UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY
purchased from the
FORD FOUNDATION GRANT
for
EAST EUROPEAN STUDIES
y
53
\\
sborník
VD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH. ZA ÚASTENSTVÍ
LEN
ESKÉ FAKULTY PRÁVNICKÉ REDIGUJE
PROF.
S
BOHUŠ
PODPOROU ESKÉ AKADEMIE
CIS.
RIEGER.
FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY,
SLOVESNOST A UMÉNÍ A .PRÁVNICKÉ JEDNOTYc V PRAZE.
ROCNIK
V PRAZE
VIL
1907.
BURŠÍK & KOHOUT, KNIHKUPCI
C.
K.
CESKE UNIVERSITY KAHLO-FERDINANDOVY A CESKE AKADEMIE PRO VDY, SLOVESNOST A UMNÍ.
roL
1
Tiskem Aloisa Wiesnera v Prare, knihtiskae eské Akademie pro vdy, slovesnost a umni. Papír ze skladu
eské
cis.
FrantiSka Josefa
spolenosti pro obchod a prmysl papírnický G. Wiesner, Duffek a spol. v Prare.
OBSAH RONlKUjVII. LÁNKY: Frant., K nauce
(1906-7)
Stránka
i potebách Hoetzel Jií, Pojem veejné správy a hlavní formy její innosti Miika August, O pojmu odpovdného redaktora 91 Stupecký Josef, Píspvek k djinám lenního práva v echách 138 151a 455 Vavínek František, Rozluka unie švédsko-norské (IV., V.)
Cuhel
o
.
.
.
.
dvorské komoe za Ferdinanda 1 O spsobech zániku lenství v hospodáských
a
t,-^
.
Demel Jaroslav,
O
Worel Jos. Oskar,
výdlkových spoleenstvech durante
178
societate
187
Schindler Emanuel, Celní tarif dvojitý
257 Heyrovský Leopold, Nové právnické texty ímské v jazyce latinském 286 Drbohlav Karel, O krimineln relevantních vztazích zevnjší innosti ku výsledku in trestný odvodujícímu 299 z píjm z pozstalosti neodevzdané Fux Boleslav, Osobní 334 Storch František, O zabavení v právu tiskovém 375 Horáek C, Bolzanv „Nejlepší stát" 396 Kadlec Karel, Struný pehled historické a právn-historické literatury maarské 426
da
.
.
LITERATURA: Právo církevní: Hobza, Podvod pi smlouv manželské. [Henner)
467
Právní djiny:
ády
—
—
Kalousek, selské 1627 98 {Kadlec). Winter, Djiny emesel a obchodu v Cecháchv XIV. a XV. stol. {Kapras). Stieber, D, oesterr. Landrecht u. d. bóhm. Einwirkungen auf d. Re-
formen K. Ottokars
in Oest. {Hanl).
— Kapras,
—
Das Pfand-
:
Obsah roníku VII.
(1906-1907). Stránka
recht
máhr.
im bohm.
Dvoák
Jednání
R..
—
Stadt.-
snm
u.
Mor.
1792 — 1835
—
{Týž).
Bergrechte.
1835—48. D^bkowski,
a
—
Dubieski, Glowsczyzna. {Kapras). Bogiši et Jireek, Lieber statutorum Litkup. {Týž). {Kapras).
Ragusii
—
civ.
339
[Kadlec)
1272.
Právo obanské: Tilsch Dd. právo
rakouské,
I.
(Stupecký).
— Krmá,
Úvod
- Dvoák a Bohuslav,
do mezinárod. práva soukromého {Týž). 3 Obecný zákon knihovní (Tilsch) Todesfall. (K.) 473 den auf Gtergemeinschaft ehehche Kafka. Die
Právo obchodní: PavUek Dodatek
ke spisu ,,Šek ve
vd
a zákonodárství"
'
{K.
'^7 2 ^^
Herrmann)
Právo trestní
:
Straígrund {Miika). Zucker, tlber Kriminalitát, Rckfall u. krimin. udruge. medjunarodne kongres Šilovi' Deseti obci
{KK)
367
'
Civilní í zení Pehled literatury v Ott,
Gesch.
u.
r. 1905; konec {Popel) Grundlehren des óst. Rechtsfrsorgeverfahrens
(FreiwilUge Gerichtsarbeit)
Ústavní
a
239 3^9
(P)
správní právo:
Pražák, Rakouské právo správní,
ást
II.
vydaná Fiedlerem.
(F)
372
K
nauce o potebách.*) Píše dr. Frant. Cuhel.
I.
Úvod.
Kdokoli se zabýval zevrubnji základními naukami
I.
tomu nemohlo
vdy
pojmu poteby, akoliv jej nkteí spisovatelé pokládají za první základní pojem vdy hospodáské, na nmž všecky ostatní pojmy základní této vdy se mají budovati, v dosavadní literatue národohospodáské vnoliospodáské,
váno
bylo
pomrn
málo
ujíti,
že
pozornosti.
Nejzetelnjší
tohoto tvrzení poskytuje ta okolnost, že v nejdkladnjší encyklopaedii
vd
státních
illustrací
nmecké
(,,Handworterbuch der Staatswissen-
pedmt tento odbyt jest osmi krátkými ádky vsunutými do lánku ,,Gut". Tím nemá býti eeno, že by se naukou o potebách dosud nikdo z národohospodáských spisovatel byl nezabýval; nalezneme pozoruhodné stati o rozdlení poteb u Hermanna, o kollektivných potebách u Wagnera, o síle poteb u mnohých píslušník oné školy národopospodáské, kteréž zejména rakouští hlasatelé theorie hodnoty na hraniném užitku zbudované zvuné jméno získali. Avšak chceme-li se o tom, co dosud o potebách bylo vybádáno, pouiti, musíme si dotyné poznatky u rzných spisovatel shledávati, a když práci tuto vyschaften")
*) lánek tento jest výtahem z monografie téhož spisovatele, jež pod titulem „Zur Lehre von den Bedrfnissen, Theoretische Untersuchungen uber das Grenzgebiet der Okonomik und der Psychologie" v nejbližším ase vyjde nákladem Wagnerova universitního knihkupectví
v Inšpruku. Sborník
vd
právních a státních. VII.
i
Dr. Frant. Cuhcl:
2
nejelnjších názory tel národohospodáských o podstat
konáme, poznáme, že
poteby
i
ve smyslu
vdy
hospodáské jsou
tené. Pesvdivé dkazy na
str.
y^ — 92
mého Nejvtší ást
pro
toto
spisovaa
pojmu
nedostanalezne tená
velice
tvrzení
spisu.
viny na tomto neuspokojujícím stavu vdní národohospodáského nese po mém soudu ta okolnost, že název pojem poteby vzaty jsou z obecné mluvy, ve které, jak na str. 61 — 64 jest ukázáno, 2.
dosavadního
i
slovo to
má nemén
spisovatelé
budou-li vídající.
domnívali
než 12 se,
že
rzných význam, a poznají
podstatu
že dosavadní
jevu
poteby,
obecné pedstavy slovu poteba odpodospli správného názoru o podstat a pojmu
analysovati
Abychom
poteby ve smyslu vdy hospodáské, jest tudíž teba dosavadní met hodu opustiti a
dle
mého soudu
nastoupiti
touž cestu, po které s tak velikým úspchem postupují vdy pírodní, jež zabývají se jevy samými, názor, jež o nich má obecná mluva, si naprosto nevšímajíce. II.
Pojmy poteby
ve smyslu
vdy
hospodáské.
3. Jevy, kterými se zabývá vda hospodáská, jsou jistý druh lidských jednání a jejich výsledk. Každé jednání pak spsobeno jest jednou nebo nkolika žádostmi. Struný výklad o tom, jak vznikají lidské žádosti, obsažen jest v kapitole první, z níž
vyjímáme
následující:
Lidský život jeví se býti nepetržitým etzem rzných stav tlesného organismu a rzných jeho k okolí, jakož i rzných stav vdomí. Shrneme-li tyto stavy a pomry, z nichž jedny jsou zachování a rozvoji života (životních funkcí) píznivý, druhé pak nepíznivý, pod spolený název, obdržíme pojem objektivných blahotných; jejich souhrn v jistém okamžiku tvoí pak celkový stav b 1 a h o t n 3'. Seadíme-li jednotlivé stavy blahotné podle stupn, v jakém pi-
pomr
stav
k celkovému zachování a rozvoji lovka, v jednotnou obdržíme objektivnou stupnici blahotnou, jejímž absolutným bodem nulovým jest onen stav, jenž má v záptí smrt dotyného individua. Nad tímto bodem spívají
stupnici,
K adí
nauce o potebách.
3
naped ony
životu nepíznivé stavy, jež mají v záptí menší poruchy životních funkcí nežli smrt, a pak stavy životu píznivé. Mezi obma nalézá se relativný bod nulový, se
mrazu našich teplomr. Podobn jako u teplomožno nazvati stavy blahotné pod nulou se nalézající n e-
odpovídající bodu
mru ga t
i
vnými
a ty,
jež se nalézají
nad nulou,
positiv ným
i.
Následuj e-li po jistém objektivnem stavu blahotném jiný stav
blahotný na objektivn stupnici blahotné výše
mluvíme
stojící,
pírstku objektivn ho
blaha, v opaném pípad pak o úbytku objektivného blaha. 4. Kdykoli si uvdomíme, že se nalézáme v njakém objektivnem stavu blahotném, poznáváme zárove, je-li to stav positivny i negativný, jelikož toto uvdomní v prvním pípad provázeno bývá z pravidla citem libým, v druhém pípad pak citem nelibým, na základ jichž tvoíme si o
i negativném rázu dotyného objektivného Zmínný základ tchto našich úsudk nebývá sice v každém jednotlivém pípad spolehlivý, ale užijeme-li náležit k o r r e k t u r, jež nám skytají city pozdjší, mžeme úsudek o positivnem -.tavu blahotného.
pece ve vtšin
pípad
stavy naše jsou positivn
Význam cit
poznati,
i
zda
jednotlivé
objektivn
negativné.
nespoívá však pouze v tom,
že jsou
posledním pramenem našeho poznání,
jakého
5.
rázu jsou naše objektivn stavy blahotné, nýbrž daleko více ješt
v tom, že jsou
žádostí.
smrodatným regulátorem
našich
na p. jistá osoba ve stavu blahotném, jehož uvdomní provázeno jest citem nelibým, vybaví v ní cit tento snahu. Pidruží-li se k nmu pedstava stavu, jehož uvdomní dle jejího pesvdení oním citem nelibým provázeno není, promní se snaha v žádost, jejíž cílem jest uskutenní tohoto pedstaveného stavu blahotného. Avšak i když se nalézáme ve stavu blahotném, jehož uvdomní spojeno jest s citem libým, mže v nás vzniknouti žádost, jejíž cílem jest bud odvrácení stavu, o nmž jsme pesvdeni, že by byl spojen s citem mén libým, nebo uskutenní stavu, o nmž jsme pesvdeni, že bude spojen s citem libjším. 6. Ze souvislosti této mezi city a žádostmi nelze však nikterak, ak to iní hlasatelé hedonismu, dovozovati, že by pravým i
Nalézá-li se
Dr. Frant.
4
uhel:
cílem veškerých lidských žádostí a jednání blaženost, t. j. souhrn takových stav vdomí, jež jsou jeny
byla spo-
a prosty cit nelibých. Ve skutenosti tvoí smující k uskutenní cit píjemnjších a odstranní
city libými
s
žádosti,
cit nepíjemnjších,
toliko
mechanismus,
pomocí kteréhož,
busi Stvoitel, busi píroda, hledí dosíci toho, aby živoichové ze stav na objektivn stupnici blahotné níže stojících pivedeni byli do stav na této stupnici výše stojících, jinými slovy, aby konali to, co slouží k zachování a rozvoji jejich života indivi-
dualného i druhového. Avšak objektivn stavy blahotné, v nichž živoichové nalézají, nemají o sob žádného vlivu na vli,
se
nýbrž toliko
jejich
subjektivné korreláty,
t.
j.
city.
Z
té
píiny
možno city nazvati subjektivnými stavy blaho tn ým a to city píjemné positivnými, city nepíjemné pak negativnými. Následuje-li po jistém citu cit píjemsubjektivnjší, nazýváme tuto zmnu ného blaha, kdežto v pípad opaném mluvíme o úbytku i,
pírstkem
subjektivného blaha. 7.
Pedcházející úvaha nás pouila, že posledním cílem každé
bu uskutenní njakého pírstku neb odnjakého úbytku subjektivného blaha. Avšak poslední bezprostedním cílem lidtento cíl nebývá vždy ských žádostí. Žádosti, u nichž tak tomu jest, chceme nazývati
lidské žádosti jest
vrácení
žádostmi blahoelnými. 8. K ukojení každé takové žádosti našeho stavu
vdomí
jest
a zpravidla též jisté
teba
jisté
zmny
ve
zmny svt
ze-
vnjším. Každá taková zmna podmínna jest však psobením dostatené píiny. Je-li nám souvislost mezi žádanou zmnou a její píinou známa, dostane se blahoelné žádosti bližšího cíle, kterýmž jest uvedení této píiny v innost. Ponvadž úmyslné uvedení v innost sil, jež pokládáme za píinu njakého žádaného úinku, k tomu konci, abychom tento úinek uskutenili, tchto sil nebo nazýváme užitím nebo hmotného jich nositele (ukajedla), možno žádosti s oním bližším nebo cílem nazvati žádostmi k užití
upotebením
smujícími
žádostmi užitnými. 9. Aby v nkom vznikla žádost tohoto druhu, teba, aby ml i. njakou úinnou žádost blahoelnou a
jest 2.
tedy
úsudek.
K že žádost tato
nauce o potebách.
5
mže býti upotebením jistého prostedku
(ukajedla)
ukojena.
Ad
mže
I.
Kdo nemá na p.
(blahoelné) žádosti lépe
míti ani (užitné) žádosti upotebiti sluchátka.
slyšeti, ne-
Žádost blaho-
nemže
povstati u nkoho, kdo jest pesvden, že elná pedstavený pírstek blaha i bez jeho úmyslného piinní, na p. nebo instinktivnými pohyby, uskuteniti, nebo naopak že veškeré jeho
reflexními
musí aby m a r n o. konkuruse
piinní,
pedstavený pírstek blaha Žádost blahoelná mže je-li s ní jiná,
se uskutenil,
by
bezúinnou,
se státi
silnjší žádost
bylo
blahoelná
tak, že ukojí-li se
jedna z nich, druhá musí zstati neukojena, protože ob odkázány jsou na touž dobu. Kdo chce na p. postením se v jisté dni zalíbiti se Bohu, ten nebude v tyto dni míti (užitné) žádosti jísti. Ad 2. Další podmínkou vzniku žádosti užitné jest úsudek,
k uskutenní žádaného pírstku blaha. Kdo na p. jisté houby pokládá za jedovaté, nebude míti (užitné) žádosti je jísti. Úsudek ten nemusí býti naprosto jistý, staí, je-li do jakéhosi stupn pravdpodobný. Není také teba, aby
že jisté ukajedlo hodí se
byl
objektivn správný.
Jesti velmi
mnoho
žádostí
smujících k upotebení pedmt (na p. rzných tajných prostedk), jež ve skutenosti žádaný pírstek blaha pi-
užitných
nemohou. Tytéž podmínky, na nichž visí vznik žádostí užitných, jsou rozhodný též pro další trvání žádostí takových. Pomine-li tedy píslušná žádost blahoelná, na p. tím, že byla úpln ukojena, nebo byla-li pozdji zatlaena silnjší žádostí konkurující, nebo zmní-li se úsudek žádajícího o spsobilosti upotebo váných ukajedel, nemže se žádost k upotebení voditi
10.
jich
smující
déle udržeti.
Žádosti k upotebení jistých ukajedel
také státi bezúinnými, konkuruj í-li
s
smující mohou
se
nimi silnjší žádosti k upo-
tebení týchž ukajedel elící nebo na touž dobu ukojením svým odkázané. 11.
Chceme-li njakého ukajedla upotebiti, musíme
je
díve
držení. Tím rozumí se takový místní pomr k potebujícímu, ve kterém jeho žádost k upotebení tohoto ukajedla smující, kdykoliv vznikne, bez prtahu mže
míti ve
ukajedla
svém
Dr. Frant. Cuhel:
6
býti ukojena.
V
tomto
pomru
nalézá se bez našeho
piinní
jen velice málo ukajedel, jako na
p. vzduch k dýchání se hodící. všecka ostatní ukajedla, aby jich bylo možno upotebiti, musí díve do zmínného pomru k potebujícímu býti lidskou inností uvedena, která pedpokládá zvláštní k tomu cíli smující žádosti, jež možno nazvati žádostmi držebnými. Vzhledem k tomu, že držení, jehož jsme nabyli, mže nám psobením sil pírodních nebo inností jiných lidí zase býti odato, smují tyto žádosti nejen k nabytí, nýbrž také k zachování
Tém
držení.
Aby u nkoho vznikla
12.
žádost držebná, jest teba, aby
ml: bud
1.
a)
aktualnou
žádost
užitnou
nebo
b)
úsudek,
že
bude míti budoucn takovouto žádost;
pi nabývacích
2.
nenalézá se
již
žádostech držebných:
nebo nebude
která ho chce upotebiti;
se
v
as
pi zacho vacích
b)
úsudek,
nalézati
že ukajedlo
v držení osoby,
žádostech držebných:
úsudek, že se držení ukajedla pozbude, zstane-li potebující ne-
inným
;
úsudek, že nabytí nebo zachování držení ukajedla není
3.
nemožné.
Ad
Ohledn
I.
žádostí držebných, jež jsou vzbuzeny
pí-
tomnými
žádostmi užitnými, staí poukázati na to, co jsme Žádost držebná jistého ukajedla se týkající mže však býti vzbuzena i tehdy, nemá-li dotyná osoba ješt žádné aktuáln žádosti užitné k tomuto ukajedlu se odnášející, jen když má bud ekli v
§ 9.
pravdpodobný úsudek, že takováto žádost budoucn u ní vznikne. Nestaí tedy pouhá pedstava budoucí žá-
jistý neb aspo do
jakési
míry
dosti užitné, aby mohla v pítomnosti vzniknouti žádost držebná, nýbrž jest k tomu teba zmínného již úsudku neb aspo, by i bez utvoení si formalného úsudku, chovaného že užitná žádost, k jejíž ukojení dotyného ukajedla se má upo-
pesvdení,
budoucn
tebiti,
nastane.
Rovnž
spisovatel, kteí pokládají žádosti užitné za
Ad jsou-li
2.
B.
j.
není správno mínní nkterých pítomný psychický odraz budoucí
pedbžný
Úsudky
do jakéhosi stupn
cit.
nahoe uvedené nemusí býti
pravdpodobné.
jisté,
staí,
Má-li však po-
K
nauce o potebách.
7
pesvdení, že se ukajedla, jichž má býti upotebeno, nebo v as budou nalézati v držení osoby, která jich má upotebiti, nebo že ukajedla ta z držení této osoby nemohou býti vzata, nebo že všecko piinní, aby držení jich nabyla, jest marno, nemže žádost držebná k takovýmto ukajedlm se odnášející tebující plné
nalézají
vzniknouti.
Týchž podmínek, na nichž
závisí vznik žádostí držebných,
Stetne-li se nkolik žávyžaduje také další jich trvání. jen jedna z nich mže spsobem, že dostí držebných takovým býti ukojena, zatlaí nejsilnjší z nich ty, jež jsou slabší. žádostí, o nichž v pedcházejících od13. Trojice stavcích bylo pojednáno, má pro vdu hospodáskou velmi znanou dležitost.
dáská zabývá Nyní
sledk.
jsme na poátku této hlavy, že
Pravili
druhem lidských jednání a
se jistým
mžeme
vyjáditi uritji a íci,
se
jimiž a jejichž výsledky se
k
jejich
že
zabývá,
vý-
jednání,
smují
a
dáská nemže jejich
vda hospodáská
hospo-
zachování držení jistých ukajedel, pokládají za nutné k ukojení žádostí užitných. Vda hospo-
nabytí
jež se
vda
však spokojiti pouze tím, aby tato jednání a popisovala a klassifikovala, nýbrž
se
výsledky
zjišovala,
úlohou její jest také, aby je vykládala, t. j. píiny jejich zjišovala a na pokud možná nejmenší poet pojm a zákon je redukovala. Úloze této by však neuinila zadost, kdyby se obmezila na poukazování k tomu, že jednání hospodáská jsou výsledkem jistého e -1 i druhu onch žádostí, které jsme nazvali držebnými, nýbrž, theoretickou, musí zodpovdti také otázky, pro lidé chovají se tak nestejn k rzným ástem tlesného svta je obklopujícího, žádajíce držení jednch a druhých nikoli, a pro žádosti držebné rzným statkm a u rzných osob, na rzných místech a v rzných asích týmž nebo stejným statkm co do síly své tak se liší. Je-li však praktickou, pak jest jí vyložiti a odvodniti, kterých ástí tlesného svta nás obj
vdou
vi
vi
vdou
máme
klopujícího držení
rzných
statcích,
ných asích mají
jestliže
si
a jakou sílu tyto žádosti
osob,
pi
na rzných místech a v rzdržebné jsou úelná, rozumná.
míti, jinými slovy, které žádosti
úelné, rozumné, a jaká
Odpovdi
žádati
u rzných
síla jejich
jest
mže však vda hospodáská jen tehdy dáti, všímá také žádostí užitných, pon-
tyto
o
Dr. Frant. Cuhcl:
vadž existence a
ad
a
existencí
Vdouce
14
síla
silou
žádostí
jest
v první
užitných.
má pvod svuj v ndomnívati, že vda hospo-
každá žádost užitná
že
iaké žádosti blahoelné,
dáská aby mohla
podmínna
žádostí držebných
mžeme
se
hospodáská, musí blahoelným. Tato
dokonale vyložiti jednání
k žádostem Netvoit vedeni hdske jedinou správná. není však domnnka jednotlivých disciphn, vdu nýbrž se rozpadá ve vtší poet práce, následkem mezi' nimiž zavedena jest jakási píinnou souvislost jevu, kterými kteréž nemusí jednotlivé vdy posledním píinám, nýbrž mohou se se zabývají, stopovati až k v jinych e z 1 1 í m n í c h, které sice zastaviti u jistých p í i n u t e cs k jsou však výkladu vyžadují, pro
zpt
sáhnouti
dlba
m
vdách
n
dalšího
nostmiaveliinamidanými.
^ vzniku žádosti uzitne nestaí Dále dlužno míti na mysli, že ke nýbrž že je k tomu také teba pouze existence žádosti blahoelné, jest s to, aby spsobd zmenu^ ješt úsudku, že jistý prostedek k o v é t o ú s u d k y jsou vsak kterou se ona žádost ukojí. T a
doménou vd technolopodobných v e d. gických, lékaských a jiných pim jevu vda hospodáská chtla ve svých výkladech
dávno a obecn uznávanou
Kdyby blahoelným, zmizela by hospodáských zacházeti až k žádostem hranice mezi ní a 15
zmínnými vdami
dosti užitné danými síly
praktickými.
Pro vdu hospodáskou s
ku
danými veliinami.
t e
no
^
jsou tedy s t
m
1
Vyšetovati,
a
jake
J
e
za1
J
c
h
zadosti
tyto žádosti vznikají a jakou blahoelné lidé mají, z jakých píin nenalezl vede se hodí k jich ukojeni, mají sílu, a které
hospodáské,
pedmty nýbrž vdám
sousedním.
m é n nežli žádosti blahoelné mohou tvoiti jež tyto východišt vdy hospodáské city,za nimi lezi. T
e š t
o jednu stanici dále žádosti vybavují a tudíž ješt
Pohraniní
vda
stanicí, ve které
hospo-
sousedních p e m á v o z dl u z 1 n e. s 1 práce badatelské jsou tedy ž á d o pojem statku,
dáská
od
vd
j
1
í
1
Na pojmu tomto
zakládá
se,
jak snadno
1
lze ukázati,
základ pojm hospodáství oba pojmy pak tvoí možno tedy na pojmu zadosti uzitne a hodnoty hospodáské. Tak
podstatný
K bud pímo,
vdy
nauce o potebách.
9
bu nepímo vybudovati všecky ostatní základní pojmy
hospodáské,
kdežto k
definování jeho
samého
znalosti
pojm teba není. Z té píiny dlužno pojem žádosti užitné pokládati za první základní
tchto ostatních
pojem vdy hospodáské nebo správnji za nejdležitjší souást tohoto pojmu.
Vdomí
16.
lidské
jest
jak
známo
velmi úzké.
Jako mžeme jen málo pedmtu najednou vnímati, jen málo vcí najednou si pedstaviti, tak mžeme míti v téže chvíli jen malý poet aktualných žádostí. Avšak smíme-li o nkom íci, že nco v jisté chvíli ví, by i v této chvíli dotyného úsudku práv nepenášel, ani na nemyslil, jen když má spsobilost (disposici) úsudek ten pronésti, jakmile se pozornost jeho k podntu tohoto úsudku obrátí,
ve
smíme
když
má Pro
si
není píslušné
disposici, žádost tuto si
jeho k jejímu
vdu
dostem
nkdo má njakou žádost snahy ukoj ovací vdom, jen
zajisté také tvrditi, že
ve které
chvíli,
cíli
uvdomiti, jakmile
se pozornost
obrátí.
hospodáskou mají takovéto disposice k žávýznam jako aktuáln žádosti a proto dlužno
stejný
vedle žádostí blahoelných, užitných a držebných pihlížeti také k disposicím k takovýmto žádostem. Slouíme-li pojem
žádosti užitné
s
pojmem disposice
k
takovéto
obdržíme onen pojem, jejž dlužno pokládati za p r.v ní základní pojem vdy hospo-
žádosti,
dáské
a který
budeme nazývati
Obdobným spsobem dospjeme k
potebou
užitnou.
pojmm poteby blaho-
elnéapotebydržebné. Vzhledem k etným významm slova poteba v mluv obecné bylo by ovšem lépe, kdyby vda hospodáská výrazu tohoto se vzdala. Dokud však osobou povolanjší nový terminus nebude navržen, dlužno míti na pamti, že hoejších 17.
pi
pojmech
užíváno jest slova ohledu na to, jaký význam má v
poteba
mluv
bez obecné,
tak jako by pro hoejší pojmy schváln bylo utvoeno, a že tudíž proti správnosti tchto pojm nelze initi námitky, že se píí dosavadnímu významu slova poteba v mluv obecné. Ponvadž nauka o potebách tvoí podstatnou* ást nejen vdy hospodáské, nýbrž etných jiných vd, zejména i
I
o
Dr. Frant.
uhel:
ethiky a kulturních djin, jest pravdpodobno, že pozdji odlouí
vd jako vda samostatná, pro — poteba). chreonomie (od
od tchto název
se
hodil
m
i
c
;^(>£'off
mžeme
k tomu k ý
m
dotené ti pojmy poteby nazvati
c
by se Vzhledem
niž
h
r e
o n o-
i.
Mnohé
žádosti blahoelné i užitné mají tu zvláštnost, že jednou ukojeny, nepominou naprosto, nýbrž že se po njakém ase zase vracejí; pi nkterých žádostech, jako na p. 1 8.
byly-li
pi
opakuje se toto stídání žádosti s ukojením po celý život. Je tedy teba rozlišovati mezi jedním prbhem poteby blahoelné a užitné trvajícím od té chvíle, kdy vstoupí na vdomí, až do toho okamžiku, kdy následkem ukojení nebo z jiné žádosti
píiny dosti z
jísti
nejen jako aktualná žádost, nýbrž
vdomí
jako disposice k žá-
i
vymizí, a pak mezi souhrnem všech tchto
prbh
se název prjev poteby, poteba blah ocelná nebo užitná nebo
v jisté dob. Pro první pojem hodí pro druhý
držebná
v
užším slova smyslu. Bhem
jevu prodlává poteba
rzná
stadia
lišící
se
každého prod sebe rznou silou
snahy ukoj ovací. Tato stadia možno nazvati fásemi potebo v ý m i. Znázorníme-li si jednotlivý prjev poteby lomenou arou, odpovídají jednotlivým fásím jednotlivé pímky, z nichž se
ára skládá. Ponvadž zvláštní dležitost pro vdu hospodáskou mají fáse za ukojovacího aktu se vyskytující, oznaíme je zvláštním jménem, totiž fáse úkojov, é. Prjev poteby a fáse potebová jsou tedy obdobné pojmy jak kyv a fáse kyV o v á pi kyvadle. Shrneme-li užitné poteby rzných lidí téhož druhu statk, na p. chleba, se týkající v jeden pojem, obdržíme pojem druhu poteb užitných; obdobným spsobem mžeme dojíti tato
také
pojm druhu
n ý
h
c
poteb blahoelnýchadržeb-
.
Shrneme-li pak užitné poteby rzných lidí k témuž rodu statk, na p. potravinám se odnášející, povstane pojem rodu užitných, jemuž jsou obdobný pojmy rodu
poteb poteb blahoelných 19.
V
rzných pojm, také ve
a
držebných.
pedcházejících odstavcích poznali jsme
vd
jež
hospodáské
v obecné
mluv
oznaovány
tedy
osm
a dosud zpravidla jsou
týmž
n
á-
1
K
zvem poteba, užitná a držebná, a
nauce o potebách.
a to ti
1
souadné:
poteba blahoelná,
pt sob nadadných,
které podle svého
objemu od nejužšího k nejširšímu mohou býti seadny takto: fáse potebo vá, prjev poteby, poteba v užším slova smyslu druh poteb a rod poteb. Jest zajisté v zájmu dalhospodáské, aby si rozšího pokroku
vdy
mezi tmito rznými pojmy náležit uvdomila a užívajíc pro rzných termin vždy bedliv jich šetila. díly
n
Poteby
III.
City
20.
ipsilné, alterilné a
naše nesignalisují
ráz pouze vlastních objektivných
nám stav
mutualné.
positivny
i
negativný
blahotných, nýbrž také
obdobných stav osob jiných, na p. našich dítek, rodi, manžel, sourozenc a p. V tomto druhém pípad možno je nazvati a 1 1 er i 1 n ý m i, kdežto jinak písluší jim název cit v ipsiln ý c h. Uvdomíme-li si, že nkdo trpí bolest, vznikne velmi asto v nás cit nelibý (soucit); podobn, avšak ideji, ponvadž je málo lidí prostých vší závisti, vyvolá poznání, že nkdo má cit libý, i v nás cit libý. Oboje tyto city dlužno poítati k subjektivi
indukované nichž v § 6. byla e.
ným stavm na
blahotným; jsou to však stavy
od stav originarných, o Na základ toho, co bylo povdno
rozdíl 21.
mžeme
vle,
usouditi, že také
o mechanismu naší
uskutenní neb odvrácení
in-
dukovaných stav blahotných bývá cílem žádostí blahoelných. Ponvadž pak ukojení takovýchto žádostí mívá v záptí uskutenní pírstku neb odvrácení úbytku objektivného nebo subjektivného blaha jiných, od žádajícího rozdílných osob, možno je nazvati alterilnými, kdežto žádosti v § 7. zmínné budeme nazývati 22.
p
s
i 1
i
s
n ý
m
i.
Názvv altruistické
vystíháme
dosti
e g o
i
mem
a
egoistické
city a žá-
mravní zabarvení; míní se vle, který vlastním žádostem obdležitým dává pednost ped žádostmi cizími se proto,
takový
že mají
smr
jektivn mén objektivn daleko dležitjšími, kdežto altruismus znaí onen smr vle, který cizím, objektivn stejn nebo mén dleži tým žádostem dává pednost ped vlastními žádostmi. Pojmy
uhel:
Dr. Frant.
12
pomry
na
tyto vztahují se tedy
my potebujeme livých žádostí. kdežto
dvou žádostí,
sil
ru
sm
terminu k oznaení
jednot-
Nezídka vyskytuje se pípad, že pro jistou osobu A není uskutenní pírstku vlastního blaha bud vbec nebo ne tak dokonale nebo ne tak levn možno, jako když uskutení se zárove pírstek bu subjektivného bud objektivu ého blaha jedné nebo nkolika jiných osob M, AT^, O atd. Tak na p. se stává, že ochrany 23.
pozemk jisté osoby A
nemže býti dosaženo jinak nežli zabrání pístup vod také na pozemky
od povodní
vystavním hráze, kterou se M, N, O atd. Chce-li tedy A dojíti žádaného pírstku blaha pro sebe, musí žádat uskutenní podobného pírstku blaha také pro osoby M, N, O atd. Takovéto blahoelné žádosti nazývají
osob
se
vzájemnými nebo mutualnými. 24.
Kombinací tchto žádostí
s
nim obdržíme
disposicemi k
alterilných
ipsilných,
pojmy
a
mutualných
poteb. žádosti
Také
a
poteby
užitné
možno
dliti
mutualné dle toho, do které z tchto kategorií v náležejí žádosti nebo poteby blahoelné, jimiž jsou vzbuzeny. Žádá-li nkdo, aby držení njakého ukajedla nabyl nebo je ipsilné, alterilné a
zachoval sám pro sebe, jest to
ipsilná
;
je-li
cílem jeho žá-
aby držení takové nabyl nebo zachoval nkdo jiný, jest to alterilná, a je-li poslednjší žádost podmínkou splnní žádosti prvnjší, jest tomutualná žádost držebná. Obdobným spsobem obdržíme pojmy ipsilná, alterilná a dosti,
mutualná poteba držebná. IV. 25.
Poteby individuáln
Spolenost lidská skládá
se,
a
kollektivné.
jak známo, z velikého
všelijakých skupin, z nichž každou tvoí vtší individuí
bud souasn bud po sob
žijících.
i
potu
menší poet
Mezi tmito skupi-
nami zasluhují zvláštní pozornosti ony, jejichž píslušníkm spolený jest jistý, podstatnou ást jejich osobnosti tvoící píznak (národnost, vyznání, povolání a p.), následkem ehož jest mezi nimi takový vztah, že blahotné, v
jisté
subjektivné neb objektivn stavy
nichž nalézají se jedni z nich, signalisovány jsou
také
K
nauce o potebách.
1
druhým, pokud onoho spoleného píznaku jsou si vdomi. To dje se prostednictvím cit, jež na rozdíl od cit osobitých ili individualných, o nichž v pedchozích dvou hlavách pospolitými ili bylo jednáno, mohou býti nazývány kollektivnými. Doznají-li na p. jednotliví píslušníci nkteré národnosti nebo konfesse pi osvdování své národnosti nebo konfesse nebo k vli své píslušnosti k ní njakého píkoí neb újmy, ozve se také u ostatních krajan nebo spoluvrc cit nelibý. Cit tento mívají dotyné osoby jen, pokud se považují za píslušníky téže národnosti nebo konfesse (pokud se, jak se íká, jimi ,,cítí"). Jakmile by jimi býti pestali, neobjevil by se více, ba mohl by se objevovati u nich pi stejných píležitostech dokonce cit opaný. 26. Jaký píznak musí býti píslušníkm takovýchto skupin spolený, to zjišovati není úlohou vdy hospodáské. Proto se mžeme zde obmeziti na konstatování skutenosti, že skupiny takové jsou. Skupiny tyto mají v mluv obecné i vdecké rzná jména; abychom mohli pro všecky stejného názvu užívati, budeme jmenovati je pospolitostmi nebo kollektivitami. 27. Jako city individuáln tak i city kollektivné zdají se míti
dvojí teleologické urení:
umožniti
nám
rozeznávání positivného a negativného rázu objektivných
stav
jednak
blahotných, v nichž se ty které kollektivity nalézají, za druhé pak
vybavovati instinktivn a úmyslné innosti smující k tomu, aby aktuáln stavy kollektivit na objektivn stupnici blahotné níže stojící byly nahrazeny stavy na této stupnici výše stojícími. Jsou také mezi stavy a pomry, v nichž nalézají se lenové jistých kollektivit v této své vlastnosti, nejen takové, jež napomáhají k zachování a rozvoji, nýbrž i takové, které mají v záptí oslabení a zniení života veškerenstva len k té které kollektivit píslušejících. Mžeme tedy dle obdoby § 3. stavy prvjší nazývati
positivnými, poslednjší pak negativnými kollektivnými stavy blahotnými. 28. Na otázku, jaký jest rozdíl mezi kollektivnými a individualnými objektivnými stavy blahotnými, netroufám si dáti úpln uspokojující odpovdi všeobecné. Chci se však pokusiti, rozdíl tento na zvláštním pípad objasniti. Ve veškerém živoišstvu panuje, jak známo, více nebo mén urputný boj o život.
uhel:
Dr. Frant.
14
Takovýto
spatujeme také mezi píslušníky rzných lidských Vítzství v tomto zápase kyne zpravidla píslušníkm
boj
kollektivit.
oné kollektivity, kteí
pispsobenou
práv
jej
vedou spolen a mají k úelu tomu lépe Jednotlivá
organisaci.
pro jejich píslušnost k
jisté
individua,
jejichž
blaho
kollektivit jest ohrožováno,
mívají tedy tím vtší vyhlídku, že se vyhnou hrozící jim
újm,
ím
vtší moc mže veškerenstvo len oné kollektivity rozvinouti. Vše, ímkoli se tedy zvyšuje moc veškerenstva len njaké kollektivity, má stejný význam jako rozmnožení vlastního blaha každého lena této kollektivity a naopak vše, ímkoli se ona moc veškerenstva ztenuje, znamená tolik jako ztenení vlastního blaha jednotlivých
len, pokud
toto blaho jest
podmínno
píslušností
k oné kollektivit. Vzhledem k tomu možno pokládati za posi-
tivny kollektivný stav blahotný,
ta která
je-li
dobe organisována a disciplinována, skládá-li se potu len a je-li každý len o sob Silný, kdežto poopané dlužno míti za negativný kollektivný
kollektivita z velikého
mry
stav blahotný. 29.
Na vli
naši mají objektivn blahotné stavy kollektivné
tak málo vlivu jako individuáln.
Pímým
cílem žádostí našich
bývá uskutenní kollektivných cit libých a odstranní neb odvrácení kollektivných cit nelibých, které jsou subjektivnými korrelaty píslušných objektivných kollektivných stav blahotných. Vzhledem k tomu možno kollektivné city nazvati také
b
1
a h o
t
subjektivnými kollektivnými stavy m a to bud positivnými nebo negativ-
n ý
i,
nými. 30.
Kollektivné
stavy
stavy jednotlivých nvadž mimo
blahotné
len
jsou té které
mla
odporu
kollektivity, po-
by se takové stavy vdomí, jímž by je mohla cítiti;
tyto není žádné jiné bytosti,
mohly pipisovati a která by
bez
jíž
pes to však nelze jich pokládati za blahotné stavy individuáln, ponvadž osoby, které jsou píslušníky té které kollektivity,
nemají
a
neuvdomují
si
stav tch
jako
individua, nýbrž pouze jako píslušníci oné kollektivity; nebo jakmile pestanou býti leny oné kollektivity,
ony stavy blahotné
se
je city jejich více nesignalisují.
n
na více nevztahují a také jim Nesmít nás uvésti v omyl vda
K
nauce o potebách.
15
právnická, která v kollektivitách spatuje samostatné osobnosti, t.
zv.
pro
právnické osoby, nebo
nž mimo
obor
samostatná
každá
vdy
tyto jsou
pouhými fikcemi,
Vždy
právnické není žádného místa.
osobnost
pedpokládá samostatné
vdomí,
jakého koUektivity bez odporu nemají. 31. Žádosti, jejichž
pímým
cílem jest
ných cit hbých neb odstranní
uskutenní
kollektiv-
cit nelibých, blahoelné. Také
kollektivných
kollektivné žádosti žádostmi onch individuí, tyto žádosti jsou z nichž se ta která kollektivita skládá, ponvadž mimo n není žádné bytosti vdomím obdaené, v níž
jmenují se
Mohla by tedy povstati domnnka, že kolani není; než názor tento byl by nesprávný, ponvadž ony osoby, jež si žádosti takové uvdomují,
by mohly vzniknouti.
lektivných žádostí
vbec
nemají jich jako individua, nýbrž jako lenové té které kollektivity; tedy nikoli následkem svých cit individualných, nýbrž následkem lektivných. Není teba, aby všickni lenové
cit
kol-
jisté kollekti-
staí, je-li tomu tak u onch jejichž vle repraesentuje vli kollektivnou. Ostatní lenové mohou k tmto žádostem býti donuceni, což jest úpln na míst, jestliže jim následkem vity
mli
city a žádosti takové;
len,
nesprávné jich vlohy citové positivny nebo negativný ráz objektiv-
ných stav blahotných vlastní kollektivity nevhodn jest signalisován. Jako jednotlivé osoby tak mohou i kollektivity poviti
jiné osoby,
leny, a jim
tím,
prchod
ato
aby za
n
i
takové, jež nejsou jejich
jisté žádosti
kollektivné
si
uvdomovaly
sjednávaly.
V
pudech a žádostech vybavovaných city kollektivnými dlužno spatovati onu psychickou sílu soudržnou, která udržuje kollektivity jako zvláštní, od jiných individuí a skupin 32.
lidských se odlišující útvary a které dlužno piítati, že kollekti-
p. stát, obec, církev, národ a p., nejsou jen logickými pojmy druhovými, pouhými abstrakty, nýbrž jevy reálnými, jakýmsi druhem nadindividualných organism, vi nimž jsou vity jako na
jednotliví
buky
lenové jejich v podobném pomru, jako jednotlivé celkovému organismu individua.
vi
Dr. Frant. Cuhel:
1
Spojením pojm kollektivné žádosti blahoelné a dispok takovéto žádosti obdržíme vyšší pojem kollektivné
33.
sice
poteby blahoelné. Obdobným spsobem, jakým jsme v
pojm
užitné a držebné žádosti a
m
užitné kollektivné.
se poj
poteby
§§
8.
držebné žádosti
a
a násl. dospéli
individualné,
a
mžeme mutualné.
Všecky tyto kollektivné žádosti a poteby v
i
p
s
i 1
né,
alterilné
Velmi etné jsou
34.
a
dodláme
poteby dliti zase
kombinace poteb kollek-
tivných sindividualnými, z nichž mnohé pro vdu hospodáskou, zvlášt pak pro vdu finanní mají veliký význam. na p. odpadkové vody njaké továrny zneišují potok takovou mrou, že sousedé jeho smr dutými výpary z nho vycházejícími znan jsou obtžováni, dlužno stav tento považovati za negativný stav blahotný tchto osob, jehož uvdomní vzbudí v nich blahoelnou potebu smující k jeho odstranní. Týká-li se takováto nepístojnost jen nepatrné ásti len jisté koUek-
Jestliže
tivity,
dlužno
ji
pokládati za individualný negativný stav bla-
hotný dotyných len.
Je-li
však poet
len, kteí
nepístojností jsou postiženi, tak veliký, že tím
moc
takovouto
a zdar veške-
len jsou znan oslabeny neb ohroženy, pistoupí k negativným blahotným stavm individualným postižených len kollektivity ješt negativný blahotný stav kollektivný veške-
renstva
renstva
len
jest cílem
odstranní tohoto stavu a blahoelné poteby kollektivné,
v zákonu naizujícím továrníkm, by si opatili ped vypuštním do potoka náležit vyistí. Následkem této kollektivné poteby nepestanou ony individualné poteby existovati, nýbrž kollektivná poteba
jež dochází výrazu
zaízení, jímž se odpadkové vody
vznikne vedle nich a proto
potebou
je
možno nazvati
ji
kollektivnou
akcessorní.
35. V uvedeném píklad patí individualné poteby pvodní do kategorie poteb i p s 1 n ý c h. Mohou však náležeti také mezi poteby alterilné nebo mutualné. Pée o nemanželské dítky na p. jest v první alterilnou individualnou potebou tch kterých nemanželských matek. Byl-li však i
ad
K
nauce o potebách.
17
vydán zákon, kterým se ukládá alimentaní povinnost nemanželskému otci, jest zákon tento projevem kollektivné poindividuteby akcessorní, pojící se alterilným. Jsou-li pozemky vtšího alným potu majitel vydány astji se opakujícím povodním, jest poteba jejich, odstraniti tento negativný stav blahotný, v první mutualnou potebou individualnou onch majitel. Vydá-li se však zákon, který donucuje menšinu, aby se podrobila usnesení vtšiny, smujícímu k vystavní ochranné hráze, svdí to o tom,
konm
potebám
ad
zákon vydali, považuje stav majitel pozemk ohrožovaných povodnmi spolu za negativný blahotný stav kollektivný, následkem ehož pistupuje k i n d imajitel poviduálným
že kollektivita, jejíž orgánové tento
mutualným potebám
zemk akcessorní poteba oné kollektivity, jsou leny.
jejíž
V
píkladech dosud uvedených jsou kollektivné poteby Je-li však úad správní proti neposlušným nebo liknavým továrníkm nastoupil exekucí smující k vynucení pedepsaných zaízení, pedchází takovémuto výkonu poteba, užiti píslušných prací úedních a upotebiti píhodných statk. Tato akcessorní jest tedy kollektivnou 36.
ad potebami blahoelnými.
v první teba, aby
poteba potebou
užitnou. úady statk ku
provedení exekuce takové nutných na istící zaízení, jež se exekun na úet nepop. slušných továrník provedou), podmínno jest ukojení poteby výše jmenované ukojením kollektivné poteby držebné, Nemají-li
(na
materialií
která jest taktéž jen
potebou akcessorní.
innost kollektivných orgán, jež vzniká následkem dosud uvedených poteb kollektivných, nazval Sax inností regulující,
která jest
37.
poteby
poádající. dosud byla e, akcessorní
bud bránící, bud
Kdežto v pípadech, o nichž kollektivné
jen
výjimen
užitnými nebodržebnými,
jsou
potebami
když pedv nichž poteby blahoelné nalézají výrazu, nebyly splnny, jest celá ada jiných pípad, kde jest od jisto, že k ukojení akcessorní blahoelné poteby kollektivné totiž jen tehdy,
pisy,
prvopoátku
Sborník
vd
právních a státních. Vil.
2
uhel:
Dr. Frant.
1
teba také kollektivné poteby užitné. Tak na p. bylo by o blaho velikého potu nemanželských dítek velmi špatn postaráno, jestliže by se stát obmezil na vydání zákona nahoe doteného. Proto za našich zizují státy nebo tlesa samosprávná ústavy k vychovávání dtí nemanželských; bude
as
takovýmto rozhodnutím musila však pedcházeti kollektivná užitná, smující k užití výkon píslušných zízenc státních nebo samosprávných a k upotebení píslušných statk (budov, nábytku, potravin a p.). K ukojení této poteby
poteba
však zase teba kollektivné poteby držebné, smující k nabytí a zachování držení onch výkon a statk. 38. Poteba obyvatel njakého msta, nabyti držení doje
stateného množství zdravé vody pitné individualnou potebou držebnou.
jest zajisté
Je-li
v první
ad
dostatek zdravé vody
studniné nebo najde-li se soukromý podnikatel, který by zídil vodovod a dodával obyvatelm msta zdravou pitnou vodu za slušný peníz,
nemá obec
s
touto
potebou
nic initi.
Je-li
však
studniná voda infikována a nenalezne-li se takový soukromý podnikatel, nastane vzhledem k tomu, že pití infikované vody spsobuje nakažlivé nemoci, které dlužno pokládati za negativný kollektivný stav blahotný, blahoelná akcessorní poteba kollektivná, jejíž cílem jest odstranní tohoto negativného stavu. Potebu tu lze ukojiti zízením vodovodu na obecní náklad, jež musí pedcházeti 'kollektivná poteba držebná, smující k nabytí držení dostateného množství zdravé pitné vody obcí k tomu konci, aby mohla obyvatelm msta býti penechávána.
Kdežto tedy v tomto pípad kollektivná pov popedí stojící jest držebnou, jeví se v pípad v § 37. uvedeném kollektivná poteba 39.
teba
toto místo zaujímající
potebou
potebou
užitnou.
Rozdíl tento
vysvtluje se tím, že v tomto pípad ukojení kollektivné poteb}^' blahoelné jest již tím zabezpeeno, dají-li orgánové kollektivní obyvatelm msta píležitost, nabyti držení dostateného množství zdravé pitné vody, kdežto v pípad, o nmž díve byla e, žádaného blahotného stavu nemanželských dtí, který se jeví býti spolu blahotným stavem kollektivným, nebylo by dosaženo, kdyby se dítkám tm, pokud se týe jejich matkám, dalo na
K
nauce o potebách.
19
n
zízených užívati. V takovýchto pípadech musí kollektivita také provádní užívání sviti vlastním orgánm, musí tedy míti také píslušné poteby
vli, zda-li a jak mají
ústav pro
užitné.
držebné poteby kollektivné, o nichž v posledních dvou paragrafech bylo jednáno, dávají vznik oné innosti orgán inností vlastní. kollektivných, kterou Sax nazval 40. Užitné a
pímou
pouze tehdy na míst, když pírstky blaha kollektivného, jejichž uskutenní, a úbytky blaha kollektivného, jejichž odvrácení jest cílem poteb kollektivných, inností regu-
innost tato
jest
týe odvráceny, bud že úinnými, aby individuáln poteby len kollektivity uvedly v soulad s potebami kollektivnými, nebo že tlesné, duševní nebo hospodáské síly len kollektivity nestaí na výkony, jichž k ukojení kollektivných poteb jest teba.
lující
nemohou
píkazy
a
Tato
41.
býti
uskutenny, pokud
tresty
pímá
se
nejeví se dosti
vlastní
innost orgán kollektivných dje
veejnými podniky nebo veejnými ústavy; a sice možno o veejném podniku tehdy mlubud
se
viti,
když kollektivné poteby v popedí
stojící,
k
jichž ukojeni
potebami držebnými, o veejném ústavu pak tehdy, když poteby ty jsou potebami
mají
sloužiti,
jsou
užitnými. Touto vtou jest, jak se domnívám, rozdíl mezi podnikem a ústavem veejným mnohem pesnji a jasnji vyložen, nežli se to podailo jiným spisovatelm národohospodáským, kteí si rozdíl mezi kollektivnými potebami užitnými a držebnými neuvdomili. S kombinacemi poteb individualných a kollektivných,
42.
jež
jsme
práv
projednali,
nesmíme smšovati takové pípady, ve poteb i individu-
kterých jedno a též ukajedlo slouží k ukojeni
alných
i
kollektivných, jež však spolu jinak nemají nic spoleného.
V takových pípadech
dlužno mluviti o
individualných
a
konkurenci poteb
kollektivných. Píkladem
véto konkurence jsou na pr.
železnice,
tako-
které slouží nejen
k doprav osob a statk soukromých, tedy k ukojení poteb individualných, nýbrž též k doprav vojska a materiálu váleného, tedy k ukojení poteb kollektivných.
20
Dr. Frant. Cuhel:
V.
Nkterá
další
rozdlení poteb.
Poznavše v pedcházejících dvou hlavách dvoje rozdlení poteb, chceme v této hlav z onch 27 dalších rozdlení, jež obsahuje pátá kapitola spisu na poátku zmínného, uvésti ca nejstrunji jen ona, jež pro vdu hospodáskou mají nejvtší 43.
dležitost.
Ponvadž vda hospodáská zabývá
a)
se
toliko
pote-
bami hospodáskými, jest nejprve vytknouti rozdíl mezi nimi a potebami nehospodáskými. K definování onoho pojmu
jest však teba znáti pojmy hospodáství hospodáského statku, jichž vyšetování nebylo úkolem doteného spisu. Proto musíme pestati na vt, že hospodáské poteby držebné jsou takové, jejichž pímým cílem jest nabytí nebo zachování držení, hospodáské poteby užitné pak takové, jejichž pímým cílem jest upotebení hospodáských statk.
a
poteby dlužno pokládati hospodáská nemá co initi. Ostatní
b)
za nehospodáské,
Blahoelné poteby, objektivnými;
nimiž
jejichž cílem jest
nní pírstku neb odvrácení úbytku objektivného nazvati
s
vda
uskute-
blaha,
možno
ty pak, jejichž ukojením docílí se
pouze uskutenní pírstku neb odvrácení úbytku blaha subjektivného, jsou
potebami subj
ektivnými.
Je-li úsudek o spsobilosti ukajedel, jejichž upotebení jest užitné, objektivn pravdivý, napímým cílem zýváme potebu takovou správnou, je-li však úsudek ten jen subjektivn pravdivý, nazýváme ji nesprávnou. Správné poteby užitné vzbuzené objektivnými potebami blahoelnými nazývají se v obecné mluv potebami pravými,
poteby
ostatní c)
pak potebami
domnlými.
Poteby blahoelné
jsou
positivn,
jestliže
pímým cílem jejich jest uskutenní pírstku blaha, negativné pímým cílem jejich jest odvrácení úbytku blaha. Obdobn možno rozlišovati mezi užitnými potebami positivnými, jejichž pímým cílem jest upotebení njakého ukajedla, a negativnými, které se jeví býti odpak, jestliže
porem proti upotebení njakého ukajedla, ponvadž vedle píjemných má také úinky nepíjemné.
úink
K Také
nauce o potebách.
poteby držebné
mohou
21
positivn
býti
a negativné. Do této poslední kategorie nepoítáme však odpor proti pozbytí držení statku B, jehož dání jest podmínkou nabytí statku A, nebo odpor tento jest v pravd zachovací potebou držebnou, nýbrž na p. odpor proti držení statku ukradeného nebo proti námaze, jíž nabytí nebo zachování držení statku
njakého vyžaduje. Cílem jedné poteby blahoelné nebývá vždy uskutenní
d)
pírstku neb odvrácení jen jednoho úbytku blaha, nýbrž velmi asté jsou pípady, že žádáme uskutenní nkolika
jen jednoho
pírstk
neb odvrácení nkolika úbytk blaha najednou, na p. když úinky takové pivodí se souasn upotebením téhož ukajedla. Vzhledem k tomu možno jak blahoelné tak i užitné dliti v jednoduché a složité. Pi posléze jmenovaných potebách bývá pak jedna potebou hlavní,
poteby
kdežto ostatní jsou potebami
Od
užitných poteb složitých, jejichž cílem jest upotebení
ukajedel býti
vedlejšími.
tvoících jednotný celek, jehož ásti o
pedmtem
zvláštních
poteb
užitných,
poteby komplementárn,
lišiti
sob nemohou užitné
dlužno
každá k jidohromady jakýsi celek proto, že jejich souasné nebo v krátkých pestávkách po sob provedené ukojení žádá se s vtší intensitou, nežli jest souet
nému
ukajedlu, jestliže
intensit,
poteby
jež odnášejí se
tyto tvoí
které mají žádosti ty, jsou-li každá zvlášt ukojovány.
potebami
Také mezi držebnými možno vedle jednoduchých lišiti poteby složité, které se odnášejí k nkolika statkm, jejichž držení se souasn nabývá, na p. pi výrob obilí a
slámy,
tárn,
mouky
a otrub a
p.,
a
poteby
komplemen-
obdobných poteb užitných, jako jsou na p. poteby odnášející se k výrobním initelm téhož statku. e)
které vznikají z
úinkv aktv úkojných možno dliti užitné poteby v poteby bolestí
Vzhledem k rznosti
blahoelné vzbuzené
a
i
v
poteby
za libostí
smující;
u prvnjších záleží totiž úinek aktu úkojného v tom, že popudy jím spsobené paralysují popudy, jimiž poteba byla vzbuzena, kdežto pi potebách druhé kategorie popudy v aktu ukoj
nm
se jevící a ty, jimiž, resp. jejichž
pedstavou poteba byla vzbu-
Dr. Frant. uhel:
22
jsou totožný.
zena,
potebami
šlovou
innost,
/)
jena,
t.
j.
Poteby,
z
poteb
obojí kategorie složené,
smíšenými.
jíž jest
teba, aby hospodáská poteba byla uko-
aby ukajedlo ze svého pirozeného
pomru
místního
uvedeno bylo v onen pomr, jejž možno nazvati držením k upotebení pohotovým, neprovádí se zpravidla uno tractu, nýbrž v nkolika stadiích. V každém z tchto stadií nalézá se sice dotyné ukajedlo v držení té které osoby, ale každé z tchto držení má takka jiný stupe zralosti. Nazveme-li onen stupe držení, ve kterém koní hospodáská innost a zaíná innost spotební, hospodáským držením prvého ádu, možno poteby držebné, jejichž pímým cílem jest nabytí nebo zachování takovéhoto držení,
nazvati
hospodáskými potebami
nými prvého ádu. Podobn mžeme
držeb-
nazvati stadium,
bezprostedn ped držením prvého ádu, hospodáským držením druhého ádu a poteby smující k nabytí nebo zacho-
ležící
hospodáskými potebami držebnými druhého ádu. Obdobným spsobem dospjeme vání tohoto držení
k hospodáským potebám držebným tetího, tvrtého atd. Všecky tyto poteby vyjímaje poteby prvého ádu možno shrnouti pod spolený název hospodáských po-
ádu
teb držebných vzdálenjších ád.
Také užitné poteby možno dliti podle ád. g) Je-li njaká osoba B, jsouc v držení jistého statku, právn zavázána, tento statek na požádání jiné osoby A uvésti v držení této osoby a je-li tu jakási pravdpodobnost, že B tomuto závazku dostojí, možno také osob A piítati držení tohoto statku, jež na rozdíl od onoho spsobu držení, o nmž dosud bylo jednáno,
(držení pímého), možno
nazvati
držením nepí-
mým.
Vzhledem k tomu možno také poteby držebné, podle toho, zdali bezprostedním cílem jejich jest nabytí resp. zachování
pímého i nepímého
držení, nazvati
pímými
mými potebami držebným h) Poteby užitné, jichž kdo
nebo
nepí-
i.
v té chvíli, kdy sesi hospodáskou rozvahu, jako aktualných žádostí nebo jako disposicí k takovýmto žádostem (§ lo.) jest vdom, slují pítomnými. Ony poteby užitné, o nichž v této chvíli má za to, že mu v budoucnosti jist nebo pravdpodobn nastanou, nástavuje
,
K
nauce o potebách.
23
nm
v pítomnosti vzniknou poteby držebné, ve smyslu vdy hospodáské. Užil-h nkdo k ukojení poteb užitných v dob minulé statk úvrem opatených a má-li v dob pítomné poteby držebné, smující k nabytí držení takovýchto statk, aby je mohl oplatiti, íkáme, že má minulou potebu. sledkem ehož v
jsou
potebami
budoucími
poteb v kollektivné a individuáln jest píi) Rozdlení buzno rozdlení v poteby veejné a soukromé, pi nmž záleží na tom, zdali ty které poteby ukoj ují korporace veejnoprávní, k obstarávání úkon vládních povolané, i osoby jednotlivé nebo spolenosti a korporace soukromého práva. ;)
ve
S rozdlením oním nesmí býti smšováno rozdlení poteb a oddlené. Oboje jsou stejné poteby rz-
spolené
ných osob, k)
z nichž první se však ukoj ují
spoleným aktem úkojným.
Také dlužno od onoho rozdlení rozeznávati rozdlení
poteb ve spoleenské a nespoleenské. Jsou oboj potebami individualnými, z nichž první se vyskytují pouze u osob ve spolenosti, druhé pak u osob osamocen žijících. /) Vzhledem k tomu, že v pojmu poteby obsaženy jsou nejen aktuáln žádosti, nýbrž též disposice k takovýmto žádostem, možno poteby blahoelné i užitné držebné dliti v poteby aktuáln a v poteby dispositionalné nebo p o t e n t ii
a
1
n
é.
m) Stetnou-li se dv poteby užitné, jež ob vyžadují ke svému ukojení téhož ukajedla, mže jen jedna z nich, totiž ta silnjší, býti ukojena. Zatlaená poteba nevymizí však ihned naprosto z vdomí, nýbrž naskytne-li se do jisté doby možnost jejího ukojení, zjedná si ihned prchodu. Takovéto na as zatlaené poteby nazýváme latentními, ty pak, jež se projevují v jednáních hospodáských nebo spotebních, e f f e kt
i
vn ý n)
m
i.
Poteby
ase
zase
prjev
vstupují,
slují
podstat po jistém
perio-
ty pak, jež skládají se jen z jediného prjevu, tak
když tento byl ukojen, více
dickými.
jichž
jejich jest ukojen,
novým prjevem na vdomí
dickými, že,
nkolika prjev, k
skládající se z
tudíž náleží, že kdykoli jeden
se
neozvou, nazýváme
neperio-
Dr- Frant.
24
uhel:
o) Nkteré prjevy poteb mohou býti po kousku ukojovány. Mám-li na p. hlad, nejsem vázán alternativou, se úf)lné nasytiti nebo zstati docela hladovým, nýbrž mohu požitím menšího množství jídla hlad svj jen z ásti ukojiti. Poteby tohoto druhu nazývají se dílnými, kdežto ty, které takovéhoto ukoj ování po kouscích nepipouštjí, slují nedílnými.
bu
/))
Absolutné poteby individuáln
jsou ta-
kové prjevy nebo takové fáse prjev potebo vých, jejichž neukojení má v záptí smrt nebo znan porušení neb ohrožení tlesného nebo duševního zdraví té které osoby; absolutné kollektivn jsou pak ty prjevy nebo ty fáse prjev
poteby
poteb
má
kollektivných, jejichž neukojení
za následek zánik té
které kollektivity, zejména národního státu, nebo vážné porušení
neb ohrožení jejího blaha.
tebových nazvati
jest
Ostatní
prjevy
a fáse
prjev
po-
relativnými.
Poteby, kterým jsme práv dali název poteb absoluts tmi, které Wagner nazývá existenními potebami prvního stupn, kdežto poteby, které spisovatel tento nazývá existenními potebami druhého stupn, jsou ony relativné poteby, jejichž ukojení podle mravu a zvyku" jistého kraje a jisté doby pokládá se za nutné pro každého, kdo chce býti považován za píslušníka jisté sociální tídy. Kvantita a kvalita statk, jejichž konsumce podmínna jest potebami této kategorie pi jisté tíd, v jistém kraji a v jisté dob se vyskytujícími tvoí t. zv. míru životní (standard of life) této tídy v tomto kraji a v této dob. q)
ných, kryjí se celkem
,,
komfortní smují k dosažení jistých jemnjpožitk hmotných bez ohledu na to, žádá-li ukojení jejich píslušnost k urité tíd sociální i nic, kdežto poteby kulturní mají za cíl uskutenní jemnjších požitk duševních, zvlášt Poteby
ších
aesthetických a intellektualných.
ješt o potebách
Na konec
pepychových,
zmíniti se dlužno
jejichž cílem jest
hono-
skuteným nebo jen pedstíraným bohatstvím, za kteroužto píinou upotebuje se k aktu ukoj nmu vtší množství nebo lepší
sení se
jakost
Poteby
statk,
nežli
jaké z
tyto náleží spolu
s
dvod potebami
technických
jsou
nutný.
nestídmostními
do kategorie poteb subjektivných (nerozumných).
K
Pi
stavu
citu,
25
O smrnosti poteb.
VI. 44.
nauce o potebách.
každé žádosti blahoelné možno mimo cit nebo pedkterým nebo kterou se žádost vybavuje, rozeznávati
zejména
ukojovací snahu
blaha,
jehož
uskutenní
a pak
pírstku
pedstavu
snahy ukojovací. Jest známo, že dv žádosti blahoelné, i když cílem jejich jest uskutenní pírstku blaha stejného druhu a stejného trvání, nemívají vždy stejnou sílu, a že ze dvou žádostí blahoelných ceteris paribus zpravidla ta bývá silnjší, která smuje k uskutenní pírstku
trvání
dvou rozmrech,
o
pírstku
uje, a druhým
cílem
Jest tedy žádost
blaha déle trvajícího.
veliinou
jest
blaha,
za jehož
blahoelná jedním
z nichž
jest
uskutenním sm-
intensita snahy ukojovací.
Veliinu na tlesa na jejím povrchu se nalézající a která taktéž závisí jednak na velikosti hmoty tchto tles, jednak na intensit gravitace. Následkem této pitažlivosti psobí tlesa na povrchu zem se nalézající tlak na svou podložku, který nazýváme v a h o u a jehož píinu obecný názor klade do tchto tles. Podobn považuje tuto
možno pirovnati ku
mluva obecná také
pitažlivosti, kterou
jev, že jisté
psobí
zem
stavy blahotné jsou cílem žádostí
blahoelných a že jistá tlesa jsou pedmtem žádostí užitných, vlastnost tchto stav, pokud se týe tles, nazývajíc je obdobnými jmény: dležitost, platnost, užitenost ap. Vda hospodáská následovala v této vci dosud mluvu obecnou, již poznala, že bezprostední píina zmínného jevu netkví v onch stavech blahotných resp. tlesech, nýbrž v našich žádostech blahoelných a užitných. za
a
Chtje ukázati, že lze nauku o potebách vykládati spsobem i formáln se shodujícím s nynjším stavem merit orního vdní hospodáského, nazval jsem onu dvoj rozmrovou veliinu v aktualných žádostech blahoelných se projevující, na intensit 45.
snahy ukojovací a trvání pírstku blaha závislou, n o u e g e n c í. Je-li žádost blahoelná positivna, její
positivna;
tivná. názvu
Místo
je-li
negativná, je také
její
blahoelje
také egence
egence
nega-
tohoto posledního výrazu možno užívati také
disegence.
Dr. Frant.
26
Také v
žádostech
užitných
rozmrová vehina,
uhcl: projevuje
dvoj-
se
na intensit snahy ukojovací, jednak na množství ukajedla, jehož má býti upotebeno. Tuto závislá jednak
egencí užitnou,
vehinu budeme nazývati
tivnou nebo negativnou (disegencí).
a to
bud
posi-
Místo tohoto pojmu užívaki
dosud pojmu užitenost nebo užitek. Podobným spsobem dodláme se pojmu egence držebné, jako dvoj rozmrová veliina jest závislá jednak na intensit
vda hospodáská jež
snahy ukojovací, jednak na množství ukajedla, jehož držení má býti nabyto nebo zachováno. Poslednjšímu pojmu odpovídá dosavadní pojem subjektivné hodnoty hospodáské. Že egence všech žádostí blahoelných, jež si jistá osoba aktuáln nebo potentialn v téže chvíli uvdomuje, nejsou stejný, možno a priori tvrditi. Nebo kdyby tomu tak bylo, nemohlo by v takových pípadech vzniknouti žádné rozhodnutí, protože podle organisace lidské vle jen ta z nkolika konkurujících žá46.
dostí
mže
se státi vlí, která jest silnjší nežli ostatní.
Ponvadž
pak v takovýchto pípadech, jež se každého dne nesíslnkrát naskytují, dochází k rozhodnutím vle, musila ta žádost, jež se Tento spsob prostedkem, jaký máme, abychom mohli poznati, která ze dvou daných žádostí má vtší egenci. stala vlí, býti silnjší nežli žádosti s ní konkurující.
tvoení
vle
se rozhodnutí naší
jest nejlepším
47. Na základ toho, co práv bylo povdno, nebude nesnadno odpovdti na otázku, jsou-li rzné poteby smrné. Rozumíme-li potebami na své ukojení ekající aktuáln prjevy nebo fáse prjevové blahoelných žádostí a smrností možnost uriti, která z nich má vtší egenci nebo disegenci, možno p o-
teby prohlásiti rozhodn Píznakem smrností poteb spisovatelé
udávají,
intensita
cit
je
za není
smrné. však,
provázejících,
jak
nkteí
nýbrž
síla
jejich egencí.
negativné; nejen positivn, nýbrž nýbrž alterilné a mutualné; nejen individuáln, nýbrž kollektivné žádosti blahoelné. Smrný
nejen
jsou
i
ipsilné,
i
i
Zkušenost
uí
dále, že
to nejen mezi sebou,
i
nýbrž
žádosti užitné i
se
a
držebné,
a
žádostmi blahoelnými jsou smrný.
K
nauce o potebách.
27
48. Srovnávání dvou egencí má velikou podobnost s vážením, dvou tles na stejnoramenné váze, dáme-li každé na jinou misku Na takovéto váze mžeme však uriti netoliko, které z obou její. tles jest tžší nebo jsou-li ob tlesa stejn tžká, nýbrž také kolikrát každé z tchto tles jest tžší nežli jiné tleso, jehož váha platí za jednotku váhy. Tento výkon nazývá se
me-
ním. Mitelný
jsou jen takové veliiny, pro
stejných a nezmnitelných
(mení
samé k veliin,
pomr pímé),
pímé),
jež se
existuje tolik
exemplá
jednotky mrné, aby z nich veliin, jež se má nebo jiné veliin, jejíž íselný
složena mohla býti veliina, rovnající se uriti,
nž
má
uriti, jest
bu
znám
(mení
ne-
blahoelné žádosti, resp. jejich egence prohlátehdy za smrné, rozumíme-li smrností možnost je miti ve smyslu práv uvedeném? Vzhledem k tomu, že lze na p. zji49. Možno-li
siti
i
blahoelné žádosti namíené na uskutenní píblaha, jejž spsobuje sndení jednoho jablka (krateji: blahoelná egence na jedno jablko), rovná se blahoelné egenci na 15 švestek, a blahoelná egence na jednu hrušku blahoelné egenci na 10 švestek, zdálo by se, že také egence na jablka a hrušky jsou mitelný egencí na jednu švestku. Domnnka tato jest však mylná, ponvadž, jak pozdji (§ 58.) bude ukázáno, egence na 10 nebo 15 švestek, spotebují-li se rychle za sebou, není 10resp. 15-krát vtší nežli egence na jednu švestku stejné jakosti, nýbrž snad jen 9- nebo 8-krát, resp. 13- nebo 12-krát, aniž jsme s to píslušné íslo pesn udati. Kdybychom však, chtj íce uniknouti nesnázi, kterou psobí první zákon Gossenúv, urovali egence na jablka a hrušky egencemi na jednu švestku po každé o sob sndenou, tak že by mezi spotebováním dvou švestek byla vždy delší pestávka, na p. jednoho dne, nemli bychom zase žádné jistoty, že egence na švestku dnes sndenou má stejnou sílu jako egence na švestku vera sndenou. Rušivým úinkm prvního zákona Gossenova nevyhneme se ani tehdy, jestliže vyhledáme si na p. sedm rzných statk S^ až S^ a zjistíme, že blahoelná egence na každý ze statk S.^^ až S^ o sob rovná se blahoelné egenci na 5^ a že blahoelná egence na statek Sn rovná se soutu egencí na statky 5^ až 5,. Nebo pedn jest procedura tato velmi stiti,
že egence
rstku
zdlouhavá, tak že se pro urování velikých egencí sotva hodí.
Dr. Frant.
28
by nkdo,
Myslel-li
že
uhel:
pro moderní hospodáství
ponvadž
smnné
toto
každé chvíle zjistiti, které statky mají stejnou cenu, na pr. jedné koruny, dlužno odvtiti, že rzné statky mající stejnou cenu nejsou nikterak pedmtem stejných egencí blahoelných pi jedné a téže osob, protože egence tyto nejsou, jak známo, jediným initelem pi urování smnné hodnoty statk. Mimo to má však tento spsob zjišování egencí tu podstatnou vadu, že porovnáváme-li egenci na statek S^ nebo 54 atd. s egencí na statek S-^, nemžeme již zcela bezpen tvrditi, že tvrzení neplatí,
lze
táž, jaká byla, když jsme ji porovnáDále dlužno míti také na pamti, že ím více statk bychom k urení njaké vtší egence musili pibrati, tím
egence poslednjší jest ješt
vali s egencí
vtší
na
S^-
pravdpodobnost, že se mezi nimi vyskytnou takové, které se mohou navzájem více nebo mén dokonale zastupovati, následkem ehož souet egencí na dva takové statky není více roven dvojnásobné egenci na každý z nich o sob. je
Z toho všeho
vysvítá,
že
mení
blahoelných
egencí jest prakticky neprovediteln složíme-li
nkolik jednotek
úplnou stejnost
o,
protože,
dohromady, není možno
jejich zjistiti.
Totéž platí také o
n ý
této egence
egencích užitných
a
držeb-
c h. 50. Není-li
egence možno miti, není tím ješt
eeno,
že
by každékoli urování jich s použitím íslic bylo vyloueno. Možno na p. pomocí Mohsovy stupnice zjistiti, má-li njaký nerost druhý nebo tetí až desátý stupe tvrdosti, akoli mení tvrdosti naprosto proveditelno není. Podobné íselné výrazy možno nalézti také pro egence, sestavíme-li zjistíme-li
pak,
kolikátému
si
totiž
stupni
stupnici egencí
této
stupnice
se
ta
a
která
egence rovná.
O tom, jak se sestavují idealné stupnice egencí blahoelných a užitných, pojednáno jest obšírn v 51.
K
§§
276
— 279
urování
spisu
na poátku uvedeného.
egencí držebných má hospodáský
od nepamtných dob stupnice, jejichž jednotlivé stupn tvoí egence na rzné násobky jisté jednotky mincovní. Je-li takovou jednotkou na p. halí, tvoí držebná egence na
obchod
již
K stupe
první halí první
stupe
(2"),
nauce o potebách.
29
egence na první dva halíe druhý
(i''),
egence na první ti halíe tetí
stupe
atd.
(3")
oné
stupnice.
íslovkami ado-
I, 2, 3 atd., jež jsou vyjádena a nikoli íslovkami základními, neznaí násobky egence
ísla
vými
na jeden halí, jak se v obecném život za to mívá a jak také spisovatelé národohospodáští se domnívají, nebo o egenci 2" víme toliko, že jest vtší nežli egence i", ale nikoli, že by byla práv dvakrát vtší nežli i". 52.
Zkušenost nás pouuje, že disegence proti
w-hodinové práci není
2-, 3-,
proti jednohodinové práci,
2-, 3-,
nebo «-krát vtší
10-
nebo
10-
nebo
nežli disegence
disegence tato jest velice
rzná
už pedcházela. Chtli-li bychom však porovnávati disegenci proti 2-, 3-, 10- nebo w-hodinné práci dle toho, kolikahodinová práce
ji
10 nebo w egencemi proti jednohodinové práci v rzných dnech konané, nemáme žádné pomcky, abychom zjistili, že disegence proti jednohodinové práci dnes konané jest na vlas stejná s disegenci proti jednohodinové práci vera konané. s 2, 3,
Z toho plyne, že ani disegence nelze nýbrž toliko pomocí stupnic urovati. Idealnou
blahoelných disegenci ným spsobem 53.
jako
Ponvadž
druhu ale také k
s
stupnici
možno
nati.
sestaviti
podob-
egenci.
egence a disegence jsou veliinami stejného
opaným
znamením, možno stupnice disegenci
nepímému urování
síla
si
blahoelných
miti, stupnici
egenci;
podobn
užiti
jako se
parního stroje zjišuje velikostí odporu, který dovede peko-
Modus tento má
tu výhodu, že pomocí jeho lze
jichž doznaly všecky egence 54.
njaké
zjistiti
zmny,
osoby.
mli jsme dosud na mysli téže osoby. Nyní dlužno
Mluvíce o smrnosti poteb
poteby jedné
vždy jen pikroiti k otázce,
a
rzných osob mezi sebou jsou té píin narážíme pedevším na nesnáz, již psobí okolnost, že osoba A existenci a sílu poteb osoby B nemže zdali též egence
smrný. V ta
pímo, nýbrž jen pomocí závr z jistých úink jejich nebo z jistých okolností, které je doprovázívají, kteréžto závry však podrobeny jsou astým omylm. Avšak i kdybychom egenci poteb u rzných osob, jež máme porovnati, každou o sob dopoznati
Dr. Frant.
30
správn
vedli jejich
poznati, nebyli
velikosti
nám umožuje silnjší,
plyne,
totiž
bezpen poznati,
smr
uhel:
bychom pece s to, abychom p(;iniM ponvadž ona pomcka, která
udali,
která ze dvou egencí téže osoby jest
rozhodnutí
vle, pi tom
schází.
Z toho
žeegence rzných osob jsou mezi sebou
nesmrny. 55. Tvrzení tomuto zdá se odporovati zkušenost, že každého dne provádjí se smny statk mezi rznými osobami, jež zdají se pedpokládati smrnost píslušných egencí. Domnnka tato není správná, nebo má-li osoba A kon a je-li egence její na jednoho kon tak veliká jako její egence na 40^ pšenice jistého druhu a jisté jakosti, má-li dále osoba B pšenici tohoto druhu a této jakosti a je-li její egence na 50 ^ její stejn veliká jako egence na jednoho kon, jakého má A, jest pro provedení smny mezi tmito osobami úpln lhostejno, kolikátý stupe má egence každého z nich na jednoho kon nebo na 40, resp. 50 q pšenice. Smna tato provede se tak, jako by egence tyto u obou osob mly stejný stupe a jako by tedy pomr egence na jednoho kon k egencí na 40 q, pokud se týe na 50 q pšenice u obou osob byl stejný.
To, co
povdno
bylo o nesmrnosti egencí, platí též o n
smrnosti disegencí rzných 56.
Až dosud mli jsme na
e-
osob.
zeteli toliko
pítomné
po-
teby. V
tém
praktickém život hospodáském vyskytují se však každého dne pípady, kde pítomné poteby užitné musí
býti porovnávány
spotebami budoucími,
pi emž
velmi asto poteby tyto mívají pevahu nad onmi. Jak je to však možno, když užitné poteby budoucí v pítomnosti nemají žádné snahy ukoj ovací, tudíž také ne žádné egence? Tu dlužno
vzpomenouti, že budoucími potebami ve smyslu vdy hospodáské jsou ty poteby užitné, jež v pítomnosti jsou s to vzbuditi poteby držebné; tyto poteby mají zajisté egencí držebnou, která mže s užitnou egencí pítomných poteb užitných býti odvažována. Mluví-li se o smrnosti poteb budoucích s pítomnými
si
nebo mezi sebou, míní se tím takovéto odvažování držebných egencí spsobených budoucími potebami užitnými s užitnou egencí užitných poteb pítomných nebo mezi sebou.
K
VII.
O
zmnách
nauce o potebách.
intensity
a
31
egence poteb.
57. Každodenní zkušenost pouuje nás, že, jíme-li po sob nkolik stejn velikých soust téhož pokrmu, chuti k jídlu od sousta k soustu ubývá, až nastane chvíle, kdy nemáme žádné chuti
bychom nuceni, ješt další sousta tomu odpor, jinými slovy: intensita a tudíž žádosti, jejíž cílem jest uskutenní pírstku i egence blahoelné blaha, jaký psobí sndení jednoho sousta, jest uvnit téhož prjevu od pírstku ke pírstku menší až klesne konen na nulu. Pokrauj e-li se dále v ukojování této blahoelné poteby, stane se tato negativnou. Podobné ubývání intensity a egence blahoelné žádosti elící k uskutenní pírstku blaha spsobenjaké
jísti,
další sousto snísti. Byli-li
nastal
by
proti
ného nošením odvu mžeme pozorovati, oblékáme-li na sebe nkolik úpln stejných oblek, po obleení každého dalšího obleku, nebo blaha spsobeného zdržováním se v teplé svtnici, pibývá-li stále teploty vzduchu, po zvýšení této teploty o každý další stupe. 58.
Na základ takovýchto
pehledná
adu lze do neprvní zákon
zkušeností, jejichž
prodloužiti, formuloval Gossen
svj
ubývání požitku,
znjící následovn: Pokrauj eme-li pipravováním téhož požitku, ubývá stále jeho velikosti, až na konec nadejde nasycení". V naší terminologii by zákon tento znl: Ukoj uj e-li se nkolik fásí téhož dílného prjevu njaké blahoelné žádosti za sebou, stává se egence uvnit tohoto prjevu od fáse k fásí slabší, až konen klesne na nulu". V §§ 316. 320. mého spisu jest ukázáno, že takovéto ubývání blahoelné egence možno pozorovati jen u takových prjev blahoelných žádostí, náležejících do kategorie poteb ipsilných, jednoduchých, bolestí vzbuzených (§43. lit. é), které za trvání
o
nepetržit
,,
s
,,
—
aktu ukojovacího nedoznají žádného pírstku intensity, kdežto u poteb za libostí smujících stává se zákon tento teprv od oné fáse úinným, ve které intensita toho kterého prjevu dostoupila
svého vrcholu.
Podobného obmezení doznati musí také
vání
poteb
zákon nasycose ubývání
Wieserem formulovaný, jenž týká
egence užitné.
Dr. Frant.
32
59.
K
nauce o potebách.
druhý zákon
Gossen vyslovil ješt
požitku, šího
uhel:
ubývání
o
podle kterého by maximalná egence každého pozdj-
prjevu periodických poteb blahoelných byla
maximalná egence
prjev
vtší poet periodických poteb, a velikostí
maximáln
slabší nežli
pedcházejících. Prozkoumáme-li však
nemžeme
mezi opakováním jejich
egence jednotlivých
prjev
konstatovati
takové pravidelnosti, jež by zasluhovala název zákona.
V poslední kapitole spisu na poátku uvedeného pojednáno mezi velikostí egencí držebných užitných, pokud jde bu o jednotlivé statky nebo o zá60.
jesto a
pomru
soby skládající se ze statk stejného druhu a stejné velikosti, které jsou spsobily k ukojení toliko jediného dílného nebo nedíl-
ného prjevu poteby užitné; jinými slovy: o
elementárních
zákonech subjektivné hodnoty hospodáské, pak o pomru velikosti držebné egence vzbuzené budoucí potebou užitnou k velikosti aktuáln egence této poteby, pi emž stanoveny pesnji než
se to
dosud
stalo,
vání budoucnosti",
píiny
jakož
i
zv. ,,d i s k o n t ot. míra jejich úinnosti a od-
kryto skrovné jadérko pravdy, skrývající se v
nenní vého.
nebo
ekací
t.
zv.
absti-
theorii úroku kapitálo-
J
UDr.
Hoetzcl:
J.
Pojem veejné správy
a hlavní formy
Pojem veejné správy a hlavní formy
innosti.
její
její
;^;^
innosti.*)
Studie JUDra. Jiího Hoetzela. „Was sie
niitzte
uns
alle
nicht dazu diente,
Wissenschaft, wenn
die Wirklichkeit des
Rechtes besser verstándlich zu machen." Otto
Mayer, Deutsches
Verwaltungsrecht,
I.
140.
I.
§
Veejná správa v nynjším smyslu má za sebou bohatou jsouc plodem znenáhlého vývoje a znakem vyššího stupn
I.
historii,
bývaly v jednotlivých dobách rzné na úel státu a jak vyvinuta byla moc státní. Stát stedovký obmezoval se po výtce na ochranu proti cizím nepátelm a domácím škdcm míru.^) Podpora hospodáského a kulturního života obyvatelstva zstávala mimo rámec státní ingerence.2) To zstaveno jiným initelm, ponejvíce církvi a cechm. Zárodky t. zv. vnitní správy hledati sluší v mstech, kde rozvinutý prmysl a obchod vyžadoval autoritativního zasahování. 3) Píkladu mst následovali i vladai (v íši nmecké tžišt vývoje posunuto do territorií,^) poínajíce plniti úkoly vnitní administrace. Hlavn od 17. st. vlivem církevní reformace ])ešly na státy agendy (hlavn školství a chudinství) dosud církví kulturního.
Ckoly
státní
dle toho, jak se nazíralo
*) Tato práce jest vyata ze souvislosti vtšího chystaného celku, kterém nkteré partie dojdou zevrubnjšího objasnní, po pípad systematitjšího zaadní. 1) Dle Jellinka, AUgemeine Staatslehre (St. L.), 2. vyd., 250, šlo tu vlastn jen o ,,Schutz- und Trutzverband nach aussen" a ,,Gerichtsververband nach innen". 2) Jifí Meyer, Lehrbuch des deutschen Verwaltungsrechtes (V. R.),
ve
2.
vyd., ^)
I.
schaften, *)
71.
Edgar Loening v Conradov Handworterbuchu der Staatswissen2.
Otto
Sborník
vd
vyd., VI.
108.
Mayer, Deutsches Verwaltungsrecht právních a státních. VII.
(V.
R.),
I.
24,
25. -i
JUDr. Jií
34
K tomu
obstarávané.^)
vyžadující nových
se
lloctzel:
dostavovala poteba stálého vojska
píjm
zdroj
Prostedkem k tomu Odtud snaha podporovati
berních.
bylo pozvednutí blahobytu v zemi.
bezpenost v zemi, zamezovati žebrotu a tuláctví, eliti zdražováni Pro veškeru tuto innost tehdejší zákonodárství p.^) praxe mly oznaení polici e,'') politia, Polizei, police. Slovo toto svou neuritostí dobe se hodilo na oznaenou úkol státních
potravin a i
Jen znenáhla však spátelovala se s novým terTeprve Pútterovy ,,Iustitutiones juris publici germanici" ^) obmezily pojem policie na ,,cura avertendi malá futura" proti ,,jus promovendi salutem publicam" ^''). V tomto smyslu
stále rostoucích.
minem
^)
theorie.^)
Jellinek, St. L., 251, 252,
der Rechtswissenschaft, ®)
Tezner, Technik
rechtes, ')
14.
pozn.
Slovo to
Lehmann v Birkmeyerové Encyklopádie
vyd., 270.
2.
und Geist des stándisch monarchischen Staats-
2. (z
eckého
pvodn
znamenalo
Ttolizúa)
mimo
veškery záleži-
—
cf. Meyer Lehrbuch des teutschen Verwaltungsrechts 5, Arndi u Birkmeyera 849, ze starších Rotteck, Lehrbuch des Vrnu ní trechts und der Staatswissenschaften, III. (laciné vydání z 1848) 267, Stein, Handbuch der Verwaltungslehre, 2. vyd., 188 násl. Ve Francii (konec 14. a po. 15. st.) dostalo slovo to zmtením se slovem ,,politesse" (od polir) význam,
tosti státní (res politicae)
V. R.
jaký
I.
církevní (res ^cclesiasticae)
71, Loening,
mu
ješt nyní pikládají
Précis de droit administratif,
5.
nkteí vyd.,
naire de Tadministration francaise,
spojení s
.
5.
francouzští
183,
Hauriou,
publicisté:
505, Block-Maguéro, Diction-
vyd.,
II.
2128
,,p
o
1 i
c
e"
i.
ve
129, str. 2142.
*) 1705 vychází veliké dílo francouzské: Delamare, Traité de la police, rok 1756 pináší Justi-ho Grundsátze der Polizeiwissenschaft, in einem verniinftigen, auf dem Endzweck der Polizei gegrundeten Zusammenhang zum Gebrauche akademischer Vorlesungen abgefasst. Následují (1765), Sonnenfelsovy Grundsátze der Polizei-, Handlungs- und Finanzwissenschaft, 1799 Bergv Handbuch des teutschen Polizeirechts, Jakobovy Grundsátze der Polizeigesetzgebung und der Polizeianstalten (1809). *) cf. Loening, Lehrbuch 7, Rosin, Das Polizei verordnungsrecht in Preussen, 2. vyd. 123 (,,promovendae salutis cura proprie non est potitiae"). ^'')
Differencování to nedošlo všeobecného uznání; ješt Mohl,
Die
Polizeiwissenschaft nach den Grundsátzen des Rechtsstaates (1832) drží širší definici policie, cf. také Mo//ww lánek ,, Polizei" v X. svazku Rotteckova-
—
Welckerova Staatslexikonu, 2. vyd. 1842, 692 721. Viz také Zoepfl, Grundsátze des allgemeinen und des konstitutionell-monarchischen Staatsrechts, 3. vyd. (1846), 353
si.
Správn
liší
nyní
z
francouzských spisovatel 3. vyd. 224.
Berthélemy, Traité élémentaire de droit administratif,
Pojem veejné správy a hlavní formy
pešel pojem II.
13.
§
policie
a
2.
3.,
innosti.
35
pruského Landrechtu
do
II.
jeji
17.
§
10.
(1794)
.
jednak od práva soukromého a trestního processem), správy vojenské, zahraniní a finanní s druhé Policie rozeznávala se
(s
strany. 11)
Co se tkne otázky, jak v stát policejním ešen byl mezi státem a poddaným, nemožno v dob té vbec mluviti o právech poddaných v nynjším slova smyslu. Stát prohlašoval za svou povinnost starati se o blaho poddaných, neposkytoval však jednotlivcm právního nároku, aby úkoly státní 2.
§
pomr
plnny byly
(v jisté
míe) v zájmu
jejich.
Máme
initi s objektiv-
ními normami, nikoli se subjektivními veejnými právy poddaných. Dle terminologie Jellinkovy byl tehda na poli veejného práva
možný pouze
status passivní.i^)
Kdežto pro obor práva civilního a trestního co do výkonu ped soudy patícího (justiní záležitosti) platné pedpisy právní vázaly
i
moc
moc nejen pro pomr mezi tmito a státní mocí,
vládní, majíce již tehda vížící
mezi poddanými, nýbrž neplatilo to pro
t.
zv.
i
pomr
pro
zákony
policejní,
t.
j.
správní.^^)
vlád jest rozšíiti kruh záležitostí policejních kontrole
Snahou
soud
ne-
zaznamenává veliké boje mezi soudy Soudy snaží se udržeti svou posici proti expansivním snahám zempán.i*) Intencím vlada na ruku podléhajících.
Historie
a nositeli veejné moci.
") Jest to
t.
zv.
francouzská
Handbuch
ptice
státních agend správních, Jelli-
der Verwaltungslehre 54;
cf. také Meyer, Sarwey, AUgemeines Verwaltungsrccht (u Marquardsena) 63. 1-) Jellinek, System der subjektiven óífentlichen Rechte, 2. vyd. 115, 116, Meyer, V. R. I. 36, Dantscher von Kollesberg, Die politischen Rechte der Unterthanen, I. 2, pozn. i.
nek, St. L. 583,
V. R.
I.
71,
Schulze, 1
Síein,
Das Staatsrecht des Kónigrcichs Pieussen
54 („vielgescháftige
Verwaltungsthátigkeit,
(u
Marquardsena)
aber kein
V e r-
waltungsrech t"). ") Otto
in Preussen
Mayer, V. R.
I.
45, Húbler,
und im deutschen Reich,
Die Organisation der Verwaltung 11.
Zvláštní,
nynjším názorm
odvodnní
stavu toho viz u Zoepfla, 1. c. 332, 333 a Rottecka^ Rotteck-Welcker Staatslexikon, VIII. 7. . 2. ") Srovnej k tomu interessantní vývody Mayerovy v Theorie des franzósischen Verwaltungsrechtes 87 si., pak v jeho rektorátní ,,Justiz und Verwaltung" 10 si., 16 si., (,,ti historické mlýny"), V. R. I. 55 si., Loening, Lehrbuchó; ze stanších cf Kolb, Rotteck-Wclckcr St. L. VIII. 27 sL
nehovící
ei
.
3*
JUiJr-
3Ó
Hoctzcl:
Jiíí
tehdy panující eudaimonistická theorie státní spatující v blahobytu a štstí obyvatelstva ideál státu. Prostedkem k tomuto úelu jest eené už ius politiae, jemuž se dává tento Šla
právní podklad:
Zempán
jest
povinen starati se o všeobecné
K
tomu konci musí mu však píslušeti právo zjednati prchod svému úsudku o tom, co jest štstím a blahem poddaných, i proti vli jejich. Ze takováto konstrukce otvírala brány všemožným násilnostem a zbytenému poruníkování, jest nyní To obraz policejního státu, za jehož vývšeobecn uznáno. ^^) tené vystižení vda dkuje O. Mayerovi. Úednictvo je spjato dobro,
—
pomru
k chefovi správy nej detailnjšími reglementy, každou záležitost správní vyíditi sám, nedbaje obvyklého postupu instanního, mže pro konkrétní pípad naíditi rozhodnutí bez ohledu na normy dosud neodvolané. ^^) Na poddaným jest úedník v mezích své psobnosti venek, zempán v malém." co
do
mže
vlada
vi
,,
Stát policejní byl ,,Zuchtmeister" pro svého nástupce: stát
právní a kulturní.
Ddictvím
stensky vystupující
moc
státní
1'^)
po
nm zbyla vyvinutá vrchno-
a subjekce státu jako fisku^^)
pod moc soud. Novota spoívá v tom, že dle vázanosti poddasoudní i veejná moc státní jest co do výkonu svého Setkáváme ným vtsnána do forem zákonnými normami daných. se s velikolepým zjevem vývojovým, že nejvyšší moc ve stát
vi
sebe
samu
víže.^^)
Trefnou charakteristiku podává Zoepfl
^^)
1.
c.
50, 185,
.
3.; cf.
také
vyd.), 59 si., III., 306, /. Zachariá, Deutsches Staatsund Bundesrecht, I., 2. vyd., 42, 43, pozn. 11., Stein 1. c. 189, 190, Jellinek, St. L., 236, Otto Mayer, V. R. I., 29,39, Sarwey, A. V. R., 61, Brockhausen,
Rotteck
c, II.
1.
{2.
Uber das sogenannte Verbotsrecht der landesfiirstlichen polit, und polizeil. Behórden in Ósterreich (Grunhutv Zeitschrift, XXIII.) 455, 456, zvlášt pak Beidtel, Geschichte der ósterreichischen Staatsverwaltung, I., 84 sL, 105
si., '®)
—
125. 399 si., II., J7 Meyer, V. R. I., t,-/ Ulbrich, Lehrbuch des ósterr. Verwaltungs,
rechts ly.
Mayer, V. R. I., 53, Jellinek, St. L., 317. k tomu O. Mayer, Justiz und Verwaltung, 19 21. ") Cf. už v 1. 4. C de leg. i. 14. ... ,,legibus alligatum se principem profiteri. Adeo de auctoritatejuris nostra pendet auctoritas. Et revera majus imperio est, submittere legibus principátm". Tuto myšlénku bére za základ možnosti konstrukce subjektivních práv státu 1')
Otto
1*)
Cf.
—
vi
Pojem veejné správy a hlavní formy
innosti.
její
},'/
II.
§
I.
séparation des
Byla to
vání.
hlavn
svtoznámé dílo Montesquieuovo ,,L'ehlavn kniha XI. kap. 6. jednající o t. zv. pouvoirs, jest dosud pedmtem perzného posuzo-
Roku 1748
sprit des lois".
Dílo
vyšlo
to,
nmecká
literatura
právovdecká,
cen
Mohlem,^^) pronesla odsuzující slovo o
V
kého Francouze.
6.
která, poínajíc
theorie veli-
vyd. Meyerova ,,Lehrbuch des deutschen
opateném Gerhardem Anschútzem, konstatuje
Staatsrechtes",
se
(28, 29), že nauka Montesq. (známá v nmecké literatue pod jménem ,,Dreiteilungs- und Gleichgewichtstheorie") jest zavržena a že nikde není provedena v pvodní své form. Naproti tomu
jsou však také obhájci, po
pípad
stízliví posuzovatelé myšlé-
nek M., nejen mezi Francouzi, nýbrž i v Nmecku. 2^) Nedá se prost odiniti fakt, že nauka M. pešla do ústavního života evropských i mimoevropských stát. ^^^ Teba že M. nevyslovil myšlének ve všem samostatných, 2^) staí, že práv v j e h o formulaci stala se nauka o dlb mocí v stát majetkem novodobých ústav. Hledíme-li k tomu, že šlo o politické heslo s dobrým jádrem o r g a n i s a n í m,-*) nemusíme pi oceování zásluh M. tolik trvati
poddaným
System, 194, 195,
Jellinek,
St. L.,
374, pozn.
2.,
Layer, Princi-
pien des Enteignungsrechtes 346; proti tomu O. Mayer, V. R. I., no, 115; cf. i Pražák, Právo ústavní i., 9 (2. vyd.). *") Die Geschichte und Literatur der Staatswissenschaften I. (1855), 273; vytýká se tu theorii M. logická nesprávnost, neúplnost, že vede ,,zur Anarchie und Zerrúttung", rozštpujíc jednotnou moc státní ve 3 samostatné moci; cf. však ze starších také Zoepfla 1. c. 192 § 108), Rottecka 1. c. II., 213, 214, Welckera v Rotteckové St. L. V., 701, 702. ^1) Berthélemy 1. c, 9. sq., O. Mayer, V. R. I., 67 si. (cf. i Justiz und Verwaltung, 13, 14), Jellinek, Gesetz und Verordnung, 222 si., 223, pozn. 6., St. L., 588 si., Rehm, Allgemeine Staatslehre (St. L.), 232 si., 285 si., Arndt u Birkmeyera 747 si., Hauke, Grundriss des Verfassungsrechts 13. ^^) Jellinek, St. L., 487 si., Loening v Conradové Handwórterbuchu VI., 926, Húbler 1. c. 8. ") Rehm, St. L., 230; nejnovji dokazuje Hatschek, Englisches Staatsrecht (u Marquardsena) 19, že vlastn otcem nauky o dlb mocí není ani Locke, nýbrž Richard Temple (1660). Cf. k tomu ve prospch Montesquieuv (
Jellinka, St. L., **)
588
si.
O. Mayer, Theorie
Staates gegeniiber
dem
I.,
oznauje za úel
Einzelnen
zu
theorie M. ,,die
brechen".
Wucht
des
JUDr. Jií Hoctzel:
38
na výtce, že M. 1748 nedospl k pesnému poznání novodobé zásady,
že
moc
státní
jediná,
jest
jednotná, nedílná,
a
správn vzájemného pomru mezi jednotlivými mocemi (recte funkcemi) státními. Skutený život našel si
že M. nevystihl t.
zv.
ešení problému
V
detailním
srovnávající
detailním studiu tu záleží
zásady pipomínající o
aby, šetíc
to,
se
jednotností
s
moci
správní organisace
provedení
úel
vhodn
—
ohlašují se
theorie M.
principu
a
na
zajímavým zpsobem
Jde pi
dlby
státní. 2^)
—
práce,
organisaci správy rznosti obstará-
vaných funkcí byly vystiženy rzností .orgán. Orgány ty jsou myšleny v zásadní sice vzájemné neodvislosti, avšak pes to hledí se zajistiti úelné jich spolupsobení. 2^)
Nauka
ofunkcích státních
postoupila pirozenou re-
akcí proti nepesnosti theorie M. k ostrému hlasiti jest s O.
že stát víže
theorema o
Mayerem
(V.
R.
I.
vyhranní a také sourozumti faktu,
88), že nelze
zákony svými výkonnou moc, nemáme-li na mysli
dlb
mocí. 2')
povdno, že závazná moc zákon pedkonstipouze pro obor justice (civilní a trestní), nikoli pro policii. Zákonem (soudním) byla tu každá emanace vle publikovaná. Toho nebylo vladaovy všeobecného obsahu šeteno pi zákonech správních, které se mnohdy halily v roucho úedních instrukcí, reglement, aniž by však již jen proto pozbývaly závaznosti pro poddané. 2^) Bylo
§ 2.
tuních
již
platila
ádn
25)
o. Mayer, V. R.
Udá
I.,
69.
mi na jiném míst zevrubnji
se touto otázkou obírati. tyto vty Montesq. ,,il faut que, par la disposition des choses, il pouvoir arrte le pouvoir" (XI., 4), „comme par le mouvement necessaire des choses, cettes puissances sont contraintes aller, elles seront forcées **)
—
se
Cf.
aller de concert (XI. 6). 2') Tezner, Das System der subjektiven
hutv
Zeitschrift
XXI.
óffentlichen Rechte,
(kritika stejnojmenné práce Jellinkovy),
piznává, že sebe vázání státní moci zákony nelze juristických abstrakcí a bez
geber und
myšleného
si
dobe
Grún163
si.
vysvtliti bez
odlišování státu
,,a)s
Gesetz-
Subjekt der Verwaltungsthátigkeit". ^^) Zoepfl 1. c, 338, 341, O. Mayer, V. R. I., 120 si. (zajímavé poznámky o ddictví takových emanaci vle zempánovy pro stát ústavní); cf. také Pražák, Pr. úst. III., 290, 291, Hauke, Grundriss, 99, 100; cf. také Síóger, Ulbrichv-Mischlerv Osterreich. Staatsworterbuch (Ost. St. W.), als
Pojem veejné správy a hlavní formy
její
innosti.
39
Justicí rozumlo se již v policejním stát udržování právního ádu autoritativními jen normami zákona vázanými výroky, co jest in concreto právem.
tomu
vala k
dosti
Zvláštní kvalifikace
pozd. 2»)
Rozdíl mezi
orgán pistuposoudní"
„záležitostí
a „správní" se vytvoil v ten rozum, že onano ešila se dle zásad právních, tato pouze dle ohled vhodnosti a slušnosti (O. Mayer, V. R.
i2.).3o)
45 pozn.
I.
Pi tom
správa a justice nebyly oddleny
oddlení takové
jest
dílem moderního státu za
organicky; zejmého
vlivu
nauky Montesquieuovy.^^) Montesquieuem intendovaná dlba funkcí státních mezi rzné orgány nebyla vskutku provedena dle dsledného hlediska v ten smysl, že by funkce orgán jedné kategorie materieln se lišily vesms od funkcí orgán kategorie druhé; není takové dsledné provedení ani možné. ^2) Život ani tu nedal se mistrovati theoretickými poukami a tak setkáváme se v moderních státech s tou skutenosti, že faktorm zákonodárným pikázány jsou také záležitosti nemající nic spoleného s vydáváním právních norem, moci výkonné zase sveny kompetence k tvoení všeobecných zásad právních (moc naizovací). Montesquieu v tom chyboval, že stavl puissance judiciaire proti puissance executrice, kdežto §
3.
(Budw. 14.907); Budw. 11.395 cf. k tomu Jellinek, nejnovji Rehm, Der Gesetzbegriff und die herrschende Staatsrechtslehre in Deutschland, Verwaltungsarchiv, XIV., 352 ^; o starších spsobech pubUkaních viz Mayrhofer I. 433. si. 2.
vyd.,
II.,
588, VIII.,
Ges. Vrdg., 106 sq. Cf.
**)
O. Mayer, Justiz
=>»)
Zoepfll. c,
349
und Verwaltung, si.,
Rotteck,
1.
c.
19.
15, II.,
214
si.
Jellinek,St. L., 584.
Poprvé provedena dlba ta francouzským zákonem z 1 6.724. srpna 1790 (,,Les fonctions judiciaires sont distinctes et demeureront toujours ^')
troubler, séparécs des fonctions administratives. Les juges ne pourront dequelque maniére que ce soit les operations des corps administratifs, .
.
.
administrateurs pour raison de leurs fonctions" v Block-Maguérov Dictionnaire 1720). K pokusm 18. st. oddliti správu od justice v Rakousku cf. nejnovji Rieser. Císa Josef II. a správní centralism po stránce reální a territorialní, v Poct Ran-
ni citer (tit.
dov
devant eux
II., art.
213
si.,
reich, 2. sešit, *^)
les
13; cit.
Tezner, Die landesfúrstliche Verwaltungsrechtspflege in Óster-
84
si.,
zvi. 93, 115.
Jellinek St. L. 593,
Cf.
i
Pražák, Spory o píslušnost
Ges. u. Vrdg. 223.
I.,
32
si.
JUDr. Jií Hoctzel
40
oba pouvoiry jsou ástmi širšího pojmu: moci výkonné. 3^) Z tchto skuteností podává se pro doktrínu rozeznávání funkcí s hle-
materielního, odvodnno jest historickým diska
a)
formální h o.^*)
b)
vývojem,
Lišení
pedpokládajíc
to
ústrojí
konkrétního státu.
nauky o dlb funkcí vci nejnutnjší, teba k objasnní pojmu správy.
BucTtež tuto uvedeny z
pokud toho ad
a)
je
a)
Zákonodárství
za úkol stanoviti právní normy,
v
a
smyslu
materielním
má
už normy ty vycházejí od
a
od panovníka, orgán státních nebo V tom smyslu i naízení jest zákonem. Spor v theorii jest pouze o to, je-li nutným znakem zákona všeobecnost, abstraktnost. Vedle jiných 3^) Meyer (St. R. 551) žádá od zákona abstraktnost a staví proti zákonu ,,Verfúgung" jako upravení individuelní záležitosti. I tak zv. individuelní zákon sboru zákonodárného,
korporací samosprávných.
jest
mu takovým opatením
svdiv nikoli
(1.
dokazuje však essentiale zákona. Lahand,^'')
c.
pozn.
4.).^®)
Proti
tomu pe-
že všeobecnost jest sice naturale,
S
Labandem
za jedno jest nyní
^^) Správn u Zachariá, 1. c, 68. Francouzská doktrína mluví o ,,domaines propres du pouvoir légíslatif et du pouvoír éxecutif" s jedné a o ,,un terraín commun" obou funkcí, Mayer, Theorie 4, pozn. 8. ^*) Meyer, St. R., 549 si., Jellinek, St. L., 580 si., 591. Pro Labanda. II. 163. Das Staatsrecht des Deutschen Reiches, 4. vyd., dán jest ad a) II. 159 si. ,,der subj ektive ,,der objektive Begriff", ad b)
—
—
—
—
Begriff". ^^)
Grotius, §
Ze starších
De
cf. Zoepfl, 1. c. 317, 318, 320, 336, Rotteck, 1. c. II., 230, jure belli ac pacis libri tes, Amstelaedami, 1702, lib. I., cap. III.,
VII.: ,,qui civitatem regit,
circa
singularia.
.
.
.
versatur aut circa
universalia
Circa universalia versatur condendo
1
e
g e
s
aut easque
tollendo." ^*) Meyer nechce vidti rozdílu mezi železniní koncessí vydanou v správní cest nebo zákonem. Zásadní rozdíl dán jest již pípustnosti opravných prostedk proti správním aktm daných, což nemožno pi zákon, teba formálním. Zvláštní stanovisko zaujímá Rosin, Das Polizeiver-
ordnungsrecht in Preussen, 5 sq., rozeznávaje mezi individuální Podobn rozeznává Bernatzik, a konkrétní jednikou skutkovou. Rechtsprechung und materielle Rechtskraft 5, pozn. 5., 10. v pozn. Toto rozeznávání vychází na jedno s názorem, že essentiale zákona není všeobecnost. '')
St.
R.
II.,
2.
sq.
Srv. Ulbrich (V. R., 126).
uvádí zákon upravující konkrétní regentství.
Pojem veejné správy a hlavní formy
také Jellinek.^^)
v
tvoení
mnící
Tkví-li
normy
její
podstata zákona
právní,
(v
innosti.
41
materiel.
smyslu)
dosavadní právní rád
pijde pi posouzení sporné otázky práv na to, zda aktem sboru zákonodárného konkrétní pípad upravujícím bylo jednáno v mezích dosavadního právního ádu ili nic.^^) (doplujíc,
mníc nebo
rušíc jej),
Konání spravedlnosti
v materielním smyslu znamená podrobení konkrétního pípadu pod pravidlo právní výrokem, co jest in concreto právem. Jde tu o innost logickou, charakterisovanou trefn Lahandem (St. R. II. 165) v ten smysl, že soudce nemže, ,,wenn er pflichtgemáss verfáhrt, denselben Fa 11 nach seinem Belieben v e rschieden entscheiden". Není pochybnosti o tom, že výrok takový možný jest v zásad v každém oboru práva, avšak historickým vývojem vysvtluje se, že konání spravedlnosti spatuje se pouze v jurisdikní innosti zvláš kvalifikovaných, soud. Díve byla možná justice v tomto smyslu pouze v oboru práva civilního a (z ásti) trestního.*") Novodobým zákonodárstvím rozšíena byla justice i na obor veejné správy vybudováním zvi. tribunál veejného práva obdaených zárukami neodvislosti soudcovské. Nebylo by však správné mysliti, že innost v podstat soudcovská neznáma jest správním, pokud výrokem svým urují, co e s t v daném pípade právem. Ani správní úedník nemže nkterý pípad rozhodnouti, jedná-li správn rzným zpsobem, maje /3)
(Rechtsprechung)
orgán
úadm
j
—
—
Gesetz und Verordnung, 236
^^)
souhlasiti s
,
jednotku faktickou.
239, St. L., 595,
sq., fol.
výrazem .abstrakte", pokud Hauke, Grundriss,
se
má
98,
kde nemožno
vztahovati na individuelní
Lustkandl,
Óst.
St.
W.
II.,
394—396. Jellinek, Ges. Vrdg., 257, Rosin, Polizeiverordnungsrecht,
''*)
10,
ob-
zvlášt pak Pražák, Pr. úst. III., 221, také pozn. 2., Gareis, AUgemeines Staatsrecht (Marquardsen) jy; O. Mayer, V. R. I., 12, pak pozn. 18. ítá tyto pípady do své 4. skupiny, však malým právem. ") O. Mayer, V. R. I., 7, Laband, St. R. II., 161, 162, Loening, Lehr1. c, 189 (§ 107.), 348, hlavn pozn. 6., Rotteck, 1. c., II., 215,216. Z rakouských spisovatel cf. Pražák, Právo ústavní, III., 296,297. ") Pochybnosti o tom nemže vbec býti, pokud správní úady pi-
buch, 21; Zoepfl,
sluhují
právem v
škod od
zve
civilních záležitostech (spory eledínské, spory o
v nkterých zemích pikázány
polit,
úadm).
náhradu
JUDr. Jií Hoctzcl:
42
vymenou
zrovna tak
Na výrok
cestu, jako soudce.
jeho upínají
dsledky právní,'*^) jako na výrok soudcovský (o tom pípady mžeme zcela dobe oznaiti jurisdikcí; jíti pouze o gradualní rznost mezi jurisdikcí ko-
se stejné níže).
tyto
I
mže
úady
nanou soudy a
správními. '*2)
v hmotném smyslu konen jest veškera y) Správou innost státní (zemská, obecní etc.) s vylouením zákonodárství a justice (v mater ielním smyslu). ad
b).
Kriteriem není
pedmt,
gánu
tu
kterou
obstarávajícího,
projevu
funkci
vle veejné
zove se každý projev
státu ve
formálních zákonech {Laband,
Vrdg. 226
St.
form zákona R.
II.
Pražák, Právo úst. III. 219
sq.,
zahrnuje veškeru innost
soudm
organisace orpo pípad forma
zákonem
Dle toho
moci.
vle
nýbrž
dle
55
sq.,
si. )).*=*)
(formálním)
(nauka o Jellinek,
t.
zv.
Ges.
Soudnictví
positivního práva piká-
Jsou v tom úkony obsahu správního, ku p. agenda nesporná, doruování, udílení práva chudých, pak t. zv. správa justiní.**) Pod správu (ve formál. smyslu) spadají veškery zanou.
úkony uvnit organismu správního, tudíž
i
akty jurisdikní
orgán
správních.*^)
O tom
*^)
cf.
výbornou monografii Bernatzikovu, Rechtsprechung und
materielle Rechtskraft, 64
si.
Správn
také Seydel, Die Verwaltungsrechts-
Bayern v Hirthových Annalen des deutschen Reichs 1885, 213-277, zvi. 220 (,,ob bei solcher Personalunion von Rechtsprechung und Verwaltung die erstere nicht zu kurz kommt"), Sarwey, Das óffentliche Recht und die Verwaltungsrechtspflege, 81 sq. Cf. k tomu všemu ješt Laband, St. R., pflege in
—
III., 335
si.,
u Birkmeyera die Denkschrift waltung, 12
System, 130, O. Mayer, V. R. I., 9, Grueber Grundriss 120, Bernatzik v Diskussion uber der Regierung: Studien zur Reform der inneren Ver-
Jellinek, St. L., 595, 50,
Hauke,
si.
1. c,, 353 chce rozezná vazi trojí pojem zákona: ,,ein materieller, ein konstitutioneller und ein formeller. ") Meyer,N. R.,I., 3, Jellinek, St. L. 599, System 89, 130, Ges. Vrdg,
*^)
Rehm, Der Gesetzesbegriff etc,
224, 225, Bernatzik, Rechtsprechung,
V. R.,
dlby Že
I.,
8);
§ 3. lit.
funkcí lze
starší
doktrína
Hauke, 84, 85 (jinak O. Mayer soud. Jen s hlediska formální soudu, Hye I., 2; cf. Budw. 14.136. nesporným soudnictvím", cf. Rotteck, 2,
h zák. o správním
rozumti nálezu
nevdla
íš.
co poíti
s
,,
O vývoji a pedmtu ízení nesporného v Poct Rándov, 353, sq. *^) Laband, St. R. II., 162, 163, kde nelze (hledíc k samospráv) sou1.
c, III., 192, Zoepfl
1.
c, 354. Nyní zvlášt Ott:
Pojem veejné správy a hlavní formy
její
innosti.
43
zákonem formálním jest všeliký projev vle na obsah, bráti jest tuto irrelevantnost obsahu cum grano salis. Musí se jednati vždy o takový projev, který vbec mže jeviti úinky ve svt vnjším. Tomu není pi t. zv. nezávazném obsahu zákona, jehož zajímavé pípady uvádí Jellinek, Gesetz und Verordnung 232, 388 (pro naízení), O. Mayer, V. R. I- 73. pozn. 7, také 93 . 2.). Jinak forma zákona pojmouti mže obsah právn relevantní nejpestejšího obsahu, i akty jurisdikní snesou formu zákona {Jellinek, Ges. u. Vrdg. 246, 247, 269, Tvrdí-li se, že
státní bez ohledu
Lustkandl, Ost. St.
W.
II.
394). ^«)
III. § I. Pecházím k tomu, abych podrobnji vymezil a osvtlil pojem veejné správy. Dosud jsme si definovali správu tu pouze negativn v ten rozum, že jest tou ástí innosti státní, která vybývá po vylouení zákonodárství a justice. Positivních definic dána byla celá ada^^) a nemlo by vskutku smyslu jednotlivé z nich registrovati. Myslím, že se veejná správa nedá obsahov ani jinak charakterisovati než negativn. Zájem juristický vzbuzují snahy tu a tam projevené, chtíti z masy úkon státních svrchu negativním zpsobem ohraniené vylouiti nkteré zjevy tam nepatící. Pi tom musíme se na tomto míst spokojiti s kon-
statováním, chati
nám
že
nám
jde
o
správu
veejnou;
stranou
ne-
kudy jdou v podrobnostech hranice mezi
jest rozbor,
správou soukromou a veejnou.*^) hlasití se .
.
.
mít
všeobecn drženou vtou:
dem
Umfang
,,so
deckt sich der Bercích der Verwaltung
der konstítutíonellen Minister-
verantwortlíchkeí t". ")
jinaká innost sbor zákonodárných mže míti povahu jurismimo pochybnost; cf. Jellinek, Ges. Vrdg., 401, Hauke, Grund-
Že
dikce, jest
í
Rechtsprechung, 265, pozn. 104., Hatschek, Englísches 531 si., Ulbrich, V. R., 58 . 2. *') Srovnej mezi jinými vyerpávající definici Ulbrichovu, V. R., 22, III. **) Budiž jen mimochodem poukázáno k tomu, že funkce veejné správy obstarávati mohou i soukromníci jako právo nebo jako povinnost: cf. § 39. požárního ádu, pedpisy o nuceném hlídaském personálu honebním v nových zákonech honebních v zemích pedlitavských; srv. k tomu úvahy Jellinkovy, System, 245 si., proti tomu v nkteriss,
69, 107, Bernatzik,
Staatsrecht (Marquardsen)
,
bu
JUDr. Jií Hoetzel:
44
budu vývody veejné uinil nkteré eliminace. Administrací jest Mayerovi innost státu již hotového (V. R. I. 3., 9.). Proto vyluuje Mayer ze správy t. zv.
Nejúelnjším postupem bude,
sledovati-li
O. Mayera, jenž z obvyklého rozsahu správy
pomocné úkony ústavní
(,,verfassungsrechtliche Hilfs-
uvádjí a udržují v pohybu; píklady: nastoupení vlády, zízení regenta, vypisování a ízení voleb do sbor zákonodárných, jmenování len panské snmovny. S tím projevuje souhlas Hauke (Grundriss 108). Proti tomu budiž uváženo toto: Eliminace Mayerova a Haukeova trpí pedevším neuritostí rozsahu, basirujíc na pojmu ústava", o nmž doktrína není usjednocena. Jest otázka, kdy si kdo pedstavuje ústavu Ci ítati sem hotovou". Jest výpoet Mayerv taxativní? dlužno také jmenování ministr jako nutných lánk ústavy, thátigkeiten"), které ústavu
,,
,,
zvolení obecních
tmito
t.
zv.
orgán
V
zástupcích a p.?
em
tkví rozdíl mezi
ústavními pomocnými úkony a Haukeovou
,,mittel-
bare Verwaltung, welche den Verwaltungsapparat beschafft und im Gange erhált"? Pro nepoítati i tyto funkce mimo správu,
Nad
kdyžt
stát bez tohoto aparátu také není
možno
pehlížeti, že vypisování a ízení voleb vychází
již existujícího
,,
a neliší se pranic od jinakých
hotov"?
úkon
to ne-
od orgánu
téhož orgánu,
úelem,
nikoli prostedky a úinky. Možno nanejvýš aby úkony Mayerem a Haukem eliminované tvoily pododdíl správních úkon, pi emž by slušelo k tomu ješt hledti, Ize-li veškery ony úkony stavti co do podmínek
pouze
pipustiti,
tolik
a
úink
právních do
jedné
ady.^^)
sebou, že veejná správa vtsdo mezí zákonem pedepsaných, mohouc se pohybovati tchto hranic. {jako t. zv. správa volná, nevázaná) O. Mayer (V. R. I. 10) vyluuje proto z administrace všecky jevy státní innosti, kde stát ,,aus dem Bereiche seiner Rechtsordnung heraustritt". Z tchto jev tvoí si Mayer svou 4. skupinu, do
Historický vývoj
nána
pinesl
s
jest
uvnit
—
rých bodech trefná polemika Teznerova, System, 1. c, 189 195, 253. Viz k tomu také PraiáA. Das Recht der Enteignung, 65 68, jenž pi konstrukci prává expropriantova dochází k úsudku, jako Tezner 253, Hauriou, 1. c, 504,
—
Ost. Z. **)
f.
V. 1887,
Ponkud
loi.
jinak (blíže Mayerovi) Laband, St. R.,
vSak také Jellinek,
St.
L.,
597, pozn.
i.,
Meyer,
St.
IT.,
R., 642.
170
si.;
cf.
Pojem veejné správy a hlavní formy
které zabírá:
i.
právo státu
zv.
t.
recht), dle kterého státní
správa v
její
innosti.
nouze
z
45
(Staatsnot-
mimoádných pomrech
není
Staí znah tu t. zv. ius eminens, Pod tento pojem nespadají však výjimené supereminens.^'') akty na základ zákonného zmocnní (naízení dle § 14. zák. z 21. pros. 1867 . 141. . z., vy vlastnní), ^1) nýbrž úkony rázu c k é h o ^2) beze všeho právního podkladu. Proti Majerovi f a k t sluší míti na zeteli, že pi otázce po t. zv. právu z nouze jde o to, mže-li nouze nahraditi zákonné zmocnrií, jde o ospravedluritých akt správních. se však otázka ta rozeší jakkoli, akty ty zstávají akty správními provedenými v zájmu veejné správy, zrovna jako nemžeme mluviti o tom, že úkon správní pestává býti projevem správy když a pokud se pi nešetilo zákona. Odpovd na onu otázku vliv bude míti pouze potud, zda-li uritý in administraní jest ve se zákonem ili nic. V tom smru dlužno konstatovati, že novjší doktrína staví se proti státnímu právu z nouze. ^^) O. Mayer sám (V. R. I. 354 si.) ostatn pipouští t. zv. policejní právo z nouze (,,polizeiliches Notstandrecht") jako vc samovázána normálními mezemi.
i
A
nní
nm
shod
zejmou
(cf.
také V.
R.
Do správy nepatí
2.
Grotius,
^^)
c,
1.
lib.
II.,
minii; ut
compensatio
utilitas",
§
,,jus
c, 186, 328, 329,
Handbuch, ")
dle O.
cap. XIV.,
fiat...
styky diplom
Mayera §VII.
ex
zvi.
cum
Cf. ze starších Rotteck,
360, Welcker,
a-
supereminentis doVIII. ,, publica § compensatione", lib. III., ,,ex vi
communi",
supereminens," cap. XX.,
sub eminenti dominio". 1.
268).
XIII., ,,ob utilitatem publicam
XIX., §VII.
cap.
II.
1.
Rotteckv
§
VII.,
c,
II.,
,,res
subditorum
154, 155, Zoepfl,
St. L. IV.,
340
si.,
Stein,
587.
Správn Pyaia^, Das Recht der Enteignung,
77, pozn. 12., Dantscher,
Das Nothrecht der Staatsgewalt in Gesetzgebung und Regierung [Linde-v Archiv fúr deutsches Bundesrecht, III., III.,
sv.
127
3.,
si.
seš.,
{proti Bischofovu
zvi.
6y,
121
sl.J).
Pražák, Das Recht der Enteignung, 8, 9, výstižnji než v pozdj•ších pracích; (viz také Ost. St. W. I., 856, I.), Gareis, A. St. R., 182. *^) Anschúíz, Liicken in den Verfassungs- und Verwaltungsgesetzen, Verwaltungsarchiv, XIV., str. 329 (také ro. V., 23, 24), Jellinek, System, **)
^;}6,
St. L., 350,
Layer, Principien dcs Enteignungsrechtes, 36
—
39.
—
Do
nepatí ,,Notlage", o které se zmiuje Tezner v lánku Die Privatrechtstitel im óffentlichen Recht, Archiv fúr óff. R., IX., 372, sq.
této rubriky
(jde o potíže
dkazové).
JUDi'-
40
Jiií
Hoct/.cl;
k é (der diplomatische Verkehr), ježto podléhají po výtce právu mezinárodnímu. V tom tolik nesporného, že innost státu obmezuje se na území státní, nemohouc se vyvíjeti v stát cizím, leda se svolením cizího státu. Orgány zahraniní správy (vyslanectva, konsuláty) jsou však orgány domovského státu, jejich organisace patí tudíž správ domácí. innost diplomatických institucí v cizím území státním pestává býti zrovna tak málo t
i
c
projevem správní innosti státu domácího, jako lze tvrditi, že dotyné normy mezinárodního práva netvoí jakousi souást právního ádu státu domácího. Tak Jellinek, Gesetz und Verordnung 341 si., St. L. 596, pozn. i.^*) innost institucí diplomatických není proti právnímu ádu domácímu; tím vlastn odpadá pro O. Mayera nutnost eliminace (viz také Gareis, A. St. R. 182,
.
4.).
Konen
3.
vyluuje O. Mayer
vedení války
a
(1.
c.
z
11)
vojenskékomand o.^^)
nechána v rámci administrace
zv.
t.
správa
vojsko v míru jakožto ,,Anstalt des Staates"
administrace
Tím
a contr.
vojenská.
Jesti R.
[Laband, St.
týmž pedpism, jako každý jiný ústav k dosažení veejných úkol zízený. Ve vedení války spatovati sluší nco faktického, jako ve vojenském komandu projev neobmezené absolutní moci zempánovy. Jen potud možno piznati eliminacím Mayerovým význam, ^^'') že akcentují vázanost správy právním ádem. IV. 34, 35) podrobeno
státní
—
2.
§
^*)
Pedmtn
Cf.
také Laband,
jest
St.
okruh úkol státních formáln
R. III.,
i;
Liszt u Birkmeyera, 1350
.
2.,
Ulbrich, V. R., 9. ^°)
Ost. St.
Meyer, V. R.
W.
II.,
§
199,
str. 35, Jellinek, St. L.,
737, 761, 768, Dangelmaier,
II.,
eodem
I.,
595, 596; Schmid, 319,
320.
Meyer v Schónbergov Handbuchu der politischen Oekonomie III., 4. vyd., 185, 186 uznává vázanost správy zákony státními, nechce však v tom spatovati specifický rozdíl správy od ostatních funkcí. Drastickým zpsobem (bez bhžších dvod) jest proti ehminacím Mayer"^)
ovým
Húbler,
1.
c, 11,
Neutrum
12,
,,Was
man
nicht deklinieren kann, das sieht
man
Výlukami Mayerovými ztrácí prý ,,der deutsche Verwaltungsbegriff" ,,sein Herzblatt". U Mayera jist zaráží, že (V. R. I., 12, pak pozn. 18.) ítá do své 4. skupiny i akty ne tžko zaaditelné, jako als
ein
an".
individuální zákony.
—
Pojem veejné správy
neobmezený ^^)
a hlavní formy
(státu písluší
její
innosti.
47
kompetenní kompetence, Kompe-
tenz-Kompetenz), všecky stránky lidského života mže stát pojmouti do sféry innosti své regulující a podprné. Z negativ-
pipadá ze znamená život
ního vymezení veejné správy plyne, že na správu
všech funkcí státních nejvtší podíl.
Podíl ten
(mnohdy se mluvilo o protiv mezi vlí a inem [Stein, Handbuch, 21], státem v klidu a v pohybu), tedy innost, bez níž se žádný stát neobejde.^') Pod vlivem theorie Montesquieuovy pouvoir éxecutif byl myšlen njakou dobu jako pouhopouhé provádní zákon. Skutený život usvdoval však' názor takový z absurdnosti. Bluntschli ^^) prohlašuje náhled eený za myšlénku velice nešastnou; nyní jest theorie ona zcela pemožena. ^^) ,,Der Begriff der V o 1 1z i e h u n g ^") muss daher erweitert werden zum Begriffe der státu
Verwaltung"
{Laband
\.
c.
II.
164).
obce, okresu, zem) vázána k zákonu mže však býti pro správu dvojí: jí jde o provádní zákona jako takové (úel) pípady jurisdikce nebo o sledování jinakých úel, pi emž zákon tvoí mez nebo prostedek innosti té.^^) Pi tom innost veejné správy nevyerpává se ve vykonávání moci vrchnostenské, nýbrž správa veejná pohybuje se mnohdy v pomru koordinovanosti k subjektm, s nimiž ve styk pichází. Theorie francouzského práva správního vybudovala tu rozdíl mezi a c t e s (v o e)
innost státu (mutatis mutandis
jest,
eeno,
jakož
zákony.
bu
a
Pomr
—
—
i
u
t
^^)
o
r
i
t é,
Jinak
puissance
de
ásten
publique,
voie
de
u samosprávy. 597, Laband,
St. R. II., 163, 164, Menzinger, 512 mluví o „der arbeitende Staat", Stein, 1. c., 22, „der allgegenwártige Wille des Staats." "*') V Bluntschliho a Braterov Deutsches Staatswórterbuch XI. ^")
Jellinek,
St.
L.,
Bruder-Bachem Staatslexikon,
str.
V.,
60, 61. ^')
Zoepjl,
'")
Správn
1.
c.,
334, 335, Laband, St. R., 164;
cf.
Jellinek, Ges. Vrdg.,
369-
zákon
konná moc",
Rottek,
1.
c.
II.,
nkdy
213.
Terminologie
rakouských
obou výraz promiscue; jindy vý,,vollziehende Gew." znamená moc exekuní (§ 30. obec.
kolísá,
užívajíc
,,
z., 50, II, zák. o okres, zastup.) *') Sarwey, A. V. R., 13. ,,Der Schutzmann, welcher einen zu rasch Fahrenden anhált, bezweckt zunáchst die hiermit fur Andere verbundene Gefahr zu beseitigen".
48
J
gestion
UDr. Jií
Jl(jctzcl:
avoiedegestionprivé e.*^)
publique
Ani akty tohoto druhu nelze vyluovati z oboru innosti správy, nejsou pro správu tu i.^^) § 3. Cíl svých dosahuje stát jednak negativním zpsobem, odvraceje nebezpeí spolenosti státní hrozící, jednak positivn, podporuje aktivn rozvoj sil hospodáských a duševních v státní pospolitosti nahromadných. Chtíce juristicky oceniti oba tyto zpsoby státní innosti, dostáváme se k otázce, jaké místo v systému správního práva zaujímá policie. Nemžeme do dneška poítati s všeobecn uznaným. Ješt dnes má ástenou oprávnnost slovo pronesené dávno ped plstoletím Rotteckem:^*) ,,Wir haben fast so viele Begriffsbestimmungen von der Polizei, als Schriftsteller uber dieselbe". Jest do jisté míry ku podivu, jak byl možný takový chaos názor v otázce, jejíž záhady se sice do jisté míry historicky vysvtlují, jež však pes to všecko neskrývá tolik záludných úskalí. ^^) Spor nemá snad pouze významu theoretického, nýbrž souvisí s ním zvláš dležitá stránka veejného života. ^^) Operuj í i rakouské zákony s pojmem policie, vížíce k nmu daleko jdoucí dsledky
píznaným
a
ním
právní
má
—
bu
cf.
ku p.
§
vbec jméno
ob.
364.
zý"^)
policejních
anebo vykazuje partie vnované *^)
Haurion,
1.
c, 201
sq.,
Celá
ád
ada zákon
(Feuerp o
pedpism
Berthélemy,
1.
c, 18,
1 i
z e
správních i
ordnung)
policejního rázu
sq., O.
—
Mayer, Theorie
156.
Jak známo, stala se správa nevrchnostenská, hospodáská, pedpolemiky Rosinovy (Souveránitát, Staat, Gemeinde, Selbstverwaltung, Annalen, 1883, 311 a 312) proti Labandovi tvrdicímu, jakoby funkce Správa hospodáská však hospodáské nepatily do pojmu samosprávy. jist nemže býti specifickým znakem pi rozlišování samosprávy od státní ^*)
mtem
—
správy. ««)
•^)
katalog *")
L. c,
III.,
266.
Sám Stein, zasloužilý prkopník rzných názor. Seydel,
Pfálzisches
Strassenpolizeirecht,
práva,
vykazuje
und
Staatsrechtliche
— 317.
Abhandlungen Seydlovy uspoádané Krazeisenem, 312 Pražák, Das Recht der Enteignung, 7, Právo ústavní III.,
politische *')
správního
137,
Meyer, St. R., 815, Jellinek, System, 336, O. Mayer, V. R. II., 345 si., Sarwey, Das óffentliche Recht, 373 lit. a), 403; Budw. 486, 839, 867, 3278. Officielní výklad sdlen u Mayrhofra V. lit
b),
138, Layer,
532, pozn.
2.
1.
c, 39
si.,
Pojem veejné správy a hlavní formy
srv.
má
honební zákony, pedpisy o neárarních v záptí dležité rozdíly
innosti.
silnicích.
kompetenn
novjší
nedrží
již
zaíná
a kde
policie
nebude bez obtíží innost státu.
ostatní
Theorii zajímá
pojmu
širokého
policejního."^) In concreto licie
její
49
Lišení to
Zákony pevzatého ze státu íci, kde pestává poí.*^)
'^'')
pojem
policie
v tchto bodech:
na innost n e g a t i v n í: 'i) chrániti státní spolenost pede vším nebezpeím; stará ,,Wohlfahrtspolizei" rovná se nynjší vnitní správ. Protože nebezpeí hrozí pojmov v každém oboru státní psobnosti, proniká policie všecky tyto obory, nejsouc tu samostatným okruhem innosti, prostedkem innosti státní vbec. nýbrž nutným ~^)
Souhlasn obmezuje
se policie
smrem,
nebezpeím dosahuje stát jednak akty právn do individuelní sféry jednotlivcovy nezasahujícími:"^) osvtlování ulic, stavba hráze proti pívalm vod, zizování nemocnic a p., jednak akty vrchnostenskými. Je na bíledni, že i akt prvního druhu svým nabývá rázu policejního (praeventivního), avšak juristické rozeznávání zajímají pouze akty zpsobu druhého. Správn se proto spatuje policie. Ochrany
proti
irrelevantními,
úelem
'*) Tak iní nález správního soudu Budw. 1807, kde jednalo se o odstranní pekážky volné passaže na obecní silnici. Správní soud rozeznává dle rakouského zákonodárství mezi správou silniní a policií silniní, odtud rzná kompetence, také v postupu instanním. Píznano pro praxi jest, že správní soud vidl se nucena konstatovati, že opatení neztrácí svého policejního rázu tím, ,,dass das, was von Polizeiwegen verfiigt wird, i n d e Gesetze eben auch angeordnet und zur Pflicht gema c h t wird." **) Srv. ke charakteristice tohoto širokého úkolu policie základy pro innost policejních z 10. pros. 1850, cit. u Mayrhofra, Handbuch fr den politischen Vcrwaltungsdienst, 5. vyd. I., 488, sq. Cf. cit. nález Budw. 1807, E. Meter v 3. vyd. Holtzendorffovy Encyklopádie der Rechtswissenschaft, 885, Grueber u Birkmeyera 49 (vysušování bain). Cf. § 28., . 3, 4, es. zák. honebního (praevaluje tendence policejní ped podporou hospodáské existence?). '') Arndt u Birkmeyera, 850, Budw.-Alter, 2781 A. '") Na to dobe ukazuje Rotteck, 1. c, 1 1., 272 aZoepfl, jenž proto (1. c. 57, pozn. I.) navrhuje na míst oznaení ,,P o 1 i z e i staat" ,,B e v o r
m
.
.
.
úad
''^)
1
mundungs staat". Mayer, V. R.
") O.
pozn.
II.,
Sborník
I.,
Loening, Lehrbuch
vd
právních a státních. VII.
248, Meyer, V. R., 72, pozn. 7, St. R.., 645, 8,
zvlášt Gareis, A.
St.
R.,
132
— 133. a
JUDr. Jií Hoctzel:
50
pokud
vystupuje
stát
po vrchnostensk
nikoli
u,'-*)
tam,
kde radí, pouuje, pobádá. Nesprávno jest ovšem vrchnostenskou moc jako prostedek policie stotožovati vbec s donucovací mocí státní, jak to iní hlavn Loening, Lehrbuch 8. Ne všecko donucování ve stát je rázu policejního [O. Mayer, V. R. I. 248, 249). Nkteí, jako Meyer (V. R. I. 72, St. R. 641), Loening (Lehrbuch 8, Conradv Handwórterbuch VI. 113 [aspo zásadn]) obmezují policii na obor vnitrní správy. Právem se proti tomu ozval O. Mayer (V. R. I. 249, pozn. 12), jehož these nebyla otesena obranou Meyerovou (St. R. 644, pozn. 9.), který pomáhá si odkazem na a n a 1 o g i c k é prý používání pojmu policie v jiných oborech správy.
SeydeP^) obmezuje innost
policie
na odvrácení nebezpeí
tomu vyslovil se z novjších Meyer (V. R. 72, pozn. 6., Loening, Handwórterbuch VI. 114, ze starších Stein Seydla v ochranu bére O. Mayer (V. R. I. 265, pozn. 9.). 1. c. 191). Správné na tom jest tolik, že policejní píkazy a zákazy mohou se íditi pouze proti uritým osobám [Arndt u Birkmayera 851), ímž však není vyloueno, aby ku p. k odvrácení nebezpeí ihned uinno úadem opatení § 173. horn. z., jde tu hrozících od
Proti
lidí.
—
vlastn o exekuci, o
datené
Srovnej
ízení.
Na základ
oprávnnosti
jejíž
125.
§
hoejších
st.
se
po
pípad
zavede do-
. venkovského.
vývod mohu
akceptovati
Layerovu
v ten rozum, že to jest ,,die auf die Erhaltung des Bestehenden und die Abwendung der demselben drohenden Gefahren und Schádlichkeiten gerichtete o b r i gdefinici policie
(1.
c.
39)
keitliche Tátigkei
t."
Nyní panující mínní, Meyer, V. R., 72, O. Mayer, V. R. I.. Das Staatsrecht des Kónigreichs Bayern (u Marquardsena)
'*)
249, Seydel,
Layer, 1 .c.
1.
225.
buch
c, 39, Medikus,
Braterv Staatswórterbuch VIII.,
Díve správn
Loening Lehrbuch
i
VI., 114 (policie prý
levantní)
;
cf.
koná
O. Mayer, V. R.
I.,
dost,
jinak Conradíiv Handwórter.
když hlídá a kontroluje
Das Staatsrecht des Kónigreichs Bayern, v Schónbergov Handbuchu III., 289, 290,
recht des Kónigr. Preussen, 114,
Das
irre-
Staats-
und
R. 132.
")
polizei
— akty
,,Keine Polizei ohne gebietende
Gareis, A. St.
240,
131, Berthélemy,
254, Theorie, 161, 162. Schulze,
recht des Kónigreichs Preussen 114.
zwingende Staatsmacht".
8,
248,
Ulbrich, V. R., 332.
240,
Die Sicherheits-
Schulze,
Das
Staats-
Pojem veejné správy a hlavní iormy
Duchaplný systém jenž
policejního
však systém svj vybudoval
zejmé prý
povinnosti
oban,
práva (V.
R.
innosti.
její
I.
vyvinul 251
si.)
51
O.
Mayer,
na
samo-
,,dass sie ihrerseits nicht storend
Ordnung des Gemeinwesens" Tento základ Mayerova systému vede nutn k neuritostem a nehodí se k vymezení policejní moci jednotlivcm. Vrcholit názor O. Mayera,
eingreifen in die gute
,
vi
jinak zcela prodchnutého ideou státu právního,
ve
vt
(R.
V.
,,ohne gesetzlicheGrundlage kann die Storung der guten Ordnung mit unmittelbarer Gewaltanwendung abgewehrt werden." Neml proto tžkého úkolu Meyer, když ve svém St. R. 651, pozn. 8. ukázal na vratký základ systému Mayerova. S druhé strany však tkví kus policejního státu i v theorii Meyerové. Jest známým sporem v nmecké doktrín o to, teba-li k policejním píkazm a zákazm zákonného zmocnní. Meyer '^^) vindikuje pro policii právo k policejním aktm jako ,,Ausfluss der allgemeinen Rechtstellung, welche die Polizei im Staate einnimmt". Proti tomu se ozval všeobecný tém odpor.'') Se vším drazem hlásána zásada jediné správná, že správa veejná nemže žádati toho, co jí není výslovn zakázáno, nýbrž že mže požadovati pouze toho, k emu má výslovný zákonný podklad, teba podklad ten jest sebe všeobecnjší. Meyer jest s názorem svým osamocen, i praxe jest proti nmu {Anschíitz u Meyera St. R. 650, pozn. 3.). Pro Rakousko (obor zempanské správy) jest takovýmto trochu píliš všeobecným podkladem patent z 20. dubna 1854 . 96. . z.'^) Vedlo by daleko, kdybych chtl I.
252):
—
'*)
II.,
V. R.
")
78, také pozn. 17., St. R., 649, 650;
I.,
670; Stein,
Laband,
Stenglv Wórterbuch
c, 198.
I.
St.
und
R.
II.,
180, Loening,
Lehrbuch, 241, Leuthold, Offent-
im Verwaltungsrechte, Annalen 1884, 391, Rosin, Polizeiverordnungsrecht, 18 sq., Rehm, Die rechtliche Nátur des Staatsdienstes nach deutschem Staatsrecht, Annalen, 1885, 116, 117, O. Mayer, V. R. I., 253, pozn. 19., Jellinek, System 330, Seydel, Bayer. St. R., 1. c., 176, Anschútz, Lcken, 1. c., 325, z rak. Pražák, Právo ústavní III., 276 si., 286 si., Ulbrich, V. R., 39, 445; Berthélemy, 1. c., 225. Správné liches Interesse
také
již Rotteck,
1.
offentliche Klage
c.,
III.,
292,
.
7.
tohoto patentu u Lienbachera, Das ósterr. Polizeistrafrecht, 4. vyd., 2, 3, (zvláštn trefnou) u Brockhausena, Uber das sogenannte Verbotsrecht, 1. c, 461 (,,technisch unvollkommen und als mit dem Geiste der St. Grundgesetze im Widerspruch stehend, vielfach angefochten, den'*•)
Kritiku
JUDr. Jií Hoctzcl:
52
dopodrobna
peetná
taková
ciace
se
obírati
dlení
ta
mla
pokud mají
otázkou,
v literatue
policie
se
juristickou
vyskytující.
cenu
Differen-
by význam vdecký, kdyby jí odpovídala rztomu kterému oboru policejní innosti
prostedk
nost
po ruce jsoucích. Tomu však není; jediné lišení policie správní od policie bezpenostní (Verwaltungspolizei, Sicherheitspolizei) '^) dá se držeti pro samostatnost organisace, po pípad (pro Prusko) podmínek innosti. Jinak nemá moderní policie samostatné existence, jsouc stránkou veejné innosti, jejím immanentním principem, abych mluvil se Schulzem (Preussisches Staatsrecht
1.
c.
114.)^")
Dle rozvrhu funkcí shora podaného nezbývá místo pro
§ 4.
moc vládní, s níž se setkáváme v zákon ze dne 21. pros. 1867 . 145 . z. Lišení tohoto zákona mezi mocí výkonnou a
zv.
t. r.
vládní jest reminiscencí na tehdy panující doktrínu, která roze-
znávala ,,Regieren" a ,,Verwalten", zahrnujíc pod ono
wachung und
die oberste Leitung des
,,die Uberganzen Staatswesens und
Entwickelung" vedle výkonu knížecích praerogativ {Zoepfl Ohlas tchto myšlének ozývá se ve zpráv ústavo1. c. 291, 292). dárného výboru k cit. zák. 1867 (u Mayrhofra 11. 134, pozn. 2.). Pražák (Právo úst. III. 267) vidí v terminologii zák. z 1867 správn Aktuelního významu dosáhla ve pleonasmus (neškodný). ^^) seiner
noch
in der
erklárt
.
.
.";
Praxis hochgehalten,
Loening,
'*)
bergov Handbuchu 21,
122 *")
a
sL,
ja fiir
unentbehrlich
Conradv Handwórterbuch VI., 114. Conradv Handwórterbuch VI., 114, Seydel v Schón-
Loening,
III.,
289
sL,
Rosin,
Schulze (u Marquardsena),
Das Polizeiverordnungsrecht
c, 114.
1.
Není vnitního rozdílu mezi poHcií státní (generální) nýbrž pouze positivní (prostedky), cf. Tezner, System, 1. c, Ulbrich, V. R., 445. Rozvtvené dlení policie má O. Mayer, V. R. I.,
místní,
207 255
si., si.,
Bachem
Loening, St. L.
Conradv Handwórterbuch
IV., 461 sL, Stein
Verwaltungsrechts
II., 247, 248.
VI., 114
si.,
Fritzen, Bruder-
v Stenglov Wórterbuch des deutschen
Z nejnovjších
Ulbrich, V. R., 332
— 336.
Ve zvláštním smyslu užívá výrazu vláda" § 16. II., zák. z 18. dub. r. 1869 . 44, . z. (íšský soud); k významu slova vláda", ,,Regierung" cf. ješt: O. Mayer, V. R. I., 4 sL, Loening, Handbuch VI., 930, Bluntschli, Staatswórterbuch XI., 61, eodem IX., 730, Húbler, c, 8, 9, Jellinek, *')
,,
,,
1.
Ges. Vrdg, 1
19
si.
220.
Úpln
odlišný názor Hánel, Deutsches Staatsrecht
I..
Pojem veejné správy
Francii
nauka ot.
zv.
actes
formy
a hlavní
její
innosxi.
53
degouvernement
(mesures
mesures de défence). Jisto jest, že praxe akty de haute takové uznává, jednoty však o tom není, co všecko spadá pod tento pojem. ^2) Dle O. Mayera (Theorie 7 10) tkvlo by tžišt akt gouvernementalních v pípadech, kde veejná správa v zájmu police,
—
suprema lex") jedná mimo hranice zákonné. Úinek takových akt záleží ve vylouení ,,recours pour exces de pouvoir". Hauriau (1. c. 274 sq.) dospívá (277) k tomu, že nutno akty, o které jde, taxativn vypoítati
veejném
(278, 279).
publica
(,,salus
Naproti tomu hájí Berthélemy
c'est qu'il n'
(1.
c.
109):
verité,
,,la
pas actes de gouvernement". Dvody Berpesvdivé a hoví zásadám právního státu.
y a
thélemyovy jsou
§ 5. Obvykle se dlí veejná správa v 5 hlavních obor: zahraniní záležitosti, vojenství, finance* justice a vnitní správa. Dlení to dá se vyložiti historicky. V pravd vyznaeny jsou tím hlavní innosti státní. ^^^ TJjyj ^g^í eeno, že by zmínné obory správy vykazovaly veskrze vnitní juristickou rznost, co se tkne k docílení úkol správních
smry
prostedk
Vdecký rozbor zajímají práv tyto prostedky. V té píin jest konstatovati, že všech 5 onch resort administrak disposici daných.
(nejmén správa zahraniní) v celku odkázáno jest na nkolik kategorií právních dosažení vytených úkol umožujících. O hlavních tchto formách innosti správní bude poních
jednáno v následujících odstavcích.^*)
Viz Block-Maguéro, Dictionnaire
*") 1.
c,
I.,
14,
.
7, 9,
pozn.
Húbler,
i.;
9.
Tomu
'*^)
odpovídá
5
dotyných
ministerstev, které Schulze (Preuss.
c, 61) oznauje ,,als die organisch n o t h ,,welche in keinem selbstándigen Staate fehlen kónnen".
St. R.,
1.
we
n d
i
g e n,"
**) Budiž poukázáno k tomu, že otázka po vymezení pojmu veejné správy neni v pímé vnitní souvislosti s kontroversou po výtce m e t h o d ologickou, co initi pedmtem disciplin práva ústavního a správního. Veškeru nauku o správním právu soustedil O. Mayer (V. R.) v duchaplném systému forma 1. institut právních, pispv tím k prohloubení právnického myšlení. S druhé strany ovšem nelze nevidti v tom jisté jednostrannosti, jak správn podotýká Meyer, Schón-
—
bergv Handbuch,
III.,
198.
JUDr. Jií Hoetzel:
54
IV. I.
§
Díve však teba
co
nejstrunji podati nejnutnjší
základy nauky o veejných subjektivních právech. Jak níže vyvozeno bude, nedá se rozdíl mezi správními akty konstitutivními a deklaratorními pochopiti jinak, než když se vystihne,
na
akty
ty navazují.
Není nyní pochybnosti, že právní
ád
moderního státu po-
ítá s možností subjektivních práv veejných.*") Z theoretik jest to vlastn jediný Bornhak (Preussisches Staatsrecht I. 268 si., AUgemeine Staatslehre 80), jenž tvrdí pojmovou nemožnost státní moci.**) subjektivních veejných práv poddaných Proti tomu Jellinek (System 8.) dospívá k názoru, že celá struktura veejného práva ,,an allen Punkten von dem Geflechte sub-
vi
Rechte durchzogen ist". Naprosto však není jednoty v doktrín o podstat a dosahu veejných práv pes to, že problému
jektiver
tomu vnovaly
síly nejlepší
mužové právní vdy.
Praxe
správní
musela si otázku tu rozešiti a rozešila si ji, mnohdy spíše intuitivn; že ne vždy dsledn,*^) není s podivem. Orgánové správní stojí pod právním ádem. I v oboru t. zv. volné správy (freie Verwaltung) kde jim vykázáno jest více mén široké pole volných úvah o vhodnosti podnikaných krok, nelze mluviti o libovli úední. Libovli staví se tu hráz v požadavku, aby orgány užívaly volného uvážení majíce náležitý zetel na zájmy veejné. Bernatzik (Rechtsprechung 46) formuloval postulát ten v známé vt: ,,Tue, was du glaubst, dass es durch das offentliche Wohl bedingt ist." *^) ,
**)
r.
1875 **)
(zvi.
I.
15,
II. zák. z 21. pros.
. 36 . z. ex 1876. Od Bernatzika, Die
otisk z Archivu
vaný.
1867
.
juristische
144
.
z.,
§ 2.,
Persónlichkeit
zák. z 22.
der
íjna
Behórden
R. V.), 84, pozn. 231, drasticky charakterisoCf. Pražák, Právo ústavní I., 9, 10, hlavn pak Giese, Die Grundfiir óff.
rechte, 31, 32.
mezi jinými nález správ^ soudu z 17. list. 1902 . 9.081, Budw.k tomu kritiku Pražákovu, Zut Frage der Regelung des Apothekerwesens, Osterr. Zeitschrift fr Verwaltung, 1903, . 16. *") Cf. Jellinek, System, Pokud však jednotlivcm není dána 132. možnost právními prostedky zachování zásady této prosaditi, nemožno. pro k stran, v paroemii oné vidti povinnost právní. ") Cf.
Alter
1.333 ^.
pomr
Pojem veejné správy a hlavní formy
Ze zásady, že
veejná moc
innosti.
její
zasahovati
mže
55
do individ.
pokud jest k tomu výslovn zmocnna, plyne pro jednotlivce maxima, že všecko jest mu dovoleno, co není výslovn zakázáno. ^^) To negativní stránka posice jednotlivcovy veejné správ. Vedle toho mže jednotlivec žádati od státu urité positivn plnní (udlení koncesse) **"), po pípad úastenství na tvoení vle veejné (právo volební). Jellinek vybudoval velikolepý systém statusový rozeznávaje sféry jednotlivcovy jen,
vi
4 statusy: passivní, negativní, positivní a aktivní. ^i) Teba že systém ten stal se pedmtem vážných pochybností ^^) v jednotlivostech autora z nepesností usvdujících, struktura
celá
veejného
postavení
rzných kvalifikacích ád
dlužno uznati,
jednotlivcova
že
spoívá na
jeho osobnosti,
ke kte-
rzné nároky, ku p. na porušení statusu negativního nárok na odstranní kivdy rznými prostedky: stížnost, žaloba, náhrada škody. ^^) Na nkteré ty kvalifikace osobnostní hodí se zcela dobe termín (civilistikou vybudovaný) rým právní
status,
cf.
víže
státní píslušnost, svazek
o právu, nýbrž pouze
domovský; nemožno tu mluviti
oprávním
pomr
u.^*)
vzhledem k tomu, že plnní povinnosti eené zabezpeeno býti disciplinárn nebo po p. zodpovdnosti ministerskou, nelze povinnosti té upíti právní povahy vbec. Jellinek, System, 202, 203 contra Laband, St. R. I. 438; srv. Gluth, Genehmigung und subjektives Recht, Archiv fur óff. R. III., 611; O. Mayer, V. R. I., 166, pozn.
Jen
mže
*')
Krainz, System des
Ehrenzweigem
I.,
óst.
allgem.
Privatrechts,
vyd.,
4.
opat.
94.
Že pedmtem nároku nemusí býti správní akty, nýbrž i ,,t h a tc h e Gewáhrungen óffentlich-rechtlicher Art", cf. proti Jellinkovu Systému 121, 122, Tezner, System, 1. c, 146, 147, O. Mayer, V. R. I., 113; cf. vytýení stavební áry, § 20, a 40. venk. st. . § 24. vodn. zák. es. System, 86, 87; vedle Jcllinka cf. hlavn Dantscher, 1. c. I., 76-86 (rozvrh); Meyer, St. R., 34, také pozn. 6., Olto Mayer, V. R. I., 112 si. *")
s
á c h
1 i
;
"**)
'")
Tezner, System,
1.
c, dospívá (132) k resultátu, že užití ,, status" viz také O. Mayer, Archiv
má význam pouze terminologický; fr óff. Recht IX., 280—288. ''^)
O.
tivního "*)
I.,
107
Mayer, eodcm 284. (Tyto nároky samy ítá Jellinek do posistatusu.)
Ulbrich, V. R. 208;
— 109.
cf.
Bernatzik, Rcchtsprcchung, 170; O. Mayer,
JUDr. Jií Hoetzel:
56
Tžišt problému veejných práv subjektivních tkví § 2. v odpovdi na otázku: co bereme uritému právnímu pomru, nepiznávajíce mu povahy veejného práva ? ^5) Mezi správním
zájm
teba mu
vliv,
zákony ukládajícími obstarávání veejných
jsou nkteré, na jichž zachovávání jednotlivci nepísluší
Stavební
ády
z
dodržování dotyných norem plyne prospch.
ukládají obcím povinnost poíditi
si
plány polohy.
Z plán tch plynou gruntovníkm po p. veliké výhody, ale pes to nemají nároku na to, aby plán polohy byl zízen, po pípad zmnn, rozšíen. Téhož druhu jsou pedpisy o stihání officialních delikt, o dozorím právu státu nad obcemi, okresy, o dozorím právu vbec, na jehož výkon stranám nárok nepísluší (konstantní praxe). Mluvíme tu o reflexním úinku objektivního práva na zájmy úastník. ^^) Jde tu o stav výhod v zájmu individuelním nechránných, tvoící pechod ke skute-
ným veejným
oprávnním.^')
Mezi správními normami jsou však
takové, které ochranu
i
zájm vidí nejlépe obstaránu tím, že dodržování norem tch sveno jest kontrole súastnného subjektu. Veejný zájem lokalisujesetu v interessu individuelním. V takovém veejných
zájmu individuelního se všeobecným kotví možnost subjekt, veejných práv. Jednotlivec jest pánem normy, maje možnost
spjetí
"*) O. Mayer, Archiv fiir off. R. IX., 288, vytýká Jellinkovu Systému, na tuto otázku nedává pesné odpovdi; nemám po ruce i. vydání Syst., ale 2. vydání výtka ta stihnouti nemže.
že
**)
Jellinek,
System, 6y
jasn Jheringem, ,k pat.
z 26.
•*')
O.
sL,
Laband,
St.
R.
I.,
139, pozn.
2.,
306
sL,
. 3., Ulbrich, V. R., 166 (nejprve vysloveno Jahrbúcher fr Dogmatik X., 248). Budw. 5. vzhledem
Pražák, Právo ústavní
I.,
10,
srpna 1803 o šíce
silnic.
Mayer, Theorie, zredukoval subjektivní práva na samosprávu
a správní soudnictví (22, 157). Proti tmto ,,abgegrenzten Willensherrschaften" mluví O. Mayer o ,,Zustánde verháltnismássiger Sicherheit der Interessen" (157), kam ítá i. ,,Widerspicle der verfassungsmássigen Ordnung der Staatsthátigkeit" (reflexní úinky), 2. verwaltungsrecht-
liche
— jsou
Besitzstánde" to však
skutená práva
(pnoucí
se
subjektivní.
Nátur der Gewcrbskonzession, rozeznává (i. dovolávaje se Bernatzika, Rechtsprechung, málo zdailé a úelné.
k
udlení
koncesse
a
p.)
— Také Rehm, Die rechtliche — mezi Recht a Befugnis, 9.)
170.
Rozeznávání to
jest
Pojem veejné správy a hlavní formy
její
innosti.
57
seinem Interesse in Bewegung zu setzen" [Jellinek, System 51, 57, 79, passim) po vzoru oprávnní soukromých [Krainz, System J. 81). Jinak se to oznaiti mže jako uznané, chránné soustední, kondensace výhod z právních norem ply-
normu
tu
,,in
osob oprávnnéh
noucích v
tace
zákona, nesla-h se
o.^*)
Jest
vcí interpre-
vle zákonodárcova k takovému
lokali-
zájm veejných ve sfée individuelní z pipuštní opravných prostedk lze na takový úmysl souditi ;^^) vodítko to však málo kdy je dáno, hledíc k technice zákon správních (obzvlášt starších), které zídka kdy se vyslovují o tom, komu právo stížnosti písluš'. Že v tomto smru interpretace vle zákonné nebude bez potíží, dokazují elní theoretikové, vykládajíce uritý pedpis zákona a majíce pochybnosti i tam, kde by praxe se nehnula s místa, kdyby jich mla sledovati. Cf. výklady o právu volebním, veejnosti uritých úkon úedních, o opravných prostedcích, právu užívati veejných kommunikací, ku p. u Jellinka (System 71 si.), Labanda, St. R. I. 139, 306 si., O. Mayera, Archiv fur óff. R IX. 287, V. R. I. 114, také pozn. 21, Teznera, System 1. c.
sování
120
;
si.
Právní
moc subjektu svrchu oznaená kvalifikována
jest
na veejné oprávnní tím, že piznána jest subjektu tomu vzhledem k eho postavení jako lena veejné pospolitosti (gliedliche
V ten
Stellung).
panující doktrína^"") rozešila hranici mezi
mén vc vystihující:
Lahand, Pr. úst.
Volí se pro to
49, pozn.
ád
si
306, mluví o „individuell ausgeprágtes Recht", Pražák,
"*)
I.,
smysl
2.
o „subjektivní individualisaci", Giese,
,,sich dieser
pisy trest,
pozn.
ádu
Norm
entáussert" a dává
ji
1.
St.
R.
III.,
c, jj, o tom, že právní
jednotlivci
k
disposici; cf.
o možnosti žaloby se strany soukromého úastníka;
ped-
cf.
níže
183. »")
O.
Mayer, V. R.
106, 119, 125, passim, III.,
rzné obraty více
583, zvi. 1'"')
I.,
115,
Gluth,
Lahand,
St.
R. III., 349, Jellinek, System,
Genehmigung und subjektives Recht, Archiv
však také 351, O. Mayer, Archiv fúr óff. R. IX., 288. System 53, Pražák, Pr. úst. I., 12, Wasserrechtliche Kom-
Jellinek,
Grund desósterr. Rechtes, 24, 28, také pedmluva, Archiv fur óff. Recht IV., 270, Meyer, St. R., 34, Layer, 1, c, 347 si., Tezner, System, 1. c, 114; cf. k tomu ješt Leuthold, Offentliches Interesse, Annalen petenzfragen, erórtert auf
1884, 321 si. (zvi. 346), Neumann, Das óff. Interesse mit Bezug auf das Gebúhren- und Steuerwesen, die Expropriation und die Scheidung von Privat- und óff. Recht, Annalen 1886, 357 si., Rehm, Die rechtl. Nátur des Staatsdienstes, 1. c, 91 si.; viz í Krainz, System I., 45.
JUDr. Jií Hoetzel.
58
právem veejným a soukromým (nehledíc k úchylkám positivními pedpisy normovaným). Positivní úprava mže se od toho pravidla odchýliti; odchylky té bych nespatoval však již v^edpisu o kompetenci orgán k rozsuzování spor z dotyného pomru povolaných; bývají pro pedpisy kompetenní rozhodný cf. nájiné dvody, než provádní zásadního názoru právního hrady škod od zve a honbou zpsobených, spory elední, v Nmecku kompetence ádných soud ve sporech o služné úedník. ^"^)
—
Vi
jednostrannosti v literatue tu a
tam
se
vyskytující,
jakoby veejná práva subj. pedpokládala pomr nadadnosti podadnosti mezi súastnnými subjekty, dlužno akcentovati, rovnože veejná oprávnní jsou možná i mezi initeli cennými. Sem patí ku p. nárok expropriantv proti expropriatovi, nárok expropriatv na odškodnní, nárok obce pobytu na domovskou o náhradu náklad na jejího píslušníka, nárok dosavadní obce domovské na obec pobytu na pevzetí jejího píslušníka do svazku obecního dle novely k domovskému zákonu a
a
j.
v. ^"2^
faktor
pi
pf-j
všech tchto nárocích jest subjektem zavázaným
oprávnncem rovnocenný;
s
stát
pichází tu v úvahu jako
nárocích soukromoprávních jen jako poskytovatel
nároku
Tím vzata jest pda formulaci Jellinkov ,,Gedurft wird dem Nebengeordneten, gekonnt dem
na ochranu. (System 49):
Staate gegeniiber" ve spojení off.
Recht des einzelnen
(eodem 51):,, das subjektive immer n u r ein Konnen zum
s thesí
hat
.
.
.
Inhalt".i«3) ^°^) Nkdy posunutí kompetencí stane se bez nutkavých dvod; dokladem toho jest eský zákon honební: nárok lena spoleenstva na podíl z nájemného patí (v praxi) dle § 22. na okresní po p. zemský výbor, nárok enklavisty na podíl z nájemného za enklávu na soudy! (kompetenní pedpis v § 23, který cituje sice § 22., nikoli § 7. h. z.).
^"^)
Tezner, System,
1.
c, 193, 201, 253, Jellinek, System, 63, 64, Seydel,
c, 179, ze starších Rotteck (jeho St. L. VIII. 9), z rakouských zvi. také Pražák, Recht der Enteignung, 137, respektuje kompetenní pedSt. R.,
pisy
práva
1.
(,,ist
jest
tenzfragen, ^"*)
wohl óffentlichrechtlichen Ursprungs", ale dle positiv, prý nárok ten soukromoprávný) jinak Wasserrechtliche Compe,
80; Krainz,
Správn Loyey,
Ulbrich, V. R., 164, 208,
ných svazk k
1. 1.
c,
I.,
87,
pozn. 10.
si.; cf. i Tezner, System, 1. c, obmezovati veejná práva na
c, 347
zdá
se
údm a více versa. —
Poznámka
stilistická: O.
113.
— Také
pomr
nuce-
Mayer, V. R.
Pojem veejné správy
Poznámka. veno
O.
s
hlavní formy
a
její
innosti.
59
Subjektivní práva veejná znamenají, mlu,,abgegrenzte Willensherrschaften", tvoí resp.
Majerem
obohacují individuelní právní sféru jednotlivcovu. Na zmnách sféry té nemá veejná moc z pravidla zájmu; není správná vta
nkdy
všeobecn formulovaná, že veejná práva jsou zárove 1"*) naopak spíše dlužno tvrditi, že s veejnými právy (vyjímajíc zákaz positivní nebo z povahy vci se podávající) mže oprávnný disponovati (i. e. v z d á t i se jich, nevykonáurovati v mezích pípustných jich rozsah formulováním vati, petitu). Nesouhlasím proto s formulací poslední dobou správ, soudem s oblibou užívanou, že stilisace petitu v správním ízení nerozhoduje, nýbrž že staí k podání opravného prostedku píliš
povinnostmi;
kterýkoli ze
dne
23.
projev nespokojenosti
kvtna 1906 .
—
cf.
5.986 (korrektnji
z
nejnovjších nález ,,ein ganz
Budw. 332
allgemein gehaltenes Begehren"). Mysleme jen na spory elední,
spory z rozdlen' nájemného za honitbu spoleenskou.
úad nemže
v
záležitostech
se
nedotýkajících
Že
znní
stran
Správní
veejného zájmu
stran dlati obhájce; spátelil bych se s thesí onou jen v tom smyslu, že by formální vada petita o sob nemohla býti dvodem vrácení stížnosti, nýbrž že by bylo na úadu, aby vyzval rekurrenta k praecisování žádosti. petita
mže
znamenati rznou kompetenci, patrno íšského soudu. ^"^)
z píslušnosti správního a
I.,
1
10,
112,
113,
116,
mluv
o subjekt, právech poddaných,
zmiuje
se
Macht ii b e r die óff. Gewalt selbst," ,,an der óff. Macht". Proti tomu Jellinek, System, 52, pozn. i., Meyer, St. R., 34, pozn. 6., Layer, 1. c, 337, pozn. Korrektn se vyjaduje Ulbrich, 1. c, 208 Macht ... ú ber den Handlungen der voUziehenden Gewalt." o „einer rechtlichen
i
,,
Vtu
tu hájí i v Rak. právu správním I. Pražák, 145, § 47. Cf. však trefné vývody O. Mayera, V. R. I., 117, 118, Tezner, System, 1. c, 232, 233, Ulbrich, V. R., 165 . 2.; cf. také Jellinek, System, 175 si., 332 si., 449 si. Smyslu by nemly normy ukládající zvláš 1"*)
proti tomu
výkon práva:
Na
§
29.
.
z.
vod.,
dobe
§
57. živn.
.
—
Nauka System, 1. c, 243. o vzdání se práva byla stavna jako argument proti konstrukci základních práv jako subjekt, oprávnní; cf. mezi jinými Lahand, St. R. I., 138: Seydel, Das Gcwerbepolizeirecht nach der Reichsgewerbeordnung, Annalen 1881, str. 637, 638, Rehm, Die rechtliche Nátur des Staatsdienstes, 1. c. 185 (v Rechtliche Nátur der Gewerbskonzession jinak); O. Mayer, V. R. I., 106, 113, pozn. 19., 117, pozn. 24. (cf. VI., § 3.). ^'**)
to ukazuje
Tezner,
JUDr. Jií Hoctzcl:
<5o
S téhož hlediska sluší ešiti otázku, pokud v ízení správním jest pípustná zásada disposiní a projednávací; obdoba s processním uplatováním žadatelových nárok soukromoprávních jest tu na bíledni. Se správnou stilisací Ulbrichovou (V. R. 290) nedá
dobe
všeobecn
držené tvrzení (283), že formaní ízení" jest ovládáno inkvisiní zásadou.
se proto srovnati
,,
in-
Naskýtá se otázka, v jakém pomru jest právní k subjektivnímu právu; jsou to výrazy idenPro obor soukromého práva dovozuje Krainz tické ili nic ? ,,entspricht zwar jedem Rechte ein Anspruch, (System I. 82): nicht aber jedem Anspruche ein Recht," ,,der Anspruch bildet die áussere Seite des Rechtes und hat regelmássig einen a n d e r e n §
3.
nárok
Inhalt
als dieses" (eodem 133). Pro obor veejného práva budtež pedem uvedeny tyto píklady: Dle § 29. ob. z. ,,e r w e r b e n" rak. státní obanství, kdož po 10 let nepetržit se zde zdržovali, nebyvše trestáni pro zloin (nabytí ipso iure); dle dvorského dekr. z i. bez. 1833
.
2597 sb. z. s. teba k tomu prkazu, že cizinec vedle jiných dobrých vlastností ,, durch seine Auffhrung und gezeigte Denkungsart niemals zu einem gegrndeten Verdachte oder Beschwerde Anlass gegeben hábe". V tomto pípad nabývá se obanství stát. pijetím, pi emž cizinec nemá vbec na pijetí to nároku. Dle
domov, novely domovského práva §
I.
z
5.
pros. 1896
.
222 .
z.
nabývá
ausdrckliche Aufnahme", uritých podmínek býti odepena. mluví o Geltendmachung des erworbenen A n s p r u§ 3. ches auf die ausdrckliche Aufnahme". Dle § 5. honeb. zák. má držitel sousední honitby nejvíce hraniící právní nárok na pikázání enklávy, nesmí však po právu díve na enkláv té honiti, dokud formelní pikázání se nestalo. Dle § 28. téhož zákona smí honební lístek býti odepen (a tu také musí) jen z dvod taxative uvedených. 2ivnost svobodnou zaíti lze na pouhé s e
která
však
nesmí
,,
durch
za
,
ohlášení bez zvláštního
sovanou. I.
a
,,
úedního
15. II. zákl. z. o
povolení, nikoli živnost konces-
moci soudcovské stotožuje
,,
Rechte"
Anspruche". Z doklad tchto se podávají tyto konkluse: Veejných práv nabývá se bud pímo ze zákona (t. j. usku-
tenním
pedpoklad zákonnou normou žádaných: daového pro vznik práva virilisty v obec. vý-
faktických
nabytí objektu
Pojem veejné správy a hlavní formy
její
innosti.
6r
anebo teba ke vzniku práva aktu úedního. ^''^) Na vydání aktu toho píslušeti mže sice žadateU vHv v podob opravných prostedk na ochranu nároku na vydání aktu eeného poskytnutých, avšak okolnosti tou nieho nemní se na konstitutivní povaze aktu toho (cf. níže VI. § 4.). Nárok takový není výronem uritého práva resp. právního stavu, nýbrž naopak vede k založení zmínných právních relací, státní, domovské píslušnosti, práva honiti na enkláv a p. Jedná se o pouhé tituly nabývací. Proto možno jen cum grano salis držeti s Ulbrichem (V. R. 212, § 91.) vtu, jakoby právní nároky vyrstaly resp. odpovídaly subjektivním právm. Je to možné, není to však nutné, spíše sluší i pro obor veejného práva hájiti, že každému právu odpovídá sice nárok, nikoli však vice versa (cf. Budvv.-Alter 1438 .4). Formulace Jellinkova (System 58) souvisící se zásadním nazíráním autorovým na podstatu veejného oprávnní otázky nás interessující neeší zcela; nelze ešení takové spatovati ve vt, že ,,die óffentlichrechtlichen (Ansprche)" vznikají ,,stets n u r unmittelbar aus einer Qualifikaboru),
tion der Personlichkeit".^"')
zákl.
J e n se zetelem na píslušnost íšského soudu (i. 3. lit. a) zák. o íš. s.) mohlo by obstáti tvrzení Pražákovo (Právo
úst.
III. 334), že
,
nárok" musí míti obsah p o
s
i
t
i
vn
í.^"^)
V. §
Jak správn podotkl Rosin }'^^) dáno
I.
stikou
stedky, má
charakteri-
jest
subjektu správu obstarávajícího mezi jiným také pro-
k dosažení cíl svých užívá. Veejná správa proti soukromému správci k ruce impérium. Vrchnostenská jichž
Vznik práv veejných jednáním stran nechávám tuto stranou; ad B. ^'") Nkdy se Uší právo od v ý k o n u svého; právo samostatné honitby po rozumu § 2. hon. z. dáno jest se splnním podmínek cit. §u. Avšak v praxi se mnohdy výkon práva toho posunuje až do vypršení nájemní periody spoleenské honitby, k níž dosud zabírány byly pozemky nyní vlastníkem dle § 2. reklamované. Praktický effekt jest na bíledni. ^''*)
cf.
níže V.
'lak
i
praxe správ, soudu;
cf.
nález z 23. ledna 1906
k tomu Mayrhofer, Handbuch
^''*)
Cf.
'"*)
Souveránitát ctc,
1.
c, 308.
II.,
. 929
143,
(cf.
pozn.
3.
VI.,
§ 4.).
JUDr. Jií Hoetzel-
62
moc však vždy neposlouží, k prostedkm
proto administrace veejná sahá
jednothvci k disposici jsoucím,
i
mnohdy
ke kategoriím
soukromoprávním.^^")
Má-h správa veejná volbu mezi obma typy, rozhodne úvaha vtší úelnosti, pro kterou cestu se odhodlá.^") Pi kategoriích soukromoprávních jeví se zvláštní postavení veejné moci v odchylkách od pravidelných norem; privilegia favorabilia i odiosa; elementy veejnoprávní mívají vliv pi kontraktech co do f o r m \ a obsah u.^^-) Positivním pedpisem
nost z
mohou orgány
povin-
správní míti
v soukromoprávní kontrakty;^^'*) kontraktu takového vzcházejí po p. pro druhého smluvníka vcházeti
jednotlivci
s
vrchnostenská práva. ^i^)
Pokud v pípadech výše uvedených bude na státu projeviti veejným daných,
vli, stane se projev takový ve formách právem
nebude
to
však výraz
vle
autoritativní,
šení strany, na emž nieho nemní, podléhá pezkoumání se strany vyšších
prohlá-
nýbrž pouhé
že prohlášení takové
orgán
správních.
Že
in
koní pole pouhých prohlášení mimo pochybnost. ^^•^) O pouhé pro-
concreto narazí na potíže, kde a kde
zaíná impérium, jest když se veejnoprávní svazek vyslovuje
hlášení se jedná,
o nároku
Nároky veejnoprávn mohou vymáhány býti jako obyejné
"")
pohledávky soukromé, ku p. také pozn.
i6.,
dan
v konkursu; O. Mayer, V. R. Spory o píslušnost
Jellinek System, 66, Pražák,
I.
iii,
I.,
240,
Ulbrich, V. R., 254. "^)
Cf.
fiskální a
Pražák, Wasserrechtliche Competenzfragen 25, 26 (hledisko
národohospodáské).
—
^^^) Laband, St. R. II., 175 178, Stengel ve svém Wórterbuchu II., Schmid, Ost. St. W. II., 771, . 3, lit. b); cf. § 55., 97. . 6. obec. zíz., 703, Mayrhofer, Handbuch VII., 622 si.
Ku p.
^^^)
§
10.
požár,
ádu
(nucená smlouva obce
s
kominíkem).
cf. Meisel, Ost. St. W. I., 5, 6, Tezner Novjší záMayrhofer I., 565, pozn. 2. kony honební naizují pánm honitby míti myslivecký personál dozorí, jemuž písluší práva vrchnostenská (námezdní pomr mezi soukromými
Pípad
"*)
§
39. požár.
die Privatrechtstitel,
1.
c, 549,
.
;
—
subjekty). "^) II., 821,
Budw.-Alter, 18 10, 2106, 3402 (^), k tomu Spiegel, Ost. St. W. Budw. (§6) 414; Budw.-Alter 82, 2440, 3100, 3422 {A).
826; srv. dále
Pojem veejné správy a hlavní formy
její
innosti.
63
po pípad povinnosti jako subjekt oprávnný nebo zavázaný, kde však meritorni výrok písluší orgánu jinému. 1^^) § 2. Jako soudy v oboru civilní a trestní jurisdikce autoritativním zpsobem projevují vli svou ve formách pedepsaných (rozsudek, usnesení), zná i veejné právo urité zpsoby manifestací
vle veejné moci
formy
tyto
O rozsah
výraz:
jest
Všeobecným oznaením pro
správní.
správní akt
tohoto terminu není v
(v
nejširším
theorii jednoty.
smyslu). O.
Mayer
(Theorie 91, 140, 141, V. R. I. 95 a 96, Archiv fr off. R. XI. 159) obmezuje správní akty na projevy vle vrchnostenské, stav je v protivu k acte de gestion. Zužování toto narazilo na odpor Meyerv (St. R. 646, pozn. 2.) a Jellinkúv. Jellinek už díve vymezil široce pojem správního aktu, poítaje v to i úkony (vi tetím) 1^') právn indifferentní, jako zízení soudu a školy (Ges. u. Vrdg. 221, 222). Po vydání Mayerova V. R. postavil se Jellinek znovu proti formulaci Mayerov (St. L. 596. pozn. 2.) Než ani Jellinek nemže nevidti nutnosti odlišovati actes de gestion jde o kontroversu v podod actes autorité. V konené stat terminologickou, ježto nikomu neujdou rozdíly právní mezi
ad
obma
kategoriemi
úkon
správních.
—V
následujícím zajímati
mne budou pevážn akty rázu vrchnostenského (srov. však sub B). Z pozorování vyluuji akty pohybující se uvnit organismu správního
(o
nich Meyer, V. R.
Rozbor provedu
I.
29
—
31).
dle tohoto schématu.
Akty správní mohou
býti posuzovány:
A) vzhledem k tomu, upravuj í-li konkrétní pípady i reguluj í-li abstraktn celou adu typických skutkových jednotek. Z toho se podává rozdlení na i. naízení, 2. akty i n d i v i-
du
e
1
n
í;
B) dle foho,
ve
vli
leží-li
jediného
cauca
subjektu
efficiens
(akty
ve vli více subjekt nebo
dvoustranné, jedno-
stranné); III., 335, pozn. 22., 1. c., 246, Pražák, Právo úst. Mayrhofer II., 145 si. (otištn zajímavý odvodní Pole „prohlášení" dáno spis ministerstva vnitra z 16. bez. 1893 . 5185). jest hlavn tam, kde tentýž orágn vystupuje jako repraesentant vrchnostenské moci a subjektu majetkového (samospráva). "') Sarwey A., V. R., 29, pozn. i., Meyer, V. R. I., 31, II. si. "*) Tezner,
System,
Ulbrich, V. R., 279, 280,
—
JUDr. Jií Hoetzcl:
64
akt zvlášt (VI.). povdno, výkonná moc
C) rozbor jednostranných
Ad
A.
§
I.
Jak už
projevuje
vli
svou také abstraktn, upravujíc typické faktické jednotky (Tatbestánde). S hlediska materielního rozvrhu funkcí jest taková úprava = naízení) zákonem, právní normou. Ústavní podmínky pro takovou delegaci moci zákonodárné nás tuto nezajímají. (
pokud mžeme mluviti kudy jdou hranice mezi naízením a správním aktem individuelním. Právní význam takového rozlišování spatuje se všeobecn (i v praxi) v tom, že do naízeni Pozornosti
zasluhuje
však
vymezení,
o abstraktním regulování, ili jinak,
(Budw. 10.966, srv. též . 13.917). Potíž spoívati bude tam, kde pro naízení není pedepsána zvláštní forma (ani publikaní). Rozdíl hledaný netkví v tom, zda projev veejné vle obrací se proti urité jediné osob. Jednostranný akt bude zpravidla ízen na uritý subjekt, ale nutné to není: rozpuštní schze, uzavení ulice, konfiskace asopisu jsou vesms za jedno, že indiindividuelní akty.^^^) Doktrína jest nyní viduelní akt jest po ruce všude tam, kde konkrétní právní normou abstraktn regulovaný pomr úedním výrokem v m e z c h normy té se upravuje (Budw. 10.966; 665^). Akt takový se vyerpává, absorbuje s tímto konkrétním právním ponení opravného prostedku
tém
í
mrem. 1^^)
Praxí
jest
uznáno,
že
všeobecné
naízení
intimované
zvláš uritému subjektu ,,konkretisuje se" pro subjekt ten Budw. 10.808, a podléhá obvyklým opravným prostedkm ponkud odchyln íšský soud Hye XI. 844 846. i^'') roze§ 2. Za vdcovství Lahandova (St. R. II. 167 si.)
— —
ni*)
Srovnej instruktivní píklady u Jellinka, Ges. Vrdg, 367, pozn.
Rosina, Polizeiverordnungsrecht, 13 II.,
si.,
3.,
Meyera v Stenglov Wórterbuchu
669.
Loening, Lehrbuch, 240, také pozn. i., Rosin, 1. c, 12. si., Jel2i^7, mluví o ,,Lósung einer konkréten Verwaltungsaufgabe". Meyer, V. R. I., 32, Stengel, Die Organisation der preussischen Verwaltung nach den neuen Reformgesetzen, 28, lit. c), Laband, St. R. II., 178, . 2.; "*)
linek,
c,
1.
Sarwey, A. V. R., 29, Dornhak, Stenglv Wórterbuch II., 340, O. Mayer, I., 103, . 4. Proti tomu Ulbrich, V. R., 126, jmenuje schválení slouení obcí okres, zastupitelstvem „Rechtsverordnung"! Zvláštní názor vyslovuje
V. R.
Zoepfl,
1.
i'*")
c, 336. o n t r a: Zorn, Zu den Streitfragen iiber Gcsetz und Verordnung
C
Pojem veejné správy a hlavní formy
její
innosti.
65
znává theorie mezi naízeními právními (pravotvornými, R e c h t s verordnungen) a naízeními správními (Vertetím waltungsverord.). Onano jsou normami právními státního, organismu mezí nevyboují z psobícími, tato osobám nedotýkajíce se právní sféry subjekt mimo tento organismus stojících; pro adressaty mají závaznost následkem zvláštního subjekního pomru. ^2^) Máme-li initi s normou právní nebo s pouhou instrukcí, bude pro dobu pedkonstituní nkdy obtížno vyšetiti. Pijde také na to, hodí-li se obsah projevu vle státní za základ práv a povinností oban. ^22)
vi
Ad
B.
I.
§
Zda-li
a
pokud v oboru veejného práva
jest
vyjímajíc) veejnoprávní vztahy urovati souhlasným projevem orgánu veejného a subjektu súastnného,^23) jgs^ v doktrín nad míru sporno. Otázka v eopravních smluv patí k nejspornjším partiím práva veejného vbec a správního zvlášt. Na jedné stran vyslovuje se pímo pojmová nemožnost smluv tch, na druhé stran jeví se ochota rozšiovati pole smluv eených štdrým zpsobem.
možno (smlouvy mezinárodní
ejn
Oba tábory
hostí
theoretiky.
operovati musí
právo
Správní
vytvoenými
nejdmyslnjší
urité instituty
Setkáváme
civilní.
beze sporu
s
kategoriemi
Správní zákony pedpokládají
pro obor civilistiky.
se
dokonce
s
tvrzením [Jellinek,
nach deutschem Rcichsstaatsrecht, Annalen 1885, 301 si. (hlavn str. 312, „alle Verordnungen enthalten Rechtssátze), Sarwey A., V. R., 30; odchylnou terminologii pro rozeznávání Labandovo má Bornhak, Stenglv Wórterbuch II., 696; cf. také Stein, Handbuch 30, Arndt u Birkmeyera, 816. Zajímavé poznámky terminologického rázu má O. Mayer, V. R. I., 126, pozn. II, 119, pozn.
Budw.
i2>)
i.
665^,
113, 804, Budw.-Alter,
386; Pražák, Právo úst. III.,
19,
také pozn.
cf.
však také Budw. (§6) Mayer, V. R. I., 82,
13, O.
112.
83. 95.
Pro francouzské nazírání cf, Cf. Labanda, St. R. II., 169 si. Gaston Jeze, Revue du droit public et de la science politique, Tome XXIII., 2., str. 246 249. cf. Budw. 10968 o nezávazné instrukci k hornímu ^^^)
—
(-..
dané
záí 1854. dívjších dobách, kdy vztahy, nyní za veejnoprávn platící; vtsnávány byly do forem soukromoprávních, nebylo o tom pochybností, zák.
123)
cf.
V
Zachariá,
(§ 68), St.
25.
1.
c, 295,
171, 318, 351,
II., 296, V., Zoepfl, II.,
si.,
Rotteck,
1.
1.
c,
c, 29, I., 109
§ 24. si.,
.
40, 107
2., str.
Pfizer,
Rotteckúv
L. XII., 786. Sborník véd právních a státních.
\'l\.
r
66
JUDr. Jií Hoetzcl:
System, 66, 204, 334), že vlastn žádný právní institut není výani soukromoprávní ani veejnoprávní: omyl, dolus,
hradn
Žádoucí
restrikci
smru podá povaha veejnoprávních vztah cházejících, po pípad positivní norma. ^^s^
v úvahu pi-
culpa, solutio, vzdání se, sukcesse a p.^-^)
v tom
Boj o pípustnost veejných smluv veden byl
pedevším pokud
vede) jsou
státní
jde o založení subjekních
obanství, domovská píslušnost a
dosud se
(a
pomr, jakými pomr služební
ad
diskutováno k státu (Vertráge auf Unterwerfung). V druhé o možnosti smluv v jiných vztazích veej noprávných.
markantn
Zásadní stanovisko obou tábor zvláš subjekních. co do
jest
vy-
pomr
znaeno
Zástupci pípustnosti veejných smluv.
a)
V
ele mají Lahanda a Jellinka}'^^) Argumentace jejich tábora v podstat (v jednotlivostech není jednotnosti) tato: Stát opatuje si potebné prostedky osobní i vcné z pravidla impériem. Svého výsostného postavení nemže však stát užiti, pokud sahá chránná individuelní sféra jednotlivcova; v tchto mezích zapovzeného pro okruhu smí stát jednotlivce postihonegativn) pouze na základ dobrovolvati (a positivn ného se podrobení. Ježto jednostranný akt státní nestaí pivoditi kýžený úinek právní, dlužno v pivolení onom spatovati projev smluvní vle. Tak tomu jest pi naturalisaci, pi založení služebního pomru k státu. Jde tu vesms o pomr podízenosti, z kterého vedle práv plynou pro poddaného i povinnosti. Pi tom nemožno namítati nerovnost kompaciscent: vždy stát jest
a
^^*)
Tezner, Die Privatrechtstitel,
des juristischen Denkens"),
c, 351 si. („gemeinsame Molekule des osterr. Administrativverfahrens
1.
Handbuch
46, Pražák, Wasserrechtliche Competenzfragen,
Rechtsprechung, 316,
§
19.,
i,
2
(pozn.
i.),
36,
pozn. 97., Bernatzik,
104, pozn. 10., Sarwey, Offentliches
Kunt ze, Die Gesammtakt,
ein neuer
Recht,
Rechtsbegriff (Festgabe
der Leipziger Juristenfakultát fúr Dr. Jur. Otto Muller), 55 si., ze starších Zoepfl, 1. c., 233 si.' Rotteck, 1. c., III, 61 si.; Hye III., 104, IV., 150; Budw.-
^. Budw.,
Alter, 2517 *^^)
z 23.
XIL,
ledna 1906
170,
.
193,
1279, 8261,
929, Mayrhofer
I.,
75,
153, 418
si.,
8655, 9061, 12.827, 13-222, nález i, V., 1145; Welcker, Rott. St. L.
783. 126)
Laband,
St.
Jellinek, System, 204
R. si.
I.,
II.,
175
si.,
IV..
179
si..
201
si.,
Pojem veejné správy a hlavní formy
innosti.
její
67
vi
druhé stran vskutku bez impéria. Pro smluvní stojí tu povahu jednání sporného uvádí Jellinek (System 211) závažné dvody právnpolitické jedná se o založení povinností spoívajících na podklad ethickém: vrnosti a oddanosti, jichž plnní nejlépe je garantováno svobodným rozhodnutím budou:
nositele povinností tch.^"^ Labandv a Jellinkv smr piznává, že smluvní element se vyerpává se založením dotyného pomru vázanosti, nemaje vlivu (zpravidla) na obsah
cího
a
dsledky pomru toho. O tom rozhoduje objektivní právo. ^^s^
Proto jsou povinnosti poslušnosti tuzemce stíhající tytéž jako
pi
Smlouvou služební zjednává
naturaliso váném.
disponovati
nost
j
ednostrannými
akty
se
si
mož-
stát
úed-
silou
níkovou. ^2^)
nárok úedníkv na služební plat založen in lege resp. jednostranném aktu.^^") Skonpomru uskuteuje se jednostranným aktem. 1^^) Dle Jellinka
(System 212,
213)
jest
ení
Ze stoupenc této školy butež ješt jmenováni:
Seydel
(Das Staatsrecht des Kónig. Bayern, Marquardsen, 104 sq., 122), Sarwey (Das offentliche Recht 317, 321 sq.), Loening (Lehrbuch 245, 246,
Conradv Handw.
Worterbuch
704
II.
—
VI. 929), Stengel (Die Organisation 28, 706), Gaupp (Das Staatsrecht des Konig.
Wrttemberg, Marquardsen 88), ze starších Welcker (Rotteckv
Gareis (A. St. R. St.
1.
c .164,
L. XII., 300, 301).
—
165);
Rehm
System, 1. c, 171, tvrdí, poukazuje na povinnost brannou, argumentice dokazuje píliš mnoho. Jenže u úednictva jde zpravidla o pomr dlouhodobý a lze poítati s dostateným potem ochotných uchaze. ^^^) Rehm, Die rechtliche Nátur des Staatsdienstes, 1. c, 1885, 136, 200, Gareis, A., St.. R, 164, však také PyaiáA, Pr. úst. III., 427, pozn. i, 451. ^**) Dlužno totiž lišiti smlouvu služební (Staatsdienervertrag) od penesení funkcí úedních (Obertragung eines Amtes) jednostranným aktem; Jellinek, System, 212, Lahand, St. R. I., 412, 421, Rehm, 1, c, 84, Gareis, 1. c, 162, § 64., . 2., Hauke, Grundriss, 89, proti tomu nesprávn Meyer, ^") Tezner,
že
tato
St. R., 505, ^^'')
šenou I.,
pozn.
2.
Jinak Lahand,
St.
povahu smlouvy
R.
I.,
464,
služebné);
Rehm, Annalen,
cf.
Zacharid,
1.
1.
c,
c, 126 (hájí 3,
smí-
O. Mayer, V. R.
145. ^^')
Jellinek,
rechtstitel,
1.
System, 213, Rehm, Annalen,
c, 553; jinak Lahand, St. R.,
I.,
1.
c, 136, Tezner, Die Privat160, II. (actus contrarius).
5*
JUDr. Jií Hoctzel:
68
dívjšímu názoru
proti
pozn.
(Annalen, 1885, 119) pešel (A.
do druhého tábora (bez
2.)
St. L. 137,
pesvdivých dvod).
Odprci veejnoprávních smluv.
/;)
Smr
tento zastáván jest
hlavn
a Preussem}^^) kteí v pípadech ad stranné akty.
dotýkati se
V
právním stát
mže
O. Mayerem}^'^) Meyerem^^'^) a)
uvedených spatují jedno-
— argumentují — veejná správa
sféry jednotlivcovy jen
v mezích zákona, platí
se bud zmocupoddaného. anebo pivolen'm výhrada normou ta dána jící Jesti ve prospch poddaného, jenž se jí mže vzdáti. Uiní-li tak, o dpadne pro veejnou správu pekážka její ingerence na ,,
ústavní výhrada zákona". Této
jednotlivce: svolení
sféru nosti
administrace
causa
efficiens,
jeho
nahrazující
výhrad vyhoví
pouze podmínkou volzákonné zmocnní, nikoli
jest
konstitutivním elementem pomru Touto kausou jest jednostranný akt
takto založeného.
auf
(,,Verwaltungšakte síly
Unterwerfung"^^^).
Akt tento neerpá
své (také) ex pacto, nýbrž z (uvolnného) impéria.
Jesti moc
v mezích zákona projevená ,,immer der bessere, stárkere".^^^) Smlouva pedpokládá rovnost kontrahent, takové však není co do organických vztah" mezi ,,Gesamtperson und Individualperson" {Preuss 1. c. 84). Rovnost ta jest dána pouze pi právu, ,,das prinzipiell von allen Verschiedenheiten in der Struktur, der
státní
,,
inneren Gliederung seiner Rechtssubjecte absieht"
pi právu majetkovém. Vždy musí pi tom
(eodem),
t.
j.
býti ,,die gedankliche
Archiv fr óff. R. III. (Zur Lehre vom óff.IX. 285; V. R. I., 98, 137, pozn. 3., 426, II. 97, 189, pozn. 16., 220, 430, Justiz und Verwaltung, 19, 20, 24. ^*^) V. R. I., 34, St. R. 35, také pozn. 7., 218, 505, Stenglv Wórter"2)
Theorie,
290
rechtlichen Vertrage)
buch
II.,
"*)
669.
Das
,
i
sq.,
sq.;
—
stádtische Amtsrecht in Preussen, yy 113. St. R. I., 421 (pozn.) poukazuje k tomu, že
pouhá „Unterwerfung" nestaí, ,,da der Beamte doch eine aktive Thátigkeit iibernimmt". "") Akcentováno O. Mayerem, cf. v Archivu IX., 285, kdež Mayer se tší, že stoupenc Labandových a JelUnkových ubude, ,,wenn es einmal zum Bewusstsein kommt, dass dieser Vertrag nur móghch ist auf grund der Annahme der Lehre vom negativen Status". Nejnovji obratný stoupenec Preuss 1. c. 81) myslí, že konstrukce L. a J. ,,mit ihrem Latein ^^°)
zu Ende
Laband,
ist".
Pojem veejné správy a hlavní formy
innosti.
její
69
Moglichkeit, die Parteirollen der Kontrahenten zu vertauschen" c.
(1.
O.
86).
Mayer
pomr,
pojímání
imd Verwaltung
(Jiistiz
20) vidí
ve smluvním
o které jde, návrat k staré fiskusové theorii,
která v státu vidí dvojata navzájem se doplující: stát jako vrchnostenskou osobu (jmenuje úedníka) a jako soukromníka, fiskus
zugleich bescheiden einen civilrechtlichen Ver-
(,,schliesst
trag").
Meyer ve svém odporu proti smlouvám veejným odsuzuje každou terminologii pipomínající jakkoli na formy projevu vle soukromoprávn; staví se obzvlášt (V. R. I. 29. pozn. i, cf. Rechtsprechung, 10 [pozn.]) proti terminu ,,Rechtsgesprávního vbec. ^^') Proti takovéto úzkostlivosti (pi dosavadní nevyvinuté nomenklatue správního Bernatzik,
ve smyslu úkonu
scháft"
práva) vyslovuje se O.
zbytenému Proti
a
Mayer
I.
neúelnému
veejné smlouv
rakouských: Dantscher
(1.
395, 399, Správní právo
I.
z
(V. R.
postavili se c.
viz
si.,
3.).
Jsem
proti
,,privatisování"^^^).
krom
III. yGsl.),
112
137, pozn.
i
uvedených obzvlášt Pra žák (Právo úst. III., 20, Spory o píslušnost I., 166),
Radnitzky (Die Parteiwillkr im offentlichen Recht, 58 si.), Spiegel, Ulbrich (R. V. 10) zdá Die heimatrechtliche Ersitzung 204 ),
—
se býti nyní pro
smlouvy veejné. Pod spolenou kategorií
tragsmássige Verfúgungen bírá
I.
,,v e r-
(zvláštní terminologie!) za-
konstitutive oder rechtsgescháftliche
Staatsvertráge,
2. bedingte oder vertragsmássigestaatsrechtliche Verfúgungen (,,Aufnahme in den Staatsdienst"). Z po-
rovnání všeobecného oznaení
bodem
s
i.
a
3.
(1.
smru Labandova
Ulbricha vindikovati pro stoupence
c.
10)
možno
a Jellinkova;
druhé strany však mluví Ulbrich (175) o ,,Berufungsakt", nennung d. h. ein h o h e i 1 1 i c h e s Rechtsgescháft" s
Tak iní Laband, St. R. Das Polizeiverordnungsrecht,
'^')
Rosin,
Ulbrich, V. R. 7
(§ 7.), 9,
10,
301,
178
II.,
23, §
.
2,
O.
,,E r(176),
Mayer, Theorie, 22, 1. c., III., 70 si.,
III., Dantscher,
139. a) a passim.
neodvodnným penášením
kategorií soukromoprávných na veejné (bez jakékoli výhrady, že jde o pouhou pomcku terminologickou) setkáváme se také tam, kde se pi poplatcích mluví o .obligaci obou stranné". Kolik rozhodných znak a dsledk tohoto typu civilního hodí se na pomr poplatkový? Cf. k tomu Jellinek. System, *^*)
instituty
,
219, 220.
S
JUDr. Jií Hoetzel:
70
cf.
také 179, VI., 302, III.
Zaaduji-li Ulbricha (dle jeho nejno-
vjší práce) snad nesprávn, jest tím vinna, aspo co do založení služebního pomru úednického, pochybnosti nevyluující opatrná jeho
stilisace.^^^)
ad a
ad
§
2.
I
kdybych
und ganzen
3.
b).
Který
z
obou tábor jde správnou cestou?
pipustil, že otázce nás zajímající ,,im grossen
—
Wert zukomm'^'*") per concessum, sed maxim inconcessum platilo by pece slovo Jellinkovo {Die Erklárung der Menschen- und Búrgerrechte, 2. vyd. 62), že vdecké bádání nepestává tam, kde praxe necítí poteby blos akademischer
—
,
dalšího lišení.
Vedlo by daleko, kdybych chtl se obírati všemi detaily obou smr; obmezím se na praecisování moment rozhodujících. Pro pojem smlouvy soukromoprávní jest rozhodno, že
vle
souhlasn nese se k tomu, aby nastaly urité úinky právní, není však nutno, aby i obsah 1^^) pomru smluvního položen byl do disposice kontrahent. Mluvíme o smlouv tam, kde obsah pomru smluvního jest pedem uren do všech podrobností (uzavení státní zápjky [ne nucené] na základ podrobného zmocujícího zákona) a kde po pípad druhému smluvstran
i
níku nepísluší ani právo uriti
si
spolukontrahenta
:
cf.
dražební
pronájem spoleenské honitby, když (dle § 13. h. z.) obsah dražebních podmínek v postupu instanním fixován byl (nikoli smluvníky honebním výborem a vydražitelem) správními úady. Pronájem takový možno dáti exekun provésti a pece nikomu nenapadne pochybovati o smluvní povaze pomru navázaného mezi honeb, spoleenstvem a (§ 18. cit. z.) vydražitelem. S toho hlediska nelze tvrditi o subjekních pomrech sporných, že nezakládají se smlouvou proto jediné, že domnlým kompaciscentm nepísluší ingerence na obsah toho kterého pomru. Bez vle poddaného není vznik dotyného pomru možný a ani :
^**)
Co do
konkordát
viz
Hinschius, AUgemeine Darstellung
der Verháltnisse von Staat und Kirche (Marquardsen) 277, u Birkmeyera 1429.
Die heimatsrechtliche Ersitzung, 204. z toho dvodu jest pro jednostranný akt Hauriou, 1. c., 556 557. Berthélemy, 1. c, 49. ,,On n'explique rien en disant „contrat dc droit public"; cf. pozn. i. a str. 62. ^^")
Spiegel,
^*i)
Podstatn
—
Pojem veejné správy a hlavní formy
innosti.
její
71
neznámy mocenské pomry penormami upravené, založitelné však jediné smlouvou: cf. mocenský pomr mezi manželi (dtmi a rodii z onoho vyplývající), pomr mezi adoptovaným a adoptantem Pi tomto stanovisku iní se zadost po(§ 183, 184 ob. z.). ^*-) stulátu odprci veejných smluv tolik akcentovanému, že pomr právu
civilnímu
vážn
kogentními
nejsou
jednotlivc k moci veejné nelze upravovati ve formách smluvních. Pokud taková úprava zákonem nebo povahou vci se nedovoluje, vyhovuje se tomu názorem i mnou sdíleným, který spokoj uje se založením pomru sporného. Pokud pak nejde o takový
obsah vli smluvní odatý, jest názor náš pirozenjší, pi nejmenším dovede rzné zjevy vyložiti zrovna tak dobe, jako stanovisko zastanc jednostranného aktu (cf. § 8. novely domovské stran pípustných podmínek).
Nemusíme ku p. úmluvy (ma-
jetkového rázu) mezi státem a budoucím zízencem jdoucí
obvyklé
nad
požitky pokládati za nezávazná pacta praeparatoria.^^^)
Šlo
by tu ovšem o
jíti
pes normální
to,
pokud orgán ustanovovací
výši výhod.
jest
kompetentní
Theorie smluvní dochází nenucené
k dsledku, že doruení jmenovaného dekretu, listiny naturalisaní znamená (§ 862. ob. z.) v obvyklých formách vyslovenou vli státu vejíti s adressatem v sporný pomr; nepijetí adressatovo znamená znemožnní aktu dotyného vbec, 1^^) nikoli snad zrušení aktu již v moci jsoucího. Theorie jednostranných
akt
vidí
Oste
to
v nepijetí dekretu zmaení aktu
vyjaduje
O.
Mayer
(V.
R.
II.
již
prý existuj ícího.^^s^
222):
Jako každý akt
1") Ott, Soustavný úvod ve studium nového ízení soudního, III., 265, Krainz, System, § 27., str. 87 91. Preuss pomáhá si tvrzením (1. c. 85), že ,,der korporative Charakter des Famihenrechtes ist bis auf einige Rudi-
—
mente verkmmert" a že majetkové živly pevládají. Avšak i v pomru služebním nejde pouze o mocenský pomr, nýbrž také o relaci majetko-
quantitativní
Nanejvý.še by šlo o
právní.
rozdíl.
Tak iní íšský soud Hye XI., 963, 1002, cf. také V., 178, Kuntze, Der Gesammtakt 66; sám Meyer, St. R., 505 pipouští, že takovými úmluvami ,,die Rechte und Pflichten des Angestellten wenigstens teil1")
weise
bestimmt werden".
Cf.
Pražák, Spory o píslušnost
I.,
170,
Právo
427, pozn. I., 451, Ulbrich, V. R., 266, Radnitzky, Die Parteiwillkur, 74; viz také Zoepfl, 324, také pozn, 4., k tomu 365. úst.
III.,
"*)
prc
Tak správn
Pražák, Pr. i48|
Preuss,
1.
Jellinek,
úst.
III.,
System, 210, Laband, St. R. 399, Meyer, St. R., 218.
20,
c, 96, 97, Dantscher,
1.
c.
III.,
81
si.
I.,
424; z od-
JUDr. Jií Hoctzcl:
J2.
ádn
doruený trvá, dokud formáln nebyl zrušen, vrchnostenský zpt vzat, tak i jmenovací dekret; adressat ,,muss a n f e c h t e n". ,,Solange die Ernennung nicht zuriickgenommen oder aufgehoben
steht sie
ist,
s e
1
,,die
b
s t".
O.
in
Rechtswirksamkeit durch sich
Mayer jedná pi tom
jen
dsledn, avšak daí
se
mu
Wirklichkeit des Rechtes besser verstándlich zu machen"?
Jak mohou býti [Dantscher
1.
smlouv, spokojeni
nepijetí
kdož
ti,
ped
respektu
z
majestátem impéria
Mayer V. R. II. 222) nedají vzniknouti jediné správným výkladem, že pouhé
III. 83, O.
c.
s
zmaí akt vrchnostenský (mysleme na do svazku domovského, jenž není spokojen s podmínkou [jinak pípustnou] do listiny pijímací pojatou) impérium bez impéria, pravý lucus a non lucendo. Theorie ednostranných akt tentýž postup právní kvalifikuje jednou jako jednostranný akt, podruhé jako projev smluvní vle. Tak tomu dle mého názoru jest u Pražáka, jenž pomr služební státního zízence nechává vznikati jednostranným aktem, zízence ku p. zemského a magistrátního smlouvou. A pece nikdo nebude bráti v pochybnost, že jmenovací postup ve všech pípadech jest totožný, ve všech pípadech dj koní ve vydání ustanovovacího dekretu, jehož z n n í ^'*^) nevykazuje rozdíl opravujících rznou juristickou konstrukci aktu jmenovacího. založení pomru nemá nutné vnitní pomru samého, jak ukázal dobe souvislosti s povahou Rosin.^^'^) I kdyby slušelo s Pražákem souhlasiti v tom, že rozdíl jest mezi postavením úedníka státního a zemského, nevedlo by poznání to pece nutn k tomu, aby založení obou služebadressátovo
žadatele o pijetí
—
j
Zpsob
ních
pomr fakticky
se vykládalo juristicky
rzn;
ukázáno, bez nutkavých ností právních
mnoho živl
z
umlý
tchže formách
v
postupem takovým vnáší
dvod
živel
(i
se
v
disposice stran
—
djící se
— jak
do ustanovovacích skute-
pomru úedníka vyatých). Kdo
zemského
je
jest
pro smluvní
vznik služebního pomru úedníka zemského, jedná správnji, když jest pro tentýž vznik u úedníka stát-
soukromoprávn
^**) Srv. pomru námezdpro založení ního Mayrhofer I., 766, píl. B a znní úedních dekret zemských. "') Souveránitát 1. c, 229, Meyer, St. R. 49 podobná myšlenka prosvitá už u Zoepfla 1. c. 319; posl. vta; cf. Zachariá 1. c. 254. 258. si. ;
Pojem veejné správy a hlavní formy
n
í
ž e
h n
tím není ješt praejudikováno povaze
O,
é
h
o.^^^)
právo
Pro názor svj odvolati
Pokud Pražák
rakouské. 1^^)
její
innosti.
pomru
takto z a
j},
1
o-
se
mohu na positivní
(1.
c,
III.
20,
pozn.
16.}
by zastanci smluvní theorie mli dsledn žádati zpsobilosti k právním inm, sluší pipomenouti, že se tak vskutku dje, cf. obzvlášt Rehm (Die rechtliche Nátur des Staatsdienstes, vytýká,
že
smyslu rakouského zákonodárství draz se klade na platnost jmenování ,,als einer behordlichen Verfgung". Naproti tomu lze poukázati, že s takovým pojetím setkáváme se i v pípadech, pro které se (Pražák) mluví o kontraktu: užívá § 32. obec. zíz. a §25. zemského zízení termin obvyklých v zákonech upravujících pomry zízenc státních. V tom nemožno spatovati dkaz ani pro ani contra. Fakticky tžišt zájmu právního nakloní se do projevu orgánu státního, orgán ten jednati pouze v mezích kompetence 1.
c.
Tezner (System
132).
c.
1.
173) míní, že ve
mže
a v
pedepsaných formách,
z
tch podává se možnemní na právní povaze
nedodržení mezí
Tím nic se vle smluvní. K analogii budiž odkázáno na sí ochranných pedpis pi smluvních projevech veejných svazk v podob perzného toho schvalování, potvrzování a jinost annulací a korrektur.
projevu státního jako
ných kautel správním právem vytvoených.^^'') i*«)
Pražák, (Právo
úst.
strukce vede k dsledku,
II.,
,,že
však obsah smlouvy, o niž práva veej ného". že
144)
po ruce jde,
sám musí
uren
jest
piznati, že jeho kon-
pomt
soukromoprávný, pedpisy, náležejícími v obor
sice jest
dubna 1873 . 47. (K tomu cj. Mayrhofer, Pražák, Pr. úst, III., 408, Schmid, Ost. St. W. II., 746, 747). Pro názor rak. zákonodárství o propjení státního obanství cf. dekret dvorské kanceláe 231. bezna 1831 . 7357 provin, sb. dolnorak. "*)
§
Handbuch
15-
I.,
íš. zák. z 15.
68, pozn.
i.,
XIII., . 54, u Mayrhofra II., 928, pozn. 2. (pro bavorské právo srv. Stengel ve svém Worterbuchu II., 704). Proti tomu Spiegel, Die heimatsrechtliche Ersitzung, 182, pozn. 22. Avšak argumentace Spieglova vyvrácena jest samým textem cit. dekretu: ,,das Unterthanenverháltnis selbst aber wird durch den... Auínahmsvertrag b e g r n d e t". Viz Jellinek, System, 213 si. o tom, že z formy ustanovovací nelze souditi na právní povahu pomru takto založeného.
—
"") Pokud Preuss, 1. c, 86, proti smluvní theorii operuje poukazem na možnou zmnu v úlohách kontrahent, uvádí tento argument ad absurdum dsledky, ku kterým dospívá: popírá možnost veejnoprávných majetkových (109). Podivná jest také Preussova
nárok
JUDr. Jií Hoctzcl:
74
Tím
zaujato
mnou
stanovisko pro smluvní theorii co do sub-
jekních pomr, zárove naznaeno, v jakém smyslu se hlásím k této theorii. § 3. Vedle smluv subj ekních rozeznávati možno t. z v. správní smlouvy veejné, smlouvy správního práva Rozdíl tkví (Verwaltungsvertráge Jellinek, System 348). podstatn v tom, že pi smlouvách správních obsah veejnoprávní relace jest urován smlu vniky, emuž pi smlouvách Rozsah smluv správních jest subj ekních z pravidla nebývá. valn obmezen. Pokud veejná správa má impérium, jest toto právo zárove povinností. S úlohou koordinovaného initele mohla by se spokojiti pouze na základ zákonného í.^^^) K zmocnní takovému jest zákonodárce ochoten, že stát nemá když se tím snáze a lépe dosáhne kýženého cíle, na bližším upravení pomru veejného zájmu anebo že se takto životní pomry úelnji a pro súastnné píznivji regulují. ,
—
zmocnn
bu
ešení otázek sem spadajících máme initi s positivními normami. Zásadních hledisk dá se málo získati. Na rozdíl od jednostranné úpravy veejnou mocí pjde pi smlouvách veejných o to, aby vle obou kontrahent souhlasn upravovala
Pi
sporný životní pomr. Možno lišiti dva pípady: veej noprávného pomru poddaného a) úpravu
k
státu
(obci etc.) a vice versa,
úpravu vztah veej noprávných svazk mezi sebou anebo
b)
vi
nadízenému ad
W
i 1 1
e
n
celku.
Pijde na
a) s
to,
die
,,dass
kausale fr
des Gewaltunterworfenen
gewoUteti Rechtsverháltnisses
die
Gewaltherrn" {Tezner, System
1.
c.
e i c 172). i^^)
g
1
die
h
Bedeutung des Entstehung eines
e sei
wie jene
des
Pokud nárok veejné
konstrukce úmluv mezi státem a úedníkem o majetkových výhodách (i 10, 1 1 i), (jde tu snad o novaci?). 161^ Princip nemožnosti úpravy veej noprávných vztah Ubovlí súastnných vysloven ku p. v § 44. zák. z 28. pros. 1887 . i. ex 1888; Budw., 1438, 3385, Zachariá, 1. c, 2, 3, s odvoláním na 1. 2,^ D. II. 14. de pactis; O. Mayer, V. R. I., 426 si., Laband, Das Gnadenrecht in Finanzsachen, Archiv fur óff. R. VII., 169— 211, Bornhak, Das Recht des Kónigs zum Steuererlass in Preussen, tamže VI., 311 323, Tezner, Die Privat-
—
rcchtstitel, 162\ ^)
1.
c, 327.
Sem patí urení odbytného
(Abfindung)
—
Meisel (Óst.
St.
W.
Pojem veejné správy a hlavní formy
správy
mže
býti uspokojen (dle
má
a subjekt povinný
vle
innosti.
75
zákona) dvojím
zpsobem
její
v takové volb smlouvy. Jde tu sice, abych mluvil s Radnitzkym, o ,,Parteiwillkr", ale není tu smlouvy.^^^^ V § 238. cit. zák. z 25. íjna r. 1896 . 220 vysloven vlastn princip ovládající právo veejné (cf. Budw. i6g). Jiného druhu jsou pípady, kde pro soukromou dohodu nedochází k vrchnostenskému aktu: ku p. vy vlastnní, i^^)
Ad
volbu, nespatoval bych
etnjší
jsou pípadnosti, že veejné svazky spojují navzájem nebo se svazem vyšším k obstarávání veejných zájm, zizování spolených ústav. Takovým ujednáním dlužno piznati charakter veejnoprávní. Tak i praxe.^^^) b)
se
jest
Význané místo zabírají pípady, kde subjektem zavázaným uritý poet jednotlivc (konkurrence). Úmluvou mezi leny
svazu toho uzavenou o tom, jak repartovati sluší sumu celkovou odlišn od zákonného mítka, není vázána veejná správa. Úmluva taková by vázala správu tu, kdyby se stala se svolením jejím (pedpokládajíc ovšem zmocnní správy k takovým disposicím). To názor p r a x e.^^^)
pímo
Že úmluvami o veejnoprávních vztazích nemní se kompepovahou pomru daná, podává se jednak z úvahy o kogentních pedpisech o rozvrhu píslušnosti mezi úady správními
tence
I., 4. si., R. Meyer, eodem 11. Dobe ukazuje Meisel, 5, II., že smluvní elementy picházejí potud v úvahu, pokud vlí stran uruje se dávka sama, Síengel, Wórterbuch II., 705; Pražák, Spory o píslušnost I., 117, také pozn. 9; Radnitzky, 1. c, 48, 52, Mayrhofer, V., 538, pozn. 2., cf. ku píkl. Budw., 752, 31 10, 6976, f8582. Sem nepatí pípad § 77. žák. z 25. íjna roku 1896 . 220 . z., ježto závazek pronajímatelv zakládá se pedpise. '»3^ Viz § 88. obec. z. 15^) Budw., 949, 2155, 5887, 10.078; Pražák, Das Recht der Enteignung, 54 56, Tezner, System, 1. c, 176. 1") Budw. (§ 6.), 448, Budw., 1142, 4784, 5561, 7260, Hye X., 839-841; Pražák, Pr. úst. III., 333, pozn. 18., Tezner, System, 174, Die Privatrechts-
—
vzákonném
—
titel,
401, Sarwey,
Das
Sien gel, Wórterbuch 1^*)
cf.
óffentliche Recht,
II.,
Budw,
593
.
3.
Preuss,
1.
c, 85, 86,
705.
8058,
9521,
Budw.-Alter,
Budw.
3636
A;
viz
také
2794, 2841, 3046. Správn O. Mayer, V. R. II., 288, 289, také pozn. 16., jinak bez nutkavých V. R. II., 430, 431 (cf V. R. I., 137, pozn. 3,, kde mluví o ,,e c h t e Vertráge"). Pražák, Spory o píslušnost
dvod
I.,
118,
pozn.
10,
Radnitzky,
1.
c.
55,
56.
JUDr. Jií Hoetzel:
76
a soudy, jednak z ohledu na (,,Sicherungsmittel
System
zájm,
obstarání
offentlicher
o které jde
Zwecke", Tezner,
174).
§ 4.
hranice a)
ádné
zur ErfúUung
K
vymezení pojmu veejné smlouvy
její s
Pedevším nás zajímá nauka
(Gesamtakt) resp.
Bindinga
poslouží, ukážeme-li
jinými formami.
ujednání
(Griindung des
o
t.
zv.
norddeutschen
práv. fakulty Windscheidovi, 69
aktu úhrnném V podstat
(Vereinbarung).
Bundes,
dle
pocta lipské
—
rozeznává Kuntze (1. c. 29 87) od smlouvy, znamenající ,,Willens e i n i g u n g" spojenou s ,,Willens b i n d u n g" pípady, kdy uritý effekt právní jest možný si.)
srovnalou vlí nkolika subjekt nestojících k sledujících divergentní interessy.
sob v pomru
stran
Takovému pochodu právnímu
dává Kuntze název ,,Gesammtakt" (1. c. 47). Rozeznává pak úhrnné akty" ,,aequale und unaequale" (1. c. 49 53), ,,einseitige und mehrseitige" (35 55). Píklady vidí v právu soukromém
—
,,
— veejném (55 — Pro 80 — státu tom 58).
i
(o
zvi.
zmiuje
toto
87), 15^)
,
sboru zákonodárného a vladae
se o založení
spolkového
sdružování obcí, spolupsobení
pi tvoení vle
zákonné.
Pod-
statn stejn postupuje Jellinek (System 204), jenže na míst vhodnjšího výrazu úhrnný akt" volí termín ujednání", Vereinbarung" a contr. smlouvy (Vertrag). Dle Jellinka jest ujednání dáno, ,,wo mehrere Willen getrennt nicht die rechtliche Macht haben, einen bestimmten rechtlich relevanten Willensakt hervorzurufen". Píklady: i. jednání ministerstev v dohod, usnesení státních kollegií (sborových soud, snmoven), 2. fuse obcí, spojení jich k ízení všeužiteného ústavu (cf. zvi. 1. c. 206). Nelze sice namítati nic proti zvláštnímu oznaení právních jev od jiných se lišících, nelze však souhlasiti s tím, aby jevy zahrnovaly se pod tentýž termín. Tak se dje pi theorii o aktu úhrnném, ujednání. Jest pece patrný rozdíl v tom, když obceseusjednotí na fusi,!^^) anebo když trestní senát se usnese na ,,
,,
,,
rzné
^") O tom nejnovji proti Kuntzovi Pohl, Bundesstaatsschopfung und Kuntzes Gesamtaktstheorie, Archiv fúr óff. R. XX., 173 192. "") /. Ulbrich (V. R., 125) má fusi obcí za úhrnný akt. Pesvdivjší jsou dvody Brockhausenovy pro smluvní charakter ujednávek mezi obcemi (Vereinigung und Trcnnung von Gcmeinden, 71 si.), cf. Siengel ve Wórterbuchu II., 705.
—
— Pojem veejné správy a hlavní formy
Tam
rozsudku.
zde orgánové
jednají
cizího,
subjekty
její
innosti.
právn navzájem
j"/
neodvislé,
téhož subjektu. ^^^) Zde nad to jde o vnitrní
pochody uvnit organismu správního, po pípad formu projevu vle veejné moci. Není proto pípustno na oba processy užívati téhož jména. Jellinkova theorié ostatn nestaí (1. c. 205) na pípady, kdy autonomní úady jednati mohou v samostatném oboru psobnosti jen v souhlase s orgány zempanskými, nehledíc k tomu, že zmínná theorie nedosti oceuje rozdíl, kdy orgány jednají ve
shod
kdy jeden
a
má vyslechnouti
druhý.
Positivnímu právu
rakouskému (ani theorii) není rozeznávání mezi smlouvou a ujednáním vlastní; užívá se obou
výraz
K
promiscue.^®'')
ujednání zbyly by pípady,
statné pojí se k dosažení
n
i
m
(vi
kde vle
úelu uritého zpsobem
sob) samo-
nesmluv-
(spolupsobení koruny a sboru zákonodárného ke vzniku
zákona). ^^^)
Nkteí odprci smluv veejných
b)
der Vertragstheorie ohne jeden
vytýkají, že jim ,,von
gengenden Grund zugemuthet
wird,
mit Denkgewohnheiten zu brechen, von welchen wir uns
ganz
allgemein
im
Leben berhaupt bestimmen lassen" {Radnitzky, Parteiwillkr 69). Smluvní theorie musí prý vidti v každém souhlasném projevu dvou vlí smlouvu, ku p. když estný funkcioná neužije odmítacího práva; pijetí ádu, vy.
.
.
znamenání, žádost za koncessi, za amnestii. ^^2) Stoupenci jednostranných akt mají tu snadnou posici ,,negantis maior potestas". Na zastancích smluvní theorie jest ob-
—
hájiti se z
výtky absurdnosti.
*°*) Že rozsudek koUegií není smlouvou, jest Krainz, System I., 338, pozn. 3.
mimo pochybnost
znní
—
Cf. n a d p i s a § 44. zák. z 28. pros. 1887 . i. . z. Mayrhofer II., 675 si.. V., 1387, Pražák, Das Recht der Enteignung 54, Budw. 4784, kde slovo ,,Vereinbarung" zejm znaí ,, smlouvu"; i. XII. zák. z 31. prosince 1894 . 2 . z. ex 1895, § 29. zák. z 18. února 1878 . 30 . z. **') Z rakouských spisovatel obíral se touto otázkou hlavn Btockhausen, Vereinigung und Trennung von Gemeinden, 52 jy, strun Pražák Pr. úst. I., 68, Tezner, System, 1. c, 168, 169, Ulhrich, V. R., 64. Proti zvaéné v terminologii O. Mayer, V. R. I., 137, pozn. 3, '*•)
ex
iSSíi,
^*'^)
Dantscher,
1.
c,
III.,
79,
Preuss,
1.
c, 81.
JUDr. Jií Hoetzel:
78
Ze smluvní theorie neplyne, že by v každém souhlase vlí spatovati slušelo smlouvu, ku p. v opomenutí opravného prostedku proti rozhodnutí zejm nesprávnému. Jellinek (System 219) spatuje hranici v tom, nabývá-li stát nového práva ili nic. V onom pípad jde prý o smlouvu. Vymezení to jest úzké už proto, že stát mohl by se smluvním zpsobem za obvyklých podmínek práva svého také vzdáti. Kontroversa má praktický význam (a také tam se souseuje) pro pípadnosti zvlášt§ 3. lit. a). Tu má smlouva místo jen na
—
—
základ
ního zmocnní, ností veejné mitek odprc.
ježto
moci.
Kde
jinak
Tím dáno jde o
výkon impéria jest
jest
povin-
vodítko pro vyvrácení ná-
provádní zákona,
^^^j
má veejná
správa postupovati tak, aby to odpovídalo intencím zákonným,
nemže konu
— nemajíc k tomu zmocnní — paktovati o zpsobu vý-
toho.
Udlení koncesse živnostenské ku p. vázáno
jest
nemá býti udlena, kde by udlená mže býti v uritých ve-
ohledy na veejné zájmy, koncesse
zájmy veejné trply, koncesse ejnými ohledy diktovaných pípadech odata. Zde nikomu nenapadne vidti smluvní element v žádosti strany za koncessi, kdyžt na stran veejné správy primerní jest povinnost šetiti zákon. Kde není nároku na pijetí do svazku státního ani povinnosti vstupu, lze dobe, jak svrchu ukázáno, mluviti o smluvním vzniku pomru poddanského. Jinak, když stran písluší nárok na pijetí. Nejsme sklonni kontrahovati tam, kde a pokud cíle dosáhneme jinak. Cf. také poukazy Spiegelovy (Die heimatrechtliche Ersitzung, 204, lit. a) v píin udlení domovského práva na základ vydržení. 1^*) Sem by hledl argument Jellinkv (System 221), že založení služebního
pomru
státního zízence
bylo by jednostranným aktem, když by vstup do služeb státních
teba by povolaný svého odmítacího práva neužil (srv. rozdíl mezi povoláním k vojsku osoby k tomu povinné a pomr t. zv. kapitulantv).^^^) Krom toho sluší míti byl všeobecnou povinností,
"^)
^")
I., 114: „že aspo v tch kusech, jichž se dotýká, úastníkm písluší úplná volnost jednání". Proto není pípadná polemika Radnitzky-ho (1. c, 59, pozn. 74)
Pražák, Právo správní
úmluva
proti Seydlovi, ***)
Pražák, Právo správní
u O. Mayera, V.
R.
II.,
281,
I.,
115,
pozn.
také pozn,
6.
11.;
cf.
píklad uvedený
Pojem veejné správy a hlavní formy
její
innosti.
79
ochrany individuelní sféry jednotlivcovy, nedovolujíc jednostranné zasahování státní moci. plaidovati pro kontrakt tam, kde Proto theorie ta nemá sé jedná o rozšíení nebo zvýšení individuelního statusu, kde se na oích, že theorie smluvní vyšla
z
dvod
pomr mocenský a subjekní.^^^) Poznámka. Zvláštní institut vytvoilo francouzské právo správní v podob t. zv. marchés de travaux public s, m. defournitures. V podstat jsou to smluvní ponezakládá nový
mry
soukromoprávn s etnými úchylkami od pedpis ob. prospch veejné moci jako spolukontrahenta. Z téhož
zák. ve
založena ásten kompetence správní pro ešení kterých dsledk z pomru smluvního se podávajících.
dvodu bylo
by však správno mluviti
doktrína a d
m
i
n
i
i
CO
Ad
o jednostranných aktech správních;
praxe francouzská v útvarech s t r
a
t
i
n Ne-
eených
vidí
contrats
f s.^^^j
jednostranných aktech zvlášt budiž pojednáno
v následujícím odstavci.
VI.
Pedmtem rozboru iním z jednostranných akt pouze autoritativním zpsobem upravuj konkrétní pomr právní v mezích ádu právního jednostrann, bez konstitutivní vle adressatovy. Jen k pesnj§
I.
takové,
které
í
šímu vymezení akt tch staniž se zmínka o úkonech t. zv. osvd(Beurkundung, Feststellung), t. j. konstatování a v patr-
ování
nosti udržování fakt,
stav
a vlastností
rzné
právní relevance. 1^^)
Vi
tomuto zásadnému nazírání System, 192, 218, 219. polemika Teznerova, System, 160, 161 (nelze tvrditi dobe, postiženého" na vyznamenání). že by ku p. taxa pevyšovala zájem Cf. trefné vývody Rehmovy, Die rechtliche Nátur der Gewerbskonzession, "^)
není
Jellinek,
pesvdivá
,,
77—79'''^) Hauriou, 1. c., 682 sL, 710 si., Berthélemy, 1. c., 499 sq., 592 sq., Block-Maguéro, Dictionnaire, 963 si., 1782 si., 2571 si. Cf. také O. Mayer, Theorie, 295 si.; Jellinek, System, 62, 221. "*) Sítání lidu, statistika, berní katastr, cejchování a vah, zápisy do vodních knih (Budw. 12.831, Mayrhofer Y., 1325 si.), vyznaení ochranného obvodu pevnostního {Hye XI., 1028), živnostenský list pi živnostech volných a emeslných {Pražák, Správ. pr. I,, 109, pozn. 5.,
mr
JUDr.
8o
Jii-í
Hoctzel:
Právního významu nabývají akty ty bud tím, že umožují užívání uritých vcí (mr, vah) anebo že právní ád pipíná k nim úinky právní, ku p. možnost výkonu práva nebo j^rávních jednání (honebním lístkem vykázati se musí, kdo chce p r o v o-
v a
z o
mže
t
i
myshvost, dražebního pronájmu spoleenské honitby
—
kdo má zbrojní pas § i6. honeb. z.). Osvdování mže pedpokládati povinnosti poddaných (sítání lidu), po pípad pedsevzato býti na základ vrchnostenského aktu (oprava matrik), osvdení samo však nemá za
úel
se súastniti, jen
rozhodovati
právních
o
Tak
relacích.
cesty
pojetí
jako veejné kommunikace do plánu polohy nenahrazuje autoritativního výroku o právní povaze eené kommunikace (Budw. [§ 6.] 380), vydání listu domovského není rozhodnutím o obecní píslušnosti (Budw. 8497, 14.208). Stran po p. písluší nárok na úední potvrzení uritých vlastností, skuteností, nároku jest samo osob, po pípad v pedepsané form, ku p. vydání lístku honebního, teba na základ
pedmtem
osvdení
rozsudku správního soudu, vydání zbrojního pasu (cf. O. Mayer, Theorie, 169, pozn. i.).^^^) Veliká ást obsahu plán polohy hledí sem (nález spr. soudu z 15. února 1906 . 1840, ze starších ku p. Budw. 7740), avšak práv pi nich se osvduje pravdivost slov Bernatzikových (Rechtsprechung 8), že jest tžko vésti mathematickou hranici mezi akty osvdovacími a úkony správními jinými (Budw.-Alter 3322
A
Budw.
7740). Zjištním, o která jde, (protidkaz není nemožný) Bernatzik (1. c. 133) vyjaduje to v ten smysl, že úinky akt osvdovacích ,,áhneln denen der materiellen Rechtskraft".!'^") Že osvdování spadá logickým postupem pod úsudky (rozsudky, Urteile), jak dovozuje Bernatzik (1. c. 7, 8), jest sice správné, však nestaí k juristickému odlišení úkon dotyných od akt
písluší
veejná
a
cit.
víra
.
ostatních. 1'^^)
Ulbrich. V. R., 293, 515). Analogie s soudní jest na snad, cf. Ott, O vývoji a
383
pedmtu
ízení nesporného,
1.
c,
si. ^**)
r.
mnohými akty nesporné agendy
1862 "") "*)
Sem hledí pedpis . 88 . z., § 5, 9.
§
142.,
IV., trest.
zák. spol. a
§
2.
.
§ 2,
3,
6 zák.
z 27.
íjna
zák. shrom.
Cf. O. Mayer, V. R. I., 177, také pozn. 32. Pražák, Pr. spr. I., 121, mluví o deklaratorní povaze
akt
osvéd-
Pojem veejné správy a hlavní formy
§
2.
K
akt akt tch v
theoretickému rozboru
uvedu-li hlavní rozdlení
tomu
a zaujmu-li k
Meyer
1.
na
a)
lání
R.
(V.
innosti.
její
8i
jednostranných poslouží,
doktrín
se vyskytující
stanovisko. I.
liší akty správní dle obsahu Gebote u. Verbote) ku pr. povo-
32, 33, 34)
rozkazy (Befehle =
k vojsku, platební rozkaz,
,
b)
koncesse (Erlaubnis-
erteilungen, ,,die Befugnis zur Vornahme gewisser Handc)akty práva zakládající a rušící (rechts-
lungen"),
begrúndende und rechtaufhebende Akte), udlení státní a obecní píslušnosti, vyvlastnní, udlení korporaních práv, d)
ování
Beurkundungen,
(Feststellungen,
é)
výroky
osvdjuris-
k n í (Entscheidungen). V St. R., 648, 649 spatuje Meyer v pípadech ad a) d) rozdlení dle obsahu, ad e) vzhledem k právnímu ádu, kde dále liší «) Entscheidungen, /3) Verfúgungen.^^^) d
i
—
Bernatzik (Rechtsprechung 7
2.
Urt
—
13) rozeznává:
úsudky": a) osvdování, ) rozhodnutí (Entscheidungen) ,,Schlusse, mit welchen ausgesprochen wird, dass ein konkreter Tatbestand den Anwendungsfall einer abstrakten I.
e
i
e
1
,,
^
Rechtsnorm bildet" II.
c.
(1.
Verfiigung,
8).
naízení a opateníi''^)
=
,,beabsichtigte
Hervorbringung áusserer Wirkungen, um einen von der Rechtsordnung in abstracto vorgezeichneten Erfolg zu erzielen" Dle c. 9). liší pak tato opatení a naízení (1. na a) Befehle (rozkazy), povolání k vojsku, platební rozkaz,
prostedk
b)
konstitutive Verfgungen
,,rechtschaffende,
-ándernde
Hranice mezi akty sub II. rozhodno jest, co v první
oder a
a)
ad
/))
a
to
(dle
úelu)
-vernichtende Verfgungen".
nedá
mathematicky
se
(,,zunáchst") se zamýšlelo
(1.
vésti, c.
11).
ovacích, cf. Laband, St. R. II., 179, Jellinek, Ges. Vrdg., 402 (,,eine starko Analogie mit einem Urtheile"), Meyer (V. R, I., ^,7,, 34, Stenglv Wórterbuch II., 669 si.) upírá aktm zmínným povahu .opatení" (Verfiigung). Kam však je má Meyer zaaditi, když by mu pro (pi jeho dlb akt správních) zbyla jen kategorie ,, naízení" (Verordnungen) kam jist nepatí? "^) Stejn Stengel, Die Organisation, 20, lit. c), Wórterbuch II., 793, Loening, Lehrbuch, 241 245.
—
,
n
,
—
1")
termín
akt
Pražák, Pr. spr.
máme v
§ 103.
I.,
109,
obec. z.
:
pekládá .opatení". Authentický p a t e n í a naízení" (ve smyslu ,
,,0
konkrétních).
Sborník
vd právních
a státních.
VII
g
JUDr. Jií Hoetzel:
82
3.
Mayer
O.
scheidungen)
ízení
(V.
,,mit
R. 100
(Verfúgungen)
zná:
si.)
gebundenem
pedmtem
,
i.
Inhalt",
Ob und Wie des Rechtsverháltnisses"
rozhodnutí
opatení
2.
úední innosti (1.
c.
loi),
Podstatn stejn Pražák, u t i vn právo (1. t
(urující,
zakládající
í,
c.
,,
—
122)."*)
nový
Pr. spr.
co
j
e s t
pomr
I.
na-
a
,,das
jest
mezi nimi vynikají
akty nov upravující právní pomry resp. práva: lichrechtliches Rechtsgescháf t".
deklaratorní
(Ent-
,,óffent-
si., jenž zná akty právem) a k o n s t i-
109 již
právní"
(1.
c.
109),
tvoící
Úelné rozdlení vede k získání termín technických, jichž úelem jest jevy k sob patící sdružovati a odlišovati je od jev sledovaných, jiných. Že nemá ceny lišiti správní akty dle bylo
shora akcentováno (III.
již
sprechung,
3,
4). Lišení dle
§
5.)
—
úel cf.
Bernatzik, Recht-
formy bylo už také provedeno (V.
§ 2.
Zbývala by differenciace akt nás zajímajících dle sub^, toho, jaké mají úinky, tkví-li v nich moc ili spokojují-li se s konstatováním (autoritativním), co jest právem. Dle tohoto kriteria podává se lišení na akty deklaratorní a konstitutivní ve smyslu differenciace Mayerovy a Pražákovy. Meyer a stíhá výtka, že shrnuje pod jedno hledisko (obsah) akty zcela heterogenní: rozkazy jak ve form aktu konkrétního tak ve form naízení, s osvdováním neví, jak ukázáno, Meyei co poíti. Chtíti akty konstitutivní lišiti dle obsahu, jest nemožno vzhledem k nevyerpatelné rznosti právních relací tvoících možný pedmt akt tch;^") proto výet Meyerv, Stenglv a Loeningv trpí neúplností; výet ten nad to liší od B, C).
tvrí
"*) Cf. také Laband, St. R. II., 178, . 2. si., zvi. 181, 182 ) (,,Verfugung" v širším smyslu zabírá obojí akty, v užším smyslu pouze akty konstitutivní), instruktivní píklady viz u O. Mayera, V. R. I., loi, pozn. 10. Zvláštní rozdlení má Hánel, Deutsches Staatsrecht I., 124. Rozeznává I. R e c h t s entscheidung, 2. Verwaltungsentscheidung. k tomu jsou: a) Befehle (a) Verfúgungen, /3) VoUzugsverordnungen) b) Ermáchtigungen (Autorisationen, Genehmigungen, Rechtsverleihungen), c) technische Verrichtungcn (mechanische, wirtschaftliche, geistige, technische Leistungen = óffentliches Bauwesen), d) Vornahme privatrechtlicher
Prostedky ,
Gescháfte. ^")
Laband,
St.
R.
II.,
vetare, pcrmittere, punire"?
179.
Staila by stará paroemie: ,,imperare,
Pojem veejné správy a hlavní formy sebe akty, mezi nimiž rznosti není {Meyer
její
1.
innosti.
c. lit. b)
a
S^
jednak
c),
pod tentýž termin úkony rzného druhu: rozkazy, jež mohou býti rázu deklaratorního nebo konstitutivného. i''^) V obran své proti V3Hkám O. Mayera (Archiv fr off. R. III. 43), že není rozdílu mezi skupinami a, b, c, piznává Meyer (V. R. I. 33. pozn. 6.), že ve všech pípadech se nové právní pomry upravují. Nelze však nahlédnouti, že by pomr založený propjením (lit. b) psobil pouze ,,zwischen ihm und der Behorde", jak tvrdí Meyer, a nikoli také tetím osobám. Dobe charakterisována jest differenciace Meyerova (a jeho stoupenc) O. May érem (Archiv fr off. R. XI. 160), že ,,leitet nichts an und erláutert shrnují se
vi
nichts".
Dle pijatého mnou dlení akty deklaratorní netvoí nového pomru právního, nýbrž zjišují, konstatují (auritativn) ,,bereits zur Entstehung gelangte Rechtsverháltnisse" [Rehm, Die rechtliche Nátur
Gewerbskonfession
der
yy), kdežto akty práva (zakládajíce, mníce nebo rušíce je). Lišení toto staí ke klassifikaci všech akt, o nichž jednáme. Z formy a obsahu emanace vle veejné musí býti patrný úmysl upravovati autoritativn právní relace."') Praesumpce jest pro autoritativní úpravu, pedpokládajíc obsah k tomu vhodný. i'^)
konstitutivní tvoí nové právní
Co ského,
tkne
se
resp.
terminologie zákonodárství
troufám,
lze,
pomry
aspo
tolik tvrditi, že dosti
vdom
rakou-
užívá se
výrazu rozhodnutí", ,,Entscheidung", ,, nález", ,,Erkenntnis" pro pípady, kde jde o logickou subsumpci pod abstraktní normu zá,,
^^*)
Ze rozkaz
jest
immanentním živlem akt vrchnostenských,
srv.
Laband, St. R. II., 179, pozn. 2. V udleni konsensu stavebního jest implicite obsažen zákaz nestavti jinak než dle schváleného plánu. Platební rozkazy pokládá Pražák (Pr. Bernatzik (Rechtsprechvmg
11.,
—
pozn.
daové
za deklaratorní [Meyerovi, Stenglovi, Loeningovi, Bernatzikovi není tu dáno ,, rozhodnutí").
spr.
I.,
III,
II.)
Bude quaestio
(pi nedostatku zvláštních pedepsaných ku p. Budw.-Alter, 238^^4 (pouhé míúadu), 3539 A (,,b elehrende Anweisungen"), 718 ^ ,,woran der ho f lích gehaltene Wortlaut" nic nemní), Budw. 13,917, Hye X., 633. *'**) O. Mayer, V. R. I., 96. Projevy vle menšího dosahu, ku p. vyhržka, napomenutí, upomínka mohou cvent. býti pípravou k aktu draznjšímu cf. § 138. lit. c) živn. . Srv. také O. Mayer, V. R. I., 284. ^'')
facti
forem), co bylo intendováno;
cf.
nní
—
6*
JUDr. Jií Hoetzel:
84
konnou, proti
úel
o
jiný,
opatení a naízení", ,,Verfúgung", kde jde
,,
teba na
základ
nechci nikterak naznaiti, že by z
pedem Tím
úsudku. ^'^)
pouhého
souditi za všech okolností
dalo se
logického
terminu zákona na povahu dotyného aktu
správního. ^^*') §
Nauka
3.
souvisí sice s
aktech deklaratorních a konstitutivních ne-
o
problémem subjektivních práv veejných v tom
smyslu, že by každé právo takové
nutn
vznik
svj mlo v aktu
správním, najisto však souvisí nauka ona s theorií práv subjektivtivních potud, že bud se konstatuje existence práva nebo
veejného (akt deklaratorní) anebo se pomr takový Klasickým dokladem toho jest výmna názor o povaze koncesse živnostenské: Seydel, Das Gewerbepolizeirecht, 1. c. 637, 638, a Rehm, Die rechtliche Nátur des Staatsdienstes, 1. c. ro. 1885,
pomru tvoí.
str.
Provozování živnosti
185.
(cf.
Lahand,
allgemeinen St.
R.
III.
úední výrok o pípustnosti živnosti ,,e r z e u g t Gewerbsmann niemalsein Recht, weder Dritten
195, 209, pozn.
daher fur
jest ,,Bethátigung der
Handlungsfreiheit"
privatrechtlichen 2.),
gegenber noch gegenuber der Behorde", výrok ten
deklaruje,
^") Instrukce úední ze dne 17. bezna 1855 . 52 z. mluví v § 92. o ,,Entscheidungen", k nimž pipojiti sluší zpravidla ,,die Beweggriinde und die angewendeten Gesetze", § 93. ,,Verfiigungen": ,,ein Befugnis verliehen oder ein Auftrag ertheilt wird"; § 2. zák. o správ, soud zná ,,Entscheidung" proti ,,Verfgung", i. 2., lit. b), i. 6. zákl. zák. o íš. soud z 21. pros. 1867 . 143 . z., § 15. zák. z 18. dubna 1869 . 44 . z. mluví o ,,Verfgungs- oder Entscheidungsrecht", o innosti správního soudu užívá výrazu ,,erkennen" (§ 2. zák. o spr. s.), o íšském soude téhož výrazu nebo terminu „erkennen" (i. i. 4. zákl. zák. o íš. soud, § 6. III., 7, 17, 28, 29, 32, 33 zák. z 18. dubna 1869 . 44 . z., § i.^ 3. zák. z 22. íjna 1875
—
—
. I.,
.
7,j
.
civ. 2.
1.
z.
ex 1876,
ádu
§ 7.
zák. z 16.
bezna
1892
.
64 .
z.).
Cf.
k tomu
soud. („Verfiigungen zu treffen"), II. odst. (Auftragen),
181.
§ §
183
c.
Správní soud vytvoil si zvláštní termín na oznaenou pípad, nejedná ,,um die Feststellung strittiger Parteianspriiche oder um die Zuerkennung eines in Anspruch genommenen Rechtes", totiž termín ,,administrative V e r f ii g u n g", ,,Massregel der V e rw a 1 1 u n g". Jedná se tu o akty jednak právn indifferentní, jednak jde o výroky (dle názoru spr. soudu) nevzcházející v moc práva. Nemáme tedy initi s terminem technickým, nýbrž po výtce s pouhou pomckou stilistickou cf. Budw.-Alter, 29, 383, 1280, 3481 A, cf. také 3507 A a nález z 28. listopadu 1905 . 953. ^^'')
kde
se
—
Pojem veejné správy a hlavní formy co už existuje {Rehm ,,denn
wiirde
es
1.
c.
an
Není možno
186).
její
innosti.
vzdáti
Gegenstande
einem
des
85
se živnosti,
Verzichtes
fehlen".i8i)
Vi tmto vývodm
sluší uvážiti, že
nemožno mluviti o „pi-
inm
v tch smrech, kde urité projevy rozené" volnosti k svobody nejsou dovoleny, nýbrž zakázány, trestný, dokud nebylo cf. § 132 zjištno, že projevy ty srovnati lze se zájmy veejnými
—
lit.
a) živn. .,
§
40 a 127 venk.
ádu
stav.^^^)
Jest sice pravda,
restituuje se ,, pirozená" volnost inu ten však System iii, O. Mayer I. 292, 301), nemní nieho na konstitutivní povaze úkonu povolovacího. Platí mutatis mutandis zde, co pro vodní koncessi hájí Pražák, Wasserrechtliche Compfr. 27, pozn. 74. 1^^) Rehm pozdji (Die rechtliche Nátur der Gewerbskonzession [1889] str. 25) zmnil svj názor ve prospch konstitutivní povahy koncesse živno-
že
úedním
povolením
úinek
{Jellinek,
stenské
28,
(str.
29
si.,
73
si.).
Znamenalo by probírati jednotlivé partie hmotného práva kdyby na tomto míst mlo býti diskuttováno o právní povaze úkon správních v rzných oborech správy se vyskytujících, jiné všeobecné hledisko, než jaké už oznaeno, nemže býti podáno, zvlášt by se neodporuovalo jen ze stejného výrazu zákonného textu souditi na touže povahu úkonu správního.^^*) správního,
'*")
17., 36.
—
Obsah ten uruje 38.,
§
bu zákon sám anebo Ustina o koncessi,
cf.
§ 16.,
Budw. 11.282, Tezner, System, 232. Die Genehmigung etc, 1. c, 605, 607 a passim.
57. živ. .,
^**) Jinak Gluth, Gluth spatuje v návrhu strany na udlení koncesse živnostenské (608) ,,Erhebung eines mít dem subjektiven Rechte gegebenen Anspruche s". ,, Schválení" není konstitutivní akt (619), pi tom ,,schafft ein neues Rechtsverháltnis", ,,sie begriindet kein subjectives Recht (631), ,,sie bewirkt eine Aenderung des Rechtsverháltnisses, eine formelle Aend e r u n g des mít dem schon fríiher existenten subjektiven Rechte vcrkniipften Anspruches". K tmto vývodm cf. Meyer, V. R. I., 81, také pozn. 23., Rehm, Die rechtl. N. der Gew. Konz., 12 17. '*^) erst mít dem Momente der Verleihung wird das betreffende ,,. Benutzungsrecht aus der Šumme der dem Staate in Ansehung der óffentlichen Gcwásser zustehenden Befugnisse ausgeschieden und mít dem
—
.
.
berechtigten Subjekte
in
Verbindung gebracht"
(cf.
shora IV., pozn. 98.) 184) Výet nejhlavnjších sporných úkon viz u Pražáka, Pr. spr. I., 100, pozn. 10, III, pozn. 11. Proti názoru Pražákovu, Wasserrechtliche
JUDr. Jií Hoctzcl:
86
O.
294
Mayer
— 318)
iní
(Theorie rozdíl
V.
i68,
mezi
,,P o
R. 1 i
287
I.
z e
i
e r
—306,
1
II.
a u b n
i
s"
147
— 163,
a ,,V e
r-
leihung". Z ohled veejných zakázány jsou urité projevy individuální svobody, správa však je zmocnna za uritých kautel prolamovati takový zákaz
(,,Polizeiverbot
mit Erlaubnisvorbe-
Akt takovou výjimku stanovící (Polizeierlaubnis, GenehGestattung, Zulassung, Zustimmung, Konsens etc.) znamená ,,nur die Wiederherstellung der Freiheit" (V. R.I. 292), nedávaje píjemci nic, s ím by mohl disponovati (V. R. I. 301). Naproti tomu Verleihung (propjení, koncesse) znamená akt, kterým poddanému ,,rechtliche Macht gegeben werden soli uber halt").
migung,
die offentliche
Verwaltung"
(V.
R. II. 147).
Policejní dovolení
Art
nach schon aufgrund der n a t ii rlichen Freiheit geubt werden kann" (V. R. II. 295), propjení poskytuje však zmocnní k nemu, co není obsaeno v pirozené svobod, ku p. koncesse železniní s právy vrchnostenskými s tím spojenými. Pi tom O. Mayer s drazem se vyslovuje pro pesné terminologické rozeznávání mezi propjením (koncessí) a policej. povolením (V. R. I. 287, pozn. i., týká
II.
se innosti, ,,die ihrer
295, pozn.
Toto
lišení
I.) ^^^)
pevzaté Mayerem
z
francouzského
práva, 1^^)
Comp. Fr., 33, 34, Pr. spr., iii, pozn. 11., o deklaratorní povaze povolení k zvláštnímu užívání vod soukromých (§16. vod. z. .), cf. trefné vývody u Mayrhofra, V., 1191, II. Na základ téže argumentace (Pražákovy) dochází, jak ukázáno, Seydel k deklaratornímu rázu koncesse živnostenské, Táž jíž Pražák (Pr. spr. I., 122, pozn. 4.) piznává povahu konstituní. argumentace hodila by se také na konsens stavební (cf. dívjší názor spr. s., Budw., 10.546, 10.601 proti novjšímu, Budw., 12.331, 12.422), jemuž sluší piznati charakter konstitutivní. Praxe honebních úad odkládající výkon práva samostatné honitby na dobu projití pronájmu spoleenské honitby (do níž reklamované pozemky dosud patily), konstruuje výrok ten vzdáním se výkonu práva již existentního § 863, ob. z. jde pouze o právo vlastníkovo, nikoli také o povinnost, jako (
u honebního spoleenstva
Podobn Rehm,
—
§
6.
h.
z.).
Gew.
rozeznává náher b estimmte Lebensverháltnisse" a ,,vom objektiven Rechte erst g eschaffene Beziehungen" (80), v tomto pípad jedná zákon ,,s chopí er i s o h. " Dle toho lze akty lišiti na erlaubende a verlei hende (81). ^**) Francouzi rozeznávají: i. autorisation (aut. [permission] **^)
,,lediglich
von
der
Die
rechtl.
Rechtsordnung
Nat.
der
anerkannte
Konz.,
und
.
Pojem veejné správy a h avní formy
neznámé
rakouské
volení,
živnostenská k o n c e
innosti.
její
terminologii zákonné
87
(cf stavební p opod vlivem Majerovým v novjší doktrín nmecké se zahosující (cf. Jellinek System iio, iii), trpí touž konstruktivní vadou, kterou jsme vytkli ku pr. Seydlovi. Nelze nahlédnouti, pro by nebylo obohacením individuelní sféry odstranní pekážek projev svobody k izrovna tak, jako piznání jiných nových oprávnní (koncesse
s s e)^^')
.
a
nm
železniní) Lišení
zmínné spoívá" na vratkém základ
(obsah
t.
zv.
,
.pi-
nauky o aktech konstitutivních a deklaratorních spoíval by praktický význam (ve formulaci Mayerove) v tom, že propjení psobí vždy konstitutivn, emuž z pravidla sice bude i pi policejních povoleních (cf. Rehm
rozené"
1.
volnosti);
s
hlediska
In concreto vznikne stoupencm Majerpirozené" pochybném rozsahu osobní
c), nutné to však není.
ovým
potíž
—
(pi
,,
—
uritého právního aktu.^^^) Pi theoretickém dlení akt správních jde o získání juristických jednotek, z kterých skutené akty nejrozmanitjším zpsobem se kombinují. Tím vznikají komplikace stupované nedostatkem formálních pedpis správních, po pípad býti mnohdy nedosti jasným uvdomním si toho, co projevu vle (nelišeni upraveno a co odpovídá mezi obsahem decisivním enunciatem, tenorem a odvodvolnosti)
v
klassifikaci
mlo
skutenému
—
^
nním).
pomru,
kterým se obíral, jistotu, pevnost, akt takový znamená pro pomr upravený v mnivosti právního života mezník, ,,der unverrckbar und unbestreitbar ist" (O. Majer, V. R. I. 177). Jistota úpravy vyplývá z moci aktu samého, jenž trvá, teba in concreto bylo použito nesprávn §
4.
Správní akt dává životnímu
s
de bátir, aut. (préalable) de plaider pour les communes ,, ester en justice" zákonem z 8. ledna 1905, viz Block-Maguéro, Dictionnaire II., Cf. 2. concession (de travaux publics, conc. de mineš a p.). Beríhélemy, 1. c, 352, 459, 460, 529, 587, 694, Hauriou, 1. c., 504, 785, 834, O. Mayer, Theorie, 370, passim, Block-Maguéro, 1. c, 880, 881, 2132. ^") § 40. horn. z. rozeznává pímo ,,Verleihung" od ,, Concession". i**^) Mayer by u s i 1 (hledíc k rakouskému právu) jinak kvalifikovati povolení k zvláštnímu užívání vod a povolení užívání takového na vodách veejných, teba že by z terminologie a z tendence zákona šel na jevo tentýž úmysl zákonodárcv.
— zrušeno 2683. —
—
m
soukromých
JUDr. Jií Hoctzcl:
88
zákona, akt že
erpá
faktická
sílu ze
sebe
sama (Budw.-Alter 2264,
3732/!)^**);
praemissa potud praevaluje nad praemissou právní,
pokud pouze ob noviter
reperta, nikoli pro nesprávné posouzení íprávního názoru možná jest obnova zení.^^") není specifickým znakem ízení správního (§ 530, 531
právní resp, civ.
r,
zmnu
s.).
Tuto upevující moc správních
právní moci formální deklaratorní jest to
mimo
a
akt
materieln í,"^)
v institutu Pro akty
akt
konstitutiv-
spor.^^^)
vidti
jinak co do
sluší
"*) Pedpokládá se, že akt netrpí absolutní nullitou; podmínky nulvyšetovati bylo by vdným úkolem, do kterého se tuto pouštti nehodlám: souvisí s tím mimo jiné dležitá otázka pomru mezi soudy a správními úady. Správní soud hájí zásadu, že pouhým pojmutím kterékoli podmínky do konsensu stavebního mní se charakter podmínky té ve veejnoprávný, teba by podmínka ta patila ,,an und íiir sich" soukromému právu, cf. nejnovji nález z 17. kvtna 1906 . 5764 (uznavací inže), ze starších ku p. Budw., 5859. Formulování toto smšující pojem pomru veejného a absolutního, znamená posunutí kompetenních hranic mezi soudy a úady stavebními, jimž v píin záležitostí soukromých vykázána jest cesta v § 37. stav. . venk. Opatrnji vyjaduje se Budw., 2889. Správné stanovisko má Tezner, Die Privatrechtstitel, 1. c, 491. Cf. ostatn Budw., 9866, Mayrhofer Y., 11 60 (ad a). ^^") Budw., Pochybnou zdá se mi 12.765, Budw.-Alter, 3507 A. býti zásada nálezu Budw., 7661. Mimochodem podotýkám, že Budw.Alter, 3200 A poprvé verbis expresis odkázalo judicium rescind e n s k nejvyšší instanci, jež se záležitostí zabývala. Tím vyhovno výtce Pražákov, Pr. spr. I., 137, pozn. 6. "1) Obojí dobe rozeznává Budw., 10.527. ^'*^) Nehodlám se zde pouštti do rozboru otázky, pokud jest správný názor, že zájmu v správním ízení nelze mluviti o materielní právní moci. Uvádím jen, že j s o u v spr. ízení píklady, kdy zájem veíejný jest hájen ve všech ex professo orgány, kteí nerozhodují o vci: pi stavební komisi dle § 35. st. . venk. zastupují veejný zájem vedle správce komise 2 lenové obecního zastupitelstva, kteí mají po rozumu § 36. jednati ,,s ohledem ku zdravotním a jiným veejným, o povolení stavebním rozhoduje dle správného názoru (cf. o tom lánek v letošních Právnických Rozhledech 319. si.) obecní starosta jako takový, po pípad obecní pedstavenstvo, což není vždy totožné s delegáty obecními pi komisi. O materielní právní moci povolení není hrub pochybnosti, hledíc k výjimeným ustanovením zákona, kdy se mže žádati zmna stavu konsentovaného. lity
—
vi
veejnému
smrech
pomrm
mj
Pojem veejné správy a hlavní formy
Ze strany nad
nich.
jiné
její
innosti
závažné {Pražák, Pr.
spr.
ozval se odpor proti názoru, jakoby konstitutivní akty
89
I.
122
si.)
mohly na-
materielní právní moci. Pražák piznává jim formální právní moc c. 129, 130, pozn. 20, Wasserrechtl. Comp. fr. 27) stabilitu úink akt tch vykládá však zásadami o ochran práv nabytých c. 122), tedy rznými od úink matebývati
(1.
;
(1.
rielní
právní moci
130,
pozn. 20.
,,
(1.
c.
123, II.
má patrn
pjení formáln v právní moc dodaten se ukázalo, že i
ným"
(1.
c.
129),
býti vzhledem kstr. 129,
materielní" místo „formální" pravomoci). vešlé
nemže
... odporuje neodpovídalo by to úelu (1.
názoru zastávanému v zásad
již
býti
Pro-
odinno, ,,by
zájmm veejVi tomuto
c.
130).
díve mezi jinými Gluthem (Ge-
nehmigung etc. 627) a Stenglem (Wórterbuch II. 793) sluší uvážiti toto: Je uznáno všeobecn tém, že na povaze aktu konstitutivního nemní se nic tím, že úad pi jeho udílení jest vázán n árokem strany na vydání aktu toho.^^^) Jsou možný pípady, že volnému uvážení úednímu není dáno žádné místo (nárok na pikázání enklávy dle § 5. hon. z., nárok na pijetí do svazku obecního dle novely z 1896). Úadu nezbývá tu než n álezem t. j. logickou subsumpcí konkrétních okolností pod právní pravidlo vysloviti, že splnna jest podmínka uplatování nároku žadatelova (tedy v podstat innost táž jako pi aktech deklaratorních) Tím jest akt povolovací vyerpán, o njakém volném rozhodnutí, odhodlání" (Willensentschluss) nemže býti ei v tom smyslu, že by onen logický postup byl pouze pomckou, nikoH úelem, jak myslí Rehm (Die rechtl. N. der Gew. Konz. yy). Ani akty konstitutivní neobejdou se bez logických úsudk, od akt deklaratorních odhšuje je pouze jich .ú i n e k zákonem samým chtný: konstatování práva resp. právního pomru již existujícího nebo tvoení nových právních relací, v zmínném pípad vznik domovské píslušnosti, jíž ped tím nebylo. Rozdíl pi aktech konstitutivních samých dán jest vtší nebo menší vázaností orgán veejných podmínnou nároky stran; kde nárok tch vbec není, závisí na úvaze správy, z d a - 1 i vbec a za jakých podmínek povolení udlí. V pípad nároku strany
vbec
.
,,
^^^) Pražák, Pr. spr. I., iii, Wasserrechtl. Comp. fr., 27, Rehm, 1. c, také pozn. 2., O. Mayer, V. R. I., 290, II. 153, Spiegel, Ost. St. W. II., 77,
820,
.
5.
si.
JUDr. Jií Hoetzel;
90
na propjení
(a
tím
pípadem jako názorným argumentuji
opanému nazírání) jest beze sporu dána podmínka m právní moci: nález, Pražákem (Pr. spr. I. 122) (propjení samo
Dvody
názoru
mže býti pedmtem výroku
rozsudcích není v té píin ochrany tivních
soud
nabytých akt, kterými
zrušují
(výše
§ 2.).
e r
i
e
I
dsledné
pi konstitutivních
civilníc
pochybnosti.
proti
n í postulovaná t
správního soudu).
mnou vyvracovaného vyluovaly by
možnost materielní právní moci také
a
Názor
pi
h,^**)
odprc
nichž,
nestaí
s
trvám, hlediska
práv vysvtliti stabilitu úink konstitupráva poddaných nebo právní pomry
se
Praktický
význam svého stanoviska propjení odníti, kdyby se dodaten
praecisuje Pražák, jak už uvedeno, v ten smysl, že dané
formáln
právoplatné
nelze
i
veejným zájmm
k odntí bylo by teba zákonného zmocnní, kdežto deklaratorními akty nemže býti zájmm veejným praejudikováno. Tento názor vede k tomu zajímavému resultátu, že tam, kde stát nieho nedává, nýbrž pouze deklaruje, hraje ohled na veejné zájmy vtší roli, než tam, kdy stát ze své svrchovanosti nco poskytuje, tvoí hodnoty ped tím neexistovavší, by se dal ekati pomr opaný. Zvláštní tento resultát stupován jest úvahou, že v obou pípadech event. tentýž úad v tchže formách proceduje a není dána záruka pražádná, že by pi tvoení konstitutivních akt ochrana veejných zájm byla tou mrou lépe garantována, aby praekluse ukázalo, že odporuje
(1.
c.
129),
a
zájm tch
byla
odvodnna.
Praktický význam
celé kontroversy zredukován ostatn na minimum nutným požadavkem formální právní moci i pro akty povahy konstitutivní, jejíž podmínky jsou všude stejné. Tvrzený absolutní úinek akt jmenovaných bude illusorním, pokud akt všem interessentm v tom kterém pípad zákonem (c. f. § 35. venk. st. . B. A. formáln v moc práva. a na tch záleží nevejde A.) 3734 Tím jsou akt obou kategorií co do stability postaveny na roven.
—
vi chránným
—
úinky
Píklady konstitutivních rozsudk uvádjí ku pr. Ott, Soustavný 275: rozsudek na rozlouení manželskví akatolík; Krainz, System, I., 458 (,,r e c h t g e s t a 1 1 e n d e Urteile"). Tvrzeni, že by soudy tu jednaly vlastn jako úady správní, nezdá se mi opodstatnno. 194^
úvod
III.,
Pojem veejné správy a hlavní formy
její
innosti.
91
Správný názor (z jiných dvod než práv uvedených) hájí jiné z rakouských spisovatel 301 Ulbrich, V. R. 298 (soud z píklad), Tezner, Handbuch des ost. Administrativver-
—
mimo
fahrens
§ 27.
Ost. St.
(339
W.
I.
Die Privatrechtstitel
si.),
vyd.
II.
1483.
—
O pojmu odpovdného Napsal Dr. August
1.
c.
507, 508, Menzel,
redaktora.
Mihka.
I.
oznaované obyejn pechod absolutismu od ku form ústavní snad v každém stát zpravidla ani potom neutuchajíce, se týkají tisku vbec, tedy jak periodického tak neperiodického, pece je nepochybno, že tisk p er o d c k ý, jako sám v tomto zápasu vždy v prvním šiku stál, pední zájem na výsledku jeho ml. Uinila žurnalistika vnitní Akoliv známé snahy po uvolnní
tisku
jako zápas za tiskovou svobodu, jež provázejí zejména
i
i
i
i
hlavním
politiku státní z té
píiny
jakož
i
pedmtem
kritické innosti své a bývala
pro svou hbitost zpravodajskou, svou do-
hybnost agitaní a zpsobilost rozšiovací od držitel nebezpenou pokládána. Proto také ona opatení, jež repraesentani této moci v rzných dobách pokládali za nutná k tomu konci, aby tisk v zájmu státním skuteném domnlém mohl býti na uzd držán, obracela se vednost
i
vládní moci za zvlášt
svým ostím pedem práv
V
ad
—a
—
a
osob,
na
proti tisku periodickému.
jichž spoluinnost tisk periodický jest zá-
konem samým odkázán, zaujímá dležité místo odpovdný redaktor, jenž jsa pede všemi jinými povolán k tomu, aby zastupoval ped zákonem obsah periodického tiskopisu, není nepodoben tykadlm, na kterýchž novináský podnik nejprve pocítí, že v nkterém pípad pestoupena hranice trestním zákonem vymezená. Odpovdný redaktor je jak postavením svým v redakci, tak samým zákonem k tomu peduren, aby byl jaksi hromosvodem pro výboje vznikající ze stetnutí se snah po svoi
Dr. Aug.
92
bod
Miika:
s protichdnými smry pedstavitelv ideje státní, v jednotlivém pípad odvodnno skutenou inností pyká za vinu jiných. jeho i Pochopitelným zpsobem snažily se zákony o tisku právní postavení odpovdného redaktora, zejména pokud se týe odpovdnosti jeho za obsah tiskopisu, pesn vymeziti. Pes to a akoli tisková zákonodárství rzných stát evropské pevniny již po více než dva lidské vky právním postavením odpovdného redaktora se zabývají, není pojem tento dosud dostaten ujasnn, právní i v judikatue pedmtem zásadních naopak je ve závažné dsledky praktické, spor, které nelze spor, majících
a
tiskové
již
to
a
vd i
posaváde pokládati za rozhodnuty, a to tím mén, ponvadž samy zákony tiskové pojmu odpovdného redaktora neurují a tudíž k rozešení nijak nepispívají. Hejno rzných názor, jež byly proneseny zejména v literatue nmeckého práva tiskového o podstat odpovdného redaktorství, lze roztíditi v tyto typy základní I. Dle jednch {Schwarze, Loening, Groschuff, Heilborn, Buri) jest odpovdným redaktorem ten, kdo na jednotlivém
tyi
:
ísle periodického tiskopisu jako odpovdný redaktor jest pojmenován. Teprve toto pojmenování a jedin ono iní pojmenovanou osobu odpovdným redaktorem. Zda-li pojmenovaný njakou redakní innost pokud se týe ísla, o nž jde, ve skutenosti vyvinul, jest zcela nerozhodno. Rozhodno jest jedin ono pojmenování. Kdo na list není pojmenován jako odpovdný redaktor, není jím, teba íslo, o kteréž se jedná, byl redigoval, kdežto pojmenovaný j e odpovdným redaktorem, i když ve skutenosti neredigoval.^) Mínni toto do dsledku provedl jmenovit Loening, jenž v pojmenování odpovdného redaktora na list spatuje jeho
nieho protizákonného, ruí a pípadné následky na se bere (p r o-
prohlášení, že íslo, o kteréž jde, neobsahuje
že
pojmenovaný za
to
hlášení garanní).
Pochopitelným
zpsobem
je
Loening
hled k tomu nucen, obmeziti úinnost onoho pojmenování na *)
Schwarze, Reichspressrecht
(i
a
2.
vydání),
2i7
d.,
Loening, Die
Haftung des verantwortlichen Redakteurs, ^y d., Groschuff v Goltd. Archiv, f. Stfr. XXIII., 27, Heilborn, Reichspressrecht, 19 d., Buri v Zeitschrift f. d. ges. Strafrechtswissenschaft XVI., 48 d.
strafrechtliche
o pojmu odpovdného ten pípad, že se stalo
nebo
vaného;
svdomím
je patrno,
že
redaktora.
a
9j
svolením
pojmenování stavší
pojmeno-
se bez
vdomí
neb dokonce proti vli jeho naznaeného významu míti nemže. Avšak i potom proti tomuto názoru, jejž dosud pokládati lze za p a n u j í c í v theorii nmeckého práva tiskového, zajisté s dvodem se namítá, že se píí základním zásadám práva trestního, aby nkdo bral pouhým prohlášením na se trestní odpovdnost za nco, co již díve bylo spácháno snad od nkoho zcela
mínní to odporuje také djinnému vývoji instituce odpovdného redaktorství, vedouc dsledn k tomu, že odpovdný redaktor urován jsa teprve pojmenováním na tiskopisu vlastn že
jiného,
teprve
souasn
dva-
tikráte za den
i
mern m í
povdné
s
jest,
vydáním každého jednotlivého
nov
ísla, tedy
vzniká, tudíž zjevem naprosto
e
snad f f
e-
kdežto dle názoru zákonodárství tiskového od-
redaktorství sluší pojímati jako funkci
stálou, trva-
lou. Že na poslez naznaeném stanovisku stojí zejména i platný tiskový zákon íše nmecké z r. 1874, vyplývá z jeho § 7 odst. i. naizujícího, že na každém ísle má býti uvedeno jméno a bydlišt ,,des
(ne: eines)
verantwortlichen
Redakteurs",
což
ukazuje
k tomu, že zákon má na mysli odp. redaktora zízeného ped tím ješt, než na list byl pojmenován; vyplývá to ale dále zejména z odstavce 2. téhož paragrafu, jenž mluv o pojmenování nkolika odp. redaktor pedpisuje, že musí býti z formy i obsahu pojmenování patrno, ve píin které ásti tiskopisu každý z pojmenovaných ,,r e d a k c i obstarává". Také je zejmo, že, kdyby názor, o nmž je e, správným byl, nebylo by nikdy lze mluviti o
redaktoru nastreném, ponvadž práv
kdo na list je pojmenován, za všech okolností by s k u t e n ý m odp. redaktorem byl. Dsledn by pak bylo pojmov vyloueno i nepravdivé pojmenování redaktora na list, což zejm by odporovalo ustanovení § 18 nm. tisk. zákona, kdež práv nepravdivé pojmenování redaktora trestem se stíhá. Tyto námitky sotva se dají vyvrátiti zpsobem, jímž se o ta pokouší Loening, kterýž znní § 7 nm. t. z. prohlašuje prost za redakní nedopatení resp. za ,,omyl zákonodárce o ostatním obsahu zákona" a dotené ustanovení § 18 vykládá v ten smysl, že nepravdivé pojmenování tu není tehdy, byla-li pojmenována osoba v redakci nezúastnná, nýbrž byla-li pojmenována osoba. ten,
Dr. Aug. Mii''k-i:
94
která
vzdlání
nemá
a
zpsobilosti
potebné k tomu, aby mohla na
dohlížeti,
list
duševní
zkoumati, zdali
obsah jeho se nepíí zákonu a tudíž opravdovou odpovdnost pevzíti. Tu však Loening patrn ignoruje, že podmínky zpsobilosti ku pevzetí odp. redakce jsou ureny zákonem samým {§ 8 nm. t. z.), že njaký minimální stupe vzdlání mezi nimi
uveden není a že tudíž dotené t.
z.
této náležitosti se týkati
Ostatn
jest,
pokud
trestní ustanovení
§
i8
nm.
nemže.
rakouské, pedepsáno
jde o právo
nejen pojmenování odp. redaktora na list (§ 9 odst. 3. tisk. zák.), také pedcházející nýbrž na rozdíl od práva nmeckého
—
—
ohlášení jeho
úadm
tiskovým
(§ 10
.
2).
bylo by tomu, kdo
I
by na mínní, o nmž je e, zásadn pistoupiti chtl, vzhledem k našemu právu prvé vypoádati se s otázkou, jaký význam tomuto ohlášení písluší vedle pojmenování na list vbec a zejména ovšem v tom pípad, že toto s oním se neshoduje. Zde budiž jen konstatováno, že názor, kterýž konstituní element odp. redaktorství spatuje výhradn v pojmenování na list, je jak theoreticky neudržitelný, tak prakticky nepijatelný, an nešvaru nastrených redaktor odpovdných bránu i
dokoán otvírá. 2. Na rozdíl od
této
ist
mínní Meves) váhu na moment
formalistické theorie klade
druhých {Honigmann, Schmid, Appelius, materiální, totiž na skutené redigování. Dle nich kdo redakní innost, torem ten, o
je odp.
redak-
pokud jde
jednotlivé íslo periodického tiskopisu,
skuten
vyvinul.
Pojmenování na tiskopise je jim podízeným: kdo ve skutenosti redigoval, má zákonnou odpovdnost redaktorskou i v tom pípad, není-li na tiskopise pojmenován a naopak pojmenovaný této odpovdnosti nemá, jestliže skuten neredigoval. Pojmenování na tiskopise má tedy nanejvýš význam pouhého mimosoudního doznání, že pojmenovaný redigoval íslo, o nž jde, kteréž doznání se arci
momentem
se
zcela
skuteností shodovati nemusí a tudíž vyvráceno býti
mže. 2)
^) Honigmann, Die Verantwortlichkeit des Redakteurs, 116 d., Schmid, Die strafrechtliche Verantwortlichkeit fr Press verge hen, 49 d., Appelius, Reichspressgesetz (4. vydání Schwarzovy stejnojmenné knihy) 53, Meves, Goltd. Archiv f. Stfr. XXXIX., 23.
o pojmu odpovdného
redaktora.
95
—
práv tak jako proti theorii tomuto mínní namítá se djinám vzniku odpovdného odporuje že pod ís. I. uvedené funkci redaktorství i názoru platného práva spatujícího v stálou, kdežto dle mínní, o nmž e, osoba odpovdného redaktora by se bez pestání mnila dle toho, jak by kdo práv innost redakní skuten vykonával. Dále ukazuje se na znané obtíže, jež by z pidržení se tohoto mínní vznikaly v praxi, ponvadž by uplatování odpovdnosti redaktorské záviselo vždy na dkazu, že osoba na tiskopisu pojmenovaná skuten také vyvinula redakní innost, pokud jde o závadné íslo, zejména povážíme-li, že innost tu mohlo vykonati nkolik osob, každá vzhledem k nkteré ásti tiskopisu. Proti
—
nm
mám, záže záleží kterouž nkdo ve skutenosti hled
Správnost rozbírané theorie vislou
jest
však, jak za to
na uspokojivém zodpovdní otázky, v
redakní innost,
em
k jednotlivému íslu tiskopisu vykonati musí, aby za odp. redaktora pokládán býti mohl. Praví-li pak Appelius v té píin, že ,,odp. redaktorem jest ten, kdo, pokud se týe uritého tiskopisu, látku ku pijetí sebranou hled k její trestnosti prozkoumal a o jejím pijetí rozhodnul", tu jest se ovšem tázati: Což, jestliže této innesti vzhledem k uritému íslu per. tiskopisu nevykonala žádná z osob v redakci zúastnných aniž kdo jiný pípad to zajisté zcela dobe možný kdo potom je odp. redaktorem? Tato úvaha patrn pimla Honigmanna k jakémusi rozšíení definice odp. redaktora v ten smysl, že odp. redaktorem je ten, ,,kdo íslo, o kteréž jde, ve skutenosti redigoval, t. j. pokud se týe lánk k uveejnní urených vykonal právo ku prozkoumání, pijetí a odmítnutí aneb kdo dle svého postavení, dle své redakní povinnosti redigovati ml." Tím se ale celá otázka patrn pesunuje na jiné pole. Nebo pak ihned se vtírá otázka: Kdo jest to, jenž dle svého postavení, dle své redakní povinnosti redigovati ml? Cím je toto postaveni ureno? Kde je moment, z nhož tato povinnost vyplývá? A což když jeden redigovati ml, ale neredigoval, kdežto druhý redigoval, redigovati neml? Kdo potom je odp. redaktorem ? Ten i onen ? Ci jsou snad oba odpovdni n solidu m? To by patrn odporovalo nmeckému zákonu o tisku, jenž takového
—
—
a
i
solidárního redaktorství
nepipouští (argum.
§
7
odst.
2.).
Dr. Aug.
96
Míika:
Nám zdá se býti nepochybným, že skutené vyvinutí innosti redakní vzhledem k uritému íslu per. tiskopisu mže sice založiti odpovdnost dle obecných zásad trestního práva, že nemže však býti pojmovým podkladem zvláštního postavení odpovdnosti odp. redaktora. Tyto mají, jak uvidíme, pramen svj zcela i
Proto nelze ani tuto theorii pijati,
jinde.
Dle názoru tetí skupiny spisovatel {Liszt, Baumgarten, Wahl) skládá se pojem odpovdného redaktora ze dvou
3.
Oetker,
moment,
formálného
torem jen
ten:
á)
kdo na
h)
kdo zárove
i
materiálného. Podle nich je odp. redak-
tiskopise jako odp. redaktor je
pojmenován
a
Na
redaktorem
skuten
jes
t.')
od theorie práv pod ís. 2. vyložené nespatují pívrženci mínní, o nmž tu e, podstatu materiálného momentu
pod
b)
rozdíl
naznaeného ve vyvinutí redakní innosti, pokud
jednotlivého ísla
pomru
per.
tiskopisu,
nýbrž ve
se
týe
stálém
osoby, jako odp. redaktor pojmenované ku podniku
tito spisovatelé shodují se v negav tom, že odp. redaktoru -nemusí práv vdí úkol v redakci býti pidlen, že tedy odpovdný redaktor nemusí býti šéfredaktorem a naopak že šéfredaktor nemusí býti odp. redaktorem pojmenován. Po stránce positivní stailo Lisztovi (Lehrbuch des osterr. Pressrechtes) pvodn aspo pro právo rakouské, aby odp. redaktor byl v redakci. Pozdji (Das deutsche Reichspressrecht a Holtzendorffs Rechtslexikon) prohlásil za nutné, ale také za postaující, jestliže osob na tiskopise pojmenované ,,byl
asopiseckému.
Všichni
tivním smru
vbec úasten
sven
vrchní prací
dohled na celý postup redakních v tom smru, že má zkoumati obsah
Lehrbuch des osterr. Pressrechts, 80 d., Das deutsche Reichs34 d. a v Holtzendorffov Rechtslexikon s. v. Redakteur, Baumgarten v Zeitschrift f. d. ges. Strafrechtswissenschaft V., 519, Oetker, ^)
Liszt,
pressrecht,
Die strafrechtUche Haftung des verantwortlichen Redakteurs 9 d. a Die VerantwortUchkeit der Zeitungsredakteurs (Sonderabdruck aus den Preusssischen Jahrbucheru, Bd. 76, S. 4351), Wahl, Die strafrechtUche Haftung des verantw. Redakteurs, s. 5.
o pojmu odpovdného
redaktora.
hled ku pípadnému
ísla,
97
významu
jeho
trestním u."^) Nelze neuznati, že posléz uvedený výklad, jejž Liszt dává postulátu, aby odp. redaktor byl skuten redaktorem'
svému
obsahuje zdravé jádro, pokud totiž v odp. redaktorství vidí instituci stálou a pokud dále právní podklad této instituce spatuje
v penesení
jisté
funkce a v pevzaté tím
tuto vykonávati, nikoliv ale ve
druhé stran nevystihuje tato definice redaktorství zúplna, jsouc, jak za to
formulována jednak
i
povinnosti
skuteném výkonu
funkci
jejím.
Na
Lisztova podstaty odp.
mám, jednak
pesn
nezcela
Není, jak uvidíme, jedinou
píliš úzká.
povinností redaktora odpovdného, aby zkoumal obsah asopisu
ve
smru
trestním.
Pokud se týe náležitosti pod a) naznaené, t. j. pojmenování na list, shoduje se mínní Liszta a jeho pívrženc s theorií svrchu pod ís. I. vyloženou. Kdežto ale tato theorie tuto náležitost pokládá za jedinou pojmovou známku odp. redaktorství a tím stírá veškeren rozdíl mezi odp. redaktorem skuteným a nastreným, má názor Lisztv vhodný korrektiv tohoto ryze formálného momentu ve svém druhém požadavku, aby pojmenovaný byl skuteným redaktorem ve smyslu práv naznaeném. Kdo tedy na list je pojmenován jako odp. redaktor, nejsa ve skutenosti redaktorem v onom smyslu, není dle Liszta redaktorem odpovdným, nemá zvláštní odpovdnosti redaktorské ve smyslu §§ 20 a 21 nm. tisk. zákona, jeho oznaení odp. redaktorem *)
K
mínní
právo trestní a
Lisztovu pipojuje se v podstat také Sládeek, Tiskové
policejní,
s.
mu
41. d.,
le
smru
trestním, nýbrž pokládá za nutno,
že
nedostauje ad
h)
jakási nega-
aby jmenovaný skuten byl redaktorem. V em ale toto skutené redaktorství záležeti má, zejména do jaké míry pojmenovaný redakních prací se zúastniti a jaké postavení v redakci zaujímati musí, to z vývod Sládekových pes jich obsáhlost jasn nevyplývá, ba zdá se nám, že si vývody ty ponkud odporují. Tak nemusí dle Sládeka (s. 54) odp. redaktor býti tím, emu se v odborných kruzích íká .spiritus r e c t o-r" asopisu, pece ale (s. jy) ,,dává spolené práci redakní celkový r á z"(!). Velmi mlhavým je také urení pojmu odp. redaktora u Kloeppla, Das Reichspressrecht, s. 203 d., proti nmu Búlow v Goltd. Archiv 43, 334 d., Liehich, Der verantw. Redakteur, s. 34 d. a Appelius, Reichspressgesetz (Schwarze tivní kontrolní
innost ve
,
4.
vydání) Sborník
vd
s.
50.
právních a státních. VII.
7
Dr. Aug.
98
na list
Miika:
nepravdivé ve smyslu
je
§
Ale rovnéž
i8 téhož zákona.
naznaené postavení v redakci však jako odp. redaktor pojmenován
není odp, redaktorem ani ten, kdo
skuten
zaujímá, na list Spatruje Liszt a jeho stoupenci pravé tak jako to iní theorie svrchu pod ís. i. naznaená v tomto pojmenování pevzetí odpovdnosti t. j. prohlášení, že osoba pojmenovaná
— —
není.
odpovdnou
chce býti
za povinnosti
zákonem odp. redaktoru
uložené.
bod
Avšak v tomto
nám
názorem Lisztovým souhlasiti, ponvadž pojmenování na listu, jak níže bude ukázáno, významu Lisztem jemu pikládaného nemá a ani míti nemže. kdo 4. Dle jiného mínní konen je odp. redaktorem ten, nelze
s
vlastníkem listu byl zízen jako redaktor tím zvláštním závazkem, aby vedl dozor
s
smru
na redakci ve
trestním.
Dle tohoto názoru
ad
redaktorem. Avšak ne každý, tedy odp. redaktor v první kdož podnikatelem listu je povolán ku spoluinnosti v redakci, je
je již
kterýž
práv
níkem
listu,
je
pijal
odpovdným, nýbrž pouze ten redaktor, naznaený zvláštní závazek v dohod s vlast-
Zda-li
na list jako odp. redaktor
také redaktorem
je
pojmenován,
nerozhodne. Toto mínní spatuje tedy právní
redaktora
a
zárove
jedinou
smlouv mezi redaktorem
jeho
dvod
postavení
odp.
pojmovou známku ve
a vlastníkem listu
uinné, kterouž
onen povinnosti odp. redaktora na se bere. Je zásluhou Búlowa,^) že na tento dležitý moment upozornil a na právní pojem odp. redaktora vybudoval. Vedla,
nm
jak za to
mám, práv
ta okolnost, že tento
moment,
totiž zízení
vlastníkem per. tiskopisu býval pehlížen, k rzným onm konstrukcím pojmu odp. redaktora, jež v praxi se objevily neupotebitelnými.
Názor Bulowúv dochází znenáhla uznání jak v judikatue, tak v nejnovjší dob i v literatue.^) On dle mého mínní jedin ^)
schrift
Goltdammers Archiv
f.
Stfr.,
40,
ges. Strafrechtswissenschaít,
241 d. a 43, 339
649 d. Srv. zejména rozsudky íšského soudu nm. z Entsch. in Stfs., sv. 27 . 91 a z 28. dubna 1903, Entsch. in V literatue pidali se k mínní Búlowovu dosud, pokud •*)
f.
d.
d.,
pak
Zeit-
14,
21.
kvtna
Stfs. sv.
mn
36
1895
.
79.
známo, pouze
o pojmu odpovdného se shoduje nejen s i
s
redaktora.
djinným vývojem pojmu
platným právem a
s
potebami
99 redaktora, nýbrž
praxe.
mn
vývody Búlowovy, pokud se týkají otázky, do jaké míry odpovdný redaktor v prácích redakních úastenství míti i jinými slovy pokud skuten redaktorem býti musí. Bulow"^) sám prohlašuje svj názor v té píin za zcela shodný s pojmovou známkou theorie Lisztowy svrchu pod ís. 3. h) uvedenou, že totiž staí, aby redaktoru sven byl dohled na periodický tiskopis ve smru trestním. Pak ovšem jsme nuceni výtku nezcela pesné a píliš úzké stilisace Lisztovi v této píin uinnou i na Bulowa rozšíiti. Také podstata rozdílu mezi odpovdným redaktorem skuteným a nastreným nezdá se Bulowem dosti jasn vytena.
Ne
zcela
pesnými
zdají se
Pesné formulování našeho mínní v naznaených práv smrech jest úkolem následujících úvah. Pi tom dojdou povšimnutí také námitky proti theorii Biilowové z rzných stran uinné a bude zkoumána i otázka, pokud theorie tato se srovnává s pojmem odp. redaktora, jak v rakouském právu tiskovém se vyvinul,
zejména
sluší-li
pedcházející ohlášení odp.
úadu naším právem pedepsané známku jako
je
odp. redaktorství dle
i
za
redaktora
pokládati za další pojmovou
moment práv
Bulowa pojmenování
odp.
tak nerozhodný,
redaktora na tiskopise.
11.
Nemže
o
ného redaktora
tom je
býti pochybnosti, že vznik ústavu
ve spojení
s
anonymitou
odpovd-
periodického
dkazními, pokud se týe otázky, kdo je pachatelem trestního inu spáchaného obsahem nkterého lánku v tiskopise periodickém otištného. Je pochopitelno, že tyto obtíže vystoupily do popedí teprve po zrušení tisku a s vyplývajícími z ní obtížemi
Wer ist verantwortlicher Redakteur? Rošt. Dissert. 1900, iýž v Gerichtssaal, sv. 60, s. 50. a Liebich, Der verantwortliche Redakteur und seine Haftung aus § 20, Absatz 2 der Reichspressgesetzes. I já zastával jsem ve svých universitních výkladech názor v podstat shodný, a to ped tím ješt, než jsem se s publikacemi Búlovowými obeznámiL Brenske,
')
Goltdammers Archiv
f.
Stfr.,
43, 327.
7*
loo
Dr. Aug.
Mihka:
Poskytovala censura sama ovšem dostatené záruky, nepíí trestnímu zákonu a jestliže pes to tu i tam se pihodilo, že zavedeno bylo trestní ízení pro obsah tiskopisu vydaného s dovolením censury, nevyžadovaly tyto zajisté jen výjimené pípady žádných zvláštních opatení zá-
censury.
že obsah tiskopisu se
konných. Teprve po zrušení censury objevilo se nutným vzhledem k vytené zvláštnosti per. tisku, aby byla již jaksi pedem zajištna osoba, která by pro trestný obsah k odpovdnosti pohánna býti mohla. V té dob, když tato poteba dolehla na legislaci nmeckých stát spolkových, byl tu již po ruce vzor v tiskovém zákonodárství
francouzském,
totiž
gérant responsable
franc.
tiskového zákona z i8. ervence 1828, kterýmž nahrazen byl éditeur responsable tiskového zákona z 9. ervna 1819. Zákonem r. 1828 bylo totiž naízeno, že associace zamýšlející vydávati noviny musí se konstituovati v nkteré z forem pedepsaných zákonem pro spolenosti obchodní a že nejde-li o spolenost akciovou (société anonyme), jsou spoleníci povinni zvoliti ze stedu svého, nejmén jednoho a nejvýše ti géranty. Šlo-li o noviny povinné ku složení jistoty, musil každý z tchto gérant býti maj etnikem aspo jednoho neb dvou závodních podíl a nejmén tvrtiny složené jistoty. Byla-li podnikatelem listu spolenost akciová, mly úkol gérant její správcové (administrateur) Byl-li maj etnikem listu jednotlivec, ml sám povinnosti géranta a neml-li zákonné zpsobilosti k tomu, byl povinen jinou zpsobilou osobu gérantem ustanoviti. Odpovdní géranti neb aspo jeden nebo dva z nich byli dle doteného zákona zavázáni osobn dohlížeti na redakci a ji íditi (surveiller et diriger). Výtisk, jenž souasn s vydáním každého ísla se pedkládá píslušnému úadu, musil býti aspo jedním ze gérant podepsán. Ten pak vztažn ti z nich, kteíž tento výtisk podepsali, byli odpovdni za jeho obsah. Tato odpovdnost byla tak písnou, že stíhal odpovdného géranta
z
.
plný
trest pachatele a to i v tom pípad, jestliže k trestnému obsahu ísla sám nieho nepiinil. Z toho, co práv uvedeno, patrný jsou dva momenty charakterisující pojem odp. géranta francouzského tisk. zákona z r. 1828, totiž jednak požadovaná zákonem majetková úast v podniku asopiseckém, jednak ta okolnost, že odp. gérant nebyl
o pojmu odpovdného
i aspo
nemusil býti redaktorem
t.
na poizování myšlenkového obsahu Zákonodárství spolkových stát
redaktora.
j.
loi
míti aktivní úastenství
per. tiskopisu.
nmeckých
ohlížejíce se
po
by mohla pedem uiniti zodtiskopisu, uchýlila se od nazna-
zrušení censury po osob, kterouž
povdnou za trestný obsah per. eného stanoviska francouzského
tiskového zákona z r. 1828 na místo odpovdného géranta potud, že postavila odpovdného redaktora. Tato úchylka je nejen vnjší, formální, nýbrž má i dležitý význam vnitní, totiž ten, že tu zatlaen úpln moment majetkového zájmu na podniku asopiseckém elementem aktivní úasti na poizování myšlenkového obsahu tiskopisu. S tím pak ovšem již lépe se snáší zásada, že byl-li obsahem per. tiskopisu spáchán trestný in, je za to zodpovdným redaktor.
Prvním
z partikulárních
nmeckých zákon
tiskových, v
nmž
odpovdného redaktora se vyskytuje, jest liberálností svou známý tiskový zákon badenský z 28. prosince 1831. Tento zákon byl sice práv pro naznaený svj ráz brzy po svém ústav
vydání z usnesení spolkového zrušen a teprve v
r.
1848
opt
ob-
vzorem tiskových zákon etných jiných spolkových stát nmeckých a zejména také tiskového zákonodárství rakouského. Že sám vznikl pod vlivem výše uvedeného francouzského zákona tiskového z r. 1828 a že zejména i odpovdný redaktor má svj vzor v odpovdném gérantu, zdá se býti nepochybným. Zda-li však je také pravdou, že ústav odpovdného redaktora v badenském zákon vzešel z nepochopení tohoto vzoru francouzského, jak tvrdí Lóning (Die strafr. Haftung des verantw. Redakteurs, 73), to nechceme zde rozbírati. Tolik je jisto, že zákony stát nmeckých položivše pi rozhodování otázky trestní odpovdnosti za obsah per. tiskopisu váhu na duševní úastenství v poizování tohoto obsahu, piblížily se tím o znaný kus k základním zásadám obecného práva trestního. Nebo jest jasno, že dle tchto zásad jen skutená úast ve sdlávání trestného obsahu mže býti podkladem trestu trestním zákonem na spáchání deliktu ureného noven,
pes
to ale stal se
a nikoli snad zanedbání njaké povinnosti dozorí.
Ovšem mohlo by znní píslušného tiskového zákona z
r.
18^1;
§
6
badenského
Miika:
Dr. Aug.
I02
Zeitung
Fiir jede Zeitschrift oder
e
ist
i
n
b a d
s c
i
li
e r
Staatsbúrger, der das dreissigste Lebensjahr zurúckgelegt hat, als verantwortlicher Redakteur zu benennen.
Jedem
Hefte
einer
Blatte einer Zeitung soli der
Redakteurs beigesetzt sein
Name d e s
pochybnost v tom smru, zdali zákon
ziistaviti
práv
že
—
Zeitschrift
jen
skutený
und jedem
verantwortlichen
ml vbec na mysli,
odpovdný
redaktor jako
redaktor
pojmenován býti má. Ze nicmén jen to mohlo býti intencí zákonodárce, tomu zdají se nasvdovati dvody historické i vcné. Po stránce historické padá zajisté na váhu, že pojem r ed a k t o r a byl již díve v dob censury znám, jak skutenému životu tak i zákonodárství.**) Ve smru pak zdá se pímo nemyslitelno, že by cit. zákon badenský byl chtl pipustiti možnost, aby odpovdným redaktorem byl pojmenován njaký extraneus, osoba, která není v žádném vztahu k myšlenkovému obsahu per. tiskopisu. Nco takového mohl eený zákon tím mén zamýšleti, ponvadž upustil, jak jsme vidli, od požadavku majetkové úasti na asopiseckém podniku francouzským tisk. zákonem z r. 1828 inného.
vcném
Ponkud uritjším
kého
ve
smru naznaeném
tiskového zákona z 12. § 22.
Zeitungen
u.
kvtna
1851
die
Zeitschriften,
je
znní prus-
totiž:
kautionspflichtig
drfen nur unter dem Namen und der Verantwort-
sind,
bestimmten Redakteurs
eines
lichkeit
scheinen ...
er-
a
Jede Nummer, jedeš Stck oder Heft einer kautionspflichtigen Zeitung muss ausser dem Namen und Wohnorte § 24.
des Druckers
und
Verlegers
den
Namen und Wohnort des
—
verantwortlichen Redakteurs enthalten
zejména phhlížíme-li k následujícímu § 37, jenž upravuje odpovdnost za trestný obsah per. tiskopisu mluví již jen prost o
redaktoru
Blattes *)
zái
1
.
.
.
(,,D e r
Redakteur
Tak na p. mluví
8 19
(t.
eines
kautionspflichtigen
.)
z v.
o
redaktoru
spolkový zákon tiskový).
již
usnesení spolkové
z
20.
o pojmu odpovdného Ješt uritji vyjaduje padu 1848 v § 7:
Wer
se tiskový
redaktora.
zákon
behorde anzeigen a
§
a
s
eine Zeitschrift herausgeben will,
antwortlichen Redakteur .
.
103
s
ký
muss der
bei
z 18. listo-
den
v
e r-
Ortspolizei-
.
8:
Von
Zeitschriften
Namen
den
halten
d
—
muss jedeš Stúck, Heft oder Blatt
verantwortlichen
e s
zvlášt hledíme-li ku znní pedcházejícího
fúr
Redakteurs
§
.
.
.
ent-
4:
Der Redakteur einer Zeitschrift ist jedenfalls den gesamten Inhalt derselben verantwortlich.^)
Platný tiskový zákon íše klonil se ve
svém
nmecké
ze
7.
kvtna 1874 pi-
§ 7:
Zeitungen oder kiirzeren,
und Zeitschriften, welche in monatlichen wenn auch unregelmássigen Fristen erscheinen
im Sinne dieses Gesetzes), mússen ausserdem auf jeder Nummer, jedem Stúcke oder Hefte den Namen und Wohnort d e s verantwortlichen Redakteurs (periodische Druckschriften
—
enthalten
jak patrno v podstat ku tisk.
zákona
z
r.
185 1.
znní citovaného svrchu § 24 pruského (Povinného ohlašování zamýšleného vy-
dávání per. tiskopisu íšský zákon tiskový nepijal.)
týe práva rakouského obsahoval provisorní zákon z 31. bezna 1848 v § 5. následující ustanovení:
Pokud tiskový
se
Fiir
jede in diesen Staaten erscheinende Zeitung oder
periodische Schrift
licher
ist
der Behórde
Redakteur
ein verantwort-
anzuzeigen,
welcher ósterreichi-
im Inlande wohnhaft und wenigstens alt sein muss und vor Herausgabe der Schrift, wenn Jahre 24 dieselbe nicht mehr als dreimal in der Woche erscheint, fiir Kosten, Entschádigung und Geldstrafen eine Kaution im Betrage von 1000 fl., wenn sie ofter erscheint, im Betrage von 2000 fl. Konv.-Miinze zu stellen hat. Diese Kaution ist scher
*)
Staatsbiirger,
Uvedené partikulární némecké zákony tiskové citovány
lowa v Goltd. Archiv
f.
Stfr.,
40, 253 d.
dle
Bú'
Dr. Aug.
104
Miika:
Provinzial-Hauptstádten bei der Landesstelle,
in
stádten bei
dem Kreisamte
bei welchen
Behorden auch
die
oben hinsichtlich d
dakteurs geforderte Ausweisung V následujících § 9 (povinné výtisky)
der
a
§
12 (tiskopisy obsahu se o ,,d e r verantw.
verantwortliche Redakteur.
10:
§
Zeitungen
und periodischen
In
Betreff
die
Behorde nach Vernehmung
der
Redaktoren Abgang
Schriften
der beteiligten
mit Riicksicht auf die Ankunft und den
der Posten eine Stunde festsetzen, in welcher die
9 angeordnete Hinterlegung zu geschehen hat. dariiber zwischen der Behorde und den
in
R e-
den Inhalt der Zeitungen und Zeitschriften haftet
Fiir
jedenfalls
soli
e s
zu geschehen hat.
vdeckého, umleckého neb technického) mluví Redakteur", podobn v § 30:
Jinak v
Kreis-
in
oder der Delegation zu leisten,
§
Findet
Redaktoren
Vereinbarung nicht statt, so erfolgt die Festsetzung den Provinzial-Hauptstádten durch die Landesstelle, in anderen Stádten durch das Kreisamt. eine
in
Jak vyplývá z cit. §5, pibližuje se odp. redaktor provisorního zákona z 31. bezna 1848 ponkud odp. gérantu francouzského tiskového zákona z r. 1828, totiž potud, že se mu ukládá také povinnost ku složení jistoty, ímž na podniku novináském átisk.
sten vení
imajetkov
úastným
zmírnno následujícím
se iní.
Ovšem
je toto
ustano-
6 dovolujícím, aby jistota nejen
§
v hotovosti neb hypothekou, nýbrž
i
rukojemstvím
po-
skytnuta byla. Prozatímní ád tiskový daný naízením ministerské rady dne 18. kvtna 1848 . 1150 s. z. s. stanovil v § 5: ze
Auch
um
eine periodische
Druckschrift herauszugeben,
bedarf es keiner Erlaubnis einer Obrigkeit, sondern es genúgt, dass vor Herausgabe der Zeitung oder periodischen Schrift
der
Behorde
teur
ein
verantw ortlicher
angezeigt werde
.
.
Der Redakteur
Redak-
.
ist
schuldig seinen
einzelnen Blatte oder Hefte beizusetzen.
Namen jedem
o pojmu odpovdného
V
§
mluví
Redakt
o n").
i
názvosloví než oba uvedené tiskové
1848, jež ve chvatu
jest
.
.
161
tiskový zákon, daný
vbec
patentem
cis.
jenž mluví veskrze
z.,
ády
vyvolaném tehdejšími boulivými dji
politickými vypracovány byvše v život snad pily,
der
dokonce o redakci (,,gegen den Willen
Dslednjším v r.
Redakteur", v § 7 (poa rozsudku) o ,,der Redakteur", v § 6
se o ,,der verantwortliche
uveejnní obžaloby
(tisková oprava)
z
105
20 vzpomenutého prov. naízení (odpovdnost za „trestný"
tiskopis)
vinné
redaktora.
z
ani nevstou-
13.
bezna 1849
odpovdném
o
redaktoru,
§ 4 pedpisujícím, že každý list (íslo) neb sešit tiskopis musí obsahovati krom jiných údaj také ,,den
tak zejména v per.
Namen v
verantwortlichen Redakteur s"
des
kterýž mezi náležitostmi
§ 6,
vydávání den
per. tiskopisu
pedbžného
uvádí ad
Namen und Wohnort
Eigenschaften
dakteurs
versehenen
und wenn
b):
e
i
n
e s
mít den gesetzlichen
verantwortlichen Remehrere verantwortliche
Redakteure auf dem Blatte genannt werden
und Wohnort
Podobn
mluví
Zajímavým
kvtna
§
jest
1852
sollen,
den
Namen
aller.
8 (náležitosti odp. redaktora) a
povdnost za obsah) o z 27.
a
ohlášení zamýšleného
.
,,jeder
pro
122
.
naši z.,
§ 43 (odverantwortliche Redakteur".
otázku znní tiskového zákona
kterýž stoje, jak známo, ve znamení
ve smru politickém
znaný krok zptný, z hlediska právního však pimyká se ke stavu censury dob pedbeznových tvoe vcn nejbližší jí lánek etzce vývojového pedcházejícími událostmi politickými na krátko pervaného. Zstav reakce
znamená
sice
pak po celých deset rok v platnosti iní tento zákon pechod k tiskovému právu nyní platnému. Pokud naší otázky se týe ustanovuje § 2 vzpomenutého zákona, že každé íslo neb sešit per. tiskopisu má krom jiných náležitostí obsahovati též jméno redaktora neb redaktor (den
Namen
des oder der
Redakteure). V
§
3
jest
pedepsáno, že povinné exempláe per. tiskopisu, kteréž nejpozdji hodinu ped vydáním neb rozesláním píslušným tiskovým pedkládati sluší, mají býti opateny podpisem od poved-
úadm
Dr. Aug. MiilcB:
io6
n
é
hO
e
r
d a k Dle
dakteurs).
t
§
(3
r
lo
a
v
(d e s
má
e r a
n
t
wo
r 1
1 i
c
li
e
n
Ke-
žádost za koncessi obsahovati kromé
jiných náležitostí:
Namen und den Wohnort
den
mit den gesetzlichen Erfordernissen versehenen Redakteurs, und wenn 3.
e
i
n
e s
mehrere Redakteure auf dem Blatte genannt werden den Namen und Wohnort aller;
Nachweisung
die
4.
sollen,
Eigenschaften
iiber die gesetzlichen
jedeš auf dem Blatte zu nennenden Re-
dakteurs §
12 stanoví náležitosti, jež míti musí každý redaktor
Redakteur) mluví o
losti
zur Fúhrung der Redaktion. (j e d e r 34 jednající o tiskové nedbaBlatte genannte Redakteur".
per. tiskopisu a
,,jeder
Z uvedenéhe
auf
dem
§
patrno, že tiskový zákon z
—
r. na 1852 od svého pedchdce tiskového zákona z r. 1849 nemluví s jedinou výminkou § 3 o odpovdném redaktoru, nýbrž prosté o redaktoru, což tím více do oí bije, ano znní § 2 a § 10 . 3 tisk. zákona z r. 1852 s doslovem § 4 a § 6 5) tisk. zákona z r. 1849 jinak tém slovn souhlasí, tak že s dvodem lze souditi, že epitheton odpovdný" tu bylo vynecháno a že se to stalo k tomu konci, aby bylo zejmo, že dle intence zákonodárce jen redaktor na list jako odpovdný pojmenován, že tedy jen ten, kdo ve skutenosti redaktorem listu jest, odpovdným redaktorem býti mže.
je
—
rozdíl
úmysln
,,
skutený
Podoteno
budiž, že také
trestního
10 platného
§
zá-
kona z 27. kvtna 1852, jenž souasn se vzpomenutým tiskovým zákonem byl vydán, uruje, kdy poíná trestnost zloinu obsahem tiskopisu spáchaného pro osoby zúastnné, pouze o redaktoru (tedy nikoli o
odpovdném
redaktoru) mluví.
Platný tiskový zákon ze vrací se
v bod, o
nmž
zákona z 13. bezna 1849, tak zejména hned v § 9 Jedeš
Blatt
tu
17. prosince
e,
mluv zásadn
eines
.
6
.
z.
r.
o redaktoru
1863 tisk.
odpovdném,
odst. 3:
(Nummer)
oder
Druckschrift hat berdiess auch den enthalten.
1862
v podstat k nomenklatue
verantwortlichen
Heft
einer
periodischen
Namen wenigstens
Redakteurs
zu
.
o pojmu odpovdného
Podobn má
dle
tiskopisu obsahovati
vdného
redaktora
i
107
10 olilášení zamýšleného vydávání per.
§
krom
(e
redaktora.
n
jiných
údaj jméno
a bydlišt odpo-
Redakteurs)
e s verantwortlichen
Tohoto názvosloví pidržuje se také vládní osnova tiskového zákona z r. 1902 až na to, že odpovdnost odp. redaktora, jenž na tiskopise pojmenován býti má, pesnji uruje slovy: eines
den
fúr
Inhalt
Druckschrift
der
lichen Redakteurs (§ 8 od.
verantwort-
i).
Ostatn mluví jak platný tiskový zákon tak osnova veskrze redaktoru. Jedinou výminku v té píin i
odpovdném
o
iní
32 platného
§
zákona z
kterýž dosti podivným
losti,
pívsku i
tisk.
,
r.
1862 jednající o tiskové nedba-
zpsobem prost
do lánku III.
.
i
kterouž vzpomenutý
tiskové novelly §
32
z 15.
zákona
tisk.
z
odpovdný
,,
z toho, že jak § 32 tisk.
z.
nost
tak
i
toto
1862 byl zrušen,
r.
tuším, nepochybno, že slovo ,, redaktor" tu
významu, než termín
o redaktoru (bez
znní pešlo íjna 1868 . 142 . z.,
Akoli
.odpovdný") zmínku iní.
nemže
redaktor";
i. III.
.
i
což
novelly
redaktora upravují, tudíž pochopitelným
jest,
míti jiného
patrno
již
odpovd-
zpsobem práv
odpovdného
na mysli míti mohly. Jde tu tedy patrn jen o nepesnost zákonné terminologie.
jen redaktora
Ostatn než
v tomto ojedinlém, zajisté spíše bezdném, úmyslném opominutí epitheta ,, odpovdný"
lze
vdomém
a
spatovati patrný dozvuk pvodního názoru, že odp. redaktorem mže býti jen redaktor skutený, tedy práv ten, kdo látku pro list sbírá, tídí, vybírá, do tisku dává a takto obsah listu uruje, názoru, který, jak jsme vidli, zvlášt zejm se obráží v názvosloví tisk.
zákona
z
r.
1852.
III.
skutený redaktor jako redaktor odpovdný pojmu odpovdného redaksnadno ešitelným. Nebylo by snad potebí nic jiného než
Než mže-li
jen
býti pojmenován, jak zdá se problém
tora
výslovného ustanovení zákonného, že jen
skutený redaktor oznaen
býti musí.
býti
odpovdným redaktorem
mže
a že jím také
oznaen
Dr. Aug.
io8
To by
ale
jediného
Miika:
patrn pedpokládalo,
že
každý
per. tiskopis
j
c
n
redaktora má, tedy, jak vidti, stav dosti primitivní,
kterýž snad u nepatrných venkovských novin neb odborných
asopis v
delších
Naproti
lhtách vycházejících shledati lze. každý ponkud vtší novináský podnik, denníky, o nž tiskový zákon pirozeným zpzajímá, nezbytn pedpokládají redakní sou-
tomu
zejména politické
sobem nejvíce se innost vtšího potu osob. I vzniká ovšem otázka, zda-li snad v takovém pípad všichni lenové redakce jako odpovdní redaktoi pojmenováni býti mohou i dokonce pojmenováni býti musí, a ne-li, který z nich jako redaktor odpovdný oznaen býti mže nebo má, po pípad mohla-li by to býti osoba mimo redakci stojící. V té píin sluší pedevším zkoumati, jak se k této otázce
plurality
redaktor
staví jednotlivá tisková zákono-
dárství.
Svrchu vzpomenutý tiskový zákon francouzskýziS. ervence 1828 pipouštl výslovn, aby více než jeden, ale ne více než ti odpovdní géranti byli zízeni. Naproti tomu platný francouzský zákon tiskový z 29. ervence 1881 mluví ve i. pouze o jediném gérantu.:
Tout Journal ou
écrit
periodique aura
un
6.
gérant.
gérant tento zákon výslovn nepipouští, ale výslovn nevyluuje. Z toho sluší souditi, že i dle platného
Plurality
také
jí
práva francouzského je pípustno, aby více než jeden odp. gérant zízen byl a že jich poet není nijak obmezen.^^) zr. 1874 proPlatný tiskový zákon íše hlašuje v § 7 od. 2. pojmenování nkolika odp. redaktor za pípustno jen pod tou podmínkou, je-li z formy a obsahu pojmenování s uritostí patrno, ve píin které ásti tiskopisu každá z pojmenovaných osob redakci obstarává. Dle toho je podle nmeckého práva tiskového vyloueno, zastávalo^^) aby nkolik osob odpovdnou redakci in
nmecké
solidm
^'')
Srv. Poittevin, Traité de la presse, Paris,
^^)
Srv. Berner,
Reichspressrecht, 216, Appelius (Schwarze
O
1902,
I.,
Lehrbuch des deutschen Pressrechtes, 4.
76.
212, Kloeppel,
vyd.), Reichspressgesetz, 58.
motivech nepipuštní odpovdného redaktorství sohdárního srv. Kah, Reichspressgesetz, 62, a Sládeek, Tiskové právo, 67. Nejzávažnjší pe-
o pojmu odpovdného
redaktora.
109
Naproti tomu právo rakouské odpovdné redaktorství dsledn pipouští. Tak již tiskový zákon z 27. kvtna 1852, jehož píslušné ustanovení již svrchu citováno bylo. Po-
solidární
dobn
platný tiskový zákon z Blatt
Jedeš
r.
(Nummer)
Druckschrift hat der
1862 v
§
9 od. 3:
Heft
oder
periodischen
einer
Namen wenigstens eines
ver-
antwortlichen Redakteurs zu enthalten. a v
10
§
.
má
pisu
2, dle
nhož
ohlášení zarnyšleného vydávání per. tisko-
obsahovati:
Den Namen und Wohnort werden
sollen,
die
Re-
eines verantwortlichen
dakteurs und wenn deren mehrere auf
dem
Namen und Wohnorte
Blatte genannt
aller
.
.
.
Sluší z toho, že zákon o njakém dlení odpovdnosti se nezmiuje, souditi, že všechny pojmenované osoby nedíln t. j. každá z nich za celý tiskopis odpovdnost nesou. Vedle toho nevyluuje však právo naše ani odpovdného redaktorství pro diviso t. j. v ten zpsob, že každý z pojmenovaných zastává odpovdné redaktorství jen pokud se týe ásti tiskopisu,
a
ásti
jsou-li tyto
pesným zpsobem
(na
p. odpolední
íslo, hospo-
dáská píloha, ást insertní, feuilleton a p.) ureny. Urení pouhým naznaením obsahu lánk, zpráv a t. d. by nedostaovalo. 12)
Od
platného práva našeho zdá se uchylovati se
vládní osnova
v naší otázce od. 2
návrh
obsahujíc
v
§
ponkud
8 od. 2
(
§
7
výborových) následovní ustanovení:
fr
bestimmt zu bezeichnende besondere, fr den Inhalt dieser Teile verantwortliche Redakteure zu bestellen, in velchem Falle deren Namen auf der Druckschrift angegeben werden mssen. Ein solcher Redakteur hat fr den
Es
Teile
ist
einer
zulássig
periodischen
einzelne
Druckschrift
kážkou solidárního odp. redaktorství v právu
nmeckém
nní domnnka
pachatelství sloužící za základ zvláštní
redaktora dle
20. odst. 2.
§
souasn
nm.
tisk.
zákona.
Nebo
je dle
mého mí-
odpovdnosti odp. aby tato domnnka
nkolika osobám tam, kde pachatelem je z pravidla jen jediná z nich, to bylo by i dle názoru nm. theorie a praxe zajisté ponkud odvážným. Naše právo, bohudík, podobné domnnky nezná. platila
^^)
proti
Srv. Lienbacher, Pressrecht II. 74 a Liszt, Osterr. Pressrecht, 84.
Dr.
iio
Inhalt des von
ihm
Aug. Miikíi:
Druckzu tragen, welche nach diesem schrift jene Verantwortung Gesetze dem verantwortlichen Redakteur auferlegt ist. geleiteten Teiles der periodischen
Vzhledem k tomuto znní mohlo by býti pochybno, nezasnad osnova po píkladu zákonodárství nmeckého odpovdné redaktorství pro indiviso vylouiti. Než kdyby to byla zamýšlela, byla by to, tuším, projevila zetelnji, aspo tak, jako nmecký zákon (,,ist nur dann zulássig"), zejména an tím dosavadní v praxi uznaný stav právní má doznati zmny. mýšlela-li
Ostatn
mže
býti se stanoviska tiskových
více než jedna osoba na zákonem odpovdnému redaktoru bere-li
se
úad
odpovdnost
jen
vítáno,
za povinnosti
uložené.
Není tu nezajímavo srovnání s ustanovením zákona trestního z r. 1903:
i. 274 osnovy
švýcarského
Auf Zeitungen und
Zeitschriften
ist
der
Name
des Re-
daktors anzugeben. Redigiert ein Redaktor nur einen Teil der Zeitung oder Zeitschrift,
so
ist
er
als
Redaktor dieses
Teils der Zeitung
oder Zeitschrift zu bezeichnen.
Toto ustanovení zamlouvající
se
svou
przranou
— vychází patrn
prostotou
—
pedpokladu, zúastbud vede celou redakci jediná osoba neb je-li v redakci že podle pesn urenno osob nkolik, že redakní práce mezi ných ástí per. tiskopisu jsou rozdleny. Tato osoba vztažn tyto osoby pak mají prost na tiskopise býti uvedeny.
jako snad celá osnova švýcarská
z
n
Avšak každému jen ponkud zasvcenému známo, jak spleasto vzájemné vztahy jednotlivých osob v redakci zamstnaných, jak sféry jich psobnosti mnohdy jen zcela povšechn dle obsahu látky naznaeny bývají, jak úkoly jejich nezídka se kižují a do sebe na vzájem zasahují, jak asto teba, aby jeden okamžit zasáhl za druhého a jak za takového stavu vcí krušno tité jsou
v tomto mravením roji i reji innost jednotlivcv lupou trestní odpovdnosti odlišovati. Osnova švýcarského zákona trestního vychází ze zásady, že pojmenování redaktora jednoho nkolika se má shodovati se skuteným stavem vcí. Je-li ale tento stav vcí takový, že redaktor je více, aniž by každému z nich uritý díl per. tisko-
a
a
o pojmu odpovdného
jii
redaktora.
pidlen, pro tento pípad neobsahuje vzpomenutá osnova žádného. Zejména jest pochybno, zdali v tomto pípad všichni jako redaktoi uvedeni býti musí i je-li dovoleno, jen jednoho neb nkterého z nich uvésti a který i kteí z nich to pisu byl
ustanovení
býti
mohou i
musí.
Jde o otázku, co innost odp. redaktora ve vícelenné redakci oproti innosti spoluredaktor charakterisuje a právní podklad jeho odpovdnosti tvoí. Avšak ani platné právo rakouské a nmecké neobsahuje nieho, co by ve vzpomenutém smru jakousi rukovtí býti mohlo. Nebo z toho, že zákon pipouští odpovdné redaktorství nkopouze pro diviso (právo nmecké) i také pro indiviso (právo rakouské), nelze patrn ješt nieho dedukovati, co by dávalo odpov k naznaenému námtu.
lika osob
Nezbývá tudíž než, aby odpovd tuto dala theorie sama. Jejím úkolem je zkoumati, jakým zpsobem onen prvotný pojem odp. redaktora jako redaktora skuteného, jak
si jej
zákonodárce
i aspo pvodn
pedstavoval, vlivem rozvoje žurnalistiky byl modifikován, pokud tato modifikace je pijatelnou, se zetelem na praktickou potebu dostatené ochrany právní
pedstavuje
av
em sluší pak vlastn spatovati konstituní elementy a pojmové
známky
odp.
pvodn
redaktorství,
skutenému
hledíme-li
k tomu, že tu
náležitého
životu
se
z
pojmu
pojem
utvoil
právní. IV.
Zcela redaktoia.
pirozeným
chtj íce uriti pojem vycházíme od pojmu redaktora zásad logiky tak i vzhledem
jeví se býti, jestliže
odpovdného
vbec:
pirozeným jak dle k pedeslaným vývodm s hlediska právn-historického. Pojem
redaktora
Nebyl utvoen dí,
život sám.
jest
teprve právem;
In abstracto lze
nepochybn pojmem faktickým. jej stvoil, jak Liszt správn
sob ovšem
bez redaktora, na píklad v ten zpsob, že by
pedstaviti asopis
píspvky od
jedno-
beze spolupracovník docházející dávaly se do v tom poádku, jak práv dojdou, pokud snad pedem urený objem tiskopisu toho dopouští. V takovém pípad ten, tlivých
zmny
tisku
Dr. Aug.
112
Miika:
kdo by docházející píspvky pijímal a dle toho do tisku dával, nevykonával by tím patrn njaké innosti redaktorské, nýbrž spíše úkol jakéhosi
metteura en pages.
Než to byl by stav iré žurnalistické anarchie. asopis takto vedený postrádal by jednotného ízení, jež je zajisté pední podmínkou zdaru podniku na spolupsobení vtšího potu osob odkázaného. Již pirozená povaha a zaízení nynjších podnik asopiseckých a novináských vzhledem k zásad dlby práce toho vyžadují, aby tu byla osoba, kteréž by pipadal úkol, by látku pro periodický tiskopis sbírala, zkoumala a vybírala, tedy obsah jednotlivých ísel urovala a poádala, dle okolností (a nikoli nutn) také plody vlastní práce duševní piiujíc. A to je
práv
úkol pipadající redaktoru.
Redaktora zizuje, jak pirozeno, ten, kdo založil neb od jiného pevzal podnik asopisecký, o njž práv jde, tedy osoba, kteréž písluší vbec právo initi disposice podniku se týkající, již osobu tu jmenujeme vydavatelem, maj etnikem i vlastje-li to ovšem osoba níkem listu. Táž osoba mže nepochybn, fysická, i sama býti redaktorem neb aspo spoluredaktorem; mže ale také innost redaktorskou výhradn na jinou osobu neb na nkolik jiných osob penésti, sama veškeré innosti re-
a
a
dakní
se zíkajíc.
Jak
z toho patrno,
podnikatel listu
sám redakci
postavení redaktora v jeho s
podnikatelem
na
— nehledíme-li ku pípadu, kde jeho pevezme — právní podklad
spoívá
smlouv i
lépe v jeho
dohod
listu, kterouž práv úkol redaktora
se penáší. Je-li
pojem redaktora
vbec pojmem
pojem právním. Vy-
faktickým,
je
odpovdného již pojmem poteby života právního, z nezbytnosti náležité právní ochrany. Zákon sám naizuje, aby odpovdný redaktor byl po-
redaktora plynulí z
bu
pedem úadu
aspo na pojmenování každém ísle per. tiskopisu odp. redaktora padá pirozeným zpsobem na toho, kdo povolán je k ustanovení redaktora vbec, tedy na podnikatele (vydavatele, jmenován, a to
již
uveden.
ohlášen, aneb
Povinnost
vlastníka) listu.
Toto pojmenování nemže osoby pojmenované, bez dohody
se s
ovšem
ní;
státi
bez
souhlasu
jinými slovy: má-li
kdo
o pojmu odpovdného
redaktora.
113
jako odp. redaktor býti pojmenován, musí býti prvé
redaktorem zízen. mezi podnikatelem
listu
redaktorství na se bere,
u redaktorství
odpovdným
dohod
v tomto zízení, v této a osobou druhou, kteráž tím odpovdné sluší práv tak jakož jsme to shledali spatovati konstitutivní moment redak-
A práv
vbec
—
—
odpovdného.
torství
redaktorem mže tedy pojmenován býti jen koho byl prvé podnikatel listu odpovdným redaktorem
Odpovdným ten,
zídil,
t.
j.
kým
s
podnikatel se dohodl o tom, že
mu odpovdné
redaktorství náležeti má.
Ovšem
vda
neb na
list)
Rovnž
mlky
mže
že kdosi
tato dohoda státi se i tím zpsobem, tom a neodporuje jako odpovdný redaktor (úadu pojmenován byl.
o
—
—
nepochybno, že jako redaktorství také redaktorství odpovdné mže pevzíti po4iiikatel listu (vydavatel, vlastník) sám. V tomto pípad sluší konstitutivní element odp. redaktorství spatovati v podstat dsledn v rozhodnutí podnikatele listu, kterýmž sám v odp. redakci se uvázal. Ovšem ale toto rozhodnutí dochází právního významu teprve tím, že na venek se manifestovalo zpsobem nepochybným, zejména jest
tím, že podnikatel listu listu)
sám sebe odp. redaktorem (úadu neb na
pojmenoval.
Rozhodn
redaktorem ten, kdo byl úadu neb na list jako odp. redaktor pojmenován bez svého souhlasu, výslovn neb aspo mlky projeveného neboli dokonce pes výslovný odpor svj. Takovéto pojmenování bylo by patrn nepravdivým. To však jest práv zejmým dkazem, že zízení odp.
ale není odp.
redaktora ve smyslu výše
momentem
naznaeném
je
konstitutivním
této funkce.
Pipustiti
sluší,
že
tisková
o tomto konstitutivním elementu
zákonodárství t.
j.
jen
výminen
o zízení odp. redaktora
zmiují, spokoj ujíce se namnoze pedpisem, že odp. redaktor má býti tiskovému úadu neb na list pojmenován. Avšak nesprávno jest, jak tu a tam se dje, z toho souditi, že zízení odp. se
redaktora nepísluší význam konstitutivního elementu, a že snad na jeho místo v naznaeném smru nastupuje práv toto pojmenování. Naopak píinu vzpomenutého zjevu sluší spatovati v tom, že pochopitelným zpsobem je pedpokladem pojmenování Sborník véd právních a státních. VII.
g
Dr.
114
Au^. Min('k;i:
odp. redaktora, aby prvé byl zízen a že to zákonodárci tak pi-
rozeným býti
se zdálo, že pokládal za
Pípadnou
kati.
illustrací správností
zbyteno
to zvlášt vytý-
tohoto názoru
je rak. vládní
zákona z r. 1902, kteráž pedpisujíc pojmenování odp. redaktora na list {§ 8 od. i) a jeho pedbžné ohlášení úadu (§ 9 . 2) o jeho zízení se nezmiuje, pojednávajíc pak o pípadu mnohosti odp. redaktor § 8 odst. 2) pojednou patrn více instinktivn o zízení (bestellen) nkolika odp. redaktor mluví. Z toho patrno, že osnova v tom pípad, kde pouze jediný odp. redaktor pojmenován byl, jeho pedcházející zízení pedpokládá. Než v záleží vlastn funkce odp. redaktora, jaký je obor psobnosti jeho dle osnova
tisk.
—
(
—
i
em
pedstavy zákonodárcovy? To patrno
zajisté
nejlépe
o
Pední (ne však by do obsahu
to,
z
povinností,
které zákon
Povinnosti ty jsou rzné.
odp. redaktoru ukládá.
jedinou) jeho povinností jest, per.
tiskopisu, jehož odp.
aby peoval
redaktorem
se nevloudilo nic, co by se píilo trestnímu zákonu.
To
jest,
zajisté
nejdležitjším úkolem jeho, úkolem v oích zákonodárce tak závažným, že nechybíme, jestliže v této funkci spatujeme
jest
hlavní
úel
Nkteí censury
(jako Lóning) jdou tak daleko, že navazujíce
vidí
censora,
V
celé této instituce.
v
odp.
redaktoru
jakéhosi
na dobu
dobrovolného
kterýž odstranného censora státního nahraditi má.
píin
nelze však, jak za to mám, pehlednouti ten závažný obou naznaených institucí, že povinnost státního censora ku kontrole obsahu per. tiskopisu plynula z jeho služebného té
rozdíl
postavení jako orgánu státního
a že tudíž její zanedbání podléhalo týmž následkm, jako zanedbání služebních
vbec, tedy zásadn jen trestm disciplinárNaproti tomu kontrolní povinnost odp. redaktora má za
povinností
ním.
podklad jeho postavení v podniku soukromém, jsouc stanovena zákonem obecným a zajištna sankcí trestu kriminál-
ního. Jest dojista
s
podivem, že
aby zkoumal obsah
per.
že tisková zákonodárství
eená
povinnost odp. redaktora,
tiskopisu po stránce
na
ni tak velikou
trestní,
pes
to,
váhu kladou, nebývá
o pojmu odpovdného
redaktora.
115
v
zpravidla ani v tiskových zákonech aniž kde jinde
-expressis vyjádena, nýbrž že tiskových zákon dedukována býti
e r
b
i
s
teprve z jiných ustanovení musí.
Ze ona povinnost odp. redaktora nevyplývá z odpovdnosti jeho za obsah per. tiskopisu
dle
trestního
na
mže
z á
k o n
a, jest
k odpovdnosti za obsah
koli jiný,
na
jen
nho
ustanovení o
pohánn
per. tiskopisu
lze
tiskové nedbalosti, Nebo ustanovuje-li
kdyby byl
15.
na p. naše platné
íjna 1868 .
eenou
.
14.
z.,
že odp. re-
ukládá,
zákona,
tisk.
dle
,,neprokáže-li,
okolnosti,
káže-li
Nejinak
má
se
trestní sice
míra
má
zakládá-li
§
21.
ji
nmeckého
obsah tiskopisu skutkovou
které uinily
povinné
pée
nemožným, aby
neb neprobylo užito".
jí
jde o ustanovení naší osnovy, stihající
trestem pro tiskovou nedbalost odp. redaktora,
,,
kterýž
minutím opatrnosti jemu náležité byl zhotoven,
a
v zákon
odp. redaktor býti potrestán pro ne-
že užil
vc, pokud
zejmo,
pedpokládá
této povinnosti
Totéž platí nepochybn o
povahu trestního inu, dbalost,
že ale
nhož,
je
povinnost odp. redaktora ku zkou-
mání obsahu tiskopisu po stránce nijak není urena.
kdo-
ovšem zpsobem ne
ku pijetí (Aufnahme) trestného obsahu tiskopisu", pak že toto ustanovení
tudíž implicite
i
povinností
zanedbání oné pozornosti, dle povinnosti užil, nebylo by došlo
,
kteréž
býti
je
odvozovati jedin ze zákonných
uspokojujícím.
právo ve i. III. zákona z daktor jest .odpovden za
tchto zásad
dle
padající.
Tuto kontrolní povinnost
valn
Vždy
kdežto naznaená povinnost odp. redaktora
práv
zvláštní
všeobecných zásad
bíledni.
opo-
umožnil, že
uveejnn neb
rozšíen tiskopis, jehož obsah zakládá skutkovou povahu zloinu neb preinu."
Z
pouhé skutenosti, že vyšel tiskopis s trestným obsahem, jak v praxi nkdy se dje beze všeho souditi, že odp. redaktor naznaenou povinnost svou zanedbal. To znamenalo by initi jej odpovdným i za výsledek náhodný, kdežto trest dle základní zásady právní pedpokládá vinu, tedy nejmén nedbalost, kteráž zásada pln platí ovšem také, pokud jde o zákonná ustanovení vztahující se na tak eenou té
nelze ješt
—
nedbalost tiskovou.
—
Dr. Aug.
ii6
Miika:
Také by nebylo správno, jak rovnž tu
i
tam
se stává, odp.
aby peetl celý rukopisný materiál pro každé íslo urený od první do poslední písmeny ped jeho vytištním a dokonce snad ješt jednou celý tiskopis po vytištní, aby se pesvdil, zda-li snad se nedostalo do tiskopisu bez jeho ,,imprimatur" nco, co by zakládalo in trestný. To pesahovalo by u vtších denník fysickou možnost. Odp. redaktor nemá zajisté, pokud se týe zkoumání obsahu per. tiskopisu ve smru trestním, jiných povinností, než aby redaktoru beze všeho imputovati
povinnost,
i
žádati lze od
co
uinil vše,
svdomitého
odp.
redaktora dle pravidelného bhu redakních záležitostí vzhledem k ustáleným v asopisectvu zvyklostem vbec také vzhledem ku zvláštním pomrm listu, o kterýž jde, pokud z mezí i
normálných nevyboují. Dostál-li odp. redaktor tmto povinnostem, nelze jej pohánti k zodpovdnosti pro tiskovou nedbalost, teba by se do nkterého ísla per. tiskopisu bylo dostalo nco trestného.
(Dle tchto zásad slušelo by zajisté posuzovati i pípad, že by v nkterém otištném inserátu se objevil trestný obsah. Tu byl by zajisté odp. redaktor exkulpován, prokázal-li by, že zízenec pijímáním inserátu povený, o jehož spolehlivosti pochybovati neml píiny, ml pikázáno, v pochybných pí-
padech toho druhu
Než
tiskopisu ve
vými ješt vinnost,
oprav
si
vyžádati jeho rozhodnutí.)
krom naznaené smru
jiné
úkoly uloženy.
na
vznesena po-
náležité
—
zaslaných (§ 19 22 rak., §§ 10 a 11 nm. tisk. však odp. redaktor zodpovdn za náležité uveej-
nému uveejnní zákona).
Zejména bývá
uveejnní tiskových úedních výnos per. tiskopisu k povin-
aby peoval o a
povinnosti ku zkoumání obsahu per.
trestním bývají odp. redaktoru zákony tisko-
Je-li
nní tchto
enunciací, je nepochybn povolán i k tomu, aby je k tomuto konci pijímal. Z toho plyne, že nesprávný jest a to i dle nmeckého tisk. zákona neznajícího pedbžného pojmenování odp. redaktora úadu názor nkterých, dle nhož odp. redaktor teprve v dob vydání každého jednotlivého ísla a práv jen pro toto íslo svým pojmenováním na bývá zízen, nýbrž že jest potebí, aby odp. redaktor tu byl i po celou dobu mezi vy-
—
—
nm
o pojmu odpovdného
redaktora.
117
ísel. To pak ukazuje práv na to, že zákon pedstavuje odp. redaktorství jako funkci trvalou pedpokládaje zízení odp. redaktora jako stálého zízence pod-
dáním jednotlivých si
niku asopiseckého. Další dsledky z uvedeného výpotu povinností odp. redaktora vzhledem k naší otázce budou na svém. míst ješt vyvozeny.
V. Sluší-li,
jak jsme se snažili dokázati, konstitutivní element
odp. redaktorství spatovati ve z
zízení
odp. redaktora, tož
toho ješt by nijak nevyplývalo, že by nemohla vedle toho
ješt jiná
skutenost míti vlastnost takového konstitutiv-
ního momentu, jinými slovy že by nemohlo záviseti na splnní
ješt
další náležitosti, zdali
kdo
jest odp.
redaktorem ve smyslu
zákona.
mohlo by býti zejména pedbžné ohláodp. redaktora tiskovému úadu a pojmenování jeho na
Takovou šení
náležitostí
tiskopise.
Snad všecka tisková zákonodárství znající instituci odp. pedpisují, aby jméno odp. redaktora uvedeno bylo na každém jednotlivém ísle per. tiskopisu. Krom toho pak naízeno tu a tam tak zejména ve druhdy platném w ú r t e mb e r s k é m tisk. zákon z 30. ledna 1817 resp. naízení z 24. prosince 1864, v bývalém s a s k é m tisk. zákon z 18. listopadu 1848 a v platném právu rakouském (podobn i ve francouzském tisk. zákon z 29. ervence 1881, pokud se týe odpovdného géranta) aby jméno odp. redaktora bylo ohlášeno píslušnému úadu tiskovému již pedem souasn s pedepsaným oznámením o zamýšleném vydávání per. tiskopisu. redaktoríi
—
—
sob
Že pojmenování odp. redaktora na tiskopise samo o t. j. abstrahuj eme-li od jeho zízení, nemže míti význam konstitutivního elementu pikládaný jemu theorií Schwarze a spol. pod . I. I vyloženou, o tom bylo promluveno již svrchu pi probírání tohoto uení. Avšak naznaenému momentu nelze pikládati kvalitu konstitutivního elementu ani vedle zízení odp. redaktora, jakž tvrdí IJszt a jeho pívrženci (viz svrchu pod
Dr. Aug.
ii8
ÍS.
toto
I.
3.).
uení
To plyne vede.
zajisté již z
Miika: praktických
Vždy kdyby zákonná
dsledk, ke kterým
kvalita odp. redaktora
krom
na jeho zízení také na jeho pojmenování na každém ísle tiskopisu, mlo by dsledn úmyslné neuvedení jména odp. redaktora na nkterém ísle neb úmyslné pojmenování osoby jiné, ^ad osoby ani neexistující, za následek, že osoba, kteráž odp. redaktorství ve skutenosti pevzala, by odp. redaktorem ve smyslu zákona nebyla, že by tudíž nemla ani zákonných povinností odp. redaktora a z té píiny by ani pro jich nedodržení k odpovdnosti pohánna býti nemohla. Než tyto právní úinky nastaly by nevyhnuteln i v tom pípad, jestliže na tiskopise jiné jméno bylo uvedeno. Mohl by tudíž tiska, tedy snad i poslední sazeský obratem ruky zízeného odp. redaktora zbaviti této jeho zákonné kvality a tudíž i jeho zákonných povinností, zejména zvláštní jeho odpovdnosti, teba tato odpovdnost v daném pípad pln byla odvodnna (na p. zízený odp. redaktor úmysln opominul tiskovou opravu dáti do tisku neb pestoupil zákaz glossování oprav úedních a p.). závislou byla
nedopatením
ue
Zákonný pedpis pojmenování tora na list
nemže
odp. redak-
tudíž míti než
pouhého pedpisu poádkového,
naízené pojmenování ostatních osob pi vydávání
zúastnných
(na
p. tiskae, vydavatele,
význam
práv
tak jako
per. tiskopisu
nakladatele)
nkdejší pedpis nkterých tiskových zákonodárství, dle odp. redaktor na každém povinném exemplái tiskovému
a
jako
nhož úadu
pedkládaném ml býti podepsán, jakž to bylo pedepsáno na p. v tisk. zákon badenskémz28. prosince 1831 a u nás ješt v § 3 tisk. zákona z 27. kvtna 1852, pak ve i. 10 tisk. zákona francouzského z 29. ervence 1881, pokud se týe odpovdného géranta. Pedepsané pojmenování odp. redaktora na každém ísle per. tiskopisu slouží pedevším k informaci publika (zejména aby každý vdl, komu zaslati opravu tiskovou, proti komu íditi obžalobu a p.), tam pak, kde není pedepsáno pedcházející ohlášení odp. redaktora úadu tiskovému (jako na p. v platném právu nmeckém), ovšem také k informaci
úadu.
o pojmu odpovdného Zdaž
význam
ale nepísluší
zízení odp.
redaktora
jeho tiskovému Jinými slovy:
119
konstitutivního elementu vedle
aspo
pedbžnému
úadu
tam, kde zákonem
nevyhledává-li se
ohlášení k tomu,
redaktora.
krom
ohlášení je
pedepsáno?
zízení ješt také tohoto
aby kdo za odp. redaktora ve smyslu zákona
pokládán býti mohl?
Tato otázka má, jak patrno, zejména pro naše právo, závažný význam.
Ze slovného znní píslušného pedpisu platného kona § 10: ,,Diese Anzeige hat Folgendes zu enthalten: 2.
tisk.
zá-
Den Namen
und Wohnort eines verantwortlichen Redacteurs ..." nelze v tomto
smru nieho
dovozovati.
Hledíc k tomuto znní,
uvedené ustanovení zcela dobe vyložiti jako pouhý pedpis práv tak jako pedpis § 9 odst. 3. naizující pojmenování odp. redaktora na každém ísle per. tiskopisu. Tomuto výkladu nasvdovalo by také ustanovení následujícího odstavce 3 téhož §u 10, dle nhož zmny nastavší mezi vydáváním v nkterém z bod, jež jsou pedmtem oznámení, tedy též zmnu v osob odp. redaktora sluší zpravidla ohlásiti ješt ped dalším vydáváním a byla-li zmna nepedvídanou, do tí dn. Nebo z toho lze právem dovozovati, že dle názoru zákonodárcova je zmna v osob odp. redaktora možnou bez pedcházejícího
dá
se
poádkový
,
neb souasného ohlášení.
Pes to pokládá kassaní soud ohlášení odp. redaktora tiskovému úadu patrn za konstitutivní element odp. redaktorství, vysloviv v rozhodnutí z 11. kvtna 1894 . 1796 sb. Nov. zásadu, že skutený redaktor, kterýž úadu oznámen nebyl, není odpovden za tiskovou nedbalost. (Podobn rozh. z 15. února 1895 . 14514.) Zástupce generální prokuratury hájil mínní opané
odvoduje je tím, že by jinak nebyl zodpovdn ani redaktor skutený, úadu však neoznámený, ani ten, kdo úadu byl oznámen, ve skutenosti ale redaktorem není a že skutený redaktor nemže býti sproštn viny proto, že nebylo
címu
pedbžné
vyhovno pedpisu
naizují-
ohlášení jeho.
Toto stanovisko zástupce generální prokuratury
jest,
jak
Miika:
Dr. Aug.
I20
mám, správno, avšak jen za pedpokladu, že osoba, o kterouž nebyla snad jen redaktorem (což zástupce gen. prokuratury patrn za dostatené pokládá), nýbrž že byla jako odpoza to
jde,
vdný vzala.
odpovdnou
redaktor zízena, že
Stalo-li se tak,
mla
pak
vinnosti odp. redaktora
tato osoba dle
mého mínní
tehdy, nebyla-li tiskovému
i
pe-
redakci
úadu
po-
jako
odp. redaktor oznámena.
Zpravidla
skuten
lze
pedpokládati, že
zajisté
ustanoven, bude také
úadu
byl-li
odp. redaktor
ohlášen, a že podnikatel
jenž snad nastrenou osobu jako odp. redaktora úadu pojmenovati chce, ve skutenosti žádného odp. redaktora nezídí. (O rozdílu mezi skuteným a nastreným odp. redaktorem bude níže ješt e.) Avšak zajisté není vyloueno, že odp. redaktor listu,
ádn
zízen byl a že jen nedopatením nebo náhodou (na p. omylem pisatele neb opisovae píslušného oznámení a p.) se stalo, že v oznámení jiné jméno bylo uvedeno. Že osoba, jejíž jméno v oznámení skuten (a nesprávn) bylo uvedeno, nemá povinností a odpovdnosti odp. redaktora, o tom nemže býti pochybnosti; vždy osoba ta a-li vbec existuje odp. redaktorem vbec zízena nebyla. Zdaž ale ten, kdo odp. redaktorství a tedy plnní povinností s ním spojených skuten pevzal, by ml snad býti sproštn odpovdnosti proto, že v oznámení nedopatením bylo uvedeno jiné jméno? podnikatelem
listu
—
—
To odporovalo by i
potebám
zajisté
jak
intencím
zákonodárce,
tak
praxe.
Co ale platí o pípadu, kde neoznámení jména skuten zízeného odp. redaktora se stalo jen nedopatením neb náhodou, platí dsledn i tehdy, stalo-li se neoznámení to z ú m y s 1 a, jestliže tedy zízený odp. redaktor úmysln úadu nebyl ohlášen neb byl-li místo nho ohlášen nkdo jiný.
vdom,
Z toho
sluší souditi, že
naizující
také
pedbžné
vdom pedpis našeho zákona
ohlášení odp. redaktora
úadu, má význam pouhého pedpisu poádkového, práv
tak, jako
pedepsané pojmenování odp. redak-
tora na list a jako naízení, per. tiskopisu
oznámeny
úast
býti
dle
nhož
i
jiné
mající (tiska, nakladatel a
mají.
osoby pi vzniku p.)
úadu pedem
o pojmu odpovdného
redaktora.
121
neiní výminky ani pípad svrchu již dotený, listu, jenž úadu zamýšlené vydávání per. tiskopisu dle zákona ohlašuje, sám sebe jako odp. redaktora pojmenuje. Nebo ani tu neleží, jak jsme vidli, konstitutivní moment odp. redaktorství v tomto ohlášení, nýbrž v pevzetí odp. redakce vydavatelem t. j. v jeho rozhodnutí, že sám odp. redaktorem bude, jehož pouhým vnjším projevem i dsledkem ono ohlášení jest. Z toho, co uvedeno, plyne, že i dle našeho práva zbývá jediný
Z
kde
této zásady
totiž
vydavatel
konstitutivní
moment
podnikatelem redaktorem. tora
odp. redaktorství, totiž zízení odp. redak-
listu
respective
pevzetí
této
funkce odp.
Zízený odp. redaktor má dle výslovného pedpisu zákonného ovšem býti úadu tiskovému pedem oznámen a krom toho na každém ísle per. tiskopisu pojmenován. Nestalo-li se to neb ono, byl-li tedy pojmenován místo zízeného odp. redaktora nkdo jiný neb nebyl-li vbec nikdo pojmenován, nemá to na právní postavení zízené osoby jako odp. redaktora, tedy i na jeho odpovdnost žádného vlivu. Ohlášení úadu uinné neb pojmenování na list je tu prost v neshod se skuteností a tudíž
d
okolností trestné (§ 9 posl. odst., § 10 tisk. zák.) zízení odp. redaktora resp. pevzetí této funkce j e-
dle
Je-li
n o u pojmovou náležitostí její, pak neiní obtíží ani otázka, jak dlouho tato funkce trvá. Vidli jsme svrchu, že k tomu, aby kdo odp. redaktorem se stal, je teba vzájemného souhlasu i
jeho a podnikatele listu o pevzetí této funkce: podnikatel listu odp. redaktorství na
nkoho penáší
a ten je na se pijímá. Z toho zízený odp. redaktor zstává jím potud, pokud trvá naznaený práv vzájemný souhlas. Ponvadž ale souhlas pestává již dissensem jedné z obou stran, není ku zaniknutí odp. redaktorství teba snad souhlasu obou zúastnných osob v tomto smru, nýbrž staí jednostranné odstoupení té i oné. Odp. redaktor pestává tudíž býti odp. redaktorem, jakmile podnikatelem listu byl propuštn neb jakmile sám odp. redaktorství složil. Byl-li ten i onon k tomu dle smlouvy mezi nimi uinné oprávnn ili nic, je v naznaeném smru zcela lhostejno. Rovnž nezávisí úinnost takového kroku na tom, zdali nastalá zmna byla tiskovému úadu neb v list ohlášena (Argumentm svrchu plyne, že
Dr. Aug.
122
Mihka:
To vyplývá, tuším, s dostatek z toho, významu tohoto ohlášení dosud uvedeno bylo. Je-li vydavatel listu sám odp. redaktorem, staí k tomu, aby jím býti pestal, ohlásí-li tiskovému úadu, že odp. redaktorem
cit.
co
§
o
10 odst.
3. tisk. zák.).
právním
na dále nebude. daktora ili
souasn hned jiného odp. resmru lhostejno. I tu sluší však míti
Pojmenuje-li
v tomto
nic, je
na mysli, že právní dvod zaniknutí odp. redaktorství nespoívá v tomto ohlášení, nýbrž v píslušném rozhodnutí vydavatelov, kteréž v ohlášení jen svého vnjšího projevu dochází. Z toho plyne, že manifestovalo-li se toto rozhodnutí jiným dostateným zpsobem na p. tím, že vydavatel zídil místo sebe jiného odp. redaktora, pestává sám býti odp. redaktorem i tehdy, jestliže tato zmna tiskovému úadu oznámena nebyla. (Arg. § 10 odst. 3. tisk.
zák.)
Pochybnosti
nemže
zajisté býti o
tom, že zízený odp. re-
daktor nepestává jím býti proto, že snad
vykonává zejména pokud trestním.
zakládá
t.
se
j.
práv v
že neplní povinností uložených
týe zkoumání obsahu
To plyne
funkce své
již z
mu
ne-
zákonem,
per. tiskopisu ve
smru
toho, že podstata tiskové nedbalosti se
tom, že odp. redaktor zanedbal tuto svou po-
vinnost.
Kdyby tedy
úplným
zanedbáváním povinností svých by dle zásad logických pro tiskovou nedbalost v tomto pípad býti potrestán, nýbrž jen v pípad ásteného neplnní povinnosti své na p. vzhledem k jednotlivému lánku. Odp. redaktor nezbavuje se povinností svých tím, že zídí sob doasného zástupce. Jinak mohla by se vc míti v tom pípad, kdyby takový zástupce byl zízen podnikatelem listu samým neb aspo s jeho souhlasem. Pak bylo by nutno položiti si otázku, nebylo-li zamýšleno a uskutenno penesení samé odp. redaktorem býti pestával, nemohl
funkce odp. redaktora, tedy zízení jiného redaktora odpovdného.
by
To byla by ovšem
i
jen
quaestio
doasného facti.
VI.
Nebude proneseným
zajisté
z
od místa, pihlédneme-li strun k námitkám stran proti hájenému zde mínní, dle
rzných
o pojmu odpovdného
nhož
zízení
ve
odp.
pojmovou známku
smru niem
v
svrchu bylo uvedeno,
jedinou
historického
vzhledem k tomu, konstatovati, že v tento zde dosud vyloženým.
jest
podnikatele
neboli
vlast-
na nmž tiskovému zákonu neznámým. pravda. Náš zákon tiskový aspo o vlastníku neb
níka
per. tiskopisu,
názoru
závisí, jest je sice
zásadám
neodporuje
Dále se namítá, že pojem
To
spatovati
odprci tohoto názoru
ústavu odp. redaktor, tož
co v tomto
vývoj
sluší
123
této instituce. ^^j
Dovolávají-li se
vývoje
redaktora
redaktora.
zízení odp. redaktora dle našeho
podnikateli per. tiskopisu se
nezmiuje
a
rovnž
ani
tiskový
dílm
pak o vlastnictví k literárním náš zákon o ochran práva pvodcovského z 26. prosince 1895 , 197 . z. (zvi. v §§ 17 19) a také jeho pedchdce, patent z 19. íjna 1846 . 992 s. z. s. (zvi. v § i), mají tyto zákony na mysli nepochybn právo zcela jiného druhu, totiž duševní vlastnictví ku plodm literárním, tedy právo, zákon nmecký.
Mluví-li
—
pedmtem mže
jehož
sice
býti
také
tiskopis
periodický,
avšak jen pokud jde o ísla i sešity již tiskem vydané neb aspo v rukopise k vydání pipravené. Avšak jest nepochybno, že vydávání per. tiskopis (novin, asopis) v tom zpsobu, jak se vyvinulo ve státech kulturních, jest podnikem repraesentujícím hodnotu majetkovou, dle okolností velmi znanou, že tvoí práv tak jako podnik obchodní, živnostenský neb tovární kus majetku osoby oprávnné, a že tento oprávnný, bud jí jest osoba fysická i právnická, sám neb svými zástupci, tak jako má právo celým podnikem
—
disponovati
podniku
(jej sciziti,
uiniti
—
a
zastaviti a p.), jest zajisté
všecka
opatení
organisaní
oprávnn a
i
vnit
administraní,
vhodnými uzná. K tmto opatením náleží zejména též najetí potebného personálu redakního. Z toho vyplývá, že je vcí vlastníka podniku novináského resp. asopiseckého, aby jež
v
4.
Námitky takové iní zejména
Kloeppel, cit. 364, Buri v ZeitStrafrechtswissenschaft, 16, 48, Sládeek, cit. 59, Appelius vyd. Schwarzova Reichspressgesetz 48 a Gáze v Goltd. Archiv f. Stfr., ")
schrift
f.
d.
g.
536 d. Srv. také vývody zástupce íšského návladnictví uvedené pi rozhodnutí íšského soudu nm. z 28. dubna 1903. Entsch. sv. ^6, cis. 79 (s. 215). 52,
Miika:
Dr. Aug.
124
jestliže toho zákon žádá, jeho jméno tiskovému úadu ohlásil. Je-li pedepsáno, aby zamýšlené vydávání per. tiskopisu tiskovému úadu pedem oznámeno bylo jako práv v platném tisk. zákon rakouském to zajisté je pirozen povinností podnikatele listu, z ehož patrno, že podnikatel v tomto smyslu a vydavatel našeho práva, jemuž v § lo t. z. naznaená práv povinnost jest uložena, budou zpravidla ne nutn osobou totožnou.
také odp. redaktora zídil a
—
—
i
—a
—
Jestliže ale zákon tiskový výslovn se nezmiuje o vlastníku neb podnikateli per. tiskopisu zvláštních povinností jemu neukládaje, dokumentuje tím, tuším, jen tolik, že je pro zásadn lhostejno, v í majetkový okruh novináský neb asopisecký podnik spadá. Tento zjev jest ale pro náš problém práv tak bezvýznamný jako na p. je se stanoviska práva trestního lhostejno, neiní-li trestní zákon zmínky o podnikateli neb vlastníku dol, podniku paroplavebního, továrního a p., snad stroj nik neb jiná osoba jím zízená mže dle výslovného zákonného ustanovení podléhati zvláštní zostené zodpovdnosti trestní.
a
S tím souvisí do že dle
míry
jisté
za pedpoklad
námitka
vrcholící
v tom,
soukromoprávní smlouvu,
osudech, pokud se dotýkají
nutn
další
mínní námi hájeného zízení odpovdného redaktora má
bylo závislým
i
její
platnosti a jejího
na jichž trvání, by pak
právní postavení odp. redaktora a jeho
zodpovdnost. Naproti tomu však sv. 43. cit.)
právem
zvyklým zjevem,
jestliže
Stfr.
s
druhé
strany [Búlow,
zajisté se
ukazuje na
soukromoprávnímu
G.
Archiv
f.
že
není ne-
pomru
dležitý
to,
význam trestnprávní písluší. Ostatn jest, jak svrchu jsme
vidli, rozhodnou pouze dohoda osobou druhou v tom smru, že onen odp redaktorství na tuto penáší a tato že funkci tu na se bere. Pokud
podnikatele listu
s
tento souhlas nastal, a pokavád trvá, jsou ostatní obsah, pod-
mínky pro
i
osudy smlouvy služební, a-li jaká
právní postavení zízeného
Konen zastávaná v
se
ukazuje na
praxi by
odp.
vbec
redaktora
ujednána byla, bezvýznamný.
znané obtíže, jež theorie zde ponvadž pohánní k odpovd-
zpsobila,
nosti osoby jako odp. redaktor
pojmenované prý by pedpokládalo
o pojmu odpovdného
redaktora.
pípad dkaz,
V každém jednotlivém
125
tato osoba
že
skuten
jako odp. redaktor zízena byla.
Avšak tento dkaz by zajisté neinil obtíží vtších, než na p. dkaz, že kdo funkci redaktora resp. odp. redaktora vzhledem k uritému závadnému íslu skuten vykonal. Tohoto dkazu by patrn bylo potebí dle theorie svrchu pod ís. I. 2. naznaené a také zástupcové uení pod ís. I. i. uvedeného, kteíž pojmenování odp. redaktora na tiskopisu za jedin rozhodno pokládají a tudíž ve
smru prvodním
vidí se nuceni pipustiti, že jícího
mohou
nastati
osoba pojmenovaná,
na p. ponvadž
se
že
prvodní v tom pípad,
pojmenování
se
s
vdomí a souhlasu. pravdpodobn vždy tam, kde
se
odp. redaktor správnost svého pojmenování na listu
a
již se
pidržíme názoru toho
Ostatn pojmenování tak jako jeho
by nemlo i
odp.
i
pedbžné oznámení úadu
významu
onoho.
redaktora na list není
konstitutivního, nýbrž jen
význam
Bude
z
práv
mínní,
ani dle našeho
v praxi snad úpln bezvýznamno.
rativní,
tvrdí-li
pravdou neshoduje
stalo bez jejího
Takové obtíže dostaví
obvinný popírá,
i
obtíže
nejpohodlnjší stanovisko zaujímají, pro soudce názoru jejich se pidržu-
dekla-
pravidla
tvoiti dležitý podklad pesvdení soudcovského, jakousi faktickou praesumpci toho, že osoba pojmenovaná skuten odp. redaktorem zízena byla, praesumpci, k jejímuž vyvrácení sotva asi postaí pouhé, niím nepodepené tvrzení obvinného, že pojmenování se skuteností se neshoduje.
VII.
redaktor byl ode dávna j. osob nemajících v redakci žádného skuteného úastenství, nýbrž nastrených jen k tomu konci, aby formáln vyhovno bylo pedpisu zákona pojmenování odp. redaktora naizujícímu. Takovým osobám pipadal pak i ten ne práv píjemný úkol, aby tresty na svobod trestným obsahem listu vyvolané za pravého vinníka odpykávaly. Jest pirozeno, že zjevy toho druhu tím astji se vyskytovaly, ím písnjší byla zákonná ustanovení o odpovdnosti redakAchillovou patou instituce odp.
nešvar
t.
torské
a
zv.
redaktor na
ím
okot.
hojnji a intensivnji
jich
v praxi bylo užíváno.
Dr. Aug.
126
Miika:
Tyto zjevy kižující intence zákonodárce nemohly jemu ovšem zstati lhostejnými, nýbrž vyvolaly pochopitelným zpsobem snahy nesoucí se k tomu, aby naznaenému nešvaru bylo eleno. K tomuto cíli smují pedevším ona ustanovení tiskových zákon, jimiž se prohlašuje za trestné, jestliže pojmenování odp. redaktora (úadu neb na list) s pravdou se nesrovnává. Než toto ustanovení ukázalo se zhola nedostateným prostedkem ku potírání zloádu, o nmž e, a to jednak proto, že tresty na pojmenování odp. redaktora urené, jsouce svou pouze povahou tresty zstávají vtším dílem daleko za tresty pro trestný obsah tiskopisu hrozícími, jednak i pro obtíže, jež v jednotlivém pípad zpsobuje dkaz, že ponepravdivé
poádkovými,
jmenovaný odp. redaktor
je
osobou nastrenou.
Zkušenost uila, že osoby k tomuto jak nedstojnému tak choulostivému úkolu se propjující bývaly rázu dosti pochybného, postrádajíce zpravidla onoho vzdlání, jakéž pedpokládá
redigování novin neb asopisu o který
práv
se jednalo.
vbec neb aspo listu toho druhu, nkteí spatují charakteristický skuteným a nastreným práv
Proto
rozdíl mezi odp. redaktorem v tom, zdali osoba, o niž jde, má
nejmén takové vzd-
aby byla zpsobilou
k redigování listu. Tento stupe vzdlání bývá dokonce prohlašován za pojmovou známku, za conditio sine qua non odp. redaktorství a bývá doporuováno, aby tato náležitost zákonem výslovn stanovena byla.^*) To uinila skuten nkterá tisková zákonodárství, zejména i náš tisk. zákon z 27. kvtna 1852 ustanoviv v že § 12 odst. 2, odp. redaktor ,,má býti bezúhonných mrav a tou mrou vdecky vzdlán, jakž toho vyžaduje vedení podniku literárního".
lání,
Avšak nemže býti pochybnosti o tom, že takovým ustanovením se obmezuje povážlivou mrou svoboda tisková a že ostatn v praxi se snad ani provésti nedá, nehled ani k tomu, že neiní rozdílu mezi zpsobilostí k redigování listu vbec a zpsobilostí k vedení- redakce odpovdné, to pece nejsou pojmy totožné, jak níže ješt jasn bude ukázáno.
a
Proto ")
právem moderní zákonodárství tisková neiní
Srv. Lóning,
Berner, Pressrecht,
1.
více
c, 37, Kloeppel, Reichspressrecht, 203, proti tomu Lentner, Die Grundlagen des Pressstrafrechts, 66.
213a
o pojmu odpovdného
redaktora.
127
zpsobilost k zastávání odp. redakce závislou na stupni
duševního a
lání
sluší
zákona tiskového vzpomenutý pedpis již
vzd-
že do platného našeho
jen schvalovati,
tisk.
zákona z
r.
1852
nepešel.
Ostatn
nelze pehlednouti, že nedostatek
nkteré
z náleži-
na kterýchž zákon zpsobilost k odp. redaktorství iní závislou, nepraejudikuje ješt otázce, zda-li nezpsobilý funkci odp. redaktora na se vzavší pes tó snad za odp. redaktora pokládán býti mže ili nic. Nebylo by zajisté nijak protismyslným, žádáme-li, aby ten, kdo pes nedostatek zákonné zpsobilosti odp. redakci pevzal, nedostatek tento zatajiv neb snad ani sám
'tostí,
nm
nevda, povinnosti zákonem odp. redaktoru uložené plnil, a pro jich neplnní k odpovdnosti pohánn býti mohl. Tento
o
de lege lata jen tak zhola odmítCož bylo by snad tak absurdním dle našeho práva nezletilce neb cizozemce odp. redaktorem zízeného trestati pro neu veej není opravy neb pro tiskovou nedbalost spáchanou prvé, názor nedá se zajisté ani nouti.
než tiskový úad, event. vydavatel listu neb
sám
o
onom nedostatku
se
dovdl
i
snad pojmenovaný
a píslušné opatení
uinno
bylo?i»)
Proto bylo by tím více pochybeným, kdybychom z nezpso-
a
bilosti osoby odp. redaktorem pojmenované, se jedná o nezpsobilost zákonnou i nezpsobilost faktickou, chtli beze všeho initi závr, že jde o odp. redaktora na oko. Ovšem ale mže
býti uvedená skutenost dle okolností
soudcovské
pesvdení
osoba nastrená.
(Tak správn
Nejúinnjším prostedkem
závažným tom,
o
rozhodnutí
dvodem že
.
pro
pojmenována
166 a 1149
sb.)
odp. redaktor ovšem i trestní zákon a liberální jeho užívání v praxi. Cím více bude obmezeno trestní stíhání tisku na pípady nezbytné, ím úzkostlivji se bude vystíháno všeho, co by mohlo vzbuzovati dojem bezdvodného umlování neb šikany, tím mén bude píiny, pro by slušní
na oko
jest
živlové se
")
mh
Totéž
schláge, 26.
proti
nešvaru
dozajista liberální tiskový a
vyhýbati
mínní
boji s
hledím oteveným a utíkati se
de lege ferenda
zastává
Friedmann,
Vor-
Miika:
Dr. Aug.
128
ku prostedku tak obskurnímu, jakým
jest
skrývání se za osobu
nastrenou. arci
Že tím tento nešvar bude na dobro vyplenn, to tvrditi se neodvažujeme. Proto také tiskové zákonodárství sotva se
obejde bez ustanovení stíhajícího trestem
Vd
nepravdivé
po-
jmenování odp. redaktora. pak pipadá úkol, aby zji-. stila, kdy pojmenování odp. redaktora je nepravdivým. Nepochybno jest, že pojmenování odp. redaktora s pravdou se nesrovnává, když pojmenovaný odp. redaktorem ve skutenosti není t. j. když odp. redaktorem vbec ani zízen nebyl. Pípad ten je tu zejména tehdy, stalo-li se pojmenování bez výslovné neb aspo mlky uinné dohody s pojmenovaným, zvlášt snad bez jeho vdomí neb dokonce proti jeho vli. O tom bylo již svrchu promluveno a nemže to tuším, ani býti pochybným. Tomuto pípadu v praxi ostatn zajisté dosti ídkému dalo by se dle s
mého mínní
ohlášením odp.
s
prospchem
úadu
ovené form)
jeho vlastní rukou (event. v
souasn
eliti ustanovením, že
redaktora tiskovému
pedložiti náleží
podepsané prohlášení,
že odp. redakci pijímá.
Jádro problému, o kterýž tu jde, leží však jinde, mže-li býti a kdy je nepravdivým
totiž
v otázce,
pojmeno-
vání nkoho odp. redaktorem, jež stalo se s jeho vdomím a svolením? Jde o pípad, když osoba pojmenovaná odp.
pes
to však
o pípad, kterýž oko, o
redakci
formáln
skutenosti
ve
práv bývá mínn,
sice
pevzala,
odp. redaktorem není, tedy je-li
e
o odp. redaktoru na
osob nastrené.
Která kriterium
je
lišící
charakteristická
známka tohoto pípadu?
Kde
je
takového odp. redaktora na oko od odp. redaktora
skuteného? Je pochopitelno, že otázka tato u každé z o
rzných
theorií
pojmu odp. redaktora postavených rzné dochází odpovdi. Nejobtížnjší stanovisko
spatující jedinou pojmovou
vání jeho na list.
Vede
má
theorie ís.
známku
i.
{Schwarze a spol.)
odp. redaktora v pojmeno-
tento názor, jak jsme svrchu
již
vidli,
neodvratn k tomu dojista absurdnímu dsledku, že pojmenovaný v každém pípad odp. redaktorem jest a že tudíž o pojmenování osoby nastrené
vbec
ani
e
býti
nemže.
o pojmu odpovdného
redaktora.
129
Dle theorie ís. 2. pokládající za odp. redaktora (beze zení toho, kdo innost redaktorskou, pokud se týe pojmenování) k uritého ísla, skuten vykonal, je tu pípad odp. redaktora
nastreného tehdy, když pojmenovaný práv této innosti, pokud nmž je pojmenován, nevykonal. Toto rozešení mohlo by na první pohled snad uspokojiti tam, kde jde o jediného redaktora, jenž celý list sám rediguje; avšak jakmile máme na mysli redakci vícelennou, pichází naznaené uení do úzkých. Nebo pak musíme se ihned tázati: jaké je to innost redaktorská, kterou pojmenovaný vykonati musil, nemá-li býti pokládán za osobu nastrenou? Že to nemusí býti práv innost šéfredaktora, to uznává se, tuším, jednomysln. Je tedy snad nutno, aby redigoval nkterou zvlášt dležitou a význanou ást tiskopisu (na p. úvodní neb jiné politické lánky v žurnále politickém) i staí aby redigoval vbec njakou ást listu, snad i jen feuilleton neb docela ást insertní? Je vidti, že toto mínní by poskytovalo nešvaru odp. redaktor na oko zákonný pláštík nemén bezpený než theorie ís. i. Ostatn mže nevykonání redakní jde o íslo, na
innosti dle okolností nepochybn zakládati tiskovou nedbalost; jak by ale odsouzení pro ni bylo možným, když ten, kdo innosti redakní vzhledem k nkterému íslu nevykonal, proto odp. redaktorem
vbec by
Dle theorie Lisztovy (.
již
nebyl?
3.) sluší
za nastreného odp. redaktora
pokládati toho, kdo byl jako odp. redaktor na list pojmenován,
akoli ve skutenosti mu nebyl sven ,, vrchní dohled na celý postup redakních prací v tom smru, že má zkoumati obsah ísla hled ku pípadnému jeho významu trestnímu". Totéž stanovisko zaujímá patrn také Biilow^^) (theorie . 4.).
Než nji,
a
ani Liszí ani
dsledek
jak za to
z
Búlow nezabývají
theorie jejich
se touto
otázkou podrob-
práv vyvozený
mám, podstaty vci, nýbrž potebuje
tého objasnní a prohloubení, nýbrž
i
nevystihuje,
netoliko náleži-
opravy a doplnní.
Vždy
nastrenému odp. redaktoru bývá pece vrchní dohled na
dakní
práce v
naznaeném smru
okolnost pak, že dohledu toho
nává, jest pro naši otázku **)
Sborník
Srv. Goltd. Archiv
vd
f.
právínch a státních. VII.
ve
zásadn Stfr.,
formáln
sven.
skutenosti
re-
Ta
nevykobezvýznamnou. Je takové
43, 327.
Dr Aug Miika:
130
nevykonávání povinného dozoru také u pravého odp. redaktora možno. Odp. redaktor dopouští se tím dle okolností tiskové nedbalosti; avšak postavení jeho jako odp. redaktora zstává tím nedoteno. Proto nevykonávání dozoru nad redakcí nemže sloužiti k zásadnému odlišení odp. redaktora nastreného od pravého.
Pedstavmež
si
pípad
následovní,
ležící
zajisté
v dosahu
praktické možnosti.
Cizozemec zamýšlí v našem stát vydávati asopis. Ponévadž nezná ani sám ani nkterá z osob v redakci zamstnaných našeho zákona trestního, s nímž by nerad se dostal do konfliktu, zjedná si tuzemce trestního zákona znalého, jemuž dle vzájemného dohodnutí náleží, aby lánky pro asopis urené ped otištním pro-
zkoumal v tom smru, vadný. Shledá-li v té
hlediska
jsou-li s
píin
práva nezá-
trestního
njakou závadu,
povinen upozorniti na ni podnikatele listu, aby tento mohl uiniti opatení, by závadný lánek resp. závadné místo do listu se nedostalo. Lze ve zjednání tohoto tuzemce s naznaeným závazkem
spatovati zízení odp. redaktora? redaktorem? Dle mého mínní
nikoli,
a
Je tento
má-li se
je
muž skuten
vc skuten
odp.
zcela tak,
jak vylíeno, písluší-li totiž tomuto zízenci jen, aby podal
svj
posudek podnikateli listu, kterýž pak sám na utváení se obsahu tiskopisu píslušný vliv vykonává, teba se ídil v každém pípad pesn dle tohoto posudku. Dokud pomr tak jest upraven, nelze v naznaeném zízenci spatovati odp. redaktora, nýbrž pouze jakéhosi
právního konsulenta
podnikatelova.
Jinak
v tom pípad, kdyby tomuto zízenci byl vyhrazen bezprostední vliv na obsah tiskopisu v tom smru, aby mohl
by se tam nedostalo nic, co se stanoviska kona závadným pokládá. Avšak ani to by ješt nepostaovalo.
zameziti,
Má
odp. redaktor, jak
povinnosti,
mu
než tento
neuložený,
trestního zá-
svrchu uvedeno bylo, ješt jiné
již
negativní
avšak z trestních
v zákon
pedpisv
sice
výslovn
o tiskové nedbalosti
dovoditelný úkol, aby zamezil, by v tiskopisu se nevyskytlo nic, co obsahem
Lóning
tak
svým zakládá in
trestný, tedy povinnost toho,
pípadn nazývá ,,kriticky
ca
inhibitivní
o pojmu odpovdného
redaktora.
131
inností kontrolní".
Odp. redaktoru písluší vzhledem k obsahu tiskopisu také úkoly positivní, zejména je povinen peovati o náležité uveejnní tiskových oprav a úedních
výnos, pokud povinnost ta zákonem je vyslovena. On je pak ovšem také legitimován povinen takové opravy i výnosy k naznaenému úelu pijímati. Proto nedostauje ješt, aby odp. redaktor mohl svým vlivem zameziti, aby do tiskopisu se nedostal obsah trestnímu zákonu se píící, nýbrž on musí býti s to, aby vyhovl i ostatním povinnostem zákonem jemu uloženým, zejména tedy dle našeho práva, aby pijímal tiskové opravy a úední výnosy k otištní urené a aby peoval o náležité jich uveejnní. Po stránce materiáln charakterisuje tedy odp. redaki
práv ta okolnost, že mu písluší na utváení obsahu per. tiskopisu jak ve smru negativním tak ve smru positivním aspo takový vliv, aby mohl vyhovti veškerým povinnostem, které jemu zákon vzhledem k obsahu per. tiskopisu ukládá. tora
se
i
Z toho vyplývá,
že pojem odp. redaktora pedpokládá z f o rh o hlediska, aby nkdo funkci odp. redaktora pevzal, ve smru materialn ém pak, aby ml takový vliv na obsah listu, by všecky úkoly zákonem na odp. redaktora vznesené náležit plniti mohl.
m
á
1
n
é
V momentu
na druhém míst uvedeném získali jsme záskuteného odp. redaktora od odp. redaktora jen na oko zízeného. Byl-li totiž nkdo formáln sice jako odp. redaktor zízen, avšak nebyl-li mu vyhrazen materiálny vliv na obsah tiskopisu bud vbec žádný neb aspo ne do té míry, aby mohl dostáti zákonným povinnostem odp. redaktora, je to neomylná známka, že podnikatel listu ani nezamýšlel jej skuten odp. redaktorem zíditi, nýbrž že chtl jen zevn zákonnému pedpisu vyhovti. Tato osoba také odp. redaktorem ve smyslu zákona není, nýbrž jen hastrošem nastreným k tomu konci, aby form zákonem pedepsané bylo zadost uinno, po pípad aby tu byl hromosvod
rove
kriterium
odlišující
pro odsuzující nálezy trestního soudu.
Takováto nastrená osoba nejsouc odp. redaktorem ve smyslu zákona nemá ovšem ani povinností odp. redaktoru zákonem 9*
Dr. Aug.
132
uložených a
nemže
Miika:
tudíž se dopustiti
(Tak správné rozhodnutí
ís.
222
sb.
ani
tiskové nedbalosti.
Rozumí
se,
že
nemá
tchto povinností a nemže tudíž býti pohánn pro tiskovou nedbalost k odpovdnosti ani ten, kdo list skuten redigoval, redaktorem zízen nebyl. Je-li zodpovdn za delikty tiskopisu spáchané dle všeobecných zásad trestního práva, je ovšem otázka zcela jiná. Že v takových pípadech tu není vbec osoby, na kterou by spadaly zákonné povinnosti ale odp.
obsahem
odp. redaktora a eventuální zodpovdnost za tiskovou nedbalost,
iní sice vydavatele per. tiskopisu, po pípad i jiné osoby vinnými dle § 11 tisk. zákona, avšak na podstat vci a vyvozených z ní tu dsledcích nemní to nieho.)
Tím je zodpovdna také otázka, do jaké míry musí odp. redaktor míti úastenství v redakních pracích t. j. ve sbírání, tídní a upravování event. tvoení látky pro list, jinými slovy: musí-li odp. redaktor i
v obecném smyslu, nemá-li jeviti se osobou nastrenou? Je z toho, co uvedeno, nade vši pochybnost patrno, že odp.
býti
redaktorem
redaktor v naznaených pracích redakních nemusí míti úastenství žádného, že tedy r edaktorem v obecném smyslu vbec býti nemusí. To jest pímý, neodvratný závr z praeiíiiss, na nichž spoívá hájený zde názor o podstat odp. redaktorství. Proto je s podivem, že Búlow, s jehož theorií se tento názor ve východisku shoduje, k naznaenému práv dsledku, jak se zdá, odhodlati se nemže. Dle Búlowa (Goltd. Archiv, f. Stfr. 40, 250) totiž, má-li asopis jen jednoho redaktora, jest tento redaktor e o i p s o redaktorem odpovdným; je-li redaktor více, je odp. redaktorem ten, na koho z nich toto postavení podnikatelem listu bylo peneseno. To nepipouští zajisté jiného výkladu, než že podnikatel listu jest u volb odp. redaktora vázán na kruh osob v redakních pracích zúastnných, a že, obstará vá-li redakci pouze jediná osoba, nemže jiného odp. redaktorem ustanoviti než práv tuto osobu. Však tím ocitá se Biilow v téže nesnázi, jako theorie . 2. nemohoucí dáti odpovd na otázku, do jaké míry odp. redaktor úast na pracích redakních míti musí.
o pojmu odpovdného
redaktora.
133
nesnáz, ze které nelze jinak vybednouti, než pizná-li
se,
ž e
redaktor nemusí v redakci míti žádného jiného úastenství, než onoho, jakého vyžaduje možnost dozoru na list ve smru trestním a konání ostatních povinností odp. redaktoru zákonem uložených. Pak ale jest zejmo, že odp. redaktor v tom, co nazýváme vlastní prací redakní, totiž ve shánní, vybírání, poádání a upravování materiálu pro list nemusí míti žádného podílu a že zejména v tom pípad, je-li tato práce zastávána osobou jedinou, nemusí práv tato osoba, nýbrž mže jiný odp. redaktorem ustanoven odp.
i
b ý
t
i.
To
jest
t e r
m
i
n á
1
n
í
stadium,
k
nmuž
theoretický
pojmu odp. redaktora pes svrchu naznaený djinný vývoj tohoto pojmu nutn dospti musí. Vede k nmu ostatn i princip dlby práce, porozbor
nvadž
vlastní
úkol odp.
redaktoru dle zákona pipadající ve
vtším novináském podniku snadno
celou pracovní sílu jedné osoby konsumovati mže. Je tudíž dokonce i v zájmu vci a tudíž i v intenci zákona, aby tato osoba nebyla od tohoto úkolu svého odvracována ješt jinými pracemi.
Ostatn jest postavení odp. redaktoru dle našeho názoru vyhrazené dostateným právním podkladem, jak odpovdnosti jeho pro
tiskovou nedbalost
za trestný obsah listu dle platí odp.
§
tak
i
20 odst. 2
zvláštní
nm.
odpovdnosti jeho
tisk.
zákona, dle
nhož
redaktor za pachatele deliktu obsahem per. tiskopisu
pokud tato domnnka zvláštními okolnostmi není vylouena". Arci ukazuje toto ostatn dosti pochybné a snad i pochybené ustanovení nepochybn k tomu, že dle názoru zákonodárcova v pojmenovaném odp. redaktoru spatovati sluší pachatele deliktu obsahem per. tiskopisu založeného, tedy osobu, která v poizování tohoto obsahu mla dojista daleko intensivnjší úastenství než jakého vyžaduje úkol odp. redaktora v našem smyslu; a milerád pipouštím, že to bylo intencí i jiných tiskových zákonodárství instituci odp. redaktor pijavších, zejména našeho tisk. zákona z r. 1852, jenž skoro veskrze jen spáchaného,
,,
—
zásadn
i
—
Dr. Aug.
134
Miika:
Avšak to nemní na theoretických dsledsvrchu vyvozených pranieho. Zdaž se ostatn k tomuto cíli zákonodárci pvodn aspo zcela nepochybn na mysli tanuvšímu piblížíme i jen o krok blíže, obmezíme-li podnikatele listu O
,,
redaktoru" mluví.
cích
u volb odp. redaktora na kruh osob v redakci zúastnných, nebráníce mu však nijak, aby jím uinil tebas i poadatele ásti insertní
?
Vyvinuté
práv dsledky pokládám
hlediska platného práva jak rakouského tak nmeckého. Uvedený svrchu píklad asopisu cizozemcem založeného, pi nmž odp. redaktorem zízený tuzemec nemá žádného podílu ve vlastních pracích redakních, nýbrž jen úkol, aby zamezil za zcela správné
i
s
naším trestním zákonem, jest zajisté i dle našeho práva zcela dobe možným a zákonn pípustným. Dle zákona je zcela lhostejno a záleží úpln na podnikateli listu i na dohod jeho s odp. redaktorem, chce-li ho obmeziti jen na ony úkoly, které zákon odp. redaktoru ukládá, i chce-li jej ješt jinak v redakci zamstnati. Že poslez uvedený pípad je v praxi pravidlem, nemní nieho na vci. Zhostiti se sluší pi kollisi
tom
podniku
s
jen názoru, kterýž,
a
rzným systémm
nosti tiskové za základ slouží,
pece
zvláštní
odpovd-
pochybeným
zcela
jest,
že
rozhodnutím otázky, je-li kdo odp. redaktorem, je zásadn již také rozešena otázka páchat elst ví deliktu obsahem per. tiskopisu spáchaného, otázka, která patrn jen dle všeobecných zásad trestního práva rozhodována býti mže. Ostatn koho by snad zaráželo, že vedle našeho názoru mže býti odp. redaktorem osoba mimo redakci stojící, tedy úplnv extraneus, mohl by snad upokojiti se, pováží-li, že odp. redaktor, i když jest obmezen jen na úkoly dle zákona jemu pipadající, není s hlediska formálného postaven zcela mimo redakci, nýbrž že totiž
povením
touto
funkcí se stává
povolaným práv k
lenem
redakce, a to
lenem
úelm,
na kteréž zákonodárce zvláštní váhu klade, piznati sluší, že tyto úkoly nenáleží k onm, jež nazýváme vlastními prácemi redakními. Proto mám za pochybené rozhodnutí kassaního soudu ís. 208 sb., dle nhož není zákonného rozdílu mezi redaktorem a odp. redaktorem. S téhož hlediska je také nesprávným rozhod-
a
nutí ís. 166 sb., spatující charakteristickou
známku
odp. redak-
o pojmu odpovdného tora
na oko v tom,
že
nho
u
úmyslu redigovati
t.
j.
redaktora.
135
není úmyslu býti redaktorem,
asopis poádati,
a po-
rozhodnutí ís. 1149 sb., pokud prohlg-šuje za nutno, aby osoba jako odp. redaktor pojmenovaná redakci skuten vykonávala. i')
chybené
jest též
Z uvedeného plyne, že nelze spatovati nieho nepípustného v tom, je-li na tiskopise jedna osoba oznaena jako odp. redaktor, jiná neb nkolik jiných jako redaktoi. Nebo kdo je pojmenován jako redaktor, není práv ješt pojmenován jako redaktor o dpovdný, a to tím mén, ponvadž, jak jsme svrchu vidli, pojmenování na list konstitutivním elementem odp. redaktorství vbec ani není. (Nesprávn rozhodnutí ís. 208 sb. na opaném stanovisku stojící, patrný to dozvuk § 10 . 4 a § 34 tisk. zákona z r. 1852, kde mluví se o ,, redaktoru na list pojmenovaném".) Z uvedeného vyplývá
zodpovdný"
dále,
oznaení ,,za
že
Redaktion verantwortlich)
die
(fiir
redakci ,
jehož tu
a tam v praxi asopisecké pro odp. redaktora bývá užíváno, dosti nelze nepiznati, že bez pípadn vystihuje podstatu vci,i^)
a
dvod
závažných
se uchyluje
od zákonného názvosloví. Ovšem
bylo by šikanou, z této nepatrné úchylky formáln initi v praxi
vcné dsledky. Nemusí-li však odp. redaktor býti redaktorem v obecném
smyslu
t.
j.
zúastnn
ve vlastních pracech redakních, zda ne-
se v podstat býti vývody generálního prokuzstavuje sice rozhodnutí ís 222 sb. ,, Zákon zaízením jednotlivých list rozsáhlé pole a neuruje podrobn, v funkce redaktora záležeti mají. Zákon spokojuje se tím, že jej oznauje onu pozorjako osobu, jejíž povinností jest, listu k zamezení toho, by trestný obsah do nost, jíž jest tiskopisu se nedostal. Této povinnosti dostáti mže jen ten, kdo je s to, aby obsah v as seznal a aby zamezil pijetí toho, co za nepípustno pokládá. Je-li pak prokázáno, že kdosi nemohl nabýti pražádné vdomosti ")
Správnjšími zdají
rátora Glasra uvedené
ph
:
em
vnovati
potebí
o obsahu
listu
a že
nemohl vykonávati pražádného vlivu je jisto, co snad za pomr mén význaných by
na tento obsah,
mohlo býti pochybno, že totiž tato osoba není redaktorem". Pedpokládá se ovšem, že tu názvem .redaktor" mínn byl práv redaktor od,
povdný. '*) Jiného mínní Búlov, Zeitschrift mice proti Lóningovi a Schwarzovi.
f.
d. allg. Stfr.,
14,
643 v pole-
Dr. Aug.
136
otvírá se tím nešvaru odp,
za
to, že nikoli
Miika:
redaktorv na oko brána dokoán?
Mám
a že zejména názor zde hájený nepodporuje nazna-
eného zloádu dojista o nic více, než Je dle mínní našeho dležitým
kterákoli z theorií odchylných.
vcným
kriteriem charakte-
nastreného odp. redaktora, jak eeno, ta okolnost, pi formálním jeho zízení nebylo úmyslu poskyt-
risujícím že
mu vlivu
na obsah tiskopisu potebtomu, aby mohl plniti zákonné povinnosti odp. redaktora. Je-li tomu tak ili nic, posoudí v konkrétním pípad soud dle volného uvážení na základ
nouti
ného
k
Takovou okolností pro úvahu soudu v naznadležitou mohla by na p. býti skutená neschopnost odp. redaktora k zastávání své funkce, jak jsme již svrchu se dan5>ch okolností.
eném smru
o
tom
zmínili.
Nerozhodno jest ovšem, zdali odp. redaktor onen vliv jemu vyhrazený v jednotlivých pípadech vykonává ili nic. Neiní-li tak, dopouští se dle okolností tiskové nedbalosti neb jiného deliktu tiskového (na p. neuveejnním opravy a p.). Ale jeho právní postavení jako odp. redaktora tím zstává zásadn ne-
doteno. To
platí
dsledn
odp. redaktor onoho vlivu
by
tato
dvodem,
tom pípad, kdyby zízený neuplatoval. Ovšem mohla okolností dležitým podezívacím
také v
vbec
skutenost býti dle že tu jde o osobu nastrenou.
To jsou ovšem quaestiones facti nedotýkající se podstaty vci. Z téhož hlediska slušelo by ešiti i pípad, když by odpovdný redaktor svj vliv na obsah listu sice náležit uplatoval, když by ale pes to v jednotlivém pípad bez jeho vle vdomí se do tiskopisu dostalo nco, co zakládá skutkovou i povahu trestního skutku nebo kdyby naízené jím otištní tiskové opravy neb úedního výnosu nebylo provedeno, a již se to stalo nedopatením neb psobením osoby jiné, která disposice odp. redaktora skížila na p. zlomyslností sazee neb svémocným zasáhnutím podnikatele listu a p. Zda-li by v takovém pípad pes to odp. redaktoru njaké zavinní piítáno býti mohlo, Pro naši materii sluší jen poznamenati, že z takového ojedinlého pípadu nelze ješt dovozovati, že odp. redaktor nemá vlivu na obsah listu potebného ku plnní zákonných povinností svých a že tudíž odp. redaktorem není neb že jím býti
je quaestio facti.
o pojmu odpovdného
redaktora.
137
Jinak ovšem, kdyby takové pípady asto se opakovaly,, zvlášt kdyby opatení odp. redaktorem v oboru jeho psobnosti uinná konstantn byla ignorována a zejména kdyby podnikatelem pestal.
samým neb
listu
jeho
s
vdomím
To bylo by
zajisté
vlí jinou osobou disposice mnny a kižovány byly.
nepochybným znamením,
redaktor jím ve skutenosti není
vbec
a
svémocn
odp. redaktora bez ustání
t.
j.
že jím
že zízený odp. hned od poátku
nebyl neb že jím býti pestal.
Z
toho, tuším, je s dostatek patrno, že názor náš poskytuje ve všech pípadech, kde skutkové okolnosti odvodují podezení, že jde o osobu nastrenou, soudu náležité rukovti, aby z okol-
tch
ností
Ku
dovodil
dsledky
s
intencí
zákona
konci chceme ješt jen v souvislosti
se
shodující.
strun
otázky, jak pihlížeti sluší se stanoviska trestního
dotknouti se
vztažn
tisko-
vého práva k oné osob, která práv v jednotlivém pípad svémocn zmaila opatení uinná odp. redaktorem a tím porušení zákona (delikt obsahový neb poádkový) in objecto pivodila.
V h o v
té
píin
je zajisté
nepochybno,
že, jde-li
o delikt
o b
s a-
osoba ta by dle okolností mohla býti stihána
ý,
obecných zásad trestního práva.
dle všePochybno by
mohlo býti jen, zdali by bylo možno pohánti tuto osobu k odpovdnosti dle zvláštních trestních pedpis tiskového zákona, ku p. mohl-li by býti stihán tiska, jenž o své újm k úední oprav njakou poznámku pipojil, pro pestupek zákazu glossování. V té píin mohly by vzniknouti pochybnosti zejména v našem právu, ponvadž znní píslušného trestního ustanovení § 22 tisk. zákona je (a contr. § 21) do té míry všeobecným, že lze je vztahovati nejen na odp. redaktora samého, nýbrž i na každou jinou osobu pekroení píkazu resp. zákazu zavinivší. Pes to sluší za to míti, že v tch a podobných pípadech osobu než odp. redaktora pro delikt poádkový trestati
jinou
a
nelze,
to
nedbání odp.
z
redaktora
ními
té
se tu
píiny,
ponvadž
povinnosti,
jejichž
z a-
zpsobem jen na zvláštními, ryze osob-
trestem stihá, pirozeným
padají,
tedy
jeho povinnostmi jsou.
Vc
má se ne jinak, než kdyby ku p. nkdo nepovolaný zasáhnul do stroje péi stroj nika sveného a tím zpsobil nehodu. I tu nelze pachatele stíhati tresty urenými na zanedbání
Miika. O pojmu odpovdného
Dr. Aug.
138
redaktora.
zvláštních povinností stroj nika, nýbrž jen dle všeobecných usta-
novení trestního zákona.
Názor Fncdniannv (Vorschláge 33), že takové zasahování do práv odp. redaktora, takové nerespektování jeho právního postavení mlo by de lege ferenda stiháno býti trestem jako pestupek proti poádku ve vcech tiskových, zdá se
mn
sice se
stanoviska
theoretického hodným
diskusse; avšak
ve skutenosti není, pokud známo, pozorovati žádných takových <$astjších
zjev, že by ustanovení toho druhu žádoucím se jevilo.
s
hlediska
prak-
tické poteby
Píspvek k djinám Sdluje
lenního práva v echách.
prof.
dr. /.
Stupecký.
Dvorským dekretem ze dne 24. kvtna 1806 poslán jest soudm appellaním návrh všeobecného rakouského ádu lenního ^) s naízením, komise složené podle dv. dekretu ze dne 16. ledna by poradily se o r. 1797,^) k nimž mže se pibrati také ,,to neb ono individuum dobe znalé zvláštního zízení lenního v zemi". Dále pak se pravilo, že vedle všeobecného ádu lenního mají sice pozstávati zvláštní práva provinciální a privilegia k manstvím se vztahující, ale jen ta a taková, která zempánem výslovn budou potvrzena a tudy k všeobecnému ádu lennímu pidána. Komise mly práva ta a privilegia sebrati
nm
Píinou tou dekret eený kázal: ,,Bei dieser den Kommissionen obliegenden Sammlung der Provinzialrechte und Privilegien wird vorziiglich darauf zu sehen sein, a) dass man so viel als moglich die dem Staate in so vieler Rcksicht gedeihliche Gleichformigkeit der Gesetze befordere, folglich b) mít Ubergehung der gleichgiltigen und zufálligen Verschiedenheiten nur die wesentlichen und in der Verfassung oder in erweislich erworbenen Rechten gegrndeten Abweichungen aufnehme dabei ist c) auch zu bemerken, ob die angef hrte a pedložiti.
;
Abweichung des Provinzialrechts von dem allgem. Entwurfe nicht ^) Návrh ten vypracoval dvorní rada professor Jan Bernard šlechtic Fólsch a ve srozumní s ním opravil Zeiller, naež r. 1806 vytištn jest ve dvorní a státní tiskárn ve Vídni s titulem ,,Ent\vurf der allgemeinen ósterr. I.ehenordnung". *) Dekretem tím bylo naízeno, aby o návrhu obanského zákonnika práv dohotoveném radily se v jednotlivých zemích komise, jichž
složení
zárove pedepsáno.
Dr.
J.
Stupecký:
Píspvek k djinám
lenního práva v echách.
139
etwa an die Stelle des Entwurfes zum allgemeinen gleichformigen Rechte erhoben werden soli, endlich d) bei der Abfassung des Provinzialrechts nach Moglichkeit die Ordnung des Entwurfes beizubehalten." Komisí u pražského appellaního soudu zízené pedsedal president téhož soudu hr. Jan Kazimír Deym, i pináleželi k ní dále app. vicepresident Leop. bar. Sternegg, dvorní rada Vilém Hugo bar, Macneven, zástupce gubernia, app. rada Josef rytí Jordán, zástupce app. soudu a referent, app. rada Josef Albrecht bar. Kapoun, zástupce stav, gub. rada a kr. fiskus Josef Krtika, zástupce kr. fiskálního úadu, zemský rada Jan hr. Kounic, zástupce zemského práva, a magistrátní rada Jan Adam Rau, zástupce pražského magistrátu. 3) Komise probrala návrh jí sdlený ve dnech 11. a 13. dubna 1808. Hned na zaátku prvé schze zástupce gubernia uvedl, že v zemi eské pozstává prastaré t. zv. Karlštejnské právo lenní, jež, akoli nenajde se žádný reskript nebo naízení dvorní je potvrzující, pece v deskách dvorských jest vloženo a zachovává se ode dávna na dvorském soud. Když král. korunní manství ídká a Celin spadla v odúmr, a nastala otázka, vedle jakého práva nápad ten a nároky manských praetendent posuzovati jest, vláda zemská r. 1805 pedložila právo to kr. eské dvorské kancelái s návrhem, aby došlo výslovného nejv. schválení a bylo pedepsáno pro eská manství korunní intra curtem. Dsledn tudíž že správa politická na témž návrhu setrvati a pimlouvati se musí, aby ustanovení téhož práva zstala.*)
Komorní prokurátor
mínil, že
navržený lenní
ským manstvím korunním
vztahovati se má, prve pednésti ,, vylíení tchto manství".
i
pál
ád si,
jen ku kr. eaby mohl nej-
Pedseda však
prohlásil, že novou osnovu lenního ádu dlužno v poradu, a teprve, kdyby se ukázalo, že Karlštejnské lenní právo naprosto s ní se nedá srovnati a veskrz musí se zachovati, mohl by se obnoviti onen návrh ke dvoru podaný, A vylíení eských manství korunních a jejich práva že píhodnji se stane pi jednotlivých láncích osnovy, než aby petlo se pedevším. Probíral se pak ád navržený lánek za lánkem. Z podrobností porady té zmíniti se jest o následujících, vzíti
V § 47 pravilo se: ,,Auch die Erbhofámter sind mit den dazu gehorigen Gtern, Lehen und Mannschaften lehenbar." Referent navrhl, aby paragraf ten se vynechal, ponvadž v Cechách žádný ddiný úad
dvorský manstvím není,
úady
ty k
žádnému statku manskému
^) Jako náhradníci byli pítomni gub. rada Frt. X. Tvrdý, app. rada Ignác Hansgirg, zemský rada Jan Fridrich baron Lazai a mag, rada
Ondej Sommer. *) Dvorním dekretem
ze dne 13. ervna 181 1 {Haimerl, Quellen des bóhmischen Lehensrechts [1847] str. 96 a násl.; Pštros, Die bóhmischen Kronlehen [1861], str. 76 a násl.) prohlášeno, že císa Karlštejnskému právu Icnnímu sankce neudlil.
Dr.
I40
J.
Stupccký:
žádné lenní listy o nich se nezizují, a žádné udílení jich nedje. Vtšina však shledala, že uvedený výrok na ddiné dvorské úady v Cechách dopadá, a usnesla se nieho nepipomenouti.^) nenáležejí,
v léno
se
man obdrží všecka práva s manstvím spoteba hmotné držení nebylo mu ješt postoupeno, aby soudem nebo komisai lenního {)ána byl uveden v držení, nýbrž má právo sám držby se ujmouti. Per diremta pária vsunuto obmezení: ,,insoferne die Modalitáten und FormlichPodle
§
60 udlením léna
jená a všecky užitky, a také není potebí,
keiten einer eigenen Einfiihrung in das Lehen durch friiher Ijestehende Provinzialrechte nicht vorgeschrieben wurden", ponvadž pi optném
propjení že
odúmr
lén
na krále eského spadlých zachovává
provolá se v
se spsoba ta, odumelému statku nejbližším, a lhty pro volací odporu nikdo neohlásí
mst
když ve 14 dnech po projití a neprokáže bližšího práva k témuž statku, než má král, povolí se soudní uvedení toho, jemuž léno, propjeno. Spsoba ta že se zakládá na Zízení zemském F. 65 67 a starodávném obyeji. Dkazy se najdou v deskách dvorských. Také dekretem nejv. úadu justiního ze dne 20. bezna 1804 že potvrzeno bylo rozhodnutí appellaního soudu ze dne 27. prosince 1803, aby veejným provoláním ve tech sousedních krajích cum clasula praeclusi vyzvali se, kdo by právo ped králem bližší k uprázdnnému statku manskému ídké mohli dokázati, a když na takovou proklamaci nikdo bližšího práva nedokázal, prohlášeny jsou ídká a manské dvory v Celin ležící, Deymkovský a Karhanovský, za odumelé. Referent, zástupce magistrátu a vicepresident appellaního soudu byli proti tomu, ponvadž ízení ono dávno již se nekoná a jenom pi odumelých manstvích ídké a Celin nov provedeno jest. U § 61 pijat dodatek pro Cechy, že man, jenž statek manský prodává, musí nejprve od nejvyššího dvorského sudí u desk dvorských otázán býti, vzdává-li králi dobrovoln právo manské, a když prohlásí se, že dobrovoln tak iní, že má nejv. dvorský sudí na míst královu a král budoucích to od nho pijmouti, a ten, jemuž ten statek manský do desk dvorských má se vložiti, že musí rovnž tak býti dotázán, chce-li se v tom podle práva lenního zachovati a takové právo pijmouti a ke králi podle vysazení téhož manství a práva se chovati. takový
—
ád
Z.
podle
z.
F. 55 a 58 (Pr. karlštejnská § § 10, 11, 13, 14) že se zachovává.
103 vtšinou hlas vynechán. V Cechách že není obyeje, podle manství, kteréž ddictvím pešlo a primo acquirente až ke tvrtému stupni v linii sestupující, stane se manstvím rodovým; snad že jest v zemi nkteré, ale pak se pojme do práva provinciálního té zem, k pijetí v právo všeobecné že není dvodu. §
nhož
a
K proti
—
191 196 vtšinou hlas § § manstvím korunním promlení
*)
Týž rozpor náhledv
se let
pipomenulo, že v Cechách místa dosud nemlo, ježto
objevil se také
pi
§§ 226 a 227 a 310.
Píspvek k djinám
lenního práva v Cechách.
141
vedle Maximilianského Zízení zemského E. 32, k nmuž Obnovené z. z. P. 25 se vztahuje, proti kráH, jeho regahím a fisku promlení nejde. Referent a vicepresident appell. soudu vyslovili se však proti tomu, ponvadž jsou v Cechách mnohá manství, pi nichž vznik úvazku lenního není znám, a s druhé strany jsou mnohé zemské statky zpupné, jež prve
manskými
byly, a jichž titul allodialní
tudíž zjevno jest, že
svdí V
pední právo
na promlení záleží, v Cechách
lenní, totiž observance,
promlení.
J
^
|
|
vyeno
bylo: ,,Sind lehenherrliche Jurisdictionsgerechtsame mit Giitern verbunden, so kann die Veráusserung solcher Giiter und Herrschaften an Lehenunfáhige nicht geschehen." Vtšinou hlas §
201
zmnn
pedpis ten tak, že nespsobilý držitel povinen jest ustanoviti spsobilého probošta lenního, jenž bude práva ta vykonávati; ponvadž statek jest vc hlavní a svrchovanost lenní vc vedlejší, a nebylo by pimené, aby nkdo proto nebyl spsobilý držeti principále, že není spsobilý držeti accessorium. Ze také panství schonbašské prodáno bylo držitelm k lenm nespsobilým, na jichž míst hr. Julius Zedwitz zízen jest za probošta lenního nad Mulzskými vesnicemi Watzkenreuthem a Durngrnem, na Schonbachu závislými.
V
§
298 stanovilo
vésti toliko
na užitky
se,
manské vitel mže právo wáre denn, dass die Verbindlichkeit,
že pro dluhy
léna,
,,es
Lehenschuld abzutragen, sich auf alle Nachfolger im Lehen, selbst auf den Lehenherrn, bei dem Heimfalle erstrecket, und der Hauptstamm ausdrúcklich verhaftet ward." Usneseno, aby zstalo pi textu jeho, ale president mínil, aby za slovo ,, Lehenherrn" vložilo se ,,wenn solcher die Substanz zu belasten berechtigt ist", ponvadž každé zavadní nebo zadlužení jest spsob zcizení, v Cechách však ani král nemže sám o sob (,,vor sich") korunní léna zciziti a od koruny odtrhnouti, die
a bránily by tudíž odstavci navrženému o nezcitelnosti eských manství platí.
Když všecky paragrafy
již
samy zákony eské,
jsou vyízeny, referent prohlásil, že
jež
ml
by nyní pedložiti návrh eského provinciálního práva lenního, ale že není s to, aby tak uinil. Že pes ti léta studoval ve spisech lenního hejtmanství zvláštnosti manství nmeckých, ale nevnikl hluboko, že studoval djiny, zízení zemské a Karlštejnské právo lenní, ale jednotlivých lenních listv a privilejí manu eských všech že neseznal. Že na vlastní útraty cestoval po kraji loketském, po okrsku chebském a ašském a po ásti Bayreuthska, le vdomosti jeho že obmezují se na pojmy všeobecné a na to, že každý manský dvr má jiné právo lenní. On že nemá tedy všech vdomostí potebných, aby jirovinciální práva a privilegia na manství Cech se vztahující
tém
mohl
snésti a
dkladné pednesení
uiniti.
Nápadnou rznost eských manství skizza.
že
svtle ukáže následující
Dr.
142
J.
Stupecký:
Úad
dvorského sudí jest stolicí manskou t. . eských manství, 1. která dílem od hradu Karlštejna pocházejí, dílem od komorních statkúv a dílem od statk skonfiskovaných. V deskách dvorských nalézá se zvláštní lenní právo Karlštejnské, jež není vyhlášený zákon, ale soudní památka pozstávajících obyej manských a podle zásad lenního práva tedy na míst prvém má platnost. Ježto však nápis v deskách dvorských hlásá, že jest to lenní právo statk manských, jež k hradu Karlštejnu náležejí, není námitka vylouena, že na jiná manství eská nelze ho užiti, a bylo by po každé dokázati, že také pro to které jiné manství zachovává se lenní právo Karlštejnské. Nejpodstatnjší zásady Karlštejnského práva lenního jsou tyto. Manství jsou veskrz mužská. Pecházejí na nejstaršího syna, jenž s bratry o ddické podíly jejich se porovná. Vybytné vdovy a dcery záleží z 10 kop ili II zl. 40 kr. konv. m. a jedné krávy. Povolení k zadlužení, zcizení a poízení udílí dvorský sudí nástupcv a ekancv neslyše. Držitelé manství rytíských mají povinnost pi vpádu nepátelském hradu Karlštejnského hájiti, robotní manové musí na hrad stráž držeti, plac zámecký umetati a Ave Maria zvoniti. 2.
Král.
úad
purkrabský
jest
lenním pánem
a)
nad samostatnými
statky a dvory in curte domini, b) nad jednotlivými pozemnostmi nebo právy, jež k jiným statkm, dvorm nebo in curte domini nebo v bayreuthské Fraisi píslušejí, a konen c) nad nkterými statky a pozemnostmi ve Fraisi hornofalcké. Všecka ta manství jsou ddiná, zcizují a zastavují se jako allodia, poizuje se o nich jak o allodiích, a ddí se jako allodia. Jen pi zmnách vydá se manská rekognicí, a slibuje se bez písahy rukou dáním povinnost manská. Odúmrti nejsou tu obvyklé.
domkm
Msto Cheb má v
okresu chebském a ašském, pak v Bayreuthu r. 1769 výsost manskou nad manstvími Sparneckými, jež v chebském okresu jsou roztroušena. Purkmistr chebský jest probošt manský. I tu záleží svazek manský jen na rekognicí manské pi zmnách. Manství jsou ddiná a ddí se jako allodia. 3.
etné many. Mimo
to obdrželo
4. Kižovnická komenda v Chebu jest lenním pánem nad rozlinými pozemnostmi v Bayreuthu a ve Fraisi. Držitelé jejich nedostávají žádných list manských ani rekognicí i list mutovních, nýbrž jich kupní listiny zmiují se jen o svazku manském a odúmrtnosti, Když nastoupí nový komendator, jež ,,Erbfálligkeit" bývá zvána. vykonají ádnou písahu manskou a poddanskou. Pi zmnách in manu serviente slibuje se povinnost poddanská a manská rukou dáním. Komendator obdrží, když zeme hospodá, nejlepšího vola, a když zeme hospodyn, nejlepší krávu. Není-li mužských potomk, zaplatí dcery nkolik vavínových tolar,^) nejvýše deset, in recognitionem
•)
(1838),
Laubtaler, écu de six francs. I.,
I,
sír.
126.
Srv. Becher,
Das
osterr.
Múnzwesea
Píspvek k djinám
lenního práva v echách.
143
Ddická
posloupnost srovnává se s posloupv grunt syn nejmladší. Manové ponejvíce prodávají svá manství libovoln, jakož vbec vykonávání komendatorovy lenní výsosti nad tmito many, jež dílem ve Fraisi dílem extra curtem regni se nacházejí, za nynjšího politického zízení jest et reluitionem caducitatis.
ností allodiální,
jenom
že nastupuje
jen prekární.
Klášter sv. Kláry v Chebu stal se takto lenním pánem. V Chebu kamenný (..Steinhaus")''). Byl fojtstvím kláštera waldsasského, od nhož nkteré pozemnosti v chebském okresu a ve smíšených vsích fraisských ^) za léna se dávaly. Když bavorská vláda r. 1803 klášter waldsasský zrušila a zabrala, pikázána jsou tato manství na kamenném závislá ke klášteru sv. Klary.^) tJad sv. Kláry zakládá nyní manskou knihu, k níž však materialií nemá. Dotazuje se a opisuje si listiny, jež mají v rukou. Jaké tu právo manské, 5.
jest
t.
dm
zv.
dom
manv
nedá se ješt uriti. 6. Manství Nothhaftská jsou rozliné v okrsku chebském roztroušené pozemnosti, nad nimiž svobodní pánové z Nothhaftu, držitelé kr. eských manství ve Falci ležících Poppenreuthu, Friedenfelsu a Weissenstadtu vykonávali lenní výsost skrze probošta lenního. Individuáln manské právo nepatrných tch manství bylo by teprve prozkoumati, a bude to s tžkostí lze, ježto faltí nyní lenní pánové budou se míti na pozoru, aby podanými zprávami nebo vydanými spisy sami neosvdili vzdání se výsosti lenní. 7. V ašském území celý úvazek manský záleží na tom, že veškery pozemnosti osob tam usedlých považují se za podmanství, a zapravuje se vrchnosti pi každé in manu serviente 10% hodnoty, kteráž ustanoví se narovnáním nebo nestrannickým odhadem, a v pípadnostech smrti taxa úmrtní pro každé podmanství zvláš vymená. Starší knihy gruntovní dokazují, že díve dly se zápisy držební na základ vrchnostenských list lenních, a pozemnosti zcizovaly se a zavazovaly jen s pivolením vrchnosti jako lenního pána. Od nkolika desítiletí však poddaní v okresu ašském nakládají s týmiž pozemnostmi zcela libovoln, a celý svazek manský záleží jen ve platu lenním.
zmn
8. Držitelé hrabcích Zedwitzských manství Pedního a Zadního Liebensteinu vykonávají výsost podlenní docela téhož objemu jako pánové ašští. Grunty dotené svobodn ddí synové a dcery, ony mohou se voln prodávati, jenom odvádí se desátý halé jako plat
lenní.
Na
manském
statku Fleissen jsou všichni držitelé pozemTato podmanství pecházejí toliko na potomky, pohlaví mužského i ženského; otci propuštno jest, aby mezi 9.
nosti
kr.
podmany
vrchnosti.
Viz Prókl, Eger und das Egerland. 2. vyd. (1877), I, str. 479 a násl. Viz k tomu Prókl, II., str. 403 a násl. •) Zrušen již r. 1782. Byl v ten as statek náboženského fondu. Prókl, I., str. 614 a násl. ') *)
Dr.
144
dtmi svými
poídil.
Jiní
J.
Stu]x;cký:
píbuzní posledního
držitele
nenastupují
nm, teba byli potomky manu dívjších nebo prvního nabyvatele. Žádný man nemže bez vrchnostenského povolení léno své zastaviti nebo posledním naízením i jednáním mezi živými na osoby jiné než po
pirozené své dti pevésti. Pi zmnách držebních in manu serviente nový nástupce v manství platí io% jako plat lenní, a vrchnost vezme Zeme-li man bezdtek, vrchnost zabere statek si nejlepšího vola. jako léno odumelé, prodá jej dle libosti, ale s týmž úvazkem manským jako prvé. 10.
Na
manstvích
kr.
v.
Mulzských Wallhofu, Novém
Dvoe
(Neuhof), Horsinu a Steingrubu všichni poddaní jsou podmany. Manství pecházejí toliko na syny posledního držitele, dcery a agnáti ostatní
Podmanové ti nesmjí pozemností svých ani zciziti ani zastaviti bez pivolení vrchnosti jako lenního pána. Pi in manu serviente vezme si vrchnost nejlepšího vola. Tolikéž, když pozemnost pejde na osobu cizí, nebo když více synv uiní smlouvu dílí, obdrží lo. halé t. j. io% hodnoty, pi podotknouti jest, jsou vyloueni.
zmn
emž
poddaný z panství cizího, že noví se ješt pro vždy roní plat lenní a 10. halée pi zmnách budoucích mine.
zakoupí-li se
11. Jest
lenním
krom
téhož lo. halée usta-
plat z
promny, kdež odvod
také více manství soukromých.
pánem
v.
Mulzských
Panství Schonbach jest
vesnic Watzkenreuthu a
Drngrnu.
Vildštejnu jest ieden man a v Altenteichu také jeden, oba však mají v lénu jen nkteré pozemky. A tak asi bude v Cechách ješt více manství soukromých, jichž vlastnost musila by se teprve vyšetiti. 12. Nejvtší a nejznamenitjší manství království eského jsou manství nmecká, jež podízena jsou appellanímu soudu jako lennímu hejtmanství a soudu. Všecka tém, jež extra curtem království eského leží, ztracena jsou clem. XV. míru prešburského.^") Zbývají z nich ješt pouze knížecí Schwarzburská manství Rudolstadt, Konitz a manství Zum Stein v Durykách a knížecí Reusská manství ve Fojtlandu. I ta pestala zrušením íše nmecké, a jest tuze pochybovati, diplomatických svrchovanost lenní nad knížaty že za nynjších ze Schwarzburgu a knížaty z Reussu uhájiti bude lze. Zstávají tedy jen nmecká manství intra curtem. Jsou to celé území ašské. Pední (Neuhof), Horsin a Zadní Liebenstein, Fleissen, Wallhof, Nový a Steingrub, pak St. Niklasberg. Manství posléze eené jest ženské, ostatní jsou manství mužská, v nž více nástupc následují secundum stirpes. udluje léna kancelá dvorská; manství své manové nemohou ani zadlužiti ani zciziti. Manové ašští požívají zejména svobody od daní, soudnictví kriminálního a nkterých menších pedností podle temperamentních punkt z r. 1775. ^i)
Ve
pomr
Dvr
Mánm
^'')
str.
Sb. pol. zák.
cis.
Frant., sv. 25.
(r.
1805), str.
Haimerl, Die deutsche Lehenhauptmannschaft in 107 a násl. ^^)
165 a násl.
Bóhmen
(1848),
Píspvek k djinám
lenního práva v Cechách.
145
Za takové rznosti manství v Cechách ležících nebo na Cechách tžko pijmouti všeobecné právo lenní a ješt tžší sdlati právo provinciální. Jenom kdyby mu zjednána byla možnost poznati veškerá manství eská, byl by referent s to, aby nynjší zízení v provinciálním právu eském sestavil a pedložil návrh dkladný, pokud jednostejnost mla by se zavésti, a pokud práva provinciální
závislých že jest
a privilegia zachovati.
Avšak studium zízení a práva lenního svdení, že není na ase vyhlásiti nový
Dotud svazek manský posuzovati nebo jiných zvláštních
listu
obyej v,
listin
jest
že vedlo referenta k
ád
pe-
lenní.
pedevším podle lenního tom sepsaných, potom
o svazku
dotené manství zejména nebo pro ten který nebo jež jsou notorické. Dalším pak poadem, co se týe manství eských, podle Zízení zemského a práva longobardského, a co se týe manství nmeckých, podle práva longodle
lenní
soud
bardského a
zmnil by derogovati, již
jež pro
vbec
lze dokázati,
nmeckého práva
státního a lenního.
Nový
ád
lenní
poad; nechtl-li by však partikulárním zvláštnostem nepomohl by nic, naopak zapletl by ješt více práva lenní
tento
bez toho temná.
Duchu asu, dobru státu, zájmm zempána prospchm oban by vyhovlo zrušení svazku manského, než upevnní jeho novým zákonem. Svazek manský jest plod doby nejtemnjší, výmysl lidí, již mli nejzvrácenjší pojmy o právu. V dobách, kdy i
státních lépe
tresty za zloin byly t. zv. compositiones, totiž pokuty penžit, utvrzen byl svazek lenní zákony ripuarskými a salickými. Za pstního práva cenu, ponvadž mocný a loupežení stedovkého svazek manský zjednal si tak many a slabý sob ochranu. Ochrana pánova a vrnost
ml
manová tvoily podstatu
i
obsah práva lenního. Dnes však ochrana
lenního práva a vrnost manová nemají žádného smyslu, a tžko si pak záleží ochrana, jíž zempi tch slovech nco mysliti. V požívá vtší panský man od svého zempána požívá? Ve které
em
píin
ochrany než oban jiný? A zachovávají zempanští manové zempána vtší vrnost než jiní poddaní, konají mu vydatnjší služby vojenské? U podmanství a manství soukromých všecka podstata svazku lenního Cím pak chrání 72 držitel panství schonjiž poíná býti smšnou. záleží vrnost tchto k lenním bašského své many pány v. Mulz, a v
em
pánm?
vbec nkterý jiný lenní pán, vrnosti svých manv, a jest nkterý man, ochran, jíž mu poskytuje lenní pán? Není
jenž mohl by povídati jenž mohl by nco íci o slušné, aby pozstávalo o zízení, jehož podstatné podmínky již pestaly, aby lidé obtžováni byli formalitami, jichž právní a rozumnou píinu hledati jest v ddnešních po žádné stránce jinách dob dávno minulých, a jež do se nehodí. Duchu nynjší doby svazek lenní se protiví a titulm nabývacím, na jichž základ manové dnešního dne držení len docházejí, Jest
as
patrn Sborník
není
vd
pimený.
právních a státních. VII.
lO
Dr.
146
J.
Stu pecký:
Zrušení svazku manského bylo by také
s
prospchem
jak státu
zempánu tak zájmm soukromým. Doasní uživatelé pdy bývají vbec špatní vzdlavatelé její. Co má býti manm pohnutkou, aby a
na kulturu lesní vynaložili sumy znamenitjší, z nichž užitku oni se nedokají, nebo aby stavli trvanlivá stavení, bytné cesty a zdné mosty, aby istili rybníky a jinaké drahé náklady podnikali, jež nástupcm jejich k vtšímu budou prospchu než jim samým. Má-li dcery, obává se man, aby jich nezkrátil, nebo syn z manství obživu pece míti bude, ale dcera mže vna a zaopatení dojíti jenom z úspor
rodiv. A man,
který nemá dtí, tuze zídka bude rozsívati, aby klidili píbuzní, cizí ekalci nebo pán lenní. Zkušenost to potvrzuje. Tak n. p. jedno z nejvtších eských manství, okrsek ašský, má 6 tverených mil plochy, neplatí žádných dávek zempanských a pece všem hrabatm a pánm Zedwitzm dohromady nevynáší ron celých 30.000 zl., kdežto jiné panství takové rozlohy a stejné prostední pdy nejmén 100.000 zl. musí vynésti. Ale fundus instructus všude je nedostatený, lesy jsou vysekány a dílem se nekultivují. Poddaní nastupujíce v držení loprocentním poplatkem lenním se vysilují i nenamáhají se, aby pozemnost jejich na cen získala, ímž by také plat
jiní
lenní se zvýšil.
Není potebí dalších dkaz, že soustava lenní záhubná jest státu, jehož bohatství záleží v plodinách. Pozemnosti, na nž se nenakládá, vynášejí a zmenšují národní bohatství a blahobyt. Pro blaho vlasti jest zrušení svazku lenního si žádati. Blaho její jest však bohatství zempána nejen ve smyslu mravním, alebrž i ve smyslu kameralistickém. Svrchovanost lenní jest plané právo zempanské. V dobách dívjších svrchovanost lenní poskytovala lesku, jenž spoíval na skutené moci, v dobách dnešních neposkytuje nieho. Dnešní svrchovanost lenní jest pouhou formalitou, jež úady i strany zaneprazduje, psaní
mén
pidlává ale zempánu prospívá málo nebo neprospívá nic. Odúmrti jsou ídké. Co vynesly státu za posledních 25 let? Jsou nyní nkterá manství uprázdnna, ídká totiž a Celin. Ale ídká jest velmi zadlužena. A má-li se lenní zízení zachovati, musí se oba statky novým udliti. Výnos tax udlovacích a schvalovacích zvažuje se náklady režie a astjších komisí, jež se na útraty aerární vypravují. Všecek prospch záleží na tom, že asem naskytne se zempánu
manm
píležitost,
aby odmnil
zasloužilé služebníky státní.
Má-li však odmna taková míti žádoucí úinek, musí býti udlena v náležitý as. Manství se však uprazdují zídka a nikoli práv v dobu, kdy bylo by na ase výtenou zásluhou odmniti. Kdyby však svazek manský nezrušil se rychlým zákonem, nj^brž smlouvami allodialisaními, mohla by vláda opatiti si fond, z nhož bylo by lze odmovati zásluhy skvle a v pravý as. Ve všech odvtvích služby státní mohlo by se dosíci nejúinnjšího povzbuzení k napjetí sil a k obtování prospch vlastních, kdyby polovice z výnosu allodialisaních záplat užilo se
Píspvek k djinám
lenního práva v echách.
147
k píplatkm pi záslužných ádech a polovice k odmnám v penzích a realitách, kdežto kapitál sám zachoval by se pro vždy. Soukromí lenní pánové získali by penzi allodialisaními a manové rádi by peníze ty zaplatili, aby nabyli úplných práv vlastnických.
Jenom
o zkrácení
agnátv
a
ekalcv mohlo by
se mluviti, jejichž
práva by allodialisací zanikla. Ale i. jest smlouva manská od zízení rodinného fideikomisu velmi rozdílná. Jen rodinný fideikomis má za úel zachování rodiny, bohatství prvorozencovo a appanažování
kadetv. Pi smlouv manské na to se nepomýšlí, jediné pohnutky a podmínky jsou tu vrnost manová a ochrana lenního pána. Práva potomstva jsou tu tedy cosi nahodilého, nic podstatného, a není teba k nim míti zetel, když rozhoduje se otázka, má-li se svazek manský 2. U eských manství, u nmeckých podmanství a manství zrušiti. selských nejedná se o ekalství a agnátech. Lenní pánové udílí konsens bez ohledu na nástupce. Zetel onen byl by tedy jen pi nmeckých manstvích korunních. Než i tu mže býti pominut, ježto, 3. blaho šlechtických rodin manských bylo by allodialisováním manství mnohem lépe opateno. Nebo v nmecká manství následují mužští ddicové in communione, hospodáství se tak rozdluje, jeden každý musí býti sám svým úedníkem, žádný nemá penz, jimiž by hospodáství mohl vypraviti, a tak rodina klesá na zadlužené málo vzdlané zemany, z nichž stát vynikajících služebník nezíská. Zrušení svazku manského jest jediný prostedek, aby se rodiny takové zase pozdvihly. A jestliže nicmén bralo by se v pochybnost, že práva nástupc k podstat manského svazku nenáležejí, mohly by se 4. pi allodialisací nmeckých manství korunních fideikomisní kapitály utvoiti a úmluvou rodiny dotené a následujícím schválením zempanským v jistý ád nástupnický a požívací pivésti. Ovšem by kapitály ty nesmly býti tuze velké, aby nabyvatelé allodií sami nebyli ochuzeni. Ježto nejde o vc stran, nýbrž o blaho všeobecné, že lze bez vyzvání zákonodárci navrhnouti, co dobré a správné jest, a tudíž pimlouvá se referent za podání návrhu, aby Jeho Velienstvo neráilo vydati nový ád lenní, nýbrž ráilo ustanoviti komisi, která by cestou smírnou a to vyjednáváním komisae se stranami, jež by se dlo v tom kterém manství samém, a pi nmž k místním bylo by podstatný míti zetel, allodialisací veškerých zempanských i soukromých manství ujednala a k nejvyššímu schválení pedložila.
pomrm
K podpoe návrhu toho referent uvedl ješt, že Ferdinand 1 1 1. reskriptem ze dne 13. listopadu 1646 1^) naídil, aby manství kraje loketského za svobodné statky ddiné a allodiální byla vysazena, passiva jejich do desk zemských vtlena a pi tom aby za vklad vybíraly se 2 zl. z 1000 zl. Tím celý kraj obdržel stejné zízení s ostatní zemí, a pozoruhodné jest, že pi allodialisací této nebylo žádné
ei
Codex Ferd.-Leop.,
p.
249. 10^
Dr.
148
J.
Stupecký:
o právech agnátv, jakkoliv vlastnost manství loketských byla podobná jako posavadní vlastnost manství v okresu chebském a ašském. Tehdy byli zízeni manskému o pldruhého století blíže a neshledávali, že by nástupnická práva agnát jjatila k podstat svazku manského. Okrsky chebský a ašský náležejí nyní ku kraji loketskému, i bylo by stejné zízení, jako jest v zemi zajisté pimené dáti okresm
tm
ostatní.
v novjších asech allodialisace manství Že pak správ prospšným opatením, dotvrzují nejv. dekrety i
jevila se státní
ze dne 4. února
1787 ^^) a ze dne 8. ledna 1789, i**) jež naídily, aby u])rázdnná manství zempanská nebo na náboženském fondu i na duchovenstvu závislá svobodn byla prodána, a položily tak již základ k ubývání lén. Vicepresident appellaní, komorní prokurátor, zástupce stavovský a zástupce pražského magistrátu však mínili, že z úmyslu zempánova vydati nový lenní ád, zjevná jest již vle jeho manské zízení zachovati, a že bylo by vzhledem k jasné vli takové tím odvážlivjší navrhnouti zrušení lén, ježto bylo by pak uvážiti pomry, jichž dotýkati se komisi této nepísluší. Zástupce zemského práva souhlasil s návrhem, aby, nynjším se nehodí, stalo se na nejv. ježto zízení manské k míst pedložení, nebylo-li by spíše radno svazek lenní zrušiti, nežli ád lenní obnoviti, ale v kameralistické podnty referentovy, aby se komise nespouštla.^^) Návrh referentv tedy padl. Ale nezstal bez povšimnutí. Dv. rada Folsch, jemuž došlé pipomínky zemských komisí jsou obšírné vyjádení. odevzdány, podal o r.
pomrm
nm
Prohlašuje tu, že pi veliké rozmanitosti lenního zízení ve státech císaství rakouského nový všeobecný ád lenní bez zvláštních práv provinciálních spíše zmatky by spsobil, než poádek zavedl, a zdlání potebných provinciálních práv že spojeno jest s velkými obtížemi, i nelze je oekávati v brzkém ase. Uvažuje pak o návrhu Jordánovu Uvažuje takto. s hlediska politického, kamerálního a právnického. Od tch s^, co soustava lenní úpln se rozvinula, pomry hospodáské a pomry jednotlivých stav mnoho se zmnily, zákonodárství civilní bralo se za duchem asu, a soustava lenní nesmí zstati ve smru protivném. Ale v soustav lenní nynjším pizpsobené byla by žádoucí vis conservatrix, jež mírnila by ducha od zmny ku snažného a vládu aristokracie penžní, mravm nejzhoubnjší, a psobila jistou stálost v majetku a rodinách, státu užitenou. Spojení povinnosti manské a povinnosti poddanské rozmnožuje svazky spolenost sjednocující a pispívá k zachování pozstávajícího zízení
pomrm
Jos. II. Verord. u. Gesetze in chron. Ord. VIL, str. 250 (viz 267, Handbuch d. unter Jos. II. ergang. Verord. u. Gesetze XIII., 572). 1*) téže sbírce IX., str. 33. *^) Srv. p. Macncven v sezení tom nebyl, a gubernium zastupoval 1^)
i
str.
str.
zmn
V
gub. rada Tvrdý.
Píspvek k djinám
lenního práva v echách.
149
obanského poádku, monarchie ddiná zdá
se jistý spsob soustavy sebou nésti. Mezi spisovateh poHtickými jsou dležití zastanci zmírnné soustavy lenní, kterou pokládají za ohradu svobody obanské. Allodialisaní komise stály by veliký náklad, narovnání o cenu lenní výsosti lehko se nestane, ježto manové budou povinnosti své manské nízko odhadovati. A jest na pováženou, máli se ,, hlavní kmen staronmeckého lesa" poraziti, aby cena jeho pijala se najednou, nebo radji opatrovati, aby také nástupcové pozdjší mli užitek. Kdyby šlo o allodialisaci soukromou a partikulární, neslušelo by dopustiti, aby držitel manství pro užitek svj mohl nástupce zkrátiti a statek na p. dcerám svým zachovati. Ale bude-li státem provedena allodialisace všeobecná, pak dlužno pisvditi, že smlouva lenní smuje k vzájemné ochran, nikoli k zaopatení potomstva, a ti, kdo nápadu manství mohou se nadíti, že písného práva nástupnického nemají. Proto také malé fideikomisy penžní nemusily by se zizovati všeobecn, mohly by se zíditi jen v pípadnostech takových, kde dá se to snadno dlati, a jsou zvláštní dvody slušnosti. K otázce té pouze s hlediska politického bylo by pikroiti. Mocná nepochybné má právo zrušiti léna a ustanoviti zákonem, pokud fideikomisy bez ujmy celku mohou se zíditi. Náhrady allodialisaní za manství zempanská náležely by patrn zempánu. Než, i co se tkne manství soukromých, pamatovati jest, že ochranu, již lenní pán a vasal mli sob poskytovati, dávno již zempán sám na se vzal, a náklad na obranu zem aerarium uhrazuje. K tomu dvodu již poukazuje naízení císae Josefa II., že uprázdnná manství, jež od biskupv a opatv svtským držitelm byla udlena, mají se zabrati ad fundum religiosum, ponvadž píina, pro kterou biskupové a opatové dávali svtským držitelm rozliné statky in feudum, nepozstává již, alebrž všecky statky kostelv a duchovenstva požívají nyní ochrany státu sama.^^) Jenom urení jich k náboženskému fondu nebylo písn dsledné, nebo duchovenstvu nedostává se ochrany na útraty náboženského fondu, nýbrž na útraty státní. Ovšem blahovolná vláda císaská jde ped se s šetrností co nejvtší, a tudy nechsi svtští lenní pánové soukromí dotenou
a
lenní,
ády
rytíské a pod.,
již
s
ádn
náhradu obdrží. Po úvahách tch praví
se
závrkem,
nikoli nepatrné pro zachování lén, ale
že jsou tedy
pes
nkteré
to že nakloní se
dvody
k návrhu
Jordánovu, kdož uváží nedostatky starého práva lenního a nesnáze, jaké k poízení nových úplných zákonv a zvlášt k poízení potebných práv provinciálních bylo by pekonati, a uváží dále, že svazek lenní již
prodravl a na pouhou obtžující formalitu sešel, aby mohl prospch, jež se mohou na chváliti, prospch, v stát tom bezpenji nadíti se lze od zaízení úelnjších a v po-
píliš
nm
poskytovati jichž
mry
doby nynjší °)
se hodících.
Svrchu citovaný dv. dekr. ze dne
4.
února 1787 (pozn.
13.).
Dr.
150
J.
Stupecký:
Píspvek k djinám
lenního práva v
echách.
Zákonodárná komise justiní „shledala otázku namítnutou tak dležitou a kladné rozhodnutí její podepeno od aj)p. rady Jordána dvody ták závažnými, že pokládala za nutné vzíti pedevším pedbžnou otázku tuto v poradu, aby mohla podati Jeho Velienstvu urité o ní dobré zdání". ^') Vyžádala si, v únoru 1809, od spojené dvorské kanceláe zdání její. V ervenci 181 1 opakovala svou žádost a obdržela odpov, že ,, vypracování dolnorakouské vlády o vci té jest již pedloženo, a jakmile dležitost vci a jiné pilné záležitosti dovolí, že dobré zdání bude dáno." Žádoucí chvíle dvorská kancelá dlouho nenašla. Zatím v listopadu 1812 uinila nejp. pednesení strany manství ve Štýrsku, k nmuž došlo jí nejv. rozhodnutí ze dne 7. ledna 1813, že všecko allodialisování lén má minouti. A když pozdji v nkolika pí pádnostech, jež zdály se jí ,, zetele hodnými", navrhla ,,výminen", aby allodialisace byla povolena, odkázána jest na ono rozhodnutí dívjší. V ervenci 1816 císa pikázal, aby mu dvorská kancelá podala zdání své o navrženém zízení ústední správy pro záležitosti lenní ve všech zemích ^^) a oznámila, kam dosplo jednání o návrhu nového ádu lenního. Dvorská kancelá obrátila se k zákonodárné komisi s dotazem, jak daleko s prací dotenou jest. Když zákonodárná komise na to pipomenula, že dosíci chce nejprve rozhodnutí otázky, nemají-li se léna zrušiti, a dobré zdání od dvorské kanceláe optovn vyžadované že dosud jí nedošlo, dvorská kancelá odpovdla jí, že otázka, mají-li se léna zrušiti, již jest rozhodnuta záporn, i sdlila s ní zmínná nejv. Na to zákonodárná rozhodnutí, jimiž se allodialisace nepipouští. komise uložila ihned dv. radovi Folschovi, aby ujal se další práce o svém návrhu, oznámila to dvorské kancelái i žádala ji, aby uveden byl postup jednáni jejího k vdomosti panovníkov, ježto nezdá se, že by sdlená s ní nejv. rozhodnutí obsahovala v sob již konené vyízení pedbžné otázky, nemá-li se svazek lenní zrušiti, a nadíti se jest rozhodnutí uritjšího. Nejp. pednesením dne 27. bezna 1817 dvorská kancelá uinila císai zprávu. Zpráva ta vyízena jest následujícím nejv. rozhodnutím ze dne 16. ervna 1817: leh will, dass Meine iiber den Vortrag der
vom
7.
Jánner 1813 ad
der Lehen
genommen, sei,
vom
November 1812 erflossene Entschliessung dass es von aller fernern Allodialisierung úberall abzukommen hábe, zur allgemeinen Richtschnur und jede weitere Frage, ob der Lehensnexus aufzuheben
vereint. Hofkanzlei
ig.
d,
beseitigt werde."
Tím na
'') 1*)
ten
as
otázka
eená
jest
odpravena.
Z protokolu zákonodárné komise ze dne 2. ledna 18 17. Návrh takový uinil vicepresident moravsko-slezského gubernia
Filip ryt. Stáhl.
Dr. F. Vavínek: Rozluka reální unie švédsko-norské.
151
Rozluka reální unie švédsko-norské. Referuje Dr. F. Vavínek.
IV.
Krise dualismu švédsk o-n
o
r s
k
é
h
o.
Kritický stav dualismu švédsko-jiorského nebyl zpsoben snad jen náhlými konflikty za posledních let unie. Byl úkazem vleklým. právPrvní jeho píiny tkvly hluboko v samých ních onch ústavních akt, na nichž svazek obou íší spoíval, a ve
základech
rozdílném
nazírání obou národ na skutenosti, obou stát pivodily. A jestli za dob trvání unie píznaky krise nepropukaly akutní silou, bylo to tím, že spolený král díve ml ješt dosti moci a autority, aby mohl zmírniti národnostní protivy a pispti k vyrovnávání protichdných nárok a kižujících se zájm. Když však, jmenovit v Norsku, spolená moc královská stále více tratila na své neodvislosti od parlamentu a od vládnoucích politických proud, mizela také psobivost spoleného initele vyrov-
zcela
jež spojení
návacího.
Protichdné zájmy a nároky osteji zu zase na sebe narážely. byv nucen v jednom ze svých království ustupovati a povolo-
Král,
vati stále vtším požadavkm, musil také sám své druhé království švédské nutiti stále k vtší po volnosti naproti Norsku, jen aby politické tenice byly zmírnny a oddalovány, a aby v Norsku strany radikální nenabývaly stále vtšího potu pívržencv. A na konec oba národy a státy zaaly se míti za zkráceny: Norsko, že nedosahovalo toho, co chtlo, Švédsko pak, že se Norsku povolovalo. Piinním královým a jeho povolností dailo se také dosti dlouho zabrániti radikálnímu vystoupení se strany Noru. Roztržku pivodily teprve nároky Norska na samostatné diplomatické zastoupení a vlastní konflikty. Kokonsularní službu, ped tím byly pece již tu vznikl konflikt, jejž nepodailo se zažehnati a jenž vedl pímo k rozluce. O konfliktu tohoto, specieln o tom, zda Norové mohli si z nho voziti záminku a dvody k unie, je tžko souditi. Norové sami ve svých oficielních publikacích zpravidla nepokoušeli se o juristické zodpovdní otázky, zda je ve vli, lépe eeno libovli, jednoho každého z obou spojených stát, státní spoleenství i unii jednostrann vypovdti a roz-
a
vtší
nen
oprávnnosti
vypovdní
louiti.
Norové jen na základ svého dosavadního parlamentarn í h o vývoje jaksi mlky pijímali za nepochybno, že pi zásad parlamentní svrchovanosti parlament mohl by i království odstraniti a tím unii rozlouiti, že tedy pak království a unie švédsko-
sám
Dr. F. Víivínck:
152
vli
norská trvají jen potud, pokud je na parlamentu. Ale toto pesvdení o bezmezné moci ])arlamentarisnm Norové jen z daleka, nejasn a nevýrazné dávají cítiti, jen jako roz})ait a stísnné podkládají si je na oporu svých argument, jimiž brání své ,, historické" právo se spoleným zízením a s unií vbec dle libosti nakládati.
Vzdálenému pozorovateli, jenž politické pomry na poloostrov skandinávském z vlastního názoru a z bezprostedních osobních styk nezná a znáti nemže již proto, že neovládá ei žádného z obou národv, a že literatura jazykem švédským a norským psaná je mu nepístupna, tžko je osobovati si úsudek o tom, na stran stála
í
celá pravda a vyšší spravedlivost. Kdo odkázán je jen na politické brožury a spisy ve tech pístupných svtových eích vydané, kdo, a pro nedostatek asu i z jiných píin nemohl zjednati si vtší znalosti zem, než že více mén po turipamátnosti kulturní a historicko-politické nezná jediné jjoliticky výstran, osobnosti, jež by mu podala informace spolehlivé a nezabarvené, nemže pi uvažování celého prbhu krise býti než pouhým zpravodajem o inech a názorech politik obou stran. Nemže zaruiti, že vci objektivn, stojí tak, jak se jemu zdá a jak se zdají tm, jejichž mínní jako smrodatná pejímá a uvádí. Vzdálený pozorovatel vždy tu mže jen konstatovati, že vci tak a tak jsou vylíeny ve spisech a spiscích, jež ml po ruce, mže podati, že to a ono nalezl, ale nemže zkoumati, zda pomry na obou stranách tak byly, jak ve spisech se jeví.
sticku
procestoval a
ji
na rychlo seznati
její
osobn
kdo znamné a inné osobnosti z obou se snažil,
skuten,
skuten
A
pozorovatel kontinentální odkázán je bráti
politických
svj
materiál
takka
drobných spisk píležitostných, sepsaných od rzných osobností politicky inných, ne vždy vynikajících, z nichž málokterá vyzná se v státoprávní literatue svtové a dovede jen
si
z
osvojiti
bžné zpsoby
A mimo
brožur,
dnešního státoprávního usuzování.
ony vydány jsou po vtšin jen na obranu stanoviska uritých stran politických. Všude tu státoprávní dedukce vstupují do služeb politických stran, politických zájm, zaasté i mén ideálních a i s pochybnou politickou morálkou, a zaasté cesta, po níž strany jdou za svými specielními strannickými zájmy, zdá se každému stranníku, jenž po ní jde, též cestou práva a obecného prospchu to brožury
národního.
A pokud a adress
i
významných projev politických, jako jednání snmovních nebo prohlášení stran parlamentních teba vždy a stále míti na zeteli, že ony projevy hájí
užívati je
resolucí
v obou íších,
je
vesms urité stanovisko, pedem již vytknuté a nezmnitelné, a teprve ex post shledávají si dvody na podrobnjší zdvodnní názor a pesvdení pedem již utkvlých, od nichž se vychází vesms jako od pevnýcn dogmat a axiomatických pouek.
Rozluka
Na obou
reální unie švédsko-norské.
153
stranách hlásají se uritá hesla a tvrzení jako bezesporná
a
jejich oprávnnost bylo by a žádné pochybnosti nepipouštjící, teprve dkladn zkoumati po stránce státoprávní a podrobiti je pís-
nému
má
asto zakrýti vcných dvodv. Na obou stranách požadavky politické na se formu nárok právních, takových, které prý již
rozboru, a to chladn, bez onoho nadšení, jež tak
slabost
braly
stávajícího hned mají býti splnny. Nebývalo ani žádného uvažování o tom, zda takové bezesporné právo skuten dle práva
existuje.
Proto a
niti
absolutní
rozhodování o tom, kdo
ml
pravdu a právo
takka nemožno: každá strana hledla pro sebe adu spravedlivých dvod a požadavkv oprávnných.
kdo
nikoliv, je
uplat-
A tím tžší je každé podobné rozsuzování, ježto v celé píprav a v prbhu krise mocn spolupsobily, až i smrodatnými se staly každé právní vlivy a skutenosti, jež zcela se kvalifikaci a ist juristickému rozhodování i státoprávnímu ocenní.
vymykají
Jsou to skutenosti a vlivy obecného života sociálního, vlivy úinky ideí národnostních, rozdíly, plynoucí z rzného národního charakteru hdu v obou poloostrovních íších, rzné postavení v mezinárodních stycích obchodních, rzný pokrok duševní a hospodáský, vlivy rzné geografické polohy. Je tu celá ada starých historickým vývojem vytváených a stále zostovaných dležitých rozdíl ekonomických a sociálních. kulturní a hospodáské,
Norsko peje více principu volného obchodu, kdežto Švédsko chce být chránno ochrannými cly. Norsko je svojí polohou již odkázáno na plavbu a obchod zámoský; naproti tomu Švédsko má zase znané zájmy agrikulturní, jeho obchodní plavba není tak rozvtvena jako norvéžská; nemají z daleka tak etné lodstvo obchodní, jako jejich sousedé. Dále ve Švédsku spoleensky vynikající místo zaujímá vysoká pozemková aristokracie, kdežto v Norsku není šlechty a stavovských rozdíl; šlechtické a stavovské tituly jsou vyloueny bezpodmínen samou ústavou. zem ani oba národové nikdy nevytvoili sob spolenou djinnou tradici, jež by je pojila vdomím užší píslušnosti a píchylnosti.
Ob
To
vše jsou vlivy, jež nedají se souditi dle
a dle jejich chladných formulí
— vždy
norem
právních
právo neznamená vždy nej-
mocnjšího initele života státního. Mocnjší asto než síla a váha norem právních a moci právní je síla jiných ideí kulturních a ethických, a stát, jenž pece není jen institucí právní, staví svoji státní moc také do služeb jiných sociálních initel, úsilí kulturního, hospodáského, národnostního. Právo je jen jednou mezi silami, jimiž na nás psobí moc státu; spoleensky život ve státu však ovládají také jiné moci, politicky vbec. A váhu takových mocí politických a spoleenských nelze jurii
sticky oceovati, tu umlkají státoprávní dedukce!
154
Dr. F.
Vavínck:
Jsou tu i znané rozdíly národního charakteru a cítní národnostního u širokých vrstev, smýšlení švédské je méné hybné, potebuje silnjších impuls, je více konservativní a uklidnné, kdežto Norové jsou vždy spíše radikální, pokrokovjší, také demokratitjší. Jeví mnohem vtší zájem na vcech veejných a politických, jako národ pokroilý, obchodn dávno podnikavý a odvážný, kdežto národ zemdlský mívá i stední tídy a inteligenci konservativní, pístupnou
mén
proudm novým. Norové jsou mnohem dráždi vosti, nkdy trochu revoluního
prudcí, pístupnjší politické
i nádechu, jak tak pkné líí Garborg ve svých studentských románech. Odtud také ve Švédsku sklon byl k tomu, že se vyvinula silná moc královská, sice konstitun omezená, ale pevná a opírající se o kruhy konservativní a o vysokou šlechtu velkostatkáskou, kdežto Norsko splo vždy k ústav demokratické a parlamentarní, k neomezenému parlamentarismu, k svrchovanosti parlamentu a tím k zásad svrchovanosti lidu. Již ta skutenost, že král švédský, resp. jeho zástupce korunní princ švédský, aby unii švédsko-norskou umožnil, musil ústavu Eidsvoldskou, byla pedzvstí, že konstituní pomry v každém z obou stát budou se jinak vytváet. Tehdy v r. 1814 založen je již dualism ústavních pomr, první zaátek krise a první píina rozluky. V Norsku nemohlo se vytvoiti nikdy potom již silné království, byvši omezeno podmínkami pedem pijatými; moc královská nikdy
pedem
pijmouti
pomr
politických nemohla se vzchopiti. již ani za zmnných tak království stávalo se stále více jen titulem, pomalu ztrácelo politicky a sociáln svj význam silné, smrodatné instituce státoprávní, jež by byla schopna vždy nových inorodých podnt. Hned z pedu již celý souhrn ustanovení norvéžské ústavy smoval k tomu, že parlament, z všeobecných lidových voleb vycházející, politicky má znamenati všechno, král pak takka nic, tak že hrál úlohu jako pouhý figurant s ddiným titulem, skoro jako
pak
A
ddiným
ddiný
president njaké republiky. Spojení obou stát pod týmž králem nepivodilo žádného vnitního, ideového splynutí jich; oba státy zstávaly sob cizí i pohlížely na sebe vtším dílem s nedvrou a evnivostí: druh druhu pomalu nechtl páti žádných výhod ze spoleného svazku. Norové byli žárliví, že král stále sídlí ve Stockholmu a málo pichází do jejich zem; žehrali na to, že stojí výhradn pod švédským vlivem, že není králem národním, hlavou národa, a vidli ve vtší moci a v pevaze Švédska stálé nebezpeí pro samostatnost a neodvislost svoji.
Král skuten také v ohledech kulturních mnohem více se staral o Švédsko, hlavnímu mstu Švédska, residenci málarské, pipadly všechny pednosti sídelního msta a centra obou íší, král zvelebil je po stránce representaní a umlecké, staral se neúnavn o povzne-
Rozluka
reální unie švédsko-norské.
155
zem ve všech oborech kulturního a hospodáského života, mezitím co Norové pracn se namáhah pekonati obtíže, jež po staletí nepátelsky kupila jim v cestu tvrdá, neúrodná a komunikacemi málo obepjatá pda jejich hornaté vlasti. Švédové zase zlobili se na separatistické a partikularistické snahy spojené zem, stehli každé odstedivé hnutí norského parlamentu a norské vlády a reptali na to zle, že takové spojení s Norskem není pro Švédsko žádnou náhradou za ztracené Finsko a za zmenšenou tím politickou váhu Švédska. Švédové ostatn více mén právem vytýkali Norm, že ve své pepjaté dráždi vosti konec konc svj reformní program na znovuuspoádání unie rozvinuli jen ve smru k isté personální unii. sení své
A
za tímto programem
již
zjevovala se
pímo
rozluka unie jako
pedmt
velé touhy radikální strany norské. Pro svazek obou stát chtli Norové uznávati na konec jen formu personální unie v politickém smyslu, t. j. takovou formu, jež by utkvla jen na jediné zevnjší
skutenosti
historického
spoleenství
osoby
panovní-
kovy bez každého spoleenství jiných záležitostí. Švédové však v každém uvolnní svazku, jmenovit v personální unii, hledali poškození svého národnostního zájmu a nebezpeí, že dosavadní vliv Švédska v unii zpsobem neobyejným bude zatlaen. báli se jmenovit, ježto moc královská byla jediným pojítkem, jež ob zem spojovalo, že po oslabení mocenského postavení králova, jak zvlášt po r. 1884 v Norsku nastalo, tžišt vší moci uvnit unie stále více bude se pekládati do norského stortingu; nebezpeí toto ukázalo se pozdji skuten pravdivým. Prudké obviování Švédska od politik norských, že si osobuje nadvládu, mlo ovšem stálý a hluboký zdroj ve zcela rozdílných názorech o právní povaze unie; také v rzných programech, jež s obou stran byly podávány na reformu unie, rozdíly názor vystupují velmi piosten. Odtud také proítání oficielních dokument sporu norskošvédského budí zvláštní pocity. Veliké nejasnosti a leckdy úmysln zmatené koncepce v právních dokumentech, jež platí za základní psaná pravidla o unii, zpsobovaly, že vyjednávání mezi obma vládami a projevy politických stran švédských a norských za posledních let dlají silný dojem velikého processu, pi kterém s obou stran djí se pravé divy ve vyumlkovaném výkladu zákon, v subtilním umní interpretaním a ve vyšroubovaných konstrukcích, až otázky praktické skutenosti stále více ustupují do pozadí, a boj se vede již jen o drobné juristické finty. nesly vinu na tom oba parlamenty se svým znaným potem advokát, školených v umní hledati díry v zákonech, ovládajících mistrovsky drobné lsti právnické a prostedky, jimiž protivníka lze vehnati do úzkých, známé prostedky, jež navykli si tak obratn
Švédové
skuteným
právnického
ásten
Dr. E.
156
Vavínek:
erpati z nejhlubších taj civilního processu a z jeho mnohdy nevypoítatelné mystiky. Rozumí se, že pi tom rozmáhalo se isté formalistické nazírání na vc, zrovna tak jako pi formách soudního ízení a pi zásad formální pravdy, a že dkladn peceovány jsou otázky podízeného významu až k malichernosti: tak spor o to, aby, jak Norové si páli, z obchodní vlajky norské úpln zmizely úzké modrožluté proužky veselých barev švédských, znamenající znaku unie Norska se Švédskem, protáhl se na celou dlouhou adu let. Norové nechtli strpti, aby prý na jejich vlajce byla znaka, znamenající, že jejich zem je ,, státem vasallským". Se strany švédské pokládá se mír dne 14. ledna 1814, v Kielu uzavený dosud za pední právní podklad pro spojení Norvéžska se Švédskem a za stále platný právní titul pro právo švédského krále na norskou korunu. Otázka pipojení Norska k Švédsku byla rozhodnuta, a dnešní prý mírem v Kielu již unie spoívá prý dosud na základních ustanoveních oné smlouvy o mír a švédským. Švédsko nikdy prý mezi králem neustalo v ustanoveních míru kielského spatovati konstituující právní základ pro pipojení Norska.
státoprávn
dánským
vesms tohoto tak z v. ,, stanoviska Dle tohoto názoru spojení Norska se Švédskem mírem v Kielu, a to s právn závazzaloženo bylo nými úinky pro budoucnost, aniž již mohlo býti oteNoru. Všechna branná opatení, jež pak Švédsko seno bylo nuceno podnikati, mla již jen za úel, provésti fakticky ona právní pravidla smlouvy kielské a podrobiti Norsko fakticky Politikové švédští drží se
míru kielského".
státoprávn
odporem
korun
švédské.
S norské strany tvrdí se však, že tento pomr, mírem v Kielu založený, byl zmnn, když Norové pipojení se vzepeli a meem hledli upevniti své stanovisko. Norové nabyli sami úplného faktického panství ve své zemi* Švédsko musilo jejich faktické panství uznati a zaíti válku v pravém slova smyslu dle práva mezinárodního již tím ,, právo" Švédska na Norsko bylo odstranno. Tžko je rozhodnouti krev lpí na tchto ústavních otázkách a tam, pevzal rozhodování, vda pouští péro z ruky a pozbývá kde
—
—
me
již
hlasu.
Otázka tato je zásadní dležitosti pro celkové základní nazírání charakter státoprávního pomru švédsko-norského: od otázky vzdání se platnosti míru kielského nebo setrvání na a uplatování jeho zásad závisela totiž také pak síla onch garancií, jichž Švédové se mohli dovolávati pro další trvání unie naproti možným pokusm Norska o rozluku. Dle lánk míru v Kielu dávají se zem norské králi švédpod plné vlastnictví a svrchovanost i mají tvoiti království se Švédskem ,,s p o j e n é". (Zárove však na
nm
skému
!
Rozluka
reální unie švédsko-norské.
157
zarueno bylo Norsku další trvání jeho zvláštních práv a svobod.) Politikové švédští vždy stáli na tom, že tu založen byl primát Šv^édska v unii; názor tento pak theoreticky zdvodnili pedevším representanti tak z v. „suprematistického" smru, z nichž vynikal zvlášt zemelý již professor university v Upsale Oskar
právn
Alin.
Švédové stáli na tom, že oním ustanovením míru v Kielu stalo Norsko ástí Švédska, ale že jeho postavení mlo se lišiti od postavení jiných provincií, nebo se pravilo také, že ,, Norsko má tvo-
se
iti
království
se
Švédskem
spojen
é".
ástí
státu Dle pojetí švédského Norvéžsko mlo se tedy státi švédského, ale nemlo s ním být tak inkorporováno, aby své individuality politické zcela pozbylo, nemlo být prost zaazeno do obecného správního organismu švédského, nemlo zaniknouti v v prodlouženém provinciálním rozdlení Švédska.^) Norsko mlo zstati zvláštní souvislou administrativní jednotou pod vrchní mocí švédskou a porunictvím Švédska. Tento smysl mlo prý ustanovení mírové smlouvy, že Norsko podrží své staré zákony, svobody, práva a privilegia, tak jak je mlo v dob pi uzavírání smlouvy. Mlo nadále podržeti též název království. Ani tedy dle pojetí švédského Norsko nemlo mít ráz pouhé provincie; nemlo ovšem být Švédsku koordinováno, nýbrž s u b o r d ivždy prý n o v á n o, mlo být jen vedlejší zemí švédskou se praví ve smlouv kielské, že má náležeti pod plné vlastnictví a svrchovanost krále švédského. Král má prý ve své vlastnosti krále švédského býti též vládcem Norvéžska.
—
politikové horští
Než
kielská byla závaznou pro Norsko.
pouhé
znamu
historické
faktum
vždy
popírali,
že
by smlouva
Mír v Kielu pokládá se tu jen za beze všeho státoprávního vý-
a úinku.
Král dánský mohl prý sice za svoji osobu vzdáti se královského svého postavení a svých práv v Norsku, ale on nemohl ústavní která mu dle norské ústavy píslušela, jednostrann na cizího panovníka penésti. Když král dánský abdikoval a všech práv na korunu norskou se vzdal, nabylo Norvéžsko samo sebou práva
práva,
svrchovaného
státu,
o své
ústav
a
svém trnu samo
roz-
dánského krále na trn norský nenabyl ješt král švédský žádného práva na norskou korunu, nýbrž v držení práv koruny vstupuje nyní svrchovaný norský národ, jenž nabyl takto nyní plného a volného sebeurení. Král dánský mohl se vzdáti jen svých osobních nárok na trn norský, nemohl však sám založiti žádných práv korun hodovati.
Resignací
') Sami státoprávní theoretikové švédští výslovné uvádjí, že myšlénka inkorporacc byla opuštna a že výrazy o inkorporaci byly ze smlouvy odstranny z iniciativy Karla Jana (Bernadottovy)
Dr. F. Vavínck:
158
švédské na držbu zem norské. Když král dánsko-norský onu moc, kterou mu dávala ústava norvéžská, penesl na cizího krále, bylo penesení toto bezprávným a neplatným a nemohlo národ norský k niemu zavazovati. Mírem v Kielu pestal sice svazek mezi královstvím dánským a norským, ale tím neukládala se Norsku ješt žádná právní závaznost, vejíti v jakékoli státní spojení se Švédskem.
Ostatn v celém traktátu kielském nedochází žádného výrazu
má Norsko splynouti se Švédskem, ani že má býti jeho podízenou, poddanou íší. Král dánský sám nebyl oprávnn odstoupiti zemi norskou, ježto Norvéžsko nebylo ástí Dánska, nýbrž íší zvláštní a státem se samostatným postavením státoprávním. idea, ani že
A tím mén byl oprávnn postoupiti zemi bez souhlasu zástupc zem a representace jejího obyvatelstva. A konen, kdyby postoui
pení bylo bývalo uznáno za platné, bylo Norsko postoupeno toliko nikoli íši švédské, a vláda švédská mohla králi švédskému
osobn,
tedy jen uplatovati
Švédska
osobní
nároky královy na trn, nikoli nároky
na pipojení zem
norské.
Švédové na to zase dovozují z obsahu mírové smlouvy v Kielu pravý opak: ve smlouv stojí, že král dánský neodvolateln a na vždy se vzdává svých práv a nárok na království norské, jež napíšt náležeti má králi švédskému v plném vlastnictví a pod
jeho svrchovaností. výkladu švédského ,,král švédský" neznamená tu osobu královu, nýbrž krále jako representanta švédského státu, ili znamená tu korunu a íši švédskou; Dle
snad
zvyk diplomatických titulu vladaova užívalo se i na oznaení celého státu. Norsko nebylo tedy od krále dánského pouze za jeho osobu odstoupeno králi švédskému osobn, nýbrž stát dánský postoupil prý je íši švédské. Norsko na vždy náležeti mlo králi švédskému jako dle starých
hlav státu švédského. Když Norsko odstoupeno bylo státu švédskému
a
mlo
dále tvoiti království pipojené i se Švédskem spojené, bylo tím již vyloueno, že má býti královstvím rovnoprávným a Švédsku
koordinovaným. Norsko dle smlouvy v Kielu prý stalo n i c t v í m" státu švédského!
se ,,v
1
a
s t-
Bezpodmíneným odstoupením dostalo se Norsko dle názor s úinky právn závaznými pod vrchní moc a poru-
švédských
enství koruny švédské,
jež vstoupila ve
všechna dívjší práva koruny
míru v Kielu obané norští stali se poddanými švédskými, a smlouva o mír nedala jim žádného dánské.
Ratifikací
práva, aby se mohli vyjadovati, zda se Švédskem spojeni být chtjí i nic. Byli bezpodmínen podízeni moci svého nového absolutistického panovníka, nemli proti smlouv o mír co mluviti, nebo byli
Rozluka
reální unie švédsko-norské.
odstoupení taktéž panovníkem,
jenž ve své íši vykonával práva absolutistické státní moci.
159
neob mezené
Ostatn pi odstoupení Norska králem dánským nejednalo
se
nýbrž král dánský a norský tu svá královská práva v Norvéžsku prosté penesl na krále švédského. A to mohl prý uiniti práv tak, jako když v r. 1864 po válce svá práva vévody šlésvicko-holštýnského penesl na Rakousko a Prusko. Mírem v Kielu veškera absolutistická moc panovnická krále dánského nad Norvéžskem pešla prý na krále švéddle
Švéd
o žádnou
cizí íši,
ského. Ježto dle švédského pojetí Norsko octlo se pod státoprávní nadízeností a vrchním porunictvím Švédska, záleželo také na Švédska, kdy se chce uchopiti držby nad odstoupenou zemí, chce-li dáti ústavu, nebo chce-li ji ovládati, po absolutisticku, jako prý jí bývalo díve. Jedin koruna švédská z volného rozhodnutí a uvážení mla oprávnní zíditi ústavu norvéžskou.
vli
Nebylo teba žádného ohledu na souhlas lidu norského; Švédskem již mírem kielským státoprávn existopozdjší události pinášely jakékoli zmny politické. valo,
spojení se
a
Ústava norvéžská mohla svoji právní platnost erpati jedin z udlení a sankce krále švédského, nebo dosud ml ješt nad Norskem onu neobmezenou moc, kterou mu penesl král dánský mírem v Kielu. Mírem v Kielu, tvrdí dokonce Švédové, Norsko tvoí švédský odvislý. Právní platnost míru v a s a 1 s k ý stát, od Švédska v Kielu nebyla prý pak již dotknuta ani zrušena pozdjšími akty, jmenovit ani konvencí v Moss, ani sankcí ústavy z 4. listopadu 18 14. Konvence v Moss je prý jen faktická úmluva se vzbouenými povstalci, a sankce ústavy z 4. list. 1814 je sankcí se strany s v r c h o-
pln
vanéhopánašvédského. Norové klidn odpovídají, že volbou vlastního krále 1814 byl mír v Kielu zrušen a odsunut stranou, že zvláštní, jen sám sob náležející stát norský byl úpln znovuzízen, a že uskutenna tak jeho úplná neodvislost, jak od Dánska, tak od Švédska. Dle názoru politik norských nemohla pak tedy unie líýt zízena již na právním základu míru kielského, nýbrž byla zízena
Na
to
norského
r.
volným usnesením svrchovaného
teprve norského stortingu jakožto representanta svobodného, státu norského. Švédsko tehdy zásadn uznalo prý svrchovanou samostatnost Norska; odtud mít jedin charakter dobrovolsj)OJení Norska se Švédskem
ného spolku
mezi
mže dvma svrchovanými
státy.
Argumentace Švédské odráželi politikové norští dále prostým ])oukazem na to, že vydáním zvláštní norské ústavy Eidsvoldské })latnost míru v Kielu nezbytn byla zrušena, nebo Norsko prohlásilo
i6o
Dr. F.
se za stát
svrchovaný
Vavínck:
a ustavilo své zízení
s
hlediska státu
pln samostatného. Dle norského pojetí o vzniku unie nespoívala unie na odstoupení Norska mírem v Kielu, nýbrž byla výhradn založena na volném souhlasu a dvou v. Švédsko prý hned již v r. 1814 vzdalo se pvodních s t á t svých zámysl míti traktát kielský o pipojení Norska ku Švédsku za základ unie a pestalo mír kielský pokládati za právn konstituující listinu pro spojení obou státv. Švédové sami prý tu, jak s norské strany se ukazuje, opustili dívjší své stanovisko, jež opíralo se o uplatování právní závaznosti míru kielského pro Norvéžsko; Švédové uznali bezpodmínen Norsko za stát. Nastal tu rozhodný dívjšího stanoviska švédského. Norové správn ukazovali k tomu, že kontinuita švédského královského panství v Norsku byla volbou krále norského nutn a skuten perušena. Mezi panováním krále dánského a krále švédského v Norsku nastala asová mezera, vyplnná trváním zcela samostatného království norského pod zvláštním, úpln samostatným a vlastním králem. Královské panství dánské pestalo, švédské ješt n ea nebylo fakticky uskutenno i provedeno, a mezitím, na krátkou dobu, nastoupilo panství nového krále z jiné dynastie a samostatné vlády norské. Švédové naproti tomu asi jako se choval dvr rakouský v r. 1849 naproti pokládali volbu vlastního krále norvéžského za pouhou vzpouru a revoluní vzbouení, za usurpaci trnu proti legitimní královské moci. Veškero jednání Noru po míru v Kielu se stanoviska švédského bylo prost nezákonností, vzpourou proti nové zákonné vrchnosti a vzpouru takovou žádná vláda strpti nemohla, nebo Norsko bylo prý Švédsku odstoupeno ve formách dle práva mezinárodního závazných. Když Švédové byli nuceni zakroiti brannou mocí, nebyla prý to dle názor švédských válka v obvyklém smyslu. Švédové n estáli tu proti státu, jemuž by válku vy-
úmluv
rovnoprávných
svrchovaný
pevrat
samostatného
zaalo by
Uhrm
—
—
svrchovanému
vzbouenou, revoluní ást pivedena býti musila. Pozdjší, válkou vynucené svolení Norvéžska ku spojení se Švédskem nebylo prý státoprávn rozhodnutím vynuceným svrchovaného státu, nýbrž bylo pouhým podrobením vzbouených poddaných uritému faktu, státoprávn již stávajícímu; faktum toto nemohlo již býti zrušeno ani protesty ani odporem. hlásili,
své
nýbrž
zem,
mli
kteráž
proti
ást k
sob
jen
poslušnosti
pivolení
Nešlo prý o to vynutiti usnesení norského snmu o se Švédskem, nýbrž o prosté podrobení vzbouené zem a o faktické provedení toho, co státoprávn již platn
k svazku
Rozluka
reální unie švédsko-norské.
i6i
bylo založeno. Šlo jen o to, aby král švédský také fakticky došel své panovnické moci nad Norskem. Naproti tomu N o r o v é vyvozovali zcela správn, že odboj státu svrchovaného nemže být nikdy považován za rebellii i vzpouru. a že také v r. 1814 šlo o válku dle pravidel práva a že Norsko bylo také skutenou válící mocností. Norští politikové pipomínali správné, že i král švédský ve válce r. 1814 skutenosti tyto byl nucen uznati. Král švédský tehdy jednati a nejednal s norskými obany jako se vzbouivšími se poddanými svými, nýbrž jako s protivníky dle práva mezinárodního. Nenakládal s nimi dle zákonníka trestního, nýbrž dle pravidel práva mezinárodního, jež ovšem je více chránilo. Král švédský vedl válku ve vší a jen jako vítz
mezinárodního
nemohl
válenými
form
práva mezinárodního uzavel s vládou norskou konvenci v Moss dne 14. srpna 1814 a to konvenci o ujednání míru opt dle práva mezinárodního. Tím vším král švédský v r. 1814 uznal Norsko za válící i válenou mocnost a piznal odbojnému státu povahu samostatné osobnosti práva mezinárod-
na
poli
ního,
t.
váleném
j.
dle
svrchovaného
státu.
Tím uznáno
bylo dle tvrzení Noru také, že Norsko je státem rovnocenným, a že je se Švédskem koordinováno. Mimo to uznal král švédský totéž ješt, když shbil v konvenci mosské, že ústavu Eidsvoldskou, ovšem s pípadnými zmnami, jichž unie by vyžadovala. A ústava Eidsvoldská má jen v bodu být mnna, totiž v tom, že Norsko má být nyní se Švédskem spojeno svazkem reální unie místo dosavadní odlouenosti! Norští politikové líí tedy situaci takto: i kdyby dle míru v Kielu Norsko bylo se mlo státi vedlejší zemí švédskou, již ústavou Eidsvoldskou stalo se státem úpln od Švédska a od každého spojení s ním. Na to pak konvencí v Moss bylo ,,s 1 u v e n o", že Norsko, dosud se Švédskem nespojené a od nho neodvislé, má se spojiti se
rovnoprávným
pijme
jednom
neodvislým
m
Švédskem pod týmž spoleným panovníkem.
ského mlo Norsko zvoliti
také za
svého
Panovníka
švéd-
krále.
Švédové tší se ovšem zase z toho, že, když svrchovaný stát norský v r. 1814 o uznání svých nárok na státní samostatnost k jednotlivým mocnostem evropským, ani jedna mocnost neuznala ,,usurpo vanou" samostatnost norskou, nýbrž všechny odmítly. Pání Norska být uznánu ve stycích mezinárodních za svrchovaný stát se tehdy nesplnilo. Mezitímní norská vláda nebyla uznána od mocností ani královská dstojnost zvoleného prince dánského. Naopak Švédsko bylo ješt podporováno od svých spojenc, evropských mocností, aby Norové brannou mocí byli donuceni bezpodmínen uznati nároky švédské a svrchované panství krále obrátil se
ty
švédského. Sborník
vd
právních a státních. VII.
j t
Dr. F.
i62
Vavínck:
vyslanci spojených Norové hledí naopak dokázati, že mocností, které Švédsku byly zaruily nabytí Norska, v prbhu vyjednávání mezi Karlem Janem švédským a vládou i
pedpokladu,
že norský samostatný vláda norská uznány jsou a platí z a existující. Vycházeli prý též z toho, a že spojení se Švédskem mže být uskutenno jediné usnesením snmu norského. Dle tvrzení norských historik psobili pak vyslanci v tom smru i na vládu švédskou a na
norskou, stále vycházeli z
stát a norské
orgány státní
právn
zákonn
i
volným
Bernadotta. Uznávali prý, že mezi Švédskem a Norskem má se vyjednávati mocnostmi. jako mezi Stále a stále v konfliktu švédsko-norském pronikají ona dv protichdná zásadní nazírání o státoprávní povaze svazku švédsko-norského. norští posuzují jednání veStátníci, politikové i theoretikové dená v r. 1814 mezi íšským snmem norským a komissary krále švédstáty. ského jako vyjednávání mezi Král švédský prý uznal, že stojí naproti Norsku jen jako cizí panovník, jenž koruny norské ješt nemá, ale doufá, že jí nabude volbou íšského snmu norského. Švédové však pohlížejí na tutéž vc tak, jakoby šlo tu jen representativního zastupitelstva norského na o vnitní, vnitrostátní, úprav ústavy. Vždy prý íšský snm vlastní vle, nýbrž norský již initi usnesení dle jen se souhlasem a schválením královských komissa švédských.
dvma
samostatnými
dvma
svrchovanými
svobodnou
spolupsobení nemohl
Mohl jen
spolupsobiti
ústavních, jejichž králi
na
konenou úpravu
vnitních pomrv sankcionovat
bližší organisaci
náleželo však
švédskému.
ada spor toí se pedevším o výklad smlouvy 14. srpna 1814 v M o s s ujednané, jež skuten je ,, mistrovským kouskem diplomatického umní ve volb výrazv". [Lahand.) Všechny státoprávní otázky co nejopatrnji se obcházejí a peliv zatemují, tak že dnes ob strany stejným právem smlouvy se dovolávají, ježto z nejasných ustanovení tohoto diplomatického aktu pro strany také každou stranu dá se nco prospšného vyvozovati. stále se vracejí k tomuto pramenu všech pochybností a vzájemných spor. A tak v úvahách o povaze státoprávního spojení švédsko-norského všude dominující místo zaujímá výklad smlouvy v Moss, s dkazy pro to, i ono stanovisko. Norové vykládají uzavení konvence v Moss jako mezináprávní uznání norských snah o samostatnost se strany švédské. V celém rozsahu uznána byla prý tu nejen ústava EidsV o 1 d s k á, ale uznány jsou i norské státní a vládní orgány, ústavou onou dosazené, ovšem mimo osobu zvoleného krále Christiana. Pijetí ústavy Eidsvoldské králer švédským nebylo žádnou sankcí oprávnného pána zem, nýbrž tu král švédský jako zástupce cizího Celá
r.
Ob
rodn
Rozluka
reální unie švédsko-norské.
163
mezinárodního pijal
uznal svézákonústavu na tchto a svrchovanost Norska i principech založenou. konDle politik norských již samo faktum vence bylo dkazem, že král uznal Norsko za stát svrchovaný a odboj Noru za oprávnnou a zákonnou obranu státu. Konvence má a tato prý úpln charakter státu ve formách práva
nost
uzavení
smlouvy mezinárodní mže dvma samostatnými jen o králi švédském jako
uzavena vždy jen mezi státy. Odtud mluví se v konvenci být
neoznauje
jedné
smluvní stran, panovník ješt se za norského. Je to prý jen další známka toho, že se dívjších svých nárok musil vzdáti a že naproti Norsku stál jen jako panovník cizí. Švédové na to zase odpovídají, že král švédský v konvenci Mosské ani nemusil být titulován také králem norským, ježto prý mírem v Kielu Norsko státoprávn bylo pojato do monarchie švédské a zacházelo v ní jako zem ovšem se zaruením uritého zvláštního postavení. Odtud titul ,,král švédský" zahrnoval v sob již i svrchovanost nad Norvéžskem, jež nebylo tehdy ješt samostatným státem unie, ale toliko zemí podízenou. Mohl tedy král švédský užívati pouze titulu monarchie švédské vždy již v tom byla zahrnuta i vrchní moc a držba nad Norskem, a nebylo prý teba zvlášt vypoítávati všechny ásti monarchie a všechny o
krále švédského a
pivtlená,
—
tituly.
Konvence v Moss poskytuje juristickému ostrovtipu a bystrosti interpretaní nejširší pole a nejtvrdší pekážky. Stala se také pímo juristickým cviištm pro theoretiky obou stran, kteí s virtuositou nevšední co možno ješt více zamotali bez tak spletité již otázky. A je skuten pravým umním vyznati se v kartách, jimiž se hrálo s obou
poteby zakryt nebo odkryt. Pedevším smlouva v Moss ujednaná nenavazuje na mír Kielský, jímž král dánský pedal svá královská práva nad Norskem králi švédskému njaká kontinuita se ani slovem nepipomíná, omíru Kielském není zmínky, tak jako kdyby král švédský vzdal se všech dosavadních nárok býti svrchovaným pánem Norska na základ míru v Kielu. Události mezitím v Norsku sbhlé a volba Kristiána neprohlašuji se sice výslovn ani za revoluní ani za protizákonné, ale král švédský pece slibuje, že nebude nikdo pi nich zúastnný trestán. Norvéžské hnutí za samostatnost pece se tím uznává. stran, dle
—
neoznauje
Ale ani princ Christian, ani král švédský, se v konvenci za krále norského. O králi norském se obezele. Princi Christianu piznává se jen ,,m oc exekutiv y", ,,jíž je nadán", jaksi tedy jen faktická držba vládních oprávnní. Praví se jen, že jeho ,,král. Výsost" princ Christian má okamžit svolati stavy íše norské v
mlí
zpsobem pedepsaným
ústav
Dr. F. Vavínck:
164
práv moc
platné,
exekutivní,
jíž je
a že princ prohlašuje i slavnostn se zavazuje, nadán, beze vší výhrady
zpt
odevzdati
do rukou národa. této A princ v konvenci prohlašuje, že ,, je to jen formality, pro íšský snm svolává!" Hned pi sestoupení se íšského snmu pak má princ toto prohlá-
vyplnní
šení obnoviti.
Švédové ovšem tvrdí, že by se i kontinuita s mírem v Kielu výslovn nepipomínala, že pece právo krále švédského na korunu norse skou, kteréž spoívá prý j e n na míru Kielském
—
uznává, je
práv
— mlky ,
uskutenní onoho práva krále švédského celým a jediným úelem konvence Mosské. Tak budují
ježto
Švédové most kontinuity mezi mírem v Kielu a konvencí v Moss. Vždy prý není v konvenci ani ei, že by se král švédský byl vzdal zásvých nárok a že by pestal pokládat mír v Kielu za vazný i pro Norvéžsko, nebo že by uznal státní svrchovanost
právn
norskou. Princ Christian má sice svolati íšský snm, avšak nikoli jako král a jen proto, aby mohl snmu dáti zpt penesenou svoji moc a tento akt zpt odevzdání moci prohlašuje se výslovn za vy-
—
plnní pouhé formality. Švédové dle tohoto lánku
tvrdí, že svolání snmu znamenalo jen formu, kterou si odstupující Christian vymínil pro svoje odstoupení. Dle názor švédských prý svolání stortingu norského bylo jen proto potebí, ježto Christian Fridrich rozhodn prohlásil, že svoji
snmu
moc
složí jedin do rukou dové na to prý pistoupili.
íšského.
Vyslanci velmocí
Švé-
i
Z tohoto povolení svolati íšský snm, tvrdí dále Švédové, však nikterak ješt neplynulo uznání, že storting má právo o dalším osudu Norska voln rozhodovati. Vyslanci mocností dávali si totiž nejvtší práci, aby dle možnosti pipravili cestu pro abdikaci mezitímného krále Christiana. Chtli mu pirozen poskytnouti možnost ústupu co nejestnjšího. Z legitimistických trvali ovšem na bezvýminené povinnosti Norska podrobiti se králi švédskému, ale chtli, aby nezbytná abdikace ,, revoluního" krále norského stala se ve formách, jež by jeho vzbouených cit se co nejmén dotýkaly, bez pokoujících závazk v a ústupk. Odtud pistupovali na návrh, aby resignujíci král svoji moc
dvod
složil
do rukou národního shromáždní.
Titul
královský
se Christianovi
slanci cizích mocností, jichž
dsledn odpírá.
I
vy-
pomocí a spolupsobením konvence byla
uzavena, neuznávajíce jeho dstojnosti královské
nm
titulovali jej toliko
Výsostí a mluvíce o vyhýbali se slovm ,,trn" nebo ,, koruna". V celé konvenci Mosské jeho královké dstojenství dsledn se ignoruje, tak že se pi uzavírání konvence má jen za faktického norské vlády, a vystupuj e-li jako smluvní strana. král.
náelníka
,
Rozluka
reální unie švédsko-norské.
165
vdím
postavení, nikoli vystupuje jen ve svém faktickém jako zákonný representant norského státu. Odtud celá jeho moc a autorita vládní je oznaena jen za ,,m oc exekutivn í," jíž prý je „nadán". Akty bžné správy až do sestoupení se íšského snmu nemají být vedeny ani ve jménu Christianov, bývalého krále zvoleného, ani však ve jménu švédského Karla XIII., nýbrž mají se vydávati s prázdnou a bezobsažnou formulí ,,na nejvyšší rozkaz." i) Bžnou správu má tu vésti státní rada. Praví se ve pezvláštním lánku konvence: ,,P r i n c Christian má státní rad, a tato má ji podržeti až do nésti exekutivní konce zasedání íšského snmu nebo až do doby, kdy vlády. Státní rada má prohlásí o se to znamená, že král své funkce vykonávati ,,dle ústavy", švédský ústavu Eidsvoldskou uznává za základní zákon, dle nhož se má vláda v Norsku vykonávati. V konvenci Mosské dále výslovn se uruje, že král švédský jednati a se snbude kommissary svými íšským. Mezitímný král norský opt úpln se vyluuje. Z toho dovozovali politikové švédští, že, kdyby prý tehdy se švédské strany byla se uznávala právní existence a zákonní t o s t vlády norské, bylo by se v konvenci mluvilo také o králi
okamžit
moc
urit
zpsobu
pímo
mem
snm
—
bezprostedn
norském jako zástupci tantu státu norského.
íšský
a
nejvyšším represen-
Nestalo-li se tak, je vidno, že vláda
švédská neuznala ani Christiana Friedricha za krále norského, ani Norsko za samostatný stát se zákonnou ústavní vládou; naopak, již volbou výraz protestovala prý vláda švédská proti každé možnosti uznání.
Právní závaznost ústavy Eidsvoldské není v konvenci uznána pímo za nepochybnou, nýbrž král švédský jen slibuje ve i. III. konvence, .ústavu, složenou poslanci" íšského snmu Eidsže voldského. Král pak nenavrhuje v ústav této žádné jiné zmny, než jakých vyžaduje píští spojení obou království. Nápadno je jist, že mluví se opatrn o ústav ,, složené" poslanci V Eidsvoldu, nikoli o platné ústav vbec. Dle Noru uznal tím král vistavu Eidsvold-kou za platný základní zákon státu norského, pes to že byla dílem ,, protizákonného" shromáždní vzbouených, uznal státní orgány ústavou touto dosazené, jako státní radu a íšský snm, uznal ústavu onu za zákon, dle nhož v zemi se má vládnouti slovem uznal Norsko jako cizí panovník za
pijme
,
—
svrchovanýstát. aby v konvenci bylo eeno, být vedena ,,ve jménu krále švédského a norského". Švédští vyjednavatelé pak od tohoto požadavku ustoupili i dostala se do konvence formulace tak neuritá, že ob strany si ji mohly vykládati na svj prospch. 1)
Princ Christian nepistoupil na to,
že vláda v
Norsku
má
1
66
Dr, F.
Vavnnek:
Naproti tomu zase Švédové namáhají se vším úsilím dokázati, že tu uznána byla jen faktická existence ústavy; bylo uznáno jen, že ústava práv existuje, nikoli však, že platí a že je vydána zákonnit. Slibem ,, pijmouti" ústavu Eidsvoldskou není otázka právní platnosti ústavy ješt nikterak rozešena. íšský snm norský pece musil být svolán dle njakých pravidel a fakticky stávající státní rada norská musila vládu v zemi vykonávati také dle njakých pevných pravidel. Pravidla pro meziti mnou vládu norskou byla tedy prozatím vzata z ústavy Eidsvoldské, aby nemusila být nov zizována a vyhlašována anebo odjinud vzata. Ale tím ústava nikterak nebyla uznána ješt v celosti svých ustanovení; bylo z ní vzato a za platná uznáno jen nkolik ustanovení pro innost mezitímné vlády norské, bez ohledu na právní charakter a závaznost ostatního celku ústavy. Teprve až král švédský ústav Eidsvoldské dal sankci a ji pijal s uritými zmnami i vyhlásil, teprve pak stala se základním státním zákonem Norvéžska. Do té doby ani íšský snm ani státní rada nebyly institucemi potvrzenými, jež by existovaly na základ platné ústavy, nýbrž
právn
provisorn
právn
platným
zákonn
povolány jedin konvencí Mosskou k uritým ednotlivým, výslovn vytknutým funkcím a spoívaly jedin na zvláštním ustanovení konvence. Nefungovaly jako
byly j
ádné
státní úady, ale ité jednotlivé funkce.
toliko jako okamžitá zaízení ad hoc, pro ur-
Dle politik a právník norských Švédsko uznalo státní samosprávnost Norvéžska výslovn, když dle ústavy norské piznalo svolání íšského snmu. Tu již dle Noru záleželo jen na volném rozhodnutí a na vli snmu norského, chce-li usnésti se na spojení se Švédskem volbou krále švédského i za krále norského. íšský zastupoval Norska a mohl nároky krále švédského ze smlouvy Kielské zavrhnouti i mohl nad trnem, jenž uprázdnn byl abdikací, prohlásiti též svoji
svobodnou snm
svrchovanost
volnou disposici.
vli
Ježto tu bylo na spojení uskuteniti, padlo tím
norského snmu, chce-li i nechce-li stanovisko švédské, dle nhož již na míru v Kielu Norsko mlo být pipojeno k Švédsku a jemu podízeno; další pokusy švédské uplatniti závaznost míru V|^Kielu byly znemožnny již piznáním možnosti svobodné volby krále norského. Dle politik norských i po konvenci Mosské král švédský mohl se jen ucházeti, aby nabyl koruny norvéžské, ježto tato oekávanou abdikací mla se uprázdniti v brzku; neml však žádných právních nárok dívjších, nebo tyto pominuly prohlášením svrchovanosti norské. V této svobodné volb krále vidli Norové také jediný právní dvod pro právo švédského krále na korunu norskou. íšský snm
základ
úpln
Rozluka
reální unie švédsko-norské.
167
norský od poátku stavl se na stanovisko, že svrchovanost norského proklamována ve shromáždní Eidsvoldském, sám zstala nedotena, že po abdikaci králov držitelem vší vládní moci ve státu stal se norském a že má plnou volnost u volb krále. S tím ovšem je v píkrém odporu, že politikové švédští spatují ve volb krále jen pouhou formalitu a jen slavnostní, formální uznání práva švédského, založeného již mírem v Kielu. znamenala dle názor švédských, že norští poddaní královi ,, Volba" uznali svého zákonného krále, jenž však byl jejen jich vládcem již na základ mezinárodní smlouvy v Kielu. Vždy prý íšský snm norský neml žádné volnosti pi volb krále, nemohl nikoho jiného voliti než krále švédského, státu, tak jak byla
snm
íšský
výhradným
výslovn
a
mus
i 1
také
jej
voliti dle
pvodní smlouvy v Moss uzavené,
by bylo nastalo pokraování ve
A
jest-li
Christian
má
kaci, stalo se
norský
sice
válce.
Švédové a vyslanci mocností pistoupili na to, že princ svolati íšský snm, jenž by pijal a schválil jeho abdi-
oekáváním av
snm
pesvdení, že s initi žádné jiné usnesení, než pijati abdikaci,
tak jen
nemže
naež konený
výsledek že bude samo sebou uskutenní unie. Se stanoviska švédského nov svolaný norský snm íšský jen pijmouti abdikaci Christianovu, žádné jiné oprávnní prý nebylo jemu piznáno; naprosto však prý bylo vyloueno, že by stormíti právo prohlásiti se pro nebo proti podrobení se králi ting švédskému a spojení se Švédskem schváliti nebo zavrhnouti. forUsnesení snmu íšského mlo být pouhou ,,
ml
ml
bu
závrenou
malito u". Mezitímný král Christian Friedrich neml již žádného práva klásti nové podmínky pro svoji abdikaci, byl odkázán prý jen na velkomyslnost krále švédského. Jen že Christian nedal bezpodmínený slib, že složí svoji moc, ale vyhradil rozhodnutí o tom stortingu, zda abdikaci schválí nebo zamítne toto faktum Švédové stále hledí
—
obcházeti a zakrývati jak
možno
nejvíce,
nelekajíce se sofistiky,
užívati
mže
bezmezn
jíž
vykrucujíce se všelijak a
jen národnostní chauvinism
vypjatý.
Švédové
ujišují, že prý, když dle konvence Mosské svoláno být shromáždní íšské, nebyla tím nikterak ješt uznána zákonnost íšského shromáždní. Švédové snažili se namluviti sob i jiným, že tu Christian jako povstání obdržel jen píležitost, aby se poradil se zástupci svých pívrženc, kteí spolen s nim k odporu se vzchopili a nyní také spolen s ním mli rozhodnouti a smluviti se o ukonení a výsledcích svého odporu. ,, Norská vláda" mezitímní prý žádných nárok, aby byla uznána za zákonného representanta a zákonnou vládu Norska. Odtud Švédové hledli svtu namlouvati, že konvence v Moss je pouhou smlouvou mezi švédským králem a jeho vzbouenými poddá-
mlo
vdce
nemla
1
68
Dr. F.
Vavínek:
vdci
nými
vzbouených, nikoli však mezi(!), resp. mezi králem a národní smlouvou mezi dvma státy. Pipuštní takové „smlouvy" se vzbouenci není prý nic absurdního a když se vyjednávalo s „vládou norskou", neuznávala se tím její státoprávní existence, nýbrž toliko faktická úloha a postaveni nkterých osob mezi vzbouenci. Tu ovšem Švédové s nevinnou schválností pehlížejí, že král švédský s íšským snmem norským jednal ve formách práva mezinárodního. norvéžský nebyl tu snad njakým zástupcem vzbouených poddaných, nýbrž zaujímal a požadoval postavení jako zástupce rovnoprávného, samostatného státu, jenž nestojí ani pod vrchní mocí koruny švédské ani kohokoli jiného. Že král švédský neuznal v konvenci Mosské ústavu Eidsvoldskou za platný základní zákon svrchovaného státu norského, dovozují theoretikové švédští, jako Nils Eden a Otto Varenius, professor university v Upsale, oba pívrženci školy Alinovy, ješt z tchto státoprávn závažných skuteností: V i. III. konvence Mosské slibuje král švédský, že nebudou navrženy žádné jiné zmny ústavy Eidsvoldské, než kterých je potebí pro spojení obou státv, a zavazuje se, že zmny takové budou pedsevzaty jen se svolením íšského snmu norského. Kdyby prý Norsko bylo bývalo uznáno za stát svrchovaný, n eb y 1 by král švédský poteboval slibovati, že zmny ústavy budou se díti jen se svolením snmu, protože by se rozumlo samo sebou, že ve svrchovaném státu norském má snm nepopiratelné právo na spolupsobení každé státní ústavy, nebylo by bývalo teba žádného takového se strany krále švédského, ježto právo spoluúastenství bylo by stortingu bývalo dáno již z pedu a storting nemusil by se dovolávati žádného zvláš udle-
vdí
vdí
Snm
zvlášt
zmn
pi
piznání
ného
piznání králova.
Z toho prý
vidti, že uvedená ustanovení konvence
cházejí z pedpokladu,
že
jedin
zejm
král švédský má
vy-
dispo-
siní právo nad ústavou norvéžskou, a že jen pod uritými podmínkami svého disposiního práva bude užívati v konvenci Z toho prý také vidti, že ani vláda norská, ani íšský snm nebyly uznány za orgány, jimž by píslušelo právo representace státu norského. íšský snm, dokud neobdržel ujištní královo, docela nebyl jist, že podrží njaké úastenství pi pepracování Eidsvoldské ústavy. Dle jmenovaných theoretik švédských král švédský ml zákonnou moc urovati ústavu norskou a úastenství pi úprav ústavy bylo jen následkem slibu králova, daného sliboval, že
zpsobem
naznaeným.
jedin
v konvenci. Ústavu Eidsvoldskou, kterou Norové pokládali
již za základní zákon svého svrchovaného státu, redukoval král švédský v konvenci Mosské na pouhý ,,návrh", jenž teprve jemu má k sankci býti pedložen;
Rozluka
reální unie švédsko-norské.
169
tedy panovník „cizí" zem, za kterou Norové Švédsko stále pokládali, obdržel tak právo spoluusnášení se na revisi ústavy norské, a toto právo, plynoucí již ze smlouvy v Kielu, Norové musili uznati. Král švédský neuznal prý ústavu Eidsvoldskou za právn platnou, nýbrž akceptoval ji jen jako návrh, jenž mohl se státi teprve, až bude v souhlasu s požadavky unie, až po této stránce králem by byl prozkoumán a schválen. Konvence v Moss uznala jen volené zástupce norského lidu za jeho mluví, s nimiž by se vyjednávalo, za faktické orgány, jichž jedin možno se držeti, má-li njaká úmluva i za zemi pijíti k místu. Ústava Eidsvoldská pak slibem královým byla oznaena prý jen za faktický pro píští vyjednávání, a ustanovení její mají sloužiti jen za ,,n á v o d", jehož užiti je pi svolávání stav norských tím ústav nedostalo se ješt žádné legální existence ani právn zá vazné moci. Konvence v Moss byla prý jen pro právních, v Kielu nabytých. Záleželo pak jen na krále švédského, chce-li a má-li za úelno piznati Norsku vtši míru samosprávy a jak dalece chce se vzdáti svých korunních
nov
zákonem
zredigován
podklad
—
formou
nárok
provedení
vli
práv nad zemí odstoupenou. Nejen tedy ona instituce, která mla representovati samostatný stát norský, totiž norské království, nebyla uznána, nýbrž ješt nad to
švédskému piznána byla dle theoretik švédských v konvenci výslovn moc nad ústavou norskou, a snm norský, jenž inil nároky, aby spolusdílel státní moc norskou, poteboval zvláštního slibu se strany krále švédského. králi
Z toho všeho dovozují
státoprávní theoretikové a historikové že konvencí Mosskou, Švédsko nikterak nevzdalo se svých nárok, na základ míru v Kielu míti vrchní nad zemí norskou, a že trvalo na svém starém právním stanovisku míru v Kielu. Neobmezená byla moc králova disponovati s ústavou norskou, král však vzdával se sám oné moci, zavazoval se konvencí Mosskou, že svrchovanosti své užívati bude jen totiž jen dle ústavy, kterou si Norové již díve dali, a se spolupsobením zástupc lidu norského. i ústavu v Eidsvoldu složenou za zákonnou, naopak ji dle vzniku jejího za })rotizákonnou prohlašoval, chtl prý pece moci své uložiti meze dle dívjších pedpis oné ústavy, chtl jí dáti ,, zákonné posvcení", když Norové fakticky za krále jej uznají. A takto Norsko se svým vlastním základním zákonem státi mlo pak samostatn po boku Švédska; schválením ústavy Eidsvoldské král byl ochoten pojistiti Norsku i postavení zvláštního státu uvnit unie, zaruiti, že nebude již zemí dobytou a podrobenou. Takto Švédové vykládají obsah konvence v Moss a fakta, za jakých byla uzavena i její úel.
švédští
{Reuterskióld,
Kjellén),
moc
uritým zpsobem,
By
neuznával
dobrovoln
Dr. F. Vavínek:
lyo
Úelem konvence v Moss dle theoretik švédských bylo faktické provedení státního spojení Norska se Švédskem, pi emž Norsko mlo zstati zvláštním státem s jjepracovanou Eidsvoldskou ústavou, jakožto se svým základním zákonem. Kdyby konvence byla chtla uznati Norsko za svrchovaný stát a storting za neobmezeného majitele státní moci, byla by musila též uznati, že usnesení stortingu znamenají svobodnou a rozhodující disposici samostatného státu o uprázdnném trnu. To se však nestalo, nýbrž v konvencí praví se jen zcela nejasn, že ,, íšský snm má se vyjáditi o vlády", t. j. ml se jen urit vyjáditi, chtj í-li se Norové podrobiti moci zákonného krále a tím fakticky uskuteniti spojení státní, státojiž existující. Norové nemli již nejmenšího práva usnášeti se o tom, chtj í-li být se Švédskem spojeni i nic. Úkolem svolávaného íšského snmu norského dle názor švédských mlo být jen složiti ,,holdovací písahu" králi a pak za pomoci komisa švédských složiti pepracovanou ústavu o právu krále švédského na korunu norskou se vbec nemlo mluviti, jmenovit nikoli o tom, bylo-li správn nabyto od krále dánského; právo krále švédského spoívalo prý na normách mezinárodních. íšský snm norský ml již jen ,,holdovat" králi švédskému, již ve prostého uznání, nebo ve form volby nebo v obojí,
urit
zpsobu
právn
;
a
form
vcn
vyšlo to na jedno.
Než íšské shromáždní norské nezachovalo se tak, jak prý se mlo chovati dle politik švédských. Chtlo totiž samo nejprve stavti své podmínky pro volbu krále švédského za panovníka Norska. Díve než se pikroiti mlo k volb, žádali Norové, aby se stala dohoda o zmnách ústavy Eidsvoldské. Švédové po dnes namáhají se dokazovati, že Norové nebyli k tomu tehdy oprávnni; nesmli prý stanoviti žádných podmínek, nýbrž králi, jenž dle míru v Kielu j i ž byl jejich panovníkem, naped prost holdovati a na to pak mohlo se prý jednati teprve o zmnách píští ústavy a pedložiti zmnnou ústavu králi k sankci. íšský jen volbou krále pitisknouti ,, poslední pee" na uznání svazku se Švédskem.; díve podrobiti se však ústavy a uznati tím svazek
ml
snm norský
ml
zmnám
obou íší. Norský snm však neustupoval od svého stanoviska a peliv hledl zachovati vnjší formy, jež dávaly výraz zásadám svrchovanosti norské; stavl se na stanovisko, jakoby ml úplnou volnost u
volb
vbec
krále a vycházel
právní platnosti Storting nechtl
díve
holdovati", až by štích zmnách norské stanovisko,
ústavu, jejíž
z
pedpokladu
mezinárodn-
prohlášení neodvislosti norské. krále zvoliti, ili, jak Švédové íkají,
se
ústavy.
,,k r
á
1 i
komisary švédskými o všech píUplatoval tedy zcela protichdné
dohodl
s
na tom, že jemu samému písluší vyhotoviti pijetím teprve král švédský stane se panovníkem nor-
stoje
Rozluka
reální unie švédsko- norské,
171
Kompromiss
konen ujednán byl na základ tom, že norský piznal zásadn, že Norsko jako samostatná íše spojeno bude se Švédskem, že však volba bude pedsevzata, až se stane píští ústavy Eidsvoldské. dohoda o Storting musil tedy zásadn uznati spojení se Švédskem, než se poalo s revisí norské ústavy. Formální uznání krále švédského tím však pece bylo odroeno. Švédové vykládají o tomto kompromissu, že tu poskytlo Švédsko s a m o z dobré vle lhtu, aby storting mohl mlo právo žápozdji pistoupiti k ,, formalit volby" královské, dati hned za ,, holdování" králi svému. Švédsko prý vdlo však, že má dostatenou garancii, když storting zásadn již svolil k spojení obou stát. Král švédský nechal platit usnesení stortingu o kompromissu, bylo formáln nezákonné, jen když faktický obsah usnesení byl uspokojivý; storting nemohl se pece klamati o tom, že svazek se Švédskem fakticky uskutenn býti musí, a tak následkem svolení výsledek volby byl jen k svazku. Musilo tehdy dojíti ku kompromisu, by dle rozklad švédských jednání stortingu bylo nezákonné, protože prý byl svolán jedin na základ konvence v Moss, t. j. na základ smlouvy diktované králem švédským, jenž dle pojetí norského byl panovským.
snm
zmnách
a
a
nevyhnutelným
níkem státu cizího.
A
—
—
volají Švédové jenž o své jaký prý to svrchovaný národ vésti formální vyjednávání i s vládou cizího státu a jenž svoji ústavu musí dáti k potvrzení této cizí vlád? Princip svrchovanosti norské tmito fakty prý je rozražen. Kdyby prý íšské shromáždní norské bylo mohlo se usnášeti se svrchovanou mocí, bylo by pirozen mohlo též samostatn rozhodovati o formulování ústavy svého státu, a hlasy své bylo by mohlo libovoln soustediti na kandidáta trnu, i nebylo by mu potebovalo piznati žádného práva spoluusnášení se na základním zákonu státním, nýbrž bylo by jej prost postavilo ped alternativu, chce-li korunu za nabízených podmínek pijmouti ,
ústav musí
i
nic.
Místo toho však, jak uvádjí Švédové, storting uznal krále švédzáza spolukontrahenta kladního zákona norského; storting své návrhy zajisté vždy pedkládal komisam k pijetí a potvrzení. Komisai švédští obdrželi tak právo spolurozhodovati pi urování obsahu ústavy. Ústavní zmny dly se navázáním na návrhy švédské a s ohledem na švédské námitky, dokonce oficielní návrh švédský byl za podklad pi revisi ústavy. Lze tudíž mluviti o svrchovanosti íšského snmu norského? A bylo správno, když storting tvrdil, že po stát norský a chtl abdikaci výhradn representuje domnlou svrchovanost tuto udržeti rznými formalitami? Svolení krále švédského bylo dle Švéd nutnou a pedbžnou podmínkou.
pi vypracování
ského
švédským
svrchovaný
Dr. F.
172
Vavínek:
norského
nabude právn závazné že návrh základního zákona moci a úinnosti. Švédové stále opakují, že dle práva mezinárodní lio volba byla tu jen osvdením, že poddaní uznali svého zákonného krále a svrchovaného pána. Celá formalita volby neznamenala, než že ,, králi" dlo se ve ,,form volby". Nic jiného prý nemohlo se díti, ježto král švédský byl již svrchovaným pánem na základ traktátu si Norové dlali co dlali, závazného dle mezinárodního práva; vždy prý dle mezinárodního pojetí jejich jednání mlo jen ráz ,, holdování" a uznání toho, jenž již byl oprávnným a ádným majitelem koruny norské. Norové však v aktech hledali a vidli stále jen výrazy základního stanoviska, že jen volná usnesení norského lidu mohla by být pokládána za konstituující právní základ svazku, i hájili dsledn, že volba byla volbou skutenou, že storting volil jako zástupce státu a že korunu norskou z volného rozhodnutí švédskému králi nabídl. Švédové zase namítali, že prý konstituující právní základ již tu byl a to neodvisle od usnesení íšského snmu norského. Odtud nemohou prý považovati volbu krále za konstituující akt pro svazek obou státv, a vbec za žádný rozhodující akt; šlo tu jen o poslední formalitu a to o takovou, že i bez této formality byla by se unie musila uskuteniti. Švédové s tvrdošíjností uznáníhodnou namáhají se udržeti fikci, že platnost traktátu v Kielu a jeho právní závaznost pro Norvéžsko v nebyla dotknuta, že založil právní pomr a nároky j e n mezi a a že Norsko jako pouhý objekt smlouvy nemá práva odporovat tomu, co smluvní strany ujednaly. Ve scholastickém hájení rzných tchto formulí švédských vynikl zvlášt uvedený professor pi starobylé universit v Upsale, Otto Varenius. Vbec akademití uitelé z Upsaly inili se ve sporu znamenit. Bohužel, že jejich nkteré argumentace, jež neštítily se nkdy ani rabulistiky dost banální a chauvinismu ist malomstského, jaký vybujeti mohl jen v klidném zátiší a sousedském spolužití menšího universitního msta, kde stará universita se studentstvem a jeho tradicemi ode dávna hrála první úlohu a mla první slovo, nedlaly ve svtové literatue svým velkou est. A zaasté mluví z nich více autorita uitele, obklopeného svými žáky v úzkém kruhu v nkteré z malých a neetných poslucháren upsalských, tak nutících k tsnjšímu styku, jako celé ono msto, na nž z university je krásný pohled dol, než bystrost politika i juristy širokého rozhledu. Smlouva o postoupení Norska byla prý dle švédského pojetí Vareniova ujednáním jen mezi kontrahenty, králem dánským a švédským, a její pímá závaznost platila jen pro oba kontra-
holdování
a
íšského
snmu
svrchovaného
díve
niem
Švédskem
Dánskem,
ob
pvodcm
—
dvma
Rozluka
reální unie švédsko-norské.
173
henty. Každý z obou kontrahent byl ústavou svého státu k uzavení smlouvy oné oprávnn i zmocnn. Urení objemu kompetence k uzavení smlouvy bylo otázkou vnitního práva státního obou smluvních stát. Mezinárodní smlouva opírala se v tomto bodu o positivní ustanovení zákonná, kteráž v každém .z obou stát platila. Ústava žádného ze smluvních stát, dánského ani švédského, nekladla pekážky uzavení podobné smlouvy. Naprosto pak nebylo prý dle ústavy obou stát poteba, k platnosti
odstoupení
zem
vyžadovati
norské
souhlasu
obyvatelstva.
Mezinárodnprávní platnost odstupovací smlouvy dána byla již z pedu státoprávní kompetencí resignu jícího krále dánského. Obsah odstupovací smlouvy státoprávní kompetenci ani krále dánského ani švédského. Byla-li smlouva uzavena jen mezi dánským a švédským kontrahentem, byla výrazem jejich vzájemných slib, a práva, povinnosti a nároky, ze smlouvy plynoucí, platily jen mezi nimi. Obyvatelstvu norskému státoprávn nepíslušelo prý do uzavení smlouvy
nepekrooval
mluviti.
Jedin prý oba kontrahenti mezinárodnprávních repressalií
—a
pod sankcí dánský ml ji jen ohlásiti obyvatelstvu norskému a dáti rozkaz k podrobení se; král dánský tak uinil a teprve tímto aktem nabyly odstupovací formule závazné moci naproti obyvatelstvu zem norské; král švédský hned tu právoplatn stal se vladaem norským. Pokud jde o theorii, kterou hájili Norové, že zem, tvoící samobyli
zavázáni
— smlouvu
^
provésti;
to
král
právn
statnou íši, nemže být svým vladaem postoupena jiné mocnosti bez souhlasu obyvatelstva resp. zástupc jeho, bránili se Švédové (hlavn Varenius) tím, že theorie tato není práva mezinárodního. Nauka o tom, že k platnosti traktátu odstupovacího vyžaduje se souhlasu obyvatelstva, ili že vyžaduje se plebiscitu v odstoupené zemi, je theoretiky mezinárodního práva zavržena. Známé plebiscity, jichž poádání navrhoval Napoleon III., byly jen híkou, jež zakrýti mla choutky dobyvané, nebo jiná fakta po-
normou
litická.
mezinárodním právu je dle Varenia uznáno jedin t. zv. právo t. j. právo obyvatelv odstoupené zem, aby do urité doby se mohli rozhodnouti, chtjí-li zstati poddanými staré i nové vlády a dle toho v zemi zstati nebo se vysthovati. A takové právo jako prostedek k uplatování uritých individuálních zájm bylo odstupovací smlouvou zarueno a sice s lhtou 6 let.
V
opce,
Ve volb
krále všichni theoretikové švédští spatovali jen
uznání
zákonného krále národním shromáždním norvéžským. Aktem volebním nebylo snad pipojení Norska k Švédsku státoprávn teprve založeno, nýbrž dostalo jen se strany zástupc lidu norského.
mu
svolení
faktického
se
Dr. F. Vavínek:
174
Od
svolení
tohoto
znalc švédských datovala
se
však dle pojetí pedních státoprávních n o r s k o-š v é d s k á. ,,u n i e"
,,Unie" byla dle professora Nilse Edéna (z university v Upsale) státního spojení: každá z obou zemí byla
zvláštním druhem organisována jako stát ani
vati,
jí
zvláštní, žádná nad druhou nemla
statn, by tých pedností mlo
náhodou
D
pano-
ob
vedle sebe mly státi samorozkazovati, nýbrž zemí mohla ped druhou požívati urii j e d n a ze v (Jen že zvláštní
nkterých smrech.
uritých
,,
pedností" požívati vždy jenom Švédsko).
Nilse Edéna svazek švédsko-norský byl skutenou unií, nikoli pouhým ,,s p o j e n í m" dvou zemí; pouhé ,, spojení" vzniká zemmi, jakmile mají již téhož panovníka spoprý mezi e
1
dvma
bez ohledu
jaký je jinak jejich vzájemný vzájemné postavení právní. Je tu dležitý rozdíl: pi pouhém spojení mže prý jedna zem státi pod vrchní mocí a svrchovaným poruenstvím zem druhé, jako prý Pomoany stály pod vrchní mocí koruny švédské; dle Nilse Edéna však unie je nco jiného, nebo je svazkem zvláštních stát, vedle
leného,
pomr
a jak upraveno
samostatn
sebe
na
je
to,
jejich
stojících.
,,Unie" norsko-švédská dle Nilse Edéna byla tedy sice spojením prý tak, že by dva svrchované dvou s t á t v, ale státy, každý o sob, se byly usnesly, že spojí se pod týmž pa-
nevznikla
ped
unií státem novníkem; vždy Norsko nebylo prý tím mén svrchovaným státem. Norsko bylo pouhou ,,z e m í", jež korun švédské byla odstoupena a ve státu švédském státoprávn mizela; státní existence a její nároky být uznánu za samostatný stát byly od evropských mocností odmítnuty.
nemla
Teprve aktem krále švédského, potvrzením norského zázákona, stalo se prý Norsko zvláštním státem.
kladního
vrchní moc Král švédský, jenž jedin ml nad Norskem, potvrdil Norsku ústavu Eidsvoldskou s uritými zmnami, a touto potvrzenou a pijatou ústavou stalo se
neobmezenou
státní Norsko
státem.
Pvodní tvrzena, tože prý
mla
ústava Eidsvoldská, dokud králem švédským nebyla poNorsko povznésti k povaze státu, pro-
nemohla nebyla
oprávnní
dle
udlena onou autoritou, práva
mezinárodního,
výlun
jež t.
j.
k tomu
nebyla udlena
králem švédským. Teprve potvrzením norského základního zákona z 4. listopadu 1814 oprávnná autorita ona, koruna švédská, užila definitivn svého výhradného práva uspoádati ústavu norskou a rozhodovati o vládní form zem norské.
Unie pišla dle Nilse Edéna k místu ve
norským stortingem jedin prý na základ
a
form
králem
slibu králova,
úmluvy
mezi Ale ud'eného v konvenci
švédským.
Rozluka
reální unie švédsko-norské.
175
sml
Mosské, storting býti druhou stranou smluvní, ale nefungoval jako zástupce norského státu. Mohl míti postavení pouze Norvéžska, kteí svoláni byli z inijako shromáždní pedních
muž
krále švédského.
tiativy
Svoji mezinárodnprávní
platnost
neodvozovala norvéžska ústava z pijetí ze strany stortingu, nýbrž jedin ze sankce krále švédského.
Norský základní zákon
je
tedy
pedním aktem
o
unii,
vzniku svého, tak co do obsahu. Obsah jeho organisuje spojení norsko-švédské jako svazek dvou státv,
jak co do
i
jako pravou
A
unii.
vzniku svého je dle Nilse Edéna norský základní prý smlouvou mezi korunou švédskou a stortingem norvéžským, tak že ústavu norská má tedy povahu smluvní, (Konstrukce tato je opravdu velmi podivuhodná.) co do
zákon
íšskou aktou ješt onm základním zásadám
Pozdji jen k základním stoupil voliti,
zákonu
snm unie,
švédský
jak
již
piv norském u s i 1 pi-
Švédský snm m zmny v ústav švédské. íšská netvoí již konstituující základní
byly
stanoveny.
ježto nastávaly také urité
akta dle Nilse Edéna zákon unie, nýbrž jen akt, jenž podmínky unie a v jednotlivostech podrobnji ustanovil.
již
za hotové pijal
úmluva
Ústava norvéžska, i když se posuzuje jako se Švédskem, nemla však pes to dle Nilse Edéna a jiných theoretik švédských charakter smlouvy dle práva mezinárodního, nýbrž je prý pouhým aktem
organisaním
uvnit
svrchovanosti
území,
podléhajícího krále švédského, jež uznána byla právem mezinárodním. Zajisté prý králi švédskému píslušelo ústavu sankcionovati a v dob oné, když udílel sankci, musil již býti králem, aby mohl platn vyjadovati státní vli, snad sankcí ústavy státi se teprve králem. Nemohl tedy se svého vnitního státoprávního stanoviska dáti norské ústav z 4. listopadu 1814 charakter njaké mezinárodní smlouvy
státoprávn
nemohl
státní.
zárove
Král švédský dal Norm ústavu, jež je smlouo unii. Kdyby prý Norové chtli jednostrann zmniti tuto smlouvu resp. ústavu, tu zem jejich ztratí všechna práva, jež král v ústav jim zaruil. norská nebude mít v unii žádných práv, jichž požívala díve, a Švédsko nabude ptý opt práva, vynutiti veškerá ustanovení odstupovací smlouvy v Kielu a nakládati s Norskem jako se zemí odstoupenou, jako s odstoupeným inventáem. vStátní moc švédská bude tu zbavena všech závazk, jež jí uložil kontrakt o unii, resp. ústava norská.
vou
Zem
Tato theorie švédská nebyla niím jiným, než starou theorií o proa tuto odbytou theorii neostýchal se hlásati
padnutí práv
—
ani professor Varenius.
Dr. F,
176
Vavínck:
Kdykoli by Norové chtli porušiti pravidla o unii platná, vždy prý jednání takové mlo by za právní následek ztrátu práv drive užívaných. Státoprávní charakter unie švédsko-norské byl tedy na konec celkem souhlasn s obou stran posuzován, tak že unie byla spojením pod týmž panovníkem. Norvéžský zádvou samostatných kladní zákon státní praví: Království Norské je svobodnou a samostatnou íší, jež spojena je se Švédskem pod jedním králem. Právní spoleenství osoby mocnáovy bylo pro oba státy pímo
stát
jejich
vzájemnou
právní povinností. spojuje se se
Norsko v ústav své
ústavn
stát bylo
svazek
zajištno
v
Švédskem; spojení obou obou stát;
zákonech
unie v každém z obou stát prohlášen byl za za pedpis ústavy.
ústavní
pravidlo,
Norska se Švédskem nebylo tedy jen náhodné, by z njaké právn náhodné píiny táž osobnost nebo táž dynastie byla zasedla na trn obou státv, jako když po vymení rodu panovnického v jednom státu pejde posloupnost na rod druhého státu, a jediný rod tak slouí vládu obou stát ve svých rukou. Spojení Norska se Švédskem nebylo založeno pouhou skuteností, že by táž dynastie posloupností ddickou nabyla vlády v obou státech, nýbrž naopak, spoj e n í obou stát, v jejich ústav-
Spojení
zpsobené
tím, že
ních aktech prohlášené,
zpsobilo, že táž osobnost byla
Unie nebyla uskutenna tak, že by byl za krále norského dosazen ten, kdo náhodou je také králem švédským, nýbrž Norsko ve své ústav jako stát spojuje se se Švédskem. Šlo tu o svazek stát s právním spoleenstvím nejvyššího monarchického státního orgánu a toto právní spoleenství bylo vysloveno pímo jako povinnost v souhlasných normách z ástátních obou íší. kladních
panovníkem v obou
státech.
zákon
Spojení obou
stát
mlo
být také zajišováno spoleenstvím uri-
tých organických zízení. Státní spoleenství norsko-švédské nebylo také omezeno na uritou dobu, nebylo ani omezeno na dobu trvání panující dynastie švédské. Spojení Rakouska s Uhrami naproti tomu je omezeno na dobu trvání uritých len panující dynastie, nebo Uhi pro pípad vymení uritých linií rodu vyhradili si úpln svobodnou volbu krále. Proto také mluvilo se nkdy o tom, že Rakousko- Uhersko je
jen ,,quasi-realní unie".
Norvéžská ústava a íšská akta inila opatení na udržení unie i pro pípad, že by panující dynastie královská vymela. V pípadu tom mlo dojíti k nového ddiného a spoleného vladae íšským snmem švédským i norským nebo zvláštními výbory. Volba krále mla se díti obma státy. švédsko-norské
volb
spolen
Rozluka
reální unie švédsko- norské.
Volba krále upravena byla v íšské akte podrobnými a bylo postaráno, že volba musí padnouti na
177
pedpisy
spoleného
opráv-
nného. Dále ústava norská i íšská akta inily opatení pro pípad, kdyby bylo teba, aby nastoupilo regentstvo nebo prozatímná
spolená
mla volba obou parlajakožto zástupc obou stát: tak spolen mli být voleni poruníci, kteí by vedli vládu za krále nezletilého. Pro všechny tyto pípady zizovány byly orgány, jež •mly býti Spojení obou stát bylo tedy inný pro oba státy myšleno jako v budoucnosti trvalé. Pokud jde o otázku celkem podízeného významu, byla-li unie švédskp-norská reální i personální unií v obvyklém smyslu, jsou názory autor skandinávských nepíliš jasný; otázkou touto se patrn mnoho nezabývali. Dle nich byla by se právní povaha unie pohybovala tak asi mezi obvyklými formami personální a reální unie, od personální k reální unii. Nebyla byla by stála na posloupnosti tu istá personální unie, ježto celý byl týž; též byla smluvena identita panovníka i po zániku dynastie práv panující. Dále válka a mír byly prohlášeny za spostátm. Ale pece unie švédsko-norská nebyla prý lené reální unií v obvyklém smyslu, protože scházely obory obvyklých všude tu nastupovati
vláda;
ment,
spolen.
pechodu
ád
trnní
obma
spolených
záležitostí.
Státní spojení Norska se Švédskem nespadalo sice pod pojem personální unie, nýbrž spíše pod pojem unie reální, nebylo ale ,, istou" reální unií v obvyklém smyslu.
Krise dualismu norsko-švédského ostatn v lecems vykazuje monarchie naší tak shodné body s vývojem státoprávních jmenovit v Uhrách vždy pohlíželo se na svazek rakousko-uherský jinak než v Pedlitavsku, a tato protiva názor vedla ku konflikzrovna jako ve Švédsku a Norsku. Ovšem, že krise norsko-švédská mla ješt hlubší koeny. Vbec celý pomr norsko-švédský od samého poátku nutn byl kritický, jak projevilo se v onch znaných rozdílech názor o vzniku a povaze akt, jimiž unie byla založena. Pomr tak kritický sotva mohl koniti jinak. Vše, co následovalo za posledních let unie, byly jen následky prvotních píin: unie konila tím, ím vznikla, volným dohodnutím. Opravdu je škoda všech onch prostedk, jež s obou stran vynaloženy byly na pesvdení nebo poražení odprce, oné bystrosti ducha, neobyejné píle a plamenné vášnivosti, v níž ovšem pece vždy j)evahu podržely motivy ušlechtilé. Veliká byla láska obhájc na obou stranách k vci, kterou hájili v obecném zápalu na arénu denního l^olitického zápasu vstupovali i muži takoví, jako švédský slavný cestovatel Sven Hedin a norský polární badatel Fridtjof Nansen. Neváhali chopiti se péra na obranu stanoviska svých národ, psali lánky i polemické brožurky, jako celá ada více mén obratných ochotník v obou táborech.
—
pomr
i
tm
:
Sborník vfd právních a státních. VII.
12
Dr, Jaroslav Dcmel:
178
Dnes, po konené rozluce, najdou se snad, kdož pohrdli vé a suše konstatovati budou, že veškera ona sila ducha a celá ])ráce vyplýtvána byla nadarmo. Možno snad íci, že byla mama, pokud smrovala k udržení unie, ale rozhodn nebyla nikdy marná potud, pokud sloužiti bude na vzdlání a pouení l)udoucím. Boj norsko-švédský politické zkušenosti obohatil a bude vcí státník jiných zemí, aby tchto zkušeností dovedli využiti. A to zajisté zvýšenou mrou platí pro (Konec pMsté.) státníky ped Litavou a za ní.
O
dvorské
komoe
za Ferdinanda
ml
Z habilitaní pednášky, kterou JUDr. Jaroslav
dne
28.
I.
ervna
1905
'Demel.
Již císa Maximilián I. provedl podle výtených vzor burgundských, resp. nizozemských oddlení správy financí zempanských od ostatní
zempanské
správy, zí div ješt za živobytí otce svého generálního (Schatzmeister- General) jako ústední orgán pro
pokladníka
správu financí íše ímsko-nmecké i ddiných zemí rakouských. Uložilt mu vybírání jak císa, dchod, které Maximilianovi cis. Bedichem III. byly zastaveny za útraty válené výpravy proti Uhrm, tak i zempanských dchod ze zemí dolnorakouských; platy z tchto
dchod
nesmly se díti beze svolení generálního pokladníka, jemuž komora (Raitkammer) pro hornorakouské zem v Inšpruku podávala roní výkaz výdaj a píjm, a jenž na základ tchto výkaz podával králi pehled aktiv i passiv s bilancí. Pozdji r. 1496 zídil úetní
Maximilián jako kollegiální ústední orgán pro finanní správu ddiných zemí rak. i íše jakož i Burgundska ,,Schatzkammer" v Inšpruku, pidliv její radm, šacmistry zvaným, generálního šacmistra i pokladníka r. 1491 zízeného, a burgundského šacmistra. Když pak tento první pokus o zízení ústedního úadu finanního s pevným sídlem se neosvdil života schopným, zídil r. 1498 ,,d v o r s k o u komoru", v níž opt se soustedila veškerá finanní správka ddiných zemí i íše; tato dvorská komora Maximiliánská však nemla žádného pevného stanovišt, nýbrž nalézala se vždy tam, kde král ml svj dvr.
KoUegium
této dvorské
držících (Statthalter)
komory
i rad,
sestávalo z
z nichž jeden byl
pedsedy a ty místozárove íšským poklad-
níkem (Reíchsschatzmeister) pidlen jí byl nejvyšší pokladník zemí a tak zvaný ,,Pfenningsmeister" (správce dchod urených pro osobní potebu krále i dvora) a etní úedníci pomocní. Ona byla ;
ddiných
úadem disciplinárním ohledn všech úedník finanních, soudní stolicí ve vcech finanních. Centrální úetní kontrollu však tato dvorská komora, nemajíc pevného stanovišt, provádti nemohla; též nejvyšším
i
o
dvorské
komoe
za Ferdinanda
179
I.
ta svena Inšprucké ,,Schatzkammer", která byla nyní petvoena v centrální orgán úetní kontrolly, a pezvána r. 1499 na ,,Raitkammer", jsouc jinak podízena dvorské komoe. Dvorská komora provádla ve vcech, jež úetní kontroUe Inšprucké úetní komory podléhaly, jen superrevisi, když zejm chyby (Mángel) v útech se odkryly; od r. 1500 stala se však Inšprucká ,,Raitkammer" opt pouhým úadem hornorakouským. Než tato organisace z let 1498 1500 podržela jen krátkou dobu svou psobnost, nebo dvorská komora zanikla v létech 1505— 1506, a když r. 1507 byla opt k životu povolána, lze její úední innost stopovati jen až do r. 1510; v létech 1511 a 1512 zaniká její innost úpln, obstarávána jsouc dvorskou radou pospolu s jinými administrativními záležitostmi. Teprve v létech 1513 a 1514 objevuje se opt kollegiáln organisovaná dvorská komora, jíž pidlen byl generální pokladník, zaniká však již v roku 15 15 nadobro, takže od té doby až do smrti císaovy nemáme již žádné zprávy o existenci zvláštního kollegia dvorské komory. Na sklonku vlády Maximilianovy spojeny úkoly dvorské komory s úkoly dvorské rady, což znaí návrat k ped r. 1491, slouení správy zempanských financí s ostatní správou
—
pomrm
zempanskou.
Když tedy
Ferdinand
I. v létech 1521 a 1522 ujal rakouských, nebylo tu žádného samostatného centrálního orgánu pro správu zempanských financí. Podnikavý a osvícený arcikníže však takový orgán záhy utvoil, zídiv poátkem r. 1527 optn dvorskou jako centrální orgán pro zempanskou správu finanní nejen zemí starorakouských, ale i nov získaných zemí koruny eské a uherské; podídilt Ferdinand své dvorské komoe i nov zízené komory eskou a uherskou.
se vlády v
arcikníže
ddiných zemích
komoru
Avšak instrukce dvorské komory z r. 1527 se nám nezachovala a lze za to míti, že tato dvorská komora brzo po svém zízení odsouzena k smutné neinnosti; nebo nezachovala žádných stop své innosti, a když Ferdinand I. r. 1537 obnovil dvorskou komoru a vydal pro ni ád z i. záí 1537, pokládá tento obnovenou dvorskou komoru za zcela novou organisaci a ne za pouhé obnovení (reorganisaci) instituce tu již jsoucí. Tento dvorské z i. 1537 se nám již zachoval a možno tedy blíže seznati organisaci a kompetenci tehdejší dvorské komory.
opt
ád
komory
záí
Co se týe organisace, byla dvorská komora tato úadem zízeným dle systému kollegiálního. V ele kollegia dvorské komory stál rada a superintendent, jemuž byli pidleni 4 radové. Podízený personál skládal se ze dvou tajemník dvo. komory, potebného potu písa a registrátora, který byl zárove taxatorem. Krom toho byl dvorské komoe pidlen dvorský pokladník (Hofzahlmeister), který jisté, by celkem obmezené samostatnosti. (Všem zízencm bez rozdílu byly ukládány jisté všeobecné povinnosti, jež nebudu blíže uvádti, podotýkaje pouze, že byly vesms dsledkem povinností
požíval
tmto
12*
i8o
Dr. Jaroslav Dcmcl:
svdomitého a nestranného úadování, povinnostem moderních úedník.)
blížíce
se
velmi
podobným
všech do oboru psobnosti dvorské komory spadajících vcech bylo nutno jednati a usnášeti se vždy v j)lenum celého sboru rad komorních. Nebylo žádného vnitního differencování práce, žádných referát, všickni radové mli o všem vdti. Výminku tvoily záležitosti, v nichž nkterý z rad byl súastnn, kde pak tento se nesml porad súastniti; dále jednání se stranami, které uložila rada dvo. komory
dvma radm
jménem komory
celé.
Vtšinu
záležitostí
do kompetence
dvorské komory spadajících vyizoval ovšem panovník sám na základ dobrého zdání dvorské komory a jen v nkterých pípadech mén dležitých rozhodovala dvorská komora samostatn; ale i v tchto posledních pípadech musila býti podána zpráva králi, když vota rad komorních se rozcházela, nebo tu pak král dirimoval. Za úelem vyizování vcí komorních udloval král nejmén dvakrát týdn audience radm dvorské komory a musili dva z nich býti pi pednášce pítomni. Sekretái komorní mli podání došlá, jež superintendent otevel a jim odevzdal, proísti a dle nutnosti, resp. dle asového poadí k po-
rad
pedkládati, o poradách, pokud byla vota disparátní, protokoly a tyto uschovávati, jednohlasná rozhodnutí zapisovati, potebné expedice na základ usnesení vyhotovovati a na strany vypravovati. Úetní zprávy dvorské komory podpisovaly se nejprve presidentem a I radou, pak panovníkem, na to registrátorem, jenž je registroval, a že se tak stalo, na nich potvrdil, naež sekretá dvorské komory opatil je menší peetí (sekretem). 1 eská komora musila dle instrukce z r. 1527 úty pekládati panovníkovi ke schválení, pi emž si vyžádal dobré zdání dvorské komory, a pak teprve eská komora mohla úet uzavíti. Dle instrukce es. komory z r. 1530 mohla však již tato zpravidla sama úty uzavíti, vystaviti Raitbrief, podepsati jej a panovníkovi ku podpisu zaslati, naež jej es. dvo. kanclé opatil svou peetí; jen úty kammermistra a horních hejtman musila i po r. 1530 es. komora jako díve nejprve pedkládati panovníkovi ku schválení a mohla teprve, když tento, poradiv se s dvorskou komorou, je schválil, úty ty uzavíti. Co se týe jiných expedicí, nenáležely dvorské komoe expedice v záležitostech zemských, pokud šlo o strany, t. j. pi jednání na venek; tu píslušela expedice výhradn dotyné zemské komoe. Jen listiny s menší peetí (dopisy panovníka neb na panovníka) musily i v zemských záležitostech projíti dvorskou komorou. Z listin ostatních, krom úetních zpráv, jež se netýkaly zemských záležitostí, byly listiny pergamenové s vtší peetí podepisovány registrátorem dvorské komory, pak opateny voskem a odevzdány dvorskému kancléi dotyné zemské skupiny, jehož úelem bylo zkoumati, jsou-li správn vyhotoveny; teprve shledal-li kanclé vyhotovení jich správným, mohly býti expedovány. Zdvihl-li však dotyný dvorský kanclé odpor pro nesprávné jich vyhotovení a uinil o tom zprávu
sepisovati
o
dvorské
komoe
za Ferdinanda
i8i
I.
panovníkovi, nemohly se takové listiny expedovati, dokud se neodstranila vytená jím vada. Tato výminka vztahovala se však pouze na listiny pergamenové s velikou peetí, jež se týkaly záležitostí dvorských nebo jiných osobních záležitostí, nikoli však na ty, jež se týkaly záležitostí zemských; tu expedice i pi listinách pergamenových s velkou peetí píslušela výhradn zem. komoe. Zízením dvorské komory byla provedena centralisace nejdležitjšího oboru zempanské správy, t. j. správy
zempan-
v zemích rodu Habsburského; ale tím nebyla nikterak provedena uniformita této správy, nýbrž centra-
ských financí lisace ta byla
obmezena
jen na
nejnutnjší míru. Mlo
pimené
zení ku oprávnným zvláštnostem jednotlivých skupin zemských, a tuto individualitu respektovati bylo úkolem komor dolnorakouské ve Vídni, hornorakouské v Inšpruku, eské v Praze (od r. 1558 též slezské ve Vratislavi) a uherské v Prešpurku. Krom toho mla Ferdinandova dvorská komora v Uhrách, kde cizí vliv centralisaní byl již v dob Ferdinandov vtší než v Cechách, bezprostední styky s horními msty a pozdji s jedinou komorou tchto mst, jakož s úady cla ticetinového a jinými úady finanními. Prostednictvím dvorské komory provádl se pehled veškerého finannictví v monarchii, kdežto vlastní správu finanní obstarávaly z nejvtší ásti komory zemské, i nkteré jiné úady jednotlivých zemí, podléhajíce však stálému prostednictví a kontrole komory dvorské, která byla ústedním poradním se
i
a dohlédacím
pomocníkem panovníka.
v instrukci dvorské komory, že tato má udržopodízenými zemskými komorami ,,guten Verstand und Correspondenz" t. j. korrespondenci a dobré dorozumní, dalo by se souditi, že dvorská komora vlastn nebyla zem. komorám nadízena. Naproti tomu z toho, že veškeré listy zem. komor znjící na panovníka ped-
Z
toho, že se praví
vati s
kládají se dvorské komoe, která je otvírá, zkoumá, o nich relaci a dobré zdání podává a pak teprve je panovníkovi pedkládá, vyplývá pece jistá, by obmezena podízenost zemských komor dvorské komoe.
vi
Zemské komory mohly panovníkovi psáti jen prostednictvím dvorské komory a panovník jen prostednictvím této zem. komorám. Pi tom ve vcech zemských jako nejvyšší stolice rozhodoval vždy jen panovník sám, íd se nejvíce radou dvorské komory; na venek však se podobá, jako by se ídil radou dotyné zemské komory ku p. eské. Zemské komory byly povinny dvorské komoe zachovávati úctu {,,auf uns und unser Hofcammer aufsehen haVjen"); nebyly však povinny rozkaz dvorské komory poslouchati, pokud tyto nebyly schváleny panovníkem. Vzhledem k tomu lze eskou komoru pirovnávati eskému ministerstvu financí jen, pokud šlo o repraesentaci na venek a moc správní v užším smyslu, nikoli však pokud jde o úkol nynjšího fin. mi-
vi
nistra jako vrchního rádce koruny, ministerstva financí jako vrchního
orgánu kontrolního a rozhodovacího. Zajisté však vykonávala dvorská komora jako poradní úad panovníka i znaný vliv na obsazování míst
1
Dr. Jaroslav Demel:
82
úednických pi zemských komorách. Byla to tedy centralisace zastená osobou panovníkovou a pi tom ješt obmezená na nejnutnjší míru. Nicmén v tomto obmezencm rozsahu byla pece úplnjší než centralisace finanní správy za nynjší dualistické ústavy rakousko-uherské. Nebo prostednictví a kontrole dvorské komory podléhaly veškeré zemské komory Ferdinandových zemí, tedy zejména eská (od r. 1558 též slezská) a uherská; naproti tomu v nynjším dualistickém soustátí rakousko-uherském stojí vedle sebe pedlitavské, uherské a spolené ministerstvo financí, a nejsou první dv tomuto nijak podízena. Co se týe kompetence, píslušela dvorské komoe pedkem jistá innost dohlédací ohledn veškeré správy finanní. Nic, a to bylo sebe vtší nebo menší, nesmlo býti odato vdomosd dvorské komory, v ní se mly sbíhati nitky celé správy finanní, jejíž úplný pehled mla míti. Tento se ml usnadniti tím, že u jednotlivých komor vedly se rejstíky, obsahující seznam všech píjm z komorních statk dotyné zemské skupiny, seznamy dluh i vzájemných pohledávek, rejstíky duchovních lén, far a obroí, a jich roních dchod. Jakmile se vyskytl konkrétní podnt, dala si dvorská komora zaslati rejstík k úplné orientaci potebný a mla pevný základ pro další opatení. Za úelem provádní tohoto dohledu mla práv dvorská komora udržovati stálou korrespondenci s podízenými komorami zemskými. Dvorská komora mla vésti zejména též kontrolu veškeréhozempanskéhoúetnictví; avšak v té píin nebyla žádným centrálním orgánem úetní revise v tom smyslu jako Maximiliánová Schatzkammer z r. 1498, ježto komory zemské vykonával}' v jednotlivých skupinách zemských, a dvorská komora i úetní revisi mla pouze nad tím bdíti, aby zemské komory kontrolu všech jim podízených úedník pesn provádly, s touto nijak neprodlévaly, a tím jmní komorní nepoškozovaly. Komora dvorská sama revidovala i
út
úty
dvorského pokladníka, jenž musil každoron o vánocích provádla pouze superrevisi onch út, kterým zvlášt znané nedostatky byly vytýkány, neb jejichž výtky ti, kdož úty složili, nechtli uznati. Tu mla dvorská komora jako úad revidující, zemské komoe pedstavený, definitivním rozhodnutím diffetoliko
úty
skládati; jinak
rence odstraniti.
Dvorská komora
mla
míti též stálý
pehled pohybu zem-
panských financí
v celé monarchii a za tím úelem musily jí veškeré kassovní úady pedkládati periodické zprávy o stavu píjm Zemské komory, jimž byl pidlen kammermistr, musily a výdaj. to initi každoron, dvorský pokladník tvrtletn. V nejužším pomru k dvorské komoe byl ovšem pidlený jí tJkolem tohoto bylo pijímati s vveškeré peníze i píjmy záležející z jiných vcí než hotových penz, které mu ze všech zemí korunních, jak z neobmezených dchod zempanských, tak i z berní stavy povolených, z pjek z dar králi na cestách daných atd. pijati bylo naízeno.
dvorský pokladník.
domím rad dvorské komory
.
o
dvorské
komoe
za Ferdinanda
183
I.
na
Ml
pak tento píjem v ádném sezení rady komorní zapsati a kvitovati; kvitance jeho musila býti vlastnorun spolupodepsána zemzastávati úkol kontrolora („gegenpanským úetním, jenž tu schreiber") a zapsati se do zvláštní k tomu urené knihy. Seznam všech
ml
píjm v té které dob došlých podepsaný dvorským pokladníkem a dvma rady komorními musil se pedkládati zempánu, aby nejen dvorská komora, ale i zempán o každém píjmu vdl. Pro kassovní službu vydávací ml velikou dležitost byly rozdíl mezi výdaji ádnými a mimoádnými. Výdaje dávány do zvláštních rozpot, jež nesly název ,,koniglicher Hofstaat", a byly v nich uvedeny netoliko personální poteby dvoan (Hofgesinde), ale i služné len úad, které pi dvoe mly své sídlo, tedy tajné rady, dvorské komory a její kanceláe, dvorské rady á jejího kanceláského personálu. Ježto tyto seznamy byly základem pro výplaty, byl dvorské komoe dán píkaz, tyto stále míti v patrnosti a za tím úelem dvorský rozpoet ped každou kvartální výplatou nejvyšším hofmistrem a dvorským maršálem dáti revidovati, což se dalo tím zpsobem, že odpadnuvší položky se škrtly a nov pibyvší se pipisovaly. Ohledn v ýobsahoval ád dvorské komory z r. 1537 ustanovení, že král o výdajích mimoádných má míti s rady dvorské komory obsáhlou poradu a na základ této teprve rozhodnouti, co se má státi. Kdežto ádné výdaje byly vyznaeny v dvorském rozpotu a na základ tohoto pijetí jich do rozpotu každá položka jich mohla býti vyplacena, takže tento rozpoet se jevil všeobecným rozkazem platebním, platila ohledn mimoádných výdaj zásada již císaem Maximilianem I. do finanní správy zavedená, že placení takových výdaj se mže státi jedin na základ ádného platebního poukazu. Výdaje mimoádné ml dvorský pokladník initi jen s vdomím celého kollegia dvorské komory a sice na základ platebních poukázek (bevelch-zettel), které, pokud šlo o- výdaje vyšší 10 zl. rýnských, musily býti podepsány superintendentem a jedním radou dvorské komory a krom toho zempánem; když však nebylo možno v as podpis zempána si opatiti, stail podpis superintendenta a jednoho rady, avšak pak musil pokladník takovou platební poukázku do 8, nejdéle do 14 zempánu k podpisu pedložiti, jinak se stala dotyná položka výdajová pi sútování pedmtem výtky. Pi výdajích mimoádných do 10 zl. vetn stailo, když poukázka podepsána byla superintendentem a jiným radou dvorské komory, musil se však i takový výdaj díti s vdomím celého kollegia dvorské komory. Z toho vidti, že dvorský pokladník požíval jen nepatrného stupn samostatnosti; ve všech smrech jeví se podízeným dvorské komoe, jejíž rozkazy jsou podmínkou každého jeho výkonu; tyto rozkazy uvádjí teprve stroj pokladniní v pohyb. A pece jest pi tom proveden princip oddlení úadu poukazujícího a platícího velmi písn; již pi tomto zaátku moderní správy finanní pichází k platnosti názor, který dnes platí, že pokladny jsou jen výkonnými orgány, jež bez
ádné
daj mimoádných
dn
i
D.
184
Jaroslav Demel:
výslovného rozkazu finanního úadu správního nesmí nieho vydávati ani pijímati. Ale i v jiném smru jeví celková organisace kassovnictví za Ferdinanda I. podobu s moderní organisací touto: dvorský pokladník od])ovídá moderní hlavní pokladn státní (pi ministerstvu financí), kammermistr i rentmistr jednotlivých zemí nynjAí zemské hlavní pokladn, vicedomové zemí staro-rakouských nynjším berním úadm, úedníci a správcové (Píleger- und Amtsleute), jimž vydávání a pijímání zempanských penz bylo sveno, moderním lokálním
—
pokladnám státním.
Pokud
jde o
vlastní správu finanní,
byl rozsah její
u dvorské komory úzký; tu bylo hlavním tžištm peování o poteby krále a jeho dvora. Velikost dvorského rozpotu byla stanovena dvorským ádem (též z r. 1537), který stanovil fixm pro jeho vydržování. Pro pípad, že obnosy, které se musily k tomu úelu tvrtletn odvádti, z berní nemohly býti kryty, bylo vcí dvorské komory ,,den Abgang von anderen Orten daran zu anticipiren und aufzubringen". V žádném pípad však nesmlo se s výplatami plat radm a dvorským úedníkm prodlévati a je zadržovati, aby se prý lepší poslušnost a káze na dvoe udržela. Spolená akce dvorské komory s jednotlivými
úedníky byla krom dar králi uinných, které se zpravidla odevzdávaly dvorskému pokladníku, nutnou ped nEistoupením njaké královské cesty. V tom pípad mlo se kollegium díve s dvorním maršálem a podkoním raditi o tom, co jest nutným pro povozy a p. a všechna nutná opatení uiniti. Ve všech oborech pronikají se, jak zejmo, akoli moderní státní myšlénka znenáhla již v popedí se dere, v pestré smsi výdaje pro poteby krále a výdaje k úelm státním. Veledležitou byla naproti tomu
vací
poradní
a
prostedko-
innost dvorní komory.
Všechny návrhy a zprávy podízených komor zemských králi podané picházely do dvorské komory, která o nich podávala své dobré zdání králi, jenž pak podle toho uinil svá pípadná rozhodnutí. Též všeliká podání týkající se komorního statku (na krále k ruce dvorské komory podávaná), i když je obdržel a otevel dvorský kanclé, musila býti odevzdána superintendentu dvorské komory, která o nich podávala svá dobrá zdání králi. Ale i když došla krále podání na Jeho Velienstvo" bez dodatku ,,k ruce dvorské komory", sliboval král, že je bude, pokud se týkala komorního statku, vyizovati s plenem dvorské komory aneb je této aspo k podání dobrého zdání zašle. Vše, co njak souviselo se státním hospodástvím, musilo procházeti rukama dvorské komory, zejména i vci válené, když šlo o zpsob hrazení tchto výdaj. ,,
Sem patí též innost dvorské komory smující nejen k uspoádání rozrušeného stavu finanního, ale i k povznesení státního hospodáství v každém smru. Za tím úelem ukládal král dvorské komoe, aby provedla co nejdkladnjší šetení o zcizeních a zastaveních komorních statk, jakož o povoleních dar z milosti. Tato šetení mla se konati i
o
dvorské
komoe
za Ferdinanda
I.
185
vysýláním zvláštních kommissa neb rekvisicí zemských komor. Výsledek tohoto vyšetování musila dvorská komora v seznam sestaviti a v tomto uvésti všechny pro posuzování tchto akt rozhodné momenty jako jméno kupce, zástavního vitele neb toho, jemuž byla milost udlena, skutenou cenu pedmtu a výši kupní ceny neb zástavní pohledávky. Kde taková zcizení se dala za podmínek zvlášt nevýhodných, musila o tom dvorská komora podati zprávu, aby se mohly nalézti prostedky ku zrušení takovýchto nevýhodných právních jednání.
Za úelem povznesení financí ukládáno asem též dvorské komoe, aby zkoumala, jak provádna byla starší naízení zempanská k tomu cíli smující, a shledala-li, že naízení takových nkde se písn nešetí, aby s píslušnou zemskou komorou o potebných opateních za úelem lepšího jich provádní se dohodla. Za úelem povznesení rozrušeného stavu finanního mla se také nová odvtví píjm znaleckými poradami dvorské komory otvírati, jíž naízeno, aby nejmén dvakráte týdn se radila o prostedcích ku docílení vtších píjm komorních. K tomu smovala též ustanovení ádu dvorské komory, aby tato pi uprázdnní celních a mýtních uvážila, zdali by z dvodu úspory nebylo vhodnjší propachtování; dále naízení téhož ádu, že všechny dle konaného šetení bez svolení zempána povolené provise, zápisy a zvýšení plat úednických se mají škrtnouti; ustanovení, že si dvorská komora má od zemských komor vyžádati seznam všech v jejich obvodech od dívjších panovník povolených pfovisí a plat, tyto prozkoumati a králi podati dobrá zdání o tom, dá-li se njakých úspor docíliti; konen ustanovení, že nové žádosti za uprázdnné provise má dvorská komora, pokud uchazei nejsou zvlášt zasloužilí a potební, prost zamítati. Rozmnožování úednictva bylo se dle možnosti vyhýbati a jevilo-li se nezbytným, smlo se státi jedin s vdomím a radou dvorské a dotyné zemské komory.
úad
Z toho, co bylo eeno, jest zejmo, že zempán chtl pi výkonu svých finanních práv výsostných vždy jednati ve srozumní s úady jím dosaženými, aby tyto vdly o všech v jejich obor spadajících vládních aktech a takto veškerá správa finanní spoívala na jednotných zásadách. Ve finanní správ zempanské, tomto nejvlastnjším oboru neobmezené moci zempánovy, objevují se takto zárodky výkonu správní moci v mezích zákona, který jest základní ideou moderního státu právního. Ferdinand položil si v nevelkém, ale dležitém oboru své neobmezené moci sám pesné meze a naídil svým úadm, aby v tom pípad, když by z nedopatení v uritém pípad vydal naízení píící se služebním instrukcím jejich, tmto rozkazm odepeli provedení. To platilo zejména o dvorské komoe.
Na konec nutno se zmíniti též o rozhodovací innosti dvorské komory vzáležitostechstran, o všech ,,parteisachen, so unser kuniglich und frstlich camerguet an mitl belangt". innost tato není v dvorské komory blíže vymezena, vymezení toho dostává
ád
1
86
se
jí
Dr. Jaroslav Demcl:
jednak
praxi. Dle
ády
dvorské
komoe
zemských komor, jednak
mého náhledu
rozhodování
O
záležela i)edné v
za Ferdinanda
jest zrejmo,
I.
stopujeme-li
administrativním
o stížnostech stran proti výši dávek,
proti
bez-
právnému jich vybírání, o žádostech vitel domáhajících se dluh zempanských, pokud šlo o rozhodování, jež nevyžadovalo cesty soudní a o smírná vyjednávání se stranami, a tato innost vztahovala se na všechny Ferdinandovy zem, tedy zejména i na zem eské a uherské; finanních, zejména byly to stížnosti proti rozhodnutím nižších komor zemských, a stížnosti neb žádosti ve vcech finanních, jež strany pímo králi podaly a jež jí král neb dvorská rada pikázaly k rozhodování. Vedle této administrativní innosti rozhodovací píslušela však rad dvorní komory, jak se zdá, též skutená soudcovská innost v ízení kontradiktorickém, pokud šlo o spory fiskální, kamerálií se týkající, jež v první stolici rozhodovaly podízené orgány finanní (vicedomové, zemští hejtmanové) a v druhé stolici regimenty dolnoa hornorakouský v smíšených senátech rad vládních s rady komory, pokud se týe, o nichž v první stolici oba eené regimenty vynášely rozsudky; dvorská komora byla tu revisní, -pokud se týe odvolací stolicí, konkurujíc v té píin s dvorskou radou r. 1527 zízenou, z jejíž pravomoci ,,vinanzsachen" a vci, které ,,unser chamerguet belangen", byly vyloueny. To ovšem platí jen o Ferdinandové dvorské komoe do r. 1636. Dvorské komory r. 1564 v Štýrském Hradci a Inšpodobn jako od r. 1636 i Vídeská dvorská bruku utvoené byly zárove zemskými komorami a mly tedy též úplnou komkomora petenci zemských komor, zejména soudili radové jejich v soudcovských senátech dotyných regiment. V zemích eských ovšem dvo. komora tu byla jen administrativní nemla žádné soudcovské kompetence stolicí rozhodovací, a to platí, jak se zdá, i ohledn zemí uherských. Není úelem této pednášky sledovati další vývoj dvorské komory, jejíž obvod psobnosti po smrti Ferdinandové r. 1564 zúžen decentralisací správy komorní, jež záležela v povýšení zemských komor štýrskohradecké a inšprucké za dvorské komory pro zem vnitrorakouské, resp. pro horní a pední zem rakouské, takže pak psobnost vídeské dvorské komory zstala obmezena jen na Dolnorakousko (totiž nynjší Dol. a Hor. Rakousy), zem eské a uherské. Tato decentrahsace potrvala až do Josefa I. V dob obnovené centralisace nastává zase odluování speciálních od dvorské komory, která v dobách tereziánských a josefínských i za Františka 1. podléhá rzným zmnám, na as i zanikajíc, až r. 1802 zase byvši v plném rozsahu obnovena, potrvala do r. 1848. Z dvorské komory vyvinulo se nynjší ministerstvo financí pedlitavské i spolené. Byla tedy Ferdinandova dvorská komora institucí, jež dokala se staletého vývoje, a postavil si v ní osvícený panovník
úad
—
—
—
úad
ten
skutené
,,
monumentm
aere perennius".
— Dr. Jos. Oskar Worel:
O
zániku lenství v spoleenstvech.
O zpsobech zániku
lenství
i8;
v hospodáských
a výdlkových spoleenstvech durante societate. Dle práva rakouského pojednává a s právem Dr. Jos. Oskar Worel.
Literatura
nmeckým
srovnává
zkrácen citovaná:
Ludolf Parisius: Die
Genossenschaftsgesetze im Deutschen Reiche.
Berlin,
1876. Dr. Josef Kaserer:
Das Gesetz vom 9. Apríl 1873 uber Erwerbs- u. Wirtschaftsgenossenschaften mit Materialien. Wien, 1873. k (Pražák), Zákon o spolenostech výdlkových a hospodáských. Právník, 1873, str. 546—551. 588—595, 659—665, 7?>o—72>7Dr. Ant. ryt. Randa, Soukromé obchodní právo rakouské. Ses. I., vyd.5., seš. II., vyd. 4. 1902. Ses. III., vyd. 3., 1903. Dr. Ant. Rit. v. Randa: Das oest. Handelsrecht, B, I., B. II. Dr. Em. Stress: Das ósterreichische Genossenschaftsrecht. Erwerbsu. Wirtschaftsgenossenschaften mit unbeschránkter u. beschránkter Haftung. Systematische Darstellung des in Oesterreich geltenden Genossenschaftsrechtes unter Ber,úcksichtigung der auslándischen Gesetzgebung.
—
—
Wien, 1887. Dr. R. Freiherr van Canstein: Lehrbuch des Oesterreichischen Handelsrechts unter steter Beriicksichtigung der Rechtssprechung des obersten Gerichtshofes. I. Band. Allgemeines Teilu. Gesellschaftsrecht. Berlin, 1895. Dr. Moric Weden: Die Statuten der landwirtschaftlichen Produktivgenossenschaften. Prag, 1905. Dr. Hans Cruger: Das Reichsgesetz betreffend die Erwerbs- u. Wirtschaftsgenossenschaften. Kommentar zum praktischen Gebrauch fiir Juristen u. Genossenschaften, herausgegeben von Lud. Parisius u. Dr. Hans Cruger. vermehrte u. umgearbeitete Auflage. 5. Berlin 1906. Dr. Hans Cruger: Das Reichsgesetz beteffend die Erwerbs- u. Wirtschaftsgenossenschaften. Textausgabe mit Anmerkungen u. Sachregister von Lud. Parisius u. Dr. Hans Cruger. 11. vermehrte Auíl. Berlin, 1905. Guttentagsche Sammlung Deutscher Reichsgesetze, Nr. 29.
Zkrat kyjiné: Kde není naznaen zákon (neb písmenem ,,^"), rozumí se onen o spoleenstvech hospodáských a výdlkových ze dne 9. dubna 1873 . 70 . z. A. Cl. = Sbírka rozhodnutí nejvyššího soudu ve vcech obchodních od L. Adlera a R. Clemense od 1868 1902, sv. I. XI. roz. = sbírka rozhodnutí nejvyššího soudu, vydávaná tímto off. soudem jako píloha k vstníku min. práv.
—
spol-vo
= spoleenstvo;
spol-ti
s
r.
o.
— spolenosti
s
ruením
ob-
mezeným.
ÚVOD. Vzhledem na obsáhlé ruení len spoleenstev hospodáských a výdlkových, jež vždy je sice osobní, ale subsidiarní, nkdy obmezené, nkdy i neobmezené (§§ 2., 53., 76. zák.),^) t. j. dle povahy spoleenstva, zda zízeno s ruením obmezeným i neobmezeným jest
—
')
Randa,
cit.
seš.
III.,
vyd.
3.,
str.
148.
1
Dr. Jos. Oskar Worel:
88
leny
i pro vitele spoleenstev otázkou veledležitou, jakým zaniká lenství ve spoleenstvech tch? Obrali jsme si za úkol v krátkosti probrati veškeré zpsoby zániku lenství a pi tom srovnávajíce zákon náš se zákonem nmeckým, ešiti nejdležitjší ve smru tom stávající pochybnosti a kontroversy.^)
pro
ale
zpsobem
Kolik stává
druh
zániku lenství?
Zákon o spoleenstvech výdlkových a hospodáských v pipouští trojí zpsob zániku lenství durante societate a 1. dobrovolné vystoupení, 2.
smr,
3.
vylouení.
§ 5.
.
4.
sice:
Všechny tyto zpsoby zániku blíže upraviti, pokud tak zákon sám neiní tudíž v mezích zákonních, ponecháno stanovám. Mimo to zaniká lenství ovšem též zánikem spoleenstva samého, se tak stane z kteréhokoli v § 36. uvedeného dvodu.^) Sporno, zda vypotení dotených tí pípad zániku lenství je taxativní a zda vzhledem na kategorické znní § 11., dle nhož odchylky od zákonního ustanovení ve stanovách, pouze pokud toho zákon pipouští, obsaženy býti mohou lze pipustiti ve stanovách ješt jijié dvody zániku lenství, ku p. následkem pesídlení neb následkem zmny povolání, prodeje, neb zniení nemovitosti spoleníkovy (zboení domu) a pod.? Jsme toho náhledu, že taxative druhy zániku vypsány,"*) nebo nehled k tomu, že zákon, kde jde o demonstrativní výpoet, tento vhodným zpsobem slovy: u. dgl., a p. (ku p. v § i.) vyznauje, svdí tomu znní § 11., pak ta okolnost, že události nejrznjší na vli spoleník nezávislé dvodem vystoupení neb vylouení býti mohou, tudíž pod shora vypotené druhy zániku lenství subsumovati se dají, konen, že skutenost tak dležitá, jako zánik lenství vyhledává, a-li len fysicky existuje, budsi projev vle jeho, aneb orgán spoleenstvo, k nmuž náleží, zastupujících.
—
a
—
^) Jest litovati, že ani z porad o zákonu spoleenstevním v Kasereru vypsaných nenalézáme vysvtlení, pokud se týe spoleenstev s ruením obmezeným, kteréžto pedpisy z bavorského zákona ze dne 29. dubna 1869, jak motivy (Kaserer s. 52) doznávají, pevzaty. Co se týe pedpis spoleenstev s ru. neobmezeným se týkajících, zákonu pruskému ze dne nalézáme v motivech ku vzoru tchto pedpis 27. bezna 1867 resp. severonmeckého svazu ze dne 4. ervence 1868 vypsaných v Parisiu mnohdy vysvtlení. ^) O tomto zpsobu zániku nejednáme, ponvadž by to vyboovalo z rámce našeho pojednání. *) Stross 189 uvádí ješt 2 pípady zániku* lenství, totiž pi spoleenstvech s ru. neobm. výpov lenství soukromým vitelem dle § 59. a pevedení veškerých podíl dle § 83. na osobu tetí, jež nastupuje na místo cedcnta v lenství. Z tchto 2 pípad dá se prvjší subsumovati pod pípad dobrovolného vystoupení, jak o tom doleji pojednáno bude, druhý pípad je skutenou iichylkou od taxativního výpotu.
—
o
zániku lenství v spoleenstvech.
189
Nicmén zákon sám zásadu taxativního výpotu zpsob zániku lenství v § 5. vyslovenou prolamuje. Pipouští totiž jednak pi spoleenstvech s r. obm. eventueln ješt další tvrtý zpsob zániku, t. j. pevodem podíl závodních dle -li tomu stanovy neodporují. Tento zpsob zániku nedá se § 8^., pod žádný ze zákonních v § 5. vypotených subsumovati.
a
Na druhé stran pipouští dle § 54. pi spol-vech s r. neobm. vylouení smrti jako dvodu zániku lenství, tak že pro tuto kategorii spole-ev platí eventueln pouze 2 zpsoby zániku.
Rekapitulace: Zákon v§. 5. . 4. vypoítává taxativn zpsoby zániku lenství, prolamuje ale
zásadu tu
§§ 83. a 54.
KAPITOLA PRVNl. O zániku lenství smrtí. Úmrtím, teba dle zákona ze dne 16. února 1883 . 20. . z. toliko praesumptivn vysloveným (u osob právnických a jiných korporací, jež leny spoleenstev jsou, pominutím jich právní existence)^) (tudíž zrušením) zaniká lenství. Fysická smrt dle zásady: ,,Mortis hora semper erta an, sed incerta quando" psobí zánik lenství, teba nenastane nejmén 4 nedle ped uplynutím správního roku (totiž v dob, ve které výpovd z lenství dáti možno, §§ 54., 77.). Naše zákony neznají t. zv. obanskou smr, t. j. ztrátu zpsobilosti k právním inm-) následkem rzných událostí (odsouzení, prohlášení za šíleného, konkursu a p.) nastalou. Odsouzení lena pro zloin teba do žaláe doživotního nelze co do úink rovnati jeho smrti fysické. Podobn vyhlášením konkursu na lena nenastává zrušení spoleenství. Nastává otázka, zda pipouští se ustanovení stanov,
a
nhož
dle
zánik
lenství smrtí
se
vyluuje?
podpora výdlku neb hospodáství len spoleným provozováním podniku neb poskytováním úvru. Bude tudíž (a je neobmezený poet len), pravideln záležeti a stanovami pedepsána, jistá osobní individuální qualifikace spoleníka. lenství skýtá jistých s osobou spojených práv a závazk.^)
Úelem
spoleenstev
jest
*) Dle § I. zákona o nucené revisi ze dne 10. ervna 1903 . 133 . z. adie §§ 16., ^2., 61. a 95. zákona o spolenostech s ruením obmezeným ze dne 6. bezna 1906 . 58. . z., nemže býti nyní více pochybnosti o tom, že korporace všeho druhu mohou býti leny právních útvaru, jako jsou spoleenstva výdlková a hospodáská, pak spolenosti s rviením obmezeným jinak dle starší judikatury A. Cl. 2136. Srov. moje spisy: Zákon o revisi výdlkových a hospodáských spoleenstev a jiných spolk, str. 26. a pozn. 24. a Spolenost s ruením obmezeným, str. 85.
— *) •')
Canstein, I. sv., Stross 188.
s.
632.
Dr. Jos. Oskar Worel:
igo
Následkem toho všeobecn
tvrditi lze,
že
lenství smrtí
lena
zaniká, že nestává jakési nástupnictví v lenství a že tento úinek smlouvou spoleenstevní (stanovami) vylouiti nelze. Že tomu tak je, plyne v píin spoleenstev s ruením obmezeným z § 78., jenž o ruení vyhoštného lena a jeho ddice jedná tudíž bezpodmínený zánik lenství smrtí pedpokládá. Ustanovení toto, nalézající se v III. hlav zákona, jednající
—
o zvláštních ustanoveních v píin spoleenstev s r. o., nenalézá se ve vzoru našeho zákona v zákonu o spoleenstvech severonm. svazu ze dne 4. ervence 1868 a pevzato z § 75. bavorského zákona z 29. dub, 1869, jenž zní: ,,Im Falle des Ausscheidens eines Gesellschafters dauert die vertragsmássige Haftung desselben noch 2 Jahre nach Ablauf des Gescháftsjahres, in welchem das Ausscheiden efolgt ist, fot". Naproti tomu v píin spoleenstev s ruením neobmezeným obsahuje § 54. od. 2., nalézající se v kapitole zvdáUních pedpis o spoleodchylku tim, že praví, že smrtí enstvech s r. neobmezeným koní se lenství, a-li stanovy nic jiného s u j í. Jest tudíž možno smlouvou vylouiti zánik lenství následkem smrti lena a nastupují ddicové na místo lena, aniž by vykazovati
—
—
nepedpi-
pedepsaných náležitostí.^) Z historického vývoje § 54! rovnajícího se doslovn od. i. a 2. § 38. severonm. zý) plyne však, že ani v píin tchto spoleenstev nemínno úpln vylouiti úinek smrti jako zániku lenství. Dle vysvtlení ku§ 38. nelze ani smlouvou nutiti ddice, aby do spoleenstva se solidráním ruením vstoupili, ani spoleenstvo nutiti, aby je pijmouti musilo. Lze tudíž pouze ustanoviti, že na podíl závodní resp. ddictví zemelého lena ješt po jistý as, zejména až do konce roku závodního v píin práv a povinností ku spoleenstvu tak se hledti má, jako by len musili event. zvláštních, stanovami
na živu byl a dopouští
se ustanovení stanov, dle nichž
v
píin
zá-
jeden neb více ddic zstavitele (lena) jaksi nastupuje v lenství, a-li shledán spsobilým za lena býti pijat. Ne tedy ipso jure nýbrž teprve pijetím za lena stává se lenem ddic zstavitele, nelze tu proto mluviti o sukcessi, aneb vylouení úink smrti. Zajisté také hospodáské motivy nasvdují tomu, že nemže býti pozstalost nucena, aby konala povinnosti len. pisného,
úrok, dividend a
p.
Následkem všeobecného znní § 54. nicmén dle zásady, že neúmysl zákonodárce, nýbrž slova zákona, pipustiti sluší v píin spoleenstev s r. neobmezeným, aby stanovy vylouen byl zánik lenství smrtí tím zpsobem, že ddic nebo ddicové nastupují v práva a povinnosti zemelého lena ipso facto a aby zastoupeni spoleným plnomocníkem neb zákonným zástupcem vykonávali tato práva a plnili závazky jeho. platí
*)
Tak Canstein
*)
Parisius
s.
632.
352
o
zániku lenství v spoleenstvech.
191
tom, pihlásili-li se k ddictví vbec, nezáleží na tom, zda cum inventarii se pihlásili ili nikoli, ponvadž nevykonávají pouze povinnosti zstavitele, nýbrž i své jako spoleník.
Pi
beneficio
Vzhledem ku znní § 1208. ob. ob. z. tvrdíme, že na substituty ddice práva a povinnosti len nepecházejí, a jde o fideikomissární
i
obecnou substituci. aby ddicové neb legatái stali se nástupci I když stanovy dovolují, zemelého lena, tím, že k pozstalosti se pihlásili aneb legat pijah, ddicm a legatám písluší bez mohou stanovy urovati dále, že obmezení zákonního ruení § 54. se prohlásiti, že nechtjí trvati ve spoleenstvu, aneb že spoleenstvu písluší teprve jako o pijetí každého jiného nového lena rozhodovati (ku p. pedstavenstvem a valnou hromadou) aneb že ddicové jen tehdy mohou nastupovati jako lenové na místo zemelého, vyhoví-li zvláštním podmínkám, na nichž vznik lenství jest dle stanov uinn závislým, ku p. zaplatí-li zápisné, nabudou-li nemovitosti v okresu, podrobí-li se povinnosti dodati jisté množství surovin a p. Po vždy ovšem písluší obma stranám jiným zákonním zpsobem zánik lenství pivoditi, dodrženy-li budou zákonní toho podmínky (výpovd, vylouení). Velice sporno v teorii i praxi, kterým okamžikem nastává zaniknutí lenství následkem smrti lena (zrušení
bu
korporace)?
Z pojmu
smrti (i zrušení korporace) zdá se nade vši pochybnost býti ani jinak, než že zánik lenství nastává již okamžikem nastalé sríirti (právoplatným zrušením právní existence dotyné korporace). Nicmén sluší tu initi rozdíl mezi spoleenstvy s ruením obmezeným a neobmezeným. V prvjších soudíme, že vzhledem k tomu, že zákon pouze dobu, kdy výpovd dána býti mže, v § 77. upravuje, o dob, kdy smr úinkovati co dvod zániku lenství, se nezmiuje, v § 78. o ruení ddic jedná že lenství okamžikem smrti zaniká.*) ])lynouti,
že
nemže
píin
mže
Jinak
od
2. z.
má
praví:
se
vc
v
a
—
píin
spoleenstev
s r.
neobmezeným.
§
54.
,,Ferner erlischt die Mitgliedschaft durch den Tod, in-
sofern der Genossenschaftsvertrag keine entgegengesetzte enthált."
Bestimmungen
Jinak Pražák, Práv., i 873, str. 732, který praví, že pi spoleenstvech nemá úmrtí toho kterého spoleníka významu co do jeho pomru ku spolenosti a nechtjí-li ddicové ve spoleenstvu setrvati, náleží jim dáti náležitou výpovcf, jakou by zstavitel sám byl musel dáti. Odvozuje tento náhled z § § jy a 78., z nichž to však, jak shledáme, neplyne. Rovnž Canstein, 1. c, str. 631, jenž pouze pi spoleenstvech s neobm. r. vystoupení smrtí pipouští, a-li stanovy neobsahují, že ddici nastupují na místo zstavitele. Pi spol-vech s r. obm. praví ale, že pro pípad smrti nastupují prý ddicové již ze zákona na místo zstavitele a musí, chtí-li ®)
s
ru.
obrn.
.
vystoupiti,
vypovdti.
Dr. Jos. Oskar Worel:
192
Úinek smrti nastává tudíž sice rovnž již okamžikem smrti (neb právoplatným zrušením korj)orace), nicmén mže stanovami nco jiného býti naízeno.
Z motiv ku severonm. zákonu § ^8. (Parisius 1. c. 353) vyplývá ovšem, že úmysl zákonodárce smoval k tomu, ^e ponecháno ustanovení stanov uriti, že pro pípad a nerozumí se již dle zákona smrti lena se o podílu závodním resp. o pozstalosti zemelého lena za to má, jakoby po uritou dobu, zejména až do skonení roku správního v píin práv a závazk len dosud živ byl. Ponvadž ale nikoliv v píin té motivy, nýbrž výslovný pedpis zákona platí a kdyby ohledn spoleenstev s r. obmezeným pedpis stávalo, tchto analogicky na spol-va s r. neobmezeným užiti by nebylo lze, pipustiti sluší ustanovení stanov, dle nhož zaniknutí lenství okamžikem smrti
—
—
i
nenastává. se týe úinku zániku lenství smrtí (neb zrušením korporovnž initi sluší rozdíl mezi obma jmenovanými druhy spo-
Co race)
leenstev.
Pi spoleenstvech s r. neobmezeným, pi nichž lenové ruí osobn, subsidiarn ale neobmezen za dluhy spoleenstva vitelm, trvá ruení vyhoštných (zemelých) len, resp. jich ddic, po dobu promlení t. j. dle § 73. z. po dobu 2 let po zápisu vyhoštní
vi
v rejstík
len.
Není-li ve stanovách nic ustanoveno,
ítá
se
lhta
2letá ode
dne
zápisu nastalé smrti (rozlouení korporace) v rejstík len. Je-li v stanovách ureno, že ku p. teprve koncem roku správního, v zemel len, se úinek smrti poítá, tedy pipoítá se ku promlecí (2leté) ješt doba do konce správního roku, v len zemel bžící. Dle znní zákona § 55. ruí vyhoštný zstavitel ,,a" ddicové zdánliv za závazky spoleenstva. Správn ruí toliko budsi pozsta-
nmž
lht
nmž
—
—
dokud k ní se ddic nepihlásil event. zastoupená opatrovníkem aneb pihlásili-li se jeden neb více ddic, tedy tento resp. tito. Nástupnictvím v podíl vyhoštného lena nemže se zvtšiti objem ruení stanovený sice dle zákona obnosem podílu, jež ale jest neobmezené. Závazky, za nž pozstalost ev. ddici ruí, musí spoleenstvem podniknuty býti. Ponvadž spoleenstvo samo jednati nemže, nýbrž jeho repraesentanti, ruí jmenovaní za závazky podniknuté jednak pedstavenstvem spoleenstva dle § 18., likvidátory dle § 44., úedníky v mezích jim dané plné moci § 26., výminen dozorí radou § 24.
lost,
od.
2.,
konen
usneseními valné hromady pedstavenstvem dle
§
34.
provedenými.
Ruení není vyloueno ani tehdy, pakli pedstavenstvo závazky ty pekroivši obmezení uvnit spoleenstva jemu dané §§ 19., 45. podniká, ovšem ruí tu pedstavenstvo osobn a rukou spolenou a nerozdílnou'ssebou § 23., kdežto likvidátoi stejným zpsobem pouze tehdy ruí, jednají-li proti usnesení valné hromady (§ 47.).
o
zániku lenství v spoleenstvech.
Ve závazek, o njž
jde,
193
muselo spoleenstvo do doby vyhoštní
Tu opt
sporno, jak ítati sluší tuto dobu vyhoštní? Není-li v stanovách nic obsaženo, ruí shora jmenovaní toliko za závazky spoleenstvem podniknuté, až do zápisu vyhoštní v seznam dle § 14. vedený. Vyžaduje to úel seznamu toho, totiž, aby informovati se mohl díve, než podnikne úvrní vitel o potu operaci se spoleenstvem a dle toho posouditi mohl hodnost úvru spoleenstva samého. (O tom, jak ítá se den zápisu v seznam ten, doleji.) ovšem, jak z § 54., vta poslední, odvoditi lze, Ve stanovách obsažen býti pedpis, že ruí len vyhoštný resp. jeho ddicové také len zemel, tedy za závazky až do konce roku správního, v vejíti.
len
len
mže
nmž
vlastn po jeho vyhoštní uzavené. Pijetí podobného ustanovení stanov odporouí se, aby nahodilá okolnost úmrtí (vyhoštní) nezpsobovala nesnáze v hospodaení spoleenstev, jež, hled na zmnný poet len (ruitel) podniknouti miíže bezpen teprve po seznání roní innosti, t. j. koncem správního roku. Vešlými (eingegangene) závazky ve smyslu § 55. rozumí se toliko závazky smlouvami právoplatnými uzavené, offerty, punktace sem nenáleží, rovnž neruili by jmenovaní za závazek, jehož neplatnost
len žalobou
proti
dotynému
usnesení valné
hromady
s
úspchem
podanou uplatnil, aniž za závazky teprve po dob vyhoštní resp. po roku správním, v nmž vyhoštn, valnou hromadou usnesené.') Co se týe doby, po jakou ruí pozstalost resp. ddicové, praví zákon § 55., že po dobu promlecí. Vzhledem na kategorický pedpis § 55. od I. a § II. nelze toto ruení pes dobu promlecí stanovami prodloužiti ani pod tuto dobu zkrátiti, ku p. na i rok. Dobou tou nerozumí se zpravidla obyejná doba promlecí té které pohledávky 3letá §§ 1480, 1487 1489 ob. z., neb 3oletá §§ 1478, 1479, výminen 4oletá §§ 1472, 1485, ani lhta slétá i. 146 obch. z., nýbrž vzhledem k obsáhlé neobmezené závaznosti len, dále vzhledem k tomu, že vyhoštnému lenu resp. ddicm jeho na tom záležeti musí, aby co možná brzo z jwchybného postavení ruení se dostal, vitel pak sotva spokojí se s žalobou na jediného lena vyhoštného,^) stanovil zákon § 73 zvláštní kratší lhtu promlecí, totiž dvouletou ode dne zápisu vyhoštní neb rozlouení spoleenstva v seznam (matriku len)^). Pouze, nastupuj e-li dle povahy pohledávky kratší doba promlecí (praeklusivná), ku p. dle §§ iiii, 1097, 1082, 1075 ob. z. ev. smnení
—
dle i. 78
—79 sm.
., platí též tato
lhta a
nikoli
lhta
2
Ruení
let.
Viz rozh. A. Cl., 935, 968, iro3, 11 57. Srov. historický vývoj § ji. = 63. záíc. severon. svazu resp. § 51. pruského zákona ze dne 27. bezna 1867 (Parisius, s. 389); proto zkrácena promlecí lhta i. 146. obch. z. ze 5 let na 2 léta. *) Jest litovati, že nepejal zákon úpln znní § 63. severoném., dle nhož promlení poíná mimo dnem zápisu také kdy vyhoštní bylo soudu obchodnímu oznámeno, aneb že nepevzato ustanovení § 71. nm. zák. ve znní dle i. 13. úv. z. k obch. z. nm. ze 10. kvtna 1897 (vydaného dne 14. ervna 1898) o záznamu vyhoštní. ')
*)
Sborník
vd
právních a státních. VII.
I
-i
Dr. Jos. Oskar Worcl:
194
delší bylo by v tomto pípad neodvodnné. Podobn bží zapoatá lhta promlecí dále a skoní v dob zákonní, a-li je kratší 2 let.^")
Dospla-li pohledávka teprve po zápisu vyhoštní k placení, poteprve dnem dosplosti. Pi pohledávkách nedosplých, které jsou vypovditelny a tím
íná doba promlení
—
poíná promlení uplynutím lhty výpovdní, výpovd ili nic,^^) ili kdy pohledávka byla by se stala splatnou, kdyby se byla vypovdla hned pi vystoupení (vyhoštní) lena, ku p. pohledávka splatná jest teprve Vs?, zstaví tel zemel YaS* koní se závaznost ddic ve spoleenstvu správním rokem dosplými
se stávají
bez ohledu na
do
to,
dána-li
trvajícím, teprve VsQ-
^/ii
pohledávka nedosplá, ale pipouští-li se ku p. V4letní výtedy koní se závaznost, zemel-li zstavitel YjS- teprve i. kvtna r. 1907, pipoítají se totiž 2 léta ku lht výpovdní. ^2) Dle § 73. od. 3. nelze namítati" viteli dvouleté promlení, je-li tu nedleného jmní spoleenstevního a domáhá-li se vitel ukojení toliko z tohoto jmní. ustanovuje § 74,, že Co se týe petržení promlení žalob (nárok proti spoleenstvu) na lena (teba vyhoštného) nepetrhuje se právními iny proti jiným lenm, ovšem ale právními iny proti stávajícímu spoleenstvu a v pípad zrušení spoleenstva právními iny proti likvidátorm resp. správci konkursní Byla-li
pov,
promlení
podstaty.
Pro
I.,
odchýlil se zákon
dle
v
píin
té od svého vzoru i. 148. obch. z., žalob právními jednáními proti trvající spolenosti se nepetrhuje,^^) o tom dovídáme se z motiv ku pruskému návrhu vládnímu ze dne 2. února 1866 pedchdci to zák. severon. svazu, v § 63. se velice podobá § 74. našeho zák. (Parisius str. 388.) V tchto motivech praví se: ,, Postavení jednotlivého lena spol-va spolenosti ve veej, vitelm spol-vním liší se od postavení spolenosti obchodní velmi podstatn tím, že na poslednjší pro každý splatný dluh spoleenský ihned nastupováno býti mže, kdežto lenové spole- va ruí pouze pro nedoplatek, jejž vitelé spol-va v ízení
od.
nhož promlení
nmž
vi
len
likvidaním aneb v konkursu
utrpí.
Proto teba, aby každý vitel
spol-va nejprve proti spol-vu svého práva se domáhal, aby pak na subsidiarn ruící leny spol-va nastupovati mohl. Z toho plyne, že i'*)
Srov. Parisius 389 II., 2. severonm. zák. § 63. praveno: ,,Bei kundbaren Forderungen tritt die Kundigungsfrist der Verjáhrungsfrist hinzu, ohne dass gekúndigt ímž, jak Parisius cit. s. 391 praví, byla odstranna pozu sein braucht" chybnost v theorii stávající, zda i. promlení poíná teprve po skutené ^^)
V
—
výpovdi a uplynutí lhty výpovdní i 2. promlení poíná uplynutím lhty výpovdní poítaje dnem, kdy výpov ponejprv možnou byla aneb 3. poíná-li promlení dnem, kdy výpovd poprvé možnou a pípustnou byla. 1")
Srov. Randa,
*^)
Pražák,
spoleníky takka
1.
III. ses., str. 195 a pozn. 231. 735, praví, že tím celý ústav promlení žalob stává se illusorním. c.,
na
'
o
zániku lenství v spoleenstvech.
195
jednání právní, jež proti spol-vu se podnikají, pokládána býti musí zárove za provedení práva proti (Rechtsverfolgung) jednotlivému lenu spol-va, a proto odchylkou od i. 148. obch. z. musí tato jednání pokládána býti za zpsobilá promlení proti jednotlivému spoleníku petrhnouti." Parisius ku § 63 str. 392 praví, že zásada solidárního ruení a contr. solidárního závazku pi obchodní spolenosti veejné penesení i. 148 vitel obch. z. na spoleenstva iní nemožným. Nebo, ponvadž právo z pohledávky proti vyhoštnému lenu spoleenstva teprve po likvidaci aneb po konkursu ku platnosti pivésti a mnohý spor snadno 2 roky trvati mže, bylo by spoleenstvo, z nhož se ku placení zpsobilí a úvru hodní lenové uchýlili, s to, uiniti nárok vitelv, jenž po
mže
pípad vem
lenm
pouze k vli vyhoštným
vešel, illusorním.
bylo zachováno
Nicmén
právo
v obchodní spojení se spoleaby zvláštním pedpisem viteli promlení jednáním pímo proti
radí,
perušiti
vyhoštnému lenu smujícím.
V konkursu spoleenstva již ohlášením pohledávky ke konkursu perušuje se promlení, není-li uznána pohledávka za likvidní, neítá se do lhty promlecí lhta od podání ohlášky k soudu až do vrácení doklad
§
8 konk. .^^)
dvody
promlení
Sporno je, stavení zda-li §§ 1494 1496 ob. zák. platí i nic? Dle mínní vtšiny spisovatel v píin i. 149 obch. z.,^^) jenž skoro doslovn rovná se § 75. spol. z. resp. § 65. severonm. a § 53. prus. zák., neplatí dvod stavení § 1494 ob. z. a bží promlení proti nezletilým a opatrovancm (dle tvrté hlavy I. dílu ob. z., srov. § 36. úv. z. k obch. z.), jakož i korporacím dle § 1472 ob. z. s výhradou dle práva ob. § 264 a násl. píslušného regressu proti poruníkm, opatrovníkm a repraesentantm i tehdy, když pro tyto osoby (nezl. a korporace) zákonní zástupce zízen neby' Stavení promlení dle § 1495 nemá zde významu, ono dle § 1496 ob. z. ovšem platí i zde.^®) V píin spol e-v s r. nestává zásadné zvláštní žaloby na spoleníky ze závazk spoleenstva a nelze tedy mluviti o promlení nároku na spoleníky.^') Veškerý závazek pomíjí, jakmile mu vyplacen podíl. K vli jistot vitel pedpisuje pouze zákon velice nejasným zpsobem §78.: ,,die Haftung eines ausgeschiedenen Genossenschafters oder seiner Erben dauert noch durch ein Jahr nach Ablauf des Ge-
—
,
obmezeným
^*)
Randa,
III.,
seš.,
s.
196.
Randa, III. seš., s. 194., pozn. 228. Týž se o tomto pípad v píin spoleenstev vbec nezmiuje. ") Pražák, 1. c, s. 735, vyslovuje pochybnost, zda-li bží o promlení není-li zízen zástupce zákonní a praví, pro by píina zastavení dle § 1494 o. z. o. dotknuta býti mla, když ostatní zajisté mén dležité píiny zastavení promlení §§ 1495, 1496 i v našem pípad beze vší pochybnosti místa mají a nazývá § 75. spol. z. hádankou. ^*)
Canstein,
*')
Pražák, Právník, 1873,
I.,
s.
493.
str.
730.
13*
-
Dr. Jos. Oskar Worel:
196
in welchem das Ausscheiden des Genossenschafters erinsofern nicht durch den Genossenschaftsvertrag eine liingere
scháftsjahres, folgt
ist,
Dauer der Haftung festgestellt ist und erstrcckt sich auf alle Verbindvon der Geiiossenschaft bis zur Ausscheidung des
lichkeiten, welche
eingegangen waren". správnji oznaeno slovy § 78.: „eines ausgeschiedenen Genossenschafters" oder ,,seiner Erben", tak že nestává pochybnosti, že nikoH oba, nýbrž budsi jeden neb druhý ruí. Rueni to vztahuje se zpravidla, -li totiž stanovy nco jiného nenaizuji, na závazky spoleenstvem až do vyhoštní podniknuté, tudíž nikoli ku p. na ony, jež potom valnou hromadou usneseny. ^^) Tu platí vše to, co o pedstavenstvu, likvidátorech, dozorí rad a valné hromad pi spoleenstvech s ru. neobmezeným práv eeno. Co do poítání doby úinku vyhoštní nelze, jak z § 77. od, 3. a contr. jednajícím o zápisu výpovdi, plyne ítati ji od zápisu vyhoštní v seznam len, by se to z pi spoleenstvech s r. neobm. pivedených odporouelo.^^) Podobn z možnosti prodloužení ruení § 78. vta první tvrditi lze, že pipouští se ustanovení, dle nhož ddicové ruí též za závazky po vyhoštní lena spoleenstvem uzavené, ku p. do konce roku správního, v nmž len ten zemel. Co se týe výkladu slova vejití v závazky, poukazujeme rovnž na onen o spole. s r. neobm. Co se týe doby ruení, není tu rozhodnou doba promlecí § 73.^'') nýbrž zákon stanoví, že doba ta trvá po jeden rok po uplynutí správního roku, v nmž vyhoštní lena se stalo ali stanovy delší lhtu ruení nepedpisují. Tedy ku dob od úmrtí do konce správního roku pipote se ješt jeden rok: zemel Y25. správní rok trvá do Vn. tedy koní ruení ^/ix6. Zdánliv nehledí se na kratší snad lhtu promlecí (praeklusivní) pro dotyný nárok stávající. Nicmén jsme toho náhledu, že lhtou ruení i roku ve prospch jak vitel tak len stanovenou rozumí se jen potud, pokud v zákon není kratší promlecí lhta dle povahy pohledávky urena, jak shora naznaeno pi spoleenstvech s r. neobm. Vždy ruení delší by bylo Genossenschafters
Rueni
již
a
—
a
dvod
—
dvod
—
—
bezpedmtným. Ovšem pipouští ruení, ku p. 2
—
^3
se, let,
aby stanovami ustanovena byla
delší
lhta
nikoliv kratší. 2^)
Rekapitulace: Pi spol-vech s r. obmezeným nastává zánik lenství povždy okamžikem smrti a staTak
viz rozh. nejv. soudu, Sbírka A. Cl. 935, 968. Srov. též Randa, III., 196, pozn. 234. *") Pražák, Práv. 1873, str. 735, praví, že nelze tu mluviti o promlení, ponvadž nestává tu zvláštní žaloby na spoleníky ze závazk spoleenstva. '"^) Srov. cirkulár praes. vrch. z. s. pro král. eské ze dne 27. ledna 1906 '*) '^)
c.
praes.
—-rr-1/6
o
zániku lenství v spoleenstvech.
197
novami úinek ten vylouiti nelze. Pi spol-vech s r. neobmezeným zaniká lenství rovnž smrtí, možno však stanovami jak úinek zániku smrtívbec vylouiti, tak dobu, kdy následkem smrti úinek její nastati má, libovoln upraviti. O zápisu Aby
zv.
t.
vyhoštní
matrika (rejstík)
rejstík
v
len,
již
dle
§ 14. z.
len. vésti sluší,
úelu
len
a jich podíl a tím též o stavu jmní spoleenstevního poskytovala, jednak, aby úinek zániku nastal jest teba dle § 14 zápisu dne vyhoštní do této matriky. Pi zániku lenství smrtí (zrušením korporace) bude teba ohlášení nastalé smrti (zrušení korporace), ^2) aby zápis proveden býti mohl. Ohlášení uiní busi lenové pi skonení lenství jiným zpsobem
svému vyhovovala a pravý obraz o množství
—
mimo smrt, neb ddicové pi fysické smrti; pi praesumptivní dle zákona ze dne 16. února 1883 . 20. .z. kurátor dle §§ 6. resp. 10. cit. z. zízený, eventueln soud pozstalost projednávající resp. za mrtvého nkoho prohlašující (srov. i. VIII. . 2. j. n. cis. na. 21. pros. 1855, . 2. ex 1856 . z. § 3. od. 3. min. na. 14. kv. 1873 . 71 . z.) pi zániku vylouením dotyný orgán vylouení vyslovující, pi zániku výpovdí vitelem
Pi
dle § 59, tento. zrušení právnických osob a jiných korporací, jež jsou
leny
spoleenstva, uiní oznámení repraesentanti korporace, t. j. pedstavenstvo, dozorí rada, spoleníci ev. likvidatoi a j., dle toho, o jaký druh korporace jde. Ohláška dje se pedstavenstvu spoleenstva, jež matriku lenskou vede.
Bohužel nestává výslovného zákonního ustanovení po zpsobu od 4 6. a 26. od. 4. zák. o spolenostech s r. obm. (6. bez. 1906 . 58. . z.), dle nhož by pedstavenstvo ruilo za správnost seznamu len, § 87. z. o spol-vech tu nepomáhá, nejednat se ani o prkaz, ani o sdlení. Jest tudíž vcí osob ohlášku inících, zejména len resp. jich ddic, aby toho dbali, by zápis dne vyhoštní vbec a úmrtí zvláš, v seznam onen v as a správné proveden byl, aby doba ruení se zby-
—
§ § 10.
**)
Pro
nmecké právo
velmi
pípadn
líí totéž
motivy
cit.
v Parisius-
c, s. 419 ad i.): ,,Ebenso wie die Entstehung der Mitgliedschaft muss auch das Ausscheiden aus der Genossenschaft von der Eintragung in die Liste abhángig gemacht werden, wenn die Zuverlássigkeit der letzteren gcwáhrleistet sein soli. Die Liste hátte keinen ernstlichen Wert, wenn sic blos die Gewissheit gábe, dass die darin aufgeíúhrten Personen irgend einmal Mitglicder der Genossenschaft gewesen, nicht aber, dass sie es geblieben sind. Die Gefahr, dass Unrichtigkeiten in derselben durch Unterlassung der Anzeige des Ausschcidens von Genossen entstehen, liegt jedenfalls noch náher, als die Gefahr der Eintragung von Personen, die úberhaupt nicht beigetreten sind." Crúger,
1.
Dr. Jos. Oskar Worel:
198
ten
neprodlužovala. §§
2.,
Nebyl-li zápis proveden,
55., 78.
mohou
na provedení jeho pedstavenstvo ev. radu dozorí, a-li zízena, neb likvidátory žalovati žalobou podanou u obecného soudu (okresního neb krajského) toho kterého spoleenstva §§ 49., 50., 56. ad 2, 75, j. n., §12. od.
2. z.
o spole.,
výminkou
dle
§ 13.
zák. a
§ 51.
.
i.
j.
n.,
též
u obchodního soudu (okres, soudu obch. pravomocí se zabývajícího). Dokazovati zaniknutí lenství musí žalobce. Úmrtí (výpov, vylouení) poskytuje titul, na základ nhož výmaz státi se mže a odvoduje nárok, aby výmaz proveden byl. Na základ právoplatného rozsudku možno exekucí dle § 354 ex. . zápis ex tunc, t. j. dnem, kdy lenství dle uinného a poadem práva opodstatnného oznámení zaniklo, vykonati dáti. Pakli následkem neprovedení výmazu vitelé se na lenech hojí, tito více leny nejsou, ruí za škodu tím zpsobenou lenm nedbalí orgánové, již zápis provésti mli, vitelé, jednají-li bona fide, mohou se odvolávati na formelní stav v rejstíku. Litovati sluší, že nezná zákon náš záznam okolností lenství zrušujících po zpsobu § 71. a násl. nm. z., spravení tohoto záznamu následkem uznání pedstavenstvem neb rozsudkem je k tomu odsuzujícím, aniž ízení v píin odporování uvedenému výmazu v seznam len dle § 36. nm. zákona o zápisu v rejstíku. Mimo to mže soud rejstíkový na provedení výmazu lena naléhati dle § 87. zák. pokutami poádkovými do 200 kor. ukládanými lenm pedstavenstva, dozorí rady resp. likvidátor, 2^) ali se o tom
a
doví.
Dle § I. zák. z 10. ervna 1903 . 133 . z. a § 15 prov. na. z 24. na 1903 . 134. . z. mají dále revisoi zákonní proprio motu neb dle pokyn jim daných orgány, jež je zídily, dohlížeti nad tím, aby výmaz takový proveden v knize lenské a nebylo-li uposlechnuto jich píkazu dle §9. téhož zákona a §23. prov. na. z 24. ervna 1903 . 134 . z. soudu rejstík vedoucímu o tom oznámení uiniti, naež tento pokutami dle § 37. zák. o spole. orgány dotyné k uposlechnutí pinutí. Zfalšuj e-li zúmysln nkterý z orgán spoleenstva (pedstavenstva, len dozorí rady, likvidatoi a jiní zmocnnci spole-tva) matriku v píin vyhoštní, ku p. zapsáním pozdjšího data úmrtí, dopouští se mimo to dle §89. zák. o spole. peinu, a-li v inu jich nelze písnji r.
trestný
in
shledati
—
dle
cit.
§
89. trestného. 2*)
bu
Dle lege ferenda navrhujeme, aby matrika len vedla se u soudu jako dle § 11. nm. zák., doplována byla povinným
bu
návrhu nm. zákona ku § jj. (srov. Parisius Cruger, st. 448, bylo též vyhroženo pedstavenstvu pokutou od 150 M, neuposlechnou-li jim zákonem daného píkazu, aby ohlásili smrt lena, ale bylo to pak v komissi škrtnuto, ponvadž pedstavenstvo dle § 823 ob. z. nm. za ohlášení zániku ihned ruí, podobn soud dle § 839 ob. z. za nedbalost ^^)
V
pol. 7.),
v
píin "*)
zápisu.
Randa, Obch.
pr.
III.
150, pozn.
149
&).
o
zániku lenství v spoleenstvech.
msín
ohlašováním periodickým lenství po zpsobu § 26. od. z 26. dub. 1906 . 12. . z.
3.
neb
tvrtletn
zák. o spol-tech
199
každé s
o.
r.
zmny a min.
ve
na.
Výnosem c. k. vrch. praesidia vídeského ze dne 5. pros. 1894 9860 (všt. min. práv z 1895 . 15) upravený a odporuený roní dotazník tu nestaí. Aneb ml by busi u obch. komor neb u zem. výboru, jeho revisní kancelái neb zemdlské rady zízen býti zvláštní oddíl, jemuž by píslušela povinnost knihu len vésti a o jeho doplo-
.
vání se v
as
starati.
den vyhoštní,
t. den, kterým j. následkem smrti za vystouplého (vyhoštného) se pokládá. Pi spoleenstvech s r. neobm. poítá se ode dne zápisu vyhoštní promlení pohledávek § 73. od. 2. Ponvadž nezapisuje se, jak eeno, den smrti, výpovdi neb vylouení a p., nýbrž den, kterým tyto dvody vyhoštní psobiti poínají, zdá se, že doplniti sluší § 73. od. 2. v píin zápisu vyhoštní § 14. Ponvadž by tím ale doba promlecí na úkor len prodlužována byla, dále vzhledem ku historickému vývoji § 73.^^) a k tomu, že §73. nemluví o dnu vyhoštní, nýbrž o zápisu vyhoštní samém, tvrdíme, že v pípoítání lhty promlecí neplatí všeobecná zásada § 14., nýbrž, že tato poítá se ode dne skuteného zápisu vyhoštní.
Dle
§
14.
zapsati sluší
vyhoštný
^len
z kteréhokoli
dvodu, tedy
i
in
Zvláštnosti
v
píin leny
zániku lenství, korporace.
jsou-li
Pi
korporacích, jež, jak nyní z § i. zák. o revisích z 10. ervna 133 . z. nade vší pochybnost jde, leny spoleenstev býti mohou, rovná se smrti rozlouení téže,'^^) se stane z jakéhokoli dvodu, ku p.
.
1903
a
—
dvod
spoleenstvech z § 36. . i ^4 (uplynutím doby, usnesením spoleenstva, vyhl. konkursu, opatením správ, úad), pi veej, spolenosti z dvodu i. 123, 125, 126, kom. spolenosti z tchže s výjimkou i. 170 od. i; srov. i. 170, od 2., kom. spol-ti na akcie z tchže s odchylkou i. 200 vta druhá; srov. i. 200 vta 3.; akciové spol-ti z i. 242 a 247, tiché
pi spolenostech
rozejitím
se,
dvod
spol-ti z
dvod
261, spol-ti
r.
obm.
dvod dvod z dvod §§ 84.,
§
95. od.
i.
a 96.
Stává se zejména velmi asto, že úvrní spoleenstvo zízeno bývá ''*)
jasn
Totiž §63. od
2.
scveronm.
zák., jenž je
vzorem
^y^., který zcela
Verjáhrung beginnt mít dem Tage, an welchem die Auflósung der Genossenschaft in das Genossenschaftsregister eingetragen oder das Ausscheiden bcziehungsweise die Ausschliessung des Genossenschafters
dem
praví:
,,die
Handclsgerichte angezeigt ist." **) Totéž pro nm. právo Criiger 1. c. 448. Nesprávné jest tudíž rozh. tamtéž citované, ve Blátter f. d. Genossenschaftswesen 1894, str. 181 uveejnné, soudu komorního, dle nhož po zrušení spolenosti lenství dále trvá a likvidátory neb pi veejné spolenosti tmi, kdož firmu podrželi, lenství vypovzeno býti má. Jak správn Criiger tamtéž podotýká, vedlo by to ke nesmyslným dsledkm, že by spoleenstvo mlo leny neexistující, což by odporovalo podstat a úelu seznamu len.
Dr. Jos. Oskar Worel:
200
ku i^odpoe více rzných hospodáských spoleenstev a že tudíž tato onoho leny jsou. Pi spoleenstvech s ru. neobmezeným vzhledem k ustanovení § 54. od. 2. pipustiti sluší též ustanovení stanov, dle nhož po zrušení spoleenstva {A), jež lenem je jiného {B), zstávají jednotliví lenové zrušeného spoleenstva {A) jako takoví leny onoho spoleenstva {B).
Pi spoleenstvech s r. obmezeným dle § 77. a contr. takové ustanovení stanov pípustným není. Zrušení korporace psobí, jakmile právoplatn nastalo, tedy ipso facto s modifikací i. 129. resp. 25. obch. z., (srv. i. 171), bez této modifikace pi akciové komandit a akciové spol-ti i. 201 a 243 obch. spoleenstvech a sj)ol-tech s r. o., srov. §§ 39., 40. z o. spoleenstvech a §§ 88. a násl. z. o spol-tech s r. o. Na zápisu zrušení v rejstík k ohlášení interessent, z moci úadu se dje, pravideln nezáleží, rovnž ne na provedení likvidace. Ovšem pi spoleenstvech s r. neobmezeným, jejichž leny nkteré ze shora dotených korporací jsou, mže stanovami vyteno býti, že teprve zápisem v rejstík aneb koncem roku správ., v nmž zápis proveden aneb teprve po provedené likvidaci a výmazu firmy zrušení korporací tch psobí. Pi spol-vech s obm. ru. takové ustanovení stanov se nepipouští. Co se týe opovdí zrušení v rejstík, sluší initi rozdíl dle rzných druh korporací, o nž jde: 1. Pi veejné spolenosti opovd tu mají všichni spoleníci podati; podá-li ji toliko jeden z len, má soud rejstíkový ostatní leny dle i. 129, od. 4., resp. § 12. úv. z. k obch. z. pokutami k tomu donutiti.^') Je-li sporno, zda zrušení spolenosti (nikoli smlouvy spoleenské) 2^) nastalo, musí žalobou urovací dle § 228 c. . s. spoleníkem na popírajícího okolnost tu podanou, to prve prokázáno býti. Pouze vyhlášení konkursu se na základ oznámení soudu konkursního v rejstíku poznamenává z moci úadu. 2. Ve spole. kom. a kom. na akcie mají komplementái toto oznámení uiniti; co se týe donucování, platí totéž co ad i. 3. Pi akciové spolenosti, spoleenstvech a spolenostech s r. o. ohlašují zrušení likvidatoi a mohou k tomu pokutami donucováni býti, pouze pi spol-tech s r. o. ruí tito za správnost ohlášení dle §§ 26. resp. 10, zák. Pouze zápis zrušení konkursem pi spoleenstvech a spol-tech s r. o. též správním úadem a pi tchto také výrokem soudu
a
dje
a
moci úadu.
se z
Pi akciových spol-tech a spoleenstvech musí též zrušení spol-ti
(va)
vyhlášeno býti po tikrát v listech k vyhláškám spolkov3>m urených, i. 243 obch. a § 40 z. o spole-tvech, pi spol-tech s r. o. vyhlašuje se pouze výmaz firmy po provedení likvidace § 93. od. 2. Nastává otázka, zda vzhledem k ustanovení i. 144, 172, 202, 205, 244, 245, obch. z., 40. zák. o spoleenstvech, a §§ 92 a násl. zák. '^')
Randa,
^*)
Srov. Canstein,
III. ses., str. I.,
str.
165, pozn. 175 a tam cit. rozhodnutí. 585, pozn. 5. a str. 591.
o
zániku lenství v spoleenstvech.
201
o spol-tech s r. o., že totiž až do ukonení likvidace pihlíží zákon ku dotyné spolenosti resp. spoleenstvu, pokud z povahy likvidace neb z pedpisu zákona jiného neplyne, tak jako by ješt trvala nemá se pokládati za to, že korporace taková jsouc lenem spoleenstva, do skonení likvidace vždy za lena se pokládá.
—
Vycházejíce z pojmu likvidace, jakožto veškerosti jednání, jichž je po zrušení spoleenského útvaru skoncovati obchody, zpenžiti majetnost, zaplatiti dluhy spoleenské a konen rozdliti istý zbytek mezi spoleníky mimo pípad konkursu, "^^j jsme toho náhledu, na otázku -li to pi spole- vch s r. neobm. stanovy nenaizují že danou záporn odpovdti sluší. ^") Vždy spolenost (-vo) již zrušena, ano v rejstíku zrušení provedeno, svazek a závod spoleenský zrušen, pomíjí plná moc pedstavenstva a plnomocník spoleenských, je tu jen jakýsi podnik spoleenský, nikoli spolenost (-vo).^^) Ze znní § i. zák. o revisi spol-tev ze dne 10. ervna 1903 . 133 . z., dle nhož platí pedpisy zákona revisního i pro pípad likvidace spoleenstev, zdá se plynouti kladné zodpovdní dané otázky. Ponvadž ale zákon ten má název: o revisi výdlkových a hospodáských spoleenstev a jiných spolk nikoli tedy likvidaní firmy zstáváme nicmén pi zá-
úelem
—a
—
—
—
porném zodpovdní.^^) Co se týe r u e ní vyhoštného útvaru spoleenského (korporace), musíme rozeznávati mezi spoleenstvy s r. neobmezeným a obmezeným. Byla-li korporace zrušená lenem spoleenstva s ru. neobmezeným a neobsahuj í-li stanovy ustanovení, že ku p. lenové zrušené korporace se na místo korporace té leny spoleenstva stávají aneb že pi prodeji závodu spoleenského neb pi fusi akciové spolenosti s jinou neb ve spolt. s r. o., nabyvatel neb nová spolt ipso facto lenem se stává, tudíž lenství pvodní se nezrušuje ruí toliko spoleenský útvar zrušený ev. konk. podstata neb likvidaní massa za závazky spoleenstvem podniknuté až do vyhoštní této korporace po dobu promlecí v § 73. naznaenou. Srov. § 55 a výklad o tom. Jsme však toho náhledu, že kupec závodu s aktivy a passivy a pi fusi nový spoleenský útvar na místo pvodního nastupující analogicky dle § 55. za zavázaného jako ddic vyhoštného útvaru pokládán býti má.
—
—
''*)
Canstcin,
I.,
str.
589,
Randa,
III.
seš.
172.
Jinak dle nm. práva § jj ., dle nhož se za to pokládá, jako by len teprve koncem roku správního, v nmž smrt nastala, vystoupil, tu tedy pi spolenostech, jež leny jsou spoleenstev, koní také lenství teprve koncem roku správního, v nmž rozlouení spolenosti nastalo a do té doby mají likvidatoi resp. ostatní zástupci spolenosti práva lenská vykonávati. Srov. Criiger, st. 448. *i) Srov. Behrend, § 81., pozn. 16. 'Staub, u i. 133, § 2. a literaturu v Canstein 500, pozn. 16., 18. uvedenou. ^'^) Srov. spis: Zákon o revisi výdlkových a hospodáských spoleenstev a jiných spolk, daný 10. ervna 1903 . 133 , z. V Praze, ^")
mj
1905. S. 26.
•
Dr. Jos. Oskar Worel:
202
Pi spoleenstvech s r. obrn. trvá ruení zrušeného útvaru spolkého (massy konk., likvidaní) a dle analogie § 78. ohledné ddic též právního nástupce zrušeného útvaru shora doteného, ješt nejmén I rok po uplynutí onoho správního roku, v nmž zrušení onoho spol-kého útvaru (nikoli skonení konk. neb likvid, ízení a výmazu firmy, jak shora prokázáno) nastalo, a-li stanovami není pipuštno delší ruení, ku p. až do skonení likvidaního neb konk. ízení neb po dobu 2 3 let, za veškeré závazky podniknuté spoleenstvem, až do zrušení spoleenského onoho útvaru, arg. § 78. Právo nmecké nynjší. Nmecký zákon o spoleenstvech dle znní ze dne i. kvtna 1889, opraveného zákonem 12. srpna 1896 resp. 14. ervna 1898 . 25. . z., upravil mnohem pesnji otázku zániku lenství smrtí a úinky zániku toho. § 77. zákona toho zní: ,,Im Falle des Todes eines Genossen gilt dieser mit dem Schlusse des Gescháftsjahres, in welchem der Tod erfolgt ist, als ausgeschieden. Bis zu diesem Zeitpunkte wird die Mitgliedschaft durch den Erben desselben fortgesetzt. Fúr mehrere Erben kann das Stimmrecht durch einen Bevollmáchtigten ausgeúbt werden. Der Vorstand hat eine Anzeige von dem Tode des Genossen ohne Verzug dem Gerichte zur Liste der Genossen einzureichen. Die Vor-
—
—
—
75 finden entsprechende Anwendung." § 70. A. i., §§ 71 Pedevším naznauje tím zákon výslovn, že koní len tví smrtí samou a že toliko úinek zániku nastává koncem roku správního (,,gilt"), proto musí ddic až do té doby v lenství pokraovati. Nepipouští se tomu ipso facto nastalému úinku žádné odchylné znní stanov,
schriften in
vi
spoleník. ^^) Nevyhledává se zejména zápisu smrti, aby úinek její nastal, ponvadž, jak praví motivy: ,,Denn die Achtsamkeit, welche von dem Genossen, der aus Grunden in seiner Person ausscheidet, ohne Hárte gefordert werden kann, ist von den Erben, die oft nicht wissen und ani usnesení
nicht leicht erfahren, dass ihr Erblasser Mitglied der Genossenschaft ist, nicht zu verlangen" ^^) i když pozd se smrt oznámí,
gewesen
;
v nmž smrt nastala jako doba vyhoštní. Smrti rovná se též prohlášení za mrtvého. lenství není tudíž zdditelným. lenství koní koncem roku správního, v nmž len zemel. Tento den zapisuje se pak na základ ohlášení smrti. Tím upraveno zákonem to, co díve se pipouštlo ustanovením stanov. Výslovným vytením v zákon, že se ddicem pokrauje ve len-
zapisuje se
pvodní den správního
vyznaeno
roku,
témuž písluší veškerá práva, jako hlasovací, právo to vykonávati pouze plnomocníkem, vykázaným písemnou plnou mocí, pro kterou zvláštní
ství,
ve valné
také, že
hromad
(více
'*)
Cruger,
**)
Bcgrúndung des
v Crúgeru,
§
jj.,
st.
st.
ddic mže
440.
446.
II.
Entwurfes ze dne
27. listop. 1888, st. loi cit.
o forma pedepsána
zániku lenství v spoleenstvech.
není).
203
ddic také sám lenem, má hlasy dva.
Je-li
Jakým zpsobem ddictví pikázáno,
je
dležito teprve
pi
vyplácení
podílu na zisku.
mže
Ddic též užiti zaízení spoleenstva, upotebiti, tak jako zstavitel.^^)
zboží
bráti,
úvru
mže lenem spoleenstva dle § 9. a 43. zák. rovná se dle pevážné vtšiny spisovatel proti náhledu praxe fysické smrti lena. ^^) lenství této korporace koní rokem správním, v nmž zrušení korporace nastalo; až do té doby mají likvidatoi resp. jinaí zástupci korporace vykonávati práva a povinnosti spoleenstva. Zrušení korporace, jež
býti,
Pedstavenstvo spoleenstva
má
ihned, jakmile o zrušení korpobudsi na základ ohlášení repraesentace korporace neb usnesení o zrušení jemu dorueného.
race se doví, oznámiti
zrušení
to
K ohlášení smrti staí oznámení pozstalými uinné o úmrtí neb pedstavenstvu zvlášt dodané, aneb i prohlášení pedstavenstva samotného, že smr nastala. Ohlášení to nemá a nemže soud zkoumati co do pravosti její, týž provede dle § 70. ihned zápis, zkoumaje jemu za základ sloužících. Soud ohlásí zápis zániku lenství ddicm, a-li mu tito známi budou, následkem dotazu na pedstavenstvo. Toto ovšem není povinno po ddicích pátrati. Pedstavenstvo ruí dle § 823 ob. z. za to, že ihned oznámí zánik lenství. Soud ruí dle § 839 ob. z. pi nedbalosti v píin provedení zápisu zániku, avšak toliko, nemže-li poškozený jinak náhrady si zjednati. ^^) Dle § 71. má soud na žádost patrn ddic skutenost, na základ níž vyhoštní lena (pedchdce) žádáno a konec roku dotyného bez prodlení v seznam len zaznamenati; uzná-li pak pedstavenstvo nárok ten ve form ovené aneb odsouzeno-li k tomu právoplatným rozsudkem, pokládá se po oznámení tchto skuteností za to, že vyhoštní nastalo dnem záznamu. O zápisu vyhoštní smrtí, jakož i o záznamu aneb jeho odepení má soud vyrozumti dle § 72. zák. jednak pedstavenstvo, jednak toliko formelní, nikoli materielní pravost listin
ddice.
Listiny toho se týkající zstávají u soudu
.
Vzdání
se tohoto
vyrozumní se nepipouští.^^) Co se týe ruení ddic, nezná zákon nmecký promlecí lhtu práva rakouského, nýbrž ustanovuje v § 125 pi spoleenstvech s neobmezenou povinností ruení (unbesch. Haftpflicht), že ruí ddic po dobu 2 let, pakli smrt po dob v § 77. od. i. naznaené, totiž po skonení roku správního, v nmž nastala, zapsána a sice v píin závazk spoleenstvem až do dne zápisu podniknutých, a-li ddic ten nepro^*)
'*) *') ^*)
u
§
Crger
st. 448. Srv. literaturu u Crgra, 448, pol. 6. a tam citovanou praxi. Crúger, st. 425, pol. 4. Srov. malé vydání zák. od Dr. Hans Criiger-a. Il.vyd. 1905,
72. pozn.
nm.
I.
Dr. Jos. Oskar Worcl:
204
káže, že pi uzavení závazku toha viteli známo bylo úmrti lena. Vyhlášením konkursu na spoleenstvo se perušuje tato lhta.
KAPITOLA DRUHÁ. O zániku lenství vystoupením (výpovédí). A) Výpovéd lenem Dalším a
zpsobem zákonním, jakýmž
výdlkových spoleenstvech
t. j.
daná.
zaniká,
lenství v hospodáských vystoupení (výpovéd),
jest
jednostranný dobrovolný projev vle lena,
že ve spoleenstvu
lenství I.
lišiti
sluší
nadále setrvati nechce. Od výpovdi podíl, o emž doleji pojednáno.
výpov
Pro spoleenstva
s
ru. neobmezeným
upravuje tento zpsob zániku lenství § 54. slovy: ,, Každý spoleník má právo ze spoleenstva vystoupiti i tenkráte, uzavena-li spoleenstevní smlouva na uritý as. Néní-li ohledn lhty výpovdní a doby vystoupení ve smlouv spoleenstevní nic stanoveno, nastává vystoupení pouze koncem správního roku nejmén po 4nedlní výpovdi." Ustanovení § 54. pokud o vystoupení tomto jedná, jest doslovn pevzato z § 38. severonm. zákona o soukromoprávním postavení výdlkových a hospodáských spoleenstev z 4. ervence 1868 . 24. spolk. zákonníka severonmeckého spolku, resp. § 37. pruského z. o hosp. a výd. spoleenstvech ze dne 27. bezna 1867. Z historického vývoje ^) § 37. cit. pruského z. plyne, že zákonodárce ml zcela nco jiného na mysli, než co z výslovného znní plyne. Dle návrhu Schulzova z r. 1863 mlo dobrovolné vystoupení pouze pi spoleenstvech na neuritou dobu uzavených dovoleno býti a sice dle lht výpovdních ve smlouv spoleenské stanovených nikoli tedy pi spoleenstvech, na uritou dobu uzavených. Vládní návrh z 1866 odstranil rozdíl mezi spoleenstvy uritého a neuritého trvání a praví motivy v § 31., že vystoupení jednotlivých len dle zásady § i. všeobecn dovoleno jest, zní smlouva spole-
—
a
1) Parisius, Die Genossenschaftsgesetze im Deutschen Reiche, 1876, 347. Srov. též Pražák, Právník, 1873, str. 731: Z právnické povahy spoleenstva vyplývá, že vystoupení toho kterého spoleníka nikterak netýká se existence spoleenstva co takového, proež co do vystoupení jednotlivých spoleník je ipln nerozhodno, byla-Ii smlouva spoleenská uzavena nádobu uritou neb neuritou a v pozn. 15. praví: Nemá tu významu dov závrení i. 123. obch. z. obsažená. Nelze tu mluviti o stálém spoleenství, ježto vyloueno jest §§ 832 a 1208 ob. z., an spoleenstvo je samostatnou právnickou osobností, jednotliví spoleníci toliko zevnjší
s.
mnnka
vt
Smlouva, kterou by se kdo zavázal býti na spoleenstva, píila by se tudíž již o sob (a nejde-li pouze o ustanovení zvláštní lhty k výpovdi) právní povaze spoleenstva i nemla by platnosti žádné. repraescntanti osobnosti
vždy neb na uritý
té.
as údem
o
zániku lenství v spoleenstvech.
205
uritou neb neuritou dobu. Bližší pedpisy o tom mají pedevším smlouv spoleenské býti penechány a pouze, není-li jich, odporuuje se pipustiti vystoupení pouze koncem roku správního s pimenou výpovdní lhtou, za jakou 4nedlm se pokládá. Dle výkladu komisse íš. rady rozumla tato odstavci § 37. tím zpsobem, že se onm lenm, kteí spoleenskou smlouvu (pvodní) spoluuzaveli, pi spoleenstvech na uritou dobu uzavených nedovopozdji pistouplým ano. luje vystoupiti
<^enská na
—
Proto pipojena v komissi panské snmovny slova: ,,i když smlouva spoleenská na uritou dobu zní". Dle mínní nkterých lenv panské snmovny rozumlo se pak tomuto ustanovení, že spoleníkm umožnno vystoupení ze spoleenstva bhem i roku, i když smlouva na delší
dobu
zní.
Když pak osnova do íšské rady zpt
pišla, pokládala tato dodatek v panské snmovn pipojený za pouhou redakní zmnu a vykládala íš. rada § 37. tím zpsobem, že je-li konstituováno spoleenstvo na uritou dobu, avšak spoleník nezavázal se pro svou osobu výslovn uritou dobu ve spoleenstvu setrvati mže kdykoli vypovditi a dav 4nedlní výpov, uplynutím bžného správního roku vystoupiti. Zavázal-li se ale spoleník na uritou dobu, nepichází mu doložka zákona k dobru.
—
Dle znní zákona našeho nelze ^) pi spoleenstvech s r. neobmezeiniti rozdíl mezi spoleenstvy za jistým úelem, tudíž na uritou dobu uzavenými, ku p. za úelem vykácení a zúžiti jistého lesa a mezi spoleenstvy neuritého trvání, povždy spoleník má právo ze spoleenstva vystoupiti.
ným
Odporovalo by to zajisté zásadní povaze spoleenstev ,,jako spolk neuzaveným potem len", tudíž fluktuaci len a piostovalo nad potebu bez toho písné ruení len (neobmezené), nedovolovalo-li by se jim kdykoli vystoupiti a závazk svého se sprostiti!^) Proto zásadn dovoluje se onm lenm, již založení spole-
s
i
enstva
nho
roku vystoupiti, nestává mezi základními leny a pozdji pistouplými a nepipouští se úmluva, dle níž ve spoleenstvu s r. neobmez. uritý poet len by se zavazoval po uritou neb neuritou adu let, ku p. zúastnili,
se
z
kteréhokoli
tudíž jakéhosi rozdílu
mnohem pesnjší a jasnjší ustanovení § 65. nynjšího ném. z.: Genosse ha das Recht mittelst Aufkiindigung seinen Austritt aus der Genossenschaft zu crklárcn. Die Aufkiindigung findet nur zum Schlusse eines Gcscháftsjahres statt. Sie muss mindestens 3 Monate vorher schriítlich erfolgen. Durch das Statut kann eine lángere, jedoch hóchstens 2jáhrige Kiindigungsfrist festgesetzt werden. Ein den vorstehcnden Bestimmungen zuwiderlaufendes Abkommen ist ohne rechtliche Wirkung." ^) Srov. rozhodnutí nejvyššího soudu off. sbírka . 428, cirkulá praesid. c. k. vrch. zem. soudu pro král. eské z 27. ledna 1906, . praes. -)
Srov.
,,Jcder
1763 7>— 1/6
,
str.
5 -^
a Pražák, shora,
str.
731. -^ ^
Dr. Jos. Oskar Worel.
2o6
po dobu trvání spoleenstva ve spoleenstvu setrvati, tak že by toto setrvání spoleenstvem neb jeho orgány na nich vymáháno resp. výnimi daná zamítnuta býti mohla (arg, §§ ii a 54).'*)
pov
Ponvadž však dle odstavce 2. § 54. ponecháno pedevším stanovám lhtu výpovdní a dobu vystoupení, zdá se, že není toto
ustanoviti
I. zaruené každému lenu právo vystoupení ze spoleenstva kdykoli zajištno v tom smyslu, že by povždy každému lenu volno bylo budsi bhem dotyného roku neb nejdíve koncem píštího roku správního vystoupiti. V teorii tvrdí vykladatelé zákona severonmeckcho^) ale i novjší judikatura rakouská,*) že proti prodloužení lhty výpovdní na nkolik let svdí úmysl zákonodárce, tak že nelze vykládati pípustnost stanovení delší výpovdi v ten smysl, že by tím právo lenu píslušící, kdykoli ze spoleenstva vystoupiti, stalo se
dle odst.
illusorním.
zejména praví, že každé spoleenstvo má svj budoucí nkolik období správních, z nichž každé inventáem jmní spoleenského a rozdlením zisku a ztráty koní. Parisius
život rozdliti na
Pakli stanovy urily trvání spoleenstva na uritý poet takovýchto období a pakli pes to zákonem poskytnuto lenu právo po výpovdi vystoupiti, zdá se prý z toho plynouti, že má len na konci každého období správního býti s to se rozhodnouti, že bude toliko budoucí správní období ku spoleenstvu pináležeti, t. j. lhta výpovdní nesmí období správní pevyšovati. Podobn pi spoleenstvu na neuritou dobu tudíž pi takovém, jež uzaveno na neuritý poet období správních. Ustanovuj í-li stanovy lhtu výpovdní, jež pevyšuje správní období, uruje se tím doba trvání spoleenstva naped na více než i období správní, ímž nabývá spoleenstvo pro jistý poet období správních ráz spoleenstev uritého trvání. Nicmén tvrdíme dle zásady, že nikoli úmysl zákonodárce, nýbrž slova zákona platí, že, akoli náhled ten píí se povaze spoleenstva s fluktuací len a zavádí vázanost len, nestává pekážky,
aby pi spoleenstvech s ru. neobmezeným jak doba výpovdi tak den, kdy len vystoupiti mže ze spoleenstva, libovoln upravena byla, že tudíž pipouští se u spoleenstev s ruením neobniezeným ustanovení, že každý len bez výminky výpov na Y4, Y2 roku, ano na i neb více let dáti mže a že den vystoupení uren býti mže dle právoplatného pi'^)
*)
731. Srov. rozh. nejvýš, soudu 21. kv. 1901 Folge, 1420. Parisius, 1. c, 351, ad 2. Rozh. nejvyššího soudu off. . 428 a Crúger, 1. c, 71 a
Pražák,
st.
.
5499.
Sammlung, Neue *)
*)
tam
cit.
literatura.
Zásadn musí
všickni lenové sob na roven postaveni býti. Crúger, Jiná je otázka, zda pipustiti lze ustanovení stanov, dle nichž pro pípad dívjší výpovdi ztrácí len nárok na výplatu podílu. ')
str.
409.
o
zániku lenství v spoleenstvech.
207
výpovdi neb jinak koncem kalend, roku a p.^) Ze stanoviska národohospodáského lze i tvrditi, že tím zpsobem hledí se stabilisovati úvrní podklad pro vitele, aby hospodásky se spoleenstvo sesíliti mohlo, zaízení ku rádnému opatení potebná v as a pimeném množství si opatiti mohlo, a hromadnou výpovdí po as pechodných kalamit hospodáských po krátké dob trvání svého úelu, jemuž sloužiti má, se neodcizilo.^) Bude vcí revisor a orgán je zizujících dle zákona o povinné revisi z 10. ervna 1903 . 33 . z., aby upozorovali a pouili spoleenstva o pevážné neprospšnosti takových pedpis stanov, a-li se piházejí. De lege ferenda pak odporuiti lze pijetí ustanovení nmeckého zákona § 65., dle nhož výpovd vbec pouze ku konci roku správního se pipouští a sice že musí písemn na 3 msíce naped dána býti a že stanovami sice delší, avšak nejdéle 2letá výpovdní lhta jetí
se
pipouští a že každé tomu odporující ustanovení stanov je neplatné. zajisté množství v tom ohledu stávajících kontrovers odpadlo.
Pak by
pedpisu stanov o lht výpovdní a dob vystoupení, § 54. od. 2. pedpis zákonní, že vystoupiti lze pouze koncem roku správního po 4nedlní výpovdi. Spadá-li tudíž budsi ást neb celých 4 nedl po konci roku správního, platí výpov pro následující rok. Nelze ovšem pipustiti ustanovení stanov, aby len vbec vzdal se práva výpovd dáti aneb spoleenstvo jej sprostiti mohlo povinnosti dodržovati lhtu zákonní neb statutární ku výpovdi stanovenou. Co se týe významu ,, správní rok", rozumti sluší dle pevážného mínní teorie ^°) tím správní období i kratší, ku p. ^j^eii neb léta, a-li by spoleenstvo v takových terminech innost svoji zakonovalo. Není-li
pak
platí dle
%
Ostatn
není zvykem v takovýchto kratších obdobích lity skoncovati. správní nesouhlasí pravideln s rokem slunením, ku p. pi skladištích obilních je konec jeho 30. ervna, lihovarech 31. srpna, Inárnách 30. dubna, jinak vtšinou 31. prosince. Náš zákon pokládá 4nedlní výpovdní lhtu za dostatenou, aby spoleenstvo dle toho svoji správu zaíditi mohlo pi hromadném vystupování pochybujeme ale, že právem. Vzhledem na obchodní
Rok
—
spoleenstva po pípad i na nkolik let uzavírají, na investice kapitálové, jež nelze snad vbec neb snadno beze ztrát realisovati, jest pokládati lhtu 4 nedl ped koncem roku správního za dobu velmi krátkou. V Nmecku uznána § 65. lhta 2 let za pimenou a již i tam ozývají se hlasy, že lhta ta v píin nkterých spoleen-
závry,
jež
stev, jako
mlékaských a stavebních, skutené poteb neodpovídá.^^)
*) Pro Stross § 187. Jinak rozhodnutí nejvyššího soudu, sbírka Pfaff, Schey, Krupský, Neue Folge, 1420, jež praví, že dle odst. 2. odst. I. § 54. smí stanovy pouze usnadnní vystoupení obsahovati. *) Srov. též Crúger, str. 409, 5. 1") Tak Parisius ku § 38. str. 352, Criigcr ku § 65. str. 409, 3. a tam citovaná literatura.
vi
"J Crúger,
s.
409, 410.
Dr. Jo3. Oskar Worcl:
2o8
Co
se
K
I.
týe
spsobem? ad toho,
Co
I.
4.
se
2.
píin
O zápisu
týe
výpovdi,
Komu výpov
otázky,
výpovdi.
kdo
5.
slu^í
pojednati o tom: 3.
Jakým
O úincích
výpovdi.
dáti sluší?
vypovídá,
lenem. len sám zpsobilý k právním
kdo
Je-li
podrobností v
d o vypovídá?
sluší
initi rozdíl dle
je
budsi jím zízený, všeobecnou plnou
inm,
moc
mající
vypovídá
bu
on sám,
zmocnnec. Za osoby
k tomu nezpsobilé
(nezletilé, šílené, marnotratné) vypovídají jich zákonní zástupci (poruníci, opatrovníci), kteí k tomu žádného zvláštního schválení nepotebují. Je-li pi spoleenstvech s r. neobmezeným ustanoveno, že ddic po smrti zstavitele stává se lenem, mže i on v zákonní (statutární) lht výpov dáti. Je-li lenem korporace, ídí se otázka, kdo vypovditi smí, povahou korporace. Ku výpovdi obcí, okresem, zemí teba usnesení orgánu záležitosti korporace té spravujícího (obec, okres., zem. výboru), výpov dává repraesentant, starosta obec, okresní, zem. výbor, pi spolenostech obchodních veej., komanditní a kom. na akcie jsou k tomu oprávnni veej, spoleníci, komplementái, nikoli komanditisté, pi spol-ti akciové pedstavenstvo ev. dozorí rada, rovnž pi spoleenstvech a sice pravideln, a-li stanovy nic jiného neobsahují, po schválení valnou hromadou, pi spolenostech s r. o. jednatelé ev. dozorí rada rovnž po schválení valnou hromadou, a-li stanovy nic jiného nenaizují. ad 2. Co se týe otázky, výpov dáti sluší, odpovídáme, že orgánu k tomu dle stanov povolanému, t. j. zpravidla orgánu, spoleenstvo právoplatn zastupujícímu, tudíž pedstavenstvu event. dozorí rad, vyminen též osobám jiným, jako úedníku spoleenstva. O dané výpovdi má právo len žádati potvrzení, aby byl zajištn pro pípad požadování na ruení, k nmuž je jako len dle stanov neb zákona povinen. Co nastati má tehdy, pakli orgán, jemuž výpov ve lht stanovami neb zákonem pedepsané dána, zdráhá se výpov tu pijmouti? Pro pípad ten bývá ve stanovách uinno opatení, že lze se odvolati na valnou hromadu neb zvláštní smírí soud; není-li podobných pedpis, pipustiti sluší žalobu lena na oduznání lenství, podanou na orgán, zdráhající se jeho výpov pijmouti. Žalobu tu, i když spoleenstvo obchody provozuje, podati sluší u obecního soudu nikoli soudu obchodního dle § 51. . i. a 2. j. n. a contr. Naproti tomu výpov daná orgánu k pijetí jejímu dle stanov nepovolanému, kup. úedníku místo pedstavenstvu, nemá platnosti. Rovnž neplatí výpov, dána-li lenu pedstavenstva, jenž sám nejsa lenem (nebyv jako takový dle stanov pijat) byl neprávem volen do pedstavenstva, toto pouze ze len voleno býti smí. Rovnž dána-li orgánu k tomu povolanému, ale zpsobem dle stanov nepípustným, ku p. ústn, pedepsána písemní
komu
nm
a
a
výpov. ad 3. Pokud se týe zpsob pedepsán, možno
zpsobu tudíž dáti
ji
výpovdi, není v zákon žádný
ústn neb písemn.
Jest litovati,
o že,
a
teba
dosti
zániku lenství v spoleenstvech.
nepesn zákon ku
vyžaduje, arg. §3. od. (jinak
§
65. od. 2.
3.,
nm.
209
nabytí lenství písemní pihlášky
totéž nevyžaduje pro zánik lenství
výpovdí
zák. nynjšího).
Tím podporuje se pro pípad náhlých katastrof hospodáských lehkomyslné propouštní jednak vdích orgán, jednak len s nimi v pátelském styku se nacházejících a snadná možnost zbaviti se obtížného ruení. Odporouí se proto pedpis stanov,, že pouze písemní (ev. legalisovanou) výpovd dáti sluší. Je-li pak písemní forma pedepsána, je, jak shora již praveno, každá jiná neplatná a bezúinná. Clen ku p. výpov ústn davší ruí pak dále, jako by výpov nedal. Dokud ústní výpov zmnou stanov nepipuštna, nemže ani pedstavenstvo neb valná hromada takovou pipustiti a stanovy pekroovati. Je-li písemní pedepsána, mže ten, kdo psáti neumí, dle § 294 c. . s. pouze soudem neb notáem oveným znamením své ruky výpov dáti. Slepci a hluší neumjící íst, nmí neumjící psát mohou pouze not. aktem dle § i. e) zák. z 25. ervence 1871 . 76 . z. výpov dáti, jedná se o dležité právní jednání mezi živými. ad 4. Jak shora již podoteno, pedepsáno jest dle § 14., by do matriky len den vyhoštní lena a výpov jednoho neb více podíl zapsána byla. Zápis výpovdi lenské tudíž pedepsán není, nýbrž toliko zápis výsledku výpovdi. Co
týe
kdo
vyhoštní zapisuje a jak totéž vyco o zápisu vyhoštní pi zániku smrtí shora eeno. Dbáti o to musí len sám neb jeho zákonní zástupce. ad 5. výpovdi je zánik lenství. Tento úinek nastati by posledním dnem doby, na kterou dána, poítaje ode dne, kdy pedstavenstvo neb orgán, jenž za spolemoci
se
lze,
otázky,
poukazujeme na
toto
to,
Úinkem ml
výpov
výpov
enstvo listiny pijímati jest oprávnn, došla. Dnem výpovdi mohl hy úinek ten nastati tudíž toliko tehdy, pipouštla-li by se okamžitá výpov. Tomu však tak není. Dle obvyklého výkladu ustanovení § 54. od. 2. doba výpovdní a den vystoupení býti prodloužen na dobu delší 4 nedl a tím úinek výpovdi býti oddálen, nepipouští se ale zkrácení této 4nedlní lhty ^^) (arg. slovo ,,minde-
mže
stens"
v
§
54. od. 2. vta druhá). tvrditi musíme, že lze pipustiti ustanovení
Dsledn
úinek výpovdi,
stanov,
že
vyhoštní lena, nenastane koncem roku správního, v nmž výpov dána byla, nýbrž busi díve, neb pozdji pakli dle ustanovení stanov doba výpovdní nedosahuje neb pesahuje rok t.
j.
—
—
jinak zejména, není-li o výpovdní lht a dob vystoupení nieho ve stanovách obsaženo, nastupuje úinek ten koncem roku
správní
nmž
správního, v zákonná platném pijetí výpovdi, ale
výpov
4nedlní dána. Byly-li po právozákona neb znní stanov v as výpovdi úinek její nastal následkem zmny stanov lhta, ve které výpov dáti se mže, aneb doba úinku výpovdi v píin '^)
Sborník
Pro zkrácení Stross,
vd
právních a státních. VII.
ped
s.
tím, než dle
—
187. ja
Dr. Jos. Oskar Worel:
2IO
zmnna, nemá
správn. roku vlivu,
jedná
na lena
to
výpov
davšího žádného
se o jus quaesitum.
zmny stanov
po výpovdi usnesené, ku p. zvýšeni rueni, výpovd úinkovati má psobí ohledné tohoto vypovdvšího lena. Jinaké
ped
usneseny-li
Z
—
tím, než
toho, co shora uvedeno,
se
na pedpisy ty
ruení
(srv.
t,
nm.
podobným, odstranny býti. do kdy toto ruení trvá, zemelých shora praveno a staí
doby,
j.
ddic len
§§ 55. 73—75.) poukázati.
II. O výpovdi obmezeným.
Co
shledáváme, že nejasné znní našeho pochybnostem.^'') Tyto de lege
§ 65.
týe ruení len,
platí totéž, co o
i
mnohým
zákona zavdává podnt ku ferenda mly by pedpisem
Co
i
len
ve spoleenstvech
s
ruením
týe tchto
spoleenstev, ustanovuje zákon v § 77. od. i., ped uplynutím roku správního a pouze po pedchozí ,, nejmén" 4nedlní výpovdi se státi. Ve vládní osnov praveno, že vystoupení díti se smí toliko uplynutím roku správního po pedchozí výpovdi. Dle § yy. od. 2. každá výpovd má ,, ihned" do dle § 14. vedeného rejstíku len býti zapsána. se
že vystoupení spoleníka nesmí
Z toho plyne, že nepipouští se ustanovení stanov, dle nhož by len jiným dnem, než koncem roku správního, v nmž výpovd dal,
pipustiti sluší ustanovení stanov prodlužující lhtu výpovdní na dobu delší než 4 nedl, arg. slovo ,,mindestens"^*), ku p. pl roku, celý rok, avšak v mezích tohoto správního roku, tedy nikoli na dobu tento rok pevyšující, kup. ^4- 1V2 i^^b více let. vystoupiti mohl, že ale
Ustanovení
§
78. o
roku, v
ruení to déle co initi
jež tak jako pi ddicích jeden rok po uplynutí správního pipouští ustanovení stanov, že otázkou, do kdy výpovd dáti lze,
ruení vystouplého lena,
len trvá zpravidla ješt nmž len vyhoštn, avšak
zemelých
trvati má,^^)
— eší látku
nemá
zcela
s
rznou.
1^) Zajímavé je, že již v roce 1873. kdy vydán byl zákon ten, Pražák v Právníku 1873, ^tr. y^ij vzhledem na pemnohé záhadné otázky, které vyvolává již pouhý text zákona, prohlašuje za nanejvýš žádoucné, by zákon ten v co možná brzkém ase dkladné revisi byl podroben. Bohužel po 2;^ letech jest to posud pium desiderium. Srv.: Dr. Moriz Weden: Die
Statuten der landwirtschaftlichen Produktiv-Genossenschaften, Prag 1905: Die Re vision dieses Gesetzes (1873) ist eine unabweisliche Nothwendigkeit. ^*) Randa, III. seš., s. 150^). Pro prodloužení Pražák, Právník, 1873, str. 731; nejasné též Stross, 187, Weden, 1. c. 12. 1*) Tím a uveejnním výpovdi v seznamu len dle motiv (Kaserer, s. 52) mají vitelé v as o vrácení podílu resp. o zániku závaznosti se dovdíti a tím chránni býti. 2leté ruení dle bavorského, 5leté dle francouzského a belgického zákona bylo za píliš dlouhé pokládáno pro tento druh spoleenstev, jež vypoteny jsou na velkou pohyblivost fondu, a na ponejvíce lokální obvod obchodu.
o
zániku lenství v spoleenstvech.
Otázka pípustnosti ustanovení stanov, dobu výpovdi, jest však v theorii i praxi
211
dle nichž lze prodloužiti velice spornou.
Praxe uvádí pro pípustnost následující dvody: Každé spoleenstvo pekonávati musí, zvlášt, je-li pedmtem innosti jeho provozování njakého podniku, sloužícího ku zvelebení zemdlství, ku p. spoleenstevní skladišt obilní, mlékárny, sušárny na ekanku a p., v poátcích své innosti rzné pekážky a obtíže. Aby tudíž úvrní podklad pro vitele se stabilisoval, spoleenstvo se sesíliti mohlo a zaízení ku ádnému hospodaení v as a v pimené míe si opatiti mohlo, hromadnou výpovdí pak po as pechodných hospodáských kalamit, po krátké dob trvání svého úelu, jemuž sloužiti má, se neodcizilo teba delší vázanosti len na spoleenstvo aspo po dobu t. zv. dtských nemocí. ^^)
—
nepipuštní
Pro uvádí se, že § 77. zabezpeuje možnost koncem roku správního vystoupiti, když dali v as
lenm ádnou
výpov. Zákon ale výslovn nepipouští, že by smlouva spoleenstevní mohla lenm toto právo na uritý as odníti. Spoleenstvo by tím
neobmezeným potem len. Smlouva spoleenstevní smí se odchylovati dle § 11. jen v tch bodech, ve kterých to zákon výslovn dopouští.
j)ozbylo své povahy, záležející ve spolku s
Jiní ^'') odvodují nepípustnost prodloužení tím, že poukazují na analogii § 54. od. i. o spol. s r. neobm. se nalézajícího, dle nhož má každý spoleník právo, vystoupiti ze spoleenstva kdykoli, i když
toto na uritou dobu uzaveno; právo to nemže ustanovením stanov odato býti, ježto jest to ius cogens, jež dle § 11. odchylek nepipouští, praví, že od. 2. § 54. pipouštjící, aby stanovy lhtu výpovdní a dobu vystou})ení odchyln dle jednotlivých upravily, sluší vykládati tak, aby právo lenm zákonem poskytnuté vystoupiti ze spoleenstva nestalo se illusorním.^^) Ze však pedpisy zákona v kapitole o spoleenstvech s ruenírrt neobmezeným nelze analogicky vbec užiti na spoleenstva s r. obmezeným, plyne z následující úvahy: i
pomr
—
^*) Weden, 1. c, 13. Nichts ist der Entwickelung und dem Bestande der Genossenschaften schádlicher als das taubenschlagáhnliche Ein- u. Austreten der Mitglicder. Dem muss durch das Statut ein Riegel vorgeschoben werden odvozuje oprávnni to ale nesprávn z analogie pedpis o spol-vech s ru. neobm. § 51. (vlastn § 54.) o pípustnosti samostatného opatení stanovami v píin lhty výpovdní a vystoupení len. Piznáváme se, že jsme ve své praxi u c. k. vrchního soudu zemského v král.
—
eském
až do nedávná klonili se rovnž ku náhledu tomuto, od nhož v tomto pojednání následkem studia historického vývoje zákona o spoleenstvech hospodáských a výdlkových ustupujeme. ^')
Cirkulá praes. vrch.
s.
ze
dne
27.
ledna 1906
.
výnosu min. práv. ze dne 19. ledna 1906 . 27310/5. 1") Rozh. off. sbírky , 428 ze dne 20. kvtna 1901
I
76'i ,
.
následkem 5499.
14*
Dr. Jos. Oskar Worel:
212
Zákon o hospodáských a výdlkových spoleenstvech vytýká pedevším v §§ i 52. pedpisy všeobecn platící pro spoleenstva obojího druhu, jak s ru. neobm., tak obmezeným, na to pojednává v §§ 53 75. zvlášt o spoleenstvech s r. w^obmezeným a v §§ 76 86 zvlášt o spol. s r. obmezeným.
—
—
—
Specielní ])edpisy platící pouze pro spoleenstva
práv
s r.
neob., nelze
ponvadž jde o jus speciále, obrn., podobn ne naopak
analogicky vztahovati na spoletyto na ony,^") jde tu o enstva s r. spoleenstev s ru. rzné skupiny spoleenstev. Proto také neobm. ve sp. s ru. obrn. nemže se státi pouhou zmnou stanov, proto,
dv
pemna
nýbrž jen po pedchozí likvidaci. 2")
Výminka by mohla nastati toliko tehdy, kdyby a pokud zákon sám pedpisy pro jednu kategorii spoleenstev platné prohlásil za platné také pro kategorii druhou. ^i)
Tak mají ku p. dle výslovného ustanovení zákona pedpisy vydané pro spoleenstvo s r. neob. ohledn repartice §§ 62 65. platiti pro spoleenstva s r. obm. s tou modifikací, že na místo pedstavenstva nastupuje správce konkursní podstaty; arg. § 85. od. 2.
—
Pokud však zákon spoleenstevní sám ji
analogii nepipouští,
nelze
dle všeobecných zásad také pipustiti.
Co
se
týe
otázek,
jakým zpsobem
kdo
vypovídá,
komu výpov
dáti sluší,
dává a jak se zapisuje, poukazujeme na to, co ohledn spol. s ru. neobm. eeno. Pouze co se týe zápisu výpovdi, zdá se, že z § 77. od. 3. plyne, že zapsati se má daná výpov a ne den, kdy len podle výpovdi za vyhoštného se pokládá a to ihned, jakmile výpov dána. Rovnž nepipouští se ani zde úmluva, dle níž len mže se vzdáti výpovdi vbec, aneb spoleenstvo jej mže sprostiti dodržení zákonních neb statutárních lht výpovdních. Právoplatn daná a orgánem k tomu povolaným pijatá výpov nemže, se jedná, o spol-vo s r. neobm. i obm., vzata býti zpt. Chce-li len výpov davší nicmén zstati lenem, musí znova se se
a
písemn
pihlásiti
orgánem pijat.
a býti
A
vyžadují-li
ev.,
výpov
dána,
mže
toho stanovy, dotyným zánik lenství vedle toho
a teba dívjším momentem nastati než následkem výpovdi, ku p. následkem úmrtí neb vylouení a není zejména tím, že kdo dal výpov, ^^)
Srov. Kaserer,
str.
52, ,,Die
Anordnung des
Stoffes,
wornach
die
Genossenschaften gemeinsamen Bestimmungen im I. Hauptstúcke zusammengefasst wurdcn, gestattete es dieses Hauptstúck kurz zu fassen und auf die Normirung des f úr die Besonderheit dieser Genossenschaftskategorie entscheidenden Haftungsverháltnisses zu beschránken." ^'*) Tak ku p. bavorský zákon ze dne 29. dubna 1869, jenž je v píin spol-tev s r. ob. vzorem našeho zákona, v i. 72. výslovn prohlašuje, že allen
v píin spol-tev s r. obm. našeho v píin výpovdi. že též
2^)
A. Cl.
1644,
1646.
platí
pedpis
§
38.
severonm. —
§
54.
o
zániku lenství v spoleenstvech.
215
dvod
v stanovách ure-
zabránno, aby nemohlo ných vylouiti.
jej
spoleenstvo z
Rekapitulace: Pi spoleenstvech s ru. neobmezeným lze stanovami jak lhtu výpovdní, tak dobu vystoupeni libovoln uriti, prodloužiti neb zkrátiti a pouze nestalo-li se tak, lze vystoupiti pouze koncem roku správního po 4nedlní výpovdi. Pi spoleenstvech s ru. obmezeným pipouští se toliko ustanovení stanov prodlužující právo
výpovdi
—
v mezích správního roku na dobu delší 4 nedl v tchto mezích každý len libovoln dáti smí, ale vystoupiti toliko koncem správního roku, v dal.
nmž výpov
111.
§
mže
výpovdi podíl.
O
Od výpovdi lenství lišiti 77. od. 2. pi spoleenstvu podíl závodních,
mající více
nechávaje
výpovd
si
po
pípad
jen
sluší
výpovd podíl
lenských.
Dle
obmezeným mže totiž len, nkteré z nich vypovdíti a pos
r.
jeden podíl,
ve spoleenstvu
na dále
setrvati.
Každý len jako takový musí míti aspo jeden podíl závodní, se týe minimální poet závodních podíl stanovami pedepsaný. Clen mže míti i více podíl, pokud to stanovami pipuštno, ímž obnos ruení a vtší base úvrní se získá. Vypovídá-li len pouze nkteré podíly, ostatní si ponechávaje, pokud
nezaniká lenství. Jen tehda je
výpovd
zárove výpovdí lenství, ml-li Pi porad zákona 2^) poukazováno na vadnost tohoto ustanovení, ponvadž neskýtá se jistota, že pod jistý minimální obnos spoleenstevní se jmní nestení jak franc. právo pedpisuje — a ponvadž mizí úvrní base spoleenvypovídající
len
podílu
toliko jediný závodní podíl.
—
navrhováno škrtnutí tohoto ustanovení jak v § 77. tak v § 14. aneb oprava, aby aspo jeden podíl vypovzen býti nesml a ve spolvním fondu zstal, pokud je kdo lenem a pi vystoupení ješt rok po uplynutí roku správního; návrhy ty ale neprošly. Pro výpovd podíl závodních platí tytéž pedpisy, které o výpovdi lenství shora uvedeny; neplatí totiž výpovd taková ped uplynutím roku správního a musí nejmén na 4 nedle dána býti. Ve vládní osnov praveno, že musí výpovd jednoho neb více podíl zástva, proto
—
e
e
"*) Srov. Kaserer, s. 109, poslance Fuxa, pak s. 138 a 144 poslance Dr. Pickcrta. Jest litovati, že nebylo pi porad na jiné nejasnosti zákona poukazováno, šmahem návrh zákona pijat. Rovnž litovati jest,
že nejvtší ást debaty platila pouze otázce, zda podklad úvrní má se zakládati pouze na solidárním ruení, též na obmezeném ruení a neobírala se snmovna mnohými ješt dležitjšími otázkami zákona spoleenstcvního.
i
Dr. Jos. Oskar Worcl:
214
vodních, aniž by zárove vystou])il len ten uplynutím roku správního a sice na nejmén na 4 nedle naped dána býti.
mezeným
zákon o výpovdi Pi spoleenstvech s r. neob jednotlivých podíl nejedná, a zde tudíž neplatí, neteba toho také následkem neobmezencho ruení po dobu promlení. Nesprávn z ana-
pedpis
logie
str. 139, že
§ 77. a z všeobecného znní § 14. odvozuje Stross právo výpovdní jednotlivých podíl platí též pi spol -vch
neobm. Avšak i pi spole. s r. obm. jsou veškeré podíly závodní dle své povahy obnosem, jejž len do spolenosti pináší a dle nhož ruení jeho za ztrátu na spoleenském jmní nastalou se íldí,"") a nelze pipustiti, aby následkem výpovdi nkterého z podíl spoleenstevních vbec více neruil a pouze užitky ze spoleenstva bral.
s r.
nynjšího práva nmeckého
Dle dle
§
65.
má každý
len
právo prohlásiti výpovdí, že vystupuje.
Výpov pipouští se ale toliko ke konci roku správního, musí dána býti písemn a nejmén 3 msíce ped koncem tohoto správního roku. Tato lhta smí stanovami na nejdéle na 2 roky býti prodloužena. Veškeré úmluvy tmto pedpism se píící jsou neplatné. Lhostejno je, zda spoleenstvo na uritou i neuritou dobu uzaveno, vždy má každý len právo výpovdní. Nepipouští se tudíž úmluva len vbec, že po dobu, pokud spoleenstvo trvá, ve spoleenstvu zstanou a nevypoví lenství.
Dnem výpovdi rozumí se onen, kdy dojde spoleenstva. Výpov dána býti má pedstavenstvu — dojde-li pozd, platí teprve pro píští rok správní.
Vypovídá len sám neb jeho zástupce, plnou moc (zda písemní, sporno) tohoto
má
býti
zkoumá pedstavenstvo.
Za spolenost vypovídají
Výpov analphabeta žena mže sama výpov
její
musí
repraesentanti. býti
soudn neb notásky ovena,
dáti.
Za kridatáe vypovídá správce konkursní, tento nemže ale vykonávati ostatní práva spoleenská, zejména nemže hlasovat za ve valné hromad. prodloužení lhty výpovdní aneb peloženi Co se týe obé usnesením zmny stanov, platí roku správního na jinou dobu prvnjší pro ony leny, kteí v as právoplatnosti této zmny nedali. nedali. Druhá zmna platí rovnž pouze pro ty, kdož Kdož ji dali mají právo vystoupiti ze spoleenstva a tudíž právo na
úinku
—
výpov výpov
vyrovnání se (Auseinandersetzung) se spoleenstvem
na základ
bi-
lance.
2-^j
Srov. Stross, s.144: Die Einlage stellt sich als ein Betrag dar, welcher
von dem Genosscnschafter zur reclen Bedeckung des ihn im Gescháftsbetriebe der Genosscnschaft nach dem Gesetze und den Statuten treffenden Verlustanteiles in die Genosscnschaft cinzuwerfen
ist.
o
zániku lenství v spoleenstvech.
215
Jinak musí lenové vypovdvší snášeti úinky všech, do jich vystoupení zapsaných zmn stanov. Daná a v seznam len dle § 70. zapsaná výpovd nemže býti vzata zpt. Chce-li len následkem výpovdi koncem roku správního vystouplý lenem zstati, musí
v následujícím roce zase ádn pistoupiti.^*) Výpovdí nevyluuje se právo spoleenstvu píslušející lena vylouiti z dvod v stanovách naznaených. Rokem správním rozumí se i kratší období správní. Výpovd musí dána býti 3 msíce ped koncem tohoto období, ovšem mže stanoveno býti, že výpovd na dobu delší než období i roku dána býti mže.
Co
se
týe
formy
jako pro pihlášku, nálu dodána býti.
výpovdi, pedepsána forma písemní, tak soudci spoleenstevnímu v origi-
ponvadž musí
Lhta výpovdní musí, ponvadž zákon zásadn vychází ze stejných práv a povinností lenských, pro všecky leny býti stejná. Vymena pak býti má takovým zpsobem, aby pi vtším potu vystoupení len mlo spoleenstvo dosti asu objem svého obchodování
pimen
zmniti.
Ponvadž jednak právo volné výpovdi nemá býti zkracováno, jednak mnohá spoleenstva, zejména výrobní, by do velkých nesnází pišla, snad likvidovati musila, kdyby lenm krátká lhta výpovdní píslušela, proto zavedeno maximum 2 let, a toto pi velkém i
i
vlastnictví nemovitostí snad nestaí.
Výpovd
musí býti zapsána do
listiny
len.
Úmluvami píícími se § -65. rozumí se pouze, že nepipouští se, aby jednak len vzdal se práva na výpovd, ani aby spoleenstvo sprostilo lena povinnosti, aby dodržoval píslušnou zákonní (neb statutární) výpovdní lhtu. -^) Zákon nmecký zná mimo výpovd lenem podanou ješt jiný totiž pouhé pídruh pominutí lenství, výpovdi velmi podobný
—
semné
prohlášení, že vystupuje (což není
výpovdí) a
sice tehdy, váží-li
stanovy lenství na bydlišt v uritém okrsku a vzdá-li se len bydlišt v tomto okrsku. Tu mže ku konci toho kterého správního roku prohlásiti, že vystupuje (§ 67.). Toto ustanovení má za základ obvyklé ustanovení stanov pi Raiffeisenských pokladnách, dle nhož lenství vázáno je bydlištm
v uritém okrsku. Prohlášení o opuštní bydlišt musí uinno býti písemn a pipojeno býti osvdení úední, že skuten len bydlišt to opustil. Vystoupení nastává ovšem teprve koncem roku správního a pedpokládá, že zapsáno bylo v seznam lemi týž rok, zapsáno-li teprve bu**) Srov. o tom všem Crúger, 1. c., u literaturu i judikaturu. *^) Criiger u 410. § 65., s. 409
—
§ 65., s.
407
—409 a tam
cit.
další
Dr. Jos. Oskar Worel:
2i6
rok, vystupuje teprve koncem tohoto, proto podáno býti musí oznámení o vystoupení v as. Nejen len sám, nýbrž i spoleenstvo svým pedstavenstvem mže prohlásiti lenu písemn, že má vystoupiti koncem roku správtehdy, ustanoveno-li, ve stanovách, že lenem mže býti pouze ního ten, kdož v okrsku uritém bydlí a len tento okrslek definitivn opustil Tu opatí si spoleenstvo osvdení veejného úadu § 67. od. 2. o tom, že len bydlišt opustil. Toto osvdení a opis dopisu lenem zaslaného pedloží spoleenstvo soudu spoleenstevnímu. Spoleník má pak pípoje osvdení opuštní bydlišt, prohlásiti spoleenstvu, že
douí
—
vystupuje.
Ponvadž zákon
vzorem našemu zákonu) nepouznáváno, dostatených kautel, že listina len odpovídá skutenému stavu lenskému a ponvadž je nebezpenjším, pakli nesprávn nezaneseno vystoupení lena, nežli uinno bylo vystoupakli zapsán bude nkdo, kdo lenem není ^^) pení len závislým na zápisu v seznam len. poskytuje toliko titul, na základ nhož výmaz se díti mže a nárok, aby len ze lenství byl propuštn. Skonení lenství závisí na zápisu v rejstík a nastává koncem roku správního, v nmž skytoval, jak
z 1868 (jenž jest
všeobecn v
Nmecku
—
Výpov
skonení to zapsáno. Pedstavenstvo má pi tom následovní povinnosti: Výpov lenem danou v originále i s písemním ujištním, že výdána byla v as, podati má nejmén 6 nedl ped koncem roku správního, v nmž podána k soudu za úelem zápisu v seznam len
pov (§
69. od.
I.).
Pi tom
dopouští se dle § 147 zák. inu trestného pedstavenstvo nco falešného oznátehdy, pakli v ohlášce neb ujištní tom milo a tresce vzením až do i roku a pokutou do 3000 M, s ímž spojena býti ztráta estných práv obanských. Je-li tu zmírovacích okolností, ukládá se pouze pokuta. Ponvadž obmeškání zápisu výpovdi má za následek, že zápis je teprve bhem pozdjšího období možným, následkem ehož vyhoštný zstává až do konce tohoto období lenem záleží na tom, aby v as ohlášena a zapsána byla. Proto povstane-li lenu z opoždného zápisu škoda, má nárok náhradní proti pedstavenstvu a sice z culpa lata a levis dle § 823 nm. ob. z., se ovšem jednati též o spoluzavinní vyhoštného dle §254 ob. z. nm., ponvadž tento má nárok, aby zapsán byl záznam jeho vyhoštní dle § 71., ímž mu zachován poad, jako by pedstavenstvo v as ohlásilo výpov, a tak škodlivé úinky opomenutí zabrániti. Musí ovšem v konkrétním pí-
vdom
mže
—
—
výpov
mže
mže
pad
posuzováno
mluviti
*) ')
býti,
zda o
njakém spoluzavinní lena
a jak dalece
Ize.^')
Motivy ku zák. 1889 v Crúgrovi, str. 419. Cruger, str. 422 a tam uvedené pípady z
judikatur}',
o
zániku lenství v spoleenstvech.
217
Dle § 70. má pak soud v seznam len ihned zapsati dvody jeho vyhoštní, skutenost tu odvodující a rok správní, v nmž toto nastati má. Následkem tohoto zápisu vystupuje len koncem roku správního v listin len naznaeného a stcd-li se zápis teprve bhem pozdjšího roku správního, teprve koncem tohgto roku.
Soudce zkoumá pouze oznámení,
listin
odepe
formelní,^^)
vždy má
zápis, je-li
nikoli
materielní
správnost
mu
oznámení to zapsati. Ovšem neplatnost listin tch známou, aniž by dalšího ihned
len živ, a oznámeno jeho úmrtí. Správní rok nemusí být oznámen pi ohlášení vystoupení musí toliko plynouti z listin pibera k tomu stanovy a zákon, který správní
šetení bylo teba, ku p., že
je
—
rok se tím míní. Zápis ten musí se státi ihned, teba by soud zda výpovd právoplatnosti nabude i nic.
vdl,
že
pochybno
je,
Je-li dle stanov pipuštna 2letá výpov, vyžaduje se rovnž, aby zapsána byla toliko ped uplynutím správního roku, jímž lenství koniti má. Dle § 869 ob. z. nm. ruí úedník za opomenutí pouze tehdy, nemže-li poškozený jiným zpsobem náhrady si zjednati.
Dle i.
k ob.
nm.
zachovány zstávají pedpisy kommunalních svaz (provinciálních, krajských a úedních) za škodu jejich úedníky u vykonávání jim svené moci zpsobenou, jakož i pedpisy právo poškozeného na úedníku požadovati náhradu takovéto škody, potud vyluující, pokud stát neb kommunalní svaz ruí. 'j'].
úv.
z.
zemských zákon o ruení
z.
státu, obcí a jiných
—
se týe odporování zápisu, psobí tento nehled na listiny, za základ slouží, nebo jím zjišují se toliko skutenosti, ku p. výpovd a p. Odporovati lze toliko z toho dvodu, že nestala se po právu, že nebyla zákonní neb statutární doba výpovdní dodržena, podobn odporovati lze pro neoprávnnost vysthování se, nebo jsou to dotyné skutenosti, jež zápis soudní o vyhoštní od-
Co
mu
jež
výpov
vodfíují.2^)
Odporovati lze ovšem též výmazu lenství nastalému na základ falšovaných listin. Zápisem vyhoštní, schází-li tu zákonní podmínky, nezaniká lenství. Pedložení listin nemže pokládáno býti za podstatnou podmínku pro zápis v tom smyslu, že by, není-li jich, zápis jako nepí-
pustný vymazán býti musil. Dokazovati musí že
vyhoštní Srov. 424, I. ^'') Srov.
**)
rovi
ten,
kdo vyhoštní
tvrdí, zápis
svdí domnnce,
nastalo.
nm.
odvodnní
prvního návrhu
odvodnní
v pedešlé pozn. citované,
z.
str. 143,
cit.
s.
str.
144.
v Crúge-
8
Dr, Jos. Oskar Worcl:
21
Neprávem vymazaný len zstává jak vi spoleenstvu, tak vuéi lenem, a sice vi onm vitelm, kteí smlouvu se spoleenstvem uzaveli v dob, kdy výmaz proveden, ponvadž vi spoleenstvu výmaz neplatí, omylem vymazaný len zstává lenem. Zrušeni takového výmazu psobí nazpt a provádí se soudem, a-li záleží v pehlédnutí jeho dle § 36. na. ze dne i. ervence 1899 . 28 . z. o vedení rejstíku spoleenstevního a ohláškách do tohoto rejstíku. Jinak pi stávajícím spoleenstvu, jedná-li se o patrnou chybu v písmu neb patrnou nesprávnost v zápisu, poznamená se to soudem a oznaí v poslední rubrice dle § 36. cit.
vitelm
i
Uznána-li neplatnost zápisu souhlasným prohlášením úastnných spoleník a pedstavenstva v ovené form, aneb právoplatným rozsudkem má to soud rovnž k návrhu jedné ze zúastnných
—
stran v seznam
Pi kursu,
len
poznamenati dle
cit.
§
36.
spoleenstvech v konkursu se nalézajících musí správce konneuzná-li
vymazaný své
lenství,
téhož
žalovati.^")
Zvlášt dležité a pro leny prospšné je ustanovení § 71. zák. o možnosti záznamu. Soud má totiž k návrhu lena skutenost, na základ níž vyhoštní jakož i konec správního roku, jehož se požaduje, ihned do listiny len zaznamenati. Tím poskytnuta lenstvu možnost, tehdy, když pedstavenstvo za výmaz nežádá, aneb s tím prodlévá, samostatn hájiti toto své právo na vyhoštní. ^^)
záznam po uplynutí správního roku, jehož koncem vyhoštní nastati psobí záznam onen pouze pro následující a ne pedešlý rok. Za záznam písemn žádati a v žádosti pouze uvésti sluší skutedkaz neb nosti, na základ nichž zakládá se nárok na vyhoštní osvdení jich se nevyhledává a soudem vyžadovati nesmí. Odmítne-li soud zápis, ponvadž skutenosti vyhoštní neodvodují, písluší Žádá-li se za
mlo
—
—
navrhovateli právo stížnosti dle
§ 19.
íz. nesporného.
Spravení záznamu toho dje se uznáním nároku na vyhoštní pedstavenstvem ve ovené form aneb na základ rozsudku právoplatného, jimž nárok žadatelv byl uznán. Pravideln bude žalobcem len ovšem ale i spoleenstvo mže jako žalobce nastupovati a sice na uznání lenství, úvr spoleenstva takovými záznamy trpti, ponvadž vitelé takové leny, pi nichž záznam toho druhu pichází, za leny pi posuzování povahy spoleenstva nepokládají.^^)
—
mže
Uznáním neb rozsudkem »,urený nárok na vyhoštní zapíše se k návrhu jedné ze stran v seznamu len dle § 36 na. o vedení rejstíku. Ovení staí obec. pedstaveným neb policej. úadem dle § 8. íz. nesp. ^*)
'^) ''')
Srov. Crúger u § 70., str. 425, 426. O historickém vývoji tohoto práva záznamu srov. Crúger, Crúger, str. 427.
str.
426.
o
zániku lenství v spoleenstvech.
219
Ponvadž zákon neobsahuje pedpisy o tom, co nastati má, je-li jest teba oveného prohlášení výmazného se strany navrhovatele, aneb rozsudku po zpsobu § 36. od. i. na. o vezáznam neplatný
—
dení rejstíku.
Co
se
týe
postavení dle
úinku záznamu,
§
71. posl.
vta,
zachovává
by mli,
jež
se jím
pak-li
lenm
právní
by pedstavenstvo
v as výpov ohlásilo a píslušné listiny podalo. Záznamem má definitivnímu zápisu moc zptného úinku poskytnuta býti, a-li záznam stal se v roku tom, jehož koncem vyhoštní nastati mlo. Až do definitivního zápisu zstává lenem, jest tudíž jeho vcí, aby o zápis ten se staral.
Soud má dle § 72. jak o zápisu vyhoštní, tak o záznamu jeho a odepení obojího jednak pedstavenstvo, jednak lena, jehož se to týe, vyrozumti. Listiny toho se týkající zstávají ve schování soudu.
Vyrozumní dje
se poštou, neteba rekomandovaného dopisu. Proti rozhodnutí o zápisu písluší stranám stížnost dle § 19. nesp. ízení a sice i lenu, akoli mže rozsudkem zjištní svého lenství vymáhati.
Co
se
týe promlení pohledávek
enstva, poukazujeme na
to,
co o
proti
vyhoštným
tom v oddílu o vylouení
lenm spolelen praveno.
B) Výpovéd vitelem daná.
Výpov mže samým I.
za úelem zániku lenství dána býti také jeho vitelem.
Pi
spoleenstvech
s
mimo lenem
ruením neob mezeným
poskytuje zákon v § 59. soukromým vitelm spoleníka právo, aby, a-li po marn provedené exekuci v jeho jmní soukromé vymohli si exekuci na pohledávku spoleníku pro pípad jeho vyhoštní ^^) píslušející žádati mohli za vylouení lena ze spoleenstva, toto na
—
uritý
a
Pi tom musí dáti spoleenstvu výpov msíc ped uplynutím správního roku. § 59. je
as uzaveno i
nic.
nejmén na 6 recipován z práva severo^im. svazu a sice § 16. resp. prus. zákona §15.; od prvjšího liší se pouze tím, že místo pohledanosti (Guthaben) pro pípad vyhoštní jedná severon. zákon o ,,bei der demnáchstigen Auseinandersetzung zukommende Guthaben" v pruském zákonu pak na místo toho stálo ,, demnáchstigen Auflosung zukommende Guthaben". Podmínky užití tohoto práva jsou: 1. Musí se jednati o soukromou pohledávku viteli spoleníka píslušející, nikoli tudíž o pohledávku spoleenstva (jinak v nm. právu a sice
úpln
§
22.). 2.
výpov dáti chce, musí prve marn exekuci ve dlužníku (spoleníku) náležející vésti. ^'*) Nevykáže-li
Vitel, jenž
jmní soukromé
'') V osnov obsaženo: exekuci na pohledanost jenom pi zrušení spoleenstva píslušící. což opraveno v snm. posl. (Kaserer, str. 175). ^*) Jinak rozh. ze 19. února 1901 . 13.633 cx 1900 JBl., 1901, str. 490, dle nhož tehdy, vešelTli výmr zabavení oné pohledanosti povolující v moc
Dr. Jos. Oskar Worel:
2 20
toto marné vedení exekuce, má žádost zamítnuta býti. Pochybno, zda staí, aby marné vedení exekuce bylo pro pohledávku vbec jinou prokázáno, ku p. složením písahy manifestaní dle § 63. konk. . Conclusione a majoi ad minus zdá se, že staí. Tak nyní výslovn v § 66. nm. zák. Z historického vývoje cit. § 16. plyne ale, že takový výkaz nestaí. ^•^) Teba že marné vedení exekuce na soukromé jmní lena není podmínkou povolení zabavení ^^) oné pohledanosti, arg. § 56., jest nicmén
podmínkou práva
jménem lena výpov.
dáti
podmínkou jest, aby výpovd dána spoleenstvu k rukám 3. orgánu k tomu povolaného a sice nejmén na dobu 6 msíc ped uplynutím správního roku, v nmž zabavení se stalo. Uruj í-li stanovy dobu delší, platí tato. Z historického vývoje § 59. totiž z porad severoDalší
nm.
§ 16.
lht
této
vychází, že v komissi a v plenu panské snmovny bylo 6 živ protestováno.^^) Pro prý dle § 38. (54.)
msíc
})roti
mže
každý len pravideln po 4nedlní výpovdi ped koncem roku správního pípad teprve po 6nedlní. Podle všeobec. práv. zásad pravil prof. Dernburg, rozumí se, že viteli nejmén tolik práv písluší jako jeho dlužníku, proež navrhoval na místo 6 msíc 4nedlní vystoupiti a v tomto
výpovd. ^^) Historicky vysvtliti lze odpor tím, že § 16. napodoben i. 126 a tento zase i. 124 obch. z. Vládní komisse naproti tomu jak v komissi tak v plenu uvádla, že nelze inkongruence shledati mezi§ 16. a 38., ponvadž vitel ne nejmén, nýbrž na nejvíce tolik práv míti má, jako spoleník, jest však
v zájmu vitele teba, aby jednou provždy uritá lhta ustanovena byla, nutí-li vitel lena, aby ze spoleenstva vystoupil, aby se mohl na jeho jmní hojiti. Vitel jest pak lépe na tom, i když tomuto dle stanov
delší
než
6msíní lhta výpovdní
písluší.
Nepijetí výpovdi dané orgánu ku pijetí povolanému ve form stanovami pedepsané jest neplatným, vyloueno jest zákonem.
Exekuce vede
4.
vodní
mže
práva, exekuce. pikázání. ^^) 3*)
'") 3*)
str. 7S3,
str.
1
vt
výpov,
Výpov
jest
aniž by teba bylo vykázati marné provedení prý následkem zabaveni pohledanosti, nikoli jeho
Criiger u § 66., str. 410, I. Jinak dle rozh. A. Cl. 753. Parisius, str. 277.
i.
Tato výpovdní lhta nápadnou
jest též
Pražákovi, Právník, 1873,
pece vitel toliko co smyšlený zástupce dotyného dáti jest oprávnn.
jenž praví, že
spoleníka '")
dáti
§§ 331 a 333 ex. .^^) nikoli na podíl zádruhé druhá, nýbrž na pohledanost v § 56.
se dle
vta
arg. § 56.
*"),
výpov
Srov. Flieder
O exekuci
na pohledávky výplatných papír, 1902,
6.
II., str. 24. ,,um aus dem ausgeGescháftsanteile desselben die Berichtigung seiner Forderung zu erhalten" správn ale na str. 168, kde mluví o ,,Guthaben" a praví, že ,,die Uebcrweisung des Gescháftsanteiles ohne Kiindigung- der Mitgliedschaft des *")
lieferten
Jinak Randa, Handels-Recht,
—
o
zániku lenství v spoleenstvech.
221
blíže popsanou: ,,was der Genossenschafter an Zinsen u. Gewinnanteilen zu fordern berechtigt ist und was ihm im Falle der Auflosung der Genossenschaft oder des Ausscheidens aus derselben bei der Auseinandersetzung zukommt". Srov. doslovn § 13. severonm. a § 51. prus. z. Srov. též i. VII. úv. z. k exek. . 5. Následkem toho nemní se tím nieho na právech spoleenstva na podíl závodní lena. Tento podíl zstává až do vyrovnání se (Auseinandersetzung) ve jmní spoleen kém. Vitel nenabývá spoleenstvu tmito kroky exekuními více práva, le žádati vyrovnání se a vydání pohledanosti^ Zvláštní práva v píin podílu odpoívají jaksi po as zabavení, kdežto na ostatních, všem v záležitostech spoleenstva píslušejících len participuje, totiž ku p, hlasování na valné hromad (§27. = § 10. severonm.) a tato se mu nikterak neztenují; mže ku p. užiti zaízení spoleenstevního úvru a p. jako díve.^^) 6. Nárok na vyrovnání se s lenem pro pípad jeho vyhoštní, je jeho volným vlastnictvím, záleží v obnosu penžitém, pipadajícím na dle výše jmní spoleenstva a potu len v as vyhoštní. Slouží tudíž také vitelm za pedmt úkoje. Aby ástka ta realisována býti mohla, ponvadž pedpokládá skonení lenství, musí býti viteli dána možnost, aby pivodil tuto podmínku. '*2) 7. Vzhledem ku kategorickému znní § 59. a § 11. nepipouští se ustanovení stanov, dle nhož vitelé na pohledávání v § 56. lenu píslušné exekuci vésti nesmjí. 8. Vta § 59., nech spoleenstevní smlouva uzavena na uritou dobu ili nic, sama sebou bezúelná, vysvtluje se z historického vývinu ze severonm. zákona resp. jeho pedchdce, Schulzeova návrhu '*^) 1863, dle nhož dobrovolné vystoupení pouze pi spoleenstvech neuritého trvání se dovoluje dle termin, ve smlouv stanovených. Vylouení spoleenstvem dovolováno pi všech druzích, smrtí konilo lenství rovnž pouze pi spol-vech neuritého trvání, nikoli pi uritého. Tu ddicové až do doby, do kdy spoleenstvo trvati má, zavázáni zstávali, le by smlouvou jiného se ustanovovalo, aneb usnesením spol-va byli toho sproštni.
vi
lenm
II. Velice
též
pi
sporno
jest,
zda toto právo výpovdní písluší
spoleenstvech
Randa, Handelsrecht
pimlouvá
II.
se za analogické užití
zeným, ponvadž prý obmezení
s
vitelm
obmezeným ruení m.'
169 a Obch. právo III., str. 126 § 59. též na spole, s r. obme83. i)latí pouze pro dobrovolný postup
str.
pedpis §
letzteren unzulássig ist". Srov. správn A. Cl. 2024, nesprávn A. Cl. 2021. Správné rozh. v Práv., 1887, str. 413, 414. Správn Neumann, Comentar zur Ex. Ordnung, str. 806. *') Parisius, str. 279. *^) Crúger, str. 411. ^^) Tak také Pražák, Právník, 1873, str. y^^, pokládá zcela správné okolnost tu pro otázku, mže-li spoleník vystoupiti, za zcela nerozhodnou.
Dr. Jos. Oskar Worel:
222
podílu a podíl
ponvadž kdyby viteli
tato práva byla
odepena, byl by
len ve spoleenstvu s ru. obmezeným píslušející úpln z exekuce
V dívjších vydáních hájil Randa náhled, že § 59. jen tehda pi obmezeném ruení prchod má, když pedstavenstvo neb stanovy vylouen.
—
postup nepipouštjí
tento náhled opustil dle vyd. 3., seš. III., (§ 83.) pozn. I2ifl), ježto § ten plyne spíše ze všeobecné povahy spoleenstev. Pražák v Právníku 1873, str. 733 prohlašuje se pro nemožnost užiti analogicky ustanovení § 59. na spol-va s r. obm., že se tak v zákon samém nestalo toho prý želeti jest, neb tentýž str.
127,
a
dvod
zákonodárný platí, akoli ne touž mrou též pi tchto spoleens r. obm. Górski, Zarys prawa handlowego, str. 377, 386 citovaný v Randovi 1. c, nepipouští analogii § 59., Krasnopolski, Haftung aus genossenschaftl. Verbindlichkeiten nach dem Gesetze vom 9. April 1873, R.-G.-Bl. 70 v Grnhutové asopisu, VIII., str. 66 zmiuje se sice povšechn, že pedpisy spoleenstva s ru. neobm. se týkající platiti mají též ohledn spole-ev s r. o., výslovn ale mluví toliko o § § 56. 58., nikoh o § 59. Rozhodnutí A. Cl. 1374 praví, že toliko § § 56., 57. anastvech
—
logicky užiti nelze, o pipouští.
§
59. nejedná,
opané
rozh. A. Cl. 1807 analogii
Správn vysvtluje Stupecký v pojednání nadepsaném: ,,Mže-li v stanovách spoleenstva platn ustanoviti, že ztráta, vlastním jmním jeho neuhrazená rozvrhne se na jednotlivé leny", obsaženém v Právníku 1903, str. 486, pozn. 24., že nelze § 59. analogicky ohledn spol. s r. obm. užiti a praví, na ledabylou redakci zajisté nesluší pomýšleti. Nejspíše skladatelé pomýšleli na zákon obchodní. Cl. 119,, 120, 121, 126 jsou v titule o veej, spolenosti a v titule o spol-ti akciové se k nim dokonce neodkazuje. Výbor snmovny poslanecké rozšiuje ruení obmezené vbec neobrátil zetele k dsledkm zmny zamýšlené a v dalším jednání zákonodárných sbor také zstaly nepose
všimnuty. Canstein 632 pimlouvá
se, aby též pi spol. s r. o. vitelm právo ponvadž prý jim exekuní objekt bez výslovného osvobození od exekuce nemže býti odat a tito nemohou býti nuceni, aby exekutivním pikázáním podílu závodního se "stali leny spoleenstva, jichž úely jsou jim cizí. Rovnž prý spoleenstvu nemže spoleník býti vnucen, zejména vzhledem k tomu, že dle zákona pevod podílu obmez. ruících spoleník pouze se svolením pedstavenstva §
59.
státi
býti
píslušelo,
se smí,
Konen 27.
ve stanovách také výslovn za nepípustný prohlášen
mže. Dr. Georg
Mai 1896 N.
Neuman: Kommentar z. Exek. Ordnung vom Wien 1906, str. 852, pipouští dle § 308 pi-
79. R.-G.-Bl.
kázání podílu závodního, jímž ale rozumí se pohledanost (Guthaben) dlužníka ^ako lena spoleenstva zaps. spoleenstvu s r. obmez. Tím prý zmocuje se vymáhající vitel, aby požadoval na spoleenstvu podíl závodní podle jeho právní existence a splatnosti (tak jak v rozh. Gl.U., Neue Folge N. 211 vyteno).
vi
o
zániku lenství v spoleenstvech.
223
Mže
prý proto vym. vitel podíly záv. dlužníkovy vypovdíti a jakmile zabavení na podíly ty pro nho provedené právoplatným se stalo, nemže prý namítáno býti, že povolení exekuce nepedcházela marn provedená exekuce na jmní soukromé dlužníkovo, požadavek to dle § 59. zák o spol. vyžadovaný. (Tento dvod opsán z rozhodnutí shora citovaného v Jur. Bl., 1901, . 41.) již shora popsaných, z nichž analogii pedpis o spole. Z s r. obrn. na ona s r. neobm. a navzájem za vylouenou pokládati musíme, dále vzhledem ku i. VII. úv. p. k exek. r., dle nhož výslovn zachovány jsou pedpisy, jimiž urité vci, práva a pohledávky zcela vyaty jsou z exekuce pro pohledávky penžité, aneb jimiž tyto exekuní prostedky vzhledem k takovým vcem, právm a pohledávkám jsou dopuštny pokládáme toliko v mezích uritých nebo s obmezeními uritými analogii § 59. za vylouenou, nepipouštíme tudíž pi spoleenstvech s ru. obmezeným právo viteli, aby vypovdíti mohl lenství za svého dlužníka (lena) a pipouštíme toliko obyejný spsob vedení exekuce na podíl závodní, resp. pohledanost lena dle všeobecných pedpis exeku. ádu, totiž: § 294 ohledn zabavení,*"*) pikázání dle § 303, tu pak pi zodpovdní otázky . i. a 2. dle § 301. poddlužníkem totiž spoleenstvem doví se vymáhající vitel o obmezení postupitelnosti dle stanov event.
dvod
—
pikázání na míst placení § 316*^) zejména § 333 ex. . exekuci na jiná majetková práva, vždy však pouze tehdy, pokud stanovy to pipouštjí, dle zásady: ,,pacta dant legem contrahentibus". Vymáhající vitel je nuceným (ex decreto judicis) cessionáem lena, nemže tudíž míti více práv než-li cedent sám. stávající, dále
Rekapitulace: Vitel lena mže za lenství a tím jeho vyhoštní ze spole-va pivoditi toliko pi spole-vech s ru. neob mezeným, nikoli pi onch s ru. obmezeným. Nynjší právo nm. §66 obsahuje opt mnohem pesnjších pedpis v píin výpovdi, jež vitel jménem svého dlužníka vyjDOvdíti
lena spolenosti
dáti
mže.
Vitel spoleníku, jenž pakli bhem posledních šesti msíc o exekuci ve jmní spoleníka marn se pokoušeno, vymohl zabavení a pikázání lenu pi vyrovnání se se spoleenstvem píslušející pohledanosti, mže za úelem svého ukojení právo výpovdní lenovo na míst jeho vykonati,
a
-li
titul
exekuní není
tolik
prozatím vykonatelným.
Výpovdi musí pipojen býti ovený opis titulu exekuního a listin o marném vedení exekuce, výkaz o zabavení a pikázání pohledanosti dlužníku pi vyrovnání se píslušející; ku ohlášce výpovdi teba ješt ujištní pedstavenstva, že
výpov
as
v
podána,
§ 31.
.
2.
zák.
") Nesprávné rozh. nejv. soudu G. Halle 1906, . 39, jež pi obrn. ru. také analogicky § 56. 2. odstavce o neobm. ru. užívá a exekuci na
podíly vyluuje. *')
Tak Randa,
1.
c, 126 a A.C. 1376
i
bez svolení pedstavenstva.
Dr.
224
Jos.
Oskar Worcl:
O vedení rejstíku si)ole. a ohláškách k nému ze i. ervence 1899 , 28. . z. Právo výpovdní písluší také spoleenstvu samému vzhledem
ku
22.
§
Nevyhledává se, aby práv vymáhající vitel vedl, staí, pakli nemožnost dosíci ukojení také plynula jinými viteli vedené exekuce.
Výpovdní lhta
je táž,
jaké užíti
mže
marn z
exekuci bezvýslednosti
dlužník; není-li ve stano-
vách urena, je 3msíní, ped koncem správního roku, opoždná platí pro budoucí rok. Aby nárok lenu píslušející na vyrovnání se pi skonení jeho lenství rovnající se jeho platm na závodní podíl, pipsaným dividendám a odepsaným ztrátám stal se uskutenitelným, je teba skonení lenství, proež musí zákon poskytnouti viteli možnost, aby toto skoncování bylo pivedeno.*^)
—
Výpovd dje se písemn. Lhta 6 msíc, bhem níž marn
se pokoušeno o exekuci, pipojena v komissi, ponvadž by každý sebe starší marný pokus o exekuci dostateným býti musil. Dle stylisace nm. zákona sporno, zda teba marného pokusu o exekuci do veškerého jmní dlužníkova až do vyerpání všech zpsob,
zda staí jen do movitého neb jen do nemovitého jmní.^'^) Rozumí se, že, bylo-li povoleno zabavení a pikázání pohledanosti díve, než exekuce v nynjší jmní dlužníka lena provedena, nemá takový vitel právo výpovdní dle § 66., kdežto bylo li toliko zabavení ped exekucí ve jmní povoleno, staí ku uplatování práva výpovdního, aby po exekuci povoleno bylo pikázání. Prozatímn vykonatelnému titulu neposkytnuto podobné právo výpovdní, aby zamezeny byly spletitosti, jež by nastati musely pi ili
pozdjším optném
zrušení
exekuních prostedk vitelem vyme-
zených.
Zabaven'
takové
vitelm
pouze prioritu rozhoduje priorita,
chrání
Podobn
pohledanosti.
pro
pípad
je-li
splatnosti
pohledanost
více
zabavena.
KAPITOLA TRETL O zá.niku lenství
V od
pruském zákonu
§
57. resp.
vylouením.
v osnov severonm. zákona
§
38.
nalézalo se ustanovení následovní: ,,In jedem Falle kann die Genossenschaft einen Genossenschafter aus den im Gesellschaftsvertrage festgesetzten Grnden sowie wegen Verlustes der brgerlichen Ehren3.
*^) *')
betr. d.
Crger u § 66. str. 411, 412. Srov. pro první modalitu Birkenbihl u. Maurer, Erwerbs-
1898, str. 276,
cit.
Proebst a Joel.
Das Reichsgesetz Wirtschaftsgenossenschaften vom i. Mai 1889, 2. Aufl. u Crúgra, str. 412, pro druhou Crúger tamtéž a tam cit.
u.
o
zániku lenství v spoleenstvech.
225
K
rechte ausschliessen". tomu ješt v osnov pipojen dodatek: ,,Bei Vorschuss- u. Kreditvereinen begriindet die Mitgliedschaft in einer anderen solchen Genossenschaft die Ausschliessung auch wenn die letztere ihr Gescháft nicht an demselben Ort betreibt". V komissi tento poslednjší odstavec škrtnut, aby nepovstalo nedorozumní, že pi úvrních spoleenstvech nenastává vylouení ihned za jmenovaných podmínek, nýbrž stává pouze právo na vylouení. i)
Náš zákon celé ustanovení toto v § 53. vynechal, kdežto nmecký zákon o spoleenstvech v § 68. doten ustanovení severonm. zákona z ásti pevzal, z ásti blíže upravil. Vzhledem k ustanovení § 5. . 4. našeho zákona, dle nhož stanovám ponecháno mimo ustanovení o zániku lenství smrtí a výpovdí též v mezích zákona a poona o zániku lenství vylouením upraviti nvadž zákon v §§ 55. ohledn spol-ev s r. neobm. a 78. a 79. ohledn spol-ev s r. obm. ruení a vyútování se s vyhoštným tudíž i vylouímž vše ostatní v píin vylouení upraeným lenem upravuje viti stanovám penechává, tvrdíme, že stanovy jak spole-v s r. obmezeným, tak neobmezeným libovoln v mezích zákona podmínky a modality vylouení len upraviti mohou.
—
—
Zejména mohou stanovy upraviti dvody vylouení, dále stanože za uritých podmínek len vylouen býti mže resp. musí, po pípad, že jeho vylouení navrhováno býti musí, dále ustanoviti orgán, který vylouení vysloviti jest oprávnn (ev. povinnen), upraviti instanní poad, dobu, ode kdy vylouení úinkuje a pod.^) Podmínky, za kterých vylouení nastati mže, mohou ve
viti,
stanovách velmi
rzn
stanoveny
býti.
Tak ku p. pesthování se mimo sídlo spoleenstva, a -li je podmínkou lenství bydlení v sídle tom,^) dále nezaplacení zápisného neb podílu ve lhtách stanovených, nesplnní povinností dalších mimo podíl, ku p. pi mlékaských družstvech nedodávání mléka vbec neb v pedepsaném množství (denn, msín neb ron), pi ekankoekanky zpravidla pes nkolikerou upomínku ev. pes to, že vých snad ustanovené pro pípad ten konvenní pokuty marn za propadlé prohlášeny, dále nahodilá nemožnost konati povinnosti lenské, ku p.
—
právním inm, zastavení plat, prona jmní lena, prohlášení za šíleného, blbého, marnotratného, konen i innost píící se úelu spoleenstva, t. j. poškozující jeho zájmy, ku p. zúastnní se na konkurrenním podniku,^) roztrvalá nemoc, nezpsobilost k
hlášení konkursu
trušování falešných zpráv o spoleenstvu, jež lívr nií, odsouzení pro jistý
in ^)
vystoupení
trestní,
Parisius,
1.
c,
str.
neodvodnnou
353,
Crger,
Nesprávn Canstein, I., str. stanovy o tom ustanovení obsahují *)
*) *)
Nm.
žalobou na spoleenstvo
str. 415. 631, že pipouští se vylouení, a-li pouze žalobou.
—
upravuje zvlášt podrobn tento pípad. Srov. znní dívjší osnovy § 38. od. 3. severonm. z.
zákon
Sbomik véd právních
§
67.
a státních. VII.
j c
Dr. Jos. Oskar Worcl:
226
neb jeho orgány, neb pipuštní, aby sám ku plnní povinností žalobou dohánn býti musil a j. v. mže podrobnji býti upraven. Každý z tchto Aby vyvarováno se bylo protekcionáství, odporuuje se, aby skutenosti, jež žádného bližšího dkazu nepotebují, ])sobily nutn vylouení, tak že orgán k tomu povolaný je pouze konstatovati má, ostatní pak teprve, aby po jich prkazu mly za následek vylouení, a-li nejvyšší orgán vle spoleenstva (t. j. valná hromada) na jiném se
dvod
neusnese.
Vyslovení vylouení povždy teba. Nezaniká tudíž lenství ipso facto. Tak ku p. nezaniká lenství^ odpadly-li podmínky, na nichž nabytí lenství jest podle stanov odvislým, ku p. len pestal býti majitelem hospodáství a stanovy dopouštjí za leny pouze majitele hospodáství, aneb len nebydlí v okrsku spoleenstva a stanovy pipouštjí za leny pouze osoby tam sídlící. Stanovy mohou toliko uriti, že ve všech tchto pípadech vylouení vysloveno býti mže.^) Vylouení prohlásiti mže dle ustanovení stanov budsi: event. k návrhu jistého minimálního 1. Pedstavenstvo samo,
len
potu
(Vio)'
pedstavenstvo a dozorí rada ve spolené schzi; 3. dozorí rada sama; 4. valná hromada. O vylouení vyrozumti sluší vyloueného lena zpsobem žádné pochybnosti nezavdávajícím, patrn doporu, listem. Není-li jeho bydlišt v rejstíku len zaznamenáno, staí zaslání na místo jeho dívjšího bydlišt neb doruení opatrovníku neb veejnou ohláškou. Doruení po zpsobu žalob se nevyhledává. Útraty s doruením spojené nese vylouený, ponvadž píiny v jeho osob nastalé povždy vylouení to zavinily. Co se týe práva odpírati usnesení dotyného orgánu vyslovujícího vylouení lena, bývá ve stanovách pipuštno z usnesení pedstavenstva neb dozorí rady odvolání k valné hromad; z usnesení vylouení, zpravalné hromady, i když sama vyslovuje v první vidla nepipouští se další stížnost, nkdy ovšem dopouštjí stanovy odvolání na rozhodí soud. Sporno, zda mohou stanovy obsahovati pedpis, dle nhož proti vylouení žaloba na soud je vbec vylouena. Jsme toho náhledu, že po vyerpání poadu statutárního, nikoli díve®) nelze ani stanovami vylouiti pípustnost žaloby na ádný soud a to nejen tehdy, píí-li se usnesení valné hromady zákonu a stanovám, nýbrž vbec proti vylouení, jedná se o osobní právo lena,, 2.
ad
býti
K
lenem
spoleenstva.
^) Srov. Chlum: v eských listech hospodáských, otázce lenství družstev zemdlských. *)
Správné
Stross,
189.
1904,
str.
378^
o
zániku lenství v spoleenstvech.
dvod
227
hmotných
(ztrácí nárok na neobm. a dle § 79. od. 2. pi spol. s obm. ruením), ale i morálních na tom, aby vysvtleno bylo, že nkteré dvody vyluovací, ku p. roztrušování nepravých zpráv nestávají po právu. Valná hromada zejména, má-li býti o spol-vu dozorí rad, jedná vlastn ve vci vlastní a není nerozhodím strannou.') Takovým zpsobem možno, že majorita snadno zkrátiti vylouivši ji z lenství a pipraví ji o reservní fond, mže minoritu jejž pak mezi sebe rozdlí.^) Autonomie spoleenstva nemže tak daleko jíti, aby poškozovala materieln i moráln jednotlivého lena v právech jeho a nemže proto vylouiti obvyklý poad práva. Soud tudíž oprávnn zkoumati, zda právem vylouení se stalo, i nic. Žalobní prosba smuje na uznání, že usnesení vyluovací je bezúinným. Žalovaným je spoleenstvo, zastoupené zákonním repraesentantem, pravideln pedstavenstvem, výminen dozorí radou neb likvidátory a sice i tehdy, vyslovila-li ku p. valná hromada v I. neb následkem stížnosti vylouení, ponvadž domáhá se len rehabilitace, stanovy podobný t. j. optného nabytí lenských práv. Neobsahuj í-1 pedpis, nestaví žaloba podaná na neplatnost vylouení jeho úinek. Nastává otázka, zda vylouení prohlášené právoplatn
Jemu
záležeti
bude nejen
reservní fond dle § 55. od.
2.
z
pi
spol-
vch
s
—
vi
—
ad
i
mže vzato býti zpt? Jsme toho náhledu,
že nikoli, tak jako
výpov. Kdo má
se státi
znova lenem, musí znova se pihlásiti, event. pijat býti orgánem k tomu povolaným. Rovnž nelze pipustiti, aby, bylo-li vylouení s výsledkem odporováno, týž orgán z téhož dvodu vylouení vysloviti sml, nezmní-li se podmínky. v stanovách naznaených analogicky na Jiná je otázka, zda jiné podobné tam nevyznaené užiti lze, aneb zda z v stanovách nevyznaených vbec vylouení nastati mže. Obé odpovdíti sluší záporn s odchylkou doleji naznaenou § 1210 ob. z. Není-li ku p. delší nepítomnost neb zmizení ze sídla spol-va zvláštním dvodem vylouení nelze proto lena vylouiti. Jedná se o práva, jichž len vstoupením ve spol-vo v mezích zákonních a statutárních nabyl
dvod
dvod
—
—
proež nemže jich z jednostranných dvod Z dvod shora naznaených (výkladu § 5. . 4.
pozbyti.
mže též stanovami upravena býti doba, ode kdy úinkovati má vylouení libovoln, zejména mže eeno býti, že toto psobí ihned aneb až právoplatným vyknutím vylouení orgánem k tomu povolaným, aneb teprve koncem roku správního,^) v nmž vyknuto bylo aneb konen i v dob kratší neb delší. ')
Tak nejnovjší judikatura íšského soudu nm.
svaz. 57., str. 154, *)
)
cit.
Stross, str.
v Criigerovi,
str.
417,
3.
bezna
1904,
5.
189, pozn. 4.
Nesouhlasíme se Strošsem, že z § 5. . 4. a § 55. v píin nároku vyloueného lena na podíl plyne, že psobí vylouení vždy teprve koncem *)
15*
;
Dr. Jos. Oskar Worel:
228
C
m
bude zejména odntí práva ^") úastniti se valných tam návrhy a hlasovati zvláš a ztráta funkcí ve spoleenstvu, jejichž podmínkou je lenství, t. j. v pedstavenstvu ovšem též pozbytí jiných výhod, jež spoleenstvo neb dozorí rad na druhé poskytuje, ku p. užití úvru ze spoleenstevního jmní stran ale sproštní se všech povinností, jež spoleníka stíhají, ku p. dodávání jisté suroviny. Podle toho, ode kdy úinkuje vylouení, budou neb nebudou míti též usnášení se valné hromady pro vyloueného závaznou moc ^^) a rovnž jednání ním pedsevzatá budou platná neb neplatná, ku p. podpis jeho na návrhu dle § 29. od. 2. bude se poítati mezi Vio len, jež svolání valné hromady navrhuje neb ne. Pouze jednak co se týe ruení pro pípad konkursu neb likvidace, jednak co se týe vyplacení jeho podílu závodního a toho, co spoleníku na základ smlouvy spole. pipadá k dobru, platí zvláštní zákonné pedpisy a poukazujeme v píin té na to, co v pípad vyhoštní smrtí resp. výn k e
i
hromad vbec,
initi
—
—
povdí bylo eeno. Také nikoli vylouení, nýbrž den vylouení, t. j. den, kterým len za vyloueného pokládá, zapsati sluší v seznam len dle § 14., o emž rovnž platí to, co o vyhoštní smrtí praveno. Den ten zapsati se
má teprve po právoplatném vyslovení vylouení, nebo teprve pak den ten jest bezpen zjištn. Zrušeno-li vylouení na základ stížnosti u píslušného, dle stanov povolaného orgánu, aneb následkem žaloby lenem podané, má se zápis lenství znova provésti a pokládá se za to, že v lenství bezprostedn nepetržit bylo pokraováno, t. j. lenu musí ev. užitky, jež mu ušly, býti nahrazeny; nelze-li tak více uiniti, ruí za škody mu culpa lata i levis zpsobenou, dle § 1330, 1331 ob. z., § 23., 24. zák. o spol. orgán vylouení vyslovivší.
se
Neobsahují-li stanovy
vylouení
nosti
len, jsme
vbec pedpisu
toho náhledu, že by
pustným bylo vylouení spoleníka dle § 12 10 tam naznaených, totiž: 1. nesplnil-li podstatné podmínky stanov; 2.
upadl-li
3.
dán-li
cit.
§§
5.
^°)
v
nmž
z.
mož-
ob.
z
dvod
do konkursu;
pod opatrovnictví
roku správního, v lenem jest jedním
ponvadž
ob.
o
nicmén pí-
nmž vylouení nastalo, vyrovnání se s úink vylouení a to úinkem zákonn
z
vyloueným upraveným,
ostatní úinky zákonn upraveny nebyly, jest spoleenstvu dle ís. 4. a II. zák. volno, tyto další úinky libovoln upraviti.
Dle
nm.
§
68.
nastává úinek vždy koncem roku správního,
nelze stanovami jDedpis ten zmniti. V zákon že již od dne zaslání (ne obdržení) rekomandovaného
len vylouen a
výslovn naznaeno,
se úastniti val. hromady a nesmí býti správní rady. Srov. Criiger, str. 418. ^^) Dle Criigra 418 a tam citovaného rozh. íšs. soudu, sv. 30., str. 38. mají i po vylouení uinná usnesení valné hromady pro vyloueného zá-
dopisu o jeho vylouení
nesmí
lenem pedstavenstva neb vaznou moc.
o
zániku lenství v spoleenstvech.
229
4. ztratil-li dvru následkem zloinu, který ovšem ani odsouzením konstatován by býti nemusil. Neuznal-li by len dvody vylouení, musel by orgán, vylouení
vyslovivší vystoupiti žalobou na uznání.
Rekapitulace: Pi spol-vech s obmezeným neobmezeným pipouští se, aby stanovy podmínky a modality vylouení len, v mezích zákona libovoln r.
upravily. Co se týe nynjšího
i
nmeckého
práva, vyslovuje § 68 nejdležitjší píiny, z nichž mže (ale nemusí!) len ze spoleenstva všeho druhu vylouen býti, totiž pro ztrátu obanských práv, lenství v jiném spoleenstvu, jež v tomtéž míst obchod stejného druhu provozuje, dále vypisuje zpsobem již v § 38. severonm. svazu popsaným dvod vylouení ze spoleenstev úvrních, totiž, je-li lenem v podobném spoleenstvu a sice i tehdy, pakli poslednjší neprovozuje obchody v tomtéž míst. Mimo to pipouští zákon, že stanovami zvláštní dvody stanoveny že nastává býti mohou. Ustanovuje pro všechny dvody vylouení vylouení koncem roku správního a nelze stanovami jiný termín uriti. ^^) Zákon upravuje též zpsob vyrozumní o vylouení, pedpisuje doruení doporueného listu pedstavenstvem a sice ihned, jakmile vylouení vysloveno a stanoví konen úinek vylouení, že se totiž nemže spoleník od zaslání tohoto iistu ve valné hromad úastniti a nemže býti lenem pedstavenstva neb rady dozorí.
—
—
Nevyslovuje se tudíž zákon o orgánu, jenž vysloviti mže vyproež tu rovnž stanovy voln tento orgán uriti mohou, ^*) louení ev. jest tím pedstavenstvo. Vylouení odporovati lze budsi stížností na nadízený orgán, ku p. valnou hromadu, pi emž odporuuje se uriti lhtu, do kdy stížnost podati sluší, povždy ale po vyerpání tohoto poadu žalobou a sice, aniž by tu teba bylo podmínek § 51. (porušení zákona aneb
—
stanov) ^^).
Žaloba ta nepekáží ale provedení zápisu zrušení dle v seznamu spoleník, nemá úinek suspensivní. Soud kládací
úinek
dle nespor. ízení § 127
nm.
z.
o nesp.
.
§ §
69. a násl.
mže
ale od-
vysloviti.
Zru-
vylouení rozhodnutím valné hromady o stížnosti, mže dle § 36. zákona o vedení rejstíku spoleenstev ze dne i. ervence 1899 . 28. . z. na zákl. souhlasného })rohlášení lena a pedstavenstva v ovené form, vysloveno-li rozsudkem k návrhu lena neb pedstavenstva v rejstíku vymazáno býti. šení
—
415,
1^)
Crúger,
**)
Srv.
I..
418,
7.
prvního návrhu
str.
124
cit.
v Criigerovi,
str.
I.
Srov. množství nejnovjších odporujících v Crúgerovi, str. 417, 5.
**)
soud
str.
odvodnní
si
rozhodnutí
nmeckých
Dr. Jos. Oskar Worel:
230
Odvolání vylouení po jeho zápisu se nepipouští.^^)
Vyrozumní o vylouení doporueným dopisem jest toliko pedpis poádkový a nemá významu v píin vylouení samého a poátku promlení
len
dle § 74. (dle nhož žaloba vyhoštných na vyplacení jich z obchodu jim píslušejících [Gescháftsguthaben]
pohledávek
promluje
ve dvou letech). opomenuto vyrozumní, mže to míti za následek ruení len pedstavenstva dle § 69. ad 3., stal-li se následkem toho zápis vyhoštní píliš pozd. Usnesení valné hromady, jež po vylouení lena usnesena byla, se
Bylo-li
mají pro
nho
závaznou moc.^*)
Úinek vylouení nastává i tehdy, pipouštj í-li stanovy odvolání na jiný orgán spoleenstevní aneb nastoupí-li vylouený poad práva. Vylouení zapsáno býti má v seznam len a zrušeno-li a na odvolání neb žalobu, má pvodní stav zaveden býti.^') [j^^Co se týe ruení vyhoštných vbec (dána-li výpov leny samými dle § 65., viteli jich dle § 66., oznámeno-li vystoupení spoleenstvem dle § 67., vylouením dle § 68. aneb postoupil-li len svoji pohledanost dle § 76.) ustanovuje v píin spoleenstev i s neobmezeným ruením § 125, že pedpisy §§ 122 124 platí v píin len v posledních dvou letech ped zahájením konkursního ízení ze spoleenstva vyhoštných, -li již dle § 75. neruí (ponvadž spoleenstvo bhem 6 msíc po jich vyhoštní zrušeno, tak že se za to pokládá, jako by vyhoštní se nestalo). A sice ruí tito lenové za závazky spoleenstev až do doby jich vyhoštní podniknuté s tím obmezením, že nároky vitel mohou teprve 6 msíc od prohlášení vykonatelnosti rozvrhovacího výpotu dle § 114 uplatovány býti. Ruení to není vlastním petržení podléhajícím promlením, nýbrž omezeno je tak dalece lhtou, že po 2 letech ihned zanikne, není-li v této lht na spoleenstvo vyhlášen konkurs. § 122 ustanovuje, že ruí v pípad konkursu vedle spol-va (s r. neobm.) jednotliví lenové solidárn a celým svým jmním vitelm konkursním za nedoplatek, jejž vitele ty stíhá v píin pohledávek, na nž pi koneném rozvrhu (dle § 161 konk. .) hledno. Po uplynutí 3 msíc od doby, kdy výpoet doplatk byl prohlášen za vykonatelný, mohou vitelé, pokud úkoje nedosáhli, naléhati na jednotlivé leny. Zjištné pohledávky, jež pi stání zkušebním pedstavenstvem aneb likvidátory nebyly výslovn popeny, nemohou též leny, na nž nastupováno, býti popírány. Právoplatný rozsudek, jenž ve sporu o pohledávce pi zkušebním roku pedstavenstvem neb likvidátory popené pro neb proti lenu vydán byl, platí všem lenm.
—
a
vi
^*)
Srov. Cruger,
Rozhod, íš. ") Crger, 419.
^*)
str. s.
416.
30. sv., str.
38 v Crugerovi,
str.
418,
7.
o
V píin nemže, pokud Dle
§
zániku lenství v spoleenstvech.
231
pohledávky, jež v ízení konkursním spornou zstala, není na jisto postavena, spoleník odsouzen býti.
promlují
123
se žaloby
vitel
proti jednotlivým
lenm
pímého jich závazku, pokud dle povahy pohledávky nenastupuje kratší lhta promlecí, ve 2 letech od doby § 122 od. 2. (3 msíc po roku, pi emž výpoet doplatk byl prohlášen za vykonatelný). Po-
z
hledávky asem vázané pokládají se za splatné dle § 65. konk. ., pohledávky s podmínkou resolutivní dle § 66. konk. . za bezpodmínené, kdežto ony pod suspensivní podmínkou opravují pouze ku pojištní dle
67. konk.
§
.
Pro povinnost úhradní neplatí promlení. ^^) Promlení ve prospch lena perušuje se jednáními, jež proti spoleenstvu aneb ním pedsevzata (rovnž i proti konkursní neb pozstalostní podstat). Nepetrhuje se ale jednáními, jež proti jednotlivému jinému lenu neb jím se pedse vezmou. O petržení jedná § § 208 217 ob. z. nm. a násl. Odstavec o petržení promlení pohledávek (§ 117 od. 3. starého znní) nezletilým byl úv. z. i. 10.: XIII. jako dle ob. z. zbytený, vyškrtnut. (Srov. §§ 204 206 ob. z.) Rovnž platí stavení dle § 203 ob. z., dle § 124 zák. o spol. nastupují lenové spol-va pokud dle v práva jejich spol-vu. § 122 z. uspokojí vitele
—
vi
—
—
vi
KAPITOLA TVRTÁ. O zaniknutí lenství postoupením všech
podíl. Mimo taxative v § 5. . zná zákon pi spoleenstvech postupem všech podíl. Dle
§ 83.
4. s
vypotené zpsoby zánik lenství r.
obm. ješt zvláštní zpsob zániku
dovoluje zákon, aby všechny závodní podíly a vše,
eho
len na základ pomru spoleenstevního nabyl (t. zv. Guthaben) íia jiné osoby peneseny byly, vyžaduje se ale již dle zákona k tomu svolení pedstavenstva a pedpokládá se, že tomu stanovy neodporují. Co
týe osob, na nž pevod
se
se státi smí,
neustáno vuje zákon
nieho. Podíly
mohou
lenm
býti
i
tudíž,
ponvadž zákon
nerozeznává^), postoupeny
nelenm.
se více na základ nov nabytých podíl pinelenové zajisté busi písemní pihlášku podati aneb podepsati musí smlouvu o postupu aneb zapsati se do matriky lenské
lenové nepotebují
hlašovati,
1*) *)
O tom všem Parisius-Crúgcr, malé vyd., str. 138. V bavorském zákonu ze 29. dub. 1869, vzoru to našeho zákona v pí-
•in
spol-ev s r. obm. obsažen v i. 76. pedpis všeobecný, dle nhož v stanovách ureno býti má, zda-li a za jakých podmínek závodní podíl lena na
jiného
lena peveden
býti
mže.
Dr. Jos. Oskar Worel:
232
vdomou vlí, že leny státi se chtjí, jinak by lenství niklo a nové se nenabylo. 2)
s
Pevod podíl
pvodní
na spoleenstvo samo
se
za-
pojmu
spoleenstva píí jakožto personální associace, pi níž pouhé úastenství se vklady penžními nestaí, nýbrž spolené provozování je nutnou podmínkou dle § i. zák. Spoleenstvo po nabytí podíl nemže se tak jako len úastniti se na svém vlastním j)odniku. Sj)oleenstvo jest organisací za tím úelem zízenou, aby spolením se bylo umožnno neb usnadnno dosažení cíle, jehož by jednotliví lenové sami dosíci nemohli. Dosažením vlastních podíl nemohlo by spoleenstvo leny v plnní jich úkolu podporovati. Zejména pak v píin subsidiarního luení pi spol-vech s r. obm. by nabytí vlastních podíl uinilo ruení v píin podíl tch, jež spol-vo nabude, úpln illusorním, ježto nastupuje ruení len, je-li spol-vo passivní.^) Proto postup na spole-vo zákonn za nepípustný prohlásiti sluší. Tím by provedeno bylo odepsání kapitálu závodního bez likvidace. všech závodních poZákon dovoluje pouze díl, nikoli tudíž jen jednotlivých a také toliko celého pohledávání nikoli toliko ásti jeho; nebo obé by mohlo spoleenstvu lena snadno zavdati píinu ku klamání vitel a ohrožování spoleenstva. Pohledáváním z obchodu (Gescháftsguthaben) rozumí se obnos mimo závodní podíl pibylé dividendy a odepsaných ztrát; ídí se tudíž stavem jmní spoleenstva a potem len. Jest to majetek lena, o nmž mže voln disponovati. Splatnost pohledávání podmínna skoncováním pomru lenského. Co se týe formy pevodu, nevyžaduje se žádná uritá forma, zejména ne notáského aktu po zpsobu pevodu záv. podílu pi
pevod
—
vi
r. o. § 76. zák. o spol-ti s r. o. Ponvadž njakým zpsobem vykázati teba za úelem zápisu v seznam len, bude ve stanovách z pravidla písemní forma vyžadována. Mimo to bude pravideln ve stanovách požadováno, aby osoba,^ mla náležitosti pro leny požadované, na niž pevedení se státi má ku p. sídlo v obvodu, aby byla majitelem hospodáství a p., aneb také uplynutí urité doby, aneb vyhrazeno býti mže právo pedkupní pro leny, jež ovšem v urité dob provedeno býti musí, jinak pomíjí. Tím vším má vyvarováno býti, aby cizí nelibé a ke konání povinností lenských nezpsobilé osoby se do spoleenstva nedostaly. Co se týe souhlasu, plyne z § 83., že nepíí-li se stanovy pevodu, poteba pouze souhlasu pedstavenstva. Stanovy zapovdíti mohou vbec pevod, tu nelze souhlas nahraditi pi dobrovolném pevodu výrokem úadu (soudu obch. po zpsobu § 'j']. ohledn spol-ti s r. o.).
spol-ti s
pevod
—
*)
Tak
=•)
Srov. cirkulá praes. vrch.
Stress, str.
§81. zákona o spol-tech
190,
s r.
5.
o.
s.
27.
ledna 1906
.
praes.
—— r-
.
Srov.
o
zániku lenství v spoleenstvech.
233
Stanovy mohou pedepsati krutjší podmínky souhlasu, ku p. svolení valné
hromady
s
kvalifikovanou vtšinou.
ale pipustiti ustanovení stanov, dle
nhož
se
Dle
§
83. a 11. nelze
pevod vbec na základ
pouhého ohlášení dovoluje, aniž by pedstavenstvo
svoliti musilo *) Conclusione a majoi ad minus pípustným by bylo ustanovení, že pipouští se pevod po souhlasu dozorí rady aneb toliko valné hromady. (arg. slova: mit Bewilligung des Vorstandes).
Postoupí-li len závod, podíly aneb svoji pohledanost a dodaten postup nebyl schválen orgánem jiným mimo pedstavenstvo a je-li to ruí postupující cessionái jedinou podmínkou neprovedení pevodu pouze tehdy, nemohl-li tento dotyné ustanovení stanov znáti aneb byl-li cedentem v omyl uveden. Leží-li v osob cessionáe píina nepípustnosti pevodu, ku p. nedostatek kvalifikace pro leny vyžadované, neruí cedent, a-li cessionáe neuvedl v omyl aneb nemohl-li tento ustanovení stanov toho se týkající znáti. Nebyl-li pevod schválen nebo pevod se již dle zákona stal pedstavenstvem, neruí cedent pod podmínkou souhlasu pedstavenstva.
—
—
ruením
mezeným
pevod neob Pi spoleenstvech s závodních podíl a pohledanosti nelze pipustiti arg. § 83. a cont. v kap. o spole. s r. obm. se nalézající; dokladem toho jsou, jak praví Randa, 1. c, pedpisy §§ 53. 60., ježto obdobné pedpisy obch. z. i. 112, 119 126 spoívají na hledisku individuálního nexu spoleníka ku spolenosti. Také tu ruí cedent, ^-li cessioná neznal povahu spol-va aneb uvedl-li jej cedent v omyl.^) Pevod zapsati sluší také v rejstík lenský, totiž den, kterým vystupuje bývalý len a jméno, pípadn stav nového lena a den,
—
—
kdy vstupuje. Bohužel neplatí ale podobný pedpis jako v § y2>. zák. o spol-ti spol-tvu za lena. že teprve ten, kdo zapsán, pokládá se Pevod podíl a pohledanosti není vázán dobou uritou.
vi
s r. o.,
Cedent
i
správního, v
v tomto
pípad
nmž pevod
sprošuje se lenství teprve koncem roku Cessioná nabývá lenství po-
proveden.
átkem
píštího roku. Cedent ruí ale dle § 78. ješt jeden rok pes onen rok správní, v nmž cesse provedena, a-li stanovami delší ruení nepedepsáno.^) Ruení to vztahuje se na veškeré závazky, jež spoleenstvem až do vylouení byly podniknuty. Jinak Stress 190, 5. Nesouhlasíme s Pražákem. Právník, 1873, str. 732, že bezvýmitento pevod platí mezi kontrahenty, vždy již pi obmez. ruení a tento bylo závislé na soulilasu pedstavenstva, tedy nejmén toho teba praesumovati se nemže. Stross, str. 190, 5, dovoluje též pi spol- vch tento pevod. Správn Canstein, str. 634, Randa, Obch. s r. n e o b m. *)
*)
nen
—
právo,, III.
a
str. 125. Stross, str. 191, nesprávn mluví tu o ruení po dobu promlecí tato platí pouze pro pohledávky pi spol-vech s ru. neobm. ")
—
Dr. Jos. Oskar Worcl:
234
Ruení
cedenta
je
sekundární, subsidiarní, cessionae primerní.')
Rekapitulace. Zánik lenství postupem všech podíl pipustiti lze za podmínek §83. pouze pi spoleenstvech s ru. obmezeným. Pi té píležitosti ešiti sluší otázku v teorii praksi velespornou, jak dalece pipouští se exekuní zabavení event. pikázání podílu, resp. pohledanosti pi spol. i
me
shora pi výpovdi podílu vitelem Judikatura tu nápadn kolísá a možno pivésti mnoho rozhodnutí pro povolení a mnoho proti. Rozh. ze dne 7. ervna 1898 . 7977 Neue Folge . 211 povoleno zabavení a pikázání ku vybrání pohledanosti (Guthaben) lena dle §§ 294, 303 a 308, ponvadž prý tím zmocuje se vym. vitel, aby jménem dlužníka na spoleenstvu požadoval zaplacení podílu dle své právní existence a splatnosti, tudíž dovoluje se jemu, aby pedsevzal právní jednání lenu v píin podílu závodního píslušící, ímž prý právní obor spoleenstva se nesužuje. Podobn rozh. z 16. ervence 1901 . 10669, Právník, 1901, str. 726, povolilo exekuci zabavením i podíl, ponvadž exekuce k vydobytí pohledávky penžité lze vésti zabavením §§ 249, 253 na veškeré vci hmotné, které ani zcela ani z ásti nejsou z exekuce vyaty budto exekuním ádem samým aneb zvláštními zákonními ustanoveními dívjšími v úv. zák. k exek. r. výslovn v platnosti ponechanými. tmto nezabavitelným nepatí však závodní podíly spole. s r. obm. Ustanovení §§ 76. 80. zák. o spol. obmezují ovšem pro doasné ruení spoleníka jeho volné nakládání s jeho závodním podílem, nevyjímají však tento podíl o sob z exekuce pro pohledávku soukr. vitele, ano § 83. i prohlašuje závodní podíly za výminen penositelné. Vytýká pak, že pedpisy o spol. s r. n e o b m. s
o b
r.
eeno,
z. ?
sluší
Mimo
co
to,
již
uvésti ješt následující:
pedmtm
K len
obdobn na spol. Podobn rozh. z 24. záí
nelze užiti
s r.
obm.
1903
.
—
13.677 J. Bl. 1903,
str.
918, z pod-
statn tchže dvod, jako práv dotené pedchozí rozh. Dvody ty pivádí také Neumann ve svém nejnovjším kommentai k ex. . str. 807. Pro odepení zabavení rozhodl se c. k. nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 15. ervna 1898 . 8213, GlU. Neue Folge 225, uvádje za dvod, že podíly nejsou vlastnictvím lena, nýbrž spoleenstva, dle § 48. . i. zák. k úelu tam naznaenému slouží, teprve pebytek dle § 48. . 2, 3 a 81.
zstává na rozdlení mezi leny jako jich pohledanost (Guthaben), nemohou soukr. vitelé prý jako pi spol-vech s r. neobmez. dle § 56. vésti exekuci na podíly, nýbrž na to, co v § 56. naznaeno. Po-
proto
nvadž mimo
to dle § 83. pevod se toliko se svolením pedstavenstva dovoluje, nepipouští se zabavení dle § 292 a pikázání dle § 303. Mimo to starší rozh. GlU. 13222, 15781 v kom. Neumannov, 1. c, str. 807, poz. 5. uvedené.
Stross, igi.
Randa, Obch. právo,
III., str. 150. Canstein, str. 634.
o
Nmecké
zániku lenství v spoleenstvech.
235
právo
zná dle § 76. vystoupení lena následkem osobu tetí aneb spolulena. Pipouští se totiž dle citov. § 76., aby len kdykoli, tedy i bhem roku správního svoji pohledanost (Gescháftsguthaben) písemní úmluvou na jiného pevedl a následkem toho ze spoleenstva vystoupil, aniž by se spoleenstvem se vyrovnal (ohne Auseinandersetzung), pedpokládá se pi tom, že tento tetí se stane lenem aneb pakli již lenem jest, aby jeho posavadní pohledanost s touto novou nepevyšovala jeho závodní podíl. Stanovami mohou ješt další podmínky býti pedepsány aneb také nerozumí se tím ale, že postup takový postup takový býti vylouen
pevodu
pohledanosti
na
—
je
možným
povoluj í-li
pouze,
jej
stanovy.^)
vyrovnání se spoleenstvem není v tomto pípad vystoupení lena zapotebí, ponvadž tato pohledanost ve spoleenstvu zstává, pouze mní se její vlastník. Dnem vystoupení je den zápisu v seznamu len. Nestaí pouze ústní prohlášení jedné nebo druhé strany, nýbrž teba písemní úmluva. Pevod dovoluje se spoleníku pouze, pakli jeho dosavadní pohledanost nepevyšuje s novou jeho závodní podíl, proto, jxjnvadž jen celá pohledanost a ne díl její pevésti se mže, aby len Nelenu vystoupiti mohl, je to v literatue nm. právní sporno.^)
Ku
a
a-li se stane lenem, totiž nabude-li dle zákona neb stanov lenství. Proti vli spoleenstva nemže se státi toto mže odepíti nabytí lenství i tomu, kdo chce nikdo lenem
lze postoupiti pohledanost,
—
mže
se díti pohledanosti nabyti. Prohlášení, že za lena pistupuje, již v prohlášení o pevodu pohledanosti. Písemní úmluvou nikoli testamentem pohledanost pevésti lze. dal, na jiného nemže pevod Ddic na sebe neb len, jenž pohledanosti provésti,^") ponvadž právo pevodu je spojeno se lenstvím a kdo lenem není neb ním pestal, nemá tohoto práva.
výpov
má tuto úmluvu ihned soudu oznámiti (podati) nabyvatel již lenem, má zárove písemní ujištní podati, že jeho dosavadní pohledanost s pipsaným obnosem závodní podíl nepePedstavenstvo
a
je-li
vyšuje. se v seznamu len u scizujícího lena bez prodlení zaZa den vyhoštní (Ausscheiden) platí den zápisu. Vyhoštní
Pevod má psati.
smí
se státi toliko
pakli nabyvatel 71. a 72.
Srov.
souasn
ním dosud §
se
není.
zápisem nabyvatele co nového lena,
Pi tom
platí
32. od. 3 zák. o zápisu
obdobn pedpisy
v rejstík
§§
15.,
spol.
Co se týe nároku lena na to, aby vylouen byl, zodpovdnosti pedstavenstva, a soudce, je-li tu prtahu pi provedení zápisu, pak záznamu vyhoštní, platí to, co shora pi výpovdi uvedeno. ^) *)
1")
Srov. porady ku § 76. v Crúgerovi, str. 443, 4. Srv. Crúger, str. 440 a tam vypsaný spor pro et contra. Crúger, str. 440.
Dr. Jos. Oskar Worcl:
236
O
zániku lenství v spoleenstvech.
lena zárove zapsán, nemže vyve stanovách pevod pohledanosti podmínn schválením dozorí rady neb valné hromady, aneb obsahuj í-li stanovy dalšího obmezení, nemá soud pes to zkoumati, zda podnýbrž toliko, zda stanovy vyhoštní pevodem mínky splnny jsou Nemže-li nabyvatel
hoštní zapsáno
býti.
býti za
Je-1
—
zapovídají.
Ustanovení o možnosti pevodu pohledanosti a s tím spojeném je dležité pro ony leny, kteí se vysthují aneb vystoupení lena bydlišt zmní a v novém bydlišti výhod ze spoleenstva plynoucích úastni býti nemohou, svj obchod nebo jeho provozování prodají a svoji pohledanost ve spoleenstvu zpenženu míti chtjí. Spoleenstvu nepovstává z toho nebezpeí, ponvadž nového lena, zástupce pedešlého pijmouti nemusí. Pevede-li se pohledanost na jiného lena a odepe-li souhlas pedstavenstvo, písluší vystupujícímu právo žalobní, takovéhoto práva nemá má-li se pevod díti na nelena. 1^) Co se týe spoleenstva s ruením obmezeným, platí dle § 134 a násl. zvláštní pedpisy. Dle § 138 mže len, jenž má více podíl závodních, s úinkem pro spoleenstvo pouze celou svou pohledanost jako nedílný celek postoupiti a nemže tudíž pouze jednotlivé podíly závodní postoupiti a s ostatním ve spoleenstvu setrvati. Postup tento musí se státi na lena, jehož dosavadní pohledanost vpoítaje v to obnos pipsánu býti mající nepevyšuje celkovou summu odpovídající dle stanov pípustnému nejvyššímu potu podíl závodních. ^2)
—
—
*
*
*
Zbývalo by pouze ješt pojednati o zániku lenství zrušením spoleenstva. Pojednání o tomto druhu zániku bylo by ale pojednáním o zrušení spoleenstva vbec, což by vyboovalo z rámce dané osnovy. Konen zbývalo by pojednati o otázce, co vyplaceno býti
má lenu vyhoštnému? Pojednám o tomto velesporném thematu ponecháme
si
dob
po-
zdjší.
O tom všem pojednává a píklady prospšnosti tohoto pevodu dsledky pevodu vypisuje podrobn Crúger, str. 444 445. ^2) Srov. Cruger, str. 441, tamtéž controversu v píin povinnosti ujištní pedstavenstva dle § 137, od. 2., dále luštní otázky, jakým zpsobem provésti sluší pevod pohledanosti tehdy, byla-li tato z ásti ku ^^)
jakož
—
i
krytí ztráty
obchodu odepsána.
Literatura: Právo obchodní.
237
LITERATURA.*] Právo obchodní. Napsal Dr. Antonín ,, Dodatek ke sptsti: Šek ve vdé a v zákonodárství". Pavlíek, advokát, ádný len eské Akademie cis. Františka Josefa pro vdy, V Praze. Nákladem eské Akademie 1905. (Str. 44.) slovesnost a umní. Dílo zákonodárné o šeku, od let pipravované a sousteující k sob zájem jak kruh praktických, zejména obchodních, tak i pracovník vdeckých, dovršeno konen a vstoupilo v život zákonem z 3. dubna 1906,
—
—
nm
chvalný úsudek na míst, jenž . 84 . z. Celkem zajisté jest o jak oekávati lze utvrzen bude i praktickým použitím zákona. Pední v oboru doteném, zvlášt zásluhu mají ve smru tom pipravovatelé ovšem pracovníci a badatelé vdetí na poli tomto. A tu práv naše eská vda honosí se literárním dílem autora, jenž s dkladností práce jeho vbec
—
pdy
vyznamenávající a zejména za nejbedlivjšího zetele k zákonodárstvím pispl mrou obzvlášt vydatnou k rozboru a prohloubení této choulostivé a v etných smrech kontroversní látky právní. Jest to jak známo, Pavlíkv spis o šeku, o nmž mli jsme v tchto listech ro. III.,
cizím
147 násl. píležitost referovati.^) tom bral autor, pokud jde o
1902, str.
Ve
spisu
pípravné reformní práce v Ra-
osnov z r. 1895, kteráž sice zákonu našemu v celku jest podkladem, nicmén však pece v ustanoveních svých jisté rznosti vykazuje. I dlužno vzhledem k tomu zajisté vele vítati doplnní díla, jež slovutný autor v Dodatku" pítomném podává, dovršuje tu takka výklad spisu hlavního v úrove nynjšího zákonného stavu ve právu šekovním. Rznosti ony, jež zákon vi osnov r, 1895 vykazuje, pedvádí nám sjjísovatel v rozboru podrobném látku vyerpávajícím, vycházeje povždy z osnovy zmínné resp. úvah jí ve spise hlavním vnovaných, kritické osvtluje pi tom dvody zmnu pivodivší a dodávaje spolu kousku, zetel k
,,
i
pozmn dotyných.
ocenní
Zvlášt pak
jest s
povdkem
poznamenati,
uvedený jest Dodatkem" rozhojnn co do látky tu projednávané, zvlášt ješt bližším zetelem zejména k novému japonskému zákonu obchodnímu z r. 1899, jakož k osnov že rozsáhlý srovnávací apparát ve spise
,,
i
uherské zákona o šeku
z
r.
1903.
Daleko pes rámec nám vykázaný vedl by nás podrobnjší výpoet Dodatku" projednávaných; budiž tedy jen k nkterým z nich
otázek v blíže
,,
i
pihlédnuto.
Jakožto nejvýznanjší vykazuje, uvádí autor jednak *)
odložiti
zmny,
jež
zákon oproti osnov
pozmnu pedpisu
Vzhledem k vtšímu rozsahu celkem do píštího ísla.
lánk
§
i.
z r. 1895 o passivní zpsobi-
bylo nutno referáty literární
^) O nmeckém spise autorov ,,Der Scheck" (1898) též referát v Právníku 1898, str. 234 si. z péra Randova.
srv.
zejména
Literatura:
•
238
§ 20. v píin šeku falešných a paprvé píin spisovatel provází souhlasem, že zákon náš pidržel se zásady obmezené passivní zpsobilosti šekovní,*) podrobuje bližší provedení její dkladné úvaze, vytýkaje pak zvlášt s pochvalou, že škrtnut byl v zákon požadavek osnovou kladený stran zvláštního rejstíku bana smnárník k šekm passivn zpsobilých. Pihlédnuv dále v podrobném rozboru k menších odch\'lek
losti
šekovní, jednak pak ustanovení
dlaných.
V
ké
ad
vi
zákona osnov (§§ 2., 9., 11., 13. a 16.) vnuje spisovatel rozsáhlou pronikavou úvahu zmínnému výše ustanovení § 20. o ruení za šeky falešné a padlané, o otázce to zejména též prakticky nemálo dležité, v píin kteréž se spisovatel ostatn také již asopisecky vyjádil (srv. Právník 1906, str. si., Gerichtszeitung 1905, . 40, 41, Deutsche JuristenZeitung 1906, . 7., Zeitschr. f. das ges. Handelsrecht sv. 57, str. 573 si.). Výsledkem tchto velmi pouných a podrobných úvah jest pochvalný celkem úsudek autorv o cit. ustanovení zákona, jež pokládá za zcela -i^j
úelné
(str.
21.).
vi
zákonu stanovisko odpíravé v píin promlení petrho vacích; vytýká zde totiž a to po našem soudu právem že opominul zákon uvésti jako pípad promlení petrhující i dvod i. 45. uvád. zákona k civ. . s., ímž vzniká ve smru tom mezera citelná; dvodn dovolává se tu autor právní konsekvence, jakož i praktického významu pedpisu dotyného pro majitele šeku, pro nhož jest nárok z šeku arci valn cennjší než píslušící mu dle § 19. nárok z materiálního pomru právního, nastala-li ztráta šekového nároku promlením. (Srov. též Právník 1906, str. 179.) Naproti tomu zaujímá
další
otázky, totiž stran úpravy
—
dvod
—
Souhlas vyslovuje spisovatel dále s dovoláním se t. z v. Jasiriskiho 19. /6. 1872, . 88 . z.) v § 20., . 10. zák. šekového v píin nedostatených podpis šeku, jakož i úelnými shledává též zmny ve pedpisech o amortisaci šeku ze smneného ádu recipovaných. Blíže rozbírá v dalším výkladu též doplnní norem o šeku zútovacím a p)ozmny provedené v § 23. osnovy v píin represse proti vydateli šeku nekrytého; schvaluje tu zejména pijetí úelné stední cesty, totiž prostedku poádkové pokuty se strany soudce civilního, zpravidla jen k návrhvi majitele šeku, a jen výjimen též z úadu. novelly (zák. z
Bohaté výklady zakoneny jsou úvahou o pozmnách v § 21. zákona stran kompetence a ízení soudního v píin nárok šeku se týkajících, jakož i v § 24. v píin kolkování šek. Ku spisu pipojen posléze pehled rzností mezi osnovou z r. 1895 a zákonem, soubžným umístním znní zákona a rznících se míst osnovy. O znané vdecké i praktické hodnot výklad, jichžto hlavní postup tuto strun nartnut, neteba se zajisté pi známých pednostech autorových prací šíiti. Stejn jako již hlavní spis jeho o šeku potkal sa ^)
Opanou
pijal ostatn, jak uherská.
zásadu neobmezené zpsobilosti též ve Francii platnou spis. poznamenává, též nový zákon japonský a i osnova
Civilní
ízení.
239
zvunou pochvalou, uvítána bude zajisté i pítomná práce doplnním vzácných jeho výklad de lege ferenda ve právo
se všestrannou
—
jevíc se
—
platné
3
povdkem
K. Herrmann.
nejvelejším.
Civilní ízení.
Pehled
literatury v roce 1905.
(Koncc.)i)
K nm.
zákonu o exekuci na nemovitosti nov se objevily komentáe O. Lindemann-a^) a A. Stfiner-a^) (Gr. sv. 49., str. 734 Jaeckel), dále ukoneno 2. vydání komentáe E. Jaeger-a*) k nm. . k., o kterémž referují Th. Wolff (J. Ltbl. sv. 17., str. 201) a Biermann (Z. f. C. P. sv. 34., str. 517). Soustavn pojednali G. Walker'') (Not. str. 166 Coulon, G. H. r. 49., str. 605
W.
Sternberg,
G. Z.
a Heilfron-Pick
(Z.
f.
294 Dresdner) o ex. . o nm. právu konstudujících, vztažn praxe slouží díla A. Kulow-a')
str.
184 Dr. G-g, Oe. R.
str.
C. P. sv. 35., str. 278), Nóldeke^)
kursním. Potebám a S. Dispeker-a.^) Zprávy o spisech v dívjších letech uvedených podali Vierhaus (Z. f. C. P. sv. 35., str. 308 Kóhler a Exner), Boethke (Gr. sv. 49., str.
sv.
161 Jaeckel, str. 163 v. d. Pfordten, str. 443 Schuberi), Peiser (Z. f. C. P. str. 260 Altmann, v. d. Pfordten, Samter), Heinsheimer (Ctbl. f.
35.,
Rechtsw. sv. 24., str. 119, Jaeckel, Kretzschmar), Jaeckel (Gr. sv. 49., str. 442 Altmann) a Ungewitter (Gr. sv. 49., str. 441 Meyevhoff) Klibanski uveejnil v Z. f. intern. Priv. u. óff. Recht sv. 15., str. 31 se strunými poznámkami peklad nového k. . ruského, kterýž Kleinfeller (tamtéž str. 105) porovnává s právem nmeckým. J. O. Worel (Pr. roz. r. 7., str. 45, 56) doporuuje dkladnou revisi celého exekuního ízení, pi které by též veškeré pedpisy dosud mimo ex. . stojící byly jednotn kodifikovány, a pipojuje podrobný návrh na zmnu jednotlivých ustanovení s obzvláštním zetelem k exekuci na nemovitosti. H. Meyer (Z. f. C. P. sv. 35., str. 229) hájí pro nm. právo .
názor, že exekuní titul zavazující dlužníka k vyplacení jiné osob než vymáhajícímu viteli sluší vykonati dle pravidel o exekuci pro pohledávky penžité a nikoli dle zásad exekuce, aby nco bylo vykonáno neb
Viz Sborník VI., str. 424. Das Reichsgesetz iiber die Zwangsversteigerung. und Zwangsverwaltung nebst dem Einfuhrungsgcsetz und dem preussischen Ausíhrungsgesetz mit Erláuterungen und Beispielen. Breslau 1905 Marcus. ') Gesetz uber die Zwangsversteigerung und Zwangsverwaltung vom 24. Márz 1897 unter besonderer Berúcksichtigung des bayrischen Ausfúhrungsgesetzes und der einschlágigen VoUzugsvorschriften erláutert. Miinchen 1905 Schweitzer. *) Konkursordnung, Berlin 1905, Guttentag. *) Grundriss des Exekutionsrechtes (aus: Grundriss des Ocsterreichischen Rechtes), Leipzig 1905, Duncker Humblot. *) Lehrbuch des Konkursrechtes, Berlin 1905, Speyer Peters. ') Repetitorium des Konkursrechtes, Leipzig 1905, Rossberg. *) Die Práxis der Zwangversteigerung und Zwangsverwaltung, Múnchea 1) ^)
1905, Schweitzer.
240
Literatura:
opomenuto.
V
otázce reformy našeho konkursního
živ petásané, uznává R.
Pollak (G. Z.
str.
ádu,
294) nutnost
již
minulá léta
dkladné opravy
platného zákona, jehož doslov jest nepesný, názvosloví kolísavé a který vykazuje mnoho odpor i mezer. Hlavní vadou ovšem jest, že základní myšlenka úplné samosprávy vitelstva následkem nevdomosti a netenosti súastnných kruh obyvatelstva nedošla praktického uskutenní. Pi upravení nejdležitjší otázky, jak totiž lze vitelm zabezpeiti pomrn nejvtší kvótu, bude zákonodárce ovšem vzhledem na zájmy reálního úvru donucen, aby zástavním právm smlouvou neb ze zákona nabytým ponechal jich dosavadní výsady. Podstatn obmcziti lze však soudcovská práva zástavní, kterým v pípadu získání bhem posledních šesti msíc ped úpadkem sluší vbec odepíti úinnost, kdežto díve nabytá byla by zachována jen potud, pokud vymáhající vitel došel již uspokojení. Náklady ízení dosahují nepomrné výše toliko byrokratickým provádním realisace a neinností vitel, ímž práce správcova nutn nabývá pílišného objemu. Za správce butež i nadále povoláváni právníci, avšak pod vedením soudu dle vzoru ex. . za poradního spolupsobení vitel. Pro donucené narovnání budiž stanovena minimální kvóta 25% a zabezpeeno brzké zapravení její. Právo vitel k postihu zboží (Veríolgungsrecht) a pedbžné vyrovnání zamítá v souhlasu s L. Munk-em (Not. str. 54), který vládní pedloze o tomto ústavu vytýká, že by následkem tžkopádného ízení a písných podmínek nepímo podporovala veškeré nešváry s nynjším soukromým vyrovnáváním spojené. Teba reformy k. ., která by pojistila i pi úpadku další trvání zdravých podnik a uinila donucené narovnání pravidelným spsobem ukonení konkursu. Píznivji soudí v G. Z. str. 123 o dotyné pedloze A. Gertscher, který- tamtéž (str. 19
—
nn., . 3 5, 8) podrobn vylíil zákonodárství francouzské, belgické a švýcarské o pedbžném vyrovnání. Považuje ji celkem za vhodný základ pro pispsobení cizích vzor našim pomrm, akoliv v jednotlivostech jest nutným, aby kruh osob tohoto dobrodiní úastných byl rozšíen, podmínky jeho poskytnutí zmírnny, ízení urychleno a vitelé zabezpe-
eni
proti
uskokm
vyslovují se A. Fischl
svých soudruh neb kridatáe. (J. Bl. str.
361) a 5. Elias
V
stejném smyslu který
(J. Bl. str. 61, jt,),
obzvlášt zavrhuje podmínku hodnosti dlužníka, ponvadž vitelm nezáleží na píin úpadku nýbrž toliko na výši kvóty. Má-li zákon dosíci svého úele, aby pihlášené pohledávky došly stejnomrného uspokojení a hospodáská existence povinovaného byla zachována, teba žádost o pedbžné vyrovnání uznati za bezvy'minený dvod pro odložení všech navržených neb povolených exekucí. Pro nmeckou íši oznauje Jaeger (D. J. str. 753) po pehledu djinného vývoje, nynjšího práva a dvod, uplatovaných pro et contra jakožto body pro reformu smrodatné, aby vyrovnávání se dlo za spolupsobení konkursního soudu s poradou dvrník vitelstva, aby bylo pístupným každému poctivému dlužníkovi, kterému zásadn se ponechá správa a realisace podstaty a aby bhem vyjednávání konkurs i exekuce byly vyloueny. Uspokojení vitel mže za souhlasu kvalifikované vtšiny upraveno býti kterýmkoliv sp-
-
Civilní ízení.
241
sobem, ízeni pak budiž rychlé a laciné, opírající se ovšem o vzor k. . Konené upozoruje ješt /. Kohler (Z. í. C. P. sv. 34., str. 536) na to, že v ecku po krátké platnosti pedbžného narovnání tento ústav nebyl nikterak zrušen pro vady s ním nutn spojené, nýbrž toliko pro zvláštní
pomry
místní.
•
Uv. z. k ex.
.
i. IX.
Vhodnou pomckou pro
praxi jest
komentá
nm.
zákonu o zabavení mzdy a služebních plat. (Z. f. C. P. sv. 34., str. 531, H. Hirsch) i. XVII., Ohledn klausule pravideln do vykonatelných spis notáských pojímané, že vymáhající vitel není G. Meyer-a'^) k
povinen
dokazovati okolnosti,
kterými byla
pedasná
splatnost pohle-
úrok vbec vitelem se nedokazuje a tato klausule v tomto nejastjším pípad procesního významu nemá. Pi splatnosti následkem
dávky spsobena, pipomíná W. Lów
(J. Bl. str. 25, ^7),
že neplacení
neb annuity
jiných okolností, ukládá klausule dlužníku žalobou dle §u 36 provedený odvod, že pohledávku ješt vymáhati nelze. Považuje-li se taková úmluva
ohledn bemena prvodního §em 3 not. . za vylouenu aneb dokonce za vzdání se práva k protidkazu, nemá vbec vlivu na prbh ízení. Pípustnost odvodu cestou žaloby zastává R. Hauenschild v J. Bl. str. 113. A. Gutntan (J. Bl. str. 375) dovozuje, že pemna exekuce k zajištní v onu k zaplacení nastane dle obdoby i. XXXVIII. pouhou poznámkou vykonatelnosti se zachováním pednosti nabytých práv zástavních, k jejímuž povolení jest však píslušným soud procesní. § T viz i. XVII. ex. . § 9. f. civ. Pr. sv. 97., str. 161) uvažuje zvláštnosti exekuce na pínos manželin, podinínné hmotným právem nm. íše. A. Rudolf (Pr. str. 459, 496, 538, zejména str. 502 nn.) dokazuje pro naše (obanské právo platnost zásady, že náklady kvitance tíží pravideln dlužníka a toliko pi právních pomrech zahrnujících zastoupení vitele jakožto stranu zastoupenou. Jelikož ex. . zvláštního pedpisu postrádá, sluší i v exekuci uvedeného principu použíti a ospravedluje uložení vtších náklad zde s kvitancí nkdy spojených již okolnost, že vinou exekuta k vedení práva došlo. Útraty kvitance stíhají jej jako pímého dlužníka neb jako zastoupeného, a již kvituje vymáhající vitel neb ustanovený opatrovník bez ohledu na to, kterým prostedkem exekuním neb ve kterém období ízení vykonatelná pohledávka došla uspokojení, a neiní též rozdílu, zda-li kvitance se vydává exekutovi neb poddlužníku. § 3Í. W. Wieselthier (J. Bl. str. 4) vybízí soudy, aby žaloby o vylouení pokládaly jen tehdy za vymáhajícím vitelem zavinné, když žalobce ve svém vyzvání k upuštní od exekuce podrobn uvedl okolnosti jeho nárok zakládající, a aby v nedostatku toho pi submissi použily §u 45 c. . s. na prospch žalovaného. Altschul (J. Bl. str. 498) pimlouvá se za to, aby nároky tetích osob teprve po zabavení pihlášené byly vyznaeny v zájemním protokolu a aby také
O. Geib (Arch.
bu
tmto úastníkm
dostalo se vyrozumní o dalších pístupech, uschování neb naízení dražby. Z dávna spornou otázkou, jaké nároky písluší vlast
2.
*) Das Recht der Beschlagnahme Auflage. Berlin 1904, Guttentag.
von Lohn- und Gehaltsíorderungcn, 16
— Literatura:
242
niku vci, pro cizí dluh exekun prodané, k výtžku, zabývá se M. Wolff,^") o jehož stati referuje S. Schultzenstein v J. Ltbl. r. 17, str. 159. § 39 viz § 295 ex. . § 46 viz § 25 ex. . Oproti panujícímu mínní dovozuje Rietsch (Not. str. 41), že § 53 odstranil nutné zastupování advokáty pro celé ízení exekuní bez rozdílu instance a že nelze z §u 53 vyísti platnost §u 78 ex. . a § 520 c. . s. ohledn podání písemních. Ponvadž povaha exekuce jakožto ízení nesporného dosud popena nebyla, nelze pak notám upírati právo k podávání stížností jejím prbhem vyžadovaných. /. /. Múck (Oe. R. str. 163) stžuje si na pochybené ustanovení §u 70 odst. i., dle nhož soud exekuní se zpravuje o rekursu proti povolení exekuce podaném jen tehdy, když následkem jeho byla exekuce odložena aneb ji povolující usnesení zmnno, dsledkem ehož zákaz §u 266, aby se pravidelné k prodeji nepikroilo, dokud povolené zabavení nenabude moci práva, stává se asto illusorním.
§ 89 viz
§
81
n.
j.
po uvedení vnuceného správce exekuce odložena, zstane jeho innost tím netknutou a jest proto v tomto stavu pístup dalších vitel možný. V mnohem astjších pípadech, kde odklad povolen již ped uvedením správce, nelze správu vzhledem k materialiím §§ u 98 163, považovati za již zavedenou a nemá dsledn pístup nýbrž samostatné vedeni exekuce místa, ku kterému pvodní exekvent se pipojiti musí, pakli v odložené správ pokraovati chce. Usnesení zrušující správu k návrhu vymáhajícího vitele vyluuje pístup od svého vydáni, pi jiném dvodu zastaveni však teprve vzejitím v moc práva. Nastal-li faktický klid ízení, protože soud neml zpsobilého správce po ruce, vitel vyžádaný návrh nepodal a též dlužník nenavrhl zrušeni správy, mohou další Byla-li
vitelov V.
Hora
se pipojiti a
(Pr. roz. str.
butež ihned k
135 nn., viz
navrženi správce vybídnuti.
Tak
§§ 139, 169, 188, 204, 206, 280 ex. .)
O
povaze práva úkojného (§ 104) obšírn pojednal C. šl. Ohmeyer v Grunh. Náš ex. . spoívá na zásad ásteného vyloueni ostatních vitel (beschránkte Ausschlussexekution) dle kteréž vymáhající vitel nabývá vedením exekuce na uritý pedmt majetkový výsadního práva, aby z nho došel uspokojeni. Význaným pro takto upravené ízení jest zabaveni jeho pedmtu ve prospch exekventa, za kterýmž úelem již úvodní krok požadavky tetích osob k hodnot pro uspokojení prvního vitele nutné vyluovati musí. Úinek ten nevyžaduje však, aby k zabavenému pedmtu byl poskytnut zvláštní nárok soukromoprávní, nýbrž mže se pímo zakládati na vykonatelném závazku judikátnim, který smuje proti veškerému jmní dlužníka a návrhem exekuním se toliko doasn na jednotlivý pedmt obmezuje. Pi exekuci na vci hmotné, na pohledávky penžité a na jiná práva majetková nespokojil se ex. . s tímto pouhým vylouením a pojí k zabavení vznik práva zástavního. sv. 32. str. 361.
,
") Die Zwangsvollstreckung in eine dem Schuldner nicht gehórige bewegliche Sache, aus: Festschrift fur Bernhardt Hubler, úberreicht von ehemaligen Schlern, Berlin 1905, Vahlen.
Civilní ízení.
243
Oproti tomu zstalo v pípadech exekuce immobiliární a v podniky živnostenské pi ostatní vitele vyluujícím nároku ryze procesní povahy, aby exekvent v konkrétním ízení exekuním ze zabaveného jmní došel výsadního uspokojení a tento nárok oznaujeme jako právo úkojné. Ono vzniká povolením exekuce a jest ohledn svého trvání s ní nerozlun spojeno, akoliv absolutní úinnosti a poadí nabývá teprve veejnoprávním úkonem zabavení. Jediným obsahem jeho jest vylouení ostatních vitel, aniž by zakládalo samostatné právo vcné neb obliganí k zabavené vci, tak že právní pomr mezi vymáhajícím vitelem a jmním dlužníkovým i nadále spoívá výlun na vykonatelném nároku rozsudkovém. Dsledkem toho nevzniká poznamenáním práva úkojného nijaké právo knihovní, ímž pevod, zatížení neb nabytí v v knihu veejnou
dve
vyloueno. Objem vcného ruení zabavením vznikajícího uruje výlun právo procesní, nikoli obanské a taktéž nelze použíti ustanovení ohledn exekuce na práva knihovní ani pedpis ohledn poznamenání zamítnutých žádostí aneb ohledn výmazu hypoték podzástavami stížených. Právo úkojné pechází na náhražky nejvyššího podání (pe(Irážek, cena pejímací neb exproprianí) a rovná se v konkursním ízení právm vcným, neosvobozuje však od složení vádia a pomíjí zánikem procesního nároku bez ohledu na okamžik výmazu poznámky knihovní. Vytknuté povaze jeho neodporuje ani §em 208 poskytnutá možnost k nabytí úpln samostatného práva zástavního, pro které poznámka ízení dražebního zrušením svého významu zbavená uruje toliko poadí, ani §201 úinek zabavení pro ízení dražební na vnucenou správu rozšiující aneb § 218 odškodující vitele provádjícího vnucenou správu za odatý mu pedmt uspokojení. Také jus offerendi §u 200 . 2 není dsledkem práva úkojného, nýbrž samostatným oprávnním, jehož vitel potebuje, aby mohl poskytnouti poshovní snad v jeho zájmu nutné vzhledem k možnosti nabytí práva zástavního dle §u 208. Týž Týž spisovatel (G. Z. str. 259 nn., . 33, 34, 44 50, G. H. str. 279, J. Bl. str. 125, Not. str. 125) zkoumá postavení hypotekáe pi vnucené správ a jakožto pedpoklad téhož povahu funkce vnuceného správce. Jelikož ústav vnucené správy vykazuje prvky z práva veejného i soukromého, lze také postavení správce pochopiti toliko se zetelem na spolupsobení obou, nikoli však z jednostranných hledisek oznaujících jej za zástupce aneb za soudní orgán. O. jej považuje za soudem ustanovený orgán veejný, který jemu podízené jmní dlužníkovo z vlastní moci spravuje za tím úelem, aby realisoval právo úkojné vymáhajícímu viteli k užitkm exekuního pedmtu náležející. Správou postižené jmní tvoí zvláštní podstatu pro uspokojení exekventa vyhrazenou, ohledn které zákon uznává toliko právní pomry s jejím úkolem srovnatelné, tedy pravideln toUko závazky z vcných práv vyplývající, kdežto vztahy obliganí se zachovají jen potud, pokud toho další hospodaení a dsledn i úel exekuce vyžadují. Ve sporné otázce, zda-li pi dobývání hypotéky cestou vnucené správy právo úkojné se teprve jejím zavedením zakládá aneb jest-li vzniklo již vtlením, pidržuje se v odporu s panujícím mínním názoru poslednjšího, ponvadž jest
—
16*
Literatura.
244
by jinak hypotéky na užitky óbmezené byly vydány ztrát kapitálu a zabžných dávek slušelo uznati také pro pouhá práva požívací teprve za vymáhanou hypotékou vtlená, a konené exekvent byl dohánn k nucené dražb. Takto vytené pojmy o postavení vnuceného správce a hypotekác oproti ostatním interesentm urují zodpovdní dalších otázek, pokud právo požívací mže pekážeti zavedení správy ve prospch hypotéky, pokud správec jest vázán obliganími smlouvami dlužníkem ped zahájením exekuce uzavenými, obzvlášt postupem neb zastavením píštích užitk, a jest-li § 1102 vš. ob. z. dosud platí. Je-li pro hypotéku smrodatným knihovní poadí, musí pi hypotékách privilegovaných každé právo užívací jindy aspo pozdji vtlené ustoupiti ve prospch pohledávky správou vymáhané. Pro pomr práv vcných toliko k užitkm zízených a hypoték není více rozhodnou asová priorita, nýbrž byl § 457 vš. ob. z. nahrazen §em 119, dle nhož disposice vlastníka nemovitostí i tetích osob ohledn nedosplých dchod jsou oproti hypotekái bhem doby, kdy svou pohledávku vnucenou správou vymáhá, bezúinnými. K dodržení ryze obliganích závazk dlužníka ohledn správy a hospodaení na zabavené nemovitosti, zejména smluv ohledn prodaných plod neb zakoupených poteb hospodáských, provádných staveb a meliorací správec povinen není, což souhlasn uznává A. Múnz v G. Z. str. 256. Výjimka platí pro hospodáská opatení §u 120 . 2 a 3, pak dle §u 1 1 1 pro smlouvy nájemní a pachtovní, které svou platnost zachovají, a jsou sebe nepíznivjší. Proti zaplacení inže pedem, pvodn neb dodaten smluvenému, nechrání vitele ani §110 ani § 119 a není proto dvod pochybovati o další platnosti §u 1102 vš. ob. z., na který se mže odvolávati jen hypoteká nikoli též osobní vitel správu vedoucí. Snahou praxe budiž, aby vnucená správa nebyla pouhým úvodem pro ízení dražební, nýbrž vždy více plnila svj úkol jakožto samostatný prostedek exekuní, uspokojující vitele bez zniení dlužníka. W. Wieselthier (G. H. str. 615) upozoruje na dalekosáhlá oprávnní, která § 119, drželých úrok, pednost ohledné
3. poskytuje vnucenému správci ohledn plod pi jeho uvedení zabavených, jelikož dle vlastního uznání mže rozhodnouti o spsobu jich zpenžení a není vázán na prodej soudní dražbou. Ovšem jest povinen, aby bdl také nad zájmy vitel zástavních, kterým podstata vnucené správy ruí za každé opomenutí povinné pée, což nejen cestou stížnosti u soudu exekuního, nýbrž i samostatnou žalobou o náhradu škody lze
odst. již
uplatniti.
§§
IŽO,
Dr. P. S.
IŽ5 viz
§
104 ex.
(J. Bl. str. 89)
.
shledává
píinu malého zájmu, kterým nucené zda-li vbec k prodeji dojde. De
dražby v obecenstvu budí, v nejistot,
lege ferenda bylo by proto vhodným, aby za jistou dobu po povolení dražby odbýváno bylo zvláštní stání, pi kterém by v pípadu nezaplacení vymáhaného dluhu zástava se prohlásila za propadlou a odevzdala ihned prozatimnému správci, naež by bezpodmínen musilo dojíti k prodeji. Živjší úastenství koupchtivých by dlužníku toto obmezení jeho volnosti hojn nahradilo. Krejí (P. str. 561) popírá nutnost, aby k návrhu na zavedení ízení dražebního byly též pipojeny knihovní výtahy vedlejších
Civilní ízení.
245
nm
nezahrnutých, jelikož § 133 vyžaduje toliko vložek knihovních v výtah o prodávané nemovitosti a mimo to by z vedlejších vložek ani pípadné zmny práva zástavního ani okolnosti pro vypotení nárok ná-
hradních (§ 222) rozhodné nevyplývaly. § 139. Jakožto úryvek z vtší práce uveejnil V. Hora sta o zásadách práva exekuního v pípadech plurality vitel (Sb. r. V. str. 340). Týž (Pr. roz. r. 6 str. 135 nn. viz též §§ 103, 169, 188, 280 ex. .) nepipouští pístup k odloženému ízeni
dražebnímu na vci nemovité aneb movité, ponvadž ízení toto není
více v
bhu, pístupem by
se
úel
odložení
zmail a pistoupivší vitel
každé innosti byl vylouen. Usnesení exekuci zrušující k návrhu vymáhajícího vitele vyluuje pístup ihned, jindy teprve po vzejití v moc práva. Pístup jest dle nho (Zp. str. 250) také nemožným, když nkolik vitel zahájilo souasn dražební ízení ohledn rozliných ideálních podíl téže vci aneb ohledn podílu a vci celé. Ve všech pípadech tchto jde hospodásky o pedmty úpln rzné a sluší proto exekuce tyto provésti úplné samostatn. Nesprávnou jest ovšem domnnka, že prodejem podílu ztení se pedmt dražebního ízení ohledn celku vedeného na zbytek, ponvadž také vydražitel podílu kupci celé reality ustoupiti musí (§ 135). Dojde-li díve k dražb celku, skoní exekuce na podíl vedená pirozen tím, že dotyný vitel od pokraování upustí a si zjedná zástavní právo dle §u 208. § 150 V. Fryc (P. str. 863) poukazuje k nesnázím spsobeným právním zaniknutím reálních služebností, které teprve za vymáhanou pohledávkou jsou vtlené a v nejvyšším podání uhrazení nedošly, akoliv panující pozemek jich fakticky postrádati nemže. Jelikož dražební podmínky pravideln odpomoci neposkytují, nezbývá než zmna zákona v ten smysl, že vydražitel služebnosti reální bez ohledu na jich poadí pejímá bez zapotení do nejvyššího podání, pokud nebylo již pi odhadu zjištno, že cenu prodávané nemovitosti snižují. Taktéž by znamenalo de lege ferenda velké zjednodušení, kdyby osobní služebnosti vždy se vítaly a vydražitelem jen pi plném uhrazení byly pejímány. Nejasnost pedpis ohledn nakládání s vloženými právy nájemními neb pachtovními vytýká 5. Fídschner v G. H. str. 434; otázky, kdy mže vydražitel smlouvy takové vypovdti, zda-li ihned po pí klepu aneb teprve po pevodu knihovním, jak náhrada má býti stanovena a pikázána, jest-li vydražitel závazek takový musí pevzíti, jsou asto píinou sporu. I zde jest teba vydání pedpisu zákonného, aby nájemce neb pachtý byl o zavedení dražebního ízení zpraven a vyzván nejdéle do 3 ped odhadem k prohlášení, zda-li chce v smluvním pomru setrvati.* Nevyjádí-li se neb záporn, zrušuje se smlouva udlením píklepu bez náhrady. V ostatních pípadech jest vydražitel povinen, aby se co nejdíve prohlásil, jest-li v stávajícím nájmu neb pachtu chce pokraovati a odpadá jeho souhlasem vymení odškodného. K vyšetování tohoto dojde tedy jen pi zrušení smlouvy proti vli nájemce a ízení odhadní i rozvrhovací dozná znaného zjednodušení. Viz též § 170 ex. . K. Drbohlav (Oe. R. str. 278) obrací se proti praxi odvozující z %u 151 všeobecnou zásadu, že zízení dražební teba vždy zrušiti, jakmile stání dražební nevedlo k. prodeji. Zákonodárce takového úmyslu neml, nebo z
dn
Literatura:
246
osnovy bylo zavedení nového ízení dražebního vyloueno po dobu jednoho roku toliko z ohledu na celoroní platnost dívej šího odhadu (§ 142), pro jehož zachování píznivjšího výsledku druhé dražby nebylo lze oekávati, kdežto v pípadech §§ 185 a 188 se výslovné pipouští další rok dražební. Optování téhož jeví se pak obzvlášt pi nedocílení nejmenšího podání aneb nedostaveni se koupchtivých mnohem vhodnjší než zrušení ízení a jeho obnovení po 6 msících se zachováním ekonomických základ dívjším odhadem daných. Th. Bujak (J. Bl. str. 593) považuje rekurs proti dražebnímu ediktu za vylouený, teba nebylo šeteno ustanovení §m 169, aby stání dražební bylo položeno na as za jeden neb dva msíce, a že mezi ním a povolením dražby musí býti doba nejmén tí msíc. Vždy jde o pouhé naízení roku (§ 66), podstatné vady ediktu jsou v §u 184 . i 3 taxativn vypoteny a odporem proti píklepu odstranitelné, a odst. 3. a 4. §u 169 zmiuje se toliko o právní moci povolení dražby i dražebních podmínek, akoliv pi možnosti rekursu proti ediktu také jeho vyízení by slušelo vykati. poplatku za edikt Opomene-li vymáhající vitel zapravení inserního dražební, aniž by dlužník se domáhal zrušení exekuce, nastane faktický klid ízení, za jehož trvání noví vitelov pistoupiti mohou. {V. Hora, dle vládní
—
Pr. roz. r. 6 str. 172, 173, viz §§ 103, 139, 188, 204, 206, 280 ex. .) A. ervinka (P. str. J2 nn. zvlášt str. 124, 154) zabývá se otázkou pevzetí dluh hypotekárních, ovšem hlavn z hlediska práva hmotného. Akoliv § 171 pedpisuje povinné zproštní dlužníka od hypoték vydražitelem pejatých, nestává se tento již ze zákona osobním dlužníkem dotyných položek, nýbrž teprve prtahem v splnní dražebních podmínek aneb zvláštním ustanovením tchto. Tím však reální pomr úvrní nepomíjí, proež sluší zachovati veškeré vedlejší závazky pevzatých dluh pípadn v podmínkách uložiti jich pevzetí bez zapotení do podání nejvyššího. Ponvadž vydražitel pravideln vtšinu dluh hypotekárních a v základ §u 150 i rzných ustanovení veejnoprávních také etná bemena reální pejímá, nelze píklepem nabyté vlastnictví považovati za originární. Vzhledem k panujícímu výkladu §u 150, že reální bemena vymáhané pohledávce
pedcházející dojdou pevzetí bez zapotení do nejvyššího podání toliko tehdy, když jsou vložena v první priorit, dokazuje W. Pietsch (G. Z.
str.
2,^,;^),
osoby z takových bemen oprávnné dlužno poítati k vitelm hypotékárním a že také jim písluší právo odporu proti píklepu dle §u 184 že
.
i
Hora (Pr. roz. r. 6 str. 135, 172, 173 viz též §§ 103, 139, 169, oznauje pístup nových vitel za možný, pak-li píklep byl právoplatn odepen, exekvent otálí s návrhem na ustanovení pípu tné dražby obnovené a dlužník zrušení ízení exekuního dosud neprovedl. 8.
§ 188. V.
204, 280 ex. .)
mže
Pistupující ihned navrhnouti ustanovení dalšího roku dražebního. Fldschner (G. H. str, 569) domnívá se, že lhta pl roku §em 200 . 3 stanovená platí jen pi pouhém upuštní od dražby, kdežto pi úplném zrušení ízení dražebního toto již ped uplynutím šesti msíc optn zavésti lze. V. Hora (Pr. roz. r. 6 str. 135, 155, 173, 185 viz též §§ 103, 139 ex. .) pipomíná, že odložení dražebního ízení následkem návrhu na pevzetí ne-
Civilní ízení.
247
movitosti (§ 204) jest ve skutenosti toliko odložením dražby, kdežto exekuce sama prodejem z volné ruky dojde svého cíle. Není proto závady, aby v tomto období další vitelov pistupovali. § 206 vykládá dle jeho materiálií v ten smysl, že všickni zbývající exekventi bez ohledu na jich knihovní poadí se vyzvou k vyjádení a že projevený úmysl pokraovati v ízení psobí toliko pro vitele k tomu se hlásící, což platí též pi dražb movitostí vzdor chybné stylisaci §u 282. Ustanovení toto rozmnožuje vitelm zbyten práci, zvyšuje exekutovi náklady a jest pro soud neproveditelné, když stání dražební spadá již do lhty k vyjádení; de lege ferenda by se doporuovalo, aby bylo z moci úadu v ízení pokraováno, pokud neodpadnou všichni vymáhající vitelé. § 213 viz § 81 j. n. § 216 viz § 150 ex. . § 219 viz §§ 226, 233 ex.
. Webr
(Pr. str.
19)
a Krejí (P.
str.
561) odpírají vlastníku spoluzá-
vázané nemovitosti, na které nárok náhradní ve smyslu §u 222 odst. 4. pojištn býti má, právo rekursu proti usnesení rozvrhovému, jelikož nepatí k osobám, které k roku rozvrhovému pedvolány býti musí a toliko tmto opravné prostedky odporu a stížnosti písluší (§§ 209, 234). Oproti tomu upozoruje F. Kaveka (P. str. 525) na to, že rozvrhové usnesení obsahující povolení vkladu pro nárok náhradní jest zárove usnesením tabulárním, které vlastníku zatížené nemovitosti jest doruiti a proti nmuž on si mže stžovati. Dle Kornitzer-a (G. H. str. t,7,'j) spoívá podstatný rozdíl roních dchod §u 219 a reálních bemen §u 225 oproti výmnku §u 226 v hospodáském úelu poslednjšího, aby oprávnnému poskytoval trvalé zaopatení. Je-lj tato podmínka splnna, nemá podnt k zízení, pomr oprávnného k vlastníku nemovitosti a obsah závazku na jeho povahu nijakého vlivu. Zaopatení oprávnného slouží nejen úroky uhražovacího kapitálu, nýbrž i tento sám, ímž vysvtluje se možnost strávení jeho pi nedostatenosti úrok. Následující vitelé hypotékami nemají nároku na zachování kapitálu a právem mluví tudíž judikát . 159 pi postupu pednosti ve prospch položky bezprostedn následující o místa s výmnkem, kdežto pi ustoupení viteli zadnjšímu ohled na mezihypotekae okamžitému pikázání uhražov^acího kapitálu vadí, i když po jeho uvolnní pedstupující pohledávka z nho dojde zaplacení. V. Fryc (Zp. str. 105) spatuje v jistin dle rozvrhovacího usnesení hotov složené jedinou úhradu výmnkáovu, dsledkem ehož knihovní vklad vyznauje toliko závazek doasného vlastníka nemovitostí, aby za úroky plnil dávky. Pravideln není takto uhrazený výmnek hospodáským bemenem a nesluší v pozdjším ízení dražebním více pihlížeti ani k nmu, ani k pohledávkám na uhražovací kapitál odkázaným, jichž právní pomr rozvrhovacím usnesením byl konen upraven. Budiž proto dražebními podmínkami stanoveno, že vydražitel jest povinen k poskytování dávek dle pvodního usnesení rozvrhovacího a že se pi odhadu na výmnek tento zetel bráti nebude, což ovšem pedpokládá, že jest zabezpeeno uspokojení vitel jemu snad pedcházejících. § 221 vide § 150 ex. . § 228. Ohledn nakládání s knihovními záznamy dovozuje Kornitzer (G. H. r. 50 str. 61), že z moci úadu sluší toliko k tomu pihlížeti, zda-li lhta ku spravení
výmn
Literatura:
248
dkaz, že ízení za tímto úelem jest v bhu, rok k ústnímu líení naízen, pipadá stran. Lhta musí býti již povolena a nesmí v pípadu odložení roku rozvrhovacího ped posledním stáním uplynouti, kdežto ohledn bhu ízení staí prkaz v dívjším roku podaný a ani dodaten nastalý klid neškodí. Byla-li jedna z tchto podmínek splnna, pihlíží se k zaznamenané pohledávce pi rozvrhu, ímž ovšem neztrácí povahu spornosti teba výslovný odpor podán záznamu ješt
tedy
aspo
neprošla, kdežto
již
Další spor spravovací má dosvditi její likvidnost a smuje proto nejen proti dlužníkovi, nýbrž též proti odporujícím vitelm. Tvoí pak stejn jako spor o podaném odporu ást ízení rozvrhovacího, dsledkem ehož ani klid ízení ani vzdání se výkonu rozsudku dlužníku píznivého nebyl.
místa nemá. § 229 vide § 233 ex. . § 231 pedpokládá, že na poad práva bude odkázán odporující, ponvadž se pravideln bude odvolávati na okolnosti vzniku popíraného nároku bránící neb jej zrušující. Tvrdí-li se však nedostatek zákonných podmínek vzniku jeho, pipadá dkaz viteli jej pihlašujícímu, kterému pak také úkol žalobce vykázán budiž. Pi dani z výdlku závisí privilegované poadí na okolnosti, zda-li nemovitost jest úpln neb pevážn vnována provozování zdanného podniku a pro nj zaízena. Nelze-li tuto odporem popenou okolnost v ízeni exekuním zjistiti, budiž erár vyzván k žalob. Tak /. Mauczka v G. Z. str.343. Kornitzer (G. H. str. 481) poukazuje na snahu ex. ., aby dodatené rozvrhy nejvyššího podání byly dle možnosti vyloueny a objem nového projednávání na nejmenší míru obmezen. Rozvrh takový nastává jedin v pípadu §u 233 odst. 2., ale i zde jsou z jednání veškeré položky vyloueny, které již tvoily pedmt roku dívjšího aneb které jakožto pohledávky v pípadu píznivého vyízení odporu uspokojení docházející slušelo pihlásiti, vztažn v odpor bráti. Výjimka nastane jen tehdy, když dívjší rozvrhovací usnesení se objeví neúplným a bude teba pihlédnouti k nárokm ve smyslu §u 212 odst. 2. opomenutým, kde pak i ohledn jen zaznamenané pohledávky lze podati dkaz, že ízení ku spravení jest ješt volnou. Toto rozdlovai ízení jest toliko v bhu neb lhta pro ástí pvodního, jeho pedmtem pikázání dílu nejvyššího podání a proto poítají se i tíleté úroky (§ 216, . 4) ode dne píklepu. K dodatenému rozvrhu nedojde, když se uvolní uhražovací kapitál, jenž v usnesení rozvrhovém vitelm pikázán býti nemohl. Tu nerozdluje se již nejvyšší podání, nýbrž pikázaná pohledávka dle obdoby §u 315 za šetení §§ 285 až 287; pro vypotení tíletých úrok rozhoduje pak den skuteného rozdlení, akoliv §286 zásady §u 216 prohlašuje za smrodatné. Ustanovení §u 229, že v rozvrhovém usnesení má býti uvedeno, jak se naloží s uvolnnými obnosy, slouží též k zabezpeení vitel na dotynou jistinu poukázanýph, jichž pohledávky v pozemkové knize budou vymazány, a sice v ten spsob, že se pikázání poznamená v knize pozemkové aneb v pádu složení k soudu v knize depositní pi kapitálu uhražovacím. § 23Í viz x. . W. Schwab (G. H. str. 181) hájí názor, že vkladem pohledávky § 25 na nemovitost, k níž vlastnictví jest ideáln díeno, nastává pomr obdobný závazku simultánímu a že vitel jest pi dražb oprávnn žádati i nepo-
n
'
Civilní ízení.
mrné
249
uspokojení z nejvyššího podání na jednotlivé díly vypadajícího,
pokud toho následkem rzného zatížení k uhrazení pohledávky jest teba. Podobné stanovisko zaujímá Kornitzer (G. H. str. 169), který mimo pípad tento hypotekái právo libovolného sútování jistiny na rzné podíly odpírá a v požadavku pomrn menší kvóty vidí vzdání se zbytku. Prodá-li se toliko ideální ást, nelze ovšem viteli brániti, aby požadoval zaplacení celé pohledávky, která i v pípadu pouze ásteného zaplacení bude dotyným obnosem na celé nemovitosti vymazána. Zda-li kapitál vázne solidárn
i
nikoliv,
a
jest-li
vlastnictví již
v
as
zastavení bylo
tchto zásad nerozhodným. Pollenz (J. Bl. str. 390) dokazuje, že § 239 vyluuje obdobné užívání §u 528 c. . s. ve smyslu § 78 ex. . a že tudíž proti usnesení rozvrhovému jest v pípadu potvrzení soudem odvolacím další rekurs pípustným, teba by se týkal toliko výroku
dleným,
jest pro použití
o útratách.
O
exekuci na
pedmty
vlastnictví horního
obšírn pojednal O. Gold-
mann (Grúnh. sv. 32., str. 637), který po pehledu djinného vývoje uvažuje pedevším dalekosáhlý význam, jehož pojem píslušenství v oboru práva horního nabyl. Oproti tomu nelze v ízení exekuním mluviti o zvláštním soudnictví horním, nebo pro povolení exekuce platí všeobecné zásady § u 4, kdežto soudem exekuním jest sice horní soud avšak bez pibrání soudce laika a stává též dalekosáhlá možnost delegace. Velmi spornému ustanovení §u 240 odst. i. (str. 658) rozumti sluší v ten smysl, že pravideln spolený zmocnnec podílník za vnuceného správce ustanoven býti má a že v pípadu závažných pochybností proti jeho osob lze jiného správce jmenovati toliko po pedbžném slyšení všech podílník. Pedpisem § 240 odst. 2. mínil zákonodárce odstraniti možnost dvojité správy, aniž by však svého úmyslu dosáhl, ponvadž plná moc podle §u 188 ob. z. hor. zahrnuje toliko odborné ízení hornického podniku, nikoli však ízení obchodní, pro které podílníci svého zmocnnce ustanoviti mohou. Pi správ podílu dochází §§99 odst. 3., 112 odst. 3., 114 odst. 2., 130 odst. i. plné platnosti a taktéž potebuje vnucený správce pro opatení nenáležející k hospodaení obyejnému souhlas ostatních podílník, ano jest povinen dotyná usnesení jejich vykonat, i když byl snad pehlasován a schválení soudu exekuního ohledn spravovaného podílu neobdržel. § 241 (str. 683) pipojuje k 5 skupinám výloh, které správa a obyejné hospodáské užívání s sebou nese a které správcem bezprostedn z vý-
tžk §
121.
mzdy
zapravovány býti mají,
3
další,
ohledn
jichž
poadí rovnž
platí
píspvky k pokladnám bratrským do tídy druhé, platy do první, taktéž poplatky a dávky pod . uvádné,
Náleží tudíž
a služební
pak-li se považují za nutné
i
k udržování a hospodaení na horách.
Cítají-li
výdajm se správou a obyejným užíváním spojeným, požívají toliko pednosti ped optujícími se platy §u 120 . 5. Nebyly-li položky §u 241 pedem zaplaceny, butež pi rozdlení pebytk od podstaty odeteny vyjma píspvky k bratrské pokladn spadající pod § 124 . 2. § 242 odst. 2.
se
k
(str.
692)
nešetení
usnaduje koupchtivým seznání prodávaného pedmtu a jeho tvoiti dvod k odepení píklepu, když nedostatenost
mže
Literatura:
250
vyhlášky mohla dle okolností konkrétního pípadu nepízniv psobiti na výsledek dražby. Že § 243 (str. 702) naizuje bezvýminen pevzetí horních služebností §em 191 ob. z. hor. uvádných bez zapotení do podání nejvyššího, jest ospravedlnno tím, že jen za souhlasu úadu horního zízeny poskytovaná vždy záleží v opakujících se býti mohou a úplata za dávkách, které vydražiteli újmu z nich vzcházející nahradí. Nejmenší podání bylo vzhledem na znané kolísání dchodu z hor gem 244 (str. 690. ustanoveno tetinou hodnoty dražb za základ položené, 695, 712) ale velmi pochybený jest pedpis §u 14 odh. ., poukazující pro její vypotení na § 254 ob. hor. z., který slouží úelm úpln rzným. Nebylo-li pi dražb nejmenší podání nabídnuto, neplatí § 151 odst. 3. a lze bezprostedn po zrušení ízení dražebního je opt povoliti. § 245 (str. 712) dojde použití v etných pípadech, kdy se za udlené míry odvádí sice plat, avšak dl v odporu s ob. zák. hor. nebyl ani odkryt ani se neprovozuje. Nepracuje-li se v horách skuten již odkrytých, jest úkolem horního úadu, aby po bezvýsledném dohánní vlastníka k provozování po podrobném odhadu podnik prodal, kdežto v pípadech nehod zavinujících neschdnost bude prodej v základ §u 245 jen tehdy pípustným, když také práce jest na nedohlednou dobu zastavena a tím vyloueno zneužití pechodného perušení ku vyhození podniku za nepatrný peníz. Pednost gem 246 . i (str. 717) zadrželým mzdám a služebním platm poskytovaná spoívá na úvahách sociální politiky, a nemá proto místa, když na dotyné píjmy byly poskytnuty zálohy a nárok postoupen osobám tetím. V . 2 bylo by žádoucím, kdyby zadrželým obnosm byla pednost poskytnuta jen potud, pokud nejsou protipohledávkami dlužníka vyerpány. Zásada . 3 byla pijata z §u 268 . 3 ob. z. hor., akoliv neodpovídá platnému zákonu o bratrských pokladnách, dle nhož dlužníkem píspvk jest sice vždy podnikatel, který však za schodky v pokladn pravideln již neruí. Dávky v . 4 uvedené jsou zadrželé z posledního roku, pak-li tvoí úplatu za služby bhem nho poskytované. Neodvodnno jest, že nedoplatky z roku druhého a tetího, jindy stejného poadí s jistinou požívající (§ 216 . 4) odkazují se za veškeré hypotéky. Dle obdoby §u 172 dlužno nároky v §u 246 vypotené ohlásiti nejpozdji pi stání dražebním ped poátkem dražby, aby získán "byl spolehlivý základ pro nedostatenost úhrady ve smyslu §u 184 . 8. Vzhledem k i. XVIII. uv. z. k ex. . platí § 246 též pi dražbách dol dle práva horního v pípadech jich odntí neb zrušení, dále v základ i. I. mnícího § 41 k. . pi zcizení v ízení konkursním. § 252. Salin ger (D. J. str. 757) líí od našeho práva se ovšem znan rznící obmezení, která §§ 811 a 865 nm. c. . s. ukládají samostatné
n
pimen
exekucí v píslušenství nemovitosti. Levis se proti
v
Nmecku
panující praxi, že
pi
slušenství zruší se ízení dražební toliko
(Z.
f.
C. P. sv. 35., str. 87) obrací
vznesení
ohledn
nárok
k pík velkým
excisních
tohoto, což vede
nepístojnostem. Mnohem vhodnjší jest zastaviti ízení vbec a teprve po právoplatnosti výroku, že dosavadní pedmt se rozdluje na podstatu nemovitou a movitou, povoliti prodej holého statku. § 253 viz § t,/ ex. .
Civilní ízení,
251
251, 261 vide § 139 ex. . § 266 viz § 70 ex. . § 2TI viz § 204 ex. . vide §§ ij a 169 ex. . W. Wieselthier (Not. str. 341) vytýká, že 212 § ustanovení §íí 280 odst. i. asto se zneužívá ku poškození vitel v ten spsob, že nadstrený exekvent navrhne prodej zabavených movitostí z volné ruky jinému píteli, který je pak dlužníku k užívání zapjí. Budiž proto v takových pípadech soudem bedliv zkoumáno, zda-li tento spsob zpenžení pro všecky vitele zástavní jest výhodným, jde-li o skutený také prodej a odpovídá-li nabízená cena hodnot jednotlivých se zetelem k tomu, že dohromady tvoí zaízení njakého podniku. Když pi dražb nejmenší podání nabídnuto nebylo, a vymáhající vitel nevyhoví vyzvání k podání návrhu na jinaké zpenžení, pokládá V. Hora (Pr. roz. r. 6 str. 135, 172, 173) za trvání takto nastalého klidu pístup dalších vitel za možný, kteí ihned k návrhu dle §u 280, odst. 2. vyzváni budou. § 282 viz § 206 ex. . § 286. Vonschott (D. J. str. 853) pokouší se o^dkaz, že dle hmotného práva nmeckého pi souasném zabavení pro
§§
pedmt
nkolik pohledávek sluší výtžek rozdliti dobývaných obnos.
dle hlav a nikoli dle
pomru
§ 290. M. Leimdórfer (J. Bl. str. 49, 62) podává djiny vydání áteného výkladu dv. dekr. ze dne 18. ervence 1828 sb. z. s. . z nichž vysvítá,
že jeho
význam
a po-
2354, a závaznost ihned se staly velice spor-
W. Wieselthier (J. Bl. str. 387) upozoruje, že oznámení úadu zabavený plat poukazujícího o nepípustnosti vedení exekuce jest dle § 39 odst. 2. pouhým návrhem na zrušení, o kterémž ped rozhodnutím
nými.
§
295.
Ohledn uvádných okolností skutkových píprvodní moc veejné listiny, ale posouzení pomr právních, zejména trvalé povahy pomru služebního, zstává vyhrazeno jedin soudci. Zabavení pohledávek z papír v §u 296 vytených nelze strany slyšeny býti musí. sluší
jeho udáním sice
odvoláním na § 300 odst. i. považovati za provedené již okamžikem, kdy papír byl orgánem výkonným v uschování vzat, nýbrž jest mimo to teba zízení protokolu zájemného. Vždy ex. . odntí zabaveného pedmtu bez souasného sepsání zájemného nezná, hledí k tomuto vždy jakožto k listin zabavení pímo zakládající a projevuje též formou pístupu názor, že protokol o prvním úkonu zájemném k dokonání téhož jest nezbytným. Tak G. Petschek v Oe. R. str. 383. §§ 313, 315, 322 vide § 25 ex. . §§ 320, 324 M. Fryc (Oe. R. str. 538) dovozuje, že dle motiv vládních i dle zákona samého vitel zabavením nabývá zástavní s
právo toliko k pohledávce nikoli též k hypotéce
jí
obtížené, o
emž
nestává
pochybnosti, jde-li o pikázání pohledávky knihovní k vybrání, aneb o pikázání pohledávky runí zástavou pojištné, již k vybrání neb na míst
a
Dsledn
zabavení pipisovati úinek zájemný ohledn hypotéky, když bylo v exekuci pokraováno pikázáním domnlé pohledávky na míst placení a žádati optné zapravení indebite váznoucí položky. Ani na svou dvru v knihy veejné nemže se vymáhající vitel odvolávati, ponvadž pro jeho právní postavení jedin ex. . jest smro-
placení.
nelze
datným. § 325.
Fláschner (G. H.
str. -^jTí)
hájí názor, že zástavní
právo nabyté
Literatura:
252
sice nárok na vydání vci vymohl odevzdání vci výkonnému
k vci samé pedchází viteli, který zabavil této díve, avšak teprve po jeho zízení
orgánu, neb správci, což se
zejm
objevuje
pi
nemovitostech, kde pohle-
dávka vložená ped odevzdáním reality nikdy neustupuje právu úkojnému vymáhajícího vitele. Oproti tomu tvrdí W. Wieselthier (G. H. str. 398) s poukazem na doslov i;ii 321 a zvlášt na kompetenní pedpis odst. 2., že vydáním vci vbec zástavní právo nevzniká, nýbrž že zabavení nároku na vydání zakládá bezprostední právo na uspokojení z vci samé, které každému pozdji nabytému právu zástavnímu pedcházeti musí. § 330. Zajímavou otázkou, pokud lze dle práva nmeckého sužitkovatí nájemní právo dlužníkovo k vydobytí pohledávky penžité, zabývá se F. Paech v Arch. f. biirg. R. sv. 26., str. 7. Exekuce na právo takové jest pípustnou, pak-li smlouvou nebylo jeho úplné penesení na osobu tetí zakázáno, i provede se zabavením a prodejem jeho. Pomr nájemní tím zstává netknutým, exekut jest nadále povinen k placení inže, kdežto vydražitel nabývá oproti pronajímacímu nárok na užívání bytu. Je-li vymáhajícím vitelem sám pronajímatel, dochází zabavením pímo nároku na odevzdání pronajatého pedmtu. Tento prostedek exekuní bude výhodným, když inže byla pedem zaplacena na dobu celého nájmu, aneb sužitkování opt nabyté disposice nad dotyným pedmtem se jeví hospodárnjším než dobývání dlužného nájemného. C. šl. Ohmeyer (G. H. r. 50 str. loi, J. Bl. str. 569, Not. str. 393) poukazuje k tomu, že pojem podniku, t. j. souhrnu statk a vztah majetkovou hodnotu vykazujících (vermógenswerte Beziehungen) který slouží dosažení jistého hospodáského úelu, nedošel v právu dosud patiného ocenní. § 341 poskytuje sice možnost, aby podnik také v exekuním ízení zstal zachován, avšak není vyloueno, aby vitel nesáhl na jednotlivé souásti jeho. Výjimky stanoveny ovšem také již v tomto smru, zejména pro podniky dopravní (i. VIII., . 7, . XI), pro železnice ( § 6 z. ze dne 19. kvtna 1874 . 70 . z.), hory (§ 121 ob. z. hor.), lékárny (§ 251 . 9) a podniky zemdlské (§ 252). Pokud výjimky takové neplatí, lze asto odpomoci vhodnou praxí, na p. mže pi vnucené správ nemovitosti, podniku sloužící, správce v základ §u 1 1 1 se spokojiti s vybíráním inže, aneb mže pi souasné exekuci na podnik a na koncesi jeho právní základ tvoící vitel poslednjší provádjící býti odkázán na pimený podíl z v^ýnosu podniku. W. Wieselthier (J. Bl. str. 327) pipomíná, že v takovém pípadu jde o dva rzné pedmty, dsledkem ehož zabavení koncese vyluuje sice disposice dlužníka, nezakládá vžak nikterak zástavní právo k výnosu podniku. Pi rozdlování pebytk vnucené správy na nj vedené aneb pachtovného rozhoduje proto o poadí vymáhajících vitel jedin okamžik, kdy návrh na povolení vnucené správy aneb propachtování došel soud exekuní. Týž (Not. str. 129, 138) doporuuje, aby také pro živnostenské podniky byla sestavena listina vnucených správc a pro osoby do ní pojaté vymoženo všeobecné schválení píslušných úad k jich ustanovení za zástupce v živnosti, ímž by se odstranily prtahy dosud zdar tohoto exekuního prostedku ohrožující. I napotom potká se vzhledem k tomu. ,
Civilní ízení.
253
bude pi menších podnicích pravideln odkázán na spolupsomu bude scházeti provozovací kapitál, s velmi znanými obtížemi. Ješt idí jest píznivý výsledek pi vnuceném propachtování, ponvadž neurité trvání takového pomru ádné pachtýe odstrašuje.
že správec
bení dlužníka a že
§
O prozatímn
370.
soustavn E. Ltbl.
Raydí,^^)
r.
17,
XXXVIII.
uv.
(J.
opatením (J. r.
Ltbl. 6,
str.
r.
jest
str. z.
k
nmeckého práva
díla viz
zprávy
pojednal
Schultzenstein-a
5.
iii) a Gelpcke-ho (Gr. sv. 49., str. 437). Srv. též i. ex. . § 3T6 vide § 394 ex. . § 318. Prozatimn^^m
vnován
A. Rintelen-a,^^) o kterémž referovali R. Pollak Dresdner (Oe. R. str. 565), A. G. Fuchs (Pr. roz, otištn § 45 uvažující vazbu dlužníkovu v Ctbl.
spis
17, str. 225),
216) a z
vykonatelnosti
ohledn jehož
nhož
G. Fuchs (G. Z. str. 150, 161) shledává v úkonech exekuních, vydobytých ped pravomocným piknutím dotyného nároku jednání na vlastní nebezpeí, za jehož následky vymáhající vitel dlužníku ruí, i když mu ani nedopatení piítati nelze. Zásada tato došla svého uznání jak pi exekuci k zajištní (§ 376) tak pi prozatimných opateních (§ 394), ovšem v nestejném objemu, podmínném rzností obou ústav. Exekuce k zajištní jest pípustnou toliko pro pohledávky penžité, poskytuje jen právo zástavní a spoívá na základech nasvdujících tomu, že vymáhaný nárok dle vší pravdpodobnosti skuten stává. Právem obmezeno proto ruení vitelovo na pípady, kde povolení došel podloudným spsobem (§ 376 i. i) aneb soudním výrokem pozbyl dosavadního titulu (§ 376, . 3 a 4). Náhradu vzešlých útrat uloží mu soud exekuní usnesením, spsobéná škoda urí se sporem, v nmž bude ovšem f.
jur. Pr. sv. 23., str. 529.
bu
vyšetena jen
její
výše,
vedené exekuce jsou
již
ponvadž ruení vitelovo jejím zrušením a
Žádá-li dlužník také ušlý zisk, jest
mu
a
zákonem na
neodvodnnost jisto
postaveny.
prokázati zavinní navrhovatelovo.
Mnohem písnjší
jest závazek téhož pi prozatimných opateních, pro osvdení nároku, jež se povolují pro nároky veškeré a jichž úinky mohou daleko pesahovati meze pouhého zájmu. Ruí nejen pi pravomocném zamítnutí, nýbrž již tehdy, když jeho žádost dodaten se objeví neodvodnnou aneb byla zmeškána lhta ustanovená k patinému pokraování v ízení, bez ohledu na jeho zavinní aneb možnost odvrácení škody rekursem dlužníka, a nahradí všechny majetkové újmy
které staí pouhé
prozatimným opatením spsobené, tedy i ušlý zisk. Nedostatkem zákona že neposkytuje žádného dostiuinní za vzniklou pohanu, kdežto naopak zmírnné ruení se doporuovalo v pípadech, kde prozatímn opatení povoleno na míst exekuce k zajištní pi nároku nepenžitém. Byla-li jeho povolením spsobena škoda osobám tetím, písluší jim náhrada jen v základ dkazu o vin vymáhajícího vitele. Veškerá náhrada urí se k návrhu dlužníka usnesením, akoliv také sporem dobývána býti
jest,
mže.
—
Die vorláufige Vollstreckbarkeit, Leipzig 1904, Veit. Die einstweiUge Verfugung, eine Untersuchung axxs reichischen Rechte, Wien 1905, Manz. *')
^^)
dem
óster-
Literatura:
2 54
Byl-li saským soudem vyhlášen úpadek saského poddaRakousku náleží movité i nemovité jmní, jsou dle min. na. ze dne 2. bezna 1854 . 54 . z. všichni vitelé konkursní povinni, aby své pohledávky pihlásili v Sasku, kam též veškeré spory budou odkázány, tak že u rakouského soudu konkursního zbudou toliko vitelé Následkem toho nedojde ani k stání s nároky reálními aneb výsadními. pihlašovacímu a likvidanímu ani k volb vitel, a písluší zde ustanovenému správci konkursnímu postavení zvláštního správce statk nemovitých, který místo souhlasu scházejícího výboru jest poukázán na schválení svých opatení soudem. Jmní movité odvede se ihned, výtžek jmní nemovitého po uspokojení vitel reálních a výsadních saskému soudu. Tak Janisch v Not. str. 371. § 16 Voss (D. J. str. 354 Z. f. C. P. sv. 34., str. 193) zkoumá povahu držby konkursního správce a prostedky jemu nmeckým právem k jejímu dosažení poskytnuté, které ovšem od pípadných ústav našich valn se liší. § 144. Rznost obou zákonodárství jasn vystupuje také v dalším lánku téhož spisovatele (Arch. f. civ. Pr. sv. 97., str. 396), líícím význam shromáždní vitelstva jakožto jednotného orgánu všech vitel, jímž se ovšem stalo teprve okamžikem, kde vitelství povoláno vedle konkursního soudu k spolupsobení v spenžení podstaty. Shromáždní jest orgánem vitel konkursních ve smyslu §u 3 nm. k. ., totiž onch osob, jimž pi vyhlášení úpadku píslušel majetkový
K.
.
51.
61.
ného, kterému v
ádn
pihlásily, z nichž opt požívají nárok oproti kridatái a které jej práva hlasovacího pouze majitelé pohledávek za likvidní uznaných. innost vitelstva spadá v obor práva procesního, neb jeho shromáždní odbývají se za povinného ízení soudem konkursním v soudních stáních a dle pípadných pedpis c. . s. Povaha shromáždní jako orgánu objevuje se ve spolupsobení všech vitel ku tvoení shromáždní a jeho usnevúasti inné aneb v mlení jich a tím pivodné preklusi, sení, záležejícím dále ve výluném uplatnní spolených práv vitelstvem; v tchto usneseních nelze jen spatovati vli vtšiny spoleník ve sporu, které by menšina byla povinna se podíditi, ponvadž jednotlivec nemá vbec možnosti, aby práva dotyná samostatn uplatoval. Taková spolená práva stávají jednak ohledn podstaty rozdlovai a vykonávají se spolupsobením v její realisaci, jednak oproti souhrnu dluh, kde dochází svého výrazu v rozhodnutí o donuceném narovnání. Na rozdíl od shromáždní vitelstva není výbor vitel orgánem souhrnným, nýbrž každý len jeho jest samostatným orgánem vitelstva. innost výboru jest toliko výslednicí z úkon len, jeho usnesení vlí vtšiny, které se menšina podíditi musí a v jejímž utvoení nezastupují lenové pítomní nikdy scházející. Ponvadž výbor není orgánem jednotným, nebylo též teba každý úkon jeho vázati na spoluinnost soudu. § 199. Pouze teoretický zájem budí u rakouského právníka dílo K. Bett-a^^) o konkursu akciové spolenosti a jejím obnovení (Z. f. C. P. sv. 34., str. 535 Goldstein), pak sta A. Nuss-
bu
!•')
Der Konkurs der Aktiengesellschaft und
1904, Deichert.
ihre Erneuerung. Leipzij
Civilní ízení.
baum-a
(Z.
t.
C. P. sv. 34., str.
255
134) o postavení
spolk právnické osob-
v konkursu, jelikož dotyné ústavy práva nmeckého jsou v Rakousku neznámy neb naprosto odchyln upraveny. § 201. /. Bl. str. 195 upozorují na etné vady s donucovacím narovnáním snad nezbytn spojené, zejména na nešvary vyskytující se pi postupech nárok konkursních. Odpomoc by poskytovalo poítání hlas dle pihlášek bez zetele k pozdjším zmnám a úední vyšetení pravého stavu vci písežným výslechem úastník, jakmile se objeví nápadný nepomr mezi podstatou a pijatou kvótou vyrovnávací; takové záruky by dovolovaly, aby nejen cesse, nýbrž i otevené poskytnutí vyšších podíl bylo pipouštno. nosti nepožívajících
III.
Zprávy o spisech z oboru ízení nesporného uvedených podali R r (Prz. str. 508 0tí), Kleinfeller
—
letech
sv. 46., str. str.
398 Jastrow), Hinsberg a E.
150. J. Ltbl.
r.
17, str. 201, Z.
f.
šl.
Moeller (Ctbl.
f.
v minulých (Krit. Vjsch.
Rwsch.
C. P. sv. 34., str. 417, Rietsch).
r.
24,
Land-
úad
povených ve Virsi na nedostatky nesporných a ásten sestávajících z laik. E. Josef (D. J. str. 1094) poukazuje na obtíže vznikající smrtí, odpadnutím plnomocníka neb konkursem nkterého úastníka v pípadech, kde nmecké právo odkázalo do nesporného ízení záležitosti náležející svou povahou na cestu spornou. auer (D.
J. str.
588)
temberku správou
stžuje
záležitostí
9. A. Unqsr uveejuje v Z. í. C. P. sv. 34., str. 233 nn. obšírné í; pojednání o opravných prostedcích v nesporném ízení, které není dosud ukoneno. R. Muhri (Not. str. 11) považuje úinné vedení znalc soudním komisaem za možné toliko pi vtších pozstalostech, proež pi obyejných statcích rolnických provedeny budou inventura a odhad nejvhodnji pi
roku k projednání pozstalosti v ten spsob, že se povolaným znalcm uloží, aby si dotynou usedlost podrobn prohlídli, a zárove požádá obecní úad o opis movitostí. Soudní komisa by dle navržené praxe pedsevzal inventuru nemovitostí na míst samém jen tehdy, kdyby pesahovaly jistou inžovních, továren i prmyslových výmru aneb pozstávaly z podnik: taktéž by se odhadu movitostí súastnil jen pi skladech zboží, knihovnách a pedmtech, jichž odhad vyžaduje zvláštní znalosti, dále v pípadech, kde zabezpeení pozstalosti soudním zamením a oddlením jest nutným. § 181. O loni uvedené knize W. Burckharáta, zabývající se reformou našeho zákonodárství ohledn duševn chorých Janisch v Not.
dom
str.
151.
Not. r. A. ^imon peložil do nminy spis V. Pappafavy o notáství v Žaponsku, kdežto Not. str. 105 porovnává s našimi pomry snahy notá belgických po stejnomrném upravení jejich teritoriální píslušnosti. V pehledu rozvoje odr. 1848 dovozuje W. Reich (Not. str. 221), že notáství v období tomto vzdor velkým pekážkám a nepátelství mocných initel se vžilo a blahodárn psobilo. Nelze mu více upírati jeho zvláštní, v osvdování právních jednání spoívající
obor,
jehož
význam pro veejnost
!
Zprávy.
256
iní nezbytným, aby notái byli jmenováni státem a aby forma notáského spisu pro dležitá jednáni právní byla povinnou. Not. str. 3, 57, 87, 387, 403 obrací se proti snahám na íšské rad vystupujícím po obmezení psobnosti notáské a proti stálé soutži soudních kanceláí. Not.
str.
33, 53 potírá
názor §ein
1
a
§
173
odvodovaný,
že
notá
aby ve svém úedním sídle ml též soukromé bydlišt. Výslovného pedpisu o tom nestává, dotyná ustanovení not. . (§§ 18, 31, 137) tomu nenasvdují a též o nezbytnosti, aby notá vždy byl po ruce, mluviti nelze, nehled ani k tomu, že ješt ped nkolika roky nejvyšší dvr soudní a ministerstvo spravedlnosti pidržovaly se mínní opaného. § 3 viz i. XVII. uv. z. k ex. . § 5 viz § 5-2 ex. . § 18 viz § i not, . § Ž5 Baš (Not. str. 113) pipomíná, že kauce notáské ruí toliko za úkony úední, nikoli za jednání notáem jako soukromým zástupcem pedsevzatá, že se zizují pro innost notáe vbec bez obmezení na urité sídlo neb jednotlivý obvod dvoru soudního, a že pi správném vyhotovení listiny vnovací pi vydávání kauce dojde k ízení ediktálnímu toliko v pípadech %em 28 vypotených. Kauce jsou vbec zbytenými, ponvadž ani ne-
jest povinen,
zvyšují vážnost stavu ani v
pípad
nastalých nepravidelností neposkytují §§ 31, I3Í, 113 vide § i not. .
dostatenou náhradu pro nároky náhradní.
Na konec mohu níci
i
jen optovati své loské pání, aby na dále civilnímu ízení zachovali svj zájem.
literární
pracov-
Dr. Ludvík Popel.
Prof.
ALOIS ZUCKER f
Budiž
1.
íjna 1906.
mu vdná
pam
Celní tarif dvojitý. Napsal Dr. Emanuel Schindler.
Zabývajíce se dvojitým celním tarifem, nesmíme pustiti ze zetele, že
máme ped
obchodní politiky, názory, jež
methody
ji
sebou živoucí, vyvinující
jejíž
podklad a
cíl
se
obchodní a
pi
zpracování
její
látky.
A
útvar souasné
mní práv
posuzují nebo jež se domnívají, že
nejeví se nikde tak oste jako
se
pi
ji
tak, jako
vedou.
Zmna
nazírání na politiku
nikde není snazším za-
Dedukce a abstrakce individualismu nahrazena indukcí a konkrétním pojímáním historismu.
bednouti ve výstednost tu neb onu.
Široké liberální, kosmopolitické pojímání obchodní politiky vystídáno úzkým nacionalistickým. Tžisko chýlí se od theorie k politice, a tak bývalá základná otázka: ,, Svobodný obchod i ochrana" pozbyla valn kouzla. To považoval jsem za vhodné pedeslati, akoli práce pítomná ani tou ani onou methodou nechce a nemže dojíti jakýchkoli výsledk konených, obmezujíc se pouze na objasnní
vzniku a úelu dvojitého tarifu, vytknutí jeho postavení v soudobé politice obchodní a na stru n é vylíení jeho konkrétního užití. Vpadneme-li za tím úelem hned in medias res, staí, vzpomeneme-li obchodní politiky let šedesátých, kdy svobodný obchod, ovládnuv vlas svou, pechází ninu.
Poátek
uinn
vítzným pochodem na pev-
smlouvou zvanou Cobdenovou mezi Anglií v nejbližších letech následuje ada
a Francií z 23. ledna 1860, jíž Sborník
vd
právních a státních. VII.
17
Dr,
258
smluv
jí
smluv
Emanuel
Schindler:
podobných, obecn známých pod jménem
let
,,s
y
s t e
m
šedesátých".
Smlouvy ty byly bud smlouvy tarifové anebo pouhé smlouvy Váha smluv posléz eených ídí se smluv tarifových, systém" tvoí. jež vlastn ovšem obsahem Smlouvy ty o nejvtších výhodách.
,,
obsahovaly snížení neb vázání sazeb celních, byly dlouhodobé, uzavírány byly jednotliv bez urité soustavnosti, tak jak
pomry
Práv
dopouštly.
redukcí sazbových. tarifu piblížiti se,
Konen výhod,
tak nebylo soustavy ve výši a rozsahu
System" jevil se pouze v tom: snižováním pokud možno, svobodnému obchodu. ,,
doložkounejvtších hladkou doložkou do-
opateny byly vesms
a to tak zvanou
t.
j.
Následkem této doložky každá výhoda, každé snížení tarifu, které stát v tomto pomru smluvním stojící poskytuje nebo poskytne státu jinému, eo ipso pipadne i ostatním státm smluvním. Výhoda poskytnutá jednomu státu, se ihned zevšeobecuje. Za tendence pi zjednávání smluv tarifových tehdy vládnoucí psobí tedy ovšem doložka nejvtších výhod jako opatení tarif snižující. ložkou bez klausule reciprocity.
Stav, který se na
základ smluv
z let šedesátých vytvoil,
byl tedy ten, že ze snížení tarifu generálního, obsaženého v jednotlivých smlouvách a generaliso váných doložkou nejvtších vý-
tarif smluvní, užívaný proti státm smluvPonvadž pak hlavní státy stály navzájem v pomru ním. smluvním, platil pro pevážnou vtšinu styk obchodních, tmito
hod, utvoil se
státy representovanou, tarif smluvní, stav se tak z tarifu
p-
vodn výjimeného
vlastn tarifem normálním, kdežto pvodní tarif generální pozbyl skoro úpln této své povahy, dopadaje toliko na dovoz stát, s nimiž smluv nebylo. Platil
tedy
tarif
nejvtších výhod a
Nám
není
dvojí: smluvní
generální
teba zabývati
se
pro státy požívající
pro státy ostatní.
píinami
tohoto náhlého vše-
a
obecného vzplanutí pro svobodný obchod, už to bylo kouzlo a pitažlivost liberalismu politického i pevaha názor vdeckých a publicistických, posílená odporem proti dosa-
ádm
Celní tarif dvojitý.
259
vadním anebo nenadálé pevraty prostedk výrobních a dopravních; aneb konen a a poknd spolupsobity též pohnutky jednotUvým státm výlun vlastní ku p. státopolitické. Tolik dlužno ale íci, že pro svobodný obchod nebylo tu pedpoklad, jaké vedly k jeho vítzství v Anglii. Proto také svobodný obchod na pevnin dlouhého trvání neml.
V Anglii vyrstá svobodný davek prmyslu, nepotebujícího
obcho jakoj|^ pirozenýJ požajiž
prmyslu pedstavujícího Pechod ku
soutže,
rodního hospodáství.
ochrany, schopného každé
již
hlavní
státu ryze
vtev celého náprmyslovému tu Tu prmysl teprve
Jinak u stát kontinentálních. odchovaný ve sklennících merkantilismu, stží postrádati mže ochrany, teba by poteba ta v dob všeobecného již
dokonán.
se vyvinující,
rozkvtu nebyla tak citelná. Skutenou oporu má tu svobodný obchod v zájmech zemdlství. Ale i ten pomr se mní, jakmile pokraujícím vývojem ze stát obilí vyvážejících stávají se státy obilí dovážející a vedle toho nová neoekávaná zámoská soutž se dostavuje dívjší rozpor zájm agrárních a prmyslových mizí a nastupuje koalice zájm agrárních a prmyslových. Tu spoívá vnitní píina obratu k ochran, jaký nastává koncem let 70tých. Krise let 70tých a nepíze, v jakou liberalismus upadá následkem neúspch v otázkách jiných (dlnické, živno-
—
stenské) jsou toliko
podnty vnjšími.
Je tu týž vývoj jaký byl v Anglii. Hnutí staré, perušené toliko
krátkým intermezzem svobodného obchodu, posílené novj^m zdraznním národní píslušnosti a pospolitosti, jaké vystídává tu liberalismus s tendencí kosmopolitickou; hnutí, jak je krásn íi trochu voln charakterisuje5cAwío//^y ve shromáždní Spolku
—
—
,,
pro sociální politiku" Praví:
liánní,
s
,,
r.
1901.
Jednostrannosti nauky o svobodném obchodu a
jakým
i
slabší státy
krom toho
—
1875 svj tarif sniAle ne ony samy.
v letech 1866
žovaly, vytvoilo nové období ochrany.
pe-
P-
utváení se stát utvoilo nkolik obrovských velkostát a etné malé státy a kolonie, jež nyní mly anebo nabyly zájm podobných, jaké mla Anglie, Francie, Prusko a Rakousko v 17. a 18. století. Nové útvary chtly se konsolidovati ve své moci a ve svém hospodáství, rozsobila tu
okolnost, že nové
17*
26o
Dr.
Šíiti je
starších
Schindlcr:
všestrann a osvoboditi se z hospodáské závislosti na prmyslových, kapitálem mocnjších státech. Je pi-
opt
rozeno, že vrátily se
dobným.
Emanuel
ke
Tak vzniká nová
clm
ochranným a opatením po-
éra ochrany, neomerkantilismus
—
ne proto, že theoretikové a státníci byli neschopni porozumti krásným argumentm svobodného obchodu, nikoliv proto, že
všude nkolik monopolist nebo velkotovárník ovládalo vládu. Ona vznikla a vyrostla z pirozených instinkt národních, práv i v zemích s nejsvobodnjší demokratickou ústavou. Neopírá se výhradn, ani ne asto v prvé o Listovu nauku cel výchovných, nýbrž vychází z motivu spíše instinktivn vycítného než jasn pochopeného že ve clu leží mezinárodní mocenský prostedek, jenž, vhodn užit, vlastní zemi prospti mže."
ad
—
Nastává tak reakce proti svobodnému obchodu, representovanému dosavadní soustavou smluvní. Svobodný obchod a smlouvy se tu stotožují. Odtud nedvra, odpor smlouvám. Vytýká se jim, že:
vi
snižují clo bez ohledu
na
pomry
domácí a zpsobují
jich
nejistotu,
dobu píliš dlouhou, nesrovnatelnou s rychle mnícími pomry výroby a dopravy, jaké nová doba pináší, váží státy na
se
nedopouští náležitého vlivu se strany interessent, se strany
parlamentu,
'm:
í*^Cj Ježto pak doložka nejvtších výhod následkem své g e n e r alisující psobnosti tyto vady co do rozsahu ješt zvtšuje, penáší se odpor i na ni.
Výtky systému dosavadnímu inné, nechu
proti
smlouvám
a doložce nejvtších výhod, spjí všechny za stejným cílem. Jest to požadavek autonomie, který všude se projevuje. Nejjednodušším a nejdležitjším jeho provedením jest ovšem pechod k jednotnému tarifu autonomnímu, stanovenému v zájmu domácím. Pechod ten nehoví ale uskutennému zatím vývoji
obchodní politiky, která víc a více stává se dvoustrannou, tedy majíc úelem podporovati domácí vývoj nejen pímo pimenou úpravou styk meziochranou, nýbrž i nepímo státních. Pouhý ochranný tarif autonomní odpovídá toliko úloze nevaln schopen pojistiti provedení prvé a jest sám o
—
sob
—
261
Celní tarif dvojitý.
Úlohy druhé/) jež
možno
—
velí: získati
—
u stát druhých
není-li více
alespo nakládání takové, jakého dostává se státm To nesi alespo nakládání dle nejvtších výhod.
jiným, pojistiti
dokáže
pouhý tarif autonomní, jejž nho se všemi státy
jeden stát
si
—
zavede, ježto
—
stejn sám vbec vj^hod poskytnouti nemže, tedy také ne nejvtších výhod, ježto nejsou pirozen myslitelný pi tarifu jednom, nejsou možný bez dvojinakládaje dle
tosti tarifu.
odpomoci alespo ásten této kusosti tarifu autonomního, jest píinou jeho doplnní pipojenými k nmu pedem stanovenými cly retorsními, aby odvrátilo se tak difeSnaha,
rentní nakládání ze strany
stát
cizích.
Akoliv tedy nepopirateln celý smr doby k autonomii smuje, zaráží tu pece tato nedostatenost pouhého tarifu autonomního vzhledem k úprav styk s cizinou, úprav, která se stala
tžko
Jest otázka, jak provésti
postradatelnou.
reformu ve smru tom styk s cizinou byl ohrožen.
autonomním, aniž by pi
cizích
pi nejmenším
ostatní!
Požadavek tento
Zachování
si
Pojistiti si
u stát
ne horší postavení, než jaké mají státy staví se tak vedle
požadavku autonomie.
nejvtších výhod v cizin
pomr
za normálních
je
pravdpodobným a zajištným jen tyný stát sám s to, aby nejvtších výhod
tenkráte, bude-li do-
mže
Týžpožadavek
jen tehdy, bude-li tu dvojitost tarifu.
poskytl.
Tak uiniti
který vede ku vytvoení cel retorsních, vede tu k podržení dosavadní dvojitost representované dosud tarifem generálním a tarifem i,
smluvním. Trvající však
hlavní
držené dvojitostí tím,
autonomn uruje pímo, kdy
toliko
požadavek autonomie
že obojí tarif, nejen
jeví se
pi
po-
nižší
se
pímo, kdy pedem oba tarify, anebo krajní mez tarifu nižšího se stanoví.
ne-
vyšší, ale
i
a už
Z tchto složek: snahy po autonomii na stran jedné a snahy zachovati si alespo á^)
Nehled ku okolnostem
dení jeho v
Nmecku
vedlejším.
závislo jest
i
Postavení Ruska po smlouvách
Tak úspch
na souasné z
r.
1891.
K
a možnost prove-
politice francouzské.
obojímu
se vrátíme.
202
Dr.
stený druhé
Schindler:
úpravu styku s cizinou na strané vzniká dvojitý tarif, mající dvojí sazby,
vliv na
—
vyšší a nižší,
obecn zvané sazba maximální
znaí summu
tato
Emanuel
resp.
maximum
a minimální, z nichž
poskytovaných státm
úlev,
cizím.
Z motiv jeho vzniku.
nám
dvojitého tarifu podává se
Skuten
dvojitého v polovici
také konstatujeme
ježto
retorsní
smru
clo
je
—
stejnou funkci
tarif
ovšem
práv clem retorsním
spoleného východiska se pak dvojitý v potomním svém vývoji i kíží.
pouhému
pibližná doba tarifu
70tých.
let
S retorsním clem, jaké dopluje pouhý zastává v jistém
i
poátky tohoto
tarif s
autonomní,
že dokonaleji, !
Následkem
tímto clem retorsním
autonomnímu udržuje dvojitý tarif vnitní i vnjší kontinuitu s dosavadním tarifem smluvním. Tato okolnost je píinou, že pi utváení dvojitého tarifu dosavadní tarif smluvní mže býti i jeho východiskem, maje tvoiti tarif minimální. Snaha po autonomii jeví se tu ovšem prozatím pouze negativn, snahou nejíti v úlevách dále za stávající resp. bývalý Oproti
tarifu
smluvní.
tarif
pouhého smlouvám, jaké
Jednostrannost
novým
k
tarifu
autonomního vede pozdji
zahájeny
—
skupinou smluv
typ smluv, který není návratem k svobodnému obchodu, znaí naopak pokraování v politice ochranné, pouze modifikované v jejím vlastním zájmu, v témž zájmu, jemuž sloužiti z
1891
r.
má
dvojitý
tarif.
Tento systém smluv
a podporu výroby domácí
smluv podává
se
nám
i
má
za
úel penésti ochranu Ze vzniku tchto
za hranice státu.
zajímavý
pomr
dvojitého tarifu k nim.
—
chtj ící se Jinou tendencí vývojovou obchodní politiky vyhnouti jednostrannosti pouhého tarifu autonomního a i nivelisujícímu vlivu smluv a doložky nejvtších výhod, jest úprava
styk
mezistátních
reciprocity. Sní souvisí nejvtších výhod ve smru místním
na základ
i
snaha po obmezení doložky
i
vcném. Tolik pokládám za dostatené k celkové
Celá
hledu
vc
objasní se v
každém smru
užití dvojitého tarifu
lépe,
pedbžné
orientaci.
pejdeme-li ku pe-
v konkrétních pípadech a
— pokud
Celní tarif dvojitý.
možno
to je
—k
motivm,
jež
263
k tomu vedly, a cílm,
jež
mly
býti dosaženy.
—
odporu proti smlouvám tchto tendencí spolu cítní jich výhod oproti autonomii nám prbh píklad jak dvojitý tarif se odtud vyvíjel, podává celních reforem francouzských, zakonených tarify z r. 1881 a 1892. Tu možno nám sledovati celý vývoj a pechod od politiky smluvní až k autonomii, hledající a nalézající svého výrazu v taTu pomr dvojitého tarifu ke smlouvám starým rifu dvojitém. tarifu autonomnímu se nám nejlépe osvtlí. i k pouhému Nejlepší obraz
jaksi
i
—
nevdomého
Akoli ve píin skuteného zavedení dvojitého tarifu má prioritu Španlsko svým tarifem z r. 1877, dáváme pednost tarifu francouzskému, nejen z toho dvodu, že tu na základ dosti hojného materiálu podává se nám obraz úpln ujasnný, ale i proto, že vylíením vývoje dvojitého tarifu ve Francii budeme moci vylíiti také, alespo ásten, v hlavních rysech vývoj celé soudobé politiky obchodní, pokud toho náš úel vyžaduje. Pedstavuje nám politika francouzská, dvojitým tarifem vyjádená práv jako na druhé stran politika Nmecka, jíž takto v sou-
—
vislosti z
francouzskou nejlépe dotknouti se
krystalisaních
se
r
dvod
a n c
i i
nlsku,
politiky.
jeden
stav a další utváení Najdeme toho hojn doklad!
tchto všimneme
si
naped
dvojitého tarifu ve
a teprve na to vrátíme se krátce k užití jeho ve Š p aa do milieu, získaného vylíením politiky francouzské
a ostatní soudobé, pokusíme se postaviti užití dvojitého tarifu a sice
—
—
mžeme
bod, podmiující pítomný
svtové obchodní
Z
F
s
—
vhodn
ostatní
pípady
dodržujeme tu chronologický po-
ecku, Rusku, Spojených Státech Severoamerických, Brasilii, Nmecku, Rakousku a erné Hoe, podobn jako návrhy jeho zavedení. ádek
v
II.
Francie. z
r.
1 88 1,
Reforma
tarifu
francouzského,
konící
tarifem
zahájena ve stejném smru, v jakém pohyboval se
systém dosavadní, smlouvou Cobdenovou založený. Reakce proti psobí systému tomu objevuje se porzn sice již ped tím
—
Dr,
204
tu
i
následky války z
a po ní se odpor
Emanuel
r.
1870
upevuje
Schindler:
— 71 — ale
teprve
bhem
reformy
a sjednocuje.
Jako podklad pro reformu tarifu, jež stala se nutnou blížícím se vypršením smluv dosavadních a zastaralostí tarifu generálního, zahájena dotazníkem ze 7. dubna 1875 anketa komor obchodních a poradních.^) Poslední bod dotazníku vztahuje se k tomu, zda pi budoucí úprav sluší dáti pednost smlouvám ped pouhým tarifem autonomním.
Z 55 komor obchodních a 24 poradních, které dotazník zodpovdly, vyslovuje se 47 prvých a 15 druhých pro obno-
vení smluv.
(Mezi nimi Paíž, Lilie, Havre, Marseille a j .) Jsou pro smlouvy, ježto ony zaruují žádoucí stabilitu. Vtšina z nich
peje
si
ale
v zájmu této
stability
aby smlouvy vypršely vždy spolen, aby vypuštna byla z nich doložka nejvtších výhod, ježto stabilit a reciprocit smluv odporuje. ,,I1 est inutile de peser, dans les négociations les avantages réciproques, si cet équilibre doit étre immediatement détruit par une convention parallle." Naopak ,,si on tient pas compte, dans un traité, de la situation particulire de contractants, de leurs forces respectives, des ressources dont ils disposent, du degré de faveur qu' on peut leur accorder sur le marché national, le régime des traités n'est plus qu'un tarif général incessament remanié, sans les avantages de contróle et
indépendance que
garantit
le
vote régulier
une
loi
de douane."
Pouze 14 komor obchodních a poradních dalo ped smlouvami pednost pouhému tarifu autonomnímu, který dle jich mínní by vycházel od dosavadního tarifu smluvního. Rozhodnutí svoje motivují takto: Tarif smluvní nedopouští oprav pípadn nutných a iní trvalými chyby stavší se pi uzavírání smluv. Stát vzdává se jím své svobody ve smru finanním. Pi zjednávání a uzavírání smluv pipadá administrativ rozhodující slovo a kontrola parlamentu iní se illusorní, nebo parlament nemže tu tarif jemu pedložený zmniti, mže toliko celou pedlohu bud schváliti anebo odmítnouti. Parlament, budiž jeho hospodáský názor jakýkoliv, bude ale vždy váhati smlouvu zamítnouti, jsa si vdom krise, která by vznikla rozporem mezi ním a vládou v otázce
Prbh ankety podán na základ pílohy E celní pedlohy z 21.
I.
1878.
Celní tarif dvojitý.
System smluvní vede
mezinárodní.
265
k svobodnému
obchodu.
supérieur
de Tagri-
Cizina opouští systém smluvní.
Vypracování návrhu de
culture,
1'
industrie
et
sveno
,,Conseil
du commerce",
který dle direktivy
mu
dané navrhl dosavadní tarif smluvní za budoucí tarif pi pízi a tkanivech bavlnných navrhl zvý šení o 10% a to ješt ne jako definitivn, nýbrž jako prostedek vládou
generální.
Toliko
negocianí.
Rozpor nastal v
,,Conseil supérieur"
ohledn pirážky
24%
{décimes de guerre a taxe additionelle), dopadající dosud na sazby tarifu
generálního. Má pirážka ta i ne? Pro podržení její byli
podržena
v budoucím tarifu býti ti, kteí již dosavadní
smluvní považovali za stží postaující; uvádli, že Francie, iníc z dosavadního tarifu smluvního budoucí tarif generální, bude pi zjednávání smluv obchodních ped alternativou, bud cizin tarif
ústupku žádného anebo poskytnutými úlevami pod dosavadní tarif smluvní. Francie vzdává se dle jejich mínní zbran v okamžiku, kdy jí teba. Naopak podržení pirážky znamená zvýšení tarifu. ,,Conseil supérieur" rozhodl se pirážku nepodržeti; návrh jeho, dosavadní tarif smluvní užiti jako budoucí tarif generální, znamená pi uzavírání budoucích smluv, že dosavadní tarif nejnižší tvoiti bude na píšt jako tarif generální maximum, pod které pjdou úlevy smlouvami neposkytnouti
sejíti
stanovené.
Návrh,
jejž
uinil ,,Conseil supérieur", byl jako vládní
ped-
února 1877 snmovn. Toliko pi produktech koloniálních navržena pirážka 24%. Návrh ten následkem rozpuštní snmovny nebyl ale projednán; 21. ledna 1878 klade vláda
loha podán
9.
nový návrh,
lišící
se
od prvého tím, že pirážka
24%
navržena
skoro vesms.^)
Dosah a píiny toho vysvtluje nám odvodnní této druhé pedlohy. Hned ze zaátku jeho vysvitá smr vlády, setrvati na situaci dosavadním systémem utvoené ,,de consolider la situation que quinze années de pratique régime de liberté commerciale modérée ont créé dans notre pays." Následkem toho chce vláda
un
podržeti za základ pro budoucí tarif dosavadní tarif smluvní.
Obmezuji
se
ph obou reformách
toliko
na
snmovnu
poslaneckou.
266
Dr.
Emanuel
Schindler,
Odvodnní pechází k vylíení obchodní pohtiky O obratu, jaký se stal r. 1860, pipouští, že nemohl
francouzské.
než psobiti
rušiv na nkterých místech. Stopy toho jeví se i ve sborech zákonodárných a nebude tedy s podivením výsledek ankety obchodních komor. Odvodnní vyluuje prozatím otázku smluv ,,la question a konstatuje des traités de commerce viendra en son temps" pouze, že mínní obecné jest píznivo revisi tarifu ve smru dosavadním. Na to pojednává o pirážce 24%, o dvodech pro i contra, o rozešení otázky té v ,,Conseil Supérieur". Také vláda v prvním návrhu z 9. února 1877 srovnávala se s jeho mínním a pirážku zamítla, ,, pedpokládajíc, že zásady hospodáské, mající od r. 1860 pevahu, podrží ji i na dále". Pedpoklad ten se ale nesplnil, naopak všude jeví se známky reakce.
— —
o
,,En presence de cette situation nouvelle, surgissant á Theure de commerce arrivent touš á échéance, la France ne saurait
les traités
prudemment désarmer
ses négociateurs en accordant spontanément couventionnel aux nations, qui ne la payeraient pas de réciprocité, qui feraient leur marché moins accessible aux produits de ses manufactures et de son agriculture, qui rendraient par leurs exigences la conclusion des conventions commerciales impossible."
le
bénefice
du
tarif
Podržení pirážky neznamená krok zpt, nýbrž za
úelem pípravy k budoucím smlouvám
celního zákona se urité sazby
dje
se jediné
a to tak, že dle i. 4
samostatnou 24%
pirážkou
zvýší.
Píinou o smlouvy.
mru, aby
užití
O se
užití
pirážky bylo patrn souasné vyjednávání její podotýká Amé}) že zdála se hovti zá-
návrhu, jenž vyšel z ,,Conseil supérieur" jakožto
maximální, užilo jako tarifu minimálního, smlouvou nesni-
tarif
žitelného.
Pedloha odkázána komissi, která podává 20. prosince 1879 zprávu. Zabývá se pedn otázkou, má-li budoucí tarif
svoji
býti a zstati autonomním, anebo mají-li se uzavírati smlouvy.
autonome ou simplement un tarif destiné uvádí zpráva Smlouvy zbavují stát jeho svobody. Pokud se týe stability, není tato pojištna lépe smlouvami než tarifem autonomním. Zmna tarifu ,,Ferat-on
un
tarif
a servir de base aux négotiations?"
^)
Amé, Le nouveau
tarif generel des
—
—
douanes. Journ.
d.
Économ.
1880.
"
Celní tarif dvojitý.
267
autonomního vyžaduje spolupsobení parlamentu; smlouvy ovšem také, jenom že tu vliv jeho je povahou vci valn omezen.^) Pro smlouvy se naopak uvádlo, že není možno, aby se Francie isolovala.
Jako stední cestu, ,,moyen terme" mezi obma názory, mezi autonomií a smlouvami, navrhl R. Waddington postaviti tarify dva: ,,run qui serait offert a touš ceu.x, qui c o n s e n t i r a i e n t a nous accorder le traitement de la nation la plus favorisée. Ta maximum, qui serait le tarif général applicable aux autres peuples". Návrh ten ale komisse nepijala. Skoro jednohlasn vyslovila se pro smlouvy. Pro smlouvy, uzavené po zralé úvaze, odsuzujíc smlouvy penáhlen a pod vlivem píliš výlun politickým uzavírané. Základem, východištm, oporou a ochranou smluv musí
minimum
ute
býti ale tarif generální.
Rozhodnuvši sazeb.
Jaký
vliv
se pro
má
smlouvy, pikroila komisse ku stanovení
toto rozhodnutí pro sazby budoucího tarifu?
minimu m,^) pod které tarify smluvní jíti nemaximum, které by dopouštlo ústupk, anebo má utvoiti najednou maximum minimum, mezi
,,Má se utvoiti
mohou, anebo se
i
nimiž
zpsob tonova
vyjednavatelé není
— praví
zpsobem
se
i
mohou pohybovati?" Tento
—
poslední
zpráva než ,, obnovení návrhu Waddingdaleko nebezpenjším a zvlášt daleko mén
praktickým".^)
mme un
^) Car toute modification, seul chiffre dans un tarif général exige rintervention directe, immédiate des deux Chambres du Parlement, qui examinent, étudient, discutent en detail, tandis que, pour un traité de
commerce, Tintervention du Parlement est cn quelque sort indirecte, médiate, incom plete. Le Gouvernement étant déja engagé, la question n'est plus entiére; il faut adopter ou rej éter le tout en bloc; il faut, le plus souvent, adopter, souš peine de crise ministérielle, souš peine embarras, de difficultés, de dangers diplomatiques; le Parlement n'est pas libe." ") Komisse má tu patrn na mysli možnost vázání tarifu smlouvou. ,,La proposition Waddington avait au moins Tavantage de poser ^) ranchement le principe de la simplification, un peu radicale sans doute, de négociations diplomatiques, en disant aux nations étrangéres: Cest á prendre ou a laisser. Mais en inscrivant avance sur les préliminaires traité un chiffre minimum que les étrangers ne manqueraient pas de réclamer immédiatemcnt avec energie, on rendrait les négociations ou inutiles ou dangereuses. .
un
Emanuel
Dr.
268
Schindler:
Komisse utvoila (ásteným zvýšením návrhu vládního) pouze tarif jediný, který by mohl býti podkladem a východiskem smluv. Má dvru ve vládu, která v daném pípad znáti bude míru ústupk, jež uiniti lze. Pokud se týe 24% pirážky, tak jak navržena byla i. 4. návrhu vládního, zdá se komissi, že ,,toto dlení cla na dv ásti, jednu hlavní, druhou akcessorní, píliš se podobá dvojitému tarifu celnímu". Obávala se, aby tu nebylo nepíjemností a obtíží pi ujednávání budoucích smluv a za-
poetla pirážku pímo do jednotlivých sazeb. Vláda vyhovla komissi novou, v tomto pouze smru (ne tak pokud se týe zvýšení sazeb komissi navrhovaného) zmnénou pedlohou z 12. února 1880. Názor a návrhy, obsažené a zmínné v odvodnní pedlohy a ve zpráv komisse, opakují se v nkolikerém vydání v následující debatt ve snmovn. Zvláš siln probírá se otázka obmezitelnosti smluv, a tak pichází i dvojitý tarif na petes. Clen komisse Méline, který se stal ponenáhlu mluvím její vtšiny, vysvtluje, pro nkteí lenové její navrhovali dvojitý tarif. V pítomné dob náhlých pevrat, byli toho mínní, že jest nebezpeno vázati hospodáský osud zem na dlouhou dobu; lépe jest zstati pánem svých tarif". I navrhovali proto tarif ,,
minimální pro státy, které poskytnou nejvtších výhod a m a.x m á n pro dvojitý (a double base)
:
1
i
ty, již
tak neuiní.
,,Le tarif
minimum
í
aurait été offert
par nous aux nations qui auraient bien voulu nous traiter sur le pied de la nation la plus favorisée, et le tarif maximum aurait été appliqué a titre de représailles a celles qui nous auraient refusé toute concession."
gický. Komisse
jej ale
Méline
pece
industrie vývozní,
sám považuje systém
zamítla, a sice z
ten za lo-
ohledu na velké
systémem smluv obchodních, i nechtla komisse ,,jim odepíti nadji smluv je uspokojujících, a-li vláda vbec bude moci jaké uzavíti." Rozhodnými odprci smluv byli agrárnící, ochranáský smýTak šlející, kteí však pi této reform ješt nevaln pochodili. de Kerjégu vyslovuje se proti smlouvám: Žádáme, aby tyto smlouvy obchodní které nic nezaruují, naopak všechno vydávají v šanc a nejsou konen niím jiným než prostedkem
—
které
jsou
solidárními
se
Celní tarif dvojitý.
269
—
byly prost nahrazeny
asto záhubných koncessí politických tarifem generálním, majícím urité
dobe kalkulované
pro každou položku,,
a stanovené, tak aby vláda nemohla, z
uzavírati
jakéhokoli,
minimum
smlouvy
s
úlevami
vtšími.
dvodu
,,N'aliénons
notre liberté, conservons la entire et absolue!"
})as
charakterisují
Situaci
i
amendementy,
podané
Kellerem
smující k tomu, aby sazby budoucího tarifu byly nesnižitelny smlouvami. Oproti nim hájí vláda své právo ústavou jí dané, smlouvy uzavírati (ovšem s potomním schváa Guichardem,
První vzat zpt, o druhém, vztahujícím se pouze na výrobky zemdlské, nepipuštno jakožto o protiústavním hlasování. lením parlamentu).
Tarif stal se
zákonem
uzavírání
i
kvtna 1881 a sice v té form, jak Ohledn smluv, pokud se týe jich ponechána vlád volná ruka. Proni-
7.
navržen poslední pedlohou. jejich rozsahu,
i
tendence ochranáské a protismluvní, které jednání v par-
kající
lament
i
následek,
ve sborech poradních na jevo vyneslo, že
mly
toliko ten
vláda ústy ministra Tirarda zavázala se ve
sn-
movn pi budoucích smlouvách nesestoupiti pod dosavadní (starý) tarif smluvní a obilí a dovbec
bytek
do smluv nepojati.
Reforma zahájena tedy ve smru dosavadní politiky smluvní. dkazem toho: návrh dvojitého taOdpor proti ní vznikající rifu v komissi, hlasy agrárník, amendementy Kellerovo a Gui-
—
—
ml za následek sice seslabení jeho, ale v celku dosachardovo vadní systém smluvní podržen. Uzavením nových smluv tarifových s Belgií, Španlskem, Itálií, Portugalskem, ŠvédskemNorskem a Švýcarskem utvoen nový tarif smluvní. Obilí i dobytek byly vyaty ze smluv, rozdíl 24% všude nedodržen. Phrovnáme-li konený výsledek reformy k souasné politice stát
nné
ostatních,
—
znamená
tarif z
r.
1881 pokraování
— a zmír-
v dosavadní politice smluvní, kdežto jinde nastává obrat k ochran a autonomii. Pedevším jde tu vzhledem ku Francii a budoucí její politice o Nmecko, které od politiky, skoro identické se svobodným obchodem dle vzoru Anglie pechází v ten
as
(r.
1879) náhle
Nmecko
k autonomii a k ochran postupn zvyšované. v podstat dob až do r. 1891 vyjímajíc podízené a vzhledem k položkám.
neuzavírá v té
smluv tarifových,
—
—
Dr.
270
Emanuel
Schindler:
na které se vztahují, jen pro dotyné státy smluvní dležité smlouvy s Itálií, Španlskem, eckem a Švýcarskem. Jinak styk Nmecka s cizinou upraven toliko dle nejvtších výhod. Pišla mu tu ovšem vhod soudobá politika Francie. Následkem toho, že Francie, trvajíc pi politice smluvní, uzavírala smlouvy tarifové, požívalo Nmecko za poskytnutí svého tarifu autonomního i výhod a snížení tarif, jež Francie vykoupiti musela úlevami ze své strany. Obrazn vyjádeno N-
mecko i
,,
jedlo se stromu, který nesázelo".
Dále požívalo
Nmecko
ve Francii tarifu smluvního následkem i. 11. frankfurtského
míru, stanovícího na
vzájemn výhody,
vné
asy: Francie a
Nmecko
poskytují
si
které jeden neb druhý stát poskytne Belgii,
V. Britannii, Nizozemí, Rakousko- Uhersku, Rusku a Švýcarsku. Po provedené reform ve Francii r. 1892 byl ovšem pomr úpln jiný. Tu Nmecko s pouhými nejvtšími výhodami vystaiti nemohlo a spojen je takto alespo z ásti
mecka roku 1891 k novým smlouvám
se
zmnou
pechod
N-
politiky fran-
Okolnost tato, nepíznivé postavení Francie oproti Nmecku, byla jednou píinou k opuštní politiky dosavadní. Ale i domácí pomry se zmnily. Vlivy, které pi reform z r. 1881 byly ješt v menšin, nabyly mezitím úplné pevahy. Léta 1884, 1885, 1887, znaící zvýšení ochrany pro cukr, obilí, dobytek a lih, jsou toho doklady. Proti staré škole politik, odchovaných v zásadách, jaké Michel Chevalier prakticky uskutenil ve smlouv Cobdenov, opírající se o mohutnou oporu vdy výhradn liberalismem ovládané, vystupuje ada nových lidí, kladoucích váhu na to, ,,že neposuzují vc s hlediska dogmat, nýbrž s hlediska -skutených poteb." Proti liberalismu zdrazuje se, jako jinde, tak i zde moment národní, proti mezinárodní dlb práce staví se ,, zájem práce národní". Prmysl francouzský, vyjímaje velký prmysl vývozní, smýšlel vždy ochranásky. Ochranné pak hnutí agrární vydatné dostalo posily, když Jih víno produkující, dosud odprce Severu, nyní se s ním spojil. ádním phylloxery stal se z vinae, dosud na vývoz poítá všího a tudí-t zastance svobodného obchodu, výrobce práv tak tísnný cizí soutží, jako pstitel obilí nebo dobytka. Rozpor vlastních zájm agrárních tak odstrann. Uzaven také kruh koalice prmyslov-agrární, charakteristický dnes pro couzské.
1
Celní tarif dvojitý.
kontinentální státy agrárnprmyslové.
asná
politika
jiných
271
Píkladem byla
stát evropských a
tlak
obilní
tu
i
sou-
soutže
zámoské. Blížící se konec smluv, uzavených na základ tarifu z r. 188 tím souvisící možnost úpravy nové, nalézá pdu zcela jinou. Výrazem toho je anketa z t. 1889. Skoro všechny z komor obchod-
a
s
poradních vyslovují se pro vypovzení dosavadních smluv; systému smluv vbec vyslovují se jich plné dv tetiny. Zahájené na to jednání v ,,Conseil Supérieur" vede k návrhu zavedení dvojitého tarifu, který také položen v základ zahájené reních
i
proti
form
celní.
Pedloha vládní
nám
zpráva komisse
i
snmovní
i
debatta podávají
tudíž dosti zajímavého materiálu. Dodržuji postup, jaký
zachován, teba ale
i
tak tíbiti
si
tam
látku dle hlavních hledisek:
odvodnní navrhovaného obratu vbec, pohnutky, pro dána pednost tarifu dvojitému. jakým zpsobem má se dvojitého tarifu užiti. Návrh vládní pedložen
20.
íjna 1890.
Pedloha ve svém odvodnní obírá se pedn zásadní zmnou dosavadní politiky, kterou charakterisuje. Kritisuje smlouvy, opakujíc asi to, co již díve jim vytýkáno. Popírá, že by zajišovaly žádoucí stabilitu. Zvlášt vytýká jim nespravedlivost
jednotlivým industriím, která
kem
jest
skoro nevyhnutelným násled-
tohoto systému, ježto jest tu teba
stran jedné, aby
se získaly
,,
svoliti
k
ústupkm na
výhody na stran druhé",
ainsi de certaines Industries la
vi
,,á
ran9on autres Industries
faire
privi-
légiés."
—
—
Následkem tchto vad pokrauje odvodnní bylo navrhováno vzdáti se vbec smluv a utvoiti pouhý tarif autonomní, který by zajistil práci národní minimum ochrany jí nutné. Tarifu tohoto, vždy mnitelného parlamentem, užívalo by se proti státm, nimž by nebylo píiny užívati sazeb vyšších, t. j. bud že stát neposkytne nejvyšších výhod, anebo že stihá dovoz francouzský cly nepomrn vysokými. ,, Vláda nenabyla pesvdení, že mže doporuiti tento zpsob, vyluující a priori všechen živel smluvní; zpsob, mající tu tžkou vadu, že by vydal Francii úplnému osamocení hospodáskému a vy-
vi
volal
my
Emanuel
Dr.
2/2
nebezpeí
represalií
Schindler:
jako odvetu surtax, kterých
bychom
byli nuceni prví užiti."
,,Nous
n'avons pas
cru
de passer brusquement
un
póle
á Tautre."
možno vyhovti výtkám, které byly inny spíše proti psobení pítomného systému než proti jeho principu a nevzdáti se pi tom podstatných výhod, které zajišuje. Kombinace, která, jak se nám zdá, vyhovuje tmto podmínkám, zakládá se „Jest ale
na koexistenci tarif dvou: tarifu generálního, odpovídajícího našemu nynjšímu tarifu generálnímu a tarifu minimálního, který pedstavuje nejnižší, nejkrajnjší hranici ústupk, jež ten který prmysl uiniti mže, ne aby byl chránn ped cizí soutží, nýbrž aby mohl s ní toliko zápasiti, nejsa pi tom v nevýhod. Tarif generální zstal by naším tarifem obecným, užívaným v nedostatku každé jiné úpravy a neml by následkem toho nikterak povahu opatení mimoádného, smujícího
výhradn
proti
uritému
státu.
se týe tarifu minikteré by dovozu
Pokud
málního, byl by applikován na dovoz stát,
francouzskému poskytly vzájemných výhod (pays, qui feraient béneficier les marchandises frangaises
avan-
neužívalynadovoz tento cel vyšších, než jaká dopadají na dovoz stát druhých; ale ani tato cla nesmjí býti tak vysoká, tages corrélatifs) a které
by pedevším
aby tvoila nepekroitelnou pekážku našemu vývozu. En
ré-
sumé, nous nous sommes attachés a nous tenir a égale distance des théories ejítrmes de la politique des mains liées et de celle de Tisolement."
Vyjáditi se o tom, jak má minimálního tarifu býti užito,, považuje vláda za pedasné. Návrh vládní odkázán komissi, jejíž jménem podává Méline 31. bezna 1891 zprávu. Vtšinou svou je komisse odprcem systému, založeného v letech 60tých. Pedem zabývá se zpráva píinami a odvodnním zmny v politice obchodní, která chystanou reformou nastati má. Na to pechází k otázce dvojitého tarifu. Považuje za vylouenou kombinaci tarif tí, t. j. aby vedle tarifu generálního a minimálního byl tu ješt jeden tarif prostední; pirozeno, že by každý stát bud požadoval tarif
minimální anebo
volil
radji snášeti
tarif generální.
Zpráva.
8
Celní tarif dvojitý.
odvoduje
rozhodnutí komisse,
má
autonomní
Ochrana oproti
podobn
která
ped
dala pednost tarifu dvojitému
273
jako pedloha
tarifem jediným.
Pouhý
tarif
dle názoru komisse tyto vady:
zbyten
jím
se
všem státm, tedy
i
zvyšuje, ježto tarif ten jsa stejný
oproti
státm
s
politikou
skuten
vzhledem k tmto dostaten vysoký. prmyslu vývozního; s ním ztratila by Francie oekávati mže, nabízejíc svj tarif minimální, a zvlášt musí býti
prohibiní,
i
Poškozuje zájmy
výhod, jež
nous nous mettons faveurs aux autres, hors t a t c c o r d e r des dequel droit pourrions-nous en exiger eux?" nakládání dle nejvtších výhod. ,,Si
a
é
Možno tu ovšem jako
,,
Pechází na
to
k hlavní otázce
Mže
tarif poskytován. bud
zpsob
užiti represálií,
se váže
anebo
ne.
jak
:
V pípad prvém
(,,traité" dle komisse),
smlouvou
o
býti minimální s
dvojím následkem:
poskytuje se smlouvou ve druhém bud pouhou
nejvtších výhodách
(,,convention")
zákonem.
V pípad tarifu
má
se tak státi
tarifovou anebo
ten ale komisse zavrhuje
nejnebezpenjší ze všech".
prvém, minimálního po
pi smlouv
as
tarifové byly
jejího trvání vázány.
by ovšem sazby
Tu
,,
tarif
mini-
smluvního s tím rozmální by zaujal místo dosavadního dílem, že by byl poskytnut en bloc, kdežto dosavadní tarif smluvní tarifu
byl
utvoen po ástech a postupn."
obma zpsoby
Mezi
rozhodla komisse
tarifu minimálního,
proti vázání
chtla dávati direktivu vlád. Jest mínní, že zájem Francie žádá ,,neuzavírati smluv Pourquoi aliénerions tarifových a zstati pánem svých tarif. nous notre liberté commerciale au profit de TAUemagne quand elle
by tím
ale
veut garder la sienne."
Zajímavé
v
aniž
Nmecku
nepoužit u
—
vzhledem k potomnímu
a Rakousku
obilí
a
—
jest
dobytka.
užití dvojitého tarifu
odvodnní, pro
dvojitý tarif
Obojí,* již dle vládní
pedlohy,
—
dle vykazuje sazby toliko v tarifu generálním. U obilí je tu komisse píinou, že sazba podržená i v návrhu, teprve nedávno (r. 1887) byla zvýšena. Kdyby tato sazba byla podržena v tarifu
—
minimálním a vedle Sborník
vd právních
ní
postavena vyšší sazba v tarifu generálním.
a státních. VII.
1
Dr.
274
Emanuel
Schindler:
by odtud snadno zvýšení cen, ježto vtšina dovozu pioproti nimž pravdpodobn bude míti platnost
vzniklo
chází ze zemí, tarif
tak
U
generální.
dobytka
de prendre acte
,,afin
qu'il n'entendait les traités,
s'il
pas comprendre
toho
nebylo,
sice
stalo
bétail et les céréales
le
se
dans
—
píinu nepímo: ned-
jamais amené a en faire." Hlavní
été
— uvádí
patrn v obou pípadech
vra kruh
dvodu
de la déclaration du Gouvernement,
zpráva toliko aby nebyly zapleteny
agrárních, jež se chtjí pojistiti,
do eventuelních budoucích smluv. Následující na to debatta ve snmovn nevybouje z mezí obvyklých a nepináší nic nového. Dvojitému tarifu dostalo se od duchaplných jeho odprc pípadné, asto vtipné kritiky. Tak Lockroy, narážeje na nesnižitelnost tarifu minimálního, míní, že Francie se stane ,,une sort de magasin a prix fixe." L. Say poukazuje na nevhodnost dvojitého tarifu, zvlášt minimálního, má-li sloužiti za podklad budoucí úprav styk s cizinou, ježto stanoven jest pece toliko jednostrann v zájmu domácím. sami s sebou; pedstavujeme své zájmy vlastní ,, Vyjednáváme zárove zájmy cizí pedstavovati a tak se znaa domýšlíme se menit dohodneme." Ve skutenosti všechno to nemá ale cenu. ,,0n peut se mettre accord, quand on prend entre soi un avocat du diable pour discuter, mais quand on est en presence du diable
—
lui-mme,
c'est
—
autre
chose."
P. Deschanel
— a
souhlasí
má
naznaovati toliko pos reformou všechnou orientaci pro budoucnost a nemá býti systémem absolutním, nezmnitelným. ,,Car si nous adoptons comme régime de droit commun le systéme de double tarif, nous supprimons nous nous substitutions a lui les négociateurs, le diplomate jusqu'á un certain point; c'est nous, ici, en quelque sort, de cette tribune, qui négocions; nous faisons la convention en faisant le míní, že dvojitý tarif
—
tarif."
Zákonem
stal se celní tarif ii.
ledna 1892.
Tarif minimální poskytuje se dle odst.
státm,
jež
povolí
2.
prvého lánku
dovDzu francouzskému vzájemných výhod
(avantages corrélatifs) a výhod nejvtších. Dvojitost tarifu pro-
vedena vyjma (tu jsou
toliko
v
3.
skupinu: dobytek,
píinou ohledy tarifu generálním.
finanní).
obilí a produkty koloniální Skupiny tyto vyskytují se
Celní tarif dvojitý.
275
Pokud se týe úpravy styk na základ tarifu dvojitého, teba uvésti toto: Smlouvy, dosavadní tarif smluvní tvoící, byly Francií k
zákonem
i.
únoru 1892 vypovzeny. Podklad úpravy nové dán kterým vláda byla zmocnna:
z 29. prosince 1891,
prodloužiti
smlouvy vypovzené, vyjímaje ustanovení
tari-
fových,
minimálního úpln neb ásten oproti státm, jež dosud požívají tarifu smluvního a jež naopak poskytnou nejvtších výhod. Tarif minimální poskytuje se tak na výpov užiti tarifu
I2msíní. Francie chrání tedy svoji autonomii, vyhýbajíc se tarifovým. Poskytuje pouze
svj
tarif
minimální a
i
smlouvám
pomr
takový
Jak a pokud na základ tomto pomr Francie k cizin byl upraven, ponecháváme, ve smyslu úkolu,
má
býti pouze krátkodobý.
možno, že systém dvojitého i na produkty koloniální (zák. z 24. února 1900) i na dobytek (zák. z 31. ervence 1903). Obojí za úelem sesílení negocianí funkce dvojitého tarifu. který jsme tarifu
si
vytkli, stranou. Uvésti
vybudován tu pozdji vztažením jeho
Španlsko. Ne tak
zejm
a motivy dvojitého tarifu ve
jako ve Francii jeví se
ke smlouvám a neznalost jeho motiv^) •o
nm
strun
nestálejší je
ve
nám
vznik
Španlsku. je
Neujasnnost jeho píinou, že pojednáme
teprve ted. Posouzení jeho je tím obtížnjší,
smru svém
celní politika
ím
španlská následkem
jednak asté zmny ve smru vládním a událostí politických, jednak píliš velkým vlivem hospodáství finanního na politiku celní.
zavedený ve Španlsku r. 1877, byl reakcí proti pronikání liberalismu do obchodní politiky španlské. Postup jeho jest vyznaen celní reformou z r. 1862, smlouvou s Francií z r. 1865 a reformou z r. 1869, kterou stanoveno, že vlastní cla ochranná v dob 12 let, poínaje i. ervencem 1875 postupn až na 15% hodnoty snížena býti mají. Následkem zmny ve vlád restaurací monarchie a tak i posílením živl konservativních a zbdoDvojitý celní
tarif
— —
se
^) Pi úplné nepístupnosti pramen pvodních byl jsem nucen omeziti pro prvou dobu toliko na Gwinnerovu Spanische Handels-
politik,
která vysvtlení
.dvojitého tarifu nepodává.
ohledn motiv a cíl zavedení a provedení
Dr.
2/6
Emanuel
Schindler:
vanosti finanní reforma neprovedena. R. 1875 odložena, až pak
ervence 1877 provedena nová ve smru opaném. Stanoveny totiž tarify dva, jeden pro státy, jež by poskytly Španlsku nejvtších výhod, druhý pro státy ostatní. Prvý utvoen na základ tarifu z r. 1869, druhý byl o nco vyšší. Skuten nastalo ale znané zvýšení cla souasn zavedenou samostatnou daní na pedmty dovozu. II.
Zda skuten bylo cílem upraviti postavením tarif dvou na základ jich styk s cizinou, íci nelze. Smlouvy, krátce po tom uzavené, pochod opakující se pi reformách potomních zpráva i
ministra financí provázející potvrzení tarifu z
1892, nezdají se
r.
tomu nasvdovati.
—
února 1882, jíž Španlsko snížilo 91 položek svého tarifu minimálního souvisí revise tarifu z 6. ervence 1882, kdy tarif nižší utvoen hlavn ze sazeb S prvou smlouvou
s
Francií z
6.
—
smlouvy francouzské.
System dvou tarif podržen I.
ledna 1900 a 20.
bezna
v tarifech
i
z
1906. Prolomen ale
února 1892,
i.
hned smlouvami
tarifovými, obsahujícími snížení tarifu minimálního, takže stav
po
1900 byl ten, že
r.
vedle obou tarif byl tu ješt
nižší tarif smluvní, užívaný vyjímaje výhod obsažených ve smlouv Casovosti
nabyla
poslední celní reformy
Nmecko.
otázka
proti s
dvojitého
nmecké
a
státm smluvním,
Portugalskem. tarifu
pi
VNmeckujest spor o
dvojitý tarif ástí sporu
zda podporovati se má vývoj Nmecka ve hospodáském i ve smru národní sobstanosti.
v
to,
V
obou
státech, jsou to
vyslovují se pro dvojitý
zemdlské. Prmysl vyslovuje se proti
smru svto-
ad
kruhy zemdlské, které pedevším ovšem na produkty
v prvé
tarif,
píležitosti
rakouské.
— hlavn vývozní a polotovary zpracující —
nmu.
i dobrozdání rzných kornebo mén dležitá, vzrstají tu na neovladatelnou massu. Všude celkem opakují se obvyklé dvody pro i contra.
Literatura asopisecká a letáková
porací, více
kritiku pináší pamtní spis ó dvojitém tarifu berlín,,Centralstelle zur Vorbereitung von Han-
Novou ské
Celní tarif dvojitý.
277
d e 1 s V e r t r á g e n",^) volného sdružení interessent, pejících smlouvám. Dvojitý tarif posuzuje se tu se stanoviska praktické upotebitelnosti, se
stanoviska techniky
snížení a vázání tarifu, jaké obsahují
mecka
1891 a potomní smlouvy
z
r.
celní. Pro-
smlouvy NRuskem, Rumunskem a pi smlouvách tch nešlo ani tak
zkoumavši
Srbskem, dochází k náhledu, že
s
snížení nebo vázání celých položek, ako o snínebo vázání cla na jednotlivé v položkách hroj
žení
madných zahrnuté pedmty.
,
.Vystupovala
po-
pvodních, kterou jako bezprostední následek vývoje ku specialisaci prmyslové oznaiti teba." Z toho vychází, že ,,tarif smluvní t. j. poteba obchodné politická, tak jak nalezla svého uspokojení ve smlouvách, n edoplnil tarif autonomní ve vybudování dvojího tarifu, t. j. tarifu, jenž pro všechny položky snižuje
teba po
rozložení položek
smru
sazby tarifu pvodního 1 i
s
V
nýbrž ve
smru vtší
spéci a-
vyhovti nemže. Stanoúlevy budoucí pedem autonomn, je zejmo, že nelze se
a c e."
ví-li se
—
pi tom
tomto ohledu
dvojitý
tarif
obmeziti na položky, které
práv
toho
asu
sníženy nebo
svtového obchodu ml by patrn za vybudování tarifu smluvního; vývoj ten a zmny ty nedají se ale toho asu pedvídati, ježto požadavky ciziny dosud známy nejsou. Nezbude tedy nic jiného než stanoviti eventueln pípustné snížení všude. Tím zjednán ale stav úpln jiný vázány
jsou.
následek
i
Další vývin
další
již korrigováním tarifu generálního, nýbrž tvoí samy o sob samostatný tarif! Spis vytýká krom toho dvojitému tarifu, že zbytené clo
než dosud. Snížení nejsou
zvyšuje,
ježto
dvojitost
utvoí
se
pravideln zvýšením a ne
sní-
žením sazby, jinak úpln dostaující a pimené. V pedloze objevuje se dvojitý tarif toliko u obilí (žita, pšenice, jemene a ovsa). V odvodnní uvádí se, že v zájmu prmyslu vývozního nesluší dáti pednost autonomii na podklad dvojitého tarifu
ped
smlouvíími.
Odvodnní
obmezení smluv budoucích vytknutím pouze obmezení smluv u obilí. 2) ^)
jich
vyslovuje se mezí.
Denkschrift betr. Einheits- und Doppeltarif, podaná
i
proti
Výjimkou
vlád
je
20. pro-
since 1900. *^)
,,Eine
Ansnahme
ist
bci
den Zollen fúr die vvichtigsten Getreide-
Dr.
278
Emanuel
Schindler:
Ve smyslu pedlohy stanoví pak 1902, že sazby na obilí
celní
zákon
z 25.
prosince
pi smlouvách pod míru v zákon
stano-
venou sníženy býti nesmjí. Rakousko. Podobn užit dvojitý tarif pouze pro obilí v R aOtázka, má-li býti dvojitý tarif podkladem celé reformy, vzbudila i tu projevy pro i contra. Odvodnní pedlohy, podobn jako v Nmecku, nedotýká
kousku.^)
se
vbec
jádra vci, motivujíc stanovení minimálních sazeb toliko
ohledem na zájem zemdlství. 2) 1906 stanoví dvojitý
tarif
pro
zákona z 13. února stejným jako zákon
Cl. III. celního
obilí
zpsobem
nmecký. arten gemacht werden. Mit Rucksicht auf die weittragende Bedeutung^
welche ihrer Bemessung fúr das Wohl der Landwirtschaft und der Gesammtheit innewohnt, erschien es trotz den entgegenstehenden gewichtigen Bedenken angezeigt, durch die Gesetzgebung eine Weisung uber den bel Vertragsverhandlungen festhaltenden Mindestbetrag zu geben und h i e-
durch einerseits dem Wunsche der Landwirtschaft nach einer Sicherung, soweit als thunHch zu entsprechen, andererspáterem Meinungsstreit uber das zulássige Ausmass der vertragsmássigen ZoUherabsetzung móghchst vorzubeugen. Ein Doppeltarif nach dem Muster Frankreichs ist hierin nicht zu erbUcken." ^) V Rakousku navrhovaU dvojitý tarif již r. 1875 A. Peez a M. Menger resolucl pednesenou na sjezdu národohospodá rakouských. Po vylíeni souasných a tendencí vyslovuje se resoluce pro neobnovení resp. smluv a pro stanovení seits
——
pomr vypovzení
tarifu budoucího cestou autonomní. Jako basis budoucího tarifu budiž stanoveno clo, které by odpovídalo všeobecnému nepíznivému postavem výroby domácí vzhledem k cizin. Za takové považují navrhovatelé prmrem clo vyjádené 10 až 20% hod-
vi
státm, Tento autonomní tarif má platiti Rakousku poskytnou nejvtších výhod. Naproti státm druhým, má vstoupiti v platnost dosavadní noty.
jež
tarif generální. *)
,,Bei der grossen
Bedeutung der ZóUe
fr
die Hauptgetreidearten
Wunsche der breiten Bevólkerungsschichten hat sich die Regierung entschlossen, auch fr die etwa sich ergebenden Vertragsverhandlungen ausnahmsweise eine Untergrenze im Artikel III. des Zolltarifgesetzes zu fixiren, die eine Differenz fr Negotiationen zur Verfgung stellt. Es sind dies nicht etwa bereits autonom zur Verfgung stehende Minimalzólle, sondern lediglich Ansátze fr die unterste Grenzc, untcr die auch bei Vertragsverhandlungen nicht und
in Berúcksichtigung der diesfállig vorgebrachten
gegangen werden
soli."
Celní tarif dvojitý.
Obilní tarify
úpln
nmecký
formáln rázu vyhovti prospchm zem-
a rakouský jsou tedy
stejného a vyjadují snahu
dlství, ježto
obmezením smluv
pi
dence stejná jako
279
ochrana jeho pojišuje. Ten-
se
tam
obilním clu francouzském, jenom že
v témž zájmu se smlouvy vbec vyluují. V obou pípadech (Nmecku i Rakousku) jde tu o skutený dvojitý tarif, akoliv ob vlády to popírají, ponvadž jak bylo již eeno nerozhoduje tu, zda sazby minimální jsou pímo stanoveny anebo nepímo
—
—
dochází tu tedy dvoprovedení teprve smlouvami!
obmezením smluv. Povahou vci
jitý tarif
Samostatnou skupinu tvoí dvojitý
Stát Severoamerických, v Kanad.
tarif
celní
tarif
Spojených
brasilský a zamýšlené jeho užití
Spojené Státy Severoamerické.
Pi dvojitém
tarifu
S
p.
S
t
á
t
,,reciprocal trade provisions" tarif z r. 1890 a 1897. Oba tarify znaí nám siln zvýšenou ochranu proti dovozu ze stát evropských a ást nové panamerické
teba k
sestoupiti
politiky Sp.
za
úel
jich
Stát
jich užší
t.
zv.
oproti
státm stedo-
a jihoamerickým, mající
hospodáské pipoutání k Unii. ásten je úprava 3. tarifu z 1897) odrazem pohtiky francouzské.
(myslím tu odst.
Klausulí reciprocitní tarifu z
tarifu nkterý
— zmocuje
r.
1890
se (odst. 3.) vláda,
—
aby
Mc Kinleyova
— v pípad,
že
by
Stát cukr, melassu, kávu, aj a surové kže (pedmty vesms dle Mc Kinleyova tarifu cla prosté), položil na vývoz Sp. Stát taková cla, jež vzhledem stát,
dovážející do Sp.
pedmt
k volnému dovozu výše uvedených by byla nepimená položila na tyto, jinak svobodn dovážené pedmty clo, jehož výše se ihned v odst. 3. uruje.
—
Klausule tato vypuštna z nejbližšího tarifu z s
o n o v
ni
a,
pojata ale do tarifu z
obsahuje zákon z
r.
r.
1897,
r.
1894,
W
i
1-
Dingleyova. Mimo
1897 j^št 2 další klausule.
V ostd. 3. zmocuje se vláda snížiti cla na pedmty tu vyjmenované (likéry, víno obyejné a šumivé, malby a skulptury) na míru zárove udanou v pípad, že stát, dotyné pedmty do Sp. Stát vyvážející, uzave se Sp. Státy smlouvu aneb poskytne vzájemných rovnocenných úlev ,,Whenever the government of any country or colony, producing and exporting the
28o
Emanuel
Dr.
above-mentioned
articles, or
any
Schindlcr:
of them, s h a
1
1
e
n
e r
t
commercial agreement with the United or make concessions in favor of the products or a
thereof which,
factures
judgment
in the
be reciprocal and equivalent and paid iipon such article or
of the
i
n
t
o
States,
manu-
President shall
the duties levied collected, articles shall
be as follows, námely.
—
V odst. 4. zmocuje se pak vláda v dob nedelší 2 let od pijetí pítomného zákona k uzavení smluv ne delších 5 let,
pimené
ve kterých za
úlevy poskytnouti
mže
bud
snížení cla nejvýše 20% pod sazby pítomného tarifu nebo sprostiti vbec ode cla ten dovoz, který jest pírodním produktem dotyných stát a pi tom ne Sp. Stát nebo pojistiti svobodný dovoz tch pedmt, jež souasn
jsou prosty cla.
Tyto klausule reciprocitní stanoví tedy (v odst. 3., prvá možnost odst. 4.) dvojí tarif. Nejsou sice dvojitým tarifem dle jména, ale dle skutenosti! Tarif minimální poskytuje se smlouvou anebo také autonomn.
jména navrhl koncem minuLodge. Dosavadní tarif Dingleyv má
Zavedení dvojitého tarifu ve
lého roku^)
snmovn
tvoiti tarif minimální.
má
dle
i
Tarif maximální
má
se utvoiti jeho
25%
dovozem Sp. Stát differentn nakládají. Návrh ten -braný v úvahu již díve^) má za úel vynutiti nakládání dle nejvtších výhod, aniž by Sp. Státy svj tarif (krom odst. 3., odst. 4. již neplatí) snížily. Z motiv tchto mžeme tarif maximální oznaiti jako retorsní. Návrh souvisí patrn s tím, že Nmecko k i. beznu 1906 vypovdlo úpravu z 10. ervence 1900, podle které Nmecko poskytuje Sp.
zvýšením, a
Státm
—
4.
smyslu odst. Brazílie.
dvojitého
—
—
a Sp. Státy poskytují naopak
Nmecku výhody
ve
tarifu Dingleyova.
3.
Politika Sp.
Stát byla
v Brazílii 100% zvýšením
tarifu
utvoen ')
s
své sazby smluvní, tak jak byly stanoveny ve smlouvách
z let 1891
tarif
dopadati na dovoz stát, jež
z 19.
tarifu
ásten píinou bezna
1900.
dosavadního,
zavedení
Maximální který
tak
1905.
Rcsolucc vyslovující se pro dvojitý tarif pijatá na reciprocity conference", Chicago 16 17. srpna 1905. ^)
—
,,
National
Celní tarif dvojitý.
281
•
minimální a kterého se má užívati na dovoz stát nemajících žádná cla na kávu anebo clo nízké.
tvoí
tarif
Zavedení tarifu maximálního souvisí jednak mu býti protiváhou, jednak má
Dingleyova, majíc
vývozu kávy, následkem nadprodukce v cen který
má
s
odst.
tarifu
úelem pomoci
kleslé,
vývozu
to,
pro Brazílii vitální dležitost.
Kanada. S politikou Sp. Stát souvisí i zamyšlené užití dvoz podzimu minulého roku. Má vlastn obsahovati trojí sazby: tarif minimální oproti státm, které mají na dovoz z Kanady cla toliko nízká, tarif maximální proti tm, jež užívají cel vysokých a zvláštní preferentiální tarif pro dovoz V. Britannie a kolonií. Poslednjší jest jenom podržením již stávajícího preferentiálního nakládání (33V3%) dovozem anglickým, kteréž plyne ze snahy po užším hospodáském spojení kolonií se zemí mateskou. jitého tarifu v
Kanad
—
—
Rusko. S uzavením smluv z k ý. Následkem smluv, které
r.
1891 souvisí dvojitý tarif
Nmecko
uzavelo r. 1891, Rusko v postavení potud nepíznivém, že dovoz jeho do Nmecka podroben byl tarifu generálnímu. Rusko snažilo se
r
u
s
octlo se
získati sazeb
úelem z 1./13.
smluvních a proto ješt bhem vyjednávání za tím doplnilo svou výzbroj tarifem dvojitým
zahájeného
ervna
r.
1893.
Zavedení jeho motivuje Journal du ministre des finances"*) následovn: Rusko pidržovalo se dosud jediného tarifu autonomního, který podroboval veškerý dovoz bez ohledu na jeho pvod "Stejnému clu. Zpsob, který zajišoval nejen svobodu Rusku, nýbrž i stejné nakládání a rovnost státm ostatním. Následkem toho mohlo Rusko oekávati, že s jeho dovozem ve státecli druhých nebude nakládáno než s dovozem stát jiných. Tomu také tak bylo. Uzavením smluv z r. 1891 snížena byla ale celá ada položek zejména na výrobky agrární, snížení ta však Rusku neposkytnuta, ímž porušena reciprocita, ježto Rusko stále s dovozem všech stát, i tchto, i onch, jež mu poskytly nejvtších výhod, nakládalo stejn. Podržení jediného tarifu bylo za tchto okolností nemožno a Rusko, i dosud ,,
i
he
—
a
*)
Handelsmuseum
1895,
str.
367.
Emanuel
Dr.
2CS2
Schindler:
klade váhu na zachování jediného tarifu, bylo nuceno sáhnouti
k tarifu dvojitému, a
zda ten který stát poJako minimální vzat dosavadní maximální utvoen na jeho základ pirážkou užiti jeho dle toho,
i
skytne nejvtších výhod tarif z
30%
1891,
r.
pro tovary a
25% pro polotovary. s Nmeckem nevedlo
jednání
Ježto
ne.
k
cíli,
Nmecku tarifu maximálního, a sáhlo se potom na ke clm retorsním. Narovnání docíleno smlouvou nost 20. bezna 1894, ímž odstranna píina, pro i
tarif
užilo
se
proti
obou stranách vešlou v platkterou dvojitý
v život vstoupil.
—
ad
—
Podobný úel v prvé negocianí má tarif norský ze 7. bezna 1897 s platností od i. ledna 1900 a revise jeho z 25. dubna 1903 vstoupivší v platnost 8. záí 1905. Norsko.
System dvojitého tarifu existuje tu vedle smluvtarifových, které podávají jeden pípad jeho užití. i
Tarifu maximálního užije se totiž
když
stát, s
nímž není .smlouvy,
znivji nakládá než dojde-li
málního
zuje
dovozem stát
nkterá smlouva
tarifu,
ecko.
s
která v dosavadní
Tarif
ecký
smlouv
—
—
Tento
,,
s
maxi-
byla upravena.
tarifem smluvním vyka-
na základ vydání z r. 1903 to18. /30 dubna 1887 a 30. pro-
tožný v tomto ohledu se zákony z since 1892 skládá se ztarifu
smluvního.
dovozem norským nepí-
jiných,
tarifová, užije se té položky
Smíšení tarifu dvojitého
ecko.
s
tarif
generálníhoatarifu
smluvní"
skládá se jednak
ze
skutených sazeb smluvních, jednak ze sazeb autonomn stanovených, proti sazbám tarifu generálního ale nižších. Tohoto nižšího tarifu užívá se pokud tu jest proti státm smluvním a proti tm státm, jimž ze strany ecka z dvodu reciprocity se nejvtší výhody poskytnou.
—
—
erné
konen na modifikovaném zákonem 1903 z 15. a 28. ledna 1905. Tarifu minimálního užívá se proti státm smluvním až do uzavení smluv nových, pedpokládajíc, že dovoz ernohorský do stát tchto požívá nejvtších erná
Hoe
v
i
výhod.
Hora.
tarifu
Tarifu
z
6.
dvojitého
prosince
užito
'
Celní tarif dvojitý.
285
III.
Z
a
užití
motiv
vidíme, že všude
dvojitého tarifu v pípadech tu uvedených,
má
dvojitý tarif úkolem
pojistiti ochranu
upraviti styk s cizinou získáním nejvtších se nkde úlohy té zhosoval trochu radikáln,
a
výhod, teba blíže se
Dle
tak de facto clu retorsnímu. který jsme
si vytkli, ponechali jsme modifikace, výsledk, jakých v jednotlivých státech dosáhl, stranou, ježto otázka ta jednotliv dle všech daných poešena býti musí. Následkem toho vzdáváme se prozatím
jež
cíle,
pípadn
doznal
i
mr
posouzení dvojitého tarifu z tohoto hlediska a všimneme
potud jeho
vlastností,
bez ohledu na konkrétní
si
jen
jeho vlastní podstaty, applikaci, vyplývají. V tomto ohledu
pokud
z
pineslo, myslím, pedcházející vylíení jeho s dostatek svtla a s
dostatek látky, kterou zbývá jen
Dvojitý
pouhým
tarif
tarifem
—
vznikl ze
strun
rekapitulovati a tíditi.
snahy nalézti stední
autonomním a systémem smluv.
cestu
mezi
Vzhledem
k úeli svému dvojit ostí pi zachování autonomie dosáhnouti žádoucího pomru ke státm cizím musí dvojitý tarif býti upraven následovn:
—
Napjatí mezi
aby
užití
znaný
obma
tarify budiž co
možná nejvtší, tak
toho neb onoho tarifu znamenalo pro druhý stát
—
užití tarifu minimálního znaný prospch, maximálního znanou škodu. Požadavku tomu dále lépe odpovídá, je-li napjetí specialisováno dle povahy jednotlivých položek, než je-li pouze všude stejné, ku p. uritým procentem stanovené.
rozdíl
užití tarifu
Dvojitost budiž provedena ložkách.
Cím
pokud možno ve všech po-
více položek vykazuje pouze sazby maximální,
tím menší cenu
má
tarif
minimální a tím stává se dvojitý
mén
schopným dosáhnouti svého cíle. Tak tomu je tehdy, jsou-li v obou tarifech sazby stejné. Pípad nastane tehdy, když sazba nkterá se nechce v minimálním tarifu snížiti, ale také ne v maximálním ku p. v zájmu jistoty konsument zvýšiti (uhlí v tarifu francouzském), Uvedení tarif i
stejných sazeb v obou tarifech
má pi
užití
smluv pro
stát
284
Dr-
•
Emanuel
Schindlcr:
druhý ten následek, že po as úpravy s ním sazba šena nebude (ovšem pouze ne v tarifu minimálním).
Úprava na základ dvojitého
bud
tarifu
ta zvý-
provedena býti muže
tak, že tarif
minimální se poskytne pouze jako takový,
anebo
se
se váže. se
poskytne smlouvou tarifovou s následkem, že Poslednjší pípad jest tu zvlášt tehdy, stanoví-li
minimální
tarif
toliko
nepímo vytením
krajní
meze
snížení.
Máme tedy dva druhy dvojitého tarifu: jeden autonomní a jiný existující za podkladu smluv nebo dokonce nemohoucí bez nich existovati, (ku p, v
Nmecku
a Rakousku). Vidíme tak, že pojem
dvojitého tarifu
a
pojem
se rozhodn nevyluuje, ježto tarif minimální pouze smlouvy obmezuje, jiné jich následky zstávají nedoteny. Smlouvy z r. 1891 vycházejí z týchž pohnutek jako dvojitý tarif. Rozdíl mezi nimi je ten, že u onch pevládá práv složka smluvní, u tohoho složka autonomní. Okolnost, že dvojitý tarif spojuje v sob vedle autonomie alespo ásten živel smluvní, je píinou jeho pedností
smluv
oproti
pouhému
tarifu autonomnímu.
Nestojí na stanovisku tak píkrém, jako tento a poskytuje
svou dvojitostí rozhodn více nadje na možnost úpravy s cizinou, aniž by pi tom ml na sob odium cla retorsního, jaké dopluje pouhý tarif autonomní. Pechod od tarifu smluvního k dvojitému není tak náhlý jako k
pouhému autonomnímu.
Oproti smlouvám naopak zakládají se pednosti a vady dvojitého tarifu
na pevládání v
nm
složky autonomní.
Pednosti jeho: Uplatnní vlivu interessent a pedevším parlamentu na jeho utvoení a udržení. Následkem toho ani parlament ani onen, maje schváliti vláda nepijdou do nepíjemné situace smlouvu, jež odporuje jeho pesvdení, tato jsouc v nebezpeí býti diskreditována v oích ciziny, jestliže smlouva neprojde.
—
Jistota, že sazby nebudou pod danou míru sníženy a výrobních. odtud vzcházející stabilisace domácích
pomr
:
Celní tarif dvojitý.
285
Opora, kterou poskytuje vyjednavatelm smluv, zvlášt
u stát slabších.
Vady Pílišné stupování ochrany
i
samou zpso-
dvojitostí
bené, ježto schází initel sazby stlaující (na rozdíl od smluv).
Nemožnost pizpsobiti se požadavkm státu druhého, nemožnost vyhovti jim, teba by byly sebe oprávnnjší neb v daném pípad úpln neškodné, následkem toho i ztráta sebe cennjších výhod. Uniformita ve styku s cizinou a nebezpeí, že vbec k úprav n-edojde. Nemožnost
specialisace
Dvojitým tarifem jich
,,
hraje se
kam
jím informovaný, až
stát,
maximum
pi položkách hromadných.
požadovati.
toho malou pobídkou, aby
s
Naopak
vbec
odkrytou kartou".
Cizí
úlevy jdou, neopomene toto nestaí-li
mu,
je
vyjednával. Odtud
i
aby tarif minimální byl pouze dvrným, v kterémžto by ovšem výhody svoje ztratil!
—
vdomí návrhy,
pípad
Tyto pednosti a vady dvojitého tarifu vyvážiti a pronésti tak o jeho cen, je možno toliko po ocenní jeho v konkrétních pípadech jeho užití a porovnání s konkrétním
konený úsudek
užitím
pedevším smluv. Otázku, kterou pro rozsah
její
nechávám
prozatím nerozešenou.
Podotýkám
jen tolik, že nelze tak dokonce initi z pouhých obchodu zahraniného a z konstatování, že dvojitý tarif ml v záptí tu i tam obasnou válku celní aneb že ve slabých rukou íslic
nevhodn
byl použit.
—
—
Vždy šlo tu ku p. ve Francii o zásadní zmnu celého systému obchodní politiky a je zejmo, že pechod takový nemže se obejíti bez obtíží; obtíží, jevících teba i úinek svj v bilanci obchodu zahraniného. .Jinak ani možno není a nelze také pevrat takový posuzovati dle diagnosy tak krátkozraké, pevrat, jenž se
mže
v plných svých dsledcích jeviti teprve po dob delší, nejsa tu omezen toliko na obchod zahraniný, nýbrž na celý obor hospodáství národního!
Nikde
zajisté není
unáhlený úsudek ve
ergo propter hoc, tak na
snad
jako zde!
smru
—
post hoc,.
286
Emanuel
Dr.
Schindler:
Celní tarif dvojitý.
PRAMENY A LITERATURA. Amé, Étude sur
les tarif s de douane. Die Meistbegúnstigungsclausel. Handelsarchiv 1900 1905. H a n d e I s m u s e u m 1890 1905. Matlekowits, Die Zollpolitik der óst. ung. Monarchie und des deutí-ch.
Glier,
— —
Reiches.
Rausch, Franzósische Handelspolitik. Schriften des Vereines f iir Socialpolitik.
Schriften Taussig,
The
der Centralstelle
fiir
Vorbereitung der Handelsvcrtráge.
the United States.
tariff history of
Witschewski, Russlands Handels-, ZoU-
Zollcompass. Protokolly snmovní
Nové právnické
und
Industriepolitik.
a jednotlivé celní tarify.
texty
ímské
Podává Dr.
v jazyce latinském.
L. Heyrovský.
rozmr
nabyly nálezy papyrusových text liteEgypt od r. 1878 do konce minulého století, dále o publikacích tchto papyr, o úkolech papyrologie a dležitosti badání papyrového pro historii antického, zvlášt také ímského práva, promluveno bylo ve stati ,,0 eckých a latinských listinách papyrových z Egypta", uveejnné na poátku r. 1901 ve Sborníku (r. I., str. 71—83). Poklady papyrové, od té doby odkryté, rozmnoženy byly zase mrou úžasnou. Staiž, uvedeme-li že v loni ,, poslala neúnavná a šastná dvojice anglická, G r e nfell a Hunt, zase 131 beden nových papyr z Oxyrrhynchu do Londýna" (Listy filologické, r. 33, str. 454). V publikacích materialií bylo piln pokraováno. Dívjší edice papyr vzrostly o mnohý další svazek, v rzných stediscích vdeckého badání pak vypraveny byly nové a nové sbírky tohoto druhu. Pebohatého materiálu papyrového bylo pak již užito s velkým prospchem pro vdu ve statné cenných spis a pojednání, odnášejících se k právním djinám starovkým.^)
Jak velkých
rárních a
listin,
uinné
v
ad
^)
O
ímskou historii právní poPapyrusforschung und Rechtswissen-
dležitosti badání papyrového pro
jednali nejnovji zvlášt
W
e
nge
r,
Dr. L. Heyrovský:
Nové právnické texty ímské v jazyce latinském.
287
Avšak krom nesetných, z pevalné ásti eckých text, zachovaných ná jemných hstech papyrových, podailo se nalézti \- posledních letech také právnické texty ímské, napsané v jazyce latinském na látce pevnjší, na mdi, na kameni, na dev nebo pergamene, tedy onoho druhu památky právní, vedle nichž listiny papyrové ješt ped 25 léty hrály na poli právní historie ímské úlohu dosti podízenou. Nadívajíce se toho, že o výtžcích nejnovjšího badání na poli papyrologickém pro vdu o právu ímském zpráva bude podána ve Sborníku se strany jiné, omezujeme se v tomto referáte na nepapyrové památky, na druhém míst uvedené. Akoli latinské texty, jimi zachované, nejsou píliš objemné, skytají
nám
pece nové hojné pouení
o právu ímském. právním památkám epigrafickým pibyl kus velice cenný nedávným nálezem ímského ádu horního. V loni v kvtnu, kdy bylo tomu práv 30 let, co v dolech poblíže msteka Aljustrel v jižním Portugalsku odkryta byla jedna I.
K ímským
mdných desek, které obsahovaly ád pro hornický okres vydaný, zovoucí sama sebe lex metalli Vipascensis}) byl nalezen \- tchže místech na desce nový zlomek ádu hornického, oznaeného rovnž jako lex. Francouzský uenec C a g n a t v Journal de Savants z msíce srpna 1906 (str. 441 43), podávaje zprávu o tomto nálezu, uveejnil zárove znní nového textu, v témže asopise pak v ísle prosincovém vypravil kopii nápisu podle fotografie, mezi tím obdržené, pipojuje nkolik oprav. Podle prvního prozatímného vydání Cagnatova otištn byl text v Zeitschrift der Savigny-Stiftung fiir Rechtsgeschichte, Rom. z více
mdné
—
Abt., sv. 27 (1906) str. 355 násl. prohlašuje text za nový zlomek censis, u.
m.
C agnát v prvním svém lánku nahoe dotené lex metalli Vipas-
emuž pidává se M 1 1 e s v Z. V druhém lánku však C a g n a t k
i
i
i
Savignystiftung na
d.
konstatuje pouze, že
úpln podobná oné na mdné známé. Mžeme dodati, že zpsob mluvy
paleografie nového nápisu jest
desce Aljustrelské,
již
i
R
schaft (1903), u g g i e r o, I papiri greco-egici (u di diritto romano. I., 1905, str. 414 439) a Ivo P
—
der Papyrusforschung \)
266 sqq.
I.a
a
í f,
Corso Die Bedeutung
das rómische Recht, 1906. 5181; B r u n s, Fontes iur. Rom. table de bronze Aljustrel (1878). fiir
Corp. Inscr. Lat.
Flach,
Pacchioni, f
II.,
6. ed.
I.
p.
288
Dr. L. Heyrovský:
pravopis v obou deskách se shodují. O totožnosti obou leges bude však lze bezpenji rozhodnouti, až obdržíme podrobnjší popis nové inskripce, jejž pipravuje Leite de Vasconcel1 o s, konservato musea Lisabonského. Dobu vzniku nov získané památky lze bezpenji uriti, nežli to bylo možno pi díve nalezeném zlomku legis metalli Vipascensis. V píin této bylo pouze z písma i jazyka a z té okolnosti, že v inskripci dje se zmínka o fiscus a procurator metallorum, usuzováno, že lex náleží konci prvního nebo poátku druhého století po Kr. Nová deska však, zmiujíc se o liber alitas sacratissimi imp{eyatoris) Hadriani Aug{usti), mluví o císai Hadrianovi zpsobem, jak nápisové i ímští právníci iní o císaích, doposud žijících. Podle toho naše lex spadala by do r. 117 138 po Kr. Z jednotlivých odstavc Icgis metalli Vipascensis, odkrytých r. 1876, týkaly se vlastního hornictví pouze dva. Ostatních sedm odnášelo se pouze k rzným živnostem, provozovaným v hornickém okresu. Správa císaská hledla zabezpeiti horníkm, žijícím v kraji odlehlém, životní poteby tím, že jisté živnosti (lázeskou, obuvnickou, holiskou a valcháskou) monopolisovala a propachtovala. Naproti tomi^ nová lex zabývá se výlun i
—
s
vlastním hornict\úm a skýtá takto pro poznání ímského dolo-
vání a práva horního zpráv
mnohem
obsáhlejších.
Jako metallum Vipascense obsahuje také horní závod, jehož provozování a správu poádá naše lex, jámy (šachty) na stíbro {putei argentarii) a na [putei aer árii) a náleží fisku. V ele správy hor jest císaský procúraior, oznaený jako v lex metalli Vipascensis jednou jako procurator qui metallis praeest (§ 4.), nkdy jako procurator metallorum, nejastji jako procurator zkrátka. Hory jsou pronajaty, a to nikoli velkým .podnikatelm (publikánm, spolenostem publikanským) nýbrž pachtým drobným [coloni). Jim pronajímá procurator jednotlivé šachty (putei), což oznauje se výrazem, pi censorských pachtech obvyklým [Festus, Venditiones), jako venditio a emtio putei, a slov úplata pretium. V stejný pachtovní pomr vstupuje, kdo o své újm bére v držení šachtu opuštnou nebo zanedbávanou (viz doleji). I uvádjí se vedle sebe na rovni adsignatio a occupatio puteorum jakož i coloni a occupatores puteorum. Occupator puteorum mže míti spoleníky. Spoleník uinivší náklad na spolený podnik, jest oprávnn
md
,
9
Nové právnické texty ímské v jazyce latinském. žádati na ostatních
pomrnou náhradu
289
a má, není-H žádosti jeho
vyhovno, úet o výdajích po ti dny, po sob
veejn
jdoucí,
vyvsiti a hlasatelem liknavého k zaplacení vyzvati. Po té propadne podíl, který prodlévající na šacht má, ve prospch spoleníka, domáhajícího se náhrady. Kolonm jest volno šachty od fisku najaté nebo podíly na nich jiným postoupiti. Jen dehitor jisci nesmí tak uiniti bezplatn. Postupující i nabyvatel musí
však o postupu uiniti prohlášení u prokurátora.^)
Nové
a zajímavé
jest, že
ruda,
vytžená
z jednotlivých šachet,
náležela z polovice fisku. Hornití coioni byli tedy na rovni
s coloni
fartiarii onch dob, drobnvmi to pachtýi na velkostatcích státních, císaských nebo i soukromých, kteí byli povinni odvádti jako nájemné ást úrody. Dokud nebylo zaplaceno fisku za ást rudy, jemu náležející, colonus nesml taviti dobytých rud, sice by propadla i jeho ást za trest fisku a prodal by procurator metallorum celou šachtu. Udava ml obdržeti tvrtinu podílu fiskálního. Pi dob3H'ání mdi mže právo fisku na rudu z té které šachty pevedeno býti jednou pro vždy za úplatu na soukromého podnikatele. 2) S tímto fiskálním právem souvisí pedpis, že rudy, z jam vynesené.
4. zni: 0(ccu)patori puteorum socjos quos volet habere pro ea parte qua quis socius erit impensas conferat. Qui ita non fecerit rationem impensarum factarum a se continuo triduo in foro írequentissimo loco propositum habeto et per praeconem denunciato sociis ut pro sua quisque portione impensas conferat. Qui ita non contulerit quive *)
Odstavec
liceto ita ut
quid dolo málo fecerit quominus conferat quove quem quosve ex sociis íallat, is eius putei partem ne habeto eaque pars socii sociorum ut qui impensas fecerit esto. Et ii(s) coloni (s) qui impensam fecerint in eo puteo in quo pluris socii fuerint repetendi a sociis quod bona fide erogatum apparuerit ius esto. Colonis inter se eas quoque partes puteorum quas a fisco emerint et pretium solverint vendere quanti quis potuerit liceto. Qui vendere suam partem quive emere volet apud pro. qui metallis praeerit professionem dato; aliter emere aut vendere ne liceto. Ei qui debito(r) fisci erit donare partem suam ne liceto. Aug. praesens numerato. Qui ita non fecerit et convictus ^) § I. est prius coxisse venam quam pretium sicut supra scriptum est solvisse pars occupatoris commissa esto et puteum universum pro. metallorum vendito. Is qui probaverit ante colonum venam coxisse quam pretium partis dimidiae ad fiscum pertinentis numerasse partem quartam accipito. § 2, Putei argentari ex form(a) exerceri debent quae hac lege continetur: quorum pretia secundum liberalitatem sacratissimi imp. Hadriani Aug. .
.
.
—
Sborník véd právních a státních. VII.
1
Dr. L. Heyrovský:
290
smjí se
býti dopravovány do hutí pouze za dne.
Krádež rudy
jako crimen extraordinarium trestem veejným.
moc soudní
tu
vykonává procuralor metallorum.
tresce
Trestní pravo-
Spáchal-li krádež
rudy otrok, má býti zmrskán a prodán s podmínkou tou, by trvale byl chován v okovech a nemeškal v nižádném obvod hornickém. Cena z prodeje toho patí posavadnímu pánu otroka. Je-li pachatel svobodným, má jej stihnouti konfiskace jmní a trvalé vypovdní z hornického okresu.^) Lex, nesena snahou,
by zabezpeeno bylo
intensivní provozo-
vání závodu hornického, ukládá držitelm šachet dolování nepetržité.
kdokoli
Delší
mže
prtahy
a
pestávky v dolování mají v záptí,
uvázati se v držení šachty zanedbané.
toto ius occupandi, vstupuje tím v
nájemný
pomr
k
že
Kdo vykonal fisku.^)
Usta-
úpln obdobná pedpism, jež zákonodárství pozdjších císa ímských vydalo o ,,agri deserti". Na nové desce Aljustrelské máme konen též celou adu novení
ta
jsou
kovkop a zachování samých. Šachty mají býti peliv vystrojeny. Devení zpuchelé má býti nahrazeno novým. Pilíe, jež ponechány byly k podpoe klenutí, mají zstati nedoteny. Pi hloubení jam podnikatel má vyhnouti se štole, sloužící k odvodování dolu a ponechati mezi štolou touto a jámami stnu urité znané šíky. Ze štoly eené smjí vykopány býti hutné jámy pouze s povolením opatení, nesoucích se k pojištní bezpenosti
hor
observabuntur
ita ut
ad
eum
pertineat proprietas partis quae ad fiscum
pertinebit qui primus pretium puteo fecerit et sestercia quatuor milia
mum
num-
íisco intulerit.
Venas quae ad puteos prolatae (i)acebunt ab ortu solis in ocin oíficinas vehere debebunt; qui post occasum solis vel noctu venas a puteis sustulisce convictus erit, HSco nummos íisco inferre debeto. Venae íurem si servos erit procurator caedito et ea coditione vendito ut in perpetuis vinculis sit neve in ullis metallis territorisve metallorum moretur; pretium servi ad dominm pertineto; liberum procurator confiscato et finibus metallorum in perpetuum prohibeto. ^) § 3- Q^^i ^^ numero puteorum quinque unum ad venam perduxerit, in ceteris sicut supra scriptum est opus sine intermissione facito; ni ita íecerit alii occupandi (ius) esto. Qui post dies XXV praeparationi impensarum datas opus quidem statim facere coeperit diebus autem contiunis dccem postea in opere cessaverit alii occupandi ius esto. Puteum a íisco venditum continuis sex mensibus intermissum alii occupandi ius (es) to ita, ut cum venae ex co proíerentur ex more pars dimidia íisco salva sit. 1)
casuin
§
ii
5.
quorum erunt
Nové právnické texty ímské v jazyce
latinském.
291
Kdo by
císaského prokurátora a jen v rozmrech nevelkých. jednal proti
tmto pedpism
a
vbec by
co podnikl ze zlého
ímž by
pevnost šachty ohrožena byla, propadne stejnému trestu, jaký byl nahoe uveden pro krádež rudy.^) II. Mezi etnými, v posledních letech v Africe nalezenými
úmyslu,
inskripcemi, které dávají tak hojnou
ských
panství
za doby
ímského
zvst o administraci císavyniká objemný
principátu,
r. 1896 v Tunise odkrytý, obsahující ád pro panství císaské, od dvou prokurátor za císae Trajana r. 116 neb 117 vydaný, který opírá se o starší statut, zvaný lex Manciana. Z jiného nápisu, který byl nalezen již r. 1892 rovnž v Tunise a pochází z doby Septimia Severa, zachována byla ást legis Hadrianae, jednající o okupaci pdy ležící ladem a o dávkách, jež okupanti mají plniti. 2)
nápis,
1) § 6. Putei omneš diligenter fulti dcstinatique sunto proque putri materia colonus cuiusque putei novám et idoneam subicito. Pilas aut fulturas firmamenti causa relictas attingere aut violare dolové málo quid facere quominus eae pilae fulturaeve firmae et perviae sint ne liceto. (Q)ui puteum vitiasse labefactasse decapitasse aliutve quid dolo málo 'fecisse quominus is puteus firmus sit convictus erit si servos erit flagellis arbitratu pro. caesus ea-conditione a dom(i)no veneat ne in uUis metallis morftur; liberi bona pro in. íiscum cogito et finibus ei metallorum in perpetuum interdicito. § 7. Qui puteos aerarios aget a cuniculo qui aquam metallis subducet recedito et non minus quam denos pedes utroque latere relinquito. (Cu)niculum violare ne liceto. Pro. explorandi novi metalli causa ternagum a cuniculo agere permittito ita ut ternagus non plures latitudinis et altitudinis quam quaternos pedes habeat. (V)enam infra quinos denos pedes ex utroque latere a cuniculo quaerere caedereve ne liceto. (Q)ui aliter quid in ternagis fecisse convictus erit, servos flagellis arbitratu pro. caesus ea conditione (a) domino veniet ne in uUis metallis moretur; liberi bona pro. in fiscum cogito et finibus ei metallorum in perpetuum interdicito. § 8. Qui puteos argentarios (aget) a cuniculo qui aquam metallis subducet
—
—
recedito et
non minus quam sexagenos pedes utroque
latere relinquito et
eos puteos quos occupaverit adsignatosve acceperit in opere uti determinati
erunt habeto nec ultra procedito neve ecbolas coUigito neve ternagos ita agito extra finis putei adsignati ... Písné tresty, stihající ty, kdož by ze ziskuchtivosti podtinali nebo osekávali rudové pilíe v dolech, nejsou bez pikladu ve starovku. Plutarch, Vita dec. or. 7 uvádí, že pro takové
—
poínání byl podle zákon Attických kdosi odsouzen k *) Listina, r. 1896 nalezená, otištna jest v G i r a romain,
éd.
(1903) p. 183 sq. lex Manciana, eine afrikanische 3
1892, otištn jest u
B
r
u n
s,
O
ní pojednal zvlášt
Dománenordnung
Fontes
I.,
382 a
G
smrti. r d,
Textes de droit Die
Schulte n,
(1897). Nápis, i
r
a
r d,
Textes
odkrytý p.
IQ*
186.
Dr. L, Heyrovský:
292
V
Archeologie et histoire (École fran^aise de
Mélanges
Róme)
sv. 26 (1906) str. 365 až 481 vydal práv Carcopiono text a výklad nápisu, jejž sám odkryl v ervnu 1906, a to zase v kraji Tuniském. Nápis ten, který jest uveejnn nyní také od M i s p o u-
v Nouvelle revue historique de droit sv. 30 (1906) str. 812 násl., pochází z doby císae Hadriana. Obsahuje pedevším žádost, vznesenou na prokurátory, ve které žadatelé domáhají se toho, aby jim pozemky pusté byly dány k osazení olivami podle lex Manciana, zachovávané prý v sousedním saíius Neronianus}) Následuje vyízení: sermo procuratorum,^) který v podstat kryje se se sermo procuratorum, zachovaným v nahoe dotené inskripci, která odnáší se k lex Hadriana, tak že mezery v ní se vyskytující lze doplniti z nápisu nového. Z nho vychází též na jevo, že správn soudil S c h u 1 1 e n, když právo okupaní vztahoval také k onm ástem pozemk pronajatých, které jsou od pachtý zanedbány. Dále jest jasno, že lex Hadriana de rudibus agris et iis, qui per X annos continuos inculti šunt, není než užitím staršího ádu, zvaného
1
e t a
lex
Manciana.
Novým dležitým pramenem
III.
pro poznání správy císa-
císa Valentiniana, ských panství 'jest Valenta a Gratiana, který odkryt byl pi rakouských výkopech podniknutých r. 1904 v Efesu. Jej uveejnil Prof. dr.Heberdey ve Vídni v Anzeiger der kais. Akademie der Wissenschaften, r. 42 též obsáhlý latinský výnos
(1905)
88
str.
K obma
sr.
nejnovji pak násl. a ^)
mine
—
Cu
V
90.
q,
Zeitsch.
Le colonat
Roztowzew,
d.
Savignystiftung,
Rom. Abt.
partiaire dans TAírique romaine (1897), Geschichte der Staatspacht (1903) str. 435
Hirschfeld, .
.
.
Die kais. Verwaltungsbeamten, (1905) str. 122 rogamus procurato(res per pro)videntiam vestram quam
násl.
(ne-
ca)esaris praestatis velitis nobis (et majestát) i illius consulere dare
nob(is eos agros) qui šunt in paludibus et in silvestribus instituendos olivetis
Manciana condicione (s)altus Neroniani vicini nobis Sermo procurato(rum im)p(eratoris) (C)eas (aris) Hadriani (Aug)usti: quia Cae(sar n(oster) pro) infatigabili cura sua per qu(am adsi)due humanis utili(ta)tibus ex(cubat om)nes partes agrorum quae tam oleis au(t) vineis quam frumentis aptae šunt (exc)oli iubet: itcirco per missum pro(vident)iae eius potestas fit omnibus e(tiam) eas partes occupandi quae in c(enturi)s et vineis lege
.
.
.
*)
elocatis saltus Blandiani e(t U)densis (et)
et
si
i(n
illi)s
partibus šunt q(uae ....
quis lo(ca neglecta a co(nductoribus) occupaverit qua(e dari sole)nt
tertias partes fructuu(m) dabit, de) eis quoq(ue) regionibus qu(ae ex) La-
miano
et
Domitiano
(saltu)
iunctae Turritano šunt
(tantundem)
dabit.
Nové právnické texty ímské v jazyce
s\
.
jest
26 (1905)
dáno
asi
str.
mezi
490
Mitteis
latinském.
293
vytýká hlavní vci.
Naízení
Svdí Eutropiovi, prokoncísam zprávu o stavu provincie.
375 a 380 po Kr,
r.
sulovi Asijskému, který byl dal
mstm
Dovídáme se, že rzným v provincii Asijské byly od císa ponechány dchody z jistých pozemk, náležejících k císaské res pHvata, by z nich kryla výlohy na zízení a opravu hradeb. Dchody tyto byly však jim prý odvádny od císaských jednatel {aciores ret privataé) liknav a neúpln. I žádaly obce, mezi nimi též hlavní msto Ephesus, aby ony pozemky byly jim pikázány do vlastní správy a užívání. Císaové vyhovují prozatím pouze žádosti obce Efesské, chtjíce vykati, jak opatení to se osvdí, a naizují, by obci té odevzdáno bylo 100 jug. Další naízení má, jak soudí
Mitteis,
asi ten smysl, že
Eutropius
má
správu všech
statk císaských v provincii se nalézajících sviti mstm, tak že by tato místodržícímu odvádla jen kanón, další výtžek pak by si smla podržeti. Zárove se ukládá Eutropiovi, by na jisto postavil, mnoho-li z
provincii Asijskou
císaských statk, jichž
výmra
se
pro celou
udává na 6736V2 jug úrodné pdy, 703
jug pak neúrodné, a
komu
i
za
jest
(730?)
propachtováno, mnoho-li pak
ponecháno správ vlastní. « IV. Též co se dotýe druhé hlavní skupiny právnických pramen, t. j zachovaných spis právník, lze pro poslední léta zaznamenati potšitelný pírost. Štrasburkská universitní a zemská bibliotéka získala z Egyptu ti kusy pergamenové, obsahující zlomky z Ulpianových lihri disputationum. O. L e n e 1 uveejnil zlomky tyto nejprve v Sitzungsberichte der Berliner Akademie, r. 1903 str. 922 násl. a 1034, ^ roku 1904 str. 1 156 násl., pozdji v Zeitschr. d. Savignyst. f. Rechtsgesch. Rom. Abt., sv. 24 str. 416 násl. a sv. 25 str. 368 násl. Z tchto zlomk náleží I. jeden do druhé knihy Ulpianových disputationes zlomek tento jest pranepatrný, záležeje pouze ze sedmi zaátk ádkových, jest pece nad míru zajímavým a pouujícím. Slova zachovaná patí k fr. 32 pr. de pecuUo ijý, i, k místu to dležitému pro nauku
ímských
.
.
o
processné
konsumci.
O
nm
inauguralní disertaci, v novjší
pedmtem
kdysi slavný
dob
pronikavých úvah. Ve
Juliana rozhoduje, že z více
ddic
K
e
1 1
A
e r
napsal
paík bylo místo to zase a zase
fr.
32
cit.
Ulpian dovolávaje se
pána otrokova nebo z více usu-
Dr. L. Heyrovský:
294
fruktuá nebo
bonaefideipossessor otroka jednotlivý
jest oproti
zavázán pouze do výše pekulia, jež sám má, že však pece vznesením žaloby na jednoho ostatní se osvobozují actio de peculio
liberat, quamvis non maioris peculii, quam condemnari dehea). K tomu se však dodává: sed licet
{unus conventus ceteros penes se
est,
iudiUm
hoc iure contingat, tamen aequitas dictat
Dodatek ten prohlašovali v posledních
occasione iuris liberantur.
tém jednomysln
letech romanisté
in eos dari, qui
za interpolaci Justinianskou.*)
Štrasburkský zlomek však, obsahující práv tento podezívaný text, dokazuje nyní jasn, že dodatek onen napsal Ulpian sám. Tím je nyní pevn prokázáno, jednak, že litiskontestací s jedním
konsumce actionis de peculio, úinek ten odstraován byl r^síí-
ze spoluzavázaných nastala ipso iure
jednak, že
již
za dob Ulpianových
tutione in integrum.
Mnohem
2.
Zlomek na
obsáhlejší jsou
líci listu,
zlomky
asi z polovice
z
tetí knihy disputací.
zachovaného, jedná o
pípad
Dv rozvedené ženy nastupují actione rei uxoriae na muže,
tomto.
který se proti nim dovolává
t.
zv. beneficia competentiae.
I
uva-
v míst o tom, jaký úinek má okolnost ta, že jedné žalobkyni byl již odsouzen, na nález druhý a na exekuci. 2) žuje se
Na rubu
3.
pi
téhož listu jest výklad, odnášející se k actio subsidi-
kterou lze nastupovati na municipální magistráty, když tito
aria,
poruníkov
zízení
Tak zejména
1)
str.
(1899)
31 násl.;
E r ma
násl.;
n,
pleton (1903) ^)
.
.
.
Lusignani,
FerriniZ.
tamtéž
str.
facit,
neho
sv. 21
nedopatili, zejména nepostarali se
La consummazione dell' actio de d. Savignyst. Rom. Abt. 20(1899)
(1900) str. 194 násl. a
peculio str.
243
v Mélanges Ch. Ap-
251 násl.
tunc
eum
et sequenti
condemnandum:
sic
fieri,
ut sua,
ab altera bona eius veneant aut, ut quibusdam, inquit, videtur, ducatur sed verius est nec post condemnationem maritum facile duci nec ducitur nu (dus. sed me)lius est sic dicere utriusque rationem habendam, etiamsi altera postea litem sit contestata, ut post condemnationem alterius in (bo)norum venditione aequas partes ferant, cum sivé metu vinculorum sit futurum, sibique inputet, qui poterat se liberare a sequenti condemna-
inquit, culpa
.
.
tione,
si
VII digestom
qualitas, ut difficile esset explicari pecimia,
erte
.
fuerat .
.
.
satis fecisset priori sententiae.
Marcellus tamen libro
quenti
.
condemnatus,
denegari
putat,
si
haec íuit patrimonii
aequissimum
sequenti
esse, etiamsi se-
iudicati
actionem
aut
Nové právnické texty ímské v jazyce latinském.
295
poruenskou. Ze zlomku dovídáme se poprvé, že actio suhsidiaria byla nejen proti ddicm magistrát, nýbrž i proti tmto samým udílena pouze causa cognita, a že mezi ím-
O náležitou
jistotu
skými právníky byl
o tom, zda-li magistratové ruí jako
spor
sponsores nebo jako fideiussores}) 4.
Ve zlomcích, zachovaných
knihy disputací na druhém
z 3.
list Štrasburkském, iní se rozhodnutí o tom, zda písluší exceptio,
tam uvedená, závislým na té okolnosti, zdali pignus bylo contractum in I talia nebo in provincia a uvažuje se o tom, které zastavení jest
pokládati za
to,
jde, jest, ježto text
nové
které za ono.
má mnoho
O
jakou exceptio tu vlastn
mezer, velmi pochybno.'^)
Zcela
co se dovídáme o poli platnosti zákona Furiova. Zpráva
jest,
Gajova, že lexFuria tantum in I talia locum habet nebo válet (Gai. III. 121 a. 122) dochází nyní vysvtlení naším místem, kde se praví: in Furia lege spectamus, ubi sponsor acceptus contracta, cui sponsus accedit.
rum
in Italia alter in provincia acceptus
alter
qui Italicus
est.
est,
non ubi
obligatio
denique ex duobus sponsoribus, quoest,
eum demum
Podle toho lex Furia nebyla ani zákon
s
relevat
omezenou
místní platností, ani zákon platný pro všechny Italiky, nýbrž
dandam
esse divumque quamvis lulianus in heredem magistratus non putaverit tribuendam actionem, cum idem heredem iu(clicis), qui litem suam fecisset, teneri existimaverit. sed utrumque contra est, cum heres magistratus teneatur et iudicis non teneatur et magistratus non ut tutores tenentur: denique in bonis eorum privilegium cessare 1)
.
.
.
eamque actionem causa cognita
in eos
Pim rescripsisse et in heredes eorum itidem causa
procul dubio
cognita,
est.
an potius ut fideiussores deberent lulianum quidem ut fideiussores conveniendos putasse, Marcellum vero magis sponsorum locum optinere apud lulianum notáre. Marcelli sententiam ratione iuvari negari non posse: sufficere enim, si in locum eorum succedant, quos accipi neglexerunt vel quos minus idoneos accequaestionis fuisse, ut sponsores
teneri. et
perunt. ^)
L
e
n
e
1
v publikacích práv uvedených pokládal za
to, že
eená
exceptio jest exceptio longae possessionis oproti žalob zástavní a dovozoval z našeho zlomku, že exceptio byla omezena na pignora in provincia con-
pi pignora in Italia contracta že místa nemla. K mínní tomu P a r t s c h, Die longi temporis praescriptio im klass. róm.
tracta,
však
pidal Recht
se též
(1906).
Nejnovji však
povstná exceptio Rg. Rom. Abt. sv.
Lenel
zastává hypothesi, že ona exceptio
jest
annalis Italici contractus (Zeitsch. d. Savignystiftg.
í.
27,
1906
str.
70
násl.).
Dr. L. Heyrovský:
296
zákon
úinkem potud omezeným,
s
in I talia
že platil pouze pro sponsores
accepti.'^)
V. Hlavní forma
právních
ímská pro
dob
byla v
listin
zízení
soukromo-
klassických právník, jak známo,
ta,
ústním prohlášení stran, po pípad o tom neb onom jiném sbhlém ped svdky, bylo uinno sepsání vyrytím na vnitní, voskem potažené stránky dvou, tí nebo více devných destiek [diptychon, triptychon), spojených po zpsobu list knihy. Dosud
že o
dji,
i
—
jsme pouze triptycha z let 131 167 po Kr., nalezená v dolech Sedmihradských poblíže Verespataku v 1. 1786 1855, pak voskové desky z let 15 62 po Kr., vykopané r. 1875 a 1887 v Pompejí. 2)
znali
—
—
Ješt roku 1902 mohl L I.,
142) tvrditi, že tato
e n e 1 (v Holzendorffov Encykl. 6. vyd. forma listinná v Egypt se nevyskytovala.
však ukázalo, že tvrzení to správným není. R. 1906 získal totiž Lord A m h e r s t egyptské diptychon z Harmupolis maior s textem latinským, dosvdujícím ímskou manumissio inter amicos z r. 221 po Kr. Zajímavé jest, že zde užito formule
Za nedlouho
se
Text uveejnil Seymour de Ricci v dodatku ku Girard, Textes de droit romain, 3. vyd. (1903) str. 349 350, pak s pekladem a komentáem v Proceedings of the society of Biblic Archaeology, May-June 1904.^) V Nouvelle revue ,,liberam esse iussit"
.
—
historJque de droit, sv. 30 (1906)
týž
str.
Seymour deRicci tyi
477
pak publikuje nyní
násl.
další latinské listiny na deskách
voskových, jež pocházejí z Fayum a jsou již od více let v museu Kahirském. P. F. Girard pipojil na str. 487 násl. obšírný a
Tak nyní
^)
(1905) str. 19 a p. 2.
Appleton
v
1 ^)
o
sr.
M m m s e n,
o 156 násl. Róm. Rechtsgesch.
II.,
w a,
Zeitsch. d. Sav. St.
de droit romain,
Jinak ovšem dívjší literatura;
cessgesetze
Kar
již
Girard, Manuel
zejména
4.
W
1
Rom. Abt. 26
vyd. (1906) str. 755 a s s a k, Róm. Pro-
Staatsrecht III.,
str.
696
n.
i.
II., str.,
734. Corp. inscr. Lat. vol. III. p. 921 sqq. vol. IV., Supplem. Pars prior.
n s, Fontes I., 288 sq. 314 sq. 375 sq. Sr. Heyrovský, Djiny a systém soukr. práva ímského str. 65, 66. ') O listin této podal zprávu také M i 1 1 e is v Zeitsch. d. Sav. St. R. A. 25 (0905) str. ^yy aWilcken v Archiv f. Papyrusforschung III., 2 V Proceed. of the soc. of., Bibl. Arch. 1904 (26, 196) dává (1904) str. 309. Seymour de Ricci též zprávu o zlomku latinské voskové desky z r. 147 po Kr., nalézající se v Bodlcian Library v Oxforde. Sr. k tomu také Arch. f. Pa-
Bru
—
pyrusforschung
III., 2 (1904) str.
309 a IV.,
I
(1907) str. 267.
Nové právnické texty ímské v jazyce latinském. velmi jest
pouný
výklad.^)
Ti
z listin
tch
297
mají tvar diptycha, jedna
na desce jediné. 1.
Posléz
dotená
listina,
datovaná ze dne
4.
ledna 122 po Kr.,
však ode všech po stránce nejedné. Vojenské diplomy, doposud známé, jsou ovenými výtahy, vyhotovenými na mdných diptychech a vysvdujícími zvláštní výsady, jež strany ímského obanství a konubia tomu neb onomu vysloužilci propjil císa sám. Listina Kahirská však obsahuje pouze vysvdení o estném propuštní z vojska, udleném od praefekta Egyptského.^) S tím souvisí, že toto úední vysvdení, které jest originálem, ne pepisem, napsáno jest pouze na desce devné. Jde zde tedy, jak dobe postehl G i r a r d, o vysloužilce, náležejícího mezi óí %o()fcg xttkxS>v ovstquvoí {sine aere veteráni), o kterých se zmiuje již Berlínský papyrus BGU. 113 1. 5. 6. 2. Ve dvou diptychech, jež ob mají datum z téhož dne (29. záí 170 po Kr.) dosvduje tatáž ddika testamentární skrze svého bratra a poruníka v kontextu slov tento frocurator, v subskripci však snixQOTtos {tutor) že uvázala se v ddictví po své matce i po své báb, a to cretione^) náleží mezi
ostatních
t.
zv. vojenské diplomy, odchyluje se
listin
tohoto
druhu^)
—
—
3. tvrtá listina, zase ve form diptycha zhotovená, z 3. listopadu 148 po Kr. obsahuje ovený, otci novorozeného dítte vypravený výtah z úedního seznamu pihlášek dtí narozených
[tabula alhi professionum liberorum natorum). 1)
Krátkou zprávu o tchto listinách i s v Z. d. Sav. St. R. A. 27 (1906)
M
i
f.
Pap. F. IV.,
1 1 e
I
(1907) str. 252
—
Z diplom tchto zachoval ejnny od Mommsena v Corp. (1893) pp. 1955 sqq. Píklady u B *)
s
Jde zde o pihlášky.
nkolika poznámkami dávají 354aWilcken v Arch.
str.
54.
se velký
poet. Z valné ásti jsou uve-
pp. 843 sqq. Suppl. 252 sqq. a G i r a r d, Textes, pp. 117, 118. Sr. e y r o v s k ý. Djiny a systém, str. násl. ^) T. Haterius Nepos prae(fectus) Aeg(ypti) L. Valerio Nostro, equiti alae Vocontiorum turma Gariana honestam missionem ddit. Na to následuje inscriptio praefectova: Perlegi o(mnia) s(upra) s(cripta) e(t) h(onestam) m(issionem) dedi prid(ie) non(as). *) Valeria Serapias, Antinois virgo, per procuratore L. Val. Lucretiano inscr.
r
u n
s,
Lat.
III.,
Fontes
p.
H
n
fratre eius testata est se hereditatem Flaviae Valeriae matris eius (listina druhá: Lucretiae Diodorae aviae de pate) adiisse crevisseque, seque heredem esse secundum tabulas testamenti eius. Viz Gai. II., 164 166, Ulpiani .
.
.
—
fr.
XXII.,
25, 27 28.^ Sr.
H e y r o v s k ý,
Djiny
a systém,
str.
1141.
298
Dr. L. Heyrovský:
Nové právnické texty ímské v jazyce
latinském.
zavedl jako obligatorní v celé íši císa Marcus Aurelius ^) Diptychon Kahirské dosvduje tyto professiones pro Egypt již pro dobu vlády Antonína Pia. Listina ta jest zajímavá pro historii
jež
i
ímské r.
148 po
Kr., o
Salvius lulianus,
právnické.
literatury
nmž
zmiuje
se
konsul
více nápis, býval od novjších se slavným právníkem doby
mnohdy stotožován Hadrianovy, tvrcem to edicti perpetui. Z nápisu, nalezeného v Africe r. 1899 zvdli jsme plné jméno tohoto právníka, zejména že praenopien jeho bylo L u c u s.^) Avšak v diptychu Kahirském historik
i
148 po Kr. Publiu s Salvius lalianus, což, jak se podobá, brání tomu, by konsulat právníka kladen byl, což jinak by bylo dosti pravd podobno, do r. 148 po Kr.
slov konsul
VI. str.
115
r.
V Bullettino
—
v Rímé
17,
delPístituto di diritto
oznamuje
nápis, z
nhož
G
Romano,
sv.
18 (1906)
v dubnu iqo6 vykopán byl vysvítá, že v íjnu r. 2. po Kr. konsulat a
1 1
i,
že
zastávali L. Caninius Gallus a C. Fufius Geminus.'^)
V
nich jest
spatovati navrhovatele známého zákona, manumisse testamentarní omezujícího, který podle nich slul lex Fufia Caninia.*) Vznik zákona toho lze nyní bezpen položiti do druhé polovice r. 2. p. Kr. (752
a.
')
u. c).
Vita Marci, 9: Liberales causas ita munivit, ut primus iuberet natos liberos proíiteri intra tricesimum diem nomine a r d t, das Privatleben der Rómer, I. 85. .
.
.
unumquemque civium imposito. Sr. M a rq u
^) eený nápis nalezený nedaleko msta Hadrumetum, z nhož právník lulianus pocházel, dává celé jméno jeho a vypisuje úednickou dráhu jeho. Plné jméno Julianovo jest: L. Octavius Cornelius P(u Ulii) f(ilius) Salvius lulianus Aemilianus. Sr. k tomu o m m s e n, Zeitsch. d. Sav. St. R. Abt. 23 (1902) str. 54 60 a Boulard, L. Salvius Julien, 1903, pp. 9 20. ') Na zprávu Gattiho upozoruje též M i 1 1 e i s v Z. d. Sav. St.
M
R. A. 27 (1906) *)
Gal.
Cod. VIL,
—
—
I.,
3 Sr.
str.
42
355.
—46;
Ulpiani
fr.
I.,
24; Paul. S. R. IV.,
Heyrovský, Djiny a systém,
str.
138.
14;
Inst.
I.,
7;
Dr. K. Drbohlav:
O krimin.
O krimineln
relev. vztazích zevní
innosti k výsledku.
299
relevantních vztazích zevnjší innosti
ku výsledku in trestný odvodujícímu. Se zetelem k trestnímu právu rakouskému, nmeckému, francouzskému a italskému uvažuje Dr. Karel Drbohlav, námstek státního zástupce v Kutné Hoe.
O vztazích rzných jev, z nichž pedcházející dle našich nám pístupných poznatk podmiuje jev následující, slov píinou a onen podmínný následkem, bylo již mnoho jak v oboru filosofie, ve vdách pírodních, tak na poli filosofie právní jmenovit ve práva trestního uvažováno, pemýšleno a napsáno. Význanjší spisy a theorie sem spadající uvádí doc. dr. Prušák v tomto asopise roník IV. v lánku Vztah píinný" a dále ásten doc. Miika ve zvláštním svazku tohoto roníku vnovaném Dru. Trestní vina a vztah píinný". Kdežto Ant. ryt. Randovi ve lánku: první spokoj uje se toliko rozborem jednotlivých spisv a theorií nepipojuje v žádném smru svj názor o pedmtu tom, projevuje Dr. Miika svj samostatný úsudek, podává výsledky vlastního pemýšlení domnívaje se, že v úsudku svém pronáší novou theorii o píinném vztahu innosti k nastalému výsledku n trestný odvoduj ícíiuu. Názor jeho vrcholí v této vt: ,,Bez viny žádné píinnnosti ve smyslu práva trestního."^) Názor ten však ku rozešení problému piinnosti ve smyslu
vd
,,
i
,,
') Myšlénku tuto však nelze pokládati za novou, moment viny proniká ve mnohých teoriích, jež povstaly o píinném vztahu krimineln relevantním. Moment ten nepozorovan vetel se do theorie Kriesovy, na této zbudovaných dalších theorií Merkelovy, Liepmannovy, a vyznívá i z názoru Radbruchova. Tak dle názoru Kriesova projeveného v práci: ,,Begriíí der objektiven Móglichkeit und einige Anwendung desselben" dlužno pi posuzování objektivní možnosti nastalého výsledku sdíleti stanovisko skutenostem, jež pachapachatelovo a nehledti ku všem
teli
velice
tm
vbec známy nebyly, nebo byly známy jen nedokonale, — v emž zajisté mlky zahrnut je vztah vle
bud
pachatelovy k nastalému výsledku a tedy moment viny; Liepmann pak ve své Einleitung str. 45 praví do slova: ,,Ein Erfolg ist im Sinne des Strafrechts nur dann durch eine Handlung verursaclit. wenn diese in einem bérec henbaren Zusammenhang mít dem Erfolge steht, derart. dass mit ihrer Wírklichkeit das Wirklichwerden des Erfolges in berechenbarer e i s e nothwendig erscheint." Není pochybnosti, že v pojmu:
W
einem berechenbaren Zusammenhang" a ,,in berechenpachatelovy ku nastalému výb a r e r Weise" jest vyjáden vztah sledku a tedy moment viny. A podobn praví i M e r k e 1 ve své uebnici nm. práva trestního: Právo trestní pihlíží jen k takovým podmínek, j'mž zkušeriosf piznává jakýsi všeobecný význam." Tuto zkušenost však, jak z dalšího o zodpovdnosti plyne (sr. str. 99), dlužno práv u pachatele pedpokládati, ímž opt do pojmvi piinnosti vložen moment
,,in
vle
pomrm
Dr. Karel Drbohlav:
300
práva trestního vésti nemže.
I })ro obor práva trestního jsou pojmy rzný, nemají v pomru k sob jjranic spoleného a jsou také jeden ku druhému beze všeho vztahu, beze vši zá-
,,vina" a
vislosti.
„píinnost"
To
jest
zcela
práv jednou
z nejj)ádnjších výtek, která se
iní jinak
správným theoriím Barov, Kriesov, Merkelov a Liepmannov, že neprávem smšují piinní se zavinním. Jiná jest otázka, dlužno-li nkom^i nastalý výsledek porušení neb ohrožení právních statk
logicky
—
—
piítati
za vinu
ve smyslu kriminelním a jiná opt otázka, možno-li o nastalém porušení neb ohrožení právních statk, jež je dvodem trestnosti inu lidského, míti za to, že jest lidské krimineln relevantním. Vina je vztah vle pachatelovy k nastalému porušení neb ohrožení právních statk po rozumu trestního práva rozhodný, píinnost je vztah mezi zevnjší inností a nastalým výsledkem porušením aneb ohrožením právních statk krimineln relevantní. Trestní zákony definujíce iny trestné uvádjí výsledky zevnjších inností v zevním svt se manifestující a tyto výsledk}' prohlašují pihlížejíce ku vztahu vle pachatele zevnjší innosti k tmto výsledkm za iny trestné. 2) Výsledky ty naznaují trestní zákony uritými výrazy, které dle všeobecného významu jim pikládaného znaí bud jen výsledek zevnjší innosti sám o sob, nebo zevnjší innost s uritým výsledkem.^)
výsledkem
zevnjší innosti
—
—
viny. Radbruch konen mluví výslovn o takovém vztahu vle k následku na stran pachatelov, jaký práv odvoduje vinu se stanoviska kriminelního. Praví ve své Leíire ven der adáquaten Verursachung, že pi objektivním vzniku následku, jest teba ješt: ,,Ein hoher Grád der
Voraussehbarkeit des ErfoJges. Sr. Zeitschrift fur gesamrnte Strafrechtswissenschaft XX. str. 128 et seq. praví ,,objektiver Voraussehbarkeit' pece stojí tu na subjektivním stanovisku pachatelov a vyjaduje v obratu zeteln vinu ve smyslu práva trestního. ^) Pi tom pranic na tom nezáleží, je-li výsledek ten, abychom tak ekli, materielní (ku p. porušení cizího majetku, t. j. zmna vci, nebo porušení života, zdraví a pod., anebo jen slovní t. j., záleží-li v úincích na smysl sluchový, ku pfT^adávka a pod. ^) Srovnej ku p. rak. trest, zákon: § 68 (Die Zusammenrottung), § 85 (Andere boshafte Beschádígungen), § 89 (Boshafte Beschádigungen), (Blutschande), 132 (Verfúhrung), § 129 (Unzucht wider die Nátur), 131 411 (Vorsátzlíche und die bei Raufhandeln vorkommenden kórperhchen Beschádigungen), trest. zák. nm.: §§ 128 a 129 (Die Theilnahme an einer Verbindung), 172 (Der Ehebruch), 173 (Der Beischlaf), 175 (Die wídernatíirliche Unzucht) 185 (Die Beleidigung), 201 (Die Herausforderung) etc; trest. zák. franc. i. 295 (L'homicide)., i. 296 (lout meutre), 299 301 a j. trest. zák. ital.: i. 353 (La moglie adultera), naproti tomu pak rak. tr. z.: §§ 58, 134 et seq., 152 et seq. 335 a jiné, nm. trest. zák. § 211 etseq., 223 et seq. jmenovit § 230 a m. j., ital. trest. zák. i. 364, 368, 372, 375 a j.: franc. trest. zák. i. 309, 319 a m. j., kde všude oznaena je definice inu trestního zevnjší inností s uritým výsledkem t. j. uritou zmnou na hmotných pedmtech, proti nímž innost smovala, a naproti tomu ješt dále delikty spáchané slovy, posunky, tiskem ku p. § 58 lit. c, 63, 65, 80, 99, 305 a m. j. trest. zák. rak., § 83, 85, 87, 92, 94, 95, 98, 99, 131, 153, 166
A
'
:
—
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti k výsledku trest.
To shledáváme pi všech inech
kulposních. Njaký
a
dolosních,
a
jen
pi každé zevnjší innosti. na pedmtech, proti kterým, anebo na nichž
výsledek
bu
trestných,
301
je
Výsledek jeví se zevnjší innost pedsevzata, ve tchto (ku p. porušení zdraví, života zmna na tle lidském nebo porušení majetku zmna na vcech) anebo jen v okolnostech, kterými práv zevnjší innost samotnu vyjadujeme (ku p. pi deliktech slovy spáchaných, e, slova, která oznaována jsou jako zevnjší innost, slyšený zvuk jest vlastn výsledkem zevnjší innosti, t. j. pohybv orgán, jež podmiují mluvu). Zevnjší innost nelze ani jinak oznaovati než podle jejích na venek se manifestujících výsledkv. A tak mohou initi i trestní zákony definujíce iny trestné. Dle svých všeobecných i ustálených názor vidíme výsledek zevnjší innosti jen ve zpsobené v našem zevním okolí, ku p. na pedmtech, lidech, a to našimi smysly snadno pozorovatelné. Kde takovéto snadno a všeobecn pozorovatelné zm^ny neseznáváme, tam mluvíme jen o pouhé zevnjší innosti beze všeho výsledku. je
—
zmn
— ^
pedmt
—
—
a
zmn zmn
Trestní zákony definujíce iny trestné uvádjí de facto vždy jen urité, smysly lidskými pozorovatelné výsledky inností tla lidského a jeho orgánv a dlužno proto pi posuzování každého inu trest-
ného vždy uvažovati, zda to, co smysly lidskými bylo pozorováno a chápráv onen výsledek, jenž v definici trestní jest jako dvod
páno, jest
trestnosti vyznaen, a je-li pi tom zárove to, co jest jako zapovdny výsledek pozorováno a chápáno, v takové souvislosti s úkony tla lidského nebo jeho orgán, že jest to po rozumu zákona naznaeno jako zevnjší innost sama, nebo její výsledek.
bu
Z toho pak vidno,
že otázku píinnosti
máme
v širším smyslu
pi každém inu trestném, nikoli jen tam, kde jest jen njaká zevní zmna na hmotném pedmtu naznaená jako výsledek zevnjší innosti prohlášena za
dvod
trestnosti
inu.
Otázku píinnosti
máme
deliktech slovních, stejnou mrou jako pi deliktech proti tlesné integrit spáchaných porušením tlesné integrity, nebo pi de-
pi všech
majetku spáchaných porušením, poškozením tohoto majetku. Uvedeme píklad: Pi vražd dle § 134 rak. zák. trest, jest výsledek trestnost odvodující ,,smr lovka" a zevnjší innost kterýkoh úkon tla lidského nho jeho orgán, kterým tento výsledek
liktech proti cizímu
byl
pivodn.
ital. zák. trest. i. 122 et seq.. 212, 214 a m. j., franc. j. trest. zák. nm., zák. trest.: Livre III titre I. chap. III. Section III. § II., § III & IV. Scction VI. a j. kde dle bžžných názor páchány iny trestné jen pouhou zevnjší inností beze všeho následku, kde však de íacto následek úkon tla lidského nebo jeho orgán skuten nastává a dvodem trestnosti
a
práv onen výsledek úkon tla pachatelova nebo jeho orgán, který doteným úkonem jest tak spojen, že úkon ten bývá oním výsledkem všeobecn naznaován.
jest s
Dr. Karel Drbohlav:
302
nm. § 211 jest výsledkem zapovédným rovnž tento výsledek jest však v souvislost s inností zevnjší uveden výrazem: ,,todtet," ,,usmrcuje". V obou pípadech máme však otázku píinnosti, i pi definici rak. zák. trest.: ,,Wer gegen einen Menschen in der Absicht ihn zu todten, auf eine solche Art handelt, dass i pi dedaraus dessen oder eines anderen Menschen Tod erfolgte ., Wer vorsátzlich einen Menschen todtet finici zák. nm. § 211: Dle
trest. zák.
smr lovka,
.
.
.
.
.
.
Pi vražd dle zákona v otázce, zda smr vzešla ze
rakouského jest hledati vztah píinný zevnjší innosti, zda jest následkem zevnjší innosti, pi emž dlužno ovšem hledti k dalšímu ustanovení o tom, kdy zákon pro svj obor smr jako následek zevnjší innosti považuje, ili, kdy vztah nastalé smrti ku zevnjší innosti za dostatený prohlašuje, by se pro jeho obor za to mlo, že smr ze zevnjší innosti vzešla. Naproti tomu píinnost pi vražd dle trest. zák. nm. leží v otázce zda nastalá smr jest v takovém vztahu ku zevnjší innosti pachatelov t. j. k jeho úkonm, aby tato innost, jeho úkony mohly být považovány za takovou innost, kterou nazýváme ,,usmrcovati". Pi tom ovšem zákon nm. nemá nižádných ustanovení v tom smru jaké innosti dlužno pro jeho obor zahrnovati pod pojem ,,usmrcovati" a dlužno proto otázku píinnosti ešiti ze všeobecného pojmu, jaký se výrazu ,,usmrcovati" pikládá, t. j. dlužno i pro obor trest, zákona zahrnovati pod pojem ,,usmrcovati" jen ty innosti, které se dle všeobecného názoru pod pojem ten hodí. Nebo ješt jiný píklad: Rak. trest, zákon definuje v § 58 lit. a) zloin velezrady: .... ,,Wer etwas unternimmt, wodurch die Person des Kaisers an Kórper, Gesundheit oder Freiheit verletzt oder gefáhrdet oder eine Verhinderung der Ausubung seiner Regierungsrechte bewirkt werden soli" ... a v § 59 lit. c) ,,Wurde endlich durch offentlich oder vor mehreren Leuten vorgebrachte Reden, durch Druckwerke, verbreitete bildliche Darstellungen oder Schriften zu einer der im § 58 bezeichneten Handlungen aufgefordert, angeeifert oder zu verleiten gesucht." V prvém pípad jest zevnjší inností takový úkon tla pachatelova nebo jeho orgán, který pivodil, po pípivoditi ,,Verletzung" nebo ,,Gefáhrdung" der Person des pad jen Kaisers an Korper, Gesundheit oder Freiheit", anebo ,, die Verhinderung der Ausubung seiner Regierungsrechte", následkem pak jest totoVerletzung, Gefáhrdung oder Verhinderung resp. jen nebezpeí jich. :
ml
V druhém pípad jest zevnjší inností vlastn ten úkon, který za následek pronesený zvuk, slova, která jsou Aufforderung, Annaznaeným v § 58. eiferung anebo Verleitung k V prvém pípad jest otázkou píinnosti, zda ono ,, poškození, porušení neb zabránní" jest v takovém vztahu k píslušnému úkonu tla pachatelova, že tento úkon dle všeobecných pojmuv a názorv oznaován jest slovy: ,,verletzen, gefáhrden, verhindern". V pípad druhém pak leží otázka píinnosti v tom, jsou-li pronesená slova, pro-
ml
inm
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti k výsledku trest.
nesený zvuk dle všeobecných názor tím,
emu
vkládáme výraz
305
,,auf-
fordern, aneifern, verleiten."
Tak seznáváme, že pi každém inu trestném máme vždy njaký následek, který ten který in trestný odvoduje, a tomu že tak i pi tch inech trestných, pi kterých dle bžných názor není žádných následk, které páchány jsou jen zevnjší inností samotnou. Tomu-li tak, pak jest na bíledni, že máme pi všech inech trestných initi s otázkou že však otázku
tu nelze s jednotného stanoviska ešiti, trestných s rzných jednotlivých kategoriích Otázka píinnosti není problémem jednotným hledisk uvažovati. a nelze také ji rozešiti zpsobem všeobecným, pro všecky pípady trestných stejn platným. Proto marná jest snaha otázku píinnosti generalisovati a tím njaké všeobecné pravidlo dovoditi, jež by pak mlo míti všeobecnou, pro všecky pípady stejn rozhodnou platnost. Všichni spisovatelé v tomto- oboru promlouvajíce o vztahu píinném, o píinnosti, mají na mysli jen ty pípady, v nichž dle všeobecných názor nastal inností zevnjší ,, výsledek", t. j. njaká zevní zmna, a nehledí k pípadm, kde výsledek obsažen jest v oznaení zevnjší innosti samé.'*) Ona zmna inností lidskou nastalá, kterou dle všeobecných názor nazýváme výsledkem zevnjší innosti, má po stránce kriminelní tento význam: 1. iní z pokusu in trestný dokonaný. trestný v in trestnjší. 2. Mní in 3. Zvyšuje trestnost téhož inu trestného.
píinnosti, nýbrž že ji
sluší
in
pi
in
tm
mén
Již z té okolnosti, že ve skutenosti pi každém inu trestném trestvždy njaký výsledek, že tento výsledek jest v definicích ných obsažen jednak již ve výrazu zevnjší innosti samé, jednak že zevnjší innost jest oznaena dle výsledku a jednak, že výsledek ten jest vedle zevnjší innosti zvlášt samostatn vytknut a vyznaen, jest patrno, že dle tchto zákonných definic vyhledává se ne u všech trestných vždy stejný vztah mezi výsledkem a zevnjší inností a že jest trestných rzný vztah tudíž již dle zákona samotného u rzných píinný, rzná píinnost.
in
je
in
in
*) Sr. B u r i ,,Causalitát" a Die Causalitát und ihre strafrechtUchen Beziehungen, M. E. Mayer: Die schuldhafte Handlung, Beling: Die Grundzge des Strafrechtes, Bar: Causalzusammenhaug, Merkel: Lehrbuch des Strafrechtes, Liepmann: Einleitung in das Strafrecht, Binding: Die Normen und ihre Uebertretung, Lizst: Lehrbuch des deutschen Strafrecht, Glaser: Abhandlungen aus dem ósterr. Strafrecht, Kries: Begriff der objectiwen MógHchkeit und einige Auswendung dcsselben, Rúmehn: Verwendung der Causalbegriífc. Radbruch: Die Lchre von der adáquaten Verursachung, Fischer: Das kausale Element im sogen. Begehungsdehkt durch Unterlassung v. Z. f. d. ges. S. R. XXIII. str. 459 508, a mnozí jiní, mezi nimi hlavn ješt: Finger: Das Strafrecht, Lammasch: Grunriss des Strafrechtes, Birkmeyer: Ursachen begriff und Causalzusammenhaug i n ^Straf-
—
recht (Gerichtssaal 1885
str.
257 ct seq. a
j.
Dr. Karel Drbohlav:
304
Problém pninnosti nelze tudíž ešiti všeobecné, se stanoviska iny trestné stejn platného, nýbrž u každého inu trestného zvláš vzhledem ku zvláš užitému výrazu v zákonné definici k oznaení zevnjší innosti, jíž in trestný páchán a k oznaení výsledku, pro všecky
i
jenž
práv
jest
dvodem
trestnosti.
Pojem a povahu pninnosti krimineln
relevantní nelze proto všepravidla uriti. Chceme-li problém pninnosti všeobecn naznaiti, pak jest nám od nho vše abstrahovati, €o bylo by pro nkteré iny trestné již jeho ešením.
obecn vytknutím všeobecného
Pak naznaíme to všeobecn takto: Problém píinnosti jest vztah zevnjšího úkonu, jímž in trestný páchán, k následku jeho, jakožto dvodu trestnosti, v
každé trestní
norm zvlášt
urený.
všeobecného urení problému píinnosti, s problémem viny nic spoleného. Problém viny spotívé. ve zcela rozdílném pomru, v rozdílném vztahu rozhodných moment mezi sebou, ve vztahu pachatelovy k zevnjšímu
Jak patrno nemá problém ten
z tohoto
vle
úkonu a jeho následkm. Za píinou ešení problému píinnosti rozdlíme si iny trestné dle toho, jak zákony positivní ve svých definicích oznaují zevnjší innosti a jich následky jako hlavní elementy skutkové povahy
in
trestných:
Cíny trestné, jichž povaha založena jest v jichž definicích vyten jest pouze njaký zevnjší úkon jako hlavní element skutkové povahy beze všeho dalšího následku. II. iny trestné, pi nichž následek jako jeden z hlavních element skutkové povahy obsažen jestv oznaení již samé zevnjší innosti. III. iny trestné, p^ nichž vyten jestjen I.
pouhou zevnjší inností,
t.
j.,
z hlavních element skutkové povahy, beze zvláštního oznaení zevnjší innosti,
následek, jako jeden
vytený
kterou IV.
dek
iny
následek bývá pívode n. trest né, pi nichž vyten jest násle-
zevnjší innosti ne jako element skutkové
povahy, nýbrž jako zláštní okolnost, trestnost zvyšující. Ad I. Sem
spadají všecky ty iny trestné, o nichž dle bžného názoru jak v theorii tak v praxi se praví, že páchány jsou již samotnou zevnjší inností beze všeho následku. Jako zvláštní a typický druh pípadm, tchto trestných jsou delikty verbálné. K pokusu a k kde jest pokus zvláš prohlášen již za in trestný dokonaný, zvlášt ne-
in
hledíme.
tm
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti k výsledku trest.
305
Dle všeobecných názorv o tchto dehktech není pi nich žádného výsledku zevnjší innosti, tato sama, po pípad ješt s njakými jinými okolnostmi, vypluje skutkovou povahu inu trestného. Ovšem i zde je ve skutenosti výsledek úkonu lidského, výsledkem tím však je práv oznaen onen úkon. tJkon ten dle všeobecných názor ztlesuje se práv v onom výsledku, jímž úkon nazván. Tak ku p.: Urážka osoby panovníkovy, § 63 rak. trest, zák., § 95 trest. zák. nm., i. 86 al. IV. trest. zák. franc. a i. 122 trest. zák. ital. Zevnjší inností jsou zde urážlivá slova, urážlivé spisy nebo zobrazení. To jest ale ve skutenosti již výsledkem uritých úkon. Výsledku toho užívá se však všeobecn k vyjádení tchto úkon, tak že výsledkem tím pichází k výrazu vždy jen onen úkon a naopak jest užitým výrazem k oznaení úkonu vyjáden de facto výsledek úkon lidských.
Problém píinnosti je zde v otázce, je-li úkon, o njž se v konkrétním pípad jedná, zahrnut v zákonném výrazu, kterého positivní právo užívá k oznaení zevnjší innosti, kterou in trestný páchán. Pro posouzení to nedává positivní právo žádných pedpis, takže dlužno i konkrétní úkon i zákonné oznaení zevnjší innosti zkoumati
n
—
—
.
.
.
Dr. Karel Drbohlav:
3o6
Pi inech
které páchány jsou
trestných,
bžného názoru jen pedsevzatou zevnjší inností, spoívá otázka píinnosti vždy v tom, dle
zda ten který konkrétní úkon resp. jeho název všeobecného názoru a smyslu mu pi-
jest dle
kládaného obsažen
zákonném oznaení
v
vnjší innosti, která Ad definicích
II.
in
jest
dvodem
ze-
trestnosti.
Názvy jednotlivých zevnjších inností v zákonných trestných uvedené, odvozeny jsou z následk jednotli-
vých úkon tla lidského, nebo jeho orgán. Takováto zevnjší innost teba ne vždy pesn vytený a naznauje již sama o sob uritý .zrauje", ohraniený poškozuje", ,,usmrcuje", výsledek. Kup. Tento název zevnjší innosti ,,verletzet, gefahrdet, todtet" a pod. odvozen jest z výsledku skuten nastalého a jest také proto skuteným nastoupením tohoto výsledku podmínn. Název ten oznauje úkon takový, který výsledek pivodil. Jedná se nyní o to, jaký vztah skuten nastalého výsledku k pedsevzatému úkonu jest v takovém ozna-
—
—
:
,
,,
ení zevnjší innosti zahrnut. Positivní zákony trestní pro svj obor zvlášt neustanovují, jaký vztah nastalého výsledku k pedsevzatému úkonu dlužno v takovém výrazu rozumti. Ve výkladu tohoto vztahu spoívá práv otázka pítrestných, jichž zevnjší innost jest podobným výinnosti u tch razem v zákonné definici oznaena.
in
V
positivním právu trestním nenalézáme podkladu pro výklad pihlížeti ku smyslu, jaký se doteným výrazm naznaujícím jistý výsledek pikládá, a k úsudkm, jaký jest to vztah nastalého výsledku ke konkrétnímu úkonu tla lidského nebo jeho orgán, jenž dle ten.
Nezbývá než
všeobecnému
všeobecných názorv
odvoduje zákonný
název v definici trestního inu k oznaení zevnjší innosti užitý a z nastalého výsledku vzatý i pro konkrétní úkon, o njž se jedná. Zde dlužno vždy uvažovati, je-li mezi nastalým výsledkem,, který spadá pod tu kterou normu trestní, která z tohoto výsledku odvozuje, oznauje zevnjší innost, a konkrétním úkonem, o který se v daném pípad jedná, dle všeobecných názor takový vztah, že se onen konkrétní úkon všeobecn oznauje nebo mže oznaovati výrazem v zákonné definici k oznaení zevnjší innosti užitým.
Vztah ten možno uriti a vysvtliti nikoliv výkladem o píin uritého zjevu, o píin bližší nebo vzdálenjší, o píin pevládající, výkladem o subjektivní neb objektivní možnosti nastoupení výsledku úkonem tla lidského nebo jeho orgán, jak iní všichni spisovatelé, kteí se dosud píinným vztahem zabývali po stránce kriminelní, nýbrž jen rozešením otázky, zda dle všeobecného názoru a pojmu o vztahu výsledku ke konkrétnímu úkonu, o njž práv jde, možno pro úkon ten užíti názvu odvozeného z nastalého výsledku a to práv názvu takového, jakého užívá zákon v definici inu trestného pro oznaení zevnjší in-
o
krimi n. relevantních vztazích zevn. innosti k výsledku trest.
307
Vycházeti dlužno tedy vždy z nastalého výsledku a postupovati Úkon ten bude se nám po pípad, snad z pravidla vždy jeviti jako píina nastalého výsledku. Zda bližší nebo vzdálenjší, na tom nebude záležeti. Nyní bude uvažovati, zda jest nastalý výsledek v takovém vztahu k dotenému úkonu, že mžeme úkon ten dle všeobecného názoru, pojmu a smyslu nazvati výrazem, jakým jest v zákonné definici naznaena zevnjší innost. Píklady nám vc objasní: Dle nm. zák. trest. § 211 dopouští se vraždy, ,,wer vorsátzlich einen Menschen t ó d t e t, wenn er die Todtung mit Ueberlegung ausgefuhrt hat." Pachatel v úmyslu \ražedném poraní nkoho, jenž následkem poranní toho odebere se do nemocnice, pi jejímž požáru uhoí. Nastala tedy smr osoby poranné. Nejbližší píina smrti byl požár nemocnice. Vzdálenjší ono poranní a tedy konkrétní úkon, o který se jedná. Jak uriti nyní krimineln, t. j. dle § 211 trest. zák. nm. relevantní vztah nastalé smrti poranné osoby k dotenému úkonu? Nijak jinak, než výkladem slova ,,todtet", jež znaíc zevnjší innost odvozuje název pro tuto z nastalého výsledku a zahrnuje samo v sob problém píinnosti. Jakého vztahu, -jaké spojitosti mezi nastalým výsledkem a doteným úkonem teba, by píinnost po rozumu ustanovení zákonného byla dána, zákon pro svj obor zvlášt nikde nevytknul. Píinnost dlužno stanoviti jen ze slova vyznaující zevnjší innost, tedy ze slova ,,todte'. Ne každý úkon, který k nastalému výsledku njakým zpsobem pispíval, píinou byl, možno dle všeobecných názorv a náhled nazvati dle nastalého výsledku, odvoditi pro název z tohoto nastalého následku. V uvedeném pípadu nebude zajisté žádných pochybností, že z nastalé smrti uhoením v nemocnici nelze odvoditi pro úkon, kterým poranní bylo zpsobeno, název ,,todten", že dle všeobecných názorv a náhledv o spojitosti mezi uritým úkonem a nastalým výsledkem., dle nhož se pro urité úkony názvy dle nastalého výsledku tvoí, nemže naznaený úkon býti oznaen pojmem ,,todten". Adie toho pak uvedený pípad rozhodneme v ten rozum, že v vztahu mezi nastalým výsledkem smrtí uhoením a úkonem poranní zpsobivším krimineln relevantního nestává, že v píinnosti dle zákonné definice žádané není. Anebo: Napadený, chtje se vyhnouti smrtelné rán skokem, spadne do hlubokého úvozu a pijde o život pádem anebo tím, že jej dole pejede vz. Je možno uvedenou smrtelnou ránu ve spojení se smrtí nastalou pádem nebo pejetím, nazvati slovem ,,todten?" Zajisté nikoliv a nebude tu také píinnosti po rozumu zákona trestního. Anebo: V úmyslu vražedném napadený zmešká následkem zasazeného mu poranní vlak, jímž chtl odejet. Jede vlakem následujícím, který se srazí s vlakem jiným a poranný pi srážce pijde o život, anebo most, pes njž tento druhý vlak jede, se sítí, pi emž poranný jest usmrcen. Neaí nejmenší pochybnnosti, že innost, kterou bylo pivodno poranní s úmyslem usmrtiti, nelze vzhledem k smrti nastalé náledkem srážky nebo sícením mostu nazvati slovem ,,todten". 20* nosti.
až ke konkrétnímu úkonu, o který se jedná.
—
—
—
nm
nm
bu
—
—
Dr. Karel Drbohlav:
3o8
Naopak ale, poraní-li nkdo druhého v úmyslu ho usmrtiti, porazstane následkem poranni ležeti a nemoha krev zastaviti, vykrvácí, nazvána bude innost, kterou poranní pivodno, dle platných názorv a náhledv vždy slovem ,,todten", pojmenování její bude vzato z nastalé smrti, protože je zde taková souvislost mezi úkonem a nastalou smrtí, že úkon dle ustálených názorv obdrží výraz z nastalého následku. Anebo: Nkdo v úmyslu usmrtiti, udeí zneištným pedmtem druhého, zpsobí mu poranní, do nhož neistota z pedmtu vnikne, následkem které vznikne otrava krve a poranný zeme. I tu úder doteným pedmtem jest dle všeobecných názorv usmrcením, sou-
nný
vislost mezi nastalou smrtí a doteným úderem jest dle tohoto všeobecného hlediska takovou, že zakládá píinnost dle píslušného ustanovení trest. zák. Anebo: Nkdo chce vedenou ranou usmrtiti druhého, jenž stojí práv na okraji vysoké skály. Následkem utrpné rány skácí se dol se skály a usmrtí se. I tu jest zajisté ona innost, která pivodila pád dol a smr, inností takovou, kterou zahrnujeme pod pojem
,,todten".
Srovnáme-li tyto pípady s pípady naped uvedenými, kde píinnost dle cit. ustanovení zákonného popíráme, zejména pípad, kde napadený, chtje se vyhnouti smrtící rán, sám do hlubokého úvozu skoí, s pípadem naposledy uvedeným, bude zajisté nápadno, pro v prvém píinnosti neshledáváme a v druhém ji máme za danou. K tomu bychom arci mohli odpovdti, že všeobecný pojem a smysl výrazu ,,todten" v prvém pípad píinnos vyluuje a v druhém pípadu naproti tomu ji piznává. Odpov tato mohla by ovšem postaiti, ponvadž trestní zákonodárce stanov zákonné pedpisy, poítá a poítati musí jen se všeobecným pojmem a smyslem výraz jím v zákonných pedpisech užitých, a kde tak initi nechce, jest nucen pro svj obor dáti užitému výrazu zvláštní výklad, má-li se v rozumti nco jiného, než všeobecný pojem a avšak kriminalista pátrá po píinách, pro pi jedné sousmysl káže vislosti mezi výsledkem a úkonem všeobecný názor odvozuje pojem úkonu a jeho název z nastalého následku a pi jiné nikoliv a jaký jest mezi tmito souvislostmi rozdíl? Nebo je jisto, že ani všeobecný názor a pojem tch kterých výraz bez píin se nevyvinul a nevy-
—
nm
tvoil. Pihlížíme-li k
rozdílm mezi prvními a druhými temi uvedenými pípady, shledáváme pedevším, že úkon pachatelv v prvých tech píjest jednou v etzu píin nastalého následku, pece k napadech, stoupení následku toho pímo nepsobil, kdežto v pípadech na druhém míst uvedených vidíme, že dotený úkon k nastalému následku pímo A v tomto direktním psobení k výsledku dlužno hledati pispíval. i píiny, pro všeobecný názor nkteré úkony lidské, které jsou píinou nastoupení následku, nazývá dle tohoto následku, jiné nikoliv.
a
Sluší jen nyní vyložiti, co jest direktním
psobením toho druhu,
který úkon nabývá výrazu dle nastalého následku?
že ten
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti k výsledku trest.
Každý
jev jest souhrn
309
podmínek a píin. Z podmínek a píin
—
mžeme znamenati a jen tyto jsou ve jsou jedny toho druhu, kriminelním smrodatný a rozhodný že se v onom jevu, o který nám jde, uplatují, ztlesují, že jím nabývá úkon uritých vlastností, urité tvánosti našimi smysly pozorovatelné, jiné pak naproti tomu druhu takového, že na doteném jevu, k nmuž ovšem také piinily, se nijakým zpsobem neztlesnily, na samotném se k platnosti nepivedly, žádných známek, žádných stop po sob nezanechaly a vbec pi njakým pro naše smysly znatelným zp.sobem k výrazu nepišly. tch, pokud
je
svými smysly
smru
—
nm
nm
Mezi píinami jistého jevu jsou dále jednak takové, které založeny jsou v pirozených daných pomrech a okolnostech, jednak toho druhu, že pirozené pomry k nastoupení následku uzpsobují, upravují, k psobnosti pivádjí (causae moventes).
Tyto causae moventes mohou záležeti, pokud jde o iny lidské, nejen v positivním inní, konání, nýbrž i v opomenutí pivoditi v píspoívající v nastalých anebo daných pomrech a okolnostech zmnu ku p. pivoditi otevením ventilu zmnu ve vysoké atmosfée vy-
in
:
topeného kotle.
iny jsou to
lidské
iny
mohou psobiti vždy
positivní
a
jen jako causae moventes, smru kriminelním roz-
nebo jen opomenutí. Ve
jsou proto jen causae moventes. Ostatní píiny njakého jevu jsou pro vdu kriminelní dležitý jen potud, pokud pispívají ku seznání a posouzení causae moventes. Causae moventes nejsou však jen iny
hodný
nýbrž všecky ony píiny, které pivádjí ve stávajících pomrech zmnu. Tak ku p. zmny v samé pírod, jako mráz, blesk a pod. Veškeré causae moventes naznaujeme všeobecn nikoli dle podstaty jejich, nýbrž dle následk našimi smysly pozorovatelných. Je-li causa movens in lidský, bývá tento naznaován rovnž dle následk jím jako causa movente pivodných. Dle všeobecných pojmuv a názor není však každá causa movens, která pi nkterém rozhodném jevu psobila, oznaována dle tohoto jevu. Dle všeobecných názor jest to jen ta causa movens, která psobila na nastoupení jevu direktn, t. j. která psobila naposled, která dle poznatk našim smyslm pístupných pímo, by ne samojediná sama o sob, nýbrž po pípad ve spojení s jinými podmínkami a píinami pivodila onen jev, o njž se jedná. lidské,
Se stávajícími okolnostmi a pomry všeobecný názor nepoítá, k dlužno pihlížeti jen potud, pokud causa movens k tomu piinila, by tyto stávající okolnosti a pomry k nastoupení doteného jevu psobily.
tm
Je-li tedy in lidský jako causa movens jednaz naposled psobících píin, pak jest naznaován dle všeobecných názor dle nastalého jevu.
Dr. Karel Drbohla\':
3IO
Proberme nyní pípady:
s
tohoto zde vyteného hlediska
naped uvedené
V prvém pípad
(poranný zahyne pi požáru nemocnice) jest movens vzniknutí požáru nemocnice, pedcházející causa movens jest odebrání se poranného do nemocnice a teprve ped tímto ješt pichází in poranní zpsobivší jako causa movens. Jev, smr poranného dá oznaení poslední causae moventis, o který jde poslední causa
—
tak že
smr
—
ta dle všeobecných
názor pijde k výrazu slovem „uhoel".
V
druhém pípad (napadený skoil do úvozu a zabil se) jest poslední causa movens rozhodnutí napadeného a skok do úvozu a jako pedcházející causa movens jest vedená smrtelná rána. Jelikož vedení této rány není jednou z posléz psobících causae moventes, nemže innost tato dle všeobecného názoru podle nastalého následku skokem býti nazvána. dle usmrcení tím nastalého do úvozu
—
—
Ve tetím pípad (usmrcení pi pádu vlaku s prasklého mostu, nebo pi srážce vlak) je jednou z posledních causa moventes prasknutí mostu, srážka vlak, pedcházející causa movens jest použití tohoto vlaku poranným, a ješt díve psobící causa movens jest vražedný útok, kterým poranní bylo zpsobeno. Tak vzdálená píina smrti nemže dle všeobecného názoru podle nastalé smrti býti pojmenována. Ve pípad na posledním míst uvedeném (vražedné vedení rány úder v úmyslu vražedném, jenž zpsobil pád se skály) sezná váme, úder v úmyslu vražedném byla jednou z posléz že innost lidská psobících causae moventes, která zavdala píinu, že vzniklo psobení již daných, stávajících a okolností (výška strmé skály) a tím pivodila tebas prostednictvím stávajících a okolností smr udeeného. Všeobecný názor, mu není tajno, že pravá a poslední píina jest pád s vysoké skály, pece pipisuje pravý úin jen této posléz psobící causae moventi úderu a innos tato úder nalézá ztlesnní v nastalém výsledku smrti dle níž také dochází výrazu ve slov ,, usmrtiti", ,,todten". Tak tomu i v pedcházejících pípadech uvedených na míst tvrtém a pátém. t.
j.
—
—
pomrv
pomrv
a
—
—
Ve tvrtém pípad
jest
— —
jedna z posledních
—
causae
—
moventes
úder, jenž zpsobil krvácející ránu a uinil poranného nezpsobilým s místa odejeti a pomoci vyhledati, v pátém pípad jest to úder neistým
nástrojem a vsunutí neistoty do otevené rány. Pak následuje již etz založenvch v daných stávajících pomrech a okolnostech. Uvedené causae moventes psobící dle všeobecného názoru naposled, obdrží výraz od nastalého výsledku smrti.
píin
—
Ovšem
k nastalému výsledku nepsobí vždy jen ojedinlá píina, nýbrž celý souhrn jich, že nejen souasn s onou, kterou oznaujeme jako causa movens naposled psobící, nýbrž i po ní až k nastoupení rozhodného výsledku psobí mnoho rzných píin, z nichž nkteré mohou býti oznaeny rovnž jako causae moventes. Pro naši úvahu mohou býti jen ty causae moventes rozhodný, které na utváení sluší uvésti, že
1
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti
se všeobecného názoru o úkonu lidském psobí, jsou pístupny a jimi pozorovatelny.
t.
k výsledku
j .,
trest.
3
1
které pro naše smysly
Pi tom však nutno výslovn vytknouti, že v tch' pípadech, ve kterých úmysl pachatelv smuje k tomu, by uritý výsledek uritým úkonem nastal a zamýšlený výsledek také tímto úkonem nastane, nebýti nikdy pochybnosti o píinnosti ve smyslu kriminelním.
mže
V tch pípadech jedná se vždy jen o otázku, je-li dotený úkon, kterým zamýšlený výsledek pivodn, resp. k jehož nastoupení úkon píinu zavdal, takovou inností, kterou in trestný v té které zákonné norm uvedený mže býti spáchán, po pípad, je-li dotený úkon po rozumu zákona inností zpsobilou k vykonání inu trestného.^) Píinnos, jejíž pojem byl naped uveden, jest ovšem pi každém inu lidském bez ohledu k úmyslu, k vli, v jaké in se pedsebere, ponvadž píinnos a vle jsou dva zcela rzné pojmy, na sob nijak nezávislé, avšak nemže býti pípadu, kde by pi nastoupení zamýšleného
—
—
^) ovšem omylem s hlediska píPípady tyto byly dosud asto innosti ešeny. M. E. Mayer uvádí ve svém ,,Der Kausalzusammenhang" výslovné takovéto pípady za píinou ešení otázky píinnosti. Tak jím uvedené pípady: ,,Pán pošle sluhu za bouky do lesa v úmyslu, by sluha byl zabit bleskem" a ,, pachatel v úmyslu, by druhého o život pipravil, uváže ho na klesající lo". Nastal-li v obou pípadech zamýšlený výsledek, eší M. E. Mayer otázku, má-li se piítati pachateli nastalý výsledek se stanoviska píinnosti. V prvém pípad píinnos popírá, v druhém má ji za danou. Podobné pípady chce i Dr. Miíka ešiti se stanoviska píinnosti, (ovšem s toho stanoviska, se kterého on se na píinnos ve smyslu kriminelním dívá: ,,Bez víny žádné pímnosti ve smyslu práva trestního"), jak patrno z poznámky pi jeho lánku ,, Trestní vina a vztah píinný" ve Sborníku vd právních a státních, roník IV. ,, Pocta Randovi str. 471 a 472., kde namítá správn M. E. Mayerovi, že mezi obma pípady, pokud jde o kausalitu, není žádného rozdílu, nicmén však si dostaten neuvdomuje, že otázku, zda oba tyto pípady spadají stejn pod totéž ustanovení trestní, zda jeden ano, druhý nikoli, nelze ešiti se stanoviska píinnosti, nýbrž se stanoivska subjektivního, je-li totiž v obou pípadech ten vztah vle pachatelovy k nastalému výsledku, jaký zákon k uritému inu trestnému zde k vražd vyžaduje, pokud se týe, je-li tu zpsobilá innos
—
—
mže
zevnjší, kterou pípadný in trestný býti spáchán. Podrobíme-lí pedevším tyto dva zde uvedené pípady zkoumání po stránce subjektivní, seznáváme, že v prvém pípad pán, jenž posýlá za bouky sluhu do lesa, neví, zda hrom vbec udeí, a udeí-lí, zda práv zasáhne sluhu. Pedsebere tudíž in, posýlaje sluhu do lesa, o nemže býti ani subjektivn pesvden, že pivodí výsledek, kterého si peje. On o nastoupení výsledku není pesvden, nemže tudíž jeho vle pi úkonu jím pedsevzatém k smovati. Naproti tomu v pípad druhém pachatel uvazuje svou na potopující se lo, ví, jest alespo subjektivn o tom pesvden, že lod se potopí a že následkem toho in jeho pivázání obti k lodi výsledek, kterého si peje, smr lovka pivázaného pivodí. O nastoupení tohoto výsledku následkem svého ínu jest pesvden, vle jeho pí úkonu tom k naznaenému výsledku smuje. Rozumí se pak samo s sebou se stanoviska subjektivní stránky, že i pi nastalé smrti v obou pípadech a za pedpokladu, že v obou pípadech píinnos je dána, v prvém pípad povahy vraždy nebude, kdežto v druhém pí-
nmž
ob
—
pad
nmu
—
povaha zloinu vraždy bude založena.
—
—
Dr. Karel Drbohlav:
312
výsledku zamýšleným úkonem skute«^n pedsevzatým byla po stránce kriminelní pninnost vylouena. Má-li kdo uritou j^ninu na mysli, kterou má býti pivodn uritý výsledek, a je-li touto píinou také onen zamýšlený výsledek pivodn, pak jest nutn vždy píinnos doteného úkonu, jenž onu píinu založil, dána. Jen omylem mže býti ])i inech s výsledkem zamýšleným a skutené také rovnž zamýšleným z])sobem nastalým spor resp. njaká pochybnost o píinnosti po stránce kriminelní
Omyl ten spoívá v nepravém pochopení pedevším pravé podstaty vle, úmyslu jednajícího. Zamýšlený výsledek spatuje se dle bžného názoru
již
itý výsledek
nastal, beze zetele
všude tam, kde jednající by si pál, aby ten který urvšak ktomu, zda k tomu konci, by výsledek ten nastal, pedsebere také takovou innost, o níž teba jen subjektivn jest také pesvden, že píinu k zamýšlenému výsledku zcela urit pivodí. Kde není takovéto alespo subjektivní jistoty o tom, že pedsevzatým úkonem bude dána píina k nastoupení žádaného vý-
tam nemže
ei
úmyslu
býti o zamýšleném výsledku, o pivoditi, nýbrž jen o pouhém pání, by uritým úkonem ten který výsledek nastal. Pachatel je srozumn s tím, aby uritý výsledek, ku p. smr, nastal, ba peje si, by nastal, neví však ani subjektivn, nastane-li uritá píina tohoto výsledku, povsta e-li uritá událost, a vznikne-li, pivede-li onen uritý výsledek. V takových pípadech pachatel njakého úkonu, jenž byl sám píinou, anebo zavdal tuto k výsledku, jehož si pachatel pál, není ani subjektivn pesvden, zda a že píina výsledku nastane,, a nemže proto jeho vle smovati ani ku ani ku výsledku, kterého si peje. Tu pak ovšem stává se i otázka píinnosti ve smyslu kriminelním aktuelní, ponvadž není tu pímého vztahu vle pachatelovy ani k ani k výsledku, ve kterémžto pípad by byla píinnos po stránce kriminelní vždy dána! Ovšem nutno v tchto pípadech ešiti vždy pedevším i jinou otázku a to po stránce subjektivní povahy trestných. Tu není možno spokojiti se rozešením otázky píinnosti, nýbrž dlužno uvažovati, zda jest tu ten vztah vle pachatelovy k nastalému výsledku, který zákon ke skutkové povaze inu trestného, o který dle nastalého výsledku nám jde, po stránce subjektivní vyžaduje. Jen s této subjektivní stránky není v mnohých pípadech zodpovdnost za nastalý výsledek založena, nutno píinnos uznati práv tak jako v pípadech jiných, v nichž k otázce zodpovdnosti pisvdujeme. Neujasnnost, že v jednom pípad zodpovdnost popíráme, v obou jest píinnos totožná, nikoli se v jiném pak ji pipouštíme, stanoviska subjektivní povahy, . j. se stanoviska náležitého zákonem žádaného vztahu vle k následku, nýbrž se stanoovšem omylem viska píinnosti, zavinuje, že neiníme pesného rozdílu mezi píinnosti a subjektivní stránkou inu trestného, že tyto dva pojmy zamujeme, ímž se stává, že píinnos jest nám pak pojmen nejasným, spletitým a stále záhadným. sledku,
výsledek
uritý
píin
píin
in
a
a
—
—
3
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti k výsledku trest.
3
1
Pi inech trestných, v jichž zákonné definici jest výsledek zahrnut v oznaení zevnjší innosti, nemže píinnost býti hledána jinde než ve vztahu nastalého výsledku ke konkrétnímu úkonu lidskému a spoívá její ešení v otázce, je-li ten vztah toho druhu, že konkrétní úkon lidský dle všeobecných názorv a pojm v tom smrii se ustálivších a platných nabývá výrazu, pojmenování dle nastalého výjiž
sledku.
Dle všeobecn platných názorv a pojm nabývá úkon lidský výrazu dle nastalého výsledku a jest tedy píinnost v tomto smru založena v tchto pípadech: 1.
Je-li
uritý výsledek
i
uritá píina jeho
zamýšlena. 2. Je-li úkon lidský poslední causa movens nastalého výsledku.
Ad III. Zde mluví se o deliktech výsledkem kvalifikovaných. Zákonné definice tchto delikt neuvádjí žádných zevnjších inností resp. neoznaují zvlášt dle uritého pojmenování zevnjších inností, nýbrž uvádjí jen uritý výsledek s uritým vztahem vle k nmu,, s uritým úmyslem, naznaujíce nanejvýš jen všeobecným výrazem pro každý lidský úkon se hodícím vztah mezi nastalým výsledkem a pachatelem resp. jeho úkonem. Typ tchto delikt jest ustanovení o zloinu vraždy jak v našem, tak dále ve francouzském a italském trestním zákon a ustanovení o poškození na tle v tchto trestních zákonech a dále i v trestním zá-
kon nmeckém. Rakouský
zákon uvádí všeobecn innost zloinu vraždy Menschen auf eine solche Art handelt, dass daraus dessen oder eines anderen Menschen Tod erfolgte." Vztah píinný vyznaen jest ve spojení vt naznaujících zevnjší innost a výsledek její a obsažen jest ve slovích: auf eine solche Art handelt, ,,dass daraus". Co však jest ve spojení tom rozumti, vykládá trestní zákon pro svj obor dále v témž paragrafu. Rakouský trestní zákon tedy píinnost pi zloinu vraždy pro svj obor pesn stanoví. Tak iní i pi zloinu tžkého poškození na tle v § 152. a dlužno míti za to, že píinnost vytenou v § 134. má rakouský trestní zákon všude tam na mysli, kde stanov podstatnou náležitostí inu trestního nastalý výsledek mluví o výsledku vzniklém ze zevnjší innosti (daraus). Zde leží otázka píinnosti ve výkladu, jaké vztahy zevnjšího úkonu lidského k nastalému výsledku jsou v § 134. rak. zák. trestního
v
§
trestní
134: ,,Wer gegen einen
zahrnuty.
Francouzský trestní zákon definuje vraždu v i. 295: L'homicide commis volontairement .... Píinnost spoívá ve spojení slov: Thomicide commis. Vztah tchto dvou slov k sob zákon pro svj obor již zvlášt nevytýká. Slovo commis znamená úkon lidský, homicide výsledek k povaze
inu
trestného požadovaný. Otázka píinnosti leží
Dr. Karel Drbohlav:
314
podmínek a pokud považuje všeobecný názor a náhled o úkonech lidských a jieh výsledcích se vyvinuvší ten který úkon, o který jde, za takový, že jím usmrcení lovka bylo spácháno (rhomicide commis). tu ve výkladu, kdy, za jakých
jíž
Mnohá ustanovení trestních zákonv oznaují zevnjší innost, páchán, jen pojmem píiny k výsledku k povaze deliktu jioža-
in
dovanému, více mén tento pojem píiny urujíce neb obmezujíce. Tak iní zejména italský zákon pi definici vraždy v i. 364. (omicidio volontario), v definici usmrcení s úmyslem zpsobiti poškození na tle i. 368 (omicidio oltre Tintenzione, dle rak. zák. trest, zabití v § 140.), v definici poškození na tle i. 372 (laesioni personali volontarie), v definici kulposního usmrcení v i. 371, kulposního poškození na tle i. 375- (,, Omicidio colposo" a ,,laesione personále colposa"), v definici poškození na tle v úmyslu nepímém v i. 374. (laesione personále oltre 1 intenzione), nm. trestní zák. v definici o kulposním usmrcení v § 222., v definici o usmrcení pi tlesném poškození v § 226, kde pojem pí-
iny obmezuje der
Tod
....
slovy: ist verursacht,
durch die Korperverletzung pi rvace v § 227, kde obmezuje se pojem
jako v § 226 slovy: Ist durch eineSchláoder durch einen von mehreren A n g r i f f der Tod eines Menschen oder eine schwere Korperverletzung verursacht worden.^)
píiny podobn ge
r e
gemachten
i
Na mnohých místech užívají trestní zákony opt jiného obratu, chtj íce uvésti nastalý výsledek v píinnost se zevnjší inností. Tak užíváno obratu: má-li za následek (zevnjší innost anebo její bezprostední výsledek) a pod.') Z toho pak lze seznati, že zákon píinnost všude stejn neoznauje, že pro píinnost mezi lidským úkonem a nastalým výsledkem u rzných trestných rzných užívá výrazv a obrat, že výrazy a obraty nemohou dle povšechného jim pikládaného smyslu znamenati jeden a týž pojem, jeden a týž vztah mezi lidským úkonem a nastalým výsledkem, že tudíž dle zákona samého jest u rzných trestných mínn rzný vztah mezi rozhodným úkonem lidským a nastalým výsledkem a že nelze tudíž pro všechny iny trestné sem spadající vyvoditi jednostejné, pro všecky stejn platné všeobecné pravidlo, dle nhož by se píinný vztah mezi zevnjší inností a nastalým výsledkem vždy posuzoval.
in
in
Takové všeobecné pravidlo možno vyvoditi z oznaení píinného vztahu v zákon užitého jen pro ty iny trestné, u nichž vztah píinný jest týmž obratem vyznaen. *)
Slova ..verursachen" užívá nmecký trestní zákon nejastji k oznaSrovnej §§ 178, 221, 229, 239, 251, 307, 309, 312, 314 316,
ení píinnosti: 321—324, ')
—
326.
Srovnej imenovjt §§ 150, 151, 156, 157, 161, 126, 127, 130 trest. § § 224, 327, 328 trest. zák. ném. a pod.
zák. rak.,
5
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti
Tak tomu v
zákon bude všude
rak. trest,
k výsledku
trest.
3
1
tam, kde zákon píin-
nost oznauje tím, že nastalý výsledek vzešel ze zevnjší innosti, užívaje pi tom obrat ,,daraus", ,,hieraus" a pod. Jaký vztah píinný tím na mysli má, stanoví pro všecky takto naznaené pípady výslovn
pro svj obor v
A
§
134.
svém ustanovení o píinnosti: ,,wenn auch vermoge der persónlichen Beschaffenheit des Verletzten, oder bloss vermoge der zufálligen Umstánde, unter welchen die Handlung verbt wurde, oder íiur vermoge der hinzugekommenen Zwischen-Ursachen eingetreten ist, insoferne diese letztere durch die Handlung selbst veranlasst wurden" zejm na jevo, že rozeznává mezi píinami nastalého výsledku jednak: i. takové, které tu v dob spáchání lidské innosti již byly, jednak 2. takové, kterým innost tu dává zákon ve
dieser Erfolg nur
—
lidská
sama píinou
byla.
píin njakého jevu na causae moventes a ostatní píiny tu již jsoucí, jak jsme ad II. dleni tu provedli, tu pak seznáváme, že zákon podobné dlení na mysli má mluv o zufállige Umstánde unter welchen die Handlung verubt wurde, tedy o okolnostech jako píinách nastalé smrti v dob, kdy úkon lidský byl pedsevzat, ,,oder zufállig hinzugekommenen tu již jsoucích, a naproti nim ve Zwischen-Ursachen .... insoferne diese letzere durch die Handlung selbst veranlasst wurden," o píinách, které tu v dob inu dosud nebyly, však inem lidským vznikly. I zde budeme tedy pi ešení otázky píinnosti pro obor zákona trestního rozeznávati mezi píinami nastalého výsledku causae moventes na jedné a ostatní píiny v okolnostech již jsoucích založené na stran druhé. Pro obor trestního zákona dlužno však dle výslovného ustanovení § 134 spatovati na rozdíl od toho, co bylo o tchto píinách ad II. povdno, causae moventes jen v tch píinách, kterým dán byl popud ku vzniku tepxve dobou spáchání lidského úkonu. Ostatní všecky píiny, založené v okolnostech již tu jsoucích a psobících již ped dobou anebo nejdéle práv v dob páchání úkonu lidského, nelze po rozumu zákona ku causae moventes poítati. Dle toho bude ])ak pro obor zákona založena píinnost v tchto Máme-li na zeteli dlení
vt
—
pípadech: 1. Vydal-li úkon osobu, u níž zamýšlený výsledek nastal, psobení okolností tu již jsoucích. 2. Je-li úkon lidský causa movens nastalého výsledku. V prvém pípad jest úkon lidský také causa movens, však nikoliv v tom smyslu, že dal vzniknouti okolnosti, která jeví se pak jako píina nastalého výsledku. Úkon lidský jest tu causa movens jen v tom smyslu, že vydává v psobení okolností i bez jeho innosti vzniklých. V tom pípad pak zvlášt zákon vytýká, že innost lidská musí býti
pedmt
tchto
pedsevzata za okolností. To znamená, by byla innost pedsevzata tak, že pedmt, u nhož výsledek nastal, v psobení okolností tch pímo vydala, ili že byla jedna z posledních causae mo-
3i6
Dr. Karel Drbohlav:
ventes onoho vydání v psobnost dotených okolností. Zde dlužno tudíž pi otázce pninnosti vždy zkoumati, nastal-li výsledek onmi okolnostmi, které tu v dob lidského úkonu. již byly nebo jichž podmínky alespo dle našich nám pístupných poznatk byly v té dob již dány, a dlužno-li k tomu pisvditi, dále, zda lidský úkon byl jednou z posledních causae moventes, které psobení okolností tch na pedpivodily, t. j., byl-li mezi tmi okolnostmi, jež daly psobení tomu pímo vzniknouti. Píklad: Útoník v úmyslu usmrtit, poraní napadeného za mrazu a napadený zstav následkem poranní ležeti, zmrzne. Mráz je poslední píinou nastalé smrti. Okolnost tato. aneb byl-li útok proveden v dob, kdy k mrazu se alespo ])odmínky její schylovalo, byla tu v dob úkonu lidského, jenž byl jednou z posledních píin, které osobu poranného mrazu vydaly. Nebo: Na klesající lod pivázaný se utopí. Podmínky utopení klesání lodi jsou tu v dob inu, jenž osobu pímo vydává psobení okolností, jež smrf utopením pivodí. Zde bude píinnost dle § 134 rak. zák. trest, založena. Naproti tomu však v pípadech, v úmyslu vražedném poranný použije následkem poranní druhého vlaku, pod nímž zpuchelý most se sítí, pi emž poranný jest usmrcen, nebo poranný následkem poranní jde do nemocnice, kde pi povstalém požáru pijde o život nebo násled-
mt
—
—
—
—
—
kem nákazy zeme,
— nebude ani dle
§
134 rak. zák.
trest,
píinnos
Nebo psobení okolností, jež pímo výsledek pivodily, v prvém pípad sícení se zpuchelého mostu pod jedoucím vlakem, v druhém dána.
pípadu požáru nemocnice, nebo nákazy v ní trvající, nebylo vyvoláno pímo lidským úkonem, o njž se jedná, t. j. útokem a poranním jím pivodným. Mezi útokem a sícením se mostu, resp. v druhém pípadu požárem anebo nákazou v nemocnici, psobilo ješt nkolik rzných okolností a to nikoli souasn s lidským útokem, nýbrž až po nm. V prvém pípadu jest to dle vle poranného použití druhého vlaku, jízda vlaku a sícení se mostu, a ovšem podmínky tohoto sícení, zpuchelos mostu tu již ásten pi útoku byly, v druhém pípad pak odebrání tebas by podse po vli poranného do nemocnice, zpsobení požáru mínky jeho založení byly již v dob útoku), resp. zachvácení samo nákazou. Lidský úkon nebyl tu jednou z posledních causae moventes, jenž by byl psobení ostatních píin na pedmt lidského úkonu
—
—
—
—
vyvolal, a není proto mezi ním a nastalým výsledkem po zákonu žádné
píinnosti.
úkon
Druhý vztah píinnosti v § 134 tr. z. spoívá v tom, že lidský jest causa movens nastalého výsledku. Tu nezáleží na tom, je-li
úkon jednou z posléz psobících causae moventes, nýbrž causa movens vbec. Tomu dlužno rozumti tak, že neteba, by úkon lidský byl pímo causa movens nastalého výsledku, nýbrž staí, je-li causa movens okolností t. j. tch píin, které výsledek vyvolaly, po pípad i jen, je-li causa movens causae moventis tchto okolností. Vyhledává se tudíž jen nepetržitý etz od lidského úkonu jako causa movens až
lidský
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti k výsledku trest.
317
k posledním okolnostem rovnž jako causae moventes nastalého výsledku, ili zkrátka staí, je-li lidský úkon causa movens causarum moventium. Tu dlužno tudíž vždy stanoviti poslední píinu nastalého výsledku a causa movens této píiny, pak opt causa movens této causae moventis a tak postupn až k lidskému úkonu, o njž se jedná. Je-li tento lidský úkon causa movens následující causae moventis a je-li pak takto nepetržitý etz causae moventes až k poslední, jež pivodila nastalý výsledek, jest dle § 134. rak. zák. trest, píinnost založena.
Píklad: Pachatel v úmyslu zasteliti, vypálí ránu na osobu jepedoucí ve voze, osoby se sice mine, avšak ranou se kon splaší, vrhnou a osoba se zabije pádem. Causa movens usmrcení jest pád s vozu, causa movens pádu je splašení koní a causa moveus tohoto je výstel v úmyslu usmrtiti. Dle toho, co tu pevdno, jest v tomto pípad píinnost dle § 134. rak. zák. trest. dána. Anebo: Pachatel stelí po osob, kterou chce usmrtiti, nezasáhne jí, zasáhne však strom vedle, ze kterého ranou odrazí se tíska, která poraní dotenou osobu a poranní toto pivodí otravu krve a smr. Causa movens smrti jest otrava krve, •causa moveus této jest poranní (pedpokládáme ovšem, že otrava vznikla z tohoto poranní nikoli snad z jiné píiny), causa movens poranní jest odraz tísky a causa moveng tohoto, vypálená rána. Dle toho zde možno zodpovdti pípady, o nichž mluví Miika v cit. lánku ,, Trestní vina a vztah píinný" a o nichž pronáší vážné pochybnosti, pokud se píinnosti týe.^)
vz
*) Tak pípady na str. 468: Pocty": Osoba ve vražedném úmyslu zranná zeme následkem chybného léení, nebo nákazou tyíem v nemoc,,
—
nebo pi požáru nemocnice, následkem nastuzeni na cest k lékai anebo, napadený chtje se skokem vyhnouti vražedné rán spadne do úvozem práv úvozu a pijde o život timto pádem anebo tím, že jej jedoucí pejede anebo tím, že se kon spla.ší a pevrhnou, anebo že je pozdji pejet vlakem. V žádném z tchto pípad nevydal in pachatelv osobu pímo psobení tch píin, které smr pivodily, ani není causa movens píin smrti. O prvém pípad nelze urit rozhodnouti, ponvadž nevíme, jaká píina smrti pi chybném léeni to byla, v následujících pípadech (smr nastalá v nemocnici) vidíme, že, byiy-li píiny ty tu již v dob spáchaného inu, jest mezi inností pachatelovou a píinou smrti causa movens (rozhodnutí a odebrání se do nemocnice), že tudíž innos pachatelova není jedna z posledních causae moventes, jež osobu dotenou v psobení píin tam uvedených pímo vydala, a nebyly-li píiny ty již v dob spáchání inu, pak seznáváme, že píiny smrti (nákaza, uhoení, nastuzeni) pišly odjinud než z innosti lidské, že mezi tmito píinami a inem lidským psobily ješt jiné okolnosti a píiny, jež rovnž z innosti lidské nepovstaly, a že tudíž in lidský není causa movens píin nastalé smrti resp. že od nho jako causa movens netáhne se nepetržitý etz causae moventes až k tm, které jako takové naposled psobily. V žádném pípad nebude tudíž píinnos dle §134 rak, trest. zák. založena. Z týchž píin nebude píinnos dána ani v dalších pípadech. Nebo jest vidno, že mezi poslední píinou smrti nárazem do úvozu, na vz, pejetím vozem, pádem z pevrženého vozu, pejetím vlakem, bylo nkolik causae moventes, tak skok dol, splašení píjezd vlaku, tak že, J:)yly-li tu tyto píiny již v dob inu, innos pachatelova jim pedmt cnici
vz
—
ko,
vz
vz
—
Dr. Karel Drbohlav:
3i8
Hledíme-li k tomu, co bylo eeno o causae moventes již ad II., nám i zde rozeznáváni pípad, kde in lidský jako z posledních causae moventes vydal pedmt v psobení okolností a píin již tu jsoucích, od pípad, v nichž in lidský jest causa movens okolností a píin nastalý výsledek pivodivších. Jak bylo povdno již ad II., butu zmizí
deme zde rozeznávati causae moventes
jistého výsledku a ostatní okolpíiny.. Kdežto však v pípadech ad II. stailo ku zkoumání píinnosti, byla-li dotená innost lidská jedna z posledních causae moventes nastalého výsledku, musíme v tchto pípadech ad III. uvedených jíti dále a zkoumati, není-li innost lidská causa movens dalších píin jako causae moventes nastalého výsledku nebo causa movens té okolnosti, že pedmt innosti lidské byl vydán v psobnost pomrv a píin, jimž innost lidská ani causa movens nebyla. i
nosti a
Zde dlužno vycházeti se stanoviska, je-li innost lidská causa movens poslední z píin nastalého výsledku. Je-li causa movens, pak pranic na tom nezáleží, kolikátá od poslední píiny nastalého výsledku poítajíc causa movens lidská innost jest. Dlužno jen zkoumati, je-li od poslední causa movens nepetržitá ada causae moventes až k innosti lidské jako causae moventi. , Dle toho
v § 134
mžeme
rak. zák. trest, a
pak vytknouti všeobecné pravidlo o píinnosti na jiných místech stejným zpsobem vyslovené
takto:
,,Píinnost
jest
vždycky dána,
lidský causa movens nkteré nastalého výsledku."
z
je-li
posledních
úkon
píin
Pi tomto všeobecném pravidlu mizí pak rozeznávání doby v tom smru, zda píiny nastalého výsledku resp. okolnosti, jež výsledek pivodily a jimž innost lidská causa movens nebyla, byly tu již aneb i
a vznikly li až po inu, innos pachatelova není movens. Jinak bylo by tomu, kdyby osoba, na niž útok pod-
svj pímo nevydala, jich causa
spadla dol následkem utrpné rány. Zabila-li se pádem do úvozu, nebo na vz, byla inností pachatelovou vydána pímo v psobení okolností tu jsoucích a jest pak píínnos založena. Splašili-li se kon v tomto pípad pádem na vz, pevrhli-li následkem splašení vz a osoba pevrhnutím tím pišla niknut,
o život, pak jest mezi poslední causa movens nastalé smrti a inností lidskou nepetržitá ada causae moventes a píínnos jest opt dána. Splajinou šilí-lí se kon nikoli následkem pádu na vz, nýbrž pro pevržen byl následkem tohoto a odjinud nastavšího splašení, pak píinnosti tu není. Nebo z jiné tu již innos lidská není causa movens splašení a pevržení vozu a tedy nikoli causa movens poslední z píin nastalé smrti. A podobným zpsobeni dojdou k rozešení i ostatní pípady v cit. lánku uvedené, jichž ešení správn prohlašuje Dr. Miika dle theorie Rúmelinovy za velmi pochybné a pro nž dle této theorie nemže nalézti kriteria pro pisvdeni i popení píinnosti. My toto kriterion dle toho, co v textu bylo eeno, shledáváme píin, j i ž nazvali jsme causa movens. v
pišlou píinu,
píiny
povaze
vz
njakou
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti k výsledku trest.
319
podmínky tehdy, kdy innos hdská byla pedsevzata. Pi jest rozeznáváni „zufállige Umstánde, unter welchen die Handlung veriibt wurde" a „hinzugekommene Zwischen-Ursachen," jak ini § 134 rak. zák. trest, v posledních vtách, bezvýznamno. A potohoto paragrafu: ,,wenn auch dieser Erfolg dobn i výraz v prvé nur vermoge der personlichen Beschaffenheit des Verletzten," znamená práv jako vta druhá tolik, že je k píinnosti teba, by innos lidská byla causa movens nkteré z posledních píin nastalého výsledku. Výslovn budiž vyteno, že píin, jež naposled úinkují, mže býti nkolik. Není pak k založení píinnosti teba, by innos lidská byla sama causa movens všem posledním píinám nastalého výsledku, neb aby ona poslední z píin, jíž jest innost lidská causa movens, byla nastalého výsledku píinou samojedinou, samojedin psobící. Tu jest pak ovšem veledležitou otázkou, co jest pokládati za jednu z posledních píin nastalého výsledku. Otázku tu dlužno roz-
aspo
jich
tomto pravidlu
vt
ešiti v ten rozum, že jako jednu z posledních píin nastalého výsledku nutno pokládati tu píinu, která za daných okolností a poby dle poznatk lidskému vdní pístupných nastalý výsledek mohla sama o sob pivoditi. Tak ku p. uvázání lovka na potopující se lod. Za daných okolností povede uvázání to jist k utopení. Po-
mr
slední z
píin
nastalého utopení sfuší tu považovati pohroužení se
s
lodí
pod vodu a causa movens tohoto pohroužení se uvázaného lovka jest práv ono uvázání k lodi. Naproti tomu jest jinak pi uvázání lovka k hromosvodu za panující boue, pi níž hrom do hromosvodu udeil a lovka zabil. Za jednu z posledních píin usmrcení jest pokládati zasažení uvázaného tla bleskem, ranou elektrickou. Uvázání k hromosvodu, tedy in lidský, není tu však causa movens zasažení ranou elektrickou. Causa movens tohoto zasažení jest ta okolnost, že svezl se k uvázanému tlu a toto blesk zasáhnul hromosvod a po projel. Tedy tu není dána píinnost ani dle § 134 tr. z. rak. Ovšem že ve všech tchto pípadech dlužno vycházeti z pedpokladu, že pachatel ml úmysl usmrtiti, však jinou píinou než práv
nm
smrp ivodila,
ili, bychom pravidlo generalisovali, že paúmysl, aby nastalý výsledek nastal, ale vle jeho smovala k tomu, by nastal z jiné píiny, než se skuten stalo. vala-li vle pachatelova k tomu, by zamýšlený výsledek nastal uritým zamýšleným zpsobem, z urité zamýšlené píiny, a výsledek ten také
onou, krerá chatel
ml
sice
Smo-
skuten
z této píiny vznikl, pak nelze píinnost dle nižádného trestního zákona nikdy vylouiti. Dle dosavadních názor o píinnosti eší se otázka píinnosti
i
tu, nastal-li »)
Dra. ,,
zamýšlenou píinou zamýšlený výsledek.^)
Srovnej
Miiky:
,,
již
naped uvedené
Trestní vina a vztah
citáty a názor vynikající z
píinný"
z
poznámky
i.
cit.
na
lánku
str.
471.
Pocty"
V píinou
pípadech tu uvedených pedpokládá se úmysl, aby zamýšlenou nastal zamýšlený následek. Pán pošle za bouky sluhu do lesa
Dr. Karel Drbohlav:
320
Problém píinnosti spatuje se tu pak v té okolnosti, že jjachatel subjektivn pesvden, že zamýfilená píina a tím zamý'šlený následek nastane, skládá nastoupení píiny do rukou náhody a je s tím srozumn, nastane-li píina a zamýšlený následek. V této náhod, se kterou pachatel poítá a o níž neví, nastane-li, spatována také otázka píinnosti. Je však samozejmo, že tu bží o vztah vle pachatelovy k zamýšlené, ovšem náhodné píin a tím k zamýšlenému, ovšem také k náhodnému výsledku a nikoliv o vztah innosti jjachatelovy k nastalému výsledku. V takových pípadech jde o subjektivní vztah vle pachatelovy k nastalému výsledku, o subjektivní stránku pípadného inu trestného, o vinu ve smyslu subjektivním, nikoliv o otázku, dlužno-li nastalý následek pokládati za výsledek pedsevzaté innosti ve smyslu trestních ustanovení, o vztah innosti k výsledku krimineln revelantní, o píinnos. Zamováním tchto dvou problém vnáší se do otázky píinnosti ve smyslu práva trestního znaná neví, není
nejasnost a neuritost.
V mnohých
pípadech, kde pachatel nebyl ani subjektivn pe-
svden, nevdl, nastane-li píina jím toužená a tím jím zamýšlený výsledek, píí se naším názorm pisvditi k otázce viny za výsledek, i
jestliže tento vzdor nevdomosti pachatelovy o jeho vzniknutí a vzdoi jeho nemožnosti píinu jeho pivoditi pece nastai. Píina, pro zdráháme se v takových pípadech ku zodpovdnosti za nastalý výsledek pisvditi, není v nedostatku píinnosti, jak se v takových pípadech obyejn praví, nýbrž v nedostatku subjektivní stránky toho inu trestného, jenž by nastalým výsledkem objektivn byl odvodnn. Nejastjší takovéto pípady sezná váme tam, kde pachatel k dosažení zamýšleného výsledku chce použíti sil, o nichž vbec není známo, zda, kde a jakým zpsobem budou úinkovati. Tak ku p. uvázání lovka za bouky ku hromosvodu, by bleskem byl zabit. Kdyby pachateli bylo zcela urit známo, že blesk po hromosvodu se sveze a lolovka tam svázaného zasáhne a usmrtí, nebude tu vážných pochybností, že kausalita mezi inem a nastalou smrtí krimineln relevantní tu jest. Není-li to však pachateli známo a jeví-li se zasáhnutí lovka :
—
v úmyslu, by byl zabit bleskem anebo, nkdo uváže za bouky lovka, ku hromosvodu, by byl bleskem zasáhnut a zabit. M. E. Mayer v ,,Kausalzusammenhang", z nhož první pípad vzat, neshledá vá v tomto pípad, nastane-li zamýšlený výsledek, píinnosti, rozeznávaje pi ešení této otázky vydání v psobnos síly existující a naproti tomu síly dosud neexistující, ve kterém posledním pípad píinnos popírá. Dr. Miika vidí píinnos v druhém pípadu beze vší pochyby a neshledávaje žádného rozdílu mezi obma pípady dochází k dsledku, že i v prvém pípadu je píinnos dána. Dle našeho tu vytknutého stanoviska nastal zamýšlený výsledek ze zamýšlené píiny a nemže se tu jednati o spor o píinnos, nýbrž pi okolnosti, že pachatel poítal se silou, prostedkem ku provedení nejistým, o nmž nevdl, bude-li úinkovati a zasáhne-li úinek jeho zamýšlený pedmt, jen o otázku, je-li tu subjektivní stránka píslušného inu trestného, nastalým následkem objektivn odvodnného, pokud se týe, je-li tu zpsobilá innos zevnjší.
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti
k výsledku
trest.
321
k hromosvodu uvázaného bleskem se subjektivního stanoviska pachatelova jen jako náhoda, tu pak již pronášejí se o kausalit krimineln relevantní mnohé i odvodnné pochybnosti. A pece jest objektivní vztah mezi inem a nastalou smrtí, jenž tvoí kausalitu v obou pípadech tentýž. Z toho jest patrno, že stanovením uritého vztahu mezi inností a nastalým výsledkem, nemže se ješt stanoviti vztah krimirelevantní. Uritý vztah mezi inností a nastalým následkem stává se krimineln relevantním teprve
neln
rem
uritým pom-
vli pachatelov.
k Dle
134 rak. zák. tre?t. a všech ostatních ustanovení, která stejvztah mezi inností a výsledkem urují, jest vztahem krimineln revelantním: I. Každývztah k zevnj ši i nn o s t i §
ným zpsobem
podmínkou
nastalého výsledku jakkoli vzdálenou dle všeobec-
ných zkušeností vyznaovaný
a
pachatelem
za-
mýšlený. II. Vztah, pi nmž jestinnos causa movens nastalého výsledku a vle v takovém objektivním pomru k následku, že k témuž následku,
a
jinakým zpsobem smovala.
V
prvém pípad jest vle pachatelova v pímém pomru jak ku zpsobu, jakým následek má nastati, tak i k následku, který má nastati a to v pomru takovém, dle nhož vle smuje pímo k výsledku k zpsobu. Jak pi tom innos k nastalému výsledku pispívala, spolupsobila, jest nerozhodno, jen tolik je nutno, by byla jednou z podmínek, píin, teba sebe vzdálenjší. Nutno pipomenouti, že mnohdy v takovýchto pípadech mluví se o tom, že tu není vbec kausality, t. j,, že není innost s nastalým následkem v takovém vztahu, který pojem kausality v objektivním smyslu vyžaduje, jest tu vle smující i k následku, jenž nastal, i ku zpsobu, jakým následek nastal. Ku p.: vyslání sluhy za boue do lesa, by byl hromem zabit. K tomu odpovídáme, že v takových pípadech mže tu býti kausalita objektivn i
a
založena, že však tu není kausality krimineln relevantní a to z toho že zde chybí subjektivní moment kriminelní relevantnos za-
dvodu,
Ten, kdo sluhu do lesa posílá, nemže vdti, ba ani pedlese a v onom míst, kde sluha bude, udeí, on si toho jenom peje, stane-li se tak, ale penvadž pivodní toho se vymyká z jeho moci, nelze íci, že vle jeho k tomu smuje. Tu pak vylouena jest i subjektivní stránka píslušného inu trestného a tím i kausalita relevantní. Krimineln relevantní kausalita prvého druhu pedpokládá dva
kládající.
vídati, že
hrom práv v onom
krimineln
momenty:
Moment subjektivní. Moment objektivní. Moment subjektivní urován zpsobu pivodní následku. 1.
2.
Sbornik
.
vd právních
a státoich,
VII
jest
pomrem vle
k následku a ke 2
I
Dr. Karel Drbohlav:
322
Moment objektivní podmínn jest pomrem innosti k následku. Pro moment subjektivní pro kriminelní relevantnos význaný, názvem tuto kausalitu subjektivní. V druhém pípad kausality krimineln relevantní je vle pachatelova toliko v tom pomru k následku, že k témuž následku smovala, není však a nemže býti v žádném pomru ke zpsobu, jakvm následek nastal. Pomr vle ke zpsobu nahrazen tu jiným pomrem, uritým vztahem innosti k následku, a to vztahem takovým, že innost musí býti
causa movens nastalého následku. V tomto druhém pípadu kausality krimineln
relevantní jsou
rovnž dva momenty zahrnuty: moment subjektivní, t. j. smr vle k témuž následku, který nastal, a moment objekttivní, t. j. uritý pomr innosti k následku, ili lépe eeno, ke zpsobu, jakým následek nastal. Na pomru vle k zpsobu, jakým následek nastal, tu nezáleží. t. j. objektivní uritý vztah innosti následku, význaný pro posouzení kriminelní relevantnosti, nazveme tuto kausalitu o b j e k t i v n í. V trestním zákon francouzském ani italském není tak všeobecného pravidla o kausalit, jako jest v § 134 trest. zák. rak. V obou zákonech dlužno vykládati každé ustanovení zákonné, v bere se zetel k nastalému výsledku njakému, samo o sob zvláš. Teprve z tchto jednotlivých ustanovení bylo by pak možno vyvoditi všeobecné stanovisko, povšechné pravidlo o kausalit dle jmenovaných zákon. Že kausalita dle tchto zákon je všude tam založena, kde vle
Pro tento objektivní moment,
ke
zpsobu pivodní
nmž
pachatelova smovala k uritému následku a k uritému zpsobu pivodní tohoto následku a zamýšlený následek zamýšleným zpsobem také nastal, není žádné pochybnosti. Kausalita subjektivní v pedpokladu všech náležitostí subjektivní povahy píslušného inu trestného jest všude uznána. Mže se tedy jednati jen o to, zda a jakým vztahem objektivním mezi inností a následkem jest dle uvedených zákon subjektivní moment nahrazen, zda kausalitu mže založiti i objektivní moment a jaký? Dle i. 295 zák. trest, franc. zdálo by se, že tu vyjádena jen kausalita subjektivní, že vle pachatelova musí smovati nejen k nastalému následku, smrti lovka (rhomicide), nýbrž i ke zpsobu, jakým práv smr nastala (commis volontairement). Pihlížíme-li však i k jiným ustanovením trest. zák. tranc, tak menovit ku i. 309, posl. alin. a j., tu shledáváme, alespo pokud se týe vraždy, že kausální moment subjektivní nahrazován jest také momentem jiným, momentem, jenž vyznauje, že innost, resp. nezamýšlený výsledek její výsledek trestný, k nmuž vle pachatelova sice smovala však jiným zpsobem. Moment tento, jenž ,,zp kausalitu vyznauje, vyjáden jest slovem: ,,occasionner",
zpsobil
sobiti".!") 1°) I. 309 zní: Si les coups portés ou les blessures faites volontairement, mais sans intention de donner la mort, rent pourtant occasionnée.
o
k výsledku
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti
trest.
323
Jedná se tedy jen o to, jaké skutené vztahy mezi inností a nastalým následkem to jsou, které ve slov ,,occasionner" jsou zahrnuty. Pokud se vraždy týe, jest pi urení tchto vztah slovem occasionner oznaených dležito v první rad také ustanovení i. 295 a to výraz: ,,rhomicide". Jen ten kausalitní vztah naznaený slovem .occasionner" jest po rozumu zákona rozhodným, pi kterém jest innos s nastalým následkem v takové na sob závislosti, v takovém pomru, že dle všeobecného nazírání, dle všeobecných a ustálených pojm nazývána innos dle nastalého výsledku nebo v oznaení následku zahrnuta jest všeobecn i innos. (Sr. commettre Thomicide, kde zahrnuty jsou všecky konkrétní zevnjší innosti, které k nastalému usmrcení jsou v takovém vztahu, že dle všeobecných pojmuv a názorv usmrcení konkrétní inností pivodné nazýváno je 1'homicide.) ,
Dle francouzského zákona trestního
jest
pi vražd
a jiných de-
zákonné definici jest innos všeobecným výrazem oznaena v následku ku skutkové povaze deliktu požadovaném, aneb následek zahrnut jest ve výrazu innosti zevnjší, t. j. zevnjší innos nabyla výrazu dle následku, jen ten vztah mezi zevnjší inností a nastalým následkem krimineln relevantní, jaký byl vyložen naped pi výkladu kausality vyznaené slovem ,,todten" v trest. zák. nm. v § 211.
liktech,
v
jichž
Správnosti názoru tuto proneseného svdí ustanovení i. 319 kde zákonodárce vedle kausalitního vztahu vyznaeného ve smyslu zde uvedeném spojením slov: ,, commettre Thomicide" užívá hned na druhéiji míst vty: ou en aura involontairement été la cause," a rozšiuje tímto obratem kausalitu na jiné ješt pípady než jen na ony oznaené výrazem: ,, commettre Tiiomicide".") franc. zák. trest.,
319:',, aura commis involontairement un hojak vyloženo bylo ve slov ,,todten" užitím k oznaení kausality v trest. zák. nm., zahrnut jen ten vztah zevnjší innosti k nastalému výsledku, v jest zevnjší innos poslední causa nastalého následku, jsou a musejí býti v dalším obratu i. 319 kausalitu naznaujícím zahrnuty zajisté jiné vztahy zevnjší innosti k nastalému výsledku. Jak z výrazu samého plyne, jest v zahrnut ten vztah, pi nkdo zavinil onu innos, která dochází
Kdežto v obratu i.
micide"
jest,
nmž
movens
nm
nmž
coupable sera puni de la peine des travaux forcés á temps. Zpsobena-li zasazenými ranami nebo pivodným poranním bez úmyslu smr zpsobiti, pak in dlužno posuzovati dle tohoto ustanovení. A contr. z tohoto ranami, a-1 i ustanovení však vychází na jevo, že, pi úmyslu smr pivoditi, nutno in pokládati nebo za usmrcení a posuzovati dle , 295 et seq. bez rozdílu, nastala-li smr práv tím zpsobem, jakým pachatel zamýšlel, anebo zpsobem jakýmkoli jiným jím nezamýšleným. ^') Cl. 319. zní: Quiconque, par maladresse, imprudence, inattention, négligence on inobservation des réglements, aura commis involontairement un homicide, on en aura involontairement été la cause, sera puni emamende de cinquante francs prisonnement de trois mois á deux ans, et á six cents francs. 21*
le
smr
poranním
zpsoben
úne
smr
un
Dr- Karel Drbohlav:
324
výrazu ješt ve slov „rhomicide". Konkrétní zevnjší innos musí býti causa movens onoho jevu, který jako poslední causa movens jest píinou nastalého usmrcení. To pak jest tentýž vztah, jak vyložen byl pi ustanovení § 134 trest. zák. rak. V právnické terminologii francouzské jest tato náležitost kausality krimineln relevantní vyjádena požadavkem, aby píina nastalého usmrcení byla pímá a bezprostední.^^) V nkterých ustanoveních užívá franc. zák. trestní k oznaení kausality mezi zevnjší inností a nastalým výsledkem ješt jiných s'il est resulté de ces sortes de violence obrat, tak ku p. v i. 306: une maladie ou incapacité .... Quand les violences ci-dessus exprimées auront été suivies de mutilation, amputation ou privation de Tusage membre i. 317: Quiconque, par aliments, breuvages, médicaments violences, ou p a r tout antre moyen, aura procu'é Tavortement une femme enceinte Ve všech tchto a podobných pípadech není jen všeobecn vyjádeno, by innos lidská, resp. její bezprostední následek, byly jen, jakoukoli a jakkoli vzdálenou píinou nastalého a in trestný odvodujícího následku, nýbrž jest pesn vyteno, jak musí se innos resp. její pímý, bezprostední výsledek míti ku následku nastalému a dle té které zákonné definice relevantnímu. Ve všech tchto obratech je vyjádeno, že relevantní následek musí povstati z e zevnjší innosti nebo jejího bezprostedního výsledku. Dle toho pak všecky podobné obraty trest. zák. franc. znamenají pak totéž, co v trest. zák. rak. slovo ,,daraus" a v tomto slov jest, jak naped bylo vyloženo, vyjáden onen vztah zevnjší innosti k relevantnímu následku, pi kterém jest zevnjší innos causa movens relevantního následku. Tak shledáváme, že i dle franc. zák. trest, jest krimineln relevantní jen ten vztah zevnjší innosti ku následku ten který in trestný odvodujícímu, dle nhož jest zevnjší innos causa movens nastalého následku a to pi vražd causa movens poslední, pi ostatních pak inech dle nastalého následku za trestné prohlášených causa movens .
.
.
un
a
jakkoli vzdálená. V italském trestním zákon
není rovnž žádného výslovného, zvláštního ustanovení o vztahu kausalním pi inech trestných. Nutno tedy i pro obor trestního zákona italského ešiti problém píinnosti dle téhož všeobecného pravidla, jak v onch zákonech trestních, o nichž bylo tu již promluveno, t. j. dle významu onch výraz o jednotivých trestních ustanoveních, jimiž pivádn jest výsledek in trestný odvodující v souvislost se zevnjší inností. Jak bylo již povdno, jest tato souvislost vyznaována bud jen názvem použitým pro zevnjší innos samotnu, názvem, jenž obsahuje ^^)
Les
Tak rozhodnutí kassaního soudního dvoru
articles
319 et 321 n'e exigent pas que
la
ze dne 16./6. 1864: cause de rhomicide ou des
blessures involontairernent causés soit directe et immediate, ni que la vic-
time n'ait eu
clle-mme
aucune part imprudence.
:
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti k výsledku trest.
325
nejen úkon lidský, nýbrž i také již jeho výsledek, nebo jen naznaením nastalého výsledku trestnos odvodujícího, nebo konen i zvláštními obraty jen kausalní souvislost vyznaujícími. Zde však jedná se nám o spojitos kausalní jen ph tch inech sám trestných, kde vyznaen jest v zákonné definici jen výsledek o sob nebo jen ve spojení se zevnjší inností povšechn naznaenou výrazem, která zahrnuje v sob všecky možné jednotlivé specielní intrestných jest, jako v jiných zákonech nosti zevnjší. A typ tchto trestních, tak i v trestním zákon italském, v ustanoveních o usmrcení levka a poškození tlesném. Z definic o vražd (i. 364), okulposním usmrcení (i. 371), o úmyslném poškození tlesném (i. 372) a poškození kulposním (i. 375) mohlo by se souditi, že kausalní vztah jest tu vždy krimineln relevantní, je-li zevnjší innos jakoukoli píinou nastalého výsledku, pokud ovšem možno zevnjší innost dle zkušeností lidskému vdní pístupných
bu
in
píinou
nazvati. ^^)
Dle toho bylo by dle trestního zákona italského všecky praktické pípady naped uvedené, v nichž nejen dle trest. zák. nm., nýbrž i rakouského i francouzského kausalitu jsme vylouili, rozhodnouti v ten rozum, že pi nich kausalita po rozumu zákona jest založena a že v pedpokladu ostatních náležitostí povahu zloinu vraždy odvodují. Tomu však vzdor širokému výrazu ,,cagiona", ,, zpsobí" tak není ani v trest. z. italském. Kapitola I. titulu IX. knihy druhé, která jedná o usmrcení vbec, nadepsána jest: ,,Dell'omicidio. Tím vyznaeno jest, že pod obor trestního zákona spadají a po rozumu zákona dle ustanovení v téro kapitole daných jen ta usmrcení jsou krimineln relevantní, která
mohou
býti
nazvána ,,omicidio".
Pivede-li se pak tento výraz v souvislost s inností lidskou, tu picházíme k tomu dsledku, že výraz i. 364 trest. zák. ital: ,,cagiona la mote, t. j. omicidio, znamená tolik, jako v trest. z. nm. slova: ,,todten". Z toho pak by následovalo, že innost lidská musí býti poslední causa movens nastalé smrti, jak bylo naped vyloženo. Pihlédneme-li však k ustanovení i. 368 ku slovm: ,,con atti diretti a conmettere una lesione personále, cagiona la mote di alcuno", nahlédneme, že ustanovení i. 364, 371, 372 a 375 liší se od ustanovení i. 368 jen jednak vnitní stránkou, t. j. vztahem vle k následku, jednak ^*) I. 364. zní: Chiunque a fine di uccidere, cagiona la mote di alcuno, e punito etc. i. 371: Chiunque, per imprudenza, negligenza, ovvero per imperizia nella propria arte o professione, o per inosservanza di regolamenti, ordini o disciplin, cagiona la mote di alcuno, punito .... i. 372: Chiungue, senzail fine di uccidere, cagiona ad alcuno un danno nel corpo o nella salute o una perturbazione di ment, punito .... i. 368 Chiunque, con atti diretri a commettere una lesione personále, cagiona la mote di alcuno, é punito .... i. 375: Chianque per imprudenza o negligenza, ovvero per imperizia nella propria arte o professione o per inosservanza di regolamenti, ordini o disciplin, cagiona ad alcuno un danno nell corpo nella salute od una perturbazione di ment, punito .... .
.
.
.
Dr. Karel Drbohlav.
326
práv nastalým do
následkem, že však co do kausalní souvislosti, t. j. co k následku jsou si na roven postaveny.
souvislosti zevnjší innosti
A z ustanovení i. 368 lze seznati, že kausalní souvislost jest pro obor trest. zák. ital., pokud se týe trestných v cit. ustanoveních definovaných v otázce, byHi následek ten který in trestný odvodující, pnvodn ,,con atti", t. j. zevnjší inností, emuž tak dlužno rozumti, by nastalý výsledek povstal z pedsevzaté innosti, ili, by zevnjší innost byla causa nastalého ná-
in
movens
sledku jakkoli vzdálená. Z toho pak následuje, že dle ital. trest. zák. je táž souvislost mezi zevnjší inností a následkem jmenované iny trestné odvodujícím krimineln relevantní, jako dle trest, zákona rakouského. Že tato kausalita jest dle ital. zák, trest, krimineln relevantní, patrno z pvodního návrhu dotyných ustanovení jmenovité i. 364 a z porad o zmnách tchto pvodních návrh. Pvodní návrh i. 364 (vlastn i. 370) znl: ,,E colpe vole di omicidio volontario colui che, con Tintenzione di uccidere, cagiona, con qualgunque mezzo, la mote ad alcuno, ancorch abbia ucciso una persona per un'altra." V ministerské kommissi byl však výraz ,,c o n qualqunque mezzo" oznaen jako evidentní zbytenost. Výraz ten však ve spojení se slovem ,, cagiona" zejm oznaoval kausalitu v ten rozum, že innost, jíž smr se zpsobuje, musí psobiti jako causa movens. Uvedený výraz nebyl však vynechán k tomu cíli, by kausalita byla zmnna, nýbrž jako zbytený. Kausalita jím vyjádená byla tudíž ponechána. jest
Téhož náhledu o kausalit dle ital. zák. trest., zejména pokud se vraždy, jest také kassaní soudní dvr italský, který náhled ten pronesl v rzných rozhodnutích. 1*) Ostatn ustanovení i. 371 II. odst. ve slovích: se dal f atto .", ustanovení i. 372 ve slovích: La pna 1° derivi la mote ce il fatto produca Findebolimento permanente ... 2" se il fatto produca una malattia. a v odst. III. ve slovích: se il fatto non produca malattia .... nenechávají nás v pochybnostech, že tam uvedený výsledek musí nastati inem samým, z inu, ili, jak praví
týe
.
.
.
.
.
.
trest. zák.
.
.
.
.
.
.
.
rakouský ,,daraus".
krimineln relevantní povdno, seznáváme, že pojem kausality pro obor trestních zákonodárstev není pojmem všeobecným, filosofickým, abychom tak ekli pirozeným, z vci samé odvozeným a pro všecky pípady v každém trestním zákonodárství stejn platícím, nýbrž pojmem umlým, každým zákonodárcem v jednotlivých zákonodárstvích trestních zvláš utvoeným, pi nmž ovšem smysl výraz, jimiž pojem ten vyjáden, nutno, pokud není zákonem
Z
toho, co zde o kausalit
—
'*) Cass. 6. sett. 90: Le parole cagiona la mote, che si leggono nell' art 364 del Cedíce penále italiano corrispondono sostanzialmente alla frase ,, dleni airart. 541 del Codice penále sardo: per cul
mote.
seguala
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti
k výsledku
trest.
327
samým
výraz vyložen, vykládati dle významu všeobecného, jemu dle všeobecných ustálených pojmuv a názor pikládaného. Nicmén však seznáváme dále, že z ustanovení, jimiž v jednotlivých trestních zákonnících vyjádena jest kausalita pro obor jich relevantní, možno pece dovoditi, ne-li všeobecn platné zásady o kausalit, tož alespo pro vtšinu trestných in, pro urité typy jich.^^) A tyto zásady po vtšin v trestních zákonodárstvech k platnosti pivedené jsou práv ony, jež zde v tpmto pojednání byly vyloženy. trestOvšem, jak jsme poznali, jsou pi jednotlivých typech ných pece v jednotlivých zákonodárstvech nkteré odchylky. (Sr. kau-
in
pi vražd dle trest. zák. nmeckého a naproti tomu dle trest. zák. rakouského). Chceme-li proto vyjáditi zásadu o kausalit pro vtšinu trestních zákonodárstev platnou, nutno nám ji vyjáditi zpsobem negativním, t. j. vytknouti, jaký pomr zevnjší innosti k výsledku in trestný odvodujícímu k založení kriminein relevantní kausality nedostauje. A tak dojdeme pak ku této všeobecn platné vt:
salitu
K založení kriminein relevantní kausality nedostaí ten pomr zevnjší innosti k následku patícímu ke skutkovépovazeinu trestného, který nejsa pachatelem zamýšlen, není také causa movens doteného následku. judikatury, tu tato kloní se k názoru, že píinnos jest dána vždy, kdykoli innost lidská, o kterou jde, jest jen jednou z píin nastalý výsledek podmiujících, jakkoli psobící. Tento názor od tohoto výsledku vzdálena a jakkoli k vychází na jevo ze zásad vyslovených rakouským nejvyšším soudním dvorem v rozhodnutích ze dne 22. list. 1878 ís. 10695 . sb. 182,^^) ze dne 4. bezna 1882 , 13136,^') ze dne 14. pros. 1888 ís. 10571 . sb. 1231,1^) v nichž vysloveny zásady o kausalním nexu všeobecn, dále v rozhodnutích ze dne 16. kvt. 1878 ís. 13554, ze dne 26. kvt. 1882 . 3661 . sb. 457, ze dne 31. íjna] 1891 ís. 9104, ze dne
Pokud
se
týe
kriminein relevantní
a
nmu
1^).
Mimochodem budiž podotknuto, že kausalita pi inech trestných, vyjádena jest podobn jako v trest. zák. rak. Das Handeln des Menschen wirkt nicht isolirt. Auch ein straf-
o nichž tu mluveno, 1*)
Produkt einer Anzahl zusammentreffender oder nach einander wirkender Umstánde. Es geniigt, wenn ihnen menschliche Tátigkeit jene Richtung gab, welche fúr den Eintritt des Erfolges massrechtlich relevanter Eríolg ist das
gebend gcworden ist; ja wenn sie ihre Wirksamkeit nach dieser Richtung hin auch nur sicherte, steigerte oder doch beschleunigte. Die Ursachenqualitát geht fúr ein Ereigniss nicht deshalb vermit dem Eríolge auch noch irgend ein andcres demselben gleichfalls vorangegangenes Ereigniss durch das Band der Causalitát verknúpft ist. Es genúgt daher zur Zurechnung, wenn das schuldbare Handeln auch nur eine der verschiedenen Erfolgsursachen hergestcllt hat. 1*) Als causal ist eine Unterlassung anzusehen, wenn sich darin eine der Bedingungen fúr die Wirksamkeit jener Umstánde darstellt, aus welchen der straírechtlich relcvante Eríolg hervorging. *')
loren, weil
Dr. Karel Drbohlav.
328
i6.
ledna
dne
16.
ís. 833
1892 is. 13660,^") ze dne
kvt. 1884 ís. 3622 .
.
sb. 1 13722) ze
dne
vit však v rozhodnutích
ze
16.
kvt. 1890 ís. 2696,2") ze ze dne 12. dub. 1888
642,21)
sb.
bez. 1897 ís. 1790 . sb. 2060,2=') jmenodne 27. února 1903 ís. 7980 . sb. 2809 a ze
27.
16. ervna. 1906 . 4390 . sb. 3201.2*) 2 nkterých rozhodnutí rak. nejvyššího jako kassaního soudního dvoru, však jmenovit z rozh. ze dne 19. pros. 1898 ís. 12001 . sb. 2292 vychází na jevo, že tento soudní dvr vnáší v pojem kausahty i moment subjektivní, ze kterého, jak naped uvedeno, ani theorie pi posuzování problému kausality vybaviti se nedovede. To jest jen následek zámny pojmu kausahty se vztahem
dne
vle
pachatelovy k píin, po pípad k zpsobu pivodní výsledku krimineln relevantního. Nebo tam, kde pachatel má na mysli uritou píinu krimineln relevantního následku, po pípad rovnž zpsob pivedení této píiny, nebo kde jest alespo k píin tohoto následku onen vztah vle pachatelovy k nastalému následku, jaký zákon pi trestném inu vzhledem k nastalému následku stanoveném k odvodi
subjektivní stránky žádá, a z píiny té resp. zpsobem tímto relevantní následek také skuten nastal, nemže býti nikdy pochybnosti o kausalit. V takových pípadech jest dle stanoviska zákona kausalita vždy dána. Kde dán je subjektivní vztah ku píin výsledku krimi-
nní
neln
relevantního, tam jest dána i píinnos. Trestní judikatura nmecká rozeznává kausalitu jako vztah innosti ku nastalému následku, po pípad k jeho píinám, a na druhé trestných jako vztah vle k nastalému stran subjektivní stránku kausalitu vyjádenu následku trestnost odvodujícímu. Spatuj
pedn
in
e
^') Der Urheber einer Kórperverletzung haítet auch fur die durch Mangel oder Verweigerung árztlicher Hilfe herbeigefúhrte Verschlimmerung als fur eine zufállig hinzugekommene Zwischenursache. *") Ihn (den Urheber) treífen auch die Folgen fehlerhafter Behandlung der von ihm herbeigefuhrten Verletzung und insbesondere auch die Folge des Gebrauches schádlicher Hausmittel. ^M Selbst die durch einen Kurpfuscher herbeigefúhrte Steigerung der Folgen einer Verletzung ist dem Urheber dieser Verletzung zuzu-
rechnen.
Die Weigerung des Verletzten sich einer, wenn auch ungeíáhrund nicht besonders schmerzhaften Operation, durch welche der Heilungsprocess beschleunigt werden konnte, zu unterziehen, befreit den Urheber der Kórperverletzung nicht von der Haítung fúr die Gesammt^*)
lichen
dauer der Gesundheitsstórung oder Berufsunfáhigkeit. ^^) Der (dolose oder) culpose Urheber einer Kórperverletzung haftet auch íur Folgen der durch zufállige Verunreinigung der Wunde herbeigefuhrten Sepsis. **) Fúr einen eingetretenen, strafgesetzwidrigen Erfolg ist jedeš Tun kausal, welches eine seiner Bedingungen hervorrief; unterbrochen wird die Kausalreihe bloss durch ein auf freiem Willensentschlusse beruhendes Eingreifen eines Dritten. 2^) Srovnej: § 222 nm. zák. ztrest. Wer durch Fahrlássigkeit den Ted eines Menschen tomu rozhodnuti íšského soudního dvoru pro vci trestní ís.:' i, ^y^, 4, 243, 6, 249, 10, 15, 151, 17, 260, :
verursacht ak
22,
173.
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti k výsledku trest.
329
in
trestných, které skutené v onch výrazech zákonných definic vztah mezi inností a nastalým následkem vyznaují. Tak vidí kausalitu vyjádenu ve slov: „verursachen", všude tam, kde tímto všeobecným výrazem pivedena jest v souvislost konkrétní innost, jíž in trestný páchán, s následkem kriminelné relevantním. 2^) Stanoviska íšského nmeckého soudního dvoru pro vci trestní vyjádeno jest nejmarkantnji v zásad vyslovené v rozhodnutí ís. 5, 29: ,,Zur H e rbeifiihrung (Kausahtát) gehort, dass die Handlung des Táters sich unter den Faktoren befunden hábe, auf welche der Erfolg als Ursache zuriickzufiihren ist." Tato zásada pipouští ovšem rzný výklad podle toho, jaký pojem, jaký význam vkládá se ve výraz ,,Ursache". Je-li touto ,,Ursache" každá z celého souhrnu podmínek k témuž výpiiuje k výsledku jakýmkoli zpsobem, je-li sledku psobících, jakkoli vzdálenou a v jakémkoli vztahu tato ,, píina" jen podmínkou k následku, pak jest stanovisko íšského nm. soud. dvoru totožno se stanoviskem nejvyššího kass. soudního dvoru rakouského, jenž v rozhodnutí ze dne 27. února 1903 ís. 7980 svj názor o píin následku krimineln relevantního vyznauje pesn v zásad vyslovené arcif negativn, dle níž není mezi inností lidskou a následkem krimineln relevantního vztahu jen tehdy, byl-li by dotený následek nastal i bez této innosti lidské. Dlužno-li však výraz ,,Ursaciie" vztahovati nejdále jen na ty i u j í k tomu, že pomry a okolnosti tu z podmínek, které p i již jsoucí nebo bez innosti lidské vznikající k výsledku krimineln relevantnímu psobí a podmínkami jeho se stávají, pak jest stanovisko íšského nm. dvoru soudního pro vci trestní totéž, jaké bylo v tomto jen
,
a
a
l)ojednání
vyteno.
Judikatura kassaního soudního dvoru francouzského vyluuje kausalitu tam, kde výsledek krimineln relevantní nastal z píiny nahodilé, inu lidskému úpln cizí, pi emž vždy hledti dlužno však jen k výsledku skuten nastalému a nikoli k píinám jel\o vdou více mén na jisto postaveným. 2*) Tím blíží se názor kassaního soudního dvoru francouzského názorm v tomto pojednání projeveným v tchto smrech: 1. Že dlužno výrazm oznaujícím v zákonných definicích vztah innosti k výsledku krimineln relevantnímu pikládati jen ten význam a smysl, jaký v dle všeobecných ustálených pravidel o smyslu a \ ýznamu slov spatovati možno.
nm
Že o krimineln relevantním vztahu rozhodují jen ty okolnosti, vyznaujícím jsou dle všeobecného ustáleného výkladu a smyslu jako píiny nastalého výsledku 2.
které ve výrazu krimineln relevantní vztah obsaženy.^')
'*')
^^j
Cass. 18. mars. 1854 a
j.
Tyto píiny oznaili jsme v tomto pojednání jako poslední
moventes.
z
causae
Dr. Karel Drbohlav:
330
Ad
Tu
jde o pípady, kde uritý následek zevnjší innosti nikoli v tom rozsahu a velikosti, jak nastal, nepatí ke skutkové povaze toho kterého inu trestného, nýbrž jen jako pitéžující okolnos trestnost uritého inu trestného všeobecn zvyšuje, anebo pro ten in trestný zvláštní, písnjší sazbu trestní podminuje.
IV.
bud vbec anebo
Pípad begleitet)
takových shledáváme v každém trestním zákonodárství
Tak v
s dostatek.
v
§
86
rak. trest. zák. alin.
v§
8i, alin. 2 (oder
94, 126, 128, 130,
II.,
mit Verwundung
150, 151, 160 et seq.,
167, 195 a j. v nm. zák. tr. § 178, 206, 221 alin. III., 224, 226, 229 251, 307, 309, 312, 314 316, 321 324, 326—328; ve f ran. zák. trest, i. 231, 233, 316, 317, 351, 434, 437 a j., v ital. zák. trest. i. 327, 351, 382, 383, 386 a j.
—
—
I v tchto pípadech jde o problém kausality, tu dlužno uvažozda nastalý a vyšší sazbu tesní podmiující výsledek jest v takovém vztahu k zevnjší innosti, jaký zákonodárce má na mysli. I v tchto pípadech jest krimineln relevantní vztah v zákon vyjádexi a dlužno ho také dle píslušných ustanovení zákonných poi
vati,
suzovati.
praxi jest ten, že tu teba jen, aby onen nastal beze všeho subjektivního vztahu. (Judikatura rak. nejv. kass. soudního dvoru, íšského soudu nmeckého, Buri, Bar, Jenull, Gey&r, Liszt Lammasch, Finger, Frank, Hálschner, Belnik, Jánka, Berner, Birkmeyer, Lóffler a m. j., jinak Binding a Merkel). Máme-li na zeteli pevládající a po vtšin za platný uznávaný názor o problému kausality, která dle tohoto názoru jest
Panující názor v theorii relevantní následek
i
objektivn
v krimineln relevantním smru dána vždy tam, kde innost pachatelova jest v takovém pomru a vztahu k nastalému a krimineln relevantnímu následku, že by byl tento bez této innosti nenastal a vylouena jest jen tehdy, byl-li by krimineln relevantní následek povstal i jinak bez této innosti, pak seznáváme, že není dle tohoto názoru mezi kausalitou v pípadech, o nichž pojednáno pod odst. III., a v pípadech tu uvedených, žádného rozdílu. 2^) Jako však pi ešení problému kausality v pípadech ad III. uvedených, tak i v tchto pípadech upadá se do téže chyby, že vztah mezi následkem krimineln relevantním a zevnjší inností pachatelovou není dovozován z jednotlivých zákonných ustanoveni vztah ten vyznaujících, nýbrž všeobecn methodou filosofickou pro všecky pí**) Tomu tak ovšem teprve po vylouení subjektivního momentu pojmu kausality, který, jak bylo již k tomu poukázáno, panující názor do pojmu kausality v pípadech v odst. III. uvedených vkládá, a jen tímto subjektivním momentem pípady ad III. uvedené rozeznává od pípad ad IV., dále do ešení kausality v posléz uvedených pípadech se nepouštj e. Že však subjektivní moment do problému kausality nepatí a že tudíž trestných sluší posuzovati jen dle kausalitu v jednotlivých pípadech výraz objektivn kausalitu vyznaujících, bylo již na píslušném míst
z
i
in
naped povdno.
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti k výsledku trest.
331
pády stejn platnou bez ohledu na smysl a význam zákonného ustanovení pro každý pípad zvláš daného. A hledí-li se nkde ku znní píslušného ustanovení zákonného, v krimineln relevantní vztah
nmž
vyjáden, pak iní se tak jen za píinou výkladu momentu subjektivního, vztahu vle pachatelovy k následku krimineln relevantnímu, mnohdy tento subjektivní vztah v píslušném výrazu ustanovení zákonného neprávem a nesprávn se hledá. k následku
jest
a
Jednotlivé zákony trestní mají i v pípadech zde naznaených v píslušných ustanoveních, jimiž stanovena vzhledem na vzniklý tžší následek zevnjší innosti vtší trestnost, nebo dána vyšší sazba trestní, pesné a jasné výrazy, jimiž nastalý výsledek krimineln relevantní se zevnjší inností uveden v souvislost, v nichž vytknuta jest kausalita zevnjší innosti s nastalým výsledkem.
Nutno
i
pedevším zjistiti, ve kterém výrazu v zákon použitém vytena a jaký vztah dle všeobecného smyslu a významu
tu
jest kausalita
nm
tchto výraz dlužno v spatovati. Tímto postupem pak seznáme, v jednotlivých z pípad zde uvedených rznými výrazy jest vyjádena a že dle rzného smyslu a významu tchto výraz bude také rzná, t. j. rznými požadavky podmínna. že kausalita
Tak vyjádena jest v rak. zák. tr. v §81: oder mit einer Beschádigung oder Verwundung begleitfet (d. i. der Widerstand). Z toho patrno, že poškození nebo poranní musí se státi pi odporu, teba nikoli inností, kterou odpor kladen, nýbrž jakýmkoli zpsobem, který není ani causa movens ve smyslu ad IIL uvedeném, že však není kausalita dána, stalo-li se poranní po vykonaném odporu, tebas tento je jako causa movens pivodil. V § 86 II. Alin. vytena jest kausalita ve výrazu: ,,aus der Beschádigung, v poslední pak obratem: ,,Hátte endhch eine solche Beschádigung den Tod eines Menschen z u r F o 1 g; e" v § 126, 128 a 130, podobným zpsobem: ,,Hat die Gewaltthátigkeit einen wichtigen Xachtheil der Beleidigten an ihrer Gesundheit oder gar am Leben zur Folge gehab';a,,hat das Verbrechen den Tod der Beleidigten verursach t."
vt
Zde zákon vyžaduje, by vzniklý výsledek krimineln relevantní bud z následku zevnjší innosti nebo z této innosti samotné, nestaí tedy, by zevnjší innost byla toliko jakoukoli píinnou kiimineln relevantního výsledku v tom smyslu, že píinou tou není jen tehdy, kdyby byl krimineln relevantní následek nastal bez této innosti, nýbrž nutno, aby následek ten nastal touto inností nebo jejím následkem, aneb abychom tak ekli: skrze ni nebo skrze její následek. Takovouto píinu nazvali jsme, jak naped vyloženo, povstal
i
causa movens. Tak dlužno i^odobn vykládati kausalitu v § 160: ,,Ist m Zweikampfe eine Verwundung geschehen," v § 161: Ist aus dem Zweikampfe der Tod eines der Streitenden erfolgt," v § 167: Wenn das i
i
Dr. Karel Drbohlav:
332
Feuer ausgebrochen und d a d u r c h ein Mensch .... getodtet wird, v § 195: Wenn aber bei dem Raube Jemand dergestalt verwundet oder verletzt worden, dass derselbe d a d u r c h eine schwere Beschádigung erlitten hat" a ve všech jiných ])rípadech, kde podobným zpsobem souvislos mezi inností a nastalým následkem vtší trestnost anebo vyšší sazbu podmiujícím pichází k výrazu. Naproti tomu možno z výrazu §u 150 a 151 tr. z. rak: ,,und wenn der Tod des Kindes erfolgt ist" seznati, že zde není vyjádena mezi zevnjší inností a nastalou smrtí nižádná vnitní souvislos, že tu neteba, by nastalá smr byla k zevnjší innosti (odložení dítte) v souvislosti jako následek ku píin t. j. ku causae moventi, nýbrž že staí, když jen zevnjší innost, t. j. odložení s píinou smrti na témž pedmtu, t.j. na dítti se sejdou. Ku p. odložené dít bylo zanecháno pod vysokým stromem, do nhož udeil hrom a dít zabil.
V tomto pípad platí zásada nejvyšším kassaním soudním dvorem rakouským o kausalit vbec pro všechny pípady bez rozdílu vyslovená, dle níž jest kausalita ve smyslu kriminelním vylouena jen tam, kde krimináln relevantní následek byl by nastal beze zevi
njší innosti pachatelovy. 28)
Takovouto kausalitu možno právem shledávati se stanoviska kriminelního jen tam, kde souvislos mezi následkem a zevnjší inností jest oznaena jen podobným výrazem jako v § 150 a 151 zák. trest, rak., resp. správnji eeno, kde ve výrazu k oznaení uvedené souvislosti užitém není obsažen žádný vztah ani subjektivní ani objektivní jako mezi píinou a následkem, nýbrž jen ta skutenost, že zevnjší innost pachatelova umožnila psobení tch píin na objekt, krimineln relevantní. Nm. tr. zákon nenechává nás ani v tchto zde uvedených pípadech v nižádné pochybnosti, s jakého stanoviska dlužno tu kausalitu ešiti. Tento trestní zákon žádá i v pípadech zde dotených po vtšin ke kausalit tu náležitost, aby relevantní následek povstal inností pachatelovou resp. z innosti jeho. (Srovnej § 178: Ist durch eine der in den § § 176 jichž výslednicí je následek
und 177 bezeichneten Handlungen der Tod ... verursacht worden, § 221: Ist durch die Handlung eine schwere Korperverletzung .... verursacht worden... und wenn durch die Handlung der Tod verursacht worden ist, § 226: Ist durch die Korperveletzung der Tod des Verletzten entstanden, § 251:
verbte
oder durch die gegen ihn Gewalt eine schwere Korperverletzung oder Tod desselben verursacht worden ist, § 309: wenn durch den Brand der Tod eines Menschen verursacht worden ist, §312,314: wenn durch die Uberschwemmung der Tod .
.
.
eines
Menschen
"*)
dne
16.
verursacht worden
ist
Srovnej rozhodnutí ze dne 27. února 1903 4390, . sb. 3201.
ervna 1906 .
.
etc).
7980. ís. sb. 2809 a ze
o
krimin. relevantních vztazích zevn. innosti
k výsledku
trest.
^^^
Z toho nutno dovozovati, že tu hledí se ku vnitní souvislosti innosti pachatelovy k relevantnímu následku v ten rozum, že innost pachatelova musí býti v nepetržité souvislosti se všemi píinami, zejména však s poslední píinou nastalého relevantního následku, že zevnjší innost pachatelova relevantní následek jako píina tebas jakkoli vzdálená pivodila, ili že jest causa movens nastalého následku v tom smyslu, jak bylo naped vyloženo. Že tomu tak, plyne jasn z té okolnosti, že zákon uvádje zevnjší innost, po pípad její následek, klade krom toho ješt zvláštní draz nebo jejím na to, by relevantní následek nastal touto
inností
následkem. I tam, kde nm. zákon trestní jiným výrazem kausalitu vzhledem k nastalému relevantnímu následku stanoví, vždy hledí se k tomu, by innos pachatelova byla s následkem v takové vnitní souvislosti, vzhledem k níž nazvali jsme tuto zevnjší innos causa movens nastalého následku.' (Srv. ku p.: § 224: Hat die Korperverletzung zur Folge, dass der Verletzte etc § 307 lit. i: wenn der Brand den Tod eines Menschen d a d u r c h verursacht hat, dass dieser zur Zeit der Tat in einer der in Brand gesetzten Ráumlichkeiten sich befand. a. pod.).
A podobn vyjaduje zákon
íranc.
i
kausalitu v pípadech, o nichž zde
Tak ku p. nalézáme ve
italský.
franc.
e,
i
tr.
zákonu obraty
ve i. 231: Si les viole nces exercées... ont été 1 a cause effusion de sang, blessures ou maladie si la mort s e n e s t e dans les quarante jours, ... i. 316: s u i v .Si la mort e n est résultée avant Texpiration des quarante jours i. 351: et, si la mort s'e n est s u i v i e, Taction sera considérée comme meurtre, v i. 434: Dans touš les cas, si Tincendie a occasionné la mort une ou de plusieurs personnes ... a pod. a v ital. trest, zákon v i. 327: Se dal f a 1 1 o d e r i v la mote di pi persone o auche la mote di una sóla e la lesione di una o pi .... v i. 351: Quando da alcuno dei f a 1 1 i p r eV e d u t negli articoh 331, 333, 340, 341 d e r i v la mote od una lesione v i. 382: Se, in c o n s e g u e n z a del fatto b ort o o dei mezzi adoperati per procurarlo, avvenga la della donna v i. 386: Se dal fatto dell' abbandono d e r v un grave danno nel corpo o nella salute, od una perturbazione di '
.
.
.
.,
i
..
.
.
*
.
.
i
i
.
.
i
.,
da
mote
i
,
ment
i
....).
Z tchto ukázek jednotlivých zákonných ustanovení sem spadajících plyne, co I.
I
jsme
již
dovodili, že:
v tch pípadech, v nichž nastalý následek zevnjší innosti
ke skutkové povaze inu trestného nepatí, nýbrž jen jeho trestnos zvyšuje, po pípad stanovení písnjší sazby trestní za následek má, jednotlivá zákonná ustanovení obsahují urité výrazy, v nichž kausalita jest pesn vytena a z nichž také kausalitu v každém jednotlivém
pípad
zvláš nutno dovoditi.
,
Dr. Bol. Fux.
334
Že,
2.
pro všecky
vtšin
a
nelze z
dvodu
ad
i.
uvedeného stanoviti ví>eobecné,
pípady vždy stejn platné ])ravidlo o kausalité, pece p o vyjáden jest v ustanoveních, jimiž kausalita jest vytena,
ten vztah mezi zevnjší inností a nastalým následkem jako
neln
relevantní, pi nmž
vens
nastalého následku. vyloženém.)
Osobní
da
Odpov
z
píjm
na kritiku
Na vývody p. Dr. Ad II. dovozuje p.
chci
krimi-
zevnjší innost causa m o(Causa movens ve smyslu zde již naped jest
z pozstalosti neodevzdané. p.
Dr. (v ro. VI.,
str.
398.)*)
odpovdti co možná nejstrunji. rzných § § ob. z. a pat.
Dr. citováním
z
r.
1854,
jakož i rozhodnutí správ, soudu B. 1822,^) že hereditas iacens trvá až do soudního odevzdání a vyslovuje mínní, že vzdor rzné terminologii zák. o osobních daních (,,ruhende" a ,,nicht eingeantwortete" VerlassenCo.se prvého schaft) není a zajisté nebylo v tomto smru v praxi spor. bodu týe, není mi jasný úel tohoto dkazu, nebo nikde jsem opaku netvrdil; jinak v praxí pochybnosti v této otázce, a nemalé skuten byly.
—
Ad III., IV. Hájil jsem a hájím i nadále mínní, že pro rok úmrtní samostatným subjektem berním jest pouze zstavitel (§ 229, odst. 2) a že pozstalost v tomto roce nese pouze da jemu uloženou. S opaným názorem p. Dr., že totiž pozstalost jest již pro rok úmrtní samostatným subjektem berním, nelze, práv vzhledem k zákonu, na který se odvolává, souhlasiti.
Zákonodárce ml, jako pi subjektech fysických jen dvojí cestu, zdaniti jako .pírstek" hned pro rok úmrtní ve smyslu anebo zdanní toto odložiti pro nejbližší rok píští 2., 227, odst. I., a princip § 232, odst. i.).**) Zákon rozhodl se, jak z vými-
bud pozstalost § 227, odst. (§
,
jež stricte dlužno vykládati, slušností obmezil a pouze z zstavitelí pro rok úmrtní vymenou závazek pozstalostí, platiti (§ 229, odst. 2., § 230, odst. 2.) na ony píjmy, které smrtí zstavítelovou úpln nezanikly. Východišt tvoí zstavitel jako samostatný subjekt
neného ustanovení
§
plyne, pro eventualitu
227,
odst.
2.,
dvod
druhou,
da
*
Pipojena zárove replika
Na
p.
Dr. ve hranatých závorkách.
toto rozhodnutí, týkající se oboru poplatkového, poukázal jsem na str. 66 pozn. 5. ** [Že jest mínní toto mylné, ukázáno již bylo ve kritice (Sborník 1905-6, str. 402). Výslovn tam praveno, že pedpisem § 229, odst. 2. zák. ber. stalo se ustanovení njaké o pírstku zbyteným (srov. ostatn také Dr. Rob. Meyer, Zeitverháltnis, str. 67).] 1)
Osobní
da
z
píjm
z
pozstalosti neodevzdané.
335
pozstalos jest pro rok úmrtní subjektem berním*) jenom potud, platí, nese da, jenom že ne a o to se zde jedná na základe své vlastní povinnosti berní, nýbrž na základ berní povinnosti zstavitele. berní;
—
že
Práv
—
smysl, jaký se do slova ,,Steuerpflicht" vkládá, jest tu rozhodující,
pesn
a dlužno tu nahlédnouti,
rozlišovati.
záton tuto
Volil-li
pro by
zajisté
byl vzdor
statné berní povinnosti dle
Tvrzení
§
jednoduchou eventualitu, pak nelze nijak upraviti ve smyslu samo-
tomu chtl pípad 227, odst.
2.
-
mezi odst. 2. a 3. § 229 záleží jen ve s p s o b u^) uložení dan, jest mylný; bude ukázáno, že co se objemu, rozsahu týe povinnos berní roku úmrtního a následujícího se nikterak nemusí krýti.**) nieho, nebo nejedná se o to, že, § 153, odst. 2. nedokazuje nýbrž od kterého roku pozstalos podléhá jako samostatný subjekt osob. daní z píjm; na tuto otázku slovo ,,ferner" v cit. § odp. Dr.,
že rozdíl
—
—
povdi
neposkytuje.
Na
zdánlivý protiargument slova ,,auch" § 229, odst. 3. jsem sám poukázal (str. 74); na výklad pipojený p. Dr. nereaguje, jen tvrdí, že to mluví proti názoru mému. Analogii § 120. nepokládám vbec za pípustnou; jedná se pece o 2 organicky rzné dan (da výnosovou a píjmovou). V rozhodnutích B 1771, 2103, 856, 2241 je vidti podstatný rozdíl, o nmž možno na praktickém pípad se pesvditi. Je-li pozstalos už pro rok úmrtní samostatným subjektem berním, pak bylo by bývalo skuten záhodno, aby p. Dr. byl se na p. zmínil, od kdy vlastn?*)***) Co se rozsahu platební povinnosti pozstalosti v roce úmrtním týká, zní otázka takto: jest teba, aby píjem u zstavitele zdanný pouze Objektivn nadále trval, anebo aby mimo to píjem takový v pozstalosti trval? Konstatoval jsem bez uvedení vlastního mí-
—
*)
nemže *)
Podotýkám býti
Od
platebního? platku (!)?
jen, že
pro rok úmrtní o
uložení dan
pozstalosti
vbec ei. zstavitele? Nejbližšího msíce? Nejbližšího pololetí Anebo už od doby, kdy ješt zstavitel byl s daní v nedo-
smrti
* [Tedy pece!] ** [Nebylo také nikde tvrzeno; naopak jest výslovn podotknuto, že píjmy pozstalosti v roce úmrtním nabyté zdaují se podle § 156, odst. 2. a 3. z. b. v roce píštím (str. 405, odst. i. a 2. Sborníku).] *** [Na nkolika místech (výslovn zvlášt na str. 401, zdola 14. a 15. ádka; str. 406, 17., 19. a 20. ádka zdola; str. 407, ádka 16. shora) byla vyslovena zásada, že pozstalost neodevzdána pokrauje prost v právní existenci zstavitelov. Proto zejm vzniká pozstalost neodevzdána v okamžiku, kdy zaniká zstavitel. Berní povinnost zstavitele zaniká koncem msíce úmrtního, takže poátkem msíce píštího vzniká berní povinnost pozstalosti neodevzdané. Subjektem k berní povinnosti zpsobilým stává se ovšem jako subjekt právní pozstalost neodevzdána již smrtí zstavitelovou. Prostý to následek kontinuity právní (§ 263 z. b.). (Srov. Dr. Rob. Meyer, Zeitvcrháltnis, str. 67, pozn. 2.)]
Dr. Bol. Fux:
^^6
—
není že praxe (výnos min. financí z 22. pros. 1899, . 61.50^9) a spr. soudní dvr (Budw. . 2516) piklonil se k názoru prvnjšímu, písnjšímu; *) výklad tento shledává p. Dr. mylným; rozhodnutí cit. prý jedná nelze o pípadu jiném a výnos cit. nezastává prý mínéní prvnjší; prý odepsati pouze proto, že smr pednosty domácnosti je zmna, • na kterou se dle § 232, odst. i. nehledí. ,
da
sahají skuten dále, než jest pípustno. P. Dr. nezná výnosu, a pece prohlašuje nco, co jest úpln nesprávným. *) že se jedná o zmnu dle § 232, odst. i., byl zbytený; vychází cit. výnos, jak jsem na str. yy uvedl, také z principu tohoto §u; všeobecné znní jeho, že od pozstalosti placena býti má ,,von allcm objektiv íortbestehenden Einkommen" (nikoliv Einkommen der Erbschaft), vystihuje správn principielní názor v otázce této, jež de lege lata pln
Výtky tyto
motiv Dkaz,
cit.
da
jest
odvodnna
(§
232, odst.
i.,
§
263).
v tomto pípad (z píjm, jež trvají evidentn mimo pozstalos) da zstaviteli pedepsanou, nese ]i i v obdobných pípadech, k nimž patí piípad íiduciáe p. Dr. uvedený; jest to logický rozpor, v pípad pipoteného píjmu len domácnosti odpis odpírati, ježto se jedná o zmnu §u 232, odst. i., a v píp9,d íiduciáe*) odpis žádati; i nejedná se i v tomto pípad o zmnu § 232, odst. i.? Pro jest citace Budw. 2516*) nevhodnou, jest mi hádankou. Nese-li pozstalost
i
Z toho co uvedeno, jasn losti dle
§
229, odst.
vysvítá,
neobmezuje
2.
se
lostního plynoucí a obj. nezanikající, nýbrž že jest zde
v rozporu nejen
se
pozsta-
že platební povinnost
jedin na píjmy
mže
z
sahati
jmní pozstadále;
i
svou vlastní argumentací, nýbrž
i
s
p.
Dr.
praxí a
judikaturou.
píjem u zstavitele zdanný pouze ásten, teba k doásteného odpisu oznámení § 230, odst. 2.), k jehož podání jsou
Zanikl-li cílení
(
legitimováni pouze ddici
(§
230, odst.
2.)
anebo pozstalostní kurátor
soudu nese pozstalost pro rok úmrtní píjmu, která vypadá na píjem len domácnosti u zstavitele zdanný a objektivn dále trvající. *) nebylo neznámo, Že jmní xideikomissární náleží k pozstalosti, než páska soukromoprávní jest tak volná, že možno je zcela dobe prakticky vzato pokládati za jmní stojící mimo pozstalos. *) Motivace tohoto rozh. není nepesná, naopak má mnoho pro sebe. * [Obtíže s píslušníky domácnosti budou se pi výkladu § 229, odst. 2. a 3. i § 263 b. z. vyškytati každému, kdo neuváží, že subjektem osobní dan z píjm jest zásadn a pravideln osoba jednotlivá, a *)
i
Dle
cit.
onu tangentu
výnosu
i
dan
z
os.
rozh. sprv.
m
—
—
fysická
i výjimen
i
právní.
Zdanní dom á
c
n o
s t
i
jako jednotky
hospodáské jest proto výjimkou. Smšovati neb zamovati zstavitele jako pednostu domácnosti s píslušníky její znamená prost ignorovati tento
výjimený význam domácnosti pro
jest práv srovnávání str. 403, odst. 6. shora, Sborník.)
podobného
osob.
da
z
píjm.
— Nco
píslušníky domácnosti. (Srov. Vždy se jedná v § 229 z. b. jen o píjem zstavitelv (das von demselben bezogene Einkommen!) a nikoli o píjem píslušník domácnosti (das Einkommen der Angehórigen, § 157, odst. I. z. b.). Proto tedy ty zmatky, z nichž pak ovšem není východu.] fiduciae
s
Osobní
da
z
píjm
z
pozstalosti neodevzdána.
337
vyk. na. IV.). Ukázal jsem na to, že na odpisu dan mohou osoby interessovány, a ž tudíž tato výmra legitimace jest úzká. Tyto „obavy" postrádají dle p. Dr. zákonního dvodu, což znapro nedostatek legitimená, že osoby tyto nemohou býti povinny mace neodepsaijpu nésti. Byl bych mohl oekávati, že p. Dr. nepehlédne výslovnou výhradu,
{L
.
JI,
býti
i
j
i
2.
n
é
•
da
pokud osoby ty byly vbec povinny k placení dan zstaVýhrada ta mla, a má ásten i ješt dnes svj dobrý smysl vzhledem k neobyejné spornosti ruení za da;*) do ešení problému tohoto nelze se zde pouštti; jisto jest, že v praxi zejména v prvních letech jak p. Dr. asi známo práv v této otázce zájmy stran namnoze jen cestou milosti byly ochránny, a pouze na to jsem chtl poukázati. kterou
iním
vitelovy"
,,
(str. 79).
—
—
Uvažuje-li Dr. pro ,,úplnos", že mže soud pro interessenty zíditi kurátora (§ 811, ob. z.), tu vzpomíná, že jak tento §, tak i §§72, "ji, 79 a 128 cis. pat. z r. 1854 pedpokládá existenci, by i sebe menšího jmní. Není-li toho, z eho se zaplatí útraty kurately? Byl by kutator od soudu vzdor tomu zízen? Ad IV. a V. Berní povinnost pozstalosti koní rokem odevzdání jestliže však osoby k pozstalosti povolané vstoupily v užíváni {§ 263); její (§ 229, odst. 3.), nastává zdanní tchto osob a pestává zdanní pozstalosti, by by ješt nebyla odevzdána. Že tyto osoby nevstupuji v užívání pozstalosti teprve odevzdáním, nýbrž již díve, hájil jsem v praxi od poátku, a týž názor vyslovil i spr. soud v optných judikatech. Vzhledem však k námitkám v praxi inným, že by eventueln mohlo pijíti do kollise souasné zdanní pozstalosti a tchto osob, jsem hledl blíže dovoditi, že § 229, odst. 3. mže míti smysl jen tehda, jestliže všechny k pozstalosti povolané osoby v její užívání vstoupí. **)
a
p. Dr. naprostým mlením, a s výše o užívání souhlasí, vytýká, že vidím v § 229, v odst. 3. jen okolky s § 263 nesrovnatelné, a že picházím pi výkladu zákona v úplný s ním rozpor. * * *) Pro, rovnž neuvádí, dokazuje však, že pod osobami
Tento argument pechází
uvedeným názorem
§ 229, odst. 3. uvedenými rozumti dlužno nejen ddice, nýbrž i legatáe, a shledává omyl v tom, že pojednání moje se dotýká pouze ddic. Toto tvrzení není správné;!) ^^ str. 89, ádek 4. mluvím o ,,Erbsinteressenten", ne tedy pouze o ddicích, v pozn. 86. mluvím o legatáích; z dalšího (ádek 5, 6 na str. 89.) plyne, že pro nabytí užívání rozhodným
v
* [Srov. Budw. 3998 F; (4373 F a k tomu str. 404, odst. Sborník).] ** [Srov. Dr. Rob. Meyer, Zeitverháltnis, str. 67, pozn. 2.]
*** [Rozpor
3.
zdola.
pro zdanní ddic má býti rozhodpozstalosti (§ 263 z. b.); jen výmže prý rozhodovati užívání pozstalosti a to ješt jen tehdy, když všechny osoby ho nabudou (tak Verw.-Archiv 1905, str. 91, •odst. IV., posl. vta). A pec praví se v § 229, odst. 3. z. b. ,,Solange die Personen nicht in den Genuss desselben getreten sind". Zpravidla udlána, výjimka!] t [Srov. Verw.-Arch. 1905, str. 91 shora.] Sbornik vd právních a státních. VII. 22
ným
jest
zpravidla jen
jimen
patrný v tom,
že'
odevzdání
:
Dr. Bol. Fux.
338
zejména (tedy nikoliv pouze)
jest
ádek mluvím výslovn
posl.
Pro práv
citace rozh.
B.
§
840 ob. zák. a
§
145 pat., na str.
go
o legatáích.
1987 není pípadnou, jest mi záhadou, zdanní ddic, tedy o osobách
proto, že rozh. toto jedná o
patí a
nebo §
229,
nem
námitka, že rozh. toto mluví o docela jiném, pímo nepochopitelná. ,, Zvlášt nemístným" shledává p. Dr, odvolání na B. 665 F.; pravil jsem totiž, že rozhodnutí toto mluví spíše (str. 89, ádek i. a 2.) pro názor, že berní povinnos pozstalostní koní pouze odevzdáním, kdežto dle p. Dr. má toto rozhodnutí smysl práv opaný. Doklad pro prácí svoji držel jsem se v originálech, a ponechávám úsudek i o této výtce p. Dr. klidn tenái.^) *) Jestliže vzhledem k povaze platební povinnosti dle § 229, odst. 2., pozstalos v roce úmrtním není samostatným subjektem berním ve smyslu 227, od.t. 2., pak vstupuje dle nákladního principu §§ 227, odst. i., a § 232, odst. I. stejn jako každý jiný subjekt teprve v roce úmrtí následuodst.
3.,
k materii
této
jícím ,,neu in díe Steuerpflicht".
jest
Pi tomto názoru,
jenž souvisí
i
s
výkladem
stejn jako se zstapozstalostí neode vzdanou nakládá se vitelem), setrvávám, pokud nebudou jiné námitky uvedeny.**) §
263
(s
.
.
.
tého
hlavn jedná, nemže býti dle pihlédnmež tedy k jeho formulaci z hlediska uripípadu. Úmrtím pednosty domácnosti se tato rozpadne; pi zda-
nní
pozstalostí pro rok
Smysl
§
263, o jehož formulaci se
Dr. jasnjší;
p.
úmrtí následující nelze samozejm
díve pipoítávaný píjem bývalých píslušník domácností k píjmu pozstalostí nyní opt pipoítati. Téhož náhledu jest i p. Dr. (str. 407), není možno k tomuto výsledku dle jeho formua o to se jedná
jenže
—
—
') Píslušná místa rozh. toho (z 20./12. 1901 . 9046) zní následovn: wáhrend der wirkliche Ubergang d. erbschaftlichen Rechte u. Verbindlichkeiten auf d. Erben sich erst mít der Einantwortung vollzieht". unter eíner ruhenden Erbschaít nach óst. Rechte (ist) jede noch nicht ,,. eingeantwortete Erbschaft zu verstehen". Teprve na konci rozh. tohoto woraus sich ergibt, dass u vyvrácení konkrétních námitek se praví: ,,. díe zur Nachíolge beruíenen Personen noch lange nicht in dessen Genuss (cc. des Nachlasses) getreten u. demnach ..." Dle názoru praxe, nedal se dle tohoto znní § 229 a 263 nijak jinak uvésti v soulad, než že ,,in den Ge-
,,.
.
.
.
.
.
.
nuss treten" se rovná ,,eingeantwortet erhalten". * [Jde pece o výklad zákona, který snad možný jest i tomu, kdo takových originál nemá.] ** [Námitky: Kdo vykonává podle § 7 voleb, ádu právo volební v roce úmrtním? Zajisté, že pozstalost neodevzdána, ponva jest ,.ein personaleinkommansteuerpflichtiger Steuertráger!" Mohla by ale voliti, kdyby existovala jako subjekt berní až od roku píštího?! (Srov. Reisch, dirckte Personalsteuern, II. Band, S. 143, pozn. 3.) Kdo zdauje zisky loterní, z los, z konjunktur nahodilých v roce úmrtním vzniklých? Zajisté pozstalost neodevzdána v roce píštím podle § 156, odst. 2. záíc. ber. (srov. Sborník 1905-6, str. 405, i. odst. shora), ponva práv v roce úmrtním již tu byla jako subjekt berní! Kdyby pozstalost neodevzdána existovala jako subjekt berní až od roku po smrti zstavitelov píštího, mohla by zdaovati píjmy, kterých nenabyla a nabýti nemohla, když neexistovala ?]
—
Osobní
lace principu
da
263
§
(str.
z
píjm
z
pozstalosti neodevzdané.
339
zmna
v obou sub-
406) dojiti, nebo, ,,nemá-li
zdanni vlivu" bývalých nebo ,,znamená-Ii ped zákonem to, co ml a zdaoval zstavitel tolik, jako by totéž již byla mla (!) pozstalos", pak musí býti výše uvedený píjem píslušník domácnosti pece pipoprost nemožnému effektu vede formulace p. Dr. ítán. *) K témuž v druhém pípad, totiž inžovní hodnoty bytu, jejž zstavitel ml ve svém dom, a který v roce úmrtí následujícím dosud projektech na
—
—
1
najat není.*)
Formulace p Dr. vede k výsledkm nemožným, nebo není možno zmny v subjektech nemají na zdanní vlivu, když práv úmrtím podstatné zmny vznikají, pes které jak pirozeno ani zákon**) pecházeti nemže a také nepechází; takový smysl § 263 rozhodn dekretovati, že
nemá a nemže
míti.
právem (míní se tu patrn § 263) finguje se pokraování pvodního subjektu, t. j. zstavitele pro rok úmrtí následující stoji v úplném odporu s §153, odst. 2., jenž dosavadní fikci § 3, pat. z r. 1 849, jako by zstavitel ješt žil, odstranil a pozstalos samu co subjekt berní uznal. Rovnž mylným jest názor, že, je-li pozstalost berním subjektem samostatným a novým, není teba fikce zvláštního ustanovení zákona; pedevším zákon nestanoví žádné fikce, nýbrž pouze stejné nakládání pozstalosti se zstavitelem, a za druhé podrobné znalosti praxe by p. Dr. pesvdily, že § 263 není zbytený. Druhá variace formulace p. Dr. jest již z logického stanoviska pochybenou, ježto klade pozstalos ped zstavitele. Analogii s II. hlavou zák. o os. d., jak jsem již uvedl, z principielních dvod nepokládám za píTvrzení, že berním
i
pustnou.
Koním;
další
osobu za skonenu.
polemiku k thematu tomuto pokládám pro svou Fux.
LITERATURA. Právní djiny.
—
ády selské a instrukce hospodáské 1627 i6g8. XXIII.) V Praze, 1906. (Stran 600.) V nkolika msících po vydání prvého svazku Kalouskových selských, vyšel svazek druhý, v nmž jest obsažen materiál z doby od Josef
(Archivu
Kalousek,
eského
díl
ád
Pípadu tohoto dotýká se p. Dr. tak všeobecn, že jeho stanovisko dobe postihnouti. Zdá se, že má — myln na mysli rok úmrtní; tom, že výnos domu smrtí nezaniká, nebylo vbec ei. * [O domácnosti již byla svrchu e; proto optný výklad zde zby*)
—
nelze
o
tený.] ** [Vždy
práv
tu
nejde o
zmnu
subjektu, nýbrž o právní fikci
iéhoš subjektu!]
00*
Literatura:
340
XVII. stol. Jak i moravského až do sklonku vydavatel sám dobe tušil a v prvém svazku poznamenal, nemohl tento druhý svazek pi velikosti látky býti zakonením, nýbrž jen pokraováním materiálu pro djiny eského selského stavu. Vtšinu obsahu tvoí pravidla vydávaná vrchnostmi, jednak pro úednictvo, jednak pro rychtáe, konšely a sedláky. Jsou to tedy vesms pravidla rázu autokratického. Už tím se jeví v pravém svtle pomr sedlák k vrchnostem. Kdežto v prvém svazku uveejnno bylo ješt dosti materiálu svdícího o selské autonomii, uvádí se ve svazku druhém jediný takový kus z doby kolem r. 1654 (samodílný ád msteka Frymburka nad Vltavou). Po nkdejší poddanské autonomii není už ani stopy. Poddaní neupravují si už své obecní pomry sami, nýbrž ídí se jen tím, co jim na vesnickém soud pi obyejn v zimních msících každého roku obnovování ,, úadu" (rychtáe a konšel) vrchnostenským úedníkem bylo jakožto .poddanský ád" nebo ,, soudní artikuly" peteno, jakož i tím, co jim z rozkazu vrchnosti naizuje rychtá. Postavení sedlák zhoršilo se v XVII. stol. tou mrou, že nemohouce snášeti panských a jiných útisk, radji ze statk svých utíkali. A nebylo divu. Sedlák platiti musel vysokou kontribuci státu, desátek farái, rozliné penžn a naturální dávky vrchnosti a ke všemu ješt robotovati nkolik dní týdn. Ponvadž v zemích sousedních, jmenovit ve Slezsku a v Uhrách, postavení sedlák bylo znan lepší, utíkali eští a moravští sedláci do tchto zemí. (Na str. 286 297 otiskuje prof. Kalousek zízení o poddanství a volnosti lidu obecného vydané i. íjna 1652 knížaty a stavy slezskými.) Ve druhé polovici XVII. stol. pozorují už vrchnosti, že sedlák ubývá, a žádají své úednictvo, aby tomu odpomáhalo a se sedláky šetrnji nakládalo. Hrab Jan Adolf Schwarzenberg pjoval Hlubockým sedlákm i svj tažný dobytek, a teprve když si toho nevážili, dával psobiti k tomu, aby mli svj (ís. 303). Kníže Ferdinand ze Schwarzenberka naizuje 18. ledna a 4. íjna 1685, aby úedníci na Tebosku robotami nepivádli poddané na mizinu (ís. 322). Takových vrchností jako Schwarzenberkové bylo však málo. Našli se i duchovní, kteí sedláky vykoisovali, žádajíce na nich mnohem více než k emu podle obyeje byli povinni. Tak žádá komora eská 18. listop. 1661 Hogena, hejtmana panství Pardubského, aby vyšetil a dílem hned zastavil nové dávky a roboty ukládané lidem od faráe Ždanického a Osického (ís. 274). Mnoho bylo opuštných selských statk, jež vrchnosti hledly využitkovati tím zpsobem, že pozemky k nim nádaly vzdlávati ve vlastní režii nebo je propachtovaly sedlákm ežející ,na tetí mandel", t. j. vybíraly od sedlák tetinu úrody, nebo se snažily .osaditi je novými sedláky. (Srov. ís. 219, 264 a j.) Nkde dávaly vrchnosti na takových pustých pozemcích pásti ovce, jichž mívaly hojnost (ís. 315). Pod ís. 231. uvádí vydavatel usnesení eského snmu z r. 1650 (24. íjna v až 7. prosince), kterým se osvobozují všichni ti, kdož by pustý obývali, ode všech znova vystavli, anebo pustý selský statek ujali a v kontribucí povinných císai nebo zemi i od plat k vrchnosti na ti léta. Za píinou srovnání budiž tu dodáno, že totéž obsaženo jest v instrukci
obnoveného zízení eského
—
—
,
—
bu
nm
dm mst
Právní djiny.
341
Ferdinanda III. pro král. komisae k moravskému zemsk. snmu, resp. v panovníkov proposici z 9. srpna 1650. (D'Elvert, Beitráge zur Geschichte der Rebellion Na Morav byly vbec podobné právní a hospo., str. 598.) dáské pomry jako v Cechách. V jedné i druhé zemi za tehdejších stálých nepokoj chovaly se v mstských domech i selských statcích zbran, které tvoily jich píslušenství (viz ís. 205, zízení Meziíské z doby okolo r. 1630). Sedláci tak byli zvyklí choditi se zbraní, že ji nosili i k ízení svému na zámek, což pak bylo zapovídáno (ís. 319). Za ticetileté války dávali se mnozí sedláci i mezi loupežníky anebo jim aspo poskytovali písteší. Zdá se, že eští Petrovští, o nichž se dje zmínka pod ís. 229 .
.
(snm. usnesení z r. 1650), podobn jako moravští loupežníci valašští a jako uherští hajdukové doplovali se hlavn z utiskovaných sedlák, kteí se pak mstili na vrchnostech a vedle toho ovšem i na jiných lidech páchali násilí. Podobná opatení proti loupežníkm, jaká uvádí vydavatel z r. 1650 (str.
234
— 235),
každý
,,aby jeden
z
obyvatelv království tohoto na pan-
druhé strany silnice díví velké ano i budoucn každého roku v týchž místech mládí a koviny jednch hon v z šíi, aneb co by mejtiti dával," stalo se na Morav již r. 1638. z pistole pesteliti moh, Snm usnesl se tehdejšího roku, aby šlechta ped blížícím se jarem k zamezení lupiského emesla Valach vysekati dala poddaným lidem na ší provazce silnice a cesty, a to aby se dalo každého roku. Jak v echách tak na Morav naízeno bylo po uzavení Vestfálského míru desarmování sedlák, avšak z pozdjších zákaz, aby sedláci nenosili zbra, vyplývá, stvích a gruntech svých v lesích z jedné toliko posekati
a
.
.
.
.
.
.
pry .
.
odkliditi
.
.
i
.
.
obyej nedal se vykoeniti. Druhý svazek Kalouskových
že starý
ád
selských podává znamenité doklady toho, jak ve starém stavovském stát všechno na venkov pracovalo jen pro milostivou vrchnost, všechno jen jí sloužilo: úedníci, eládka i poddaní. Moc vrchnosti byla tak veliká, že na jejím území nesml pímo naizovati ani král. Každé panství bylo takoka zvláštním státem, naproti
nmuž
,,cizopanství" bylo
skutenou
cizinou.
Na pdu
cizí
vrch-
nesml se poddaný sedlák bez vrchnostenského svolení vysthovati, tam se nesmla ženská selská provdati, sirotci selští nesmli tam dáni býti do služby, za lovka cizího panství nesml nikdo ruiti, z cizích poddaných neml nikdo dditi, na cizí panství nesml se dobytek prodávati, cizí pivo nesmlo se kupovati, v cizím mlýn nesml nikdo mlýti atd. Zkrátka vrchnost byla na svém území pravým suverénem, a sedlák nevolníkem. Zajímavo je, že vývoj selského nevolnictví dovršil se práv v XVII. stol., kdy politická moc šlechty byla zlomena, tak že, co šlechta ztratila v oboru nosti
práva veejného, bylo jí dvojnásobn nahrazeno v ohledu hospodáském. Veškeren venkovský lid byl jí dán do úplné moci a všestrann byl využitkován. Aby vrchnost mla všeho dost, o to se starali mužští i ženské, mladí i staí, pro ni pracovali bezplatn v let i v zim, na polích, na lukách, v lesích, ve dvoe i jinde. Na panském statku pstovaly se všechny druhy obilí, zelin, ovoce a jiných hospodáských plodin, choval se tam rzný dobytek, velký drobný atd. etné úednictvo peovalo o to, aby vrchnost i
Literatura:
342
všerrii možnými viktualicmi byla z vlastního panství opatena, nýbrž aby produkováno bylo mnohem více, tak aby všechno, co se nespotebuje, bylo prodáno. Rozliné vydavatelem uveejnné instrukce, jež dávaly vrchnosti svým úedníkm, nejsou vru tením suchopárným. Dovídáme se z nich, jak se u nás v XVII. stol. hospodailo racionáln. Veškera práce dobe a úsporn je rozdlena na léto na zimu, aby se zbyten nemail as. Vci, které se sedlákm i jinému odevzdávají anebo od nich pijímají, ádn jsou odmeny, zváženy, odpoteny a zapsány, tak aby o všem byl náležitý pehled a nic aby se neztratilo. Optovn upozoruje se úednictvo na chytrácké praktiky služebnictva i sedlák (ováci na p. rádi bijí ovcím cvoky za ucho, ,,vytáhnouc z kže, maso schovají a potom sežerou," str. 202). Rády selské vysvtlují nám také, pro eský sedlák nabyl povsti vychytralého ptáka. Tato vlastnost jeho vyplynula z oboustranné neupímnosti, jaká panovala mezi ním a vrchností. Pomr obou stran byl nepirozený. Bezdvodn žádáno bylo na jedné strán, aby pro druhou pracovala až do úpadu, a tím se vyvinula u sedláka snaha bemeno své co nejvíce
nejen
i
zmírnit. i tohoto druhého svazku jest tak bohatý, že jest ve struném tžko úpln jej udati. Užívání knihy usnadnno jest seznamem všech v ní uveejnných písemností, rejstíkem jmen osobních a místních a rejstíkem vcným. K rejstíku vcnému mli bychom poznámku, že
Obsah
referáte
Granawetber nejsou brusinky, jak peloženo
jest s otázkou,
nýbrž jalovec Kadlec.
(Kranabiter).
Djiny emesel a obchodu v Cechách v XIV. a. v XV. Nákladem eské akademie. Stran 976. K spis svých o rzných otázkách z eských djin kulturních, pipojil prof. Winter letos nový rozsáhlý spis, který od starších prací jeho i methodou a asovým obmezením se liší. Neobmezuje se zajisté v práci o obchodu a emesle v echách na jmenovanou dobu XV. a XVI. století, jak tomu bývalo v pracích ostatních, nýbrž poav dobou starší, Zikmund
století.
V
Winter.
Praze 1906.
ad
stoletím X., a rozlišuje dobu pemyslovskou, lucemburskou a husitskou,
XVI., kterémuž zamýšlí vnovati práci zvláštní. známé své methody, kterou Winter hájil již nejednou a o které v úvod i tohoto díla se zmiuje (str. III. a IV.), konstatovati dlužno, že Winter v djinách emesel a obchodu více než v ostatních starších pracích pihlížel k vývoji tchto odvtví lidské innosti i mimo echy, zvlášt v Nmecku a ve Francii, a že úvah všeobecných jak úvodních tak souhrnných k jednotlivým oddílm speciálním znanou mrou pibylo, ímž ovšem výklad sám nestal se ani nezáživným ani suchopárným. Práce sama zaíná struným vylíením pomr obchodních a emeslných v dob ped založením mst v echách (str. 3. 29.). Není pochyby, pramen pro to není, že nejstarším útvarem hospodáským u nás jako všude jinde bylo uzavené hospodáství domácnostní, jež trvalo v pvodní své podob až do pevratu sociálního, jímž vytvoeny u nás byly tídy: šlechta, ddinníci a poddaní. Na tomto stupni vznikají nové hospodáské
dospívá ku
Ve
století
píin
i
a
—
Právní djiny.
343
útvary, veliká hospodáství, veliké dvory, v pramenech curiae cum viUis, dvory, kolem nichž bydlí rzní emeslníci. V této dob je práce nesvobodná,
znanou mrou specialisovaná. Hospodáství je posud naturální, nemá pesné organisace; jen tu a tam, kde je více stejných emesl-
ale již
práce
ník, vyskytuje
se
vrchnostenský
dohlížitel.
tohoto naturálního hospodáství nebylo pro obchod mnoho obchodu domácímu vedly hlavn nedostatek soli a snaha dvor a velmož, aby své mocnjší postavení i zevn oznaili. Dsledkem toho jsou v této dob sl a luxusní pedmty nejobyejnjšími vcmi dovozu, jako otroci a kon hlavními pedmty vývozu. Hlavním obchodním centrem ovšem byla Praha, kam vedly a kde se sousteovaly hlavní cesty obchodní. Vedle toho na všech stranách vznikaly pi cestách obchodních tržišt a vsi trhové. Ze zboží dovezeného i vyvezeného platilo se clo, pvodn naturální, pozdji penžní. Obchod vedli vtšinou cizinci (hlavn židé), a tito sousteovali se \- Praze ve hrazené hospod, zvané týn.
V dob
K
místa.
Nových forem nabyly obchod a emesla založením mst. Zde vsunuje Winter vlastn exkurs a podává strun zpsob zakládání mst u nás dle nejnovjších prací, zvlášt pojednání Celakovského (str. 30. 44.). Bylo by také bývalo snad radno precisn ji a obšírnji vyložiti, že naše msta zvlášt venkovská, na rozdíl od nmeckých jsou pevahou rolnická, jen Praha byla hned od poátku mstem obchodním, jakž tomu i zmínka na
—
str.
38.
nasvduje.
mst
nevymizel starý nesvobodný živel z dosavadních nho nový, svobodný. Došlo tudíž ke konkurennímu zápasu obou, v nmž ovšem druhý zvítzil. Nesvobodný emeslník pracoval pro pána a na jeho úet; mstský emeslník však obdržel právo k samostatné práci od msta jako korporace, pracoval pro sebe, získal samostatnou existenci hospodáskou a byl v ni také mstem chránn, kdežto nesvobodnému, který netrpl s mstem, inny pekážky všemožné. A tak konen nesvobodný zatoužil vykoupiti se, což se mu podailo tím spíše, ím mén pro mocnou konkurenci se svobodným živlem mstským, jenž zatím v ceších nabyl pevné organisace, poskytoval vrchnosti užitku,
Založením
emesel rázem, nýbrž postaven vedle
45.— 50.). Ke zízení cechovnímu máme u nás v dob Pemyslovc jen skrovné poátky; vždy v dob, kdy k nám pišlo zízení mstské, nebyla instituce (str.
Nmecku
ádn
vyvinuta a nebyla tudíž ani prost jako tam. u nás ze stejných Pi té píležitosti podává Winter dv hlavní theorie o vzniku cech v Nmecku, totiž jednu (Belowovu), která vykládá vznik cech z mstského hospodáského života, a druhou, která spojuje cechy se starými magisteriemi, a zcela správn poznamenává, že není mezi nimi valného rozdílu, le že nestejn oceují tytéž momenty vývojové, (str. 50. 62.). U nás máme v této dob pouze bratrstva, která sledují úely duchovní, nemajíce ráz svazkv úeln emeslnických (.str. 63. 69.). Z výpotu rzných emesel tato
ani v
ješt
pomr
recipována, nýbrž vyvinula se též
—
—
Literatura:
344
(str.
70
ujala a
—
93.)
lze uzavírati, že specifikace práce
znan
v této
dob
již
dobe
se
pokroila.
V obchod ustoupilo
znenáhla hospodáství naturální hospodáství
penžnímu, ímž zkvétal i obchod lokální. Tento byl bud drobný, nebo ve velkém. Drobný dál se bud v krámcích a kotcích, aneb na trzích jednak týdenních, pro denní potebu stanovených, jednak výroních, tak eených jarmarcích. Kdežto obchod v krámcích byl obmezen na píslušníky msta, stýkal se na týdenních trzích venkov s mstem, a jarmarky asto trnáctii
denní poskytovaly píležitosti i cizím obchodníkm a emeslníkm odbyti své zboží (str. 94. 100.). Praha byla i v této period stedem obchodních cest, podél kterých byla zakládána pední msta, jimž dostávalo se nuceného skladu zboží jako prívileje. Z jednotlivých konin dováženo sem zboží rzného druhu. Tak ze severu zem sukna, slaneci a sl, z východu hlavné uherské produkty, ze západu sl, sukna a p., z jihu zboží benátské a proa váh a leckterý stednictvím Benátek i zboží orientální. Neste jnost
—
mr
—
bývaly velice na újmu obchodu (str. 100. ii4.). V dob vlády rodu Lucemburského specíalisace výroby jen ješt pokroila. Všeobecný rozkvt blahobytu v zemi, který byl pipravován již za vlády krále Jana, a který nastal za Karla IV. nutn ml za následek nebývalý dosud rozkvt emesel, jež Winter (str. 116. 177.) uvádí. Z výpotu toho vidíme, že Praha, která se stala za Karla pedním mstem stední Evropy, i v emesle místo toto zaujímala, zastiujíc daleko stará nmecká msta, zstávajíc v potu emeslník a emesel jen za Paíží. Ale i menší msta jako Hradec nad Labem se svými 80 rznými emesly
nepoádek v
celnictví
—
—
znaný rozkvt emeslný (st. 177. 179.). Zárove nastala ádná organisace emeslnictva v ceších, které se vytvoily ze starých bratrstev. Mstské rady sice odporovaly této pevykazují
mn,
konen
byly nuceny od zásady volného obchodu, kterou dosud a monopol s nuceným vstupem do spolku pipustiti. Spolek ovšem pijímal svého správce od rady. V takto založeném spolku tvoila se pravidla znenáhla a návykem, která konen pedložena rad ku potvrzení jako statuta cechovní. Tato statuta cechovní mívají asto v sob vedle autonomních ástí, i ustanovení rázu živnostensko-policejního, z naízení konšelských pejatá, a prívileje královské neb panské jednotlivým cechm udlené, nebo u nás nedošlo k tak všeobecným zápovdím cechovním jako v Nmecku. Sice i u nás na poátku vlády Karlovy a Václavovy ojedinlé zapovdí se vyskytují; v celku však panovník ponechával obma volnost (str. 180 zápasícím stranám cechm a rad 186.). Nejstarším cechem je cech krejí pražských, jehož statuta jsou následuje celá ada jiných, vesms ze XIV. století, (str. z r. 1318. Po 187. 220.). Koncem století XIV. je u nás vtšina emesel sorganisována. ale
hájily, ustoupiti,
—
—
—
nm
Ze statut cechovních vysvítá tuhá závislost
cech
—
je mistr,
pvodn
cech na mstské rad. V ele samým volený. I juris-
radou, pozdji cechem
velmi nepatrná. Pístup do cechu zaplacením urité sumy. K tomu pidružil se pozdji požadavek vstupné svainy a kusu mistrovského. Když. dikce cechovní je po celé
byl celkem volný,
XIV.
podmínn
století
jsa jen
Právní djiny.
emeslník poaly
synové, dcery a vdovy
345
míti jisté
výhody
proti cizím
osobám, do emesla vstupujícím, vznikla tím pednost cechovního píbuzenstva, a cechovní právo stalo se tak právem ddickým. Statuta upravují soutž jednotlivc i emesel mezi sebou, jakož i pomry tovaryš, plat, dobu pracovní a j. (str. 220. 230.). S poátku v ceších jako v mstech pevládal živel nmecký, který však znenáhla eskému pívalu ustupoval, až válkami husitskými vymizel. Winter snaží se pesn, pokud jen možno zevrubn, zvlášt pro Prahu, postup tento vylíiti str. (231. 244.). Konen vnuje p. spisovatel zvláštní pozornost znamenitjší dílm prmyslovým a umleckým této doby, práci emeslné v tehdejším slova smyslu (str. 245. 302.). A jako v emesle, znaí Karlova doba i v obchod veliký rozruch. Za Karla poíná úelná obchodní politika, která pekážky kladené eským kupcm odstrauje smlouvami obchodními aneb retorsí (str. 303^ ^306). Za tím domácí obchod se rozvinul a specialisoval. Trhy týdenní i místní nabyly velkého významu. Kupci se organisovali jako emeslníci, a dostali také privilegia, zvlášt veliké privilegium pro Prahu z r. 1351. Snaha celá nikoli znemožnna smovala k tomu, aby cizímu kupci znesnadnna. byla soutž s domácími, ehož docilováno prostedky rznými (str. 306
—
—
—
—
bu
a
až 348.).
Nucené sklady a privilegované cesty zstaly v té period tém naproti tomu však za hranicemi obchod se rozvinul a rozšíil, by i jak se zdá, dovoz ml vtší význam, než vývoz (str. 349—364). Obchod podporován i vzmáháním se hospodáství úvrového, upravením cla, mr a váh (str. 365 391). Ku konci odstavce vnuje také pan spisovatel nkolik slov tehdejším cenám a židm (str. 381 389). Doba husitská nebyla ovšem svými bouemi pokojnému zamstnání valn píznivá, ale neznamená pro eské emeslo takovou ztrátu, jakou by rádi konstatovali nkteí nmetí historikové, tvrdíce, že odchodem ve válkách husitských emeslu mstskému zasazena silná rána. Kdo snad byl v pochybnostech o tom, toho nyní Wintrovy vývody zajisté pesvdí. Odchodem stalo se emeslo vesms eským,, které po válce i bez cizích živl vzkvétalo nemén utšen, jako ped ní. ísla Wintrem v té píin sebraná jsou vru pouná (str. 394 572). Organisace emesla spoívala i v této period v ceších, které hlavn po válkách husitských znan se rozmáhaly a tém všude monopolu dosáhly, vynutivše si v statutech svých nucený pístup (prímus cechový). beze
zmny;
—
—
Nmc
Nmc
—
Nový nepítel cechm vzešel najednou ve vyšších stavech, kteí, považuse nestarali. jíce výtžek z emesel za sebe nedstojný, až dosud o Koncem XV. století názor ten však zmnili. Vrchnosti poaly pivo vaiti a
n
na svých vsích emeslníky usazovati, kteí stolí sky pracovali, a tím velkou konkurenci mstským emeslníkm dlali. Spor tím vzniklý urovnán smlouvou svatováclavskou, kterou vše ponechalo pi starém, t. j. dovoleno vrchnostem i pivo vaiti i emeslníky chovati. Tím byl uinný prlom do dosavadního mstského monopolu utvrzen (str. 572 608.).
—
Literatura:
346
Vedle cech jednoduchých, zahrnujících v sob jen jedno emeslo, byly i spolucechy, kde bud souadn nebo podadné spojeno bylo emesel nkolik. V Praze vyvinovaly se asem nejen cechy mezimstské, spojující emeslníky obou mst pražských, ale i cechy vrchní, které tvoily jednak vrchní instanci pro cechy venkovské, jednak i jednotný teritoriální cech pro ony mistry venkovské, kteí (jako malíi) pro malý poet len v mstech Ve mstech netvoili cechv, ale pímo na pražském cechu záviseli. poddaných vznikaly též cechy interlokální, t. j. takové, které spojovaly emeslníky rzných mst (obyejn téže vrchnosti) v jednotu. Cechy mívaly pesn urené místo v poadí pi slavnostech, pi kterýchžto se svým odznaky se súastnily. Prvními bývali ezníci, posledními lazebníci (strana 609—633). Ani král ani snm nestarali se v této period mnoho o emeslníky, kteí byli odkázáni na radu mstskou jako vyšší instanci. Opírají se o tuto závislost emeslných cechv a vykonávajíc živnostenskou policii nad emesly, rada užívala této své moci v nejedné píin ku prospchu
—
konsument. Jinak ovšem cechy majíce orgány svými valnou hromadu a cechtyikráte do roka, vždy na suché dny se konala, jakožto nejvyšší orgán cechu rozhodovala o všech dležitjších vcech emesla a živnosti se týkajících, usnášela Tito byli orgánem výse na statutech cechovních a volila cechmistry. konným, spravovali pokladnu, vykonávali jurisdikci nad leny v záležitostech emesla, dohlíželi na práci a výrobek a starali se o zachování statut mistry, byly autonomní. Valná hromada, která pravideln
cechovních
—
(str. 634 681.). Vstup do cech vázán byl pevnými podmínkami, které pro syny a zet, jakož i pro muže vdov po emeslnicích byly usnadovány. Podmínky ty byly: právo mšanské, náboženství husitské (nkde), listy o poctivém pvodu, znalost odborná (postup od uedníka k tovaryši a mistru a kus mistrovský), peníz pístupný a svaina a nkde i podmínka, aby vstupující se oženil. Vstupem do cechu stával se mistr plnoprávným lenem a ml nárok na všechny výhody. Cech jmenovit staral se o rovnost svých len, obmezuje soutž mezi nimi a upravuje podmínky výrobní tak, aby chudý vedle bohatého mohl existovati. Ovšem úplná rovnost ani tu v tak malém okruhu zúastnných docílena býti nemohla (str. 682 724.). Cech si dlnictvo vychoval. Pomry mezi tovaryši a mistry byly
—
dosti dobré,
a práce bylo dost a plat ne píliš veliký,
na poptávky, stanoven výjimkou plat od kusu.
jsa statuty.
a to stejný bez ohledu Pravidlem býval plat týdenní a jen
Znenáhla vyvíjely se pomry tak, že chudší tostáti se mistrem samostatným; vznikly tím ten hledl se sorganisovati, aby se lépe mistrm uplatnil. Neobešlo to bez boj, stávek, až konen tovaryši organisace pece dosáhli. V jejím ele stáli starší tovaryši, kterým náleželo jednak vykonávati jakousi jurisdikci nad tovaryši, jednak starati se o nemocné a vandrovné tovaryše (str. 725 770.). Na to podává Winter ve dvou statích ,, práce umlecké" a ,,díla všedních poteb" pehled tehdejší práce emeslnické (str. 770 891.).
neml mnoho nadje tovaryši jako stav. A stav varyš
vi
—
—
Právní djiny.
Obchodu
se
valn nedailo. Války
347
husitské,
boue po
smrti Albrechta,
boje za Jiího, odpor a nechu husit k obchodu vbec zpsobily znané klesání jeho. Nezanikl tím ovšem úpln a zase se vzmáhal, jakmile nastala
Jinak zásady obchodní se valn nezmnily; ped tím se byly vytvoily (str. 892 962.). To struný nárys pebohatého látkou, spisu Wintrova. I z tohoto nepatrného vylíení tuším je patrno, jak mnoho nového spis nám podává. Pináší nám pragmatické vylíení emesel a obchodu našeho, nejen v echách, ale v nkterých otázkách i na Morav a ve Slezsku, od nejstarších dob až do poátku šestnáctého století, jakého jsme posud nemli. Práce založena jest v první jako všechny práce Wintrovy na pramenech rukopisných. Velice dobe pi tom užito i práv ,, Sobslavských", která u nás posud málo v úvahu brána bývají, onu dobu pípadn karakterisují, by jako celek nikdy nebyla platila. Mimo to velice slušný zetel obracel pan spisovatel k literatue, jednající o otázkách toho druhu u národ sousedních, ímž celá jeho práce nabyla rázu studia historicky srovnávacího a velice instruktivného. I tato práce jako všechny pedcházející pán Winterovy, bude zajisté vítaným zdrojem pro pouení mnohým. Tšíme se, že pan spisovatel brzy splní slib svj v pedmluv daný. a vydá pokraování své práce, obsahující djiny obchodu a emesel v XVI, století, a k tomu pejeme mu již pedem mnoho zdaru. Kapras. jen
ponkud
klidnjší doba.
—
rozvíjely se pouze ty, které již
ad
a
Dr M., Das oesterr. Landrecht und die bóhm. Einwirkungen Reformen K. Ottokars in ósterreich (Forschungen zur inneren Ge-
Stieber
auf
die
schichte Osterreichs-Hft.
3.
1905.
154
str.)
Spis tento jest spracováním oné ásti vatele:
zemského (Sborník
III., str.
123 m.).
množil a doplnil, tak že nová tato
dívjší
lit.
práce téhož spiso-
znní rak. práva podstatn rozpráce v mnohém ohledu od dívjších
,,K vývoji správy", kteráž se
týe vzniku
Spisovatel
kratšího
ást
tuto
vývod sp. se liší. Rozdlena jest ve ti oddíly, z nichžto prvý se zabývá otázkou o povstání t. z v. kratšího znní rak. práva zemského (LR I.), druhá ])oskytuje pojednání o eském vzoru reforem, Otakarem II. v Rakousích zamýšlených, tetí pak základy soudních oprav Otakarových tamtéž objasuje. Vývodj' spisovatele ohledn prvé otázky vrcholí ve tvrzení, že širší znni rak. pr. z. (LR II.) jest starší kratšího (LR I.), jež náleží do r. 1295. Sp. blíží se v jednom ohledu názoru Luschinovu (Die Entsthg. d. oesterr. LR. 1872), dle nhož znní širší položiti sluší k r. 1298, odchyluje se však od tvrzení, kteréž od Sieglova dotyného pojednání (Sitzgsber, d. W. Akad. 25, str. 109 nu.) takka všeobecn panovalo, že LR I. jest starší než LR II. Prioritu tohoto p:ed oním dovozuje sp. pedevším z toho, že LR. II. erpá bezprostedn z mohuského míru z r. 1235 a míru z. kr. Otakara z r. 1254, dále z té okolnosti, že LR II. jeví povahu jednotné kodifikace, kdežto LR I. se jeví jako druhdy dosti povrchní, k obmezení zempanské moci výkonné elící, od rak. z. stav pocházející spracování LR II. Podstatnou oporu
Literatura:
348
LR
I. pímo poukazuje k jednomu usnev použití z. míru z r. 1276. Rok 1295 jeví se sp. proto jako doba povstání LR L, p>onvadž v ten práv rok sahá vzpoura rak stav proti Albrechtu, která as dala bezprostední podnt k sepsání LR L, k obmezení zempanské moci elícího. V druhé ásti zkoumá sp. eský vzor rakouských reforem Otakarových. Sp. tu pistupuje k názorm, od Lorenzc, Luschina i Werunskýho vysloveným o eských vlivech, ve smru tom se jevících, podporuje je vkak zejména výkladem o pvodní organisaci veejné správy v echách a onch pomrech sociálních tamjších, které pro rozlu.4tní otázky této dležitými se jeví. Sp. se odchyluje v posledním tomto ohledu od bžného názoru o t. zv. župním zízení v echách, vycházeje z toho pesvdení, že slovanský národ v echách pvodn žádnou státní jednotu netvoil, nýbrž jen v kmeny bez jakékoliv vnitní souvislosti rozdlen byl; v jejich ele nestál žádný panovník, nýbrž jednotliví pedáci z lidu, stedisko pak všeho veejného života každého kmene a útoišt proti vpádm nepátelským že tvoily hrady, vkol kterých se osady šíily. Opíraje se o podobné pomry u Germán panovavši, tvrdí sp., že pvodní organisace slovanského národa v echách byla vojenskou, za vliv avarských se uskutenivší. Zupa že nebyla nic jiného než avarský hrynk, do nhož se vkolní obyvatelstvo ve válce utíkalo a obvod ke každé žup náležející, civitas, že se skládal z nkolika místních osad, z nichž každá byla sídlem jednotlivých dekanií, vojenských to oddíl. Župane pak byli vojenští náelníci tchto osad, kteí mli jejich obyvatelstvo ve válce do žup uvésti a jejich obranu íditi. Tak jako v Nmecku bylo u t. zv. ministerial, uzaveli se v echách i župane, jejichž úad pozvolna ddiným se stal, ve zvláštní tídu nižší šlechty zemské, stojící oproti vysoké šlecht pozstávající ze zbytk starých rodin kmenových náelník a úedník, konsolidací moci vévodské vždy vtší vážnosti nabývajících. K župám pipojovala se též organisace soudní. Byly pak v župách dva soudy v souladu s rozdíly osob, soudu podízených, totiž soud panský i vladycký; v prvním vykonával pravomoc soudní iudex, v druhém villicus. ízení bylo podobným franckému. Za vlády Otakara II. nastoupila však podstatná zmna veškerého soudnictví v echách, v souvislosti s rozdlením krajským, za panovníka tohoto provedeným. Sp. stopuje tuto zmnu, poukazuje k organisaci církevních arcijáhenstvi jako vzoru organisace soudní, zejména ádu t. z v. popravc i vzniku soudu zemského, církevními immunitami i soudní pravomocí snmu zemského pipravovanému. ást tetí vnována úvaze o Otakarových zmnách soudních v Rakousích. Sp. pozoruje pedevším soudní ízení, jak se tu do 13. stol. bylo vyvinulo a snaží se dokázati, že ono vykazuje v leckterém ohledu podobnost se sou vekou organisaci soud v echách. Tak vyskytuje se i v Rakousích župan a lze i tu pedpokládati existenci hrad. Rakouské zemské soudy s hrabcí pravomocí souhlasí s eskými župními soudy a i eský kmet jako orgán zempanské moci v župním okresu má totéž postaveni jako rakouský soudce zemský; okresy soud zemských, jejichž poet významným zp-
pro názor sení
z.
svj
nalézá sp. v tom, že
snmu eského
z
r.
1265, dále
Právní djiny.
349
bobem blízkosti k slovanskému uzemí na východ roste, souhlasí se zcela malými obvody župními. Tytéž momenty konené rozhodovaly o kompetenci soud zemských rakouských, jako o kompetenci eských župních soud. Nelze-li takto popírati dležité podobnosti mezi právními pomry
eskými
i
rakouskými
již
ped zmnami
Otakarovými,
lze dle
vývod
sp.
eských vzor na reformy jeho v Rakousích pímo dokázati. Reformy tyto uloženy jsou jednak v míru zemském z r. 1254, jednak ve zízení zemském z r. 1266 (LR II), akoliv se jednotlivé z nich týkají ád, již díve v život uvedených. Reformy ty jdou ped se soubžn s onmi, jež picházejí k místu v echách. To platí zejména o nejvyšším soudu zemském, zempanské rad, kteráž vlivem eským v Rakousích trvalou instituci se stává, o úadu vrchních soudc zemských, upraveném dle vzoru eských popravc s tím pouze rozdílem, že onm píslušela i soudní pravomoc civilní. K eskému vzoru poukazuje obzvlášt též udlení zvláštního
pímý
vliv
pomr
velice podporovalo. soudu pro rytístvo, kteréž rozvoj stavovských A i v Otakarovu zákonodárstvu mstském zrcadlí se rozmanitost eských práv mstských zcela jasn. Z uvedeného vysvítá, že spis Stiebra jest cenným píspvkem k prozkoumání rakouských právních djin a zejména že poukazuje k takovým initelm rozvoje práva v Rakousku, jejichž význam doposud náležit ocenn nebyl. Každý nový výzkum na poli djin práva rakouského jest zárove dležitým i pro djiny nmeckého práva a lze tudíž spisu sh. uv. též pro tento obor studia právnického, zejména pro historii nmeckého territorialního práva veejného nepopiratelný význam pikládati. Hanl.
Kapras Dr. /., Das Pfandrecht im bóhmisch-máhrischen Stadt- und Ein Beitrag zur Geschichte des deutschen Rechtes {Gierke,
Bergrechte.
Unterschg. deutschen Staats-
u.
Rechtsgesch. Hft. 83), 1906. 92
str.
snaživý sp., jehož eský spis o právu zástavním, sv. . pochvalou oznámen byl (Sborník V., str. 554 si.), zpracoval látku spisu tohoto na novo i uložil výsledek práce své v monografii sh. uv., kteráž poskytuje nový dkaz o tom, jak horliv se sp. právními djinami eskými i nmeckými zabývá a studia svá neustále doplniti se snaží. Spis sh. uv. jeví se jako vcný i soustavný rozbor pramen, z nichž zprávy o porunictví erpati lze. Prameny ty se z pravidla doslovn uváVelice pilný
na tomto míst
i
již s
djí a na jejich základ spoívají pak vývody spisovatelovy. V úvodu poskytuje sp. struný, ale jasný pehled o rozšíení se práva nmeckého v echách i na Morav a stanoví ony právní prameny, které nabyly platnosti ve mstech, na nmeckém právu tam osazených, pokud tyto jednak k právu m. Magdeburku, jednak k jihonmeckému pvodu poukazují. Vlastní obsah spisu poskytuje výklad onch právních zásad, jež v pramenech tchto jsou obsaženy a k právu zástavnímu mobiliamímu i immobiliarnímu se vztahují. Dsledn tomu dlí se celá práce na dv kapitoly, z nichž prvá pojednává o zástav exekuní i pi obstávce, dále o zástav mimosoudní pro úrok, pro škodu dobytkem spáchanou, pro škodu zpsobenou nkým na poli v lese i pro náklady tžíské. K novým výsledkm i
— Literatura:
350
oekávati se nedalo; avšak veleprameny a sice ne pouze již vytištné, nýbrž nkteré rukopisné a i literaturu, k otázkám, o nichž spis pojednává se vztahující, svdomit piln probírá a zejména v místních pomrech založené, druhdy dosti dležité odchylky práva v Cechách na Morav platného pesné spisovatel sice nepichází, jakož jinak ani
záslužným
jeví se, že spisovatel
i
i
i
V
posledním tomto ohledu obzvláštního uznáni zasluhují výklady o onch zvláštnostech, kteréž pi t. zv. nové zástav nemovité v eských právech mstských se vyskytují a jež sp. zcela dvodn obmezevystihuje
i
vykládá.
njšími spoleenskými
mstech
i
hospodáskými pomry, v eských
moravských
i
panujícími, vykládá.
Podrobnjší výklad o výsadách, kteréž židm v Cechách i na Morav, vzhledem k movitým zástavám, jim daným, jsou udíleny, jakož i zmnách,
bhem asu vyskytují ohledn hypothek, ve prospch žid znjících, též s hlediska formálního bezvadný zakonuje struný, avšak obsažitý spisek. Hanl. kteréž se
i
Rudolf Dvoák:
i.
Jednání
sném
Z protokol v a jiných akt snmovních. 2.
Jednání
sném
Akt korunovaních
r.
Moravských
Moravských
V Brn
v letech
1791., 1792., 1836.
1835.
V Brn
v letech 1792.
— 1835.
XX.
a 247.
1904. Stran
— 1848.
1906.
S
dodatkem
Stran 335.
Za Leopolda IL vrácena byla stavm moravským práva, která mli ped Josefem II. A v tomto rozsahu udrželo se zízení stavovské až do r. 1848. Byl to ovšem jen odlesk staré moci stavovské, zaízení vlastn více formálního než vcného významu. Že rozhodujícím faktorem byly tehda úedníci zempanští, vidti lze již i z formy vzájemného styku stav Kdežto stavové ve svých suplíkacích k vlád užívali s úednickou vládou. výraz velmi ponížených, projevovala vláda ve svých odpovdích stavm svou moc a povýšenost.
snm
Z této doby stavovského zízení uveejuje Dvoák jednání moravských v eských výtazích, které mimo vynechané zbytené formastruný obsah jednání toho. lity podávají úplný
a
V úvod
XX.) p. sp. v hlavních rysech pedvádí stavovské zízení této doby. Vidíme v nich jasn, že zstala stavm hlavn jen psobnost ve vcech finanních, jmenovit v bernictví, a že centrální orgány vídeské o to peliv se staraly, aby stavovská moc se nad to nepovznesla. Naproti tomu nebývalo námitky, aby stavm v rzných formálnostech jmenovit ve vnjších okázalostech stavovských bylo povolováno. Tak na p. 1807 povolena jim byla zvláštní uniforma a to slavnostní pro vtší a kampaová pro menší slavnosti (str. XV.). Složení, svolávání a zasedání
snmu dlo
se
(I.
zpsobem obvyklým.
Stálým orgánem snmu byl zemský výbor, volený a složený ze dvou zstupc každého stavu. Tito zástupcové byli na šest let zvoleni a poZemský výbor byl nejen žívali za svou práci urité náhrady penžní. orgánem snmu, ale i komisí pro da ddickou a komisí rektifikaní pro
da
pozemkovou (XVI.
— XX.).
Právní djiny.
351
Z vlastních akt snmovních, které vyplují svrchu uvedené samotné stav snmujících a zvlášt naprostá bezmocnost ve vcech dležitjších, zákonodárných, jednak úcty hodná snaha a mnohonásobná innost stav v otázkách národohospodáských a kulturních. V té píin jest vydání Dvorského dležitým a hojným pramenem pro studium kulturního života a národohospodáského vývoje moravského v první polovici XIX. století. publikace, jsou patrný jednak malá kompetence
Z podrobných a peliv sestavených vcných a jmenných seznam uvádíme, že stavové, jednají asto a zevrubn o vyšším školství (stavovské akadamii, lyceum olomouckém, universit, akademii výtvarných umní a j.), o rzných kulturních ústavech (Františkovém museum), o zaízeních k obecnému prospchu (Lužánkách, Františkovu), o historii zem (zachování a získání sbírky Cerroniho, Codexu diplomatickém) a j. Hlavní obsah akt ovšem tvoí otázky finanní, povolování a vybívci vojenské, pijímání na snm a do stavu a ásten i pomry poddanské.
rání berní,
Ze zajímavých, jednotlivostí budiž uvedena pouze jedna (str. 251). R. 1847 vznikl spor o platnost smlouvy, uzavené r. 1486. mezi stavem mstským a stavy vyššími a potvrzené r. 1493. Vladislavem, dle které píeno
mšanm královských mst právo kupovati a držeti zemské statky.
Jmenovaného roku totiž žádal na guberniu na základ té smlouvy velkoobchodník František Lettmayer aby mu dle mšanského práva brnnského byla piena schopnost držeti zakoupený statek Dukovany. Gubernium vyžádalo si dobré zdání snmu v této záležitosti. Stav mstský držel se zásady, že smlouva dosud jest platná, kdežto stavové vyšší považovali ji za zrušenou zízeními obnovenými a pozdjšími habilitaními pedpisy. Zstalo na tom rozhodnutí ponechati panovníkovi.
K
druhému svazku pipojená akta korunovaní
z let 1791., 1792. a podávají zvlášt zajímavé píspvky k názoru moravskému o pomru k echám. V jednáních snmovních samých je o tom zmínka pouze na jediném míst. V mimoádném sezení snmu 14. bezna r. 1805. povoleno zvýšení platu roního esko- voliskému vyslanci pi íšském snme jednohlasn a bez debaty; ministerský list, jímž zvýšení
1836.
(str.
267.
— 320.)
to jest navrženo, mluví o stavech
moravských jako
,,0
tle dosud povždy
echami spojeném" (str. 32.). Akta korunovaní ukazují všude jevící se snahu stav moravských, aby nebyli považováni za podízené stavm s
eským. Snaha
ta prozírá hlavn z žádosti optované od doby korunovace Leopolda II. pi každé korunovaci, a smující k tomu, aby bylo moravským stavm dovoleno jako za korunovace Ferdinanda III. holdovati samostatn na Morav. Žádosti té ovšem vyhovno nebylo a naízeno holdování spolené (str. 268., 2T] ., 283.) s dodatkem, ,,že všechno to nemá býti na újmu jich nezávislosti od stav eských (str. 288. a 291.)."
Také jazyková otázka je na nkolika místech dotena, a všude po právu a spíše theoreticky je pednost jazyka eského ped nmeckým uznávána (I. str. VI., II. str. 280.) Prakticky ovšem stavové eského
Literatura:
352 jazyka v jednání
snmovním
neužívali, protože
vtSina
z nich
esky
ne-
umla. Jak vidti podávají vydané spisy Dvoákovy hojný a rozmanitý pramenem pro každého, kdo se chce zabývati hlavn kulturními a právními djinami markrabství Moravského v prvé polovici pedešlého století. všem se p. Dvoák velice prací svou zavdil. Ne menšího vdku zasluhuje též Matice Moravská, která tato v pravd cenná díla svým nákladem vydala. Kapras. materiál a jsou velmi dležitým
Tm
A- Dubienski- Giowszczyzna
w
Statucie Htewskim trzecim- (O- Balzer.
Studya nad history^ prawa polskiego. T.
II.
Z. 3.
Lwów
1906.)
Tetí Statut litevský z konce XVI. století tvoí v rozvoji práva trestního pechod od starší soustavy komposiní k soustav trest odstrašujících. Jmenovit pi vražd a zabití je to patrno. Výrazem hlava (Giowszczyzna) rozumí se tu jen zídka vražda .sama, obyejn peníz za vraždu placený. Summu tu platí pravideln sám pachatel, výminen nkdo jiný bud na základ smlouvy nebo pedpisu zákonného. Úmluvou mohl totiž pachatel za souhlasu žalobce jmenovati za sebe zástupce. astji byla povinna k placení hlavy osoba cizí bud na základ pokrevenství (otec za rodinu, dti svými osobami za otce), ddického nápadu, pomru pána sluhm a poddaným, na základ
vi
pomru
rukojemského aneb proto, že pachatele kryla aneb úadu v odkrytí jeho zabraovala. Ze starší doby zachovala se ješt t. zv. kopa, kde ruili všichni na dv míle od místa inu, mohouce se písahou, že na vražd viny nemají, sprostiti. Za vraždu z rozkazu odpovídal pán; pi najmutí byli zavázáni jak najatý tak najimatel; za zvíe ruil ten, kdo zavinil, že zabití jím bylo
zpsobeno
(str.
5.
—
22.).
v pípad mužebojstva, t. j. jak v pípad vraždy tak i zabití. Osvobozovala od ní nutná obrana, odvrácení nebezpeenství proti své osob a svému majetku. Stalo-li se zabití též bez vle ,,nie z ch^cj nie z wásni, ale z niewiadomošci," nebyl pachatel, od trestu jinak byl prost od placení hlavy osvobozen (str. 23. 45.). Nárok na zaplacení ml u podaného pán, u svobodného lovka píbuzní a to tím poadem, jakým ddili; následkem toho byla žena vždy vylouena. Zárove byla osoba ta oprávnna žalobu z hlavy podati. Nebo pevládala tehdy ješt žaloba soukromá, se již uznávalo, že vraždou porušena nejen práva soukromá, ale i rušen veejný poádek, na jehož zachování spolenosti záleželo. Dsledkem toho pipuštna aspo v uritých pípadech žaloba veejná a to pi otcovražd, pi vražd manželky, pi vražd vlastního dítte a pi
Hlava
se platila
a
—
a
vražd
cizince
(str.
46.
—
57.).
ím
výše postavená osoba byla zabita, tím vyšší placeno odškodné. Ale i vyznání a stáí zabitého, místo kde vražda se stala a nástroj, kterým se stala rozhodovaly o výši hlavy (str. 58 71).
—
P.
za
trest,
nepovažuje glowszczyznu tetího statutu Litevského více ani za instituci smíšenou, nýbrž na rozdíl od Demczenka (O karze sp.
Právní djiny.
wedle Litewskiego Statutu
nní
w
355
jego trzech redakcyach)
jedin za odškod-
civilní.
Celkem práce,
a
nepodává mnoho nového,
je
velmi
svdomit
pra-
Sbírka prof. Balzerem založená a redigovaná, v níž pojednání' Dubicnskiho vyšlo, a která pinesla již adu cenných monografií, podává dkaz, jak mnoho dá se pomrn malými prostedky pi dobré organisaci cována.
Že by i dodávati neteba.
provésti.
nám v
právní historii eské podobná sbírka posloužila,
Kapr as.
W dodatku: O (Archivm naukowe D.
Dr. Przemys/aw Dqbkowski: Litkup.
Studium
Lvov
z
prawa polskiego.
przysiedze I.
T.
i
klatwie.
III.,
Z.
2.
1906.)
O
pojednáních dra D^bkowskiho z djin polského práva soukromého mli jsme píležitost již nkolikráte referovati v tchto listech. Radu tchto studií rozmnožil p. sp. o nový len, jednající o litkupu a o utvrzení smluv tímto zpsobem. Naped jest podáno dogmatické vylíení instituce jmenované. Litkup vyškytá se u smn i írej marku, rukojemství a zvlášt u smlouvy trhové a to hlavn pi koupi koní a jiného dobytka, mén pi koupi ostatních vcí movitých a nejmén u nemovitých (str. 4.). Toto poslednjší je zcela pirozeno, nebo u vcí nemovitých byly všechny prostedky utvrzení smluv, k dkazu, smovaly zatlaeny zvlášt pak ty, které jako litkup v první zápisem do knih veejných, jenž i v Polsku nepopirateln eským vlivem nabyl nemalého významu. Pokud se týe terminologie na str. 7. sestavené, dodáváme, že v echách vedle obyejného oznaení litkup, vyškytá se ojedinle i oznaení ,,boží peníz". litkupu sestával ze tí ástí: ze soudu litkupního (iudicare mercipotum), t. j. z úvahy o tom, je-li litkupní summa cen hotové pimena, z blahoslavení litkupu, a z požití jeho (str. 9.). Litkup sestával pravideln z uritého množství nápoje (v Polsku z medoviny a piva) a jen výminen a to zvlášt v dobách pozdjších dostával se v penzích. Mohl býti konán bud v krm, nebo v dom soukromém, ovšem teprve, když smlouva a její modality perfektn byly stanoveny. Tíhu litkupu nesla ta strana, které na tom záleželo, aby si zabezpeila svdectví o svém nabytí práva (str. 17.). Litkupnici bráváni pravideln z lidí na trhu pítomných, nejastji ovšem z lidí domácích, ale i cizích, pi emž se nehledlo na stav jejich, tak že na p. i šlechtici brali si k litkupu mšany, jen když to byli lidé boni, probi, honesti, fidedigni (str. 21.) a byli pi uzavírání smlouvy, aby ji mohli dosvditi. V starší dob býval aspo jeden z litkupník dvrníkem obou stran a v jeho ruce skládána byla i cena trhová i vc prodávaná. Pozdji ovšem tato funkce odpadla a litkupnici zstali pouze prostedníky pi uzavírání smlouvy a svdky jednacími (str. 25.). První zmínka o litkupu v Polsku je z r. 1385. Zvyk ten udržel se ásten dosud, nemá však již od XVI. a XVII. století rozsahu dívjšího, jsa obmezen pouze na smlouvy o dobytek. Akoli se zdá býti instituci a zvlášt obliganího
ad
Prbh
Sborník
vd
právních a státních. VII.
23
Literatura.'
354
zvykovou, všelidskou, dlužno pece v Polsku lišiti vedle pvodního zvyku pozdjší elementy, pevzaté z práva nnieckého (str. ^^.). Proti nmecké pro polské teorii, která vidí v litkupu vesms závdavek, pidržuje se p. sp. právo názoru Estreicherova (Poczaki prawa umownego, Kraków, 1901), jenž vysvtluje litkup jako zbytek starých zvyk z doby pohanské, kdy poádány hostiny na poest boh, aby jejich píze k jednání njakému byla získána. Hostin tch zúastovali se tehdy všichni pítomní, pozdji Zvyk vzniklý prý pvodn v íši íránské, rozšíil se jen dožádaní svdci. odtud na východ (str. 41.). i
i
—
Tolik je jisto, že význam litkupníkú je v první rad svdecký a potom utvrzovací, vždy smlouva, která dosud voln mohla býti odvolána, litkupcm stává se neodvolatelnou; ale Estreicherv názor, zbudovaný na
method srovnávací, veliké
je
jako celá jeho práce plný fantasií a hypothes a nebudí
dvry.
Že litkup souvisí nepopíratelno (str. 43.).
se zálibou
i
stedovku
Litkupníci vystupovali zvlášt krádeže;
úinn
v symbolismu,
v ízení trestním,
kde, nebyl-li po ruce soukup, nezachránili sice
žalovaného od iníamie
vc,
je
rovnž
pi náku
ale uchránili
(str. 48.).
se p. sp. nedopatení ve píin práva eského. v XV. a XVI. století v právu moravském svdectví litkupníkú bylo obmezeno na rok a den. Již lhta tato mohla jej upozorniti na to, že v tom pípad jde o právo nmecké a nikoliv o právo eské.
V
Tvrdí
ásti této vloudilo
totiž,
(str.
36.),
že
—
se)
Dodatkem (str. 56. 68.) pidán struný výklad o klatb Písaha jako prostedek utvrzovací vyskytovala
a písaze.
(zaklínání se
hlavn
v právu veejném, mezinárodním a církevním. Zaklínání se bylo zbytkem starších pohanských dob, z nhož zbyly jen láni, písaha a klatba církevní, která neobmezovala se pouze na pole církevního práva.
Svdomitá
tato práce
adí
se
dobe k
ostatním pracím pilného
Kapr as.
autora. V. Bogiši et C. Jireek, Liber statiitorum anno I2J2. (Sumptibus Academiae scientiarum
dionalium.)
Zagrabiae,
Ragusii compositus artium Slavorum Merio-
civitatis
et
MCMIV.
Zaznamenáváme prozatím jen zbžn publikaci, která náleží bez odporu k nejpozoruhodnjším zjevm v oboru právní historie u Slovan v posledních letech. Dva pední slavisté spojili se a vydali sbírku dubrovnických zákon z r. 1272, a sice zpsobem tak dokonalým, že nelze si vbec páti lepší edice. ,, Kniha statut", t. j. zákonných ustanovení dubrovnických uveejnna tu jest na základ dvou hlavních recensí s nepatrnými slovními zmnami dalších dvou recensí mén dležitých. Za textem zákonníka, který zaujímá jen polovici celé knihy, následuje obsáhlý, neobyejn cenný appendix, který jest jakýmsi khem k tžko srozumitelnému dubrovnickému zákonníku. Appendix tento jest až na nkolik prací jednak slavného dubrovnického právníka XVI. stolstránek
—
—
,
Právní djiny.
_^55
Fr. Gundulie (de Gondola), jednak vydavatel samých. Obsahuje nkohk kus. Na prvém míst (str. 232 248) jsou Tabulae rubricarum singuUs
—
statutorum Ubris praemissac, totiž nadpisy jednotlivých kapitol zákonníka, nato Annotationes marginales, poznámky na okrajích tí kodex (str. 249 251), kteréž odkazují tenáe k jednotlivým kapitolám zákonníka z r. 1272 nebo jiných zákonných sbírek dubrovnických, o nichž níže bude e, nebo naznaují, že jisté zákonné ustanovení bylo zmnno, resp. zrušeno. Oba vedené prvé kusy Appendixu pocházejí ješt z doby ped Gunduliem. Nejpozdjší recense zákonníka vydavatelé ji nazvali E uspoádaná v XVI. stol. Gunduliem, podává apparát mnohem dokonalejší než jsou dotené Tabulae rubricarum a Annotationes marginales. Sepsal Gunduli ke všem kapitolám dkladná, pi tom však strun stilisovaná summaria a hojná scholia a pipojil znamenité indexy (vedle ehož ješt text recensoval a kapitoly rozdlil na paragrafy). Tyto kusy Gundulicovy zaujímají v knize str. 251 421. V summáích podává Gunduli strun nkolika málo slovy obsah každé kapitoly zákonníka podle jednotlivých paragraf. Ponvadž neužívá vždycky termin zákona, nýbrž nkdy svých vlastních slov, má summá jeho na nkterých místech velkou cenu pro výklad neznámých termin zákona a ovšem i pro výklad slov ne zcela jasn stilisovaných. Index sestavený abecedn ve form slovníka usnaduje hledání v zákon a opaten jest novým indexem, seznamem všech hesel obsažených v indexu hlavním. Do tohoto hlavního indexu vložena jest pod literou P Praxis judiciaria, traktát o soudním ízení dubrovnickém, rozdlený na 21 titul (str. 384 389). Své marginální poznámky (str. 409 421) nazývá Gunduli v indexu i v samých poznámkách apostillami. V jedijch dje se odvolání k jiným ustanovením nejen Knihy zákon, nýbrž i jiných zákonných sbírek dubrovnických, kde se ty které právní pedpisy nebo instituty ruší, mní, doplují, potvrzují, nebo kde se zákony mezi sebou nesrovnávají, ve druhých podán jest výklad slov v XVI. stol. zastaralých a institucí v oné dob už ne dosti známých. Za apostillami Gunduliovými následuje Index nominum et verborum novus, jejž sepsali vydavatelé (str. 421 459). Jest to nejdležitjší ást celého Appendixu, v níž se vykládají technické terminy zákonníka, ást tak nezbytná, že bez ní nebylo by vbec možno Dubrovnického zákonníka užívati. Obsahuje jeho text takové množství neznámých termín, že bez odbornického výkladu byla by mnohá místa nesrozumitelná. Vedle slov stedovké latiny dnes už jen málo komu známých, vyskytují se tam i stedovká slova ecká, jako entega {tvO-rjy.rj), aptagi [éy.Tccytatixá) pivati {t%í§áxat), perchivium (tt^oi^), pitropi {tnkQonoi.) a j. Sem tam užívá se i slov slovanských, z nichž nkterá jsou dosti znetvoena, jako patacum (potok), lidigna (ledina) a j. Velkou cenu mají i Prolegomena, obšírný vdecký úvod (str. V. LX.), v nmž vydavatelé pojednávají o Knize zákon dubrovnických a seznamují se i s jinými právními sbírkami dubrovnickými, podávají pehled literatury i edicí dubrovnického práva a rozepisují se zvlášt o rukopisech, na jichž základ uspoádali svou publikaci. Sdlíme struné obsah prolegomen.
—
—
—
—
—
—
—
,
—
23*
3
Literatura.
356
Pes
Dubrovnická republika, ale Knilia stasoustavn usjwiádaným zákonnikcm. Kodex tento byl sepsán na základ starých zákonu (statutu) dubrovnických. Co si ze starých právních pravidel odporovalo, to bylo srovnáno, zbytené vci vypuštny, mezery vyplnny a temná místa vysvtlena. Liber statutorum civitatis Ragusii jest kodex povahy všeobecné. Podává staré právo civilní, trestní, námoní i mnohá ustanovení týkající se veejné správy. O starších zákonech vydaných ped r. 1272 zmiují se vydavatelé na str. VL prolegomen a uveejují z nich nkteré na str. LXI. až LXIX. Dosti podivno jest, že zákony vydávané po r. 1272 nebyly už v jeden soustavný celek zredigovány, a že tedy pes pl tisíciletí nemla Dubrovnická republika žádného kodexu v pravém slova smyslu. Jsou zákonné sbírky z pozdjší doby (po r. 1272) uspoádány jen chronologicky. Jsou to tyto ti knihy zákon popsané již ve starší práci Bogisicov Pisani zakoni na slovenskom jugu (Záheb, 1872, str. 106 a násl.): 1. Liber re for mat ion u m, redigovaný r. 1335. První konstituce této knihy byla sankcionována r. 1306. Dodatky jdou až do r. 1410. 2. Liber Viridis, sbírka zákon od r. 1358 do r. 14Ó0.
tut
z
3.
jedno
tisíciletí
trvala
1272 jest jediným jejím
r.
Liber Croceus poíná r.
1460 a jde až
pes
polovici
XVL
st.,
v nkterých kodexech do pol. XVIL stol., v jednom exemplái do r. 1806, tedy do zániku republiky Dubrovnické. Vydavatelé vypoítávají dále právní sbírky obsahující jen uritou, úzce vymezenou právní látku, jež byly sepsány na základ zmínných hlavních knih zákon dubrovnických. Obsahují výatky z nich. (patrn zkráceno místo Jest to jmenovit kniha zv. Criminalium Liber legum criminalium), trestní pedpisy ze všech zmínných zákonných sbírek. (Psáno italsky.) Dále sem patí Statuta Stagni, sborník ustanovení, jež se týkala úadu knze (comes) dubrovnického v Stonu a v jeho poloostrov. Obsahuje výatky nejen ze zákonných pedpis, nýbrž i z instrukcí (commissiones) které byly dávány stonským nastupujícím úad. Sbírka tato zapoata r. 1335, a zákony její, pokud jsou datovány, vyskytují se z let 1350 1406. Jiných rukopisných knih podávajících excerpta ze základních zákonných sbírek, vydavatelé neuvádjí. Na str. VIII. prolegomen vypoítávají vydavatelé právní sbírky dubrovnické, zabývající se speciální látkoxi, jež však nejsou pouhým zpracováním zákon již uvedených. Jsou to: a) Capitulare parvae c u r i a e z doby ped r. 1272, o nmž se zmiuje Liber statutorum v kn. VIII., kap. 3., které je však ztraceno; b) Liber statutorum doane
ty
ty
mst
knzm
,
—
ty
z
r.
s
dodatky do
per
1277,
c)
Capitolare della doga na grande z r. 141 1674, d) Regolamenti della doga na grande, r.
i g a z o n c n a z a 1815 (nové vyd. od Gelciche).
i
a
n a v
i
i
o n a
1
e,
tiš. v
Dubrovníku
r.
1794
Na území republiky Dubrovnické mly své vlastní zákony ostrovy Lastovo (Lagosta) a Mlet (Meleda). I o nich zmiují se vydavatelé. Prá\o dubrovnické obsaženo jest dále v knihách rad dubrovnických:
Právní djiny.
357
malé rady, rady dožádaných (consilium rogatorum, srov. benátské conrady velké, v nichž jest popsána agenda tchto rad. ,,Libri de consiliis ct reformationibu s", poínají 301 a koní se zánikem republiky Dubrovnické r. 1806. Za tuto se r. ptistoletou dobu ítají 430 svazk (chovaných v mstském archívu) mimo Libri commissionum (Lettere e Commissioni) z let 1358 a násl. a jiné knihy. Knihy rad z let 301 1 379 vydala Jihosl. Akademie v Monum. Ragus., sv. I. -V. Na str. IX. a X. dje se zmínka o tech sbírkách souddubrovnických, jež má ve své bibliotéce Bogiši. Dleních žitým pramenem k poznání práva dubrovnického jsou i soukromé právní knihv, jež se vesms týkají soudního ízení. Jest to zmínná již GunduHóova Praxis judiciaria, dále podobná práce Šimona de Benessa Praxis curiae ad formám legum et consuetudinum reipubl. Ragus., pak Mikuláše de Bona Praxis judiciaria a konen Marina Tudisi Praxis juridic o-c i v i 1 i s fori Rag. (str. X. a XI.). Nkteré z uvedených právních pramen dubrovnických byly vypodány tiskem. Nápadné jest, že všechny tyry hlavní sbírky zákon kolovaly pouze v rukopisech a tištny ínajíc Knihou zákon z r. 1272 nebyly. Vydavatelé vyslovují domnnku (str. XII.), že snad schváln Biblioeené sbírky nebyly dány do tisku a chovány byly v tajnosti. grafickvmi daty o literatue a edicích pramenil dubrovnického práva (str. XIII. a XIV.) koní se prvá kapitola prolegomen. Kapitola druhá zabývá se formální stránkou Knihy zákon. Liber statutorum byl potvrzen r. 1272 jak malou, tak velkou radou a pak teprve schválen ve shromáždní celé obce (in concione, in arengo populi) a publikován dubrovnickým knzem (comes) Markem Justinianem (Giustiniani) z Benátek. Jest rozdlen na osm knih, akoli celá sbírka se nazývá Liber. V knize prvé jedná se o úadech republiky Dubrovnické, o odmnách úedsiglio dei pregadi, senát) a
1
— nález
1
—
—
—
—
nictva, resp. dávkách obyvatelstva odvádných úedníkm a o nkterých právech církve, arcibiskupa, klerik a eholník. V knize druhé obsaženy jsou písežné formule úšech úedník poínajíc od knze až k nejnižším
zízencm
a písaha lidu holdujícího benátskému dožetí a dubrovnickému
knzi. Kniha tetí zabývá se soudním ízením. Na konci jejím jsou ustanovení o soudních sjezdech Dubrovan se sousedy, zvaných lat. stanicum (od slov. stanak, místo sastanak = sejíti se, shromáždní, snm), o nichž Bogiši napsal zvláštní rozpravu již r. 1877. Kniha IV. a V. vnovány jsou civilnímu právu. V knize tvrté upraveno jest právo rodinné a manželské majetkové. Velmi mnoho podrobných ustanovení má tato kniha zvlášt o vn. V knize páté jedná se o rozliných otázkách týkajících se vlastnictví k nemovitostem, o prodeji nemovitostí, o služebnostech, o podílnickém pachtu pozemk a jiných vcecli. Kniha šestá obsahuje právo trestní, kniha soiimá námoní. V knize osmé nejvtší upraveny jsou rozliné otázky. Jest to jaksi doplnk knih pedešlých. Jen pední ást osmé knihy uspoádána jest soustavn, jinak sestaveny jsou kapitoly podle asového poadí až do r. 1358, kdy poslední comes benátský odešel z Dubrovníka.
—
—
:
Literatura
358
Tídíce látku, sestavovatelé Knihy zákon nedrželi se ani Instituci nám známé právní sbírky, nýbrž rozdlili zákonník svým zpsobem na osm knih, a knihy zase na vtši nebo menší poet kapitol. Další rozdlení kapitol na paragrafy (ili numeri) jest, jak již uvedeno, dílem Fr. Gundulie. ani Pandekt, ani jiné
nmž
Jednotlivé kapitoly psány jsou stilem mnohomluvným, v se Vykládat se leckde dvod zákonného ustanovení, což se iní sice mnoha slovy, ale práv tyto výklady mají velkou cenu pro právního slov nešetí.
historika.
Nkteré kapitoly dv ádky.
zaujímají 2
— 2Y2
stránky,
kdežto jiné jen
jedinou nebo
Jest otázka, kdo sepsal Liber statutorum? Že to nebyl comes, který zákonník ten prohlásil, jest jisto. Nebo comites bývali dožetem do Dubrovníka posíláni jen na léta, a za tu krátkou dobu nemohli se
dv
s
právem dubrovnickým tak seznámiti, aby mohli roztroušená jeho
usta-
noveni sebrati a zredigovati. Liber statutorum byl tedy sestaven právníky domácími, nejspíše soudci. Jména jejich však ani nic bližšího o práci jejich není známo. Víme jen, že zákonník dubrovnický sepsán byl r. 1272 za knezování Marka Justiniana, který pocházel ze známé benátské rodiny, ml píjmení Ursi a byl po dvakráte dubrovnickým knzem, v 1. 1270 72 a pak 1276 78. Vydavatelé podávají nkterá data z jeho života (str. XVIII. a XIX.).
—
—
Kapitola tetí prolegomen vnována jest vnitní stránce kodexu. sebrali právní normy již existující, uvedli je v soustavu, doplnili a jen ásten zrušili nebo pozípnili. Dílo jejich nemlo však býti úplnou sbírkou zákon, vedle níž by nemly jiné právní prameny platiti. Zstalo ješt mnoho právních obyej nekodifikovaných, na nž se kodex výslovn odvolává.
Redaktoi zákonníka
Vydavatelé nadhodili otázku, jakého pvodu jsou jednotlivá ustanovení práva dubrovnického, a podávají na ni ástenou odpov. Nelze pochybovati, podotýkají, že nkterá ustanovení práva dubrovnického jsou pvodu cizího, ale tyto elementy z nejvtší ásti ped r. 1272 pijaté již srostly se zákony staršími, než jest Liber statutorum. Akoli Dubrovník byl na kde se vždycky pstovalo právo ímské, jest v Knize zákon podle slov vydavatel velmi málo vypsáno z Corpus juris civilis.
pd,
Co bylo recipováno, to jest toho doklady. Co
zmnno
nebo zkráceno.
Na
str.
XX. podány
týe práva
kanonického, podotýkají vydavatelé (str. XX.): quaedam sine dubis accepta šunt ex jure canonico, tamen legem quandam ex hoc fonte in Librum statutorum ad literám translatam non animadvertimus. A také djepisci dubrovnití uvádjí, že ani právo ímské ani církevní nemlo v Dubrovníku platnost podprnou. Výsadám církve a jejím snahám o moc se v Knize statutu se
Etsi in ordine litium instituendarum
pímo
odporuje.
Naskytuje benátského.
se další otázka, erpal-li a
Akoli comites dubrovnití
pokud Liber statutorum
byli od
r.
1205 do
r.
z
práva
1358 dosazo-
Právní djiny.
359
váni benátským dožetem, který bdl nad tím, aby se do zákona nedoby nebylo na prospch Benátek, právo benátské podle vyda-
stalo nic, co
parum suppeditavit" (str. XXI.). Již benátská z r. 1243 úpln od, statut dubrovnických z r. 1272. (Mají 5 knih proti osmi dubrovnickým.) Dalo by se oekávati, že Liber statutorum erpal aspo v VII. knize (v oboru práva námoského) mnoho ze statut benátských. Ale ani tu nebylo pijato mnoho. Naproti tomu však erpáno jest více z byzantského zákona námoského (vófiog vavxLy.úg) z VIII. stol. S Knihou statut dubrovnických srovnati sluší dále nkterá místa statut obci dalmatských, zejména Kotoru a Kuroly. Vydavatelé uvádjí (str. XXI.) píklady. Z Knihy zákon erpaly statuty Lastova, Mletu a Hvaru. Redaktoi zákonníka brali nkterá ustanovení i z práva obyejového, ale jak již uvedeno, vedle zapsaných právních obyej pipouštli i platnost obyej nezapsaných. Ve tvrté kapitole prolegomen pojednávají vydavatelé o dodatcích a zmnách Knihy zákon. Zmny inny byly na dubrovnickém zákonníku již od tetího rokii po jeho vyhlášení, tedy od r. 1275 až do r. 1408. Bží tu totiž o zmny pojaté do zákonníka. Chronologický pehled tchto zmn a dodatk podán jest na konci publikace (str. 459 463). Dodatky jsou dvojího druhu. Jedny uinny byly za doby benátských do r. 1358, druhé za doby správc dubrovnických, t. zv. rektor, po r. 1358. Zmny uinné r. 1358 a pozdji jsou nepatrné. Poal se r. 1358 vésti Liber Viridis. Obšírnjší kapitola pátá prolegomen vnována jest Gunduliovi a jeho indexm a scholiím. Podávají se tu pesná životopisná data o Gunduliovi a vypisuje se bohatá jeho innost literární (str. XXIX. XXXV.). O summariích, indexech a apostillách Gunduliových ke Knize zákon uinna zmínka již shora. Podobným apparátem opatil jmenovaný slavný právník dubrovnický i ti ostatní hlavní sbírky své vlasti. Také k Liber Reformationum sepsal summaria a indexy; poznámek marginálních piinil však málo. Od Knihy statut liší se Gunduliova recense Knihy reformací tím, že lf|,pitoly nejsou rozdleny na paragrafy. Ped indexy vypoítávají se knzové benátští, kteí se v tchto zákonech jmenují, a reformace zrušené. I Liber Viridis a Liber Croceus opateny jsou l)odobnými pomckami. V indexu sbírky posléze uvedené jest pod slovem Consules nový kommentá o soudním ízení dubrovnickém, rozdlený na 26 titul. Od Praxe soudní v indexu Libri statutorum liší se v tom, že doklady bere ze všech sbírek zákon dubrovnických. Velmi dležitý jest titul tohoto kommcntáe, v nmž se pojednává o pravomoci svtských soudc ve sporech o církevní statky. Gunduli píše tu o svém poslání do íma v 1. 1582 83 jménem Dubrovnické republiky. Z tohoto výkladu i jiných poznámek jest vidti, že apparát Libri Crocei pochází od Fr. Gundulie. Rovnž tak jest to jisto o apparátu Libri Viridis, kdež to vysvítá z devatel ,,Ragusinis fontem
svým uspoádáním
liší
juris
se statuta
knz
—
—
i
—
dikaního str.
listu
XXX IX.
ped indexem opateného jménem Gunduliovým.
a XIi. dokazují vydavatelé, že
i
apparát (kommentác,
Na in-
Literatura:
360
dexy, poznámky) L^bri statutorum a Libri reformationum dlužno piítati
témuž Gunduliovi. Šestá kapitola prolegomen zabývá se pti recensemi Knihy statut, a podávají se tu i snímky ze dvou kodex. Z kapitoly sedmé (poslední), dovídáme se, jak došlo k vydání Knihy statut, a seznamujeme se s po-
drobnostmi edice. Rádi bychom pešli i k obsahu jednotlivých knih Dubrovnického zákonníka, avšak to pekrouje již meze struného referátu. Uiníme tak na míst jiném. Ke konci mli bychom jen pání, aby všechny slovanské právní památky vydány byly zpsobem tak dokonalým jako Liber statutorum Dr. Karel Kadlec.
civitatis Ragusii.
Právo obanské. Ddické právo rakouské se stanoviska srovnávací vdy právní. Napsal Emanuel Tilsch. ást I, V Praze 1905. Jest to první, pomrn malý, us objemného díla, jež autor pipsal Jeho Excelencí p. ministru ryt. Randovi. Obsahuje úvod o principech práva ddického, oddlení první, v nmž pojednává se o podmínkách, za nichž posloupnost ddická se zahajuje, a zaátek oddlení druhého, jež nadepsáno jest Urení osoby ddicovy". Jako principy práva ddického sp. vytýká princip zachování hodnot, princip pechodu na jednotlivce, princip volnosti zstavitelovy ve volb ddice, princip rovnosti a princip universální sukcesse, princip volnosti ddicovy u pijetí ddictví a princip úední ingerence pi jeho nabytí. V pkném Prof. Dr.
,,
pehledu, nezatemnném pílišnými podrobnostmi ukazuje, kterak v rozliných dobách u rozliných národv utváil se osud majetku pozstalého, a jaké poteby a prospchy vedly k zpoádání záležejícímu na principech tchto.
V
oddlení prvém pojednává o smrti zústavitelov skutené a dozevrubn o pozstalosti. Z oddlení druhého podává nauku posloupnosti zákonné, již položil na místo první, ponvadž posloupnost zákonná jest historicky starší a obor psobnosti její uren jest generáln. Sp. bedliv pehledl a dkladn prozkoumal náhledy posavadní. 1 jalové írási, že zákonné právo ddické adoptovaných jest jediný pípad, kde zákonné právo ddické není vzájemné, vnoval pozornost a dolíil její nepravdivost. V celku, jakž pirozeno, sp. nedošel výsledkv odchylných od nauky nynjší, ale v mnohých jednotlivostech platn pispl k jejímu vy-
mnlé
a velmi
tíbeni.
K
velmi sporné otázce, náleží-li pohledávání summy na život pojištné do pozstalosti pojištncovy, sp. pisvduje toliko pokud se týe pípadností, kde pojistka zní na jméno pojištncovo nebo na majetníka, a pojištnec mezi živými vlastnictvím pojistky nenaložil. Záporn od]iovídá i pro pípadnost takovou, kde pojistka svdí osob jiné, ale
•Právo obanské.
pojištnci zstavuje se na vli oznaiti oprávnnce jiného,
361
ponvadž
i
tu
smlouva in favorem tertii, a jenom tertius teprve smrtí pojištncovou uruje se konen. K otázce, zaniká-li držba smrtí držitelovou, sp. odpovídá, že držba jest ástí pozstalosti jeho, ponvadž níjbyla zvlášt vylouena. Znní § 547, míní, že by nerozhodovalo, akoli skladatelm zákonníka šlo výrokem tuto položeným o praktický prospch ,,fr die Fálle, wo in der Zwischenzeit fúr oder gegen die Verlassenschaft eine Rechtshilfe zu suchen ist." Mínní, žq pozstalý manžel vedle § 757 jest ddicem podílu píslušného obmezeným zákonnou fideikommissarní substitucí na prospch dtí, sp. zavrhuje z dvod pesvdivých. Ususfructus písluší pozstalému manželu, po mínní jeho, in nátura, svdí mu také § 1257. Passus na konci dv. dktu. ze dne 21. listopadu 1807 . 828 sb. z. j. ,,wo der Erblasser gestorben ist", sp. vykládá rovnž v ten smysl, že má se rozumti na poslední bydlišt, nikoli na nahodilé jest
místo úmrtí.
Nové jest stanovisko spisovatelovo vzhledem ku sporu o právu repraesentaním. On uznává, že skladatelé zákonníka vyšli od principu repraesentace v pedkovu právu a v §§ 541 a 780 jen slušné výminky pipustili. Ale míní, že v zákon jsou práv toliko §§ 541, 551 a 780 a jednotný princip že vysloven není. Nerozhodnuty že jsou tedy pípadnosti, kde pedek byl absolutn nezpsobilý, kde vzdal se ddického prává po smrti zstavitelov, avšak ped nápadem ddickým, kde zstavitel dít své neprávem vyddil, kde vyddil právem nebo neprávem pedka svého a kde z ddictví vylouil píbuzného poboného. Pípadnosti ty že tedy rozhodnouti jest podle obdoby pedpis v zákonníku vyených. Podle pedpis tch že jest rozdíl, byla-li osoba dotyná vylouena zákonem (§ 541), nebo naízením zstavitelovým (§ 780), i byla-li vylouena z vle vlastní (§ 551). Byl-li pedek absolutn nespsobilý, že dlužno užíti obdobn § 541, vzdal-li se ddictví po smrti zstavitelov, ale ped nápadem ddictví, §551, v pípadnostech ostatních že hledti jest k § 780, podle jehož myšlénky potomek dítte neprávem vyddného ml by rovnž jen právo na povinný podíl, a potomek vyloueného zstavitelova pedka nebo poboného píbuzného neobdržel by nieho. V praktických dsledcích se tedy sp. nerozchází s tmi, kdo za princip rakouského práva uznávají repraesentaci. Aby rozhodlo se v pípadnostech pedkovy nespsobilosti podle § 541 a propustilo se právo na podíl povinný potomkm pedemelého pedka, jenž neprávem byl vylouen, není snad potebí historického základu nedbáti a pokládati, že jednotného principu v zákonníku není, že princip repraesentaního práva a práva vlastního platí souadn. A co se tkne pípadnosti ostatních od principu repraesentace, týchž dojde se výsledk. Škoda, že sp. práv tu naprosto nevšiml si poiednání Ehremweigova ,, Die ósterreichische Erbfolgeordnung" (v ,,Zeitsch. f. Notariat" 1903 i v otiscích zvláštních), jež stojí pi právu repraesentaním a povážlivé dsledky jeho pijímané pro i
vyšší parentely odmítá.
—
Výklady spisovatelovy jsou výrok o závazku rukojemském na
až na
str.
59)
nemnohá místa nkterá (na p. pesné a tší tenáe svou
—
Literatura:
362
právy cizími veskrz pestává za vcech Nápadný citát na str, 135 ,,Nippel IV. str. 7 (dle Pfaff-Hofmanna str. 14 p. 3)" vyv pozn. tištn asi njakým nedopatením, nebo na etných jiných místech snadn pístupné dílo Nippclovo se cituje. Sip.
struností a jasností. s
Srovnávání
s
hlediska legislativn politického podstatných.
u
Úvod do mezinárodního práva soukromého.
ást
I.
propedeutická.
V
Napsal Dr. Jan
Krmá.
Praze 1906.
První tato ást nadepsaného díla rozdlena jest na osm kapitol. kapitole prvé spisovatel jedná o pojmu a významu mezinárodního práva soukromého. Staví vedle sebe výmry práva mezinárodního a mezinárodního práva soukromého uením panujícím uznávané a na nich ukazuje základovou rznost obojí materie, pr. mezinárodní že upravuje pomry mezi státy jako korporacemi práva veejného, m. s. pr. že upravuje pomry soukromoprávn. Potom doliuje velikou a stále rostoucí dležitost m. práva s. a uvádí etné causes célbres, pi nichž otázky jeho bylo rozhodovati. V následující kapitole ,,0 pomru mezinárodního práva soukromého k právu mezinárodnímu" sp. vykládá uení školy internationalistické a protivnou nauku separatist a hlásí se k nauce této. Správn dovádí, že pr. mezinárodní nevytýká hranic, ku kterým panství jednotlivých právních dosahuje, nevymezuje zákonodárných kompetencí jednotlivých stát. Jednotliví státové že z vlastní pravomoci ustanovují, kdy a kterého práva cizího jest užíti, nejsouce obmezeni nijakými normami nadstátnímí. M. pr. s. že existenci práva mezinárodního, existenci právního spoleenství stát pedpokládá, ale není ástí práva m. Rozvádje myšlenku, již Stein vyslovil v pojednání svém ,,Einige Bemerkungen iiber das internationale Verwaltungsrecht" (SchmoUerv Jahrbuch VI. str. 395 a násL), usuzuje však sp., že vývoj práva m. dospje k upravení veškerých jev života mezistátního, a tím postupem m. pr. s. stane se ástí práva m. Kapitola tetí nadepsána jest: ,,0 dvodech formace m. práva s." Sp. chce tu zjistiti ,, povšechné ideje, které povolány jsou, aby inspirovaly innost orgán právotvorných v oboru m. práva s." V starší dob že se za dvod formace téhož práva považovala comitas gentium prokazovaná z ohledu na prospch oban vlastních, aby také jim ve stát cizím nesoudilo se zkrátka jen podle práva tamjšího. S dsledky pojmutí toho, že v platném právu dosud se potkáváme. Pímým dsledkem jeho že jest princip reciprocity. Za dsledek jeho sp. pokládá také theorii oznaovanou heslem ,,théorie de Tintéret des Francais", uznávaje však, že ona jest ,,v ásteném odporu s primárním principem, ze kterého vychází". Podle mínní jeho ,, § 35 ob. zák. je patrn také výsledkem podobných názor", ale tomu zajisté pisvditi nelze. Paragraf ten nežádá, aby cizinec uinil jednání dotené s tuzemcem, jest to beze vší pochybnosti fa vor negotii, na nmž ustanovení jeho se zakládá. V doktrín novjší že proniklo pojmutí, vedle nhož m. pr. s. zpoádáno býti má s hlediska spravedlnosti mezinárodní (justice international). / nejpednjších ])ovinností státu že jest povinnost garantovati právo. Po-
V
ád
Právo obanské.
363
vinnost tu plniti má stát nejen oproti spolenosti, již obsahuje, nýbrž oproti spolenosti lidské vbec, a proto nesmí podrobovati právnímu ádu svému všeliké pomry soukromoprávné, nad kterými de íacto mže osvditi autoritu svou. Povinností každého jednotlivého státu že jest opatiti, aby také mezinárodních, docházeli v ti, kdo úastni jsou právních práva svého. Právní ád jednotlivého státu uren jest pro soukromoprávné pomry interní, a žádný stát že nemže pokládati ád svj za úelný pro všeliké právní pomry, vznikly kdekoliv a mezi kterýmikoliv subjekty.
nm
pomr
a
Pomry
se posuzovati podle norem, jež s povahou jejich Touto zásadou že má se spravovati každý stát nejiný stejn se zachovává. Sp. jenž pijímá tu na cele
mezinárodní mají
nejlépe se srovnávají. ohlížeje se, zdali stát
zdvodnní, neuvážil, myslím, že retorse prostedek, jímž se pro úastníky mezinárodních užívání práva pimeného vynucuje, a že by se nesnášelo práv s povinností garantovati právo vší spoleností, aby stát tohoto úinného prostedku donucovacího
Jittuv názor a snaží se o další jeho
pomr
jest
se vzdal.
Ale nezbytnou jest otázka sousedících jisté
pomry
mže
další, již sp.
životní
mohou
pominul. Ve dvou státech spolu úpln stejný. Zákonodárství
býti
s povahou by nejvhodnjším uniformním právem obou státv. Vyplnil by stát ten povinnost svou, kdyby pedepsal, aby pomry ony posuzovaly se zkrátka a bez rozdílu podle norem jeho? Sp. sotva by byl naklonn k otázce té pisvditi. Nastr. jy podotýká, že zajisté nebylo by úelné, aby mezinárodní pomry soukromoprávní
státu jednoho
pomr
tch
podrobovaly okolností
býti pokroilejší a obsahovati normy, jež
co nejlépe se srovnávají, normy, jež byly
se
práv
zvláštním cizí
pedpism pímo
je
upravujícím.
Pro
právo, právo uritého státu cizího, jest tím
pimeným? Odpovd by tu byla na míst.
podle
právem
Cosp. na str. 4. povdl o .funksprávnou cestu k ní ukazuje. Kapitola tvrtá jedná ,,0 normách m. práva s., o jejich struktue a systematickém umístní". O normách eených hranin sp. dsledn a správn dovozuje, že nejsou jus inter gentium leges, nevymezují zákonodárných kompetencí jednotlivých státv, nýbrž poádají soukromoprávné pomry mezinárodní. Zpoádání to, jenom nedje se pímo, nýbrž tak, že ten který pomr podizuje se uritému právnímu ádu. .Rozhraniení kompetencí právních že jest tu jen ,, prostedkem techniky zákonodárné", normy hranin že pouze ,,,forrnou svojí stanoví o psobnosti pravidel právních, tuzemských i cizích". Le ani se sprostedkujícím formulováním takovým nelze souhlasiti. Zajisté že normy hranin svou formou se dlí od jiných pravidel práva soukromého. Zvláštní forma jejich jest odkaz na uritý ád právní. Nelze však tvrditi, že normy ty ,, formou svojí stanoví o psobnosti pravidel právních", aspo nikoli v ten rozum, že by po své form obsahovaly rozhraniení kompetencí zákonodárných. Praví-li se na p. v § 34 ob. z., že osobní spsobilost cizincv k právním jednáním posuzovati jest podle zákon toho místa, jimž cizinec ten jako poddaný jest podroben, nepraví se pece ani po form, že ustanoviti o spusobilosti osobní cizincové písluší státu, jehož on jest poddaným, nebo, že se tomu
ci"
m. práva
s.,
ád"
,
Literatura:
364
státu že k.
zstavuje ustanoviti o tom.
p. výrok
A kdyby
snad nékdo chtl pipustiti, zákona toho
že ,,spsobilost osoby k jednáni posuzuje se podle
k nmuž osoba ta náleží" (i. 7 uv. z. k nm. ob. z.) formáln neliší od výroku, že .ustanoviti spsobilost osoby k jednání písluší tomu státu, k nmuž osoba ta náleží", tož bije pece do oi, že pravidlo, kteréž obsahuje ^- p- § 35 ob. z. nebo závrený passus § 36., nemá formy výroku o zákonodárské kompetenci. Forma i obsah norem hraniních úplné se shodují. Mimo formy hranin sp. v obsah m. práva s. správn shrnuje také právo cizinecké a mezinárodní právo uniformní, souhlase však, aby v theoretických pracích, jež se zvláštními problémy m. práva s. zabývají, m. pr. uniformní se pomíjelo, ježto zpracování jeho v niem se nerzní od zpracování práva poádajícího pomry interní a s onmi problémy nemá co initi. Vším právem zavrhuje hojn obvyklé rozšiování m. práva s. na všecko právo, jež poádá pomry mezinárodní a nespadá již v objem práva mezinárodního (jako m. práva veejného), ježto se tak materie velmi rznorodé (m. právo processní, trestní atd.) pivádjí v spojení docela zevnjší s nevhodným pojmenováním. V kapitole páté sp. obhajuje název ,,m. p. s." dovolávaje se všeobecného oznaování zjevv, jež pes hranice jednotlivého státu zasáhají, nkolika stát se týkají, jako výstav, kongress a pod. za mezinárodní. Ovšem že pojmenování to má potebí dalšího ješt oznaení podle státu, jehož právo se míní, dokud vývoj nedospje universálního m. práva s. Názvy mluvících o koUisích nebo konfliktech zákon že se jednak zakládají na nesprávném názoru, jakoby m. p. s. urovalo zákonodárské kompetence, jednak neobsahují materie celé. O místních mezích pravidel právních že státu,
se
,
ei, ježto nejde tu o vj^mezení jakéhos konstantního rozliné jiné názvy jedny jsou úzké, jiné široké. V kapitole sedmé sp. podává ,, nartnutí nedostatk dnešní úpravy m. práva s." a uvažuje pak v kapitole následující ,,0 prostedcích spsobilých pivoditi úpravu dosavadních", Nejdtklivjší nedostatek spatuje ovšem v rznosti norem hraniných. Byly hojné rozdíly již za vlády theorie statutární, jejíž vyznavai v podrobnostech mnoho se rznili, a tlieorie novjší ješt pimnožily rozdíly ty, ježto dílem zjednaly prchod pravidlm jiným, ale dílem zstalo právo dosavadní. Nestejnosti vyplývající dále z nestejného vytváení pojm právních, jimiž ustanovují se právní pomry pod uritou normu hraninou spadající, nebo se ustanovuje právní pravidlo cizí hraninou normou urené sp. obojí pojmy t\-oících skutkový pesn rozlišuje mluví o ,, kvalifikaci právních základ norem hraninýcli" a ,, kriteriích kvalifikujících právní ád píslušným prohlášený". Nestejnost norem hraninýcli nese s sebou, že na nepedvídatelné okolnosti, kde vzniklý snad spor bude rozsuzován, záleží, podle jakých pravidel bude rozsuzováno, K tomu pak pistupuje, že není všeobecného spoleenství rozsudkv, a mže o vci v jednom stát rozsouzené ve stát jiném opt býti rozsouzeno a jinak. Sp. uvažuje o rozliných návrzích elících k zamezeni a uklizení konflikt. Zaujímá stíinovisko následující. Zákonodárci náleží, aby ustanovil také
nemá
prostoru.
býti
A
pomr
—
pomr
Právo obanské.
365
pravidla, vedle nichž soudové jeho mají posuzovati
a
mohou osoby soukromé poméry
své zpoádati.
pomry
mezinárodní
Podídí-li zákonodárce
pomr cizjmu ádu právnímu (t. j. odkáže-li na pravidlo téhož ádu), iní tak, ponvadž pokládá to za nejvhodnjší. Nelze tudíž tvrditi, že bjcizího pravidla nebylo užiti, nechce-li samo dotené cizí právo, aby se ho v pípadnosti takové užilo, ani že zákonodárce v píin pomr, jež podrobuje právu cizímu, jest ,,désintéressé." A rovnž nelze odkázání k cizímu právu vztahovati na jelio normy hranin, nýbrž dlužno je rozumti jediné jistý
pímo ustanovují. Nevidí-li se zákonodárci popuzovaly se dle práva tuzemského, nejsou mu proto pomry ty lhostejný, a podizuje pomry ty právu cizímu, rozhoduje podle kterého práva mají se posuzovati, a nikoli nezstavuje cizímu zákonodárci, aby ot ustanovil, zákonodárce, jak trefné praví Labbé ,,n' abdique pas, il se prononce." Se stanoviska svého sp. odmítá jak princip lepšího práva na pravidla, jež o té které vci
vhodným
býti,
aby
jisté
pomry
tak i princip zptného odkazu. V úplné náprav stavu nynjšího vidí cíl ješt daleký, za vhodné prostedky k náprav postupné pekládá jednak životních, pro nž možno unifikaci práva soukromého pro ty obory ji beze škody provésti, jednak unifikaci norem hraniných, pokud tyto na úvaiiách zcela všeobecných se zakládají, a zvláštní pomry místní nejsou unifikaci na závadu. Že by se daly zameziti koUise z rozliné kvalifikace právních tvoících skutkový základ normy hranin, pokud nedospje se k unifikaci práva soukromého, sp. nedoufá, míní však, že by stailo pijmouti
pomr
pomr
všeobecná pravidla ustanovující, kterým pojmutím kvalifikujícího pojmu právního jest se v koUisích íditi. Z kriterií kvalifikujících píslušný právní zejména státní obanství, prakticky ád, nkterá dopustila by unifikace nejdležitjší (mohlo by, pokud se týe nabytí a pozbytí, srovnalými prai mla by se unifikovati. Jiná, zejména pojmy souvidly býti upraveno) kromoprávnímu ádu náležející, unifikaci ješt se nepodají, v píin takových bylo by se snažiti o zvláštní ustanovení, kterak koUise nastalé mají se rozhodnouti. Ustanovení, vedle nichž bylo by rozhodovati v kollisích, sp. patrn si mysli jako právo nadstátní. Zpoádání takové sotva by však bylo snadnjší a nadjnjší než unifikace dotených pojm právních. Strany platností rozsudk cizozemských mini sp., že uznání jejich pekáží na velkém díle nedvra k cizozemským soudcm, a že by tedy smlouvy o právní dopomoci mezi státy, z nichž jeden každý v zákony a soudní organisaci druhého chová dvru, byly cestou nejvhodnjší. V kapitole poslední sp. doporouí, aby úelné vytváení mezinárodního práva soukromého dlo se koUektivní kodifikací ve smlouvách státních. Pipouští Anzilottimu, že všecka lát^ca právní není ješt s dostatek propracována, avšak ukazuje na to, že s mnohými materiemi vda tou mrou již hotova jest, kterou toho úspšná kodifikace vyžaduje. Takové materie že by v speciálních smlouvách mohly se kodifikovati, a bylo by tak lze krok za krokem pibližovati se k cíli. Na zabezpeení jednotné praxe institucemi mezinárodními tou dobou není pomyšlení, ale teba se snažiti aspo o pozvolné a ástené vyrovnání rušivých rzností. V ásti druhé -tohoto díla sp. podle pedmluvy podati hodlá rozbor
—
—
^66
Literatura:
snah po universálních formuHch mezinárodního práva soukromého, vytknouti hlavni proudy ideové v jeho nauce, rozebrati hlavní typy pravidel jeho v rzných legistacích a vylíiti snahy a pokusy o kollektivní kodifikaci jeho. Pro uveejnná první ást nazvána jest zvláš ješt ,,prop'ídcutickou", nerá tudy dosti srozumitelné. Tou mórou pední ást každého díla soustavného mohla by se tak nazývati. Sp. podjal se práce velmi nesnadné. První tato ást díla jeho dobe a slibn se zdaila; poskytuje po nynjším stavu mezinázodního práva soukromého a po názorech v doktrín jeho zápasících a pehled jasný a velmi zevrubný. Literatura novjší zpracována jest ve vzorné úplnosti. U velikých rozporech náhled sp. s kritickou obezetností pravou cestu vyhledává a na cest vyhledané dsledn kráí vped. Tsnjší forma slovesná svdila by spisu lépe.
jež podle plánu v pedmluv nartnutého pinese také rakouského mezinárodního práva soukromého, tenástvo naše právnické zajisté bude velmi žádostivo. Stp.
ásti druhé,
rozbor
Obecný zákon knihovní ze dne 25. ervence 1871 . 95 ž. zákony a naízeni na knihovní právo rakouské se vztahující. Josef Str.
Dvoák
X
a Dr. Jos.
V. Bohuslav.
V
Praze.
z.
a ostatní
Uspoádali
Nákladem Unie,
1906.
a 736.
Píruní toto vydání obsahuje obecný zákon knihovní, instrukci provádcí, zákony a jiné pedpisy o rozdlování a oddlení pozemk, o cestáchf nezbytných, o ochran majetník dlužních úpis dílích, o pjkách melioraních, o knihách horních a železniních, o zízení a upravení knih pozemkových (v zemích eských) o zachování pehledu katastru, o soudním personálu kanceláském, konen nkteré pedpisy poplatkové a berní k vcem knihovním se vztahující. Text provázen jest hojnými poznámkami, které místy nabývají rázu komentáe. Pihlíží se v nieh k judikatue nejvyššího soudu, k literatue zejmtia eské, otištny jsou tu i mnohé interní výnosy pro knihovní praxi velice dležité, které dosud jinde uveejnny nebyly, vytýkají se též odchylky eského textu od textu nmeckého. V mnohých sporných otázkách neváhali autoi projeviti i svoje vlastní mínni, opírajíce je dvody. Tak na p. pi § 16. knih. z. pojednávají o otázce, zda i útraty exekuce mobilární požívají zástavního práva pi zapsané pohledávce. Rozhodují se pro odpov zápornou, le by ovšem právo zástavní pro útraty ty zápisem do knih zvlášt bylo nabyto. Pi § 17. rozebírají otázku, zda i tíletým úrokm, jež nejsou pi jistin vloženy, písluší právo zástavní a dospívají k tomu, že úrokm bylo §em 216 ex. . právo zástavní v poadí kapitálu propjeno: pro tento náhled dovolávají se též argumenta a contrario z § 217 . 2 ex. . Vliv § 218 ex. . na § 30 knih. z. považují autoi za rozhodující, vy.slovují se pro absolutní úinek poznámky pednosti, pro t. zv. zámnu míst: výmaz jedné z obou pohledávek nemže na nabyté poadí pohledá\ky druhé míti vliv. Tento ízný absolutní úinek poskytuje autorm též dvod,
tm
Právo obanské.
367
aby vyžadovali ovení podpisu na žádosti o povolení takové poznámky. U §u 97 kn. zák. postrádám poukaz na otázku, zda § 97 byl zmnn po pípad v jakém smru, ustanovením §u 8 ex. . Takových opomenutí nelze však dobe se vyvarovati pi díle, v nmž snesen jest tak znaný materiál. Spis lze, zejména všem praktikm, vele odporuiti. Tilsch. proto,
Právo
trestní.
Náhere Ausfúhrung Rúckfall nnd Strafgnmd. im Oktober 1905 im bohmischen Juristenverein zu Prag gehaltenen Vortrages von Proí. A. Zucker. Leipzig und Wien, Franz Dcuticke 1907 Vber Kriminalit át,
eines
(VII. a 65 stran).
Ped námi
poslední
leží
publikace
nedávno zesnulého proslulého
bezprostedn ped svou nedokal. Úvod zmiuje se o množících se v poslední dob zjevech literárních, v nichž laikové trest v nkteré trestnici sob odpykavší o nabytých pi tom zkušenostech vypravují, a své názory o výkonu trestu a jeho nutné reform pronášejí. Na to obrací se spisovatel v prvé ásti spisu proti rozšíenému mínní, že stav kriminality v posledních letech se podstatn zhoršil. Probíraje podrobn pehledné íslice kriminální statistiky Nmecké z r. 1901 a 1902 dospívá Í c dsledku, že, pokud íše Nmecké se týe, o vzrstu zloinc v užším smyslu mluviti nelze. Pokud pak jde o Rakousko, dovozuje Zucker rovnž na základ statistických dát, že stav kriminality ve dvacetiletí 1881 1900 se dokonce podstatn zlepšil. Druhá ást spisu zabývá se z p t n o s t i, jejímuž stoupání se pikládá význam dle mínní Zucker ova pemrštný. Zucker rozbíraje rovnž dopodrobna píslušná ísla statistická dokazuje, jak nesprávno je tvrzení vyskytující se práv v jedné z dotených publikací laických {Max Treu, Der Bankerott des modernen StraívoUzuges, Stuttgart 1904), že totiž íslice zptnosti v íši Nmecké iní 82% t. j. že ze 100 potrestaných 82 se stávají zptnými. Uvádje pak rozsah zptnosti na pravou míru, dospívá k závru, že zptnost v Nmecku i u nás sice stoupá, avšak nikoli zpsobem, jenž by zavdával podnt k vážným obavám. Dle jeho názoru, je toto stoupání zptnosti zjev zcela normální, jehož význam pro posuzování stavu kriminality se nesmí peceovati a o nmž zejména není nikterak dokázáno, že by byl, jak asto se tvrdí, ve píinné spojitosti se zpsobem našeho výkonu trestv. kriminalisty našeho,
jenž tento spis sice ješt
smrtí dokonil, vytištní jeho však
již se
—
Tetí
ást
spisu obírá se
d
v o d
e ni
trestu. Pedem dje
se
zmínka o známé putce, která v té píin nedávno byla svedena mezi Lisztem a Birkmeyerem v akademickém právnickém spolku M n i c h o vs k é m. Zucker sám prohlašuje se zstávaje v tom smru vren dosavadním názorm svým pro Birkmeyerovo stanovisko trestu o dtu
—
platného. Pi tom
—
obrací se ale proti správnosti tvrzení Birkmeyerova,
Literatura:
i^6S
že také nyní jilatné
z
hlediska
p o
zákony
mínní Zuckerova
Dle
1
p
e
š
svj astji
nhož
již
í
eeném
stanovisku se zakládají.
pedpisy platného práva vysvtliti jediné kdežto ve zpsobe výkonu trest zase theorie
odstrašení,
o v a c
na
trestní
dají se
Ku
dochází.
platnosti
pronesený a
odvodnný
vznik trestu vysvtliti
konci reprodukuje spisovatel názor o trestu a jeho dvod, dle
sociáln pathologickým
sluší
momentem, inem pachatelovým ve spolenosti vzbuzeným. Spolenost kterýž zpsobil poruchu ve stavu jejím. Na správnosti tohoto svého názoru dovolává se Zucker vzniku etných
reaguje trestem proti inu,
dkaz
zákon, pedevším z doby poslední a koní polemikou vateli proti tomuto názoru jeho se vyslovivšími.
nkterými
s
spiso-
Publikace proí. Zuckra jeví se, jak již z titulu patrno, podrobnéjším provedením pednášky jeho konané v roce 1905 v Právnické Jednot v Praze (viz Právník 1905 s. 732 a 778), kteráž doplnna zejména nkterými novjšími daty statistickými. Ze i tato poslední práce zvnlého uence vyniká veškerými pednostmi, jež u spisúv jeho konstatovati jsme tak asto již mli píležitost, neteba snad zvlášt podotýkati. Spis provází velice velou pedmluvou Alfred Amschl, státní zástupce ve Štýrském Hradci, jenž byl se zvnlým ve pátelském styku literárním a ku žádosti pozstalých také korrekturu tisku ochotn obstaral.
Miika. Šilovi:
Josip udrtige.
U
Deseti
obci
kongres
medjunarodne
kriminalisfike
Zagrebu 1907.
Známý
kriminalista chorvatský, dlouholetý redaktor Mjesenika društva a tajemník chorvatské skupiny mezinárodní kriminál, jednoty, podává tu obšírnou zprávu o posledním (desátém) kongresu této jednoty, konaném v záí r. 1905 v Hamburku. I program kongresu desátého byl velice zajímavý. Pedseda jednoty, pednášku o dnešních obtížích bruselský proíesor Dr. Prins, repressivního problému, v níž akcentoval myšlénku, že jest
pravnikoga
ml
nesnadno, aniž by se kompromittovala represse, ustanoviti náležitý pomr Mezi thematy mezi velikostí trestu a stupnm zodpovdnosti vinníkovy. zlosjezdu byl na prvém míst boj proti
—
mezinárodním
incm.
Referenti Dr. Lindenau a Dr. Hopff navrhli tyto these: I. Jako dsledek moderního stykového rozvoje povstali mezinárodní zloinci, proti nimž boj vyžaduje mezinárodních opatení; II. ve všech státech jest potebí zavésti centrální
teba opíti o
úady za úelem
hlavní policejní
boje proti mezinár.
úady,
b)
ony mají
zloincm;
sbírati
a)
tyto
úady
zprávy o mezinár.
zloincích a mají je stále vzájemn vymovati za úelem praeventivních opatení, jakož i v zájmu trestního stíhání; c) jsou oprávnny pímo se stýkati; III. stálé vdecké zpracovávání materiálu, sebraného ústedními úady, má býti základem k dalšímu boji proti mezinárodním zloincm.
Oba
referenti
odvodnili obšírn pedložené
these,
knimž
promluvili
i
jed-
úastníci kongresu, mezi nimi i prof. Šilovi. These vesms byly pijaty s tím dodatkem, že se správní výbor mezinár. krimin. jednoty žádá, notliví
—
Právo
trcslní.
360
aby navrlil \l;'ulúi'n. by sezvaly mezinárodní konferenci, která by se zabývala zásadami konvence za úelem repressc mezinárodních trestných in. O dalším thematu „Jak by se mohl pro urité kategorie 1 ý c h stanoviti pojem všeobecného z p t
—
:
zloinc
i
nebezpeí místo pojmu zloinného skutku, jehož se o
výhradn
dnes
nm
ovati
proti
stená.
Pi
mén
užívá"
—
znova jednalo na píštím sjezdu.
tm,
jejichž
usneseno po
delší
— Dále jednáno,
píetndst
není úplná,
hlasováni pijaty jednomysln tyto these:
schopným osobám
debat, aby
jak se I.
má
nýbrž jen Proti
se
zakro-
á-
duševn
menší píetností na základ vnitních píin) ochranná opatení (zvláštní dozor, internování v bezpenostních ústavech atd.), staly-li se nebezpenými sob, svému okolí nebo spolenosti; II. pro duševn mén schopné zloince, se stali nebezpenými ili nic, má býti stanoven zvláštní trest nebo zvláštní opatení. Na to jednáno o r e h a b i 1 i t a c i a po debat, jíž se mezi jinými úastnil opt prof. Šilovi, pijaty tyto dv these; 1. Jednota navrhuje pijetí principu rehabilitace do zákonodárství onch zemí, jimž tento ústav není ješt znám, ale zárove upozoruje na potebu, že se musí objem použití tohoto prostedku uriti místními pomry a že se pi tom má hledti k citu a kulturnímu stavu každého národa; 2. jednota doporuuje v prvé rehabilitaci soudním rozhodnutím. Dále pijaty rozliné návrhy v píin koncentrace mezinár. krimi n. statistiky, jež má prozatím pestati na krádeži, jakožto deliktu nejrozšíenjším. Jednám sjezdu skoneno pijetím návrhu, aby správní výbor pokraoval ve vydávání díla Die Strafgesetzgebung
má
a
zákonodárce,
(s
se staly zloinci ili nic, stanoviti
a
—
,
—
ad
—
der Gegenwart in rechtsvergleichender Darstellung, kteréhož díla vyšly již dva veliké svazky. Spis Šiloviv jest, pokud nám známo, jedinou informaní prací slovanskou o 10. mezinár. krimin. sjezdu a zasluhuje již proto pozornosti našich odborných kruh. Také o kongresu devátém, napsal prof. Šilovi r. 1904
obšírnjší zprávu.
K. K.
Civilní ízení. It.
Ott,
Geschichte
und Grundlehren
{Freiwillige Gerichtsbarkeit.)
verfahrens.
des ósíerreichischen Rechtsfúrsoyge-
den Hauptzgen mit besonWien igo6 Manz.
In
dcrer Berúcksichtigung der Justizreformgesetze dargestellt.
Slovutný autor spisu zde oznámeného sám ukázal v ,, Poct Randov",*) nedostaten bylo až dosud postaráno o systematické vylíení nesporného ízení. Tím veleji sluší vítati, že citelná mezera tato došla nyni vyplnní z péra na jiné povolaného. Za hlavní úel tohoto díla oznauje pedmluva, že má sloužiti správnému pontí základních nauk ízeni ne-
jak
sporného a *)
sporného, Sborník
pomru
Sborník str.
vd
375
r.
tohoto oboru práva formálního k procesu; že chce nejen IV.,
svazek zvláštní:
O
vývoji a
pedmtu
ízení ne-
Tf^/.
právních a státních. VII.
24
—
Literatura
37*0
r
rznos
právní ochrany, poskytované jednak rozsudkem jednak
péí o zachováni
stávajícího stavu právního, a odtud vyplývající rozdíly
objasniti
v základech obou odvtví pravomoci soudní, ale také odhaliti dalekosáhlý vliv reformy zákon processních na ízení nesporné. Jakožto podklad pro ást dogmatickou pedeslán v kap. I. VII. nártek djinného vývoje od dob ímské íše a stát germánských, na jejích troskách založených, až na práh éry konstituní, v nmž mimo vliv církve a kanonického práva, pozdji osvíceného absolutismu, i význam stedovké doktríny, notáství a populární literatury právnické docházejí dkladného ocenni. Pechod tvoí pak kap. VIII., obeznamující nás s naukou a literaturou nesporného ízení v dob novjší, s obzvláštním zetelem k rzným pokusm o zjištní pevných hranic mezi nim a procesem. Následující kapitoly IX. XIII. jsou vnovány všeobecným úvahám dogmatickým. Pedmtem ízení nesporného (kap. IX.) jest dle platného práva rakouského poskytování soudní pée ve služb a k ochran ádu soukromoprávního. Od soudnictví sporného liší je nejen odchylný úel (pedstižné opatení proti civilnímu bezpráví), nýbrž i pímo opaný pomr úastník, jichž zájmy se nesou stejným smrem, a tmito rznostmi podmínný útvar celkový, pedstavující nám ízení nesporné jakožto souhrn rozliných právních jednání a prohlášení zájemn^k, kterýmž odpovídají naízení a úkony osob úedních. Ono zahrnuje úední innost k zabezpeení života právního, k vyvarování možného porušení platn nabytých práv neb stávajících právních pomr, a k urovnání jistých spor povahy zvláštní, kteroužto inností se dle sledovaného úkolu uskuteuje úední moc uplatovací, naizovací neb rozhodovací (kap. X., XI.). Po vylíení organisace úední a postavení úastník, jich zákonných zástupc, plnomocníkú a rádc v kap. XII., rozvíjí kap. XIII. základní zásady nesporného ízení, úelem jeho podmínné, totiž zásady: všestranného, vc vyerpávajícího slyšení, vyšetení skutkové podstaty a ízení jednání z moci úední, dále písemnosti, prostedenosti a ne veejnosti. Otázkami zvláštními zabývají se další kap. XIV. XX. o dkazu, doruování, platnosti a zmatenosti ízení, o útratách, spsobu vyízení, opravných prostedcích a o úincích i výkonu naízených opatení. Jako v procesu platí také pro ízení nesporné zásada volného uvažování dkaz a sice ohledn všech zjištných okolností, kdežto následkem vyšetovací povinnosti soudu o bemenu dkazném vbec mluviti nelze. Akoli písežné slyšeni strany jest vyloueno, vyjímaje toliko ízení za úelem prohlášení nkoho za mrtvého, zaujímá nicmén mezi osobami pezvdnými úastník první místo ped svdky a znalci. Vedle listin mají též vci pezvdné ve smyslu §u 318 c. . s. a soudní ohledáni znanjší význam. Prekluse jako následek zmeškání lhty neb roku nastává toliko oiiledn právních úkon, nikoli vzhledem k okolnostem skutkovým (kap. XIV., XV.). Následkem zásady vyšetovací a výluného \-edení soudcem není povinnosti úastník, aby dbali o platnost ízení. Musí sice k odstranní zmateních naízení dovolávati se soud vyššícli, které však z moci úadu na zmatky veškeré, teba stžovatelem neuplatované, hledti mají. Zmatenos za-
—
—
Právo
trestní.
371
—
píiny v §u 477, . i 6, 9 c. . s. uvedené. Formální mocí právní se pravideln nezhojí, jest však bezvýznamnou, když zamýšlené ochrany právní bylo dosaženo vzdor nedostatkm ízení. Náklad nesou pedem úastníci, jichž zájrny byly chránny a toliko výjimen nastává kladají celkem
povinnos k náhrad vzešlých útrat dle zásady zavinní neb jednání na vlastní nebezpeí (kap. XVI., XVII.). Záležitosti nesporné docházejí koneného vyízení opateními povahy deklarativní neb konstitutivní, jichž ústního prohlášení teba není, po pedbžném rozhodnutí otázek prejudicialních v píslušném ízení. Naízení toto upravuje tu kterou záležitost úpln, bezpodmínen a konen, jest též z moci úadu nezmnitelné, akoliv pedseda senátu v uritých pípadech jest oprávnn usnesení zastaviti a nejdležitjší rozhodnutí soud okresních v záležitostech poruenských a opatrovnických vyžadují schválení soudem sborovým (kap. XVIII.). Právo stížnosti jest ohledn obou druh opatení stejnomrn upraveno. Nejvýznanjšími rznostmi oproti procesu jsou vylouení dvoustranného ízení, pípustnost rozkladu proti usnesením první stolice a znané rozšíení kruhu osob legitimovaných k podání prostedk opravných, konen neobmezená možnos uvádti nové skutenosti a dkazy. Mimoádné právní pomcky, žaloby pro zmatenosf a o obnovu místa nemají, jsou však nahrazeny možností, pihlížeti k opoždným rekursm aneb odstraniti dotyné opatení cestou nespornou neb pravidelnou žalobou. Navráceni v pedešlý stav dopouští se ovšem jen výjimkou (kap. XIX.). V ízení nesporném nepojí se úinnos opatení (nastoupení právních úink jím zamýšlených) a formální moc, právní neodporovatelnos jeho, nutn k témuž okamžiku, nvbrž prvjší nastává pravideln již doruením. Také zde má formální moc .právní zásadn materiální v záptí, tak že positivní úprava dotyného pomru právního jest pro budoucnos smrodatnou, i když se stane pozdji pedmtem sporu, což však nikt:rak nebrání její cestou nespornou, jakmile pvodní skutková podstata doznala petvoení. Pokud úastníci zamýšlejí toliko pivoditi nový stav právní, který nepsobí bezprostední zmnu pomr životních, nelze o exekuci dotyného opatení mluviti, akoli tím není vylouen výkon jeho pimeným chováním se súastnných mezi sebou. Exekuce mocí státní nastává, když vydaný píkaz neb zákaz teba uplatniti oproti osobám tetím, a provádí se celkem dle pedpis ex. ., které ohledn exekuce k zajištní a prozatímních opatení docházejí i
zmn
i
úinnosti
(kap.
XX.).
Závrek knihy
(kap.
XXI., XXII.) tvoí úvahu o smírí innosti soud
nutnos revise ízení ve vcech pozstalostních poteb dnešní doby, nýbrž dovolávající se též dkladné úpravy pée o zanedbanou mládež a odstranní kiklavých nedostatk opatrovnictví nad osobami duševn chorými. Tento velice kusý nártek obsahu mohl jen nedostaten naznaiti bohatos pouení, které oznámené dílo tenám pináší, a zajisté bude každý z nich souhlasiti s výrokem Brunner-a (Ctbl. f. Rw., sv. 25 a doslov, vytýkající nejen a
poruenských
dle
vdn
235) a Friedlaender-a (G. Z. 1906 str. 221), že rakouští právníci, teoretikové jak praktikové, jsou slovutnému autoru zavázáni k nejvelejším str.
24*
Literatura:
372
díkm
za toto první, všestranné a na výši modorni
nesporného ízení.
vdy
stojící
zpracování P.
Ústavní a správní právo. Pražák Jií, Rakouské právo správní. ást druhá: Xásiin zvláštní ásli práva správního. Dle akademických pednášek upravil a doplnil Frant. Fiedlev. NáKladem Jednoty i)rávnické, Praha 1906 (str. 458). Od úmrtí profesora Jiího Pražáka uplynulo pes pl druhého roku.
V pomrn krátké této dob podailo se Právnické Jednot doplniti nezakonené velké dílo zesnulého o rakouském právu veejném tak, že dnes jediná eská literatura právnická mže honositi se dílem, podávajícím systematický obraz o celém oboru veejného, t. j. ústavního a správního práva v Rakousku. Spisem práv uvedeným zakoneno dílo Pražákem zapoaté a jím jen pro obor iistavního práva provedené. Okolnost, že prof, Pražák nemohl celé dílo sám zakoniti, nemohla zstati bez iiink na povahu díla samého. Zjcvno to již ze zevního objemu jednotlivých ástí díla tohoto. Ústavnímu právu vnovány plné tyi svazky; správní právo, pedmt to nepomrn obsáhlejší než ústavní právo, stlaeno do dvou toliko svazk. Píiny tohoto nepomru v objemu ústavního a správního práva vysvtleny jsou v pedmluvách, jež poadatelé obou svazk o správním právu každé ásti pedeslali. Poadatel první, všeobecné ásti práva správního, prof. B. Ríeger musil z nedokoneného rukopisu, z akademických pednášek, z nkterých lánk a jiných spis zesnulého dovršiti zamýšlený soustavný celek. Poadatel druhé, zvláštní ásti práva správního neml po ruce jiné pomckj^ než litografovaných akademických pednášek, pocházejících vlastn již z let osmdesátých. Nejen zevn, co do objemu, ale také vnitn, co do zpsobu zpracování jednotlivých materií lze postehnouti zvlášt mezi posledním svazkem, jednajícím o zvláštní ástí správního práva, a mezi svazky, jež pojednávají o ústavním právu, znané rozdíly. V ústavním právu autor, probíraje se jednotlivými partiemi, snaží se je osvtliti ze všech stran a proniká až k jednotlivým i podrobným pedpism zákonnvm, lušt pi tom kontroversy již vzniklé, nebo jež by mohly teprve vzniknouti, na základ pomcek, jež poskytuje odborná literatura i judikatura. Ve zvláštní ásti správního práva obmezují se výklady na to, že podává se pehled zákonného materiálu a obsahu téhož, aniž by zabíhalo se do podrobností neb do právnické kasuistiky; jen v partiích zvlášt dležitých (ku p. o právu živnostenském, o obecném školství) vnikají výklady i do podrobností judikatury.
-vati
Tento jen pehledný a povšechný zpsob výklad nelze prohlašodsledkem novodobého vývoje veejné správy.
za vadu, protože je též
Není právního oboru, který by tak bezpíkladn rychle rostl, jako obor správního práva. Pronikavé zmny v ohledu kulturním, hospodáském a sociálním, jakých byla svdkem zvlášt druhá polovice pedešlého století.
ústavní a správní právo.
373
pak zásadní pevraty v názorech široké veejnosti o úkolech a psobnosti bhem posledního ticetiletí, mly na vývoj zákonodárství a správy vliv tak rozhodný, že nemohlo to zstati bez úinku na rozvoj vdy právnické. Kdežto druhdy obory práva soukromého, pak práva ústavního považovány byly právem za nejdležitjší a nejobjemnjší, perostl je dnes obor práva správního, dojista aspo pokud jde o objemnost". Kdo dnes nakresliti chce obraz veškerého práva správního, nesmí proto zabíhati do všech podrobností, nýbrž musí ukládati sob obmezení, chceli opravdu, aby výklady svými dosáhl zamýšleného úelu. Podrobné propracování správního práva bude možné jen specialisací, t. j. tím postupem, že probírány budou vdecky a soustavn jednotlivá odvtví veejné správy, ku p. školství, správa zemdlství atd. Tento postup jest nezbytným proto, že nestaí, aby jednotlivá odvtví veejné správy projednávána byla jen z povšechných hledisek hospodáských, sociálních a pod., nýbrž aby propracována byla též právnicky tak dlckladn, jak stalo se v oboru jednotlivých institucí práva soukromého. Na tuto cestu obrací se také již vývoj vdy práva správního. Poslední ást Pražákova díla o veejném právu má v tomto smyslu })odati souasný pehled o rakouském právu správním, sledujíc pi. tom nikoliv vedlejší úel, aby byla pomckou pro akademické studium tohoto oboru. Soustava, které se autor pi tom pidržel, odpovídá takovému roztídní práva správního dle veejné správy, jaké nastínno bylo již v prvním svazku. Z oboru práva správního vyloueny byly správa záležitostí zevnjších, pak správa finanní a spravedlnosti, ježto tyto správní materie dle nynjších program uebních na universitách i dle státní organisace, jaké nastaly
pedmt
vd
ustáleného bývají pedmtem zvláštních vdeckých disciNa nejpednjším míst pojednává autor o správ vojenství, pidržuje se názoru Steinova, dle nhož vojenská organisace jest abstraktním
obyeje ve plin.
pedstavitelem státní moci. V ásti té probrána jednak ^ranná soustava dle branného zákona s píslušnými pedpisy k tomu se pipojujícími, jednak povinnosti, jež ukládá branná moc obanstvu i mimo povinnost služební. y oboru vnitní správy postavena do popedí správa policejní. Autor ohraniuje obor této správy velmi široce, zaraduje sem zásadn všechna opatení veejné správy, která nespadají do ostatních obor vnitní správy, jmenovité do oboru správy kultu a vyuování, správy národohospodáské a sociální; v tomto smyslu pojednáno v rámci správy policejní jmenovit též o správ zdravotní, ovládány jsou novjší smry ve správní tendencí, vykázati zdravotnictví v oboru veejné správy samostatné postavení, jakož iní jmenovit Ulbrich ve své uebnici (Lehrbuch des ósterreichischen Verwaltungsrechtes, 1903). Nad to rozšíen obor policejní správy názorem autorovým, dle nhož patí do tohoto oboru všechna opatení státní, kterými odstraují se pekážky vadící rozvoji státu samého jiných svazk lidských i jednotlivc. Zaadil proto Pražák do policejní správy nkteré partie, které dnes zaradují se do jiných obor správy, do správy národohospodáské a sociální, a to s jistým odvodnním. Tak zaadny do policejní správy veterináství § 113. ,,doliled k chovu zvíat").
vd
a
i
(
Literatura:
374
policie komunikaní (§ no. prostedk komunikaních"), a
pedpisy týkající se užívání mohly najíti vhodnjšího umísténí v píslušných oddílech správy národohospodáské.
n^bo
V
kapitole o
správ kultu
,,
policejní
tyto a
partie
vyuování
nejvíce
místa
vnováno
obecnému. Hledíc k zmnám jež práv v posledním desítiletí v tomto oboru byly provedeny, musily pednášky autorem zanechané,
školství
jež jsou
podkladem tohoto
spisu,
znan
poadatelem zde býti
pomrm
rozšíeny.
v echách, ásten na Hlavní zetel obrácen zde k zákonným Morav. Je dojista mezerou tohoto díla, že nepihlíženo k zákonodárství, jež v oboru obecného školství vydáno v jiných zemích rakouských. Mebude lze vyplniti zpsobem zeru tu jak dlužno spravedliv doznati postaitelným toliko speciálními pracemi, jež by tento obor vyerpávaly. V kapitole o správ národohospodáské probrána vedle všeobecných opatení státních v oboru hospodáské správy opatení týkající se výroby prvotní, zvlášt zemdlství, a potom právo živnostenské. Zvlášt toto poslednjší probráno velmi peliv; ovšem bylo teba etných doplk, podmínných novým, v tomto oboru zvlášt živým zákonodárstvím. Do správy sociální pojaty byly správa chudinství, opatení za úelem vyrovnání hospodáských nerovností (opatení obmezující volnou soutž), pak dlnické pojišování, a konen zvláštní opatení v zájmu dlnickém. Partie nejposlednji uvedená je vlastn novou, zaadnou do tohoto spisu poadatelem následkem vývoje zákonodárství z posledních dob. Jako každá práce, která ve svém oboru je novou, má tato práce své vady a nedostatky. Píina jich netkví jen v tom, že spis o správním právu nespracoval Pražák sám a že vlastn z neúplných toliko pomcek musili poadatelé provésti poslední ást stavby zesnulým postavené a nedokonené, nýbrž v povaze pedmtu samého a též v jisté novosti vci. Nemáme dosud v rakouské literatue právnické systematického zpracování, jež by vyerpávalo celý obor správního práva. Jak obtížnou jest práce, která chce tuto mezeru vyplniti, dokazuje díve citovaný spis Ulbrichv, který picházeje od všeobecných úvah o veejné správ k positivnímu rakouskému správnímu zákonodárství, obmezil svj úkol toliko na vybrané partie práva správního. Vedle této obtíže, plynoucí z neobyejné neohraniené obsáhlosti pedmtu a z novosti vci, spoívala pi tomto díle další obtíž v tom, že dílo to má býti pomckou k akademickému studiu. Z tohoto úelu vyplývala nutnost, aby vyloueno bylo co možná vše, co by pi studiu bylo pílišným a tudíž zbyteným zatížením. Pes tyto nedostatky bude dílo o rakouském právu správním v eské právnické literatue vdecké míti svj uritý význam, podávajíc pehledný nárys celého tolioto oboru, takže mže býti základem pro speciální práce o jednotlivých oborech správního práva. Kdyby dílo Pražákovo, jež podailo se uskuteniti s mnohými obtížemi, splnilo i jen toto oekávání, i
i
—
—
i
tém
získalo
by sob zásluh neocenitelných.
F.
o
zabavení v právu tiskovém.
Napsal JUDr. František Storch,
eské
c.
k.
dvorní rada a professor
university v Praze.
Oddíl prvý. O úelu
a zpsobech zabavení vbec.
Zabavením nebo, chceme-li se pidržeti oznaení všeobecnjšího, konfiskací v nejširším smyslu rozumíme všeliký úední výkon, kterým se vc njaká podrobuje disposiní moci veejného orgánu, aniž bylo vyžádáno k tomu svolení toho, kdož posud ml možnost Zda dotený veejný orgán pevede vc pi tom jí disponovati. zárove ve svoje držení resp. uschování, i ji ponechá v držení posavadním, arci s výhradou svého práva disposiního, jest jednostejno.^) Povahou svojí konfiskace náleží bud do práva hmotného nebo formálného. Do onoho zejména potud, pokud úelem jejím jest, budsi zpsobiti tomu, kdož njakého inu trestného se dopustil, újmu majetkovou, anebo zabrániti dalším škodám, jež by z takového inu mohly vzniknouti, anebo konen zameziti nebezpeenství, že njaký in trestný teprve budoucn bude spáchán. V prvém z obou pípad máme initi s opatením rázu trestního. Pražák, ,,Beschlagnahme" v Mischlerov a Ullbrichov Oesterr. 2. vyd. I. str. 484 dd. O rozliném významu, jaký má slovo ,, zabavení" v rzných zákonech, v. zvlášt Mothes, Die Beschlag^)
Sr.
Staatsworterb.
nahme, 1903 str. 2 dorffov Rechtslex. Sborník
vd
—
8.
I.
Sr. (3.
také i.
Dochowv
,,Einziehung" v Holtzen-
vyd.).
právních a státních. VII.
25
,
Prof. Dr. František Storch:
376
v obou ostatních policejního. Formáln povahy konfiskace jest tam, kde má sloužiti úelm processním, buclsi že má se jí zabezpeiti budoucí vykonatelnost rozsudku, nebo rozsudek ten má se skuten vykonati, nebo že mají se zabezpeiti prvody potebné k vedení dkazu. Platné právo vyjaduje rozdíl mezi rznými tmito zpsoby konfiskace z ásti alespo i co do terminologie. Pro konfiskaci náležející do hmotného práva trestního užívá názvu í" zájem", a ,,z n i e n í" (nmecké právo ,,p r o p a d n u t zabrání", ,,Einziehung"), pro konfiskaci processní ,,z a b a v e n i" ,,Beschlagnahme". Oznaeni posléz uvedeného užívá jak rakouské, tak nmecké právo také o zabavení tiskopis. ,,
,,
Úel
ovšem do jakého právního oboru konfiskace sama
a z toho plynoucí právní povaha konfiskace jsou
rozdílný podle toho, náleží.
A)
Konfiskace
v
právu trestním.
V
právu trestním konfiskace vyskytuje se ve form trestu propadnutí a zniení vci. .Zniení" mžeme pokládati ovšem jen potud za zvláštní zpsob propadnutí, pokud úinkem obojího jest, že posavadní vlastník vci pozbývá vlastnictví, jenže pi propadnutí toto vlastnictví zárove pechází na stát, ehož pi zniení není. Nkdy bývá tímto zpsobem posuzován i trest záležející v tom, že se vc uiní neupotebitelnou. Proti tomu však Schoetensack^) právem ukazuje k podstatnému rozdílu, který jeví se v tom, že tento posléz uvedený zpsob trestu nikterak se nedotýká vlastnictví. ,
Vci samy,
producta
o
nž
tu bží, jsou
sceleris".
rove zpsobilé k tomu, aby kterých k
ným
t.
z.
,,instrumenta et
Totiž vci, které jsou jimi
úelu tomu skuten
in
ureny
a zá-
trestný byl spáchán;
nebo
inem
trest-
bylo užito; nebo které
byly vyrobeny.
Nmecký
zákon
trestní rozeznává toliko
,,
zabrání",
,,
zá-
jem" vci (,,Einziehung") a uinní ji neupotebitelnou (,,Unbrauchbarmachung"), neuvádje vedle toho ješt zvlášt znieni". ,,
^)
Schoetensack,
Der Konfiskationsprozess,
1905, str. 23.
o
zabavení v právu tiskovém.
Zárove pak § 40 uruje povšechné podmínky a to tímto zpsobem:
377
.
a
meze „zabrání"
„Gegenstánde, welche durch ein vorsátzliches Verbrechen oder Vergehen hervorgebracht, oder welche zur Begehung eines vorsátzhchen
stimmt
sind,
Verbrechens oder Vergehens gebraucht oder bekonnen, soferne sie dem Tater oder einem Teilnehmer
gehoren, eingezogen werden.
Einziehung
,,Die
Vedle toho
41
§
ist
má
im
Urteile auszusprechen."
zvláštní ustanovení o tom,
kdy
ui-
lze
neupotebitelným
niti
znázornní a k
njaký spis, vyobrazení nebo vyrobení urené plotny a formy:
jejich
,,Wenn der Inhalt einer
Abbildung oder Darstellung Exempláre sowie die zu ihrer Herstellung bestimmten Platten und Formen unbrauchbar zu machen sind. strafbar
ist,
so
ist
im
,,Diese Vorschrift
des
sitze
Verfassers,
Schrift,
Urteile auszusprechen, dass alle
Druckers,
Herausgebers,
Buchhándlers befindlichen und auf die oder offentlich angebotenen Exempláre."
Odstavec
3.
nur auf die im BeVerlegers oder
bezieht sich jedoch
offentlich
ausgelegten
stanoví zvláštní zmírnní, když jen
ást
spisu
atd. jest trestnou.
Konen § 42 pipouští, aby tyto ízení objektivného:
tresty byly
ukládány
i
zp-
sobem
,,Ist in den Fállen des §§40 und 41 die Verfolgung oder Verurteilung einer bestimmten Person nicht ausf hrbar, so konnn
die
daselbst
vorgeschriebenen Massnahmen selbstándig erkannt
werden."
Zpsob
ízení,
jejž
pi tom
sluší
zachovávati,
upravují
§§ 477—479 Vedle tchto ustanovení všeobecných z. tr. nmecký také ješt pi jednotlivých inech trestných zvlášt a to za podmínek z ásti odchylných dovoluje nebo naizuje takový zájem. n^ni-
r.
tr.
—
—
Tak
jest
tomu v §§
Právo
152, 295, 296a, 360, 367, 369.
francouzské má
alespo
všeobecné
ustano-
nkterých uritých vcí potud, že i. 11 franc. prohlašuje za trest spolený ,,aux matires criminelles
vení o konfiskaci zák.
tr.
et correctionelles:"
25*
Prof. Dr. František Storch:
378
„
.
.
.
la confiscation speciále, soit
par á
le délit,
délit,
quand
de celles qui ont servi ou qui ont été destinées
soit
commettre
le
du corps du
en appartient au condamné, soit des choses produites
la propriété
.
.
."
^
V našem právu
tomu, nehledíme-li zák. dchodkového, takových všeobecných ustatrestním
naproti
k §§36 dd. tr. noveni není. Toliko § 240 lit. 6) a § 241 z. tr., obsahují ustanovení rázu všeobecnjšího jmenujíce mezi tresty ustanovenými na
peiny
a pestupky
prodejných
také
,,propadnutí zboží,
náadí"
a
vcí
a pikazujíce vci, jež byly za
(resp. výtžek jejich prodejem dosažený) chudinskému fondu místa, kde in trestný byl spáchán. Jinak
propadlé prohlášeny
máme
tu initi jen
adou pedpis
s
in
nkterých uritých
zvláštních, jež týkají se toliko
trestných nebo nkterých jejich kate-
Ustanovení, aby urité vci byly prohlášeny za propadlé, nebo byly znieny nebo uinny neupotebitelnými, obsahují zejména: zbrojní patent z 24. íjna 1852, §§29 34 a 36; zákony o nákažl. nemocech zvíecích a dobytím moru z 29. února i88o, gorií.
—
.
.
z.
1885,
o
35, § 7;
§§ 46 a . 37, § 39; zák. o taskavinách z 27. kvtna zák. o porušování potravin ze 16. led. 1896, § 20; zák.
ochran práva známkového
ze 6. ledna 1890,
§ 27,
práva auk-
torského z 26. prosince 1895, § 56 a práva patentního z 11. ledna 1897, §§ 100 a loi; § 3 zákona o ochran svobody volební a
shromaždovací z 26. ledna 1907, . 18 . z. pi peinu podplácení k úelm volebním; konen nkteré zákony finanní. 3) Z obecného zákona trestního náležejí sem ustanovení o propadnutí daru pi zloinech §§ 104 a 105 a pi pestupku § 311; potom o propadnutí zboží, vcí prodejných a náadí (§ 240 lit. b) pi peinech a pestupcích obsažených v §§ 296, 325, 326 328; rovnž slovo znamenající patrn totéž, co v citovaných o ,, ztrát" zásob a zboží v §§ 362, 364 a 445 a o po§§ ,, propadnutí" vinnosti tyto zásoby vydati stanovené v § 355. Konen lze sem i poítati ustanovení, arci velmi kusé i neurité, § 136 tr. .
—
—
—
o falšovaných veejných papírech úvrních a mincích.*)
')
str.
Eglauer,
Gefállsstrafrecht
(Oesterr.
Staatswórterb.
212) uvádí tyto zákony a píslušná jejich ustanovení. *)
Sr.
níže oddíl
lit.
D.
(str.
394
dd.).
2.
vyd.
II.
o
zabavení v právu tiskovém.
Jestliže konfiskaci (ve
form
379
propadnuti a znieni)
ve všech
tchto pipadech poítáme k trestm po rozumu hmotného práva
nechth jsme tím pedstihovati rozhodnutí
trestního,
Zákonodárný
povaze.
by
dvod
pro tento
o právní
zpsob trest dán
její
jest,
ne napoád, pece z veliké ást samou povahou vcí, na nichž tyto tresty se vykonávají. Jsou to totiž vtšinou vci, jejichžto ponechání v rukách posavadního držitele mohlo by zpsobiti nebezpeenství pro statky a ád právní. Na p. nebezpei
enství, že jich bude užito k opakování dívjšího nebo spáchání nového inu trestného; nebo nebezpeenství, že neopatrným
nimi zacházením, ba snad i zcela nahodile vzejde nkomu škoda na život, zdraví, majetku a pod. Tuto povahu mají na p. zbran, taskaviny, zkažené potraviny, nástroje a materiálie ke spáchání trestných. Pi vcech, jež byly vyrobeny inem trestným, na-p. porušením cizího práva známkového, auktorského nebo patentního, jde hlavn o to, aby jejich prodejem, rozšiováním atd. nedala se další škoda tomu, jehož právo již inem trestným s
in
samým
bylo porušeno;
nebo
— jako pi falšování veejných — aby byly staveny další škodné
papír úvrních nebo mincí úinky inu trestného. Kdežto tedy vadní tchto zpsob konfiskace do zákona trestního nasvdovalo by tomu, že v nich máme spatovati tresty po rozumu hmotného práva trestního: zmínný zákonodárný dvod ukazuje patrn za hranice tohoto právního oboru, v obor práva policejního, a vtiskuje onm trestm" ráz opatení ,,
správního,
policejn pedstižného.
že o právní jejich povaze doktrin,a jest
Není proto divu,
v rozporu.
Platí to ze-
jména o doktrín nmecké, kteráž touto otázkou zvlášt horliv se zabývala. Pehled rzných o tom projevených mínní podává Schoetensack str. 7 26, kterýž citátem z vládních motiv k osn. z. tr. nm. (str. 8, pozn. 2) ukazuje, jak málo ujasnné byly pedstavy o této vci pi zdlávání tohoto zákona.
—
,,U
inní
neupotebitelný m"
(
§
41
tr. z.
nm.)
pokládá se vtšinou^) jen za pedstižné opatení policejní, ponezáleží na tom, í vc jest, ani nejde o to, aby nvadž pi
nm
*) 1.
c.
str.
Mínní odchylná 19.
jsou
ovšem také zastoupena.
Sr.
Schoetensack
Proí. Dr. František Storch:
380
.Zabrání" (§ 40) tím vinníkovi byla zpsobena jaká újma. tomu jen nkteí, jako Liszt, Beling, Frank, Nissen, Koebner, prohlašují vždy za opatení správní (policejní), ponvadž ,
naproti
—
jak praví Liszt L. B. des deutschen Str. R.
§ 58,
I.
2
—
jeho
aby byl porušen njaký zájem zloincv," kdežto mínní, že by mlo výlun povahu trestu, zastoupeno jest jen ojedinle Glucksmannem.^) Obecné mínní však, jež nejosteji formulovah MerkeP) a Binding^), a jež také zevrubn vymezil a obšírn odvodnil Schoetensack str. 7 19, trvá na obojakém rázu zabrání, prohlašujíc je potud za policejní, soudem naízené opatení, pokud zasahuje vci nenáležející vinníkovi, ostatek pak za pravý (vedlejší) trest. V podobném smyslu i Finger^) piznává mu povahu trestu tam, kde ,,jen vedle ,,
úelem
není,
—
trestu hlavního
je
mže
býti uloženo a
má
vinník jím býti postižen":
kde samostatn a bez zmínného úelu prohlašuje za ,,ryzí opatení policejní".
tam
pak,
lze je naíditi,
rakouské
nezbývá než uznati, že právní povaha konfiskace není jednotná. Sluší pak tu rozeznávati moment materielný a formálný. Co do stránky mateI
pro právo
rielné jsou etné pípady propadnutí, pi kterých jest zcela nepochybným úelem zákonodárným, zpsobiti vinníkovi újmu
by zvýšena byla intensita trestu hlavního na in trestný uloženého. Tak jest tomu pi propadnutí daru podle §§ 104, 105 a 311 z. tr. (pijímání dar ve vcech úedních a svádní ke zlému užívání moci úední) a § 3 zákona z 26. ledna 1907 a pi propadnutí pokladen a náadí tajné spolenosti podle § 296 z. tr. Co do §§ 104 a 105 již Herbst, komm. I. pi § 104 . 6 poukázal k tomu, že propadnutí daru nebo jeho ceny jest pro ten pípad, kdyžby úadník naízeno bezvýminen, tedy
majetkovou,
jíž
i
*)
dungen
Glúcksmann, Die Rechtskraft der strafprozessualen uber Einziehung und Unbrauchbarmachung, 1898,
u Schoetensacka ')
str.
Entschei(citováno
19).
Merkel, Lehrbuch des deutschen Strafrechts, 1889,
str.
227 a 228.
Binding, Die Nornien und ihre Ubertretung I. 2. vyd. 1890, str. 31 a 32; Handbuch des deutschen Strafrechts I. 1885, str. 84, 85, 497 (odchyln však v Grundriss des deutschen Strafrechts I. 5. 'vyd. 1897, *)
§
97 n. I). •) Finger, Lehrbuch des deutschen Strafr.
I.
1904, str. 496.
o
zabavení v právu tiskovém.
381
daru nebo jeho ceny již neml v rukou nebo je byl zatím vrátil. so Z toho Herbst, arci s dávkou opatrnosti, vyvozuje: ,,. scheint der gedachte Erlag allerdings die Nátur einer Strafe an Dvod Herbstv jest zajisté správný a platí sich zu tragen". .
mrou
rovnou
Na
úel
jiný
i
o propadnutí podle
§
3
cit.
.
zák. z 26. led. 1907.
nelze tu již proto mysliti, že zákon nehledí k povaze
a urení vci, jež byla dána darem, a ukládá povinnost
jej nebo cenu jeho složiti výslovn vinníkovi (§ 104: ,,Auch hat e r zu erlegen"). Pi deliktu § 296 nastává z propadnutí pokladen a náadí újma majetková jen nepímo, pokud ztráta uložená spolenosti zasahuje i její leny. Intencí zákona však jest, .
.
.
aby práv tyto osoby fysické trestem byly doteny, již proto, sama jakožto nedovolená po právu neexistuje. Tu všude mžeme tedy propadnutí pokládati za trest. V ostatních nahoe vytených pípadech nelze sice tvrditi, že by zákon vyluoval úel, zpsobiti vinníkovi újmu majetkovou; ba lze se i domnívati, že jest mu dosažení tohoto úelu žádoucím. Avšak není to ani úel jediný, ani hlavní. Spíše vystupuje tu v popedí onen z poátku naznaený úel p e djenž uruje materielnou povahu kons t ž n -p o 1 i c e n í, fiskace. V tchto pípadech nezbývá ovšem než pipustiti, že zabavení jest bud výlun opatením pedstižn-policejním anebo, sloužíc jak úelm policejním, tak trestním, má povahu že spolenost
i
j
smíšenou.
Pece však
má
1
n
é
h
o,
policejní, jsou
trestního. a)
tého
To
momenty rázu f o rkdyž materielný jeho úel jest ryze
zbývají pravideln nkteré
jež zabavení,
spolený
s
i
tresty a iní z
nho
Povšechnou podmínkou zabavení
inu
proto instituci práva
jsou tyto:
trestného. Pi
ze všeobecného zákona trestního,
jest
spáchání
uri-
ustanoveních, jež uvedli jsme
vc
nemže býti pestupk
pochybnou, uvádí propadnutí výslovn mezi zpsoby trestu (§ 240 lit b), co do zloin pak tato podmínka v §§ 104 a 105 nepochybn jest vyjádena. Podobn i zák. tr. dchodkový uvádí propadnutí mezi ,, zpsoby
ponvadž zákon
trestní co
do
ani
pein
a
36) a zahrnuje je spolu s trestem penžitým spoleným trest majetkových" (§ 37). Rovnž i ostatní citované zákony speciálné pipínají zabavení ke skutkové povaze zcela
trestu"
názvem
(§
,,
Prof. Dr. František Storch:
382
in
poteba ntrestných. Nelze sice popírati, že by uritých spácháním pohcejního mohla býti odvodnna jakého opatení njakého inu trestného. Ale i potom trvá tu zásadný rozdíl ten, že pro opatení policejní spáchání inu trestného nemže býti podntem jediným a tedy také ne nezbytnou podmínkou, ježto nebezpeenství, jemuž má býti zabránno, mže nastati a poznáno býti, i když ani žádný takový in trestný spáchán nebyl. opatení njaké vázáno takovou podmínkou, stírá Jest-li tedy se tím s nho ásten ráz pouhé pedstižnosti, na místo které v tomto nastupuje repressivnost vyznaující opatení trestní. b) Formou, ve kteréž naízení konfiskaní mže býti uinno, jest vbec rozsudek odsuzující, kterýmž se propadnutí atd. ukládá jakožto trest vedlejší ke zostení trestu hlavního. I to jest náležitost, jež by pi opateních rázu jen policejního byla nevysvtlitelnou. Že pak náležitost tato jest podstatnou, to jest pro obor obecného zákona trestního, jenž, jak jsme vidli, propadnutí zcela zejm poítá mezi zpsoby trestu, odvodnno již podle § I. . tr., kter^''ž nedovoluje, aby nkdo byl ,,p o t r es t á n" pro in trestný soudm k rozsuzování pikázaný le jen rozsudku píslušným soudcem vyneseného." ,, vedle Ale i ostatní sem náležející zákony jsou v dokonalé shod s tímto názorem. V nkterých z nich stanoví se dotený formálný požadavek výslovn. Tak jest tomu nejen v § 38 zák. tr. dchodkového, nýbrž i v § 56 zák. o právu aukt., v § 100 zák. o pr. patentním, v § 20 zák. o potravinách. Tu všude se naizuje, že i
smru
propadnutí zení" nebo
má ,,s
býti vysloveno
,,
odsouzením", podle
trestním nálezem", ,,pi odsou§
23 zák. o potrav, také
,,
trest-
ním píkazem". V ostatních citovaných zákonech pak se totéž alespo docela samozejm pedpokládá, ježto by jinak tyto zákony nebyly opominuly dáti ustanovení o tom, kterým orgánm a za kterých podmínek písluší takový výrok initi. Nebudiž proti tomu namítáno, že i v jiných pípadech pikazuje se soudm trestním, aby v rozsudku odsuzujícím inili výrok o nkterých opateních, jež jsou zcela nepochybn rázu správního resp. poliodevzdání do pracovny a do polepšovny a prohlašuje se toliko o pípusttchto opatení, ale sám jich pímo nenaizuje. Soud-
cejního, jako jsou:
dozor policejní.
nosti
Tu všude soud
o
zabavení v právu tiskovém.
383
covský výrok znamená tu tedy jen formálnou podmínku, kterou adminise sice obmezuje, avšak nevyluuje naizovací moc výZabavení naproti tomu naizuje se strativních. správním pak písluší j e n obsah. tohoto rokem soudním, vvroku vykonati, když onen výrok nabyl právní moci (§ 408
úad
pímo
úadm
ádu
trest.). c)
v
i
n n
Pedpokládá í
) trestu
k o v
i.
se,
vc,
že
jež
má
býti
zabavena, náleží
Konen
propadnutí, jakožto trest vedlejší ukládá se vedle jiného
hlavního.
Z tchto pravidel jsou arci hojné výjimky, jimiž konfiskace i po stránce formáln nabývá povahy opatení policejního. Od podmínky vytené pod lit. a) neupouští se sice výslovn nikdy, ale nezídka tato podmínka pozbývá praktické úinnosti tím, že zákon nežádá, aby její splnní bylo formáln zjištno výrokem soudním (podmínka lit. b), ano pestává nkdy na tom, že zjištny byly okolnosti, které mohou odvodniti snad jen povšechné podezení, že takový in byl spáchán (sr. na p. § 38 odst. 3, 4 a 5 zák. o dobytím moru). Nejastji upouští se od podmínky lit. c) a dovoluje se prohlásiti vci za propadlé, i když ani odsouzenému nenáležejí (§ 7 zák. o taskavinách, § 46 resp. 39 zákon o nákažl. nemocech zvíecích a dobytím moru, § 20 zák. o poi
trav.,
§
56 zák. o právu auktorském a § loi zák. o pr. patentním). modifikací docházejí také podmínky vytené pod
Rzných
Nejprve rozumí se samo sebou, že tam, kde rozhodování o nkterém inu trestném pikázáno jest správním, písluší tmto také naizovati propadnutí. Píklad podává § 31 zák. o ochran známek. Další modifikaci obsahuje
lit.
b)
a.
d).
úadm
úadm
46 odst. 4 zák. o nákažl. nemocech zvíecích, podle kteréhož úad politický mže se svolením státního zastupitelství veejnou dražbou prodati vci, které lze prohlásiti za propadlé (zvíata
§
když ješt propadnutí nebylo soudn vyeno, teba z ohled veejných nebo udržování jest spojeno s náklady nepomrn velikými". Nejzávažnjší modifikace však nastává z obou tchto podmínek v ten zpsob, že dovoluje se nkdy uiniti výrok o proa suroviny),
i
,,když jeví se toho
padnutí ve
form nálezu objektivného,
v rozsudku osvobozujícím
(
§
loi zák. pat.) anebo
i
a to budsi
tam, kde
vbec
Prof. Dr. František Storch:
384
ani nedostává se podmínek, aby uritá osoba trestn byla stíhána nebo odsouzena (§ 46 zák. o nákažl. nemocech zví. a § 20 odst. 2 zák. o potravinách).
7?)
Zabavení
v
právu processním.
Zabavením ve vlastním smyslu nazýváme to, jež dje se k úelm processním. Takové zabavení vyskytuje se v ízení civilním (§§ 259 262, 298, 346 348, 379, 382 exekuního ádu z r. 1896), v ízení trestním dchodkovém (§ 552 zák. tr. dchodnázvu ,,Beschlagnehmung") ve kového, kdež užívá se pro vlastním ízení trestním. Nám tu jde jen o zabavení v tomto ízení posléz uvedeném. Tu pak podle úelu, pro který se ped-
—
—
n
sebée,
práv
mžeme
rozeznávati zase trojí
Zabavení exekuní.
1.
i
zpsob
zabavení,
Trest propadnutí,
o
a to:
nmž
bylo pojednáno, vyznauje se tou zvláštností, že se vykonává
pímo
na urité vci.
Tuto zvláštnost má spolenou s tresty záležejícími v tom, že se naídí, aby vc njaká byla znineupotebitelnou. Tato zvláštnebo nost jest píinou, že výkon jejich není možný jinak, než když prve vci, na nichž má býti proveden, byly pivedeny v držení píslušného orgánu úedního nebo byla mu nad nimi zjednána možnost disposiní. Prostedkem k tomu jest zabavení, kteréž jeví se býti v tomto smru výkonem exekuním. Již Friedmann str. 71 a 72 konstatoval, že o tomto zpsobu zabavení nemáme vbec podrobnjších ustanovení. Ba možno íci, že zákon opominul upraviti nejenom tento zpsob zabavení, nýbrž skoro i sám zpsob exekuce, k jejímž výkonm provádcím zabavení náleží. Bezobsažný jinak § 408 . tr. pestává na tom, že odkazuje tento zpsob exekuce k psobnosti píslušných orgán
uinna
ena
správních. 2.
Zabavení
k
zabezpeení exekuce.
Zabavení
exekuní pedpokládá rozsudek odsuzující (nebo nález objektivny) nabyvší právní moci. Avšak ješt ped tím, než ízení trestní dosplo tohoto stadia, mže se naskytnouti poteba zabavení. Vykonatelnost soudního výroku, kterýmž njaké vci prohlašují se za propadlé nebo naizuje se, že mají býti znieny nebo uinny neupotebitelnými, mohla by býti zmaena, kdyby se vykávalo, až bude lze prc-
o
zabavení v právu tiskovém.
385
Do té doby by vci ty mohly býti znispotebovány a pod., ímž by zmizel nebo se stal nedostupným pedmt budoucí exekuce. Jestliže pak i ízení civilní pro pípady obdobné poskytuje prostedk k zabezpeení budoucí vykonatelnosti rozsudku odsuzujícího (,,prozatímná opatení" podle §§ 378 dd. exekuního ádu), jest úpln odvodnno, aby podobná možnost byla zjednána i pro úely vésti zabavení
eny,
exekuní.
zcizeny, ukryty,
Této možnosti poskytuje zabavení. Jím vyvc, na které trest bude teba vykonati, disposici doasného držitele a zabezpeuje se tak proti nahodilostem práv doteným. Podle úelu svého toto zabavení nemže trvati déle, než ízení trestní s právní mocí bylo ukoneno. Nebylo-li zruízení trestního.
myká
šeno
se
ponvadž
díve,
již
vyšlo na jevo, že nedostává se podmínek,
aby vc zabavená mohla býti stižena nkterým z trest nahoe zmínných, budsi doteným okamžikem úpln pomíjí nebo pechází v zabavení exekuní. Ustanovení práva našeho o tomto zpsobu zabavení teba shledávati po
rzných zákonech
speciálných. Vedle
zákona dchodkového, zabavení
auf
treffenden V e r m o g e n s s
m a c h e n," Zabavení
(,
t r
a
f
teba vytknouti nejprve
.odntí") zbran, o
má patrn
552 uvádí mezi úely
§
dem Gegenstande und den Hilfsmitteln der ruhende Haftung fr die denStraffall
,,die
t)bertretung
jehož
trestního
úel,
zabezpeiti
nmž
e
n geltend zu patent zbrojní. .
.
mluví
§
vykonatelnost
.
25 tohoto zákona, trestu
propadnutí
zbran uloženého v § 36. Zvláštností^") jest pi tom, že zabavení dje se tu bez rozkazu soudního, z vlastní moci orgánu, který vinníka pi inu trestném (neoprávnné nošení zbran) postihl. Týž úel processní vytýká § 105 zák. patentního slovy:
,,....
damit durch diese Sicherstellungsvorkehrungen Ein-
griffsgegenstánde
und
§
100 ^")
und
dem kunftigen VerUmgestaltun g^^) im Sinne des
Eingriffsmittel
falle oder der
loi nicht entzogen
Zvláštnost vyskytuje se v
zbran obzvlášt toho
§
.
.
.
werden".
25 ve spojení s
§ 39.
býti dosaženo, aby majetník
její
Tu má zabavením byl donucen k za-
placení trestu penžitého. 11)
,,
Pemnou"
jest
bitelnou k trestnému úelu.
mínna
taková, kterou se
vc
iní neupote-
Prof. Dr. František Storch:
386
Ne
smyslu iní totéž i zákon zákon o práva auktorského. V § 28 odst. i prvého z obou zákonu dává se tomu, jemuž inem trestným bylo ublíženo, právo, ,, ješt ped vynesením nálezu trestního žádati, aby byly zabaveny nebo jinak uschovány vci naznaené v § 27 odst. i." To jsou práv ty vci, v píin kterých škodující mže žádati, aby byly uinny k úelu svému neupotebitelnými (nástroje výhradn nebo po výtce upotebinebo telné k nápodobení nebo neoprávnnému oznaování); aby byly znieny (zásoby snad pohotov jsoucí nápodobených známek a neoprávnn zhotovených známek a oznaení); kopak neoprávnn pipojené známky a taková též oznaení, v jichžto píin mže žádati, aby ze zboží nalézajícího se v držení odsouzeného nebo z obalu byly odstranny, by i tím zboží samo bylo znieno," t. j. vesms vci, které mají býti zasaženy tresty o
výslovn,
sice
podle
ale
ochran známek
ochran
a
nen
—
^
tu naznaenými. Zcela
podobn
bylo ublíženo,
§
59 zákona o právu aukt. dává tomu, komu § 51, právo, ,, ješt ped
peinem naznaeným v
vynesením nálezu trestního uschovány vci naznaené v
.
nejprve ty, jež
mohou
.
.
§
žádati,
56
.
.
."
aby byly zabaveny nebo
K tmto vcem
býti prohlášeny za propadlé,
ženiny a napodobeniny
t.
j.
náležejí
rozmno-
urené k odbytu a pi neoprávnném
provozování také rukopisy, knížky textové, partitury a úlohy; potom ty, o kterých mže býti naízeno, aby byly uinny neupotebitelnými, t. j. zaízení výlun urená k rozmnožování
nebo nápodobení Processní
Za
to
(otisky,
úel zabavení v
ád
trestním
plotny, kameny a formy). samozejmý.
odlitky,
jest
i
tu
samém nemáme
o tomto
zpsobu
za-
bavení výslovných ustanovení žádných.
O tom, zdaž ustanovení obsažená v §§ 139 dd. . tr., jež týkají v prvé zabavení k úelm dkazním, možno rozšiovati i na tento jeho zpsob, lze uvažovati teprve ve spojení s výkladem o dalším zpsobu zabavení processního, kterýmž jest práv
ad
se
3.
zabavení
k
úelm
dkazním,
t.
j.
zabavení,
dje se k tomu konci, aby v držení soudu byly pivedeny vcné prvody nebo zjednána mu byla možnost jimi dispojež
novati.
:
o
zabavení v právu tiskovém.
387
Pokud jde o to, kterak platné právo naše do tchto dvou posledních zpsob zabavení,
zachovává co
se
sluší
vytknouti
toto
Rád trestní dává nejprve v § 98 odst. 2 právo soudci vyšetujícímu konajícímu pípravné vyšetování, aby, pokud to možná, vzal v soudní uschování ,,vci, na nichž nebo jimiž in trestný byl spáchán, nebo o kterých lze se domýšleti, že jich pachatel zanechal na míst inu, vbec pak vci, jež mají obvinným nebo svdky býti uznány, anebo kterých lze jiným zpsobem
k vedení dkazu." ,, Vzetí v uschování", o nmž jest výkonem, kterýmž provádí se i zabavení; zde
užiti
e,
tu
jest
však uvádí
se
— arci nevhodn — ve
spojení jen
s
úely dkaz-
ními.^"^)
zákon obsahuje v§§ 139 dd., kdež jedná se o tom, jak sluší pátrati po vcech, jichžto držení nebo prohlednutí mže býti dležito pro urité vyšetování" Další
sem
náležející ustanovení
,,
(prohledávání nalezeny.
které mají odst. 2) a
domu
a osoby) a
§
(§
Nemže býti pochybno, povahu vcných
pedmty
o zabavení k
ohledání
úelm
prvod, (§
je zabaviti,
143 a 144)
že tím jsou
mínny
jako jsou listiny
98 odst.
2),
byly-U
nejprve vci,
a že tedy
(§
jde
143, i
tu
dkazním.
Avšak soudíme, a zastávali jsme toto mínní již díve, že oznaení v § 139 zahrnuje v sob vedle toho i vci, které podle ustanoveni hmotného práva trestního mají prohlášeny býti za propadlé nebo mají býti znieny nebo uinny neupotebitelnými, a že tedy, jinými slovy, v tom zahrnuto i zabavení k zabezpeení exekuc e.^^) Slovo vyšetování" v § 139 neznamená totiž podle našeho mínní nic jiného, než ízení trestní", k tomtu pak zajisté náleží také výkon rozsudku nebo nálezu, kterým vc njaká prohlašuje se za propadlou. Za další doklad toho uvedh jsme §§ 126 a 127 instr. pro soudy tr. ob-
široké
,,
,,
sahující ustanovení o tom, jak mají býti po
Sr. naproti tomu § 94 . tr. nm., kdež oznaují se vci, jež sluší v uschování anebo jinak zabezpeiti, slovy: ,,Gegenstánde, welche Beweismittel f úr die Untersuchung von Bedeutung sein konnen ^^)
vzíti
als
skoneném ízení
oder der ^^)
Einziehung
Sr.
Storch,
íiíz.
tr.
unterliegcn." rak.
II.
str.
48, pozn.
3.
Prof. Dr. František Storch:
388
trestním znieny nebo
nepotebnými
uinny
nebo prodány
n-
byly v soudním uschování. Zvlášt pak ukázali jsme k tomu, že podle našeho práva nelze v tomto smru initi rozdíl mezi prohledáváním a zabavením, ježto § 139 odst. i a které vci,
jež
143 odst. I navzájem se doplující nedávají k tomu nijaké píiny. Dodati by slušelo, že tomu neodporuje ani § 367, kterýž má jen zvláštní ustanovení o vcech náležejících soukromému úastníku v ten rozum, že mají býti vráceny po nastalé právní
§
moci rozsudku. Zabavení, o nmž jedná . tr. v §§ 139 dd., týká se tedy obojí skupiny pípad vytených nahoe pod . 2. a 3. Není bez dležitosti a budiž proto znova zvlášt vyteno, že . tr. podle citovaných ustanovení uvádí zabavení ve spojitosti Toto prohledávání, jak známo, s prohledáváním domu a osoby. lze vbec konati jen k rozkazu soudcovskému, dvody opatenému, jejž vydává soudce pro vyšetování píslušný (nebo dožádaný), když již ízení trestní (alespo pípravné vyhledávání) bylo zavedeno (arg. § 139 odst. i. slova: ,,fr eine b es t immt e Untersuchung"). V pípravném vyhledávání policejním dává prohledávání (domu) konati státní zástupce skrze úady bezpenosti za podmínek a náležitostí § 88 odst. 3. Mimo to mohou úedníci soudní nebo úadu bezpenosti naíditi a dáti vykonati prohledávání
domu
i
bez rozkazu soudcovského,
je-li
nebezpo-
enství v prodlení. Ve zvláštním pípad § 141 odst. 2 mohou pak dokonce i zízenci úadu bezpenosti z vlastní moci vykonávati prohledávání domu. Zabavení vcí pi takovém prohledávání nalezených písluší tu všude pedsebráti tomu orgánu, kterýž byl
oprávnn
konati prohledávání.
Mimo to mohla by pi výkonu ohledání
k zabavení naskytnouti píležitost také 102 instr. pro soudy tr.). Orgán konající (§ 98 odst. 2 . tr. a § ohledání, t. j. soudce k ízení píslušný, nebo soudce dožádaný, nebo za podmínek § 88 odst. 3 také úad bezpenosti, sml by
se
pedsevzíti
i
zabavení.
Pro otázky, jimiž vzhledem k tiskopism bude se nám zabýnejprve, že zabavení vati, teba vytknouti zvlášt dvojí vc: podle toho, jakým orgánem se koná, jest z pravidla soudcovské
v uritých pípadech a za uritých podmínek nesoudcovské (administrativní, policejní); potom, že koná se jen, když již í-
a jen
zení trestní pro
uritou
vc
trestní bylo zavedeno.
o
O
má
tom, co
zabavení v právu tiskovém.
se státi s
vcmi
zabavenými,
389
když
jich není
teba k úelu processnímu vytenému pod. . 2. a. 3., zákon nemá nijakého ustanovení. ToUko § 126 instr. pro soudy tr. již
ukládá
po
aby
soudu,
trestním ízení
,,
pravoplatn skoneném pim-
uinil zákonným ustanovením
ená opatení" ,,0 vcech, které jsou bu v úad depositním,. nebo vbec v soudním uschování." K tomu pak dodává: ,,Hiebei
ist
insbesondere auch zu bestimmen, welche Gegen-
dem
stánde aus
strafgerichtlichen
Depositenamte
das
civil-
gerichtliche zu ubertragen, oder einer Partei auszufolgen,
....
seien
in
." .
.
.
Kusost tohoto ustanovení jest zejmá z toho, že má soud sob poínati, když by již
zmínnou v
se
ped
otázky, jak
cit.
§
126 se ukázalo, že není teba, aby
netýká dobou
vci
dále
zstaly zabaveny. A pece tato otázka vtírá se nám pi zabavení,, jež bylo pedsevzato k zabezpeení exekuce, tenkráte, když se již za trvajícího ízení ukáže, že nedostává se podmínek, aby vc zabavenou bylo lze prohlásiti za propadlou, nebo naíditi, aby byla zniena nebo uinna neupotebitelnou; pi zabavení pak, jež stalo se k zabezpeení dkazu, tenkráte, když dkaz vcmi zabavenými budsi byl proveden (le kde by možnost obnovy ízení kázala jinak, sr. cit. § 126), anebo se ukázalo, že jimi ani veden nebude. Avšak i bez výslovného ustanovení vc nemže býti pochybnou, ponvadž jde o pípady, kde pominul dvod, aby vci déle mly zstati zabaveny. Mimo to nasvduje tomu i
ustanovení
§
367 .
tr.
týkající se vcí,
,,0
kterých soud se
pe-
svdil, že náležejí soukromému úastníku", nebo, jak se vyjaduje odst. 2., ,,vcí odatých škodujícímu". Tyto vci mají zásadn vráceny býti vlastníkovi teprve, až rozsudek nabude právní moci, le by obvinný svoHl, aby se tak stalo ihned (§ 367 odst.
i
i),
soudce
ped
hlavním pelíením má takové vci navrátiti již ,,n e n í-1 i e b a j e dále u s c h ov át
vyšetující,
vatiktomu konci, aby byl usvden obvinný, nkterý spoluvinník nebo úastník, a svoluje-li
k tomu obvinný a žalobce." Zásadn tedy dopouští
se
vcí ihned, jakmile se ukázalo, že jich k úelu processnímu (vedení dkazu) nebude poteba. Ze vyhledává se k tomu ješt dalších podmínek (svolení obvinného, resp. také i
zde vrácení takových
Prof. Dr. František Storch:
390
vysvtluje se zvláštní povahou tchto vcí. Uznává vrácením jejich zárove vlastnictví soukromého úastníka (škodujícího), ehož tam, kde vci zabavené vracejí se prost tomu, u koho byly zabaveny, není.
žalobce), se tu
4.
Zabavení
mže se
kromoprávn,
t.
j.
také
za
díti
úelem restituce sou-
k tomu konci, aby byla vrácena
vcmi
níku vc, která byla nalezena bud ,,mezi
vlast-
obžalovaného,
nkterého spoluvinníka nebo úastníka inu trestného" nebo ,,na míst, kam ji tyto osoby položily nebo daly jen k uschování" (§ § 367 a. 375 . tr.). I tu však možný jest zárove úel processní (zabezpeení dkazu), jak vysvítá z toho, že vci mají býti vráceny z pravidla teprve, až rozsudek nabude právní moci, že však dovoluje se tak uiniti díve, ,,není-li jejich uschování teba k tomu konci, aby byl obvinný, nkterý spoluvinník nebo úastník" (§ 367).
usvden
Zabavení
C)
Úelem opatení jež
by
z
právní a
njakého
ád
v
právu policejním.
policejních
jest,
nebezpeenství,
zabrániti
faktického stavu mohlo vzejíti pro statky
právní.
Ponvadž
tu jde jen
možnost
o
práv-
ního poškození, tedy o zabránní škod, která by teprve bu-
doucn mohla
innost policejní vždycky Avšak možnost již existence nebezpeenství mže i skutená takového aneb býti objevena i tím, že byl spáchán njaký in trestný. Tím totiž mže odvodnna býti obava, že z takového inu trestného vedle škody již zpsobené vzejdou nebo vzejíti mohou další následky záhubné pro statky právní. Tu bude úkolem policie, aby nebezpeenství tchto dalších následk odinila. Ponvadž tu jde o následky již spáchaného inu trestného, mžeme tuto innost
povahy
vzniknouti,
jest
tato
pedstižné, praeventivné.
policie nazývati
repressivn -p o
ona prvnjší
innost, jež spáchání takového
kládá,
mže
její
býti
oznaena jako
p
1 i
e
c e
d
j
s t
n i
ž
í,
n
naproti
emuž
inu nepedpo-
-p
o
1 i
c e
j
n
í
ve vlastním smyslu.
Ze také zabavení vcí vysvitlo, tuším,
již
mže se díti k tmto úelm
z výkladu,
jejž
policejním,
jsme podah v pedcházející
o
A
stati
zabavení v právu tiskovém.
391
o propadnutí a ostatních podobných trestech podle usta-
zákon
Kdežto však propadnutí atd., i když se alespo formáln zachovává sob ráz trestu: zabavení policejní liší se od nho nejprve tím, že nepedpokládá nezbytn dívjšího spáchání inu trestného, jímž by maj etnik vcí pro statky právní nebezpených nabyl držení jejich. Ale i pi zabavení r e p r e s s i v n -p o 1 i c e j n í m^*) zbývá ješt rozdíl, tebas jen formálný, pece dosti závažný. Nelze totiž initi je závislým na podmínce, aby spáchání inu trestného bylo zjištno prve pravoplatným výrokem soudním. Pro innost policejní staí, že píslušný orgán jakýmkoli nabyl vdomosti o spáchání takového inu trestného. novení
dje
za
úely
trestních.
policejními,
zpsobem
Konen sice
není
pak teba vytknouti ješt jednu okolnost, neklamným píznakem opatení policejních, ale
pece pispti ke stanovení
mže
úelnou,
štny
nasvdující tomu,
jsou okolnosti
mže
innost
rozdílu mezi nimi a tresty.
policejní, má-li býti
která
míti místa jen tam, kde že urité
zji-
nebezpeenství
skuten kde bží o fiskace míti jest
nastalo, nebo by nastati mohlo, t. j. nebezpeenství in concreto. Má-li proto konráz policejní, by i jen repressivn -p o 1 c e n i
j
í,
proto nezbytno, aby tu byly okolnosti, jež takovému kon-
krétnímu nebezpeenství nasvdují. K tomu konci však jest teba, aby orgán konfiskaci naizující nebo ze své moci vykonávající ml právo uvažovati, zda takové okolnosti tu skuten jsou, a podle toho se rozhodnouti, zda konfiskace
i nemá. nemže z
Jinými slovy:
má
se pedsevzíti
konfiskace ve smyslu ryze policejním
pravidla býti obligatomí, nýbrž jen
fakultativná.
zákon naizuje konfiskaci jen fakultativn, dovoleno jest z toho souditi, že tato konfiskace co do materielného svého úelu alespo (jakkoliv nemusí) býti rázu policejního. Naproti tomu obligatorní zpsob jejího naízení spíše zase nasvduje tomu, že zákonodárným dvodem bud vbec nebylo žádné nebezpeenství, nebo leda toliko nebezpeenství i n a bs t r a c t o. Na tom, kterému orgánu pikazuje se právo konfiskaci naizovati, potom nezáleží; i konfiskace od soudu vycházející po stránce materielné míti povahu opatení poliJestliže tedy
mže
mže
^*)
nahoe str. 382. vd právních a státních. VII.
Sr.
Sborník
26
Prof. Dr. František Storch:
392
cejního, jakož
že
práv v
naopak bylo by
píin
— konfiskaci
tiskopis
sice policejní,
materieln povahu
vc
sob
lze mysliti
—
a shledáme,
byla kdysi praktické dležitosti
avšak vzhledem k úelu svému mající
trestu.
Ovšem, jak eeno, zmínné práv kriterium není neklamné. Zejména fakultativnost konfiskace (propadnutí, zabrání) pikájest srovnatelná s materieln-t r e s t n í zané její povanou; nebo i t r e s t y bývají v zákonech ukládány fakultativn, ponvadž zákon chce ponechati soudu, aby uvážil, zda ten neb onen trest v nkterém pípad pokládá za spravedlivý anebo vhodný. Na druhé stran obligatomost njakého opatení není ješt naprostým popením jeho rázu materieln-p o 1 c e n í h o; nebezpeenství, jež oním opatením má býti odvráceno, býti takové, že, jak alespo zákonodárce si vc pedstavoval, nastává za všech okolností, že tedy nebezpeenství abstraktní jest vždy zárove již také nebezpeenstvím konkrétním, z kteréž píiny zakroení policejní naizuje se tu kategoricky. Fakultativnost a obligatomost jsou tedy jen jedním momentem pro posouzení materieln-právní povahy píslušného ustanovení. Vedle toho bude však vždy teba zkoumati také ostatní okolnosti, jako na p. povahu vci, jež má býti konfiskována, úel a povahu zákona obsahujícího ono ustanovení a pod. Tím vysvtluje se, že na p. zabrání" naízené v § 40 zák. tr. nmeckého jen fakultativn, pes to uinní nemíti povahu trestu, kdežto potebným", jež v § 41 naizuje se obligatom, materieln má nepochybn povahu opatení policejního.
soudm
i
i
j
mže
,,
mže
,,
Propadnutí, jež ukládá náš všeob. zák.
zákony speciáln,
napoád
by
jádeno v bavení,
i
obligatorn.^^)
prozatímn álných,
má
po této stránce ráz
a
nahoe uvedené ukládá se
Naproti tomu zabavení jakožto opatení
mže míti úel policejní i
tr.
trestu, ježto
zákon
podle nkterých
bylo naizováno soudem.
speci-
Nejzejmji jest to vyjako úel .soudního za-
§ 105 zák. pat., kdež uvádí se soudního nebo jinakého uschování
,
nebo opatrování":
") Výjimku iní § 20 zák. o porušování potravin, kdež propadnutí ukládá se fakultativn, obligatom pak tenkráte, když bylo shledáno, že dotené vci jsou zdraví škodlivé. Tu tedy dvodem obligatomosti jsou patrn ohledy policejní.
o ,,
aby
zabrániti,
se
zabavení v právu tiskovém.
393
in, který se jako trestný stihá, dále nekonal
nebo neopakoval." Podobn § 28 odst. i zák. o ochran známek a § 59 odst I zák. o pr. auktorském mluví o ,,opatenich potebných k tomu konci, aby se zamezilo opakováni, (zák o pr. aukt.: „spáchání nebo opakování") inu trestného".
Pokud
týká otázky, zdaž a v jakém rozsahu platné právo pipouští konfiskaci policejní, nemáme žádného ustanovení, kterým by se správním (policejním) dávalo všeobecné právo konfiskace k úelm policejním. V literatue naší sice se o této otázce zvlášt neuvažuje, že však se k ní tímto zpsobem hledí, zdá se se
úadm
býti nepochybno.
Nepímý
doklad toho podává Pražák
kterýž pipomíná, že se zabavení ospravedluje
,,
1.
c,
výsledkem
ízení trestního, v nmž se budto naídí propadnutí vci zabavené jako trest vedlejší (§ 240 b zák. tr.), zniení její (§ 37 zák. tisk.), nebo se s ní uiní jinaké opatení (sr. § § 367, 375 . tr.)." Pokládá tedy Pražák konfiskaci pokud ovšem nevystupuje ve form propadnutí a pod. podle ustanovení trestních za pípustnou jen k úelm ízení trestního (resp. restituce soukromoprávn v ízení trestním), ímž patrn konfiskaci k úelm policejním nepímo vyluuje. I v ízení trestním scill. administrativním resp. policejním uznává pak možnost konfiskace ve form processního zabavení jen potud, pokud nkteré zákony speciáln, jichž výpoet podává, ^^) dávají správním takové právo k tomu konci, aby byla zabezpeena vykonatelnost budoucího nálezu naizujícího trest propadnutí njaké vci nebo odntí její a pod. Máme tu tedy initi jen s obdobou zabavení k úelm processním, jak o bylo pojednáno nahoe pod lit. B, ís. 2.
—
—
—
—
úadm
nm
Vysvtlení toho, cejním
pro zákony
naše nedávají
úadm
všeobecného
poli-
úelm
polipráva konfiskaního k cejním, mžeme hledati jen v tom, že zákon pokládá tyto úely za dostaten opatené a zabezpeené již ostatními zpsoby konfiskace. 'Jednak vidli jsme, že v nkterých pípadech konfiskace
soudní
vykonává
se
k
úelm policejním a nabývá
tak povahy
**) Jsou to zejména: zákon o ochran vzork ze 7. pros. 1858; zák. na ochranu zcmdlství z 16. ervna 1872; pedpisy policejné-honcbní; zemské zákony rybáské; zák. o mrách a váhách z 23. ervence 1871;
patent zbrojní; zák. o porušování potravin.
26*
Prof. Dr. František Storch:
394
konfiskací, jež má povahu opatení policejního. Jednak však trestu nebo se dje pímo jen k úelm processním, dosahuje se nepímo i úel policejních: odstrauje se nebezpeenství škody, již by mohly vzíti statky právní, kdyby na p. taskaviny, zbran, zkažené potraviny a pod. byly ponechány v rukách posavadního držitele. Tato zastupující úinnost konfiskace soudní iní tedy namnoze zbytenou konfiskaci policejní. A to jest také žádoucí, ba se stanoviska svobody obanské nezbytno. správních moc z míry veliká Jinak by složena byla v ruce a do sféry soukromoprávn píliš hluboko zasahující. i
zárove
úad
D)
Odvádní falšovaných veejných úvrních papír a mincí podle § 136 ods 2 a 3 . t r.
t.
Ve
spojitosti s
zmínce o
úvahami pedcházejícími
136 odst. 2 a 3
§
veejné úvrní papíry
sluší
.
tr.
Naizuje
se
nelze vyhnouti se
tam, že falšované
po skoneném ízení trestním
ministerstvu financí, falšované bankovky a
zaslati
úvrní papíry rakousko-
uherské banky této bance a falšované kovové peníze píslušnému
úadu mincovnímu,
a to se všemi z
nástroji, látkami a jinými
patrn pedpokládá,
trestného pocházejícími
k tomu náležejícími vcmi.
Povaha tohoto opatení povinnost odvésti tyto
inu
jest
velmi pochybná. Ukládaje soudu
vci zmínným
úadm
že soud držení jejich
m á.
a
ústavm, zákon
Nehledíme-li však
mén nahodilým, kdy vc odevzdal soudu na p. nebo nálezce vci, soud nabývá držení toho práv jen zabavením. A tu jest otázka, k jakému úelu a na jakém právním základ soud smí zabavení takových vcí pedsevzíti. k
pípadm
sám
více
držitel
Bylo by zajisté zcela vysvtlitelno a jak úely práva trestního, policejních ospravedlnno, kdyby zákon naizoval propadnuti tchto vcí. Zákon sám podává pro to obdoby takka tak z
dvod
makavé v
§
325, kdež pro
pípad velmi podobný
(,,pozlacování
nebo postibování mincí a padlání mincí nebo veejných úvrních papír bez úmyslu podvodného") zcela vhodn se naizuje propadnutí všech nezákonných výrobk". Avšak pro zloiny falšování veejných papír úvrních a mincí podobného zákonného naízení není! Zabavení vcí zmínných v cit. § 136 . tr. nemže ,,
o
zabavení v právu tiskovém.
395
k úelu propadnutí trestního a dsledn tedy ani úelm provedení a zabezpeení exekuce (nahoe ponvadž na zcela singulární lit. A a B, ís. I a 2). Zbývají tedy úel restituce soukromoprávn (nahoe lit. B ís. 4) tu vbec nelze Pro zabavení toliko úel policejní a dkazní. pomýšleti k úelm policejním však není rovnž zákonnho podkladu, tak že zbývá jen úel dkazní, vzhledem k nmuž zabavení jest arci ospravedlnno všeobecnými pedpisy §§ 98 a 139 dd. tr. . se tedy státi
k processním
—
—
;]
namanu je
neshoda jiného^druhu. ^Samo od§ 136 tr. . dje se patrn k úelm policejním že soud mže za vydání tchto vcí znova žádati, kdyby jich k njakému výkonu ízení trestního zase bylo teba, jest dležitosti podízené a mlo by tedy zasahovati co možná všecky falsifikáty i nástroje k jejich výrob urené. Tento
Tu však
zase
se
vedení falsifikát atd. naízené v
—
—
úel nemusí
zajisté shodovati se s
úelem dkazním
ízení trest-
ku kterémuž by stailo snad jen zabaviti nkolik exemplá onch falsifikát. Pro to však, aby byly odvádny i látky, ze kterých falsifikáty byly vyrobeny, na p. kovy a pod., jak naizuje týž § 136, nedostává se ani zmínného úelu policejního. Tu bylo by si mysliti jen propadnutí jakožto trest, pro kterýž však nedostává se zákonného podkladu. Nezbývá tedy než vyvozovati ze samého § 136 odst. 2 a 3 i právo soudu vci tam zmínné zabaviti k tomu konci, aby mohl vyhovti píkazu tam obsaženému. ního,
Z toho
jest
vidti, že toto ustanovení neobsahuje v
sob
nijaké jasné myšlenky zákonodárné, zvlášt pak, že zákonodárce
nebyl sob náležit vdom jeho úelu ani pomru, v jakém jest opatení tam naízené k propadnutí po rozumu zákona trestního ani k zabavení podle ádu trestního.
396
C.
Bolzanv Píspvek k
Horáek:
Nejlepší sta'.
,,
literatue sociálních utopií.*)
Podává
C
Horáek.
I.
V djinách písemnictví státovdeckého setkáváme se se zvláštní odrdou
literární,
fantastické, s
formy pólo vdecké pólo zábavn podobným, ím jsou asi pro vdy exaktní
obsahu
ním
i
a pírodní spisy Verneovy. Jsou to tak zvané utopie aneb státní
romány. Název prvý má své jméno po jednom z nejznámjších spis toho druhu. Roku 1515 vydal totiž kanclé krále Jindicha VIII. anglického Tomáš More spis ,,Utopia",^) v nmž líí dobrodružství
na svých cestách
námoního
nalezl
plavce Rafaela Hythlodea.
neznámý ostrov
za komunistického zízení státního a spoleenského a šastný život.
Názvu
Tento
Utopii, jehož obyvatelstvo
státního románu, zdá
se,
žije
blažený
že nejprve užíval
Robert MohP) a pojmenování to v literatue velmi rychle zdomácnlo. Od té doby užívá se názvu utopie" a státní romány" pomísen a v djinách literatury socialismu a komunismu vnuje se tmto pracím bedlivá pozornost, ano staly se i samy pedmtem vdeckého bádání.^) Jakožto nejznámjší z nich budtež zde uve,,
,,
*) Podntem této úvahy bylo upozornní na práci Bolzanovu obsažené v pednášce: „Politické vdy v Cechách na sklonku vku XVIII. a v první polovici XIX.", kterou pednesl dvorní rada prof. Dr. Albín Bráf ve výroní schiizi eské Akademie dne 9. prosince 1906. ^) Pvodní název spisu v Louvainu latinsky vydaného znl: ,,De optimo reipublicae státu deque nova insula Utopia". ") R. Mohl: ,,Die Staatsromane. Ein Beitrag zur Literaturgeschichte
der Staatswissenschaften" (Zeitschriít fúr die gesammte Staatswissenschaft, II..
1845).
*) Srv. uvedený spis Mohlv, recipovaný i v jeho ,,Geschichte und Literatur der Staatswissenschaften", pak spis Kleinwáchterv. ,,Die Staatsromane. Ein Beitrag zur Lehre vom Communismus und Socialismus", Víde,
1891.
Konené nejnovji
spis Voigtúv: ,,Die sozialen Utopien", Lipsko, 1906.
Bolzanv
,,
Nejlepší stát".
dny Platonovy dialogy: ,,Stát" Morv „Utopie", Campanelly:
397
Zákony", uvedený již spis ,,Civitas solis", Harringtona
a
,,
,,Oceana". Fourierovy: ,,Théorie des quatre
mouvements" a
nouveau monde
Cabetova
(Voyage
Ikarie" stát" ,,
industriel
en
zem"
zpt"
sociétaire",
Icarie),
(Looking
backward)
,
,,
,,Le
Cesta do
Uzavený obchodní novjších Bellamyv
Fichtev
Handelsstaat)
(Der geschlossene
Pohled
et
,,
z
a
Hertzkova
,,
Svobodná
(Freiland).^)
Vcn
ovšem mezi utopiemi a státními romány není rozdílu. spoleným kriteriem, konstruováním vymyšleného ideálního zízení státního a spoleenského, jež by Obojí vyznaují se jedním
bylo zárukou obecného blaha všech žijících.
Obyejn
i
lidí
v tomto spoleenství
východisko a pohnutka,
pro
takové ideální
zízení spoleenské jest žádoucí, jest obojím spolená.
Píiny
hmotného nedostatku a všeho zla z toho pocházejícího spatovány jsou v mylných a zvrácených zízeních právních a spoleenských. Odtud vzniká snaha zízení to nahraditi jiným, dokonalejším, jež by lip vyhovovalo podmínkám blaha obecného. Spisovatelm prací toho druhu jest však spoleno to, že k úkolu svému pistupují s optimismem, jejž lze nazvati nkdy až naivním. Pedstavují si rozešení vci velmi snadným. Abstrahujíce naprosto od daných skuteností a pomr rýsují druhdy málo promyšlen obraz, jak by si celé zaízení spoleenské páli míti a neváhají pak v toto schéma celý mnohotvárný život spoleenský vtsnati. Mnozí neuspokojivého stavu
spolenosti,
bídy,
i
z
nich nešetí ani
píklad Fourier,
s
vných zákon
hýivou pímo
pírodních, nýbrž, jako na
obrazností
mní moe
v lahodný
nápoj, dravce v ušlechtilé tvory, klenou nad svou vykouzlenou
zemí stále modré nebe s nejpíjemnjším podnebím a poutají všechny možné síly živelní ve služby své rozmarné fantasie. Jiní operují s nejbujnjší vynalézavostí ducha lidského a s budoucím *) Úplný výpoet spis sem spadajících viz u Mohla a Kleinwdchtera na u. m. Pro ani prvý ani druhý pi jinak veliké zevrubnosti, s jakou vypoítávají i spisy dávno zapomenuté, neuvádjí spis Fourierových a díla Fichteova, jež sem pece rovnž náležejí, není vysvtlitelno. Pro zajimavos budiž ješt uveden sem rovnž spadající spis domácího autora, bývalého zemského poslance Dra E. T. ,,Der Socialismus in direkter Entwickelung aus den bestehenden Verháltnissen", Biel, 1894.
C.
398
Horáek:
vývojem výrobní techniky, o jakém se nám dnes ani nesní. Lidé budou létati, budou se živiti vzduchem chemickou cestou v potravu upraveným, všechny práce a služby budou obstarávány oni spisovatelé státních román a utopií, kteí kosmických a pírodních neuchylují se od reálné skutenosti, aspo ve dvou vcech pohybují se na neživotného romantismu. Pedn neexistuje pro souvislost djinná. Beze zetele k vývoji historickému, nepihlížejíce k tm sterým svazkm, jimiž každé píští pokolení ve všech oborech života hospodáského i osvtného souvisí s pokolením pedcházejícím, iní odvážný skok do tmy, do budoucnosti naprosto nové, na pdu zcela neznámou. Tím jednání jich nabývá rázu zcela pokusného, nijakou zkušeností osvdeného, každého pevného základu postrádajícího. Za druhé penášejí se velmi odvážn pes nejtžší záhady psychologické. Nepoítají s dnešními skutenými lidmi, pohnutkami jich jednání, jich vášnmi a slabostmi, nýbrž s lidmi ideálnými, vybásnnými. Vycházejí z pedpokladu jen z póla správného, že povaha, vlohy a vlastnosti lovka jsou výsledkem prostedí, aneb tkví na stanovisku ješt užším, materialistním, že jedin pomry hospodáské jsou v tom smru rozhodujícími. Pronikavou zmnou dnešního ádu hospodáského a spoleenského že podstatn petvoí se i povaha lidí samých. Oni stanou se obtavjšími, ušlechtilejšími, dokonalejšími. Sklon jich k zloinnosti zvrátí se ve sklon ku ctnosti a lásky k bližnímu. Není pochyby, že zrnko pravdy v tchto názorech obsaženo zloin dnes ze ziskuchtivosti spáchaných jest. Že celé odata by byla pda, jakmile soukromý zájem pestal by býti rozhodným initelem všeho hospodáského konání. Ale zmizela by tím zloinnost vbec? Nejsou zloiny, jichž pohnutky jsou docela jiné než touha po majetku? Zloiny takového druhu by tedy ani ve spolenosti, ve které soukromý zájem by nehrál žádné stroji atd.
se co
do
Ale
i
pomr
n
pd
ad
úlohy, nevymizely.
Ale vyskytují se
i
jiné
vážné otázky: která vzpruha do-
vedla by poskytnouti ve všech oborech hospodáského konání
plnou náhradu oné mocné pohnutky, kterou jest dnes soukromý hmotný prospch? Jest dvodná nadje, že nahradily
by onu pohnutku
solidárnost, altruism, obtavost,
vdomí
povin-
Bolzanv
„Nejlepší stát".
399
k celku? Ci nebylo by teba doplniti nedostatek ten autozásahem, donucením, hrozbou, trestem, obmezením osobní svobody, jaké dnes platí nejvýš v pracovnách a káznicích? nosti
ritativním
To
známé pochybnosti, které probouzejí se ihned, jakmile vikláno samými základy dnešního ádu právního a spoleenského, a tyto pochybnosti ovšem také v plné míe platí o všech státních románech a utopiích. Než spisovatelé jich málo k námitkám takovým hledí. Jsou básníky, kteí se vznášejí nad jsou ty
pone
býti
oblaky, kteí mají svou vlastní logiku
i
psychologii.
jsou takoví a jednají tak, jak oni jim jednati
Po
Jich lidé
velí.
této stránce tedy není mezi utopiemi a státními
Formáln však
romány
takový initi lze. Za utopie lze pokládati vylíení ideálního a spoleenského zízení podané ve rozdílu.
rozdíl
vdecky suché form, obsahující zárove vedle kritiky dnešních pomr hlubší odvodnní, po pípad i vyvrácení námitek. Naproti tomu státními romány lze nazvati taková stízlivé,
i
státní zízení, jež odna jsou do formy zábavné, takže nkdy umlecky dosti cenná, bývá vcí hlavní. Ovšem u státních román tato forma má nkdy býti pouhým prostedkem
vymyšlená forma, i
k dosažení vlastního úelu,
totiž
ku co možnému rozšíení
ideí
spisovatelem hlásaných.^)
V svj
smru také státní romány Nebo kdož by mohl a chtl
tomto
úkol.
a utopie zajisté vykonaly popírati, že dnešní zízení
') Vcné rozdlení utopií a státních román, o jaké se pokusili na m. Mohl a Kleinwáchter, nezdá se býti zdaeným. Mohl dlí je totiž na takové, které líí státní zízení úpln vymyšlená a na takové, které pouze stávající státní zízení idealisují. Dobe namítá tu Kleinwáchter, že pesné
u.
pi tomto roztídní initi nelze. Ale sám podává rozdlení, jež neuspokojuje, dlí totiž státní romány na politické a národohospodáské, tyto pak opt na zcela komunistické, polokomunistické a socialistické. Ale ád spoleenský obsahuje v sob vždy prvky politické i hospodáské hranice
rovnž
na prvé neb druhé klásti vt.ší váhu, ale obmeziti se pi utopie jen na úpravu pomr hospodáských bez dotení vztah politických a ústavních a naopak, není možno. Další podadné tídní pak Kleinw áchterovo jest již docela nešastno, opírajíc se o nevyjasnné pojmy ,, socialismu", ,,polokomunismu" a ,, celého komunismu". Vyplývá z neudržitelného stanoviska Kleinw áchterova, jenž naproti obecn pijatému názoru socialismem rozumí nejširší smry sociáln reformní vbec, teba i když zstavují v platnosti základy dnešních právních. (Srv. Kleinwáchter na u. m. 27, 28). zárove. Lze
konstrukci
sice
njaké
ád
400
C.
Horáek:
spoleenské vykazuje mnohé nedostatky a kdo by rád nepopustil uzdu své obraznosti, aby si nevy kouzlil vysnný svt lepší a dokonalejší, onen ráj, ze kterého vycházejí snad všechna náboženství kulturních národ? Pohíchu ovšem bývá tento výlet do íše fantasie jen krásným snem, z nhož tím nepíjemnjší jest probuzení k drsné skutenosti. Proto také v djinách socialistické literatury bývá sice tmto utopiím vykázáno dležité místo, ale za vážný krok ku ešení Zejména tak zv. vsociálního problému pokládány nejsou. decký socialism marxistický na všechny takové pokusy pohlíží velmi s patra. Jemu jest postup k socialistickému spoleenskému zízení prostým plodem daných výrobních a hospodáských ponutným vývojem djinným, jejž žádná lidská vle nemá možnosti ani uspíšiti ani zastaviti. A práv proto pokládá za malicherno prorokovati a lámati si hlavu tím, jak budoucí ta spolenost bude uspoádaná aneb dokonce tím, jak by uspoádána býti mla. Kdo na to se táže a po tom bádá, jest blouznivý utopista. Vdecký socialism k tomu odpovdi nemá a ani míti nechce. Odpov tu dá teprve neznámá budoucnost. Staí, že celý vývoj spoleenský touto cestou se železnou nutností se bére
mr,
a bráti musí.
Avšak takovou ostrou formulaci materialistického názoru svtového sotva lze bez výhrady pijati a sotva lze se takovým fatalistickým stanoviskem co do budoucího vývoje spoleenského uspokojiti. Nelze pece pezírati také dležité prvky ideologické, jež tak mocn v djinách asto na vývoj lidstva psobily. lovk v postupující zdokonalování lidské spolenosti, chce ku zdokonalení tomu také sám spolu pispti. Proto vzpírá se spoléhati jedin v automatický vývoj spoleenský, ježto vývoj takový byl by opt jen pochodem do neznáma. A tak materialistní názor svtový uchyluje se sám na onu bludnou dráhu, proti které jinak tak drazn brojí, na dráhu utopismu.
ve
II.
Mezi autory sociálních utopií náleží také Bolzano, akoliv spis jeho, ponvadž tiskem nevyšlý, zstal dosud skoro neznám. Bernard Bolzano, bývalý professor náboženství na pražské uni-
Bolzanv
40r
„Nejlepší stát".
Jeho život spadá v onu dobu duchového pevratu, která jest mezníkem mezi stedovkvm názorem svtovým a osvícenským racionahsmem, v dobu velkých událostí djinných, revoluce francouzské a válek napoleonských, v dobu úsvitu veejného života politického a u nás zejména i v ideální dobu nadšené národní práce buditelské. Celé toto významné prostedí vtisklo bohat nadanému a pro obecné dobro zanícenému duchu Bolzanovu svou pee. Zevní bh života jeho jest prostý, krátký a chudý, nikoliv klidný. Narozen byl versit, jest postavou velmi zajímavou.
a
r.
1781 jakožto syn obchodníka z Itálie do Prahy pisthovalého
a prozrazoval záhy tak vzácné nadání, že
dán byl na
studie.
Studoval zprvu
a zdraví byl nevalného,
filosofii,
pak
theologii, a
po
knzem. Nevnoval se však duchovní správ, nýbrž oddal se dalším studiím, pi emž vynikl zejména v mathematice. V pomrn mladém vku rychle za sebou vykonal všechny zralé úvaze stal se
i konkurs Tuto professuRi také nastoupil r. 1805 a jeho oblíbenost a popularita u akademické mládeže byly záhy neobyejný. Píinou toho bylo nejen kouzlo jeho zjevu osobního, nýbrž i obsah pednášek neutkvívající na strnulých vzorech pedepsané látky, nýbrž spoívající na vlastním filosofickém pojetí neseném duchem svobodomyslným, ale pi tom hluboce zbožným a etickým. V dobách tehdejší t. zv. svaté alliance tato odvaha volného projevu myšlenkového na katede uitele akademické mládeže záhy ovšem spsobila pohoršení v kruzích politických i orthodoxn katolických. Bolzano varován, napomenut, posléze r. 1820 z úadu professorského s nepatrným výslužným sesazen. Také církevními úady pro výroky domnle s podstatou katolické vrouky se nesrovnávající byl vyšetován, ba i na svobod osobní ohrožen. Avšak v tom smru podailo se mu obhájiti se proti obžalobám svých nepátel a on sám až do své smrti považoval sebe vždy za vrného ka-
formální zkoušky, jichž bylo teba, doktorát filosofie
na professuru jak mathematiky tak
i
náboženství.
tolíka.*)
Ve své naprosté skromnosti a pi nepatrných osobních potebách nepovažoval Bolzano ztrátu professury pro sebe za žádné ')
1836,
Srv.
[Fesl)
Dr. Bolzano
Lebensbeschreibiing dcs Dr. B. Bolzano, seine Gegner, Sulzbach, 1839.
und
Sulzbach,
402
C.
Ano tvrdil, námahy
neštstí.
Horáek:
svj život, ježto chatrné pednášením a exhortací spojené dlouho Také tím spíše jako soukromý uenec, žádnými
jeho zdraví
že tím prodloužil
s
by bylo nesneslo. úedními povinnostmi nezabavený, nalezl píležitosti a asu ku pracem literárním. Žil stídav v Praze spolen se svým neženatým bratrem, stídav u spátelených rodin na venkov
vnuje
výhradn
pstování styk pátelských, žák po opuštní stolice uitelské trvala až do jeho smrti. Tito žáci, teba po svt rozptýlení a nkteí z nich, jako na píklad Fesl, i osobn pro své styky s Bolzanem pronásledovaní, tvoili pevný kruh ideový kolem svého zbožovaného mistra. Jej navštvovali, s ním si dopisovali, pepisovali jeho nevydané práce, ba vydávali, nkdy i bez jeho vdomí; spisy jeho tiskem. Tak lze mluviti v pravém slova smysu o škole Bolzanov, jež horliv rozšiovala jeho ná-
nebo
se
spisování
a
obliba a láska bývalých jeho
zory a myšlénky.
V
i
této tiché ale pilné innosti dožil se Bolzano
vku
dosti
nen
téhož roku, dne i8. prosince, hluboce
Ješt prožil rušný rok osmatyicátý, ovšem bez jakéhokoliv inného svého v úastenství. Kovysokého.
nm
ctn
i
vážen ode
všeho pražského obyvatelstva, klidn zesnul.
Akoliv
Bolzanv mimo dramatickou
episodu oné celkem tichý, pece práce, kterou vykonal, byla veliká. Jeho uitelská innost byla pomrn nedlouhého trvání, ale sím, které v duše svých oddaných žák byl zaséval, nezaniklo. Lze íci, že ono pokolení naší inteligence, jež práv v roce osmatyicátém a po tom v djinách obrození národního hrálo tak velkou úlohu, jež v život veejném i v písemnictví vykonalo tak velký kus práce buditelské, bylo proniknuto bolzanismem. Stanovisko Bolzana samého k obrození našemu bylo ovšem jemu vlastní. Nepokládal se sám za echa ve smyslu národnostním, ale ovšem ve smyslu territoriálním. Jeho ideálem byla harmonie a soulad obou národností v echách žijících za úelem povznesení a zvelebení spolené vlasti.') Jako muž písn spravedlivý uznával ovšem trpkou kivdu, která se národnosti eské dje, ale plynoucí z toho nenávist a touha po odplat uvdoživot
politické a náboženské persekuce byl
')
1850.
Srv. B. Bolzano:
Was
ist
Vaterland und Vaterlandsliebe ? Praha,
Bolzanv
,
.Nejlepší stát".
403
mlých
tehdejších vlastenc byla jemné a šlechetné duši jeho cizí. Také drsný a asto neušlechtilými zbranmi vedený boj politický a hlomozný ruch veejného života vbec byl dalek jeho vyrovnanému a souladnému názoru životnímu. Stranil se ho a nikdy do nho nezasáhl, ani v roce 1848, když k tomu pímo byl vy-
Tím zajímavjší, že tento muž, tichý myslitel, v ústraní uenec a katolický knz, byl autorem zajímavé
bízen.
—
hloubající
sociální utopie.
Literární innost Bolzanova nesla se spisy
psal
mathematické,
náboženské a
hlavn
trojím
filosofické.
smrem: Že spisy
mnohé tom svdí úsudek odborník. Celková literární innost Bolzanova jest velmi bohatá, nkteré ze spis jeho zstaly
jeho na všech tchto polích naukových byly ceny význané, z nich
i
trvalé, o
pak dosud v
rukopise.®)
V
rámci této úvahy budou ze spis jeho zajímavá ovšem jen ona místa, která vrhají svtlo na jeho názory sociální. Ta-
kových
lze nalézti
skuten
ve spisech
tch
dosti.
Zejména jeho
exhorty pro studující mládež, pokud tiskem pozdji byly vydány, zrovna oplývají úvahami a radami povahy etické, sociální
horlivým hlasatelem snah osvícenských,^) žádá návrat ku pírod,^^) rovnoprávnost žen,^^) poskytnutí úasti ve vlád lidu;^^) svobodu tisku. ^^) On shledává jednotlivce slabým k tomu, aby mohl s úspchem provádti opravy zízení spoleenských, ale slibuje si mnoho od spolování k tmto úelm. 1*) Uvažuje dokonce, kdy jest dovoleno opíti
ano
se
i
politické.
rozkazm
Bolzano
vyšších
jest
úad^^) a
neposlouchati
zákon. ^^)
Smlé
*) Podrobný seznam spis Bolzanových uveden jest u ervinkové: Bernard Bolzano. Otisk z Osvty. Praha 1881, str. 44 až 46. *) Dr. Bernard Bolzanos Erbauungsreden an dle akademische Jugend,. herausgegeben von einigen seiner Freunde, bevorwortet von Dr. F. Píhonský, Praha 1849, str. 26. 1") Tamtéž, str. 84. *^) Tamtéž, str. 171. '2) Tamtéž, str. 118. ") Tamtéž, str. 16. ^*) Tamtéž, str. 19. **) Tamtéž, str. 149. 1*) Tamtéž, str. 40, 56, 88, 364, pak Erbauungsreden, Neue Folge,. 1
1
I..
Víde,
1884,
str.
33.
C,
404
Horáek:
jsou také mnohé sociální jeho názory, jež neostýchá se v exhortách svých studujícím vštpovati. Horlí proti nerovnosti lidí^') a proti nerovnosti majetku, ^^) touží po komunismu prvních kesanu, ,,u nichž mrazivá slvka mé a tvé byla neznáma". ^^) Neschvaluje také právo ddické, 2") tvrdí, že proto nkteí lidé trpí hlad, že jiní nepotebují pracovati, 2^) žádá, aby každý ku práci mohl býti donucen22) a aby zahálka byla trestána, 2^) nebo správná Není pravdivo, že jest zásada, že kdo nepracuje, nemá jísti. 2*) bohatí živí chudé. 25) Zabývá se podrobn pojmem, povinnostmi a obmezeními práva vlastnického, ^8) horlí proti zkracování mzdy dlník^') a považuje za dovolenou sebeobranu, vezmou-li si teba násilím lidé v zoufalství to, eho k životu potebují. ^s) Takové i s dnešního hlediska dosti radikální názory sociáln politické také v jiných spisech Bolzanových nejsou žádnou vzácností. 2^)
Tyto a podobné své názory Bolzano neprojevoval jen ve svých spisech, nýbrž zjednával jim prchodu i v praksi. Povstný byl jeho asketický spsob života i jeho nad míru skrovné poteby. Nepatrná pense 300 zl. st. úpln mu staila a mnohdy vyslovoval své uspokojení nad tím, že vypadla tak huben, ježto nadbytek a bohatství pokládal vždy za nebezpeny.^") Nkteré zajímavé Tamtéž, str. 36 a násl., 47, 171,. Tamtéž, str.' 5, 84, 96, 115, 160. ^^) Tamtéž, str. 264. *") Tamtéž, str. 66, 136. ^) Tamtéž, str. 198. "2) Tamtéž, str. 194, 214. ") Tamtéž, str. 205, 215. ^*) Tamtéž, str. 208. *^) Tamtéž, str. 207. "*) Tamtéž, str. 267, 270, 271. *') Tamtéž, str. 275. **) Tamtéž, str. i. "*) Tak zejména ve spise ,,t)ber die Wohlthátigkeit". Praha, 1847. Srv. v té píin také u ervinkové na u. m. str. 10, 11, 50. Ve své autobiografii se Bolzano o tom takto vyslovuje: ,,Dass ich von meinem Gehalte von 800 fl. so viel bezog ich jedoch erst in den letzten Jahren auf eine Pension von 300 fl. herabgesetzt worden bin, hat mich bisher noch im Geringsten nicht verdrossen; ja wenn man mir diese Pension nicht freiwillig zugestanden hátte, ich wáre schwerlich je zu be1')
^*)
'"')
—
—
Bolzanv
rty z Bolzanova života,
,,
Nejlepší stát".
405
na jeho nazírání a snahy sociální vrhají Bolzano nikdy nebyl servilním a poníženým, zejména ku vyšším osobám choval se vždy zdvoile ale dstojn. Tak i ku žákm z bohatých a šlechtických rodin byl teba spravedlivý, pece písnjší, než ku žákm chudým. Rovnž každou službu bohám prokázanou dal si štde zaplatiti, penz tch však nepodržel, nýbrž je rozdal. Jistý kníže navštvoval Bolzana a žádal od nho úsudek o svých matematických pracích, na nichž si velice zakládal. Ale Bolzano shledav, že kníže jakéhokoliv nadání v tom smru postrádá, oteven mu to ekl a vyzval jej, aby jinak hledl získati si zásluh. Poukázal na nedostatek levných a zdravých píbytk pro chudinu a tžké pohromy, které z toho spolenosti lidské vzcházejí. Žádal, aby založil akciovou spolenost a jí se postavil v elo, která by vedena zásadami všeobecnprospšnými obytné domy s levnými a zdravými byty stavla. ^^) Tedy myšlénka ist moderní. Na statku spátelené s ním rodiny Hoffmannovy v Tchobuzech, kde Bolzano léto trávíval, zamýšlel zíditi zvláštní spoitelnu pro dlnictvo, setkal se však v tomto svém podniku s pekážkami, jež inila tehdejší vláda!^^) V hovoru pojednávalo se kdys o otázce chudinské a bratr Bolzanv jakožto pesvdený malthusovec považoval za jediný prostedek zameziti šíení chujež
svtlo, uvádí domácí jeho léka dr. Wisshaupt.
—
wegen gewesen, um eine anzusprechen. Aber einen Jahresgehalt, den man von íreien Stcken mir anbot, zurckzuweisen, wie einige mir zumuteten, ich kein eigenes Vermógeh hátte ich fúr Thorheit erachtet. Denn hábe und die Ertheilung einer jeden Art von Unterricht mir verboten wurde, so kónnte ich ja durch die Verschmáhung dieser Gúte frúher oder spáter in einen Mangel gerathen, vor dem der Weise zwar nicht erzittern darf, wenn er ihn ohne sein Verschulden erleidet, bel welchem aber ich mir mit Recht Vorwúrfe gemacht haben wurde. Dass jedoch diese Pension nur so gcring ausfiel, das hatbci meiner Art zu denken eher etwas Wolilthuendes als Betrúbendes fúr micli. Denn von jeher war es mein Wunsch, von den Gtern der Erde nicht allzu viel, hóchstens nur so viel zu geniessen,
a
Vertheilung derselben auf einen jeden ausfallen wiirde, als wenn es schien, dass ich vor anderen begúnstigt sei." (Fesl) Lebensbeschreibung des Dr. B. Bolzano,
als bei einer gleichen
von jeher war mir nicht bánger zu Muthe, str.
77. '*)
1850,
Wisshaupt, Skizzen aus
str. »^)
2.
Tamtéž,
str.
18.
dem Leben
Dr. Bernard Bolzanos, Lipsko,
4o6
C.
Horáek:
Ubohý hde," zvolal Boldoby zákaz manželství chudých Udí. kastrovati!"^^) zano, ,,brzy t budou ,,
i
III.
Nejsoustavnji a nejucelenji jsou podány ovšem sociální názory Bolzanovy ve spise, který jest práv pedmtem této úvahy a který on sám nazval ,,0 nejlepším stát". ^*) Kdy Bolzano spis tento napsal, není známo. Sám praví v pedmluv, že poal
nm
již v pokroilém vku, že však myšlénky v obsažené plodem pemýšlení dlouhé ady let. Bolzano spisu toho tiskem nevydal a sice úmysln. Nebo akoliv pohnutky a cíle,
jej
psáti
jsou
jež spis sledoval,
byly nej ideáln jší,
pec
byl
si
vdom
choulosti-
pípadného nebezpeí, jež z mylného pojetí spisu Zejména pak boulivý rok 1848 pokládal za naprosto nevhodný pro publikaci spisu takového, aby politické a sociální vášn v lidu dímající nebyly povzbuzovány.^^) Tak skuten vedle jiných spis Bolzanových tato zajímavá práce jeho zstala pouhým rukopisem a až dosud tiskem vydána nebyla. Není pochybnosti, že dnes námitky a okolnosti, které za života Bolzanova vydání tohoto spisu tiskem byly na pekážku, na mnoze odpadly a že nejen pieta k autoru, ale i skutený zájem literárn-historický by vyžadovaly, aby také dílo toto konen stalo se tiskem obecn pístupným. 3^) vosti látky
by mohlo
i
vzejíti.
Tamtéž, str. 37. Tento název ,,Vom besten Staate" nalézá se aspo vlastním písmem Bolzanovým napsaný na titulním list exempláe v knihovn Musea král. eského chovaného. ervinková uvádí název spisu toho: ,,Das Biichlein vom besten Staate oder Gedanken eines Menschenfreundes iiber die zweck*') **)
mássigste Einrichtung der búrgerlichen Gesellschaft". Rozumí se, že spis, jako všechny ostatní spisy Bolzanovy, psán jest v jazyku nmeckém. ^*) Srv. ervinková na u. m., str. 52, dále Wisshaupt na u. m. str. 13, 14. O zvláštní delikátnosti Bolzanov svdí, že když hrab Lev Thun v posledních letech jeho života prostednictvím P. Františka Schneidra nabídl mu roní pensi, Bolzano této nepijal díve, dokud Thun si nepeetl rukopisu tohoto spisu, v nmž zásadn hájeno stanovisko proti výsadám rodovým. Thun skuten rukopis peetl, vrátil a pensi Bolzanovi poukázal. Tento jí používal ale toliko k doplnní své knihovny a tuto po své smrti Thunovi odkázal. Srv. ervinková na u. m. str. 38. ^•) Kolik exemplá rukopisu tohoto spisu existuje, není známo.
Bolzanv
Než budiž pikroeno nova.
již
,,
Nejlepší stát".
ku strunému obsahu
spisu Bolza-
Pedeslati teba, že autor zpravidla neobmezuje se jen na
formulování jednotlivých zásad, nýbrž že dosti široce
i
407
zásady ty
odvoduje
nkdy
a zejména
i
nkdy
krátce,
vyvrací námitky,
dvodm
by proti nim mohly snad býti inny. K takovým a obranám bylo zde jen potud pihlíženo, pokud se týkaly hlavních bod aneb jinak jsou zajímavý.
jež
Bolzano práci svou poíná krátkou pedmluvou, na to následuje úvod a vlastní pojednání ítající 28 oddíl. Oddíly tyto mají název: i. O obanech státu, jeho rozsahu a oddleních,
O zákonodárství, 3. O vlád, 4. O donucovacích zaízeních, 5. O svobod, 6. O rovnosti, 7. O svobod myšlení a náboženství, S. O výchov a vyuování, 9. O péi o zdraví a život, 10. O vlastnictví oban, 11. O penzích, 12. O zamstnání a spsobu života oban, 13. O výrobních živnostech, 14. O tržb, 15. O uencích, 16. O knihách a censue, 17. O krásných umních, 18. O potrav, 19. O odvu, 20. O píbytcích, 21. O nkterých zaízeních týkajících se rozdílu pohlaví 22. O ukojování ctižádosti, 23. O cestování, 24. O zábavách, 25. O sporech oban, 26. O zdanní oban a státních výdajích, 27. O odmnách a trestech, 28. O smrti. V pedmluv ujišuje autor, že jedinou pohnutkou, jež jej 2.
,
vedla ku sepsání
tohoto díla byla láska k bližnímu.
mládí uvažoval o tom, zdali a jak zlo na mýtiti aneb jedinou,
zízení.
aspo
obmeziti.
A
tu nabyl
svt
Od
by bylo
pesvdení,
svého
lze
že
by
vy-
ne
pece hlavní píinou všeho zla jsou dosavadní obanská Proto vnoval mnoho asu pemýšlení o tom, jak by ml
býti stát zaízen, aby odpovídal co nejdokonaleji
požadavkm
obecného blaha, a teba již ,v pokroilém vku, odhodlal se k zodpovdní této otázky. Neuinil tak ovšem v tom úmyslu, aby snad v njakém uritém stát dosavadní zízení rázem bylo odstranno, a ono, které on by si pál, aby na jeho míst bylo Zdá se, že jich jest více, jako vbec všechny netištné Bolzanovy práce v etných rukopisech kolovaly mezi jeho dávnými žáky. O jednom pepisu poízeném domácím lékaem Bolzanovým Drem Antonínem Wisshauptem zmiuje se ervinková na u. m. str. 38. Rukopis v Museu chovaný, 274 stránek ítající a mimo titulní list cizí rukou psaný, dle poznámky na
deskách pochází od Dra. Františka Daneše v Pisku Daneše, dkana v Peruci. Sborník
vd
právních a státních. VII.
z
pozstalosti | P. 27
4o8
C.
Horáek:
hned zavedeno. Takové jednání bylo by ukvapeno a mlo by zhoubné úinky. On pedkládá myšlénky své pouze vcnému a nepedpojatému úsudku, nebo prvé než tak dalekosáhlé a dležité zmny spoleenského ádu by mohly býti provedeny, bylo by nutno, aby nejmoudejšími a nejzkušenjšími lidmi byly schváleny. Dále by teba bylo zavádti je postupné, aby se nesetkaly s odporem tch, jichž dosavadním zájmm snad jsou na odpor. Nabytých práv by nutno bylo šetiti a teprve píští pokolení pimenou výchovou na nový spoleenský ád pipravovati. Tento postup pak u rzných národ dle odlišného stupn jich vývoje by opt ml býti rzný. Autor praví dále, že se obmezil jen na zodpovdní otázky, jak by dokonalý stát spoleenský ml býti uspoádán. Otázky, jakým spsobem by stát takový skuten ml dojiti k místu, se úmysln nedotýká. Pi tom však jest zajímavo, jakou váhu autor na výsledek své práce klade. Akoliv jest objem její skrovný, má
pece za
to,
lovenstvu apostrofou ,,
že jest to nejdražší a nejdležitjší odkaz,
zstavil.
A pedmluvu
který
svou koní tento dtklivou
tenáe:
Proto, kdokoli
jsi,
jenž jednou tyto
ádky
spatíš,
vz,
od Tebe bude úet žádati až jednou s Tebou státi bude ped soudnou stolicí Boží! On nežádá od Tebe, abys beze zkoumání s názory jeho souhlasil, tím mén pak, abys nespravedlivými prostedky pokoušel se je uskuteniti, ale on písn požaduje, abys je nestrann zkoumal a neodporoval z pouhé vášn tomu, co ve Tvém nitru snad pravdou se rozžehne. Ješt dtklivji pak varuje ped tím pravdy takové potlaiti. Jest ovšem snadno tyto neetné hstky, jež jsou pouhým rukopisem, vrhnouti do ohnivých plamen a tak v zárodku udusiti vše dobré, jež by snad mohly zpsobiti, ale uvaž díve, budešli s to stejn lehce zodpovídati, zaviníš-li, že teba i jediná prospšná pravda mezi lidmi pozdji dojde poznání, nežli tomu bylo teba." V úvod své práce obírá se Bolzano pedevším otázkou dle-
že jich pisatel o jich použití
T
žitosti s
spsobu
státního zízení pro blaho lidské a nesouhlasí
tmi, kdo otázku tuto podceují.
všech státech,
Jest
ovšem pravda,
a mají jakékoliv zízení, žije vždy dosti
lidí
že ve
nespoko-
jených a že v djinách lidstva setkáváme se s etnými pevraty státními, aniž by tím blaha spoleenského bylo dosaženo. Avšak
Bolzanv není dokázáno, stejný, aniž lze
že
má
na p. o
poet nespokojených ve všech státech jest tvrditi, že by nebylo možno njaké státní než všechny ostatní dosavadní. Každá insti-
své stránky dobré
jest tolerance
a hodností.
ješt mnoho
stinné,
i
nkdy
pevládají ony, jako
ddinost
úad
nejdokonalejší státní zízení
samo
náboženská, jindy tyto, jako
Jest pravda, že
sob nemže
409
pedem
zízení dokonalejší tuce
„Nejlepší stát".
i
uiniti všechny
lidi
šastnými, zstane dojista
svt,
žádným spoleenským ádem nemohou býti odstranny. Avšak pes to leckteré píiny dnešních neblahých pomr práv úelným zízením spoleenským lze obmeziti. Autor poukazuje na mnohé fysické nemoci, jež mají pvod v pevrácené výchov, nedostatené výživ, nezdravém bydlení, a praví: ,,Jak mnoho tisíc našich bratí postrádá v tomto okamžiku, kdy toto píšu, prostedk k ukojení nejnutnjších svých poteb a hynou v nouzi nikoliv proto, že by zem nebyla strastí a
útrap ve
jež
i
dosti bohatá
na statky, aby všechny své dítky
nadbyten mohla
zaopatiti, nýbrž proto, že protiúelná státní zaízení dovolují,
nerovným spsobem mezi nás se dlí a že nejvtší ást povrchu zemského jest ješt skoro nevzdlána." Není proto pochyby, že zdokonalením státního zízení docílilo by se i zmírnní mnohého zla ve svt. Autor zabývá se dále námitkou theologické povahy: pro sám tedy nejdokonalejší státní zízení lidem nezjevil? Ale poukazuje k tomu, že není vcí Prozetelnosti, nýbrž lidí samých starati se o své zdokonalení. To však dosud dostaten neiní, vždy ve vtšin zemí otázky tyto ani nesmjí býti pedmtem veejných úvah a musí tam býti chválena práv jen ta zaízení, která jsou v platnosti. Autor táže se, jaký úel mají míti všechna spoleenská zaže tyto statky tak
Bh
ízení, a odpovídá, že jich renstva.
úelem má
býti ctnost a blaho veške-
nemohou býti všude danými pomry. Pes to jsou všem zemím spolené a také povaha
Již z toho následuje, že zaízení ta
a vždy stejná, nýbrž že musí íditi se
však nkteré pomry lidská jest všude stejná. Proto lze vytknouti také jisté zásady ádu spoleenského povahy všeobecn platné a absolutní a takové práv má autor na mysli. Pi tom však uznává, že nesmí pohybovati se na abstraktní, že nesmí poítati s lidmi ideální dokonalosti, nýbrž s lidmi skutenými, se všemi jich mravními
pd
nedostatky.
Kdyby
lidé byli veskrze dokonalí,
pak by na ústavních 27*
4IO
C.
Horáek:
ádech spoleenských mnoho nezáleželo, ale práv tak není, teba ády ty uiniti co nejlepšími.
protože
tomu
Autor pichází nyní k prvé ásti své práce o státních obanech, o rozsahu a rozdlení státu, uvádí podrobn, koho sluší za obany státní považovati, pi emž klade na to draz, že ve^le práv písluší státním obanm též povinnosti, zejména povinnost zachovávání zákon státních. Co do rozsahu onoho ,,nej lepšího státu", který autor má na mysli, doufá, ,,že pijde doba, kdy celé pokolení lidské bude se považovati za jediný celek." Pak bude ono tvoiti také jen jediný stát aneb aspo spolený svazek
a
jest rozsah státu takového jakýkoliv, zajisté bude nutno, aby ítal opt vtší poet menších svazk ve svém stedu, tedy zejména rodin, obcí, kraj, takže by na píklad 100 rodin tvoilo obec, loo obcí kraj, loo kraj zemi atd. Od takové organisace slibuje si autor uvdomní spolených zájm v rzných oborech hospodáských, technických i osvtových a jich dokonalejší i ekonomitjší ukoj ování. V druhém oddílu zabývá se autor inností zákonodárnou. Dle jeho názoru má míti každý oban podíl v moci zákonodárné, ale nemá rozhodovati o všech otázkách, zejména ne o takových, kterým patrn rozumti nemže. Každý má právo initi zákono-
všech stát. Ale
dárné návrhy, teba i anonymn. Návrhy ty podrobují se pedbžné zkoušce šesti nestranných a neodvislých oban, jež je a limine mohou zamítnouti. Ale i tu navrhovatel má právo, aby takový zamítnutý návrh uložen byl v archivu. Lze-li míti za to, že njaký návrh, jinak prospšný, bude míti pro urité vrstvy obanstva zárove škodu v záptí, teba škodu tuto znalci oceniti
a poškozeným
ji
nahraditi.
Ale k uzákonní njakého
návrhu i pes jeho pijetí vtšinou obanstva tehdy nedojde, byl-li návrh takový zamítnut nejmén devítidesetinovou vtšinou t. zv. rady zkoušených. Jest to jakýsi druh senátu, totiž muži neb ženy na ti roky z každé obce po i až 5 osobách zvolení, kteí 60. rok vku pekroili. Jen lidé zvlášt zasloužilí mohou Tomuto senátu písluší již po 40. roce býti zvoleni senátory. tedy právo žádati, aby každé zákonodárné usnesení bylo mu ku prozkoumání pedloženo, ba on mže jednohlasným usnesením uiniti zákonem i takový návrh, pro který se vtšina hlas v obanstvu nevyslovila.
Bolzanv
V tetím
,
,,
411
Nejlepší stát".
Vládu pedstavuje si obstarávanou osobami na i až 3 roky volenými nepímou volbou, tak totiž, že by obané volili pedstavenstva obcí, tato pedstavenstva kraj a tato opt pedstavenstvo celé zem. Nemá to však býti volba v pravém slova smyslu, nýbrž jen návrhy Konenou volbu, více osob k dotynému úadu schopných. vlastn jmenování, provedou však dosavadní vládnoucí úady samy, takže pedchozí vláda jmenuje vždy své nástupce, vázána jsouc ovšem na výbr osob navržených. lenové vlády, kteí o všech dležitjších otázkách rozhodují kollegiáln, jsou po dobu svého úadování vydržováni z prostedk veejných. Zevrubn pojednává pak autor o spsobu provedení voleb, aby pesvdení volistva co možno správn došlo výrazu kp. odevzdávání hlasovacích lístk pomocí dtí atd. Odstavec tvrtý vnován jest zaízením donucovacím. I v nejlepším stát jest teba zákonm zjednati platnosti po pípad donucením. A jest tedy též potebí orgán, které by takové donucení mohly vykonávati a k tomu úelu ovšem za náležitých opatrností zbraní užívati. Nebo není vyloueno nebezpeí nejen vnitní vzpoury, nýbrž i útoku zevních nepátel, pokud budou ješt jiné cizí státy vedle ,, státu nejlepšího". Nutná poteba káže tedy zavedení všeobecné branné povinnosti všech oban a i o dostatenou výzbroj pedem musí býti postaráno. Tím
ovšem nemá
nebo
autor
odstavci autor pojednává o vlád.
býti
eeno,
že
,,
nejlepší stát"
zásadn zavrhuje každé
má
vzniknouti násilím,
prolévání
krve.
Ostatn
stát nejlepším" nebezpeí vnitního odboje daleko bude jest dnes, ponvadž i píin nespokojenosti bude mén. V odstavci pátém pojednává se o svobod. Každá spoleenská organisace sama sebou vyžaduje jisté obmezení svobody. Takové úelné obmezení svobody není samo sebou žádným zlem. Ovšem ale obmezení jednotlivce má míti místa jen v zájmu celku a pokud toho nezbytn teba.
ve
,,
menší než
Dle autora není možno práv a povinností všech oban ve stát. Praví, že ,,jest svoboda a rovnost oním heslem, jež lze slyšeti se všech stran, kdykoliv v njaké nešastné zemi Šestý
odstavec jedná o rovnosti.
provedení naprosté rovnosti
zuivá luza tila,
se
majíc za
pozvedne, aby stávající to,
že
to
nejrychlejší
ád
pro vady jeho zvráprostedek ku zavedení
C.
412
lepšího".
Ale
Horáek:
práva a povinnosti
lidí
mají se
íditi
dle
jich
poteb a sil. Než rznost tchto poteb a sil u jednotlivc jest dána již pírodou samou a nelze v tom smru njakou umlou rovnost zavádti. Ale ovšem nerovnost má býti odstranna tam, kde odporuje blahu celku, kde spoívá v libovli a nezasloužených výhodách. Zejména pak zhoubná jest nerovnost majetková a nerovnost rodová.
Co do majetkové nerovnosti pi-
pouští autor sice také, že úplná rovnost v tomto oboru není ani
možná
ani žádoucí.
Každému má
býti dovoleno
pílí
a spoi-
vtšího jmní než jiný. Ale nerovnost majetková nemá býti píliš znaná, zejména má býti zabránno, aby veliké jmní jednotlivci mohlo býti prostedkem ku podrobení si vle a jednání jiného. ,,To se však dje," praví autor, ,,je-li majetková nerovnost oban nepomrn veliká, jako skoro ve všech dosavadních státech, kde jsou jednotlivci, kteí pokládají za své nabyté a státem chránné vlastnictví takové množství statk, jež pi rovném rozdlení postailo by mnohým tisícm. Takového bohatství jednotlivci nemohou nabýti, aniž by mnozí jiní schudh a aniž by bohái ti nenabyli nebezpeného vlivu nad všemi ostatními." Jest pravda, že nerovnost majetku svého asu byla prospšná a že jí dkujeme postup osvty. Ale v dnešní dob tchto více není. Také jest pravda, že bohatství poskytuje píležitost k dobroinnosti. Ale to jest práv povážlivo, že bohá dle své libovle použiti mže svého jmní k úelm jak dobrým tak i špatným. Také by bylo lip, kdyby to, co bohái iní jako dobrodiní, bylo chudých právem a nikoliv pouhou jim poskytovanou milostí. Odstranním nerovnosti majetkové, stane-li se zvolna a postupn, neutrpí bohái žádného bezpráví, ano prospje mravní nebezpeí. se jim, ježto každé bohatství chová pro odstranny též rzné býti nerovnost majetková, mají Jako výsady a nadpráví ddiná. Nikdo nemá býti jedin následkem rodu svého k njakým a hodnostem oprávnn, nýbrž tyto mají býti každému spsobilému pístupny. V sedmém odstavci mluví se o svobod myšlení a náboženství. Nikdo nebudiž nucen k vyznávání uritého náboženství a žádné náboženství nemá míti pednosti ped druhým. Duchovní mají býti svobodn voleni od vyznava svého náboženství a jimi též vydržováni. Njaké zcela nové náboženství nesmí ovšem býti vostí získati
si
dvod
n
úadm
Bolzanv
,,
Nejlepší stát".
413
hlásáno bez dovolení, zejména pak ne tm, kdo jeho dsledky ješt nemohou chápati, jako jsou dti. Pestoupení od náboženství jednoho k druhému má býti volno, ale teprve pak, prokázáno-li zvláštní zkouškou, že dje se z vnitního pesvdení. Jinak má býti naprostá náboženská tolerance a žádné vyznání nemá býti panujícím.
Osmý
odstavec jedná o
výchov rodi,
a vyuování. První výchovu
není-li zvláštní píiny, aby návštva školy má trvati Povinná jich dozoru byly odaty. do 14 až 15 let. Osnova uební má zahrnovati návod k používání smysl, tlesná cviení, náboženství, pírodopis, zdravovdu, matematiku, tení, psaní, zpv, jazyk mateský i ei svtové,
mají dti obdržeti u svých
djepis, zempis, znalost státních zákon,
dle pohlaví
pesvden,
oddlen
že dobrou
emeslné a runí práce. Autor jest metodou lze vše to dti nauiti, aniž by docíleno bylo jen vzdlání kusého a poloviního. Další vzdlání mají poskytovati školy též
pokraovací. Rovnž vyšší školy mají býti zizovány, ale jen s úedním povolením a dle poteby, nebo i poet tch, kdo na základ zvláštního nadání vnují se vzdlání vyššímu, má býti potebou obmezen. Studující na tchto vyšších školách mají býti spolen pod dozorem starších a zkušenjších vychováváni. K doplnní soukromého vzdlání zizovány budtež veejné knihovny.
ob
není Odstavec devátý jedná o péi zdravotní. Žádná aby zachránn neb prodloužen byl život lovka, proto zlepšeny býti mají všechny podmínky zdravotní. Zejména pomoc lékaská i léky mají pro každého opatovány býti z pro-
píliš veliká,
stedk
veejných.
S hlediska našeho nejdležitjší jest oddíl desátý, jenž jedná o vlastnictví oban. Autor pipouští, že práv v tomto bodu jeho názory nejvíce se rozcházejí od názor dosud platných. Jest vcí státního zízení, chce-li a jak dalece chce uznávati sou-
kromé
vlastnictví.
má
V tom smru má
platiti
vrchní zásada, že
potud býti uznáno, pokud jest to obecnému blahu na prospch. Neobmezené soukromé vlastnictví budiž uznáno k takovým pedmtm, které nemohou býti nikomu jinému ku prospchu, než práv tomu, komu patí. Naproti tomu k tavlastnictví
414
.
C.
Horáek:
kové vci, která uritému lovku nemže poskytovati žádného prospchu, nemá také býti uznáno jeho soukromé vlastnictví, kp. vlastnictví slepce k obrazu. Vlastnické právo zejména nemá nikdy sahati tak daleko, aby vlastník sml njaký statek obecn užitený libovoln zniiti a zkaziti. Okkupace nedává ješt titulu vlastnického, nebo nálezce ne vždy také dovede nalezené vci Ani práce není zpsobilým titulem vlastnictví. nejlíp použiti. Práce dává pouze nárok na odmnu, nebo není jisto, že by njaký výrobek práv pro pvodce svého ml užitek nejvtší. Ale jedin správnou zásadou jest, že vlastníkem má býti práv ten, kdo vci njaké nejlíp dovede použiti. Také nesmjí býti ve vlastnictví soukromém statky velké vzácnosti, zvlášt neposkytuje-li vlastnictví takových statk jednotlivcm ani žádného zvláštního užitku. Nebo po takových statcích touží jednotlivci jen z pohnutek nekalých. Takové statky mohou jedin obci náležeti a výjimky lze pipustiti jen za zvláštních okolností kp. pi rodinných památkách. Ale také pevod vlastnictví k njaké vci z jedné osoby na druhou, tudíž soukromé smny, nejsou pípustný, jinak by záhy nkdo stal se vlastníkem rzných vcí,, jež ve vlastnictví míti nemá. Ze stejných píin nemže vlastník kteroukoliv vc nkomu jinému ani darovati ani pjiti v užívání. To platí zejména i o zápjkách penžných, nebo tím spsobem by mohlo býti penz zneužíváno. Tím nemá být znemožnno initi úspory. Úspory takové mohou býti též uschovány, ale jedin u státu, jakož i stát jediný má opt právo z podstatných jednotlivcm na zcela mírný úrok nejvýše pl ze sta zápjky penžn poskytovati. Rovnž ddické právo píbuzných budiž odstranno. Jedin obec resp. stát jest zákonným ddicem každé pozstalosti. Nebo práv ddním velmi asto jmní pichází do vlastnictví lidí, kteí ho nedovedou k obecnému prospchu použiti, nehledíc k tomu, že nadje na ddictví jest špatným prostedkem výchovným. Ovšem o zaopatení dtí nezletilých staral by se opt stát. Proto odpadla by též jakákoliv
dvod
posloupnost testamentní, jen mén cenné památky mohly by být píbuzným odkázány. Statky, které užíváním se neztravují, nýbrž kterých po sob nebo i souasn najednou více lidí mže užívati, jako kp. domy, nástroje, knihy, obrazy atd. nemohou nikdy býti ve vlastnictví soukromém, nýbrž mohou nejvýš na
Bolzanv
„Nejlepší stát".
415
as
jednotlivci ve výhradné užívání býti penechány. Jinak by mohl vlastník na újmu prospchu obecného jiného z užívání takových užitených statk vylouiti, aneb za jich užívání žádati neoprávnnou náhradu, jak se nyní skuten dje. Nemohl by
njaký bohá všechny nejdrahocennjší
sbírky,
umlecká
vzácné knihy atd. skoupiti a pak ze zlomyslnosti zniiti?
díla,
Proto
k njakému statku zcela ádn nabyté mže zmnou Ize-li statku takového nkomu jinému lip používati, než dosavadnímu vlastníku. Mže pak stát prvému vlastnictví statku takového odníti a na druhého je pevésti a jest jen otázkou aequity, má-li za to prvému dáno býti njaké odi
vlastnictví
okolností zaniknouti,
škodnní ili nic. Bude dále teba, aby u statk takových, které vbec do vlastnictví soukromého lze pevádti, ceny jich, za které státi se tak mže, byly ureny, jakož i výše odmny za vykonané práce a služby stanovena.
Je-li statek,
který
nkdo
chce a
ve vlastnictví státu, a nemá-li tento uchaze
mže
získat,
dosud
sám žádného
jiného
postrádatelného statku, postoupí se jemu statek onen zdarma. Je-li
souasn nkolik uchaze
o takový statek, mají pednost
uchaze ten njaký statek, sám nutn nepotebuje, nebo mže-li na prospch státu vykonati njakou práci neb službu, jest stát oprávnn od nho potebnjší a
zasloužilejší.
Má-li však
jehož
náhradu žádati, ovšem jen pimenou. Náhrada ta mže být tím vyšší, ím statek onen pro uchazee jest mén potebný. Tedy cena statku neroste jeho potebností, nýbrž naopak. Stejné zásady platí i pi smnách statk mezi soukromými vlastníky, pokud smny ty vbec jsou pípustný. Smny ty podléhají státní kontrole a schválení. Práce ve prospch státu podniknutá má býti tímto tak vlastní
pomru kostí
vše to
odmnna,
prospch. Výše této s
jako by
ji
jednotlivec konal ve
odmny nemá však
dležitostí a vzácností práce,
s její
svj
stoupati v stejném
namahavostí,
s veli-
pedbžného vzdlání atd., jak tomu jest dnes, ponvadž opt nutn vede k nerovnosti majetkové. Nkteré služby
ve prospch jednotlivc vykonané odmuje stát sám, zejména takové, pi kterých není obavy, že by jich bylo zneužíváno, jichž nemožnost si je zaopatiti jest obecným zlem a jež vykonávány
Tak na píklad služby léka. Pokud ceny autoritativn jsou stanoveny, má se tak státi veejn
býti mají se zvláštní pelivostí.
4i6
C.
Horáek:
Také soukromoprávní smlouvy mají býti uzavírány veejným spsobem, jinak jsou neplatný a trestný. Krátký odstavec jedenáctý zabývá se penzi. I v nejlepším stát jsou zavedeny jakožto prostedek smn peníze. Ale peníze kovové jsou v užívání jen ve styku s cizími státy. Ve vnitním
obchod
jsou zavedeny pouze peníze nemající vnitní hodnoty,
asem hodnota penz, nemají závazky dívjší doby plnny býti v pvodní nominální sum, nýbrž ve stávající hodnot skutené. Proto má býti skutená hodnota penz ob as úedn zjišována. Dvanáctý odstavec pojednává o zamstnání a spsobu života oban. Akoliv každý vynález a stroj, jímž lidské práce se uspoí, dlužno vítati, jest pece práce povinností lovka i jemu ku prospchu, proto každý oban povinen jest pracovati. Spsob a dobu tedy papírové. Zmní-li se
z
práce každého má ustanovovati obec resp. stát; tím zabrání se dnešnímu zlu, že na jedné stran jest nedostatek pracovních sil a na druhé stran bezzamstnanost. Lidé k práci neschopní, jako zejména dti a starci, mají býti vydržováni z prostedk veejných. Práce jednotlivc mají se co možno stídati, proto již v mládí má býti každý vyuen v jednom neb nkolika praktických zamstnáních, zvlášt v emeslech, takže ku pr. i uenci k zotavení svému místo bezúelných procházek a zábav mohou ob as provozovati njaké užitené emeslo. Zamstnání zcela neužitená nebudtež trpna, rovnž tak ne i takové runí výkony, jež výhodnji mohou obstarány býti stroji. Podobn zamstnání, jež slouží jen k výrob statk pepychových neb škodlivých, jako vzácných pokrm, nápoj, skvost. Ani povolání básník, kteí by celý život jen samé básn páchali, nelze schvalovati; nejvýš by básníkm skuten velmi nadaným k tomu úelu poskytnuta byla doasná dovolená od jiných prací. Dokonce nesmlo by býti životním povoláním provozování hudby neb herectví. Mladí lidé za úelem rozšíení zkušeností posíláni býti mají na cesty a mají své manželky vyhledávati co možno v cizin, aby udržován byl stálý styk rodinný mezi rznými obcemi. Zvláštní dozorci vedli by v patrnosti, kolik v každé obci statk se vyrobí, a pedkládali by o tom zvláštní výkazy. Stát sám by rozhodoval o tom, kolik lidí dle dané poteby kterým zamstnáním každoron se má vnovati, aby v jednotlivých povoláních nenastal pebytek aneb nedo-
Bolzanv statek výrobních
sil.
,
.Nejlepší stát".
Pi tom má každý
417
obdržeti takové
zamst-
má v tom smru výbr Dnes rozhoduje na mnoze o volb povolání náhoda, pedsudek, rodový pvod a asto obtížné a zodpovdné jsou odmovány, než zamstnání a úady, s nimiž výkony žádná práce spojena není. Konen ve zvláštních místnostech má každému býti dána píležitost ob as njaké užitené práci pro zábavu se vnovati. Místnosti takové by pak mohly nahranání, které odpovídá jeho schopnostem a
býti velmi pelivý.
he
zovati dnešní hostince.
Tináctý odstavec jedná o výrobních živnostech. V každé pomr lze oekávati stálý vzrst obyvatelstva, proto jest teba, aby též prostedk výživy bylo s dostatek. Nutno tedy peovati o rozvoj všech obor výrobních pro spolenost užitených. Vtšinu takových živností jest výhodno provozovati ve sdružení nkolika pracovník, ale pomr mezi tmito jednotlivými spoluvýrobci bude jiný než dnes, kdy z pravidla jeden z nich, totiž podnikatel, jest pánem, a ostatní, dlníci, jsou mu podízení. Všichni spolupracovníci mají míti stejný podíl na výsledku výrobním. Dozor vésti pak mají lidé starší a zkušenjší, kteí k tomu prokázali svou schopnost. V takových oborech zamstnání, kde saisonní práce vyžadují zvýšený poet pracovních sil, jako v zemdlství, mohou býti v nutných dobách i píslušníci jiných povolání pidrženi k obasné výpomoci. Škody z pohrom zemi za píznivých
živelních
nastalé
jsou
nahrazovány
z
prostedk veejných.
trnáctý odstavec jedná o tržb a zárove o doprav. Sprostedkovatel mezi výrobci a spotebiteli jest dnes zbyten mnoho, zisk jich jest píliš veliký, nestejný a s velikým risikem spojený. V nejlepším stát by tržba vbec nebyla provozována soukromníky, nýbrž jedin státem samým pomocí jeho zízenc. Stát by obstarával nutnou dopravu statk z místa výroby do veejných prodejen a zde by prodával výrobky za ceny pimené t. j. jak praví autor ,,dle míry práce na vynaložené". Tím uspoí se na doprav, na nákladech správy, pekupnickém zisku atd. ve prospch spotebitel. Zárove snadno lze provésti takovým všeobecným tržebním monopolem libovolné zdanní. Za úelem zamezení podvod mohlo by zboží býti zvláštními známkami opateno a za stanovené ceny prodáváno. Ony výrobky,
n
4i8
C.
Horáek:
u nichž by opatení takové státi se nemohlo, bylo by v uritou dobu za úedního dozoru.
lze
prodávati
jen
Patnáctý odstavec týká se uenc. Tito mohou se vnovati vd, jakožto životnímu povolání jen s úedním svolením, ale nepožívají pi tom žádných zvláštních pedností ped jinými obany. Knihy vdecké nemohou býti v soukromém vlastnictví, nýbrž jsou jen zapjovány. Jména tch, kteí njakou novou pravdu objevili, mají býti zaznamenána, ale rovnž i jména tch, kteí pravd té odporovali. Rozšiování takového uení, které sborem zkoušených uznáno bylo jednohlasn škodným, nemá býti dovoleno.
Šestnáctý odstavec jedná o knihách a censue. Tato
v platnosti ponechána
i
v
,,
nejlepším stát",
mohou spsobiti mnoho škody a
nebo
má
býti
špatné knihy
neužitené knihy pipravují tenáe zbyten o drahý as, jejž jim vnoval. Jména censor mají býti ve spise jimi schváleném vytištna a oni mají dávati Z výroku censor i pokyny ku jeho zlepšení, opravení a doplnní. jest možno odvolání k vyšší stolici. Ostatn vydávání knih nemá býti vbec vcí soukromník, nýbrž státu. Dnes nerozhoduje vnitní hodnota knihy o jejím vydání, nýbrž spekulace soukromého nakladatele v penžitý zisk. Knihy teba špatné a škodlivé, Izeli z jich vydání ekati výdlek, najdou snadno nakladatele,, kdežto knihy dobré, neslibují-li žádného zisku, zstanou nevydány. i
Sedmnáctý odstavec pojednává o krásných umních. Umlecká díla mají co možno býti rozšiována a každému inna pístupna. Umlci, avšak jen skutení a opravdu nadaní, mají býti státem vydržováni. Naproti tomu dramatické umní budiž zakázáno, ponvadž jest jen petvákou skuteného života.
Osmnáctý odstavec jedná o potrav. aby
staral se o dostatek
nabádati k
pokusm,
Úkolem
státu
výživných a zdravých potravin.
nelzeli
Má
jest,,
také
njakým umlým spsobem nové
Místní nedostatky potravin mají Potraviny, které zdokonalenou dopravou býti vyrovnávány. zejména slouží k posílení zdraví, nesmjí býti díve zdravým lidem prodávány, pokud jimi nebyli podleni nemocní, potraviny pepychové budtež vbec zakázány aneb aspo zdanny. Spolené stravování obanstva se nedoporuuje, ježto by tím nebyla
potraviny tvoiti a vynalézati.
Bolzanv
vyhovno
individuálním
,
.Nejlepší stát".
potebám
a
419
chutm. Nestídmost budiž
trestána.
Devatenáctý odstavec jedná o odvu. Odv budiž co možno volný a každý pepych zakázán. Nicmén není nutná jednotvárnost šatu, nýbrž lze pipustiti rznost odvu dle barev zejména co do vku, stavu a pohlaví, co do roních dob atd. Dvacátý odstavec jedná o obydlích. Žádný obytný nemá býti ve vlastnictví soukromém, nýbrž má náležeti obci. Výše nájemného rovnati se má výrobním nákladm domu. Dnes pt až šest rodin svým nájemným vydržuje celou rodinu majitele domu. ,,Není-li," táže se autor, ,, právo domácích pán ukrutností, jež soustav robotní v niem nezadá?" Píbytky mají býti zdravjší, úelnjší a pohodlnjší, teba beze všeho pepychu. Jedenadvacátý odstavec pojednává o zaízeních týkajících se rozdíl pohlaví. Pud pohlavní má býti tak veden, aby stal se prostedkem ku zdokonalení lidstva a nikoliv ku jeho zkáze. Dosplejší mládež pouována budiž o otázkách sem spadajících jednoduchý,
dm
ve školách.
Názor, že coelibat jest
manželství,
má
Dj
pšky
mravn
nemá
dokonalejším, než
k bezženství donucován. Manželství má býti rozluitelno jen z velmi vážných píin. Chudoba nemá býti nikdy pekážkou satku, blízké píbuzenství jen tehdy, jsou-li píbuzní spolu vychováni. Nemanželské dti mají stejná práva s manželskými. Pi hlasování mají manželé dohromady dva hlasy, ale jen tehdy, hlasuj í-li souhlasn, jinak se hlasy jich na vzájem ruší a nemají hlasu žádného. Dti mají obdržeti bud souasn jména otce i matky, aneb synové jméno otce, dcery jméno matky. Dvacátý druhý odstavec jedná o ukoj ování ctižádosti. Nikdo nemá míti nárok na zvláštní es a hodnosti. Také žádných zevních titulatur u tch, kteí zastávají njakých úad, se nepipouští. Pouze stáí opravuje ku pednosti ped mládím a ženské pohlaví ped mužským. Dvacátý tetí odstavec jedná o cestování. Cestování zejména mladých lidí budiž podporováno, ponvadž rozšiuje poznání. se
budiž
však z
býti vyvracen a
býti nikdo
a ve spolenosti starších.
prostedk veejných
O
noclehy, stravu atd.
postaráno.
Dvacátý tvrtý odstavec týká
se
zábav.
poádány pedevším v kruhu domácím. Také
o
Zábavy budtež veejnou zábavu
420
C.
budiž
Horáek:
peováno pednáškami, pedítáním,
tancem, hudbou
hrami, závody,
zpvem,
spolenými hostinami. Nedovoluje se však pití lihovin, kouení a šupání tabáku, honba, loterie. Dny náboženských svátk budtež dny odpoinku, avšak kde jest píliš mnoho takových svátk, tam budtež pebytené zrušeny. Po pípad budtež zavedeny svátky dn významných á památných. i
Odstavec dvacátý pátý pojednává o sporech oban. Všechny obany snad vzniknou, mají býti urovnány Nemohou-li se sporné strany o osobách rozhodích samy dohodnouti, jmenuje tyto obec. Z výrok soud rozhodích možno odvolání k vyšší stolici rozhodí, jejíž nález rozepe, jež mezi soudy rozhodími.
právoplatný,
jest
jest další
je-li
souhlasný
s
výrokem
stolice první, jinak
odvolání možno.
Odstavec dvacátý šestý pojednává o zdanní oban a státních výdajích. Nikoliv absolutní výše daní, nýbrž spsob, k jakým úelm se výnosu jich použije, jest dležit. Ostatn dan nebudou pravidelným zdrojem píjm obecních a státních, ponvadž hlavní píjem bude plynouti ze soukromých pozstalostí. Jen nadprmrn vysoká soukromá jmní bude teba zdaniti. Dan mají míti povahu daní pepychových a mají býti placeny od spotebitel. Nucené zdanní má nastati jen pi nevyhnutelné
poteb.
Co do výdaj státních budou z nich nejdležitjšími: výdaje na výchovu dtí chudých neb osielých, vydržování nemocných a starých lidí k práci neschopných, náhrady škod pi živelních pohromách, náklady výroby a dopravy statk, pokud by výroba a doprava ta spadala v úkoly státu samého .a jím lip byla prová-
dna
než soukromníky,
odmna úedník,
platy
uenc, léka,
uitel, soudc, obchodník, nikoliv však duchovních. Pokud by obce se svými píjmy nevystaily, mohly by uzavíti pechodné výpjky u zemí, tyto u státu. Dluhopisy takové by pak kolovaly jako papírové peníze.
Odstavec dvacátý sedmý zabývá se odmnami a tresty. Každý jest povinen jakýkoliv skutek jiného obana, jenž zasluhuje býti odmnn aneb trestán, oznámiti. Odmny nemají záležeti ale v penzích neb úadech, ponvadž úady mají býti udlovány jen dle schopností, nýbrž v pochvalném uznání zvláštního soudu
Bolzanv
„Nejlepší stát".
421
mravnostního, jenž se má ob as veejn v každé obci konati. Pochvalné uznání má sdleno býti i píbuzným toho, kdo si je
má
projevováno býti též obrazy, pomníky, medaliemi atd. Jako dobré iny zasluhují odmny, tak zlé iny trestu. Také pestupky zákon mají býti oznamovány, ale nepravá udání a
zasloužil
budtež
trestána.
vymlouvati,
má
Aby nikdo nevdomostí zákon nemohl
býti postaráno o jich všeobecnou znalost.
se
Tresty
nemají býti pro každého stejný, nýbrž individuáln pispsobeny dle rzného úelu, jakého se trestem chce dosíci i dle rzných pohnutek, z jakých trestný in vyplynul. Proto mají tresty zákonem jen ve velmi širokých hranicích býti stanoveny. Donucose nepipouští, ale vacích prostedk pi vyšetování obvinného. Rozpiznání výslovného k uznání vinným neteba hodování soud o otázce viny a trestu má býti oddleno. Ale
pein
kdežto dnes o otázce viny, tam kde jest porotní zízení, rozhodují soudci lidoví a o otázce trestu soudci práva znalí, má tomu býti v ,, nejlepším stát" naopak, ponvadž práv otázka viny vyžaduje
asto mnoho právnického dvtipu, kdežto otázka trestu bývá více vcí citU; Rozsudky mají býti veejn prohlašovány a tresty mají záležeti v sesazení z úadu, penžných pokutách, vezení s nucenou prací, ale i v tlesných trestech u dtí a osob zvlášt surových, ve veejné hanb a pranýi a konen i v trestu smrti. Tento má býti vykonáván potají zvláštním strojem a má býti obmezen jen na zloin úmyslné vraždy. Žalá má býti vždy jen doasný, nikdy doživotný. Dvacátý osmý odstavec konen jedná o smrti. Nikdo nesmí jmní nieho píbuzným neb jiným osobám odkázati, le se svolením státu takové památné pedmty, jež nemají valné majetkové hodnoty. Po smrti každého vykoná se nad jeho mrtvolou estný soud, kterým mže jemu ze závažných píin estný poheb býti odepen t. j. nikdo mimo nejbližší píbuzné nesmí pak mrtvolu jeho ku hrobu vyprovoditi. Naproti tomu mže opt památka zasloužilého zemelého zvnna býti v pamtní knize obce, pomníkem atd. Jinak ale pi pohbu žádného zbyteného pepychu se nepipouští. Památka mrtvých nejlíp se slaviti bude pesvdením, že ješt dále v blaženém stavu žijí, že o nás vdí a že je opt uzíme.
ze svého
422
Horáek:
C.
IV.
pihlédnuto ku spisu Bolzanov se stanoviska se nejprve otázka, zdah myšlénky zde obsažené jsou pvodním jeho duševním majetkem, i zdali a pokud erpal ze spis jiných a kterých. Ze životopisu Bolzanova jest známo, že vlastn postrádal toho, co v nové dob nazýváme setlostí. Tehdejší doba i okolnosti, zejména pomrn nedokobýti
Má-li
kritického,
namane
nalý
veejných knihoven, inily vdeckým pracovníkm
stav
si pvodní literární pram-eny, zejména pak v oboru otázek tak nového rázu, jako jest bádání státovdecké a národohospodáské, spojeno to bylo s pekážkami skoro nepekonatelnými. Uenci tehdejší odkázáni byli bud jen na své soukromé knihovny, aneb na obtížné cesty k cizím knihovnám veejným. Bolzanovi jen prvý pramen v obmezené arci míe byl po ruce. Cest konati nemohl jednak pro své chatrné zdraví,
znané
nesnáze zaopatiti
jednak pro nedostatek prostedk penžních. Z toho nemá však býti dovozováno, že by Bolzano spis
svj
psal
docela
pvodn
a
píslušné literatury. Necituje
samostatn bez jakékoliv znalosti jak ostatn ani nebylo
sice nikde,
pedchdce, ale v pedmluv praví, že prácí svou nestrann porovnal se vším, co o pedmtu tomto až dosud od jiných bylo eeno. Mimo to nelze mysliti, když, jak sám piznává, otázkami tmi mnohá léta se byl obíral, že jeho zvykem, své
by pozornosti jeho byla mohla sáhlá produkce literární, jejíž
ujíti
tehdejší
pedmtem
byl
velmi ilá a roz-
práv
socialismus.
Bolzano psal spis svj asi na poátku let tyicátých. To bylo však v dob, kdy v Anglii a Francii, tam hnutí Owenistické, zde St. Simonismus byly událostí dne a možno-li íci v mód. Bolzano se sice denní politikou nezabýval,^') ale
zemské
zajisté jeho pozornosti neušly.
dovolává
se
majetkové "^^) byly "')
Sám piznává,
B. Bolzano", ^*)
hommes"
cizo-
na píklad Rousseaua a není pochyby, že pro socialism
dležité spisy tohoto autora nosti
vážnjší publikace
Tak ve svých exhortách
str.
,,0
smlouv spoleenské", ,,0 nerovznámy. Podobn lze domní-
mu dobe
že nikdy neítal novin. (,,Lebensbeschreibung des
42.)
,,Discours sur l'origine et les fondements de Tinégalité (1755), ,,Dii contrat sociál
ou principes
dii
parmi
les
droit politique" (1762).
Bolzanv
,,
Nejlepší stát".
o spisech nkterých Thompsona a Owena. Simono vy nepochybn
váti se o spisech Mablyho, Morellyho, snad
sociahstických spisovatel angHckých jako
423
i
Zejména však spisy Fourierovy a St. znal a etl a práv poslední autor zdá se býti jedním
z hlavních
pramen, ze kterých Bolzano erpal. Aspo tomu nasvduje shoda názor co do odstranní všech výsad rodových, co do škodlivosti ddického práva atd.^^) Na druhé stran však nutno drazn pipomenouti, že velmi mnohé sociální názory a myšlénky v .nejlepším stát" hlásané kp. o rovnosti majetkové, vlastnictví, ddickém ,
právu, bohatství a jsou,
nkdy
chudob, pomru k vrchnostem
skoro doslovn,
již
atd. obsaženy v exhortách Bolzano vých konaných
v letech 1805 až 1820, tedy více než o celé tvrtstoletí díve. Ba i se zmínkami o novém a dokonalejším státním a spoleenském zízení ve smyslu ,, nejlepšího státu" se v tchto exhortách již shledáváme.^") Tyto okolnosti nasvdují opt myšlenkové pvodnosti a samostatnosti Bolzanov.
Po stránce vcné bude nejdležitjší otázkou,
Bolzanv považovati skuten
za utopii a
t. j. je-li základ, na kterém celý spoívá, socialistické povahy.
socialistickou,
v
ní
je-li
Bylo
již
eeno,
že
význanou známkou
spis
sluší-li
utopie ta utopií
ád
spoleenský
utopií jest abstrakce
od daných, na djinném vývoji vyrostlých pomr a pezírání psychických moment v povaze lidské. Bolzano vzpírá se sice tomu, že by svj nejlepší stát" chtl zavésti ihned aneb dokonce cestou násilnou, a mluví o postupných promnách dnešní spolenosti až k onomu stupni, na kterém by nalézala se v jeho .nejlepším stát". Ale tímto naznaeným vývojem nikde dále blíže se neobírá, nikde podrobnji nelíí, a o to tu bží, jakým pirozen3>m, organickým postupem, bez psobení vliv zevních, tento vývoj má se bráti. A spoleenská, právní i majetková zaízení v .nejlepším stát" jsou zajisté v tak píkrém odporu s ády platnými nejen za dob Bolzano vých, ale i dnes ješt, mezi jeho a nynjší spoleností zeje taková propast, že njaká vývojová souvislost jedné s druhou není myslitelná. ,,
,
,
také Bráf na u. m. str. 48. exhorty z r. 1816 (Erbauungsreden, Praha 1849, 1818 (Erbauungsreden, Víde 1884, st 409). ^*) *")
Sr.
Sr.
str. 116)
.
Sborník
vd právních
a státních.
VII
28
a z
r.
Horáek:
C.
424
Také co do psychické stránky povahy hdské Bolzano sice v úvod své práce klade draz na to, že pi stanovení spoleenských má býti pihlíženo k lidem takovým, jací jsou a nikoliv jací býti mají, aneb jací jednou snad budou. *^) Ale nicmén pihlédne-li se blíže k zaízením jeho nejlepšího státu", vyniknou práv psychologické slabosti jeho docela zjevn. Nebo jak lze na p. zaruiti, aby volbami povoláni byli do dležitého a pímo absolutní mocí nadaného úadu ,,rady zkoušených", za úedníky, za soudce atd. práv lidé nejschopnjší a nejkvalifikovanjší? Jak lze dle zásady spravedlnosti vymovati výši mzdy, rozhoduj e-li tu individuální poteba? Jak lze u každého stejnomrn pstovati vzdlání duševní a zárove výcvik emeslný? Je-li možno libovolné stídání nejrznjšího zamstnání? Ale hlavn ony zmínné již nerozluštitelné záhady všem socialistickým utopiím spolené: Jak nahraditi dnešní nejdležitjší pohnutku hospodáského jednání: soukromý zájem? Staí-li tu skuten u každého jen vdomí povinnosti, solidámost zájm, odmna veejnou pochvalou neb strach ped trestem? K otázkám
ád
,,
tmto
odpovdi tomu pistupují
uspokojivé
K
podává.
Bolzanv
ani jiná
umlá
,,
stát"
nejlepší
ne-
skuteným
zaízení se
životem nesluitelná, jako rozdlení po loo rodinách, ico obcích, 100 krajích, hospodáská sobstanost tchto okruh, podivný výkon moci zákonodárné, spsob smn, povinnost ku odstoupení vlastnictví
njakého statku tomu,
dosavadní vlastník,
kdo ho více potebuje, než
papírových penz,
nepípustnost neužitených zamstnání (kp. jistých obor umní), písná censura, postátnní a kontrola vší tržby, nemožná technika zdaovací a co hlavní: nesnesitelné obmezení svobody osobní! Konen i ona optimistická nadje všem utopistm spolená, že zaízení ,,
zavedení
nejlepšího státu", jakmile lidé o jich prospšnosti se
rozšíí se
samoinn
menty
charakterisují
utopii.
Jsou
ve všech zemích celého svta.
skuten Bolzanv
zde obsaženy všechny ty
,,
nejlepší
pesvdí, Tyto mo-
stát"
rzné nedostatky
jako a po-
klesky, rozpory a nedslednosti po stránce psychologické, technické i
ekonomické, které
práv
utopiím jsou vlastními.
*') Také jinde Bolzano mluví o .pošetilosti nesmyslných blouznivc, kteí ped nkolika desítiletími chtli v obanské spolenosti zavésti úplnou svobodu a rovnost" (Erbauungsreden, Praha, 1849, str. 162) ,
Bolzanv
,,
Nejlepší stát".
425
Druhá otázka jest, Ize-li Bolzanv stát považovati za utopii socialistickou. Podstatným kriteriem socialismu jest zajisté odstranní a neuznávání soukromého vlastnictví k prostedkm výrobním t. j. t. zv. kollektivism. Zdálo by se snad, že v nejlepším stát" kollektivismu není. Pipouští se v až do jisté míry soukromý majetek, vlastnictví ku statkm zužitným, soukromoprávní smlouvy, pomr mzdový, užívání penz, teba nekovových, soukromohospodáská organisace výroby, zachování manželství a soukromého rodinného života. Ale vše to pece jen s takovými výhradami a s takovým obmezením, že a-li vbec si lze uiniti jasnou pedstavu o tchto vcech celý dnešní ád právní a hospodáský v nejlepším stát" pronikav byl by zmnn. Uvažme jen: titulem vlastnictví vlastn pou,,
nm —
—
— —
,,
—
—
hého osobního užívání jest jedin poteba. Tomu má patiti vc, kdo nejlíp jí mže užiti. Tedy ani práce, jak výslovn Bolzano praví, nemá tvoiti titul vlastnický. Tu jde tedy nejlepší stát" dále ješt než kollektivism. Soukromoprávní smny statk zpravidla mají býti vyloueny. Není žádného soukromého kapitálu zápjného. Soukromé právo ddické jest zrušeno, jediným ddicem jest obec resp. stát, ímž právo vlastnické i v onom skrovném dosahu, pokud jest uznáváno, jest obmezeno na jedinou generaci. Výše mzdy nemá se íditi dležitostí pracovního výkonu, nýbrž má pro každého býti stejná. Nerovnost majetku, nemá jakmile by pekroila jistou mez jakou, se neuvádí být trpna. Ceny statk mají býti jednostrann stanoveny, celá tržba postátnna a kontrolována, obytné domy nesmjí býti ,,
—
—
soukromým majetkem, být
spsob zamstnání
jednotlivcova
má
úedn urován, nabídka a poptávka v jednotlivých povoláních
vyrovnávána, výroba regulována a provozována spolen, ale bez sociálního roztídní podnikatel a dlník. Lékaská pomoc a povolání vdecká mají býti postátnny. K tomu teba si pedstaviti celé politické zízení vybudované na ryze demokratickém základ a na druhé stran tuhé spoutání osobní svobody, obmezení individuální výchovy a vzdlání, censuru, mravnostní soudy nad každým jednotlivcem atd. Sotva bude tu pochybnosti, že spolenost je-li ve skutenosti vbec lidí na takových základech spoívající myslitelná
— byla by dle
—
celé své
povahy skuten
ba v pravém smyslu komunistickou.
A
socialistickou,
nelze tudíž
na otázku, 28*
426
Horácek: Bolzaniiv
C.
,,
Nejlepší stát".
utopie „nejlepšího státu" socialistickou, odpovédti
je-li
le pi-
svdiv.
A
tak právem zaaditi
Bolzana mezi spisovatele sociálních zjevem zajímavým, jest tím zajímavjším v Cechách a v Rakousku vbec, kde mu v tom smru náleží dojista priorita. Vždy uplynulo ješt mnoho let u nás než jiní jednotlivci (Klácel, Sabina) poali literaturou socialismu se zabývati a ješt déle trvalo, než sociální hnutí a otázky zjednaly si pozornosti též širší veejnosti. I v tomto smru Bolzano kráel daleko naped ped svými vrstevníky. Bolzano dojista nebyl prost jednostranného doktrináství, jemuž propadli všichni velcí duchové období t. zv. osvícenského. Ale ím blíže zabýváme se jeho životem, ím více vžíváme se v jeho svt myšlenkový, tím vtší úctu vzbuzuje v nás tento muž vzácné duše a povahy. A pimyslíme-li si zmnu doby, názor i celého myšlenkového prostedí, tu nejen vnitní ale i zevní život Bolzanv jiného velkého muže, tyi sta let díve uvádí nám živ v mezi námi žijícího, jehož osud a památka zstavily stopy hluboce utopií.
Je-li
tím
samým
lze
již
pam
ragické.
Struný pehled
historické a právn-historické literatury
maarské. Podává Dr. Karel Kadlec. Historiografie
pokroky, že se
maarská uinila od poátku dualismu
s ni
miti mže
tak veliké jen málokterá literatura menšího ná-
Pedevším vydáno bylo uenými spolenostmi i jinými korporacemi a soukromníky množství historických pramen. Samy edice Uherské Akademie tvoí již slušnou bibliotéku. Ješt více bylo však vykonáno v oboru vlastního historického bádáni, a tu zase jest to v prvé Uherská Akademie, která dílem ve svých Rozpravách z oboru historických i spoleenských, dílem v jiných svých publikacích nejvíce pispla k obohacení historické literatury maarské. Vedle Akademie má nejvtší zásluhu o rozkvt historiografie maarské Historická spolenost madarská (Magyar Torténelmi Társulat), jež vydává letos již 41. roník svého asopisu (msíníku) Századok, dále s podporou Uh. Akademie sbírku pramen nazv. Torténelmi Túr (Historický archiv) a konen adu životopis a žen vynikajících roda.
ad vd
muž
— Dr. Karel Kadlec: Historická a právn-historická literatura
maarská,
427
Tórténeti Életrajzok). Také venkovské a sedmihradské historické spolenosti vydávají pravideln své orgány, v nichž rovnž obsaženo mnoho cenných historických a právnhistorických píspvk. I pomocné vdy historické mají své zvláštní asopisy, z nichž uvésti sluší jmenovit list Turul, vnovaný hlavn heralnezanedbávají historii ani rozliné revue, dice a genealogii.
v uherských djinách {Magyar
Konen
S žemle, která vedle zábavných lánk z rzných oborv uveejuje vážné vdecké rozpravy, zejména z oboru politické a právní historie. Církevním djinám uherským vnuje pozornost zvlášt msíník Katholikus Szemle, orgán Spolenosti sv. Štpána (SzentIstván Társulat), jež si rovnž dobyla velkých zásluh o uherskou historiografii tím, že vydala mnoho dl z oboru politických, církevních a kulturních djin uherských a mimo to sbírku pramen Monumenta jako Budapešti i
i
Vaticana Hungariae.
V
následujících
ádcích chceme seznámiti eské tenástvo hlavn
inností Uh. Akademie, a to pokud bží o publikování historických pramenv i dležitjších historických rozprav a dl, vedle toho však i s jinými sbírkami pramen jakož i s pedními zjevy v literatue politických djin uherských a konen i s dležitjšími pracemi v oboru právní historie. s
Zaneme
s pramennými sbírkami Uh. Akademie. Na prvém míst jmenovati Magyar Tórténelmi Emlékek (Monumenta Hungariae Historica), jež se dlí na tyry oddlení (osztály): I. Okmánytárak (Diplomataria), II. Irók (Scriptores), III. Országgylési emlékek (Monumenta comitialia), IV. Diplomatiai emlékek (Acta extera). V oddl. I. Diplomataria vyšly dosud (do poátku r. 1907) 2>3 svazky,
sluší
—
a sice: ve sv. I. IV. v 1. 1857 1859 (latinské, nmecké a francouzské) listiny sebrané Mich. Horváthem (Hatvani) v zemském archivu brusselském
— —
a v burgundské knihovn, obsahující historický materiál z let 1441 1652; ve sv. V. r. 1859 (latinské, francouzské a anglické) listiny z let 1521 17 17 sebrané Arn. Simonyim v knihovnách a archivech londýnských; ve sv. VI. XIII. v 1. 1860 1870 Árpádkori új okmánytár (Codex diplom. Arpadianus continuatus, i. 8. sv.), sbírka listin z let 890 1301, redigovaná Gust. Wenzelem, jež podniknuta za píinou doplnní starší Fejérovy sbírky listin z doby Arpádovské; ve sv. XIV. a XV. r. 1870 Diplomatarium Alvinczianum, sbírka listin k djinám vyjednávání vedeného v 1. 1685 1688 s uherským králem a jeho komisai o optném spojení Sedmihradska, uspo. Alex. Szilágyim; ve sv. XVI. r. 1879 (italská a latinská) diplomatická korrespondence papeže Pavla III. a kardinála Alex. Farnese z let 1535 49 týkající se Uherska, sebraná Leop. Óvárym v neapolském státním archivu; ve sv. XVII. a XVIII. r. 1872 a 1873 pokraování sbírky (9. a 10. sv.) Codex diplom. Arpadianus continuatus, obsahující listiny z let 1272— 1300; ve sv. XIX. r. 1873 redakcí Viléma Frankla (Fraknóiho) Codex epistolaris Peti Pázmány cardinalis, obsahující korrespondenci jmenovaného státníka uherského z let 1605 1625; ve sv. XX. r. 1873 Codex diplom. Arpád, continuatus (11. sv.) s materiálem z let 1000 až 1270; ve sv. XXI. r. 1873 redakcí Alex. Szilágyiho diplomatá k djinám švédského a francouzského spolku Jiího Rákócziho I. z let 1632 1648; ve sv. XXII. r. 1874 Codex dipl. Arpád. cont. (12, svazek) s materiálem z let 1270 1300; ve sv. XXIII. r. 1874 red. Alex. Szilágyiho
—
—
—
—
—
—
—
—
—
Dr. Karel Kadlec:
428
—
diplomatá k diplom, spojení Jiího Rákócziho
II. v 1. 1648 1660; ve 1875 rod. Alex. Szilágyiho rodinná korrespondence (madarská a latinská) obou Jií Rákóczi; ve sv. XXV. r. 1875 Codex epistolaris Nicolai Oláh, latinské listy býv. sekretáe krále Ludvíka a královny Marie, pozdji uherského kanclée, ostihomského arcibiskupa a král. místodržícího Oláha, 1526 1538; ve sv. XXVI. r. 1882 rcd. Alex. Szilágyiho némecký a latinský listá k poselství Pavla Strassburga (1631 1633) a
sv.
XXIV.
r.
—
—
k prvému diplomatickému spolku Jiího Rákócziho I.; ve sv. XXVII. z r. 1887 Diplomatarium Alvinczianum (3. sv.) s latinskými a madarskými listinami z let 1685 1689; ve sv. XXVIII. r. 1897 red. Lud. Thallóczyho a Sam. Barabáse Codex diplom, comitum de Blagay (s úvodní studii o djinách eené rodiny); ve sv. XXIX. a XXX. r. 1898 a 1899 red. S. Barabáse Codex epistolaris et diplomaticus comitis Nicolai de Zrinio, mad. a lat. listy z let 1535 1565 (i. sv.) a 1566— 1574, dále dokumenty z let
—
—
—
—
1602 a dodatený materiál z let 1535 1534 1567 (2. sv.); ve sv. XXXI. r. 1904 red. Thallóczyho a Hodinky Codex diplom. Partium regno Hung. adnexarum: sv. I. Magyarország és a horvát végvidék (Uhry a chorvatské pohranin území) s materiálem z let 1490^1527; ve sv. XXXII. r. 1906 red. Ond. Veresse Epistolae et acta P. Alfonsi Carrillii S. J., 1591 1618; ve sv. XXXIII. r. 1907 red. Thallóczyho a Áldásyho pokraování (II. sv.) sbírky Codex dipl. Partium regno Hung. adnex., a sice: A Magyarország és Szerbia kózti ósszekóttetések oklevéltára (Diplomatá svazk uherskosrbských), 11 98 1526. V oddlení II. Scriptores vyšlo dosud 38 svazk, a sice: ve sv. I. r. 1857 redakcí Gust. Wenzela Pamtní spis Jiího Srmského, domácího kaplana král Ludvíka II. a Jana Zápolského, o zkáze království Uherského, 1484— 1543; ve sv. II.—VI., IX. a X., XIX. a XX., XXV. a XXVI., XXXII. v 1. 1857 1860 (5 svazk), 1860 (6. a 7. svazek), 1868— 1870 1871 (8. a 9. sv.), 1873 (10. a 11. sv.) a 1875 (12. sv.) red. Lad. Szalaie (i. 7. sv.) a Gust. Wenzela (8. 12. sv.) sebrané spisy slavného ostihomského arcibiskupa a král. místodržícího Antonma Vranie; ve sv. VIL r. 1863 red. Gabr. Kazinczyho Záznamy palatina Štp. hr. Illésházyho (z let 1592 16 13) s pokra1603) a Historie Frant. Mikó z Hidvégu (1594 ováním Sam. Biró (ma. a lat.); ve sv. VIII. r. 1867 red. Alex. Szilágyiho Historická pozstalost posledního tureckého studenta Davida Rožavského (ma.) s dodatkem (Diarium z let 1663 1674); ve sv. XI. r. 1863, red. Gabr. Kazinczyho (lat. a ma.) Díla Petra Apora de Altorja; ve sv. XII. XIV. r. 1863 1867 red. Frant. Toldyho a Ivana Nagye Uherské djiny uh. král. historika Jana Michala Bruta, 1490 1552; ve sv. XVIII. r. 1866 red. Karla Tormy (ma.) Denník Emericha Tókólyho z Kežmarku z let 1676 1678; ve sv. XV. red. Štp. Nagye (ma.) Denník Tókólyho z let 1693 1694; ve sv. XVI. r. 1866 red. F. Majera (lat.) Uherské djiny Frant. Forgáche de Ghymes, velkováradského biskupa, za Ferdinanda a Jana Zápolského, Maxmiliána a Jana Zikmunda Zápolského, 1540 1572, s dodatky Šimona Forgáche a Mikul. Istvánfiho; ve sv. XVII. r. 1866 red. Frant. Toldyho (lat.) Uherské djiny Jana Decia Baronia (Baronyay Decsi), 1592— 1598; ve sv. XXL, XXVIIL— XXX. r. 1876, 1877, 1880, 1 88 1 1889 red. Alex. Szilágyiho 4 svazky (se dvma dodatenými sešity) Historické pozstalosti Štpána Szamoskóziho (z let 1566 1648); ve sv. XXII. r. 1875 Kritobulv Životopis Mehemeta II. (peklad Karla Szabó z eckého originálu); ve sv. XXIII. a XXIV. r. 1868 1873 red. Kolomana Thalyho (ma. a lat.) Denníky, korrespondenní knihy a jiné pamtihodné písemnosti Emericha Tókólyho a nkolika hlavnjších jeho vrných (Dobaie, Sándora, Baye, Almádyho); ve sv. XXVII. r. 1875 (lat., nm. a ma.) Historické denníky z let 1663— 1719; ve sv. XXXL, XXXIII. a XXXV. r. 1 88 1, 1894 a 1896 red. Karla Szabó, Emer. Nagye Szoporského, Alex. Szilágyiho, Jul. Nagye Tasnádského, Ferd. Meníka a Jana Klucha (ma.
—
—
— —
—
—
—
—
—
—
—
—
— —
—
—
—
—
.
Historická a právn-historická literatura
maarská.
429
—
a lat.) ti svazky Roník a denník uh. djin XVI. XVIII. stol. (mezi tím i Popis cesty na Rus superintendenta Daniele Krmana v 1. 1708— 1709); ve sv. XXXIV. r. 1896 red. Kolom. Thalyho Korrespondenní kniha kníž. Emer. Tókólyho z let 1691 1692 (ma. a lat.); ve sv. XXXVI. a XXXVII. r. 1903 red. Lud. Szádeczkého Veršované práce a dopisy Petra Apora. 1676 1752; ve sv. XXXVIII. r. 1906 red. Lud. Szádeczkého Denníky Štpána Halmágyiho (1752 1753, 1762 1769). Jest to tvrtý svazek Roník a denník uh. djin XVI. XVIII. stol.
—
—
—
— —
Oddlení tetí Monumentu
comitialia jest
rozdleno na
dv
ady:
Snmy
snmy
uherské, 6^ na sedmihradské. uherské redigoval Vilém Fraknói, a sice osm svazk sám, 9. a 10. spolen s Károlyim, II. Károlyi sám. Podobn jako naše Snmy, vydávány jsou i Monumenta comitialia regni Hungariae teprv od r. 1526, ponvadž jen
a)
ndi
doby po bitv u Moháe bylo možno materiál úpln sebrati, kdežto pro snmy z doby starší není tou dobou sebráno více látky než obsažena ve sbírkách slavného Kovachiche a jeho syna. Až bude i tu látka rozhojnna, dojde snad i na uveejnní z doby ped r. 1526. Uherskými snmy rozumjí se v této publikaci i snmy chorvatskoslavonské a sedmihradské v dob, dokud Sedmihradsko nebylo ješt zvláštním knížectvím. Otištny jsou tu písemnosti týkající se nejen valných (generálních), nýbrž i ástených shromáždní (részleges gyulések), a mají se publikovati i písemnosti vztahující se k t. z v. palatinským sjezdm (nádori conf luxusok) z
snm
snm
Slovem snmovní památky rozumí vydavatelstvo všechny možné
njaký vztah
snmm.
Jsou to tedy nejen snktery^mi králové svolávali (literae regales), povovací listy a instrukce dávané od král, cizích mocností nebo národ a nuntim vysílaným k uh. instrukce komitátních a mstských posl, král. proposice, snmovní listy a odpovdi listiny
a akta, jež mají
movní usnesení (zákony), nýbrž
i
ke
snmy
listy,
dvrníkm
snmm,
král na n, pedlohy a návrhy uherských a vídeských dikasterií nebo jednotlivc v píin pedmt snmovního jednání, povovací listy a instrukce posl vysílaných uherskými snmy ke králm uh. nebo k jiným mocnostem, král.
a i
listy
komisa
adresované
snmm
posílané králi o
nebo vycházející od nich, zprávy jednání, denníky komitátních
snmovním
mstských posl a zprávy jejich posílané zprávy diplomatické.
komitátm
a
mstm,
jakož
snm
Ped pramenným materiálem jednotlivých pedchází úvod, kde vydavatel podává historii s použitím nejen otištného, nýbrž i jiného materiálu. Tyto úvody byly vydány Akademií též .souborn ve zvláštní knize. Velkou vadou publikace jest, že nemá ani jmenných ani vcných ukazatel. Z neznámé nám píiny nastala v posledních letech ve vydávání uherských vtší pestávka. Jednotlivé svazky obsahují materiál z tchto let: I. (1874) z r. 1526 až 1536, II. (1875) z r. 1537—1545, III. (1876) z r. 1546— 1556, IV. (1876)
snm
snm
z r. 1557— 1563, V. (1877) z r. 1564— 1572, VI. (1879) z r. 1573— 1581, VII. (1881) z r. 1582— 1587, VIII. (1883) z r. 1588— 1597, IX. (1885) z r. 1606. 1598 1601, X. (1890) z r. 1602 1604, XI. (1899) z r. 1605
—
Druhá ada
—
—
snm,
Monumenta
redigovaná Alex. Szilágyim, obsahuje
comitialia
snmy
regni Transylvaniae,
sedmihradské za doby
Dr, Karel Kadlec.
430
zvláštního sedmihradského knížectví, 21 svazek.
Ve tvrtém oddlení emlékek ) vyšly h)
Dipl.
pam.
j.
od
r.
1540
— 1699,
všeho
památek Uh. Akad. ( Diplomacziai a) Diplom. ])amátky z doby Anjouovcu, doby krále Matje. Sbírka prvá (Mágy ar diploma-
dv z
t.
Hist.
sbírky:
cziai emlékek az Anjoukorhól ) o 3 svazcích
—
(r. 1874 1876) redigována byla Gust. Wenzelem. Obsahuje diplomatický materiál pro styky uherskoitalské za Anjouovcv od r. 1268 1420, tedy za dobu, kdy Anjouovci v Uhrách ješt nepanovali, až do r. 1420, kdy j^anovati už dávno pestali. Jest tu i mnoho materiálu pro styky Benátské republiky s Dalmácií, Bosnou a Srbskem (hlavn ovšem ])ro pomry mezi Sicílií a Uherskem). Dovídáme se tu, že šlechtici dalmatští, bosenští a srbští ucházeli se o státní obanství benátské. Dosti látky jest tu i pro djiny republiky Dubrovnické, nco také pro djiny eské, polské, rakouské a j. Text listin jest latinský.
—
Podobnou sbírkou jsou Magyar diplomacziai emlékek Mátyás (1458 1498), jež vydány red. Ivana Nagye a barona Alberta Nyáryho (4 sv., 1875 1878). Zde podán materiál hlavn pro király koráhól
—
—
styky uhersko-benátské za Matje Korvína, dále pro styky s jinými státy italskými a státy sousedícími s Uherskem. Zajímavé a dležité jsou jmenovit zprávy benátských vyslanc, informující republiku o politických událostech v Uhrách. Velmi mnoho místa vypluje italská korrespondence královny Beatrix, ženy Matje Korvína. Italština zaujímá ve sbírce vbec znané místo. Ve 4. sv. jsou doplky ke svazkm dívjším.
Jak sbírka Wenzelova, tak Nagyova a Nyáryho opatena jest podrobným pehledem obsahu, ale žádná z nich nemá jmenného a vcného ukazatele. Pro djiny zahraniných stykv uherských ob jsou stejn dležité. Podobné eské publikace bohužel není, a uherské sbírky vysvtlují se jen tím, že Madai vnovali mnoho na studium v zahraniných archivech. S uvedeným nejvtším cyklem sbírek Uh. Akad. souvisejí nkteré jiné její sbírky. Jest to hlavn Anjoiikori okmánytár (Codex diplom, hung. Andegavensis), šestisvazkový listá pro dobu anjouovskou, jejž redigoval Emerich Nagy (1878 Naproti jiným edicím má 1891). sbírka tato pednost v tom, že jest opatena podrobným rejstíkem
—
osob i vcí. Dále sluší uvésti Archivm Rákoczianum (IT. Rákóczi Ferencz levéltára), sbírku pramen pro djiny konce XVII. a po. XVIII. stol. za Františka Rákócziho II., jež rozdlena na dv oddlení: a^'(mad. a lat.) listy týkající se vojenských a vnitních záležitostí, h ) prameny pro styk zahraniný (diplomaticum). První oddlení o 10 svazcích redigoval Kol. Thaly (1873- 1889), oddlení druhé o 3 svazcích (s materiálem anglickým, franc. a lat., sebraným v angl. archivech) Arnošt Simonyi (1872 Mimo to vydala Uherská 1877). Akademie Principis Francicsi II. Rákóczi Confessiones et Aspirationes
—
—
Historická a právn-historlcká literatura
maarská.
431
principis Christiani (1876, též franc), latinskou autobiografii Františka Rákócziho, nalezenou ped lety v Národní bibliotéce v Paíži, jež
vyšla
r.
1903
i
v
ma.
peklade Domjánov
(v Miškovcích)
.
Nákladem
Akad. vyšel dále r. i8gi poslední (8.) svazek sbírky Hazai okmánytár (Codex diplomaticus patrius), již redigovali Emerich Nagy, Ivan Páur, Karel Ráth a Desider Véghely (od 5. sv. Arnold Ipolyi, .Nagy a Véghely). Diplomatá tento, jehož prvých pt svazk vyšlo v 1. 1865 až 1873 v Rábu, šestý a sedmý r. 1876 a 1880 v Budapešti, obsahuje listiny z doby árpádovské i pozdjší. Každý svazek opaten jest podrobným rejstíkem osob a vcí, bohužel však schází pehled obsahu v každém svazku. Akademie dala též poíditi k diplomatári Fejérovit abecední rejstík (Index Alphab. Codicis diplom. Hung. per Georgium Fejér editi), jejž sestavil Moric Czinár (Peš, 1866). Takovýmto rejstíkem opaten jest i Wenzelv Codex dipl. Arpád, continuatus. Po-
Kovács (Bpešt, 1889). Akademie pokrauje také ve zapoatého prvým jejím presidentem hr. Josefem Telekim, Himyadiak korá Magyarországon. Dílo toto, o nmž jmenovaný pední historik madarský, jeden ze zakladatel Akademie, usilovn pracoval po 25 let, bylo rozpoteno na mnoho svazk, za života autorova vyšly však jen svazky I. a II. (1852), III. (1853), IV. (1854), X. (1853) a XI. Teprve po smrti Telekiov (f 1855) vyšel sv. V. (1856), ídil
jej
vydávání
Ferd.
díla
XII. (1857) a I. ást sv. VI. (1863), a sice péí Karla Szabóa, který v 1. 1850 55 pomáhal autorovi. Dílo mlo podávati nejen djiny Hunyadiovc, nýbrž i listinný materiál a historický místopis doby. sv.
—
již
Hr. Telekimu podailo se napsati a vydati jen djiny; co se týe listinného materiálu, pipravil jej a vydal jen ásten. (Uveejnn jest v X. XII. sv. díla.) Historický místopis sotva že zaal psáti. V i. ásti VI. sv. (pipravené k tisku již Szabóem) obsažen jest struný popis 22 komitátv uherských; vypoítávají se totiž v každém komitát hrady, msta a malé osady, hlavní velkostatkái a vrchní županové za doby Hunyadiovc. Za pokraovatele v díle Telekiov zvolen byl nadaný historik macTarský, tou dobou zemský archivá uherský Desider Csánki, jemuž uloženo napsati podle pvodního plánu Telekiova historický místopis zemí Uherské koruny za Hunyadiovc. Dosud vyšly ti svazky tohoto veledležitého díla, nazv. Magyarország tórténelmi jóldrajza a Hunyadiak koráhan (r. 1890, 1894 a 1897 jakožto VI. VIII. sv. sbírky Telekiovy). Tmito temi svazky není však dílo ukoneno. Podle pedmluvy ke 3. svazku vzrostl autorovi poínajíc druhým svazkem materiál tolik, že místo pvodn zamýšlených tí svazk má jich býti pt. Ve 4. sv. budou popsány komitáty hornouherské (Felvidk) a nkteré sedmihradské, v 5. sv. ostatní sedmihradské a chorvatsko-slavonské. Jako šestý svazek má vyjíti jmenný ukazatel ke všem pti svazkm. Popis každého komitátu poíná se úvodem o hranicích komitátu v XV. stol., o rozdlení majetku velkého, prostedního církevního, nato uveden malého, svtského
—
—
i
i
Dr, Karel Kadlec:
432
pehled hrad, tvrzí a zámk, mst a msteek a vesnických osad, pak pehled vtších statká a konen vrchních župan. Jak vidti, drží se sice Csánki pvodního plánu Telekiova, avšak provádí jej velmi detailn. Jména geografická uvádí ve mnohých variacích, jak byla v užívání nejen v XV., nýbrž ve XIV. stol. Dílo jeho má veliký význam zejména pro djiny slovanské kolonisace v Uhrách.^) Jinou sbírkou pramen, vydávanou od Uh. Akademie, jsou Tórókmagyarkori tórténelmi emlékek (Historické památky z doby tureckomaarské), jež se dlí rovnž na 2 oddlení: a) Diplomatá (Okmánytár), h) Spisovatelé (Irók). Prvé dva svazky diplomatáe, vyd. r. 1863, obsahují listiny k vnitrním djinám Uher za tureckého panství {Okmánytár a hódoltság torténetéhez Magyarországon) sebrané Aronem i
,
Sziládym a Alex. Szilágyim v archivech Vel. Kórose, Czeglédu, D5msodu, Szegedu a Halase. K tomu se pojí dalších sedm svazk, vyd. v 1. 1868 1872 redakcí týchž osob pod názvem Tórok-magyarkori államokmánytár. Ke všem sedmi svazkm poídili redaktoi zvláštní jmenný a vcný index (r. 1874). Text listin jest bud latinský nebo maarský (asto peložený z turetiny Aronem Sziládym). Torokmagyarkori okmánytár skládá se tedy ze dvou cykl, prvý (A hódoltsági okmánytár) má dva, druhý (Államokmánytár) sedm svazk. Tento druhý obsahuje turecko-uherské diplomatické listiny vycházející od vynikajících uherských i jiných státník, knížat, valašských vojvod i listiny Turk adresované Uhrm atd. Vydavatelé sebrali a uveejnili tu materiál objasující pomry Sedmihrad, jejich pipojených ástí a komitát, pašalyk a vojvodství s nimi sousedících.
—
Nejvíce látky poskytly bohaté rukopisné sbírky sedmihradského musejního spolku (a tu zase hlavn sbírky hr. Jos. Keményho). Mnoho listin obdrželi vydavatelé i od soukromých osob a jednotlivých ústav. Pes to však podotýkají, že publikace jejich daleko nemže býti úplnou, ponvadž sedmihradské archivy na poátku a uprosted XVII. stol. i uprosted stol. XVIII. mnoho utrply. Ale i co zbylo, jest velmi cenné. Nkdy bude snad možno doplniti tuto sbírku z archiv caihradských, vídeských, paížských, stokholmských, varšavských i j.
Na konci II. sv. prvého cyklu (Hódoltsági okmánytár) jest slovník tureckých slov s maarským výkladem. Druhé oddlení: Tór ok tórténeírók (Turetí historikové) má dosud ti svazky. V prvých dvou, peložených orientalistou Jos. Thúrym (f 1906) a opatených jeho poznámkami, vyšly r. 1893 a 1896 spisy tureckých autor, kteí jednají o uhersko-tureckých stycích. Poíná se pracemi, jež se týkají už století XIV. a XV. Podávají se tu jen ony ásti spisii, jež se vztahují na Uhersko anebo s ním aspo souvisejí. .
^) Z peetných jmen místních uvádíme na p. tyto názvy slovanské: Csedemér (Cedomír), Cserecsan (Cerany), Dusnok (Dušníky), Esztrág, též Istrog (Ostroh), Bogyoszló (Budislav), Dobronya, Volkonya, Kohár, též Kuhar (Kuchary), Noszlop, též Nosztop (Neustiip), Prága, Páka, Priaszó, též Priaszló (Perejaslav), Haláp (Chlap), Sztolcz, též Sztócz, Stolch, Ztoulch,
Oztolch,
Izthocz (Stolec), Porva,
Sztrelczi atd.
Historická a právn-historická literatura
maarská.
433
Píed každou prací jest úvod, kde pekladatel seznamuje s osobou pekládaného autora i s jeho dílem. Na konci prvého svazku jest rovnž slovníek tureckých slov s výkladem. Oba svazky mají po zvláštním jmenném i vcném rejstíku. Jako tetí svazek Tur. historik vyšel r. 1904 pekladem a s poznámkami Emericha Karácsona cestopis Evlie Celebiho po uherských zemích z let 1660
— 1664.
Evlia Celebi náleží k nejslavnjším cestovatelm svta, jako byl Arab Ibn Batúta a Vlach Marco Pólo. Pekladatel podává v úvod jeho životopis. Celé cestopisné dílo jeho má 10 svazk. Rukopis byl nalezen teprve r. 1896 ve Skutari. Evlia Celebi popisuje nejen Uhry, nýbrž i Sedmihrady, Chorvatsko, Slavonii, Dalmácii a Bosnu s Hercegovinou. Líí i svou návštvu u Mikuláše Zrinského. Také tento svazek opaten jest ukazatelem jmen a vcí. (Mimochodem budiž tu uinna zmínka i o tom, že r. 1905 vyšel také srbský peklad cestopisu Evlie Celebiho jako XLII. svazek Spomeniku Srbské Akad.)
K djinám panství tureckého v Uhrách podávají dále materiál Magyarországi tórók kincstári defterek, dvousvazková sbírka Uherské Akad., vydaná r. 1886 a 1890 pekladem Ant. Velicse. Prvý svazek obsahuje látku za dobu od r. 1543 1635, druhý svazek od r. 1540 do 1639. ^ druhému svazku pidán jest krátký terminologický slovník. Ve sbírce této jsou uveejnny turecké úetní knihy o státní správ Uher, chované v c. k. dvorní bibliotéce ve Vídni, jež se týkají sice všech odvtví státní správy turecké v Uhrách, všech státních píjm a výdej, ale hlavn se vztahují k vcem vojenským a finanním. Jsou to knihy lenní, knihy o žoldnéském vojsku, knihy o majetku spravovaném erárem, knihy daové a konené knihy rozliného jiného obsahu. Cvod k obma svazkm napsal Arnošt Kammerer a líí tu strun státní organisaci, zízení lenní, vojenské, soudní a zejména
—
i
finanní.
Krom
toho vydala Akademie ješt nkteré jiné menší sbírky
historických pramen. Jsou to: Diplomatarium relationum Gabrielis Bethlen cum Venetorum repiihlica (lat. a it.), red. Leopolda Ováryho (r. 1886); Bethlen Gábor fejedelem kiadatlan politikai levelei (Nevydané pol. hsty kníž. G. Bethlena, mad. a lat.) red. Alex. Szilágyiho (r. 1879); Okmánytár Bethlen Gábor fejedelem tiralkodása tórténetéhez (Listá k djinám panování kníž. G. Bethlena, lat. a nm.), red. Ant. Gindelyho (r. 1890); Levelek és okiratok I. Rákóczi Gyórgy keleti ósszekóttetései tórténetéhez (Listy k djinám východních styk Ji. Rákócziho), red. Alex. Szilágyiho (r. 1883); Erdély és az északkeleti háboru. Levelek és okiratok (Sedmihrady a severovýchodní válka, mad. a lat.), red. Alex. Szilágyiho (2 sv., r. 1890 91), listinný materiál z let 1648 1660; A linczi béke okirattára (Listá Lineckého míru, ma. a lat.), red.
—
—
Alex. Szilágyiho (1885);
A
míru
lat.), red.
[z
r.
1642],
mad. a
szónyi béke okmánytára (Listá Szónyského
Bély Majlátha (1885); Mátyás király
Kuliigyi osztály (Listy krále Matje. red. Viléma Fraknóiho (2 sv., 1893 a 1895),
levelei.
1480
— 1490;
Raguza
és
Magyarország
Oddlení zahranin, lat.), L sv. 1458 1479, IL sv.
—
ósszekóttetéseinek oklevéltára (Di-
Dr. Karel Kadlec:
434
plomatá styk mezi Dubrovníkem a Uherskem, lat. a itals.), red. Jos. Gelciche s úvodem a poznámkami Lud. Thallóczyho (1897); Magyarországi városok régi számadáskónyvei (Staré úetní knihy uherských mst; z archiv mést Šávnice, Prešpurku, Báské Bystice, Trnavy, Šopron, Bardejova a Kremnice), red. Lad. Fejérpatakyho. Zvláštní zmínky zasluhuje millenniová (avšak opoždná) sbírka honfoglalás kútfoi (Prameny k zabrání Uher od Maar). Vyšla red. Juha Paulera a Alex. Szilágyiho za pispní hr. Gézy Kuuna, Lad. Fejérpatakyho, Jos. Hampela, Lud. Thallóczyhcv, Jind. MarRud. Maróthiho a. Rud. Váriho czaliho, V. Jagie, Ant. Hodinky,
A mágy ar
(r.
1900).
Uveejnny jsou tu: i. prameny byzancké (Marczali a Vári), a sice kap. Taktiky Lva Moudrého, nkteré ecké kroniky a ást spisu Konstantina Porfyr. De administrando imperio, jež se vztahuje na Maary a jich sídla; 2. prameny východní (hr. Kuun): Ibn Rosteh, Gardézi, El-Bekrí, Ibn Fadhlán, Istachri, Ibn Haukal a Mas'di; 3. prameny západní (Marczali): Annales Berthiniani, Conversio Bagvariorum et Carantanorum, Description of Europe by king Alfred the great, Annales Fuldenses, Kronika Rginova, List salcburského arcibiskupa Dtmara a jeho suffragáa k pap. Janu IX., List o Maarech k verdunskému biskupu Dadonovi, Versus Waldramni ad Dadonem episcopum a Salamone missi, Ekkehardi Casus Sancti Galii; 4. prameny slovanské (Jagic, Thallóczy a Hodinka): místa Legendy o sv. Cyrillu a Methodjovi, jež se vztahují na Maary, Vypravování o uhersko-bulh. válce, ásti Kijevského letopisu (t. zv. Nestorovy kroniky), vztahující se na Maary; 5. domácí prameny (Fejérpataky a Marczali) Dílo anonym, notáe krále Bély (s poznámkami Paulerovými), Cesta Julianova do Velkého Uherska, Uherské kroniky (úryvky ze Šimona tmto historickým pramenm pidána z Kézy a z illustrované kroniky). 18.
:
K
jest
Hampelova
práce, jež
dopluje obraz Uher v
dob píchodu
Maar
daty archeologickými.
A
magyar honfoglalás kútfoi jsou sbírkou dležitou nejen pro
Maary, nýbrž
ásten
pro nás Slovany. Týkají se nás zprávy spiso(zejména Conversio Bagvariorum et Carantanorum). Bohužel není však edice tato bezvadná. Brzo po vyjití knihy ozvaly se v samých Uhrách nepíznivé hlasy o redakci nkterých pramen. Proti vydavateli Taktiky Lvo\^ Várimu vystoupil hlavn Gyomlai (ve 36. sv. Századok), od nhož pochází práce Bólcs Leo taktikája, mind magyar tórténeti kutforrás (v Histor. Rozpr. Akad., sv. 18.; autor bere tu v pochybnost spolehlivost dat Lva Moudrého, jež se vztahují na Maary). Nepíznivý posudek podán dále o redakci pramen odevzdané prof. Marczalimu. Prof. Pecz vytýkal ^larczalimu (Századok, sv. 37.) i nesprávnost pekladu na nkterých místech. Ani Marczaliovo vydání latinských kronist neuznáno dobrvm. Za to vyslovil se Thúry pochvaln o vydání pramenv orientálních hr. Kuunem (Szá-
vatel arabských
zadok, sv.
Ke
i
i
jiné
^7.).
pramen
speciáln právn-historických, jež vydává Uh. Magyarországi Jogtórténelmi Emlékek (Monum. juridico-historica). Vyšlo tu v 1. 1885 1904 red. prof. Alex. Kolosváriho a Klem. óváriho pt svazkii municipálních statutv uherských, proež má sbírka tato i druhé záhlaví: A magyar torvényhatóságok jogszabályainak gyiijteménye {Corpus statutorum Hung. munic). sbírce
Akademie,
náležejí
—
Historická a právn-historická literatura
maarská.
435
Jednotlivé svazky mají tento obsah: sv. I. Statuta et constitutiones municip. Transylv. ab antiquiss. temporibus usque ad fineni saeculi XVIII. (r. 1885); sv. II. Statuta et articuli municipiorum Hung. Cis-Tibiscanorum (i. ást z r. 1890 obsahuje statuty komitátní, 2. ást statuty mst a pivil, okres); sv. III. Statuta et art. municip. Hung. Trans-Tibiscanorum ^z r. 1892, komit. a mstské stát. astat, hajduckých obvod); sv. IV. Statuta et art. munic. Hung. Cis-Danubianorum (i. ást z r. 1896 komit. stát., 2. ást z r. 1897 stát. král. svob. mst); sv. V. Statuta et art. munic. Hung.
Trans-Danubianorum (i. ást r. 1902,, 2. ást r. 1904). Nákladem Akad. vyšel též Kolosváriv a óváriv ma. peklad Verboczyova Tripartita (Werbóczy István Hármaskonyve, 3. vyd. 1894) se znamenitým latinskomadarským terminologickým slovníkem, k nmuž pekladatelé užili i všech starších madarských peklad Verb rez vova díla.
K
uvedeným pramenným sbírkám Uh. Akad. dlužno piaditi Tórténelmi Tár (Uh. Histor. Archiv), a sice v pvodní jeho form, jak byl vydáván v 1. 1856 1877 redakcí Frant. Toldyho. Ve 25 svazcích této sbírky nalézá se rovnž velmi mnoho materiálu pro uherské djiny (na p. dležité zprávy kroniky Marina Sanuta o Uhersku z let 1496— 1501, sv. XIV., XXIV. a XXV.). Podrobný pehled látky tam uveejnné (podle svazk) najde se v seznamu dl a publikací vydaných Akademií od r. 1830 do konce ervna 1889 (A M. Tud. Akadémia kiadásában megjelent munkák és folyóiratok ješt
Mágy ar
—
betíirendes czim-és tartalomjegyzéke. Bpest, 1890).
Pejdeme k rozpravám vydávaným Uh. Akademií. Od r. 1867, tedy od založení dualismu vydává Akademie nkolik druh Rozprav (Értekezések). Nás zajímají Értekezések a tórténeti tudományok kórébol (Rozpr. histor.), jichž vyšlo do r. 1906 21 svazek, a Értekezések a társadalmi tudományok kórébol (Rozpravy z oboru vd spoleenských; I. svazek, 1867 1870 ml název Értekezések a torvénytudomány koréból), jichž vyšlo dosud 13 svazk. (Podrobný pehled obsahu jednotlivých svazk obou tchto ad Rozprav do r. 1889 viz ve zmínném Seznamu dl a publikací Akademie.), Hla vnjší rozpravy uvedeme níže, kde vypíšeme strun literární innost pedních zástupc madarské historiografie. Tam vypoteme i vtší djepisná díla, vydaná nákladem Uh. Akademie. Ve starší dob vycházely rozliné historické a právnhistorické práce v t. zv. Ronících [Évkónyvek] Akademie, jakož i ve Vstníku [Értesíto], který vychází s pozmnným úelem až dodnes a sice od r. 1840 až do r. 1859 red. Frant. Toldyho (Schedela) I. ada, od r. 1860 pak do r. 1866 ve tech oddleních: a) jazykovém a belletristickém pod red. Fr. Toldyho, b) filosofickém, právnickém a historickém pod red. Ant. Csengeryho, c ) matem, a pírodovdeckém pod red. S. Gyóryho nová ada (uj folyam), a konen od r. 1867 až dodnes (v jediném oddlení) pod redakcí hlavního tajemníka Akad. nejnovjší ada (leguj alíb folyam). Akademie vydala i nkterá repertoria, jež jsou dležitými pomckami pro každého historika. Takovým bibliografickým dílem jest
—
—
436
Dr. Karel Kadlec;
Szinnyeiovo Hazai és kiilfóldi folyóiratok magyar ludományos reperioriuma (Vdecký pehled domácích i cizích asopis, pokud se týe Uher), a sice I. oddlení: Torténclem és annak segédtudományai (Djiny a jejich pomocné vdy), jež má dva svazky: i. Hazai folyóiratok,
évkonyvek, naptárak
és iskolai értesítvények
repertoriuma 1778-tól
1874), 2. Hirlapok 1731— i88o-ig (r. 1885). (II. odtohoto repertoria týká se pírodních a matematiky.) Od
1873-ig (vyšlo
r.
vd
dlení
téhož Sinnyeie pochází veliký bio- a bibliografický slovník madarský Magyar irók élete és munkái, jehož X. svazek (vyšlý r. 1906) obsahuje
Popeszku-Rybay. Nejen pro Maary, nýbrž
biografie
pro Chorvaty vítaným bude Horvát prof. Ed. Margalits (2 sv., vyd. Akad. 1900 a 1902). Autor seznamuje tu s veškerou historickou prací Chorvat tak, jak se jeví v publikacích Chorv. histor. spolenosti a Jihoslov. Akademie od r. 1850 do r. 1899. V prvém svazku jest ve form struných excerptu podán pehled prací ze 100 svazk, a sice ze 12 svazk Arkivu za povjestnicu jugoslavensku a z 88 svazk Radu Jihoslov. Akad., ve sv. druhém dokonen jest pehled prací uv. v Radu, naež podány výtahy ze lánk a prací otištných ve Starinách, v Književniku a ve Vienci. Dobe praví autor v pedmluv, že chorv. djiny jsou doplkem djin uherských a obsahují i pro Uhry mnoho dležitých nových a dosud v Uhrách neznámých dat. U studií jazykozpytných, literárnhistorických i j. Horvát. tort. rep. obsahuje jen titul, kdežto u historických, zempisných a archeologických podává obsah ve výtazích na zpsob regest s naznaením pramen. Nkteré výtahy jsou dosti obsáhlé a vyplují mnoho stran. Na pr. ve II. sv. podává se na str. 399 463 obsah práce Fr. Rakého Ocjena starijih izvora za hrvatsku i srpsku poviest srednjega vieka (Književnik, 1864), kde jest zvlášt mnoho místa vnováno Konstantinu Porfyrogenetórténelmi repertorium,
jež
i
sestavil
—
tovi,
na
dležitému pramenu jak pro Slovany, tak pro Maary. Ve 543 556 jest výtah z práce H. Tireka o Pannonii v IX. stol.
— atd.
str.
III.)
II.
sv.
(Knjiž.
Nepostradatelnou ástí díla jest ukazatel jmen a vcí, který obsahuje veškera data týkající se jednotlivých jmen a a vyskytující se rozptýlen v knize. I. svazek má 783 strany, II. 867 stran. O innosti Histor. spolenosti mad. uinna zmínka již shora. Orgán její Századok vychází rovnž od poátku dualismu, od r. 1867. Prací uveejnných v za tyry desetiletí jest už nepehledná ada. R. 1890 vydáno bylo sice repertorium k roníkm 1867 1890 (od Gézy Petrika), avšak to nyní nepostauje, nehledíc ani k tomu, že by od r. 1891 muselo míti pokraování. Rzhodl se tedy výbor Histor. spolenosti poátkem tohoto roku, že vydá ke tyiceti roníkm Századok (incl. 1906) podrobný Jmenný a vcný ukazatel (Név-és Tárgymutató), a to ve 4 svazcích, vždy po 10 ronících asopisu. Index za prvých 10 let (1867 76) jest již hotov a vyjde bhem r. 1907. Když pestala Uh. Akad. vydávati Magyar Tórténelmi Tár, poala Histor. spolenost vydávati r. 1878 red. Alex. Szilágyiho kvartálník
pedmt
nm
—
—
Historická a právn-historická literatura
maarská,
437
podobného jména, Tórténelmi Túr. asopis ten vychází podporou Uh. Akad. až podnes, nyní red. Ondeje Komáromyho (od r. 1900 nová série, tJj folyam; roník 1907 jest tedy osmý). Uveejuje se tu rozhný pramenný materiál historický. Podporou Akad. vydává Hist. spol. dále (poínajíc r. 1885), nejdíve red. Alex. Szilágyiho, pozdji L. Dézsiho a Jul. Schonherra, sbírku biografií znamenitých uherských státník, knížat i jiných histoiicky dležitých osob. Mágy ar Torténeti Életrajzok. Vyšly tu na p. životopisy: bar. Jos. Eotvose od Zoltána Ferencziho, Štpána Werbóczia od Vil. Fraknóiho, hr. Frant. Széchenyiho (1754 1820) rovnž od Fraknóiho, Štpána Széchenyiho od Ant. Zichyho (2 sv.), Gabr. Bethiena od Gindelyho a Acsádyho, krále Ludvíka Vel. od Ant. Póra (2 sv.), Jana Korvína od Jul. Schonherra hr. Mikul. Zrinského od Karla Széchyho (5 sv.), obou Jií Rákóczi od Alex. Szilágyiho (2 sv.), královny Izabelly (1519 1559) od Ondeje Veresse a j. Vedle Hist. spolenosti ma. pispívají k obohacení historické literatury maarské i rozliné historické spolky provinní, jež vydávají pravideln své spolkové periodické publikace (,, Roníky", Évkonyvek). Jest to Musejní spolek sedmihradský (Erdélyi Muzeum-egyesiilet),. Boršodsko-miškovecký kulturní a musejní spolek, Széchenyiovský spolek v Prešov, Historická spolenost bá-bodrockého komitátu (jež vydala již 22 sv. svých ,, Roník", poslední z 1. 1904 1906 red. Karla Trencsényho v Zomboru), Histor. spolenost csanádského komitátu, Historická a archeologická spolenost hunyadského komitátu (poslední
—
—
—
,,
Roník",
16.,
vyšel v
Dv
1907 red.
J.
Barthose).
K tmto maar-
nkteré nmecké (sedmihradské), jmenovit Archiv des Vereines fr siebenbrg. Landeskunde (vyd. spolkovým výborem; r. 1906 vyšel v Sibini u Michaelisa již 33. sv. nové série). Katolická Spolenost sv. Štpána, jež vydává hlavn církevní
ským publikacím adí
se
a školní knihy, dobyla si velkých zásluh i o historické bádání uherské. U veej nila zejména osm svazk pramen, sebraných ve Vatikánském archivu Monumenta Vaticana Hungariae, a sice ve 2 adách.
V ade I. vyšly: v I. sv. Akta poselství kardinála Gentilise z let 1307 131 1 (1885); v II. sv. Úty sbratel papežských desátk z let 1281 1375 (v Bpešti 1887); v III. sv. Bully pap. Bonifáce IX. z let 1389 až 1396 (r. 1889), ve IV. sv. Bully téhož papeže z let 1396 1404 (r. 1890); v V. sv. Liber confraternitatis S. Spiritus de Urbe (i 889) v VI. sv. Korrespondruhé dence krále Matje s íms. papeži z let 1458 1490 (1891). V vyšly: v I. sv. Zprávy papežských posl (orátor) do Uher, 1524 1526 (r. 1884); ve II. sv. Zprávy vídeského nuncia kardinála Buonvisi z r. 1680
— —
—
—
(r.
;
ad
—
1886).
Nákladem Spol. sv. Štpána vyšlo dále: red. Bunyitaye, Karácsonyiho a Rapaicse prameny k cirk. dj. uh. z doby reformace (Egyháztorténelmi emlékek a magyarországi hitujitás korából, I. sv. Okmánytár, Bpešt, 1902), red. Kabose Kandry Váradské Regestrum (1898; o novém vydání téže sbírky viz níže), Theodora Ortvaye Cirk. místopis uherský na po. XIV. stol. (Magyarország egyházi foldleirása, ve
Dr. Karel Kadlec:
438
na základ seznam o papežském desátku), dv díla Lud. djinách ímskokatol. církve v Uhrách (A róm. kath. egyház torténete Magyarországban, I. sv. od korunování sv. Štpána do smrti sv. Ladislava, r. 1895; II. sv. od krále Kolomana až do vymení Árpádovc, 1095 1301, ve dvou ástech, 1888 a 1890), druhé o djinách kesanství na nynjším území uherském ped píchodem (A kereszténység torténete hazánk mai terletén a magyarok letelepedéséig, I. sv. i. ást 1901), veliké dílo Vil. Fraknóiho o církevních a politických stycích Uher s pap. stolicí (Magyarország egyházi és politikai ósszekottetései a római szentszékkel, 3 sv. :I. od založení království až do kostnického koncilu; II. od kostn. koncilu až do bitvy u Moháe, 1902; III. od bitvy u Moháe do osvobození od Turk, 1903), L. Zavodszkého spis o pramenech zákon a synodálních usnesení z doby sv. Štpána, sv. Ladislava a Kolomana (A szent István, szent László és Kálmán korabeli torvények és zsinati határozatok forrásai, s textem 2 dílech,
Balicse, jedno o
—
Maar
zákon, 1904). Také nkterá
biskupství, kapitoly a kláštery vydaly dležitá díla
historická neb prameny.
Takovým církevním podnikem
jsou na p. uherského (A Pannonhalmi SzentBenedek-rend torténete), vydávané Sv. Martinským opatstvím na devítistoletou památku trvání kesanství, království a benediktinského ádu v Uhrách. Dílo rediguje historik Lad. Erdélyi. V I. a II. sv. vyšly prací benediktina Pankráce Sorose djiny arciopatství Sv. Martinského (A pannonhalmi foapátság torténete, 1903), ve sv. VIL djiny opatství zalavárského (A zalavári apátság torténete, 1903) od Tomáše Fussyho, ve sv. VIII. djiny opatství bakonybélského za doby samostatnosti, 1023 1548 od P. Sorose (1904). Velkováradská kapitola vydala r. 1903 proslulé Váradské. regestrum o ordáliích (Az idorendbe szedett váradi tzesvaspróbalajstrom). Redaktoi, Jan Karácsonyi a Sam. Borovszky, otiskují naped text Vár. regestra podle vydání klužského z r. 1550, na to následuje Archontologia aetatis regestri Varadiensis, t. j. pehled úedník, kteí od r. 1205 až do r. 1235 zastávali úady. ada tato sestavena jest dílem z dokumentv oznaených letopotem, dílem z Vár. regestra samého. V další ásti dokazují vydavatelé (v jazyku latinském i maarském), kterého roku povstaly jednotlivé ásti Vár. regestra, a pidávají chronologickou tabulku, z níž vysvítá, že nejstarší ást této památky jest z r. 1208, pak povstaly lánky (testimonia) z let 1213 1235.
obsáhlé djiny benediktinského
ádu
—
—
Na
podán jest text v poádku chronologickém, a sice s potebnými výklady jmen pod arou. Na konci pak jest podrobný index osob, míst a vcí (str. 313 376). Vár. regestrum se svým soudem pravdy" to
—
(judicium praudae) a s etnými slovanskj^mi i pro slovanského právního historika.
,,
jményi)
má, dležitost
*) Bogdan, Bohmel, Borozlou (Borislav), Koeta (Kojeta), villa Kouachi ^Kovái), Dusinici, Dusunic (Dušníci, Dušník), Iroslou (Jaroslav), Libicy,
;
Historická a právn-historická literatura
Co
maarská.
439
týe
zpracování publikovaného materiálu, tedy vlastní není ve struném tomto pehledu ani zdaleka možno podati více než uvésti práce pedních zástupc maarské historiografie. Pomíjejíce známá starší díla Ignáce Aurela Fesslera (1756 1839; nové vydání Fesslerových djin uh. uspoádané Kleinem náleží poade ješt k cennjším spism o uh. dj.), Jana Majlátha (1786 1855), Michala Horvátha (1809 1878) a Lad. Szalaye (1813 1864), uvedeme práce historik dosud žijících nebo v dob nepíliš dávné teprve zese
literatury historické,
—
—
— —
melých.
Poneme s Fridrichem Pestym (f 1889), který se vnoval hlavnstudiu djin jihouherských a chorvatských. Z peetných prací jeho budtež uvedeny hlavn tyto: Aszorényi bánság torténete (Djiny Severinského bánství, r. 1878, 3 sv.); Az eltiint régi vármegyék (Zaniklé nkdejší komitáty, 1880, 2 sv.; ve 2. sv. jest mnoho látky pro chorv. právníka historika); A magyarországi várispánságok torténete kiilonosen a XIII. században (Djiny hradských županství v Uhrách, zvlášt ve XIII. stol., 1882, 2 ásti; v prvé ásti pojednává se všeobecn o hradské organisaci uherské, v ásti druhé, vtší, popisují se S2 hradské obvody, ítajíc v to i Sedmihrady a Chorvatsko-Slavonsko) Die Entstehung Kroatiens (Ungar. Revue 1882, též o sob); Száz politikai és torténeti levél Horvátországról (Sto politických a histor. listv o Chorv., 1885); Magyarország helynevei torténeti, foldrajzi és nyelvészeti tekintetben (O místních jménech uherských s hlediska histor., zemp. a jazykozpyt., I. sv., 1888; místopisný slovník, nikoli však úplný). Pesty hledl dokázati vdecky právní nároky Uher na
jmenovit prof. Vjek. Klaiem na základ pramenv odmítnuto. Roku 1890 zemel pední historik a bibliograf ma. Karel Szabó, od r. 1873 profesor uh. djin na univ. v Kluži. Z prací jeho uvádíme: A magyar vezérek korá (Doba mad. voj vodu). I. Arpád, II. Zsolt (Budap. Szemle, 1858 59, III. ^V. sv.) a pozdji Taksony korá, 947 972, a Gyeics korá, 972 997; to spojil a pepracované vydal r. 1869 pod tit. A magyar vezérek korá. Pokraováním jsou spisy: Slavonii, což bylo se strany chorvatské,
—
—
—
—
Aba (Tort. Értek. II. 3, 1872), a Kun László, 1272— 1290 ro. M. Tort. Életrajzok). Další práce: Az erdélyi torténelmi adatok (1862, 4 seš.); Szabó K. kisebb torténelmi munkái (r. 1873, sebrané menší práce). Szabó snažil se obhájiti pravost podvržené Csícké kroniky székelské a napsal r. 1854 lánek: Az 1533-iki székely kronika hitelessége, pak r. 1862 nové pojednání: A székely kronika iigyérol (Erd. Muz. Egyl. Évk.), což bylo pípravou k pozdjším pracím: Székely oklevéltár (2 prvé svazky 1872 1876) a Régi székelység. Od r. 1859 poal se zabývati bibliografií a napsal: Régi magyar Peter és
{II.
—
Olodar, Paztuh, Perven, Pozaan villa, Poznanus, Vingyozlou, Visata, Vizozlou, Vojuoda, Voyzlou, Uduory, Zobozlo, Zobozlou, Zouizlou (Sebe ^lav) a j. Sborník
vd právních
a státních.
VI I.
29
Dr. Karel Kadlec:
440
konyvtár (v I. sv. popis mad. tisk z let 1531— 1711, ve II. nemacrarských z let 1473 1711; III. sv., seznam nemadarských dél uh. sj)isovatel, tištných v cizin, nedokonil. To uinil Ár{iád Hellebrant, 1896.).
—
K
nejlepším stilistm mezi mad. historiky náležel Frant. Salamon od r. 1870 profesor djin na universit v Budapešti, který byl zárove dobrým estetikem a publicistou. Také jeho literární innost byla veliká. Mezi jiným napsal: Torok uralkodásról Magyarországon (O panování Turk v Uhrách, Budap. Szemle, 1860), kteráž práce vyšla pepracovaná r. 1864 pod tit. Magyarország a torok hódítás korában (2. opr. vyd. 1886, nm. v Lipsku, 1887); dále: A brebiri grófokról (Budap. Szemle, 1863 64; pozdji zárove s prací Zrinyi Miklós pod novým tit. Az elsó Zrinyiek; Peš, 1865); A magyar királyi szék betoltése és a pragmatica sanctio torténete (O trnním právu uh. a dj. pragm. sankce, Peš 1867; 2. vyd. 1881); Két magyar diplomata a XVII. századból (Dva uh. diplomaté ze XVII. st. Peš 1867; 2. vyd. 1878; nové r. 1884), kde vydal nejdležitjší prameny pro vyjednávání o prvý Szónyský mír r. 1627; Rendi országgyléseink Tort. Ért. I. 11., jellemzéséhez (Ke karakteristice stavovských 1869); Kisebb torténelmi dolgozatai (Menší djep. práce, Bpešt 1875; 2. vyd. 1878, nové 1889); A magyar hadi torténethez a vezérek korában (K vojen.ským djinám mad. v dob vojvod, Századok 1876; též o sob, 1877). V práci této klade Salamon píchod Madar do Uher pes Karpaty do r. 897, z kteréž píiny vznikla mezi ním a Jul. Paulerem polemika: A honfoglalás éve (1883). Pauler dokazoval, že Madai pišli do Uher již r. 895. Pokraováním eené polemiky jsou Salamonovy lánky v Budapešti Szemle (1883): A kutíókritika és a millenium irója a pak Az akadémia és a millenium,. Od Akademie byl totiž Salamon spolen s Theod. Botkou (t 1885) a Paulerem jmenován lenem komise, která mla zjistiti milleniový rok. Akademie pijala urení Paulerovo. Salamon pustil se též do velikých djin Budapešti, ale neukonil jich. Napsal: Budapeš ókorban (1878, I, sv.; pokraování, II. sv., vyd. 1885, sahá k dob krále Matje). (f 1892),
—
snm,
Nejplodnjším historikem byl shora už asto uvádný Alex. Szibývalý editel universitní knihovny v Budapešti (t 1899). Vedle etných vypotených už pramen, od nho vydaných, uveejnil pedevším mnoho prací, týkajících se vesms mad. revoluce, jako: A magyar forradalom napjai julius elseje után (Dni mad. revoluce po i. ervenci, 1849; nové vyd. 1850, též nm.); A magyar forradalom férfiai 1848 49 b6l (Mužové mad. revol., 1850); Gorgey és fegyverletétele (Gorgey a jeho složení zbran, Peš, 1850; vyšlo anonymn); A magyar forradalom torténete 1848 49 (1850); Kossuth a forradalom végnapjairól
lágyi,
—
(vyšlo též
nm.
—
a italsky) a
j.
Další jeho práce jsou: Erdélyország
mvelódésére (Djiny Sedmihrad se zetelem na vzdlanost, 2 sv., Peš, 1866); Vértanuk a magyar torténelemból (Muedníci uherských djin, Peš, 1867); Zrinyi Peter és társai ligája s a torténete tekintettel
Historická a právn-historická literatura
maarská.
441
torvényszékek (Spolek Petra Zrinského a jeho druh, a
rendkiviili
mimoádné
soudy, Lipsko, 1867); Báthory Gábor fejedelem torténete (Peš, 1867); A Rákócziak korá Erdélyben (1868); Adalékok Bethlen Gábor szovetkezéseinek torténetéhez (Píspvky k djinám spojenectví G. Bethlena, Tort. Ért. II. 8, 1873); Rajzok és tanulmányok (1875, 2 sv.; jest tu sebrána ást drobnjších prací z let 1857 1S75). Szilágyi redigoval mimo jiné i illustrované milleniové djiny uherské, Magyar nemzet torténete (10 sv., 1896 1899), jež napsali, a sice: I. svazek (djiny až do vzniku království) Vaszary, Frohlich, Kuzsinszky, Géza Nagy, J. Marczali, II. sv. (djiny za doby Árpádovc) Marczali, III. sv. (Anjouovci a jejich ddicové, 1301 1439) Ant. Pór a Jul. Schonherr, IV. sv. (doba Hunyadiovc a Jagellovc, 1439 1526) Vilém Fraknói, V. sv. (doba od Ferdinanda I. do Rudolfa, 1527 1608) Ignác Acsády, VI. sv. (djiny od Matje II. do Ferdinanda III., 1608 1657) David Angyal, VII. sv. (doba Leopolda I. a Josefa I., 1657 1711) J. Acsády, VIII. sv. (doba restaurace, 1712 1815) J. Marczali, IX. sv. (vznik národního státu, 1815 1848) Géza Ballagi, X. sv. (moderní Uhersko, 1848 1895) Alex. Márki a Gustav Beksics. (Epilog napsal Moric
—
—
—
—
—
— —
—
—
—
Jókai.)
K
starším historikm náleželi dále Arpád Kerékgyártó (1818— 1904), Florian Mátyás (1818 1904), Alexej Jakab (1820 1897), Frant. Balássy (1821 1886) a Ferd. Knauz (1831 1896), Arnold Ipolyi (1823
—
—
—
—
do 1898). Kerékgyártó zabýval se hlavn historií kulturní. Napsal: Magyarország mivelódésének torténete (Kulturní djiny Uher, 889 11 14; 2 sv., Peš 1859 a 1865); A miveltség fejlódése Magyarországon (Vývoj kultury v Uhrách, 889 1301; i sv., 1881); Magyarország torténetének kézikonyve (Píruní kniha uh. djin; 7 sv., 1867 1874); Magyar alkotmány biztosítékai, 1000 1790 (Záruky uh. ústavy); Tiz év Magyarország legujabb torténetébol, 1840 1849 (Deset let z nejnovjších djin Uher; 1874) a j.
—
—
—
—
—
Mátyás vnoval se hlavn kritice historických pramen a chronoVydal pod názv. Historiae hungaricae fontes domestici 4 svazky rozliných kronik (v Lipsku a Bpešti, 1881—85) a v Histor. Rozpravách Akad. uveejnil tyto práce: Torténeti egyezések és tévedések (Historické konvence a bludy, Tort. Ért. XVI. 10); Egy honfoglalás elótti magyar hadjáratról Németországban és I. Endre, Kálmán király halála évéról (O mad. vojenské výprav do Nmec ped zabráním Uher a o roku úmrtí král Ondeje I. a Kolomana, t. XVII. 8, 1898); A magyarok els6 hadjáratai Európában (O prvých voj. výpravách Madar v Evrop, t. XVII. 9, 1898); Chronologiai megállapitások hazánk XI. és XII. századi torténeteihez (Chronologická urení k uh. djinám XI. a XII. stol, t. XVIII. 8, 1899); Szt. László és Imre királyok végnapjai és II. Endre életévei, fogsága és temetése (Poslední dny král sv. Ladislava a Emericha a vk, uvznní a pohbení Onlogii.
2Q*
Dr. Karel Kadlec:
442
deje II., t. XIX. i, 1900). Mátyás zabýval se i filologií a napsal: Magyar nyelvtorténeti szótár (Madarský historický slovník, Peš, 1868 69,
—
2 sv.).
Jakah zabýval se hlavn djinami své užší vlasti, Sedmihrad, kde byl také zprvu nižším úedníkem, od r. 1867 pak hlavním editelem archivu zemské vlády, a když r. 1873 pevezen tento archiv do Budapešti, stal se podarchiváem a r. 1893 archiváem uh. zems. archivu. Hlavní jeho práce jsou: A magyar korona íeletti kiizdelem a XVI. században (Boj o Uh. korunu v XVI. stol.. Kluž, 186 1); Erdély egyháztorténelméhez (K cirk. dj. Sedmihr., M. Tort. Tár, XIII. sv., 1867); A királyfoldi viszonyok ismertetése (O pomrech král. pdy [fundus regius] v Sedmihr., Peš, 1868); Kolozsvár torténete (Djiny Kluže, 3 sv. listinného materiálu, 1869 [I.] a 1889 [druhé 2 sv.]); Az utolsó Apafi (M. Tórt. Tár XXI., 1875); Emlékek a szabadságharc idejébol (Vzpomínky z doby války za svobodu, 1879); Fiume (1881); A levéltárakról (O archivech, 1877); Erdély katonai védereje álalakulása a XVIII-dik században (Petvoení voj. branné moci sedmihr. v XVIII. stol., Tórt. Ért. XI. 10, 1883); Tanulmányok Erdély XVIII. századbeli jogtorténetéból (Studie z djin Sedmihrad v XVIII. stol., Tort. Ért. VII. 3, 1878). Spolen s Lud. Szádeczkým napsal Jakab: Udvarhely vármegye torténete a legrégibb idótól 1849-ig (Djiny komit. Udv. od nejst. až do r. 1849; Bpeš, 1900; od Jakaba jest prvá ást, od Szádeczkého doba od 1691 1849).
as
ásten
sedmihradské
—
historii se
vnoval
i
Balássy.
Z etných
jeho prací uvedeme aspo tyto: A rabonbánok áldozatai s a székelyek nemzeti gyulései (Obti rabonbán a nár. snmy Székel, Uj Mágy. Muz., 1856); A székely szokások ósrégisége (Starobylost székelských obyej, t., 1859); Udvarhelyszék elsóbbsége a tobbi székely székek folótt (Pednost stolice udvarhelyské ped ostatními székelskými stolicemi, t., 1860); Az egri egyházmegye alakulása (Vznik jagerské diecése, Jager, 1865); A székelyek alapszerzódése vagyis a székely kronikának e szerzódésre vonatkozó pontjai (Základní smlouva Székel, t. j. body székelské kroniky vztahující se na tuto smlouvu, Tort. Ért. II. 10, 1873); Az egri vár 1687-diki feladásának alkupontjai és a torókók maradékai Egerben (Podmínky jednání o vzdání se jagerského hradu r. 1687 a zbytky Turk v Jageru, t. IV. 4, 1874). Balássy napsal i djiny Hevešského komitátu, jež vyšly teprve po jeho smrti nákladem komitátní obce (Heves vármegye torténete, 2 sv., Jager, 1897).
innost biskupa Ifolyiho týkala se hlavn djin umní. Z prací jeho uvádíme zvlášt: A magyar szent korona és a koronázási jelvények torténete és míileirása (Djiny a popis uh. sv. koruny a korunovacích klenot, Bpeš, 1886). Pestrá byla i innost biskupa Ferd. Knanze. Uveejnil: Az 1397-dik országgylés végzeménye (Usnesení snmu z r. 1397, M. Tort. Tár III., 1857); A budai káptalan regestái 1148 1649-ig (Regesta budínské
—
Historická a právn-historická literatura
maarská.
443
Tár XII., 1863); Országtanács és országgyiilések torténete 1445 1452 (Djiny zemské rady a zems. snmu, Peš, 1859); Az esztergomi fóegyháznak okmánytára (Listár hlavního chrámu ostih., 2 seš., 1863 1866); II. Endre szabadságlevele (Pivil. Ondeje II., Tort. Ért. I. 10, 1869); A magyar nyelv torténeti jóga az egyház és kapitoly, M. Tort.
— —
(Histor. právo ma. jaz. v církvi a vlasti, Ostihom, 1870); pozsonyi káptalan kéziratai (Rukopisy prešpurské kapitoly, 1870); Monumenta ecclesiae Strigoniensis (2 sv., Ost., 1874); Kortan hazai torténelmiinkhoz alkalmazva (Chronologie s použitím našich domácích djin, 1877; dílo poctné cenou Akad.); Pozsonyi prépostság (Prešp. proboštství, 1880); Buda ostromához (K dobývání Budína, 1886); A Garam-melletti Szent Benedeki apátság (Opatství sv. Benedikta
hazában
A
nad Hronem,
1890).
K pedním
historikm náleží i nedávno archivá Julius Pauler. Hlavní spisy jeho
(r.
1903) zemelý'^
zemský
Wesselényi Ferencz nádor és társainak osszeeskiivése (Spiknutí palatina Fr. Wess. a jeho druh, Bpeš 1876, 2 sv. dílo poctné cenou Akad.); A magyar nemzet torténete az Árpádok korában (Djiny mad. národa za Arpádovc, 1893, 2 sv.; II. vyd., 1899; práce tato, jež náleží k nejlepším dílm mad. historiografie, obdržela od Akad. r. 1894 cenu Szilágyiovu a pak r. 1895 velikou cenu); A magyar nemzet torténete Szent Istvánig (Djiny mad. národa až do sv. Štpána, Bpeš, 1900). jsou:
;
dobou Madar zabýval se mnoho vynikající orientalista Géza Kuun (1837 1905)- Nkteré spisy jeho vyšly latinsky, jako: Codex cumanicus (1880), Relationum Hungarorum cum oriente gentibusque orientahs originis historia antiquissima (2 sv.. Kluž, 1893 až 1894), Fontes rerum Byzantinarum (1893), Additamenta ad codica Cumanorum (1881), Additamenta ad cod. Cum., nova series (1883). Z maarských jeho prací uvádíme: Hunyad vármegyéról (O komitátu hunyadském, Etnographia, 1890; jazykový výklad místních jmen hun. kom.); A brodnikok (1892); Jelentés a magyar honfoglalást illeto arab s egyéb keleti kútfókrol (Zpráva o arabský^ch a jiných orient, pramenech týkajících se zabrání Uher, Akad. Értesító, 1894); Keleti kútfók (Bpeš, 1898); Gurdézi szovege a magyarokról (Text Gardziho o Maarech, Akad. Értesító, 32 seš.); Gurdézi a torokokról (Keleti Szemle, 1901— 1902); Hunyadmegye óskora. Hazánk lakói a római uralom megszunte után a honfoglalás idejéig (Obyvatelé naší vlasti po zániku ímského panství až do zabrání Uher [t. j. od Maar], Nejstarší
—
ma. h.
Hunyad vármegye
tort.
I.
sv.,
1902).
Ze žijících dosud pedních historik ma. náležejí k nejstarším Leopold óváry (nar. 1833), Ant. Pór (nar. 1834), Vincenc Bunyitay (nar. 1837), Michal Zsilinszky (nar. 1838), Koloman Thaly (nar. 1839) a Vilém Fraknói (nar. 1843).
Zemský archivá histor.
pramen
L. Ováry
(viz shora).
má význam
Jest znalcem
jako sbratel a vydavatel uhersko-
jmenovit
pomrv
Karel Kadlec:
Dr.
444 italských.
Napsal
mimo
A Nagy
jiné:
Lajos és V. Károly franczia
—
király kozótt tervezett szovetség, 1374 76-ig (Spolek /-amýílený mezi Ludvíkem Vel. a franc. králem Karlem V., M. Tórt. Tár XXIII.);
Zsigmond 1889);
király és az olasz diplomácia (Král
A magyar Anjouk
eredete
(Pvod
Zikmund a italská dipi., Anjouovc, Tort. itrt.
uh.
I, 1897); La questione Dacoromana e lo stato Ungherese (Rím, 1894; též rim. v Bpešti a franc. v Paíži, 1894).
XVI.
Ant. Pór náleží k nejlepším znalcm doby Anjouovské. O Anjouovcích napsal rozliné práce, zejména shora uved. III. sv. milleniových djin, 2svazkovou biografii Ludvíka Vel., spis A magyar Anjouk igényei a lengyel trónra (Nároky uh. Anjouovc na polský trn; Kluž, 1902) a j. se hlavn cirk. djinami a dIsmeretlen apátságok (Neznámá opatství, Ostihom, 1880); Az Egyedi apátság torténete (Djiny egyedského opatství. Vel. Várad, 1880); A váradi pspokség torténete (Djiny vár. biskupství, t. 1883 84, 3 sv.); Magyar királyok Váradon (Uh. králové ve Váradu, t. 1890); Bihar vármegye oláhjai és a vallásunio (Rumuni bihars. komitátu a konfesní unie, Tort. Ért. XV. 6, 1892); Schematismus historicus dioeces. Magno-Varadiensis (Vel. Várad,
Kanovník
jinami
umní.
Vine. Bimyilay
mimo
Napsal
zabývá jiné:
—
1896).
Michal Zsilinszky, státní tajemník v min. kultu a vyuování, napsal mezi jiným: Szarvas város torténete (Djiny mad. a slovácky, 1872); Békés vármegye tórténeti emlékei (Monum. diplom, comit. Békesiensis, spol. s Lud. Haanem); Egy forradalmi zsinat torténete, 1707 15 (Djiny jedné revoluní synody, Bpeš, 1889); Csongrád vármegye torténete (2 sv., 1896 a 1899); Kerman Daniel evangelikus pspok élete és mvei 1663 1740 (Život a díla evang. bisk. Dan. Krmana, Bpeš, 1899). Nejvtším dílem Zsilinszkého jest 4svazková práce A magyar országgyiilések vallásgyi
pvodem Slovák, msta Szarvase,
—
—
snmv
o konfesních záležitostech; I. sv. (Jednání uh. reformációtól a bécsi békéig [Od reformace až k Vídes. míru], Bpeš, 1880; II. sv. A bécsi békekotéstol a linczi békekotésig, 1606 45,
tárgyalásai
A
—
1893; IV. sv. 1687 Uh. protest, literární spolenost).
t.
1891; III. sv. 1647
87,
t.
Kol. Thaly vydal adu Rákócziho IL (viz shora).
— 1712,
—
t.
1897; vydala
pramen týkajících se Tokolyho a Frant. Znanou ást publikované tam látky zpra-
coval v tchto monografiích: Bottyán Jánoš, II. Rákóczi Ferencz fejedelem vezényló tábornoka (o gener. Bottyánovi, Peš, 1865); Ocskay László, II. Rákóczi fejedelem dandárnoka és a felsómagyarországi hadjáratok, 1703 10 (o brigádníku Lad. Ocskayovi a hornouh. voj. výpravách, Bpeš, 1880); Dunántuli hadjárat 1707-ben (t. 1880); Az 1683-iki táborozás torténetéhez (K djinám táboení r. 1683; Tort. Ért. XI. 4, 1883); II. Rákóczi Ferencz fejedelem ifjusága, 1676 1701 (Mládí kn. Fr. Rák. II. Prešpurk 1881; II. rozmn. vyd. 1884); Rá-
—
—
,
Historická a právn-historická literatura
maarská.
445
kóczi-emlékek Torokországban és II. Rákóczi F. fejedelem hamvainak feltalálása (Rákócziovské památky v Turecku a nalezení pozstatk kn. Fr. Rákócziho II., 2. vyd. 1893). Thaly našel totiž v caihradském galatském chrám Lazarist tlesné pozstatky Rákócziovy.
Co do plodnosti druhým Szilágyiem jest biskup Vilém Fraknói, jehož díla tvoí už celou bibliotéku. O jeho pramenných edicích i nkterých monografiích uinna zmínka již shora. Zde budtež uvedeny tyto další práce: A magyar nemzet torténete (Djiny mad. národa, Bpeš, 1873); Vitéz Jánoš élete (1879); A szekszárdi apátság torténete 1511 (1883); Magyar(1879); Magyarország és a Cambrayi liga, 1509 ország a mohácsi vész elótt (Uhersko ped bitvou u Moh., Házi konyvtár, 49. sv. 1884); XI. Incze pápa és Magyarország felszabaditása a tórok uralom alól (Papež Innocenc XI. a osvobození Uher od tur. panství, Bpeš, 1886); Váradi Peter kalocsai érsek élete, 1483 1511 (Život arcib. kalo. P. Váradiho, 1884); A magyar országgylések torténete, 1526 7 sv.); Pázmány Peter, 1587 (Djiny uh. 1570 1637 (1886); Erdódi Bakócz Tamás élete (1889); A magyar királyi kegyuri jog Szent Istvántól Maria Tereziáig (Patronátní právo uh. král od sv. Štp. do Mar. Ter.); Oklevéltár a. m. kir. kegyuri jog torténetéhez (Listá k djinám patr. práva); Hunyadi Mátyás király 1440— 1490 (Bpeš, 1890); Várad felszabaditása 1692-ben és XII. Incze pápa (Osvobození Váradu r. 1692 a papež Innocenc XII., 1892); Pecchinoli Angelo pápai legátus Mátyás udvaránál, 1488 1490 (Bpeš, 1898).
—
—
—
—
snm,
—
Dosti známým jest za hranicemi prešpurský profesor, historik Ed. Wertheimer (nar, 1848). Napsal mimo jiné: Magyarország állapota a XVI. és XVII. sz-ban (Stav Uherska v XVI. a XVII. stol., Századok, 1875); Zur Geschichte des Trkenkrieges Maximilians II. 1566 (v Rozpr. vid. Akad., 1875); Házasság-tervezés Erzsébet Anglia királynóje és Károly osztrák fóherczeg kozott, 1559 1561 (Plán satku mezi angl. král. Alžbtou a arcivév. Karlem, Tort. Ért. V. 6); Erzsébet Anglia királynóje és Ausztria 1563 68 (Tort. Ért. VIII. 2, 1879); A tervezett négyes szovetség, 1787—90 (Projektovaný tyrspolek [mezi Rak., Rus., Francií a Špan.], Tort. Ért. IX. i, 1880); Berichte des Grafen Stadion 1807 09 (1881); Erzherzog Karl als Prásident des Hofkriegsrathes (Archiv f. osterr. Gesch., 66 sv., 1884); Documents inédits sur Marie Antoinette (Revue Historique 1884, 25. sv.); Erzherzog Karl u. die II. Coalition (Archiv f. ost. Gesch., 1885, 67. sv.); Ausztria^és Magyarország torténete a XIX. sz. elsó tizedében (Djiny Rak. a Uh.v prvém desetiletí XIX. st.; raad. a nm., I. sv. 1884 a 1890, II. sv. 1892; hlavní dílo autorovo); Die drei ersten Frauen des Kaisers Franz (Lipsko, 1893); Az 1867-iki magyar országgylés (Századok, 1896); A magyarországi cenzura torténelméhez (t., 1898); Az 1811 12-iki
—
—
—
—
magyar
országgyiilés (Olcsó konyvtár,
Nmecky (nar. 1849).
ásten
1900).
historik a genealog
Moric Weriner
prací jeho uvádíme: Genealogie
und Geschichte
píše také
^ etných
Bpeš,
Dr. Karel Kadlec:
446
(v berl. list Adler, 1884); Glosszák az
1887);
Az Anjouk genealogiája
(t.,
Árpádok genealogiájához
(Tiirul,
1888); Genealogische Studien (Víde,
1888); Boris és Rostislav (Századok, 1889); Die Grafen von St. Georgen délszláv uralkodói csa(Adler, též separ., Víde, 1891);
A
und Bosing
ládok genealogiai torténete a kozépkorban (Genealogické djiny jihoslov. panujících rodin ve stedovku, Temešvár, i8gi); A magyar nemzetségek a XVI. sz. kozepéig (Uh. rody do pol. XVI. stol., t., 2 sv., 1892); Az Árpádok családi torténete (Rodinné djiny Árp., 1892); A magyar nádorok az Árpádok korában (Uh. palatinové za Arpádovou, Tort. Tár, 1894); Zur Genealogie des osterr. Mittelalters (Víde, 1894); Ungarns Komitatbeamtenkorper bis 1301 (Ung. Revue, 1894); Árpádkori vármegyei képviselók (Komitátní poslanci za Arpád., Tort. Tár, 1897, též separ. 1898); Az Árpádkori nádorok genealogiája (Turul, 1898).
Na sklonku minulého roku (1906) zemel historik a pubhcista Ignác Acsády (nar. 1845). .T^k již shora uvedeno, napsal 5. a 7. sv. do Millenniových djin uh., red. Szilágyim. Krom toho uveejnil: Az osztrák császári ozim és Magyarország, 1804 1807 (Rak. císaský titul a Uh., 1877); Magyarország Budavár visszafoglalása korában (Uhry v dob optného dobytí Budína, 1886; poctno cenou); Magyarország pénzúgyei I. Ferdinand uralkodása alatt, 1526 64 (Uherské finance za Ferd. I., 1888); Kozgazdasági állapotaink a XVI. és XVII. sz-ban (Naše národohospod. postavení v XVI. a XVII. stol., 1899); A m. jobbágy-népesség száma a mohácsi vész után (Poet selského lidu po bitv u Moh., Tort. Ért. XIV. 3, 1888); A magyar nemesség és birtokviszonyai a mohácsi vész után (Uh. šlechta a její majetkové pomry..., t. XIV. 9); Régi magyar birtokviszonyok (Nkdejší uh. majetk. pomry, t. XVI. 3); Magyarország népessége a pragmatica sanctio korában (1896); A karloviczi béke torténete, 1699 (Djiny Karlov. míru, Tórt. Ért. XVIII. 4, 1899); Két penz iigy tor ténelmi tanulmány. I. A pozsonyi és szepesi kamarák, 1565 1604. II. jobbágyadózás 1564 76-ban (Dv studia z djin financí. I. Prešp. a spišská komora. II. Zdanní sedlák A jobbágyadózás 1577 97-ben .); (pokraováni studie posléze uvedené; Tort. Ért. XVI. 8); A magyar adózás torténete 1598 1604-ben (další pokraování; Bpeš, 1906); A magyar birodalom torténete (Dj. Uh. íše, 2 velké sv., 1903 a 1904); A magyar jobbágyság torténete (Dj. uh. sedlák, 1906; poslední práce autorova).
—
—
—
—
.
.
—
—
Ladislav Réthy (nar. 1851) uveejnil v ATcademii Corpus nummorum Hungariae (I. sv. Doba Árpádovc, 1899). Roku 1885 byl lenem balkánské vdecké expedice vedené Gyorgyem a jako výsledek té cesty napsal: Az oláh nyelv és nemzet megalakulása (Vznik rumunského jazyka a národa, II. vyd. ve Velkém Bekereku, 1890). Ve spisech Akad. vydal též studii A romanismus Illyricumban. Za hlavní zásluhu piítají mu Madai, že rozešil otázku vzniku a promny rumunského jazyka a národa.
Historická a právn-historická literatura
Arpád Károlyi, redaktor Uh. snm. památek
maarská. (nar.
447
1853),
zabývá
hlavn stol. XVI. a XVII. Napsal: Buda és Pst visszavívása 1686 (Zptné dobytí Budína a Pešti; Bpeš, 1886); Adalék a nagyváradi béke s az 1536 38 évek torténetéhez (Píspvek k Velkovár. míru a k djinám let 1536 1538; t. 1879); ^ Dobo-Balassa-féle osszeesk iivés
se
—
— — 1882 — 83);
torténetéhez 1569 72 (Spiknutí Dobo-Balassovské; t. 1879); Martinuzzi levelezése (Tort. Tár); Illéshážy hfltlenségi pere (Soud 111. pro
nevru;
t.
A
magyar alkotmány
folfiiggesztése
1673-ban
(Suspense uh. ústavy r. 1673; Tort. Ért. XI. 3); A vallásszabadság kérdése a korponai gyiilésen (Otázka svobody vyznání na snmu v K., Bpesti Szemle, 1894); A korponai országgyiilés 1605 (1896); A kiegyezés iigye a kassai országgyiilésen 1606 tavaszán (Vc vyrovnání na košíkem snme 1606; 1899); Bocskai szerepe a torténetben (Bocskaiova role v djinách; 1898).
Márki, profesor stedovkých a novjších djin na univ. napsal mimo uvedený X. sv. Millen. djin rozliné uebnice a píruky djepisu a zempisu a pak hlavn tyto práce: Dózsa Gyorgy és forradalma (Jií Dózsa a jeho vzpoura), Maria, Mágy ar ország királynéja, Erzsébet, Magyarország királynéja (životopis král. Marie a Alžbty) a A kozépkor fóbb krónikásai a magyarok honíoglalása koráig (Hlavnjší kronikái stedovcí ped píchodem Mado Uher). Pod redakcí jeho vyšla Pamtní kniha vnovaná králi Matji (Matyáš király Emlékkonyv, Bpeš, 1901). Alex.
v Kluži
(nar. 1853),
ar
(nar. 1855), úedník zemsk. arch. bpešského, napsal Frater Martinuzzi G. élete (1885) a spolen s Ant. Beke I. Rákóczy Gyorgy és a porta (2 sv., 1888). Vydal též 2 sv. korresp. a listin k djinám Mikul. Zrinského (1898 99).
Sam. Barabás
mimo
jiné:
—
K
nejelnjším a nejplodnjším historikm maarským náleží Lud. Thallóczy (nar. 1854), který studuje zvlášt djiny Bosny i jiných balkánských zemí, pokud bží o souvislost s djinami uherskými. Podavše dosti obšírnou jeho biografii v Ottov Slovníku Nauném, odkazujeme na ni. Pedním a velmi plodným ma. historikem jest dále budapešský univ. profesor Jindich Marczali (nar. 1856), shora už nkolikráte zmínný. Z etných prací jeho vedle uvedených již stjtež zde hlavn tyto: A magyar tórténet kútf'')i az Arpádok korában (Prameny uh. djin pro dobu Arpádovc; Bpeš, 1880, nm. v Berlín 1882; poctno Vítzovou cenou Akad.); Magyarország torténete II. József korában (Bpeš, 1881, 1885 a 1888, 3 sv.; nové vyd. I. a II. sv. 1885 a 1888); Az újkor torténete (Djiny nové doby; Bpeš 1883 86, 3 sv.); Maria Terézia, 1717 1780 (t. 1891; M. Tort. Életr., VIL); A legújabb kor torténete, 1852 1880 (Djiny nejnovjší doby; t. 1889 92); Anonymus iskolai kiadása (Školní vydání Anonyma; t. 1892); A magyar tórténet kutfóinek kézikonyve (Píruní kniha pramen k uh. dj.; Bpeš, 1902). Marczali redigoval též Velikou (i2svazkovou) illustr.
—
— —
—
— —
Dr. Karel Kadlec:
448
všeol). historii (Nagy Képes Világtorténet), do níž sám napsal íest svazk, a sice dobu reformace (sv. VIL), dobu protireformace (sv. VIII.), dobu absolutismu (sv. IX.), dobu revoluce a Napoleona (sv. X.), dobu reform (sv. XI.) a o státních a spole. formách naší doby (sv. XII.). Záhy zemel nadaný historik Josef Szalay (1857 1885). Napsal: Váiosaink a XIII. században (Naše msta ve XIII. stol., Bpeš, 1878) a Magyar nemzet torténete (Djiny uh., 4 sv. 1883; poctno cenou
—
Akad.).
K
nejsvdomitjším historikm mad. poítá
se
zemský archivá
Desider Csánki (nar. 1857), zmínný už pokraovatel velikého díla hr. Jos. Telekiho. Z menších jeho prací uvádíme: I. Mátyás udvara (spis velmi populární); Kórosmegye a XV. században (Križevecká županije; Tort. Ért. XV. 12, 1893); Rajzok Mátyás király korából (rty z doby krále Matje, 1897). Spolen s Lud. Barótim napsal Csánki uebnici uh. djin (Magyarország torténete). Palaeografií a heraldikou zabývá se budapeštský univ. profesor a editel knihovny Nár. musea Ladislav Fejérpataky. Hlavnjší jeho práce jsou: A pannonhalmi apátság alapító vedle uvedených již shora oklevele (Zakládací listina Sv. .Martinského opatství, 1878); A királyi kancellária az Árpádok korában (1885); Magyar nemzetségi zsebkonyv (Kapesní kniha uh. rodin; spol. s Jos. Szinnyeiem, 1888); Kálmán király oklevelei (1892); Oklevelek II. István király korából (1895); Magyar czimeres emlékek (Uh. erbovní památky, 2 sv.).
—
—
Velmi plodným historikem jest Jan Karácsonyi (nar. 1858), prodjin a cirk. práva na bohoslov, seminái ve Vel. Várad. Pocházejí od nho mimo uvedené již práce tyto monografie a lánky: Magyarország és a nyugati egyházszakadás (Uhry a rozpadnutí se fesor cirk.
záp. církve; Vel. Várad,
Gellért élete és mflvei (Život 1887, poctno cenou Ipolyiovskou) Szent István oklevelei és a Silveszter bulla (t., 1891); Békés vármegye torténete (Djiny komitátu Békéšského, 1896) Honfoglalás és Erdély (Za-
a práce
sv.
Gerharda;
1885); Szent
Bpeš
;
;
brání Uher a Sedmihrady; Bpeš, 1896); Bethlen Gábor erdélyi fejedelem ósei (Pedkové kn. G. Bethlena; Turul, 1897); Az aranybulla (Zlatá bulla, Tort. Ért. XVIII. 7, 1899); Szent Imre herczeg (Vévoda sv. Emerich, Bpeš, 1899); A hamis, hibáskeletu és keltezetlen oklevelek je^yzéke 1400-ig (Seznam nepravých, chybn datovaných a ne-
datovaných listin do r. 1400; Bpeš, 1902); A magyar nemzetségek a XIV. század kozepéig (Uh. rody do pol. XIV. stol., 2 sv. a i. ást 3. sv., 1902; 2. ást 3. sv. napsal Csoma, Magyar nemzetségi czimerek [Uh. rodinné znaky], 1904); Magyarország egyháztorténete (Djiny uh. církve; Vel. Várad, 1906). Na poli heraldiky, sfragistiky, kulturních a
pracuje zemský archivá Karel Tagányi
hospodáských djin
redaktor 1858), Gazdaságtorténelmi szemle. Hlavní práce jeho jsou: Magyarország czímertára (Sbírka znak uh. 1881, 6seš.); A fólduh.
msíníku A Magyar
(nar.
Historická a právn-historická literatura
maarská.
449
torténete Magyarországon (Djiny spolené držby pdy v Uhrách; 1894, též nm. v Ung. Revue); Magyar erdészeti oklevéltár (1896, 3 sv.); Megyei onkormányzatunk keletkezése (Vznik komit. samosprávy, Tórt. Ért. XVIII. 6, 1899) a j. (Viz Ottv Slovník Nauný.)
kozosség
kult. djin na univ. v Budapešti djiny cisterckých opatství uh. a cist. ádu vbec. Z etných spis jeho uvádíme zvlášt: A zirci, piliši, pásztói és szent-
Remigins Békefi, profesor uh.
(nar. 1858), napsal
gotthárdi ciszterci apátságok torténete
Emlékkonyv (Bpeš r.
1896, na
pam
1896;
djiny
millennia),
A
ádu
(3 sv., cist.
Ptikostelí, 1891
v Uhrách od
r.
— 1902);
1142 do
pásztói apátság torténete (3 sv. 1898
až 1902).
Neobyejnou plodností vyniká klužský univ. profesor Ludvík Szádeczky (nar. 1859), který jest velikým znalcem styk sedmihradskopolských a valašských. Napsal mimo jiné: Mihály havas alfoldi vajda Erdélyben, 1595 1601 (Valašský voj voda Michal v Sedmihr., Bpeš, 1882, 2. vyd. v Temešváru, 1893); A czéhek torténete Magyarországon (Djiny cech v U., Tort. Ért. XIV. 7, 1888); Izabella és Jánoš Zsigmond Lengyelországban 1552 57 (Iz. a J. Z. v Polsku, 1888); István lengyel királylyá választása 1574 76 (Volba Štpána za pols. krále, 1889); Báthory Zsigmondné, Maria Krisztina (Manželka Z. Báthoryho M. K. (t. 1893) Az elsó magyar postaszervezet és az erdélyi posták a fejedelmek korában (První uh. poštovní organisace a sedmihr. pošty v dob knížat, 1890); A Habsburg-ház lengyel királyságra torekvése a XVI. sz.-ban (Snahy rodu Habsb. o polskou korunu v XVI. st.. Kluž 1892); Szerémi Gyorgy élete és emlékirata (Život a pamtní spis Jiího Srmského, Tort. Ért., 1892); Székely oklevéltár (Székelský listá. Kluž, 1895 sv.); Thokoly erdélyi fejedelemsége 98, 4. -7. (Sedmihr. knížectví Thokolyovo, Száz. 1898, též o sob); Kaukázusi utazásunk (Kluž 1898; zpráva o cest kavkazské a stedoasijské expedice Zichyovy z r. 1895, které se Szádeczky iiastnil); Magyarország torténete (Djiny Uh. [pro stední školy]; I. díl do bitvy u Moháe, Bpeš, 1901; II. díl až do r. 1867, t. 1902); A csíki székely kronika (Bpeš, 1905; autor dokázal tu zpsobem nepipouštjícím nejmenší pochybnost, že kronika tato jest podvržena).
—
—
—
;
—
—
Ke starým djinám uherským a k dob sthování národ v obrátil hlavn Samuel Borovszky, editel kanceláe Uh. Akad.
pozornost
(nar. 1860). Hlavnjši jeho práce jsou: A honfoglalás torténete (Djiny zabrání Uher [od Maar], 1893); Csanád vármegye torténete 1715-ig (I. sv., všeobecné djiny csanádského komitátu, 1896; II. sv., podrobné djiny, 1897); A népvándorlás korá (Doba sthování nár., IV. sv. Velké illustr. všeob. historie). Borovszky rediguje illustrovanou publikaci A Magyarország vármegyei és városai (Uh. komitáty a msta).
K nadanjším mladším historikm náležejí dále David Angyal, Ondej Komáromy, Jul. Schonherr, Ant. Hodinka, Ant. Aldásy, Alex. Mika
a Lad. Erdély.
Dr.
45©
Karel Kadlec:
David Angyal, docent uh. djin v Budapešti (nar. 1857), napsal velkou biografii Emer. Thokólyho (2 sv., 1888 a 1889), df^jiny Uher od Matje II. do smrti Ferd. III. (v millen. djinách), studii o polit. stycích Sedmihr. s Anglii (Erdély politikai érintkezése Angliával, 1902), uebnici uh. djin a j. O. Komáromy vicearchivá zems. archivu a univ. docent v Bpešti (nar. 1861), napsal mimo jiné tyto práce: Ugocsa vármegye keletkezése (Vznik ug. komit., Tort. Ért. XVI. 7, 1896); Báthory (iábor t(3rténetéhez (Hadtort. Kozlemények, 1896); Kálló mint végvár (Kálló jako pohraniný hrad, t. 1897); A szent korona es Bethlen Gábor (Száz., A szabad hajduk torténetre vonatkozó levéltári kutatások 1898); (Arch. bádání k djinám svob. hajduk, Tort. Ért. XVII. 6, 1898). ,
Jul. Schdnherr, byv. úedník Nár. m.usea (nar. 1864), red. asopisu Turul, zabýval se hlavn heraldikou, djinami rodin a stedov^kou uh. bibliografií. Hlavní práce jeho jsou: Hunyadi Corvin Jánoš (M..Tort. Anjou-ház orókosei (Doba Sigmundova Életrajzok, 1894) a Az a Albrechtova v Millen. dj., 3. sv.).
Ant. Hodinka, nyní profesor na akademii v Prešpurku (nar. 1864), Napsal: A szerb se hlavn studiu djin jižních Slovan. fejedelemség viszonya Magyarországhoz (Pomr Srbs. kníž. k Uhersku, Tort. Tár. XII., 1889); Borics életrajza (Životopis Borisv, Magyar Konyvszemle XIV.); A szerb torténelem forrásai (Prameny srb. djin, Tort. Tár. 1891 a 1892); Tanulmányok a bosnyák-djakovári pspokség tórténetéból (Studia z djin dakovského biskupství, Tort. Ért. XVII. 3).
vnoval
O
ediní jeho innosti viz shora. Ant. Áldásy, soukromý docent stedovkých djin na univ. v Bpešti napsal mezi jiným: Az 1707 évi ónodi országgylés torté-
(nar. 1869),
nete (Djiny ónodského snmu, 1895; poctno od Akad. cenou Vítzovou); A nyugati nagy egyházszakadás torténete VI. Orbán háláláig (Djiny roztržení záp. církve až do smrti Urbana VI., 1896; práce ta Az 1409 évi cividalei obdržela od theol. fak. bpešské univ. cenu); zsinat torténete (Djiny civid. synody z r. 1409, 1896). S Thallóczym vydal XXXIII. sv. oddl. I., Histor. památek uh. (viz shora). Alííx.
mimo
Mika, docent sedmihradských djin na univ. v Bpešti, napsal historie o dob sv. Marczaliovy Velké illustr. všeob.
jiné V.
feudalismu a kížových výprav. O Erdélyim (nar. 1868), redaktoru djin
sv.
martins. benedikt.
uinna zmínka již shora. A nyní seznámíme strun
ádu,
s hlavními pstiteli právních djin uherských. Pomíjejíce starší literaturu, kterou jsme dosti podrobn uvedli, a sice pokud bží o právo ústavní, v práci své Uherská a chorvatská ústava v hlavních rtách (ve sborníku eská Politika II. sv., 1906), a co se týe práva soukromého v monografii Verbóczyovo obsažené Tripartitum a soukromé právo uh. a chorv. šlechty v Rozpr. Ces. Akad. r. X., . 3., 1902), pejdeme hned k vj^znanjšímosob-
nm
Historická a právné-historická literatura
maarská.
451
nostem. K nejstarším pracovníkm, kteí se pokusili podati kritický pehled ústavního práva uherského, náleželi Emerich Krajner a Ant.
—
Od Krajnera (1791 1875) pochází ješt dnes cenné dílo Die ursprúngliche Staatsverfassung Ungarns seit der Griindung des Konigthums bis zum J. 1382 (Víde, 1872; kniha dosti vzácná, jež se poala tisknouti v Pešti r. 1868, celá však vyšla ve Vídni v málo exempláích). Autor srovnává právní instituty uherské s nmeckými a zjišuje silné nmecké vlivy. Kniha trpí velikými formálními vadami. Výklady asto jsou perušovány dlouhými citáty z pramen, jež rusí souvislost. Prof. peštský Ant. Virozsil (1792 1868) napsal mimo jiné velký spis Juris publici regni Hung. specimina, který vyšel ve výtahu i nm., Das Staatsrecht des Konigreichs Ungarn (v Pešti 1865 a 1866). Akoli práce tato náleží k nejdkladnjším knihám o djinách uh. ústavního práva, má rovnž formu velice nedokonalou, a jest jen o málo pehlednjší než spis Krajnerv. Virozsil.
—
Prvým nejuniversálnjším právním historikem uherským byl budapešský univ. profesor Gustav Wenzel (1812 1891), o jehož pramenných 'edicích uinna zmínka již shora. Zabýval se hlavn uh. právem soukromým a horním. Napsal mimo jiné: A magyar és erdélyi magánjog rendszere (Soustava uhers. a sedmihr. soukr. práva, I. a II. sv., Budín 1863 64, též vyd. pozd.; zkrácen: Az 1848 elótti magyar magánjog tekintettel ujabb átalakitására, 3. vyd. Bpeš, 1885); Magyar országnak jogtorténetének rovid vázlata (Krátký nártek právních djin uh., Peš, 1872); Magyarország bányászatának kritikai torténete (Kritické djiny uh. hornictví, Bpeš, 1880); Egyetemes
—
—
európai jogtorténet (Všeobecné evropské právní djiny, Budín, 1869; 3. vyd. Bpeš, 1873).
Djinami ústavními zabýval prof.
Gedeon Ladányi (1824
se
— 1886).
ze starších spisovatel
Nejvtším dílem jeho
zejména
jest:
A ma-
gyar királyság alkotmány torténete a szatmári békekotésig (Ústavní djiny Uh. království až do uzavení szatmárského míru; 2 sv., Debre-
Strunjší jest spis: Magyar alkotmány torténete (t. 1863, vyd. 1873), který podává pehled celých ústavních djin uh.
cín 1871). 3.
Sedmihradským právním djinám vnoval pozornost vedle uherských profesor Friedrich Schiiler v. Libloy (1827 1900), který se zabýval právem veejným i soukromým. Spisy jeho vypoteny v Ottov Slovníku Nauném. K nejnadanjším a nejvzdlanjším právním historikm, publicistm a politikm mad. náležel Julius Schvarcz (1839— 1900), od r. 1894 profesor starovkých djin na budapešské universit. Psal velmi mnoho macTarsky, nmecky, francouzsky a anglicky. Z prací jeho uvádíme zvlášt tyto: Magyarország helyzete a reál unióban (Postavení Uh. v reální unii, Peš 1869); A miniszteri felelosség eredete az európai alkotmány-torténelemben (Pvod minist. zodpovdnosti v ústavních djinách Evropy, Társad. Ért. VII. 6, 1885); Ada-
—
Dr.
452
Karel Kadlec:
lékok a magyar állampolgári társadalom egységes természetének elméletéhez (Píspvky k theorii jednotné povahy spolenosti uh. stát. oban, t. X. lo, 1890) A király tanácsosainak felelossége Aragoniában és Magyarországon (Zodpovdnost král. rady v Arag. a v Uhrách, t. X. 5, 1890); Die Demokratie von Athén (1882 a 1892); Die romische Massenherrschaft (I. sv. 1893, II. sv. i. ást 1893, 2. ást 1898, Lipsko); Kritik der Staatsformen des Aristoteles (Eisenach, 1890); Montesquieu und die Verantwortlichkeit der Ráthe des Monarchen in England, Aragonien, Ungarn, Siebenbiirgen und Schweden, 1189— 1748 (Lipsko, 1892); Elemente der Politik. Versuch einer Staatslehre auf Grundlage der vergleichenden Staatsrechtswissenschaft u. Culturgeschichte (BerHn, 1895); Politika elemei (Prvky politiky, Bpeš 1880 82, 4 seš.j. ;
—
K
právním historikm
ma.
dlužno poítati Emericha Hajnika (1840 1902), býv. (od r. 1873 do 1901) profesora všeobecných evropských a uherských právních djin na universit v Bpešti. Uebnice jeho Magyar alkotmány- és jogtorténelem (Uh. ústavní a právní djiny, Peš, 1872), dnes arci již ásten zastaralá, byla svého asu velmi dobrou pomckou k seznání právních a ústavních djin za Árpádovc (dále spis nesahá; kniha /. Kosuíányha A magyar alkotmány- és jogtorténelem tankonyve z r. 1895 není vlastn niím jiným než novým vydáním uebnice Hajnikovy). Nejnejzasloužilejším
—
cennjším dílem Hajnikovým jest A magyar birósági szervezet és perjog az Arpád- és a vegyesházi királyok alatt (Uh. soudní organisace a procesní právo za Árpádovc a král z rozliných dynastií, vyd. Akad. 1899). Z ostatních prací Hajnikových uvádíme: Egyetemes európai jogtorténet (Všeob. evr. právní djiny, 5. vyd. 1899); Az orokos fóispánság a magyar alkotmánytorténetben (Ddiné županství v uh. ústavních dj., Tort. Ért. XIII. 10); A királyi konyvek a vegyes házakbeli királyok korszakában (o král. knihách, t. VIII. 8). Dále než Haj nik došel ve svých ústavních a právních djinách uh. (Magyar alkotmány- és jogtorténet) profesor bpešské university Ákos Timon, dnes prvý representant svého pedmtu v Uhrách. Spis jeho, vyšlý 4 let (od r. 1902 do 1906) ve tech vydáních a peložený i do nminy, jest nejlepší knihou o ústavních a právních djinách uherských. (Viz náš Sborník, r. V. z r. 1905, kde jsme se na str. 215 a násl. vyslovili proti Timonov theorii o svaté korun Uh. jako njakému specificky uherskému pojmu; referát o novém, 3. vyd. v CCM. 1907.) Dílo toto jest vlastn výsledkem dlouholeté badatelské innosti Timonovy a má velkou cenu nejen pro své vnitní kvality, nýbrž i pro svou dokonalou formu. Ostatní prá*ce Timonovy uvedli
bhem
jsme v biografii
uv.
v Ottov Slovníku Nauném.
Církevním právem a jeho djinami zabývá se klužský univ. profesor Alex. Kolosváry (nar. 1840), od nhož máme tyto práce: Az erdélyi ev. ref. egyházkerulet egyházjoga (Cirk. právo sedmihr. ev. ref. cirk. obvodu. Kluž 1877); Helyzetváltozások a vallásszabadság és felekezet-
Historická a právn-historická literatura
nélkiiliség
tekintetébol
(Zmny
postavení
s
maarská.
455
hlediska svobody vyznání
a bezkonfesnosti, 1894). S prof. Kl. Ovárym vydal uh. munic, statuta (viz shora), peklad Tripartita a v millenniovém vydání Corpus juris
hung. peklad
zákon od
sedmihradských (1896
—
zákon
Karla Roberta do Ferdinanda III. a
97).
Z ostatních právních historikv uvádíme zvlášt Jana
Királye,
univ. profesora bpešského, autora spisu Pozsony város jóga a kozép-
korban (Právo msta Prešpurku ve stedovku, vyd. Uh. Akad.); Jana Horváiha, docenta uh. státního práva na univ. v Bpešti, autora prací: Az 1722 23, I. II. Ill.t-czikkek által elfogadott pragmatica sanctio lényege és annak helyzete a magyar kozjogban (pednáška vyšlá v rozpr. Ma. práv. spolku, XVI. sv. 4. seš.) a A kozos gyek elózményei és fejlódése, 1526 -1848 (o vývoji spol. zálež., 1902), Josefa Illése, docenta uh. ústavních a právních djin v Budapešti, a Felixe Schillera. Z prací Illésových u*vádíme: Az ujkori alkotmány fejlódés elemei (Prvky ústavního vývoje nové doby); Házassági vagyonjog az Árpádok alatt (Majetkové právo manželské za Arpádovou); A magyar szerzódési jog az Arpádok korábán (Uh. smluvní právo za Árp.; 1901); Oroklés a nói vagyonban az Árpádok korában (Ddní ženského majetku za Árp.,
—
—
1906). Hlavním spisem Fel. Schillera, pekladatele Timonova do nminy, jest: Az orókos fórendiség torténete (Djiny ddiného panského stavu), vedle ehož uvésti sluší zvlášt ješt rozpravu jeho: A hármaskonyv jogforrástana (o právních pramenech Tripartita; 1902, 6. sešit právn. rozprav [Jogi Értekezések] red. J. Baloghem) a pak úvahu o pragmatické sankci a rod. zákonech (viz níže). Oba posléze uvedení napsali též rozliné lánky z uherských právních djin do uh. právnického slovníku, Magyar jogi lexikon, který vychází od r. 1898 redakcí Desid. Már kuse a chýlí se k svému zakonení (5. sv. vyšlý r. 1904 sahá k slovu Perfggóség [litis pendence]). Slovník tentO' není pouhým pekladem podobných cizích publikací, nýbrž vyniká samostatností. Vztahuje se skoro na všechny právní obory (vyjmuto jest právo správní a finanní) a všímá si nejen práva uherského, nýbrž i chorvatského, do jisté míry i práv cizích (na p. pod heslem Bulgária, II. sv., str. 306 329, jest obšírný lánek Dra Milana Sišmanova, informující o jedotlivých bulharských zákonech). Pináší i biografie.
Bpeš,
díla
—
Jakýmsi Ducangem uherským jest Glossariiim mediae et infimae Regni Hung. od Ant. Bartala (Bpeš, 1901, stran XXVIII Doplky podal Fr. Dory v Századok, sv. 36. (str. 589 724).
latinitatis
a a násl.).
Do
literatury právnické náleží
i
spisy
nkterých politik a
publi-
cist. Jest to na p. dvousvazkové dílo hr. Jid. Andrássyho: A magyar állam fonmaradásának és alkotmányos szabadságának okai (Píiny trvání a ústavní svobody uh. státu, 1901), trojsvazkové dílo poslance Ákose Beóthyho (f 1904): A magyar államiság fejlódése és kzdelmei (Vývoj a boje uh. státní myšlénky, I. sv. od nejst. dob do r. 1825
Dr.
454
Karel Kadlec:
II. sv. od r. 1825 do r. 1848, III. sv. [prifjraven k tisku po smrti thyho Desid. Bernáthem] od sankce zákon z r. 1848) a j.
J:ie6-
Dále budiž tu uinna ješt zmínka o tom, že Ma. právnický (Magyar Jogászegylet), který už po léta vydává znamenité rozpravy ze všech obor práva, uveejnil i nkolik prací právnhistorických. Mimo shora uvedené pednášky Jana Horvátha a Jos. Illése jsou to tyto práce: Jogtorténelmi tanulmány Verbóczy azon állitása folott, hogy a régi magyar peres-eljárás galliai eredetii (Právnhistor. studie o tvrzení Verboczyov, že staré soudní ízení uh. jest francouzského pvodu) od Ign. Kosutányho s poznámkami Desid. Márkuse a
spolek
Tom. Vécseye (XIX. sv. rozpr.), A magyar szerzódési jog az Árpádok korában, poznámky Gabr. Harmose ke zmínné shora rozprav Illésov (sv. XX.), Pragmatica Sanctio és a házi torvények (Pr. s. a domácí zákony) od Vikt. Jásziho (sv. XXV.), na kteroužto rozpravu navázány jsou další pednášky (se stejným záhlavím) prof. Polnera (sv. XXV.), prof. Ferdinandyho a Dra Fel. Schillera (sv. XXVI.) a konen Válasz a pragm. sanctio és a házi torvények tárgyában (Odpovd v záležitosti prag. sankce a dom. zák.) od V. Jásziho, Polnera, Schillera a Ferdinandyho (sv. XXVIII.); v témže XXVIII. sv. vyšla práce Ferdinandyho Korona és monarchia.
Dosti veliká jest
mnoho
i
právnímu
ma.
podává velmi Jsou to zejména práce zabývající se
literatura místopisná, která
historikovi.
jednotlivými komitáty a msty; o nkterých z nich uinna zmínka již shora. Zde budtež uvedeny ješt tyto monografie; Peisnerova o Budapešti v XVIII. stol., Reiznerova o djinách Segedína (4 sv.) a zvlášt nkolikasvazkové djiny m. Prešpurka od Ortvaye. Vychází též zvláštní sbírka Monografie uhers. komitát. V souvislosti s tím jsou monografie vnované jednotlivým národnostem uherským a sedmihradským. Tak na p. napsal stepán Gyárfás veliké (45 vážkové) djiny (A jászkunok torténete; Kecskemét, Bpeš, 1873 1885), Jos. Kele vylíil osvobození Jazyg a (Bpeš, 1903). Dosti veliká jest i literatura vnovaná Székelm (nkteré práce uvedeny jsou rovnž shora). Djinami sedmihradských Sasú zabývají se nejen Nmci, nýbrž i Madai. Tak napsal na p. ma. Val. Kis djiny sedm. Sas s ohledem
Kumán
—
Kumán
majetkovou samosprávu (v Blehrad sedmihr., 1900). ZimmerWerner a Miiller vydávají Urkundenbuch zur Geschichte der Deutschen in Siebenbrgen (3 sv., Sibí 1892 1902, III. sv. obsahuje materiál z let 1391 1415); R. Csallner vydal Quellenbuch der vaterlándischen Geschichte (Sibí, 1905); Schullerus uveejnil v Archivu des Vereines fr siebenb. Landeskunde listinné píspvky k djinám Sedmihrad od bitvy u Moháe až k míru Velkováradskému (dokonení r. 1900, sv. XXIX.). V témže asopise (r. 1901) vyšla Diddnerova práce Zur Geschichte des tJberganges Siebenb rgens unter dle Herrschaft des Hauses Habsburg, 1687 óchsmannova studie Der 1691, a Streit uber die Konzivihtát der drei stándischen Nationen Sieben-
na
jejich
fnann,
—
—
—
H
I
Historická a právn-historická literatura
maarská.
455
Zmínný již Zimmermann napsal také: Das Archiv der Stadt Hermannstadt und der sáchsischen Nation (Sibí, 2. vyd. 1901). Od Reissenberga jest monografie Abtei Kerz, od Miillera Die Repser Burg (1900), od Herrmanna Das alte und neue Kronstadt (2 sv.). Gross a Seraphin vydávají prameny k djinám msta Brašova (r. 1903 již IV. svazek, v Brašov). O jazykových djinách sedmihradských Sas psali jmenovit Jan Melich, velice nadaný slavista mad., univ. docent v Budapešti, a Litmtzer. Oba došli k výsledku, že nm. osady sedmihradské se jmény konícími na -dorf, -feld a -bach byly založeny asi kolonisty ze stedního franckého jazykového území. I madarská z nm. pevzatá slova vyložiti teba z francké jazykové zásoby. Z rakouskonm. jazykového území pevzala maarština velmi málo slov. O znamenitém Melichov díle Szláv jovevényszavaink (I. sv. o 2 ástech, Bpeš 1903 a 1905), jež má veliký význam pro djiny uherských Slovan, podáme zprávu na jiném míst. Ze spis vnovaných otázce rumunské sluší uvésti vedle citované již monografie Réthyho zvlášt dvouszvakový spis Ben. Jancsó-a: A román nemzetségi torekvések tórténete és jelenlegi állapota (Djiny a nynjší stav národních snah rumunských; Bpeš, 1896 a 1899). Autor stojí na stanovisku protirumunském podobn jako A. Bertha, pisatel biirgens.
—
knihy La Hongrie modern de 1849 1901 (Paíž, Plon-Nourrit, 1901). O oba opírá se Darvai v pednášce na mezinár. histor. kongresu v Paíži: La Hongrie et ses premiers vassaux roumains (Paíž, Dangon). Stanovisko rumunské zaujímá A. D. Xénopol: Magyars et Roumains devant Thistoire (Réponse a M. A. de Bertha; Paíž, Leroux; Revue Historique byla na stran Xenopolov, což vyvolalo lánek Kropfv v Századok, sv. 34.).
Konec unie švédsko-norské. Napsal Dr. F. VavHnek. V.
Poslední
píiny
rozluky
a
vyjednávání
zá-
vrená.
smírnému vyízení
Když došlo k ského, byl denní tisk velmi nadšen touto
sporu norsko-švéd-
neobyejnou prý mírumilovnkteré asopisy svtové vidly v tom pímo
obou národ. I znamenité úspchy mírové konference h a a g s k é. Pátelé myšlenky, aby spory mezinárodní rozhodovány byly bez branného zakroení, radostn si zaznamenávali nepopiratelný prý pokrok k uskutenní vného míru mezi státy. Sborník vd právních a státních. VII. 30 ností
první
Dr. F. Vavínek:
456
Konec života Unie skandinávské byl sice s obou stran pohnutlivé oplakáván sentimentální výmnou adress, peplnných tklivými vzdechy a dojemným ujišováním o píštím smírném soužití, ze zdvoilosti pohební vyjadovaly se tu oficieln vzájemné city ,, hlubokého politování" a
„upímných sympatií"
—
ale
lítostivý
tón této
závrené
pohební kontrastoval divn s boji, které ji pedcházely. Nálada obou národ v dob rozluky a za posledních let ped ní
slavnosti
nebyla tak nepochybn mírumilovná. Je pravda, v mezinárodním hnutí mírovém Norové byli z p r v n í ch, kteí se pihlásili do tohoto tábora; jeden z nejvtších jejich duch souasných, Bjórnstjerne Bjórnson, ,, hvzda severu", uchvacující pisatel milých vesnických povídek i smutn vážného ,,Na božích cestách", byl zanícený stoupenec hnutí mírového. Ale sám básník, jenž jako 24letý byl se ješt ohniv súastnil sbratení skandinávských student ve švédské Upsale, pece ku konci Unie pronášel klatby nad ddiným a jediným nepítelem švédským. Je sice pravda, že Norové, národ prakticky podnikavý, následkem svých svtových styk všemu modernímu pístupný, s parlamentem demokratickým, národ dost po obchodníku stízlivý a svobodomyslný, neml z daleka toho smyslu pro njakou ,,est válenou", jakou se vychloubali Švédové. Aristokracie švédská, velmi konservativní, ovládající nejvyšší kruhy vojenské, udržovala si etné tradice z doby švédské velikosti a vzpomínky na starou vojenskou slávu, jíž pokryty bývaly prapory pedk.
Než pes to, že Norové na ztrouchnivlou slávu roztepených korouhví v politice své mnoho nedali, pece bhem sporu se Švédskem lid norský upadal také v rzné siln romantické uctívání minulosti. Na voliských schzích pipomínaly se a vyhrabávaly ze zapomenutí staré iny norských král z nejrannjšího stedovku, fantasie posluchastva živena byla také spletenými legendami o mythických národních svatých a dráždna povstmi o peudatných bojích, zapadlých nkde až v mlze djin. Tato romantika, jež hraje vždy svj úkol v každé politice citu, došla také skuten zajímavého výrazu: veliké shromáždní lidu norského v Hamaru, v lét 1905, po rozluce, usneslo vzaté ze starých jmen se, že nový král pijmouti musí jméno, král norských, kteí dojdou tak obnoveného uctívání. Švédsko bylo by zapelo své tradice, kdyby hned po odtržení se Norska nebylo myslilo na válku. Ve Švédsku byla dosti znaná strana válená, strana junker", nebo-li, jak v Norsku ji nazývali, strana ,,Velkošvéd ", siln aristokratická, jen s vysoká a s útrpnárod sedlák v", kteí prý ješt ností pohlížející na norský ve své selské domýšlivosti jsou tak nevdní za to, že Švédové povznesli Norsko z ,, pouhé dánské provincie" k samostatnému státu. Tato strana ,,velkošvédská" pipravovala válku již v r. 1895, když spor mezi norským stortingem a králo viskou moci ,,
,,
Konec unie švédsko- norské.
457
švédskou o samostatné konsularní zastoupení Norska se krajn priostil. Strana velkošvédská mla krále k nepovolnosti, nebo byl
program její, pipravovaný za pomoci ministra války: vpadnout do Švédska a pinutit storting k úplné revisi norské ústavy. to starý
Již tehdy byly by tedy oba nevraživé státy podaly ukázku toho, státy v unii jsoucími. Pece tedy že válka je možná i mezi se mýlil onen vynikající státoprávní theoretik, jenž ped více než
dvma
dvaceti iety pronesl výrok, že válka mezi dvma státy v unii spojenými bude vedena jen v pednáškových sešitech professor a v šedivých systémech kompendií, do nichž tak vytrvale bývá cpána veškera moudrost státního práva.
vn
Možnost války mezi dvma státy, které spojeny jsou v unii, vždy být vylouena, nebo politika obou stát ízena je spomocnáem. Pi velikém vlivu, jejž osoba mocnáova vždy vykonává na politiku vnitní i zahraninou a vbec na politické osudy íše, zdá se nemyslitelno, že by v mezinárodních stycích mohl si každý z obou stát unie dlati jinou politiku a jednati na vlastní zodpovdnost, anebo že by panovník jednoho státu mohl provozovati politiku proti druhému; tím by porušoval své povinnosti panovnické. Státy unie patí k sob, vystupují na venek pospolu, jako jednota, a útok na jeden z nich znamená hned také napadení druhého; zaplete-li se jeden do války, druhý setrvati v neutralit, zdá
se
leným
vdom
nemže
nebo by
Z
jejich pospolitost vzala za své.
té pospolitosti a
jednoty
na venek plyne prý také nemožnost války mezi nimi.
pi
Dále ukazuje se
v jednomu písluší
unii zpravidla
spolenému
unii
ze svých
na
mocnái
to, že právo míru a války a že tento n e i ž e proti
stát vystoupiti válen
m
s
brannou mocí druhého.
že, jak se ukázalo v závreném aktu konfliktu švédsko-norského, nechali Norové toto mocnáovo právo míru a války a nejvyššího velení
Jen
úpln
branné moci stranou, a vojsko i námonictvo norské hned po usnesené rozluce písahalo poslušnost stortingu jako novému nejvyššímu pánu svému.
Tehdy, v r. 1895 již zdálo se, že dojde opravdu k válce. Strana velko-švédská v hrdinské touze, Norsko brannou mocí pokoiti, hlásala, že nelze se vyhnouti válce a proto prý radji díve; pála si hned udeiti, aby tehdejší vojenské pevahy švédské mohlo se pln využili a neponechati Norsku delšího asu k zbrojení. Stav vojenství norského nebyl v r. 1895 zrovna utšený, což znamenalo veliké pokušení pro bojechtivost junker.
Než
íšský snm pokus dohody
sám
švédský má
povolil a usnesl se
zmn
na na-
íšské akty Norskem o o unii. Myšlenka válená nenalézala tehdy ostatn velkého ohlasu u širších vrstev lidu švédského. Také snm norský chyte povolil, bídce, že se
státi
s
prohlásil svoji ochotu zahájiti nabízená
vyjednávání a
souasn
odhla-
50*
H
Dr, F.
45
soval také zase civilní byl díve za konfliktu škrtl.
Vavínek:
listu pro
krále a kor. prince, kterouž
Povolil však jen proto,
aby nabyl asu.
Velkošvédm nikdy nezapomnli
a kde Norové tohoto jednání mohli, astovali je svou hlubokou nenávistí. Vzali si však nauení a poali se o vojenství své, díve leckdy zanedbávané, tak intensivn Provádli reformy, starati, že za lo let se již nemusili války lekati. sesilovali brannou moc, pedevším zemskou obranu, tak že úel tchto nemohl již býti nepochybný. píprava pro pípad rozluky opatení '
—
—
Když v lét 1905 se Norsko odtrhlo, bylo ve Švédsku první myšlénkou, z poátku dosti populární, zakroiti válenou mocí a vnutiti souseda násilím do unie zpt. Národní est švédská, tak hluboce prý uražená hrubou pohanou se strany norského stortingu, dle hlas radikálního tisku a veejného mínní, žádala zadostiuinní prostedky nejcitelnjšími, ozbrojenou rukou. Stízlivji soudilo se však ve válené rad; vojevdcové byli si vdomi, že by Švédsko ješt více dalo v sázku, kdyby pustilo se do války, v níž ekati bylo tolik obtíží. Hornatá pda, neobyejn píhodná pro vedení drobné války pohorské, pi které i s malými prostedky taktickými lze zadržeti velké sbory vojenské, nedostatek výhodných a snadno dostupných strategických cest se strany švédské, úzké prsmyky, nedobytelné, jimiž operující armáda by se musila bráti, hojnost pirozených obranných vše to jsou obtíže nepekonatelné. prostedk I kdyby útoné armád švédské se podailo proraziti vnitní obrannou linii norskou a proniknouti ku Christianii, ubrání se severní okresy jako nepístupný Bergen snadno, budou-li jen pod dobrým vedením a hájeny lidem odhodlaným. Bylo by teba k zdolání odporu takového armády potem znamenité, dlouhého asu a prostedkv obrovských. Celý národ byl by se svorn vzepel každému znásilnní, všemi prostedky a ze všech sil. A boj s národem, jehož lodstvo hrd brázdí všechna moe svta a jenž dávno proslul svojí odvahou, byl by dostoupil až stavu zoufalosti. Ostatn dlouhá jižní hranice švédsko-norská, podél níž po staletí všechny boje bývaly vybojovány a jejíž pekroení vyžadovalo by armády velmi veliké, byla se strany norské dobe bránna. Od r. 1901 zizována byla tsn pi východní norské hranici ada moderních skupinách. tvrzí a vtších opevnní ve
—
Opevovací skupiny
tyech dv
opíraly se o
starší pevnosti:
nejdále
tvrdá skalní pevnost Fredriksten a nejdále ha severu pevnosti stávaly již ped unií se Švédskem Kongsvinger. pod hradbami Fredriksten u, s nichž ovšem tehdy ješt pyšn vlál ,,D a n e b r o g", svtle ervená vlajka dánská s bílým kížem, v r. 1718 padl švédský Karel XII., u nás známý aspo
na jihu
je
Ob
—
zBozdchova
,,
Barona
(ioertze".
Konec unie švédsko-norské.
459
v r. 1901 byly ob staré pevnosti, ped tím zpustlé, odzbrojené a vyklizené, znovuzízeny, opateny moderní výzbrojí a obklopeny adou podružných
tvrzí a
dv hlavní dv stední
O tyto opíraly se
obranných pás.
skupmy
na nejzazším severu a jihu úpln nov zízené a výborn dlostelecky vyzbrojené, které by mimo ochranu vlastní zem byly mohly po pípad sloužiti za velmi dobrou operaní basis zbraním ofensivním, pro vpád do švédského území, a byly by kryly pochod útoný. tvrzí
skupiny opevnní, i
i
Jsou to fortifikaní skupiny Orje a Dingsrud; a rozvtvují se na vzdálenost nco pes hodinu cesty podél
rozkládají
pohranin
všechny
celý etz opevnní, jejž tvoí tyi skuovládají celé kižovatky úzkých cest, vedoucích mezi jezery
linie.
Doplují
piny,
i
a sráznými výšinami.
etz opevnní tchto ml úpln v dostelu a mohl uzavíti všechny vtší cesty mezi jižním Švédskem a Norskem a ovládal také úpln e d i n o u železnici, jež v této ásti poloostrova hranici pekrouje, probíhajíc blíže Kongsvingeru. Pro batterie u Orje a v nov zízeném Fredrikstenu bylo hrakou stíleti až na hranice j
švédské.
Norové tato byla
nezapírali,
namíena
ani
v
tisku,
v parlamentu,
ani
že
opevnní
proti Švédsku, a že chtli jimi podporovati poli-
tiku svojí radikální levice, ale kryli se tím, že
opevnní
zídili
i
na ochranu
celého poloostrova. Vymohli si také k zízení jich souhlasu králova — pedloha o opevnních podána byla jako královská proposice
že
— a dovolávali se pak svolení
králova jako
opevnní bylo nezbytn teba na ochranu
zejmého
celého
dkazu, poloostrova.
Technicky výborná a moderní opevnní tato na norské hranici, i dnes dobe vycviená a poetn zdatná armáda norská, zaízená dle novodobé kontinentální soustavy branné, byly svrchovan závažné okolnosti, jež bedliv musil uvážiti ten, kdo s dobrým rozumem a klidným svdomím byl by se odvážil raditi k válce. Návrh na zakroení válené padl pedevším z ohled strategických; odtud je zcela zbyteno, vyhlašovati klidný prbh rozluky za njakou zvláštní známku mírumilovnosti obou národv. jakož
Opatrní konservativci švédští však pomyslili i na to, že teba se zabezpeiti pro budoucnost; válka, by vítzná, nebyla by pinesla užitku, nebo by zpsobila takové nepátelství, že by klidné spolužití obou soused na dlouhou dobu bylo bývalo ohroženo. Norvéžsko, jednou již pobouené válkou, vítznou, prohranou, bylo by budilo stálé hrozby na západní švédské hranici a jist by se dovolalo mocných zastanc cizích. Švédové však chtli pece radji míti v Norsku budoupak cího spojence, než rozohnného nepítele; svazek byl by zdrojem stálých konflikt, nikoli posílením.
a
a
vynucený
Dr. F.
460
Vavínek: •
Švédové ovšem dlají dnes z nouze ctnost a tvrdí, že války nikdy nechtli, že lid švédský se vzácným sebezapením dovedl se pemoci a po zralém uvážení po válce opravdové nezatoužil. Švédsko, vtší a silnjší stát, cítilo prý až do poslední chvíle zodpovdnost svoji za ,,v š e e v r o p s k ý úkol" unie, zaruovati mír na poloostrov
a
skandinávském.
Švédové však vdli velmi dobe, jaký význam má ono opevnní hranic norvéžských a proto také pi vyjednávání o rozluce v r. 1905 za hlavní položili pedevším, že, mají-li dáti svj souhlas k zrušení íšské akty a k uznání Norska za stát z unie vystouplý a svobodný, musejí pohranin pevnosti norské v uritém okruhu být zboeny. Mezi obma státy musí být podél jižní hranice (strategicky nejsnadnji pístupné s obou stran) urité území volné, uvnit nhož nové pevnosti nesmjí být zizovány a staré musejí být strženy. Jen tak mír na poloostrov prý pro budoucnost bude pojištn.
podmínku
Podmínku tuto dalo Švédsko jako vzájemnou, jíž oba stejn jsou vázány ale pece podmínka byla pro Nory
—
státy
nepíznivj
ší proto, že v dob rozluky nemlo Švédsko v obvodu, uvnit kterého stávající pevnosti mly být strženy, skoro žádných opevnní a která mlo, ta byla zastaralá a bezcenná. Za to však Norsko bylo donuceno zboiti celou adu moderních tvrzí. -
Švédové proto také ekali, že podmínka narazí na odpor pro znaný náklad, spojený s obtováním váleného materiálu a tvrzí draze vybudovaných. Storting norský však beze všeho na podmínku pistoupil a ji také vyplnil. Švédsko nemlo ze zboení pevností norských žádný prospch; naopak, ztracena jsou tak cenná obranná zaízení, která v pípad války cizí mocnosti s státy skandinávskými byla by udržovala spojení a zajišovala souinnost mezi armádou Švédskou a Norskou a chránila celý poloostrov naproti nepíteli spolenému, jenž by vniknouti chtl se strany námoské.
obma
Na tuto námitku Noru, že jejich opevnní slouží na obranu c eh o poloostrova. Švédsko neústupn odpovídalo, že musí být nezbytné zbaveno tchto výhružných zaízení pohraniných. Kdyby se tak nestalo, musilo by si prý Švédsko také vlastní hranici opevovati, i nastalo by závodní ve zbrojení, jež finann by síly zem vyerpávalo a politicky bylo by stálým zdrojem nedvry a roztrpení. ,,Latentní stav válený" otravoval by život na poloostrov. 1
é
Švédští politikové sledovali tu snad i tajný úmysl dotknouti se cti" zbraní Norských. Aspo bylo velmi podezelé jejich stálé omlouvání se, že nechtjí Norsko snižovati a pokoovati, že jim jde jen o mírumilovnost. Když prý Norsko v odporu s mírovým úelem unie ona opevnní si zídilo v obvodu proti Švédsku, je to jen vlastní ,,
válené
vina jeho, musí-li
je
te samo
zrušiti.
Konec unie švédsko-norské.
461
Švédsko bylo pi rozluce i s mezinárodního hlediska v situaci choulostivé. Jednak nechtlo cizím mocnostem poskytnouti poloostrova skandipíležitost k vmšování se do politických návského, jednak však dalo se skuten ekati, že Norsko by nezstalo osamoceno. Politikové norští chyte poítali se sympatiemi Anglie, s níž Norsko je v dobrém spojení obchodním, a dovedli dosti obratn vzbuzovati zdání, že mají za sebou i sympatie vlivných kruh Nmecka. Ostatn i staré sympatie Dánska k Norsku byly nepochybný, dosti
pomr
by
nedošly oficiálního výrazu. Norští politikové také dobe
i
tušili,
že sesazený král švédský ne-
žádnému lenu svého rodu, aby dosedl na norský trn. Odtud uprázdnného trnu užíti jako lákadla. Hned po rozluce dali Norové evropským tiskem do obhu zprávy o kandidatue prince dánského, spíznného satkem s královským rodem anglickým, a vábili tak dynastické city i veejné mínní Dánska a zvlášt Anglie. Bjórnson sám pak s jinými nacionalisty po léta již pívtiv vzhlíželi k Rusku a pátelili se, aby v as poteby mohli si zajistiti slovo pomáhajícího píznivce. Rusko tyto námluvy pímo neodmítalo; sedopustí dalo se
slabení Švédska
strany ve pohlíželo
s
znamenalo také poklesnutí politického vlivu
švédské
Finsku. Rusko od zaátku svého spojení s Finskem nedvrou na Švédy ve Finsku, a rovnž podezívalo celý i
stát Švédský, že
poru oposici
pes
finské.
stálou náklonností
hranici
tajn poskytuje morální
Veejné mínní švédské také
i
hmotnou pod-
netajilo
se
svojí
k Finsku.
Nedalo se lehce pedvídati, zda nedojde k diplomatické intervenci cizích velmocí v pípad, že by Švédsko vypovdlo válku. Vyskytl se sice pi odluce s norské strany také návrh na rozhodsporu mezinárodním rozhodím. Švédové však návrh nepijali, ježto prý Norsko není dle práva m e z inárodního uznáno za lena evropského svazku stát samostatných. A toto uznání Norska za stát samostatný dle práva mezinárodního nemže Švédsko dáti díve, dokud nebudou splnny jeho p o dminky. Švédové totiž, i když spátelili se ponenáhlu s myšlenkou rozluky, ješt jen vyhrazovali si, že rozlouení svazku musí se díti s jejich souhlasem. Švédsko prý samo ustanoví si urité p o dminky, za nichž rozluka by byla provedena.
soudem
nutí
Spojení k unii, tak tvrdili, bylo prý trvalé, a ježto prý nebylo vy mínno právo svobodného vystoupení pro žádnou stranu, má také každá strana, smlouvu uzavírající, naproti druhé stran nárok na stálé trvání unie. Švéds-ko mlo prý tedy nárok na další trvání unie s Norskem. Unie mže prý být rozlouena jen tehdy, když oba lenové jscu srozumni s tím. Jednostranné vystoupení
právn
se
nepipouští. Švédsko mže prý
vedlivé nároky,
aby díve byly uspokojeny jeho spranež rozluka unie nabude platnosti dle práva
žádati,
Dr. F.
402
Vavínek
:
mezinárodního. Má-li se sútovat definitivn, s platností pro právo mezinárodní, požadovalo Švédsko, aby vláda Norská nejprve podala formální a skutený návrh Švédské vlád, že
si
rozluku peje a aby nezstala
pi pouhém
revoluním
vystou])ení.
Šlo tu o pouhou formalitu. Švédové žádali formální návrh a projednávání, aby nabyli píležitosti, prosaditi požadavky, jež chtli mít uspokojeny, než dají souhlas.
Podmínka usnesl
,,
tato byla
požádati
vyplnna, když
storting 22. srpna 1905 se
státní moc švédskou, aby
poskytla své
spolupsobení k rozluce unie zrušením íšské akty o unii se strany švédské". Norská vláda byla vejíti ve vyjednávání se Švédskem o rzných otázkách .a pomrech, jež souvisejí s roz-
zmocnna
lukou.
Švédové vidli v tomto usnesení stortingu uznání svého stanopráva mezinárodního vyžaduje se souhlasného usnesení obou kontrahent, obou státv unie, a že tedy pak Švédsko je oprávnno stanoviti si podmínky pro udlení souhlasu svého. viska, že k rozluce unie ve smyslu
Nemá dnes praktického smyslu a je úpln lhostejno, chce-li kdo nazvati jednání Noru pi odluce i nic. Faktum je, že pln samostatný stát norský náhle vyvstal, aniž tomu Švédové mohli zabrániti svými rozklady o podízenosti Norska svrchovanému státu švédskému.
revoluním
Rozluka unie, fakticky provedená, byla pak jak od Švédska, tak od cizích mocností. Lid norský potvrdil dne
ným hlasováním Švédové sami
si
i
oficieln uznána,
13. srpna 1905 rozluku unie a to 362.980 hlasy proti 182!
všeobec-
všeobecné hlasování páli, sami dali
za
pod-
mínku svého svolení, že návrh na rozluku musí být v Norsku schválen bud všeobecným hlasováním lidu oprávnného, nebo aspo novými volbami do stortingu, aby návrh na rozluku byl bezprostedním a norského.
a
nepochybným výrazem vle
celého národa
dvod
Švédové, to dnes z pochopitelných zapírají, doufali tehdy pece, že aspo silná menšina vysloví se proti rozluce a že pak postavení jejich bude posíleno, když budou moci ukazovati na nejednotnost a roztíštnost názor a hlas v táboe norském. Poslední tyto nadje byly však sklamány zpsobem zarážejícím: majoritou ohromnou, takka jednohlasn, lid norský vyslovil se pro rozluku.
Švédsko svými ilusemi o nálad v Norsku samo vyvolalo tak jichž nedovedlo pak již zažehnati. Posílilo postavení norské vlády, jež podporována je nyní jednomyslnou vlí lidu, zeteln projevenou a to zpsobem imposantním. Švédští politikové s naivností stíny,
Konec unie švédsko-norské.
neuvitelnou vymlouvají chtlo se Švédsko krýti a
se-
463
dnes, že prý hlasováním lidu norského
zbaviti
Švédové do dnes pedhazují
zodpovdnosti
—
ped
cizinou!
Norm „revoluci".
Norsko se prý za svoji revoluci stydí, ježto nemlo k ní dostatených vnitních: revoluci lze prý ospravedlnit, jen když jde o životní zájmy celého národa. Norvéžská vynalézavost advokátských zálud svaluje proto radji vše na Švédsko.
dvod
Bez souhlasu Švédska svémocn roztrhli spoleenství dosavadní, snmovna norská nikdy ped tím výslovn neprohlásila pání po rozluce; bylo prý by se dalo smírnou cestou ješt o rozluce
ani vláda, ani
i
jednati a prostedkovati.
Švédsko uinilo prý vše, aby požadavky norské byly uspokojeny; než Norsko nikdy nepocítilo za unii a zpsob, jakým ji roztrhlo, byl tžkou urážkou státu švédského a vzpourou. Že lid norský sám všeobecným hlasováním zodpovdnost za roztržku pejal, nemní nieho na charakteru rozluky.
zodpovdnosti
revoluním
Akta o
unii byla
prý nejen ástí norské ústavy, nýbrž
mezi-
i
národní smlouvou mezi obma státy. Jednostranná zmna státní smlouvy byla porušením práva mezinárodního. Norové odvtili na to, že zmnily se faktické pedpoklady, za nichž smlouva byla uzavena; platnost smlouvy nemže být nikdy bezpodmínená a když zmnily se pedpoklady, mže Norsko od smlouvy odstoupiti, i kdyby právo odstoupení nebylo ve smlouv výslovn vyhrazeno. Proti
výtkám
,,
revoluního" jednání
hájí se
Norové tím, že uza-
vením smlouvy o unii nevzdali se ješt svrchovanosti své zem, a že stát svrchovaný, nechce-li, nemže býti donucen k poslušnosti (le jen brannou mocí, ale pak to je válka dle práva mezinárodního). Když pak Švédsko, ve spolku s Norskem
porušovalo smlouvu spolkovou, byl zkrácený stát norský, svrchovaný, pln oprávnn, vyvoditi všechny dsledky, plynoucí z porušení smlouvy dle práva mezinárodního. stojící,
jakožto
stát
s právem, aby silnjší strana smluvní druhou smlouvu vykládala a aby její jednostranný výklad
Zajisté prý nesrovnává se
sama
si
i
kdykoli ve spolku jsou zavazoval. Stát svrchovaný, ohroženy životní jeho zájmy, ze spolku vystoupiti. Nad státy svrchovanými není soudce.
stranu
mže
vrnost
smluvní: odtud Švédsko bylo povinno zachovávati jež smlouva delegovala orgánu spolenému, králi, využívati na škodu druhého úastníka smlouvy ježto tak inilo, mohl svrchovaný stát norský vzíti si zpt ona oprávnní, která orgánu unie a tudíž svazku celému byl delegoval a svil.
nesmlo prý onch oprávnní,
—
Lid a zem pestávají být vázány smlouvou, práva lidu nebo svobody zemské.
ruší-li
panovník
Dr. F. Vavínek:
464
Vždy
publikaní patent norvéžské ústavy praví nejen, že zasíla moci královské, ale pedevším též zákonné
jišuje se jednota a
upravená volnost norského národa. A
ostatn, se stanoviska
norského,
jaká prý
,,
revoluce"
?
Ústava norvžská, jak politikové norští slavnostn stále deklamují, je ústavou v pravd prý demokratickou, spoívající na zásad svrchovanosti lidu. Se stanoviska svrchovanosti lidu pak je
vbec
otázka,
je-li
možná
pánem svrchovaným,
revoluce lidu spáchati revoluci,
njaká
nemže
—
lid,
jsa
sám
nebo vykonává
jen svá ,,nezcizitelná práva" odvká, když sesadí krále, jenž se prohešil proti vli jeho a porušil smlouvu, kterou s lidem uzavel a kterouž
pijal za panovníka. Se stanoviska konservativního, legitimity a
lid jej
monarchického
principu, uznávána bývá ovšem neporušitelnost
práv monarchických jako nabytých. I tvrdí se, že tato práva nemohou být panovníkovi odata bez jeho souhlasu, resp. svolení. S tohoto stanoviska je pak sesazení krále, i když se stalo bez vzbouení a branného odporu, inem násilným, revoluním porušením práva. Norská ústava však nespoívá na zásad svrchovanosti panovníkovy, nespoívá na monarchickém principu jako ústavy monarchických stát stedoevropských. Dle ústavy norské král má pouze moc výkonnou; nejvyšší moc, moc zákonodárná, písluší Král jen vetem odkládacím, suspensivním, stortingu. mže zabránit, aby moc zákonodárná storting se neukvapila.
dobe
—
—
úpln
Ústava norská je sdlána dle francouzské ústavy z r. 1791 a spoívá tudíž také na základních zásadách, jimiž naplnno bylo ovzduší Velké revoluce. Dle názor norských je lid majitelem nejvyšší a vbec veškeré moci ve státu; králi písluší jen její užívání. Dle obvyklých demokrati<:kých princip píslušela lidu ,,moc konstituující" ústavu; ústava byla uzavenou mezi obany, mezi lidem samotným, jehož vle ovšem vyjadována byla stortingem. Odtud norský .základní zákon" nebyl sankcionován králem, ani jím publikován, nýbrž byl vyhlášen
smlouvou
,
jedin
stortingem
samým.
Jakmile storting v ústavních formách pronesl svoji vli, stává se stortingu, t. j. lidu, zákonem, a zákon je nejvyšší vlí ve státu, nebo zákon uruje, co moc výkonná má provésti. Zákon uruje králi, co má vykonati jako hlava moci výkonné; jen v mezích zákona, daného stortingem, požívá král urité
vle
samostatnosti. Se stanoviska
norvéžského
,,všeobecnou byl král skoro tak, jako kdyby službodárce propustil svého zízence, jejž nechce již podržeti v ele svých úadv. Všeobecná vle lidu prý trvání každého práva uiniti závislým od
vlí
lidu" propuštn
mže
Konec unie švédsko-norské.
465
hd .výkon práva dopustiti. Usneseni storznamená pak všeobecnou vh hdu. V ústav norské výslovn stojí, že národ moc zákonodárnou vykonává parlamentem. Král sám tedy neni zákonodár-
toho, jak dlouho chce
tingu
cem; zákonodárcem je parlament a král je od parlamentu odvislým, nebo parlament uruje mu meze jeho innosti a neodvislosti.
nezmnno
Kdykoli njaké usnesení ádných zasedáních parlamentu po sob,
bude pijato ve
tech
stane se zákonem i tehdy, Storting, jenž totéž usnesení po
kdyby nedošlo sankce královské. tikráte pijímá, musí však po každé vyjíti z nesmí mezitím dojíti k njakému usnesení odchylnému.
nových
voleb.
Jen
Král vbec takto pestává býti podstatným initelem zákonodárným, ježto svého suspensivnéno veta vlastn jen s tží mže nebo vbec nemže užiti i když jeho užije a zpsobí odklad, aby uritá pedloha se ješt nestala zákonem, nedosáhne tím pece nieho jiného, než že rozpor mezi ním a parlamentem se ješt prodlouží a rozšíí, a královská autorita a popularita celého království na konec
—
nevyjde neotesena. Jinak toto skromné ,,suspensivní veto" královo nebývalo v Norsku celkem popíráno, pes to, že byly podniknuty prudké útoky na moc královskou; v pipuštní suspensivního veta spatována byla jaksi náhrada za to, že storting nemže být králem rozpuštn, že král ne-
mže
se odvolati pímo k lidu. Ježto král v Norsku má pi zákonodárství pouze veto s u s p e ns i v n í, k zabýt ovšem i p r o t i své chovávání zákona vydaného stortingem. Nemže být pak již pokládán za rovnocenného se stortingem, není pánem lidu norského, nýbrž pouze nejvyšším vykonavatelem jeho vle, jaksi jeho prvním úedníkem i spíše ddiným presidentem. Ve smlouv o ústav tedy král postavení jedné smluvní strany naproti lidu, není stranou lidu.
vli
mže
donucen
nemá
rovnocennou
Dle názoru norského stortingu o demokratickém charakteru ústavy je i ústavy vc, jež krále se netýká; je to výhradn vcí svrchovaného lidu norského, jenž obsah smlouvy, o ústav jednající, mže mniti týmž zpsobem, jakým se na ústav
zmna
byl usnesl. Má-li storting moc, usnášeti se na
zmnách
králov, mže
ústavy
i
proti
vli
ovšem libovoln omezovati práva králová v ústav vytknutá a mohl by králi vládní práva po pípad i zcela o d n í-t i. Norm rozumlo se tak samo sebou. Švédové však tvrdili, že by taková moc stortingu odj)orovala i
základním zásadám království
a
že
instituce
ústavy,
království
jež
dosazuje
patí k
krále
a zavádí
nezmnitelným
zásadám ústavy. V
posledním lánku norské ústavy
totiž je ustanovení, že píští
.
466
zmny
„tohoto
modifikace
zákona"
základního
„principm"
vati základním
,,
Vavínek: Konec unie švédsko-norské.
Dr. F.
ednotlivých
j
nesmj
nikdy odporoa že mohou obsahovati pouze ustanovení, a to takové modifikace,
jeho,
by nemnily ducha této konstituce." Švédové namítali dále, že by piznáním takové moci stortingu
které
byla porušena akta o unii, jež založena je prý na spoleenství krále a totožnosti jeho postavení v obou zemích. Rznost názor švédských a norských politikv o oprávnních
králových pi zmnách kému
konfliktu.
ústavy norvéžské vedla po
r.
1880 k prud-
•
Došlo tu k prudkému konfliktu o to, zda král norvéžský pi zmnách ústavy má veto absolutní. Král po dobu trvání unie vždy si je chtl osobovati; Švédové rovnž trvali na absolutním vetu
norského krále
pi zmnách
požadavkm
Také v Norsku vážení lenové
ústavy, ježto doufali jím eliti z konservativní nestavli pravice bývali tohoto názoru, nebo aspo se proti Strana radikální ovšem, jež od let 90tých stále i"ostla a v parlapráva njakého mentu mla majoritu, králi vbec veta naproti usnesením stortingu, jimiž se mní ústava. Vydání i jakákoli zmna ústavy výhradn písluší prý lidu a jeho zvolenému representantu, stortingu samému. Norská radikální Strana, zvlášt za konfliktu v r. 1880, stortingu.
nmu
nepiznávala
nechtla
králi
proti
jiná práva,
zmnám
ml
než jaká
konodárství. Storting prý také sám (ústava norská) zadují sankce královy.
již
nemže
Radikální
ústavy
v
základního zákona piznati žádná naproti ostatnímu jednoduchému zár.
1814 prohlásil, že ,, základní zákon" k onm zákonm, které v y-
náležeti
parlamentní tvrdila, že i pi z písluší pouze veto suspensivní, pouze, kdežto král osoboval si
vtšina
králi
odkládacím
zákona ústavu mnícího,
m s
n á c h
úinkem
plnou sankci
s
neobmezeným
právem zákon
za-
mítnouti.
Tehdy však také právnická
fakulta norské university v Christian dobrozdání z 23. bezna 188 1 dovozovala, že zmny základního zákona státního se díti bez schválení králova. Piznávala sama tehdy králi veto absolutní. Krok za krokem potom však radikální program levice nabýval ve volistvu stále více pdy ilou agitací, až konen pi volbách v r. 1903 i konservativní strana norská vzdala se svého dosavadního odporu proti radikálním požadavkm, aby nebyla pi volbách smetena. I kandidáti konservativní pravice byli tu konen voleni na program radikální. (Konec ph-šté.)
ve
znamenitém
nemohou
Literatura: Právo církevní.
467
.
LITERATURA. Právo církevní. Dr. Antonín Hobza: Podvod
níku",
ada právovdecká
Spis jest sepsán za
pH smlouv
ís. XIV.)
V
manželské. (Knihovna „Sbor-
Praze,
1906,
88.
str.
S**,
úelem, aby utvrzen byl názor,
podvod není
že
dle kanonického práva samostatný dvod neplatnosti manželství. V sedmi" paragrafech a v doslovu látka probrána. Stjž zde bližší obsah spisu: V §u I. vytýkají se pojem podvodu vbec a úinky jeho .na platnost smlouvy dle práva ímského (str. 9 16). Ježto kanonisté vybudovali nauku o smlouv manželské na základ ímských pravidel o kontraktech konsensuálných, pokud se tkne o negotia bonae fidei, a to v dob rozkvtu ímských glossator, pirozená jest otázka, zdali mezi ímskou glossou a kanonickou theorií není v píin podvodu souvislosti asové a vcné. Obrací se tudíž pozornost k uení ímských glossatorv o významu podvodu pi právních jednáních vbec, nebo na otázku danou vlivu nemlo ani stanovisko ryzího ímského práva, ani starší obecnoprá\'ní theorie, ani moderní theorie soukromoprávní, které vesms krátce :e vyliují. Glossatoi rznili pak pi podvodu vyvolaném stranou smluvní
—
negotia bonae fidei a negotia
stricti
iuris.
Pi
negotia bonae fidei byly
úinky podvodu rzné
dle toho, bželo-li o dolus contractui
neb o dolus incidens.
Pi
causám dans, dolus contractui causám dans jest smlouva ne-
pla'ná ipso iure. Uskutenil-li podvedený plnní vyšší dvou
aure,
má
actionem doli smující proti podvodníkovi za rescissí pomru skuten nastalého a za restitucí vci odevzdané, pokud se tkne za náhradou interesse. Actio doli konkuruje zde s condictio indebiti. Pi dolu incidentním nenastává neplatnost smlouvy; zde poskytnuta jen žaloba kontiaktní.
Smlouva zstává vždy platná, pokud jde o podvod pi negotia stricti iuris a dopustila-li se podvodu osoba tetí. Na doklad názoru vyloženého uvádí se výroky Irneria, Placentina, A zóna a Accursia a pak výroky, jež uinili kanonisté Roffredus z Beneventu, Hostiensis a Durantis. Názory tyto byly panující ješt na poátku 18. stol. Pekvapiti nás nemže okolnost, že ímské právo nebo glossa jeho nemluví zvlášt o podvodu pi smlouv manželské, ježto nebylo teba zvláštních právních pedpis tam, kde vznik, trvání i zánik manželství podmínny byly souhlasem tran. :
Kanonické
právo
(§
2.,
str.
17
—
24)
rzní pak mezi tempo-
—
bží o úinky podvodu. Pi temporapijaty zásady ímské glossy o podvodu pi negotia bonae fidei a stricti iuris (na doklad uvedeni Laureniius, Hostiensis, Martinus abbas, Joannes Andreae). Pí spirituáliích platila ale zásada: ,,Multa fieri non raliemi a spiritu aliemi, nakolik liích
Literatura:
468
debent, facta tamen remanentur," která se dokazuje na výatcích z Gratiana, z liber Extra, z glossy a ze summy Martinovy. Stanovisko odrážející se v tchto místech a zarážející na první pohled dá se vysvtliti jednak
veejnoprávní povahou píslušných církevních akt (na p. ktu, ordinace, vstoupení do ádu), jež povzneseny jsouce nad soukromými zápasy zatlaují do pozadí soukromý zájem stran; jednak úvahou, že pedpoklady a úmysly stran nerozhodují, že ,,non videntur decepti, qui meliorem vitam elegerunt", a konen že piítati dlužno omyl mnohdy spíše pošetilosti zklamané strany, než podvodu osoby druhé.
podvodu
Jelikož chce spisovatel na jisto postaviti, jaká pravidla o platila
25
—
pi
40).
manželství,
pezkoumává díve
zvláštní
povahu jeho
(§
tr.
3.,
Církevní manželství stojí pod vlivem morálky, práva a dogma-
Manželská smlouva jeit smlouva sui generis, jež neslouží k uplatnní zájmm celku. Proto nemá soukromých zájm, nýbrž slouží v první vlivu beze zvláštního pedpisu zákonného omyl ve vlastnostech manželových, jakožto pouhý omyl v motivu. Ohled k celku vyvolal nerozluitelnost a svátostnost manželství, proež zájem soukromý musí ustoupiti zcela do pozadí. Pro svátostnou povahu jest manželství spirituále a sdílí osud spiritualií, což ovšem do krajních konsekvencí provedeno nebylo, tiky.
ad
ježto
mnohé
jednotlivosti vnikly do kan. práva manželského za patrného
mž ale v kan. vlivu práva ímského. Manželství vzniká konsensem stran, právu se rozumí vnitní souhlas. Bez vnitního souhlasu není manželství; ale
tžko
soudci vystihnouti soulad vnitní,
any
nebo
se íditi
mže
jen zjevy
mu
vymykají. Proto pro soudce rozhodovati bude pece vždycky jen projev zevní, zdali dv osoby souhlasily k manželství. Odtud ale vznikaly jednak nesrovnalosti, že manželství pro foro externo platné není platné pro foro interno práv pro scházející vnitní souhlas; jednak bylo nezbytno rznými praesumpcemi ulehiti soudci úkol a upraviti zvlášt dkaznost manželství na p., že soulož vykonaná po zasnoubení nasvduje uzavení manželství, že manželství existuje, dokázán-li zevní akt smlouvy manželské; že znenáhla forma satku zpísnna, až se došlo ku známému pedpisu sboru tridentského. Ze zásady nutného vnitního souhlasu plyne pak, že mentální reservace prokázaná nedá vzniknouti platnému manželství, ímž c. 26 X. 4, i lehce se dá vysvtliti. Pro nerozluitelnost manželství vyžadoval favor matrimonii toho, aby pochybné manželství bylo v platnosti zachováno, jakož že i rozsudek svdící neplatnosti jen výminen platil. Pravé, bezvadné zevními,
psychologické zjevy se
manželství jest svátostí.
—
Obraceje se k podvodu pi smlouv manželské (§ 4., str. 41 54) na mysli pouze dolus contractui causám dans, jemuž ale žádný lánek zákonní nesvdí jako doklad, zejména ne c. 26. X. (4, i), mluvící pouze o podvodné mentální reservaci. Pro nutnost existence jako samostatného dvodu neplatnosti manželství mohl by býti uveden: i. Všeobecný dvod: ,, dolus ncmini debet patrocinari". Pt míst z ehoových dekretálií se uvádí, kde tento dvod uznáván. V tchto pípadech pak
má
spisovatel
Právo
církevní.
469
odvolávají se strany ku stavu neb k okolnosti, kterou samy podvodn byly nastrojily. Z rozhodnutí píslušných však plyne, že podvodník nemá práva žaloby, ale neplyne, že by strana podvedená pi manželství mla žalobu na %ieplatnost manželství. 2. Pro existenci samostatné pekážky mluviti by mohla zásada: ,,ne quis lucrum de suo dolo reportet". Místa
na doklad zásady této uvádná zní ale píliš všeobecn, než aby z nich uritý právní institut mohl býti vyvozován, (c. i X. 4, 7 a c. 3. X. 5, 22.) 3. Ze svátostné povahy manželství nelze prý nieho pímo odvozovati pro otázku, o kterou jde; zejména sluší poukázati k stanovisku církve katolické, že udlova svátosti nemusí míti zvláštní kvalifikace mravní, tak že i podvodník mže svátost udliti. A považují-li se manželé jako píjemci svátosti, pak podvodník jest píjemcem nemravným a tu by svátost stala se psobivou teprve odstranním dvodu této nehodnosti. ,,Matrimonium est sancte tractandum" ne4. Výrok sboru tridentského mnil niehož na známém kanonickém stanovisku, že pi manželství zájmy jednotlivcv ustupovati musejí zájmm celku, které vyžadují platnost manželství potud, pokud zvláštní dvod neplatnosti není uznán zákonem :
samým. Za
výslovn uznává
glossa ad v. Cogantur c. 5 C. 20 qu. 3. a 6 X., i, 40, jakož i Summa Martinova, že podvod pi manželství, jako kontraktu spirituálním nepsobí neplatnost, což se shoduje zcela se stanoviskem kanonického práva ohledn podvodu pi
ad
v.
Ad
to ale
fatuitatem
c.
Tomuto stanovisku nasvduje také zevní okolnost, že pekážek manželských dolus nikde se neuvádí. Ovšem, že kanonisté ode dávna spojovali podvod s omylem a že o nich dokonce i bez rozdílu mluvili; to se však dá vysvtliti poukazem ke skutenosti, že si tžko mysliti pípad v praxi, kde by nkdo mýUl se v totožnosti osoby, aniž by k tomu podvodným jednáním nebyl sveden; dkazem o podvodu spíš se provede dkaz o omylu v osob. V tch pípadech pak, kde již omyl vyluuje platnost manželství, není teba podvodu jako pekážky; uznání podvodu jako samostatného dvodu neplatnosti manželství mlo by význam pouze pi vlastnostech snoubencových. Pro to se však nedají v platném právu žádné rozhodné okolnosti najíti, což patmo také z ustálené
spirituál iích.
v
katalozích
praxe soudnictví
zejména Nesprávný
rozhodnuti congregatio Concilii pro názor Zimmermannv že nutno souditi z pípustnosti výminky pi manželství na existenci pekážky podvodu v tom smyslu, že by strana byla myslila, že se splnilo, co díve výslovn pedpokládala a proto že neopakovala svého pedpokladu, jenž ji byl podvodem pedstírán jako splnný; impedimentum zvané condicionis jest výjimkou contra rationem iuris a nelze jí nikterakž rozšiovati. kan.,
dobu potridentskou.
z
jest
,
—
Autor obrací se pak (v §u 5., str. 55 68) ku hlavnjším dílm kanonistické literatury jednajícím o manželství a sice od dob nejstarších až na
dobu pítomnou, a to proto, aby se pesvdil, jak literatura soudila o otázce naší. Ovšem mnozí spisovatelé nejednají o vci této ex professo, nkteí vbec ani zmínky neiní o podvodu, což hlavn má dvod v tom, že se
— Literatura:
470
nerozeznávalo mezi omylem a podvodem, a že se uživalo výrazv error a dolus k oznaeni téže skutenosti. Ale pravidlo o spirituelní povaze manželství odporovalo ímskoprávním zásadám o podvodu vbec, ímž se vysvtluje, že nikdy nevymizely v literatue pochybnosti o pevládajícím názoru kanonickém. Ivo a Hugo sice uinili nábh, aby posuzovali podvod samostatn, nedošli v tom ale následníkv. Teprve Basilius Pontius (1569 až 1629) uinil odchylku, pipisuje vyvozuje úinky podvodu ze zásad
podvodu samostatný význam všem kontraktm spolených,
tím, že že
pi-
od tetí úinek podvodu vzešlému od spolukontrahenta osoby, a pak že uznává podvod ve vlastnosti osoby, byla-li hlavním motivem ke smlouv manželské; výslovn však njakého impedimentum doli neuvádí. Podobn Gonzalez Tellez (f 1649) j^st pi podvodu pro neplatnost píslušných akt, ponvadž ,,in iure vis, metus et dolus aequiparantur" a pak že ,,ab omnibus actibus, tam temporalibus, quam spiritualibus procul abesse debent fraus et dolus". O podvodu pi manželství ovšem nemluví. pisuje
stejný
i
Ze spisovatel 19. stol. Permaneder (r. 1846) hájil samostatnou pekážku podvodu, však pozdji od tohoto mínní odstoupil. Thaner a Cossi zastávají však dosud takové imped. pro kan. pr.
evangelickém
V církevním právu 7^,) odpadl (§ 6., str. 69 ohled na svátostnost a nerozluitelnost manželství, i nebylo dvodu, pro stranám nárok, domáhati se neplatnosti manželství by odpírán býti pro vady vle v pípadech vážnjších. Tím odpadl rozdíl mezi smlouvou manželskou a smlouvou obyejnou. Tím pochopitelná snaha, rozšíiti pe-
ml
kážku omylu
i
na nkteré vlastnosti kontrahentovy a
prohlásiti
podvod
pi emž bylo sporno, kterým vlastnostem taková váha mla býti pisouzena. Ovšem jest to vývoj pozdjší, nebo Luther zná. podvod pi smlouv manželské za dvod rozlouení, a za
dvod
neplatnosti manželství,
ády
z 16. stol. znají jen pekážku v pípadu k provedení únosu, což ale souvisí s pekážkou únosu. Teprve spisovatelé pozdjší doby formulovali zvláštní pekážku podvodu, jako Stryk, Kaestner, Justus H. Boehmer, Zimmermann, Bartels; názor to, který v moderní dob nabyl pevahy. Proti tomu se vyslovili na p. Scheurl a Frieáberg. Na odvodnní zmínné pekážky uvádlo se: i. že dolus causám dans psobí ipso iure neplatnost právního jednání bonae fidei; 2. shora již uvedené c. 26 X. (4, i); 3. že nikdo nemá míti z podvodu užitku. 4. že tím nastává t:-njší spojení evangelického práva s morálkou. Co do bližšího vymezení pekážky podvodu, jest ovšem spor jak v theorii, tak i v prcixí.
nkteré podvodu
V
starší
církevní
smujícího
—
82) lze rz(§ 7., str. 74 skupiny zemí, dle toho, znají-li nebo neznají-li samostatné pekážky podvodu. K tmto poítá autor Rakousko, Chorvatsko-Slavonsko, Francii, Belgii, Rumunsko, Holandsko, Itálii, Španlsko (z r. 1889), Anglii, Irsko, Skotsko, ecko, Bulharsko a ernou Horu; do druhé skupiny pak Nmecko, Uhersko, Portugalsko, Švédsko, Finsko, Dánsko a Norsko, Rusko, Srbsko a Turecko. niti
dv
moderním zákonodárství svtském pak
Právo církevní.
471
—
Kone
svou prácí konstatuje autor v doslovu (str. 83 86) protivná církevního práva a modernjších zákonodárství svtských, pochopitelná z protilehlých základních názorv. Ovšem dležito bude vymeziti pekážku všude tak, aby jí lehce nemohlo býti zneužíváno, a pak
stano-viska
n"usí býti
vždy
rádn upraven pomr mezi omylem
nestalo.
a podvodem. To se však omyl stal bez podvodu. Tu se dává oproti druhé stran nevinné, ímž vzniká zájmová
Dejme tomu,
právo žaloby mýlícímu koUise; není tedy
se
že se
omyl vhodným hlediskem,
s
nhož význam
vlastností
Vedle toho nejsou všechny pípady omylu ve vlastnostech stejné povahy, nebo rzniti musíme omyl od pouhé nevdomosti. Pi se úmysln nco zamluje nebo pedstírá, podvodu vc bude jednodušší; vždy bží o nemravnost, proti které zákonodárce bez kollise zájm stran mže vystoupiti. Proto se prohlašuje autor de lege ferenda proti pekážce omylu ve vlastnostech a pro pekážku podvodu ve smyslu osnovy k obanskému zákonníku nmeckému z r. 1887. Pítomný spis ovšem není velkých rozmr; z 88 stránek pipadá na text s poznámkami 79 stránek. Ale ke cti autorov budiž ihned konstatováno, že pokud možná hledl býti struným, aby neunavoval rozvláným podáním látky; on nenechává vidti, jaké obtíže spracování látky iní. Spsob podání jest celkem jasný, jen nkdy se zatemní, na p. praví-li se bez bližšího odvodnní na str. 31, zvlášt v poznámce 25, že kontroverse mezi pívrženci té které theorie projevu a obhájci theorie vle má pro nauku o uzavení smluv význam dalekosáhlý, že ale pro praxi nemá valné dležitosti. Velmi ceníme, že líení jest veskrze právnické a stízlivé. Autor jde pravou cestou: nevychvaluje všechno, co na poli práva církevního skvetlo, proto že jest to pvodu církevního, avšak nehaní to také proto; on konkretp a samostatn oceuje. Tuto soudnost zachoval si pi ešení hlavní otázky, jestli dolus samostatným dvodem neplatnosti manželství. On pichází v souhlasu s názorem dosud panujícím k výsledku, že tomu tak není a odvoduje jej hlavn základním nazíráním
má
býti ešen.
a
církve
k manželství, podízením zájmu individuálního zájmu obecnému,
nazíráním církve k manželství jako k res spiritualis; autor však tímto výsledkem nadšen není, nýbrž pál by si, aby vzhledem k oprávnným zájmm jednotlivcovým i kanonické právo imped. doli znalo, a to právem, ponvadž podv^od zstává vždy ncmravností a jest nápadným, "když manželství podvodem zbudované musí trvati na dále. Ale ovšem nesmi se zapomenouti, že v praxi nedostatku impedimenti doli odpomoci mohli hojnjším užíváním pipojení výminky ke konsensu manželskému. Celkové roztídní látky jest takové, že proti se nedají initi žádné zásadní výtky. Správná jest také cesta, hledati spojitosti mezi ímským právem a právem církevním, správný poukaz k evangelickému právu a k právm moderním; vždy právník vidí v mnohých institucích církevního práva most ku právu modernímu; ovšem mohl autor pihlédnouti ješt ku právu nesjednocené církve ecké, které se odráží dodnes v nkterých právech territoriálních (Srv. Zhishman, Das Eherccht der orientalischen Kirche). Pednost práce záleží pak dále v tom, že otázku se všech stran osvtluje,
nmu
SbomQc véd právních'a
státních. VII.
^
I
Literatura:
472
v jeden celek spojuje, co od jiných autor po riiznu bylo projeveno a pak samostatn dopluje. Uznali-li jsme takto rádi pednosti spisu, musíme ovšem též vytknouti pehlédnutí, z nichž nkterá jsou asi chybami tisku. Pedevším poukazujeme k citováni mnohých použitých spis bez udání roku, kdy vyšly nebo byly sepsány. Na str. 5 a 6 jsou udány spisy, k nimž astji odkazováno znakou ,,1. c". Pi pevalné vtšin jich letopoet neudán; toho se ale opomíjí dosti asto taktéž prbhem líení; títn vzniká nejasnost pro toho, kdo v literatue se ješt tak nevyzná, aby vdl, z jaké doby spis pochází; zejména pi spisovatelích kanonistických z dívjších století bylo by výhodno bývalo, udati zcela strun dobu psobení jejich, ponvadž rok použitého vydání mnohdy valn se liší od doby eené; poukazujeme píkladem jen na známého Sancheza; autor používá vydání z r. 1706, kdežto Sanchez zemel již r. 1610. Na str. 14 vypadla na konci citátu z Roffreda slova: ,,quia res est tradita" po slovech: ,,si autem sit ultra processum" a na str, 15 pi citátu z Irneria vypadla slova ,,quandoque cum causa iniusta" po slovech ,,cum causa iusta". Ostatn jest tento citát u Irneria V, 12 a ne 13, jak stojí v pozn. 36. na str. 15. Glossa citovaná na str. 20 pozn. 14 není ad v. Consentiente uxore, nýbrž ad v. De iure ad religionem. Glossa na str. 23 pozn. 24 jest citována jako glossa ke c. 6. X. I, 40 ad v. Ad fatuitatem, kdežto píslušný výrok, jak ostatn z textu patrno, se nalézá v glosse ke c. 5 C. 20 qu. 3 ad v. Cogantur. Pojednání Zimmervnannovo (str. 6), Uber den Einfluss des Irrtums (etc.) vyšlo v Zeitschrift fr Kirchenrecht 8 (1869), str. 37 nsl.; v pozn. 19. na 29 schází pi udání Schultova 3. píspvku: ,,Zur Geschichte der Litteratur iiber das Dekret Gratians" dodatek, že pojednání toto vyšlo ve str.
Sitzungsberichte der hist.-phil.
Klasse der kais. Akademie der Wissen-
schaften in Wien, sv. 65; na str. 57 pozn. 13. schází dodatek, že bží o puakademie; na str. 45 pozn. 1 1. neudáno, kde otištny blikace jsou Peti Exceptiones legum Romanarum (na p. u Savignyho, Geschichte
Vídeské
des róm R. im Mittelalter, II. sv.). Na str. 34 má citát ze Summy Raymundovy zníti: ,,ubi dicitur, quod nec verum nec aliquod censetur matrimonium". Na str. 45 a 46, kde se mluví o tom, že vlastní pekážky zavedeny byly vesms z ohled veejných, mohlo použito býti lánku uveejnného v Právníku" r. 1899 str. 877 nsl. Na str. 30 pozn. 22. uvádí se výrok Durandv bez každého bližšího oznaení místa jako citát z Hahna, Die Lehre von den Sakramenten; bží zde o ,,Durandi a sancto Porciano" in sententias theologicas Peti Lombardi commentariorum ,,
libri
quattuor
(lib.
IV, dist.
6.,
qu.
2, n.
11).
dodati k citátu z Durantova Speculum: IV,
Na str.
str.
165;
47 pozn.
15.
podobn v
musí
pozn.
se 19.
str. 58. Na str. 48 v pozn. 19. uveden Panormitanus ponejprve, ale bez vytknutí spisu, zrovna tak, jak se to nalézá u Esmeina I., str. 311, pozn* I., který se cituje v téže poznámce. Na str, 49 pozn. 22. udáno jako u Gerigka, Irrtum und Betrug als Ehehindernisse, dictum Gratiani ke Kunstmannovo c. 6 C. 29. qu. 2 místo ke c. 7, což se opakuje na str. 56. Eherocht des Hischoís Bernhard von Pavia vyšlo v Archiv fiir kath. Kirchenrecht 6. sv, (1861); zdá se, že autor cituje dle separátu textu
na
Právo církevní.
summuly:
473
str. 57 pozii. 14. Rozhodnutí výroky Ivona a Hugona (str. 56), názory Lutherovj'- (str. 70, pozn. 2.) a starší partikulární práva nmecká (str. 78) mly citovány býti z píslušných publikací, kdežto se uvádjí pouze citáty ze spisovatel jiných. Na str. 59 pozn.' 27. pi citaci ze Sancheza má státi disp. 18 místo 19. Titul užitého vydání van Espena zní: lus ecclesiasticum universum caeteraque scripta omnia (str. 63, pozn. 49.). Pi Gibertové Corpus iuris canonici (str. 65 pozn. 55.) musí se dodati str.
51
pozn.
Congregationis Concilii
39., str. 53,
pozn. 43.,
52 a 53),
(str.
Tractatus de sacramentis,
jako pi Eybelové spisu Bd. I. Názor apodikticky na str. 39. projevený, že z nauky o svátostech niehož dedukovati nelze pro otázku platnosti smlouvy manželské, pece jde as píliš daleko. Kanonické právo všude stanovilo na p. absolutní neplatnost manželství uzaveného za vlády kterékoli vyluující pekážky a obyejná revalidace manželství dává psobiti úinky nového manželství teprve od obnoveného konsensu. Pro nepijata ímská konvalidace beze zmny? Pi moderních právech evropských (pevahou uvedených dle pojednání umístných v Hahnové sbírce) musí býti oproti spisovateli (str. 76.) vytknuto, že v ChorvatskuSlavonsku platí patent z 8. íjna 1856 . 185 . z. s dvma pílohami, totiž zákonem o manželstvích katolíkv a známou instrukcí pro duchovní soudy manželské. Obecné právo manželské platí jen subsidiárn dle §u 251 instrukce. Co se Anglie (str. yj.) tkne, pehlédnuto bylo, co se praví u Hahna na str. 506, že falšování nebo pozmnní jména nebo pímeni pi ohláškách spsobené podvodem obou stran iní manželství neplatné.
pa
r s
IV.
(tamže, pozn. 61.):
4.
Te
i 1,
Uvedená pehlédnutí jsou pevahou rázu formálného a nemohou zmniti píznivý úsudek shora vyslovený. Vítáme nového kanonistu a pejeme mu v každém ohledu zdaru nejúplnjšího.
Henner.
Právo obanské. Dr. Bruno Kafka, Die eheliche Gúter gemeinschaft auf den Todesfall. VI, 330, Wien, Manz 1906. Spis rozpadá se na ást historickou a dogmatickou. Za úkol ásti
historické
vbec
v)rtýká spisovatel seznání a sledování pramene,
ze kte-
vyerpány byly zvláštní zásady rakouského práva o spoleenství statk na pípad smrti. Ale jemu je thema užší. Zvláštnost rakouského práva vidí v tom, že spoleenství statk mezi manžely nevzniká mimo pípad smlouvy a že spoleenství to je zpravidla pokládati za spoleenství na pípad smrti. Omezuje se tudíž v historické ásti na vyšetení pvodu tchto zásad a jejich osud v pracích pípravných. Rozbor historických základ detailních ustanovení obanského zákonníka zanechává ásti rého
dogmatické.
Rozborem pramen dospívá k výsledku, že pvod smluveného spoleenství na pípad smrti dlužno hledati v provinciálním právu horno31*
474
Literatura.
a dolnorakouském. Zbývá však ješt otázka, kdy, z jaJcých píin a jakým zpsobem vyvinula se v Horních a Dolních Rakousích praxis stipulovati ve smlouvách svatebních spoleenství na pípad smrti, po pípade, jak dlužno vysvtliti, že vzniklou selského stavu v Horních Rakousích obyejové právo s tmito smlouvami konformní. Ke smlouvám onm zavdala podnt recepce práva ímského, jež zvykm a potebám obyvatelstva nevyhovovalo. Byly proto uzavírány smlouvy svatební, které psobnost práva (ímského) vyluovaly a které, piklánjíce se k právu v Rakousích prvé platnému zhusta ustanovovaly, že po smrti jednoho z manžel veškerým jmním movitým nebo jmním dobytým (Errungenschaft) nakládati je jako jmním spoleným, a že dlužno je tudíž rozdliti rovným dílem (nebo také jinou kvótou) mezi manžela zstalého a ddice manžela pedemelého. Rozhodnými píinami takovéto formace smluv svatebních pokládá spisovatel: pokud týe se jmní movitého, obtíže pi separaci jmní obou manžel a vznikající odtud nebezpeenství spor; pokud se týe jmní dobytého, úvahu, že oba manželé pravdpodobn k dobytí jmní pispli a dále úvahu, že by manželka (po pípad její ddicové) nesnadno dokazovala, že jmní dobyla ona, a že by dsledkem toho psobením praesumpce Muciánské manželka nespravedliv byla upozadna. Že byly tyto úvahy základem onch smluv svatebních, dovozuje zejména z okolnosti, že vyskytovaly se smlouvy, takové pvodn jen v tch vrstvách obyvatelstva, ve kterých manželka bezprostedn i prostedn pi vydlávání byla inná, totiž ve stavu mstském a selském. Pozdji ovšem píslušníky jiných stav podobné smlouvy byly uzavírány a v nkterých koninách Horních Rakous V pítak hust se vyskytovaly, že došlo ku vzniku práva obyejového. pravných pracích setkáváme se s pedchdci §§ 1233 a 1234 i. vty teprve v tak nazvané konené redakci Azzoniho z r. 1758. Proti dívjším operátm nalézáme tu dv odchylky: Spoleenství statk mezi manžely dopouští se jen jako spoleenství na pípad smrti a omezeno jest auf ,,gemeine, HandelsGewerbs- und Bauersleute". Píiny této redakce jsou na snad: Azzoni vbec byl nepítelem smluv o spoleenství statk, ale z rzných nemohl jich ignorovati. Jak lze se domnívati, nalezl v operátech Holgerových záznamy, že v Dolních a Horních Rakousích spoleenství statk mezi manžely zakládá úinky jen na pípad smrti. Adaptace tohoto právního stavu zdála se mu velmi vhodnou: Jednak manželé nebudou omezeni inter vivos, jednak podávala se mu pijetím této zásady možnost dosti uiniti (a sice zpsobem nikoli nebezpeným) initelm, kteí nechtli úpln emancipovati se od práva staršího (císaovna a ostatní lenové kommisse vídeské) a tm, kteí páli si pi nové kompilaci intensivního respektování rakouského práva provinciálního (Holger). Ale ovšem Azzoni, chtje vtsnati spoleenství statk v nkterou formu právní obecn známou, podstatu jeho zatemnil. Uinil z nho vzájemnou smlouvu ddickou. Konstrukce Azzoniho došla výtky ve vlastnoruním dopise ze dne 1 2 bezna 177 1, jenž vydán byl k podntu Hortenovu a naznaoval správnou konKommisse kompilaní odvtila (9. dubna) strukci spoleenství statk. že konstrukce Hortenova je samozejmá a že výtka jeho zakládá se na ne-
—
dvod
Právo obanské.
475
správném výkladu operátu. Ostatn vyslovil se Horten také proti tomu, aby spoleenství statk omezováno bylo na urité stavy. Ve své osnov Horten držel se toho, co proti kompilaní kommissi byl uvedl a vyskytují se u nho pedpisy, že spoleenství statk nevzniká mimo pípad smlouvy a že psobí jen na pípad smrti. Pedpisy ty vešly do zákonníka josefínského. Osnova Martiniova a západohal. zák. odstranily zvláštní pedpisy o spoleenství statk mezi manžely, vytknuvše, že smlouvy o spoleenství takovém ídí se týmiž pedpisy jako smlouvy spoleenské vbec. Redaktoi ob. zák. vrátili se k zásadám zákonníka Josefínského. (§ § 8.) V § 9 podává spisovatel struný pehled po zásadách rakouského manželského práva majetkového a obrací se (v §§ 10 13) k pojednání o spoleenství statk mezi manžely vbec. Stžuje si, že nejasnost o podstat spoleenství statk mezi manžely také jinde se vyskytující i právu rakouskému je na újmu; k tomu pak pistupuje pílišná strunost pedpis a nejasnost textování. § 11 vnován je výkladu i. vty § 1234. Spisovatel dospívá tu k výsledku, že podle doslovu vty, djiny redakní svdily by právu kogentnímu, nutn dlužno ji vykládati jako právo dispositivní. V § 12 vykládá o jednotlivých druzích spoleenství statk m. m., pokud se týe úink a pedmtu. Ve píin bodu posledního snaží se precisovati pojem sp. universálního a sp. partikulárního a pak také jednotlivých zpsob tohoto. V dalším postupu (§ 13) jedná o form, jaká ku platnému zízení sp. st. se vyhledává. Zamítá náhled, podle kterého šetiti jest formy posledního poízení, a soudí, že dosti uinno bude form notáského aktu, jestliže soukromá listina o smlouv zízená notásky bude solenisována. ,,Dcis eingebrachte Gut" v § 1178 znamená vždycky jmní, které mají manželé uzavírajíce smlouvu o spoleenství a tudíž nikoli ve všech pípadech jmní, na které smlouva ta se vztahuje. Inventá musí býti písemný a musí jej, jak tomu svdí historie redakní a ratio legis, strany podepsati. §§ 14 24 jednají pak již výhradn o spoleenství statk na pípad smrti. Ze spoleenství takového vzcházejí práva a povinnosti v pípad smrti jednoho z manžel, rozlouení manželství z viny jednoho z manžel a upadnutí nkterého z nich v konkurs. Nastane-li nkterý z tchto pípad, vzejde každému z manžel (po pípad jeho sukcessorm) nárok, aby druhá strana smluvenou kvótu celého svého jmní nebo urité jeho ásti na nho penesla a dále nárok na zrušení spoleenství, které tím nastane. Ponvadž však nárok prvý druhým je konsumován, nedojde k onomu penesení a tudíž ku zízení spoleenství, a dlužno jen k vci hledti tak, jakoby, jakmile k nkterému z pípad svrchu uvedených dojde, veškeré jmní nebo jeho ást manželm byly se staly spolenými. Ale spoleenství nenastane a také nestane se žádný z manžel osobním dlužníkem vitel, se kterými druhý byl kontrahoval (§ 14). Dotknuv se strun i
—
—
a
—
,
uspoádány jsou pomry prvé než dies venit (§ 15), obrací se k výkladu o tom, co jest v jednotlivých pípadech poítati ku statkm spoleenským (§ 16), a které dluhy jest pokládati za dluhy spoleenské t. j. takové, které podle § 1235 od aktiv spoleenských jest odpoísti (§ 17). Další § vnován je zevrubnému pojednání o právních otázky, jak spisovatel
Literatura: Právo obanské.
4/6
nastávají v pípad smrti jednoho z manželu. S]>isovatel jedná tu zejména o zpsobu, jakým aktiva a dluhy spoleenské je zjistiti; o právním postavení stran do skoneni rozdlení; o zpsobu splnní smlouvy zapravením spoleenských dluh a rozdlením zbytku mimo exekuci i v exekuci; o dsledcích, jaké má exekuce vitelem jednoho z manžel vedená pro dluh spoleenský na jmní vyhrazené a pro dluh, který mezi spoleenské nenáleží, na jmní spoleenské; o osudech pohledávek, které ml jeden manžel za druhým. Tu také eší otázku, zda podle § 758 vpoísti jest pozstalému manželu vše, co na základ spoleenské smlouvy jemu se dostane. Soudí, že jen to, jeho majetek se rozmnoží (§ 18). V § 19 pistupuje k vylíení úink, jaké má sp. na p. smrti jestliže manželství bude rozloueno. Vytýká, že pípady zákonem (§ 1266) nerozešené (rozlouení manželství z viny obou manžel a podle § 133 o. z.) subsumovati dlužno i. V § 20 § 1266. Pak následuje výklad § 1266. vylíen jest úinek uvalení konkursu na jmní jednoho z manžel a význam zrušení usnesení o uvalení konkursu. Spisovatel dále tu uvádí, že massa konkursní nemá podle § 12 konk. . volby, zda v právní pomr smi. spol. založený vstoupiti chce ili nic; vytýká, že nároky ze spole. vznikající nemají povahy pohledávek konkursních, nýbrž že smlouva cele musí býti splnna; popírá názor, jakoby pi univ. spol. uvalení konkursu na jmní jednoho z manžel mlo nutn za následek uvalení konkursu na jmní manžela druhého, kdežto bude tomu tak jen tehdy, když stav jmní jednoho každého manžela bude takový, že podle ustanovení konk. . dlužno konkurs uvaliti; popírá, že by bylo možno inventarisovati kusy majetkové, na které spoleenství se vztahuje, pokud nenáležejí kridatái, vykládaje, že postup takový nelze opíti ani o zákonná ustanovení ani o povahu právního pomru smi. sp. založeného; vykládá o omylnosti názoru, jakoby v pípad konkursu ruil manžel kridatáv jmním, na které spoleenství se vztahuje, za dluhy manžela druhého; promlouvá o pomru § i6uv. zák. kobch. zák. a i. 8 obch. zák. k § 1262 ob. zák. V následujících tech § §ech pojednáno je strunji o úincích, jaké nastávají, jsou-li jinaké smlouvy svatební se spoleenstvím statku na pípad smrti kombinovány, o psobení rozvodu od stolu a lože na sp. na pípad smrti a o psobení rozhodnutí, kterým manželství prohlašuje se neplatným. § poslední (24) zabývá se § 1236 o. z. Tu spisovatel pidává se k názoru, podle kterého ,,das dingliche Recht zur Gemeinschaft" jest absolutním právem obliganím na budoucí dobytí práva vlastnického k ideální ásti nemovitosti, a eší na tomto základ veškeré otázky tu se vyskytující. K.
pomrech, jaké
o
vt
na
O
BINDING SÉCT. JUL231973
1 K 23 B67
Sborník v§d právních a státních
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
