VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomiky a managementu Obor cestovní ruch
Sociální aspekty ovlivňující cestování vozíčkářů bakalářská práce
Autor: Vendula Tučková Vedoucí práce: Mgr. Eva Horňáková Jihlava 2013
notace
Copyright © 2012 Vendula Tučková
Anotace TUČKOVÁ, Vendula: Sociální aspekty ovlivňující cestování vozíčkářů. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce: Mgr. Eva Horňáková. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2013. 78 stran. Tato práce se zabývá novým sociálním zákonem a jeho dopadem na běžný život vozíčkáře. Snaží se o reálné zhodnocení možností života s handicapem v různých oblastech – kulturní, společenské i sportovní. Cílem práce je tedy charakteristika sociální politiky státu z pohledu vozíčkářů a možnosti jejich začleňování z hlediska společensko-kulturního. Na praktických případech se snaží poukázat na aspekty života s handicapem a vyvrátit či potvrdit běžně užívaná klišé.
Klíčová slova Handicap, zákon o sociálních službách, sport postižených, cestování bez bariér.
Abstract TUČKOVÁ, Vendula: Social aspects affect the wheelchair - user traveling. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Thesis supervisor: Mgr.Eva Horňáková. Grade of qualification: bachelor. Jihlava 2013. 78 pages. This thesis deals with the new social law and its impact on the daily life of wheelchair users. It seeks to assess the real possibilities of life with a disability in a variety of areas cultural, social and sporting. The purpose is therefore characteristic of the social policy from the perspective of wheelchair users and their possible inclusion in terms of socio cultural. In practical cases tries to point out the aspects of living with disabilities and to confirm or refute commonly used cliché.
Keywords Handicap, the social law, sports for disabled, travelling with handicap.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutí licence. V Jihlavě dne 5. 12. 2012
............................................... Podpis
Poděkování Za pomoc a podporu jsem zavázána těmto lidem: Mgr. Evě Horňákové za cenné rady, důležité postřehy a trpělivost při vedení mé bakalářské práce. Kolektivu firmy Medicco s.r.o., za uvedení do problematiky vozíčkářů a názorné předvedení jednotlivých pomůcek. Jiřímu Suchánkovi, účastníku paralympiády v Londýně 2012, za ochotu při rozhovoru na téma sport vozíčkářů. Kolektivu Paracentra Fénix Brno, zvláště Mgr. Evě Vostálové, která zhodnotila současnou sociální situaci postižených. Ing. Kristině Tučkové, která byla figurantem při praktické části Všem bych tímto ráda poděkovala za vstřícnost a pomoc při získání potřebných informací a podkladů, které mi výrazně dopomohli ke zpracování bakalářské práce.
Obsah Úvod ................................................................................................................................. 9 I.
Teoretická část ...................................................................................................... 11
1
Pracovní hypotézy ................................................................................................. 11
2
1.1
1. hypotéza ....................................................................................................... 11
1.2
2. hypotéza ....................................................................................................... 11
1.3
3. hypotéza ....................................................................................................... 11
1.4
4. hypotéza ....................................................................................................... 11
1.5
5. hypotéza ....................................................................................................... 11
Zákon o sociálních službách číslo 108/2006Sb. .................................................. 12 2.1
2.1.1
Podmínky nároku na příspěvek na péči a jeho výše ................................. 12
2.1.2
Řízení o příspěvku na péči ........................................................................ 16
2.1.3
Změna nároku na příspěvek při lázeňské či nemocniční péči .................. 16
2.1.4
Pečující osoby ........................................................................................... 17
2.2
Příspěvky pro zdravotně postižené................................................................... 18
2.2.1
Příspěvek na mobilitu ............................................................................... 18
2.2.2
Příspěvek na zvláštní pomůcku................................................................. 19
2.2.3
Příspěvek na zakoupení motorového vozidla ........................................... 20
2.3
Průkaz osoby se zdravotním postižením .......................................................... 21
2.3.1
Průkaz TP .................................................................................................. 21
2.3.2
Průkaz ZTP ............................................................................................... 22
2.3.3
Průkaz ZTP/P ............................................................................................ 22
2.4 3
Příspěvek na péči.............................................................................................. 12
Parkovací karta a vyhrazené parkovací místo .................................................. 24
sKarta ..................................................................................................................... 26 3.1
Jak získat sKartu .............................................................................................. 26
3.2
Charakteristika a rozdělení sKarty ................................................................... 26
3.3
K čemu slouží sKarta ....................................................................................... 26
3.4
Výhody a nevýhody sKarty .............................................................................. 27
4
Mezinárodní symbol přístupnosti........................................................................ 28
5
Kuriozity a zajímavosti ze světa bez bariér ........................................................ 29 5.1
Nejrychlejší vozík na světě .............................................................................. 29
5.2
Kutilové ve světě bez bariér ............................................................................. 29
5.2.1
Zvláštní rampa .......................................................................................... 30
5.2.2
Svislá „fasádní“ plošina ............................................................................ 30
5.3
Slavné vozíky ................................................................................................... 31
II. Praktická část ........................................................................................................ 33 1
2
3
4
5
6
Kompenzační a rehabilitační pomůcky .............................................................. 33 1.1
Výběr pomůcky – mechanický invalidní vozík ............................................... 33
1.2
Předepsání a schválení pomůcky ..................................................................... 36
1.3
Financování pomůcky – nadace, sponzoři, zdravotní pojišťovny.................... 37
1.4
Repasované zdravotní pomůcky ...................................................................... 38
1.5
Rozhovor se zástupcem dodavatelské firmy .................................................... 39
Sociální podpora cestování pro handicapované ................................................. 41 2.1
Cestování MHD ............................................................................................... 41
2.2
Cestování vlakem ............................................................................................. 42
2.3
Cestování letadlem ........................................................................................... 45
2.4
Cestování autem ............................................................................................... 45
Na vozíku na úřad aneb sociální zákon v praxi ................................................. 49 3.1
Bezbariérové parkování u úřadu ...................................................................... 49
3.2
Vstup na úřad, značení bezbariérového přístupu ............................................. 50
3.3
Chování lidí a reakce vozíčkáře ....................................................................... 51
Sociální podpora kulturního vyžití vozíčkářů .................................................... 51 4.1
Návštěva přírodních památek – propast Macocha a Punkevní jeskyně ........... 52
4.2
Návštěva kulturní akce - Cirque de Soleil, O2 aréna Praha ............................. 55
Sociální podpora sportu handicapovaných ........................................................ 56 5.1
Paralympijské hry Londýn 2012 ...................................................................... 57
5.2
Rozhovor s paralympionikem Jiřím Suchánkem ............................................. 59
Diskuse ................................................................................................................... 62 6.1
Rozbor 1. hypotézy .......................................................................................... 62
6.2
Rozbor 2. hypotézy .......................................................................................... 63
6.3
Rozbor 3. hypotézy .......................................................................................... 64
6.4
Rozbor 4. hypotézy .......................................................................................... 65
6.5
Rozbor 5. hypotézy .......................................................................................... 65
7
Vyjádření k problematice od sociální pracovnice .............................................. 66
8
Závěr ...................................................................................................................... 68
9
Literární zdroje ..................................................................................................... 70
10 Elektronické zdroje............................................................................................... 71 11 Přílohy .................................................................................................................... 73 12 Seznam obrázků .................................................................................................... 77 13 Seznam tabulek ..................................................................................................... 78
Úvod Americká nevidomá básnířka Helena Kellerová kdysi řekla, „Život je sled lekcí, které je nutné prožít, abychom je pochopili.“(Kellerová, 1909). Většina zdravých lidí si nikdy na vlastní kůži nevyzkouší pocity, které kvůli nejrůznějším omezením každodenně zažívají zdravotně handicapovaní. Jsou to věci, které se nám zdají naprosto samozřejmé. Člověk dýchá, chodí, pracuje. Jsou to věci, které ani nevnímáme, dokud se nám „nepokazí“. Teprve potom nám ty nejjednodušší věci činí ty největší problémy. Málokdo například ví, že první demonstraci po listopadu 1989 zorganizovala manželka tehdejšího prezidenta Olga Havlová. Byla to demonstrace ne proti vládě, ale na podporu handicapovaných, aby nebyli stále zavřeni v různých ústavech. Bylo to na jaře 1990 na Palackého náměstí, před Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Pomohlo to, všimli si toho novináři, začalo se psát o tom, že tito lidé žijí převážně izolováni v ústavech. Od té doby Česká republika udělala obrovský pokrok. Zmizely jak fyzické bariéry (dveře, schody, výtahy), tak i psychické bariéry (myšlení lidí). Najednou se vozíčkář stává přirozenou součástí společnosti s možností se do ní začlenit. Záleží pochopitelně na každém postiženém, zda najde sílu, odhodlání, motivaci. V porovnání se Skandinávskými zeměmi jsme ale stále ještě na začátku. Velký rozdíl ve vnímání handicapovaných lidí spočívá v tom, že handicap tam není téma. Většina měst i nových objektů je celá bezbariérová. Najednou vidíte daleko více postižených v ulicích. A zároveň věci, které se mediálně řeší u nás, jestli někde bude přechod, tam už jsou dávno překonané, jsou totiž běžné. Základní rozdíl ale spočívá i v tom, že člověk není primárně handicapovaný, ale nejdříve něco dělá, a u toho má ještě handicap. Člověk je nejdříve právník, teprve pak handicapovaný. Říká se, že vyspělost státu se pozná dle toho, jak se stará o své menšiny a sociálně slabší. V okamžiku, kdy člověk, ať už vlastní vinou (autonehoda, skok do vody, pád na lyžích) nebo nezaviněně skončí na vozíku, teprve potom nejhlouběji pronikne do sociální politiky státu. Osoby se zdravotním handicapem mají totiž vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejen ztíženou pozici na trhu práce, ale hlavně zdravotní postižení s sebou nese mnohdy zvýšené finanční náklady spojené zejména s více či méně drahými kompenzačními pomůckami, které jsou nezbytné ke zkvalitnění běžného života. Tyto
9
zvýšené náklady mohou být kompenzovány formou příspěvků ze systému dávek sociálního zabezpečení. V teoretické části mé vědecké práce se zabývám právě sociálním zákonem, zejména příspěvky, na které mají osoby na vozíku nárok. Zároveň srovnávám nejkontroverznější a nejvíce diskutovanou část zákona - příspěvek na péči a jeho podmínky získání do prosince 2011 a od ledna 2012. V praktické části se stávám „čerstvým“ vozíčkářem a snažím se získat pomůcku pro mě nejdůležitější, invalidní vozík. V rámci soběstačnosti a nezávislosti na okolí si budu dělat řidičský průkaz, pořizovat auto včetně úprav. Vyzkouším také, jak funguje pro zdravé lidi běžná věc – cestování různými dopravními prostředky. Pokusím se vyrazit na výlet a navštívit kulturní akci v O2 aréně v Praze či přírodní propast Macochu. Prakticky si vyzkouším, jaká je přístupnost Městského úřadu a Úřadu práce v Břeclavi. Závěrem praktické části je rozhovor s Jiřím Suchánkem, vozíčkářem, který se osobně zúčastnil paralympiády v Londýně 2012. Před zahájením průzkumu jsem si také stanovila několik hypotéz, které tímto průzkumem potvrdím nebo naopak vyvrátím. Zvolenému tématu jsem přizpůsobila i svoji půlroční praxi, kterou jsem vykonávala ve firmě Medicco s.r.o. - dodavatel zdravotních a kompenzačních pomůcek pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Infiltrace do komunity vozíčkářů mi nejen osvětlila spoustu problémů, se kterými se musí vozíčkář denně potýkat, ale byla podnětem pro další otázky, které se snažím rozvíjet v praktické části. Cílem mé práce je tedy charakteristika sociální politiky z pohledu vozíčkářů a možnosti jejich začleňování z hlediska společensko-kulturního. Výběr tématu byl podřízen události, která mě hodně ovlivnila a přiblížila k vozíčkářům. Pevně doufám, že každý si v této práci najde oblast, která je mu alespoň trochu blízká či která bude stát alespoň za zamyšlení. Myšlení společnosti se začíná měnit u myšlení jednotlivce a každý musí někdy udělat první krok, aby se posunula celá společnost.
10
I.
Teoretická část
1 Pracovní hypotézy Během mé vědecké práce jsem se zabývala pěti pracovními hypotézami, které měly v závěru potvrdit či naopak vyvrátit skutečnost všeobecně zažitých klišé ze života vozíčkářů v návaznosti na jejich společensko-kulturní začleňování.
1.1 1. hypotéza Většina pomůcek pro handicapované je finančně nedostupná a je hrazena jen z malé části zdravotními pojišťovnami.
1.2 2. hypotéza Jakékoliv kulturní vyžití již není problém. Většina zřizovatelů zohledňuje zvýhodněné vstupné pro vozíčkáře a jeho asistenta. Na trhu se objevují i cestovní kanceláře, zabývající se nabídkou zájezdů a kulturních akcí pro handicapované.
1.3 3. hypotéza Tělesně postižení občané již nejsou odkázaní na pomoc okolí a jsou schopni cestovat samy veřejnými i soukromými prostředky.
1.4 4. hypotéza I handicapovaní sportovci mohou dosáhnout mety nejvyšší - zúčastnit se paralympiády s finanční podporou státu.
1.5 5. hypotéza Stavby určené pro užívání veřejnosti by měli být řešeny bezbariérově. Občané s handicapem se tak dostanou na úřady, k lékaři či do nemocnic bez problémů.
11
2 Zákon o sociálních službách číslo 108/2006Sb. „Tento zákon upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách.“ (Zákon 108/2006Sb., §1, odst. 1) Zákon číslo 108/206Sb.byl od svého zavedení několikrát novelizován, významná novelizace byla k 1. 1. 2012.
2.1 Příspěvek na péči „Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.“ (Dle zákona 108/2006Sb., §7, odst. 1) Příspěvek byl zaveden v roce 2007 a stal se základem pro úhradu péče u osob, které jsou více či méně závislé na pomoci druhých. Z příspěvku se hradí:
služby registrovaných poskytovatelů zdravotní péče (např. domov pro seniory), se kterými má klient sepsanou smlouvu (smlouva o poskytování péče).
osoba, která se o klienta stará (např. osoba z okruhu známých či příbuzných). Nemůže to být osoba, která činnost vykonává jako podnikatel.
osoba blízká (např. rodiče). Není potřeba smlouva.
Poskytovatelé péče se dají kombinovat.
2.1.1 Podmínky nároku na příspěvek na péči a jeho výše Nárok na příspěvek na péči má osoba starší jednoho roku, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. Od 1. 1. 2012 posudkový lékař na základě lékařských zpráv se ke zdravotnímu stavu žadatele a na
12
základě zprávy ze sociálního šetření posuzuje 10 základních životních potřeb dle vyhlášky 505/2006Sb. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: 1. Mobilita Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. (Vyhláška č. 505/2006 Sb.) 2. Orientace Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. (Vyhláška č. 505/2006 Sb.) 3. Komunikace Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. (Vyhláška č.505/2006 Sb.) 4. Stravování Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. (Vyhláška č. 505/2006 Sb.)
13
5. Oblékání a obouvání Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. (Vyhláška č. 505/2006 Sb.) 6. Tělesná hygiena Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. (Vyhláška č. 505/2006 Sb.) 7. Výkon fyziologické potřeby Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. (Vyhláška č. 505/2006 Sb.) 8. Péče o zdraví Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky. (Vyhláška č. 505/2006 Sb.) 9. Osobní aktivity Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti. (Vyhláška č. 505/2006 Sb.) 10. Péče o domácnost Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek. Nehodnotí se u osob do 18 let věku. (Vyhláška č. 505/2006 Sb.)
14
Pokud žadatel nezvládá alespoň jednu z aktivit uvedených v popisu jednotlivých základních životních potřeb, hodnotí se celá potřeba jako nezvládnutá. Podle počtu nezvládnutých úkonů je poté stanoven stupeň příspěvku na péči: Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v: a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby (u osoby mladší 18 let tři základní životní potřeby). (BULANTOVÁ, POLÁČKOVÁ, 2012, str. 61) b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb (u osoby mladší 18 let 4 nebo 5 základních životních potřeb). (BULANTOVÁ, POLÁČKOVÁ, 2012, str. 61) c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, (u osoby mladší 18 let 6 nebo 7 základních životních potřeb). (BULANTOVÁ, POLÁČKOVÁ, 2012, str. 61) d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, (u osoby mladší 18 let 8 nebo 9 základních životních potřeb) a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. (BULANTOVÁ, POLÁČKOVÁ, 2012, str. 61) Stupeň závislosti v Kč/měsíc Věk
I. lehká
II. středně těžká
III. těžká
IV. úplná
do 18 let
3000
6000
9000
12000
nad 18 let
800
4000
8000
12000
Tabulka 1: Výše příspěvku v závislosti na postižení, zdroj: www.socialnireforma.mpsv.cz
15
2.1.2 Řízení o příspěvku na péči Řízení o příspěvku probíhá na základě žádosti oprávněné osoby na Úřadu práce v místě bydliště. V rámci správního řízení je provedeno sociální šetření v místě bydliště žadatele, kde se posuzuje soběstačnost osoby v běžném prostředí. Sociální šetření provádí úřednice úřadu práce. Výsledkem je sepsaná zpráva, která je poslána posudkovému lékaři České správy sociálního zabezpečení, který nárok na příspěvek posuzuje ze zdravotního hlediska na základě lékařských zpráv vyžádaných od praktického lékaře žadatele. O výsledcích posouzení zvládání základních životních potřeb zpracovává LPS OSSZ posudek, který zasílá zpět krajské pobočce úřadu práce. Ta poté vydá rozhodnutí o stupni příspěvku. Odvolání proti rozhodnutí je možno podat do 15 dnů na krajskou pobočku úřadu práce. Ta odvolání předává posudkové komisi (jedná se o stejnou komisi, jež rozhodnutí vydala), která má dalších 10 dnů na změnu stanoviska. Pokud ani v tomto případě žadatel nesouhlasí s vydaným rozhodnutím, může do 15 dnů podat odvolání na posudkovou komisi ministerstva práce a sociálních věcí příslušného kraje, která je konečnou instancí. Zhruba do dvou let od změny zdravotního stavu a vyplácení příspěvku bude klient podroben přezkoumání příspěvku na péči. Pokud je zdravotní stav neměnný a indikace trvají, je většinou přidělen příspěvek na péči natrvalo. Příspěvek se vyplácí v české měně prostřednictvím sKarty sociálních systémů.
2.1.3 Změna nároku na příspěvek při lázeňské či nemocniční péči Pokud je osoba celý kalendářní měsíc v nemocnici popřípadě je osobě celý měsíc poskytována zdravotní péče formou ústavní péče nebo v odborném léčebném ústavu (neplatí pro domovy osob se zdravotním postižením), ztrácí nárok na příspěvek na péči. Nedochází k poměrnému krácení, příspěvek je odebrán celý. Podmínkou je celý měsíc strávený v ústavu, tzn. první i poslední kalendářní den. Pokud je osoba alespoň jeden den v měsíci v domácí péči, příspěvek na péči jí náleží. Pokud je do léčebného ústavu přijata s klientem i osoba uvedená v žádosti o příspěvek jako průvodce, příspěvek nebude odebrán po celou dobu pobytu v ústavu. O skutečnosti, že osoba pobývá v ústavu, je povinna osoba informovat příslušný krajský úřad do 8 dnů.
16
2.1.4 Pečující osoby Péče o osobu zdravotně postiženou (např. osoba na vozíku) je často velmi náročná a bývá nezřídka vykonávána rodinnými příslušníky, pro které je to jediný zdroj příjmů. Zdravotní a sociální pojištění je za pečující osobu hrazeno státem v případě, že pečuje o závislou osobu, které náleží příspěvek na péči II - IV. stupně, nebo pečuje o závislou osobu, které náleží příspěvek na péči I. stupně a která je mladší 10 let. Nárok na úhradu sociálního pojištění má pečující osoba pouze v případě, že se jedná o osobu blízkou nebo se závislou osobou žije ve společné domácnosti a zároveň se jedná o osobu pečující v největším rozsahu. Doba péče o osobu závislou je považována za náhradní dobu pojištění pro nárok na důchod, pečující osoba tedy nemá nárok na nemocenské dávky, ošetřovné atd. pokud nemá jiné příjmy z výdělečné činnosti.
2.1.1 Rozdíl posuzování podmínek do roku 2011 a od ledna 2012 V systému příspěvků osob zdravotně postižených došlo od 1. 1. 2012 k výrazným změnám:
byl snížen příspěvek na péči I. stupně z 2 000 Kč na 800 Kč měsíčně
změnilo se posuzování závislosti na jiné osobě – posuzované úkony byly rozděleny do dvou skupin:
úkony péče o vlastní osobu (18 úkonů)
úkony soběstačnosti (18 úkonů)
Popis jednotlivých úkonů (viz příloha číslo 4) Podle počtu nezvládnutých úkonů je poté stanoven stupeň příspěvku na péči: Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v a) stupni I: osoba potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (u osoby do 18 let věku při více než 5 úkonech)[1] b) stupni II: osoba potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (u osoby do 18 let věku při více než 10 úkonech)[1]
17
c) stupni III: osoba potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (u osoby do 18 let věku při více než 15 úkonech)[1] a) stupni IV: osoba potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (u osoby do 18 let věku při více než 20 úkonech)[1]
2.2 Příspěvky pro zdravotně postižené Člověk, jemuž se vlivem úrazu či nemoci změní zdravotní stav a běžné denní činnosti jsou možné jen za pomocí kompenzačních pomůcek, je většinou překvapen finanční náročnosti těchto pomůcek. Je proto důležité vědět, na jaké příspěvky či výhody má osoba na vozíku nárok. K výrazné změně v systému příspěvků došlo od 1. 1. 2012, kdy v platnost vstoupil zákon číslo 329/2011Sb. Žádosti o příspěvky poskytované v rámci tohoto zákona se podávají na krajské pobočce úřadu práce.
2.2.1 Příspěvek na mobilitu Jedná se o opakující se dávku, která je vyplácena měsíčně osobě starší jednoho roku ve výšce 400 Kč. Příspěvek je přiznán a vyplácen od počátku kalendářního měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení. Podmínky k udělení příspěvku dle §6 odst. 1 splňuje osoba:
která se opakovaně dopravuje nebo je dopravována
která není schopná zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace
které nejsou poskytovány pobytové sociální služby v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče
Podmínka zvládání potřeb mobility nebo orientace se automaticky považuje za splněnou u držitelů průkazů ZTP nebo ZTP/P vydaných do 31. 12. 2011, a to po dobu platnosti průkazu, nejdéle však do 31. 12. 2015. Do prosince roku 2011 byla v platnosti vyhláška číslo 182/1991Sb. Dle §36 odstavce 1 byl držiteli průkazu mimořádných výhod II. a III. stupně přiznám příspěvek na provoz motorového vozidla (nyní nahrazen příspěvkem na mobilitu) ve výši 6 000 Kč (průkaz ZTP) respektive 9 900 Kč (průkaz ZTP/P). 18
2.2.2 Příspěvek na zvláštní pomůcku Nárok na tento příspěvek má osoba s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, těžkým sluchovým postižením nebo těžkým zrakovým postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (stav trvá nebo bude trvat déle než rok) pokud zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. (Zákon číslo 329/2011Sb., §9 odst. 1) Podmínky k udělení příspěvku dle §9 odst. 5 splňuje osoba:
která je starší jednoho roku (výjimkou je příspěvek na úpravu bytu - určen pro osoby starší 3 let a příspěvek na pořízení vodícího psa – určen pro osoby starší 15 let)
která tuto pomůcku použije k seberealizaci, k uplatnění při studiu či zaměstnání
která může pomůcku používat ve svém sociálním prostředí
Při posuzování se přihlíží i k dalším pomůckám, zdravotnickým prostředků, úpravám a předmětům, které osoba využívá. Příspěvek je poskytován na zvláštní pomůcku v základním provedení, které osobě vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu vyhovuje a splňuje podmínky nejmenší finanční náročnosti. Dále podmínkou přiznání příspěvku je, že pomůcku nehradí (plně ani částečně) zdravotní pojišťovna. Příspěvek na zvláštní pomůcku v sobě spojuje několik příspěvků, poskytovaných do 31. 12. 2011 dle vyhlášky 182/1991Sb.
příspěvek na opatření zvláštních pomůcek dle §33 (např. polohovací postel, přenosná rampa, šikmá schodišťová plošina, individuální úpravy automobilu)
příspěvek na úpravu bytu dle §34 (např. úprava přístupu do domu, úprava povrchu podlahy, odstranění prahů, přizpůsobení koupelny a záchodu)
příspěvek na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla dle §35
příspěvek na provoz motorového vozidla dle §36(tzv. „příspěvek na benzín“)
příspěvek na individuální dopravu dle §37
19
2.2.2.1 Výše příspěvku na zvláštní pomůcku Maximální výše příspěvku na jednotlivou pomůcku je 350 000 Kč, s tím, že příspěvek může činit max. 90% z předpokládané nebo již zaplacené ceny. Pokud je cena pomůcky nižší než 24 000 Kč, příspěvek se poskytuje pouze v případě, je-li příjem osoby nižší než osminásobek životního minima jednotlivce. Součet vyplacených příspěvků nesmí v po sobě jdoucích 60 kalendářních měsíců přesáhnout částku 800 000 Kč. Vyplacený příspěvek je osoba povinna vrátit, pokud:
nepoužila tento příspěvek do 3 měsíců od vyplacení příspěvku
v období před uplynutím 60 měsíců ode dne vyplacení přestala být majitelem pomůcky
v období před uplynutím 60 měsíců ode dne vyplacení přestala pomůcku užívat
použila příspěvek v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání
osoba prokazatelně uvedla v žádosti nepravdivé nebo zkreslené údaje
V případě úmrtí nevzniká povinnost příspěvek nebo jeho část vrátit. 2.2.2.2 Výpůjčka zvláštní pomůcky Na stropní zvedací systémy, schodišťové plošiny a schodolezy se neposkytuje příspěvek na zvláštní pomůcku. Výše uvedené pomůcky se poskytují na základě smlouvy o výpůjčce podle občanského zákoníku osobě starší 3let. O výpůjčce je sepsána s krajským úřadem smlouva, ve které je ujednání o povinnosti klienta zajistit řádnou instalaci a provoz pomůcky, hradit náklady na údržbu, opravy a revize. Pokud klient prokáže nedostatek finančních prostředků k úhradě instalace, může krajská pobočka poskytnout příspěvek na instalaci, minimální spoluúčast je však 1 000 Kč. Schodišťové sedačky od 1. 4. 2012 nejsou hrazeny, změna má být od 1. 1. 2013, kdy i tato pomůcka bude hrazena krajským úřadem.
2.2.3 Příspěvek na zakoupení motorového vozidla V rámci příspěvku na zvláštní pomůcku je poskytován i příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Příspěvek je možno poskytnout osobě starší 3let, která splňuje zdravotní indikaci dle zákona 329/2011Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním 20
postižením. Výše příspěvku se stanoví s přihlédnutím na četnost a důvod dopravy a příjmu osoby a k celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Maximální výše příspěvku je 200 000 Kč na dobu 10 let. Do 31. 12. 2011 byl příspěvek poskytován na období 5 let. Osoba, která si automobil zakoupila před platností zákona 329/2011Sb., má nárok na příspěvek na zakoupení vozidla ještě po 5 letech, dále se pak už příspěvek bude řídit platným zákonem, tzn., nárok bude již po 10 letech. 2.2.3.1 Vrácení daně z přidané hodnoty Dle zákona číslo 235/2004Sb., o dani z přidané hodnoty, §85, je při koupi auta možné zažádat na finančním úřadě o vrácení daně z přidané hodnoty. Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení DPH u jednoho osobního auta zakoupeného v ČR v období 5 let v maximální výši 100 000 Kč. Daňová úleva je vázána na příspěvek na zakoupení vozidla. Vrácení daně lze uplatnit i u staršího ojetého vozu, pokud je prodejce plátce DPH.
2.3 Průkaz osoby se zdravotním postižením Osobám, kterým byl podle zákona o sociálních službách 108/2009Sb. přiznám příspěvek na péči, a osobám, kterým byl přiznán příspěvek na mobilitu nebo na zvláštní pomůcku, vydává krajská pobočka úřadu práce kartu sociálních systémů, která zároveň slouží jako průkaz osoby se zdravotním postižením. Průkaz osoby se zdravotním postižením je přiznáván dle zákona číslo 329/2011Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve třech stupních.
2.3.1 Průkaz TP Průkaz osoby s těžkým zdravotním postižením. Průkaz náleží osobám, kterým byl přiznán příspěvek na péči ve výši I. stupně (lehká závislost). Zdravotní indikace na tento průkaz jsou např.: anatomická ztráta několika prstů na obou nohou, omezení funkce dvou končetin nebo zkrácení jedné dolní končetiny přesahující 5cm. Osoba, která je držitel průkazu TP, má nárok:
na vyhrazené místo k sezení ve veřejných dopravních prostředcích s výjimkou dopravních prostředků, v nichž je místo vázáno na zakoupení místenky.
21
na přednost při osobním projednávání záležitostí, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání (nezahrnuje nákup v obchodech či ošetření ve zdravotnických zařízeních).
2.3.2 Průkaz ZTP Průkaz osoby se zvlášť těžkým zdravotním postižením. Průkaz náleží osobám, kterým byl přiznán příspěvek na péči ve výši II. stupně (středně těžká závislost). Zdravotní indikace na tento průkaz jsou např.: anatomická ztráta jedné dolní končetiny v kolenním kloubu, funkční ztráta jedné dolní končetiny (ochrnutí) nebo oboustranná těžká ztráta zraku. Osoba, která je držitel průkazu ZTP, má:
nárok na výhody dané průkazem TP
nárok na bezplatnou přepravu MHD, nárok na slevu 75% obyčejného jízdného ve 2. třídě vlaku ve vnitrostátní dopravě a na slevu ve výši 75% ve spojích vnitrostátní autobusové dopravy
2.3.3 Průkaz ZTP/P Průkaz osoby se zvlášť těžkým zdravotním postižením s potřebou průvodce. Průkaz náleží osobám, kterým byl přiznán příspěvek na péči ve výši III. stupně (středně těžká závislost). Zdravotní indikace na tento průkaz jsou např. anatomická ztráta dolní končetiny vysoko ve stehně s anatomicky nepříznivým pahýlem nebo v kyčli nebo střední, těžká a hluboká mentální retardace nebo demence, je-li IQ horší než 50.
22
Obrázek 1: Průkaz ZTP/P, zdroj:www.motomed.handicap.cx/bystron-ztp1.html
Osoba, která je držitel průkazu ZTP/P, má:
nárok na výhody dané průkazem ZTP
nárok na bezplatnou dopravu průvodce veřejnými dopravními prostředky v pravidelné vnitrostátní dopravě
bezplatnou dopravu vodícího psa, je-li prakticky nebo úplně nevidomá, pokud ji nedoprovází průvodce
Držitelé průkazů ZTP a ZTP/P jsou dále osvobozeni od:
eko daně (držitel průkazu musí být zapsán v technickém průkazu jako provozovatel)
poplatku za zápis do registru vozidel (jde-li o motorové vozidlo s nejméně čtyřmi koly)
poplatku za vydání řidičského oprávnění
poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí města
poplatku za schválení technické způsobilosti vozidla po přestavbě
23
Další výhody držitelů průkazů ZTP a ZTP/P:
bezplatné parkování, pokud je auto zaparkováno na vyhrazeném místě pro handicapované osoby, pokud není parkoviště soukromé a pokud provozovatel parkoviště neurčí jinak
držitelům může být poskytnuta sleva 50% ze vstupného na kulturní a sportovní akce
slevy na telefon – všichni tři operátoři nabízejí osobám handicapovaným tarify, na které lze uplatnit slevu 200 Kč/měsíc
úlevy na daních
2.4 Parkovací karta a vyhrazené parkovací místo Držitelům průkazů ZTP (s výjimkou sluchového postižení) či ZTP/P vydávají sociální odbory obcí s rozšířenou působností od 1. 8. 2011 tzv. „parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením“(do tohoto data bylo vydáváno tzv. označení O1). Stávající průkaz O1 či O2 je platný do konce roku 2012. Jedná se o průkaz označující vozidlo, přepravující osobu těžce zdravotně postiženou. Parkovací průkaz může být použit pouze v případě, řídí-li vozidlo osoba se zdravotním postižením, nebo je-li ve vozidle přepravována osoba, která je držitelem parkovacího průkazu. Přepravovaná osoba je povinna prokázat se na výzvu policisty, nebo strážníka obecní policie, že jí byly přiznány mimořádné výhody. To znamená, že musí vždy s sebou mít průkaz ZTP nebo ZTP/P. Tento průkaz je taktéž platný v zemích EU. Průkaz opravňuje držitele:
stát po dobu nezbytně nutnou s autem na místech, kde je zákaz stání (pokud tím nedojde k ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu). (Zákon 361/2000Sb, o provozu na pozemních komunikacích, §67)
umožňují vjet do míst se značkou "zákaz vjezdu" pokud je tam dodatková tabulka "jen zásobování", "mimo zásobování", "jen dopravní obsluha" a "mimo dopravní obsluhy". Držitel průkazu současně může v naléhavém případě vjet i do oblastí označených značkou "pěší zóna". (Zákon 361/2000Sb, o provozu na pozemních komunikacích, §67, odstavec 6)
24
držitelé průkazu jsou osvobozeni od poplatku za použití dálnice
je dohodnuto s Policií ČR nad rámec zákona, že nebudou pokutováni řidiči, kteří nemají dálniční známku, jestliže doloží potvrzení, že jedou pro osobu blízkou, která je držitelem výhod, do některého z rehabilitačních zařízení.
majitel vozidla s přiznaným průkazem ZTP (s výjimkou sluchového postižení) či ZTP/P si může požádat o vyhrazené parkovací místo v místě bydliště (Zákon 361/2000Sb, o provozu na pozemních komunikacích, §67, odstavec 9)
O to je potřeba zažádat na odboru dopravy v obci s rozšířenou působností. K vyhrazenému místu se vztahují tyto poplatky:
za povolení ke zřízení takového místa
za užívání místa
za vyznačení místa
Žadatel ZTP/P je osvobozen od poplatků za zřízení a užívání místa, hradí pouze vyznačení místa.
Obrázek 2: Parkovací průkaz, zdroj: www.svaztp.cz
25
3 sKarta Karta sociálních systému, tzv. sKarta. Postupně ji obdrží všichni příjemci sociálních dávek a dávek z oblasti státní politiky zaměstnanosti. Tzn., že všichni, kdo pobírají podporu v nezaměstnanosti, příspěvek na bydlení, dávky hmotné nouze či příspěvek na péči se v brzké době stanou držiteli sKarty.
3.1 Jak získat sKartu sKartu postupně obdrží všechny osoby, které pobírají uvedené dávky anebo vlastní průkaz osoby se zdravotním postižením. K jejímu převzetí bude klient vyzván Úřadem práce, kde si sKartu přímo vyzvedne. PIN kód bude pak zaslán na adresu příjemce poštou. V současné době již probíhá distribuce sKaret. Přesný termín rozdání všech karet ovšem není znám.
3.2 Charakteristika a rozdělení sKarty Vydávají se dva druhy karet – základní a speciální. Oba jsou vlastně platebními kartami Maestro. Rozdíl spočívá v tom, že základní karta je určena pro vyplácení dávek sociálního zabezpečení a speciální karta je určena přímo pro držitele průkazu osob se zdravotním postižením, který bude nahrazovat. Pro osoby se zdravotním postižením bude tedy sKarta sloužit zároveň místo dosavadní průkazky mimořádných výhod (v případě vozíčkářů průkaz ZTP/P). Na kartě bude černobílá fotografie, jméno, datum narození, druh průkazu a symbol zdravotního postižení.
3.3 K čemu slouží sKarta Karta nahradí dosavadní průkaz ZTP/P, bude tedy sloužit k identifikaci, případně k možnosti uplatnění slev pro osoby se zdravotním postižením. Skarta je povinná. Na sKartu budou vypláceny příspěvky či dávky. K penězům se pak klient dostane těmito způsoby:
kartou lze zaplatit přímo v obchodech, které umožňují platbu kartami Maestro
výběr hotovosti přímo z bankomatu
26
trvalým příkazem si klient převede peněžní obnos na svůj běžný účet (jeden výběr z bankomatu nebo provedení jednoho bezhotovostního převodu ke každé dávce je zdarma)
ve vybraných obchodech je možnost výběru hotovosti při platbě přímo na pokladně, tzv. cashback
v odůvodněných případech lze zvolit výplatu dávky složenkou – od 1. 1. 2013 bude pravděpodobně tato možnost zachována, ale zpoplatněna na vrub klienta
Obrázek 3: sKarta, zdroj: www.skontakt.cz
3.4 Výhody a nevýhody sKarty Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí jako hlavní výhody dostupnost, pohodlí a bezpečí. Výhody ▪ pro dávky není potřeba chodit na úřad či poštu
Nevýhody ▪ sKarta je povinná bez možnosti volby
▪ ne každý občan žije ve městě kde je bankomat ▪ čerpat dávku je možno přímo z bankomatu ▪ spousta lidí pojem karta a PIN zaslechla (bankomatů ČS je více než 1300) letos při projednávání sKarty poprvé ▪ spousta bankomatů není bezbariérových a ▪ není potřeba se obávat ztráty hotovosti zejména vozíčkáři budou mít s výběrem (kartu lze zablokovat) hotovosti problém ▪ kartou je možno platit přímo v obchodech
Tabulka 2: Výhody a nevýhody sKarty, zdroj: vlastní
27
4 Mezinárodní symbol přístupnosti Symbol zařízení nebo prostoru pro osoby na vozíku je čtverec modré barvy, na němž je vyobrazena bílou čarou stylizovaná postava sedící na vozíku pro invalidy. Nejmenší rozměry symbolu jsou 100 mm x 100 mm. (Vyhláška 398/2009Sb). Každý z nás se určitě již s tímto symbolem setkal. Vídáme ho na parkovištích označující vyhrazené místo pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, často i na dveřích bezbariérových WC a do konce roku 2012 ho můžeme vidět i za sklem aut převážející handicapovanou osobu. Symbol byl vybrán Mezinárodní odbornou komisí v roce 1968 na základě grafického návrhu studentky designu Suzanne Koefed. U nás se mezinárodní symbol přístupnosti poprvé objevil v roce 1985 ve vyhlášce o obecných technických požadavcích zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace 53/1985Sb. Současná vyhláška 398/2009Sb. Uvádí celkem pět symbolů. Kromě výše uvedeného symbolu je to symbol zařízení nebo prostoru pro osoby se zrakovým postižením, pro osoby se sluchovým postižením, pro osoby doprovázející dítě v kočárku a symbol prostoru s přebalovacím pultem.
Obrázek 4: Symbol tělesně postižených, zdroj: www.cstz.cz
28
5 Kuriozity a zajímavosti ze světa bez bariér Snaha lidí se odlišit je stará jako lidstvo samo. Nejen normální „chodící“ lidé se zabývají tuningem, ale i uvnitř komunity vozíčkářů se najdou takoví, kterým vše standardní připadá uniformní a snaží se různými úpravami dosáhnout nekonformního vzhledu jednotlivých pomůcek. Klasický vozíčkář si nejčastěji upravuje věci jemu nejbližší, především vozíky (ať už mechanické či elektrické). Některé k tomu nutí extravagantní povaha, touha ukázat se a vyniknout, u jiných je to jen zoufalost z nedostatku požadovaného zboží na trhu.
5.1 Nejrychlejší vozík na světě Z nadpisu je každému zřejmé, že tady se rozhodně nebude psát o obyčejném mechanickém invalidním vozíku, který je poháněn výhradně rukama svého uživatele. I kdyby sebesilnější, na titul nejrychlejší vozík by to zřejmě nikdy nedotáhl. Ani u standardních elektrických vozíků se nedosahují nijak závratné rychlosti. Při volbě silnějších, tzv.“desítkových“ motorů je rychlost kolem 15km/hod. Dejte ale průměrný elektrický vozík do rukou obdivovatele filmů Roba Cohena Rychle a zběsile a máte světový rychlostní rekord na vozíku na světě. Colin Furze je typickým představitelem kutila, který většinu dne tráví ve své garáži, kde neustále ladí motory svých vozíků. Na elektrický vozík tak byl namontován benzínový motor o obsahu 125 ccm s pětistupňovou převodovkou. Rychlostí 115,2 km/hod byl na dráze Santa Pod u anglického Northamptonu vytvořen světový rekord v rychlosti jízdy na vozíku. Výkon byl oficiálně zapsán do Guinessovy knihy rekordů.
5.2 Kutilové ve světě bez bariér Na tomto místě bych chtěla ukázat, jak zoufalá situace vede k zoufalým řešením aneb trochu jiné pojetí bezbariérovosti. Níže uvedená řešení rozhodně neuvádím pro inspiraci, ale pro zamyšlení. Je potřeba si uvědomit, že nic není samozřejmé a každá společnost se vyvíjí, a to i ve vnímání bezbariérovosti V době, kdy jsou u nás téměř bez problému hrazeny schodišťové plošiny či jiné pomůcky, se posuneme trochu východněji a ukážeme si, jakým nástrahám jsou nuceni čelit tamní vozíčkáři.
29
5.2.1 Zvláštní rampa Typickou a na zvláštní úpravy bohatou zemí jsou země bývalého Svazu sovětských socialistických republik. Nahrává tomu i bytová politika země. I v dnešní době je normální, že z důvodu nedostatku bytů se klidně sestěhují dvě rodiny do jednoho bytu. Tyto rozdělené byty najdeme ve všech větších městech Ruska, dle statistik jen v Sankt Peterburgu je takových společně obývaných bytů 100 000. V těchto případech je bezbariérovost to poslední, co by se řešilo. Výtah by tady člověk hledal marně, o rozměrech koupelen či toalet nemluvě. Teď si představme nikoliv ojedinělou situaci, že podobný byt dostane vozíčkář. Řešení mobility a přístupnosti je pak na každém vozíčkáři. Jeden z handicapovaných obyvatel podobného bytu v bytovém domě bez výtahu se s pomocí přátel snažil vytvořit alespoň částečně přístupnou cestu z bytu. Schodiště překonával za pomoci svařených ližin, které po použití jednoduše sklopil na schodišťovou stěnu, aby tak nezavazely v průchodu ostatním obyvatelům domu. Byly funkční do té doby, než je ukradli sběrači kovů. Další řešení se také příliš neosvědčilo. Byla vybudována stejná rampa, tentokráte ale dřevěná. Fungovala do té doby, než ji ukradli bezdomovci a spálili. Nakonec se našlo naprosto originální řešení. Na schod se položili vždy dva z dřevěných trámů nařezané šikmé špalíky na šířku rozteče kol vozíku. Po složení jejich kosé hrany vytvářely požadovanou šikmou rampu. Současné řešení není nejvhodnější, určitě ne nejbezpečnější a ani nejfunkčnější, ale zcela určitě nejtrvanlivější. Po použití se jednotlivé části špalíkové rampy prostě sbalí, odnesou a zamknou. Všechny geniální nápady jsou ve své podstatě jednoduché.
5.2.2 Svislá „fasádní“ plošina „Život v pátém patře bez výtahu byla moje noční můra, protože jsem se nemohl dostat dovnitř ani ven bez pomoci několika osob. Bylo to jako být ve vězení, tak jsem se rozhodl vyřešit to sám.“ (Dmitrij Bibikov, 2012). Bývalý parašutista a horolezec žije v pátém patře v milionovém městě Voroněž. Úřady marně po dobu šesti let žádal o slibovaný výtah. Nelehkou situaci tedy s pomocí pár přátel vyřešil po svém. Pod střechu si nechal nainstalovat ocelovou traverzu s posuvným navijákem. Pokaždé, když chce opustit byt, ho manželka, která ovládá vertikální i horizontální posun, pomalu spouští dolů. Někdy dokonce pořádá i závody se svými sousedy z pátého patra. Bývá totiž doma na laně rychleji, než oni po schodech.
30
Většinou tisk zobrazuje vozíčkáře buď jako hrdiny nebo naopak jako chudáky. Na oba případy je taktéž možno podívat se ze dvou stran. Buď jako naprosté selhání společnosti poskytnout člověku alespoň základní mobilitu, což vede k těmto zoufalým řešením, nebo naopak jako na ukázku nezdolné vytrvalosti, síly a touhy žít i přes nepřízeň osudu.
Obrázek 5: „Fasádní“ plošina, zdroj: www.vozickar.com
5.3 Slavné vozíky Franklin Delano Roosevelt byl jediný z amerických prezidentů, který zastával úřad více než dvakrát (celkem čtyřikrát). Pozoruhodných věcí bylo na této významné osobě amerických dějin více. Kromě toho, že si vzal vlastní sestřenici a přežil atentát, tak dokázal vyhrát válku i z invalidního vozíku. V roce 1921 poblíž kanadského ostrova Campobello si při úrazu poranil páteř, jejímž následkem mu ochrnuly nohy. Prezident měl několik vozíků, ani jeden však nevynikal komfortem. Interiérový vozík sice neměl obruče, aby se člověk mohl sám pohodlně pohybovat, ale neoddělitelnou součástí byl popelník. Vozík odráží typické uspořádání kol u vozíků tehdejší doby - hnací kola jsou na rozdíl od současných vozíků umístěna vpřed, což neumožňuje překonat sebemenší výškovou překážku jízdou po zadním kole. Dalo by se s nadsázkou říct, že prezident byl průkopníkem bezbariérových úprav – od používaných dřevěných ližin v Bílém domě po 31
speciálně upravený automobil na ruční řízení, letadlo s vyříznutým otvorem v trupu pro snadné nastupování či madlo v koupelně. Po celou dobu úřadu byl jeho handicap považován za přísné státní tajemství. Prezident nesměl být focen v „zakázané“ pozici. Až v roce 1997 odhalil tehdejší prezident Clinton památník F. D. Roosevelta. Memoriál zdobí socha prezidenta sedícího na invalidním vozíku. Socha je denně navštěvována paraplegiky z celého světa.
Obrázek 6: Vozík F. D. Roosevelta, zdroj: www.vozickar.com
32
II. Praktická část 1 Kompenzační a rehabilitační pomůcky V případě zdravotního omezení je člověk nucen používat nejrůznější rehabilitační a kompenzační pomůcky. A i když se může jednat pouze o přechodnou dobu, po kterou je člověk na tyto pomůcky závislý, jejich výběr je nesmírně důležitý.
1.1 Výběr pomůcky – mechanický invalidní vozík Pro většinu lidí je mechanický invalidní vozík (MIV) prostě jen zařízení, které má 4 kola, umožňuje pohyb handicapovaných lidí a vídají ho stát v rohu v nemocničních odděleních. Pro pár lidí invalidní vozík představuje jedinou možnost, jak se pohybovat, jak být nezávislý a jak se stát plnohodnotnou součástí společnosti. Vozík je pro ně jako náhradní nohy, berou ho jako svoji součást, představuje svobodu, a proto výběr vozíku je jedna z nejdůležitějších věcí. Příběh těchto lidí začíná většinou podobně: autonehodou, skokem do vody, úrazem na lyžích či motorce. Už v prvních pár sekundách si uvědomíte, že je něco jinak, něco špatně. Projevuje se to tak, že najednou si připadáte neohrabaně, nemotorně, protože vám z ničeho nic přestane fungovat půlka těla. Ale to už s největší pravděpodobností míříte vrtulníkem na ARO, kde se vás budou snažit dát „dohromady“. Zde se také dozvíte tu hrozivou diagnózu, že zbytek života strávíte na vozíku. Pokud se tělo s nastalou situací vyrovná poměrně rychle, bez horeček a jiných průvodních jevů, je klient přeložen na spinální jednotku. Oddělení, kde na rozdíl od „ARA“ už se s vámi snaží hýbat, snaží se znovu aktivovat svaly, které člověku ještě zbyly. Zde se vás pokusí také posadit. Úkon, který se normálnímu člověku zdá běžný až banální, tady většinou končí omdlením po prvních pár vteřinách. Pokud už si tělo na „novou“ polohu vsedě zvykne, personál vás poprvé v životě posadí do vozíku. Tento vozík připomíná oblíbený ušák v obývacím pokoji. Je stejně velký (včetně opěrky hlavy) a bohužel taky stejně těžký. V této fázi probíhá první seznámení s vozíkem. Dalo by se to popsat jedním výstižným slovem: strach. Strach se vůbec pohnout, že vypadnete. Pokud s tímto monstrózním vozíkem ujedete 20 metrů, připadne vám to jako maraton a cítíte se stejně vyčerpaný. Nicméně pro okolí je to znamení, že už můžete opustit chráněné prostory nemocnice a vrhnout se do rehabilitačního zařízení, které je mezistupněm na cestě k 33
„normálnímu“životu. Putujete většinou sanitkou na přenosném lůžku, protože postižený člověk sám neujde ani krok a vlastní vozík ještě taky nemá. Rehabilitační zařízení má za úkol naučit vozíčkáře všechny věci běžného života, jen trochu jinak – v provedení bez nohou. První věcí, kterou pochopí po chvíli každý je, že nejdůležitější věcí, kterou člověk potřebuje a která bude odteď jeho nejpotřebnější součástí, je právě vozík. V rehabilitačním ústavu vám vozík na první měsíce zapůjčí, nejedná se ale o žádné lehké, skladné a snadno ovladatelné vozíky, nýbrž vozíky staré třeba i 15 let. Navíc vozíky, které vám nemusí vyhovovat velikostně či vybavením. Přirovnat by se to dalo snad jen k situaci, kdy člověk se zlomenou nohou obdrží boty na podpatku s pokynem:“choď v nich celý den!“ A tak začíná mašinerie, na jejímž konci by vozíčkář měl obdržet svůj vlastní vozík. Vozík, který bude zaměřen a vyroben přímo danému člověku na míru a bude mu vyhovovat natolik, aby byl alespoň z poloviny schopný eliminovat dané postižení. Prodejem pomůcek se zabývá řada organizací. V současné době jsou na trhu 4 největší dodavatelé vozíků, mezi jejichž sortimentem může vozíčkář vybírat. Jedná se o firmy Ottobock, Sivak, Medicco a DMA. Než si člověk pomůcku vybere, je vždy důležité si nechat předvést nabídku více firem, nespěchat a hlavně si pomůcku řádně vyzkoušet. Většina firem má jednou do měsíce právě v rehabilitačních ústavech tzv. předváděcí dny. Dostaví se technik či obchodní zástupce společnosti, představí nabídku firmy, přiveze jednotlivé modely vozíku, které mají klienti možnost si vyzkoušet. A samozřejmě poradí s výběrem vozíku. Nevýhodou je, že předváděcí vozíky jsou většinou sestaveny tak, aby vyhovovaly co nejširšímu spektru lidí, proto člověk extra hubený/silný, vysoký/malý či jinak „nestandardní“ má problém si vozík vyzkoušet. Další možností je kontaktování přímo obchodního zástupce dané firmy, domluvit si termín setkání a vyzkoušet si zvolené vozíky „privátně“. V obou případech je dobré seznámit se předem s nabídkou firmy na internetu. Důležité faktory, které si musí každý vozíčkář před výběrem vozíku ujasnit:
jsem chodící a vozík používám jen jako pomůcku v případě, kdy už je tělo unavené nebo jsem trvale odkázán jen na pohyb na vozíku
34
mám dostatek financí a pořídím si moderní, lehký vozík nebo zvolím vozík, který je plně hrazen pojišťovnou
chci vozík se skládacím nebo pevným rámem
Ostatní parametry jako váha uživatele či jednotlivé příslušenství vozíku už je vhodné prodiskutovat se zástupcem dodavatelské firmy, který by měl mít o produktech přehled a zároveň praktické zkušenosti
Obrázek 7: Příklady mechanických vozíků, zdroj: www.medicco.cz
I kdyby se člověk snažil sebevíce, po určité době strávené na vybraném vozíku určitě každý přijde na věc, kterou by zvolil jinak. Je to podobné jako se stavbou domu – když se každý snaží co nejvíce ho přizpůsobit svým potřebám a pečlivě vybrat, stejně na spoustu věcí přijde až užíváním. Pokud si vybírá člověk vozík poprvé, a i když si spoustu věcí nastuduje a na další spoustu se zeptá, teprve až druhý či třetí vozík bude naprosto ideální. Proto je dobré poradit se s „kolegy“ na vozíku při výběru, protože ti už praktické zkušenosti mají. I když je nabídka vozíků poměrně široká, když si stanovíte, co přesně od vozíku očekáváte, zjistíte, že se stejně rozhodujete maximálně ze tří modelů. V této fázi už je dobré kontaktovat obchodního zástupce dodavatelské firmy a domluvit se na zaměření. Každý vozík je totiž originál, dělaný na míru, od rozměrů až po barvu. Obchodní zástupce vás posadí na zvolený typ vozíku a provede zaměření vozíku (šířku a hloubku sedu, výšku zad) a pomůže vybrat vhodné příslušenství (antidekubitní sedák, zádovou opěrku, typ brzd a stupačky) a v neposlední barvě i typ
35
plášťů a barvu. Jen pro informaci, pláště aktivních vozíků se foukají na 8 - 10 atmosfér, pro srovnání, osobní automobil se fouká na 2,4. Proč je výběr vozíku tak důležitý? Zdravotní pojišťovny hradí MIV maximálně jednou za pět let. Po pěti letech nevzniká automaticky nárok na vozík nový, nýbrž je možnost nechat si předepsat vozík nový, pokud ten stávající je v již nevyhovujícím stavu, což posoudí technik dané firmy a schválí revizní technik pojišťovny. A teď si představte, že pět let jste odkázáni na vozík, který vám nevyhovuje. Pouze v závažných případech, kdy lékař potvrdí, že došlo ke změně zdravotního stavu a současná pomůcka poškozuje vaše zdraví, může pojišťovna přistoupit na výměnu pomůcky.
1.2 Předepsání a schválení pomůcky Výsledkem zaměření je vyplněný zaměřovací list, který předává obchodník svému asistentovi. Ten pomocí programu toto zaměření zpracuje tak, aby sloužilo jako podklad pro vozíčkáře, potažmo předepisujícího doktora. Vozíčkáři už se do rukou dostane tzv. rozpis ceny (viz příloha 1). Rozpis ceny obsahuje kódy, kterými zdravotní pojišťovny určují typ vozíku a dalšího příslušenství. Dále z něj vyplývá celková cena vozíku rozdělená na úhradu zdravotní pojišťovny a úhradu klienta. S rozpisem ceny jde klient za odborným lékařem (neurolog, ortoped nebo rehabilitační) a nechá si vystavit poukazy. K jednomu kódu zdravotní pojišťovny náleží jeden poukaz (viz příloha 2). Poukazy musí být schváleny revizním lékařem. Stává se, že některé příslušenství nebo i některé vozíky revizní lékař klientovi neschválí. V tomto případě má vozíčkář tři možnosti. Proti rozhodnutí se odvolá, neschválené příslušenství si uhradí sám nebo neschválené části vymění za standardní provedení bez doplatku. Schválené poukazy je potřeba předat dodavatelské firmě, která vozík na jejich základě objedná. Pokud je hrazena jen část vozíku od ZP a doplatek klienta činí více než 10 000 Kč, bude vozík objednán až poté, co klient uhradí zálohu ve výši alespoň 50% z doplatku. Od vlastního objednání je nutno počítat minimálně 6 - 8 týdnů na výrobu vozíku a dále alespoň týden, než vozík v dodavatelské firmě složí a nastaví klientovi dle zaměření.
36
1.3 Financování pomůcky – nadace, sponzoři, zdravotní pojišťovny Mechanické invalidní vozíky se dělí do čtyř základních kategorií:
plně hrazené pojišťovnou (vozíky pro seniory)
částečně hrazené pojišťovnou (vozíky aktivní)
speciální vozíky (např. vozíky pro bariatrické uživatele)
sportovní vozíky (např. na basketbal, nehrazené zdravotní pojišťovnou)
Každá pojišťovna má svůj číselník, ve kterém jsou vyjmenovány pod jednotlivými kódy pomůcky, které pojišťovna hradí plně nebo částečně. Pokud je vozík plně hrazen zdravotní pojišťovnou, musí si klient jen vyřídit poukaz a vozík mu bude bez doplatku dodán. Pro mladé aktivní lidi, kteří hodlají být soběstační, cestovat autem a pohybovat se na vozíku sami, jsou jasnou volbou tzv. aktivní vozíky. Jedná se o vozíky, které jsou lehké, snadno ovladatelné a konstruovány tak, že uživatel na nich bude jezdit, nikoliv bude tlačen. Bohužel pojišťovna hradí jen pomůcky v základním provedení, tzn., že na vozík, který stojí v základu například 58 000 Kč, pojišťovna přispívá pouze 21 000 Kč. S cenou vozíku je to podobné jako s cenou auta. Prodejci hlásají ceny od 140 000 Kč. Pokud ale chcete autem odjet, je pomalu nutné si ještě přikoupit i volant a cena se navyšuje. Obdobné je to s vozíkem. K základní ceně je nutno připočíst cenu vybavení, jako jsou blatníky, stupačky, brzdy a cena se okamžitě násobí. Průměrná cena aktivního vozíku se pohybuje kolem 90 000 Kč, úhrada pojišťovny bývá kolem 40 000 Kč. Zbývá tedy, aby vozíčkář zaplatil dalších 50 000 Kč a získal pomůcku, která mu plně vyhovuje. Možnosti financování jsou:
nadace
sponzorský dar
V případě, že i po vyčerpání možností příspěvku od státu a zdravotní pojišťovny stále chybí peníze na pomůcku, je možnost obrátit se na některou z nadací. Žádost na nadace by měla obsahovat průvodní dopis, rozpis ceny pomůcky a kopii průkazu osoby se zdravotním postižením. Průvodní dopis zahrnuje základní údaje, stručný životní příběh, zdravotní stav, na co žádám příspěvek a co mi daná pomůcka v mém životě pomůže vylepšit.
37
Seznam nejčastěji přispívajících nadací:
Nadace Charty 77, Konto bariéry: přispívá ve výši 17 000 Kč
Nadace J&T, přispívá ve výši 21 000 Kč
Výbor dobré vůle, Nadace Olgy Havlové, přispívá ve výši 5 000 Kč
Pakliže vozíčkář neuspěje u nadací ani zdravotní pojišťovny, zbývá poslední možnost najít si sponzora mezi podnikateli nebo firmami. Pokud firma poskytne finanční dar fyzické osobě zdravotně postižené s trvalým bydlištěm v České republice, může si odečíst dar z daní. Dar může být poskytnut na zdravotnické prostředky nejvýše do částky nehrazené zdravotními pojišťovnami. Postupuje se dle zákona číslo 586/1992Sb., o dani z příjmu, §20, odst. 8. I v tomto případě je možno se obrátit na nadace. Například Nadace Charty 77 má na převádění darů vypracovaný systém. Obdarovaný napíše žádost o převedení daru (je nutno uvést dárce, identifikační údaje dárce, darovanou částku a účel daru), nadace zřídí obdarovanému účet a na ten jsou převedeny peníze dárce. Z peněz je pak proplacena faktura za pomůcku, např. MIV. Nadace následně vystaví dárci potvrzení pro daňové účely.
1.4 Repasované zdravotní pomůcky Prostředky zdravotnické techniky vydávané pojišťovnou mohou být buď nové, nebo repasované. Repasované neboli cirkulované prostředky mají kód zdravotní pojišťovny začínající číslem 07 (invalidní vozíky, např. 07/0022219) nebo taky 12 (elektricky polohovatelné postele, např. 12/0093482). Znamená to, že se jedná o pomůcky, které mohou být znovu vydány pojišťovnou dalšímu klientovi. Uvedu na případu mechanického invalidního vozíku. Klient si vyřídí poukaz a bude mu vydán MIV. Po uplynutí 2 let se výrazně změní zdravotní stav klienta a pomůcky mu již nevyhovuje nebo klient zemře. Povinností dodavatelské firmy je vozík od klienta stáhnout. MIV mají preskripci na období 5let a pojišťovna bude chtít vrátit vozík zpět do oběhu. Technik dodavatelské firmy zhodnotí aktuální stav vozíku a vytvoří „protokol o opětovném vydání pomůcky“, kde ocení náhradní díly i práci, která je potřeba, aby byl vozík znovu uveden do vyhovujícího stavu. Kalkulaci schvaluje krajský revizní technik pojišťovny. Vozík bude na základě poukazu vydán klientovi, kterému bude vyhovovat jak rozměrově, tak i vybavením.
38
Ceny repasovaných vozíků:
všeobecná zdravotní pojišťovna má ceny vozíků stanoveny paušálně. Mechanický invalidní vozík stojí 1 600 Kč, elektrický vozík 3 500 Kč
ostatní pojišťovny stanovují cenu repasovaných vozíků procentuálně, vždy 20% z původní ceny vozíku
Repasované MIV bývají často pojišťovnou vydávány dětem (rychle rostou a je předpoklad, že pomůcku budou užívat jen krátce), starším osobám (pojišťovny nechtějí hradit drahé pomůcky pro osoby vyššího věku), popřípadě osobám, které využívají vozík pouze dočasně či omezeně. Repasované pomůcky jsou majetkem pojišťovny a mohou být vydány jen na poukaz. Není možné je zakoupit. Některé pomůcky z hygienických důvodů repasovat nelze. Jedná se především o zádové opěrky, antidekubitní sedáky a matrace.
1.5 Rozhovor se zástupcem dodavatelské firmy K rozhovoru jsem si vybrala produktového specialistu firmy Medicco, Ing. Michala Vašíčka. Firma Medicco působí na trhu celkem 12 let. Za tu dobu se museli změnit i vozíky. Podléhají tyto pomůcky také módě? Samozřejmě nejen oblečení, ale i vozíky podléhají módě. Po oblíbené černé barvě rámu v současné době vede signální bílá. Co se týká designu vozíků, měli byste vidět první vozíky, připomínali spíše křesla. V současné době je snaha minimalizovat váhu vozíku, některé modely tak svými futuristickými tvary připomínají spíše vesmírná vozítka. Sám jsem zvědavý, kam až vývoj v této oblasti dospěje. Zdravotní pojišťovny neustále snižují úhrady kompenzačních pomůcek, odrazila se tato skutečnost negativně i na prodeji vozíků? Neprojevilo se to ani tak v počtu, jako spíše v poměru vozíků tzv.“ na pojišťovnu a za hotové“. V začátcích firmy poměr mezi vozíky předepsaných pojišťovnou a hrazených klienty byl 70 : 30, v současné době je to 50 : 50.
39
Ten poměr je ovlivněn snížením úhrad zdravotní pojišťovny nebo naopak větší koupěschopností vozíčkářů? Jednoznačně snížením úhrad zdravotní pojišťovny. Vozík bohužel není moderní doplněk, který když si nekoupím, tak maximálně hrozí, že budu trochu „out“. Bez vozíku se vozíčkář prostě neobejde, pořídit si ho musí. Je jen otázka, kdo to zaplatí. Uvedu vám konkrétní případ, který jsme před nedávnem řešili. Kluk, kvadruplegik, žádal pojišťovnu o vozík. Byl mu až na pogumované obruče schválen. Potíž je, že takto postižený člověk bez tohoto typu obručí neujede ani metr. A výsledek? Samozřejmě si je musel koupit, protože bez nich je mu celý vozík k ničemu. Pohybujete se v prostředí vozíčkářů, vyzkoušel jste si také jízdu na vozíku? Rozhodně, jako produktový specialista bych měl znát veškeré vozíčky či předměty, které nabízíme. Navíc za dobu působení ve firmě se někteří z klientů stali mými přáteli. Občas pak pořádáme „soutěž v dovednostech na vozíku“. Zvládám jízdu na zadních kolech, zvládnu vyjet/sjet schod a občas i jízdu po předních kolech. Na nejlepší umístění to nestačí, vždy mě nějaký vozíčkář překvapí, nestačím se divit, jaké akrobatické kousky jsou na vozíku možné. Není příliš depresivní, vídat a jednat denně s handicapovanými lidmi? Za handicap považuji spíše problém psychiky a stav mysli každého z nás. Když se podíváme kolem sebe, spousta lidí má brýle, trpí depresemi. Každý z nás má nějaký handicap. Jen je otázka, jak se s tím ten či onen vyrovná a do jaké míry připustí, aby mu handicap ovlivňoval život. Znám spoustu zdravých, chodících“ lidí, kteří by si mohli brát z vozíčkářů příklad, co se týká optimismu, životního nadhledu a postoje. Dovedete si představit, že byste sám skončil na vozíku? Ne, toto si nedovede představit nikdo. Ale kdyby se to už mělo stát, jsem rád, že žiju dnes, v 21. století, kdy bezbariérovost není neznámý pojem. Kdy mám možnost, sice s malými, nikoliv však nepřekonatelnými obtížemi cestovat, sportovat, bavit se a jednoduše žít.
40
2 Sociální podpora cestování pro handicapované Důležitým prvkem samostatnosti představuje pro osoby na vozíku možnost samostatně používat hromadnou dopravu nebo řídit vlastní auto. I osoba těžce pohybově postižená má šanci získat řidičský průkaz a díky tomu zásadně zvýšit svou mobilitu. Stát výrazně napomáhá k samostatnosti handicapovaných osob, co se mobility týká. Ať už systémem různých příspěvků (na mobilitu, na pořízení automobilu), nebo systémem slev poskytovaných jednotlivými dopravci osobám na vozíku.
2.1 Cestování MHD Aby vozíčkář mohl sám bez pomoci cestovat MHD, je zapotřebí:
bezbariérové úpravy zastávek a nástupišť MHD
bezbariérové soupravy/vozy MHD
uvědomělý řidič MHD, který najede tak, aby vozíčkář opravdu mohl do prostředku MHD sám najet
Zde je nutno si uvědomit, že bezbariérové cestování pro vozíčkáře nespočívá jen v nákupu bezbariérových vozů, ale začíná právě na zastávce autobusu či tramvaje. Správné bezbariérové úpravy zastávek MHD popisuje vyhláška 398/2009Sb. V mnoha městech už přistoupili na úpravu nástupních ostrůvků, aby byli použitelné i pro vozíčkáře či jinak handicapované osoby. Ale ne vždy je situace vyřešena tak, aby v praxi vozíčkář přijel a sám bez pomoci nastoupil do prostředku MHD. Zastávky by měly být koncipovány tak, aby výšková úroveň vagónu a nástupní plochy byla pokud možno v jedné úrovni, z čehož jednoznačně vyplývá požadavek na zvýšenou nástupní plochu. Potíž je, že spousta projektantů či stavebních firem zapomene, že vozíčkář se taky nějak potřebuje na zastávku dostat a neudělá nájezd. Zkuste si v praxi na vozíku vyskočit na schod 30 cm vysoký. Bezbariérové spoje jsou označeny jak v jízdním řádu, tak i na jednotlivých autobusech, tramvajích, metru mezinárodním symbolem přístupnosti. Znamená to, že dopravní prostředek má integrovanou výsuvnou plošinu, kterou řidič sklopí a vozíčkář bez problému najede/vyjede. Občas se stane, že vozíčkář narazí na neochotného řidiče, který nechce manipulovat s plošinou, i když je to jeho povinnost. Pakliže cestující na konkrétního řidiče upozorní, má za to řidič finanční postih. Počet nízkopodlažních tramvají a autobusů neustále vzrůstá, nejlépe je na tom 41
asi hlavní město Praha. Z celkového počtu tramvají je cca 20% nízkopodlažních a bezbariérově upravených zastávek 45%. U autobusů je situace ještě lepší, bezbariérových je téměř 50%. Výhody
Nevýhody ▪ Ne všechny zastávky jsou bezbariérové, je
▪ Cestování MHD je zdarma pro držitele nutno předem naplánovat trasu, popřípadě se karty ZTP/P na jednotlivé zastávky informovat předem ▪ Bezbariérové spoje jezdí jen v určitých intervalech, pokud se spoj zpozdí a přípoj ujede, máte před sebou často i hodinové ▪
Cestování
je
zdarma
doprovázející vozíčkáře
pro
osobu čekání na další bezbariérový spoj ▪ Do autobusu se vejdou max. 2 lidi na vozíku, což je ve špičce málo (vyhrazený prostor je i pro maminky s kočárky).
Tabulka 3: Výhody a nevýhody cestování MHD, zdroj: vlastní
2.2 Cestování vlakem Přeprava vozíčkářů sice není bezproblémová, ale je nutno podotknout, že situace se neustále zlepšuje. O tom, že běžný vlak asi mezi bezbariérové dopravní prostředky patřit nebude, nikoho nemusím přesvědčovat. Na první pohled je vidět 5 úzkých schodů, které dělají problémy i zdravým lidem, úzkými uličkami aby se trošičku silnější člověk jen taktak prodral a o maličké toaletě ani nemluvě. Přesto není přeprava pro vozíčkáře vlakem nemožná a v některých případech může být i příjemná. V jízdním řádu i na webových portálech (například idos.cz) jsou označeny spoje, které mají vozy přizpůsobené pro přepravu osob na vozíku. Cestující na vozíku musí přepravu nahlásit 48 hodin před plánovanou cestou. ČD zajistí k požadovanému spoji zvedací plošinu (pokud ji vlaková souprava nemá integrovanou), která vozíčkáře zvedne do úrovně podlahy vlaku. V současné době ČD vlastní přibližně 80 plošin. Jejich problémem je, že jsou poruchové a ve večerních hodinách bývá často nadlidský úkol sehnat obsluhu plošiny.
42
Osoba na vozíku cestuje:
ve vyhrazeném bezbariérovém kupé, určeném přímo pro osoby na vozíku. V těsném sousedství se nachází i bezbariérové WC. Toto kupé obsahuje např. EC Vindobona a cestování je zde naprosto pohodlné.
na sedadle vyhrazeném pro osoby se zdravotním postižením. Před sedadly (zpravidla hned první řada sedadel při vstupu do vagonu) je vyhrazen dostatečný prostor pro odložení vozíku.
ve služebním vagónu. Tuto variantu bych nedoporučila ani svému úhlavnímu nepříteli, strávit například 2 hodiny v tomto vagónu, mezi balíky a jízdními koly nejlépe v zimním období, kdy se netopí, rozhodně nepatří mezi důstojné způsoby cestování v roce 2012.
Pokud je osoba na mechanickém invalidním vozíku dostatečně útlá a šikovná, nemusí čekat, až pojede bezbariérový vlak, ale může jet kterýmkoliv spojem. Je potřeba počítat s šířkou chodby vlaku 600 mm, dveře do jednotlivých kupé jsou šířky 550 mm a ulička mezi sedadly běžného vlaku 530 mm. I v tomto případě je nutno si předem objednat plošinu. Sice pomalu, ale přece jen se blýská na lepší časy. České dráhy dnes nakupují pro
regionální
dopravu
pouze
bezbariérové
soupravy.
Jsou
nízkopodlažní
s integrovanou plošinou a mají bezbariérově řešená i WC. Osoby na vozíku mají 75% slevu z ceny jízdného ve II. třídě a osoba doprovázející vozíčkáře má jízdné zdarma. Personál ČD je většinou velmi ochotný, nápomocný a vozíčkáři plně k dispozici. Žluté vlaky RegioJet jsou schopny zajistit dopravu pro vozíčkáře na všech svých trasách. Cestu musí osoba na vozíku nahlásit 2 dny předem. Pro objednání lze použít číslo 739 341 645, které je přímo určeno pro pomoc handicapovaným občanům. RegioJet si půjčuje plošiny od Českých drah. Pro držitele průkazu ZTP je sleva 75% z ceny jízdného. Většina souprav není bezbariérově upravena, společnost se omlouvá za snížený komfort pro vozíčkáře. V případě cestování vlakem odpadá problém s dostupností jednotlivých nádraží. České dráhy jsou po nedávných rozsáhlých rekonstrukcích bezbariérově vybaveny výtahy
43
nebo šikmými/svislými schodišťovými plošinami. Samozřejmostí je bezbariérové parkování před každým nádražím. Výhody
Nevýhody ▪ Vozíčkář musí cestu vlakem nahlásit 48
▪ Rychlý a levný (75% sleva) způsob hodin předem cestování ▪ Často se stane, že i když je přeprava objednána, chybí zvedací plošina nebo obsluha plošiny ▪
Při
vhodně
zvoleném
komfortní způsob cestování
druhu
vlaku
▪ Nutno zajistit si dopravu z nádraží do centra
Tabulka 4: Výhody a nevýhody cestování vlakem, zdroj: vlastní
Obrázek 8: Toaleta ve vlaku pro rok 2014, zdroj: www.vozickar.com
44
2.3 Cestování letadlem V rámci Evropské unie jsou dopravci provozující leteckou dopravu povinni se řídit nařízením Evropského parlamentu a rady č. 1107/2006 o právech osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě, platným od 26. 7. 2008. Ministerstvo dopravy ČR zformulovalo přehledný manuál pro bezproblémový průběh cesty. Pravidla pro cestování vozíčkářů letadlem:
vozíčkář i asistent musí mít svoji samostatnou letenku, pouze asistenční pes má přepravu zdarma
letenky je nutno si zařídit předem, ideálně 7 dnů, maximálně však 48 hodin před plánovaným odletem
z důvodů letové bezpečnosti může být omezen počet osob se zdravotním postižením na palubě (maximálně 10 osob na vozíku)
po odbavení se vozíčkáře ujme letištní asistent, který ho přesadí na transportní vozík a odveze do letadla
osoba na vozíku nastupuje jako první a vystupuje jako poslední
vozíčkář sedí vždy na sedadle u okna = nejkrajnější sedadlo
pokud je dostatek místa, je MIV složen v prostoru pro cestující (standardně bývá ukládán do zavazadlového prostoru)
Důležitá informace pro vozíčkáře je, že náhrada za ztracené nebo poškozené zavazadlo (mezi něž patří i pomocná mobilní zařízení, tedy i mechanický vozík) je omezena. Jen někteří letečtí dopravci poskytují v rámci své vnitřní politiky plnou náhradu v případě poškození nebo ztráty mobilního zařízení.
2.4 Cestování autem Pro vozíčkáře je automobil hned po vozíku druhou nejdůležitější věcí, která mu výrazně zvýší samostatnost. Ideálem je, když je člověk schopen sám přesednout do automobilu, naložit si vozík a řídit. Většina vozíčkářů upřednostňuje právě cestování automobilem, je nejpohodlnější a časově nezávislé. V dnešní době se již dají ve městech najít i
45
parkovací místa pro handicapované (šířka stání je 3 500 mm). Menším problémem zůstává tankování. I čerpací stanice by měli být bezbariérové. Na stojanech bývá sice znak vozíčkáře s upozorněním, že pokud přijede osoba na vozíku, má 3x zatroubit, ale dle zkušeností vozíčkářů se stává, že obsluha často „neslyší“. Při tankování je dobré mít u sebe požadovanou hotovost, přenosné platební zařízení není časté.
2.4.1 Autoškola pro handicapované V současné době je na trhu pár autoškol, které disponují autem upraveným na ruční řízení. Mezi nejznámější autoškoly pro vozíčkáře patří Autoškola Peml Pavel v Přelouči. Vozíčkář může autoškolu absolvovat i ve svém upraveném vozidle, pokud si podá žádost na odboru dopravy v místě bydliště. 2.4.1.1 Řidičský průkaz pro vozíčkáře Řidič nesmí řídit vozidlo, pokud je jeho schopnost řídit automobil v důsledku jeho zdravotního stavu snížena. Pokud existují pochybnosti o zdravotním stavu a návazné způsobilosti vozíčkáře k řízení vozidla, pak by měl ošetřující lékař informovat odbor dopravy. Ten pak zahájí řízení o odebrání či pozastavení řidičského oprávnění. V ostatních případech je vozíčkář běžnou součástí silničního provozu. Vozíčkář mladší 18 let absolvuje autoškolu a při jejím úspěšném zvládnutí je mu vydán řidičský průkaz. Pokud se zdravotní stav změní osobě starší 18 let (která je již držitelem řidičského průkazu), je potřeba na odbor dopravy dodat potvrzení praktického lékaře o způsobilosti k řízení vozidla a požádat o nový řidičský průkaz, ve kterém již bude obsažen kód 15. 02 – úprava na ruční řízení. Záznam o úpravě automobilu je ve velkém i malém technickém osvědčení o vozidle. V tomto případě je vhodné zaplatit si cvičné hodiny v automobilu s upraveným řízením a prakticky si vyzkoušet řízení „bez nohou“. V Brně tuto službu nabízí například CanoCar s.r.o.
2.4.2 Úpravy řízeni automobilů Lidé s postižením dolních a částečně i horních končetin řeší při používání automobilu dva základní problémy: jak nejlépe zajistit nastupování do vozidla a naložení vozíku. Pokud se obojí podaří, zůstává ještě zajistit, jak bezpečně řídit a ovládat auto. Už při koupi vozidla je nutno myslet na svůj handicap a zvolit si auto, které bude vyhovovat pro dané postižení.
46
Důležitými parametry při výběru jsou:
možnost dostatečného otevření předních dveří automobilu, aby osoba na vozíku mohla pohodlně přesednout z vozíku do auta
dostatečný prostor na zadním sedadle a v kufru pro uložení MIV
elektricky polohovací sedadlo řidiče
vyhřívání sedadel (vhodné ze zdravotního hlediska)
posuvné zadní dveře pro snazší nakládání vozíku
automatická převodovka (málokdo zvládne řídit rukama a ještě řadit)
Protože drtivá většina vozíčkářů nepohne dolními končetinami, je nutné automobil ještě dále přizpůsobit. Jedná se většinou o individuální úpravy automobilu dle potřeb a postižení člověka. Úpravy by se daly rozdělit do tří kategorií. Úpravy usnadňující nastupování či nakládání vozíku, úpravy řízení a ostatní úpravy zajišťující bezpečné ovládání vozidla. 2.4.1.2 Úpravy usnadňující nastupování a nakládání vozíku Do této kategorie spadá otočné sedadlo řidiče (sedadlo se natočí o 90°a částečně vysune z vozu) a integrovaná přesunovací otočná deska (překlenuje prostor mezi vozíkem a sedadlem automobilu). Větší vozy umožňují přepravu osoby rovnou na vozíku. Zadní dveře jsou vybaveny elektrickou zvedací plošinou, která zvedne osobu na vozíku do prostoru auta. Alternativou jsou i nájezdové ližiny (nájezd vozíčkáře do auta) a upevňovací pásy (osobu na vozíku je nutno připevnit, aby si nezpůsobila během cesty zranění). K naložení vozíku se používá mechanické zvedací zařízení (jeřábek) či střešní box pro vozík. Pokud si vozíčkář rovnou nekoupí auto s posuvnými zadními dveřmi, nabízí se varianta dodatečně montovaných posuvných dveří. 2.4.1.3 Úpravy řízení Nejdůležitější zásadou bezpečného ovládání auta je zvolit si vhodné ovládání brzdy a plynu v závislosti na míře postižení jednotlivé osoby. Brzdových a plynových pák je více druhů, některé typy jsou vhodné pro automatickou, jiné pro manuální převodovku. Úpravy řeší i uchycení rukou na volantu pro kvadruplegiky (jedná se o fixaci ruky na volantu, např. pomocí vidlice) či různé nástavce pro snazší manipulaci s volantem. Varianty úprav (viz příloha číslo 5). Mezi nejvíce používané patří typ Mero2a, nabízené firmou Josef Hurt. Používá se především u vozidel s automatickou převodovkou. Je to
47
mechanický systém pro ovládání brzdy a plynu. Z pravé či levé strany volantu je namontována páčka, z níž vedou mechanická kovová táhla na pedály brzdy a plynu. Ovládání je naprosto jednoduché (závada vzhledem k systému je málo pravděpodobná), pohybem páčky dolů se přidává plyn, tlakem páky od sebe se ovládá brzda. Součástí páčky je i aretace brzdy. Úpravu automobilu je nutno si předem ve zvolené firmě domluvit, objednat si termín a auto přivézt. Délka trvání úprav je v závislosti na zvolené variantě ovládání, ty nejjednodušší (Mero2a) jsou hotové během 4 hodin. Upravený automobil je vhodný nejen pro osobu na vozíku, ale úpravy také nijak neomezují řízení automobilu pomocí nohou (pedály jsou plně funkční). Ostatní úpravy zajišťující bezpečné ovládání vozidla:
fixační 4bodový pás (pro větší stabilitu trupu vozíčkáře, usnadňuje ovládání automobilu zejména v zatáčkách) kryty pedálů (uživatelé, kteří trpí spasmy a mohli by omylem během jízdy zmáčknout některý z pedálů, si nechávají namontovat jednoduše demontovatelné, sklopné kryty) nástavce na tlačítka (určeno především pro kvadrupeligy, snazší ovládání tlačítek např. sloužících pro otevírání oken)
Obrázek 9: Ruční ovládání Mero2a, zdroj: vlastní
48
3 Na vozíku na úřad aneb sociální zákon v praxi V teoretické části jsem popisovala postup, jak získat jednotlivé příspěvky. Nyní, s pomocí figurantky na mechanickém invalidním vozíku, se jako její asistent společně vypravíme na Úřad práce v Břeclavi, kde budeme žádat o příspěvek na mobilitu.
3.1 Bezbariérové parkování u úřadu Na úřad jsme se vypravili osobním automobilem Škoda s automatickou převodovkou upraveným na ruční ovládání mechanickou páčkou brzda/plyn typu Mero2a. Parkování u úřadu je zajištěno buď před Úřadem práce a Městským úřadem Břeclav nebo v zadním, dvorním traktu úřadu. Parkujeme před hlavním vstupem do úřadu na jednom ze dvou vyhrazených stání pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Parkovací stání je správně široké (3,5 m) i označeno, jak svislým, tak i vodorovným dopravním značením. Od stání je bezbariérový přístup (snížený obrubník, max. výškový rozdíl mezi stáním a chodníkem je 20 mm) k hlavnímu vstupu do úřadu.
Obrázek 10: Bezbariérové parkování u Městského úřadu Břeclav, zdroj: vlastní
49
3.2 Vstup na úřad, značení bezbariérového přístupu Hlavní vstup do budovy je pomocí dvakrát pěti schodků. Na fasádě úřadu je umístěn mezinárodní symbol přístupnosti s informací a směrovkou na bezbariérový vstup z dvorní části úřadu. Vzhledem k tomu, že úřad byl postaven někdy v letech 1950, je toto řešení dle vyhlášky 398/2009Sb. přípustné. Vstupní dveře jsou dvoukřídlové, posuvné, minimální světlá šířka křídla je 900 mm, takže jsou vhodné nejen pro osobu na mechanickém, ale i elektrickém vozíku či maminku s kočárkem. Prostory úřadu jsou horizontálně propojeny výtahem, který je hned v předsíni. Výtah je sice menších rozměrů (proto není ani vybaven jednotlivými zařizovacími předměty, např. sklopné sedátko), nicméně pro osobu na vozíku je stále použitelný. Dostáváme se do 2. patra, kde se nachází kanceláře. Až do této doby má asistence nebyla potřeba, osoba na vozíků vše zvládá sama a mně nezbývá než konstatovat, že prostory úřadu jsou z pohledu osoby na mechanickém invalidním vozíku bezbariérové. Na patře je umístěno i společné bezbariérové WC přístupné z chodby.
Obrázek 11,12: Značení bezbariérového vstupu na Městský úřad Břeclav, zdroj: vlastní
50
Obrázek 13: Bezbariérový vstup Městského úřadu Břeclav, zdroj: vlastní
3.3 Chování lidí a reakce vozíčkáře V současné době již osoba na vozíku v ulicích není zase tak ojedinělý úkaz, čemuž odpovídalo i chování lidí. Při vystupování z auta kolemjdoucí člověk automaticky nabídl pomoc s vyděláním vozíku. Ačkoliv figurantka úkon sama zvládá, nabídku přijímá. Vysvětlení přichází záhy: „ačkoliv já pomoc nepotřebuji, pokud bych člověka odmítla, v budoucnu by již třeba pomoc osobě, která to potřebovat bude, nenabídne“. Situace pro vozíčkáře (co se reakce okolí a pomoci týká) je ještě lepší ve velkých městech (Praha) či městech s rehabilitačním zařízením (Kladruby, Hrabyně, Luže), kde lidé vozíčkáře vídají denně a ve většině případů i ví, jak pomoci. Úřednice vyřizující žádost o příspěvek je milá, pult je nízko, takže není problém žádost vyplnit. Na závěr úřednice otevře dveře, aby vozíčkář mohl v pořádku odejít. Sečteno podtrženo, hodnotí figurantka výlet jako úspěšný. Žádost vyřízena, asistence není potřeba, prostředí je bezbariérové a nápomocné. Kradmým pohledům okolí se ale vozíčkář nevyhne. Osoba na vozíku je nápadná, na což si ovšem vozíčkář po čase zvykne a nevnímá.
4 Sociální podpora kulturního vyžití vozíčkářů Na většinu kulturních akcí má doprovod osoby na vozíku vstup zdarma. Není to povinnost, záleží hlavně na pořadateli. Stává se, že ač na stejnou akci, tak vstupné je různé dle města. Některé akce jsou mezi vozíčkáři obzvláště oblíbené. Jedná se především o sportovní fotbalové utkání reprezentace, na které mají vozíčkáři vstup za 51
symbolickou 1 Kč. Většina internetových portálů nabízející kulturní akce má už automaticky na svých stránkách i informace pro vozíčkáře (ceny vstupenek, umístění vyhrazených míst a často i telefonní číslo, na kterém lze zjistit podrobnosti ohledně bezbariérovosti). Jako laika každého překvapí, že platí vozíčkář a doprovod to má zdarma, nikoliv obráceně. I když to zprvu zní divně, vysvětlení je vcelku logické. Vozíčkář je ten, který na akci chce jít. Bez asistenta by to pro něj nebylo možné. Proto to má asistent (pro kterého je to vlastně práce) zdarma. Vozíčkář nemusí platit osobu navíc a jistě sežene asistenta snadněji, pokud mu nabídne vstup například na koncert U2 zdarma. A jak to vypadá konkrétně u nás s návštěvou kulturní a přírodní památky? Spolu s figurantkou na mechanickém invalidním vozíku jsme se vypravili na níže uvedené akce.
4.1 Návštěva přírodních památek – propast Macocha a Punkevní jeskyně Největší propast České republiky (138 metrů hluboká) je pro vozíčkáře dobře přístupná. Na nedalekém parkovišti je vyhrazeno několik stání pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace a parkovné je zdarma. Od vyhrazeného místa vede asfaltová komunikace až nahoru k hornímu můstku, kde se pomalu mění na hlinitopísčitý povrch, který je ale i pro mechanický vozík dobře sjízdný. U přírodní památky snad ani nelze očekávat betonový povrch. Na okraji propasti jsou dva vyhlídkové můstky. Horní můstek (vybudován v roce 1882) je bez problémů bezbariérově přístupný. K dolnímu můstku (92 m nad spodní částí propasti, vybudován v roce 1899) vede pouze nezpevněná svažitá cesta se spoustou schodů. Vozíčkář se tam nedostane. Od propasti k Punkevním jeskyním vede kabinková lanovka, která by byla bezbariérová, nebýt cca 10 schodů vedoucích k nástupišti. Personál je evidentně na vozíčkáře zvyklý a automaticky nabízí pomoc, že osobu i s vozíkem do lanovky vynese. Alternativně lze lanovku obejít a dopravit se automobilem či pěšky po asfaltové komunikaci k dolnímu stanovišti lanovky, které je kousek od vstupu do Punkevních jeskyní. Ačkoliv normální návštěvník si musí vstupenku do jeskyně rezervovat nejlépe týden předem (vzhledem k prohlídkové části na lodičce je počet návštěvníků omezen), pro vozíčkáře nebyl problém vstupenku získat i bez rezervace včetně slevy i pro doprovod. Na informačním centru (prodej vstupenek) jsme získali i plánky jeskyní Moravského krasu včetně označení, která z jeskyní je bezbariérová. Punkevní jeskyně má bezbariérově
52
zpřístupněnou pouze část prohlídky, po Zrcadlové jezírko. Tam je vozíčkář vyzvednut zaměstnancem, který ho doprovodí zpět ke vstupu. Druhá část prohlídky je lodičkou po řece Punkvě. Pokud je vozíčkář schopný či má vhodný doprovod, je možno absolvovat i tuto část prohlídky. Je nutno překonat cca 2 x 5 schodů ke kotvišti lodiček a samotný nástup do lodi. Vozík zůstane odložen a my vyrážíme vyzvednout spolu s průvodcem „normální“ návštěvníky. Další část prohlídky (na lodičce) je pak standardní a končí opět na kotvišti lodiček, kde nás čeká odložený vozíček. Až na malé nedostatky můžu výlet na Macochu doporučit všem aktivním vozíčkářům.
Obrázek 14,15: Parkoviště a informační tabule u propasti Macocha a vstup do Punkevních jeskyní, zdroj: vlastní
53
Obrázek 16: Horní můstek propasti Macocha, zdroj: vlastní
Obrázek 17: Punkevní jeskyně, zdroj: vlastní
Obrázek 18: Punkevní jeskyně – část prohlídky na lodičce, zdroj: vlastní
54
4.2 Návštěva kulturní akce - Cirque de Soleil, O2 aréna Praha Šestipodlažní O2 aréna Praha, deklarovaná jako nejmodernější stánek pro kulturu, sport a zábavu v Evropě se rozkládá na 35 000 m2. Objekt byl dokončen v březnu 2004 a pojme přibližně 18 000 diváků. Která jiná budova by už měla splňovat přísná pravidla bezbariérovosti, když ne tato? Spolu se svou figurantkou jsem se vydala prověřit, jak funguje bezbariérovost v praxi. Zvolila jsem si k tomu návštěvu kanadské artistické skupiny Cirque du Soleil a její představení Alegría, konané v neděli 27. 5. 2012 v O2 aréně Praha. Lístky jsme měli rezervovány a zakoupeny předem. I tady platilo běžně zažité pravidlo, osoba na vozíku platí plné vstupné, doprovod má lístek zdarma. Do Prahy jsme cestovali vlakem, z vlakového nádraží pak metrem (informace o trase jsou přehledně podány na stránkách O2 arény). Pokud bychom zvolili cestování automobilem, nedaleko O2 arény je Parking aréna, kde je vyhrazeno několik míst pro handicapované a není problém i na vozíku překonat vzdálenost O2 aréna – Parking aréna. Menší problémy nastaly se vstupem do O2 arény, najít ten správný, bezbariérový nám vzhledem ke kruhovému půdorysu objektu a spoustě vstupů trvalo, ale ochotně nám poradila bezpečnostní služba. Do objektu je zakázáno vnášet jídlo, pití, ostré předměty. Kontrola u vstupu připomíná bezpečnostní prohlídku na letišti. Každý návštěvník musí projít bezpečnostním rámem a své zavazadlo také nechat zkontrolovat. Pro vozíčkáře je vyhrazen speciální vstup, kde kromě pracovníka ostrahy nebyl ani bezpečnostní rám a kde odpadla i kontrola zavazadla. Pro handicapované občany je vyhrazena platforma v 1. patře, kde jsou na podlaze po obvodu objektu vyčleněny jednotlivé „kóje“ či místa, odkud může z vozíku sledovat představení. Část prostoru je vybavena i sedadly pro doprovod či handicapované občany pohybující se o francouzských holích. Podlaha arény je protiskluzová a v místech určených pro přístup veřejnosti nenajdete výškové stupně. Bezbariérové vybavení je správně doplněno WC pro handicapované, rozdělené dle pohlaví, přístupné z chodby a rozměrově odpovídající použití osobou na vozíku s asistencí, tzn. velkoryse prostorově řešené. Nevím, zda se O2 aréna může honosit tituly nejmodernější či největší, ale zcela jistě je bezbariérově řešená dle platné vyhlášky 398/2009Sb. a pro vozíčkáře velice přátelská. Za celou dobu moje figurantka nepotřebovala žádnou asistenci a představení si užívala. Bylo vidět, že tady projektanti mysleli na bezbariérové úpravy již předem a vše bylo do nejmenšího detailu dořešeno. Výsledný dojem kazí pouze odstavec návštěvního řádu O2 arény, který není důstojný vzhledem k „mezinárodnímu standardu“ arény. Do O2 arény 55
bude povolen vstup imobilním osobám (vozíčkářům) pokud, druh a charakter akce nevyřadí z provozu 1. patro, tj. nebude možné využít platformy vyhrazené pro vozíčkáře nebo to pořadatel akce z určitých důvodů neumožní. [2]
5 Sociální podpora sportu handicapovaných Svět handicapovaných se usilovně snaží být plnohodnotnou součástí světa zdravých, „normálních“ lidí. Projevuje se to nejen snahou pracovat, cestovat, bavit se, ale i sportovat. V současné době jsou téměř všechny druhy sportů dostupné i pro osoby na vozíku. Každý aktivní vozíčkář si může vybrat z široké nabídky od plavání přes basketbal až po ragby. Zdravotně postižení sportovci, stejně jako i zdraví, se sdružují do svých klubů. Na většinu sportů ale handicapovaní sportovci potřebují pomůcky. Ať už speciální sportovní vozíky (basketball, florbal, ragby) nebo tzv. stoličku pro většinu atletických disciplín (vrh koulí, hod diskem či oštěpem). Sportovní výbava není hrazena zdravotními pojišťovnami ani úřady práce a je poměrně drahá. Začínající sportovci si výbavu půjčují v klubech, další variantou je zažádat nadace o příspěvek. Nejlepší zázemí (z finančního hlediska) má určitě atletika. Začínajícím nadějným sportovcům hradí týdenní soustředění v centru sportu Nymburku, kde má každý vozíčkář možnost vyzkoušet si jednotlivé odvětví atletiky a zároveň se seznámit s reprezentanty (většinou účastníky paralympiády). V rámci Českého poháru se pak konají atletické závody. Svaz hradí cestovné, startovné i jídlo. Atletika vozíčkářů by se dala přirovnat k hokeji či fotbalu zdravých lidí. Je nejlépe dotovaná, má nejlepší výsledky a proto i pozornost sponzorů. A jak si „čerstvý“ vozíčkář vybere sport, který by ho bavil a který by zvládal? K dispozici je sportovní kurz, který pořádá Centrum PARAPLE. Během týdne se absolventi seznámí s několika druhy sportů, od potápění, jízdě na kole, jízdě na koni, přes tenis, stolní tenis až po halové sporty typu ragby či florbal. Orientační ceny pomůcek pro handicapované sportovce (průměrná cena pomůcky)
handbike:
140 000 Kč
monoski:
80 000 Kč
sportovní vozík:
85 000 Kč
56
Organizace pro handicapované sportovce:
Česká asociace tělesně postižených sportovců
Český paralympijský výbor
Handisport
Unie zdravotně postižených sportovců
Odkazy na jednotlivé sporty pro handicapované sportovce:
atletika vozíčkářů www.atletikavozickaru.cz
stolní tenis vozíčkářů www.stpara.cz
basketbal vozíčkářů www.wbasket.cz
lyžování vozíčkářů www.monoski.info
5.1 Paralympijské hry Londýn 2012 Symbol her
červeno – modro - zelený paralympijský symbol obsahuje právě ty barvy, které se nejčastěji vyskytují na vlajkách zúčastněných zemí
symbol vyjadřuje pohyb
Obrázek 19: symbol paralympiády, zdroj: www.paralympic.cz
57
Trocha statistiky aneb Londýn 2012 v číslech
letošních her se zúčastnilo nejvíce sportovců v historii – celkem 4 200 závodníků (v roce 1960 jich bylo v Římě pouhých 400)
handicapovaní sportovci soutěžili ve 20 disciplínách
her se zúčastnilo 150 států
Londýn 2012 byl z hlediska počtu diváků nejúspěšnější – 2 500 000 prodaných vstupenek
Paralympijské medaile
historicky nejvíce paralympijských medailí získalo USA (2 101), následuje Německo (1 587) a na třetím místě Velká Británie (1 447)
na medailích je uveden text v angličtině a Braillově písmu
Obrázek 20: Paralympijské medaile, zdroj: www.paralympic.cz
Bilance českých paralympioniků
her se zúčastnilo 45 sportovců, 23 osob sportovního doprovodu a 6 členů vedení výpravy
reprezentanti nastoupili v 6 disciplínách: atletice, boccie, cyklistice, lukostřelbě, plavání a ve stolním tenise
celkem získali 11 medailí a skončili na 42. místě 58
Obrázek 21: Česká paralympijská reprezentace, zdroj: www.vozickar.com
5.2 Rozhovor s paralympionikem Jiřím Suchánkem Ve stolním tenise v Londýně českou reprezentaci zastupovali pouze muži. Jedním ze tří statečných byl i Jiří Suchánek. Byla to jeho první paralympiáda, ze které si sice medaili nepřivezl (vypadl hned v prvním kole), ale rozhodně mu to neubralo na elánu a odhodlání přivézt si medaili z další paralympiády v Riu 2016. Věnoval jste se sportu odmala? Ano, hrál jsem fotbal, dále pak dělal judo, aikido a různé bojové sporty. Proč jste začal hrát právě ping pong? První setkání se stolním tenisem proběhlo na základní škole, ale to bylo spíše takové pinkání. Po určité době od úrazu jsem hledal, v čem se realizovat, člověk nemůže jen sedět nečinně a čekat na zázrak. Zkoušel jsem ragby, ale dojíždění z Liberce do Prahy by bylo finančně dost náročné Volba proto padla právě na stolní tenis. Můj otec hrával kdysi závodně a mně to navíc připadalo jako vhodný sport, že není tolik fyzicky náročný. Má tehdejší představa byla, že se jedná jen o takové „přehazování balónku“. Nyní už samozřejmě vím, že pokud chce člověk něčeho dosáhnout, musí tvrdě dřít. Je těžší se prosadit ve sportovním odvětví zdravých nebo handicapovaných sportovců? Z fyzického hlediska je určitě těžší prosadit se ve sportu jako „normální“ člověk, protože handicapovaných sportovců není tolik, je menší (neříkám ale rozhodně malá)
59
konkurence. Na druhou stranu je potřeba se srovnat se svým handicapem. A aby člověk dosáhl výborných výkonů, je potřeba svůj handicap často i překonat. Dodržujete životosprávu? Ani moc ne. Obecně vzato vozíčkáři to zejména u stolního tenisu moc nepotřebují. Ping pong je hlavně o tom, co je v hlavě a kolik toho má člověk natrénováno. Já hraju od roku 2005 a teprve teď začínám hrát i hlavou. Dobrý hráč musí hlavně přemýšlet, je to náročné zejména na psychiku. Jak byste zhodnotil bezbariérovou připravenost Londýna? Na stížnost to nebylo, ale ani na pochvalu. V olympijské vesnici byl do domu sice bezbariérový nájezd, ale s koupelnou (vana) byl trochu problém. Jinak co se přímo Londýna týká, nemůžu moc hodnotit. Za celou dobu jsme byli jen v marketu a restauraci. Metro bylo bezbariérové. Na sportoviště nás vozili přímo vyhrazenými bezbariérovými autobusy. Souvisí s účastí na paralympiádě i finanční ohodnocení? Ano, za zlatou medaili dostane účastník paralympiády přibližně 70 000 Kč. Pro porovnání, u zdravých sportovců je zlatá medaile ceněna na něco přes milion korun. Jako účastník paralympiády, pozorujete zvýšenou pozornost kolem své osoby? Když si srovnáte publicitu, jakou má olympiáda a následně paralympiáda, o které velká část lidí ani neví, vyplyne Vám, že na letišti naši výpravu nečekaly davy lidí jako v případě návratu České hokejové reprezentace. Olympiáda většinou sportovce zviditelní a otevře jim cestu ke sponzorům. Platí to i pro účastníky paralympiády? Po návratu z olympiády jsem byl často v novinách, takže se mé jméno dostalo do podvědomí lidí. Sponzoři se sice nenabídli sami (paralympiáda přeci jen nemá také zázemí v médiích), ale rozhodně mi to ulehčilo jednání s jednou firmou. Po kontaktování firmy, sekretářka hned věděla, o koho jde a schůzku s ředitelem naplánovala. Je otázka, zda to bylo díky „mé publicitě“.
60
Co Vás nejvíce na paralympiádě překvapilo? Účastnil jsem se paralympiády poprvé, nevěděl jsem vlastně pořádně, co od toho čekat a nevycházel jsem z údivu. Překvapila mě dokonalá organizace, k dispozici jsme například měli 2 dobrovolníky, kteří se o nás po celou dobu starali. Jednalo se o Čechy žijící v Anglii. Nečekal jsem spoustu kontrol. Autobus prohledávali psi, zda nepřevážíme drogy, po vystoupení z autobusu všichni museli projít bezpečnostním rámem jako na letišti. Taky mě překvapil zájem běžných lidí. Při organizovaném výletu po Londýně (měli jsme na sobě reprezentační oblečení) nás zastavovali, fotili se s námi. To by se u nás nestalo. Váš nejkrásnější zážitek z paralympiády? Jednoznačně atmosféra. Je to neuvěřitelné, seřadí Vás před vstupem do hlavní haly, vejdete za zvuku hudby dovnitř a tam Vás čeká plná hala fanoušků s vlajkami. Já hrál hned první zápas, přijedete ke stolu a čekáte, než ostatní hráči zaujmou svá místa u stolů, pak přijdou rozhodčí. Komentátor vyhlásí vždy jméno a zemi, za kterou reprezentujete. A do toho potlesk lidí. Taky se mi líbila oslava s kolegy ze Slovenska, kteří získali zlatou medaili v soutěži družstev. Co plánujete udělat s paralympijskou výbavou? Necháte si jednotlivé kousky na památku? Ne, například gumáky mám v plánu vydražit a výtěžek věnovat na dětské oddělení do nemocnice v Liberci. Jaké jsou vaše plány do budoucna? Do ledna bych si chtěl dát trochu pauzu. Běžně trénuji pondělí a středy, v úterý pak hrávám zápasy proti zdravým lidem. Před paralympiádou jsem trénoval i 4 x týdně a ještě chodil na robota. Trocha odpočinku a relaxace je potřeba. Už v březnu mě zase čeká první mezinárodní turnaj v italském Lignanu, v září na tomtéž místě Mistrovství Evropy Chystáte se i na další olympiádu v roce 2016? Ano, doufám, že mi bude sloužit zdraví a do Ria se podívám. Mám dobře našlápnuto, jsem 8. hráč světového žebříčku.
61
Obrázek 22: Jiří Suchánek, zdroj: www.stpara.cz
6 Diskuse 6.1 Rozbor 1. hypotézy Většina pomůcek pro handicapované je finančně nedostupná a je hrazena jen z malé části zdravotními pojišťovnami. Pojišťovna často hradí pouze pomůcky v základním provedení. Zejména v poslední době klesly úhrady zdravotních pojišťoven a získat nějakou pomůcku (tedy aby ji schválil revizní lékař) je čím dál těžší. Odstrašující budiž případ kvadruplegika na vozíku, který měl pojišťovnou schválen mechanický invalidní vozík, ale pogumované obruče v ceně 8 098 Kč mu již schváleny nebyly. Problém je v tom, že bez těchto obručí se vozíčkář bez úchopu nemůže na vozíku vůbec pohybovat. Výsledné řešení bylo, že klient si obruče zaplatil sám. Pojišťovny hřeší na fakt, že pomůcky pro handicapované jsou nutností, bez které se neobejdou. Proto si handicapovaní často raději shání peníze u nadací či finanční stránku věci řeší hypotékami a pomůcku si zaplatí samy. Faktem zůstává, že většina pomůcek tzv. „na kód“, tedy hrazených zdravotními pojišťovnami, je neskutečně drahá. Z mé půlroční praxe ve firmě Medicco (distributor zdravotnických pomůcek) jednoznačně vyplynulo, že pojišťovny se často nechovají ekonomicky a raději schválí zdánlivě levnou pomůcku, která se ale nutnými opravami (hrazenými toutéž pojišťovnou) v průběhu užitné doby stává neuvěřitelně drahou. V poslední době je klient pojišťovny vnímám více méně jako číslo. Rodné číslo je ten údaj, který
62
rozhoduje, zda ještě na pomůcku máte nárok či nikoliv. Svébytná filozofie pojišťoven v předepisování pomůcek taky není ideální vizitkou vyspělé společnosti. Pokud je na tom člověk dobře, dostane mechanický vozík. Když se jeho zdravotní stav zhorší, má nárok na elektrický vozík. Ale mechanický už musí vrátit. A pokud je na tom klient tak špatně, že potřebuje elektricky polohovací postel, nemá již nárok na mechanický ani elektrický vozík. Přičemž elektricky polohovací postel stojí asi 29 000 Kč a výrazně usnadňuje život nejen vozíčkářům, ale i lidem po operaci kyčle, kolene atd. Vzhledem k nabytým informacím mám k hypotéze ambivalentní vztah. Úhrady zdravotních pojišťoven jsou malé a velkým problémem je i jejich schvalování. Na druhou stranu, většina pomůcek je sice drahá, ale díky nadacím ještě ne úplně nedostupná.
6.2 Rozbor 2. hypotézy Jakékoliv kulturní vyžití již není problém. Většina zřizovatelů zohledňuje zvýhodněné vstupné pro vozíčkáře a jeho asistenta. Na trhu se objevují i cestovní kanceláře, zabývající se nabídkou zájezdů a kulturních akcí pro handicapované. Zde mi nezbývá než souhlasit. Hypotézu jsem si potvrdila v praxi s figurantem při návštěvě O2 arény Praha i propasti Macocha. Pořadatelé větších akcí mají zvýhodněné vstupné pro vozíčkáře či doprovod. Zde bych spíše poukázala na opačný problém, kdy v rámci ušetření, zdravý člověk si vypůjčí vozík a jde s ním na akci, kterou má díky tomu zdarma. Proto spolu se vstupenkou na akci je potřeba předložit i průkaz ZTP/P, opravňující ke slevě. Internetové portály nabízející vstupenky na kulturní akce už ve většině případů myslí na handicapované. Uvádí jak cenu lístku pro vozíčkáře/doprovod tak i kontakt na osobu, která podá bližší informace (parkování, možnost přístupu apod.). V současné době nefunguje žádná oficiální cestovní kancelář zaměřená přímo na handicapované. Nabídka klasických cestovních kanceláří (Fischer, FIRO tour, EXIM tours) pro handicapované je omezená. Je to zhruba 2 roky, co i tyto kanceláře v katalozích u jednotlivých hotelů uvádějí, zda je bezbariérový. Nicméně tato informace je často málo průkazná a zavádějící. Ideální je, kontaktovat prostřednictvím cestovní kanceláře přímo delegáta ve zvolené lokalitě, informovat ho o specifických požadavcích na vybavení hotelu a okolí a nechat ho vše na místě prověřit. Vozíčkář musí také počítat s extra transferem z letiště do hotelu, který se řeší, buď VIP transferem, nebo taxíkem
63
(standardní autobusy nejsou pro vozíčkáře uzpůsobeny). Pravidlem je, že země typu Španělsko jsou pro vozíčkáře obecně lépe vybaveny než arabské země. Nejen že mají dveře minimálně 800 mm, WC a koupelna je bezbariérová včetně madel, pokoj prostorný, hotel na rovině popřípadě s výtahem, ale mají i další „vychytávky“. Na pláži je zpevněné molo až k moři, součástí vybavení hotelu je i plážový a koupací vozík a k dispozici pro handicapované je plavčík, který je ochoten kdykoliv pomoci. Na nedostatečnou nabídku klasických cestovních kanceláří reagují organizace zaměřené na cestování a pořádání kulturních akcí pro vozíčkáře. Jednou z nejznámějších je Kolečka na cestách. Kromě ostatních akcí nabízí každoročně dva zájezdy k moři (Itálie a Řecko) vždy asi pro 20 lidí (z toho 10 vozíčkářů a 10 asistentů). Každý vozíčkář má k sobě asistenta (vlastního nebo mu ho zajistí organizace), kterému musí pobyt uhradit. Ať už s cestovní kanceláří či jinou organizací, dovolená pro vozíčkáře je vždy nákladná záležitost. Nejen že je nutno vybírat z hotelů vyšší kategorie (malé rodinné hotely nebývají bezbariérové), nelze se ani spoléhat na nabídku last minute. Z tohoto důvodu tráví spousta vozíčkářů dovolenou v lázních či rehabilitačních ústavech nebo zvolí raději týdenní sportovní pobyt v České republice zajišťovaný Centrem Paraple.
6.3 Rozbor 3. hypotézy Tělesně postižení občané již nejsou odkázaní na pomoc okolí a jsou schopni cestovat sami veřejnými i soukromými prostředky. Zde mám rozporuplný názor. Musím zcela objektivně uznat, že snaha o bezbariérové cestování je vidět. V jízdních řádech jsou vyznačeny bezbariérové spoje, nicméně bez asistence druhé osoby se to málokdy obejde. Snaha se sice počítá, ale v mnoha případech nestačí. Pro osobu na vozíku je nutný nejen bezbariérový spoj, ale i bezbariérová zastávka. Určitě je fajn, že přijede nízkopodlažní tramvaj, ale v okamžiku, kdy nástupní můstek je cca 20 cm nad okolní plochou a bez nájezdu, tak se do ní vozíčkář bez pomoci stejně nedostane. Je potřeba si uvědomit, že to, co zdravý člověk ani nevnímá (pouhým pohybem nohy snadno překročí 10 cm schod), pro vozíčkáře představuje často nepřekonatelnou bariéru. Proto spousta handicapovaných lidí volí variantu cestování autem. Je sice nákladnější, ale pořád zůstává pocit, který je k nezaplacení – pocit soběstačnosti a nezávislosti.
64
6.4 Rozbor 4. hypotézy I handicapovaní sportovci mohou dosáhnout mety nejvyšší - zúčastnit se paralympiády s finanční podporou státu. Zúčastnit se paralympiády je snem každého handicapovaného sportovce. Tak jako tenista touží vyhrát Wimbledon, hokejista Stanleyův pohár, chce se vozíčkář dostat na paralympiádu a nejlépe se vrátit i s medailí. Nominace na olympiádu je jasná, sportovci musí splnit limity. A jak je to s paralympiádou? Pokusím se to vysvětlit na příkladu ze stolního tenisu, jenž je rozebírán výše. Aby se sportovec nominoval na paralympiádu, musí se umístit ve světovém žebříčku dle skupiny svého postižení na určitém místě. Tady je zapotřebí zmínit, že handicapovaní sportovci jsou dle závažnosti svého postižení rozdělení do skupin, aby se zachoval systém fair play a nestalo se například, že tetraplegik (skupina TT2) by hrál ve stejné skupině jako amputář (TT5). Další variantou je získat tzv. divokou kartu. Ta je vyčleněna vždy pro 2 sportovce dané skupiny a většinou bývá dána účastníkům z rozvojových zemí, aby se podpořil tamní sport. Poslední možností je nominovat se přímo. Vítězové jednotlivých kontinentů (rok před paralympiádou se koná mistrovství Evropy), mají účast na paralympiádě automaticky zajištěnu. Náklady související přímo s paralympiádou jsou hrazeny státem. Z výše uvedeného textu vyplývá, že pro zajištění účasti na paralympiádě, je zapotřebí absolvovat zahraniční turnaje, které už jsou hrazeny státem jen částečně. Mnoho sportovců si musí sehnat sponzory. Náklady na jednu sezónu se blíží i k 100 000 Kč. Jedná se především o dopravu (většinou jezdí vlastním autem a nejlépe ve dvou, aby to bylo finančně únosné) a startovné. U nás nejsou tzv. sportovci na plný úvazek, často si turnaje hradí sami a ještě si na ně musí vzít dovolenou v práci. Jen na paralympiádu dává dovolenou zaměstnavatel a ušlou mzdu hradí Český paralympijský výbor. Takže ano, stát sportovce finančně podporuje, ale jen z části.
6.5 Rozbor 5. hypotézy Stavby určené pro užívání veřejnosti by měli být řešeny bezbariérově. Občané s handicapem se tak dostanou na úřady, k lékaři či do nemocnic bez problémů. První ucelenou právní normu a pohled na bezbariérové řešení přináší vyhláška č.52/1985Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu. V současné době bezbariérové řešení staveb 65
upravuje vyhláška 398/2009Sb. a stavební zákon 183/2006Sb. Je v nich jednoznačně zakotveno, že občanské stavby v částech užívaných veřejností musí být řešeny bezbariérově včetně přesného popisu bezbariérových úprav. Proto mi nezbývá, než s první části hypotézy souhlasit. V praxi už je situace horší. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Spousta ordinací je v prvním patře bez výtahu, v nemocnicích chybí bezbariérové sociální zařízení a vyhrazené parkovací stání také nepatří do kategorie samozřejmostí. Nemůžeme čekat, že mávnutím kouzelného proutku se všechny doteď bariérové budovy přemění. Pokroky, zvláště v tomto odvětví, přichází pomalu a souvisí se změnou myšlení lidí. Tam, kde dříve „bylo zapotřebí to nějak udělat, aby to bezbariérově na úřadu prošlo a nejlépe nestálo žádné peníze a drahocenné místo v půdorysu," teď už projektant v rámci studie přemýšlí, jak nejlépe rozmístit zařizovací předměty, aby to vyhovovalo všem postižením. Nemůžeme se rovnat severským zemím, kde bezbariérovost berou jako běžnou součást života, ale stále to u nás není tak zlé jako například v některých východních zemích. A propos, věděli jste, že za osobu s omezenou schopností pohybu a orientace se považuje i osoba starší 70 let či osoba s kočárkem?
7 Vyjádření k problematice od sociální pracovnice „Od 1. 1. 2012 došlo v České republice k sociální reformě. Tato reforma velmi silně ovlivnila osoby se zdravotním postižením (dále pouze OZP). Dávky pro OZP byly zredukovány, kompetence byly přeneseny na úřady práce. Tento krok nebyl dle mého názoru přínosný. Kvůli složitějšímu postupu vyřizování žádostí. Sociální šetření, detailnější a složitější žádosti, mnoho lidí i přesto, že podalo svou žádost o dávky včas, jsou bez nich. Úřady práce totiž prostě a jednoduše nestíhají. Hladký průběh schvalování komplikují i nové počítačové systémy, které nejsou propojeny, nepracují bezchybně. Například: jakoukoliv změnu týkající se vyplácení dávek prostřednictvím úřadů práce nestačí nahlásit jednou, ale žadatel musí změnu nahlásit u každé dávky zvlášť. Co se týká průkazů mimořádných výhod TP, ZTP a ZTP/P. Zde se plete ještě označení „Průkaz osoby se zdravotním postižením“. Toto označení je totiž uvedeno v žádosti, prostřednictvím níž se o tyto průkazy žádá. Navíc institut průkazů mimořádných výhod jako takových by však měl to konce roku 2015 úplně zaniknout a být nahrazen tzv. sKartami s označením TP, ZTP a ZTP/P. Ovšem budoucnost sKaret je značně nejistá, 66
protože jejich zavedení je v rozporu s právním řádem České republiky. Z toho důvodu jsou i pracovníci úřadu práce značně zmatení a neví, co mají dělat, nechtějí průkazy ZTP a ZTP/P vydávat, čekají na sKarty, které třeba ani v konečné fázi nebudou. Od 1. 1. 2012 je také posuzování žádostí o průkaz OZP, resp. TP, ZTP, ZTP/P mnohem přísnější, než tomu bylo dříve. Je propojeno s příspěvkem na péči a žadatel musí splňovat jasná kritéria z oblasti mobility a orientace, která jsou nastavena tak, že na průkazy ZTP a ZTP/P dosáhnou víceméně pouze vozíčkáři. Snížili se i výše příspěvků zdravotních pojišťoven na kompenzační pomůcky a získat nový, kvalitní vozík, plně vyhovující dané osobě, je běh na dlouhou trať. Aby však nebylo vše pouze negativní, během roku 2012 se OZP mohly požádat o vydání tzv. EUROKLÍČE a bezplatně si mohly vyměnit označení automobilu, které platí v celé EU ne pouze v České republice. Zlepšila se i bezbariérovost některých měst a objektů. Nicméně výše uvedené administrativní, systémové změny a snaha šetřit právě na OZP jsou natolik negativní, závažné, že zkomplikovaly život snad každému člověku se zdravotním postižením a všem pracovníkům pohybující se v této oblasti, což je velmi nelichotivé. Našim zákonodárcům totiž nedochází, co život na vozíku či s jiným omezením obnáší. Možná by měli na vozíku nějaký čas strávit, aby pochopili.“ Mgr. Eva Vostálová, sociální pracovnice Paracentra Fénix
67
8 Závěr V životě není možné se zastavit, nejít dál, nerozvíjet se. Po určité době by nastalo zhoršení, pokles, pád. Proto jdeme dopředu. Chceme-li pokračovat, musíme. I přes nepřízeň osudu hledáme nové možnosti, podněty, cíle. V rámci své praxe i vypracovávání své bakalářské práce jsem se pohybovala mezi osobami s handicapem, převážně vozíčkáři. Kdo by předpokládal, že jsem se musela denně potýkat se zamračenými tvářemi jedinců vystavených prázdnotě dne bez cíle, byl by velmi překvapen. Skutečnost byla úplně opačná, stačilo poslouchat a dívat se kolem sebe. Půvabné ženy, sebevědomí muži – úřednice, účetní, obchodníci, programátoři i držitelé rekordů a medailí z republikových, evropských i světových šampionátů. Roky na vozíku evidentně nejsou jenom dožívání a litování. Samozřejmě je tu pro ně jakýsi milník „před“ a „po“, ale většina se otřepe po šoku z té změny a vydá se dál. S tím, co znali a uměli, za tím, co se museli naučit, aby obstáli. A o tom jsem se snažila napsat ve své bakalářské práci. Co ano, co ne. Kdy s čím začít, proč s jiným přestat a nevymýšlet dávno vyzkoušené. A taky oč se prát, když právo je na jejich straně. V úvodu své práce jsem se snažila v kostce shrnout a přiblížit nejdůležitější body novelizovaného sociálního zákona. Právě znalost základních právních opatření může jak osobě s handicapem, tak i jejímu okolí spoustu věcí usnadnit. S životem na vozíku se sice nelze smířit, ale lze si zvyknout. Pokud má člověk odpovídající kompenzační pomůcky, může se jeho život přiblížit více tomu „normálnímu“ a lze si tak zvyknout snadněji. Vozíčkář vidí, že život na vozíku nekončí, že stále může provozovat různé druhy sportů, cestovat i pracovat. V současné době stát sice vozíčkáře alespoň zčásti podporuje, ale člověk sám musí vědět kde, o co a jak zažádat. Automatický nárok je neexistující termín. Život na vozíku je sám o sobě nákladný a bez pomoci státu by si handicapovaní občané spoustu věcí rozhodně nemohli dovolit, pokud by vůbec dokázali přežít. Praktická část se snaží zodpovědět jednoduchou otázku: jak se žije s handicapem? Mohou vozíčkáři dělat činnosti, které my „normální“ považujeme za běžné? Na otázku, co vedlo k počátkům sportu vozíčkářů, asi nenajdeme jednoznačnou odpověď. Mohla to být jenom touha po pohybu, návratu fyzické síly nebo potřeba přemoci omezení, ale také snaha začlenit se zpět do kolektivu přátel. Výsledek je jasný.
68
Vozíčkář, pokud má dostatečnou vůli a motivaci, může sportovat, ať už na rekreační, či vrcholové úrovni a dosahovat výborných výsledků. Zkoumala jsem i další „běžnou“ činnost. A to cestování hromadnými dopravními prostředky i autem. Sama jsem byla překvapená, že za pomocí upraveného auta se vozíčkář stává okamžitě samostatným, soběstačným a není problém se dopravit kamkoliv. Méně pohodlné je pak cestování prostředky veřejné dopravy. Vozíčkář je závislý na pomoci okolí, techniky a navíc například v případě vlaku musí jízdu hlásit předem. Ale ani tady nenastaly žádné nepřekonatelné obtíže. Návštěva kulturní akce pak již byla běžnou rutinou. Prostě se zkombinovala cesta vlakem a pohyb po bezbariérové budově. V současné době je již zažité pravidlo, že vozíčkář má na kulturní či sportovní akce jeden lístek pro doprovod zdarma, díky čemuž je můžeme ve společnosti vídat častěji. Sehnat lístek na hokejové utkání Komety či mistrovské utkání České fotbalové reprezentace je téměř nemožné, bývají okamžitě vyprodané. Sama si nedovedu představit, že bych měla týden, natož zbytek života strávit na vozíku. Pokud by se tak ale stalo, jsem ráda, že žiju v civilizované společnosti, která mě bude podporovat. Lidské osudy jsou individuální a jedinečné. Můžeme nalézt spoustu shodných znaků, které nás budou na cestě potkávat, nikdy však nemůžeme vystihnout vše, co člověka čeká. Čemu se může, a někdy nemůže, vyhnout. Je potřeba si uvědomit, že lidé s handicapem žijí mezi námi. Jako je reálná hrozba, že kdokoliv z nás může ve vteřině skončit na invalidním vozíčku, jsou i reálné životy lidí na vozíku. Tito lidé mohou být našimi sousedy, partnery, kolegy, manžely. Záleží jen na nás, jak je podpoříme a vhodnými úpravami či systémem sociální podpory jim usnadníme plnohodnotný život v naší společnosti. Tato práce je určena především „čerstvým“vozíčkářům, kteří díky ní získají přehled, na co mají nárok a které možná bude v době nejtěžší motivovat a inspirovat. Nicméně i široká veřejnost by mohla rozšířit své znalosti o tuto problematiku, věnovat pár chvil svého času a možná se díky nově získaným informacím bude na handicapované dívat jinýma očima. Znalost sociální problematiky je samozřejmostí pro pracovníky v sociálních sférách.
69
9 Literární zdroje BULANTOVÁ, POLÁČKOVÁ. Nápadník 2012, Liga vozíčkářů, 2011 HUTAŘ J. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené, NRZP, 2007 LIŠKOVÁ E. Cestovní ruch pro imobilní návštěvníky ČR, 2004 MŮŽEŠ, časopis pro ty, kteří se nevzdávají. Sdružení přátel Konta BARIÉRY ve spolupráci s nadací Charta 77, 2011 VOZÍČKÁŘ, časopis nejen pro sedící. Liga vozíčkářů, 2011 VOZKA, Severomoravský magazín pro vozíčkáře a jejich přátele z celého Česka. Ostravská organizace vozíčkářů, o. s. 2011 Vyhláška 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečující bezbariérové užívání staveb Vyhláška číslo 182/1991Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení Vyhláška číslo 505/2006 Sb., aktuální znění č.391/2011 Sb. Zákon 361/2000Sb, o provozu na pozemních komunikacích Zákon číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů Zákon číslo 235/2004Sb., o dani z přidané hodnoty Zákon číslo 329/2011Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením
70
10 Elektronické zdroje [1] Změny 2012, Informační portál MPSV ČR, dostupné z:
[2] Návštěvní řád O2 aréna, dostupné z:
Asociace stolního tenisu vozíčkářů, dostupné z? Centrum Paraple, dostupné z: Česká asociace paraplegiků, dostupné z: Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců, dostupné z: Český paralympijský výbor, dostupné z: Josef Hurt, ruční ovládání a individuální úpravy automobilů, dostupné z: Medicco s.r.o., dodavatel zdravotnických pomůcek, dostupné z: Ministerstvo práce a sociálních věcí, dostupné z: Nadace Charty 77 – Konto Bariéry, dostupné z:
71
Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, dostupné z: Skontakt, dostupné z: Svaz tělesně postižených, dostupné z: < http://www.svaztp.cz/start/>
72
11 Přílohy 1
Rozpis ceny (podklad pro odborného lékaře, který na základě rozpisu vypíše pro klienta poukaz, 1. krok k získání pomůcky), zdroj: Medicco.s.r.o.
73
2
Schválený poukaz (na základě poukazu schváleného revizním lékařem bude klientovi vydána předepsaná zdravotní pomůcka, 2. krok k získání pomůcky)
3
Hodnocení závislosti (výše příspěvku na péči od 1. 1. 2012), zdroj: MPSV České republiky
74
4
Hodnocení závislosti (výše příspěvku na péči do 1. 1. 2012), zdroj: MPSV České republiky
75
5
Úpravy řízení automobilu pro handicapované, zdroj: VOZKA 2/2011
76
12 Seznam obrázků Obrázek 1: Průkaz ZTP/P………………………………………………………………22 Obrázek 2: Parkovací průkaz…………………………………………………….…..…24 Obrázek 3: sKarta………………………………………………………………………26 Obrázek 4: Symbol tělesně postižených………………………………………………..27 Obrázek 5: „Fasádní“ plošina…………………………………………………………..30 Obrázek 6: Vozík F. D. Roosvelta…………………………………………………...…31 Obrázek 7: Příklady mechanických vozíků………………………………...….…….…34 Obrázek 8: Toaleta ve vlaku pro rok 2014……………………………………….…….43 Obrázek 9: Ruční ovládání Mero2a………………………………………………….…47 Obrázek 10: Bezbariérové parkování u Městského úřadu Břeclav……………….……48 Obrázek 11: Značení bezbariérového vstupu na Městský úřad Břeclav..……….……..49 Obrázek 12: Značení bezbariérového vstupu na Městský úřad Břeclav..……...…...….49 Obrázek 13: Bezbariérový vstup Městského úřadu Břeclav…………..…….…………50 Obrázek 14: Parkoviště a informační tabule u propasti Macocha…………………...…52 Obrázek 15: Vstup do Punkevních jeskyní……………………..……………………...52 Obrázek 16: Horní můstek propasti Macocha………………………………….………53 Obrázek 17: Punkevní jeskyně…………………………………………………………53 Obrázek 18: Punkevní jeskyně – část prohlídky na lodičce……………………………53 Obrázek 19: Symbol paralympiády…………………………………………………….56 Obrázek 20: Paralympijské medaile……………………………………………………57 Obrázek 21: Česká paralympijská reprezentace………………………………..………58 Obrázek 22: Jiří Suchánek………………………………………………………..…….61
77
13 Seznam tabulek Tabulka 1: Výše příspěvku v závislosti na postižení……………………...……………14 Tabulka 2: Výhody a nevýhody sKarty.…………………………………………….….26 Tabulka 3: Výhody a nevýhody cestování MHD………………………………………41 Tabulka 4: Výhody a nevýhody cestování vlakem……………………………………..43
78
