VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI
Diplomová práce
2011
Bc. Lucie Malknechtová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI KATEDRA MANAGEMENTU VEŘEJNÉHO SEKTORU
Pojištění v cestovním ruchu
Autor diplomové práce: Bc. Lucie Malknechtová Vedoucí diplomové práce: Ing. Martin Musil Rok obhajoby: 2011
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Pojištění v cestovním ruchu“ jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Soběslavi dne 22. dubna 2011
....................................... podpis
Anotace Cílem práce je popsat různé druhy pojištění na trhu cestovního ruchu a provést analýzu aktuální situace a podmínek na straně nabídky v České republice. Teoretická část je rozdělena na kapitoly Cestovní ruch, Ochrana spotřebitele, Pojištění. Další část je věnována Legislativě a seznámí čtenáře především se zákonem č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovním ruchu. Praktická části podrobně analyzuje nabídku zákonného pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře na českém trhu. Na modelových příkladech je vysvětleno zúčtovatelné pojistné, které je výhodné pro začínající cestovní kanceláře, které nemají jasnou představu, jakých tržeb za prodané zájezdy budou dosahovat. V práci jsou představy i pojištění odpovědnosti za škodu cestovní kanceláře a pojištění profesní odpovědnosti cestovní kanceláře.
Poděkování Za cenné rady, náměty a inspiraci bych chtěl velmi poděkovat Ing. Martinu Musilovi z Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty managementu v Jindřichově Hradci. Dále bych chtěla upřímně poděkovat mé rodině a blízkým, kteří mi byli při psaní této práce velkou oporou.
Obsah
Úvod ................................................................................................................................................... 8 1
2
Cestovní ruch ............................................................................................................................ 11 1.1
Trh cestovního ruchu a jeho specifika .............................................................................. 12
1.2
Systém cestovního ruchu................................................................................................... 13
1.3
Aktéři v cestovním ruchu .................................................................................................. 16
1.4
Cestovní ruch a národní hospodářství ............................................................................... 19
1.5
Cestovní ruch a Evropská unie .......................................................................................... 22
1.6
Cestovní ruch v České republice ....................................................................................... 24
Ochrana spotřebitele ................................................................................................................. 27 2.1
Práva spotřebitele .............................................................................................................. 27
2.2
Ochrana spotřebitele v Evropské unii ............................................................................... 28
2.3
Ochrana spotřebitele v cestovním ruchu ........................................................................... 29
2.3.1 3
4
CzechQuint - Národní systém kvality cestovního ruchu ........................................... 31
Pojištění .................................................................................................................................... 33 3.1
Povolení k pojišťovací činnosti ......................................................................................... 34
3.2
Pojistné a pojistné plnění .................................................................................................. 35
3.3
Druhy pojištění v cestovním ruchu ................................................................................... 36
3.3.1
Pojištění odpovědnosti............................................................................................... 36
3.3.2
Cestovní pojištění ...................................................................................................... 37
Legislativa................................................................................................................................. 39 4.1
Směrnice Rady 90/314/EHS o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy .... 39
4.2
Další právní předpisy EU v oblasti cestovního ruchu ....................................................... 42
4.3
Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu . 43
4.3.1
Novelizace zákona z roku 2006 ................................................................................. 48
4.3.2
Novela občanského zákoníku – cestovní smlouva .................................................... 50
4.3.3
Novela živnostenského zákona.................................................................................. 52
4.4
Další legislativa upravující v ČR cestovní ruch ................................................................ 53
4.5
Zákonná úprava ochrany spotřebitele ............................................................................... 55
4.6
Legislativní úprava pojištění v ČR .................................................................................... 56
4.6.1
Zákon o pojišťovnictví .............................................................................................. 56
4.6.2 5
Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře na českém trhu .................................. 60 5.1
Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. ................................................................................ 63
5.1
UNIQA pojišťovna, a.s. .................................................................................................... 68
5.2
Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s. ................................................................................... 70
5.2.1
6
Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s. a Europäische Reiseversicherung AG .............. 74
5.3
Union pojišťovna, a.s. ....................................................................................................... 74
5.4
Generali Pojišťovna, a.s. ................................................................................................... 78
5.5
Shrnutí ............................................................................................................................... 83
Pojištění odpovědnosti za škodu cestovní kanceláře ................................................................ 92 6.1
Generali Pojišťovna, a.s. ................................................................................................... 93
6.2
UNIQA pojišťovna, a.s. .................................................................................................... 95
6.3
Česká Podnikatelská Pojišťovna ....................................................................................... 95
6.4
Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s. ................................................................................... 96
6.4.1 6.5 7
Pojistná smlouva ........................................................................................................ 58
Pojištění profesní odpovědnosti cestovní kanceláře – ITQ Kodex............................ 96
Shrnutí ............................................................................................................................... 99
Shrnutí nabídky pojištění v cestovním ruchu ......................................................................... 100
Závěr ............................................................................................................................................... 103 Seznam použité literatury ............................................................................................................... 107 Seznam tabulek............................................................................................................................... 112 Seznam obrázků ............................................................................................................................. 112 Seznam příloh ................................................................................................................................. 113
Úvod Cestovní ruch a turistika existují od dávných dob. Za uznávané hospodářské odvětví, které je nutno systematicky řídit a organizovat, je však cestovní ruch považován relativně krátkou dobou. V některých zemích cestovní ruch existuje bez státní podpory a vládních zásahů, ale vykazuje pak podstatně nižší ekonomické výsledky než tam, kde je součástí národního hospodářství. Cestovní ruch se stává součástí života každého z nás. Všichni jsme jeho účastníky ať už ve formě krátkých výletů, služebních cest nebo zájezdů. Jedná se o velmi rychle se rozvíjející hospodářské odvětví, jehož dopad na ekonomiky všech států nelze zanedbávat. Zaměříme-li se na vliv cestovního ruchu v České republice, zjistíme, že se na celkové zaměstnanosti podílí více jak 4% a na tvorbě hrubého domácího produktu (HDP) cca 3%. Absence zákonů a nařízení, které by upravovaly činnost podnikatelských subjektů, vedla v minulosti ke značným problémům, jejichž dopad byl především na koncové spotřebitele, tedy na klienty cestovních kanceláří a agentur. Příkladem jsou situace, kdy došlo k úpadku pořadatele zájezdů, který měl v té době své klienty v zahraničních destinacích. Ti pak byli ponecháni bez pomoci a museli návrat domů zajistit na své náklady, bez nároku na finanční kompenzaci. Tuto povinnost totiž před rokem 2000, pořadatel zájezdů neměl. Do českého právního řádu ji zavedl až zákon č.159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Od 1. října 2000, kdy vstoupil zákon v platnost, mají cestovní kanceláře povinnost být pojištěny pro případ úpadku. Výrazně se tak zlepšila ochrana spotřebitele v cestovním ruchu, kdy se pojišťovna, u které byla krachující cestovní kancelář pojištěna, v případě pojistné události o cestující postará a vyplatí jim rozdíl v ceně zájezdu a skutečně poskytnutých služeb. Nejenom vstup ČR do Evropské unie má za následek rostoucí nároky na ochranu spotřebitele vůbec a to nejen oblasti cestovního ruchu. V konkurenčním prostředí se každý podnikatel stará, aby klienti byli s jeho službami spokojeni a využili jich opakovaně. Přesto se občas vyskytnou situace, kdy vše není podle představ klientů, a dochází k reklamacím poskytnutých služeb. Další nepříjemnou situací pro pořadatele zájezdu je, kdy je klientovi v souvislosti se zájezdem způsobena škoda na majetku, zdraví či dokonce na životě. Nezáleží na tom, zda za vzniklou 8
situaci nese odpovědnost cestovní kancelář, nebo zda vznikla zaviněním třetí osoby či neovlivnitelnou událostí jako je např. zemětřesení, ale ve všech těchto situacích, je cestovní kancelář podle občanského zákoníku povinna klientovi poskytnout nezbytnou pomoc. Aby cestovní kancelář byla na tyto případy připravena, má možnost uzavřít pojištění obecné odpovědnosti CK a pojištění profesní odpovědnosti CK. Cílem diplomové práce je popsat a zhodnotit různé druhy pojištění na trhu cestovního ruchu a provést analýzu aktuální situace a podmínek na straně nabídky v České republice. Pokusím se dohledat všechny pojistné produkty, které jsou v současné době na českém trhu nabízeny. Následně provedu kvalitativní výzkum trhu metodou mystery shopping, kdy jako fiktivní zákazník oslovím jednotlivé pojišťovny, které mají tyto produkty ve své nabídce, s žádostí o bližší informace, které následně porovnám. Své dotazy budu směřovat především k pojištění nově vznikající cestovní kanceláře a budu se zajímat, zda jsou pojišťovny ochotny pojistit i CK malého rozsahu s nízkým objemem ročních tržeb a zda se jejich nabídky liší. Domnívám se, že podmínky pojištění CK proti úpadku jsou pro nově vznikající cestovní kanceláře u všech pojišťoven velmi podobné. Na závěr této práce zhodnotím, zda ze získaných informací je možné tuto hypotézu potvrdit nebo ne. Součástí mé analýzy bude zohlednění přístupu a komunikace pracovníků jednotlivých pojišťoven, zhodnocení přehlednosti internetových stránek a množství informací k pojistným produktům, které jsou zde veřejnosti poskytnuty. Práce bude rozdělena na teoretickou část, kde shrnu teoreticko-metodologická východiska, a část praktickou obsahující samotnou analýzu získaných informací. Data budu shromažďovat z webových stránek pojišťoven, z odborného časopisu pro cestovní ruch COT business a z emailové korespondence s pracovníky pojišťoven. V první kapitole věnované cestovnímu ruchu obecně se pokusím vymezit definici cestovního ruchu, uvést specifika nabídky a poptávky po službách v tomto oboru. Současně popíši systém cestovního ruchu včetně okolním vlivů prostředí. Vymezím rozdíl mezi cestovní kanceláří a agenturou a rozeberu dopady cestovního ruchu na národní hospodářství. V závěru první kapitoly se zmíním o souvislostech vstupu České republiky do Evropské unie. Nakonec blíže popíši cestovní ruch v ČR z hlediska statistické evidence ve formě Turistického satelitního účtu a řízení. Druhá kapitola bude věnována ochraně spotřebitele. Nejprve v obecné rovině vymezím práva spotřebitelů. Následně se zaměřím na ochranu spotřebitele v cestovním ruchu a to nejen na 9
situace úpadku cestovní kanceláře. Zmíním se o událostech, ke kterým dochází v důsledku vyšší moci, a s nimi spojené povinnosti cestovní kanceláře. V krátkosti uvedu i možnosti, jak může spotřebitel v cestovním ruchu chránit sám sebe různými druhy cestovního pojištění. Dále se zmíním o oficiální jednotné klasifikaci ubytovacích zařízení České republiky, která v dnešní podobě existuje od roku 2010 a pomáhá spotřebitelům orientovat se v kvalitě ubytovacích subjektů. Kapitolu uzavřu informacemi o připravovaném projektu CzechQuint, Národní systém kvality cestovního ruchu. Na úvod třetí kapitoly Pojištění vysvětlím pojmy riziko, pojištění, zajištění, pojistné plnění, pojistné. Následně se zaměřím na druhy pojištění v cestovním ruchu, kde blíže rozeberu pojištění obecné odpovědnosti a pojištění profesní odpovědnosti. O cestovním pojištění se zmíním pouze okrajově, jelikož tato oblast pojištění není předmětem této práce. Čtvrtá kapitola Legislativa vytvoří přechod mezi teoretickou a praktickou částí práce. Na úvod budou zmíněny legislativní předpisy Evropské unie, které upravují problematiku probíranou v této práci. Stěžejní je Směrnice Rady 90/314/EHS, která bude jako jediná popsána hlouběji. Následovat bude podrobný rozbor zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, který je nejdůležitějším právním dokumentem této práce. Soustředím se především na část zákona, která definuje pojištění záruky. Součástí zákona jsou novely občanského zákoníku a živnostenského zákona, které samozřejmě také zmíním. Po kapitole věnované novelizaci zmíněného zákona z roku 2006 uvedu přehled dalších zákonů, které mají spojitost s cestovním ruchem. Jako další podkapitola bude legislativní úprava ochrany spotřebitele a nakonec zákony týkající se pojištění a pojistné smlouvy. Praktická část bude rozdělena podle jednotlivých pojistných produktů. Nejprve se zaměřím na povinné pojištění CK proti úpadku. Uvedu seznam všech pojišťoven, které tento pojistný produkt nabízejí. Následně popíši všeobecné obchodní podmínky a další informace u jedné z pojišťoven. Nabídky a podmínky ostatních pojišťoven již budu pouze srovnávat a upozorňovat na rozdíly. Pro shrnutí se pokusím sestavit přehlednou tabulku, kde bude názorně vidět situace na českém trhu. Jako další produkty budu analyzovat pojištění obecné odpovědnosti a pojištění profesní odpovědnosti, někdy nazývané také jako pojištění ztráty radosti z dovolené. V souvislosti s tímto uvedu i aktuální informace k připravované novele občanského zákoníku, jejíž součástí má být právě i uzákonění tohoto druhu pojištění. Na závěr celé práce se pokusím shrnout získané informace, abych naplnila stanovený cíl. Na základě provedené analýzy se vyjádřím k dané hypotéze. 10
1 Cestovní ruch Cestovní ruch je v lidské populaci provozován od nepaměti. Pozornost mu začali věnovat až vědci a badatelé počátkem minulého století. V té době se jednalo pouze o odlišení cestovního ruchu od cestování. Již v roce 1910 upozornil Hermann von Schullard na ekonomické vlivy cestovního ruchu. Od té doby byly jeho myšlenky dále rozvíjeny významnými osobnostmi. Od 70. let se znalci cestovního ruchu pokoušeli vyslovit definici, která by vystihla úplnou podstatu. V roce 1991 na mezinárodní konferenci Světová organizace cestovního ruchu ( WTO – World Tourism Organization) v Kanadě byla přijata účastníky tato definice, kdy se cestovním ruchem rozumí „činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa ležícího mimo její běžné prostředí (místo bydliště), a to na dobu kratší než je stanovená, přičemž hlavní 1
účel cesty je jiný než výkon výdělečné činnosti v navštíveném místě.“ Za stanovenou dobu je v mezinárodním cestovním ruchu považován jeden rok, v domácím cestovním ruchu šest měsíců. Touto definicí jsou z cestovního ruchu vyloučeny pravidelné cesty do zahraničí, cesty v rámci bydliště, dočasné přestěhování za prací či dlouhodobá migrace. [4] Obsahem cestovního ruchu jsou především cesty za účelem zábavy, rekreace, zotavení se, poznání, společenského kontaktu, kulturního a sportovního vyžití, lázeňského vyžití uskutečňované ve volném čase. Potřeby účastníků cestovního ruchu jsou uspokojovány jednak samotnými vlastnostmi rekreačního prostoru jako jsou klid, čistý vzduch, moře atd., hmotnými statky, ale především poskytovanými službami. Podstata trhu cestovního ruchu je ve směnném vztahu mezi subjekty nabízejícími tyto služby a stranou poptávky po produktech cestovního ruchu. [12] Potřeby účastníků cestovního ruchu jsou pomíjivé a liší se podle celkového rozvoje osobnosti i společnosti. Jedná se o potřeby společenské a z hlediska naléhavosti potřeby zbytné. Primární potřeby jsou cílem účasti na cestovním ruchu a tvoří samotný motiv. Jejich uspokojování je vázáno na určitý rekreační prostor. Sekundární potřeby naopak umožňují realizaci potřeb primárních. Jejich uspokojení je spjato s existencí a úrovní stravovacích, ubytovacích, dopravních a jiných zařízení. Struktura těchto potřeb se odvíjí od délky a účelu pobytu na cílovém místě. [5]
1
Hesková, M. Cestovní ruch, Grada,2006, s.11
11
1.1 Trh cestovního ruchu a jeho specifika Trh cestovního ruchu je velmi dynamický, jelikož je ovlivňován řada subjektivních a objektivních faktorů: politické změny, společenské aspekty, právní normy, ekonomická situace, demografická struktura obyvatelstva, technologické pokroky v oblasti dopravy a informatice, móda, komunikace, množství volného času či materiálně-technická základna. [4] Nabídkou i poptávkou se trh cestovního ruchu liší od ostatních trhů v ekonomii. Pro poptávku po službách cestovního ruchu je typická komplexnost, kdy zákazník málokdy poptává pouze jednu službu. Většinou se jedná o balíček služeb. [4] Trh cestovního ruchu je jednou z oblastí, kde se projevuje vysoká cenová elasticita. Zákazníci mají spojenu vyšší cenu s větší kvalitou služeb, a proto při malých cenových rozdílech volí dražší nabídku, jelikož očekávají větší komfort. S elasticitou těsně souvisí i vysoká závislost poptávky na výši důchodu. Poptávka je navíc velmi ovlivněna sezónností a můžeme pozorovat vysokou míru substituce neboli zastupitelnosti. Existuje široká škála možností, kde lze nahradit jednu službu jinou – cestování vlakem nebo autobusem, ubytování v pensionu nebo v hotelu. Služby na trhu cestovního ruchu jsou velmi mnohotvárné a účastníci mají značně různorodé potřeby, které jsou velmi pružně přizpůsobovány aktuální situaci. [4, 5] Mezi specifikace na straně nabídky na trhu cestovního ruchu patří vzájemná provázanost poskytovatelů služeb. Z tohoto důvodu hovoříme o službách cestovního ruchu jako o komplexu služeb, které se navzájem podmiňují. Uspokojení jedné služby (například doprava do místa určení) vyvolává potřebu služby další (přenocování a stravování v místě pobytu). Komplementarita služeb v cestovním ruchu vyplývá z uvedené nevyhnutelné komplexnosti služeb. [12] Pro nabídku služeb je dále typické, že ačkoli se snaží reagovat na měnící se poptávku po službách cestovního ruchu, není její přizpůsobování se tak rychlé a pružné, jak by si sama přála. Taktéž ji velmi ovlivňuje sezónnost, která je jednak způsobena přírodními podmínkami, ale i speciálními činiteli, jako jsou zvyklosti čerpat dovolené o prázdninách, svátcích a prodloužených víkendech. V těchto obdobích je kapacita některých poskytovatelů služeb nedostatečná, ale pokud by ji rozšířili za účelem pokrytí maximální poptávky v hlavní sezoně, docházelo by k jejímu značnému nevyužití v mimosezónních obdobích. Velmi důležitý je i vysoký podíl lidské práce. [4, 7]
12
Služby cestovního ruchu nelze jako žádné jiné služby produkovat na sklad do zásoby, jsou tedy pomíjivé. Moment poskytnutí služby je současně i okamžikem spotřeby. Pro služby obecně je dále charakteristická nehmatatelnost, proměnlivost a nedělitelnost. Proměnlivost spočívá v subjektivitě poskytování služeb, které nelze standardizovat. Záleží na poskytovateli a spotřebiteli služby. [7] Existují však další vlastnosti služeb cestovního ruchu, které jsou právě pro tento obor specifické. Poskytnutí služby i její spotřeba jsou vázány prostorem i časem na určitý rekreační prostor. Návštěva určité lokality souvisí s dosažením cíle účasti na cestovním ruchu a také určuje charakter spotřeby dané služby. [12] Velikost rozsahu spotřeby služeb v cestovním ruchu často vyvolává potřebu včasného zabezpečení a rezervace služeb, především pokud se jedná o početnější skupinu osob. Podstatným rozdílem je i neanonymní vystupování účastníka cestovního ruchu. V ubytovacích zařízeních je nezbytné být nahlášen pod svým jménem, kdežto spotřebitel na trhu spotřebního zboží svou totožnost hlásit nemusí. [12] Platba za většinu služeb na trhu probíhá až po jejím poskytnutí. I této oblasti se cestovní ruch odlišuje. Praktikuje se zde akontace, platba za službu předem. Z toho vyplývá i požadavek zákazníků na množství věrohodných informací, aby se mohl rozhodnout, zda službu nebo balík služeb koupí. Samotná koupě služeb je z velké míry ovlivněna zvýšenou mírou emocionálních a iracionálních faktorů. Svou roli zde sehrávají informační materiály, jelikož zákazník sám si nemůže destinaci prohlédnout, vyzkoušet si nabízené služby. Velmi důležitá je i komunikační schopnost prodejců, kde je důraz kladen na příjemné vystupování, argumentace, přesvědčování. Současné možnosti informačních technologií umožňují podporu prodeje pomocí audio-vizuálních programů či virtuálních návštěv hotelu. V moderní době, kdy si většina klientů vybírá rekreace na internetu, porovnává konkurenční nabídky, a teprve na základě tohoto se rozhoduje o koupi, je nezbytné, aby prodejci pro získání klientů využívali maximálního množství aktivit na podporu prodeje. [4]
1.2 Systém cestovního ruchu Trh cestovního ruchu je otevřený dynamický systém, který se skládá ze dvou subsystémů (subjekt a objekt cestovního ruchu) propojených vzájemnými vazbami. Současně existují silné vazby i mezi cestovním ruchem jako celkem a jeho vnějším prostředím. [4]
13
Za subjekt cestovního ruchu jsou považováni nositelé poptávky a spotřebitelé produktu cestovního ruchu. Pro účastníka cestovního ruchu je charakteristická změna místa běžného životního prostředí, dočasnost pobytu a cestování a nevýdělečná činnost v průběhu účasti na cestovním ruchu. Z hlediska statistiky dělíme účastníky na návštěvníky (dále členěny dle délky pobytu na turisty a výletníky) a stálé obyvatele. [4] Objekt cestovního ruchu je nositelem nabídky a může být tvořen vším, co je cílem změny místa pobytu účastníka pobytu. Objekt se skládá z cílového místa, služeb a zboží vyráběného podniky a institucemi cestovního ruchu v cílovém místě. Za primární nabídku je považován přírodní a kulturní potenciál, který je rozmístěn nerovnoměrně a tvoří základ jedinečnosti lokality. K dosažení cíle účasti na cestovním ruchu je navíc potřeba sekundární nabídka, která je dána infrastrukturní vybaveností ve smyslu ubytovacích a stravovacích zařízení, rekreačních, sportovních či kulturních institucí. Typ vybudované infrastruktury se odvíjí od primární nabídky v dané oblasti. [4] Jak jsem již uvedla, systém cestovního ruchu je ve velké míře ovlivňován svým okolím. Naopak i cestovní ruch má zpětně vliv na okolní prostředí. Ekonomické prostředí je pro rozvoj cestovního ruchu obzvlášť významné. Ekonomický růst a tedy růst hrubého domácího produktu určuje objem investic a výdajů na cestovní ruch. Přínosné je, když výdaje na cestovní ruch rostou rychleji než HDP. Naopak negativní vliv na cestovní ruch i na jiné hospodářské oblasti má růst nezaměstnanosti či pokles příjmů obyvatelstva. Inflace má taktéž negativní dopad, jelikož v důsledku poklesu kupní síly peněz rostou ceny veškerého zboží a služeb včetně cestovního ruchu. Pro zahraniční cestování je důležitá stabilita měny – devalvace, neboli znehodnocení měny, zdražuje vycestování do zahraničí a zlevňuje pobyty cizinců v dané zemi. Dalším faktorem ekonomického prostředí je úroková míra, která určuje cenu poskytnutého úvěru. Zpětnou vazbou cestovního ruchu na ekonomiku státu je vliv na ekonomický růst, tvorba pracovním míst a tím pokles nezaměstnanosti platební bilance státu apod. [4] Politické prostředí má na cestovní ruch vliv především z pohledu mírových podmínek pro turisty. V zemích, kde panují občanské nepokoje, se cestovní ruch rozvíjí velmi pomalu, protože je zde ohrožena bezpečnost turistů i jejich majetek. Pro cestovní ruch je velmi důležitá legislativa daného státu, tvorba strategie a koncepce rozvoje cestovního ruchu. Právní předpisy významným způsobem ovlivňují rozvoj nebo pokles odvětví, jelikož zákony určují různá omezení a formální náležitosti k provozování podnikání v cestovním ruchu, ale i cestovní formality pro turisty, jako jsou vízové povinnosti, odbavení na letištích. [4] 14
Sociální
prostředí
určuje
přerozdělování
hrubého
domácího
produktu,
podmínky
nemocenského pojištění, důchodové zabezpečení, podporu v nezaměstnanosti, přídavky na děti a ovlivňuje tak úroveň lidského života. Dalším dopadem sociální politiky státu je stanovení pracovních a mimopracovních podmínek a tím určuje velikost fondu volného času. Cestovní ruch je především využíván v době placené dovolené, na kterou má podle zákona nárok každý zaměstnanec. Nabídka cestovního ruchu se snaží přizpůsobovat všem skupinám obyvatel, nevyjímaje sociálně slabší skupiny obyvatel a zdravotně hendikepované, aby i oni měli možnost účastnit se cestovního ruchu. [4] Technicko-technologické prostředí zahrnuje jednak dopravní infrastrukturu a informační technologie. Dopravní síť je z jedné strany pro cestovní ruch nepostradatelná, aby se turisté mohli dostat do cílových destinací, z druhého úhlu pohledu má ale negativní vliv, jelikož znečišťuje ovzduší, životní prostředí a omezuje tak zážitky cestujících. Nové technologie obecně pomáhají snižovat nároky na počty zaměstnanců, šetří energii apod. Informační systému umožňují rezervace on-line, rychlou komunikaci a nové způsoby pro podporu prodeje. Zpětná vazby cestovního ruchu na technologický vývoj se odráží především v požadavcích na dopravní prostředky z hlediska jejich vybavenosti, komfortu, rychlosti. Další oblastí, kde má cestovní ruch nemalé požadavky na technologický vývoj, jsou softwary na komunikaci pro ubytovací zařízení, cestovní kanceláře a agentury. [4] Poslední prostředí, které bývá uváděno v souvislosti s okolím cestovního ruchu, je ekologické. Jak již bylo uvedeno, s rostoucí dopravní sítí logicky souvisí zhoršování kvality životního prostředí. Nejinak je tomu i s ekonomickým růstem. Je nutné si ale uvědomit, že cestovní ruch je závislí na životním prostředí daleko více, než jiné oblasti národního hospodářství. Dojde-li k poškození přírodních krás a atraktivních míst, které byly hlavním důvodem turistických cest, ztratí účastníci cestovního ruchu zájem dané lokality navštěvovat. „Narušení rovnováhy země u prvků jako je půda, voda, ovzduší, flóra a fauna může vést k omezení, případně k likvidaci 2
cestovního ruchu.“ Uvedené skutečnosti byly předmětem mezinárodní konference o Zemi v roce 1995 v Rio de Janeiru. Výsledkem jednání byla strategie trvale udržitelného rozvoje Agenda 21, která je obsažena v Deklaraci o životním prostředí a rozvoji. [4]
2
Hesková, M. Cestovní ruch, Grada,2006, s.20
15
1.3 Aktéři v cestovním ruchu Cestovní trh je tvořen velkým množstvím podniků různých druhů a velikostí. Některé z nich působí mezinárodně, jiné pouze lokálně. Nejdůležitějšími aktéry jsou prodejci zájezdů cestovní agentury a cestovní kanceláře – kteří vystupují jako prostředník mezi účastníky cestovního ruchu a dodavateli jednotlivých služeb. Těmi jsou dopravní společnosti, ubytovací zařízení, stravovací podniky, zábavní parky atd. V neposlední řadě jsou to turisté, tvořící poptávku po těchto službách, bez nichž by celý trh nemohl fungovat. [4, 7] Právě zákazník je tím, kdo získává vedoucí roli na trhu. Podle požadavků klientů je vytvářena nabídka a znalost jeho zájmů, se stává velkou konkurenční výhodou pro podnikatelské subjekty působící na trhu cestovního ruchu. Neustále dochází k rozšiřování nabídky z hlediska destinací, kombinací služeb, termínů i délky pobytu. [4] Do roku 1989 působilo na území Československa pouze 9 cestovních kanceláří (Čedok, Cestovní kancelář mládeže, Autoturist, Rekrea, Sport-Turist, Tatratour, Slovakoturist a Slovaktherma). Politické a ekonomické změny po roce 1989 byly impulsem k vzniku velkého počtu nových cestovních kanceláří. Koncesi k provozování služeb cestovních kanceláří se řídilo zákonem o živnostenském podnikání č.455/1991 Sb. V roce 1995 novela živnostenského zákona změnila provozování CK ze živnosti koncesované na živnost volnou, ohlašovací. Na základě této liberalizace vznikly další cestovní kanceláře a došlo ke značnému převisu nabídky služeb cestovních kanceláří nad poptávkou. Přibližně 90% cestovních kanceláří na českém trhu bylo svým rozsahem řazeno mezi malé cestovní kanceláře, tzn. do 10 zaměstnanců. Pouze 1% ze všech CK tvořily cestovní kanceláře velké se 100 a více zaměstnanci. Logickým vyústěním situace byl úpadek řady cestovních kanceláří, ke kterému došlo v roce 1997. Jako reakce na konkursy CK byl v roce 1999 přijat zákon o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu č. 159/1999 Sb., který podrobně rozeberu v kapitole Legislativa. [5, 7] Od roku 2001, kdy vstoupil uvedený zákon v platnost, existují v České republice dva typy podnikatelských subjektů, které zprostředkovávají služby cestovního ruchu, cestovní kanceláře (koncesovaná živnost) a cestovní agentury (živnost ohlašovací vázaná). Činnost cestovních kanceláří a agentur se od sebe liší oprávněním organizovat, nabízet a prodávat zájezdy, na které se vztahuje povinné pojištění záruky. Další funkcí těchto organizací je funkce překlenovací, kdy překlenují místní a časový nesoulad mezi poptávkou po službách cestovního ruchu a jejich nabídkou, funkce informační, realizační či ekonomická. [7]
16
Rozsah a charakter služeb, které cestovní kanceláře či agentury poskytují, resp. zprostředkovávají, závisí na formě cestovního ruchu, na který se orientují. Náplň činnosti je stále častěji diferencována. V domácím cestovním ruchu cestovní kanceláře nabízejí skupinám či jednotlivcům tyto služby: • Katalogové, tematické, školní a forfaitové zájezdy • Ubytování v různých typech ubytovacích zařízení • Stravovací služby • Lázeňské pobyty • Vstupenky na kulturní a sportovní akce • Dopravní ceniny včetně rezervací • Průvodcovské služby • Dopravní služby všeho druhu • Prodej drobných upomínkových a doplňkových předmětů • Cestovní pojištění • Ostatní související služby. [7] Ve výjezdovém zahraničním cestovním ruchu cestovní kanceláře nabízejí především na katalogové a forfaitové zájezdy, prodej zahraničních dopravních cenin, prodej valut, ubytovací a další služby v zahraničí, průvodcovské služby, dopravní služby, cestovní pojištění a další. V příjezdovém cestovním ruchu se cestovní kanceláře specializují na katalogové a forfaitové zájezdy, okružní jízdy, výlety a garantované trasy. [7]
Cestovní kanceláře Typickým představitelem cestovního ruchu jsou právě cestovní kanceláře. Nejdříve cestovní kanceláře prodávaly své vlastní zájezdy, které také samy kompletně organizovaly. V průběhu let došlo k diferenciaci v činnosti cestovních kanceláří. Podle přemetu činnosti je můžeme dělit na touroperátory a zprostředkovatele. [4] Touroperátoři neboli organizátoři zájezdů, kompletují jednotlivé služby dohromady, za které je stanovena celková cena. Zájezdy jsou cestovní kanceláří současně vytvářeny i prodávány. Tato činnost odpovídá činnosti CK podle českého právního systému. Zprostředkovatel 17
(dealer, travel agent) prodává zájezdy organizované jinou cestovní kanceláří a ve smyslu zákona jeho činnost odpovídá činnost cestovní agentury. Mezi dealerem a touroperátorem musí být uzavřena smlouva o obchodním zastoupení. Zprostředkovatel na veřejnosti vytváří image pořádající cestovní kanceláře, jelikož ji zastupuje navenek. Z toho důvodu je velmi důležité věnovat pozornost výběru vhodného dealera a pamatovat ve smlouvě na všechny detaily. [4, 7] Definice cestovní kanceláře dle evropské normy ČSN EN 13809 – Služby cestovního ruchu – Cestovní agentury a cestovní kanceláře (touroperátoři) – Terminologie: „Cestovní kancelář (touroperátor) je podnik organizující zájezdy a zajišťující služby cestovního ruchu pro přímý prodej cestujícím nebo prodej přes zprostředkovatele.“
3
Cestovní kanceláře můžeme dělit podle rozsahu poskytovaných služeb na základní a specializované. Z hlediska zaměření na určitý druh cestovního ruchu rozlišujeme incomingové, se specializací na příjezdový cestovní ruch, a outgoingové cestovní kanceláře, specializované na výjezdový cestovní ruch. Další členění bychom mohli provést z hlediska velikosti, formy vlastnictví, organizační formy a dalších faktorů. [7] Typickým produktem cestovní kanceláře jsou zájezdy nebo pobyty, které jsou nabízeny k prodeji v tištěném katalogu nebo na internetu. Při tvorbě produktu ve výjezdovém cestovním ruchu se většinou jedná o ubytování a stravování v kombinaci s dalšími doplňkovými službami. Cestovní kancelář uzavírá obchodní smlouvy s jednotlivými poskytovateli služeb a zákazníkovi pak prodává zájezd jako celek. [15] Dynamický rozvoj trhu si vyžádal zařadit do nabídky cestovních kanceláří i speciální produkty zaměřené za menší cílové skupiny. Sem patří například zájezdy určené seniorům, nábožensky orientované zájezdy, lovecký cestovní ruch, cykloturistika, retro turistika a mnoho dalších. Toto rozšíření nabídky ve většině případů výrazně neovlivňuje ekonomické výsledky firmy, ale je za cílem zvýšení image cestovní kanceláře, posílení pozice na trhu a hlavně uspokojení potřeb všech skupin zákazníků. Specifické produkty lze organizovat na poli výjezdového, domácího i příjezdového cestovního ruchu. [15]
3
Sysel, J.;Zurynek, J. Management cestovní kanceláře a cestovní agentury, UJAK, 2009, s.7
18
Cestovní agentury Cestovní agentury stejně jako cestovní kanceláře mohou nabízet k prodeji služby cestovního ruchu, zprostředkovávat prodej pro jinou cestovní kancelář, prodávat produkty související s cestovním ruchem jako např. mapy, vstupenky, jízdenky, upomínkové předměty apod. Podstatné ale je, že zákazník si může koupit zájezd pouze cestovní kanceláře. [2] Pokud cestovní agentura prodává zájezd zákazníkovi, uzavírá s ním cestovní smlouvu jménem cestovní kanceláře, která zájezd organizuje. Aby zákazníci přesně věděli, s kým jednají, ukládá zákon cestovním kancelářím i agenturám povinnost, označit provozovnu i materiály slovy „cestovní agentura“ či „cestovní kancelář“, podle toho, o jakou organizaci se jedná. Přesné znění povinností cestovních kanceláří i agentur je uvedeno v zákoně o cestovním ruchu č.159/1999 Sb., viz kapitola Legislativa. [2] Definice cestovní agentury dle evropské normy ČSN EN 13809 – Služby cestovního ruchu – Cestovní agentury a cestovní kanceláře (touroperátoři) – Terminologie: „Cestovní agentura je podnik prodávající a rezervující služby cestovního ruchu pro cestující / spotřebitele.“
4
1.4 Cestovní ruch a národní hospodářství Cestovní ruch je velmi složitý systém, který se dotýká mnoha ekonomických a mimoekonomických procesů společnosti. Je součástí spotřeby obyvatelstva a současně důležitá část národní ekonomiky. Cestovní ruch vystupuje jako samostatná část národního hospodářství, kde jeho význam spatřujeme především v následujících oblastech:
• spotřeba obyvatelstva Jako součást spotřeby plní cestovní ruch funkci rekreačně zdravotní, poznávací, zdravotní i vědecko-informační. Míra zastoupení cestovního ruchu určuje i úroveň životního stylu obyvatelstva, přičemž dosavadní studie ukazují, že postavení cestovního ruchu je stále významnější. [7]
4
Sysel, J.;Zurynek, J. Management cestovní kanceláře a cestovní agentury, UJAK, 2009, s. 7
19
• vztah cestovního ruchu k odvětvové struktuře národního hospodářství Činnost cestovního ruchu musí být zabezpečena prostřednictvím řady výrobních i nevýrobních oborů, organizací nabízejících služby. Cestovní ruch je v tomto smyslu opravdu mnohooborová a průřezová oblast národního hospodářství, jelikož na jeho rozvoji se účastní řada dalších odvětví a oborů lidské činnosti. Rozlišujeme odvětví s přímým bezprostředním vztahem k cestovnímu ruchu, která se přímo podílejí na uspokojování potřeb účastníků cestovního ruchu, a odvětví bez přímého vztahu. [7] Odvětví s přímým vztahem k cestovnímu ruchu lze dále členit podle toho, jestli pro ně cestovní ruch tvoří rozhodující segment trhu (ubytovací služby, cestovní kanceláře, restaurační stavování,…) nebo jde pouze o činnost doplňkovou (obchod, pojišťovnictví, kultura, komunální služby,…). Společné rysy pro zmíněné dvě skupiny odvětví je, že cestovní ruch je přímým segmentem jejich trhu, aktivně ovlivňuje jejich výkony z hlediska struktury i rozsahu a klade požadavky na přizpůsobení se v prostoru a čase. [7] Odvětví se zprostředkovaným vztahem k cestovnímu ruchu jsou taková, která se přímo neúčastní zabezpečování tržeb, ale vytvářejí všeobecné podmínky a prostor pro jeho rozvoj. Jedná se o odvětví typu stavebnictví, potravinářský průmysl, nábytkářské obory apod. Bez jejich činnosti by nemohly fungovat ubytovací, stravovací zařízení, která se již na cestovním ruchu podílejí přímo. Často je však tento zprostředkovaný vliv na zmíněná odvětví nedoceněn a vede k zlehčování role celkové cestovního ruchu v národním hospodářství. [7]
•
vytváření podnikatelských příležitostí a zaměstnanosti
Jak bylo uvedeno výše, cestovní ruch zasahuje do řady odvětví. Automaticky tak vytváří podnikatelské příležitosti a zaměstnanost v těchto odvětvích národního hospodářství. V některých oblastech jsou lidé přímo závislí na pracovních místech, která jsou vytvořena díky cestovnímu ruchu. Typickým příkladem jsou horské oblasti, kde je málo jiných pracovních možností. [7] Opět můžeme vliv cestovního ruchu rozdělit na zaměstnanost přímou v podnicích, jejichž služby jsou výhradně určeny pro účastníky cestovního ruchu, a vyvolanou neboli sekundární zaměstnanost, kam patří dodavatelé hotelů či dopravních zařízení, stavební firmy a další, kteří zajišťují chod organizací s přímou zaměstnaností. [7] Celkovou zaměstnanost související s cestovním ruchem uvádí Satelitní účet cestovního ruchu, který bude podrobněji rozveden v další podkapitole. 20
• významné působení na rozvoj územních celků Každý územní celek je specifický svými přírodními, kulturně historickými a jinými druhy atraktivit. Spolu s materiálně technickou základnou (infrastrukturou poskytující služby) tvoří podmínky pro rozvoj cestovního ruchu. Existují oblasti, kde nejsou předpoklady k jinému druhu hospodářské činnosti, a cestovní ruch je pak dominantním odvětvím, které zajišťuje ekonomický rozvoj území a zhodnocuje potenciál dané lokality. Význam cestovního ruchu má větší význam, opírá-li se o místní či vnitroregionální ekonomiku. [7]
• globální dopady na národní hospodářství Výše uvedené oblasti vlivy cestovního ruchu na národní ekonomiku v praxi působí současně a syntetizují se do účinků globálního charakteru, které mohou mít charakter přímý či nepřímý. Mezi hlavní přímé účinky řadíme podíl cestovního ruchu na tvorbě hrubého domácího produktu. Vyjadřuje se tak přírůstek hodnot, které vznikly působením půdy, práce a kapitálu v oblasti cestovního ruchu. Podíl ekonomiky cestovního ruchu na tvorbě HDP je za celkové světové hospodářství odhadován na 10%. [7, 8] Další sledovanou oblastí jsou devizové příjmy, kterými do ekonomiky státu přispěl příjezdový cestovní ruch. Jsou tvořeny výdaji zahraničních turistů na území navštíveného státu. Pro národní ekonomiku je logicky nejpřínosnější, když veškeré zboží a služby pro zahraniční turisty je produkováno domácím trhem. [7] Přímým globálním dopadem jsou výdaje obyvatelstva určitého státu na domácí i zahraniční cestovní ruch celkem. Zvlášť jsou pak sledovány devizové výdaje obyvatelstva státu na výjezdy do zahraničí čili výše deviz, které odplývají do zahraničí. [7] Konečným důsledkem vlivu cestovního ruchu na ekonomiku státu je dopad cestovního ruchu na platební bilanci státu. Kladný vliv je u států, kde převažuje příjezdový cestovní ruch nad výjezdovým a tedy devizové příjmy jsou vyšší než devizové výdaje. V tomto případě se jedná o země přijímající. Naopak u zemí zdrojových, vysílajících, převažují výjezdy domácího obyvatelstva do zahraničí a tím jsou odčerpány devizové prostředky. [7] Nepřímé účinky cestovního ruchu na další odvětví se vyjadřují jako multiplikované. Nejčastěji používané ukazatele jsou multiplikátor příjmový, multiplikátor zaměstnanosti, multiplikátor mzdový a multiplikátor investic. [D]
21
1.5 Cestovní ruch a Evropská unie Po druhé světové válce došlo v oblasti cestovního ruchu k velkému zvratu. V důsledku rozvoje automobilismu, průmyslové výroby dochází k poškozování životního prostředí ve městech a tím narůstá potřeba lidí jezdit za odpočinkem na čerstvý vzduch do přírody nebo do zahraničí k moři.
Rozvoj v dopravě, především v letecké, zpřístupnil lokality doposud nepoznané a
rozšířil tak možnosti pro účastníky cestovního ruchu. Dalším významnou změnou bylo rozprostření dovolených na celý rok. Turisté cestují nejenom v létě, ale i v zimní sezoně za sportem či poznáváním. [4] V roce 1998 na zasedání WTO ( World Tourism Organization) zazněla Prognóza cestovního ruchu do roku 2020. „Podle této Prognózy uskuteční do roku 2020 na celém světě obyvatelstvo 5
1,6 mld. Zahraničních turistických cest. Turisté vynaloží za své cesty více než 2 biliony USD.“
K největšímu rozkvětu cestovního ruchu dojde v rozvojových zemích, ve střední a východní Evropě. Naopak v Evropě západní se cestovní ruch bude rozvíjet nejpomaleji. Podle světové statistiky UNWTO v roce 2008 cestovalo 922 miliónů turistů. [4, 8] Přestože je cestovní ruch nedílnou součástí národních ekonomik, některé státy se dlouhá léta domnívaly, že v této oblasti není potřeba vládních zásahů. Vývoj cestovního ruchu byl tedy často spontánní, zcela v režii soukromého sektoru. Důsledkem toho je i například znečištěné pobřeží Středozemního moře, jelikož chyběly státní intervence, které by tomu zamezily. [11] V zakládajících smlouvách Evropského společenství taktéž chyběly konkrétní podklady k politice cestovního ruchu. Cílem EU je snaha o sbližování evropských národů, posilování kontaktů a vzájemného porozumění mezi občany EU, k čemuž bezesporu cestovní ruch slouží. Významných dokumentem k této problematice bylo až „Doporučení Rady týkající se činnosti vlády na podporu cestovního ruchu z 20. 7. 1965“. Následné analýzy ukázaly, že je potřeba věnovat pozornost především ochraně životního prostředí s cílem jeho udržení a rozvoj cestovního ruchu. [11] V 80. letech se začínají objevovat různá doporučení a rozhodnutí týkající se cestovního ruchu. Jedná se především o výměnu informací a zkušeností mezi státy navzájem, snahy o lepší
5
Hesková, M. Cestovní ruch, Grada, 2006, s. 47
22
geografické a časové rozložení cestovního ruchu. Dalším cílem je vytvořit standardizovaný informační systém o hotelích. [11] Rok 1990 byl Radou dne 22. 12. 1988 vyhlášen za „Evropský rok cestovního ruchu“. Od tohoto data se aktivity EU v oblasti evropského cestovního ruchu dostávají do pohybu. Cílem této akce bylo zdůraznit integrační roli cestovního ruchu a také jeho ekonomický a společenský význam. Došlo k rozšíření spolupráce mezi podnikatelskými subjekty, firmami ale i celoevropskými a vládními orgány působícími v této oblasti. Ve stejném roce byla vydána směrnice, která patří mezi nejvýznamnější dokumenty EU týkající se cestovního ruchu, Směrnice Rady z 13. června 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy (90/314/EHS). Tuto evropskou právní normu podrobněji zmíním v kapitole Legislativa. [11] Všechny státy usilující o vstup do Evropské unie mají povinnost upravit svou legislativu tak, aby byla v souladu s celou EU. Je nutné přizpůsobit stávající předpisy, rozšířit je nebo přijmout zcela nová nařízení. Nejinak tomu bylo i se vstupem České republiky do Evropského společenství. V oblasti cestovního ruchu musela ČR přijmout zcela novou právní normu, jelikož do roku 1999 žádný právní předpis neexistoval. Zákonem č.159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu byla vyřešena povinnost sblížení právního řádu České republiky s právem Evropské unie. Zmíněný zákon nabyl však účinnosti až od 1. 10. 2000 a to především z důvodu nutnosti novelizace dalších souvisejících zákonů (živnostenský zákon, občanský zákoník). Zmíněný zákon bude také podrobně rozebrán v kapitole o legislativě. [13] Přijetí směrnic bylo doprovázeno i negativními efekty, zejména na poli menších cestovních kanceláří, z důvodu velké finanční náročnosti při této podnikatelské činnosti. Vedoucí pozice českých cestovních kanceláří na domácím trhu byla oslabena a část trhu převzali silnější zahraniční konkurenti. [13] Mezi další otázky, které musela Česká republika řešit, v souvislosti se vstupem do EU patří například oblast malých a středních podniků, volný pohyb osob a pracovních sil. ČR se na vstup do EU připravovala uplatňováním již přijatých norem, ale také se již jako kandidátská země podílela na přípravě norem nových. ČR se zapojila do vypracovávání normy týkající se jednotné terminologie v cestovním ruchu, která usnadní spotřebitelům orientaci na trhu. [13]
23
1.6 Cestovní ruch v České republice Česká republika má díky své poloze ve středu Evropy mimořádné předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu. Bohatá historie zanechala památky téměř všech architektonických slohů, nemalé kulturní a přírodní bohatství, to vše ji předurčuje stát se významnou turistickou destinací. Na národní hospodářství působí cestovní ruch multiplikovaně, zvyšuje zaměstnanost v jednotlivých regionech a tvoří důležitý faktor rozvoje oblastí, které prodělaly v posledních desetiletích zásadní změny spojené s restrukturalizací. [7, 40] Cestovní ruch se na území České republiky začal významněji rozvíjet až po 2. světové válce, stejně jako v ostatních zemích Evropy. V období mezi léty 1948 až 1989 byl cestovní ruch ovlivněn rozdělením světa na socialistické a kapitalistické země. Tehdejší politická situace bránila volnému pohybu osob a teprve po roce 1989 Česká republika zaznamenala rozvoj příjezdového u výjezdového cestovního ruchu. [7] Statistiky v posledních letech ukazují, že již nestačí se spoléhat na příznivé podmínky a předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu, ale je nutné jej systematicky rozvíjet jednak na úrovni státu, krajů i turistických regionů. Je také nezbytné podporovat spolupráci orgánů a organizací působících v této oblasti hospodářství. [7] Pro účely analytického hodnocení cestovního ruchu z ekonomického i sociálně-ekonomického hlediska využívá Česká republika Turistický satelitní účet. Je tak poskytována soustava mezinárodně porovnatelných účtů podle systému satelitního účetnictví. [40] „Satelitní účet cestovního ruchu (TSA) je světově uznávaný systém, který umožňuje jediné objektivní mezinárodní srovnání významu cestovního ruchu pro Národní hospodářství a slouží k vymezení podílu cestovního ruchu jako odvětví na HDP daného státu. Dále tvoří základní rámec pro všechna statistická data a analýzy. Odborným garantem za sestavení TSA v ČR je Český statistický úřad, který spolupracuje s MMR ČR a Českou národní bankou.“
6
MMR
[online]
URL:
6
cestovniho-ruchu-(TSA)>
24
TSA je tvořen soustavou deseti statistických tabulek, které pomáhají nahlížet na cestovní ruch z komplexního hlediska. Patří sem: • Spotřeba příjezdového cestovního ruchu v ČR • Spotřeba domácího cestovního ruchu v ČR • Spotřeba výjezdového cestovního ruchu v ČR • Spotřeba vnitřního cestovního ruchu v ČR • Výrobní účty jednotlivých odvětví cestovního ruchu a ostatních odvětví v ČR • Domácí nabídka a spotřeba vnitřního cestovního ruchu podle produktů v ČR • Zaměstnanost v odvětvích cestovního ruchu v ČR • Tvorba hrubého fixního kapitálu v cestovním ruchu v ČR • Nefinanční ukazatele v cestovním ruchu v ČR • Hlavní ukazatele národního hospodářství a cestovního ruchu v ČR • Samostatnou částí satelitního účtu je modul zaměstnanosti. [30]
Podle statistického úřadu v roce 2009 v cestovním ruchu pracovalo 239 499 osob. Podíl na celkové zaměstnanosti z pohledu pracovních míst činil 4,56%. Podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP je za rok 2009 2,9%. Z tohoto pohledu vykazuje setrvalou tendenci, jelikož v předchozím roce podíl CR na HDP byl 2,8%, v roce 2007 2,9%. [30]
Řízení a organizace cestovního ruchu Na řízení cestovního ruchu se v České republice podílí celá řada orgánů a organizací. Zákonodárnou moc má Poslanecká sněmovna spolu se Senátem. Pod hospodářský výbor spadá Podvýbor pro cestovní ruch a krizové regiony. Při Zahraničním výboru je zřízen Podvýbor pro prezentaci České republiky v zahraničí. Podvýbory nemají řídící pravomoc, ale fungují jako pracovní, poradní a konzultační orgány např. při přípravě legislativy cestovního ruchu. [7] Výkonem státní moci pro oblast cestovního ruchu je Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky (MMR ČR). V rámci svých kompetencí řeší mezinárodní spolupráci, vede agendu související s členstvím ČR v UNWTO, podílí se na přípravě legislativy, vytváří koncepční materiály a strategie. [7] 25
Česká centrála cestovního ruchu Czech Tourism je zřízena MMR ČR jako státní příspěvková organizace. Jejím hlavním cílem je propagace České republiky na mezinárodních trzích, pomáhá Českému statistickému úřadu se sběrem dat k vypracování Satelitního účtu cestovního ruchu. [7] Na nižších úrovních územně samosprávních celků je cestovní ruch také řízen. Dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, je zastupitelstvu kraje vyhrazeno právo schvalovat koncepce rozvoje cestovního ruchu na svém území, jejich realizaci a kontrola. Nejčastěji jde o odbor regionálního rozvoje a cestovního ruchu nebo odbor cestovního ruchu a kultury. Zákonem č.128/2000 Sb., o obcích, není působnost obce v oblasti cestovního ruchu blíže vymezena. Je zde uvedeno pouze právo obce být členem svazku obcí, kde pak prosazuje své společenské zájmy, mimo jiné i související s cestovním ruchem. [4] Profesní organizace a zájmová sdružení dbají na zvyšování kvality poskytovaných služeb, prosazují zájmy svých členů a pravidelně pořádají pro své členy informační semináře o aktualitách v oboru. Jako nejvýznamnější bych uvedla Asociaci cestovních kanceláří České republiky, která byla založena v roce 1991 jako první profesní sdružení cestovních kanceláří. ACK ČR iniciuje tvorbu legislativy a hospodářských opatření ve vztahu k cestovnímu ruchu. Vystupuje jako partner a připomínkové místo pro státní orgány. Obdobnou organizací je Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), která taktéž zastupuje a chrání zájmy svých členů, rozvíjí jejich činnost a profesní prestiž. [4, 7] Mezi další profesní organizace patří Asociace průvodců České republiky, Sdružení průvodců České republiky, Asociace hotelů a restaurací ČR. Jako příklad zájmových organizací a sdružení uvedu Folklórní sdružení ČR, Klub českých turistů nebo Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. [7]
26
2 Ochrana spotřebitele Tato práce je zaměřena na pojištění v cestovním ruchu. Hlavním důvodem, proč cestovní kanceláře uzavírají povinné pojištění záruky je ochrana spotřebitele, která byla po dlouhá léta opomíjena. Na tomto místě zmíním některé obecné informace k ochraně spotřebitele a dále se pak zaměřím na ochranu spotřebitele v oblasti cestovního ruchu. Legislativa upravující tuto problematiku bude podrobněji rozebrána ve čtvrté kapitole Legislativa. Ochrana spotřebitele hraje velmi důležitou roli v životě každého z nás. Někteří tohoto práva plně využívají, jiní si jej téměř neuvědomují. S touto otázku se setkáváme každý den, ať už vystupujeme v roli spotřebitele nebo podnikatele. Jako spotřebitelé nakupujeme výrobky a služby, abychom uspokojili své potřeby a usnadnili si život. Podnikatelé naopak výrobky prodávají a nabízejí služby. Oba zmínění aktéři trhu se musí řídit nařízeními na ochranu spotřebitele, protože v opačném případě by se dopouštěli porušování zákona. [6]
2.1 Práva spotřebitele Spotřebitel je podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele každá fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo využívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. Z uvedeného vyplývá, že spotřebitelem může být i podnikatel, který nepoužívá zakoupených výrobků (služeb) k podnikatelské činnosti, je tedy jejich konečným uživatelem. V porovnání se zahraničními definicemi je ta česká širšího rozsahu, jelikož v zahraničí je za spotřebitele považována pouze fyzická osoba. Neopomenutelnou funkcí spotřebitelů na trhu je i fakt, že jsou zdrojem konkurenceschopnosti dodavatelů. [6] Evropská unie definuje pět základních práv spotřebitele, které byly schváleny Radou v roce 1975. „Charta práv spotřebitele“ vytyčuje tato práva: • Právo na ochranu zdraví a bezpečnosti – používání zboží ani služby nesmí být rizikové • Právo na ochranu ekonomických zájmů – ochrana před klamavou reklamou, nepoctivými doložkami, podmínkami úvěrů, proti vadným výrobkům • Právo na náhradu škody – povinnost rychlého odškodnění za jakoukoliv škodu vzniklou vadným výrobkem nebo neuspokojivou službou
27
• Právo na srovnávací informace – informování a vzdělávání má usnadnit provedení informovaného výběru na trhu • Právo na zakládání spotřebitelských sdružení – organizace spotřebitelů, které mohou zastupovat jednotlivce při právních procesech a současně se podílejí na legislativních návrzích. [6] Je nezbytné mít na paměti, že spotřebitelé mají nejen svá práva, ale také povinnosti. Práva by bezesporu měla být striktně dodržována, ale spotřebitelé, by se měli také zajímat o své zdraví formou preventivních opatření, rozhodovat se odpovědně, aktivně vyhledávat informace a zajímat se o své možnosti a práva. Spotřebitel se musí neustále vzdělávat a doplňovat si svůj rozhled. Spotřebitelé se musí navíc chovat zodpovědně k životnímu prostředí, aby jej nepoškozovali a zůstalo zachováno v nepoškozené podobě i pro příští generace. [6]
2.2 Ochrana spotřebitele v Evropské unii Jednotný vnitřní trh, který je cílem EU, sebou nese velké množství požadavků na úpravu legislativy jednotlivých členských států. Spotřebitelé mají mít stejná práva ve svém domovském státě, ale i jinde po celé EU. Neměla by samozřejmě nastat situace, kdy by v důsledku evropské integrace a legislativy, spotřebitelé jakéhokoli státu přišly o nějakou ochranu. Na toto myslí evropské směrnice minimální doložkou – stát může své spotřebitele chránit více, než je uvedeno v dané evropské směrnici. Lidé tedy nemusí být nutně ochuzeni o práva, na která byli po generace zvyklí. EU tedy určuje minimální meze, jak má být legislativa členského státu stanovena a další zpřísňující opatření jsou již v kompetenci každého státu. [10] Při sestavování společného rámce pro EU bylo nutné udělat kompromisy, jelikož se výchozí politiky státu mírně lišily. V zásadních oblastech se ale shodovaly a nebyl tedy problém vytvořit společné jádro spotřebitelské politiky. Předpisy EU usilují o to, aby spotřebitelé byli vždy včas informováni o nakupovaných produktech a službách a mohli se správně rozhodnout, zda na kupní smlouvu přistoupit nebo ne. Měla by se tak snížit informační asymetrie mezi výrobcem a spotřebitele. V tomto vztahu je vždy amatér, tedy nakupující, ve značné nevýhodě, jelikož nezná všechna potřebná data. Účel evropské legislativy je právě tuto nevýhodu snížit na minimum. [10]
28
Česká republika uzavřela s Evropskými společenstvími a jejich členskými státy dne 4. října 1993 asociační Evropskou dohodu, kde se ve čl. 92 zavazuje „k dosažení plného přizpůsobení české republiky systému ochrany spotřebitele v Evropském společenství“.
7
2.3 Ochrana spotřebitele v cestovním ruchu Jak již bylo naznačeno výše, zákon č.159/1999 Sb. byl primárně koncipován s cílem ochrany spotřebitele v cestovním ruchu. Na tomto místě nebudu rozebírat jednotlivé podmínky, které zákon stanoví cestovním kancelářím a agenturám, pouze zdůrazním, že za účelem ochrany spotřebitele je zákonem přikázáno povinné pojištění cestovní kanceláře pro případ úpadku. S tím souvisí i ustanovení, že zájezd, jak jej definuje zákon, má právo prodávat pouze cestovní kancelář. Pakliže jej prodává někdo jiný než cestovní kancelář, nejenom že jedná protiprávně, ale navíc tak činí na vlastní zodpovědnost. Je totiž především odpovědný za účastníky zájezdu, ale také za škody způsobené vinou dodavatelů služeb. Pro tyto případy je možné uzavřít pojištění odpovědnosti, čímž jsou případné následky kryty. Toto pojištění ale není přikázáno zákonem, pro cestovní kanceláře je pouze dobrovolné. [54] Problémy vzniklé v důsledku úpadku cestovní kanceláře ale nejsou jedinými, které mohou spotřebitele v cestovním ruchu potkat. V životě cestujících mohou nastat i situace, které nelze ovlivnit ani při maximální snaze. Jedná se o tzv. případy vis maior, neboli v důsledku vyšší moci. Příkladem může být např. živelná pohroma, požár či vyhlášený stav nebezpečí. Pokud v této situaci uvízne klient cestovní kanceláře v destinaci zájezdu, má právo následující kompenzace. [23] Pokud CK neposkytne klientovi podstatnou část služeb z důvodu případu vis maior v průběhu zájezdu, je povinna zajistit pokračování zájezdu přestěhováním do jiného ubytovacího zařízení. Je však nutné zachovat kvalitu služeb sjednanou v cestovní smlouvě. Pokud toto zajistit nelze, musí CK dopravit cestujícího na místo odjezdu a poskytnout finanční vyrovnání rozdílu ceny a poskytnutých služeb. [23]
7
Libánský, V.; Štěpán, P. Průvodce spotřebitele Evropskou unií. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2001, s. 15.
29
Pakliže dojde k uvíznutí těsně před odjezdem z destinace, musí CK zajistit náhradní dopravu do místa odjezdu a to opět formou, jaká je sjednaná v cestovní smlouvě. Případné vyšší náklady náhradní dopravy hradí CK. Pokud je nová doprava levnější, přeplatek zaplacený cestujícím mu bude vrácen. Bude-li cesta odložena, musí CK zajistit klientům bezplatné ubytování a stravu až do doby odjezdu. [23] Je-li let z destinace zrušen nebo omezen v důsledku vis maior, je možné žádat od leteckého dopravce náhradní ubytování, stravu a transfer na/z letiště do doby uskutečnění náhradního letu. Nárok na plnění je však možno uplatnit pouze u jednoho subjektu – u CK nebo u leteckého dopravce. [23] Uvedené povinnosti CK v případech vis maior vycházejí z občanského zákoníku, který bude zmíněn v kapitole Legislativa. Pakliže se cestující obává, že v důsledku vyšší moci nastanou skutečnosti, za kterých by raději odstoupil od cestovní smlouvy, ale CK neshledá za nezbytně nutné zájezd zrušit, má cestující nárok na vrácení peněz. Spotřebitel je však povinen uhradit storno poplatky stanovené cestovní smlouvou. Výše poplatku se odvíjí od doby, která zbývá před započetím zájezdu. Samozřejmě s blížícím se odletem se sankce za storno navyšuje. [53] Klienti mají možnost se pojistit proti stornu zájezdu. Toto jištění však nekryje případy, kdy se klientovi nechce se zájezdu zúčastnit. Vztahuje se pouze na případy, kdy se klient nemůže zájezdu zúčastnit z přesně vymezených důvodu uvedených v pojistné smlouvě. [54] Aby spotřebitel předešel zbytečným nepříjemnostem a případným neoprávněným reklamacím, je nutné, aby si před podepsáním cestovní smlouvy pečlivě prostudoval všechny podmínky. Při výběru zájezdu je vhodné, aby si zájemce přečetl všechny informace poskytnuté prodejcem, zejména ty uvedené malým písmem na konci nabídky, a ideálně si pokusil zajistit ještě další informace prostřednictvím internetu nebo známých, kteří již danou destinaci navštívili a využili služby stejné cestovní kanceláře. Klient CK by se měl zajímat i o její povinné smluvní pojištění, případně o další druhy pojištění, které cestovní kancelář prokazatelně vlastní. Není na škodu si podrobně přečíst rozsah všech pojištění a seznámit se s případnými výjimkami z pojistných smluv.
30
2.3.1 CzechQuint - Národní systém kvality cestovního ruchu Ministerstvo pro místní rozvoj v současné době intenzivně pracuje na projektech v oblasti inovací a kvality služeb cestovního ruchu. Značka těchto projektů financovaných z Integrovaného operačního programu je CzechQuint. Nový systém se dotkne 5 hlavních oblastí, proto je v názvu „Quint“: • finance – informace pro spotřebitele o ekonomické situaci a finanční důvěryhodnosti firem • legislativa - zajištění dohledu a kontroly, vymahatelnost práva • certifikace - zlepšení orientace na trhu, transparentnost služeb • inovace - zvýšení kvality a vytváření podmínek pro rozvoj cestovního ruchu • vzdělávání - zvyšování vzdělanosti a kvalifikace. [K]
Obrázek č. 1: Logo CzechQuint
Zdroj: MMR ČR
Od zavedení systému kvality cestovního ruchu v České republice se očekává: • zvýšení konkurenceschopnosti a efektivní rozvoj cestovního ruchu • integrace do již existujících evropských systémů • systematické zvyšování kvality služeb • zajištění rovných kritérií hodnocení poskytovaných služeb • vytvoření rovných podmínek na trhu • vyšší důvěra zákazníků, vyvolání zájmu o kvalitní služby u koncových uživatelů 31
• záruka kvality poskytovaných služeb • snazší orientace koncových uživatelů při výběru služeb CR • zvyšování motivace personálu ve službách CR • možnost získávání zpětné vazby, např. formou dotazníkových šetření • možnost zavedení důkladnější kontroly • efekty/benefity pro koncového uživatele služeb i pro poskytovatele certifikované služby [19] Záměrem je přesvědčit turisty, aby se do České republiky vraceli a nezůstávalo pouze u jedné návštěvy. Zajímavé památky a atraktivní příroda v dnešním světě již nestačí, je nutné zvýšit kvalitu poskytovaných služeb. Posílení ochrany spotřebitele a nastavení standardů kvality se bude týkat nejenom ubytovacích a stravovacích zařízení, ale také cestovních kanceláří a agentur, průvodců, turistických informačních center, wellness zařízení, tras pro pěší turistiku, hippoturistiku, kempů atd. Systém usnadní orientaci spotřebitele na trhu. [33] Prácí na projektu se účastní několik profesních organizací jako je Asociace hotelů a restaurací, Asociace průvodců ČR, ACK ČR a v neposlední řadě agentura CzechTourism, kterou zřizuje MMR ČR. Předpokládaný termín dokončení certifikací je rok 2015. Certifikovaná zařízení pak získají nejen značku kvality, která jim pomůže při marketingové strategii, ale budou také cíleně propagována směrem ke koncovým zákazníkům. Spotřebitelé budou mít zase jistotu, že se jedná o spolehlivé zařízení, kde jim budou poskytnuty služby v náležité kvalitě. [33]
32
3 Pojištění V průběhu existence většiny podnikatelských subjektů dochází k nečekaným událostem a zvratů. Nejinak je tomu i podniků působících na trhu cestovního ruchu. Pokud jsou změny v pozitivním směru a jsou ku prospěchu podniku, jsou majitelé či akcionáři spokojeni. Pakliže je ale vývoj opačný, nastávají věcné ztráty, škody na majetku a v nejhorších případech i škody na osobách, ve smyslu poškození zdraví nebo dokonce úmrtí. Všechny ekonomické subjekty jsou v nejistotě, jsou vystaveny nebezpečí, že nastane nějaká škoda. [3] Ve vědeckých disciplínách se používá pojem riziko. Rizikem se označuje možnost vzniku události s výsledkem odchylným od cíle s určitou objektivní pravděpodobností. Máme-li na mysli pouze negativní odchylky od zamýšleného cíle, jedná se o čisté riziko. Ekonomický subjekt může nahodilé událostmi krýt z vlastních zdrojů a vzniklé náklady nese sám, nebo má možnost se pro tyto případy pojistit. [3] Význam pojištění spočívá v přesunutí rizika na instituci provozující pojištění. Je to tedy nástroj finanční eliminace negativních důsledků nahodilosti. Jedná se o finanční službu, kdy je za úplatu poskytována pojistná ochrana. Pojištění je právním vztahem, kdy pojistitel na sebe přebírá závazek, že pojištěnému poskytne pojistné plnění, nastane-li náhodná událost. [3] Pojištění se člení komerční, neboli soukromé, a nekomerční. Mezi nekomerční pojištění patří zdravotní, sociální a penzijní pojištění. Komerční pojištění je z právního hlediska členěno na dobrovolné a povinné. U dobrovolného pojištění záleží na rozhodnutí pojistníka, zda bude smlouva sjednána. Povinné pojištění se člení dále na povinné smluvní, kdy v právním předpise je stanovena povinnost sjednání pojistné smlouvy pro dané subjekty, a zákonné. V těchto případech se pojistná smlouva nesjednává a povinnost pojištění pro příslušné pojištění vyplývá ze zákona. Je předem určena výše pojistného, instituce, které má být částka placena, i termíny. Jako typický příklad zákonného pojištění je uváděno pojištění sociální a zdravotní. [3] Soukromé pojištění vychází ze zásady ekvivalence, velikost pojistného se odvíjí od velikosti rizika. Cílem komerčního pojištění je stabilizace ekonomické úrovně pojištěných subjektů ve smyslu krytí ztrát v případě realizace nahodilých událostí z pojistných plnění. Komerční pojištění se dělí na životní, které kryje riziko úmrtí a riziko dožití, a pojištění neživotní, které je dle Zákona o pojišťovnictví členěno na dalších 18 kategorií. Mezi ně patří mimo jiné úrazové pojištění, pojištění nemoci, pojištění škod na leteckých dopravních vozidlech, pojištění odpovědnosti, pojištění záruky atd. [3] 33
3.1 Povolení k pojišťovací činnosti Pojišťovnou se nemůže stát jakýkoli podnikatelský subjekt. Zákon č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví stanoví přesná pravidla, jimiž se Česká národní banka řídí při rozhodování o vydání povolení k pojišťovací činnosti. Žádost o povolení k provozování této činnosti může podat pouze akciová společnost či družstvo. Mezi povinné přílohy k žádosti patří stanovy společnosti, v případě akciové společnosti její zakládací listina, obchodní plán, doklady o bezúhonnosti zakladatelů pojišťovny, doklady o důvěryhodnosti a o dosaženém vzdělání těchto osob, doklady o původu základního kapitálu, seznamy osob propojených s pojišťovnou a informace o výši jejich podílu na základním kapitálu spolu s hlasovacími právy, popis postupů a metod pro zajištění efektivního a funkčního řídicího a kontrolního systému a systému řízení, čestné prohlášení. [1, 45] Podle předložených podkladů ČNB posuzuje připravenost žadatele provozovat danou činnost a plnit všechny související závazky. Hledí se na splnění ekonomických, pojistně technických podmínek, stabilitu a bezpečnost pojišťovny. Česká národní banka má na posouzení žádosti lhůtu 6 měsíců a následně vynese rozhodnutí. V případě kladného vyjádření vzniká oprávnění provozovat pojišťovací činnost dnem zápisu společnosti do obchodního rejstříku. [1] Pokud již existující pojišťovna plánuje změnu rozsahu své činnosti, je povinna tuto skutečnost nahlásit ČNB a vyžádat si nové povolení. Výjimku tvoří změny, které podléhají pouze informativní povinnosti, čili nové povolení není nezbytné. [47] Zákonem je také upraveno působení tuzemských pojišťoven na území jiného členského státu. Nutnou podmínkou pro přeshraniční poskytování pojišťovacích služeb je oznámení tohoto úmyslu ČNB. Pokud pojišťovna zamýšlí mít v zahraničí přímo svoji pobočku, musí předložit ČNB podrobný popis svého záměru. Stejný postup je nezbytný i v případě třetí země mimo Evropskou unii. Pojišťovny se sídlem v třetí zemi mohou založit svou pobočku na území České republiky až na základě získaného povolení od ČNB. [1] Zákon rozděluje neživotní pojištění do 18 odvětví, která jsou následně rozdělena do kategorií podle požadované výše základního kapitálu. Určená částka musí být tvořena pouze peněžitým vkladem a musí být splacena před podáním žádosti o udělení povolení k provozování pojišťovací činnosti daného typu. Aby pojišťovna mohla nabízet pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, musí složit základní kapitál ve výši 160 000 000 Kč. CK mohou také uzavírat dobrovolné pojištění odpovědnosti za škodu, přičemž pro povolení k provozování tohoto typu pojištění stačí složit základní kapitál ve výši 34
90 000 000Kč. V praxi se ale setkáváme s nabídkou pojištění odpovědnosti CK pouze jako doplňkového produktu k pojištění insolvence CK, samostatně jej žádná pojišťovna nenabízí. Další limitující požadavky pro provozování pojištění CK zákon nestanoví. [47]
3.2 Pojistné a pojistné plnění Cena, za kterou je poskytována pojistná ochrana, se nazývá pojistné. Je to vlastně cena za přenesení negativních finančních dopadů nahodilosti z pojištěného na pojistitele. Výše pojistného by měla vycházet z velikosti rizika a nákladů na provoz pojištění. Platby za pojistné by měly pomoci vytvořit pojistně technické rezervy, pokrýt provozní a správní náklady pojistitele, generovat určité procento zisku pojišťovny. Sazba pojistného by se měla přizpůsobovat situaci na pojistném trhu a sledovat konkurenci, která nabízí stejný pojistný produkt. Současně by také mělo docházet k přiměřenému promítnutí obecných ekonomických podmínek (např. úroková sazba, inflace) do výše pojistného. [3] Kalkulace pojistného není jednoduchá záležitost. Stanoví se cena za jednotku výkonu pojišťovny pro jednotlivý pojistný produkt. Při kalkulaci je třeba zohlednit veškerá rizika a pravděpodobnost jejich realizace, výši pojistného plnění, technickou úrokovou míru, škodní tabulky, velikost požadovaného zisku a další ukazatele. Náročnost kalkulace záleží na stupni individualizace pojistného. U některých typů pojištění se ke každému klientovi přistupuje individuálně a vypočítávají se sazby pojistného dle konkrétních informací, u jiných pojištění existují katalogové ceny, které jsou pro všechny klienty stejné. Při individuálním jednání a kalkulacích se navyšují správní náklady. [3] Platba pojistného může probíhat jednorázově, kdy je na počátku pojistné doby uhrazeno celé pojistné, nebo postupně formou pravidelných částek jako běžné pojistné. Nejčastější pojistná období jsou měsíční, čtvrtletní a roční. [3] V pojistných podmínkách je uvedeno, jakou velikost pojistného plnění pojistitel v případě pojistné události poskytne. Náhrada může být poskytnuta naturálně nebo jako peněžní náhrada. Věcné, naturální plnění probíhá ve formě asistence, která může mít povahu právní, lékařské či technické pomoci. Pojistné plnění v peněžní podobě může mít formu náhrady škody nebo vyplacení pojistného plnění. Finanční náhrada škody je uplatňována u pojištění majetkového či odpovědnosti, kdežto výplata pojistného plnění je u pojištění abstraktních potřeb, jako je úrazové či životní pojištění. [3]
35
3.3 Druhy pojištění v cestovním ruchu Jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách, cestovní ruch je velmi citlivou oblastí z hlediska ochrany spotřebitele a rizika vůbec. Cestovní kanceláře si tuto skutečnost uvědomují, a proto kromě povinného pojištění záruky využívají i ostatních forem pojištění určené pro podnikatelské subjekty na trhu cestovního ruchu. Právě tyto formy pojištění nyní detailněji představím. Jedná se o dobrovolný typ pojištění, je tedy zcela na rozhodnutí cestovní kanceláře, zda jej uzavře a bude tak kryta pro případ pojistné události. Zákonné pojištění pro případ úpadku CK bude rozebráno v souvislosti se zákonem č. 159/1999 Sb. v následující kapitole.
3.3.1 Pojištění odpovědnosti Jedním z druhů neživotního pojištění je pojištění odpovědnosti za škody, které kryje riziko případů, kdy pojištění způsobí svou činností škodu na majetku, zdraví, na životě nebo jiné finanční škody. Pojistnou událostí v tomto pojištění je vznik povinnosti pojištěného nahradit škodu. O nároku poškozeného na náhradu škody ve většině případů rozhoduje soud. Škoda bývá hrazena přímo poškozenému a to v rozsahu, v jakém za ni pojištěný odpovídá. V odpovědnostním pojištění do pojistného plnění patří náhrada škody, náklady na soudní řízení o náhradě škody, náklady na obhajobu pojištěného v souvislosti se škodou, kterou má pojišťovna uhradit. [3] Tento druh pojištění se vyskytuje ve větším množství pojistných produktů. Podle charakteru odpovědnostních rizik jej členíme na odpovědnostní pojištění vozidel, odpovědnostní pojištění při pracovních úrazech a nemocech z povolání, profesní odpovědnostní pojištění a obecné odpovědnostní pojištění. [3]
Pojištění profesní odpovědnosti Pojištění profesní odpovědnosti je pro některá zaměstnání smluvně povinné. Mezi ně patří například advokáti, lékaři, notáři, auditoři, daňoví účetní, pojišťovací zprostředkovatelé a další. Vykonáváním těchto profesí mohou být způsobeny velmi vysoké škody, které by dotyčný nebyl schopen hradit ze svých prostředků. Z toho důvodu je ze zákona povinné se při výkonu těchto profesí pojistit. Dobrovolné možnosti pojištění profesní odpovědnosti přesto využívá i mnoho dalších podniků, včetně cestovních kanceláří, a kryjí tak své případné chyby a omyly. Mnozí si uvědomují, že i malé firmy mohou způsobit škody značných objemů, a kompenzace 36
poškozeným by pro podnik byla likvidační. Čím menší kapitál podnik vlastní, tím má pro něj pojištění profesní odpovědnosti větší význam. [29] Cestovní kanceláře využívají uvedeného pojištění ke krytí povinností, které jim vyplývají z občanského zákoníku §85i., neboť cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za porušení závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda tyto závazky mají být splněny CK nebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu. [42]
Pojištění obecné odpovědnosti Obecné odpovědností pojištění je na rozdíl od profesní odpovědnosti určeno všem bez omezení profese. Člení se na pojištění pro jednotlivce (pojištění odpovědnosti za škody vlastníka nemovitosti, odpovědností pojištění držitelů zvířat, pojištění z výkonu povolání …) a pro podnikatelské subjekty, které kryje škody vůči třetím osobám. Pojistná smlouva může obsahovat odpovědnost za škodu na věci, odpovědnost za škodu na zdraví nebo životě a odpovědnost za následnou finanční škodu. [29] Podle občanského zákoníku cestovní kancelář odpovídá za škodu způsobenou zákazníkům porušením právní povinnosti. CK nese odpovědnost i za škodu, kterou zákazníkovi způsobí dodavatel služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu, např. provozovatel ubytovacího zařízení, zahraniční smluvní dopravce apod. Zákazník se tedy s požadavkem na náhradu škody může vždy obrátit na cestovní kancelář a právě pro tyto případy je vhodné uzavřít pojištění obecné odpovědnosti, které pomáhá podobné situace řešit. [42]
3.3.2 Cestovní pojištění Na pojistném trhu existují nejen varianty pojištění pro subjekty nabízející služby cestovního ruchu, ale i pro samotné účastníky. Každý cestující do zahraničí by si měl minimálně sjednat pojištění léčebných výloh na dobu pobytu, které kryje náklady na lékařskou péči, ošetření, léky, pobyt v nemocnici apod. Doporučený limit tohoto pojištění je alespoň 1250000 Kč. Mnozí cestující se domnívají, že služby lékaře v zahraničí nebudou potřebovat, a proto si zmíněné zdravotní pojištění nesjednají. Ušetří tak sice pár stokorun, ale budou-li v době své rekreace nečekaně potřebovat lékařské ošetření, budou nemile překvapeni výší částky, která po nich bude požadována za poskytnuté služby. Ta již nebude v řádech stokorun, ale tisíců či desetitisíců v závislosti na rozsahu péče. [1]
37
Mezi další pojištění, které si může uzavřít sám účastník cestovního ruchu, patří úrazové pojištění či pojištění storna zájezdu, které kryje finanční ztráty při nevyužití cesty z důvodu nahodilé události. Pojištění storna se vztahuje na nemoc či hospitalizaci klienta nebo nejbližšího rodinného příslušníka, smrt nejbližších příbuzných či havárii v bytě, která vyžaduje přítomnost účastníka zájezdu právě v den odjezdu. Specifikem tohoto pojištění je omezená možnost sjednání, a to pouze při koupi zájezdu. [1, 54] Dalšími druhy dobrovolného cestovního pojištění je pojištění zavazadel pro případ krytí škod při ztrátě, zničení, poškození, pojištění odpovědnosti za škody, pojištění právní ochrany nebo pojištění rizikových sportů. O jednotlivých pojištěních bych mohla uvést podrobnější informace, ale pojištění účastníků cestovního ruchu není předmětem této diplomové práce. [1]
38
4 Legislativa V současné době v České republice neexistuje jeden zákon o cestovním ruchu, který by tuto problematiku upravoval komplexně. Podmínky provozu podnikatelských subjektů v oblasti cestovního ruchu ovlivňuje velké množství legislativních opatření, která se na tomto místě pokusím shrnout a uvedu jejich důsledky do praxe. Česká republika je od roku 2004 členem Evropské unie a tím je zavázána do své legislativy implementovat předpisy Evropských společenství. S tímto cílem byly a jsou připravovány návrhy nových zákonů či novely stávajících. Nejprve tedy uvedu přehled evropských předpisů z oblasti cestovního ruchu, s podrobnějším popisem u nejdůležitějšího z nich.
4.1 Směrnice Rady 90/314/EHS o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy Jak jsem již zmínila v první kapitole, Směrnice Rady 90/314 EHS z 13. června 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy je nejvýznamnějším právním předpisem, který upravuje v Evropské unii problematiku cestovního ruchu. Důvodem pro vytvoření této směrnice byly rozdíly mezi právními předpisy členských států a v jejich vnitrostátní praxi, čímž byla narušována hospodářská soutěž mezi provozovateli služeb cestovního ruchu sídlícími v různých státech. „Předmětem této směrnice je sblížení právních a správních předpisů členských států o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy prodávaných nebo 8
nabízených k prodeji na území Společenství.“ Rozdíly v legislativě na ochranu spotřebitele tvořily značnou překážku nákupům služeb z jiného státu, než odkud občan pochází. [41] Je-li organizátor nebo prodejce zájezdu odpovědný za škody na straně spotřebitele způsobené neplněním nebo nesprávným plněním smlouvy, je povinen poskytnout spotřebiteli pomoc v nesnázích.
8
90/314/EHS. Směrnice Rady ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy, čl. 1
39
„Organizátor nebo prodejce, který je stranou smlouvy, předloží dostatečné záruky pro zajištění vrácení vložených prostředků a pro návrat spotřebitele v případě platební neschopnosti nebo úpadku.“
9
Opatření podle Směrnice 90/314/EHS byly členské státy povinny přijmout nejpozději do 31. 12. 1992. Jednotlivé státy musely znění vnitrostátních ustanovení v působnosti této směrnice předložit Komisy, která je následně sdělila ostatním členským státům. Cílem směrnice je zabezpečit ochranu spotřebitele především prostřednictvím garance proti úpadku a platební neschopnosti cestovní kanceláře a dalšími opatřeními, které musí členské státy začlenit do své legislativy. [41] Mezi hlavní otázky upravené touto směrnicí patří požadavky na informace, které poskytuje cestovní kancelář o připravovaných zájezdech. Musí být pravdivé, srozumitelné, úplné. Dále směrnice předepisuje náležitosti cestovní smlouvy, která má být uzavřena v písemné formě, a vymezuje obsah smlouvy, podmínky pro změnu či odstoupení. Směrnice zakazuje zvýšení ceny zájezdu během dvaceti dnů před odjezdem. Důležitou částí je nařízení, aby členské státy přijaly opatření pro ochranu spotřebitele v případech, kdy se zájezd neuskutečnil, nebo cestovní kancelář neposkytla zákazníkovi podstatnou část zaplacených služeb. Směrnice stanoví povinnost členských států začlenit do své legislativy odpovědnost CK za plnění svých závazků vůči zákazníkovi. [41] Pro cestovní ruch je specifické vydávání nemalých peněžních částek ze strany spotřebitelů předem, často s velkým časovým předstihem, a zájezd je uskutečněn v zahraničí. Evropská směrnice proto článkem 7 stanoví podnikateli povinnost předložit důkazy o záruce pro navrácení peněžních přeplatků a odškodnění zákazníka v případě své platební neschopnosti. Uvedená směrnice je zapracována právě do zákona č. 155/1999 Sb. v podobě zákonného pojištění záruky pro případ úpadku CK. [21, 38] Směrnice členským státům nezakazuje přijmout nebo zachovat přísnější předpisy na ochranu spotřebitele, než jsou zde uvedené. To znamená, že tato směrnice určuje minimální povinnosti členských států, ale dalšímu rozšiřování, které bude v souladu s těmito nařízeními, se meze nekladou. [41]
9
90/314/EHS. Směrnice Rady ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy, čl. 7
40
Revize směrnice 90/314/EHS Uvedená směrnice pochází z roku 1990 a za více než dvacet let, které od té doby uplynuly, vývoj cestovního ruchu o značný kus postoupil. Evropská komise již několik let intenzivně pracuje na revizi této směrnice, která posílí především práva spotřebitelů. V roce 2006 se jednotlivé členské státy EU a široká odborná veřejnost měly možnost vyjádřit k diskusnímu dokumentu Evropské komise, kde byly sepsány úvahy o navrhovaných změnách ve směrnici. Od července do listopadu 2007 se zúčastněné strany (členské státy EU, zástupci cestovních kanceláří a agentur a zástupci spotřebitelů) podávaly připomínky ke konzultačnímu dokumentu, který blíže definoval okruhy revize. Na základě těchto reakcí vypracovala Evropská komise pracovní dokument, který byl veřejnosti představen v lednu 2008. Z tohoto dokumentu vyplynulo, že zúčastněné strany nemají jednotný názor na body plánované revize. Zatímco zástupci spotřebitelů usilují o další posílení práv spotřebitelů, cestovní kanceláře odmítají zvyšování odpovědnosti organizátora, čímž by se dále zhoršily podmínky pro podnikatele v sektoru cestovního ruchu.
Cílem revize by ale samozřejmě mělo být
zjednodušení podnikání v oblasti cestovního ruchu v rámci celé EU. Nová legislativní úprava by měla také navrhnout další možné způsoby zajištění CK pro případ úpadku. Z uvedeného vyplývá, že vytvořit návrh revize, který bude přijatelný pro všechny strany, nebude lehký úkol. [31] Předpokládaný termín zveřejnění prvního legislativního návrhu revize směrnice 90/314/EHS byl konec roku 2010 či počátek roku 2011. K tomu do dnešního dne (březen 2011) nedošlo a současné odhady jsou na první polovinu roku 2011. Následně by měl návrh projít řádným legislativním postupem - Radou a poté Evropským parlamentem. Výsledné znění směrnice pak budou muset jednotlivé státy ve stanovené lhůtě implementovat do své legislativy. [V] Česká republika se na přípravě revize aktivně podílí. Příslušný odbor cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR se účastnil i veřejné konzultace, která proběhla v období listopad 2009 – únor 2010. Také se již konaly 2 workshopy, kde bylo předloženo 8 variant, kam by měla plánovaná revize směrnice ubírat. Jedná se především o posílení ochrany spotřebitele, změny v cestovní smlouvě, rozsah informací, které musí být klientovi poskytnuty před uzavřením smlouvy, povinné pojištění leteckých společností proti úpadku a další otázky z problematiky cestovního ruchu. [18]
41
4.2 Další právní předpisy EU v oblasti cestovního ruchu Uvedený přehled jsem převzala z materiálů, které byly vypracovány jako podklady pro analýzu návrhu nového zákona o cestovním ruchu v roce 2010, Návrhu věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu. • Doporučení Komise č. 2004/645/ES ze dne 16. září 2004 o provádění Memoranda o porozumění mezi Evropským společenstvím a Národní správou pro cestovní ruch Čínské lidové republiky o vízech a souvisejících otázkách týkajících se turistických skupin z Čínské lidové republiky • Nařízení EP a Rady č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) • Směrnice EP a Rady č. 2008/122/EHS ze dne 14. ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně • Směrnice EP a Rady č. 2006/123/EHS ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu • Nařízení EP a Rady č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů • Nařízení EP a Rady č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství • Směrnice Rady 95/57/ES ze dne 23. listopadu 1995 o shromažďování statistických informací v oblasti cestovního ruchu • Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Politice cestovního ruchu a spolupráce veřejných a soukromých sektorů (2005/C 74/02) • Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru na téma Politika cestovního ruchu v rozšířené EU (2005/C 255/02) [22]
42
4.3 Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu V roce 1997 zkrachovalo 20 českých cestovních kanceláří, což spolu s plánovaným vstupem České republiky do EU, uspíšilo jednání o právním předpise, který by zaručoval ochranu účastníků cestovního ruchu, především klientů CK. V prosinci 1998 vláda schválila návrh tohoto zákona a následně jej předala k projednání Parlamentu České republiky. Dne 2. června 1999 Poslanecká sněmovna návrh přijala a dne 30. června 1999 byl přijat zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/ 1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Veškerá nově přijatá opatření byla v souladu se Směrnicí Rady ze dne 13. června 1990 č. 90/314/EHS, o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy. [2, 38] Uvedený zákon bývá často zkráceně nazýván „zákon o cestovním ruchu“, ale zdaleka neupravuje problematiku cestovního ruchu v celé šíři. Hlavním cílem nového ustanovení je ochrana zákazníků cestovních kanceláří v souvislosti s prodejem a realizací zájezdu. Zpřísňuje podmínky pro podnikatelské subjekty na trhu cestovního ruchu a to jak fázi žádosti o povolení k této činnosti, tak v po celou dobu provozování živnosti. [38] Zákon vstoupil v platnost dne 1. října 2000. Od té doby začalo běžet půlroční transformační období, aby měly podnikatelské subjekty čas na provedení nutných změn. Účinky zákona se v praxi začaly projevovat až od 1. dubna 2001. Splnění všech nových povinností vyplývajících ze zákona nebylo jednoduché. Nutná byla především důkladná osvěta pro podnikatele, aby se v novém zákoně začali správně orientovat. Za tímto účelem byly pořádány odborné semináře, školení, kde byly vysvětleny všechny aspekty nové právní úpravy a poskytovány praktické rady, jak dostát zákonným podmínkám. [2] I přes nezvykle velkou vzdělávací kampaň se zavedení nového zákona neobešlo bez problémů. Příčinou byl opožděný zájem pojišťoven o zavedení pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře jako nového pojistného produktu na český trh. Pojišťovny musely nejprve požádat o povolení nabízet tento produkt a teprve od února 2001 mohly být uzavírány první pojistné smlouvy. [38] Zákon vymezuje základní pojem cestovního ruchu – zájezd. Jeho definice se v českém právním řádu tímto objevuje poprvé a měla by tedy do významu slova zájezd vnést pořádek. 43
„Zájezdem se rozumí předem stanovená kombinace alespoň dvou z následujících služeb, je-li prodávána nebo nabízena k prodeji za souhrnnou cenu a je-li služba poskytována po dobu přesahující 24 hodin, nebo když zahrnuje ubytování přes noc, a) doprava b) ubytování, c) jiné služby cestovního ruchu, jež nejsou doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část zájezdu nebo jejichž cena tvoří alespoň 20 % souhrnné ceny zájezdu.“ 10
Z počátku této definici, která je rozdělena na pozitivní a negativní formulaci, zdaleka ne všichni správně porozuměli. Velký význam zde sehráli semináře a příslušné asociace, které podnikatelským subjektům pomohly identifikovat, zda jimi nabízená kombinace služeb zájezdem je, či není. Toto rozlišení je směrodatné pro další povinnosti podnikatelského subjektu ve smyslu zákona č. 159/1999 Sb. [14] Další část zákona definuje rovněž pojmy doposud neuvedené v českých zákonech. Do nabytí platnosti tohoto zákona bylo provozování cestovní kanceláře činností volnou. Od 1. října 2000 se mění na dvě živnosti. Koncesovaná živnost je provozování cestovní kanceláře a vázanou živností je cestovní agentura. § 2 a 3 uvádějí přesné vymezení činnosti cestovní kanceláře a agentury, přičemž z velké části se obsah činností překrývá. Ale pouze cestovní kancelář je oprávněna nabízet, prodávat zájezdy a zavírat cestovní smlouvu se zákazníkem – tím je definován zásadní rozdíl mezi cestovní kanceláří a agenturou. Proto pro získání povolení provozovat cestovní agenturu postačí doložit požadovanou minimální kvalifikaci a další povinnosti již nejsou tak přísné jako u cestovní kanceláře. Partnerem zákazníka je vždy cestovní kancelář, agentura vystupuje pouze jako zprostředkovatel. [14]
Povinné pojištění záruky Stěžejní částí zákona č.159/1999 Sb. jsou paragrafy 6 až 8, kde jsou popsány podmínky pojištění, které je nezbytné pro vydání koncese. Cestovní kancelář má povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, ve které vystupuje v pozici pojistníka a kde je zákazníkům zaručeno pojistné plnění v situacích uvedených v § 6 odst. 1 :
10
Zákon č. 159/1999 Sb., §1, odst. 1
44
„Cestovní kancelář je povinna sjednat pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, na základě něhož vzniká zákazníkovi pojištěnému cestovní kanceláří právo na plnění v případech, kdy cestovní kancelář z důvodu svého úpadku a) neposkytne zákazníkovi dopravu z místa pobytu v zahraničí do České republiky, pokud je tato doprava součástí zájezdu, b) nevrátí zákazníkovi zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu v případě, že se zájezd neuskutečnil, nebo c) nevrátí zákazníkovi rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého zájezdu v případě, že se zájezd uskutečnil pouze z části.“
11
Pojistné plnění může mít podobu peněžitou (písm. b) a c)) či naturální, tzn. repatriace v podobě nezbytného ubytování a stravování a dopravy z místa pobytu, jak uvádí písm. a). Pokud si zákazník zajistí dopravu, nezbytné ubytování a stravování na vlastní náklady, pojišťovna mu poskytne peněžitou náhradu ve výši, jakou by musela sama vynaložit, pokud by uvedené služby zajišťovala sama. Potvrzení o uzavřeném pojištění obdrží cestovní kancelář od pojišťovny spolu se základními informacemi. CK je povinna předat doklad o pojištění zákazníkovi současně s cestovní smlouvou, přičemž doklad musí obsahovat informace o uzavřeném pojištění, označení pojišťovny, podmínky pojištění a způsob oznámení pojistné události. [14, 44] S ohledem na ochranu zákazníka je pojišťovna povinna poskytnout repatriaci i v případě, že se jí u odpovědného zástupce cestovní kanceláře do 12 hodin od nahlášení škodní události nepodaří průkazně ověřit, že skutečně došlo k pojistné události v důsledku úpadku cestovní kanceláře. Pokud se následně zjistí, že příčinou škodní události nebyl úpadek CK, ale pouze neplnění jejích povinností, je cestovní kancelář povinna uhradit pojišťovně vynaložené náklady. Limit 12 hodin je sice poměrně krátký časový interval, ale není přípustné, aby zákazníci i pojišťovny zůstávali v nejistotě po delší dobu. Pokud cestovní kancelář udržuje kontakt se svými klienty, řádně se o ně stará, toto časové omezení by nemělo být překážkou. [14, 44]
11
Zákon č. 159/1999 Sb., §6, odst. 1.
45
Povinné pojištění záruky kryje pouze nároky uvedené v § 6 odst. 1. Výjimku tvoří skutečnosti uvedené výše, ale v těchto případech jsou náklady zpětně vymáhány po cestovní kanceláři. Tento proces je nepříjemný pro obě zúčastněné strany a většinou zdlouhavý. Nikdy však nejsou kryty případné další škody, které mohly zákazníkovi vzniknout. [14] Zjistí-li pojišťovna po pojistné události, že cestovní kancelář úmyslně poskytla nepravdivé či neúplné informace, které byly podstatné pro uzavření pojistné smlouvy, není oprávněna zákazníkovi odmítnout ani snížit pojistné plnění. Pojišťovna se však může domáhat náhrady škody na cestovní kanceláři. [44] Zpracování této části zákona si vyžádalo nejvíce času a nejvíce diskusí. Jedním z navrhovaných způsobu jištění byla i možnost, že si cestující budou repatriaci v místě pobytu hradit sami a finančně kompenzováni budou až zpětně. Tato varianta je ale náročná na solventnost občanů, což vzhledem k majetkovým poměrům většiny českých cestujících není reálné. [21] „Pojištění lze sjednat pouze u pojišťovny, která je podle zvláštního právního předpisu (Zákon o pojišťovnictví) oprávněna provozovat pojištění záruky. Pojistné podmínky pro povinné pojištění záruky je pojišťovna povinna předložit České národní bance na její vyžádání ke kontrole. Česká národní banka spolupracuje při kontrole pojistných podmínek pro pojištění záruky s ministerstvem (Ministerstvem pro místní rozvoj).“
12
Pojistná částka musí být dle zákona minimálně 30% ročních plánovaných tržeb. Pokud by plánované tržby byly nižší než tržby z předchozího roku, pojistná částka bude určena jako 30% tržeb z prodeje zájezdů v předchozím roce. Pro výpočet pojistné částky se vychází pouze z tržeb z prodeje zájezdů, nikoliv z celkových tržeb. Nejsou tedy započteny ani tržby za zájezdy, které cestovní kancelář zprostředkuje pro jiné CK. Tržby z prodeje těchto zájezdů si započte do svých tržeb za prodané zájezdy skutečný organizátor zájezdu, jehož jménem je sepsána cestovní smlouva, nikoli CK, která vystupuje jako zprostředkovatel. [2] „Všeobecné pojistné podmínky stanoví, jakou částkou se cestovní kancelář podílí na pojistné události, způsob její úhrady pojišťovně a zaúčtování vůči cestovní kanceláři, bližší podmínky jejího použití a případy, kdy je pojišťovna povinna nepoužitou částku cestovní kanceláři vrátit. Výše částky, kterou se cestovní kancelář podílí na plnění z pojistné události, nesmí být nižší než
12
Zákon č. 159/1999 Sb., §8, odst. 1.
46
2 % ročních plánovaných tržeb z prodeje zájezdů. Všeobecné pojistné podmínky mohou omezit případy a výši pojistného plnění pouze v rozsahu, v jakém jsou omezeny povinnosti cestovní kanceláře vůči zákazníkovi zvláštním právním předpisem (Cestovní smlouva).“
13
Výše spoluúčasti má samozřejmě vliv na výši pojistného – čím vyšší spoluúčast, tím nižší pojistné. Částka je navíc úročena ve prospěch cestovní kanceláře a je vrácena, jestliže k pojistné události nedojde. Neovlivňuje tedy v negativním smyslu hospodářský výsledek cestovní kanceláře. [14] Výše pojistného se odvíjí od rizikovosti konkrétní cestovní kanceláře, jejího finančního zázemí, na typu smluv, které CK uzavírá, na výši spoluúčasti a dalších faktorech. Z uvedeného vyplývá, že výše pojistné částky je zcela individuální a bez podrobné analýzy dané cestovní kanceláře ji není možné stanovit. Podle zkušeností ze sousedního Německa (r. 1999), lze soudit, že předpokládaná částka na jeden průměrný zájezd měla pohybovat v desítkách korun. [14] Pakliže pojištění zanikne, jsou cestovní kancelář i pojišťovna povinny okamžitě informovat Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). Dále jsou povinny podat informace o závažných nedostatcích v hospodaření cestovní kanceláře, které by mohly vést k zániku pojištění. Pojišťovna musí nahlásit na MMR vznik pojistné události a poskytnutí pojistného plnění. Pokud cestovní kancelář způsobí pojistnou událost úmyslně, dopouští se dle trestního zákona pojistného podvodu. [44] Zákon stanoví zvláštní význam Ministerstvu pro místní rozvoj z hlediska ochrany zájmů podnikatelské veřejnosti v oblasti cestovního ruchu. MMR může totiž na základě zákona ovlivnit obsah všeobecných pojistných podmínek již ve fázi přípravy a bránit tak zájmy cestovního ruchu. Zákon č. 159/1999 Sb. jako první právní předpis vymezuje úlohu rezortního ministerstva v této oblasti. [14]
Povinnosti cestovní kanceláře V § 9 a 10 jsou uvedeny podmínky, které musí cestovní kancelář při své činnosti plnit. Hlavní povinností je uzavření pojistné smlouvy o pojištění záruky po celou dobu podnikatelské
13
Zákon č. 159/1999 Sb., §8, odst. 5.
47
činnosti. Současně CK nesmí zprostředkovávat prodej zájezdu pro subjekt, který není cestovní kanceláří. Pokud není některá z uvedených podmínek splněna, jde o vážné porušení zákona, jehož následkem může být odebrání koncesní listiny. [14] Před uzavření cestovní smlouvy musí být zákazník informován o všech skutečnostech, které by mohly mít vliv na rozhodnutí o koupi zájezdu. Informace musí být pravdivé, srozumitelné. Katalog či jiná prokazatelná forma musí zájemci sdělit následující: termín zájezdu, cenu včetně výše zálohy, případnou výši odstupného, určení místa pobytu či cesty, druh dopravy, ubytování, stravování, předpokládanou trasu a zastávky, pasové a vízové požadavky, informace o pojištění CK pro případ úpadku, program zájezdu a další podstatné skutečnosti. Údaje uvedené v katalogu mohou být před uzavřením cestovní smlouvy změněny, pouze pokud si cestovní kancelář toto právo v katalogu vyhradila a dohodla se na změně s klientem. V ostatních případech jsou informace v katalogu závazné. [14, 44] Vzhledem k tomu, že se katalogy připravují s více než půlročním předstihem, není reálné, aby měla CK k dispozici všechny detailní informace. Data v katalogu nemohou být vyčerpávající, ale pouze orientační. Je tedy vhodné pamatovat na vyhrazení si možnosti změny informací. Předejde se tak zbytečným právním sporů. [14]
4.3.1 Novelizace zákona z roku 2006 Již krátce po vydání zákona č. 159/1999 Sb. se ukázalo, že obsahuje mnoho nedostatků a začalo se hovořit o potřebných úpravách. Na jeho novelizaci se pracovalo cca od poloviny roku 2002 s tím, že plánovaný termín vstoupení novely do praxe byl květen 2004. Uvažovalo se o zavedení další možnosti pojištění CK, posílení úlohy státního dozoru, začlenění ustanovení o činnosti průvodců. Návrh novely se ale nesetkal s úspěchem ani u jedné z asociací působících na trhu cestovního ruchu a tím spíše ani u jednotlivých cestovních kanceláří. Především CK menšího rozsahu se snažily o zrušení povinného pojištění – argumentovaly tím, že zdravá cestovní kancelář pojištění nepotřebuje nebo že cestovní kancelář na maloměstě si nemůže dovolit zkrachovat, jelikož se všichni občané města navzájem znají a bylo by to pro ni likvidační nejenom po podnikatelské stránce. Zazněly i návrhy, že by měl být stanoven limit obratu, do kterého by CK neměly povinnost být pojištěny. [39] K úpravě zákona došlo až v roce 2006, kdy byl vydán zákon č.214/2006 Sb., který novelizuje zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, účinností od 1. 8. 2006. Novela přinesla změny v definici zájezdu, pojmu cestovní kancelář či
48
v povinnostech cestovních agentur. Největší změna se však dotkla povinného pojištění záruky a posílení role Ministerstva pro místní rozvoj. [20, 46] Novelou se rozšířila definice zájezdu o kombinaci služeb sestavené na základě individuální objednávky. Do té doby zájezd na základě individuálních požadavků zákazníka, tzv. forfaitový zájezd, mohly prodávat i jiné subjekty než cestovní kanceláře. Od 1. 8. 2006 je toto právo vyhrazeno pouze pro CK. Tato změna byla nutná na základě nového výkladu pojmu zájezd v evropské směrnici 90/314/EHS. [20, 46] Nově mohou být na území České republiky prodávány zájezdy zahraničních CK (ze států Evropské unie či Evropského hospodářského prostoru), které mají k této činnosti ve svém domovském státě příslušné povolení a jsou pojištěny v rozsahu zákona č. 159/1999 Sb. Tyto zájezdy mohou být nabízeny prostřednictvím českých cestovních kanceláří či agentur, nebo přímo zřízením vlastní pobočky. [20, 46] Do §3 upravujícího činnost cestovních agentur byl nově přidán odstavec 5, kde jsou vyjmenovány povinnosti, které musí být splněny při zprostředkovávání zájezdů. Cestovní agentura musí ve svých propagačních materiálech uvést informace o tom, pro kterou CK je zájezd zprostředkováván. Zájemce o uzavření cestovní smlouvy má nárok požádat cestovní agenturu o předložení dokladu o pojištění záruky pro případ úpadku CK, jejímž jménem zájezd prodává. CA je nově povinna před zahájením zprostředkovávání prodeje zájezdů pro cestovní kancelář informovat Ministerstvo pro místní rozvoj, včetně údajů o rozsahu pojištění záruky či jiné formě zajištění nabízených zájezdů. [20, 46] Povinnosti cestovních kanceláří byly taktéž rozšířeny obdobně jako u cestovních agentur. Taktéž musí zájemci na jeho požádání předložit k nahlédnutí doklad o pojištění a to již před uzavřením cestovní smlouvy. Doposud byla tato povinnost vázána až na okamžik uzavření smlouvy. [42]
Úprava povinného pojištění záruky Do § 6 byl vložen nový odstavec 3: „Pojistná smlouva musí být sjednána tak, aby se pojištění vztahovalo na veškeré zájezdy prodané v době platnosti smlouvy, ledaže cestovní kancelář uzavře pojistnou smlouvu novou.
49
Okamžikem prodeje zájezdu se rozumí okamžik uzavření cestovní smlouvy. Ujednání pojistné smlouvy, která jsou v rozporu s podmínkami věty prvé, jsou neplatná.“
14
Z nové úpravy povinného pojištění vyplývá, že pojistná smlouva se vztahuje i na zájezdy, které byly prodány v době platnosti smlouvy, ale realizovány budou až po jejím zániku. Klient CK získává větší jistotu, že v případě úpadku CK, mu budou vráceny veškeré jeho zaplacené peníze. Současně je zákonem ošetřena varianta, kdy CK uzavře novou pojistnou smlouvu, aby nedocházelo k souběhu dvou pojistných smluv u různých pojišťoven. [20, 46] Doposud zákon nemyslel na situace, kdy zákazník vycestoval s CK, která byla v době uzavírání cestovní smlouvy pojištěna, ale v době realizace zájezdu nikoli. Když došlo k úpadku CK v okamžiku, kdy byl klient v zahraničí, pojišťovna neměla povinnost klientovi CK pomoci. Stejně tak nebyly doposud zákonem upraveny případy, kdy v době podepisování cestovní smlouvy byla CK pojištěna u pojišťovny A, ale v době realizace zájezdu již u pojišťovny B. Došlo-li k úpadku CK právě v době realizace onoho zájezdu, nebylo jednoznačně stanoveno, jestli má pojistné plnění zákazníkovi poskytnout pojišťovna A nebo B. [20] Už v době přípravy uvedené novely zákona č.159/1999 Sb. bylo cestovními kancelářemi požadováno, aby byl zákon rozšířen o alternativní variantu povinného pojištění ve formě bankovní záruky. Cestovní kancelář má ze zákona povinnost být pojištěna, pojišťovnám ale zákon nenařizuje cestovní kancelář pojistit. Pokud tedy cestovní kancelář neuspěje u žádné pojišťovny, nemá jinou možnost, jak splnit zákonné podmínky pro koncesovanou živnost provozování CK. Možnost bankovní garance se doposud nepodařilo asi s přispěním Asociace cestovních kanceláří prosadit a zakomponovat do právní úpravy. [17]
4.3.2 Novela občanského zákoníku – cestovní smlouva Jak úplný název zákona č. 159/1999 Sb. napovídá, jsou jeho součástí dvě novely. Jedna z nich je novela Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, která spočívá v jeho rozšíření o Hlavu dvacátou první – Cestovní smlouva. „Cestovní smlouvou se provozovatel cestovní kanceláře zavazuje, že zákazníkovi poskytne zájezd a zákazník se zavazuje, že zaplatí smluvenou cenu.“
14
15
Zákon č. 214/2006 Sb., §6, odst. 3.
50
Zákon upravuje podmínky cestovní smlouvy, jako samostatnou speciální část závazkového práva. Cestovní kancelář překládá zákazníkovi návrh cestovní smlouvy. Zákonem jsou jasně určena kriteria, které musí smlouva splňovat - písemná forma, označení smluvních stran, vymezení zájezdu, cenu, informace pro zákazníka, jak může uplatnit své nároky v případě porušení právní povinnosti CK a další. Předpisem jsou stanovena veškerá práva a povinnosti obou zúčastněných stran, i podmínky dodatečných změn ve smlouvě, jako je navýšení ceny, změna osoby účastníka zájezdu atd. Začlenění všech požadavků EU týkajících se cestovní smlouvy bylo velmi komplikované, přesto se novela občanského zákoníku může považovat za jeden z právních dokumentů, který důsledně implementuje Směrnici 90/314/EHS do právního řádu České republiky. [2, 21] Novela občanského zákoníku taktéž stanoví odpovědnost cestovní kanceláře za porušení závazků, které vyplývají z uzavření cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda dané služby měla poskytnout přímo cestovní kancelář nebo jiný dodavatel služeb v rámci zájezdu. Zákazník je pak povinen uplatnit své právo přímo u CK nejpozději do 3 měsíců od skončení zájezdu, popř. data, kdy měl být zájezd ukončen. [42] Cestovní kancelář se může odpovědnosti za škodu způsobenou odstoupením od cestovní smlouvy zprostit, pokud prokáže, že ke zrušení zájezdu došlo z důvodu nenaplnění minimální požadované kapacity zájezdu nebo z důvodu neodvratitelné události, které nebylo možné předejít. Právní povinnosti za škodu se CK může zprostit, pokud prokazatelně nezpůsobila škodu ona sama ani dodavatelé služeb v rámci zájezdu. Z toho vyplývá, že pokud škoda byla způsobena zákazníkem, třetí osobou nebo neodvratitelnou událostí, nenese za ni CK právní odpovědnost. CK je přesto v posledních dvou případech (zavinění třetí osobou nebo neodvratitelnou událostí) povinna poskytnout zákazníkovi v nesnázích rychlou pomoc. CK musí provést opatření, aby zaplacené služby byly zákazníkovi poskytnuty v řádné kvalitě a včas. Pokud to není možné, a kvalita služeb bude nižší, zákazníkovi bude vrácen přeplatek v ceně. Pokud jsou náklady na náhradní dopravy vyšší, než zákazník zaplatil v ceně zájezdu, rozdíl hradí cestovní kancelář z vlastních prostředků. [42]
15
Zákon č. 40/1964 Sb, Občanský zákoník, §852a, odts.1
51
4.3.3 Novela živnostenského zákona Druhým zákonem, který byl prostřednictvím zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu novelizován, je zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Provozování cestovní agentury se stává dnem účinnosti zákona ohlašovací volnou živností, zatímco provozování cestovní kanceláře je předmětem živnosti koncesované. Živnostenská oprávnění, na jejichž základě podnikatelské subjekty provozovaly svou činnost před vydání zákona č. 159/1999 Sb., pozbývají platnosti uplynutím 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Následně je nutné se rozhodnout, zda podnikatel bude nadále působit jako cestovní kancelář nebo cestovní agentura. Pokud se rozhodl pro koncesovanou živnost na provozování cestovní kanceláře, musel nejpozději do 31. 3. 2001 zažádat o vydání koncese. Analogicky cestovní agentura musela do stejného data předložit živnostenskému úřadu potřebná potvrzení o odborné způsobilosti k provozování této činnosti. [2, 44] V dalším textu se již budu věnovat pouze žádosti o vydání koncese na provozování cestovní kanceláře. Postup uvedený níže musely absolvovat cestovní kanceláře v souvislosti s vydáním nového zákona a stejně tak musí postupovat nově vznikající CK v současnosti. Při žádosti o vydání koncesní listiny je nutné přiložit podklady prokazující odbornou způsobilost. Pro rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj je nezbytné doložit smlouvu o povinném smluvním pojištění CK, podnikatelský záměr a u nově vznikajících subjektů předpokládaný termín zahájení činnosti. Další nutnou součástí žádosti je prohlášení, že fyzické či právnické osobě, která je žadatelem, nebylo v posledních 5 letech zrušeno živnostenské oprávnění k provozování cestovní kanceláře či agentury z důvodu, že by podnikatelský subjekt nedodržel podmínky stanovené zákonem nebo z důvodu úpadku. Obsahem podnikatelského záměru by měly být informace o tom, v jakých oblastech cestovního ruchu hodlá společnost podnikat, zda bude doprava součástí zájezdů, předpokládaný počet zákazníků. Pokud se jedná o CK, která již provozovala tuto činnost před začátkem platností tohoto zákona, musí také předložit počet odbavených zákazníků v předchozím roce. [2, 44] Živnostenský úřad prověří podanou žádost, zda splňuje všechny náležitosti pro žádost o koncesi. Shledá-li nějaké nedostatky, do 30 dní od doručení žádosti vyzve podnikatelský subjekt k odstranění závad, k čemuž mu vymezí přiměřenou lhůtu nejméně 15 dní. V této době ještě neběží lhůta k vydání stanoviska živnostenským úřadem. Doplní-li žadatel potřebná data a živnostenský úřad shledá, že je vše v pořádku, je žádost předána Ministerstvu pro místní 52
rozvoj, které musí zaujmout stanovisko do 30 dní od obdržení žádosti. V případě záporného stanoviska živnostenský úřad žádost zamítne. Kladné stanovisko však ještě automaticky neznamená udělení koncese. Živnostenský úřad nejprve musí prozkoumat všeobecné a zvláštní podmínky pro provozování živnosti a ověřit, zda netrvá překážka provozování živnosti. Jsou-li splněny všechny podmínky, je Ministerstvem vydáno kladné stanovisko a živnostenský úřad vydá kladné rozhodnutí. Podle živnostenského zákona musí živnostenský úřad o žádosti rozhodnout do 60 dnů ode dne podání žádosti. Koncesní listina je vydána do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese. [2, 44] Dojde-li k jakýmkoli změnám, které patří mezi povinné náležitosti žádosti o koncesi, musí je podnikatel do 15 dní od jejich vzniku nahlásit živnostenskému úřadu. Po jejich posouzení úřad vydá novou koncesní listinu s opravenými údaji nebo pozastaví či zruší oprávnění k činnosti. [2] Ministerstvo pro místní rozvoj vykonává dohled nad dodržováním podmínek pro udělení koncese a to po celou dobu trvání živnostenského oprávnění. Pokud MMR zjistí, že podmínky byly porušeny, navrhne živnostenskému úřadu zrušit či pozastavit živnostenské oprávnění. Návrhu MMR je živnostenský úřad povinen vyhovět. MMR především dbá na to, aby nevstoupily zpět na trh cestovního ruchu dříve než po 5 letech osoby, jimž bylo odebráno povolení podnikat v cestovním ruchu. Dále MMR kontroluje, zda má podnikatelský subjekt po celou dobu své činnosti uzavřeno pojištění záruky pro případ úpadku CK a zaměřuje se především na případy, kdy obdrží informace, že pojistná smlouva zanikla, nebo že došlo ke zhoršení finanční situace cestovní kanceláře. [2]
4.4 Další legislativa upravující v ČR cestovní ruch V České republice existuje několik zákonů, které obsahují ve své náplni problematiku cestovního ruchu. Jejich výčet zde uvedu a pokusím se alespoň naznačit jejich věcnou souvislost s cestovním ruchem. Neexistuje však zákon, který by jasně definoval strukturu této oblasti národního hospodářství, financování, rozdělení kompetencí na jednotlivé úrovně řízení.
53
• Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů Ustanovuje Ministerstvo pro místní rozvoj ústředním orgánem státní správy ve věcech rozvoje cestovního ruchu, který zajišťuje metodickou koordinační pomoc vyšším územně správním celkům, městům a obcím. • Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů Cestovní ruch je chápán jako součást úkolu kraje starat se o všestranný rozvoj území kraje a potřeb občanů. Zákon ale nestanoví povinnost kraje být součástí komplexního systému řízení. Neexistuje provázanost mezi jednotlivými úrovněmi řízení. • Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů Ani v tomto zákoně není uvedeno, jak řídit oblast cestovního ruchu na území města Prahy. Zákon pouze opravňuje městské části zakládat právnické osoby či organizační složky, jejichž činností může být mimo jiné rekrace a cestovní ruchu. Hlavní město se také může stát členem svazku obcí, který má v předmětu své činnosti úkoly v oblasti cestovního ruchu. • Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecním zřízení), ve znění pozdějších předpisů Obdobně jako v předchozích dvou zákonech není problematika cestovního ruchu ani zde komplexně popsána. Je zde pouze zmínka o možnosti být členem svazku obcí, který se zabývá úkoly souvisejících s cestovním ruchem. • Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Cestovního ruchu se týká část zákona o rekreačním a lázeňském poplatku, který je hrazen ubytovaným, a poplatku z lůžka, hrazený ubytovacím zařízením. Vybrané poplatky náleží obci. Zákon však blíže neurčuje, jakým způsobem je má obec použít. Není striktně stanoveno, že vybrané finanční prostředky musí být investovány zpět do cestovního ruchu. • Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů Podpory regionálního rozvoje je mimo jiné zaměřena i na rozvoj cestovního ruchu. • Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů Zákon nestanoví speciální podmínky ve spojitosti s cestovním ruchem. Pouze upravuje postavení statistického úřadu a potřebu zjišťovat data od fyzických osob, obcí a ekonomických subjektů. Mezi ně samozřejmě spadají i podnikatelé v cestovním ruchu. 54
• Zákon č. 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Tímto právním předpisem jsou upraveny podmínky využití zvláště chráněných území za účelem turistiky. [22]
4.5 Zákonná úprava ochrany spotřebitele Spotřebitelská politika usilující o maximální ochranu spotřebitele je nedílnou součástí hospodářské politiky každého vyspělého státu. Jde o cílevědomou činnost občanů a vlády státu za účelem posílení postavení spotřebitele na trhu. Hlavní snahou této politiky je, aby spotřebitelé byli dostatečně informováni o vlastnostech výrobků, který kupují, o svých právech a o možnosti reklamace. [6] V České republice upravuje ochranu spotřebitele několik zákonů. Některé se této tematiky dotýkají okrajově, ale jiné jsou vytvořeny přímo za cílem upravit práva spotřebitelů. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele byl prvním zákonem upravujícím danou problematiku. Od svého vydání byl již několikrát novelizován a to jednak z důvodu vzniku samostatné České republiky a také v souvislosti se vstupem do EU. Zákon mimo jiné posiluje postavení spotřebitele na trhu, stanoví informační a další povinnosti prodejce, vymezuje podmínky pro označování výrobků, náležitosti dokladu o zakoupení zboží. Současně také definuje pravidla reklamace a lhůty pro její vyřízení, upravuje diskriminaci spotřebitele, zakazuje nekalé obchodné praktiky.[6] Dalším zákonem, který upravuje problematiku ochrany spotřebitele je Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. a jeho novely. Je zde upravena kupní či cestovní smlouva, požadavky na stanovenou jakost, množství, míru a hmotnost, dále informační povinnosti, záruční doba a další. [6] Z ostatních zákonů zmiňme také obchodní zákoník, trestní zákoník, zákon o živnostenském podnikání. Ve všech těchto dokumentech, ale nejenom v nich, se objevují ustanovení dotýkající se ochrany spotřebitele. [6] Z roku 2009 pochází novela zákona o cenách, která se stala pro cestovní ruch z hlediska ochrany spotřebitele významným milníkem. Vydání této novely předcházela dlouhá vyjednávání Ministerstva financí ČR a profesních svazů, která nakonec došla ke kompromisu. Pro cestovní kanceláře a agentury je stěžejní nově přidaný §13a:
55
„Informování o cenách při poskytování služeb cestovních kanceláří Při nabídce a prodeji zájezdů musí prodávající spotřebiteli poskytnout informaci o konečné ceně zájezdu, která má být zaplacena. Je-li informace o ceně zájezdu tvořena z více složek, uvede prodávající také aktuální cenu všech oddělených složek. Nelze-li cenu některé složky zájezdu uvést, musí v nabídce zájezdu informovat o čase a místě zpřístupnění této ceny pro spotřebitele jiným vhodným způsobem.“
16
Ministerstvo financí, v jehož gesci je výklad zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, upozorňuje, že pro nikoho neplatí žádné výjimky. Je nutné uvádět celkovou cenu zájezdu a současně aktuální cenu jednotlivých složek zájezdu. Toto se týká i leteckých zájezdů. Přesto ale zůstává pro CK možnost zvýšit cenu zájezdu, pakliže je o tom klient informován nejpozději 21 dní před zahájením rekreace. U zájezdů na poslední chvíli může být uvedena pouze konečná cena, jak uvedl zástupce ministerstva financí Tomáš Trojek. [34] V každém katalogu zájezdů publikovaném po 18. 11. 2009, kdy vstoupila novela v platnost, musí být uvedeny ceny v souladu s platnou legislativou. Katalogy vydané před tímto datem samozřejmě tomuto novému nařízení vyhovovat nemusí. Povinností uvádět ceny jednotlivých složek zájezdu se zvyšuje náročnost i rozsah katalogů. Tento postup je ale v souladu s celoevropskou snahou o zvýšenou ochranu a informovanost spotřebitele. [34]
4.6 Legislativní úprava pojištění v ČR Na závěr kapitoly o legislativě umíním zákony, které upravují podmínky pojištění v České republice. V dalších kapitolách se budu soustředit na konkrétní produkty pojištění pro cestovní kanceláře. Všechny pojišťovny nabízející pojištění v ČR se musí řídit následujícími předpisy.
4.6.1 Zákon o pojišťovnictví V roce 1999 byl vydán zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů, který přiblížil právní úpravu pojišťovnictví v České republice legislativě EU. Harmonizace však nebyla zdaleka úplná a v dalších letech bylo potřeba provádět mnohé novelizace a úpravy. Dle zákona pojišťovna musí mít právní formu buď jako akciová
16
Zákon č. 526/1990 Sb.,,o cenách, §13a
56
společnost, nebo družstvo. Zvláštní předpis může povolit pojišťovací činnost i jiné právnické osobě. Tato výjimka ale byla zrušena zákonem č. 39/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 363/1999 Sb. Dalšími změnami, obsaženými v novele zákona, je rozšíření působnosti provozování pojišťovací činnosti na území jiných členských států, nová přísnější pravidla na tvorbu technických rezerv, zvýšení hodnoty základního kapitálu předepsaného pro životní pojištění i některá neživotní či nová podmínka důvěryhodnosti pro získání povolení působit jako pojišťovna či zajišťovna. [1] Nový zákon o pojišťovnictví č. 277/2009 Sb., který začal platit 1. 1. 2010 má za cíl plně sladit právní úpravu pojištění s požadavky evropského práva. Tento zákon je pouhým mezistupněm a během následujících let bude významně novelizován, zejména v oblasti vnitřní kontroly a řídicího systému, stanovení technických rezerv, hodnocení solventnosti a dohledu v EU.
Nová právní úprava je tvořena šesti částmi: 1. Obecná ustanovení 2. Provozování činností v pojišťovnictví 3. Dohled v pojišťovnictví 4. Mlčenlivost 5. Společná ustanovení 6. Zmocňovací, přechodná a zrušovací ustanovení. [1]
Nejvýznamnější změny nastaly v oblasti povolení k provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti, kde je stanovena výslovná podmínka, že na území České republiky může být daná činnost vykonávána pouze s povolením ČNB nebo s příslušným povolením uděleným v jiném členském státě. Neméně důležité jsou požadavky na řídicí a kontrolní systém, který se má zaměřit na organizační strukturu, dělbu kompetencí, vnitřní audit, vnitřní předpisy či řízení rizik. [1] Ve vztahu ke klientům nový zákon zkvalitňuje dohled nad pojišťovnami, které musejí nově informovat o své finanční situaci. Je posílena právní jistota klientů a povoleno zohlednění věku, pohlaví či zdravotního stavu klienta, i když takový přístup je za jiných okolností diskriminační. [1] 57
4.6.2 Pojistná smlouva Právní dokument, na jehož základě vzniká pojištění fyzických a právnických osob, se nazývá pojistná smlouva. Náležitosti tohoto dokumentu stanoví zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a změně souvisejících zákonů, který vstoupil v platnost 1. 1. 2005. Pojistná smlouva musí mít písemnou formu, až na specifické výjimky, a každá ze stran musí obdržet alespoň jeden výtisk. [45] S pojistnou smlouvou souvisí další zákony, které stanoví povinnost určitých fyzických a právnických osob uzavřít pojištění. Mezi tyto zákony patří např. zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a dalších asi 20 zákonů. [1] V právu EU není žádná Směrnice ani jiná norma, která se výlučně zabývá pouze problematikou pojistné smlouvy a tedy ani nařízení, které by bylo zaměřeno na harmonizaci obsahu tohoto typu smluv. I přes tuto skutečnost je český zákon o pojistné smlouvě svým obsahem v souladu s předpisy EU. [1] V pojistné smlouvě se upravuje vztah pojistníka, pojistitele, pojištěného. Tyto pojmy bývají často zaměňovány. Pojistník je osoba fyzická nebo právnická, která uzavřela pojistnou smlouvu s pojistitelem, a smlouvou se zavazuje platit pojistné za pojistnou ochranu. Naproti tomu pojistitel je vždy právnická osoba, která má oprávnění provozovat pojištění, tzn. pojišťovna nebo jiná instituce. Pojištěný je osoba, jejíž majetek, zdraví apod. je chráněno pojistnou smlouvou a v případě škodní události má nárok na vyplacení pojistného plnění. Pojištěný a pojistník nemusí být bezpodmínečně jedna a ta samá osoba. Dále mohou být součástí pojistné smlouvy i třetí osoby, kterým vzniká v případě smrti pojištěného právo na pojistné plnění. [1] Povinné části pojistné smlouvy stanoví § 4 odst. 1 uvedeného zákona: • určení pojistitele a pojistníka, • určení oprávněné osoby, • určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, • vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, • výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, 58
• vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, • v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. [19]
59
5 Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře na českém trhu V říjnu 2000 vstoupil v platnost nový zákon č. 159/1999 Sb., jehož účinky se měly naplno projevit až od 1. dubna 2001. Zavedení nové povinnosti pro cestovní kanceláře, že od tohoto data musí být pojištěny pro případ úpadku, bylo provázeno komplikace na pojistném trhu. Přestože zákon byl schválen již 30. června 1999, pojišťovny se o zavedení nového pojistného produktu začaly zajímat až v létě 2000, tedy velmi krátce před začátkem platnosti zákona. Povolení nabízet pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře udělilo Ministerstvo financí 11 pojišťovnám. Pouze dvě z nich, Pojišťovna Zürich s Cestovní pojišťovna Adria Way družstvo, která krátce na to zanikla, působily samostatně. Ostatních 9 pojišťoven vytvořilo v lednu 2001 sdružení pool, jako dobrovolné sdružení pojistitelů. Pool získal k provozování své činnosti dvouletou výjimku od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. [38] Pool byl tvořen těmito pojišťovnami: Generali Pojišťovna, Allianz Pojišťovna, Česká podnikatelská pojišťovna, Česká pojišťovna, Uniqa pojišťovna, Pojišťovna České spořitelny, IPB Pojišťovna, Komerční pojišťovna a Kooperativa pojišťovna. Vedoucím pojistitelem poolu byla určena Generali Pojišťovna. Evropská cestovní pojišťovna, ačkoliv nebyla přímým členem poolu, byla pověřena funkcí kanceláře. Měla zajišťovat organizační, technické a provozní zabezpečení předmětného pojištění a likvidaci pojistných událostí. Členové poolu se podíleli na sjednaném pojištění a zabezpečovali zajištění přijatého rizika. Činnost poolu byla zahájena 16. 1. 2001 a již v únoru uzavírala první pojistné smlouvy. [38] Vznikající cestovní kancelář musí mít podle zákona nejprve uzavřeno povinné pojištění a teprve následně může žádat o udělení koncese. Vzhledem k opožděné nabídce pojištění byla většina žádostí o vydání koncese podána na poslední chvílí. Aby se žádosti stihly vyřídit včas, tedy do dubna 2001, bylo Ministerstvo pro místní rozvoj nuceno přijmout mimořádná opatření a situace se tím vyřešila. [38]
60
Zmíněný pool pojišťoven ukončil svoji činnost k 31. 12. 2003. Od roku 2004 je tedy pojištění nabízeno jednotlivými pojišťovnami, které musí získat příslušné povolení od České národní banky. V roce 2011 vlastní toto oprávnění následujících 6 pojišťoven: • Generali Pojišťovna, a.s., Bělehradská 132, 120 84 Praha 2 • Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Budějovická 5, 140 21 Praha 4, • UNIQA pojišťovna, a.s., Bělohorská 19/269, 169 00 Praha 6, zastoupená pojišťovacím agentem FIDUCIA, s.r.o. • Union Poisťovňa, a.s., Bajkalská 29/A, 813 60 Bratislava, Slovenská republika, • Europäische Reiseversicherung AG - Etics ITP, s.r.o., Křižíkova 237/36a, 186 00 Praha 8, zastoupená pojišťovacím agentem Etics ITP, s.r.o. • Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s., Křižíkova 237/36a, 186 00 Praha 8. Seznam pojišťoven, které mohou nabízet pojištění cestovní kancelář pro případ úpadku, se oproti roku 2010 liší. Mezi pojišťovnami, které mohou tento produkt nabízet, byla na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj uvedena navíc Česká pojišťovna, a.s. Naopak chyběla Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s., která k této činnosti získala povolení až od 1. 10. 2010. Bližší informace uvedu při analýze nabídky této pojišťovny. Česká pojišťovna pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře nabízela již od roku 2004. Na podzim roku 2010 jsem ji oslovila s e-mailovou žádostí o zaslání bližších informací k tomuto produktu. Dne 10. 12. 2010 jsem dostala odpověď od Simony Pohlové z České pojišťovny, že nové pojištění v rámci Generali PPF Holdingu sjednává pouze pojišťovna Generali a že s dalšími dotazy se mám obrátit přímo na ni. Z uvedeného vyplývá, že v roce 2010 již Česká pojišťovna a.s. nové smlouvy neuzavírala, pouze garantovala smlouvy z roku předešlého. I dnes lze na webových stránkách České pojišťovny dohledat informace o tomto typu pojištění, včetně všeobecných pojistných podmínek. (Mimochodem ČP jako jediná pojišťovna poskytuje všeobecné podmínky široké veřejnosti. V ostatních případech je nutno o ně požádat, přičemž ne všichni jsou ochotni je poskytnout.) Nejedná se sice o přímý odkaz z hlavní stánky pojišťovny, ale pokud do vyhledávače na stránkách České pojišťovny zadáme slovní spojení „cestovní kancelář“, objeví se zcela funkční odkaz na nabídku pojištění záruky v důsledku 61
úpadku CK. Jediné, co pojišťovna na svých internetových stránkách deaktivovala, je odkaz vedoucí na seznam pojištěných CK, jelikož ten již neobsahuje žádné cestovní kanceláře. [25] Otázkou je, zda ČP má stále na svých internetových stránkách informace o pojištění pro cestovní kanceláře z důvodu špatné aktualizace dat a nedostatečné správy svých webových stránek. Možností ale také je, že se jedná o záměr, kdy potenciální klient s žádostí o tento produkt bude přesměrován na pojišťovnu Generali, která spolu s Českou pojišťovnou tvoří společnost Generali PFF Holding. Jak jsem již uvedla, na českém trhu nabízí povinné pojištění záruky v důsledku úpadku cestovní kanceláře 6 pojišťoven. O jejich tržním podílu vypovídá následující tabulka: Tabulka č. 1: Počet pojištěných cestovních kanceláří u jednotlivých pojišťoven Pojišťovna
Počet pojištěných CK k 5. 3. 2011
Tržní podíl
Generali Pojišťovna a.s.
387
38,32%
Česká Podnikatelská Pojišťovna, a.s.
244
24,16%
UNIQUA pojišťovna, a.s.
133
13,17%
Union pojišťovna, a.s.
128
12,67%
Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s.
68
6,73%
Europäische Reiseversicherung AG
50
4,95%
1010
100%
Celkem
Zdroj: vlastní zpracování dle internetových stránek jednotlivých pojišťoven Všechny pojišťovny jsem oslovila s žádostí o bližší informace o jejich nabídce tohoto druhu pojištění. Využila jsem metodu mystery shopping, kde jsem uvedla, že potřebuji informace pro cestovní agenturu, která se hodlá transformovat na cestovní kancelář a té souvislosti poptává zákonné pojištění. Otázky jsem směřovala na minimální výši pojistného, minimální výši spoluúčasti, všeobecné pojistné podmínky a také jsem se zajímala, zda pojišťovna pojistí i malé cestovní kanceláře bez velkých ročních tržeb. V analýze nabídky pojištění pro cestovní kanceláře jsem vycházela z informací, které jsou přístupné široké veřejnosti na internetových stránkách jednotlivých pojišťoven, v kombinaci s odpověďmi, které jsem obdržela prostřednictvím e-mailové komunikace. Současně na 62
následujících stránkách okomentuji vstřícnost přístupu pojišťoven při korespondenci, přehlednost jejich internetových stránek a množství informací, které jsou přístupné na webu pojišťoven. Jako první podrobněji popíši všeobecné pojistné podmínky (VPP) České podnikatelské pojišťovny, a.s. (ČPP) a nabídky ostatních pojišťoven už budu s nimi pouze srovnávat a upozorňovat na odlišnosti. ČPP je sice z hlediska počtu uzavřených pojistek tohoto druhu v současné době až za Generali pojišťovnou, zato jsou jejich podmínky výrazně stručnější a přehlednější. Z toho jsem usoudila, že pro porovnávání s ostatními budou vhodné právě materiály ČPP.
5.1 Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. Soukromé pojištění záruky v důsledku úpadku cestovní kanceláře nabízí Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. na základě licence, kterou jí dne 21. srpna 2000 udělilo Ministerstvo financí ČR pod č. j. 321/78337/2000. Na webových stránkách
dané pojištění nalezneme v kategorii „Pojištění na cesty“.
Podle úvodních slov představující nabízené
pojištění se jedná o vysoce kvalitní produkt, který klientům cestovní kanceláře přináší jistotu. Rozsah pojištění se shoduje se zákonným vymezením, čili vztahuje se na zájezdy pořádané pojištěnou cestovní kanceláří, která v důsledku svého úpadku neposkytne svému zákazníkovi dopravu z místa pobytu v zahraničí do ČR, je-li tato doprava součástí zájezdu; nevrátí svému zákazníkovi zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu v případě, že se zájezd neuskutečnil; nebo nevrátí svému zákazníkovi rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého zájezdu v případě, že se zájezd uskutečnil pouze z části. Od roku 2006 v souvislosti s novelou zákona č.159/1999 Sb. se pojištění vztahuje i na forfaitové zájezdy, sestavené na základě individuálního požadavku zákazníka. [24] Na uvedených internetových stránkách nalezneme odkaz na seznam pojištěných cestovních kanceláří u ČPP, dále sekci „Informace pro zájemce o pojištění“, která je určena cestovním agenturám a nově vznikajícím subjektům, a velmi důležitou část sekci pro cestující „Co dělat v případě úpadku cestovní kanceláře“. Zde se nachází postup, jak postupovat při hlášení škodné události. Pokud klient cestovní kanceláře již odcestoval, měl by se řídit pokyny na „Dokladu pro pojištěné“ (viz příloha č. 1), který obdržel od cestovní kanceláře při podpisu cestovní smlouvy. Ze zahraničí je nezbytné kontaktovat asistenční službu, která se ve spolupráci s ČPP postará o klientův bezpečný návrat do ČR. [24] 63
Pokud dojde k úpadku cestovní kanceláře ještě před odjezdem klienta do zahraničí, musí zákazník vyplnit formulář „Oznámení o škodné události“ (viz příloha č. 2) a spolu s požadovanými materiály zaslat na sídlo ČPP. Pojišťovna zahájí vyplácení pojistného plnění po 6 měsících ode dne, kdy daná cestovní kancelář vyhlásila úpadek. Výše plnění záleží na počtu podaných oznámení o škodní události ve lhůtě 6 měsíců a na výši pojistné částky. Na oznámení podaná po stanovené lhůtě není brán zřetel. [24] Žadatelé o pojištění záruky v důsledku úpadku cestovní kanceláře musí nejprve vyplnit příslušný dotazník (viz příloha č. 3), k němu přiložit platnou koncesní listinu, účetní dokumenty, jejichž vzor je ke stažení na stránkách ČPP – výkaz o majetku a závazcích u osob, které nevedou účetnictví, nebo informace z účetní závěrky. Dále je nutné předložit všeobecné podmínky účasti na zájezdech, vzor cestovní smlouvy, katalog zájezdů, seznam delegátů v jednotlivých destinacích, podnikatelský záměr včetně obchodního plánu. Jmenované materiály je nutné zaslat k rukám Ing. Ireny Řezníčkové, z odboru podpory externího prodeje, úsek externích sítí, která vyřizuje veškerou komunikaci ohledně tohoto pojištění. Stejně tak odpovídala na moje dotazy. Nejpozději do 14 dnů od zaslání všech nutných podkladů bude poptávajícímu vyhotovena nabídka pojištění. V případě akceptace nabídky na základě potvrzeného tiskopisu vystaví pojišťovna do 10 dní smlouvu a při jejím podpisování předá kompletní podklady, pojistku a certifikát. [24] Paní Ing. Irena Řezníčková odpovídala za ČPP na mé e-mailové dotazy. Její odpovědi byly strohé, většinou jen jednoduché věty, ale vždy mi bylo obratem zodpovězeno přesně to, na co jsem se ptala. Přehlednost internetových stránek, uvedení kontaktů, na koho se obrátit s případnými dotazy a následná rychlost odpovědí je u České podnikatelské pojišťovny na vysoké úrovni. Styl komunikace by bylo vhodné zvolit více proklientsky zaměřený, ale vždy jsem požadované informace dostala.
Všeobecné pojistné podmínky Všeobecné pojistné podmínky povinného pojištění záruky v důsledku úpadku cestovní kanceláře, které jsem obdržela na požádání e-mailem, jsou platné od 1. srpna 2006. Cestovní kancelář zde vystupuje jako pojistník, který uzavírá s pojistitelem smlouvu. Současně je v těchto VPP i pojištěným, jelikož se pojištění vztahuje na její hodnoty pojistného zájmu. Oprávněná osoba je osoba, které vzniklo důsledkem pojistné události právo na pojistné plnění,
64
čili zákazník cestovní kanceláře. Všeobecné pojistné podmínky obsahují taktéž vymezení pojistné události, které jsem již uvedla výše. [48] Limit pojistného plnění je stanoven individuálně v pojistné smlouvě a je horní hranicí plnění pojistitele v případě jedné pojistné události všem oprávněným osobám. Limit stanovuje pojistník na svou vlastní odpovědnost v rozsahu určeném zákonem. [48] Další článek VPP se věnuje pojistnému, které je úplatou za soukromé pojištění. Výše není stanovena jednotným sazebníkem. Stanoví se individuálně pro každou CK v pojistné smlouvě. Pojistné se platí ve většině případů jednorázově na počátku platnosti pojištění, nebo lze dohodnout splátky. V tom případě je ale pojišťovna oprávněna účtovat procentuální přirážku. Pojistné stanoví pojistitel na základě ohodnocení rizika, výši limitu pojistného plnění a dle výše spoluúčasti. Důležité je, že pojistné náleží vždy pojistiteli celé, to znamená, že není zúčtovatelné. Dojde-li k prodlení s placením pojistného, pojišťovna má právo odečíst dlužnou částku včetně úroků z prodlení z nevyčerpané částky spoluúčasti. Pojišťovna má taktéž právo požadovat upomínací poplatek. [48] Pojistná smlouva stanoví pro každého individuální výši spoluúčasti, kterou je nutno složit na účet pojistitele. Formu spoluúčasti lze dohodnout i v jiné podobě, např. bankovní garance. Spoluúčast nesmí být dle zákona nižší než 2% z ročních plánovaných tržeb pojistníka z prodeje zájezdů. V případě pojistné události, pojistitel na pojistné plnění použije přednostně částku složenou jako spoluúčast. Pojistitel musí do 30 dnů od čerpání spoluúčasti předložit pojistníkovi zprávu o jejím čerpání. Poklesne-li v průběhu platnosti pojištění výše spoluúčasti pod minimální hranici stanovenou v pojistné smlouvě, je pojistník povinen doplnit spoluúčast na nutné minimum a to nejpozději do 6 týdnů ode dne, kdy obdržel od pojistitele zprávu o čerpání spoluúčasti. Není-li dodržena tato lhůta, pojištění zaniká. [48] Pokud zanikne pojištění z jiného důvodu než pojistné události, je pojistník povinen do 30 dní od zaniknutí důvodu složení spoluúčasti (úspěšné uskutečnění posledního zájezdu, na který se pojistná smlouva vztahovala) předložit písemné zúčtování spoluúčasti a převést pojistníkovi na jeho účet nepoužitou částku spoluúčasti i s výnosy. Je-li důvodem zániku pojištění pojistná událost, vrátí pojistitel pojistníkovi zbývající nepoužitou částku (i úroky z uložené spoluúčasti) do 30 dnů od poskytnutí pojistného plnění všem oprávněným osobám, které uplatnily svůj nárok v předepsané lhůtě 6 měsíců od úpadku CK. [48] Pojistná smlouva platí od 0:00 hod dne následujícího od jejího uzavření. Pokud do 2 měsíců od uzavření smlouvy nepředloží CK platnou koncesní listinu, zaniká pojištění od počátku. 65
Pojištění je účinné, jakmile je zaplaceno pojistné, složena spoluúčast a rozhodnutí o udělení koncese nabude právní moci. Pojištění se nejčastěji sjednává na pojistné období jednoho roku. Pokud pojistník nebo pojistitel nemají zájem prodloužit pojištění na další pojistné období, musí o tom druhou stranu informovat nejpozději 6 týdnů před uplynutím stávajícího období. V době vzniku pojištění má pojistitel právo vyžádat si od cestovní kanceláře seznam zájezdů, které byly prodány v době platnosti pojistné smlouvy u předchozího pojistitele, ale uskuteční se až v době trvání nového pojištění. Veškeré změny v pojistné smlouvě musí mít písemnou podobu. [48] Celý další článek VPP je věnován popisu situací, kdy může pojištění zaniknout. Většina z nich jasně vyplývá z logiky věci – pojištění zaniká uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, písemnou dohodou, zánikem či pozastavením živnostenského oprávnění pojistníka k provozování CK, zánikem pojistníka ve smyslu jeho vymazání z obchodního rejstříku, úmrtím výhradního vlastníka cestovní kanceláře. Dále může pojištění zaniknout výpovědí pojistné smlouvy - do dvou měsíců od uzavření smlouvy lze podat výpověď s osmidenní výpovědní lhůtou. Pojistitel může odstoupit od pojistné smlouvy, zjistí-li, že pojistník zodpověděl při sjednávání pojištění úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivě písemné dotazy, které by při pravdivých odpovědích bránily uzavření pojistné smlouvy. Právo na toto odstoupení má pojišťovna do 2 měsíců ode dne, kdy tyto skutečnosti zjistila. Do 3 měsíců od doručení oznámení o pojistné události lze taktéž podat písemnou výpověď s 1 měsícem výpověďní lhůty. Pojištění zaniká také po marném uplynutí lhůty stanovené v upomínce, která byla zaslána z důvodu nezaplacení pojistného či jeho části. Tato lhůta na doplacení musí být minimálně jednoměsíční a upomínka musí obsahovat informaci, že v případě nezaplacení dlužné částky pojištění zanikne. [48] Všeobecné pojistné podmínky dále popisují způsob poskytnutí pojistného plnění. Tento článek téměř doslovně vychází ze zákona č. 159/199 Sb., viz kapitola 4.3. Podmínkou pro poskytnutí plnění je písemné oznámení pojistné události, jak již bylo uvedeno za začátku této kapitoly. Pojistné plnění je splatné do 15 dnů od uzavření vyšetřování, které je nutné ke zjištění rozsahu pojistné události. Převýší-li součet nároků všech oprávněných osob, které ve stanovené lhůtě nárokovaly náhradu škody, limit pojistného plnění, bude všem pojistné plnění sníženo. Poměr snížení vychází z podílu celkových nároků všech oprávněných osob a limitu pojistného plnění, přičemž od něj jsou odečteny nároky již dříve vyplacené např. ve formě repatriace. [48] Nejrozsáhlejším článkem jsou práva a povinnosti účastníků pojištění. Nebudu zde všechny uvádět, pouze zmíním ty zásadní, které nevyplývají přímo ze zákona, nebo nebyly již 66
naznačeny dříve. Pojistitel má povinnost odvádět pojistníkovi na jeho účet výnosy z nepoužité částky spoluúčasti. V případě škodné události se pojišťovna zavazuje provést bezodkladně šetření a projednat zjištěné skutečnosti s oprávněnou osobou. Pokud pojistitel marně vynaloží náklady nebo mu vznikne škoda, bude si úhradu těchto nákladů nárokovat u osoby, která škodu způsobila. Pojistník, cestovní kancelář, je povinen na vyžádání předložit pojistiteli před uzavřením smlouvy, i kdykoli v průběhu trvání pojištění, všechny doklady o majetkové a finanční situaci podniku, podnikatelský záměr a další. Všechny podstatné změny ovlivňující pojistné nebezpečí, zhoršení stavu majetku či platební schopnosti je pojistník zavázán okamžitě hlásit. Sjedná-li si cestovní kancelář současně smlouvu na stejné pojistné nebezpečí u jiné pojišťovny, musí tuto skutečnost včetně jména nového pojistitele a rozsahu pojištění oznámit původnímu pojistiteli.
V případě, že se po pojistné události pojistitel dozví, že pojistník
vědomě poskytl nepravdivé informace, není pojistitel oprávněn snížit či odmítnout pojistné plnění oprávněné osobě. Náhradu škody však může vyžadovat po pojistníkovi. Od oprávněné osoby může pojišťovna požadovat vrácení pojistného plnění, uvedla-li oprávněná osoba úmyslně pojistitele v omyl v otázkách týkajících se nároku na pojistné plnění. [48] Další články dokumentu popisují podmínky doručování písemností, výklad pojmů a nakonec závěrečná ustanovení. Domnívám se, že by bylo vhodnější umístit výklad pojmů na začátek všeobecných pojistných podmínek, aby se čtenář mohl s pojmy seznámit, než začne číst samotný obsah dokumentu. Je značně nepohodlné pro vysvětlení pojmů listovat na konec pojistných podmínek a pak se vracet k rozečtenému textu. Ve všeobecných pojistných podmínkách se nehovoří o minimální sazbě pojistného ani dalších omezeních pro nové klienty. Podle informací, které mi sdělila Ing. Řezníčková e-mailem dne 29. 11. 2010, je minimální roční pojistné 25 000 Kč a je nutné jej platit najednou jednorázově. Stejně tak je jednorázově splatná kauce neboli spoluúčast. Tu stanoví ČPP podle rizikovosti každé cestovní kanceláře, podle její minulosti a finanční situace. Zákonem je stanovena minimální spoluúčast 2% z plánovaných ročních tržeb za zájezdy. U nových cestovních kanceláří Česká podnikatelská pojišťovna požaduje kauci minimálně ve výši 5% z plánovaných tržeb.
67
5.1 UNIQA pojišťovna, a.s. UNIQA pojišťovna, a.s. nabízí pojištění cestovní kanceláře pro případ úpadku ve spolupráci se společností FIDUCIA s.r.o. a zahraničními zajišťovnami. Základní informace lze najít na internetových stránkách
v sekci „Podnikatelé“, skupina „Podnikání II“. Stejné informace o pojištění úpadku CK jsou uvedeny na stránkách společnosti FIDUCIA s.r.o. < http://www.fiducia.cz/>, která působí na českém trhu od roku 2003 jako pojišťovací a zajišťovací makléř. FIDUCIA pro pojišťovnu UNIQA vyřizuje veškerou korespondenci a komunikaci související s pojištěním CK. [28] Jak pojišťovna uvádí hned v prvním odstavci na svých webových stránkách, její pojištění je určeno pro cestovní kanceláře s ročními tržbami z prodeje zájezdů v min. výši 10 mil. Kč, které v oblasti cestovního ruchu podnikají alespoň po dobu tří let. Cílovou skupinou rozhodně nejsou začínající cestovní kanceláře s nízkými tržbami. [28] UNIQA, a.s. nabízí budoucím klientům bohaté zkušenosti s tímto druhem pojištění, volitelnou výši spoluúčasti a možnost jejího nahrazení bankovní zárukou, garantovanou výši úrokového výnosu ze složené spoluúčasti, rychlé a bezplatné vyhotovení cenové nabídky pojištění. K vypracování cenové kalkulace je nutné zaslat vyplněný dotazník pro pojištění záruky, který si nejprve musí cestovní kancelář vyžádat e-mailem. K němu je nezbytné přiložit výsledky hospodaření za poslední tři roky (rozvaha, výkaz zisků a ztrát, příloha účetní závěrky, výkaz cash flow), zprávu auditora včetně komentáře, pokud byl audit proveden, katalog služeb, ceník a obchodní podmínky CK, kopii koncesní listiny, příp. výpisu z obchodního rejstříku. [28] Kontaktní e-mail i telefonní číslo, kam je zájemci o bližší informace mohou obrátit, je uveden na internetových stránkách přímo u informací o pojištění. Na tento e-mail jsem zaslala žádost o všeobecné pojistné podmínky a další detaily. Obratem jsem dostala odpověď od pana Ivo Pěkníka ze společnosti Fiducia, který mi dne 4. 11. 2010 VPP ochotně zaslal a současně v prvním e-mailu mi oznámil, že minimální roční pojistné je stanoveno na 30 000 Kč, je jednorázové a platí se předem. Minimální výše tržeb podle pana Pěkníka stanovena není, což ale neodpovídá informacím uvedeným na webových stránkách, kde se hovoří požadované výši ročních tržeb 10 mil. Kč. Z toho usuzuji, že UNIQA netrvá na konkrétní výši, pokud je cestovní kancelář schopna uhradit minimální roční pojistné. Právě jeho výše bude pro malé CK limitující. Slibovanou výhodou pro budoucí klienty je volitelná výše spoluúčasti. Pan Ivo Pěkník mi dalším e-mailem ze dne 22. 11. 2010 tuto informaci upřesnil. Uniqa stanovila minimální 68
spoluúčast ve výši 50 000 Kč. CK musí mít k dispozici přinejmenším 80 000 Kč ročně na sjednání pojištění záruky pro případ úpadku u této pojišťovny. Tato částka je adekvátní opravdu až pro cestovní kanceláře s vyššími tržbami zkušenostmi na trhu cestovního ruchu. Kontakt na obchodního zástupce v oblasti pojištění CK lze na internetových stránkách nalézt velmi snadno. Následnou komunikaci se zástupcem makléřské společnosti FIDUCIA s.r.o., Mgr. Ivem Pěkníkem, považuji za velmi přínosnou a současně příjemnou. Jeho odpovědi jsou věcné, výstižné a vždy obsahují nabídku zodpovězení případných dalších dotazů.
Všeobecné pojistné podmínky Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění záruky (kauce) v důsledku úpadku cestovní kanceláře, které pojišťovna UNIQA, a.s. používá, jsou v této podobě platné už od 1. 8. 2006. Na následujících řádcích upozorním na odlišnosti, které jsou ve VPP pojišťovny UNIQA navíc ve srovnání s podmínkami ČPP. [56] Na první pohled si čtenář všimne jiného pořadí jednotlivých článků, přičemž řazení této pojišťovny považuji za logičtější. Zásadním rozdílem je definice pojmů, kdy v tomto dokumentu je pojištěným zákazník, se kterým uzavřela cestovní kancelář cestovní smlouvu. Navíc je zde zdůrazněna povinnost pojistitele (pojišťovny) informovat Ministerstvo pro místní rozvoj o zániku pojištění, vzniku pojistné události a poskytnutém pojistném plnění nebo o skutečnostech, jako je zhoršení finanční situace cestovní kanceláře, které by mohlo vést k jejímu úpadku. Tato povinnost sice vyplývá přímo ze zákona, ale ČPP ji uvedenu v pojistných podmínkách nemá. [56] Článek o náležitostech pojistné smlouvy taktéž vychází ze zákona. Povinnou částí smlouvy jsou údaje o pojistné částce, výši pojistného, způsob placení pojistného a jeho splatnost, výše spoluúčast, její splatnost a způsob zúčtování, doba trvání pojištění, pojistné období, určení škodového pojištění a způsob hlášení pojistné události. [56] Jelikož UNIQA nepředpokládá sjednávat tento typ pojištění s nově vznikajícími cestovními kancelářemi, není ve VPP vůbec uveden postup uzavírání smlouvy s CK, která bude teprve o koncesi bude žádat. Automaticky se počítá, že CK v době počátku pojištění již koncesi vlastní. Pojištění může u pojišťovny UNIQA zaniknout stejně jako u ČPP v souvislosti se zánikem živnostenského oprávnění k provozování CK, písemnou výpovědí do 2 měsíců od počátku pojištění. Ostatní varianty, kdy pojištění zaniká, se ale liší. Byla-li v důsledku pojistného plnění snížena pojistná částka a pojištění i nadále trvá, je CK povinna pojistnou částku 69
prostřednictvím doplacení pojistného doplnit na výši stanovenou ve smlouvě. Pokud k tomu nedojde do 6 týdnů od výzvy pojistitele, pojištění zaniká. Na rozdíl od toho, s okamžitou platností může pojišťovna vypovědět pojistnou smlouvu, doje-li kdykoli v průběhu pojištění k poklesu spoluúčasti pod stanovenou hranici v pojistné smlouvě.
Navíc může pojištění
zaniknout písemnou výpovědí pojistitele z důvodu výrazného zhoršení finanční situace cestovní kanceláře. Výpovědní lhůta je v tomto případě 8 denní. [56] Zanikne-li pojištění z jiného důvodu než úpadkem cestovní kanceláře, má pojišťovna právo na pojistné pouze do zániku pojištění. V opačném případě náleží pojišťovně pojistné celé. [56]
5.2 Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s. Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s. vlastní povolení k poskytování pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře teprve od 1. října 2010. V průběhu roku 2010 se jí podařilo navýšit základní kapitál na úroveň, která já umožnila rozšíření nabídky o další pojistné produkty. Na internetových stránkách
je pro cestovní kanceláře vyčleněna samostatná sekce. Bohužel na tomto místě je k pojištění cestovní kanceláře pro případ úpadku uvedeno minimum informací. Nachází se zde pouze oznámení, že Evropská pojišťovna tento produkt nabízí jako součást komplexního řešení pro cestovní kanceláře. Následuje odkaz na seznam pojištěných cestovních kanceláří. Za zásadní nedostatek považuji, že zde není přímo uveden kontakt, kam se obrátit s dotazy a žádostí o vyhotovení nabídky. Potenciální zákazník si jej musí složitě najít v sekci „O pojišťovně“, kde je ukryta záložka „Kontakt“. Až zde se pod heslem „Cestovní ruch“ nachází telefonní číslo a e-mail, kam směřovat dotazy ohledně pojištění cestovní kanceláře. Komunikaci vyřizují pracovníci společnosti Etics ITP, s.r.o., která je dceřinou společností Evropské pojišťovny a vystupuje jako její pojišťovací agent. [26] V průběhu sběru podkladů pro tuto analýzu, mi na mé dotazy odpovídaly dvě různé dámy. Nejprve se mnou velmi vstřícně komunikovala paní Bc. Michaela Černá, vedoucí konzultant, která mi zaslala požadované podklady a vše ochotně vysvětlila. Když jsem pojišťovnu oslovila s dalším dotazem o několik týdnů později, odepisovala mi již Ing. Libuše Taclová. Předkládám, že na pozici vedoucího konzultanta vystřídala paní Černou, jelikož tuto funkci má nyní u svého jména paní Taclová. Na doplňující otázky jsem odpovědi e-mailem od paní Taclové nedostala. Trvala na osobní schůzce. Jelikož jsem se ptala jako smyšlená CK, nemohla jsem možnost osobního jednání využít. Reakce paní Taclové byly sice také velmi rychlé, vyl
70
z nich znát větší odstup. Když jsem nepřistoupila na osobní schůzku a položila jiný dotaz, již jsem se odpovědi nedočkala. Paní Černá mi dne 22. 11. 201e-mailem zaslala spolu s všeobecnými pojistnými podmínkami i dotazník, který musí potenciální zákazník vyplnit, aby mu mohl být vyhotoven návrh pojistné smlouvy. Dále pojišťovna požaduje zaslat stručný podnikatelský záměr a účetní závěrku za poslední 3 roky podnikání jako právnická osoba, nejedná-li se o nově vznikající CK. Podle informací od paní Černé, nemá Evropská Cestovní Pojišťovna stanoveno minimální roční pojistného ani spoluúčasti. Každý klient je posuzován individuálně podle rizikovosti a plánovaných tržeb. Pojistné se hradí jednorázově a není zúčtovatelné, nijak se zpětně neupravuje podle skutečně dosažených tržeb. Evropská pojišťovna nemá na žadatele o pojištění záruky pro případ úpadku žádné omezující limity. Pojišťuje i malé cestovní kanceláře, jakými jsou například školy, které pořádají zájezd třeba jen pro jednu skupinu ročně.
Všeobecné pojistné podmínky Všeobecné pojistné podmínky Evropské cestovní pojišťovny jsou o poznání rozsáhlejší než VPP předchozích pojišťoven. Cestovní kancelář zde vystupuje jako pojistník, ale i pojištěný. Oproti VPP České podnikatelské pojišťovny jsou v těchto pojistných podmínkách uvedeny další způsoby zániku pojištění. Pojistitel může podat výpověď do 1 měsíce od dne výplaty pojistného plnění nebo od písemného sdělení, že právo na pojistné plnění nevzniklo. Výpovědní lhůta je 1 měsíc. Dále může pojišťovna ukončit platnost pojistné smlouvy na základě zjištění, že se výrazně zhoršila finanční situace cestovní kanceláře. Pojištění pak zaniká následující den od doručení výpovědi pojistníkovi. [49] Ve článku VPP, který se věnuje formě právních úkonů a doručování písemností, je uvedeno, že pojistitel je oprávněn určit, které úkony všech zúčastněných nemusí mít písemnou formu. Pojistitel taktéž může využít pro vyjádření svého projevu vůle i jinou formu než písemnou, je-li to v zájmu ochrany oprávněné osoby či pojistitele. [49] Zanikne-li pojištění před koncem pojistné doby, je pojišťovna povinna vrátit pojistiteli přeplatek na pojistném. Důvodem zániku však nesmí být úpadek CK, tehdy by náleželo pojišťovně pojistné v plné výši, stejně jako u UNIQA pojišťovny. [49] Podle VPP lze s Evropskou Cestovní Pojišťovnou dohodnout v pojistné smlouvě zálohovou formu pojistného. Poté je pojištěný povinen nejpozději do 2 měsíců po zániku pojištění nebo 71
po konci pojistného období předložit doklady o skutečně dosažených tržbách za uplynulý rok. Pojistitel do 30 dnů po obdržení dokladů zálohové pojistné zúčtuje. Pojistné však nesmí být nižší, než pojistné dohodnuté v pojistné smlouvě. [49] Když jsem žádala e-mailem o bližší vysvětlení, jak probíhá zálohové pojistné v praxi, odepsala mi paní Taclová, že se nejedná o zúčtovatelné pojistné. To u Evropské není standardní formou pro cestovní kanceláře, neboť pojistitel "drží" po celou dobu pojistného období stejné riziko a zpětně ho nelze měnit. Pokud se ale v průběhu roku výrazně změní tržby a budou se lišit o plánovaných, na jejichž základě bylo stanoveno pojistné při podpisu smlouvy, pak je možné kdykoliv o této skutečnosti informovat pojistitele, který upraví (překalkuluje) výši pojistného a spoluúčasti a formou dodatku ke smlouvě změní výši plateb. Současně si pojišťovna ve VVP vyhrazuje právo změnit výši běžného pojistného na další pojistné období, dojde-li ke změně právních předpisů nebo změně podmínek rozhodných pro stanovení výše pojistného. Nesouhlasí-li pojištěný se změnou, může do 1 měsíce od doby, kdy se o navrhované změně dověděl, projevit nesouhlas. Pojistné pak zanikne uplynutím dobíhajícího pojistného období. [49] Povinnost, kterou má shodně pojištěný i pojistitel, je neprodleně informovat Ministerstvo pro místní rozvoj o zániku pojištění a skutečnostech, kterou mohou vést k jeho zániku. Pojistitel navíc musí MMR informovat o vzniku pojistné události a poskytnutém pojistném plnění. Jeden z článků, který ve všeobecných pojistných podmínkách předchozích dvou pojišťoven nenalezneme, se nazývá „Výluky z pojištění“. Z něj vyplývá, že z pojištění záruky pro případ úpadku nevzniká právo na plnění za škody, které vznikly následkem úniku jaderné energie, zářením z radioaktivního paliva nebo odpadků, účinků jaderných, chemických či biologických zbraní. Dále jsou vyloučeny škody vzniklé za války a občanských nepokojů, vojenské akce, invaze, povstání, revoluce, vzpoury, vojenského puče či násilným uchopením moci. Stejně tak se vylučují škody související se zásahem státní či veřejné moci, teroristického činu a znečištění životního prostředí. [49] Další oblastí, se kterou jsem se v rámci analýzy setkala až v těchto pojistných podmínkách, jsou „Zachraňovací náklady“. Pojištěný má proti pojistiteli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které byly vynaloženy na odvrácení vzniku bezprostředně hrozící pojistné události nebo ke zmírnění následků již nastalé pojistné události, pokud byl k vynaložení těchto nákladů pojištěný povinen. Náhrada účelně vynaložených zachraňovacích
72
nákladů a náhradu škody uhradí pojišťovna do výše 10 000 Kč, pokud nebyla písemně vázána k výplatě vyšší částky. [49] Mezní lhůta pro nahlášení nároku na pojistné plnění oprávněnými osobami je opět 6 měsíců od vzniku pojistné události. Pojistné plnění je splatné do 15 dní od uzavření šetření pojistné události. Pojistitel je však oprávněn výplatu pojistného plnění odložit, existují-li pochybnosti o oprávněnosti této platby oprávněné osobě. Bylo-li zahájeno trestní stíhání oprávněné osoby v souvislosti se škodou, bude do skončení tohoto řízení výplata pojistného plnění taktéž odložena. Další podmínky pojištění jsou individuální pro každou pojištěnou cestovní kancelář a jsou rozpracovány v pojistné smlouvě. Podařilo se mi najít jednu konkrétní pojistnou smlouvu přímo na internetových stránkách pojištěné CK. Informace a sazby, které uvedu na následujících řádcích, se týkají pouze této jedné konkrétní cestovní kanceláře a nelze je obecně aplikovat na všechny pojištěné. Zajímavé jsou především sankce, za nedodržení povinnosti pojištěného. Pod smluvní pokutou 1000 Kč musí pojištěný: nejdéle do 7 dnů ode dne, kdy vydaná koncese k provozování cestovní kanceláře nabude právní moci, doručit kopii koncese pojistiteli, dále musí zabezpečit, aby doklad určený oprávněným osobám obdrželi pouze zákazníci, kteří uzavřou s pojištěným cestovní smlouvu a v neposlední řadě nesmí pojištěný uzavírat cestovní smlouvy na služby, které nejsou podle zákona zájezdem. Smluvní pokuta ve výši 20 000 Kč může být pojištěnému uložena, pokud CK neoznámí bez zbytečného odkladu veškeré změny týkající kontaktů na zodpovědné zástupce či vlastnické struktury nebo nepředloží-li pojistiteli na jeho žádost formulář „Přehled činnosti cestovní kanceláře“ vyplněný za období určené pojistitelem. Formulář musí být odevzdán vždy do desátého dne od doručení žádosti o jeho vyplnění. Pokud není pokuta uhrazena ve stanovené lhůtě, je pojistitel oprávněn o tuto částku snížit spoluúčast složenou pojištěným na jeho účet. Pojištěný je pak povinen spoluúčast doplnit na nutné minimum, taktéž určené v pojistné smlouvě, jinak pojištění může zaniknout z důvodu výrazného zhoršení finanční situace CK, jak je definováno ve všeobecných pojistných podmínkách. Spoluúčast složená pojištěným na účet pojistitele, bude dle této pojistné smlouvy úročena 0,20% p. a. Nemám možnost porovnat, zda ostatní pojištění mají stanoven stejný výnos, ale předpokládám, že se lišit nebude.
73
5.2.1 Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s. a Europäische Reiseversicherung AG Vztah mezi německou pojišťovnou Europäische Reiseversicherung AG a českou Evropskou Cestovní Pojišťovnou a.s. mi popsala paní Taclová v e-mailu ze dne 21. 1. 2011 následovně:
Europäische Reiseversicherung AG je na českém trhu zastoupena pojišťovacím agentem společností Etics ITP s.r.o., na jehož hlasovacích právech a kapitálu má nepřímý podíl. Tento vztah vychází se skutečnosti, že Europäische Reiseversicherung AG je jedním z akcionářů Evropské Cestovní Pojišťovny, a. s., která je jediným společníkem společnosti Etics ITP s.r.o. Do 30. 9. 2010 společnost Etics ITP s.r.o. zprostředkovávala pojištění úpadku cestovních kanceláří výhradně pro Europäische Reiseversicherung AG. Mnichov, SRN. Od 1. 10.2010 toto pojištění může nabízet přímo Evropská cestovní pojišťovna, a.s. V souvislosti s touto změnou dochází k postupnému převzetí pojistných smluv uzavřených s Europäische Reiseversicherung AG Evropskou Cestovní Pojišťovnou, která je její dceřinou společností. V současné
době
existují
dva
seznamy
pojištěných
cestovních
kanceláří.
Na
je seznam CK, které mají sjednáno pojištění záruky pro případ svého úpadku prostřednictvím společnosti Etics ITP u Europäische Reiseversicherung AG, a na adrese
je od 1. 10. 2010 umístěn pravidelně aktualizovaný seznam cestovních kanceláří, které mají sjednáno předmětné pojištění s Evropskou Cestovní Pojišťovnou. Jak mi vysvětlila paní Taclová, nejedná se o dvě konkurující si pojišťovny. Mateřská společnost Europäische Reiseversicherung AG už pouze postupně předává smlouvy Evropské Cestovní Pojišťovně, a.s., nové smlouvy uzavírá pouze česká Evropská pojišťovna.
5.3 Union pojišťovna, a.s. Slovenská Union pojišťovna v roce 2002 rozšířila své portfolio o pojištění záruky v důsledku úpadku cestovní kanceláře. Příslušné povolení jí bylo uděleno 9. prosince 2002 a o tři dny později nabylo účinnosti. Stala se tak jediným pojišťovacím subjektem, který v té době nabízel pojištění CK pro případ úpadku mimo rámec poolu pojistitelů. Union se zpočátku zaměřoval na finančně stabilní cestovní kanceláře. Nabízel jim zcela individuální přístup a výhodnější podmínky. Sazby pojištění byly ve většině případů výrazně levnější, než jaké byl schopen nabídnout pool. V roce 2003 Union pojišťovna pojistila prvních 50 CK. V roce 2004 došlo 74
k výrazným změnám na tomto segmentu pojistného trhu, jelikož k 31. 12. 2003 pool ukončil svou činnost a pojišťovny začaly působit samostatně. [36] Informace o pojišťovně Union a jejích produktech si mohou čeští klienti prohlédnout na internetových stránkách
nebo přímo na slovenských stánkách
. Povinné pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře je v sekci „Pojištění účastníků zájezdů“, kde se nachází i „Pojištění pro cestovní kanceláře“. Bohužel k informacím je umožněn přístup pouze po přihlášení do systému. Přístupové údaje získává cestovní kancelář až při podpisu pojistné smlouvy. Informace, které mám k dispozici, jsem získala na základě žádosti, kterou jsem směřovala na infolinku pojišťovny. E-mailem se mnou komunikoval pan Ing. Peter Ferjenčík, vedoucí oddělení pojištění pro CK. Zaslal mi informační materiály pro cestovní kanceláře, ve kterých je nabízena spolupráce pro rok 2011 ve formě balíku pojištění pro CK. Tato nabídka obsahuje současně pojištění zájezdu pro případ úpadku CK a komplexní cestovní pojištění pro účastníky zájezdu. O této nabídce se zmíním až po analýze všeobecných pojistných podmínek povinného pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, které mi taktéž pan Ferjenčík zaslal. Pro vypracování kalkulace na toto pojištění, je jako u ostatních pojišťoven nezbytné vyplnit speciální formulář, který jsem též obdržela. Současně je nutné předložit výkaz zisků a ztrát, rozvahu, výpis z obchodního rejstříku, katalog zájezdů, vzor cestovní smlouvy, všeobecné podmínky cestovní kanceláře a navíc nově vznikající CK musí přiložit podnikatelský záměr. Po zpracování dotazníku zašle pojišťovna nabídku s návrhem pojistné smlouvy.
Všeobecné pojistné podmínky Pojišťovna Union, a.s ve svých všeobecných pojistných podmínkách povinného pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře registrované na území České republiky o cestovní kanceláři hovoří pouze jako o pojištěném, nikoli jako o pojistníkovi. Oproti VPP ostatních pojišťoven je zde možné najít několik odlišností. [58] První rozdíl je v délce pojistného období, které je zde stanoveno na 1 měsíc a pojistná smlouva se uzavírá na dobu určitou. O zániku pojistné smlouvy je Union povinen informovat Ministerstvo pro místní rozvoj kromě toho je také oprávněn o tomto zániku informovat Asociaci cestovních kanceláří ČR, Asociaci cestovních kanceláří a agentur, Českou asociaci pojišťoven a hromadné sdělovací prostředky. Pokud není pojistné nebo jeho splátka uhrazena do 2 měsíců od stanovené splatnosti, je Union oprávněný o této skutečnosti informovat stejné
75
instituce jako v případě zániku pojištění. Tato práva si prostřednictvím VPP Union vyhrazuje jako jediná z pojišťoven. [58] Spoluúčast v minimální výši 2% plánovaných ročních tržeb za prodané zájezdy je cestovní kancelář povinna složit na účet Unionu nebo na svůj účet, jestliže s touto variantou Union souhlasil. Přesné podmínky, výše i datum splatnosti jsou stanoveny v pojistné smlouvě. Union je povinný nepoužitou část spoluúčasti pojištěnému uvolnit do 30 dnů po skončení posledního zájezdu, na který se pojištění vztahuje. Pokud je spoluúčast uložena na účtu pojištěného, je CK povinna předložit Unionu potvrzení banky o vinkulaci stanovené částky. Do 30 dnů po skončení posledního zájezdu, na který se vztahuje pojistná smlouva, Union předloží pojištěnému souhlas s uvolněním vinkulace peněžních prostředků. [58] V porovnání s ostatními pojišťovnami má Union zcela jinak stanovenu lhůtu, ve které je zákazník cestovní kanceláře, která se dostala do insolvence, povinen oznámit Unionu vznik škodné události a tím uplatnit svůj nárok na pojistné plnění. Pakliže zákazník toto neoznámí do dvou měsíců ode dne, v němž měl být jeho zájezd podle cestovní smlouvy ukončen, jeho nárok na plnění zaniká. [58] Jestliže bylo pojistné sjednáno jako součin počtu zákazníků a sazby pojistného, je pojištěný pojistnou smlouvou vázán předkládat Unionu měsíční hlášení na předepsaném formuláři. Povinností, která je cestovní kanceláří uložena těmito VPP, je mimo jiné poučit průvodce zájezdu o postupu jednání v případě skutečnosti, která by mohla vést ke vzniku pojistné události. O obsahu pojistné smlouvy musí být taktéž informováni všichni pracovníci cestovní kanceláře. Do 30 dnů od skončení smluvního vztahu cestovní kanceláře a Unionu, je CK povinna vrátit všechny nepoužité či stornované zúčtovatelné formuláře, propagační a pomocný materiál, který jí byl vydán Unionem. [58] Pojištěný je povinen Unionu vrátit vyplacené pojistné plnění za škodu, která vznikla v souvislosti s válkou, válečnými událostmi, terorismem, vnitřními nepokoji, stávkami či jadernou energií. Stejně tak je CK povinna vrátit plnění, které bylo vyplaceno zákazníkovi, který je jednatelem pojištěné cestovní kanceláře nebo členem statutárního orgánu, jeho přímým příbuzným, manželem nebo osobou žijící s ním v jedné domácnosti. [58] V e-mailech, které jsem si vyměnila s panem Ferjenčíkem, jsem se dověděla podrobnosti k platbě pojistného a jeho zúčtování. Union pojišťovna stanovila standardní pojistné období na termín od 1. listopadu do 31. října následujícího roku, aby byl jednou pojistnou smlouvou kryt zimní i letní katalog. Minimální pojistné je pro rok 2011 stanoveno na 18 000 Kč a je splatné 76
při podpisu smlouvy. Cestovní kancelář je povinna podat hlášení o uzavřených cestovních smlouvách vždy za každý měsíc zpětně a to nejpozději do 5. dne v měsíci následujícím. Na základě tohoto hlášení se vynásobením sazby, počtu dní a počtu klientů, na které byly uzavřeny cestovní smlouvy, vypočte hodnota pojistného k zúčtování. Ta se následně odečte od zaplacené pojistné částky čili z 18 000 Kč. Pokud dojde k vyčerpání zaplaceného minimálního pojistného, začíná pojištěná cestovní kancelář za všechny další klienty platit pojistné dle určené sazby. Zaplacené minimální pojistné náleží pojišťovně vždy celé. Z toho vyplývá, že i když cestovní kancelář uskutečnila pouze několik zájezdů, nic jí pojišťovna nevrátí. Výše sazby pojistného za osobu a den se liší pro jednotlivé typy zájezdů. Pan Ferjenčík mi dne 21. 3. 2011 e-mailem sdělil, že Union za účelem stanovení sazby dělí zájezdy do 3 kategorií podle rizikovosti dopravy: Od 5 Kč/os/den – domácí cestovní ruch a příjezdový cestovní ruch Od 8 Kč/os/den – výjezdový cestovní ruch s pozemní dopravou Od 10 Kč/os/den – výjezdový cestovní ruch s leteckou dopravou Zmíněné sazby nejsou definitivní, jsou to nejnižší možné sazby pro jednotlivé typy zájezdů. Při sjednávání pojištění záruky pro případ úpadku CK je navrhovaná sazba pojistného klíčovou informací, podle které se CK rozhoduje, zda bude tuto nabídku pojištění akceptovat. Z uvedeného jasně vyplývá, že letecké zájezdy do zahraničí jsou pro pojišťovnu nejrizikovější a sazba pojistného je dvojnásobná oproti zájezdům v rámci České republiky. Uhrazením minimální pojistného pokryjeme daleko více zájezdů domácích než zahraničních. Podrobněji se kalkulací pojistného budu zabývat v podkapitole 5.5. Spoluúčast se skládá prostřednictvím vinkulace finančních prostředků na účtu Unionu nebo bankovní zárukou. Minimální výše spoluúčasti není stanovena, vychází se zákonem stanovené výše min. 2% z ročních tržeb z prodeje zájezdů, ale samozřejmě může být vyšší. Částka spoluúčasti výrazně ovlivňuje sazbu pojistného na osobu a den. V ojedinělých případech, kdy je stanovena vysoká spoluúčast, lze dohodnout její krytí ručení nemovitostí. Velkou výhodou pro cestovní kanceláře pojištěné u Unionu je fakt, že spoluúčast nemusí být složena po celý rok. Skládá se pouze na období hlavní turistické sezóny, které je stanoveno cca od 15. dubna do 15. října. Úroky se připisují rovnou na účet pojištěného. [57] Jak jsem již naznačila na začátku této kapitoly, Union nabízí cestovním kancelářím komplexní balík pojišťovacích služeb. Jedná se o spojení cestovního zájezdového pojištění s pojištěním CK pro případ úpadku. Cílem je, aby cestovní kancelář aktivně nabízela svým klientům 77
cestovní pojištění Unionu. Na tuto službu se podepisuje samostatná smlouva, přičemž cestovní kanceláři náleží základní provize 15% z uzavřeného cestovního pojištění. Toto řešení umožní cestovní kanceláři ušetřit čas i náklady na práci, jelikož cestovní smlouva může být rovnou spojena s pojištěním a nemusí se tak uzavírat další smlouva o pojištění. Navíc v případě exkluzivní
spolupráce
nabízí
pojišťovna
Union
finanční
příspěvek
na
vytištění
samopropisovacích cestovních smluv, za předpokladu, že jejich součástí bude i část o pojištění s uvedením rozsahu pojistného krytí a dalších podmínek pojištění. Veškeré vyúčtování probíhá prostřednictvím internetu a platební styk probíhá v Kč i přesto, že se jedná o slovenskou pojišťovnu. [57]
5.4 Generali Pojišťovna, a.s. Stejně jako ostatní pojišťovací subjekty, začala i pojišťovna Generali po zániku sdružení pojistitelů do poolu nabízet pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře samostatně. Základní informace o tomto pojištění jsou k dispozici na
v sekci „Pojištění majetku“, kde se nachází oddíl „Cestovní kanceláře“. Zde se jsou informace rozděleny na kategorii pro klienty CK a pro cestovní kanceláře. Žadatel o sjednání tohoto pojištění se však na internetových stránkách nedoví téměř žádné bližší informace. Generali slibuje minimální administrativu v průběhu roku, individuální přístup a jako další své plus uvádí možnost složení depozitu formou bankovní záruky. Dále jsou zde uvedeny čtyři alternativy, kdo může být žadatelem o toto pojištění - nově vznikající CK, nově vznikající CK, která doposud působila jako cestovní agentura, CK pojištěná u jiné pojišťovny, CK žádající o prodloužení stávající pojistné smlouvy u Generali - a podle typu žadatele seznam dokladů, které je nutné předložit pro vytvoření nabídky pojištění. Současně je možné si přímo z webových stránek stáhnout formulář k žádosti. Jsou zde dvě varianty, jelikož pro nově vznikající CK se liší od formuláře určeného pro CK, které již na trhu působí. [27] Pro bližší informace odkazuje text na oddělení pojištění úvěrů a záruk. Jako kontakt je uvedeno pouze telefonní číslo. Jelikož zde chybí kontaktní e-mail, poslala jsem žádost o detailnější informace prostřednictvím formuláře pro pokládání dotazů. Dostala jsem odpověď od operátora kontaktního centra, kde byl zkopírován slovo od slova text z internetu. Požádala jsem konkrétně o všeobecné pojistné podmínky k pojištění záruky pro případ úpadku CK, ale údajně operátoři nemají k těmto materiálům přístup a byla jsem odkázána na telefonní číslo z internetových stránek. 78
Následně jsem se pokusila získat potřebné materiály osobně na pobočce Generali v Českých Budějovicích. Slečna zde byla velmi milá a vstřícná. Požádala jsem ji o detailnější informace k danému pojištění, ale neměla možnost mi žádné poskytnout. Zprostředkovatelé a pracovníci na pobočkách nemají o tomto druhu pojištění žádné informace, ani pojistné podmínky. Mají pouze dotazníky pro žadatele, které pomohou zákazníkům vyplnit, a poté je předají spolu s potřebnými přílohami do Prahy na centrálu Generali. Na základě těchto materiálů je vyhotoven návrh pojistné smlouvy, který je zaslán zpět na pobočku a zde pak předložen klientovi. Generali se nebrání pojistit i malé CK, pakliže jsou schopny uhradit pojistné a spoluúčast. Jaké jsou však minimální sazby, to mi již sděleno nebylo. Tento přístup považuji za zcela nevhodný, jelikož zájemci o pojištění si nemají možnost prostudovat žádné materiály, dokud nepředloží pojišťovně konkrétní čísla o svém podnikání. Domnívám se, že tato strategie není nejoptimálnější a mnoho potenciálních klientů odradí. Přesto se Generali pyšní největším počtem uzavřených pojistných smluv tohoto druhu v rámci České republiky. Poslední možností, jak se dostat k informacím, byl můj bývalý spolužák, který v současné době pracuje v pojišťovně Generali v Praze jako manažer produktu. Osobně sice k těmto materiálům přístup nemá, ale poprosil svou kolegyni, zda by mu mohla zodpovědět několik dotazů a poskytnout všeobecné pojistné podmínky, které mají být podkladem pro jeho závěrečnou práci. Kdyby ale dotyčná paní věděla, že se jedná o informace pro mne, neposkytla by mu je. Díky této malé lsti mohu na následujících stránkách analyzovat podmínky pojištění insolvence u Generali.
Všeobecné pojistné podmínky Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře Generali pojišťovny definují cestovní kancelář jako pojistníka a současně jako pojištěného. Okolnosti vzniku pojištění jsou naprosto shodné s podmínkami u České podnikatelské pojišťovny. Mezi možné příčiny zániku pojištění zde navíc patří výpověď pojistitele z důvodu výrazného zhoršení finanční situace pojištěného, přičemž pojištění zaniká následující den po doručení výpovědi. Dále může pojišťovna podat výpověď do 1 měsíce ode dne výplaty pojistného plnění nebo od písemného sdělení, že nárok na plnění nevzniká. V tomto případě je jednoměsíční výpovědní lhůta. [50] Limit pojistného plnění stanoví pojištěný na vlastní zodpovědnost sám, nesmí však být v rozporu se zákonem. Spoluúčast se skládá na účet Generali nebo formou bankovní záruky. 79
Pokud výše spoluúčasti v průběhu pojištění poklesne pod hranici stanovenou v pojistné smlouvě, je pojištěný povinen doplnit ji na minimální částku a to nejpozději do 6 týdnů ode dne, kdy obdržel od pojišťovny zprávu o čerpání spoluúčasti. Nebude-li spoluúčast doplněna, pojištění zaniká. [50] Podle VPP lze v pojistné smlouvě dohodnout místo jednorázového pojistného úhradu ve splátkách nebo formou zálohového pojistného. V tomto případě musí cestovní kancelář do 2 měsíců po zániku pojištění předložit pojišťovně veškeré podklady o skutečně dosažených tržbách za zájezdy za poslední uzavřený kalendářní rok. Pojistitel pak do 30 dnů po obdržení podkladů zálohové pojištění zúčtuje. Pojistné však nesmí být nižší, než jaké bylo stanoveno ve smlouvě. Je-li pojištěný v prodlení s placením pojistného nebo jeho splátky, je Generali oprávněna odečíst dlužnou částku i s úroky z prodlení z nevyčerpané spoluúčasti. Navíc je oprávněna účtovat upomínací poplatek. [50] Pojistné stanoví pojišťovna, aby zabezpečila trvalou splnitelnost závazků vzniklých provozováním pojištění, zejména dostatečnou tvorbou aktiv, dále pak podle ohodnocení rizika pojištěného, výše pojistné částky a podle výše spoluúčasti. Generali je taktéž oprávněna žádat úhradu nákladů spojených se správou pojištění dle sazebníku poplatků. Pojišťovna se ve VVP zavazuje zachovat mlčenlivost o skutečnostech týkajících se pojištěného, které se dozví při sjednávání pojištění. Naproti tomu má ale povinnost neprodleně informovat MMR o zániku pojištění, vzniku pojistné události a poskytnutém plnění nebo skutečnostech, které mohou vést k zániku pojištění. [50] Cestovní kancelář má právo odstoupit od pojistné smlouvy, jestliže jí pojistitel nebo jeho zmocněný zástupce nepravdivě nebo neúplně zodpověděl písemné dotazy, týkající se sjednávaného pojištění. Stejně tak může odstoupit pojistitel, pakliže mu pojištěný při sjednávání z nedbalosti nebo úmyslně nezodpověděl pravdivě otázky, které měly rozhodující vliv na uzavření smlouvy. Tato práva mohou obě strany uplatnit do 2 měsíců, kdy danou skutečnost zjistily. Odstoupením se pojistná smlouva ruší od počátku. Zaplacené pojistné musí být pojištěnému vráceno do 30 dnů od odstoupení, sníží se však o částku, která již byla uplatněna. [50] Odpovědná osoba má v případě vzniku pojistné události povinnost tuto skutečnost ohlásit pojistiteli nejpozději do 6 měsíců od úpadku pojištěné CK. Tato lhůta i termín splatnosti pojistného plnění jsou u všech českých pojišťoven shodné. [50]
80
Generali do svých VPP navíc zařadila článek o rozhodném právu, kde se říká, že pojistná smlouva a právní vztahy z ní vyplývající se řídí právním řádem České republiky, ať je tento vztah posuzován z jakéhokoli právního titulu. Pro řešení sporů mezi účastníky pojištění se použijí všechny dostupné možnosti, jak jej vyřešit smírnou cestou. Pokud se to nepodaří, obrátí se na příslušný soud. [50] Pojištěný má nárok na proplacení zachraňovacích nákladů jako u Evropské Cestovní Pojišťovny. U Generali je pouze upřesněno, že tato náhrada může být poskytnuta ve výši 3% z vyplaceného pojistného plnění, maximálně však ve výši 10 0000 Kč, pokud nebylo písemně dohodnuto jinak. [50] I v těchto VPP, stejně jako u Evropské pojišťovny a Unionu, je samostatný článek věnován výlukám z pojištění, kde jsou z práva na plnění za škody vyloučeny situace vzniklé následkem válečných událostí, státní moci, jaderné energie apod. Dokument VPP uzavírá Generali články o formě právních úkonů, kde si mimo jiné vyhrazuje právo na využití alternativních komunikačních prostředků, a o zpracování osobních údajů, které se řídí zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. [50] Z informací od mého bývalého spolužáka jsem se dověděla další podstatné skutečnosti. V rámci úvodního dotazníku, kde CK žádá o kalkulaci pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, lze navíc také zažádat o vypracování nabídky na cestovní pojištění a pojištění odpovědnosti za škodu CK. Snižuje se tak administrativní náročnost celé procedury. Zaslané údaje pojišťovna vyhodnotí a předloží CK návrh podmínek pojištění. V rozvaze a výkazu zisků a ztrát se sledují především ukazatele jako kvóta vlastního kapitálu, pohotová likvidita, zadluženost, stav závazků a pohledávek, vývoj hospodářského výsledku, vývoj tržeb. Dalšími rozhodujícími faktory pro uzavření pojistné smlouvy jsou platební morálka, obchodní partneři, nastavení cenových relací, reference. Pokud cestovní kancelář nabídku akceptuje, vyhotoví se nová pojistná smlouva nebo případně jen dodatek je stávající smlouvě u CK, které již jsou v portfoliu pojišťovny. Minimální pojistné pro rok 2011 je stanoveno na 20 000 Kč. Generali nabízí dvě varianty pojistného – nezúčtovatelné a zúčtovatelné. V první variantě (nezúčtovatelné pojistné) pojištěná CK zaplatí jednorázové pojistné a již se nezkoumá, jestli po uplynutí pojistného období dosáhla nižší či vyšší tržby. Tato varianta se používá zpravidla u dlouhodobých klientů, kteří již mají praxi s plánováním tržeb.
81
V případě zúčtovatelného pojistného se po uplynutí pojistného období sepíše čestné prohlášení, jakých tržeb skutečně CK dosáhla za prodané zájezdy, a dojde k proúčtování. Nicméně 20 000 Kč musí být zaplaceno vždy. Ve VVP je tento způsob označen jako forma zálohového pojistného a je využíván především u nově vznikajících cestovních kanceláří, které ještě nemají jasnou představu, jak se bude jejich činnost vyvíjet. U Generali neprobíhá zúčtování přes sazbu za osobu a den, jako je tomu u Unionu. Generali stanoví na počátku pojistného období sazbu pojistného podle plánovaných tržeb – řekněme 30 000 Kč, která musí být zaplacena na počátku pojištění. Po uplynutí pojistného období se pojistná sazba úměrně přepočítá podle skutečně dosažených tržeb za prodané zájezdy. Pokud jsou tržby vyšší než plánované a pojistné vyjde např. 35 000 Kč, cestovní kancelář doplatí rozdíl, který zde činí 5000 Kč. Nepodařilo-li se však cestovní kanceláři dosáhnout plánovaných tržeb, pojistné se sníží a Generali přeplatek na pojistném vrátí. Pojistné se ale nevrací pod stanovenou minimální hranici 20 000 Kč. Takže i kdyby úměrně k tržbám vycházelo pojistné na 18 000 Kč, vrátí Generali ze zaplacených 30 000 Kč pouze 10 000 Kč, jelikož 20 000 Kč musí cestovní kancelář zaplatit vždy. Sazba pojistného je údajně velmi individuální podle rizikovosti a obratu každé CK, čili mi nebyla vůbec sdělena. Spoluúčast, která bývá ve většině případů uložena na účtu pojišťovny, musí být minimálně ve výši 20 000 Kč. Na žádost pojištěného může být spoluúčast nahrazena bankovní zárukou. Stávajícím klientům dává Generali na výběr, čím vyšší spoluúčast, tím nižší pojistné. Stabilní CK mnohdy raději zvolí např. 5% spoluúčast a nižší pojistné, než aby si vybrala variantu 2% spoluúčasti a vyššího pojistného.
Pokud cestovní kancelář vykazuje zhoršené finanční
výsledky, může jí být stanovena spoluúčast vyšší než zákonné 2 % z tržeb. Minimální obrat pro pojištěné CK stanoven není, pojišťovna jedná i s malými nově vznikajícími CK. Prvotní náklady pro pojištěné jsou přinejmenším 40 000 Kč, minimální pojistné 20 000 Kč + minimální spoluúčast 20 000 Kč, což už není pro nový podnikatelský subjekt zanedbatelná částka.
82
5.5 Shrnutí Z předchozích kapitol jasně vyplývá, že o pojistném produktu pojištění záruky v důsledku úpadku cestovní kanceláře nejsou k dispozici široké veřejnosti téměř žádné informace. Potenciální klient nemá možnost nikde posoudit, jaké podmínky by pro něj měla která z pojišťoven. Jediným způsobem, jak porovnat nabídky, je zaslat do všech pojišťoven vyplněný formulář žadatele spolu s účetními výkazy a vyčkat na kalkulaci pojistného a spoluúčasti. Každá pojišťovna má ale svůj formulář, čili je nutné vždy vyplňovat jiný. Zmíněná procedura je ale velmi náročná a zdlouhavá. Já jsem v analýze nabídky tohoto typu pojištění neposílala konkrétní data podnikatelského subjektu, ale žádala jsem o poskytnutí všeobecných pojistných podmínek a informací o minimální výši pojistného a spoluúčasti. Kromě Generali mi tyto materiály bez větších problémů zaslaly všechny pojišťovny. E-mail jsem nepsala jako studentka vysoké školy, ale jako nově vznikající cestovní kancelář, která potřebuje sjednat povinné pojištění záruky. Podklady od Generali se mi podařilo získat jiným způsobem, jak jsem uvedla v textu výše, a tudíž jsem mohla provést srovnání všech 5 pojišťoven, které dané pojištění nabízejí. Všeobecné pojistné podmínky všech českých pojišťoven mají obdobnou koncepci, pouze u slovenské Union Pojišťovny, a.s. se výrazněji liší. Nejdetailněji propracované VPP má pojišťovna Generali, následována Evropskou Cestovní Pojišťovnou. Generali zařadila do textu několik odstavců, které u jiných pojišťoven vůbec nenajdeme. Často se jedná o skutečnosti, které jsou u ostatních pojišťoven taktéž samozřejmostí, pouze nejsou ve VPP výslovně uvedeny. Příkladem je ochrana osobních údajů. Stejně tak povinnost informovat MMR o zániku pojistné smlouvy, pojistné události apod., kterou pojišťovně i pojištěnému určuje zákon. Některé pojišťovny ji ve svých VPP uvádějí, jiné ne. Z hlediska definice pojmů, se v zásadní otázce odlišuje pojišťovna UNIQA, která ve svých VPP jako jediná definuje pojem „pojištěný“ jako zákazníka cestovní kanceláře, kterému v případě pojistné události náleží pojistné plnění. Ostatní pojišťovny tuto osobu nazývají oprávněnou osobou a pojištěným je cestovní kancelář. UNIQA pojišťovna se také odlišuje vymezením cílové skupiny cestovních kanceláří. Na svých internetových stránkách uvádí, že pojištění je určeno pro CK s tržbami v minimální výši 10 milionů Kč, která působí na trhu alespoň 3 roky. Ostatní pojišťovny se takto neprofilují a nebrání se spolupráci s malými nově vznikajícími cestovním kancelářemi.
83
O výlukách z pojištění se hovoří ve VPP Unionu, Evropské pojišťovna a u Generali. Všechny tyto pojišťovny upozorňují, že nebudou vyplácet pojistné plnění, pokud škoda vznikne v důsledku války, vzpoury, jaderné energie či obdobným způsobem. Navíc pojišťovny Union nebude vyplácet pojistné plnění jednatelům pojištěné CK či jejich rodinným příslušníkům. U ČPP ani Uniqa pojišťovny se o žádných výlukách z pojištění nedočteme. Další oblastí, která není shodná pro všechny pojišťovny, je proplácení zachraňovacích nákladů. Pojištěná CK může od Generali nebo od Evropské pojišťovny žádat úhradu nákladů do výše 10 000 Kč, které vynaložila na odvrácení vzniku bezprostředně hrozící pojistné události či na zmírnění jejích následků. Ostatní pojišťovny tuto možnost nenabízejí. VPP jednotlivých pojišťoven se také odlišují výčtem možností, kdy může pojištění zaniknout. Většinou jsou uvedeny výpovědi ze strany pojišťovny, kdy pojištěná CK nedodrží některou z uložených povinností. Zdůraznila bych ale právo CK u pojišťovny Generali, kdy pojištěná CK má možnost odstoupit od pojistné smlouvy, pakliže některý její písemný dotaz, týkající se sjednávaného pojištění, byl zodpovězen nepravdivě nebo neúplně. Téměř ve všech VPP je uvedeno právo opačné, výpověď pojistitele z důvodu neuvedení pravdivých informací od pojištěné CK, ale zmíněnou možnost odstoupení pro pojišťovnu uvádí pouze Generali. Lhůta pro nahlášení nároku oprávněné osoby na pojistné plnění je u všech českých pojišťoven 6 měsíců od vzniku pojistné události a je pro všechny klienty pojištěné cestovní kanceláře pevně daná, bez ohledu na termín zaplaceného zájezdu. Slovenský Union má tuto lhůtu však nastavenu zcela jinak. Stěžejním datem není vznik pojistné události, ale datum, kdy měl být ukončen zákazníkem zakoupený zájezd. Od tohoto dne běží dvouměsíční lhůta pro nahlášení této události, po jejímž uplynutí nárok na pojistné plnění zaniká. Pro každého končí lhůta pro nahlášení jeho nároku jindy, v závislosti na tom, kdy se měl jeho zájezd uskutečnit. Podle mého názoru je takto stanovená lhůta daleko náročnější na administrativu a čas. Příjem hlášení nároků oprávněných osob bude ukončen až dva měsíce poté, co se měl konat zájezd, který byl prodán s největším předstihem, čili měl být uskutečněn za nejdelší dobu. Teprve poté se sečtou všechny nároky oprávněných osob, případně se poměrnou částí sníží, a mohou být vypláceny. Vzhledem k tomu, že je zcela běžné kupovat zájezdy na „first minute“, čili s velkým předstihem za výhodnější cenu, může se jednat o dlouhý časový úsek, kdy budou zákazníci CK čekat, než se uzavře vyšetřování pojistné události a budou jim vráceny jejich peníze.
84
Pro cestovní kancelář, která má zájem o sjednání pojištění pro případ úpadku, je kromě spolehlivosti pojišťovny také velmi důležitá částka, kterou bude muset na pojištění vynaložit. Nejedná se pouze o pojistné, ale také o spoluúčast neboli depozit, který je nutno složit přímo na účet pojišťovny nebo předložit potvrzení o bankovní záruce na svém účtu. Forma spoluúčasti je dohodnuta v pojistné smlouvě, stejně jako způsob placení pojistného. Některé pojišťovny nabízejí zúčtovatelnou variantu pojistného, čili na počátku pojistného období je uhrazeno dohodnuté pojistné a na konci období se provede jeho zúčtování. U většiny pojišťoven je stanovena minimální výše pojistného, ve dvou případech i minimální výše spoluúčasti. Z následující tabulky je jasně vidět, že cestovní kancelář pojištěná u pojišťovny Uniqa musí mít k dispozici minimálně 80 000 Kč na uhrazení pojistného a spoluúčasti. Pro začínající cestovní kanceláře tato částka skutečně není zanedbatelná. I malé CK, které pořádají pár zájezdů za rok a musejí mít koncesi na provozování cestovní kanceláře (ta je samozřejmě podmíněna sjednáním zákonného pojištění). Pro ně by bylo vyčlenění částky 80 000 Kč na pojištění u Uniqa Pojišťovny likvidační. Pro tyto malé subjekty je výhodnější, obrátit se např. na Evropskou Cestovní Pojišťovnu, kde není stanovena minimální výše pojistného a spoluúčasti. Není možné jednoznačně určit, která pojišťovna je lepší nebo která nabídka výhodnější. Velmi záleží na tom, kdo je žadatelem o sjednávané pojištění. Jedná-li se o cestovní kancelář s dlouholetými zkušenostmi a stálou klientelou, jejíž finanční situace je stabilní, může si dovolit složit vyšší spoluúčast a výrazně tak ušetřit na pojistném. Pro takovou CK není 80 000 Kč žádnou bariérou, jelikož pojistná smlouva je uzavírána na milionové částky. U začínajících cestovních kanceláří se doporučuje využít zúčtovatelného pojištění (pokud jej pojišťovna nabízí), jelikož předem může velmi těžko odhadnout, jak se budou ve skutečnosti vyvíjet její tržby za prodané zájezdy. Dané minimální pojistné je nutné uhradit vždy, i kdyby CK neprodala žádný zájezd. Po zúčtování, v případě velkého počtu uzavřených cestovních smluv, CK pojistné doplatí.
85
Tabulka č. 2: Minimální sazby pojistného a spoluúčasti Pojišťovna
Generali Pojišťovna
Min. pojistné
Min. spoluúčast*
Zúčtování pojistného
20 000 Kč
20 000 Kč
Ano**
25 000 Kč
Není stanoveno
Ne
UNIQA pojišťovna
30 000 Kč
50 000 Kč
Ne
Union pojišťovna
18 000 Kč
Není stanoveno
Ano
Není stanoveno
Není stanoveno
Ne
Česká Podnikatelská Pojišťovna
Evropská Cestovní Pojišťovna
Zdroj: vlastní zpracování dle materiálů jednotlivých pojišťoven
(*) Není-li pojišťovnou stanovena minimální výše spoluúčasti, stanoví se ve výši 2% z plánovaných ročních tržeb z prodeje zájezdů, jak určuje zákon č.159/1999 Sb. U ostatních pojišťoven, které minimální spoluúčast mají stanovenu, se při výpočtu spoluúčasti určí 2% z plánovaných tržeb a tato suma se porovnává s daným minimem. Pokud 2% z tržeb budou vyčísleny na 15 000 Kč, bude pojištěná cestovní kancelář nucena zaplatit stanovenou minimální výši spoluúčasti, u Generali 20 000 Kč, u Uniqa Pojišťovny 50 000 Kč. Naopak vyjdou-li 2% z tržeb jako vyšší hodnota v porovnání s určeným minimem (např. 53 000 Kč), odvádí CK jako spoluúčast oněch 53 000 Kč. Po nových CK pojišťovny většinou požadují spoluúčast vyšší, např. u Evropské Cestovní Pojišťovny se navyšuje na 5%. Postup určení spoluúčasti pro konkrétní CK je shodný, jen se počítá s 5% z plánovaných ročních tržeb za prodané zájezdy, místo 2%. (**) Způsob zúčtování u pojišťovny Generali byl vysvětlen na konci kapitoly 5.4
86
Zúčtování pojistného u Union pojišťovny Se způsobem zúčtování pojistného, který využívá Union, se nesetkáme u žádné jiné pojišťovny na českém trhu. Při podpisu pojistné smlouvy s cestovní kanceláří jsou stanoveny sazby pojistného za osobu a den podle typu zájezdů, které cestovní kancelář prodává. Pokud CK prodává zájezdy pouze jednoho typu z hlediska rizikovosti dopravy, bude mít ve smlouvě dohodnutu jednu sazbu Kč/os/den. Pokud má CK v nabídce současně tuzemské zájezdy a zahraniční zájezdy budou v pojistné smlouvě dohodnuty dvě (popř. tři) odlišné sazby pojistného a pro zúčtování se budou zájezdy kategorizovat podle druhu dopravy (viz kapitola 5.3). Na počátku pojistného období zaplatí pojištěná cestovní kancelář 18000 Kč, což je minimální roční pojistné. Po uplynutí každého měsíce, nejpozději 5. den následujícího měsíce, pošle cestovní kancelář Unionu přehled prodaných zájezdů, které budou rozděleny do kategorií podle sazeb pojistného. Aby mohlo dojít k zúčtování, musí se spočítat, kolik dnů zájezdů pro 1 osobu z každého typu se prodalo. Jednotlivé součty se vynásobí příslušnou sazbou a dohromady pak dají pojistnou částku, která odpovídá skutečně prodaným zájezdům za uplynulý měsíc. Tato částka se odečte od zaplaceného pojistného (od 18 000 Kč). Např. Za první měsíc CK prodá 2 třídenní zájezdy po jedné osobě po ČR, 4 sedmidenní zájezdy po jedné osobě po ČR a 10 desetidenních zájezdů po jedné osobě do Chorvatska a 5 osmidenních zájezdů po jedné osobě do Řecka. Sazba za tuzemské zájezdy je 5 Kč/os/den, zahraniční zájezdy s pozemní dopravou sazba 8 Kč/os/den a za zahraniční letecké zájezdy je sazba 10 Kč/os/den. Pojistná částka, která odpovídá těmto prodaným zájezdům, se vypočítá následovně: 5 x (2 x 3 + 4 x 7) + 8 x (10 x 10) + 10 x (5 x 8) = 1370 Kč. Vypočtená hodnota se odečítá od zaplaceného pojistného, čili 18 000 – 1370 = 16 630 Kč, což je jakýsi „kredit“, který má CK u pojišťovny zaplacen na další zájezdy. Další měsíc se bude pojistné za prodané zájezdy odečítat od částky 16 630 Kč atd. Jakmile se dostane CK na nulový kredit, neboli bude vyčerpáno zaplacené zálohové pojistné, bude se provádět výpočet pojistného stejně, ale zjištěné hodnoty pojistného bude cestovní kancelář pojišťovně doplácet. Pokud se za celé pojistné období zaplacená záloha nevyčerpá, náleží pojišťovně záloha celá a pojištěnému se nic nevrací. Z tohoto důvodu je velmi důležité, aby si cestovní kancelář dobře propočítala, zda se jí provozování činnosti cestovní kanceláře z hlediska povinného pojištění
87
vyplatí - zda nezaplatí na pojištění 18 000 Kč, ale ve skutečnosti ze zaplacené částky využije jen část. Jedná-li se o cestovní kancelář, která má v nabídce pouze tuzemské zájezdy nebo se věnuje příjezdovému cestovnímu ruchu, na všechny její prodané zájezdy se vztahuje pojistná sazba 5Kč/os/den. Aby využila zaplacenou zálohou v celé výši, musí prodat minimálně 3600 dnů zájezdů. Vzhledem k tomu, že nejobvyklejší délka tuzemských zájezdů je 3 a 8 dní, uvádím v následující tabulce příklady kombinací počtu prodaných zájezdů těchto délek, aby byla celá záloha pojistného vyčerpána. Tabulka č. 3: Ukázky kombinací prodaných tuzemských zájezdů pro 1 osobu pro plné využití minimálního ročního pojistného Počet 3 denních
Počet 8 denních
Celkový počet
Počet dnů
zájezdů za rok
zájezdů za rok
zájezdů za rok
celkem
0
450
450
3600
18 000 Kč
134
400
534
3602
18 010 Kč
400
300
700
3600
18 000 Kč
600
225
825
3600
18 000 Kč
667
200
867
3601
18 005 Kč
800
150
950
3600
18 000 Kč
934
100
1034
3602
18 010 Kč
1067
50
1117
3601
18 005 Kč
1200
0
1200
3600
18 000 Kč
Roční pojistné
Zdroj: vlastní zpracování Z tabulky názorně vidíme, že pokud cestovní kancelář prodá za rok např. 134 třídenních tuzemských zájezdů pro jednu osobu a k tomu 400 osmidenních tuzemských zájezdů pro 1 osobu, celkem 534, bude při sazbě 5 Kč/os/den činit pojištění 18 010 Kč. Z toho vyplývá, že v posledním zúčtování daného pojistného období bude muset cestovní kancelář doplatit 10 Kč. Pokud by cestovní kancelář nabízela zájezdy pouze v délce 3 dny, tzv. prodloužené víkendy, musela by jich prodat minimálně 1200, aby využila celé zaplacené pojistné. Při nižším počtu prodaných zájezdů by nevyužité pojistné zůstalo pojišťovně. 88
Zajímavý je především třetí sloupec tabulky. Počet tuzemských zájezdů po jedné osobě, které musí cestovní kancelář prodat, aby bylo zaplacené zálohové pojistné plně využito, je ve srovnání s cestovní kanceláří nabízející zahraniční zájezdy neúměrně vyšší. To vyplývá i ze skutečnosti, že zahraniční zájezdy bývají minimálně 8 denní, často i 12 denní či delší. Když zohledníme délku zájezdu a vyšší sazbu pojistného za osobu a den, je logické, že k vyčerpání minimálního pojistného je potřeba nižší počet prodaných zájezdů. Některé cestovní kanceláře se orientují pouze na zahraniční zájezdy s pozemní dopravou (např. Chorvatsko), jiné cestovní kanceláře se specializují čistě na letecké zájezdy za exotikou, ale na trhu najdeme i velké množství CK, které prodávají zájezdy do všech zahraničních destinací s pozemní i leteckou dopravou. Pokud jsou tyto CK pojištěny u Unionu, jejich zájezdy se při zúčtování člení na kategorii s pozemní dopravou, kde je min. sazba 8 Kč/os/den a na letecké zájezdy s min. sazbou 10 Kč/os/den. Následující tabulka uvádí, jaký počet dnů v které sazbě (a jejich kombinace) musí CK prodat za rok, aby využila zálohové pojistné v plné výši. Tabulka č. 4: Ukázky kombinací součtu dnů z prodaných zahraničních zájezdů pro 1 osobu pro plné využití minimálního ročního pojistného Roční součet dnů z prodaných
Roční součet dnů z prodaných
zájezdů v sazbě 10 Kč/os/den
zájezdů v sazbě 8 Kč/os/den
1800
0
18 000 Kč
1620
225
18 000 Kč
1440
450
18 000 Kč
1260
675
18 000 Kč
1080
900
18 000 Kč
900
1125
18 000 Kč
720
1350
18 000 Kč
540
1575
18 000 Kč
360
1800
18 000 Kč
180
2025
18 000 Kč
0
2250
18 000 Kč
Roční pojistné
Zdroj: vlastní zpracování 89
Tabulka č. 4 ukazuje, kolik dnů v které sazbě zahrnuje pojištění v ceně 18 000 Kč. Nejedná se o počet zájezdů, ale o dny. Pokud bychom např. nabízeli pouze zahraniční zájezdy s pozemní dopravou (sazba 8 Kč/os/den), 18 000 Kč by pokrylo 2250 dní. Pokud by všechny zájezdy byly osmidenní, jednalo by se o 282 zájezdů (2250 : 8 = 282). V případě čistě leteckých zájezdů (o sazbě 10 Kč/os/den) vystačí pojištění na 1800 dní, což při 8 denních pobytech je 225 zájezdů pro 1 osobu. Porovnáme-li tato čísla s tabulkou č. 3 je zřejmé, v případě zahraničních zájezdů je výrazně snazší zálohové pojistné využít, kdežto u tuzemských zájezdů musíme prodat téměř dvakrát více pobytů po jedné osobě, abychom neplatili pojišťovně zbytečně více na pojistném, než kolik skutečně využijeme. Pro ukázku uvádím jednu hypotetickou kombinaci počtu prodaných zájezdů se sazbou 8 i 10 Kč/os/den při pobytech v délce 8,12 a 15 dnů, kdy bude pojistné za skutečně prodané zájezdy přibližně v hodnotě zaplacené zálohy. Za všechny další zájezdy bude cestovní kancelář platit pojistné nad rámec zálohy. Tabulka č. 5: Příklad kombinace prodaných zahraničních zájezdů pro 1 osobu pro plné využití minimálního ročního pojistného Počet
Počet
Počet
8 denních
12 denních
15 denních
zájezdů
zájezdů
zájezdů
10 Kč/os/den
40
25
25
995
9 950 Kč
8 Kč/os/den
55
30
15
1025
8 200 Kč
Celkem
95
55
40
2020
18 150 Kč
Počet dní celkem
Pojistné za daný typ zájezdů
Zdroj: vlastní zpracování V tabulce č. 5 je uvedena kombinace celkem 190 zájezdů pro 1 osobu různých délek a typem dopravy, za které pojištění činí 18 150 Kč. Domnívám se, že prodat 190 zájezdů po jedné osobě za rok by neměl být pro průměrnou cestovní kancelář velký problém. Vezmeme-li v úvahu, že většina cestujících se účastní zájezdů ve dvojici nebo s celou rodinou, výrazně se tak sníží nutný počet uzavřených cestovních smluv. Pokud více osob kupuje zájezd dohromady, uzavírá se pouze jedna smlouva o prodeji zájezdu. Cestovní kanceláři stačí prodat méně než 100 zájezdů pro dvojice a zálohové pojistné bude plně využito. Dá se říci, že
90
cestovní kancelář, která prodává zahraniční zájezdy, se téměř vždy dostane přes hranici minimálního pojistného 18 000 Kč a nemusí řešit, zda vůbec zaplacené pojistné využije. Zcela jinak je tomu u cestovních kanceláří specializovaných na několikadenní tuzemské pobyty po jedné osobě, kde jich musí prodat někdy i pětkrát více, aby se s pojistným za uskutečněné zájezdy přiblížila hranici 18 000 Kč. Proto by bylo vhodné, aby pojišťovny začaly rozlišovat podmínky pro cestovní kanceláře domácího typu a velké cestovní kanceláře, které prodávají značné množství zájezdů. Pro začátek by bylo vhodné alespoň snížit hranici minimálního ročního pojistného pro CK z tuzemskými zájezdy úměrně k sazbám pojistného, např. na 9 000Kč, což by bylo i adekvátní k poloviční sazbě u tuzemských zájezdů oproti leteckým zahraničním.
91
6 Pojištění odpovědnosti za škodu cestovní kanceláře Každý podnikatel odpovídá za škodu způsobenou porušením právní povinnosti. Občanský zákoník navíc vymezuje odpovědnost cestovních kanceláří i na škodu, kterou zákazníkovi způsobil jiný dodavatel služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu. Zákazník se se svým nárokem na náhradu škody obrací vždy přímo na cestovní kancelář, bez ohledu na to, jestli škodu způsobila přímo ona, nebo její smluvní partner. V praxi existuje mnoho situací, kdy zákazníkovi cestovní kanceláře může při zájezdu vzniknout škoda. Může se jednat o nehodu najatého dopravního prostředku, požár v ubytovacím zařízení, uklouznutí na mokré podlaze, krádež věcí z hotelového pokoje, poškození nebo ztráta věcí během výletu a mnoho dalších možností. [55] Výše náhrady škody může dosahovat velmi vysokých částek, které mohou značným způsobem zasáhnout do rozpočtu cestovní kanceláře a někdy ohrozit i její existenci. Kromě jednorázových náhrad za poškozenou či odcizenou věc, za bolest, či ztížené společenské uplatnění nebo v krajním případě náhradu pozůstalým se také jedná o proplacení nákladů spojených s léčením. Tyto sumy jsou velmi vysoké především při nutné hospitalizaci v zahraničí. Dále cestovní kancelář odpovídá i za náhradu ztráty výdělku poškozeného. [55] Všem jmenovaným rizikům lze předejít sjednáním pojištěním odpovědnosti za škodu cestovní kanceláře. Je to produkt upravený přímo pro potřeby tohoto typu podnikatelské oblasti. Zahrnuje taktéž náklady na komunikaci s osobami uplatňujícími nárok na náhradu škody, prověření oprávněnosti tohoto nároku, zastupování cestovní kanceláře při vedení soudního sporu nebo úhradu nákladů právního zastoupení v takovém sporu. Ve vyspělých zemích tento typ pojištění využívají téměř všechny cestovní kanceláře, jelikož tvoří neodmyslitelnou součást podnikatelských subjektů v cestovním ruchu. [55] V České republice, podle mých informací, tento pojistný produkt poskytují následující 4 pojišťovny: Generali pojišťovna, a.s., Uniqa pojišťovna, a.s., Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s. a Česká podnikatelská pojišťovna. Všechny zmíněné pojišťovny jsem oslovila s žádostí o bližší informace a o všeobecné pojistné podmínky k tomuto pojistnému produktu.
92
6.1 Generali Pojišťovna, a.s. Na internetových stránkách nejsou o pojištění odpovědnosti za škodu cestovní kanceláře žádné informace. Skutečnost, že Generali tento pojistný produkt nabízí, jsem vyčetla v dotazníku, který vyplňují cestovní kanceláře při žádosti o nabídku pojištění záruky v důsledku úpadku CK. O bližší informace jsem opět požádala mého kamaráda, který pracuje v pojišťovně Generali. Ten mi zprostředkoval zaslání Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu (VPPO) a Zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu cestovní kanceláře. Podmínkou pro uzavření pojištění odpovědnosti za škodu cestovní kanceláře je sjednané pojištění záruky pro případ úpadku CK. Obě pojištění lze sjednat současně prostřednictvím jednoho formuláře, jak bylo uvedeno v kapitole 5.4. VPPO jsou svým obsahem velmi podobné Pojistným podmínkám pro pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Obdobně jsou definovány podmínky vzniku a zániku pojištění, forma právních úkonů, doručování písemností, práva a povinnosti pojistitele a pojištěného. Jiným způsobem je v pojištění odpovědnosti pojata spoluúčast. Stále je to částka, kterou se pojištěný podílí na úhradě vzniklé škody, ale neskládá se na účet pojistitele. Je-li pojištění sjednáno se spoluúčastí, odečítá se její výše uvedená v pojistné smlouvě při každé pojistné události od celkové výše pojistného plnění. Nedosahuje-li škoda výše sjednané spoluúčasti, nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění. [51] Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu cestovní kanceláře (ZPP CK) jsou nadřazeny ustanovením ve VPPO. Pojištěním jsou kryty škody na životě (usmrcení, finanční škoda vyplývající z usmrcení), škody na zdraví (tělesné poškození či poškození zdraví, finanční škody vyplývající z těchto poškození, náklady zdravotních pojišťoven vynaložené na zdravotní péči o poškozeného) a škody na věci (poškození či zničení věci, finanční škody vyplývající z poškození či zničení věci). Za věci nejsou považovány peníze, směnky, cenné papíry ani ceniny. [52] Pojištěný má právo požadovat po pojistiteli, aby za něj uhradil náklady související s obhajobou a náklady občanského soudního řízení o náhradě škody, přičemž tyto náklady se započítávají do limitu pojistného plnění. Naproti tomu náhrada zachraňovacích nákladů, které pojištěný účelně vynaložil na odvrácení vzniku pojistné události nebo zmírnění následků události již nastalé, do pojistného plnění započítávána není. Tyto náklady hradí pojistitel do výše 10%
93
limitu pojistného plnění, v jednom ročním pojistném období však maximálně do výše 100 000Kč. [52] Pojištění se vztahuje na odpovědnost pojištěného za škodu, které vzniklo v době trvání pojištění. Zde je podstatný rozdíl od pojištění záruky pro případ úpadku CK, kde se pojištění vztahuje na zájezdy prodané v době trvání pojistné smlouvy, i když k jejich uskutečnění dojde až po zániku pojištění. [52] Rozsáhlý článek o výlukách z pojištění obsahuje seznam škod, na které se pojištění odpovědnosti nevztahuje: • Škoda způsobená úmyslně • Škoda uznaná nad rámec právních předpisů • Škoda vzniklá provozem dopravních prostředků ve vlastnictví pojištěného (pojištění
ale
kryje
odpovědnost
za
škodu
dopravních
prostředků
provozovaných dodavateli služeb cestovního ruchu) • Škoda vzniklá působením magnetického pole, jaderného záření, zamoření, působením formaldehydu a azbestu • Škoda vzniklá znečištěním životního prostředí • Škoda vzniklá v důsledku válečných událostí, terorismu apod. • Škoda z pracovních úrazů, služebních a pracovně-právních vztahů • Škoda vzniklá při profesionální sportovní činnosti. [52] Pojistitel taktéž neuhradí škodu vzniklou pojištěnému či osobám jemu blízkým, společnosti, kde jsou pojištěný či osoby jeho blízké společníky. Pojišťovna neposkytne pojistné plnění za porušení závazků, které vyplývají ze smlouvy uzavřené mezi cestovní kanceláří a zákazníkem, či pokud byly zákazníkovi podány nedostatečné informace, které se týkají zájezdu. [52] Pojistné se stanoví na základě předpokládaného počtu klientů, územního rozsahu, výše limitu pojistného plnění a dohodnuté spoluúčasti. Při jedné pojistné události pojišťovna neposkytne vyšší pojistné plnění, než je limit pojistného plnění stanový ve smlouvě o pojištění. Celkové pojistné plnění za roční pojistné období ze všech pojistných událostí nepřesáhne dvojnásobek limitu pojistného plnění. [52]
94
6.2 UNIQA pojišťovna, a.s. Pojištění odpovědnosti za škodu cestovní kanceláře, které poskytuje pojišťovna Uniqa, sjednává makléřská společnost Fiducia. Na internetových stránkách < http://www.fiducia.cz/> si mohou zájemci o toto pojištění přečíst charakteristiku produktu spolu s výhodami, které Uniqa slibuje. Pro vyhotovení nabídky pojištění je nutné předložit vyplněný dotazník k pojištění odpovědnosti cestovní kanceláře, aktuální katalog a ceník, smluvní podmínky CK, výpis z Obchodního rejstříku. Celá pojistná částka neboli limit plnění pojistitele je k dispozici bez omezení, zda se jedná o škodu na zdraví nebo škodu na věci. Nejsou stanoveny žádné sublimity a navíc je pojistná částka libovolně volitelná. Pro stávající klienty nabízí Uniqa výrazně nižší sazby pojistného než konkurenční pojišťovny. Toto pojištění je zpravidla sjednáváno s klienty současně s povinným pojištěním pro případ úpadku, neboť se tyto dva produkty vhodně doplňují. [55] Poslední výhodou, která je zdůrazněna, je skutečnost, že se pojištění vztahuje i na náhradu nákladů léčení vynaložených zdravotními pojišťovnami na zdravotní péči ve prospěch zákazníka, tzv. regresy zdravotních pojišťoven. [55] Pan Ivo Pěkník mi ani na mou žádost bližší podklady nezaslal. Pojišťovna všeobecné pojistné podmínky k tomuto pojištěné e-mailem nezasílá. K porovnání s pojišťovnou Generali mohu využít informace z propagačních materiálů a podle nich jsem žádné rozdíly v nabídkách neshledala.
6.3 Česká Podnikatelská Pojišťovna, a.s. Informace o tom, že ČPP nabízí pojištění odpovědnosti pro cestovní kanceláře, není na jejich internetových stránkách nikde zdůrazněna. Když jsem se cíleně na toto pojištění ptala emailem, byl můj dotaz přesměrován na pana Víta Čeliše z Odboru korporátní klientely, který se mnou dále komunikoval. Ihned mi zaslal formulář pro žadatele o pojištění odpovědnosti za škodu subjektů v cestovním ruchu. Zde si může cestovní kancelář vybrat, zda bude požadovat pouze základní rozsah pojištění (odpovědnost za škodu na zdraví a na věci) nebo také připojištění odpovědnosti za škodu způsobenou na ušlém zisku – škoda finanční či připojištění škod vzniklých v souvislosti s přepravou osob a věcí – viz příloha č. 4.
95
Pan Čeliš mi dále zaslal Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu, které jsou shodné pro všechny podnikatelské subjekty. Specifická ustanovení pro konkrétní subjekt se objeví až v pojistné smlouvě, kde je stanovena i výše pojistné, přičemž minimální roční pojistné činí 5 000 Kč.
6.4 Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s. Pro Evropskou Cestovní Pojišťovnu zprostředkovává pojištění odpovědnosti pořadatele zájezdů za škodu na zdraví a majetku, neboli pojištění obecné zodpovědnosti, makléřská společnost Etics ITC. Tato společnost začala nabízet daný pojistný produkt již v roce 2006 jako první na českém trhu. V té době byla ještě pojistníkem německá pojišťovna Europäische Reiseversicherung AG, dnes je to již Evropská pojišťovna. [32] Štěpán Landík z Etisc ITC upozorňuje, že právní povědomí českých klientů o jejich nárocích na úhradu škody se neustále zvyšuje a tím i počet hlášených pojistných událostí. Praxe ukázala, že nejzávažnější jsou škody na zdraví. Pojišťovna hradí náklady spojené s léčením, ztížení společenského uplatnění, bolestné, dorovnává ušlou mzdu. Pokud se jedná o vážnou újmu na zdraví s trvalými následky, dosahují celkové náklady milionových částek. Podle doposud řešených pojistných událostí lze konstatovat, že nejčastějšími viníky škod na zdraví klientů CK jsou provozovatelé ubytovacích zařízení, dopravní společnosti, další v pořadí jsou partnerské cestovní kancelář a několikrát již škodu na zdraví klienta zavinil delegát. [32] Evropská pojišťovna mi na moji žádost neposkytla žádné informace. Z krátkého představení produktu na internetových stránkách pouze vyvozuji, že pojišťovna má stanoveny limity pojistného plnění zvlášť pro škodu na zdraví a zvlášť pro škodu na majetku.
6.4.1 Pojištění profesní odpovědnosti cestovní kanceláře – ITQ Kodex V listopadu roku 2008 uvedla Evropská Cestovní pojišťovna spolu s CK Fischer pojistný produkt pojištění profesní odpovědnosti cestovní kanceláře - ITQ kodex, který zavádí zcela nový způsob řešení reklamací. Pojistný produkt vychází ze skutečnosti, že podle občanského zákoníku odpovídá cestovní kancelář zákazníkovi za porušení závazků vyplývajících z cestovní smlouvy. Odpovědnost nese vždy CK a to i v případě, že závazky nedodržel některý z jejích dodavatelů služeb cestovního ruchu. ITQ kodex produkt byl na českém trhu úplnou novinkou. Dosud pojišťovny řešily reklamace zcela individuálně a většinou byly zamítnuty s odvoláním na všeobecné podmínky cestovní 96
kanceláře. International Travel Quality Kodex, zkráceně ITQ kodex, taxativně uvádí výši slev, na které má zákazník nárok v případě, že cestovní kancelář nebo jiný dodavatel v souvislosti se zájezdem nedodrží své závazky. Základem ITQ kodexu je přehledná tabulka (viz příloha č. 5), podle které se postupuje při řešení reklamací. Kodex vychází z Frankfurtské tabulky, kterou v hojné míře využívají státy západní Evropy, nekopíruje ji ale doslovně, byly vypuštěny některé reklamovatelné nedostatky. Přesto ale tabulka ITQ kodexu pokrývá převážnou většinu případů, na které si klienti CK stěžují. [37] Tabulka obsahuje přes 50 položek, které jsou rozděleny do kategorií – ubytování, stravování, různé, služby delegáta a doprava. U každé položky je stanovena výše reklamační náhrady v procentech (vždy v rozmezí od – do) z ceny zájezdu, jakou může nespokojený zákazník požadovat od organizátora nazpět za konkrétní nedostatek. Do ceny zájezdu se počítají i letištní taxy, palivové příplatky a další taxy. Cestovní pojištění a doplňkové služby, jako je např. zapůjčení vozidla, se nezapočítávají. Ztráta radosti z dovolené nastává, pokud výše náhrad přesáhne polovinu ceny zájezdu. Klient by v takovém případě měl obdržet od jednoho do dvou tisíc korun nezávisle na původní ceně zájezdu. Po překonání hranice 50% se již nepohlíží na cenu zájezdu, ale náhrada je určena dle tabulky. Teoreticky se může stát, že klient cestovní kanceláře dostane na náhradách v reklamačním řízení více peněz, než kolik za zájezd skutečně zaplatil. V takovém případě by se muselo jednat o extrémně nepodařenou dovolenou. Klient by měl nedostatky dovolené doložit nejlépe fotodokumentací, videozáznamem, potvrzením personálu hotelu či delegáta. Smyslem pojištění není vyplácet náhrady, ale docílit maximální kvality poskytovaných služeb, aby k reklamacím nemuselo docházet. [37] ITQ Kodex začala cestovní kancelář Fischer uplatňovat na zájezdy s datem nástupu po 1. květnu 2009, které byly nabízeny v katalogu Blízké moře. Jednalo se o testování pojištění profesní odpovědnosti CK na českém trhu a řešení reklamací skrze Frankfurtskou tabulku. Po prvním roce CK Fischer vyvrátila pochybnosti některých odborníků, že ITQ Kodex povede ke zvýšení počtu reklamací. Realita byla ale opačná, reklamací o 30% ubylo. Smluvní partneři CK Fischer velmi pečlivě dbali na dodržování standardů a kvality služeb, jelikož si byli vědomi, že pokud bude CK odškodňovat klienty za nedodržení cestovní smlouvy a dohodnuté kvality poskytnutých služeb, bude CK následně vymáhat náhradu u svých partnerů, kteří pochybili. [35]
97
První rok ukázal, že ITQ kodex je přínosem jak pro cestovní kancelář, tak pro samotného klienta CK. Zákazník si může prostudovat tabulky a zjistí, jaké nároky může uplatňovat a jaká reklamace je opodstatněná. Nedochází tedy ke stížnostem, které nespadají do rozsahu profesní odpovědnosti CK. Na základě těchto zjištění se rozhodla společnost Etics ITP nabídnout toto pojištění i dalším cestovním kancelářím. Před sjednáním pojištění se ale nejprve provádí podrobný audit reklamačního řízení cestovní kanceláře za několik let nazpět. Stanovené podmínky splní jen některé cestovní kanceláře, kterým je pak předložena kalkulace pojištění profesní odpovědnosti, K 18. 3. 2011 má u Evropské Cestovní Pojišťovny sjednáno dané pojištění 14 cestovních kanceláří. [35] Ostatní pojišťovny v současné době pojištění profesní odpovědnosti nenabízejí. Z průzkumu, který provedl v roce 2009 časopis COT vyplynulo, že o zavedení tohoto pojištění uvažovala pouze Union Pojišťovna. Dnes by situace byla zřejmě jiná, jelikož novela občanského zákoníku, která byla předložena počátkem ledna roku 2011 veřejnosti k připomínkám, obsahuje následující paragraf: „Při porušení povinnosti, za niž odpovídá, nahradí pořadatel cestujícímu vedle škody na majetku také újmu za ztrátu radosti z dovolené, zejména byl-li zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen.“
17
Pokud by byl zákon přijat v této podobě, s největší pravděpodobností by se značně zvýšil zájem o pojištění ztráty radosti, jak je někdy pojištění profesní odpovědnosti nazýváno. S rostoucí poptávkou by logicky vznikl i zájem pojišťoven zařadit tento produkt do svého portfolia. Asociace cestovních kanceláří ve svých připomínkách k návrhu zákona požaduje jinou formulaci uvedeného paragrafu na možnost zákazníka žádat o náhradu nemajetkové újmy, ale pouze v případě vážného nedodržení uzavřené cestovní smlouvy Současný návrh by podle ACK vedl ke zbytečným sporům, které by musely být řešeny soudní cestou. [16]
17
Návrh občasnkého zákoníku, 2010, §2477
98
6.5 Shrnutí Pojištění odpovědnosti uzavírají cestovní kanceláře zcela dobrovolně na základě svého rozhodnutí. Odpovědnost za škodu je poměrně běžným pojištěním, které se podle mého názoru vyplatí uzavřít. Z informací, které jsem měla k dispozici od pana Čeliše z ČPP, se minimální roční pojistné pohybuje okolo 5 000 Kč, řádově tisíce Kč, kdežto náhrada za škody, které se mohou zákazníci po cestovní kanceláře dožadovat, se může pohybovat až v milionech. Stačí, aby se klient CK vážně zranil např. na kluzkých dlaždicích u hotelového bazénu, a veškeré náklady na ošetření i transport zákazníka bude hradit CK. Pokud bude poškozený v dlouhodobé pracovní neschopnosti, nebo dokonce bude mít trvalé následky, bude mu CK hradit ušlou mzdu a další odškodnění. Náklady se pak budou pohybovat opravdu ve vysokých částkách. I když je většina uskutečněných zájezdů bezproblémová, přece jen se najde nízké procento ze všech zájezdů, kdy se využije sjednané pojištění odpovědnosti a CK nemusí tak plně hradit vzniklé škody. Na českém trhu nabízejí tento typ pojištění 4 pojišťovny. Pro sjednání tohoto pojištění je požadováno, aby CK měla u stejné pojišťovny uzavřeno i pojištění záruky pro případ úpadku. Tyto dva pojistné produkty se navzájem vhodně doplňují. Zásadní rozdíly v nabídce pojišťoven jsem nezjistila. Evropská Cestovní Pojišťovna navíc nabízí i pojištění profesní odpovědnosti CK. Zde se nejedná o odpovědnost za škodu, ale odpovědnost za nedodržení závazků vyplývajících z cestovní smlouvy. Cestující v těchto případech podává reklamaci a doufá v její kladné vyřízení. Cestovní kanceláře, které mají uzavřeno toto pojištění, využívají k řešení reklamací ITQ kodex, který zaručuje objektivní přístup ke všem reklamacím. Zákazník si může v přehledné tabulce zjistit, jaká výše odškodnění odpovídá jeho reklamaci. S ITQ kodexem těsně souvisí i často diskutovaná ztráta radosti z dovolené, ke které dochází, jestliže výše náhrad při reklamaci přesáhne polovinu ceny zájezdu. ITQ kodex je pro zákazníka pojištěné cestovní kanceláře jistou garancí kvality nabízených služeb. Pro cestovní kancelář je pojištění profesní odpovědnosti mimo jiné i strategický marketingový tah. Dá se předpokládat, že pokud se zákazník bude rozhodovat mezi totožnými zájezdy u nabídek dvou cestovních kanceláří, zvolí variantu, která bude zmíněné pojištění obsahovat.
99
7 Shrnutí nabídky pojištění v cestovním ruchu Pojištění pro podnikatelské subjekty na českém trhu cestovního ruchu aktivně nabízí pouze 5 pojišťoven – Česká podnikatelská pojišťovna, UNIQA Pojišťovna, Union Pojišťovna, Evropská Cestovní Pojišťovna a Generali Pojišťovna. Všechny tyto pojišťovny nabízejí pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, které je nezbytně nutné pro vydání koncese k provozování činnosti cestovní kanceláře, jak určuje zákon č.159/1999 Sb. Před rokem 2001, kdy se začal v praxi projevovat zmíněný zákon, se tento typ pojištění na trhu vůbec nevyskytoval. Povolení k uzavírání smluv na pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře obdrželo od České národní banky 11 pojišťoven, z nichž 9 vytvořilo pool pojišťoven a pouze 2 z nich působily samostatně. Od té doby došlo v oblasti pojištění insolvence k velkým změnám. Pool zanikl, některé pojišťovny přestaly toto pojištění nabízet a naopak jiné navýšily svůj základní kapitál na požadovanou výši a získaly povolení k nabízení pojištění záruky. Počet pojištěných cestovních kanceláří ke dni 1. 3. 2011 je 1010, přičemž přes 38% z nich je pojištěných u Generali, která má jednoznačně vedoucí postavení. Této pozice dosáhla pojišťovna Generali převzetím klientů České pojišťovny v rámci Generali PPF Holdingu. Vedle povinného pojištění záruky pro případ úpadku CK mohou podnikatelské subjekty v cestovním ruchu uzavřít i dobrovolné pojištění odpovědnosti za škodu. Toto pojištění lze sjednat u 4 z výše jmenovaných pojišťoven. Slovenská Union pojišťovna v současné době na českém trhu toto pojištění nenabízí. Pojištění obecné odpovědnosti se v rámci jedné pojišťovny vhodně doplňuje s pojištěním insolvence. Z tohoto důvodu se pojišťovny brání sjednávat pojištění odpovědnosti za škodu s cestovní kanceláří, které má již uzavřeno pojištění záruky pro případ úpadku u jiné pojišťovny. Proto bych doporučila každé cestovní kanceláři, dobře si rozmyslet předem, zda nebude mít zájem i o pojištění odpovědnosti za škodu a aby se v tom případě
informovala,
zda
pojišťovna,
kterou
si
vybrala,
toto
pojištění
nabízí.
Z administrativních důvodů je nejideálnější sjednat si obě pojištění současně, k čemuž mnohdy postačí vyplnit pouze jeden formulář žadatele. Evropská Cestovní pojišťovna, jako jediná, rozšířila svou nabídku pojištění pro cestovní kanceláře ještě o pojištění profesní odpovědnosti, neboli ITQ kodex. Toto pojištění napomáhá řešit reklamace zákazníků cestovních kanceláří při nedodržení závazků z cestovní smlouvy. Evropská pojišťovna má nejkomplexnější nabídku pojištění. Vypovídá o tom již samotný název pojišťovny, když slovem „Cestovní“ určuje své zaměření na cestovní ruch. Největší 100
novinkou v nabídce této pojišťovny je pojištění finančních ztrát vyplývajících z úpadku leteckého dopravce, neboli pojištění letenek. Toto pojištění nejčastěji uzavírají prodejci letenek. V následující tabulka názorně ukazuje, která pojišťovna nabízí jaké druhy pojištění pro podnikatelské subjekty na trhu cestovního ruchu. Tabulka č. 6 : Nabídka pojišťoven pro cestovní kanceláře Pojištění záruky
Pojištění
pro případ úpadku
odpovědnosti
CK
za škodu
Ano
Ano
Ne
Ano
Ano
Ne
UNIQUA pojišťovna, a.s.
Ano
Ano
Ne
Union pojišťovna, a.s.
Ano
Ne
Ne
Ano
Ano
Ano
Pojišťovna
Generali Pojišťovna a.s. Česká Podnikatelská Pojišťovna, a.s.
Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s.
Pojištění profesní odpovědnosti
Zdroj: vlastní zpracování Cestovní ruch je velmi specifická oblast podnikání. Zákazníci vybírají zájezdy podle katalogu, bez možnosti si místo svého pobytu osobně prohlédnout a ověřit si kvalitu nabízených služeb. Zakoupený zájezd je vždy zaplacen předem a ve většině případů se značným časovým předstihem. Jelikož je provozování cestovní kanceláře podnikatelská činnost jako každá jiná, může i u ní dojít k úpadku neboli platební neschopnosti. Následně cestovní kancelář není schopna zabezpečit uskutečnění již zaplacených zájezdů. Vzhledem ke špatné finanční situaci nemůže CK vrátit klientům peníze sama ze svých zdrojů a zákazníci pak nemají ani peníze, ani objednané služby. Proto zákon č.159/1999 Sb. cestovním kancelářím ukládá povinnost uzavřít povinné pojištění záruky pro případ úpadku, aby v popsané situaci pojišťovna zajistila vrácení peněz za neuskutečněný zájezd nebo návrat klientů do České republiky, pokud byli v době vyhlášení úpadku CK na zájezdu organizovaném cestovní kanceláří v insolvenci.
101
Konkrétní podmínky pojištění si nastavuje každá pojišťovna samostatně, přičemž musí být v souladu s platnou legislativou. Pojišťovny se většinou nebrání sjednat pojištění i s malými cestovními kancelářemi, druhou stránkou věci ale je, zda se malým cestovním kancelářím vyplatí pojištění vůbec uzavřít. Důležitou otázkou pro každou cestovní kancelář by mělo být, jestli dokáže prodat tolik zájezdů, aby využila zaplacené pojistné, které bylo stanoveno pojistnou smlouvou. To může být limitující pro úzce profilované cestovní kanceláře, které nemají tak velkou klientelu jako cestovní kanceláře nabízející zájezdy po celém světě. Velké cestovní kanceláře navíc mají výhodu, že jsou schopny složit vyšší spoluúčast na účet pojistitele a výrazně tak snížit výši pojistného. Pojištění odpovědnosti by si měla podle mého názoru taktéž sjednat každá cestovní kancelář, i když tuto povinnost zákon neukládá. Odpovědnost cestovní kanceláře za škodu na zdraví i na věci cestujících je ale určena občanským zákoníkem. Jak jsem již uvedla v předchozí kapitole, náhrada za vzniklé škody může dosahovat velmi vysokých částek a málokterá cestovní kancelář je schopna tato odškodnění vyplácet z vlastních zdrojů, aniž by byla ohrožena její finanční situace. Pojištění profesní odpovědnosti cestovní kanceláře se v praxi využívá pouze krátce. Pomáhá řešit reklamace zákazníků cestovních kanceláří, kteří nejsou spokojeni s kvalitou poskytnutých služeb, nedodržení podmínek vyplývajících z cestovní smlouvy apod. Některé cestovní kanceláře o zavedení tohoto produktu vůbec neuvažují a budou i nadále řešit případné reklamace svých klientů individuálně. Tyto CK tvrdí, že poskytují kvalitní služby a reklamací je minimum, tudíž není nutné platit za speciální pojištění. Jiné cestovní kanceláře ve využívání ITQ kodexu vidí důkaz garance kvality služeb a podporují tak image podniku. Osobně se domnívám, že když nezasvěcená osoba hledá na internetových stránkách zájezd, nebude při svém výběru zohledňovat fakt, zda daná CK využívá ITQ kodex nebo ne. Ve většině případů ani potenciální zákazníci nevědí, co se pod označením „ITQ kodex“ skrývá. Směrodatné pro klienta bude, že mu cestovní kancelář v případě reklamace vrátí část peněz.
102
Závěr Cílem mé diplomové práce bylo zhodnotit různé druhy pojištění na trhu cestovního ruchu. Měla jsem provést analýzu aktuální situace a podmínek na straně nabídky v České republice. Zaměřila jsem se především na analýzu zákonného pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Podle zákona č.159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu všechny podnikatelské subjekty v České republice, které chtějí provozovat koncesovanou živnost cestovní kanceláře, mají povinnost toto pojištění uzavřít. Nejprve jsem na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj dohledala seznam pojišťoven, které mají v současné době povolení od České národní banky provozovat pojištění záruky. Poté jsem prostudovala informace o analyzovaném pojistném produktu na internetových stránkách všech pojišťoven a o další materiály jsem se pokoušela získat e-mailovou komunikací s pracovníky pojišťoven. Využila jsem metody mystery shopping, kdy jsem vystupovala jako cestovní agentura a žádala jsem o zaslání všeobecných pojistných podmínek k pojištění záruky pro případ úpadku CK a bližší charakteristiku tohoto produktu. Zajímala jsem se především o minimální výši pojistného i spoluúčasti, kterou je nutno složit při sjednávání pojištění. Všeobecné pojistné podmínky všech pojišťoven jsem pečlivě prostudovala a ve své práci jsem podrobně popsala VPP České Podnikatelské Pojišťovny. U ostatních pojišťoven jsem pouze upozorňovala na detaily, kterými se daná pojišťovna odlišuje od ČPP. Rozdíly jsem shledala především v právech, které si jednotlivé pojišťovny vyhrazují na podání výpovědi z pojistné smlouvy, pokud cestovní kancelář nedodrží některou ze stanovených podmínek. Pojišťovny Generali a Evropská se navíc v pojistných podmínkách zavazují uhradit pojištěné případné zachraňovací náklady, které cestovní kancelář vynaloží k odvrácení vzniku pojistné události. Naproti tomu u Unionu, Evropské a Generali pojišťovny nalezneme ve VPP článek o výlukách z pojištění, kde jsou uvedeny situace, na které se pojištěné nevztahuje, např. pokud vznikne škodní událost v důsledku války, teroristických útoků apod. Stěžení částí mé analýzy bylo porovnání minimálních nákladů, které musí pojištěná cestovní kancelář zaplatit u které pojišťovny. Mé zjištění reflektuje tabulka č. 2, která taktéž obsahuje informaci o tom, zda daná pojišťovna nabízí zúčtovatelnou formu pojistného. Analýza ukázala, že pouze pojišťovny Generali a Union zohledňují výši skutečně dosažených tržeb za prodané zájezdy a pojistné tedy není striktně dáno pouze na základě plánovaných tržeb. Generali pojišťovna stanoví na začátku pojistné doby určitou výši pojistného, kterou po ročním pojistném období upraví podle skutečných tržeb. V případě vyšších tržeb cestovní kancelář 103
pojištění doplatí, v opačném případě Generali vrátí část zaplaceného pojistného. Minimální sazba pojistného, která činí 20 000 Kč, musí být ale zaplacena vždy. Union pojišťovna provádí zúčtování na úplně jiném principu. Cestovní kancelář za začátku pojistného období zaplatí minimální pojistné 18 000 Kč. Každý měsíc pak probíhá zúčtování, od zaplacené zálohy se odečítá hodnota pojištění, která odpovídá prodaným zájezdům v daném měsíci. Zájezdy jsou rozděleny do 3 kategorií podle typu dopravy a s tím souvisejícího rizika. Každá kategorie má jinou sazbu pojistného za osobu a den. Nejnižší sazba je za tuzemské zájezdy, za zahraniční letecké zájezdy je účtována sazba dvojnásobná. Pokud se zaplacená záloha pojistného vyčerpá, začíná cestovní kancelář za další prodané zájezdy pojistné platit. Není-li naopak záloha vyčerpána, zůstává celá zaplacená částka pojišťovně a pro cestovní kancelář je nevyužitá část zaplaceného pojistného náklad, za který nedostala žádné služby. Ve své práci jsem se pokusila spočítat, kolik zájezdů by musela prodat cestovní kancelář zaměřená pouze na tuzemské zájezdy, aby plně vyčerpala zaplacené zálohové pojistné. Následně jsem obdobný propočet provedla u cestovní kanceláře, která prodává zahraniční zájezdy. Pro výpočty jsem použila standardní délky tuzemských zájezdů 3 a 8 dní, u zahraničních zájezdů jsem počítala s 8, 12 a 15 dny. Výsledkem mého zkoumání je zjištění, že cestovní kancelář zaměřená pouze na zájezdy po České republice, musí prodat cca 800 zájezdů (samozřejmě záleží na délce pobytu), aby využila zaplacenou zálohu, kdežto cestovní kanceláři, která má v nabídce zahraniční zájezdy, postačí prodat poloviční počet pobytů a zálohu pojistného taktéž vyčerpá. Z uvedeného vyplývá, že takto nastavené podmínky jsou „diskrimační“ pro cestovní kanceláře specializované ryze na pobyty po České republice. Pojistná sazba pro tyto zájezdy je poloviční oproti leteckým zájezdům, čemuž by podle mého názoru mělo odpovídat i minimální pojistné. Tato změna by pro pojišťovnu neznamenala nikterak náročný administrativní proces – pouze by cestovní kancelář jako zálohové pojistné zaplatila např. 9000 Kč a další postupy by zůstaly stejné. Vyčerpání současného minimálního pojistného je pro řadu CK specializovaných na tuzemské zájezdy nedosažitelné a mnohdy vede k postupnému zániku jejich živnosti. Podnikatel se pak snaží najít výhodnější pojištění u jiné pojišťovny, kde by byla minimální pojistná částka nižší. Pokud na trhu levnější varantu nenajde, s největší pravděpodobností svou živnost jako cestovní kancelář ukončí, jelikož zákon zakazuje bez pojištění záruky pro případ úpadku CK tuto živnost provozovat.
104
Na základě zjištěných údajů, nemohu potvrdit hypotézu, vyslovenou na začátku této práce, že podmínky pojištění CK proti úpadku jsou pro nově vznikající cestovní kanceláře u všech pojišťoven velmi podobné. Této hypotéze odporuje již uvedená skutečnost, že některé pojišťovny nabízejí zúčtovatelné pojistné, jiné nikoli. Evropská Cestovní Pojišťovna nemá stanovenu hranici minimálního pojistného ani spoluúčasti, čili záleží pouze na rizikovosti, záměru a finanční situaci podnikatelského subjektu, který žádá o pojištění. Podle informací, které jsem obdržela při e-mailové komunikaci, pojišťuje Evropská pojišťovna i cestovní kanceláře, které pořádaní pouze jeden zájezd za rok. Naproti tomu Uniqa pojišťovna sjednává pojištění záruky pouze s cestovními kancelářemi, které podnikají v cestovním ruchu min. 3 roky a jejich roční tržby za prodej zájezdů dosahují 10 mil. Kč. V dalších kapitole praktické části jsem analyzovala nabídku pojištění odpovědnosti za škodu cestovní kanceláře, které již není povinné. Každá cestovní kancelář by ale měla dobře zvážit, zda by si toto pojištění neměla sjednat, jelikož náklady na roční pojistné se pohybují v řádech tisíců, desetitisíců korun, ale případné vyplácení náhrady na škodách na zdraví a na věcech svých zákazníků může dosahovat milionových částek. Toto pojištění nabízejí kromě Unionu všechny zmíněné pojišťovny jako vhodný doplněk k pojištění záruky pro případ úpadku. Posledním pojistným produktem, který jsem ve své práci představila, je pojištění profesní odpovědnosti cestovní kanceláře neboli ITQ kodex. Toto pojištění nabízí na českém trhu jako jediná Evropská Cestovní Pojišťovna. Prostřednictvím ITQ kodexu řeší cestovní kancelář reklamace zákazníků, kteří požadují kompenzaci za nedodržení závazků, které vyplývají z cestovní smlouvy. S pojištěním profesní odpovědnosti úzce souvisí i medializované pojištění ztráty radosti z dovolené, které vzniká, pokud výše náhrad z reklamace přesáhne polovinu ceny zájezdu. Tento typ pojištění není zatím na českém trhu příliš rozšířen. V současné době jej má sjednáno pouze 14 cestovních kanceláří, které jej využívají i jako součást své marketingové strategie a zaručují tak svým klientům objektivní přístup při řešení případné reklamace. Přínos své práce spatřuji ve zpracování komplexní analýzy nabídky pojištění pro cestovní kanceláře na českém trhu. Pokud si chce cestovní kancelář sjednat např. nové pojištění záruky pro případ úpadku, nemá možnost si prostudovat informace o nabídce jednotlivých pojišťoven. Nezbývá jí nic jiného, než oslovit každou pojišťovnu, stejně jako jsem to udělala já, a porovnávat získané informace. Věřím, že tuto práci by ocenilo při sjednávání svého pojištění velké množství cestovních kanceláří, jelikož by jim přečtení informací uvedených v této práci ušetřilo velké množství drahocenného času, který by jinak musely věnovat sběru dat. Uvedená analýza včetně hypotetických příkladů usnadní cestovním kancelářím rozhodování, na kterou 105
pojišťovnu se obrátit s žádostí o vyhotovení kalkulace pojištění. Předkládám tak zde ucelené informace o nabídce pojištění cestovních kanceláří na českém trhu.
106
Seznam použité literatury Odborná literatura 1.
Böhm, A.; Mužáková, K. Pojišťovnictví a regulace finančních trhů. 1.vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. ISBN 978-80-7431-035-5.
2.
Bucharová, J. Povinnosti cestovních kanceláří a cestovních agentur, cestovní smlouva. 1.vyd. Praha: MAG Consulting, 2000. ISBN není.
3.
Ducháčková, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 1.vyd. Praha: Ekopress, 2003. ISBN 80-86119-67-X.
4.
Hesková, M. Cestovní ruch pro vyšší odborné školy a vysoké školy. 1.vyd. Praha: Fortuna, 2006. ISBN 80-7168-948-3.
5.
Hesková, M. Základní problémy cestovního ruchu. 1.vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1999. ISBN 80-7079-047-4.
6.
Horová, O. Ochrana spotřebitele. 2.vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. Nakladatelství Oeconomica, 2004. ISBN 80-245-0690-4.
7.
Indrová, J. Cestovní ruch (základy). 2.vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. Nakladatelství Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4.
8.
Jarolímková, L. Informatorium pro studenty oboru cestovní ruch. 1.vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. Nakladatelství Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1612-7.
9.
Kiráľová, A. Marketing destinace cestovního ruchu. 1.vyd. Praha: EKOPRESS, 2003. ISBN 80-86119-56-4.
10. Libánský, V.; Štěpán, P. Průvodce spotřebitele Evropskou unií. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2001. ISBN 80-86345-12-2. 11. Malá, V. Dosavadní aktivity Evropské unie v oblasti cestovního ruchu. In MALÁ, Vlasta, et al. Cestovní ruch a EU. Vybrané kapitoly: sborník prací. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta mezinárodních vztahů. Katedra cestovního ruchu, 2000. Část 1, kapitola 1, s. 9 – 30. ISBN 80-245-0084-1. 12. Orieška, J. Technika služeb cestovního ruchu. 1.vyd. Praha: IDEA SERVIS, 1999. ISBN 80-85970-27-9. 13. Petrů, Z. Sbližování legislativy Evropské unie a České republiky v oblasti cestovního ruchu a používané terminologie. In MALÁ, Vlasta, et al. Cestovní ruch a EU. Vybrané kapitoly: sborník prací. 1.vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta
107
mezinárodních vztahů. Katedra cestovního ruchu, 2000. Část 2, kapitola 6, s. 159 - 173. ISBN 80-245-0084-1. 14. Seminář k problematice zákona o cestovním ruchu č. 159/1999: Praha 9. listopadu 1999. 1.vyd. Praha: AČSCK, 1999. ISBN není. 15. Sysel, J.; Zurynek, J. Management cestovní kanceláře a cestovní agentury. 1.vyd. Praha: Univerzita Jana Ámose Komenského, 2009. ISBN 978-80-86723-78-5.
Odborné články 16. Asociace cestovních kanceláří České republiky. ACK k návrhu občanského zákoníku. COT Business, únor 2011, s. 22. ISSN 1212-4281. 17. Mráčková, E. Novelizovat zákon č.159/1999 Sb.! COT Business, listopad 2010, s. 10. [cit. 17. 2. 2011]. ISSN 1212-4281. 18. Odbor cestovního ruchu, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Zakládání cestovních kanceláří, ochrana spotřebitele. COT Business, březen 2011, s. 13. ISSN 1212-4281.
Internetové zdroje 19. CzechQuint má přinést více kvality a inovací v cestovním ruchu [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, 15. 1. 2010. [Cit. 26. 2. 2011]. Dostupné na WWW:
. 20. Komentář k novele zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu vč. Plného znění s účinností od 1. 8. 2006 [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006 [cit. 16 2. 2011]. Dostupné na WWW: . 21. Komentář k zákonu [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 1999 [cit. 14. 2. 2011]. Dostupné na WWW: . 22. Ministerstvo pro místní rozvoj. Návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu [online]. Celostátní kolegium cestovního ruchu České republiky. Říjen 2010. [cit. 18. 3. 2011]. Dostupné na WWW: .
108
23. Ministerstvo průmyslu a obchodu. Práva cestujících v případech vis maior. BusinessInfo.cz [online]. 20. 8. 2010 [cit. 1. 1. 2011]. Dostupné na WWW: . 24. Oficiální stránky: Česká podnikatelská pojišťovna [online]. [cit. 2. 3. 2011]. Dostupné na WWW: . 25. Oficiální stránky: Česká Pojišťovna [online]. [cit. 1. 3. 2011]. Dostupné na WWW: . 26. Oficiální stránky: Evropská Cestovní Pojišťovna [online]. [cit. 2. 3. 2011]. Dostupné na WWW: < http://www.evropska.cz/>. 27. Oficiální stránky: Generali Pojišťovna a. s. [online]. [cit. 5. 3. 2011]. Dostupné na WWW: < http://www.generali.cz/>. 28. Oficiální stránky: UNIQA [online]. [cit. 1. 3. 2011]. Dostupné na WWW: . 29. Pospíšilík, K. Typy pojištění podnikatelských chyb. BusinessInfo.cz [online]. 6. 12. 2008 [cit. 23. 1. 2011]. Dostupné na WWW: . 30. Satelitní účet cestovního ruchu. [Online]. Český statistický úřad – Cestovní ruch. [cit. 18. 2. 2011]. Dostupné na WWW: . 31. Škrabánek, R. Revize Package Travel Directive (Směrnice č. 314/90). COT Business [online]. 5. 3. 2008. [cit. 19. 3. 2011]. Dostupné na WWW: 32. Štěpán Landík (Etics ITP) o pojištění obecné odpovědnosti CK. COT Business [online]. 9. 12. 2009. [cit. 20. 3. 2011]. Dostupné na WWW: . 33. Ulrych, P. M. Kvalitu v cestovním ruchu bude garantovat CzechQuint. COT Business [online]. 1. 2. 2010. [cit. 26. 2. 2011]. Dostupné na WWW: 34. Ulrych, P. M. Novela zákona o cenách: konečně jasno? COT Business [online]. 9. 12. 2009. [cit. 1. 1. 2011]. Dostupné na WWW: .
109
35. Ulrych, P. M. Pojištění ztráty z radosti vstupuje do druhé fáze. COT Business [online]. 9. 12. 2009. [cit. 20. 3. 2011]. Dostupné na WWW: . 36. Ulrych, P. M. Pool má opět konkurenta. COT Business [online]. 29. 1. 2003. [cit. 1. 3. 2011]. Dostupné na WWW: . 37. Ulrych, P. M. Radost z dovolené lze už také pojistit. COT Business [online]. 4. 12. 2008. [cit. 20. 3. 2011]. Dostupné na WWW: . 38. Vajčnerová, I.; Stojarová, Š. Analýza ročního působení zákona o cestovním ruchu. COT Business [online]. 29. 8. 2002. [cit. 9. 2. 2011]. Dostupné na WWW: . 39. Valáček, D. Novela 15/1999: komu má chcípnout koza? COT Business [online]. 6. 12. 2003 [cit. 22. 2. 2011]. Dostupné na WWW: http://www.cot.cz/index.php?page=200&jazyk=1&id=2796&srchtxt=chc%EDpnout>. 40. Základní data a fakta o cestovním ruchu v ČR – studijní text. [online] CzechTourism. [cit. 15. 2. 2011]. Dostupné na WWW: .
Legislativa 41. Směrnice Rady ze dne 13. Června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy: 90/314/EHS 42. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 43. Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů 44. Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu 45. Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a změně souvisejících zákonů. 46. Zákon č. 214/2006 Sb., který novelizuje zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu 47. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví.
110
Ostatní 48. Česká Podnikatelská Pojišťovna – Všeobecné pojistné podmínky- Povinné pojištění záruky v důsledku úpadku cestovní kanceláře 49. Evropská Cestovní Pojišťovna – Všeobecné pojistné podmínky pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře 50. Generali Pojišťovna – Pojistné podmínky pro pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře 51. Generali Pojišťovna - Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu 52. Generali Pojišťovna - Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu cestovní kanceláře 53. NE x Oprávněné podnikání v cestovním ruchu aneb Jak se vyhnout střetu se zákonem. Praha: Asociace cestovních kanceláří České republiky, 2010. 54. Průvodce pro cesty s cestovními kancelářemi, agenturami a dalšími organizátory. Praha: Asociace cestovních kanceláří České republiky, 2010. 55. UNIQA Pojišťovna – Informace o novém produktu – pojištění odpovědnosti za škodu cestovní kanceláře 56. UNIQA Pojišťovna – Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění záruky (kauce) v důsledku úpadku cestovní kanceláře 57. Union Poišťovňa – propagační materiály 58. Union Poišťovňa – Všeobecné pojistné podmínky povinného pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře registrované na území České republiky
111
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Počet pojištěných cestovních kanceláří u jednotlivých pojišťoven – str. 65 Tabulka č. 2: Minimální sazby pojistného a spoluúčasti – str. 89 Tabulka č. 3: Ukázky kombinací prodaných tuzemských zájezdů pro 1 osobu pro plné využití minimálního ročního pojistného – str. 91 Tabulka č. 4: Ukázky kombinací součtu dnů z prodaných zahraničních zájezdů pro 1 osobu pro plné využití minimálního ročního pojistného – str. 92 Tabulka č. 5: Příklad kombinace prodaných zahraničních zájezdů pro 1 osobu pro plné využití minimálního ročního pojistného – str. 93 Tabulka č. 6 : Nabídka pojišťoven pro cestovní kanceláře – str. 94
Seznam obrázků Obrázek č. 1: Logo CzechQuint – str. 34
112
Seznam příloh Příloha č. 1: Pojištění záruky v důsledku úpadku cestovní kanceláře – Doklad pro pojištěné Příloha č. 2: Oznámení o škodné události pojištění v důsledku úpadku CK Příloha č. 3: Dotazník pro cestovní kancelář – Povinné pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře 2010/2011. Příloha č. 4: Dotazník - Pojištění odpovědnosti za škodu subjektů působících v cestovním ruchu (CK a CA) Příloha č. 5: Kodex International Quality (ITQ)
113
