Č. 131 - 12/2012 MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A OBCHODNÍ AKADEMIE TANVALD
V ÈÍSLE... Ü Co se dá dělat s dýněmi
Čertovská škola na Šumburku. Na 5. prosince se většina dětí těší, některé přece jen s jistými obavami... My na Šumburku nechtěli riskovat, že Mikuláš a jeho průvodci někde cestou zapadnou do závěje a nedorazí, proto jsme se namaskovali sami a celé vyučování pojali čertovsky (i když andělů přišlo také dost, jen Mikuláš se dělal vzácným a dorazil jen ve dvou exemplářích). První tři vyučovací hodiny jsme nezaháleli a pilně pracovali – sčítali čertí kožichy, andělská křídla, vymýšleli pekelné kulinářské speciality a snažili se napsat správná i, y do dobrot, které bychom možná večer mohli dostat. Pak už ale bylo nutné se pořádně odreagovat, což se nám podařilo na čertovské diskotéce ve školní tělocvičně. Na to, že se na malém prostoru sešlo tolik pekelných bytostí, vše dobře dopadlo a k žádné větší mele ani při hrách a soutěžích nedošlo. Odnesla to jen nějaká andělská křídla a čertí ocásky... Šumburáci (Foto JD)
se dočtete na str 2. Ü Že školu navštívili hosté z pekla i nebe a také Barborky se dozvíte na str. 2 a 3 Ü Na elektrickém křesle se povídá tentokrát hlavně o fotbalu na str. 3 Vánoční anketu si naÜ listujte na str. 10 Ü Studentské listy v novém začínají na str. 4 O úspěchu školních Ü novin píšeme na str. 4 Nová studentská spoÜ lečnost se jmenuje WOOF a více o předmětu podnikání píšeme na str. 5 Jestli se chcete dozvěÜ dět, co je to Think Big School, nevynechejte str. 7 Anketu mezi prváky Ü z OA hledejte na str. 8 + 9
Ü ... a ještě mnoho zají-
mavostí v pravidelných rubrikách si přečtete v celých novinách.
Úvodník předvánoční
Stejně jako každý rok i letos se kvapem blíží Vánoce. Peče se cukroví, zdobí stromeček, balí dárky, ale to všichni znají, zkrátka jsou to ty krásné svátky plné míru, lásky, radosti a blahobytu, strávené v kruhu těch nejbližších. Ale co když to není až tak úplně pravda? Jsou Vánoce opravdu takové? V dnešní přetechnizované době plné kariéristů nejsou už ani ty úžasné Vánoce to, co bývaly kdysi. V době, kdy se naše babičky a dědečkové v našem věku natěšení klepali u štědrovečerní večeře na to, až rozbalí dárky, vnímali všichni lidé tyto svátky jako něco výjimečného, jako něco krásného, na co se těšila celá rodina. V okolí zavládl klid a mír, všichni se měli rádi a ochotně si pomáhali. A dnes? Většina lidí si pod pojmem Vánoce představí stres, shon, přeplněné obchoďáky, také přejedenost, no prostě blázinec. Spousta lidí odkládá vše na poslední chvíli a potom zjišťuje, že se nebezpečně blíží ten vánoční čas, který vás pohltí a nedovolí vám vydechnout. Z toho jsou lidé nervozní plus ženy se stresují ještě nad jednou věcí. Cukroví, cukroví, cukroví. Cukry, cukry cukry. Kila jdou nahoru. Další stres! Abych to nějak ukončila. V dnešní době pojem VÁNOCE neznamená jen pohodu, lásku a nádherný čas, ale také stres. Takže jestli se Májové pletou a my i naše planeta se těchto Vánoc dožijeme, přeji vám toho stresu co nejméně a také jen to nejlepší do nového roku 2013! Míša, IX.A
Halloween. Posledního října o hodině anglického jazyka oslavili žáci páté třídy svátek Halloween. Oblékli se do strašidelných kostýmů a tím zahnali všechny zlé duchy od naší školy. Zároveň zazpívali anglickou písničku a anglicky se pobavili se žáky prvního stupně. Tento prolet naší školou je velice bavil a prý by si přáli Halloween slavit každý měsíc. Text + foto JR
Ze školního parlamentu Školní parlament se opět sešel, aby pro žáky pomohl zajistit a připravit předvánoční projekt, který byl v loňském školním roce příjemným zpestřením posledního předvánočního dne. Pomohl také s přípravou mikulášské nadílky (viz foto OD vpravo) a se sbírkou víček určených pro nemocnou Lucinku. ŠV
Dýně v naší škole Jednoho říjnového rána nás na chodbě před třídami čekalo překvapení – svítící dýňové strašidýlko. Aha – je tu podzim a s ním v různých obměnách svátek přejatý z anglicky mluvících zemí – Halloween, s dýněmi neodmyslitelně spjatý. Naši prvňáci ale neslavili – vymysleli si s paní učitelkou Janou projekt Dýně. Zjišťovali o nich různé zajímavosti, dlabali a tvořili knížky. Postupně se přidávali i někteří z ostatních tříd (viz foto JD). Po dvou týdnech před nimi stál nejdůležitější úkol – co s největší, několikakilovou dýní? Přece sníst! Teď už jsme se zapojili všichni – vyvrcholením projektu bylo dopoledne 2. listopadu, kdy jsme obryni rozčtvrtili, každá třída dostala svůj díl a pustila se do zpracování. Výsledkem našeho dopoledního snažení byla společná ochutnávka – každý si mohl zkusit, jak chutná dýňový džus, dýňový muffin, dýňová polévka či pomazánka. Ne každý šel do ochutnávání s důvěrou, výsledek však většinou předčil očekávání - po dobrotách se jen zaprášilo! Prvňáci, děkujeme za váš nápad a za to, že jste nás přibrali! Šumburačky (foto JD)
Dne 4. prosince školu na Šumburku navštívily Barborky. Mimo počítání, čtení a psaní přinesly dětem jablíčka, oříšky a perníčky jako kdysi za dávných časů: "My jsme tři Barborky, jdeme z velké dálky, neseme vám dárky". MŠ (foto JD)
Módní přehlídka
Soustředění zdravotníků V říjnu jsme se s Hankou Palmovou a Markem Havierníkem, žáky 5. ročníku, spolu s dalšími dětmi škol Jablonecka vydali na týdenní školení v poskytování první pomoci. Školení probíhalo v Bedřichově. Zábavnou i soutěžní formou jsme se naučili resuscitovat, zastavovat tepenné krvácení, ošetřovat popáleniny apod. Moc se nám tam líbilo a myslím si, že to, co jsme se naučili, budeme potřebovat celý život. Daniela Jarolímková, 5.A
V listopadu žáci šesté i sedmé třídy uspořádali módní přehlídku. Na řadu přišly plesové šaty od babičky, hokejový dres i slušivý kabát jejich třídní učitelky. Žáci si show sami anglicky uváděli a užili si docela dost legrace. Posuďte sami z našich fotek. Text DJ, foto DP.
ŠKOLNÍ NOVINY / 2
ELEKTRICKÉ KØESLO
1. září zahájila svoji činnost fotbalová akademie a naplňuje tak představy vedení školy a zapojení žáků ve volném čase. Do budoucna bude zapotřebí částečné pomoci zřizovatele, to znamená Městského úřadu Tanvald, aby činnost FA mohla zdárně pokračovat i v příštích letech. Proto jsme posadili na elektrické křeslo pány M. Černého a Z. Bryscejna, aby nás informovali o sportovní přípravě žáků. Fotbalová akademie má za sebou první čtvrtletí své činnosti. Jaké máte první poznatky? Projekt 1. a 2. tříd se rozjíždí podle předpokladů pozvolna. Pravidelně dochází dvakrát týdně asi devět dětí (pouze dva prvňáčci). Jejich přístup a zaujetí hodnotíme velmi pozitivně. Ve 3. a 4. třídách chodí pravidelně dvanáct dětí dvakrát týdně a v 1. - 4. ročníku na Šumburku čtrnáct dětí jednou týdně. Zaujetí všech dětí je příkladné, fotbalovou akademií doplňujeme hodiny tělesné výchovy. Můžete nás seznámit s obsahem jednotlivých hodin? Náplň jednotlivých tréninkových jednotek je velice rozmanitá. Cvičíme obratnost, formou soutěží výbušnost a úplné základy fotbalové techniky. Různými hrami pro nejmladší kategorie aktivujeme jejich zájem o tělovýchovu a sport. Faktem zůstává, že dnešní generace ho má velice málo a děti ho pro svůj zdravý rozvoj potřebují. Máte nějaké materiální požadavky pro činnost fotbalistů? Máme téměř vše, co potřebujeme pro tréninkovou činnost. Chybí pouze míče č. 3 pro nejmladší kategorii a školy a pro školu na Šumburku. Jinak vybavení je na vysoké úrovni. Stejně jako tréninkové možnosti. Zatím využíváme školní tělocvičny, na jaře bychom již chtěli alespoň jednou týdně chodit na hřiště v Tanvaldě. Co přípravka dětí z mateřské školy? Příprava MŠ má velký progres. Pravidelně každou středu dopoledne dochází dvacet až
čtyřiadvacet předškolních chlapců z MŠ Tanvald Radniční a MŠ U Školky. Náplň hodin se příliš neliší od 1. a 2. tříd. Děti si hravou formou rozvíjí svoje obratnostní a rychlostní předpoklady. Co bude potřeba udělat pro budoucnost FA? Před blížícím se zápisem do ZŠ doporučujeme co nejdříve kontaktovat rodiče těchto adeptů na fotbal. Dle našich informací většina rodičů uvažuje o zapsání dětí do ZŠ Sportovní. Byla by velká škoda ztratit tyto malé nadšené zájemce o fotbal. Především se domníváme, že pravidelnou a soustavnou prací získáme další adepty z okolí Tanvaldu. Všechno je však dlouhotrvající proces a rozhodně žádné vynikající výsledky nemůžeme čekat během jednoho roku. Na jaře bychom děti chtěli zapojit do meziškolních fotbalových turnajů. Za rozhovor děkuje RR, foto: DP
Z DENÍKU ŠKOLNÍHO SKŘÍTKA KULIFERDY
Milé děti, jistě se mnou budete souhlasit, že se blíží nejkrásnější období v roce. Podíváte-li se večer z okna nebo procházíte-li městem, odevšad na vás dýchá předvánoční čas. Ovšem kromě krásy, kterou denně vnímáte, si ale musíte uvědomit, že krásné domácí kouzlo Štědrého dne i dalších svátečních dní někdo musí připravit. Doufám proto, že se doma zapojíte do úklidu, do pečení sušenek, prostě pomůžete mamince, aby na vše nebyla sama. A určitě nezapomenete na nějakou drobnost, kterou byste potěšili své nejbližší. Ale myslím, že největší radost byste rodičům udělaly dobrou prací ve škole, poslušností doma a slušným chováním. Mně se například stále vůbec nelíbí vaše hrubé vyjadřování. To mám pocit, že mluvíte cizím jazykem. Přeji vám tedy krásné prožití svátků a dobré vykročení do roku 2013. Váš Kuliferda
Návštěva v družině Konec listopadu a začátek posledního měsíce v roce, tedy prosince, prožíváme ve školní družině horečnými přípravami na 5. prosinec, to je den, kdy slavíme mikulášskou zábavu. Vždy se těšíme na návštěvu z nebe i pekla (Mikuláš, anděl a čert). Děti jsou velmi hodné, a než nastane tento den, vyrobí spoustu hezkých výrobků: Mikuláše, čerty i anděly. Obzvláště se jim letos podařili andílci z korálků a drátků. Naše návštěva z nebe nám i letos zanechala pro všechny děti malé dárečky. Všem se den velmi líbil a těšíme se zase na příští mikulášskou zábavu. Text a foto (dole): Jana Rutkovská, vychovatelka ŠD
ŠKOLNÍ NOVINY / 3
STUDENTSKÉ LISTY Studentské listy v novém Podzim pomalu končí, blíží se Vánoce a s tím i několik změn pro Školní noviny. Rozhodli jsme se společně s paní učitelkou Štěpánovou, že nastal čas, aby si studenti obchodní akademie vedli svoje Studentské listy sami. Sice budou i nadále vložené ve Školních novinách, avšak tentokrát už budeme mít vlastní redakci, kterou bychom vám rádi představili: Matěj Balatka Zdarec, jmenuji se Matěj a třetím rokem navštěvuji obchodní akademii. Na OA jsem přešel z víceletého gymnázia, kde jsem studoval čtyři roky. Mezi mé záliby patří zejména počítače a vše, co s nimi souvisí, ale taky můj pes, knihy, lyžování a cestování. Jsem velikým nadšencem filmů a seriálů, které sleduji zásadně v původním znění. No a taky mě baví psát. Lucka Čejková Ahoj, jsem Lucka a chodím do třetího ročníku. Mezi mé zájmy patří minigolf, čtení a samozřejmě psaní. Občas si taky ráda zahraju na flétnu nebo kytaru. Psaní článků mě strašně baví a doufám, že vy je budete i rádi číst. A na závěr bych chtěla říct, že kdokoli se k nám může přidat a přispět nějakým článkem, budeme jen rádi! Nesmíme zapomenout na naši skvělou a úžasnou paní učitelku Štěpánovou, se kterou spolupracujeme a konzultujeme naše nápady. Ing. Štěpánová Věk: Dost na to, abych chápala: „Jsem mladá, ale už hodně pamatuji.“ Vzdělání: Gymnázium Tanvald, Vysoká škola ekonomická Praha, samostudium ekonomie, historie včetně Bible (doporučuji), těším se do důchodu na „univerzitu třetího věku“. Zájmy: historie, jídlo, které nemusím vařit, zvířata.
Životní krédo: „Nepřišel jsem na svět, aby mi bylo slouženo, ale abych sloužil.“ (Ježíš). V tomto čísle se dočtete například o Studentské společnosti letošního třetího ročníku, o tom, jak dopadl výlet do Terezína anebo o exkurzi do České národní banky. Ale abychom vás pouze nenudili školními akcemi, máme přichystáno i několik recenzí, také již tradiční první dojmy prváků z nového studijního prostředí a ještě mnohem, mnohem více. Čtěte nás a pište – je velká šance, že se právě i váš článek v novinách objeví. Na závěr bychom chtěli poděkovat učitelskému sboru za to, že nám dovolují a umožňují dělat věci, které nás baví. Doufáme, že se vám budou Studentské listy s novými tvářemi líbit a přejeme příjemné čtení. Lucie Čejková a Matěj Balatka, III. ročník OA
Škola, škola a zase jenom škola... Také už máte dost toho neustálého učení? Co takhle si odpočinout u čtení nějakých novin. A co kdyby ty noviny byly naše Studentské listy? Představte si, že odpoledne nebo vlastně skoro večer přijdete ze školy vyčerpaný a bez nálady. Nechce se vám znovu zasedat za stůl a pokračovat ve studiu. To je přece úplně normální, obzvlášť, když je takové "smutné" počasí. Venku je brzo tma a ještě k tomu to ošklivé a vlezlé chladno. Není lepší si uvařit čaj a zachumlat se s ním pod deku? Přinést si nějaké noviny a v klidu relaxovat? A mě by zajímalo, které články vás zaujmou a které byste rádi našli v našich novinách. Podělte se s námi o vaše nápady, ať víme, o co se zajímají naši čtenáři. Jakékoli nápady posílejte do třetího ročníku k Matějovi a Lucce. Děkujeme! Lucie Čejková a Matěj Balatka, III. ročník OA
Úspěch školních novin Chtěla bych se vám s něčím pochlubit: v krajském kole vyhrávají Školní noviny Všichni určitě víte, že naše obchodní základní školy a Obchodní akademie akademie má společné školní noviny se Tanvald. To vám byla taková nádhera, po základkou. Pamatujete, jak jsme vyplňova- tom dlouholetým snažením, to je nepopsali všelijaké ankety nebo se občas vytiskla telná radost. něčí slohová práce, která byla napsána ve Jelikož jsem chodila na základní školu škole? Tak to jsou ony, naše Školní noviny. k nám, jsem o to šťastnější, že se nám to A s pýchou vám všem oznamuji, že jsme se umístili na prvním místě v krajském kole a tím pádem jsme postoupili dále do celorepublikového kola. A jak to vlastně všechno vzniklo? Každý rok se účastníme takových akcí, a to proto, že každý výtisk Školních novin posíláme do V-klubu, kde nám ho zhodnotí. Dlouhou dobu jsme vyhrávali pouze nějaké maličkosti, ale letos? Letos to je krásný diplom za první místo pro Školní noviny Tanvald a také pytlíček s nějakými pomůckami Na snímku redakční rada Školních novin. Foto: DP pro začínající žurnalisty. A kdy se to stalo? 29. 10. 2012 jsme já a povedlo. Na základní škole jsem se napsala Matěj Balatka spolu s žákyněmi základní také několik článků do novin i ankety na školy a paní učitelkou Pěničkovou vyjeli různé téma, které jsme vymýšleli o hodivzhůru do velkoměsta Liberec. Přes rušnou nách tvůrčího psaní, proto mám ohromnou silnici jsme došli k V-klubu, kde nás přivítali radost za tento výkon a tímto bych chtěla na vyhlášení vítězů soutěže. Když dorazili všem v redakci a všem, kteří se podílejí na všichni pozvaní, mohlo se začít. Nejdříve tvorbě Školních novin, pogratulovat. pro nás měli připravenou hru Bingo, to Odvedli jsme skvělou práci! proto, abychom se poznali s ostatními začíLucka Čejková, III. ročník OA najícími žurnalisty. Poté byla chvíli pauza, o které jsme si mohli udělat různé placky V úterý 4. prosince se trojice zástupců nebo i přečíst zajímavé články o chudobě ve Školních novin vydala do Brna na světě. Po dlouhém očekávání to přišlo. Ceny vyhlášení celorepublikového kola školních se rozdávaly od zadních míst, takže jsme časopisů. Školní noviny se umístily na byli plní napětí. Když zbyla poslední dvě celkovém 9. místě z 38 zúčastněných. místa a naše jméno ještě nebylo řečeno, ani Matěj Balatka, III. ročník OA jsme nedýchali. A už je to tady! První místo
ŠKOLNÍ NOVINY / 4
STUDENTSKÉ LISTY Studentská společnost
WOOF v Praze
Konečně jsme se dopracovali do třetího ročníku, ve kterém máme možnost nasbírat spoustu zkušeností. Jedna z nich je studentská společnost, tedy možnost vyzkoušet si podnikání nanečisto a také práci v kolektivu. A další zkušeností je dvoutýdenní praxe v nějaké firmě, kterou si sami vybereme. Tak toto jsou naše možnosti právě ve třetím ročníku. Ale zpátky ke studentské společnosti, o které bych vás ostatní chtěla poinformovat. Netrvalo dlouho a vyklubal se předmět podnikání. Jednohlasně jsme si odsouhlasili výrobky pro naše nejmilejší, teda pejsky. A co přesně? Chtěli bychom péct pro naše mazlíčky různé druhy sucharů a sušenek. Dále bychom chtěli také udělat radost jejich páníčkům, a to přívěskem na klíče nebo telefon, ale samozřejmě by to mohli nosit i pejsci na obojku, to už záleží na páníčkovi. Málem bych zapomněla na to nejdůležitější, a to na název a také, kdo vlastně naši společnost vede. Společnost se jmenuje WOOF, což znamená WORLD OF OUR FRIENDS (svět našich přátel) a celou naši bandu vede Pavlína Kracíková, skvělá ředitelka. Možná by nebylo špatné naši prezidentku vyzpovídat a přímo od ní se dozvědět, proč vlastně do toho šéfování šla a zeptat se jí na pocity a radosti ze společnosti. Na závěr bych vám chtěla říci, že máme nástěnku o naší společnosti, která se nachází v prvním patře budovy, a tam se dozvíte vše, co plánujeme, kdo je ve vedoucích pozicích, atd. Držte nám palce.
O víkendu 3. a 4. 11. jsme se, jako reprezentantky společnosti Woof, vydaly do pražských Letňan na Mezinárodní výstavu psů s cílem prodat některé naše výrobky určené psům a jejich páníčkům. V sobotu jsme vstávaly ve čtyři hodiny ráno, abychom byly v 6:30 v Praze na výstavě a začaly s vybalováním výrobků a dalšími přípravami. Jelikož jsme jely se známými, mohly jsme se připojit k jejich stánku. Výrobky jsme vystavily, ale nebyl o ně zájem, proto jsme se rozhodly, že výrobky dáme do košíčků a budeme chodit mezi lidmi. Musely jsme oslovovat lidi a někteří nebyli zrovna dvakrát milí a jiní nám nebyli schopní ani odpovědět. Našlo se pár pejskařů, kteří nám bez problémů přispěli a byli na nás hodní a milí. Všem těmto lidem děkujeme. Bylo to náročné, proto jsme si dávaly pauzy a chodily jsme se dívat k různým okruhům, jak páníčci se svými „načančanými“ pejsky soupeřili o první místa. Viděly jsme pejsky od nejmenších čivav a jorkšírků po největší malamuty a bernardýny. Za celý den jsme nachodily více, než jsme za jeden den zvyklé, a proto jsme byly rády, když jsme v Mladé Boleslavi u známých zalehly do postele. V neděli jsme vystavily zboží opět u stánku a nabízely naše výrobky. Měly jsme také čas obhlédnout konkurenci, načerpat inspiraci a nové nápady. Po náročném víkendu jsme se vydali na cestu domů. Naši první akci máme za sebou a těšíme se na další. Kateřina Borčická a Pavlína Kracíková, III. ročník OA Foto: Ing. Ivana Štěpánová
Lucka Čejková
III. ročník v ČNB
„Držel jsem v ruce čtrnáct a půl milionu a pak jsem je musel položit!“ Tak to je hláška Honzy Hrstky z autobusu, když jsme z Prahy jeli zpět domů. Patos, s kterým to oznámil své sestřenici, je nepopsatelný. Zlatou cihlu si v ČNB mohl potěžkat každý z účastníků a vyvolalo to u studentů velké citové pohnutí. Tak mě napadlo, že bychom tentokrát mohli napsat o osudech československého zlata za německé okupace. Ve 30. letech se Hitler dostal v Německu k moci a okamžitě zahájil mohutný vyzbrojovací program. Při nákupu surovin však rychle vyčerpal své devizové rezervy, a tak díky anšlusu Rakouska a Československa získal vítanou finanční injekci. V pražských sejfech Národní banky Československé bylo tehdy ponecháno „pouhých“ 6 336 kg zlata, protože zbylých 88 435 kg bylo uloženo v zahraničních bankách. Největší část v Bank of England v Londýně. 1 845 zlatých cihel (23 tun) Němci stačili převézt z Londýna do bank na kontinentu dřív, než Velká Británie stačila zmrazit nakládání s československými aktivy. Proti krádeži protestovaly významné osobnosti VB, včetně Winstona Churchila, který hovořil o „druhém, finančním Mnichovu.“ Dále Němci uloupili na našem území židovský majetek, zlato firem Škoda Plzeň, Zbrojovky Brno a dalších. Zlato, které bylo zmraženo, bylo v Londýně využito československým exilem a pro spojenecké válečné úsilí. Na základě komplikovaných jednání trvalo dlouhá léta, než v roce 1982 byla jeho část, 18,4 tun, za přísných bezpečnostních podmínek letecky dopravena do Prahy. Po rozdělení se Slovenskem bylo v poměru 2:1 rozděleno a z větší části pak následně prodáno. Dnes se v sejfek ČNB nachází již pouze 12,5 tuny a je zajímavé pyramidku z cihel vidět a jednu cihlu potěžkat. I.Š.
Tak, a co na exkurzi studenti?
Lucka Nováková – Tato banka je jako matka všech ostatních bank a budeme doufat, že i zodpovědnější a férovější. Andrea Zelinková – Překvapilo mě, jak se peníze vyvíjely od“ kamenných kol“ až po dnešní papírové. Tom Kapras - Mě zaujal bytelný trezor (dveře váží jako lokomotiva). Pavlína Plívová – ČNB má zajímavou historii, jako jediná má právo nechat razit mince (Čs. mincovna v JBC – na exkurzi jsme byli na konci školního roku) a nechat tisknout bankovky (Pražská tiskárna). Michal Švarc – Mají tam vystavené falešné bankovky podle stupně nebezpečí a přístroje na ověření pravosti. Míša Krátká – Při vědomostní soutěži jsme vyhráli briketky ze zkartovaných vyřazených bankovek a knížku vydanou k výročí 20 let ČNB.
ŠKOLNÍ NOVINY / 5
STUDENTSKÉ LISTY Příběhy bezpráví aneb nejlepší cesta, jak poznat pravdu o naší minulosti Jak mnozí z vás vědí, minulý školní rok se naše škola zapojila do projektu organizace Člověk v tísni, Příběhy bezpráví z místa, kde žijeme. Studentky druhého ročníku Štěpka a Květa poznaly velice zajímavou osobnost, paní Hanu Dvořákovou, která na vlastní kůži zažila, co je to bezpráví. Její osud dívky natolik zasáhl, že se rozhodly její příběh navrhnout na udělení ocenění Osobnost Příběhů bezpráví. Zdokumentovaly její příběh a se zatajeným dechem čekaly, zda tento pohnutý příběh nalezne sympatie i u odborné studentské poroty. Jednoho říjnového dne přišla do školy obálka s pozvánkou do pražského paláce Lucerna, kde měla být vyhlášena trojice oceněných osobností. Tak jsme se první listopadový den vypravili do Prahy. Nejprve jsme se společně se studenty 4. ročníku zúčastnili slavnostního zahájení výstavy Příběhů bezpráví v pražské galerii Langhans. Studenti ze „čtvrťáku“
byli přímými aktéry výstavy, protože zde byl zdokumentován Příběh pana Trejbala, který byl oceněn v loňském roce. Poté nás čekal slavnostní večer spojený s předáváním ocenění. Plni očekávání jsme vstoupili do paláce Lucerna. Osud paní Dvořákové byl natolik silný, že jej studentská porota ocenila. Není na místě použít slovo vítězství, protože nejde o závody, kdo zažil více utrpení. Paní Hana cenu převzala z rukou ministra zahraničí pana Karla Schwarzenberga a sklidila velký potlesk. Pro nás největším vítězstvím byl pocit, že se paní Haně po letech dostalo uznání za její morální postoj a životní sílu a že jsme k tomu mohli přispět. Když si na ty slavnostní okamžiky v Lucerně vzpomenu, hřeje mě u srdce dobrý pocit. Foto I. Č.: Studentky II. ročníku OA, Mgr. Lenka Myslivcová a paní Hana Dvořáková. L.M.
Z Parlamentu OA
Školní parlament se opět sešel, aby pro nás přichystal zpestření posledního předvánočního dne. Parlament bouřil mozky a došel k závěru, že přichystá jak pohybové, tak vědomostní aktivity. Všetečné otázky k vědomostní soutěži si vzali na starost kluci ze čtvrtého ročníku Pior Mazur a Kuba Pěnička. Z pohybových aktivit jsme vybrali florbal a také volejbal. Jednotlivá družstva by měla být utvořena ze tříd a jejich zástupců. Jakékoli nápady nebo námitky podávejte paní učitelce Štěpánové a po další schůzi parlamentu vyhodnotíme konečné aktivity, do kterých se určitě rádi zapojíte. Lucie Čejková, III. ročník OA
HAF?
Haf je festival krátkých humorných amatérských filmů, pořádaný již několikátým rokem v Tanvaldě. Ale rozeberu to slovo od slova. FESTIVAL. Proti tomu vůbec nic nemám. Ano, lidi se nadřeli, dali do toho svůj čas, možná i peníze. Obdivuji je. KRÁTKÝCH. No, tříhodinové filmy to vskutku nebyly, to se musí uznat. Ale teď přijde to slovo do pranice: HUMORNÝCH. Je to čistě můj názor, ale když má něco přízvisko „humorné“, tak očekávám, že se budu od začátku do konce popadat smíchem za břicho. Ale to se nestalo. Humorná nebo dokonce vtipná mi připadala necelá jedna pětina všech promítaných snímků. A to ještě jestli moc nepřeháním. AMATÉRSKÝCH. Ano, nesmírně si cením lidí, kteří vynaložili spoustu námahy, aby stvořili něco, co se dá vysílat či promítat. Ale upřímně? To už zanikla lidská fantazie? Celé mi to připadalo jako jedno velké dejavu. Jako bych už čtvrtý rok koukala na tatáž amatérská videa. FILMŮ. Tomu se asi nedá co vytknout. Jen to, že většina z toho nebyly filmy, nýbrž nepovedené spoty či skeče. Závěrem? Asi stojí za to se podívat, ale pokud na tento festival budete chodit dlouhodobě, tak nabudete podobného, nebo dokonce stejného názoru, jako já. Bára Zajíčková, IV. ročník OA
Studentský projekt „Cesty v Jizerských horách“
Studentské týmy v průběhu roku 2012 poznávaly Jizerské hory prostřednictvím „cest”. Jednotlivé týmy naplánovaly, uskutečnily a také popsaly některou z cest v Jizerských horách. Bylo zpracováno celkem 11 typů na výlet, např. cesta na Orle, Palackého stezka, cesta ze Smědavy na Jizeru, atd. V červnu studenti uskutečnili společnou cestu z Ferdinandova přes Sedlo Holubníku na Smědavu po tzv. Štolpišské silnici. Při výpravách do terénu vznikla řada pěkných fotografií a tak byla vyhlášena i fotosoutěž.
Během měsíce listopadu byly v Městské knihovně Tanvald „cesty“ i fotografie vystaveny a návštěvníci hlasovali o nejhezčí fotografii. Celý projekt vzbudil velký zájem u veřejnosti a tak se uvažuje o vydání v knižní podobě. Na závěr výstavy proběhla dražba vystavených fotografií, kdy studenti získali téměř 3 000 Kč za prodané fotografie. Výtěžek byl věnován psímu útulku Dášenka v Lučanech nad Nisou. BZ Na vedlejší fotografii Čertík a Pacinka z útulku Dášenka děkují za přilepšení k Vánocům.
ŠKOLNÍ NOVINY / 6
STUDENTSKÉ LISTY Co s EU fondy?
Alien show. Dne 29. 11. žáci naší základní školy spolu se žáky gymnázia zhlédli divadelní představení v anglickém jazyce. Potěšit i rozesmát je přímo do školy přijeli tři anglicky mluvící rodilí mluvčí. Show byla o mimozemšťanech, kteří hledali své ztracené děti. A pozor, hledali je přímo mezi našimi dětmi v publiku. Mimozemšťan se pak poznal tak, že neuměl správně utvořit anglickou otázku. K velkému nadšení všech vyučujících děti otázky utvořit uměly. Tedy se přímo mimozemšťany nestaly, ale přesto pomohly mimozemšťanům odletět zpět. Zapojení dětí do divadelního představení mělo úspěch a zároveň splnilo i komunikační dovednosti v anglickém jazyce. Mnoho žáků i po představení pomohlo hercům s rekvizitami a zároveň zjistilo mnoho dalších zajímavostí o hercích samotných. Tedy děkujeme hercům za krásný zážitek, zázemí školy za pomoc s organizací a také šikovným komunikativním žákům. Herci také zasvětili, formou detektivního příběhu, do tajů užití předpřítomného času studenty naší Obchodní akademie. Studenti byli též zapojováni do představení a ke konci museli vyjádřit, kdo byl možný zloděj. K tomu jim právě dopomohla znalost předpřítomného času. Myslíme si, že i toto představení bylo velice povedené. Po představení herci přijali pozvání studentů druhého ročníku a poobědvali s nimi. Kéž by bylo více těchto reálných anglických situací v našem životě. Takže také díky všem. Text DJ (foto DP)
Studenti II. a III. ročníku (viz foto) se zapojili do pilotního projektu Think Big School, který realizuje společnost Telefónica ve spolupráci s Junior Achievement. Think Big je celoevropská strategie skupiny Telefónica zaměřená na podporu mladých lidí. Dává mladým lidem příležitost zlepšit své postavení na trhu práce, inspiruje a motivuje je k aktivnímu zapojení do dění ve svých komunitách, k podnikavosti a k efektivnímu využívání digitálních technologií a umožňuje rozvinout jejich podnikavost a sebevědomí. Během listopadu se zúčastnilo setkání v Praze v sídle Telefónica Czech Republic, a.s. celkem deset studentů z OA Tanvald. Po celý den měli možnost kreativně pracovat v týmech na svém nápadu a závěrem dne jej před porotou prezentovat. Porota pak určila vítězný tým, který si odnesl zajímavé ceny. Naši studenti se neztratili a pět z nich se umístilo na stupních vítězů. Opět se potvrdilo, že studenti OA Tanvald jsou schopni týmové spolupráce a výsledky své práce obhájit před porotou a publikem. BZ (foto MB)
Ve III. ročníku je do výuky zařazen předmět veřejné finance. Náplní je problematika veřejného sektoru a veřejného rozpočty naší ekonomiky, jejich „porevoluční“ vývoj, soudobá náplň a trendy vývoje. V rámci zpráv z aktuálního dění v zemi, v kraji a mikroregionu Tanvaldsko jsme si nemohli nevšimnout a nereagovat na výzvu návrhu možných investic z EU fondů. Studenti jsou často zdrojem nápadů, zamysleli se a navrhli slovem i nákresy: In-line dráhu. Proč? Je to soudobý trend pro sport, vyžití a relaxaci. Kde? Podél řeky Desné od křižovatky s dvěma viadukty směr Desná. Autoři: K. Čihalíková, A. Petríková, H. Vedralová. Park v centru města Tanvaldu. Proč? Zlepšení prostředí v centru Tanvaldu, více zeleně, pěší zón, koutek pro malé děti aj. Kde? Zbourání areálu SEBY, prostor mezi parkovištěm BILLY, řekou Desná, železniční tratí a hlavní silnicí s viaduktem s možností napojení na in-line dráhu. Autoři: D. Galbavý, D. Kovář, D. Rydval. Rekonstrukce koupaliště. Proč? Rozšířit možnosti sportovních aktivit, bazén, golf aj. pro místní i návštěvníky Tanvaldu, napojení na in-line trasu. Kde? Místní koupaliště rozšířit o „zoufalý“ prostor směr sběrné suroviny, případný přesun pod tenisové kurty do míst hasičské nádrže. Autoři: A. Bímová, D. Duchková, J. Fajfrová. Skatepark. Proč? Tanvaldští skateboardisti jezdí na parkovišti u PENNY, na autobusovém nádraží aj. Ničí obrubníky, rampy a je to pro ně nebezpečné, součástí by mohli být i graffiti zdi. Kde? Na louce za paneláky. Autoři: K. Borčická, L. Herrmann, P. Kracíková, V. Kulinski. Lyžařský areál Tanvald – Špičák. Proč? Sprotovní aktivity pro místní, pro potřeby cestovního ruchu i příležitosti pro tanvaldské podnikatele. Kde? Špičák směr Horní Tanvald. Autoři: M. Bláha, L. Čejková, A. Etrichová. Paintball areál. Proč? Atraktivní zábavná hra pro všechny generace na vybití emocí, zlosti, pro vyblbnutí se. Kde? Napojit na lyžařský areál, skatepark, motokrosovou dráhu. Autoři: P. David, M. Dobrá. Krytý bazén. Proč? Relaxace, využití volného času, pro školy… Kde? Taktéž v areálu sídliště na Výšině. Autoři: M. Balatka, V. Kotenová, D. Šlajsová. Studenti se chtějí bavit, sportovat, relaxovat. Je to trend doby a je pravda, že Tanvald je město s potenciálem pro cestovní ruch. Jedna věc je ovšem areály zbudovat a jiná financovat jejich provoz. Na ten už se EU fondy nevztahují. Tak to jen podnět k zamyšlení. IŠ Pozn. red.: Projekty studentů mají šťávu, kdyby však byli projektanty, museli by se zamyslet i nad tím, že pozemky či objekty, které chtějí zbourat, město nevlastní...
ŠKOLNÍ NOVINY / 7
STUDENTSKÉ LISTY Máme nové prváky
Představujeme osobnosti
Andrzej Sapkowski Andrzej Sapkowski je polský spisovatel zaměřující se převážně na fantasy tématiku. Narodil se 21. června 1948 ve městě Lodž. Je nesmírně populární nejen v Polsku, ale také v České republice, Slovensku, Rusku a v dalších zemích Evropy. Sapkowski vystudoval vysokou školu a díky jazykovému nadání poté pracoval v oblasti zahraničního obchodu. První povídku, s názvem „Zaklínač“, publikoval v roce 1986 v polském časopise Fantastyka. Během dvou let se stal v Polsku nesmírně populárním, a to zejména díky preciznímu stylu psaní a komplexnosti jeho děl. Jeho nejslavnějším dílem je „Sága o Zaklínači“, která ho posunula na pozici, kde je srovnáván i s takovými mistry, jako je J. R. R. Tolkien anebo G. R. R. Martin. Přesto se Sapkowski v mnohém od nich liší. Sapkowski totiž píše evropsky laděnou fantasy, tedy v prostředí nám Čechům hodně blízkém. Znakem jeho děl je propracované historické pozadí a politika, drsná mluva (která ale rozhodně není samoúčelná), tématika rasové nesnášenlivosti a mnohé odkazy na klasické slovanské pohádky. Tyto prvky využil právě v „Sáze o Zaklínači“, která ho vystřelila na vrchol evropské fantastiky. V této sérii vyšlo celkem osm knih – první dvě (Poslední přání, Meč osudu) jsou sbírky povídek, které původně psal do novin a zbylé (Krev elfů, Čas opovržení, Křest ohněm, Věž vlaštovky, Paní jezera) jsou plnohodnotnými romány, které se svým rozmachem a propracovaností dají srovnávat s Tolkienovou Středozemí. Na motivy knih byl natočen polský seriál s názvem „Zaklínač“ (v originále Wiedźmin) s Michałem Żebrowským v hlavní roli. Seriál se samotnému autorovi moc nezamlouval – zejména díky tomu, že postrádá myšlenku a duši knih. V roce 2008 vyšla stejnojmenná
počítačová hra, na níž se i sám Sapkowski podílel, díky které se „Sága o Zaklínači“ stala známou i v zámoří. O tři roky později bylo vydáno pokračování s podtitulem „Vrahové králů“ a v plánu je i třetí díl. Sapkowski se již jednou nechal slyšet, že pokračování „Ságy o Zaklínači“ neplánuje, avšak nečekaná popularita počítačové hry ho přiměla svůj výrok přehodnotit a o pokračování minimálně uvažuje. Sapkowski napsal i Husitskou trilogii (Narrentum, Boží bojovníci, Lux Perpetura), která však popularity Zaklínače nikdy nedosáhla, a několik samostatných knih (Maladie, Magické střípky, Tandaradei!). Kromě knih i nadále píše fejetony, recenze a komentáře do polských časopisů – zejména do již zmiňované Fantastyky. Prozatím posledním dílem je výborná, leč hodně krátká jednohubka s názvem „Zmije“, odehrávající se v období sovětsko-afghánské války. Matěj Balatka, III.ročník OA
Začal nový školní rok a to znamená, že máme zase nové tváře v prvním ročníku. A to bychom nebyli my, abychom si je nevyzpovídali. Proč studuješ? Spoustu studentů motivuje k učení pouze to, že musí nebo jsou rodiči donuceni. Někteří však mají za cíl něčeho dosáhnout a mít dobrou práci. Myslím si, že mít za cíl něčeho dosáhnout je opravdu motivující, protože pak si sami můžeme říct, jestli se nám to povedlo, nebo ne. Také si můžeme říct, v čem byl hlavní problém a pracovat na jeho odstranění. Jak říká naše profesorka Ing. Štěpánová: „Není problém ve špatné známce, ale problém je v tom, že s ní student nechce nic dělat“. • Protože základní vzdělání nestačí. Nejdřív jsem chtěla na učňák, ale pak jsem zjistila, že mám na to až moc hezký známky. (Sabb) • Jednak aby ze mě něco v budoucnu bylo, a taky musím - no rodiče, vždyť to znáte. Jaký je tvůj životní vzor? Asi nejčastěji studenti považují za svůj vzor nějakého kamaráda nebo se to všechno odvíjí od jejich koníčků. Jako jsou třeba fotbalisté nebo lyžaři a tak různě. A najdou se i tací, kteří mají jako svůj vzor rodiče nebo sourozence. Ovšem někteří si žijí svůj život bez nějakého ovlivňování druhými. • Nick Vujicic – člověk bez končetin, plný radosti a štěstí, rozdávající naději jiným lidem skrz svůj příběh. • Mám šestatřicetiletou ,,kamarádku“ z Prahy, která byla na střední taky na OA. Dělá v Praze na bance a nemá se špatně. Dost toho dokázala. Zatím vysokou školu úplně nevylučuju, protože mě učení zas tak moc nebaví, takže mít maturitu, udělat si pár kurzů (kosmetička, kadeřnice) a začít trochu vydělávat. (Sabb) Dokončení na str. 9
ČTENÁŘSKÝ KOUTEK OA ANEB POVINNÁ ČETBA Když se řekne povinná četba, většina z nás si nejspíš představí nejméně pětisetstránkovou bichli, která je prakticky o ničem. To ale nemusí být tak úplně pravda. Nás docela baví válečná literatura. Zvláště Remarque, ve svých knihách se totiž nezaměřuje na popis bojů, ale spíše na příběhy lidí a toho, jak je válka zasáhla. E. M. Remarque byl německý spisovatel, který dobrovolně bojoval v 1. světové válce. Díky tomu jsou jeho díla plna odporu k válce a antimilitarismu. Vystřídal spousty zaměstnání (účetní, reklamní poradce, varhaník nebo automobilový závodník). Také hodně cestoval po Itálii, Švýcarsku, Balkánu a Turecku. Začátkem 2. světové války nacisté pálili jeho knihy. Pět let poté je zbaven
občanství, a proto emigruje do New Yorku, kde roku 1947 získá americké občanství. Odtud nadále psal své romány. Noc v Lisabonu. Příběh německého emigranta Josefa Schwarze a jeho ženy Heleny, se kterou utekl, aby se z Lisabonu dostal lodí do Ameriky. Těsně před vyplutím jeho žena umírá a on cítí potřebu někomu svěřit svůj příběh. Příběh o útěku z Německa a cesty přes nacisty obsazenou Evropu, který je i přes neuvěřitelné těžkosti plný lásky a radosti ze života. Posluchačem se stane člověk s podobným životním osudem, jako je ten jeho. Josef mu přenechá všechny papíry potřebné k vycestování do Ameriky a sám se vrací směr Německo, aby se přidal k bojům proti nacistům.
Nebe nezná vyvolených. V jednom horském sanatoriu svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí. Lilian, které kvůli vážné nemoci už moc času nezbývá, a Clerfayta, automobilového závodníka, který dobrovolně hazarduje se svým životem. Lilian nemíní už dále jen čekat na smrt a chce si čas, co jí zbývá, co nejvíce užít. Odjíždí tedy s Clerfaytem do Paříže, kde žijí bohémským, bezstarostným životem. Zamilují se od sebe. Společně odjíždějí na Sicílii, kde Clerfayta čeká důležitý závod. Na trati se ale stane hromadná havárie a on při ní umírá. Lilian cítí ohromný smutek a nespravedlnost, to ji přece čekala smrt. Vrací se do sanatoria a zanedlouho na svou nemoc umírá. 2Terka
ŠKOLNÍ NOVINY / 8
STUDENTSKÉ LISTY FENOMÉN POČÍTAČ Mass Effect – trilogie Pokud to myslíte se hraním opravdu vážně, tak by vám rozhodně tato sci-fi pecka neměla uniknout. Na hře dělalo kanadské vývojářské studio BioWare, založené v roce 1995 dvěma doktory - Rayem Muzykou a Gregem Zeschukem. Tato vesmírná sága vzdává hold klasickým sci-fi, jako třeba Star Wars, ale také přináší nové a pekelně propracované universum s vlastním historickým pozadím. Příběh začíná ve 23. století, kdy lidstvo narazilo na jiné mimozemské civilizace a
Máme nové prváky
Dokončení ze str. 8
Jaký máš životní cíl? Životní cíl tak trochu v odpovědích studentů navazuje na druhou otázku. Odpovědi opět směřují ke koníčkům a k úspěchům s nimi spojeným. Nebo také navazují na první otázku, kde se ptáme, proč studují. Pak tedy odpovědi zní, mít se dobře a mít dobré povolání. Ovšem jedna odpověď nenavazuje ani na jednu otázku, a to „hlavně být šťastná a spokojená“. • Mým životním cílem je být úspěšná motorkářka, ale ve škole bych chtěla jít na VŠ právní. • Cíl? Samozřejmě být úspěšná, ale kdo ví, jak skončím? Váš oblíbený předmět? Zeptali jsme se také na tuto otázku a vyšly překvapivé výsledky. Nejčastěji se u studentů objevovala písemná a elektronická komunikace a pak také oblíbená angličtina. Dále to pak byla ekonomika, tělesná výchova nebo matematika. A který předmět se neobjevil ani jednou? Účetnictví. A někteří to vyřešili tak, že nemají žádný oblíbený předmět. Ale jsou zatím v prvním ročníku. Jak se říká: „Co není, může být“. Z čeho máš největší trauma? Studenti mají různá traumata a ani tyto odpovědi nejdou shrnout do jednoho. Trauma má každý své a sám se s ním musí poprat. Mé trauma bylo z prezentování se před spoustou lidí, ale postupem času se to lepšilo. Neříkám, že se teď už nebojím, ale určitě díky načerpání zkušeností v OA už to pro mě není takový problém. Ale zapomněli bychom také na ty, kteří jsou úplně v klidu a žádné trauma je netíží. Ti se mají nejlépe. • Když mám stát u tabule a třeba mě zkouší. Úzkost z více lidí pohromadě. (WOJA) • Reakce rodičů po třídních schůzkách. (JAMBO) • Moje trauma je celá škola. Známky => doma průser, pocit, že tu školu nezvládnu a tu maturitu vůbec. Málo času na písemky. Trauma z času. (Karel) Matěj Balatka, III. ročník OA
uzavřelo s nimi mírovou dohodu. V této době se na scénu dostává i Velitel Shepard, hlavní postava trilogie a zároveň postava, se kterou celý příběh prožijete. Příběh začíná na planetě Eden Prime, kde jsou napadeny místní kolonie neznámým nepřítelem. Je jím tajemná starodávná rasa Reaperů, okolo nichž se celý Mass Effect točí. Celá trilogie funguje perfektně jako celek (dokonce lze přenášet uložené pozice tak, aby vaše postava zůstala zachována), ale i tak se jednotlivé díly trochu liší. První díl se zaměřuje zejména na poznávání jednotlivých ras, průzkum planet a na Shepardovy společníky. V druhém díle si už Shepard uvědomuje nebezpečí, které Reapeři představují, bojuje proti nim, verbuje další bojovníky, avšak mezigalaktická vláda stále bere situaci poněkud lehkovážně. V posledním díle nepřítel zahajuje drtivý útok a teprve tehdy si všichni uvědomují vážnost situace. Jedinou možností je tedy zastavit je za každou cenu. Jak už asi vyznělo z popisu příběhu, hlavním
tahounem série je hodně propracovaný svět a velmi silná dějová linka, ve které není nouze o emoce. Ty jsou vyvolávány jednak skvěle napsaným scénářem a dialogy, ale i výbornou grafikou, povedeným dabingem a krásnou hudbou, kterou má na svědomí vcelku neznámý Clint Mansell. I hratelnost se díl od dílu mění. Zatímco jednička se zaměřuje více na customizaci postavy a její vývoj, zbylé dva díly jsou mnohem akčnější a hra by se spíše dala přirovnat k hodně ukecané střílečce s lehkými RPG prvky. Díky tomu je tak zážitek z hraní pokaždé trochu jiný a nepůsobí tak gameplay ani na chvíli stereotypně. Pro fandy čtení je ve hře zabudován takzvaný kodex, což je rozsáhlá encyklopedie ras, historie a planet. Zajímavé je, že některé historické události vycházejí i z reálného dění, avšak hra si je pro svoje potřeby upravuje tak, aby fantaskní historie působila co nejvěrohodněji a plynule navazovala na tu reálnou – což se jí bezesporu daří. Pro mě je to jedna z nejlepších herních pecek, které se na poli videoherní scény doposud objevily. Matěj Balatka, III. ročník OA
Jak to vidí Bára aneb co mi hlava nebere Vládní reformy Ze všech stran slyším, že je potřeba něco zreformovat – školství, zdravotnictví, důchody. Čím častěji to slyším, tím víc nabývám pocitu, že vůbec neznám význam slova reforma. Myslím, že v tom nejsem sama. Na pomoc jsem si otevřela slovník cizích slov. Změna, zlepšení, přetvoření. Ptám se. Mají naši politici také slovník cizích slov? Přijde mi, že o zlepšení se mnohdy ani mluvit nedá. Přidám něco ze života. Nevím, jak dlouho zpátky v čase to je, ale když proběhla reforma ve zdravotnictví, navštívila jsem svého gynekologa. Při našem rozhovoru padla řeč právě na reformu. Kdybych nebyla plnoletá, potřebovala bych souhlas rodičů pro předpis antikoncepce. Ale: paradox. Kdybych chtěla jít na potrat, jejich podpis nepotřebuji. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mám té stupiditě smát, nebo nad ní plakat. Co to sakra je? Přijde to někomu normální? Mně ne. "Pilulky" jsou v dnešní „moderní“ době běžná věc. Není tohle krok zpět? Co kdybych neměla dobrý vztah s rodiči? Nechci se s nimi bavit o takových věcech? No nic. Tohle mě akorát rozčiluje. Daňové reformy. To jsem svým nervům vážně ulevila… Daň z tabáku má odnaučit kuřáky kouřit. Daň z alkoholu odnaučit lidi pít. Ale proč daň z příjmů? To chceme odnaučit populaci pracovat? Závěrem? Názor můžu mít jaký chci, ale dokud se nebudu chtít stát papalášem ve
vládě, nic moc nezmůžu. A dokud nebudou naši politici ochotni nám vše bez obalu, jasně, bez vedlejších úmyslů vysvětlovat, tak nikdy nebudeme, jako obyčejní lidé, ničemu, co dělá vláda, rozumět.
Volby prezidenta Spousta lidí se nad tím pozastavuje. Jakže to začíná? Japonec, Avatar, Rakušák a banda komunistů se sejdou... Takhle nezačíná vtip, ale naše prezidentské volby. (Omlouvám se autorovi, ale na modrém životě o něm zmínka nebyla.) Nechci používat cizí názor a považovat ho za svůj, jen chci říct, že s ním sympatizuju. V naší zemi to nebude tak, jak jsme si to vysnili. Nebude to tak, že si lid někoho zvolí a on bude mít větší pravomoce a najednou se vše změní jako mávnutím kouzelnou hůlkou. Nežijeme v pohádce. Ruku na srdce. Kolik z nás přesně ví, jaké bude mít náš, přímou volbou zvolený, prezident práva? Ví to možná ti, kteří se podílí na schvalování zákona, pak politologové a někteří analytici. Ano k volbám půjdu, ale jen abych ukázala, že tenhle stát má nějaký názor. Sice nevěřím ve změnu k lepšímu, ale pak budeme moci nadávat jedině sami na sebe nebo na typickou českou vynalézavost, kde co obejít. Lepší než sedět v hospodě a nadávat na naši vládu. (Slova našich profesorek, omlouvám se, že nejsem jmenovitá, ale už to prostě nevím.) Bára Zajíčková, IV. ročník OA
ŠKOLNÍ NOVINY / 9
Anketa vánoční i s přáním do roku 2013
Vánoce jsou považovány za nejkrásnější svátky, které jsou spojeny se zakončením roku a s trávením času v kruhu své rodiny. Určitě se každý z vás těší na vánoční stromek s třpytivými ozdobami a na dárky, které si po štědrovečerní večeři rozbalíme. Redakční rada připravila anketu, ze které je patrné, jak se žáci naší školy na vánoční svátky a zakončení roku 2012 připravují. Proč máš (nemáš) rád Vánoce? Co se ti na nich nejvíce líbí (nelíbí)? Kromě několika výjimek, těch, co našli zápor i na nejkrásnějších svátcích roku, všichni Vánoce milují pro zvláštní atmosféru, těší se na to, že se rodina sejde u jednoho stolu, bude plno výborného jídla, spousta cukroví, v televizi pohádky, dostanou dárky. Část žáků napsala, že bude mít klid, nemusí do školy. •Mám, protože se sejde rodina a všichni jsou na sebe hodní. A nemám, protože nemám ráda přetvářku a nemám ráda dárky. • Vánoční pohoda, vůně skořice, stůl plný cukroví a salátu. • Mám ráda vánoční atmosféru, pečení rohlíčků, zpívání koled u stromku, ale především to, že je celá rodina pohromadě. • Poslední dva roky ne, protože jsme s mámou samy, a to je zklamání. • Líbí se mi na nich, že jsou plny napětí. • Mám i nemám – ne, protože je venku zima, ano, protože dostávám dárky. • Nelíbí se jen to čekání na večer. • Miluju cukroví a nesnáším koledy. • Nelíbí se mi, že brácha zlobí. • Vánoce mám ráda, protože je většina lidí šťastná, hlavně malé děti, když dostávají svoje dárky a když jim rodiče pomáhají psát dopis pro Ježíška. Máš větší radost z dárků, které dáváš rodině a přátelům, nebo z těch, které dostáváš? Větší část dotazovaných má radost z obojího, ráda dostává, ale ráda i dává. Naprosto mizivé procento dárky raději dostává, ale mile nás překvapilo, že celá třetina žáků má větší radost z toho, že může někoho obdarovat. • Raději dostávám, ale baví mě i nakupovat. • Vše, co potřebuji k životu, mám, takže raději dávám. • I když mám radost ze všech dárků, tak je raději někomu dávám. Jsem ráda, když mohu udělat někomu radost. • Já raději dárky dostávám, miluji na nich to překvapení. Dárky někomu vybírat je utrpení, vybrat něco, aby se to líbilo, je záhul. • Když jsem byla mladší, tak jsem raději dostávala, ale teď raději dávám. • Je mi to tak nějak jedno. Jasně, že jsem ráda, když dostanu nějaký dárek, ale to, když někdo rozbalí dárek ode mě a vykouzlí mu i nějaká drobnost úsměv na rtech, je příjemné. Které dárky nepovažuješ za dárky? Asi 60% žáků konstatuje, že všechny vánoční dárky jsou prostě dárky, z kterých mají radost. Pětině žáků vadí peníze, raději by chtěli být překvapeni dárkem. A další pětině
vadí oblečení, sladkosti a hlavně nepovažují za dárek ponožky. • Sladkosti, na to je Mikuláše a Velikonoce. • Věci nebo školní potřeby. • Peníze – to nás odfláknou místo toho, aby přemýšleli, co se nám bude líbit. • Nedělím dárky na nejlepší a nejhorší. Záleží na tom, od koho dárek je a důvod, proč mi ho dává. Všechny dárky jsou super. • Pro hodně dětí ponožky, kalhotky a takové ty věci, a to i pro mě. • Oblečení kromě kšiltovek. • Mám radost vždy, i když dostanu to, co jsem nechtěl, vždy jsem s tím spokojenej. • Nevím, podle mě je dárek to, co člověk opravdu chce a dostane to. • Když dostanu věci jako pro malou holku. Nemusím mít knížky. • Líbí se mi všechny dárky – nejsou hnusný dárky. • Ponožky, mám jich plný šuplík. Jaký nejlepší (nejhorší) dárek jsi v posledních letech dostal(a)? Z drtivé většiny odpovědí byla cítit nespokojenost s otázkou, protože podle žáků neexistují nejlepší a nejhorší dárky. Jen jedinci se drželi textu a snažili se reagovat. • Žádný, protože mám své rodiče ráda a jsem jim vděčna, že mi něco koupí. • Dárek, ze kterého jsem byl nadšený, byl můj mobil a nepamatuju se, že bych z něčeho nebyl nadšený. • Nejhezčí byla taška na kolečkách, nejhorší barbína. • Nejhorší ani jeden, protože každý, co dostanu, je od srdce. • Všechny, i ponožky jsou potřeba. • Všechny dárky se mi vždy moc líbily, největší radost mi udělá oblečení. • Nejhorší bylo tričko od táty, bylo s muchomůrkou jako pro pětiletý děti, nejlepší velký plyšák, já jsem úplně ulítlá na plyšový věci a ten plyšák je větší než já. • V životě jsem nedostala nic příšernýho, co bych nemohla ani vidět. Když se zamyslíš nad průběhem roku 2012, co se ti nejvíce podařilo (nepodařilo)? S čím jsi nejvíce spokojená (nespokojená)? Odpovědi se většinou týkaly školy, úspěchů či neúspěchů, starší žáci psali, že poznali nové lidi, někdo rok 2012 považuje za nejlepší, někdo za stejný jako předchozí. • Občas se mi podařilo vytočit mamku. • Propadla jsem, pohádala se s kámoškou, konečně jsem se začala učit. • Poznala jsem pravé přátele. • Spokojená jsem hlavně s tím, že jsem se odvážila jít tancovat do A-stylu, ale nepovedlo se mi čtvrtletní vysvědčení. Furt mi nejdou diktáty. • Získala jsem přítele, mám kluka, co jiného si přát. • Začala jsem se bavit s klukama ze třídy. • Jsem spokojená, že mě mají rodiče rádi a samozřejmě i kamarádi. • Podařilo se mi vysvědčení, ale nepodařilo se mi vypěstovat česnek.
• Rok se mi vydařil, ale nespokojený jsem, protože škola je daleko. • Děkuju paní učitelce Lence Hozdové, že mě nechala postoupit do V.A. • Podařilo se mi doma přestat zlobit. • Nechal jsem fotbal, kde jsem to chtěl někam dotáhnout, ale měl jsem blbý trenéry, možná se tam vrátím, podařilo se mi sám sebe přesvědčit, že budu chodit na nějaký sport. Co bys přál své rodině do roku 2013? Tady se všichni shodli a přáli rodině zdraví, štěstí, lásku a radost z dětí. • Aby se naši měli pořád rádi. • Aby se měli všichni fajn, dosáhli k tomu, po čem touží a aby napravili chyby z roku 2012. • Aby to ještě v nadcházejících letech se mnou vydrželi. • Bohatství!!!!! • Dobrou práci, víc štěstí. • Peníze a babičce ten barák, co si přeje. • Aby se nerozváděli. • Hrajeme takovou loterii o tři miliony, tak bych si strašně přála, abychom vyhráli (vítěz bude vyhlášen v lednu). • Abych se zklidnila a nedávala svou pubertou rodičům tak zabrat. Jinak štěstí, zdraví a láska je samozřejmost. • Já bych přála mamce, aby ji vzali zpátky do BILLY. • Aby se naši dali zase dohromady. Co bys přál(a) naší republice do roku 2013? Přání to byla srdečná jako o rodině, ale objevila se částečná skepse, zřejmě v rodinách probírají problémovou situaci tanvaldského regionu, nedostatek práce atd. • Mnoho úspěchů a dobrých mezilidských vztahů. Dobrého nového prezidenta a úbytek na státním dluhu. • Aby se nad sebou lidé zamysleli. • Výměnu vlády. • Vůbec nic, z celé republiky se mi dělá špatně a je mi jedno, co bude, já to stejně nezachráním. Republice nic, všechno zdražuje. Pro lidi neudělá nic. • Aby se vystřídali všichni politici. Aby nebyla korupce. • Zlepšení kraje, míň afér, žádný konec světa. Abych nebyla chudá a neměla hluboko do kapsy, ale při volbách bych nechtěla, aby zvolili pana France. • Aby na světě existovali jen hodní lidé a nebyli tu žádní zloději a vrazi. • Dobrého prezidenta, nízké ceny, málo zlodějů. • Já nevím, asi aby vydržela co nejdéle. Lepší politiky, skončení Nečasovy vlády, konec vysokých plateb. • Málo rasismu, zlevnění elektřiny a plynu. Aby byly vyšší dávky peněz. • Policie by měla být férová pro Vietnamce. Méně znečistěné ovzduší. • Aby měl každý práci a bohatí aby pomáhali chudým. Redakční rada děkuje všem žákům za jejich odpovědný přístup k anketě. JK
ŠKOLNÍ NOVINY / 10
Romský taneční soubor Bengale Čhave
ČTENÁŘSKÝ KOUTEK Už máte dárek na Vánoce? Kniha je nejlepší přítel člověka a jako dárek potěší. A jinak jsem vám chtěla nabídnout knihy v komiksovém vydání, například Asterix a Obelix. Jsou to knihy plné vtipů, lehce se čtou a snadno se pochopí, třeba vtipné vydání Asterixův syn. Všechna vydání najdete v městské knihovně, tak si je půjčte, ať vám neuteče žádná zábava. Gabriela Kroupová, VII.A
Taneční soubor Bengale Čhave, český ekvivalent jména souboru zní „Čertovy děti“. Soubor vznikl v roce 2011 na popud samotných dětí čili uživatelů tehdejšího NKC, které zřizovalo Liberecké romské sdružení. Náš taneční soubor má deset až patnáct členů, kteří v souboru účinkují. Soubor založil Patrik Kotlár, který je i zároveň i vedoucím a učí nás kroky, choreografii, ale také nacvičuje i divadelní scénky, které v tanečním souboru užíváme jako úvod před tím, než začneme tancovat. Neučí nás jen tancovat, ale rozvíjí naše intelektuální hovorové schopnosti, prostě se nebát mluvit před veřejností. Proto nás jako soubor bere na své přednášky romistiky, kde jak tancujeme, tak si potom povídáme s lidmi, kteří přišli na přednášku, aby se něco dověděli o sociálně vyloučené lokalitě. Od roku 2011 jsme vystupovali na různých romských i neromských festivalech po celé republice, na Eurionu ve Smržovce a na Tanvaldských slavnostech, kde si nás pozvalo samo město.
I letos jsme objeli pár festivalů, ale hlavně jsme se soustředili na akce vzdělávacího typu, jako byl například Den romské kultury v Severočeském muzeu v Liberci nebo na té samé akci, ale u nás v Tanvaldě, kde to organizoval Patrik Kotlár společně s Oblastní charitou Most. Také jsme tancovali pro děti z Jedličkova ústavu, kde jsou jen postižení. Když jsme viděli, jak se jim líbí to, jak jsme oblečení a jak tancujeme, hřálo nás to u srdce. Nejvíc hrdí jsme na to, že jsme v tomto roce reprezentovali Českou republiku na Světovém romském festivalu Khamoro 2012, kde jsme tancovali v průvodu mezi kapelami a tanečními soubory z celého světa. Poznali jsme jiné odlišné Romy a jejich kulturu. To je největší úspěch jak pro nás, tak pro náš soubor. Díky Patrikovi, který nás vede, chceme dosáhnout toho, aby lidi okolo nás si vážili Romů, aby viděli, že Romové nejsou jen špatní, že dokáží dosáhnout cíle, který si dají. Nicola Horvátová a Natálie Pulová, VI.A
Něco málo o Terezíně... Terezín je malé pevnostní město nacházející se v Ústeckém kraji, kousek od Litoměřic. Město leží na obou stranách řeky Ohře, která je rozděluje na Malou a Velkou pevnost Terezín. Během druhé světové války sloužila Hlavní pevnost nacistickému Německu jako židovské ghetto a Malá pevnost jako věznice pražského gestapa. Nacisté zřídili železnici, vedoucí z Bohušovic nad Ohří až za jižní hradby Hlavní pevnosti. V době 2. světové války nacisté odváželi přímo z ulic města transportními vlaky židovské obyvatelstvo do likvidačních táborů smrti, jako je Osvětim, Majdanek, Treblinka a mnoho dalších umístěných v Polsku. Nyní Terezín slouží jako národní kulturní památka v prostorách Malé pevnosti... A teď už o naší exkurzi... S paní učitelkou Myslivcovou a paní učitelkou Blažejovou jsme se vydali do Terezína. Když jsme dorazili na místo, rozdělili
nás do dvou skupin. Každá měla svého průvodce, který s nimi byl po celou dobu strávenou v Terezíně. Nejdříve nám vyprávěli o založení pevnosti a proč to vůbec vzniklo a co se tam všechno dělo, protože málokdo si dnes umí představit, čím vším si lidé museli projít. Myslím, že každému z nás jezdil mráz po zádech, když jsme stáli před pecemi v krematoriu na židovském hřbitově a vyprávěli nám, jak vše probíhalo. V tu chvíli si asi každý začal vážit toho, jaký klidný život máme ve srovnání s lidmi, kteří museli procházet takovým utrpením. Viděli jsme Velkou i Malou pevnost, podzemní chodby, plynové komory, pohřebiště, šibenici a mnoho dalších věcí k mučení. Celá exkurze byla super. Myslím, že by se tam měl jet každý podívat a hlavně ten, kdo není spokojený s dnešním životem. Hozdová Daniela, IX.A
ŠKOLNÍ VAŘEČKA Jídlo a moje pečení...
Jídlo je něco, co nás provází každý den, celý život, ale jen málokdo si uvědomí, že je to vlastně základ našeho zdraví. Přesto, že ho bereme jako samozřejmost, může se stát i naším nepřítelem, a to především, když si nedáváme pozor na jeho složení. Nezdravá strava se může dokonale podepsat na našem zdraví, ale přiznejme si, kdo z nás má čas na to trávit hodiny u regálu a pročítat složení potravin. Sice už je mnoho potravin zdravých, označených jako Bio, ale to se také odráží v cenách, takže lidé stejně raději sáhnou po tom nezdravém, levnějším. V poslední době se zdravým stravováním zabývá spousta lidí, ať už v televizních pořadech nebo v různých poradnách, kde lidem radí, co s čím kombinovat a jak se stravovat, aby předešli zdravotním problémům, nebo aby jim pomohli bojovat s nadváhou. Módou v poslední době se také stalo vysílání pořadů o vaření, což já osobně vítám, protože občas ráda něco ukuchtím nebo upeču. Někdo jídlo a vaření bere jako koníčka, někdo jako nutnost. Pro hospodyňky, které zrovna nebaví trávit čas u plotny, napíšu rychlý recept na buchtu třeba ke snídani nebo jen tak ke kafču. Recept: 2 celá vejce utřít s hrnkem krupicového cukru, 2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek mléka, půl hrnku oleje, 1 vanilka, 1 prášek do pečiva, špetka soli a podle chuti můžeme přidat kakao, kokos, rozinky, citronovou kůru, oříšky... to už je na vaší fantazii. Pečeme na 160 stupňů 30 až 35 minut a je hotovo. Mlsouni si můžou potřít krémem nebo dát puding s ovocem a zalít želatinou. Vyzkoušejte, budete se olizovat až za ušima. Je to sice nezdravé, ale strááášně dobré. Hozdová Daniela IX.A
ŠKOLNÍ NOVINY / 11
SPORTOVNÍ SLOUPEK Připravil jsem si rozhovor s nadanou hráčkou golfu a zároveň žákyní třídy 5.A naší školy. Byla ochotna mně poskytnout rozhovor, týkající se její nejoblíbenější činnosti, a tou je hraní golfu. Hned na začátek jsem se zeptal, jak dlouho hraje golf. Golf hraji už asi rok. Jak často trénuješ? Trénuji každý den. Kam ses nejdále s hraním golfu dostala? Nejdále jsem byla v Chebu. Kdo tě přivedl k myšlence hrát golf? Můj nevlastní bratr. Co tě baví na hře? Baví mě asi to, že se někam dostanu, něco nového uvidím a naučím se přesnosti a taktice. Je někdo tvým vzorem? Asi Tigger Wods. Tímto bych vám chtěl přiblížit ještě trochu golf. Je to venkovní hra, ve které samotný hráč nebo skupina hraje míčkem do jamky a používá k tomu různé hole. Hraje se na golfovém hřišti, které se skládá z devíti nebo osmnácti jamek. Je to sport o přesnosti a taktice. Nyní se hraje i na olympijských hrách. Počátky golfu sahají až do starověké Číny. Potom se hrál golf především ve Skotsku, kde byl oblíbeným především jako zábavná hra pro vysokou šlechtu. Aleš Ackerman, VIII.A
MÓDNÍ POLICIE * MÓDNÍ POLICIE Módní policie tentokrát vyslýchá ředitelku školy Mgr. Janu Prokešovou. Líbí se vám, jak chodí žáci ve škole oblékaní? Líbí, protože chodí upravení, čistí a na mnohých je vidět, že si oblečení s vkusem sobě vlastním vybírají. Jediné, co se mi nelíbí, jsou čepice a kapuce u chlapců na hlavě v budově školy, ale myslím si, že i toto se zlepšilo. Jak se liší studentská móda dnes a dříve? Dříve se hlavně šilo doma, od oblečení do školy až po šaty do tanečních. Dnešní móda je rozmanitá a každý nosí to, v čem se právě cítí dobře a co se mu líbí. V době, kdy jsem byla studentkou, se nosila móda mini a když spolužačka, která reprezentovala republiku ve sportu, přivezla „ze západu“ například riflovou sukni v délce midi, tak byla za výstřední. Ovlivňuje váš šatník funkce ředitelky? Do školy nosím klasické oblečení, při slavnostních a dalších příležitostech oblečení společenské, takže mám několik kostýmů, které kombinuji, a k nim různé doplňky. Jak by se vám líbilo, kdyby žáci nosili školní uniformy? Školní uniformy by se mi líbily hlavně v tom, že by bylo zřejmé, do které školy žáci chodí, a tím by také mělo být dáno, že jsou na školu pyšní a chtějí ji reprezentovat. Uniforma by měla souviset se vztahem ke
škole. Jsou školy, které uniformy mají. Myslíte si, že platí „Šaty dělají člověka“ a řídíte se podle toho? Ráda sleduji nejnovější módu, ale sama dávám přednost spíše konzervativnímu nebo sportovnímu oblečení a také oblečení, které mohu různě kombinovat. To, co člověk nosí, vypovídá o jeho osobě, momentální náladě, pocitech a postojích. Za rozhovor děkuje RR Foto: DP
SOUTĚŽ*SOUTĚŽ *SOUTĚŽ*SOUTĚŽ Druhé kolo naší soutěže je vánoční. Odpovědi jsou bodovány, jednotlivá kola se sčítají a na závěr čekají úspěšné soutěžící odměny. Podepsané odpovědi odevzdávejte (do týdne) paní učitelce Josífkové.
Správné odpovědi na otázky z minulého kola
1. Nejdelším pohořím na světě jsou Andy. 2. Vachcamraj znamená velký zmatek, často se používalo o bouřlivém počasí nebo o divoké společenské akci. 3. V utopeném krámě byla mlékárna a mléčný bar, nacházel se na dnešním hlavním parkovišti na Krkonošské ulici. 4. Mnichovskou dohodu podepsali v noci z 29. na 30. 9. 1938 zástupci čtyř států: VB - Chamberlein, Francie - Daladier, Německa - Hitler a Itálie - Mussolini, bez účasti zástupců ČSR. Rozhodli o tom, že naše republika musí vydat pohraniční oblasti Čech a Moravy Německu. Tanvald tak připadl Hitlerově říši. 5. Povinnou školní docházku pro Rakousko Školní noviny. Vydává Masarykova škola v Tanvaldě. Šéfredaktorka Michaelas Moudrá. Šéfredaktor Stud. listů Matěj Balatka. Sazba Jana Daníčková, tisk SATO Tanvald. Náklad 500 kusů.
(tím i pro nás) uzákonila Marie Terezie roku 1774. 6. V triviálních školách se děti učily číst, psát a počítat. 7. Slovo škola je původu latinského. 8. 28. 9. je svátek svatého Václava, českého knížete, který byl zavražděn svým bratrem Boleslavem právě v tento den. Po smrti byl svatořečen a stal se patronem českého státu (ochráncem a věčným vládcem). 9. Pranostiky na září: Panny Marie narození - vlaštoviček rozloučení. Bouřka v září - sníh v prosinci. Divoké husy na odletu - konec i babímu létu. Pranostiky na říjen: Šimona a Judy - zima je všudy. Teplý říjen - studený únor. Teplý říjen - studený listopad. 10. Roku 1212 získal Přemysl Otakar I. Zlatou bulu sicilskou, listinu, která zaručovala českému panovníkovi královský titul, český stát se stal královstvím.
Otázky 2. kola 1. Blíží se Štědrý den, co dostanete, když pod stromečkem najdete GUMIBÁL? 2. Kde na Šumburku a okolí najdete místo zvané ROHOV? 3. Proč se na Vánoce věší jmelí pro štěstí ? 4. Který vánoční den se nazývá Hod boží vánoční, proč?
5. Kdo byli Tři králové? 6. Kdo byla svatá Barbora a jaké zvyky se vztahují k jejímu svátku? 7. Uveď tři pranostiky na prosinec. 8. Co se stalo 1. 1. 1993? 9. Kde se nachází Vánoční ostrov a které zemi patří? 10. Co je advent, kdy začíná a končí?
Výsledky po 1. kole
1. místo - 25 b. - Novotný J. - 7.A 2. - 4. místo - 23 b. - Bujárková T., Ullmannová E., Mikeš M. - 7.A 5. místo - 21 b. - Čejka J. - 7.A 6. místo - 19 b. - Gojdová L. - 7.A 7. místo - 18 b. - Balogová D. - 7.A 8. místo - 17 b. - Rejzková K. - 7.A 9. místo - 14 b. - Zuzánková S.- 7.A 10. místo - 12 b. - Vrškový D. - 7.A 11. místo - 10 b. - Fajfr J. - 8.A 12. - 13. místo - 9 b. - Lála J. - 7.A, Rychtárech V. - 8.A 14. místo - 8 b. - Kubíček L. - 7.A 15. - 16. místo - 7 b. - Ackermann A., Kohout T. - 8.A 17. - 21. místo - 6 b. - Kakásková L., Petržílková A., Kučerová A., Kotlár M., Pulo M. - 8.A 22 - 24. místo - 5 b. - Kadáš, Balog, Pešatová - 8.A 25. místo - 1 b. - Kerhart - 8.A
