Č. 110 – 10/2008 MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A OBCHODNÍ AKADEMIE TANVALD
Na návštěvě v keramické dílně A. Prašivkové
V ÈÍSLE... Ü Noví lidé v čele školního parlamentu
na str. 2
Ü Naši žáci dvakrát v Drážďanech
Ü
chu
na str. 8
Studenti opět v Burbana str. 4
Ü Nová studentská společnost
na str. 5
Ü Jak jsme navštívili muze-
um ve vagonu se dozvíte na str. 6
Ü Co je to Airsoft se dozvíte na str. 7
Ü Do historie tanvaldského školství nahlédnete na str. 8 Ü Další pravidelné i nepra-
videlné rubriky v celých novinách My si zde s bývalými prvňáky vyrobili krásné ovečky. Adéla vede kurzy nejen pro děti, ale také pro dospělé. I naprostý začátečník je schopen si pod jejím trpělivým vedením vyrobit vázičku, misku či jinou drobnost pro radost. Aby toho nebylo málo, mají děti slíbenu další návštěvu a budou pracovat s ovčí vlnou. Už se moc těší! M.Š.
Sběr PET lahví a papíru
Dne 11. 6. 2008 úspěšně proběhla sbírka „Pozvedněte slabé“ od nadace Euronisa pořádaná dvanácti dobrovolníky z 9. tříd naší školy, kteří prodávali propisky s logem sbírky. Výtěžek sbírky činil 10 578 Kč, což je o 2 915 Kč více než loni. Všem dnes už studentům velká gratulace a úspěšné vykročení do dalších studijních let! I. Králiková
Možná jste si všimli na chodbách žlutých kontejnerů. K čemu slouží? Slouží k celoročnímu sběru PET lahví. U každé nádoby je i novinka, lis na „PETky“, aby byly lépe skladné. Už nemusíš na lahve šlapat ani zkoušet, co vydrží tvoje ruce, ale stačí si vyzkoušet jednoduchý stroj, jak by řekli fyzici. V loňském roce jsme byli docela dobří a umístili jsme se na šestém místě mezi školami z okolí. Podobně jako v předchozích letech, i letos se ve škole uskuteční několik jednorázových akcí ve sběru starého papíru. První takováto akce proběhne už v říjnu. Sleduj pozorně nástěnky na chodbě. Ke sběru v malém množství, ale celoročně, slouží modré nádoby na chodbách, tam můžete umístit popsané sešity i třeba nepodařené písemky. A jak jsme si vedli v loňském roce? Nasbírali jsme 3500 kg papíru. Z výtěžku byli odměněni nejlepší sběrači a za část si družina nakoupila nové hry. V červnových novinách jsem vás vyzvala, abyste se zamysleli, kam a na co poputuje výtěžek sběru v letošním školním roce. Pár nápadů se objevilo, jako například krmivo pro zvířata v útulku v Lučanech nebo sadba do školního skleníku či odměny za školní soutěže. Vše je zatím otevřeno a čekáme na vaše návrhy. O. D.
Zářijový úvodník Čím je pro vás symbolické září? Asi hloupá otázka, že? Samozřejmě, že září znamená opět nástup do školních lavic, což asi každý kvituje s povzdechem, protože opět bude muset bůhvíkolik hodin denně sedět ve škole a poslouchat učitele. Tanvalďáci i jiní bydlící v blízkém okolí se ale mohli těšit na září kvůli Tanvaldským slavnostem. Pouť, stánky, setkání se starými známými, není to lákavá představa? To je minimálně jeden zábavný víkend v měsíci září. Z jiného soudku: nejoblíbenější dětské svátky – Vánoce – budou už za necelé čtyři měsíce. Není to báječný pocit? Dobře, uznávám, že ošklivý pocit ze školy asi pořád přetrvává, ale buďme optimisté a hledejme klady. Nadávání na školu nám ji jen více znepříjemní a co z toho? Nic. Tak si užívejte školní léta, dokud to jen jde, protože, a to mi věřte, jsou to nejlepší léta života, na které snad každý ještě s láskou vzpomíná a vždycky bude vzpomínat. Martina
Ze školního parlamentu Předsedkyně ŠP Ahojky, milí čtenáři. Jmenuji se Nikola Konárková a jsem z 9.A. Píšu i hitparádu, takže si ode mne přečtete více článků ve školních novinách. Byla jsem zvolena předsedou školního parlamentu. Veškeré informace o něm budou na poslední nástěnce vedle 5.B. Místopředseda Jmenuji se Josef Vilda a chodím do 8.A (13 let). Mezi mé zájmy patří keramika, divadlo, zálesák, airsoft, hasičský běh. Jsem rád, že mě zvolili místopředsedou, a budu se snažit o prosazování vašich zájmů. Mluvčí Ahoj, jmenuji se Petr Morávek, ale nikdo mi neřekne jinak než prostě Bobr. Ve školním parlamentu mám funkci mluvčího. Mezi mé koníčky patří truhlaření a motokros. Ve škole mě baví tělesná výchova, kreslení, fyzika, matematika a samozřejmě přestávky. Za třídního mám pana učitele Ivana Nývlta.
ZPRÁVIČKY... Dne 13. 9. 2008 proběhla jako součást Tanvaldských slavností hasičská soutěž. Družstvo tanvaldských žáků, ve kterém jsou zapojeni i dva žáci naší školy, Pepa Vilda a Věrek Schmidt, se umístilo na třetím místě. Vilík 8.A
Pedagogický sbor 2008/2009 Ředitelka školy – Mgr. Jana Prokešová Zástupci ředitele školy – Mgr. Stanislav Pěnička, Mgr. Jiří Jón Výchovná poradkyně – Mgr. Vlasta Josífková Třídnictvím na OA jsou pověřeni: I. r. Mgr. Barbora Soukupová II. r. Ing. Ivana Štěpánová III. r. Mgr. Eva Ježková IV. r. Mgr. Hana Pohlová Vyučující: Ing. Petr Ceé bankovnictví Mgr. Eva Hýsková německý jazyk Mgr. Eva Ježková matematika, zbožíznalství Mgr. Jiří Jón zbožíznalství Mgr. Vlasta Josífková český jazyk, dějepis, občanská nauka Ing. Zdeňka Juklová veřejná správa, právo, úvod do sociologie, aplikovaná ekonomika, psychologie, občanská nauka RNDr. Eva Koucká informační technologie Iva Mašková český jazyk, občanská nauka Mgr. Ivan Nývlt anglický jazyk, český jazyk Mgr. Hana Pohlová matematika, statistika, finanční matematika, demografie, hospodářský zeměpis Mgr. Barbora Soukupová anglický jazyk Bc. Martina Staffenová německý jazyk Ing. Ivana Štěpánová ekonomika, účetnictví, ekonomika veřejného sektoru, veřejné finance Mgr. Jaroslava Vaňková písemná a elektronická komunikace, tělesná výchova
Třídnictvím na ZŠ jsou pověřeni: 1. A Mgr. Lenka Hozdová 1. B Mgr. Adéla Prašivková 2. A Mgr. Šárka Kozáková 2. B Jitka Bémová 3. A Mgr. Dagmar Kouřilová 3. B Mgr. Blanka Blažková 4. A Mgr. Hana Radostná 4. B Mgr. Zdeňka Jónová 5. A Hana Vedralová 5. B Mgr. Vlasta Josífková 6. A Mgr. Eva Hýsková 7. A Martin Přikryl 8. A Ing. Zdeňka Juklová 9. A Mgr. Oldřiška Dolenská 9. B Mgr. Ivan Nývlt
Vyučující: Ing. Václav Dedera Mgr. Oldřiška Dolenská Mgr. Eva Hýsková Marie Jakubcová Jana Jenčková Mgr. Eva Ježková Mgr. Vlasta Josífková Ing. Zdeňka Juklová Mgr. Jarmila Kolzrtová Mgr. Jiří Malec Iva Mašková Mgr. Ivan Nývlt Martin Přikryl Hana Vedralová
INF, PSP M, Z, ES Z, NJ, Vl, PČ ČJ, PČ ČJ M, PŘ, CH ČJ, OV, D M, RV, EV ČJ, TP, OV, VV TV, PŘ ČJ, AJ, ČS ČJ, AJ D, NJ, PŘ, ČS ČP, HV, VV
Ildikó Králiková studijní a informační centrum, školní literární klub
Vychovatelky ŠD: Ilona Jiskrová, Marta Linková, Jindra Petrová
ELEKTRICKÉ KØESLO S MGR. STANISLAVEM PĚNIČKOU Jak vidíte budoucnost naší školy? I přes neustálý úbytek žáků, který se snad v budoucnu podaří zastavit, vidím vše v růžových barvách. Kolektiv pedagogů je stabilizovaný a případné odchody jsou nahrazeny kvalifikovanými učiteli. Naše úspěchy v předmětových olympiádách právě hovoří o jejich kvalitní práci. A co vyšší stupeň vzdělávání při Obchodní akademii? Zatím má vše standardní postup. Sháníme finanční prostředky na přístavbu. Je schváleno územní rozhodnutí a pracuje se na stavebním povolení. Začalo také jednání s Technickou univerzitou v Liberci,
konkrétně s děkanem fakulty mechatroniky a uvidíme. V záloze máme i jiná řešení. Důležitá byla podpora vedení města a městského zastupitelstva. Jim také patří náš dík. Co považujete za jednoznačný úspěch v minulém školním roce? Odpověď je snadná – je to získání CERTIFIKÁTU ČSN EN ISO 9001:2001 managementu jakosti. Tento teď mají pouze dvě školy v celém Libereckém kraji. A jak se v těchto dnech cítíte vy? Výborně, i když se zrovna nacházím uprostřed volební kampaně do krajského zastupitelstva. Všechny své síly však dávám naší škole.
ŠKOLNÍ NOVINY / 2
Z DENÍKU ŠKOLNÍHO SKŘÍTKA KULIFERDY Základní škola je moc pěkná, ale teprve nedávno jsem si uvědomil, že existuje i střední škola, a to jen pár metrů odsud. Přece obchodní akademie! A to bych nebyl já, zvědavý a všetečný skřítek Kuliferda, abych se tam nešel podívat. Krásná růžová budova s věžičkou se mi líbila už na první pohled. V přízemí byly jen dvě třídy, a to první a druhý ročník. Hned na začátku mě zaujala velká prostorná lavička, na níž sedělo několik studentů druhého ročníku a podivně na mě koukali (asi tady často skřítky nevidí). Povídali si, smáli se a vypadali spokojeně. To asi kvůli novému vybavení. V každé třídě je nyní větší koš na odpadky, a tudíž už se po zemi neválí žádné sáčky, obaly od sušenek, popsané papírky a jiné. Obzvlášť mě jako skřítka potěšilo, že na chodbě je přístroj na jakési „seštrotování“ PET lahví a koš určený jen pro ně. Škola myslí ekologicky a šetří přírodu. My skřítkové se totiž převážně pohybujeme v přírodě, a proto jsem velice rád, že už od mládí jsou děti vedeny k ekologickému chování. Ve druhém patře se nachází třetí a čtvrtý ročník a WC pro kluky i holky. A jelikož jsou skřítkové od přírody zvědaví, jen jsem letmo, ale opravdu jen letmo, jedním očkem a navíc přivřeným, nakoukl na dívčí záchody. Ale jaké to překvapení! Dívky, ono milé a krásné pohlaví, zde měly opravdu ošklivý nepořádek. I tím jedním přivřeným očkem jsem uviděl toaletní papír válející se na zemi a dokonce celou roli papíru hozenou v koši! Od milé paní uklízečky, která tu každý den uklízí a snaží se, aby se zde studenti cítili dobře, jsem se dozvěděl, že toto není nic výjimečného, a dokonce to bývá ještě mnohem horší. Kolikrát se prý hygienické potřeby dívek válejí po zemi místo v koších kolem košů, dokonce pod pomůckami na čištění sociálních zařízení... Mno dívky, že se nestydíte! Po tomto zklamání jsem se vydal o patro výš, připraven už na všechno. Úplně nahoře se skrývá počítačová učebna. Byla zrovna hodina, a tak jsem nakoukl klíčovou dívkou. Uviděl jsem spoustu mladých lidí psát u počítačů, každý soustředěně hleděl na svůj monitor a pilně vyťukával na klávesnici dlouhé věty a souvětí. „Ti se ale mají! My jsme ve škole nic takového neměli...“ Mno ano, i my skřítkové přece chodíme do školy, ale tam něco jako počítače rozhodně nemáme. Hned naproti se skrývá sborovna, kde se o přestávce scházejí učitelé. Tam jsem nekoukal, jelikož jsem trochu stydlín. Ale kousek vedle se skrývala ještě jedna místnost a to už mě zase zvědavost přemohla. „Hm, studovna...“ Místnost s dvěma
počítači, které dominuje velký oválný stůl. Zde se bude scházet nejspíše parlament či studentský klub. Ach, jak krásné to zázemí! I když je akademie poměrně malinká, mám dojem, že zde vládne přátelská, téměř rodinná amosféra. Prostředí je moc hezké a příjemné, jen byste, milé dívky, s těmi záchody měly něco udělat. Mně by byla až hanba. A co vám? Mixie
...A CO NA TO IVAN? Těpéro, těbrko! Zdravim, ne. Doufám, že po prázdninách z toho všeho zas nejste totálně rozsekaný a rozbitý, až na dně, ne. Taky doufám, že k vám mluvim srozumitelným jazykem, páč mám vobčas dojem, že tomu normalnímu, jakože spisovnýmu, už ňák ani nerozumíte. Nebo jen nechcete rozumět. No jasan, vzpoura, ta se teď nosí. Proti všemu a proti všem. Ale někdy si uvědomte, co teda vůbec NENÍ pro vás – žáky – a pro nás – učitele – ani trochu stajlový: 1) Tak teda ve škole nosit čépu nebo hučku na palici, páč pak nevětrá mozek a je to na vás zatraceně znát! 2) Strkat chobot do třídy až po tom, co už začala vyučovací hodina a navíc u toho smrdět jak deset let nevysypanej popelník v hospodě pátý cenový skupiny. 3) Bejt na sebe navzájem tak hnusný, jak to umíte jenom vy! Buďte vod tý laskavosti a nebudujte si svou hnusobou imidž jednobuněčnýho organismu. Snad vám eště zbylo kus mozku, né? 4) Furt se debatit s učitelem vo každý slovo! Doprkenývohrady, tady nejsme v parlamentu!!! 5) Mluvit jak vám ty slova do déržky napadat ráčej! A nyní si i povšimněte, jak tento shůry psaný text v našich ŠN vypadá přinejmenším podivně. Tak buďte tak hodní a občas si i uvědomte, co vlastně říkáte. Zdraví Ivan
Rozdýchejte Evičku. ČČK z Jablonce nad Nisou zorganizoval dne 11. 9. na tanvaldském parkovišti akci nazvanou „Rozdýchejte Evičku!“ Veřejnost i žáci místních škol si mohli vyzkoušet poskytování první pomoci při zástavě dechu. Tato akce měla získat dobrovolné dárce krve. V tom jsme pomáhali i my – 4 žáci z 8.A (Bára, Věrek, Marek a já). Dávali jsme kolemjdoucím dotazníky s otázkami, které se týkaly poskytování první pomoci při úrazech. Z naší školy se půjde příště podívat 5.B. Vilík
ŠKOLNÍ NOVINY / 3
STUDENTSKÉ LISTY Již tradičně navštívili třeťáci z naší školy Burbach Se začátkem třetího ročníku se přiblížil i čas, kdy se odjíždí na nejoblíbenější akci na škole – pětidenní studijní pobyt v německém Burbachu. Celá naše třída byla plna očekávání, snad všechny profesorky a profesoři se s námi podělili o své zážitky z minulých let a my jsme se nemohli dočkat dne odjezdu. Pondělí 15. září byl náš velký den a před sedmou hodinou jsme už v plném počtu přešlapovali u tanvaldské radnice, kde nás mile vítalo vedení školy, řidiči autobusu a třídní profesorka. Cesta byla dlouhá, ale většina z nás z ní trošku ukrojila nepohodlným spánkem, veselým zpěvem či vtípky a smíchem. Před šestou hodinou večerní už se pomalu začaly objevovat směrové cedule s naším velkým cílem – městečkem Burbach – a my plni očekávání dorazili na místo. Na malém plácku u muzea už náš autobus vyhlížela skupinka rodin. Po tom, co jsme vystoupili z autobusu, jsme začali nedočkavě pokukovat po rodinách a odhadovat, do kterých rukou asi budeme svěřeni. O hodinu později už jsme každý měli svůj pokoj a novou německou rodinku. Musím říct, že všechny rodiny byly neskutečně milé, ochotné a bylo vidět, že jim záleží na naší spokojenosti. Možná i proto nám za pouhých pár dní tolik přirostli k srdci. Po tom úvodním, zahřívacím dni, kdy jsme rozmotávali uzle na jazycích a zvykali si na přízvuk němčiny, přišel den druhý. V úterý ráno nás opět vítal s úsměvem na tváři organizátor celého zájezdu – pan Gläzer, kterého jsme si taky velice oblíbili. Po dvouhodinové cestě do hlavního města severního Porýní-Vestfálska, Düsseldorfu, jsme se celí rozlámaní vydali do místního zemského parlamentu (viz foto). Po budově nás nejdříve provedl asistent poslance Kleina, který nám povídal o historii, místní politické scéně a připojil i jiné zajímavosti. V německém parlamentu například nemají počitadlo hlasů, zřejmě tam vládne trošku jiná politická kultura, než tady u nás :). Po prohlídce následovala diskuse s poslancem Volmarem Kleinem, kde jsme se mimo jiné dozvěděli něco o retro společnosti a daňovém systému Německa. Následně jsme byli pozváni na oběd do místní restaurace, a jelikož se takové pozvání neodmítá, tak jsme se pořádně nadlábli. Nasycení jsme se vzápětí vydali směr televizní věž, která stojí nedaleko parlamentu a dosahuje až do výšky 240,5 metru. Naše plné žaludky nelibostí poskočily, když jsme vyjeli rychlostním výtahem až do nejvyššího patra a kochali se pohledem na krásné město. Skla ve věži jsou šikmo, takže odvážlivci si lehli na sklo a mohli vidět i stopku věže. Naštěstí sklo pod nikým neprasklo, a tak jsme se mohli vesele přesunout do ná-
kupní čtvrti v Düsseldorfu, kde naše peněženky utrpěly nejeden šok pod návalem nákupní horečky. To byl konec našeho prvního kompletního dne, stráveného v Německu. Za ten den jsme stihli utratit nehoráznou částku peněz, popovídat si se Slovákem, jenž dělal živou sochu, která předvede taneček za drobné mince, nebo setřást otravného pána z ochranky parlamentu, kterému se na nás pořád něco nelíbilo… Ačkoliv jsme si to nepřipouštěli, středa byla přesně polovinou našeho zájezdu. Na to však pod tíhou nových zážitků nikdo nepomyslel. Ráno jsme startovali v místní spořitelně, kde jsme se nejen dozvěděli, jak je to s financemi u německých občanů, ale také si zasoutěžili, najedli se, dozvěděli se zajímavosti z chodu spořitelny, podívali se do trezoru a vzpamatovávali se z šoku, když nám šéfka spořitelny sdělila, že nástupní plat je 12 000 EUR. Pěškobusem jsme pokračovali na nedalekou radnici, kde jsme se dozvěděli o Burbachu mnohem víc, než bychom čekali. Následovala návštěva místního klenotu – muzea. Tam jsme se rozdělili na dvě skupinky, a jelikož jsme měli jen jednu překladatelku, prostor dostali i talentovaní překladatelé Martin a David. Jejich bravurní překladatelský výkon a pestrou prohlídku zakončil oběd, který jsme si nemohli vynachválit. Než jsme se vzpamatovali, už jsme projížděli kolem místního letiště a v další moment nás vítal šéf místního velkoskladu společnosti Lidl. Zde jsme si nejen posílili naše znalosti logistiky, ale Pája dostala možnost brázdit po areálu na vysokozdvižném vozíku (ještěrce) a nakonec jsme všichni skončili v mrazicím boxu :). Pak už jsme spěchali do betonářské společnosti Hering, kde jsme s přilbami na hlavách absolvovali další zajímavou prohlídku. Před koncem dne už zbýval poslední bod progra-
mu – návštěva městečka Herborn. Kromě nádherných baráčků jsme zde našli i bystu přítele pana Pěničky, J. A. Komenského, a společně jsme se s oběma vyfotografovali. Když jsme se další den ráno probudili, jistě každému z nás došlo, že dnes je poslední den našeho pobytu, ale smutek naštěstí přebila radost z dalšího krásného dne, který byl před námi. Čekal nás výlet do Porýní, což je opravdu nádherná oblast! Kolem desáté hodiny už jsme z vrcholu pevnosti nad Rýnem shlíželi na jeho tok a lodě, které po něm proplouvají takovou frekvencí jako auta na dálnici. U pomníku Ludvíka na koni jsme zrealizovali sportovní vložku s myšlenkou, kdo jako první vyběhne schody k Ludvíkovi. Prozradím, že ani jedna z paní profesorek neobsadila přední pozice :). Den rychle ubíhal, a my už jsme nastupovali na loď, která byla naším dopravním prostředkem na příští hodinu a půl. Očekávané větrné počasí se někde zapomnělo a my jsme se místo toho vyhřívali na sluníčku. Přitom jsme pozorovali krásy okolní krajiny a bylo opravdu na co koukat! Nevěděli jsme, kam se dřív podívat. Tu byla typicky francouzská romantická vinice, na protějším svahu se naopak tyčila zeď z cihel, která pyšně hlásala zlatým písmem svůj název po vzoru amerického Hollywoodu. Romantických hradů tu bylo nepočítaně a viděli jsme i bronzovou sochu slečny Lorelay, kvůli jejímuž obnaženému tělu podle legendy ztroskotal nejeden námořník… Čas byl v tu chvíli náš největší nepřítel a nemilosrdně k nám přibližoval poslední večer. Ten jsme si patřičně užili! Ráno nastala ta nelehká část každého výletu – loučení. Loučení s rodinami, které se o nás týden krásně staraly a přirostly nám k srdci. Loučení se skvělým organizátorem panem Gläzerem a ostatními obyvateli Burbachu – nádherného města. Mára
ŠKOLNÍ NOVINY / 4
STUDENTSKÉ LISTY Ve třetím ročníku vzniká studentská společnost I letos se studenti třetího ročníku budou účastnit programu organizace Junior Achievement, o.p.s., a založí si vlastní studentskou společnost. Studenti si tak po dobu jednoho školního roku vyzkouší, jak se podniká v reálném tržním prostředí. Odměnou jim budou zkušenosti, možnost soutěžit v závěrečném klání o nejlepší studentskou společnost a další odborné programy pořádané organizací Junior Achievement Česká republika. Do programu studentské společnosti se zapojila většina studentů třetího ročníku. Již proběhly dvě schůzky v rámci hodin aplikované ekonomie, při kterých se studenti seznamovali s pravidly programu studentské společnosti a také si zvolili organizační strukturu a zástupce do jednotlivých funkcí. Každý měl možnost kandidovat na jakoukoliv funkci, zástupci byli zvoleni hlasováním. Jako první byl zvolen prezident společnosti, tuto funkci po poměrně jasném hlasování obsadila a prezidentkou se stala
Andrea Jägerová. Do dalších funkcí byli zvoleni: Alena Fialová jako tajemník prezidenta společnosti, Denisa Gottwaldová jako manažerka výroby, Martin Luštinec jako obchodní manažer, Monika Brezarová jako finanční manažerka a Marek Brumlich jako tiskový mluvčí společnosti. Letošní studentská společnost by se svým zaměřením chtěla soustředit na výrobní činnost, v současné době se intenzivně vymýšlí podnikatelský záměr, aby se co nejdříve mohlo pokračovat v dalších krocích, které povedou k úspěšné realizaci projektu. Nezbývá než doufat, že letošním třeťákům vydrží energie a nadšení a navážou tak na úspěšné fungování předchozích studentských společnosti na Obchodní akademii Tanvald. Další informace o realizaci vám budeme pravidelně přinášet na nástěnce v přízemí Obchodní akademie, Školních novinách a dalších periodikách. Marek Brumlich, tiskový mluvčí
Parlament OA Zástupci všech tříd se sešli na první schůzce parlamentu 24. září 2008. Bylo zvoleno předsednictvo. Předsedkyní se stala Pavlína Kubáčková ze III. ročníku (nahoře), místopředsedkyní Lenka Zikešová z II. ročníku (dole). Studenti se domluvili na společných schůzkách každou poslední středu v měsíci. Seznámili se s plánovanými akcemi, jako je například účast na projektu Týden bezpráví, zájezd do předvánočního Bautzenu a další. Příští setkání se uskuteční 29. 10. 2008. Martina
Představujeme organizaci Junior Achievement Junior Achievement je nejstarší a nejrozsáhlejší vzdělávací nezisková organizace na světě. Vznikla v roce 1919 v USA, dnes působí ve sto patnácti zemích světa. Do jejích programů se každoročně zapojí na 7,4 milionů dětí a studentů ve věku od šesti do dvaadvaceti let. Českou pobočku Junior Achievement založil v roce 1992 Tomáš J. Baťa. Vzdělávací programy Junior Achievement v ČR od té doby absolvovalo již téměř dvě stě tisíc dětí a studentů. Základním školám nabízí organizace kurzy Abeceda podnikání, Profesní orientace a Základy národního hospodářství. Studentům středních a vyšších odborných škol pomáhá v rámci předmětu Studentská společnost zakládat reálné obchodní firmy, aby si vyzkoušeli podnikání v praxi, a zprostředkovává jim výuku ekonomické teorie, etické výchovy či interaktivních předmětů, kde se prostřednictvím počítačových simulací učí hospodařit s penězi nebo se stávají manažery výrobních firem či bank. Kurzy a výukové předměty Junior Achievement jsou akreditované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a vyučují je přímo učitelé škol, kterým organizace zajistí kromě metodických a výukových materiálů bezplatně odborné proškolení. Junior Achievement je členem Odborné skupiny pro podporu osvojování podnikatelských kompetencí, kterou řídí Národní ústav odborného vzdělávání a Pracovní skupiny pro finanční vzdělávání řízené Ministerstvem financí ČR. Základem vzdělávacího systému je spolupráce s firmami. Manažeři přednášejí studentům a podílejí se na výuce kurzů i na
vedení organizace. Junior Achievement je financována výhradně z darů partnerských firem. K nejvýznamnějším partnerům patří firmy Baťa, KPMG, Citi, HSBC Bank či Hewlett-Packard. Více informací o Junior Achievement najdete na www.jacr.cz. Marek Brumlich
Neobvyklá hodina občanské nauky
Již Jan Ámos Komenský hlásal heslo „škola hrou“. Naštěstí pro nás toto heslo není cizí paní profesorce Zdence Juklové, která jednu z hodin občanské nauky ve 2. ročníku udělala zajímavější a zábavnější než obvykle. Nejdříve jsme se rozdělili do několika skupin po třech až čtyřech lidech. Každá skupina dostala papír, na nějž měla namalovat našeho průměrného vrstevníka, a k tomu jsme dostali několik otázek. Odpovědi na ně jsme museli promýšlet jako kolektiv, měli jsme tedy pracovat týmově, argumentovat, polemizovat a naučit se dělat kompromisy. Někdy bylo těžké se shodnout, ale od toho toto cvičení bylo, abychom se naučili pracovat jako tým. A zde jsou otázky, na něž jsme odpovídali: Z čeho nám přechází zrak? Nejčastěji se objevovaly odpovědi: z hlouposti, z politiky domácí i světové, z překvapení... Co nám zvoní v uších? Pomluvy, lži, hádky, hloupé řeči, špatné svědomí...
Na co se nám nedostává slov? Na politiku, vyznání lásky, názory, řeči a rozkazy od rodičů... Co nám leží na srdci? Rodina a přátelé, budoucnost, láska, zdraví... Co nám leží v žaludku? Nevěra, škola, závist, pomluvy, násilí, zrada... Z čeho se mi podlamují kolena? Z maturity, z nervozity, z dárků, z přítele/ přítelkyně... Na čem si stojím? Na vlastním názoru, přátelství, na pravdě, upřímném jednání... Tady je krásně vidět, že učit se dá i jinak než čtením teorie a biflováním. Na první pohled se zdá, že nám to vlastně nic nedalo, ale donutilo nás to přemýšlet, vybrat z vícero možností a shodnout se ve více lidech, ustoupit, udělat kompromis. A taková praktická hodina nám dala víc než třeba tři hodiny teorie. Marťa
ŠKOLNÍ NOVINY / 5
STUDENTSKÉ LISTY Projekt slovenského muzea přibližoval hrůzy holocaustu Holocaust – pojem, pod kterým se skrývá utrpení mnoha Židů, Rómů a jiných rasově "méněcenných" lidí za druhé světové války. Muzeum Slovenského národního povstání připravilo putovní výstavu s názvem Projekt Vagón. Takzvaný dobytčák urazil již tisíce kilometrů po slovenských a českých kolejích, navštívil desítky měst a v červnu zakotvil na okraji libereckého hlavního nádraží. Autentická výstava vrací návštěvníky o téměř sedm desetiletí zpět, představuje příběhy konkrétních lidí a nabízí možnost prožít čtvrthodinku v dobově vybaveném „vlaku smrti“. Pořadatelé expozice chtějí připomenout široké veřejnosti a zejména mladým lidem 66. výročí začátku deportací slovenských Židů. Vědí vůbec dnešní studenti, co se skrývá pod pojmem holocaust? Ještě před návštěvou putovní výstavy jsem tuto otázku položil studentům druhého ročníku obchodní akademie. Mnozí neměli potuchy nebo se styděli mluvit na mikrofon, někteří však byli v obraze: „Já si myslím, že to je, jak převáželi v těch vlacích Romy a Židy z místa jejich bydliště do koncentračních táborů,“ odpovídá mi sedmnáctiletá Andrea a jedním dechem dodává: „a ještě bych k tomu chtěla dodat, že jich v jednom vlaku bylo třeba sto a strašně se tam mačkali, takže to pro ně bylo asi velice nepříjemné.“ Opodál stojící Lucka také hbitě odpovídá na mou otázku – co je to holocaust? „Vození Židů do koncentračních táborů, byli to i Romové, hony na ně, aby jich co nejvíc povraždili. Prostě čistky vůči menšinám, jak náboženským, tak i rasovým.“ V prvním, expozičním vagónu, naplněném různými tably a plakáty, nás vítá slovensky mluvící průvodce: „Ja vás tu vítam na výstave Projekt Vagón. Nachádzate sa v jednom z dvoch autentických vagónov, ktoré slúžili pôvodne na prepravu hovädzieho dobytka. Avšak v rokoch druhej svetovej vojny sa rozhodlo, že takýmito vagónmi sa budú prepravovať ľudia do koncentračných táborov.“ Elegantně oblečený průvodce dále přibližuje, jak byli lidé převáženi. Hovoří o tom, že jediným vybavením vagónu byly dva kýble – jeden na vodu a druhý na hygienu. Lidé cestovali uzavřeni v nákladním prostoru den, dva, ale i celé týdny. Následující výklad je obsáhlým výčtem omezení, které tehdejší vládní strana uplatňovala nejen proti Židům, ale všem lidem, jejichž názory neměly spatřit světlo světa. Roku 1940 byl těmto lidem zabaven veškerý majetek, jejich obchody byly zlikvidovány nebo převedeny na jiné vlastníky. O rok později vyšel Židovský kodex, což byl zákon, který výrazně omezoval práva Židů. Zákazů byly spousty – od zákazu výkonu
některých povolání, jako je výkon funkcí ve státní správě přes učitelství až po lékařství. Některé zákazy však byly dle slov průvodce naprosto absurdní – Židé nesměli vlastnit fotoaparát, dalekohled, nemohli vlastnit státní vlajky a jiné symboly státu, nemohli lovit ryby… Všichni tito lidé, odsunutí na pokraj společnosti, byli označeni šesticípou Davidovou hvězdou. Hvězdu nenosily děti do šesti let, u nichž se předpokládalo, že patří ke svým židovským rodičům. O rok později, tedy roku 1942, už byli slovenští Židé deportováni do koncentračních táborů. Propaganda veřejně nepřiznala, že jdou tito lidé na smrt, ale vytvářela vnější obraz, jak slovenští Židé odcházejí do Německa za lepší prací. „A v roku 1942 už bolo po konferencii vo Wanze známe konečné riešenie židovskej otázky. To znamená, že títo ľudia tam boli privážaní za jediným cieľom – a tým cieľom bola ich likvidácia,“ shrnuje průvodce fakta. Nedobrovolně se přesouvají k jednomu z největších koncentračních táborů – polské Osvětimi. „Tam ich nahnali na jednu plochu, vyzliekli, ostrihali, oholili a nasledovala takzvaná selekcia na rampe. Triedilo sa do dvoch skupín, napravo a naľavo. Jedna skupina bola ubytovaná v ohradených barákoch, boli to ľudia schopní fyzicky pracovať – v koncentračných táboroch a za neľudských podmienok. Druhú skupinu tvorili fyzicky menej zdatní jedinci, väčšinou ženy, deti, starí a chorí ľudia. Táto skupina bola odvážaná priamo do plynových komôr, kde ich zabíjal cyklón B.“ Takto zní krutá realita doby minulé.
Absurdní je, že někteří vězni obsluhovali pece, do kterých se později také dostali. Stejně tak šaty po zemřelých třídili jiní vězni, kteří mezi šatstvem nacházeli oblečení svých příbuzných a věděli, že už se nevrátí. Další zrůdnosti se odehrávaly těhotným ženám: „…nechali ich porodiť, ale potom matku aj s dieťaťom zabili inekciou fenolu priamo do srdca.“ Druhý vagón je sám o sobě téměř prázdný. Dveře se za hlasitého skřípotu zavírají a denní světlo je vidět už jenom přes mřížované okno. Mladí organizátoři vyprávějí o tom, jak převoz probíhal. Již v předchozím vagónu jsme se dozvěděli, že cesta trvala den, dva, ale někdy i několik týdnů. Exportovaní lidé nevěděli, kam jedou, kdy budou na konečné zastávce a co s nimi bude. V jednom vagónu jich byla natěsnána zhruba stovka. Za těchto podmínek si nebylo možné ani sednout, jen stát a čekat… Další čtvrt hodinku vyplňuje film plný výpovědí bývalých vězňů a silných záběrů z likvidace těl, který natočili studenti umělecké školy v Banské Bystrici. Nepříliš veselou výstavu nakonec hodnotí paní Juklová, která vyzdvihuje význam podobných akcí: „Já jsem hrozně ráda, že se vůbec něco takového dělá, protože, ať vám to ve škole říkáme, jak chceme, tak je to pořád slovo učitele proti méně či více poslouchajícím žákům, ale tenhle prožitek, být v tom prostředí a slyšet ty hlasy v zavřeném vagónu, to byl zcela jiný zážitek. Víc takových akcí.“ Výstava skončila své putování poslední týden před prázdninami v Terezíně. Mára
ŠKOLNÍ NOVINY / 6
STUDENTSKÉ LISTY Jaké jsou „Jizerky?“ Na konci loňského školního roku proběhla na OA fotosoutěž na téma „Jaké jste, Jizerské hory?“ Celkem bylo do soutěže zasláno sedmdesát snímků a porota měla opravdu těžkou práci. Vítězné fotografie, ale i některé další naleznete na chodbě v přízemí OA. Zároveň se studenti zúčastnili vědomostní soutěže o Jizerských horách. Zadáno bylo třicet otázek z různých oborů (od ekologie až po historii). Nejlepších výsledků dosáhlo družstvo 2. ročníku ve složení Válková, Stoklasová, Seidlová. Studenti se rovněž zapojili do vědomostní a dovednostní soutěže na stránkách CHKO, kde museli použít své místopisné znalosti a dovednosti v práci s mapou. E.K. Výsledky vědomostní a dovednostní soutěže: 1. Petra Herbrigová 2. Lenka Zikešová 3. Marek Brumlich Výsledky fotosoutěže:
1. místo – Stromeček od Petry Smejkalové
Airsoft není jen hraní si na vojáčky
Airsoft je hra, v našich podmínkách ne zrovna moc známá a obvyklá. Jedná se o hru (dalo by se říci sport), při které se hráči buď oblékají a vyzbrojují jako určitá armáda (military airsoft), tito pak trénují taktiku boje a většinou hrají v uskupení (týmu) a snaží se vypadat a bojovat realisticky, nebo ji pojmout jako čistě sportovní a zábavnou věc. Airsoft vznikl koncem osmdesátých let 20. století v Japonsku jako odpověď na americký paintball. Ve hře záleží především na hráčově čestnosti, neboť projektily nebývají značkovací (jako u již zmíněného paintballu), nýbrž se jedná o projektily plastové (průměr 6 mm a 8 mm), které mnohdy ani přes hráčovu výstroj nejsou cítit… Je to velmi adrenalinový sport, neboť, pokud se do hry dokážete dostatečně vžít, není nad to, když vám kolem hlavy sviští projektily a kolem explodují spousty granátů (vlastnoručně a podle pravidel vyrobených), nikoho nevidíte díky dýmu z dýmovnic a víte, že se musíte spolehnout na hráče z vašich řad, kteří vám přikryjí svojí palbou záda a vy budete moci uniknout z obležení a spolu s týmem napadnout a rozdrtit
nepřítele. Z toho vyplývá, že pokud chcete zapadnout do týmu, musíte lidem v něm věřit. Já takový tým našla. Jmenuje se 1.R.B.O. (1. rýnovický bojový oddíl) a působí v Jablonci nad Nisou. Tento tým hraje military airsoft (viz výše) a hráči v něm jsou kamarádští. I když měli nedávno problémy udržet tým pohromadě, nyní drží velmi při sobě i v civilním životě. Možná se vám zdá, že lidé, co si hrají na vojáčky (což my, airsofťáci, spolu s „vám chybí vojna“ neradi slyšíme) nemohou být normální, když vyhledávají válku a hrají si na ni. Opak je však pravdou. Mnozí z těchto lidí válku nenávidí a milují mír. Proto si na válku taky jen hrají. A díky airsoftu poznali spoustu nových lidí a nových přátel (neboť platí pravidlo na bojišti nepřátelé, mimo něj však kamarádi) a snad se jim zlepšila i fyzická kondice. Je to možné, u nás v týmu se totiž jen tak nelení. Trénujeme kondici, taktiku a souhru v boji. A opravdu se to vyplácí, neboť je to na našem týmu poznat… Tato hra mě uchvátila, nadarmo se neříká „trefíš jednoho a už tě to nepustí“… Smejkis (hráčka Airsoftu) 3. ročník
2. místo – Tráva od Šárky Kohoutové
è
3. místo – Modré z nebe od Martina Veverky a fotografie Bledule od Nely Bartošové
ŠKOLNÍ NOVINY / 7
S DDM z Drážďanech na Baltu
Tak o těchto prázdninách to bylo již popáté. A co? Už pětkrát se patnáct žáků naší školy společně s vyučujícími němčiny během letních prázdnin vypravilo ke břehům Baltského moře do lázeňského městečka Zingst na pozvání Domu dětí a mládeže z Drážďan. Zatíženi taškami nebo kufry a s nezbytným cyklistickým kolem jsme se 12. 7. 2008 sešli na tanvaldském vlakovém nádraží, abychom vyrazili vstříc novým zážitkům. Jeden zajímavý nás čekal hned během první noci v Drážďanech, kdy ve městě probíhala Muzejní noc. Návštěvníci Drážďan mohli procházet památky města během nočních hodin. My jsme si prohlédli katakomby pod drážďanským zámkem a poté vystoupali na radniční věž, kde jsme měli noční Drážďany pod sebou jako na dlani. Pro některé
děti krásné seznámení s městem, které navštívili poprvé. Další dny jsme už trávili na severu Německa na malém poloostrově, který se rozkládá na pobřeží mezi městy Rostock a Stralsund. I když po většinu pobytu nebylo počasí vhodné ke koupání, poslední dva dny se léto do Zingstu přece jenom dostavilo a my se z pláže ani nehnuli. Ale ani ostatní dny jsme se nenudili. Podnikali jsme výlety na kolech, projeli jsme celý poloostrov, navštívili město Barth, soutěžili, vyráběli stříbrné šperky, leštili jantary, navštívili národní park Jasmund na Rujáně a posílili jsme svaly při pádlování v zingstském přístavu. A co napsat na závěr? Toto není jediná akce, kterou společně s DDM Dresden společně již deset let podnikáme. E.H.
V Drážďanech na drakiádě
Mimo dohodnuté akce v rámci naší spolupráce s dětmi z Drážďan přišla nabídka na podzimní drakiádu, a tak jsme 26. 9. 2008 znovu nasedli na vlak směr Dresden. První večer, klubový, jsme se učili tancovat salsu (viz foto). Učiteli nám byli lidé z Jižní Ameriky, dnes žijící v Drážďanech. Jako bonus byly podávány nealkoholické ovocné koktejly, už podle exotických názvů vonící dálkami. Tím ale celý večer nekončil, čekala nás ještě noční prohlídka městské čističky odpadních vod, kde jsme se poučili, jak se použitá voda čistí a znovu vrací do Labe. Přesvědčili jsme se, že každá práce nemusí být voňavá.
Druhý den, v sobotu, jsme dopoledne navštívili bazén s několika atrakcemi a odpoledne nás už čekala drakiáda, kterou DDM pořádal. Někteří z nás draky pouštěli, někteří si vyráběli malé dekorativní dráčky. Také jsme viděli, co všechno se musí udělat, pokud má vzlétnout létající balon, protože tři balony z naší louky odlétaly. Trošku jsme záviděli těm, kdo v nich stoupali k obloze. Třetí den jsme už jenom balili a chystali se k odjezdu. V Drážďanech se nám líbilo a těšíme se už teď na další, již tradiční návštěvu před vánocemi. Bára, Hanka, Míša, Michal, Kristýna, Vojta a Jana
Nahlížíme do historie tanvaldského školství Horní Tanvald je historickým územím vzniku Tanvaldu. Obyvatelé byli po desetiletí závislí na obci Smržovka, kde sídlil vrchnostenský úřad a oni chodili do zdejšího kostela a byli zde také pohřbíváni. Tato situace již nevyhovovala rozvoji obecního života a místní občan a soudce Johann Michal Friedrich z domu čp. 43 podal žádost na postavení filialního kostela smržovské fary na Horním Tanvaldě. Žádosti bylo vyhověno a dne 8. května 1787 byl položen základní kámen ke stavbě. Již od 6. prosince 1774 byla v Rakousku zavedena povinná školní docházka pro děti od šesti do dvanácti let. Je zajímavé, že zároveň se stavbou kostela byla stavěna první německá obecní škola, jednotřídka. Byla
dostavěna roku 1787 a dostala čp. 121. Budova, spíše chata, plně odpovídala začátkům školství a kupodivu sloužila po dobu sedmesáti sedmi let do roku 1864. Rozvoji doby však již tato škola nemohla vyhovovat,
a tak roku 1864 byla zřízena dvouletá německá obecní škola v domě čp. 43, to byl dům soudce Friedricha. Po třinácti letech byla přeměněna na školu o třech třídách. Nebylo zjištěno, kde tato budova
stála. Zde se žáci učili po dobu čtrnácti let a roku 1881 se přestěhovali do nové čtyřtřídní školy čp. 238. Ke škole patřilo sto dvacet pět domů z Horního Tanvaldu a devadesát pět domů z Dolní Smržovky. Vedle této školy byla po dvaadvaceti letech postavena další obecná německá škola čp 331. Byla postavena z prostředků městyse Tanvaldu za 42 759 Rakousko-Uherských korun. Jaroslav Rýdl
Ze žákajdy Na den pálení čarodějnic si nakreslila můj portrét v plamenech místo nějaké čarodějnice. Prosím, abyste svoji dceru poučili o správném chování k učitelkám. Denísek
ŠKOLNÍ NOVINY / 8
SPORTOVNÍ SLOUPKY
FENOMÉN POČÍTAČ Crysis Warhead
Červnový sportovní den (viz foto). V posledním týdnu školního roku 2007/2008 připravili žáci 9.A sportovní den. Soutěžilo se jak v kolektivních sportech, tak i v jednotlivých disciplinách. Počasí se vydařilo, nálada byla dobrá, vítězové odměněni. RR Soutěž o nejlepšího sportovce roku začala. Školní rok už dávno začal, stejně tak jako školní soutěže o nejlepšího sportovce letošního roku. Tak jako minulý rok se bude sportovat v devíti disciplínách, na každý měsíc připadá jedna. Začíná se sprintem na 20 metrů a končí se tradičně skokem dalekým. Je dobře, že škola pro nás tyto soutěže pořádá, přiznejme si, kdo z nás pravidelně aktivně sportuje a kdo raději vysedává celé hodiny u počítače:-). Doporučoval bych denní dávku sportu a vyvaroval se tak závislosti na počítači nebo koukání na televizi. Určitě je zdravější protahovat si plíce při sportu, než jim dopřávat denní dávku nikotinu. Sportu zdar... Pavel Žanta 9.B
Alkohol? Raději ne! Jednou si takhle klidně kráčím po chodníku a vidím kluka, velice mladého, jak se motá. Přijdu blíž a cítím výpary alkoholu. Tak jsem si uvědomil, že je pěkně opilý. Ten smrad byl tak silný, že se mi zvedl žaludek. A tehdy jsem si svatosvatě slíbil: „Já teda pít nikdy nebudu!“ Myslím, že alkohol patří jen dospělým, a to ještě s mírou!! Jinak by si totiž konzumenti vypěstovali závislost. A to by bylo nejen drahé, ale každý by si tím poškodil zdraví. A kde se mladí nejčastěji setkávají s alkoholem? Na diskotékách. Alkohol totiž bývá často levnější než kvalitní nealkoholické nápoje. To za prvé. Ale podniky, kde se diskotéky konají, v rámci zisku prodávají bohužel alkohol i nezletilým. Tady bych doporučoval větší aktivitu POLICIE ČR! Vilík 8.A
* PODZIMNÍ HOROSKOP * Beran – Nesnaž se být za každou cenu zajímavý. Hlavně buď svůj a jasně řekni, co chceš. Býk – Dej své druhé polovičce víc svobody a uvidíš, jak legračně s ní naloží. Blíženci – Kamenem úrazu je tvoje nesoustředěnost. Udělej s tím něco, jinak přijde malér. Rak – Bez doučování se letos prostě neobejdeš. Ale pokud zabereš, čeká tě překvapení. Lev – Pohodový start do školního roku naruší říjen, vše ale zvládneš s nadhledem. Panna – Všechna čest tvé svědomitosti, ale nepřeháněj to, nikdo od tebe nečeká zázraky. Nejen studiem je člověk živ.
Váhy – Vylepši si známku z problematického předmětu. Z kterého? Však ty už víš! Štír – Domácí úkoly jsou tvojí slabinou, dej si na to pozor! Střelec – Více aktivity v hodině neuškodí. Učitele neber na lehkou váhu! Kozoroh – Čím dřív zahodíš falešný stud, tím líp. Vodnář – přímo bažíš po nových poznatcích a vědomostech, ale látka, kterou zrovna berete, ti uniká! Ryby – Díky své vnímavosti se dokážeš problémům elegantně vyhnout! Denísek
Crysis Warhead je druhým pokračováním serie Crysis. Na konflikt v Pacifiku se podíváte z pohledu seržanta Psycha. Opět máte k dispozici nano-oblek, který vám dodává výjimečné schopnosti (tak jinak: sílu, neviditelnost, rychlost a obranu). Po zapnutí hry na mě Warhead působil spíše jako datadisk. Změny se dočkal zbraňový arzenál, který se obohatil o granátomet a rychlopalné pistole. Crysis opět vyniká luxusní grafikou, ale i přesto se dá hra rozjet na počítači za 10 000 Kč. Hra dostává slabé hodnocení hlavně díky tomu, že se oproti minulému dílu nijak razantně nezměnila. Hrací doba se též zkrátila. Můj verdikt: Hra Crysis Warhead je další mistrovské dílo z dílny Cryteku. Své příznivce si najde díky ceně a menším hardwarovým nárokům. Hodnocení v magazínech se pohybuje přibližně 70 procent (games.tiscali.cz), ale mě hra velice nadchla, a proto uděluji 98 procent za grafiku, příběh, fyziku a cenu. Michal Klacik 8.A
GeForce GTX260 Pokud se chystáte koupit nějakou pořádnou grafickou kartu, tak je tady Geforce GTX260. Tato grafická karta se po slevách stává opět zajímavou, je to slabší model GTX280 místo 1 GB RAM má 896 MB. Je určena pro ty nejnáročnější uživatele. V jedné z nejnáročnějších her současnosti Crysis dosahuje okolo 20-30fps, což je moc dobré. Její maximální spotřeba je 182W. Je vyráběna technologií 65nm. Její protivník je radeon 4870, sice má o něco málo nižší cenu, ale GTX260 ji poráží v spotřebě a hlučnosti, výkon je skoro stejný. Kartu seženete za cenu okolo 6000 Kč. Já osobně ji doporučuji. Marek Fišera 8.A
ČTENÁŘSKÝ KOUTEK O prázdninách jsem si přečetla další román od Lenky Lanczové Tajná láska, který byl vydán v roce 1996. Hrdinka Aneta žije všemi radostmi i starostmi své generace, hledá místo mezi vrstevníky a touží po setkání s opravdovou, skutečnou láskou. Nečekaně se však ocitne na jednom z vrcholků klasického milostného trojúhelníku … Více si přečtete, ručím vám za to, že se vám tato kniha bude velice líbit. Denísek
ŠKOLNÍ NOVINY / 9
*HITPARÁDA* 1) Katy Perry – I kissed a girl 2) Ironik – Stay with me 3) Nelly feat. Fergie – Party People 4) The Ting Tings – Thats not my name 5) Vec feat. Pio Squad – Turista 6) Verona – Stay with me 7) R.M.Y – Vzpomínka na tebe brácho 8) One Republic – Apologize 9) 50 Cent – Mariah Carey vs. 50Cent Dj–E remix 10) Akon ft. Kardinal offishal – Dance 2008
Fotografií se vracíme k červnovému článku o tandemovém seskoku z letadla z 4000 m nad zemí, který dostala od své maturitní třídy Martina Staffenová z OA.
Fantastické sny žáků čtvrté třídy Sára
Byl jsem o prázdninách v bojovém útvaru Ralsko. Jsem voják z povolání a mám služebního psa Sáru. Znám ji už osm let a chtěl jsem vědět, co spolu ještě dokážeme. Byl jsem překvapen, jak se Sára dokáže rychle přizpůsobit. Celé dopoledne jsme běhali, plazili se, překonávali různé překážky. Odpoledne nás zastihla veliká bouřka. Schovali jsme se do bunkru. Tam jsem si uvědomil, jak mám Sáru rád. Celou dobu nám bylo spolu dobře. Na konci prázdnin měla pro mne Sára překvapení. Bude mít štěňata. Myslím si, že už to věděla v Ralsku. A já už se těším na nové čtyřnohé kamarády. Aleš Ackermann 4.A
několika hodinami napadl. Říkal jsem si, že už raději pojedu na pevninu. Ale nejel jsem, protože jsem zahlédl jinou ponorku. Plul jsem k ní a viděl v ní muže. Pluli jsme spolu nahoru k hladině. Pak se mi představil a prozradil mi, že je můj strýc. Vtom jsem se vzbudil, rozhlížel se po pokojíčku a zjistil jsem, že jsem doma v posteli. Jaroslav Rokos 4.A
Čusky, milí čtenáři. V letošním roce mám na starosti hitparádu já, Nikola Konárková z 9.A. Vybrala jsem deset skladeb, ale máte možnost pořadí změnit a vybírat si sami, pokud byste chtěli něco zajímavého vědět. V každém čísle vás budu seznamovat se zajímavými zpěváky (skupinami). Všechny dotazy mi můžete přijít říct do 9.A. Na začátek jsem připravila krátké povídání o Akonovi. Narodil se 14. 10. 1981 v USA. Jeho vlastní jméno Aliaune Thiam. Do sedmi let žil v Dakaru a od sedmi let v New Jersey. Akon byl také vyhlášený crack-kokainový dealer. Svoje debutové album Trouble vydal v roce 2004. Obsahovalo songy jako Locked, Lonely a song Ghetto, který se stal rychle radio hitem, byl remixován z verze od legendárních raperů. Nikola Konárková
Kresbami vzpomínala v červnu II.B na návštěvu školního skleníku. Takhle ji zvěčnila Sára Zuzánková.
20 000 mil pod mořem
Vydal jsem se do hlubin mořských se svou ponorkou. Říkal jsem si, jaká to je krása. Ale najednou mě napadl nějaký tvor, měl chapadla dlouhá tak dvacet metrů. Abych se zachránil, musel jsem vystřelit torpédo. Tvora jsem dokázal zahnat. Už byla noc, usínal jsem a najednou se ozvala velká rána. Probral jsem se a viděl veliké oko, které na mě pětkrát mrklo. Rychle jsem ujížděl, ale to oko za mnou. Ponořil jsem se se svou ponorkou do větší hloubky. Byla tam tma, ale čím níž jsem se dostával, jakoby problesklo světlo. Plul jsem k němu. Ale byla to past. To svítila obrovská ryba. Rychle jsem s ponorkou uhnul. Tu jsem zahlédl, jak ryba bojovala s tvorem, který mě před Školní noviny. Vydává Masarykova škola v Tanvaldě, uzávěrka vždy 25. dne v měsíci. IX. ročník. Šéfredaktorka Martina Votočková. Sazba Jana Daníčková, tisk SATO TANVALD. Náklad 500 kusů. Cena 5 Kč.
SOUTĚŽ*SOUTĚŽ*SOUTĚŽ Soutěž je opět tady! Vzhledem k významu osmiček v našich dějinách bude toto kolo věnováno pouze historii. Každá správná odpověď bude ohodnocena jedním bodem, můžete však získat i body plusové, pokud rozšíříte své odpovědi o další podrobnosti. Odpovědi odevzdávejte paní učitelce Josífkové. 1. Důležitou roli při vzniku ČSR sehráli "MUŽI 28. ŘÍJNA". Napiš jejich celá jména - za každé bude jeden bod. 2. Čteš pozorně nástěnky o historii naší školy? Co se stalo 3. 10. 1926? 3. V našich dějinách se objevuje "MAFIE", upřesni, co byla a jakou úlohu sehrála.
4. S kterým rokem je spojeno "PRAŽSKÉ JARO"? Vysvětli pojem. 5. Co byla "DRUHÁ REPUBLIKA" a od kdy do kdy trvala? Jaký byl její název? 6. Které státy podepsaly MNICHOVSKOU DOHODU? Uveď i rok a čeho se týkala. 7. Kdo byl Konrád Henlein? Jak je spojen s Jabloncem nad Nisou? 8. Vysvětli pojem PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA, urči dobu, kdy existoval. 9. Které město mělo při okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v našem regionu největší ztráty na životech? 10. Kdy vstoupila ČR do Severoatlantské aliance?
