VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI KATEDRA MANAGEMENTU

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI KATEDRA MANAGEMENTU

Komparace penzijního a důchodového systému ČR a Velké Británie

Autor diplomové práce: Jan Pojer Vedoucí diplomové práce: Ing. Jiří Vopátek Ph. D. Rok obhajoby: 2014

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Komparace penzijního a důchodového systému ČR a Velké Británie jsem vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu.

Ve Zlivi dne 18. 12 .2013

....................................... podpis

Anotace Tématem této diplomové práce je prostřednictvím komparace penzijních a důchodových systémů České republiky a Velké Británie vyhodnotit jejich dlouhodobou finanční udržitelnost v kontextu veřejných financí a návrh doporučení směrem k České republice. Teoretická část práce je zaměřena na vymezení a způsoby financování penzijních a důchodových systémů. Tématem praktické části je historický vývoj a probíhající reformy se zaměřením zejména na analýzu využití a podmínek účasti v penzijních systémech a jejich významu pro průběžně financovaný systém (1. pilíř). Následná komparace zvolených parametrů je zaměřena na dlouhodobou finanční udržitelnost průběžných systémů s ohledem na aktuální demografický vývoj. Návrh doporučení směrem k České republice je tak odrazem zjištěných skutečností v kontextu aktuální politicko-ekonomické situace s ohledem na velmi významnou roli důchodového systému v koncepci sociální politiky České republiky.

Annotation The title of this dissertation is built on a comparison of the pension system of the Czech Republic and Great Britain with focus on long-term financial sustainability in the contexts of public funds and draft of recommendations towards the Czech Republic. The theoretical part is focused on the fundamental definition and funding of pension system in general. The theme of practical part is historical development and ongoing reforms mainly with focus on analyses of conditions and use of pension systems and their link to pay-as-you-go system (1st. pillar). Subsequent comparison analyses of the chosen parameters focus on long-term financial sustainability of pay-as-you-go system in respect to current demographic development. Therefore, the draft of recommendations made towards the Czech Republic is a reflection of facts that came out of the analyses combined with current political-social development based on the very important role of pension system in the social politic concept of the Czech Republic.

Poděkování

Tímto bych rád poděkoval svému vedoucímu práce Ing. JiřímuVopátkovi, Ph. D. za odborné vedení, cenné podněty, trpělivost a čas při konzultacích během vypracování mé diplomové práce. V neposlední řadě patří poděkování také celé mé rodině za podporu a hlavně mé dceři Antonii za neutuchající zdroj inspirace a elánu v průběhu vypracování této diplomové práce.

Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 5 ÚVOD ........................................................................................................................................ 7 TEORETICKÁ ČÁST................................................................................................................ 9 1. Teoretické vymezení a obecné modely důchodových a penzijních systémů ......................... 9 1.1 Historický vývoj a vznik důchodových systémů .............................................................. 9 1.1.1 Bismarckům model .................................................................................................... 9 1.1.2 Beveridgeův model .................................................................................................. 10 1.2 Současné modely důchodových systémů ....................................................................... 10 1.2.1 Model tří pilířů a způsoby financování .................................................................... 11 1.3 Způsoby financování důchodových systémů ................................................................. 15 1.3.1 Průběžné systémy ..................................................................................................... 15 1.3.2 Fondové systémy ...................................................................................................... 16 1.3.2 Kombinované systémy ............................................................................................. 17 1.4 Výhled důchodových systémů do 21. století ................................................................. 18 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 22 2. Analýza důchodového systému Velké Británie ................................................................... 22 2.1 Historický vývoj důchodových a penzijních systémů .................................................... 22 2.2 Demografický vývoj ....................................................................................................... 23 2.3 Současný stav důchodového systému ............................................................................ 24 2.4 Zaměstnanecké penzijní plány – 2. pilíř......................................................................... 28 2.4.1 Nositelé pojištění ...................................................................................................... 29 2.4.2 Kontrola a dohled nad penzijními fondy .................................................................. 30 2.4.3 Účast v systému........................................................................................................ 31 2.4.5 Příspěvky do systému ............................................................................................... 32 2.4.6 Vyplácené dávky ...................................................................................................... 33 2.4.7 Předčasná penze ....................................................................................................... 34 2.4.8 Zdanění vyplácených penzí ...................................................................................... 34 2.4.9 Aktiva na penzijních fondech ................................................................................... 35 2. 4.10 Přenositelnost nároků ............................................................................................ 35 3 Analýza důchodového systému České republiky .................................................................. 37 3.1 Historický vývoj důchodových a penzijních systémů .................................................... 37 5

3.2 Malá a velká důchodová reforma ................................................................................... 39 3.3 Demografický vývoj ....................................................................................................... 41 3.4 Současný stav ................................................................................................................. 42 3.4.1 Vznik druhého pilíře ................................................................................................ 47 3.4.2 Strategie investování v 2. pilíři ................................................................................ 48 3.4.3 Vyplácení penze z 2. pilíře ....................................................................................... 50 3.4.4 Třetí pilíř a jeho změny ............................................................................................ 51 3.4.5 Úspěšnost reforem v prvních měsících .................................................................... 54 4. Komparativní analýza důchodových systémů České republiky a Velké Británie................ 57 5. Návrh doporučení pro Českou republiku ............................................................................. 64 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 68 Seznam literatury...................................................................................................................... 71 Elektronické zdroje .................................................................................................................. 72 Tabulky..................................................................................................................................... 74 Obrázky .................................................................................................................................... 76 Použité zkratky ......................................................................................................................... 76

6

ÚVOD Rostoucí bohatství společnosti s sebou přináší i rostoucí nároky na kvalitu a šíři státem poskytovaných služeb. Doba, kdy stát plnil dominantní roli pouze ve vnější obraně je dávnou minulostí. Zvyšující se požadavky na stát představují i vyšší finanční zátěž, v aktuálním období ekonomické recese také riziko nadměrného zadlužování státu a s tím spojenou nestabilitu veřejných rozpočtů. Jeden z nejvyšších výdajů veřejných rozpočtů představuje systém důchodového pojištění občanů. V závislosti na demografickém vývoji, stárnutí obyvatel a klesající porodnosti již nestačí ekonomicky aktivní obyvatelstvo vytvářet dostatek zdrojů na výplatu dávek občanům v důchodovém věku. Reakcí na tento vývoj je snaha do jisté míry upustit od mezigenerační koncepce solidarity a snaha ve větší či menší míře přenést odpovědnost za zajištění finančních prostředků k prožití důstojného stáří zpět na obyvatelstvo a zahájit tak reformu stávajícího důchodového systému. Již od druhé poloviny 90. let je diskuze o finanční udržitelnosti stávajícího důchodového systému jedním z hlavních ekonomicko-politických témat nejen v České republice a Velké Británii, ale i v dalších zemích Evropské unie a světa. Téma důchodové problematiky jsem si zvolil právě pro jeho aktuálnost a široký celospolečenský význam. Tato práce se věnuje komparativní analýze penzijních a důchodových systémů České republiky a Velké Británie se zaměřením na možnosti využití penzijních systémů ke snížení zátěže průběžně financovaného plně státního 1. pilíře a návrhu doporučení úprav stávajícího důchodového systému tak, aby byl při daném demografickém vývoji schopen vyplácet přiměřené dávky a byl dlouhodobě finančně udržitelný. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Úvod Teoretické části je věnována vzniku a historickému vývoji důchodových systémů, jejich vymezení a způsobu financování. V neposlední řadě tato část práce nabízí výhled konstrukce důchodových systémů v 21. století v kontextu předpokládaného demografického vývoje. Praktická část je věnována nejprve samostatné analýze důchodového systému Velké Británie se zaměřením na podmínky a využití penzijních systémů a dále jejich významu z pohledu státem plně financovaného průběžného 1. pilíře. Obsahem této časti, jsou také historické předpoklady a aktuálně realizované reformy současného systému. Úvodem analýzy důchodového systému České republiky je zmapování historického vývoje až do roku 2013. Samostatná podkapitola je věnována reformě s účinností od ledna 7

2013, která zavádí možnost zúčastnit se nejen povinného státního pilíře, ale i variantu dobrovolně vyvést část mzdy do soukromých společností a zhodnotit skrze fondový systém finanční prostředky odkloněné ze státního systému důchodového pojištění. Tento krok je převratnou reformní iniciativou snažící se o snížení zátěže státního průběžného důchodového systému. S použitím srovnávací analýzy vybraných parametrů sledovaných systémů se předložená práce zabývá otázkou, do jaké míry jsou systémy obou zemí schopny plnit kritérium rovnováhy příjmů a výdajů průběžného systému. Zjištění v této části práce by mohla být inspirací ve snaze o snížení míry růstu zadlužování průběžného důchodového systému České republiky. V doporučení směrem k České republice jsou naznačeny možné kroky směrem k zpomalení růstu explicitního dluhu důchodového systému, neboť stávající nastavení spěje k situaci, kdy nerovnováha příjmů a výdajů důchodového systému může mít zásadní vliv na prohlubování deficitu veřejných financí. Cílem této práce je pomocí komparace důchodových a penzijních systémů v České republice a Velké Británii poukázat na možné rezervy ve využití penzijních systémů (2. a 3. pilíř) s ohledem na finanční stabilizaci průběžného systému (1. pilíř) a zachování jeho funkce v rámci koncepce sociální politiky České republiky. Tato diplomová práce vychází ze zpracování teoretických poznatků, studia odborné literatury, relevantních zákonů, internetových zdrojů, průzkumu empirických dat a statistických analýz. Použitými metodami při zpracování diplomové práce jsou metoda popisové analýzy, komparace, syntéza získaných poznatků a vyvození závěrů.

8

TEORETICKÁ ČÁST 1. Teoretické vymezení a obecné modely důchodových a penzijních systémů Tématem teoretické části této diplomové práce je základní seznámení s důchodovými principy a postoji, ze kterých se v minulosti začal utvářet jakýsi model důchodového pojištění a jeho následné varianty financování.

1.1 Historický vývoj a vznik důchodových systémů U důchodových systémů lze pozorovat primární rozdělení do dvou typů. Prvním z nich je model, který pochází ze střední Evropy. Tento důchodový systém byl poprvé představen Otto von Bismarckem v 80. letech 19. století, sloužil k uspokojení poptávky po sociálních jistotách té doby. Tento model výrazně ovlivnil státy centrální a východní Evropy. Druhým je model Williama Beveridge, který obhajoval jiný přístup, a to minimální penzi obyvatelstvu bez rozdílu. Jedná se o model jednotného důchodu, který byl stanoven dle úrovně minimální mzdy, životního minima nebo i z ještě nižší částky. Beveridge byl přesvědčen, že sociální pojištění má sloužit k odstranění nejhorší nouze a nemělo by působit demotivačně. Tento model dodnes výrazně ovlivňuje Velkou Británii, Skandinávii a Nizozemí. Vzhledem k vývoji historické, ekonomické a sociálně-politické situace dochází k modifikaci těchto dvou základních systémů v čase. Výsledkem tohoto vývoje je, že v současnosti jsou nejrozšířenější 1

dvousložkový důchodový systém a pojistný systém s garantovanou minimální výší dávky .

1.1.1 Bismarckům model

Hlavním znakem Bismarckova důchodového systému je přímá úměra odvedeného pojistného a vypláceného důchodu. Výše každého důchodu je podílem průměrného výdělku

1

KOTOUS, Jan - MUNKOVÁ, Gabriela - ŠTEFKO, Martin. Obecné otázky sociální politiky, Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2013

9

v návaznosti na dobu pojištění. Průměrný výdělek pro stanovení výše důchodu se tedy skládá ze dvou složek, a to ze základní výměry vztažené k výši odvodů pojistného a procentní výměry vztažené k délce doby pojištění. Průměrný výdělek se stanovuje z časového období, které mnohdy pokrývá celý ekonomicky aktivní život. Pro výpočet výše důchodu v Bismarckově modelu důchodového systému se kritéria upravují každoročně v závislosti na růstu reálné mzdy. Tento proces je znám jako valorizace důchodů. Zvyšování důchodu se provádí buď v pravidelných termínech anebo v termínech mimořádných odvozených od aktuálních změn v růstu reálné mzdy. V mimořádných termínech procentuální růst důchodu odpovídá procentuálnímu růstu reálné mzdy. Díky těmto opatřením je udržována homogenita 2

mezi již přiznanými a nově vyplácenými důchody .

1.1.2 Beveridgeův model

Hlavním znakem Beveridgeova modelu důchodového systému je jednotná výše důchodu. Výše každého důchodu je stanovena dle věku nebo dle doby pojištění jednoho každého plátce pojištění. Díky tomu v tomto modelu důchodového systému nevznikají rozdíly mezi důchody již vyplácenými a nově přiznanými. Výše důchodů odráží růst cen, je upravována dle aktuálního růstu cen nebo v pravidelných intervalech. Pravidelným termínem bývá nejčastěji duben kalendářního roku. Vzhledem ke garanci pouze minimální dávky při využití tohoto důchodového systému, dochází nutně k diferenciaci příjmu občanů v důchodovém věku. Tento způsob je, stejně jako Bismarckův model financován průběžně 3

z povinných odvodů pojistného .

1.2 Současné modely důchodových systémů Všeobecně lze hovořit o tom, že správa penzijních a důchodových systémů je rozdělena ve všech zemích do dvou základních rovin, a to mezi veřejný a soukromý sektor. Mezinárodní rozdíly se projevují jak v měřítku veřejných, tak i v měřítku soukromých pilířů penzijního

2 3

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010

10

systému. Častěji se vyskytuje důchodový systém veřejný, který souvisí s programem sociálního zabezpečení daného státu nebo příslušné regionální samosprávy. Za předpokladu, že je provozovatelem systému stát, je za výběr a vyplácení příspěvku zodpovědná výkonná složka daného státu čili vláda. Zpravidla se setkáváme se dvěma druhy penzí vyplácenými státem. První z nich je tak zvaná „paušální penze“, kdy všichni zúčastnění mají nárok na dávku ve stejné výši, tím pádem platí pro všechny stejné pravidlo pro vyplácení, bez rozdílu a bez ohledu na výši a délku doby pojistného. Druhou možností pro vyplácení je pak forma, kdy jsou důchody vypláceny v závislosti na výši a délce pojistného, a tím pádem dochází k rozdílům ve výši důchodů mezi jednotlivými občany. V případě, že je penzijní systém spravován institucí, jejímž zřizovatelem není vláda nebo jiný veřejný orgán, hovoříme o penzijním systému soukromém. Přičemž za správu, tj. výběr a vyplácení příspěvku důchodového pojištění, zodpovídá nestatní, tudíž privátní sektor. V privátním sektoru se zpravidla setkáváme opět s dvěma možnými variantami. První z nich je definována jako pracovně právní vztah mezi zřizovatelem a účastníkem, kdy penzijní plány organizované zaměstnavatelem jsou tímto vztahem podmíněny. Druhá z nich je definována jako osobní penzijní plán, který nutně nemusí být založen na pracovně právním vztahu. Osobní penzijní plán je v přímé správě finančních institucí nebo penzijních fondu, které občanům nabízejí portfolio služeb, ze kterých si pak mohou občané volně vybírat, případně dle svého uvážení obchodovat s produkty, které daná investiční společnost či penzijní fond nabízejí. Jedná se převážně o dlouhodobé investice, jejichž cílem je zabezpečení se na dobu důchodového věku. Často účastníkům těchto penzijních plánů zaměstnavatelé 4

dobrovolně přispívají .

1.2.1 Model tří pilířů a způsoby financování

Ve většině zemí je důchodový systém koncipován do tří základních rovin. Tato koncepce je označována jako tři pilíře důchodového systému. Tento koncept tři pilířů je od roku 1994 doporučován Světovou bankou všem vyspělým ekonomikám. Prvním pilířem důchodového systému je označován systém, který je zajišťován plně státem či veřejnou institucí za účasti státu. Druhým pilířem je označován dobrovolný, či povinný (závisí na 4

BEZDĚK, Vladimír. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem), I a II. díl. Praha: Česká národní banka, 2000.

11

individuální volbě daného státu) systém, ve kterém je aktivita s cílem poskytování dávek občanům ve stáří přesouvána na jejich zaměstnavatele, u kterých působili v průběhu svého ekonomicky aktivního života. Třetím pilířem je označován systém, který je založen na vlastní 5

dobrovolné aktivitě jednotlivců, směřující k individuálnímu zabezpečení ve stáří . Koncept tří pilířů penzijního systému, kde je zastoupen státní pilíř, zaměstnanecký pilíř (zda povinný či dobrovolný závisí na volbě daného státu) a soukromý pilíř znázorňuje následující obrázek: Obrázek č. 1: Schéma tří pilířů důchodové systému

Zdroj: Vlastní První pilíř Synonymem pro první pilíř je povinné důchodové spoření, bývá též definováno jako starobní pojištění, které je smluvní a povinné. Slouží pro pokrytí rizika ve stáří, dlouhověkosti, kdy již není jednotlivec ekonomicky aktivní a je zde riziko, že si nebude schopen vzhledem ke svému věku či zdravotnímu stavu zabezpečit důstojný život. Tento pilíř je koncipován jako univerzální a povinný pro všechny občany. Z hlediska platební schopnosti a fungování je státem garantovaný. První pilíř se zakládá na solidaritě mezi generacemi a je financován 5

průběžně.

Principiální

podstatou

průběžného

financovaní

je

průběžné

BRDEK, Miroslav; JÍROVÁ, Hana; KREBS, Vojtěch. Trendy v evropské sociální politice.

Praha : ASPI Publishing, 2002

12

přerozdělování finančních prostředků získaných výběrem pojistného od pojištěnců a jejich zaměstnavatelů (ekonomicky aktivního obyvatelstva), kdy částky pojistného vybrané v daném roce jsou tentýž rok přerozdělovány občanům ve starobním důchodu. Tyto dávky starobního důchodu nahrazují příjem pro již ekonomicky neaktivní část obyvatelstva. Výše důchodových dávek jednotlivce je odvozena od výše odvedeného pojistného, tj. výše dosaženého průměrného výdělku s rozhodnou dobou, tj. dobou, po kterou byl daný občan aktivním plátcem do tohoto systému. Pro výši výpočtu důchodových dávek lze obecně užít matematický vzorec, který se liší u každé dané země s ohledem na aktuální ekonomickou situaci v jednotlivých důchodových systémech. Důchodové dávky pak můžeme rozlišit do dvou rovin podle počtů složek. Základní rozdělení je, jak již bylo zmíněno, na jedno a dvousložkový typ důchodových dávek. Jednosložkový model je určen vzorcem, který obsahuje dobu trvání důchodového pojištění a výši výdělku v rozhodném období. Tato složka bývá v některých zemích definována jako jednotná dávka určená na základě životního minima. Dvousložkový model (vyplívající z názvu) je tvořen ze dvou složek, přičemž jedna ze složek tohoto modelu je předem pevně stanovena a druhá složka je poté odvozena z výše 6

výdělku za rozhodné období a tedy i placení pojistného . Druhý pilíř Tato forma přístupu k zabezpečení důchodového systému se v evropských státech nejčastěji objevuje ve dvou variantách. Podle terminologie užívané ve státech Evropské unie jde především o penzijní pojištění zaměstnanců založené na principu tvz. kolektivních schémat, což znamená zabezpečení prostřednictvím zaměstnavatelů. Jedná se o pilíř, který je v zásadě financován kapitalizační metodou s dobrovolnou nebo povinnou účastí, v závislosti na individuální volbě daného státu. Tento pilíř je používán zejména ve státech východní Evropy, které provedli celkovou (komplexní) reformu penzijního systému, ale i v některých dalších evropských zemích jako je kupříkladu Švédsko čí Nizozemí. Všeobecně se jedná o doplňkový důchodový systém, který navyšuje příjmy v důchodovém věku nad úroveň všeobecného základního důchodového systému. Působí souběžně se základním důchodovým systémem, ze kterého se lze ve větší případů vyvázat (opt-out), a plní funkci nadstavby k základnímu průběžnému systému. Ze základního systému jsou vypláceny základní částky 6

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010

13

důchodového pojištění a doplňkové systémy slouží k navýšení příjmu plynoucího z průběžného systému. Prostředky směřované do druhého pilíře jsou převážně ve správě penzijních fondů, které jsou ve většině případů nezávislé na státu. Účast v tomto systému je buď dobrovolná, nebo povinná s ohledem na individuální nastavení každého státu. Stát ve druhém pilíři působí jako kontrolní orgán, který tento systém reguluje a není ve většině případů

vlastním

zdrojem

financování.

Míra

významu

tohoto

pilíře

vzhledem

k demografickému vývoji neustále roste, je značně rozšířen především v anglosaských 7

zemích . Třetí pilíř Třetí pilíř je tvořen soukromými investicemi a úsporami občanů. Slouží jako doplněk příjmu k předchozím dvěma pilířům na období po ukončení ekonomicky aktivního života. Prostřednictvím vlastních úspor v tomto systému si občané vytváří prostor pro krytí případného nedostatku, který může vznikat rozdílem mezi příjmy z prvního a druhého pilíře a předchozím průměrným příjmem, kterého dosahovali před dosažením důchodového věku. Tento způsob zajištění na stáří je založen na absolutní dobrovolnosti a záleží tedy pouze na jednotlivci, chce-li tento pilíř využít. Povětšinou má tento pilíř podobu investic do penzijního fondu, kapitálového životního pojištění nebo investičního fondu. Je založen na vztahu mezi občanem a subjektem kolektivního investování, tedy na smluvním vztahu o určitém způsobu investování, de facto rozložení investic. Tomuto tématu se budeme věnovat později v samostatné sekci. Jedná se o soukromoprávní vztah, který se řídí právní úpravou daného státu. Stát zpravidla motivuje občana k dlouhodobému individuálnímu důchodovému spoření prostřednictvím státního příspěvku a úlevou na základu daně z příjmu fyzických a právnických osob. Z hlediska finančního trhu je tento systém přínosem v tvorbě dlouhodobých peněžních zdrojů, které slouží v podobě investic jako podpora ekonomického 8

růstu v dané zemi .

7

BRDEK, Miroslav; JÍROVÁ, Hana; KREBS, Vojtěch. Trendy v evropské sociální politice.

Praha: ASPI Publishing, 2002. 8


14

1.3 Způsoby financování důchodových systémů Z pohledu základního vymezení financování se důchodové systémy rozlišují na financování příspěvkově definované a na financování dávkově definované. U příspěvkově definovaných systémů je předem definována výše příspěvku, od které je pak stanovena výše dávek. Naopak u dávkově definovaných systémů je předem určena výše dávek, které účastník pobírá, a na jejichž základě se posléze stanoví výše vyžadovaného příspěvku. Existují také systémy, které kombinují oba tyto přístupy, poté mluvíme o hybridních penzijních systémech.

9

1.3.1 Průběžné systémy

Nejrozšířenějším způsobem financování základního důchodového systému je financování způsobem PAYG (Pay as you go). V praxi to znamená, že na důchody, které jsou vyplácené současné generaci důchodců, jsou v každém okamžiku hrazeny z příspěvků odváděných do systému současnou ekonomicky aktivní generací. V okamžiku, kdy se v penzijním věku, starobním důchodu, ocitne stávající část ekonomicky aktivní populace, budou na tuto část přispívat lidé, kteří jsou dnes ještě „malé“ děti. Z čehož plyne, že aktuálně vyplácené dávky v tomto způsobu financování důchodového systému jsou přímo závislé na počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva. Výše vypláceného důchodu je závislá na výši odvedeného pojistného ekonomicky aktivní části obyvatelstva. Za jakékoli změny okolností se automaticky mění i výše vyplacených dávek, stejně tak jako výše záloh na pojistném. Tento systém se zakládá na principu mezigenerační solidarity v souvztažnosti s přerozdělováním vybraného pojistného. To s sebou přináší jak negativa, tak i samozřejmě pozitiva. Celý tento systém se opírá o velmi nestabilní parametr, kterým je poměrné zastoupení ekonomicky aktivní části obyvatel v populaci daného státu. Tato nestabilita je přímo odvozena od demografického vývoje a je úzce spjata s aktuální nízkou natalitou a zvyšováním průměrného věku populace, tedy stárnutím obyvatelstva. Důsledkem tohoto jevu je nutná změna výše pojistného odváděného do systému nebo zvýšení důchodového věku, tudíž prodloužení hranice ekonomicky aktivního života. Na druhé straně pozitivním efektem v 9

Finance.cz. [online]. [cit. 2013-11-20]. Dostupné z: http:// http://www.finance.cz/duchody-a-davky/vse-o-duchodech

15

tomto systému je vysoká natalita nesoucí nárůst podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v populaci, která je nositelem zvýšení vyplácených důchodových dávek. Což v důsledku znamená, že na jednoho občana v penzijním věku přispívá větší procento občanů ve věku aktivním, a proto se mohou dávky zvyšovat. Tento systém je výhodný z hlediska administrativní náročnosti. Průběžný systém s nárazníkovým fondem je financován z úrokového výnosu dlouhodobých investic. Tyto investice jsou tvořeny nadbytkem (nárazníkovým fondem), který je, popřípadě byl, generován z přebytků v důchodovém systému. Přebytky v systému vznikají za předpokladu dlouhodobě vyššího příjmu do systému, převyšují dlouhodobé náklady. 10

Úrokový výnos je tedy odrazem reinvestovaného nadbytku pojistného .

1.3.2 Fondové systémy

Plně fondový systém financování je především využíván pro doplňkové penzijní systémy. Výše výplaty penze je odvozena od výše naspořených příspěvků, které si občan uspořil v rámci dlouhodobého investování do penzijních fondů a s tím spojenými výnosy z dlouhodobých aktiv. Nejhojněji užívané jsou penzijní fondy se státním příspěvkem, kdy stát k vloženému příspěvku přidává určité procento ze státních prostředků. Jelikož je tento systém financování závislý na vlastní aktivitě každého jedince nenese s sebou negativně motivující dopad následného přerozdělení. Plně fondové systémy jsou spojeny s vyššími náklady, a to především v prvních dvou letech, kdy většina vložených příspěvků pokrývá počáteční administrativní náklady. Kapitál uložený ve formě vysokých počátečních administrativních nákladů není v daném čase vyplácen na dávkách, ale díky výnosům investic lze vložený kapitál do fondů ve formě počátečních administrativních nákladů posléze opět zpětně začlenit do penzijního systému. A to jak formou dorovnání nákladů na vyplácené dávky nebo ke snížení pojistného, popřípadě k navýšení vypláceného důchodu. V porovnání s průběžně financovaným systémem je plně fondový systém méně nákladný a to zejména proto, že většina nákladů je uhrazena již v samotném počátku vkladu příspěvku, tzn. že náklady jsou 10

BEZDĚK, Vladimír. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem), I a II. díl. Praha: Česká národní banka, 2000

16

kryté před zahájením vlastní výnosové činnosti. Velikým přínosem je individualita, každý ze zúčastněných si sám dle vlastních potřeb a aktuální životní situace může nastavit výši svého příspěvku a tuto výši pak může měnit jedenkrát ročně s ohledem na aktuální situaci. Většinou nebývá účast v tomto systému financování důchodového pojištění povinná a záleží, jak již bylo zmíněno na každém, zda chce a má zájem se touto formou podílet na vlastním zabezpečení v důchodovém věku. Na samotném účastníkovi závisí, zda bude své příspěvky investovat aktivně či pasivně. Jedním z rizik investic prostřednictvím fondového systému je nedostatečná ochrana proti inflaci, kdy není zaručen výnos pokrývající inflační míru. Nejvíce negativním rysem této koncepce je fakt, že za předpokladu nevhodně rozložených investic může dojít k reálnému poklesu hodnoty vložených prostředků nebo, v nejhorší možné variantě, jejich úplné ztrátě a tím i ke ztrátě možnosti doplňkového vyplácení doplňkové 11

důchodové dávky .

1.3.2 Kombinované systémy

Částečně fondový systém je kombinací základního důchodového systému PAYG a plně fondového systému, přičemž tento model v sobě nejčastěji zahrnuje dva mandatorní pilíře. První pilíř je tvořen základním důchodovým systémem PAYG a druhý na principu plně fondového financování. Hypotetické příspěvkové systémy v sobě implementují prvky z více způsobů financování. Skládají se z průběžně financovaného a příspěvkově definovaného systému, na které jsou vázány části fondového systém. Reálně je tento způsob financování důchodového systému financován ze základního průběžného modelu financování, kterým je PAYG, tedy okamžité přerozdělení vybraného pojistného za určité pojistné období. Pro určení výše vypláceného důchodu se ale snaží uplatňovat principy z plně fondového systému, a to způsobem zavedení určité individuality do systému. Tato individualizace je tvořena vlastním účtem každého zúčastněného, na který se připisuje výše odvedeného pojistného a výše výnosu z tohoto pojistného za určité období. Tyto výnosy jsou závislé na hypotetickém výnosu celého systému a jsou vyjádřeny jako výše základového růstu, a to jak pozitivního, tak i negativního. 11


17

Z toho základu jsou vypláceny důchody. Účet je však pouze virtuální. V okamžiku, kdy dojde k dovršení hranice důchodového věku, probíhá výplata důchodu v tomto systému podle vzoru průběžně financovaného důchodového sytému, což znamená, že výše vyplácených příspěvků je nepřímo odvozena od počtu ekonomicky aktivní časti populace. Nevýhodou tohoto systému je, že účty jedinců a výnosy z nich jsou pouze ve virtuální podobě, zúčastnění v tomto systému se sice mohou domnívat, že se jim jejich nastřádané investice zhodnotí a vrátí s výnosem, ale skutečný příjem v důchodovém věku stále záleží na počtu ekonomicky 12

aktivních obyvatel a de facto na demografickém vývoji .

1.4 Výhled důchodových systémů do 21. století 13 Modely vycházející z doporučení Světové banky z 90. let minulého století představily myšlenku pilířů. Více pilířů důchodového systému zde napomáhá k dosažení udržitelné zátěže penzijních systémů z pohledu veřejných rozpočtů jednotlivých států.

Zmíněné reformní

koncepce se zabývají důchodovými systémy tří pilířů. Na základě kontinuálního výzkumu demografických tendencí přišla Světová banka v roce 2005 s rozšířením tzv. tří pilířového sytému na systém rozšiřující zátěž důchodových systémů do pěti pilířů. Vzhledem k zrychlujícímu stárnutí populace je systém pěti pilířů reakcí na sílící důležitost udržitelnosti financování důchodových systémů pro zajištění dlouhodobé ekonomické stability jednotlivých států. Koncepce pěti pilířů nejenom přidává dva další pilíře, ale i upravuje vymezení charakteristik stávajících tří pilířů. Koncept pěti pilířů důchodového systému je proreformním výhledem do 21. století a bojem proti chudobě ve stáří způsobené zrychlujícím se stárnutím populace. Model do sebe implementuje specifické podmínky jednotlivých států: penzijní a důchodové systémy, společenskou

poptávku

po reformě a dané sociálně-ekonomické

prostředí.

Více

diverzifikovaný důchodový systém, který detailněji zohledňuje individuální podmínky jednotlivých států, má zajistit vyšší efektivitu a udržitelnost důchodového systému.

12


13

HOLZMAN Robert, PAUL Richard and DORFMAN Mark, Pension Systems and Conceptual Framework. SP Dicsussion Parer. No. 0824 [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné z: Pensionspolicyinstitute.org.uk/default.asp?p=67

18

Obrázek č. 2: Schéma pěti pilířů důchodové systému

Zdroj: Vlastní Nultý pilíř - nepříspěvkový pilíř Jedná se o sociální důchod, zajištění minimálního příjmu ve stáří, který je plně financován místní, regionální nebo národní vládou. Výše důchodu koresponduje s fiskálními možnostmi dané vlády či samosprávy a mírou zranitelnosti příslušných sociálních vrstev. Primárním cílem nultého pilíře je poskytnutí minimální ochrany před chudobou všem občanům, kteří dosáhnou důchodového věku. V některých případech je tato penze vyplácena v situaci, kde příjem, či majetek občana nedosahuje stanovenou minimální hranici. Nárok na tuto penzi vzniká občanům bez ohledu na dobu trvání či míru aktivního zapojení do ekonomického a důchodového systému daného státu. Tento pilíř je primárně nástrojem boje proti chudobě, který v tomto případě nabývá rozměru jednoho ze základních principů sociální politiky státu. První pilíř – povinně příspěvkový pilíř První pilíř je povinné státní důchodové připojištění. Zdroje financování důchodů tohoto pilíře jsou plně hrazeny z průběžného systému (PAYG). Průběžný systém v praxi znamená, že všechny dnes vyplácené důchody jsou plně hrazeny z odvodů ekonomicky aktivního obyvatelstva do důchodového systému státu. Nedostatkem průběžných systémů je závislost na demografickém a politickém vývoji, kdy vysoká míra povinných odvodů do důchodového systému má negativní dopad na mezinárodní konkurenceschopnost na trhu páce. 19

Cílem tohoto pilíře je, prostřednictvím mezigenerační solidarity omezit snižování životního standardu seniorů zapříčiněný zejména nedostatečnou individuální finanční připraveností na pokles příjmů v důsledku ukončení ekonomicky aktivního života, nízkými příjmy v průběhu ekonomicky aktivního života, neočekávanou délkou života či riziky finančních trhů. Odvody a vyplácené dávky tohoto systému mají reagovat na aktuální ekonomický a demografickými vývoj jednotlivých státu. Druhý pilíř – povinně příspěvkový pilíř Druhý pilíř je systém, který je financovaný metodou kapitalizace vkladů s povinnou účastí občana. Každý občan vlastní svůj spořicí účet, na který jsou odváděny prostředky prostřednictvím zaměstnavatele. Každý jedinec má možnost volby správy svého účtu se širokým souborem variant návrhu, včetně strategií aktivního či pasivního investičního managementu, výběru parametrů pro výběr investic, volby správce investic včetně možnosti pro odstoupení od smlouvy. V tomto pilíři je jasná vazba na výši vkladů, výnosnost investic, jasné vlastnické právo včetně podpory finančního sektoru jako celku. Nevýhodou zůstává investiční riziko, které s sebou přináší správa prostředků na soukromém účtu prostřednictvím soukromých subjektů. Třetí pilíř – dobrovolný pilíř Třetí pilíř je dobrovolný, má mnoho forem jakými jsou například individuální penzijní připojištění, a to jak bez příspěvku zaměstnavatele, tak s příspěvkem zaměstnavatele, který je kompenzován možností daňových úlev. Dále se nabízí životní pojištění či jiné formy dlouhodobých spořících produktů soukromých subjektů. Jedním z hlavních motivů je možnost vyplnění mezer ostatních pilířů. Stejně jako u druhého pilíře je zde investiční riziko, které přináší správa prostředků prostřednictvím soukromých subjektů. Čtvrtý pilíř – nefinanční pilíř Čtvrtý pilíř zahrnuje zejména neformální podporu, jakou je například péče vlastní rodiny, domovy důchodců, či různé další formy sociální podpory seniorů. Do tohoto pilíře zahrnujeme i vlastní úspory, a to jak na bankovních účtech, tak formou vlastnictví nemovitého 20

majetku. Rozvoj toho pilíře vytváří tlak na veřejné rozpočty formou růstu nákladů na sociální 14

a zdravotní služby .

Shrnutí Jednotlivé důchodové systémy jsou tvořeny kombinací více parametrů. Jednotlivé úpravy příspěvků a dávek do systému, požadovaná minimální délka pojištění, hranice důchodového věku a struktura a způsob financování jsou určovány z pravidla celkovým socioekonomickým vývojem dané země. V praxi lze pozorovat dva základní modely důchodových systémů. Jsou jimi průběžný systém (PAYG) a fondový systém. Přičemž nejčastěji je využíváno právě průběžného financování, ale tento systém se v posledních letech dostává do potíží v souvislosti s nepříznivým demografickým vývojem. Reakcí na neudržitelnost průběžných systémů v závislosti na očekávaný demografický vývoj je i nová koncepce systému pěti pilířů.

14

HOLZMAN Robert, PAUL Richard and DORFMAN Mark, Pension Systems and Conceptual Framework. SP Dicsussion Parer. No. 0824 [online]. [cit. 2013-04-17]. Dostupné na: http://siteresources.worldbank.org/SOCIALPROTECTION/Resources/SP-Discussion-papers/Pensions-DP/0824.pdf

21

PRAKTICKÁ ČÁST 2. Analýza důchodového systému Velké Británie 2.1 Historický vývoj důchodových a penzijních systémů Důchodový systém Velké Británie se opírá o model Beveridgeova přístupu. Tento model uplatňuje stejnou výši dávek celoplošně, kdy jejich vyplácení není závislé na výši příjmů. Tomuto modelu předcházely pokusy o vytvoření důchodového systému už v roce 1908, kdy byl představen model prvního pilíře pro vyplácení důchodu. Tento státem plně financovaný pilíř byl testován s hranicí důchodového věku 70 let. Povinné přispívaní do důchodového systému bylo ve Velké Británii zavedeno roku 1925 a tím začala povinnost všem ekonomicky aktivním občanům přispívat poměrnou častí svých příjmů do státního rozpočtu na výplatu důchodů. O tři roky později, tedy v roce 1928 byla snížena věková hranice pro odchod mužů do starobního důchodu ze 70 na 65 let. V Beveridgeově zprávě z roku 1942 se navrhuje již výše zmíněná jednotná celoplošná dávka na výplatu důchodů a zároveň je zde navrhována jednotná výše příspěvků do důchodového systému jak pro 15

zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele . Dále se zde klade důraz na osobní iniciativu při zajišťování finančních prostředků před dosažením důchodového věku. Beveridgeův systém je z větší části uplatňován dodnes. Tabulka č. 1: Průměrné celkové příjmy osob ve věkové skupině muži 65+, ženy 60+, v letech 1996-7 až 2011-12 (GBP týdně v cenách roku 2011-12)

1996-97 1998-99 2008-09 2009-10 2010-11 2011-12 % Příjmů Celkem 326 347 393 402 408 442 100 Státní důchodové dávky 156 159 171 170 176 186 43 Zaměstnanecké penze 84 89 99 97 100 112 26 Individuální a investiční penze 41 46 44 59 53 51 12 Příjem z pracovní činnosti 44 50 66 73 76 90 18 Ostatní 2 2 3 3 4 3 1

Zdroj: Department For Work And Pensions (2013) 15

BOZIO Antonie, CRAWFORD Rowena, TETLOW Gemma, The history of state pensions in the UK: 1948 to 2010, Londýn: Institute of fiscal Studies, 2010.

22

Z historického hlediska můžeme pozorovat, jak se tento koncept nadále vyvíjel v průběhu 20. století. Podle údajů Department for Work and Pensions z roku 1979 činil podíl celkových příjmů státních důchodů 61 % a podíl zaměstnaneckého pojištění byl na úrovni 16 %, podíl individuálního pojištění na úrovni 11 % a podíl ostatních příjmů do důchodového systému na hranici 12 %. V následujících letech pak pozorujeme snížení celkových příjmů ze státních důchodů z 61 % na 43 %, což byl převážně důsledek nárůstu podílu zaměstnaneckého pojištění na 26 %, dále pak nárůstu individuálního podílu na pojištění na 12 % a také nárůstu podílu z ostatních příjmů na 19 %. Tento údaj je z roku 2011-12. Z výše uvedeného vyplývá snížení státního podílu o 18 % a navýšení u zaměstnaneckého podílu o 10 %, u individuálního podílu o 1 % a u podílu ostatních příjmů o 7 %.

2.2 Demografický vývoj Přestože je Velká Británie zemí s pátou nejmladší populací v Evropské unii, tak i přes pozitivní vliv migrace bude dle předpovědí v roce 2050 podíl obyvatel starších 65 let v populaci z dnešních 17 % dosahovat necelých 26 %. Tabulka č. 2: Vývoj průměrného věku ve Velké Británii 2003-2012

Průměrný věk

2003

2005

2007

2009

2010

2011

2012

38,3

38,7

39,1

39,4

39,6

39,7

39,7

Zdroj: European Comission, Eurostat (2013), vlastní zpracovaání Tabulka č. 3: Vývoj počtu obyvatel ve Velké Británii 2005-2060

Počet obyvatel

2005

2010

2013

2020

2040

2060

60 171 462

62 471 264

63 887 988

66 292 265

73 443 152

78 925 262

Zdroj: European Comission, Eurostat (2013), vlastní zpracovaní Trend stárnutí populace společně s nárůstem počtu obyvatel, který je odhadován až o 11 milionů za příštích 30 let bude znamenat zvýšení výdajů státního důchodového systému při

23

zachování současného náhradového poměru o necelých 46 % do roku 2050. Tento nárůst bude vytvářet tlak na další rozvoj penzijních systémů (2 a 3. pilíř). Tabulka č. 4: Vývoj výdajů státního a soukromého sektoru na důchodové a penzijní systémy v poměru k HDP (v %)

Výdaje státu Soukromý sekt.

2005

2006

2007

2008

2009

5,6

5,3

5,3

5,7

6,2

3,1

2,8

2,9

3,2

3

Zdroj: OECD (2013), vlastní zpracování

2.3 Současný stav důchodového systému Důchodový systém Velké Británie je vytvořen ze tří pilířů, avšak prakticky vzato se jedná o pilíře čtyři: Basic State Pension – základní statní důchodový systém (1. pilíř) Second State Pension – doplňkový státní důchodový systém (součást 1. pilíře) Occupational Pension – systém zaměstnaneckých důchodů (2. pilíř) Personal and Stakeholder Pensions – systém osobní a podílnické investiční penze (3. pilíř) První pilíř

Basic State Pension Povinnost zúčastnit se prvního pilíře důchodového systému má každá zaměstnaná osoba ve věku od 16 let, kdy její týdenní příjem překračuje hranici 109 GBP týdně. Tento model je průběžně financován, zahrnuje příspěvkově definovaný model s garantovanou minimální penzí. Byl definován v roce 1946. Nicméně dodatek o garantované minimální penzi byl připojen až v roce 1961. První pilíř nabízí možnost se dobrovolně zúčastnit osobám, které nedosahují na příjem 109 GBP týdně, dále studentům či lidem žijícím krátkodobě mimo území Velké Británie. Příspěvky v prvním pilíři jsou rozdílné svou výší pro osoby samostatně výdělečně činné a pro osoby zaměstnané. Zaměstnanci odvádí do systému 11 % ze své 24

týdenní mzdy a jejich zaměstnavatelé přispívají na penzijní systém za své zaměstnance 13 % z jejich hrubé mzdy, kdy tato hrubá mzda přesahuje 143 GBP. Rozmezí, kdy platí toto procentuální nastavení je v rozsahu od 143 GBP do 844 GBP týdně. V případě překročení hranice hrubé mzdy 844 GBP týdně je výše příspěvku o 1 % vyšší. Jednotnou základní platbou 2,70 GBP týdně přispívají do systému osoby samostatně výdělečně činné, přičemž pro tuto sazbu není rozhodující výše celkového ročního příjmu. K částce 2,70 GBP týdně se připočítává dalších 8 % z příjmu, za předpokladu, že rozhodný roční příjem dosahuje více jak 5715 GBP a nepřesahuje 43 875 GBP. Při překročení 43 875 GBP ročního příjmu je výše příspěvku pro osobu samostatně výdělečně činnou stanovena na 1 % z celkového ročního příjmu nad tuto hranici. Nárok na minimální dávku ze základního důchodového systému vzniká v případě, kdy muž přispívá do systému alespoň po dobu 11 let a žena přispívá do systému alespoň po dobu 10 let. Tato dávka je vyplácena ve výši 25 % z plného důchodu. Do roku 2007 měli na výplatu plného důchodu muži po 44 letech přispívání do systému a ženy po 39 letech. V roce 2007 se tento parametr změnil a nárok na výplatu plného důchodu vzniká již po 30 letech odvodů příspěvků a to jak u mužů i žen. Tabulka č. 5: Vývoj výše plného základního důchodu (v GBP za týden)

plný důchod

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

87,3

90,7

95,25

97,65

102,15

107,45

110,15

Zdroj: Department for Work and Pensions (2013), vlastní zpracování

Second State Pension Jedná se o státní doplňkový systém důchodového pojištění 1. pilíře, který byl představen v roce 1978 pod názvem State Earnings – Related Pension Scheme, a je odvozen od délky ekonomicky aktivního života, tudíž doby přispívání do systému a výše výdělku. Od roku 1986 existuje možnost se z tohoto státního plánu individuálních penzí vyvázat. Toto vyvázání se nazývá contracting-out. Tento pilíř nabízí i možnost zpětného návratu do doplňkových systémů důchodů a tento návrat je označován jako opt-in. Vyvázáním nezaniká právo na výplatu důchodových dávek z doplňkového systému za dobu účasti při dosažení důchodového věku. Aby byli více zohledněni nízkopříjmoví jedinci a osoby, které se z 25

jakýchkoliv důvodů nemohly zúčastnit tohoto systému a dlouhodobě se nemohly zapojit na trhu práce ve Velké Británii, ať už kvůli nemoci nebo kvůli péči o nemocného příslušníka rodiny, byl tento systém v roce 2002 reformován. Před touto reformou doplňkového systému vznikal nárok na výplatu pouze za předpokladu, že účastník přispíval do systému po dobu minimálně jednoho celého kalendářního roku. Po reformě se změnily podmínky pro přiznání nároku na výplatu důchodu doplňkového systému pro jedince, kteří se neúčastní příspěvkem do systému stanovenou dobu jednoho roku, a to s přihlédnutím na některé kvalifikované důvody jako jsou například péče o dítě nebo osobu blízkou. Další doplňkovou dávkou státního důchodového systému je Pension Credit. Pension Credit je nenároková penze, která je vyplácena nejchudším občanům nad 80 let. Věk pro odchod do důchodu z 1. pilíře je ve Velké Británii stanoven na 65 let pro muže a 60 let pro ženy. Do roku 2020 má dojít ke sjednocení věkové hranice pro odchod do důchodu, a to na 65 let pro obě pohlaví. Reformy v důchodovém systému počítají s průběžným zvyšováním této hranice na 66 let v letech 2024 -25 a až na hranici 68 let do roku 2046. Tyto reformy se datují k 6. 4. 2010. Ve státním pilíři důchodového systému není umožněn předčasný odchod do důchodu, systém nabízí pouze možnost odchodu do důchodu v pozdějším věku, tedy po dosažení důchodového věku. Za předpokladu, že občan odejde do důchodu po překročení důchodového věku, je jeho výplata dávek základního důchodu zvýšena o 1 % za každých 5 odpracovaných týdnů. Pokud je občan ekonomicky aktivní po dobu 1 roku po překročení hranice důchodového věku, je jeho příjem formou základní důchodové dávky tedy bonifikován o 10,4 %. Po ukončení ekonomicky aktivního života o více než 12 měsíců po dosažení důchodového věku se občan může svobodně rozhodnou, zda bude jeho důchod adekvátně navýšen o dobu, která odpovídá době odpracované nad hranicí důchodového věku, anebo zda si tuto částku 16

vybere jednorázově a jeho výplata základních důchodových dávek zůstane nezměněna . Druhý pilíř Druhý pilíř penzijního systému Velké Británie je utvářen fondově financovanými zaměstnaneckými schématy. Účast v tomto systému je pro zaměstnance dobrovolná, s tím že 16

Pensions Policy Institute, [online]. [cit. 2013-11-18]. Dostupné z:

https://www.pensionspolicyinstitute.org.uk/default.asp?p=97

26

zaměstnavatel, který zaměstnává více jak 5 osob, je povinen zaměstnanci nabídnout vstup do tohoto pilíře nebo jako alternativu podílnickou investiční penzi (spadající do 3. pilíře). Od roku 2016 vstoupí v platnost povinnost všech zaměstnavatelů umožnit svým zaměstnancům zaměstnanecký penzijní plán a zaměstnanci starší 22 let s příjmem nad 5035 GBP se budou muset automaticky zaměstnaneckého schématu účastnit. Tento reformní krok je přímou reakcí na predikce demografického vývoje a tímto vývojem způsobený tlak na finanční udržitelnost systému. Detailní analýza systému zaměstnaneckých penzijních schémat viz níže. Třetí pilíř Třetí pilíř penzijního systému Velké Británie je od roku 2001 tvořen podílnickou penzí. Od roku 2008 se k této penzi přidružuje i osobní spoření na individuálních účtech. Třetí pilíř je dobrovolný a mohou se jej účastnit jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé. Vlastní iniciativa v zajištění svých příjmů v důchodovém věku je zastoupena u občanů žijících na území Velké Británie ve vysoké míře. Pří analýze příjmů penzistů z jednotlivých pilířů za předpokladu, že budeme rozlišovat příjmy osob z prvního, druhé a třetího pilíře, kdy první pilíř je statní, druhý a třetí jsou soukromé pilíře, dostaneme se pro rok 2011 na poměr 54:46 ve prospěch plně státního systému. Tento poměr vypovídá o vysoké úrovni vlastní iniciativy občanů k zajištění příjmů v důchodovém věku. Nicméně, vzhledem k předpovědi demografického vývoje je dlouhodobým cílem statní důchodové politiky poměr 40:60 ve prospěch soukromých pilířů. Tabulka č. 6: Vývoj poměru příjmů ze státních a soukromých zdrojů osob v důchodovém věku (v %)

Výdaje stát. systému Soukromé příjmy

2003 56 44

2004 54 46

2005 54 46

2006 55 45

2007 53 47

2008 52 48

2009 54 46

2010 54 46

2011 54 46

Zdroj: Pensions Policy Institute (2013)

27

Tabulka č. 7: Historický a předpokládaný vývoj poměru týdenního základního státního důchodu a týdenní průměrné mzdy v (%)

Poměr 1972 1979 1982 1992 2008 2009 2010 2011 2012 % 21,1 26 24,1 18,8 15,8 16,2 16,3 17 17,7

2013 17,7

2020 18

2030 18,1

2040 18,1

Zdroj: Pensions Policy Institute (2013), vlastní zpracování Tabulka č. 8: Vývoj celkového náhradového poměru příjmů ze státních i soukromých zdrojů vůči průměrné mzdě (v%)

Poměr v %

2006 30,8

2008 31,2

2012 32,6

Zdroj: OECD (2013), vlastní zpracování

2.4 Zaměstnanecké penzijní plány – 2. pilíř Zaměstnanecký důchodový systém Velké Británie je rozdělen do dvou základních schémat. Prvním z těchto schémat je model Dávkově definovaný (defined benefit – DB) a model druhý je pak příspěvkově definovaný (defined contributions –DC). U obou těchto modelů má zaměstnavatel spolu se zaměstnancem možnost se schématu zúčastnit či nikoliv. Rozdělují se tedy na penzijní schéma se spoluúčastí a schéma bez spoluúčasti. Penzijní schéma se spoluúčastí je definováno přispíváním jak ze strany zaměstnavatele, tak i ze strany zaměstnance. Penzijní schéma bez spoluúčasti se charakterizuje tím, že do tohoto penzijního schématu přispívá pouze zaměstnavatel, který svými prostředky přispívá na budoucí důchod svým zaměstnancům v plné výši nebo se tohoto penzijního schématu účastní pouze sám zaměstnanec bez spoluúčasti ze strany zaměstnavatele. Penzijní schéma bez spoluúčasti ze strany zaměstnavatele, tedy v situaci kdy příspěvky z jeho strany jsou nulové, se téměř vůbec nevyskytuje. Důvodem, proč se téměř nevyskytuje penzijní schéma bez spoluúčasti, mohou být například daňové odpisy z této účasti plynoucí, a to jak pro zaměstnavatele, tak i pro jeho zaměstnance. V roce 2010 vstoupila v platnost úprava důchodového pojištění k tématu příspěvkově definovaných schémat, která tato schémata změnila na pouze jeden model, a to 28

pouze na schéma se spoluúčastí zaměstnavatele, přičemž minimální celkový příspěvek do příspěvkově definovaných schémat musí být alespoň ve výši 8 % hrubé mzdy zaměstnance, z 17

této částky zaměstnavatel za své zaměstnance odvádí minimálně 6% z hrubé mzdy . U dávkově definovaných schémat (salary related scheme) závisí výše výplaty důchodu na dvou bodech. Závisí na výši příjmů a z něj adekvátního odvedeného příspěvku a na délce doby účasti v systému, kdy je osoba ekonomicky aktivní a podílí se na systému. U příspěvkově definovaných schémat (money purchase scheme) závisí výše výplaty důchodu také na dvou bodech. V tomto případě výši příspěvků do daného doplňkového systému a na výnosech z těchto investovaných příspěvků. Ve Velké Británii se v současné době setkáváme s poměrem mezi dávkově a příspěvkově definovanými schématy zhruba 6:1 ve prospěch dávkově definovaných 18

schémat .

2.4.1 Nositelé pojištění

V zaměstnaneckých penzijních schématech mohou být nositeli pojištění rozlišné soukromé instituce. Jsou jimi: 

zaměstnavatelé (organizace)



finanční společnosti poskytující finanční služby (penzijní fondy, banky, pojišťovny atd.) Za situace, kdy je správcem důchodového pojištění zaměstnavatel, musí mít jako

správce ustanovenou dozorčí radu skládající se minimálně z 33 % ze zástupců svých zaměstnanců účastnících se na tomto doplňkovém důchodovém systému. Toto bylo uzákoněno v roce 1995. Nejmenší možný počet zaměstnanců nominovaných v takovéto 17


https://www.pensionspolicyinstitute.org.uk/default.asp?p=97 18

Occupational Pension Scheme Survey, UK Office for National Statistics, 2012, [online]. [cit. 2013-11-18]. Dostupné z: http://www.ons.gov.uk/ons/dcp171778_328287.pdf

29

dozorčí radě jsou 2 zástupci. Ve Velké Británii bylo v roce 2012 registrováno více než 24 000 19

penzijních fondů nabízejících zaměstnanecké i osobní penzijní pojištění či připojištění .

2.4.2 Kontrola a dohled nad penzijními fondy

Nad zaměstnavatelskými penzijními fondy dohlíží a kontroluje je Ochranný penzijní fond (Protection a Pension Fund), který byl založen v roce 2005 za účelem poskytovat účastníkům na dávkově definovaných systémech vyšší ochranu a garantovat jim vyplácení dávek z těchto doplňkových schémat i za předpokladu, že se jejich majitel dostane do insolvence. Pokud taková situace nastane a na zaměstnavatele je uvalena insolvence, převádí se jeho penzijní schéma pod Ochranný fond, který zaručuje výplatu dle následujících limitů: 

100 % pro osoby v důchodovém věku,



100 % pro osoby pobírající invalidní či pozůstalostní penze,



90 % pro osoby, které zvolily předčasný odchod do penze, na které účastníkům vznikl nárok před 6. dubnem 1997.

Maximální možná výplata penze je od roku 2013 stanovena na maximum 34 864 GBP za rok. Tento ochranný fond je státní instituce, která je financovaná z daní. Jednotná daň do tohoto ochranného fondu se platí v prvním roce účasti v těchto doplňkových systémech. V následujících letech se mění výše příspěvků v závislosti na tom, jak je zaměstnavatel schopen pokrýt své finanční závazky vůči zaměstnancům. Od založení tohoto Ochranného fondu bylo 20

pod jeho záštitu převedeno 223 penzijních schémat . Dohled nad zaměstnaneckými důchodovými schématy má v kompetenci instituce zvaná Regulátor penzí (Pension Regulator). Tato instituce byla založena v roce 2005 s cílem dohlížet na zaměstnanecká penzijní schémata. V okamžiku, kdy tato instituce zjistí jakékoliv pochybení ve správě zaměstnaneckých financí nebo v nejhorším případě zpronevěru, má ve 19


https://www.pensionspolicyinstitute.org.uk/default.asp?p=97 20


30

své kompetenci vyměřit pokuty či sankce zodpovědným civilním osobám, či podat trestní oznámení. Dále má v kompetenci podávat případným zájemcům informace a vzdělávat osoby zapojené do správy penzijních schémat. Na nositele penzijního pojištění, poskytovatele finančních služeb, tedy penzijní fondy, banky či pojišťovny dohlíží a spravuje je organizace s názvem Financial Services Authority (FSA), která byla založena jako státní instituce v roce 2001 a má za úkol dohlížet na veškeré finanční instituce ve Velké Británii. Všechny nově vznikající finanční instituce se musejí u FSA registrovat a dodržovat dané standardy, pokud tak nečiní, riskují, že jim dozor může odebrat licenci platnou pro provozování finančních služeb, přičemž poté tato instituce přestává být finančně krytá u instituce finančních kompenzací (Financial Services Compensation Scheme). Institut finančních kompenzací je zřizován státem jako fond poslední instance a slouží pro krytí závazku všech institucí či firem, které jsou schválené a registrované coby poskytovatelé finančních služeb, k nimž se řadí i penzijní pojištění, a to jak individuální, tak zaměstnanecké. Tento garantuje kompenzace: 

investice do limitu 50 000 GPB na osobu,



vklady u finančních narovnání do limitu 50 000 GPB ve výši 100% na osobu,



penzijní nároky v limitu 90% bez určení maxima na výši nároku .

21

2.4.3 Účast v systému

V případě, že se zaměstnanec v prvním pilíři účastní obou jeho složek, základního i doplňkového systému, je jeho účast v druhém pilíři dobrovolná. Za předpokladu, že se v prvním pilíři vyváže z doplňkového systému, má jeho zaměstnavatel povinnost umožnit mu vstup do druhého pilíře a aktivně se tak zapojit do schématu skupinových investičních penzí a schématu penzí zaměstnaneckých. Vznik této povinnosti je podmíněn počtem zaměstnanců, u daného zaměstnavatele se musí jednat o minimálně 5 osob. Roku 1953 se tohoto druhého pilíře ve Velké Británii zúčastňovalo zhruba 28 % občanů, v průběhu následujících 15 let se

21



31

tento počet téměř zdvojnásobil. Rozdělení účastníků těchto zaměstnaneckých doplňkových 22

schémat je rozděleno do tří hlavních skupin : 

zaměstnanci (aktivní členové),



občané, kteří už dávky z tohoto penzijního systému pobírají,



bývalí zaměstnanci, kteří mají nárok na penzi, ale systému se již neúčastní.

Vývoj počtu všech účastníků druhého pilíře shrnuje následující tabulka. Tabulka č. 9: Celkový počet členů zaměstnaneckých penzijních schémat (v milionech osob)

Aktivní členové Penz. pobírající dávky Obč. s pen. nároky Celkem

1983 11,1 5 2,8 18,9

1991 10,7 7 4,5 22,2

2000 10,1 8,2 6,7 25

2008 9 8,8 9,9 27,7

2009 8,7 9 10,1 27,7

2010 8,3 9 9,8 27,2

2011 8,2 9,2 9,8 27,2

2012 7,8 9,5 10,2 27,6

Zdroj: Occupational Pension Scheme Survey,2012, UK Office for National Statistics (2013), vlastní zpracování

2.4.5 Příspěvky do systému

Zaměstnanci, kteří si zvolí variantu contracting-out ,vyvázání se z doplňkové části důchodového systému z prvního pilíře a účastní se zaměstnaneckého penzijního schématu (2. pilíř) nebo osobního penzijního schématu za účasti zaměstnavatele (3. pilíř) odvádějí na příspěvcích do prvního pilíře pouhým 1,6 % měsíčního hrubému příjmu. Zaměstnavatel za takového zaměstnance přispívá do prvního pilíře ve výši 1,4 % nebo 3,7 % hrubého příjmu v závislosti na vybrané variantě schématu, kdy v případě dávkově definovaného se jedná o 1,4 % a v případě příspěvkově definovaného schématu o 3,7 % z hrubého příjmu zaměstnance. Zaměstnanecká schémata druhého pilíře byla do roku 2006 omezena maximální hranicí příspěvků do ve výši 15 % z hrubé mzdy, danou součtem investovaných prostředků 22



32

zaměstnance a zaměstnavatele. Pro osobní investování do penzijního plánu byly vymezeny limity, které byly podle věku od 17,5 % až do 40 %. Všechny tyto limity byly v roce 2006 23

zrušeny . Tabulka č. 10: Rozdělení plateb pojistného do druhého pilíře mezi zaměstnance a zaměstnavatele (jako % celkových odvodů)

Zaměstnanec Zaměstnavatel

2004 17,5 82,5

2005 15,7 84,3

2006 14,7 85,3

2007 14,8 85,2

2008 17,1 82,9

2009 14,4 85,6

2010 11,9 88,1

2011 10,8 89,2

Zdroj: OECD StatExtracts (2013), vlastní výpočty

2.4.6 Vyplácené dávky

Vyplácení dávek starobního důchodu, invalidní penze a dávek pozůstalostních se odehrává ve všech schématech uvedených v předešlé části. Záleží pouze na rozhodnutí účastníka důchodového systému, jestli bude kromě povinné části prvního pilíře (státního) přispívat i do pilíře druhého (zaměstnaneckého) a pilíře třetího (zcela privátního). V obou případech (2. a 3. pilíř) existuje možnost (vyjma pravidelného vyplácení penze) jednorázového vyplacení poměrné částí vytvořených finančních rezerv. O jednorázové výplatě z 2. a 3. pilíře rozhoduje konkrétní instituce, do které jsou investice vkládány, daná pojišťovna, banka či penzijní fond, a to na základě obchodních podmínek konkrétního finančního produktu. V případě dávkově definovaného schématu v rámci zaměstnaneckého penzijního systému, rozhoduje o výši vyplácené starobní penze doba účasti v penzijním schématu a přepočtový koeficient (accrual rate) zvoleného schématu. Přepočtový koeficient nabývá hodnot v rozmezí od 1:50 až 1:80. V případě jednorázové výplaty 3:80. Výše starobní penze je determinována násobkem počtu ekonomicky aktivních let a přepočtovým koeficientem výše mzdy, kterou měl jedinec před odchodem do starobního důchodu. V praxi

23


33

to znamená, že pokud jedinec, který měl uzavřenou smlouvu s koeficientem 1:60 a přispíval do důchodového systému po dobu 30 let, tak jeho výše vypláceného důchodu bude činit přesnou polovinu posledních předdůchodových příjmů. V případě příspěvkově definovaného 24

schématu, záleží na výši odvedených příspěvků a na jejich výnosech .

2.4.7 Předčasná penze

V prvním pilíři důchodového systému neexistuje institut předčasného starobního důchodu. Ve schématech 2. pilíře je od úpravy z roku 2010 možnost vyplácení dávek již od věku 55 let. Před touto úpravou byla věková hranice pro možnost vyplácení dávek z 2. pilíře stanovena od 50 let věku účastníka. V případě určitých specifických skupin pojištěnců jako jsou kupříkladu policisté, hasiči, vojáci či vězeňská služba existuje od roku 2005 varianta vyplácení jednorázové penze či varianta průběžného vyplácení penze již před dosažením této 25

stanovené věkové hranice . Tabulka č. 11: Pracující osoby ve věkové skupině 65+ resp. 60+ (% všech osob v této věkové kategorii)

Muži Ženy

1985 7,8 6,7

1990 8,4 7,6

1995 8 7,8

2000 7,6 8,3

2005 9 10,3

2010 10,9 13,5

2011 11,9 12,5

Zdroj: Pensions Policy Institute (2013), vlastní zpracování

2.4.8 Zdanění vyplácených penzí

24


25



34

Každá vyplácená penze je zdaněna, daň se vypočítává v závislosti na výši penze. Daň se odvádí zpět do důchodového systému. Daň ze starobní penze je stejná jako u běžných 26

příjmů v případě překročení limitu 40 000 GBP . Stejně jako běžný příjem je daněno jednorázové vyrovnání naakumulovaných prostředků v 1. pilíři v případě odchodu do důchodu 12 a více měsíců po překonání hranice důchodového věku.

2.4.9 Aktiva na penzijních fondech

Aktiva na penzijních fondech jsou ve Velké Británii dlouhodobě nad horizontem 100 % hrubého domácího produktu. Tyto prostředky vkládané zpět do ekonomiky ve formě 27

investic jsou pozitivní stimulem růstu ekonomiky Velké Britanie .

2. 4.10 Přenositelnost nároků

V okamžiku, kdy je společnost zaměstnavatele převzata jiným zaměstnavatelem, nepřicházejí její zaměstnanci o přístup k zaměstnaneckému schématu, což v praxi znamená, že neztrácejí nárok na výplatu penze. V případě, že se zaměstnanec rozhodne pro změnu zaměstnavatele, neztrácí nárok na výplatu své penze u předchozího zaměstnavatele. Může zažádat o převod již vytvořených finančních rezerv k novému zaměstnavateli, pokud to zřizovatel dovoluje. Když však tuto možnost zřizovatel fondů nedovoluje tak zaměstnanec dostává dávku z již naspořené částky u předchozího zaměstnavatele při dosažení důchodového věku. V případě úmrtí osoby přispívající do zaměstnaneckého penzijního systému přechází nárok na výplatu na manžela nebo manželku a v případě, že takováto osoba neexistuje, stává se výplata dávek ze zaměstnaneckého penzijního schématu součástí dědického řízení.

26

HM Revenue & Customs, , [online]. [cit. 2013-11-18]. Dostupné z:

http://www.hmrc.gov.uk/pensionschemes/understanding-aa.htm 27


35

Shrnutí Největším současným problémem u zaměstnaneckých penzijních schémat je nízká účast, a to hlavně v privátním sektoru. V malých firmách 71 %, středních 53 % a firmách nad 1000 zaměstnanců necelých 40 % oproti 80% ve veřejném sektoru. Vzhledem k neuspokojivé účasti, predikcím demografického vývoje a s tím očekávaným zvýšeným tlakem na finanční udržitelnost důchodového systému jako celku, byla v roce 2010 s platností od roku 2012 28

provedena další reformní opatření v systému zaměstnaneckých penzí .

Hlavními znaky této reformy jsou: 

prodloužení věkové hranice na 65 let pro obě pohlaví do roku 2020,



zaměstnavatel má povinnost přispívat svým zaměstnancům na jejich účet důchodového pojištění v minimální výši 3 % z hrubé mzdy, která se pohybuje v rozmezí od 5035 GBP do výše 33 540 GBP ročně,



každý zaměstnavatel má povinnost umožnit svým zaměstnancům účast v zaměstnaneckém penzijním schématu a to s platností od roku 2016,



zaměstnanci s vyšším příjmem než je 5035 GBP ročně a starší 22 let věku mají automatickou povinnost účastnit se zaměstnaneckých penzijních schémat.

28

Legislation.gov.uk, Pension Act 2011, [online]. [cit. 2013-11-22]. Dostupné z:

http://www.legislation.gov.uk/ukpga/2011/19/contents/enacted

36

3 Analýza důchodového systému České republiky 3.1 Historický vývoj důchodových a penzijních systémů Historické kořeny českého důchodového systémů sahají do doby Rakouska-Uherska. Eduard Franz Josef Taffe, předseda vlády v 50. letech 19. století zavedl povinné pojištění v případě nemoci a úrazu ve vybraných oborech. Eduard Franz Josef Taffe vycházel a navazoval na německého reformátora Otto von Bismarcka (1815 až 1888) a zastával jeho 29

přístup k důchodovému zabezpečení . V roce 1906 byl přijat zákon o penzijním (úřednickém) pojištěni. Zákon stanovoval hranici na odchod do důchodu pro muže i ženy na hranici 60 let, s rozdílem povinné délky 30

odpracovaného času u mužů na 40 let a u žen na 35 let . V roce 1918 byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba a představena podpora v nezaměstnanosti. Model sociálního pojištění byl převzat z Rakousko – Uherského císařství. Starobní a invalidní pojištění včetně sirotčího a vdovského důchodu bylo v ČSR zavedeno až v roce 1926. V roce 1948 byl přestaven zákon o povinném národním pojištění. Za zaměstnance měl povinnost platit toto pojistné jejich zaměstnavatel a osoby samostatně výdělečně činné měly povinnost platit samy za sebe a své rodinné příslušníky. Zákon představuje devět důchodových dávek, starobní, vdovské, sirotčí, důchody pro manželky a družky atd. Dávky důchodového pojištění byly vypláceny po dovršení věkové hranice 65 let a minimálně 20 letech účasti v systému. Novelou z roku 1950 se státní pojištění dělí na nemocenskou část a část důchodovou, další členění je na důchodové zabezpečení zaměstnanců, pojištění družstevníků a pojištění osob vykonávajících samostatně výdělečnou činnost. V roce 1952 došlo ke sloučení daně z příjmu a platby pojistného. Zákon č.55/1956 Sbírky snižuje věkovou hranici pro nárok odchodu do starobního důchodu u mužů z 65 na 60 let a z 60 na 55 let u žen. Rozděluje zaměstnance do tří kategorií v návaznosti na zdravotní zatížení při výkonu povolání. U zaměstnanců v I. a II. skupině byla stanovena hranice důchodového věku na 55 let. 29

MINAŘÍK David, Vývoj rakouského sociálního státu jako segmentu politiky, [online] [cit. 2013-10-22].; dostupné na: http://www.globalpolitics.cz/clanky/rakousko

30

TOMEŠ Igor, Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost, 2. vyd. Praha: SOCIOKLUB 2001.

37

V roce 1964 byla novelizována hranice důchodového věku u žen na základě počtu vychovaných dětí a zároveň byla prodloužena minimální doba důchodového pojištění pro získání nároku na výplatu z 20 na 25 let. Souběžné pobíraní důchodových dávek a aktivního zaměstnání bylo zakázáno. Za předpokladu, že občan přispíval do systému déle jak 25 let, byl jeho důchod bonifikován, a to o 4 % za každý rok přesluhování a v roce 1976 se tento procentuální výměr zvýšil na 7 %. V 70. letech minulého století byla povolena výdělečná činnost souběžná s nárokem na starobní důchod, ale výše výdělku při čerpání důchodových 31

dávek byla limitována .

Vývoj po roce 1989 V roce 1990 vzniká Česká správa sociálního zabezpečení. Tento orgán je definován jako samostatná rozpočtová složka Ministerstva práce a sociálních věcí. V roce 1991 byla zákonem č. 46/1991 Sbírky zavedena valorizace důchodových dávek, tzv. indexací, která 32

pomáhá chránit před důsledky liberalizace cen . Zákon č. 589/1992 Sbírky oddělil výběr příspěvku na sociální zabezpečení od daňového výnosu plynoucího do státního rozpočtu. Došlo ke zrušení rozdělení účastníků důchodového systému do tří skupin, které zvýhodňovalo pracující v těžkých pracovních podmínkách. Kompenzaci za těžkou práci přebírají za své zaměstnance zaměstnavatelé. Zákony č. 155/1995 a č. 160/1995 Sbírky upravují novým způsobem valorizaci důchodových dávek, podmínka 10 % růstu cen ze zákona č. 46/1991 Sbírky byla ponížena na 5 %. Odpadá povinnost provádění valorizace důchodových dávek samostatným zákonným 33

opatřením. V roce 1996 byl zřízen samostatný účet důchodového pojištění . Byl zahájen proces zvyšování hranice důchodového věku a upřesněna kritéria pro dávky invalidního a vdovského důchodu.

31

PRŮCHA Václav a kol., Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992. 2. díl. Období 1945-1992. Brno: Doplněk 2009

32

PRŮCHA Václav a kol., Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992. 2. díl. Období 1945-1992. Brno: Doplněk 2009

33


38

V roce 1999 byl zaveden systém dobrovolného penzijního spoření (3. pilíř) s příspěvkem státu. Tato úprava zvýšila míru bezpečnosti vkladů a daňové úlevy účastníků 34

tohoto penzijního systému . Zákon č. 425/2003 Sbírky (platný od 1. ledna 2004) upravuje postupné zvyšování hranice důchodového věku pro muže a bezdětné ženy na 63 let, přičemž u ostatních žen zůstává zvýhodnění podle počtu vychovaných dětí. Redukuje institut předčasného odchodu do starobního důchodu, omezuje uznání doby studia pro účely důchodového pojištění, nárok na výplatu důchodu souběžně s příjmem z výdělečné činnosti vzniká u úvazků na méně než jeden rok. Rozděluje samostatně výdělečnou činnost na hlavní a vedlejší, která určuje minimální výši vyměřovacích základů pro odvod důchodového pojištění. 2 % z odvodů určených na státní zaměstnaneckou politiku byla převedena do systému důchodového pojištění. Také byla zvýšena sazba pojistného z 26 % na aktuálních 28 % měsíčního 35

vyměřovacího základu .

3.2 Malá a velká důchodová reforma Politické strany zastoupené v parlamentu České republiky se dohodli na potřebě další systematické reformy a dalších úprav důchodového systému z důvodu stále vykazovaného deficitu tvz. důchodového účtu. Důsledkem bylo v roce 2004 vytvoření tzv. Bezděkovi komise, která v roce 2005 vypracovala zprávu, z jejíchž výstupů vyplývá, že aktuálně nastavený důchodový systému je dlouhodobě neudržitelný. Nabídla řešení v podobě navyšování hranice důchodového věku a rozložení zátěže plně průběžného systému (1. pilíř) vytvořením druhého fondového pilíř, který by měl omezovat příliš vysokou příjmovou solidaritu obyvatelstva. Zástupci politických stran však nebyli schopni dojít ke shodnému názoru a proto byl systém důchodového zabezpečení nadále korigován pouze prostřednictvím dílčích parametrických změn. V roce 2010 byl založen Poradní expertní sbor (PES), který byl další iniciativou, která si kladla za cíl analyzovat aktuální stav důchodového systému a navrhnout reformní východiska. Výsledná zpráva zahrnuje kromě doporučení zvýšení důchodového věku, také 34 35

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010 LESSY Ivan, Bude reforma českého důchodového systému fundamentální? Brno: Trast pro ekonomiku a společnost, 2007

39

doporučení v podobě vytvoření druhého fondového pilíře. Neshody mezi experty spočívaly v otázce nastavení parametrů nového fondového pilíře. Návrhy se rozcházely zejména ve výši odvodů do fondového pilíře, tak aby nebyla ohrožena rovnováhu prvního pilíře, ze kterého by 36

měla být vyvedena část pojistného . Malá důchodová reforma

Podnětem významných parametrických změn v důchodovém systému bylo rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ve stížnosti pojištěnce, kterému byl s přihlédnutím na redukční hranice vyměřen důchod ve výši 19% jeho celoživotní průměrné mzdy. V dubnu roku 2010 Ústavní soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že § 15 zákona č. 155/1995 Sbírky obsahující tvz. redukční hranice je protiústavní a dostatečně nezaručuje ústavně zaručené právo na důstojné hmotné zabezpečení podle článku 30 prvního odstavce Listiny základních práv a svobod a tímto směřuje k nepřijatelné nerovnosti mezi účastníky 37

důchodového systému . Novela reagující na nález Ústavního soudu byla přijata v září roku 2011. Posílení ekvivalentního principu mělo za následek změnu parametrů redukčních hranic, valorizačních 38

podmínek a urychlilo navyšování věkové hranice pro odchod do starobního důchodu . Velká důchodová reforma V roce srpnu 2010 si vláda České republiky ve svém prohlášení stanovila důchodovou reformu jakou svou prioritu. Za účelem dlouhodobé finanční udržitelnosti důchodového systému přestavila koncept doplnění základního průběžně financovaného systému (1. pilíř) o možnost investování do kapitálově/fondově financovaného systému (2. pilíř)

39

. Přijaté

zákony č. 426/2011 Sbírky o důchodovém spoření, č. 397/2012 Sbírky o pojistném 36 37 38 39

MPSV, PES, 2010, [online] [cit. 2013-11-22].; dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/8908 MPSV, [online] [cit. 2013-11-15].; dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/11111 MPSV, [online] [cit. 2013-11-15].; dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/11111 VLÁDA ČR: Programové prohlášení Vlády České republiky, 4.8.2010, [online] [cit. 2013-11-08].; dostupné na:http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf

40

důchodovém spoření a č. 399/2012 Sbírky umožňující vznik 2. kapitálově financovaného fondového pilíře přinesly největší změny důchodového systému za několik posledních desítek let.

3.3 Demografický vývoj V roce 2011 bylo v České republice více než 70% obyvatelstva ve věku 15-64 let. Dle predikce Českého statistického úřadu klesne na území České republiky do roku 2050 podíl obyvatel ve věkovém rozmezí 15 až 64 let na pouhých 55,4 %. Oproti tomu lze očekávat nárůst počtu obyvatel starších 65 let, a to z dnešních 15,5 % až na 32 % do roku 2050. V praxi to znamená, že podíl zaměstnaného obyvatelstva poklesne ze 46,6 % v roce 2011 na 37,8 % v roce 2050. Z těchto údajů lze odvodit, že průběžný důchodový systém (1. pilíř) bude 40

v následujících letech vystaven velmi výraznému tlaku z důvodu stárnutí populace . Tabulka č. 12: Vývoj průměrného věku v České republice 2003-2012

Průměrný věk

2003

2005

2007

2009

2010

2011

2012

38,2

38,7

39,1

39,2

39,4

39,8

40,1

Zdroj: European Comission, Eurostat (2013), vlastní zpracování Pokles podílu práce schopné populace bude mít zásadní vliv na udržitelnost financování průběžného systému (1. pilíř). V případě plné závislosti obyvatelstva na vyplácení důchodů pouze z průběžného pilíře je zde zřejmá hrozba, že v případě udržení náhradového poměru na dnešní úrovni bude důchodový systém vytvářet velmi výrazný tlak na udržitelnost věřených rozpočtů.

40

NĚMEČEK Jiří, Modely předpokládaného vývoje trhu práce v České republice do roku 2050. 2012. [online] [cit. 2013-12-01].; dostupné na:

http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/modely_predpokladaneho_vyvoje_trhu_prace_v_cr_do_roku_2050_20121115

41

Tabulka č. 13 : Vývoj počtu obyvatel v České republice 2005-2060

Počet obyvatel

2005

2010

2013

2020

2040

2060

10 198 855

10 462 088

10 516 125

10 816 080

10 740 155

10 467 652

Zdroj: European Comission, Eurostat (2013), vlastní zpracování Tabulka č. 14: Projekce věkového složení obyvatelstva v České republice 2012-2050 (v %)

2013 2020 2030 2040 2050

0-14 let 14,4 15,3 13,3 12,2 12,7

Česká republika 15-64 let 69,4 64,6 63,5 60,7 55,5

65 a více let 16 20,1 23,3 27,1 31,9

Zdroj: Český statistický úřad (2013), vlastní výpočty

3.4 Současný stav Současné době existuje v České republice penzijní systém tvořený třemi pilíři. První z nich je povinný, financovaný průběžným způsobem a v podstatě pokrývá téměř 100 % příjmů seniorů. Druhý, respektive třetí pilíř je nepovinný a je zasazen do systému privátního penzijního připojištění se státním příspěvkem, ve kterém pojištěncům může přispívat zaměstnavatel. 

První pilíř PAYG



Druhý pilíř – nepovinný kapitálový pilíř, důchodové spoření



Třetí pilíř – nepovinné doplňkové penzijní spoření

První pilíř Prvním pilířem je tvořena základní soustava důchodového systému a v České republice se jedná o průběžně financovaný dávkově definovaný systém. Povinnost zúčastnit se je pro 42

všechny fyzické osoby výdělečně činné na našem území, výběr pojistného a veškerá agenda je v kompetenci České správy sociálního zabezpečení. Pojistné na důchodové zabezpečení je příjmem zvláštního účtu, vyčleněného ze státního rozpočtu pro tyto účely. Aktuálně je tento účet zhruba 50 mld. v deficitu (a to bez výdajů na správu ve výši zhruba 5 mld. Kč). Poplatníky do důchodového systému jsou zaměstnavatelé, zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a lidé, kteří se dobrovolně důchodově pojistili. Tito odvádějí vždy určité procento z vyměřovacího základu za rozhodné období. U OSVČ je sazba odvodu 29,2 % ze základu, základem pak částka, kterou si sama určí, minimálně však 50 % daňového základu a současně minimálně 29,2 % ze 1/4 průměrné mzdy (v roce 2013 to je minimálně 1890 Kč). Z této sazby je 1,5 % odvod na státní politiku zaměstnanosti. U zaměstnanců je vyměřovacím základem hrubá mzda, aktuální sazba odvodu pro zaměstnance je 6,5 %, zaměstnavatel odvádí za svého zaměstnance 21,5 % z jeho hrubé mzdy. Pro dobrovolné pojištěnce je sazba 28 % ze základu, který si určují sami, ale minimálně pak 50 % zisku a 41

současně minimálně 28 % z 1/4 průměrné mzdy (v roce 2013 to minimálně 1812 Kč) . Druhy důchodů poskytované ze základního důchodového pojištění Osoby účastné pojištění v prvním pilíři jsou zabezpečeny ve stáří, invaliditě a úmrtí živitele pomocí následujících důchodových dávek: 

starobní (včetně tzv. předčasného starobního důchodu),



invalidní,



vdovský, vdovecký,



sirotčí důchod.

Starobní důchod Nárok na dávky starobního důchodu vzniká získáním dostatečné doby pojištění (postupně zvyšované z 25 na 35 let), a dosažením stanoveného věku (liší se individuálně podle data narození. Pro rok 2013 platí, že věku pro odchod důchodu dosáhnou muži narození 41

Měšec.cz, KUTÁLEK Vladimír, Vyznejte se v důchodu: Jak funguje první pilíř důchodového systému? [online]. [cit. 2013-10-22]. Dostupné na: http://spoctiduchod.mesec.cz/clanky/vyznejte-se-v-duchodu-jakfunguje-prvni-pilir/

43

od července 1950 do dubna 1951 a ženy narozené od září 1953 do dubna 1954, které vychovaly 2 děti. Dále bezdětné ženy narozené od září 1951 do dubna 1952 a ženy s jedním vychovaným dítětem, které se narodily v období od září 1952 do dubna 1953. Pro odchod do důchodu v roce 2013 je potřebná doba pojištění 29 let. Nárok na předčasný starobní důchod vzniká člověku, který prokázal dostatečnou dobu pojištění a k dosažení požadovaného věku pro řádný důchod mu chybí nanejvýš: 

3 roky, pokud je jeho důchodový věk nižší než 63 let nebo



5 roků, pokud jeho důchodový věk činí alespoň 63 let a dosáhl věku alespoň 60 let

42

Tabulka č. 15: Vývoj důchodového věku dle data narození (počet let+měsíců)

Rok narození 1950 1960 1965 1970 1975 1980

Muž 62+6 64+2 65 65+10 66+8 67+6

Žena 0 dětí 61 64+2 65 65+10 66+8 67+6

Žena 1 dítě 59+8 63+8 65 65+10 66+8 67+6

Žena 2 děti 58+4 62+2 64+8 65+10 66+8 67+6

Zdroj: CSSZ (2013), vlastní zpracování Výše dávky starobního důchodu je vymezena základní výměrou (2 330 Kč) a procentní výměrou (1,5 % výpočtového základu za každý celý rok pojištění). Invalidní důchod Nárok na invalidní důchod vzniká v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (jsou rozlišovány 3 stupně invalidity). Výše výplaty invalidního důchodu se vypočítává obdobně ze stejné základní výměry (2330 Kč pro rok 2013) a procentní výměry se sazbami dle stupně invalidity, 1. stupně 0,5 %, 42

CSSZ, Kdo má v roce 2013 nárok na starobní důchod, 2013. [online] [cit. 2013-10-22].; dostupné na:

http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2013/2013-03-07-kdo-ma-v-roce2013-narok-na-starobni-duchod.htm

44

2. stupně 0,75 % nebo 3. stupně 1,5 % z výpočtového základu za každý rok pojištění a dopočtené doby do dosažení důchodového věku. Vdovský a vdovecký důchod Nárok na pozůstalostní důchody vzniká úmrtím partnera, který pobíral starobní či invalidní důchod nebo splnil podmínky pro nárok na něj. Výše pozůstalostního důchodu je 50 % výše procentní výměry důchodu zesnulého partnera a základní výměra (2330 Kč pro rok 2013). Sirotčí důchod Jedná se o druh pozůstalostního důchodu o nezaopatřené dítě, a to jak nezletilé, tak i zletilé. Výše pozůstalostního důchodu je 40 % výše procentní výměry důchodu zesnulého anebo výměry důchodu, na který měl nebo by měl nárok zesnulý v době smrti a základní výměra (2330 Kč pro rok 2013). Výdaje na výplatu důchodů se každoročně absolutně zvyšují, v roce 2012 překročily 370 miliard Kč, přičemž podíl starobních důchodů na celkové částce se již přiblížil třem čtvrtinám. Deficit (saldo) na státním důchodovém účtu ČR byl vykázán již v roce 2003. V následujících letech v období ekonomického růstu vykazoval účet důchodového pojištění kladné hodnoty, a to až do roku 2008. V roce 2009 se začaly projevovat důsledky ekonomické krize a následné ekonomické recese. O roku 2009 se deficit neboli saldo neboli explicitní dluh průběžného systému neustále prohlubuje. Současné nastavení důchodového systému negeneruje pouze nárůst explicitního dluhu, ale také kontinuální nárůst implicitního dluhu průběžného systému. Implicitní dluh v praxi znamená závazek státu dnešnímu pojištěnci, že mu bude vyplácen starobní důchod, na který nejsou dnes vytvářeny rezervy a budoucí příjmy systému za současného nastavení nebudou postačovat na uspokojení tohoto závazku. Již dnes je zřejmé, že v průběžném systému nebude při zachování současného náhradového poměru dostatek prostředků na pokrytí důchodových dávek, což má za následek neustálý růst implicitního dluhu. Výše implicitního dluhu bez administrativních nákladů dosahovala v roce 2012 těšně pod úroveň 320 % HDP. V důsledku 45

výplaty důchodů silnějším generacím a kumulaci důchodových nároků slabší generace by měl v horizontu příštích 50 let naopak klesat. Z výše uvedeného plyne, že celkovým dluhem průběžného důchodového systému je součet explicitního a implicitního dluhu. Vzhledem k očekávanému poklesu implicitního dluhu, který by měl být výraznější, než nárůst explicitní složky, lze předpokládat ustálení celkového dluhu systému, který bude oscilovat kolem hranice 300 % HDP. Nicméně, ustálení celkového dluhu průběžného systému neřeší otázku dlouhodobé udržitelnosti. Namísto toho lze pouze konstatovat, že snižující se dynamika růstu implicitního dluhu bude následována zvýšenou dynamikou růstu dluhu explicitního, a to až z dnešních necelých 3 % na 40 % 43

podílu explicitního dluhu na celkovém dluhu systému . V praxi to znamená, že implicitní dluh se prostřednícím státních dluhopisů kumulovaných i ve fondech 2. a 3. pilíře přemění na dluh explicitní. Z toho je zřejmé, že zde nehovoříme o řešení dlouhodobé udržitelnosti, ale o faktickém dopadu demografického vývoje na kumulované saldo tvz. důchodového účtu. Tabulka č. 16: Vývoj výdajů a příjmů na tvz. důchodovém účtu ČR v letech 2008-2012 (v mld. Kč)

2008 310,9 304,9 6

Příjmy Výdaje

Celkem

2009 301,1 331,6 -30,5

2010 308,5 337,8 -29,3

2011 319,5 359,1 -39,5

2012 323,3 372,8 -49,4

2010 8,2

2011 8,6

Zdroj: CSSZ (2013) Tabulka č. 17: Výdaje na penzijní systém v České republice v % vůči HDP

Česká republika

2002 6,7

2005 6,5

2009 8

Zdroj: European Comission, Eurostat (2013), vlastní zpracování

43

MPSV [online]

[cit. 2013-11-30].; dostupné na:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/13783/PMZ-2012.pdf 46

Relace průměrného starobního důchodu k průměrné mzdě se od začátku devadesátých let (52,7 % v roce 1990) začala postupně snižovat a v posledních letech se pohybuje nad 40 %.

Tabulka č. 18: Vývoj celkového náhradového poměru příjmů vůči průměrné mzdě (v%)

Poměr v %

1990 52,7

1995 43,8

2000 45,1

2005 42,1

2009 43

2010 42,3

2011 43,1

2012 42,9

Zdroj: CSSZ (2013), vlastní zpracování

3.4.1 Vznik druhého pilíře

Nejvýznamnější změnou, kterou s sebou přinesla důchodová reforma z let 2011 a 2012 s účinností od l. 1. 2013 je vznik druhého pilíře. Do tohoto pilíře existuje možnost vstoupit dobrovolně, čímž samozřejmě nepřestává platit povinnost se zúčastnit pilíře prvního. Druhý pilíř není průběžně financovaným systémem, ale je financován kapitálovým způsobem. Kontrola a dohled nad fondy v 2. pilíři V tomto pilíři je kontrola a řízení investičních prostředků ukládaných v soukromých společnostech zaštítěna privátními penzijními fondy, které schvaluje a registruje Česká národní banka ČNB. Za předpokladu kladného vyjádření k registraci důchodového fondu se povolení pro vykonávání takovéto činnosti vydává na dobu neurčitou. Základní kapitál pro registraci fondu je 300 mil. Kč. Pro zachování existence fondu se daného fondu musí účastnit minimálně 50 tisíc klientů, a tento počet klientů musí být dosažen maximálně do dvou let. Varianty zhodnocování spravovaných finančních prostředků jsou zákonem přesně vymezeny, viz níže. Pro účely správy dokumentace odvodů a smluv účastníků vznikl tvz. Centrálníh registr smluv tohoto pilíře. Účast v systému

47

Účast v systému je dobrovolná. Kritérium účasti je dosažení věkové hranice 18 let s výjimkou osob, kterým byl již vyměřen starobní důchod. Osoby starší 35 let měly možnost vstupu pouze do července roku 2013, což prakticky znamenalo 6 měsíční lhůtu pro rozhodnutí o účasti. Z pohledu autora této diplomové práce byla tato doba nedostačující, i přestože je účast v tomto pilíři dobrovolná a existuje možnost z této varianty důchodového systému vystoupit (opt-out). Možnost účasti v druhém pilíři je pouze tehdy, splňuje- li občan veškeré podmínky účasti v pilíři prvním, což znamená, že účast v druhém pilíři je podmíněna účastí v pilíři prvním. Nositelé pojištění V okamžiku, kdy se občan účastní druhého pilíře, odvádí do systému prvního pilíře z původních 28 % jen 25 % a zbylá 3 % do pilíře druhého, přičemž k těmto 3 % se jeho odvod navýšen o dodatečná 2ˇ% z měsíčního vyměřovacího základu. Toto nastavení znamená pro pojištěnce účastnícího se výhradně prvního pilíře 28 % a pojištěnce, jenž se zúčastní prvního i druhého pilíře to znamená celkové odvody ve výši 30 % z měsíčního vyměřovacího základu. Takto nastavený způsob financování druhého pilíře si klade za cíl převést dostatečný objem prostředků k dosažení optimální efektivity výnosů, přičemž by nemělo dojít k ohrožení prvního pilíře při náhlém převodu finančních prostředku do pilíře druhého. Zřejmé výhody tohoto modelu financování jsou především pro pojištěnce s vyššími příjmy. Zákon vymezuje fondům maximální výši poplatků za správu vložených finančních prostředků. Výše poplatků je odvozena od zvoleného druhu investic a pohybují se v rozmezí od 0,3 % do 0,6 % z objemu aktiv. Výše poplatků je také vymezena maximální hranicí 10 % z dosažených výnosů.

3.4.2 Strategie investování v 2. pilíři

Fundamentem druhého pilíře je nabídka výnosů z investic do cenných papírů. Tento druh investic s sebou přináší také riziko ztráty při propadu tržní hodnoty do investovaných aktiv, v přeneseném významu ztráty části úspor na stáří. Z toho plyne, že vklady do fondového systému nejsou plně garantované. Míra rizika s přihlédnutím na míru výnosu záleží na zvolené investiční strategii. V druhém pilíři jsou zákonem stanovené čtyři strategie fondového investováni: 48



důchodový fond státních dluhopisů,



konzervativní důchodový fond,



vyvážený důchodový fond,



dynamický důchodový fond.

Důchodový fond státních dluhopisů Struktura portfolia investic v důchodovém fondu státních dluhopisů je velni podobná fondům penzijního připojištění spadajícího do třetího pilíře. Prostředky směřují především do dluhopisů, jejichž emitentem je Česká národní banka, dluhopisy členských států OECD, dluhopisy Světové banky či Mezinárodního měnového fondu. Nákup takovýchto dluhopisů nese nízkou míru rizika, jelikož existuje předpoklad, že organizace jako taková bude schopna hradit své závazky. Konzervativní důchodový fond V konzervativním důchodovém fondu je možná vyšší míra rizika. Tento fond umožňuje vyjma investic do státních dluhopisů, také možnosti investic do cenných papírů, kde je míra rizika hodnocena renomovanými ratingovými agenturami. Diverzifikace investic mezi státní dluhopisy a soukromé fondy drží míru rizika v přijatelné míře. Vyvážený důchodový fond Investiční

strategie

vyváženého

důchodového

fondu

je

rozšířena

oproti

konzervativnímu důchodovému fondu o možnost investic do akcií, což přináší vyšší míru rizika vyváženého vyšším očekávaným výnosem. Dynamický důchodový fond Dynamický důchodový fond může investovat do všech dostupných finančních nástrojů na trhu, což zahrnuje možnost investování jak do dluhopisů či cenných papírů tak i investice do zahraničních fondů kolektivního investování. Podmínkou pro tento fond je investování minimálně 80 % do akcií nebo cenných papírů, jejichž hodnota je odvozena od akcií. Míra rizika je v tomto fondu nejvyšší, zároveň tento fond nabízí nejvyšší očekávaný výnos. 49

Zúčastnění v druhém pilíři důchodového pojištění mohou měnit svou investiční strategii jednou za rok a změnu penzijní společnosti mohou uskutečnit jednou za pět let. Z důvodu eliminace rizika ztráty vložených prostředků před dosažením důchodového věku mají penzijní společnosti za povinnost s přibývajícím věkem účastníka přesouvat prostředky na dynamickém důchodovém fondu postupně do fondu s nižší mírou rizikovosti 5 let před 44

dosažením důchodového věku do konzervativního fondu .

3.4.3 Vyplácení penze z 2. pilíře

Pro výplatu prostředků z druhého pilíře je možnost zvolit z několika variant. V první z variant je vyplácení doživotní penze. V tomto případě jsou uspořené prostředky vypláceny poměrným způsobem. Pokud účastník takového fondu žije déle, než po dobu určenou k výplatě, poté je mu penze vyplácena z majetku penzijního fondu. Tato varianta v sobě zahrnuje princip solidarity aplikovaný v prvním pilíři. Druhou variantou vyplácení finančních prostředku je varianta doživotní penze s pozůstalostní penzí. Tato možnost v sobě zahrnuje výplatu dávek pozůstalým tři roky po úmrtí pojištěnce. Třetí a poslední variantou je vyplácení penze po dobu 20 let. Výhodou této varianty je pokračování ve zhodnocování vložených prostředků na účtu pojištěnce, kdy správce fondu garantuje výši renty a to tak, že vyplácená renta v následujícím roce nesmí klesnout pod hranici renty vyplácené v roce letošním. Za předpokladu, že pojištěnec žije déle jak stanovených 20 let je mu následná penze vyplácena pouze z prvního pilíře. Tato poslední varianta vyplácení je z hlediska demografického vývoje vhodná pro finančně zabezpečené pojištěnce. Dalším motivujícím faktorem druhého pilíře je, že v případě úmrtí účastníka jsou finanční prostředky součástí dědického řízení. Pojištěnec tak nezabezpečuje sebe, ale i své 45

děti . 44

RYTÍŘOVÁ Lucie, Důchdový systém v České republice. Olomouc: ANAG, 2013

45

MPSV, Důchodová reforma, Způsob výplaty, [online] [cit. 2013-11-22].; dostupné na: http://duchodovareforma.mpsv.cz/cs/73

50

3.4.4 Třetí pilíř a jeho změny

Třetí pilíř českého penzijního systému tvoří nepovinné soukromého penzijní připojištění. Pojistné je investováno do penzijních fondů. Penzijní fondy v ČR jsou regulovány Českou národní bankou. Tvorby jednotlivých penzijních plánů podléhají pevně vymezeným pravidlům a jsou dohadovány regulátorem (ČNB). Systém shromažďování prostředků od účastníků penzijního připojištění a státních příspěvků ve prospěch účastníků, nakládání s nimi a výplata dávek se řídí zákonem č. 42/1994 Sbírky o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Účastníkem se může stát každá fyzická osoba starší 18 let s trvalým pobytem na území ČR. Dávky z penzijního připojištění mohou nabývat formy penze, kterou se rozumí doživotní pravidelná výplata určité finanční částky, jednorázového vyrovnání, nebo odbytného. Příspěvky platí pojištěnci měsíčně, přičemž jejich výše nesmí být nižší než částka zakládající nárok na státní příspěvek. Výše státního příspěvku je odstupňována dle odváděné částky, příspěvky zasílá penzijním fondům Ministerstvo financí ze státního rozpočtu. Za určitých okolností si může účastník odečíst platbu příspěvků ze základu daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období. Za účastníka může příspěvek hradit i jiná osoba, například zaměstnavatel, který si určitou část tohoto příspěvku může účtovat jako daňový odpis. Účast v systému Od vzniku dobrovolného 3. pilíře penzijního systému v roce 1994 se tento pilíř stal velmi populární. V roce 2012 bylo evidováno 5 550 tisíc účastníků penzijního připojištění, což tvoří více jak 100 % ekonomicky aktivní populace v roce 2012 (5 257 tisíc ekonomicky 46

aktivních obyvatel v roce 2012 ). Průměrný měsíční příspěvek pro rok 2010 činí 440 Kč a průměrný státní příspěvek na jednoho účastníka 105 Kč. Celkový objem naakumulovaných spravovaných aktiv do roku 2012 v rámci všech penzijních fondů byl 273,3 mld. Kč, což je 47

7,1 % HDP (HDP v roce 2012 3 845 mld. Kč ). 46

Český statistický úřad, [online] [cit. 2013-11-22].; dostupné na:

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989 47

Český statistický úřad, [online] [cit. 2013-11-22].; dostupné na:

51

Tabulka č. 19: Vývoj počtu účastníků penzijního připojištění (v tisících)

Počet účastníků

1995

2000

2005

2010

2012

1290

2379

3284

4595

5150

Zdroj: Asociace penzijních společností ČR (2013), vlastní zpracování Tabulka č. 20: Vývoj průměrného Státního příspěvku přepočteného na jednoho účastníka (v Kč)

1995 262 93

Průměrný měsíční příspěvek Státní příspěvek

2000 337 93

2005 408 99

2010 440 105

Zdroj: Asociace penzijních společností ČR (2013), vlastní zpracování Tabulka č. 21: Vývoj objemu aktiv všech fondů v ČR (v mld. Kč)

Objem akum. aktiv za kalendářní rok

1995 6,3

2000 36,9

2005 123,4

2010 232,5

2012 273,3

Zdroj: Asociace penzijních společností ČR (2013), vlastní zpracování

Tabulka č. 22: Vývoj poměru aktiv penzijních fondů 2. pilíře vůči HDP (v %)

Poměr aktiv/HDP

1995 0,4

2000 1,6

2005 4,0

2010 6,1

2012 7,1

Zdroj: ČSŮ a Zdroj: Asociace penzijních společností ČR (2013), vlastní výpočty Změny 3. pilíře

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989

52

Důchodová reforma pouze nevytvořila druhý pilíř, ale také významně zasáhla do pilíře druhého, ve kterém jsou finance investovány do soukromých společností. Tyto změny se netýkají klientů, kteří smlouvu o penzijním připojištění uzavřeli před 30. listopadem roku 2012 a platí pro ně nastavení přednastavených podmínek. Jediná změna týkající se takovýchto klientů je, že finanční prostředky jimi naspořené budou převedeny do tzv. transformačních fondů, které již nemohou přijímat nové klienty. Pro ostatní pojištěnce, kteří uzavřeli smlouvu o penzijním připojištění před tímto datem, se týkají následující změny. Zájemci o penzijní připojištění budou své finanční prostředky investovat pomocí uzavírání smluv o penzijním připojištění a na základě těchto smluv budou investovat v účastnických fondech. Tyto fondy nemusí klientovi garantovat kladný výnos, a to je důvodem proč se mohou pouštět do investic s vyšší mírou rizika, ale zároveň došlo k oddělení majetku klientů od majetku akcionářů, čímž byla výrazně snížena možnost defraudace majetku klientů. Z hlediska takového nastavení je možné, že klient může přijít o část výnosů. Fondy by měly v rámci konzervativního účastnického fondu zvolit takovou investiční strategii, která s sebou nese menší míru rizika. Konzervativní účastnický fond je svými zákonnými podmínkami o investování podobný konzervativní investiční strategii ve druhém pilíři, což znamená, že správci konzervativních fondů by měli prostředky v první řadě ukládat do dluhopisů zemí OECD a důvěryhodných mezinárodních organizací, mohou však investovat i do nástrojů peněžního trhu v případě, že zvolené finanční nástroje jsou dobře hodnoceny ze strany renomovaných ratingových agentur. Zákon o společnostech působících v penzijním systému umožňuje kromě konzervativního fondu nabízet i další strategie odstupňované podle toho, v jaké výši výnosy pojištěnec očekává a jak velkou míru rizika je ochoten podstoupit. Podle zákona musí penzijní společnost finanční prostředky pojištěnce povinně převést do konzervativního fondu nejpozději 5 let před dosažením hranice pro odchod do důchodu bez ohledu na zvolenou investiční strategii. Dle toho zákona mají pojištěnci nárok dle výše uloženého vkladu na novou výši státních příspěvků. Nárok na státní příspěvek penzijního pojištění vzniká nově při uložení minimální částky 300 Kč měsíčně místo původních 120 Kč. Za předpokladu, že je výše uloženého měsíčního příspěvku účastníka tohoto důchodového systému v rozmezí od 300 Kč do 999 Kč je stanovená výše příspěvku státu v hodnotě 90 Kč plus 20 % z částky 300 Kč přesahující. V případě, že je příspěvek vyšší než 1000 Kč, je výše státního příspěvku stanovená zákonem na 230 Kč. Současně s tím došlo z hlediska odečitatelných položek z daně příjmu ke změně. 53

Nejvýhodnější je s ohledem na daňovou úlevu ročně přispívat částku 24 tisíc korun naproti maximální možné odečitatelné výši 18 tisíc korun, jak tomu bylo doposud. Stát takto přistupuje k vyšší motivaci občanů. Cílem je zvýšit účast na důchodovém pojištění ve třetím 48

pilíři . 3.4.5 Úspěšnost reforem v prvních měsících

Druhý pilíř se již od schválení poslaneckou sněmovnou v roce 2011 setkával s praktickými překážkami, které blokovaly bezproblémový průběh přechodu na nový systém. Tyto překážky byly vyhroceny v době, kdy tehdejší prezident Václav Klaus tento zákon v září 2012 vetoval a vrátil jej tak k novému projednání do poslanecké sněmovny. Poslanci se svorně postavili proti prezidentskému právu veta a následně jej v opakovaném hlasování přehlasovali, což se často nestává (pozn. autora). Z veřejného mínění vyplývalo, že lidé nemají o druhý pilíř příliš velký zájem a pro fondy bude velmi těžké splnit zákonné požadavky pro získání alespoň 50 tisíc klientů v průběhu 2 let. Oproti srpnu roku 2012, kdy mělo o druhý pilíř zájem 11 % Čechů tento podíl v říjnu 2013 klesl na 9 % procent a posléze na pouhých 6 %. Původní předpoklady, dle kterých se do druhého pilíře mělo zapojit půl milionu až milion pojištěnců, kteří měli zajistit ekonomickou udržitelnost fondů, se jeví jako přehnané. Od úmyslu zapojení se do druhého pilíře postupně odstoupily tři z devíti penzijních společností a to fakticky společnost Aegon, AXA a penzijní společnost ING.

Penzijní společnosti ve druhém pilíři

48 49

49



Allianz penzijní společnost



Penzijní společnost České pojišťovny



Penzijní společnost České spořitelny



ČSOB Penzijní společnost



KB Penzijní společnost (Komerční banka)



Raiffeisen penzijní společnost

RYTÍŘOVÁ Lucie, Důchdový systém v České republice. Olomouc: ANAG, 2013 Peníze.cz, TŮMA Ondřej, Druhý a třetí pilíř. Boj o klienty začína! Přehled bitevního pole [online]. [cit. 201310-22]. Dostupné na: http://www.penize.cz/duchody/247962-druhy-a-treti-pilir-boj-o-klienty-zacina!-prehled-

bitevniho-pole

54

Penzijní společnosti koncem srpna roku 2013 uvedly, že do druhého pilíře důchodového pojištění se přihlásilo zhruba 82 tisíc klientu a v několika následujících měsících budou nuceny některé fondy zaniknout pro nesplnění zákonné podmínky účasti minimálně 50 tisíc 50

účastníků do dvou let .

Shrnutí Z analýzy je zřejmé, že vývoj důchodového systému po roce 1989 je provázen kontinuální snahou o fundamentální reformu. Četné poradní skupiny a expertní sbory dostávaly a dostávají od různých vlád za úkol zpracovat návrh či návrhy důchodových systémů, které budou s ohledem na demografický vývoj dlouhodobě finančně udržitelné. Reformní snahy vyústili v roce 1994 k založení systému dobrovolného penzijního připojištění (3. pilíř). Neustálé dohady politiků, nestabilita a nejistota jakou cestou se vydá reforma socialistického systému, nakonec vyústily v masivní účast v systému penzijního připojištění (v roce 2012 více než 100% ekonomicky aktivního obyvatelstva), což prakticky znamená, že občané začali sami spořit, a tím uskutečňovat reformu sami, nezávisle na státu. Kontinuální nárůst explicitního dluhu průběžného systému vyústil v reformu, která vstoupila v platnost od ledna 2013. Český důchodový systém se opírá od roku 2013 o tři základní pilíře. Základní cíle této důchodové reformy lze definovat těmito body: 

zajištění dlouhodobě udržitelného vývoje důchodového systému pro budoucí generace



zastavení růstu deficitu veřejných prostředků na důchodovém účtu a stabilizace současného systému důchodového pojištění



vytvoření podmínek pro vznik dobrovolného fondového/kapitálového penzijního spoření (tzv. opt-out)

První a třetí pilíř již fungovali a jsou běžnou součástí našeho důchodového systému, oproti tomu pilíř druhý je velikou neznámou. Prostor pro vstup do druhého pilíře byl pro občany starší 35 let velmi zúžen a to pouze na půl roční lhůtu pro rozhodnutí se jej zúčastnit či nikoli. 50

Mesec.cz., KLIMÁNKOVÁ Gabliela, Češi na druhý pilíř nezanevřeli. I ve druhém pololetí počet účastníků narůstá pole [online]. [cit. 2013-11-30]. Dostupné na: http://www.mesec.cz/aktuality/cesi-na-druhy-pilirnezanevreli/

55

Nedostatečná propagace a politické neshody zapříčinily nejistotu v tom, zda tento druhý pilíř zaujme takové místo v důchodovém systému, jež od něj je a bylo očekáváno. Se vstupem České strany sociálně demokratické do vlády tato nejistota ještě více nabývá na významu, jelikož představitelé této politické strany již před volbami deklarovali, že tento pilíř zruší za předpokladu, že se dostanou k moci a tomu se jak je známo z výsledků voleb stalo. Autor této diplomové práce předpokládá, že dobrovolnost tohoto pilíře není správnou cestou, ale otázkou zůstává, jestli pouze 2 % odvod do soukromého fondu z celkových dnešních 28 % je dostatečný. Tato 2 % se jeví jako nízká a nijak zvlášť nepomohou ve větší míře řešit narůstající tlak na celkovou výši vyplácených důchodových dávek. Autor se domnívá, že ideální cestou pro stabilizaci českého důchodového systému je nutnost zavedení povinného druhého pilíře, stejně tak jak k tomu přistoupila Velká Británie od toku 2016. Nutno podotknout, že z autorova hlediska měla být reforma důchodového systému realizována již v předešlých letech, časová prodleva reforem nejenom prohlubuje explicitní dluh průběžného systému, ale i omezila možnost pružněji a efektivněji reagovat na vzniklou ekonomickou krizi. Vzhledem ke zkušenostem s vleklým hledáním celospolečenské shody v otázce reformy důchodového systému, je dle autora již dnes nutné začít implementovat vnímání důchodových systému podle světové banky a zahájit rozšiřovaní důchodového systému na základě doporučení na pět pilířů.

56

4. Komparativní analýza důchodových systémů České republiky a Velké Británie Analýza důchodového systému České republiky a Velké Británii je zpracována z pohledu dlouhodobé finanční udržitelnosti bez ohledu na historické a sociální předpoklady srovnávaných zemí. Jako srovnávací kritéria v otázce dlouhodobé finanční udržitelnosti důchodových a penzijních systémů byla zvolena:

Demografické souvislosti: 

stárnutí populace



migrace



hranice důchodového věku

Vyrovnanost důchodového systému: 

rozdíl mezi výdaji a příjmy



podíl důchodů na HDP

Důchodový věk (věk odchodu do důchodu) Posun hranice důchodového věku patří mezi základní parametrické změny systému, které jsou přímou reakcí na nepříznivý demografický vývoj. Z porovnání vývoje hranice důchodového věku v obou analyzovaných zemích je u Velké Británie zřejmý razantnější posun hranice důchodového věku, než v České republice a to i přes predikci mírnějšího trendu stárnutí populace v příštích 20 letech ve Velké Británii. Dle současných parametrů srovnávaných systémů bude průměrný věk odchodu do důchodu v roce 2023 v České republice 64,3 let a ve Velké Británii 66 let. V tomto ohledu lze konstatovat, že v otázce nastavení hranice důchodového věku, jako reakce na současný předpoklad budoucího demografického vývoje, je systém Velké Británie při srovnání se současným systém České republiky lépe připraven. 57

Tabulka č. 23: Srovnání vývoje důchodového věku 2013 -2023 (u žen v ČR použita data žen s jedním dítětem)

2013 Muži Ženy

ČR 62+8 60

2023

2018

VB 65 60

ČR 63+6 61,8

VB 65 65

ČR 64,4 64,2

VB 66 66

Zroj: CSSZ a Pensions Policy Institute, vlastní výpočty (2013) Institut předčasného důchodu V otázce hranice důchodového věku je nutné zmínit i institut předčasného odchodu do důchodu, který má vliv na zkreslení hranice důchodového věku. V praxi zvyšuje institut předčasného důchodů počet důchodců, což přináší vyšší výdaje systému. Předčasný důchod v systému Velké Británie prakticky není možný. V České republice existuje možnost předčasného důchodu (o 3 roky a pochopitelně s nenávratným krácením přiznaného důchodu) a nově byly odsouhlaseny tzv. před-důchody (až 5 let před řádným datem odchodu do důchodu). V České republice tento hojně využívaný institut má již dnes negativní vliv na zátěž důchodového systému, zvyšuje počet důchodců a dobu pobíraní dávky jednotlivce, který vyžívá tohoto institutu. V kombinaci s predikcí vyšší očekávané délky života (trend je patrný z tabulky očekávané délky života) to pro průběžný systém znamená zvýšené náklady na pojištěnce, který tento institut využil. Pokračující nárůst obliby využívání toho instrumentu bude mít za následek klesající spoluúčast mužů starších 55 let a s tím spojené faktické snižování hranice důchodového věku. Z výše uvedeného je zřejmé v ČR má institut předčasného odchodu důchodu nezanedbatelným dopad na prohlubování deficitu tvz. důchodového účtu. Tabulka č. 24: Vývoj očekávané délky života obyvatel ve věku 60 roků v České republice (v letech)

Muži Ženy

1989 14,9 19,2

1995 15,9 20,0

2000 17,0 21,2

2005 17,8 21,7

2010 18,7 22,9

2012 19,1 23,1

Zdroj: ČSÚ (2013), vlastní zpracování 58

V obou sledovaných ekonomikách lze sledovat, že občané déle studují a následně nastupují do zaměstnání ve vyšším věku, což reálně znamená snižování počtu ekonomicky aktivních jedinců a negativní dopad na výši, respektive relativní pokles odvodů do důchodového systému. Na druhou stranu je třeba zmínit, že vyšší vzdělanost obyvatel přispívá k lepšímu uplatnění na trhu práce a prodlužování délky ekonomicky aktivního života. V České republice bylo v roce 2012 více než 140 tisíc pracujících důchodců, což je téměř 12 % všech seniorů. Oproti tomu Velká Británie, kde je hranice pro odchod do důchodu vyšší téměř o tři roky, dosahuje i s parametrem vyšší hranice důchodového věku srovnatelného poměru pracujících seniorů (téměř 13 % v roce 2012), a to z 67 % s terciálním vzděláním o proti pouhým 19 % pracujících důchodců s terciálním vzděláním v České republice. Toto srovnání odkrývá rezervy v uplatnění seniorů na pracovním trhu v ČR a to především seniorů s vyšším vzděláním.

Demografický vývoj Jedním z nejdůležitějších kritérií v otázce demografie je tzv. míra závislosti, kdy se jedná o předpokládaný vývoj počtu obyvatel v důchodovém věku 65 let a více na počtu osob v ekonomicky aktivním věku 15 až 64 let, neboli podíl osob v post-produktivním věku na počtu osob v ekonomicky aktivním věku. Obecně se většina zemí Evropské unie potýká s problémy spojenými se stárnutím obyvatelstva a lze očekávat, že v následujících padesáti letech bude počet obyvatel ve starobním důchodu výrazně stoupat. Tento předpoklad se týká jak České republiky, tak Velké Británie. Tabulka č. 25: Projekce věkového složení obyvatelstva 2012-2050 (v %)

2012 2020 2030 2040 2050

0-14 let 14,8 15,3 13,3 12,2 12,7

Česká republika 15-64 let 65 a více let 68,4 16,8 64,6 20,1 63,5 23,3 60,7 27,1 55,5 31,9

0-14 let 17,6 18,0 17,2 16,4 16,5

Velká Británie 15-64 let 65 a více let 65,0 17,4 63,0 19,0 60,5 22,3 59,0 24,6 58,2 25,3

Zroj: ČSÚ a Pensions Policy Institute, vlastní výpočty (2013), vlastní zpracování 59

Na základě srovnávací analýzy projekce věkového složení obyvatelstva od roku 2013 až 2050 bude stárnutí populace v České republice razantnější než ve Velké Británii. Za předpokladu tohoto vývoje nelze očekávat, že by současný důchodový systém mohl zaručit stejně vysoké náhradové poměry a zároveň dosáhnout tolik potřebné finanční stability. V případě zachování současného modelu financování převážně z průběžného systému a udržování výše dosavadního náhradového poměru lze predikovat zvyšování explicitního dluhu důchodového systému ČR. V praxi to pro Českou republiku znamená větší tlak na vyrovnanost tvz. účtu důchodového pojištění. V případě dlouhodobě záporné bilance důchodového účtu lze předpokládat snížení indexu dávek na nižší úroveň než je index růstu pracovních příjmů, což bude při zachování současné velmi vysoké závislosti příjmů seniorů z průběžného systému znamenat zhoršení jejich ekonomické situace.

Migrace Migrací je označován proces prostorového přemisťování osob přes hranice, spojený se změnou místa bydliště na dobu kratší či delší, případně natrvalo. Pro zlepšení budoucí situace důchodového účtu pomocí migrace by bylo nezbytné, aby čistá míra produkce imigrantů a jejich dětí byla vyšší než ztráta produkce zapříčiněná úbytkem produkce v důsledku stárnutí populace. Tabulka č. 26: Vývoj migrace 1990-2013

Česká republika Velká Británie

Počet v tis. Ženy v % % v populaci Meziroční změna počtu osob v % Median věku 2013 1990-2000 2000-2013 osob 423,8 42,4 4 6,9 5,2 35,6 7824,1 51,6 12,4 2,5 3,9 37,35

Zdroj: OSN (2013) Z výše uvedené tabulky a vývoje meziroční změny počtu osob v % vyplývá, že pozitivní trend migrace v České republice oproti Velké Británii ubírá na své tendenci. V praxi to znamená, že do budoucna lze očekávat slábnutí pozitivního vlivu migrace na stárnutí populace a tím i udržitelnost průběžného pilíře českého důchodového systému. Lze tedy 60

konstatovat, že pozitivní migrace by na základě historických zkušeností neměla být řešením problému důchodového účtu z pohledu dlouhodobé udržitelnosti. Důchodový účet Rozdíl mezi příjmy a výdaji vymezuje aktuální stav důchodového účtu. Stav důchodového účtu je důležitý pro vyhodnocování obecného cíle finanční udržitelnosti důchodového systému. Z tabulky níže je zřejmé, že saldo tvz. důchodového účtu se kontinuálně prohlubuje. Lze předpokládat, že se při zachování dosavadních nárokových parametrů průběžného systému bude explicitní dluh dále prohlubovat. Data o vývoji výdajů a příjmů průběžného důchodového systému Velké Británie se autorovi této diplomové práce i přes opakované dotazy směrující na MPSV, VÚPSV, PPI a UK National Statistics nepodařilo získat s tím, že tato data nejsou obsahem průběžných zpráv o stavu státního důchodového systému Velké Británie. Velká Británie nemá oddělený tzv. důchodový účet. Dávky státního důchodového systému jsou vypláceny z odvodu National Insurance (Národního Pojištění). Z odvodů National Insurance jsou hrazeny veškeré prvky sociální politiky Velké Británie, kterými jsou zdravotnictví, podpora školství, podpora bydlení a další. Tabulka č. 27: Vývoj výdajů a příjmů na tvz. důchodovém účtu ČR v letech 2008-2012 (v mld. Kč)

2008 310,9 304,9 6

Příjmy Výdaje

Celkem

2009 301,1 331,6 -30,5

2010 308,5 337,8 -29,3

2011 319,5 359,1 -39,5

2012 323,3 372,8 -49,4

Zdroj: CSSZ (2013) Tabulka č. 28: Historický a předpokládaný vývoj náhradového poměru základního státního důchodu a průměrné mzdy (v %)

Poměr %

2009 16,2

2010 16,3

2011 17

2012 17,7

2013 17,7

2020 18

2030 18,1

2040 18,1

Zdroj: Pensions Policy Institute (2013) 61

Z výše uvedených dat je patrná hlavní odlišnost průběžného systému České republiky a Velké Britanie, jímž je velice nízký poměr základního státního důchodu v porovnání s průměrnou mzdou (17,7 % v roce 2013) ve VB oproti ČR. Vzhledem k predikci demografického vývoje nelze očekávat, že bez kontinuálního růstu explicitního dluhu lze udržet současnou výši náhradového poměru z průběžného systému ČR. V České republice tvoří základní státní důchod zatím takřka jediný důchodový příjem u většiny seniorů. I přes velmi vysokou účast v systému penzijního připojištění, doposavad užívají občané České republiky penzijního připojištění spíše jako spořícího produktu. Tato situace se ale bude muset v České republice dále měnit a pozice základního důchodu bude muset vzhledem k demografickému vývoji objektivně slábnout. Tabulka č. 29: Vývoj celkového náhradového poměru příjmů vůči průměrné mzdě (v%)

Česká republika Velká Británie

2006 41,8 30,8

2008 41,4 31,2

2012 42,9 32,6

Zdroj: ČSÚ a European Comission, Eurostat (2013), vlastní zpracování Podíl výdajů starobních důchodů na HDP Podíl výdajů státního důchodového systému vůči HDP má tendenci se neustále zvyšovat. Česká republika patří mezi země s nejvyšším podílem státních výdajů na starobní důchody vůči HDP v EU, oproti tomu Velká Británie patří mezi země, které na výdajích na starobní důchod vydávají méně než 6 % z HDP. Při srovnání ČR a VB lze sledovat výrazný rozdíl výdajů privátního sektoru plynoucích do důchodového systému. Nižší státní výdaje plynoucí do důchodového systému pramení z menší míry závislosti příjmů občanů z průběžně financovaného systému (1. pilíř). Vlastní iniciativa jedinců účastnících se penzijních systémů v podobě zaměstnaneckých schémat a dobrovolného penzijního spoření, pod správou privátního sektoru signifikantně odlehčuje finančnímu zatížení veřejných rozpočtů. Z výše uvedeného je zřejmý rozdíl v míře využití a parametrech nastavení zaměstnaneckého a soukromého dobrovolného systému pojištění. Tyto formy jsou ve Velké Británii historickou samozřejmostí. V ČR tyto systémy zatím vznikají a rozvíjejí se. Vzhledem k ekonomickému a demografickému vývoji, ale budou muset systémy spravované privátním sektorem v České

62

republice zaujmout mnohem významnější roli a důchodová soustava se v České republice bude muset více diverzifikovat.

Tabulka č. 30: Srovnání vývoje výdajů státního a soukromého sektoru v poměru k HDP (v %)

Česká republika Výdaje státu Soukromý sekt.

2002 6,7

2005 6,5

2009 8 0,4

2010 8,2 0,5

2011 8,6 0,5

Velká Británie Výdaje státu Soukromý sekt.

2005

2006

2007

2008

2009

5,6

5,3

5,3

5,7

6,2

3

3,1

2,8

2,9

3,2

Zdroj: European Comission, Eurostat (2013)

Mikroekonomické vlivy S naplňováním cíle finanční udržitelnosti důchodového systému jsou velmi výrazně spjaty i mikroekonomické vlivy. Parametrem pro tyto vlivy je především situace na trhu práce s přihlédnutím na generaci ve vyšším věku a skutečnost, že účastník důchodového systému je směřován k delšímu setrvání v ekonomicky aktivním věku a tím k navýšení svého příspěvku do průběžného důchodového systému. Další oblastí spjatou s důchodovým systémem jsou daňová zvýhodnění účastníka, který setrvá na pracovním trhu na úkor odchodu do důchodu. V tomto případě hovoříme o implicitní daňové sazbě, za jejíž pomoci se měří průměrné efektivní daňové zatížení různých druhů ekonomických příjmů. Implicitní daň tím pádem také umožňuje udržovat optimální věkovou hranici pro věk odchodu z pracovního trhu z pohledu maximalizace finančních příspěvků plynoucích do průběžného důchodového systému. Problematika mikroekonomických vlivů je velice obsáhlá, zasahuje jak do politických témat, podpory vzdělaní a dalších témat, a proto se vlastními mikroekonomickými vlivy nebudeme v této diplomové práci dále zabývat, jelikož je to nad rámec zaměření této práce.

63

5. Návrh doporučení pro Českou republiku Je zřejmé, že negativním faktorem udržitelnosti průběžně financovaných systémů je nepříznivý demografický vývoj. Z analýzy vyplývá že, k dosažení dlouhodobé stability je nutné, aby v průběžném systému byla nastavena taková sazba odvodů, která koresponduje s náhradovým poměrem a mírou závislosti (počtem důchodců). Vzhledem k predikcím stárnutí populace se také výrazně omezují možnosti parametrických úprav těchto systémů. Vzhledem k této skutečnosti se návrh řešení zaměřuje na všechny aspekty nutné k dosažení dlouhodobé stability: 

sazba odvodů,



náhradový poměr,



míra závislosti.

Výše navržená doporučení si klade za cíl zpomalení dynamiky růstu explicitního dluhu tzv. důchodového účtu, a tím snížení zátěže veřejných financí v podobě samce salda důchodového účtu. V návrhu řešení jsou aplikovány již fungující systémy ve Velké Británii s přihlédnutím na konkrétní podmínky České republiky. Doporučené kroky budou dle názoru autora připívat zajištění dlouhodobé udržitelnosti průběžného systému (1. pilíř), jehož funkce je klíčová pro funkci důchodového systému jako celku ve vztahu k sociální politice ČR: 

povinný vstup do 2. pilíře.



zavedení 2% příspěvku zaměstnavatele zaměstnanci při vstupu do 2. pilíře,



zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu z 1 pilíře,



zrušení předčasného odchodu do důchodu z 1. pilíře,



zavedení zaměstnaneckého před-důchodu z 2. pilíře,



zachování současného 2 % navýšení odvodu pojištěnce při vstupu do 2. pilíře, využití těchto prostředků na podporu porodnosti.

Povinný vstup do 2. pilíře – snížení náhradového poměru Po vzoru Velké Británie, kde toto opatření vstoupí v platnost v roce 2016, autor navrhuje povinný vstup všech ekonomicky aktivních obyvatel do tzv. druhého pilíře. Toto 64

opatření je součástí snahy o odlehčení průběžnému systému, a to snahou o snížení závislosti na průběžném systému a tím vytvoření prostoru k možnému snižovaní náhradového poměru, jehož snižovaní vytváří prostor k dosažení dlouhodobé stability. Pro zachování příjmu adekvátního k zajištění důstojného stáří při snížení náhradového poměru by měla sloužit penze z 2. pilíře. Zvýšení množství úspor akumulovaných v privátních fondech účastnících se 2. pilíře bude mít za následek podporu investic. Zvýšení investičních výdajů převyšujících 16 mld. Kč (5 % příjmů tzv. důchodového účtu v cenách roku 2013) akumulovaných ve fondech 2. pilíře se v reálné ekonomice projeví v růstu produktu, tvorbou nových pracovních míst a s tím spojeným zvýšeným daňovým 51

výnosem . Zavedení 2% příspěvku zaměstnavatele zaměstnanci při vstupu do 2. pilíře – snížení náhradového poměru, úprava sazby odvodů V rámci nutnosti odlehčení současnému průběžnému systému financování navrhujeme po vzoru Velké Británie větší angažovanost zaměstnavatelů na zabezpečení jejich zaměstnanců ve stáří. Tento krok, také vytváří prostor pro možné snižovaní náhradového poměru vypláceného z průběžného systému. Výpadek příjmu seniorů zapříčiněný snížením náhradového poměru by měl být nahrazen penzí z fondového systému (2. pilíř). V praxi to na trhu práce bude znamenat zvýšení nákladů na pracovní sílu na jedné straně a podporu tvorby nových pracovních příležitostí formou investic z prostředků kumulovaných v 2. pilíři jako protipól negativního vlivu zvýšení nákladů práce. V modelu zjednodušené třísektorové ekonomiky v případě, že tržní úroková sazba peněz v ekonomice bude nižší, než míra výnosnosti investic v ekonomice diskontovaná inflací by měl v reálné ekonomice převyšovat pozitivní efekt investičního multiplikátoru tvořený akumulací investičních prostředku ve fondech 2. pilíře nad negativním efektem daňové restrikce v podobě zvýšení nákladů na trhu práce. V opačném případě bude ekonomika čelit útlumu investic, který může vést ke zpomalení růstu míry HDP, růstu nezaměstnanosti a zvýšení tlaku na vyrovnanost veřejných rozpočtů v sociální oblasti, což bude vyžadovat zásah do

51

HOLMAN Robert, Markroekonomie. Středně pokročilí kurz. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 97880-7179-861-3

65

52

ekonomiky nad rámec reforem důchodového sytému . Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a současnému stavu reálné ekonomiky lze považovat povinnou část v 2. kapitálovém pilíři jako pro-růstové opatření, které bude také napomáhat k oživení současné ekonomické situace v České republice. Zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu z 1 pilíře – snížení míry závislosti Vzhledem k počtu ekonomicky aktivních seniorů (více jak 140 tisíc v roce 2012) a razantnímu stárnutí populace v období 2013 -2025 je součástí návrhu doporučení zvyšování hranice, a to až na 66 let v roce 2025. Progresivnější zvyšování důchodového věku bude mít pozitivní vliv na vývoj poměru seniorů vůči ekonomicky aktivní části obyvatelstva (míru závislosti) a tím pozitivní vliv na výši odvodů a výdajů na důchodovém účtu. Zrušení předčasného odchodu do důchodu z 1. pilíře – snížení míry závislosti V návaznosti na potřebu zvýšení počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva (snižování míry závislosti) a na tvorbu nových pracovních míst v důsledku pozitivního vlivu investičních prostředků kumulovaných prostřednictvím fondů účastnících se 2. pilíře a tím rostoucí poptávkou po pracovní síle, je součástí doporučení na zrušení institutu předčasného důchodu. Zavedení zaměstnaneckého před-důchodu z 2. pilíře – snížení míry závislosti Jako reakcí na zrušení institutu předčasného důchodu z 1. pilíře, je součástí návrhu řešení zavedení tzv. zaměstnaneckého před-důchodu, vypláceného z 2. zaměstnaneckého pilíře. Možnost odchodu do tohoto typu důchodu, v návrhu kopíruje současné podmínky pro odchod do předčasného důchodu z 1. pilíře, tedy až 5 let před řádným datem odchodu do důchodu z 1. pilíře. Podmínky vyplácení prostředků ze zaměstnaneckého pilíře zůstávají totožné s podmínkami výplaty prostředků z druhého pilíře obsažené v reformě důchodového systému, jež vstoupila v platnost 1. 1. 2013. Účelem tohoto opatření je pozitivní vliv na míru závislosti.

52

MACH Miloš, Makroekonomie II. Pro magisterské (inženýrské) studium. Slaný: Melandrium,

2001. ISBN 80-86175-18-9.

66

Zachování současného 2 % navýšení odvodu pojištěnce při vstupu do 2. pilíře, využití těchto prostředků na podporu porodnosti – snížení míry závislosti V případě zavedení povinné účasti v 2. pilíři toto opatření v praxi znamená zvýšení sazby odvodů o 2 % u všech ekonomicky aktivních obyvatel. V následujících letech má podle dostupných projekcí populace v České republice stárnout rychleji než většina Evropy. Vzhledem k těmto velmi nepříznivým demografickým dopadům na průběžný systém se stává nezbytnou součástí návrhu řešení dlouhodobé udržitelnosti v podmínkách České republiky aktivní podpora porodnosti. Tato podpora má být realizována formou odklonění 2% navýšení sazby odvodů při vstupu občana do 2. kapitálového pilíře, jež je součástí již zavedené důchodové reformy platné od 1. 1. 2013. V modelu již zmíněné povinné účasti všech ekonomicky aktivních obyvatel v 2. pilíři, by mělo být na zvrácení nepříznivého demografického vývoje využito necelých 6,5 mld. Kč (2 % z příjmů tzv. důchodového účtu v cenách roku 2012). Tyto prostředky by měly být využity na následující nástroje podpory porodnosti: 

navýšení rodičovského příspěvku v kombinaci se státní podporou zkrácených úvazků pro matky s dětmi. Osoba pobírající rodičovský příspěvek bude mít možnost volby mezi přímou dávkou a využitím dávky jako státní podpory pro zaměstnavatele v případě zkráceného úvazku od 2. do 4. roku čerpání rodičovského příspěvku,



podpora předškolního vzdělávání formou přímé státní dotace na umístěné dítě v předškolním zařízení,



měsíční příspěvek na 3. dítě do 15 let věku rodinám s příjmem pod stanovenou nárokovou hranici příjmu. Z výše uvedeného vyplývá, že faktické řešení udržitelnosti důchodového systému jako

celku je více politickou než ekonomickou otázkou, která se musí v nejbližší době nutně stát tématem široké politicko-společenské diskuse. Jedno je už dnes ale zřejmé, současné nastavení je z dlouhodobé perspektivy nevyhovující a pouhé parametrické změny pouze oddalují skutečná řešení.

67

ZÁVĚR Cílem této diplomové práce bylo zanalyzovat český důchodový systém s přihlédnutím ke všem historickým, ekonomickým, sociálním i politickým aspektům a následně ho porovnat s důchodovým systémem Velké Británie a poukázat na možné rezervy ve využití penzijních systémů (2. a 3. pilíř) s ohledem na finanční stabilizaci průběžného systému (1. pilíř) a zachování jeho funkce v rámci koncepce sociální politiky České republiky. V této diplomové práci byly zachyceny pouze základní parametry důchodových systémů České republiky a Velké Británie, oba systémy stále vyvíjejí a důchodový systém ČR je stejně jako ostatní důchodové systémy postsocialistických zemí teprve na začátku z hlediska dlouhodobého vývoje, v nové sociální a ekonomické situaci. I přes velmi odlišnou tvář obou systémů, kdy důchodový systém Velké Británie má za sebou kontinuální historický vývoj s naprosto jinými sociálními, ekonomickými a politickými předpoklady, je možné v obou hodnocených systémech nalézt společné charakteristické znaky. V posledních letech se stále zvyšovala tendence reformovat český důchodový systém, který stále ještě nemá svoji ucelenou podobu. Z této diplomové práce je zřejmé, že oba důchodové systémy jsou ovlivňovány negativním demografickým vývojem, který funkci obou důchodových systémů výrazně ovlivňuje již nyní a v horizontu několika málo desetiletí se jeho vliv bude razantně zvyšovat. Reakcí českého důchodového systému na tento vývoj byla reforma, jež vstoupila v platnost v lednu 2013. Toto reformu lze označit za nejpodstatnější změnu za posledních několik desetiletí. Touto změnou je vznik druhého pilíře. Vstup do tohoto pilíře je dobrovolný, čímž samozřejmě nepřestává platit povinnost se účastnit pilíře prvního. Druhý pilíř není průběžně financovaným systémem, ale je financován kapitálovým způsobem. Touto změnou se český důchodový systém výrazně přiblížil systémům většiny zemí kontinentální Evropy, Velkou Británii nevyjímaje. Z analýzy sledovaných důchodových systému vyplývá, že stěžejní diferenciace mezi oběma důchodovými systémy spočívá, nejen v nastavení nárokových parametrů, výše vyplácených dávek ze státního průběžného systému, kde je zřejmá snaha státu o zvýšení participace soukromého sektoru v systému, ale i v přístupu vlastních občanů, kdy většina občanů v České republice považuje prostředky, které jsou mimo statní starobní důchod za určitou formu spoření, která ne vždy souvisí se zajištěním adekvátních prostředků na stáří. Další příkladem rozdílné celospolečenského přístupu v otázce závislosti občanů pouze na 68

státním průběžném sytému, je účast ve druhém pilíři, kdy je v České Republice účast dobrovolná od roku 2013, oproti tomu ve Velké Británii bude účast od roku 2016 povinná. Z provedené analýzy také je zřejmé, že problém finanční udržitelnosti průběžného systému tkví v tom, že výše důchodů není ve stejné výši jako výše příspěvků od jednotlivých účastníků. Rovnováhu systému lze poté definovat, jako vtah výše sazby pojitého v přímé závislosti na výši náhradového poměru a míry závislosti. Z toho plyne, že současným klíčovým parametrem finanční udržitelnosti se stává nutná reakce na demografický vývoj obyvatelstva. Očekávanou reakcí obou důchodových systému na stárnutí populace je prodlužování věkové hranice pro odchod do starobního důchodu a současně s tím i snižování výše vyplácených dávek z průběžného systému. Co je tedy oním společným rysem pro oba systémy a kterými variantami přístupu k důchodovému systému by se měl český systém inspirovat od toho britského ve svých budoucích reformách? Návrh doporučení pro Českou republiku je zpracovaný na základě srovnávací analýzy, a to prostřednictvím snahy úprav všech parametrů působících na rovnováhu příjmů a výdajů stému. S přihlédnutím, aby byla zachována jeho funkce v konceptu sociální politiky státu. Na jedné straně pomyslné rovnice prostřednictvím povinného vstup do 2. pilíře a zavedením 2 % příspěvku zaměstnavatele zaměstnanci při vstupu do 2. Pilíře, je reprezentována snaha zvýšení sazby odvodů do systému společně s vytvořením prostoru pro budoucí snižování náhradového poměru. Na druhé straně pomyslné rovnice opatření zvyšující věkovou hranice pro odchod do důchodu z 1 pilíře, zrušení předčasného odchodu do důchodu z 1. pilíře, zavedení zaměstnaneckého před-důchodu z 2. pilíře, zachování současného 2 % navýšení odvodu pojištěnce při vstupu do 2. pilíře s následným využitím těchto prostředků na podporu porodnosti, si klade za cíl snižování parametru míry závislosti. Snaha o úpravy parametrů rovnováhy systému je zároveň prostředkem k snížení explicitního dluhu sytému, a tím i snahou o omezení negativního vlivu průběžného systému na veřejné rozpočty. Ačkoliv ekonomické a demografické prognózy nejsou zrovna optimistické, kladné aspekty reforem je možné objevovat už dnes. Po desetiletí diskusí byly provedeny kroky směrující k systémovým změnám, které si kladou za cíl snižování neudržitelné dynamiky růstu explicitního dluhu průběžně financovaného státního důchodového systému (1. pilíř). Nicméně mnohem zásadnějším přínosem těchto kroků se zdá být, že stále více občanů si začalo uvědomovat, že spoléhat se pouze na stát v otázce zajištění finančních prostředků na prožití důstojné staří, nemusí být zrovna rozumné. 69

Přes kontinuální vývoj důchodových a penzijních systému je zřejmé, že tyto systémy bude i nadále širokou ekonomickou, sociální a politickou otázkou, která mnohdy dosahuje až filozofických rozměrů.

70

Seznam literatury Soupis bibliografických záznamů [1]

BLAKE David, MAYHEW Les, On the sustainability of the UK state pension system in thel light of population ageing and declining fertility. The Economic Journal, 2006. F286-F305

[2]

BLAKE David, Pension Schemes and Pension Funds in the United Kingdom, Oxford: Oxford University Press, 2003. ISBN: 978-0-19-924353-2

[3]


[5]

BOZIO Antonie, CRAWFORD Rowena, TETLOW Gemma, The history of state pensions in the UK: 1948 to 2010, Londýn: Institute of fiscal Studies, 2010. ISBN: 978-1-903274-77-4

[5]

BRDEK, Miroslav; JÍROVÁ, Hana; KREBS, Vojtěch. Trendy v evropské sociální politice. Praha: ASPI Publishing, 2002. ISBN 80-8639-525-1.

[6]

HOLMAN Robert, Markroekonomie. Středně pokročilí kurz. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7179-861-3

[7]

KOTOUS, Jan - MUNKOVÁ, Gabriela - ŠTEFKO, Martin. Obecné otázky sociální politiky. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2013. ISBN 978-80-87439-08-1

[8]

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5., přepracované a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2010. ISBN 978-80-7357-585-4

[9]

LESSY Ivan, Bude reforma českého důchodového systému fundamentální? Brno: Trast pro ekonomiku a společnost, 2007. ISBN 978-80-239-9159-8

71

[10]

MACH Miloš. Makroekonomie II. Pro magisterské (inženýrské) studium. Slaný: Melandrium, 2001. ISBN 80-86175-18-9.

[11]

MUSILOVÁ Zdeňka, ŠLAPÁK Milan, HOLUB Martin, Zaměstnanecká schémata penzijního pojištění ve vybraných státech EU, Švýcarsku a USA. Praha: VÚPSV, v.v.i., 2011. ISBN 978-80-7416-087-5

[12]

PRŮCHA Václav a kol., Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992. 1. díl. Období 1918-1945. Brno: Doplněk 2004. ISBN 80-7239-147-X

[13]

PRŮCHA Václav a kol., Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992. 2. díl. Období 1945-1992. Brno: Doplněk 2009. ISBN 978-80-7239-228-5

[14]

RYTÍŘOVÁ Lucie. Důchodový systém v České republice. Olomouc: ANAG, 2013. ISBN 978-80-7263-821-5

[15]

TOMEŠ Igor, Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost, 2. vyd. Praha: SOCIOKLUB 2001. ISBN 80-86484-00-9

Elektronické zdroje [1]

Finance.cz, [online]. [cit. 2013-11-20]. Dostupné z: http:// http://www.finance.cz/duchody-adavky/vse-o-duchodech/duchodovesystemy/prispevkove-a-davkove-definovane-duchodove-systemy/

[2]

Globalpolitics, [online] [cit. 2013-10-22]. MINAŘÍK David, Vývoj rakouského sociálního

státu

jako

segmentu

politiky.

Dostupné

na:

http://www.globalpolitics.cz/clanky/rakousko

[3]

HM Revenue & Customs, [online]. [cit. 2013-11-18]. Dostupné z: http://www.hmrc.gov.uk/pensionschemes/understanding-aa.htm 72

[4]

HOLZMAN Robert, PAUL Richard and DORFMAN Mark, Pension Systems and Conceptual Framework. SP Dicsussion Parer. No. 0824. [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné

na:

http://siteresources.worldbank.org/SOCIALPROTECTION/Resources/SP-Discussionpapers/Pensions-DP/0824.pdf

[5]

Měšec.cz, KUTÁLEK Vladimír, Vyznejte se v důchodu: Jak funguje první pilíř důchodového

systému?

[online].

[cit.

2013-10-22].

Dostupné

na:

http://spoctiduchod.mesec.cz/clanky/vyznejte-se-v-duchodu-jak-funguje-prvni-pilir/

[6]

MPSV, Důchodová reforma, Způsob výplaty, [online] [cit. 2013-11-22].; dostupné na: http://duchodovareforma.mpsv.cz/cs/73

[7]

MPSV,

PES,

2010,

[online]

[cit.

2013-11-22].;

dostupné

na:

http://www.mpsv.cz/cs/8908

[8]

MPSV, [online] [cit. 2013-11-15].; dostupné na:

http://www.mpsv.cz/cs/11111

[9]

Occupational Pension Scheme Survey, UK Office for National Statistics, 2012, [online]. [cit. 2013-11-18]. Dostupné na: http://www.ons.gov.uk/ons/dcp171778_328287.pdf

[10]

Pension Act 2011, [online]. [cit. 2013-11-22]. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/2011/19/contents/enacted

[11]

Pensions Policy Institute, [online]. [cit. 2013-11-18]. Dostupné z: https://www.pensionspolicyinstitute.org.uk/default.asp?p=97

[12]

Peníze.cz, TŮMA Ondřej, Druhý a třetí pilíř. Boj o klienty začíná! Přehled bitevního pole [online]. [cit. 2013-10-22]. Dostupné na: http://www.penize.cz/duchody/247962druhy-a-treti-pilir-boj-o-klienty-zacina!-prehled-bitevniho-pole

73

[13]

VLÁDA ČR: Programové prohlášení Vlády České republiky, 4.8.2010, [online] [cit. 2013-11-08].;

dostupné

na:

http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-

dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf

Tabulky Tabulka č. 1: Průměrné celkové příjmy osob ve věkové skupině muži 65+, ženy 60+, v letech 1996-7 až 2011-12 (GBP týdně v cenách roku 2011-12)......................................................... 22 Tabulka č. 2: Vývoj průměrného věku ve Velké Británii 2003-2012 ...................................... 23 Tabulka č. 3: Vývoj počtu obyvatel ve Velké Británii 2005-2060 .......................................... 23 Tabulka č. 4: Vývoj výdajů státního a soukromého sektoru na důchodové a penzijní systémy v poměru k HDP (v %) ............................................................................................................. 24 Tabulka č. 5: Vývoj výše plného základního důchodu (v GBP za týden)................................ 25 Tabulka č. 6: Vývoj poměru příjmů ze státních a soukromých zdrojů osob v důchodovém věku (v %) ................................................................................................................................ 27 Tabulka č. 7: Historický a předpokládaný vývoj poměru týdenního základního státního důchodu a týdenní průměrné mzdy v (%) ................................................................................ 28 Tabulka č. 8: Vývoj celkového náhradového poměru příjmů ze státních i soukromých zdrojů vůči průměrné mzdě (v%) ........................................................................................................ 28 Tabulka č. 9: Celkový počet členů zaměstnaneckých penzijních schémat (v milionech osob)32 Tabulka č. 10: Rozdělení plateb pojistného do druhého pilíře mezi zaměstnance a zaměstnavatele (jako % celkových odvodů) ............................................................................ 33

74

Tabulka č. 11: Pracující osoby ve věkové skupině 65+ resp. 60+ (% všech osob v této věkové kategorii) .................................................................................................................................. 34 Tabulka č. 12: Vývoj průměrného věku v České republice 2003-2012 ................................... 41 Tabulka č. 13 : Vývoj počtu obyvatel v České republice 2005-2060 ...................................... 42 Tabulka č. 14: Projekce věkového složení obyvatelstva v České republice 2012-2050 (v %)42 Tabulka č. 15: Vývoj důchodového věku dle data narození (počet let+měsíců) ..................... 44 Tabulka č. 16: Vývoj výdajů a příjmů na tvz. důchodovém účtu ČR v letech 2008-2012 (v mld. Kč) .................................................................................................................................... 46 Tabulka č. 17: Výdaje na penzijní systém v České republice v % vůči HDP .......................... 46 Tabulka č. 18: Vývoj celkového náhradového poměru příjmů vůči průměrné mzdě (v%) ..... 47 Tabulka č. 19: Vývoj počtu účastníků penzijního připojištění (v tisících) .............................. 52 Tabulka č. 20: Vývoj průměrného Státního příspěvku přepočteného na jednoho účastníka (v Kč) ............................................................................................................................................ 52 Tabulka č. 21: Vývoj objemu aktiv všech fondů v ČR (v mld. Kč)......................................... 52 Tabulka č. 22: Vývoj poměru aktiv penzijních fondů 2. pilíře vůči HDP (v %) ..................... 52 Tabulka č. 23: Srovnání vývoje důchodového věku 2013 -2023 (u žen v ČR použita data žen s jedním dítětem) ...................................................................................................................... 58 Tabulka č. 24: Vývoj očekávané délky života obyvatel ve věku 60 roků v České republice (v letech) ....................................................................................................................................... 58

75

Tabulka č. 25: Projekce věkového složení obyvatelstva 2012-2050 (v %) ............................. 59 Tabulka č. 26: Vývoj migrace 1990-2013 ................................................................................ 60 Tabulka č. 27: Vývoj výdajů a příjmů na tvz. důchodovém účtu ČR v letech 2008-2012 (v mld. Kč) .................................................................................................................................... 61 Tabulka č. 28: Historický a předpokládaný vývoj náhradového poměru základního státního důchodu a průměrné mzdy (v %) ............................................................................................. 61 Tabulka č. 29: Vývoj celkového náhradového poměru příjmů vůči průměrné mzdě (v%) ..... 62 Tabulka č. 30: Srovnání vývoje výdajů státního a soukromého sektoru v poměru k HDP (v %) .................................................................................................................................................. 63

Obrázky Obrázek č. 1:Schéma tří pilířů důchodové systému ................................................................. 12 Obrázek č. 2: Schéma pěti pilířů důchodové systému ............................................................. 19

Použité zkratky AV ČR

Akademie věd České republiky

CZK

Česká koruna (měna)

ČNB

Česká národní banka

ČR

Česká republika

ČSOB

Československá obchodní banka

ČSSZ

Česká správa sociálního zabezpečení

ČSR

Československá republika

ČSÚ

Český statistický úřad

DB

Defined benefit (dávkově definovaný důchodový systém) 76

DC

Defined contribution (příspěvkově definovaný důchodový systém)

EU

Evropská unie

FSA

Financial Service Authority (dohledový orgán nad poskytovateli finančních služeb ve Velké Británii)

KB

Komerční banka

Kč

Česká koruna (měna)

GBP

Britská libra (měna)

HDP

Hrubý domácí produkt

MF

Ministerstvo financí

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

OSN

Organizace spojených národů

OSVČ

Osoba samostatně výdělečně činná

PAYG

Pay-As-You-Go (průběžně financovaný důchodový systém)

PES

Poradní expertní skupina ministra financí a ministra práce a sociálních věcí

PPI

Pensions Policy Institute

VÚPSV

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

VB

Velká Británie

77

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI KATEDRA MANAGEMENTU

Recommend Documents