MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her
Základní bruslařský výcvik pro děti ve věku od 5 do 8 let
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Mgr. Jiří Nykodým, Ph.D.
Monika Starcová 3. roč. TVSK
Brno, 2009
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla uložena v knihovně Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity.
V Brně dne 6. dubna 2009 ----------------------------Monika Starcová
2
Poděkování
Ráda bych poděkovala panu Mgr. Jiřímu Nykodýmovi, Ph.D. za jeho cenné rady a za odborné vedení při vypracovávání této bakalářské práce.
3
OBSAH
ÚVOD…………………...………………………………………………………...6
1. CÍL A ÚKOLY PRÁCE………………………………………………………7
2. HISTORICKÝ VÝVOJ BRUSLENÍ A KRASOBRUSLENÍ………………8 2.1 Historie a vznik bruslení………………………………………………….8 2.2 Historie bruslení a krasobruslení ve světě………………………………..9 2.3 Historie bruslení a krasobruslení u nás…………………………………..10
3. DEFINICE KRASOBRUSLENÍ……………………………………………..13
4. ZÁSADY ORGANIZACE BRUSLAŘSKÉHO VÝCVIKU………………..15 4.1 Základní krasobruslařské vybavení……………………………………….16 5. ZÁKLADNÍ DIDAKTICKÁ ŘADA BRUSLENÍ…………………………...18 5.1 Příprava mimo ledovou plochu……………………………………………..18 5.2 Výcvik na ledě………………………………………………………………19 5.2.1 První kroky na ledě…………………………………………………..19 5.2.2 Jízda vpřed…………………………………………………………...19 5.2.3 Vyjíždění zatáček na obou bruslích………………………………….23 5.2.4 Zastavení přívratem a smykem………………………………………24 5.2.5 Cvičení rovnováhy…………………………………………………...26 5.2.6 Překládání vpřed……………………………………………………..28 5.2.7 Jízda vzad…………………………………………………………….30 5.2.8 Překládání vzad………………………………………………………33 5.2.9 Obraty………………………………………………………………..34 5.2.10 Cvičení obratnosti…………………………………………………...37 5.2.11 Jízda ve váze………………………………………………………...38 5.2.12 Oblouky……………………………………………………………..39
4
5.3 Pohybové hry na ledě……………………………………………………...39
ZÁVĚR………………………………………………………………………….46
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY…………………………………………47
RESUMÉ
5
Úvod Krasobruslení patří k nejnáročnějším sportům, které se vyznačují vysokou mírou všestrannosti. Tento sport vyžaduje opravdu vše – obratnost, rychlost, sílu, vytrvalost, psychickou odolnost, cit pro rytmus a vyjádření hudby pohybem, umět navázat kontakt s rozhodčími a s publikem, předvést nejen technicky zvládnuté prvky, ale zanechat i estetický dojem (k tomu přispívá i krasobruslařský kostým), umění předvést všechen krasobruslařský um v několika málo minutách vyměřených pro skladbu, dokázat se i po případném pádu rychle zkoncentrovat a úspěšně jízdu dokončit.
Ve své práci jsem se zaměřila na základní bruslařský trénink dle didaktické řady pro děti ve věku od 5 do 8 let. TJ Stadion Brno provádí každoročně na podzim a na jaře kurzy bruslení pro děti tohoto věku. Již několik let v těchto kurzech aktivně působím jako instruktorka bruslení, kde spolupracuji na výchově mladých talentů pro krasobruslení. Vzhledem k tomu, že studuji obor Tělesná výchova a sport se specializací krasobruslení, rozhodla jsem se věnovat ve své bakalářské práci tématu Základní bruslařský výcvik pro děti ve věku od 5 do 8 let.
obr. 1-3: Výcvik v kurzech bruslení
6
1. Cíl a úkoly bakalářské práce Cíl bakalářské práce Cílem této bakalářské práce je vypracování uceleného přehledu historie bruslení, základů bruslení a zpracování
didaktických postupů pro děti se zaměřením na
krasobruslení.
Úkoly bakalářské práce
1. Prostudovat dostupnou odbornou literaturu. 2. Vypracovat didaktickou řadu bruslení pro děti ve věku od 5 do 8 let. 3. Uspořádat informace do přehledného celku.
7
2. Historický vývoj bruslení a krasobruslení 2.1 Historie a vznik bruslení Historie bruslení a později krasobruslení je velmi pestrá. Bruslařské dějiny rozdělujeme na dvě hlavní časová období. První období počítáme od pravěku až do poloviny 19. století, druhé období historie bruslení začíná v polovině 19. století až do dnešní doby.
Cesta do bruslařského pravěku O tom, kdy a jak člověka napadlo využít rychlého a lehkého pohybu po zamrzlé vodní ploše, nemáme žádné doklady. Pravděpodobně tento „dopravní prostředek“ využívali při lovu či při dlouhých cestách za zvěří. Úlovek znamenal nejen maso a kožešinu, ale také kosti, které se používaly k výrobě nejrůznějších nástrojů. Právě zvířecí kosti byly vhodné k výrobě kostěných bruslí. Potvrzují to četné nálezy na území Skandinávie, Anglie, Ruska, ale i na našem území. Šlo o klouzání na ledě, při kterém se bruslař odrážel buď jednou nebo dvěma tyčemi. Brusle z kostí byly tedy společným předchůdcem bruslí a lyží.
Ve 4. a 3. století př. n. l. se v rozsáhlé oblasti dnešního Irska, Švýcarska, Francie, Německa i našeho území usídlily kmeny Keltů. Právě Keltové, výborní zpracovatelé železa, začali novou epochu ve vývoji bruslení. Kostěné brusle nahradily brusle železné, které umožňovaly díky železnému pásku zasazeného do dřevěné destičky rychlý pohyb po ledu. Nejstarší nalezené kovové brusle, jejichž stáří je odhadováno na 2000 let, jsou uloženy v budapešťském muzeu.
Bruslení jako lidová zábava Další významné zprávy o bruslení máme ze 13. století. Jsou to především obrazy slavných holandských malířů zachycující oblíbené zábavy na zamrzlých kanálech, na nichž můžeme vidět bruslaře v různých pózách, které byly prvními krasobruslařskými prvky. Železné brusle se dostaly pouze do šlechtických kruhů, venkovský lid nadále 8
bruslil na kostěných. Počátkem roku 1610 byl na dvoře Rudolfa II. uspořádán velký karneval na ledě, jednalo se však spíše o společenskou událost, než o výkony samotné. Bruslení se šířilo s velkou oblibou, ale v průběhu let byly kladeny ve vývoji různé překážky. Dokonce i J. A. Komenský, jeden z prvých propagátorů tělesné výchovy, řadí bruslení spolu s plaváním mezi hry životu nebezpečné a nedůstojné.
V 18. století v Nizozemí začali s pořádáním prvních závodů na zamrzlém ledě v průplavech, kterých bylo v této zemi nespočet. Závody byly velmi náročné a kdo chtěl získat cenu, musel nejméně padesátkrát zvítězit. Za vlády francouzského krále Ludvíka XVI. se bruslilo i v Paříži a na zamrzlých jezírkách ve Versailles. Velkým propagátorem bruslení v Německu byl básník Klopstock, ale také J. W. Goethe a F. Schiller, kteří často o bruslení psali ve svých básních (Königová, 1985).
2.2 Historie bruslení a krasobruslení ve světě Další vývojovou etapu bruslení zahájilo anglické město Edinburgh, kde byl v roce 1742 založen první bruslařský klub na světě. V roce 1772 se dokonce objevuje první kniha o bruslení od důstojníka Roberta Johnse. Popisuje některé bruslařské prvky – oblouky, vlnovky, trojky.
Zakladatelem moderního bruslení se stal Američan Jackson Haines, který byl povoláním tanečník a zpočátku bruslil jenom pro radost. V letech 1864 a 1865 vyhrál mistrovství ve Spojených státech a později vystupoval na exhibičních vystoupeních po evropských městech – Vídeň, Paříž, Stockholm, Praha a další, kde zaznamenal své největší úspěchy. Diváky jeho jízda doslova učarovala a byla označována za vzor obratnosti a elegance. Haines se neustále snažil obohacovat bruslení o nové taneční prvky a rozvíjet bruslařský styl. Po jeho vzoru rozvíjeli bruslařské umění jeho žáci a vznikla první pravidla, která převzala Mezinárodní bruslařská unie – ISU, založená v roce 1892, a která v hlavních rysech platí dodnes.
9
2.3 Historie bruslení a krasobruslení u nás V úvodu stojí za zmínku, že na území našeho státu byly nalezeny kostěné brusle již třicet tisíc let př. n. l. a máme třicet párů kostěných bruslí z Levého Hradce z doby prvních Přemyslovců.
Bruslení se u nás popularizovalo až v 16. století s příchodem šlechty z rodu Habsburků, jejichž jedna větev panovala v Nizozemí. Byli to pravděpodobně právě Holanďané, kteří vyměnili koncem 13. století kostěné brusle za kovové.
Jeden z rozhodujících momentů pro další rozvoj bruslení na rybnících i na speciálně upravených plochách v zámeckých zahradách 18. a 19. století byl karneval na ledě, uspořádaný z podnětu císaře Rudolfa II. Bruslení se rychle šířilo a stalo se oblíbenou zábavou Pražanů, kteří hojně jezdívali na zamrzlé Vltavě (Königová, 1985).
Počátky krasobruslení u nás
Počátek první etapy rozvoje českého krasobruslení se odvíjí od roku 1868, od ustavující valné hromady prvního veslařsko - bruslařského klubu v Praze, registrovaného jako „Lední klub“. Krok s Prahou držela i Opava, kde byl ve stejném roce založen druhý klub „Troppauer Eislaufverein“.
V roce 1871 navštívil Prahu Američan Jackson Haines, zakladatel moderního bruslení, který byl původním povoláním tanečník. Své umění na bruslích předvedl na ledové ploše, zřízené při otevřených oknech a dveřích v přízemí Novoměstského divadla na Václavském náměstí, dnešní objekt firmy Baťa. V letech 1864 a 1865 vyhrál mistrovství ve Spojených státech a později vystupoval na exhibičních vystoupeních po evropských městech (Vídeň, Stockholm, Paříž). Během svého vystoupení předváděl různé obraty a oblouky, které dokázal předvádět ve velkém švihu a využíval celé kluziště. Haines se snažil obohacovat bruslení o nové taneční prvky.
Vývoj krasobruslení u nás nabývá rychlý spád. Ing. Fiedler přivezl ze svých zahraničních cest první brusle přimontované na boty. K rozvoji bruslení přispěla do
10
značné míry první učebnice krasobruslení „Nauka o bruslení“, vydaná roku 1887, kde její autor Augustin Krejčí podal přesné popisy prvků a figur. Do rozvoje krasobruslení vstoupil známý propagátor sportu v Čechách Dr. Josef Rössler – Ořovský, který v roce 1889 založil v Praze velmi proslulý Bruslařský závodní klub (BZK). O rok dříve se setkáváme na mistrovství Čech poprvé s názvem „krasobruslení“. S postupujícím pronikáním sportu na evropskou pevninu a po založení BZK v Praze, se zde konají v roce 1889 i první mezinárodní krasobruslařské závody.
Tato aktivizace a vývoj zákonitě volala po organizačním „zastřešení“, sjednocení pravidel pro závodění a tedy ke svolání kongresu. Ten se konal 28.7.1892 v Schveningenu, kdy byla ustanovena Mezinárodní bruslařská federace – ISU. Stává se důležitým mezníkem v rozvoji krasobruslení. Pražský BZK se marně domáhal samostatného postavení českých klubů v ISU. Nelze opomenout, že první mistrovství světa se konalo v Opavě v roce 1908. Na tomto mistrovství nestartoval ani jeden závodník českého původu. Organizační iniciativa a snaha českých krasobruslařů naráží i nadále na nepřejícnost Rakouska – Uherska. Když v roce 1913 navrhla Francie přijetí českých klubů za členy Mezinárodní bruslařské unie, vídeňský zástupce prosadil, že návrh byl ISU zamítnut.
Až vznik samostatného Československa v roce 1918 usnadnil i založení samostatného „Bruslařského svazu Republiky československé“, který byl v roce 1923 konečně přijat za člena ISU. V počátku této etapy se ještě soutěžilo podle zvyku z přelomu století – závodí se v krasobruslení i rychlobruslení.
Velký obrat ve vývoji krasobruslení u nás znamenalo otevření prvního umělého kluziště v roce 1931 v Praze na Štvanici. Umělá kluziště umožňovala pravidelný trénink po několik měsíců v roce na lepším a stále obnovovaném umělém ledě.
Až do doby druhé světové války české krasobruslení mnoho výrazných osobností nemělo. Prosadila se pouze sportovní dvojice Hoppeová – Hoppe, která v roce 1927 obsadila na MS třetí místo (Königová, 1985).
Nebývalý rozmach prožívalo krasobruslení po druhé světové válce. Několik českých krasobruslařů se zapsalo do historie zlatým písmem. V roce 1949 a 1950 se stala 11
mistryní světa Ája Vrzáňová, jedna z nejvýraznějších žen českého a světového krasobruslení. Další významnou osobností se stal Karol Divín, mistr Evropy 1958, 1959, jehož úspěchy vrcholí v roce 1960 druhým místem na OH a pražském MS 1962. Ve sportovních dvojicích byli mistry Evropy v roce 1957 a 1958 Suchánková – Doležal, na MS 1958 v Bratislavě se umístili na druhém místě. Nezapomenutelně se zapsali do dějin krasobruslení sourozenci Romanovi, kteří soutěžili v tancích na ledě. Stali se čtyřnásobnými mistry Evropy a trojnásobnými mistry světa v letech 1962 – 1965. V ženách se stala v roce 1968 mistryní Evropy Hana Mašková a téhož roku byla třetí na OH v Grenoble. Naším nejúspěšnějším reprezentantem všech dob byl Ondrej Nepela, pětinásobný mistr Evropy, trojnásobný mistr světa 1969 – 1973 a olympijský vítěz z roku 1972 v Sapporu. Na jeho úspěchy navázal Jozef Sabovčík, který se stal v letech 1985 – 1987 třikrát mistrem Evropy. Mezi další úspěšné krasobruslaře se řadí i Petr Barna, který se stal v roce 1991 evropským šampiónem. V roce 1995 se stali mistry světa ve sportovních dvojicích Kovaříková – Novotný, o další úspěchy našeho krasobruslení se zasloužil Tomáš Verner, který získal v roce 2008 zlatou medaili na MS Evropy v Zagrebu. (www.multiveb.cz/magazinfigureskating).
12
3. Definice krasobruslení Krasobruslení rozvíjí kromě síly, obratnosti, rychlosti, vytrvalosti a ostatních složek běžných u jiných sportů i smysl pro rytmus a hudebnost. Houževnatost a píle, pro krasobruslení tolik důležité, se zároveň uplatňují i v ostatním životě krasobruslaře. Velký výchovný význam krasobruslení spočívá v tom, že rozvíjí nejen tělesné vlastnosti, ale současně i vlastnosti psychické (Dědič, 1981).
Krasobruslení se řadí mezi esteticko - koordinační sporty. V této sportovní disciplíně jde o přesné zvládnutí složitých pohybových struktur s dominantním zaměřením na jejich estetický výraz. Pohyby jsou spojovány do vyšších celků, sestav doprovázených hudbou. Kvalita estetického výrazu je s spolu s obtížností prvků předmětem hodnocení výkonnosti. Z hlediska psychologického jsou významné tvůrčí a interpretační schopnosti, cit pro rytmus a hudební předpoklady. Důležité jsou také výrazné koordinační schopnosti. Složitost motoriky v krasobruslení klade zvýšené nároky na přesné zvládnutí dovedností a vyžaduje dlouhou dobu učení. Z toho vyplývá i požadavek na rozvoj volních vlastností v přípravě. Významná je i odolnost vůči neúspěchu (Vaněk, 1984).
Bruslení a s ním spojené krasobruslení jsou hodnoceny jako jeden z nejvhodnějších druhů tělesných cvičení pro mládež, které zvyšuje krevní oběh a kapacitu plic. Chladnější prostředí pomáhá současně otužovat organismus a zvykat jej na správnou termoregulaci. Kromě vydatného zaměstnání dechového aparátu pomáhá bruslení posilovat hlavně svalstvo dolních končetin, vede k získání speciální rychlosti a celkové obratnosti. Krasobruslení vytváří smysl pro rytmus, hudebnost a pohybovou estetiku. Při vrcholovém provádění předpokládá navíc u závodníků dokonalou fyzickou připravenost. Nezapomínejme, že všechna tělesná cvičení by měla být v prvé řadě prostředkem k výchově zdravých a všestranně pohybově rozvinutých lidí (Šafařík, 1972).
Jedním z přínosů bruslení pro tělesný rozvoj mládeže je zdokonalení funkce ústrojí statického spolu s příslušným svalstvem. Současně dochází k rozvoji nervosvalové koordinace, protože pro zdárné provedení pohybového prvku na bruslích je zapotřebí
13
neobyčejně jemné a citlivé souhry vědomých, ač téměř neznatelných pohybů, zabírajících oblast motorického svalstva celého těla. Proto má zvláště krasobruslení zcela mimořádný význam pro jeden ze základních problémů tělesné výchovy mládeže – držení těla. Správné držení těla (i z hlediska zdravotního) je zcela neodlučitelnou součástí techniky krasobruslení, nejde jen o požadavek estetický, ale jde přímo o fyzikální podstatu daného pohybu. Z neustále vyžadované nutnosti správného držení těla se stává návyk, příznivě se uplatňující v celém životě (Pavlíček, 1958).
Krasobruslení rozvíjí i prostorovou orientaci. Je známo, že poloha lidského těla, zvláště pak hlavy má v řadě případů možno říci určující význam pro provedení daného pohybu. V krasobruslení je nezbytné vypěstovat dokonalou orientaci ve volném prostoru, nutnou pro provádění nejpřesnějších pohybů hlavy, trupu i končetin za letu vzduchem a při dopadu do hrany na led. Všechny tyto schopnosti a vlastnosti jsou při krasobruslení ustavičně rozvíjeny a zdokonalovány. V životě nacházejí své uplatnění v estetickém pohybovém projevu člověka i držení jeho těla. Krasobruslení učí kladným vlastnostem jako je trpělivost, vytrvalost, houževnatost a důslednost, které jsou pro dosažení určitých výsledků nezbytné. Málokterý sport vyžaduje tolik sebezapření a odříkání jako právě krasobruslení (Pavlíček, 1958).
Zcela podstatnou částí krasobruslení jsou prvky estetického cítění, ztvárňující se v nejvyšších formách podání až k uměleckému projevu. Smysl pro pohybový rytmus je při bruslení nejen vyžadován, ale i pěstován, neboť správné a hladké provedení cviku nutí cvičence k pochopení, uvědomění a prožití jeho charakteristického rytmu.
obr. 4: Kovaříková – Novotný (mistři světa r. 1995)
14
4. Zásady organizace bruslařského výcviku
K úspěšnému zvládnutí bruslařského výcviku je zapotřebí nejen správný didaktický postup, promyšlená organizace hodiny, ale i trenérova dobrá technická úroveň bruslení. V rámci toho, aby trenér mohl zabezpečit obsah výcviku pro všechny děti na ledové ploše bez časových ztrát, je zapotřebí respektovat tyto následující zásady:
doporučit rodičům vhodnou bruslařskou výzbroj a výstroj, po příchodu na stadion či kluziště určit skupinám dětí prostor nebo šatnu pro přípravu ke vstupu na led,
objasnit předem organizaci a plnění úkolů dané výukové jednotky, před vstupem na led zkontrolovat potřebné pomůcky, výzbroj a výstroj dětí,
začátek i konec hodiny zahajovat nástupem a pozdravem, obsah a organizaci výcviku volit podle věku a výkonnosti žáků, dbát na individuální schopnosti žáků,
v každé hodině dbát na procvičení základních bruslařských prvků a zpestřovat jejich nácvik didaktickými hrami a soutěžemi (pozor na nebezpečné pády a srážky),
zařazovat do hodin jízdu na rychlost a vytrvalost, nechat také prostor pro jízdu při hudbě, která rozvíjí u dětí smysl pro vlastní pohybovou tvořivost a hudební cítění,
cvičení s větším fyzickým zatížením střídat s volnějším bruslením,
15
uplatňovat v plné míře zásadu názornosti, to znamená, že trenér by měl být vždy na bruslích, bolesti nohou a chodidel překonávat volnějším ježděním, a ne sezením na ohrazení či lavečkách mimo ledovou plochu,
trenér by měl zajistit první pomoc při zranění, v co největší míře se snažit předcházet pádům a úrazům,
dbát na přiměřený oděv dětí, rukavice a čepici, v závěru hodiny zhodnotit práci dětí, dostatečně kladně motivovat a pochválit,
po skončení hodiny dbáme na ukázněný odchod z ledu (Šafařík, 1972).
4.1
Základní krasobruslařské vybavení
K základní výbavě, ať profesionálního nebo pouze rekreačního bruslaře, patří především vhodně vybrané krasobruslařské boty a brusle. Nejen jejich kvalita, ale i správná péče o ně, ovlivňuje určitým dílem jeho bruslařské výkony. K nezbytné výbavě patří rovněž vhodné tréninkové a závodní oblečení.
Výběr krasobruslařských bot
Správný výběr krasobruslařských bot je velmi důležitým momentem, při němž je nutno brát v úvahu jejich přesné využití. Výběr vhodné boty je rozdílný pro rekreační, závodní či vrcholové bruslení. Někteří výrobci dokonce nabízejí zhotovení boty přímo na míru nohy bruslaře. Většinou si však zájemci vybírají mezi několika osvědčenými značkami a zkouší, které boty jsou k parametrům jejich nohy nejvhodnější. Bota by měla pevně sedět zvláště v patě a kotnících, prsty mohou být poněkud volnější. Nedoporučuje se do boty používat příliš silnou ponožku, neboť tak bruslař ztrácí
16
v noze potřebný cit. Správným výběrem bot lze zabránit zdravotním problémům způsobených tlakem boty na nohu, především na kotníky, nárt, patu a prsty. Proti otlakům se jako prevence doporučují používat speciální gelové výrobky přiložené k rizikovým partiím nohy. Začátečníkům jsou většinou určeny boty nižší třídy dodávané již s připevněnými bruslemi. Pro pokročilé závodníky a vrcholové bruslaře jsou boty dodávány zvlášť a následný výběr vyhovující brusle je zcela individuální a závislý na potřebách samotného bruslaře.
Instrukce k péči o brusle
Správná péče o brusle je prevencí před jejich poškozením. Při přecházení k ledové ploše je vhodné na bruslích nosit plastové chrániče, které zabrání jejich ztupění nebo stržení hran. Po použití je nezbytné brusle očistit a vysušit suchým a vlhkost sajícím hadříkem, čímž se zabrání vzniku rzi. Po řádném vysušení je možné na brusle navléci látkové chrániče, které zabraňují poškození při manipulaci s nimi, a uložit na suché místo.
Oblečení
Pro nejmenší děti začínající se základním bruslařským výcvikem, který je doprovázen častými pády na led, je vhodné oblečení z nepromokavého materiálu a současně udržující teplo, například šusťákové soupravy nebo kombinézy. Pokročilí a vrcholoví závodníci již většinou trénují ve speciálních oděvech určených pro krasobruslení. Muži obvykle oblékají tréninkové kombinézy, případně dlouhé kalhoty, doplněné rolákem a fleecovou vestou či bundou. Dámské tréninkové oblečení má mnoho různých variant a kombinací. Dívky nejčastěji oblékají elastické kombinézy s krátkou sukýnkou, krasobruslařské šaty jednoduchého střihu, případně sportovní trikoty se strečovými kalhotami. Jako svrchní vrstvu na uvedené typy tréninkových oděvů používají zkrácené fleecové vesty, bundy nebo zavinovací svetry. Během tréninku jsou důležitou součástí tréninkového oblečení rukavice, které částečně zabraňují odření rukou při pádu na led (Hrázská, 2006).
17
5. Základní didaktická řada bruslení Tato práce je zaměřena především na výuku bruslení v kurzech TJ Stadionu Brno. Metodický postup, jak je uveden, není neměnný, ale je možné postupovat podle bruslařské vyspělosti dětí, s nácvikem některých prvků začít dříve, nebo naopak některé vynechat a později se k nim vrátit.
5.1 Příprava mimo ledovou plochu Před prvním vstupem na led necháme žáky chodit v bruslařské výzbroji na udupaném sněhu nebo po gumě popř. po jiném povrchu, ale jen s chrániči na bruslích.
Lze provádět následující cvičení: chůze špičkami nohou od sebe (tzv. ,,chůze ve stromečku“), pohupování se v kolenou na místě, opírání se a odraz od vnitřní hrany bruslí (provádíme u opory tak, že žák stojí špičkami mírně od sebe a od oporné plochy se rukama odtlačuje).
Děti se tak učí udržovat rovnováhu, uvědomují si správné postavení kotníků a získávají potřebnou jistotu. Ještě než začneme s výukou na ledě, naučíme žáky základní bruslařský postoj: mírný podřep, nohy rovnoběžně vedle sebe na vzdálenost šířky chodidla, zpevněné kotníky, pánev protlačená vpřed, zádové a hýžďové svalstvo v kontrakci, náklon těla mírně vpřed, paže upažené poníž (ruce zhruba ve výši pasu), dlaně směřují k zemi, vzpřímená hlava, pohled vpřed. Je také vhodné děti naučit, jakým způsobem lze vstávat z ledu v případě pádu: z kleku na jednom koleni se opřít dlaněmi obou paží o koleno druhé nohy a současným napínáním klečící nohy a tlakem paží do druhého kolena se postupně vzpřimovat (Havránková, 1985).
18
5.2 Výcvik na ledě
5.2.1 První kroky na ledě Děti, které ještě nikdy nestály na ledě, neznají pocit ledu. Nemají ani pocitovou představu o skluzu na ledě, proto se jim snažíme přizpůsobit bruslení chůzi. Nejprve necháme žáky chodit tak, jako dříve na suchu. Zpočátku se děti přidržují mantinelu, později zkouší chůzi samostatně. Připomínáme jim držení špiček od sebe, zpevnění kotníků, mírný předklon s podsazenou pánví. Kromě chůze můžeme zařadit i běh po ledě.
Je-li už dítě schopné udržet rovnováhu bez opory, naučíme jej základní bruslařský postoj na ledě a udržet rovnováhu při různých rovnovážných cvičeních na místě, jako jsou například: podřep, dřep, otočení na místě, sebrání věcí z ledu apod. Důležité je také naučit děti na ledě samostatně vstávat (Milčinská, 1997).
Jakmile zvládne dítě chůzi a běh po ledě, přistoupíme k nácviku odrazu vnitřními hranami. Nacvičujeme jej tak, že se dítě opře o mantinel a oběma rukama se od něj odtlačuje. Pohupování v kolenou necháme děti zkoušet nejprve také s oporou o mantinel, potom při pomalé jízdě vpřed. Neustále zdůrazňujeme správný postoj na ledě, opravujeme případné chyby a nedostatky u každého dítěte zvlášť a svoje vysvětlování demonstrujeme vzornou ukázkou (Havránková, 1985).
5.2.2 Jízda vpřed Jízda vpřed je nejpřirozenějším způsobem pohybu na ledě. Od chůze se liší tím, že při chůzi kráčíme, kdežto po ledě se kloužeme. Pohyb vzniká střídavým odrazem obou nohou, přenášením váhy těla a využitím skluzu bruslí po ledě. Stopa, kterou po sobě bruslař na ledě zanechává, má mít stromečkový tvar (odtud označení ,,stromeček“).
Při nácviku vycházíme ze základního postoje. Provedeme odraz vnitřní hranou levé brusle tlakem do ledu. Po odrazu nohu zvedáme a ve chvíli, kdy led opouští, je téměř
19
propnutá. Váha těla se postupně přenáší na pravou nohu, která klouže po ledě. Levá noha zůstává po odrazu nízko nad ledem a sleduje nohu pravou. Úplně se k ní přiblíží - obě nohy se dostanou do podřepu a tedy do základního postoje a následuje odraz pravou nohou. Brusli po odrazu přenášíme vpřed se špičkou poněkud vytočenou do strany, abychom zabránili případnému zakopnutí o zoubky brusle. Trup je při jízdě vzpřímen, nedíváme se na brusle, váha těla spočívá mírně na špičce (Škarvadová, 1999).
Předpokladem dobrého odrazu, kromě nezbytné práce v kolenou, je odraz z celé vnitřní hrany brusle, nikoliv jen ze špičky. Abychom se tímto způsobem dokázali odrazit, je třeba odrážet se ne přímo do směru jízdy, ale poněkud stranou (tzn. při odrazu levou - vyjet na pravé brusli šikmo vpřed vpravo a obráceně).
Nejčastější chyby: toporně napnuté nohy v kolenou, záklon místo mírného předklonu, uvolnění držení kotníků, odrazy špičkou brusle (zoubky) místo celou hranou. Nácvik jízdy vpřed provádíme v řadách na šířku i délku kluziště. Zejména výuce správného odrazu věnujeme velkou pozornost, důsledně opravujeme chyby a v různých obměnách zařazujeme opakování tohoto prvku do každé výcvikové hodiny. Špatné návyky v technice jízdy vpřed a odrazu vpřed ztěžují výcvik dalších prvků (Škarvadová, 1999).
Průpravná cvičení:
1. ,, Koloběžka“ Jízda vpřed s opakovaným odrazem stále stejnou nohou. Jedoucí noha je stále v kontaktu s ledem. Nacvičujeme na obě strany.
2. Jízda vpřed ve trojicích Nejslabší žák jede uprostřed a krajní jej uchopí každý oběma rukama za jednu paži tak, 20
že jedna ruka slouží střednímu jako opora pro dlaň, druhou rukou přidržuje krajní středního v lokti. Střední se zpočátku veze v podřepu na obou nohou a udržuje brusle ve vzdálenosti na šířku chodidla. Jakmile si zvykne na pohyb vpřed, zkouší nejprve pokrčovat nohy v kolenou opakovanými podřepy, následně se učí zvedat střídavě jednu i druhou brusli z ledu a potom si zvyká přenášet váhu z jedné nohy na druhou. Pomáhají mu v tom krajní tím, že jej střídavě od sebe odtlačují nebo naopak k sobě přitahují. V této fázi by měla končit pomoc krajních a střední by měl pokračovat v bruslení sám, nanejvýš s lehkým přidržením. Toto cvičení zařazujeme, mají-li žáci strach z pohybu na ledě bez cizí pomoci. Je třeba však mít na paměti, že čím rychleji se žák zbaví pomoci druhých, tím rychleji se také naučí dobře bruslit. Proto je nesprávné, když žákům poskytujeme oporu delší dobu, než je skutečně nutné.
3. Dvouoporová jízda vpřed Jízda ve vlnovkách, obě nohy jsou neustále ve styku s ledovou plochou. Žáci se při ní učí pérovat v kolenou.
a/ První způsob dvouoporové jízdy vpřed - nesouměrné vlnovky (tzv. ,,rybičky“) pojmenované podle stopy, kterou zanechávají brusle na ledové ploše. Plynule střídáme roznožení se snožením a zároveň podřep s napnutím nohou. Odraz provádíme z obou bruslí vnitřními hranami.
b/ Druhý způsob jízdy, v souměrných vlnovkách, je podobný. Obě nohy zůstávají na ledě, odraz provádíme střídavě pravou a levou nohou, vždy vnitřní hranou. Podřep a vytažení zůstávají stejné (Havránková, 1985).
Příklady k procvičení:
Při procvičování jízdy vpřed se zaměřujeme hlavně na správný odraz a z něho vyplývající dlouhý skluz. Protože nejčastější chybou jsou nohy toporně napnuté v kolenou, učíme žáky pokrčovat nohy za jízdy vpřed na obou bruslích opakovaným
21
dřepáním buď samostatně, nebo ve dvojicích, trojicích či kruhu a držením se za ruce. Ze stejného důvodu můžeme zařadit soutěž, při které se závodí a to, kdo dříve projede určenou vzdálenost na obou bruslích pomocí opakovaných dřepů, jízdu dvou skupin proti sobě (jedna řada se uchopí v upažení za ruce a druhá skupina pod jejich pažemi podjíždí) a jízdu tunelem. ,,Tunel“ vytvoříme z dvojic žáků tak, že dvojice stojí vedle sebe, žáci jsou ve dvojicích čelem k sobě a ruce mají položeny na ramenou protějšího, popřípadě vzpaží zevnitř a dotýkají se dlaněmi. Tunel můžeme různě zatáčet, případně jeho délku zvětšovat většími rozestupy mezi dvojicemi. Pokud postavíme tunel nižší, žáci musí podjíždět ve dřepu.
Velmi dobrým cvičením pro správný odraz je rovněž takový způsob jízdy, při kterém jsou žáci ve dvojici otočeni čelem k sobě nebo oba jedou stejným směrem. První uchopí druhého buď zespodu za předloktí a tlačí jej před sebou, nebo se opírá o jeho bedra. Aby svého pasivně stojícího spolužáka dostal do pohybu a převezl do určité vzdálenosti, musí se odrážet z celé plochy brusle. Těmito cvičeními dosahujeme stále většího odrazu, takže můžeme zařadit soutěž, kdo nejdále dojede na pravé nebo levé noze po rozjezdu stanoveným počtem odrazů nebo kdo přejede určenou vzdálenost s nejmenším počtem odrazů (Šafařík, 1972).
Poznámka: Při výuce jízdy vpřed lze použít také speciální pomůcky - lehké a pevné tyče. Tyč dlouhou asi 2,5 metru drží na obou koncích dva učitelé nebo technicky vyspělejší bruslaři. Čtyři až šest žáků se přidržuje poníž tyče a provádí určené prvky. S využitím tyče je možné nacvičovat tyto prvky: základní bruslařský postoj, jízdu vpřed na obou nohou s opakovanými podřepy a přenášení váhy těla z nohy na nohu, dvouoporovou jízdu vpřed, jednooporovou jízdu vpřed, dvouoporovou jízdu vzad, zastavení pluhem a smykem, jízdu ve váze.
22
5.2.3 Vyjíždění zatáček na obou bruslích
Patří mezi nejjednodušší způsob změny směru jízdy, nahrazuje u začátečníků zastavení. Je to cvičení průpravné, při kterém se bruslař učí jízdě ve zvětšeném náklonu do středu oblouku a přenášení váhy těla na jedoucí nohu.
Při zatáčce vlevo provedeme podřep únožný pravou, předsuneme mírně levou nohu vpřed, přeneseme na ní váhu těla a vykloníme se do středu oblouku, to je vlevo. Levá brusle jede na vnější a pravá na vnitřní hraně. Pravé rameno a paže směřuje dovnitř oblouku, levé rameno a paže do zapažení.
Nejčastější chyby: nedostatečný náklon do středu oblouku, vedení bruslí těsně za sebou v jedné stopě, váha těla na patách bruslí. Zatáčení nacvičujeme s žáky nejprve v určeném prostoru samostatně, potom necháme vyjíždět postupně jednoho za druhým zatáčku na určeném místě, případně zatáčet kolem kužele, branky nebo učitele. Po zvládnutí těchto cvičení, žáci střídají zatáčení vlevo a vpravo a nakonec navazují v jízdě jednu zatáčku na druhou.
Příklady k procvičení:
1. Žáci jsou rozestavěni ve dvou řadách proti sobě a vzájemně se objíždějí. Na znamení vyjede první řad, objede protější žáky a po jeho dojetí do výchozího postavení bruslí druhý řad.
2. Žáci bruslí na šířku nebo délku kluziště proti učiteli. Ten ukazuje na kterou stranu má bruslař zatočit. Totéž možno provádět ve dvojicích či trojicích, kdy vždy jeden z dvojice či trojice ukazuje změnu směru jízdy.
23
3. Žáci jsou rozestavěni po obvodu kluziště (v kruhu, po přímce) ve vzdálenosti 4 - 6 metrů. Určený žák slalomovitě všechny objede a vrátí se na své původní místo, následně vyjíždí další, stojící před ním. Vzdálenosti mezi bruslaři měníme a vytváříme tak zatáčky o větším či menším poloměru.
4. Vhodným spojením jízdy vpřed a vyjíždění zatáček je tzv.,, promenáda“. Žáci jedou v zástupu středem kluziště od jedné k druhé jeho kratší straně. Před kratší stranou odbočují střídavě vlevo nebo vpravo a podél delších stran se vracejí na svá místa, odkud vyjížděli. Při nové jízdě středem kluziště utvoří dvojice chycením se za ruce a na konci opět odbočí jedna dvojice vlevo a druhá vpravo. Při třetím okruhu jedou již ve čtveřicích, až nakonec vytvoří jednu velkou řadu. Stejným způsobem se pak dělí na menší skupiny, až opět každý projede středem kluziště sám (Havránková, 1985).
5.2.4 Zastavení přívratem a smykem Zastavení můžeme provádět několika způsoby. Zastavení jednostranným přívratem je nejjednodušší. Zastavení např. pravou nohou provedeme tak, že váha těla spočívá na jedoucí pokrčené levé noze. Ve vzdálenosti jedné brusle položíme na led pod úhlem přibližně 45° pravou nohu. Postupně na ni přenášíme váhu těla, přičemž zvětšujeme vnitřní rotaci této nohy a její tlak na led a postupně ji napínáme v koleni. Nepředkláníme se, levé rameno a paži držíme v předpažení zevnitř, pravé v zapažení zevnitř.
Nejčastější chyby: předklon a přepadnutí vpřed přes brzdící nohu, rychlé zatížení brzdící nohy, napnuté koleno jedoucí nohy. Zastavení oboustranným přívratem je účinnější způsob zastavení a spočívá v brždění vnitřními hranami obou bruslí. Natočíme špičky k sobě, paty od sebe, pokrčíme kolena a tlačíme je k sobě. Váha těla je rovnoměrně rozložena na obě nohy. Dostaneme brusle do mírného smyku, který zpomaluje pohyb a nakonec ho úplně zastaví.
24
Nejčastější chyby: nedostatečné pokrčení kolen, kolena příliš od sebe, nevýrazné vytlačení pat bruslí do stran, místo mírného záklonu předklon a přepadnutí vpřed. Zastavení smykem je nejefektivnější způsob brždění, používaný jak krasobruslaři, tak i hokejisty. Vychází z protinatočení trupu vůči pánvi. Energickou kontrakcí šikmých břišních svalů změníme rychle vzájemnou polohu osy ramen a osy pánve. V okamžiku výměny os nadlehčíme paty a přecházíme z mírného do hlubokého podřepu. Chodidla a kolena držíme u sebe na vzdálenost nejvýše 10 cm. Zahranění je postupné a energické. Vnější brusle hraní vnitřní hranou, vnitřní vnější hranou. Obě brusle končí v kolmém postavení na původní stopu přímé jízdy.
Nejčastější chyby: předklon způsobující přepadnutí vpřed, nedostatečný podřep, málo energické natočení bruslí proti trupu. Všechny druhy zastavení nacvičujeme zpočátku tak, že žáci nejdříve brzdí z jízdy vpřed směrem k mantinelu, o který se mohou v případě potřeby zachytit. V dalším nácviku si žáci individuálně nacvičí okamžik a místo zastavení. Postupně zkracují brzdnou dráhu a zvyšují rychlost jízdy před bržděním.
Příklady k procvičení:
1. Žáci bruslí v zástupu proti učiteli a zastavují před ním. Potom vystartují na stranu, kterou jim učitel ukáže, vrací se zpět a zařadí se na konec zástupu.
2. Žáci jsou rozestaveni na brankové čáře. Rozjedou se jízdou vpřed a bruslí do poloviny kluziště, kde zastaví a ihned se rozjedou do protisměru. Zastaví na třetinové čáře hokejového hřiště a opět jedou do protisměru. Zastaví na druhé 25
třetinové čáře hokejového hřiště a opět jedou do protisměru. Zastaví v polovině kluziště, vyjíždí do protisměru a bruslí za brankovou čáru.
3. Dále procvičujeme zastavení při člunkové jízdě, sbírání a roznášení předmětů, různých pohybových hrách apod.
5.2.5 Cvičení rovnováhy Cvičení rovnováhy přispívá k získání tzv. pocitu ledu, bruslařské jistoty, obratnosti a k uvědomění si správného postavení volné i jedoucí nohy, trupu, hlavy a paží. V neposlední řadě používáme tato cvičení ke zpestření bruslařského výcviku. Rovnovážných cvičení můžeme využít jako soutěží a motivovat žáky slovy - např. kdo nejdále, kdo nejvýše, kdo nejrychleji apod. Mezi nejoblíbenější patří:
1. Čáp Cvičení provádíme z jízdy vpřed pokrčením jedné nohy a jejím přitisknutím k noze jedoucí (ke kotníkům, lýtkům). Při dokonalém provedení je volná noha v přednožení skrčmo, špička propnutá a pevně přiložená ke koleni jedoucí nohy. Při nácviku střídáme pravou a levou nohu a dbáme na to, aby jedoucí noha zůstala v kotníku zpevněná. Paže držíme v upažení, nezvedáme ramena, zpevníme zádové svalstvo a hlavu držíme zpříma.
2. Jízda vpřed se zanožením poníž Přeneseme váhu těla na jedoucí nohu a volnou zvedneme do zanožení poníž. Jedeme na přední části brusle, nepředkláníme se, špička volné nohy je propnutá a vytočená ven. Osa pánve musí zůstat kolmo na směr jízdy. Cvičení provádíme střídavě pravou a levou nohou a jeho osvojení je průpravou pro jízdu ve váze. Paže jsou upažené, pohled vpřed. Obměna: cvičení začínáme z pokrčené jedoucí nohy, kterou plynule propínáme během celé jízdy. Držení paží je mírně protirotační.
26
3. Jízda vpřed s přednožením poníž Začínáme opět z jízdy vpřed. Volnou nohu přednožíme poníž, špička je vytočená ven a dolů. Držení paží a hlavy je totožné jako u jízdy se zanožením. Pravidelně střídáme pravou a levou nohu, z mírně pokrčené jedoucí nohy přecházíme postupně až do jejího propnutí.
Nejčastější chyby: stojná noha má vyvrácený kotník, při zvednutí volné nohy se zvedají i ramena. 4. Jízda ve dřepu Po rozjezdu jízdou vpřed provedeme dřep. Váha těla spočívá na předních částech brusle, hrudník přitiskneme na kolena. Paže držíme v předpažení zevnitř.
Nejčastější chyby: váha těla na patách a nedostatečný předklon způsobující pád vzad, nedostatečně pokrčená kolena, paže v připažení. 5. Vozíček Vozíček je obtížnější způsob jízdy ve dřepu za současného přednožení pravé nebo levé nohy. Toto cvičení již vyžaduje určitou bruslařskou obratnost a rovnováhu. Nejprve provedeme dřep, přednožíme a předpažíme obě paže. Trup je v předklonu nad jedoucí nohou, volná noha je vytočená vodorovně s ledovou plochou. Můžeme si pomoci tak, že si zachytíme přednoženou nohu za špičku brusle nebo za lýtko.
Nejčastější chyby: brusle
zachycuje
o
led
důsledkem
nedostatečně
přednožené nohy, příliš zvednutá volná noha a nedostatečný náklon vpřed způsobují pád vzad (Škarvadová, 1999). 27
5.2.6 Překládání vpřed Překládání vpřed používáme při jízdě v zatáčkách, získáváme nebo udržujeme jím rychlost a spojujeme jednotlivé prvky. S nácvikem překládání začínáme na kružnici, podle možností využíváme hokejových kruhů pro vhazování. Začínáme s překládáním nejprve vlevo, protože je to pro většinu začátečníků snazší. Základní postavení vychází z mírného podřepu levým bokem do kruhu. Žák natočí trup do středu kruhu, upaží poníž a je připraven pro nácvik překládání.
Struktura pohybu překládání vpřed vlevo je následující: odraz celou vnitřní hranou pravé brusle až do dopnutí pravé nohy v kolenu (noha směřuje ven z kruhu, špička brusle směřuje dolů a mírně ven), přeložení pravé nohy přes levou, přenesení váhy těla na pravou nohu a současně odraz vnější hranou levé brusle do zkřížení vzadu (odraz až do napnutí kolen a špičky, která směřuje v konci odrazu dolů a ven z kruhu), přitažení levé nohy do základního postoje.
Překládání vpřed je poměrně složitý prvek základního bruslení a má-li být proveden technicky správně, vyžaduje přesný nácvik jednotlivých fází. Při jeho výuce proto uplatňujeme analyticko-syntetický postup (Havránková, 1985).
Nácvik překládání vpřed vlevo: Pokud provedeme rozklad překládání, zjistíme, že bruslař provádí dva přímé odrazy:
1. odraz - vnitřní hranou vnější brusle (tzv. odšlapování) Bruslař stojí vzpřímeně na kruhu ve stoji spojném levým bokem do kruhu. Provede mírný podřep a aniž by provedl pohyb nohou, natočí trup doleva směrem do středu kruhu a upaží poníž. Pravá ruka je tedy v předpažení, levá v zapažení, ruce zhruba ve výši pasu. Váha těla spočívá po celou dobu na levé noze, která je mírně pokrčená a jede po kruhu. Odraz provádí bruslař celou vnitřní hranou pravé brusle. Při odrazu pokrčí koleno levé nohy, pravou oddálí do unožení. Ve druhé fázi se stojná noha postupně napíná a pravá noha se přitahuje k noze jedoucí.
28
2. odraz - vnější hranou vnitřní brusle Tento odraz je velmi těžký, protože se bruslař musí odrazit celou vnější hranou vnitřní brusle. Nácvik můžeme začít u mantinelu. Bruslař se oběma rukama drží mantinelu za horní desku a zkouší odraz vnější hranou, teprve potom jede bez opory. Po rozjezdu odšlapováním bruslař překříží pravou nohu přes levou a položí ji na led těsně před levou nohu. Jede nyní na pravé noze a levou provádí odraz vnější hranou do zkřížení. Po odrazu přisune nejkratší cestou levou nohu k noze jedoucí (Milčinská, 1997).
Při nácviku je důležité naučit se překládat na obě strany. Nejprve nacvičujeme první odraz na obě strany, pak druhý odraz na obě strany a nakonec celé překládání. Překládání můžeme zpočátku nacvičovat s žáky tak, že se drží v kruhu za ruce a překládají na místě (zvykají si tím na natočení těla čelem dovnitř kruhu).
Nejčastější chyby: jízda na napnutých nohách, nestejně silný a nerytmický odraz oběma nohama (zdá se, jako by bruslař kulhal), odrazy zoubky místo celou hranou brusle, nezpevněné držení trupu a paží a jejich nepřesné postavení, skrčení odrazové nohy v koleně po odraze, nácvik překládání pouze na jednu stranu.
Příklady k procvičení:
Při procvičování překládání je velmi výhodné využívat kruhů, ohraničujících na hokejovém hřišti body pro vhazování a jezdit po jejich obvodu střídavě vlevo a vpravo, kruhy postupně zmenšovat a zvětšovat. Překládání se dá také dobře procvičit jízdou po obvodu osmy, jejichž velikost postupně zmenšujeme.
Žáci, kteří dobře zvládli překládání na obě strany, pokračují v jeho procvičování tak, že překládají po dráze vlnovky. Např. přeloží nejprve 2x – 3x vlevo, pak 2x – 3x 29
vpravo, znovu vlevo atd. Nakonec se kombinuje překládání s vyjížděním zatáček mezi nepravidelně rozestavěnými překážkami.
Jakmile se žáci seznámí s překládáním, dbáme také, aby při vyjíždění zatáček končili jejich vyjetí dvojím nebo trojím přeložením, a tak získali znovu na rychlosti jízdy. Velmi dobrým zábavným cvičením pro překládání je také tzv. ,,had“, vyžadující již obratnější bruslaře. Žáci (nejlépe v počtu 5 - 6) se drží za ruce a první určuje směr. Tím, že první náhle prudce zatočí, zvýší rychlost ostatních členů skupiny, z nichž poslední se po vyjetí zatáčky stává prvním a vede skupinu do nového směru. Má-li se had podařit, je třeba, aby se nikdo nenechal před otáčením vozit a během otáčení se všichni pevně drželi za ruce.
Ti, kteří dobře zvládli překládání vpřed, uvítají také tzv. ,,hodiny“. V řadě stojící žáci se drží za ruce. Jedna polovina z nich je otočena čelem vzad. Střední v řadě stojí při otáčení na místě, ostatní se pohybují každý po obvodu kruhu. Nejrychleji se pohybují krajní, kteří mají být nejvyspělejší bruslaři. Podmínkou úspěšného otáčení je pevné držení a neustálé vyrovnávání řady tak, aby obě ramena tvořila za pohybu překládajících přímku (Šafařík, 1972).
5.2.7 Jízda vzad Vzad můžeme jezdit více způsoby. Při základním bruslení nacvičujeme jízdu vzad ve vlnovkách, pro kterou je charakteristická trvalá dvouoporová fáze. Vycházíme ze základního postavení, tj. podřep, mírný předklon, pánev je protlačena vpřed. Nezapomeneme občas otočit hlavu do směru jízdy a sledovat ostatní bruslaře, aby nedocházelo ke srážkám.
30
1. Nesouměrné vlnovky vzad (tzv. ,,rybičky“)
Obě nohy zůstávají trvale ve styku s ledovou plochou, zatížení bruslí je rovnoměrné. Výcvik začínáme ze základního postoje. Brusle vytočíme patami od sebe a špičkami k sobě. Snížením postoje do podřepu provedeme
odraz z vnitřních hran a brusle
necháme rozjet do vzdálenosti dvou stop. Kolena nenecháváme příliš od sebe, nevysazujeme pánev a bráníme se jízdě po zoubcích. Po dokončení odrazu nohy obloukem spojíme do základního postavení a využijeme skluz.
Nejčastější chyby: velký předklon, vysazení pánve a jízda po zoubcích, nestejnoměrné zatížení obou nohou, nedostatečné pérování v kolenou, rychlé a krátké ,, rybičky“ za sebou, jízda po vnějších hranách nebo naopak nefyziologicky vtlačené kotníky dovnitř.
2. Souměrné vlnovky vzad
Obě brusle jsou stále ve styku s ledem, nohy jsou pokrčeny v kolenou a vzdáleny od sebe jako při mírném stoji rozkročném. Odraz provedeme vnitřní hranou levé brusle, která je na vnější straně obloučku a vlastnímu odrazu napomáháme napnutím nohy v koleně a pohybem příslušného ramene a boku vzad. Po dokončení odrazu přeneseme váhu těla na jedoucí pokrčenou pravou nohu a k její stopě přisuneme levou nohu, ze které jsme se odrazili. Ze základního postavení nastává odraz druhou nohou. Váhu těla pravidelně přenášíme vždy na jedoucí nohu.
Nejčastější chyby: předklon a jízda po zoubcích, nedostatečné přenášení váhy těla na jedoucí nohu, nedostatečné pérování v kolenou,
31
rychlé a krátké vlnovky, nedokončení cviku do základního postoje.
Průpravná cvičení:
1. Nácvik jízdy vzad u mantinelu První pohyb vzad provede žák tak, že se postaví čelem k mantinelu a odrazí se od něj oběma rukama. Zdůrazňujeme mírný předklon bez vysazení a podřep. Po získání potřebné jistoty učíme žáka tentýž pohyb, ale s kontrolou prostoru za sebou: bruslař otočí hlavu vzad a kontroluje prostor za sebou. Pohyb hlavy musí zvládnout na obě strany.
2. Nácvik jízdy vzad ve dvojicích Žáci se postaví proti sobě a uchopí vzájemně za předloktí. Ten, který jede vzad, nechá se nejprve pouze tlačit a dbá, aby zachovával stabilitu dostatečným pokrčením nohou v kolenou a udržoval brusle od sebe na vzdálenost chodidla. Pak za stálého tlačení druhého zkouší opakované dřepy, úklony střídavě vlevo a vpravo a nakonec přenáší váhu střídavě na pravou a levou brusli, aniž by druhou zvedal z ledu. Ve dvojicích nacvičujeme zpočátku jak ,,rybičky“ vzad, tak souměrné vlnovky vzad. Při těchto cvičeních už druhý přestává jedoucího tlačit a poskytuje mu pouze oporu.
Příklady k procvičení:
Při procvičování jízdy vzad postupujeme obdobně jako při nácviku jízdy vpřed, případně kombinujeme s jízdou vpřed. Soutěžíme, kdo provede menší počet odrazů potřebných k překonání určité vzdálenosti nebo kdo nejrychleji přejede část kluziště.
Můžeme také zařadit zábavné cvičení nazvané ,,vlak“, při kterém žáci vytvoří zástupy po pěti až šesti a uchopí se vzájemně v pase. První určuje směr jízdy a vede vlak libovolným směrem po kluzišti. Vpřed a vzad jedou ,,rybičkami“, zatáčky vyjíždějí na obou nohou. 32
5.2.8 Překládání vzad Překládání vzad je poměrně složitý prvek základního bruslení. Z biomechanického hlediska je však překládání vzad snazší než překládání vpřed. Je stabilnější a lze při něm získat větší rychlost.
K nácviku přistupujeme až po dobrém zvládnutí jízdy vzad. Princip pohybu zůstává stejný jako při překládání vpřed, základní postavení je také totožné. Nacvičujeme podobně jako překládání vpřed, to znamená, že provedeme rozklad na dva přímé odrazy.
Nácvik překládání vzad vlevo:
1. odraz - vnitřní hranou vnější brusle (tzv. ,,odšlapování“) 2. odraz - vnější hranou vnitřní brusle
Při nácviku je důležité nacvičovat první i druhý odraz na obě dvě strany, pak celé nejprve v pomalém tempu vlevo a vpravo a nakonec ve větší rychlosti. Neustále musíme dbát na technicky správné provedení. Zpočátku nacvičujeme tím způsobem, že se všichni drží za ruce a překládají na místě. Dále je možné nacvičovat i ve dvojicích - jeden bruslař překládá vpřed a druhý vzad, při tom se drží za ruce.
Nejčastější chyby: jízda na napnutých nohách, velký předklon a jízda po zoubcích, nestejně silný odraz oběma nohama, nezpevněné a nepřesné držení trupu a paží, odrazy prováděné rychle za sebou, nedostatečný skluz, kladení bruslí kolmo na směr jízdy a následný pád.
33
Příklady k procvičení:
Výhodně, tak jako při překládání vpřed, se dá využít kruhů vyznačených na hokejovém hřišti. Překládání vzad se dá rovněž dobře procvičit jízdou po obvodu osmy na délku i šířku kluziště nebo překládáním vzad do vlnovek po délce kluziště. Toto cvičení je možné provádět také soutěživou formou, například jízdou kolem puků nebo kuželů.
Velmi dobře se dá překládání vzad, jízda vzad i celková obratnost procvičit také tzv. beraní honičkou. Honění se mohou pohybovat ve vymezeném prostoru libovolným směrem, ale jen jízdou vzad. Honič má složeny ruce za zády a pohybuje se jízdou vpřed. ,,Babu“ předává dotykem hlavy na hruď honěného. Jakmile se honěný ve snaze zachránit se obrátí do jízdy vpřed, stává se sám honičem (Šafařík, 1972).
Poznámka: Při nácviku není nutné vyžadovat u začátečníků protinatočení osy ramen a osy boků. Snaha o natočení trupu směrem do středu kruhu se současným postavením osy boků kolmo k ose ramen může totiž u začátečníka vyvolat vychýlení ze správného směru jízdy způsobené nesprávným postavením boků. Z tohoto důvodu můžeme tolerovat souhlasné postavení osy ramen a osy boků.
5.2.9 Obraty K nácviku změny směru jízdy přistupujeme po dobrém zvládnutí jízdy vpřed i vzad. Obraty z jízdy vpřed do jízdy vzad a opačně provádíme vpravo i vlevo, na jedné noze i na obou nohou. Spojení jízdy má být plynulé, obraty nemají způsobit zpomalení ani zastavení pohybu. Při výuce základního bruslení učíme žáky dvěma základním způsobům obratů: ve smyslu trojky a měsíce.
A/ Obraty z jízdy vpřed do jízdy vzad
1. Ve smyslu trojky a/ na obou nohou
34
Bruslař jede vpřed na obou bruslích v mírném podřepu, před obratem vlevo předpaží pravou a zapaží levou. Osy boků zůstávají kolmé na směr jízdy. Tím se vytváří tzv. vnitřní napětí, které je principem obratu a jeho uskutečnění spočívá ve výměně napětí mezi pánví a rameny. V momentě obratu žák propne kolena a obrat provede na předních částech brusle. Samotný obrat provádí svalstvo trupu (šikmé břišní svaly). Po dokončení obratu žák přejde opět do mírného podřepu a pokračuje jízdou vzad. Rovný výjezd docílíme tím, že tlačíme pravé rameno vzad. Po zvládnutí obratu na jednu stranu nacvičujeme obrat na stranu opačnou.
b/ na jedné noze
Obraty na jedné noze lze provádět buď ve smyslu trojky vpřed ven, nebo ve smyslu trojky vpřed dovnitř. Celé cvičení je stejné jako při obratech na obou nohou, pouze volnou nohu přiložíme těsně k patě jedoucí nohy. Práce boků a ramen musí být ještě výraznější a přesnější.
Nejčastější chyby: nedostatečné odlehčení bruslí před obratem, nevýrazné protinatočení boků a ramen, předklon a zabrzdění zoubky, nezastavení rotace, při obratu na jedné noze volná noha daleko od nohy jedoucí, zvládnutí obratu pouze na jednu stranu. 2. Ve smyslu měsíce Obrat spočívá z přešlápnutí z jedné nohy na druhou při jejich vytočení patami k sobě. Obraty provádíme od pravé i levé nohy, z jízdy vpřed i z jízdy vzad – je to jejich zrcadlový obraz.
Nejčastější chyby: provádění obratu na napnutých nohách, nepřesné vytočení volné nohy k patě jedoucí. 35
B/ Obraty z jízdy vzad do jízdy vpřed
1. Ve smyslu trojky a/ na obou nohou
Jedeme vzad na obou nohách, odlehčíme brusle mírným vytažením se z podřepu, samotný obrat provádíme na zadní části bruslí. Těsně před obratem natočíme ramena, paže a hlavu do nového směru jízdy: boky držíme kolmo na směr jízdy. Výměna napětí mezi trupem a boky musí být provedena v souladu, tj. ve stejnou dobu. Při výjezdu ze zadního obratu (vpravo) zatlačíme levé rameno vzad proti rotaci.
Nejčastější chyby: malé odlehčení bruslí, příliš velký záklon, malá práce trupu vůči bokům, provedení obratu smykem a ztráta rychlosti, zvládnutí obratu pouze na jednu stranu. b/ odšlápnutím
Při obratu odšlápnutím vlevo přeneseme váhu těla na pravou nohu. Levou zvedneme, vytočíme ji do směru jízdy vpřed a přeneseme na ni váhu těla. Pokračujeme dále jízdou vpřed. Zároveň s prací levé nohy přetáčíme do směru obratu také hlavu, trup a ramena.
Nejčastější chyby: nepřesné nasazení do nového směru jízdy, pozdní přenesení váhy těla z nohy na nohu, zvládnutí odšlápnutí pouze na jednu stranu.
Při nácviku obratů doporučujeme probrat nejprve jeden způsob obratu, procvičit jej a teprve potom přistoupit k výuce dalšího. Zásadně nacvičujeme obraty na obě strany a to v téže výukové hodině. 36
Doporučujeme použít následující metodický postup:
1. Nácvik obratů u mantinelu. 2. Nácvik obratů ve spojitém kruhu. 3. Samostatný nácvik obratů. 4. Nácvik obratů na zvukový nebo zrakový signál.
Příklady k procvičení: 1. Spojování obratů za sebou. 2. Soutěž, kdo provede nejvíce obratů ve vymezené dráze. 3. Žáci bruslí po obvodu kluziště a v rozích provádějí obraty.
5.2.10 Cvičení obratnosti Velmi dobrým prostředkem k získání větší bruslařské obratnosti, jistoty a odvahy jsou různé druhy poskoků a průpravných skoků,
prováděných buď samostatně, nebo
spojené s přeskakováním předmětů a překážek. Tyto prvky se dají velice dobře využít pro různé hry a soutěže na ledě.
1. Skoky snožné 2. Skoky jednonož 3. Skoky střižné (tzv. ,, koníčky“) 4. Skoky s obratem o 180°
37
5.2.11 Jízda ve váze Jízda ve váze je poměrně jednoduchý prvek, a
proto ho můžeme zařadit jako
rozšiřující prvek rovnovážných cvičení v případě, že žáci dobře zvládají jízdu vpřed se zanožením poníž. Rozjedeme se jízdou vpřed nebo překládáním vpřed. Zpevníme zádové svalstvo a vysoko zanožíme volnou nohu, která je propnutá a vytočená v kyčelním, kolenním a hlezenním kloubu. Trup předkloníme do vodorovné polohy a zakloníme hlavu. Těžiště těla spočívá na střední části jedoucí brusle. Volnou nohu tlačíme za sebe tak, aby zkřížila ve vzduchu stopu nohy jedoucí. Držení paží je libovolné, zpočátku je pro udržení rovnováhy nejvýhodnější upažení (Škarvadová, 1999).
Nejčastější chyby: prudké zanožení a velký předklon způsobující přepadnutí vpřed, pokrčená jedoucí noha, zanožení ven místo dovnitř, nízko zanožená, pokrčená a nevytočená volná noha, nezpevněné držení trupu, pánev, trup a hlava natočeny za volnou nohou, zvládnutí jízdy ve váze pouze na jednu nohu.
Průpravná cvičení: 1. Nácvik váhy mimo ledovou plochu 2. Cvičení rovnováhy 3. Nácvik jízdy ve váze ve trojicích 4. Nácvik jízdy ve váze ve dvojicích
38
5.2.12 Oblouky Základem správného bruslení je jízda v oblouku. Oblouky jsou však již na rozhraní mezi základním bruslením a krasobruslením. Druhy oblouků: 1. Oblouk vpřed ven 2. Oblouk vpřed dovnitř 3. Oblouk vzad ven 4. Oblouk vzad dovnitř
5.3 Pohybové hry na ledě Pohybové hry na ledě jsou důležitou součástí bruslařského výcviku. Do programu hodin je zařazujeme pro udržení zájmu žáků, pro rozveselení, zpestření výuky a oddálení únavy. Jsou vhodným prostředkem pro rozvoj pohybových dovedností, bruslařské obratnosti a rychlosti. Hry jsou nezbytné nejen z hlediska zdravotního, ale i psychologického. Při pohybových hrách musíme dbát na dobrou organizaci, přesné dodržování pravidel a disciplinovanost. Žáci se samozřejmě hrou nadchnou, překročí stupeň svých možností a snadno může dojít k úrazu. Tomuto nebezpečí čelíme výběrem bezpečného místa pro hru, volbou vhodných pomůcek, přesně vysvětlíme pravidla hry a upozorníme žáky na možnost úrazu. Při honičkách nesmí do sebe vrážet, při předávání ,,baby“ se spoluhráče pouze dotknou. Aby hra splnila své výchovné a vzdělávací poslání, volíme činnost přiměřenou věku žáků, jejich schopnostem, dovednostem a uvážíme vhodnost prostředí, ve kterém bude hra probíhat. Vybíráme takové hry, při nichž je zapojena většina, úkoly jim vysvětlíme a přesně je s nimi nacvičíme. Teprve potom přinese hra žákům opravdovou radost a požitek.
Pohybové činnosti na ledě můžeme rozdělit na dvě skupiny: A/ Zábavná cvičení a hry na ledě B/ Hry s pravidly
39
A/ Zábavná cvičení a úkoly na ledě
Kromě zábavných cvičení, která byla uvedena výše jako příklady k procvičení při výuce určitého prvku či dovednosti a která zde proto znovu neuvádíme, lze zařadit např.:
1. Úkoly na signál Žáci stojí na brankové čáře a na signál provádějí jednotlivé úkoly nebo jejich kombinace. Před startem vysvětlíme, o jaký úkol půjde, např.:
rozjezd - zastavení - rozjezd, rozjezd - obrat do jízdy vzad - jízda vzad - obrat do jízdy vpřed, rozjezd - dřep, vztyk - rozjezd - dřep, jízda ve dřepu, přeskakování malých překážek, objíždění kolem met, jízda mezi kužely. Cvičení provádíme na obě strany, vhodně je obměňujeme a procvičujeme tak všechny prvky základního bruslení.
2. Semafor Žáci stojí v řadě na jedné straně kluziště, postupují vpřed podle pokynů učitele, který jim dává povely pohyby paží: předpaženo - jízda vpřed, upaženo
- zastavení,
připaženo - jízda vzad. Úkol můžeme ztížit tím, že při jízdě vpřed musí žáci udělat obrat o 360°. Toto cvičení je vhodné na procvičení rychlosti reakce a prostorové orientace.
3. Točící se kruhy Žáci vytvoří družstva a postaví se bokem do kruhu. Uchopí se za ruce a rozjedou se odšlapováním vpřed. Na povel provedou dřep nebo dřep únožný a výdrž v této poloze, postupně se vztyčí.
40
Obměny: totéž při jízdě vzad, změna směru jízdy a změna držení - v pase, za ramena. Mohou být vytvořeny i dvě soustředné kružnice, vnitřní pojede vlevo, vnější vpravo a naopak.
B/ Hry s pravidly
1. Jednoduchá honička Hraje se v omezeném prostoru. Žák, kterého se pronásledovatel dotkl nebo který opustil hrací prostor, si s ním vymění úlohu. Je možné hrát se dvěma pronásledovateli. Obměna: honění se mohou zachránit před chycením jízdou ve dřepu, vytvořením dvojice se spolužákem atd.
2. Honička s předmětem Hraje se v omezeném prostoru, pronásledovatel předává ,,babu“ pomocí předmětu např. rukavice nebo míče, kterým se dotkne zvoleného místa na těle pronásledovaného a tím si vymění úlohu. Je možné hrát také se dvěma honiči. Obměna: určený pronásledovatel honí vždy toho, který má v ruce daný předmět, jež si mohou honění libovolně předávat, ne však házet.
3. Honička ve dvojicích Žáci vytvoří dvojice, z nichž jedna honí. Chycená dvojice se stává pronásledovatelem. Pokud se pronásledovatelé pustí, chycení neplatí. Pustí-li se pronásledovaní, posuzujeme to buď jako chycení, nebo mohou dostat trestný bod, či plnit různé úkoly.
4. Honička ve třech Žáci se rozdělí do trojic, kde každá trojice hraje honičku samostatně: vzájemnou honičku (jeden honí ostatní dva), postupnou honičku (první honí druhého, po chycení druhý třetího a nakonec třetí prvního, jeden vždy odpočívá).
5. Honička s trojicí Určená trojice honí ostatní. Chycený se přidává zprava, levý krajní odchází mezi honěné.
41
6. Handicapová honička Žáci jsou rozestavěni ve stejných vzdálenostech po obvodu kruhu nebo kluziště. Na dané znamení se pohybují po určité dráze. Každý se přitom snaží o předjetí toho, který jede před ním. Jakmile někoho předjede, vyřazuje jej ze hry. Vítězí ten, kterého nikdo nepředjel, nebo ten který předjel nejvíce soutěžících ve stanovené době. Tato honička vyžaduje velkou vytrvalost v rychlosti. Vzhledem k tomu je vhodné přiměřeně omezit dobu trvání honičky s přihlédnutím k věku a vyspělosti bruslařů.
7. Červení a bílí Žáci jsou rozděleni na dvě družstva a stojí čelem proti sobě ve vzdálenosti asi tři metry od půlící čáry hokejového hřiště. Učitel stojí na půlící čáře a vyvolává střídavě jedno nebo druhé družstvo. Vyvolaná barva začne pronásledovat druhou, která se snaží uniknout za stanovenou hranici. Kdo je chycen, vypadává ze hry. Vítězí družstvo, které má méně chycených hráčů.
8. Vyhýbaná ve čtverci Čtyři družstva stojí v kruzích pro vhazování. Na povel vyjedou po úhlopříčkách z rohu do rohu, vzájemně si vyhýbají a snaží se co nejrychleji zaujmout místo v protějším rohu. Obměna: přejezdy provádí žáci jízdou vzad, ve dřepu, na jedné noze apod.
9. Na kouzelníka Žáci jsou rozděleni do čtyř skupin. Každý stojí v kruzích pro vhazování. Uprostřed kluziště je kouzelník s kouzelnou hůlkou. Když ji zvedne nad hlavu, všichni k němu musí ve dřepu přijet. Jakmile hodí hůlku na zem, všichni se musí co nejrychleji vrátit do kruhu. Kouzelník chytá a koho chytí, ten se stává kouzelníkem.
10. Na rybičky a rybáře Hra je podobná, jako ji děti znají z hodin tělesné výchovy.
11. Na kočku a myš Po kluzišti se rozjede lichý počet ,,myší“. ,,Kočka“ stojí stranou, na znamení se rozjede a snaží se chytit některého bruslaře. Všichni se snaží utvořit dvojice. Kdo 42
zůstane sám, toho začne ,,kočka“ pronásledovat. Ostatní dvojice se jí snaží překážet (nesmí se pustit). Kočka je musí objíždět, aby mohla myš chytit. Když se podaří, chycený se stává ,,kočkou“ a hra se opakuje.
12. Zamrzlík Žáci jsou rozděleni do dvou soustředných kruhů, ve vnějším je o jednoho víc. Na znamení oba kruhy začnou v opačném směru bruslit dokola. Na další znamení se zastaví, každý se snaží utvořit s některým z druhého kruhu dvojici. Kdo zůstane sám, je ,,zamrzlík“ a dostává trestný bod. Při opakování musí bruslit ve vnějším kruhu. Nejlepší mají nejméně bodů.
13. Stěhovaná ve dvojstupech Žáci utvoří dvě i více družstev, která nastoupí do dvojstupů. Levý zástup každého družstva má číslo 1, pravý 2. Učitel vyvolává libovolně tato dvě čísla. Vyvolaný zástup vyjede, objede druhý a vrátí se na své místo. Zástup, který dojede dříve, získává bod pro celé družstvo.
14. Na vlak Žáci jsou rozděleni do družstev, která stojí v zástupech. Ve stejné vzdálenosti před každým zástupem je umístěna meta. Na povel vyjedou první, objedou metu, uchopí druhého za ruku a společně provedou totéž. Až objede metu celé družstvo, postupně zůstává na svém místě první, druhý atd., až je celý zástup na svém místě. Vítězí to družstvo, kterému se to podaří nejdříve.
15. Přenášená o závod Družstvo stojí v zástupech, před každým družstvem je v určité vzdálenosti umístěna meta. První žák v zástupu drží předmět a na znamení s ním dojede k metě, tam ho nechá a vrátí se zpět. Tlesknutím na ruku odstartuje druhého žáka, který předmět přiveze. Třetí pokládá, čtvrtý sbírá atd. Vítězí to družstvo, jehož členové se nejdříve vystřídají.
43
16. Postupná přenášená Družstva stojí v zástupech, před každým jsou rozmístěny 3 mety ve stejné vzdálenosti. Před zástupem leží 3 předměty. Na povel uchopí první žák jeden předmět, přiveze ho na první metu a vrátí se zpět. Totéž provede s druhým a třetím předmětem a tlesknutím odstartuje dalšího žáka, který jeden předmět po druhém sebere a přiveze na start. Třetí žák pokládá, čtvrtý zase sbírá atd. Vítězí to družstvo, které bude dříve vystřídané. Obměna: jeden žák roznáší i sbírá předměty sám.
17. Štafeta Družstva stojí v zástupech. Ve stejné vzdálenosti před každým družstvem se nachází meta. Na povel jede první z družstva k metě např. jízdou vpřed, druhý jízdou vzad, třetí ,,rybičkami“. Úkoly střídáme, vítězí to družstvo, jehož členové se nejdříve vystřídají. Obměna: všichni jedou stejným způsobem, v každé nové hře změníme způsob jízdy.
18. Kombinovaná štafeta Družstva stojí v zástupech, před každým umístíme ve stejné vzdálenosti 3 mety, popřípadě nakreslíme na zemi značky. Na každé z nich provedou žáci stanovený úkol, např. na první značce obrat do jízdy vzad a opačně, na druhé dřep, na třetí zastaví. Jedou co nejrychleji zpět, objedou své družstvo, odstartují dalšího a zařadí se nakonec. Vítězí to družstvo, které stojí dříve v pozoru. Obměna: žáci objíždějí značky slalomem, zpět jedou ve dřepu, mety jsou vyznačeny ve větších vzdálenostech mimo přímku a žáci je objíždějí vyjížděním zatáček vpravo a vlevo, od poslední mety jedou jízdou vpřed.
19. Štafeta s přeskakováním překážek Žáci stojí v zástupech, před každým je několik překážek, nejlépe hromádek sněhu. Na povel vyjedou první, postupně přeskáčí všechny překážky, objedou metu a vracejí se jízdou vzad.
20. Štafeta kolem kruhu Žáci v družstvech se postaví na hokejové kruhy, všichni se natočí stejným bokem (levým nebo pravým) do středu kruhu. První žáci v každém kruhu drží štafetový
44
předmět a na povel vyjedou, objedou kruh a předají štafetu druhým. Vítězí kruh, v němž se žáci nejdříve vystřídají (Matoušek, 1989).
45
Závěr Závěrem se pokusíme o stručné shrnutí naší práce. V úvodu jsme se věnovali stručné historii bruslení u nás i v zahraničí a je zde nastíněna charakteristika krasobruslení v dnešní podobě. V dalších částech práce jsme se zaměřili na didaktický postup výuky základního bruslení s možností uplatnění v kurzech TJ Stadionu Brno, nebo při výuce bruslení na základních školách. Zpracovali jsme zde výcvik na ledě a vycházeli jsme z názoru, že se nám do rukou dostanou úplní začátečníci, především děti mladšího školního věku. Tato metodická řada nám pomůže při výuce základního bruslení, jistě ji budou moci využít i bruslaři začátečníci jiných věkových kategorií. Kapitoly týkající se výcviku na ledě zahrnují rozbor technického provedení pohybu, nejčastější chyby, doporučený didaktický postup výuky daného prvku, průpravná cvičení i příklady k procvičení. Tato práce může sloužit jako didaktická příručka pro trenéry v kurzech bruslení i pro učitele na 1. stupni ZŠ při výuce základního bruslení. Tím bylo dosaženo cíle, který jsme si stanovili při volbě tématu této bakalářské práce.
46
Seznam použité literatury 1. Appelt, K., Libra, M. Gymnastické názvosloví I., Názvosloví cvičení prostných. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 76 s. 2. Dědič, J. Krasobruslení. Povinná a volná jízda jednotlivců. 1.vyd. Praha: Olympia, 1972. 3. Dědič, J. Metodika krasobruslení. 2. vyd. Praha: STN, 1961. 4. Dědič, J. Krasobruslení. 1. vyd. Praha: Olympia, 1972. 237 s. 5. Dědič, J. Světové piruety. 2. vyd. Praha: Olympia, 1981. 221 s. 6. Dovalil, J. Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 336 s. ISBN 80-7033-760-5. 7. Hálková, J. et al. Zdravotní tělesná výchova 1. část. 4. vyd. Praha: Česká asociace sport pro všechny, 2005. 120 s. ISBN 80-86586-15-4. 8. Havránková, D. Metodika, technika a organizace základního bruslení. 1. vyd. Praha: metodické oddělení ČÚV ČSTV, 1985. 9. Horský, L. Základné korčuľovania a hry na ľadě. 1. vyd. Bratislava: Šport, 1972. 10. Hrázská, G. Krasobruslení. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 108 s. ISBN 80-247-09848. 11. Kos, B. Účelová gymnastika sportovce. 2.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 281 s. 12. Matoušek, J. et al. Sportovní hry I. 1. vyd. Brno: rekrorát UJEP, 1989. 13. Mauer, I. et al. Jednotný tréningový systém v krasokorčuľovaní. Bratislava: ÚV ČSZTV, 1977. 232s. 14. Milčinská, V. Vyučovací postup základního bruslení. [Závěrečná práce]. Brno: Pedagogická fakulta MU v Brně, 1997.
47
15. Měkota, K., Novosad, J. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 175 s. ISBN 80-244-0981-X. 16. Pavlíček, J. Bruslení. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958. 106 s. 17. Perič, T. Sportovní příprava dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 200 s. ISBN 80-2470683-0. 18. Pernicová, H. et al. Zdravotní tělesná výchova. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1993. 184 s. ISBN 80-7168-086-9. 19. Starší, J., Mauer, I. Základy korčuľovania. 1. vyd. Bratislava: rektorát Univerzity Komenského, 1969. 20. Šafařík, V. et al. Teorie a metodika bruslení. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 171 s. 21. Škarvadová, P. Využití bruslení na 2. stupni základní školy. [Diplomová práce]. Brno: Pedagogická fakulta MU v Brně, 1999. 22. Šťastná - Königová, J. Nekonečné stopy bruslí. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985. 126 s.
48
Resumé V práci jsme uvedli historii bruslení u nás i v zahraničí, dále jsme se zaměřili na didaktický postup výuky základního bruslení s možností uplatnění v kurzech TJ Stadionu Brno, nebo při výuce bruslení na základních školách. Tato práce může sloužit jako didaktická příručka pro trenéry v kurzech bruslení i pro učitele na 1. stupni ZŠ při výuce základního bruslení.
Summary In this work, we introduced the history of skating in the Czech Republic and abroad. We focused on the didactic method of teaching basic skating with the possibility of applying it to the TJ Stadion Brno figure skating club courses, or teaching skating at primary schools. This work may serve as a Teaching Guide for coaches’ courses and teachers teaching basic skating at elementary schools.
49
