředky, svoje závazky nesplatí. Jestliže klesne hodnota bankou nakoupených cenných papíru, realizuje banka ztrátu vlivem dalšího z působících rizik – tržního rizika. Znehodnocení nejen těchto aktiv, které banka vlastní, mohou vést až k její neschopnosti dostát závazkům. Aby banky dokázaly takovýmto nepříznivým situacím čelit, byla vytvořena tzv. obezřetností pravidla, která musí banky při své činnosti dodržovat. Za základní pravidla obezřetného podnikání vycházející z doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled při Bance pro mezinárodní platby (Bank for International Settlement) a ze směrnic Evropského společenství, považuje zákon č. 21/1992 Sb., o bankách požadavek mít řídící a kontrolní systém, požadavek dodržovat kapitálovou přiměřenost a pravidla angažovanosti, limity pro kvalifikované účasti banky v jiných subjektech, zákaz zvýhodněného obchodování s osobami personálně a majetkově propojenými s bankou (tzv. osobami se zvláštním vztahem k bance) či požadavek na tzv. čínské zdi mezi úvěrovými a investičními obchody prováděnými bankou.24 Pravidla jsou blíže rozpracována v příslušných prováděcích předpisech a upravují zejména oblasti: •

kapitálové přiměřenosti

•

úvěrové angažovanosti

•

likvidity

•

klasifikace pohledávek dle stupně jejich rizikovosti a pravidla pro tvorbu opravných položek

24

Pravidla obezřetného podnikání [online]. Dostupné z 21

Cílem dodržování pravidel obezřetného podnikání je omezení rizik bankovního podnikání takovým způsobem, aby nebyly ohroženy zájmy vkladatelů a zároveň aby nedošlo k narušení bezpečnosti a stability bankovního sektoru. „Banka nesmí uzavírat smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek pro banku nebo pobočku zahraniční banky, zejména takové, které zavazují banku k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě. Smlouvy uzavřené v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné.“25

3.1. Kapitálová přiměřenost Nejdůležitějším z obezřetnostních pravidel je kapitálová přiměřenost. Průběžné udržování odpovídající výše ukazatele kapitálové přiměřenosti má bance zajistit dostatečný vlastní kapitál, který případně poslouží k pokrytí neočekávaných ztrát. Protože původní verze pravidel kapitálové přiměřenosti bank z roku 198826, v té době označovaná jako kapitálová dohoda (The Capital Accord), již nevyhovovala rychle se vyvíjejícím finančním trhům, zveřejnil Basilejský výbor pro bankovní dohled téměř po roce a půl dne 16. ledna 2001 návrh druhé verze. Ten v průběhu náročného připomínkového řízení doznal dalších významných změn, až konečně 1. ledna 200727 nabyly účinnosti směrnice, kterými byl implementován koncept kapitálové přiměřenosti Basel II. Nově navrhovaná pravidla senzitivněji přistupují k měření a řízení kreditního rizika28, rozšířila okruh rizik, proti nimž musí banka držet kapitál - poprvé se zabývá operačními riziky29. Za hlavní cíle si pravidla Basel II vytyčila: •

podpořit bezpečnost a stabilitu finančního sektoru, zlepšit konkurenceschopnost,

•

stanovit kapitálové požadavky odpovídající rizikům,

•

zohlednit všechna rizika,

•

uznat interní bankovní metody hodnocení rizika,

•

aplikovat na banky po celém světě, mezinárodně jednotný systém,

•

posílit bankovní dohled a trh.30

25

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách Dohoda byla postupně implementována ve více než sto zemích světa včetně České republiky, kde ji banky musí dodržovat již od roku 1992. 27 Dodržování Basel II pro všechny subjekty s účinností od 1. ledna 2008. 28 riziko nedodržení závazku protistranou vůči bance 29 rizika ztráty v případě selhání lidského faktoru nebo nedostatků v používaných informačních systémech 30 BASEL II [online]. Dostupné z 26

22

Legislativní podporu v České republice tvoří především vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, jejíž nejaktuálnější znění je platné od 1. 4. 2011. Kapitálová přiměřenost představuje poměr kapitálu (tvoří jej např. základní jmění splacené akcionáři) a kapitálových požadavků31 (potřeby kapitálu vycházející z aktivit banky), kde je jako absolutní minimum stanoven 8% limit, pod který by se banka neměla dostat za žádných okolností. Přičemž bankám jsou ze strany regulátora individuálně dle dosažených ratingů stanoveny dvě hodnoty kapitálové přiměřenosti, obě nad hranicí 8 %. První představuje minimum a pokles pod tento limit vyvolá okamžitý zásah regulátora. Druhá hodnota vyjadřuje optimum, kolem kterého by měla kapitálová přiměřenost banky oscilovat. Basilejský výbor tímto usiluje o adekvátní kapitálovou vybavenost subjektů, které podnikají s větší tolerancí k riziku a stávají se tak zranitelnější – banky s horším rizikovým profilem musí udržovat kapitálovou přiměřenost na vyšší úrovni než banky s averzí k riziku. Poměr kapitálové přiměřenosti lze vyjádřit matematickým vzorcem následovně:
á  0,08 8%      kde KPA představuje kapitálový požadavek k úvěrovému riziku, KPB představuje kapitálový požadavek k tržnímu riziku, KPC představuje kapitálový požadavek k operačnímu riziku.

3.1.1. Kapitál Kapitál je odvozen z rozvahy banky jako součet původního kapitálu32 (Tier 1) a dodatkového kapitálu (Tier 2) snížený o odečitatelné položky a zvýšený o kapitál na krytí tržního rizika (Tier 3). Položky zahrnované do kapitálu nesmí být započteny vícekrát a jejich výše musí být snížena o případné závazky z daňových povinností. Následující text se zabývá rozdělením položek do jednotlivých skupin (Tier 1, Tier 2, Tier 3)33. Tier 1 – původní kapitál se dle vyhlášky 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry dále člení na hlavní a vedlejší a skládá se zejména z položek:

31

k úvěrovému, tržnímu a operačnímu riziku Musí být povinné osobě okamžitě a neomezeně k dispozici. 33 Z důvodu rozsáhlosti zákonné vyhlášky byl text zjednodušen a nelze jej považovat za text přesně odpovídající. 32

23

Hlavní původní kapitál zahrnuje splacený základní kapitál zapsaný do obchodního rejstříku nebo obdobné evidence v zahraničí •

snížený o součet jmenovitých hodnot kumulativních prioritních akcií,

•

snížený o nabyté vlastní podíly,

•

zvýšený o emisní ážio34 – součástí této položky je splacené emisní ážio, které souvisí se splaceným základním kapitálem zapsaným do obchodního rejstříku, a emisní ážio vzniklé z obchodů s vlastními podíly,

•

zvýšený o rezervní fondy35 a nerozdělený zisk,

•

zvýšený o zisk za běžné účetní období36,

•

zvýšený o menšinové podíly týkající se položek zahrnovaných do hlavního původního kapitálu,

•

snížený o goodwill

•

zvýšený, anebo snížený, o výsledné kurzové rozdíly z konsolidace dat zahraničních organizačních složek a zahraničních osob v regulovaném konsolidačním celku,

•

snížený o ztrátu za běžné účetní období,

•

snížený o nehmotný majetek jiný než goodwill,

•

snížený o oceňovací rozdíl ze změn reálných hodnot kapitálových nástrojů zařazených pro účely vedení účetnictví do portfolia realizovatelných finančních nástrojů, je-li negativní,

•

v případě banky snížený o účastnické cenné papíry vydané osobou mající kvalifikovanou účast v bance, nabyté za účelem tvorby trhu. Do vedlejšího původního kapitálu lze zahrnout nástroj, který splňuje tyto podmínky:

•

nemá určenu splatnost nebo je splatný nejdříve za 30 let,

•

není zajištěn, je splatný jednorázově a vázán podmínkou podřízenosti

•

umožňuje krytí ztrát z činnosti povinné osoby a neztíží doplnění kapitálu na požadovanou úroveň prostřednictvím vhodných mechanismů,

•

vyplacení příslušenství, podílu na zisku nebo obdobného plnění je vázáno na soustavné plnění požadavků na kapitálovou přiměřenost povinné osoby,

34

rozdíl emisní ceny při primárním prodeji akcií a jejich nominální hodnotou povinné rezervní a rizikové fondy a ostatní fondy, které jsou vytvářeny z rozdělení zisku a lze je použít výhradně k úhradě ztráty 36 za konkrétních podmínek stanovených vyhláškou 35

24

Banka je však ze všeho nejdříve povinna oznámit, zdůvodnit a projednat s Českou národní bankou záměr zahrnovat takovýto nástroj. S oznámením zároveň předloží popis splnění výše zmíněných podmínek. Tier 2 – i dodatkový kapitál se člení na hlavní, do kterého lze zahrnovat přebytek v krytí očekávaných úvěrových ztrát a nástroje zahrnované do vedlejšího původního kapitálu v míře převyšující předepsané limity, a vedlejší, který je tvořen podřízeným dluhem A a oceňovacím rozdílem ze změn reálných hodnot kapitálových nástrojů, pro něž existuje aktivní trh, zařazených pro účely vedení účetnictví do portfolia realizovatelných finančních nástrojů, je-li pozitivní, přičemž se oceňovací rozdíl stanovuje po snížení o případný závazek z odložené daně. •

přebytek v krytí očekávaných úvěrových ztrát vznikne, použije-li banka pro výpočet kapitálových požadavků k úvěrovému riziku přístup IRB37 a souhrn úprav ocenění expozic, které jsou aktivy, a rezerv k expozicím, které jsou podrozvahovými položkami, je větší než souhrn očekávaných úvěrových ztrát z těchto expozic

•

podřízený dluh A může mít podobu půjčky nebo vkladu, ale také podřízeného dluhopisu. Uvažuje-li banka o zařazení podřízeného dluhu A do skupiny Tier 2, je její povinností tuto skutečnost oznámit a doložit České národní bance. Předpokladem je existující smlouva o podřízeném dluhu A nebo emisní podmínky podřízeného dluhopisu obsahující podmínku podřízenosti. Podřízený dluh A nesmí být zajištěn, je splatný nejdříve po pěti letech, snižuje se o 20 % ročně během posledních pěti let před dnem splatnosti Tier 3 – kapitál na krytí tržního rizika lze použít pouze na krytí rizika měnového,

pozičního, komoditního nebo rizika angažovanosti obchodního portfolia a tvoří jej podřízený dluh B. •

podřízený dluh B může mít opět podobu půjčky nebo vkladu, ale také vydaného podřízeného dluhopisu, avšak s dvouletou splatností. Jistina je jednorázově splatná, nesmí být ale splacena, pokud by tato platba znamenala nedodržení kapitálové přiměřenosti nebo pokud by znamenala snížení kapitálu na individuálním základě Odečitatelné položky – mezi odečitatelné položky, které snižují dodatkový kapitál,

patří: •

hodnota kapitálové investice do jiné banky nebo finanční instituce (které nejsou konsolidovány), přesahuje-li 10 % základního kapitálu osob, do nichž je investováno,

37

Přístup pro výpočet kapitálových požadavků založený interním ratingu. 25

•

součet hodnot kapitálových investic do jiné banky nebo finanční instituce (které nejsou konsolidovány), a to v částce přesahující 10 % kapitálu, jestliže jednotlivé kapitálové investice představují podíl do 10 % včetně základního kapitálu osob, do nichž je investováno,

•

hodnota expozic ze sekuritizace s rizikovou váhou 1250 %, ledaže je zahrnuta do výpočtu kapitálového požadavku k úvěrovému riziku,

•

nedostatek v krytí očekávaných úvěrových ztrát,

•

významné obezřetné úpravy při tržním oceňování nebo oceňování modelem (ocenění stanovené extrapolací, odvozením od srovnávacího standardu (benchmark) nebo jinak vypočítáno z tržních vstupů). Limity – jednotlivé položky kapitálu musí splňovat stanovené limity:

•

součet dodatkového kapitálu a kapitálu na krytí tržního rizika nelze zohlednit v míře vyšší než původní kapitál,

•

vedlejší dodatkový kapitál nelze zohlednit v míře vyšší než 50 % původního kapitálu,

•

50 % výše odčitatelných položek se odčítá od původního kapitálu, 50 % jejich výše se odčítá od dodatkového kapitálu. Pokud 50 % výše odčitatelných položek převyšuje dodatkový kapitál, částka odpovídající tomuto převýšení se odčítá od původního kapitálu,

•

kapitál na krytí tržního rizika nelze zohlednit v míře vyšší než 150 % ze součtu původního kapitálu a dodatkového kapitálu sníženého o odčitatelné položky a sníženého o součet kapitálových požadavků k úvěrovému riziku investičního portfolia, k riziku rozmělnění investičního portfolia a k operačnímu riziku,

•

přebytek v krytí očekávaných úvěrových ztrát lze zahrnout do dodatkového kapitálu v částce, která není větší než 0,6 % součtu hodnot rizikově vážených expozic. Pro účely stanovení limitu pro přebytek v krytí očekávaných úvěrových ztrát se do hodnot rizikově vážených expozic nezahrnují expozice ze sekuritizace s rizikovou váhou 1250 %,

•

vedlejší původní kapitál na individuálním základě nelze zohlednit v míře vyšší než hlavní původní kapitál.

3.1.2. Kapitálové požadavky Kapitálovým požadavkem se rozumí hodnota v českých korunách propočtená dle metodických postupů stanovených Českou národní bankou vyjadřující potřebu odpovídajícího 26

kapitálového krytí úvěrových, tržních a operačních rizik.38 Kapitálový požadavek se tedy vypočítává jako součet těchto tří kategorií rizik. •

Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku: V důsledku BASEL II začaly banky nezbytnou míru kapitálové přiměřenosti pro úvěry

vypočítávat v závislosti na bonitě příslušného žadatele úvěru. Místo povinných paušálních rezerv se tak hodnotí jednotlivé konkrétní úvěrové riziko. Pro posouzení bonity příjemce úvěru (stanovení ratingu) se využívají buď „standardní metody“ nebo individuální měřicí metody, tzv. interní modely IRB – internal rating based (vyvinuté samotnými bankami na základě statistických dat o rizicích), a to buď v základní nebo pokročilé metodě. U standardního přístupu se při zjištění rizikové váhy příjemce úvěru využívají ratingy respektovaných agentur, např. Standard & Poor’s, Fitch Ratings, Moody’s.39 Kapitálový požadavek = výše úvěru x riziková váha x 0,08. Přístup založený na interním ratingu umožňuje bankám, které jsou schopny samy změřit příslušné riziko, upravovat kapitálovou vybavenost dle svého individuálního rizika. Z toho tedy pro banky vyplývá, za předpokladu kvalitního úvěrového portfolia (dobrá bonita klientů, dostatečné zajištění), nižší kapitálový požadavek oproti standardnímu přístupu. Rozhodne-li se banka využívat tento přístup, musí statisticky zjišťovat a provádět prognózu pravděpodobnosti nesplácení úvěru, ztráty v případě nesplácení, výše úvěrové pohledávky při nesplácení. Důležitý faktor k určení rizika banky při financování představuje zajištění. Oceňuje se dle kritérií banky, snižuje riziko a tím přispívá ke snížení základu pro výpočet kapitálové přiměřenosti. Basel II uznává zajištění v různém rozsahu, ale v zásadě platí čím sofistikovanější je použitý přístup, tím širší je paleta uznatelných typů zajištění. Jako zajišťovací nástroje lze započíst např. vklady v hotovosti, cenné papíry (v omezeném rozsahu), zlato, obytné a komerční nemovitosti, pohledávky z obchodního styku atd. Rating se tak stal rozhodujícím kritériem při poskytování úvěrů. To znamená: lepší bonita klienta pro banku představuje nižší náklady na rezervy, což se zpětně může projevit ve výpočtu podmínek financování. Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku je nejvýznamnější složkou bankovních rizik, jeho podíl činí asi 85 – 90 %.40 38

Konkrétní členění jednotlivých kapitálových požadavků a jejich výpočet by neodpovídaly rozsahu a účelu této práce, proto dále pouze zmíním stručně princip členění jednotlivých kapitálových požadavků. 39 Protože v České republice se ratingem těchto renomovaných agentur může „pochlubit“ jen velice málo firem, stanovuje se riziková váha ve většině případů ve výši 100 %. Což je nakonec i slabinou této metody. 40 BASEL II [online]. Dostupné z <www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/BaselII_final_cj.pdf > 27

•

Kapitálový požadavek k tržnímu riziku: Tržní rizika mají svou příčinu v kolísání úrokových sazeb, směnných kurzů, kurzů akcií

nebo komodit. Týkají se jak obchodních transakcí s denní tvorbou kurzu (obchodní kniha), tak i tradičního bankovního obchodu (bankovní kniha). Pro stanovení kapitálového požadavku ke specifickému (úrokovému a akciovému) riziku může banka, za předpokladu schválení modelu Českou národní bankou, použít vlastní model – tzv. metoda Value at Risk. •

Kapitálový požadavek k operačnímu riziku: Operační riziko je dle Basel II definováno jako riziko ztrát, ke kterým dochází

v důsledku nepřiměřenosti nebo selhání interních mechanismů, systémů (přerušení obchodování v důsledku nedostatku nebo poruch technologických systémů či výpadků infrastruktury) a lidí (záměrné obejití zákona nebo vnitřního předpisu, krádež, zpronevěra) nebo externích událostí (přírodní pohromu nebo extrémní sociální událost typu válečný konflikt, terorismus). I zde mají banky možnost vybrat si z několika metod výpočtů – BIA (relevantní ukazatel se stanoví za všechny činnosti povinné osoby celkem a je roven 15 % hodnoty relevantního ukazatele), TSA (standardizovaný přístup, který stanoví relevantní ukazatel samostatně pro každou jednotlivou linii podnikání), ASA (využití alternativního ukazatele, jenž odpovídá normalizovanému ukazateli výnosu, který je roven součinu koeficientu 0,035 a dlužné částky poskytnutých úvěrů v linii nebo liniích vybraných povinnou osobou). Klíčovou veličinou při stanovení kapitálového požadavku k operačnímu riziku je relevantní ukazatel. Konstrukce relevantního ukazatele má zajistit vyhlazování případných výkyvů, proto do výpočtu vstupují údaje za tři roky. Relevantní ukazatel se stanoví jako součet úrokových výnosů, výnosů z dividend, výnosů z poplatků a provizí očištěných o úrokové náklady, náklady na poplatky a provize; k výsledku připočteme nebo odečteme zisk nebo ztrátu z finančních aktiv a závazků k obchodování; připočteme nebo odečteme zisk nebo ztrátu ze zajišťovacího účetnictví a kurzové rozdíly, připočteme nebo odečteme zisk nebo ztrátu z finanční činnosti s CP k prodeji a drženými do splatnosti; připočteme ostatní provozní výnosy.41 Výsledná hodnota se na celkovém kapitálovém požadavku podílí asi 10 %.

41

Výkladová stanoviska k vyhlášce č. 123/2007 Sb. [online]. Dostupné z 28

3.2. Pravidla angažovanosti Dalším z obezřetnostních pravidel, jehož úkolem je omezit rozsah úvěrového rizika, je limit čisté angažovanosti. Vyhodnocení angažovanosti vůči osobě nebo ekonomicky spjaté skupině osob bance umožňuje získat přehled o celkovém riziku v případě selhání této osoby. Závazky dlužníka totiž nevznikají jen při poskytnutí úvěru, ale také z jiných aktivit, jako např. vypořádání obchodů s cennými papíry, leasing. Sledování angažovanosti tedy napomáhá žádané diverzifikaci obchodů mezi různé klienty a zabraňuje koncentraci úvěrového rizika u jednoho dlužníka. Hrubá angažovanost představuje součet všech nástrojů, které banka vlastní vůči jedné osobě a jsou rozvahovými nebo podrozvahovými aktivy. Odečtením hodnoty zajištění získáme čistou angažovanost. Čistá angažovanost vůči jedné osobě nebo jedné ekonomicky spjaté skupině osob: •

nesmí přesáhnout 25% kapitálu banky sníženého o tier 3

•

nesmí přesáhnout 20% kapitálu banky sníženého o tier 3 vůči osobě, která má k bance zvláštní vztah42

•

úhrn čistých angažovaností vyšších než 10% nesmí přesáhnout 800% kapitálu banky sníženého o tier 3 Česká národní banka věnuje složení úvěrových portfolií bank v ČR nemalou pozornost,

protože koncentrace podnikového portfolia může pro banky představovat závažné problémy v dobách nepříznivého ekonomického vývoje. A jak uvádí i guvernér ČNB Miroslav Singer: „Ani vývoj v domácí ekonomice zatím nedává dostatečnou oporu pro tvrzení, že krize již končí.“43 Analýzy dat z úvěrového registru ČNB však potvrzují, že koncentrace portfolií podnikových úvěrů se snižuje. V roce 2009 se průměrný vážený podíl pěti největších klientů (právnických osob) na celkovém úvěrovém portfoliu podnikům pohyboval kolem 17 %, přičemž v roce 2005 to bylo 21 %. I přesto nesmí být tento trend přeceňován, protože i nadále jsou expozice vůči velkým dlužníkům nejen relativně velké, ale mnohdy zcela nezajištěné (největší firmy bývají hodnoceny jako dlužníci s vysokou bonitou).

3.3. Likvidita Hned na úvod této kapitoly bych chtěl poznamenat, že v současné době neexistuje regulátorem stanovený požadavek, který by bankám ukládal povinnost držet zásobu 42

Za zvláštní vztah se považuje vlastnictví více než 10% základního kapitálu, např. v mateřské bance. Finanční systém zůstává silný, ale čelí rizikům z doznívající krize [online]. Dostupné z

43

29

likviditních aktiv44. Proto následující řádky pouze stručně popisují pojem likvidita a připomínají nároky na likviditu v souvislosti s připravovanými pravidly Basel III. Likvidita banky je definována jako schopnost banky dostát v každém okamžiku svým splatným závazkům, vyplatit klientům všechny jejich vklady na základě sjednaných podmínek, dále pak schopnost banky zajistit financování svých aktiv.45 Riziko spojené s likviditou může vystupovat jako riziko tržní likvidity, které vzniká s nedostatečným objemem obchodů, nebo může jít o neschopnost účastníka finančního trhu získat potřebné finanční prostředky s vynaložením běžných nákladů. V neposlední řadě je možný i vznik rizika likvidity aktiv.46 Riziko nelikvidity pak závisí na skladbě bilance každé individuální banky. V souvislosti s prodělanými zkušenostmi z finanční krize bylo nevyhnutelné zaměřit se i na doposud neregulovanou oblast – likviditu. A tak se aktuálně připravovaná pravidla Basel III rovněž věnují standardům likvidity, jenž zavádějí dva nové ukazatele: •

Ukazatel krátkodobé likvidity (Liquidity coverage ratio) - má zajistit, aby banky držely určitou zásobu likvidních aktiv pro případ vzniku krátkodobé likviditní krize. Na základě tohoto požadavku budou instituce povinny držet likvidní aktiva v hodnotě minimálně odpovídající rozdílu mezi odtoky a přítoky likvidity, přičemž přítoky lze zahrnout do výše 75% odtoků likvidity. Toky likvidity se posuzují v horizontu 30 dnů. Zavedení tohoto ukazatele se předpokládá od roku 2015.

•

Ukazatel dlouhodobé likvidity (Net stable funding ratio) – tato povinnost má instituce přimět k tomu, aby svá aktiva financovaly především prostřednictvím stabilních zdrojů a omezily naopak zdroje získávané z trhu v průběhu rostoucí fáze hospodářského cyklu. V důsledku toho budou muset instituce vykazovat jednak položky poskytující stabilní financování, jednak položky vyžadující stabilní financování. Bude-li dodržen postup zvolený Basilejským výborem pro bankovní dohled, aplikace požadavku stabilního financování proběhne od 1. ledna 2018. Nové ukazatele tedy podněcují zvýšení likvidity investic, zvýšení retailových vkladů,

zajištění dodatečných dlouhodobých zdrojů a kapitálu, omezují neodvolatelné úvěrové a likviditní přísliby a mnoho dalších. Jako negativum musím uvést, že potřeba držení likvidních aktiv může vést k omezení úvěrování.

44

kromě povinných minimálních rezerv, které banky drží v předepsané minimální výši na úročeném účtu u ČNB Likvidita [online]. Dostupné z 46 PAVLÁT, V.; KUBÍČEK A. Regulace a dohled nad finančními trhy. 2. přepracované vyd. Praha : VŠFS, o.p.s., 2010, s. 26

45

30

3.4. Kvalita aktiv V České republice existuje tzv. klasifikace pohledávek, tj. rozdělení pohledávek z finanční činnosti47 do jednotlivých kategorií podle jejich rizikovosti. BCBS48 nestanovil přesná pravidla pro klasifikaci pohledávek, proto je tato oblast méně sjednocená z hlediska jednotlivých států. Klasifikace úvěrů umožňuje bankám zaměřovat se na intenzivnější práci s nimi a průběžně oceňovat vývoj rizik jejich portfolií tvorbou opravných položek, které pak u bankovních subjektů ztělesňují daňově uznatelný náklad.

3.4.1. Kategorizace pohledávek Pohledávky z finančních činností zařazuje banka dle níže uvedených vlastností do těchto kategorií49: 1) pohledávky bez selhání dlužníka •

standardní pohledávky – pro takové pohledávky platí, že splátky jistiny a příslušenství jsou řádně hrazeny, žádná z nich není po splatnosti déle než 30 dnů a neexistuje důvod pochybovat o jejím úplném splacení.

•

sledované pohledávky – u těchto pohledávek dochází k hrazení dlužníkem s dílčími problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 90 dnů. Musí být však pravděpodobné, že dojde k jejímu úplnému splacení, aniž by banka musela přistoupit k uspokojení svého nároku ze zajištění.

2) pohledávky se selháním dlužníka •

nestandardní pohledávky – jestliže jsou splátky jistiny nebo příslušenství hrazeny s problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 180 dnů, mluvíme o nestandardních

pohledávkách.

Částečné

splacení

pohledávky

je

zde

vysoce

pravděpodobné, ale její úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka nejisté. •

pochybné pohledávky – v této situaci je částečné splacení možné a pravděpodobné, ale její úplné splacení je již vysoce nepravděpodobné. Pohledávka zároveň nesmí být po splatnosti déle než 360 dnů.

47

Dle vyhlášky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry jsou pohledávkami z finančních činností zejména poskytnuté úvěry, pohledávky z finančního leasingu, pohledávky z vkladu, pohledávky ze záruky, pohledávky z akreditivu, pohledávky z faktoringu, zálohy na pořízení cenných papírů poskytnuté na dobu delší než 30 kalendářních dnů, pohledávky z prodeje cenných papírů s odkladem splatnosti prodejní ceny na dobu delší než 30 kalendářních dnů, pohledávky z prodeje cenných papírů nevypořádaných do 30 dnů po stanoveném dni vypořádání. 48 Basilejský výbor pro bankovní dohled 49 při čemž platí, že, má-li banka více pohledávek za stejným dlužníkem a některá z nich naplňuje znaky selhání, jsou všechny pohledávky zařazeny do stejné podkategorie pohledávek a to do nejhorší z těchto podkategorií. 31

•

ztrátové pohledávky – existuje-li předpoklad, že pohledávka nebude uspokojena nebo bude uspokojena pouze částečně ve velmi malé částce, je označena za ztrátovou. Splátky jistiny nebo příslušenství jsou po splatnosti déle než 360 dnů. Za ztrátovou se také považuje pohledávka za dlužníkem, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, ledaže jde o pohledávku za majetkovou podstatou vzniklou po prohlášení konkursu.

Povinností banky je prověřovat správnost zařazení pohledávek do kategorií alespoň jednou za čtvrtletí a ve shodě s výsledky zjištění provádět příslušné změny v jejich zařazení. Správnost zařazení může být u objemově nevýznamných pohledávek zajištěna i v delší periodě, nejméně však jednou ročně, pokud to odpovídá charakteru pohledávky nebo dlužníka a pokud je schopna prokázat dostatečnou obezřetnost při uplatňování takového postupu.

3.4.2. Úpravy ocenění Zjistí-li banka znehodnocení pohledávky, provede úpravu ocenění buď jejím odepsáním nebo vytvořením opravné položky. Dostatečnost a odůvodněnost takto vytvořených opravných položek musí banka posuzovat alespoň jednou za čtvrtletí. Zároveň případně upravuje jejich výši. Ztrátu ze znehodnocení lze stanovovat pomocí: •

diskontování očekávaných budoucích peněžních toků – používá-li banka tuto metodu, stanovuje se ztráta jako rozdíl mezi účetní hodnotou pohledávky a současnou hodnotou očekávaných budoucích peněžních toků z pohledávky diskontovaných původní efektivní úrokovou mírou v okamžiku vzniku pohledávky.

•

koeficientů – zde se ztráta ze znehodnocení pohledávky stanoví jako rozdíl mezi jistinou zvýšenou o naběhlé příslušenství a zohledněným zajištěním vynásobený koeficientem 0,01 v případě sledované pohledávky, 0,2 v případě nestandardní pohledávky, 0,5 v případě pochybné pohledávky, 1,0 v případě ztrátové pohledávky.

•

statistických modelů – opravné položky banka tvoří k portfoliím jednotlivě nevýznamných pohledávek ve výši statistického odhadu ztrát z těchto portfolií vypočtených s použitím statistických modelů, pokud v této výši pohledávky neodepíše.

32

Následující tabulka zobrazuje v mil. Kč vývoj vybraných ukazatelů v letech 2007-2010: 31.12.2007 31.12.2008 31.12.2009 31.12.2010

Kapitál a kapitálová přiměřenost Kapitál celkem 1. Tier 1 2. Tier 2 3. Souhrnná výše odčitatelných položek (od součtu Tier 1 + Tier 2) 4. Tier 3 Kapitálové požadavky celkem 1. Úvěrové riziko 2. Poziční, měnové a komoditní riziko 2.1 Úrokové riziko 2.2 Akciové riziko 2.3 Měnové riziko 2.4 Komoditní riziko 2.5 Vlastní modely 3. Operační riziko 4. Ostatní rizika Kapitálová přiměřenost (%) Kapitálová přiměřenost Tier 1 (%)

211 961 190 429 31 149 9 617 0 146 814 134 610 3 925 2 646 222 171 60 826 7 732 547 11,55 10,38

230 852 219 859 32 105 21 112 0 149 874 130 286 5 254 2 215 107 335 187 2 411 14 048 286 12,32 11,74

264 736 237 595 37 954 10 813 0 150 050 131 946 3 340 2 142 105 146 125 823 14 741 23 14,11 12,67

289 352 263 422 35 293 9 363 0 149 214 129 975 2 828 2 117 110 70 78 453 16 391 20 15,51 14,12

899 035 23,97

932 672 23,06

1 036 245 25,31

1 093 773 26,08

-8,16

-10,83

-8,85

-6,76

2 191 041 2 139 192 2 075 966 63 226 51 850 16 323 8 734 26 793 51 275 15 749 8 734 26 792 2,37 0,17 2,78

2 481 223 2 411 613 2 323 564 88 049 69 610 21 810 10 467 37 333 68 701 21 401 9 973 37 327 2,81 0,24 3,28

2 520 218 2 404 827 2 292 581 112 246 115 391 43 623 24 215 47 554 114 035 43 563 23 490 46 982 4,58 0,34 5,38

2 643 008 2 500 128 2 394 932 105 195 142 880 56 134 19 064 67 683 141 833 55 919 19 008 66 906 5,41 0,23 6,46

40,65 99,93 39,99 36 110 29 254 1 633 5 223 0 1,65

42,64 97,83 41,91 46 403 40 126 1 719 4 558 0 1,87

50,28 83,55 49,89 65 084 56 233 2 194 6 657 0 2,58

52,4 74,25 52,24 78 803 66 876 2 407 9 519 0 2,98

Likvidita Rychle likvidní aktiva celkem (netto) Rychle likvidní aktiva/aktiva celkem (%) Kum. netto rozvahová pozice včetně podrozvahy do 3 měsíců bez 80 % neterm. vkladů/aktiva celkem (%)

Kvalita aktiv Pohledávky invest. portfolia podle selhání 1. Pohledávky bez selhání 1.1 Standardní 1.2 Sledované 2. Pohledávky se selháním 2.1 Nestandardní 2.2 Pochybné 2.3 Ztrátové Pohledávky invest. portfolia se selháním za klienty 1. Nestandardní 2. Pochybné 3. Ztrátové Pohledávky se selháním k pohledávkám celkem v invest. portfoliu (%) 1. Úvěrové instituce (%) 2. Klienti (%) Účetní hodnota netto/hodnota před znehodnocením pohledávek se selháním v invest. portfoliu (%) 1. Úvěrové instituce (%) 2. Klienti (%) Opravné položky a ztráta z ocenění RH celkem 1. OP k jednotlivým pohledávkám 2. OP k portfoliu pohledávek jednotlivě bez znehodnocení 3. OP k portfoliu jednotlivě nevýznamných pohledávek 4. Kumulovaná ztráta z ocenění RH OP a ztráty z ocenění RH/pohledávky v invest. portfoliu celkem (%)

Vybrané ukazatele obezřetného podnikání bank [online]. Dostupné z

33

4. V ÝKON DOHLEDU ČNB 4.1. Vlastní dohled Jak již bylo zmíněno v úvodní kapitole, dohled chápeme jako kontrolu dodržování stanovených pravidel a vyvozování důsledků z jejich porušení. Předmět a cíl bankovního dohledu nejlépe vystihuje následující zákonná citace: „Česká národní banka při výkonu dohledu přezkoumává a vyhodnocuje, zda uspořádání, strategie, postupy a mechanismy zavedené bankou a kapitál banky zajišťují bezpečný a spolehlivý provoz banky a krytí rizik, kterým je nebo může být vystavena. Tento přezkum a vyhodnocování provádí Česká národní banka v rozsahu a periodicitě, přiměřených velikosti, významu a postavení banky na finančním trhu a charakteru, rozsahu a složitosti jejích činností, minimálně však jednou ročně.“50 Při své dohlížecí činnosti aplikuje Česká národní banka následující dvě metody – dohled na dálku (off-site) a dohled na místě (on-site). Poměr těchto forem se v jednotlivých zemích různí. V České republice se klíčovým nástrojem bankovního dohledu postupně stávají dohlídky na místě.51 Většinou však platí, že dohled na dálku se využívá vždy, liší se pouze míra zapojení dohledu na místě. V rámci zajištění kvalitního celkového hodnocení banky prosazuje současný celosvětový trend bankovního dohledu propojení dohledu na dálku s dohlídkami na místě. Důraz je kladen na stanovení rizikového profilu banky, na jehož základě je pak určován další postup vůči bance – četnost dohlídek na místě a jejich komplexnost, zaměření na vytipované oblasti a další. Toto správné cílování dílčích aktivit bankovního dohledu rovněž přispívá k vyšší efektivnosti bankovního dohledu.

4.1.1. Dohled na dálku Dohled na dálku průběžně monitoruje činnosti jednotlivých bank a zároveň celého sektoru, kontroluje dodržování obezřetnostních pravidel a limitů, a v případě zjištění nedostatků ukládá nápravná opatření. Zdrojem informací pro tuto činnost jsou především výkazy a hlášení předkládané dle metodiky České národní banky, auditorské zprávy, informace od zahraničních regulátorů,

50

§ 25, odst. 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách Metody bankovního dohledu [online]. Dostupné z 51

34

informace od bank získané jednorázově a informace publikované ve veřejně dostupných databázích. Dodatečné informace o aktivitách a hospodaření bank získává Česká národní banka rovněž z jednání se zástupci bank. Za klíčové zdroje jsou považovány výkazy, hlášení a auditorské zprávy. Páteř systému výkazů tvoří rozvaha a výkaz zisku a ztráty, které umožňují posouzení základního zaměření banky po stránce aktiv a pasiv a určení jejich hospodářských výsledků. Hlášení pak představují podklad pro hodnocení rizikovosti bankovního podnikání. Na závěr - auditorské zprávy, které jsou banky povinny předkládat ročně, obsahují ověření účetní závěrky, řídících a kontrolních systémů včetně systému řízení rizik externím auditorem. V možnostech České národní banky je prominutí ověření systémů nebo omezení pouze na některé jejich součásti. Nálezy auditorů jsou významným zdrojem informací o jednotlivých bankách v obdobích, kdy v nich neprobíhá kontrola na místě, která by danou oblast pokrývala. Frekvence a způsob zasílání dat do České národní banky se mezi jednotlivými segmenty trhu prozatím liší (pravidelná hlášení jsou zasílána měsíčně, periodicita zveřejňování základních ukazatelů u bank vychází ze čtvrtletní aktualizace). Česká národní banka ale v rámci integrace dohledu usiluje o jejich postupné sbližování jak po stránce obsahové, tak po stránce formy reportování. Je-li však z jakýchkoliv důvodů zapotřebí intenzivnější monitoring, bývá bankám ukládána mimořádná vykazovací povinnost. Například z důvodu nastupující celosvětové finanční krize na globálních trzích zavedla Česká národní banka od 1. října 2008 u většiny bank mimořádnou denní vykazovací povinnost obsahující pravidelné informace o: •

likvidní pozici,

•

objemu a struktuře rychle likvidních aktiv,

•

objemu depozit,

•

angažovanostech vůči skupinám zahraničních ovládajících osob,

•

instrumentech náchylnějších k riziku,

•

objemu poskytnutých úvěrů. Protože situace v oblasti likvidity i angažovanosti tuzemských bank byla poměrně

klidná a denní reporting představoval pro banky značnou zátěž, přistoupila Česká národní banka od počátku roku 2009 k týdenní periodicitě reportování, přičemž následně v říjnu 2009 byla mimořádná vykazovací povinnost pro většinu bank odvolána zcela. Od tohoto okamžiku se pozornost soustřeďovala na kvalitu úvěrových portfolií, na tvorbu dostačujících opravných položek a na odpovídající kapitál potřebný ke krytí případných ztrát. Zároveň v roce 2009

35

byly odstartovány tzv. zátěžové testy úvěrových portfolií bank. V prvním kole, které probíhalo v průběhu druhého pololetí 2009, se testování zúčastnilo 6 vybraných bank. „Podstata projektu zátěžového testování úvěrových portfolií spočívá ve zhodnocení dopadu předem definovaných scénářů vývoje ekonomiky na úvěrové portfolio jednotlivých bank, resp. celého bankovního sektoru ČR.“52 Při tomto testování se pracovalo se dvěma scénáři. Základním scénářem shodným s oficiální makroekonomickou prognózou České národní banky a nepříznivým scénářem, který uvažoval hlubší recesi. Jak v tomto prvním kole, tak v kole následujícím53 vykázaly agregované výsledky dostačující odolnost tuzemských komerčních bank vůči případnému nepříznivému ekonomickému vývoji. Základním nástrojem využívaným v rámci dohledu na dálku je čtvrtletní provádění komplexních analýz k posouzení finanční situace jednotlivých bank při zohlednění podstupovaných rizik. Poznamenané analýzy slouží jako podklad pro rozhodování o intenzitě a způsobu dohledu. Měsíčně je dále kontrolováno dodržování limitů obezřetného podnikání (například limitů úvěrové angažovanosti) a dalších obezřetnostních pravidel bank. Na měsíční bázi je rovněž vyhodnocován výstup tzv. signálních informací o vývoji jednotlivých bank, který slouží k včasnému odhalení případných negativních tendencí. Česká národní banka pro tyto účely využívá automatizovaný systém Informačního centra bankovního dohledu54, jenž kumuluje údaje ze všech výkazů a hlášení a následně generuje jednotné standardní výstupní sestavy využívané pro analytické hodnocení individuálních bank i bankovního sektoru jako celku. Kromě výše zmíněných nástrojů je pro interní účely dohledu České národní banky zpracováván dvakrát ročně rating bank, který banky rozděluje podle jejich finanční situace a kvality managementu do pěti skupin (1 – nejsilnější až 5 – nejslabší). V České republice je pro hodnocení celého bankovního systému využívána metoda CAMEL. Tento rating sleduje pět oblastí, jejichž počáteční písmena utvořila název metody: •

C – Capital adequacy (kapitálová přiměřenost) – poměr kapitálu k celkovým aktivům, včetně přepočtu podle rizikovosti, rozdělování zisku apod.

•

A – Assets quality (kvalita aktiv) – zajištění aktiv, podíl úvěrů jednomu klientovi, rezervy, opravné položky

•

M – Management – hodnotí kvalitu vedení banky, jeho důvěryhodnost, úroveň vnitřního řízení

52

Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2009 [online]. Dostupné z 53 výpočet proveden na datech k 31. 12. 2009 54 Interně vyvinutý nástroj České národní banky 36

•

E – Earnings (Výnosy) – ukazatele čistého zisku, podílu na aktivech, zisku na aktivech

•

L – Liquidity (Likvidita) – podíly aktiv a pasiv s různou dobou splatnosti, průměry těchto podílů55 Dosáhne-li banka ohodnocení vyšší než 4 body, potýká se s velmi vážnými problémy,

které většinou není schopna řešit bez zásadní cizí pomoci. Banky s výsledkem 3 až 4 body naráží na problémy, které mohou vyřešit sami, jestliže změní některé skutečnosti – navýší kapitál banky, zkvalitní řízení banky, změní akcionáře apod. Banky s ratingem 2,5 až 3 potřebují detailnější monitoring, aby nedošlo k případnému zhoršení situace. A konečně banky s výslednou hodnotou nižší než 2,5 bodu jsou označovány jako bezproblémové, které nevyžadují zvýšenou nadstandardní péči. Výsledný rating pomáhá zvolit optimální formu dohledu tak, aby byl zajištěn maximálně kvalitní a efektivní monitoring každé z bank s přihlédnutím k optimálnímu využití kapacit bankovního dohledu. Hlavní výhodou ale zároveň i nevýhodou dohledu na dálku je, že je založen na kvantitativních informacích. I když Česká národní banka dosti striktně stanovuje rozsah a náplň informací, nemá dále možnost ovlivnit kvalitu informací, neboť data jsou poskytována samotnými regulovanými subjekty. Musí se tedy spolehnout na to, že banky vykazují všechny údaje reálně a správně. Správnost zveřejněných informací je sice kontrolována v rámci dohlídek na místě a externími auditory, avšak odhalení případných nedostatků až v tomto momentě může zapříčinit neřešitelnost situace nebo řešení za cenu velmi vysokých nákladů. Dohled na dálku rovněž neumožňuje postihnout kvantitativními ukazateli všechny důležité faktory, které ovlivňují stabilitu banky a její finanční výsledky (kvalitu řídících mechanismů, systému řízení rizik, vnitřního kontrolního systému a dalších), proto je více než vhodné jej doplňovat dohlídkami na místě, které naopak podávají potřebné kvalitativní informace. Jak již bylo řečeno, dohled na dálku podporuje vytváření komplexního obrazu o finanční situaci dohlížených subjektů finančního trhu a umožňuje identifikovat potenciální nedostatky a rizika, které jsou výchozím signálem pro provedení kontroly na místě. Dohlídkami na místě se zabývá následující kapitola.

4.1.2. Dohlídky na místě Kontrolní činnost probíhající v prostorách banky označovaná jako dohlídky na místě (on site) se pomalu stává nejdůležitějším nástrojem bankovního dohledu. Tuto vážnost dohlídky získaly zejména v důsledku nutnosti posouzení systémů řízení dílčích rizik56 55 56

CAMELS ratings [online]. Dostupné z především kreditního rizika a tržních rizik 37

v bankách. Protože údaje využívané při dohledu na dálku poskytují samotné banky, je nezbytné ověřit věrnost a poctivost vykazovaných dat vůči České národní bance dohlídkami na místě. V této souvislosti posuzuje Česká národní banka již zmíněnou funkčnost systémů sestavování reportů. Dohlídky na místě jsou vykonávány dle platné legislativy57 pracovníky České národní banky, přičemž jednotlivé kontroly mohou být zaměřeny pouze na vybrané části relevantních aktivit nebo mohou být prováděny komplexně. Členové kontrolních týmů jsou vždy vybíráni tak, aby jejich profesní profil odpovídal zaměření dané kontroly. Za přípravu, průběh a vyhodnocení dohlídky je zodpovědný gestor, který je jmenován pro každou kontrolovanou oblast. Při sestavování týmu je třeba vzít do úvahy velikost banky a její aktuální situaci, zjištění vyplývající z dohledu na dálku, rizikový profil banky, nálezy z předcházejících dohlídek, existenci speciálních produktů a další. Příprava dohlídky obsahuje sběr všech dostupných informací o situaci banky, rozbor finanční situace a organizační struktury banky. Zdrojem informací se stávají výkazy odeslané do České národní banky v rámci dohledu na dálku, výroční zprávy, obchodní plán banky, zápisy z předchozích návštěv a kontrol. Před vlastním zahájením dohlídky je nezbytné s bankou dojednat její konkrétní průběh. V této etapě je banka seznámena s rozsahem kontroly, konkretizuje se organizační zabezpečení včetně časového harmonogramu, vybavení místnosti kontrolního týmu. Následná dohlídka na místě zahrnuje samotnou kontrolní činnost týmu a pohovory s managementem a zaměstnanci banky. Této části se již neúčastní celý tým, je však nezbytné dodržovat zásadu „čtyř očí“ – vždy musí být přítomni alespoň dvě osoby z České národní banky. Po ukončení dohlídky v bance vypracuje Česká národní banka dokument „Protokol z dohlídky na místě“, který následně předá kontrolované bance. Dokument klasifikuje činnost banky a jejich systémů z hlediska obezřetnosti a dodržování zákonů a opatření České národní banky. Dále pak popisuje zjištěné skutečnosti s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny. Od roku 2005 přikládá Česká národní banka také hodnocení jednotlivých kontrolovaných oblastí. Všeobecně se dá říci, že dohlídky jsou využívány k58: •

nezávislému ověření existence odpovídající správy a řízení společnosti (včetně vnitřního řídících a kontrolních systémů) v jednotlivých bankách;

57

Do svých postupů zapracovává Česká národní banka dokumenty Evropské komise, dalších příslušných pracovních orgánů Evropské unie a Basilejského výboru pro bankovní dohled. 58 Basilejské základní principy efektivního bankovního dohledu (v rozsahu Metodiky) [online]. Dostupné z 38

•

ověření, zda informace poskytované bankami jsou spolehlivé;

•

k posouzení postupů bank při stanovování ratingů klientů, postupů bank při oceňování zajištění

•

získání dodatečných informací o bance a s ní spojených společnostech, které jsou zapotřebí ke zhodnocení stavu banky, posouzení významných rizik a ke stanovení nezbytných nápravných opatření a dalších kroků, včetně posílení dohledu na dálku, a

•

sledování reakce banky na problémy zjištěné orgánem dohledu. Konkrétně lze pak vyjmenovat následující oblasti, na které bývají kontroly zaměřeny:

likviditu, řízení úvěrového rizika, compliance, interní audit, řízení operačního rizika, na informační systémy a technologie a systémy vykazování pro účely regulace, na předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti, přidělení pravomocí příslušným útvarům a pracovníkům banky.

4.2. Porušování pravidel a vyvozování důsledků „Banky jsou povinny provádět své obchody obezřetně, tj. způsobem, který nepoškozuje zájmy vkladatelů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky, dodržovat podmínky stanovené licencí a právními předpisy, včetně opatření vydaných ČNB.“59 Případné nedostatky v činnosti bank jsou řešeny tak, aby při použití přiměřených prostředků došlo k nápravě a dosažení požadovaného stavu. U méně závažných nedostatků je banka vyzvána, aby České národní bance sama sdělila, jakým způsobem a v jakém časovém horizontu odstraní daná pochybení.

4.2.1. Opatření k nápravě Dojde-li k zjištění závažnějších rozporů s právními předpisy či pravidly obezřetného podnikání, je Česká národní banka dle § 26 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách oprávněna uložit následující opatření k nápravě: •

změnit licenci vyloučením nebo omezením některých činností v ní uvedených,

•

nařídit mimořádný audit na náklady banky nebo pobočky zahraniční banky,

•

zavést nucenou správu,

•

uložit pokutu do 50 000 000 Kč,

59

Opatření k nápravě [online]. Dostupné z 39

•

snížit základní kapitál banky za účelem úhrady ztráty o částku odpovídající ztrátě po jejím zúčtování s rezervními a dalšími fondy za předpokladu, že ztráta přesahuje 20 % vlastního kapitálu banky,

•

zakázat nebo omezit provádění operací s osobami, které jsou spjaty úzkým propojením s bankou nebo které jsou součástí stejného konsolidačního celku jako banka nebo mají k bance zvláštní vztah,

•

požadovat zvýšení kapitálu, zejména pokud má banka neúčinné uspořádání, strategie, postupy nebo mechanismy,

•

požadovat zvýšení likvidních prostředků banky nebo pobočky zahraniční banky alespoň na výši stanovenou Českou národní bankou.

4.2.2. Opatření obecné povahy Nastane-li snad taková situace, kdy by mohla být ohrožena nebo dokonce již byla narušena stabilita bankovního systému, vydá Česká národní banka tzv. opatření obecné povahy, kterým: •

stanoví dočasnou výjimku z dodržování běžných povinností týkajících se např. uveřejňování informací, kapitálové přiměřenosti a dalších,

•

dočasně zakáže nebo omezí některé povolené činnosti anebo provedení některých obchodů případně převodů finančních prostředků,

•

určí odlišně od zákona nebo jiného právního předpisu lhůty a periodicitu pro plnění informačních povinností banky.60

4.2.3. Správní delikty Poruší-li banka při plnění informační povinnosti požadavek předložit informaci nebo jeli tato informace opakovaně neúplná či nesprávná, dopustí se správního deliktu, za který jí může být udělena pokuta až do výše 1 000 000 Kč. Při určení výměry pokuty přihlíží Česká národní banka k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. V ojedinělých případech blíže specifikovaných v kapitole Odnětí licence může porušování pravidel vést až k odnětí licence.

60

§ 26bb zákona č. 21/1992 Sb., o bankách 40

5. V ÝVOJ REGULACE A DOHLEDU V ČR 5.1. Regulace a dohled v České republice v letech 1989 – 2005 V roce zásadních společensko-ekonomických změn, tj. roku 1989, si řada ekonomů, ale i politiků uvědomila, že pro vývoj ekonomiky bude nezbytná podpora, doprovázená ochranou, finančních investic, která se nemohla obejít bez vybudování důvěryhodného kapitálového trhu. Přechod z jednostupňového na dvojstupňový bankovní systém si vyžádal změnu nejen institucionálního, ale i legislativního rámce. Pravidla regulace byla inspirována principy vyspělých tržních ekonomik61, avšak jejich uspíšená implementace byla příčinou záhy odhalených nedostatků. Proto je první polovina 90. let charakteristická jako období vzniku a úprav nezbytné legislativy. Bankovním dohledem byla zpočátku pověřena v oblasti emise peněz, řízení peněžního oběhu, platebního a zúčtovacího styku Státní banka československá. Dohled v tomto raném období však neřešil otázky jako systémové snižování rizika, zajištění bezpečnosti a stability bankovního sektoru. Proto v první polovině roku 1991 vzniklo v organizační struktuře SBČS samostatné oddělení, jenž mělo připravit podmínky rozvoje instituce dohledu nad bankami. Během druhé poloviny 90. let vykrystalizovalo institucionální uspořádání regulace a dohledu, kdy kompetence byly dle jednotlivých sektorů finančního trhu rozděleny do čtyř úřadů: •

Česká národní banka – vykonávala dohled nad bankami a devizový dohled (např. nad směnárnami),

•

Komise pro cenné papíry – zajišťovala dohled nad kapitálovým trhem (obchodníky s cennými papíry), nad kolektivním investováním (investiční společnosti a investiční fondy), nad penzijními fondy,

•

Ministerstvo financí České republiky – obstarávalo dohled nad pojišťovnami a penzijními fondy,

•

Úřad pro dohled nad družstevními záložnami – prováděl státní dozor nad spořitelními a úvěrovými družstvy. Vzájemné vazby mezi institucemi regulace a jednotlivými segmenty finančního trhu

znázorňuje následující schéma:

61

V té době ve světě již od roku 1988 platil systém pro měření kapitálu bank známý jako Basel Capital Accord (později označovaný jako BASEL I.), který poskytuje standard pro minimální kapitálovou přiměřenost bank. 41

Mašindová, V.: Institucionální uspořádání regulace a dohledu nad finančním trhem v České republice z pohledu ČNB, Sborník z mezinárodní konference Regulace a dozor nad finančními trhy, VŠFS a Bankovní akademie, 2003

Jako reakce na propojování jednotlivých sektorů a na potřebu rozvoje dohledu na konsolidovaném základě byla mezi ČNB, MF ČR a KCP podepsána na počátku roku 2003 novelizující dohoda o vzájemné spolupráci, která upravovala povinnost vzájemné výměny informací, koordinaci činností úřadů a součinnost při tvorbě legislativy. Již v této době byla však čím dál častěji diskutována eventualita sjednocení dohledu do jediné instituce.

5.2. Integrace dohledu Závažným problémem ve sledované oblasti, byla integrace regulace a dozoru nad finančními trhy. Objektivní změny (rozšiřování nových nástrojů a služeb, růst přeshraničních finančních toků, vznik finančních konglomerátů, atd.), ke kterým v tržních ekonomikách dochází, vyžadují vždy i odpovídající zásahy v systému regulace a dozoru. Dalším z faktorů, který nahrává integraci dohledu, je potřeba uplatňovat konsistentní politiku regulace a dohledu vůči různým odvětvím finančního zprostředkování. Rovněž úspory z rozsahu související s využíváním jednoho podpůrného systému služeb (řízení lidských zdrojů, správa budov, informační systém) mohou být přínosem integrovaného dohledu.62 Protože ani Česká republika nechtěla zaostat za celosvětově osvědčeným trendem, který byl odhalen především vstupem České republiky do EU, přijala v květnu 2004 vláda České republiky usnesení o koncepci integrovaného státního dozoru nad finančním trhem. 62

Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu v Evropské unii a úloha bank Evropského systému centrálních bank ve finanční regulaci a dohledu [online]. Dostupné z 42

Pozměňovací návrh zákona o sjednocení dohledu nad finančním trhem, jenž upustil od postupné integrace, nabyl účinnosti k 1. 4. 2006 jako zákon 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem. Příčiny změny původního rozhodnutí, shrnul guvernér ČNB Zdeněk Tůma slovy: „Jedná se efektivnější cestu, která ušetří náklady na technické, organizační a institucionální zabezpečení procesu integrace a zároveň pozitivní efekty, které se od integrace očekávají, se projeví mnohem dříve.“63 V době, kdy se rozhodovalo, zda regulaci přesunout do centrální banky nebo mimo ni, zvítězily následující argumenty64: •

80 % spravovaných aktiv obhospodařují banky, na které dohlíží ČNB,

•

lze využít stávající technické a informační zázemí ČNB,

•

ČNB má kompetence v oblasti správních řízení,

•

Ministr financí se může účastnit jednání bankovní rady a guvernér jednání vlády. Proti tomuto rozhodnutí se zásadně ohradila i Komise pro cenné papíry ve své tiskové

zprávě z 11. 8. 2005 a dále v materiálech: „Institucionální uspořádání dozoru – hlavní faktory“ a „Alternativy uspořádání integrovaného dozoru v ČR“. Nic však na rozhodnutí vlády nezměnila. Česká národní banka jako integrovaný regulátor od tohoto okamžiku nesla odpovědnost jak za finanční regulaci, tak i za vlastní dohled nad podnikáním regulovaných finančních institucí. Prvně zmíněná kompetence zmocňuje ČNB vydávat na základě příslušných zákonů podzákonné právní předpisy, kterými vymezí detailní pravidla obezřetného podnikání finančních institucí, přičemž primární legislativa nadále zůstává v gesci Ministerstva financí. Druhá kompetence zahrnuje licencování, vykonávání dohledu na dálku, dohlídek na místě a ukládání nápravných opatření.65 Mezi jednu z prvních významných oblastí, které se ČNB od počátku začala věnovat, bylo prověřování připravovaných pokročilých přístupů k výpočtu kapitálových požadavků vyplývajících z Basel II. Integraci dohledových činností do ČNB následovalo v roce 2007 intenzivní sbližování postupů při výkonu dohledu nad subjekty finančního trhu, racionalizace informačních povinností a zejména příprava na přechod k novému uspořádání dohledu (při výkonu dohledu začal být od 1. 1. 2008 používán funkcionální model jakožto pokračující fáze integrace dohledových útvarů ČNB). 63

TŮMA, Z. K integraci dohledu nad finančním trhem v ČNB. Bankovnictví, leden 2006, č. 1, s. 1 ERBENOVÁ, M. Polemika. Právo, 3. 11. 2005, s. 15 65 Bankovní dohled 2005 [online]. Dostupné z 64

43

Vývojová tendence současného finančního trhu, prosazující se globalizace a internacionalizace budou v budoucnosti bezpochyby směřovat i ke složitějším formám a způsobům integrace regulace a dozoru nad finančními trhy, což koneckonců dosvědčují i nedávno vzniklé nadnárodní regulatorní orgány (European Banking Authority - EBA, European Securities and Markets Authority - ESMA, European Insurance and Occupational Pensions Authority - EIOPA).

5.3. Dopady finanční krize Průběh roku 2007 je spojován se začínající krizí na americkém trhu hypoték, jenž se dále přenesla do krize likvidity na mezibankovních trzích. Krachy prvních investičních bank Lehman Brothers a Bear Stearns následně vyvolaly nedůvěru ve finanční instituce66, které v této fázi vývoje již musely čelit nejen ohrožené banky, ale i banky centrální, vlády a dohledové instituce. V ČR se dopady výkyvů světových trhů projevily jen zprostředkovaně a byly zanedbatelné, což bylo důsledkem toho, že tuzemské finanční instituce se minimálně angažovaly na trzích strukturovaných investičních nástrojů a finanční sektor byl vysoce likvidní.67 Uvedené tvrzení dokládá i závěrečná Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008: „Bankovní sektor ČR nebyl v roce 2008 přímo ohrožen turbulencemi na světových finančních trzích a v bilancích tuzemských bank je objem rizikových aktiv velmi nízký. Sektor byl i v roce 2008 vysoce ziskový, vykázal čistý zisk přes 45 miliard korun, což bylo téměř na úrovni roku 2007.“68 Přesto ČNB jako preventivní krok k zajištění dostatečné likvidity uložila bankám v druhé polovině roku 2008 vykazovací povinnost na denní bázi, při které sledovala zejména likvidní pozici, objem a strukturu rychle likvidních aktiv, objem depozit, objem poskytnutých úvěrů, angažovanost vůči skupinám zahraničních ovládajících osob. V této oblasti banky nevykazovaly žádné indicie, které by mohly vést ke znepokojení a tak vlastní výkon dohledu pokračoval v následujících letech standardně, tj. kombinací průběžného dohledu na dálku a dohlídkami na místě.

66

např. problémy investiční banky Bear Stearns s jejími zajištěnými fondy vyvolaly takovou paniku, že její klienti vybrali během dvou dnů své vklady v hodnotě 17 mld. USD, což si vyžádalo pomoc ve formě navýšení likvidity americkou Federální rezervní bankou 67 PAVLÁT, V.; KUBÍČEK A. Regulace a dohled nad finančními trhy. 2. přepracované vyd. Praha : VŠFS, o.p.s., 2010, s. 192, 193 68 Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008 [online]. Dostupné z 44

Významný milník regulace v ČR představovalo zavedení nových pravidel pro stanovení minimální výše kapitálu (tzv. Basel II). Povinnost všech regulovaných subjektů aplikovat Basel II do roku 2008 umožnily zákon č. 120/2007 Sb., o změně zákonů v souvislosti se stanovením kapitálových požadavků na banky, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníky s cennými papíry a na instituce elektronických peněz a vyhláška ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry.

5.3.1. Lamfalussyho proces – směrnice MiFID Situace na světových trzích vyvolala řadu otázek a analýz, které měly pomoci v odpovědi na příčiny krize, její prudkosti a nezbytnosti vytvořit takové předpoklady, aby se krize neopakovala. Jednou z reakcí EU bylo vypracování tzv. MiFID (Maket in Financial Instruments Directive), který představuje významný kvalitativní posun ve vývoji regulace a dohledu nad finančními nástroji. Směrnice z podstatné části navázala na závěry tzv. Lamfalussyho procesu. Pracovní skupina, výkonná pod vedením Alexandra Lamfalussyho od roku 2000, doporučila již v roce 2001 posílit integrační funkci institucionální infrastruktury finančních trhů na úrovni EU. V ČR nabyla příslušná novela zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu účinnosti až 1. července 2008. Předmětem novelizace bylo zapracování příslušných předpisů Evropských společenství69, návaznost na jejich přímo použitelné předpisy – úprava poskytování služeb v oblasti trhu s investičními nástroji, ochrana trhu a investorů a veřejná nabídka cenných papírů. Směrnice zcela mění dosavadní chápání finančního investora a jeho vztahu k poskytovateli finančních služeb. Nově byla definována kategorie „Profesionální zákazník“. Rozlišení profesionální/neprofesionální zákazník investorovi zajišťuje, že mu finanční zprostředkovatel bude nabízet pouze služby, které odpovídají investorově odborné znalosti a zkušenosti v oblasti investic. Služba zároveň musí korespondovat s finančním zázemím investora tak, aby podstupoval související investiční rizika odpovídající jeho investičním cílům.70

69

prováděcí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích investičních nástrojů, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/31/ES 70 Zákon o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 120/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 29/2008 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb. 45

Dále významně rozšiřuje paletu regulovaných investičních nástrojů a služeb o podrobněji definované finanční i komoditní deriváty. Směrnice se tak snaží reflektovat vývoj finančních trhů, nezapomíná však na nezbytnost regulace nových instrumentů. Části zaměřené na komunikaci se zákazníky, informování zákazníků, vyžadování informací od zákazníků, informace o pokynech a stavu majetku zákazníka, informace o úvěrovém hodnocení zdůrazňují, že jednání má být kvalifikované, čestné, spravedlivé a v nejlepším zájmu zákazníků. Záměrem celého oddílu je dosáhnout informovanosti zákazníka o všech podstatných rizicích, která mohou být s investicí spojena.

5.3.2. Larosierova zpráva Další z reakcí EU, kterou finanční krize v říjnu 2008 vyvolala, bylo vytvoření osmičlenné skupiny pod vedením bývalého šéfa Mezinárodního měnového fondu Jacquese de Larosiera.71 Její členové měli identifikovat příčiny finanční krize a následně navrhnout změny vedoucí ke zdokonalení evropského systému dohledu, které by zabránily „zemětřesení“ bankovního trhu v budoucnosti. Závěrečná zpráva předložená 25. února 2009 upozornila na nedostatky dohledu na makroúrovni, na nedostatečnou přeshraniční spolupráci národních orgánů dohledu, na pochybení ratingových agentur nebo na neefektivní systém včasného varování. Jako doporučení ze zprávy vyplynulo vytvořit celoevropskou síť orgánů finančního dohledu a krizového managementu. Závěry komise však vzbudily odpor v řadách národních regulátorů, kteří se bránily zavedení nového regulatorního patra a vyzývaly k vylepšení stávající národní struktury. Guvernér ČNB M. Singer se k tomuto vyjádřil kriticky: "Místo přesného definování a pojmenování příčin krize se vytváří zdání, že nadnárodní forma dohledu a regulace je zárukou proti opakování krize v budoucnu."72 V květnu 2009 představila Evropská komise návrh budoucí podoby evropského systému finanční regulace a dohledu, jenž byl následně v červnu Radou ECOFIN a Evropskou radou přijat. Předkládaný návrh doporučuje vznik dvou nových úřadů. Kromě již zmíněné celoevropské sítě orgánů finančního dohledu (ESFS - European System of Financial Supervisors), rovněž Evropské rady pro systémová rizika (ESRC - European Systemic Risk Council) s úkolem posuzovat rizika globálně pro celý finanční systém. Regulace a dohled

zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 156/2010 a zákona č. 160/2010 Sb. 71 Vyšla dlouho očekávaná zpráva EK o finančním dohledu [online]. Dostupné z 72 Nový guvernér ČNB: Krize ještě neskončila [online]. Dostupné z 46

měly být postaveny na dvou hlavních pilířích zaměřených na regulaci obezřetného podnikání na makro a mikro úrovni.

5.3.3. Národní ekonomická rada vlády Světová finanční a hospodářská krize podnítila vznik podobné komise i v ČR, a tak dne 8. ledna 2009 představil bývalý premiér Mirek Topolánek desetičlennou skupinu označovanou jako Národní ekonomická rada vlády neboli NERV. Specialisté z řad ekonomů, akademické sféry, ale i lidé spojení s českým byznysem, bankovním a finančním sektorem měli za úkol nalézt opatření vedoucích k udržení a akceleraci ekonomického růstu, analyzování rizik a možných dopadů krize na ČR, a navrhování možných kroků k jejich zmírnění.73 Předložením „Závěrečné zprávy NERV“ ukončil tento poradní orgán vlády České republiky dne 14. září 2009 svou činnost. Zpráva kromě popisu příčin finanční krize obsahovala i deskripci problémových okruhů hospodářské politiky ČR, ale nezaměřovala se na regulaci finančních institucí v ČR, neboť v době krize český bankovní sektor nevykazoval ani náznaky nestability.

5.4. Předpoklad vývoje regulace v nejbližších letech V současném dynamicky se rozvíjejícím světě, který s sebou může přinést nové a nové komplikace, nesmí regulace a dohled zaostávat za vývojem finančních trhů. Zda-li dosáhnout požadované vyrovnanosti regulace, kde na jedné straně je sledován zájem ochrany investorů a kde na straně druhé stojí snaha o budování efektivních finančních trhů, zpřísněním regulace, její globalizací nebo vývojem dosavadních pravidel, toť otázku. Z vývoje posledních měsíců je však patrné, že alespoň regulace v EU se bude odvíjet směrem, který bude usilovat o postupnou nadnárodní regulaci finančních trhů. Výše zmíněná slova dokládají nově vzniklé orgány s pravomocemi k vydávání závazných technických standardů74, které jsem zmiňoval již v předcházejících kapitolách European Banking Authority - EBA, European Securities and Markets Authority - ESMA, European Insurance and Occupational Pensions Authority – EIOPA. Významná míra dopadů finanční krize je rovněž přičítána ratingovým agenturám. Proto se od roku 2008 intenzivně debatovalo i jednotné registraci ratingových agentur. Výsledek 73

Národní ekonomická rada vlády [online]. Dostupné z 74 představují soubor pravidel k zajištění harmonizované aplikace právních předpisů a ve svém důsledku také zajistit stejné podmínky pro poskytovatele finančních služeb, ochranu trhu a spotřebitele napříč EU 47

jednání představuje nařízení schválené v dubnu 2009 Evropským parlamentem. V období od 7. června 2010 do 7. září 2010 mohly existující ratingové agentury podávat žádosti o registraci k orgánům dohledu. Aby se ČNB mohla stát příslušným orgánem dohledu nad CRA (právnickými osobami se sídlem v ČR), musela být změněna primární legislativa – novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu byla schválena v prosinci 2009. Od 7. prosince 2010 pak musí vyjmenované regulované osoby finančního trhu používat pro regulatorní účely pouze ratingy emitované ratingovými agenturami se sídlem v EU a registrovanými podle daného nařízení.75 Otázkou zůstává, zda tento krok bude do budoucna v něčem přínosný, neboť regulace ratingových agentur existovala v USA již od roku 2006 a úvěrové krizi přesto nezabránila. Všechny tyto již realizované kroky, tj. vznik konkrétních institucí, utvrzují v úsilí EU o globální regulaci, což ostatně dokládají i výroky předsedy Evropské komise J. M. Barrosa, který na summitu 43 zemí Asie a Evropy v Pekingu řekl: „Trhy jsou globální a národní dohled už nadále nedává žádný smysl.“76 Osobně bohužel nemohu s jeho slovy souhlasit. Myslím si, že i vzhledem k neznalosti jednotlivých národních specifik těchto nově vzniklých orgánů nelze úlohu národních regulátorů opomenout, neboť by tím mohlo dojít k ohrožení nalezení nejvhodnějších řešení. Samozřejmě, že regulaci finančních trhů je potřebné regulovat, že je žádané usilovat o harmonizaci legislativy, a zároveň je nezbytné nad touto regulací a její objektivitou dohlížet, což by dle mého skromného názoru měla být funkce nadnárodních subjektů. Nově vzniklé orgány by však neměly a snad ani nebudou moci usilovat o převzetí pravomocí regulátorů jednotlivých států. Já bych se spíše do regulace snažil prosadit filozofii, která by zvyšovala výkonnost a efektivitu regulace a dohledu, aniž by došlo ke zvýšení jejího rozsahu. Osobně si také myslím, že zvýšená pozornost by měla být věnována „produktové“ regulaci, jejímž úkolem by bylo sledovat vstup nových produktů na finanční trh ba dokonce jejich zákaz, aby se zabránilo kontaminaci trhů dalšími toxickými aktivy.

5.4.1. Basel III Protože krize v letech 2008-2010 odhalila některé nedostatky Baselu II. především v podcenění rizika likvidity, rizik státních dluhů a finančních derivátů a v uznávání některých 75

Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2009 [online]. Dostupné z 76 Barroso: Národní dohled nedává smysl, krizi musíme řešit účinnějšími opatřeními [online]. Dostupné z 48

druhů zajištění pro snížení kapitálu, vznikla dohoda Basel III, jejímž cílem je posílení odolnosti bankovního sektoru vůči finančním krizím a posílení preventivního působení regulace a dohledu v podmínkách globalizace. Konkrétně má pak nová dohoda zajistit schopnost bankovního sektoru absorbovat šoky, nikoliv je přenášet, vznikající z finančních a ekonomických otřesů. V dohodě se rovněž usiluje o posílení transparentnosti bankovního sektoru a zpřístupňování informací a o zlepšení řízení rizik.77 Basel III upravuje tyto oblasti: •

kapitál a ukazatele kapitálové přiměřenosti – nadále zvyšuje kvalitu kapitálu s důrazem na vlastní kapitál, který je schopen absorbovat riziko. Kapitálová přiměřenost z 8 % na 10,5 % (včetně bezpečnostního polštáře),

•

procykličnost - podpora tvorby opravných položek založených na odhadu očekávaných ztrát dle návrhu IASB1 a vytváření kapitálových polštářů (buffers) v dobrých časech nad rámec minimální kapitálové přiměřenosti,

•

externí rating – potlačuje význam externích ratingů a posílit postavení interních modelů,

•

riziko protistrany – s cílem snížit riziko protistrany vyplývající z derivátových obchodů,

•

pákový poměr - s cílem omezit míru (narůstání) využívání cizích prostředků v bankovním sektoru k financování expozic,

•

posílení likvidity - zavedením dvou ukazatelů pro výpočet minimálního likvidního polštáře, který by měly banky průběžně udržovat, a dalších několika nástrojů pro sledování a posuzování rizika likvidity. Dle slov viceguvernéra ČNB Vladimíra Tomšíka předběžné odhady naznačují, že

celkově by sektor měl nová pravidla splňovat, problémy však mohou nastat u některých bank. Monika Laušmanová z České spořitelny k tomuto dodává: „Podstatným faktorem je však dopad nové regulace na mateřské banky v zahraničí, který může pak sekundárně ovlivnit bankovní sektor v ČR (skupinové řízení kapitálu, likvidity a rizik).“78 Určitě podstatnou informací v souvislosti s implementací Basel III představuje předpokládaný časový harmonogram, který vymezuje časový náběh postupně od roku 2013 až do roku 2019.

77

Basel III: dopad do českého finančního sektoru [online]. Dostupné z 78 Basel III Požadavky nové regulace a její dopad na bankovní sektor [online]. Dostupné z 49

Z ÁVĚR Regulace a dohled v ČR zahrnuje celou řadu subjektů počínaje od bank, družstevních záložen, pojišťoven, obchodníků s cennými papíry, investičních společností, fondů kolektivního investování až po penzijní fondy. Pozornost této bakalářské práce byla věnována především bankovnímu sektoru. Cílem práce nebylo podat hlubší analýzu regulace a dohledu v ČR, ale popsat základní procesy a fakta, které regulaci a dohled v ČR charakterizují. Věřím, že po přečtení této bakalářské práce, není pochyb o tom, zda je regulace skutečně nezbytná. Proto otázkou dnešních dnů již není „proč?“, ale „jak?“ regulovat. Jak přistupovat k regulaci v budoucnosti? Zpřísněním, zkvalitňováním nebo integrací dohledu? Zkušenosti z uplynulých let, které byly prokazatelně ovlivněny celosvětovou finanční krizí, odhalily potřebu změny v systému regulace a následně nasměřovaly regulaci směrem ke globalizaci. Domnívám se, že pravidla by měla být stejná pro všechny účastníky mezinárodních finančních trhů, proto se ke globalizaci regulace v rámci EU přikláním, avšak pouze v legislativní oblasti s ponecháním pravomocí v rukou jednotlivých národních regulátorů. Rovněž souhlasím s tendencí podpory vzájemné spolupráce a výměny informací mezi jednotlivými národními dozorujícími orgány. Zjednodušení předávání informací na mezinárodní úrovni je nepochybně věc žádaná, nesmí se však zapomenout, že předpoklad úspěchu představuje sběr na národní úrovni. Budou-li primárně získaná data nekvalitní nebo nedostačující, pak by jejich další využití mohlo být zavádějící či dokonce nemožné. Vzhledem k rozlišnostem v jednotlivých národních prostředích pochybuji, že tuto kvalitu by dokázaly eventuální nadnárodní orgány zajistit. Zároveň si nemyslím, že zvyšující se nebo jiným způsobem organizovaná regulace (narážím na již zmíněné nadnárodní regulátory) je správnou cestou, kterou bychom se měli vydat nebo která by dokonce mohla zabránit opakování současné finanční krize. V tomto směru dávám za pravdu guvernérovi ČNB M. Singerovi, který pro list Wall Street Journal řekl: "Nesouhlasíme s tím, že krizi způsobil nedostatek mezinárodní regulace. Viníky jsou státní orgány, například ty v USA a Velké Británii, které selhaly v dohledu nad finančním sektorem."79 Já bych se spíše pokusil do regulace a dohledu zapracovat filozofii, která by vycházela ze snahy zlepšit výkonnost a efektivitu regulace, aniž by byl zvýšen její rozsah. Za efektivní regulaci pak považuji tu, která by obsahovala mechanismy podněcující banky

79

Singer varoval před regulací bank, bojí se přílišného vlivu politiků [online]. Dostupné z 50

k vytváření kapitálu v „dobrých časech“ a umožňující jeho použití v dobách horších. Pouze taková regulace může povzbudit jak plynulý rozvoj finančních trhů, tak i jejich stabilitu. Při vyhotovení bakalářské práce jsem použil běžně dostupnou literaturu, které však pro zájemce o oblast regulace a dohledu bank, vzhledem k její neaktuálnosti, není bohužel dostatek. Čerpal jsem proto zejména z internetových stránek. Současně jsem využíval celou řadu platných právních předpisů. Jestliže bych měl označit stěžejní část práce, byla by to závěrečná kapitola zabývající se vývojem regulace od roku 1989 de facto až po rok 2018, ve které zároveň spatřuji hlavní přínos této práce.

51

Seznam použité literatury

Monografie: [1] BABOUČEK, I. a kol. Regulace činnosti bank. Praha : BIVŠ, 2005. ISBN 80-7265-071-8 [2] PAVLÁT, V.; KUBÍČEK A. Regulace a dohled nad finančními trhy. 2. přepracované vyd. Praha : VŠFS, o.p.s., 2010. ISBN 978-80-7408-036-4 [3] REVENDA, Z. Centrální bankovnictví. Praha : Management Press, 2001. ISBN 80-7261-051-1 [4] REVENDA, Z. a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha : Management Press, 2004. ISBN 80-7261-031-7 [5] VESELÁ, J. Investování na kapitálových trzích. Praha : ASPI, 2007. ISBN 80-7357-297-4

Internetové články: [1] Poslání České národní banky při dohledu nad finančním trhem České republiky [online]. Dostupné z [2] Jednotná bankovní licence v bankovním sektoru [online]. Dostupné z [3] Evropská komise chce jít v ochraně vkladů ještě dál [online]. Dostupné z [4] Dobré hospodaření Fondu pojištění vkladů [online]. Dostupné z [5] Základní informace FPV [online]. Dostupné z [6] Uveřejňování informací [online]. Dostupné z [7] Pravidla obezřetného podnikání [online]. Dostupné z [8] BASEL II [online]. Dostupné z [9] BASEL II [online]. Dostupné z <www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/BaselII_final_cj.pdf > [10] Finanční systém zůstává silný, ale čelí rizikům z doznívající krize [online]. Dostupné z [11] Likvidita [online]. Dostupné z [12] Metody bankovního dohledu [online]. Dostupné z 52

[13] Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2009 [online]. Dostupné z [14] CAMELS ratings [online]. Dostupné z [15] Basilejské základní principy efektivního bankovního dohledu (v rozsahu Metodiky) [online]. Dostupné z [16] Opatření k nápravě [online]. Dostupné z [17] Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu v Evropské unii a úloha bank Evropského systému centrálních bank ve finanční regulaci a dohledu [online]. Dostupné z [18] Bankovní dohled 2005 [online]. Dostupné z [19] Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008 [online]. Dostupné z [20] Vyšla dlouho očekávaná zpráva EK o finančním dohledu [online]. Dostupné z [21] Nový guvernér ČNB: Krize ještě neskončila [online]. Dostupné z [22] Barroso: Národní dohled nedává smysl, krizi musíme řešit účinnějšími opatřeními [online]. Dostupné z [23] Basel III: dopad do českého finančního sektoru [online]. Dostupné z [24] Basel III Požadavky nové regulace a její dopad na bankovní sektor [online]. Dostupné z [25] Singer varoval před regulací bank, bojí se přílišného vlivu politiků [online]. Dostupné z

53

Právní předpisy: [1] Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance [2] Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách [3] Zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem [4] Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu [5] Vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry [6] Vyhláška č. 233/2009 Sb., o žádostech, schvalování osob a způsobu prokazování odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušenosti osob a o minimální výši finančních zdrojů poskytovaných pobočce zahraniční banky [7] Vyhláška č. 380/2010 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry [8] prováděcí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích investičních nástrojů, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/31/ES

Periodika: [1] TŮMA, Z. K integraci dohledu nad finančním trhem v ČNB. Bankovnictví, leden 2006, č. 1, s. 1 [2] ERBENOVÁ, M. Polemika. Právo, 3. 11. 2005, s. 15

54