Interkulturní komunikace, specifika business komunikace v Indii
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce, paní Mgr. Anici Djokić, MBA za odborné a cenné rady. Rovněž bych chtěla poděkovat všem manažerům za poskytnutí rozhovorů.
VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu
Interkulturní komunikace, specifika business komunikace v Indii
Bakalářská práce
Autor: Lucie Tomčová Vedoucí práce: Mgr. Anica Djokić, MBA Jihlava 2013
Copyright © 2013 Lucie Tomčová
Abstrakt TOMČOVÁ, Lucie: Interkulturní komunikace, specifika business komunikace v Indii. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Anica Djokić, MBA. Stupeň odborné kvalifikace: Bakalář. Jihlava 2013. 59 stran. Tato bakalářská práce popisuje interkulturní business komunikace v Indii a v České republice. V teoretické části jsou vymezeny termíny kultura, komunikace, interkulturní komunikace a business komunikace. Praktická část dává základní informace o Indii a je zde popisována indická a česká kultura v business prostředí, dále jsou zde uvedeny rozhovory s českými a indickými manažery a doporučení českým manažerům na zefektivnění business komunikace s indickými manažery.
Klíčová slova Kultura, komunikace, interkulturní komunikace, business komunikace, Indie, Česká republika
Abstract TOMCOVA, Lucie: Intercultural communication, specifics of business communication in India. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Leader of work Mgr. Anica Djokic, MBA. Degree of qualification: Bachelor. Jihlava 2013. 59 pages. This thesis describes intercultural business communication in India and in the Czech Republic. The theoretical part gives a definition of culture, communication, intercultural communication and business communication. The practical part describes basic information about India and Indian and Czech business communication includes interviews with Indian and Czech managers and gives recommendations to the Czech managers to increase the efficiency of business communication with Indian managers
Key words Culture, communication, intercultural communication, business communication, India, The Czech republic
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................. 11 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................. 13 1 Kultura ...................................................................................................................... 13 1.1 Počty etnik a kultur ve světě ............................................................................... 13 1.2
Hofstedeho typologie národních kultur ............................................................. 14
1.2.1 Mocenský odstup ......................................................................................... 14 1.2.2 Individualismus - kolektivismus ................................................................. 14 1.2.3
Maskulinita – feminita ................................................................................ 15
1.2.4
Vyhýbání se nejistotě .................................................................................. 15
1.2.5
Dlouhodobá – krátkodobá orientace ........................................................... 16
2 Komunikace .............................................................................................................. 16 2.1 Verbální komunikace .......................................................................................... 17 2.1.1 Jazyk ............................................................................................................ 18 2.1.2 Paralingvistické aspekty verbálního projevu ............................................... 18 2.2 Neverbální komunikace ...................................................................................... 19 2.2.1 Druhy neverbální komunikace ..................................................................... 20 2.3 Interkulturní komunikace .................................................................................... 22 2.3.1 Historické ohlédnutí ..................................................................................... 22 2.3.2 Význam interkulturní komunikace .............................................................. 22 2.4 Komunikační bariéry .......................................................................................... 23 3 Interkulturní business komunikace ....................................................................... 26 3.1 Interkulturní obchodní vyjednávání .................................................................... 26 3.2.1 Kulturní proměnné při vyjednávání ............................................................. 27 PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................... 29 4 Indie........................................................................................................................... 29 8
4.1 Základní informace ............................................................................................. 29 4.1.1
Geografie .................................................................................................... 29
4.1.2. Demografie ................................................................................................. 29 4.1.3. Jazyky ......................................................................................................... 30 4.1.4. Náboženství ................................................................................................ 30 4.1.5. Historie........................................................................................................ 31 4.1.6. Ekonomika .................................................................................................. 31 4.1.7 Indicko-české obchodní vztahy ................................................................... 33 5
Indická kultura v business prostředí .................................................................... 34 5.1 Kulturní specifika a neverbální komunikace ...................................................... 34 5.2 Indický business .................................................................................................. 35 5.2.1 Domlouvání schůzek.................................................................................... 36 5.2.2 Business oblékání ........................................................................................ 36 5.2.3 Konverzace .................................................................................................. 36 5.2.4 Pozdravy, oslovení ....................................................................................... 37 5.2.5 Vhodný business dar .................................................................................... 38 5.2.6 Jednání ......................................................................................................... 38
6 Česká kultura v business prostředí ........................................................................ 39 6.1 Kulturní specifika a neverbální komunikace ...................................................... 39 6.2 Český business .................................................................................................... 40 7 Indie a ČR podle kulturních dimenzí Geerta Hofsteda........................................ 42 8 Výstupy – rozhovory s manažery ............................................................................ 44 8.1 Snaha poznávat kultury cizích zemí ................................................................... 44 8.2 Komunikace ........................................................................................................ 45 8.3 Typické rysy indických a českých manažerů ..................................................... 46 8.4 Jednání ................................................................................................................ 47 8.5 Ostatní postřehy manažerů.................................................................................. 48 9
9 Doporučení ............................................................................................................... 50 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 51 TIŠTĚNÉ ZDROJE ...................................................................................................... 53 ELEKTRONICKÉ ZDROJE ...................................................................................... 54 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 57 PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 58
10
„We are all the same – just different“ Kofi Annan
ÚVOD Význam a rozsah fenoménu globalizace je v dnešní době vskutku enormní. Dotýká se nás denně a zasahuje do mnoha oblastí našich životů. Globalizační jevy vedly k růstu zahraničních obchodních příležitostí a právě mezinárodní obchod je jimi nejvíce ovlivňován.
Rozvojem
mezinárodního
obchodu
dochází
k
zintenzivňování
mezinárodních kontaktů a komunikací. Následkem toho dochází ke střetávání kultur, kde obchodním partnerům nestačí pouze znalost cizího jazyka k výslednému oboustrannému porozumění, ale stále více jsou uvědomovány potřeby znalostí kulturních specifik, které mohou mnohdy negativně ovlivnit celý proces komunikace a konečného výsledku spolupráce. Vzájemná shoda a porozumění nejsou snadnou záležitostí, jelikož lidé jsou ovlivňováni svou národní kulturou, odlišnou od jiných kulutr, po celý život. Různé národní kultury odlišně chápou hodnoty, cíle apod. A právě proto je v dnešní době pojmu interkulturní komunikace připisovaná nemalá důležitost. Seznámení se s kulturními specifikami odlišné země vede mimo jiné k zefektivnění komunikace, většímu povědomí a bourání předsudků. Právě kvůli aktuálnosti, rozsáhlosti daného jevu a mého zájmu o poznávání nových kultur a zemí se ve své bakalářské práci věnuji tématu interkulturní komunikace se zaměřením na business komunikaci v Indii ve srovnání s Českou business komunikací. K volbě Indie mě vedlo, že po ukončení vysokoškolského studia budu mít možnost na několik týdnu do Indie vycestovat díky známému, který zde tráví už několik desítek let každý půlrok. Pro tuto zemi jsme se rozhodla také kvůli její kultuře, zcela odlišné od západního světa, a proto, že je v současnosti spolu s Čínou označována za ekonomickou supervelmoc budoucnosti. V teoretické části jsou vymezeny termíny kultura, komunikace, interkulturní komunikace a business komunikace a jsou zde uvedeny základní informace o Indii. V praktické části jsou uvedeny základní informace o Indii a je zde popisována indická a česká kultura v business prostředí, dále jsou zde uvedeny rozhovory s českými a
11
indickými manažery a doporučení českým manažerům na zefektivnění business komunikace s indickými manažery. Cílem mé práce je představit význam a vliv kultury na komunikaci, především v business prostředí, zhodnotit rozdílnosti indické a české interkulturní business komunikace a pomocí teoretické části a řízených rozhovorů, díky kterým získám informace z obou stran, uvést doporučení českým manažerům, která by vedla ke zvýšení efektivity interkulturní komunikace pro indicko-českou obchodní spolupráci. K mé práci bych ráda dodala, že na základě dosažených výsledků negeneralizuji celou kulturu, vzhledem k tomu, že samotná Indie je plná rozmanitostí a vzhledem k tomu, že každý člověk je originál a nelze kulturní specifika komunikace přiřadit každému jednotlivci. Zkušenosti získané vypracováním této práce a po případném vycestování do Indie bych ráda využila v mém budoucím profesním životě jako průvodkyně českých turistů v Indii.
12
TEORETICKÁ ČÁST 1 Kultura Pro pojem kultura lze nalézt mnoho definic a teorií. Ve své práci představím pojem kultura tak, jak ho definuje Fred E. Jandt: „Kultura znamená společenství nebo populaci, která je dostatečně velká na to, aby byla soběstačná, což znamená dostatečně velká k vytváření nových generací členů, kteří nejsou závislí na lidech zvenčí.“ (Jandt, 2010, str. 15) Dále Jandt definuje kulturu jako „souhrn myšlení, zkušeností, vzorců chování a představ o životě a jak se tyto elementy vyvíjí při kontaktu s jinou kulturou“. Tyto elementy kultury byly klasifikovány Hofstedem do čtyř kategorií: symboly, týkající se verbálního a neverbálního jazyka, rituály, což jsou základní sociální kolektivní činnosti, hodnoty, tedy pocity o tom co je dobré a zlé a hrdinové, což jsou skuteční nebo smyšlení lidé, kteří slouží uvnitř kultury jako model chování.
1.1 Počty etnik a kultur ve světě Každé etnické společenství, resp. každý národ má svou vlastní kulturu. Počet etnik je ve světě obrovský a tudíž rozsáhlý i počet jejich kultur. Některé prameny uvádějí, že ve světě existuje až 5000 různých etnik. Počet kultur ve světě není přesně zjištěn, např. Ethnographic Atlas (1967), který existuje na Yale University (USA), přináší přehled o 1264 etnických kulturách. Z těchto údajů je zřejmá multikulturní realita současného světa. Variabilita kultur různých etnik a národů je opravdu enormní. Pro lepší orientaci v procesech kultur musíme používat nějakou klasifikaci kultur, která umožní kultury třídit a srovnávat. K typologii národních kultur přispěl největší měrou nizozemský odborník G. Hofstede. (Průcha, 2010)
13
1.2 Hofstedeho typologie národních kultur Tato typologie byla vytvořena v důsledku praktických potřeb. Od poloviny minulého století, s nástupem globalizačních tendencí, zejména po založení Evropského hospodářského společenství v r. 1957, se silně rozvíjely mezinárodní obchod a mezinárodní kontakty. Následkem toho se také zintenzivňovaly procesy komunikace mezi obchodními a jinými partnery z různých zemí. Při tom začaly být postupně uvědomovány komunikační bariéry, a proto odborníci začali zkoumat, co tyto problémy způsobuje. Geert Hofstede, nizozemský odborník v psychologii managementu, si uvědomoval, jak značným vlivem působí v mezinárodní komunikaci faktory kultur jednotlivých zemí. Panu Hofstedemu bylo umožněno vyšetřit dotazníkem na 116 tisíc zaměstnanců firmy IBM z různých zemí světa. Na základě takto získaných dat odvodil kritéria pro odlišnosti národních kultur, tzv. dimenze, vyjádřené kvantitativními indexy. (Průcha, 2010) 1.2.1 Mocenský odstup Mocenský odstup, někdy také překládáno jako rozpětí moci, vyjadřuje rozsah, ve kterém méně mocní členové společnosti akceptují a očekávají nerovnoměrné rozdělení moci. V zemích s velkým rozpětím moci se považuje za samozřejmé, že nadřízení a podřízení si nejsou rovni. Tato skutečnost je oběma stranami vnímána jako žádoucí. Důsledkem je tendence ke značné centralizaci moci. V zemích s malým rozpětím moci se nadřízení a podřízení považují za sobě rovné a organizace bývají decentralizované. [1] 1.2.2 Individualismus - kolektivismus Individualismus je charakteristický pro země, kde vztahy mezi jednotlivci jsou volné. Očekává se, že každý se bude starat především o sebe a svou nejbližší rodinu. V individualistických organizacích se předpokládá, že se pracovníci budou řídit svými individuálními potřebami a ekonomickými zájmy Kolektivismus jako opak individualismu je vlastní těm společenstvím, kde lidé jsou od narození integrováni do silných a soudržných skupin, poskytujících jednotlivci ochranu 14
jako protihodnotu za loajalitu. V kolektivistických kulturách zaměstnavatel přijímá především osobu, která bude patřit ke skupině. Od zaměstnance se očekává, že bude vždy jednat v zájmu skupiny, a to i v případě, že zájem skupiny není v souladu s jeho osobními zájmy. [1] 1.2.3 Maskulinita – feminita Maskulinita vyjadřuje zastoupení a vliv „mužského prvku“ v hodnotách určité společnosti, např. průbojnost a soutěživost. Maskulinita se vztahuje na kultury, v nichž jsou rodové role zřetelné odlišeny, a feminita na kultury, v nichž se rodové role překrývají. (Průcha, 2010) V maskulinních kulturách jsou děti vychovávány k tomu, aby byly asertivní, ambiciózní a soupeřivé. V organizacích je pak totéž očekáváno od manažerů. Dominantními hodnotami jsou kariérový postup a materiální úspěch. Ve femininních kulturách jsou děti vychovávány ke skromnosti a solidaritě. Od manažerů je spíše než rozhodnost očekáváno řešení konfliktů pomocí kompromisů a vyjednáváním. [1] 1.2.4 Vyhýbání se nejistotě Vyhýbání se nejistotě znamená míru, v jaké se členové kultury cítí ohroženi nejistými a neznámými situacemi. Pocity ohrožení nemají konkrétní příčinu a racionální kořeny. Jsou získány a naučeny jako kulturní dědictví společnosti, posilované prostřednictvím základních institucí, tj. rodinou, školou, státem. V zemích s vysokou mírou vyhýbání se nejistotě jsou lidé aktivní, emocionální, nepokojní, zaneprázdnění. Zažívají úzkost a stres. Důsledkem tendence vyhýbat se nejistotě je přesnost a preciznost. V zemích s malou mírou vyhýbání se nejistotě působí lidé dojmem klidu, netečnosti, a z pohledu příslušníků kultur s vysokou mírou vyhýbání se nejistotě dokonce až lenosti. Lidé toho typu rádi relaxují a cítí se v pohodě. [1] Později byl seznam dimenzí rozšířen o pátou dimenzi za účelem odstranění toho problému, že původní dotazník se dostal výhradně do západních zemí. Kanaďan Michael Bond vytvořil hodnotový dotazník vycházející z podmínek východoasijských zemí, na jehož základě byla objevena pátá dimenze. Význam páté dimenze je tedy přikládán především kulturám východním. [1]
15
1.2.5 Dlouhodobá – krátkodobá orientace Dlouhodobá orientace v určité národní kultuře vyjadřuje pěstování vlastností vztažených k budoucím odměnám, k vytrvalosti, k ochotě podřizovat se ve prospěch dlouhodobých cílů. Krátkodobá orientace je zaměřenost na blízké cíle, na okamžité výsledky. (Průcha, 2010) Krátkodobá orientace firem je spojena se statickými hodnotami zdůrazňujícími současnost a minulost. Organizace nehospodaří šetrně se svými zdroji a díky tomu nemívají dostatek peněz na investice. Zaměřují se především na okamžité výsledky. Dlouhodobá orientace firem je spojena se zaměřením na budoucnost, s dynamičtějšími hodnotami a s adaptací tradic na moderní kontext. Zdůrazňována je vytrvalost a hospodárnost. [1] „Identifikace kulturních dimenzí a na nich založené srovnávání obsahu národních kultur realizované na úrovni zemí má pro praxi managementu zjevný přínos: napomáhá uvědomit si kulturní odlišnosti, pochopit hluboké, historicky podmíněné determinanty chování jednotlivých národů a predikci kulturně podmíněných aspektů chování organizací a manažerů jednotlivých zemí. Je však třeba mít na mysli, že jedinci nesdílejí všechny rysy kultury svého národa ve stejné míře, a že tedy na základě znalosti obsahu národních kultur jednotlivých zemí nemůžeme jednoznačně predikovat chování jednotlivců.“ [1]
2 Komunikace „Bez komunikace nemůže žádná společnost existovat, natož pak vyvíjet se nebo přežívat. Jak pro existenci, tak pro organizaci každé společnosti je komunikace základním a životně důležitým procesem, neboť každá společná akce individuí je založena na významech, které poté, co byly přeneseny prostřednictvím komunikace, jsou společně sdíleny.“ (Kunczik, 1995, str.11) Slovo komunikace vzniklo z latinského communicare, které je blízké našemu výrazu spojování, dorozumívání. (Vymětal, 2008) Pro pojem komunikace nelze v literatuře nalézt jednoznačnou definici. Podle Kunczika lze komunikaci definovat jako „jednání, jehož cílem je z hlediska komunikátora přenos 16
sdělení jedné či více osobám prostřednictvím symbolů. Vzájemné působení mezi komunikujícími partnery se nazývá komunikační proces.“ (Kunczik, 1995, str. 12) Vymětal uvádí dělení komunikace mezi lidmi na tři základní druhy: ústní – rozhovor, diskuze, výuka písemnou – dopis, e-mail, zpráva vizuální – graf, tabulka, fotografie, film Podle toho, jaké byly použity komunikační prostředky, se komunikace podle téhož zdroje dělí na: verbální – komunikace slovem neverbální – mimoslovní komunikace tělem a pomocí smyslů (Vymětal, 2008) Verbální a neverbální projevy mohou být v některých situacích v rozporu. Lidé často něco říkají, ale chování tomu neodpovídá. Může tak vzniknout rozpor mezi slovy a chováním, což v posluchači může vyvolat rozpaky. Neverbální vyjadřování je v takové situaci možno považovat za věrohodnější než vyjadřování verbální, jelikož neverbální vyjadřování bývá často nevědomé a nepodléhá sebekontrole tolik, jako verbální projev. (Mikuláštík, 2010) Žijeme ve světě, který se vyznačuje kulturní rozmanitostí. Kultura a kulturní odlišnosti mají vždy vliv na verbální i neverbální komunikaci a proto považuji za důležité vysvětlit v následujících kapitolách oba typy komunikací.
2.1 Verbální komunikace Jak už jsem uvedla výše, verbální komunikací je míněno vyjadřování pomocí slov, prostřednictvím jazyka. Význam slov je vždy dotvářen neverbálními prostředky. Ústní komunikace umožňuje okamžitou zpětnou vazbu, fyzickou blízkost a bezprostřednost, okamžitou výměnu názorů, která je efektivní při přesvědčování a je vázána na určitý jazyk.
17
2.1.1 Jazyk Pokud někdo rozumí našemu jazyku, znamená to také, že rozumí našim myšlenkám. Neplatí to ale vždy, jelikož představy o objektu, o němž obě strany hovoří, se mohou lišit. Jazyk pomáhá určovat, jak vidíme, vnímáme a smýšlíme o skutečnosti kolem sebe. Někdo může zastávat názor, že jazyk omezuje lidské myšlení a jazykové hranice každého jedince se stávají i hranicemi jeho světa. Specifičnost jazyka je ovlivněna i rysy osobnosti. Introvert mluví málo, klidně, tiše a bez akcentu. Oproti tomu extrovert mluví hodně a často říká vše, co má na srdci. (Mikuláštík, 2010) 2.1.2 Paralingvistické aspekty verbálního projevu Předmětem paralingvistiky je zkoumání doprovodných rysů verbální komunikace, které významně ovlivňují význam a smysl komunikování. Dokreslují verbální projev a také charakterizují osobnost mluvčího. (Vymětal, 2008) Ráda bych upozornila na to, že tyto aspekty verbálního projevu jsou také součástí neverbální komunikace. Mezi základní paralingvistické prvky se řadí: Hlasitost verbálního projevu, která charakterizuje zaujetí mluvčího tématem. Hlasitý projev poukazuje na vitalitu, sebevědomí, přátelskost, uvolnění, suverenitu mluvčího, nebo i na afektovanost a nedostatečné ovládání se. Tichý projev naopak poukazuje na trému, nesmělost, stydlivost, ale někdy také na snahu o upoutání pozornosti. Zejména v případě delšího projevu se doporučuje střídat hlasitost projevu, což vede k zamezení monotónnosti. Výška hlasu napomáhá k identifikaci mluvčího. Výška i zbarvení hlasu ovlivňují, jak je přijímána zpráva od mluvčího. Přesvědčivěji a důvěryhodněji působí hlubší hlas, vyšší naopak vzbuzuje dojem slabosti. Barva a emoční zbarvení hlasu poukazuje na momentální náladu a emoční stav. Objem řeči, množství slov, které člověk vyřkne za určitý časový interval. Statistika ukazuje na to, že ženy vyřknou za den více než dvojnásobek slov než muži. Kvalita řeči ukazuje na to, jak je sdělení věcné a srozumitelné, soustředěné na podstatu věci. 18
Rychlost projevu ovlivňuje vnímání sdělení a srozumitelnost. Rychlá řeč se obtížně vnímá a vede ke ztrátě pozornosti. Obtížnější obsah řeči se doporučuje sdělovat pomaleji pro lepší pochopení. (Vymětal, 2008) Plynulost řeči, pomlky, frázování: Pomlky mohou být úmyslné nebo neúmyslné. Ty neúmyslné mohou působit jako projev nižní úrovně řeči. Úmyslné mohou zesílit účinnost projevu. Pomlka může vyjadřovat např. výzvu, očekávání, požadavek na zvýšenou pozornost, ale na druhé straně také bezradnost, váhání apod. Ale i velká míra plynulosti nezaručuje upoutání pozornosti. Vhodné je střídat rychlosti, tempa, plynulosti s pomlkami. Frázování řeči je velmi důležité pro porozumění řeči. Slovní vata je označení pro slova, která se často používají nevědomky jako výplň při hledání správných slov. Mezi taková patří například: tedy, jaksi, co, že ano… Chyby v řeči jako nesprávná artikulace, špatná výslovnost, huhlání, koktání, nevhodně zvolená slova. (Mikuláštík, 2010)
2.2 Neverbální komunikace Řeč je považována za nejdůležitější nástroj lidské komunikace, ale jejím dalším významným nástrojem je často používaná komunikace beze slov – neverbální. Jak jsem naznačila již výše, neverbální projevy nebývají tolik kontrolovány jako řeč. Mohou řeč doplnit, zesílit její účinek, někdy i plně zastoupit. V některých případech namísto slov postačí pouhá mimika nebo gesto. Pokud je verbální a neverbální komunikace v rozporu, posluchač věří spíše neverbálnímu chování. Je tedy považováno za důvěryhodnější, dává informace o tom, jaké má člověk pocity a postoje. (Mikuláštík, 2010) Pokud plánujeme cestu do cizí země, je vhodné si základní prvky neverbální komunikace pro danou zemi nastudovat, seznámit se s nimi, abychom předešli kulturním faux pas a nevhodnému chování. Co je u nás normální, může být v jiné zemi považováno za urážlivé.
19
2.2.1 Druhy neverbální komunikace Gestika: Gesta jsou kulturně standardizované pohybové znaky. Jako doprovodný prvek řeči gesta podporují a umocňují emocionální stránku sdělení. Gesta jsou kulturně specifická, a tudíž se jejich význam v různých kulturách liší. Mimika: Při této formě neverbální komunikace sděluje obličej pomocí pohybů svalů emoce, vnitřní psychický stav člověka. Horní polovina obličeje vyjadřuje spíše negativní emoce, zatímco spodní polovina obličeje odráží emoce spíše pozitivní. Dva z nejznámějších mimickým projevů jsou pláč a smích. Pohled/zraková komunikace: Pohled má v neverbální komunikaci významnou roli srovnatelnou s gesty a slovy. Dá se jím získat mnoho informací a také mnoho informací vyslat o sobě. V každé kultuře je vhodná délka očního kontaktu specifická. Pohled delšího trvání může být v některých kulturách považován za nerespektování společenských pravidel. Proxemika: Pojem proxemika označuje rozmístění a vzdálenost účastníků při komunikaci. Každá osoba má individuální a kulturně odlišný prostor, ve kterém se cítí dobře. Podle toho, jak jsou si osoby sympatické a jak pozitivní k sobě mají vztah, udržují komunikující určitou vzdálenost. Je zřejmé, že čím je vztah pozitivnější, tím je vzdálenost osob kratší. (Jiřincová, 2010) Tento zdroj (Mikuláštík, 2010) uvádí, že obyvatelé jižních zemích Evropy dodržují obecně menší vzdálenosti než obyvatelé severních zemí Evropy. Dále uvádí, že komunikační vzdálenost lze rozdělit do následujících 4 základních skupin:
Intimní vzdálenost od úplného dotyku do půl metru.
Osobní vzdálenost od půl metru do dvou metrů.
Skupinová vzdálenost od jednoho do deseti metrů.
Veřejná vzdálenost od dvou do sta metrů.
Posturika, posturologie: Posturika je postoj, držení celého těla, uvolnění, napětí, poloha rukou, nohou, hlavy. Kinezika: Jsou to spontánní pohyby různých částí těla, které nemají význam gest. 20
Osobní teritorium, teritorialita: Každý účastník komunikace si nějakým způsobem chrání své teritorium. Někoho v něm respektuje, a někoho odmítá např. natočením těla, přehlížením. Je to v podstatě vlastnická reakce na nějaké území nebo předměty. (Mikuláštík, 2010) Existují tři typy teritorií:
Primární teritorium osoba označuje za své vlastní. Je to například pokoj, kancelář.
Sekundární teritorium je prostor, který osoba obsadila, ale nepatří jí. Je to například oblíbený stůl v restauraci.
Veřejné teritorium je prostor, který mohou využívat všichni, např. kino, nákupní centrum apod. (Devito, 2008)
Mlčení: znamená absenci zvuku, ale ne absenci komunikace. Mezi funkce mlčení patří například čas na přemýšlení. Někdy je používáno jako druh trestu po vzájemném konfliktu. Může jím být signalizováno druhé osobě popření její přítomnosti, autority. Dává se jím najevo rozmrzelost nebo zlost. (Devito, 2008) Haptika, dotyková komunikace: Při komunikaci dochází mezi lidmi k vzájemným dotekům, které mohou mít formální, neformální, přátelský nebo intimní význam. Nejčastěji používaným dotekem na pracovišti je podávání ruky, přátelské poplácání. První podává ruku osoba s vyšším statusem, starší osoba a žena. Chronemika: je způsob zacházení s časem vůči jiným osobám. Jde o to, zda člověk dovede čas využívat a je pro něj výhodou, nebo naopak neví jak čas využít. Typickým příkladem chronemiky je dochvilnost. Pokud se osoba opozdí, může být považována za nespolehlivou. (Mikuláštík, 2010)
21
2.3 Interkulturní komunikace 2.3.1 Historické ohlédnutí O interkulturní komunikaci bylo pojednáváno už v knize O obcování s lidmi od Adolfa Kniggeho (výrazem obcování se vyjadřoval pojem komunikace), která se dostala k českým čtenářům v roce 1874. Jednalo se o doporučení k tomu, jak vhodně komunikovat v zahraničí, tak aby byly respektovány zvyklosti ve styku s cizinci: „V cizích zemích je zvláštní prozřetelnosti zapotřebí, a to z mnohých ohledů. Ať zdržujeme se tam kvůli vzděláváním, kvůli ekonomickým či politickým záležitostem, nebo pouze kvůli vyražení, vždy ohledy musíme míti na zřeteli…, musíme především uvážiti, v které zemi jsme a zda bez nebezpečenství a mrzutosti zde o všech věcech můžeme mluvit, na vše se ptát. Co je dovoleno u nás, nedovoluje se jinde…“ (Průcha, 2010, str.12) Od počátků lidské civilizace docházelo ke kontaktům mezi příslušníky různých etnik a národů. Historiografická bádání dokládají, jak se lidé již ve starověkých společnostech odlišovali rozdílnými jazyky, ale také svými postoji a předsudky k jiným etnikům. Je známo, že již starověcí Řekové pociťovali jazykovou a kulturní odlišnost od jiných etnik. Cizince, s nimiž přicházeli do styku, považovali za barbary, jelikož mluvili řečí, které Řekové nerozuměli. Interkulturní komunikace je tedy jev historicky velmi starobylý. (Průcha, 2010) 2.3.2 Význam interkulturní komunikace V současnosti lze interkulturní komunikaci definovat takto: „Interkulturní komunikace je termín označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušníci jazykově a/nebo kulturně odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství. Tato komunikace je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů.“ (Průcha, 2010, str. 16) „Interkulturní komunikace se podstatně odlišuje od monokulturní komunikace (tj. probíhající mezi příslušníky téže kultury). Subjekty mezikulturní komunikace vstupují do komunikačního procesu s odlišnými, kulturou determinovanými kognitivními a 22
emocionálními strukturami, s odlišnými způsoby vnímání a hodnocení skutečnosti.“ (Ivanová, Špirudová, Kutnohorská, 2005, str. 62) Významnost interkulturní komunikace neustále roste díky prudkému celosvětovému rozvoji civilizace a vzrůstajícím globalizačním tendencím v mnoha sférách lidské činnosti. Realizuje se každodenně v nespočetném množství mezinárodních obchodních, politických, diplomatických, vzdělávacích či turistických kontaktů. Vrůstající významnost interkulturní komunikace je důsledkem toho, že lidé z různých zemí světa se stále intenzivněji stýkají, obchodují a spolupracují. Tento fenomén je na jedné straně pozitivní – díky němu se poznávají a spolupracují lidé ze z různých zemí. Ale na druhé straně je to také fenomén problematický – nesprávně vedená interkulturní komunikace může vést ke konfliktům. (Průcha, 2010) Naučit se efektivně komunikovat s cizími kulturami znamená projít těmito třemi fázemi: 1. Uvědomit si rozdílnosti kultur. Ochota porozumět rozdílům je nezbytná pro chápání odlišných kultur. Je důležité si uvědomit, že každý člověk je závislý na podmínkách, ve kterých byl vychován 2. Získat znalosti o jiné kultuře. Pokud budeme ochotní vnímat kulturní rozdílnosti, budeme také schopni získat objektivní znalosti. Podmínkou poznání není sdílení hodnot, ale respekt k nim. 3. získat vlastní zkušenosti s aktivní komunikací. Zkušenosti přinášejí efektivnější mezikulturní komunikaci a spočívají na předchozích dvou bodech. (Nový, 1996)
2.4 Komunikační bariéry Každý, kdo chce komunikovat, se občas setkává s překážkami, které mu komunikaci stěžují nebo mu v ní brání. Podle Jandta existuje v interkulturní komunikaci šest následujících překážek: úzkost, předpoklad podobností, etnocentrismus, stereotypy a předsudky, chybná interpretace neverbální komunikace, jazykové problémy. Úzkost: úzkost znamená pociťovat nervozitu. Pokud se příliš soustředíte na své vlastní pocity, nevěnujete dostatečnou pozornost tomu, co vám říkají ostatní. Pokud k někomu mluvíte cizím jazykem, můžete se obávat toho, že druhá osoba bude mluvit příliš 23
rychle, nebo bude používat slova, která neznáte. Úzkost tedy může ovlivnit vaši schopnost komunikovat. Pokud jste v situaci, kdy se cítíte příliš nervózní, jako například při rozhovoru se svým šéfem, může se stát, že se přistihnete mluvit nevhodně, trapně, dělat gramatické chyby, které za normálních okolností, když mluvíte s přáteli, neděláte. Předpoklad podobností, namísto rozdílností: Předpokládat podobnost namísto rozdílnosti je přirozenou věcí, pokud nemáte žádné informace o druhé kultuře. Předpokládat, že jiná kultura je podobná té vaší vlastní, může způsobit ignoranci důležitých rozdílů. To ovšem neznamená, že naopak budete předpokládat, že je všechno rozdílné. Nejlepší věc, kterou můžete udělat při setkání s novou kulturou, je nepředpokládat nic a kulturní zvyklosti pochytit nebo se na ně zeptat. Etnocentrismus: Etnocentrismus představuje tendenci negativně posuzovat odlišné kultury z perspektivy kultury vlastní. Etnocentrismus je tedy přesvědčení, že způsoby vlastní kultury jsou lepší, nadřazené ostatním. Při poznávání nové kultury mohou jedinci projít fází, kdy se domnívají, že všechno v nové kultuře je horší, než v té vlastní. Po této etapě obvykle jedinec začíná novou kulturu vidět jako o nic horší než tu vlastní, ale vidí ji jako jinou. (Jandt, 2010) Stereotypy a předsudky: Stereotyp neboli ustálená představa, je další zřejmou překážkou interkulturní komunikace. Dal by se definovat jako „postoje vztahující se k příslušníkům jiných etnik, národů, rasových nebo náboženských skupin. Jsou relativně trvalé, přenášené z generace na generaci a vyvíjejí se již u dětí raného věku.“ (Průcha, 2010). Zatímco stereotypy mohou být negativní nebo pozitivní, předsudky představují iracionální nelibost, podezřívavost nebo nenávist k určité skupině, rase, náboženství nebo sexuální orientaci. (Jandt, 2010) Chybná interpretace neverbální komunikace: Jak jsem popisovala výše, neverbální komunikace je komunikace beze slov. Zprávy jsou odesílány gesty, blízkostí, očním kontaktem atd. Tento druh komunikace může být velmi často chybně interpretován právě díky kulturním vlivům. Například gesta jsou kulturně specifická a jejich význam se v různých kulturách liší. Díky neznalosti specifických zvláštností při použití některých gest v kulturně odlišném prostředí můžeme dostat do nepříjemné situace. Dále vhodnost délky zrakového kontaktu je kulturně specifická. Zatímco v západních kulturách může přímý oční kontakt symbolizovat respekt, v některých východních 24
kulturách ho považují za neuctivý. Dalším příkladem může být podávání ruky. Na rozdíl od Evropanů, kteří si při setkání podávají ruku, v některých asijských kulturách může být tělesný kontakt při pozdravení nepřijatelný. Interkulturní rozdíly se uplatňují i při usmívání. Evropané a Američané vyjadřují úsměvem sympatie, zatímco v kultuře Japonců, Korejců a Vietnamců je úsměv často výrazem nejistoty, rozpaků apod. Dalším rysem neverbální komunikace je to, jak příslušníci různých kultur dávají najevo, nebo naopak potlačují projevy emocí. Například v Evropě čím severnější etnikum, tím jsou projevy emocí v komunikaci slabší a naopak čím jižněji sídlí určité etnikum, tím jsou emoce výraznější. Pro Číňany a Japonce je zase typické, že své emoce skrývají. Vzdálenost, kterou udržuje mluvčí při komunikaci s cizincem, se také v různých kulturách liší. (Jiřincová, 2010; Mikuláštík, 2010; Průcha, 2010) Jazykové problémy: Jazyk je jednou z nejvýraznějších překážek v interkulturní komunikaci. Bez znalosti cizího jazyka nelze interkulturní komunikaci uskutečňovat. Při komunikaci mezi různými kulturami je velmi obtížné najít společnou řeč, při které se nám použitá slova v mysli „dekódují“ se stejným subjektivním významem. Člověk s dokonale technicky zvládnutým jiným jazykem přesto nemusí porozumět kultuře národa a tím mohou vznikat komunikační bariéry. Ale ani mluvčí stejného jazyka nemusí přesně pochopit významy slov. I když některé kultury mluví stejným jazykem, nemusí si porozumět. (Ivanová, Špirudová, Kutnohorská, 2005) Jak uvádí Nový, konkrétní specifická nedorozumění vznikají z toho, že lidé považují svoje kulturní vzorce za obecně platné a přirozené. Jejich mysl byla postupným vrůstáním do své kultury jakoby přeprogramována. Utvářejí se v dětství vnímáním chování nejbližších lidí a výchovou. „Při setkání s jinou kulturou, ve které se dostaneme do konfrontace s jinak utvářenými hodnotami, automaticky nastupuje reakce, že se jedná o něco nepřirozeného, nedokonalého, nepatřičného. Každý manažer i řadový zaměstnanec mezinárodní firmy musí tyto spontánní reakce umět přibrzdit a naučit se vnímat člověka z jiné kultury pouze jako rozdílného a neposuzovat jeho hodnoty měřítky hodnot vlastních.“ (Nový, 1996, str. 95)
25
3 Interkulturní business komunikace V současnosti je zájem o komunikační chování příslušníků různých národních kultur projevován hlavně v oblasti mezinárodního obchodu, podnikání a managementu. Odborníci v těchto oblastech si uvědomují, že úspěšnost mezinárodního obchodního jednání závisí mimo jiného na tom, jak efektivní je komunikace, kdy komunikačními stranami jsou příslušníci odlišných kultur, kteří mluví a myslí odlišnými jazyky. Při komunikaci s příslušníky jiných kultur by si obzvláště obchodníci, podnikatelé, manažeři apod. měli uvědomovat a respektovat komunikační zvláštnosti svých partnerů, týkajících se jak verbální tak neverbální komunikace. Nerespektování kulturních odlišností v komunikaci může mít negativní dopad na výsledek celkového jednání. Často se soustřeďuje pozornost pouze na význam partnerova jazyka. Mnozí dokonce mají názor, že jen dokonalá znalost cizího jazyka umožní interkulturní porozumění. Ale pro srozumitelný komunikační proces je rozhodující také neverbální komunikace, kde se ukazují jasné kulturní rozdíly, které můžou zapříčinit nedorozumění. (Průcha, 2010)
3.1 Interkulturní obchodní vyjednávání „Vyjednávání je proces, ve kterém jednotlivci nebo skupiny, které mají jak společné tak rozdílné cíle, předkládají své návrhy a diskutují o nich, aby dospěli k dohodě, ujednání či společnému stanovisku.“ (Nový, 1996, str. 105) V profesních oblastech jako jsou mezinárodní vztahy, mezinárodní politika, mezinárodní obchod a podnikání má interkulturní komunikace důležitou roli zejména při vyjednávání a přesvědčování. Příslušníci různých kultur se v některých případech velmi odlišují ve způsobech komunikace, kterými se snaží dosáhnout svých zájmů. (Průcha, 2010) Podle tohoto zdroje (Gibson, 2002) jsou určeny tři typy vyjednávání: 1. vyjednávání založeno na kompromisu: Výhodou takového jednání je, že vyjednavač může rychleji překonat problémy a posunout se vpřed. Nevýhodou je, že ti kteří se něčeho vzdali se můžou cítit frustrováni, otráveni až znechuceni. 2. vyjednávání založeno na sloučení, syntéze (všechny myšlenky jsou brány v úvahy). Vyjednavač zkouší zapojit všechny myšlenky do konečné dohody, což vede k motivaci 26
a odhodlání. Nevýhodou je, že do rozhodnutí mohou být někdy zahrnuty nesouvisející prvky, což může výsledek vyjednávání oslabit a zpochybnit. 3. vyjednávání založeno na synergii (efektivním spolupůsobení): výsledek je větší než součet jednotlivých částí. Výsledek vyjednávání je kreativní, nápadití produkt vzájemné spolupráce. Je to situace, kdy získají obě strany. Nevýhodou je, že tento typ vyjednávání si žádá hodně času a vysokou úroveň flexibility. Ve vyjednávání jsou různé fáze, které jsou ovlivněny kulturními faktory. Tyto fáze obyčejně zahrnují: budování vztahů, proces dohodnutí, výměna informací, dotazování, možnosti, předkládání nabídek, smlouvání, vyřešení a uzavření. Pořadí fází se v různých kulturách liší, některé fáze mohou probíhat současně s jinou, nebo se nemusí odehrát vůbec. Některé kultury tráví dlouhý čas budováním vztahů a poznáváním partnera, zatímco jiné kultury přikročí ihned k věci. (Gibson, 2002) 3.2.1 Kulturní proměnné při vyjednávání Existuje mnoho kulturních proměnných, které mohou bránit úspěšnému obchodnímu jednání. Pozdravy: První pozdrav nejen předá poselství, že máte vážný zájem navázat přátelský obchodní vztah se svým zahraničním partnerem, ale také ovlivní úsudek a obchodní rozhodnutí druhé strany. Existují velké rozdíly v tom, jaké lidé z odlišných kultur používají pozdravy. Tyto odlišnosti většinou způsobují problémy. Například Číňané mají sklon zdravit se vzájemně osobní otázkou, aby ukázali starost o ostatní. Ale obyvatelé Západu kladou větší důraz na soukromí a individuální svobodu a tak se jim obvykle nepodaří vnímat přátelskost v čínských pozdravech. Dokonce se mohou cítit uražení. Vhodný pozdrav tedy vytváří dobrý start pro obchodní kontakt. Styly vyjednávání: Obchodní jednání jsou divoké bitvy důvtipu a taktiky. K tomu, abyste vyhráli bitvu s příslušníky jiné kultury, je třeba seznámit se s jejich vyjednávacím stylem. Například Japonci mají odvěké předsudky vůči ženám. Pokud by měli jednat s partnerem, kde bude mnoho ženských obchodníků, budou se cítit nesví a rozmrzelí. Všechny země mají své odlišné kultury. Pokud chcete úspěšně jednat se členy těchto zemí, musíte prokázat úctu k jejich kultuře.
27
Postoj k času: Vnímání času je také kulturně specifické. Pro západní země je typický výrok: „čas jsou peníze“. Pohlíží na čas, jako na cenné zboží. Oceňují pohotovost a litují plýtvání časem. Nemají rádi čekání. Často se doslova vrhají do podnikání a jejich netrpělivost bývá zneužívána, obzvláště Japonci. Oproti tomu Rusové považují čas za levné zboží a nevyčerpatelný zdroj. Význam čísel: Čísla jsou tajemně spjata se štěstím. V Monaku mají rádi číslo „3“, jelikož se domnívají, že jim přinese prosperitu. Evropané ho považují za zlověstné. „4“ nemají rádi v Japonsku, Hong Kongu a v Číně jelikož symbolizuje smrt. V zemích jihovýchodní Asie mají rádi číslo „6“, což znamená plynulost a úspěch. Muslimové považují číslo „7“ za svaté, protože Alláh stvořil svět za 6 dní a sedmý den odpočíval. Ale v Singapuru je sedmička záporné číslo. 13 se nelíbí západním zemím, jelikož značí neštěstí. Obdarování: Obě strany mohou předložit dárky navzájem před nebo po skončení jednání. Je velmi důležité pochopit zvyky obdarovávání. V některých kulturách jsou dary očekávány a jejich nepředložení je považováno za urážku, zatímco v jiných kulturách je za urážku a hrubost považováno nabízení daru. Předávání dárků je důležitou součástí podnikání v Japonsku. Protikladem je Německo, kde dary nejsou vhodné. Význam gest: Země někdy používají stejná gesta, ale často mají velmi různé významy, kterým by měla být věnována při jednání pozornost. Například americký symbol pro O.K. neboli vše je v pořádku, lze vyjádřit vytvořením kruhu palcem a ukazováčkem. Ovšem v jiných kulturách to může znamenat nulu, např. ve Francii. Přikývnutí hlavou nahoru a dolů znamená „ano“, ale v Bulharsku to znamená „ne“. Takových gest je mnoho. Neopatrnost při obchodním jednání s jinou kulturou by pak mohla mít za následek neúspěšný obchod. [2]
28
PRAKTICKÁ ČÁST 4 Indie 4.1 Základní informace 4.1.1 Geografie Indie, oficiálním názvem Indická republika, sedmá největší země na světě, se rozkládá na indickém subkontinentu v jižní Asii, který hraničí s Arabským mořem a Bengálským zálivem. Na severozápadě sousedí s Pákistánem, na severu s Čínou a Tibetem, Nepálem a Bhútánem, na severovýchodě je ohraničena Bangladéší a Barmou, na jihozápadě a jihovýchodě Indickým oceánem s významnými obchodními trasami. Má velmi proměnlivý charakter krajiny od vyprahlých plání a pouští, tropických ostrovů, až po nejvyšší pohoří na světě. Na severu je mírné podnebí, zatímco na jihu tropické monzuny. [3] 4.1.2. Demografie Více než miliarda obyvatel, přesně 1,2 miliardy, činí Indii druhou nejlidnatější zemí světa. V Indii žije velké množství etnických skupin, ve kterých se hovoří tisíci jazyky. Obyvatelé také vyznávají mnoho různých náboženství. Průměrná délka života v Indii je 67 let, což ji řadí na 161. místo. Populace je stále primárně venkovská se 70%, ale země zaznamenává proces urbanizace, kdy obyvatelé vesnic přecházejí do měst. Největšími městy jsou Nové Dillí (hlavní město) s 21,7 miliony obyvatel, dále Mumbai (Bombay) s 19,7 miliony, Kalkata s 15.3 miliony, Chennai s 7,4 miliony a Bangalore 7,1 miliony obyvatel. Indie má třetí největší počet lidí nakažených AIDS po Jižní Africe a Nigérii. Celkem 43,5% dětí mladších pěti let trpí podváhou, což řadí Indii na první místo ve světě. Celková gramotnost obyvatel se odhaduje 65%. [3]
29
4.1.3. Jazyky Indie má celkem 23 úředních jazyků, což je pro srovnání stejně, jako má EU. Indické jazyky se dělí na čtyři hlavní jazykové rodiny: Indoárijská jazyková rodina pokrývá severní polovinu země. Řadí se sem úřední jazyky angličtina, ásámština, bengálština, dogri, gudžarátština, hindština, kašmírština, konkánština, maithilština, maráthština, nepálština, paňdžábština, sanskrt, sindhština, urdština, urdština. Drávidská jazyková rodina pokrývá jižní třetinu. Drávidskými úředními jazyky jsou kannadština , malajálamština, tamilština, telugština. Austroasijská jazyková rodina se nachází ve středních regionech. Sem patří santálština. Tibeto-birmanská jazyková rodina pokrývá severovýchodní vrchy a patří sem úřední jazyky bodo a manipurština (viz příloha 1). Podle indické ústavy je hlavním indickým jazykem hindština, při oficiálních příležitostech se smí používat i vedlejší úřední jazyk angličtina. [4], [5 4.1.4. Náboženství Hlavním náboženstvím v Indii je hinduismus, který vyznává 80,5 % obyvatel. Dalším významným náboženstvím je Islám 13,4%, křesťanství 2,3% a sikhismus 1,9%. [3] Hinduismus Hinduismus vznikl v Indii asi v 5. století př. n. l. Patří tedy k nejstarším, dosud žijícím náboženstvím. Hinduismus není pouze náboženství, ale stal se také společenským systémem. Tomu nasvědčuje kastovní systém, podle kterého se obyvatelstvo společensky a sociálně dělilo na čtyři kasty neboli varny: brahmáni (kněží), kšátriové (válečníci, úředníci), vajšové (řemeslníci), šúdrové (nejchudší vrstva). Nejstarší část hinduistickým textů se nazývá „Védy“ (vědění), sepsány od roku 1500 př. n. l. Nejvyššími bohy jsou Brahma (stvořitel), Višnu (udržovatel) a Šiva (ničitel). (Zubíková, Drábová, 2007) Pro hinduismus je také typická víra v reinkarnaci, tedy převtělování. Po smrti člověka bůh Višnu posoudí jeho skutky a podle nich ho pošle v příslušné podobě opět na zem. 30
Pokud tedy člověk činí dobro, může se opět vrátit ve vyšší kastě. Pokud zlo, může se vrátit například i v podobě hmyzu. [6] Kastovní systém v současnosti Od kastovního systému se Indie stále nedokázala odpoutat. I když indická ústava už 60. let zakazuje diskriminaci na základě kastovního systému, za jehož zrušení bojoval Mahátma Gándhí, ve skutečnosti to funguje stále podle kastovní příslušnosti. Například na některých místech nesmějí lidé různých kast používat stejnou studnu, nebo příslušníci vyšších kast přestávají jíst, když jde kolem příslušník nižší kasty, aby jim stínem neposkvrnil pokrm. [7] 4.1.5. Historie Indie patří mezi nejstarší civilizace. Starověká Indie vznikla v povodí řeky Indu na poloostrově Přední Indie. Přibližně od roku 3200 př. n. l. se zde postupně vytvářela harappská kultura, první známá městská kultura na Indickém subkontinentu. V 6. století byla Indie pod nadvládou Achaimenovské říše a ve 4. století př. n. l. dobyl zemi Alexandr Veliký. Vládly zde různé dynastie. První, dynastie Marjů, byla založena roku 321 př. n. l. Zakladatelem byl Čandragujpta Murja. Významný byl také král Ašóka. Následkem prolínání kultur na severozápadu země vzniklo Indořecké království. Ve 4. a 5. století vládla dynastie Guptů, která výrazně přispěla k hinduistické kultuře. Roku 1498 objevil Vasco de Gama námořní cestu do Indie, což umožnilo obchodní spojení s Evropou. Postupně se Indie dostala pod nadvládu Britů, která trvala až do roku 1947, kdy vznikla Indická republika a Pákistán. [8] 4.1.6. Ekonomika Ekonomika Indie je rozmanitá. Zahrnuje tradiční vesnické zemědělství, moderní zemědělství, řemesla, širokou škálu moderních průmyslových odvětví a mnoho služeb. Více než polovina pracovní síly je v zemědělství, ale hlavním zdrojem ekonomického růstu jsou služby. Pouze třetina pracovní síly ve službách představuje více než polovinu produkce. Indie má na druhé straně ale také mnoho dlouhodobých problémů, jako jsou velmi rozšířená chudoba, nedostateční přístup ke kvalitnímu základnímu a vyššímu vzdělání nebo omezené nezemědělské pracovní příležitosti. [3] Tento článek vystihuje indickou hospodářskou situaci: 31
„Indie – rozvojová země s obrovským hospodářským potenciálem Pokud v současnosti označujeme za kandidáta na pozici světové hospodářské supervelmoci 21. století Čínu, dopouštíme se jedné "drobné nepřesnosti" - zapomínáme na Indii. Tu přitom opomíjíme zcela neprávem. Hospodářský potenciál Indie je totiž v mnoha ohledech daleko větší, než je tomu v případě Číny. Důkazem tohoto tvrzení jsou následující fakta a skutečnosti: Indie je dnes na rozdíl od komunistické Číny nejlidnatější demokratickou zemí na světě (1,1 mld. obyvatel) - s britskými demokratickými tradicemi zakotvenými v indické ústavě; do roku 2040 indická populace čínskou populaci přeroste; v Indii žije několik desítek milionů mladých, vzdělaných a anglicky mluvících lidí, tvořících novou silnou indickou střední třídu, což je prakticky stejný počet mladých, vzdělaných a anglicky mluvících lidí, jaký se nachází v celé Evropské unii; v Indii pracují nejlepší světoví programátoři; Indie je nejoblíbenějším místem zahraničních společností pro tzv. outsourcing; a růst indické ekonomiky je v poslední době téměř totožný s hospodářským růstem v Číně (7-9%). Indie má přitom oproti Číně jednu další obrovskou výhodu. Rozvoj její ekonomiky není tažen průmyslem, jako je tomu v případě Číny, ale službami. Služby se přitom podílejí na tvorbě indického HDP již více než padesáti procenty. Indie je tedy na vstup do 21. století mnohem připravenější, než je tomu v případě jejího postupně se měnícího komunistického souseda. Pokud zajdeme až na samou hranu ekonomické představivosti, mohli by jsme dokonce Indii prohlásit za celosvětově nejpřipravenější hospodářství, schopné čelit tvrdé globální konkurenci 21. století (330 milionů lidí mladších čtrnácti let = absence problémů s penzijním systémem, druhý úřední jazyk angličtina, nízké mzdy, téměř neomezené množství mladých flexibilních a vzdělaných lidí).“ [9] Indie se ukázala jako globální hráč v mnoha průmyslových odvětvích:
Je největším výrobcem čaje na světě, což představuje 30% celosvětové produkce.
Je druhým největším výrobcem cementu ve světě.
Patří mezi pouhých šest zemí, které vypustili do kosmického prostoru družici.
S počtem přes 800 filmů ročně produkuje Indie nejvíc filmů na světě.
Je druhým největším pěstitelem ovoce a zeleniny na světě. 32
V posledních letech se ukázala jako globální hráč také v oblasti informačních technologií. [10]
4.1.7 Indicko-české obchodní vztahy Indie vždy udržovala s bývalým Československem i s Českou republikou srdečné vztahy. Počátky Česko-indické obchodní spolupráce se datují do 20. let 20. století. V této době se jednalo o československé dodávky obráběcích strojů a zařízení pro cukrovary. Symbol úspěchu české společnosti na indickém trhu představují Baťovy závody ve Zlíně, které budovaly své továrny na obuv v Batanagaru u Kalkaty a v Batapuru s prodejní sítí po celé zemi. Vzájemný obchodní styk obou států byl přerušen nacistickou okupací českých zemí v březnu 1939. K jeho obnově dochází až po skončení 2. světové války. K výraznému rozvoji vzájemného obchodu došlo po osamostatnění Indie v roce 1947. Československo bylo mezi prvními státy, se kterými navázala Indie své diplomatické styky po získání nezávislosti v roce 1947. V roce 1966 uzavřela Indie s Československem Dohodu o spolupráci v oblasti využívání jaderné energie pro mírové účely. Podíl Československa na celkové industrializaci Indie narůstal. V roce 1973 byla uzavřena Dohoda o vědeckotechnické spolupráci a průmyslové kooperaci. Celkem se Československo podílelo na výstavbě více než šedesáti průmyslových podniků. Velké zbrojní dodávky Československa indické armádě představovali velkou část celkového exportního podílu. Za poslední čtyři roky česko-indický vzájemný obchod více než čtyřnásobně. Hlavními českými vývozními artikly do Indie jsou v současné době osobní automobily, obráběcí a tvářecí stroje a zařízení pro energetiku. Perspektivními obory jsou elektronika a elektrotechnika, energetika, stavebnictví a stavební materiály, užitkové sklo, bižuterie a drobné zboží, zdravotnická technika. [11], [12]
33
5 Indická kultura v business prostředí V této části se čtenář dozví, jak komunikovat a nekomunikovat s indickým partnerem, verbálně i neverbálně, aby se předešlo zbytečnému nedorozumění, jak jednat ve světě indického obchodu, aby počínání bylo maximálně efektivní.
5.1 Kulturní specifika a neverbální komunikace Stejně jako jiné kultury s bohatou historií, tak i Indie má mnoho neverbálních znaků, které se dají označit za její vlastní. Dále popisuje některé součásti indické neverbální komunikace. Vzhled a oblékání Styl oblékání se v Indii liší v závislosti na regionální poloze, avšak nejčastější mužské oblečení je tzv. „dhoti“ (viz příloha 2). Je to dlouhý kus bílé bavlny, omotaný kolem pasu. V jižní Indii je hruď obvykle obnažená, zatímco na severu se nosí košile. Také turbany jsou typické pro severní Indii. Dlouhá tunika zvaná kurta a pytlovité kalhoty zvané „pyjama“ se nosí zejména v městských oblastech. Co se týče obutí, nosí Indové kožené sandály nebo chodí naboso. Ženy obvykle nosí sárí (viz příloha 3), dlouhou hedvábnou nebo bavlněnou látku omotanou kolem pasu s jedním koncem volným a druhým hozeným přes pravé rameno. [13] Haptika Doteky jsou v Indii považovány za zvláštní akt. Pouze lidé ze stejného kastovního systému nebo z rodiny se mohou dotýkat láskyplně. Dotýkat se někoho představuje pouto s ním a je vyhrazeno pro rodinné příležitosti. Dotýkat se někoho na hlavě je považováno za urážku a to zejména pokud se dotýká cizinec nebo někdo z jiného kastovního systému nebo cizí rodiny. Podle hinduistické tradice je hlava místo, kde sídlí duše. Nohy mají pro Indy opačný význam. Jsou považovány za špinavou a nejhorší část těla. Pokud se dotknete někoho nohama, pak jste ho vážně urazil. Dotknout se nohou někoho jiného je považováno za plazení a žebrání. [13]
34
Kinetika – řeč těla a pohyb Páry cestující Indií by se měly zdržet láskyplných gest, jelikož některá jsou považována za urážlivá. Tradičním pozdravem je tzv. namaste, kdy jsou ruce složené s nataženými prsty pod bradou jako v modlitebním gestu. Potřesení rukou je v Indii stále častější, ale ženy se fyzického kontaktu raději zdržují. Indové mají neobvyklý způsob souhlasu. Pokud chtějí nonverbálně vyjádřit souhlas, kývají hlavou ze strany na stranu, a pokud nesouhlasí, tak kývají hlavou nahoru a dolů. [13] Ovšem Indové s něčím neradi nesouhlasí, ať už verbálně nebo neverbálně. Než aby vás zklamali tím, že řeknou, že nemají něco k dispozici, raději odpoví tím, co si myslí, že chcete slyšet. Toto chování od nich nelze považovat za nečestné. Naopak Ind by byl považován za hrubého, pokud by se vám nepokusil dát to, co žádáte. [14] Indové jsou neuvěřitelně pohostinní a velmi snadno se urazí, pokud by je někdo odmítl. Není pro ně tolik neobvyklé pozvat si domů přímo někoho z ulice a svého hosta pohostit kávou nebo čajem. Při sezení je potřeba sednout si co nejpohodlněji, očekává se, že budete jíst prsty a to prsty pravé ruky. Levá ruka je považována za nečistou a při kontaktu by se vůbec neměla používat. Nikdy tedy nepřijímají nebo nedávají levou rukou. [13]
5.2 Indický business Obchodování má v Indii dlouhou tradici. Začalo už příchodem evropských průzkumníků, kteří byli fascinováni indickou rozmanitostí. Business začal jako jednoduchý obchod, kdy Evropané nabízeli bohatství výměnou za přístup k přírodním zdrojům v Indii. [15] Dnes je na Indii pohlíženo jako na budoucí ekonomickou velmoc. Indická republika se řadí mezi nejrychleji se rozvíjející oblasti světa a očekává se, že společně s Čínou bude určovat tempo světové ekonomiky. Kdo bude chtít s Indií obchodovat, musí se umět hodně „otáčet“. Evropští a zvláště pak čeští byznysmeni, hodlající v tomto teritoriu podnikat, musí počítat s faktem, že indické podmínky jsou opravdu velmi specifické. [16] Pro efektivní business komunikaci je tedy potřeba seznámit se indickou kulturou a osvojit si specifika indické business komunikace. 35
5.2.1 Domlouvání schůzek Indové oceňují přesnost a schopnost dodržet závazek. Nicméně mnoho návštěvníků znepokojuje, že sami Indové mají k přesnosti poněkud ležérní postoj. Jedním z důvodů je to, že v indické mysli se čas nepovažuje za objektivní měřítko pro plánování. Pro většiny Indů jsou plány závislé spíše na jiných lidech a okolnostech a proto se mohou měnit. Je vhodné naplánovat schůzku alespoň pár měsíců dopředu a zdůraznit, že se v Indii zdržíte pouze krátce. Důležité je také nechat si znovu potvrdit schůzku pár dní před jejím uskutečněním. Abyste na schůzku dorazili včas, je potřeba počítat s přeplněnými cestami v indických městech. Během dopravní špičky může trvat opravdu dlouho, než dorazíte na místo. Vhodným časem k prodiskutování obchodu je oběd a snídaně. Jednání při večeři bývají zřídka. Oficiální večeře jsou většinou velké schůze určené především k vzájemnému poznávání. [17] 5.2.2 Business oblékání Pravidla oblékání v indickém business prostředí prošla v poslední době transformací. Také se značně liší mezi jednotlivými regiony. Nelze tedy určit pravidla indického business oblékání pro celou Indii. Nicméně vhodné business oblečení pro muže je oblek a kravata. Jelikož je v Indii teplé klima tak i košile s dlouhým rukávem a kravatou je vhodná. Pro zahraniční ženy jsou vhodné kalhotové kostýmy nebo dlouhé sukně pod kolena. Výstřih na halence by měl být vysoký. Pokud jste přizváni ke společenskému setkání, můžete nosit neformální oblečení, nebo typické indické kostýmy – kurta a pyžama pro muže, sárí pro ženy. Tento druh oděvu bude oceněn a Indové budou toto gesto považovat za přátelské. [18] 5.2.3 Konverzace Většina Indů si užívá dobrý rozhovor na různá témata. Dokonce i při obchodních jednáních je běžné zahájit diskuzi krátkým hovorem, tzv. „small talk“, za účelem budování vztahu a důvěry. Obecně platí, že Indové jsou otevření a přátelští a ve srovnání s mnoha západními zeměmi si tolik nechrání své soukromí. Někdy kladou 36
Indové otázky, které mohou být vnímány jako příliš osobní a obtěžující. Proto je třeba si uvědomit, že diskutovat o rodinném a osobním životě je mezi Indy běžné a je to vnímáno jako znamení přátelství. Konverzace v Indii znamená výměnu názorů stejně tak jako budování a posilování vztahů. Běžné jsou tedy i komplimenty a schopnost druhého ocenit. [19] I když existuje mnoho témat, do kterých se Indové se zájmem zapojí, existuje několik, které jsou velmi populární. Jedná se o politiku, kriket (národní sport), filmy (Indie produkuje největší počet filmů ročně na světě) a v poslední době také indické hospodářské reformy. Kromě výše uvedeného je také důležité si uvědomit, že Indie je starobylá civilizace a většina jejích obyvatel je hrdá na své dědictví. Rádi tedy také diskutují o Indické tradici a historii, zvláště pak s cizinci. Připravit se k rozhovoru na tato témata může být při budování vztahu velmi užitečné. [20] Rozmanitou indickou společnost dělí propast mezi chudobou a bohatstvím a Indové jsou velmi citliví na téma bída stejně tak jako jsou hrdí na ekonomický růst země. Pokud cizinec zahájí diskuzi o chudobě země, bude to vyloženo jako nezdvořilá kritika. Dále je také vhodné vyhnout se diskuzi na téma Pákistán z historických důvodů, se kterým nikdy Indie neměla přátelský vztah.[21] 5.2.4 Pozdravy, oslovení Ve zdravení je také potřeba vzít v úvahu určitá specifika. Muži se zdraví podáním ruky, potřesením a úsměvem. Co se týče žen, fyzický kontakt nepřipadá v úvahu. Při představování a oslovování se nepoužívají křestní jména. Na vizitkách nejsou uvedeny akademické tituly. (Šroněk, 2001) Při oslovování osoby je vhodné začít označením „pane“, „paní“, „slečno“, nebo profesním titulem „doktor“, „profesor“ apod. dokud vás dotyčná osoba nevyzve k oslovování křestním jménem. Obecně platí, že jsou lidé oslovování bez titulu pouze mezi rodinnými příslušníky a blízkými známými nebo mezi staršími a výše postavenými. Příjmení v severní Indii také někdy označuje příslušnou kastu a proto někteří Indové na severu příjmení nepoužívají. [22]
37
5.2.5 Vhodný business dar Předávání darů je v Indii zvykem a je chápáno jako znamení přátelství. Obvykle se ale při prvním setkání neočekává. Dary nejsou v přítomnosti dárce rozbalovány, pokud tedy dostanete zabalený dárek, neotvírejte ho, dokud dárce neodejde. Dary není vhodné balit do černého nebo bílého balicího papíru, tyto barvy jsou totiž považovány za nešťastné. Použijte červený, žlutý, nebo zelený papír, což jsou barvy štěstí. Pokud jste pozváni na večeři do indického domu, je vhodné přinést malý dárek jako čokoládu nebo květiny. Různé květiny mají v Indii různé významy, a tak nejbezpečnější volbou bude kytice růží. Naopak květiny frangipani (latinsky Plumerie) by nebyla dobrá volba, jelikož jsou spojeny s pohřby. Indové si váží darů, které reprezentují dárcovu zem. Např. holandské dřeváky, francouzské parfémy, švýcarský nůž apod. Co se týče pití alkoholu, není ve většině částí Indie akceptováno. Indové neocení dary z kůže, vzhledem k tomu, že je považována za špinavou a také vzhledem k tomu, že Indové jsou většinou vegetariáni. [23] 5.2.6 Jednání Společným jazykem pro jednání se zahraničními partnery je výhradně angličtina. Je potřeba zvyknout si na zvláštní výslovnost a intonaci. Jedno potřesení hlavy do stran znamená souhlas, více rychlejších potřesení znamená je výrazem pro nesouhlas. Indové ovšem ze zdvořilosti nedávají nesouhlas najevo často. Pokud se Ind vyjádří výrazem „no problem“, tak to neznamená souhlas, ale můžeme to považovat za „ rozuměl jsem“. (Šroněk, 2001) Obchodní jednání jsou v Indii mnohem uvolněnější než v některých západních zemích. Co se týče přesnosti, jsou Indové poněkud laxní. I když přijdete včas, je pravděpodobné, že budete čekat. Očekávejte, že jednání budou pomalá a zdlouhavá. [24] V průběhu jednání je potřeba být trpělivý, ovládat své emoce, a smířit se s tím, že se jednání protáhne. Indové by si vaši netrpělivost mohl vyložit jako hrubé gesto. Obecně se v Indii uplatňuje polychromní styl práce. Jsou zvyklí zabývat se více kroky a cíly najednou. Spíše než vyřeší jeden krok, mohou skočit zpět nebo dopředu mezi jiná témata. V žádném případě nesmíte dát najevo rozčílení. Je důležité nesnažit se jednání urychlit. Trpělivost a vytrvalost jsou při indických jednáních velmi důležité. [25]
38
6 Česká kultura v business prostředí 6.1 Kulturní specifika a neverbální komunikace Neverbální komunikace a komunikační styly Česká republika stejně tak jako jiné kultury má vlastní prvky nonverbální komunikace. Podle tohoto zdroje jsou Češi známí tím, že mají bohatou kulturu a pohodlný a nenáročný přístup k životu. To je také důvod, proč přímý nesouhlas „ne“ nahrazují výrazem jako „to je složité“, aby tak zabránili konfrontaci a udrželi určitou úroveň slušnosti. Dále podle tohoto zdroje Češi neváhají chránit něčí city a jsou extrémně nekonfrontační. Dalším poznatkem tohoto zdroje je, že pokud Čech ztichne a sklopí zrak, je mu nepříjemné něco co mu bylo řečeno. Češi mají také nízkou toleranci k neorganizovaným situacím. [26] Při návštěvě Českého domu tento zdroj [27] radí dorazit včas a sundat si boty, jelikož hostitel nabídne návštěvě domácí obutí. Dále se očekává, že s hostem bude zacházenou s velkou ctí a respektem. Host by měl zůstat stát, dokud není vyzván, aby si sedl. Neměl by se pustit do jídla, dokud nezačne hostitel. Tento zdroj [28] doporučuje pro konverzaci následující: „Mluvte o sportu, zejména o hokeji a fotbalu. Nemluvte o politice nebo bývalém komunistickém režimu. Buďte si vědomi toho, že Československo nebylo stranou Sovětského svazu ani Ruské říše. Češi neocení, pokud se toto budete domnívat. Nepředpokládejte, že každý s kým hovoříte, je nábožensky založený. Česká republika je velmi ateistickou zemí a je na to hrdá.“ Soukromí Tento zdroj [27] uvádí, že Češi se vůči jiným osobám chovají formálně, rezervovaně a jsou uzavření, dokud dotyčnou osobu nepoznají. Když se u Čechů vyvine osobní vztah, trochu se otevřou ale nikdy nejsou příliš emocionální. Ačkoli jsou vždy zdvořilí, málokdy začnou oslovovat lidi mimo své blízké okolí křestním jménem.
39
Vnitřní pohled na českou kulturu Pohled Čecha na Českou republiku je zaměřen spíše na negativní vlastnosti, mezi kterými je uvedena závist, nedostatek národní hrdosti ve vztahu k dějinám, osobnostem a umění, ale nadmíra hrdosti na sportovní výkony. Neochota se podřizovat, nedostatek schopnosti ocenit, vydělá-li si někdo více peněz vlastním přičiněním, vynalézavost v tom smyslu, jak se co s co nejmenší námahou zhostit úkolů atd. Dále je možno o České republice uvést že Češi mají rádi pracovní obědy, oplývají smyslem pro humor, mají tendenci se o své zemi vyjadřovat kriticky. (Šroněk, 2001)
6.2 Český business 6.2.1 Domlouvání schůzek Obchodní schůzku je potřeba stanovit v předstihu. Důležitým aspektem české podnikatelské kultury je dochvilnost, která je brána velmi vážně. Obvykle je považováno za nevhodné opozdit se o více než pět minut. Většina českých firem má tendenci začít a dokončit práci mnohem dříve než je běžné v západních zemích což je způsobeno důrazem na tzv. „quality of life issues“. [29] 6.2.2 Business oblékání Ve velkých společnostech jsou normou konzervativní obleky a kravaty v tlumených barvách. Živé barvy jsou považovány za nevhodné. Ženy by měly nosit konzervativní obleky nebo šaty a to také v tlumených barvách. Preferované barvy jsou černá, šedá, hnědá, béžová a tmavě modrá. Čeští podnikatelé mají vlastní kabelku nazývanou „aktovka“, která obsahuje „jejich malý svět“, jako např. dokumenty, pera, jídlo apod. Pro Čechy je to nejdůležitější obchodní oděvní doplněk. [30] 6.2.3 Konverzace Při jednání s českými obchodníky je nevhodné přerušovat je, nebo zvyšovat hlas. Je vhodné udržovat přímý oční kontakt, zatímco mluví, ale neočekává se z jejich strany. Je potřeba respektovat smysl (pocti) jejich osobního prostoru. Blízký osobní kontakt se přímá s nevolí (není schvalován). Žádná pozvání by se nemělo odmítnout, jelikož ke klíčovým obchodním rozhodnutím dochází často mimo podnikatelské prostředí. Česká pohostinnost je prostředkem budování osobních i obchodních vztahů. Nebuďte 40
překvapení, pokud se vás čeští kolegové zeptají na osobní příjmy. Před zahájením obchodního jednání obvykle probíhají tzv. „small talks“, jejichž účelem je odstranit mezi lidmi bariéry a nervozitu.
V České republice není běžné navázat rozhovor
s neznámými lidmi. Navázání kontaktu s cizím člověkem může být vnímáno jako vpád do osobního prostoru. Češi jsou nekonfrontační a často mají nepřímý přístup k obchodním jednáním. Mnoho věcí i vážných témat se stává objektem českého humoru. Vhodná témata ke konverzaci jsou počasí, země nebo město, ze kterého pochází jejich návštěva, pracovní zkušenosti (s vtipnými anekdotami), koníčky a sport, umění atd. Témata, kterým je lepší se vyhnout jsou např. závažná témata typu globální problémy, válka, znečišťování, dále je to politika, peníze, starý komunistický režim a EU. [31] 6.2.4 Pozdravy, oslovení Společensky nižší zdraví společensky vyššího, mladší zdraví staršího, muž zdraví ženu. Běžným pozdravem je podání a potřesení rukou. Ruku podává společensky starší mladšímu. Hostitel podává ruku jako první, bez ohledu na společenské postavení. Při oslovování se volí oslovení „pane“, „paní“. Oslovení křestním jménem mezi obchodními partnery není běžné. Od oslovení akademickými tituly se odstoupilo, ale tituly jsou uvedeny na vizitkách. (Šroněk, 2001) 6.2.5 Dárky Vhodnými dary jsou firemní pozornosti jako pera, kalendáře. Dary dražší hodnoty se nedoporučují kvůli možnému nařčení z korupce. Při návštěvě je vhodné přinést hostitelce květiny a hostiteli láhev alkoholu. (Šroněk, 2001) 6.2.6 Jednání Obchodní jednání jsou velice koncentrovaná. Předpokladem je důsledná příprava a minimální plýtvání časem zbytečnostmi. Typická je přesnost a dochvilnost, jak při dodržování termínů schůzek, tak v plnění dohodnutých závazků. Od zahraničních partnerů se také očekává včasný příchod a dodržování dohod. (Šroněk, 2001) První schůzky jsou naplánované k seznámení se a ke zjištění, zda-li jsou kolegové Čechů důvěryhodní. Je důležité si uvědomit, že Češi si velmi cenní soukromí a oddělují obchod od osobního života. Obecně lze říci, že přátelství a osobní vztahy v České 41
republice se vytváří až po delší době. Obchodní vztahy navazují s novými kolegy s opatrností. U některých podnikatelů podpis smlouvy neznamená konec, ale začátek. Obchod probíhá pomalu. Je potřeba být trpělivý. Stejně tak rozhodnutí je dosaženo pomalu. Vyhněte se vysokotlaké taktice. Češi obvykle očekávají, že dostanou to, co nabízejí a nedávají často protinabídky. [32]
7 Indie a ČR podle kulturních dimenzí Geerta Hofsteda Mocenský odstup Tato dimenze se zabývá tím, že všechny osoby ve společnosti si nejsou rovny – vyjadřuje postoj kultury k těmto nerovnostem. Mocenský odstup je definován jako rozsah, v jakém méně mocní členové organizací očekávají a akceptují, že moc je rozdělena nerovnoměrně. Indie zaznamenává v této dimenzi vysoké skóre 77 (světový průměr je 56,5), které naznačuje uznání pro hierarchii a pro typ organizační struktury, kde je organizace řízena a kontrolována těmi nejvýše postavenými. Není zde tedy kladen důraz na rovnost a spravedlnost. Poněkud nižší hodnota České republiky 57 odráží skutečnost, že nadřízení a podřízení se považují za sobě rovné. Organizace bývají decentralizované a platové rozdíly mezi nejvyšší a nejnižší úrovní relativně malé. Individualismus vs. kolektivismus Tato dimenze se zabývá tím, do jaké míry je společnost nezávislá na svých členech. Indie, se svým výsledkem 48 (světový průměr je 40), je společnost s kolektivistickými rysy, kde jsou lidé integrováni do skupin, které svým členům zajišťují ochranu. Od jedinců se očekává, že budou postupovat v souladu s většinou. Zaměstnanci je za svou loajalitu poskytnuta téměř rodinná ochrana ze strany zaměstnavatele. V kolektivistické společnosti jsou Rozhodnutí často založena na základě vztahů, které jsou klíčem ke všemu. Česká republika se skóre 58 je individualistickou společností, kde se od jednotlivců očekává, že se postarají pouze o sebe a o svou nejbližší rodinu. 42
Maskulinita vs. feminita Vysoká míra maskulinity znamená, že společnost je řízena soutěživostí a úspěchem. Nízká míra feminity znamená, že dominantními hodnotami ve společnosti je starost o ostatní a kvalitní život. Feministická společnost je taková, kde kvalitní život znamená úspěch a vyčnívání z davu není obdivuhodné. Indický hodnota této dimenze je 56 a je tedy považována za mužskou společnost. I když tato hodnota je pouze mírně nad průměrem, je Indie opravdu velmi maskulinní co se týče dávání najevo úspěchu a moci. Viditelné symboly úspěchu na pracovišti jsou velmi důležité. Česká republika je na tom s hodnotou 57 podobně jako Indie. Sociální rodové role jsou tedy rozlišovány. Od mužů se očekává průbojnost a zaměření na materiální úspěch, zatímco od žen se očekává, že budou mírné, jemné a orientované na kvalitu života. Vyhýbání se nejistotě Tato dimenze ukazuje, do jaké míry se členové kultury cítí být ohroženi nejasnými nebo neznámými situacemi. Výsledek Indie je 40 (světový průměr je 65). Snaží se tedy zamezit nejistotě na středně nízké úrovni. Nic nemusí být dokonalé a nic nemusí jít přesně podle plánu. Je zde vysoká tolerance pro neočekávané. Pravidla jsou často stanovena jen proto, aby se obcházela. Česká republika v této dimenzi zaznamenává vyšší skóre 74, a tedy silně preferuje zamezování nejistoty. Malá tolerance neznámého se projevuje zvýšeným stupněm stresu a úzkosti ve společnosti. Společnost s takto vysokým skóre si zakládá na přesnosti a dochvilnosti, a na dodržování pravidel, kde jsou rozhodnutí přijímána po důkladné analýze všech dostupných pravidel. Dlouhodobá vs. krátkodobá orientace Dlouhodobá orientace znamená zaměření společnosti na dlouhodobé cíle. Krátkodobá orientace společnosti se zaměřuje především na okamžité výsledky.
43
Indie vykazuje skóre 61, je tedy dlouhodobě orientovanou kultura. Čas zde není přímočarý, a proto pro Indy není tak důležitý jako pro západní společnosti. Pro Indii je typická nedochvilnost a změna plánu. Velmi nízká hodnota 13 u České republiky znamená krátkodobě orientovanou společnost, která je řízena historií, tradicemi a je zaměřena na rychlé výsledky v budoucnu a krátkodobé cíle. Není pro ně typické vzdát se něčeho za příslib něčeho většího. [33], [34]
8 Výstupy – rozhovory s manažery Pro praktickou část své práce jsem zhotovila řízené rozhovory určené pro české manažery, kteří mají zkušenosti v obchodování s Indií a pro indické manažery mající zkušenosti v obchodování s Českou republikou. Cílem rozhovorů bylo získat pohled českých a indických businessmanů na kulturně odlišné indické a české business prostředí a zjistit, jak je kulturně odlišné business prostředí vnímáno oběma stranami.
8.1 Snaha poznávat kultury cizích zemí Na začátku rozhovoru jsem manažerům položila otázku, zda se vůbec snaží seznámit s kulturami zemí, se kterými obchodují. Český manažer: „Ano, považuji za důležité seznámit se alespoň se základními kulturními specifiky pro zefektivnění komunikace. Existuje spousta zdrojů, odkud čerpat. Indie je velká a to muslimská a nemuslimská. Nemuslimská je veselejší z hlediska kulturní svobody, ale z hlediska psychologie obchodu je rozdíl minimální – všude od Bosporu do Japonska.“ Indický manažer: „Ano. Jsme si naprosto vědomy kulturních rozdílů v místech, kde obchodujeme. Nicméně základy na těchto trzích zůstávají stejné.“ Tato tvrzení poukazují na to, že manažeři kulturní odlišnosti vnímají, berou je v úvahu a přemýšlejí o nich za účelem efektivnější komunikace, nicméně v rámci samotného obchodování nejsou rozdíly oběma stranami viděny příliš významně.
44
8.2 Komunikace Další otázky byly zaměřené na způsob komunikace, ptala jsem se na to, jaký jazyk je mezi těmito zeměmi při obchodování používán a jestli se manažeři setkávají s komunikačními bariérami. Všichni dotazovaní manažeři uvedli, že nejčastějším způsobem komunikace je e-mail a telefon. Jak indičtí, tak čeští manažeři tvrdí, že angličtina je dostatečným jazykem pro česko-indická vyjednávání ve většině situací. Na otázku, zda se manažeři setkali při vyjednávání s komunikačními bariérami, odpověděli vybraní dva takto: Český manažer: „Výhoda všech zemí Commonwealthu je angličtina a její různé dialekty jsou příjemným zpestřením práce v zahraničí. Kromě toho je pozitivní, že se člověk může naučit i pár dalších řečí nebo alespoň slov jiných řečí – například v jazyce Urdu se párátko řekne toothpick.“ Indický manažer: „Někdy se setkáváme s jazykovými bariérami, které se řeší pomocí tlumočníků. Obvykle ale jednání probíhají hladce, pokud obě strany mají zájem dosáhnout dvojího vítězství, kde oba profitují.“ Podle těchto slov nejsou komunikační bariéry běžné, a pokud se objeví jazykové nedorozumění, vyřeší se prostřednictvím tlumočníka. Dále jsem se ptala na hlavní specifika v komunikaci s indickým manažerem ve srovnání s českým. Český manažer: „Indický manažer je stále vybaven excelentní komunikační dovedností a etiketou v anglickém duchu. Když přijede český manažer do Indie, je to až na výjimky sedlák Jíra z Maršova, který se všemu diví, směje se, až vysmívá, neumí se chovat a je velmi špatně oblečen. Tím si vytváří proti Indovi s více méně aristokratickým chováním výrazný handicap, který bohužel nelze vykompenzovat neodolatelností obchodní nabídky, s kterou přijíždí.“ Český manažer zde dává najevo, že podle něj je indická strana na vyšší úrovni a nemá dobré mínění o českých obchodnících, kteří se doslova neumějí chovat. Ráda bych zde upozornila na typický český smysl pro humor a na zvláštní vztah Čechů k sobě samým, kde se za sebe spíše stydí a nemají dostatek národní hrdosti (vyjma hrdosti na sportovní výkony), ale mají tendenci vyjadřovat se o své zemi kriticky.
45
Indický manažer: „Čeští manažeři jsou více skeptičtí“ Zde se naráží na českou nedůvěřivost a pochybovačnost. V obchodování s Indií bych ale osobně jistou míru skepse doporučovala, vzhledem k tomu, jak jsou Indové ležérní a mají na vše dost času. Z vlastní zkušenosti v komunikaci s indickými manažery mohu potvrdit, že pokud Vám něco přislíbí s přátelským přístupem, ve kterém je cítit jistota dodržení závazku, je potřeba tento příslib brát s rezervou a i několikrát se jim připomenout. .
8.3 Typické rysy indických a českých manažerů V další části otázek mě zajímalo, jakých odlišných vlastností a odlišného chování si manažeři všímají. Český manažer: „Věří si, jsou a mají být na co pyšní. Vědí o sobě, že to odkud přijíždějí, je samo o sobě konkurenční výhoda. Nenabízejí nic, vyžadují.“ Indický manažer: „Indičtí manažeři jsou obvykle velmi přísní v řízení svých zaměstnanců. Také si drží odstup od svých přímých podřízených. Jsou výborně informováni a mají flexibilní přístup.“ Další indické názory: „Čeští manažeři se snaží o nějaký druh osobního vztahu s pracovníky k podporování lepšího pracovního prostředí ve srovnání s jejich indickými protějšky. Čeští manažeři mohou být více politicky angažováni a mohou se cítit na svých pozicích méně bezpečně. Také ve většině situací nejsou dostatečně flexibilní.“ „Čeští manažeři zůstávají v průběhu jednání klidní a vyrovnaní. Je hezké dostat se do obtížných situací a udržet věci na neosobní úrovni. Jedná se jen o obchod. Také si cením jejich přesnosti a dobré informovanosti.“ Z těchto popisů jednoznačně vyplívá rozdílnost v přístupu k zaměstnancům, kde Češi volí oproti Indům osobnější postoj. Ráda bych zde odkázala na kulturní dimenzi Geerta Hofsteda Mocenský odstup, jak popisuji v předchozí kapitole, kde Indie jednoznačně vykazuje uznání pro hierarchii, organizace je řízena těmi nejvýše postavenými a není zde místo pro rovnost, zatímco u České republiky se nadřízení a podřízení považují za sobě rovné.
46
Dle mého názoru Indové ovšem při komunikaci se společensky rovným právě na rozdíl od Čechů komunikují otevřeněji a přátelštěji.
8.4 Jednání Dále jsem se zajímala o průběh jednání, zda se drží obě strany předem určeného plánu bod po bodu a jak dlouho obvykle indická jednání trvají. Indičtí manažeři se k dané věci vyjádřili následovně: „Ale ano, pokud se obě strany zaměří na dosažení cíle, pak se také drží předem daného plánu. Není tomu tak ale vždy.“ „Je to případ od případu. Některá rozhodnutí v indickém jednání mohou být impulzivní, což jednání urychlí. Většinou ale trvají dlouho.“ Český manažer: „Plán a tempo určuje indická strana – u nich i tady.“ V návaznosti na tuto odpověď jsem se ptala indických manažerů, zda s tímto tvrzením souhlasí a všichni dotazovaní indičtí manažeři potvrdili, že indická strana je tou determinující. Také jsem se ptala indických i českých manažerů, jak dávají najevo nesouhlas a jak reagují na nesouhlas druhé strany. Český manažer: „Indický manažer říká too expensive, this is not possible my friend. Většinou nemají problém říct, co se jim nelíbí. A my odpovídáme: Je nám velmi líto pane, ale vy chcete naše produkty jako tržní za nízkorozpočtové ceny, což není možné. Co vám nabízíme, je osvědčený, uznávaný produkt s velkým záznamem referencí v oboru. Pak se většinou smějeme a po několika hodinách jdeme na večeři. To se pak opakuje několikrát a pak čekáme na Letter of Intent (dopis o záměru) – teď už cca 5 let. Také se stalo, že si od nás nechal klient vymyslet technický koncept rozšíření kapacity přístavu, vybudování energetického zdroje pro průmyslovou zónu, navrhnout strukturu exportního financování a pak místo uhrazení nákladů na studii od spolupráce odstoupil. Vytvořili jsme si na obchod s Indií svůj názor. Nedodržování smluv, byrokracie, neodůvodněná očekávání = hromadný útěk investorů= splasknutí investiční bubliny. Indie má výhodu ve velkém vlastním trhu. Vystačí si sama pro sebe. My potřebujeme Indii jako odbytiště, ale ona nepotřebuje nás.“ 47
Indický manažer: „Pokud nesouhlasíme, tak se obvykle snaží vysvětlit svůj postoj. Záleží ale na situaci, povaze podnikání, velkosti kontraktu. Nejčastěji se vše snažíme řešit přátelsky.“ Dále mě v rámci jednání zajímalo, jestli si indičtí manažeři potrpí na přesnosti, dodržování termínů a plnění závazků včas a důsledně ve srovnání s českými: Český manažer: „Potrpím si na to, beru to jako svoji povinnost a jsem ochoten tolerovat, že to tak u protistrany není. Tolerance má vždy své meze a aktuální získané zkušenosti mě vedou k opatrnosti a v některých případech či příležitostech k neskrývanému nezájmu.“ „Nedochvilnost indických manažerů je běžná, ale pochopení z mé strany může být jindy vykompenzováno indickým partnerem. Úsměv zmůže víc než všechny zbraně světa.“ Indický manažer: „To je u obou stran stejné. Moderní obchod nemůže fungovat bez těchto zásad.“ Oba české názory se shodují, že indičtí manažeři jsou nedochvilní a nepotrpí si na přesnost. Je zajímavé, že indický názor nedochvilnost nepřipouští. Osobně bych se přiklonila k teoretickým zdrojům a českým manažerům, kteří tvrdí, že Indové nemají smysl pro přesnost. Tato kulturní rozdílnost je ovšem českou stranou akceptována a tolerována.
8.5 Ostatní postřehy manažerů Český manažer: „Indie je složitá, protože je velká a jiná. V Indii je všechno jinak než můžeme chápat my z našeho pohledu obyvatele malé nevýznamné země. Indie je hrdá, protože její vliv na svět je enormní, pro většinu našich lidí je ten vliv neznámý, a i kdyby byl známý, je nepochopitelný. Indie je trh pro výrobce hi-tech zařízení, kteří cenu výrobku můžou držet nízko, protože hodně vyrábějí a optimalizovali náklady. Vstup do Indie znamená snížit náklady ještě níž – začít vyrábět, kompletovat přímo v Indii. Indie navíc brání svoji ekonomiku, takže je třeba si dát pozor na to, jak bude finančně zatížen import zboží, které chci dovážet. Možná je prostor vyvážet do Indie nějakou pochybnou službu, ale na jednoho našeho génia se vrhne 100 indických a do 2 dnů jeho myšlenku převezmou a zdokonalí a hlavně poindičtí. Tím získají konkurenční výhodu. Z Indie asi
48
lze hodně věcí levně dovážet a pak to tady dodělat a prodávat s vysokou přidanou hodnotou.“ „V Indii neplatí skoro nic, nejnižší cenový benchmark musí být v Indii poloviční, smlouvy a specifikace jsou byrokraticky komplikované, vzájemně se popírají, ale dodržovat je bílý člověk musí, protože v opačném případě je zinkasována jeho bankovní garance. Naše a moje reakce je prostá, usmíváme se, abychom se nedotkli našich partnerů a jejich kulturního cítění. Přeci jen, třeba bychom tam něco rádi prodali. Ale….ČR po 20 letech nulových investic do průmyslu, vývoje a řízení bez vize a inovací většinou nemá co nabídnout, protože low end zařízení si vyrobí Indové sami ( buď licenční nebo okopírované) a za poloviční cenu.“ Indický manažer: „Indie a Česká republika sdílejí vynikající bilaterální vztahy ve všech oblastech interakce jako je politika, kultura nebo obchodní a ekonomické vztahy. Obchodování je v podstatě všude stejné. Jakmile se dostanete přes počáteční překážky jako je sestavení týmu, získání finančních prostředků a prvních zákazníků, je všechno jen o udržování kvality a růstu prostřednictvím doporučení.“ Komunikace s českými manažery byla na základě mých zkušeností dle mého názoru spíše formální úrovně, avšak pokud něco slíbili, pak to i dodrželi. Indičtí manažeři se mnou komunikovali spíše s osobnějším přístupem bez formalit, ale i když mě mile ubezpečili o tom, že mi rádi sdělí své zkušenosti, musela jsem se jim nakonec několikrát připomenout a i tak to u některých nestačilo.
49
9 Doporučení K tomu, aby se zvýšila efektivnost komunikace mezi účastníky odlišných kultur, je zapotřebí vnímat kulturní specifika. Všem mezinárodním businessmanům bych ráda doporučila, aby se snažili vcítit se a vžít se do myšlení obchodních partnerů z různých kultur, využívali odborné literatury nebo školení, která se zaměřují na kulturní specifika, aby svým partnerům naslouchali bez předsudků se snahou porozumět jejich názorům a postojům a aby přistupovali ke všem kulturám s respektem a úctou. Měli by také pracovat na zvyšování komunikačních dovedností na poli verbální a neverbální komunikace. Doporučila bych také, aby se manažeři snažili navzájem poznat po osobní stránce mimo pracovní prostředí, například formou oběda, večeře, nebo například skrz sportovní aktivity, kde by byli kulturní odlišnosti dávány najevo více než při pracovních jednáních. Na základě popisu indického business prostředí a na základě rozhovorů s manažery bych české straně ráda doporučila následující: Při obchodování s Indií je zapotřebí velká trpělivost a dlouhodobý přístup. Je potřeba počítat s protahováním a oddalováním, takže pokud se chystáte vyjet do Indie v rámci obchodního jednání, vyčleňte si dostatek času, jelikož pro Indy přesnost a čas nejsou až tolik důležitými faktory, jako pro českou stranu. Sami buďte ovšem dochvilní, Indové to ocení. Je také třeba počítat s časem a prostředky na osobní návštěvy. Indové rádi s obchodními partnery navazují osobní přátelské vztahy, kde jsou více vnímány kulturní odlišnosti. Dále byste měli mít stále na paměti, že „yes“ a „no problem“ neznamená souhlas, nýbrž možná, čili doporučuji nespoléhat na ústní dohody. Z vlastní zkušenosti pramenící z komunikování s indickými manažery mohu potvrdit, že co je přislíbeno, není jen tak naplněno. Doporučuji nevzdávat se po prvním tažení, připomenout se a vyvinout mírný tlak v tom, čeho chcete dosáhnout. Indie nic nenabízí, vyžaduje, a vzhledem k tomu, že je ekonomickou velmocí, nabízejte pouze špičkové produkty a nesnažte se diktovat podmínky, ale nebojte se dát najevo, že s něčím nesouhlasíte. Snažte se vše řešit přátelsky a s úsměvem, buďte tolerantní. Nenechte se rozčílit indickou ležérností, jelikož Vaše rozčílení by mohlo být vnímáno jako urážlivé.
50
ZÁVĚR Ve své bakalářské práci jsem se zabývala interkulturní komunikací a specifiky business komunikace v Indii a v České republice. Na tomto místě bych chtěla zmínit, že ochota manažerů, kteří mi poskytli své zkušenosti, mě velmi potěšila. Jako cíl jsem si stanovila představit význam a vliv kultury na komunikaci, a to především v business prostředí. V teoretické části jsem se zabývala vysvětlením pojmu kultura, kde také popisuji typologii kultur z pohledu Geerta Hofsteda, dále pojmu komunikace, kde se zabývám verbální a neverbální komunikací, definuji a vysvětluji význam interkulturní komunikace, v této kapitole také popisuji interkulturní překážky, bránící v efektivní komunikaci. Další kapitola teoretické části popisuje interkulturní komunikaci v oblasti mezinárodního obchodu. Dalším cílem byla také analýza business komunikace v Indii v porovnání s Českou republikou, a právě těmto tématům je věnována praktická část práce, kde se podrobněji věnuji popisu indického a českého businessu. V další fázi práce jsou uvedeny odpovědi manažerů z řízených rozhovorů, které mi pomohli odhalit odlišné přístupy v business komunikaci. Mým cílem bylo také na základě získaných znalostí uvést doporučení pro mezinárodní obchodníky a české obchodníky, kteří se chystají na spolupráci, nebo spolupracují s Indií. Spolupráce a business komunikace mezi indickými a českými manažery je velmi ovlivněna tím, že Indická strana nic nenabízí, ale vyžaduje. Je stranou, která si může diktovat podmínky, dovolit si ležérní přístup v jednání, nedochvilnost a prodlužování. Pokud chtějí Češi úspěšně a efektivně komunikovat s indickou protistranou a na základě bezbariérové komunikace prodat své produkty, měli by se seznámit s kulturou, se kterou mají tu čest a pochopit indický způsob myšlení. Při jednání s Indií je rozhodně na místě nespoléhat se na pouhou slovní úmluvu svého obchodního partnera, neb co je slíbeno nemusí být dodrženo, dále je na místě velká trpělivost, která v tomto případě růže přináší, přátelský přístup a úsměv. V rámci cestovního ruchu je téma interkulturní komunikace velmi aktuální a podstatné. V době, kdy mnohé firmy rozšiřují svoji činnost do zahraničí a cestování se stalo běžnou součástí našich životů, dochází nepřetržitě ke střetávání kultur. Pro mezinárodní 51
obchodníky a ostatní účastníky cestovního ruchu je velmi důležité uvědomit si, že různé země mají svá kulturní specifika, hodnoty, tradice, ke kterým je třeba snažit se přistupovat bez předsudků, zažitých stereotypů, přesvědčení o nadřazenosti. Přistupujme k odlišným kulturám s respektem a snahou o poznání. Můžeme se tak vyvarovat kulturním
omylům, nedopatřením a jiným nedorozuměním, která
znepříjemňují ať už obchodní vyjednávání nebo rekreační pobyt v cizí zemi. Z hlediska cestovního ruchu může tato práce přispět k lepší interkulturní komunikaci mezi Indií a Českou republikou a k lepšímu uvědomění o těchto dvou kulturách.
52
TIŠTĚNÉ ZDROJE DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace: 6. vyd. Praha: Grada, 2008. 502 s. ISBN 978-80-247-2018-0. GIBSON, Robert. Intercultural business communication. 1st ed. Oxford Univ. Press, 2002. 123 s. ISBN 978-019-4421-805. IVANOVÁ, Kateřina, ŠPIRUDOVÁ, Lenka, KUTNOHORSKÁ, Jana. Multikulturní ošetřovatelství. 6. vyd. Praha: Grada, 2005. 248 s. ISBN 80-247-1212-1. JANDT, Fred Edmund. An Introduction to Intercultural Communication: Identities in a Global Community. 6th ed. London: SAGE, c2010. 374 s. ISBN 978-1-4129-7010-5. JIŘINCOVÁ, Božena. Efektivní komunikace pro manažery: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 138 s. ISBN 978-802-4717-081 KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. 307 s. ISBN 80-718-4134-X. MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi: efektivní komunikace v praxi. 2.dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 325 s. ISBN 978-80-247-2339-6. NOVÝ, Ivan. Interkulturální management: Lidé, kultura a management. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1996, 143 s. ISBN 80-716-9260-3. PRŮCHA, Jan. Interkulturní komunikace. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 200 s. ISBN 97880-247-3069-1. ŠRONĚK, Ivan. Kultura v mezinárodním podnikání: pro střední školy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001, 167 s. ISBN 80-247-0012-3. VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 322 s. ISBN 978-80-247-2614-4. ZUBÍKOVÁ, Zdeňka. DRÁBOVÁ, Renáta. Společenské vědy v kostce: pro střední školy. 1. vyd. 2007. ISBN 80-253-0190-7.
53
ELEKTRONICKÉ ZDROJE 1. Organizační kultura a národní kultura. Businessinfo [online]. 2010 [cit. 2012-109]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/organizacni-kultura-anarodni-kultura-7699.html 2. Cross-cultural Communication in Business Negotiations. Ccsenet [online]. 2010 [cit.2012-10-04].Dostupné z: http://ccsenet.org/journal/index.php/ijef/article/ viewFile/5907/46873. 3. India. CIA – The World Factbook. [online]. 2012 [cit. 2012-10-06]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/in.html 4. Indie má 23 úředních jazyků - tolik jako i EU. Sochorek [online]. 2009 [cit. 2012-10-08]. Dostupné z: http://www.sochorek.cz/cz/pr/blog/1236512310-indiema-23-urednich-jazyku-tolik-jako-i-eu.htm 5. India. Everyculture [online]. 2012 [cit. 2012-10-08]. Dostupné z: http://www.everyculture.com/Ge-It/India.html 6. Hinduismus. Světová náboženství [online]. [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/hinduismus/ 7. Indie se stále nedokázala vymanit z kastovního systému. Český rozhlas [online]. 2012 [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/asieaustralie/_zprava/752451 8. Historie Indie. Indie [online]. 2012 [cit. 2012-10-25]. Dostupné z http://www.eindie.cz/historie-indie/ 9. Indie - rozvojová země s obrovským hospodářským potenciálem. Euroekonom. [online]. 2012 [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-indie 10. Economy. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://executiveplanet.com/index.php?title=India:_About_India_-_Part_3 11. Historie vztahů. Česko-Indická obchodní komora [online]. 2011 [cit. 2012-1029]. Dostupné z http://www.czechindia.com/cs/historie-vztahu
54
12. Indie. CzechTrade [online]. 2010 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z: http://www.czechtrade.cz/czechtrade-svet/asie/indie/ 13. Nonverbal Issues. fits.depauw.edu [online]. 2004 [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://fits.depauw.edu/mkfinney/culturaleresumes/india/NONVERBALFINAL.h tm 14. India – Language, Culture, Customs and Etiquette. Kwintessential [online]. [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.kwintessential.co.uk/resources/globaletiquette/india-country-profile.html 15. Business in India. fits.depauw.edu [online]. 2004 [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://fits.depauw.edu/mkfinney/culturaleresumes/india/BUSINESSFINAL.htm 16. Široké brány indického byznysu. Lobby fits.depauw.edu [online]. 2008 [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.lobby.cz/liroke-brany-indickeho-byznysu12262.html&mode=casopismenu 17. Appointment Alert. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: http://executiveplanet.com/index.php?title=India:_Appointment_Alert%21__Part_1 18. Business Dress. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: http://executiveplanet.com/index.php?title=India:_Business_Dress 19. Conversation. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://executiveplanet.com/index.php?title=India:_Conversation_-_Part_1 20. Conversation. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://executiveplanet.com/index.php?title=India:_Conversation_-_Part_2 21. Conversation. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://executiveplanet.com/index.php?title=India:_Conversation_-_Part_3 22. First Name or Title. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: http://executiveplanet.com/index.php?title=India:_First_Name_or_Title%3F 23. Gift Giving. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: http://executiveplanet.com/index.php?title=India:_Gift_Giving
55
24. Let’s Make a Deal. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-11-03]. Dostupné z:http://executiveplanet.com/index.php?title=India:_Let%27s_Make_a_Deal%2 1_-_Part_2 25. Negotiating International Business. Lothar Katz [online]. 2008 [cit.2012-11-03]. Dostupné z: http://www.globalnegotiationresources.com/cou/India.pdf 26. Communication Patterns in Czech Republic. Wikia [online]. [cit. 2012-11-04]. Dostupné z: http://internationalbusiness.wikia.com/wiki/Communication_ Patterns_ in_Czech_Republic 27. Czech Republic – Language, Culture, Customs and Etiquette. Kwintessential [online]. [cit. 2012-11-04]. Dostupné z: http://www.kwintessential.co.uk/resources/global-etiquette/czech.html 28. Czech Etiquette Tips. Vayama [online]. 2012 [cit. 2012-11-04]. Dostupné z: http://www.vayama.com/etiquette/czech/ 29. Appointment Alert. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-11-05]. Dostupné z:http://executiveplanet.com/index.php?title=Czech_Republic:_Appointment_Al ert%21 30. Business Dress. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-11-07]. Dostupné z: http://executiveplanet.com/index.php?title=Czech_Republic:_Business_Dress 31. Conversation. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-11-07]. Dostupné z: http://executiveplanet.com/index.php?title=Czech_Republic:_Conversation 32. Let’s Make a Deal. Executive Planet [online]. 2006 [cit. 2012-11-07]. Dostupné z:http://executiveplanet.com/index.php?title=Czech_Republic:_Let%27s_Make_ a_Deal%21 33. India. Geert Hofstede [online]. [cit. 2012-11-12]. Dostupné z: http://geerthofstede.com/india.html 34. Czech Republic. Geert Hofstede [online]. [cit. 2012-11-12]. Dostupné z: http://geert-hofstede.com/czech-republic.html
56
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Jazykové rodiny v Indii – zdroj: www.sochorek.cz Příloha 2: Mužský indický oděv „dhoti“ – zdroj: www.google.cz Příloha 3: Ženský indický oděv „sárí“ – zdroj: www.google.cz Příloha 4: Kulturní dimenze Indie ve srovnání s Českou republikou – zdroj: www.geerthofstede.com
57
PŘÍLOHY
Příloha 1: Jazykové rodiny v Indii
Příloha 2: Mužský indický oděv „dhoti“
58
Příloha 3: Ženský indický oděv „sárí“
Příloha 4: Kulturní dimenze Indie ve srovnání s Českou republikou
59