VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI

Bakalářská práce

Jiří Kratochvíl 2014

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI KATEDRA SPOLEČENSKÝCH VĚD

Management vodní nádrže Slapy

Autor bakalářské práce: Jiří Kratochvíl Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Oldřich Syrovátka, CSc. Rok obhajoby: 2014

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Management vodní nádrže Slapy“ jsem vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu.

V Sedlčanech, dne 30. 6. 2014

……………………….. podpis

Anotace

Cílem této bakalářské práce je navrhnout konkrétní opatření a řešení pro regiony, které zásadním způsobem ovlivňují stav a kvalitu vodní plochy Slapské přehradní nádrže a její nejbližší krajiny.

Poděkování

Zde bych rád poděkoval RNDr. Oldřichu Syrovátkovi, CSc., z Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty managementu v Jindřichově Hradci, za jeho ochotu a pomoc při zpracovávání této práce. Jeho rady a znalosti vedly k rychlejšímu a efektivnějšímu zpracování. Mé další poděkování patří Městskému úřadu v Sedlčanech a Příbrami za poskytnuté materiály o historii a současném stavu Slapské přehradní nádrže a jejího okolí. V poslední řadě bych rád poděkoval panu historikovi Ing. Jiřímu Pávovi za jeho komentáře k tomuto tématu.

Obsah Obsah ........................................................................................................................... 7 Úvod ........................................................................................................................... 10 I

Teoretická část ................................................................................................... 11

1.

Management krajiny aneb Environmentální management .......................... 11

1.1 Legislativa managementu životního prostředí .................................................... 12 2.

Životní prostředí ................................................................................................ 13

2.1 Environmentalistika ............................................................................................ 13 2.2 Složky životního prostředí .................................................................................. 14 2.2.1 Vzdušný obal Země ........................................................................................ 14 2.2.2 Půda ................................................................................................................ 15 2.2.3 Voda na Zemi ................................................................................................. 15 3.

Ekologie .............................................................................................................. 17

3.1

Typy ekologických zkoumání ........................................................................ 17

3.2

Ekologie v současnosti ................................................................................... 18

3.3

Ekologické ukazatele měřitelnosti kvality životního prostředí ...................... 18

3.3.1 Koeficient ekologické stability (KES) ............................................................ 19 3.3.2 Pozemkové úpravy (PÚ) ................................................................................. 21 3.3.3 ÚSES .............................................................................................................. 22 4.

Trvale udržitelný rozvoj ................................................................................... 24

5.

Životní prostředí České republiky ................................................................... 25

5.1 Voda v českých zemích ....................................................................................... 26 5.2 Právní úprava ochrany vody............................................................................... 26 6.

Narušování životního prostředí........................................................................ 27

6.1 Nepřiměřené zásahy do funkčnosti prostředí ...................................................... 27 6.2 Příliš vysoká těžba všech surovin a energií. ........................................................ 27 6.3 Znečišťování prostředí cizími, v prostředí nevyskytujícími se látkami. ............. 28 7

6.4 Rozsah působnosti narušování ŽP....................................................................... 28 II

Praktická část .................................................................................................... 29

7.

Vltava.................................................................................................................. 30

7.1

Historie Vltavy .................................................................................................. 31

7.1.1 Doprava .......................................................................................................... 31 7.1.2 Mosty .............................................................................................................. 32 7.2

Vltavská kaskáda .............................................................................................. 33

7.2.1 Vodní dílo Vrané nad Vltavou .......................................................................... 33 7.2.2 Vodní nádrž Štěchovice .................................................................................... 33 7.2.3 Slapská přehradní nádrž .................................................................................... 34 7.2.4 Vodní nádrž Lipno I. ......................................................................................... 35 7.2.5 Vodní nádrž Lipno II. ....................................................................................... 35 7.2.6 Vodní dílo Orlík ................................................................................................ 35 7.2.7 Vodní dílo Kamýk............................................................................................. 36 7.2.8 Vodní dílo Hněvkovice ..................................................................................... 36 7.2.9 Vodní dílo Kořensko ......................................................................................... 37 7.3

Povodí Slapské přehradní nádrže ...................................................................... 37

8.

Popisované území .............................................................................................. 39

8.1

Okres Benešov .................................................................................................. 39

8.1.1 Neveklov a Rabyně ......................................................................................... 39 8.1.2 Krňany a Křečovice ........................................................................................ 40 8.1.3 Netvořice ........................................................................................................ 40 8.2

Okres Příbram ................................................................................................... 41

8.2.1 Nalžovice a Radíč ........................................................................................... 41 8.2.2 Dublovice a Svatý Jan .................................................................................... 42 8.2.3 Krásná Hora nad Vltavou a Kamýk nad Vltavou ........................................... 42 8.2.4 Hřiměždice a Nečín ........................................................................................ 43 8

8.2.5 Borotice a Županovice .................................................................................... 43 8.2.6 Chotilsko a Čím .............................................................................................. 44 8.2.7 Drevníky a Dolní Hbity .................................................................................. 44 8.2.8 Počepice a Vysoký Chlumec .......................................................................... 45 8.2.9 Sedlčany a Nedrahovice ................................................................................. 45 8.2.10 Štětkovice a Prosenická Lhota ........................................................................ 46 8.2.11 Sedlec-Prčice .................................................................................................. 46 8.2.12 Nechvalice a Petrovice ................................................................................... 47 8.3

Okres Praha-západ ............................................................................................ 47

8.3.1 Buš, Slapy a Štěchovice .................................................................................... 47 9.

Problematika zkoumaného území.................................................................... 49

9.1

Stabilita v okolí Slapské nádrže ........................................................................ 49

9.2

Prvky ÚSES ve zkoumané lokalitě ................................................................... 53

9.3

Erozní ohroženost lokality ................................................................................ 54

9.4

Shrnutí problematiky celého povodí ................................................................. 57

9.5

Zhodnocení výsledků a navržení opatření ........................................................ 61

10. Diskuze ............................................................................................................... 64 Závěr .......................................................................................................................... 66 Seznam použité literatury ............................................................................................ Seznam obrázků ........................................................................................................... Seznam grafů ................................................................................................................ Seznam tabulek .............................................................................................................

9

Úvod

Bakalářská práce, která se nazývá „Management vodní nádrže Slapy,“ se zaměřuje na problémy, spojené s vodním dílem Slapské přehradní nádrže a okolím, které výrazně ovlivňuje dílo samotné. Za cíl mé bakalářské práce si kladu vytvořit informační zdroj, který přísně definuje a vymezuje problémy, týkající se řešené lokality. Tento informační zdroj poslouží jako výstupní materiál pro následné řešení situace kolem Slapské přehradní nádrže. Životní prostředí procházelo v etapách existence lidské populace k mnoha změnám. Odjakživa nebylo výrazně pohlíženo na pozitivní jakožto spíše na negativní dopady lidské ruky. Můžeme použít název „negativní externalita“ činností populace. Vývoj zemědělství, odlesňování z důvodu těžby dřeva, osidlování – to jsou některé z důvodů postupného ničení environmentálního prostředí. Situace dnes je ovšem ještě krizovější než v dobách dřívějších. To je případ i mnou řešeného území. Území obklopující tuto vodní plochu je značně zdevastované lidskou činností. Není to otázka roku či dvou let, nýbrž několika desítek let, kdy docházelo a dochází ke stále ještě většímu prohlubování negativní situace v oblasti, jenž je mi od narození velice blízká. Vysoká provázanost s tímto regionem byl důvod výběru tohoto tématu k řešení. Mým cílem je tedy popsat podrobně současnou situaci v tomto regionu a následně se zamyslet s pomocí teoretické části nad jednotlivými druhy řešení této problematiky, které se nabízejí. Tedy pokusit se navrhnout nástroje či opatření, které by vedly ke zkvalitnění jak vodní plochy, tak krajiny v nejbližším okolí. Navržená opatření by měla korespondovat s opatřeními, která byla uskutečněna v jiných podobně vzhlížejících lokalitách v České republice.

10

I

Teoretická část V teoretické části této bakalářské práce se zaměřuji na popis základních pojmů a definicí, které přímo souvisí s daným tématem a budou výstupním hlediskem v řešení praktické části. Úvodními tématy jsou základy teorie environmentálního managementu, které dále přecházejí ekologii, jakožto vědu, zabývající se životním prostředím. Poslední kapitoly se věnují problematice životního prostředí v České republice.

1.

Management krajiny aneb Environmentální management

Management životního prostředí je z dlouhodobého hlediska celosvětově nedostatečně zabezpečen. Ochrana a péče o životní prostředí je jedním z největších světových problémů. Důvodem neustále se snižující úrovně života na Zemi je rozvoj průmyslových aktivit. Některé jsou až ohromnými znečišťovateli ovzduší a krajiny vůbec. S postupem doby se začaly objevovat menší náznaky legislativních úprav, které měly zabránit dalšímu znečišťování krajiny na Zemi. Roku 1996 byl zaveden Environmental Management System (EMS), který měl udržet krajinu v relativním bezpečí od podnikatelských subjektů prostřednictvím norem a omezení. Systémy environmentálního managementu jsou ryze dobrovolné nástroje. Podniky se zavazují, že veškeré jejich činnosti budou vykonávat tak, aby došlo ke snižování zatíženosti životního prostředí, nacházejícího se v blízkosti těchto podniků, a dále pak snižování zatíženosti zdraví obyvatel, žijících v blízkosti těchto podniků. V prvé řadě se systémy EMS zaměřují na preventivní ochranu před vznikem odpadů z podniků. Dále pak hledají cesty, jak efektivněji využívat suroviny a paliva. V poslední řadě tyto systémy hledají způsoby jak zabraňovat většímu emisnímu zatížení ovzduší a unikání nebezpečných látek do ovzduší, vody a půdy. Systémy EMS se řídí dvěma nezbytnými standardy a to: ČSN EN ISO 14001:2005 a Nařízením Evropského parlamentu Evropské Unie č. 761/2001. (Eko-net, 2014, online) [ocitováno 2014.06.25]

11

1.1

Legislativa managementu životního prostředí

Ústava České republiky je základní právní normou, upravující management životního prostředí. Tato norma je platná od 1. ledna roku 1993. „Stát je povinen dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“, to je jedno z rčení, nacházející se v článku č. 7 této právní normy. Taktéž Listina základních lidských práv a svobod upravuje vztahy, týkající se člověka a životního prostředí. Nejvýznamnější všeobecnou právní normou je však zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí, který jasně definuje: „ Základní pojmy a zásady ochrany životního prostředí a z nich vyplývající povinnosti právnických a fyzických osob“. V tomto zákoně je mimo jiné uvedeno, že je výslovně zakázáno přetěžovat území lidskou činností nad míru únosného zatížení, což znamená způsobem, při kterém dochází k poškozování složek životního prostředí, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability a právo každého občana na pravdivé a přesné informace o nynějším stavu a vývoji životního prostředí. Zákon rovněž určuje i odpovědnost a následnou náhradu škod, vzniklých při porušení povinností člověka: „Každý, kdo nějakým způsobem poškozuje životní prostředí, je povinen toto poškození obnovit buď finanční náhradou či jiným způsobem.“ Za poškození či trvalé poškozování životního prostředí může být vyměřena pokuta až ve výši jednoho milionu českých korun. (Business Center, 2014, online) [ocitováno 2014.06.25] Významnou právní normou v přímé souvislosti s ochranou životního prostředí je rovněž zákon č. 100/2001 Sb. o hodnocení vlivů připravovaných staveb, činností či technologií. Tento zákon přímo posuzuje vlivy připravovaných staveb apod., na obyvatelstvo, životní prostředí, ekosystémy, půdu, vodu, ovzduší, klima a další. V souvislosti s těmito zákony byla v České republice zřízena instituce Česká inspekce životního prostředí, která dohlíží na dodržování právních předpisů, týkajících se ochrany životního prostředí jako celku. (Business Center, 2014)

12

2.

Životní prostředí

Životní prostředí bylo poprvé definováno statickou definicí z počátku 20. století, která zněla: Životní prostředí je soubor faktorů potřebných k životu živého organismu. Tato definice shledávala postupně vlnu kritiky díky tomu, že vlastně nevypovídá o životním prostředí nic. Jen vymezuje podmínky pro život organismu. Bylo na místě definici pozměnit. To se podařilo v roce 1967 na konferenci v rámci světové organizace pro ochranu památek UNESCO. Z této konference vzešla známá definice norského profesora Wicka, uvedená výše. Jednalo se o definici dynamickou. Ačkoliv byla prvotní definice značně vylepšena, tato vydržela rovněž pár let. Přesně o 10 let později byla nahrazena novou definicí, tentokrát uveřejněnou na konferenci v gruzínském Tbilisi. Zněla takto: životní prostředí je systém, složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou anebo mohou být s uvažovaným živým organismem ve stálé interakci. (HERČÍK, 2007) V dnešní době je velice upřednostňována definice normy ISO 14001, která zní: „Životní prostředí je prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost a zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy“(EnviWeb, 2012, online) [ocitováno 2014.06.25]

2.1

Environmentalistika

V souvislosti s životním prostředím dalo za vznik oboru, zabývajícím se tomuto problému. Environmentalistika je tedy věda, zabývající se životním prostředím. Je to vědní obor přírodní a rovněž společenský, jelikož je její předmět jak přírodního tak společenského charakteru. Je to obor zajímavý v tom, že nemá žádné jednotné, charakteristické soubory metod zkoumání a jak bylo řečené výše, nemá jednu relativně ucelenou teorii o životním prostředí. Teorií existuje značné množství, ale není jediná, která by byla právě tou onou, o kterou by se mohla environmentalistika opírat. Z toho vyplývá, že environmentalistika prakticky ani vědou nemůže být. Jedná se pouze o soubor oborů se souhrnným názvem „environmentalistika“. Můžeme říci, že je to věda na pomezí ostatních věd jako ekologie či sociologie. Není tak důležitá v poznání 13

prostředí samotného, ale význam tohoto vědního oboru spočívá v predikci vývoje environmentálního prostředí v budoucích obdobích. Environmentalistika je význačná v jedné své oblasti. Naučit nás chránit životní prostředí. O ochraně životního prostředí bude psáno v některé z dalších kapitol. (HERČÍK, 2007)

2.2

Složky životního prostředí

Základní složky životního prostředí jsou tři. Atmosféra, plynný obal Země. Pedosféra, jakožto půdní obal země a Hydrosféra – vodní obal Země. 1) Atmosféra – plynný obal planety Země. 2) Pedosféra – půdní obal planety Země. 3) Hydrosféra – vodní obal planety Země.

2.2.1

Vzdušný obal Země Zemskou atmosféru tvoří plyny různého charakteru, směs tekutých a pevných částic.

Největší část složení zaujímá plyn dusík (až 78 % z celku), což je bezbarvý plyn bez zápachu. Použití je široké – od hnojiv až po výrobu výbušnin. Druhým nejvíce zastoupeným prvkem je kyslík (21 % z celku), který je rovněž bezbarvý, bez zápachu a je vysoce reaktivní. Kyslík má řadu využití: svařování a řezání kovů, dýchací či raketové přístroje. Malou ale nezbytnou část zemské atmosféry zaujímá argon (0,98 % z celku). Argon je bezbarvý plyn. Použití je u tohoto plynu mírné – vesměs se užívá jako výplň žárovek či osvětlovacích trubic. Posledním výraznějším zástupcem objemu atmosféry je oxid uhličitý (0,03 % z celku). Jedná se o bezbarvý plyn bez zápachu. Oxid uhličitý není rovnoměrně rozložen po celé délce atmosférického pásu. Jeho hustota roste s výskytem vulkanických oblastí. Čím vyšší koncentrace, tím více škodlivý je pro Zemi. Je to největší činitel ve vzniku skleníkového efektu či globálního oteplování. Největší měrou na jeho zvyšování se podílí obyvatelstvo samo a to spalováním fosilních paliv (ropa, uhlí). (ŠTULC, 1999)

14

2.2.2

Půda Půda vzniká zvětráváním matečné horniny, což je nejsvrchnější část zemské kůry. Je

složkou na rozhraní mezi neživou a živou částí přírody. Neživá složka půdy je tvořena zvětralými horninami, půdní vodou, půdním vzduchem a humusem, který zajišťuje úrodnost půd. Živou složku půdy tvoří kořeny rostlin, mikroorganismy a živočichové, žijící v půdě. Půdu tvoří 3 základní vrstvy: a) Ornice – svrchní část. b) Spodina – spodní část. c) Matečná hornina – základní část. Podle uspořádání půdních vrstev rozlišujeme hned několik půdních typů: a) Podzolové půdy, které se vyskytují především v oblastech s chladnějším a vlhčím podnebím. Typická je pro ně menší úrodnost. b) Hnědozemě jsou půdy, vyskytující se zejména v mírných pahorkatinách. Je zapotřebí je rovnoměrně přihnojovat, aby byly úrodné. c) Černozemě jsou nejúrodnější půdy. Jsou situovány především v nížinách a využívány jsou především pro pěstování náročnějších plodin. d) Nivní půdy – louky. Nalézají se na náplavech řek. e) Zamokřené půdy. Jsou to všechny půdy, které jsou zvlhčovány povrchovou či podzemní vodou. Jsou to zejména půdy jílovité, slínovité a další. f) Rendziny. Nejčastěji je můžeme naleznout v krasových oblastech. (ŠTULC, 1999)

2.2.3

Voda na Zemi Hydrosféra je veškerá voda, nacházející se na planetě Zemi. Pokrývá jí až ze 71 %.

Největší zastoupení má v mořích a oceánech. Světová voda je až z 94 % slaná, z čehož je jasně vidět jaký podíl zaujímá mořská voda. Pro mořskou vodu jsou typické proudy, které jsou způsobeny jednak působením sluneční aktivity tak i Měsíce či zemětřesením. Vlnění vzniká působením větru – systém vln o různé výšce a vlnové délce. Extrémním případem vlnění je TSUNAMI, které způsobuje zemětřesení na dně moře. Dmutí je naopak zapříčiněno přitažlivými silami Slunce a Měsíce. Vzniká tak příliv a odliv.

15

Pro řeky je typické jejich postupné zvětšování tak, jak protínají krajinu. Zpravidla vznikají jako malé potoky. Splynutím více takových potoků vzniká jedna souvislá řeka, která pak ústí do větší řeky či do větší vodní plochy (jezero, moře). Řeky jsou hojně využívané v zemědělství jako zdroj vláhy pro orné půdy, nacházející se v okolí řek. Dále pak jako dopravní cesty ať už z turistického hlediska či hlediska průmyslového. V neposlední řadě slouží jako zdroj energie. Jejich spádovost naznačuje energetický potenciál, který je pak využíván ve větší či menší míře. Nejdelší řekou na světě je Amazonka se svojí délkou až 7000 kilometrů. Nejdelší českou řekou je Vltava, avšak nejdelší řekou v Čechách pramenící je Labe. (ŠTULC, 1999)

16

3.

Ekologie Životní prostředí je dle slov profesora Wicka z Norska ta část světa, se kterou je živý organismus ve stálé interakci, tudíž kterou používá, mění a které se umí dokonale přizpůsobovat. Jiná definice uvádí, že životní prostředí je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami životního prostředí jsou především ovzduší, voda, hornina, půda, ekosystémy, energie a ekosystémy. Jinými slovy je environmentální prostředí takové prostředí, pro které je typická interakce organismů, nacházejících se a žijících v tomto prostředí. Tato vzájemné působení dvou nebo více činitelů vyúsťuje ve vývoj nových a nových organismů a vytváří tak nové ekosystémy jak v půdě, tak ve vodě a dalších. V souvislosti s pojmem životní prostředí dochází k častému zaměňování s výrazem ekologie. Jedná se však o vědu, zabývající se vztahy mezi živými organismy navzájem a prostředí, v němž žijí. Ekologie nebyla vědní disciplínou odjakživa - osamostatnila se až na začátku 20. století. (HERČÍK, 2007)

3.1

Typy ekologických zkoumání

Vědní disciplína ekologie má pod sebou několik dalších podoboru, které se v úzkém slova smyslu věnují menší oblasti zájmu ekologie samotné. 

Ekologie krajiny či Krajinná ekologie je vědní disciplína, zabývající se souvislostmi či spojeními mezi částmi krajiny a rovněž i změnami rázů krajin.



Ekologie lesa je vědní obor, zabývající se kooperacemi mezi organismy a prostředím v lesním ekosystému.



Ekologie moře je věda, zkoumající vztahy mezi organismy a prostředím v mořích.



Ekologie mikroorganismů, rostlin, živočichů a lidí řeší vztahy mezi organismy a prostředím, v němž žijí. Obecná ekologie zkoumá veškeré poznatky, týkající se obecně platných ekologických principů.



Globální ekologie se zaměřuje na souvislosti, změny a následný vliv na celé planetě Zemi. 17



Speciální ekologie se zabývá studiem a zkoumáním určitých problémů rostlin, mikroorganismů a živočichů na různých ekologických úrovních.



Ekologie aplikovaná. Ta řeší současné problémy spojené se znečištěním životního prostředí, především pak znečišťováním půdy, ovzduší, vody apod. Tak jako ostatní vědní disciplíny, tak i ekologie se opírá o další vědní obory. Využívá

poznatky z biologie, antropologie, geologie a dalších. (KLACKOVÁ, 1982)

3.2

Ekologie v současnosti

Na ekologii je dnes pohlíženo velice přísně. Vznikají nové a nové organizační celky, zaměřující se na ekologii, tedy na životní prostředí. Můžeme jmenovat asi nejznámější ekologickou iniciativu „Greenpeace“. U nás v České republice existuje rovněž mnoho organizací jako například Hnutí Brontosaurus, Děti země a další. Údělem těchto spolků je hlavně informovat obyvatelstvo o vznikajících či zhoršujících se podmínkách života na Zemi – konkrétně o devastování prostředí, ve kterém žijeme a budou žít i naše děti. Hnutí se snaží propagovat rovněž i šetrný přístup člověka k environmentálnímu prostředí. Jejich úkolem je rovněž řešit otázku neustálého těžení nerostných surovin či problémy se vzrůstající energetickou náročností. V neposlední řadě je potřeba učit obyvatelstvo šetřit vodou, třídit odpady, neznečišťovat přírodu našimi odpady.

3.3

Ekologické ukazatele měřitelnosti kvality životního prostředí

Kvalita životního prostředí se odvíjí od několika skutečností. Nejdůležitější aspektem při posuzování stupně kvality je výskyt ekologických struktur, jako jsou lesní ekosystémy, louky a další. Kvalita se rovněž odvíjí od stupně osídlení, tedy četnosti obytných budov, zahradních ploch či infrastruktury v konkrétní lokalitě. Platí pravidlo „čím více těchto ploch, tím bude úroveň životního prostředí v regionu horší.“ Na základě stanovení všech ploch se dle vzorců stanoví výsledné hodnoty a následně se podle tabulkových hodnot stanoví celkové posouzení stavu krajiny v dané lokalitě. 18

Výrazně promlouvají do celkového stavu krajiny úpravy, prováděné na základě hodnot vypočtených poměrem stabilních struktur vůči nestabilním. Tyto úpravy mají za úkol vyřešit nedostatky a zlepšit úroveň horších míst v rámci regionů. Podrobněji o nich v některé z dalších kapitol. V neposlední řadě je důležitým prvkem při stanovení stavu krajiny přítomnost či nepřítomnost systémů ekologických stabilit jako rozsáhlých ekologických celků. (KLACKOVÁ, 1982)

Koeficient ekologické stability (KES)

3.3.1

Stabilita je schopnost ekologického systému přetrvávat i za působení rušivého vlivu ve stavu ekologické rovnováhy a reprodukovat své podstatné charakteristiky v podmínkách narušovaných z vnějšího prostředí. V souvislosti se stabilitou ekosystémů se uvádí pojem „metastabilita“. Je to stav, který vznikne kombinací stabilního systému s nestabilním. Rozlišujeme 4 druhy stability: 

Konstantnost – systém, který sám od sebe nekolísá nebo jen v malém rozsahu



Cykličnost – pro ekologický systém jsou typické pravidelné změny



Rezistence – ekologický systém je vůči cizím faktorům, působících z vnějšku,

odolný, tudíž nedochází k větším změnám 

Resilience či elasticitní systém – cizí faktor působí negativně na ekologický

systém; mění ho, ale díky zpětných mechanismům se navrací do výchozí situace (VITURKA, 1997)

V případech číslo 1 a 3 tedy nedochází k velkým změnám v ekologických systémech. Naopak případy číslo 2 a 4 vykazují významné změny v rysech systémů. Koeficient ekologické stability je tedy poměrové číslo a stanovuje poměr ploch stabilních a nestabilních krajinotvorných prvků ve zkoumaném území dle platného vzorce pro výpočet celkové hodnoty: KES = (veškerá lesní půda + veškeré vodní plochy + trvalé travní porosty + pastviny + mokřady + sady + vinice)/ (orná půda + antropogenizované plochy + chmelnice) Hodnotu KES můžeme vyjádřit i druhým méně známým způsobem:

19

KES = (𝑝𝑛 ∗ 𝐾𝑝𝑛) /𝑝, kde Pn značí výměru jednotlivých kultur; Kpn koeficient ekologické významnosti kultur a p značí výměru katastrálního území. V následující tabulce jsou uvedeny druhy stabilních a nestabilních ekosystémů. Tabulka 1 Stabilní a nestabilní ekosystémy, vlastní úprava

Stabilní ekosystémy

Nestabilní ekosystémy

Lesní půda

Orná půda

Vodní plochy

Antropogenizované plochy

Trvalé travní porosty

Chmelnice

Pastviny Mokřady Sady Vinice Zdroj: Autor V tabulce níže jsou uvedeny hodnoty, kterých může koeficient nabýt a patřičné odůvodnění a stručný popis ploch těchto území. Výsledná hodnota však má pouze informační charakter. Skutečnost se od tabulkového zhodnocení liší. Tabulka 2 Hodnoty KES, vlastní úprava

Hodnota KES

Zdůvodnění Území

KES ≤ 0,1

s

maximálním

narušením

přírodních

struktur. Základní ekologické funkce musí být trvale nahrazovány technickými zásahy. Území je nadprůměrně využívané se zřetelným

0,1 < KES ≤ 0,3

narušením přírodních struktur. Základní ekologické funkce musí být nahrazovány technickými zásahy.

0,3 < KES ≤ 1

Území je intenzivně využívané, zejména pak zemědělskou výrobou.

20

Krajina je vcelku vyvážená. Technické objekty jsou 1 < KES ≤ 3

v relativním souladu s dochovanými přírodními strukturami.

3 < KES

Krajina je nízkým způsobem využívaná. Převažují ekologicky stabilní struktury.

Zdroj: Autor

3.3.2

Pozemkové úpravy (PÚ)

Pozemkové úpravy jsou takové zásahy do krajiny, které mají především účel racionálního a hospodárného využívání v zemědělské krajině a s tím i související ochranu a tvorbu této krajiny. Účel současných pozemkových úprav je dán ustanoveními zákona O pozemkových úpravách a pozemkových řádech č. 139/2002 Sb. ve znění: „Pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako nezbytný podklad pro územní plánování.“ (Zákony pro lidi, 2014, online) [ocitováno 2014.06.25] Rozlišujeme dvojího typu pozemkových úprav a to: a) Jednoduché pozemkové úpravy b) Komplexní pozemkové úpravy

Jednoduché pozemkové úpravy (JPÚ) jsou nastaveny tak, aby zajišťovaly pouze jeden nebo jen pár cílů pozemkových úprav. Jejich úkolem není řešit zájmy veřejnosti a územní vztahy v širším měřítku. Jednoduchými pozemkovými úpravami jsou například řešeny: nedostatky v evidenci vlastnictví, blok pozemků v katastrálním území či některé ze specifických problémů daných lokalit (záplavy, silné eroze apod.). 21

Jednoduché pozemkové úpravy jsou zapisovány do katastru nemovitostí pouze tehdy, zahrnují-li řešení vlastnických práv nebo nedokončené scelovací řízení. Jednoduché pozemkové úpravy nebyly zapisovány do katastru nemovitostí pouze tehdy, zahrnovali-li řešení dočasných užívání pozemků. Od roku 2002 je nutné veškeré JPÚ zapisovat do katastru nemovitostí. Komplexní pozemkové úpravy (KPÚ) jsou součástí procesu, během něhož je díky zájmu veřejnosti upravováno uspořádání pozemků konkrétních vlastníků tak, aby byly vytvořeny co nejvhodnější podmínky pro hospodaření vlastníků půdy. Taktéž ochrana životního prostředí a zlepšení ekologické stability by měly být zajišťovány těmito komplexními úpravami. Cílem komplexních pozemkových úprav nové funkční a prostorové uspořádání, dělení, scelení a komplexního zabezpečení přístupnosti pozemků a celých částí území. V součinnosti s tím jsou rovněž řešena opatření pro stabilizaci životního prostřední a hydrologické úrovně na daném území. (MZ, pozemkové úpravy, 2014)

3.3.3

ÚSES

Územní systém ekologické stability můžeme rozčlenit podle dosahu na místní, regionální a nadregionální. Jedná se o systém ekosystémů, mezi nimiž lze nalézt určité vazby. Zajišťuje aktivní ochranu životního prostředí. Je jedním z limitů při využívání území, které byly pozemkově upravovány. Ochrana systému je zvláště povinností všech vlastníků, zahrnutých území a pozemků. Smyslem ÚSES je tedy posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. ÚSES je definován v zákoně č. 114/1992 Sb., O ochraně přírody a krajiny jako: Vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Cílem těchto systémů je vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území či zachování a podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev resp. biodiverzity. (Business Center, 2014, online) [ocitováno 2014.06.25] Dle rozsahu působnosti rozlišujeme hned několik druhů systémů ekologické stability:

22



Nadregionální biokoridor zajišťuje propojení nadregionálních biocenter a taktéž migraci organismů po nadregionálních migračních trasách.



Nadregionální biocentrum je typický soubor ekosystémů a umožňuje přežití organismů v těchto ekosystémech.



Regionální biokoridor zajišťuje propojení regionálních biocenter a taktéž migraci organismů po regionálně migračních trasách.



Regionální biocentrum reprezentuje ekosystém, typický pro danou biochoru (= člení území bio regionu na menší jednotky). (ČASOPIS OCHRANA PŘÍRODY, 2014)

23

4.

Trvale udržitelný rozvoj

Během několika desetiletí docházelo k četným diskuzím o udržitelnosti modelů ekonomického růstu. V roce 1960, kdy byla sepsána smlouva OECD, která sdružovala ekonomicky nejsilnější státy světa, došlo k mezníku, týkajícího se podporování trvale udržitelného růstu. O několik let později dospěla Světová komise životního prostředí pod záštitou Organizace spojených národů k 8 zásadám resp. předpokladům realizace trvale udržitelného rozvoje. (KLACKOVÁ, 1982) Oživení hospodářského růstu, což je zásada, která vyhodnocuje ekonomický růst jako nejzákladnější předpoklad pro pozdější řešení náročných světových problémů, týkajících se životního prostředí. Změna kvality růstu je zásada, která předpokládá rozšířit kritéria ekonomického růstu o kritéria environmentální a sociální. Uchování a obohacení báze přírodních zdrojů - Zdůraznění orientace na snižování relativní spotřeby přírodních zdrojů. Společenský rozvoj nesmí nějakým způsobem negativně ovlivňovat další generace. Zajištění udržitelné úrovně populace spočívá v dosažení rovnováhy mezi růstem počtu obyvatelstva a zdroji, které máme k dispozici. Nejsložitější situaci lze nalézt v rozvojových zemích, kde je třeba provádět politiku, zaměřenou na demografický růst v rámci určitých omezení, tak aby nedošlo ke spotřebě disponibilních zdrojů. Nová orientace techniky je zásadou, která zdůrazňuje roli rozvinutých zemí. Tyto země se snaží zavádět ekologicky šetrné technologie při výrobě výrobků. Integrace ekonomických a ekologických aspektů - Jedná se o promyšlení ekonomických a ekologických resp. environmentálních cílů; jak tyto cíle realizovat i v mezinárodním měřítku. Reforma mezinárodních hospodářských vztahů - Jedná se o porovnávání obchodních, kapitálových a technologických toků a jejich dopady na ochranu životního prostředí. Posílení mezinárodní spolupráce je zásada, zdůrazňující větší spolupráce mezi nadnárodními organizacemi, zabývajícími se ochranou životním prostředím a negativními vlivy, ničících prostředí. (KLACKOVÁ, 1982)

24

5.

Životní prostředí České republiky

Můžeme s jistým slovem říct, že stav, do kterého nynější životní prostředí naší země dospělo, je výsledkem několika tisíců let etap vývoje společnosti. Dle slov Ministerstva životního prostředí České republiky se naše životní prostředí v roce 2012 zlepšilo vzhledem k roku předešlému. Výrazně k tomuto faktu přispělo snižování emisí látek, měnících strukturu ovzduší a taktéž snížení látek, znečišťujících jak půdu, tak vodní zdroje. I přes to můžeme najít regiony, v nichž je prostředí vysoce devastováno. Jedná se o oblasti těžby černého uhlí v ostravsko-karvinské pánvi na severní Moravě. Došlo taktéž k nepatrnému omezení výstavby či renovace foto-voltaických elektráren než v roce 2011. (MŽP, 2004) Dlouhodobě se daří velice mírně potlačovat i výrobu elektrické energie prostřednictvím tepelných elektráren, jejímž hlavním palivem je zde černé uhlí. Výpary z komínů těchto elektráren pak sebou nesou rovněž devastující účinky jako samotná těžba uhlí. Po několik desítek let bylo zcela jasné, že jedním z hlavních oblastí, devastujících životní prostředí, byla doprava respektive dopravní prostředky. S výstavbou modernějších železničních tratí dochází k postupnému přechodu větší části dopravy na koleje. Je však stále vysoká silniční doprava, která se ale díky moderním technologiím, autům výrazně přibližuje k ekologicky šetrným oblastem dopravy. Je nutné podotknout, že i přes neustále se vyvíjející automobilový průmysl je Česká republika vysoce za průměrem stáří vozového parku. Každé auto, jezdící po českých silnicích, je staré přibližně 17 let. (MŽP, 2004) Výrazným znečišťovatelem životního prostředí, zvláště pak půdy v České republice, je tzv. skládkování, které má v našich zemích dlouholetou tradici. Plyny, vycházející ze skladovaných komodit, zaprvé ničí ovzduší v nejbližším okolí a jednak půdu, na které jsou tyto komodity skladovány. (MŽP, 2004) Taktéž vývoj české populace ovlivňuje prostředí, v němž se nacházíme. S rostoucím počtem obyvatel dochází k výstavbě nových a nových obydlí, což přechází ke snižování výměry orné půdy. Dochází tak k dalším etapám fragmentace krajiny, což je rozdělování přírodních celků na menší izolované jednotky. (MŽP, 2004)

25

5.1

Voda v českých zemích

Stejně tak jako ničení vodních zdrojů, co se globálního hlediska týče, můžeme říci, že obdobná situace je i v České republice. Během dob industrializace, tedy dob, ve kterých probíhaly výrazné změny v již provozovaných průmyslových odvětvích tak i nově zakládaných průmyslových odvětvích, docházelo k přehlížení vody jakožto zdroji obživy. Voda sloužila především jako „obživa“ pro průmysl. Díky tomu docházelo k nedostatečným a nedůrazným kontrolám jakosti této vody. (MŽP, 2004) Průmysl výroby pitné vody je v dnešní době založen na využití povrchových vod. Tato voda je však nedostatečně kvalitní, což nenapomáhá ke zlepšování života lidské populace. Kontaminace těchto vod je z největší části zajištěna přítomností chloridy, amoniaky a dusičnany. Voda v České republice je značně devastována nedostatečnou kvalitou zemědělských postupů, především pak hnojením a taktéž průmyslovým znečišťováním anorganickými solemi.

5.2

Právní úprava ochrany vody

Základní právní normou, upravující ochranu vody, je zákon č. 256/2001 Sb. O vodách (vodní zákon). Tento zákon upravuje například veškeré „Právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám a to v zájmu zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod“, „Nakládání s povrchovými a podzemními vodami s důrazem na jejich ochranu a zabezpečení jejich hospodárného a účelného využívání“ nebo upravuje taktéž „Vypouštění odpadních a zvláštních vod (důlních) do povrchových a podzemních vod a do veřejných kanalizací.“ (Business Center, 2014, online) [ocitováno 2014.06.25] Zákon dále klade vysoký důraz na veškeré plány v oblasti vod či povodí velkých českých řek: Labe, Vltavy, Moravy, Odry a Ohře.

26

6.

Narušování životního prostředí

Narušování životního prostředí je jedním z fenoménů dnešní již tak moderní doby. Dochází k němu jednak nevědomě či úmyslně. Nevědomé narušování prostředí je zapříčiněno lidskými činnostmi, o kterých se domníváme, že nezasáhnou do ekologické stability. Úmyslné či vědomé narušování životního prostředí je zapříčiněno rovněž lidským faktorem a zde už mluvíme o jasném úmyslu přírodu poškodit. Narušování či následné znehodnocení až úplná devastace životního prostředí je zapříčiněna mnoha jinými faktory. Často je to příroda sama. Jsou to například tektonické činnosti, které vedou k rozsáhlým problémům, vedoucím ke znehodnocení země. Můžeme rovněž mluvit i o činnostech mimo planetu Zemi – sluneční erupce, prosakující skrze ozonovou díru. Důsledky není třeba dále komentovat. (ŠTULC, 1999) Můžeme tedy říci, že narušení životního prostředí vede k narušení fungujícího ekosystému či společenství, žijícího v dané lokalitě, kde je prostředí poškozováno. K narušování a postupnému devastování environmentálního prostředí dochází několika způsoby, zapříčiněnými lidskou rukou. (ŠTULC, 1999)

6.1

Nepřiměřené zásahy do funkčnosti prostředí

Měly to být přínosy pro danou lokalitu, ale nepřiměřeností a nesprávnými postupy vygradovaly kroky k ekologickým problémům až ke katastrofám. Můžeme zmínit určité zásahy, které by měly napomoci ke zlepšení situace v lokalitě. V prvé řadě je však nutné odhadnout a určit dopady, jaký bude mít takový zásah na svědomí. V mnoha zemích existují legislativní podmínky, které je nutné dodržet, chce-li někdo zasahovat do krajinného rázu.

6.2

Příliš vysoká těžba všech surovin a energií.

Odjakživa byla těžba nerostných surovin a dřeva velice význačná a ekonomicky výhodná. 21. století je stoletím technologických pokroků, vynálezů a všeobecně je 27

energeticky a ekonomicky náročné. Z těchto důvodů dochází ke zvětšování míry těžby surovin, dřeva. Především pak těžba dřeva má až devastující či katastrofální následky pro oblasti, které jsou vytěžovány. Nejenže stroje, či automobily ničí svým projížděním přírodu, ale rovněž samotné vykácení vede k narušení místních ekosystémů, což může vést i k uhynutí určitých druhů, žijících pouze na daném místě.

6.3

Znečišťování prostředí cizími, v prostředí nevyskytujícími se látkami.

Je to nejhorší typ znečištění environmentálního prostředí. Jedná se o vnášení cizích látek do ovzduší, půdy či vod, které zde nepatří. Příčiny hledejme kde jinde než u lidské populace. Ať už to jsou výfukové plyny z automobilů, škodlivé plyny, vycházející z elektráren nebo látky, vznikající při hnojení orných půd v blízkosti řek, potoků a jezer. Člověk je tedy největším znečišťovatelem našeho okolí ač se snaží přírodu chránit, dalším svým krokem (ač je to jen cesta na nákup autem) jí zase o trochu poničí. Je vědecky prokázáno, že škodliviny, které vnášíme do přírody, se mohou degenerovat v horší látky a tím tak dochází k ještě větším dopadům než látky prvotní. A není to jen ničení přírody samotné, jedná se znovu o ničení ekosystémů, žijících v této přírodě, které by jinde třeba nepřežily. Návratu není možno. (ŠTULC, 1999)

6.4

Rozsah působnosti narušování ŽP

Z těchto způsobů devastace přírody je možno vyčíst odlišný rozsah působnosti. Existují tři druhy rozsahu působení: a) Lokální působení. Jedná se o relativně malá území, která jsou ničena. Škody se dají napravit v průběhu několika období. b) Regionální působení. Jedná se již o větší celky s horší možností náprav. Jednak díky velikosti a jedna díky ekonomické náročnosti. c) Globální působení. Devastace přírody na celosvětové úrovni představuje neřešitelný fakt. Jedna země může představovat svými pro-devastujícími kroky vysokou hrozbu a může tak ovlivnit dění na celosvětové úrovni. Není pravdou, pokud řekneme, že všechny ostatní země budou těmito kroky ovlivněny stejně. 28

II

Praktická část V praktické části této bakalářské práce bych se chtěl zaměřit na problematiku životního prostředí v povodí Slapské přehradní nádrže a možnostech řešení či navržení řešení pro tento problém. V prvé řadě bych rád charakterizoval povodí řeky Vltavy a vodní díla, nacházející se na této naší nejdelší řece. Jak se měnila Vltava v průběhu staletí, jak se měnilo její využití a mnoho dalšího je uvedeno v podkapitole „Historie“. Následně je věnováno pár odstavců samotným vodním dílům, jimiž Vltava protéká. V další části jsou popsány jednotlivé katastrální celky, tvořící celkové povodí Slapské přehradní nádrže. Stručně je popsána jejich velikost, vzdálenost či hodnota koeficientu ekologické stability. Tato hodnota není čistě vypovídající o skutečném stavu samotného katastru, ale je zde uvedena pro přibližnou hodnotu skutečnosti, která se nebude o moc lišit. U každého katastrálního celku je rovněž uvedeno, jestli v nich probíhaly či neprobíhaly pozemkové úpravy. Vše je pak shrnuto v tabulce, která zde plní funkci přehlednosti. Následně je uveden graf, shrnující rovněž všechny katastry, seřazené dle koeficientů ekologických stabilit od nejpříhodnějších po ty kritické. V následujících kapitolách je vyjádření k hodnotám KES, kontaminace celé lokality či komplexním úpravám ať už proběhlých či probíhajících. Zhodnocení považuji za stěžejní kapitolu, vedoucí k navržením opatření či řešením, která jsou výstupem této celé práce. V části „Diskuze“ bych rád objasnil mnou zjištěné výsledky problematiky povodí Slapské přehradní nádrže a porovnával s problematikou jiných podobně vyhlížejících míst v republice. Závěrem bych rád posoudil, zda byl cíl práce splněn a stručně uvést výsledek zkoumání.

29

7.

Vltava Dravá voda, dravá řeka – to jsou jen dva z mnohých označení pro tuto nejdelší řeku České republiky. Tato řeka pramení v rašelinných oblastech na východních svazích černohorského vrcholu (1315 m. n. m.) na Šumavě a její konec můžeme přisuzovat k soutoku s Labem ve středočeském městě Mělníku. Nemůže se však pyšnit nejmohutnější řekou protékající na území našeho státu. Tento primát drží nejdelší řeka, pramenící na území Čech; Labe. Spolu s Labem odvodňují přes 60% území České republiky. Na své pouti českou přírodou protíná hned několik měst, obcí, a spoustu zajímavých lokalit. Prvním místem střetu je jihočeské město Vyšší Brod, odkud Vltava dále putuje skrze Rožmberk n. Vltavou; obec s krásným romantickým hradem, tyčícím se na vrchu nad touto řekou. Další její zastávkou je město zapsané do kulturního dědictví UNESCO; Český Krumlov. První lokalitou ve středních Čechách, kam Vltava putuje, můžeme označit město Kamýk n. Vltavou, které je významné pro svou zříceninu hrádku Vrškamýk. Hudba zesiluje, Smetana přidává více not. Vltava je v Praze; hlavním městu České republiky. Odtud už je to jen pár desítek kilometrů na její konec k soutoku s Labem. Skončila tak pouť 430 kilometrů dlouhé řeky Vltavy. Mělník je poslední místo, o kterém můžeme říct: „Protéká zde Vltava.“ Na své cestě překonává výškový rozdíl rovnající se bezmála 1160 metrům, což znamená přibližně 2,7 metrů rozdílu na každém kilometru řeky. Vltava dosahuje svého největšího průtoku na svém konci v Mělníku; až 150 litrů protékající vody za vteřinu, což je podstatný rozdíl oproti průtoku v Českých Budějovicích, kde proteče pouze 28 litrů vody za vteřinu. To vše však nic neznamená oproti srovnání s Labem, jehož největší průtok je odhadován na bezmála 300 litrů protečené vody za vteřinu. Tohoto maxima dosahuje ve městě Ústí nad Labem. Zvláštní je Vltava ve svých přítocích. Není jediný slabší přítok, který by do této řeky přímo ústil. „Všechny potoky a potůčky, které obvykle přitékají do velkých řek, se Vltavě vyhýbají, jako by se bály její velké vody.“ (Hašková, 1961). K Vltavě se postupně připojuje hned několik řek: Malše, Lužnice, Otava, Sázava a Berounka, která je posledním velkým přítokem. (ŠAFRÁNEK, 1997)

30

7.1

Historie Vltavy

Již od počátků osidlování Povltaví nacházela Vltava spoustu označení. První písemná zmínka o této řece pochází už z roku 872 v tzv. Fuldských análech, kdy byl použit název Fuldaha. O několik století později docházelo k transformaci názvu s přibližnými podobnostmi k dnešnímu označení. Roku 1113 byla pojmenována Wulthou; později Wlitawou a až do roku 1680 byl používán název Wltawa, což dle germánského názvosloví znamenalo „Divoká řeka.“ (KUTHAN, 2007) Vltava nacházela v dávných dobách podstatné využití tehdejších obyvatel oblastí, obepínající tuto řeku. Především můžeme mluvit o zemědělství a dopravním využití. Tehdejší obyvatelé zakládali nová obydlí a sídla na místech, kudy vedly významné obchodní stezky a trasy. Největšího rozmachu těchto obchodních cest došlo ve století třináctém. Sůl, tkaniny, víno, zbraně – to je jen hrstka toho, co bylo nabízeno a prodáváno. (KUTHAN, 2007) Výstavba sídel souvisela s obrovským vytěžováním dřeva v nejbližším okolí a to dalo za vznik nového druhu využití Vltavy; dopravy dřeva do konkrétních lokalit. Později, konkrétně mezi staletími dvanáctým a čtrnáctým byly po Vltavě dopravovány drahé kovy; především pak zlato, které bylo hojně těženo v oblastech okolo dnešního Nového Knínu a krásnohorského regionu. Vltava se tak stala významnou obchodní a dopravní „stezkou“ v tehdejších českých zemích. (KUTHAN, 2007)

7.1.1

Doprava Doba největší slávy splavnění Vltavy teprve přišla. Doprava soli sebou nesla

obrovské změny ve vzhledu Vltavy. Rokem 1548 začala obrovská restrukturalizace řeky. Dělníci z okolních obcí, měst začali s odbahňováním a odvozu těžkých kamenů či nánosů tak, aby došlo ke zlepšení průtoku vody a tak efektivnější a jistě bezpečnější plavbě po Vltavě, což vedlo opět k mírnějšímu rozmachu obchodu. Jedním z největších „vodohospodářů“ doby na přelomu století 16. a 17. byl opat Kryšpín Fuk. Připravil tehdejšímu císaři Ferdinandu III. podrobnou mapu a plány na zlepšení situace ve splavnění Vltavy od tzv. svatojánských proudů (jeden z nejobávanějších úseků Vltavy tehdejší doby) až po Karlův most v Praze. Fuk dokázal tento dlouhý úsek splavnit k roku 31

1643, avšak nebyl zcela úspěšný. Čas ukázal, co dokážou se řekou mrazy a kruté zimy a tak došlo opět na další debaty o čištění a lepším splavnění řeky. Postupně vyvstávala otázka jak zefektivnit obchod ještě více. S tehdy revolučními myšlenkami přišel vynálezce František Gerstner. Přišel s nápadem jak propojit Dunaj s Vltavou. Později usoudil, že tento nápad je po finanční stránce velice náročný a tak zrealizoval jiný, levnější způsob. Koněspřežná železnice mezi rakouským Lincem a Českými Budějovicemi byla senzací. Nejvíce se tomuto přičinil český obchodník Tadeáš Lanna; později jeho syn Vojtěch. Získal pronájem železnice a se svými koňmi začal provozovat železniční dopravu, která byla v Českých Budějovicích přesměrována na dopravu lodní. (VELFL, 2013)

7.1.2

Mosty Významnými událostmi v historii Vltavy byly zajisté stavby mostů. Historicky

prvním kamenným mostem postaveným přes řeku Vltavu byl most Juditin. Výstavba začala roku 1158 a dokončeno bylo vše až o 14 let později. Tento most byl postupně značně opotřebováván a po povodních v roce 1342 byl výrazně poničen. Na žádost tehdejšího císaře českých zemí Karla IV. byl most stržen a nahrazen novým, odolnějším; mostem Karlovým. Ten byl dokončen až roku 1402 a již tehdy představoval vrchol ve stavebnictví za vlády Karla IV. S výstavbou tohoto mostu došlo opět ke zvýšení obchodu. Dalším neméně významným mostem, vedoucím přes řeku Vltavu, je Negrelliho viadukt. Jedná se o první pražský železniční most. Dostavěn byl roku 1849 a měří přibližně 1100 metrů. Pozoruhodnou stavbou je jistě také Rechle Lenora tedy dřevěná lávka, vystavěná na třech kamenných pilířích. Tato lávka je dlouhé 25 metrů a vystavěna byla roku 1870. Roku 1967 byl dostavěn tehdy největší jedno obloukový most v Evropě; most Žďákovský. Pojmenován je podle dnes již zatopené vesnice Žďákov. Dlouhá éra komunismu v Čechách přinesla na svém konci výstavbu jednoho z nejvytíženějších mostů v České republice; mostu Barrandovského. Tento most dnes patří k pražskému Městskému okruhu. (VELFL, 2013)

32

7.2

Vltavská kaskáda

Během realizování určitých postupů a projektů na efektivnější splavnění Vltavy přicházely nápady s vybudováním přehradních nádrží na této řece. Ve 20. letech 20. století vznikala postupně komise, skupina lidí, která měla za úkol vymyslet plán na vybudování přehradní nádrže u Štěchovic; obce nedaleko Prahy. Realizace 55metrové přehrady však brzy ustála kvůli vysokým finančním nákladům, pohybujícími se okolo 40 milionů českých korun, což tehdy přestavovalo ohromné jmění. Až roku 1925 přišel Ing. Josef Bartovský s myšlenkou vystavět hned několik přehradních nádrží namísto jedné; té štěchovické. Nápad zněl postavit rovnou 4 nádrže a to ve Vraném nad Vltavou, nad hotelem Záhoří, u Štěchovic a u Zvírotic. Zrealizovány byly pouze přehrady ve Štěchovicích (1943) a ve Vraném nad Vltavou (1936), což můžeme považovat za předchůdce dnešní Vltavské kaskády, tedy soustavu přehradních nádrží s různými účely, vystavěnými na řece Vltavě. (VESELÝ, 1998)

7.2.1

Vodní dílo Vrané nad Vltavou

Přehradní

nádrž

ve

Vraném

nad

Vltavou

měla

být

prvním

velkým

vodohospodářským dílem na řece. Provoz byl zahájen roku 1936 a hlavním účelem bylo využít relativně velký spád řeky. Tato 134 metrů dlouhá „nádrž“ je typem průtokového vodního díla, jehož hlavním účelem je vyrovnávání hladiny vody odtud směrem ku Praze. V dnešní terminologii bychom spíše použili název jez. Délka tohoto vodního díla je úctyhodných 13,4 kilometrů a maximální průtok dosahuje 180 tisíc litrů vody za vteřinu. Na pravé straně nádrže leží vodní elektrárna s nastaveným výkonem dosahujícím přibližně 6,94 MW energie. (VOTRUBA, 1954)

7.2.2

Vodní nádrž Štěchovice

Odjakživa patří štěchovický region ke známým oblastem trampů, kytarových melodií a táborákům. To vše se změnilo výstavbou štěchovické přehradní nádrže, díky níž skončila jedna dlouhá éra svatojánských proudů, které patřily k největší překážce projíždějících lodí a vorů při cestě do Prahy. Přehradní nádrž ve Štěchovicích byla dostavěna během druhé světové války; v roce 1943. Provoz byl zahájen o rok později. 33

Dnes je považována za jednu z nejkrásnějších architektonicky vydařených nádrží. Jedná se o 120 metrů dlouhou a 22,5 metrů vysokou betonovou stavbu s žulovým obkladem po celé délce a šířce. Také u této nádrže můžeme zmínit přítomnost vodní elektrárny. Výkon je tentokrát nastavený na 2 x 11,25 MW, což zajišťují dvě Kaplanovy turbíny, a taktéž jedna Francisova turbína s nastaveným výkonem, dosahujícím až 45 MW energie. Dnešním úkolem štěchovického vodního díla je především vyrovnávání hladiny ze slapské přehrady a následné přiměřené odpouštění dál směrem k vranské přehradní nádrži. (VOTRUBA, 1954)

7.2.3

Slapská přehradní nádrž

Po úspěšných realizacích předchozích dvou vodních děl na řece Vltavě se tehdejší socialistické vedení rozhodlo k radikálnímu projektu; výstavbě v té době největší přehradní nádrže u nás. V souvislosti s výstavbou bylo jasné, že zasáhne život několika desítek lidí; občanů vesnic, jež měli být po dokončení na dně přehrady. Zvírotice zmizely pod hladinou a dodnes je při nižší hladině vody vidět vrchol tehdy místního kostelíku. Ačkoliv se o ní mluvilo již v třicátých letech dvacátého století, realizována byla až o několik let později. Celých 6 let trvala výstavba slapské přehradní nádrže, která byla unikátní hned v několika kategoriích. Její elektrárna, dosahující výkonu kolem 144 MW energie díky jejím třem Kaplanovým turbínám, je umístěna vně hráze. Účelem tohoto vodního díla je akumulace, tedy zadržování vody, což má zabránit případným povodním, které by mohly zasáhnout hlavní město. Velkým testem odolnosti prošla přehrada v létě roku 1954. Nápor stoleté vody však vydržela, avšak o několik desítek let později už byla na velkou vodu „krátká“. Povodně v roce 2002 naplno zasáhly pražské město a ani tak ohromné dílo jako slapská přehradní nádrž tomu nemohla zabránit. Přehradní nádrž se svými 260 metry délky a 68 metry výšky patří k největším vodohospodářským stavbám v České republice. Dnes je vysoce vyhledávána pro svou krásnou přírodu nespočetnými davy turistů. Romantické zátoky, naučné stezky, rybolov, vodní turismus – to je jen výčet důvodů, proč lidé navštěvují tuto 44 kilometrů dlouhou přehradu. (VOTRUBA, 1954)

34

7.2.4

Vodní nádrž Lipno I.

Rozhodnutí o výstavbě této vodní nádrže přišlo v roce 1946 tehdejším Ministerstvem techniky v dobách poválečných. Účelem bylo opět využít veliký spát řeky Vltavy. Roku 1959 tak vznikla nádrž s největší vodní plochou v České republice, která již tehdy byla unikátní stavbou po technické stránce. Inspiraci hledali čeští inženýři ve skandinávských zemích, především pak ve Švédsku. Hráz lipenské vodní nádrže je dlouhá 296 metrů a vysoká 25 metrů. Je tvořena z jedné třetiny betonem a ze zbylých dvou třetin nasypaným materiálem, tvořeným především z větších kusů balvanů, kamenné drti a zeminy. V těsné blízkosti je umístěna rovněž vodní elektrárna s instalovaným výkonem, který je roven 120 MW energie, kterou zajišťují dvě Francisovy turbíny; to vše při maximálním průtoku 46 tisíců litrů vody za vteřinu. I přestože je nádrž pro své rozměry obrovským dílem, které vytvořila lidská ruka, její hloubka je velice nízká; dosahující sotva 6,5 metrů, což je ve srovnání s ostatními přehradami na vltavské kaskádě vysoký podprůměr, ale i přesto plní svůj účel: akumulovat vodu a zabraňovat tak případným povodním. Dnes je lipenská přehrada vyhledávána turisty a zaujímá tak přední místo v žebříčku lokalit, určených pro rekreaci. (VOTRUBA, 1954)

7.2.5

Vodní nádrž Lipno II.

Byla souběžně budována se svojí větší „sestrou“. Ač je po vzdušné čáře vzdálena pouze 4 kilometry od první lipenské přehrady, výškový rozdíl mezi oběma nádržemi činí 160 metrů, což značí ohromný spád Vltavy mezi těmito přehradami. Proto je tedy úkol druhé lipenské přehrady jasný; zachytit obrovský odtok vody a následně jej mírně odpouštět dále. Hráz je opět tvořena betonem a z větší části nasypaným materiálem stejného složení jako Lipno I. Hydroelektrárna Lipno II. je tvořena pouze jednou turbínou s kaplanovým typem techniky, která dosahuje maximálního výkonu 1,5 MW energie při průtoku, pohybujícím se okolo 20 tisíců litrů vody za vteřinu. (VOTRUBA, 1954)

7.2.6

Vodní dílo Orlík

Ačkoliv byl Orlík kolosálním dílem, na jeho realizaci a výstavbě se podílelo o mnoho pracovníků méně než na přehradě slapské. Stavba největšího vodního díla v republice 35

byla zahájena roku 1957 a trvala skoro 9 let. Tato monumentální stavba si vyžádala obrovskou spotřebu materiálu, především pak betonu, který byl základním stavebním prvkem hráze. Gravitačně postavená hráz je dlouhá 450 metrů a vysoká necelých 82 metrů. Na pravém břehu hráze je umístěna plavební výtah, sloužící pro účely přepravy lodí. Na levé části je umístěna hydroelektrárna se čtyřmi kaplanovými turbínami, dosahující výkonu až 364 MW energie při maximálním průtoku 600 tisíc litrů vody za vteřinu. Přehradní nádrž Orlík spolupracuje se svou vyrovnávací nádrží, umístěnou ve městě Kamýk nad Vltavou. Primárním účelem je zejména akumulace vody a zabezpečení další části řeky směrem k hlavnímu městu. V posledních letech je rovněž hojně využívána pro rekreační účely s ohledem na její velikost. (VOTRUBA, 1954)

7.2.7

Vodní dílo Kamýk

Přesně padesát let od dokončení vodní nádrže Kamýk již přišel Dr. Ing. Radouš s návrhem o vytvoření přehradní nádrže s hrází, vysokou 20 metrů, která by měla hlavní úkol zejména energetického charakteru. Roku 1961 bylo vše dokončeno a úkol se za padesát let nezměnil. V roce 1966 začala instalovaná vodní elektrárna naplno pracovat a instalované Kaplanovy turbíny začaly naplno produkovat energii v celkové výši 40 MW energie při maximálním průtoku 360 tisíc litrů vody za vteřinu. Důvody tak velké výroby energie jsou zejména velký spád a odtok ohromného množství vody z přehradní nádrže Orlík. Při pravé straně je rovněž umístěn lodní výtah, sloužící pro účely přepravy lodí skrze tuto vodní nádrž. (VOTRUBA, 1954)

7.2.8

Vodní dílo Hněvkovice

Původní výstavba měla začít již po první světové válce, avšak vše ustálo díky jiným projektům na Vltavě. Až s výstavbou jaderné elektrárny Temelín začala postupná realizace této přehrady. Bylo nutné zabezpečit elektrárnu vodou. Hněvkovická vodní nádrž se nachází necelých 5 km od města Týna nad Vltavou a přibližně 210 kilometrů od soutoku Vltavy s Labem. Jedná se o jednu ze dvou nejmladších nádrží v rámci Vltavské kaskády. Přehradní nádrž je hrazena 191 metrů dlouhou tížnou hrází s výškou, pohybující se okolo 23,5 metrů. Při pravém břehu je umístěna plavební komora, sloužící především pro účely přepravy lodí. Hydroelektrárnu, umístěnou na levém břehu, zde 36

obsluhují dvě Kaplanovy turbíny s maximálním výkonem 9,6 MW energie při průtoku 60 tisíc litrů proudící vody za vteřinu. (VOTRUBA, 1954)

7.2.9

Vodní dílo Kořensko

Zabránit povodním, stabilizovat vodu ve městě Týně nad Vltavou, pomocí trubek dopravovat vodu do jaderné elektrárny Temelín – to jsou primární účely výstavby Kořenské přehradní nádrže. Výjimečnost tohoto díla spočívá v přehradní hrázi; není stabilní. Hráz neboli jez je tvořen čtyřmi pohyblivými poli. Ty jsou ovládány hydraulickými klapkami. Opět zde umístěna plavební komora, aby bylo možné přepravit lodě skrze tuto přehradu. Vodní elektrárna, složená ze dvou Kaplanových turbín, vytváří maximální energii, rovnající se 3,8 MW energie. (VOTRUBA, 1954)

7.3

Povodí Slapské přehradní nádrže

Povodí Slapské přehradní nádrže zasahuje na své jižní straně až k další části Vltavské kaskády – Přehradní nádrž Kamýk nad Vltavou a na své severní ke štěchovické nádrži. Celkové povodí je dle mapového portálu Google rozlehlé 400 kilometrů čtverečných a zahrnuje několik desítek katastrálních celků. Povodí tvoří nespočet potoků a říček, které na své cestě k soutoku se Slapskou přehradou protínají mnoho vodních ploch, zejména pak rybníků. Pro povodí Slapské přehrady jsou typické nížinaté oblasti s přechodovou fází do pahorkatých regionů. Nejvyšším kopcem v oblasti je vrch Veselský, nacházející se při levém břehu přehrady. V samotné blízkosti vodní plochy se pak nacházejí vysoko tyčící se Albertovy skály, které jsou vyhledávanou turistickou destinací zejména pro unikátní faunu či floru. Samotné Slapy, jak se jím také hovorově říká, jsou oblíbeným místem odpočinku mnoha obyvatel ať už místních či obyvatel, žijících v jiných částech republiky. Nížinaté oblasti kolem potoků, říček a samotné Vltavy jsou příhodným místem pro zemědělskou výrobu. Pěstování řepky olejky, obilnin a brambor – to jsou jedny z nejčastějších komodit, pěstovaných v okolí. Rovněž chov zvířat je pro tento region typický. Zemědělská výroba s sebou nese spoustu negativních dopadů. Zejména pak 37

umělé hnojení. To s případnými dešti vede ke znečišťování potůčků, které se následně vlévají do větších potoků až do Vltavy samotné. (VESELÝ, 1998) Jak se říká: „voda přitahuje vodu“. Oblast je hojně deštivá. I zde můžeme spatřit problém znečištění v podobě kyselosti z dešťových vod či odtékající vody z polí, kde nabírá znečišťující látky a tím tak kontaminuje celou přehradní nádrž. Obrázek 1 Povodí Slapské přehrady, vlastní úprava

Zdroj: maps.google.com

38

8. 8.1

Popisované území Okres Benešov Okres Benešov se nachází ve středočeském kraji jihovýchodně od hlavního města Prahy. Je druhým největším okresem ve Středních Čechách. Počtem obyvatel se blíží k hranici 100 000. Sousedními okresy jsou na západě okres Příbram, na severu okres Praha-západ a Praha-východ, na severovýchod okres Kutná Hora. Jihovýchodně se nachází okresy Havlíčkův Brod, Pelhřimov a Vysočina. Na samotném jihu pak okres Tábor. Benešovský okres se specializuje na strojírenství, stavebnictví a potravinovou výrobu. Největší průmyslové zastoupení má však zemědělství. Benešovským okresem vede dopravní tepna České republiky, dálnice D1. Sázava, Vltava a Želivka jsou jediné větší řeky, tekoucí skrze tento okres. Specifický pro benešovský okres je výskyt mnoha rybníků a dalších vodních ploch. (Oficiální web města Benešov)

8.1.1

Neveklov a Rabyně

Katastrální území Rabyně a Neveklov se nachází při pravém ústí Slapské přehrady a dál na východ směrem k Benešovu. Oba katastry se nacházejí v nížinaté oblasti, obepínající již zmíněnou přehradní nádrž. Nejbližší meteorologickou stanicí je Slapská meteo-stanice. Rabyňským katastrem protéká potok Třeblová, který se dál vlévá do Vltavy. Na cestě k Vltavě protéká tento potok dvěma velkými rybníky: Strážovnou a Novým Nedvězím rybníkem. V neveklovském regionu pramení mnoho potoků, ale jen pouze dva jsou přítokem Vltavy: Jablonský potok a potok Mladčina. Rabyně a přilehlé vesničky vykazují koeficient ekologické stability, rovnající se 1,81. Znamená to, že krajina v tomto celku je relativně vyvážená. Technické objekty jsou v plném souladu s přírodními strukturami. V Rabyni byla v roce 2003 zde ukončena jednoduchá pozemková úprava s výměnou vlastnických práv na žádost vlastníka. Koeficient ekologické stability v regionu Neveklova je roven 0,85. Je zřejmé, že území je značně využívané. Jak již bylo řečeno, zejména zemědělskou výrobou. V Neveklově byla v roce 1997 zde ukončena jednoduchá pozemková úprava s výměnou vlastnických práv na žádost vlastníka. (Oficiální weby města Neveklov a obce Rabyně, Český statistický úřad) 39

8.1.2

Krňany a Křečovice

Obec Krňany a dvě přilehlé menší obce tvoří oblast s rozlohou okolo 12 kilometrů čtverečných. Křečovická oblast je téměř 32 čtverečných kilometrů rozlehlá a je tvořena hned několika menšími obcemi. V obcích žije stálých 1120 obyvatel. Oblast Křečovicka a Krňanska je nížinatá oblast, tvořená výraznými lesnatými porosty smíšeného typu. Celým katastrem Křečovice protéká Vlkonický potok, který se o pár kilometrů dál vlévá do Mastníku. Totéž můžeme říci i o Křečovickém potoku. Tyto regiony jsou specifické výskytem mnoha rybníků. Můžeme jmenovat např. Strážovický a Hořetický rybník. (Oficiální weby obcí Krňany a Křečovice) Krňansko má poměrně vysokou hodnotu KES; 3,55. Tento údaj vypovídá o nedotčenosti přírody lidskou rukou. Krajina je relativně nevyužívaná a ekologické struktury, nacházející se v této lokalitě jsou velice stabilní. Hodnota KES v Křečovicích je 0,89, což vypovídá o intenzivně využívané krajině. V současné době zde neprobíhají žádné pozemkové úpravy. (Český statistický úřad)

8.1.3

Netvořice

Netvořický region se nachází ve středočeském kraji v okrese Benešov. Na východ od Netvořic leží okresní město Benešov, na jih pak Sedlčany. Slapská přehradní nádrž se nachází západně od tohoto katastru. Území je velké přibližně 18 kilometrů čtverečných a počet stálých obyvatel je 1105. (Oficiální web obce Netvořice) Na jižní straně pramení potok Třeblová, který je pravostranným přítokem Slapské přehradní nádrže. Hodnota KES je zde rovna 0,66. V roce 2016 zde bude zahájena komplexní úprava, řešící dostavbu dálnice D3. V roce 1997 zde byla ukončena jednoduchá pozemková úprava, řešící pouze výměnu vlastnických práv. (Český statistický úřad)

40

8.2

Okres Příbram

Tento okres je největším okresem v rámci kraje a třetím největším v celé republice. Trvale v něm žije okolo 113 000 obyvatel. Největší města jsou například Příbram, Dobříš, Sedlčany a Březnice. Pro příbramský okres jsou typické četné lesnaté porosty a pahorkatiny. Můžeme jmenovat Brdské pohoří, nejvyšší pohoří na území tohoto okresu. Dříve byl tento okres významným pro svou těžbu radioaktivního prvku Uranu. Taktéž stříbro se těžilo v okolí místní říčky Litavka. Dnes je příbramský okres významným producentem v potravinářství (Povltavské mlékárny, Pekárna Příbram) či ve strojírenství nebo metalurgii. Tak jako Benešovsko, je i Příbramsko významné pro výskyt velké míry rybníků a dalších vodních ploch. Bezesporu Vltava je tou nejvýznamnější. (MALÍČEK, 2007)

8.2.1

Nalžovice a Radíč

Katastrální území Radíč a Nalžovice se nachází na pravé straně od Slapské přehradní nádrže. Celé území se rozkládá na ploše o celkové výměře 28 kilometrů čtverečných. Na těchto územích žije bezmála 800 stálých obyvatel. Průměrná nadmořská výška v oblastech je rovna 200 metrům – tedy nížinatý region. Celým územím protéká potok Mastník, který se dále vlévá do Slapské přehradní nádrže. V regionu Radíč můžeme nalézt pouze jediný rybník – Velký Dublinský. V katastru Nalžovice se nachází dva velké rybníky: Hajný a U Vrahu. (Oficiální weby obcí Nalžovice a Radíč, 2014) Koeficient ekologické stability v Radíči je rovný 1,69, což značí vyváženou krajinu se souladem budov s přírodou. V roce 2008 zde byla zahájena komplexní pozemková úprava, která řeší nedokončené scelování, což znamená organické uspořádání území za účelem efektivního a ekonomického využití zemědělské půdy. KES je v nalžovické oblasti rovný 1,39; tedy vyvážená krajina, kde jsou technické budovy se souladem s přírodou. Velkou část plochy zaujímají zemědělské půdy, což je obsaženo v konečném výsledku KES. V roce 2006 zde byla ukončena komplexní pozemková úprava. (Český statistický úřad, 2014) 41

8.2.2

Dublovice a Svatý Jan

Dublovice a Svatý Jan se nacházejí 7 kilometrů od města Sedlčany. Veprostřed katastrálního území Dublovice vede důležité dopravní cesta, spojující dvě okresní města: Benešov a Příbram. Oba katastry se rozprostírají na ploše o velikosti 48 kilometrů čtverečných a na tomto území žije trvale okolo 1800 obyvatel. Region Dublovicka tvoří nížiny s rozsáhlými zemědělskými půdami. Na jižní straně protéká potok Podlipský, který se dále vlévá do Brziny. V regionu se nachází několik rybníků, z nichž největší jsou Musík a Vrbsko. Katastrem Svatý Jan protékají dva potoky – Brzina a Selný potok. (Oficiální weby obcí Dublovice a Svatý Jan, 2014) Území Dublovic je intenzivně využívané zejména tedy zemědělskou výrobou, z čehož plyne i hodnota KES; 0,91. V současné době ani dříve zde neprobíhaly žádné pozemkové úpravy. Svatojanská krajina je relativně vyvážená, o čemž svědčí i hodnota KES; 1,28. Neprobíhají zde rovněž žádné pozemkové úpravy. (Český statistický úřad, 2014)

8.2.3

Krásná Hora nad Vltavou a Kamýk nad Vltavou

Město Krásná Hora nad Vltavou a samotný katastrální celek se nachází 14 kilometrů jihozápadně od města Sedlčany v příbramském okresu tak jako Kamýk nad Vltavou. Obě obce se nacházejí 3 kilometry od řeky Vltavy. Přibližně 2000 stálých obyvatel žije na území o rozloze 48,5 čtverečných kilometrů. Region krásnohorský je tvořen převážně lesy a zemědělskými půdami, občas nížinami. Průměrná nadmořská výška je rovna 400 metrům. Při západní straně katastrem protéká Mlýnský potok, který se o pár kilometrů dále vlévá do kamýcké nádrže. Při severní straně pak pramení Selný potok, který je přítokem potoku Brzina. Významným objektem v kamýckém regionu je elektrárna, nacházející se na hrázi kamýcké přehradní nádrže. Severní stranu katastru protíná Vápenický potok, který je přítokem již zmíněné nádrže. (Oficiální weby měst Krásné Hory nad Vltavou a Kamýka nad Vltavou,2014) Koeficient ekologické stability je v Krásné Hoře roven 1,28, což značí vyváženou krajinu. Neprobíhají zde žádné pozemkové úpravy. Hodnota KES je o pár bodů nad 1,

42

tedy se jedná skoro o intenzivně využívanou krajinu. Neprobíhají zde rovněž žádné pozemkové úpravy. (Český statistický úřad,2014)

8.2.4

Hřiměždice a Nečín

Hřiměždický a Nečínský region se nachází přibližně 17 kilometrů na východ města Příbrami a 4 kilometry západně od Vltavy. Na rozloze 35 čtverečných kilometrů žije bezmála 1200 obyvatel. Oblasti dominují nížiny s lesnatými porosty. Napovídá tomu i průměrná nadmořská výška 325 metrů nad mořem. Na jižní straně regionu Hřiměždice se do Vltavy vlévá Jindrovský potok. V katastru Nečín pramení Hubenovský potok, který se vlévá do Slapské nádrže. Jeho jediný přítokem je Borotický potok, pramenící v území okolo obce Borotic. (Oficiální weby obcí Hřiměždice a Nečín, 2014) KES v Hřiměždicích je roven hodnotě 1,22; tedy krajina vyvážená. Technické budovy jsou v souladu s přírodním okolím. V Hřiměždicích neprobíhají žádné pozemkové úpravy. Nečínský koeficient ekologické stability je roven 2,1. O krajině to vypovídá, že je vyváženou, kde technické objekty jsou v souladu s přírodními strukturami. V současné ani dřívější době zde neprobíhaly žádné pozemkové úpravy. (Český statistický úřad, 2014)

8.2.5

Borotice a Županovice

Obce Županovice a Borotice a jejich stejnojmenné katastrální celky se nacházejí přibližně 13 kilometrů jihovýchodně od města Dobříš v příbramském okrese. Celý region je velký 24 čtverečných kilometrů a trvale v něm žije 430 obyvatel. Území je částečně nížinaté, částečně lesnaté. Na severní straně katastru Županovice protéká Hubenovský potok. Nedaleko obce Borotice pramení Borotický potok, který se dále vlévá do Hubenovského potoku. Na východní straně regionu pak protéká Čelinský potok – levostranný přítok Slapské přehradní nádrže. (Oficiální weby obcí Borotice a Županovice, 2014) Hodnota ekologické stability Boroticka je těsně nad bodem 2, z čehož vyplývá, že krajina, nacházející se v okolí zmíněných vesnic je vyváženou. V regionu kolem Borotic neprobíhají žádné pozemkové úpravy. Hodnota KES v Županovicích nám poukazuje, že 43

se zde jedná o krajinu prakticky nevyužívanou a zcela vyváženou. V katastru Županovice neprobíhají žádné pozemkové úpravy. (Český statistický úřad, 2014)

8.2.6

Chotilsko a Čím

Chotilský a čímský region se nacházejí 15 kilometrů východně od města Dobříš, jihovýchodně od města Nového Knína a na západ od Slapské přehradní nádrže. Na území o celkové ploše 3500 hektarů žije necelých 860 stálých obyvatel. Území je, co se reliéfu týče zajímavé. Poblíže řeky můžeme nalézt skály, pahorkatiny s lesnatým porostem. Dále od řeky však nížinaté oblasti se zemědělskými půdami. V chotilském regionu pramení dva potoky, které se dále vlévají do Slapské nádrže. Meredský, který protéká přes Velký chotilský rybník se nachází severněji a potok Radič jižněji. Na západní straně katastru se nacházejí dva velké rybníky: Mich a Prostřednolhotský rybník. (Oficiální weby obcí Chotilsko a Čím, 2014) Krajina kolem Chotilska je dle koeficientu ekologické stability vcelku vyvážená. V roce 2011 zde byla zahájena komplexní pozemková úprava. KES v čímské oblasti se rovná 1,79. V současné době zde neprobíhají žádné pozemkové úpravy. (Český statistický úřad, 2014)

8.2.7

Drevníky a Dolní Hbity

Obě území se nacházejí severozápadně od Slapské přehradní nádrže. Nejbližším městem je Dobříš, které je od Drevníků vzdáleno 12 kilometrů. Celková výměra je 33 kilometrů čtverečných a na této ploše žije bezmála 1100 obyvatel. Území je převážně nížinaté s občasnými kopci. Průměrná výška dosahuje kolem 320 metrů nad mořem. Katastrem Drevníky protéká Hubenovský potok. Na severní části území je Drhovecký rybník, z něhož teče potok, směřující do Drhovského rybníka a dále na severozápad od Drevníků. Katastrálním územím Dolní Hbity protéká Vápenický potok, který se vlévá přímo do Slapské přehradní nádrže. V regionu se nevyskytuje žádný rybník či jezero. (Oficiální weby obcí Drevníky a Dolní Hbity, 2014) Krajina okolo Drevníků je vysoce intenzivně využívaná zejména zemědělskou výrobou, díky tomu je hodnota KES rovna 0,52. V okolí Drevníků neprobíhají žádné pozemkové úpravy. Dle tabulky pro hodnoty KES je krajina Dolnohbitska vyvážená, 44

ačkoli mírně využívaná. Na Dolnohbitsku neprobíhají žádné pozemkové úpravy. (Český statistický úřad, 2014)

8.2.8

Počepice a Vysoký Chlumec

Městys Vysoký Chlumec se svými přilehlými obcemi se nachází v příbramském okrese přibližně 7 kilometrů jižně od Sedlčan a východně od Slapské přehradní nádrže stejně tak jako počepická oblast. Dohromady zde žije 1400 obyvatel. Katastrem protéká Libíňský potok, který se o pár kilometrů dál vlévá do potoku Brzina. Na území se nacházejí dva velké rybníky: Vápenický a Voborský rybník. V regionu se nacházejí lesy, louky, případně zemědělské oblasti. Krajina je vcelku vyvážená s žádnými pozemkovými úpravami. Regionem Počepicka protéká Počepický potok, který je přítokem Brziny. Velký Rovinský rybník, nacházející se poblíž obce Rovina, je největším rybníkem na tomto území. Území okolo Počepic je intenzivně využívané. V celém regionu neprobíhají žádné PÚ. (Oficiální weby obcí Počepice a Vysoký Chlumec, Český statistický úřad, 2014)

8.2.9

Sedlčany a Nedrahovice

Sedlčany jsou třetím největším městem v příbramském okresu. Nacházejí se 30 kilometrů od tohoto okresního města a 30 kilometrů od Benešova, sousedního okresního města. Nedrahovický region se nachází 5 kilometrů jižně od Sedlčan. Na ploše 53 čtverečných kilometrů žije 8000 stálých obyvatel. V samosprávě mají Sedlčany hned několik okolních obcí či osad. Oblast se nachází v nížinaté části příbramského okresu. Nad samotnými Sedlčany se tyčí dva vrcholky: Cihelný a Šiberný vrch. Sedlčanský katastr je pokrytý zemědělskými půdami či lesnatými porosty. Na potoku Mastníku, který Sedlčany protéká, byla vystavena přehradní nádrž, která slouží jako zadržovací nádrž při povodních. Největším rybníkem je Dolní Solopyský rybník u obce Solopysky. Region Nedrahovic je významný pro výskyt několika rybníků. Největší jsou Trkovský a Zámecký. Územím protéká potok Mastník, který se dál vlévá do Vltavy. Jeho přítokem je v tomto regionu potok Slabá, který zde rovněž i pramení. (Oficiální web města Sedlčany a obce Nedrahovice, Český statistický úřad, 2014) 45

Krajina v okolí Sedlčan je velice intenzivně využívaná a to především díky zemědělské výrobě. Hodnota KES je rovna 0,61. Probíhá zde KPÚ na základě vlastnických práv. Území Nedrahovicka je intenzivně využívané díky zemědělské výrobě. V současné době zde neprobíhají žádné pozemkové úpravy.

8.2.10

Štětkovice a Prosenická Lhota

Štětkovický katastr, tvořený pouze jednou obcí, se nachází v příbramském okrese přibližně 7 kilometrů východně od města Sedlčany stejně tak jako katastrální území kolem obce Prosenická Lhota. Na území velkém přibližně 19 kilometrů čtverečných žije 810 stálých obyvatel. Štětkovicemi prochází železniční trať, vedoucí ze Sedlčan až do Olbramovic. Území je převážně pahorkaté, o čemž svědčí i průměrná nadmořská výška, dosahující až 430 metrů nad mořem. Nedaleko samotných Štětkovic protéká Křečovický potok, který na své cestě tímto územím překonává několik rybníků jako například Rohlíček či Štětkovický rybník. Největším rybníkem je však Macháčovský, který se nachází přímo ve Štětkovicích. Regionem Prosenicka protéká Křečovický potok. Okolo Prosenické Lhoty se nachází několik rybníků, z nichž největší jsou Jelito a Jámský rybník. (Oficiální weby obcí Štětkovice a Prosenické Lhoty, 2014) Území je z pohledu ekologické stability vysoce intenzivně využívané. V okolí Štětkovic neprobíhají žádné pozemkové úpravy. Území okolo Prosenické Lhoty je velice intenzivně využívané. Nejčastějším zdrojem obživy či příjmů je zemědělská výroba. Neprobíhají zde žádné pozemkové úpravy. (Český statistický úřad, 2014)

8.2.11

Sedlec-Prčice

Město Sedlec-Prčice a k němu přidružených několik dalších obcí se nacházejí ve středních Čechách přibližně 15 kilometrů od Sedlčan. Celkové území je velké 64 kilometrů čtverečných a ve všech obcích s městem dohromady žije přes 2800 obyvatel. V okolí Sedlce pramení hned několik potoků: Sedlecký, Prčický, Záběhlický a Martinický, které se společně vlévají do potoku Mastníka. (Oficiální web města SedlecPrčice, 2014)

46

Krajina je v tomto regionu intenzivně využívaná zemědělskou výrobou. V celém regionu neprobíhají žádné pozemkové úpravy. (Český statistický úřad, 2014)

8.2.12

Nechvalice a Petrovice

Obce Nechvalice a Petrovice a jejich stejnojmenné katastry se nacházejí v příbramském okrese přibližně 10 kilometrů od města Sedlčany. Na území o celkové rozloze 64 kilometrů čtverečných žije téměř 2000 obyvatel. Nechvalickým regionem protékají dva potoky: Počepický a Slabá, které se oba postupně vlévají do Slapské přehradní nádrže. Největším rybníkem, nacházejícím se v této oblasti je rybník Bratřejovský. Územím okolo Petrovic protéká Varovský potok, který se vlévá do potoku Brzina, dál tekoucího do Vltavy. Největšími rybníky jsou Horní a Dolní Obděnický rybník. (Oficiální weby obcí Nechvalice a Petrovice, 2014) Krajina okolo Nechvalic je relativně vyvážená, o čemž svědčí hodnota koeficientu ekologické stability, rovna 1,66. V roce 2011 zde byla zahájena KPÚ. Krajina v okolí Petrovic je dle koeficientu ES 1,07, tedy vyvážená s žádnými pozemkovými úpravami. (Český statistický úřad, 2014)

8.3

Okres Praha-západ Okres Praha-západ má své sídlo v hlavním městě. Největšími městy jsou Roztoky u Prahy, Mníšek pod Brdy a Jílové u Prahy. Okres není nikterak význačný v průmyslových odvětvích. Územím protékají řeky Vltava, Berounka a Sázava. Nejnižší místo hledejme v Libčicích nad Vltavou (170 metrů nad mořem). Časté jsou lesní porosty a pahorkatiny.

8.3.1

Buš, Slapy a Štěchovice Slapský region, Bušský a Štěchovický region se nachází při slapské hrázi, tedy na

konci Slapské přehradní nádrže. Přesněji pak 35 kilometrů od centra hlavního města Prahy. Na území o rozloze 41 čtverečných kilometrů žije přibližně 2630 stálých obyvatel. 47

Celým územím vede důležitá dopravní cesta, vedoucí až do centra hlavního města Prahy. Oblast kolem obcí Slapů, Buše a Štěchovic je převážně lesnatá a mírně pahorkatá. Průměrná výška regionu dosahuje 360 metrů nad mořem. Nedaleko slapského regionu pramení potok Královka, který se dál vlévá do potoku Kocába. Dále zde můžeme najít několik rybníků, z nichž největší je Buriánkův rybník. Regionem Buše protéká Sladovařský potok, který se dál vlévá do Slapské přehradní nádrže. Při jižním okraji štěchovického katastrálního celku protéká potok Kocába, který se o pár kilometrů dál vlévá do Vltavy. Jeho jediným přítokem je potok Královka. Na území můžeme rovněž nalézt rybník, Homole. (Oficiální weby obcí Buše, Slapů nad Vltavou a Štěchovic, 2014) Hodnota KES Slapů nad Vltavou se rovná 1,62. Zde můžeme říci, že se jedná o krajinu relativně vyváženou. Ve slapském regionu neprobíhají žádné pozemkové úpravy. Hodnota KES v Buši je pouhých 0,34. Krajina je zde extrémně využívaná. Prostředí je ekologicky labilní s potřebnými dávkami dodatečné energie. Neprobíhají zde žádné pozemkové úpravy. Krajina okolo Štěchovic je vysoce využívaná především díky zemědělské výrobě. Významným rysem, který se na krajině rovněž podepisuje, je vykácení nedalekých lesů. Ve Štěchovicích a přilehlých obcích neprobíhají žádné pozemkové úpravy. (Český statistický úřad, 2014)

48

9. 9.1

Problematika zkoumaného území Stabilita v okolí Slapské nádrže V této kapitole bych rád shrnul podstatné informace, týkající se popsaných katastrálních území. Je zřejmé, že katastry se v mnoha případech liší ať už velikostí plochy, krajinným rázem či výškovým průměrem. V mnoha případech však mají jedno společné: mnohdy až příliš nízkou hodnotu koeficientu ekologické stability. Nasvědčuje tomu příhodná umístění okolo rozsáhlé vodní plochy – tedy zacílení na zemědělskou výrobu a s tím spojené negativní zásahy do krajiny. Jen pár celků vykazuje hodnoty vyšší než průměr celého povodí. Pro tyto regiony jsou specifické lesnaté porosty, které často pokrývají 90% lokality. V následující tabulce jsou zahrnuty všechny zmíněné lokality. Katastrální celky jsou seřazeny dle hodnoty KES a to sestupně. Dodatečně je zde uvedeno, zda a jaké byly v dané lokalitě prováděny pozemkové úpravy, což nám umožní vypozorovat, jestli se místa s horší stabilitou řeší, řešila či plánují v budoucnu nějakým způsobem řešit.

Tabulka 3 Hodnoty KES, vlastní úprava

Katastr

KES

Pozemkové úpravy

Štěchovice

4,15

žádná

Krňany

3,55

žádná

Slapy nad Vltavou

3,08

žádná

Županovice

2,53

žádná

Borotice

2,13

žádná

Nečín

2,1

žádná

Chotilsko

1,95

KPÚ 2011 - zahájeno

Rabyně

1,81

2003 - ukončeno

Čím

1,79

žádná

Radíč

1,69

KPÚ 2008 - zahájeno 49

Nechvalice

1,66

KPÚ 2011 - zahájeno

Nalžovice

1,39

KPÚ 2006 - ukončeno

Svatý Jan

1,28

žádná

Krásná Hora nad Vltavou

1,28

žádná

Hřiměždice

1,22

žádná

Vysoký Chlumec

1,2

žádná

Dolní Hbity

1,13

žádná

Kamýk nad Vltavou

1,12

žádná

Petrovice

1,07

žádná

Sedlec-Prčice

0,93

žádná

Dublovice

0,91

žádná

Prosenická Lhota

0,91

žádná

Křečovice

0,89

žádná

Neveklov

0,85

1997 - ukončeno

Nedrahovice

0,7

žádná

Buš

0,7

žádná

Netvořice

0,66

JPÚ 1997 - ukončeno

Počepice

0,62

žádná

Sedlčany

0,61

KPÚ, není datum zahájení

Drevníky

0,52

žádná

Štětkovice

0,49

žádná

Zdroj: www.czso.cz, www.eagri.cz

50

Legenda k tabulce:  Katastrální celky s vyváženou krajinou. (hodnoty 2- )  Katastry s relativně vyváženou krajinou. Menší náznaky narušenosti. (hodnoty 1,5 – 2)  Území, která jsou využívána v míře přijatelné, avšak postupné zvětšování této míry může vést ke zhoršení stavu území jako takového. (hodnoty 1 – 1,5)  Regiony se značným narušením zejména zemědělskou výrobou. Nutné provést kroky ke zlepšení stavu. (hodnoty 0,7 – 1)  Kritická místa. Je potřeba ihned řešit. (hodnoty 0 – 0,7)

Z tabulky lze zjistit, že nejkritičtější lokality jsou člověkem opomíjeny a prakticky až na malé výjimky v nich neprobíhaly či neprobíhají úpravy, které by zajistily stabilitu regionu. To jen dokazuje fakt, že primárním účelem krajiny v kritických zónách kolem Slapů není ochránit přírodu, nýbrž vytěžit z přírody co nejvíce. Výsledné hodnoty KES, zahrnuté v tabulce mají jen přibližný informační charakter; skutečné hodnoty se pohybují podle tabulkových hodnot.

51

Následující graf slouží pro lepší přehlednost o hodnotách KES ve zkoumaném povodí Slapské přehradní nádrže. Katastrální celky jsou seřazeny sestupně od nejlepších po kritické. Legenda je stejná tak jako u předešlé tabulky.

Graf 1 Hodnoty KES katastrů, vlastní úprava

Katastrální celky

Zdroj: www.czso.cz

52

Štětkovice

Drevníky

Sedlčany

Počepice

Buš

Netvořice

Neveklov

Nedrahovice

Křečovice

Dublovice

Prosenická Lhota

Petrovice

Sedlec-Prčice

Kamýk nad Vltavou

Dolní Hbity

Vysoký Chlumec

Hřiměždice

Svatý Jan

Krásná Hora nad Vltavou

Nalžovice

Nechvalice

Čím

Radíč

Rabyně

Nečín

Chotilsko

Borotice

Županovice

Krňany

Slapy nad Vltavou

4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0

Štěchovice

Hnodnty 0-4,5

Srovnání katastrů dle KES

9.2

Prvky ÚSES ve zkoumané lokalitě

Z předcházející kapitoly jsme se dozvěděli, jak jsou na tom katastrální celky z hlediska ekologické stability. S tím blízce souvisí prvky „Územního systému ekologické stability.“ Úkolem prvků ÚSES je zvýšit potenciální nízkou hodnotu ekologické stability. Následující obrázek přibližuje situaci v lokalitě Slapské přehradní nádrže a jejího okolí. Je za povšimnutí, že v místech s nejnižší ekologickou stabilitou (Sedlčany, Nedrahovice, Netvořice a další) se nevyskytují žádné větší prvky ÚSES. Z toho vyplývá, že se v těchto regionech opravdu pro vyváženost krajiny nic nedělá. Je vcelku logické, že největším prvkem ÚSES je nejbližší okolí vodní plochy. Dále se zde vyskytují menší celky nadregionálního biocentra, které se nacházejí při severním a jihovýchodním okraji lokality. Regionální biocentra jsou rozvrstvena po celé oblasti; nevytvářejí tak žádné souvislé pásy. Pásy vytváření regionální biokoridory, které se nacházejí především v dolní polovině území. Obrázek 2 Prvky ÚSES ve zkoumané lokalitě, vlastní tvorba

Zdroj: www.mapy.nature.cz

53

Legenda k obrázku: Obrázek 3 Legenda ÚSES, vlastní úprava

Zdroj: www.mapy.nature.cz

9.3

Erozní ohroženost lokality

Stabilitu krajiny a celkový vzhled rovněž ovlivňují vodní eroze zemědělské půdy. Je to proces, při kterém dochází k rozrušování povrchu půdy působením vody. Zejména pak intenzivními srážkami či táním sněhu, ledu. Negativními důsledky vodních erozí jsou pak odnosy nejúrodnější části půdy – ornice. Hlavním důvodem zvětšování či zrychlování procesu eroze je nekvalitní a intenzivní zemědělská činnost. Na obrázku níže je vyjádřena erodovanost zemědělských půd vodou v oblasti Středočeského kraje. Zelená místa vyjadřují plochy bez erozí. Žluté skvrny jsou pak plochy, kde jsou zemědělské půdy mírně ohrožené vodní erozí. Nejkritičtější jsou oblasti, vyznačené červenými tečkami. Tyto zemědělské půdy jsou erozně silně ohrožené.

54

Obrázek 4 Monitoring eroze zemědělské půdy ve Středočeském kraji, vlastní tvorba

Zdroj: Státní pozemkový úřad ČR Pro lepší orientaci uvádím pět nejhorších katastrálních celků dle hodnocení KES. Nejprve úplně ten nejhorší, tedy Štětkovický katastrální celek. Hodnota KES je uvedena v tabulce výše. Zajímavé je, že dle map vodních erozí je na tom tento region vcelku dobře. Sice zde najdeme místa, označená žlutou barvou (mírně ohrožené erozí), ale nenacházejí se tu žádné plochy ohrožené extrémně; tedy červená místa. Samozřejmě jsou to plochy, které se nacházejí v zemědělských oblastech, kterých, jak víme, je v této oblasti nespočet. Obrázek 5 Eroze v regionu Štětkovic, vlastní tvorba

Zdroj: Státní pozemkový úřad ČR Druhou zkoumanou oblastí jsou Drevníky, nacházející se v příbramském okrese na pravém břehu Slapské nádrže. V tomto katastrálním celku jsou již mírně ohrožené půdy ve větším zastoupení. Nedaleko samotné obce Drevníky můžeme nalézt oblasti, kde vyskytují půdy silně ohrožené vodní erozí (červená barva).

55

Obrázek 6 Eroze v regionu Drevníky, vlastní tvorba

Zdroj: Státní pozemkový úřad ČR

Sedlčanský katastr je co do rozlohy jedním z největších v celé oblasti. Tedy i rozloha zemědělských půd je větší. Při severovýchodním okraji katastru se rozepíná pás, tvořený mírně erozními půdami, ve kterém se najdou místa se silně ohroženými půdami vodní erozí. Ve střední části tohoto katastru se rozprostírá další pás mírně erozních půd, který směřuje směrem na jih. I zde můžeme najít místa se silně erozními půdami, avšak v menším zastoupení než na severovýchodě. Na severozápadě jsou již jen menší oblasti mírně erozních půd s jednou menší částí půd silně erozních. Obrázek 7 Eroze v regionu Sedlčany, vlastní tvorba

Zdroj: Státní pozemkový úřad ČR Počepický region se nachází pár kilometrů od Sedlčan v příbramském okrese. Tento region má dvě hlavní části. První část, která se nachází na pravé straně se erozemi skoro nedotčena. Druhá levá část je erozemi dotčena výrazně. Tato oblast je mírně erozně ohrožena, ale najdeme zde výrazné zastoupení ploch erozně silně ohrožených. Vzhledem

56

k menší rozloze katastru jsou tyto červené plochy ve větším zastoupení, než v předešlých popisovaných katastrech. Obrázek 8 Eroze v regionu Počepice, vlastní tvorba

Zdroj: Státní pozemkový úřad ČR Posledním pátým uvedeným územím je Netvořický katastr. Tento katastr se nachází v Benešovském okrese mezi řekami Sázavou a Vltavou. I zde jsou patrná hojná zastoupení mírně erozních půd. Silně erozní půdy se vyskytují nedaleko obce Netvořice a poté jsou rozprostřeny při jižní a severní straně katastru. Obrázek 9 Eroze v regionu Netvořice, vlastní tvorba

Zdroj: Státní pozemkový úřad ČR

9.4

Shrnutí problematiky celého povodí

Povodí Slapské přehradní nádrže se nachází ve středočeském kraji a rozprostírá se po třech okresech: Praha-západ, okres Příbram a okres Benešov. Nejmenší, převážně lesnatou část zaujímá nejsevernější okres, Praha-západ. Při pravém břehu nádrže se 57

rozprostírají okresy Příbram a Benešov, především pak regiony Neveklovska a Sedlčanska. Pro tyto okresy je typickým průmyslovým odvětvím zemědělství, což se odráží na vzhledu krajiny. Při levém břehu se nachází rovněž okres Příbram s regiony Nečínska a Kamýcka. Největším katastrem je bezpochyby Sedlčanský, který společně s přilehlými obcemi pod svojí správou tvoří největší část území při pravém břehu nádrže. Pro Sedlčansko je specifická velká četnost rybníků, pramenících potoků a říček. Neveklovský region se nachází uprostřed povodní Slapů a řeky Sázavy, která se vlévá do Vltavy o pár desítek kilometrů severněji. Celé povodí se nachází v nížinatém pásu v okolí dvou velkých řek. Vytváří tak skvělé podmínky pro pěstování mnoha druhů plodin či chov dobytka. Okolí Slapské přehrady je přímo poseto zemědělskými plochami či pastvinami pro chov dobytka. Zemědělské plochy se nacházejí na svazích kolem řeky. Je tedy více než pravděpodobné, že veškerá voda, stékající po těchto polích, končí v řece či potocích, které se do řeky vlévají. A to jsou důvody, které vedou k samotnému znečištění nádrže. Následující obrázek popisuje celou zkoumanou lokalitu. Barevně jsou odlišené různé katastry, které větší či menší mírou přehradní nádrž znečišťují. Tmavě zelené plochy značí katastry, které jsou, co se hodnoty KES týče, nejpříhodnější. Většinu těchto území pokrývají lesy, které jsou vysoce stabilními ekosystémy. Můžeme je nalézt především při levém břehu přehradní nádrže. Katastry se světle zeleným vybarvením značí katastrální území, která jsou rovněž příhodné. Ekosystémy, nacházející se na těchto plochách tvoří dohromady relativně stabilní plochu, která svým působením nemá větší vliv na míru znečištění přehrady. Výskyt těchto ploch hledejme především v severnější části povodí. Žlutě zbarvené plochy představují katastry, jejichž KES hodnoty nepůsobí nikterak pozitivně, ale rovněž ani negativně. Na těchto území můžeme nalézt větší plochy nestabilních prvků (orné půdy, budovy), ale stále jsou v menším poměru ke stabilním prvkům (lesy, traviny). Převážně se dají nalézt v dolní polovině zkoumaného území v malé blízkosti k řece. Území, jejichž stabilní prvky jsou vůči nestabilním v menším poměru, jsou označeny barvou oranžovou. Hodnoty těchto ploch jsou mezi 0,7 až 1 dle tabulek pro výpočet KES. Vyskytují se především při pravém břehu povodí Slapské nádrže a jsou zde zahrnuty regiony Neveklovska a Sedlecko-prčicka. Tyto plochy se nacházejí v přímé blízkosti k přehradě a tím jí tak velkou měrou znečišťují – především odpady z polí. Nejkritičtější úseky povodí jsou vyznačeny sytě červenou barvou. Představují plochy s výrazným nedostatkem stabilních prvků. Hodnoty těchto 58

území zřídka dosahují 0,5. Nemůžeme pevně vymezit jejich výskyt. Jsou rozeseté napříč celým územím povodí. Tyto plochy vysokou měrou poškozují vodní toky, které stékají do řeky. Jsou to především regiony Sedlčanska a Netvořicka. Při levém břehu pak region Drevníků v příbramském okrese.

Obrázek 10 Povodí Slapské přehradní nádrže, vlastní úprava

Zdroj: gis.kr-stredocesky.cz

Legenda k obrázku celého povodí: 

Plochy se stabilními ekosystémy, jejichž hodnoty dosahují alespoň 2 dle KES.



Plochy s poměrem stabilních prvků vyšším než nestabilních. Hodnoty jsou

v rozmezí 1,5 – 2. 

Katastry, jejichž hodnoty dle KES jsou v rozmezí 1 – 1,5. Tedy plochy

relativně stabilní.

59



Plochy, poškozené zemědělskou výrobou. Nestabilní prvky převyšují

stabilní. Hodnoty se pohybují v rozmezí 0,7 – 1. 

Kritické oblasti. Území, která vysokou mírou poškozují ráz okolní přírody a

narušují tak její stabilitu. Hodnoty dle tabulek KES nedosahují často ani 0,5.

60

9.5

Zhodnocení výsledků a navržení opatření

Na základě výsledků hodnot KES a pozemkových úprav jsem se rozhodl u 7 nejhorších katastrálních celků navrhnout opatření pro zlepšení situací v těchto lokalitách. Zároveň bych se rád zamyslel nad tím, jak udržet plochy s vynikajícím hodnocením stále takové. Nejhorší situace, co se krajiny a přírodních struktur týče, je v katastrálním celku Štětkovice v příbramském okrese nedaleko města Sedlčany, které patří rovněž k 7 nejhorším místům. V tomto regionu není výskyt půdních erozí tak častý jako v jiných. Nacházejí se zde půdy, především nenáchylné k vodní erozi. Jak již hodnoty KES napovídá, velká území z plochy katastru tvoří nestabilní plochy, především pak orné půdy. V souvislosti s jejich nesprávným obděláváním dochází k odlivu škodlivin pomocí potoků dále blíž k přehradě. Obdobné situace jsou i v dalších šesti nejhorších katastrálních celcích – v Drevníkách, Sedlčanech, Počepicích, Netvořicích, Nedrahovicích a v Buši. Rovněž se zde nacházejí plochy, vykazující půdní eroze. Na Sedlčansku jsou místa i s kritickými erozemi. Příčiny hledejme zejména v lidské činnosti a to především v zemědělské výrobě, vykácení lokálních lesních porostů či v nesprávném zacházení s životním prostředím. Důležité je si problém uvědomit ihned a začít ho řešit. V minulosti, se problémy s těmito lokalitami neřešily, a pokud ano tak v takové míře, která nemohla zabránit dalšímu poškozování. Způsobů řešení je několik. Od lokálních pozemkových úprav až po rozsáhlejší opatření.

Navrhovaná opatření: Vytvoření organizační struktury, která by měla na starost níže zmíněné kroky, vedoucí k obnově či přeměně krajinného rázu oblasti. Je důležité, aby tým, pracující na krocích, vedoucích k obnově či přeměně rázu krajiny, byl dobře fungující a především aby měl vztah k řešené lokalitě.

Informovat veřejnost o problémech znečišťování. Často ani lidé sami nevědí, co se okolo nich děje. Je mnoho způsobů informování veřejnosti. Od samotných letáků 61

s obrázky, ukazujícími dopady nesprávného zacházení s životním prostředím, až po televizní reklamy či článků v novinách.

Komplexně pozemkově upravit lokality na základě scelování půdy, což znamená uspořádat ji tak, aby byla ekonomicky a ekologicky efektivní resp. najít soulad mezi šetrností k životnímu prostředí a k ziskovosti pro nás. Pro tyto úpravy je potřeba výše zmíněná kvalitní organizační struktura s blízkým vztahem k řešenému území. Komplexní úpravy na různých místech již probíhaly, ale neměly ve výsledku takový význam, jaký mít měly. Proto je nutné vytvořit plán a začít s těmito úpravami okamžitě.

Na základě podkladových erozních map by bylo vhodné vytvořit protierozní pásy. Tyto pásy by byly vytvořeny na svazích, které směřují k vodní ploše. Zejména pak v oblastech, kde se vyskytují místa s kritickými erozemi.

Strouhy, ve kterých by mohla být zadržena voda, stékající při povodních po zemědělských plochách. Jelikož jsou zemědělské půdy na svazích, které přímo směřují k přehradě, je potřeba vytvořit zadržovací strouhy, které by kontaminovanou vodu z polí odváděly do připravených míst – sběrných míst.

Zatravňování břehů lokálních potůčků a potoků, které se dále vlévají do samotné Vltavy. Tento krok by měl vést zadržení vody, stékající po stráních v blízkosti těchto vodních ploch tak jako vytváření struh.

Výstavby čističek odpadních vod tak, aby nedocházelo ke znečišťování potoků odpadními vodami, které se do nich dostávají lidskou činností. V popisované lokalitě žije několik desítek tisíc lidí a svojí činností výrazně přispívají ke znečišťování okolního prostředí. Je důležité vytvořit co nejvíce čistících míst, tak aby se odpadní vody z domácností nedostávaly přímo do potoků a říček, které postupně splývají s řekou Vltavou.

62

Omezení hnojení v zemědělských oblastech. Používaná hnojiva jsou často příčinou vysoké míry znečištění vod, tekoucích v oblastech zemědělských půd. Jak bylo psáno výše; při povodních dochází ke stékání vody po zemědělských plochách níže až do přehradní nádrže. Kontaminovaná voda je přímo zdrojem poškození ekosystémů, žijících v této vodní ploše či v blízkosti.

Problémem není nedostatek nápadů či opatření pro zlepšení situace v konkrétních oblastech, nýbrž pak financování, které mnohdy přesahuje možnosti obecních kas. Je potřeba spolufinancování ze strany větších orgánů (kraje, stát, EU).

63

10.

Diskuze

V této bakalářské práci jsme se zabývali problematikou udržitelnosti a managementem životního prostředí v okolí Slapské přehradní nádrže. Průzkum byl zaměřen na územní celky, nejvíce znehodnocujících celkový vzhled vodní plochy. Výsledky práce pramení z posuzování kvality jednotlivých katastrálních celků a jejich dopady na celkovou plochu povodí nádrže. Tuto práci se snažím posuzovat dle jiných prací, tematicky podobných. Pro porovnání jsem vyhledal podobné typy bakalářských prací. Můj průzkum jsem se snažil porovnat s diplomovou prací Sýkorové (2013), jejímž tématem bylo „Výukový projekt Čistá Svratka“. Sýkorová prováděla výzkum znečištění řeky Svratky a následně Brněnské přehradní nádrže. Sýkorová zjišťovala, jaké příčiny vedly ke znečištění již zmíněné řeky či nádrže. Její zjištění Hanzlíková se poměrně shodují s problematikou znečištění Slapské přehradní nádrže. V lokalitě kolem města Brna docházelo ke znečišťování vodních ploch fosfory a dusíkatými látkami, vycházejícími především z hnojiv, používaných na zemědělských půdách, což je stejný problém jako u problematiky mé bakalářské práce. Dále jsem svou práci porovnával s bakalářskou prací Humešové (2014), jejímž tématem bylo „Komplexní pozemkové úpravy v managementu krajiny.“ Humešová řešila problematiku lokality Lukavec a pozemkových úprav, jako revitalizačních prvků. Ve své práci Humešová popisuje negativní dopady zemědělské výroby místní zemědělskou společností. Shodu s mojí prací můžeme najít právě v negativních dopadech zemědělství na krajinu v nejbližším okolí. Humešová ve své práci navrhuje opatření, která by v budoucnu mohly vést ke zlepšení situace zkoumané lokality. Totéž jsem se snažil nastínit i v této práci. Rovněž jsem se zabýval bakalářskou prací Kubáta (2012), jehož tématem bylo „Pozemkové úpravy.“ Kubát v této práci obecně popisuje problematiku pozemkových úprav, historii a legislativu, vztahující se na toto téma. V podkapitole „Důvody pro zahájení pozemkových úprav“ stručně vymezuje důvody, které by měly vést k realizacím pozemkových úprav. Jako důležité body má uvedené „nízkou ekologickou stabilitu a vodohospodářská opatření či scelování. Toto je téma podobné mé práci, kde

64

rovněž vyzdvihuji podniknout realizaci pozemkových úprav především z důvodu nízké ekologické stability resp. vysoké lability lokality. Bakalářská práce Petrouškové (2014), která se nazývá „Postoje zemědělských podnikatelů ke komplexním pozemkovým úpravám,“ řeší rovněž problematiku pozemkových úprav. Petroušková se ve své práci zmiňuje o negativním přístupu některého ze zemědělských subjektů, podnikajících ve zkoumané lokalitě. Domnívám se, že stejný problém je i za mojí bakalářskou prací. V minulosti rovněž mohlo docházet k negativním přístupům některých zemědělských subjektů k pozemkovým úpravám, a proto nedocházelo k realizacím těchto revitalizačních prvků v nejvíce ohrožených lokalitách. Východiskem byla pro mne i diplomová práce Medunové (2013) na téma „Modelová studie optimalizace správy povodí.“ Medunová v této práci řeší problematiku krajiny ve vztahu k vodní ploše (Příchovický potok). Medunové se své práci zmiňuje o možnostech řešení problému s krajinou, která výrazně narušuje zmíněnou vodní plochu. Důkladně v jedné ze svých kapitol popisuje možnosti pozemkových úprav, které jsou východiskem pro zlepšení stavu celého zkoumaného regionu. Její názory a nápady se shodují s mými navrženými opatřeními, které jsem uvedl ve své práci v kapitole „Zhodnocení a navržení opatření.“

65

Závěr

Životní prostředí je všude kolem nás. Již od raného věku poznáváme krásu okolního světa a mnohdy ji ani nedokážeme docenit. Je to právě sama příroda, která dala za vznik existenci lidské populace, tedy i nás lidí, žijících v současné době. Proč tedy děláme všechny kroky, které vedou k narušování tohoto životadárného prostředí? Proč nechceme, aby naše děti a děti našich dětí nežily v tak krásném prostředí, v jakém jsme mohli vyrůstat my? Peníze! Říká se, že hýbou světem. Peníze jsou, ač si to možná nemyslíme, všude kolem nás. Jakou spojitost mají peníze s životním prostředím? Obrovskou! Jsou to právě peníze, kvůli kterým zapomínáme na krásu životního prostředí. Děláme vše proto, abychom jich měli co nejvíce na úkor všeho. Životní prostředí je totiž obrovský zdroj peněz. Ať mluvíme o nevyčerpatelné energii v podobě dřeva či vody nebo půdního ekosystému, jako zdroje pro pěstování plodin. Zemědělství je jedním z nejstarších řemesel. Pěstování plodin, chov zvířat pro účely obživy a další důvody vedly k efektivnějšímu způsobu zemědělské výroby aneb jak profitovat více. A způsobů se našlo několik. Všechny ale mají jednoho společného jmenovatele – profitovat na úkor životního prostředí. Zemědělci to jsou dnes „vědci“. Naučili se jakým způsobem získat rychleji a větší míru plody své práce. Vše za pomoci chemie a chemických přípravků. Velmi k tomu dopomáhá stát, který již několik let zemědělství výrazně nepodporuje a zemědělci ve snaze udržet svoje živobytí na nějaké úrovni, podnikají kroky, které s ochranou životního prostředí nemají vůbec nic společného. Přehnojování, nesprávné používání hnojiv a mnoho dalších vedou k zamořování spodních vod či vodních ploch, nacházejících se v blízkosti orných půd. Říčky či potoky pak následně efektivně transportují tyto kontaminující látky dále do větších toků. A jsou to právě zemědělské subjekty, které na úkor svých zisků, zapomínají na negativní dopady svého podnikání. Problém to není jen v našich krásných středoevropských podmínkách, nýbrž celosvětově. Důvodem vybrání tohoto tématu ke zpracování jako bakalářské práce byl fakt, že je potřeba s tímto problémem něco dělat. Především pak vůbec informovat, že se něco děje. Cílem mé práce není vyřešit problém na světové úrovni, ani na úrovni regionální, nýbrž hlavně poukázat na existující problém a zkusit se zamyslet 66

nad metodami řešení problému jako takového. Pokusil jsem se zanalyzovat všechny katastry, které zasahují do povodí Slapské přehradní nádrže, a na základě této analýzy jsem se snažil porovnat, které katastrální území a jak moc je pro toto povodí nejvíce škodlivé. Až na jedno katastrální území má 7 nejvíce škodlivých území jedno společné – nejsou v přímé blízkosti slapské přehradní nádrže, nýbrž přibližně 5-10 kilometrů od ní. Jedinou výjimkou je region Štěchovicka, který se nachází v bezprostřední blízkosti vodní plochy. Znečištěná voda z těchto regionů pak odtéká dál Vltavou až do hlavního města Prahy a kontaminuje tak další části Vltavské kaskády, která následně končí v Mělníku při soutoku s Labem. Můžeme říci, že problém Slapské přehradní nádrže je problémem daleko větším, než si dokážeme představit. Moje práce jistě nebude sloužit jako materiál pro zpracování komplexních úprav nejkritičtějších úseků povodí, nýbrž jako informační materiál pro další zpracování a rozšíření zmíněných opatření.

67

Seznam použité literatury

1. s.r.o., CIR. Systémy environmentálního managementu. Eko-net. [Online] [Citace: 25. červen 2014.] http://eko-net.cir.cz/systemy-environmentalniho-managementu-ems-. 2. AION. Zákon o pozemkových úpravách a řádech. Zákony pro lidi. [Online] [Citace: 25. červen 2014.] 3. s.r.o., EnviWeb. Životní prostředí. EnviWeb. [Online] [Citace: 25. červen 2014.] 4. s.r.o., xBizon. Ekologie. Nezeleno.cz. [Online] [Citace: 25. červen 2014.] 5. Veselý, František. Průvodce Sedlčany, Sedlčanskem a naučnou stezkou DrbákovAlbertovy skály. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1998. 6. Kuthan, Jan. Vltava v proudu času. Sedlčany : autor neznámý, 2007. 7. Velfl, Josef. Z historie staré Vltavy v okolí Chotilska. Obec Chotilsko : autor neznámý, 2013. 8. Votruba, Ladislav. Naše velké vodní stavby socialismu. Praha : Československá akademie věd, 1954. 9. Šafránek, Jiří. Povltaví, Praha-Slapy. Zlín : ShoCart, 1997. 10. Malíček, Jiří, Hlaváčková, Šárka a Jalovecká, Marie. Přírodní zajímavosti Sedlčanska. Pelhřimov : Nová tiskárna Pelhřimov, 2007. 11. Štulc, Miloslav a Goetz, Antonín. Životní prostředí. Praha : Česká geografická společnost, 1999. 12. ČR, Ministerstvo životního prostředí. Státní politika životního prostředí České republiky. Praha : Ministerstvo životního prostředí ČR, 2004. 13. Klacková, Jana. Ekonomie a životní prostředí. Praha : Academia Praha, 1982. 14. Viturka, Milan. Základy environmentální ekonomie. Brno : Masarykova univerzita Brno, 1997. 15. Herčík, Miroslav. Životní prostředí: Základy environmentalistiky. Ostrava : Vysoká škola báňská- Technická univerzita Ostrava, 2007.

68

16. Slavíková, Lenka, Vejchodská , Eliška a Slavík, Jan. Ekonomie životního prostředí - teorie a politika. Praha : Alfa nakladatelství, 2012. 17. ČR, Ministerstvo zemědělství. Pozemkové úpravy ČR. [Online] červen 2014. http://eagri.cz/public/app/eagriapp/PU/Prehled/. 18. ČR, Ministerstvo životního prostředí. Kontaminace ČR. [Online] červen 2014. http://kontaminace.cenia.cz/. 19. republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České. Mapový podklad chráněných prvků v ČR. [Online] 2012. http://mapy.nature.cz/. 20. ČR, Agentura ochrany prostředí a krajiny. Časopis Ochrana přírody. [Online] červen 2014. http://www.casopis.ochranaprirody.cz/zvlastni-cislo/komplexnipozemkove-upravy-jako-nastroj-k-vytvareni-uses.html. 21. Google.cz. maps.google.cz. Mapové podklady. [Online] červen 2014. maps.google.cz. 22. Příbram, Město. Úvodní stránka města Příbram. pribram.eu. [Online] červen 2014. http://www.pribram.eu/. 23. Sedlčany, Město. Úvodní stránka města. Město Sedlčany. [Online] červen 2014. http://mesto-sedlcany.cz/. 24. Webhouse. Úvodní stránka obce Buš. Obec Buš. [Online] červen 2014. http://www.obecbus.cz/. 25. Groulík, Mgr. Martin. Úvodní stránka obce Nedrahovice. Obec Nedrahovice. [Online] červen 2014. http://www.nedrahovice.cz/. 26. Krňany, Obec. Úvodní stránka obce Krňany. Obec Krňany. [Online] červen 2014. http://www.krnany.cz/. 27. Webhouse. Úvodní stránka obce Nechvalice. Obec Nechvalice. [Online] červen 2014. http://www.obecnechvalice.cz/. 28. Sedlec-Prčice, Město. Úvodní stránka města. Sedlec-Prčice. [Online] červen 2014. http://www.sedlec-prcice.cz/. 29. s.r.o., Adaptic. Úvodní stránka města. Město Neveklov. [Online] červen 2014. http://www.neveklov.cz/.

69

30. Richter, Michal. Úvodní stránka města Petrovice. Město Petrovice. [Online] červen 2014. http://www.petrovice-obec.cz/. 31. Vltavou, Obec Krásná Hora nad. Úvodní stránka obce . Krásná Hora nad Vltavou. [Online] červen 2014. http://www.krasna-hora.cz/. 32. Vltavou, Kamýk nad. Úvodní stránka obce. Obec Kamýk nad Vltavou. [Online] červen 2014. http://www.obeckamyk.cz/. 33. s.r.o., Galileo Corporation. Úvodní stránka obce Křečovice. Obec Křečovice. [Online] červen 2014. http://www.obec-krecovice.cz/. 34. Webhouse. Úvodní stránka obce Chotilsko. Obec Chotilsko. [Online] červen 2014. http://www.chotilsko.cz/. 35. —. Úvodní stránka obce Nečín. Obec Nečín. [Online] červen 2014. http://www.necin.cz/. 36. Hbity, Obec Dolní. Úvodní stránka obce. Obec Dolní Hbity. [Online] červen 2014. http://www.dolni-hbity.cz/. 37. Webhouse. Úvodní stránka obce Dublovice. Obec Dublovice. [Online] červen 2014. http://www.dublovice.cz/. 38. —. Úvodní stránka obce Svatý Jan. Obec Svatý Jan. [Online] červen 2014. http://www.svatyjan-obec.cz/. 39. Sušanka, Jiří. Úvodní stránka obce Slapy nad Vltavou. Obec Slapy nad Vltavou. [Online] červen 2014. http://www.slapynadvltavou.cz/. 40. Webhouse. Úvodní stránka obce Borotice. Obec Borotice. [Online] červen 2014. http://www.obecborotice.cz/. 41. s.r.o., Antee. Úvodní stránka městyse Netvořice. Obec Netvořice. [Online] červen 2014. http://www.netvorice.cz/. 42. Webhouse. Úvodní stránka obce Rabyně. Obec Rabyně. [Online] červen 2014. http://www.rabyne-obec.cz/. 43. —. Úvodní stránka obce Drevníky. Obec Drevníky. [Online] červen 2014. http://www.drevniky.eu/. 44. —. Úvodní stránka obce Čím. Obec Čím. [Online] červen 2014. http://www.cimobec.cz/. 70

45. —. Úvodní stránka obce Županovice. Obec Županovice. [Online] červen 2014. http://www.obeczupanovice.cz/. 46. —. Úvodní stránka obce Štětkovice. Obec Štětkovice. [Online] červen 2014. http://www.stetkovice.cz/. 47. Jechy.cz. Úvodní stránka obce Hřiměždice. Obec Hřiměždice. [Online] červen 2014. http://www.hrimezdice.cz/.

71

Seznam obrázků Obrázek 1 Povodí Slapské přehrady, vlastní úprava ......................................................... 38 Obrázek 2 Prvky ÚSES ve zkoumané lokalitě, vlastní tvorba .......................................... 53 Obrázek 3 Legenda ÚSES, vlastní úprava ........................................................................ 54 Obrázek 4 Monitoring eroze zemědělské půdy ve Středočeském kraji, vlastní tvorba..... 55 Obrázek 5 Eroze v regionu Štětkovic, vlastní tvorba ........................................................ 55 Obrázek 6 Eroze v regionu Drevníky, vlastní tvorba ........................................................ 56 Obrázek 7 Eroze v regionu Sedlčany, vlastní tvorba ........................................................ 56 Obrázek 8 Eroze v regionu Počepice, vlastní tvorba ......................................................... 57 Obrázek 9 Eroze v regionu Netvořice, vlastní tvorba ....................................................... 57 Obrázek 10 Povodí Slapské přehradní nádrže, vlastní úprava .......................................... 59

Seznam grafů Graf 1 Hodnoty KES katastrů, www.csu.cz - vlastní úprava ............................................ 52

Seznam tabulek Tabulka 1 Stabilní a nestabilní ekosystémy, vlastní úprava .............................................. 20 Tabulka 2 Hodnoty KES, vlastní úprava ........................................................................... 20 Tabulka 3 Hodnoty KES, vlastní úprava ........................................................................... 49

72