VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu
Zátěžové situace a jejich dopad na psychiku pracovníků v cestovním ruchu Bakalářská práce
Autor: Eva Staňková, DiS. Vedoucí práce: PhDr. Eva Půlkrábková
Jihlava 2010
Anotace Bakalářská práce Zátěţové situace a jejich dopad na psychiku pracovníků v cestovním ruchu má za cíl popis a exploraci nejčastěji se vyskytujících psychických problémů a poruch u pracovníků cestovního ruchu. Teoretická část definuje základní pojmy jako osobnost, psychika a negativní dopady na psychiku pracovníků v cestovním ruchu a jejich příčiny. Údaje v praktické části byly získány dotazníkovým šetřením. Klíčová slova Osobnost, psychika, zátěţové situace, frustrační tolerance, konflikt, stres, deprese, neurotické poruchy, syndrom vyhoření, poruchy osobnosti, kategorie neurotických příznaků, indikační osobnostní rysy, psychohygiena
Summary This Bachelor Thesis entitled Stressful Situations and Their Impact on the Psyche of Travel Industry Employees aims to describe and explore the metal problems and disorders that occur most frequently in travel industry employees. The theoretical part defines elemental terms such as personality, psyche, negative impacts on psyche and their causes. The data presented in the practical part were obtained by a questionnaire inquiry.
Keywords Personality, psyche, stressful situations, frustration tolerance, conflict, stress, depression, neurotic disorders, burnout syndrome, personality disorders, categories of neurotic symptoms, indication personality traits, mental hygiene
Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala PhDr. Evě Půlkrábkové za cenné rady a připomínky při zpracování závěrečné bakalářské práce.
Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 17. května 2010 ...................................................... Podpis
Obsah 1
Úvod ................................................................................................................................... 7
2
Teoretická část .................................................................................................................... 9 2.1
Osobnost ...................................................................................................................... 9
2.1.1
Struktura osobnosti ............................................................................................... 9
2.1.2
Dynamika osobnosti ............................................................................................. 9
2.1.3
Typologie osobnosti ........................................................................................... 10
2.1.4
Indikační osobnostní rysy ................................................................................... 11
2.2
Psychika ..................................................................................................................... 12
2.2.1
Vztah činnosti mozku a psychiky ....................................................................... 12
2.2.2
Psychické procesy .............................................................................................. 13
2.2.3
Sociální činitelé psychiky a sociální interakce ................................................... 15
2.2.4
Poruchy psychických funkcí............................................................................... 16
2.2.5
Psychohygiena .................................................................................................... 17
2.3
Negativní dopady na psychiku pracovníka v cestovním ruchu a jejich příčina ......... 18
2.3.1
Základní typy zátěţových situací ....................................................................... 18
2.3.1.1
Frustrace ...................................................................................................... 18
2.3.1.2
Konflikt ....................................................................................................... 18
2.3.1.3
Stres ............................................................................................................. 19
2.3.1.4
Deprese ........................................................................................................ 19
2.3.2
Neurotické poruchy ............................................................................................ 20
2.3.2.1
Vrozené dispozice a vlivy vnějšího prostředí ............................................. 21
2.3.2.2
Kategorie neurotických příznaků ................................................................ 21
2.3.3
Poruchy osobnosti .............................................................................................. 23
2.3.3.1
Paranoidní porucha osobnosti ..................................................................... 24
2.3.3.2
Schizoidní porucha osobnosti...................................................................... 24
2.3.3.3
Disociální porucha osobnosti ...................................................................... 24
2.3.3.4
Emočně nestabilní porucha osobnosti ......................................................... 24
2.3.3.5
Histerionská porucha osobnosti .................................................................. 25
2.3.3.6
Anankastická porucha osobnosti ................................................................. 25
2.3.3.7
Úzkostná porucha osobnosti........................................................................ 25
2.3.3.8
Závislá porucha osobnosti ........................................................................... 25
2.3.3.9
Narcistická porucha osobnosti .................................................................... 26
5
2.3.4 3
Syndrom vyhoření .............................................................................................. 26
Praktická část .................................................................................................................... 27 3.1
Dotazníkové šetření ................................................................................................... 27
3.1.1
Nervozita, psychosomatická narušenost ............................................................. 29
3.1.2
Agresivita ........................................................................................................... 30
3.1.3
Deprese ............................................................................................................... 31
3.1.4
Frustrace ............................................................................................................. 32
3.1.5
Emocionální labilita............................................................................................ 33
3.1.6
Syndrom vyhoření .............................................................................................. 34
4
Kauzuistika ....................................................................................................................... 35
5
Závěr ................................................................................................................................. 36 Informační zdroje ............................................................................................................. 38 Seznam grafů .................................................................................................................... 40 Příloha............................................................................................................................... 41
6
1 Úvod Cestovní ruch je obor, jehoţ rozsah a intenzita stále roste a který svým působením zasahuje do mnoho oblastí ţivota společnosti i jednotlivce. Jsou země, kde cestovní ruch je hlavním, v některých případech zásadním zdrojem příjmu státu. Jedním z nejdůleţitějších faktorů, který úroveň cestovního ruchu ovlivňuje, je právě lidský faktor. Podle údajů ČSÚ uveřejněných v roce 2009 pracuje v ČR v této sféře 240 000 osob, z toho 181 000 zaměstnaných a 59 000 sebezaměstnaných. Ze své praxe vím, ţe pracovat v jakékoliv oblasti cestovního ruchu (cestovní kancelář, agentura, hotel, informační centrum, doprava) je náročné především na psychiku. Ne kaţdý, kdo se pro tuto práci rozhodne, má představu, co ho opravdu „čeká“ a co se naopak očekává od něj. Práce s lidmi, ať jsou to spolupracovníci, nadřízení, podřízení, zákazníci různé věkové kategorie, různé mentality a s různými normami chování, má vţdy a v kaţdé situaci vliv především na psychiku člověka. Je třeba zvládnout zátěţové situace, které nejsou vţdy „modelové“, a na které se není moţné předem připravit. Je třeba reagovat okamţitě, snaţit se vyhovět poţadavkům a splnit nároky na vás kladené. Realita je velmi často „tvrdá“ a jen „silná osobnost“ dovede toto zvládnout bez dopadu na svou vlastní psychiku. Zátěţové situace se vymezují jako náročné ţivotní situace, které působí na lidský organismus a s jejichţ působením se musí člověk vyrovnat. Zvládání zátěţe je ovšem sloţitou problematikou a základem zvládnutí zátěţe jsou relativně stabilní osobnostní faktory a psychologický význam situace, tedy vnímání a proţívání situace konkrétním jedincem. Součástí konkurzního řízení (přijímacího řízení) na obsazení některých pracovních pozic jsou psychologické testy, které mají odhalit schopnost člověka reagovat ve výjimečných situacích, jeho odolnost proti stresu, charakterové vlastnosti a osobnostní rysy, ale také například schopnost pracovat v týmu. Pro pracovníky v cestovním ruchu, kteří jsou těmto situacím vystaveni denně, by toto mělo platit obecně. Právě pro psychickou náročnost práce v cestovním ruchu jsem se ve své práci zaměřila na lidskou psychiku a moţné negativní dopady zátěţových situací na ni. V teoretické části jsou kapitoly věnované osobnosti (struktura, dynamika, typologie, psychické vlastnosti, indikační osobnostní rysy), psychickým procesům, poruchám psychických funkcí a psychohygieně. Jsou zde uvedeny základní typy zátěţových situací, ke kterým patří konflikt, deprese, frustrace a stres, s nimi pak spojené neurotické poruchy a poruchy osobnosti. Stručně je také charakterizován syndrom vyhoření, celkové psychické
7
vyčerpání, které se projevuje v oblasti motivace, emocí, kognitivních funkcí a zasahuje a ovlivňuje postoje, názory, ale i výkonnost a následně chování a jednání osob. V praktické části (dotazníkové šetření) jsem se snaţila oslovením pracovníků v různých oborech cestovního ruchu – hotely, informační centra, cestovní kanceláře, cestovní agentury - zmapovat některé oblasti výše uvedených situací a zjistit, v jakém rozsahu a zda vůbec se tyto negativně odráţejí na jejich psychice (emocionální labilita, frustrace, deprese, agresivita, nervozita, psychosomatická narušenost, syndrom vyhoření). Cílem mé bakalářské práce je tedy popis a explorace nejčastěji se vyskytujících psychických problémů a poruch, se kterými se pracovníci cestovního ruchu mohou setkat. Zároveň by tato práce mohla slouţit jako příručka nejen pro ně, ale i pro ty, kteří se na práci v tomto oboru teprve chystají. Kromě typů zátěţových situací, kterým budou muset v různé míře čelit, zde také mohou najít výčet osobnostních rysů, které jsou pro tuto práci základním předpokladem a pomáhají snadněji řešit situace očekávané i zcela výjimečné. Pokud se nenaučí vyrovnávat s náročnými situacemi a překonávat překáţky a obtíţe, které práce a kontakt s jinými lidmi vţdy přináší, nemohou být sami se svou prací spokojeni a psychické problémy se u nich zcela jistě budou stupňovat.
8
2 Teoretická část 2.1 Osobnost „Pojem osobnosti v psychologii vyjadřuje organizovaný, dynamický a interindividuálně odlišný celek psychofyzických dispozic, determinující průběh a projevy psychických procesů (reakcí).“ [Nakonečný, 1997, str. 12] Tento pojem je třeba odlišit od pojmu osoba, znamená podstatu člověka z hlediska vnitřního psychického uspořádání, pojem osoba vyjadřuje pak vnější projev této podstaty a její fungování v různých společenských rolích.
2.1.1 Struktura osobnosti „ V psychologii pojem struktura osobnosti vyjadřuje vnitřní uspořádání osobnosti, tj. skladbu jejích prvků, dispozic, které jsou chápány jako funkční elementy, resp. jako elementy funkcí různých kategorií (výkonu, motivace, hodnocení, formální reaktibility atd. - tj. schopnosti, motivy, postoje, temperament atd.).“ [Nakonečný, 1997, str. 61] Osobnost je dynamická struktura, do jisté míry proměnlivé uspořádání celku duševního ţivota člověka, které se navenek projevuje určitým chováním. Za prvky struktury osobnosti, vystupující jako jednotlivé dispozice a jejich třídy se povaţují psychické vlastnosti osobnosti.
2.1.2 Dynamika osobnosti Základním pojmem psychologie osobnosti je pojem ega, který má dvojí podstatnou funkci. Organizuje osobnost jako jednotně fungující systém prvků a propůjčuje ji tím její jedinečnou identitu a zároveň propůjčuje osobnosti její individuální dynamiku. Ve struktuře ega jsou zahrnuty motivy výkonu, sebeochrany, prestiţe, pocity, které souvisejí s potvrzením, zvýšením nebo ohroţením hodnoty ega. V jeho struktuře se uplatňuje to, jak jedince vnímá, cítí sám sebe, a jak o sobě smýšlí. Týká se to nejen jeho těla, ale také jeho psychických vlastností a jeho chování. Pojem ega vyjadřuje hodnocení já, pocit hodnoty sebe sama, v širším smyslu obraz, který si jedinec sám o sobě vytváří. Základními aspekty dynamického fungování jsou evalvace (pozitivní zhodnocení) a devalvace (znehodnocení). Jejich zdroji jsou sociální situace, tedy postoje a chování druhých vůči individuu.
9
V dynamice chování se významně uplatňuje sebeoceňování, které souvisí s představou určitých
moţností
(šancí).
Příliš
velké
sebepřeceňování
můţe
vést
k selhání
a sebeobviňování, sníţené sebeoceňování můţe mít za následek omezení aktivity a nízkou aspiraci. Jednota organizačních a dynamických funkcí osobnosti je zárukou plně fungující osobnosti. Takový člověk smýšlí dobře sám o sobě, druhých, vidí se jako součást prostředí i lidí, akceptuje zvláštnosti, udrţuje lidské hodnoty a snaţí se je sám vytvářet. Snaha udrţovat vnitřní rovnováhu je základní tendencí osobnosti. Často je však narušená vlivem negativních záţitků (vnější nepřekonané překáţky, vlastní psychika) a tyto situace se označují jako frustrace. Důsledkem je úzkost a k jejímu sníţení slouţí obranné mechanismy. Jedním z nich můţe být i agrese vůči zdroji frustrace. K dalším patří mimo jiné kompenzace, fixace, útěk, rezignace a apatie.
2.1.3 Typologie osobnosti První typologie osobnosti je připisována řeckému lékaři Galénovi, ale za „duchovního otce“ je pokládán Hippokrates. Ten rozlišoval čtyři základní temperamenty v závislosti na převaze základních tělních tekutin. Pro názornost je uvedena tabulka s těmito typy.
Formy proţívání
Barva proţívání
SANGVINIK velká schopnost odezvy otevřenost jemnost cítění zájem touha po záţitcích přizpůsobivost slabost citů plochost proţitků letmost nestejnoměrnost proţívání odvratitelnost přelétavost
CHOLERIK velká schopnost odezvy síla citů výbušnost hněvivost vydráţditelnost zlostnost nestejnoměrnost proţívání nedostatek sebevlády
MELANCHOLIK síla citů hloubka citů zdrţenlivost proţitková stejnoměrnost niternost vcítitelnost citlivost nepatrná schopnost odezvy samotářství
lehkost veselost bezstarostnost nedotčenost důvěřivost optimismus lehkomyslnost
naštvanost podráţděnost agresivita nespokojenost dotčenost
váţnost vědomí odpovědnosti vědomí povinnosti těţkomyslnost smutek
FLEGMATIK stejnoměrnost nenáročnost snášenlivost ochota se zařadit a podřadit tolerance ústupnost malá schopnost odezvy suchost střízlivost nevášnivost neschopnost nadchnout se ztráta zájmu klidnost vyrovnanost spokojenost pokojnost lhostejnost fatalismus
10
bezmyšlenkovitost sebeuspokojení
Způsoby chování a pohyby
rychlost a síla reakce lehkost popudů a vůle silná rozhodnost velká sdílnost výrazová bohatost slovní obratnost podnikavost přehnanost ve výrazu nerozváţnost povídavost nepromyšlenost hazardérství povrchnost nesoustředěnost
rychlost síla hojnost reakcí nápor vůle radost z odporu letmost nestejnoměrnost chování netrpělivost
úzkost, trápení ustaranost strach z osudu pocit méněcennosti nejistota stálost a stejnoměrnost chování píle vytrvalost pečlivost důkladnost svědomitost pomalost slabost úspornost pohybu malá schopnost přizpůsobení a změny
pasivní lpění klid stejnoměrnost trpělivost stálost důkladnost vytrvalost spolehlivost pomalost slabost neobratnost těţkopádnost nerozhodnost jednotvárnost pohodlnost automatismus
Zdroj: VAŠINA, Lubomír, STRNADOVÁ, Věra. Psychologie osobnosti I. 2.vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002, 17 s. ISBN 80-7041-401-4 Existuje celá řada dalších osobnostních typologií, např. Wundtova, Jungova, Adlerova. Známá je typologie MBTI- indikátor osobnostních typů Myersové a Briggsové. Tato typologie definuje jako základní dimenze osobnosti myšlení-cítění, intuici-smysly, extraverzi-introverzi, usuzování-vnímání. Vysvětluje také, o co lidé při své seberealizaci usilují, co pokládají za hlavní a podstatné, jaký mají vztah ke svému okolí (především k ostatním lidem) a co pokládají za hlavní a podstatné. Tato typologie rozlišuje 16 osobnostních typů.
2.1.4 Indikační osobnostní rysy Pro úspěšné zvládnutí práce v cestovním ruchu, správné reakce v nestandardních a zátěţových situacích jsou nezbytné takové osobnostní rysy, které určitým způsobem garantují profesionalitu ve vztahu k zákazníkům čí obchodním partnerům a zároveň umoţňují zachovat si nadhled a psychickou stabilitu.
11
flexibilita adaptabilita loajalita zodpovědnost empatie kooperativnost trpělivost emocionální stabilita sociabilita zdravé sebevědomí pozitivismus extrovert cílevědomost
2.2 Psychika 2.2.1 Vztah činnosti mozku a psychiky Psychika je závislá na činnosti mozku a povaha této závislosti vţdy byla a je i v současné době předmětem diskusí odborníků. K hlavním variantám řešení tohoto vztahu patří např. substanciální dualismus, teorie identity, materialismus a spiritualismus. Z hlediska vědeckých poznatků je jasné, ţe psychické jevy jsou nějakým způsobem závislé na činnosti mozku, tyto jevy jsou zásadně odlišné od jevů nervových a mezi činností organismu a psychikou existují vzájemné interakce – prostřednictvím mozku ovlivňuje psychika tělesné procesy (nejvýraznější jsou tyto v projevech emocí) a tělesné procesy naopak psychiku. Pozorováním a experimenty je dokázána závislost psychiky na činnosti mozku – poškození mozku (úraz) má za následek změny v psychice člověka, úroveň vývoje psychiky závisí na úrovni vývoje a činnosti mozku, atd. Tělesnými nemocemi psychického původu se zabývá psychosomatika, lékařský obor, a je oblastí působení psychiky na tělo. Zkoumá vliv psychického stresu, který souvisí s prací (spěch, hluk, napětí, vzájemné vztahy mezi lidmi, nedostatek odpočinku, narušený biorytmus, jednotvárnost), i toho, který vyplývá z narušených sociálních konfliktů (rodina, společnost), a adaptaci organismu.
12
2.2.2 Psychické procesy Psychika člověka vystupuje především ve formě procesů, probíhajících změn proţívání a chování. Psychické procesy jsou vlastně reakcí na danou situaci. Tyto procesy lze dělit na jednoduché a sloţené. Patří k nim (ve zjednodušeném výčtu) vnímání, představy a fantazie, myšlení a řeč, paměť a učení, emoce a motivace. Vnímání je zprostředkovaný proces vytváření obrazu situace nebo předmětu, ve kterém se člověk nachází. Je organizováno kolem určitých prvků, které charakterizují naše ţivotní prostředí, které se projevuje také jako vliv kultury ve vnímání (rozdíly ve vnímání situace různými jedinci z různých prostředí). Funkce vnímání pak spočívá v přizpůsobení se dané situaci prostřednictvím vjemů. Je to komplexní proces, stejně jako vjem dané situace. Hovoří se o zrakovém, sluchovém a hmatovém vnímání, vnímání objektů, jejich velikosti, vzdálenosti, pohybů, vnímání času. Můţeme se setkat i s pojmy tzv. podprahového vnímání (vztah vnímání a vědomí) a tzv. mimosmyslového vnímání (vnímání, které je zaloţeno na dosud neznámých smyslových orgánech a fyzikálních médiích), kam je řazena např. telepatie, jasnozření do budoucna (proskopie) a do minulosti. Vnímání je výběrový proces, v daném okamţiku nelze vnímat všechny podněty, které na organismus působí. Zaměření se na určitý podnět je označováno jako pozornost, ať jde o pozornost bezděčnou či úmyslnou. Pozornost je pohyblivý proces, který má řadu aspektů (rozsah, intenzita, koncentrace) a je jedním z důleţitých psychických procesů. Vědomí člověka doplňují a střídají představy, jejichţ funkce doplňování vjemů a percepcí řízené činnosti má významné místo při plnění různých úkolů. Umoţňují návrat do minulosti, vhled do budoucnosti, mohou uvolnit napětí. Představa není zcela abstraktní (jako myšlenka), ale ani zcela konkrétní (jako vjem). Je známa skutečnost, ţe jedna představa můţe vyvolávat jinou, dochází k jejich spojování (asociace). Nejdůleţitější je spojení asociací s učením a pamětí, které má významnou roli při učení se konkrétním pojmům a návykům. Specifickým jevem mezi představami a myšlením je fantazie, která se uplatňuje ve všech oborech lidské činnosti a zároveň ve vytváření si „imaginárního světa“ jako kompenzace světa reálného. Dalším z procesů je myšlení-systém myšlenkových operací, které vedou k objevování a vyuţívání vztahů mezi objekty a jejich vlastnostmi. Funkcí myšlení je řešení problému, praktických i teoretických, hledání cesty a prostředků k dosaţení cíle. Důleţitými procesy jsou analýza, syntéza, srovnávání a třídění, abstrakce a zobecňování. Myšlení je propojeno
13
s ostatními psychickými funkcemi, má určité vlastnosti (pruţnost, povrchnost, pomalost, originalita atd.). Dispozicí myšlení je inteligence. Myšlení je důleţité především k řešení problémů a problémových situací, kdy je třeba najít prostředky, které by situaci změnily. Uplatňují se zde určité strategie, rozhodnutí se pro určité postupy. Uchovávání a vybavování zkušeností (poznatků i návyků) je základem paměti. Její funkce je zcela zásadní, souvisí s ţivotem a jeho smyslem, je základem vyvinuté duševní činnosti. V literatuře se hovoří o jednotlivých druzích paměti např. podle obsahu (verbální, motorická atd.), délky (ultrakrátká, krátkodobá, dlouhodobá) apod. K základním fázím patří vštípení, uchovávání a vybavování informací. Podstata paměti z hlediska psychologie závisí především na vstupní informaci a jejím zpracování. Je spojována s činností mozkové kůry a s určitými biochemickými faktory, které se přitom uplatňují. Člověk si úmyslně (učením) zapamatovává to, co má pro něj význam, co potřebuje pro ţivotní praxi, pro splnění úkolů, co se vztahuje k jeho zájmům. Ukládá si i významné spontánní záţitky. Emoce jsou jedním ze základních psychologických aspektů. Jejich příkladem jsou radost, strach, hněv, soucit, lítost atd. Silně výrazné emoce s vysokou úrovní vzrušení a charakteristickými výrazy bývají označovány jako afekty, déle trvající emoční stavy jako nálady, velký význam mají citové vztahy. Emoce mají vliv na ostatní psychické procesy (zapamatování, motivace). Podstatou emocí je zhodnocení podnětů a situací a reakce na ně. City příjemného-nepříjemného a určitá úroveň vzrušení (uklidnění) se pokládají za základní dimenze emocí. Závisí na mentálním a fyzickém stavu člověka a jsou velmi relativní. Nelze je navodit úmyslně, ale je moţné předstírat je slovy, nebo záměrně zvoleným výrazem. Výrazy citů jsou projevy v emocionálním chování a v mimice. Motivace souvisí s vnitřní pohnutkou chování a zaměřuje jednání člověka k dosaţení určité reakce, k určitému uspokojení potřeb. Setrvává, pokud nebylo dosaţeno cíle a utváří se ve vzájemném působení subjektu s jeho ţivotním prostředím (situací, ve které se nachází). Motivace je spojena s procesy kognitivními, s motorikou a s emocemi. Je určována biologickými a sociokulturními činiteli, vyjadřuje smysl lidského chování. Směřuje k udrţování a obnovování vnitřní rovnováhy. Jádrem motivace je vţdy motiv, který je psychologickým důvodem kaţdého chování.
14
2.2.3 Sociální činitelé psychiky a sociální interakce Sociální ţivot, to je ţivot v určité formě společenství a ţivot v lidských formách společnosti (rodina, škola, pracovní skupina), vytváří specifické podmínky rozvoje a formování psychiky. Sociální vztahy se stávají nejvýznamnějším činitelem. Ţivot člověka ve společnosti vytváří specifické podmínky pro formování a vývoj lidské psychiky. Sociální podmíněnost se ve společnosti uskutečňuje prostřednictvím kulturních hodnot, hodnot duchovního i materiálního druhu. Ţivot ve společnosti na druhé straně znamená být pod stálým sociálním vlivem. Základní sociální vlivy na lidskou psychiku jsou zprostředkovány rodinnou výchovou. Její způsob podstatně ovlivňuje rysy osobnosti dítěte, které se za určitých podmínek mohou stát trvalými charakteristikami jeho osobnosti (např. citová deprivace, agresivita, nenávist, nedůvěřivost, pocity viny). Sociální interakce Interpersonální postoje a interpersonální interakce lze chápat jako mezilidské vztahy, které jsou nejdůleţitějším aspektem psychologie jedince. Interakce obvykle probíhá jako vzájemná výměna určitých hodnot. Existují různé druhy sociálních interakcí z různých hledisek: interakce jedinec – jedinec (tzv.dyadická), interakce jedinec – malá skupina, interakce malá skupina – malá skupina. Z obsahového hlediska můţeme rozlišit pedagogické, erotické, rodinné, manţelské a pracovní. V širším pojetí je interakce proces, v němţ se individua vzájemně stimulují a reagují na sebe a rozvíjejí tak řetěz akcí a reakcí. K tomu, aby lidé vstupovali do různých interakcí (např. práce v organizacích výrobního i jiného druhu) je vedou různé motivy, tj. psychologické důvody. Patří k nim dominance, afiliace, závislost, sexus, agrese, sebeocenění. Sociální komunikace V sociálních interakcích „nelze nekomunikovat“. Důleţitá je zejména verbální forma komunikace. Tzv. nonverbální komunikace uţívá jako prostředky sdělování různé způsoby chování, např. gesta, mimický výraz atd. Funkcí komunikací je sdělování. „V sociálních interakcích pouţívají lidé různé sociální techniky, tj. různé způsoby chování, jimiţ by kontrolovali smýšlení a jednání druhých osob tak, aby dosáhli určitých záměrů. Tyto techniky souvisejí s tzv. sociálními kompetencemi či způsobilostmi účinného sociálního chování.“ [Nakonečný, 1995, str. 293]
15
V technice je vţdy obsaţen úmysl něčeho dosáhnout. Jednou ze sociálních technik je tzv. ingraciace (zavděčování se). Je zaloţena na velmi působivé taktice: dokazovat druhému, jak je báječný. Zvláštní formou sociální techniky je autoprezentace, tj. vlastně jakási forma autoreklamy, vyzdvihování určitých předností sebe samého.
Sociální kompetence Způsobilost kontrolovat danou sociální interakci je sociální obratnost. Sociální způsobilost se nazývá také sociální kompetence. Jsou lidé, kteří dovedou vést vtipný dialog, ale ne pracovní poradu. Podle M. Argyla lze rozlišit tři základní styly sociálního chování: afiliativní, dominantní a závislý. Jednou ze základních rozměrů sociální interakce kooperace a kompetice (konflikt).
2.2.4 Poruchy psychických funkcí Všechny psychické funkce mohou být nějakým způsobem narušeny, nejčastěji se jedná o poruchy kognitivních procesů, myšlení, emocí a motivace, vědomí, pozornosti a osobnosti. V oblasti emocí můţe dojít k poruchám afektů, nálad, pudů a vůle. Mohou být různě intenzivní a časově odlišné. K těmto poruchám patří také fobie, chorobné strachy, které člověk nedokáţe ovládnout vůlí, přestoţe si uvědomuje nesmyslnost svého strachu. Jako závaţné můţeme označit některé poruchy nálad, které nepříznivě ovlivňují jednání „postiţených lidí“ i jejich okolí. Patří sem apatická nálada (celková vyhaslost a nezájem o cokoli), manická nálada (nepřiměřeně optimistická a rozjařená), anxiózní, úzkostná nálada (nepřiměřené obavy, celkově zvýšené napětí, nepřiměřené reakce) a depresivní nálada (extrémně smutná, celkový útlum). Poruchy pozornosti, které jsou jedním z typických příznaků hyperaktivity, se projevují neschopností přiměřené reakce na určitý podnět. Pokud hovoříme o poruchách vědomí, důleţité pro nepřiměřené jednání mohou být zmatenost (narušení vnímání a uvaţování) a delirium, které je jiţ hodnoceno jako organická duševní porucha. K poruchám kognitivních procesů patří poruchy vnímání, paměti, myšlení a řeči. Vnímání je ovlivnitelné aktuálním citovým stavem, který můţe být příčinou jeho zkreslení. Pod
16
vlivem strachu mohou vznikat iluze (zkreslený vjem). Závaţnou poruchou vnímání jsou také halucinace (typické pro některá psychická onemocnění). K poruchám myšlení patří poruchy tempa myšlení (bradypsychismus-celkové zpomalení tempa myšlení, tachypsychismus-zrychlené myšlení) a zaměřenosti myšlení (roztrţité, zabíhavé uvaţování. Jednání člověka mohou významně ovlivňovat také vtíravé, obsedantní myšlenky. Jsou charakteristické tím, ţe se vnucují do vědomí i proti vůli člověka a nedají se nijak potlačit. Tato porucha je jedním z typických projevů neurózy.
2.2.5 Psychohygiena Jedním z aspektů lidského zdraví je duševní zdraví, které umoţňuje bezporuchové fungování člověka v podmínkách jeho společenského ţivota, soukromého a veřejného, a je spojeno s pozitivními postoji vůči sobě samému a vůči ostatním. „Duševní hygienou rozumíme systém vědecky propracovaných pravidel a rad slouţící k udrţení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy. Je to disciplína na rozhraní lékařských, psychologických a sociálních věd a zabývá se lehčími poruchami duševní rovnováhy. Je zaměřená na prevenci a zabývá se problematikou upevňování duševního zdraví.“ [Míček, 1984, str. 9, 12] Podmínkou duševního zdraví je vnitřně harmonická osobnost ţijící v harmonických vztazích se svým okolím a připravena řešit ţivotní problémy realisticky. Existují ovšem i objektivní podmínky duševního zdraví-bydlení, výţiva, dostatek odpočinku, pohybu a další. Vliv ţivotního prostředí je jedním z rozhodujících. Vedle podmínek klimatických se v dnešní společnosti objevuje řada negativních vlivů (znečištění ţivotního prostředí, hlučnost, přelidnění, anonymita). Z hlediska prevence je důleţité předcházení kaţdodennímu napětí a hromadění problémů, vyrovnávání jednostranné psychické činnosti činností tělesnou a naopak, včasná změna prostředí (pokud je zdrojem velké zátěţe), zbavování se strachu, aktivní odpočinek a pěstování zájmů. V psychohygieně se doporučuje tzv. strategie interference, tj. nahrazování nepříjemných duševních obsahů příjemnými. V kaţdé oblasti lidského ţivota lze uplatnit určitá pravidla, která umoţňují souţití bez zbytečných rizik a napětí. Jedním z řešení mohou být antistresové programy, které umoţňují vyrovnávat se s vlivy stresu.
17
2.3 Negativní dopady na psychiku pracovníka v cestovním ruchu a jejich příčina 2.3.1 Základní typy zátěžových situací 2.3.1.1 Frustrace Frustrace je jedna ze základních druhů zátěţí způsobující vznik a rozvoj psychických poruch. „ Slovo frustrace znamená zmaření, zabránění. V této souvislosti jde o strádání, způsobené zmařením cíle, kterého mělo být dosaţeno (uspokojování nějaké potřeby), poněvadţ na cestě k němu vyvstala překáţka (bariéra).“ [Helus, 1995, str. 51] Frustrace je poměrně častá varianta zátěţe, nemusí nutně vyvolat nepřiměřenou reakci, můţe být dokonce do určité míry ţádoucí zkušeností. Nutí totiţ jedince hledat jiné řešení a přispívá tak k rozvoji jeho schopností. M. Nakonečný upozorňuje na fakt, ţe frustraci mohou způsobovat jak vnější vlivy (reakce lidí, neočekávané překáţky), tak vlastní zábrany, nízké sebehodnocení a nedosaţitelné cíle. Jednou z obranných reakcí je také omezení očekávání.
2.3.1.2 Konflikt Intrapsychický konflikt patří mezi běţné potíţe, s nimiţ se kaţdý člověk setkává v ţivotě opakovaně. Je povaţován za specifickou variantu frustrace. Významným se stává teprve tehdy, jestliţe je skutečně závaţný, trvá příliš dlouho, jedinec jej není schopen řešit. Z hlediska psychopatologického mohou být významné vnitřní konflikty, které se odehrávají ve vědomí jedince a jsou střetem dvou navzájem neslučitelných, přibliţně stejně silných tendencí. Subjektivní, citové i racionální hodnocení těchto dvou motivů odráţí intenzitu konfliktu. Takovým konfliktem je např. protichůdný tlak vědomí povinnosti a tendence k aktuálnímu uspokojení. Podle E.H.Eriksona je pro kaţdé vývojové období typický určitý typ konfliktu. Pokud nějaký závaţný vnitřní konflikt přetrvává, můţe působit jako patogenní činitel. Člověk se sice brání, mnohdy však funguje obrana pouze tak, ţe ohroţující a nezvládnutelné konflikty vytěsní do nevědomí. Jedinec se sice zbaví akutní bolesti a napětí, ale i v této rovině můţe problém narušovat psychickou rovnováhu a stát se zdrojem psychických potíţí.
18
2.3.1.3 Stres Stres je výsledkem interakce mezi určitou silou působící na člověka a schopnosti organismu tomuto tlaku odolat. Z psychologického hlediska lze stres chápat jako stav nadměrného zatíţení. Stres můţe být jednorázový-způsobený výjimečnou situací a chronický-způsobený stálou zátěţí, dlouhodobými pocity méněcennosti apod. Zatímco jednorázový stres je aktivátorem adaptability (udrţování adaptačních schopností organismu), chronický stres je rizikovým faktorem nejen pro člověka jím postiţeného, ale i pro jeho okolí. Určitá míra stresu je nutná a uţitečná pro zdravou a efektivní existenci. Rozlišujeme tak pozitivní stres-eustres (stres z triumfu, radosti z výhry) a negativní stresdistres (pramení z pocitu přetíţení, zoufalství, bezmocnosti). Podráţděnost, nervozita, pocity úzkosti, únava, potíţe s rozhodováním, problémy se spánkem, třes rukou, apatie atd. jsou signály distresu. Zdroje stresu jsou nazývány stresory a lze je rozdělit na společenské, situační, myšlenkové, emoční, úkolové a stresory prostředí. Reakce na stres jsou individuálně velmi variabilní a zahrnují širokou škálu příznaků: změna emočního proţívání (vztek, agrese, deprese, úzkost), oslabení kognitivních funkcí (zhoršení úrovně logického uvaţování, malá koncentrace pozornosti, aktivizace psychických obranných mechanismů. Kaţdý nadměrný, dlouhotrvající či často opakovaný stres je škodlivý. Psychické podněty mohou vést i k somatickým potíţím či onemocněním (vysoký krevní tlak, stresové vředy, zhoršení cukrovky atd.). Předcházení stresu jako rizikovému faktoru a zvládání stresu jsou velmi aktuální témata dnešní doby, jsou to dovednosti, které zvyšují odolnost člověka. Za základní techniky zvládání stresu jsou povaţovány adaptace (přizpůsobování se), coping (zvládání těţkostí) a anticipace. Adaptací se rozumí vyrovnávání se zátěţí, která je relativně v normálních mezích. Copingem se rozumí „boj“ člověka s nepřiměřenou a mimořádně silnou a dlouhou zátěţí. Termínem anticipace (předjímání) se označují procesy, které probíhají předtím, neţ se člověk dostane do těţké ţivotní situace. Jedná se tak o jeho přípravu myšlenkovou, emocionální, přípravu vhodných strategií, cvičení se v určitých postupech, které zvyšují odolnost. 2.3.1.4 Deprese Deprese patří mezi poruchy nálad a k jejím hlavním příznakům patří plačtivost, nízké sebevědomí, smutek a pocit beznaděje. Člověk můţe být apatický či na druhé straně
19
nadměrně aktivní. Typickým jevem je váhavost a neustálá evokace určitých myšlenek. Můţe docházet ke zpomalení duševní činnosti (řeč, myšlení, rozhodování), při těţších formách depresí se objevují halucinace a bludy. Hrozí nebezpečí poškození sebe sama i pro okolí. Na pozadí deprese (endogenní - “pravé” deprese) bývá určitá dispozice (vloha). Je-li tato dispozice, mnohdy dědičně daná, aktivována, způsobí projevy poruchy. Spouštěcím elementem můţe být celá řada podnětů: stres, silný úlek, dlouhodobá nespokojenost, uţívání některých léků (např. některé preparáty na vysoký tlak nebo antikoncepce), zvýšená konzumace alkoholu, nedostatek odpočinku a spánku, vyčerpávání organismu nezdravým ţivotním stylem a podobně. Mnoho depresí se objevuje na jaře a na podzim. Je jen málo osob, které se s touto poruchou během svého ţivota nesetkají. Ve většině případů je deprese stavem přechodným a řešitelným, kdy pomáhá: Mít rád sám sebe (sníţit nepřiměřené nároky, neobviňovat se z neschopnosti) Brát léky po dohodě s lékařem Stanovit si plán činnosti (krátkodobé úkoly a cíle s odměnou) Sdílet pocity a obavy s jinou osobou (neizolovat se)
2.3.2 Neurotické poruchy Neurotické poruchy jsou typické především změnou proţívání, pod jejich vlivem se mohou měnit i fyziologické reakce, uvaţování a chování. Základem těchto potíţí je pocit ohroţení a zhoršení emočního ladění (pocity napětí, strachu a úzkosti). Subjektivně příliš velká zátěţ můţe vyvolávat nadměrné obavy a podráţděnost, můţe jedince neúčelně aktivizovat, nebo naopak. Pod vlivem zátěţe se můţe měnit i způsob uvaţování a vede k obranné strategii, která neřeší problém a vede k neurotickým reakcím. Toto chování se můţe zafixovat a člověk má tendenci chovat se stejně, kdykoli se dostane do podobné situace. Chování člověka, který trpí neurotickou poruchou, můţe být nápadné a neobvyklé. Postiţený si uvědomuje odlišnost svého projevu, je pro něj i pro okolí obtěţující. Podle S. Pfeifera se neurotické potíţe nejčastěji objevují mezi 25. a 40. rokem, v době, kdy se člověk musí vyrovnat s mnoha nároky, novými rolemi a odpovědností.
20
2.3.2.1 Vrozené dispozice a vlivy vnějšího prostředí Dědičnost hraje určitou roli při vzniku neuróz. Podstatné jsou vrozené temperamentové znaky, stabilita psychických reakcí, individuální rysy afektivního proţívání. Signály dispozic k neurotickému reagování jsou např. obtíţe v kontaktu s lidmi, sníţená tolerance k zátěţi, převaţující pocit nejistoty, dráţdivost, labilita, niţší výkonnost a sklon k vegetativním potíţím (bolesti hlavy, poruchy spánku apod.) Lidem s neurotickými poruchami se mohou běţné vlivy prostředí zdát subjektivně nezvládnutelné, nepřijatelné nebo rušivé. Pak se těmto nadměrně zatěţujícím či nepříjemným podnětům brání a způsob zpracování různých zátěţí ovlivňuje Aktuální psychický stav člověka Aktuální i minulá sociální situace (sociální role) Aktuální somatický stav člověka Kaţdý člověk reaguje ve stejné zátěţi individuálně, proto i v neurotických potíţích existují rozdíly. 2.3.2.2 Kategorie neurotických příznaků Neurotické příznaky lze rozdělit na psychické a vegetativní symptomy. a) Psychické příznaky Poruchy emocí-strach, fóbie, úzkost, deprese Poruchy
myšlení-obsese
(vtíravé
myšlenky),
poruchy
hodnocení
a sebehodnocení Poruchy paměti (amnézie) Poruchy pozornosti-koncentrace, snadná unavitelnost Poruchy autoregulace-kompulze (nutkavá jednání) Poruchy spánku b) Somatické symptomy-třes, bolesti, poruchy zaţívání aj. Úzkostná porucha „Úzkost je definována jako nepříjemný citový stav, v němţ převaţují pocity napětí a obavy, jejichţ zdroj člověk nedovede přesně určit.“ [Vágnerová, 2002, str. 204] Snadno vzniká v situaci nejistoty, bývá spojena s vegetativními projevy, které zatěţují a vysilují. Úzkostnost je trvalejší osobností rys, stálá pohotovost pociťovat nejistotu
21
a reagovat na ni úzkostnými proţitky. Různá můţe být intenzita, vznik a délka trvání. Úzkost není vázána na ţádnou určitou situaci, v některých případech se mohou ještě vyskytovat příznaky deprese. Panická porucha „Panická porucha patří mezi neurózy, resp. mezi úzkostné poruchy- nejde tedy o nemoc, nýbrţ o narušenou funkci a týká se 4% lidí.“ [1] Hlavním rysem této poruchy jsou opakované ataky těţké úzkosti, tj. paniky, které nejsou vyvolány specifickým podnětem, a proto je nelze předvídat. Pokud se tato porucha opakovaně vrací, nemocného zatěţuje a sniţuje kvalitu jeho ţivota v různých oblastech (zaměstnání, vztahy, společenský ţivot). Mezi příznaky patří nepříjemné psychické proţitky, vegetativní podráţdění (pocení, třes, zrychlený puls). Pro nepředvídatelnost nástupu těchto příznaků se lidé vyhýbají místům, kde je hodně lidí. Častěji jsou touto poruchou postiţeny ţeny. Fobická úzkostná porucha Tato porucha je charakteristická nepřiměřeným strachem z něčeho, co samo o sobě není nebezpečné. Situace, které takové pocity vyvolávají, mohou být různé (klaustrofobie, agorafobie, arachnofobie, sociální fobie) a trpí jimi především lidé, kteří mají sklony reagovat úzkostně, jsou nejistí, trpí stálými obavami, napětím a méněcenností. Tito lidé často nezvládají běţné výkyvy, neodvaţují se riskovat, potřebují neustálé potvrzování vlastní přijatelnosti a oblíbenosti. Obsedantně-kompulzivní porucha Typickým znakem této poruchy je dlouhodobý výskyt vtíravých myšlenek a představ. Člověk se jich nemůţe zbavit, i kdyţ by to rád udělal, někdy vyvolávají úzkost a strach. Tyto myšlenky a představy nejsou vůlí ovladatelné. Nemocní mají nutkání k určitému, opakovanému a stereotypnímu jednání podle určitých pravidel, tzv. kompulzivní rituály (dodrţování čistoty, prevence náklady a vlastního znečištění). Reakce na závažný stres Kaţdý člověk někdy zaţije silný nepříjemný záţitek, který můţe být tak závaţný, ţe naruší proţívání, uvaţování i chování člověka, můţe ohrozit jeho duševní zdraví. Stresorem můţe být jak jednorázový záţitek, tak dlouhodobá zátěţ. Právě na závaţnosti a době trvání stresové situace závisí i reakce kaţdého jedince. Silný stres se můţe projevit 22
posttraumatickou stresovou poruchou. Záţitky se znovu neodbytně vracejí v představách, myšlenkách či ve snech. Tato porucha se můţe objevit i s určitým zpoţděním. Projevuje se přetrvávající úzkostí a zvýšenou přecitlivělostí, jejím důsledkem bývají často obtíţe v koncentraci pozornosti a poruchy spánku. Postiţení bývají také často depresivní, můţe se objevit emoční otupělost. Disociační (konverzní) poruchy Tyto poruchy (dříve označovány jako hysterické neurózy) jsou charakteristické narušením integrace psychických projevů. Jde o důsledek působení traumat a konfliktů či neuspokojených potřeb. Při vzniku těchto potíţí se uplatňují dva mechanismy: disociační projevy (narušují normální integrující funkci vědomí) a konverze (proměna zatěţujícího afektu v tělesný projev). Oba mají obrannou funkci, pomáhají jedinci vyrovnat se se zátěţí, kterou nezvládl přijatelnějším způsobem. Hysterická reakce je další formou psychicky podmíněného útěku do nemoci. Somatoformní poruchy Základním projevem těchto poruch jsou tělesné potíţe, které připomínají somatická onemocnění. Jsou však vyvolány psychickými problémy, které organismus postiţeného jedince zpracovává somatizujícím způsobem. Člověk trpící touto poruchou se soustředí na své obtíţe a vyţaduje neustále lékařské vyšetření. Porucha můţe přerůst v hypochondrický charakter, jde o výraz specifické úzkosti a nejistoty, mnohdy i deprese.
2.3.3 Poruchy osobnosti „Porucha osobnosti je trvalý stav projevující se nepříznivými nebo nadměrně zvýrazněnými vlastnostmi osobnosti, odchylkami v oblasti citového proţívání, uvaţování i chování, zejména ve vztahu k druhým lidem a společnosti.“ [Vágnerová, 2002, str. 254] Porucha se projevuje narušením adaptace, maladaptivním aţ hrubým chováním, jehoţ důsledky trpí sám jedinec i jeho okolí. Mohou je ovlivnit nepříznivé vnější nebo vnitřní faktory, prakticky přetrvávají celý ţivot. Vznik určité poruchy je důsledkem vzájemného působení biologických a psychosociálních faktorů.
23
2.3.3.1 Paranoidní porucha osobnosti K typickým rysům osobnosti s touto poruchou patří nadměrná citlivost k negativnímu hodnocení, neschopnost odpustit, sklon ke zdůrazňování vlastní osoby a důraz na osobní práva a jejich vymáhání. Ve vztahu k ostatním lidem převládá podezíravost, vztahovačnost, tendence k nesprávné interpretaci chování a postojů jiných. V zaměstnání působí velmi nepříznivě jejich neústupnost, nekompromisnost a necitlivost k jiným lidem.
2.3.3.2 Schizoidní porucha osobnosti Lidé s touto poruchou ţijí ve svém vnitřním světě, nezajímá je realita, jsou lhostejní k názoru jiných i ke společenským normám. Nejsou schopni proţívat uspokojení, dominuje u nich emoční útlum, nápadná introverze. Bývají často povaţováni za podivíny, jejich myšlení můţe být originální a svérázné.
2.3.3.3 Disociální porucha osobnosti K charakteristickým znakům této porucha patří neschopnost přiměřené sociální adaptace, nízká tolerance k zátěţi, emoční nezralost, reagování afektivním výbuchem, agresivitou a násilím. Nositelé této poruchy nejsou schopni přiměřeného sebeovládání ani adekvátního hodnocení situace. Bývají silně egoističtí, zaměření jen na uspokojení sebe sama. Mají omezenou schopnost sociálního učení, jejich chování je obtíţně ovlivnitelné zkušeností. Jejich
vztahy
k jiným
lidem
jsou
ovlivněny
jejich
nestálostí,
nespolehlivostí
a bezohledností, nejsou schopni empatie, tyto vztahy jsou účelové. Tato porucha bývá často diagnostikována jiţ v dětství a s pokračujícím vývojem problémy narůstají.
2.3.3.4 Emočně nestabilní porucha osobnosti Tato porucha je typická tendencí jednat impulzivně, emoce lidí trpící touto poruchou jsou proměnlivé a nevypočitatelné, nejsou schopni svoje pocity ani chování ovládat. Mívají konflikty s ostatními, nedovedou systematicky pracovat. Jejich chování vyvolává konflikty a odmítání. Jsou povrchní, nedokáţí udrţet trvalejší vztahy, nezvládají mnohé sociální role, jsou nespolehliví. Často mají pocit ohroţení, ostatní vyuţívají ve svůj prospěch. U lidí s touto poruchou je zvýšené riziko nadměrného uţívání alkoholu nebo psychotropních
24
látek. V krajním případě můţe tato porucha vést k opakovaným sebevraţedným pokusům, ztrátě identity, k sebepoškozujícímu jednání.
2.3.3.5 Histerionská porucha osobnosti K typickým znakům takovéto osobnosti patří emoční labilita, nestálost, povrchnost, nadměrná potřeba vzrušení, důraz na vlastní osobu, potřeba upoutávat pozornost, egocentričnost. Tato porucha bývá častější u ţen. Mívají konflikty s jinými lidmi, např. na pracovišti, jsou častým zdrojem problémů. Touţí být středem pozornosti, chtějí být oceňovány a jsou ochotny lhát, předvádět se, mají tendenci k nepřesné interpretaci reality. Vymýšlejí si různé příběhy, v nichţ hrají důleţitou roli, intrikují a manipulují s lidmi a fakty. 2.3.3.6 Anankastická porucha osobnosti Lidé s touto poruchou se cítí nadměrně nejistí a tento pocit kompenzují přehnaným plněním všech sociálních poţadavků. Kladou přehnaný důraz na odpovědnost, svědomitost a stereotypní způsob řešení problémů. Soustředí se na výkon, vztahy k lidem pro ně nejsou důleţité. V zaměstnání obtěţují ostatní svou nadměrnou pedanterií, opatrností a rigiditou, nedovedou se přizpůsobit a rychle reagovat. Typickými znaky jsou tedy nadměrná sebekontrola (perfekcionismus), porucha emočního ladění, zvýšená potřeba respektovat sociální normy a rigidita v uvaţování a chování. Častěji se objevuje u muţů.
2.3.3.7 Úzkostná porucha osobnosti Mezi znaky této poruchy patří tendence k izolaci, nadměrné obavy z kritiky a odmítnutí, porucha emočního proţívání a tendence vyhýbat se selhání. Tito lidé jsou nadměrně úzkostní a přecitlivělí, ţijí v neustálém strachu a napětí. Mají sklon k nepřesnému hodnocení situace, jejich uvaţování ovlivňuje nadměrný pocit ohroţení. Jejich obranným mechanismem je právě tendence vyhýbat se situacím, které zvyšují jejich úzkost.
2.3.3.8 Závislá porucha osobnosti Jedná se o určitou formu osobnostní nezralosti, jejímiţ projevy je zvýšená potřeba závislosti
na
jiném
člověku,
neschopnost
osamostatnění,
nízké
sebehodnocení 25
a submisivita. V oblasti citové převaţuje pesimismus, pocity bezmocnosti a nejistoty, nekritické přijímání názorů jiných. Neustálé vymáhání různých záruk a potvrzování si jistoty vztahů je okolí nepříjemné.
2.3.3.9 Narcistická porucha osobnosti K projevům této poruchy patří egocentrismus, porucha sebehodnocení (přeceňování vlastní důleţitosti) a potřeba obdivu. Ve vztazích k lidem chybí empatie, převaţují pocity závisti a ţárlivosti. Lidé s touto poruchou ostatní silně podceňují a vyuţívají je bezohledným chováním k vlastním cílům.
2.3.4 Syndrom vyhoření „Burnout je negativním emocionálním jevem v lidském ţivotě.“ [Křivohlavý, 1998, str. 52] Tímto pojmem se označuje celkové psychické vyčerpání, které se projevuje v oblasti motivace, emocí, kognitivních funkcí a zasahuje a ovlivňuje postoje, názory, ale i výkonnost a následně chování a jednání osob. Syndrom vyhoření se projevuje ztrátou energie a idealismu, která vede ke stagnaci, frustraci a apatii. Někdy bývá důsledkem stresu, deprese, únavy a odcizení. Objevuje se především u pracovníků pomáhajících profesí. Projevuje se tělesným a emocionálním vyčerpáním, únavou, nedůvěřivostí, popudlivostí, depresivitou a negativním a cynickým postojem k vlastní práci a ke klientům. Syndrom vyhoření je příčinou konfliktů a ničí vztahy. V celém procesu můţeme rozeznat pět stádií: nadšení, stagnace, frustrace, apatie a intervence. Tělesné vyčerpání (chronická únava, nedostatek energie, slabost, vyčerpání), emocionální vyčerpání (pocit bezmoci a beznaděje) a duševní vyčerpání (negativní postoj k sobě samému i ke svému okolí) jsou tři základní komponenty tohoto syndromu. Jako u většiny poruch i zde má prvořadý význam prevence. Velmi důleţitá je sociální opora a dobré vztahy, sníţení příliš vysokých nároků na sebe samého, stanovení priorit, vyrovnávání pracovní zátěţe potřebnou mírou odpočinku a péče o své zdraví.
26
3 Praktická část 3.1 Dotazníkové šetření Pro potřeby mé bakalářské práce byl sestaven dotazník, jehoţ otázky měly zjistit negativní dopady zátěţových situací na psychiku pracovníků cestovního ruchu (respondentů). Dotazník se skládá ze tří částí: úvodní část vysvětluje jeho cíle, hlavní část obsahuje konkrétní otázky k dané problematice, závěrečná část je poděkováním respondentům za jejich názory a ochotu dotazník vyplnit. Dotazník obsahuje 110 otázek, které lze rozdělit do 6 oblastí, které jsou popsány níţe. Úkolem dotázaných bylo vybrat odpověď ano/ne. Celkem bylo osloveno 90 respondentů, pracovníků hotelů, informačních center, cestovních kanceláří a agentur. 60 z nich bylo poţádáno o vyplnění prostřednictvím elektronické podoby a 30 při osobním kontaktu. Z tohoto počtu se mi vrátilo 36 vyplněných dotazníků (7 muţů, 29 ţen), návratnost je tedy 40%. Důvodem odmítnutí byla neochota, časová zaneprázdněnost, nesouhlas vedoucího pracovníka s poskytováním jakýchkoliv informací. Graf č.1 ukazuje zastoupení muţů a ţen u vrácených dotazníků.
Graf 1
Pohlaví respondentů
Zdroj: vlastní zpracování
27
Graf 2 Zastoupení
respondentů podle subjektu CR
Zdroj: vlastní zpracování
Negativní dopady zátěžových situací na psychiku respondentů Zátěţové situace jsou charakterizovány jako náročné ţivotní situace, které působí na lidský organismus a s jejichţ působením se musí člověk vyrovnat. Denně naráţíme na různé překáţky, obtíţe a konflikty. Zvládání zátěţe je sloţitou problematikou a jeho základem jsou relativně stabilní osobnostní faktory a psychologický význam situace, tedy vnímání a proţívání situace konkrétním jedincem. Pokud se člověk nenaučí vyrovnávat s náročnými situacemi a překonávat neúspěchy jiţ v dětství, v dospělosti se problémy násobí. Nejčastěji se dopady zátěţových situací na psychiku projevují jako nervozita, psychosomatická narušenost, agresivita, deprese, frustrace, emocionální labilita a syndrom vyhoření.
28
3.1.1 Nervozita, psychosomatická narušenost Tyto psychické problémy pokrývaly v dotazníku otázky číslo 1-29, jejichţ vyhodnocení uvádí graf číslo 3. Graf 3 Vyhodnocení
oblasti nervozity a psychosomatické narušenosti
Zdroj: vlastní zpracování Více neţ třetina z celkového počtu respondentů pociťuje určité známky nervozity a v důsledku stresu psychosomatické příznaky. 44% má velmi citlivý ţaludek, 39% dotázaných bývá často unaveno a vyčerpáno, 67% se cítí unaveno, kdyţ ráno vstanou, 61% potřebuje více jak 8 hodin spánku ke skutečnému odpočinku. Více jak 72% cítí hněv a rozrušení v celém těle. 39% připouští časté bolesti hlavy a 56% má pocit „knedlíku v krku“ a často sucho v ústech. Stojí za zmínku, ţe respondenti muţi odpověděli kladně pouze na otázku č.24 „Kdyţ se rozzlobím nebo rozruším, cítím to v celém těle“- tedy 71% z celkového počtu muţů.
29
3.1.2 Agresivita Této oblasti byly v dotazníku věnovány otázky číslo 30-46. Souhrnné vyhodnocení uvádí graf číslo 4. Graf 4 Vyhodnocení
oblasti agresivity
Zdroj: vlastní zpracování Ze všech sledovaných oblastí byla právě tato nejméně problematickou pro oslovené respondenty. Ţádný z oslovených nepociťuje radost, pokud by lidem ublíţil, nepociťuje ţádné takové nutkání, nikdy se nerozhněval tak, aby někoho fyzicky napadl. Na druhou stranu by se 44% odreagovalo rozbitím něčeho (předmětu) a téměř 56% reaguje stejným způsobem, pokud je slovně napaden (křik). Více jak 44% dotazovaných někdy vysloveně touţí po vzruchu. Třetina se jiţ dostala do situace, kdy přála něco zlého tomu, na koho měla velkou zlost. 22% kladných odpovědí se objevilo u otázek „Často mě dokáţe někdo rozčílit“, „Často mám chuť některé lidi naštvat“, „Otevřeně řečeno, dělá mi občas radost potrápit druhé“ a „Někdy mám chuť k hrubostem“. Pouze 5% by bylo schopno pouţít i násilí na obranu svých práv.
30
3.1.3 Deprese Graf číslo 5 uvádí shrnutí odpovědí respondentů na otázky číslo 47-68, které tuto poruchu nálad mapují. Graf 5 Vyhodnocení
oblasti deprese
Zdroj: vlastní zpracování Poměrně vysoké procento, 56%, připouští pocit smutku, častého zamyšlení, pocit lhostejnosti a vnitřní prázdnoty. Polovina všech dotázaných si připouští mnoho starostí, během dne se často zasní a má obavy, zda lidi skutečně zajímá to, co jim říkají. 39% zaţívá někdy bez příčiny pocit neurčitého nebezpečí, strachu a úzkosti. 44% respondentů cítí, ţe v ţivotě udělali mnoho chyb. Třetina si o sobě někdy myslí, ţe jsou „k ničemu“ a zneklidňuje je pocit nejistoty, co by si o nich jiní mohli myslet. 11% není spokojeno se svým osudem, často je napadají a vracejí se jim chmurné myšlenky a necítí zázemí a pochopení u své rodiny a známých.
31
3.1.4 Frustrace Vyhodnocení otázek číslo 69-79 potvrzuje předpoklad, ţe frustrace je jednou ze základních druhů zátěţí, které negativně působí na lidskou psychiku. Následující graf číslo 6 je toho důkazem. Graf 6 Vyhodnocení
oblasti frustrace
Zdroj: vlastní zpracování 72% oslovených má sklon zvýšit hlas při výměně názorů a občas ztrácí trpělivost, kdyţ je něco rozzlobí, cítí to v celém těle. Vysoký počet respondentů (45%) připouští silné rozrušení v případě nezdaru a snadnou zranitelnost v emoční sféře. 22% pracovníků v cestovním ruchu často říká bez uváţení věci, kterých potom lituje, stejně tak i v situaci, kdy se rozzuří. Kaţdodenní problémy vyvádějí často z míry pouze 11% dotázaných a stejné procento často vysloví výhruţku, kterou však nemyslí váţně.
32
3.1.5 Emocionální labilita Emocionální labilita souvisí s intenzitou citových reakcí a stupněm jejich kontroly. Můţe se vyskytovat jako jev, který doprovází nadměrnou zátěţ (převáţně psychickou) i jako osobnostní rys. Otázky číslo 80-90 odhalují skutečnost, ţe více jak třetina oslovených je emočně labilních. Graf 7 Vyhodnocení
oblasti emocionální lability
Zdroj: vlastní zpracování 94% respondentů má trému před některými událostmi, pociťuje tělesný neklid a vyvede je z míry, kdyţ je někdo „slovně napadne“. Problémy mluvit nebo přednášet před velkou skupinou lidí má více jak polovina (56%) dotázaných, coţ je pro pracovníky v cestovním ruchu značný problém. Respondenti muţi negativně reagují na otázky „Hodně věcí mě lehce rozčílí“, „Často jsem mrzutý“ a „Jsem neklidný a nechám se lehce vyvést z míry.“ Zde se potvrzuje, ţe muţi obecně jsou citově méně labilní neţ ţeny a dovedou lépe zvládat citově vypjaté situace.
33
3.1.6 Syndrom vyhoření U oslovených respondentů se tato oblast ukázala v pořadí druhou nejméně aktuální oblastí. Této problematice je věnováno celkem 20 otázek, číslo 91-110, jejichţ vyhodnocení znázorňuje graf číslo 8. Graf 8 Vyhodnocení
oblasti syndromu vyhoření
Zdroj: vlastní zpracování 56% zjistilo, ţe se jim ráno nechce z postele a připadá jim, ţe mají méně fyzické energie neţ dříve. Občasnou chuť od všeho utéct vyjádřilo 39% oslovených, stejné procento kladných odpovědí má i otázka „Je pro mě obtíţnější riskovat“. 33% uvádí, ţe se hůře soustředí a 10 osob stále více rozlaďují jejich neúspěchy. Na druhé straně pouze 2 respondenti odpověděli, ţe je pro ně obtíţné splnit i jednoduché a rutinní úkoly a rozčilují je věci, které jim dříve nevadily.
34
4 Kazuistika Tuto část bych chtěla věnovat konkrétnímu případu z praxe, kdy se u zaměstnance v cestovním ruchu objevily symptomy poruch psychických funkcí jako důsledek kumulace stresujících podnětů v podobě stresu, nervozity a deprese. Jde o muţe středního věku, který podniká jiţ 10 let v cestovním ruchu. Má 15 stálých zaměstnanců, v sezoně dalších 10 navíc. Hodně času tráví na cestách, 24 hodin denně je k dispozici na mobilu, nikdy přesně neví, jaké problémy se objeví a jaké nepředvídané situace bude muset promptně řešit. Víkendy tráví většinou v práci, rodinný ţivot odsouvá do pozadí. Cítí osobní zodpovědnost i za všechny své zaměstnance, na které klade často nepřiměřené nároky, coţ je jedním z důvodů velké fluktuace. Tento muţ má často problémy se spánkem, je podráţděný a nepřiměřeně reaguje. Trpí pocity úzkosti a únavy. Nedokáţe si najít čas sám pro sebe, aby nabral energii a sílu. V poslední době uvaţuje i o moţnosti firmu prodat, na druhé straně se však obává finanční nejistoty. Dostal se do jakéhosi bludného kruhu.
35
5 Závěr Cílem mé bakalářské práce byl popis a explorace nejčastěji se vyskytujících psychických problémů a poruch u pracovníků cestovního ruchu a moţné negativní dopady zátěţových situací na jejich psychiku. Teoretická část definuje pojem osobnost, seznamuje se základními typy temperamentu, uvádí indikační osobnostní rysy důleţité pro pracovníky cestovního ruchu, základní typy zátěţových situací a jejich negativní projevy, stejně jako základní pojmy týkající se oblasti psychických poruch. Neméně důleţitá je i část věnovaná psychohygieně a s ní spojené prevenci předcházení napětí a hromadění problémů. Tyto teoretické znalosti by si měl osvojit kaţdý, kdo v tomto oboru chce pracovat, aby dovedl rozpoznat jiţ na samém počátku přicházející problém a věděl, jak se zachovat. Praktická část, jejímţ základem bylo dotazníkové šetření provedené mezi zaměstnanci hotelů, cestovních kanceláří, agentur a informačních center, ukazuje na negativní důsledky dlouhodobého působení náročných situací v praxi. Patří k nim nervozita, psychosomatická narušenost, frustrace, deprese, syndrom vyhoření, agresivita a emocionální labilita. Nejvyšším procentem jsou zastoupeny frustrace (36%), emocionální labilita (34%) a nervozita (32%). V souvislosti s frustrací můţe jít o příliš vysoká očekávání a nároky kladené na sebe sama. Je to vlastně blokáda na cestě k cíli, můţeme hovořit o frustraci environmentální, personální a konfliktové. K předcházení a omezování všech těchto projevů vede zdravý ţivotní styl, „pěstování“ dobrých vztahů (rodina, práce), sport, tanec, relaxace. Důleţitá je určitá mentální hygiena, zdravé sebepojetí a síla vůle (sebepoznávání, sebeovládání), správný timing – naučit se rozdělovat čas tak, abychom si ho řídili sami a ne naopak. K omezení zátěţových situací v práci přispívá správná organizace činností, jasné stanovení úkolů, důsledná zpětná vazba, flexibilita, uznání, úprava pracovních podmínek i pracoviště samotného. Míra pracovního nasazení souvisí s mírou spokojenosti, postojem nadřízeného a jeho hodnocením, otevřenou komunikací a způsobem jednání, dobrou motivací a moţností podílet se na důleţitých rozhodnutích. Všechny tyto okolnosti by měl mít na zřeteli dobrý zaměstnavatel. Zjištěné údaje však ukazují poměrně vysokou psychickou odolnost všech respondentů. Jedním z moţných důvodů je i věk, kdy podle údajů Českého statistického úřadu pracuje v charakteristických odvětvích CR nejvíce zaměstnaných osob ve věku 25-34 let. Dalším
36
důvodem můţe být i odchod samotných pracovníků, pokud nedosáhnou uznání, mají malý prostor pro seberealizaci, či se jim nedaří splnit své očekávání na určité pracovní pozici. Myslím si, ţe jsem dosáhla stanovených cílů a má bakalářská práce můţe být zdrojem informací pro studenty oboru Cestovní ruch, pro pracovníky, kteří svou profesní kariéru teprve začínají i pro ty, kteří naopak v tomto oboru pracují jiţ dlouhou dobu. Třeba zde najdou příčiny svých problémů, zamyslí se nad dotazníkem a budou lépe připraveni problémům předcházet.
37
6 Informační zdroje Knižní publikace ČAKRT, Michal. Typologie osobnosti pro manažery Kdo jsem já, kdo jste vy? 1. vyd. Praha: Management Press, 2000, 257 s. ISBN 80-85943-12-3 HELUS, Zdeněk. Psychologie. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1995, 120 s. ISBN 80-7168-245-4 HRSTKA, Zdeněk, VOSEČKOVÁ, Alena. Kapitoly z psychologie zdraví 2.díl. 1.vyd. Hradec Králové: Univerzita obrany, 2008. ISBN 978-80-7231-332-7 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r.o., 1998, 136 s. ISBN 80-7169-551-3 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, 208 s. NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon psychologie. 1.vyd. Praha: VODNÁŘ, 1995, 397 s. ISBN 80-85255-74-X NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. 1.vyd. Praha: Academia, 1997, 336 s. ISBN 80-200-0525-0 NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. 1.vyd. Praha: Academie věd České republiky, 1998, 590 s. ISBN 80-200-0689-3 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3.vyd. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISB 80-7178-678-0 VAŠINA, Lubomír, STRNADOVÁ, Věra. Psychologie osobnosti I. 2.vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002, 300 s. ISBN 80-7041-401-4 Internetové zdroje [1] Psychoweb.cz [online]. c2009-2010. [cit. 2009-11-28]. Dostupný z WWW:
. Český
statistický
úřad
[online].
c2010,
26.
6.
2009.
Dostupný
z WWW:
38
Mladá
fronta.as
[online].
c2006-2010.
Dostupný
z WWW:
39
7 Seznam grafů Graf 1 Pohlaví respondentů ...................................................................................................... 27 Graf 2 Zastoupení respondentů podle subjektu CR .................................................................. 28 Graf 3 Vyhodnocení oblasti nervozity a psychosomatické narušenosti ................................... 29 Graf 4 Vyhodnocení oblasti agresivity ..................................................................................... 30 Graf 5 Vyhodnocení oblasti deprese ........................................................................................ 31 Graf 6 Vyhodnocení oblasti frustrace ....................................................................................... 32 Graf 7 Vyhodnocení oblasti emocionální lability..................................................................... 33 Graf 8 Vyhodnocení oblasti syndromu vyhoření ..................................................................... 34
40
8 Příloha Dotazník Váţení, jmenuji se Eva Staňková a jsem studentkou VŠ polytechnické v Jihlavě. Ráda bych Vás poţádala o vyplnění dotazníku, jehoţ cílem je zjištění míry psychického rizika práce v cestovním ruchu. Zjištěné údaje budou podkladem pouze pro mou bakalářskou práci. Vyplněné údaje jsou zcela anonymní a nebudou pouţity k jiným účelům. Vámi zvolenou odpověď zakrouţkujte/zvýrazněte. Jsem muţ/ţena Pracuji v CK/CA/IC/hotel 1) Často trpím bolestmi hlavy. ANO/NE 2) Někdy se mi silně rozbuší srdce nebo bije nepravidelně. ANO/NE 3) Někdy cítím, ţe mi srdce bije aţ v krku nebo cítím v ţilách silné pulzování. ANO/NE 4) Někdy mi hučí v uších nebo mám mţitky před očima. ANO/NE 5) Někdy mi brní prsty. ANO/NE 6) Kdyţ se rychle postavím, pociťuji závrať. ANO/NE 7) Občas mám návaly tepla a krve do hlavy. ANO/NE 8) I v teplém počasí mám často studené nohy a ruce. ANO/NE 9) V rukách, ramenou a nohách často cítím mravenčení. ANO/NE 10) Při vzrušujících situacích často ztrácím dech, takţe se musím zhluboka nadechnout. ANO/NE 41
11) Někdy mám pocit, ţe mám v krku „knedlík“. ANO/NE 12) Někdy mám pocit, ţe se mi nedostává vzduch, svírá se mi hrudník. ANO/NE 13) Často mám sucho v ústech. ANO/NE 14) Často nemám chuť k jídlu. ANO/NE 15) Mám citlivý ţaludek. ANO/NE 16) Bývá mi často nevolno nebo zvracím. ANO/NE 17) Často trpím nadýmáním. ANO/NE 18) Někdy mi vyskakuji na krku nebo na tváři červené skvrny. ANO/NE 19) Pouze zřídka se dokáţu fyzicky uvolnit. ANO/NE 20) Často se mi třesou ruce. ANO/NE 21) Často u sebe pozoruji škubání očí, záškuby ve tváři, trhavé pohyby hlavy nebo ramen.
ANO/NE
22) V určitém období nebo všeobecně bývám zvláště citlivý /á/ na světlo a hluk, ostré světlo, jasné barvy nebo určité zvuky mi způsobují aţ fyzickou bolest. ANO/NE 23) Unavím se dříve neţ většina lidí z mého okolí. ANO/NE
42
24) Kdyţ se rozzlobím nebo rozruším, cítím to v celém těle. ANO/NE 25) Mám potíţe se spánkem, těţko usínám, v noci se budím apod. ANO/NE 26) Potřebuji více jak 8 hodin spánku, abych si skutečně odpočinul /a/. ANO/NE 27) Kdyţ ráno vstanu, jsem unavený /á/ a cítím se „polámaný“ /á/. ANO/NE 28) Bývám často unavený /á/, malátný /á/ a vyčerpaný /á/. ANO/NE 29) Moje tělo reaguje na změnu počasí. ANO/NE 30) Otevřeně řečeno, dělá mi občas radost potrápit druhé. ANO/NE 31) Existují lidé, kteří mě tak rozhněvali, ţe jsme se poprali. ANO/NE 32) Měl /a/ jsem na někoho takovou zlost, ţe jsem mu přál/a/ něco zlého. ANO/NE 33) Trápil/a/ jsem zvířata. ANO/NE 34) Kdyţ se na mě někdo rozkřičí, křičím na něj taky. ANO/NE 35) Někdy mám nutkání ublíţit druhým. ANO/NE 36) Někdy si představuji, jak mé odpůrce něco postihne. ANO/NE 37) Někdy mám chuť k hrubostem. ANO/NE
43
38) Někdy bych nejraději něco rozbil /a/. ANO/NE 39) Na obranu svých práv jsem schopen/schopna/ pouţít i násilí. ANO/NE 40) Často mám chuť naštvat některé lidi. ANO/NE 41) Dělá mi potěšení trhat hlavičky květů. ANO/NE 42) Často mě dokáţe někdo rozčílit. ANO/NE 43) Někdy mi dělá radost zraňovat lidi. ANO/NE 44) Neustupuji, raději se s lidmi pohádám. ANO/NE 45) Někdy vysloveně touţím po vzruchu. ANO/NE 46) Kůň, který špatně tahá, musí dostat bičem. ANO/NE 47) Během dne se často zasním. ANO/NE 48) Někdy se cítím bez příčiny dost bídně. ANO/NE 49) Někdy mám pocit lhostejnosti a vnitřní prázdnoty. ANO/NE 50) V ţivotě jsem udělal/a/ mnoho chyb. ANO/NE 51) Někdy mám pocit, ţe se mi lidé vysmívají. ANO/NE
44
52) Nejsem spokojený /á/ se svým osudem. ANO/NE 53) Mnohého z toho, co udělám, později lituji. ANO/NE 54) Někdy se cítím stísněné a nevím proč. ANO/NE 55) Často mám všeho „po krk“. ANO/NE 56) Často mám obavy, zda lidi skutečně zajímá to, co jim říkám. ANO/NE 57) Kdyţ si člověk uvědomí všechno utrpení ve světě, tak mu nezbývá nic jiného neţ si přát, aby se vůbec nenarodil. ANO/NE 58) Často si připouštím mnoho starostí. ANO/NE 59) Někdy jsem velmi smutný /á/. ANO/NE 60) Moje nálada se dost často mění. ANO/NE 61) Často mě napadají a neustále se vracejí chmurné myšlenky. ANO/NE 62) Moje rodina a mí známí mě neumí pochopit. ANO/NE 63) Často mám špatnou náladu. ANO/NE 64) Někdy mám bez příčiny pocit neurčitého nebezpečí, strachu, úzkosti. ANO/NE 65) Jsem často zamyšlený /á/. ANO/NE
45
66) Často cítím, ţe nevedu správný způsob ţivota. ANO/NE 67) Někdy si myslím, ţe jsem „k ničemu“. ANO/NE 68) Zneklidňuje mě, co by si jiní mohli o mně myslet. ANO/NE 69) Kdyţ se mi něco nedaří, silně mě to rozruší. ANO/NE 70) Rychle se rozčílím. ANO/NE 71) Občas ztratím trpělivost. ANO/NE 72) Nechám se lehce vyvést z míry. ANO/NE 73) Kdyţ se rozzuřím, řeknu cokoliv. ANO/NE 74) Kaţdodenní problémy mě často vyvádějí z míry. ANO/NE 75) Často vyslovím výhruţku, kterou však nemyslím váţně. ANO/NE 76) Často říkám bez uváţení věci, kterých potom lituji. ANO/NE 77) Moje city jsou lehce zranitelné. ANO/NE 78) Při výměně názorů mám sklon zvýšit hlas. ANO/NE 79) Kdyţ mě něco rozzlobí, cítím to v celém těle. ANO/NE
46
80) Jsem neklidný/á/ a nechám se lehce vyvést z míry. ANO/NE 81) Hodně věcí mě lehce rozčílí. ANO/NE 82) Trhnu sebou, kdyţ se něco rychle pohne nebo se někdo neočekávaně objeví. ANO/NE 83) Činí mi problémy mluvit nebo přednášet před velkou skupinou lidí. ANO/NE 84) Kdyţ mě někdo slovně napadne, vyvede mě to z míry. ANO/NE 85) Je tolik věcí, co mě rozčilují. ANO/NE 86) Často jsem mrzutý/á/. ANO/NE 87) Okusuji si nehty. ANO/NE 88) Lehce se dostanu do rozpaků. ANO/NE 89) Při úleku nebo rozrušení se mi roztřesou kolena. ANO/NE 90) Před některými událostmi mám trému a tělesný neklid. ANO/NE 91) Připadá mi, ţe čím více pracuji, tím jsou mé výsledky horší. ANO/NE 92) Děsí mě chodit kaţdý den do práce. ANO/NE 93) Připadá mi, ţe mám méně fyzické energie neţ dříve. ANO/NE
47
94) Rozčilují mě věci, které mi dříve nevadily. ANO/NE 95) Zjišťuji, ţe se stále více straním lidí. ANO/NE 96) Připadá mi, ţe jsem vznětlivější. ANO/NE 97) Hůř se soustředím. ANO/NE 98) Stále více zjišťuji, ţe se mi ráno nechce z postele. ANO/NE 99) Přestávám věřit svým schopnostem. ANO/NE 100) Připadá mi stále těţší soustředit se na práci. ANO/NE 101)
Je pro mě obtíţnější riskovat. ANO/NE
102)
Stále více mě rozlaďují moje neúspěchy. ANO/NE
103)
Poslední dobou viním ze své situace Boha. ANO/NE
104)
Někdy mám chuť od všeho utéct. ANO/NE
105)
Dělá mi čím dál menší starosti, zda svoji práci někdy dokončím. ANO/NE
106)
Připadá mi, ţe je všechno při starém nebo dokonce horší. ANO/NE
107)
Zdá se mi, ţe všechno, co se snaţím dělat, pohlcuje víc energie, neţ kolik jí mám. ANO/NE
48
108)
Zjišťuji, ţe je pro mě obtíţné splnit i jednoduché a rutinní úkoly. ANO/NE
109)
Přeji si, aby mě lidé nechali na pokoji. ANO/NE
110)
Změny, které na sobě pozoruji, mě skličují. ANO/NE Děkuji za Váš čas a ochotu vyplnit tento dotazník!
49