VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu
Interkulturní komunikace v business prostředí Turecka v porovnání s českou Bakalářská práce
Autor: Petra Jordánová Vedoucí práce: Mgr. Anica Djokić, MBA Jihlava 2015
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé práce, paní Mgr. Anici Djokić, MBA, za vedení mé bakalářské práce a za užitečné rady. Mé poděkování patří i všem osloveným respondentům za jejich ochotu. V neposlední řadě bych ráda vyjádřila své díky mé rodině za jejich veškerou podporu.
Copyright © 2015 Petra Jordánová
Anotace
Bakalářská práce na téma Interkulturní komunikace v business prostředí Turecka v porovnání s českou zkoumá rozdíly dvou kultur v prostředí cestovního ruchu. V teoretické části práce jsou vysvětleny termíny související s danou problematikou. V praktické části jsou zpracovány výsledky výzkumu, který byl proveden formou rozhovorů a zhodnocená výzkumu.
Klíčová slova
Cestovní ruch, interkulturní komunikace, kultura, Česká republika, Turecko
Annotation
The Bachelor thesis on the topic of Intercultural communication in the business environment of Turkey compare with czech one examines differences between two cultures in environment of the tourism. In theoretical part of the thesis are defined terms realted with this issue. There are alaborated results of research done by interview.
Key words Tourism, Intercultural communication, Culture, Czech republic, Turkey
Obsah Úvod........................................................................................................................................ 1 Teoretická část ........................................................................................................................ 3 1.
Kultura ............................................................................................................................. 3 1.1 Pluralita versus etnocentrismus .................................................................................... 4 1.2 Stereotypy ..................................................................................................................... 5 1.3 Kulturní dimenze podle Geerta Hofstedeho ................................................................. 6
2.
Komunikace ..................................................................................................................... 7 2.1 Komunikační styly ........................................................................................................ 7 2.2 Neverbální komunikace ................................................................................................ 8 2.3 Další element neverbální komunikace (Emoce a zdvořilost) ....................................... 9
3.
Interkulturní komunikace .............................................................................................. 10 3.1 Interkulturní kompetence ............................................................................................ 10 3.2 Dynamika interkulturních situací................................................................................ 11 3.3 Problémy a nedostatky v komunikaci a jejich bariéry ................................................ 13 3.4 Řešení a zvládání interkulturních rozdílů a konfliktů ................................................. 15 3.5 Zásady efektivní komunikace ..................................................................................... 16 3.6 Interkulturní komunikace v obchodování ................................................................... 17
4.
Metodika práce .............................................................................................................. 19
Praktická část ........................................................................................................................ 20 5.
Turecko .......................................................................................................................... 20 5.1 Historie........................................................................................................................ 20 5.2 Jazyk ........................................................................................................................... 21 5.3 Náboženství ................................................................................................................ 22
5.4 Svátky ......................................................................................................................... 23 5.5 Gastronomie ................................................................................................................ 23 5.6 Cestovní ruch .............................................................................................................. 24 5.7 Aktuální dění............................................................................................................... 25 6.
Hospodářství a cestovní ruch Turecka .......................................................................... 27
7.
Česko-turecká interkulturní komunikace ...................................................................... 29 7.1 Obchodní vztahy ......................................................................................................... 29 7.2 Gesta a nonverbální komunikace v praxi .................................................................... 30 7.3 Politické prostředí mezi Českou republikou a Tureckem ........................................... 32 7.4 Vzájemná spolupráce v oblasti cestovního ruchu ....................................................... 33 7.5 Výsledné kulturní dimenze podle Geerta Hofstedeho ................................................ 34
8.
Vlastní šetření ................................................................................................................ 39 8.1 Cíl mého šetření .......................................................................................................... 39 8.2 Metodika sběru dat...................................................................................................... 39 8.3 Charakteristika respondentů ....................................................................................... 40 8.4 Rozhovory................................................................................................................... 40
9.
Doporučení .................................................................................................................... 47
Seznam použité literatury ..................................................................................................... 49
Úvod
Bakalářskou práci píši na téma Interkulturní komunikace v business prostředí Turecka v porovnání s českou. Toto téma jsem si vybrala hned z několika důvodů. V dnešním globalizovaném světě se lidé potýkají s odlišnými kulturami od té naší a to hlavně z důvodu cest do zahraničí, ať už za studijními účely, pracovními nebo jinými. A pro úspěšnost v zahraničí nebo se zahraničními obchodními partnery je důležité brát na vědomí rozdílnost kultur a také efektivně komunikovat. K tomu nám dopomáhá právě interkulturní komunikace, která se nám snaží pomoci pochopit mentalitu jiných národů a tím pádem se i vyhnout konfliktům a nedorozuměním, které by při neznalosti mohly nastat. Interkulturní komunikace by neměla být přehlížena, spíše naopak by se měla dostat více do lidského podvědomí a využívat při každém kontaktu se zahraničím. Zúčastnila jsem se programu Erasmus, který mě značně ovlivnil ve vnímaní ostatních národností. Začala jsem se asi poprvé intenzivněji setkávat s lidmi z různých zemí a to včetně tureckých studentů. Rozdíly jsou jak v jazycích, vyjadřování subjektivních pocitů, tak i rozdíly kulturní a v mentalitě národů a mnoho dalších. Nejvíce jsem odlišnosti sledovala s tureckými spolužáky, proto jsem si vybrala tuhle zemi. V Turecku jsem později i pracovala jednu letní sezónu a neustále mě překvapovalo, že je právě tak odlišné od České republiky a to nejen kvůli své historii a náboženství, ale celkově kvůli životnímu stylu a mentalitě místních obyvatel. Proto se zajímám konkrétně o českoturecké obchodní vztahy. Také při pohledu na byznys mezi Českou republikou a Tureckem zjistíme, že zažívá nebývalý boom a za poslední roky nabírá na růstu. Podle mého názoru jsou tyto hospodářské vztahy aktuální téma a může být i velice zajímavé analyzovat zemi, která je pro svou strategickou polohu, na uzlu dvou kontinentů, jakýmsi centrem obchodní výměny mezi Evropou a Asii. Všechny tyto důvody mě jen umocnily v tom, proč se v mé bakalářské práci zabývat problematikou interkulturní komunikace. Ráda bych přinesla nový pohled na česko-turecké obchodní vztahy pro čtenáře mé práce. Téma mě láká i pro sebe samu, že si ráda prohloubím znalosti o kultuře a obchodování s tak rozdílnou zemí, jako je právě Turecko. 1
Cíl práce Cílem mé práce je porovnat odlišnosti české a turecké kultury a to zejména v business prostředí. A prozkoumat, zda odlišné kultury mají vliv na vzájemné obchodování české cestovní kanceláře a jejich tureckého tour operátora. Na základě šetření a zpětné vazby od dotazovaných respondentů poskytuji některá doporučení na úspěšnou a efektivní business komunikaci.
Metodika práce Má práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické části se zabývám problematikou interkulturní komunikace obecně. Věnuji se zde základním pojmům, které jsou důležitým podkladem pro porozumění druhé části práce, praktické. V praktické části metodou řízených rozhovorů analyzuji chod obchodního jednání a to z obou stran, tedy české cestovní kanceláře a jiné a tureckého tour operátora a jiné. Podle poskytnutých rozhovorů nabídnu doporučení. Na závěr bych ráda upozornila, že v mé práci se nesnažím standardizovat nebo stereotypovat dané kultury. Každý člověk je jedinečná bytost a nelze všechny osoby zařazovat podle stejného vzorce. Má práce poskytuje náhled do turecké kultury, kde popisuji některé komunikační problémy, které by se mohly vyskytnout při společné spolupráci.
2
Teoretická část
1. Kultura
Kultura je vystihována velkou řadou definic, které ji vykládají v širším pojetí, kde jsou výsledky materiální, jako obydlí či nástroje a jednak duchovní výtvory lidí, kde jsou klíčovými náboženství, morálka a zvyky nebo politika. V užším pojetí, kam spadá i interkulturní psychologie, je kultura úzce spjata spíše k projevům lidského chování, tedy kulturou určitého společenstva. Je tedy abstraktním výrazem, který pojednává o hodnotách, zvycích, tradicích, postojích, určitém způsobu komunikace nebo jednání, jež je daný určité skupině osob žijící ve stejném prostředí a která jej sdílí a co dané společenství odlišuje od jiných. Věcnou definici kultury přinesl nizozemský profesor Geert Hofstede. „To, co odlišuje členy jedné skupiny nebo kategorie od lidí jiné skupiny, je kolektivní programování mysli. Kultura je naučená, nikoli zděděná. Je odvozena od společenského prostředí, nikoli od genů a je nutno ji odlišit od lidské povahy i od charakteru jednotlivých osob.“ (Hofstede, 1991) Podle I. Nového a Sylvia Schroll-Machl: „ Všichni vědci, kteří se teoreticky zabývají pojmem kultura, jsou zajedno v tom, že kultura zahrnuje velmi širokou oblast, od předmětů vyrobených lidmi, přes řeč, hodnoty, ideje, pohled na svět a filozofii, až ke způsobu zacházení s živými a neživými věcmi. (Nový&Schroll-Machl, 2005, str. 11) Pojem kultura je někdy zaměňován za výraz Mentalita. „Vyjadřuje způsob myšlení, duševní a duchovní uzpůsobení jednotlivce nebo skupiny závislé na individuálních dispozicích, věku, výchově, tradici, společenských podmínkách.“ (Šroněk, 2001, str. 13) Třetí zmíněná definice pojednává o kultuře, jako o širším pojetí, které je rozšířeno o vnější projevy.
3
1.1 Pluralita versus etnocentrismus Dalším důležitým pojmem, který se váže na interkulturní vztahy, je kulturní pluralita a etnocentrismus. Kde jsou k sobě postaveny dva protipóly, jež jeden má k jiným kulturám rovnocenný postoj, jako ke své vlastní a druhý, který vidí svou vlastní kulturu za klíčovou a podle níž hodnotí kultury ostatních. V knize Interkulturní psychologie je kulturní pluralita definovaná takto: „je teoretický princip, podle něhož se uznává, že jednotlivá společenství (národy, etnika, kmeny, rasy, náboženské skupiny) mají své specifické kultury, které je nutno považovat za zcela rovnocenné. Proto je třeba tolerovat způsob života cizích společenství a respektovat existenci odlišných hodnot a norem. (Průcha, 2007, str. 46) Definice se tedy snaží objasnit, že každá kultura je svým vlastním způsobem jedinečná a nenahraditelná a je tudíž nezbytné na ni nahlížet z objektivního pohledu a nelze ji soudit z pohledu vlastní kultury. Opakem kulturní plurality je etnocentrismus. Můžeme jej definovat takto: „Etnocentrismus, možná správněji kulturní centrismus, je domněnka nebo předpoklad, že kultura určité země, skupiny nebo společenství je centrem, podle něhož se posuzují kultury ostatní.“ „Lidé žijící v dané kultuře ve většině případů přistupují k příslušníkům jiných kultur s pohledem „my“ a „oni“. (Šroněk, 2001, str. 56-57) Z etnocentrismu vyplívá, že to co dělají členové jedné skupiny, je správné a to co dělají členové jiné skupiny a neshoduje se to s činem první skupiny, pak je nesprávné.
4
1.2 Stereotypy Stereotypizace se stala nedílnou součástí naší psychiky. Můžeme ji považovat za jistý fenomén lidstva, jež někteří autoři ve svých publikacích kritizují a radí, že bychom se ze stereotypů měli vymanit, ale naopak jsou mezi nimi i autoři, kteří zaujímají názor, že používání stereotypů můžeme být do jisté míry užitečné. Jisté ovšem je, že mají mezigenerační setrvačnost a my je přirozeně přejímáme během naší socializace. „Jsou to představy, názory a postoje, které určití jednotlivci či skupiny osob zaujímají k jiným skupinám nebo sobě samým (autostereotypy).“ (Průcha, 2007, str. 67) „Zejména při setkávání se s reprezentanty cizí kultury můžeme podlehnout silné stereotypizaci, která nabízí zdánlivě jednoduché a obecně platné informace. Pokud jsme si vědomi tohoto zjednodušení, pak přiměřená míra stereotypizace může urychlit a zkvalitnit proces poznávání druhých lidí. Musí být však chápána jen jako určitá hypotéza, která se ověřuje (potvrzuje či vyvrací) v dalším procesu vzájemného poznávání.“ (Nový&SchrollMachl, 2003, str. 14) Jiný autor se vyjádřil k stereotypizaci takto: „Čím větší počet osob určitého národa posuzujeme na základě stereotypu, tím více se zdá být takový pohled správný. Naopak, setkáme-li se s menším počtem osob nebo s jednotlivci daného národa, tím je zřetelnější nesprávnost stereotypu.“ (Šroněk, 2001, str. 57) Někteří autoři se zmiňují, že osoby určitého společenství, které nemají své dostatečné objektivní znalosti nebo názory o určitém předmětu či skupině lidí, přejímají zevšeobecňující názor nebo představu od jiných lidí, aniž by si byli názor nebo představu ověřili. Tím se dostáváme k tomu, že stereotypy jsou jisté šablony, podle kterých lidé zařazují a posuzují jiné lidi nebo předměty, i když mohou být mylné a v jádru věci neseriózní. Příkladem nám pak může být, Turek rovná se muslim nebo Švýcar rovná se vždy přesný jako hodinky.
5
Stereotypy se mohou stát překážkou při obchodování nebo jednání s osobami jiné národnosti a to hlavně kvůli tomu, že ony samotné stereotypy jsou vztahovány na všechny příslušníky etika a nikoli na jednotlivce i přes naše vědění, že každý člen společnosti je osobitý a nelze jej generalizovat podle nějakých vzorců. Avšak, příslušníci národů sdílí, ať už více či méně, předpojaté názory vůči příslušníkům jiných zemí či národů.
1.3 Kulturní dimenze podle Geerta Hofstedeho S předchozími pojmy souvisí i další část, která je věnována výzkumu holandského profesora. Geert Hofstede provedl jednu z nejucelenějších a nejkomplexnějších studií, kde se zabývá hodnotami na pracovišti, které jsou ovlivněny kulturou. Celý projekt začal, když analyzoval databázi zaměstnanců firmy IBM z více než sedmdesáti zemí, v druhé polovině dvacátého století. Pomocí těchto kulturních dimenzí jsou vyjádřeny nejvšeobecnější kulturní rozdíly mezi zeměmi a v podstatě poukazují na ty, které nejenže vedou k odlišnému pojetí základních parametrů života lidí, ale ovlivňují i oblast práce a managementu. Musíme brát na vědomí naši jedinečnost a proto je srovnání kultur na základě dimenzí jen relativní. Jinými slovy, bodové ohodnocení dimenzí může být použito smysluplně pouze ve srovnávání. Ve studii jsou uvedeny čtyři základní dimenze:
Vzdálenost moci (Power distance, PDI)
Vyhýbání se nejistotě (Uncertainty avoidance, UAI)
Individualismus/kolektivismus (Individualism versus Collectivism, IDV)
Maskulinita/feminita (Masculinity versus femininity, MAS)
Krátkodobá/dlouhodobá orientace (Long term versus Short term orientation, LTO)
6
2. Komunikace
Ze všech lidských vlastností a dovedností patří komunikace k těm nejdůležitějším a nejužitečnějším. Žijeme ve stále více globalizovaném světě, a proto je nezbytné brát i ohledy na kulturní rozmanitost, poněvadž kultura a kulturní odlišnosti mají na komunikaci vždy vliv. „Země jsou dnes většinou na sobě navzájem ekonomické závislé. Hospodářské úspěchy závisí na schopnosti efektivně komunikovat napříč kulturami. Podobně také politická pohoda
v jedné
zemi
značně
souvisí
s politickou
pohodou
ostatních
kultur.“
(DeVito, 2008, str. 55) Následkem pak je, že ne vždy, co se se osvědčí jako efektivní v jedné kultuře, musí fungovat i pro jinou kulturu. Z tohoto důvodu je komunikace a vzájemné porozumění mezi kulturami více klíčovými než kdykoli předtím.
2.1 Komunikační styly Pro mezikulturní komunikaci je přínosné, když jsou partneři z různých kultur obeznámeni s komunikačními styly. S tím úzce souvisí dimenze individualismu a kolektivismu. Americky antropolog Edward T. Hall učinil výzkum, ve kterém se zabýval právě komunikačními styly. Podle E. T. Halla existují komunikace s „nízkým, slabým kontextem“, který je úzce spjat s individualistickými kulturami, kam spadá i Česká republika a s „vysokým, silným kontextem“, kolektivistické kultury, do které patří Turecko. Pro ty s „nízkým, slabým kontextem“ platí, že „Tyto kultury jsou utvářeny individualistickými hodnotami, lineárním a logickým myšlením, přímým komunikačním stylem, který se silně orientuje na mluvčího, v popředí je zde slovo.“ (Nový&SchrollMachl, 2005, str. 86) V těchto kulturách je pak dáno, „co je myšleno, je také řečeno“. Mluvčí se snaží sdělit vše verbálně, tak aby tomu příjemce porozuměl a nemusel ji interpretovat.
7
Protikladem je pak komunikace s „vysokým, silným kontextem“. „Jeho úkolem je sdělení samostatně interpretovat, a tak „číst mezi řádky”. Tento typ komunikace se vztahuje na mnohovrstevné souvislosti (např. historické pozadí, sociální normy, role, status, vztahy mezi mluvčími), které ovšem nejsou explicitně vyjádřeny. Příjemce je může odhalit z komunikačního kontextu.“ (Nový&Schroll-Machl, 2005, str. 86) Z daného vymezení zaznamenáme, že v komunikaci nejde zdaleka jen o verbální komunikaci, ale i o nonverbální komunikaci, jež pomáhá s dešifrováním zpráv. Sdělení tedy nemusí být jasně formulováno slovy, proto se zda být tento komunikační styl nepřímý. Pro kultury s „nízkým, slabým kontextem“ mohou být nonverbální signály klamné a nejasné, vyjadřování mohou považovat za nedůvěryhodné. Naproti tomu pro kultury s „vysokým, silným kontextem“ může být přímá řeč nepříjemná až hrubá. Je tedy důležité si nejdříve zjistit, do které skupiny daný národ patří, aby nedocházelo k nadbytečným nedorozuměním.
2.2 Neverbální komunikace V závislosti na komunikačních typech bych se ráda zmínila o nonverbálních signálech. „Různé kultury mají různorodé významy v nonverbálních signálech a také tyto signály interpretují jinak. Na rozdíl od verbální formy, která může být popsána gramatikou, neverbální forma se velmi těžce odkódovává.“ (Bočánková&kol., 2009, str25) „Každá kultura má vlastní pojetí neverbální komunikace. Toto pojetí je stejně jako jiné aspekty kultury naučené, avšak na rozdíl od jiných je naučené neuvědoměle. V rámci jednotlivých kultur i mezi nimi existuje značná různorodost použití těch či oněch forem. Hlavním pravidlem při styku s partnery z jiných kultur je: negeneralizovat. To co u jedněch může znamenat kladné ocenění, je u jiných vulgárností.“ (Šroněk, 2001, str. 27)
8
2.3 Další element neverbální komunikace (Emoce a zdvořilost) O rozličnosti neverbální komunikace mezi různými etniky, národy nebo kulturami není pochyb. I uvítání v Turecku probíhá zcela jinak než v České republice. Jinak se při setkání pozdraví muž s mužem, muž s ženou nebo žena s ženou. Výjimkou nejsou ani uvítací zvyky se staršími osobami nebo ženami vyznávající Islám. Diferencovanost nastává, také co se týče užívání mužského a ženského rodu u podstatných jmen. Turečtina patří k jazykům bez rodového specifika, opakem je pak čeština, která rody specifikuje. Ukázkou může být povolání, lékař/lékařka v češtině navzdory tomu v turečtině doktor/doktor. Vyjadřování emocí také není podobné pro obě země. Na rozdíl od Čechů, Turkům „koluje v žilách horká krev“. Jsou velmi emocionální, i co se týče vyjednávání nebo obchodování. Přinejmenším máme společné užívání zdrobnělin při oslovování přátel či blízké osoby, v Turecku přiřadí ke jménu koncovku –„cik“, například jméno Bugra Bugracik, avšak v češtině opět rozlišujeme koncovku pro rod mužský a ženský.
9
3. Interkulturní komunikace
„Interkulturní komunikace je komunikací v podmínkách kulturního střetu, při které kulturní rozdíly partnerů rozhodujícím způsobem ovlivňují procesy, jakož i výsledky komunikačního dění“(Nový&Schroll-Machl, 2005, str. 52) Obtížným bodem se pro partnery stává komunikace ve třetím jazyce, který není mateřským ani pro jednoho z partnerů a i přes fakt, že jazyk mohou oba ovládat excelentně, jistým způsobem se v procesu výměny informací dochází ke ztrátě určitého specifického chápání, které chtěl dotyčný sdělit. „Musí mnohdy volit a ve svém jednání uplatňovat určitou strategii a taktiku. Místo prosté interakce se tak často objevuje interakce specificky účelově zaměřená a zabarvená, tzv. vyjednávání.“ (Nový&Schroll-Machl a kol., 2003, str. 9) „V mezinárodní podnikatelské praxi se setkávají lidé z odlišných kultur, a to jednak na různých stupních firemní hierarchie od vedoucích funkcionářů po řadové pracovníky, jednak na různé intelektuální úrovni. Na vnímavost jiných kultur, na působení a případné důsledky rozdílů mezi nimi může mít také vliv pracovní zaměření zmíněných osob.“ (Šroněk, 2001, str. 37) Je tedy dobré si utřídit pár základních pojmu týkající se interkulturní komunikace.
3.1 Interkulturní kompetence Interkulturní kompetence je jistý způsob chování, který si vyžaduje snad každý mezinárodní jednání nebo obchod. Jde o přiznání si, že existují i jiné kultury, odlišné od námi vlastní, o přijetí skutečnosti, že lidé rozličných etnik mohou být rozdílní, s jinými názory, pohledy na věc nebo odlišným myšlením. Jedná se o připuštění možnosti, že všechny jmenované faktory, ale i jiné, mohou vést ke stejným nebo dokonce i lepším pracovním výsledkům. Respektování a považování i jiných způsobů chování a myšlení nám může přinést nové výzvy a příležitosti.
10
Kdybych měla popsat „model“ interkulturně kompetentní osoby, využila bych výsledků srovnávacího výzkumu provedených u obchodníků, lidí pomáhajících v rozvojových zemích, inženýrů a vojáků: „Výsledným profilem je jedinec, který je opravdu otevřený ostatním lidem a jejich myšlenkám a má o ně zájem, je schopen získat důvěru ostatních. Citlivě reaguje na pocity a myšlenky jiných, vůči ostatním vyjadřuje respekt a pozitivní hodnocení a nesoudí. Bývá sebevědomý, je schopen převzít iniciativu, je klidný ve frustrujících či nejednoznačných situacích a není rigidní. Je také technicky a profesně kompetentní osoba.“ Kealey, Ruben (1983; cit. Dle Nový & Schroll–Machl, 2005, str. 71) Osobu, která se naučila vnímat specifické kultury, chápat je jako rovnocenné své vlastní a neztratila přitom svou vlastní kulturní identitu lze považovat za interkulturně kompetentní. Interkulturní kompetence není závislá pouze od osobnostních faktorů, ale několik jich má významný vliv na její formování, proto ty nejpodstatnější uvádím v následující tabulce. Tab. 1: autorova vlastní, (podle Nový&Schroll-Machl, 2005, str. 73)
Osobnostní faktory interkulturní kompetence schopnost navazovat snadno kontakty
flexibilita rolí
Optimismus
trpělivost
otevřenost a absence etnocentrismu
ochota analyzovat svoje sociální vjemy
Tolerance
pozitivní sebepojetí
schopnost převzít perspektivu
sociální kompetence k řešení problémů
Empatie
zaměřenost na cíl
frustrační tolerance
ochota se změnit
tolerance nejednoznačnosti
schopnost učit se
3.2 Dynamika interkulturních situací Jednou z cest ke společnému úspěchu v interkulturní komunikaci je účelné zvolení přístupu a následných řešení. Každá strategie má své výhody i řadu úskalí, avšak nalezení
11
optimálního řešení postupuje vždy od dominance a přizpůsobení skrze součinnosti k inovacím. Dominantní postavení zaujímá strana, která určuje pravidla jednání ve společné spolupráci a druhá strana se naplno přizpůsobuje daným pravidlům. Úskalí nastává, pokud druhá strana nahromadí své negativní prožitky s touto strategií a začne bojkotovat daný systém. Dominance jedné ze zúčastněných stran může fungovat, pokud je proces zcela transparentní a pro obě strany je daná strategie nezpochybnitelnou výhodou. Asimilační koncept může být dalším východiskem. Jestliže jedna ze zúčastněných stran přijme hodnoty a normy cizí kultury a aplikuje je do vlastního jednání. Strategie asimilace může nastat z čistě pragmatických důvodů, nebo že jsou jedinci asimilované strany vážně přesvědčeni o správnosti systémů kultury druhé. Méně efektivní se stane, pokud strana v procesu asimilace ztratí úplně svou vlastní kulturní identitu a tím kooperace připraví o další možné příležitosti a další alternativy v řešení situací. Charakter respektování kultury partnera a chuť využívat odlišností jednotlivých kultur je kompromis. Partneři jsou zajedno, že normy a hodnoty obou kultur jsou podstatné a efektivní. Vzájemná komunikace pak probíhá právě v oblastech, které jsou pro obě strany stejné nebo podobné. Rizikem se proto může stát, že některé atributy obou kultur jsou zcela nevyužity a leží ladem. Koncept kombinace, integrace a inovace. Kombinací se partnerům úspěšně daří integrovat a sloučit klíčové prvky jednotlivých kultur do své podnikové strategie. Předpokladem je znalost obou kultur a silných a slabých stránek obou stran. Partneři se zaměřují na pracovní oblast, které lépe rozumí, tím se ovšem jistým způsobem omezuje komunikace mezi zúčastněnými, tím se omezuje kontakt mezi nimi a efektivita strategie zeslabuje. Integrací se rozumí, kdy oba partneři jsou u všech činností společně, řeší všechny nastalé situace a jsou u všech procesů společně.
12
Nejoptimálnější strategie je ovšem inovace. Což pro partnery znamená, že vytváří společnými silami zcela novou a unikátní strategii. Kritickým bodem v tomto případě je, že se odchýlí od běžných vzorců řešení a jsou nuceni vytvářet nová řešení, která ovšem mohou otevřít nový a efektivní pohled na věc. Jelikož je komunikace v interkulturním prostředí velmi vratká, nastává i situace, kdy jeden nebo dokonce oba partneři zastanou strategii odmítnutí. Odmítnutí není tak docela strategií, spíše partneři uvázli na jednom místě, z kterého není východisko. Snad jediným možným řešením je otevřený konflikt, díky němuž partneři začnou komunikovat o situaci a hledat východiska. (Nový&Schroll-Machl, 2003, str. 42-46)
3.3 Problémy a nedostatky v komunikaci a jejich bariéry Každý den člověk komunikuje se svým okolím a to ať verbálně nebo neverbálně. Avšak komunikace mezi odlišnými kulturami je složitější a nastávají mnohdy nedorozumění a problémy a člověk se musí dostat přes bariéry komunikace. Milan Mikuláštík se vyjádřil ke komunikačním bariérám takto: „Komunikační bariéry nevnímejme jako nutné zlo, snažme se jim vyhýbat, snažme se je odstraňovat, nepočítejme s nimi, jinak se připravujeme o mnohé informace, jinak se připravujeme o porozumění.“ (Mikuláštík, 2003, str. 133) Nejčastějšími bariérami jsou vnitřní bariéry, které vzejdou ze strachu z neúspěchu. Jedinec se pak hůře vyjadřuje a projevuje se to i chvěním hlasu, což je pro komunikaci v cizím jazyce ještě více znát a může to rozptylovat jednání. Obzvláště v interkulturní komunikaci se překážkou stává odlišná slovní zásoba zúčastněných, jeden z partnerů nemusí přiznat, že neporozuměl dané terminologii a v závěru věci tím lehce zkomplikuje jednání a mezi jedinci vznikají nedorozumění. Ne jiné je to s používáním parajazykových výrazových znaků, kdy pro odlišné kultury, různé povzdechy, pokrčení ramenou nebo teatrální pauza mezi větami, je interpretace zcela jiná.
13
Bariérou jsou i vzájemné stereotypizace obou etnik, národů či kultur, kdy podle jistého „zaškatulkování“ partnera nutí s ním tak i jednat. Překážkou v komunikaci nemusí být jen vnitřní stav jedince, ale i okolí, které může být rušivým elementem při jednání. Hluk, vyrušování jednání třetí osobou nebo zvonění mobilního telefonu či cizí prostředí vytváří často nekomfortnost a jednání nemusí probíhat hladce, jak by zúčastněné strany přáli. (Mikuláštík, 2003, str. 133-134) „Nesnažte se vyřešit všechny problémy celého desetiletí během jedné debaty, nebo se nikdy nepropracujete k podstatě současného problému. Detaily a zážitky z minulosti, i když jsou třeba důležité z důvodu určitých pocitů či domněnek daného člověka, problém jen komplikují. Reakce se pak stává téměř nemožnou. Jedna diskuse, jeden problém.“ (Booher, 1999, str. 235-236) Napsala ve své knize Dianna Boother. Problémů a s tím souvisejících nedostatků je obzvláště v interkulturní komunikaci celá řada. Jeden z mála se týká rozdílných jazyků. Kdy partneři s rozdílnými mateřskými jazyky často volí k jednání třetí jazyk, ve kterém jsou partneři schopni uzavírat dohody a podmínky spolupráce. Bohužel ne vždy jsou partneři na stejné jazykové úrovni třetího jazyka, aby nedocházelo k určité hierarchii v jednání. Pokud má tedy jeden z partnerů lepší jazykovou vybavenost, staví ho to do nadřazené pozice oproti svému partnerovi, kterého to zjevně staví do pozice podřazené. (Nový&Schroll-Machl, 2005, str. 54) Problémy mohou nastat i úplným nedopatřením, jako je špatná interpretace již výše zmiňované neverbální komunikace. Příslušnost jednoho z partnerů do kultury s více výraznou gestikulací může vyznít pro partnera, naopak z kultury podtrhující spíše verbální projev, jako pokus sugestivní ovlivňování jeho názorů nebo dokonce neschopnost vhodné verbální komunikace. Doprovodné prvky nonverbální komunikace, jako přerušování řeči mezi větami je dalším možným problémem v komunikaci. Pro jednoho partnera to může být obvyklá pauza mezi věty, kdežto pro jiného to může být podnět k odpovědi. Problém pak tkví v tom, že pro prvního je to neustálé skákání do řeči, což ho může rozzlobit a přestane komunikovat úplně. Důsledkem toho je, že partneři pak nemají šanci si celou situaci vyjasnit. (Nový& Schroll-Machl, 2005, str. 54) Žádný problém není neřešitelný a obvykle potřebuje nějaké řešení. 14
3.4 Řešení a zvládání interkulturních rozdílů a konfliktů „Při řešení konfliktu bychom neměli předem zavrhovat žádný možný způsob a výsledek řešení tohoto konfliktu. Čím více možností máme, tím větší máme šanci, že zvolíme nejlepší řešení konfliktu.“ (Lisa, 2007, str. 87) Zvládnout rozdílnosti mezi partnery začíná interkulturním vnímáním. Jedinci by si měli nejdříve uvědomit svou interkulturní příslušnost. Dále by pak měli navzájem respektovat různě vyvinuté kulturně orientační vzory u sebe samých a u partnerů při vytváření různých očekávání. Aby nedocházelo ke konfliktům, neměl by jeden z partnerů nebo dokonce oba připisovat úspěchy jen své vlastní osobě a neúspěchy naopak partnerovi nebo okolnostem. (Nový&Schroll-Machl, 2005, str. 60) Partneři by měli být v procesu kooperace a ne konkurence. Tedy měla by být jistá rovnoprávnost namísto vytváření pracovních skupin, ve kterých vázne komunikace. Obchodní partneři by měli také zapracovat na hlubším a intenzivnějším kontaktu, tím se totiž zvedne šance, že se partneři budou vnímat nezkresleně dle stereotypů či kategorizací („my Češi“, „vy Turci“) Zahraniční obchodníci by měli usilovat o přispění k inovacím v rámci úspěšné synergické spolupráce. V neposlední řadě by měli stále intenzivně pracovat na svých interkulturních kompetencích. K tomu jim také mohou dopomoci kvalifikační kurzy ve formě kulturně specifických
orientačních
tréninků
a
interkulturního
vedení
anebo
intenzivní
vnitropodnikové vzdělávání. Se stíráním kulturních rozdílů pomáhá i profesionální sounáležitost.
15
3.5 Zásady efektivní komunikace „Za efektivní komunikaci je považována komunikace, při níž za vzájemného respektování partnerů dochází k účelné výměně informací mezi subjekty, které jsou schopny tyto informace věcně a správně kódovat a dekódovat a dokážou si rovněž poskytnout (a akceptovat) odpovídající zpětnou vazbu.“ (Nový&Schroll-Machl, 2003, str. 22) Při komunikaci s příslušníky odlišných kultur je třeba si uvědomit a také respektovat komunikační zvláštnosti svých partnerů. (Průcha, 2010, str. 38) Aby byla komunikace se zahraničním partnerem efektivní, je důležitá i jistá míra důvěry. Úspěch důvěry se skrývá v tom, že se partneři snaží o zjednodušení interakcí a zároveň o snížení komplexity. „Nezávisle na stupni cizojazyčného výkonu je předpokladem pro efektivní interkulturní komunikaci vysoká míra základní komunikativní kompetence, sociální otevřenost, komunikační flexibilita stejně jako i bohatost komunikačních variant a expresivity, cit pro jemné
nuance
a
schopnost
a
ochota
poslouchat
základní
předpoklady.“
(Nový&Schroll-Machl, 2005, str. 61) Pro partnery to tedy znamená, nejenže je podstatné umět argumentovat, ale i schopnost naslouchat. Dalším důležitým aspektem je zpětná vazba. Aby byla komunikace opravdu efektivní, měli by partneři chtít po druhých, ale i sami dávat, zpětnou vazbu. Neměla by se tolik týkat osoby, která práci vykonává, ale spíše práce, kterou daná osoba vykonávala. Zpětná vazba by měla být jasná a srozumitelná a měla by podávat jasné a pravdivé hodnocení. (Nový&Schroll-Machl, 2003, str. 22)
16
Pro efektivitu komunikace se zahraničními partery je dobré cizí kulturu dobře znát. I přes fakt, že civilizace je moderní a stírá kulturní rozdíly, je třeba připustit, že některé rozdíly zůstávají. Je tedy třeba kulturu i respektovat. Udělat vstřícný krok k cizí kultuře je pak jen dalším posunem k efektivní komunikaci. Vstřícné gesto, je vždy posuzováno pozitivně a může pomoci odlehčit celou situaci a nastolit lepší spolupráci mezi kulturně rozdílnými partnery. (Nový&Schroll-Machl, 2003, str. 33-34)
3.6 Interkulturní komunikace v obchodování „Uvědomit si působení faktorů, které „zabarvují“ sociální chování jednotlivých pracovníků i sebe sama, pochopit zákonitosti průběhu interpersonálních procesů, zvládat multikulturní sociální prostředí a v neposlední řadě si osvojit i určité „know how“ v této oblasti, představuje proto pro každého manažera metu, o jejíž dosažení se mu rozhodně vyplatí usilovat“ (Nový&Schroll-Machl, 2003, str. 9) Pro začátek je užitečné pro obě strany, aby si zvolili správné místo a čas pro diskuzi. Místo by mělo být neutrální a nemělo by působit negativním dojmem a mělo by být bez rušivých elementů, které jsme si objasnili v předchozí podkapitole. Pokud se jedná o čas, je vhodné si vymezit přesný význam času. Co pro jednu kulturu znamená ve dvě odpoledne, nemusí automaticky znamenat, že jiná kultura lpí na přesnosti stejně a dochvilnost nemusí být jejich silnou stránkou. Je dobré se dopředu obeznámit s národností a etikou obchodního partnera. Co jedni považují za vlídné gesto a dobrý mrav, si druzí mohou vyložit jako neprofesionalitu či neuctivost. S gestikulací by měli jedinci v interkulturních jednáních zacházet také opatrně. Ne všechny posunky jsou společné pro všechny kultury. (Dianna Booher, 1999, str. 289-293)
17
Z výše uvedeného je více než zřejmé, že obchodníci by měli být více citlivými jak na verbální tak i na nonverbální projev. Empatie, je dalším aspektem, kterou by měli obchodníci překypovat, chtějí-li být úspěšnými. Empatie je totiž nezbytným předpokladem efektivního působení na své okolí a tudíž i na s nimi jednajícími osobami. (Nový&Schroll-Machl, 2003, str. 17) V neposlední řadě by měli umět naslouchat tomu, co jim partneři sdělují.
18
4. Metodika práce
Pro svou práci jsem zvolila metodu kvalitativních nestrukturovaných rozhovorů. Práce spočívá v tom, že jsem si před začátkem rozhovorů stanovila základní otázky, které se během rozhovorů modifikovaly a doplňovaly. Otázky kvalitativních nestrukturovaných rozhovorů jsou hodnoty, pocity či názory respondentů týkající se dané problematiky. Sběr dat probíhal přepisováním dat a odpovědí s otázkami rozhovorů s respondenty. Výhodou kvalitativního rozhovoru je stoprocentní návratnost, dále pochopení odpovědí a hlubší nahlédnutí do situací.
19
Praktická část
5. Turecko
5.1 Historie Nálezy archeologů prokazují, že část Turecka zvaná Anatolie byla osídlena již sedm tisíc let před Kristem. Před naším letopočtem se na území vystřídalo několik říší a mocností. Ze strany Kavkazu se do Anatolie dostala skupina lidí a vytvořili Chetitskou říši. Byla to velmi silná říše, které konkurovala i Egyptu. Chetitskou říši vystřídali lidé, kteří přišli do Anatolie z ostrovů Egejského moře, právem se jim tedy říkalo „Lidé moře“. Lidé moře budovali mocnosti u pobřeží Egejského moře, jednou z nejznámějších je i Trója. Celou oblast, kterou osidlovali, nazýváme Iónie, kolébka řecké civilizace. Po bájné Trojské válce, se začali řecké mocnosti rozpadat a vznikaly kolonie Lydia, Lycia, Pamphylia a Cilicia. Turecká historie je úzce spjatá s filozofem Thálesem, který pocházel z Tureckého města Miletos. Bohužel z města Miletos jsou dnes jen ruiny, dochovali se jen některé části města, jako je divadlo nebo trosky lázní. Anatolii později dobyl Alexandr Veliký, avšak po jeho smrti se mocnost rozpadla na nemálo samostatných oblastí, které mezi sebou dále bojovali o získání větší moci a oblasti. Na počátku našeho letopočtu se začalo šířit křesťanství, bylo to v Římském období. Byly založeny první křesťanské komunity. Oblast se začala zvětšovat až k dnešní Ankaře. Celá oblast byla nazývána Malou Asii. O několik století později se objevil na scéně císař Konstantin, který přemístil hlavní město do Byzancie, tam kde je dnešní Istanbul, avšak byl pojmenován po císaři na Konstantinopol. Odtud vzniklo i pojmenování Byzantská říše. 20
V roce 1204 byla Konstantinopole dobyta a zničena nájezdy Křižáků. Ve stejném období začali osidlovat tatarské kmeny centrální Turecko, které také hlásali muslimskou víru. Jsou to předchůdci Turků. Později sultán Mehmet II. (Dobyvatel) přejmenoval Konstantinopole na dnešní Istanbul. V 16. Století se dostal k vládě Sulejmán Velkolepý, který vytvořil známou Otomanskou říši. Křesťani, jež byli povoláni do války, museli konvertovat na Islám. V roce 1850 vypukla Krymská válka a to hlavně kvůli nátlaku Ruska. Turci byli na Balkáně poraženi, což bylo jen předvojem 1. Světové války. Turci stáli na straně Německa a byli poraženi. Na začátku 20. Století se snažilo Řecko dobýt Turecko, avšak díky Mustafovi Kemalovi, který se zasloužil o vyhnání Řeků z Turecka, se dobytí nekonalo. Později se Kemal stal prvním prezidentem nově založené republiky a přijal jméno Ataturk, v překladu otec Turků. Nejednou jeho zásluhou bylo i zmodernizování státu, přechod z arabského písma na latinku, zrušení mnohoženství, volební právo pro ženy a další přesun hlavního města tentokrát do Ankary. (Mandeville, 2000, str. 11-17)
5.2 Jazyk Po příchodů Tatarů až po počátek vlády Ataturka byla na území Turecka používaná na dorozumívání Arabština, písmo Koránu. Bohužel, arabský jazyk nebyl tak srozumitelný pro všechny obyvatele Turecka a jeho transkripce byla pro Turky těžkopádná. Proto reforma písma byla tak vítanou a značně úspěšnou. Turečtina patři mezi jazyky Turkické, stejně jako Azerština, Uzbečtina, Kazaština, Kirgizština a Turkmenština. [1] V Turecku a v turecké části Kypru je turečtina úředním jazykem. Počet lidí, kteří mluví turecky, dosahuje bezmála sto miliónů. Jejich písmem je latinka a až na některé výjimky je česká a turecká abeceda stejná. Â- měkčí předchází souhlásku, vyslovuje se s písmenem „j“ Ç- vyslovuje se jako naše české „č“ Ğ- nijak se nevyslovuje, jen prodlužuje předchozí slabiku 21
I- i bez tečky, ve slovech se vyslovuje, jako v anglickém slově ago Ö- vyslovuje se jako polozavřená přední zaokrouhlená samohláska [ø], jako v němčině Ş- vyslovuje se jako naše české „š“ Y- vyslovuje s jako „j“ J- vyslovuje se jako „ž” C- vyslovuje se něco jako „dž” [2] Turečtina nemá v jazyce rozdělení podle rodů, nemá ani předložky. V turečtině kořen slova přibírá přípony a tvoří tak poměrně dlouhá slova. Druhým nejrozšířenějším jazykem v Turecku je kurdština a její dialekty a na jihu země se také mluví arabsky. (Pirický, 2006, str. 177-196)
5.3 Náboženství V době Otomanské říše bylo náboženství těsně navázáno na mocnost a islám byl velice striktní. Až za vlády Ataturka byla víra zcela oddělena od mocnosti a náboženství již není tak přísné. Navzdory odloučení víry od státu většina obyvatel je stéle příznivcem islámu. Islám je druhým nejrozšířenějším náboženstvím hned po křesťanství. Islám je rozdělen do dvou větví, sunnité a ší´ité. Zhruba 80% obyvatel jsou sunnitští muslimové. Kde bohem je Alláh a poslem Božím prorok Muhammad. Muslimové věří, že Muhammad dostal prostřednictvím anděla Gabriela od Alláha zjevení v podobě Koránu, dnes jejich svatá kniha, i se Sunnou, tedy Mohamedovy činy a slova, jež považují za prameny islámu. K povinnostem muslimů patří pětkrát denně se pomodlit k Alláhu, turecky „namaz“, platit náboženskou daň, turecky „zakát“, dodržovat půst v měsíci ramadán, turecky „oruč“ a alespoň jednou za život podniknout pouť do Mekky, turecky „hadždž“, výjimkou jsou jen finanční problémy a fyzická neschopnost. (Pirický, 2006, str. 161-165) V Turecku se vytvořily další proudy „sekt“ z islámu. Některé jsou zcela nedostupná a člověk se musí do sekty narodit, aby byl členem, další ze „sekt“ je v Evropě často nazývána jako „přívrženci ďábla“. (Pirický, 2006, str. 161-165)
22
Islám neschvaluje alkohol, pojídání vepřového masa, drogy nebo jiné návykové látky a předmanželský pohlavní styk.
5.4 Svátky Kromě některých společných svátků, jako je Nový rok, mají Turci i své specifické svátky. 23. duben, je Dnem dětí a zároveň Dnem nezávislosti. Dalším významným je 19. květen, vzpomínka na zakladatele turecké republiky Ataturka a současně slaví Den mládeže a sportu. Všude jsou vyvěšeny vlajky s podobiznou zakladatele republiky a konají se sportovní soutěže. 30. srpen je Den vítězství, Turci oslavují vítězství v boji nad Řeky roku 1922. V neposlední řadě je 29. říjen, který je Dnem republiky v roce 1923. Smrt Ataturka se uctívá každý rok 10. Listopadu. (Pirický, 2006, 187-188) Mezi další řadu svátků patří ty náboženské. Ramadán, což je 40 denní půst, muslimové mohou jíst jen od západu do východu slunce. Po Ramadánu se slaví tak zvaný Cukroví svátek v prvních třech dnech měsíce „ševval“. V mešitách probíhají modlitby a muslimové hojně navštěvují své členy širší rodiny, rozdávají se almužny a dárky, jak přátelům a rodině, tak i chudším lidem, jež to potřebují více. Svátek cukroví připadal v roce 2014 na 27. července. Dalším velkým náboženským svátkem je svátek obětování. Svátek obětování nastává 80 dní po Ramadánu. Rodiny kupují živé ovce nebo jehně a nechávají je zabít, dříve to bylo k vidění na ulicích, v dnešní době je rodiny nechávají usmrcovat u řezníků. Půl ovce nebo jehněte je dělena v rodině, druhá půlka je darována chudým a členům vzdálenější rodiny. (Pirický, 2006, 187-188) [3] Svátky náboženské se řídí lunárním kalendářem, který má 354 dnů a každý rok se svátky posouvají o 12 dnů vpřed.
5.5 Gastronomie I díky své historii má Turecko rozmanitou kuchyni. Konzumují všechny druhy masa, které jsou k dostání až na vepřové maso, které není i z náboženských důvodů lehce k nalezení. Většina pokrmů je tvořena hlavně z masa a zeleniny. Nejběžnější přílohou k jídlům je chléb, pide (chlebová placka) anebo rýže. Chleba je v Turecku zcela odlišný
23
od toho českého, dal by spíše přirovnat k naší české vece. Před hlavním jídlem si Turci dopřávají předkrmy, tak zvané „meze“, většinou malé misky naplněné různými studenými saláty. Po hlavním chodu si někteří dávají dezerty, které jsou extrémně sladké, avšak výtečné, jednou z pochoutek je „baklava“, sladký koláč. Všeobecně v Turecku pojídají hojně sýry, z kterých dělají další delikatesy, jako „borek“, kdy je sýr, někdy i se špenátem zabalený do tenkého těstovinového těsta a upečený. Tradiční je i rýže společně s kousky masa zabalená do vinného listu a uvařená. Zvláštností jsou polévky, které si servírují spíše k snídani nežli k obědu nebo večeři a největší oblibě se těší čočková polévka. Velkou oblibou je i bílý jogurt, který si dopřávají jako dresink skoro ke všem pokrmům a olivy v nepřeberném množství. (Pirický, 2006, str. 169-171) Oblíbeným nápojem je „ayran“, což je bílý jogurt smíchaný s vodou a lehce osolený, chuťově připomíná kyselé mléko. Ač je u nás známá turecká káva, sami Turci kávu nekonzumují v takové míře, jako čaj, který pijí z malých skleniček a s velkým množstvím cukru. Do čaje si nepřidávají ani citrón a ani mléko i přesto, že má silnou a výraznou chuť. Většinou si čaj dávají po jídle na dobré trávení. Tureckou kávu dělají spíše sporadicky a její příprava je hodně odlišná od české. Kávu vaří zároveň s cukrem v konvičce a převařují ji na třikrát, její chuť je pak velmi odlišná od české, která se jen zalévá horkou vodou. Ač nejsou Turci velkými konzumenty alkoholu, mají svůj národní alkohol „ raki“ něco jako řecké Ouzo. Raki se pije z vysokých úzkých sklenic a přidává se do ní voda a led, pak se nápoj zbarví do bíla. Raki je velmi opojný nápoj, proto ho Turci většinou pijí střídmě, při večeři. Mají i svá vína, která nejsou ovšem nijak známá, ale kvalitní. Z piv je zde nejvíce konzumované jejich vlastní výroby „Efes“. (Pirický, 2006, str. 169-171)
5.6 Cestovní ruch „Turistický potenciál země staví na její bohaté historii. Na vcelku nevelkém území zde došlo ke styku několika rozvinutých civilizací a kultur.“ (Hamarnehová, 2008, str. 267) „V posledních letech můžeme pozorovat trvalý nárůst příjezdů zahraničních návštěvníků do Turecka. S průměrným nárůstem 8,2 % v letech 2007 - 2012 je dle Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) Turecko šestou nejpopulárnější turistickou destinací světa.
24
Tato země přilákala v roce 2012 celkem 31,8 milionů zahraničních návštěvníků a dosáhla tak celkových tržeb ve výši 23,4 miliard amerických dolarů.“[5] Turecko má příznivě rozvinuté podmínky pro cestovní ruch. Turisté se koncentrují především v Istanbulu, moderní metropole s bohatou historií a dech beroucími památkami. Nacházejí se zde památky jako Modrá mešita, jediná mešita s šesti minarety na světě, věhlasná mešita Haghia Sophia přestavěná z křesťanského chrámu, palác Topkapi s harémem nebo Velký bazar, obrovský trh se spoustou uliček pod jednou střechou a mnoho dalšího. (Hamarnehová, 2008, str. 267) Turisté se soustředí u západního pobřeží, kde se nachází historicky významná místa, jako jsou bájná Trója, Efesos s pozůstatky na řecké divadlo, knihovnu nebo místo kde dříve stával Artemidin chrám nebo město Miletos spojené s významnými jmény jako je Tháles. Dále se tu nachází známá oblast Pamukkale, výjimečně jedinečná přírodní atraktivita, kde jsou minerálními prameny vtvořeny terasy. (Štýrský&Šípek, 2009, str. 137-140) Přímořská rekreace je nejznámější v oblasti Turecké riviéry, která se rozpíná na pobřeží Středozemního moře, patří sem střediska jako je Belek, Alanya nebo Antalya, kde je i mezinárodní letiště.(Hrala, 2002, str. 122-123) Hlavní město Turecka, Ankara, se rozkládá v místech staré civilizace s atraktivními ruinami Augustova chrámu nebo mauzoleum Kemala Ataturka, zakladatele Turecké republiky. (Hrala, 2002, str. 123) Třetím největším městem je Izmir, které patří mezi turistické oblasti, ač nemá žádné historické památky, kromě Hodinové věže vybudovaná v pozdě osmanském slohu roku 1901. (Hamarnehová, 2008, str. 267)
5.7 Aktuální dění Dnešní Turecko se potýká s několika nesváry, které tuto zemi zužují a nepřináší dobrou reputaci. Jednu dlouhou etapu boje o Kypr svádí Turecko s Řeckem, neboť Kypr je rozdělen na dvě části, severní je turecká a jižní řecká. Obě země využívají svých zbraní,
25
jak se dostat k té druhé části ostrova. Řecko vyvíjelo nátlak na Evropskou Unii a Turecko zase na NATO. Spor není do dnešního dne vyřešen. [27] Horší situaci si Turecko zažilo v roce 2013. Epicentrum nepokoje vypuklo v Istanbulu, náměstí Taksim, když Erdoganova vláda (premiér) chtěli nechat vykácet stromy v centru Istanbulu na stavbu obchodního domu. Pro občany Turecka to byla „poslední kapka“ a vzbouřili se. Vyjadřovali tak svůj nesouhlas s jejich vládou, když jim omezovala právo svobodného slova. Během nepokojů se prolilo mnoho krve obyčejných občanů. Po několika týdnech soud rozhodl o pomyslném vítězství tureckých protestantů. [27] O několik měsíců později se zhoršila situace v Sýrii, tureckém sousedním státu. Kde stále panuje občanská válka. V létě roku 2013 vypukla krvavá vlna bojů, Turecko poskytlo azyl pro více než sto tisíc syrských občanů. [26] V roce 2014 začala vyvíjet bojové nátlaky na sousední a blízké státy Turecka teroristická skupina IS, boje probíhají na jihovýchodě v oblasti Sýrie. Turecká armáda zvažuje o vstupu do boje. Boj se zmítá na hranicích s Tureckem, a zda teroristická skupina IS postoupí i na turecké území není jisté. [26] „MZV ČR nedoporučuje cesty do oblasti jihovýchodního cípu Turecka, jižně a východně od jezera Van, z důvodu přetrvávající zhoršené bezpečnostní situace. S ohledem na zhoršení bezpečnostní situace v pohraničních oblastech Sýrie a Iráku během září 2014 a přesunu místních obyvatel do Turecka, MZV ČR do odvolání nedoporučuje rovněž turistické cesty do oblasti podél syrské hranice; města Hatay, Gazi Antep, Šanli Urfa, Mardin.” [28] Z dat a statistik UNWTO vyplívá, že nepokoje nemají takový vliv na cestovní ruch. Příjmy jsou stejné v některých měsících dokonce vyšší než za stejné měsíce minulých let. Podle CzechTrade nepokoje nemají vliv ani na obchodování s Tureckem.
26
6. Hospodářství a cestovní ruch Turecka
Turecká ekonomika je dynamicky se rozvíjejícím odvětvím. HDP Turecka na konci roku 2012 bylo 789 mld. USD a už v roce 2013 dosáhla hodnoty 820,21 mld. V USD. Svou sílou podílení se na světové ekonomice zaujímá Turecko 17. místo mezi těmi nejsilnějšími. Avšak předpověď na rok 2014 byla více kritická z nynějšího politického klimatu, slabší liře (měna Turecka je Turecká lira přibližně 10 Kč) a vyšším úrokovým sazbám. Strukturální rozdělení turecké ekonomiky bylo v roce 2013 následující, služby 63,8% HDP, průmysl 27,3% HDP a zemědělství 8,9% HDP. [6] Obrat zahraničního obchodu Turecka byl v roce 2013 403,4 mld. USD, export 151,9 a import 251,7 mld. USD. Mezi nejvýznamnější exportní partnery patří Německo, Velká Británie, Itálie, Rusko, Irák a Irán. Importními zeměmi jsou USA, Čína, Rusko, Německo a Itálie. [6] Mezi hlavní komodity exportu patří textil, produkce automobilového průmyslu, železo, ocel, farmaceutika, chemikálie a lodě. Naopak mezi komodity importu patří chemikálie, polotovary, paliva a dopravní zařízení. Potenciál ve stálé dynamice ekonomiky má Turecko i v obyvatelstvu. Na konci roku 2013 byl počet obyvatel 76,484 miliónů, z něhož polovina obyvatel je mladší 30,4 let. Průměrný plat se v Turecku pohyboval okolo 2680 Tureckých lir v roce 2013. V odvětví služeb bylo v roce 2013 zaměstnáno 50% obyvatelstva schopného vykonávání práce. V oblasti služeb patří cestovní ruch a na to úzce navázané hotelnictví a gastronomie mezi klíčové. V posledních letech je Turecko jednou z nejnavštěvovanějších zemí. V roce 2013 navštívilo Turecko 34,9 mil. zahraničních návštěvníků, oproti předloňskému roku se počet návštěvníků zvedl o více než tři milióny. Platební bilance cestovního ruchu v Turecku za rok 2013 byla 23 180 mil. USD. Příjmy z cestovního ruchu přesáhly v roce 2013 32.3 mld. USD, z toho 84,5% příjmů bylo od zahraničních návštěvníků. [6] V roce 2014, alespoň za prvních osm měsíců turismus stoupl v Turecku o 7% v počtu návštěvníků Turecka, počet návštěvníků byl za těchto osm měsíců 25,7 mil. Mezi nejčastější návštěvníky patří Němci, Rusové a Briti.[17] 27
Turecko se také stává jedno z top destinací, kam lidé cestují za medicínou a to hlavně v oblasti plastické chirurgie, transplantace vlasů nebo liposukce. V roce 2013 navštívilo zemi kvůli medicíně přes sto osmdesát tisíc lidí, v roce 2014, za prvních osm měsíců to bylo přes sto šedesát tisíc lidí. Celkem si Turecko za medicínské zákroky pro zahraniční občany přišlo v roce 2013 na 328 miliónů USD. [18] Turecko představuje výhodnou expanzí oblast pro Českou republiku a to jak v oblasti energetiky, tak v oblasti cestovního ruchu. [7] “Dle 5letého plánu rozvoje pro léta 2014 - 2018 chce navíc vláda docílit přijetí 48,5 milionů turistů a zvýšit příjem z tohoto odvětví na 45 miliard amerických dolarů ročně.”[5]
28
7. Česko-turecká interkulturní komunikace
7.1 Obchodní vztahy1 Obchodní vztahy mezi Českou republikou a Tureckem začaly zesilovat na konci devadesátých let. Dokonce se rok 2013 zapsal, jako nevýraznější, kdy se vzájemný obchod vyšplhal na 65,75 mld. Kč. Vzhledem ke stagnaci ekonomického obchodu v Evropské unii se Turecko stává důležitou zemí pro byznys a zaujímá 19. místo na žebříčku z hlediska obchodní výměny. Stále nejvýznamnějším sektorem pro vzájemný obchod je průmysl.[16] Průběh jednání se v jednotlivých zemích vyvíjí jinak, proto je vždy dobré se nejdříve informovat o obchodním protokolu dané země. Samozřejmě i v Turecku probíhá jednání odlišně. Turci mají na rozdíl od Čechů rádi dlouhá vyjednávání a smlouvání. Pro obchodování s Turky je dobré toto pravidlo brát na vědomí, aby Vás Turci brali jako rovnocenné partnery. Všeobecně si rádi zakládají na přátelských vztazích se svými obchodními partnery, proto nelze očekávat, že by se kontrakt uzavřel hned na první schůzce a neradi vidí, když se jednající partneři často mění. Pokud obchodní partner na jednání tlačí a snaží se urychlit, turecký partner začne být podezíravý a nedůvěřivý. Rádi se na začátku věnují všeobecným tématům, ptají se na historii, cestování nebo vzdělání. Vyhněte se tématům jako je náboženství, politice a vstupu Turecka do Evropské Unie. Jak je známo, jsou zdvořilí a tak rádi svým partnerům lichotí. Neřídí se heslem „čas jsou peníze“. Partneři si musí zvyknout, že Turci často a rádi skáčou do řeči, mají hodně otázek a malicherné požadavky. Na druhou stranu jsou citlivý k různým narážkám, v takových situacích jsou vznětliví a urážliví. Konverzace neprobíhá nikdy přímo, používají různé okliky, tak zvaně „chodí kolem horké kaše“. Obchodní partneři se musí obrnit značnou dávkou trpělivosti a vytrvalosti. Uzavírání ústních slibů a dohod nelze brát seriózně, co není podloženo písemnou smlouvou, nemusí být dodrženo a často také není. [11] Dochvilnost a dodržování termínu nejsou silnou stránkou pro Turky, ale od svých evropských obchodních partnerů to očekávají. [11] 1
[11]Text je ppřevzatý z knihy Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol (2010)
29
Samostatnou kapitolou je vyjednávání o ceně. V Turecku je cenová hladina 10 % až 30 % nižší než v České republice a celkově v Evropě. Není účelné přijít zrovna s konečnou cenou, protože u ní nikdy nezůstane, chceme-li s Turky uzavřít kontrakt, je dobré cenu více nadhodnotit, aby v závěru nastal konsensus. Zároveň nesmí mít pocit, že k ceně přistoupili pod nátlakem. Pokud mají takový dojem, uzavření kontraktu může trvat ještě déle anebo se dokonce pokusí z obchodu vyvléci. Turci nejsou pedantští na posílání plateb, není od věci chtít celou platbu předem.[11] Turci si potrpí na úpravu zevnějšku. Oděv a vnější úprava by se neměly podceňovat. Partneři by měli být na schůzkách formálně oblečeni, i tím si získají respekt z turecké strany. Na závěr, je dobré se o serióznosti firmy dříve informovat, aby v budoucnu nedocházelo k žádným problémům.[12]
7.2 Gesta a nonverbální komunikace v praxi Z vlastní zkušenosti z Turecka uvádím některá odlišná gesta. Spojením palce a ukazováčku vznikne „kroužek“, dlaň je nasměrovaná směrem k partnerovi. V České republice toto gesto znamená „OK“ (všechno v pořádku), v turecké kultuře „kroužek“ znamená a to hlavně mezi muži, že je homosexuál, někdy je to považováno i za výhružku. Palec mezi ukazováčkem a prostředníčkem, prsty svírají dlaň. Pro české občany to byla součást dětské hry, „ukradl jsem ti nos“, mezi Turky je to hanlivá urážka se sexuálním podtextem. Vyjádření slova „NE“ gesty je také rozdílně. V České republice pootáčíme hlavou směrem doleva a doprava. V Turecku, lidé hlavou rychleji trhnout směrem nahoru a mlasknout u toho. Neverbální komunikace se úzce prolíná s jinými elementy, jako je například „osobní prostor“, který je rozdílný pro Českou republiku a Turecko.
30
„Je to neviditelný prostor okolo každé osoby při osobním styku, který se zvětšuje nebo zmenšuje v závislosti na vztahu ke druhé osobě nebo jiným osobám, na citovém stavu osoby, na kulturním prostředí, z něhož daná osoba vzešla, a na charakteru vykonávané činnosti.“ (Šroněk, 2001, str. 26)
Podle Edwarda T Halla, je tak zvaný osobní prostor pro lidi z České republiky 60cm, zatímco v Turecku jen 30cm. Nicméně tyto čísla znamenají, že může dojít nevědomky k nedorozumění, pokud se partner z Turecka bude více přibližovat k českému partneru, který to bude chápat jako narušení osobního soukromí a vnucování. Uvítání v Turecku probíhá zcela jinak než v České republice. Pokud se vítají dva muži, kteří jsou již přáteli, podají si ruce, mají silnější stisk, levou rukou se lehce obejmou a políbí se na jednu a poté druhou tvář. Podobný způsob je pak mezi ženami a ženami s muži, kteří se znají a jsou v přátelském vztahu. Rozdíl je v tom, že ženy mezi sebou si ruku nepodávají, obejmou se a políbí se na jednu tvář a poté na druhou. Při uvítání mezi ženami a muži, jež jsou přáteli je jen rozdíl ve stisku ruky, kde jsou muži více něžnými a rukou si potřásají lehce. Kdežto v České republice se známí a přátelé vítají většinou jen pozdravem a zdvořilostními otázkami, jako je ku příkladu „Jak se máš?“ Co se týče specifika v Turecku vítání starších osob nebo některých žen muslimské víry. Při setkání se starší osobou, se mladší osoba uctivě ukloní a políbí staršími člověku obě ruce, posléze si ruku na malý okamžik přiloží na čelo, na důkaz úcty a respektu. Při kontaktu s ženou vyznávající Islám si s Vámi nemusí ani podat ruku. V situacích byznys jednání je uvítací gesto na obou stranách stejné, kde připadá v úvahu potřesení rukou a vzájemného představení nebo uvítání jednoho druhým partnerem.
31
7.3 Politické prostředí mezi Českou republikou a Tureckem Diplomatické vztahy byly navázány již v roce 1924 a s jako nezávislým státem pak od roku 1993. (Pirický, 2006, str. 158) V roce 2012 byla vykonána poslední oficiální návštěva Turecké republiky a prezidenta Turecka Abdullahema Gülema tehdejším českým prezidentem Václavem Klausem. Avšak po roce 1993 bylo vykonáno několik diplomatických, politických návštěv Turecké republiky i České republiky. [20] Ve vztazích evropsko- tureckých je Turecko v Evropské celní unii, což je v uvozovkách počáteční stupeň pro členství v Evropské Unii.(Mandeville, 2000, str. 22) Poslední setkání na obchodní úrovni proběhlo v září roku 2014 a to Podnikatelská mise do Istanbulu a Izmiru. Kde sešli jednatelé nevyšších obchodních komor s firemním sektorem. [20] 10. 11 1924 byla v Ankaře podepsána dohoda o přátelství mezi Českou republikou a Tureckem, celé jméno dohody zní následovně: „Smlouva o přátelství mezi Republikou československou a Republikou tureckou”. Na Turecké straně vstoupila do zákona v červenci roku 1925, na české straně začala platit od 1. 1. 1993. [13] Na konci červnu roku 1981 byla podepsána v Praze dohoda celým názvem „Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Turecké republiky o spolupráci v oblasti cestovního ruchu. V Turecku vstoupila v platnost 24. 9 1981 a pro Českou republiku začala platit od 1. 1. 1993. [13] Již v roce 1991 byla částečně zrušena vízová povinnost a to pro držitele diplomatického, služebního a zvláštního pasu. Přesný název dohody je, „Ujednání mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Turecké republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatického, zvláštního nebo služebního pasu sjednané výměnou dopisů”. Tak jest, platí pro obě země. K podpisu ujednání došlo v Ankaře. V Turecku vstoupila v platnost ještě téhož roku v březnu, v České republice to bylo později, 1. 1. 1993. [13]
32
A už od ledna roku 2005 mohou čeští občané vyjíždět do Turecké republiky bezvízově, za turistickými účely a to po dobu 90 dnů v průběhu 180 dní. Od roku 2012 lze pobyt ještě navýšit na dalších až 180 dnů. [14] Turečtí občané stále potřebují víza pro návštěvu České republiky, pokud se tedy nejedná o výjimku v rámci ujednání z roku 1991. Za obchodním účelem je vyžadováno, platný cestovní pas s minimální trvanlivostí tři měsíce po vypršení víza, kopie cestovního pasu a schengenských víz za posledních šest měsíců, fotografii, cestovní zdravotní pojištění v hodnotě minimálně 30 000 eur, pojištění musí platit celou dobu pobytu v Schengenském prostoru, dále pak pozvání od české firmy, dokumenty o firmě žadatele, jako je platba daní nebo výpis z obchodního rejstříku a další dokumenty a historii osobního bankovního účtu, na kterém musí mít turecký občan minimálně 100 tureckých lir na každý den svého pobytu v Schengenském prostoru. [15] U víz s turistickým účelem je dožadováno stejných podmínek s rozdílem, že Turci nedávají fotokopii Schengenských víz, ale správně vyplněný formulář pro udělení Schengenského víza, na rozdíl od pozvání firmy a firemních dokladů, musí předložit dokumenty o zaměstnání, studiu, potvrzení z úřadu sociálního zabezpečení, pro důchodce a pro ženy v domácnosti platí odevzdání fotokopie oddacího listu, dopis od manžela o garanci financování a dokumenty z jeho zaměstnání. [15]
7.4 Vzájemná spolupráce v oblasti cestovního ruchu Do Turecka pořádá zájezdy asi třicet cestovních kanceláří, z nichž některé spolupracují s vícerými zeměmi a některé se orientují více méně jen na tuto destinaci. Mezi první zmiňované například patří CK Alexandria, CK Čedok, CK Blue Style, CK Exim Tours, CK Firo-tour a další. Mezi druhou skupinu zmiňovaných řadíme CK TopFly, CK Pantour (Turecko, Řecko), CK Electra Tours (Turecko, Řecko), CK Brenna (Turecko, Řecko), CK Marine Tour (Turecko, Bulharsko) a mnoho dalších. [23]
33
Mezi turecké cestovní kanceláře, které naopak pořádají zájezdy do České republiky, patří Orion Tour
(východní
Evropa),
Donelli
(spolupracuje
s vícerými
destinacemi),
Edition Travel, Magister Tours (balíčky- Maďarsko, Slovensko, ČR, Rakousko) a několik dalších. [24]
Tab. 2: počet cestujících do Turecka v závislosti na využitém dopravním prostředku rok 2013 (autorova vlastní, data zpracovaná podle [19])
země
letecky
ČR
201 178
Druh dopravy pozemní vlaková lodní 8 7 333 96 647
celkem 217 254
%podíl 0,62%
Tab. 3: příjezdy do Turecka v letech 2011-2013 (autorova vlastní, data zpracovaná podle podkladů [19])
Země ČR
2011 223 369
Návštěvnost Turecka v letech 2011-2013 rok 2012 2013 Celkem 223 217 664 609 986 254
Podle UNWTO se Turecko na rozdíl od České republiky zařadilo mezi deset nejnavštěvovanějších turistických destinací světa. S počtem návštěvníků 37,8 mil. se umístilo Turecko na šestém místě. Přední příčky obsadily Francie, USA nebo Španělsko.[22]
7.5 Výsledné kulturní dimenze podle Geerta Hofstedeho V teoretické části jsme si klasifikovali kulturní dimenze a nyní jsou aplikovány na Českou republiku a Turecko.
34
ČR v porovnání s Tureckem 85
90 74
80 66
70 57
60 body
58
70
57 46
45
50 37
40
ČR Turecko
30 20
10 0 PDI
IND
MAS
UAI
LTO
Obr. 2: Kulturní dimenze ČR a Turecka podle Geerta Hofstedeho (obr. autorův vlastní, data zpracovaná podle předlohy [25])
Vzdálenost mocí (PDI) Tato dimenze spočívá v tom, do jaké míry je tolerováno nerovnoměrného rozdělení moci, která se projevuje v hierarchii řízení. Čím méně bodů, tím je společnost více decentralizovaná, hierarchická pyramida je spíše plochá, je zde i menší rozsah platového ohodnocení a privilegia jsou nežádoucí. Kdežto v kulturách s větším počtem bodu je moc v organizacích centralizovaná a v rukou co nejméně osob, podřízení očekávají, že budou řízeni a je zde velký rozsah platového ohodnocení
mezi
nejvýše
a
nejníže
postavenými
zaměstnanci.
(Geert Hofstede & Jan Hofstede, 2005) Česká republika má poměrně vysoké skóre 57 bodů, které podle výzkumu předpovídá spíše hierarchickou společnost. Moc více centralizovaná a podřízení očekávají instrukce od nadřízeného. [25] Turecko s počtem bodů 66 je hierarchická společnost, ve které se nadřízenost očekává, a podřízení čekají na zadané úkoly. Komunikace je nepřímá, formální a lpí se 35
na pravidlech. Moc je centralizovaná, rozhodující slovo má vždy šéf, v přeneseném slova smyslu je patriarcha, jako otec turecké rodiny. [25] Individualismus/kolektivismus (IND) Individualismus se týká kultur, kde vazby mezi jednotlivými členy nejsou tak silné, kde se každý stará o sebe a svou nejbližší rodinu. Opakem je pak kolektivismus, kde jsou lidé již od narození zaintegrováni do silných skupin společenstva, které pokračuje celý jejich život, a jsou pod jistou ochranou ostatních členů na oplátku za jejich loajalitu ke skupině. V individualistických kulturách jsou vztahy na pracovišti mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem čistě obchodní, zatímco v kolektivistických kulturách se vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci podobá spíše rodinnému vztahu se vzájemnými povinnostmi a loajalitou. (Geert Hofstede & Jan Hofstede, 2005) S vysokou hodnotou 58 je očividné, že Česká republika patří individualistické společnosti. Na pracovišti to znamená, že vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem jsou zcela obchodní, založené na smlouvě. Přestupek či chyba v zaměstnání znamená, ztrátu důvěryhodnosti z pohledu šéfa. V širším pojetí to znamená „každý sám za sebe“. [25] Turecko s bodovým ohodnocením 37 patří mezi kolektivistické společnosti. Klade se velký důraz na soudržnost, člen je zařazen do skupin. Členové skupin se o sebe navzájem starají za výměnu loajality. Snaží se vyhnout otevřenému konfliktu a komunikace je nepřímá. I pracovní vztahy jsou založeny nejdříve na vzájemném poznání toho druhého, až poté přichází na řadu byznys. [25]
36
Maskulinita/feminita (MAS) Maskulinní společnosti jsou orientovány na hospodářskou soutěž, konkurence nevyjímaje. Vítězství je jediná nejlepší možnost a úspěch je prvořadý. Kdežto feminita je spíše o kvalitě, vítězství není na prvním místě a vybočování z řady není na obdiv. (Geert Hofstede & Jan Hofstede, 2005) Česká republika a skóre 57, jde tedy o maskulinní, mužskou společnost. Kde hlavně muži v postavení manažerů i jiných jsou spíše asertivní, existuje hospodářská soutěž, kladou se velké nároky na kapitál a konflikt se řeší spíše bojovnou cestou. Tedy je společnost řízena heslem „Práce na prvním místě“. [25] Naopak Turecko s 45 body se řadí mezi femininní společnosti. Kde neexistuje taková honba za kapitálem, společnost je méně soutěživá a více bojácná. Úspěch pro ně neznamená vítězství. [25] Vyhýbání se nejistotě (UAI) Podle profesora Hofstedeho
vyhýbaní se nejistotě je rozsah, ve kterém se členové
společnosti cítí ohroženi nejasnou nebo neznámou situací. Tedy kultury s vysokým skoré se cítí více ohroženi neznámou situací a pak mohou jednat dezorientovaně, opakem jsou pak kultury s nízkým skóre, kde jsou členové společnosti považování
spíše
za
flexibilní
a
méně
stresované
neznámou
situací.
(Geert Hofstede & Jan Hofstede, 2005)
V této dimenzi se Česká republika vyšplhala až na 74 bodů, což znamená, že společnost má ráda své „zajeté koleje“ a pravidla, kterých se drží. Na inovace není zrovna vítanou. Avšak i přes strach z nejistoty, pro práci a kapitál je ochotna zariskovat. [25]
37
Turecko a jeho 85 bodů se jeví jako velký odpůrce nejistoty. Vše musí mít svůj řád a kodexy. Pravidla a zákony jsou zde doslova potřebné, aby nedocházelo k úzkosti. Většinou strach z nejistoty je již zakódovaný ve společenských vzorcích. [25] Krátkodobá/dlouhodobá orientace (LTO) Tato dimenze se zabývá časovým hlediskem, zda jsou kultury orientované spíše na budoucnost nebo minulost a přítomnost. (Geert Hofstede & Jan Hofstede, 2005) Krátkodobě orientované kultury více respektují tradice, důraz je kladen na minulost a současnost a s tím všechny aktivity spojené. Dlouhodobě orientované kultury dokážou adaptovat tradice do moderního kontextu a jejich přístup je spíše pragmatický. (Geert Hofstede & Jan Hofstede, 2005) 70 bodů se jeví pro Českou republiku jako dlouhodobá orientace. To znamená, že tradice lze aplikovat do moderního kontextu, nelpí jen na ověřených někdy již zastaralých technikách. Společnost je pragmatická, lehčeji upravuje podmínky. Vytrvalost není cizí a čas je důležitým atributem. [25] Turecko je s počtem bodů 46 někde uprostřed stupnice. Tedy rádo si zakládá na tradicích a zvycích,
ale
když
se
jedná
o
byznys,
dokáží
udělat
výjimku,
zapomenout
na tradicionalistický přístup a nechat se vtáhnout do modernějšího kontextu věci. [25]
38
8. Vlastní šetření
8.1 Cíl mého šetření Cílem mého šetření bylo zjistit, jak probíhá komunikace mezi českými cestovními kancelářemi s jejich tureckými obchodními partnery z hotelů. Konkrétně, zda rozdílná kultura a náboženství ovlivňují pracovní vztahy. Jak komunikují, jak často a kterých kanálů při tom využívají. Pokud nastanou nějaké konflikty, jak je řeší česká strana a jak turecká. Co si čeští obchodníci myslí o tureckých a naopak co si turečtí obchodníci myslí o českých. Jestli mají rozdílný postoj k ženám a mladším lidem, jako obchodním partnerům.
8.2 Metodika sběru dat Pro šetření interkulturní komunikace jsem si zvolila rozhovory nestrukturované. Připravila jsem si několik základních otázek, které jsem dávala všem zúčastněným respondentům s možností doplnění vlastních zkušeností z praxe. Otázky se týkaly obzvláště oblastí:
Způsob komunikace
Jazyk komunikace
Kultura a náboženství jako klíčový faktor v komunikaci
Jak probíhá obchodní jednání
Konflikty při komunikaci nebo jednání
Osobní názor na obchodního partnera z České republiky/ Turecka
Vliv nepokojů na cestovní ruch
S českými respondenty jsem se sešla osobně pro rozhovor, s tureckými respondenty proběhl Skype rozhovor. 39
8.3 Charakteristika respondentů Cestovní kancelář Blue Style Cestovní kancelář Blue Style funguje už od roku 1997. V nabídce má destinace kromě Turecka, Řecko, Španělsko, Maroko, Itálii, Tunisko a Egypt. Rozhovor jsem vedla s destinačním manažérem pro Turecko. Další rozhovor jsem vedla s animátorkou letní sezóny 2014 pro Blue Style v jednom z tureckých hotelů. Firo-tour Firo-tour působí jako cestovní kancelář od roku 1990. Dle své nabídky pořádá zájezdy do Evropy, Asie, Afriky a Ameriky. Mezi tradičně oblíbené destinace patří Turecko, Řecko, Španělsko, Chorvatsko a Itálie. Rozhovor jsem vedla s destinačním manažérem pro Turecko. Barceló Hotels & Resorts Společnost byla založena již v roce 1931 ve Španělsku. Pod skupinu Barceló patří přes 140 hotelů v 17 zemích a více než 400 cestovních kanceláří ve 22 zemích. Rozhovor (via Skype) jsem vedla s PR koordinátorem pro turecké hotely v Ankaře a Istanbulu. Youth Service Centre Rozhovor (via Skype) jsem vedla s HR asistentem, který má v kompetenci i komunikaci s českými obchodními partnery.
8.4 Rozhovory Začátkem rozhovorů jsem se nejdříve ptala respondentů, jak dlouho, konkrétně oni, jsou ve spolupráci s tureckými nebo naopak s českými obchodními partnery. Oba destinační manažeři z českých cestovních kanceláří jsou ve spolupráci s Turky pět až šest let,
40
takže mají jasný náhled na věc. Třetí dotazovaný, animátorka byla v Turecku po dobu čtyř měsíců, ale zato v těsném kontaktu s lokálními lidmi. Z turecké strany jsem se dozvěděla, že PR koordinátor je ve své pozici osm let a HR asistent necelý rok. Jak probíhá komunikace mezi oběma stranami, mi destinační manažer z CK Blue Style popsal takto: „ Všichni destinační manažeři z Blue Style musí hovořit plynule přinejmenším anglicky a stejně je to u našeho tour operátora v Turecku. Komunikace je tedy vždycky v angličtině. Nikdy nepoužíváme tlumočníka, vždycky si vystačíme sami. V kontaktu jsem s našim tour operátorem každý den. V Turecku už máme takovou síť hotelů, že si každý den vyměníme přes sto e-mailů. Většina z nich jsou jen heslovité, abychom si potvrdili, na čem jsme se dohodli nebo věci upřesnili. Výměna e-mailů je rychlá, téměř nikdy nečekám moc dlouho na odpověď, a když přece, tak se tour operátor vždycky omluví a zdůvodní, proč se s odpovědí opozdil.“ Rychlou komunikaci mi také potvrdil destinační manažér Firo- tour. „ Komunikujeme denně, přes e-maily, Skype i přes telefon. Rozhovory jsou vždy v angličtině a ne nijak dlouhé, ale za to je to vícekrát za den.“ Animátorka pro Blue Style se vyjádřila následovně: „ Na začátku stáže jsme všichni animátoři a delegáti dostali mobil s tureckou sim kartou a všechno jsme řešili přes telefon. Vždycky jen v angličtině. Někteří Turci měli horší angličtinu, ale domluvit se dalo.“ Komentáře týkající se komunikace z turecké strany jsou tyto: „ Nejvíce se komunikuje přes e-maily, občas přes telefon nebo Skype. Hovory i e-maily jsou jednoduché a krátké. A vždycky v angličtině.“ Řekl PR koordinátor pro společnost Barceló. HR asistent to více méně potvrdil: „ Většinou jsme v kontaktu přes e-mail, někdy telefon. Píšeme si v angličtině. E-maily jsou spíše stručné, když je potřeba něco více rozebrat, tak volím spíš telefon a ty jsou pak delší.“ Respondenti z Česka se shodli na tom, že tour operátoři mají dobrou angličtinu, ale ne všichni manažeři hotelů a zaměstnanci recepce, i přes to nepoužívá nikdo z dotazovaných tlumočníka.
41
Do jednoho se shodli, že komunikace mezi Čechy a Turky je výhradně v angličtině, že jsou nejvíce prováděny via e-maily, které jsou spíše stručné. Méně časté jsou pak telefonáty nebo Skype telefonáty. Používání faxů nebo dopisů nepatří mezi komunikační kanály a to i z důvodů větší časové prodlevy. Další oblastí rozhovoru bylo, zda se partneři z obou zemí potkávají osobně, jak probíhá střetnutí tváří v tvář a jak zda jsou rozdíly při obchodních jednání. Destinační manažer Blue Style řekl: „ Potkáváme se nejméně jednou do roka, ale většinou je to dvakrát do roka. S některými hotely jsme ve spolupráci takřka od počátku Blue Style a s manažery hotelů se setkáváme osobně. S hotely, se kterými nejsme tak dlouho ve spolupráci nenavštěvujeme tak často, od toho je tam tour operátor, aby s nimi byl v kontaktu. Jezdí i naši tour operátoři do Prahy, máme zde jeden hotel, na kterém jsou vždycky ubytováni. Nejdříve je menší „poznávačka“ Prahy a okolí, zbylých pár dnů se jedná o všem, co bude následovat dál v naší spolupráci. Jednání jsou z jejich strany většinou protahována, mají většinou i více podmínek k obchodu než my, ale vždy se dohodneme. Za ty léta jsme si s tour operátory, kteří k nám jezdí, utvořili velmi přátelské vztahy a tak se nejdřív bavíme o tématech, jak to jde v Turecku, jak se jim líbilo v Praze apod., až pak jde o byznys.“ Podle obou destinačních manažerů je chod jednání na naše poměry dlouhý, schůzky se většinou konají podle předem dohodnutých časů a trvají někdy i dva až tři dny, s hotely to bývá dvě až pět hodin. Co se týče dodržování termínů a plateb jsou více kritickými, kdy se shodli, že jsou v těchto situacích Turci nedochvilní. Což potvrdila i animátorka v Turecku: „ Občas se stávalo, že jsme s delegáty jeli na výlet s hosty a až na místě jsme zjistili, že ještě není nic zaplaceného.“ Od tureckého PR koordinátora byla odpověď odlišná: „ S českými partnery se scházíme velmi zřídka, spíše jde o virtuální kontakt via e-mail. Jde při nejlepším o jednu schůzku za rok, většinou v Ankaře, ale tento rok ještě žádná neproběhla a nejspíše ani letos nebude.“ „ Když na schůzku už přijde, je většinou krátká, pár hodin a témata jsou výhradně o byznyse. Všechny podmínky plateb a termínů jsou dodržovány bez jakéhokoli opoždění.“ Dodal PR koordinátor.
42
Z českého pohledu se tedy zdá, že si Turci s platbami a dodržováním termínů zrovna „hlavu nelámou“. Kdežto Turci mají za to, že platby jsou vždy v čas uhrazeny a to jak ze strany jejich, tak české a že termíny jsou plněny podle předchozích dohod. Také je zde vidět rozdíl, jak vnímají čas Čeští obchodníci a Turečtí obchodníci. Na české poměry jsou schůzky příliš dlouhé, naopak pro Turky krátké, ti také mají pocit, že se osobně schází málo a že není věnován dostatek času poznávání obchodního partnera. Otázky postavené na zjištění vztahů mezi odlišnými kulturami, náboženstvím a Českou republikou a Tureckem v obchodování, odpovědi také nebyly jednotné. „Myslím si, že my už v dnešní době rozdíly moc nevnímáme. I přes historii a Islám jsou Turci podobní jako jiné národy.“ Vyjádřil svůj názor destinační manažer Firo-tour. Jak destinační manažeři z České republiky a respondenti z Turecka, se shodli na tom, že v byznyse nehraje rozdílná kultura a náboženství žádnou roli, že svět je z dnešního pohledu tak malý až stírá všechny kulturní rozličnosti. Jiný pohled na věc, tak zvaně z „epicentra“, měla animátorka v Turecku. Animátorka pro Blue Style tedy nebyla stejného názoru: „ Kulturní rozdíly byly poznat hlavně v mentalitě lidí, ne snad tím že by byly horší nebo lepší, ale prostě jiní. I třeba u nás chodí večer ven jak muži, tak ženy, v Turecku je to spíše jen o mužích, ženy večer moc ven nechodily. Turečtí muži jsou i na rozdíl od těch Českých více neodbytní. A celkově v práci měli na všechno čas a s ničím nespěchali na rozdíl od nás z Česka.“ Protože je i přes kladné odpovědi většiny respondentů Turecko historicky odlišné, náboženství a pohled na věc jsou také jiné, ptala jsem se i na názor respondentů ohledně žen a mladých lidí v roli obchodních partnerů. Konkrétně na názor Čechů, jak si myslí, že Turci vnímají mladé lidi a ženy v pozicích obchodníků a pak přímo Turků, jak vnímají mladší obchodní partnery a ženy jako byznys partnery. Destinační manažer pro Firo- tour: „Myslím si, že nevidí ženu, jako horšího nebo méněcenného obchodního partnera, nesetkali jsme se s žádným problémem, kde by hotelové vedení nebo tour operátoři nechtěli s ženou obchodovat ať už z jakéhokoliv důvodu.“ S podobným názorem se shoduje i ten destinačního manažera pro Blue Style.
43
Ke vnímání rozdílů se také vyjádřila animátorka pro Blue Style: „V práci jsem měla někdy pocit, že Turci by raději domlouvali akce a výlety s muži než s ženami, když jsme byli ve dvojicích a já byla s klukem, Turci vždycky mluvili směrem k němu a nikdy ne ke mně.“ Z rozhovorů je vidět rozdíl ve vnímání lidí z odlišných pracovních pozic a země, být v Turecku a pracovat pod jejich vedením, jako měla animátorka a být v České republice a přicházet do kontaktu jen s lidmi vyšších pracovních pozic. Při otázce, jak Turci vnímají mladšího obchodního partnera, byla odpověď jednoznačná. Shodou bylo, že není vnímán nijak jinak než starší obchodní partneři. Záleží na schopnosti každého individuálně, jak se „zapíše“ a tak náležitě bude také vnímán. Z turecké strany jsem se dopátrala následujících odpovědí. „Možná je žena vnímána jinak v osobním životě, ale v obchodování neděláme rozdíly. Nemáme problém jednat se ženou, že bychom ztráceli důvěru nebo respekt, jen s muži je komunikace více přímá.“ Vyjádřil se HR asistent. Odpověď PR koordinátora byla téměř stejná, jen dodal: „Je lehké s nimi komunikovat, ale těžší je přesvědčit.“ Ohledně mladších lidí v byznys prostředí se PR koordinátor vyjádřil zajímavě: „Líp se mi jedná s mladšími lidmi z Česka. Jsou více flexibilní a méně egoističtí. Lépe a efektivněji se s nimi uzavírají smlouvy.“ Z výčtu rozhovorů můžeme vypozorovat, že i přes veškerou globalizaci světa se ve všem české a turecké postoje neshodují. Z pohledu českého a vyšší profesní pozice, nejsou žádné rozdíly mezi muži a ženami či mladšími a staršími obchodními partnery. Jiný názor na to tutéž otázku měli Turci a animátorka, která v Turecku pracovala. Podle nich je žena jistým způsobem vnímání jinak než muž. Vnímání žen možná souvisí se stereotypizací, kdy si myslí, že muži jsou více přímými, lze je snadněji přesvědčit o obchodování a navíc z ohledu animátorky jsou muži více respektováni než ženy. Mladšího obchodního partnera vnímají Turci spíše jako kladný atribut. Podle českých respondentů jsou hodnoceni všichni stejně, avšak podle Turků je obchodováni s mladšími partnery úspěšnější.
44
Turecko je v posledních měsících hodně medializované ve spojení s nepokoji nedaleko hranic se Sýrií a také předtím kvůli nepokojům v Istanbulu. Proto mě zajímalo, jestli tyto aspekty ovlivňují cestovní ruch. „Naše cestovní kancelář prodala v podstatě podobné množství zájezdů do Turecka jako roky předchozí.“ Vyjádřil se k problematice destinační manažer Blue Style. Obdobný názor měl i druhý destinační manažer pro Firo-tour. Animátorka nedokázala tuto skutečnost posoudit, protože v Turecku pracovala jen v létě 2014 a neví, jaká návštěvnost byla předchozí roky. Turecký HR asistent má jiný názor: „když jsem mluvil s některými našimi českými partnery, vyjádřili se, že budou volit jinou destinaci na stáž, kvůli nynějším nepokojům.“ „Cestovní ruch země je výsledkem její stability. Pokud země postrádá stabilitu nebo bezpečnost, cestovní ruch není takový, jaký bychom si přáli.“ Řekl PR koordinátor. Zdá se, že velké cestovní kanceláře jako je Blue Style nebo Firo-tour nemají nižší účast na zájezdech do Turecka. Z pohledu HR asistenta nebo PR koordinátora je tato skutečnost vnímána tak, že cestovní ruch oslabil a to hlavně kvůli nepokojům. Dalším otevřeným tématem rozhovorů byly bariéry a konflikty v komunikaci mezi českými a tureckými obchodními partnery. Zatímco destinační manažer Firo-tour mně utvrzoval, že nemají žádné problémy nebo konflikty, destinační manažer Blue Style se mi vyjádřil takto: „Občas se stane nedorozumění, že hotelové pokoje, které máme s garancí, prodá hotel někomu jinému. Pak musíme hledat rychle náhradu v jiných našich partnerských hotelech a také nám s tím dost pomáhá turecký tour operátor. Ale tyto situace se stávají spíše výjimečně.“ Animátorka se občas také dostávala do nesnází, kvůli špatné organizaci z hotelu. „Když se stalo, že jsme zjistili, že nemáme zaplacené akce nebo výlety pro hosty, museli jsme se ihned spojit s hotelem a vedení hotelu, pak volalo tomu, komu mělo být zaplaceno, že platbu posílají obratem. A vždycky tak učinili.“
45
„Domluvit se s některým z hotelových personálů byl taky občas problém, protože neuměli tak dobře anglicky, to jsme pak řešili tak, že jsme šli za nadřízeným, který překládal do turečtiny.“ Dodala animátorka. PR koordinátor se k tomu vyjádřil takto: „Mou většinou část pracovní náplně tvoří řešit konflikty mezi managementem, zaměstnanci a zákazníky. Snažím se obě strany vyslechnout, vcítit se do jejich situace a pomoci vyřešit to. Část z nich jsou nedorozumění, kdy navzájem nepochopili jeden druhého, co tím mínili, hlavně tento druh konfliktů se odehrává se zahraničními partnery.“ Podle odpovědí si můžeme všimnout, že konflikty jsou, ale ne obzvláště závažné, které by snad byly neřešitelné. Česká strana se vždy může odvolat na tureckého tour operátora a turecká strana se potýká spíše s potížemi dekódování zpráv, které lze napravit tréninkem větší empatie a nasloucháním. Z posledních otázek bylo, jestli jsou Češi nebo naopak Turci dobrými obchodními partnery a jak by je charakterizovali. Jedna z odpovědí podle destinačního manažera Firo-tour bylo: „Záleží na konkrétních osobách. Ale vzhledem k tomu, že pracují s evropskými partnery, musí fungovat dle evropských norem. Navíc jsou si vědomi, jak je pro ně cestovní ruch důležitý a dle toho jednají.“ A charakterizoval by ho obchodního partnera následovně: „Záleží na konkrétní osobě. Popisuji našeho partnera – dlouholeté zkušenosti v cestovním ruchu po celém světě, spolehlivost, ochota, dobře vybudovaný tým celé společnosti.“ Podle PR koordinátora je český obchodní partner takovýto: „Češi jsou dobrými obchodními partnery, ale jsou málo světaznalí stejně jako turečtí obchodníci, nemají tak široký rozhled. Popsal bych ho, jako hrdého být Čech a spolehlivého.“ Zdá se, že Turci jsou více skeptičtí o Češích jako obchodnících na rozdíl od Čechů, kteří vnímají své turecké obchodní partnery kladně, ve smyslu spolehlivosti a důvěry.
46
9. Doporučení
Mé doporučení je i závěrem mé Bakalářské práce na téma Interkulturní komunikace v business prostředí Turecka v porovnání s českou. Při obchodování se zahraničními partnery z celého zahraničí je dobré dodržovat jistá pravidla, postupy a doporučení. Nyní konkrétně o Turecku. Na začátek všeho bych doporučila všem obchodním partnerům se zamyslet a uvědomit si svou vlastní kulturu a kulturu jejich obchodního partnera ze zahraničí. Zajisté by měli kulturu zahraničního partnera brát jako rovnocennou své vlastní. Žádná z kultur není lepší nebo horší, jsou jednoduše odlišené a to i díky historickému a samotnému vývoji lidí dané země. Dalším užitečným doporučením je negeneralizovat a nestereotypizovat. Ne všichni z jednoho národa jsou stejní, v každém z nás je kus individuality a v rozličných situacích by se každý zachoval jiným způsobem. Proto nelze ostatní národy „zaškatulkovat“ podle šablon a se všemi podle daných šablon jednat. Obchodníci z různých kultur by měli brát ohledy jak na verbální komunikaci v cizím jazyce, tak i na neverbální komunikaci. Ne všechno co je řečeno v cizím jazyce, zní pro všechny lidi z různých koutů světa stejně. A podobně je tomu i při nonverbální komunikaci, kdy gesta mají pro odlišné kultury odlišné významy. O Turecku a České republice již víme, že jsou s odlišnými kontexty i prostorovými hranicemi. Česká republika je jasným příkladem nízkým slabým kontextem na rozdíl od Turecka, které je typickým kontextem vysokým silným, což tedy v překladu znamená, že Češi jsou při obchodování více přímými, Turci pak spíše dávají přednost tak zvaně „ čtení mezi řádky“. Proto bych doporučila zacházet s těmito nuancemi a vyjadřováním velmi opatrně, kde méně může znamenat někdy více.
47
Při styku se zahraničními partnery není od věci brát v potaz interkulturní kompetenci. Tedy být spravedlivý ke všem kulturám a vyhnout se etnocentrismu. Mít schopnosti jako je tolerance, empatie, optimismus, být flexibilní a schopnost učit se novým věcem se může stát neskutečnou výhodou pro obchod. Firmy orientující se na obchod se zahraničím by se měli účastnit kurzů a školení, kde si mohou tyto schopnosti prohlubovat. Neméně důležitou součástí úspěchu je i důvěra. Zvláště turečtí obchodníci si potrpí na intenzivnějších vztazích. Proto by bylo výhodné pro toto obchodní partnerství zapracovat na hlubším poznání a více přátelských vztazích. V případě vzniku takového partnerství může být byznys efektivnější a úspěšnější. Zajisté bych doporučila všem obchodníkům, aby se informovali o kultuře, se kterou mají v plánu obchodovat, obchodní etiku dané země nevyjímaje. Nevědomost kultur, neomlouvá. Kdyby obchodníci znali navzájem své kultury, jistě by to usnadnilo jejich jednání a obchod celkově. Čerpat informace mohou z velkého množství literatury týkající se obchodní etiky i etiky země samotné. Na základě mého vlastního šetření bych doporučila při obchodování s Turky využívat více osobního setkání, které by jistě ocenili, protože je pro ně více důvěryhodné. I z výsledků dimenzí víme, že Turecko je společnost kolektivistická a proto si zakládají na dlouhotrvajících a pevných vztazích s jejich obchodními partnery. Také již víme, že pro Turky je důležitá konverzace a to jak z hlediska délky, tak z hlediska témat. Proto bych snad českým obchodním partnerům doporučila více konverzovat a to i na jiná témata nežli jen byznys. S tím souvisí i další faktor úspěchu a spokojenosti na obou stranách. Už víme, že Turci potřebují více času před uzavřením jakéhokoliv kontraktu, tak bych doporučila české straně, příliš na ně natlačit, nechat jim prostor pro rozhodování, ale stále se připomínat. Z druhé strany, kdy z rozhovorů vyplynulo, že Turci nejsou nejvíce přesnými, pokud se jedná o platby nebo dodržování termínů. Doporučila bych Čechům uzavírat dobře ošetřené smlouvy podle českých a tureckých právních norem a nespoléhat jen na sliby, kterými Turci překypují. 48
Seznam použité literatury Knižní zdroje BOČÁNKOVÁ, Milena, Ian QUIGLEY, Shelly GUSSIS a Jiří TOMEK. Intercultural Communication. Praha: Oeconomica, 2009, s. 25-29. ISBN 978-80-245-1081-1. BOOHER, Dianna Daniels. Komunikujte s jistotou: více než 1000 rad a návodů jak dosáhnout co nejlepšího účinku při jednání s lidmi. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 1999. 336 s. Praxe manažera. ISBN 80-7226-156-8 DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada, 2008, 502 s. ISBN 978-80-247-2018-0 HAMARNEHOVÁ, Iveta. Geografie cestovního ruchu: Evropa. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 271 s. ISBN 978-80-7380-093-2 HRALA, Václav. Geografie cestovního ruchu. 4., upr. vyd. [i.e. 5. vyd.]. Praha: Idea servis, 2002, ©2001. 173 s. ISBN 80-85970-43-0 HOFSTEDE, Geert. Cultures and oraganizations. London: McGraw-Hill, 1991, s. 4. ISBN 0-07-707 474-2. HOFSTEDE, Geert H a Gert Jan HOFSTEDE. Cultures and organizations. New York: McGraw-Hill, c2005, xii, 434 p. ISBN 978-007-1439-596 KREISER, Klaus, NEUMANN, Christoph K. a KUČERA, Petr. Dějiny Turecka. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 329 s. Dějiny států. ISBN 978-80-7422012-8 LISA, Aleš. Řešení environmentálních konfliktů jednáním i jinak. 1. vyd. V Praze: Univerzita Karlova, Centrum pro otázky životního prostředí, 2007. 135 s. ISBN 978-8087076-07-1
49
MANDEVILLE, John. Turecko. Brno: Geodézie, ©2000. 128 s. Globetrotter: travel guide. Průvodce na cesty. ISBN 80-7206-130-5 MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2003. 361 s. Manažer. ISBN 80-247-0650-4 NOVÝ, Ivan a SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1999. 183 s. ISBN 80-7261-009-0 NOVÝ, Ivan a SCHROLL-MACHL, Sylvia. Spolupráce přes hranice kultur. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2005. 313 s. ISBN 80-7261-121-6 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 198 s. Stručná historie států; sv. č. 38. ISBN 80-7277-323-2 PRŮCHA, Jan. Interkulturní psychologie: [sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů]. 2., rozš. vyd. Praha: Portál, 2007. 220 s. Psychologie. ISBN 978-80-7367-280-5 PRŮCHA, Jan. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. 199 s. Psyché. ISBN 978-80-247-3069-1 ŠRONĚK, Ivan. Kultura v mezinárodním podnikání. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. 167 s. Manažer. ISBN 80-247-0012-3 ŠTÝRSKÝ, Jiří a ŠÍPEK, Jiří. Geografie cestovního ruchu Evropy a světa: úvod do geografie, geografie světového hospodářství, geografie cestovního ruchu Evropy a světa, komparativní geografie a ekonomika: zdroje a možnosti destinací Evropy a dalších světadílů s důrazem na působení genia loci a zážitkovou turistiku. 5. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009. 215 s. ISBN 978-80-7435-007-8
50
Internetové zdroje [1] Turecko. stručné informace. Turecko [online]. 2014 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z: http://www.turecko.org/#informace
[2] Turecko- Jazyk a dorozumívání. Turecko.orbion.cz [online]. 2014 [cit. 2014-11-11]. Dostupné z:http://turecko.orbion.cz/stat/pruvodce/jazyk-a-dorozumivani-300/.
[3] Státní svátky,. Turecko, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2014 [cit. 201411-11]. Dostupné z:http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/
[4] Kultura a lidé. Tureckem.cz [online]. 2013 [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://www.tureckem.cz/turecko/kultura-lide.
[5] Cestovní ruch v Turecku roste nejrychleji ve Středomoří. CzechTrade [online]. 2014 [cit. 201411-13]. Dostupné z:http://www.czechtrade.cz/sluzby-2014/informacni-servis/novinky/cestovni-ruchv-turecku-roste-nejrychleji-ve-26046/ [6] Turecko: Ekonomická charakteristika země. BusinessInfo.cz [online]. 2014 [cit. 2014-11-13]. Dostupné z:http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/turecko-ekonomicka-charakteristika-zeme19212.html#sec6
[7] Turecké hospodářství je lákavé svou velikostí i výhledem na růst. BusinessInfo.cz [online]. 2014 [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/turecke-hospodarstvi-je-lakavesvou-velikosti-i-vyhledem-na-rust-44563.html
[8] V roce 2013 bylo v ČR ubytováno téměř 14 milionů turistů. BusinessInfo.cz [online]. 2014 [cit. 2014-11-13]. Dostupné z:http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/v-roce-2013-bylo-v-cr-ubytovanotemer-14-milionu-turistu-47054.html [9] Analýza vývoje ekonomiky ČR za rok 2013. Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 2014 [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: file:///C:/Users/uzivatel/Downloads/priloha001.pdf [10] Příjmy ČR z cestovního ruchu loni stagnovaly. CzechTourism [online]. 2014 [cit. 2014-11-13]. Dostupné z:http://www.czechtourism.cz/institut-turismu/aktuality/prijmy-cr-z-cestovniho-ruchu-lonistagnovaly/
51
[11] Etiketa obchodního jednání v Turecku. BusinessInfo.cz [online]. 2011 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z:http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/etiketa-obchodniho-jednani-v-turecku-788.html
[12] Desatero pro obchodování s Tureckem. CzechTrade [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z:http://www.czechtrade.cz/czechtrade-svet/evropa/obchodovani-turecko/ [13] Seznam platných mezinárodních smluv s Českou republikou. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2014 [cit. 2014-11-18]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/smlouvy/index.html
[14] Víza-režim vstupu. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2014 [cit. 2014-1118]. Dostupné z:http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/cestovani/visa.html
[15] Turečtí občané a víza. Velvyslanectví České republiky v Ankaře [online]. 2008 [cit. 2014-1118]. Dostupné z:http://www.mzv.cz/ankara/cz/viza_a_konzularni_informace/turecti_obcane_a_viza.html
[16] Vztah k České republice. BusinessInfo.cz [online]. 2014 [cit. 2014-11-18]. Dostupné z:http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/interaktivni-exportni-profil-prioritnich-zemi-turecko21405.html#!&chapter=2
[17] Turizmus v Turecku stále na vzestupu. BusinessInfo.cz [online]. 2014 [cit. 2014-11-18]. Dostupné z:http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/turizmus-v-turecku-stale-na-vzestupu-58243.html
[18] Turecko se stává klíčovým hráčem v oblasti cestování za medicínou. BusinessInfo.cz [online]. 2014 [cit. 2014-11-18]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/turecko-se-stavaklicovym-hracem-v-oblasti-55369.html
[19] Number of Arriving-Departing Visitors, Foreigners and Citizens. Republic of Turkey, Ministry of Culture and Tourism[online]. 2014 [cit. 2014-11-18]. Dostupné z: http://www.kultur.gov.tr/EN,36568/number-of-arriving-departing-visitors-foreigners-and-ci-.html
[20] Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2014 [cit. 2014-11-19]. Dostupné z:http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/ekonomika/obchodni_a_ekonomicka _spoluprace_s_cr.html
52
[21] Databáze výzkumů a analýz agentury CzechTourism. CzechTourism [online]. 2013 [cit. 201411-19]. Dostupné z:http://vyzkumy.czechtourism.cz/#;year=2013;orderby=novinky
[22] Tourism Trends and Marketing Strategies UNWTO. UNWTO [online]. 2014 [cit. 2014-11-19]. Dostupné z:http://mkt.unwto.org/publication/unwto-tourism-highlights-2014-edition
[23] Pořadatelé. Summit Tour [online]. 2014 [cit. 2014-11-19]. Dostupné z: http://www.summittour.cz/poradatele/kovotour-plus
[24] Europe - Eastern Travel Specialists. TravelSense [online]. 2013 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z:http://www.travelsense.org/destinations/travelspecialists/travelspecdisp.cfm?destination=EURE [25] COUNTRY COMPARISON. The Hofstede Centre [online]. 2014 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z: http://geert-hofstede.com/czech-republic.html [26] Turecku došla trpělivost s islamisty v Sýrii, poslalo na ně armádu Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/turecka-armada-zlkividovala-na-uzemi-syrie-islamisty-pdv/zahranicni.aspx?c=A 140130_110859_zahranicni_im. IDnes.cz [online]. 2014 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/turecka-armada-zlkividovala-na-uzemi-syrie-islamisty-pdv/zahranicni.aspx?c=A140130_110859_zahranicni_im [27] Turecko: Vnitropolitická charakteristika. BusinessInfo.cz [online]. 2014 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z:http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/turecko-vnitropoliticka-charakteristika-19210.html [28] Turecko: Bezpečnostní situace. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2014 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/aktualni_doporuceni_a_varovani/turecko_bezpecnostni_situ ace_1.html [29] Portál:Politika. Wikipedie [online]. 2014 [cit. 2014-11-21]. Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Port%C3%A1l:Politika#Mezin.C3.A1rodn.C3.AD_organizace
53
