VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomiky a managementu. Česká měna v kontextu finančně ekonomického vývoje

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomiky a managementu

Česká měna v kontextu finančně ekonomického vývoje bakalářská práce

Autor: Kateřina Ourodová Vedoucí práce: Ing. Petr Jiříček Místo: Jihlava Rok: 2011

Anotace  Bakalářská práce mapuje ekonomický a finanční vývoj na českém území od 5. století př. n. l. až po současnost. Historický vývoj je rozdělen do deseti částí podle druhů platidel, které na našem území platily. V každé kapitole je v úvodu krátký popis historických dějin, ve druhé části popisuji ekonomický vývoj, třetí podkapitola se zabývá vzhledovou stránkou platidla, čtvrtý díl se věnuje finančnímu vývoji a v poslední části je vylíčen způsob výroby daného platidla. V závěru jsou shrnuty poznatky z celé práce.

Klíčová slova  Mincovnictví, ekonomický a finanční vývoj, zlehčování mincí, kupní síla, inflace, státní rozpočet, renta.

Anotation  This bachelor thesis describes economic and financial developments on the Czech lands from the 5th century b. c. to present time. The historically development is divided into ten sections depending on the means of payment valid in the area of the Czech Republic. Each chapter begins with a brief description of history, whereas the second part deals with the economic development. The third one focuses on the visual aspects linked with individual means of payment. The fourth part deals with the financial developments. The last part describes method of production of the legal tender. Findings from the research described in the paper are summarized at the end of this thesis.

Key words:   Coinage, economic and financial development, trivializing coins, purchasing power, inflation, state budget, rent.

 

 

                                             

Poděkování  Ráda bych tímto poděkovala Ing. Petru Jiříčkovi, vedoucímu mé bakalářské práce, za odborné vedení a praktické připomínky.   

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 15. května 2011 ..................................................... Podpis

 

 

Obsah  Úvod .............................................................................................................................................. 8  1 Keltské mince ........................................................................................................................... 10  1.1 Státní správa Keltů ................................................................................................................ 10  1.2 Ekonomický vývoj .................................................................................................................. 10  1.3 Statéry ................................................................................................................................... 11  1.4 Mincovnictví .......................................................................................................................... 12  2 Denárová doba ........................................................................................................................ 13  2.1 Státní správa .......................................................................................................................... 13  2.2 Ekonomický vývoj a obchod .................................................................................................. 13  2.3 Denáry ................................................................................................................................... 15  2.4 Mincovnictví .......................................................................................................................... 16  3 Brakteátová doba .................................................................................................................... 17  3.1 Státní správa .......................................................................................................................... 17  3. 2 Ekonomický vývoj ................................................................................................................. 17  3. 3 Brakteáty .............................................................................................................................. 19  3.4 Mincovnictví .......................................................................................................................... 19  4 Grošová doba ........................................................................................................................... 20  4.1 Státní správa .......................................................................................................................... 20  4.2 Ekonomický vývoj a obchod .................................................................................................. 20  4.3 Groše ..................................................................................................................................... 21  4.4 Finanční vývoj ........................................................................................................................ 22  4.5 Mincovnictví .......................................................................................................................... 23  5 Tolarová doba .......................................................................................................................... 24  5.1 Státní správa za vlády Habsburků ......................................................................................... 24  5.2 Ekonomický vývoj .................................................................................................................. 24  5.3 Tolary a bankocetle ............................................................................................................... 27  5.4 Finanční vývoj ........................................................................................................................ 29  5.5 Mincovnictví .......................................................................................................................... 29  6 Šajny a rakouský zlatý ............................................................................................................. 30  6.1 Státní správa .......................................................................................................................... 30  6.2 Ekonomický vývoj .................................................................................................................. 30  6.3 Šajny a rakouský zlatý ........................................................................................................... 33  6.4 Finanční vývoj ........................................................................................................................ 34  6   

6. 5 Peněžnictví ........................................................................................................................... 35  7 Československé koruny ............................................................................................................ 36  7.1 Státní správa Československé republiky ............................................................................... 36  7.2 Ekonomický vývoj .................................................................................................................. 36  7.3 Československé peníze .......................................................................................................... 38  7.4 Finanční vývoj ........................................................................................................................ 39  7.5 Peněžnictví ............................................................................................................................ 40  8 Protektorát Čechy a Morava ................................................................................................... 41  8.1 Státní správa .......................................................................................................................... 41  8.2 Ekonomický vývoj .................................................................................................................. 41  8.3 Peníze protektorátu Čechy a Morava ................................................................................... 42  8.4 Finanční vývoj ........................................................................................................................ 43  8.5 Peněžnictví ............................................................................................................................ 43  9 Peníze v době centrálně plánované ekonomiky ..................................................................... 44  9.1 Státní správa .......................................................................................................................... 44  9.2 Ekonomický vývoj .................................................................................................................. 44  9.3 Bankovky v centrálně plánované ekonomice ........................................................................ 46  9.4 Finanční vývoj ........................................................................................................................ 47  9.5 Peněžnictví ............................................................................................................................ 47  10 České bankovky ..................................................................................................................... 48  10.1 Státní správa ........................................................................................................................ 48  10.2 Ekonomický vývoj ................................................................................................................ 48  10.3 České koruny ....................................................................................................................... 50  10.4 Finanční vývoj ...................................................................................................................... 50  10. 5 Peněžnictví ......................................................................................................................... 51  11 Závěr ...................................................................................................................................... 52  Použitá literatura ........................................................................................................................ 56  Seznam obrázků .......................................................................................................................... 57  Seznam grafů ............................................................................................................................... 60  Seznam tabulek ........................................................................................................................... 61  Seznam příloh .............................................................................................................................. 62  Přílohy ......................................................................................................................................... 63   

7   

Úvod   

Peníze jsou součástí našeho každodenního života. Potřebujeme je neustále, ale už se nezamýšlíme nad tím, odkud se vlastně vzaly. Platidla jako prostředek směny jsou sloučena s nejranější historií, kdy se jimi stávaly předměty tzv. komoditní peníze, které měly široce a obecně uznávanou hodnotu (např. zbraně k lovu, kožešiny, mušle). S rozvojem dělby práce a při rozšiřování množství zboží nebo služeb nastaly při směně problémy a z tohoto důvodu došlo k částečnému vyčlenění určitého druhu zboží, který se stal všeobecně přijímaným jako prostředek směny. Lidé potřebovali, aby komodita byla snadno přenosná a nebyla příliš velká, a tyto podmínky splňoval především kov. Prostředek směny musí splňovat určitá kritéria, jako jsou např.: snadná použitelnost a dělitelnost, neopotřebovávání, vzácnost a uchovatelnost hodnoty. Historický vývoj peněz začal mincemi z drahých kovů. Plnohodnotné mince zabezpečovaly, že kupní síla mince byla rovna kupní síle kovu v minci. Tyto mince dobře splňovaly nároky na prostředek směny, ale měly velké výrobní náklady, a také byl nedostatek drahých kovů. Druhý prostředek směny se nazýval státovky, což byly papírové peníze vydávané pouze panovníkem nebo vládou. Emitent se zaručoval, že je po jisté době odkoupí za mince z drahých kovů. Klady byly v jednodušší transakci než s mincemi a omezilo se tak množství drahých kovů. Hlavní nevýhody byly v profinancování deficitů státní správy, které často vyústily v bankrot. Jejich existence zanikla po zákazu financování státního rozpočtu. Papírové bankovky začaly emitovat pouze vyhrazené bankovní ústavy. Hodnota peněz byla na začátku jejich vzniku kryta drahokovem a směnitelná za zlato. V současnosti jsou nejvíce používány bezhotovostní peníze = zápisy na účtech. Jejich výhody jsou hlavně v nulových nákladech na emitaci. Dnešní ekonomická teorie uvádí definici peněz takto: „peníze jsou jakýmkoliv aktivem, které jsou všeobecně přijímány při placení za zboží a služby nebo při úhradě dluhu“[6]. Měna plní funkci míry hodnot, oběživa, platidla a uchovatele hodnoty v čase. Téma této bakalářské práce je „Česká měna v kontextu finančně ekonomického vývoje“. Cílem práce je, nástin historie českých mincí a peněz, které byly spolehlivým zrcadlem tehdejší ale i současné ekonomické situace na našem území, dále hledání paralel v ekonomickém a finančním vývoji.

8   

Historický vývoj je zde rozčleněn podle druhů mincí, které na našem území platily, a každá kapitola je rozdělena do pěti podkapitol. V první je popsána státní správa, ve druhé ekonomický vývoj, třetí se zabývá vzhledovou stránkou platidla, čtvrtý díl se věnuje finančnímu vývoji a v posledním je vylíčen způsob výroby daného platidla. Bakalářská práce mapuje období od 5. století př. n. l., protože v této době se u nás poprvé začaly mince razit. Nezabývá se obdobím od vypuzení Keltů Germány z našeho území, kdy se po dobu 1000 let mince nerazily. První až desátá kapitola popisuje historii české měny a v závěru práce je shrnuta každá kapitola a jsou popsány změny důležité pro ekonomický a finanční vývoj. Jsou zde nastíněny paralely, které byly v průběhu psaní bakalářské práce objeveny. Z estetického důvodu nejsou pod obrázky, tabulkami a grafy napsány zdroje, ale je zde vytvořen seznam s použitou literaturou.

 

 

9   

1 Keltské mince  1.1 Státní správa Keltů  Do dnešní doby ještě nikdo nevysvětlil, z jakých skupin lidí se keltský národ vyvinul. Odhaduje se, že počátek Keltů je 5. až 1. století př. n. l. Keltové osidlovali velkou část Evropy, jejich území zasahovalo do Francie, Rakouska, Švýcarska, Německa, České republiky, Polska a Slovenska. Čechy osídlil kmen Bójů, a pozdější název tohoto území byl Boiohaemum (Bohemia). Bójové si stavěli malá města nazývaná oppida, která byla vždy ohrazena hradbami a chránily je umělé příkopy (ukázka oppida je v příloze č.1). Oppida byla přirozenými správními centry kmene, sídlem elity, kupců i řemeslníků. Nejznámější oppida jsou Stradonice (u Berouna), Studenec (Prachatice), Závist, Hrazany, Třísov (Český Krumlov), Záhořice (Karlovy Vary), České Lhotice a Zvíkov. Oppida jsou dokladem vysoké kulturní a společenské vyspělosti Keltů. [1]

Obrázek 1: Mapka oppid v Čechách

1.2 Ekonomický vývoj  Keltové na našem území hromadně zavedli hrnčířský kruh a regulérní mincovní soustavu. O obchodním duchu Keltů vypovídá množství cenných předmětů objevených v zemi. V infrastruktuře společenství Keltů náleželo jedno z nejdůležitějších míst směně a obchodu. Určité množství surovin a předmětů si Keltové museli obstarávat od jiných jednotlivců a komunit Keltů, nebo od sousedících národů, a to přímou směnou za jiné 10   

suroviny, předměty nebo mince, pomocí obchodníků nebo prostřednictvím darů. Česká oppida se významně podílela na dálkovém obchodu, protože se nacházela na východní větvi Jantarové stezky mezi Středomořím a Baltským mořem (mapka Jantarové stezky je v příloze 2). Dokazují to nálezy šperků, surového jantaru a vinných amfor. Ve 2. století př. n. l. byly mince českých Keltů, označované jako bójské, prostřednictvím obchodu jejich majiteli odváženy až do tisícikilometrových vzdáleností např. na Apeninský poloostrov. Naopak se u nás nalezly zlaté mince jihoněmeckých Keltů a galské zlaté mince. Tehdy keltské mince alespoň dílem tvořily oběživo, které používala přinejmenším část obyvatelstva Čech. Inflační tendence zjišťujeme v podobě snižující se hmotnosti zlatých mincí a patrně i v úbytku jejich ryzosti. [2] Po ukončení ražby keltských mincí, kmeny Markomanů a Kvádů, sídlící na našem území v prvé polovině 1. tisíciletí n. l., své vlastní mince v Čechách nerazily. V této době u nás obíhají římské a byzantské mince (solidy). Zároveň s nimi obíhaly na Velké Moravě i západoevropské stříbrné denáry francké. Na

území

Čech

mince

byly

nahrazovány

surovým železem, které bylo opracované na pruty s otvorem konci.

na

Tyto

jednom pruty

se

nazývaly „velkomoravské

Obrázek 2: Velkomoravská hřivna

hřivny”. Z archeologických výzkumů se lze domnívat, že v této době na Velké Moravě fungoval stálý směnný poměr železa vůči zlatu a stříbru. Byl kombinován peněžní oběh importovaných mincí z drahých kovů s domácími železnými platidly.

1.3 Statéry  S rozmachem vyspělejších stylů obchodu či směny, ale i v souvislosti s manipulacemi při kultovních obřadech, kdy bylo naléhavě potřeba mít větší hodnoty v co nejmenší formě, vyvstal u keltského národa požadavek na všeobecně přijímaná platidla. Keltové razili mince podle řecké předlohy, a proto je také podobně nazývali „statéry”. Tyto mince byly o hmotnosti 6,4–8,8 gramu, jejich třetinky 2,09–2,7 gramu, osminky 0,78–0,97 gramu a čtyřiadvacetníky 0,25–0,28 gramů. Keltové zpočátku přebírají od 11   

Filipa

Makedonského

i obrázkové motivy, ale časem mají svoje vlastní náměty,

např.

koně,

mušle, draka, bojovníka atd.

Razily

stříbrné

se

také

tetradrachmy,

avšak

v menším

množství a až někdy v prvním století př. n. l. Nejmladší keltské stříbrné ražby

již

Obrázek 3: Statér

prezentují

dokonce i nápisy. [3]

1.4 Mincovnictví  První importované mince u nás se objevily zřejmě ve 4. století př. n. l. Byly to bronzové mince Filipa Makedonského typu Niké. Pravděpodobné období začátku ražby vlastních keltských mincí se udává 3. století př. n. l. Předpokládá se, že byly emitovány i v řádově deseti až stech tisících kusů. Čeští Keltové uměli hledat zlato a nejspíš patřili k nejbohatším v Evropě. Dokazuje je to velké množství zlatých mincí, které se u nás našly a stále nacházejí. V jiných částech Evropy, kde se Keltové nacházeli, používali k placení hlavně mince stříbrné. „Keltové své mince většinou razili, a to tak, že na předem připravený kousek kovu, kterému odborníci říkají střížek, vyrazili razidlem mincovní obraz1. Nebo z hlíny vyrobili destičky, v kterých byly malé důlky, a do těchto důlků nasypali předem odvážené množství zlata nebo stříbra. Destičku i s kovem nahřáli a kov se roztavil. Potom kov i destičky nechali zchladnout a z destiček vyklopili hotové střížky, ze kterých se staly mince.”[3str. 49]

 

  1, Mincovním obrazem jsou zde myšleny obrázkové motivy.

12   

2 Denárová doba  2.1 Státní správa  Na počátku této doby neměly Čechy jednoho panovníka, nacházely se zde kmenové útvary, které měly v čele knížata. Až ve druhé polovině 9. století získal v české kotlině nejvyšší autoritu Přemyslovec Bořivoj. Na českém území se v denárovém období vystřídalo 25 panovníků, kteří museli o svůj trůn neustále tvrdě bojovat.

2.2 Ekonomický vývoj a  obchod  Během kralování Boleslava I. byla

započata

hradské

výstavba

správy.

Tato

organizace se skládala ze správních

hradů,

které

spravovali

kasteláni

neboli

prefekti.

Hrady

z počátku

sloužily k vojenským účelům, ale postupem času se jejich úloha změnila a začaly plnit

Obrázek 2: Hradská soustava ve středověkých Čechách

také funkci kulturní, politickou, církevní a hospodářskou. Konaly se zde pravidelné trhy, kde řemeslníci a zemědělci nabízeli své přebytky. Hradské trhy měly výborné předpoklady, aby se staly oporou dálkového obchodu, a tak napomáhaly ekonomické prosperitě. Centra hradské soustavy v Čechách byly např. Bílina, Čáslav, Děčín, Kouřim, Litoměřice, Mělník, Praha, Sedlec, Stará Boleslav, Stará Plzeň, Vraclav, Žatec. Tato doba je také spojená s rozvojem klášterů. Byla to centra duchovního, intelektuálního a ekonomického života. Nejznámějšími kláštery byly sv. Jiří na Pražském hradě, mužský klášter v Břevnově, Ostravský a Želivský. [8] Od 10. do 12. století patřila veškerá půda převážně panovníkovi. Český kníže si počínal jako suverén vůči jak šlechticům, tak poddaným rolníkům. Kromě výhradního vlastnictví pozemků mu náležel naprostý nárok na nerostné bohatství, právo lovu, rybolovu, a mlýnům tzv. „regál“. V souvislosti s rozmachem směny vznikal regál mincovní, celní a trhový. Kvůli pozemkovému regálu museli rolníci platit vladařovi 13   

pozemkovou rentu a „tribut pacis“2. Také kníže musel platit římským císařům, aby zabránil jejich nájezdům a vykořisťování. Tento tribut byl placen zlatem, stříbrem, popř. dobytkem. Obchod byl v této době založen jak na naturální směně, tak na placení mincemi. [17] První mince byly z kvalitního stříbra a měly velikou kupní sílu, platilo se s nimi i v cizině. Boleslavovi nástupci postupně obsah stříbra v mincích zlehčovali a tím mince ztrácely kupní sílu. Proto kolem roku 1050 za vlády Břetislava I. spatřila světlo světa první česká mincovní reforma. Byla zavedena nová hmotnostní jednotka – hřivna, asi 210 g, ze které se mělo razit 200 denárů. Bohužel tato reforma nepřinesla moc úspěchů a mince se postupem času začaly opět zlehčovat. Tato metoda se nazývala „Renovatio monetae” tj. obnovování mince. Po této úpravě přestaly být české mince v Evropě přijímány jako platidla a používaly se jen pro vnitřní oběh. Na počátku 10. století se objevily maďarské kmeny v Podunají a zablokovaly původní západo-východní obchodní magistrálu, která se přesunula severněji a protnula Prahu. ,,Vycházela z Mohuče do Augsburgu a v Řeznu opustila původní trasu podél Dunaje a odklonila se na severovýchod do Čech. Poté se v Polabí rozdvojila do dvou směrů, první směřovala na Olomouc a druhá na Vratislav, poté se opět spojila u Krakova a pokračovala dále na Kyjevskou Rus. Další cesta vedla zřejmě z Vratislavi k Baltu“

přímo (mapa

na

sever

obchodních

 

Obrázek 5: Denár Břetislava I.

magistrály je v příloze č.3).[7 str.34] V této době byla Praha důležitým centrem středoevropské směny zboží. Dokazuje to zpráva arabsko-židovského obchodníka Ibrahíma Ibn Jakúba. Tento obchodník popsal, čím se na pražském trhu platilo. Knížata používala mince ražené v jiných zemích, které u nás měly velkou kupní sílu. K malému obchodování se používalo plátno, které mělo formu šátků s pevnou směnnou hodnotou 1 denár =10 šátků. „Podle Ibrahima si obchodník mohl za 1 denár pořídit 10 slepic nebo tolik pšenice, které postačilo člověku na jeden měsíc. Nejvíce se obchodovalo s otroky a stříbrem.“ [6 str. 44] 2, První daň placená v Čechách, tzv. „daň z míru“.

14   

2.3 Denáry  Tato doba se vyznačuje tím, že byla ražena velká spousta druhů mincí. Každý knížecí rod a později i panovník si razil vlastní mince. V důsledku toho, že se panovníci rychle střídali na trůnu, je velice obtížné některé mince připsat určitému panovníkovi. Kdo razil na našem území první české mince, je stále sporné, prozatím jsou připisovány Boleslavovi I. V denárovém období se razily denáry velkého střížku a později po reformě Břetislava I. denáry malého střížku. Denáry ražené Boleslavem I. měly průměr 18 až 20 mm, hmotnost kolem 1,4 g a byly z ryzího stříbra. Z jedné strany byl obraz kaple a text „PRAGA COVITAS“ (město Praha) a z druhé kříž a text „BOLESLAV“. Mezi velmi zajímavé patří

ražba

mincí

královny Emmy na přelomu

10.

a

11. století, která byla manželkou Boleslava II. Tyto mince mají nápis Obrázek 6: Denár Václava II.

REGINA”.

„ENMA Každý

panovník si razil denáry s vlastními motivy, které byly postupem času propracovanější a vzhledově vylepšené. Bohužel opis se na ražených mincích začínal pomalu vytrácet, a písmena jsou nyní velice špatně čitelná. Nejčastějším námětem kolem roku 1000 bylo vyobrazení prvního českého světce svatého Václava. Obsah stříbra se stále snižoval, a za vlády Břetislav II. byly denáry sice vzhledově nejpropracovanější, ale jejich hodnota byla značně malá. Politika Vladislava II. byla založena na potřebě velkých sum finančních prostředků, a díky tomu došlo k rychlému znehodnocení mince. Některé denáry byly za tohoto panovníka raženy z téměř čisté mědi, ostatní měly obsah stříbra 0,050 g. Posledním panovníkem, který razil denáry do roku 1210, byl Přemysl Otakar I. Tento panovník provedl další měnovou reformu a zavedl nové mince, které nesly název „brakteáty”. [5]

15   

2.4 Mincovnictví   Technika ražby denárů byla velice komplikovaná. „Zakládala se na vyhotovení velmi složitých punců, které byly po zakalení vráženy – vypuncovány do razidla. Mincovní legendy3 byly po celé toto období puncovány do razidla a na místo jednoduchých punců, které bylo nutno i skládat a doplňovat,

aby

vzniklo písmeno, byly zhotovovány punci

celých

jednotlivých

již

dokonale vyrytých písmen. “ [4 str. 15]

Obrázek7: Denár Přemysla Otakara

Nejstarší české přemyslovské denáry byly raženy v Praze, později také na Vyšehradě, na krátký čas byla mincovna i ve Vraclavi u Vysokého Mýta. V době knížete Jaromíra se razilo též ve Staré Plzni. Královna Emma razila mince v Mělníku. Rod Slavníkovců emitoval své mince v Malíně a v Libici. Jejich ražba byla velmi četná, ale bohužel skončila úplným vyvražděním celého rodu na konci 10. století. Všechny tyto mincovny jsou vyryty na rubních opisech denárů velkého střížku. Denáry malého střížku se razily pouze v Praze a bez opisů.              

3, Mincovní legenda je jméno panovníka nebo název města, kde se mince razily.

16   

3 3 Brakte eátová d doba  3.1 Státní sspráva  Brrakteátové období trvvalo od poočátku 13. století doo roku 13300.

Počeet

obyvatel

se

v Čechách sttále zvyšovaal, lidé prronikali hllouběji do lesů, m mýtili

a

v vypalovali

lesní

poorost. Pro zemědělstvví tak oppatřili

dalšší

ornou půdu,

v dosud téměěř pustých krajích k stavěli nové vesnice. v S počtem p obbyvatel stooupala i síla a výýznam

čeeského

n národa,

zvvyšovala see vážnost čeeského knnížete.

Říšský

císař

Frridrich II. vydal v v rocee 1212 Přřemyslovi Otakaru O I. Zlatou buulu

siccilskou,

tento

výýznamný dookument pootvrzoval

Obrázekk 8: Střední Evro opa v polovině 13. století

naaprostou svrrchovanost českého náároda jako dědičného d krrálovství. [114]

3. 2 Ekonomický vý ývoj  Přemysloovské

knížectví k

procházello

nesmírně n

složitou eepochou, zaasáhla ho velká

kkolonizace,

začal

stoupat oobjem zem mědělské, řemeslniccké produkcce. Byla zakládánaa panovníkkem Obrázek 9:  Schéma vzájem mných vztahů

zpočátku z a

později

i šlechtouu první města, a to 17 

 

za pomoci práva emfyteuze, které zajišťovalo dědičný nájem půdy a placení pravidelné renty panovníkovi. Toto právo do Čech donesli němečtí kolonisté, kteří začali osídlovat pohraničí. Emfyteuze měla význam převedení naturálních dávek na peněžní rentu, aby si vrchnost opatřila pravidelný peněžní příjem. Vlivem této změny se začala zemědělská výroba rozvíjet na venkově a řemeslnictví ve městech. Místem jejich vzájemné výměny se postupně stávaly městské trhy, kde začal převládat ražený peníz

nad naturální

směnou. Objevení nových nalezišť drahého kovu umožnil králi Přemyslu Otakarovi I. provést zásadní měnovou reformu, protože denáry byly značně znehodnocené. Tato reforma byla provedena asi v polovině dvacátých let 13. století. Mince se nazývaly ,,brakteáty“. Zavedením nových mincí se bohužel nezměnil peněžní systém denárové měny. Na peněžní oběh v Čechách měl účinek i druhý směr středoevropského mincovnictví 13. století, jehož předobrazem se staly drobné západoevropské mince z kvalitního stříbra, nazývané ,,friesašské feniky“. Nejdůležitější procento na domácím peněžním oběhu však tvořily české brakteáty. [8] Zlepšení brakteátů provedl roku 1260 Přemysl Otakar II., když zavedl systém velkých, středních a malých mincí.

Pro lepší uplatnění při směně, bylo v případě platební

potřeby možné velké mince stříhat, a tím snižovat jejich hodnotu nebo naopak vytvořit jednu minci větší nominální hodnoty. I když tato reforma znamenala určitý krok kupředu, hlavní složitosti se tím nevyřešily. Stav mincovnictví neustále zaostával za požadavky země. Kvůli potřebám velkého státu musel panovník decentralizovat ražení mincí. To s sebou však neslo problémy v podobě nestejné kvality ražby mincí, a tedy i rozdílnosti jejich hodnoty. Tragickou smrtí Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli roku 1278 však končí více než půl století rozvíjení této mince. Politický a ekonomický rozkol, způsobený soutěžením šlechtických mocenských

uskupení,

způsobil

i

krizi

 

peněžního systému. Mladý král Václav II. převzal zděděné království, ve zbídačeném

Obrázek10: Brakteát Přemysla Otakara I.

stavu kontrolované po léta cizími správci. Měnová soustava země, která se v krizových letech vracela zpět k platbám v neraženém kovu, se musela budovat znovu. [17] 18   

3. 3 Brakteáty  Název mince brakteát pochází z latinského slova braktea, což znamená plíšek. Jak už naznačuje název této měny, mince byla z tenkého, ale velmi kvalitního stříbrného plechu. Mince měly knoflíkovitý tvar a napodobovaly brakteáty míšenské. Odlišovaly se od míšenských tím, že na českých ražbách má panovník na hlavě královskou korunu. Nejstarší české brakteáty měly průměr 40 – 42 mm o hmotnosti 1 g. Postupem času se velikost mincí zmenšovala a na počátku druhé poloviny 13. století je průměr mince 28 mm. Jejich vzhled oproti denárům byl velice jednoduchý, nejvíce byl vyobrazován panovník sedící na trůnu. Jen zřídka na některých typech českých brakteátů lze nalézt primitivní opis se jménem panovníka. Proto je veliký problém určit, za kterého panovníka se nalezená mince razila. V roce 1260 se v rámci reformy začaly razit

nové

mince,

které

byly

vzhledově

propracovanější. Začaly se razit mince s motivy

Obrázek 11: Brakteát Přemysla Otakara II.

hradů, panovníků a českého dvouocasého lva. [5]

 3.4 Mincovnictví     Brakteáty byly jednostranné mince, což umožňovalo razit i několik mincí najednou jediným úderem na razidla a měkké podložky. Díky tomuto snadnému postupu ražení byla snadná jejich hromadná výroba. ,,Zvláštní vlastností brakteátu je, že pokud ho přidržíte za okraj dvěma prsty levé ruky a ukazováčkem pravé ruky o něj lehce brnknete, tak vibruje a vydává jemný zvuk.ˮ [5 str.19] Mincovny byly v tomto období provozovány buď v režii královské komory, nebo fungovaly pod mincmistry, kteří odváděli králi dohodnutou část z pronájmu mincovny. Razilo se v mincovně pražské, chebské, plzeňské, písecké, českobudějovické a mostecké.

19   

4 Grošová doba  4.1 Státní správa  Grošová éra trvala od

 

roku 1300 až do nástupu prvního

představitele

habsburského

rodu

Ferdinanda I. na český trůn.

Už

krátký

jen úsek

velmi vládli

Přemyslovci, a to do roku 1306, kdy byl zabit poslední

Přemyslovec.

Tím tento rod vymřel po meči a k moci se dostali Lucemburkové,

kteří

vládli do roku 1437. Po tomto roce se v kratších

Obrázek 12: České knížectví za posledních Přemyslovců

intervalech vystřídalo na trůně několik vladařů a jako poslední usedl v tomto období na trůn rod Jagellonců. Během grošové epochy se města začala dělit na královská, poddanská a městečka. Lidé museli zápolit s morovou epidemií a čelit husitským válkám. [14]

4.2 Ekonomický vývoj a obchod  Díky dostatku drahého kovu mohl Václav II. zrealizovat mincovní reformu. Podstatou bylo zavést tzv. ,,věčnou minci“, která se nazývala ,,pražský groš“. Tato reforma potlačila platby v neraženém stříbře, stornovala dosavadní brakteátovou měnu a zrušila všechny mincovny v Čechách. Václav II. nastolil státní monopol na stříbro a veškerá ražba nových mincí byla koncentrována do Kutné Hory. Pro tak velký zásah do ekonomiky potřeboval panovník vzít někde předlohu, proto využil praxe a zkušeností z francouzského dvora Filipa IV. Sličného. Jan Lucemburský se zapsal do českých dějin také tím, že začal razit zlaté mince. Tyto mince byly poprvé raženy v roce 1325 finančníky z Lombardie, které nechal král 20   

povollat z Itálie.. Byly ražženy jen

Graf 1: 1 zlatý florént = gro ošů

v mallém 20 15 10 5 0

17

20

18

11 1

mnoožství

z důvodu

nedosstatku hlavvní suroviny y. Zlaté mincee

panovvník

pojm menoval

„floréénty“. Nároočné výpraavy Jana Lucem mburského a velké veřejné 1353 3

1379

1380

1401

investtice jeho syyna Karla IV V. nutily

tyyto panovníkky, i když hospodářský h ý vývoj v Čechách byl velice pozitivní, ke zleehčování m mincí. Tento problém chhtěl Karel IV V. vyřešit, a proto zavvedl mincovvní řád, který přesně poopisoval, jaký obsah sttříbra mají groše g mít. Smrt S krále a politický vvývoj v Čecchách už needovolily teento řád zcela zavést.[11] V průběhu huusitských válek došlo v české kotlině k naproostému kolaapsu grošov vé měny. V této době byly b zprovoozněné novéé mincovny y. Ty razily malé mincee, které se nazývaly n „hhaléře“. Domácímu peeněžnímu obběhu tyto mince m nestaačily, proto se u nás začaly ve veelkém množžství objevoovat mince našich soussedů. Po staabilizaci poolitické mocci se král Jiřří Poděbraddský vrátil k ražbě prražských grošů. g Provedl reformuu, při které zbavil peeněžní oběhh cizích miincí. Kvůli nedostatku u grošů uznnal také jakko zákonné platidlo saaské míšeňsské groše. Za vlády rodů Jagelllonců byl obsah o stříbbra v grošícch velmi snnižován, a tím t i jejichh kupní síla. Navzdory y neustálém mu zlehčováání pražskýcch grošů byyly tyto minnce jedny z nejhodnotnnějších minccí v Evropě.. [13] Půůvodní zápaado-východdní magistráála přestávaala být hlavvní obchodnní tratí a po o Evropě see začaly vyytvářet novvé spojnice,, které směěřovaly z jiihu na sevver (mapka nových obbchodních tras t je v přííloze č. 4). Do Českéh ho královstvví se hlavněě dováželo koření a orrientální láttky z Itálie, sukna z Flander, F vín na z Rakouus a sůl zee sousednícch zemí. Z Čech se naaopak vyvážželo předevvším stříbro o a menší množství m obbilí. Import a export zbboží pro dennní spotřebuu se v této době nepro ovozoval, prrotože tentoo obchod by yl velice náákladný a neevytvářel žáádný zisk. [10] [

4.3 Groše  V Význam latinnského slovva groš = tlustý. t Tyto o mince byyly raženy z kvalitního o stříbra, ktteré se naccházelo v Kutné K Hořee. Jeho zák kladní jednootkou zůstaala hřivna, která je ozznačována jako j pražskká, její hmootnost byla cca 253 graamů a z ní se razilo 64 6 grošů. Brrzy na to see vžila počettní jednotkaa kopa grošů ů = 60 grošůů. 21   

Tato těžká stříbrná mince vážila 3,5 – 3,7 gramů a po celou éru byl groš vzhledově stejný, jen se měnil název panovníka a dělící znaménka mezi slovy. Na rubu byl vyražen název „GROSSI PRAGENSES“ (pražské groše) a uprostřed mince se nacházel heraldický lev. Na obrácené straně je vyobrazena královská koruna, po obvodu byl vyražen nápis „DEI GRATIA REX BOEMIE“4 a pod tímto názvem bylo jméno panovníka, který mince razil. Kromě groše se začala razit menší mince „parvus“, který byl dvanáctinou groše a vážil kolem 0,5 gramů. Vzhled malé mince je velice podobný groši, jen název byl „PRAG PARVI“. Půlgroš byl emitován za vlády krále Jana Lucemburského, měl poloviční obsah stříbra než pražský groš a do dnešní doby se jich zachovalo velmi málo. V Čechách se také začaly razit florény, které vážily 3,5 gramu při jakosti 23 karátů

a

průměru

20 milimetrů.

okolo

Pražské groše

z doby Václava IV. jsou velice nekvalitní, byly špatně čitelné a s popraskanými hranami. V roce Obrázek 13: Pražský groš Václava II.

1384 se začaly razit drobné mince nazývané „peníz“ a „haléře“. Na

penízu byl vyobrazen lev a na haléřích koruna. Kurz byl 1 groš - 7 peněz – 14 haléřů. Podstatné změny v českém mincovnictví nastaly za husitských válek. Kutnohorská mincovna zůstala v rukou katolické strany, a proto byly raženy peníze a groše z pouhé mědi. Těmto měděným penízům se začalo říkat „flútky“. Po ukončení těchto vnitropolitických bojů se panovníci vrátili k emisi pražských grošů. [15]

4.4 Finanční vývoj  Jedna z hlavních překážek rozvoje úvěrového hospodářství souvisela s doktrínou katolické církve, která zakazovala požadování náhrad při půjčování peněz. Ale díky rozmachu městského života vznikly ve 14. století úvěrové operace tzv. „renty“. Prodej rent ve vrcholně a pozdně středověkých městech představoval způsob investování peněz. Byla to v podstatě úvěrová operce, která měla plné oprávnění, a nevztahoval se na ni zákaz braní úroků. Podstata renty spočívala v tom, že osoba nabízející rentu se 4, Doslovný překlad zní „ Z Boží milosti král český“.

22   

stala vlastníkem nemovitosti, kterou vlastnil kupec renty a jako protihodnotu obdržel požadovanou cenu peněz. Příjemce renty se zavázal, že bude vlastníku nemovitosti, případně jeho dědicům či dalším jejím držitelům placena ročně renta, která představovala určitý procentuální poměr k danému kapitálu. Za panování Jiřího z Poděbrad došlo k úplnému zákazu rent. Velké uplatnění v tehdejším obchodním světě nacházela židovská komunita. Židé byli obchodníci se zbožím, ale nejvíce se věnovali půjčkám na vysoký úrok = lichvě. Jejich úroky dosahovaly až devadesáti procent. Jejich největší výhodou bylo, že měli dostatek disponibilních peněz. Brali do zástavy movitosti, zboží a šperky, a proto se v jejich obchodech nacházelo zboží, které žádný jiný obchodník neměl. Panovníci jejich podnikání velmi podporovali, protože z těchto finančních transakcí měli také nemalý prospěch.[11]

4.5 Mincovnictví  Mincovna v Kutné Hoře se nazývala Vlašský dvůr. Je dochováno několik variant, jak se groše razily, nejrychlejší a nejvýhodnější pro panovníka byl tento: „speciálními nůžkami na kov se rozdělovaly kousky stříbra o hmotnosti budoucího groše. Litý stříbrný prut pravidelného kruhového průřezu byl krájením dělen na mnoho malých válců o shodné výšce. Přesnost krájení mohla být snadno kontrolována vážením. Nakrájené polotovary (stříbrné válečky) mohly být údery kladiva na vodorovnou stranu snadno rozklepány do podoby mincovního střížku.“ [5 str. 35] Během grošové doby se mince razily také v Praze a Jáchymově. Tabulka 1: Vývoj váhy a jakosti pražských grošů od jejich uvedení do peněžního oběhu až do jejich zániku

Panovníci Václav II. (1300-1305) Jan Lucemburský (1310-1346) Karel IV. (1346-1378) Václav IV. (1378-1419) Husitské války (1419-1437) Ladislav (1451-1457) Jiří Poděbradský (1457-1471) Vladislav II. (v roce 1485) Ludvík I. (v roce 1525) Ferdinand I. (v roce 1547)

Váha kusu v gramech 3,70 3,70 3,40 2,90 0,00 2,82 2,70 2,88 2,82 2,00

Jakost stříbra 0,933 0,875 0,795 0,623 0,000 0,623 0,620 0,438 0,422 0,422 23 

 

5 Tolarová doba  5.1 Státní správa za vlády Habsburků  Tolarová měna existovala od roku 1520 až do prvního desetiletí 19. století. Po celou její éru vládl v Čechách rod Habsburků. Jako první usedl na český trůn Ferdinand I. Habsburský. Tento panovník musel

velmi

bojovat

s českými stavy, aby uznaly jeho dědické nároky.

Byl

manželem Anny Jagellonské, ale i přesto musel projít

Obrázek 14: Mapka Habsburské monarchie

řádným zvolením. To se mu podařilo a rod Habsburků u nás poté panoval téměř 400 let. Habsburskou monarchii tvořilo Horní a Dolní Rakousko, Štýrsko, Korutany, Tyroly, Kraňsko, Čechy, Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice a část Uher. V roce 1618 vyústil konflikt mezi Habsburky a českým stavem, kdy byli z oken Pražského hradu vyhozeni pražští úředníci. Tento vnitropolitický boj vyvrcholil roku 1620 v bitvě na Bílé hoře, kde bylo poraženo vojsko českých stavů a rebelové byli na Staroměstském náměstí v Praze veřejně popraveni. Po tomto boji musely Čechy čelit třicetileté válce. Ke konci tolarového období vymřel habsburský rod po meči a na český trůn dosedla první žena Marie Terezie. [14]

5.2 Ekonomický vývoj  První vladař z rodu Habsburků Ferdinand I. měl za cíl vytvořit pro celou monarchii jednu jednotnou měnu a zrušit měnovou samostatnost Českého království. Jeho prvním krokem bylo zmocnění se jedné z nejvýznamnějších mincoven u nás Jáchymova a jeho začlenění do nově utvářené peněžní soustavy. V této době byla početní jednotka groš bílý neboli český užívaný v poměru 1 groš český – 7 peněz – 14 haléřů a s rakouskou měnou byl v poměru 1 krejcar – 4 feniky – 3 bílé peníze – 6 haléřů. Ferdinand I. usiloval také o změnu daňového systému, chtěl zavést daň z obratu, která se 24   

nazývala „Alkabala“. Tato daň měla nejvíce dopadnout na královská města, ale ta vyslovila takový odpor, že daň nebyla nikdy zavedena. Na ekonomický vývoj se v16. století podílel panovník, šlechta a královská města, která v této době měla veliký vliv. Oslabovat obchodní monopol královských měst a vytvářet jim konkurenční prostředí měla za úkol rozrůstající se poddanská města. Ve třetí čtvrtině 16. století po nátlaku mocných magnátů byla poprvé v historii stanovena pevná sazba úrokové míry z běžných 10 % na 6 %. Po tomto kroku zkolaboval úvěrový systém, protože za tak malý úrok nebyl nikdo ochoten půjčovat. [12] Tabulka 2: Ceny zboží v 2. polovině 14. století

Zboží

Groše

Vepř

55,0

Kráva

22,5

Kuře

0,50

Kopa vajec

1,00

Sekyra

3,00

Lopata

1,00

Zednická lžíce

0,75

Peněžní reformu Ferdinanda I. se podařilo oficiálně zavést roku 1561, kdy starý grošový systém nahradil říšský zlatý a krejcary neboli „Goldgulden“. V tomto měnovém systému se nacházel: malý peníz (1/6 krejcaru), bílý peníz (1/3 krejcaru), 1 krejcar, 2 krejcary, 10 krejcar, 30 krejcarů a 60 krejcarů. Poměr směny byl: jeden zlatý = 60 krejcarů = 180 penízů = 360 malých penízů. Ražba grošů byla v roce 1548 zastavena. Říšský měnový systém v Čechách neměl dlouhé trvání. Novou obměnu zrealizoval Maxmilián II., už v roce 1573 po nátlaku české šlechty. Jejich nominály byly: A, běžné mince s pevnou domácí nominální hodnotou: peníz malý (= haléř český), peníz bílý (= denár český = 2 haléře české), groš malý (= ½ groše bílého = 1 groš míšeňský = 7 haléřů českých), groš bílý (= groš český = denár ), B, tzv. hrubé mince s proměnlivou platební silou závisející na obsahu stříbra: ¼ tolar, ½ tolar, tolar, 1 ½ tolar, 2 tolar, 2 ½ tolar, 3 tolar, 4 tolar, 5 tolar. Kurz směny: 1 tolar (28,98 g a jakostí 895) = 30 bílých grošů = 210 bílých penízů = 420 malých penízů. Císařského žezla se ujal v roce 1576 Rudolf II., který k tomuto platebnímu systému zavedl půlgroš (1/2 bílého groše). Za jeho panování platil stále pevně daný 6% úrok, ale byl velice 25   

často obcházen. Zřejmě kvůli stavovskému povstání, které muselo být finančně kryto, zavedli čeští stavové v prvním desetiletí 17. století opět krejcarovou soustavu, která se skládala z dvacetičtyřkrejcaru, dvanáctikrejcaru, tříkrejcaru a krejcaru.

Po porážce

českých stavů v bitvě na Bílé hoře se opět vrátili k vládě Habsburkové, kteří začali tvrdě prosazovat centrální vládu z Vídně. V letech 1621 až 1623 pronajal císař Ferdinand II. mincovní regál 15 člennému konsorciu, který se staral o emisi a mincovní oběh v Čechách. Byla to skupina vykořisťovatelů, která razila mince s nízkou jakostí nazývanou „dlouhou mincí“. Za jeden a půl roku ožebračila všechny vrstvy obyvatelstva a poškodila i státní pokladnu. Tento způsob hospodaření vyústil v roce 1623, kdy byla v prosinci vyhlášena mincovní „kalada“ neboli bankrot. Z tohoto důvodu musel zakročit Ferdinand II. a obnovil emisi tolarů ( po120 krejcarech) a kvalitních drobných mincí. Ražba mincí se vrátila do rukou českých šlechticů. Po tomto inflačním úpadku a ohromných finančních zatíženích, které přinášela

třicetiletá

válka,

se

poměry

v české

ekonomice

pozvolna

začaly

stabilizovat. [13]             Tabulka 3: Ceny zboží v 2. polovině18. století 

Zboží Kráva Husa Slepice Sud piva Libra hovězího masa Střevíce

Cena 30 zlatých 18 krejcarů 8 krejcarů 10 zlatých 4 krejcary 5 zlatých

Za vlády Leopolda I. byla provedena měnová reforma, která opět měla za úkol zavést jednotnou měnu pro celou habsburskou monarchii. Razily se mince s nominály desetikrejcary, patnáctikrejcary, tříkrejcary a krejcary, ale také dukáty a tolary. Během 18. století byl snižován obsah stříbra v mincích a tím se jejich hodnota snižovala. V roce 1750 byly Marií Terezií zavedeny nové mince, a to dvacetizlatkové, které roku 1753 dostaly podle konvence s Bavorskem název „konvenční měna“. Z hřivny se razilo 10 tolarů (tolar = 2 zlatý), dukát (= 3 zlatý = 10 krejcarů). Dalším velkým zásahem do ekonomiky v roce 1762 bylo zavedení papírových peněz, které se nazývaly „bankocetle“. K tomuto kroku Marii Terezii donutily velké státní dluhy, které vznikly za války s Pruskem. 26   

Tabulka 4: Výše denní mzdy v 2. polovině 18. století

Obor

1773

Tesař mistr

15 krejcarů

Tovaryš Zedník mistr

24 krejcarů

Tovaryš

18 krejcarů

1781

180

20 krejcarů

30 krejcarů

18 krejcarů

18 krejcarů

24 krejcarů

30 krejcarů 18 krejcarů

Nominální hodnota těchto peněz již neodpovídala reálné ceně kovu v nich obsaženého a byla kryta pouze autoritou státu. Neměly nucený oběh a byla stanovena tato hodnotová skladba 5 zlatých, 10 zlatých, 25 zlatých, 50 zlatých a 100 zlatých. Bohužel ani toto řešení nebylo věčné, ke konci 18. století spěl opět nezadržitelně peněžní systém k úpadku. Napoleonské války přinesly monarchii politické, územní ústupky a veliké hospodářské škody. Z mincovního oběhu byly vytlačovány kvalitní stříbrné mince a byly nahrazovány emisí pouze šestikrejcary a dvanáctikrejcary. Drobné nominály byly raženy z mědi v hodnotách ¼, ½, 1, 3 a 6 krejcarů. Největší zásluhu na hospodářském úpadku nesla emise velkého množství papírových bankocetlí. Peněžní oběh se naplňoval papírovými penězi, jež byly nadbytečné k potřebám směny, a toto zapříčinilo růst inflace. Habsburské války nekončily a inflace pokračovala až do zhroucení v roce 1811. [13]

5.3 Tolary a bankocetle  V jáchymovských stříbrných dolech byly raženy první tolary, které se nazývaly „Joachimsthalery“. Tyto mince emitoval rod Šliků podle vlastní předlohy. Na líci se nacházel český lev a po obvodu bylo vyraženo jméno Ludvíka I. Na opačné straně je vyobrazen sv. Jáchym a erb rodu Šliků. Obsah stříbra byl 931, váha 27,4gramů a jejich průměr se pohyboval okolo

40

mm.

Jeho

násobkem byl dvoutolar. Obrázek 15: Jáchymovský tolar z r. 1525

27   

Tato mince byla velice mohutná, vážila 57,65 gramů a používala se převážně k platbám do zahraničí. Menší mince se obrazově lišily od tolaru jen v malých detailech. Půltolar měl hmotnost 14,41 gramů a čtvrt tolar 7,14 gramů. Bílý groš byl třicetinou tolaru a diferencoval se tím, že měl

na

rubu

znak

Habsburků. Malý groš byl

emitován

jen

krátkou dobu a dělil tolar na 60 mincí. Na rubové

straně

letopočet

a

je název

mince. Bílý peníz měl váhu 0,4 gramů, byla to jednostranná mince a v obraze se nacházel lev, jméno vladaře a rok. Bankocetle

nesly

nahoře vlevo i vpravo pečetě

s legendami,

dole

vlastnoruční

podpis

pověřeného

radního města Vídně. Tyto první papírové Obrázek 16: Bankocetle vydávaná za vlády Marie Terezie

peníze

emitovala

Vídeňská městská banka „Viener-Stadt-Banco“. Bankocetle byly tištěny i za vlády Josefa II. a Františka I. Poslední peníze byly vydávány v roce 1807 v nominálech 5, 10, 25, 50, 100 a 500 zlatých. 5 zlatková bankocetle měla rozměry 78 x 140, podél svislých krajů byl nápis WINER STADT-BANCO-ZETTEL, hodnota byla psána německy, maďarsky, česky, polsky a italsky. Tyto poslední peníze byly již tištěny oboustranně a dvoubarevně (černě a červeně), ale kvalita papíru byla velice špatná. [15]

28   

5.4 Finanční vývoj  V první polovině 16. století se začaly v Čechách rozvíjet finanční domy. Mezi jejich základní úkoly náležela hlavně směnárenská činnost, poukazování peněz na dálku a samozřejmě i poskytování úvěrů. Prvotním cílem směnárenské činnosti bylo napomáhat obyvatelstvu při odstraňování nepřesností vzniklých v důsledku rozdílnosti mincí v zemi. Tato aktivita spočívala v ohodnocování určité neznámé mince na požadavek zákazníka a vyplácel se mu za ně ekvivalent ve známých ražbách. Finanční domy byly opatřeny přenosnými vahami, na jednu misku vah byla kladena mince vykupovaná a na druhou mince nabízená. Poukazování peněz na dálku přišlo s rozvojem dálkového obchodu, kdy bylo nutné přemístit vysoký

Obrázek 17:  Půltolar ražený rodem Šliků

obnos na vzdálené místo. Jako všeobecně známou formou řešení tohoto stavu se uplatnily směnky. V Čechách byl v roce 1763 vydán první směnečný řád. [17] První soukromý bankovní dům byl založen v roce 1751 v Brně. „Jeho hlavní úkoly byly burzovní obchody a půjčování peněžních prostředků soukromníkům a některým firmám.“[16] V centru rakouské monarchie v roce 1705 vznikla první Vídeňská banka, která měla za úkol umořovat státní dluh a spravovat státní finance.

5.5 Mincovnictví  Hlavní mincovny, které razily za tolarové éry, byly v Praze, Českých Budějovicích, Kutné Hoře, Vraclavi, Jáchymově. Technický postup výroby tolarů až do konce vlády Ferdinanda III. byl stejný jako u grošů. Až za panování Leopolda I. došlo k technickému pokroku a při výrobě se začal používat jednoduchý válcovací stroj. „Obraz mincí již nebyl pomocí punců a ručním dorýváním ztvárňován na vodorovnou plochu razidla ve tvaru roubíku, ale na vnější stranu kovového válce. Pás mincovního kovu byl protahován mezi dvěma válci s vyobrazením lícní a rubové strany mincí. Otáčení válců bylo nastaveno tak, aby se líc i rub mince zobrazily na horní a spodní straně kovového pásu přesně proti sobě. Mechanický průbojník potom hotové mince z kovového pásu vykrajoval. V pozdějších letech se systém výroby mincí válcováním zdokonaloval do podoby tzv. taškových strojů s vyměnitelnými raznicemi.“ [5str.242] 29   

6 6 Šajny a a rakousský zlatý ý 6.1 Státní sspráva   Poo celé toto období pannovali naa

českkém

H Habsburkové é.

ú území Prosazzovali

ceentrální řízzení pro celou m monarchii a nebrali ohhledy naa národnosstí zájmy, např. prrosazování němčiny jako hllavního jazyyka. V 19. století s doošlo

k velkému

prrůmyslovéhho

roozvoji odvvětví.

Přřechází se od manufaaktury k mechanizovvané V Velmi

výýrobě.

poddporovaný

byl

roozvoj silničční a železzniční

Obrázek 18: Rakoussko‐Uhersko ro oku 1914: Předlitavsko: 1. Čech hy, 2.  Bukovvina, 3. Korutan ny, 4. Kraňsko, 5. Dalmácie, 6. Halič, 7. Rakou uské  přímo oří, 8. Dolní Rakkousy, 9. Moravva, 10. Salcburssko, 11. Slezsko o, 12.  Štýrskko, 13. Tyrolsko o, 14. Horní Rakkousy, 15. Vorarlbersko; Zalitaavsko: 16.  Uherssko, 17. Chorvaatsko‐Slavonsko o; 18. Bosna a H Hercegovina; s  vyznaačením zemí Ko oruny české (1, 9, 11)

síttě, vybudovalo se poouliční osvěětlení. Je také zavedeena povinnáá školní do ocházka, zrrušena roboota a vznikaj ají obchodníí a živnosteenské komoory, které háájí obchodn ní zájmy. V roce 1914 vypukla 1. světová vállka, která zaapříčinila roozpad Rakouuska-Uhersk ka. [14]

6.2 Ekonom mický výv voj  Ekkonomika byla b na začčátku 19. století s ve velmi v špatnném stavu. Neustálé válčení v a pllacení váleččných náhrrad vyústiloo v roce 18 811 bankrottem. Zveřejjněn byl 20 0. února prrezidentem dvorské kom mory hraběětem Josefem m Wallisem m a úředně vvyhlášen 13. března. Poodstatou tééto reformyy bylo snížžení množství nekryttých peněz v oběhu a pevné stanovení přřepočtu koonvenční měny m s kreeditními platidly. Hodnota bank kocedulí i měděných m m mincí byla snížena na 1/5, za ně byly postuppně směňovvány výměn nné listy naazývané „Eiinlösungssccheine“ zkrááceně „šajny y“. Ceny see také snížilyy na pětinu.. Drobné m měděné mincce byly nahhrazeny až v roce 1812 2 a to s hoddnotami ¼,, ½, 1 a 3 krejcary. k Běžní občanéé byli nejvícce postiženii, ze dne na den ztratilii bankocetlee 80 % své hodnoty. h Rovněž byla vyřešena i otázka dluhhů a to vyhllášením pevvně daných kurzů mezii inflační m měnou a novými šajny. 30   

Tabulka 5: Poměr směny dluhů bankocetlí a šajnů

Rok 

Poměr 

1799 

100:105

1807 

100:203

1809 

100:248

1810 

100:500

„Pokud si například někdo v roce 1799 půjčil 1000 zlatých v bankocetlích, mohl je v roce 1811 zaplatit částkou 952 zlatých 24 krejcarů v šajnech.“[5 str. 321]. Nová papírová měna nevyřešila státní dluhy, a proto byly v roce 1813 vydány „anticipační listy“. Tyto státovky byly rovnocenné šajnu a později s nimi splynuly. Velká potřeba státních výdajů však vedla k neustálé emisi a v roce 1816 jejich oběh dosáhl 470 mil. zlatých. Nový úpadek se blížil a byl odvrácen jen konečnou porážkou Napoleona v roce 1815. Rakousko obdrželo válečnou náhradu od Francie a půjčku od Anglie, a díky těmto příjmům došlo k založení řádné cedulové banky, a také ke správě měny. [13] Peněžní politika neměla žádnou důvěru obyvatelstva a kupní síla papírových peněz byla velice slabá, proto se císař rozhodl k nové nezávislé peněžní politice. Zřídil první cedulovou banku, která měla emitovat papírové peníze na podkladě kovového krytí a hlavně neměla být závislá na státu. Hlavním stavebním kamenem této reformy měla být dostatečná kovová rezerva cedulové banky a vyrovnaný státní rozpočet. Cílem bylo stanovit pevná pravidla, která by zajišťovala hospodářskou stabilitu. „Kupní síla měla být určována hodnotou (tržní cenou) stříbra.“ [13 str.18] Šajny a anticipáty byly stahovány z oběhu a byly nahrazovány novými penězi kurzem 140 zlatých šajnů = 40 zlatých bankovek. Státní správa kryla stahované šajny bance 2,5% vládními obligacemi, které měla postupně splácet, dále se zavázala splácet dluh ročně 1,4 ml. zl., pravidelně zvyšovat kovové krytí. [17]

Tabulka 6: Státní výdaje v mld. zl.

Placení úroků z půjček a úmor dluhů 

50 

Výdaje na armádu 

62 

Ministerstvo vnitra 

13 

Finanční správa 

12 

Dvůr 

5 

Stavba železnic 

9 

Nákup soukromých železnic 

24  31 

 

Hlavní představitelem státní správy byl kancléř kníže Kliment Václav Metternich, který bohužel nedodržel zásadní pravidlo a upřednostňoval zájmy státu před podporou hospodářské stability. Habsburská monarchie byla zadlužená nejen u Rakouské národní banky, ale měla řadu půjček na vysoký úrok od svých sousedů. V tomto období procházela monarchie bouřlivými vnitropolitickými boji, které byly velice finančně nákladné. Aby se rychle nezvyšoval počet papírových bankovek v oběhu, pomáhala si státní správa emisí různých druhů státovek5. Za rok 1847 měla státní správa státní rozpočet 208 mil. zl., z toho byl schodek 57 mil. zl. Vládní výdaje byly tvořeny z 1/3 splácením dluhů a druhá největší položka šla na armádu. Jak dokazuje tabulka 7, oběh papírových peněz se stále zvyšoval a náklady rakouské monarchie byly stále větší. Na začátku 60. let byl hospodářský vývoj velice pozitivní, rozvíjela se zemědělská a průmyslová výroba, obchod a bankovnictví, dokonce se snižoval státní deficit. Tento krátkodobý rozmach ukončil konflikt mezi Rakouskem a Pruskem, který skončil porážkou rakouské armády. [15]

Tabulka 7: Vývoj oběhu bankovek v letech 1818 až 1847 

Rok 

1820 

1825 

1830 

1840 

1847 

Oběh bankovek v mil. zl. 

26,7

51,9

82,1

111,3 

167,0 

218,9

Krytí bankovek kovem v % 

32,0

56,0

24,0

15,0 

15,0 

32,0

Dluh státu u RNB v mil. zl. 

10,4

34,2

82,0

108,0 

126,0 

128,3

Po vzniku Rakouska-Uherska byla zavedená nová reforma, která byla uskutečněná v roce 1892. Nejdůležitějším rozhodnutím této reformy bylo zavedení zlatého standardu. Měnovou jednotkou se stala koruna, která se skládala ze 100 haléřů. Přechod ke zlatému standardu přispěl ke stabilizaci ekonomiky a vydržel až do první světové války. V roce 1914 porušila vláda všechny předpisy a začala financovat válku emisí státovek. Množství bankovek v oběhu bylo v roce 1914 – 2130 ml. zl., 1918 – 30 680 ml. zl., 1919 – 37 570 ml. zl.

5, Pokladní poukázky, říšské pokladniční listy, mincovní poukázky, uherské poukázky.

32   

6.3 Šajny a rakouský zlatý  Tyto papírové peníze byly emitovány v nominálech 1, 2, 5, 10, 20, 100 zlatých.

Jednozlatkový šajn měl

rozměry 86 x 60 mm. Na rubové straně se nacházela vlevo suchá pečeť s císařským orlem, a v opisu byl nápis „ EINLOES- SCHEIN EIN GULD“. Kovové mince k šajnům byly z mědi a

Obrázek 19: šajn z roku 1811 

jejich hodnoty byly ¼krejcar, ½krejcar, krejcar a 3krejcar. Na lícní straně 3krejcarové mince se nacházel opis „SCHEIDMÜNZE DER WIENER WAEHRUNG“ a ve středu byla hodnota mince a rok ražby „3 KREUTZER 1812“, vážila 13 gramů a měla průměr 33

mm.

Na

rubové

straně

byl

nápis

„FRANZ.KAIS.V.OEST.KÖN.Z.HU.BÖ.GAL.U.L.O.“6. Obrázek 20: 3 krejcar z roku 1812

Bankovky

rakouské

národní

banky

byly

tištěny

v hodnotách 5, 10, 25, 50, 100, 500, 1000 zlatých. Na bankovce se nacházelo jméno banky, hodnota, ornamenty a vlnovky, pečeť císařského orla. Pětizlatková bankovka měla rozměr 176 x 115 mm. Kovové mince byly v nominálech 3, 5, 10, 20krejcar a ½tolar a 1 tolar. Vyráběly se z kombinace materiálu stříbra a mědi. Mince s hodnotou 10

krejcarů

obsahovala

50 % stříbra a 50 % mědi. Hmotnost byla 3, 89 gramů a průměr měla 23 mm. Na rubové

straně

byl

opis

„FERD.I.D.G.AVSTR.IMP. GAL.LOD.ILL.AA.“

6, Značka mincovny Kremnice.

Obrázek 21: 5 zlatých rakouské národní banky

33   

Papírové

peníze

z doby

Rakouska–Uherska

byly

emitovány v hodnotách 10, 20, 50, 100, 1000 korun. Deseti korunová bankovka byla 122 x 80 mm. velká, tištěná na fialovém papíře. Mincovní Obrázek 22: Deset korun Rakousko–Uherské banky

soustava

se

skládala z 1, 2, 10, 20 haléřů

a 1, 2, 5, 10, 20 a 100 korun. Haléře o hodnotě 1, 2 byly vyrobeny z mědi, zinku a cínu, 10 a 20 z niklu. Korunové nominály 1, 2, 5 měly obsah kovu 90 % stříbra a 10 % mědi, 10, 20, 100 měly 90 % zlata a 10 % mědi. Jejich průměr se pohyboval od 17 do 37 mm a váha byla od 1,6 do 33,875 g. [15]

6.4 Finanční vývoj  V roce 1816 byla založena ve Vídni první cedulová banka „Privilegierte Österreichische National-Zettel-Bank“. Byla to akciová banka se základním jměním 60 milionů zlatých. V čele stál guvernér a jeho náměstek, které určil císař, správu banky prováděl výbor akcionářů zvolený nejvýznamnějšími akcionáři a státní dozor zastupoval vládní komisař. Tato banka se zabývala eskontem peněz, poskytováním půjček na nehmotný majetek a zřizováním svých filiálek po celé monarchii. Banka měla být nezávislá na státu a měla napomáhat drobným obchodníkům levnými úvěry. Bohužel kvůli politice kancléře Metternicha banka více podporovala zájmy státu. V roce 1878 prošla reformou, byla přeměněna na akciovou banku „Rakouska-Uherska“ neboli „RUBKA“ a pracovala až do1. světové války. Její základní kapitál byl stále zvětšován, dostala se z vlivu státní správy a plnila úkoly moderní cedulové banky v monarchii. V roce 1850 měla 50 filiálek a 128 pobočných úřadoven. [15] Diskriminační činnost Rakouské národní banky a po ní banky Rakousko-Uherské vůči českému bankovnictví byla například vidět v počtu zakládaných filiálek, v roce 1901 vlastnila RUBKA 76 filiálek, z toho u nás jich bylo jen 17. Finanční vývoj byl v Čechách záměrně potlačován, i když šlo o nejprůmyslovější část monarchie.

34   

Rozvoj českého průmyslu a obchodu vyžadoval stále více dostupného levného kapitálu, a proto došlo k vytvoření silného českého bankovnictví. V roce 1910 existovaly v Čechách tyto banky: 2 zemské, 10 českých akciových, 4 německé akciové a několik vídeňských filiálek. Kromě obchodních bank pracovaly také občanské družstevní záložny, okresní hospodářské záložny a spořitelny. [13] Tabulka: 8: České akciové banky ke konci roku 1910 v mil. K

 

Název banky Živnostenská banka

Vklady Čistý zisk

60,0

117,0

4,3

20,0

18,5

1,3

Česká průmyslová banka

30,0

18,3

1,6

Ústřední banka spořitelen

25,0

39,9

1,8

4,0

5,1

0,3

Pozemková banka

6,0

0,6

0,3

První praž. zaručovací banka

0,5

Pivovarská banka

2,0

  Pražská úvěrová banka  

Akciový kapitál

  Česká banka

Záložní úvěrní ústav v H. Králové

15,0

0,1

15,6

1,0

6. 5 Peněžnictví  Výroba kovových mincí byla v 19. století velmi změněna. Moderní, mechanické a technicky složitější stroje vystřídaly původní vřetenový lis. Všechny mince byly průměrem a obrazem stejné. Bankovky rakouské národní banky byly tištěny tiskem z výšky, s gilošovými ochrannými prvky a rastrem pod ručním číslem. Bankovky i mince byly převážně za této doby vyráběny ve Vídni. [17]

35   

7 Československé koruny 7.1 Státní správa Československé republiky  Po skončení první světové války

se

monarchie

habsburská rozložila

na

několik států. Oficiální vznik Československa je datován na 28. října 1918. První vláda československého začala

pracovat

listopadu,

státu od

14.

prezidentem

byl

Obrázek 23: Mapka hranic nově vzniklých států

jmenován Tomáš Garrigue Masaryk, předsedou vlády Karel Kramář a Ministerstvo financí začal řídit Alois Rašín. Měli před sebou nelehký úkol, protože země byla ve velmi zbídačeném stavu a vznikaly sociální nepokoje. Bylo nutné zbudovat demokratickou ústavu a nový systém státního a hospodářského řízení. Tato éra trvala až do Mnichovské dohody roku 1938. [14]

7.2 Ekonomický vývoj  Hospodářská situace rakousko-uherské monarchie byla v roce 1918 po prohrané válce katastrofální. Rakousko-Uherská banka hradila válečné výdaje z emisních úvěrů, vládní deficit se vyšplhal na 48,8 mil. K., a celkové státní zadlužení vzrostlo na 101,1 mil. K. Oběh bankovek v celé monarchii narostl na 37, 6 mil. K., pro srovnání v roce 1914 byla jeho výše 2,1 mil. K. Po neúspěšném jednání s Rakousko-Uherskou bankou7 musela vláda nového státu rychle provést zásadní opatření, která by vedla k hospodářskému odloučení od monarchie. Měnová politika reprezentovaná JUDr. Aloisem Rašínem měla za úkol uskutečnit odluku peněžního oběhu od ostatních „nástupnických“8 států, vybudovat vlastní měnovou soustavu a vytvořit podmínky pro zvýšení kupní síly. 7, A. Rašín nabídl bance, že nechá na našem území obíhat současnou měnu, ale při akceptování 3 podmínek. Banka odmítala přijmout podmínku, kde měla zakázáno lombardovat válečné půjčky. 8, Nástupnickými státy jsou zde míněny mocnosti, které byly před válkou součástí monarchie.

36   

Základním kamenem této reformy bylo snížení množství peněz v oběhu a uznání jen části obíhajících bankovek. Odluka byla provedena během jednoho týdne od 3. do 9. března 1919 a na Slovensku trvala o 3 dny déle, už od 25. února byla celá státní hranice uzavřena, žádné zboží nesmělo projít přes hranice a byl přerušen veškerý poštovní styk s cizinou. Jádro odluky se zakládalo na okolkování jen určitého množství bankovek, které byly vráceny do oběhu, a na zbývající část emitovala vláda vládní dluhopisy. [17] Tabulka 9: Množství okolkovaných peněz v mld. K

Předložené ke kolkování Domácnosti Státní pokladny a na mzdy Celkem předloženo Okolkováno a vráceno Domácnosti Státní pokladny a na mzdy Celkem okolkováno

v mld. K 5,157 2,008 7,165 v mld. K 2,696 2,008 4,704

První československou měnu začal emitovat v dubnu 1919 Bankovní úřad Ministerstva financí, byly to státovky a měnová jednotka byla koruna československá - „Kč“, směnitelná za okolkovanou bankovku rakousko- uherskou v kurzu 1:1. Další způsob jak zajistit měnovou restrikci bylo zavedení dávky z majetku, tuto dávku mohlo obyvatelstvo zaplatit vládními dluhopisy. Hlavním cílem této dávky bylo krytí deficitu vůči Rakousko–Uherské bance9. Zavedení papírových státovek mělo být jen prozatímní, konečnou fází Rašínovy měnové politiky se mělo stát zavedení zlatem kryté měny, a proto Rašín vyzval národ k vytvoření zlatého pokladu republiky. [13] Deflační politika propagovaná A. Rašínem směřovala k posílení československé koruny na mezinárodním trhu, ale také hospodářský propad sloučený s nezaměstnaností, poklesem výroby a exportu. „Tato cesta podnítila sociální nepokoje, a proto vláda v roce 1925 od této koncepce odešla a přistoupila k politice měnové stabilizace.“ [13str.38] Od roku 1926 následovalo období ekonomického rozmachu, byla odloučena měnová a fiskální politika zrušením Bankovního úřadu a založením Národní banky československé. Vyrovnaný státní rozpočet a celkový příznivý hospodářský vývoj vytvořily předpoklad pro spojení československé koruny se zlatem. 9, V roce 1919 jsme museli převzít část dluhu Rakouské – Uherské banky vzniklý během války v částce 10,2 mld. K.

37   

Dne 7. listopadu 1929 bylo stanoveno, že koruna je rovna 44,58 miligramů zlata a banka začala udržovat kurz koruny na zlaté paritě. Současně byla vymezena míra kovového krytí bankovek na 25 % rezervy drahých kovů a cenných deviz. Tabulka 10: Vývoj množství zlaté rezervy 

1925 1929 1930 1933 1935

Rok Množství zlata v tunách 40,85 56,23 68,86 76,13 99,98

Období konjunktury přerušila světová krize v roce 1929, která postihla průmyslové odvětví a nejvíce export. Krize zasáhla výrobu a odbyt, vznikl nápor na výše mzdy, a také došlo k silnému vzrůstu nezaměstnanosti. V únoru 1934 našla vláda řešení této hospodářské situace ve snížení zlatého obsahu na 37,15 miligramů, aby se vyrovnala kupní síla koruny s kupní silou zlata. Toto deflační řešení bylo opakováno rok poté a bylo stanoveno, že koruna = 31,21 miligramů. Po tomto zásahu do ekonomiky se hospodářská situace ustálila, ale bohužel jen do 29. září 1938, kdy jsme byli donuceni přenechat rozlehlá pohraniční území Německu. [18]

7.3 Československé peníze  Papírová měna Rakousko-Uherské banky byla okolkována v hodnotách 10, 20, 50, 100, 1000 K, potřebných 244 milionů kusů kolků bylo vytištěno v Praze, a byly lepeny na rubovou stranu v místě uherského znaku. Na akci se celkem podílelo

Obrázek 24: Kolek z bankovky

15 tisíc pracovníků z bankovnictví, státní správy a duchovní. Státovky

vydané

Bankovním

úřadem Ministerstva financí byly v nominálech 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000 Kč. Obrázek 25: 1000 státovka z roku 1919

38   

Státovka

s hodnotou

1000 Kč měla rozměry 193

x

102

s červeným

mm.

sériovým

číslem výroby a na lícní straně byla žena s klasy skloněná nad globusem, na rubu se nacházely

Obrázek 26: 100 Kč tištěných NBČ v roce 1926

dvě ženy se symboly zemědělství. Bankovky emitované Národní bankou československou v hodnotách 10, 20, 50, 100, 500 a 1000 Kč, text na všech papírových penězích zní: „Tato bankovka vydaná podle zákonů ze dne 14 dubna 1920, čís. 347 a ze dne 23. dubna 1925, čís. 102 Sb. z. a n. platí“. Stokorunová bankovka měla rozměry 170 x 88 mm, na lícní straně je vyobrazen jinoch symbolizující mír, umění a vědu, na rubové straně dvě obnažené děti držící obraz T. G. Masaryka a polonahý muž s ženou sedící na snopu obilí, v pozadí na panelu jsou vyobrazeny dvě holubičky. [15] Československé mince byly raženy ze stříbra, niklu, zinku a mědi, v nominálech 2, 5, 10, 20 25, 50 haléřů a 1, 5, 10 a 20 Kč. Velikost mincí byla od 17 do 34 mm a vážily od 2 do 12 gramů.

7.4 Finanční vývoj  První český emisní ústav byl založen 6. 3. 1919 a zastával funkci veřejného emisního ústavu. Byla pod dozorem parlamentní komise, ale prakticky šlo o pokračování činnosti dřívějších filiálek Rakousko-Uherské banky s nejvyšším Bankovním ústavem Ministerstva financí v Praze, který tiskl první české státovky. Hlavní úkoly ústavu byly: realizovat měnovou politiku, vydávání peněz, úkony s cennými papíry, kupovat a prodávat zlato, starat se o zlatou a devizovou rezervu, regulovat devizové hospodářství. [17] V roce 1926 byla založena Česká národní banka ve formě akciové společnosti se státní účastí, správu vykonávala bankovní rada, které předsedal guvernér jmenovaný na návrh vlády prezidentem republiky, jednatelem akcionářů byla valná hromada a vládní dozor vykonával komisař zvolený vládou (v příloze 5 je organizační schéma Národní banky Československé z roku 22. 3. 1937). ČNB nesměla poskytovat přímé nebo nepřímé 39   

úvěry státu a zprostředkovávat dlouhodobý úvěr, aby tím nevytvářela v oběhu inflačně umělou kupní sílu. Měla být nestranná vůči státu, ale musela provádět obecně státem určenou měnovou politiku. „Banka dohlížela na to, aby svým úvěrem pro komerční banky modifikovala, resp. nastavovala peněžní oběh, jehož podstatou je tvorba depozit z úspor na spotřebě národního důchodu v činnosti obchodních bank krátkodobými úvěry, které odpovídají výkyvům, tj. měnící se potřebě peněz.“ [13 str. 43]. Významný podíl na finančním vývoji zaujala Pražská burza, její aktivita se do roku 1924 regulovala podle norem rakouského burzovního zákona. Hospodářský a politický vývoj měl velký vliv na strukturu burzovních obchodů. Obchodní bankovnictví mělo za první republiky moderní strukturu, bylo finančně dobře zaopatřené a jeho činnosti byly srovnatelné s vyspělými evropskými zeměmi. Také se poskytovaly dlouhodobé a levné úvěry hlavně na rozmach českých měst a venkovských obcí. [17] Tabulka 11: Přehled obchodních ústavů v roce 1935  

Kapitálové ústavy  Akciové banky  Spořitelny  Družstevní záložny  Kampeličky 

Počet 23 356 1 909 4 371

7.5 Peněžnictví  Státovky emitovaly soukromá pražská firma Haase a tiskárna Rakousko-Uherské banky ve Vídni. Nová tiskárna byla zprovozněná 30. května 1928, v té době nejmodernějším grafickým ústavem, který tiskl bankovky na vysoké úrovni. Na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži získala čestný diplom bankovka o hodnotě 1000 Kč, zpracovaná podle návrhu Maxe Švabinského. [19]

40   

8 Protektorát Čechy a Morava  8.1 Státní správa 

Obrázek 27: Mapka hranic Československa v době nesvobody

Mnichovská úmluva znamenala pro Československou republiku ztrátu pohraničních nejprůmyslovějších částí10 ve prospěch Německé říše, z hospodářsky důležitého úseku jižního Slovenska profitovalo Maďarsko a z bohatého Slezska Polsko. Německá agrese vyústila 15. března 1939, kdy byly české země obsazeny německou armádou. Prozatímní státní zřízení založil Edvard Beneš v Londýně a zahraniční odboj Klement Gottwald v Moskvě, nejdůležitější instituce vnitřního odboje se nazývaly Obrana národa a Ústřední vedení odboje. Období nesvobody skončilo v roce 1945 porážkou německé armády. [14]

8.2 Ekonomický vývoj  V období okupace nastal celkový atak proti českému hospodářství a v této hospodářské válce vůči českému majetku byly aplikovány všechny prostředky nacistické diktatury. Německy důkladná administrativa byla nadřazena české a nacistická hospodářská politika začala zavádět systém řízeného válečného hospodářství. Jeho základní kameny se opíraly o regulaci mzdové politiky, ovlivňování výroby, usměrňování zemědělské výroby, řízení zahraničního obchodu a o přídělový systém zásobování.

10, Československo ztratilo 30 % území a 33 % obyvatelstva.

41   

Největší zásah do ekonomiky byl učiněn 22. března 1939, a to vyhlášením zákonného platidla, kterým se stala říšská marka a vedle ní koruna11. Říšská banka v Berlíně stanovila, že jedna koruna se rovná 10 říšským fenikům. Tento kurz značně podhodnocoval českou korunu, protože skutečný poměr se v této době nacházel mezi 6 až 7 korunami za jednu marku. Nadhodnocená marka měla v Čechách nucený oběh a při vrácení do pokladny Národní banky, už nesměla být dále vrácena do oběhu, ale vyměněna za koruny a odevzdána Říšské bance do Berlína. Tam byly na speciálním tzv. „prozatímním účtu“ připsány ve prospěch Protektorátu, ale nikdy tato pohledávka nebyla zaplacena12. Další způsob vykořisťování byl v nátlaku na vydání československé zlaté a devizové rezervy. Část zlata byla ještě před okupací odvezena do Velké Británie, ale bohužel ta v březnu 1939 odevzdala zlato Říšské bance. Zbytek zlata byl uloupen během války i přes různá nařízení a po skončení války byla vrácena pouze vzácná numismatická sbírka Národní banky. Všechna finanční rozhodnutí vydaná během druhé světové války byla výsledkem cílevědomého a dobře promyšleného německého plánu k financování války. Za války připravovala exilová vláda reformu, která se uskutečnila po porážce německé armády v roce 1945. [18]

8.3 Peníze protektorátu Čechy a Morava  V prvním roce trvání Protektorátu platily všechny původní československé mince a papírové peníze.

V březnu 1940 byly tištěny

protektorátní státovky, které odpovídaly německé ideologii o čisté rase. Drobné mince byly v hodnotách 10, 20, 50 haléřů a 1 K, ražené ze zinku o průměru 17 až 23 mm a vážily od 1,88 až po 4,5 g. Papírové peníze emitovala Národní banka v nominálech 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000 Korun. Obrázek 28: Koruna ražená v roce 1940

11, Název české měny byl změněn z koruny československé (Kč) na korunu (K). 12, Touto metodou docílili Němci toho, že české zboží, které se v Protektorátu nakupovalo za marky, bylo uhrazeno inflační emisí nových korun.

42   

Státovka v hodnotě 10 K měla rozměry 150

x

63

červené

mm, číslo

sériové výroby, na lícové straně byla vyobrazena

dívka

znázorňující čistou rasu a měla hnědý

Obrázek 29: 10 korunová státovka platná v roce 1944

podtisk, na hnědo-zelené rubové straně se nacházel protektorátní znak a pestrobarevná gilošinová růže. [15]

8.4 Finanční vývoj  Cedulová banka česko-slovenská byla 31. března 1939 přejmenovaná na Národní banku pro Čechy a Moravu a stala se pouhou loutkou Říšské banky v Berlíně (v příloze 6 se nachází organizační schéma Národní banky pro Čechy a Moravu z roku 1944). „Činnost banky určoval dosazený zřízenec B. Müller, který striktně prosazoval zájmy Německé říše a udělal z peněžních operací dokonalý nástroj hospodářského vykořisťování.“ [13 str. 59]. Také byla ukončena veškerá spojení s důležitými evropskými i zámořskými emisními ústavy. Bezohledným zákrokem do hospodářství českých zemí bylo zřízení celní unie mezi Protektorátem a Německem v říjnu 1940. Hlavním cílem bylo, aby subjekty z Protektorátu nemohly uzavírat platební a clearingové dohody ani obchodně politické smlouvy se zahraničními partnery. V nelehkém válečném období se NBČM zdařilo zachovat alespoň úřední samostatnost a potlačit úsilí Berlínské banky o transformaci Národní banky v její filiálku. [18]

8.5 Peněžnictví  Po nátlaku protektorátní vlády byly drobné mince raženy u firmy Vichr a spol. v Lysé nad Labem a papírové peníze emitovala Národní banka pro Čechy a Moravu v Praze. Z hlediska grafického měly protektorátní peníze vysokou úroveň. [5]

43   

9 Peníze v době centrálně plánované ekonomiky  9.1 Státní správa 

Obrázek 30: Mapa Československého státu v roce 1950 

Porážka německé armády v květnu 1945 znamenala obnovu celého československého státu kromě Podkarpatské Rusi.13 V květnu 1946 byla zvolená v parlamentních volbách Komunistická strana Československa a prezidentem se stal Edvard Beneš. Dva roky po svém zvolení komunisté zestátnili všechny podniky, které měly více jak 500 zaměstnanců, publikovali zákon o všeobecném zdravotním pojištění a uskutečnili reformu školství. Po vyhlášení Československé lidově demokratické republiky byl jmenován prezidentem Klement Gottwald. Vláda začala odstraňovat politické odpůrce, náboženské představitele a protikomunistické intelektuály. Obyvatelstvo bojovalo proti totalitnímu systému emigrací nebo založením organizace Charta 77. Komunistický režim byl ukončen v listopadu 1989. [14]

9.2 Ekonomický vývoj  Po ukončení druhé světové války byla ekonomická situace v Československu katastrofální, celková částka přímých válečných škod se vyšplhala na 429,7 mil. Kč. První krok k nápravě poválečných poměrů vedl ke zrušení platnosti cizích měn a k uvedení československé koruny – Kčs do oběhu. Měnová reforma byla značně radikální, za veškeré odevzdané peníze dostala každá fyzická osoba jenom 500 Kčs14 a z původních 123,7 mld. Kč bylo pomocí této reformy vráceno do oběhu 19 mld. Kčs. 13, Byla připojena k Sovětskému svazu. 14, Podniky dostaly takové množství peněžních prostředků, aby pokryly první provozní potřeby.

44   

„Kupní

síla

vyjádřená

ve

vkladech,

pojistkách

a

cenných

papírech

byla

zablokována.“ [17 str. 393]. Na konci roku 1945 se uskutečnila korekce cenové a mzdové hladiny, která v průměru vzrostla na trojnásobek předválečného stavu.15 Posledním důležitým krokem bylo stanovení poměru československé koruny vůči americkému dolaru a ke zlaté paritě. Princip vymezení kurzu se stal v konfrontaci vnitřních cen s cenami v předních západních zemích16 a podle toho se určil kurz k americkému dolaru – 1 USD = 50 Kč, a od tohoto kurzu byl odvozen obsah zlata 1 Kč = 0,0177734 g zlata. Budoucí hospodářský rozvoj byl výrazně ovlivňován politickým směrem Československa, samostatná měnová koncepce neměla žádnou šanci na úspěch. Regulování peněžní emise se odklonilo od běžných postupů pro emisní činnost centrální banky, a to mělo za následek neustálé zvyšování inflační hladiny, která je vidět z vývoje měnového oběživa. [17]          Graf 2: Vývoj měnového oběživa ke konci roku                       Graf 3: Vývoj vkladů domácností ke konci roku 

 

V centrální a direktivní ekonomice na počátku 50. let bylo řízení peněžního oběhu soustředěno do tří částí: pokladní, úvěrový a devizový plán. Pokladní plán – měl za úkol vymezit počet peněz v oběhu přes mzdy, starobní a sociální důchody. Úvěrový plán z vkladů domácností, podnikovými finančními prostředky a z kladných zůstatků státního rozpočtu byl založen centrální úvěrový fond, který profinancoval centrální plán v případech chybějících vlastních podnikových prostředků. Devizový plán – aby byla zajištěná vyrovnaná platební bilance, určily se striktní hranice na konkrétní dovozní nároky pro podniky zahraničního obchodu. V důsledku přechodu ke kompletní centrálně direktivně plánované ekonomice byla v roce 1953 zrealizovaná nová peněžní reforma. Vláda určila nový zlatý obsah koruny na 0,123426 g zlata a připoutala československou měnu k sovětskému rublu 1 rubl = 1,80 Kč. Podle tohoto základu byly stanoveny také kurzy k ostatním cizím měnám. 15, Cíl tohoto kroku spočíval v urovnání vztahů mezi průmyslovými a zemědělskými výrobky, které vznikly během druhé světové války. 16, USA, Velká Británie, Švýcarsko a Švédsko.

45   

Emitované nové bankovky vláda směňovala tímto způsobem: každá fyzická osoba obdržela za 300 Kčs starých peněz peníze nové v poměru 5:1, ostatní hotovost 50:1 a vklady nad 50 000 Kč 30:1. Platy, mzdy, sociální a starobní důchody proplácela státní správa kurzem 5:1. Ministerstvo financí prohlásilo za neplatné prostředky, které zablokovalo v roce 1945 a stornovalo veškeré státní i jiné cenné papíry bez ohledu na rok vydání. Ceny vláda upravila následovně: potraviny snížila o 31 % a průmyslové zboží o 37 %. Množství oběživa se redukovalo ke konci roku 1953 na 3,8 mld. Kč a touto reformou byla ekonomika přeměněna na tzv. „socialistický sovětský model“. V 80. letech se začala projevovat zřetelně inflace, v centrální ekonomice se neukázala standardním zvýšením cenové a mzdové hladiny, ale ve vysokém růstu zásob v závodech, obzvláště tzv. rozpracovanosti, na kterou se platily mzdy, aniž by stál proti nim adekvátní nárůst nabídky na trhu zboží a služeb17. Tento způsob řízení ekonomiky byl ukončen v listopadu 1989, kdy došlo k politickému převratu. [18] Tabulka 12: Veřejné finance v mld. Kčs 

Rok 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1988

Příjmy Výdaje Saldo 86,4 83,9 2,5 109,9 107,1 2,8 121,4 121,4 0 205,9 194,3 11,6 278,1 273,8 4,3 306,3 304,2 2,1 359,7 358 1,7 398,8 401,2 -2,4

9.3 Bankovky v centrálně plánované ekonomice  Státovky emitované z roku 1945, připravované exilovou vládou, platily do reformy provedené v roce 1953. Některé tyto státovky byly deklarovány za bankovky, a k nim začaly v letech 1945–1950 postupně přibývat nově tištěné, které po únoru 1948 přestávaly být z ideologického hlediska vhodné, a proto je vláda začala postupně vyměňovat, např. vyobrazení prvorepublikového politika Štefánika na padesátikorunové bankovce nahradil socialistický havíř. Tyto bankovky byly emitované v nominálech 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1000 Kčs.

17, Inflace si našla ventily přes černý trh, úplatky a fronty na nedostatkové zboží.

46   

V letech 1953-1989 u nás platily bankovky v hodnotách 1, 3, 5, 10, 25, 50, 100, 500 a 1000 Kč. Bankovka v nominálu 25 Kčs z roku 1961 měla rozměry 140 x 69, jejím autorem byl Karel Svolinský, na lícní straně byl vyobrazen

Obrázek 31: 25 Kčs z roku 1961 

z profilu Jan Žižka z Trocnova a na rubové straně se nacházelo náměstí města Tábora. Drobné nominály byly v hodnotách 1, 3, 5, 10, 25, 50 haléřů a 1, 3, 5 Kčs. Mince vážily od 0,5 do 7g. a průměr se pohyboval v rozmezí mezi 16 až 26 mm, vyráběly se z hliníku, zinku a ze stříbra. [5] Obrázek 32: 25 haléřů z roku 1968

9.4 Finanční vývoj  Začátek restrukturalizace bankovnictví začal zrušením německých peněžních ústavů, filiálek říšsko-německých bank, úvěrových družstev v pohraničí a byla obnovena Pražská úvěrová a Legiobanka. Hned říjnu 1945 byl vydán znárodňovací dekret, který snížil celkový počet bank na osm. Rok poté schválila Komunistická strana dvouletý Československa plán tzv. „dvouletku“, která požadovala znárodnění bank, a jejich počet opět klesl. Po politickém převratu v roce 1948 zbyly v Československu pouze dvě banky: Živnostenská a Banka pro české a slovenské země. V červenci téhož roku vláda založila Investiční banku pro financování a přezkoumávání dlouhodobých investic. Národní banka Československá zůstala centrální emisní bankou do roku 1950, kdy došlo k přebudování bankovnictví podle sovětského modelu a vzniku jednostupňového systému18. [17]

9.5 Peněžnictví  Papírové peníze byly emitovány ve státní tiskárně cenin v Praze a mince razila Kremnická mincovna. [5]

18, Jednostupňový systém znamená, že všechny banky provádějí veškeré bankovní operace.

47   

10 České bankovky  10.1 Státní správa   

  Obrázek 33: Mapa České republiky z roku 1994 (zeleně Čechy, modře Morava a oranžová Slezsko) 

Vláda komunistické strany byla svržena 17. listopadu studentskou demonstrací, která je označovaná jako „Sametová revoluce“. Po této revoluci se Československá republika začala ubírat demokratickým směrem. Další zásadní krok v historii se odehrál 1. ledna 1993, kdy vznikla samostatná Česká republika, a prezidentem se stal Václav Havel. Od 12. března je Česká republika součástí Severoatlantické aliance a od 1. května 2004 se stala členem Evropské unie. [14]

10.2 Ekonomický vývoj  Po politickém převratu byla primárním úkolem Ministerstva financí transformace současné direktivní socialistické ekonomiky na ekonomiku tržní. V roce 1990 se SBČS rozhodla provádět stabilizační restriktivní peněžní politiku, která se zakládala na nově se rozvíjejících nepřímých a přímých nástrojích. Nepřímé instrumenty se skládaly z povinných minimálních rezerv a z diskontní sazby. Vzhledem k nerozvinutému trhu a atypickému charakteru ekonomiky byly používány převážně přímé nástroje: úvěrové a úrokové limity. V následujícím roce došlo k liberalizaci cen a zahraničního obchodu, hlavním cílem měnové politiky bylo zamezit vzniku inflační spirály. V roce 1993 48   

peeněžní polittiku silně ovlivnila o oddluka19 a reestrukturalizzace daňovvé soustavy20. ČNB zaačala v tomtto roce pouužívat k reallizaci měno ové politiky pouze nepřřímé nástro oje, které see rozšířily o operace naa volném trhhu a o lombardní sazbuu.

Měnový agregát M2 v  mld. Kč

G Graf 4: Vývoj mě ěnového agreggátu M2 v mld. Kč

800,0 600,0 400,0 200,0 0,0 1990

1991

1992

1993

 

N začátku roku Na r 1990 bylo b nutné stanovit ku urz českosloovenské korruny k ameerickému doolaru. Způsoob stanovenní kurzu byll určen ve vztahu v ke kooši měn21 a z původníh ho kurzu 111 Kčs = USD na 28 Kččs = USD. D Další krok trransformace ekonomikky byl v přřeměnění sttátních poddniků na so oukromé, ktterý vláda uskutečnila u v odlišnýchh časových obdobích a různými ceestami. Prv vní cesta: tzzv. „malá prrivatizace“ se konala ve v veřejných h aukcích, kdy se mohhla jakákolii fyzická ossoba, po doodržení určitých podmíínek stát vlaastníkem neebo nájemnníkem malý ých popř. střředních poddniků. Druhhá cesta: tzvv. „restitucee“ znamenalla, že bývallým majitelů ům nebo jej ejich dědicůům byl navvrácen majeetek. Třetí cesta: tzv. „velká priivatizace“, kdy stát vyybral 4 400 společnosttí, které bylly zčásti neebo úplně předmětem p pprivatizace.. Zhruba 866 % majetkku bylo přřetvářeno do d akciovýcch společnoostí se 100% kontrolo ou státu. M Měnová poliitika na báázi tržního hospodářsttví je realizovaná v Č České repub blice do sooučasnosti. [17] Graf 5: Mn nožství privatizzovaného majeetku v mld. Kčč od roku 1990--1993

Malá  privatize; 31

Restitu uce; 125

Velká  privatizace;  872  

      199, Byla realizovvána v únoru 19993. 200, Spočívala v zavedení daně z přidané hodnoty a spotřebních h daní. 21, V tomto koši se nacházel am merický dolar, německá n marka,, rakouský šilink, britská libra a švýcarský fraank.

49   

10.3 České koruny  Do 8. února 1993 v Čechách platily bankovky

vydávané

za

vlády

komunistické strany. Po rozdělení Československa

byla

v únoru

Obrázek 34: 1000 Kčs z roku 1985 

vyhlášená odluka a vláda okolkovala

papírové peníze v hodnotách 100, 500 a 1000 Kč, a vznikly první české bankovky. Nové papírové peníze byly emitovány v hodnotách 20, 50, 100, 200, 500, 1000, 2000, 5000 Kč. Stejné označení koruna používá Dánsko, Norsko, Švédsko a Island. Dvousetkorunová nominále má Obrázek 35: 200 Kč z roku 1993

rozměry 140 x 69 mm a je tu vyobrazený

Jan Amos Komenský. První české mince byly v hodnotách 10, 20, 50 haléřů a 1, 2, 5, 10, 20 a 50 Kč. Jejich průměr se pohybuje od 15,5 do 27,5 mm. váha od 0,6 do 9,7 g. Platnost posledních haléřových mincí byla ukončena 31. 8. 2008 a 50 korunové bankovky 1. 4. 2011. [20]

Obrázek 36: 50 Kč z roku 1995

10.4 Finanční vývoj  V lednu 1990 byl schválen nový zákon o Státní bance československé, který vytvářel dvoustupňový bankovní systém22. Ze SBČS od 1. ledna 1990 vznikla centrální banka a dvě obchodní banky23. Od roku 1992 byla SBČS formulovaná do postavení standardní centrální banky a začala provádět všechny základní funkce charakteristické pro centrální banky v tržních ekonomikách: emisní činnost, měnová politika, banka bank, regulace a dohled bankovního systému, banka státu a správce devizových rezerv.

22, Prvním stupněm je centrální (ústřední, emisní) banka a druhým stupněm jsou obchodní (komerční banky). 23, Komerční banka Praha a Všeobecná úvěrová banka Bratislava.

50   

Zároveň se zřízením Státní banky československé se začala od roku 1990 formulovat síť komerčních bank. Základ obchodního bankovnictví reprezentovaly v tomto roce Československá obchodní banka, Živnostenská banka, Československá státní spořitelna, toto množství se se zakládáním bank rychle zvětšovalo. Tabulka 13: Počet finančních ústavů v ČSR na konci roku 1992 

Státní peněžní ústavy  Banky s rozhodující státní majetkovou účastí  Banky s rozhodující domácí soukromou účastí  Banky se zahraniční účastí  Pobočky zahraničních bank 

1  5  17  13  2 

V důsledku rozdělení Československa na dva samostatné státy došlo i ke vzniku dvou samostatných centrálních bank (v příloze 7 se nachází návrh smlouvy mezi Národní radou Slovenské republiky a Českou národní radou o měnovém uspořádání z 27. 10. 1992). Nejvyšším řídícím orgánem ČNB se stala sedmičlenná bankovní rada v čele s guvernérem a dvěma viceguvernéry, jejich funkční období je šestileté a všechny jmenuje a odvolává prezident republiky. [17]

10. 5 Peněžnictví  Dnešní bankovky jsou tištěny ve Státní tiskárně cenin v Praze, používají se tři metody pro emisi papírových peněz. První je tisk z výšky tzv. „knihtisk“. Tento způsob, kdy se na tiskové desce nachází vyvýšená místa, by se dal přirovnat ke gumovým razítkům. Je to nejstarší metoda používaná k emisi papírových peněz. Druhá metoda se nazývá tisk z plochy tzv. „ofset“, kdy se z tiskové formy tiskne na pryží potažený válec a z něho teprve na papír. Třetí metodou je hlubotisk, který funguje tak, že barva je zatřena do vrypu na tiskové desce a pod vysokým tlakem je přenášena na papír. Na dnešních bankovkách se používá hlubotisk pro lícovou stranu všech textů, portrétů osobností, a knihtisk je aplikován při tisku sériových čísel. [19]

 

51   

11 Závěr  Základem ekonomické prosperity keltského národa byla oppida a dálkový zahraniční obchod. Zahraniční obchod akcentoval důležitost a potřebu zlatých mincí a oppida byla obchodními a výrobními centry keltského národa. Z archeologických nálezů vyplývá, že oppida byla zemědělsky závislá na venkovském osídlení, a proto časté nájezdy převážně germánských kmenů měly špatný odraz na jejich hospodářský vývoj. Tento důvod mohl být příčinou zániku tak vyspělého národa na našem území. Princip středověké ekonomiky byl založen na zemědělství, které v této době zesílilo svoji produktivitu natolik, že bylo možné rolníkům odebírat přebytky v podobě renty, prospívající obzvláště k vydržování feudální společnosti. Dynamika tohoto rozmachu byla ovšem zásadně omezena populační křivkou, protože k uživení jedné nezemědělsky aktivní osoby bylo zapotřebí několik desítek zemědělců. Dalším pozitivním faktorem v ekonomice této doby bylo, že Prahou procházela obchodní magistrála, která prospívala jak místnímu trhu, tak knížecí kase. Tyto hospodářské procesy napomáhaly k rozvoji a potřebě mincí a budoucímu vzniku měst. Zároveň rostla i finanční potřeba panovníka, která se velmi odrážela v hospodářském vývoji. V brakteátovém období došlo ke kolonizaci a k celkovému vzrůstu počtu obyvatel v Čechách, tento důvod zvyšoval možnosti zemědělství a otevíral cestu k tvorbě a zakládání měst. Města byla zakládána pomocí emfyteuse, která představovala přechod k peněžní rentě a to určovalo nový vztah mezi vrchností a poddanými. Aby mohl rolník dodržet své platební povinnosti vůči vrchnosti, musel své přebytky prodávat na městském trhu. Jeho aktivitu podporovala možnost nákupu kvalitnějších pracovních nástrojů, šatů nebo jiný potřeb, a po zaplacení renty zůstal přebytek rolníkovi, proto měl také velkou motivaci na zvyšování své zemědělské výroby. Styky obou výrobních oblastí poskytovaly impulzy k zavádění platby v hřivnách drahého kovu nebo v mincích. Vzrůstající poptávka po zemědělských výrobcích a jejich zpětná vazba s městským trhem podporovaly výrobní aktivitu venkova. Po českých zemích se začaly rozprostírat sítě větších i drobnějších městských oblastí, rozmach směny mezi městským řemeslem a zemědělstvím se stal určujícím rysem dalšího ekonomického rozvoje.

52   

Nalezení stříbrných jihlavských a kutnohorských dolů na konci 13. století vedlo k pozitivnímu vývoji české ekonomiky. K velkému rozvoji také došlo za vlády Karla IV., který udělal z Prahy sídlo římské říše. Přítomnost císařského dvora podporovala rozvoj řemesel, obchodu, a dalším nepřímým stimulem pro rozmach domácího trhu bylo v roce 1348 založení vysokého učení v hlavním městě. Období kladné hospodářské prosperity přerušila morová epidemie a husitské války. České stříbro a pražské groše znázorňovaly bezesporu fenomény, jež proslavily Čechy po celé tehdejší Evropě. Během tolarové doby byl hospodářský vývoj utvářen společností, která se zůstala v podstatě agrární, mince se v ekonomice staly úplnou samozřejmostí a plnily všechny jejich základní funkce. Hlavním úkolem bylo umožnit jednoduchý a bezstarostný prodej a nákup mezi zemědělskými a řemeslnými výrobky na trhu a jednoduché plnění finančních povinností vůči panovníkovi. Negativní dopad na ekonomický rozmach mělo uzavření jáchymovské mincovny v roce 1671 a kutnohorské mincovny v roce 1727, ale největší zásah bylo zavedení papírových peněz. Ekonomika 19. století byla nejvíce ovlivněna věčnou potřebou peněz monarchie na vojenské výdaje, které měly za následek neustálé emitování papírových peněz a jejich znehodnocování. Hlavním zvratem v hospodaření monarchie bylo založení banky, která měla být nezávislá na státu a tisknout papírové peníze na základě kovového krytí. Příznivý vliv na ekonomickou prosperitu mělo zrušení roboty, rozvoj průmyslu a vzniku komerčního bankovnictví. Důležité zakročení do ekonomického vývoje bylo zavedení zlatého standardu. První světová válka způsobila katastrofální hospodářské následky a tím i zánik habsburské monarchie. Po vzniku samostatného československého státu se začala vyvíjet nová etapa české ekonomiky a největší význam pro ni mělo, že přestala být pod vídeňským vlivem. Následky první světové války měly velmi negativní vliv na hospodářský vývoj, ale i přes tyto překážky se podařilo prvním českým ekonomům vytvořit pomocí odluky vlastní měnovou politiku. Další důležitý pozitivní zvrat nastal v roce 1929, kdy začala Československá národní banka udržovat kurz na zlaté paritě. Mnichovským diktátem skončilo období prosperity a nezávislost Československé republiky. Počáteční činy měnové reformy roku 1945 – zrušení cizí měny a vytvoření nových bankovek a státovek v Československu byly velmi dobře promyšleny a realizovány. To také umožnilo kladný hospodářský rozvoj. Budoucí politická orientace ale určila velmi 53   

nepříznivý směr, kterým se naše ekonomika měla ubírat. Hlavní příčinou negativního vývoje socialistické ekonomiky bylo řízení ekonomiky podle předurčeného plánu, který se musel za každou cenu splnit. Významný zvrat v ekonomickém vývoji nastal v roce 1989, kdy po politickém převratu začala vláda utvářet měnovou politiku systémem volného fungování peněžního a devizového trhu. Důležitou změnu v hospodářském rozmachu bylo vytvoření dvoustupňového bankovního systému, který umožnil centrální bance utvářet tržní ekonomiku praktikovanou dodnes. Nejstarší paralelou ve vývoji ekonomiky je neustálý nedostatek financí ve státní správě. V historii byly nejčastějšími důvody válečné výdaje nebo, a to je i v současnosti, podporovaný rozvoj země. Na rozdíl od jiných institucí nevydělává ani stát a ani v minulosti panovník vlastní profit formou zaplacení za vyrobené zboží nebo službu. Ostatní jsou nuceni, pokud žádají od druhých více zboží a služeb, vytvořit a prodat více něčeho, co bude na trhu žádáno. Jednou z nejstarších metod, jak si stát obstarával peníze, byla devalvace měny. První reforma byla provedena u Břetislavových denárů v roce 1050, kdy se z hřivny stříbra původně razilo 200 denárů a po reformě 220, za Břetislava II. 682 denárů a Vladislav I. již 1070 denárů. Pro knížecí pokladnu představovalo obnovování mincí tyto užitky:  Zisk z výměny cizích peněz za domácí mince.  Zisk z neraženého kovu za mince.  Zisk z výměny starších (hodnotnějších) za mince nové. Docházelo tak ke zvyšování cenové hladiny při relativní stabilitě mezd vyplácených v méně jakostních mincích. Nepřetržité znehodnocování mincí, a následné zavedení papírových peněz nadměrné emitace měly za následek vznik inflace. Když došlo k vysokému zadlužení státu nebo knížete a mince, popř. peníze neměly žádnou hodnotu, byl řešen tento problém vždy vyhlášením bankrotu, který ožebračil všechny vrstvy obyvatelstva. Po vydání nových plnohodnotných mincí mohl znovu panovník provádět devalvaci měny. Letitým nástrojem k uchovávání hodnoty je zlato, protože to je velmi vzácný a snadno zpracovatelný kov. Zlato se v minulosti používalo k ražbě kvalitních mincí a dnes je použito ke zhodnocování peněz. Aktivita zahraničních obchodních vztahů je spojena se zvyšováním ekonomické vyspělosti a má podstatný význam pro ekonomiku každé země, jejíž hospodářská 54   

prosperita je malá a vysoce otevřená. Obchodování s jinými zeměmi poskytuje zemi nárůst bohatství, rozvíjí spotřební možnosti a blahobyt obyvatel. Je doloženo, že již v 5. století př. n. l. existovala Jantarová stezka a posléze západo-východní magistrála, které velmi podporovaly hospodářský rozvoj. Jen za doby centrálně plánované ekonomiky byl úmyslně tento obchod potlačován. Už od středověku měli lidé potřebu vlastnit něco, co si nemohli dovolit nebo žít nad poměry. Na druhé straně jsou ale lidé, kteří vlastní volný finanční kapitál. Nejstarší paralelou ve finančním vývoji je úvěr. Úvěr ve středověku zprostředkovávala židovská komunita,

která

byla

proslavená

vysokými

úroky.

V dnešní

době

úvěry

zprostředkovávají bankovní domy, které jsou omezovány vysokou konkurencí.

         

55   

Použitá literatura    1)

WALDHAUSER, Jiří. Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha : Libri, 2001. 589 s. ISBN 80-7277-053-5

2)

MAUDUIT, J.A. Keltové. Praha : Panorama, 1979. 163 s.

3)

KNÁPEK, Zdeněk. Kniha pro každého Kelta aneb pravda o keltském původu našeho národa. Olomouc : Rubico, 1999. 359 s. ISBN 80-85839-28-8.

4)

ŠMERDA, Jan. České a moravské Denáry. Brno : Datel, 1996. 155 s. ISBN 80901-0-1

5)

VOREL, Petr. Od pražského groše ke koruně České. Praha : Rybka Publishers, 2000. 552 s. ISBN 80-86182-36-3

6)

PETRÁŇ, Zdeněk; RADOMĚRSKÝ, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie české,moravské a slezké numismatiky. Praha : LIBRI, 2001. 310 s. ISBN 80-7277067-5. PETRÁŇ, Zdeněk. První české mince. Praha : SETOUT, 1998. 240 s.ISBN 80902058-9-5.

7) 8)

ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí. Praha : Lidové noviny, 1997. 713 s. ISBN 978-80-7106-905-8

9)

ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha : Melantrich a.s., 1998. 416 s. ISBN 80-7023-281-1.

10)

ČECHURA, Jaroslav . České země v letech 1310-1378 : Lucemburkové na českém trůně I.. Praha : Libri, 1999. 288 s. ISBN 80-85983-73_7.

11)

ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437 : Lucemburkové na českém trůně II.. Praha : Libri, 2000. 439 s. ISBN 80-85983-98-2.

12)

ČECHURA, Jaroslav . České země v letech 1526-1583 : První Habsburkové na českém trůně. Praha : Libri, 2008. 325 s. ISBN 978-7277-385-5.

13)

VENCOVSKÝ, František.Měnová politika v české historii. Praha:Česká národní banka, 2001. 95s.

14)

DĚJINY ČESKA[online]. 2009 [cit. 2011-03-18]. Dostupné z WWW: .

15)

SÉM, Julius . Papírové peníze : na území Československa 1762-1975. Pardubice : Východočeské tiskárny, 1977. 188 s.

16)

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA:Soukromé bankovní domy [online].2007 [cit. 201103-25]. Dostupné WWW . VENCOVSKÝ, František, et al. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Praha : Serifa, 1999. 594 s. ISBN 80-7265_030-0.

17) 18)

VENCOVSKÝ, František; PŮLPÁN, Karel . Dějiny měnových teorií. první. Praha : Oeconomica, 2005. 490 s. ISBN 80-245-0992-X.

19)

STÁTNÍ TISKÁRNA CENIN [online]. 2011 [cit. 2011-04-30]. Dostupné z WWW: .

20)

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA : České bankovky [online]. 2011 [cit. 2011-05-05]. Dostupné z WWW: .

56   

Seznam obrázků    1)

MAPKA OPPID Zdroj: Google : Starý svět Keltů [online]. 2010 [cit. 2011-03-23]. WWW:.

2)

VELKOMORAVSKÁ HŘIVNA Zdroj: Od Keltů k brakteátům [online]. 2009 [cit. 2010-10-17]. Vývoj měny u nás. Dostupné z WWW: .

3)

STATÉRY Zdroj: Od Keltů k brakteátům [online]. 2009 [cit. 2010-10-17]. Vývoj měny u nás. Dostupné z WWW:.

4)

HRADSKÁ SOUSTAVA Zdroj: ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí. Praha : Lidové noviny, 1997. 713 s. ISBN 978-80-7106-905-8

5)

DENÁR BŘETISLAVA I. Zdroj: Od Keltů k brakteátům [online]. 2009 [cit. 2010-10-17]. Vývoj měny u nás. Dostupné z WWW: .

6)

DENÁR VÁCLAVAII. Zdroj: Od Keltů k brakteátům [online]. 2009 [cit. 2010-10-17]. Vývoj měny u nás. Dostupné z WWW: .

7)

DENÁR PŘEMYSLA OTAKARA Zdroj: Od Keltů k brakteátům [online]. 2009 [cit. 2010-10-17]. Vývoj měny u nás. Dostupné z WWW: .

8)

STŘEDNÍ EVROPA V POLOVINĚ 13. STOLETÍ Zdroj: ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha : Melantrich a.s., 1998. 416 s. ISBN 80-7023-281-1.

9)

SCHÉMA VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ Zdroj: ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha : Melantrich a.s., 1998. 416 s. ISBN 80-7023-281-1.

10)

BRAKTEÁT PŘEMYSLA OTAKARA I. Zdroj: Www.google.cz [online]. 2010 [cit. 2011-02-26]. ČNS- Jablonec. Dostupné z WWW:.

11)

BRAKEÁT PŘEMYSLA OTAKARA II. Zdroj: Stripky.csclubnz.org [online]. 2007 [cit. 2011-02-26].Střípky . Dostupné z WWW.

12)

ČESKÉ KNÍŽECTVÍ ZA POSLEDNÍCH PŘEMYSLOVCŮ Zroj: ČECHURA, Jaroslav . České země v letech 1310-1378 : Lucemburkové na českém trůně I.. Praha : Libri, 1999. 288 s. ISBN 80-85983-73_7.

13)

PRAŽSKÝ GROŠ VÁCLAVA II. Zdroj: Nejznámější česká mince Pražský groš [online]. 2009 [cit. 2011-03-17]. Dostupné z WWW: .

57   

14)

MAPKA HABSBURSKÉ MONARCHIE Zdroj: Wikipedie : Země Koruny české za vlády prvních Habsburků [online]. 2007 [cit.20110323].DostupnéWWW:.

15)

JÁCHYMOVSKÝ TOLAR Z R. 1525 Zdroj: Wikipedie : Jáchymovský tolar [online]. 2010 [cit. 2011-03-23]. Dostupné z WWW: .

16)

BANKOCETLE VYDÁVANÁ ZA VLÁDY MARIE TEREZIE Zdroj: Bankocetle : Vývoj měny [online]. 2007 [cit. 2011-03-24]. Dostupné z WWW: .

17)

PŮLTOLAR RAŽENÝ RODEM ŠLIKŮ Zdroj: Wikipedie : Jáchymovský tolar [online]. 2010 [cit. 2011-03-23]. Dostupné z WWW: .

18)

RAKOUSKO-UHERSKO ROKU 1914 Zdroj: Wikipedie : Rakousko-Uhersko [online]. 2005 [cit. 2011-03-27]. Dostupné z WWW: .

19)

ŠAJN Z ROKU 1811 Zdroj: Die Geschichte des Papiergeldes [online]. 2007 [cit. 2011-03-30]. Dostupné z WWW: .

20)

3KREJCAR Z ROKU 1812 Zdroj: Stříbrňák [online]. 2011 [cit. 2011-03-30]. Dostupné z WWW: .

21)

5 ZLATÝCH RAKOUSKÉ NÁRODNÍ BANKY Zdroj: Vladimír Filip: Papírové peníze [online]. 2011 [cit. 2011-03-30]. Dostupné z WWW:
22)

10 KORUN RAKOUSKO-UHERSKÉ BANKY Zdroj: Wikipedie : Rakousko-uherská koruna [online]. 2006 [cit. 2011-03-30]. Dostupné z WWW: .

23)

MAPKA HRNAIC NOVĚ VZNIKLÝCH STÁTŮ Zdroj:Wikipedie : Československo [online]. 2005 [cit. 2011-04-06]. Dostupné z WWW: .

24)

KOLEK ZE 100 BANKOVKY Zdroj: Wikipedie : Československo [online]. 2005 [cit. 2011-04-06]. Dostupné z WWW: .

25)

1000 STÁTOVKA Z ROKU 1919 Zdroj: Papírová platidla, bankovky : Prozatimní státovky - kolkované (1919) [online]. 1999 [cit. 2011-04-17]. Dostupné z WWW:.

26)

100 KČ TIŠTĚNÝCH NBČ V ROCE 1926 Zdroj: Papírová platidla, bankovky : Prozatimní státovky - kolkované (1919) [online]. 1999 [cit. 2011-04-17]. Dostupné z WWW:.

58   

27)

MAPKA HRANIC ČESKOSLOVENKSA V DOBĚ NESOVBODY Zdroj: Československo [online]. 1995 [cit. 2011-04-30]. Dostupné z WWW: .

28)

KORUNA RAŽENÁ V ROCE 1940 Zdroj:Oelberger [online]. 2011 [cit. 2011-04-30]. Dostupné z WWW: .

29)

10 KORUNOVÁ STÁTOVKY PLATNÁ V ROCE 1944 Zdroj:Papírová platidla, bankovky : Prozatimní státovky - kolkované (1919) [online]. 1999 [cit. 2011-04-17]. Dostupné z WWW:.

30)

MAPA ČESKOSLOVENSLÉHO STÁTU V ROCE 1950 Zdroj: Československo [online]. 1995 [cit. 2011-04-30]. Dostupné z WWW: .

31)

25 KČS Z ROKU 1961 Zdroj: Papírová platidla, bankovky : Státovky a bankovky (1953 – 1993)[online]. 1999 [cit. 2011-04-17]. Dostupné z WWW:. ¨

32)

25 HALÉŘŮ Z ROKU Zdroj:VOREL, Petr. Od pražského groše ke koruně České. Praha : Rybka Publishers, 2000. 552 s. ISBN 80-86182-36-3

33)

MAPA ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE 1994 Zdroj: Čechy, Morava kraje [online]. 2011 [cit. 2011-05-13]. Wikipedie. Dostupné z WWW: .

34)

1000 Kčs z roku 1985 Zdroj: Papírová platidla, bankovky : Státovky a bankovky (1953 – 1993)[online]. 1999 [cit. 2011-04-17]. Dostupné z WWW:. ¨

35)

200 KČ Z ROKU 1993 Zdroj: Bankovky[online]. 2011 [cit. 2011-05-13]. Česká národní banka. Dostupné z WWW: .

36)

50 KČ Z ROKU 1995 Zdroj: Mince [online]. 2011 [cit. 2011-05-13]. Česká národní banka. Dostupné z WWW: .

   

 

59   

Seznam grafů    1)

1 ZLATÝ FLORENT = GROŠŮ Zdroj: VENCOVSKÝ, František. Měnová politika v české historii. Praha : Česká národní banka, 2001. 95 s.

2)

VÝVOJ MĚNOVÉHO BĚŽIVA KE KONCI ROKU Zdroj: VENCOVSKÝ, František, et al. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Praha : Serifa, 1999. 594 s. ISBN 80-7265_030-0.

3)

VÝVOJ VKLADŮ DOMÁCNOSTÍ KE KONCI ROKU Zdroj: VENCOVSKÝ, František, et al. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Praha : Serifa, 1999. 594 s. ISBN 80-7265_030-0.

4)

VÝVOJ MĚNOVÉHO AGREGÁTU M2 V MLD. KČ Zdroj: VENCOVSKÝ, František, et al. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Praha : Serifa, 1999. 594 s. ISBN 80-7265_030-0.

5)

MNOŽSTVÍ PRIVATIZOVNÉHO MAJETKU V MLD. KČ OD ROKU 1990-1993 Zdroj: VENCOVSKÝ, František, et al. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Praha : Serifa, 1999. 594 s. ISBN 80-7265_030-0.

 

 

60   

Seznam tabulek    1)

VÝVOJ VÁHY A JAKOSTI PRAŽSKÝCH GROŠŮ OD JEJICH UVEDENÍ DO PENĚŽNÍHO OBĚHU AŽ DO JEJJICH ZÁNIKU Zdroj: VENCOVSKÝ, František. Měnová politika v české historii. Praha : Česká národní banka, 2001. 95 s.

2)

CENY ZBOŽÍ V 2 POLOVINĚ 14. STOLETÍ Zdroj: PETRÁŇ, Zdeněk; RADOMĚRSKÝ, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie české,moravské a slezké numismatiky. Praha : LIBRI, 2001. 310 s. ISBN 80-7277-067-5.

3)

CENY ZBOŽÍ V 2 PLOVINĚ 18. STOLETÍ Zdroj: PETRÁŇ, Zdeněk; RADOMĚRSKÝ, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie české,moravské a slezké numismatiky. Praha : LIBRI, 2001. 310 s. ISBN 80-7277-067-5.

4)

VÝŠE DENNÍ MZDY V 2 POLOVINĚ 18 STOLETÍ Zdroj:PETRÁŇ, Zdeněk; RADOMĚRSKÝ, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie české,moravské a slezké numismatiky. Praha : LIBRI, 2001. 310 s. ISBN 80-7277-067-5.

5)

POMĚR SMĚNY DLUHŮ BANKOCETLÍ A ŠAJNŮ Zdroj: SÉM, Julius . Papírové peníze : na území Československa 1762-1975. Pardubice : Východočeské tiskárny, 1977. 188 s.

6)

STÁTNÍ VÝDAJE V MLD. ZL. Zdroj: SÉM, Julius . Papírové peníze : na území Československa 1762-1975. Pardubice : Východočeské tiskárny, 1977. 188 s.

7)

VÝVOJ OBĚHU BANKOVEK V LETECH 1818 AŽ 1847 Zdroj: VENCOVSKÝ, František. Měnová politika v české historii. Praha : Česká národní banka, 2001. 95 s.

8)

ČESKÉ AKCIOVÉ BANKY KE KONCI ROKU 1910 V ML. K. Zdroj: VENCOVSKÝ, František. Měnová politika v české historii. Praha : Česká národní banka, 2001. 95 s.

9)

MNOŽSTVÍ OKOLKOVANÝCH PENĚZ V MLD. K. Zdroj: VENCOVSKÝ, František. Měnová politika v české historii. Praha : Česká národní banka, 2001. 95 s.

10)

VÝVOJ MNOŽSTVÍ ZLATÉ REZERVY Zdroj: VENCOVSKÝ, František, et al. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Praha : Serifa, 1999. 594 s. ISBN 80-7265_030-0.

11)

PŘEHLED OBCHODNÍCH ÚSTAVŮ V ROCE 1935 Zdroj: VENCOVSKÝ, František, et al. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Praha : Serifa, 1999. 594 s. ISBN 80-7265_030-0.

12)

VEŘEJNÉ FINANCE V MLD. KČS Zdroj: VENCOVSKÝ, František. Měnová politika v české historii. Praha : Česká národní banka, 2001. 95 s.

13)

POČET FINANČNÍCH ÚSTAVŮ V ČSR NA KONCI ROKU 1992 Zdroj: Zdroj: VENCOVSKÝ, František, et al. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Praha : Serifa, 1999. 594 s. ISBN 80-7265_030-0.

61   

Seznam příloh    1)

Keltské oppidum Zdroj: Keltové [online]. 2011 [cit. 2011-05-07]. Palba. Dostupné z WWW:

2)

Jantarová cesta Zdroj: Evropa [online]. 2011 [cit. 2011-05-07]. Historické mapy. Dostupné z WWW: .

3)

Obchodní magistrála z druhé poloviny 10. a počátku 11. století Zdroj: PETRÁŇ, Zdeněk. První české mince. Praha : SETOUT, 1998. 240 s. ISBN 80902058-9-5.)

4)

Obchodní trasy ve 14. Století Zdroj: ČECHURA, Jaroslav . České země v letech 1310-1378 : Lucemburkové na českém trůně I.. Praha : Libri, 1999. 288 s. ISBN 80-85983-73_7

5)

ORGANIZAČNÍ SCHÉMA NÁRODNÍ BANKY ČESKOSLOVENSKÉ Z ROKU 1937 Zdroj: KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ, Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Praha : Česká národní banka, 2008. 183 s. ISBN 978-80-87225-06-6.

6)

ORGANIZAČNÍ SCHÉMA NÁRODNÍ BANKY PRO ČECHY A MORARU Z ROKU 1944 Zdroj: KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ, Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Praha : Česká národní banka, 2008. 183 s. ISBN 978-80-87225-06-6.

7)

NÁVRH SMLOUVY MEZI NÁRODNÍ RADOU SLOVENSKÉ REPUBLIKY A ČESKOU NÁRODNÍ RADOU O MĚNOVÉM USPOŘÁDÁNÍ Z 27.10.1992 Zdroj: KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ, Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Praha : Česká národní banka, 2008. 183 s. ISBN 978-80-87225-06-6.

           

62   

Přílohy  Příloha 1: Keltské oppidum

Příloha 2: Jantarová cesta

63   

Příloha 3: Obchodní magistrála z druhé poloviny 10. a počátku 11. století

Příloha 4: Obchodní trasy ve 14. století

   

64   

Příloha 5: Organizační schéma Národní banky Československé z roku 1937  

    65   

Příloha 6: Organizační schéma národní banky pro Čechy a Moravu z roku 1944

    66   

Příloha 7: Návrh smlouvy mezi národní radou Slovenské republiky a Českou národní radou o měnovém uspořádání z 27.10.1992

67   

68   

69   

70