V rámci interkulturní komunikace specifika business komunikace ve Spojených státech amerických

V rámci interkulturní komunikace specifika business komunikace ve Spojených státech amerických

Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, 586 01 Jihlava

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Autor práce: Studijní program: Obor: Název práce: Cíl práce:

Mgr. Anica Djokic, MBA vedoucí bakalářské práce

Alena Verbová Ekonomika a management Cestovní ruch V rámci interkulturní komunikace specifika business komunikace v Spojených Státech Amerických Cílem práce bude zjištění interkulturních překáţek a návrh na jejich zlepšení. Analýza business komunikace americké kultury ve firmě zastoupené v České republice a porovnání business komunikace dvou kultur.

RNDr. Eva Janoušková, Ph.D. vedoucí katedry Katedra cestovního ruchu

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence.

V Jihlavě dne

...................................................... Podpis

Tímto bych ráda poděkovala vedoucí své bakalářské práce, Mgr. Anice Djokic, MBA za odbornou pomoc a rady při vedení práce. Dále bych ráda poděkovala všem manažerům za jejich cenné odpovědi.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra Cestovního Ruchu

V rámci interkulturní komunikace specifika business komunikace ve Spojených státech amerických

Bakalářská práce

Autor: Alena Verbová Vedoucí práce: Mgr. Anica Djokic, MBA Jihlava 2012

Copyright © 2012 Alena Verbová

Abstrakt VERBOVÁ, Alena: V rámci interkulturní komunikace specifika business komunikace ve Spojených státech amerických. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Anica Djokic, MBA. Stupeň odborné kvalifikace: Bakalář. Jihlava 2012. 66 stran Tato bakalářská práce popisuje interkulturní a business komunikací ve Spojených státech amerických a v České republice. V teoretické části je definována kultura, komunikace a business komunikace. V praktické části je popsána kultura a komunikace Spojených států amerických a České republiky, rozhovory českého a amerického manaţera a doporučení na zlepšení business komunikace mezi těmito národy. Klíčová slova: kultura, interkulturní komunikace, business komunikace, Česká republika, Spojené státy americké

Abstract VERBOVA, Alena: Analysis of business communication in the United States of America. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Leader of work Mgr. Anica Djokic, MBA. Degree of qualification: Bachelor. Jihlava 2012. 66 pages. This bachelor´s thesis describes cross-cultural and business communication in the United States of America and in the Czech Republic. Theoretical part gives a definition of culture, communication and business communication. Practical part describes culture and communication of United States of America and Czech Republic, includes interviews with czech and american managers and gives recommendation on how to enhance business communication between these two nations. Key words: culture, cross-cultural communication, business communication, Czech Republic, United States of America

11

Předmluva Téma své bakalářské práce jsem si vybrala z důvodu mého zájmu o cestování. Tato činnost je spojena se střetáváním jiných kultur. Kaţdá kultura je něčím ojedinělá, čímţ můţe jinou kulturu obohatit, anebo se s ní dostat do konfliktu v důsledku neznalosti odlišností ve způsobu komunikace. Díky uvědomování si těchto komunikačních bariér je moţné vidět situaci z větší perspektivy a dospět k většímu vzájemnému kulturnímu porozumění. Díky ochotě Americké ambasády a Americké obchodní komory jsem měla moţnost klást otázky manaţerům, kteří mi poskytli uţitečné informace pro zpracování této bakalářské práce.

12

Obsah Úvod ................................................................................................................................ 17 1

Kultura .................................................................................................................... 18 1.1

2

3

1.1.1

Vzdálenost mocenských pozic .................................................................... 21

1.1.2

Míra individualismu ................................................................................... 21

1.1.3

Míra maskulinních hodnost ........................................................................ 21

1.1.4

Tendence vyhýbat se nejistotě .................................................................... 22

1.1.5

Dlouhodobá orientace................................................................................. 22

Komunikace ............................................................................................................ 23 2.1

Komunikační bariéry ......................................................................................... 24

2.2

Nonverbální komunikace ................................................................................... 25

Business komunikace .............................................................................................. 26 3.1

4

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho ................................................................. 19

Interní komunikace ............................................................................................ 26

3.1.1

Vzestupná komunikace............................................................................... 27

3.1.2

Sestupná organizace ................................................................................... 27

3.1.3

Horizontální komunikace ........................................................................... 27

3.2

Externí komunikace ........................................................................................... 28

3.3

Business komunikace v mezinárodním prostředí ................................................ 28

Spojené státy americké ........................................................................................... 30 4.1

Geografické postavení ....................................................................................... 30

4.2

Historie ............................................................................................................. 30

4.3

Obyvatelé .......................................................................................................... 31

4.4

Symbolika ......................................................................................................... 32

4.5

Cestovní ruch .................................................................................................... 32

4.6

Analýza USA podle Geerta Hofsteda ................................................................. 32 13

5

6

4.7

Americký způsob myšlení .................................................................................. 33

4.8

Business oblečení ............................................................................................... 34

4.9

Setkání ............................................................................................................... 34

4.10

Etiketa u jídla ..................................................................................................... 35

4.11

Oslovování......................................................................................................... 36

4.12

Americký business ............................................................................................. 36

Česká republika ....................................................................................................... 39 5.1

Geografické postavení ........................................................................................ 39

5.2

Historie .............................................................................................................. 39

5.3

Obyvatelstvo ...................................................................................................... 40

5.4

Symbolika .......................................................................................................... 40

5.5

Cestovní ruch ..................................................................................................... 42

5.6

Analýza České republiky podle Geerta Hofsteda ................................................ 42

5.7

Český způsob myšlení ........................................................................................ 43

5.8

Business oblečení ............................................................................................... 44

5.9

Setkání ............................................................................................................... 44

5.10

Etiketa u jídla ..................................................................................................... 44

5.11

Oslovování......................................................................................................... 45

5.12

Český business ................................................................................................... 45

Rozhovory ................................................................................................................ 47 6.1

Český manaţer ................................................................................................... 47

6.2

Americký manaţer ............................................................................................. 50

7

Zhodnocení závěrečných výstupů ........................................................................... 56

8

Doporučení .............................................................................................................. 57

9

Závěr ........................................................................................................................ 58

Seznam použitých zdrojů ............................................................................................... 60 Příloha ............................................................................................................................. 65 14

15

Seznam ilustrací Obrázek č.1: Mapa Spojených států amerických.............................................................30 Obrázek č.2: Vlajka Spojených států amerických...........................................................30 Obrázek č.3: Mapa České republiky................................................................................39 Obrázek č.4: Mapa České republiky................................................................................39 Obrázek č.5: Vlajka České republiky..............................................................................39 Graf č.1: Kulturní dimenze České republiky a USA.......................................................43

16

Úvod "The basic building block of good communications is the feeling that every human being is unique and of value." Unknown Ve své bakalářské práci se věnuji problematice interkulturní komunikace a zaměřuji se na specifika business komunikace ve Spojených státech amerických a v České republice a porovnání rozdílů mezi nimi. Toto téma jsem si vybrala, protoţe se s ním určitým způsobem v dnešní době globalizace můţe potýkat kaţdý. Jakákoliv nová zkušenost či informace, kterou díky cestovnímu ruchu můţeme získat a která prohloubí pochopení mezi kulturami, můţe vést k efektivnější komunikaci, většímu vhledu a vnímání jedné kultury s jinou s větším nadhledem. Jelikoţ jsem měla moţnost strávit několik měsíců ve Spojených státech amerických, vybrala jsem si právě tuto zemi, kde se věnuji analýze charakteristice americké obchodní komunikaci. Spojené státy americké srovnávám s odlišnou kulturou - Českou republikou. Tuto zemi jsem si vybrala záměrně s poukazem na její rozdílnost, co se týče celkové její kultury. Tímto bych ráda demonstrovala vzájemné odlišnosti a nabídla most k překročení k většímu porozumění a pochopení mezi těmito zeměmi. V první, teoretické části, se zabývám charakteristikou obecných pojmů, jako je kultura, komunikace a business komunikace. V druhé, praktické části analyzuji americkou a českou komunikaci, nastiňuji problémy a výzvy business komunikace v době globalizační expanze a předkládám řešení a doporučení, jak zvýšit kvalitu a úroveň mezinárodní obchodní komunikace. Cílem mé bakalářské práce je poukázat na bariéry v interkulturní komunikaci, zejména na obchodním poli a díky uvědomění si těchto bariér navrhnout vhodné alternativní způsoby řešení k vzájemnému pochopení a zvýšení úrovně kooperace mezi těmito zeměmi v obchodním styku. Vypracování mé bakalářské práce by mohlo poslouţit businessmanům, kteří by rádi pronikli na mezinárodní trh. Jako praktickou hypotézu jsem si vytyčila: V mezinárodní komunikaci existuje spoustu bariér, které ale není nemoţné navzájem překlenout. 17

1 Kultura Culture is a little like dropping an Alka-Seltzer into a glass-you don't see it, but somehow it does something. Hans Magnus Enzensberger Jak uvádí slovník Dictionary [1], slovo kultura se prvně objevilo v 15. století odvozeném z latinského slova ‚cultura‘. Její význam můţeme přeloţit jako slovo ochraňovat nebo kultivovat a aplikace tohoto slova ve smyslu intelektuálního vnímání bylo poprvé pouţito v roce 1805. Existuje spousta teorií a charakteristik pro to, co slovo kultura znamená. Všeobecně můţeme říct, ţe se jedná o společnou základnu sdílených hodnot, norem, přístupů, myšlenek, procesů, víry, znalostí a cílů, která specifikuje a tváří instituci, organizaci, menšinu nebo určitou skupinu a projevuje se to taktéţ v činnosti jedince. Můţeme ji také charakterizovat jako omezený úsek civilizace, která existovala/existuje po určitou omezenou dobu. Jak uvádí pan Světlík (2), kultura má několik úrovní. Mezi ně patří: -Národní kultura – je systém národních hodnot, která se utváří ve společnosti, jak uvádí tento zdroj [3]. -Regionální kultura-odvíjí se od odlišné místní a regionální identity a kultury, jak uvádí Centrum studií městského a regionálního rozvoje [4]. -Náboţenská kultura-odvíjí se od jednotlivých náboţenství. -Kultura muţská a ţenská-kaţdá kultura má jiný pohled na otázku jednotlivých pohlaví. -Kultura generační- týká se obecně otázce věku jednotlivých jedinců a postoje k nim spojené. -Kultura sociálních tříd-kaţdá sociální třída hraje jinou roli ve společnosti. -Podniková kultura-je formována hodnotami, vizemi, normami, systémem, zvyklosti a symboly společnosti, jak uvádí tento zdroj [5].

18

Dále uvádí pan Světlík (6), ţe mezi jednotlivé části kultury patří tyto elementy, které podrobněji rozepisuje: -Jazyk-tvoří jednu z nejvíce signifikantních typických částí kaţdého národa. -Zákony-vytváří normativní rámec kultury, vychází z priorit a historického vývoje společnosti. -Ekonomie a politika-určují směr a fázi, v jakém se kultura nachází. -Sociální organizace-utváří základní priority a názory. Můţe jím být například rodina, škola či firma. -Materiální kultura-souvisí s tím, jakým způsobem společnost přistupuje k bohatství a vlastnictví aktiv a pasiv. -Hodnoty a názory-jejich důsledkem je konkrétní jednání celkové společnosti. -Vzdělání-je jednou z částí společenského systému, která nám můţe předat znalosti a kulturní zvyklosti. -Náboţenství a víra-je důleţitým jádrem priorit a kulturních aspektů jednotlivých společností.

1.1 Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho Jak uvádí tento zdroj [7], národní kulturu můţeme lépe určit a zhodnotit pomocí analýzy Geerta Hofsteda. Na základě výzkumu národních kulturních rozdílů, pořádaném firmou IBM, byl specifikován základní rámec pro její určení. Pan Geert, mezi lety 1967 – 1973 nashromáţdil data, které získal na základě dotazníků od sto tisíc jedinců. Díky těmto výzkumům byly následně identifikovány 4 dimenze pro identifikování, rozlišení a určení jednotlivých rozdílů národních kultur. Později byla zařazena ještě další a to 5 dimenze. Jako s kaţdým výzkumem, který je proveden jen na několika jedincích a je určován ve všeobecném měřítku, si můţeme poloţit otázku, jak velká je univerzálnost aplikování 19

informací z tohoto individuálního výzkumu. Není přesně specifikováno, pro koho je tento výzkum přesně určen, jestli se jedná jen o jedince nebo i o skupiny a organizace. Mimo jiné je ve výzkumu brána v potaz vţdy jedna země, aniţ by bylo přesně stanoveno, kolik kultur v ní ţije. Kvůli této otázce můţe ve výsledku docházet k patrným odchylkám od specifického výzkumu. Například v Belgii, kde se mluví jak francouzsky a holandsky, existují velké kulturní rozdíly, vycházející z historického vývoje společnosti. Tento výzkum bere v potaz ale zemi jako jeden celek, bez ohledu na jednotlivé kultury v ní ţijící. Informace byly získány na základě dotazníku, který se skládal z předem stanovených otázek, které avšak sniţují úroveň celkového výzkumu, jelikoţ kaţdý mohl otázku z hlediska kontextu pochopit jinak, stejně tak mohlo docházet k různým odpovědím na základě mnoha různých osob, které otázky kladli. Dále se můţeme zeptat, v jakém rozsahu jsou data aktuální. Analýza kulturní dimenze podle Geerta Hofsteda má velký přínos pro osoby, zaměřující se na business, jelikoţ díky této analýze mohou výsledky vyústit k lepšímu porozumění mezi jednotlivými kulturami, odlišujícími se navzájem kulturními rozdíly. Mezi tyto kulturní dimenze, jak uvádí a rozvádí jednotlivé dimenze následující zdroj [7], patří: -vzdálenost mocenských pozic -míra individualismu -míra maskulinních hodnot -snaha vyhnout se nejistotě -krátkodobá a dlouhodobá orientace

Následující zdroj [7] tento výzkum podrobněji rozebírá:

20

1.1.1 Vzdálenost mocenských pozic Tato dimenze zkoumá míru rovnosti a nerovnosti a postavení ve společnosti lidí. Velká vzdálenost mocenské pozice se zabývá tím, jak velkou mírou ve společnosti se objevuje nerovnost v řízení moci. Jen velmi malá skupina lidí má dostupnost, moţnosti a výhradní práva na bohatství. Můţeme zde zmínit kastovní systém, ve kterém téměř neexistuje mobilita napříč jednotlivými pozicemi v této společnosti. Naproti tomu Nízká vzdálenost mocenské pozice se vyznačuje nízkou mírou vzdálenosti a nedostupnosti v moci či v bohatství mezi lidmi. Pro tuto dimenzi je důleţitá rovnost, svoboda a moţnosti, které jsou dostupné pro všechny.

1.1.2 Míra individualismu Tato dimenze se zabývá mírou a vazbou mezi individualismem, kolektivismem a výsledkem, který z toho plyne. U Vysoké míry individualismu převládají priority jednotlivců a není zde kladen důraz na mezilidské vztahy. Naopak se zde klade důraz na určení si osobních ambicí a dosaţení vlastních úspěchů a cílů. U Nízké míry individualismu převládá tendence, která se soustředí na zlepšování osobních vztahů, zájem o druhé, rodinu a kolektiv a která vyúsťuje v to, aby si jedinci byli navzájem bliţší. Převaţuje zde míra zodpovědnosti za druhé.

1.1.3 Míra maskulinních hodnost Soustřeďuje se na míru hodnot, které mezi sebou mají jednotlivé pohlaví ve společnosti, na role, jaké v nich hrají a výsledek, který z toho vyplývá. Vysoká míra maskulinních hodnot znamená, ţe se ve společnosti nachází velká míra rozdílnosti hodnot mezi pohlavími, které má za následek utváření si principů, ve kterých dominují muţi. Muţi řídí společnost a ţeny hrají vedlejší submisivní roli. Nízká míra maskulinních hodnot se vyskytuje ve společnosti, ve které převládá nízká míra nerovnosti mezi pohlavími a ve které mají ţeny stejné moţnosti a práva a kde mají moţnost zasahovat do řízení a vedení jako muţi. Z toho vyplývá nízká míra diskriminace mezi jednotlivým pohlavím.

21

1.1.4 Tendence vyhýbat se nejistotě Zaměřuje se na míru, s jakou dokáţeme tolerovat a nahlíţet ve společnosti na nejistotu, proměnlivost, nejednoznačnost a jednotlivé a souhrnné změny. Vysoká snaha vyhýbat se nejistotě se nachází v místě, která je příznačná svou netolerantností k nejistotě a ve které je nízká tolerance k minimálnímu řízení a vedení ve společnosti. Proto je v takové zemi zaveden byrokratický systém se spoustou zákonů, práv, regulací, aby mohl tuto nejistotu eliminovat. Nízkou snahu vyhýbat se nejistotě můţeme spatřit ve společnosti, ve které je tolerance nestability vysoká a díky tomu můţe společnost vyuţívat spektrum moţností, které z toho mohou plynout. Specifikum této země je menší míra nastolení řádu, vedení a větší svoboda výběru, ale i ochota podstoupit případné riziko nebo změnu. Geert Hofstede poté dodal na základě mezinárodního průzkumu další dimenzi, ve které zkoumal, jak se čínští zaměstnavateli a manaţery staví k výhledu do budoucnosti a s jakou mírou zachovávají tradice. Díky výše odůvodněnému hledisku pojmenovává pan Geert tuto dimenzi „dlouhodobá orientace“.

1.1.5 Dlouhodobá orientace Věnuje se problematice, s jakou se společnost staví k momentálním tradičním a dlouhodobým východiskům. Ve vysoké míře dlouhodobé orientace jsou jednotlivci této společnosti odhodláni ke stanovení si dlouhodobých cílů a plánu, díky kterým je můţeme dosáhnout. Odráţí se také k dlouhodobým závazkům a respektu a dodrţování tradic. Důleţitá je zde tvrdá práce, díky které můţeme dorazit do cíle, který jsme si vytyčili a která nám můţe přinést kýţené výsledky. Nízká míra dlouhodobé orientace se nachází ve společnosti, ve které není hlavní prioritou východisko, v jakém se budeme nacházet v budoucnosti, stejně tak jako závazky a tradice zde nemají téměř ţádný význam.

22

2 Komunikace Komunikací, jak uvádí tento zdroj [8], se rozumí „výměna informací a myšlenek mezi jednotlivými osobami. Jedna osoba myšlenky, informace nebo pocity vysílá k adresátovi, osobě, která tyto myšlenky, informace nebo pocity přijímá. O efektivní komunikaci můţeme mluvit v případě, pokud adresát přijímá stejné informace, které odesílatel hodlal sdělit“. Komunikační proces Myšlenka: Nejdříve má odesílatel nějakou myšlenku, informaci nebo pocit, kterou hodlá sdílet s druhým člověkem. Rozkódování (Encoding): Dále je tato myšlenka, informace nebo pocit nějakým způsobem (ve formě slov apod.) odesílatelem vyslána příjemci. Dekódování (Decoding): Pokud se zdaří úspěšná komunikace, příjemce tuto myšlenku, informaci nebo pocity obdrţí v podobě konceptu, kterému rozumí. V posledním stádiu komunikačního procesu tak příjemce obdrţí dva prvky: obsah zprávy a kontext zprávy. Obsah zprávy je obvykle tvořen ve formě slov, v podobě mluveného či písemného jazyka. U obsahu zpráv můţe docházet k následnému nedorozumění, jelikoţ výsledek zprávy můţe být u kaţdého jedince interpretován jiným způsobem. Navíc je proces sdělení ztíţen proto, ţe slova mohou mít více významů a ne vţdy je snadné zachytit ten správný. Kontext je způsob a forma, jakým je zpráva doručena. Můţe se lišit, jakým ji kaţdý obdrţí, jelikoţ si příjemci mohou vyloţit mimoslovními prvky v řeči, z nichţ se kontext skládá, jako je například tón hlasu, pohled do očí odesílatele, jazyk těla, gesty nebo emocionálními stavy, jiným způsobem. Ačkoliv kontext nemusí být správně zachycen, i přesto se jedná o mocný nástroj, který nám můţe pomoci druhým více porozumět. Naznačuje nám rovněţ, ţe komunikace je proces, který nezahrnuje jen akustickou a poslechovou stránku, ale i vizuální a další formy.

23

2.1 Komunikační bariéry Nothing is so simple that it cannot be misunderstood. Freeman Teague, Jr. Ne vţdy se nám podaří obdrţet a pochopit zprávu odesílatele. Je to způsobené komunikačními bariéry, které mohou být, jak uvádí tento zdroj [8], fyzického nebo psychického charakteru: Kultura a předpojatost: Naše předsudky nám mohou změnit celkový pohled na situaci a tím pádem pozměnit i zprávu, kterou nám odesílatel sděluje. Na druhou stranu nám můţe naše kultura pomoci více porozumět jiné kultuře, v případě, ţe jste si vědomi rozdílů a snaţíte se odlišnou kulturu pochopit. Hluk: Abyste mohli plně porozumět zprávě odesílatele, je nutné se plně koncentrovat na jeho sdělení, aby výsledkem bylo jasné pochopení obou stran. V důsledku hluku můţe docházet ke zhoršení tohoto porozumění. Vnímání z naší perspektivy: Abyste mohli být součástí efektivní komunikace, je dobré vnímat vše z širší perspektivy a ze strany druhého člověka. Pokud tak nečiníme, můţe docházet k neplnému pochopení zprávy, která můţe vyústit v konflikty mnoha druhů. Koncentrace: Důleţité je, abyste se plně koncentrovali na obsah zprávy a byli plně při vědomí toho, co nám druhý sděluje. Častá je tendence plně nekriticky naslouchat lidi s vyšším statusem neţ těm s niţším. Aby nás druhý dobře vnímal, je nutné mluvit plynule, zřetelně, jasně, ne monotónně a dobře artikulovat. Zpráva: Občas se stává, ţe je věnována plná koncentrace ne celkovému rámci sdělení, ale obsahu jednotlivých slov. Tím můţe rovněţ docházet k narušení komunikace, jelikoţ pak není neobdrţena zpráva jako celek. Studie dokazují, ţe pokud se v komunikaci objeví neznámá slova, které byste nahradili jinými, eliminuje to úspěšnou a efektivní komunikaci. Prostředí: V prostředí, které obsahuje rušivé podněty, jako jsou například jasná světla, atraktivní osoba nebo neobvyklý výhled na okolí, nám mohou narušovat komunikaci, jelikoţ jsme rozptýlení. 24

Stres: Stres nám můţe rovněţ bránit v efektivní komunikaci, jelikoţ pod ním často není moţné vnímat sdělení z většího odstupu, ale spíše rámcově – to znamená pod vlivem našich zkušeností, záţitků, předpojatostí a myšlenek.

2.2 Nonverbální komunikace K efektivní komunikaci můţe pomoci nonverbální komunikace, mezi kterou patří, jak uvádí studie [8] následující: Oční kontakt: Slouţí nám k usměrňování průběhu a toku komunikací. Je to výborná pomůcka, jakou je moţné druhým sdělit, ţe se o ně zajímáte a věnujete jim plnou pozornost. Osoba, která s druhými udrţuje oční kontakt, jim bývá sympatičtější. Výrazy obličeje: Úsměv je taktéţ velmi výborný sdělitel toho, ţe se o druhého zajímáte. Druzí lidé Vás pak vnímají jako osobu, se kterou je příjemné trávit čas, a na oplátku se Vám pak mohou více otevřít. Gesta: Velmi důleţitý prostředek neverbální komunikace, která druhým sděluje to, co není plně sděleno verbální formou. Je dobré si předem nastudovat, jaká gesta jsou v navštívené zemi adekvátní a vhodně se na to připravit. Postoj těla: Svým postojem těla vyjadřujete mnohé i beze slov. Vzdálenost: Je dobré si zjistit, v jaké vzdálenosti je příhodné s druhou osobou v konkrétní zemi komunikovat. Hlas: To, jakým tónem mluvíte, vyjadřujete spoustu náleţitostí. Je potřeba si na to dávat pozor a být si toho vědom.

25

3 Business komunikace Being good in business is the most fascinating kind of art. Andy Warhol Business komunikace je podle následujícího zdroje [9] jakákoliv komunikace, která slouţí k propagaci produktu, sluţby nebo organizace – s cílem získat trţby. Organizace Jedná se o strukturu jednotlivých vztahů, postavení, pozic a činností, které jsou tvořeny jednotlivými osobami nebo skupinami, které zaujímají určitou funkci v této organizaci. Bez efektivní komunikace by jakákoliv organizace nemohla správně fungovat, jelikoţ patří mezi základní stavební rámce kaţdé organizace. Podle následujícího zdroje [9] je potřebná pro výměnu informací, navrhování plánů, návrhů, nabídek a poţadavků, tvorbu dohod a smluv, řízení a rozhodování. Typy business komunikace Existují dva typy business komunikace v organizaci, pod kterou spadá: -Interní komunikace -Externí komunikace

3.1 Interní komunikace Vnitřní neboli interní komunikace se odehrává přímo v organizaci, to znamená, ţe zahrnuje komunikaci mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a to ve formální i neformální funkci. Komunikace je kritická při řešení organizačních dilemat. Výsledkem efektivní komunikace můţe být spokojenost zaměstnanců, bezpečnost, produktivita, efektivnost, kvalita výrobků, sluţeb a zisk - proto je důleţité, aby probíhalo její neustálé zlepšování a konzistentní snaha na adekvátním výsledku. 26

Pod interní komunikaci, jak uvádí tento zdroj [9], spadají tyto formy komunikace: -Vzestupná komunikace -Sestupná komunikace -Horizontální komunikace

3.1.1 Vzestupná komunikace Vzestupná komunikace je komunikace, která začíná u zaměstnanců a postupuje dál aţ k vrcholovému managementu. Je klíčová z mnoha důvodů. Díky ní můţeme zhodnotit, jestli zaměstnanci správně pochopili informace, které jim byly sděleny, a poukazuje nám na skutečnost, jestli v organizaci neexistují nějaké další problémy. Vzestupná komunikace pro zaměstnance, podle tohoto zdroje [9] znamená výměnu informací, navrhování nápadů a poskytování zpětné vazby.

3.1.2 Sestupná organizace Typ komunikace, která plyne z vrcholového managementu k zaměstnancům. V celkovém procesu komunikace se nejdříve objevuje vzestupná a potom sestupná komunikace. Tento typ komunikace v organizaci, jak uvádí tento zdroj [9], je potřeba pro poskytování instrukce a oboustranné diskuze, motivování a zvyšování efektivity. Pokud bychom spojili, jak vzestupnou, tak sestupnou komunikaci, získali bychom komunikaci, která je nazývaná jako komunikace vertikální.

3.1.3 Horizontální komunikace Jak uvádí tato studie [9], horizontální komunikace slouţí k porozumění a dohodě mezi zaměstnanci, kteří jsou na stejné pozici. Horizontální komunikace, je důleţitá pro řešení problémů, dosaţení cílů, zlepšování vztahů v týmu, zlepšení goodwillu a zvyšování výkonnosti.

27

3.2 Externí komunikace Jak uvádí tento zdroj [9], tento typ komunikace se odehrává mimo organizaci, se nazývá externí komunikací. Vrcholový management navazuje kontakty se zákazníky, dodavateli a prostřednictvím této komunikace vytváří public relations. To vede k lepšímu prodejnímu odbytu a následnému zisku, důvěryhodnosti a spokojenosti ve společnosti.

3.3 Business komunikace v mezinárodním prostředí V současné době globalizační expanze je důleţité porozumět odlišné kultuře a adekvátně s ní navázat kontakt, abyste mohli efektivně komunikovat. Proto je vhodné se naučit základním principům, které by vedli k nejen k efektivní komunikaci, ale i tím pádem k efektnímu vedení a řízení businessu s lidmi, kteří pocházejí z odlišného prostředí. Je důleţité porozumět následujícím principům, které uvádí tato studie psychologa A. J. Schulera [10]: Nejlepší způsob, jak porozumět rozdílné kultuře, je být její součástí: Existuje paralela, díky které by bylo moţné toto odůvodnění argumentovat. Kdyţ se učíte cizí jazyk, je jednou z nejrychlejších metod k osvojení cizího jazyka být přímo v zemi, kde se jazyk učí. Stejně tak k lepšímu pochopení cizí kultury můţete dojít přímou zkušeností s ní. Ne vţdy se nám ale podaří procestovat vzdálené kontinenty. Často tento způsob není nejpraktičtější. Můţete se ale zapojit do různých organizací, kde se můţete také dostat do kontaktu s konkrétní kulturou. Soustředíme se více na rozdíly, než na prvky, které máme společné: Při střetu s jinou kulturou můţe nabýt tendence hodnotit nejdříve rozdílné vlastností, kterými se druzí liší, neţ ty společné. Je důleţité ale si pamatovat, ţe z 98 % je sdílena stejné DNA a tím pádem existuje více společných elementů a prvků, neţ těch odlišných, které si na první pohled všimnete.

28

Stereotypizace, zevšeobecňování a předsudky: Při první zkušenosti s odlišnou kulturou je moţné se cítit zranitelně a nejistě, proto je sklon si vytvářet předem daný rámec obecných představ, předsudků a předpojatostí a vidět tuto rozdílnou kulturu tak, jako byste ji uţ znali, abyste se v ní mohli lépe zorientovat. Ne vţdy ale tento pohled je ten nejpravdivější. Skutečnost můţe být schovaná za těmito stereotypními myšlenkami. Existuje více rozdílů uvnitř nějaké skupiny než mezi nimi: Je dobré si být vědom toho, ţe více rozmanitých odlišností je moţné najít v téţ stejnorodé skupině, neţ mimo ní. To znamená, ţe pokud srovnáváte rozdíly mezi dvěma různými skupinami, více rozdílů najdete uvnitř jedné skupiny, neţ v porovnávání s jinými. Jako metaforu můţete vzít v úvahu firmu Apple a Microsoft. Díky operačním systémům těchto korporací můţete tvořit v systému, který zpracovává text. Psaní v těchto systémech je stejnorodé, avšak jazyk a kódování těchto operačních systémů, který se na této práci podílí, je odlišný. Proto je kritické, abyste zkoumali aspekty našich vlastních "operačních systémů" a tím mohli lépe chápat „systémy ostatních“, abyste ve výsledku mohli dosáhnout efektivní komunikaci. Kultura se pořád rozvíjí a mění z hlediska s interakcí s jinou kulturou.

29

4 Spojené státy americké

Obrázek č. 2: [11]

Obrázek č. 1: [11]

4.1 Geografické postavení Jak uvádí CIA [12], Spojené státy americké se nachází se na rozhraní Atlantského a Tichého oceánu, mezi Kanadou a Mexikem. Jedná se rozlohově o třetí největší zemi na světě (po Rusku a Kanadě) a třetí pozici zastává i co se týče hustoty obyvatel (po Číně a Indii). Mt. McKinley je největším bodem v Severní Americe a Death Valley je naopak nejniţším bodem pevniny Severní Ameriky. Geografické umístění vytváří kritický rámec, jelikoţ má vliv na průběh businessu v Americe. Na východním pobřeţí je styl vyjednávání více konzervativní, serióznější, chladnější a formálnější, zatímco na západním pobřeţí tomu bývá naopak. Je to reflektováno nejen ve stylu chování, ale také ve volbě oblečení a komunikace, jelikoţ klima a ţivotní styl západního pobřeţí tuto formu stimuluje.

4.2 Historie Jak uvádí CIA [12] v roce 1776 byla koncipována Deklarace nezávislosti, která ohlašovala nezávislost třinácti států na americkém kontinentě nad Velkou Británií. K původním třinácti státům se postupně připojilo dalších 37 států. Jedny z nejvíce 30

signifikantních traumatických událostí v historii Spojených států amerických byla Občanská válka (1861-1865), která vyústila ukončením otroctví a Velká deprese (1931), která měla za následek úpadek celého hospodářství a sníţení pracovní síly o celou čtvrtinu. I díky vítězství v první a druhé světové válce se Spojené státy americké staly jednou z nejmocnějších zemí na světě. Ekonomika ve Spojených státech amerických od druhé světové války posiluje, nezaměstnanost a inflace se zmenšuje a dochází k technologickým pokrokům.

4.3 Obyvatelé CIA [12] a Executive Planet [13] uvádí následující specifické informace o obyvatelích Spojených států amerických. Ţije zde 313,847,465 obyvatel (rok 2012). Jedná se o multikulturní prostředí. V Americe se klade důraz na rovnost všech občanů. I přestoţe se stále objevují společenské problémy, z dlouhodobého konceptu americké rozmanitosti kultur, náboţenství, ras, apod. se v Americe odehrává pokrok kupředu. Amerika je zemí, která přitahuje díky mnoha moţnostem spoustu imigrantů, jejichţ počet je odhadován na více neţ 100 milionů a kaţdý rok se zvětšuje. Je spojena s prolínáním nejrůznějších kultur, národů, národností, náboţenství a rozdílných ţivotních stylů a proto zde působí paralela s koncepcí barevné mozaiky. Existuje zde přes 1 700 různých náboţenství. Mezi národnostní skupiny patří 79.96% bílých občanů, 12.85% Afro-Američanů, 4.43% Asiatů, 0.97% Indiánů a 0.18% Havajanů a dalších obyvatel pacifických ostrovů (červenec 2007). Americký úřad pro sčítání lidu přiřazuje Hispánce za jedince jak španělského, tak i hispánského nebo latinského původu, kteří mohou být přiřazeni jak k bílé, afro-americké nebo asijské národní skupině a jejichţ počet je odhadován na 15, 1 % celkového počtu obyvatel USA. Mezi nejfrekventovanější jazyky patří angličtina 82.1%, španělština 10.7%, další evropské jazyky 3.8%, asijské 2.7% a jiné 0.7% (rok 2000). Kvantifikované zastoupení jednotlivých věřících: 51.3% protestantů, 23.9% římských katolíků, 1.7% mormonů, 1.6% ostatních křesťanů, 1.7% ţidů, 0.7% buddhistů, 0.6% muslimů a 2.5% další náboţenství (2007). Kvůli těmto rozmanitostem je důleţité se hlouběji zajímat o jiné kultury.

31

4.4 Symbolika Jak uvádí následující zdroj [14], vlajka je jedním z nejdůleţitějších symbolů Spojených států amerických. Objevuje se po celé zemi při nejrůznějších státních svátcích, jakým je například Den nezávislosti, 4. července. Skládá se z červeno-bílých pruhů, které symbolizují původních třináct kolonií a z padesáti bílých hvězd na modrém pozadí, které reprezentují padesát států amerických. Spousta jedinců má vlajku u svého domu, čímţ projevuje svou národní hrdost. Vlajka se pouţívá také jako symbol protestu. V devatenáctém století abolicionisté, kteří pobývali na severu, vztyčovali vlajku vzhůru nohama na protest návratu uprchlých otroků k jejich majitelům sídlícím na jihu. Takto vzhůru obrácená vlajka slouţila i poté jako symbol protestu.

4.5 Cestovní ruch Jak uvádí následující zdroje [15], cestovní ruch je v Americe jedním z největších hospodářských odvětví. Ročně Spojené státy americké přitáhnou milióny turistů. K nejnavštěvovanějším destinacím patří Disney World, Las Vegas, Los Angeles, Miami, New York City, Orlando a San Francisco, jak uvádí USA Tourist [16]. K nejoblíbenějším národním parkům patří podle následujícího zdroje [17]: „Great smoky Mountains National Park, Grand Canyon National Park, Yosemite National Park, Yellowstone National Park, Olympic National Park, Rocky Mountain National Park, Zion National Park, Grand Teton National Park, Cuyahoga Valley National Park a Acadia National Park.“

4.6 Analýza USA podle Geerta Hofsteda Podle oficiální stránky Geerta Hofsteda [18] tato analýza naznačuje, ţe se v USA objevuje charakteristická podobnost s ostatními zeměmi, které mají úzký vztah s Velkou Británií jako je například Kanada, Austrálie a Nový Zéland.

32

V Americe je podle této analýzy kladen velký důraz na individualismus se skórem 91, coţ se odráţí v chování Američanů, jako je spoléhání se více na sebe a velké mobilitě napříč Spojenými státy. Rys dlouhodobé orientace není se skórem 29 v USA příznačným jevem. Z toho vyplývá orientace na rychlé výsledky a důraz na tradice. Míra maskulinních hodnot je se skórem 62 vyšší ve Spojených státech v porovnání s ostatními zeměmi. To se projevuje ve společnosti tendencí být nejlepší, soustředění se na dosaţení úspěchů a adekvátních výkonů. Vzdálenost mocenských pozic má se skórem 40 naopak nízkou hodnotu. To znamená, ţe je zde kladen větší důraz na rovnost a spravedlnost pro všechny, jak pro jednotlivce v rodině, tak ve firmě a vládě a díky existenci těchto předpokladů vytváří stálejší kulturní prostředí. Tendence vyhnout se nejistotě je se skórem 46 niţší v porovnání s ostatními zeměmi. S tím souvisí vytváření prostředí, které podporuje nové nápady, inovace, svobodu jak v myšlení, tak v jednání lidí a ochotě být otevřen novým moţnostem.

4.7 Americký způsob myšlení Jak uvádí Executive Planet [19], Američané mají rádi pozitivní přístup k ţivotu, s čímţ souvisí smysl pro humor, který rádi pouţívají vţdy a všude. Proto jsou rádi obklopeni lidmi, s kterými mohou být naladěni na stejné vlně. V Americe jsou komplimenty velmi častým jevem a pouţívají se při úvodu konverzace. V porovnání s ostatními kulturami, není neobvyklé kříţení nohou při jednání, aniţ by to bylo povaţované za známku nezdvořilosti. Souhlas můţete vyjádřit více způsoby. Prvním je spojením konců ukazováku a palce, kterým vytvoříte znak podobný O a druhé je pomocí palce, jenţ je vzpřímený směrem vzhůru.

33

4.8 Business oblečení Jak uvádí Univerzity of Kansas [20], business oblečení souvisí s přístupem k celkovému profesionálnímu vzhledu, který je minimálně stejně tak důleţitý, jako jsou zkušenosti a znalosti profesionála. Podle Clemson University [21] existují dva základní druhy business oblečení. Professional (Business) dress pro jednání na vysoké úrovni a Business Casual pro méně formální, ale stále klasický styl oblečení. Jak uvádí následující zdroj [22], muţi by měli nosit oblek a sako, tmavších barev a košili barvy bílé nebo i jiné. Světlejší barvy jsou přípustné pro méně formální setkání. Pro ţeny platí pravidlo, aby nosili oblek anebo sukni a sako. V menších okrajových městech Ameriky nemusíte nutně dodrţovat pravidlo formálního oblečení. Neformální oblečení si můţete vzít v případě, ţe nejdete na důleţité pracovní setkání nebo schůzku. Měli byste dodrţovat, aby oblečení bylo stylové, profesionální, elegantní a čisté. V takové situaci si mohou muţi dovolit vzít dţíny nebo khaki kalhoty s tričkem. Ţeny si v takovém případě mohou dovolit obléci volné pohodlné kalhoty s tričkem. Dţíny nebo kraťasy ale nejsou vhodné ani v tomto případě.

4.9 Setkání Jak uvádí tento zdroj [23], při úvodním setkání a loučení se obvykle potřese rukou. To by mělo trvat jen tři aţ pět vteřin a zároveň s tímto pozdravem by měl být udrţován oční kontakt. Oční kontakt je ale důleţité navazovat a udrţovat i během vyjednávání, aby bylo signalizováno to, ţe máte zájem o to, co druhý člověk říká a dostatečnou sebejistotu u vystupování s druhými. V úvodu setkání, kdyţ se představujete, je čas na předání vizitek. Pokud ale nevyjde správná chvíle, příleţitost se naskytne i při rozchodu. Předávání vizitek není v Americe tak častým jevem, jako v jiných kulturách. Měli byste ji předat aţ poté, co tak učiní nejdříve Američan. Pokud by to bylo naopak, nemuseli byste se dočkat, ţe by Vám ji na oplátku taky předal. Vizitku si můţete rovnou předat do peněţenky nebo do kapes, aniţ byste tím projevoval, tak jako v jiných kulturách, známku nerespektování a netaktnosti. Jak jsem jiţ zmínila v úvodu, Američani mají rádi pozitivní přístup chování a úsměv zaujímá důleţitou pozici, díky němuţ můţete udělat 34

dobrý dojem. Je vhodné udrţovat adekvátní vzdálenost při osobním styku a vyjednávání s Američanem. V Americe se dbá na dochvilnost a přesnost. Je proto nezbytné se podle toho řídit a přizpůsobit se podle toho. V Americe se datum píše tak, ţe nejdříve zaznamenáváte měsíc, den a pak rok (November 18, 2012= 11/18/2012), jak uvádí Executive Planet [24].

4.10 Etiketa u jídla Jak uvádí následující zdroje [25] a [26], typickým jevem amerického vyjednávání je pracovní snídaně, která se odvíjí většinou od 7:00 hodin. Pracovní snídaně se můţe prolínat s obědem, pak se jedná o dobu, nazývanou jako „brunch“, která je obvykle mezi 11:00 aţ 14:00 hodinou. Čistě pak oběd trvá mezi 12:00 aţ 14:00 hodinou a můţe se zde rovněţ probíhat pracovní jednání. U pracovní snídaně a obědu je častější, ţe bývají více formální neţ pracovní večeře, u které je hlavním cílem spíše navázat s druhým lepší vztah a více se s druhým partnerem poznat. Pracovní večeře se konají obvykle mezi 17:30 aţ 20:00 hodinou. U večeře se můţe mluvit o uzavírání obchodu a práci celkově, je ale běţnější diskutovat o jiných společenských tématech. Pokud máte v záměru Američana něčím potěšit, můţete ho pozvat na večeři nebo na nějakou jinou společenskou událost. Na veřejnosti vedle obchodního partnera je slušné se ze zdravotních důvodů zeptat, jestli mu nevadí, ţe si zapálíte. Je nutné si ale být nejdříve jistý, jestli vůbec můţete na tomto místě kouřit, jelikoţ v Americe je spousta míst, kde je kouření zcela zakázáno. Pokud Vás hostitel pozve na jídlo, je myšleno zároveň i to, ţe za Vás i zaplatí. Pokud ale tak nečiní, musíte předem počítat s tím, ţe placení spočívá na Vás. Pokud Vás Američani pozvou k sobě domů, povaţujte to za projev úcty. Není povaţované za neslušné, tak jako v některých jiných kulturách, pokud nepřijmete věci nebo jídlo, které vám někdo nabídne. Pokud jste pozváni do restaurace, měli byste přijít zavčas. Pokud jste pozváni na společenskou událost ve stylu koktejlové párty, není nutné přijít zavčas, akceptovaná je 30 minutová prodleva.

35

4.11 Oslovování Jak uvádí následující zdroj Executive Planet [27], uţívá se stejný zvyk jako v České republice, a to je při představování pouţívat titul (Dr., Ms., Miss, Mrs. nebo Mr.) a poté příjmení jmenovaného. V případě, ţe Vám druhý naznačí, abyste ho oslovovala jiným způsobem, tohle pravidlo neplatí. Častým jevem je, ţe Vás Američan přiměje, abyste ho oslovovala jménem, coţ je povaţováno za více nekonvenční styl business komunikace. Z tohoto důvodu je dobré znát organizační strukturu a hierarchii ve firmě, pozice, postavení a tituly jednotlivých protějšků. Američané, díky mnohonárodnostní kultuře, mohou mít jména, u kterých si nemusíte být jistí, jak se přesně vyslovují, proto není nevhodné se zeptat. Písmena Jr. před jménem prozrazují, ţe tento muţ získal jméno po svém otci. Pokud uvidíte u amerických jmen římská číslice, jako je například II. nebo III., značí to jev, ţe se současné jméno opakuje po svou druhou či třetí generaci.

4.12 Americký business Jak uvádí následující zdroj Executive Planet [28], charakteristika amerického businessu je dána její soutěţivostí. Pro americkou kulturu platí pořekadlo „čas jsou peníze“. Pečlivě váţí kaţdou minutu a rozhodují se rychle, efektivně a přímo k věci. Pro Američany nejsou hlavní prioritou ani tak tituly, statusy, pozice a koncept „zachování si tváře“, které tvoří podstatnou prioritní část v jiných kulturách, jako jsou peníze. Američtí businessmani si nenechávají ujít šance, kdyţ uvidí nějakou příleţitost, jejíţ naplnění můţe být i někdy aţ ve vzdálené budoucnosti. Vytrvalost je další typickým znakem amerických businessmanů. Ať se jiţ ocitnou kdekoliv na dně propasti či ve slepé uličce, nevěří, ţe neexistuje moţnost, jak se z ní dostat a danou situaci efektivně vyřešit. Konzistentnost je další průbojnou americkou vlastností, která se dostává na povrch během vyjednávání, kdy většina businessmanů jen zřídkakdy změní svůj názor. Američané jsou svým způsobem oportunisté. Proto je u nich charakteristické, ţe se zaměřují spíše na inovace, neţ na tradiční zavedené způsoby činností.

36

Standardní pracovní doba, jak uvádí následující zdroj Executive Planet [29], trvá v Americe od pondělí do pátku mezi 8:30 aţ 9:00 ranní hodinou aţ do 17:00 nebo 18:00 hodin odpolední. Spousta Američanů ale pracuje přesčas. Business se můţe odvíjet v kaţdé firmě jiným směrem z důvodu kulturní rozmanitosti a odlišnosti, proto je vhodné si prozkoumat konkrétní specifika a nasbírat co nejvíce informací dané společnosti, předtím, neţ dojde k setkání s jejich představiteli. Vyjednávání se začíná „small talk“, neboli úvodní konverzací na téma, nesouvisející s businessem. Jak jsem uţ dříve zmínila, Američané si váţí kaţdou minutu, a proto bývá průběh vyjednávání velmi rychlý. Podstatná část vyjednávání závisí spíše na strategii firmy, neţ na stylu vyjednávání zaměstnance. Způsob vyjednávání, jakým se mohou dostat ze znevýhodněné situace, Američané nachází zdůrazňováním svých silných stránek, jako je finanční nebo mocenská pozice. Proces, jakým probíhá vyjednávání v Americe, tvoří podstatnou část ani ne tak na subjektivních dojmech, ale spíše na sbírání objektivních faktů a informací, které mají základ v demokracii a kapitalismu. Američané nemají rádi tichou atmosféru během setkání a vyjednávání. Proto se snaţí ticho jakkoliv zaplnit. Američtí businessmani mají tendenci Vám říci „ne“, pokud s něčím nesouhlasí. Tento přímý způsob komunikace můţe způsobovat problémy pro ty, kteří nejsou zvyklý na tento razantnější styl, například pro Čechy. Jak uvádí následující zdroj Executive Planet [30], v Americe se na pracovní schůzce domlouváte téměř vţdy pouze anglicky. Španělština ale nabírá stále většího významu a je čím dál více v businessu častějším jevem. V americké angličtině se můţete stále více setkat s idiomatickými pojmy, které se pouţívají jak ve sportu, tak i v businessu. Američani si toho nemusí být vědomi, ţe pro druhé můţe být těţší se v těchto výrazech rapidně orientovat. Je důleţité se proto tyto výrazy naučit. Není nevhodné se zeptat na to, čemu nerozumíte. Pokud ale víte, ţe nejste ještě zdatní v business angličtině, je dobré poţádat o pomoc překladatele. Mezi nejoblíbenější a nejfrekventovanější sporty v Americe patří baseball, fotbal nebo basketbal, které mohou slouţit jako téma, na které můţete navázat konverzaci. Další sport, golf, má zvláštní postavení, jelikoţ je velmi oblíben nejen jako sport sám o sobě, ale je pouţíván také jako strategie, jak v businessu celkově, tak při vyjednávání, jelikoţ 37

díky tomuto sportu dochází k uvolnění atmosféry a témata, spojená s businessem se lépe probírají a díky golfu je moţné dosáhnout poţadovaného cíle, jak uvádí následující zdroj [31].

38

5 Česká republika

Obrázek č. 5: [32]

Obrázek č. 4: [32]

Obrázek č. 3: [32]

5.1 Geografické postavení Česká republika se nachází ve střední Evropě, mezi sousedními státy Rakouskem, Německem, Polskem a Slovenskem. Jedná se o vnitrozemský stát, který z historického hlediska zaujímal důleţitou polohu.

5.2 Historie CIA zdroj [33] a zdroj [34] rozvádí samotnou historii České republiky. Samostatné Československo vzniklo po první světové válce v roce 1918, kdy získalo nezávislost nad Rakousko-Uherskem. Na začátku druhé světové války byla část Česka násilně připojena k Třetí říši a zbytek Slovenska vyhlásilo nezávislost jako spojenci Německa. Po druhé světové válce v roce 1948 převzala moc Komunistická československá strana a stala jednou ze zemí sovětského bloku. V roce 1968, kdy vrcholila v Československu liberalizace „socialismu s lidskou tváří“, známé jako „Praţské jaro“, došlo k invazi vojsk sovětského svazu, která měla za následek normalizační reţim, který trval aţ do rozpadu sovětského svazu v roce 1989. Československo získalo demokracii po tzv. „Sametové revoluci“. V roce 1993 došlo k „sametovému rozvodu“, kdy vznikla 39

samostatná Česká republika a Slovensko. V roce 1999 se Česká republika připojila do organizace NATO a v roce 2004 se stala další zemí Evropské unie.

5.3 Obyvatelstvo Jak uvádí CIA [33], mezi národnostní skupiny patří Češi 90.4%, Moraváci 3.7%, Slováci 1.9% a další 4% (2001). Naklání se spíše tedy k homogennímu prostředí. K nejfrekventovanějším jazykům patří čeština 94.9%, slovenština 2%, a další 3,1% (2001). K nejvíce se vyskytujícím náboţenstvím v České republice patří katolíci 26.8%, protestanti 2.1%, další 3.3%, nespecifikovaní 8.8% a ateisti 59% (2001). Česká republika má 10 177 300 obyvatel (rok 2012).

5.4 Symbolika Jak uvádí tyto zdroje [34] a [35], mezi základní národní symboly České republiky patří česká národní hymna, vlajka a státní znak. Prezidentská vlajka nese slogan „Pravda vítězí“, který je přisuzován prvnímu československému prezidentovi T. G. Masarykovi. Skládá se z červeného, bílého pole a z modrého klínu. Národní hymna, která se jmenuje Kde domov můj?, byla původně písní satirické hry, která se hrála v divadle v roce 1834. Státní znak je vytvořen ze stříbrného lva na červeném poli, symbolizující Čechy, ze stříbrně-červeně lemované orlice na modrém poli, symbolizující Moravu a z černé orlice na ţlutém poli, symbolizující Slezsko. Některé historické postavy mají pro Čechy symbolický význam. Mezi tyto historické postavy patří například Václav I., kterého zabil jeho bratr Boleslav I. v 9. století. Václav I. byl poté prohlášen za svatého, za patrona a ochránce české země. Na jeho počest bylo pojmenováno Václavské náměstí v Praze a v roce 1913 byla na zmiňovaném náměstí postavena jeho socha. Socha na Staroměstském náměstí vzdává holt náboţenskému reformátorovi, Janu Husovi, který byl upálen jako kacíř v roce 1415 v Konstanci v Německu. Po jeho smrti 40

se vytvořilo hnutí jedinců - husité, kteří vycházeli z Husových myšlenek a ţádali o kompletní reformaci církve. V roce 1419 porazili několik armád, poslané papeţem, který chtěl tyto reformní myšlenky utknout. Konflikt doutnal aţ do roku 1436, kdy došlo mezi těmito dvěma stranami ke kompromisu. Další významnou českou historickou postavou je Jan Amos Komenský, který je v cizině známý pod jménem Comenius. Je povaţován za zakladatele moderní pedagogiky a bývá povaţován za „učitele národů“. Po roce 1620 se Jan Amos Komenský musel ukrývat, jelikoţ jeho myšlenky, které kázal v kostele, byly v rozporu s církví. V roce 1628 odešel do exilu, kde byl přivítán s obrovskou náručí a spoustu zemí ho zvalo na různé návštěvy. Během třicetileté války, která se v Čechách odehrávala, Jan Amos Komenský navrhl zaloţení ekumenického církevního koncilu a také mezinárodní vědeckou akademii. Za svůj ţivot napsal více děl, zabývající se zlepšením lidských vztahů a učebnici s ilustracemi s názvem Orbis pictus, povaţovanou za první učebnici tohoto druhu. Na Harvardské univerzitě mu dokonce nabídli působení ve funkci prezidenta této školy, tuto nabídku avšak zavrhl, jelikoţ doufal, ţe se brzy bude moci vrátit do své rodné země na Moravě. Nakonec zemřel v Nizozemí. Jako jeden ze symbolů českého obrození se stala výstavba Národního divadla, které bylo otevřeno v roce 1881, po následném poţáru zrekonstruováno v roce 1883. Symbolem nacistické okupace se stala vesnice Lidice, jejichţ obyvatelé byli Nacisty kompletně vyhlazeni. Tato tragická událost je vzpomínána památnou sochou a zahradou růţí. Některé vesnice byly ve Spojených státech amerických, Brazílii, Mexiku, Austrálii a dalších státech pojmenovány rovněţ jménem Lidice. Jednou ze světově nejznámějších fiktivních postav je Dobrý voják Švejk od spisovatele Jaroslava Haška, kterému nechybí důvtip a selská moudrost. Tento román byl přeloţen do mnoha světových jazyků a byl zpracován jak filmově, tak divadelně. Symbolizuje nesouhlas s tehdejší Rakousko-Uherskou říší.

41

5.5 Cestovní ruch Jak uvádí tyto zdroje UNESCO [36], [37] a CzechTourism, mezi české destinace zařazené do UNESCO kromě hlavního města Prahy patří Brno, Český Krumlov, Holašovice, Kroměříž, Kutná hora, Lednicko – Valtický areál, Litomyšl, Olomouc, Telč, Třebíč a Žďár nad Sázavou. Mezi nejnavštěvovanější místa v České republice patří Zoo Praha, Praţský hrad, Ţidovské muzeum v Praze, Národní muzeum, Petřínská rozhledna a z přírodních památek Punkevní jeskyně a Macocha.

5.6 Analýza České republiky podle Geerta Hofsteda Následující oficiální stránka Geerta Hofsteda [38] rozvádí analýzu pana Geerta. V České republice je podle této analýzy se skórem 58 kladen důraz na individualismus, coţ se odráţí ve společnosti, kde se lidé starají pouze o sebe a o nejbliţší rodinu. Rys krátkodobé orientace se skórem 13 je v České republice typickým jevem. Z toho vyplývá respekt k tradicím a svobodě rychle přijímat nové příleţitosti. Míra maskulinních hodnot se skórem 45 je niţší, coţ se odráţí v relativním vyšším důrazu k feminním hodnotám. Vzdálenost mocenských pozic se skórem 57 činní Českou republiku zemi, která má naopak nízkou hodnotu. To znamená, ţe je v České republice kladen důraz na rovnost mezi jednotlivými společenskými postaveními. Tendence vyhnout se nejistotě se skórem 74 je v České republice vyšší v porovnání s ostatními zeměmi a odráţí se v chování obyvatel, které si zakládají na zajištění, přesnosti, pečlivosti, menší iniciace k inovacím a k netoleranci neortodoxního chování a myšlení lidí.

42

Graf č. 1: Kulturní dimenze České republiky a Spojených států amerických [38]

Vysvětlení: PDI – vzdálenost mocenské pozice (Power Distance Index), IDV – míra individualismu (Individualism), MAS – míra maskulinních hodnot (Masculinity), UAI – tendence vyhnout se nejistotě (Uncertainty Avoidance), LTO – dlouhodobá orientace (Long-Term Orientation).

5.7 Český způsob myšlení Jak uvádí tento zdroj Kwintessential [39], Češi si své soukromí velmi hlídají. Odvíjí se to od jejich rezervované povahy. Otevřou se aţ po tom, co druhého skutečně poznají, přesto ale nejsou ani tehdy příliš emocionální. Rodina obecně tvoří základní bod ve společenské hierarchii. Pro Čechy je rodina jednou z prvních priorit. Jednání Čechů je zaloţeno na praktickém a logickém jednání a myšlení. Pečlivě vše plánují, coţ se odráţí jak v soukromém, tak v pracovním ţivotě. Pravidla a normy jim zajišťují jistotu a podle toho rozhodují, plánují, řídí své chování. Češi zvou hosty spíše do restaurací neţ k sobě domů, jelikoţ to pro ně není povaţované jako místo pro společenské setkání. Také si nemyslí, ţe je nejlepším společenským východiskem zvát své zahraniční kolegy do kin nebo divadla. Zvykem je spíše uspořádat společenskou událost, na které prezentují svou 43

firmu a své produkty a společně s tím zorganizují nějakou zábavu (hudební představení).

5.8 Business oblečení Jak uvádí tento zdroj [40], na pracovní schůzky je dobré se oblékat konzervativně a formálně. Muţi nosí ve velkých podnicích oblek a kravatu. Ţeny by se měli oblékat rovněţ formálně a nosit konzervativní oblek nebo sukni šedé, tmavomodré, béţové nebo černé barvy.

5.9 Setkání Následující zdroj Executive Planet [41] popisuje úvodní setkání. Při úvodním setkání jsou pozdravy formální a rezervované. K úvodnímu pozdravu patří potřásaní rukou a přímý oční kontakt. Není dobré si sjednávat schůzku na pátek odpoledne, jelikoţ zaměstnanci v mnoha případech končí v práci z důvodu začínajícího víkendu dříve. Velmi důleţité je přijít na schůzku včas, být přesný a dochvilný. Úvodní schůzky bývají velmi formální, kdy se čeští kolegové snaţí poznat, jestli jste důvěryhodnou osobou, které se dá věřit a pokračovat tak ve vyjednávání. U úvodní schůzky je časté small-talk a aţ později se přechází na vyjednávání. Není vhodné si sundávat sako, pokud to neudělá osoba na vyšší pozici.

5.10 Etiketa u jídla Jak radí následující zdroj Executive Planet [40], na večeři se do domu hostitelů dostavte včas. Vyzujte se při vstupu do domu. Můţete si sednout, aţ Vás k tomu hostitel pobídne. Očekávejte, ţe se k Vám hostitel bude chovat s velkým respektem. Není dobré mluvit o tématech jako je práce a business, jelikoţ Češi je tíhnou v soukromém ţivotě oddělovat. 44

5.11 Oslovování Jak uvádí následující zdroj Executive Planet [41], Češi si rádi v business komunikaci potrpí na oslovování titulem, jak v psané, tak v písemné formě jako je například: Pan/Paní Doktor/ka, Inţenýr/ka. Je to kvůli rezervované povaze Čechů, pro které jsou větší prioritou pozice a postavení, které získají, neţ jména obecně. Pokud Vás někdo vyzve, abyste je oslovovali jménem nebo přezdívkou, reflektuje tím přátelské znamení. Takto Vás nejdříve obvykle vyzve ţena, starší osoba nebo osoba s vyšším statusem. Pokud vás ale nikdo nevyzve a vy je i přesto oslovíte neformálně, můţou si to vyloţit jako neúcta a nerespektování k jejich osobě.

5.12 Český business Jak uvádí následující zdroj Executive Planet [42], pracovní hodiny většinou bývají v České republice od 8:30 aţ do 17:30 hodin s hodinovou přestávkou na oběd. V kaţdé firmě se to ale můţe lišit. Důleţitá je ale přesnost a dochvilnost. Liší se také, na rozdíl od ostatních zemí tím, ţe začínají pracovat dříve a dříve také končí. Obecně má vedení ve firmě vertikální formu. To znamená, ţe čeští manaţeři se oddělují od zaměstnanců s niţším postavením. S tím souvisí rozhodování, které je centralizované a ponechané jen na lidech v nejvyšších pozicích. Tato nadřazenost můţe vytvářet v českém prostředí auru nedostupnosti. Češi si cení znalostí, zkušeností a schopností mladších, přesto ale na vyšších pozicích a postavení si více respektují starších. Bude trvat delší dobu, neţ si s českými kolegy můţete vytvořit pevnější a kamarádštější vztah. Češi mají charakter rezervované, nepřímé a formální komunikace. Kdyţ se setkáváte poprvé se svým českým obchodním partnerem, představte se a zároveň si s ním potřeste rukou a udrţujte s ním souběţně oční kontakt, který pak nespusťte, kdyţ s ním pokračujete ve vyjednávání. Dále pokračujte „small talk“ předtím, neţ se dostanete k podstatě věci u vyjednávání. Je zvykem předávat vizitky hned na první schůzce. Češi si cení, pokud mohou budovat jak pracovní tak osobní vztah s osobou, se kterou vyjednává, proto neodmítejte, pokud Vás někam pozvou. Důleţité je umět rozpoznat, za jakých situací je dobré se chovat formálně a kdy ne a přizpůsobit tomu jazyk a styl chování. Vyjednávání trvá delší dobu i z toho důvodu, ţe většině Čechů brání slušnost říct přímé „ne“ a 45

nahrazují je jinými výrazy. V případě, ţe je ale uslyšíte říkat věty typu: „to je těţké“ nebo „uvidíme“, čekejte zápornou odpověď. Důsledkem toho je i pomalý proces vyjednávání, proto je důleţité být na to připraven a být trpělivý.

46

6 Rozhovory Jak českému, tak americkému manaţerovi jsem kladla otázky, abych následně mohla vyhodnotit a zanalyzovat výsledky, týkající se business komunikace mezi těmito národy, a porovnat typ komunikace, jejich odlišnosti, podobnosti a bariéry komunikace a na základě toho nabídnout vyhodnocení a doporučení, které by mohlo tuto komunikaci zlepšit.

6.1 Český manažer

Jak dlouho ve firmě pracujete? 10 let

Jakou pozici ve firmě zastáváte? Jak dlouho pracujete na této pozici? Field Marketing Specialist – 5 let

Za co ve firmě zodpovídáte? Za marketing, marketingovou strategii, rozpočet a také podporuji marketingové aktivity našich

distributorů

v regionu

východní

Evropy.

Jsem

součástí

evropského

marketingového týmu.

Kde probíhá většina obchodních jednání? Ve valné většině probíhají jednání v kanceláři

47

Jakým způsobem nejčastěji komunikujete s americkým manažerem? Jednoznačně nejčastěji po e-mailu

Jaké prvky komunikace Vám přijdou příjemné při vyjednávání s Americkým manažerem? Jaké naopak nepříjemné? Jak se k nim stavíte? Američané jsou otevřenější a nemají problém s vyjádřením pochvaly, kdyţ jsou spokojeni a umí ocenit dobrý výkon. Na druhou stranu jsou leckdy na náš vkus aţ příliš optimističtí, tváří se, ţe nic není problém a jejich očekáváni jsou někdy mimo realitu. Obecně jsou sebevědomější, co se týká vyjadřování svých názorů a myšlenek, obvykle nemají problém s prezentacemi pro větší auditorium. Dokáţou být uvolněnější a optimističtější. K těmto negativním rozdílnostem se stavím tak, ţe z pohledu mé komunikace vůči nim je třeba být trošku aktivnější a pozitivnější neţ jsme běţně zvyklí v Evropě, na druhou stranu je třeba je decentně uvést zpátky na zem a nastavit realistická očekávání.

Vnímáte průběh jednání s americkým a českým manažerem odlišně? Samotný průběh jednání aţ tak zásadně jinak nevnímám.

Pokud americký manažer u vyjednávání nesouhlasí, například s Vašimi návrhy, jak reaguje a jak reagujete Vy? A jaká je oboustranná reakce v případě Vašeho nesouhlasu? Přijde mi, ţe v případě nesouhlasu jsou Američané trochu více nad věcí. Berou vyjednávání a komunikaci více jako hru, neberou si věci tolik osobně, takţe si dokáţou udrţet odstup a nemají tendence osobně útočit, takţe jsem s nimi nikdy neměla problém nebo vyhrocený konflikt.

48

Udržujete s americkým manažerem mezi sebou větší nebo menší rozestup vzdálenosti při jednání? Pokud srovnávám z hlediska zkušeností uvnitř naší firmy, pak tam zásadní rozdíl nevidím. Pokud bych měla hovořit obecně, pak mi přijde, ţe americký manaţer si drţí menší odstup vzdáleností při jednání a nemá potřebu tolik dokazovat „kdo je šéf“.

Držíte se zavedeného způsobu jednání nebo občas riskujete s cílem možné výhry? V zásadě nejsem člověk, který by přehnaně riskoval, ale jednám podle toho, co si myslím, ţe je správné pro firmu nebo co je potřebné v dané situaci udělat, ve smyslu vyjádření názoru, i na úkor toho, ţe se můj návrh nebude druhé straně líbit.

A cítíte, že se můžete s odlišným názorem prosadit? V tomto směru mám zkušenost podobnou jak s českými, tak americkými manaţery – a sice, nemusí s vámi souhlasit, nemusí se jim vţdycky líbit váš názor, ale vţdycky vás potom o to více respektují, kdyţ si dovolíte vyjádřit názor svůj, byť odlišný.

Na jaké komunikační problémy jste narazil/a při vyjednávání s americkým manažerem? Jak jste tyto situace vyřešili? Na ţádné zásadní komunikační problémy jsem nenarazila. Snad jen na jejich „národní sebestřednost“. Neuvědomují si některé evropské bariéry jako rozdílnost jazyků a právních předpisů pro jednotlivé státy Evropy, toto jim leckdy nedochází a neumí tyto skutečnosti brát příliš v potaz. V takovém případě je třeba hlavně trpělivost a vysvětlování.

49

6.2 Americký manažer

Jakou pozici ve firmě zastáváte? Jak dlouho pracujete na této pozici? Majitel PR agentury => vyšší vedení firmy. 4 roky.

Za co ve firmě zodpovídáte? Stručně řečeno, za všechno. Mám na starosti získání nových klientů. Vztahy s klienty. Dohled nad prací konzultantů. Personální otázky jako problém účetnictví, to jsou sluţby, které pro nás konají ostatní lidé, ale spíš moje práce spočívá v tom, ţe vše hlídám.

Kde probíhá většina obchodních jednání s českým manažerem? V kavárnách nebo v restauracích. Většina jednání jsou taky u klientů v kancelářích. Řekl bych, ţe jestli má být nějaký poměr, je to spíš půl na půl. Podle povahy klienta.

Jakým způsobem nejčastěji komunikujete s českým manažerem? Řekl bych na úvod, ţe to souvisí s tím, jak preferuji komunikovat. Na prvním místě je to nejvíce email. Pak přes telefon, nebo textové zprávy. Osobně to bývá spíš méně často, protoţe s klienty se setkávám jednou za měsíc, kdy máme pravidelné schůzky.

Jaké prvky komunikace Vám přijdou příjemné při vyjednávání s českým manažerem? Jaké naopak nepříjemné? Jak se k nim stavíte? Právě přemýšlím, jestli ta obecná tvrzení platí, nebo neplatí. Zdá se mi, ţe Češi jsou moţná méně formální, moţná i ve způsobu mluvení, ale i v přístupu jednání obecně. V Čechách se častěji chodí na jednání v neformálním oblečení, člověk můţe mít setkání 50

v kavárně nebo v restauraci. Češi často preferují jednání mimo firmu. U Američanů si myslím, nechci pouţít slovo přísněji, ţe uţ ta pravidla více dodrţují. Řekl bych, ţe u Američanů bývá jednání strukturovanější, neţ u Čechů.

Co preferujete? Všichni mají své klady a zápory. Řekl bych, ţe lidé rádi déle jednají v Evropě obecně, neţ ve Státech. Ve mě je stále Američan a preferuji, jakoby stručná, cílenější jednání. Podle mě, kaţdá schůzka, která trvá déle neţ hodinu, nemá smysl. Kdyţ schůzka trvá déle neţ hodinu, jsou to spíš takové filozofické úvahy, ne cílené jednání.

Vnímáte průběh jednání s americkým a českým manažerem odlišně? Já si myslím, nevím, jestli je to stále pravda nebo ne, jednu dobu u Čechů platilo, ţe se musel udělat zápis a pevně se dohodnout na závěru setkání, zatímco někde ve světě, moţná ve Velké Británii, spíš v Anglosaském světě, ve Státech, dřív platily gentlemanské dohody, co se řeklo, platilo a pak to člověk nezpochybnil. Uţ jsem asi v profesionální deformaci, ale stále v Čechách dělám zápisy, rozešlu je po schůzce, protoţe mám pocit, ţe lidé se tady častěji snaţí couvnout ze závěru, a říci „ne, takto jsme se nedohodli, nebo já si nevzpomínám, ţe jsme se takhle dohodli“. Tak pevně na rovinu hned po schůzce říct závěr, pošlete potvrzení, co vám vznikne a pak budeme jednat dál.

Slyšela jsem, že jednání u Čechů trvá dlouho. Souhlasíte s tím? Já si myslím, ţe Češi asi nebývají tak upřímní, nemluví tak natvrdo jako ve Státech. Čech se snaţí věc vysondovat, zjistit, kde má prostor pro manévrování, atd. A myslím si, ţe jsem to zaregistroval párkrát v mém způsobu jednání, neřekl bych, ţe je to urazí, spíš jsou překvapeni, a řekl bych i někdy moţná byli méně ochotní udělat business. Protoţe, nevím, jestli se cítili dotčeni, ale to je spíš můj tvrdohlavý názor. Je to uţ hovorové, ale nebudu kecat dvě hodiny. Buď chceme dělat business nebo nechceme 51

dělat business. A myslím to ve způsobu veřejného vystupování, jak v písemném projevu, tak v ústním projevu. Já vţdycky říkám, ţe Čech mluví pro sebe. V Americe se nás snaţí naučit, ţe veřejně, kdyţ vystupujeme, mluvíme pro určité publikum, pro někoho chceme něco sdělit. Zatímco mi přijde, ţe Češi si myslí, ţe mají nějakou převratnou myšlenku, ţe jejich nápad je ten nejlepší a chtějí to dlouze vykládat. Coţ přestane být zajímavé po půl hodině nebo tak. Já vţdycky udělám korektury a jednám s Čechy v podobě nějakého dokumentu. Vţdycky říkám, krátké věty, máte na to max. jednu A4, nikdo víc si toho nečte, prostě aby si nemyslel, ţe je to cvičení pro sebe, aby měl člověk z toho dobrý pocit, ţe něco vyplodil. Ale spíše máte nějaký nápad, máte zboţí, máte patnáct minut, abyste to prodal. Ať je komunikace efektivní, cílená, stručná.

I obecně, co se dá v angličtině říct třemi slovy, v češtině deseti slovy. Já si myslím, ţe jako jak kdy. Protoţe i pro mě i ta čeština, abych byl fér a nekritizoval pořád Čechy, člověka velmi jednoduše odhalí, jestli někdo mluví k věci, nebo ne. Protoţe několikrát, kdyţ něco píšu v angličtině, pak uvidím český překlad, ještě pak se vrátím a poupravím tu anglickou verzi, protoţe vidím, jak ta čeština prozradila, nebo odhalila, kde jsem nějak plácal. Čeština je v tomhle zrovna právě dobrá, protoţe kdyţ pak čtu český text, jsem sice skeptický, kritický vůči němu, ale i díky tomu mi čeština pomůţe zlepšit původní anglické texty a naopak.

Pokud český manažer u vyjednávání nesouhlasí, například s Vašimi návrhy, jak reaguje a jak reagujete Vy? A jaká je oboustranná reakce v případě Vašeho nesouhlasu? Já si myslím, nejjednodušeji začnu s tím, ţe kdyţ nesouhlasí, ţe je to ihned na něm vidět a z toho vyplývá, ţe kdyţ český partner, česká protistrana nereaguje jako „ano, to je dobrý, to se nám líbí“ nebo má spíš taková neupřímná vyjádření, ţe říká, ţe „neví, nebo ţe by to udělal jinak, ano, ale,“ tak uţ člověk ví, ţe se netrefil, ţe to neudělal podle představ českého partnera. Jako já si myslím, ţe u Čechů, oproti Američanům, Češi jsou citlivější na kritiku. Kdyţ někdo nepřijde, nezlobte se, chceme to jinak, pro mě to není konec světa. V tom jednání u Čechů vidím národ sportovců. Já si myslím, ţe jako 52

takové to soupeření u většiny se přenese i do jiných oblastí ţivota. To stačí sledovat například, jak Češi řídí. „Já jsem ten největší borec nebo samec, jsem první“. Ale kdyţ zabijete deset lidí nebo sto, v čem je ta výhra? I proto se i v tom jednání snaţím z obou stran, jak s Čechy, tak s Američany, najít oboustrannou shodu. Spíš se snaţím udělat uváţeně tu kritiku. Třeba kdyţ mi Čech něco prezentuje, a moţná i kvůli mně se bojí, je tam nějaký alarm, snaţím se řešit klady v dokumentu. Z mého směru vůči Čechům začnu: „ano, A, B, C, to se mi líbilo, ale myslím si, ţe abychom splnili cíl, účel, chtělo by to zkusit zlepšit ještě tohle a to,“ a pak zkusit dát nějaké zdůvodnění, aby česká protistrana neměla pocit, ţe kritizujeme jenom kvůli tomu, ţe můţeme. Já to vidím u sebe, jako manaţer, jsem typ, který bere dobré stránky věci jako samozřejmost. A vím, ţe se musím více snaţit chválit lidi, nebo jim poukázat na dobrou práci. Já, jako člověk nepotřebuji tolik tu pochvalu, kdyţ je to dobrý, je to dobrý, jdeme dál. Ale uznávám, ţe všichni lidí jsou jiní a někteří lidi potřebují slyšet pochvalu, „ano, je to fajn, odvedl jste dobrou práci, zvládl jste to,“ a podobně. Mě to někdy přijde zbytečné, ale chápu, ţe jiný člověk musí mít to uznání. Pak u Čecha, kdyţ jako druhá část otázky nesouhlasím, snaţím se najít nějaké zdůvodnění, kdyţ cítím, ţe protistrana má pocit, ţe to co navrhla, nebo navrhují, povaţují za nejlepší pokus, co v ţivotě udělali, tak se snaţím najít konstruktivní přístup k tomu a říct ţe „ano, struktura dobrá, ale potřebujeme udělat A, B, C a proto bych navrhoval trochu to předělat“.

Udržujete s českým manažerem mezi sebou větší nebo menší rozestup vzdálenosti při jednání? To myslíte jako u stolu nebo jak?

Fyzicky, ale i v přeneseném slova smyslu. Já si myslím, ţe záleţí na funkci nebo pozici protistrany. Kdyţ jsme jako dva majitelé společnosti a jednáme, myslím si, ţe jako jednací poloha je s partnerem nebo s kolegou vyrovnaná. Kdyţ je to nový klient a je tam jednatel představenstva, vţdycky dám na úvod prostor vyššímu managementu, protoţe kdyţ se ptám, abych jim něco prodal, nejradši bych jim dal prostor, aby mohli říct, kdo jsou, co potřebují, jaké mají představy, 53

a teprve pak potom začneme řešit, co umíme, co mi jim můţeme nabídnout. Ale řekl bych obecně, co se týče třeba u jednacího stolu, jaký je prostor atd. Nevím, jestli to platí pro všechny Američany, pro mě obecně, mám rád vzdálenost. Kdyţ jsem třeba v restauraci, chtěl bych půl metru mezi mým stolem a dalším stolem, odstup mezi stranami v jednání. Jako Američan jsem zvyklý na více prostoru, ale chápu, ţe Evropani mají tendenci stát vedle sebe. V tom nevidím důvod, kdyţ je mi ten člověk cizí, nevidím důvod, proč vedle sebe stát na nohách atd.

Držíte se zavedeného způsobu jednání nebo občas riskujete s cílem možné výhry? Pro mě vyplývá ne podle signálu, ale podle indicie, co se říká v průběhu jednání, jestli tam vidím prostor. Z pravidla jsem typ, který většinou uţ dopředu má na nějaké jednání agendu, nechci plýtvat časem, chci věci řešit bodově, aby obě strany věděli, o čem se bude mluvit, a dodrţely program. Taky jsem z lidské strany typ, který, zaregistroval jsem to víckrát, je hodně formální, co se týče jazyka. Pro Američany je to neřekl bych novinka, ale čeština je pro mě můj pátý cizí jazyk, jsem zvyklý na vykání a tykání, stejně jako ve francouzštině, u Čechů z mé strany trvá delší dobu, neţ nabízím tykání. Třeba Čech to dělá dřív, zvlášť kdyţ je na vyšší pozici, kdyţ je starší. Jsou lidi, kterým by mi nikdy v ţivotě nenapadlo nabízet tykání, kdyţ je jim šedesát, sedmdesát. Přitom, kdyţ vidím, ţe kdyţ jsou to dobří kamarádi, tak by s tím neměli problém. Pro mě je to spíš o úctě, nebudu tykat předsedovi představenstva banky, kdyţ hrajeme golf, je to jakoby jiný pohled na věc.

Na jaké komunikační problémy jste narazil při vyjednávání s českým manažerem? Jak jste tyto situace vyřešili? Komunikační bariéry, uţ teď, se to stává méně, ale dřív to byla úroveň znalosti českého jazyka. Čeština není pro Američana něco jako španělština, nebo němčina, kde by se to člověk velmi rychle naučil. Takţe mohou být takové maličkosti, jako slovosled, nebo kdyţ člověk vloţí „si, se“. Člověk má pocit, ţe ví, co říká, ale v zápětí zjistí, ţe je to úplně jinak. Jsou to takové ty poučovací křivky, jak říkám, jako v angličtině, někdy mohou způsobit nějaký problém. Myslím, si ţe třeba jako v rámci jednání spíš jsem se 54

musel učit měnit takový svůj přístup k jednání. Aby se Češi nelekli, ţe přijdu jako buldozer a dělám A, B, C. Musel jsem se naučit jednat spíš jakoby neformálněji, společenštěji, aby si ten člověk zvyknul a neměl ze mě strach. Já sám sebe nepovaţuji za strašidelného člověka, ale kdyţ chce člověk najít nebo se vyznat v situaci, nebo se cítit uvolněně, tak je lepší dělat lidštější úvod, setkání a pak řešit business. Ale to je moţná tím, ţe dělám v branţi PR a lidé si jsou zvyklí vymyslet neustále své příběhy a pohádky. Kdyţ jsem mimo tu kreativní část diskuzi nebo jednání, hlídám si svůj čas a dělám si svou „A, B, C“, pak další detaily můţeme řešit přes email.

Takže říkáte, že Češi netolerují moc „metodu A, B, C“. Já si myslím, ţe pro Čechy to můţe být takový cizí, moţná i nepříjemný přístup, protoţe Češi, ne všichni, ale z toho, co jsem zaţil na jednání se zástupci veřejného sektoru, nebo větších institucí, raději mluví, diskutují a já zas z mé strany na dlouhé diskuze moc nejsem, snaţím se najít to své. V Čechách je to moţná způsob, jak se vyhýbat práci, takový výlet, aby nemusel sedět u stolu, u počítače, jednají třeba dvě hodiny a jsou mimo kancelář. Já spíš mívám čtyři, pět setkání denně, mám na to omezený čas a snaţím se na to mít hodinu, protoţe vím, ţe pak kdyţ přijdu do práce, musím udělat nějaké závěry z jednání, přeposlat dokumenty těm lidem, s kterými jsem se viděl, a pak ještě vyřizovat dvě stovky emailů denně.

Dodatek k rozhovorům Časopis Human Resources Management nás upozorňuje na to, ţe 20-50 % amerických manaţerů, kteří pracovali v cizí zemi mimo Spojené státy americké, přišlo nazpátek do USA dříve, neţ bylo v plánu v důsledku rozdílných kulturních dimenzí, na které nebyli připraveni. Tato studie nám poukazuje na skutečnost, jak je důleţité, pro amerického, ale i českého manaţera, se na tyto kulturní bariéry připravit.

55

7 Zhodnocení závěrečných výstupů Jednání probíhá většinou v kanceláři, ale také v restauracích a kavárnách. Komunikace probíhá většinou hlavně e-mailem. Další moţností je osobně, telefonem, textovými zprávami nebo prostřednictvím telekonferencí. Dle českého manažera je americký přístup v jednání a v chování celkově optimistický, sebevědomý, transparentní, přímý, předvídatelný, korektní, slušný a uvolněný. Více se dokáţou povznést nad věcí a jednání berou spíše jako hru, neberou si nic osobně, dokáţou si udrţet odstup a díky tomu nedochází k závaţným problémům nebo vyhroceným konfliktům a vše se dá v klidu probrat a vysvětlit. Dokáţou naslouchat a přijímat názory lišící se od jejich vlastního. Nemají problém druhého pochválit a umí ocenit dobrý výkon. Jako problém můţe působit neuvědomování si časového posunu při komunikaci z americké centrály. Někdy je jejich přístup aţ příliš optimistický, nic není pro americké manaţery problém a jsou tak trochu mimo realitu. Dalším problémem můţe být neznalost místní situace, která můţe vést k vytváření zavádějících předpokladů. Rovněţ také jejich „národní sebestřednost“, která můţe způsobovat problémy v komunikaci obecně, kdy si nejsou vědomi evropských bariér, které se odráţí například jak v jazykové, tak v právní sféře. Dle amerického manažera můţe být pozitivum v komunikaci s českými manaţery jejich jednání, které je více neformální, lidštější, dříve nabízí tykání. Dopředu si vyhradí více času na jednání, kterému se věnuje delší dobu. K negativní stránce ve způsobu jednání patří podle amerického manaţera méně formální přístup Čechů jak ve způsobu mluvení, tak v jednání obecně. Vyuţívají čas méně efektivně, rádi dlouze diskutují. Mluví spíše pro sebe neţ pro ostatní. Myslí si, ţe jejich myšlenky jsou unikátní a dlouze o nich vykládají. Rádi jednají v kavárnách a restauracích, moţná je to i způsob, jak nepobývat pouze stále ve stereotypním prostředí a jednat mimo kancelář. Jejich styl komunikace je nepřímý. To znamená, ţe Vám přímo neřeknou ano, ne, spíše produkují nepřímé výpovědi, které mohou být zavádějící. České prostředí je prodchnuto kompetitivní atmosférou, která se odráţí nejen v business sféře, ale přenáší se i do jiných oblastí ţivota. Češi jsou více citliví na kritiku. Přímý způsob jednání je pro ně více nepříjemný, mohou se cítit více zaraţeni. 56

8 Doporučení Pro české manažery bych jako doporučení uvedla pracovat na aktivnějším a pozitivnějším přístupu, který můţe vést efektivněji k cílenému výsledku. Z amerického pohledu by zvýšení celkové efektivnosti mohlo napomoct vytváření zápisů a pevně se dohodnout na závěrech setkání a jednání. Nespoléhat na gentlemanské dohody, kdy platí to, co se pouze řekne. Tím by se zvýšila oboustranná efektivnost, jelikoţ by obě strany věděli hned, na čem jsou a mohli by tak rychleji dosáhnout poţadovaných výsledků. A zároveň by nedocházelo k couvnutí jedné strany na poslední chvíli, i přestoţe se předtím slovně jiţ s druhou stranou tak dohodli. I proto je nutné vţdy jednat podle nějakého dokumentu. Další doporučení, jak zlepšit celkovou komunikaci a zvýšit její efektivnost, i z časového hlediska, pro českou stranu je nutné se soustředit, aby byly věty krátké, cílené a stručné, v písemné podobě maximálně jedna A4.

Pro americké manažery bych doporučila nasadit reálnější očekávání, která mohou být splněna. Dále by bylo pro americkou stranu pro lepší komunikaci dobré rozšířit si obzory znalostí a lépe se seznámit s evropským a českým prostředím, po jazykové, právní či jiné stránce, díky čemuţ se mohou lépe zadaptovat do českého prostředí a nemusí docházet k vzájemnému nedorozumění a neshodám. Bylo by dobré jako součást komunikačního procesu být méně formální a více společenštější, aby české straně nenaháněl svým přímým striktním přístupem jednání strach. Poskytnout „lidštější“ úvod a potom aţ přejít k businessu.

Uţitečné je jak českou tak americkou stranu pochválit nebo je nějakým způsobem ocenit, například vyhlášením jedince za nejlepší prodej za poslední půl rok. Tím se mohou výkony rovněţ zlepšovat a dosahovat tak větší efektivnosti, jak v jednání, tak v komunikaci celkově. V případě nedorozumění mezi českým a americkým partnerem je potřeba situaci, východiska a parametry v klidu vysvětlit a vybavit se velkou dávkou trpělivosti.

57

9 Závěr V mé bakalářské práci jsem se zaměřila na téma - V rámci interkulturní komunikace specifika business komunikace ve Spojených státech amerických. Na začátku bych ráda zmínila na neuvěřitelnou laskavost a ochotu, jak u českého, tak u amerického manaţera, kteří si i přes svou vytíţenost našli čas, aby mi mohli poskytnout cenné informace, díky kterým jsem mohla splnit cíle, které jsem si v bakalářské práci vytyčila. V teoretické části definuji teorii kultury, komunikace a business komunikace. V kapitole kultury podrobně popisuji jednotlivé kulturní dimenze Geerta Hofsteda. Tyto kulturní dimenze mi slouţily i jako podnět při navrhování otázek v praktické části. V kapitole komunikace jsou podrobněji rozvedeny obecné bariéry komunikace a metody, které mohou pomoct v odstranění těchto komunikačních bariér. V kapitole o business komunikace rozvádím jednotlivé typy business komunikace – jak interní, tak externí. V praktické části jsem se zaměřila na podrobný popis kultury Spojených států amerických a České republiky. V další fázi praktické části jsem zaznamenala jednotlivé odpovědi českého a amerického manaţera, kterým jsem kladla specifické otázky. Díky jejich výpovědím jsem mohla vytvořit závěrečné vyhodnocení české a americké kultury z hlediska business komunikace, u kterých jsem shledala odlišný přístup v jednání a následně mohla navrhnout konkrétní doporučení na zlepšení business komunikace. Stručně řečeno by k lepší spolupráci přispěla razantnější přímost a efektivnost v jednání českých manaţerů. Větší iniciativa amerických manaţerů v obeznámení se s celkovými evropskými a českými podmínkami, například v právní a jazykové oblasti, by mohla vést k eliminování komunikačních bariér. Na závěr bych ráda upozornila na to, ţe mé pozorování vytváří moţnosti, která slouţí ke zlepšení porozumění jednotlivých kultur, nikoliv generalizovaná paradigma, která nepřipouští jiná stanoviska. Ráda bych konstatovala, ţe zlatá střední cesta platí i na poli businessu. Objevují se stále nové moţnosti, například v oblasti cestovního ruchu, které plynou jak z globalizačního vývoje, tak z vývoje zachování si národní kulturní identity. Z globálního hlediska 58

přináší technologický pokrok bezedné příleţitosti a umoţňuje rovněţ zdokonalování lidského potenciálu. Příleţitost z lokálního hlediska, která nabírá nový směr v business prostředí, je například postoj podniků k trvale udrţitelnému rozvoji (Sustainable development) a ke společenské zodpovědnosti firem (Corporate social responsibility). Celkově se business v informativním věku ve 21. století bude čím dál tím více prohlubovat na prodej myšlenek, které akumulované společně s kreativitou, invencemi a inovacemi produktů a sluţeb budou i nadále vytvářet důleţité mezníky, jakým se bude společnost ubírat. Záleţí individuálně jak na českém, tak na americkém manaţerovi, jakým způsobem se těchto výzev zhostí.

59

Seznam použitých zdrojů Citace 1Dictionary – Kultura, [online]. c2012 [cit. 2012-2-27] Dostupné na WWW: http://dictionary.reference.com/browse/culture 2 Světlík, J. (2001) Interkulturní marketing a komunikace v zemích Evropské Unie. Graspo, 7-8 str. 3 AnswerAsk – National culture, [online]. c2012 [cit. 2012-2-27] Dostupné na WWW: http://answers.ask.com/Science/Psychology/what_is_national_culture 4 Newcastle University – Local and regional culture and identities, [online]. c2012 [cit. 2012-2-28] Dostupné na WWW: http://www.ncl.ac.uk/curds/research/culture/ 5 Wikipedia – organizational culture, [online]. c2012 [cit. 2012-2-28] Dostupné na WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Organizational_culture 6 Světlík, J. (2001) Interkulturní marketing a komunikace v zemích Evropské Unie. Graspo, 8-12 str. 7 Cyborlink – Geert Hofstede, [online]. c1998 - 2012 [cit. 2012-2-29] Dostupné na WWW: http://www.cyborlink.com/besite/hofstede.htm 8 Nwlink – Communication and Leadership, [online]. c1997 - 2010 [cit. 2012-3-1] Dostupné na WWW: http://www.nwlink.com/~donclark/leader/leadcom.html 9 Rizwanashraf – Business communication and its types, [online]. c2008 [cit. 2012-3-1] Dostupné na WWW: http://www.rizwanashraf.com/2008/02/04/business-communication-and-its-types/ 10 Schuler solutions – Cross – cultural communication, [online]. c2003 [cit. 2012-3-2] Dostupné na WWW: http://www.schulersolutions.com/cross_cultural_communication.html

60

11 CIA – United States, [online]. c2012 [cit. 2012-3-2] Dostupné na WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/us.html 12 CIA – United States, [online]. c2012 [cit. 2012-3-2] Dostupné na WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/us.html 13 Executive Planet – Introduction, [online]. c2006 [cit. 2012-3-3] Dostupné na WWW: http://www.executiveplanet.com/index.php?title=United_States:_About_the_United_St ates_-_An_Introduction_Part_3 14 Every Culture – United States of America, [online]. c2012 [cit. 2012-3-3] Dostupné na WWW: http://www.everyculture.com/To-Z/United-States-of-America.html 15 Wikipedia – Tourism in the United States, [online]. c2012 [cit. 2012-3-3] Dostupné na WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Tourism_in_the_United_States 16 USATourist, [online]. c1998 - 2012 [cit. 2012-3-4] Dostupné na WWW: http://www.usatourist.com/english/index.html 17 The Daily Green – 10 national parks to see before you died, [online]. c2012 [cit. 2012-3-4] Dostupné na WWW: http://www.thedailygreen.com/environmental-news/latest/national-parks-47111101 18 Geert Hofstede – USA, [online]. c2012 [cit. 2012-3-6] Dostupné na WWW: http://geert-hofstede.com/united-states.html 19 Executive Planet – Public Behaviour, [online]. c2012 [cit. 2012-3-6] Dostupné na WWW: http://www.executiveplanet.com/index.php?title=United_States:_Public_Behaviour 20 Kucareerhawk – Business Attire, [online]. c2005-2006 [cit. 2012-3-7] Dostupné na WWW: http://www.kucareerhawk.com/s/762/images/editor_documents/etiquette/businessattire. pdf

61

21 Clemson University – Business attire, [online]. [cit. 2012-3-7] Dostupné na WWW: http://www.clemson.edu/cbbs/ose/documents/business_attire.pdf 22 Cyborlink – USA, [online]. c1998-2012 [cit. 2012-3-8] Dostupné na WWW: http://www.cyborlink.com/besite/us.htm 23 Business.Uni.Edu. – United States, [online]. [cit. 2012-3-9] Dostupné na WWW: http://business.uni.edu/buscomm/internationalbuscomm/world/northamerica/unitedstate s/unitedstates.html 24 Executive Planet – Appointment Alert, [online]. c2006 [cit. 2012-3-10] Dostuné na WWW: http://www.executiveplanet.com/index.php?title=United_States:_Appointment_Alert! 25 Executive Planet – Entertaining for business success, [online]. c2006 [cit. 2012-313] Dostupné na WWW: http://www.executiveplanet.com/index.php?title=United_States:_Prosperous_Entertaini ng_-_Part_1 26 Executive Planet – Entertaining for business success, [online]. c2006 [cit. 2012-313] Dostupné na WWW: http://www.executiveplanet.com/index.php?title=United_States:_Prosperous_Entertaini ng_-_Part_2 27 Executive Planet – First name or title, [online]. c2006 [cit. 2012-3-17] Dostupné na WWW: http://www.executiveplanet.com/index.php?title=United_States:_First_Name_or_Title %3F 28 Executive Planet – Make a deal, [online]. c2006 [cit. 2012-3-17] Dostupné na WWW: http://www.executiveplanet.com/index.php?title=United_States:_Let%27s_Make_a_De al!_-_Part_1

62

29 Executive Planet – Appointment Alert, [online]. c2006 [cit.2012-3-20] Dostupné na WWW: http://www.executiveplanet.com/index.php?title=United_States:_Appointment_Alert! 30 Executive Planet – Conversation, [online]. c2006 [cit. 2012-3-20] Dostupné na WWW: http://www.executiveplanet.com/index.php?title=United_States:_Conversation 31 Business.Uni.Edu. – USA, [online]. [cit 2012-3-20] Dostupné na WWW: http://business.uni.edu/buscomm/internationalbuscomm/world/northamerica/unitedstate s/unitedstates.html 32 CIA – Czech Republic, [online]. c2012 [cit. 2012-3-21] Dostupné na WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ez.html 33 CIA – Czech Republic, [online]. c2012 [cit. 2012-3-21] Dostupné na WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ez.html 34 Wikipedia – Česko, [online]. c2012 [cit. 2012-3-21] Dostupné na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko 35 Every Culture – Czech Republic, [online]. [cit. 2012-3-22] Dostupné na WWW: http://www.everyculture.com/Cr-Ga/Czech-Republic.html 36 Novinky – Nejnavštěvovanějším místům v ČR vládne Zoo Praha, [online]. c2003 2012 [online 2012-3-23] Dostupné na WWW: http://www.novinky.cz/cestovani/241269-nejnavstevovanejsimmistum-v-cr-vladne-zoo-praha.html 37 Unesco – České dědictví Unesco, [online]. c2003-2012 [cit. 2012-3-23] Dostupné na WWW: http://www.unesco-czech.cz/ 38 Geert Hofstede – Czech Republic, [online]. [cit. 2012-3-24] Dostupné na WWW: http://geert-hofstede.com/czech-republic.html 39 Kwintessential – Czech republic, [online]. [cit. 2012-3-24] Dostupné na WWW: http://www.kwintessential.co.uk/resources/global-etiquette/czech.html 63

40 Executive Planet – Business Dress, [online]. c2006 [cit. 2012-3-27] Dostupné na WWW: http://www.executiveplanet.com/index.php?title=Czech_Republic:_Business_Dress 41 Executive Planet – First name or title, [online]. c2006 [cit. 2012-3-27] Dostupné na WWW: http://www.executiveplanet.com/index.php?title=Czech_Republic:_First_Name_or_Titl e%3F 42 Executive Planet – Let´s make a deal, [online]. c2006 [cit. 2012-3-29] Dostupné na WWW: http://www.executiveplanet.com/index.php?title=Czech_Republic:_Let%27s_Make_a_ Deal!

64

Příloha

Graf č. 2: Srovnání České republiky a USA ze sociálního hlediska

Zdroj: Dostupné na WWW: http://www.countryreports.org/data-tables/index.htm

65

Graf č. 3: Srovnání České republiky a USA z ekonomického hlediska

Zdroj: Dostupné na WWW: http://www.countryreports.org/data-tables/index.htm

66