Č. 109 – 6/2008 MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A OBCHODNÍ AKADEMIE TANVALD
Pedagogové naší školy v Evropském parlamentu
V ÈÍSLE... Ü Jak jsme si užili obrněný
transportér si přečtete a uvidíte na str. 3 Měli jsme tu návštěvu z Drážďan a píšeme o ní na str. 5
Ü
Ü Ředitelka školy si povídá na elektrickém křesle na str. 6
ÜPoslední zvonění vás čeká
na str. 7
Ü A také loučení se školou,
a se studentskou společností na str. 7, 8 Ü Na maturity klíčovou dírkou nahlédnete na str. 9
Ü Na Mariánskou horu se můžete vydat na str. 10 a 11
Ü A nezapomněli jsme opět
nakouknout do kantorovy duše na str.12 V rámci studijního a poznávacího zájezdu naší školy jsme přijali pozvání europoslance ing. Oldřicha Vlasáka (na fotografii vlevo) k návštěvě EP v Bruselu. Celá návštěva pak probíhala podle předem stanoveného programu. Do Parlamentu jsme přišli ráno v 8.30 a do 10.00 hodin následovala přednáška o práci EP, která byla zakončena neformální besedou s ing. O. Vlasákem. Ochotně nám odpovídal na naše otázky, a protože je i předsedou Svazu měst a obcí ČR, šlo o velmi kvalifikované odpovědi. Pak jsme mohli sledovat na tribuně rozpravu a hlasování poslanců. Celá návštěva byla zakončena obědem, na který nás O. Vlasák pozval. Závěrem mohu říci, že na všechny účastníky zapůsobila přívětivá atmosféra všech zaměstnanců EP, se kterými jsme přišli do styku, a velké poděkování patří europoslanci ing. O. Vlasákovi za možnost seznámit se s prací EP. Mgr. Stanislav Pěnička
Naše noc s Andersenem
Noc s Andersenem je den, kdy děti z prvních až čtvrtých tříd spí ve škole. Večer je plný her, vtipů a veselé nálady. Letos nám paní učitelky připravily překvapení, pozvaly do školy kouzelníka. Předvedl nám pár ze svých triků, které se nám moc líbily. Po kouzelníkovi nám žáci první a druhé třídy zahráli divadlo, které se jim moc povedlo. Třeťáci udělali módní přehlídku, my jsme zatancovali. Pavla Čermáková 4.B
Úvodník ke konci roku aneb další deváťáci se loučí
Tak a máme zase konec školního roku, pro nás deváťáky to byl poslední rok, který jsme si užili. Každý z nás si vybral svou vysněnou školu nebo učňák. Někteří jsme měli více možností, někteří méně, ale každý si jistě vybral to nejlepší. Musím říct, že se mi bude stýskat po mých spolužačkách, se kterými jsem prožila denně devět let svého života. Sdíleli jsme spolu krásné i špatné chvíle, do kterých jsme šli vždy naplno, máme hodně zážitků, které zůstanou v mých vzpomínkách. I když se každý rozprchne do jiných
koutů měst, tak stále zůstaneme v kontaktu. Nikdy nezapomenu na svůj první den ve škole, když se mi vyzula bota, připadala jsem si jako popelka a styděla jsem se! Je toho mnoho, co bych vám chtěla říct, ale nevím, jak to slovy popsat a hlavně by to trvalo do rána. Chtěla bych poděkovat našim třídním Lence Hozdové, Heleně Schmiedové a ze všeho nejvíc Zdeňce Juklové za to, že to s námi těch pár let, co nás učily, vydržely. Naše současná třídní Z. Juklová pro nás vždy udělala vše, co
mohla, srdcem i duší nám vždy pomohla, a proto ještě jednou DÍKY! Přeju vám, paní učitelko, aby vaše další třída byla aspoň o něco lepší a hodnější než my! Na závěr se loučím se všemi kantory, spolužáky, no prostě s každým, kdo na této škole je. Všem žákům přeju nejlepší výsledky a krásné prázdniny. Dávejte na sebe pozor! Učitelům a milému vedení přeji dostatečný odpočinek a relaxování, neboť po prázdninách byste měli zase mít silné nervy. Denísek 9.A
Ze školního parlamentu
Poděkování a současně i výzva
Na květnových a červnových schůzkách parlamentu se kromě běžných záležitostí probíraly sportovní den a akademie. Sportovní den proběhne v úterý 24.6. a vybrali jsme tyto disciplíny: fotbal, basketbal, přehazovaná, stolní tenis, skok do dálky, hod na cíl, člunkový běh. Akademie se uskuteční den před vysvědčením ve čtvrtek 26. 6. Doufám, že se vám obě akce budou líbit a že se všichni aktivně zapojíte. Denisa
ZPRÁVIČKY... Robinson Crusoe
Na jaře jsme vyjeli do jabloneckého divadla na představení Robinson Crusoe. Herec hrál sám. Nejdříve nám celkem dlouho něco vysvětloval a potom začal hrát. Hru přerušoval, ale byla to legrace. Vybral si několik pomocníků a hrál dál. Byli jsme nadšeni. Všem se nám divadlo líbilo, tleskali jsme hodně dlouho. Moc se nám líbily jeho písničky, gesta a prostě vše. Doufám, že zažiji ještě nějaké podobné představení. Tereza Herrmannová 5.B
Koncert ZUŠ
V pátek 30.5. se žáci 2. stupně naší školy zúčastnili vystoupení ZUŠ Tanvald. Koncert trval 60 minut a předvedeno tu bylo mnoho druhů hudebních nástrojů, od klasických až po ty méně časté, a taneční vystoupení. Největší potlesk sklidily taneční kreace, které byly velmi působivé, a saxofonistka Š. Chmelářová. Koncert se vydařil a žákům se líbil. Lushell.P
Návštěva Masarykovy ZŠ
Naše třídní paní učitelka Pěničková nám slibovala návštěvu hlavní budovy Masarykovy základní školy v Tanvaldě a konečně ve středu 30. dubna nastal ten den. Nejprve jsme se shromáždili ve společenské místnosti. V ní jsme posvačili a chviličku před velkou přestávkou jsme si šli koupit něco dobrého do baru. Výběr byl veliký a vše „mňam mňam“. Paní ředitelka Jana Prokešová spolu se slečnou Ildikou nás provedly školou. Podívali jsme se do knihovny, kuchyňky, velké tělocvičny, která se všem velmi líbila, do počítačové učebny, kde nás čekal pan učitel V. Dedera, do skleníku a dalších učeben. Škola se nám moc líbila a už se do ní těšíme. Míša Moudrá 4.B
Chtěla bych prostřednictvím ŠN poděkovat všem, kteří v letošním školním roce pomohli se sběrem starého papíru a PET lahví. Zejména bych chtěla vyzdvihnout práci žáků třídy 9.A, kteří se celoročně starali o kontejnery na PET lahve a tím nasbírali 180 kg dále zpracovatelného odpadu. Až si budete na podzim kupovat novou zimní bundu, tak si na ně můžete vzpomenout. Ani ve sběru starého papíru jsme nezůstali pozadu, a přestože jsme pořádali jen dvě jednorázové akce, podařilo se nám sebrat celkem 2580 kg starého papíru. Výtěžek z poslední akce půjde na vybavení her do školní družiny. Nejvíce se o to zasloužili tito žáci a jejich rodiče: Pepa Vilda a sourozenci Čejkovi, ale i pomoc ostatních byla fajn. I v dalším školním roce bychom chtěli pokračovat a výtěžek z těchto sběrů věnovat na dobrou věc. Pomozte nám vymyslet, kde bychom mohli pomoci. O. Dolenská
Zdravotníci z naší školy soutěžili
Na naší škole funguje zdravotnický kroužek. My páťáci ho máme v pondělí o volné šesté hodině. Starší chodí ve středu od dvou do tří. Vyvrcholením naší práce byla soutěž Hlídek mladých zdravotníků, konala se 14. 5. 2008 v Jablonci nad Nisou. 1. stupeň ve složení Jan Zelinka, Tereza Herrmannová, Kateřina Karbanová, Nikola Žantová a Karolína Johnová skončil na 4. místě. Dostali jsme O2 propisky a čokoládu. Náš 2. stupeň ve složení Michaela Zelinková, Jana Marková,
Lukáš Novák, Dalibor Mevald a Alena Petrusová obsadil 7. místo. Z jabloneckého okresu se celkem zúčastnilo 27 hlídek. Klára Řehořková a Martina Krištofová byly v družstvu náhradníků a obsadily 6. místo. Naše škola poskytla také 3 figuranty: Báru Geletičovou, Lukáše Janatu a Pepu Vildu. Doprovázela nás naše učitelka Vlasta Josífková. Moc se nám tam líbilo. Tereza Herrmannová 5.B Nikola Žantová 5.B
Zajímavý výlet
Lukášův děda Bob nás tři: Věrka, Lukáše a mě pozval na prázdniny do Hradce Králové. Hned po příjezdu jsme hráli airsoft (simulace vojenských bitev, viz www.airsoftteamtanvald.wbs.cz). Taky jsme navštívili aquapark, který se nám moc líbil, tropili jsme tam samé lumpárny. Další den jsme vyrazili do Prahy a navštívili Pražský hrad, Petřínskou rozhlednu a KFC, ve kterém jsme nechali mnoho peněz. Večer jsme výjimečně nezlobili, ale spali jak dudci. Ráno jsme vyrazili do Pardubic na fotbalový a floorbalový turnaj. Zápasů jsme se také účastnili a podařilo se nám umístit se na 2. a 3 místě. Za odměnu jsme šli do pizzerie, kde jsme se všichni zamilovali do servírky. Přespali jsme naposledy u Boba a hurá domů. Výlet se nám moc líbil, vrátili jsme se plní zážitků. Josef Vilda 7.A
ŠKOLNÍ NOVINY / 2
Obrněný transportér
l 30. duben se žákům 4.B velmi líbil. Ten den totiž přijel na školní zahradu obrněný transportér. Vojáci nám vše předvedli a ukázali. Nejprve nás rozdělili do dvou skupin. Jedna si prohlédla prostor, kde sídlil řidič a druhá zkontrolovala tu část, kde bývali vojáci. Pak se skupiny vyměnily. Hned jak jsme se dostali do transportéru, bouchla jsem se do hlavy. Myslím, že vojáci byli asi zkušenější než já. Pak nám rozdali pohlednice a přihlášku na dětský tábor Mash. Voják Martin nás nechal zamířit a pochopitelně každý mířil na školu. No a nakonec jsme vyskakovali jako správní vojáci, kteří jdou do boje. Nela Turnová, 4.B l V transportéru, který přijel před školu, se nám líbilo, že nás zavřeli do zadního prostoru s kulometem. Potom jsme si mohli prohlédnout přední kabinu s dalekohledem. Na bocích měli vyprošťovací náčiní. Vepředu měli radlici na odtlačování vody. Vzadu měli dva lodní šrouby, se kterými mohli jezdit po vodě jako loď. Moc se mi to líbilo. Honza Mašek 3.A l V transportéru se mi líbilo. Uvnitř vozidla byla tma a pak jsem si mohl sednout i k dělu. Nakonec jsme všichni rychle vyskákali z vozidla. Také jsem seděl s helmou na hlavě v přední kabině a mohl pohybovat s volantem. Všechny jsem měl chuť svézt na sídliště. Martin Beke 3.A l 30. 4. k nám přijelo obrněné vozidlo. Bylo veliké, každý si ho běžel vyfotit. Mohli jsme se podívat i dovnitř vozidla. Všichni jsme se chtěli stát vojáky. Jaroslav Rokos Filip Mevald 3.A l Moc se mi líbilo vevnitř. Sice byla tma, ale jinak super. Koukal jsem se z kulometu. Daniel Dolenský 4.A l Přijel k nám ke škole veliký a nádherný transportér. Šli jsme se na něj se třídou podívat. Moc se mi tam líbilo. Dominik Pešta 4.A l Se třídou 4.A jsme byli v obrněném transportéru, moc se mi to líbilo, podívali jsme se na kulomet, sedli si do kabiny i do velitelského sedadla. Obrněný transportér může projíždět všude, lesem, bahnem, i vodou. V bahně až 80 km v hodině a po silnici 120km/h. Má 3 cm pancíře, váží 30 tun a převážejí se v něm jednotlivé skupiny vojáků po šestnácti. Josef Vedral 4.A
ŠKOLNÍ NOVINY / 3
Zubatá story na "Zlatém člunku"
Na konci dubna proběhla v Tanvaldě v kině Jas soutěž divadelních představení „O zlatý člunek města Tanvaldu“. Zúčastnil se ho i náš soubor, který se nazývá Strčprstskrzkrk a do kterého docházejí i žáci naší školy. Představení bylo o dutině ústní, ve které se pořád něco děje. Po vykonání ranní hygieny a vyndání uvízlého sousta napadne zubní kaz děravý řezák, kterého jsem ztvárnil já. Ke konci je se mnou téměř ámen, ale na štěstí dostanu novou plombu. Představení bylo úspěšné, diváci naplnili celé kino. Náš tým funguje tři roky a je velmi úspěšný, při soutěžích vždy postupujeme. Kdo máte zájem o tuto činnost, přijďte mezi nás, rádi vás přivítáme. Budeme rádi za každého nového divadelníka. Pepa Vilda 7.A (Vilík)
Něco z hodin etické výchovy… Od letošního školního roku se učí v 6. třídě nový předmět etická výchova. Děti získávají dovednosti na základě vlastních prožitků a společně se snažíme přijít na kloub tomu, jak se správně chovat a dorozumívat, co je dobré a co může být někomu nepříjemné. Naposledy jsme se učili o přátelství. Abyste si udělali představu, jak naše hodiny vypadají, vybrala jsem práci Dády Jeriové na téma: Recept na nejlepšího přítele. „Já mám pět nejlepších přátel a všichni jsou "z jednoho těsta". Na uvaření nejlepšího přítele budete potřebovat tyto suroviny: upřímnost, srandu, schopnost udržet tajemství a nekuřáctví. A teď postup: Co nejvíce srandy a upřímnosti smíchat dohromady. Ale bacha, nesmí se to se srandou přehánět. Po kapkách přidávat schopnost udržet tajemství. Dále je třeba dát pozor, aby nám těsto nekouřilo při vaření, ale i po dokončení. Když to všechno do měkka uvaříme, vyjde nám skvělý kamarád.“ ZJ a Dáda J.
Drogy a jejich následky O kouření jste již slyšeli, a teď jsou na řadě drogy a jejich následky. Většina dnešních mladých dnes kouří, ale asi jedna třetina z nich bere drogy. To jsou látky, které nám ničí tělo, způsobují změny chování a ještě horší věci. Rodiče chtějí děti před tím chránit, a proto nás poučují, co je správné a co ne. Jenže pak venku nebo na zábavě vám někdo třeba nabídne drink nebo něco, vy nejste při smyslech nebo to prostě chcete zkusit, ale často to končí závislostí na drogách a jiných látkách. Proti tomuto se člověk může bránit, ale ovšem pokud najde někdo u vás vpichy po jehlách, tak zde není co řešit. Proto když vám někdo něco nabídne, dejte si pozor, co to je, kolikrát si to můžete s něčím splést. Většinu vás to nezajímá a myslíte si, že se vás to netýká, ale opak je pravdou, jelikož právě vy můžete omylem něco požít a pak bůhví, jak to s vámi dopadne. A jak se drogám přezdívá? První je marihuana. Marihuana Maria Johanna, marjánka, maruška, tráva, zelí (Marijuana, buddha, blunt, Mary Jane, grass, weed, smoke, ganja, pot, dope, boo, gage, ju-ju, indian hay, reefer, joint, doobie, spliff, number, giggle-smoke, Acapulco gold, Sensimilla, Skunk, Purple Sensi, Thai). Konopí (Cannabis sativa, cannabis indica) poskytuje halucinogeny a tišící prostředky. Příznaky jsou většinou takové, že jste veselí, duchem pryč a vše vás rozesměje. Vlastní halucinogeny jsou drogy, které u zdravého člověka vyvolávají psychické změny. Způsobují poruchy vnímání, zasahují cítění, myšlení, pud sebezáchovy a nálady. Jen zřídka u nich jde o pravé halucinace. Patří sem substituované indolakylaminy (LSD-25, dimetyltryptamin, psilocybin), substituované fenylalkylaminy (meskalin) a syntetické halucinogeny – amfetaminy. Jedním z příznaků je změna chování, náhlý nedostatek peněz. Tato osoba občas ani nemusí vnímat, co se děje. Takže pokud chcete zamachrovat před kamarády, tak se raději předveďte ve vědomostech nebo ve sportu, ale hlavně ne, že si jednou vezmete, ono je to totiž jednou, ale pak podruhé, potřetí... nakonec můžete být odebráni rodičům, kteří kvůli tomu, abyste byli vidět, musejí jít do vězení, kam myslím, že normální člověk nechce. Příště bude na řadě alkohol a jeho účinky, koks a další omamné látky. Vilík, 7.A
ŠKOLNÍ NOVINY / 4
Návštěva přátel z Drážďan
Při městské hře v Železném Brodě: poznávací okruh Trávníky.
Výroba bambuláků se setkala s velkým úspěchem. I v tomto školním roce jste mohli začátkem května slyšet ve škole němčinu, když jsme znovu u nás přivítali hosty z DDM Insel v Drážďanech. Během týdenního pobytu jsme zavítali na Běliště do Železného Brodu, obdivovali práci zručných rukou pracovnic firmy Kortan, kde se vyrábí vinuté perle. Dvakrát jsme vyjeli do Liberce, jednou jsme lanovkou zdolali Ještěd a prohlédli si pavilony botanické zahrady. Další návštěvu jsme zaměřili na relaxaci v aquaparku. Již tradičně jsme nemohli vynechat pouť v Desné a protože nám počasí přálo, vyšlápli jsme si na ni přes Špičák. Žáci naší školy se v červenci na oplátku mohou vykoupat v Baltském moři, protože v termínu od 12. 7. do 26. 7. 2008 jedeme znovu do Zingstu. Ještě stále máme volné místo. POJEĎTE S NÁMI ! E. Hýsková, M. Přikryl
Jarní básnička
Motýlek
Jessica Tobiášová 3.B Jeden malý motýlek usedl na papírek, papírek byl od svačiny byly na něm kopretiny. Co to bylo za motýla, že z papíru zbytky sbírá? Amálka se podivila, to jsem ještě neviděla, co jen si ten motýl myslí? Já mu radši koupím müsli. Už Amálku vidím, jak popsíchá do Plusu, nakoupí a běží zpátky rychle, rychle, v poklusu. Hnedka svolá děti hravé: Jezte müsli, vždyť je zdravé.
...A CO NA TO IVAN? Happy end? Bylo nebylo v jednom Tanvaldě Netanvaldě, stála tam na vršku škola. Pravda nepravda, žáci do ní chodili neradi, výjimečně rádi. Jednoho roku, asi 2008, se čas nachýlil do měsíce června. Atmosféra ve škole začínala pomalu houstnout. Ze skříní vystoupili kostlivci, z učitelských penálů vylezly červené tužky, vzduch protínaly otázky všeliké! Ani se není čemu divit, že mnohým žákům se z toho ježily vlasy hrůzou. Slabší jedinci pochrchlávali a dali přednost domácímu ošetření ba dokonce i ozdravným pobytům u móře. Ti méně šťastní se svíjeli v lavicích pod tlakem učitelstva, od něhož nejednou padla věta: „Ale bobečku, mazánku, milánku, já tě varoval! Ještě jedna nedostatečná a zavřeme tě do obecní šatlavy!“ Žáci si s vyděšeným výrazem počítali průměry pod lavicí, někteří se pokoušeli o krajně mimikryózní splynutí nejen se židlí, na které seděli, ale i s okolním vzduchem. Nic platno! Nejedenkrát se ozval kantorův hlas: “Hej ty, no ty za tou křídou, vylez a pojď mi vyjmenovat Mendělejevovu tabulku chemických prvků, nebo tě rozbiju na atomy!“Avšak s blížícím se termínem závěrečné rady se situace začala pozvolna měnit. Osvícené vedení školy apelovalo na pedagogy, aby svá nekompromisní rozhodnutí ještě zvážili. Nadešel čas, kdy zešedivěl nejeden učitelský vous i vlas, tedy pokud někomu vůbec nějaký zbyl. Učitelé zapomněli spát a celé noci si tak lámali hlavy, že někteří z nich utrpěli i jejich závažné fraktury a museli vyhledat některou z místních chirurgických ambulancí! Udeřil den V! Jakože den vysvědčení. Pedagogové se slzou v oku – nedělejte si iluze, že nad žákem, ale nad tím, jak si krásně vydechnou za těžce vydřené peníze u domu na zahrádce – předali žákům jejich testamenty, pardon, vysvědčení. Pravda, z oken mnohých domácností na Tanvaldsku se v ten čas ozýval mohutný řev, nevíme však, zda byl od samotné radosti! Tak zaznamenal kronikář oné, nám již hodně vzdálené, doby.
PO NAŠEM... Blíží se nám konec školního roku a jak jinak, s ním i tolik vytoužené prázdniny, doba volna, pohody, odpočinku a dalších pozitivních věcí. I tato slova mají v teenagerovském slovníku svá synonyma. Podívejme se na ně: VOLNO = vegáč, veget, fraj, frý, fríčko, pohoda jahoda, pohoda džéz, klídek BÝT SPOKOJENÝ/V POHODĚ = bejt cool, hepy, vysmátej jak lečo, vysmátej jak želva, vytlemoň, vychecht NĚČEHO SI UŽÍT = fakt dobrá jízda, ty voe! Tak ať máte dobrou jízdu! I. N.
ŠKOLNÍ NOVINY / 5
ELEKTRICKÉ KØESLO S MGR. JANOU PROKEŠOVOU Nejdřív se vás zeptám na uplynulý školní rok 2007/2008. Jak ho vidíte? Uplynulý školní rok mohu hodnotit jako rok úspěšný. Podařilo se nám získat certifikát kvality managementu ISO 9001:2001. Tento certifikát byl udělen pouze dvěma školám v Libereckém kraji, a to Euroškole v České Lípě a naší škole. Toto ocenění je pro nás velmi důležité, neboť v konkurenci škol si rodiče vybírají ty nejlepší školy a ISO 9001: 2001 je tou správnou vizitkou. K začátku školního roku se nám podařilo vypracovat a schválit ŠVP a nastavit tak parametry našeho didaktického zaměření. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem pedagogům, kteří se na tvorbě tohoto programu účastnili, včetně Ing. Dany Potocké, která dala tomuto materiálu závěrečnou podobu. Motto našeho ŠVP je “Škola vědění a poznání”a mělo by být naplněno. Jaké jsou letošní úspěchy žáků a studentů? V odpovědi na tuto otázku se zmíním pouze o těch nejlepších: O. Zaplatílek – 2. místo v okresním kole matematické olympiády, T. Herrmannová – 2. místo v okresním kole matematické olympiády a K. Vrbová, M. Klacik, M. Fišera – 3. místo v Archimediádě. Výborně pracovala studentská společnost,
která zorganizovala celou řadu akcí a vzorně reprezentovala naši školu na přehlídce v Praze. Chtěla bych ještě vyzvednout filmový festival Jeden svět, který si získal oblibu u tanvaldských žáků a studentů.
Co letošní maturity? Letošní maturity splnily mé očekávání, a jak připoměla předsedkyně maturitní komise Mgr. Petra Kašparová, že naši maturanti byli kvalitně a zodpovědně připraveni, že dovedli prodat to, k čemu byli po celé čtyři roky vedeni, a že jejich výkony byly srovnatelné se školami stejného zaměření. Pouze jedna studentka si maturitní zkoušku zopakuje v měsíci září. Velice důstojné bylo slavnostní předávání maturitních vysvědčení na radnici v Tanvaldě. Jaké změny ve vybavení školy chystáte? V letošním roce se nám podařilo zahájit vybavení interiéru okrasnou zelení a na připravené plochy jsou zhotoveny tabule, které pojednávají o vzniku školy, položení základního kamene, stavbě a slavnostním zahájení provozu naší školy. Na OA rekonstrujeme nové podlahy v jazykových učebnách a v jedné kmenové učebně. Budeme v tomto trendu pokračovat. Jak odpočíváte, kterým sportům se ve volném čase věnujete? Mezi moji relaxaci patří jízda na kole a turistika. RR
PRO NEJMENŠÍ ANEB Z DENÍKU ŠKOLNÍHO SKŘÍTKA KULIFERDY Určitě jste zvědaví, jak se daří Kuliferdovi. Už se na naší škole zabydlel. Víte, kde přespává? Ve výtvarném atelieru. Je tam odpoledne klid a objevuje tam spousty zajímavých věcí, a dokonce se rozhodl, že bude i kreslit. Jinak se pohybuje v různých třídách a učebnách a snaží se, aby mu nic neušlo. Proto taky hned pochopil, když 10. dubna žáci nosili balíčky, které odevzdávali u vchodu, že jde o sběr, který je důležitý pro náš průmysl. A tak hned Kuliferdovi došlo, že nemáme ve škole jen nepořádné a zlobivé žáky. Těch je jen málo, ale všechny ostatní musí chválit. A tentokrát hlavně ty, kteří se zasloužili o to množství sebraného starého papíru. A pak se vydal mezi nejmladší žáky na škole. A už sledoval práci v 1.A. Tam se mu velice líbily tři holčičky, protože jejich ruce byly neustále nahoře a také hodně uměly. Byly to: Nikolka Horváthová, Maruška Balogová a Barbora Smrčková. Na prvním stupni byl spokojen, pobyl tam celý týden. Ve třetí třídě musel pochválit Aleše Ackermanna za vzorné chování a svědomitou přípravu a ze 4.A Nikolku Haluškovou za příkladný postoj k učení. Jak tak spokojeně sledoval nejmladší žáky, dozvěděl se, že čtyři třídy sídlí na druhé straně Tanvaldu – na Šumburku. Byl zvědavý, jaké to tam je, a přemýšlel, jak by se tam dostal. Ale Kuliferda si ví vždy rady. Nasedl do auta s řidiči Eurestu, když vezli na Šumburk oběd. Po cestě byl unavený, a tak si zdříml. Odpoledne si nejprve prohlédl školu. Zjistil, že v 1. patře, kde jsou umístě-
né všechny čtyři třídy, mají na veliké a prostorné chodbě pěkné prostředí, novou podlahu, pěkné obložení stěn a zajímavé schody na sezení. Na stěnách jsou vystaveny žákovské práce, které dotvářejí příjemný interiér. V mezipatře je na širokém parapetu „živý“ herbář květin, o který se starají děti z družiny a paní vychovatelky. A učí se tam bez zvonění. To je nejkrásnější. Toto velmi příjemné zjištění bylo trochu pokaženo nepořádkem v šatních skříňkách některých žáků a přetrvávajícím oblečením, ke kterému se nikdo nehlásí. Je toho dost, kromě obleků jsou to peněženky, klíčenky, boty na přezutí. Pak ještě Kuliferda ohrnoval nos nad některými žáčky, kteří si nechali od rodičů nosit aktovku, zapínat zip, knoflíky nebo zavazovat kličku. Vy ostudy, přece se musíte řádně připravit, život není peříčko! Celý den seděl ve 2.B a musel pochválit celou třídu. Děti si navzájem pomáhají, umí poradit spolužákovi, pokud něčemu nerozumí. Ale pět kluků je dost hlučných, zbytečně na sebe křičí, i když stojí vedle sebe. Čtyři děti mají nepořádek na lavici, neumí si srovnat pomůcky a pověsit tašku. Tyhle maličkosti budou příští rok jistě v pořádku. Také 3.B se Kuliferdovi líbila. Převážná většina žáků pilně pracovala, pozorně sle-
dovala výuku, snažila se podat výborný výkon, sem tam někdo vykřikoval, asi chtěl první přesvědčit paní učitelku, že všechno umí. No musíte se všichni chovat kulturně, protože příště by vás Kuliferda jmenoval a to by byla ostuda! Jinak ale je to sportovní třída, zaslouží pochvalu za účast na závodech atletického trojboje, hlavně Jakub Fajfr a Denisa Novotná za výborné umístění. Že by své schopnosti třída získala v činnosti o přestávkách, kdy se někteří žáci honí mezi lavicemi, hrají třídní fotbálek s bačkorami nebo měří své síly formou zápasu?! Určitě příští rok bude veškerý trénink na hřišti, viďte! Ve 4.B se skřítkovi také líbilo. Při práci byl klid, ve třídě pořádek, jen pár papírků od pamlsků bylo zastrkáno za počítačem a topením. Dívky vládnou chlapcům (ve třídě jsou jen čtyři kluci), ale dohromady tvoří dobrou partu. Skřítek se nerad s Šumburkem loučil, bylo tam božsky! Uvědomil si, že i ti živější a někteří nepořádní šumburští žáci jsou úplné hvězdy proti velké části žáků 7.A. Tam někdy o přestávce kolemjdoucí musí zvažovat, zda to je normální třída, nebo rozvášněná zoologická zahrada. Čeho si každý všimne? Nepořádku, řevu a běsnění. Ale počkejte příští rok, hned budete na tapetě. Angel
ŠKOLNÍ NOVINY / 6
STUDENTSKÉ LISTY Poslední zvonění
V pátek 16. května ožila obchodní akademie posledním zvoněním. Do školy místo studentů čtvrtého ročníku přiletěli broučci a berušky a za zpěvu milé písničky se rozloučili s ostatními třídami a nakonec i s učitelským sborem a vedením školy. MaSt
Čtvrtý ročník se loučí... Když jsem poprvé vstoupila do této školy, byla jsem příjemně překvapena pohodovým prostředím. Ze začátku jsem se trochu vyděsila nároky, které na nás byly kladeny, ale zvládla jsem to. Nyní, po čtyřech letech mého studia, jsem ráda za to, co mě ve škole naučili a jaké suprové lidičky jsem zde poznala. Díky naší obchodní akademii se můžu pyšnit tím, že umím psát všemi deseti na stroji nebo počítači, dokázala bych si
také něco zaúčtovat, vypočítat si mzdu, domluvit se v cizině a dozvěděla jsem se také určité zajímavosti v oblasti práva. Chtěla bych říci, že nám škola poskytla celkem dost vědomostí a záleží jen na nás, jak s nimi budeme nakládat. Tímto chci poděkovat celému učitelskému sboru a chtěla bych do budoucna všem popřát hodně úspěchů! Vrabcová
Fejeton na téma: Jak ten čas letí Uběhlo opět pár týdnů od vydání posledního čísla Školních novin a já tak přemýšlela, že by to chtělo napsat další krátký fejeton. No dobře, ale o čem? Čas utíkal a utíkal a mě prostě nic nenapadalo. Duben se ne zrovna pomalu přehoupl v měsíc květen, čehož jsem si ani nevšimla a houfující se páry pod jedinou třešní v okolí jsem sledovala s podezřením a paranoidními myšlenkami typu, jestli tam nespadl třeba létající talíř. Až za hodně dlouhou dobu jsem zjistila, že to nebylo UFO, ale 1. máj. On ten čas vůbec celý rok utíkal až nepříjemně rychle. Jako by to bylo včera, kdy jsem nervózní vstoupila do třídy prvního ročníku na OA, a teď se snažím vylepšit ty předměty, které jsem celý školní rok zanedbávala. Deváťáci už mají za sebou přijímačky na školy, někdo se dostal, někdo nedostal, to už je život. Prvňáčci už se rozkoukali a vědí (snad), že škola není školka a že místo zábavy existují v životě i nějaké ty povinnosti.
Učitelé jsou zase o něco šedivější a vrásčitější než na začátku roku. A my žáci snad o něco chytřejší. Maturanti budou mít v tuhle dobou zkoušku dospělosti už taky za sebou. Ani se nenadějeme a budou to zaměstnaní lidé s rodinami. Dvakrát si dupneme nohou a dnešní čtvrťáci budou maminkami a tatínky a za nějakou dobu babičkami a dědečky. Je to skoro až děsivé. Na léta, jež nám tak rychle utíkají, budeme jen jednou s láskou vzpomínat. Někdo si bude vyčítat, že se víc nesnažil, druhý se bude moct pochválit a poplácat po rameni, jak byl dobrý (ale přiznejme si, více lidí asi bude v té první skupině J). A květen se přehoupl v červen. Škola se stejně jako můj fejeton blíží ke konci. Já tedy všem přeju, aby si užili a využili všechen čas, hezké prázdniny, které uběhnou ještě rychleji, a spoustu štěstí a zdraví do dalších, nejen školních let. Marťa
Anketa v I. ročníku na téma: brigáda Blíží se nám prázdniny, dva měsíce nicnedělání, klidu a pohody. Nebo ne? Prvním červencem sice začíná pro nás školou a studiem povinné volno, ale většina mladých lidí od patnácti let výše shání na toto období brigádu. A o tom je i naše anketa, kterou vyplňovali naši prváci. Plánuješ na prázdniny brigádu? Nebo už dokonce brigádu máš? Převážná většina brigádu plánuje nebo už dokonce má, jen pět lidí se po práci neshání vůbec. Co tě přimělo k hledání brigády? V drtivé většině to jsou finance, chceme se osamostatnit a nebýt závislí na rodičích. Jen jeden člověk dělá brigádu nezištně, aby pomohl mamce, a též jen jeden zodpovědný človíček hledá brigádu kvůli zkušenostem. Co si koupíš, respektive co by sis koupil/a za vydělané peníze? Pro první ročník je asi velmi důležitý vzhled, hodně lidiček si za vydělané peníze chce koupit oblečení nebo kosmetiku, nejvíce se pak šetří na dovolenou (většinou s partnerem, i v tomto se rodiny trochu straníme). Pak většinou padala individuální přání, za nejkurióznější bych označila přání si postupem času pořídit koně. Jak si brigádu sháníš? Jakkoli to jde. Poptáváme se rodiny, známých, surfujeme po internetu a pár lidí dokonce sehnalo brigádu přes různé agentury. Bohužel ne vždy to vyjde, někdo sežene bezvadnou práci za hodně peněz, jiný dva měsíce tvrdě pracuje za mizerný výdělek. Chce to začít brzy hledat, nenechat se odradit neúspěchem a nebát se zeptat. Marťa
Z parlamentu OA
Zástupci I. ročníku zaslali 4 000 Kč paní Humhalové – příspěvek na polohovací lůžko pro Jindru. Zástupci tříd budou apelovat na své spolužáky, aby přispívali do fotografické soutěže „Jaké jste, Jizerské hory?“ Všechny práce jsou k nahlédnutí na www.oa-jizerky. estranky.cz. Vítězné práce budou vystaveny na chodbách obchodní akademie. První a druhý ročník byl ohleduplný při maturitním týdnu. Mára
ŠKOLNÍ NOVINY / 7
STUDENTSKÉ LISTY Jaká byla letošní studentská společnost?
Když v loňském září vedli studenti třetího ročníku OA dlouhé diskuse o tom, jak se jejich společnost bude jmenovat a čím se vlastně budou zabývat, nikdo příliš netušil, co to vše bude obnášet. Zdálo by se, že je to prosté. Přihlásit se na nepovinný předmět aplikovaná ekonomika a jednou týdně být prostě o hodinu déle ve škole. Když bychom dnes, po devíti měsících, počítali hodiny, které museli studenti sami nebo s pomocí svých učitelů strávit nad řešením skutečných problémů, došli bychom ke zcela jiným číslům. Přesto, a to si troufám tvrdit, nikdo společně stráveného času nelituje. Podařilo se uspořádat pět samostatných projektů. Studenti po počátečním tápání nakonec našli své klienty především mezi dětmi prvního stupně ZŠ. Rozhodli se pro podnikání v oblasti poskytování zábavně vzdělávacích programů. Připomeňme si předvánoční výroby dárků, několikatýdenní cvičení o velkých přestávkách, maškarní karneval, kurz výroby velikonočních ozdob a na závěr ještě kurz výroby žab z vlny pro německé návštěvníky naší školy. To, že to byla dobrá volba, dokazuje nejen mnoho spokojených dětí, ale i hospodářský výsledek studentské společnosti ANOMALY. Hospodaření skončilo finančním přebytkem tři tisíce korun, které studenti věnovali občanskému sdružení Sluníčko z Tanvaldu na rozvoj sportovní činnosti tělesně postižených. Studenti se také účastnili soutěží pořádaných pro studentské společnosti, a to v kategorii Nejlepší webové stránky a Nejlepší studentská společnost. I když se neumístili mezi nejlepšími, tak si troufám tvrdit, že v konkurenci více než stovky studentských společností z celé České republiky obstáli. Zkušenosti, které za celou dobu své činnosti nasbírali, budou jistě pro studenty dobrým vkladem do budoucího profesního života. Poděkování patří nejen studentům, kteří předvedli, že se budou umět zapojit do reálného života, ale i vedení naší školy za podporu tohoto moderního způsobu výuky a všech pedagogům, kteří neváhali a vždy byli připraveni pomoci. Loučíme se tedy se studentskou společností ANOMALY a přejeme jejím členům mnoho úspěchů v jejich dalších aktivitách. Zdenka Juklová
Ze soutěže studentských společností v Praze dne 27. 5. 2008
Jak jsem létala v oblacích aneb nejšílenější minuta mého života
Na maturitním plese mně moje třída doslova vyrazila dech dárkem, o němž jsem už léta snila. Věnovala mi poukaz na tandemový seskok z letadla ze čtyř tisíc metrů nad zemí. V neděli 8. června jsem se i s rodinou a přáteli vydala na letiště do Kolína. Na místě již bylo připravené letadlo a z oblohy se snášelo několik mých „kolegů“ – parašutistů. Po registraci mě zkušený tandempilot Mirek krátce proškolil, oblékl mi úvazek a
odvedl do letadla. Letadlo stoupalo asi patnáct minut do nebe. Prolétli jsme vrstvou mraků a pak si mě Mirek připoutal k sobě. Dveře letadla se otevřely a v tu chvíli jsem dostala strach. Nechtělo se mi skočit do bílé mlhy, které říkáme mraky, důvěřovat chlapíkovi, kterého vidím poprvé v životě, doufat, že se nám otevře padák, a že v pořádku přistaneme. Než jsem si to všechno stihla uvědomit, už jsme letěli volným
pádem (asi 200km/hod.) po hlavě dolů. Byla to nejšílenější minuta v mém životě! V tisíci pěti stech metrech se nám otevřel padák. To už jsem viděla krajinu pode mnou a letiště, kde všichni čekali, jak budu vyprávět, ale to se nedá vyprávět, to se musí zažít!!! Ještě jednou děkuji celé mé třídě za úžasný nápad. MSta
ŠKOLNÍ NOVINY / 8
STUDENTSKÉ LISTY Maturity klíčovou dírkou...
Hurá! Je to za námi. Život máme před sebou, jen vykročit správnou nohou. A komise se již těší na příští maturanty.
ŠKOLNÍ NOVINY / 9
STUDENTSKÉ LISTY První dva ročníky OA jely na exkurzi do Škody
V pátek 4. dubna se první a druhý ročník OA vydal na cestu do Mladé Boleslavi. A co že jsme tam dělali? Jeli jsme na exkurzi do automobilky Škoda Mladá Boleslav. Přesně v devět hodin ráno jsme vešli do Škoda Auto Muzeum, které bylo otevřeno v roce 1995 při stoletém výročí vzniku firmy Škoda. Tam jsme se dozvěděli, že ihned jedeme na samotnou prohlídku závodu. Během cesty autobusem jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací, třeba že téměř polovina obyvatel Mladé Boleslavi pracuje ve zdejších závodech (dvacet tři tisíce zaměstnanců a pět tisíc lidí v pobočkách), je tu 70% dělníků a 30% techniků a průměrný věk zaměstnanců je třicet sedm let. Po prohlídce závodu jsme opět jeli zpět do muzea, kde nám průvodkyně poskytla podrobný výklad o autech firmy, což si ale pár lidí vyložilo jako signál k zasednutí na nejbližší lavičce (a že je měli v muzeu více než pohodlné, to mi věřte). Poté jsme viděli dva filmy o dějinách Škodovky a hurá do Olympie!
Na nákupy se polovička studentů těšila, druhá polovička chtěla být co nejdříve doma. Co teď? Nakonec se rozhodlo, že pro prodloužení výletu se nakupovat pojede, ale… silnice Mladé Boleslavi jsou spletité (nebo spíš zákeřně zamotané). Pan řidič oznámil, že neví kudy kam, ale domů trefí, takže bylo rozhodnuto. Polovička zajásala, polovička protestovala, ale už jsme si to z exkurze, kde nás nejvíce zaujala samotná pásová výroba aut a nejvíce naštvalo to, že pro početnost naší skupiny se nám nedostalo takového výkladu, jaký bychom si představovali, šinuli domů. Exkurzím zdar a těm do zajímavých firem zvlášť! Marťa
KAM NA VÝLET?
na Mariánskou horu
Vydejte se s námi do údolí a svahů jižního podhůří Jizerských hor. Život obyvatel této části kraje změnil průmysl devatenáctého století. Z dřevorubců a sedláků se stali tkalci a skláři, využívající sílu vody k pohonu stavů a brusíren. Na naší trase se setkáme s pozůstatky vodních náhonů a nádrží nad těmito dílnami (viz str. 11). Dnes jsou dílny přestavěny na rekreační chalupy. Cestu můžeme začít třeba na zastávce ČD „Tanvaldský Špičák“. Ta zde funguje od podzimu roku 2005 a kromě lyžařů ji využívají hlavně obyvatelé Albrechtic. Sejdeme do údolí Kamenice a na hlavní silnici se dáme vlevo na křižovatku u pošty. Za ní po silnici vpravo k penzionu Švarc a za vilou Weber, před můstkem, odbočíme vlevo pěšinou nad potokem do údolí „Vaberloch“. Místní mu však neřeknou jinak než „Bábrloch“. Marné je vysvětlování, že zde žili hlavně tkalci. Přejdeme Hraniční potok mezi katastry na albrechtickou stranu. Zde uvidíme první hráz a splaveným pískem zanesenou nádrž. Vyjdeme na silničku a stále po ní serpentinami vzhůru. Penzion „U vodopádu“ má název podle přepadu vody z dalšího rezervoáru, jehož hráz je postavena z mohutných žulových kvádrů, nalámaných v blízkém okolí. Mohutná hráz musela odolat i těm největším přívalům zvýšeného stavu vody. Můžeme projít kolem ní stezkou zkracující zatáčku silničky. V další pravotočivé zatáčce zaujme hlavně děti na štítové straně domku namalovaná oblečená veverka louskající kladivem oříšky. Nad další serpentinou je typická mačkárna, „driketa“, kde se zpracovávalo tyčové sklo na drobnější výrobky. Nad ní je soutok „Bušícího potůčku“(jak jinak přeložit Pochflösel) a Zlatého potůčku, „Goldflössel“, podle něhož půjdeme dál. Název dostal nikoli od nálezů tohoto drahého kovu, ale proto, že těm pracovitým lidem pomáhal z chudoby. Ten „Bušící“ je prý odvozený od bednářů, kteří v tomto údolí tloukli do obručí při výrobě sudů. Ale i cokoliv plovoucího se v řečišti toho potoka pořádně tluče mezi balvany.
V příští levotočivé zatáčce si povšimneme barevné dřevěné předválečné turistické značky. Je za okapem domku č. 589. Pokračování na str. 11
ŠKOLNÍ NOVINY / 10
KAM NA VÝLET? na Mariánskou horu Pokračování ze str. 10 S podobnou jsem se dosud nesetkal. Staré německé tvarové značky byly zinkové výlisky, barvené podle domluveného klíče. Podobná je vysoko na smrku hned v této zatáčce, ale už bez barev. Konečně dojdeme na silnici přicházející od Albrechtic. Zde opustíme Zlatý potůček a dáme se vlevo směrem na Antonínov. Odboček vpravo si nevšímáme. Klesající silnice vás dovede k penzionu „Mariánská hora“, v jejíž stavbě poznáme neomylně typickou školu. Je zde možné i občerstvení. Pokračujeme dál a v dohledu lyžařského vleku „Na sluneční stráni“ se zastavíme u chráněné skupiny tří lip malolistých s obvodem přes pět metrů, starých přes tři sta let. (Jedna je pod cestou.) Ze statku, který zde stával, zbyl jen zborcený kamenný sklep s nikou na zadní stěně. V další zatáčce za můstkem přes nám známý „Bušící nebo Tlukoucí Potok“ se dáme vpravo cestou vzhůru. Než nás cesta skryje ve stínu lesa, odbočíme vpravo k potoku, za kterým uvidíme v kapradí kámen, pomník přírodního divadla. Již před první světovou válkou se zásluhou E. Schiera, který vedl na Mariánské hoře tělovýchovné sdružení „Blaho národa“ (Volkswohl), postavilo jeviště s hledištěm a 6. 7. 1913 se hrála Mosenthalova hra Deborah. Těžko dnes pochopit nadšení a elán toho spolku, který získal právo užívání potřebného pozemku od majitele R. Dresslera až k hranici panského lesa hraběte Desfourse Walderode. Byl to bažinatý kout, kde bylo nutno přemístit potok a odvodnit stráň. Vždy po práci a i v neděli přicházeli nadšenci myšlenky divadla s nářadím, aby budovali šatny, dřevěné boudy jako kulisy a zázemí divadla, dřevěné lavičky, které připomínaly antický amfiteátr. Přivedli sem dokonce i elektrický proud na osvětlení večerních představení. Za rok si tento spolek, čítající sedmesát členů, dovolil předvést hru Wilhelm Tell, kde se objevili herci i na koních a s povozy. Při hře Bludný Holanďan se zde jezdilo i na loďkách. Hrálo se každý týden od června do září. V případě nejistého počasí se střelbou z hmoždířů oznamovalo všem v údolí, že se bude hrát. Za pětadvacet let trvání předvedlo divadlo osmdesát her ve dvou stech padesáti představeních. Rok 1938 přinesl do spolku politické spory, válka a odsun původních obyvatel ukončily historii této scény. Dnes tu najdeme jen zarostlou stráň, betonovou a kamennou zeď s plošinou jeviště. Snížený prostor pro orchestr je zatopen vodou a dvě betonové prohlubně s mušlí byly zřejmě nápovědní budky. V okolí pomníku najdete menší kameny s utrhanými štítky, na nichž bývala jména zakladatelů a herců, kteří tehdy zemřeli. Možná, že zde již bude nová tabule na hlavním pomníku, kterou chystá pan Pospíšil, chalupář z Jablonce. Vrátíme se na cestu a pokračujeme vzhů-
ru lesem, až vyjdeme u nejodlehlejší skupiny domků zvaných „Šeflek“. Nastálo zde nebydlí nikdo. Pokračujeme po cestě stále dál, až se začne obracet zpět. Zde odbočovala před válkou značená cesta na vyhlídkové místo s dřevěným zábradlím „Steinkoppe“, na vrcholu dnešní Mariánské hory 874 m n. m. Výhled i cesta tam je zarostlá a zajímavá jen pro hledače pomníčků. Pod skálou je tam tabulka a křížek Rudolfa Rösslera z konce října 1943. Po široké cestě se dostaneme na zeleně značenou cestu od Mariánskohorských bud a sejdeme zpět do osady pod hájenku nad přírodní divadlo. Pohled na Špičák s pozadím hřebene Černé Studnice a údolí Kamenice s továrnou, která připomíná parník nebo zaoceánskou loď, nás jistě na chvíli zastaví. Při sestupu mezi chalupy se vlevo zadívejte ke skalce, na níž je opravena tabulka. Původně byla umístěna „úterní stolní společností" z blízkého hostince obdivovanému básníku Fridrichu Schillerovi v roce 1905 ke stému výročí jeho úmrtí. Po zelené značce se dostaneme ke kapličce Panny Marie, postavené roku 1753. Na dveřích je popsána historie, jak zde sedlák Michal Bittner vyoral starou dřevěnou mariánskou sošku, která byla později umístěna sem. Vydržela zde do roku 1994, kdy byla kaplička vyloupena a vnitřní zařízení zničeno. Díky místním usedlíkům a nadšencům je opravena a udržována. Stojí za to posedět u ní na lavičce ve stínu lípy. Zelená značka odbočuje po cestě vpravo, ale my se dáme podle chaty Vozového depa Nymburk rovně do koutu lesa. Dvěma kameny zde začíná sestup po třech stech pětašedesáti mariánských schodech do údolí Bílé Desné. Postavili si je prý textiláci, aby jim a dělníkům ostatních řemesel zkrátila cestu do práce a zpět domů. Ty nejspodnější schody připomínají už spíše dlažbu. Vyjdeme nad zaniklou „Petříčkovou hospo-
dou“, která se zrovna opravuje, a můžeme sejít po staré cestě přímo anebo vlevo oklikou dolů na silnici. U hospody je zastávka cyklostezky Járy Cimrmana aneb Na kolech okolo Liptákova. Je zde zastavení č. 6 Mariánky touha a rada JC o výhodě schodů: „Jdeš po rovině a přitom do kopce.“ Scházíme údolím nejstarší částí Desné a právě tudy jela na stavbu přehrady na Bílé Desné lokomotiva, za kterou rozebírali koleje a přenášeli je na silnici před ní, aby mohla popojet. Již z dálky uvidíme skokanské můstky s umělou hmotou a pak na pravé straně Jizerskou Porcelánku. Na konci továrny vede cesta za další výrobnu plastových čističek, Karnethův mlýn. Tam vedou vzhůru, zprvu podle plotu, podobné schody jako na Mariánskou horu. V počtu jednoho sta šedesáti sedmi letos přepočítaných kamenných stupňů vede vedle obnovované sjezdovky „u křížku“ k Mlýnskému kameni (Műhlsteinu). Cesta je tam ale zarostlá a strmá. Vrátíme se opět dolů k silnici, kde za mostem uvidíme pomník protržení přehrady na Bílé Desné dne 18. září 1916. Na desce památného balvanu, odhaleného 10. 10. 1937, si můžeme přečíst o následcích této katastrofy. Při opravách domů a mostů bylo regulováno řečiště a postaveno dvaatřicet kamenných kaskád pro zmírnění toku. A ještě jednu zachovalou památku najdeme před kinem ve dvoře autoopravny na domě. Je tam poslední ze tří nivelačních tabulek, které po protržení přehrady ukazovaly, kam až dosahovala tehdy voda. Než přejdeme most přes Černou Desnou přitékající zleva, všimneme si vpravo rozložitého buku červeného a naproti přes silnici zas liliovníku tulipánokvětého, jehož druhý exemplář je i u městského úřadu. Zde se v dosahu dopravních prostředků rozloučíme s pocitem využitého dne. Josef Kuna, Joe (čti Joe)
ŠKOLNÍ NOVINY / 11
Cesta do hlubin kantorovy duše
Běda, jestli mi uděláte ostudu!
Píšu za jedna, dnes si to výjimečně zasloužíš... Stal se zázrak!
Panebože... a to to opakujeme pořád dokola!
No nedivte se, nic vám v tomhle úboru nepředvedu!
Tak to jsem zvědav, co z tebe vypadne!
Dnes vás do své duše nechali nahlédnout: Mgr. Jaroslava Kolzrtová, Bc. Martina Staffenová Mgr. Oldřiška Dolenská Mgr. Eva Hýsková a Martin Přikryl.
ŠKOLNÍ NOVINY / 12
Nudíte se? Kupte si medvídka mývala anebo si založte BLOG
Narazil na ně každý, kdo byť jedinkrát surfoval po síti – internetové deníčky neboli blogy, službu, kterou může využít každý s připojením na internet už od září roku 2005. Jsou jich tisíce. Vždyť kdo by odolal možnosti zadarmo publikovat své názory, zážitky, psát si doopravdový deníček, a to vše anonymně a bez postihů. Zadarmo dostanete neomezené místo pro vaše texty a 1 GB pro obrázky, nemusíte ani znát html nebo css kód. Není divu, že je služba tak hojně využívaná. Ale poslední dobou si při surfování po blozích pokládám otázku, zda to je opravdu tak skvělé, jak jsem si doposud myslela. Nedávno proběhla soutěž o mp3 přehrávač, kdy měli blogeři napsat tři důvody, proč blogují. Objevila se spousta názorů, které měly hlavu i patu, ale bohužel jsem si přečetla i příspěvky, nad kterými se dá jen kroutit hlavou. Příklad za všechny: 1. je to moje další záliba ráda tam dávam novinky a hodně se i seznamuji se super lidmi 2. hodně mooc novinek se dozvím i super novinky se dovim 3. a můžeme se projevit názory a taky tam dávat náše pocity na život a tááák moooooc věcí prostě je to skvělý Někomu blog pomáhá vytříbit si styl psaní, zdokonalit se v gramatice a ve vyjadřování, ale spíše se víc vyskytují případy, kdy blogery už nezajímá, kolik chyb nadělají v jediné větě. Ono kolikrát jde o to, aby těch chyb udělali co nejvíce! Čeština vůbec dostává, co se týče blogů, na frak. Místo normálního jednoduchého v se píše w (někdy také f), ě se přetvořilo na je, místo z se píše s, a abych to zkrátila, milovníkům českého jazyka jako takového se musí při čtení některých článků ježit všechny chloupky na těle a otevírat pomyslná kudla v kapse. Nejsou výjimkou blogeři, kteří přijdou ze školy (co si budeme nalhávat, většina blogerů jsou děti školou povinné), a jako první a až do večera jejich jedinou činností je sjíždění „esbéček“ (spřátelené blogy), vymýšlení (spíše ale kopírování) článků, vkládání spousty obrázků a čtení komentářů. Nechodí ven, neučí se, přestávají komunikovat s lidmi z „reálného světa“ a smyslem jejich života je blog, blog a zase jen blog. Když nemají za den deset komentářů, vyhrožují zrušením blogu nebo se psychicky sesypou. Slunná odpoledne tráví u počítače místo toho, aby šli ven sportovat nebo cokoli jiného. Blog je prostě nový druh závislosti, která se nakažlivě šíří a každou chvíli do svých sítí lapí novou oběť. Ale když se na to podíváme z druhé strany, server blog.cz naučil spoustu lidí pracovat s Huml kódem, různými grafickými programy, naučil je vyhledávat na internetu, díky němu jsou schopni konstruktivně myslet, přemýšlet dopředu a spoustu jiných věcí. Blog dává prostor i nejrůznějším fa-
nouškovským komunitám, vznikají archivy fan fiction, kdy si fanoušci například knih Harryho Pottera sami vymýšlejí povídky z tohoto prostředí. Domlouvají se srazy, různá setkání, navazují se kontakty… Abych byla spravedlivá, není blog.cz jediná doména umožňující založit si rychle a do několika minut svůj internetový deníček. Tady máte menší přehled stránek a k nim můj komentář: l www.blog.cz – O něm se točí téměř celý můj článek, takže jen krátce: Založení je více než jednoduché, blog nabízí několik již přednastavených vzhledů, stačí si zvolit jen url adresu a můžete vesele psát. Později si můžete přetvořit vzhled stránky naprosto podle svého gusta. l www.estranky.cz – Máme na výběr z několika možností, od zkušební stránky po profesionální (ale už placený) web. K dispozici je pět základních vzhledů + podkategorie. Stránka je založena nejpozději do pěti minut, chvíli ale trvá, než se zorientujeme v nastavení. E-Stránky se hodí spíše pro uživatele, které více než vzhled zajímá obsah. l www.sblog.cz – Máte email na seznamu? Pak není nic jednoduššího než zalinkovat na adresu lide.cz a založit si vlastní blog. Avšak zde už by to chtělo mít aspoň minimální znalost html a css, nebo skončíte na jedné barvě a přiznejme si to, první dojem je velice důležitý. Černá stránka s bílými písmenky opravdu nikoho výrazně nezaujme. l www.pise.cz – Tato doména zaujme spíše možností vybrat si z několika url adres, počínaje xxx.pise.cz přes xxx.pismenkuje.cz konče xxx.blbne.cz. Co se týče vzhledu, není to žádná sláva. Přednastavených šablon je spousta, ale liší se maximálně v barvách a v okrajích, toť vše. Ještě si můžete vybrat záhlaví, takže zde stejně jako u e-stránek jde o obsah stránky než o líbivý vzhled. Nastavení je přehledné a po minutce se v něm bez problémů zorientujete. Existuje více domén, ale tyto jsou nejznámější a nejpoužívanější. Abych to zakončila: Internet nám poskytuje nevídané možnosti, zvláště provozovatelé těchto domén, a my bychom je mohli využít, ale nepřehánět to. Virtuální realita dokáže být fajn, ale není skutečnost přece jen o fous lepší? :). Používáte některou z těchto služeb? Podělte se se svými zkušenostmi! Martina Votočková
Šesťáci se těší na prázdniny
l Já se těším, protože nemusíme chodit do školy. Budeme jezdit na výlety a já budu chodit ke kámošům a oni ke mně. Prázdniny – to jsou dva nejlepší měsíce v roce! Akorát před začátkem nového školního roku je dobré se podívat na staré učivo. Kdybych mohl, jel bych do Anglie a prošel bych si Londýn, nebo do Německa – třeba do Berlína. Ale určitě bych nechtěl jet k moři kvůli koupání, to bych raději chytal ryby. B. Mevald l Já pojedu určitě na Ukrajinu za babičkou. Budeme oslavovat a pak spát. Vstanu, babička udělá snídani, pak oběd a za pět hodin večeři. J. Pátra l Já se těším, že pojedu s mou NEJ kámoškou na dva týdny na tábor. Budeme tam sami bez učitelů a bez příkazů, co se smí a co se nesmí. My si popovídáme a okomentujeme, co se dá, třeba kluky. M. Zelinková l Já pojedu za babičkou na Slovensko. Ale nejvíc se těším, že se naše parta zase sejde a bude po celou dobu mého pobytu pohromadě. Budeme si u našeho rybníku povídat, co jsme za celou dobu zažili. Nejhorší je potom při odjezdu loučení, to mi moc nejde. A zase budu pak celý rok vzpomínat na to, co tam zažiju. R. Buchar l Moc se těším na prázdniny, protože škola mi už leze krkem. Já bych chtěl jet do Bulharska, sedět na pláži a jíst vařenou kukuřici. Učení bych zahrabal do písku a nebo nechal sežrat žralokům. Pak bych chtěl, aby mi každé ráno nosili snídani do postele, nejlépe české jídlo. Po snídani bych se odebral do města a utrácel peníze za kraviny. Chvilku bych se učil (ale jezdit na skatu). To by byly prázdniny! X. Y. l Prázdniny jsou o hodně lepší než škola. Nebude mě budit budík a nemusím brzy vstávat a hned někam jít. Můžu vstávat třeba v deset a blbnout s kluky na zahradě. A hlavně žádné starosti jako třeba jestli máme mít domácí úkol. P. Hubka l Já si prázdniny představuji takto. Krásné pláže, teplé moře a velbloudi v Egyptě. Jeli bychom tam na dva týdny, měli bychom luxusní apartmán a vedle něho hned pláž. Ale o tom zatím musím jen snít. Mám malou sestřičku a musím počkat, až vyroste. Tak zatím budeme jezdit s karavanem po České republice. Moře je sice lepší, ale já se spokojím i s rybníkem, hlavně že je dobrá parta. D. Jériová l Já si budu užívat prázdniny s kamarádkou Markétou. Budeme chodit k rybníku, někdy poslouchat rádio, pojedeme třeba na výlet. Ale musím se přiznat, že po škole se mi bude taky stýskat – po učitelích, po kamarádkách, ale musím to vydržet, co se dá dělat. Samozřejmě nezapomenu na učení. Když se budu nudit, tak se budu učit. A. Šolcová Každý z šesté třídy má nějaký plán, každý se těší. Tak hodně pěkných zážitků a hlavně ať se ve zdraví sejdeme po prázdninách ve škole. J. K.
ŠKOLNÍ NOVINY / 13
SPORTOVNÍ SLOUPKY Trojboj všestrannosti
I o prázdninách se dá sportovat Asi každý z nás si všimne, že se školní rok pomalu chýlí ke konci a že těch únavných tělocviků už asi moc nebude. Ještě si zřejmě zahrajete závěrečný fotbal se třídou a pak možná nějaký ten třídní výlet. Nakonec si zajdete pro vysvědčení a jde se domů. To by však nemělo znamenat, že jen každý den budete vyspávat, ale měli byste dodržovat určitou dávku pohybu. Přes prázdniny se dá dělat spousta věcí a ne jen sedět u počítače nebo u televize. Ti, kteří se věnují nějakému sportu, ať se mu věnují i nadále, a ti, kteří nic neumí, se mohou něčemu přiučit. Sportů je mnoho, takže je jen na vás, jaký si vyberete. Někdo má rád míčové hry, jiní zase nevydrží bez dávky adrenalinu (jako třeba já). I když sport někdy bolí, je velmi zábavný a rozhodně pro člověka prospěšnější než sedět doma v křesle. Takže všem přeju hezké prázdniny a spoustu zážitků s kamarády při nových sportech. A HLAVNĚ si pamatujte: Nic se nemá přehánět. A tímto se s vámi loučím jako student posledního ročníku Masarykovy školy. Jakub Kareš 9.B
FENOMÉN POČÍTAČ
Svoje síly jsme změřili v běhu, skoku dalekém a hodu kriketovým míčkem. Bojovnost a osobitý styl nechyběl žádnému ze závodníků. Do okresního kola se probojovalo třiadvacet žáků naší školy. Žáci 3.A
* ČERVNOVÝ HOROSKOP * Beran – z prázdnin šílíte, bacha, abyste to nepřehnali. Býk – svoji životní lásku naleznete v červenci. Mějte oči otevřené! Blíženci – prázdniny pro vás budou ty nejlepší ze všech. Nikdy na ně nezapomenete! Rak – poznávání nových tváří se vyplatí, možná se s někým sblížíte víc! Lev – léto je to pravé období, abyste se odvázali, ale všechno s mírou. Panna – pozor, obláček hádky ti zkazí pár slunečních dnů.
Váhy – budete se vznášet na zamilovaných obláčcích, užijte si letní lásku. Štír – musíte vyřešit věc, kterou jste dlouho odkládali. Potom budete už v klidu lenošit. Střelec – jste sice hravý človíček, ale nehrajte si s city druhých, mohli byste se spálit. Kozoroh – čeká vás tvořivé období a díky šikovným ručičkám něco pěkného vyrobíte. Vodnář – je vám fuk, jaké počasí je za okny, poněvadž máte stále dobrou náladu. Ryby – můžete působit jako pecivál, už se konečně proberte. Vyražte k vodě! Denísek
Assassin‘s Creed – to už je pojem. Hra, kterou si všichni chtějí aspoň vyzkoušet. Vědět, jak funguje. Přes podrobné popisy si to totiž není jednoduché představit. Na druhou stranu ji od momentu vydání konzolové verze koncem loňského roku provází kontroverze. Jistě, je tu neuvěřitelně propracovaný svět, možnosti, které jiná hra nenabídne, propracované mechanismy, přesto se však absolutním hodnocením, ba i devadesátkami velmi šetřilo. Proč? Za hlavní důvod je možné považovat skutečnost, že po prvotním okouzlení trvajícím nějaké dvě tři hodiny, kdy s nadšením prozkoumáváte každý kout, studujete každičkou akci, se překvapivě ukáže určitá plytkost a plochost celého vašeho počínání. To znamená, že Assassin´s creed je hra na dvě až tři hodiny, během kterých se budete ještě bavit, než vás hra začne nudit. Jan Kadeřávek 9.B
ŠKOLNÍ NOVINY / 14
Návštěva školního skleníku se nám líbila
Jak se mají jilmy? Už je to více než tři roky, co žáci základní školy vysazovali mladé sazenice jilmů v okolí Tanvaldu. Pravdou je, že než strom vyroste, potřebuje hodně času a síly. Popravdě, některým z námi vysazených jilmů štěstí nepřálo. Zejména ty, které našly své místo u školního hřiště nebo v parku na Šumburku, ty už opravdu nehledejte, vandalové se zasloužili o to, aby z nich nikdy statné stromy nevyrosly. Trochu nadějnější je to se stromečky v aleji směrem na Horní Tanvald. Přesto zápas s vysokou trávou a v zimě se sněhem i občasným okousáním od zvěře ani těmto stromkům moc šance nedává. Držme jim palce! A až půjdete okolo, otrhejte alespoň trávu kolem jejich drobných kmenů, ať mají šanci přežít. ZJ
V pondělí 26. května jsme my, prvňáci a druháci ze Šumburku, využili pozvání paní učitelky Vedralové k návštěvě školního skleníku. Po svém květinovém království nás paní učitelka nejen provedla, ale mohli jsme si také zasít kytičku na záhonek. Největší radost jsme měli z vlastnoručně zasazené rostlinky, kterou jsme si mohli vybrat z bohaté nabídky sazenic. Tuto rostlinku jsme si pak odnesli domů. Budeme se snažit o ni pečovat tak, aby nám dlouho vydržela.
POZNÁMKY Vaše dcera chodí velmi často pozdě do školy. Tento týden to bylo v pondělí, v úterý, ve středu, ve čtvrtek a dnes.
Paní učitelce velmi děkujeme a přejeme jí mnoho zaujatých žáků. Je vidět, že se skleník dostal do šikovných a nadšených rukou. Prvňáci a druháci ze Šumburku
Návštěva keramické dílny na Č. Šumburku Hned po ránu začalo sluníčko pěkně pálit, ale my se nedali odradit od pěšího výšlapu na Český Šumburk, přestože nás čekalo zpočátku pěkné stoupání. Z vyhlídky na Šulíkově skále jsme si prohlédli z výšky Tanvald a vrcholy, které ho obklopují. Svačina v cíli cesty byla zaslouženou odměnou. Paní učitelka Prašivková už nás čekala s keramickým materiálem, ze kterého jsme měli svýma více či méně šikovnýma rukama vykouzlit ovečku (tato zvířátka jsme si tu totiž mohli prohlédnout, nakrmit
i pohladit). Pod odborným vedením a díky našemu velkému zaujetí se nám to nakonec všem povedlo, takže si už jen držíme palce, aby všechny výrobky přestály vypalování v peci. Výlet jsme zakončili opečením buřtíků. Při zpáteční cestě autobusem jsme si "lebedili", že v takovém vedru nemusíme šlapat pěšky. Tímto zasíláme Adélce Prašivkové velké poděkování za velmi příjemně strávené dopoledne. Prvňáci ze Šumburku
ŠKOLNÍ NOVINY / 15
SOUTĚŽ*SOUTĚŽ*SOUTĚŽ Odpovědi na otázky z 4. kola: 1. Velikonoce jsou svým původem svátky jara. Před 3500 lety dali kananejskému svátku jara zcela nový význam Židé svým svátkem. Paschy: oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví. Před dvěma tisíci lety pak Velikonoce dostaly současný význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstání. 2. Sazometná (popeleční) středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod Velikonoční, Červené pondělí 3. Velikonoční pomlázka má původ sebelinčování mnichů. Takto mniši očišťovali hříchy lidí. U nás je první zmínka ve 14. století. Chlapci a muži šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok. 4. Symbol beránka byl rozšířený i v předkřesťanské tradici, židovský bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí. Beránek se také zabíjel na památku vyvedení Židů z egyptského otroctví. V křesťanské církvi se stal symbolem Božího Beránka. 5. Nemá se jíst žádné maso, protože by se (prý) jedlo Tělo Kristovo. Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí. Nepralo se prádlo, protože by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve. 6. Jsou známé obrovskými sochami MOAI, které roku 1986 rozpohyboval český vědec Ing. Pavel Pavel, pomocí lan a 16 mužů. A dokázal tak, že obrovské sochy se mohly po ostrově přemisťovat. 7. Skladbu Svěcení jara napsal Igor Fjorodvič Stravinskij. 8. Pranostika v březnu: Na svatého Řehoře, líný sedlák, který neoře. 9. Jaroslav Vrchlický napsal báseň Jarní romance.
10. Rajčura – pouťová atrakce.
Pořadí 4. kola
1. místo – Herrmannová 5.B – 36 bodů 2. místo – Krištofová 5.B – 24 bodů 3. místo – Johnová 5.B – 22 bodů 4. místo – Strýček, Žantová 5.B – 20 bodů 5. místo – Zelinková, Marková 6.A – 18 b. 6. místo – Sodomka, Klaciková 6.A – 17 b. 7. místo – Schmidt, Polášek 5.B – 16 bodů 8. místo – Tylová 5.B – 15 bodů 9. místo – Vedral, Záděrová 6.A – 14 bodů 10. místo – Popelka 6.A – 13 bodů 11. místo – Kohout 6.A – 11 bodů
Pořadí celkem 1. Hermannová 5.B – 111b 2. Mevald 6.A – 70b 3. Strýček 5.B – 66b 4. Žantová 5.B – 64b 5. Johnová 5.B – 62b 6. Krištofová 5.B – 58b 7. Klaciková 6.A – 57b 8. Marková 6.A – 52b 9. Zelinková 6.A – 48b 10. Nováková 6.A – 38b 11. Sodomka 6.A – 32b 12. Schmidt 5.B – 31b 13. Pátra 6.A – 30b 14. – 15. Tylová 5.B, Vedral 6.A – 29b 16. Novák 6.A – 27b 17. – 19. Hubka, Popelka 6.A, Polášek 5.B – 26b 20. Záděrová 6.A – 25b 21. Kohout 6.A – 22b 22. Hýsková 6.A – 21b 23. Štěpánová 6.A – 17b 24. Buchar 6.A – 16b 25. – 26. Šolcová, Kotusová 6.A – 15b 27. – 28. Řehořková 5.B, Jériová 6.A – 14b 29. Nehilla 5.B – 13b 30. Bláha 5.B – 11b
Pohádka: Děsivá škola Byla jedna škola, která si spokojeně seděla na kopečku. Byla modrá a moc jí to slušelo. Děti z mateřské školky se na ni rády dívaly a těšily se na ni. Ale vždy když začaly velké prázdniny, začala škola vydávat děsivé zvuky. Když šel někdo v podvečer kolem, tak mu tuhla krev v žilách. Kousek od školy bydlela Kačenka, které to už dvoje prázdniny nedávalo spát. A tak se jednou vypravila ke škole, kterou tak milovala a nechtěla, aby se zavřela! Školní noviny. Vydává Masarykova škola v Tanvaldě, uzávěrka vždy 25. dne v měsíci. VIII. ročník. Šéfredaktorka Martina Votočková, zástupce šéfredaktorky Denisa Šepsová. Sazba Jana Daníčková, tisk SATO TANVALD. Náklad 500 kusů. Cena 2 Kč.
Večer počkala, až jí maminka přečte pohádku a pak se odvážně vydala ke škole. Našla otevřené okno, vlezla do školy a vydala se řešit záhadu. Vyšla nahoru až do své třídy a najednou viděla ve své lavici sedět školní strašidlo! Kačenka se nezalekla a šla si sednout k němu. Strašidlo se sice podivilo, že se ho Kačenka nebojí! Ale stejně se s ní dalo do řeči. A jak si tak povídali, tak se ho Kačenka zeptala, proč tam tak smutně sedí? A strašidlo se dalo do breku a řeklo jí, že se mu stýská po dětech. A že hlavně po ní, protože je tak odvážná a chytrá, a protože se nebála jít v tuhle dobu do školy! A Kačenka mu slíbila, že ho druhý den vezme za kamarády. A jak slíbila, tak udělala. A školní strašidlo už nikdy nebylo smutné! Jana Chlumecká 3.B
*HITPARÁDA* Enrique Iglesias Enrique Miquel Iglesias se narodil slavnému zpěváku Juliovi Iglesiasovi a modelce Isabele Preyslerové. Od jeho tří let žili rodiče odděleně, a když dovršil osm let, odstěhoval se za otcem do Miami. Rok působil na obchodní univerzitě v Miami, to ho ale omrzelo, a tak se rozhodl pro pěveckou dráhu, kterou započal v roce 1995 pod pseudonymem Enrique Martinez, aby kvůli svým slavným rodičům nebyl trnem v oku kritikům. Ututlat svou pravou identitu se mu však nepovedlo, vzdal to a své první španělsky zpívané album nazval Enrique Iglesias. Následoval raketový vzestup a ocenění Grammy. Zanedlouho se těšil takové slávě, že kdekoli se objevil, stadióny byly narvané k prasknutí. CD nosiče se začaly prodávat po miliónech, stal se vyhledávanou popstar a překonal slávu svých rodičů. Valné části obyvatelstva se vryl do paměti trhákem Bailamos, který nazpíval jako soundtrack k filmu Wild Wild West. Nejenže aktivně zpíval, dokonce si zahrál ve filmu Tenkrát v Mexiku po boku Johnnyho Deppa, Antonia Banderase a Salmy Hayek. Nejnovější album nese název Insomniac, a mohli jste z něho slyšet song Tired of being sorry, nebo nejnovější Push, natočený v koprodukci s Lil Wayne. L. Hromádková
ČTENÁŘSKÝ KOUTEK Tentokrát jsem si přečetla knihu Šeptej doticha, samozřejmě od Lenky Lanzové. V tomto románu je mnoho zvratů a změny názorů. Vypráví se o hezké dívce jménem Monika, které je osmnáct let a nemá život vůbec lehký. Odstěhuje se z Brna do malé vesnice, kde nikoho nezná, do školy musí dojíždět, proti kamarádům, které si zde najde, si připadá méněcenná, dosud nechodila s žádným klukem. A jak její život bude probíhat dál, to se dozvíte, až si to přečtete. Přeju vám krásné prázdniny a nezapomeňte číst. Denísek 9.A
