Vliv alternativních organických hnojiv na hospodářský výnos a nutriční hodnotu hlávkového zelí a salátových okurek

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Vliv alternativních organických hnojiv na hospodářský výnos a nutriční hodnotu hlávkového zelí a salátových okurek

Disertační práce

Ing. Aleš Zahradník

Školitel: Doc. Ing. Kristína Petříková, CSc.

Lednice 2010

7

Poděkování

Za cenné rady a pomoc při studiu a zpracování disertační práce děkuji své školitelce Doc. Ing. Kristíně Petříkové, CSc. Současně bych chtěl poděkovat kolektivu pod vedením Ing. Žďárské, dále Anně Králové, Ing. Lence Burianové, Ing. Pavle Bímové a mnoha dalším, kteří mi přispěli radou či pomocí. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat své manželce Heleně, za podporu a obětavou pomoc v celém průběhu trvání této práce.

8

Práce byla řešena v rámci projektu výzkumu a vývoje QF 4195 „Vliv alternativních hnojiv na půdní úrodnost, hospodářský výnos a nutriční hodnotu plodové a košťálové zeleniny “ podporovaného MZe ČR .

9

Obsah 1. Úvod…………………………………………………………………………..7 2. Literární část………………………………..………………………………..9 Půda…………………………………………………………………………..9 Půdní úrodnost………………………………………………..………….9 Organická hmota………………………………………………………..10 Humus……………………………………………………………………12 2.1.3.1. Hlavní přirozené zdroje půdního humusu………………………….…..15 2.2. Hnojiva…………………………………………………………………..…..15 2.2.1. Průmyslová hnojiva………………………………………………………16 2.2.1.1. Typy průmyslových hnojiv vhodných pro košťálovou zeleninu.........17 2.2.1.2. Typy průmyslových hnojiv vhodných pro plodovou zeleninu……....18 2.2.2. Organická hnojiva……………………………………………………......18 2.2.2.1. Chlévský hnůj……………………………………………………….......19 2.2.2.2. Hnojůvka………………………………………………………………..23 2.2.2.3. Kejda…………………………………………………………………….23 2.2.2.4. Močůvka………………………………………………………………...24 2.2.2.5. Hnojení slámou………………………………………………………....25 2.2.2.6. Hnojení rašelinou…………………………………………………….....25 2.2.2.7. hnojení domovním odpadem…………………………………………...25 2.2.2.8. Substrát pro pěstování hub………………………………………….....26 2.2.2.9. Zelené hnojení…………………………………………………………..26 2.2.2.10. Komposty………………………………………………………………29 2.2.3. Alternativní organická hnojiva…………………………………………..32 2.2.4. Význam organických hnojiv……………………………………………...34 2.3. Tvorba výnosu………………………………………………………………35 2.3.1. Vliv různých typů hnojení na výnos……………………………………..36 2.3.2. Vliv různých typů hnojení na nutriční hodnotu………………………...37 2.3.3. Vliv různých typů hnojení na skladování……………………………….39 2.3.4. Vliv různých typů hnojení na zdravotní stav…………………………...39 2.4. Charakteristika vybraných druhů zeleniny………………………………40 2.4.1 Okurka salátová…………………………………………………………...40 2.4.1.1. Původ a rozšíření………………………………………………………..40

10

2.4.1.2. Botanická charakteristika……………………………………………....40 2.4.1.3. Nutriční hodnota………………………………………………………...40 2.4.1.4. Nároky na prostředí……………………………………………………..41 2.4.1.5. Nároky salátových okurek na výživu…………………………………..41 2.4.1.6. Pěstování okurek salátovek…………………………………………….43 2.4.1.7. Sklizeň…………………………………………………………………....43 2.4.1.8. Choroby a škůdci salátových okurek………………………………….44 2.4.2. Zelí hlávkové………………………………………………………………46 2.4.2.1. Původ a rozšíření………………………………………………………..46 2.4.2.2. Botanická charakteristika……………………………………………....46 2.4.2.3. Rozlišení odrůd dle ranosti……………………………………………..47 2.4.2.4. Nutriční hodnota………………………………………………………...47 2.4.2.5. Nároky na prostředí…………………………………………………….48 2.4.2.6. Nároky košťálové zeleniny na výživu………………………………….49 2.4.2.7. Pěstování hlávkového zelí………………………………………………50 2.4.2.8. Sklizeň hlávkového zelí…………………………………………………51 2.4.2.9. Skladování hlávek………………………………………………………52 2.4.2.10. Choroby a škůdci zelí………………………………………………….52 2.5. Výživa zeleniny……………………………………………………………...54 2.5.1. Faktory ovlivňující výživu zeleniny……………………………………...55 3. Cíl disertační práce…………………………………………………………...56 4. Materiál a metodika…………………………………………………………..57 4.1. Charakteristika stanoviště půdních pokusů……………………………...57 4.2. Meteorologická charakteristika roku 2004 a 2005……………………….57 4.3. Půdní charakteristika……………………………………………………...57 4.4. Předplodiny………………………………………………………………...58 4.5. Hnojení……………………………………………………………………....58 4.6. Rostlinný materiál………………………………………………………….58 4.7.Agrotechnické termíny pěstovaných zelenin………………………………59 4.8. Pokusné varianty…………………………………………………………...61 4.9. Charakteristika použitých alternativních hnojiv a dávky živin pro hnojení…………………………………………………………………………...61 4.10. Vyhodnocení pokusu……………………………………………………...64 4.10.1. Vyhodnocení výnosu…………………………………………………….64 11

4.10.2. Hodnocení zaplevelenosti……………………………………………….64 4.10.3. Hodnocení zdravotního stavu…………………………………………..65 4.10.4. Vyhodnocení skladovatelnosti u zelí…………………………………...65 4.10.5. Stanovení nutriční hodnoty…………………………………………….65 4.10.5.1. Stanovení vitamínu C…………………………………………………65 4.10.5.2. Stanovení dusičnanů…………………………………………………..66 4.10.5.3. Stanovení kationtů (K, Na, Ca, Mg)………………………………….66 4.10.5.4. Stanovení vlákniny…………………………………………………….67 4.10.5.5. Stanovení sušiny……………………………………………………….67 4.10.5.6. Stanovení mikrobiální aktivity půdy ………………………………...67 4.10.6. Bodové hodnocení………………………………………………………..67 4.10.7. Statistické vyhodnocení………………………………………………....68 5. Výsledky……………………………………………………………………....69 5.1. Salátové okurky…………………………………………………………….69 5.1.1. Hodnocení výnosu salátových okurek…………………………………..69 5.1.2. Hodnocení nutriční hodnoty salátových okurek……………………….74 5.2. Hlávkové zelí………………………………………………………………..87 5.2.1. Hodnocení tržního výnosu hlávkového zelí……………………………..87 5.2.2. Hodnocení zaplevelenosti a indexu napadení…………………………..95 5.2.3. Hodnocení nutriční hodnoty hlávkového zelí…………………………..98 5.2.4. Hodnocení skladování…………………………………………………..110 5.2.5. Mikrobiální aktivita půdy……………………………………………...111 5.3. Orientační náklady na hnojení…………………………………………..113 5.4. Bodové hodnocení sledovaných znaků…………………………………..113 6. Diskuze………………………………………………………………………115 7. Závěr………………………………………………………………………....123 8. Summary…………………………………………………………………….127 9. Přehled použité literatury…………………………………………………..129 Přílohy…………………………………………………………..…………....140

12

1. ÚVOD Zelenina je významnou složkou ve výživě člověka, tvořící nedílnou součást jídelníčku. Obsahuje látky nepostradatelné pro lidský organizmus. Dostatečná spotřeba ovoce a zeleniny, tj. 146 kg na osobu za rok (BRÁZDOVÁ a kol., 1999), je důležitá pro zdravý styl člověka . Trendem dnešní doby je vypěstovat kvalitní zeleninu splňující požadavky konzumentů. Zajištění trhu jejím dostatečným množstvím vyžaduje věnovat velkou pozornost pěstitelským technologiím, jejichž nedílnou součástí je výživa a hnojení rostlin (HLUŠEK, 1996). Zelinářské půdy vyžadují při intenzivním pěstování stálé doplňování organické hmoty pro udržení nebo zvýšení půdní úrodnosti. Udržení či obnovu půdní úrodnosti lze zajistit jedině přiměřenou náhradou živin odebraných sklizněmi a některými agrotechnickými zásahy. Hospodaření na orné půdě prošlo od začátku 90. let podstatnými změnami. Silně se omezilo minerální hnojení a v důsledku toho poklesly výnosy většiny pěstovaných plodin. Poklesly rovněž stavy hospodářských zvířat, především skotu a tím i produkce a aplikace statkových hnojiv. Průměrná hustota dobytčích jednotek na 1 ha zemědělské půdy v roce 1990 byla 0,82, do roku 2001 poklesla až na polovinu (HLUŠEK a kol, 2003). V současné době se v ČR ročně aplikuje ve stájových hnojivech (po odpočtu ztrát při skladování) odhadem pouze 0,6 až 0,7 t organických látek na 1 ha orné půdy. Organická hnojiva jsou zdrojem snadno rozložitelných uhlíkatých a dusíkatých látek jako zdroje energie, CO2 apod. Dále příznivě ovlivňují biologickou aktivitu půdy, jsou zdrojem vody a mohou obsahovat některé růstové látky. Organické hnojení má tedy nesporný vliv nejen na půdní úrodnost, ale také na kvalitu a kvantitu hospodářského výnosu. Základním organickým hnojivem zůstává stále kvalitní chlévský hnůj. Další vhodná hnojiva jsou statkové a průmyslové komposty, sláma, močůvka, kejda, zelené hnojení apod. Nově vznikající podniky se zaměřením pouze na živočišnou výrobu nevyužívají vlastní produkci statkových hnojiv. Tím dochází ke ztrátám cenné organické hmoty.

13

Díky novým technologiím využití organické hmoty mohou zemědělské podniky zlepšit výživu rostlin, půdní údržnost a tím i vlastní ekonomickou situaci. Jedná se o postup, kdy se organická hmota fermentuje a dále upravuje. Ve formě granulátů se dodává na trh jako hodnotné alternativní organické hnojivo, které má vlastnosti odpovídající chlévskému hnoji. Disertační práce sledovala vliv alternativních organických hnojiv Dvoreckého agrofermu, Agorminu T, organického hnojiva Agra a dále vliv zahradnického kompostu, chlévského hnoje a minerálního hnojení na hospodářský výnos a nutriční hodnotu vybraných zelenin - salátové okurky a hlávkové zelí, které patří mezi plodiny náročné na organické hnojení.

14

2. LITERÁRNÍ ČÁST 2.1. PŮDA

Půda je z hlediska geologického součástí pedosféry, vznikla působením celé řady faktorů jako jsou klimatické, geomorfologické faktory, činností živých organismů nacházejících se v půdě nebo na jejím povrchu a v neposlední řadě i činnosti člověka. Slouží jako základní, omezený a neobnovitelný zdroj tvorby potravin a tím i výživy lidstva. (NEUBERG, 1998; RICHTER, 1997; PRASAD et al., 2000) 2.1.1 PŮDNÍ ÚRODNOST

Pro zajištění optimálního výnosu pěstovaných plodin je nutné zajistit dobrou zásobu přijatelných živin v půdě, které rostlina potřebuje v dané fázi vývoje a růstu. Při tvorbě rostlinné hmoty dochází k odčerpávání živin z půdy a je jich obsah se tedy mění. Významnými zdroji živin jsou hnojiva, která odebrané živiny doplňují a pomáhají tak udržovat půdní úrodnost. Jak uvádí BALÍK (1993) výživu rostlin zajišťují hlavně živiny již v půdě obsažené (stará půdní síla), v menší míře živiny dodané hnojivem. Je tedy nutné znát obsah živin v půdě, který se dále využívá pro zjištění dávek živin potřebných k tvorbě předpokládaného výnosu a pro racionalizaci používání hnojiv. Pro zjišťování obsahu živin v půdě se používají agrochemické rozbory půdy, které provádí odborná pracoviště zejména Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ). Ten zajišťuje operace spojené se stanovením obsahu živin jako jsou: organizace odběru půdních vzorků, jejich úprava, chemické rozbory, vyhodnocení výsledků a informace o výsledcích rozboru příslušným zemědělským podnikům. (RICHTER a kol., 1999). Soubor vlastností půdy, které zabezpečují rostlinám stálé a kvalitní prostředí pro dosažení dobrých výnosů a kvalitní produkce se označuje jako půdní úrodnost. (RICHTER, 1997; RICHTER a kol., 1999; VÁŇA, 1997). HUMPÁLOVÁ-BLECHTOVÁ (1998) píše o půdní úrodnosti jako o činiteli ovlivňujícím nejen výnos plodiny, ale i ekonomiku rostlinné výroby. (Obdobně i SHANNEY et al. (2001) a další.)

15

Jedná se tedy o nejdůležitější vlastnost půdy, kterou je nutné udržet nebo obnovovat. To lze zajistit především přiměřenou náhradou odebraných živin a některými agrotechnickými zásahy (HLUŠEK 2002; VANĚK 1996). Obdobně i KLÍR (1999) uvádí, že nelze dlouhodobě úspěšně hospodařit bez dobré půdní úrodnosti Bylo dokázáno, že bez dostatečného doplňování odebraných rostlinných živin není možné dlouhodobě udržet výnosy plodin, neboť po určité době klesá zásoba přijatelných živin v půdě. Např. SHANNEY et al. (2001) uvádí, že na nehnojené půdě dochází ke stálému odčerpávání živin, tedy se snižuje zásobenost půdy jednotlivými živinami a roste deficit prvků. Pro zajištění půdní úrodnosti je nejlepším zdrojem dodávání organických látek do půdy jak uvádí např. KÁŠ a kol. (1956); STRAKA (1972). RICHTER a kol.(1996) píše o organických látkách, které z tuhé fáze půdy zaujímají poměr v průměru 2-5 %, tedy poměrně malou část. Přesto jak uvádí jejich význam ve vztahu k zajištění půdní úrodnosti několikanásobně převyšuje jejich procentické zastoupení a zdůrazňuje, že jejich obsah v půdě je nutné pravidelně doplňovat jinak by mohlo dojít k narušení fyzikálních vlastností půdy. Organické látky dodané do půdy jsou dle autora nenahraditelnou součástí koloběhu návratnosti živin, které se v zemědělské produkci odčerpávají.

Obr. 1. Koloběh hnojivých hodnot uvnitř zemědělského podniku (RICHTER a kol., 1996)

2.1.2 ORGANICKÁ HMOTA Základním zdrojem organické hmoty jsou organické látky. Organická hmota slouží jako skladiště a do jisté míry i výrobna pro výživu rostlin, zejména dusíku, což je důležité zvlášť pro intenzivní zemědělské půdy (BUNTING, 1965). Potřebnou zásobu organické hmoty zajišťují statková hnojiva. Např. JIANG et al. (2006) uvádí, že

16

statková hnojiva ve svém konečném důsledku ovlivňují pozitivně obsah půdní organické hmoty, návratnost živin a výnos pěstované plodiny. Použil pro svůj pokus varianty hnojení: chlévský hnůj, minerální hnojivo, kontrola. U nehnojené kontroly se snížil obsah půdní organické hmoty, u minerálního hnojiva obsah mírně zvýšil asi o 6 % a u chlévského hnoje obsah narostl o 80 % během 20 ti letého sledování. Aplikace organické hmoty ve formě chlévského hnoje zvyšuje obsah humusu v půdě. (BASSO et al., 2005) ADEGBIDI et al. (2003) založil pokus s variantami hnojení kejdou, kompostovaný drůbeží hnůj, nehnojená kontrola. Ve vrstvě 0-0,1 m došlo ke zvýšení půdní organické hmoty a pH a to na variantách s organickými hnojivy. Aplikace organického hnojiva zvýšila i produkci biomasy ve srovnání s kontrolou. Při aplikaci organické hmoty do půdy lze výrazně zlepšit orbu půdy, půdní strukturu, dále lze její aplikací zvýšit obsah půdního vzduchu, zachování vodní kapacity a další. (http://www.gov.mb.ca/agriculture/soilwater/soilfert/fbd02s12.html, RICHTER a kol., 1994 ) Organická hmota v zemědělských a zelinářských půdách je zastoupena velkým množstvím jednotlivých složek jako jsou zbytky kořenů a další části rostlin, produkty trávicího traktu půdních živočichů a dalších látek z hub a bakterií, jakožto i jakýmikoliv rostlinnými a živočišnými zbytky dodanými do půdy. Jedná se tedy o hmotu, která zahrnuje organismy živé a mrtvé v určitém stupni rozkladu. (BUNTING, 1965) Řada autorů ve svých experimentech zdůrazňuje pozitiva a nutnost aplikace organické hmoty do půdy. Možnost ovlivnění fyzikálních vlastností půdy sledoval např. BURGOS et al. (2002), který píše o pokusech vedených ve Španělsku. Výsledky jeho práce potvrzují zvýšení organické hmoty na písčité půdě vlivem aplikace organických zbytků, což se projevilo zlepšením její agronomické kvality a také zvýšením půdní enzymatické aktivity. Organická hmota má také příznivý vliv na hospodářský výnos. NIETO et al. (2002) uvádí, že organická hmota může zvýšit výnos papriky a uspíšit sklizeň až o 2 týdny. Organická hmota je tedy základní složkou půdy a je důležitým faktorem určujícím úrodnost půdy, což dokládá ve své práci i např. DEBOSZ et al. (2002), jež své výsledky shrnul do závěru, že aplikace organické hmoty do půdy napomáhá k udržení půdní úrodnosti, dále ke zlepšení fyzikálních, biologických a chemických vlastností.

17

Nemálo významným znakem při aplikaci organické hmoty je to, že příznivě ovlivňuje rozvoj mikroorganismů, jejichž přítomnost v půdě významně ovlivňuje přístupnost živin ze sloučenin a forem, které jsou rostlinám běžně nedostupné, ovlivňují bilanci dusíku, síry, fosforu, draslíku, železa a dalších živin v půdě a při rozkladných procesech vzniká velké množství oxidu uhličitého (až 8 t.ha-1 ročně). Jejich činností také vzniká řada fyziologicky aktivních látek jako např. vitaminy, antibiotika, rostlinné hormony a další. Z pěstitelského hlediska se jedná vesměs o látky, které buď přímo nebo nepřímo mohou ovlivňovat růst a vývin rostlin IVANIČ a kol. (1984); RICHTER a kol. (1999). MANNA et al. (2005) uvádí jako jedním z hlavních měřítek kvality půdy schopnost udržet si biologickou aktivitu. Mikrobiální aktivita je nižší u obdělávané půdy než na půdách v přírodním stanovišti. Organická hnojiva dodaná do půdy zvyšují tuto mikrobiální aktivitu (DIPENINGEN et al., 2006; NARDI et al., 2004) V souvislosti s organickou hmotou se často hovoří o humusu. 2.1.3 HUMUS Jak definuje řada autorů (IVANIČ a kol., 1984; VÁŇA, 1997; FECENKO et al., 2000) jedná se o veškerou masu odumřelých živočišných a rostlinných zbytků v různém stupni rozkladu. V této souvislosti lze mluvit o látkách nehumifikovaných, tedy takových, které ještě nepodlehly žádnému stupni rozkladu. Do této kategorie spadají odumřelé zbytky rostlin, živočichů, mikroorganismů a zbytky organických hnojiv, které jsou pomocí půdních mikroorganismů postupně přeměňovány a vzniká tak proces mineralizace, jehož konečným produktem jsou voda, oxid uhličitý, amoniak a další prvky a mikroelementy. Tyto látky lze označit jako humus živný. Druhou skupinou jsou látky humifikované, prošlé humifikačními procesy, tedy takové, u nichž proběhl rozkladný proces za vzniku nových a velmi složitých organických nebo organominerálních látek, které se nazývají humusové látky (RICHTER a kol., 1999; RICHTER, 1997). Výsledným produktem humusotvorného procesu jsou sloučeniny , které mají tmavou barvu, jsou beztvaré, kyselé povahy a nazývají se humus vlastní, trvalý (pravý).

18

Nedílnou součástí geneze pravého humusu je činnost určitých půdních mikroorganismů (KÁŠ a kol., 1956). Podobně i ICHIR et al. (2003) uvádí, že půdní mikroorganismy přispívají k rychlému tvoření humusu z čerstvé organické hmoty. Humus v půdě tedy vzniká přeměnou organické hmoty dodané organickým hnojením a rozkladem kořenových a sklizňových zbytků. Mineralizační proces má ovšem v orné půdě převahu nad humifikačními pochody. V opačném případě by byly orné půdy velmi bohaté na obsah humusu pravého. Proto jsou přírůstky humusu vcelku nepatrné, zejména pokud se nehnojí častými dávkami kompostu, který se vyznačuje vysokým obsahem pravého humusu. Autor dále uvádí faktory ovlivňující humusotvorný pochod. Jsou to zejména faktory půdotvorné, protože ukazatelem množství, kvality a rozložení přirozeného obsahu humusu v půdním profilu je jejich geneze. (KÁŠ a kol., 1956) Podle složení se humus dělí na: -

humínové kyseliny

-

fulvokyselin

-

humíny

Nejkvalitnější složkou humusu jsou huminové kyseliny. Ty tvoří v půdě vápenaté nebo hořečnaté humáty, které jsou ve vodě nerozpustné. Tím podporují drobtovitou strukturu. Brání rostlinám v příjmu těžkých kovů (kadmium, olovo, zinek aj.) tím, že s nimi tvoří těžce rozpustné sloučeniny. Vápenaté, hořečnaté soli fulvokyselin jsou naopak ve vodě rozpustné díky většímu počtu bočních, lineárních řetězců a zpřístupňují vápník, hořčík a další prvky, které vážou do forem přijatelných pro rostlinu. Huminy se podobají huminovým kyselinám, ovšem velmi komplikovaného složení. Jsou velmi stálé díky pevné vazbě na jílové minerály a poutají v sobě až 30 % celkového dusíku v půdě. (RICHTER, HLUŠEK, 1999) Humus má významnou funkci pro výživu rostlin a půdní úrodnost. Je to hlavně: -

kladné působení na drobtovitost půdní struktury (tím je ovlivněn vzdušný, tepelný a vodní režim půdy)

-

poměrně vysoká schopnost poutání rostlinných živin (až 7x vyšší než u jílových minerálů) tzn. že vytváří zásobu pohotových živin, zejména dusíku 19

-

příznivě působí na biologické, biochemické a biofyzikální vlastnosti půdy

-

snižování ztrát fosforečných iontů

jejichž vázáním s ionty vápníku díky

chelátotvornému charakteru humusových látek zabraňuje vysrážení z půdy -

schopnost detoxikovat škodlivé sloučeniny a některé těžké kovy

-

chrání půdu před okyselováním účinkem některých minerálních hnojiv a tím zabraňuje prudkým změnám půdní reakce

-

zvyšování biologické činnosti půdy

-

slouží jako zásoba energetického materiálu pro mikroorganismy žijící v půdě (KÁŠ a kol., 1956)

Obsah humusu je v půdě relativně stálý, je však nutné zabezpečovat stálý přísun organických látek do půdy.

(RICHTER, 1997)

Některé z uvedených funkcí humusu lze dokázat řadou výzkumů. Např. PEARSON et al. (1998) uvádí, že dodáním organické hmoty do půdy se zvýší obsah organických látek v půdě a lze tak zvýšit přijatelnost zejména dusíku rostlinami. Potvrdily to pokusy provedené na Novém Zélandu. Byl aplikován drůbeží hnůj a kompostovaná zelená hmota. Vlivem aplikace organické hmoty došlo ke zvýšení výnosu. Přístupnost dusíku byla lepší u varianty ošetřené drůbežím hnojem, než u varianty ošetřené kompostovanou zelenou hmotou. Aplikací velkých dávek kompostované zelené hmoty došlo ke zvýšení obsahu půdního organického uhlíku. Při aplikaci vysokých dávek zeleného kompostu došlo ke zvýšení vznikl přebytek N, P a K. Podle ERICH et al. (2002) je nutné pochopit roli organické hmoty zejména ve vztahu zvýšení obsahu přístupného fosforu a tím zvýšit hospodárné využití půdního fosforu a snížit dávky umělých fosforečných hnojiv k rostlinám. To nakonec potvrdily jeho studie vedené v USA na kultuře brambor. Úrodnost půdy závisí na obsahu trvalého humusu, který příznivě ovlivňuje vlastnosti půdy důležité pro získání rostlinné produkce. V dobrém fyzikálním, chemickém a biologickém stavu může být půda jen s odpovídajícím množstvím humusových látek, přičemž se část humusu každoročně spotřebovává mineralizačními pochody. K zabezpečení vyrovnané bilance humusu v půdě je třeba v průměru na 1 ha orné půdy dodat každoročně organickým hnojením přibližně 1,5 t čisté organické hmoty, což odpovídá 9 t středně kvalitního hnoje. ( http://stary.biom.cz/publikace/kompost/index.html)

20

Např. SALEQUE et al. (2004) zkoumal rozdíl mezi variantami s minerálním hnojivem, chlévským hnojem a nehnojenou kontrolou na výnos rýže. Kontrolní varianta, bez dodaných živin, měla nejnižší výnos. Závěrem uvádí, že varianta hnojená chlévským hnojem v kombinaci s minerálním hnojením dosahovala nejvyšších výnosů. Tabulka 1. Klasifikace obsahu humusu v půdě dle BAIER (1969) Označení obsahu Humus v % Velmi nízký Pod 1,0 Nízký 1,0-1,9 Střední 2,0-2,9 Vysoký 3,0-5,0 Velmi vysoký Nad 5,0 2.1.3.1 Hlavní přirozené zdroje půdního humusu

Mezi hlavní zdroje humusu patří zelené hnojení komposty a organická hnojiva, nikoliv však hnojiva minerální jak uvádí KÁŠ a kol. (1956), která mohou zvyšovat výnosy na úrodných půdách, nelze však jimi zúrodnit jalovou nebo neúrodnou půdu. HUMPÁLOVÁ-BLECHTOVÁ (1998) poukazuje na vhodnost kombinace hnojení minerálního s organickým jako prostředek pro získání dobrých ekonomických výsledků.

2.2 Hnojiva

Hnojiva jsou látky, které se využívají jako zdroje živin pro rostliny nebo mohou přispět ke zlepšení výživy rostlin. Jejich působení na růst je přímé nebo nepřímé. Jejich charakteristickým znakem je to, že obsahují jednu nebo více živin či humusotvorné a jiné látky pro zvýšení výnosu pěstovaných rostlin (BAIER, 1979; IVANIČ a kol., 1984; RICHTER a kol. 1999). Hnojiva jako látky sloužící k udržení a zvyšování půdní úrodnosti mohou být účinná jen ve spojení s obděláváním půdy, dodržováním pěstitelských termínů, používáním vhodných odrůd a ochrany rostlin, a je také třeba dbát na vzájemné vlivy mezi statkovými a průmyslovými hnojivy (ANONYM, 1973) Charakteristika hnojiva vyplývá ze zákona 156/1998 o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech) ze dne 12.června 1998. Uvádí se, že hnojivo je

21

látka obsahující živiny pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce. Dle BLACKSHAW et al. (2005) nejdražší vstupy v zemědělství jsou hnojiva a herbicidy.

Rozdělení hnojiv:

1. podle účinnosti - přímá, nepřímá 2. podle původu - průmyslová, organická 3. podle skupenství - tuhá, kapalná (IVANIČ a kol., 1984; RICHTER a kol. 1999).

Vzhledem k zaměření této práce jsou dále podrobněji uvedeny hnojiva průmyslová a organická.

2.2.1 PRŮMYSLOVÁ HNOJIVA

Dle IVANIČ a kol. (1984) se jedná o výrobky z chemického, báňského, stavebního a hutního průmyslu. RICHTER a kol. (1999) A. ještě dodává, že do této skupiny patří všechny hnojivé látky, které se vyrábějí mimo zemědělský podnik. Průmyslová hnojiva slouží především k obohacování půdy živinami (ANONYM, rok neuveden). Jsou také nezbytným doplňkem organických hnojiv (RICHTER a kol., 1996), který dále zdůrazňuje jejich význam:


obsah živin je u nich podstatně vyšší, než u organických hnojiv




mohou významně ovlivňovat půdní reakci díky svému složení




kromě hlavní živiny obsahují také další užitečné látky




mají schopnost zvyšovat výnosy plodin




vedle zvýšení hlavního výnosu se jimi zvyšuje i výnos vedlejšího produktu (sláma, chrást apod.)




mohou obsahovat mikrobiogenní prvky nezbytné pro výživu rostlin




mohou působit i v následujících letech

22

Živiny přítomné v průmyslových hnojivech jsou v rozpustné formě, což znamená, že po jejich aplikaci přecházejí do půdního roztoku. Množství živin, které pak rostlina přijme závisí na řadě faktorů jako jsou: -

množství aplikované dávky a druh hnojiva

-

forma, v níž je živina přítomna v hnojivu a poté v půdě

-

rovnováha živin v půdním roztoku

-

termín a způsob aplikace hnojiva

-

agrotechnické, půdní a klimatické podmínky (BAIER, 1979)

Jak uvádí IVANIČ a kol. (1984) nebo RICHTER a kol. (1999) in GOBELOVÁ (2003) průmyslová hnojiva se dělí podle obsahu hlavní živiny na hnojiva:


dusíkatá




fosforečná




draselná




hořečnatá




vápenatá

Také se mohou dále dělit na hnojiva:


vícesložková

a). kapalná b). pevná


s obsahem mikroelementů

2.2.1.1 Typy průmyslových hnojiv vhodných pro košťálovou zeleninu:

Jak uvádí HLUŠEK a kol. (2002) z dusíkatých hnojiv je možné použít pevné i kapalné formy. Z pevných je to ledek vápenatý (15 % N), který se používá během vegetace pro přihnojování. Ovšem jak uvádí HLUŠEK (1996) ve své další publikaci při hnojení ledkovou formou dusíku nesmí dojít k přehnojení, protože by se mohla snížit kvalita hlávek zelí pro skladování a stejně tak i pro průmyslové zpracování. Pro základní hnojení se nejčastěji využívá ledek amonný s vápencem (27 % N) nebo ledek amonný s dolomitem, který obsahuje i 4,5 % MgO a tudíž je vhodný na půdy s nižším obsahem

23

hořčíku. Pro neutrální a kyselé půdy je vhodné použít síran amonný (21 % N). Je také vhodná močovina nebo dusičnan amonný. Pokud se mají použít kapalné formy dusíkatých hnojiv je vhodný DAM 390 (30 % N), Lovodam (28 % N), Sadam 320-Z (25 % N), Agrosam J-240 apod. Jako zdroj fosforu se využívá nejčastěji superfosfát. Jako zdroje hořčíku se používá hořká sůl, Kieserit nebo kapalná hnojiva jako např. Synmag, Lamag a další. Při hnojení mikroelenenty se nejvíce využívá listové hnojení hnojivými roztoky mikroelementů.

2.2.1.2 Typy průmyslových hnojiv vhodných pro plodovou zeleninu:

BASSO et al. (2005) píše, že nitrátový dusík je základní zdroj příjmu dusíku nejen pro rostliny tvořící výnos. Ztráty dusíku při aplikaci hnoje jsou ovlivněny volatilizací a rozpustností živin ve vodě. Podle HLUŠEK a kol. (2002) jako zdroje dusíku k základnímu hnojení se může využít močovina, síran amonný, ledek amonný s vápencem nebo dusičnan amonný. Během vegetace se pro přihnojení nejčastěji používá ledek vápenatý, hydrosulfan nebo DASA26-13 apod. Hnojení ledkovými formami však musí být dobře uvážené, protože jak uvádí PETŘÍKOVÁ a kol. (1998) ledková forma způsobuje vyšší nasazení samčích květů a tím snížení násady plodů.Ze zdrojů fosforu je to superfosfát nebo Amofos (dusíkato-fosforečné hnojivo). Draselná sůl jako zdroj draslíku není vhodná ke hnojení plodové zeleniny, protože obsahuje chlór, na který jsou citlivé hlavně klíční rostliny plodové zeleniny. Tím se vylučuje používání všech hnojiv s obsahem chlóru. Je tedy nejvhodnější dodávat draslík v síranové formě jako např. síran draselný, Patentkali nebo Hortisul. Zdroji hořčíku jsou Kieserit, hořká sůl nebo kapalné Synmag, Lamag, MgN sol apod. Aplikace B, Mn, Mo je možná při přípravě půdy, Zn, Cu v listové výživě

2.2.2 ORGANICKÁ HNOJIVA

LOŽEK a kol. (2000) charakterizuje organická hnojiva jako jeden z hlavních výrobních prostředků rostlinné výroby, které se získávají z vlastních zdrojů a jak dále uvádí NEUBERG (1998) jedná se o činitele, tvořící trvalou půdní úrodnost, protože do půdy přivádějí humusotvornou hmotu, mikroorganismy, některé růstové látky a velké množství živin. Tím nepřímo zlepšují přístupnost živin, které se nacházejí v půdě. 24

Podobnou charakteristiku lze nalézt také u (STRAKA, 1972; RICHTER a kol., 1999; BAIER, 1979). Při hnojení organickými hnojivy vysokými dávkami nedochází k přehnojení, protože živiny se z nich uvolňují pozvolna a působí tedy dlouhodobě. Uvolňování živin se děje v procesu mineralizace, která probíhá za stejných klimatických podmínek jako vegetační růst, čímž je zajištěna rovnováha mezi zpřístupňováním živin z organických hnojiv a jejich využitím rostlinami pro tvorbu výnosu.

(NEUBERG, 1998). Dle

BAIER (1979) mají organická hnojiva nižší koncentraci živin, než hnojiva průmyslová, jejich použití je ve velkých dávkách na jednotku plochy. Organická hnojiva jsou zdrojem organických látek jako jsou celulóza, hemicelulóza, lignin, glycidy, aminokyseliny, bílkoviny, auxiny apod. (IVANIČ a kol., 1984). CLARK et al. (1998) in DIPENINGEN et al. (2006) píše o organických hnojivech, že při jejich aplikaci se v půdě zvýší obsah fosforu, draslíku , vápníku i hořčíku. Organická hnojiva zahrnují celou řadu hnojiv vyráběných různými způsoby. Podle RICHTERA a kol., (1996) sem patří:

a) statková - hnůj, hnojůvka, kejda, močůvka - zelené hnojení, sláma, statkové komposty, silážní šťávy, rašelina b) průmyslová - průmyslové komposty, karbohnojiva

Statková hnojiva jak uvádí KLÍR (1999) jsou nedílnou součást koloběhu živin uvnitř zemědělského podniku. Situace je však často opačná (PETR a kol., 1992) a u zemědělců tak vznikají ztráty jak na hnojivém účinku tak i po stránce ekonomické.

2.2.2.1 Chlévský hnůj

U řady autorů (RICHTER a kol., 1996; BAIER 1969; BALÍK, 1993) je možné najít velmi podobnou charakteristiku, výrobu a zacházení s chlévským hnojem. Jedná se o směs tuhých a kapalných výkalů hospodářských zvířat, tedy steliva, zbytků krmiv a močůvky po uzrátí na hnojišti. Chlévský hnůj vzniká zráním chlévské mrvy. Množství a kvalita chlévské mrvy pro výrobu chlévského hnoje je závislá od několika faktorů:


druhu hospodářských zvířat, stáří – nejkvalitnější je koňský hnůj, který obsahuje nejméně vody a má vysokou samozáhřevnost, stejně tak je velmi bohatý na 25

živiny hnůj ovčí a drůbeží. Prasečí hnůj má však více vody a je studenější. Stejně tak je mrva od mladých zvířat je chudší na živiny než u staršího dobytka nebo u zvířat chovaných na žír.


používání podestýlky – je možné použít slámu nebo další hmoty jako například piliny, listí nebo rašelinu. Sláma je pak lepší upravená na kratší segmenty (0,150,20 m), což zvyšuje jímavost moče, snižuje ztráty dusíku, zlepšuje zrání hnoje, snižuje spotřebu slámy a při rozmetání hnoje je zajištěna jeho rovnoměrnost.

Tabulka 2. Průměrné složení chlévského hnoje v % dle RICHTER a kol. (1996) ukazatel skot koně ovce drůbež sušina

24,0

25,0

25,0

31,0

org.látky

17,0

20,0

20,0

25,0

N celkový

0,48

0,65

0,85

2,80

P

0,11

0,13

0,14

1,25

K

0,51

0,52

0,68

1,23

Ca

0,37

0,21

0,25

0,25-1,00

Mg

0,08

0,11

0,12

0,06-0,08

Průměrně lze dle RICHTER a kol. (1999) A. získat 36 kg chlévské mrvy na 1 DJ (DJ = dobytčí jednotka, která představuje 500 kg živé váhy zvířete) za 1 den, z 1 t chlévské mrvy se vyrobí až 0,75 t hnoje. Zrání chlévské mrvy je chemicko-biologický proces, při němž dochází k rozkladu komponentů činností různých mikroorganismů (bakterií, aktinomycet a plísní). Intenzita těchto procesů závisí na přístupu vzduchu, na teplotě substrátu a jeho vlhkosti. Čím je větší přístup vzduchu tím probíhají rozkladné procesy intenzivněji, ale jsou také větší ztráty organických látek a hlavně dusíku. Naopak, pokud je nedostatek vzduchu, tvoří se hlavně metan omezující rozklad organických látek na vodu, oxid uhličitý, čpavek a popeloviny, je tedy omezen rozklad organických látek. Vytěsnění vzduchu je základní podmínkou pro zamezení ztrát organické hmoty. Ztráty by neměly být vyšší než 30 %, což se zajistí dobrou péčí při zrání hnoje. Kvalitně uzrálý živočišný hnůj přispívá ke zlepšení fyzikálních, chemických a biologických vlastností půdy (ANDRASKI et al., 2002). CHOUDHARY et al. (1996) popisuje využívání hnoje. Pro trvale udržitelné hospodářství se jedná o velmi cenný zdroj, který zlepšuje půdní strukturu, vododržnost, optimalizuje tepelný režim půdy nebo zlepšuje podmínky pro orbu vše díky zvyšování organické hmoty v půdě. Aplikace 26

hnoje vede k doplňování odčerpaných živin. Rostlinné živiny se sklizněmi odčerpávají z půdy a prostřednictvím výkalů užitkových zvířat se znovu ve formě organického hnojení dostávají zpět do půdy. Konstatuje, že velká aplikační dávka výrazněji zvyšuje obsah dusičnanů, přístupnost fosforu, výměnného draslíku a sodíku ve srovnání s minerálním hnojením. Dále uvádí rozdíly mezi typy hnoje ve vztahu k zvířecímu producentu. např. nižší obsah fosforu se vyskytuje u hnoje pocházejícího od přežvýkavých zvířat oproti drůbežímu nebo prasečímu hnoji díky schopnosti přežvýkavců extrahovat organicky vázaný fosfor z rostlinných pletiv. Prasečí hnůj celkově obsahuje více dusíku a nižší obsah sušiny oproti kravskému hnoji. Uvádí, že při použití prasečího hnoje jako hnojiva se dosáhne stejných někdy i vyšších sklizní než u minerálního hnojení. Vzhledem k omezené přístupnosti dusíku z hnoje za jednotku času se musejí používat jeho vyšší dávky než při hnojení minerálním hnojivem. Přesto zjistil, že zbytkový obsah dusíku po sklizni byl 2x vyšší na variantě s hnojem než u minerálního hnojení. Z ekonomického hlediska došel k závěru, že se stoupající cenou hnojiv se stává použití chlévského hnoje jako zdroje živin nejrentabilnější. To potvrzuje i (CHASE et al., 1991; LI KUN et al., 2005)

BERNAL et al. (1992) in CHOUDHARY et al. (1996) uvádí, že hnojení prasečím hnojem může v některých oblastech způsobit zasolení půdy. Jedná se zejména o suché a polosuché půdy.

Byly vyvinuty některé technologie výroby chlévského hnoje:

1. Výroba za studena Tímto způsobem se chlévská mrva urovná, okamžitě se utuží a ovlhčí, čímž se má zajistit pozvolné a částečné rozložení organické hmoty. Takovým zacházením vzniknou mírně anaerobní podmínky, zvýší se teplota a vlhkost. Ztrátám organické hmoty a dusíku se zabrání nakrytí zeminou. Za studena je možné provádět výrobu chlévského hnoje několika způsoby a to:


ve stáji – při hluboké podestýlce a s přídavkem superfosfátu




na přídvorském hnojišti




na polním hnojišti

27

2. Výroba za horka Postup výroby je stejný jako u výroby za studena, ale nedochází k utužení mrvy, která se nechává načechraná. Tím je zajištěn dostatečný přístup vzduchu a rozklad organických látek na vodu a oxid uhličitý. Tento proces je nutné po 3-6 ti dnech přerušit utužením mrvy, tedy po zvýšení teploty uvnitř substrátu na 55-60 °C. Je nutné zabezpečit na začátku zrání dostatečnou vlhkost, kontrolu teploty a poté dobré utužení. Tento proces je však pracovně náročný a dochází k větším ztrátám organická hmoty, proto se v praxi nedoporučuje.

3. Kompostování chlévské mrvy Chlévská mrva určená pro takový způsob výroby se musí smíchat se zeminou. Poměr mrvy a zeminy činí 8-10 : 1. Poté se směs uloží do bloků. Je nutné zabezpečit optimální teplotu pro humifikaci, která má být okolo 40-60 °C a dostatečnou vlhkost 60-80 %. Kompostování chlévské mrvy probíhá na poli. Také je potřebné ke směsi zeminy a mrvy přidat úměrné množství superfosfátu, zavlažovat nejlépe močůvkou a za 4-6 týdnů kompost překopat. Jedná se opět o pracovně a finančně náročný proces, což způsobilo jeho neujetí v praxi.

4. Metanové kvašení chlévské mrvy Jedná se o anaerobní proces výroby hnoje díky činnosti bakterií metanového kvašení za vzniku metanu a oxidu uhličitého. Celý proces probíhá v uzavřených komorách. Při výrobě hnoje takovým způsobem dochází ke snížení ztrát organických látek a dusíku oproti předešlým způsobům výroby hnoje asi o 15-20 %. Jedná se opět o ekonomicky náročný proces.

Kvalitu chlévského hnoje lze zvýšit dle BALÍK (1993) přídavkem fosforečných hnojiv, které omezují únik čpavku a zlepšují stájové klima. Použití hnoje je nezbytné pro udržení půdní úrodnosti. Nachází značné využití zejména u plodin s delší vegetační dobou u zelenin hlavně košťáloviny a plodová zelenina. Interval hnojení hnojem by měl být jedenkrát za 3-4 roky. Dávky hnoje se různí a závisí od druhu pěstované plodiny. Průměrná optimální dávka u zelenin se pohybuje okolo 40 t.ha-1.

28

Hnojení se provádí hlavně na podzim, protože pozdní hnojení může nepříznivě ovlivnit půdní vláhu a obsah dusíku v půdě. Lehké půdy při dostatku srážek je možné hnojit hnojem i na jaře. (RICHTER a kol., 1996; RICHTER a kol., 1999; BAIER, 1969).

2.2.2.2 Hnojůvka

Jedná se o směs kapalných a tuhých výkalů, bez obsahu dalších látek jako jsou sláma, rašelina apod. Hnojůvka je bohatá na živiny, zejména na mikroelementy jako jsou bór, mangan, měď, zinek, molibden a železo. Je to tekutina, která vytéká z hnoje při jeho zrání, proto je též bohatá na obsah mikroorganismů. Kvalita a množství hnojůvky se řídí podle druhu dobytka, složení hnoje, obsahu sušiny, vegetačního období. Přednosti hnojení hnojůvkou:


obsahuje snadno přístupné živiny pro většinu rostlin




obsahuje velký podíl aktivní mikroflóry – zvyšuje dynamiku mikrobiálních pochodů v půdě




díky příznivému působení na půdní humus se vyrovná hnojení chlévským hnojem




zvyšuje výnosy pěstovaných plodin

Nejefektivnějším způsobem aplikace hnojůvky je přímá aplikace, také se osvědčilo hnojení hnojůvkou v kombinaci se slámou. (RICHTER a kol., 1999; LOŽEK a kol., 2000) Jak uvádí RICHTER a kol. (1996) jedná se o hnojivo dusíkato-draselné, s průměrným obsahem dusíku až 0,14 %, stopami fosforu a až 0,48 % draslíku.

2.2.2.3 Kejda

Toto organické hnojivo definuje BAIER a kol. (1985) jako směs tuhých a kapalných výkalů, která je částečně prokvašená a zředěná vodou. Vzniká zejména v podnicích s roštovým nebo volným ustájením zvířat bez použití podestýlky. (BALÍK, 1993) uvádí, že využití kejdy, která je srovnatelná s ostatními statkovými hnojivy, je závislé na přímém napojení produkce na rostlinnou výrobu. Tím se docílí veškerá spotřeba kejdy, protože její skladování skýtá nemalé problémy jako jsou čištění, separace, stavba 29

nádrží apod. Určitá doba pro skladování kejdy ( 6 měsíců) je však důležitá jak uvádí např. RICHTER a kol. (1996). Sníží se tak počet škodlivých organismů, cizopasníků nebo pro rostliny toxických látek (kyselina hipurová apod.). Dle BAIER (1969) se hnojení kejdou nejvíce uplatní u lučních a pastevních porostů, ale i plodin s delší vegetační dobou – okopaniny nebo zeleniny. Při hnojení zeleniny kejdou je nutné zapravit ji ještě před vegetací. Dávky se řídí podle obsahu dusíku a draslíku a podle nároků pěstovaných plodin. Je také nutné přihlédnout k druhu půdy a termínu aplikace.

(RICHTER a kol., 1999)

Používání kejdy jako organického hnojiva může přinášet určité problémy. Jak uvádí MENGEL, HÜTSCH, KANE (2006) při sledování koncentrace těžkých kovů v půdě při hnojení kejdou vzrostl jejich obsah nad povolené limity. Hnojení kejdou výrazně zvýšilo výnos salátu i špenátu oproti nehnojené kontrole.

2.2.2.4 Močůvka

Jedná se o z části rozložený moč hospodářských zvířat, který je zředěný splachovací vodou. (RICHTER a kol., 1999; LOŽEK a kol., 2000; ŠKARDA, 1982). Z hlediska organických látek je chudší, ale významný je obsah živin zejména dusíku a draslíku. Množství zadrženého moče je závislé od druhu podestýlky, druhu chovaných zvířat. Stejně tak hraje významnou roli způsob krmení a napájení dobytka. Forma dusíku se zde vyskytuje jako močovina a spolu s dalšími látkami, které se snadno rozkládají za uvolnění čpavku vznikají ztráty dusíku. U stejných autorů je možné se také dočíst jak zabránit úniku dusíku:


rychlý odtok moče do jímky




s tím souvisí vyspádování stáje




jímky by měly mít víka pro zabránění výměny vzduchu




je možné přivést na povrch močůvky vrstvu odpadního oleje, který vytvoří tekutý film bránící ztrátám dusíku.

Minimální skladovací doba pro zrání močůvky je 6 měsíců, protože je riskantní přímé použití moče, který by vlivem obsahu organických kyselin mohl poškodit rostliny.

Při nedostatku organických hnojiv je možné použít další alternativy jako je zelené hnojení, hnojení slámou, komposty, rašelinu, domovní odpad a jiné. 30

2.2.2.5 Hnojení slámou

Jak píše RICHTER a kol. (1999) B. použití slámy významně ovlivňuje půdní úrodnost, její účinek je ceněn zejména při tvorbě drobtovité struktury. Pokud se používá sláma k hnojení musí se množství živin vyrovnat pomocí průmyslových hnojiv, močůvkou nebo kejdou, protože obsahuje méně živin než chlévský hnůj. Z živin je sláma bohatá hlavně na draslík. Pro optimální rozložení v půdě je nutné ji rozdrtit nebo pořezat na krátké segmenty (10-20 cm). Plodinám náročným na hnojení chlévským hnojem vyhovuje stejně dobře i hnojení slámou. Pokud se sláma zaorává dochází v půdě k rozvoji mikroorganismů, kteří pro svůj rozvoj potřebují dusík. Obsah dusíku ve slámě je nízký a ten je následně odčerpáván mikroorganismy z půdy na úkor rostlin, proto je nutné upravit poměr C:N na 20-30:1. (FECENKO et al., 2000).

2.2.2.6 Hnojení rašelinou

Jako další zdroj organických látek v intenzivní zelinářské produkci je rašelina. (HLUŠEK, 1996). Vlivem pomalejšího rozkladu oproti chlévskému hnoji se používají vyšší dávky (50 – 100 t.ha-1). Rašelina se zvlhčuje vodou, močůvkou nebo kejdou. Pokud je rašelina kyselé povahy je třeba ji vápněním neutralizovat. Je také vhodné ji dohnojit 2-3 g NPK na litr rašeliny.

Použití rašeliny jako hnojiva je možné dvěma způsoby: -

k přímému hnojení (jako hnůj

-

k výrobě kompostů (RICHTER a kol., 1999).

2.2.2.7 Hnojení domovním odpadem

Dle RICHTER a kol. (1999) A. je domovní odpad hnojivo, které je obsahem živin podobné chlévskému hnoji. Jeho kvalita je závislá od obsahu organických látek. Jako hnojivo se cení obsahem mikroelementů (B, Mn, Cu, Mo, a Zn). Může však vznikat 31

nebezpečí kontaminace cizorodými látkami, proto je nutné přizpůsobit jeho použití a kontrolovat obsahy nebezpečných látek. V tomto směru byly vedeny četné výzkumy. LIMA et al. (1999) sledoval obsah těžkých kovů v půdě a v rostlinách vlivem hnojení domovním odpadem. Jako modelové rostliny byly použity salát, zelí a brokolice. Koncentrace Ni, Cr, Cu, Mo, Mn, Ti, Va, Zn a Pb v těchto zeleninách byly v povolených limitech. Dále uvádí, že pouze obsah Fe překročil přípustné limity u brokolice a obsah Co u zelí taktéž. Co se týče půdy, povolené limity těžkých kovů v půdě překročilo jen Cd. Podobné výsledky uvádí i LI-QUOXUE (1998). Že se domovní odpad řadí k organickým hnojivům, které zajišťují a udržují půdní úrodnost dokázal i MAYNARD et al. (1995), který aplikoval kompostovaný domovní odpad na kulturu rajčat s cílem zjistit jeho vliv na výnos a další faktory ovlivňující kvalitu plodů. Po tří letém zkoumání došlo ke zvýšení obsahu organické hmoty v půdě a tím i obsahu humusu oproti nehnojené kontrole. Stejně tak došlo i ke zvýšení obsahu dusíku. Výnosy na variantách ošetřených domovním odpadem byly také vyšší než u kontrolní varianty. Srovnatelné výsledky dosáhl také NAVARRO et al. (1996). REDDY et al. (1999), který sledoval vliv různých dávek domovního odpadu na kvalitu plodů rajčat došel k závěru, že na variantách s aplikačními dávkami 10, 20 a 30 t.ha-1 se jako optimální dávka určující kvalitu plodů ukázala varianta s dávkou 20 t.ha-1

2.2.2.8 Substrát pro pěstování hub

Jako plnohodnotné organické hnojivo používal LI-PINGPING (1998) odpadní produkt po kultivaci hub na pěstebním substrátu složeném z fermentovaného hnoje a nařezané slámy. Po skončení pěstování kultury hub zůstává tento substrát jako odpadní produkt, jež se může využít jako možný zdroj organické hmoty. Srovnával také výnos rajčat a okurek na tomto substrátu oproti kontrole. Vyšší výnosy dosáhl na odpadním substrátu po pěstování hub. 2.2.2.9. Zelené hnojení

KOHOUT (1992) řadí zelené hnojení mezi organická hnojiva. Jde o hnojivo dodávající do půdy biomasu rostlin, která jsou vypěstována za tímto účelem. Cílem

32

zeleného hnojení je obohatit půdu o rostlinné živiny a organickou hmotu, čímž se následné zvýší půdní úrodnost. Jak uvádí RICHTER a kol. (1999) B. jedná se o jeden z nejefektivnějších způsobů jak doplnit organické látky do půdy, a jeho využití je potřebné všude , kde to dovolují dané podmínky. Jedná se o zaorání zelených rostlin, které byly na pozemku vypěstovány s cílem zvýšit obsah organických látek a živin v půdě (RICHTER a kol., 1996) Obdobnou charakteristiku zeleného hnojení je možné nalézt např. u BALÍKA (1993). Procesy rozkladu, přeměny organické hmoty v půdě jsou základem pro zdravý růst rostlin. Lze to dokázat tím, že při rozkladu organických zbytků rostlinného nebo živočišného původu vznikají za pomocí půdních procesů živiny, které využívají rostliny pro svůj růst HUMPÁLOVÁ-BLECHTOVÁ (1998). To se děje jak dále píše za pomoci půdních mikroorganismů, kteří však potřebují pro svou výživu energeticky bohatou stravu. Tu získávají z organických hnojiv, posklizňových zbytků a zeleného hnojení.

Význam a využití zeleného hnojení:




zelené hnojení působí jako organické hnojivo

Účinnost takového hnojení může až z 50% nahradit chlévský hnůj a dodat do půdy značné množství dobře rozložitelných látek.


má značný vliv na zlepšování přijatelnosti živin dodaných průmyslovými hnojivy. Působí pozvolna a neustále a to v konečném důsledku ovlivní jakost sklízených plodin.




použitím bobovitých rostlin na zelené hnojení může výrazně ovlivnit množství dusíku a tím i jeho využití následnou plodinou

Bobovité rostliny mohou obohatit půdu až o 40-80 kg N. ha-1.


využití zeleného hnojení brání splavení rostlinných živin do nižších vrstev půdy Použití hluboko kořenících rostlin pro zelené hnojení vede k zpětnému získání živin. Hluboko kořenící směsky absorbují živiny splavené do nižších vrstev půdního horizontu a při jejich zaorání dochází ke zpětnému návratu živin absorbovaných ze spodních vrstev půdy do ornice (remobilizace živin). Tím se také snižuje nebezpečí jejich vyplavování.


zelené hnojení může snížit rizika při špatném střídání plodin 33


byl také popsán příznivý vliv zeleného hnojení na fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půdy V průběhu rozkladu zelené hmoty dochází k uvolňování tepelné energie, což je příznivé hlavně v chladnějším období, naopak v teplejším období působí jako mulč, který zabraňuje přehřátí půdy. K biologický vlastnostem se počítá rozvoj půdní mikroflóry, což vede k její vyšší stabilizaci. Zelené hnojení :


významně chrání půdu v problematických oblastech před větrnou a vodní erozí hlavně na lehkých písčitých půdách. Vlivem dodané organické hmoty a koloidních látek se zvyšuje schopnost půdy zadržovat vodu. Díky bohatému kořenovému systému zanechávají směsky pro zelené hnojení půdu prokypřelou s dobrou drobtovitou strukturou. To se pak projeví zvýšeným obsahem půdního vzduchu.




svým habitusem působí příznivě na odplevelování pozemku ve smyslu potlačování růstu plevelů

Jako nedostatky zeleného hnojení lze spatřovat v následujících bodech:


vliv na rostlinnou produkci je u zeleného hnojení nižší, než u kompostovaných organických zbytků. To znamená, že kompletní obsah živin z nich uvolněných je pro rostliny nedostačující.




za špatných klimatických podmínek působí rozkladné procesy pomalu




zelené hnojení by nemělo být používáno trvale samostatně (snižování obsahu humusových látek vlivem silné aktivace biologických procesů v půdě) , ale je třeba ho střídat nebo kombinovat s hnojivy stájovými. Je účelné současně zapravovat fosforečná a draselná hnojiva, a tak zvyšovat biologickou sorpci živin na organické látky v půdě.(RICHTER a kol., 1996; RICHTER a kol. 1999, HUMPÁLOVÁ-BLECHTOVÁ 1998; KÁŠ a kol. (1956)

KOHOUT (1992) definuje obecně typy rostlin vhodných pro zelené hnojení jako rostliny s bohatým kořenovým systémem, krátkým vegetačním obdobím a s maximální produkcí biomasy. Zelené hnojení je možné pěstovat několika způsoby. Jsou to:


jako hlavní plodina




jako meziplodina 34




jako krycí plodina




jako strniskové plodiny

2.2.210 Komposty RICHTER a kol. (1996) charakterizuje komposty jako směs organických látek a zeminy, oživené užitečnou půdní mikroflórou. Kompost jako celek je soustava dynamická, neboť v něm proběhly nebo probíhají humusotvorné procesy. Dle VÁŇA (1997) je význam používání kompostů nedocenitelný, neboť popisuje kompost jako nejúčinnější organické hnojivo ve smyslu udržení a zvýšení obsahu humusu v půdě a dále píše, že ne každé organické hnojivo je v tomto ohledu účinné. Jako přednosti kompostu před dalšími hnojivy uvádí, že vyzrálý kompost složený z 90% chlévské mrvy a 10% orniční zeminy obsahuje 2,5krát více trvalého humusu, než hnůj, který je vyroben z chlévské mrvy o stejné kvalitě. Jako příklad uvádí hnojení kejdou, při němž dochází k nedostatečné tvorbě humusu a ke zvýšené aktivitě mikroorganismů, což má za následek odbourávání obsahu humusu v půdě. Podobně i CSIZINSZKY (2000) píše, že aplikace kompostu vede ke zvýšení výnosů zejména u zeleninových druhů náročných na organické hnojení. Důležitost kompostování ve smyslu použití organických zbytků jako hnojiva zdůrazňuje také MAYNARD et al., (1997), ve své studii zkoumali vliv nekompostovaných organických zbytků s kompostovanými a došel k závěru, že použití nekompostovaných zbytků jako hnojiva výrazně snižuje výnosy u modelové kultury lilku oproti kompostovaným organickým zbytkům. Volbu správných surovin pro výrobu kompostu uvádí např. RICHTER a kol. (1996) nebo ANDRT (1996). Vstupní suroviny musí obsahovat organické látky ve správném poměru, aby byl dodržen poměr C:N menší než 30:1. Pro výrobu kompostu mohou sloužit všechny odpadní organické látky zemědělské produkce a dřevní odpady.Často lze nalézt i údaje o použití městských a průmyslových odpadů pro výrobu kompostů jak uvádí např. (NAVARRO et al., 1996; MAYNARD, 1995; LIMA et al., 1999; LIQUOXUE et al., 1998). Jde vždy o to, aby frakce používané pro výrobu kompostů měly dostatek biologicky rozložitelných organických látek. Surovina musí mít co největší aktivní plochu. Vlhkost suroviny by měla být 50-60 % a v průběhu kompostování je nutné ji kontrolovat a postupně doplňovat. Dle VÁŇA (1997) způsobuje nedostatečná vlhkost substrátu

35

rozvoj nežádoucí mikroflóry jako jsou plísně a aktinomycety. Naopak při nadbytečné vlhkosti se vyskytuje nedostatek kyslíku, rozvíjí se anaerobní mikroflóra a pH kompostu se stává kyselejší. Reakce substrátu má být neutrální (ANDRT, 1996). Při technologii výroby kompostů je nutné dle RICHTER a kol. (1996) zajistit dostatečnou aeraci a optimální teplotu. Teplota uvnitř kompostované hmoty by měla být okolo 55 °C alespoň po dobu 3 týdnů. Pokud by došlo k výrazným změnám teploty v tomto období, mělo by to za následek snížení aktivity mikroorganismů, což je nežádoucí. VÁŇA (1997) uvádí, že mikroorganismy v kompostovaném materiálu jsou nutné pro zajištění přeměny organických látek na látky humusové. Další podmínky potřebné pro rozvoj mikroorganismů jako jsou: -

zajištění příznivé vlhkosti

-

upravením poměru C:N výběrem vhodných surovin

-

zajištění příznivého pH

- zajištění správné zrnitosti a homogenity substrátu Podporu dostatečné přeměny organických látek je možné ovlivnit aplikací mikroorganismů různými mikrobiologickými přípravky. Taková aplikace však může prodražit výrobu kompostu. Aeraci kompostů je nutné provádět poprvé za 5-6 týdnů po založení kompostu, tím se podpoří mineralizace organických látek. Další termín a počet překopávek se řídí stupněm rozložení organické hmoty. Zralý kompost se pozná podle toho, že tvoří tmavou drobtovitou hmotu bez zápachu a není možné v něm rozeznat původní suroviny. Dobrý kompost musí obsahovat 20 % i více organických látek, z nichž má být asi polovina humifikovaných. Obsah živin v kompostu je závislý od surovin, z kterých byl připravován.

(RICHTER a kol., 1996)

Při přípravě kompostů je nutné sledovat obsah cizorodých látek, které nepříznivě ovlivňují jak zrání kompostu, tak i půdní úrodnost nebo růst a vývin rostlin a tím i zdravotní stav lidí a zvířat (VÁŇA, 1997). Mezi cizorodé látky se řadí organické cizorodé látky a stopové prvky. Z cizorodých látek organických jsou to zejména residua pesticidů, ropné uhlovodíky a další. Mezi stopové prvky se počítají mikroelementy , které jsou ve větších koncentracích škodlivé. Dávky kompostu ke hnojení se volí podle nároku pěstovaných plodin od 20 do

36

100 t.ha-1 (střední dávka 30 – 40 t.ha-1). Např. NIETO et al. (2002) sledoval ve svém pokusu vliv různých dávek kompostu (25, 50, 100 t.ha-1) na půdní vlastnosti a nutriční hodnotu papriky a došel k závěru, že nejvyšší dávky kompostu aplikované do půdy zlepšily všechny sledované fyzikální vlastnosti půdy, naopak nejvyšší výnos u papriky byl dosažen při dávce 25 t.ha-1. Podobné výsledky lze nalézt také u CSIZINSZKY (2000), který pozoroval rozdíly ve výnosech zelí u nehnojené kontroly a u variant hnojených různými dávkami kompostu. Dospěl k závěru, že už při dávce 20 a 30 tun kompostu.ha-1 došlo ke zvýšení výnosu oproti kontrole. Pozitivní vliv kompostu na výnos popisuje i OKUR et al. (1999), který s použitím kompostu dosáhl při pěstování rajčat vyšší výnosy než u nehnojené kontroly. Přehnojení kompostem nehrozí, je možná aplikace jak na podzim, tak i na jaře. Přednostně se hnojení kompostem využívá k zahradním plodinám vyžadujících organické hnojení (plodové zeleniny, košťáloviny, celer, ranné brambory, ovocné kultury, réva vinná)

(RICHTER a kol. 1999; VÁŇA, 1997)

Kromě hnojivého účinku je možné kompost využít jako výsevní substrát (KEELING et al., 1994) nebo substrát pro hydroponické pěstování (PINAMONTI et al., 1997).

Zdroje pro výrobu kompostů mohou být různé jak dokládá řada studií. Ve velké míře k nim patří kompostování listí. Studie provedená v USA byla zaměřena na využití listového kompostu jako

náhrady

uměle vyrobených hnojiv. Aplikace kompostu

zaznamenala zvýšení některých ukazatelů, zejména pH a organické hmoty. I po dvou letech kdy bylo dodáno minerální hnojivo NPK byl zaznamenán vyšší výnos u variant ošetřených kompostem, než u variant bez organického ošetření (MAYNARD, 1999). REIDER et al. (2000) sledoval vliv různých kombinací listového kompostu s dalšími organickými hnojivy na obsah fosforu a draslíku v rostlinách. Použil kombinace: listový kompost s přídavkem chlévského hnoje, listový kompost s brojleří podestýlkou. Ty byly srovnávány s chlévským hnojem a obvyklým průmyslovým hnojivem. Varianta s listovým kompostem s přídavkem hnoje vykazovala nejvyšší obsah fosforu a draslíku. Mezi speciální způsoby kompostování patří výroba biohumusu za pomoci žížal tzv. vermikompostování. U nás se využívá druh Eisenia foetida, tedy kalifornský červený hybrid, který se vyznačuje vysokou aktivitou a dobrou plodností. (RICHTER a kol., 1996; VÁŇA, 1997). Přičemž oba dva uvádějí, že tyto žížaly využívají organické

37

látky jako zdroj potravy a druh Eisenia se vyznačuje vysokou produktivitou biohumusu (60 %). Zbylých 40 % využívá pro vlastní metabolismus. Jako nejvhodnější výživa se používá předkompostovaný substrát z hnoje různých zvířat, slámy, kůry, pilin apod. Takový substrát se umístí na záhon s žížalami a výsledkem je velmi účinné organické hnojivo s vysokým podílem huminových kyselin (18 % v sušině). Nejcennější je frakce do 1 mm. Vzniklý biohumus má ve srovnání s klasickým kompostem vyšší účinek na nutriční hodnotu produktů, vyskytuje se u nich menší riziko vstupu cizorodých látek do rostlin. TERESHCHENKO et al. (2001) uvádí, že např. sterilizace vermikompostu vysokou teplotou nebo horkou vodou může ovlivnit jeho vlastnosti jako účinného hnojiva. O použití vermikompostu jako hnojiva nebo alternativního substrátu a jeho srovnávání s dalšími organickými hnojivy, pojednává řada autorů. Např. ROTONDO et al. (2003) sledoval účinek vermikompostu, organického hnojiva a minerálního hnojiva na kvalitu sazenic rajčete. Tyto varianty srovnával s nehnojenou kontrolou. Dle jeho závěru organické hnojivo nemělo významný účinek na klíčivost semen oproti vermikompostu nebo kontrole, které zaznamenaly lepší klíčivost semen, než ostatní ošetření.

2.2.3 Alternativní organická hnojiva

Jedná se o skupinu hnojiv vyrobených ze statkových hnojiv aerobní biofermentací. Díky fermentaci jsou zbavená semen plevelů. Vyznačují se nízkými hnojivými dávkami na plochu. Jako komponenty pro výrobu lze použít fermentované drůbeží, hovězí nebo vepřové exkrementy, případně s podílem slámy, pazdeří a dalších organických látek. Přídavkem minerálních živin vznikají organominerální hnojiva. Význam alternativních organických hnojiv spočívá v uchování organické hmoty a v udržování půdní úrodnosti.

38

Tabulka 3. Počet registrovaných hnojiv. Rok 2003 Typ hnojiva

Počet

Minerální

540

Minerální se stopovými prvky

33

Minerální vápenatá a vápenatohořečnatá

42

Minerální vícesložková

594

Organominerální

107

Pomocné půdní látky

6

Pomocné rostlinné přípravky

6

Substráty

260

Organické - průmyslové komposty

31

- granulované

19

Tabulka 4.Počet registrovaných hnojiv. Rok 2010 Typ hnojiva

Počet

Minerální

364

Minerální se stopovými prvky

27

Minerální vápenatá a vápenatohořečnatá

62

Minerální vícesložková

624

Organominerální

54

Pomocné půdní látky

56

Pomocné rostlinné přípravky

153

Substráty

369

Organické - průmyslové komposty

33

- granulované

67

V roce 2003 bylo registrováno organických hnojiv granulovaných (použitelné jako alternativní hnojivo) 17 druhů. Počet registrovaných alternativních organických hnojiv granulovaných v roce 2010 vzrostl na počet 38 druhů vyrobených z chlévského hnoje, slepičího trusu apod.

39

2.2.3 VÝZNAM ORGANICKÝCH HNOJIV


půdy jimi hnojené lépe jímají vodu a živiny




brání okyselování půdy




pozitivně ovlivňují tepelný režim půdy




příznivě ovlivňují biochemické, fyzikální i mikrobiologické pochody v půdě




jako významný zdroj uhlíku a živin ovlivňují biologickou činnost půdy




dodávají do půdy živný humus, čímž brání rozkladu humusu trvalého




lze je použít jako univerzální hnojivo




lze jimi nahradit až 40 % ročně mineralizovaných organických látek




pomáhají zmírnit negativní účinky průmyslových hnojiv a umožňují jejich lepší využití




obohacují ročně půdu asi o 1 t organických látek




tvoří s mikroelementy organické komplexy, díky nimž zůstávají přístupné rostlinám

(BAIER, 1969; BALÍK, 1993; LOŽEK a kol., 2000; RICHTER a kol., 1996; PRASAD et al., 2000)

Jako nevýhodu statkových hnojiv lze spatřit v tom, že často obsahují klíčivá semena plevelů. BLACKSHAW et al. (2005) provedl výzkum, který ukazuje, že konkurenční boj mezi plevely a kulturními rostlinami může být ovlivněna dávkou dusíku, jeho zdrojem, načasováním aplikace apod. Uvádí, že dusík je hlavní živina tvořící výnos rostlin. Kromě toho může pozitivně ovlivnit růst plevelů. GONZALES (1998) oponuje, že dávka dusíku nebo aplikační metoda má jen malý vliv na tento konkurenční boj. BLACKSHAW et al. (2005) dále pokračuje: plevele jsou konzumenti dusíku, to má za následek snižování jeho obsahu a dále výnosu kulturních plodin. Podobně i HANS et al. (2002); QASEM (1992). Jedním z řešení je kvalitní kompostování statkových hnojiv. WIESE et al. (1998) nebo RICHARD et al. (1999) píší, že kompostováním se redukuje počet plevelů a dále objem hnojivé masy a tím i náklady na přepravu, zmenšuje velikost segmentů, což umožňuje lepší aplikaci. Kromě toho BLACKSHAW et al. (2005) zjistil, že kompostováním statkových hnojiv se ve většině případů dosáhlo vyšších výnosů oproti použití statkových hnojiv v čerstvém (neuzrálém) stavu.

40

2.3 Tvorba výnosu Hospodářský výnos představuje u většiny zelenin pouze určitou část biologického výnosu Výkyvy výnosů zeleniny mohou mít značné ekonomické důsledky. Růst a produkce optimálního výnosu pěstovaných zelenin musí být v harmonickém vztahu s vegetačními a růstovými faktory jako jsou optimální teplota, vyvážený přísun vody, dostatečná zásoba přijatelných živin, zdravotní stav rostlin apod.

SWIADER et al. (1992)

Dle PETR a kol., (1980) se odhad výnosu provádí dvěma způsoby:


subjektivní odhad – provádí se vizuálním posouzením stavu porostu




objektivní odhad – zakládá se na zjištění počtu jedinců, jejich velikosti nebo hmotnosti, případně na průběhu klimatických faktorů působících na porost (teplota, světlo, srážky apod.)

Výnos zeleniny představuje organická hmota vznikající při fotosyntéze za vzniku cukrů, škrobu a dalších organických látek z oxidu uhličitého a vody. Konečný hospodářský výnos je výsledkem vzniku asimilátů v jednotlivých fázích vývoje rostlin. Rozdíly ve výnosech mezi jednotlivými zeleninovými druhy nebo odrůdami jsou způsobeny nejčastěji rychlostí vzniku asimilačního pletiva z nově vyprodukované sušiny. Nově šlechtěné odrůdy zeleniny mají často distribuci sušiny soustředěnou do částí rostlin představující hospodářský výnos, což vede ke zvýšení výnosu. K tomu je nutné zajistit podmínky pro optimální funkci asimilačního aparátu rostlin, s cílem maximálního využití sluneční energie pro tvorbu asimilátů, což je možné zajistit vhodnou organizací porostu (hustota výsevu, vhodné spony apod.) (PETR a kol., 1980) Jako další faktor ovlivňující tvorbu výnosu je nutné zmínit množství přijatých živin. Jak uvádí NEUBERG (1998) odpovídající hladina přístupných živin v půdě musí být zajištěna pokud má být dosaženo uspokojivého výnosu. Při zachování optimálních vegetačních podmínek a při zvyšování obsahu živin v půdě se souběžně zvyšuje i množství živin, které rostlina přijme a tím dochází i ke zvýšení výnosu. Ovšem pokud dojde k poklesu některého prvku a tím by se stal pro rostlinu nedostupný, byl by negativně ovlivněn i růst a vývoj rostlin. Rostlina využívá při svém příjmu živin schopnost výběru. To znamená, že pokud jsou živiny v půdním roztoku v přiměřeném množství přístupné, dochází k příjmu živiny, která je pro rostlinu aktuálně přístupná. Při 41

zvýšení koncentrace živiny nad požadovanou úroveň může dojít k narušení schopnosti výběru, což vede k pasivnímu přijímání prvků. DUCHOŇ a kol. (1959) konstatuje, že pokud jde o živiny, na tvorbě výnosu se podílí více rostlinou přijaté živiny než ty, které se dodají do půdy. Jak uvádí RICHTER a kol. (1999) A. výnos se zvyšuje do určité hladiny všech faktorů působící na výšku výnosu, která má určité rozmezí, po jehož překročení nastává „toxicita“ faktorů a výnos se snižuje.

2.3.1 Vliv různých typů hnojení na výnos

Jak uvádí BUNTING (1965), růst rostlin a jejich výnos je závislý na mnoha faktorech. Uvádí vliv světla, teploty, množství srážek, hnojení, používání látek na ochranu rostlin, zdravotní stav porostu nebo vliv odrůdy. Dále popisuje, které vlastnosti půdy ovlivňují růst a výnos: textura, struktura, vlhkost, pH, mikrobiální aktivita apod. Je dobře známý vliv mikroorganismů na přístupnost půdních živin pro rostlinu a jejich utilizaci. Nejhlavnějším činitelem ovlivňujícím růst a výnos rostlin je hnojení. V mnoha studiích, které byly provedeny po celém světě se zkoumal vliv různých hnojiv na hospodářský výnos. Téměř všechny tyto práce zkoumají rozdílný vliv při použití organických hnojiv, minerálních hnojiv, kompostů ve srovnání s nehnojenou kontrolou. Příkladem může být BASSO et al. (2005). Ten založil pokus se 4 variantami: nehnojenou kontrolou, varianta s chlévským hnojem, varianta s kompostem a varianta s minerálním hnojivem; KARUNGI et al. (2006) sledoval varianty s kompostem, minerálním hnojivem a nehnojenou kontrolou; TOOR et al. (2006) zase použil varianty s minerálním hnojivem, drůbežím hnojem a kompostem na rajčatech. Kravský hnůj používal MARZOUK et al. (2005) a srovnával ho s minerálním hnojivem; WARMAN et al. (1997) sledoval vliv kompostu a minerálního hnojení na nutriční hodnotu a výnos mrkve a zelí. Vliv chlévského hnoje a minerálního hnojiva na pšenici a kukuřici zkoumal JIANG et al. (2006), jehož výsledky ukazují, že varianta s minerálním hnojivem dosáhla vyššího výnosu v porovnání s chlévským hnojem, kdežto varianta kde byl použit chlévský hnůj spolu s minerálním hnojivem měla nejvyšší výnosy. Podobně variantu s chlévským hnojem spolu s minerálním hnojivem v konfrontaci s vermikompostem srovnával DANILCHENKO et al. (2005). Shledal, že varianta, kde byl použit hnůj a minerální hnojivo měla zvýšený výnos i obsah sušiny oproti variantě s vermikompostem.

42

Obdobě porovnával variantu s kompostem a minerálním hnojivem oproti nehnojené kontrole i KARUNGI et al. (2006). Uvádí, že ve výnosu byla kontrolní (nehnojená) varianta na posledním místě. SCHUPHAN (1974) srovnával také minerální hnojení s hnojením kompostem a došel k závěru, že ve výnosu minerální hnojení převýšilo průkazně výnos zelí na variantě hnojené kompostem, ale co se týká nutriční hodnoty bylo dosaženo opačného efektu. Stejně i BASSO et al. (2005) zase píše o výnosu kukuřice, který nebyl ovlivněn na žádné variantě hnojené kompostem, nebo hnojem. Nenalezl rozdíly mezi variantami přesto, že nehnojená kontrola dosahovala nejnižších výnosů. Z jeho závěru vyplývá, že vliv organického hnojení na půdu a rostliny se dají přesněji určit po dlouhodobějším sledování. Podobně i MORDY et al. (2001) konstatuje, že různé formy konvenčních hnojiv nemají vliv na růstové parametry a výnos fenyklu. Podobně i TOOR et al. 2006 stejně jako několik dalších autorů (HAWORTH, 1961 in TOOR et al. 2006; NILSSON, 1979 in TOOR et al. 2006; SVEC et al. 1976) nepozorovali průkazné rozdíly ve výnosu mezi variantami hnojení (drůbeží hnůj, minerální hnojení, kompost, nehnojená kontrola). Na výši výnosu mají také velký vliv klimatické podmínky každého vegetačního období, které mohou výrazně ovlivnit kolísání výnosů (CHOUDHARY et al., 1996). Pro svůj pokus používal prasečí hnůj. Zkoumal různé aplikační dávky na několika rostlinných kulturách. Závěrem své studie konstatoval, že se vzrůstající dávkou prasečího hnoje se zvyšovaly i výnosy a také nutriční hodnota zejména obsah dusíku, fosforu a draslíku.

2.3.2 Vliv různých typů hnojení na nutriční hodnotu

Dle SCHUPHAN (1972) organická hnojiva aplikovaná samostatně nejsou zárukou dostatečného výnosu a optimální nutriční hodnoty. Z jeho studie vyplývá, že při hnojení organickým hnojivem v kombinaci s hnojením minerálním se dosahuje požadovaného výnosu a nutriční hodnoty zeleninových kultur. Dále uvádí, že naopak nadměrné dávky minerálních hnojiv následně znehodnocují zeleninu po stránce nutriční hodnoty. Vyšší obsah nitrátů v zelenině jak uvádí SABLANI et al. (2006) je škodlivý pro lidské zdraví. Vyšší dávky dusíkatého hnojení zvyšují obsah dusičnanů v listových bázích fenyklu.

43

CHOUDHARY et al. (1996) dospěli k závěru, že nadměrná aplikace dusíku měla za následek zvýšení obsahu dusičnanů a pokračuje: použití prasečího hnoje zvýšilo nutriční hodnoty rostlin. Tento pozitivní vliv se prokázal i v následujících letech. LISIEWSKA et al. (1996) píše, že zelí je nesporným zdrojem vitaminu C v lidské výživě. Se zvyšujícími dávkami dusíkatého hnojení se zvyšují i výnosy, ale taktéž je příčinou extrémní kumulace dusičnanů v rostlině. Díky vyšším dávkám dusíku došlo k mírnému opoždění sklizně. Vyšší dávky také zvýšily obsah dusičnanů v brokolici a květáku. Obsah vitaminu C se příliš neměnil při různém stupni dusíkatého hnojení, přesto byla zjištěna průkaznost mezi vyšší dávkou dusíku a snížením obsahu vitaminu C u květáku. Různé dávky dusíkatého hnojení neovlivnily průkazně ztráty vitaminu C během skladování. AUGUSTIN (1975) in SEUNG et al. (2000) pojednává o snižující se tendenci obsahu vitaminu C při zvyšující se dávce dusíkatého hnojení. Závěrem své studie říká, že dusíkaté hnojení, hlavně jeho vysoké dávky, snižují obsah vitaminu C. Vysvětluje to tím, že dusík zvyšuje listovou plochu, která pak redukuje příjem světla a akumulaci vitaminu C v málo osvětlených částech. Spolu s vyšším dusíkatým hnojením je tento efekt dvojnásobný. Tento efekt byl negativní u zelí. (SORENSEN, 1984; FREYMAN et al. (1991 in SEUNG et al., 2000). GIOVANELLI et al. (1999) zjistil vyšší obsah vitaminu C na variantách s drůbežím hnojem a kompostem než u varianty s minerálním hnojením. DUMAS et al. (2003) in TOOR et al. (2006) uvádí, že organické hnojení má vlivy na vyšší obsah vitaminu C, ale dává nižší výnosy než hnojení minerálními hnojivy, které zvyšují výnos na úkor obsahu vitaminu C. TOOR et al. 2006 uvádí, že obsahu hořčíku byl průkazně vyšší u rajčat na variantě s minerálním hnojením než u varianty s kompostem, pravděpodobně v důsledku vyšší mineralizací Mg z kompostu. SCHUPHAN (1974) sledoval nutriční hodnoty a výnos zeleniny na variantách s chlévským hnojem, kompostem, minerálním hnojivem a kombinací minerálního hnojiva s chlévským hnojem. Ve výnosu měly varianty s chlévským hnojem a kompostem nejnižší hodnoty, nejvyššího výnosu dosahovala vždy varianta s minerálním hnojivem. Ovšem u nutriční hodnoty sledoval opačný efekt. Obě varianty (chlévský hnůj i kompost) zaznamenaly nárůst sušiny, vitaminu C, obsahu draslíku, vápníku a fosforu oproti variantě s minerálním hnojením. U sodíku nastal pokles oproti minerální variantě. EPENDORFEN et al. (1996) píše, že pokud použil

44

hnojení dusíkem s absencí fosforu a draslíku vzrostl obsah dusičnanů u póru. Podobně aplikace fosforu nebo draslíku měla za následek jejich nárůst v sušině. MOZAFAR (1996) uvádí, že nadměrným hnojením dusíkatými hnojivy se zvyšuje i obsah dusičnanů v ovoci a zelenin a významně se redukuje obsah vitaminu C. Výzkum prováděl na špenátu.

2.3.3 Vliv různých typů hnojení na skladování

Při skladování okurek se vitamin C snižoval postupně při skladovací teplotě 5 °C, ale při teplotě 20 °C se obsah nijak nesnižoval (IZUMI et al. 1984 in SEUNG et al. 2000). Vlivem různých typů hnojení na skladování zeleniny se zabýval HANSEN (1981) in WARMAN et al. (1997). Pozoroval možné rozdíly mezi minerálním hnojením a organickým na zelí a došel k závěru, že při skladovatelnosti nejsou žádné rozdíly mezi těmito druhy hnojení, ale hlávky na variantě s minerálním hnojením dosahovaly větší hmotnosti. Posklizňové podmínky Chemické změny pokračují i ve sklizených produktech během skladování. Je tedy zřejmé, že obsah vitaminu C je vyšší u čerstvé zeleniny než u skladované. Proto je třeba minimalizovat ztráty během skladování. Byl zjištěn negativní vliv vyšší teploty. (SEUNG et al., 2000). TOOR et al.(2006), ŠTEVLÍKOVÁ (1970), PREMUZIC et al. (2004) uvádějí zvýšení obsahu vitaminu C po skladování u varianty hnojené organickým hnojivem.

2.3.4 Vliv různých typů hnojení na zdravotní stav

Vliv kompostu, minerálního hnojení a nehnojené kontroly na výskyt mšic sledoval KARUNGI et al. (2006). Varianta s minerálním hnojivem a nehnojená kontrola vykazovala nejméně mšic. Varianty hnojení pozitivně ovlivnily výskyt mšic Aphid fabae. Studie potvrdila hypotézu, že mšice reagují na ošetření organickým hnojivem, a že růst a množení kolonií mšic je zvýšený na variantách s adekvátními dávkami živin.

45

2.4 Charakteristika vybraných druhů zelenin 2.4.1 OKURKA SALÁTOVÁ (Cucumis sativus L.)

2.4.1.1 Původ a rozšíření:

Okurky se řadí do čeledi Cucurbitaceae, která zahrnuje přes 150 čeledí, vyskytujících se většinou v tropech a subtropech. Nejpravděpodobnější původ okurky je v oblasti východní Indie.( PEKÁRKOVÁ, 1997)

2.4.1.2 Botanická charakteristika Okurka patří mezi jednoleté rostliny. Lodyha je plazivá a hranatá s vyrůstajícími úponky, které jsou nerozvětvené. Listy jsou řapíkaté, velké, dlanité, laločnaté, pokryté chloupky (PETŘÍKOVÁ, MALÝ, 1998). Květenství jsou jednodomá, hmyzosnubná s různopohlavními žlutými květy vyrůstajícími z úžlabí listů. Plodem je bobule různé délky. Bobule jsou dužnaté, uvnitř troj až pětipouzdré. Barva bobule je zelená (PODEŠVA a kol., 1959; KRAUS, 1954). Okurka má kořeny mělké, sahající do hloubky 0,20-0,25 m a jsou velmi rozvětvené (LITYŃSKI, 1963). Z botanického hlediska je okurka rostlina krátkého dne s potřebnou délkou slunečního svitu 10-12 hodin. Vlivem snížené doby osvětlení dochází ke špatné násadě plodů. (PODEŠVA a kol., 1959). Odrůdy se dělí na nakladačky a okurky salátové, které mohou být pro polní a skleníkové pěstování.

2.4.1.3 Nutriční hodnota Energetická a výživová hodnota okurek je poměrně malá a jsou hůře stravitelné. (PETŘÍKOVÁ, MALÝ, 1998). Obsah sušiny se uvádí kolem 43 g.kg-1 (KOPEC 1998). Tabulka 5. Obsah vitaminu C (mg.kg -1 čerstvé hmoty) v salátových okurkách SOUCI et al. (1994)* 59 80 vitamin C * SOUCI et al. (1994) in POKLUDA (2003) KOPEC (1998)

46

MALÁ (2001) 59

VELÍŠEK (2002) 65-110

Tabulka 6. Obsah minerálních látek (mg.kg-1 čerstvé hmoty) v salátových okurkách: Minerální látka KOPEC (1998) 1560 K 85 Na 210 Ca 108 Mg Tabulka 7. Obsah dusičnanů (mg.kg-1 čerstvé hmoty) v salátových okurkách PODEŠVA BIEDERMANN RUDKOWSKA LACHMAM VELÍŠEK a kol. et al. kol. (1980)* (1997)* et al. (1997)* (2002) (1959)) 168 0-490 75-150 196 dusičnany 70-140 * RUDKOWSKA (1997) in POKLUDA (2003); LACHMAM et al. (1997) in POKLUDA (2003); BIEDERMANN a kol. (1980) in POKLUDA (2003) 2.4.1.4 Nároky na prostředí

Okurka se řadí mezi teplomilné rostliny, jejich pěstování se doporučuje v oblasti kukuřičné až řepařské do nadmořské výšky 280 m. Polohy s mírným sklonem k jihu, chráněné před suchým a studeným větrem jsou nejvhodnější pro pěstování okurek. Naopak otevřené polohy okurky hůře snášejí. Vlhkost půdy by měla být okolo 85-90%, proto je důležitá závlaha okurky zejména v období nasazování a růstu plodů. Dobré půdy pro pěstování jsou hlinité, hlinitopísčité až písčitojílovité, hlavně dobře propustné a bohaté na humus. Hloubka spodní vody by se měla pohybovat do 1 m. Naopak půdy těžké s nízkým obsahem humusu jsou nevhodné pro pěstování okurek. Optimální pH půdy 6,0-7,5. Pro klíčení je nejvhodnější teplota 30-35 °C, ale začíná klíčit už při 10 °C. V praxi se vysévají okurky pokud je teplota půdy 12 °C. (PODEŠVA a kol., 1959; PEVNÁ a kol., 1969). Podle PETŘÍKOVÁ, MALÝ, 1998 jsou nejlepšími předplodinami obiloviny, luskoviny nebo okopaniny, nikdy však kultury z čeledi Cucurbitaceae.

2.4.1.5 Nároky salátových okurek na výživu

Okurky patří k plodové zelenině, která se řadí k zeleninám středně náročným až náročným na živiny. Její náročnost na živiny je vysoká po celou dobu vegetace a nejvyšší v době plodnosti. Vysoký výnos a kvalitní plody je možné dosáhnout hnojením statkovými hnojivy doplněné minerálním hnojením. Organické hnojení zejména v počáteční fázi vegetace chrání rostliny před chladovým poškozením. Proto se pěstuje

47

v 1. trati. Dávka hnoje se pohybuje od 40 do 50 t.ha-1. Při nedostatku hnoje lze použít i komposty nebo slámu v kombinaci s močůvkou nebo kejdou. Protože má mělký kořenový systém, je pro ni organické hnojení velmi výhodné. Z důvodu mělkého kořenového systému je citlivější na zasolení. Při hnojení dusíkem není dobré přehnojovat, protože se tím podporuje vegetativní růst na úkor kvetení. U rajčat může dojít ke snížení násady květů a dozrávání plodů vlivem nadbytečného dusíkatého hnojení. U okurek dochází k vývinu dutých plodů. Dusíkatá výživa ovlivňuje tvorbu chlorofylu, karotenoidů a vitamínů. Při nadbytku dochází k silnému vegetativnímu růstu a vodnatelnosti plodů u rajčat. Vyšší dávky dusíku dobře snáší zeleninová paprika. Plodová zelenina nemá sklon ke kumulaci dusičnanů. Na obsah fosforu jsou citlivé hlavně rajčata. Mladá sadba má antokyanově nafialovělou spodní barvu listů, které svírají tupý úhel. Při jeho přehnojení dochází ke snížení šťavnatosti rajčat a ke zhoršení jejich chuti. Obecně dobrá zásoba fosforu zvyšuje nasazení květů a kvalitu sklizně. Obsah některých látek zejména cukrů a také velikost a trvanlivost plodů je u plodové zeleniny ovlivněna draselným hnojením.Při nedostatku draslíku plody okurek jsou deformované a u rostlin se snižuje asimilace. Podobné nároky na draslík mají také rajčata, deficience se projevují na rostlinách hnědočerveným okrajem listů a světlými skvrnami podél žilnatiny a také na plodech, které nerovnoměrně dozrávají a často praskají. Nedostatečným zásobením plodové zeleniny hořčíkem se objevují na listech nekrotické skvrny, což má za následek snížení asimilační plochy a v konečném důsledku i snížení výnosů. Co se týká mikroelementů patří rajčata mezi náročné na obsah molybdenu a manganu. Okurky patří k náročným plodinám na obsah zinku. Dále se osvědčilo jejich přihnojení bórem, manganem,molybdenem a mědí. (HLUŠEK, 1996; HLUŠEK a kol., 2002; VANĚK a kol. 2002; LOŽEK a kol., 2000; PETŘÍKOVÁ a kol., 1998)

Tabulka 8. Celkový odběr živin z ha (kg/ha)(VANĚK a kol. 2002) Druh Výnos t/ha N P K Ca Okurka 40 68 24 88 72

48

Mg 12

Tabulka 9. Odběr živin (kg) 1 tunou produkce (Hlušek, Richter, Ryant, 2002) Druh N P K Ca Mg Okurka 1,67 0,67 2,33 0,68 0,50

S 0,25

2.4.1.6 Pěstování okurek salátovek

Salátové okurky lze pěstovat dvojím způsobem: z přímého výsevu nebo z předpěstované sadby. Použití předpěstované sadby je omezené, zvláště je možné ho využít pro pěstování ve fóliových tunelech. Pro praxi se využívá přímý výsev pomocí přesných secích strojů. Osivo je nejlépe použít mořené, vysévá se do hloubky 0,03 m. (PETŘÍKOVÁ, MALÝ, 1998) Záleží na přesném načasování termínu výsevu, který následně ovlivňuje výnos. Zejména je nutné dávat pozor na teplotu půdy, protože teplota pod 10 °C omezuje růst a klíčení. Uvádí se, že při teplotě půdy 17 °C vyklíčí okurky za 12-15 dní, ale při teplotě 20 °C se klíčení uspíší na 5-8 dní. (ERNST, 1965)

Tabulka 10. Způsob pěstování dle PETŘÍKOVÁ, MALÝ (1998) Kultura Výsev Spon (m) Začátek sklizně kon. IV.- zač. V. 1. dekáda VII. Optimální 1,2-1,4 x 0,3-0,4 do pol. VI. kon. VII.-zač. VIII. Pozdní Důležité je udržení pozemku v bezplevelném stavu, dokud se rostliny nezapojí v růstu. To je možné zajistit použitím herbicidů, okopávkou a dvojím plečkováním. Intenzivní kultury okurek je nutné doplnit závlahou. Ta je nejdůležitější v období růstu plodů. Možné je i využití kapkové závlahy. Komplex agrotechnických opatření je třeba doplnit i chemickou ochranou zejména proti plísni okurkové nebo živočišným škůdcům. Většinu těchto opatření usnadní použití černé netkané textilie a kapkové závlahy. (PETŘÍKOVÁ a kol. 2006)

2.4.1.7 Sklizeň

Interval mezi dvěma sběry se pohybuje u salátových okurek mezi 5-7 dny. U okurek je ruční způsob sklizně, probírkou plodů. Jakostní třídění se provádí dle normy ČSN 463155. Ta určuje třídění salátových okurek do tří jakostních tříd. Plody nesmějí být hořké. Minimální hmotnost plodů všech 3tříd je

49

180 g. Uchovávají se při teplotě do 10°C a 90 – 95 % vlhkosti po dobu několika dnů. (PETŘÍKOVÁ, MALÝ, 1998)

2.4.1.8 Choroby a škůdci salátových okurek

Mezi nejběžnější choroby okurek patří plíseň okurková, již způsobuje houba (Pseudoperonospora cubensis), která se projevuje světle zelenými skvrnami ohraničenými nervaturou. Za vlhkého počasí vznikají na spodní straně listů tmavé útvary reprodukčních orgánů houby. Skvrny postupně splývají a napadené listy a rostliny zasychají a hynou. Ochranou je vhodná volba tolerantních odrůd, zkrácení doby ovlhčení listů na minimum, účinná chemická ochrana. Bílé moučnaté skvrny na listech a lodyhách rostlin způsobují houby Erysiphe cichoracearum a Sphaerotheca fuliginea. Toto onemocnění se označuje jako padlí okurkové. Skvrny se zvětšují a splývají, což má za následek žloutnutí rostlin, jejich oslabený růst až nakonec rostliny usychají. Jako ochrana se doporučuje vhodná volba tolerantních odrůd nebo fungicidní ochrana. Virus žluté mozaiky cukety (ZYMV) je choroba způsobující na okurkách závažné ztráty na výnosech.

Tuto chorobu přenášejí mšice. Napadení je možné

pozorovat na listech a plodech a dochází k celkovému zhoršení stavu rostlin. Listům se při napadení prodlužuje špička čepele a poté se začnou vlnit až dochází ke žloutnutí. Příznaky na plodech se nejdříve projevují skvrnami a v dalších fázích vznikají boulovité nádory znehodnocující plody. Jako ochrana se doporučuje nakrytí porostu netkanou textilií proti náletu mšic, střídání pozemku, použití chemické ochrany k likvidaci mšic. Vadnutí okurek způsobují také houby zejména z rodu Fusarium, Sclerotinia, Pythium. Projev napadení těchto hub je viditelný na kořenovém krčku, který hnědne, rostliny vadnou a odumírají. Na průřezu napadeného stonku lze spatřit černé cévní svazky hub. Ochranou je včasné odstranění posklizňových zbytků a desinfekce půdy. Bakteriální skvrnitost okurek (Pseudomonas lachrymans) se projevuje vznikem vodnatě průsvitných ohraničených skvrn. Napadené pletivo může vypadávat. Za vlhka se objevují na spodní straně napadených míst kapičky bakteriálního slizu. Prevencí jsou rychle osychající polohy, moření osiva, střídání pozemku.

50

Ke škůdcům se počítají třásněnky (Trips ssp.), které sají na listech a květech. Největší škody způsobují za teplého a suchého počasí. Ochranou je použití chemických postřiků a volba tolerantních odrůd. Mšice bavlníková (Aphis gossypii) také saje hlavně na nejmladších vegetačních vrcholech a způsobují jejich opožděný růst a přenos viróz. Prevencí je chemická ochrana. Sviluška chmelová (Tetranychus urticae) se projevuje vznikem jemné pavučinky na listech. Nervatura žloutne a listy usychají. Je také zpomalen růst rostlin. Prevence je udržování vyšší vzdušné vlhkosti nebo chemický postřik. Dalším hojným škůdcem je molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum), která se běžně vyskytuje i na poli. Škodí sáním a přenáší viry. Napadený porost se musí zničit. Ochrana je chemickým ošetřením. (SCHWARZ et al., 1996; BÖHMER et al., 2003; ROD, 1997; BÖHRINGER et al., 1993; ROD, 2003, ČAČA, 1990; KUŽMA a kol. 1997)

51

2.4.2 ZELÍ HLÁVKOVÉ (Brassica oleracea L. convar. capitata, var. capitata L.) 2.4.2.1 Původ a rozšíření Zelí hlávkové pochází z plané kapusty nacházející se na pobřeží západní Evropy. Od 16. století je již známa dnešní forma zelí. Selekcí zelí planého za účelem získání hlávky tvořené semknutými listy bylo vytvořeno dnešní kulturní zelí. (PODEŠVA a kol., 1959)

2.4.2.2 Botanická charakteristika

Zelí hlávkové patří do rozsáhlé čeledi Brassicaceae, která zahrnuje asi 3000 druhů, které jsou řazeny v 360 rodech. (NOVÁK, 1961). Je to rostlina dvouletá, pro hlávky se však pěstuje jako jednoletá. (SWIADER et al., 1992). Ve druhém roce tvoří semena. Kořenová soustava je poměrně dobře vyvinutá. Stonek je zkrácený, nazývá se košťál. Jeho výška je znakem pro rozdělení odrůd na nízké, polovysoké, vysoké. Ta část stonku, která sahá od půdy k bázi hlávky se nazývá vnější košťál, část, která pokračuje v hlávce se nazývá vnitřní košťál. Odrůdy se pak podle výšky vnějšího košťálu dělí do 3 skupin: 1. odrůdy s nízkým košťálem – do 15 cm 2. se středním košťálem – 15-20 cm 3. s vysokým košťálem – nad 20 cm (PODEŠVA a kol., 1959)

Na košťálu se tvoří konzumní část – hlávka, vzniklá semknutím listů okolo vrcholu. Listy jsou pevně přimklé. Hlávka je různého tvaru, velikosti nebo barvy dle odrůdy. Odrůdy pozdní se vyznačují dobrou pevností hlávky a jsou velmi dobře skladovatelné. Nejrozšířenější je kulatý tvar hlávky. Mezi další, ale méně rozšířené tvary hlávek patří ploché a špičaté. Listy, které nejsou přimknuté k hlávce mívají různou barvu a jsou ojíněné. (MALÝ, 2003) Zelí je foto a termoperiodické. Druhým rokem prorůstá hlávkou až 1,5 m vysoký květní stvol. Květy jsou malé, oboupohlavné, žluté barvy, hladké někdy i vlnité, srostlé v hrozen. (PODEŠVA a kol., 1959)

52

Poměr hlávky a vnějších listů se mění podle vegetačního období. Hmotnost listů převládá v první polovině vegetace, poté se poměr mění ve prospěch hmotnosti hlávky. Záleží také na klimatických podmínkách (RYBÁČEK a kol., 1965). Tyčinky jsou v květu rozloženy dvě vně a čtyři uvnitř. U zelí má svrchní semeník vzniklý srůstem dvou plodolistů. Blizna dozrává dříve než tyčinky. Jedná se o proterogynii. Patří k cizosprašným rostlinám opylovaným hmyzem, ale může se vyskytnout i autogamie. Plodem jsou šešule s úzkým zobáčkem na konci. Semena jsou malá, kulatá, barvy tmavě hnědé s málo rozeznatelným síťkováním. (PEVNÁ a kol., 1969). 2.4.2.3 Rozdělení odrůd dle ranosti

Podle ranosti a délky vegetace se odrůdy hlávkového zelí dělí na: -

rané

-

polorané

-

polopozdní

-

pozdní

(MALÝ, 2003)

Obdobné členění lze nalézt např. u MACHÁČEK, (1918), který dále dělí zelí podle barvy na bílé zelené a červené.

2.4.2.4 Nutriční hodnota

Zelí je ceněná zelenina pro svůj vysoký obsah zdravotně prospěšných látek. Co se týká minerálních látek, je zelí zdrojem draslíku. Nejbohatší částí na obsah minerálií a organických látek je košťál (3krát více než listy). Z obsahu vitaminů je na vysoké úrovni vitamin C, vitaminy skupiny B (B1, B2, B6), niacin a provitamin A. (MALÝ, 2003)

ŠTAMBERA (1984) uvádí, že v listech zelí hlávkového se také nacházejí látky brzdící syntézu hormonů štítné žlázy, jejich obsah je však nízký a neovlivňují činnost organismu. Jedná se o goitrin a progoitrin. Obsah sušiny je asi 7-8 %, na ní jsou bohaté zejména odrůdy pro skladování, obsah cukrů je 3-4 % a bílkovin 2 %. Hlávkové zelí se také vyznačuje poměrně vysokým obsahem vlákniny okolo 2,7 %.

(MALÝ, 2003)

53

Zelí hlávkové patří k zeleninám, které snadněji kumulují dusičnany a jejich obsah v rostlině je středně vysoký. (VELÍŠEK, 2002) Tabulka 11. Obsah vitaminu C (mg.kg-1 čerstvé hmoty) v zelí hlávkovém POKLUDA (2003) KOPEC SOUCI et al. USDA VELÍŠEK (1998) (1994) (2001) (2002) 269 322 330 170-700 vitamin C Tabulka 12. Obsah minerálních látek (mg.kg-1 čerstvé hmoty) v zelí bílém: Minerální látka K Na Ca Mg

KOPEC (1998) 2270 180 450 180

SOUCI et al. (1994) 2250 150 470 160

POKLUDA (2003) VELÍŠEK (2002) 2300 130 300-750 120-230

Tabulka 13. Obsah dusičnanů (mg.kg-1 čerstvé hmoty) v zelí hlávkovém. POKLUDA (2003) RUDKOWSKA LACHMAM et al. VELÍŠEK KOPEC (1997) (1997) (2002) (1998) 208 482-681 0-3230 dusičnany 2.4.2.5 Nároky na prostředí

MALÝ (2003) uvádí, že půdní a výživové nároky zelí jsou závislé na termínu jeho pěstování. Půdy záhřevné s dobrou zásobou pohotových živin s dostatečnou vlhkostí vyžadují rané odrůdy zelí, půdy hlubší s dostatečnými srážkami vyžadují pozdní odrůdy a odrůdy ke krouhání. Stejně tak hluboké půdy s bohatou mikrobiální činností a vyššími srážkami vyžadují odrůdy pro skladování. Půdy bohaté na vápník jsou pro zelí vhodnější, pH má být v rozmezí 6,5-7,5. STEIN (1999) uvádí, že vyšší obsah vápníku v půdě brání napadení zelí nádorovitostí. Naopak půdy přemokřelé, štěrkovité, studené nebo kyselé nejsou vhodné pro pěstování zelí. Pro zelí se volí vzdušné a otevřené polohy. Pro počáteční růst je vhodnější teplota 5-10 °C. Optimální teplota pro zelí je okolo 16 °C. Zdůrazňuje, že vysoké teploty a nízká vzdušná vlhkost v období tvorby hlávky brzdí fotosyntetickou aktivitu rostlin, což má za následek rychlejší stárnutí pletiv a tím i snížení výnosů.

54

Zelí je plodina náročná na vláhu a při jejím nedostatku dochází ke zpomalení růstu a zakrslosti rostlin. MALÝ (2003) PEVNÁ a kol., (1969) píše, že polohy s ročním úhrnem srážek pod 500 mm jsou pro pěstování zelí nevhodné.

2.4.2.6 Nároky košťálové zeleniny na výživu Zelí patří mezi košťálovou zeleninu, která patří mezi nejpěstovanější skupinu zelenin u nás. Jsou ze všech zeleninových skupin nejnáročnější na výživu a řadí se do 1. trati tedy hnojené statkovými hnojivy s doporučovanými dávkami pro zelí, květák a kapustu 50 t.ha-1, pro kedlubny 35 t.ha-1. Pro hnojení se používá zralý hnůj, nebo přiměřené dávky jiných organických hnojiv, u raných košťálovin je vhodnější hnojení kompostem. Je možné aplikovat k nim i močůvku. Nároky jednotlivých druhů košťálovin jsou podobné. Optimální pH košťálovin se různí dle druhu, např. zelí vyhovuje pH od 6,3 do 7,8, květáku od 6,4 do 7,5, kapusta 6,4-7,3, kedlubny 6,0-7,3 atd. Jedná se o neutrální půdní reakci, která je důležitá i jako činitel bránící rozvoji chorob jako je hlenka kapustová, která je nebezpečná při pH 5,7-6,2. Hnojení dusíkem je nutné volit opatrně, protože košťáloviny mají tendenci kumulovat dusičnany. Při jeho nedostatku dochází k dřevnatění bulev, při přehnojení dusíkem se častěji vyskytují houbové choroby a snižuje se doba skladovatelnosti a také kvalita hlávek pro průmyslové zpracování vlivem změny poměru sacharidů a dusíkatých látek. Nejvyšší nároky na příjem dusíku jsou v období narůstání listové plochy. Omezení hnojení dusíkem by mělo přijít ke konci vegetace pro zvýšení skladovatelnosti nebo jakosti průmyslově zpracovávaných částí. Výnos, ale hlavě jeho kvalita, je ovlivněna hnojením fosforem. Vyšší nároky na fosforečné hnojení vyžaduje z košťálovin květák, zelí kapusta a pekingské zelí, střední nároky má brokolice a kedlubny. Příjem fosforu je ovlivněn půdní reakcí, klimatickými podmínkami a druhem zeleniny. Náročnost košťálovin na hnojení fosforem je nejsilnější v počátečním období růstu. Při jeho nadbytečném hnojení dochází k prorůstání vegetačního vrcholu zelí, naopak při jeho nedostatku je snížená listová plocha a objevují se růstové deprese. Košťálová zelenina je také náročná na hnojení draslíkem. Ten příznivě ovlivňuje obsah cukrů, celulózy, škrobu, má pozitivní vliv na obsah vitaminu C, podporuje dlouhodobou skladovatelnost hlavně u pozdních košťálovin a zvyšuje odolnost vůči chorobám a nízkým teplotám. Jeho nedostatek se u košťálovin projevuje zhoršením kvality např. 55

vykvašené zelí zůstane měkké, pletiva jsou vodnatelná. Z košťálovin jsou nejnáročnější květák, u něhož se při nedostatku draslíku snižuje kvalita růžic a dále brokolice. Zelí, kapusta, kedlubny a pekingské zelí jsou středně náročné. Dostatek hořčíku vyžadují kedlubny, brokolice a pekingské zelí. Jeho nedostatek se projevuje žloutnutím listů, chlorózami a nekrózami nebo mramorováním listů košťálovin. Příznaky nedostatku hořčíku se projevují na kyselých půdách. Pokud jde o mikroelementy, je u košťálovin zvýšený nárok na molybden, který způsobuje při nedostatku lžicovitý tvar vrcholových listů růžičkové kapusty, nedostatkem se redukuje listová čepel, což je zejména patrné u květáku a brokolice. U květáku mohou příznaky deficience molybdenu vést ke snížení kvality růžic nebo v ranějším stádiu vývoje k vyslepnutí růžice. Některé košťáloviny reagují citlivě na nedostatek bóru. Jedná se hlavně o květák a kedlubny. U květáku nedostatek bóru zpomaluje růst mladých listů, které se svinují. Růžice jsou pak nahnědlé a od středu začínají zahnívat. Vyšší nároky košťálovin je možné pozorovat také u manganu, jehož nedostatek se projeví chlorózami a tečkováním listů. (HLUŠEK, 1996; HLUŠEK a kol., 2002; MALÝ, 2003; NEUBERG, 1998; STRAKA, 1972) Odběr živin 1 tunou produkce zelí hlávkového zaznamenává Tabulka 14. Tabulka 14. Odběr živin (kg) 1 tunou produkce (Hlušek, Richter, Ryant, 2002) Druh N P K Ca Mg Zelí bílé 3,57 0,57 3,57 2,86 0,57

S 1,10

Tabulka 15. Celkový odběr živin z ha (kg/ha)( VANĚK a kol. 2002) Druh

Výnos t/ha

N

P

K

Ca

Mg

Zelí bílé

70

238

42

266

196

21

2.4.2.7 Pěstování hlávkového zelí

Délka vegetační doby je závislá na mnoha faktorech. Jsou to: oblast pěstování, meteorologické podmínky, půdní podmínky, termín výsevu, typ odrůdy nebo agrotechnické podmínky. Důležité je zajistit hlubokou podzimní orbu, protože zelí vyžaduje dobře prokypřelou půdu. Jako předplodiny jsou vhodné luskoviny nebo směsky pro zelené hnojení, dále některé zeleniny (celer, okurky, rajčata nebo brambory). Nevhodné je zařazování zelí po dalších košťálovinách. Zelí se vyznačuje

56

velkou tvorbou biomasy během svého růstu, proto má také vyšší nároky na hnojení (PODEŠVA a kol. 1959). Zelí určené pro rané výsadby se předpěstovávají. Optimální teplota pro výsev je 18-20 ºC. Před výsadbou je nutné rostliny otužit, aby byly schopné na stanovišti snést teplotu až -5 ºC, zejména pokud se má zelí vysazovat v březnu. Pro pěstování z přímého výsevu je nutná kvalitní příprava seťového lůžka, nejlépe kombinátorem. Pneumatickým secím strojem se zajistí přesný výsev, přičemž je důležité používat kvalitních osiv nejlépe mořených proti houbovým chorobám. Porost se minimálně 2x plečkuje, je vhodná i ruční okopávka. Pro zajištění bezplevelného pozemku se aplikují herbicidy před výsadbou a po výsadbě. (PETŘÍKOVÁ a kol. 2006) Závlahové množství je různé v závislosti na ranosti odrůdy: -

rané odrůdy 80-100 mm

-

letní odrůdy 120-140 mm

-

pozdní odrůdy 120-140 mm MALÝ (2003)

Dle PODEŠVY a kol. (1959) je závlaha nejdůležitější v období zavinování hlávek. Tabulka 16. Způsob pěstování všech typů zelí (MALÝ (2003) Typ Rané Letní Polopozdní a pozdní

Výsev

Výsadba

Konec I. až 20.II. 1.-15.IV.

Konec III.zač.IV. 10.V. – 20.V.

15.-20. IV.

15. VI. – 30.VI.

Vzdálenost rostlin (m) 0,50x0,30 0,40x0,40 0,50x0,50 0,50x0,50 0,60x0,60

Sklizeň Konec V. – poč. VI. VII. – VIII. X. – XI.

2.4.2.8 Sklizeň hlávkového zelí

Nejčastěji se provádí sklizeň jednorázová. Dle výměry pozemku se pak dělí na ruční nebo mechanizovanou za použití sklízecích dopravníků. U zelí určeného ke skladování se preferuje ruční sklizeň. Hlávky jsou ukládány do ohradových palet nebo beden. (PETŘÍKOVÁ a kol. 2006) Sklízené hlávky se čistí od poškozených listů a zkracuje se košťál. Hlavně u raných odrůd je třeba dodržet termín sklizně a sledovat stav porostu, protože rané

57

odrůdy s kulovitým tvarem hlávky jsou často náchylné k praskání. Hlávky se zašpičatělým tvarem hlávky jsou odolnější k praskání. (MALÝ 2003) Hlávky se 2005 třídí dle normy ČSN 463113 do dvou jakostních tříd. (PETŘÍKOVÁ a kol. 2006)

2.4.2.9 Skladování hlávek

Pro skladování zelí je nutné vybírat dobré a trvanlivé odrůdy. Hlávky pro skladování musí být zdravé a nepoškozené. Odrůdy pro krouhání se mohou skladovat do konce ledna, kdežto odrůdy určené pro skladování vydrží při optimálních podmínkách až do dubna nebo května. Optimální teplota pro skladování je 0-1 °C, při relativní vzdušné vlhkosti 85-90 %. U sklizených hlávek se ponechávají 2-3 obalové listy (MALÝ et al. 1998), (PETŘÍKOVÁ a kol. 2006)

2.4.2.10 Choroby a škůdci zelí

Nejzávažnější chorobou hlávkového zelí a brukvovitých je hlenka kapustová (Plasmodiophora brassicae). Příznakem je špatný růst a vadnutí rostlin. Po vyjmutí lze na kořenech spatřit boulovité zduřeniny. Ochranou je dodržování odstupu pěstování brukvovitých po sobě nejdříve za 4-5 let. Dále je potřebné zajištění takového pH, aby došlo k zabránění rozvoje choroby, tedy vápněním udržovat hodnotu pH minimálně na 7. Kořenomorka bramborová (Rhizoctonia solani) je další choroba, která se vyskytuje na sadbě košťálovin. Příznakem je zaškrcování bází stonků a jejich následné černání. Dochází k padání rostlin. Této chorobě se předchází desinfekcí substrátu, moření fungicidy, rozrušování půdního škraloupu a zmenšení hustoty porostu. Počáteční fáze onemocnění hnědou bakteriózou košťálovin (Xanthomonas campestris pv. campestris) se projevuje nekrózami listů ve tvaru písmene “V“. V místě napadení je možné nalézt černou žilnatinu. Při průřezu listem je možné vidět černé cévní svazky. Napadení touto chorobou vede ke snížení výnosu a skladovatelnosti. Ochranou je dodržení alespoň tříletého odstupu košťálovin po sobě, moření osiva teplou vodou (20 minut v 50°C teplé vodě), postřik měďnatými přípravky.

58

Alternáriová skvrnitost košťálovin (Alternaria brassicola) způsobuje na košťálovinách okrouhlé šedohnědé až černé skvrny ohraničené žlutým okrajem. Takto napadené pletivo zasychá a vypadává a objevují se trhliny. Pro prevenci je nutné moření osiva, střídání plodin v osevním postupu. Plíseň zelná (Perenospora parasitica) je charakteristická žlutavými skvrnami na horní straně listů. Spodní části napadených listů mají bělavé povlaky plísně. Napadené listy pak žloutnou a odumírají. Může pronikat i do hlávek, což se během skladování projeví mokrou hnilobou. Rozvoj této choroby podporuje teplota nižší než 16°C a vysoká vzdušná vlhkost. Ochrana se zajišťuje dostatečným větráním, osvětlením a vhodnou zálivkou sazenic, izolace porostů, chemické ošetření. Plíseň šedá (Botrytis cinerea) se většinou projevuje jako skládková choroba při vyšší vzdušné vlhkosti. K příznakům patří plísňový povlak a zahnívání hlávek. Preventivně se jí lze bránit pozdním přehnojením dusíkem, šetrností sklizně a zamezení vzniku vstupů choroby do rostliny odřeninami. Pokrytí hlávky bílým vatovitým myceliem způsobuje sklerotiniová hniloba (Sclerotinia sclerotiorum). Jedná se hlavně o skládkovou chorobu, která propuká za nízkých teplot. Pod povlakem mycelia vzniká slizovitá hniloba. Opatřením je dodržení doby pěstování košťálovin po sobe 4-5 let, desinfekce skladů. Měkká hniloba (Erwinia carotovora) je u zelí spíše vyjímečná. Projevuje se zvodnatělněním napadených míst a jejich zahníváním. Pozdější průběh napadení je charakteristický nepříjemným zápachem shnilých částí rostlin. Prevencí je opět dodržení osevního postupu. Nízké teploty zpomalují průběh nemoci.

Mezi nejběžnější škůdce patří květilka zelná (Delia radicum). Napadení je možné indikovat chodbičkami na kořenech rostlin s larvami žlutobíle zbarvenými. Ohrožuje zejména mladé rostliny, které při napadení odumírají. Jako ochrana se doporučuje dodržení bezpečné vzdálenosti od brukvovitých, zakrytí sadby netkanou textilií v období náletu nebo použití zálivkou insekticidu. Dřepčíci (Phyllotreta spp.) vykusují na listech 1-3 mm velké otvory. Je nutné zabezpečit vyrovnaný růst rostlin, dostatečné kypření pozemku a závlahu. Při silném napadení se používá chemický insekticid. Mšice zelná (Brevicoryne brassicae) tvoří na listech kolonie, které způsobují škody sáním. Na medovici, kterou mšice vylučují, se následně uchycují černě.

59

Ochranou je dostatečné zaorání posklizňových zbytků, zásobení rostlin draslíkem pro zvýšení odolnosti, ošetření insekticidem. Můra zelná (Mamestra brassicae): škody způsobují housenky zelené, šedé nebo hnědé barvy, které svým žírem a trusem znehodnocují hlávky. Prevencí je položení netkané textilie v období nalétání. Při použití postřiku musí být zasažena spodní strana listů jako místo výskytu housenek. Přesnost termínu postřiku se zajišťuje monitorováním výskytu pomocí feromonových lapačů. Bělásek zelný (Pieris brassicae) je běžný škůdce, jehož housenky způsobují holožíry. Mladé housenky jsou požírány ptáky nebo je možné využít biologickou ochranu pomocí bakterií Bacillus thuringiensis ssp.kurstaki nebo chemickou ochranou insekticidem. Molice vlaštovičníková (Aleurodes proletella) se objevuje za sucha a teplého počasí. Škodlivé jsou larvy vylučující medovici, na kterou se následně uchycují černě. Ochrana se provádí pomocí insekticidu. Třásněnky (Trips ssp.) se vyskytují stejně jako molice za sucha a tepla. Jejich larvy způsobují škody sáním za vzniku stříbrných skvrn. Ochrana je rovněž chemická. (SCHWARZ et al., 1996; BÖHMER et al., 2003; ROD, 1997; BÖHRINGER et al., 1993; ROD, 2003; ACKERMANN et al. 1998)

2.5 Výživa zeleniny Pěstování zeleniny zahrnuje celou řadu rostlinných druhů a tím jsou dány i různé nároky na výživu. To je ještě umocněno různými způsoby pěstování (raná zelenina, letní, pozdní, rychlená).

(DUCHOŇ, 1948)

Dle NEUBERG (1998) je nutné dodržovat několik podmínek, pokud má být dosaženo trvale dobrých sklizní zeleniny. Jsou to: vhodně zvolené a udržované stanoviště se zajištěním dostatečné závlahy, používání kvalitní sadby a dodržení zásad ochrany rostlin, stejně jako volba osevního sledu a hnojení organickými a minerálními hnojivy. HLUŠEK (1996) zdůrazňuje, že pěstování zeleniny se neobejde bez doplňování odčerpaných živin formou statkových a průmyslových hnojiv s cílem optimalizovat výnosy a zároveň udržet půdní úrodnost.

60

2.5.1 Faktory ovlivňující výživu zeleniny




půda a její vlastnosti -

pH – půdy pro pěstování zeleniny se udržují v neutrální reakci (6,6-7,2). Reakce půdy může ovlivnit půdní mikroflóru nebo přijatelnost živin. Úprava půdní reakce je možná díky vápnění. Jako udržovací hodnotu lze pro zeleninu považovat roční dávku 0,25 t Ca.ha-1

-

zasolení půdy – optimální hodnotu při pěstování zeleniny je vhodné udržovat v rozmezí 0,05-0,15 %, jinak je negativně ovlivněn příjem živin a růst rostlin

-

optimální obsah živin v půdě. Pro jeho kontrolu se využívá agrochemický rozbor půdy.

-

půdní druh – nejvýhodnější jsou středně těžké, písčitohlinité a hlinité půdy, s hloubkou ornice asi 40 cm a výškou podzemní vody od 60 do 150 cm.

Příznivé půdní vlastnosti zajišťuje dostatečný obsah humusu.


pěstované druhy – díky rozmanitosti pěstovaných druhů zelenin jsou nároky na výživu různé




délka vegetace – s ubývající délkou doby plodiny na pozemku se zvyšují její nároky na výživu a naopak. Také vlivem ročního období se mění přístupnost živin. Mikrobiologická činnost zpřístupňuje živiny hlavně během letních měsíců. Z toho plyne, že rané druhy jsou náročnější na přísun přijatelných živin.




klimatické podmínky – průměrná roční teplota může ovlivnit přijatelnost živin, nízké teploty brání zejména příjmu fosforu, množství srážek – oblasti s vyššími srážkami se vyznačují zvýšeným příjmem živi rostlinami, stejně tak má vliv na příjem zejména dusíku, fosforu a síry intenzita osvětlení (HLUŠEK, 1996; NEUBERG, 1998)

61

3. CÍL DISERTAČNÍ PRÁCE Cílem práce bylo zhodnotit vliv alternativních organických hnojiv Dvorecký agroferm, Agormin T, Agro a dále chlévského hnoje, minerálního hnojiva a zahradnického kompostu na hospodářské vlastnosti a nutriční hodnotu hlávkového zelí.

Sledovaly se tyto parametry: Salátové okurky:  celkový výnos, jakostní třídění, ranost  vybrané obsahové látky Hlávkové zelí:  celkový výnos, produkce biomasy  zaplevelenost  zdravotní stav  vybrané obsahové látky  skladovatelnost  mikrobiální aktivita

62

salátových okurek a

4. MATERIÁL A METODIKA 4.1 Charakteristika stanoviště polních pokusů

Polní pokusy byly založeny v letech 2004 a 2005 na pozemcích Zahradnické fakulty MZLU Brno v Lednici. Nadmořská výška uvedené lokality je 176 m n.m. Dle agroklimatické rajonizace se jedná o makrooblast teplou, oblast převážně teplou se sumou aktivních teplot větší než 2800 oC, podoblast převážně suchou s hodnotou klimatického ukazatele zavlažení v rozmezí 150-100 mm, okrsek s Tmin nad -18 oC. Tento okrsek má nejpříznivější podmínky pro přezimování kultur. Pouze 1 až 2krát za 10 let se zde vyskytuje absolutní minimum pod -20 oC, které je škodlivé pro ozimy a teplomilné ovocné druhy. V této oblasti vanou převážně větry od severozápadu a jihovýchodu, jsou výsušné a společně s vysokými teplotami způsobují vysoký výpar. Poměrně nízké srážky v lednické oblasti jsou způsobeny srážkovým stínem Pavlovských vrchů.

(MENDELEUM, LEDNICE 2003)

4.2 Meteorologická charakteristika roku 2004 a 2005

Teplota za oba sledované roky byla vyšší oproti normálu (15,4 ºC). Rok 2004 byl průměrně teplejší (17,1 ºC) než rok 2005, kdy byla zjištěna průměrná teplota 16,6 ºC. Srážkově byl rok 2004 podprůměrný (288 mm) oproti normálu (324 mm). Množství srážek v roce 2005 (401 mm) bylo nadprůměrné. Uvedené údaje normálu i obou sledovaných let zahrnují měření od dubna do září (vegetační období sledovaných kultur) a jsou uvedeny v grafech 66 a 67 v Příloze. V roce 2004 bylo teplotně i srážkově příznivé počasí pro pěstování plodové i košťálové zeleniny. Obdobně tomu bylo i v roce 2005, kdy byl na srážky bohatý červenec (101 mm)- což se projevilo na růstu okurek. Měsíc září byl suchý a teplý.

4.3 Půdní charakteristika Území, na němž se Lednice rozkládá, je geologicky mladé a nachází se na něm zejména čtvrtohorní sedimenty, mateřský substrát je tvořen různě silnými vrstvami

63

spraše. Půdním typem je degradovaná černozem, jedná se o půdní druh hlinitopísčitý. Mocnost ornice činí 0,3-0,5 m, je humusovitá a pod ní se nachází horizont silný 0,1-0,2 m pod nímž je spraš. Hloubka podzemní vody se pohybuje v rozmezí 0,8-1,2 m pod povrchem půdy. Půdní roztok je neutrální až zásaditý. Jedná se o půdy bohaté na obsah humusu, který se pohybuje v relacích od 3-4 %. (MENDELEUM, LEDNICE 2003) 4.4 Předplodiny: Pokusné stanoviště v roce 2004 se nacházelo na pozemku, na kterém byl v předešlém roce černý úhor, v roce 2005 na pozemku, na kterém byla předplodina naťová petržel.

4.5. Hnojení Hnojení se provedlo na základě chemické analýzy půdy (uvedené v tabulkách 59-62 v Příloze), normativu odběru živin1 tunou výnosu (viz. str. 42 u okurek a str. 43 u zelí ) a plánovaného výnosu. Korekce byla provedena na, obsah živin v půdě a dávky organického hnojiva. Vypočítané dávky živin pro hnojení jednotlivých variant jsou v tabulce 17.

4.6 Rostlinný materiál: V pokusech byly použity jako modelové rostliny následující zeleniny.

Zelí hlávkové :

Z důvodu zjištění vlivu skladování byla ve druhém roce vybrána odrůda zelí hlávkového určená pro skladování. Pavlo F1 (SEMO Smržice) – jedná se o pozdní kruhárenské zelí, výborné chuti. Možno požít i k přímému konzumu. Má mohutnější vzrůst, větší manžetu, list je tmavší, silně ojíněný, středně bublinatý. Hlávka je ploše kulovitá, tmavší, vnitřní košťál nízký. Je odolná k praskání, hmotnost 3-4 kg. Doporučený spon je 60 x 60 cm, vegetační doba 155 dní, sklizeň od září do listopadu. Netrpí napadáním třásněnek. Odrůda pěstovaná v prvním roce pokusu. Trvalo F1 (SEMO Smržice) – určená pro dlouhodobé skladování, Vyznačuje se mohutnějším vzrůstem, vyšším košťálem a větší manžetou. Vejčité, 2,5 - 3 kg hlávky

64

jsou velmi pevné. Vegetační doba od výsadby do sklizně je 145 dní, sklizeň od září do října. Odrůda pěstovaná ve druhém roce pokusu. (zdroj: http://www.semo.cz/czech/main.php?section=3&action=druh&sort=0&language=cz&id =46). Salátové okurky:

Linda F1 MIX (SEMO Smržice) – jde o velmi kvalitní, středně pozdní hybrid určený pro polní pěstování. Má bujný vzrůst. Plody jsou menší, sytě tmavozelené, štíhlé, téměř bez krčku, jen zřídka deformují, téměř nehořknou. Vyniká výborným zdravotním stavem, vitalitou, výraznou chladuvzdorností a schopností regenerace. Je vhodná i pro pozdní výsevy. Kvete pouze samičími květy, proto je nutné do osiva přidávat opylovače (MIX). Je rezistentní k CMV a černi okurkové, netrpí padlím. Vegetační doba je 83 dní, celková doba kultury až 130 - 140 dní. Odrůda pěstovaná v obou letech pokusu. (zdroj: http://www.semo.cz/czech/main.php?section=3&action=druh&sort=0&language=cz&id =27)

4.7 Agrochemické termíny pěstovaných zelenin

Pokus byl založen v roce 2004 i 2005 na pozemku Zahradnické fakulty MZLU v Lednici.

Zelí hlávkové:

Odrůdy: Pavlo F1 v roce 2004, Trvalo F1 v roce 2005 -

výsev se provedl dne 15. dubna 2004 a 14. dubna 2005

-

přepichování sazenic následovalo 19. dubna 2004 a 19.dubna 2005 do multiplat

-

výsadba byla provedena v roce 2004 26. května a v roce 2005 26. května na připravený pozemek

-

spon byl v obou letech pokusu stejný 0,6 x 0,6 m

-

ihned po výsadbě byla instalována závlaha mikropostřikem, zavlažovalo se dle doporučené metodiky (Malý, 2003) 65

-

ochrana proti chorobám a škůdcům se provedla dle metodiky SRS následujícími přípravky a byla provedena ve stejném sledu jak se uvádí:


v roce 2004  proti třásněnce: Vertimec 1,8 EC 0,06 % před zavinutím hlávky  proti dřepčíkům: Decis EW 50 0,05 %, celkem 5 postřiků  proti květilce: Diazinon 60 EC 0,1 %, formou zálivky




v roce 2005:  proti dřepčíkům: Zolone 35 EC 0,2 %, celkem 3 postřiky  proti mšicím: Aztec 140 EW 50 0,05 %, celkem 1 postřik  proti třásněnce: Vertimec 1,8 EC 0,06 %, před zavinutím hlávky

-

v průběhu vegetace se provedla 3x okopávka porostu

-

byly sklizeny plevele a zvážena jejich hmotnost u každé varianty

-

jednorázová sklizeň se provedla 8. září 2004 a 11. října 2005

-

sklizené hlávky se třídily dle normy ČSN 463113 pro zelí hlávkové

-

část hlávek se uložila ke skladování při teplotě 0 °C.

-

skladované hlávky se průběžně vážily a sledoval se úbytek hmotnosti.

Salátové okurky:

Odrůda: Linda F1 Mix -

salátové okurky byly pěstovány na černé mulčovací textilii od firmy Pegas Agro

-

výsev se provedl přímo na pole na předem připravený pozemek, v roce 2004 20. května a v roce 2005 12. května do sponu 1,2 x 0,3 m v obou letech pokusu

-

ihned po výsevu byla položena kapková závlaha. Zavlažovalo se dle doporučené metodiky ( Malý a kol. 1998)

-

po vzejití se okurky vyjednotily

-

ochrana porostu byla provedena dle metodiky SRS:


V roce 2004:  proti plísni okurkové: Previcur 25 %, celkem 1 postřik Aliette 0,7 %, celkem 1 postřik Kuprikol 50 0,7 %, vždy po sklizni




V roce 2005:  proti plísni okurkové: Previcur 607 SL 0,3 %, celkem 1 postřik 66

Karathane LC 0,03 %, celkem 1 postřik Champion 50 WP 0,8 %, celkem 1 postřik Kuprikol 50 0,8 %, vždy po sklizni -

sklizeň začala v roce 2004 28. července a v roce 2005 20. července

-

sklízelo se v týdenních intervalech

-

poslední sklizeň proběhla 22. září 2004 a v roce 2005 20. září

-

sklizené plody se třídily dle normy ČSN 463155 pro okurky

4.8 Pokusné varianty

Bylo sledováno 7 variant hnojení: 4 varianty alternativních organických hnojiv, 1 varianta s chlévským hnojem, 1 varianta s minerálním hnojivem a nehnojená kontrola. Varianty pokusu: -

Chlévský hnůj

-

Dvorecký agroferm

-

Agormin T

-

Organické hnojivo Agro

-

Zahradnický kompost

-

Minerální hnojivo

-

Kontrola (nehnojená)

Každá varianta byla ve třech opakováních. Velikost jedné varianty byla 16 m2. Velikost pokusného stanoviště pro salátové okurky činila 555 m2 a pro zelí hlávkové 403 m2.

4.9 Charakteristika použitých alternativních hnojiv a dávky živin pro hnojení


organické hnojivo Dvorecký agroferm (dodavatelem je Agro Dvorce, s.r.o.) Jedná se o organické hnojivo vyrobené z chlévské mrvy, slámy, pazdeří a močůvky aerobní fermentací a sušením. Dodává se v sypké nebo peletované formě.

Neobsahuje klíčivá semena plevelů ani patogenní mikroorganismy.

Pelety při styku s vodou (např. po zálivce, dešti a pod.) bobtnají. Nabobtnání napomáhá postupnému uvolňování živin, zlepšují se tepelné a vzdušné vlastnosti půdy a půdní struktura, což napomáhá lepšímu zakořeňování rostlin. Dvorecký agroferm zvyšuje obsah humusu v půdě a přispívá tím k zlepšení půdní úrodnosti. Je neutrální až mírně alkalický (pH 7,0-9,0), takže je vhodný i ke 67

snížení nežádoucí kyselosti půd. Vzhledem ke složení a vyrovnanému obsahu živin je cennou náhradou chlévské mrvy. Kromě hlavních živin ( N, P, K, Ca, Mg) obsahuje také stopové prvky (např. Fe, Mn, Mo, Zn, Cu)




organické hnojivo Agro (dodavatelem je AGRO CS, a.s., výrobcem je MeMon B. V. Nizozemsko). Agro je vyrobeno z drůbeží podestýlky s přidáním melasy, melasových výpalků. Hnojivo je stabilizováno sušením a následnou granulací. Obsahuje potřebné živiny v příznivém poměru včetně přirozeného obsahu stopových prvků. Uvolňování živin je pozvolné a rovnoměrné v průběhu celého vegetačního období, čímž se omezuje jejich vyplavování. Hnojivo zvyšuje sorpční kapacitu a biologickou aktivitu půdy a tím zlepšuje půdní strukturu. Neobsahuje klíčivá semena plevelů.




organominerální hnojivo Agormin T (dodavatelem je AGRO CS a.s.). Jde o organominerální hnojivo na bázi rašeliny a směsi základních živin – dusík, fosfor, draslík, hořčík a vápník.




Zahradnický kompost (výrobce je AGRO CS, a.s.).Jedná se o organické hnojivo s vysokým podílem organických látek. Je vyrobeno kompostováním surovin rostlinného původu, s přídavkem dolomitického vápence. Dodává do půdy základní živiny, (zejména dusík), ale i stopové prvky. Výrazně omezuje vyplavování živin z půdy do spodních vod, protože živiny jsou postupně uvolňovány. Dále dodává velké množství humusu, čímž také zlepšuje půdní strukturu a navrací přirozený život do půdy.

Chlévský hnůj byl zapraven na podzim 2003 a v roce 2004 na jaře v dávce 55 t.ha-1 pro zelí a v dávce 40 t.ha-1 pro okurky. Zahradnický kompost byl zapraven rovněž na podzim 2003 a v roce 2004 na jaře v dávce 30 t.ha-1 pro obě kultury. 13. května 2004 a 11. dubna 2005 byly zapraveny alternativní organická hnojiva v příslušných dávkách doporučených dle výrobce hnojiv a dávka chlévského hnoje dle Malý a kol. (1998)

68

Tabulka 17. Obsah N,P,K v použitých organických hnojivech (%) a dávka Hnojivo N P K dávka t.ha-1 Dvorecký agroferm

1,70

0,47

2,99

1

Agro Agormin T

3,87 1,14

0,97 0,21

5,72 3,55

Chlévský hnůj

0,97

0,61

1,04

Zahradnický kompost

0,57

0,09

0,21

1 2,5 55 zelí 40 okurky 30

Tabulka 18. Potřeba dohnojení jednotlivých variant (kg.ha-1). Rok 2004 - okurky varianta N P 16,26 11,38 Dvorecký agroferm 3,97 10,83 Agormin T 0 6,38 Agro 0 0 Zahradnický kompost 0 0 Chlévský hnůj 34,1 16,08 Minerální hnojivo 0 0 Kontrola

K 0 0 0 0 0 0 0

Tabulka 19. Potřeba dohnojení jednotlivých variant (kg.ha-1). Rok 2004 – zelí hlávkové varianta N P 145,05 18,19 Dvorecký agroferm 133,09 17,64 Agormin T 121,76 13,19 Agro 0 0 Zahradnický kompost 79,66 0 Chlévský hnůj 161,09 22,89 Minerální hnojivo 0 0 Kontrola

K 0 0 0 0 0 0 0

Tabulka 20. Potřeba dohnojení jednotlivých variant (kg.ha-1). Rok 2005 - okurky varianta N P K 23,78 11,38 24,95 Dvorecký agroferm 10,11 10,83 0 Agormin T 1,56 6,38 0 Agro 0 0 32,85 Zahradnický kompost 0 0 0 Chlévský hnůj 168,18 16,08 35 Minerální hnojivo 0 0 0 Kontrola

69

Tabulka 21. Potřeba dohnojení jednotlivých variant (kg.ha-1). Rok 2005 – zelí hlávkové varianta N P 149,44 18,19 Dvorecký agroferm 135,4 17,64 Agormin T 127,08 13,19 Agro 0 0 Zahradnický kompost 82,33 0 Chlévský hnůj 167,75 22,89 Minerální hnojivo 0 0 Kontrola

K 79,25 0 19,25 72,25 0 89,25 0

Potřeba dohnojení variant zahrnuje korekce na předplodinu, organické hnojivo a půdní analýzy. Všechny varianty kromě nehnojené kontroly byly dohnojeny minerálními hnojivy dle půdního rozboru, předpokládaného výnosu a odběru živin 1 tunou produkce na stejnou úroveň. K dohnojení se použily následující minerální hnojiva: -

síran amonný

-

superfosfát

-

síran draselný

4.10 Vyhodnocení pokusu

4.10.1 Vyhodnocení výnosu -

vážením

-

tříděním dle jakostních norem ČSN 463113 pro hlávkové zelí a ČSN 463155 pro salátové okurky

- ranost byla u okurek salátovek zjištěna součtem hmotností plodů prvních tří sklizní - tržním výnosem se rozumí součet všech jakostních tříd - výnos biomasy se zjistil součtem tržního výnosu (I+II jakost) a posklizňových zbytků (nestandard + zbytková biomasa)

4.10.2 Hodnocení zaplevelenosti Provádělo se při okopávkách porostu zelí. Plevele byly posbírány z plochy 1 m2 z každé varianty a opakování a byla zjištěna jejich hmotnost. 70

4.10.3 Hodnocení zdravotního stavu

-

hodnotil se pomocí indexu napadení

-

index napadení se stanovil pomocí bodové stupnice

-

body se přidělovaly dle intenzity napadení chorobami nebo škůdci

-

Vzorec pro výpočet indexu napadení: I = Σk (ni*si)*100 (%) N*Smax

kde je: I . . . index napadení (%) N . . . velikost vzorku (celkový počet hodnocených rostlin) 36 k . . . celkový počet stupňů napadení ni . . . počet rostlin napadených í-tým stupněm napadení si . . . í-tý stupeň napadení (0 až 9) Smax . . . nejvyšší hodnota stupně napadení (9) Sledování probíhalo u hlávkového zelí. Sledoval se výskyt běláska zelného.

4.10.4 Vyhodnocení skladovatelnosti u zelí

-

sledoval se úbytek hmotnosti skladovaných hlávek vážením

-

období sledování úbytku hmotnosti v roce 2004 bylo od září 2004 do ledna 2005

-

období sledování úbytku hmotnosti v roce 2005 bylo od října 2005 do března 2006

Skladování probíhalo v chladící komoře při teplotě 0º C a vlhkosti 89 %

4.10.5 Stanovení nutriční hodnoty

4.10.5.1 Stanovení vitaminu C

Všechny vzorky byly analyzovány na obsah vitaminu C ihned po sklizni metodou HPLC. Principem metody je zadržování kyseliny askorbové v kyselém prostředí pomocí vodíkových můstků a jiných slabých interakcí na koloně obsahující protonizované skupiny NH3. K vzorku byla přidána kyselina šťavelová pro stabilizaci. Směs byla šetrně zhomogenizována (do 2 minut) s ohledem na oxidaci vitaminu C a se zabráněním 71

přímého slunečního osvětlení. Homogenát byl zfiltrován přes gázu a přes filtr Milipore PTFE 0,45 µm a odstřeďován 10 minut při 3800 otáčkách za minutu na odstředivce Hettich EBA 12 (Hettich, Německo). Standardy byly připraveny z kyseliny askorbové, rozpuštěné v mobilní fázi. Kalibrační křivka byla vytvořena z roztoků o rozsahu koncentrací kyseliny askorbové, odpovídající rozmezí analyzovaných vzorků.Vzorky byly vstřikovány do systému HPLC v objemu 20 µl mikrodávkovačem Hamilton. Vlastní analýza probíhala na přístroji Ecom (ČR) v izokratickém režimu s analytickým čerpadlem LCP 4000.11 při použití jedné mobilní fáze o složení 0,01 M tetrabutylamonium hydroxid (TBAH) – 0,1 M kyselina šťavelová – voda (10:20:70 – v/v/v). Průtok mobilní fáze byl 0,5 ml.min-1. Byla použita kolona CGC Seladon SGX C18 (Tessek, ČR) o rozměru 150x4,6 mm s předkolonou Tessek 30x3 mm s identickým sorbetem, jehož zrnitost byla 7µm. Před kolonou byl zařazen In-line filtr SS 2 µm (Tessek, ČR). Poté byla provedena chromatografická analýza při vlnové délce 254 nm UV-VIS detektorem LCD 2082.2 (ECOM, ČR). Kolona byla umístěna v kolonovém termostatu Ecom při teplotě 30 ºC. Před analýzou byl celý systém spuštěn 2 hodiny, aby došlo k ustálení stavu v kolonovém systému. Lampa detektoru byla spuštěna před začátkem analýzy. Při každé sérii vzorků byl proveden slepý vzorek (pouze s mobilní fází).

4.10.5.2 Stanovení dusičnanů

Dusičnany byly stanoveny pomocí iontově selektivní elektrody v rozmixovaném vzorku zeleniny. Z kalibrační křivky byl odečten obsah dusičnanů odpovídající naměřenému potenciálu (mV), který byl naměřen na přístroji Ionanalyzer MPH 171 (Monokrystaly, ČR). Celé vzorky byly před analýzou uskladněny při teplotě –18 až -20 °C. U salátových okurek byly dusičnany stanoveny přístrojem RQflex (MERCK, Německo). Indikační papírek byl namočen do směsi šťávy daného vzorku, destilované vody a činidla a vložen do přístroje, kde proběhlo měření během 10 minut. Přístroj byl kalibrován kalibračním standardem Merck.

4.10.5.3 Stanovení kationtů (K, Na, Ca, Mg)

Množství minerálních látek bylo zjištěno metodou kapilární izotachoforézy. 72

Princip je založen na rozdílné pohyblivosti separovaných ionogenních složek v elektrickém poli. Separace probíhá v diskontinuálním systému dvou elektrolytů uvnitř kapiláry. Po zapnutí stejnosměrného proudu (100 µA počáteční, 50 µA konečný) se ionty v kapiláře rozdělily po určitém čase do těsně za sebou jdoucích zón v pořadí klesající pohyblivosti. Vodivostní detektor umístěný v kapiláře zaznamenával jejich průchod a výsledkem záznamu byla schodovitá křivka, tzv. isotachoforegram. K tomuto měření byl použit jednokapilárový analyzátor IONOSEP 900.1 (Recman, ČR). Z naměřených standardů se vytvořila kalibrační křivka, podle které se odečítali hodnoty prvků u jednotlivých vzorků.

4.10.5.4 Stanovení vlákniny

Hrubá vláknina byla stanovena metodou Fibre bag. Princip metody je v promývání rozdrcené sušiny navážené do celulosových sáčků v 0,13 mol/l H2SO4 a poté v 0,23 mol/l KOH. Vzorky jsou pak vyžíhány při 600 °C a z hmotnosti popele je určena hodnota hrubé vlákniny

4.10.5.5 Stanovení sušiny

Celková sušina byla stanovena po vysušení vzorků do dosažení konstantní hmotnosti při teplotě 105 °C.

4.10.5.6 Stanovení mikrobiální aktivity půdy

Byla zvolena metoda bazální respirace jejímž principem je inkubování vzorků při 25 °C, přičemž uvolněný CO2 je jímán v NaOH. CO2 se stanoví zpětnou titrací. Množství uvolněného CO2 pak představuje mikrobiální aktivitu. Vzorky byly odebrány z každé varianty a opakování. Odběrové množství činilo 1 kg půdy. Odběr se provedl po sklizni hlávkového zelí. Stanovení mikrobiální aktivity půdy proběhlo v externí laboratoři.

73

4.10.6 Bodové hodnocení

-

varianty byly řazeny do pořadí 1 až 7

-

1. místo znamenalo nejlepší pozici, 7. místo nejhorší

-

varianty byly zhodnoceny součtem bodů ve sledovaných znacích za roky 2004 až 2005

-

hodnotily se tyto znaky: celkový výnos, podíl nestandardu, vybrané obsahové látky

4.10.7 Statistické vyhodnocení

Statistické vyhodnocení výsledků bylo provedeno metodou ANOVA a Tukeyovým testem při 95% hladině pravděpodobnosti pomocí software Unistat 5.1 (Unistat USA). Skladování zelí se hodnotilo variačním koeficientem.

74

5. VÝSLEDKY 5.1 Salátové okurky 5.1.1 HODNOCENÍ VÝNOSU SALÁTOVÝCH OKUREK Graf 1. Hodnocení tržního výnosu (kg.m-2) za rok 2004 16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 KONTROLA

CHLÉVSKÝ HNŮJ

MINERÁLNÍ HNOJIVO

AGRO

DVORECKÝ AGROFERM

KOMPOST

AGORMIN

Tabulka 22. Analýza variance závisle proměnná: tržní výnos (2004) Zdroj variability Hlavní efekty ria Varianta Opakování Vysvětleno Chyba Celkem

Součet čtverců

St. vol.

Průměrný čtverec

Stat F

Významn.

38,102

8

4,763

1,479

0,2607

32,066

6

5,344

1,660

0,2141

6,036

2

3,018

0,938

0,4185

38,102

8

4,763

1,479

0,2607

38,632

12

3,219

76,734

20

3,837

75

Graf 2. Hmotnost tržního výnosu (kg.m-2) za rok 2005 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGRO

DVORECKÝ AGROFERM

AGORMIN

KONTROLA

Tabulka 23.Anova závisle proměnná: tržní výnos, rok 2005 Zdroj Součet Průměrný variability čtverců St. vol. čtverec 8 1,093 Hlavní efekty 8,746 7,500 6 1,250 varianta 1,247 2 0,623 opakování 8,746 8 1,093 Vysvětleno 5,551 12 0,463 Chyba 14,298 20 0,715 Celkem

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Stat F 2,363 2,702 1,348 2,363

KOMPOST

Významn. 0,0868 0,0674 0,2965 0,0868

Tržní výnos byl v roce 2004 u všech variant vyšší než v následujícím roce 2005. V obou letech měla varianta s chlévským hnojem vyšší tržní výnos něž ostatní varianty. Jen v roce 2004 měla kontrolní varianta nepatrně vyšší tržní výnos, ovšem v dalším roce byl tržní výnos u této varianty jeden z nejnižších. Hnojení kompostem neovlivnilo tržní výnos ani v jednom roce. Tržní výnos jednotlivých variant ukazují Grafy 1 a 2. Mezi variantami hnojení nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl.

76

Graf 3. Procentické zastoupení hmotnosti jednotlivých jakostních tříd a nestandardu v celkovém výnosu (2004) 80 70 60 50

% 40 30 20 10 0 KONTROLA

AGRO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

Výběr

AGORMIN

I. Jakost

DVORECKÝ AGROFERM

II. Jakost

KOMPOST

MINERÁLNÍ HNOJIVO

nestandard

Graf 4. Procentické zastoupení hmotnosti jednotlivých jakostních tříd a nestandardu v celkovém výnosu (2005) 120 100 80

% 60 40 20 0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

AGORMIN

Výběr

AGRO

I. Jakost

KONTROLA

II. Jakost

KOMPOST

MINERÁLNÍ HNOJIVO

nestandard

Grafy 3 a 4 znázorňují procentické vyjádření jakostního třídění a nestandardu z celkového výnosu v roce 2004 a 2005. Nejvyšší podíl hmotnosti výběru v roce 2004 byl zjištěn u variant s Agorminem T (73 %) a Agrem (71 %). V roce 2005 byl rozdíl mezi variantami u tohoto jakostního třídění minimální. Procentický podíl hmotnosti výběru z celkového výnosu byl v roce 2005 vyšší než v roce 2004. Procentický podíl I. jakosti z celkového výnosu v roce 2004 byl vyšší než u II. jakosti a nestandardu. Opačná situace nastala v následujícím roce, v němž kategorie nestandard převýšila I. i II. jakost.

77

V jakostním třídění nebyl v žádném roce zjištěn statisticky průkazný rozdíl mezi variantami hnojení. Graf 5. Hodnocení ranosti u jednotlivých variant v roce 2004 (kg.m-2) 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 KONTROLA

AGORMIN

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

KOMPOST

CHLÉVSKÝ HNŮJ

Tabulka 24. Analýza rozptylu. klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: ranost, rok 2004 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 17,604 8 2,200 1,107 Hlavní efekty 11,266 6 1,878 0,944 varianta 6,337 2 3,169 1,594 opakování 17,604 8 2,200 1,107 Vysvětleno 23,858 12 1,988 Chyba 41,462 20 2,073 Celkem

78

AGRO

Významn. 0,4218 0,4994 0,2433 0,4218

Graf 6. Hodnocení ranosti v roce 2005 (kg.m-2) 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGRO

DVORECKÝ KONTROLA AGROFERM

AGORMIN

KOMPOST

Tabulka 25. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: ranost, rok 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 6,784 8 0,848 1,644 Hlavní efekty 6,157 6 1,026 1,990 varianta 0,627 2 0,314 0,608 opakování 6,784 8 0,848 1,644 Vysvětleno 6,189 12 0,516 Chyba 12,973 20 0,649 Celkem

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Významn. 0,2109 0,1462 0,5604 0,2109

Ranost byla hodnocena jako součet hmotnosti prvních tří sklizní. Nehnojená kontrola byla v roce 2004 nejranější a nejpozdnější ranost měla v témže roce varianta s Agrem. (Grafy 5 a 6). Chlévský hnůj v roce 2005 uspíšil ranost nejvíce oproti roku 2004. Rozdíl mezi nejranější a nejpozdnější variantou byl v roce 2004 2,3 kg.m-2 a v roce 1,8 kg.m-2. Statistická průkaznost se však nezjistila ani v jednom roce.

79

5.1.2 HODNOCENÍ NUTRIČNÍ HODNOTY

Graf 7. Hodnocení rozdílů v sušině (%) 2004 4,15 4,10 4,05 4,00 3,95 3,90 3,85 3,80 KOMPOST

AGORMIN

KONTROLA

AGRO

MINERÁLNÍ HNOJIVO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

Tabulka 26. Analýza rozptylu,klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: sušina, rok 2004 Zdroj variability Hlavní efekty varianta opakování Vysvětleno Chyba Celkem

Součet čtverců 0,220 0,102 0,118 0,220 0,537 0,758

St. vol. 8 6 2 8 12 20

80

Průměrný čtverec 0,028 0,017 0,059 0,028 0,045 0,038

Stat F 0,615 0,380 1,321 0,615

Význam n. 0,7501 0,8779 0,3029 0,7501

Graf 8. Hodnocení rozdílů v sušině (%) 2005

4,5 4,4 4,3 4,2 4,1 4 3,9 3,8 3,7 3,6 AGORMIN

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

AGRO

KOMPOST

Tabulka 27. Analýza rozptylu, klasický experiment Závisle proměnná: sušina, rok 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec 1,338 8 0,167 Hlavní efekty 0,604 6 0,101 varianta 0,734 2 0,367 opakování 1,338 8 0,167 Vysvětleno 1,372 12 0,114 Chyba 2,710 20 0,135 Celkem

KONTROLA

Stat F 1,463 0,881 3,211 1,463

CHLÉVSKÝ HNŮJ

Významn. 0,2662 0,5373 0,0764 0,2662

Rozdíly v obsahu sušiny byly v obou letech minimální. Varianta s chlévským hnojem měla nejnižší obsah sušiny v roce 2004 i 2005 (Grafy 7, 8). U hodnocení sušiny nebyl zjištěn statistický rozdíl mezi variantami.

Hnojení Agorminem T pozitivně ovlivnilo obsah sušiny v obou letech. Opačně tomu bylo na variantě s chlévským hnojem.

81

Graf 9. Hodnocení obsahu dusičnanů v roce 2004 (mg.kg-1) 250,0

200,0

150,0

100,0

50,0

0,0 MINERÁLNÍ HNOJIVO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

KONTROLA

DVORECKÝ AGROFERM

KOMPOST

AGRO

AGORMIN

Graf 10. Statistické hodnocení obsahu dusičnanů 2004(mg.kg-1) 350 300 250 200 150 100 50 0 AGORMIN

AGRO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

82

KOMPOST

KONTROLA

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Graf 11. Hodnocení obsahu dusičnanů v roce 2005 (mg.kg-1) 60 50 40 30 20 10 0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

MINERÁLNÍ HNOJIVO

KONTROLA

DVORECKÝ AGROFERM

AGRO

KOMPOST

AGORMIN

Graf 12. Statistické hodnocení obsahu dusičnanů 2005 (mg.kg-1) 70 60 50 40 30 20 10 0 -10 AGORMIN

AGRO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

KOMPOST

KONTROLA

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Nejvyšší obsah dusičnanů byl zjištěn v roce 2005 u varianty Chlévský hnůj, nejnižší obsah byl zjištěn u varianty Kompost a Agormin T. Tento rozdíl byl statisticky průkazný mezi chlévským hnojem a kompostem (Graf 12). V roce 2004 se ukázalo, že i v tomto roce byl obsah dusičnanů nejvyšší u varianty s chlévským hnojem hned po minerálním hnojení. I varianta s Agorminem T měla nejméně dusičnanů jako v roce 2005. V roce 2004 byl zjištěn průkazný rozdíl a to mezi variantami Agormin T a Chlévský hnůj, Kontrola a Minerální hnojivo, dále mezi variantou Agro a Minerální hnojivo. (viz Graf 10) Varianta s Agorminem T měla nejméně dusičnanů za oba roky sledování.

83

Graf 13. Hodnocení vitaminu C v roce 2004 (mg.kg-1) 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 KONTROLA

KOMPOST

AGRO

MINERÁLNÍ HNOJIVO

AGORMIN

DVORECKÝ AGROFERM

KOMPOST

KONTROLA

CHLÉVSKÝ HNŮJ

Graf 14. Statistické hodnocení vitaminu C. 2004 140 120 100 80 60 40 20 0 -20 -40 AGORMIN

AGRO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

84

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Graf 15. Hodnocení vitaminu C v roce 2005 (mg.kg-1) 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 MINERÁLNÍ HNOJIVO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

KONTROLA

AGORMIN

Tabulka 28. Analýza rozptylu,klasický experiment Závisle proměnná: vit C, rok 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec 6982,227 8 872,778 Hlavní efekty 4970,990 6 828,498 varianta 2011,236 2 1005,618 opakování 6982,227 8 872,778 Vysvětleno 1575,597 12 131,300 Chyba 8557,823 20 427,891 Celkem

AGRO

Stat F 6,647 6,310 7,659 6,647

KOMPOST

Významn. 0,0020 0,0034 0,0072 0,0020

V roce 2004 se zjistilo, že nehnojená kontrola a kompost má průkazně více vitamínu C oproti chlévskému hnoji. Naprosto opačná situace nastala v roce 2005, kdy hnojené varianty měly nejvíce vitaminu C.

85

Graf 16. Hodnocení obsahu draslíku u jednotlivých variant v roce 2004 (mg.kg-1) 1700 1650 1600 1550 1500 1450 1400 1350 1300 1250 KONTROLA

CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGRO

KOMPOST

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Tabulka 29. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: K, rok 2004 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 144380,998 8 18047,625 1,169 Hlavní efekty 132939,032 6 22156,505 1,435 varianta 11441,966 2 5720,983 0,371 opakování 144380,998 8 18047,625 1,169 Vysvětleno 185284,968 12 15440,414 Chyba 329665,966 20 16483,298 Celkem

AGORMIN

Významn. 0,3896 0,2794 0,6980 0,3896

Graf 17. Hodnocení obsahu draslíku v plodech v roce 2005 (mg.kg-1) 1500 1450 1400 1350 1300 1250 1200 1150 CHLÉVSKÝ HNŮJ

KOMPOST

MINERÁLNÍ HNOJIVO

DVORECKÝ AGROFERM

86

AGRO

AGORMIN

KONTROLA

Tabulka 30. Analýza rozptylu, klasický experiment Závisle proměnná: K, rok 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec 73292,770 8 9161,596 Hlavní efekty 69118,690 6 11519,782 varianta 4174,080 2 2087,040 opakování 73292,770 8 9161,596 Vysvětleno 315279,253 12 26273,271 Chyba 388572,023 20 19428,601 Celkem

Stat F 0,349 0,438 0,079 0,349

Významn. 0,9286 0,8396 0,9241 0,9286

Nejvyšší obsah draslíku v plodech byl zjištěn v roce 2004 u nehnojené kontroly a v roce 2005 u varianty s chlévským hnojem. Statistická průkaznost se nezjistila ani v jednom roce.

Chlévský hnůj nejvíce zvýšil obsah draslíku v plodech

v obou letech, naopak

Agormin T měl za oba roky pokusu nižší obsah draslíku oproti ostatním variantám. Rozdíly však nebyly testovány jako statisticky významné. Graf 18. Hodnocení obsahu sodíku v roce 2004 (mg.kg-1) 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGORMIN

MINERÁLNÍ HNOJIVO

DVORECKÝ AGROFERM

87

AGRO

KOMPOST

KONTROLA

Graf 19. Statistické hodnocení sodíku v plodech 2004 (mg.kg-1) 250

200

150 100

50

0 AGORMIN

AGRO

CHLÉVSKÝ DVORECKÝ HNŮJ AGROFERM

KOMPOST

KONTROLA

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Graf 20. Hodnocení obsahu sodíku v plodech (mg.kg-1). Rok 2005. 330 320 310 300 290 280 270 260 250 KONTROLA

AGRO

KOMPOST

MINERÁLNÍ HNOJIVO

AGORMIN

Tabulka 31. Analýza rozptylu, klasický experiment Závisle proměnná: Na, rok 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec 4875,535 8 609,442 Hlavní efekty 3953,006 6 658,834 varianta 922,530 2 461,265 opakování 4875,535 8 609,442 Vysvětleno 5154,057 12 429,505 Chyba 10029,592 20 501,480 Celkem

88

DVORECKÝ AGROFERM

Stat F 1,419 1,534 1,074 1,419

CHLÉVSKÝ HNŮJ

Významn. 0,2820 0,2484 0,3723 0,2820

V obsahu sodíku byly oba roky pokusu naprosto odlišné. Chlévský hnůj zvýšil v roce 2004 nejvíce sodík oproti ostatním variantám a nehnojená kontrola měla nejméně sodíku. V roce 2005 byla situace opačná. Statistický rozdíl však byl zjištěn pouze v roce 2004, kdy varianta s kompostem měla průkazně nižší obsah něž Chlévský hnůj, Dvorecký agroferm a Minerální hnojivo, dále měla kontrolní varianta průkazně nižší obsah sodíku než Dvorecký agroferm a Minerální hnojivo. (viz Graf 19.) Graf 21. Hodnocení obsahu vápníku v plodech v roce 2004 (mg.kg-1) 350 300 250 200 150 100 50 0 AGRO

MINERÁLNÍ HNOJIVO

DVORECKÝ AGROFERM

KONTROLA

CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGORMIN

KOMPOST

Graf 22. Statistické hodnocení obsahu vápníku v plodech. 2004 (mg.kg-1) 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 AGORMIN

AGRO

CHLÉVSKÝ DVORECKÝ HNŮJ AGROFERM

89

KOMPOST

KONTROLA

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Graf 23. Hodnocení obsahu vápníku v plodech v roce 2005 (mg.kg-1) 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 AGORMIN

CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGRO

KONTROLA

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

KOMPOST

Graf 24. Statistické hodnocení obsahu vápníku v plodech. 2005 (mg.kg-1) 160 140 120 100 80 60 40 20 0 -20 AGRO

KOMPOST

DVORECKÝ KONTROLA CHLÉVSKÝ AGROFERM HNŮJ

AGORMIN

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Nejvyšší obsah vápníku v plodech v roce 2004 byl zjištěn u varianty Agro (295 mg.kg1

). Toto zvýšení bylo průkazné spolu s variantou minerální hnojivo oproti Agorminu T.

Nejnižší obsah byl zjištěn u varianty Kompost (111 mg.kg-1), průkazně nižší než u varianty s Agrem a minerálním hnojivem. Naopak v roce 2005 měla varianta s Agorminem T průkazně nejvyšší obsah vápníku oproti Dvoreckému agrofermu, minerálnímu hnojivu a kompostu.

Varianta s kompostem měla v obou letech přibližně 2,5 krát nižší obsah vápníku v plodech salátových okurek, než varianta s nejvyšším obsahem.

90

Graf 25. Hodnocení obsahu hořčíku u jednotlivých variant v roce 2004 (mg.kg-1) 400 350 300 250 200 150 100 50 0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

AGORMIN

AGRO

KONTROLA

KOMPOST

Graf 26. Statistické hodnocení hořčíku. 2004 1000 800 600 400 200 0 -200 AGORMIN

AGRO

CHLÉVSKÝ DVORECKÝ HNŮJ AGROFERM

91

KOMPOST

KONTROLA

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Graf 27. Hodnocení obsahu hořčíku v plodech (mg.kg-1).Rok 2005 160 140 120 100 80 60 40 20 0 MINERÁLNÍ HNOJIVO

KONTROLA

AGORMIN

CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

Tabulka 32. Analýza rozptylu, klasický experiment Závisle proměnná: Mg, rok 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec 18914,347 8 2364,293 Hlavní efekty 17283,063 6 2880,510 varianta 1631,284 2 815,642 opakování 18914,347 8 2364,293 Vysvětleno 8548,663 12 712,389 Chyba 27463,010 20 1373,150 Celkem

AGRO

Stat F 3,319 4,043 1,145 3,319

KOMPOST

Významn. 0,0304 0,0189 0,3507 0,0304

Obsah hořčíku v plodech v r. 2004 byl u varianty hnojené chlévským hnojem 3x vyšší než u varianty s kompostem, u které se zjistilo nejméně

tohoto prvku v plodech.

Průkazný rozdíl však byl zaznamenán mezi kompostem, kontrolou a minerálním hnojivem, ve prospěch minerálního hnojení. V následujícím roce pokusu minerální hnojení nejvíce zvýšilo obsah hořčíku v plodech salátových okurek oproti jiným variantám avšak neprůkazně.

V obou letech pokusu měla varianta s kompostem nejnižší obsah hořčíku v plodech salátových okurek.

92

5.2 Zelí hlávkové

5.2.1 HODNOCENÍ TRŽNÍHO VÝNOSU Graf 28. Hodnocení tržního výnosu u jednotlivých variant (kg.m-2). Rok 2004 10,0 9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0 MINERÁLNÍ HNOJIVO

DVORECKÝ AGROFERM

AGRO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGORMIN

KONTROLA

KOMPOST

KONTROLA

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Graf 29. Statistické hodnocení tržního výnosu 2004 (kg.m-2) 14 12 10 8 6 4 2 0 AGORMIN

AGRO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

93

KOMPOST

Graf 30. Hodnocení tržního výnosu, rok 2005 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

AGRO

AGORMIN

KOMPOST

Tabulka 33. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: tržní výnos kg.m-2, rok 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 5,413 8 0,677 2,981 Hlavní efekty 3,125 6 0,521 2,294 varianta 2,289 2 1,144 5,042 opakování 5,413 8 0,677 2,981 Vysvětleno 2,724 12 0,227 Chyba 8,137 20 0,407 Celkem

KONTROLA

Významn. 0,0433 0,1041 0,0257 0,0433

V roce 2004 dosáhla varianta s minerálním hnojivem nejvyšší hodnoty tržního výnosu(součet I+II jakosti), v roce 2005 to byla varianta s chlévským hnojem. Varianta s Dvoreckým agrofermem měla v obou letech druhý nejvyšší výnos, který byl v roce 2004 průkazně vyšší než u kompostu a kontrolní varianty. Nejmenší tržní výnos byl v obou sledovaných letech u kompostu a nehnojené kontroly.

Nejnižší výnos v obou letech byl u kontroly, následovala varianta s kompostem a varianta s Agorminem T

94

Graf 31. Procentické zastoupení hmotnosti jednotlivých jakostních tříd a nestandardu v celkovém výnosu. Rok 2004 100,00 90,00 80,00 70,00 60,00

% 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 MINERÁLNÍ HNOJIVO

DVORECKÝ AGROFERM

KOMPOST

I. jakost

AGORMIN

II. jakost

KONTROLA

CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGRO

nestandard

Graf 32. Procentické zastoupení hmotnosti jednotlivých jakostních tříd a nestandardu v celkovém výnosu. Rok 2005 120,0 100,0 80,0

% 60,0 40,0 20,0 0,0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO I. jakost

AGRO

II. jakost

AGORMIN

KOMPOST

KONTROLA

nestandard

Grafy 31 a 32 znázorňují procentické vyjádření jakostního třídění z celkového výnosu v roce 2004 a 2005 Nejvyšší podíl I.jakosti v roce 2004 na výnosu byl zjištěn u variant s kompostem (93 %). V roce 2005 byl rozdíl mezi variantami u tohoto jakostního třídění minimální. Podíl II. Jakosti z tržního výnosu byl významnější v roce 2004 jen u chlévského hnoje, Agra a Dvoreckého agrofermu. V následujícím roce se II. jakost téměř nevyskytovala. V obou letech byl zjištěn zanedbatelný podíl nestandardu. Analýza variance neprokázala rozdíl ani v jednom roce.

95

Graf 33. Hmotnost posklizňových zbytků v roce 2004 (kg.m-2) 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 DVORECKÝ AGROFERM

AGORMIN

AGRO

MINERÁLNÍ HNOJIVO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

KONTROLA

KOMPOST

Graf 34. Statistické hodnocení posklizňových zbytků 2004 (kg.m-2) 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 AGORMIN

AGRO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

96

KOMPOST

KONTROLA

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Graf 35. Hmotnost posklizňových zbytků (kg.m-2). Rok 2005 6,0

5,0

4,0

3,0

2,0

1,0

0,0 AGRO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGORMIN

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Tabulka 34. Analýza rozptylu, klasický experiment Závisle proměnná: posklizňové zbytky kg.m-2, rok 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec 9,467 8 1,183 Hlavní efekty 5,588 6 0,931 varianta 3,879 2 1,940 opakování 9,467 8 1,183 Vysvětleno 9,501 12 0,792 Chyba 18,968 20 0,948 Celkem

KOMPOST

Stat F 1,495 1,176 2,450 1,495

KONTROLA

Významn. 0,2557 0,3803 0,1282 0,2557

V roce 2004 se zjistilo, že varianta s Dvoreckým agrofermem měla nejvyšší hmotnost posklizňových zbytků (nestandard + zbytková biomasa), v následujícím roce to byla varianta s Agrem (5,2 kg.m-2). Kompost a kontrola zaznamenaly v obou letech nejnižší hmotnost posklizňových zbytků, u kompostu v roce 2004 průkazně nižší než u Dvoreckého agrofermu a Agra.

Nejmenší hmotnost posklizňových zbytků měly za oba roky varianty kompost a kontrola.

97

Graf 36. Hodnocení produkce biomasy (kg.m-2). Rok 2004 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGRO

AGORMIN

KONTROLA

KOMPOST

Graf 37. Statistické hodnocení produkce biomasy (kg.m-2) v roce 2004 16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 AGORMIN

AGRO

CHLÉVSKÝ DVORECKÝ HNŮJ AGROFERM

98

KOMPOST

KONTROLA

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Graf 38. Hodnocení produkce biomasy (kg.m-2) v roce 2005 14,0

12,0

10,0

8,0

6,0

4,0

2,0

0,0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGRO

DVORECKÝ AGROFERM

AGORMIN

MINERÁLNÍ HNOJIVO

KOMPOST

Tabulka 35. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: produkce biomasy kg.m-2, rok 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 25,962 8 3,245 3,114 Hlavní efekty 14,740 6 2,457 2,357 Varianta 11,222 2 5,611 5,384 opakování 25,962 8 3,245 3,114 Vysvětleno 12,507 12 1,042 Chyba 38,469 20 1,923 Celkem

KONTROLA

Významn. 0,0376 0,0972 0,0214 0,0376

Dvorecký agroferm a minerální hnojivo nejvíce zvýšilo celkovou biomasu (součet I+II jakosti + posklizňových zbytků) v roce 2004. Toto zvýšení bylo statisticky průkazné oproti kompostu. Nejvyšší produkce biomasy byla v roce 2005 na variantách s chlévským hnojem a Agrem, ovšem statisticky neprůkazná.

V obou letech byla nejnižší produkce biomasy u variant s kompostem a nehnojené kontroly.

99

Graf 39. Procento tržního výnosu a posklizňových zbytků z celkové biomasy 2004 (%). 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 MINERÁLNÍ KONTROLA HNOJIVO

AGRO

DVORECKÝ CHLÉVSKÝ AGROFERM HNŮJ

%tržního výnosu 2004

AGORMIN

KOMPOST

% posklizňových zbytků 2004

Graf 40. Procento tržního výnosu a posklizňových zbytků z celkové biomasy 2005 (%). 120 100 80 60 40 20 0 KONTROLA

KOMPOST

CHLÉVSKÝ DVORECKÝ MINERÁLNÍ HNŮJ AGROFERM HNOJIVO

% tržního výnosu 2005

AGORMIN

AGRO

% posklizňových zbytků 2005

Jak je patrné ze srovnání Grafů 39 a 40 v roce 2005 se zvýšila produkce posklizňových zbytků (nestandard + zbytková biomasa) na úkor tržního výnosu

Rozdíl mezi

nejvyšším a nejnižším procentickým vyjádřením tržního výnosu v roce 2004 byl minimální (8%). Podobně i v roce 2005 (6 %).

100

5.2.2 HODNOCENÍ ZAPLEVELENOSTI A INDEXU NAPADENÍ Graf 41. Hodnocení hmotnosti plevelů v roce 2004 (kg.m-2) 1,2 1,0 0,8 0,6 0,4 0,2 0,0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

KOMPOST

AGRO

KONTROLA

MINERÁLNÍ HNOJIVO

DVORECKÝ AGROFERM

Tabulka 36. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: hmotnost, rok 2004 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 33,284 10 3,328 25,686 Hlavní efekty 4,059 6 0,677 5,221 varianta 0,046 2 0,023 0,178 opakování 33,284 10 3,328 25,686 Vysvětleno 6,738 52 0,130 Chyba 40,022 62 0,646 Celkem

101

AGORMIN

Významn. 0,0000 0,2623 0,8378 0,0000

Graf 42. Hodnocení hmotnosti plevelů v roce 2005 (kg.m-2) 2,0 1,8 1,6 1,4 1,2 1,0 0,8 0,6 0,4 0,2 0,0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGRO

KONTROLA

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

KOMPOST

AGORMIN

Tabulka 37. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: hmotnost, rok 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F Významn. 42,051 10 4,205 23,549 0,0000 Hlavní efekty 9,504 6 1,584 8,870 0,3265 hnojivo 0,014 2 0,007 0,038 0,9626 opakování 42,051 10 4,205 23,549 0,0000 Vysvětleno 9,286 52 0,179 Chyba 51,337 62 0,828 Celkem Při hodnocení zaplevelenosti se hodnotila hmotnost plevelů. V obou letech chlévský hnůj nejvíce zvýšil hmotnost plevele, avšak neprůkazně. Naopak jak v roce 2004 tak i 2005 měla varianta s Agorminem T plevelů nejméně. Jednalo se zejména o: pěťour, portulaku a svlačec.

Zjistilo se, že v obou letech varianta s chlévským hnojem byla nejvíce zaplevelená, nejméně pak varianta s Agorminem T

102

Graf 43. Hodnocení indexu napadení běláskem zelným (%). Rok 2004 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 AGRO

KOMPOST

AGORMIN

CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

KONTROLA

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Graf 44.Hodnocení indexu napadení běláskem zelným (%). Rok 2005

Při hodnocení indexu napadení se zjistilo, že u variant s kompostem a Agorminem T, měla v obou letech vyšší procento poškození hlávek . Hodnotil se stupeň poškození živočišnými škůdci (běláskem zelným) Rozdíly byly statisticky neprůkazné.

103

5.2.3 HODNOCENÍ NUTRIČNÍ HODNOTY HLÁVKOVÉHO ZELÍ Graf 45. Hodnocení obsahu vitaminu C (mg.kg-1). Rok 2004 420 410 400 390 380 370 360 350 340 330 MINERÁLNÍ HNOJIVO

KONTROLA

AGRO

AGORMIN

KOMPOST

CHLÉVSKÝ HNŮJ

Tabulka 38. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: vit.C [mg.kg], rok 2004 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 8684,789 8 1085,599 1,385 Hlavní efekty 6370,329 6 1061,722 1,354 varianta 2314,460 2 1157,230 1,476 opakování 8684,789 8 1085,599 1,385 Vysvětleno 9408,577 12 784,048 Chyba 20 904,668 Celkem 18093,366

104

DVORECKÝ AGROFERM

Významn. 0,2948 0,3077 0,2672 0,2948

Graf 46. Hodnocení vitaminu C (mg.kg-1)v roce 2005 480 470 460 450 440 430 420 410 400 390 380 370 CHLÉVSKÝ HNŮJ

KONTROLA DVORECKÝ AGROFERM

AGRO

AGORMIN

Tabulka 39. Analýza rozptylu, klasický experiment Závisle proměnná: vit.C [mg.kg], rok 2005 Zdroj Součet Průměrný variability čtverců St. vol. čtverec 1995,681 Hlavní efekty 15965,447 8 10618,426 6 1769,738 varianta 5347,021 2 2673,510 opakování 15965,447 8 1995,681 Vysvětleno 55014,426 12 4584,535 Chyba 70979,872 20 3548,994 Celkem

KOMPOST

Stat F 0,435 0,386 0,583 0,435

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Významn. 0,8779 0,8742 0,5732 0,8779

Pořadí v obsahu vitaminu C se v obou letech lišilo, kromě kontrolní varianty, která měla vždy druhý nejvyšší obsah tohoto vitamínu. Statistická průkaznost však nebyla zjištěna ani v jednom roce. Nehnojená kontrola měla nejvyšší obsah vitaminu C v obou letech.

105

Graf 47. Hodnocení obsahu dusičnanů (mg.kg-1) 2004 35 30 25 20 15 10 5 0 MINERÁLNÍ HNOJIVO

CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGRO

KONTROLA

KOMPOST

DVORECKÝ AGROFERM

Tabulka 40. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: NO3 [mg.kg], rok 2004 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 918,000 8 114,750 3,107 Hlavní efekty 549,143 6 91,524 2,478 varianta 368,857 2 184,429 4,994 opakování 918,000 8 114,750 3,107 Vysvětleno 443,143 12 36,929 Chyba 20 68,057 Celkem 1361,143

AGORMIN

Významn. 0,0378 0,0853 0,0264 0,0378

Graf 48. Hodnocení dusičnanů (mg.kg-1) 2005 350 300 250 200 150 100 50 0 AGORMIN

CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGRO

MINERÁLNÍ HNOJIVO

106

KOMPOST

DVORECKÝ KONTROLA AGROFERM

Tabulka 41. Analýza rozptylu, klasický experiment Závisle proměnná: NO3 [mg.kg], rok 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec 8 17809,762 Hlavní efekty 142478,095 6 23066,873 varianta 138401,238 4076,857 2 2038,429 opakování 8 17809,762 Vysvětleno 142478,095 12 9445,540 Chyba 113346,476 20 12791,229 Celkem 255824,571

Stat F 1,886 2,442 0,216 1,886

Významn. 0,1553 0,0887 0,8090 0,1553

Hodnocení dusičnanů zaznamenalo výrazný rozdíl mezi rokem 2004 a 2005. Přesto varianta s Dvoreckým agrofermem měla jednu z nejnižších hodnot v obou letech. Rozdíly však nebyly v žádném roce průkazné.

Dvorecký agroferm snížil obsah dusičnanů v obou letech.

Graf 49. Hodnocení obsahu sušiny (%) v roce 2004 10,0 9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0 KOMPOST

KONTROLA

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

AGRO

AGORMIN

Tabulka 42. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: sušina, 2004 Zdroj Součet Průměrný variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 8 0,152 0,668 Hlavní efekty 1,216 0,628 6 0,105 0,460 varianta 0,589 2 0,294 1,294 opakování 1,216 8 0,152 0,668 Vysvětleno 2,730 12 0,228 Chyba 3,947 20 0,197 Celkem

107

CHLÉVSKÝ HNŮJ

Významn. 0,7106 0,8250 0,3098 0,7106

Graf 50. Hodnocení obsahu sušiny (%) v roce 2005 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 KONTROLA DVORECKÝ MINERÁLNÍ AGROFERM HNOJIVO

KOMPOST

AGRO

Tabulka 43. Analýza rozptylu, klasický experiment Závisle proměnná: sušina, 2005 St. Průměrný Zdroj Součet čtverců vol. čtverec variability 8 0,677 Hlavní efekty 5,416 3,347 6 0,558 varianta 2,069 2 1,035 opakování 5,416 8 0,677 Vysvětleno 3,728 12 0,311 Chyba 9,144 20 0,457 Celkem

CHLÉVSKÝ HNŮJ

Stat F 2,179 1,796 3,330 2,179

AGORMIN

Významn. 0,1082 0,1827 0,0707 0,1082

Rozdíly v obsahu sušiny byly v obou letech minimální a statisticky neprůkazné.

V obou letech měla u dvou různých odrůd kontrolní varianta nejvyšší obsah sušiny.

108

Graf 51. Hodnocení obsahu vlákniny (%) v roce 2004 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 KOMPOST

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

AGORMIN

AGRO

KONTROLA

Tabulka 44. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: vláknina, rok 2004 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 3,824 8 0,478 1,144 Hlavní efekty 3,364 6 0,561 1,342 varianta 0,460 2 0,230 0,551 opakování 3,824 8 0,478 1,144 Vysvětleno 5,012 12 0,418 Chyba 8,836 20 0,442 Celkem

CHLÉVSKÝ HNŮJ

Významn. 0,4020 0,3120 0,5904 0,4020

Graf 52. Hodnocení obsahu vlákniny v roce 2005 (%) 12,00

10,00

8,00

6,00

4,00

2,00

0,00 CHLÉVSKÝ HNŮJ

KOMPOST

KONTROLA

AGORMIN

109

AGRO

MINERÁLNÍ HNOJIVO

DVORECKÝ AGROFERM

Tabulka 45. Analýza rozptylu, klasický experiment Závisle proměnná: vláknina, 2005 Zdroj Součet Průměrný variability čtverců St. vol. čtverec 0,950 8 0,119 Hlavní efekty 0,433 6 0,072 varianta 0,517 2 0,259 opakování 0,950 8 0,119 Vysvětleno 3,111 12 0,259 Chyba 4,061 20 0,203 Celkem

Stat F 0,458 0,278 0,998 0,458

Významn. 0,8628 0,9364 0,3972 0,8628

Obsah vlákniny byl v roce 2004 i 2005 vyrovnaný a statisticky neprůkazný.

Varianta s kompostem vykazovala v obou letech nejvyrovnanější obsah vlákniny, který byl jeden z nejvyšších. Graf 53. Hodnocení obsahu draslíku v hlávce (mg.kg-1) v roce 2004 2500

2000

1500

1000

500

0 KONTROLA

AGORMIN

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

KOMPOST

CHLÉVSKÝ HNŮJ

Tabulka 46. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: K, 2004 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 512611,894 8 64076,487 1,048 Hlavní efekty 327857,503 6 54642,917 0,894 varianta 184754,391 2 92377,196 1,511 opakování 512611,894 8 64076,487 1,048 Vysvětleno 733688,589 12 61140,716 Chyba 1246300,483 20 62315,024 Celkem

110

AGRO

Významn. 0,4544 0,5293 0,2599 0,4544

Graf 54. Hodnocení obsahu draslíku v rostlině (mg.kg-1) v roce 2005

2500

2000

1500

1000

500

0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

KONTROLA

AGRO

DVORECKÝ AGROFERM

KOMPOST

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Tabulka 47. Analýza rozptylu, Klasický experiment Závisle proměnná: K, 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec 324543,771 8 40567,971 Hlavní efekty 15188,031 6 2531,339 varianta 309355,740 2 154677,870 opakování 324543,771 8 40567,971 Vysvětleno 119897,340 12 9991,445 Chyba 444441,111 20 22222,056 Celkem

AGORMIN

Stat F 4,060 0,253 15,481 4,060

Významn. 0,0148 0,9485 0,0005 0,0148

Obsah draslíku u dvou různých odrůd byl vyrovnaný, jen v roce 2004 byly patrné menší rozdíly mezi variantami, které však nebyly průkazné.

111

Graf 55. Hodnocení obsahu sodíku v hlávce (mg.kg-1). Rok 2004 120 100 80 60 40 20 0 MINERÁLNÍ KONTROLA HNOJIVO

AGORMIN

DVORECKÝ CHLÉVSKÝ AGROFERM HNŮJ

KOMPOST

Tabulka 48. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: Na, 2004 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 16820,991 8 2102,624 1,065 Hlavní efekty 15878,503 6 2646,417 1,341 varianta 942,489 2 471,244 0,239 opakování 16820,991 8 2102,624 1,065 Vysvětleno 23684,391 12 1973,699 Chyba 40505,383 20 2025,269 Celkem

AGRO

Významn . 0,4446 0,3126 0,7913 0,4446

Graf 56. Hodnocení obsahu sodíku v hlávce (mg.kg-1) v roce 2005 350 300 250 200 150 100 50 0 KONTROLA

DVORECKÝ AGROFERM

KOMPOST

AGRO

112

MINERÁLNÍ HNOJIVO

AGORMIN

CHLÉVSKÝ HNŮJ

Tabulka 49. Analýza rozptylu, klasický experiment Závisle proměnná: Na, 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec 50732,933 8 6341,617 Hlavní efekty 44061,265 6 7343,544 varianta 6671,669 2 3335,834 opakování 50732,933 8 6341,617 Vysvětleno 20426,198 12 1702,183 Chyba 71159,131 20 3557,957 Celkem

Stat F 3,726 4,314 1,960 3,726

Významn. 0,0203 0,0151 0,1834 0,0203

Obsah sodíku byl u všech variant v roce 2004 nižší než v roce 2005. Jedná se však o srovnání dvou různých odrůd.

Kontrolní varianta měla v obou letech jeden z nejvyšších obsahů sodíku. Graf 57. Hodnocení obsahu vápníku v hlávce (mg.kg-1). Rok 2004 300 250 200 150 100 50 0 KONTROLA

MINERÁLNÍ HNOJIVO

KOMPOST

DVORECKÝ CHLÉVSKÝ AGROFERM HNŮJ

AGORMIN

Tabulka 50. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: Ca, 2004 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 17084,606 8 2135,576 0,568 Hlavní efekty 8709,403 6 1451,567 0,386 varianta 8375,203 2 4187,601 1,114 opakování 17084,606 8 2135,576 0,568 Vysvětleno 45101,597 12 3758,466 Chyba 62186,203 20 3109,310 Celkem

113

AGRO

Významn. 0,7852 0,8741 0,3599 0,7852

Graf 58. Hodnocení obsahu vápníku v hlávce (mg.kg-1) 2005 350 300 250 200 150 100 50 0 AGRO

AGORMIN

KONTROLA

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Tabulka 51. Analýza rozptylu, klasický experiment Závisle proměnná: Ca, 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec 28147,738 8 3518,467 Hlavní efekty 25296,272 6 4216,045 varianta 2851,466 2 1425,733 opakování 28147,738 8 3518,467 Vysvětleno 13817,628 12 1151,469 Chyba 41965,366 20 2098,268 Celkem

CHLÉVSKÝ HNŮJ

Stat F 3,056 3,661 1,238 3,056

KOMPOST

Významn. 0,0400 0,0266 0,3244 0,0400

Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou obsahu vápníku v hlávkách zelí byl v roce 2004 61 mg.kg-1. V roce 2005 byl tento rozdíl 99 mg.kg-1. Průkazný rozdíl mezi variantami se nezjistil ani v jednom roce

114

Graf 59. Hodnocení obsahu hořčíku v hlávce (mg.kg-1) 2004 140 120 100 80 60 40 20 0 MINERÁLNÍ HNOJIVO

AGORMIN

CHLÉVSKÝ HNŮJ

KONTROLA

DVORECKÝ AGROFERM

KOMPOST

Tabulka 52. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: Mg, 2004 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 12713,914 8 1589,239 1,000 Hlavní efekty 6795,283 6 1132,547 0,712 varianta 5918,631 2 2959,316 1,861 opakování 12713,914 8 1589,239 1,000 Vysvětleno 19078,689 12 1589,891 Chyba 31792,603 20 1589,630 Celkem

AGRO

Významn. 0,4829 0,6468 0,1977 0,4829

Graf 60. Hodnocení obsahu hořčíku v hlávce (mg.kg-1) 2005 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 AGRO

AGORMIN

KONTROLA

DVORECKÝ AGROFERM

115

KOMPOST

CHLÉVSKÝ HNŮJ

MINERÁLNÍ HNOJIVO

Graf 61. Statistické hodnocení obsahu hořčíku v hlávce 2005 250

200

150

100

50

0 AGRO

KOMPOST

DVORECKÝ AGROFERM

KONTROLA

CHLÉVSKÝ HNŮJ

AGORMIN

MINERÁLNÍ HNOJIVO

V roce 2004 minerální hnojení nejvíce zvýšilo obsah hořčíku. V roce 2005 byl obsah hořčíku u všech variant vyrovnaný, až na variantu s minerálním hnojivem, kde ho bylo nejméně. Toto snížení bylo průkazné oproti Agorminu T, Agru, kompostu a chlévskému hnoji.

5.2.4 HODNOCENÍ SKLADOVÁNÍ

Graf 62. Úbytek hmotnosti hlávek (%). Rok 2004 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

DVORECKÝ AGROFERM

MINERÁLNÍ HNOJIVO

KONTROLA

116

AGORMIN

KOMPOST

AGRO

Graf 63. Úbytek hmotnosti hlávek (%). Rok 2005 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 KOMPOST

AGRO

AGORMIN

CHLÉVSKÝ HNŮJ

MINERÁLNÍ HNOJIVO

DVORECKÝ AGROFERM

KONTROLA

Nejnižší procentický úbytek hmotnosti hlávek při skladování měla v roce 2004 varianta s Agrem. Nejvyšší v témže roce měla varianta s Chlévským hnojem. V roce 2005 byl nejnižší úbytek hmotnosti hlávek zjištěn u kontrolní varianty. Jednalo se však o různé odrůdy v obou letech.

5.2.5 MIKROBIÁLNÍ AKTIVITA PŮDY

Graf 64. Hodnocení bazální respirace (mg CO2/100g/h) po 7 dnech sledování, 2004 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 CHLÉVSKÝ HNŮJ

MINERÁLNÍ HNOJIVO

AGORMIN

DVORECKÝ KONTROLA AGROFERM

117

AGRO

KOMPOST

Graf 65. Hodnocení bazální respirace (mg CO2/100g/h) po 7 dnech sledování, 2005 9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0 DVORECKÝ CHLÉVSKÝ AGROFERM HNŮJ

MINERÁLNÍ KONTROLA HNOJIVO

AGORMIN

KOMPOST

Tabulka 53. Analýza rozptylu, klasicky uspořádaný experiment Závisle proměnná: R- B -celkový (7 dní), 2005 Součet Průměrný Zdroj variability čtverců St. vol. čtverec Stat F 21,963 8 2,745 1,463 Hlavní efekty 21,018 6 3,503 1,867 VARIANTA 0,945 2 0,473 0,252 OPAKOVÁNÍ 21,963 8 2,745 1,463 Vysvětleno 22,519 12 1,877 Chyba 44,482 20 2,224 Celkem

AGRO

Významn. 0,2663 0,1683 0,7813 0,2663

Bylo zjištěno, že nejvyšší mikrobiální aktivita půdy (měřená metodou bazální respirace) po 7 dnech byla v roce 2004 u varianty s chlévským hnojem a v roce 2005 u varianty Dvorecký agroferm. Varianty s vysokou hodnotou bazální respirace vykazují bohatou mikrobiologickou aktivitu. Nižší mikrobiologická aktivita znamená, že tyto varianty obsahují nejstabilnější látky pomalu se rozkládající, proto jsou dle uvedených výsledků nejvhodnější k udržení půdní stability (Graf 64, 65). Statisticky byl hodnocen pouze rok 2005, v roce 2004 došlo k znehodnocení vzorků a varianty jsou neúplné.

Chlévský hnůj měl trvale v obou letech jednu z nejvyšších hodnot mikrobiologické aktivity. Naopak nižší byla v obou letech u kompostu a Agra.

118

5.3 Orientační náklady na hnojení: Tabulka 54. Náklady při hnojení hnojivy

Dvorecký agroferm Agro Agormin T Zahradnický kompost

náklady na hnojivo (Kč.ha-1) 22 600 7 600 6365 60 000

Chlévský hnůj

11 600

varianta

Dávka hnojiva (t.ha-1) 1 1 2,5 30 55 zelí 40 okurky

Nejvyšší náklady byly u Zahradnického kompostu, nejnižší u Agormin T.

5.4 Bodové hodnocení sledovaných znaků Tabulka 55. Hlávkové zelí Minerální hnojivo Agro Chlévský hnůj Agormin Kontrola Kompost Dvorecký agroferm

tržní výnos zaplevelenost mikrob. aktivita index napadení skladování 12 10 11 12 8 9 5 3 7 9 11 2 13 11 5 6 14 8 5 8 3 7 7 9 11 3 8 3 3 7 12 10 11 9 8

Pozn. K nejvyšší hodnotě tržního výnosu, mikrob. aktivity bylo přiřazeno číslo 7, k nejnižší hodnotě číslo 1. Opačně to bylo u zaplevelenosti, skladování a indexu napadení, kdy k nejnižším hodnotám bylo přiřazeno č. 7. Teoreticky nejlepší varianta by dosáhla sumy bodů za 2 roky = 14, nejhorší = 2 Tabulka 56. Hlávkové zelí – nutriční hodnota Minerální hnojivo Agro Chlévský hnůj Agormin Kontrola Kompost Dvorecký agroferm

NO3 5 6 4 8 11 10 12

vit.C 8 9 9 7 12 5 6

vláknina 7 6 8 8 7 13 7

K

Na 6 6 9 7 13 6 9

6 11 12 9 3 9 6

Ca 9 8 5 8 12 6 8

Mg 8 8 7 12 9 5 7

Σ 49 54 54 59 67 54 55

Pozn. K nejvyšší hodnotě vit. C, vlákniny, obsahu draslíku, vápníku a hořčíku bylo přiřazeno číslo 7, k nejnižší hodnotě číslo 1. Opačně to bylo u obsahu NO3 a Na, kdy nejnižšímu obsahu bylo přiřazeno č. 7. Teoretické nejlepší pořadí za 2 roky = 14, nejhorší = 2. Suma bodů ukazuje nejlepší vliv varianty na nutriční hodnotu.

119

Tabulka 57. Salátové okurky – výnosové charakteristiky tržní výnos ranost Minerální hnojivo 7 5 Agro 10 7 Chlévský hnůj 13 9 Agormin 5 8 Kontrola 10 11 Kompost 3 5 Dvorecký agroferm 8 10

Σ 12 17 22 13 21 8 18

Pozn. K nejvyšší hodnotě tržního výnosu a ranosti bylo přiřazeno číslo 7, k nejnižší hodnotě číslo 1. Teoreticky nejlepší součet bodů za 2 roky = 14, nejhorší = 2.

Tabulka 58. Salátové okurky – nutriční hodnota NO3 Minerální hnojivo Agro Chlévský hnůj Agormin Kontrola Kompost Dvorecký agroferm

vit.C 3 11 3 14 6 11 8

K 11 7 7 6 11 7 7

Na 7 8 13 3 8 10 7

Ca 7 7 8 7 8 9 10

Mg 4 6 11 13 8 8 6

Σ 12 5 11 9 8 2 9

44 44 53 52 49 47 47

Pozn. K nejvyšší hodnotě vit. C, obsahu draslíku, vápníku a hořčíku bylo přiřazeno číslo 7, k nejnižší hodnotě číslo 1. Opačně to bylo u obsahu NO3 a Na, kdy nejnižšímu obsahu bylo přiřazeno č. 7. Teoretické nejlepší pořadí za 2 roky = 14, nejhorší = 2

120

6. DISKUZE Z výsledků pokusů vyplynulo, že u salátových okurek nebyl v tržním výnosu mezi variantami hnojení průkazný rozdíl, ale byl prokázán vliv roku. Nejvyššího tržního výnosu bylo dosaženo za oba dva roky u varianty s chlévským hnojem. Ostatní varianty měly přibližně stejné výnosy. TOOR et al (2006) uvádí, že výnos rajčat při použití organického hnojiva byl nižší než u varianty s minerálním hnojením. Ze studie BUNTING (1965) vyplývá, že nejvyšší výnosy jsou při minerálním hnojení, následuje organické hnojení. Nehnojená kontrola jak uvádí měla podstatně nižší výnos. Tyto závěry se u okurek nepotvrdily. Nejvyšší tržní výnos u hlávkového zelí byl za celé sledované období u dvou různých odrůd zjištěn u variant s minerálním hnojivem a s Dvoreckým agrofermem. Za sledované období měla kontrolní varianta a kompost nejnižší tržní výnos. K podobným závěrům došel i JIANG DONG et al. (2006). Ten srovnával vliv chlévského hnoje, minerálního hnojiva a nehnojené kontroly na výnos pšenice a kukuřice. Z literárních pramenů, které uvádějí vliv druhu hnojení na výnos plodin vyplývají často závěry, že nejvyššího výnosu se dosáhlo při použití minerálního hnojení a nejnižšího u nehnojené varianty Pokusy probíhaly na půdách bohatých na humus, kde varianta s minerálním hnojením umožnila rychlejší mineralizaci organické hmoty u zelí v roce 2004 a uvolnění tak dalších živin. (TOOR et al. 2006, WARMAN et al. 1997) Obdobně uvádí i MARINARI et al. (2000). Rychlejší mineralizace může být způsobena vyšší mikrobiologickou aktivitou půdy u zelí na minerální variantě v roce 2004. Podobné závěry našel i BUNTING (1965). Ten uvádí, že organické hnojení je zdrojem organické hmoty v půdě, která má pozitivní vliv na zvyšování výnosu kulturních plodin. Přesto i z jeho výsledků vyplývá, že minerálním hnojením se dosáhne stejných dokonce i vyšších výnosů pšenice oproti variantě s chlévským hnojem. Kontrolní nehnojená varianta měla podstatně nižší výnos. Pokusy prováděl na půdách s dostatkem humusu okolo 3 %. Vliv hnojení chlévským hnojem, jak dále uvádí, má však dlouhodobější účinek, který napomáhá trvalému udržení půdní úrodnosti, neboť díky hnoji dochází až k dvojnásobnému zvýšení organické hmoty proti kontrole a minerálnímu hnojení. SALEQUE et al. (2004) při podobném pokusu s rýží učinil stejné závěry.

121

V obou letech byl nízký výnos zjištěn u varianty hnojené kompostem. Je pravděpodobné, že mineralizace živin z kompostu byla mnohem nižší, než mineralizace živin u ostatních organických hnojiv (viz graf 67, 68, kde varianta s kompostem má nejnižší hodnotu bazální respirace). DANILCHENKO et al. (2005) zjistili, že aplikace hnoje nebo minerálního hnojiva zvyšuje výnos více, než aplikace kompostu. Pokus prováděli na bramborách. Opačné závěry učinil ARANCON et al. (2003), který sledoval vliv hnojení kompostované organické hmoty na výnos. Pro srovnání použil minerální hnojení. Jako modelové plodiny mu sloužily paprika a rajče. U rajčat byl výnos vyšší při organickém hnojení, avšak rozdíly nebyly průkazné. Naproti tomu u papriky bylo uvedené zvýšení průkazné. Dále uvádí, že závisí také na složení kompostu. Ovšem BASSO B., RITCHIE J.T. (2005) nebo ELSIDDIG, EKHLAS (1998) nezaznamenali při svých pokusech s kukuřicí vliv hnojení kompostem nebo hnojem na výnos.

Produkce biomasy (součet tržního výnosu, nestandardu a posklizňových zbytků) – hodnoceno u hlávkového zelí. Vyšší produkce biomasy u dvou různých odrůd během dvou let byla u chlévského hnoje a Dvoreckého agrofermu. Varianta hnojená kompostem měla v roce 2004 průkazně nejnižší produkci biomasy oproti variantě hnojené Dvoreckým agrofermem a minerálním hnojivem. Kontrola a varianta hnojená kompostem byly v obou letech na posledních dvou místech v pořadí velikosti produkce biomasy. ADEGBIDI et al (2003) nebo COLLETTI et al. (1993) dospěli k závěru, že aplikace organického hnojení nebo minerálního hnojiva zvyšuje celkovou produkci biomasy oproti nehnojené kontrole. Tyto závěry se v této práci až na hnojení kompostem potvrdily.

Zaplevelenost – hodnocena u hlávkového zelí: Nejvyšší zaplevelenost za sledované období měla varianta s chlévským hnojem následovaná variantou s Agrem. Nejnižší zaplevelení bylo zjištěno u varianty s Agorminem T a to v obou letech pokusu. Rozdíly však byly v obou letech statisticky neprůkazné. BLACKSHAW, MOLNAR, LARNEY (2005) založili pokus, při kterém hnojení hnojem pozitivně ovlivnilo nárůst plevelů. KOHOUT (1993) uvádí, že při nedokonalém zrání hnoje dochází k nedostatečné likvidaci klíčivých semen plevelů, jež mají dlouhou dobu dormance a tím dochází k většímu zaplevelování při hnojení hnojem 122

např. oproti minerálnímu hnojení. Tomu odpovídají výsledky této práce. Na důležitost kvalitního kompostování hnoje jako prostředek pro likvidaci semen plevelů poukazuje také WIESE et al.(1998) nebo LARNEY, BLACKSHAW (2003). Výrobci použitých organických hnojiv (Agro, Dvorecký agroferm) deklarují, že hnojiva neobsahují klíčivá semena plevelů díky jejich výrobě aerobní fermentací. I když u zelí varianta s chlévským hnojem měla nejvyšší zaplevelenost, její tržní výnos byl také nejvyšší za sledované období, což je opačný efekt než uvádějí HANS et al. (2002) u čiroku; QASEM (1992) u papriky nebo BLACKSHAW, MOLNAR, LARNEY (2005) při pokusu s pšenicí.

Vitamin C: Průměrný obsah vitaminu C za sledované období byl u salátových okurek 103 mg.kg-1. Hodnoty se pohybovaly od 24 mg.kg-1 do 182 mg.kg-1. Celkově mezi variantami byl průkazný rozdíl pouze v roce 2004 ve prospěch kontrolní varianty a kompostu. Nejvyšší průměrný obsah vitaminu C za oba roky měla kontrolní varianta následovaná variantou s minerálním hnojivem. Ostatní varianty dosáhly přibližně stejných hodnot. Zjištěný průměrný obsah vitaminu C

byl vyšší než uvádí např.

KOPEC (1998). Odpovídá spíše hodnotám, které uvádí VELÍŠEK (2002). Průměrný obsah vitaminu C u hlávkového zelí za sledované období byl 412 mg.kg-1. Rozmezí hodnot bylo od 399 mg.kg-1 do 431 mg.kg-1. Mezi variantami nebyl zjištěn statistický rozdíl za sledované období. Nejvyšší průměrný obsah vitaminu C měla opět kontrolní varianta. Ostatní varianty dosáhly přibližně stejných hodnot. Zjištěný obsah vitaminu C však byl vyšší, než udává KOPEC (1998) nebo SOUCI et al. (1994) in POKLUDA (2003). Dusíkaté hnojení snižuje obsah vitaminu C oproti nehnojené kontrole.Tento závěr zjistili MAZUR et al (1988) a SWINIARSKI et al. (1965) in MACHNACKI, KOLPAK (1998), AUGUSTIN (1975) in SEUNG et al. (2000), EPPENDORFEN (1996) nebo LISIEWSKA, KMIECIK (1996). TOOR et al.(2006), ŠTEVLÍKOVÁ (1970), PREMUZIC et al. (2004) uvádějí zvýšení obsahu vitaminu C u varianty hnojené organickým hnojivem, což se v této práci nepotvrdilo. Z výsledků, které uvedl WARMAN, HAVARD (1998) plyne, že minerální ani organické hnojení nemělo vliv na obsah vitaminu C u brambor nebo kukuřice.

123

V této práci obsah vitaminu C průkazně neovlivnilo žádné hnojivo, pouze kontrolní varianta v roce 2004 u salátových okurek. Jak uvádí SEUNG et al. (2000), rozdíl mezi roky může být zapříčiněn u vitaminu C vlivem teploty během roku, kdy nižší teplota pozitivně ovlivňuje jeho obsah. Při tomto pokusu byl rok 2005 (průměrná teplota během pokusu byla 30,5 °C) teplejší než rok 2004 (průměrná teplota během pokusu byla 29,8 °C). To mohlo působit na vyšší obsah vitaminu C v roce 2004 u okurek. U zelí se tato hypotéza nepotvrdila. Dusičnany: Průměrný obsah dusičnanů u salátových okurek za sledované období byl 100 mg.kg-1 č.h. Hodnoty se pohybovaly v rozmezí od 19 mg.kg-1 do 226 mg.kg-1. Celkově byl zjištěn průkazný rozdíl mezi variantami v obou letech sledování. V roce 2004 měla nejnižší obsah varianta Agormin T - průkazně nižší než chlévský hnůj, minerální hnojivo a kontrolní varianta a dále varianta s Agrem, která měla průkazně nižší obsah než varianta s minerálním hnojivem. V roce 2005 byl nejnižší obsah zjištěn u varianty s kompostem - průkazně nižší oproti chlévskému hnoji. Za sledované období byl u dvou různých odrůd zjištěn naprosto rozdílný obsah dusičnanů v hlávkách zelí. Celkově mezi variantami nebyl zjištěn průkazný rozdíl vlivem roku. MOZAFAR (1996) zjistil, že aplikace hnojiv obsahujících dusík jako hlavní složku má za následek zvýšení obsahu dusičnanů a snížení množství vitaminu C u špenátu. MACHNACKI, KOLPAK (1998) uvádí, že dusíkaté hnojení zvyšuje obsah dusičnanů v hlízách brambor, ovšem jak dále pokračují, že tento vliv není tak podstatný jako termín sklizně, který určuje obsah dusičnanů. To potvrzuje i PRUGAR, HADAČOVÁ (1995), kteří uvádějí, že faktory jako jsou počasí, kultivační opatření a podmínky stanoviště ovlivňují obsah dusičnanů v zelenině více, než samotné dusíkaté hnojení zejména na půdách bohatých na obsah humusu. CLAUSE (1983) in PRUGAR, HADAČOVÁ (1995) zjistil, že organické hnojení nezajišťuje nízké obsahy dusičnanů v zelenině, ale v průměru je snižují až o 25 % oproti minerálnímu hnojení. Toto snížení může být zapříčiněno látkami, které jak uvádí řada autorů (BIEDERMAN et al., 1980; VOGTMAN et al., 1984 nebo FLAIG, 1976 všichni in PRUGAR, HADAČOVÁ, 1995) jsou obsaženy ve statkových hnojivech. Tyto látky plní funkci přirozených inhibitorů nitrifikace. MARSCHNER (1985) in PRUGAR, HADAČOVÁ (1995) uvádí, že pro výsledný obsah dusičnanů je důležité, zda byl dusík přístupný rostlině v dané době potřeby. Zmiňuje tedy význam mineralizace. PRUGAR, HADAČOVÁ (1995) píší, že organická hnojiva obohacují půdu o mikroflóru, která je k schopna dusík 124

rovnoměrně mineralizovat z organické formy na anorganickou, tedy přijatelnou pro rostliny. Když bereme v úvahu, že všechny hnojené varianty v této práci měly na začátku vegetace stejnou úroveň Nmin, odlišný obsah dusičnanů lze dát do souvislosti s odlišným stupněm mineralizace dusíku u jednotlivých variant hnojení. Je také možné ovlivnit obsah dusičnanů v zelenině pomocí vodního režimu. PRUGAR (1992) in PRUGAR, HADAČOVÁ (1995) uvádí, že dostatek vláhy napomáhá snížení obsahu dusičnanů oproti stresům v podobě sucha, které obsah zvyšují. To mohlo také ovlivnit nízký obsah dusičnanů u okurek a zelí díky zavlažování během kultivace plodin. Vláknina – hodnocena u zelí hlávkového: Průměrný obsah vlákniny za sledované období byl 9,60 %. Hodnoty se pohybovaly v rozmezí od 9,15 % do 10,55 %. Celkově mezi variantami nebyl zjištěn průkazný rozdíl ani v jednom roce. Rozdíly mezi variantami byly minimální. LOCKERETZ et al. (1981 in WARMAN, HAVARD (1998) založil pokus s kukuřicí, kde srovnával minerální hnojení s hnojením chlévským hnojem. Varianty hnojené minerálním hnojivem měly vyšší obsah vlákniny u kukuřice než při hnojení organickém. To se v této práci nepotvrdilo. Zjištěné hodnoty byly vyšší než uvádí KOPEC (1998).

Sušina: Průměrný obsah sušiny za sledované období byl u salátových okurek 4,03 %. Hodnoty se pohybovaly od 3,91 %

do 4,40 %. Statistické hodnocení neukázalo

průkazné rozdíly mezi variantami, vliv roku nebyl prokázán. Průměrný obsah sušiny u hlávkového zelí byl za sledované období 9,03 %. Rozsah hodnot byl od 8,21 % do 10,04 %. Při statistickém hodnocení nebyly zjištěny průkazné rozdíly ani v jednom roce. LISIEWSKA, KMIECIK (1996) došli k závěru, že minerální hnojení zvyšuje obsah sušiny oproti hnojení chlévským hnojem. Toto zvýšení však nebylo průkazné. Pokus prováděli s brokolicí a květákem. Opačný výsledek zjistil SCHUPHAN (1974). Ani jeden závěr nebyl v této práci potvrzen.

Obsah minerálií:

Byl sledován obsah K, Na, Ca, Mg. V literatuře se často liší údaje o vlivu organického hnojení na obsah minerálií. 125

Draslík: U okurek se hnojením chlévským hnojem nejvíce zvýšil obsah draslíku v obou letech. Hnojení Agorminem T naopak snížilo obsah draslíku v obou letech na nejnižší hodnotu vzhledem k ostatním variantám. Údaje o vlivu hnojení na obsah draslíku se v literatuře různí. Např. SCHUPHAN (1974) u špenátu nebo WARMAN, HAVARD (1998) u rajčat zjistili, že organické hnojení zvýšilo obsah draslíku u těchto zelenin. WARMAN, HAVARD (1997) uvádí, že mezi organickým a minerálním hnojením nevznikají rozdíly v obsahu draslíku v plodech rajčat. MALANGOUDA et al. (1995) však zjistil, že minerální hnojení zvýšilo obsah draslíku oproti organickému hnojení. Sodík: V obsah sodíku se u okurek zjistil znatelný rozdíl mezi roky. V roce 2004 došlo ke zvýšení tohoto prvku u chlévského hnoje oproti ostatním variantám. Nehnojená kontrola měla nejméně sodíku. V roce 2005 byla situace opačná. Průkazné rozdíly ukázal jen rok 2004, kdy měl kompost nižší obsah sodíku než chlévský hnůj, Dvorecký agroferm a minerální hnojivo, a dále měla nehnojená kontrola průkazně nižší obsah než Dvorecký agroferm a minerální hnojivo. U zelí se u nehnojené kontroly vyskytl jeden z nejvyšších obsah sodíku v obou letech. Výsledky práce se shodují s pokusem, který založil SCHUPHAN (1974). Ten zkoumal vliv organického hnojení vzhledem k nehnojené kontrole a zjistil, že ke snížení sodíku došlo na variantě hnojené organickým hnojivem oproti nehnojené kontrole. WARMAN, HAVARD (1998) zase zkoumali rozdíly při organickém hnojení a při minerálním hnojení. Z jejich výsledků vyplývá, že zvýšení obsahu sodíku bylo na variantě organicky hnojené oproti minerálnímu hnojení.

Vápník: U okurek měla stabilně v obou letech varianta s kompostem 2,5 krát nižší obsah vápníku než varianta s nejvyšším obsahem. U zelí byly rozdíl mezi variantami v obou letech malé. Údaje, které se uvádí v literatuře se opět různí. WARMAN, HAVARD (1997) zjistili, že organické hnojení zvýšilo obsah vápníku oproti minerálnímu hnojení. TOOR et al. (2006) však dospěl k jiným závěrům, a to, že při organickém nebo minerálním hnojení nejsou rozdíly v obsahu vápníku. Oproti nehnojené kontrole poklesl obsah vápníku vlivem organického hnojení (SCHUPHAN, 1974) 126

Hořčík: U okurek měla v obou letech nejméně hořčíku varianta s kompostem a v roce 2004 průkazně nižší než varianta s minerálním hnojivem. U zelí se zjistilo nejvíce hořčíku u minerálního hnojiva v roce 2004, avšak v následujícím roce mělo minerální hnojení průkazně nižší obsah hořčíku než u Agorminu T, Agra a Kompostu. SCHUPHAN (1974) zjistil, že organické ani minerální hnojení významně neovlivnilo obsah hořčíku u špenátu. Podobně uvádí i WARMAN, HAVARD (1997) při pokusech s mrkví a zelím. V dalším pokusu však WARMAN, HAVARD (1998) zjišťuje zvýšení obsahu hořčíku vlivem hnojení kompostem oproti variantě hnojené minerálními hnojivy u brambor.

Mikrobiální aktivita půdy:

Měření probíhalo u hlávkového zelí. Bylo zjištěno, že nejvyšší mikrobiální aktivita (měřená metodou bazální respirace) po 7 dnech byla u varianty Dvorecký agroferm, následovaná variantou s chlévským hnojem. Varianty s vysokou hodnotou bazální respirace vykazují bohatou mikrobiologickou aktivitu. Nejnižší pak byla zjištěna u varianty s kompostem a Agrem, což znamená, že tyto varianty obsahují nejstabilnější látky pomalu se rozkládající proto jsou dle uvedených výsledků nejvhodnější k udržení půdní stability. ARANCON et al. (2003) uvádí, že zvýšení výnosu na variantách s organickým hnojivem ve svém pokusu bylo pravděpodobně způsobeno produkcí rostlinných regulátorů, které produkují mikroorganismy. V této práci byl tržní výnos zelí v obou letech hodnocení

nejvyšší u těch variant, kde byla zjištěna nejvyšší mikrobiální

aktivita. DIEPENINGEN et al. (2006) uvádí, že ve svých pokusech měly varianty organicky hnojené vyšší mikrobiální aktivitu. To se v této práci potvrdilo v roce 2004 pouze u chlévského hnoje a v roce 2005 u chlévského hnoje a Dvoreckého agrofermu.

127

Hodnocení zdravotního stavu: Hodnocení probíhalo u hlávkového zelí. Ze zjištěných výsledků vyplývá, že varianty s kompostem a Agorminem T měly v obou letech sledování vyšší podíl napadení hlávek živočišnými škůdci. Jednalo se o napadení běláskem zelným. YARDIM, EDWARDS (2003) sledovali výskyt

mšic na rajčatech ve vztahu

k použitému typu hnojiva. Srovnávali varianty s kravským hnojem a s minerálním hnojivem. Zjistilo se, varianty hnojená hnojem měla dlouhodobě nižší výskyt napadení mšic než varianta s minerálním hnojivem. Podobné pokusy prováděli i ABBASI et al. (2002) na rajčatech nebo CHRISTENSEN, KLAMER (2000) na červeném zelí, květáku a salátu. V obou studiích se srovnávaly varianty hnojené kompostem s neošetřenou variantou (bez kompostu). Z jejich výsledků vyplývá, že kompostem hnojená varianta měla nižší stupeň napadení než varianta bez kompostu. Jejich zjištění je opačné, než bylo zjištěno v této práci.

128

7. ZÁVĚR Cílem disertační práce bylo zhodnocení vlivu alternativních organických hnojiv na hospodářský výnos a nutriční hodnotu hlávkového zelí a salátových okurek. Pokus byl založen na pozemcích Zahradnické fakulty v Lednici v letech 2004 až 2005. Bylo zvoleno sedm variant:

varianta s Chlévským hnojem, varianta s Dvoreckým

agrofermem, varianta s Agorminem T, varianta s Organickým hnojivem Agro, varianta se Zahradnickým kompostem, varianta s Minerálním hnojivem a Kontrolní (nehnojená) varianta. Pěstování probíhalo na půdách s dobrou až vysokou zásobou humusu. Hnojení se provedlo na základě chemické analýzy půdy, normativu odběru živin1 tunou výnosu a plánovaného výnosu. Korekce byla provedena na, obsah živin v půdě a dávky organického hnojiva. U salátových okurek odrůdy Linda F1 mix byl hodnocen tržní výnos, ranost a nutriční hodnota, která zahrnovala stanovení obsahu vitaminu C, obsahu dusičnanů, obsahu sušiny a dále obsahu minerálních prvků draslíku, sodíku, vápníku a hořčíku. U hlávkového zelí Pavlo F1 a Trvalo F1 se hodnotil tržní výnos, hmotnost posklizňových zbytků, celková produkce biomasy, procento tržního výnosu, zaplevelenost a index napadení. Pro stanovení nutriční hodnoty byl hodnocen obsah vitaminu C, obsah dusičnanů, sušiny a vlákniny. Z minerálních prvků byl sledován obsah draslíku, sodíku, vápníku a hořčíku. Část hlávek z každé varianty se skladovala a hodnotil se úbytek jejich hmotnosti. Po sklizni hlávek byla hodnocena mikrobiální aktivita půdy na jednotlivých variantách.

Z výsledků hodnocení vyplývá: •

Salátové okurky:

-

nebyl zjištěn průkazný vliv použitého druhu organického, minerálního nebo alternativního hnojiva na hospodářský výnos

-

v jakostním třídění nebyl zjištěn průkazný rozdíl mezi variantami

-

pozitivní vliv na celkové výnosové charakteristiky byl dle bodového hodnocení zjištěn při hnojení chlévským hnojem, nejmenší vliv se zjistil v této práci u hnojení zahradnickým kompostem

-

použité druhy hnojiv neovlivnily ranost v žádném roce sledování

129

-

kontrolní varianta byla dle bodového hodnocení nejranější

-

hnojení Agorminem T pozitivně ovlivnilo obsah sušiny v obou letech, avšak neprůkazně

-

hnojení chlévským hnojem způsobilo v obou letech nižší obsah sušiny v plodech salátových okurek

-

obsah dusičnanů v plodech byl v obou letech sledování nejnižší na variantě s Agorminem T, v roce 2004 byl průkazně nižší oproti variantě s chlévským hnojem, kontrolní variantě a variantě s minerálním hnojením

-

obsah vitaminu C byl v plodech okurek v roce 2004 průkazně vyšší u kontroly a u varianty s kompostem než u varianty s chlévským hnojem

-

hnojení chlévským hnojem zvýšilo obsah draslíku v plodech v obou letech, avšak neprůkazně

-

varianta s Agorminem T měla neprůkazně nejnižší obsah draslíku v plodech salátových okurek oproti ostatním variantám

-

varianta hnojená zahradnickým kompostem měla v roce 2004 průkazně nižší obsah sodíku než varianty hnojené chlévským hnojem, Dvoreckým agrofermem a minerálním hnojivem

-

u nehnojené kontroly se zjistil průkazně nižší obsah sodíku v plodech okurek než u hnojení Dvoreckým agrofermem a minerálním hnojivem

-

varianta se zahradnickým kompostem měla v obou letech sledování přibližně 2,5 krát nižší obsah vápníku v plodech salátových okurek, než varianty s nejvyšším obsahem tohoto prvku, v roce 2004 průkazně nižší než u hnojení Agrem a minerálním hnojivem

-

v roce 2005 hnojení Agorminem T průkazně zvýšilo obsah vápníku v plodech oproti hnojení Dvoreckým agrofermem, minerálním hnojivem a zahradnickým kompostem

-

při zjišťování obsahu hořčíku v plodech okurek měla varianta se zahradnickým kompostem nejnižší obsah tohoto prvku v obou letech. Spolu s nehnojenou kontrolou byl v roce 2004 obsah hořčíku v plodech průkazně nižší oproti minerálnímu hnojení

-

vliv použitého druhu hnojiva na celkovou nutriční hodnotu a výnosové charakteristiky sledovaných znaků se pozitivně projevil při hnojení chlévským hnojem. Nejmenší vliv pak měly varianty s minerálním hnojením a Agrem

130

•

Hlávkové zelí:

-

hnojení Dvoreckým agrofermem průkazně zvýšilo tržní výnos zelí v roce 2004 oproti variantě hnojené zahradnickým kompostem a nehnojené kontrole

-

nejnižší výnos hlávek byl v obou letech u kontrolní varianty, spolu s variantami hnojenými Agorminem T a zahradnickým kompostem

-

v jakostním třídění nebyl zjištěn průkazný rozdíl mezi hnojenými variantami

-

nejmenší hmotnost posklizňových zbytků (nestandard + zbytková biomasa) měla za oba roky varianta se zahradnickým kompostem a nehnojená kontrola

-

v roce 2004 byla zjištěna průkazně nižší hmotnost posklizňových zbytků u varianty s kompostem oproti hnojení Dvoreckým agrofermema Agrem

-

v obou sledovaných letech byla nejnižší produkce biomasy hlávkového zelí u varianty s kompostem a nehnojené kontroly

-

hnojení Dvoreckým agrofermem a minerální hnojení mělo průkazně vyšší produkci biomasy oproti kompostu v roce 2004

-

varianta s chlévským hnojem byla nejvíce zaplevelená v obou letech

-

nejmenší zaplevelení se zjistilo při hnojení Agorminem T

-

rozdíly mezi zapleveleností variant byly neprůkazné

-

varianty hnojené kompostem a Agorminem T měly vyšší procento poškození hlávek běláskem zelným, avšak neprůkazně

-

dle bodového hodnocení bylo nejmenší napadení hlávek běláskem u minerálního hnojení

-

nehnojená kontrola měla nejvyšší obsah vitaminu C v obou letech

-

hnojení Dvoreckým agrofermem snížilo obsad dusičnanů v hlávkách zelí v obou letech

-

kontrolní varianta měla u dvou různých odrůd nejvyšší obsah sušiny v obou letech

-

vyrovnaný obsah vlákniny a jeden z nejvyšších byl za oba roky u varianty se zahradnickým kompostem

-

obsah draslíku v hlávkách vyl u všech variant vyrovnaný v obou letech

-

kontrolní varianta měla v obou letech jeden z nejvyšších obsahů sodíku

-

obsah hořčíku v hlávkách byl u minerálního hnojení v roce 2005 průkazně nižší oproti hnojení Agorminem T, Agrem, zahradnickým kompostem a chlévským hnojem

-

varianty hnojení neměly významný vliv na skladování hlávek 131

-

dle bodového hodnocení měla nejlepší skladovatelnost zelí kontrolní varianta, nejhorší varianta s chlévským hnojem

-

celková suma bodů pro sledované znaky nutriční hodnoty a hospodářské znaky byla největší u nehnojené kontroly

-

chlévský hnůj nejvíce zvýšil mikrobiální aktivitu půdy v obou letech

-

nejnižší mikrobiální aktivita půdy se zjistila u hnojení zahradnickým kompostem, a Agrem v obou letech sledování

132

8. SUMMARY: The aim of disertation work name Influence of alternative organic fertilizers on yield and nutritional value of winter cabbage and cucumbers was evaluated the influence of alternative organical fertilizers on yield (marketable yield), nutritional value (contend of vitamin C, Nitrogen, contend of Pottasium, Sodium, Calcium, Magnesium) in winter cabbage and cucumbers, storage of cabbage head, microbial activity of soil. There were used six variants of fertilizers and unfertilized control. The attempt variants were: 1. Dvorecký agroferm made by dried up farmyard manure, 2. Agro organic fertilizer made by chicken manure, 3. Agormin T – organomineral fertilizer made by peat and mineral nutrients, 4. Garden compost, 5. Farmyard manure, 6. Mineral fertilizers (amonim sulfhate, superfosphat, pottasium sulphate) and unfertilized control. All variants weron the same level of nutrients. Model plants were used winter cabbage and cucumbers. The results showed: There was no signifficant differences betwen variantson yield of cucumbers. Inwinter cabbage was marketable yield signifficant higher than in variant with compost and control. The lowest yield winter cabbage was in both year in control variant, compost and Agormin T. Variant with farmyard manure in cabbage was most weedy. The lowest weedy was on variant Agormin T. But there were any signifficant differences. Used fertilizers have no influence on earliness in cucumber harvest. Content of vitamin C was the highest in control variantin winter cabbage. In cucumbers has control variant and variant with compost signifficantly higher content of vitamin C than in farmyard manure variant in 2004. In cucumbers contend of nitrogen was the lowest in variant with Agormin T, in 2004 signifficantly lower than variant with farmyard manure, control and variant with mineral fertilizers. In winter cabbage was content of nitrogen lower because of Dvorecký agroferm. Variant with compost has in both years the highest content of fibre in head of cabbage. Content of pottasium in winter cabbage was on similar level in all variants. In cucumbers was highest contend of potassium on farmyard manure variant in both year, but not signifficanty. In cucumbers has control the lowest content of natium, signifficantly against Dvorecká agroferm and mineral fertilizers and variant with compost has significantly lower content of natrium than farmyard manure, Dvorecký agroferm and mineral fertilizing in 2004. in winter cabbage has control one of the highest content of natrium in both years. It´s opposite result than in cucumbers. Mineral fertilizers in winte cabbage evocated lower content

133

of magnesium -signifficantly different against fertilizing by Agormin T, Agro, compost and farmyard manure in 2005. In cucumbers was lowest content of magnesium by compost fertilizingin both years, in 2004 with control were signifficant lower against mineral fertilizing. There were signifficant differences in content of calcium where content of calcium was signifficantly higher in head oh cabbage by Agormin T fertilizing than fertilizing by Dvorecký agroferm, mineral fertilizers anc compost. Variant of fertilizers has signifficant influence on storage of cabbage heads. Microbial activity was highest in farmyard manure and the lowest microbial activity was on variant with compost and Agro in both years. All influence of fertilizer on yield and nutritional value was highest in control variant in winter cabbage. In cucumbers has the best influence of fertilizer on yield and nutritional value farmyard manure, the lowest influence was by Agro and mineral ferilizing.

134

9. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ABBASI P., AL-DAHMANI J., SAHIN F., HOITINK H., MILLER S. (2002). Effect of compost amendments on disease severity and yield of tomato in conventional and organic production systems. Plant-Disease. Vol. 86, p. 156-161. ACKERMANN et al. (1998). Metodiky ochrany zahradních plodin pro zahradníky a zahrádkáře. Květ, Praha, ISBN 80-85362-36-8, 303 s. AEGBIDI H.G., BRIGGS R. D., VOLK T. A., WHITE E. H., ABRAHAMSON L.P. (2003). Effect of organic amendments and slow-release nitrogen fertilizers on willow biomass production and soil chemical cgarakteristics. Biomass and bioenergy. Vol. 25, p. 389-398. ANDRASKI T. W., L. G. BUNDY, K.R. BRYE. (2000). Crop management and corn nitrogen rate effects on NO3-N leaching. Environmental quality, Vol. 29. p. 1095-1103. ANDRT, M., (1996).Logistika sběru organických zbytků pro kompostování. In Kompostování, moderní zpracování rostlinných zbytků, Sborník referátů, VÚZT Praha, ANONYM, (1973). Hnojení v zahrádce, brožura Lovochemie, Lovosice, 23 s. ARANCON N. Q., EDWARDS C. A., BIERMAN P., METZGER J. D., LEE S., WELCH CH. (2003). Effects of vermicomposts on growth and marketable fruits of field-grown tomatoes, peppers and strawberries. Pedobiologia. Vol. 47, p. 731-735. BAIER J., BAIEROVÁ V. (1985). Abeceda výživy rostlin a hnojení. SZN, Praha, 364 s. BAIER, J. (1969). Abeceda výživy a hnojení rostlin. 2. vydání, SZN, Praha, 409 s. BAIER, J., (1979). Soustava hnojení polních plodin. 1. vydání. SZN, Praha, 296 s. BALÍK, J. (1993). Základy výživy rostlin. Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR, Praha. ISBN 80-7105-056-3, 36 s. BASSO B., RITCHIE J.T. (2005). Impact of kompost, manure and inorganic fertilizer on nitrate leaching and yield for a 6-year maize rotation. Agriculture, ecosystems and environment. Vol. 108, p. 329-341. BECKER- DILLINGEN, J. (1929). Handbuch des einschließlich

des

Gemüsebaues,

der

Gewürz-,

Verlagsbuchhandlung Paul Parey, Berlin, 826 S.

135

Gesamten

Arznei-und

Gemüsebaues Küchenkräuter.

BLACKSHAW R.E., MOLNAR L.J., LARNEY F.J. (2005). Fertilizer, manure and compost effects on weed growth and competition with winter wheat in western Canada. Crop protection, 24, p. 971-980. BÖHMER B., WOHANKAET W. (2003). Atlas chorob a škůdců okrasných rostlin, ovoce a zeleniny. Brázda, Praha, ISBN 80-209-0317-8, 240 s. BÖHRINGER M., JÖRG G. (1993). Ochrana rastlín. vydavatelství Blesk, Ostrava, ISBN 80-86060-01-2, 155 s. BUNTING, A. H., (1965). Effects of organic manures on soils and crops. Proceedings of the Nutrition Society. Vol 24, No 1, p. 29-38. BURGOS P., MADEJÓN E., CABRERA F. (2002). Changes in soil organic matter, enzymatic activities and heavy metal availability induced by application of organic residues. In 3rd Symposium on Soil Mineral Organic Matter Microorganism Interactions and Ecosystem Health, Elsevier Science B.V, Ecological significance of the interactions among clay minerals, organic matter and soil biota, Amsterdam, p. 353362. CABRERA N.W G., COFFEYB K.P., COBLENTZB W.K., SCARBROUGHB D.K, TURNERB J.E., KEGLEYB E.B., JOHNSONB Z.B., GUNSAULISC J.L.,

KELLOGGB D.W.,

DANIELSD M.B. (2004). In situ solubility of selected

macrominerals from common bermudagrass fertilized with different nitrogen rates and harvested on two dates. Animal feed science and technology, 111, p. 203-221. COLLETTI J., MIZE C., SCHULTZ R., FALTONSON R., SKADBERG A., MATTILA T., THOMPSON M., SCHARF R., ANDERSON I., ACCOLA C., BUTON D., BROWN R. (1993). An alleycropping biofuels systems. In: Proccedings of the third North American agroforestry conference. p.303-310. CSIZINSZKY, A. (2000). Yield of microirrigated cabbage as a second crop after tomato in compost-amended soil. In Fifty-Ninth Annual Meeting of the Soil and Crop Science Society of Florida, Proceedings Soil and Crop Science Society of Florida, Vol. 59, p. 56-59. ČERNOHORSKÁ, A. Vliv organizace porostu z přímých výsevů na výnos hlávkového zelí. [s.l.], 1986. 56 s. Lednice. Vedoucí diplomové práce Prof. Ing. Jaroslav Štambera, CSc. DANILCHENKO V., DRIS R., NISKANEN R. (2005). Influence of organic and mineral fertilization on yield, composition and processing duality of potatoes. Journal of food, agriculture and environment. Vol. 3, No.1, p. 143-144. 136

DAVIES J.N., HOBSON G.E. (1981). The constituents of tomato fruit – the influence of environment, nutrition, and genotype. Critical rewiews in food science and nutrition, 15, p. 205-215. DEBOSZ K., PETERSEN S.O., KURE L.K., AMBUS P. (2002). Evaluating effects of sewage sludge and household compost on soil physical, chemical and microbiological properties. Applied Soil Ecology, Vol. 19, No. 3, p. 237-248. DIEPENINGEN A. D., VOS O. J., KORTHALS G. W., BRUGGEN A. H. C. (2006). Effects of organic versus conventional management on chemical and biological parameters in agricultural soils. Applied soil ecology. Vol. 31, p. 120-135 DUCHOŇ, HAMPL. (1959). Agrochemie. SZN, Praha, ISBN 3-8252-8189-2, 423 s. DUCHOŇ, F. (1948). Výživa a hnojení kulturních rostlin zemědělských. Nakladatelství Svoboda, Praha, 796 s. ELSIDDIG A. E. E., DOHLAS M.M.M. (1998). Effects of biological, organic and chemical fertilizers on yield, hydravion coefficient, cookability and mineral composition of groundnut seeds. Food chemistry. Vol. 63, No.2, p. 253-257. EPPENDORFEN W. H., EGGUM B. O. (1996). Fertilizer effects on yield, mineral and amino acid composition, dietary fibre content and nutritive value of leeks. Plant Foods for Human Nutrition. Vol 49, No 2, p. 163-174. ERICH M. S., FITZGERALD C.B., PORTER G.A. (2002). The effect of organic amendments on phosphorus chemistry in a potato cropping systém. Agriculture, Ecosystems and Environment, Vol. 88, No. 1, p. 79-88. ERNST E. (1965). Tomaten, Bohnen und Gurken. Deutscher Landwirtschaftsverlag, Berlin, 104 S. FECENKO J., LOŽEK O. (2000). Výživa a hnojenie pol´ných plodín. SPU v Nitre, Šal´a, ISBN 80-7137-777-5, 442 s. GIOVANELLI G., LAVELLI, V., PERI, C. NOBILI S. (1999). Variation in antioxidants components of tomatoe during vine and post-harvest ripening. Journal of the science of food agriculture, 79, p. 1583-1588. GOBELOVÁ, J., (2003). Moderní postupy ve výživě zeleniny. Zahradnická fakulta MZLU v Lednici, vedoucí bakalářské práce: Doc. Ing. Robert Pokluda, Ph.D., 66 s. GONZALES, P. (1998). Competition between barley and Lolium rigidum for nitrate. Weed reserch, 38, p. 453-460. HALAMA, F. (1968). Sledování hybridů u druhu Brassica oleracea L. Zahradnická fakulta MZLU v Lednici, vedoucí diplomové práce: Doc. Ing. Jan Lužný, CSc., 152 s. 137

HANS S. R. JOHNSON W.G. (2002). Influence of scattercane (Sorghum bicolor) interferenceon corn (Zea mays) yield and nitrogenaccumulation. Weed technology, 16, p. 787-791. HARRIS, S. (1975). Effects of agricultural practices on the composition of foods. Nutritional evaluation of food processing, p. 33-57. HLUŠEK J., RICHTER, R., RYANT, P. (2002). Výživa a hnojení zahradních plodin, 1. vydání, Praha, Redakce odborných časopisů, ISBN 80-902413-5-2, 81 s. HLUŠEK, J., (1996). Základy výživy a hnojení zeleniny a ovocných kultur. Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR, Praha, ISBN 80-7105-11-X, 48 s. HUMPÁLOVÁ – BLECHTOVÁ, A. (1998). Význam a možnosti využití zeleného hnojení v zemědělské praxi. vydal: ÚZPI, Praha. ISBN 80-86153-97-5, 34 s. CHASE C, DUFFY M., LOTZET W. (1991). Economic impactof varying swine manure application rates on continuous corn. Journal of soil and water conservation 46, p. 460-464. CHOUDHARY M., BAILEY L.D., GRANT C.A. (1996). Rewiew of the use of swine manure in crop production: effects on yield and composition and on soil and water quality. Waste management and research 14, p. 581-595. CHRISTENSEN L., KLAMER M. (2000). Can plant diseases be reduced by compost? Forskningsnytt om Oekologisk Landbruk i Norden. No. 2, p. 12-14. ICHIR, L., ISMAILI, M., CLEEMPUT, O. (2003). Effect of organic and mineral fertilizers on N-use by wheat under different irrigation frequencies. Biologies. Vol. 326., p. 391-399. IVANIČ J., HAVELKA B., KNOP K. (1984). Výživa a hnojenie rastlín. 2. vydání, Príroda, Bratislava, 448 s. JIANG DONG, H. HENGSDIJK, DAI TING-BO, W. DE BOER, JING QI, CAO WEIXING (2006). Long-term effects of manure and inorganic fertilizers on yield and soil fertility for a winter wheat-Maize system. Pedosphere. Vol. 16, No.1, ISSN 10020160/CN 32-1315, p. 25-32. KARUNGI J., EKBOM B., KYAMANYWA S. (2006). Effects of organic versus conventional fertilizers on insect pests, natural enemies and yield of Phaseolus vulgaris. Agriculture, ecosystems and environment 115, p. 51-55. KÁŠ, V. (1956). Jak zvyšovat obsah humusu v našich půdách. 1. vydání, SZN, Praha, 223 s.

138

KEELING A.A., PATON L.K., MULLETT A.J.J. (1994). Germination and growth of plants in media containing unstable refuse-derived compost. Soil Biology and Biochemistry, Vol. 26, No. 6, p. 767-772. KLÍR, J. (1999). Bilance rostlinných živin. vydal: ÚZPI, Praha, 43 s. KOHOUT V. (1993). Regulace zaplevelení polí. Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR. ISBN 80-7105-055-5, 38 s. KOHOUT, V. (1992). Naučný slovník zemědělský, díl XIII., 273 s. KOPEC, K. (1998). Tabulky nutričních hodnot ovoce a zeleniny.ÚZPI Praha, ISBN 8086153-64-9, 72 s. KOVÁČÍK, P. (1995) Vplyv pestovateľského substrátu na výšku a kvalitu úrody vybraných druhov zeleniny, in Zborník prác z 1. celoštátnej konferencie zelinárov Slovenska. Nitra, s. 95 – 98. KRAUS,W. (1954). Frucht und Zwiebelgemüse. Deutscher Bauernverlag, Berlin, 191 s. KUBEN, J. (2001). Zhodnocení mangoldu a bobu zahradního z hospodářského a nutričního hlediska. Zahradnická fakulta MZLU v Lednici, vedoucí bakalářské práce: Doc. Ing. Robert Pokluda, PhD., 96 s. KUŽMA a kol. (1997).Metodická příručka pro ochranu rostlin, zelenina ovocné plodiny a réva vinná. Díl 1. MZe ČR, SRS, Brno, 397 s. LARNEY F. J., BLACKSHAW R. E. (2003). Weed seed viability in composted beef cattle feedlot manure. Journal environmental quality. Vol. 32, p. 1105-1113. LI KUN, XIN B., TORELLO W.A. (2005). Effect of organic fertilizers derived dissolved organic matter on pesticide sorption and leaching. Environmental pollution, Vol. 134, p. 187-194. LI-PINGPING, HANPING M., DUOHUI W. (1998). Effect of medium residue from mushroom culture as a soilless culture medium for vegetable crops. China-Vegetables, No. 5, p. 12-15. LI-QUOXUE, XIXI N. K., TOUNG S. (1998). Heavy metal accumulation in Chinese cabbage (Brassica chinensis) grown in soil amended with sewage sludge compost. College of Research and Environment, Vol. 3, No. 1, p. 113-188. LIMA J.S., LICHTING J., OLIVEIRA J.D., MENK J.R. (1999). Vegetables cultivated in soils treated with organic compost from urban waste present no contamination with heavy metals. Revista-Ceres, Vol. 46, No. 268, p. 571-585.

139

LISIEWSKA Z., KMIECIK W. (1996). Effect of level ofnitrogen fertilizer, processing conditions and period of storagefor frozen broccoli and cauliflower on vitamin C retention. Food chemistry, Vol. 57, No. 2, p. 267-270. LITYŃSKI, M. (1963). Ogórki w gruncie. Państwowe wydawnictwo rolnicze i lešne, Warszawa, 216 s. LOŽEK O., FECENKO J, (2000). Hnojenie zahradných plodín. Slovenská pol´nohospodárská univerzita v Nitre, ISBN 80-7137-735-X, 112 s. MACHÁČEK, F. (1918). Racionelní zelinářství. Vydáno nákladem časopisu České zahradnické listy, Praha, 115 s. MACHNACKI M., KOLPAK R. (1998). The influence of nitrogen fertilization and harvesting period on size and yield quality of early potatoes. Part I. Total yield and the content of nitrate and vitamin C. Rocz. Nauk Roln., Seria A, 113, 1-2, p.133-140 MALANGOUDA, B., HANSOU C., MEREN F. (1995) Effect of NPK and companion crops on growth, yield components of chilli (Capsicum anuum L.). Advances in agricultural research in India, No 3, p. 58-69. MALÝ, I. Pěstujeme květák, zelí a další košťálové zeleniny. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2003. 92 s. ISBN 80-247-0409-9. MANNA M.C., SWARUB A., WANJARI N.H., RAVANKAR H.N., MISHRA B., SAHA M.N.,SARAP P.A. (2005). Long-term effect of fertilizer and manure application on soil organic carbonstorage, soil quality and yield sustainability under sub-humid and semi-arid tropical India. Field Crops Reserch, Vol. 93, p. 264-280. MARINARI S., MASCIANDARO G., CECCANTI B., GREGO S. (2000). Influence of organic and mineral fertilisers on soil biological and physical properties. Bioresource technology. Vol. 72, p. 9-17. MARZOUK M., CHRAIEF Z. (2005). Effect of fertilization on growth and solasodine contend of four natural Solanum sodomeum L. populations. Journal of food, agriculture and environment, Vol. 3, No. 2, p. 341-344. MAYNARD A. A., ALONSO B. (1997). Cumulative effect of annual additions of undecomposed leaves and compost on the yield of eggplant and tomatoes. Compost Science and Utilization, Vol. 5, No. 1, p. 38-48. MAYNARD, A. (1995). Increasing tomato yields with MSW compost. BioCycle, Vol. 36, No. 4, p. 104-106. MAYNARD, A. (1999). Reducing fertilizer costs with lead compost. BioCycle, Vol. 40, No. 4, p. 54-55. 140

MENGEL, K., HÜTSCH, B., KANE, Y. (2006). Nitrogen fertilizer application rates on cereal crops according to available mineral and organic soil nitrogen. Journal of Agronomy. Vol. 24, p. 343-348. MENDELEUM, LEDNICE, 2003-05-09 MORDY A., ATTA A. (2001). Fennel swollen base yield and quality as affected by variety and source of nitrogen fertilizer. Scientia horticulturae, Vol. 88, p. 191-202. MOZAFAR, A. (1996). Decreasing the NO3 and increasing the vitamin C content in spinach by a nitrogen deprivation method. Plant foods for human nutrition, Vol. 49, No. 2, ISSN 0921-9668, p. 155-162. NAKVASIL V., PETŘÍKOVÁ K. (2003). Hodnocení sortimentu okurek nakladaček k viru žluté mozaiky cukety. In: sborník Veda mladych 2003. 1. mezinárodná vedecká konferencia, Nitra, ISBN 80-8069-264-5, s. 283-286. NAKVASIL, V. (2003). ZYMV – nebezpečná choroba okurek a tykví. Zahradnictví, 6, Praha, ISSN 12123781, s. 19. NARDI S., MORARI F., BERTI A., TOSONI M., GIARDINI L. (2004). Soil organic matter properties after 40 years of different use of organic and mineral fertilisers. European journal of agronomy. Vol. 21, p. 357-367. NAVARRO P.J.I., GOMES R., MORAL R.,MATAIX J. (1996). Nitrogen nutrition of tomato derived from the use of sewage sludge and almonds residue as fertilizers. Progress in nitrogen cycling studies, in Proceedings of the 8th Nitrogen Workshop held at the University of Ghent, Kluwer Academic Publishers, p. 243-246. NEUBERG, J., (1998) Hnojení a výživa rostlin na zahradě. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, spol.s.r.o., 152 s. ISBN 80-7169-496-7. NIETO G., HOMBAS J., PEDRO H. (2002). The use of compost as an ecological alternative for sustainable production of hot pepper (Capsicum annuum L.) in arid zones. Interciencia, Vol. 27, No 8, p. 417-421. NOVÁK, A. (1961). Vyšší rostliny. Tracheophyta. Vydala Československá akademie věd, Praha, 944 s. OKUR B., TZEL Y., TOKS Z. S., ANA D. (1999). Effects of compost material on yield and quality of glasshouse tomatoes grown in different textured soils. Improved crop quality by nutrient management, p. 219-222. PEARSON G.J., MANN I.G., ZHANG Z. (1998). Crop uptake of nitrogen, phosphorus and potassium from soil amended with chicken manure and green waste compost. Proceedings Annual Conference Agronomy Society of New Zealand, Vol. 28, p. 31-34. 141

PEKÁRKOVÁ, E. (1997). Zelenina. Nakladatelství BRIO spol. s.r.o., Praha, ISBN 80902209-3-2, 128 s. PETR J., DLOUHÝ J. (1992). Ekologické zemědělství. Brázda, Praha, 312 s. PETR, ČERNÝ, HRUŠKA. (1980). Tvorba výnosu hlavních polních plodin. SZN, Praha, 720 s. PETŘÍKOVÁ K., MALÝ I. (1998). Základy pěstování plodové zeleniny. Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR, Praha, ISBN 80-7105-165-9, 44 s. PETŘÍKOVÁ K., JÁNSKÝ J., MALÝ I., PEZA Z., POLÁČKOVÁ J., ROD J. (2006). Zelenina. Pěstování, ekonomika, prodej. Profi Press s.r.o.Praha. ISBN 80-86726-20-7, 240 s. PEVNÁ a kol. (1969). Zelinárstvo. Príroda, Bratislava, 424 s. PINAMONTI F., STRINGARI G., ZORGI G. (1997). Use of compost in soilless cultivation. Compost Science and Utilization, Vol. 5, No. 2, p. 38-46. PODEŠVA J., BAŇOCH Z., ČELEDOVÁ V., FILIP L., HLÍNA J., HYLSKÝ J., KABELÍK J., KOČÍ J., KOLAŘÍK J., LANDOVSKÝ, F. (1959). Encyklopedie zelinářství. Speciální část. 1. vydání. SZN, Praha, 615 s. POKLUDA, R. (2003). Nutriční hodnota vybraných druhů zeleniny. Habilitační práce. Zahradnická fakulta MZLU v Lednici. 167 s. Praktická příručka – Zákon č. 156 O hnojivech z roku 1998. PRASAD R., POWER J.F. (2000). Soil Fertility Management for Sustainable Agriculture. 1st edition. Boca Raton, Florida : Lewis Publishers, 356 s. ISBN 1-56670254-2. PREMUZIC Z., VILELLA F. (2004). Light supply and nitrogen fertilization for the production and quality of butterhead lettuce. Acta Horticulturae [online] přístupný z www.acthort.org/books/659/659 87.htm. PRUGAR J., HADAČOVÁ V. (1995). Vliv agrotechniky na obsah dusičnanů v zelenině a bramborách. Ústav zemědělských a potravinářských informací. Praha. ISSN 0862-3562, 52 s. QASEM, J. (1992). Nutrient accumulation by weeds and their associated vegetable crops. Journal Horticulture science, 67, p. 189-195. REDDY D.D., RAO A.S., RUPA T.S. (1999). Effect of urban garbage compost on growth and yield of tomato. Current Research University of Agricultural Sciences Bangalore, Vol. 28, p. 43-44. 142

REIDER C.R., HERDMAN W.R., DRINKWATER L.E., RANKE J.R. (2000). Yields and nutrient budgets under composts, raw dairy manure and mineral fertilizer. CompostScience-and-Utilization, Vol. 8, No. 4, p. 328-339. RICHARD T.L.,

CHOI H.L. (1999). Eliminating waste: strategies for sustainable

manure management. Asian-Australian journal animal science, 12, p. 1162-1169. RICHTER R., HLUŠEK J. (1994) Výživa a hnojení rostlin, 1. vydání, Vysoká škola zemědělská, Brno, ISBN 80-7157-138-5, 177 s.; RICHTER R., ŘÍMOVSKÝ K. (1996). Organická hnojiva, jejich výroba a použití.1. vydání, Institut výchovy a vzdělávání MZe, Praha, ISBN 80-7105-117-9, 40 s. RICHTER R., HLUŠK J. (1999) A.. Výživa a hnojení rostlin. 1. obecná část, MZLU v Brně, ISBN 80-7157-138-5, 171 s. RICHTER R., HLUŠEK J., HŘIVNA L. (1999) B. Výživa a hnojení rostlin. Praktická cvičení. MZLU, Brno, ISBN 80-7157-346-9, 188 s. RICHTER, R. (1997). Půdní úrodnost. Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR, Praha. ISBN 80-7105-145-4, 36 s. ROD, J. (2003). Atlas chorob a škůdců ovoce, zeleniny a okrasných rostlin. 1. vydání. Vydavatelství Víkend, Český Těšín, ISBN 80-7222-286-4, 94 s. ROD, J. (1997). Choroby zeleniny a brambor. Vydal Český zahrádkářský svaz, Praha, ISBN 80-85362-30-9, 69 s. RYBÁČEK V., ŠPALDON S. (1965). Rostlinná výroba. SZN, Praha, 604 s. SABLANI S., OPARA LU., AL-BALUSHI K. (2006). Influence of bruising and storage temperature on vitamin C contend of tomato fruit. Journal of food, agriculture and environment, Vol 4, No. 1, p. 54-56. SALEQUE M.A, ABEDIN M.J, BHUIYAN N.I, ZAMAN S.K, PANAULLAH G.M. (2002). Long-term effects of inorganic and organic fertilizer sources on yield and nutriet accumulation of lowland rice. Field crops reserch. Vol. 86, p. 53-65. SEUNG K., LEE O., KADER A.A. (2000). Preharvest and postharvest factors influencing vitamin C content of horticultural crops. Postharvest biotechnology and technology, 20, p. 207-220. SHANNEY H., SHING LIN S. (2001). Current status of organic materials recycling in Southern Taiwan. Extension Bulletin Food and Fertilizer, No.504, p.11. SCHUPHAN (1972). Effects of the application of inorganic and organic manures on the market quality and on the biological values of agricultural products. Plant foods for human nutrition, Vol. 21, No. 4, ISSN 0921-9668, p. 381-398. 143

SCHUPHAN, W. (1974). Nutritional value of crops as influenced by organic and inorganic fertilizer treatments. Quality plant-plant foods human nutrient, Vol. 23, No. 4, Issn 0921-9668, p. 333-358. SCHWARZ A., HLUCHÝ M., LOKAJ Z., ŠAFRÁNKOVÁ I. (1996). Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny: Ochrana zeleniny v integrované produkci. Biocont Laboratory s.r.o., Brno, ISBN 80-901874-1-2, 320 s. SORENSEN, J. (1984). Dietary fiber and ascorbic acid in white cabbage as affected by fertilization. Acta horticulture, 163, p. 221-230. STEIN, S. (1999). Zelenina. Přeložil:prof. Ing. Karel Kopec, DrSc., Príroda, Bratislava, ISBN 80-07-01074-2, 101 s. STRAKA, L. (1972). Výživa a hnojení zahradních plodin. 2.vydání, SZN, Praha, 195 s. SVEC L.V., THOROUGHOOD C.A., MOK H.C.S. (1976). Chemical evaluation of vegetables grown with conventional or organic soil amendments. Communications in soil science and plant analysis, 7, p. 213-228. SWIADER J.M., WARE G.V., McCOLLUM J.P. (1992). Producing vegetable crops. International book distributing co. Danville, ISBN 81-85860-09-2, 626 p. ŠKARDA, M. (1982). Hospodaření s organickými hnojivy. SZN, Praha, 328 s. ŠTEVLÍKOVÁ M. (1976). Vplyv hnojenia na akostˇ zeleninovej papriky. In Zborník referátov prednesených na vedecke konferencii. 1. vyd. Hurbanovo. ZP SVTS při výzkumnej stanici zelinárskej, s 123-125. TERESHCHENKO V., ALPEROVICH L., LITVINOV A.L., THEREKHOV A.S. (2001). Effect of the microflora of biohumus on plant growth and development. Agrokhimiya, No.7, p. 33-37. TOOR R.K., SAVAGE G.P., HEEB A. (2006). Influence of different types of fertilisers on the major antioxidant components of tomatoes. J. of Food Compos. and Anal.19, p. 20–27. VÁŇA, J., (1997). Výroba a využití kompostů v zemědělství. Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR, Praha. ISBN 80-7105-144-6, 38 s. VANĚK V., BALÍK J., PAVLÍKOVA D., TLUSTOŠ P. (2002). Výživa a hnojení polních a zahradních plodin. 3.vydání, Praha, Redakce odborných časopisů, ISBN 80902413-7-9, 132 s. VELÍŠEK, J. (2002). Chemie potravin 2. Nakladatelství OSSIS, Tábor, ISBN 8086659-01-1, 320 s.

144

VELÍŠEK, J. (2002). Chemie potravin 3. Nakladatelství OSSIS, Tábor, ISBN 8086659-02-X, 368 s. WARMAN P.R., HAVARD K. A. (1997). Yield, vitamin and mineral contend of organically and conventionally grown carrots and cabbage. Agriculture, ecosystems and environment, Vol. 61, p. 155-162. WARMAN P. R., HAVARD K. A. (1998). Yield, vitamin and mineral contents of organically and conventionally grown potatoes and sweet corn. Agriculture, Ecosystems and Environment. 68, p. 207-216. WIESE A. F., SWEETEN J. M.,BEAN B. W., SALISBURY C. D., CHENAULT E. W. (1998). High temperature composting of cattle feedlot manure kills weed seed. Applied engineer agriculture, Vol. 14, p. 377-380. YARDIM E., EDWARDS C. (2003). Effects of organic and synthetic fertilizer sources on pest and predatory insects associated with tomatoes. Phytoparasitica. Vol. 31, p. 324329. www.acthort.org/books/659/659 87.htm. (http://en.wikipedia.org/wiki/Soil#Soilcharakteristics) http://www.agrokrom.cz/texty/metodiky/zamysleni/zam_98/Machnacki_VLIV_DUSIK _HNOJENI.pdf http://www.gov.mb.ca/agriculture/soilwater/soilfert/fbd02s12.html

145