v*
<^
>f
BarCK:Z^=í*xQLaí
UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY -cT purchased from the
FORD FOUNDATION GRANT
for
EAST EUROPEAN STUDIES
PRÁVNY OBZOR VYDÁVA PRÁVNICKÁ JEDNOTA NA SLOVENSKU V BRATISLAVE
REDAKTOR
D?
VLADIMÍR FAJNOR,
ro^.
Jt
PREDSEDA SÚDNEJ TABULE V BRATISLAVE A BÝV. MIN. UNIFIKÁCIE
ROCNIK
I
•««•••••'
l^ „PRÁVNY OBZOR"
vychádza v 8 íslach nai^voch tlaových hárkoch. na rok 40 Ks, jednotlivé ísla po 6 Ks, -^ Za redakciu CYRIL BAINKA, advokát, Bratislava, Michalská ulica íslo 3
Predplatná cena
zodpovedá
kam
dr.
treba adresova
redakné
a
administrané zásielky. Telefón íslo 11-82.
NÁKLADOM PRÁVNICKEJ JEDNOTY NA SLOVENSKU V BRATISLAVE
MICHALSKÁ ULICA . 3 - TELEFÓN 11-82 - POSTOV. SPOR. . 1838 TLAOU SLOVENSKEJ KNÍHTLAIARNE V BRATISLAVE, RUŽOVÁ 12
PRAŽSKÁ ÚVERNA banka ÚL SPOL. I S
PILiALKA v BRATISLAVE, tlAtit, iséina
Základ.
; : S :
S
I S
#
—
ŠROBAROVA ULICA
K K 100,000e000 75,000.000
IISLO •/•
j
Filiálky: Brno, eské Budéiovlce, Kolín, Chrudlm, Koiice, centrála » Prahe. Kralupy, Plie, Olomouc, Aíor. Ostrava. Plsek, Rakovník, Ce«. Tfebová, Úítt n|L. Zahraniné filiálky: Lvov, Brody, (Hall), Belehrad (Srbsko). Eipozltúra r SoHl (Bulharsko), Spriaznené ústavy: Banque de Roraalne de Commerce et d« Crédlt de Praque, Btikarešt. Obchodné saruf eale eskoslovenských bánk Berlíne a Hambuttoi. Prevádza všetky b&nkové obchody.
í :
Telefón Htlo
82.
I I
I
| !
•«« •••••••••••••• •aBaBaaaaaaaaaa ••«••• ••• I
!
PODNIK ESKOSLOVENSKÝ PRE ZARIAOVANIE KANCELÁRIÍ
POKORNÝ ::
A SPOL., BRATISLAVA,
DLHA ULICA ífSLO
20.
Adresa telegramov eskoslovenský podnik, Brallslavaa TELEFÓN 2ÍSLO 1758. Kancelá rske papiero. :
Kancelársky nábytok
OMIky.
americké žaluziové písacie stole, ploché stole, registrané skrine a kancelárske zariaovanie.
Porádae
--
obchodné
knihya
dopisov. Rýchloviazae. Razitka. Pásky a karbónové papiere pre písacie stroje. VSetky kaacel. potreby.
SLOVENSKA BANKA V BRATISLAVE KORUNOVANÉ NÁM. .
ZMENÁRE SUCHÉ MÝTO . ZALOŽENÁ ROKU 1880
-
TELEFÓN ÍSLO
o
2
2-4
-
690, 1967
TELEFÓN ÍSLO
334
ADRESA TELEGRAMOV: SLOVENSKÁ
Úastínná istina Ks 70,000.000 Zásobná istina Ks 46,117.000
FILIÁLKY:
Banská Bystrica, Komárno, Košice, Luenec, Mukaevo, Nitra, Nové Zámky, Prešov. Trstená, Užhorod, Žilina. EXPOZITÚRY: adca, Modra, Pruské, Puchov, Rajec, Senec.
o
Všetky bankové transakcie a úvery vybavuje najkulantnejšie. Vklady na vkladné knižky, bežné a žirové úty pri vemi výhodných podmienkach. Daové a colné úvery. Pôžiky obciam a verejný-m podnikom. Spojenie so všetkými miestami eskoslovenskej republiky, Európy a Ameriky. Burzové oddelenie. Vlastné [vinné pivnice v Modre. - - - - Oddelenie pre tovar. Predaja cestovných SiiíiiííiH
lístkov
eskos
štátnych železníc a sl. triednej lotérie.
OBSAH: Str. 1.
2.
3,
4,
5.
práva procesního se zetelem k rak. civ, r. a pracím sjednocovacím. Dr. Václav Hora, , prof. 1, 33, 97, 129, 161, 193, 225 univ. Karlovy v Praze
Vybrané asti z uher.
civ.
Naše súdnictvo. Dr. Ján
Galia, advokát v Bratislave
8.
26
venska Jednotný ob.
Cs. republice. pro správu Slo-
65 zákonník. Dr. Vladimír Fajnor, predseda súd. 107, 142,
•
183,
199,
235
Jazykový zákon a pozemková kniha. Joz, Krajík, ved. poz. knihy v Bratislave zák. ze dne 17. íjna 1919, . 562. Sb. z. a n. o podmíneném odsouzení a propušténí k trestnímu právu mladistvých dle uh. z. i. XXXVI, z r, 1908 a Vil. z r. 1913. Dále: Pomer zák. ze dne 17. íjna 1919, . 567. Sb. z. a n. o soudech lichevních k trest, právu mladistvých dle shora uvedených zák. i. Napsal Frant, Mršina, odbor. r. min. sprav O sporoch proti štátu. Dr. E. Stodola, advokát v Bratislave
159
Pomer
205
•
9,
15
24
.
tab. v Bratislave -1.
.
Návrhy ohledné nové úpravy obecního zízení v Dr, Jaroslav Mezník, odbor, rada v min.
6,
.
Pre informáciu kolegom eským (proces civ.). Dr. E. Stodola, advokát v Bratislave Právni zastoupení Cs. eráru na Slovensku: Dr. Otakar Viták, v Bratislave fin. rada G. F.
....
244 247
11,
Zízení právnické fakulty v Bratislave. Dr. L. Príslušnos súdov pri preinoch vydávania falošných peazí, Dr, Karol Bernhard, okr. sudca v Sešovciach
12,
Právna povaha politických
strán. (Vid „Služba",
13,
Zásadné rozhodnutí N.
ve
14,
Plenárne rozhodnutia (decizie) býv, uh, kr, Curie v trestných veciach až do roku 1911, Dr, Á, Kissich, vrchný štátny zástupca v Bratislave
15,
Prehlad slovenskej asti rozhodnutí N, S, Cs, republiky, Dr, A, Záturecký, radca Najvyššieho súdu v Brne 57, 80, 110, 149, 186, 214, 241
16,
Výfah rozhodnutí Najv. súdu
17,
Zásadní rozhodnutí Hellebrand
10,
.
S.
vécech ob. Dr.
.
.
ro.
.
II.,
1.)
254 .
.
.
.
23
Jar. Vojtíšek,
preš. sedrie v Bratislave
28
•
48
s, r, vo veciach trestných, (Slov. 60, 75, 118, 146, 208, 243 asf.) Dr, Ivan Jurecký, radca N. S, v Brne .
Nej v, vojenského soudu v Praze, Dr, A,
85
Bytová reforma v judikatue Nejv. správního soudu. Dr, Cyrill Bainka, advokát v Bratislave Dr, C, 19, Zásadní usnesení Nejv, správ, soudu v r. 1918, 1919, Bainka, adv, v Bratislave 20, Pehled rozhodnutí Nejvyš, správ, soudu, Dr. C. Bainka, adv, v Bratislave .21, Zásadní rozhodnutí Nejvyš, vojenského soudu, Dr. Kotyza, major just, si 22, Zásadné uzavretie advok, komory v T. Sv, Martine, Dr, Miloš Vano, pravotár v T, Sv, Martine, tajomník adv, komory 18,
124,
88,
157
188
•
•
.
.
218 250
:
.
23. 24.
Drobné zprávy. Opravy Literatúra, Knihy redakcii zaslané
92, 222,
.
.
30, 64, 95, 127, 160,
252
128,
160
192, 223,
255
63, 93,
BANKA FILIÁLKA
1/ *^
-Ti?
CENTRÁLA V PRAHE NÁBREŽIE ÍSLO 3. ZALOŽENÁ ROKU 186S ADR. TELEGR. „ŽIVNOSTENSKÁ BRATISLAVA"
TELEFÓNY .
Úastinná istina Rezervné fondy
1483, 1489,
:
:
K K
1405
200,000.000 113,000,000
FILIÁLKY Ml. Boleslav, Brno, Nemecký Brod, Ces. Budéjovice, :
Hradec
Král,,
Jind, Hradec, Ho-
donín, Jihlava, Klatovy, Kolín, Košice, Liberec, Mélník, Olomouc, Mor. Ostrava, Pardubice,
Plze, Prostej ov. Tábor, Teplice-Sanov, Terst, Ústí n'L,, Karlove Vary a Viede L, Herrengasse 12
Pisek,
Prijíma vklady na knižky, bežné a žírové úty. Predáva a kupuje cenné papiere každého druhu. Poskytuje úvery, financuje podniky. Prevádza úhrady na všetky bankové miesta. Priame spojenie s Amerikou. " Priame spojenie s pražskou a viedenskou burzou.
Predaja lósov eskoslovenskej
triednej lotérie.
Vybrané asti z uherského civilniho práva procesního. aa
lu-íi.Se zfeteleni
Dr.
k rak.
Václav Hora,
c. r.
.
s.
a
pracím sjednocovacím podáva
profesor univeisity Karlovy v Praze.
Vyhovuje pání vážené redakce, chci se pokusiti o rozbor a objasnení nékterých astí procesního práva platného na Slovensku. Tím. má býti nejenom usnadnéno tém soudcúm eským, kteí obetavé priskoili novému st. eskoslovenskému na pomoc a ujali se výkonu soudnictví na Slovensku za podmínek velmi nepíznivých, vniknutí do práva procesního, jež jim bylo dosud cizím. Pokus mu j chtél by splniti ješté úkol jiný. Dvojitost zákonu v eskoslovenském státé, jež byla pri vzniku tohoto štátu nevyhnutelnou, nemúže trvati stále. Musí býti usilováno o sjednocení. Pri tom musí býti snahou, aby z práci sjednocovacích vyšlo opravdu dílo lepší než jsou zákony dnešní. K tomuto zlepšení Ize však dojíti jenom tehdy, když známe obojí právo, když jednotlivé zásady jeho srovnáváme a kriticky oceujeme, prednosti i vady toho neb onoho spravedlivé odvažujeme, vedení jsouce jedinou snahou: dopracovati se jasného, nepedpojatého a správneho úsudku. Práce tato zdá se, pokud jde o procesní právo, na první pohled snadnou. Jde pri nem v obou území ch o zákony z doby poslední: o rakouský civ. . s. z r. 1895 a o uherský c. . s. z r. 1911. Zdá se, že oba spoívají vlastné na týchž zásadách a že bylo by tudíž Ize pidržeti se snad prosté mladšího z nich. A pece pihlédneme-li ku veci blíže, seznáváme, že mezi obéma zákony jsou podstatné a zásadní rozdíly a že, je-li nám v nékterých otázkach snadno piznati pednost ustanovením mladšího zákona uherského, vznikají v jiných vážne pochybnosti, jež nabádají ku zvýšené opatrnosti. To Ize ovšem vysvétliti genesí uherského c. . s. z r. 1911. Púvodcové jeho, zdá se, upírali svúj zrak porékud jednostranné k nemeckému c. . s. z r. 1877 i k theoriím tam v obo-
ru práva procesního zastavaným; procesní právo nemecké i literatúra jeho byly jim bližší než procesní právo rakouské a jeho literatúra. Nechci tím íci, že nejsou v uherském c. . s. patrný výtéžky z rakouského, ale mám dojem, že tyto výtéžky mohly býti mnohem boiiatší, kdyby se bylo více pihliželo k dvanáctiletým zkoušenostem moderního rakouského cit. . s. než k theoretickým konstrukcím zastaralého nemeckého civ. . s., po jehož reforme se už v Nemecku saniém po íéta volá. Kromé toho je patrná i tam, kde uherský zákonodárce nepiklonil se k právu nemeckému, snaha po púvodnosti, sama o sobé chvalitebná, ale nékdy vedoucí snadno na scestí, zejmená je-li spojená s jistou, ekl bych, prílišnou theoretickou zaujatostí. Pri tvorení nových zákonu nesluší ovšem pehlížeti konstrukcí theoretických; vždy ony vedou do hloubky a odhalují nám namnoze výhled, jenž by jinak zústal zákryt. Alp koiistriikce takové dlužno posuzovati nejenom po stránce jich dokonalosti formálni, nýbrž také a to platí i i»ro vedu právni i praksi promítati stále jej ch duslcdky do života a usuzovati na upotebitelnost i nevhodnost jen podlé nich konstrukce, o niž beží. Konstrukce sebe vice oslující je pochybená, vede-li svými dúsledky v živote k úinkúm nepízni-
—
—
i
vým. S toho hlediska chci pojednati v následujícim rých zvláš dúležitých zjevech práva procesního.
o
nékte-
Žaloba.
Žaloba je pr^^^ni úkon, kterým se obrací žalobce na soud o ochranu svého práva proti uritému odpúrci. Tímto úkonem vyvoláva v pohyb celý procesní aparát, zaväzuje k innosti i soud i odpúrce. Již proto dlužno žádati, aby každý, kdo chce tento dúležitý krok uiniti, uvedomil si svúj právni stav co nejdokonalejí, aby bedlivé uvažoval o tom, múže-li se kroku tak dúležitého odvážiti a múže-li jej sám pred sebou, zkoumaje své ledví, ospravedlniti. Jsou lidé rozvážni a svedomití, u Tiichž se to rozumí samo sebou. Ale jsou i lidé lehkomyslní, nepoctiví, vznetliví a neuvažující, ktel se s lehkým srdcera odhodlají ke kroku sebe dúležitéjšímu. A vúi takovým je povinnosti zákona býti vychovatelem a donucovati k rozmyslnosti.
Prostedkem k tomu není povinnost k náhradô nákladu soudních, k níž múze dojíti teprve až po skoneném jednaní a jež nechráni soud a žalovaného pred nutností pustiti se do jednaní, nehlede ani k tomu, že tato povinnost bude velmi mnohými nesená dosti lehce. Ale ovšem je takovým prostedkem jednak nutnost uvésti už v žalobe podobné a
I
—
—
úplné by i struné skutenosti, z nichž žalobce svúj nárok vyvozuje a o než jej opíá, jakož i prúvodní prostedky, jimiž chce a múze jejich pravdivos dokázati, jednak vázanost žalobcova na vlastní žalobu. Nebo ukládá-li zákon žalobci povinnos prv naznaenou, nutí jej k myšlenkovému postupu, pri némž žalobce musí celý onen dej, z néhož má nyni dojíti ku sporu, znovu promysliti, všechny jednotlivé skutenosti odvažovati, jejich souvislos z.isovai a o tom, zda-li a jak se udály, si poet klásti. ohled na soud a na odpúrce žádá otéž, i jim musí naprostá i ne záruka, že v žalobe mají co initi s vecí vážne a do opravdy myslenou, zrale uváženou a s hlediska žalobcova na pevný základ postavenou. Nemúže tedy býti naši dobé žaloba úkonem více méné jen formálnym, vecné snad ani nepropracovaným, v mihy zahaleným, pouhým pokusem, od néhož múze žalobce &nadno a bez valné ujmy upustii.
Ale
i
býti poskytnutá jakási
—
— by
—
Nuže pihlédnémež, jak í',
—
je
véc upravená v nherském
c.
s.
m\!sí žaloba obsahovali kromé oznaení soudu zástupcu, ozniVnieiii žaloby, již mini žalobce pednési pri prvém roku; touto žalobou mínéno je však podlé § 129 . 3 a 178 I. toliko oznaení práva, jež chce žalobce uplatovati a urité žádání žalobní. Ale ani na tyto údaje písemnó a žalovanému již doruené žaloby není žalobce vázán; nebo múze pri prvém roku pednésti zcela jinoa žalobu, (§ 178. odst. 2), tedy oznaiti zcela jiné právo jako dúvod svého nároku a pednésti také zcela jiné žádání. Jediné obmezení, jež tu žalobce postihuje a jež ovšem pro nepadá na váhu, záleží u. sborových soudú v tom, že musí svou novou žalobu pfinésti k prvému roku, preisti ji a piložiti k jednacímu protokolu, chce-li aby k ní bylo pihlíženo (§ 178. odst. 4). U okresní ch soudú není ani tohoto obmezení: nová žaloba bude prosté zapsána v jednací protokol (§ 178. odst. 5.) ä 129.
'.'odle
a straji
i
jejich
Žalovaný i soud jsou proti tomuto poínaní žalobcovu zcela bezmocní; žalovaný múze nanejvýše žádati v téchto pí-
padech za odroeni prvého roku, jež ovšem na náklady žalobcovy (§§ 179. Je-li
mu
soud musí
povoiiti,.
431),
pomer žalobcúv k jeho písemné a žalovanému soužalobe znané volný co do samého oznaení prá-
dem dodané
i žádání žalobního, je ješté volnejší vzhledem ke skutenostem a dúkazúm, o néž mini svou žalobu opíti. Zákon síce v § 129. odst, 2. ukladá žalobci, aby už tyto skutenosti a dúkazy do své žaloby pojal, ale tyto skutenosti a dúkazy netvorí podstatnou ást písemné žaloby a mohou býti v ní vynechaný úplné, aniž se má žalobce co obávati nejaké pro-
va
Vždy múze podlé výslovného ustanovení §-u 194. skutenosti a dúkazy dodatené odpúrci oznámi ti podaním prípravným teprve potom, když byl naízen rok k ústnímu pelíení; zákon sice predpisuje, aby se to stalo do tri dnu po naízení tohoto loku, ále Ihúta tato je nejen prodlunemusí ani jinak býti zachovaná. ale 450) žitelna (§ Nebo žalobce, jenž svou povinnost oznaiti skutenosti a dúkazy, o než svou žalobu opírá, vúbec zanedbá aneb se s ní opozdí, bude postižen nanejvýše povinností k náhrade nakladú zmareného roku, bylo-li jej treba k vúli tomu odroiti (§§ 203, 431). U okresních soudú neplatí ani ustanovení §-u 194 (§ 205 I.); l)yla-li tam tedy podána žaloba písemné bez údaju uvedených v § 129. II, nedozví se žalovaný po prípade až do ústního o jaké skute(meritorního) pelíení vúbec nieho o tom, nosti a prúvody mini žalobce svúj tvrzený nárok opíti. Pižalobách protokolárne sepisovaných u okresních soudú upozorní ovšem soudce, plné povinnost uloženou mu v §-u 135, žalobce na neúplnost žaloby v tomto smeru, ale nemá ani tu prostedku, aby jej pimél k údajúm, o nichž tu re. Ustanovení o nákladech zmareného roku platí ovšem i zde (§§ 203, cesní ujmy. ty to
205
I).
Toto uspoádání žaloby v uherském c. . s. je výsledkem theoretického nazírání na povahu žaloby u púvodcú tohoto zákona, zejmena u Plósze. Jemu je prvý úkon žalobcúv, oznaovaný jako žaloba, pouhým prostedkem dostatí žalovaného pred soud, niím více; tedy totéž, co byl staroeský púhon, rímska in jus vocatio a germánska mannitio (Plósz, Zwei Vorträge aus dem ung. Z. P. R., 1917). Úelem jejím je, aby pak pred soudem v prítomnosti žalovaného byla teprve vlastní žaloba ústne prednesená. Ale touto vlastní žalobou je mínéno práve jen oznaení právního základu a žádání žalobcova (% 129 . 3), nikoli i skutkového jeho podkladu a prúvodú. A tak se význam žaloby, t. j. písemného neb protokolárního podaní žalobcova obmezuje vedomé na pouhé pozvaní žalovaného žalobcem pred soud neb jeho púhon, podobné jak byl ve staroeském právu. To, co se nazýva v uherském civ. . s. žalobním spíšem (§ 129), rozpadá se vlastné v tyto souástky: a) v pozvaní žalovaného pred soud, které však nemusí jako v ném. § 253 býti do spisu výslovné pojato, akoliv tvorí vlastní jeho podstatu, nýbrž rozumí se v ném samo sebou. Proto také Plósz tvrdí, že výraz wžalobní spis« (Klageschrift) není presný, ponévadž jde vlastné o »obesílací spis« (Ladungschrift), jak byl nazván a osnove z r. 1885; b) v oznaení právního základu a uritého žádání žalobcova, jež Plószovi žalobou ve vlastním smyslu toto sice musi býti ve spisu uvedeno, ale žalobce jím není vázán (§178 II); c) v oznaení skutenosti a prúvodú, o néž žalobce svúj nárok opírá; toto múze býti do žaTobního spisu pojato, ale ;
J
nemnsi. Zejmena nemá tu soud prostedkú, aby púsobil k doplnení údaju, žaloby v tomto smeru; zejmena nemúže tento nedostatek býti považován za vadu, již by mohl soud odstranuti \e smyslu § 140 pri vyízení žaloby (Plósz, 50). Dúsledky této theoretické konstrukce žaloby v uherském c. . s. jeví se i v dalším ízení, zejmena pri 1. Zpétvzetí žaloby, 2. zmene žaloby, 3. zmeškaní prvního roku.
ad
1.)
Zpétvzetí žaloby.
videli, musí žalobce svou žalobu, t. j. to, co jsme nauvedli pod b), prednésii pri prvém roku. Pokud se tak nestalo, není tu vlastné porád ješté žádné žaloby ve vlastním smyslu (Plósz, 57). Ústni prednes múze býti nalirazen prohlášením žalobcovým, že trvá na své žalobe, jak ji uvedl ve spise žalobním, nenaídi-li pes to soud, aby žaloba byla nicméné ústne j)ednesena nebo petena (§ 178 III). Ale pednese-li žalobce pri prvém roku žalobu jinou, musí ji u sbor. soudú, jak už uvedeno, preisti ze spisu, jejž nutno piložiti k jednacím protokolu (§ 178 IV). Jak vidéti, netrvá tu zákon, pokud jde o prednes žaloby, práve na ústním prednesú a dovoluje (§ 178. III) neb dokonce predpisuje i její petení (§ 178 IV). Ale ani tento prednes žalobcúv, uinený pri prvém roku a v prítomnosti žalovaného, neodnímá mu právo vzíti tuto ža-
Jak jsme
hoe
lobu zpét. Múze tak uiniti zcela jednostranné a na žalovaném dokud tento nepeetl pri prvém roku svúj vzá jemný návrh ve veci hlavni ze spisu, jejž dlužno piložiti k jednacímu protokolu, a u okresních soudú dokud jej nepednesl ústne, což bude v jednacím protokole zapsáno 186). (§§ 185, Teprve tímto okamžikem totiž pustil se žalovaný do sporn, stáva se z constitutio judicii teprve vlastní judicium. Ponévadž však musí žalovaný pred tímto úkonem ješté pednésti t. zv. obrany sporu pekážejíci (až na jisté výjimky v § 180 odst. 1 zmnéné), chce-li je vúbec uplatovati (§ 180), o emž bude pozdéji ješté re, a ponévadž zákon predpisuje, aby o téchto obranách bylo projednáváno a rozhodováno ihned, jak byly vznesený, a oddelené od veci hlavní (§ 181), takže k onomu vzájemnému návrhu žalovaného ve veci hlavni múze dojíti až po vyízení téchto obrán, je patrno, že doba, do které múze žalobce vzíti svou žalobu jednostranné zpét, múze býti v jednotlivém prípade dosti dlouhá. Pipomenouti dlužno, že to, co platí o obranách žalovaným uplatovaných, platí i o okolnostech sporu pekážejících, jež stály se pedmétem jednaní a rozhodovaní, byvše uvedený na petes soudem z moci úredni (§ 183). Zákon i v jiném smeru usnaduje žalobci zpétvzetí žaloby, což by ovšem nebylo samo o sebe vadou, totiž tím, že i po zpétvzetí žaloby zústávají v platností sonkromoprávni úinky spojené s podaním žaloby a s dodaním jejim žalovanému jenezávisle,
žalobce do 30 dnu od zpétvzetí žaloby podá žalobu novou anebo svúj nárok jinak podlé zákona uplatuje (§ 186 III). Naproti tomu je žalovaný ve príine zpévzetí žaloby, doknd se nepustil do sporu (,§ 185 III. j, zcela obmezen: a; múze žádati toliko náhradu útrat a dokud mu tyto útra^ ty nebyly žalobcem zaplaceny, odpírati povinnost pustiti se do sporu o nové žalobe žalobcem proti nemu opét podané (§§ Í80 stli
.
7 a 186 IV); b) muže pri
prvém roku podati žalobu na vzájem o urejeho nyní zpét ní neexistence práva žalobcova, v žalobe vzaté uplatovaného (§§ 186 posl. odst., 1«9}. Ale i když se žalovaný už do sporu pustil, je jeho souinnos v otázce zpétvzetí žaloby podlé uherského c. r. s. význa-
—
—
mu
podiízeného. Žádá tu síce zákon (§ 187) zásadné souhlas žalovaného ku zpétvzetí žaloby. Ale odepe-li žalovaný síce tento súhlas, avšak žalobce pes to výslovné prohlásí, že svou žalobu bere zpét, má se za to podlé zákona, jakoby žalobce byl jednaní zmeškal (§ 187 II). To znamená tedy, pokud jde o jednaní pri prvém roku, že nastávají tu pro žalobce úinky spojené se zmeškaním prvého roku (§ 4S9) a celkom neškodné, jak bude ukázáno niže pod . 3, Z toho tedy jde, že múze žalobce od své žaloby upustili bez ohleÄu na žalovaného až do skonení prvého roku vlastné za okolností i až do hlavního (meritorniho) jednaní, chce-li sebe vzíti následky na shora naznaené pod a) resp. následky v § 439 uvedené a oném zcela podobné. Zejmena tedy nemúže žalovaný donutiti žalobce, aby vec jím na soud vznesenou také dobojoval a od ní neutíkal. Chce-li se chránili, musí nastoupiti sám žalobou navzá-
jem
(víz
pod
b) a § 439 posl. odst).
ad
2.
Zmena
žaloby.
Základní nazírání zákonodárce uherského na podstatu a úkol žaloby, musí jeviti svoje úinkj'^ ovšem i pri zrnéné žaloby. I tuto múze žalobce pedsevzíti zcela jednostranné až do té chvíle, kdy se žalovaný pustil do sporu podlá §-u 185 (§ 188 I). Po té múze svou žalobu zméniti jen za souhlasu žalovaného, jenž múze bytí dán výslovné, ale i mlky tím, že se žalovaný pustí do jednaní o zmenené, žalobe, neiní námitek proti této zmene (§ 188 II). Musí tedy i tu žalovaný s možností zmeny žaloby poítati dosti dlouho, zejmena tam, kde je nutno projednati obrany sporu pekážejíci. Za to zákon uherský nedovoluje, aby zmenu žaloby pripustil soud i proti vúli žalovaného, neteba-li se z jednaní o zmenené žalobe obávati znaného stižení neb prútahu, jako iní § 235 m. rak. c. . s. Nedostatek lakového ustanovení v uher. c. . s. není však dúsledkem zvláštního snad ohledu
I
na žalovaného a nezmožuje také
žalobci napraviti chybu, svou púvodní žalobou, i proti vúli žalovaného a ovšem i bez ohledu na soud. Mebot § 189 do volu je mu, aby až do konce ústního jednaní v prvé instanci (§ 494) vznesl proti žalovanému novou žalobu, je-li její premet týž jako žaloby púvodní aneb nová žaloba s púvodní souvisí, soud múze pak hne o této nové žalobe konati první rok a došlo-Ii pripojili iiined k nemu jednaní k nové žalobe až pozdéji meritorní (§ 190 I). Rozdíl od vlastní zmeny žalobní je jenom v tom, že zústává i púvodní žaloba pedmetem jeanání a rozhodovaní a že se k ní pripojuje žaloba nová, kterou má býti chyba žalobcova, jíž se dopustil pri púvodní své žalobe, spravená. Žalobce odpyká své pochybení nejvýše snad pri úprave náhrady nakladú soudních, ale snad ani tu ne vždycky (§§ 425, 426). To jeho jediný trest za neopatrnost pri sepisování žaloby. Za tuto jedinou nevýhodu jež mu snad hrozí, má ovšem znanou výhodu, že múze nejenom žalovanému, nýbrž i sondu vnutiti projednávání a rozhodovaní o novém nároku v rámci púvodního sporu. Tato výhoda žalobcova je ovšem patrnou nevýhodou téchto dvou úastníkú, nevýhodou je jim i to, že se nyní musí na místo o jedné žalobe jednati a rozhodovati dvou t. j. o púvodní, jež nemohla býti pro odpor žalovaného zmenená, i o nové. Uherský zákon volí tu svou zvláštni cestu, nepidržev se ani nemeckého ani rakouského c. . s., jež spoívají v této otázce podstatné na stejných zásadách. Ale mám za to, že skutené potrebe života vyhovuje mnohem více § 235 III. rak. c. . s., neiní-li pípustnost zmeny žaloby závislou síce bezvýjimené na souhlasu žalovaného, dávaje však s druhé strany rozhodnutí o prípustnosti zmeny v ruce soudn. Nebo tento múze a má pri svém rozhodnutí pihlížetí na to, co je úelné, nikoliv s hlediska jen jedné strany, nýbrž s hlediska povšechného: tedy dbáti i oprávnených zajmú žalobcových, ale stejné i žalovaného a celku státního. Nesluší pehlížeti, že soudy jsou zde pro všechno oban stvo a že žalobce podlé práva uherského múze si ve pi^ípadech, o nichž tu re, zjednali niím neodúvodnéný náskok pri projednávání své nové žaloby naproti jiným, již žalovali díve; nebot je patrno, že všechen onen as, jejž musí soud venovati projednávání a rozhodnutí o nové žalobe, jde na úet ostatních. Jestliže nelze dosud zmnéné úprave otázek souvisejících se zmenou žaloby piznati pednost pred rak. c. . s., dlužno souhlasiti s tím, že uherský zákon jinými závažnými ustanoveními pipouští zmenu žaloby v širším rozsahu než zákon rakouský. iní tak tím, že vypoítavá v § 188 . 1 až 6, co nemá býti považováno za zmenu žaloby. Ustanovení tato jsou v bodech . 1 a 5, a pokud jde o obmezení žádání žalobního i . 2, souhlasná s ustanovením §-u 235 posl. odst. rak. c. . s. V ostatjíž
se dopustil
—
—
•8
uherský svodomyslnéjší, Nepovažu?> je zákon na zmenu žaloby: a) rozšii-li žalobce svúj návrh žalobni ve veci hlavni neb vécech vedlejšich neb pipoji-li k zádosti ve veci hlavní dostatené návrh na vedlejší poplatky^. Predpokladá se ovšem, že neni tím doten ani právni základ žaloby ani vecná píslušnost soudu (§ 8 III); b) rozšírí-li pri žalobe z dúchodú neb jiných opétujících žalobu se dávek, jež nejsou závislé na vzájemném plnení, na dávky, které se stanou splatnými teprve po podané žalobe; pri takovýchto to souvisí s tím, že v uherském zákone Ize dávkach odsouditi i k plnení dávek budoucích, teprve po rozsudku splatných (§ 131), což dovoluje § 406 rak. c. . s. jen u alimentú; c) rozšíí-li žalobu o nájemné neb pachtovné i na splátky, nich bodech je
totiž
které dospelý od podaní žaloby až do rozsudku; d) rozšíí-li žalobu urovaci na žalobu o plnení aneb naopak žádá na místo plnení pouhé urení; prípad tento neni ani podlé literatúry i prakse rak. zákona považován za zmenu žaloby, ponévadž v žádosti za plnení je již obsažena i žádost za urení, ovšem ale bylo by tu podlé rak. zákona co initi se zmenou žaloby ve prípade prvém.
ad.
3.
Zmeškaní prvniho roka.
Shora zmnéná konstrukce žaloby v právu uherském jeví zvláš dúležité úinky, zmešká-li prvý rok žalobce. Neni-li uherskému c. . s. žalobou ve vlastním a pravém smyslu žalobní spis u soudu podaný a žalovanému dodaný, je ovšem jenom dúsledno, když zákon nepriznáva ani zmeškaní žalobcovu pri prvém roku vlastné zadných úinku krome povinnosti nahraditi žalovanému zpúsobené útraty (§ 439). Žaloba ve vlastním smyslu je tu podlé theorie Plôszony teprve tím, že žalobce pri prvém roku pednese svou žalobu (§ 178), Nedostaví-li se tudíž žalobce k tomuto roku, bude k návrhu žalovaného prosté obsílka zrušená usnesením a žalobci uložený náklady soudní. Ale žalobce múze obsilku žalovaného zase obnoviti a uiní-li to do 15 dnu po zmeškalém prvním roku, zachová si dokonce i úinky soukromoprávné i procesní spojené s podaním a doruením žaloby. Žalovaný múze nanejvýše odpírati povinnost, aby k nové obsílce do sporu se pustil, jestli mu žalobce nezaplatil dosud náklady onoho zmeškaného roku (§ 439 III). A chce-li si zjednati od žalobce pokoj, musí sám proti nemu vystoupiti žalobou na vzájem o urení neexistence práva žalobcova v žalobe uplatovaného (§ 439 IV, 189). Uiniti tak múze ovšem hned pri tomže prvém roku. Plôsz (58) má za to, že tím je úplné vyhovéno spravedlivému zájmu žalovaného. Ale vtrá se
—
—
jak k tomu žalovaný pijde, aby, byv napaden žalobcem, mohl býti i pes zmeškaní tohoto držen v kleštích sporu žalobcem snad lehkomyslné zahájeného, aby byl udržován v nejistoté, pipravován o klid myšlenkou na spor, kdykoli obnoven, a aby musil, jenž múze býti žalobcem chce-li se této tisne zbaviti, podstoupiti se své strany nový spor a tento nutné probojovati až do konce? Mám obavu, že úprava takováto pimo svádi žalobce k lehkomyslným sporúm a k pokusúm téžiti z této situace žalovaného, jenž velnii íasto k vúli svému klidu duševnimu, dá se pohnouti k nécemu, k není po právu povinen. Vésti proces jest pro vétšinu lidi kruté vážna véc, jež loupí jim klid, ochromuje jich innost, pronásleduje je pri všem, kam se vrtnou, ubirá dokonce zdraví, zasahuje zkrátka celou osobnost. Nemám proto za správne, má-li se za to, že to vše se odbude, vyrovná a zahladí témi nékolika korunami, jež snad bude musit žalobce žalovanému nahraditi. A nemohu tudiž ušetit zákonodárce uherského výtky, že upravuje véc jen s toho Jilediska, pominul tu isté lidskou, zejména psychologickou a mravní stránku procesu. -otázka
:
emu
zákon nezústává si ani dúsledným. Tvrdí-li co initi se žalobou ve vlastním smyslu slova teprve od okamžiku, kdy žalobce svou žalobu pri prvém roku pednese, mohli bychom právem ekati, že po tomto úkonu tedy bude míti jeho zmeškaní už jisté následky vážnejší. Ale tomu tak není. Nebo § 441 ustanovuje, že dlužno považovati za první rok i onen, na néjž soud odroil jednaní prvé než se žalovaný pustil do sporu (ve smyslu §-u 185). To vede Ale
se, že
uherský
máme
ovšem k velmi dúležitým následkúm. Musíme si totiž pipamatovati, že po prednesú žaloby žalobcem musí žalovaný vznésti obrany sporu pekážejíci, má-li jaké, a že o téchto obranách nutno i když byly soudem shlédány z moci úedihned projednávati a také rozhodnouti (§§ 180, 181, 183). ní eprve, když byly tyto obrany odmítnuty, múze žalovaný uiniti svúj vzájemný návrh ve smyslu §-u 185 ili do sporu se
—
pustiti.
—
Velmi asto nebude ovšem
Ize o
eených
obranách hned
rozhodnouti, takže bude nutno prvý rok k vúli nim odroiti; s tím zákon v § 181 II. také poíta. A tu pravé praví § 441, že nedostaví-li se žalobce k takovémuto odroenému stání, nastávají i tu jen shora již dotené úinky §-u 439. Ba, Ize jíti ješté dále: byly-li obrany sporu pekážejíci pri prvém roku odmítnuty a došlo-li k dalŠímu jednaní teprve potom, když rozhodnutí o nich nabylo moci právni, což je ovsem možno jen u sborových soudú (§§ 192, 181 odst. 3), bude naízen potom nový prvý rok Urený zárove k jednaní ve veci hlavni. Pi'i tomto novém roku bude se moci žalovaný teprve pustiti do sporu, ponévadž dosud, jak jsme predpokladali, tak neuinil. Zmešká-li žalobce nyní tento nový rok, nastanou zase jen
10
úinky
§-u 439;
nebo
§ 441 odst.
2.
stanoví, že
i
takový
rok
považovati jest ve pííiné zmeškaní za rok prvý. Tedy žalobce niúže se žalovaným jak náleží zahráva, státí se mu nemaže vlastné nie. je na tom se svou vecí špatné potud, že asi bude obrane sporu pekážející vyhovéno: pak není nie snazšího než zpúsobiti odroení prvého roku a pak se nedostaviti. Anebo véc je v otázce eenýcli obrán nepíznivá pro žalovaného, ale in merito nepíznivá žalobci: pak prosté se žalobce nedostaví k novému jednaní naízenému po právoplatnom odmítnutí obrán. Žalovaný není v žádném prípade s to, strhati se sebe oprate, do nichž ho žalobce zapáhl, lež za cenu nového sporu (§ 439 posl. odst.).
Bu
—
Ptáme-li se, jak to pijde, odpovídá nám Plósz (57) s nejvétším klidem ustanovení ku 439 je v úplném poádku, ponévadž není tu žaloby, dokud žalobce svou žalobu pri prvém roku nepednesl a ustanovení ku 441 je zase v úplném poádku proto, že žalobce není na svou žalobu vázán, dokud se žalovaný nepustil do sporu, a múze ji tudíž vzíti zpét bez jakékoli ujmy vecné. Pravda, formulka takto ovšem nalezená, theoretik myje si ruce a neznepokojí se pemýšlením o tom, jaké dúsledky v živote jeho theorie vyvoláva. Ale to práve nesprávne, protože jednostanne; nebo práve dúsledky tyto musí bytí zkušebním kamenem vlastní theoretické konstrukce a nesméjí býti »ospravedlovány« zase jen z ni samé; to je vlastné petitio principii. :
;
Pihlédnémež ku pípadúm tém, kdy se nedostaví k prvéroku žalovaný. Tu múze žalobce použití neprítomnosti žalovaného k rúzným úkonúm. Múze pedevším vzíti svou žalobu zpét (§ 186), stejné jako podlé § 237 rak. . . s. Múze však také — na rozdíl od rakouského c. . s. — svou žalobu zmniti zmena ta múze záležetí v tom, že pri prvém roku ped(§ 188) nese na místo žaloby písemné podané a žalovanému dodané
mu
;
žalobu zcela novou, o jiný právni základ openou a jiný koobsahující (§ 178 II.). Žalobce múze však kromé. své púvodni žaloby pednésti pri prvním roku žalobu ješté novou, další, pokud tato žaloba s púvodni souvisí (§ 189, 190 II\ V obou pravé zmnéných pípadech dojde ovšem k odroení prvého roku (§ 179, 190). Podlé rak. c. . s. by tu musil žalobce nechati jednaní o prvé své žalobe v klidu neb vzíti žalobu zpét (§§ 170, 237 rak. c. . s.) a podati zcela samostatnou žalobu novou.
nený návrh
Uherský zákon dopává tedy i pri zmeškaní žalovanéhozase žalobci pole mnohem volnejší a nenúti ho k alternatíve »bu anebo«, jako zákon rakouský, podlé nehož žalobci nezbývá než dáti o své púvodni žalobe rozhodnouti anebo novou žalobu podati, a v tom prípade tedy zacíti úplné znova se všemi dúsledky. Rozdíl tento byl by zvláš patrný tehdy, když. by se žalovaný nedostavil proto, že má žalobu, jak mu byla do-
—
bu
J
u •dana, za zcela a patrné neodúvodnenou, takže má za zbytené vúbec se proti ní bránit. S tím, jak vidéti z toho, co bylo dosud a ješté bude uvedeno, nemúže žalovaný podlé uherského zákona vúbec poítati.
Nebo zvláštnos uherského zákona jeví se i v tom, že zmešká-li žalovaný prvý rok a žalobce na žalobe trvá, nemúže žaloba jeho býti nikdy zamitnuta, ani tehdy ne, jcví-li se nž sama sebou svým obsahem neodúvodnenou. Zákon upravuje tu vec takto Žalobce múze uiniti návrh, aby žalovaný byl podlo Dávrhu žalobního odsouzen, a soud, zjistí-li, že jsou tu podmínky zmeškaní (§ 442 násl.), musí žalovaného také odsouditi (§ 440 I). Pri tom se opírá toliko o tvrzené právo žalobcovo t. j. zase jen o údaje žalobcovy, které se vztahují na právni podklad žaloby jeho (§§ 129 . 3, 178 I), nikoli tedy o skutenosti, z nichž toto žalobcem tvrzené právo by vyplývalo a z nichž by se dalo usou:
— by
—
na to, byl podklad takového úsudku neúplný tvrzené právo žalobcovo vúbec existuje. O to vúbec uherskému zákonu nejde, jak uí Plósz (60, 61) obmezená causae cognitio, jak praví, nemá za úel, aby se soud presvedil o existenci nároku žalobcova, nýbrž jen o zjišténí podmínek ízení o zmeškaní. Což ale, pesvédí-li se soud o neexistenci žalobcova nároku ? Na to odpovídá § 443 . 4 takto Je-li žádos žalobcova podlé obsahu žaloby neodúvodnéna, netreba se ani tu soud žalobci obávati zamítnutí žaloby neodúvodnené, nýbrž odepe toliko vydatí rozsudek žalovaného odsuzující, žalobce múze svou žalobu zlepšiti, soud naídí k jeho návrhu nový rok a pozve k nemu opét žalovaného, jemuž dodá zlepšenou žalobu, po prípade opis protokolu (u okr. soudú). Je ovšem ješté otázka, kdy bude soud s to poznati z obsahu žaloby žalovanému dodané, že návrh žalobcúv neodúvodnén, když, jak jsme videli, v písemné žalobe nemusí býti vúbec uvedený skutenosti, z nichž žalobce svúj nárok vyvozuje a žalobce je ani pri prvém diti
jest-li
;
:
roku neuvádí
(§ 178).
Také tato úprava je zvláštností uherského zákona zákonodárce neerpal tu ani z práva nemeckého (§§ 330 násl. néni. theoretické c. . s.), A také tato úprava je patrným dúsledkem konstrukce. Ponévadž totiž se žalovaný nepustil do jednaní ve smyslu §-u 185, numúže tu podlé pojetí theoretisujícího záko;
—
—
nodárce vúbec nastatí jednaní o veci hlavní. A protože tu není tohoto jednaní ve veci hlavní, nemúže soud ani rozhodovati o tom, že nárok žalobcúv neexistuje, i když je to patrno pímo z jeho žalobv samotné ani vúbec hledét v ostatních pípadech pesvéditi se o tom, jest-li tento nárok existuje; staí tu prosté zjistiti, že jsou tu podmínky zmeškaní. To povede ovšem k tomu prazvláštnímu dúsledku, že když žaloba sice svým obsahem odúvoduje nárok žalobcúv, ale z listín, jež k ní byly priložený (§ 133), jde na jevo, že tento nárok žalobci ne*
—
—
12
pHsInši, bude museti pece soud žalovaného odsouditi podlé § 440 I. Nebo chtél-li by vzíti zetel i k obsahu listín, pouštél by se už do jednaní ve veci hlavni, zjednával by si presvedení o existenci žalobcova nároku a rozboural by tím theorii zá-
—
konodárcovu
!
Seznavše základní nazírání uherského zákona
na
pod-
statu a úkol žaloby i dúsledky, jež z tohoto nazírání vyplývají pro dúležité otázky procesuálni, postavíme proti ním v najhrubších rysech zásady rakouského zákona v téchže vécech pokud se tak již nestalo, aby vynikly rozdíly a bylo Ize vysloviti úsudek o cene obou zákonu, pokud jde o tyto základní otázky. Zákon rakouský žádá (§ 226), aby už v žalobe byly skutenosti, o než žalobce svúj nárok opírá, jednotlivé uvedený sice struné, ale úplne a aby byly také postavený hned v žalobe pod
dúkaz. že rakouskému zákonodárcí byly dobre literatúre nemecké panující o t. zv. individualizovaní a substancování žaloby, je jasno, že zákon se rozhodí pro toto. Chce tedy, aby byl už v žalobe podrobné vylíen déj, jenž se udal v minulosti mezi stranami a z néhož nyní dochází
Vzhledem k tomu,
známy spory v
ke sporu. Ale ovšem rakouský zákon neprijíma zásadu substancování žaloby se všemi dúsledky obecného práva procesního a zejmena dovoluje, aby tyto skutenosti a dúkazy byly i pozdéjí, pri ústním pelíení, doplnený, opravený, objasnený neb zménény (§ 235 IV). Ale pes to má predpis ku 226 rak. c. na rozdíl od § 129 odst. 2., uher. . . s., jenž vyslovuje . s. sice zásadu podobnou, ale jen jako pání svoje daleko sáha-
—
jící
—
dúsledky.
Pi^edevším už v tom prípade, když by žaloba neméla vylídeje; podlé rak c. r. s. dlužno v tom spatovati takovou vadu žaloby, jež vadí fádnemu úednímu jednaní o ní, a žalobu vadnou vrátiti k oprave podlé § 84.
ení skutkového
Povinnost uvésti tento skutkový déj už v žalobe, jeví však svúj úinek i v tom prípade, když by jej chtél žalobce dodatenô zméniti, doplniti neb opraviti; to jest mu znané znesnadnéno pokud by tím byla žaloba postavená na jiný právni základ, nebot bylo by v tom spatovati zmenu žaloby (§ 235 IV). A tato jest podlé rak c. . s. neprípustná už od dodáni žaloby žalovanému (§ 235 I). Je tu tedy podstatný rozdíl od uherského zákona, a to nejenom ve príine asu, do kdy Ize žalobu zméniti, nýbrž i pokud jde §188 . 1 uher. c. . s. Nebo akoli tento také nedovoluje uvádéti nové, doplovati neb opravovati dosud uvedené skutenosti, o než opírá žalobce svoje právo, pokud by tím byl zménén právni základ žaloby, nesluší pehlízeti, že tento predpis je prožalobce mnohem méné významný práve proto, že žalobce, jak
13
jsme videli, nemusí vúbec téchto skuteností už ani v žalobe ani pri prvém roku uvádéti, takže si zachováva pohyblivost v této príine mnohem dele než podlé zákona rakouského.
Rakouský c. r. s. pridržuje však žalobce i jinak energicky splnení povinnosti §-em 226 mu uložené. iní tak svým §-em 44: žalobce, jenž by teprve pozdéji se vytasil s novými skutenostmi a prúvody a tím zpúsobil prútah v jednaní nebo ve vyízení sporu, akoli mohl tyto skuteností a prúvody uvé-
ku
sti
už v žalobe, múze
býti,
i
když
zvítézí,
bu
odsouzen k náhrade
zcela aneb z asti. Ustanovení §-u 221 uher. c. . s., spoívající na podobné myšlence, nelze klásti na rove s §-em 44 rak. c. . s. Nebo nemúže se vúbec vztahovati na opominutí v žalobe uinená vzhledem k celé díve již vylíené štruktúre žaloby v uherském c. . s., nýbrž jen na opominutí uinená pri ústním jednaní ve veci samé. Ostatné hrozí zde žalobci jen náhrada útrat zpúsobených odroením, kdežto podlé § 44 rak. c. . s. múze býti žalobci uložená náhrada útrat i celého sporu.
nakladú sporu,
Je tu dále § 49 rak.
c.
.
s.:
když by bylo
Ize
advokátovi neb
zákonnému zástupci piísti k hrubému
zavinení, že nebyly podstatné skuteností a dúkazy uvedený hned v žalobe, Ize jim uložiti povinnost, aby nešli neb nahradili útraty, jež tímto opominutím zpúsobili. Z toho, že § 49 ve svém odstavci 2 vytýka výslovné jako príklad, že advokát uvedl ve svém pípravném podaní príliš mnoho, totiž i to, co k veci nepatrí, nelze zajisté dovózovati, že by toho predpisu nebylo Ize použití je-li tu
—
—
hrubé zavinení ve prípade opaném, když advokát uvedl v žalobe priliš málo, akoli to k vecí patrilo. Ustanovení takového v uherském c. . s. není; v §435, vyslovujícím jinak podobnou zásadu, nejsou ani advokáti ani zákonní zástupci jmenováni.
Konené
,
aby ke skutenouvede strana patrné v úmyslu spor protáhnoutí teprve pri ústním jednaní, vúbec nepihlízel, když by se tím jednaní znané protáhlo. Má ovšem i uher. c. . s. v § 222 I podobné ustanovení; ale i tady jeví základní nazírání uherského c. . s. na podstatu žaloby svoje dúsledky, obmezující možnost použití tohoto predpisu. Nebo podlé rak c. . s. je
tu
stem a dúkazúm,
i
§ 179 dovolující soudci,
jež
úmysl spor protáhnoutí, i pri otázce tím vskutku spor protáhne hledéti ku stavu, jaký by tu byl, kdyby byl žalobce splnil povinnost uloženou mu §-em 226, kdežto v uher. c. . s. nebude Ize pri posuzování téchto otázek vúbec vycházeti z obsahu žaloby. A rak. c. . s. nerozpakuje se ani tady trestati advokáta pokutou poádkovou, Ize-li mu piísti hrubé zavinení (§ 179 II). Snaží-li se rak. c. r. s. témito opatrením! skutené zaruiti, aby žalobce už v žalobe uvedl všechny rozhodné skuteCnosti a dúkazy, jeví s druhé strany neméné energickou snahu sluší
i
pri otázce, je-li tu
jestli se
14
poanou, a to do okamžiku, kdy soudem dodána. Tím okamžikem zmena žaloby vylouena (§ 235). Žalobce je už jednostranná je na svou žalobu vázán v zájmu žalovaného, jeho prípravy k obrane, i v zájmu soudu. To platí i tehdy, když by se žalovaný k prvému roku nedostavil, jak už bylo uvedeno. vázati žalobce na žalobu již byla tato žaloba žalovanému
Vážnost, již prikladá rak. c. . s. žalobe, jeví se i pri zpétvzetí jejím (§ 237). Žalobce múze vzíti žalobu jednostranné zpét jen do prvého roku a jenom tehdy, kdyby se k nemu žalovaný nedostavil, i pri prvém roku. Jinak potrebuje souhlasu žalovaného, nechce-li se nároku vúbec vzdáti. Múze tedy žalovaný svým odporem pHdržeti žalobce k tomu, aby spor, k némuž sám dal podnet, projednal, dosáhnouti o predmetu žaloby rozsudku a tím celou vec jednou pro vždy odkliditi a pokoj si zjednati.
Rak. c. . s. zústává si dúsledným i pri zmeškaní prv'ého roku; žalobce nemúže se vymknouti odpovédností za pouhou
náhradu útrat tím, že se k prvém roku prosté nedostaví. Nemúže znemožniti rozhodnutí ve veci samé, žádá-li za né žalovaný (§ 396 rak. c. . s.). Podklad tohoto rozhodnutí bude ovšem neúplný: bude spoívati na obsahu žaloby (a na obsahu ústního prednesú žalovaného pri prvém roku. Pravdivos tohoto prednesú vezme soud bez dalšího zkoumání za základ pri svém rozhodovaní, pokud není vyvrácena dúkazy, jež má soudce už po rukou (na p. listinami). Jeví-li se podlé toho žaloba neodúvodnénou, zamítne ji; jeví-li se však i podlé toho prednesú žalovaného žaloba odúvodnénou, vyhoví jí soud pes to, že žalobce zmeškal. Nebo podlé nazírání rakouského c. . s. náleží žaloba k obsahu sporu, jakmile o ní byla rozepe zahájená, a musí k ní býti soudem pihlíženo, i když se žalobce k prvému roku nedostavil. Ale žalobce nemúže také spoléhati bezpodmineCné na to, že, zmešká-li žalovaný prvý rok, bude jeho žalobe vyhovéno. Nebo soudce bude i tu musiti zkoumat, je-li nárok už podlé žalobcúv oprávnén, a shledá-li, že tomu tak není, samotného obsahu žaloby i proto, že má pred sebou dúkazy iisvédující žalobce z nepravdy, žalobu zamítne.. Seznali-li jsme z dosavadních výkladu rozdílné východisko obou zákonu i rúzné dúsledky, k nimž oba zákony v živote vedou, múžeme pistoupiti k struné jich charakteristice i vysoviti o jich cene konený úsudek. Zákon uherský vychází z urité theorie, z dávne minulosti prevzaté, buduje další rízení na ní zcela dúsledné, ale neohlíží se na váhu a význam téchto dúsledkú, nebere takka ohledu ani na žalovaného ani na soud. Popráva žalobci plnou volnost, ale vzdaluje se tím od zásady rovnosti strán ve smérech, na néž zde bylo ukázáno, takže máme dojem, že nadržuje žalobci a je nespravedlivý k žalovanému. Zanedbáva i náležitý zetel na
a
J
15 s plným dúrazem žalobci na vedomí vážnost svou žalobou iní, a neukládaje mu plné odpovédnosti za. Aby uspokojil theorii svého púvodce, je umelý, nepirozený a nenájde už proto porozumení a pochopení v lidu.
soud, nepivádéje
kroku,
jejž
Zákon rakouský naproti tomu netheorizuje, vychází z dnešného lidového názoru na žalobu, je pirozený, jednolitý, k žalobci prísnejší než uherský, ale za to k žalovanému spravedlivší. Jeho písnost k žalobci je nejenom dobrým výchovným prostedkem, nýbrž zvyšuje i autoritu soudú a dávajíc pocitévati, že ani spor civilní není tak zhola jen vecí, na níž by celek statní nemél zájmu, prospívá i tomuto.
Neváham
tudíž prohlásiti, že
úpravu rakouského c. f. s. v jediný i pro budoucnost za
otázkach, o nichž tu re, považuji základ, na némž bude Ize budovati.
Dr.
J.
Galia, advokát.
Naše súdnictvo. Ni nosti,
ného
ntezmamiená
lueizmamiená vojsko, a spravoidJiivého súdiu.
Ke pozorujeme vlnenie oelej
iare
moc
boh.aitstvio-,
ni
štátnia,
admioiistrácliig,
nášho
ke nieni spiiavcidlke mieni mestran-
štátnieho života, b^idáme
na
istú meTvositii,
Slcbodu^ ktorú prinieslo utvorenie
našiej reipuibiiky,
mnohí
ohápu mylne a nárokujú ai ip>ráva., ktciré im prislúoha nemôž'U, a ktorých uiplatmsnáe znisniieiná utlaosniiB rorvnýeih práv iného, ktorá sndlua^
ke
nana-zí
na odpor,
invoLvaije
íboj
trieidny.
T.ento sitav j;aví sa n'ie len n nás, ali3 vo všetkých štátoch oelej Enropy, a je i'astoône ^-ýsleidkcm toiio> otrasenia, ktoré ziaipriinilla svietová válka.
k
Som
tej mienky, že Iboj triedtny ne'dosiiahol ešte svojho prenikne každého oibeana že pa-estams len vtedy, ipncsvedenie, že záfujem štátu je i jeiho zánóniom.
vTiholiu,
a
nášho Tento toj fumierni, práva každého oih'aania volaná štátna správa, hlarvne ale siúdnictvio. Súidnictvov
ktioré stojí naid
lOiplatni,
všetkými stranami,
j!e!
po-
je tou naj-
väšon oporou štátu', liet o o^no povioLamié uplatni právo každého voi kaižjdémai. Kde niE'il f3,piral^'odílivosti, tam neni spoleonského živoita, jl;;
.
kde nená
spoliSíenskéího živoita,
tam nemôže
l»yf štátu.
Ke clasm
pnethovcirtif
o našom
siidndctve,
komám
I>p(vininos ndie len ak'o extierný spoluipirajeovnik súdnictva,
málTá ale aj
äiko da-R^a ô&skoslovienský.
Namkindím kr'itikou spreváidiza týoli iiniiitiaoivT, ktorí n'aäe súidndctvo reorgiamsorv^ali. Žeiáim: si len ponkáz.a na tie nedostatky, ktorých najrýclil'ej&ie od.'s4;raniený2! uznávam za potrebné v záujme našej jíudlikiatuTy.
len jíedínotli^'>é oia&tky bývav&eobieone znáimo, že každý v ktorej t^ej ob^e, aij zodpoví zákon J!?: meídokonalý. bol nsnes/emý, predsa ostane len mtvou lliterou, a nie je v stavie sledova premtenlivý život uidský, následkom ôo
Je znáimo, že
kcidiifikovaíne
ii:horskébio piráva..
liéliO
astú €pravu a
— Ke
sú
Jie tiež
sná
zmiernu.
Súdlnictvo jie povoliané niiiEi lien aplikova zákon na právne picmery, ale bo aj vykLaida prúimieirane tým poineriom,, ktoré riad)i
j:e
zákon povolaný.
Mntíhé iastky právneilio
a
pratviidlcím slúžii prárv^ay
životia sú vôb.ec nekadáfikované, zvyk, ktcrý sa javí v rozsudkooh naj-
vyšsiehio súdu.
Tento najvyšší súd JíB pria,mieo,m vedy prárvnnáckej, z ktorej tak sudca, ako i každý právnik. Tento najvyšší súd je povedaný k nstáLen(:iu tctlio, ako má fby aplilkovaný zákon. Najvyšší súd je poviolaný ku tvorendn práva zvykového.
erpá
Viem doibríB, že reorganizáciia najvyššlsibo súdu narazila na neprekonatenými. najväy'ite t'iatžkostá, ktoré sa zdajú Vdeim, že rozliný prá^^my poriadok, neidostaitiziená znalos rei, hájenie jeidnotnej judäkatuTy, hájen/;e a zaobovanie štátmej predsa musíme autority, kliadú na reorganizáiciu ažkú úlohu. patriných ôinitieov upozorni na terajší stav, ktorému musí
by
tíie
A
by
odpomoženo.
Nazdám
kám
Právnická jednota na Slon^ensku je povolaná kroky, ;aby Idnešný stav h( naipr.avený, laiby skôr tak (doplnený, aby veškeirým požiaavzcdipioveda mobol.
a
Násleidkom rozliného právneho rádu v Ôecháeh, na Morave Slovensku mial iby by pni iniajvyššcimi súde v Brne sriademý
sa, že
urobi
potT;£bné najvyšší súd bol
nia
fiiLoi\^enský
ím
senát.
štyrda suidcorvia, ktorí nie sú v stavie prekona ani 1/10 iastku tej práce, ktorá ž kurreintných piravôt predložená je la buide. B'oJii
síoe vyslianí zo iSlovenskia
alfe
im
Práeiesohopnos toiboto senátn vyžaduje ešte tažkú reorganiprácu. V tlíjto ohoem fby patiôným initeom na poaikážem na nedostatky Idoterajšej organizácáa pomoci,
zanú
—
ke
17
Najvyšší súd roizlioduje 'dtefinátí^Tne mad otázkaimi, od ktorých záNÍisi maiterielná existeneia oelých rodín; rozholuje diefinitivTie maid živioitom a smrou, následkom oho smdca, ktorý oporu vo záležitos referuj'e a podáva semátu návrh, musí svojom spoluprísedrJacctmi, iba i v OEiLom se'náte, ktorú oporu
ma
ohidrží
v tom
len
ali3
páde,
ke
spcliuprísedtiiaoi,
leho oelý senát
zná veškeré pravidlá judikatnry ska^emiskej. Suidoa, ktorý tejto opoa^y nemá, cítd sa mnohoráz neistým, >o ško^dí idobrej jiudika;tujre, práATiiS'j istote
a záujmu samého štátu.
vyžaiduj'e ctdbomé vzdelianiie sudcov právny oh oboroch, a net toho juristu, ktorý by bol dokonalým odborníkom wo všistkých právnických vedách.
Dctirá
v
judíikaitiura
jeidnotlivýoh
Že
(do
vzjlor ieh
teraz sú Len
najväší
da
voty vybavii
4 slovienskí
úsálovncstii nie sú
dnešného stavu,
sudcovia
v
ke
pridiikmí,
ktorí
kurentné praešte súdnická práca pri
sttave ani
mnohých súdoc-b v plnom prúde.
(ako je na príklaid sedria nátnianská) nieje Stá a stá sporov aká na rozhodnutie, už teraz, bude aJisi, súdmická práca príde do prúdu na oelom Slovensku, 00 bode, preložené boi-de ohromné mno-žstvo pravôt oid kurie biudapeštianskejl
—
o
ke
ke
Poas vojny suspiendoivalo sa násliedkotm' povolanjia advokátov do iinnej vojenskej služby mnoho tisíc pravôt, ktoré teriaz sú a budú cTtnovené, a v ktorých neni rozhodnuto už viae ako Tdeto pravoty rciz<množia sudcovskú prácu mnohoná6 rakov. sobne a najvyšší súd nio. je v stave už teraz vyrídd jemu predložené vied, nemoižno .ani predvída následky, jestli sa veci
—
ke
zavasu niecdpomôže. Vidíme v druhom rade že dva slorv^einskí sudcovim sú :
prl'dekní ku súkromnému a 2 ku kriminálnemu senátu. Je úplne ^^lú6ené, aby tito sudcovia, báj-s len aj dvaja ziasedali srpolu v senátoch, ponevá by neimohld svoje referáty prápravova. Je vylúóenjé ale i to; aby eskí sudool^^la pripravovialli referát, ponevá právny rád býv'alého
—
—
da
Uhorska, ktorého m,ajú ^oy spory rozhodnuté, odchyluje sa rakúskeho a sotva sa naj'de eský sudca, ktorý by úplnie zaial i judikaturu uhorskú. Stav je te(da tem, že referáty imuaia prliprayovaf sudcovTÍa slovenskíi, z ktorých len jieden zasedá v senáitoeh ako referent. Ostatní sudcovia ako prísediaci, sú úplne odkázaní na referát tohoto jeidnoho slovenského sudcu. oid
Táto okolnos má dvojíC 25lých strán: poprvé, že slovenský ako referent sotva nájde oporu v senáte, je sám na seba odkázaný a niiiet -prísediiaceho, ktorý by mu úplne spoahLive oponoval, pioiuká'zal na prípadné ohyby, ndet možnosti ku utvoreniu a po.díanáu takého ná:\"rhu, ktorý by íbol zo všech strán suidoa
skritiizovaný.
—
A ke
je kritika neldcsitatoná,
tedy ten naj-
18
vyšší súd máimie zope'dá v seináitiO'Cih 5 leniiotvýcih, ktoré sií práve preto 5 Lenové, aiby ku spornej právnej otázke pä právnických cidlbomíkov prehovori mchLo a stanú sa tieto senáty takmer púhou forma.LiitoiUw Lebo v tcanto páde senáty cdkáziané súc na m'onku referenta, ztrafia tú istotoi, ktorú imá ga^rantova práve itá okolncis, ÍJ3 sú 5 íLsmové. jiaivi sia v tcnL, že lenovia že refereoit je inej mienky ako na pr. ta.bula prd ktorej ziasedajú prieiisl len 3 s.Uidocivia, II. ánštanoia,
stránka tohoto sta\Ti
Driiihá zlá
g:inátu,ke
ako
mnehokrá vc-ôi
vidliia,
váha,
m jenke Toto
táito
ji;-li
prá^^ia miiiEinka referentova
3 su.dcov diruihej inštantci'e
môže
vá.haniLe
gické, Iteibo kiaadý z nás to, 00 vraví D;m j-odon.
by
pravá^
?
bezzákladiné, ale je predsa len loôo vravia 3 cijjiorníai ako
skôr uverí,
ke
V
takcmito páide, niet v senáte, kto by referenta v jeho miiemke podporil, kto by poukáizal na správnos, alebo nespráv-
nos
ahko
jieho referátu,
potvrdený,
jie
možné,
ohybný rozsudok
že
ibud©
aJiebo praa'ý rozisuidok pTicnienený.
Tretiia vada to'boto sta.voi môže sa javi i v toani, že referent, ktorý stojí pired celým sefnátcon, ako jiidiný znailec doteraj-
šieho práA^a, vydoltije
o
senátu spoaihma,
si
takú
laoitoritu,
zase len vedie k
na ktorú sa každý len ujme alicirovej zá^nuky.
Štvrtá vaida toihoto stavoi javí sa v tom^ že 2 slovenskí referenti nútení sú pripraMÍ spory ku njaijvyššiiemu rozhodnutáu z rôznyoh oborov, raz zo súkromného, raz z trestmaho, raiz zase z obchodiného a zmye(nkového práva at. sotva sa nájde sudca a právniik vôbec^ ktorý by všetky aj tie najidrobniejšie odohýlky
A
patrinej judikatury, rovnako doibre znial, a ktorý by materiál súidnictva bol v stave rovnako ov-láida.
Dalo
myslím ný stav
'Íly
sa
na
dobire
to,,
ešte
na mnohé vaidy (dnešného stavu,
sú dostatoné koi nalhliadnutiu, že dmešje nieuidržatený a odpomoc je súrna a neodkladaitená,
aJe, že
Vieim, že
oon
poukáza
ohromný
laj
vady nášho súdnictva sú patniôným initectmiu sa môžu ido istej mliery odvoláva urobili, v diamých okolnostiach spravi mohlii.
tiiieto
ziniá.me,,
že všeitko
Ako prvú
Odpove
t'jto
voi
oidiMBtu
o
predložia otázku,
odkia
vaiia siuidcov?
ažká, flile mie nemožná. Nájde sa na Slovensku nijekoko sndeov tabailámych s dlhoroônoai praxou,, ktorí by din-es pri ich imiizi'rnýoh hmotných (pomeroeh pensijných rajdi prijali sudcovské m;ii3Sta la radi by sa. venovali inne svojmu pcrv^olainui. Treba je lení príll'žitoisf (da týmto ntdom na prihlásenie sa a som presvedený, že sia
v
je dios
pote prihlásia. Druhá odipove môže hyt, kde vzia
dostiatoncon
'eekoslioveinslíy smýšlajiúcieh
sudcov!
úplcae
s^poahlivých
19 OtázJcia je oliúLostivái, ale riešenie jieldn'O'diuché. Pri naj vy šJeden eský smdca v tomto sešoim súde zaseidajú 5 sudc€(via. náte je úplnciu zárukou, že súdníctTO ostame politiky prosté.
—
Tr'Zftii^
re
lodpotve môže byt, kide vzia suidcov, ktorí ovládajú
sloivenskú?
Otdpovie: to
šom súde všetky -ohrcmuná,
jie
0;tázka len teohrnická.
maarské
—
Dnes pri najvyšPráca je to
sa prekladajú. ktorá vyžaidiuje vieký náklaid štátny a spisy
poetný
per-
SOiELál.
Jestld referent a 1 leíbo 2 z pi^isiediacidli znajú re tm.aarskú a majú príležitos sa presvedi o správn-osti referátu zo spisov giaimých, je vylúemá bársaká ntcástota. Toto je kontrola,
ktorá úplnie dostaí.
Son
rozbcidnia
zia
absolútne uplatnenie úradnej rei sloven-
dclje, kým si národ ni;|vychová suideov svojieh, prustúpál by som na to, aby iinterné jeidna.nie a. interné porady naj'vyššiebo súdu konali sia tam, bde to rýcbLej'šlie vecné riešieinie vyžaiduje, po.pni sLovensktj aj v linej rei, ktorú všetci
skej,
avšak v precbcidmej
sn/dc'oviia
— Rozsudky a výroky necib sú vydáo imienej náklaidu vyžaJduj^e, ako preklady
senátu ovládajú.
vané v slovenine, oelýcb aktov.
sú teda ntie iLeprtskoinatené ^a ipreto v slovenskej odporúaon, aby niaša právnická jednota na patrióniom máieste zakro'ilai, aby pri sienáte slovenskcon boly ían skôr sudcovské miesta obsad^ené.
Uvedené ažkosti
záujm^e
dolllrej
jiiidikatury
Dcli.sitia, otázka reorgan/i'zácie najvyšäiebo súdu reaktivovapenziicmovanýcb suidcov by bola len doasne riešená, terajišáieimu stavu ali? Iby bolo okamžite cdpoonožené. Oakávam s istotou, že v dohadnej dobe (uskaitoôní sa nieo z nniflikáoiei, zvláš touto úloboiu poverení bondú vždy oidborníci, právníoi. Som presveidený i tcim, že na iSkivensku prichc'diacá eskí sindcováa v krátkom ase stanú sa prvotriednymi zinalcamii i terajšielio slovenskóhio ipráva a tunajších pomierov a tak eliminovainé bandu ažkosti, v ktorých sa dnes naše naše tu oznaené upozorneniie buide súdnictvo nachádzal. A n.a patrinom mieste vyslyšainé, aaehráini sa najväšia opora nášho mladého štátu, zachrámi sa pred potšikodením- niaša jmdikatúra.
niírn
ke
ke
II.
Z tl-jto príležátosti dovolím si zírnáemi sa i o jednoitllirvých zásadách dol]:(rého súdobníctva. Podmienkoni dobrého súdobníeitva je^ presná odboírná zmaPrávnici, ke skonia los jetd.notlUvýoh oddiielov náôho práva, avoje štujdia^ majú (priemerne jedtnn a tú istú vzdrila;nos odbornú. Táto okoilnos alie ešte meznaí, že v živote praktickoan sa jednakým spôsobom oiplatniiia.
—
20 jie tá naácrflšíniiejšia, a ke právadk i dovždy nemôže tvrdi o &ehe', že je právmikora rovnako doibrým v každom oibcre. Do'brým právnikom by neznamiená Len: pozna zákon, lale znamená pozna ho vždy a v každom prá\Tiom spore. Je viEíký irozdal už i meidzii dobrým sudcom a dobrým pnavoárom a nemoiliol íhy som tvrdi, žie te-n najlepší snidca bol by súasne i maj lepším pravoitárom a opane. Dotbrý snvdca by sa mnohokrá sotva rozhodol ku prijatiu
Veda
p-rávmická
životnie šitiuduje, /ešte
ktorú pravotár s dobrým sMsdoaním a vioe ver&a necbcel by soim by sudcom v daktotrých
jeídnej, leibo dtrubej žalcfby,
po-dá,
sám pcdám. Qdboirne háji, a rozhodnú spornú otázku
praivotácb, ktotré
ktorú motžno len dlhou praxoiu
si
je irozJlLná veda;^
nadobiudnú.
ke
je odborná pracia siudcovská a pravotárska rozliná, A vyžaidíuje rozd^Jelnu vcidu dobré súdnictvo, a inú veidu a dobré aidvokátstvO', tým viiiae vyžaduje o/dtoirinú vcidlu spráxTie rozhodovanáe v roz-liônýclí právnych odboroch. Túto Oidbornú vedu si sudca Len vte)dy nadobiudne, sia výlune jlHldmým
ke
—
ke
ddflborom niašej P'rávnej
zvláštneho a
vedy
zadbiecrá.
výluného
pEstovamiLa jieidnotlivých právsmidniotva a preto sudco\'iia naši majú už od svojeij mLaidosti ako pestovatelia jednoho oidiboru vychovaní, zrvláš niajvyšší súd tak reorgianizoivaný,. lajby kaadý odbor právimický mal svojich dokonalých odborníkov. Biez
nych
o'dlborov,
dobrého
niiet
by
má by
Odiporúam teda patriným ÔLniteom, sriadenie cidJborných senátov pri najvyššom súde, do)t£;raz uskutonené nebolo. aleko Látka otázky nášho súidnictva je nekonená. fbyoh sledoval imyšliemky nad dokoby siahala mojia úLch-a, nalým súdnictvom zvláš v idlnešnej dobe, hed sa pravoty mno-
o
—
ke
žia
a sudcov
Známy
niet.
nedostatok právmikiov d stamému zákoaiodárstvu, ktaré pokúsilo aa už naráadietním . 480 zjeidno*duši prácu suidcoivskú
je tento
VI
kriminálnych
alšcm pokroku na
totmto
veciacih.
Ohcemie
sia
lísn
izmiieni o
polii.
IIL
Vieký pokrok
v
znamienjalo
súdniictvie ziaveideniie prostneid-
a vylúeinie spiisových pravôt, ziaveidienie 3 a 5 kinových aenátov pri vyšších súdoeh, Vekú airehni salo ministerské kJsi rozšírilo koimípeniariadteaiSe s^eidriálnyiiu a vyššínii soídom., Co ziJL'am'ená ale tento tenciu hoid/noty s 2500 K na 5000 K. pokroik v dlnešneo doibe, pravoty sa zdesiateromiásiabily a
níctí\'a
—
—
ke
súídcO'V nbud'Lo ?
Je
ito
obahôeniie ardiy
praivôt prieniiesreme
súdlniiatiV;ai,
ke
od eiedre na okresný súd
?
tisíoe'
a
tisíce
21
Táto premáška fa.rcby sotva hvbáe veci
iným
spôsoiborn odip^oaii-cžené
vý2m'ain)iiá,
ke
neboidie
!
MájTie sia 'biuienne namáha, ke uahíme sedriam a ažíme okresné súdy! Pravota malého STibstranmiu práve ško'dí mialej existencii,
ovi,
ke
nebude na
ako pravota miliónová
as
vekému
ob-
tak bohá-
rozhoduutá.
Idisálny stav je: jwdex in flagranti. A ke chceme sa ku tomuto iideálnem'U stavu pri'llížif, nepostaí len rozšíri obor maJTiižších sudcov, lalis ipotreibiné je, aby sudca sa v>:inoval výlune riešeniu väších právnych otázok, a súdne veci, ktoré sú menkoncEptným šieho význajnu, nech sú i>onechané súdníckym silám. Záležitcisiii, ktoré vyžadujú da dnešného poriadku celého sudcu a mie sú oharakteru sporné'ho jako sú knihovne (pozemnoknižné) at. záLežitosti, ktoré i tak foývajú, da návrhu vedúoeiho úradlníka riešíné, nech sa ponechajú týmto. KriminálniB záležitosti, ku ciboru okresného súdu priielené, sú tak málo významné, že riešenie týchto sporov by mohlo byf Bverenó na konceptného úradníka súdneiho, na notárov.
dohody súdnej nepráoe môže odbavi a.j konceptpriný úraidiník, íl:|y bolo na patrinom mieste za spravme jaté, znamenalo by uvoluenie 2 sudcov pri ikaždom okresnom
Vydanie
platciboiého rozkazu, U'zavretie
vyžaduje sudcovskú
o ke
vedoi, tieto
súde.
Keíby sa táto zásada prijala, Ai:edy možno rozšíri otbor okres
ke
ke
K.
Týmto spôsobom
'by
Ke
sa práca nášho súdniatvia zjednodušila.
IV. životu vôbec hrozí veké nebezSúdliictivTi a právneonu peie, tým, že nám schádza dorost právnický. fakulty preplnené. Preid vojnou boly lavice právnickej PotrElbné bolo zákonamii hati dcrost prá\Tiický, a niaidobunutie právnického iipLomiu c^oaži ipožiaidavkami, ktorým ažko bolo vyhovef.
Vojna paža-dovaila naóvíoe obetí od právnickéiho mnohí maši mlaldií kollegor^-iia. sa nenavrátiili.
s'btoraiy
minolií a
A ke
úradné /miestnosti, i súdnické, 5i nevidíme nádejiS plné tváre mlaidých kol-
pozorujemie
piiavotárske, iniikde
22 Dlbcleté štúdiium právnioké kolk'^ov odstránálo, ktorí pTrestúpUl
legov.
mnohých mlaidýoh nažich -na
imé FO^'olandia
Jediná naša prá^Tiieká fakulta v Bratdslape je mrtvá, naši slovenskí mladí právnici, ktorí sa reikrutiiijú zväša z rol'ní<;kyoh rodín, niie sú v stave hradi výlohy štiKdovania v Prahe, následkom ôoho mnohí diald sa do služeib iného povolania.
Táto právnická fakulta
ažko zahojí, Ni£'ch sa nehadí
ktorá sa
ke
je
niašou naj^bolestn-ejšcfU
nepríde
vas
raaioii,
náprava,
nato, máme-lá profeíssorov. Máme docentov*) už teraz takýcih, ktorí by udržali niveau vedecké na bratislavskej fakulte, nech sa nehadí nato, i táto fakulta bude už od jej pc'ôiatkni štát na úrovni univEirsity pražskej, ale nech je (postaráno okamžite o to, aby sme s utnorením tejto fakulty bárs aj leai pri údjuoiostli slarbšíeh sil zachránili náš právnický dorost slovenský, bez ktorého budeonje zápasi nepredvidaný as
s neprekonatenými tažkostml Rczhoídine m/usímie žiadia
okamžité otvorenie slovenskej la nesonieme Sa skôr uspokoj, naša oprávnená požiadavka netiude splneaiá,
právnickej fakulty v Bratislave
kým
tá,to
VI. Hla\'iiá príina nedostatku mladých právnikov je aj to, žô súdnictvo a právnici vo štátnych službách vôbec, sú jednej a tej istej služobnej pragmatike podrobení, ako iní úradníci, ktorých povolanie nisvyžaduje tak namáhavé .dlholeté štúdia, ako právnické.
Nedostatok su/doov zapríinil zvláš
ioli
biedny mateniálny
•Btav.
Táto vada môas zapríimi ohrcimiúé poškodenie stavu su(má by materiálnych starostí prostý. Neprístu'pnos, nestiranin'os, súdmíctva a jeho vysoké moiPaJiné postavenie môžu by len v teidy ipred narušením zachránené, ke sn.diOvdia budú primerane s»vojm'U stavu za svoju službu odmenení. Tento najcennejší základ dcfbrého súdnictva nesmiíe by materiálnymi staix)samá ohrožený, v ktorom naši Síudcovúja sia oovskóho, ktorý
diies n:achádzajú.
Pre súdmícky stajv m/usí by vypracovaná separátna pragmaa musia ly ioh materiálme pomieiry, tak sriadené, aby sa
tika,
cítili
by vonýmá
a neodvislýmiL
*) Písater zaiste myslí púhych lektorov, slabilitovaných docentov pokial vieme Slovensko ešte nemá. Avšak bratia Ceši by nám zaiste i v tejto veci mohli poskytnúf výdatnej pomoci.
—
—
•
23
Právna povaha politických (Vi
„Služba" ro.
II.
.
1.
strán.
str. 23.)
niajdôliežitejšíani Paltiioké strainy sitaly sa cid revolúdiie faktoimm nášho verejného života. Ony daly život (prvému Nár. a v piroMiiSomej shroini.aždKiniu, nositeovi višetke-j ištátniej ni.oci,
—
—
istého •ústave dostailo sa im preohcidmie ho'C aj njepricimo právntsiho uizmaniia. Ba laj v miiiektorých špeciálnych zákonoah a nairiadi3ndach je o nich výslovná zmienkai. (ku pr. v zák. o praksi j© štátna spráMa uidových súdoch oeiniavýoh 'at.). nútená, (aby s polit. straTiiami jieidinaJia a dc'konca pribiisirala ich (Pazemk. úraid atd'.). zástuip'cov k rôznym zákoncm sprárvnym
V
ticimiuto vciaidôleiitému fakticfcelmu význaimu politické stiramy pova^hy osôb právnickýcii, namôžu
Napriek
majú
—
ne-
by —
jako také sal jsktianjá práv a záväzkov. (Tak jie toímu nesporne aspo na úzeímí spolkového práva rakúskeho). Ba aj vnútorné ponii?ry polit. strán, ci?ilé icih sriaidoniiei, neimiajú prá^Tioj povahy, takžis jiim ostáva len akýsi ráz morálnych záväzkov a práv. Ani voleibný zákoin, ktorý dal polit. sta^anám ust.anoviiizou viazamýcth kandiidátok tak ohromnú moc, neu'znal ich za právne sn'bjekty, lebo hovorí len o ..volebných skupinách jednotlivcov," a udeJjuje |
tj'imto jednotlivcom, a^'šak nedáva ckoj c-soy Ech súhrn.u.
uxáté prátva
povahu
pcrávni-
tak pre jej Násleidkoim toho rozhoidmje v poiLit. strane pooniery vnútorné, ako i ipnei vzahy ma vionok, jieime imomient dôviery. Tento monnent dôvea-y nabýva vekej dôležitosti najmä v oboTO práv majetkových, lebo ver. polát, stramia bez majetkotady mSiproeto nemyslitená. vých prostrieidkov jie bezmoená, De faoto majú polfit, strany veilice znaioné iimainÓBi a ponevá^ ony sa,my jako také nemôžu smbjektai.ni žiiaidmych, tým mienej maijietko\Tch práv, p cm á haju si tým, že miajetkové práva poniecháivajú formálne uirôitýim osoiláim fysickýim aXeibo ich mezneiuižijú. Týmto právnAckýim, ku ktoirj^m majú idôvenu,
—
—
—
—
by
m
zavedená nesrovnalcs iniedíii stavom faktickým a staivom právnym. Formálni nositelia majetkových práv tej-ktonej sit^rany politickej vystupujú na vonok jako skutoní nositeliai, avšak vo svnútorných pcmefrcdh, voi llenom a orgáinom strany sú viiazani airitými záväzkami quasiobli^anýími, ktoré však nemajú povahy právnej a meda jú sa súdnje vyiniucova, leibo niet právneho subjektu, ktorý íjy biol k súdnemu vymáhaniu ^legitimovaný. Následkom toiho celé imajetkové pn'.niery polit. stnany, páoené asito na veké milióny, spoívaijú výlune na dôvere a miett ina faktickej moci. Kým trvá dôvera a jeidnotnos stirany, zápletok. Avšak pri roíztržke v polit. strane stane sia vec aktuál8QOU, ba priamo páliivou. Prá\'ny stav trA'á síce ailej, avšak nie je v súhlase so stavom skutoôným. Momient vzájomnej dô viery je
.
—
:
—
.
24 všetky -vmútomé vzahy strán stály sa meuritýrm, neistými a chýba fórum, ktoré by ich riešilo. Je tu síce sriasnie stxiainy, avšak to sa medá právne vynúti Eozliouje konieczmizol,
.
koffic'ov jcidine
moment mocenský.
o
Je tedy krajne dôležité, aby tento stav podroibený bol najskôr preinikavámai. sraideniu práivnicanu v novo^m zákone spoilkovom. Roziuímiie sa, že poldt. S'trany biudú potneitiovaf špeciálnej úpravy zákomomej a oiiajimä bmidie sa miusie pamäta na ochranu práv memšin a jednotlivých lenov strany, na Itikvi dáciu a rozidelieinio strám, zvláš ich miajiEitku, ako i náE\^, at. povaihu práva Oakávamáe ustanoi\'e'nia ovšieim buidú muse kos:emtného ( daniu covaiCeho), aby ndbolo možno ich meni ariii vôou a dohodou EÚastnených. Bez toiho sa hovorí, že politické strany boly niaším volehným zákomom do istej imiieiry qu,asi „žosíálnené." náie jie tedy miožnó, aby neiboly njaskôr postavené v každom siniiere na pevný prá\'Tiy základ, a aby nebol v uioh na'presnejšdie zabezpeôemý princip diamokr atický samým jas-
ma
o
o
ným
Dr.
predpisom
E
zákornia.
Stodola:
Pre informáciu kolegom eským. v
njasledujúcom chceme daf eským kolegom najpotrebpokyny pre úradný styk s našimi súdmá. 1. Kompetencia okresných súdov siaiha u nás po K 5000Vyše 5000K trebia poda žalobu na „sedriu" (so-udiní stolice).
nejšie
—
—
Zvláštnych ohohodnýeh súdov^ alebo
aj len O'bchodiných senátov Žaloíby i kde ide o obchodnú požiadavku lad^resujú sa na ,.okresný súd" alelbo „sedriu." T*e veci poy.'emmoknižaié sú výluón© prísluš-né oki'esné súdy ipozemnoknižné vrchnosti (nikdy nie sborov súdy). 2. Príslušnosf. Predpisoim zákona zo 1. aiugusta 1895 r. z. . 110 (jurisidikní noma) zodpovedajú nasledujúce §§. uh. súd. por.: §63. (súd obizcný) 19. § S. por. uh., §67. 21. § S. por. u.h., § 68 26 § S. por. uh., § 74 23 § S. por. uh. (Žaloby proti eráru trebia adresova na generáLué finatnné riaditestvo v Brat\is,la.ve), § 75 =25 S. por. n'h. žalobe proti
u sborových súdov
—
—
neimáime.
da
=
=
=
=
V
obchodným spolonostiam treba aida mená miajite»v firmy [poažne n úastiinných spolooností osolby k prijímtamiu žalôb iQiprávinieiné (jadnohto alebo druhého iena siprávuieg rady, prí-
=
padne prokurist.u, a/t.), § 76 (veci manželskt) 639 § S. por. mh., § 77 (zálež;tosti pozústalostí) 43 § S. por. uh., § 81 89 S. por. uh., § 86 (soud podlé místa zamestnaní) 26 §. S. par. nh., § 87 (sou d závodu) 28 § S. por. nh., § 88 (sO'Ud po-
=
^
=
diLe splništé)
29 § S. por.
iili.
(v dohodnutí
^
=
nemusí byt obsäžemé,
I
25 ,žie
spLništa
STiaidcním
založené je
i
ojprávneaiie
k
žalc'bte
ma
mieste tom to).
Faktúrna príslušnosf. Súdny poitia.ok nh. túto
prí&lTian.osf
nepczná, na prcitii tomiu je oi nás rozhodujúca prísluénios súdu, kde sa obchodné knihy vedú. % 32. nášbo súd. por. lustamovuje v tamto oibadie nidsledorvne:
Pohadávku zi3tpí«aného kupca proti oh-chcdníko'vi aniožno uplatni do dvoch rokov u súdu toho miesta, ke v ase uzavretia obchodu knihy veidené boly, alebo tre'ha pripojd knižný výpis (v praxi (postaí odvolanie sa na to., že je žalujúca firma púhe saldo vykazujúci prctokolovaná a akýkovek i lem
—
úet
postaí). 2. odst. 31. §-(u žalobu v mieProti nekuipcovi možno ste vedenia knííh len vitedy poda, jestli dva roky ešte neuplynuly od objednávky a jestli žalujúci prijatie tovaru (zboží) listinou dokáže.
da
§.
89-mu (zmenky) zodpovedá
(súd veci cibtížene) aiih., § 9ô-miu (súd
40
30. §
súd. por. uh.,
§.
súd pcT.
uh., §
91-mu
93-<miu 77. § súd.
por.
na
vzájom) 189. § súd. per. uh., že práva tam udaného mo'žno § 97-mu § 31 s tým rczidiiielcm, použi do roka a nie len za 90 dmí, § 99-mu zodpO'vedá § 27 uh. (když jest príslušných so'udu '(súd P'cda majtatku), § 102-mu inékoliik) § 47 uh. r. s., § 104-mu § 45 s. r. uh. (listina o umlúvieinom fóre predkladá sa v odpise). Je užitoné cdvola sa v žalobe na §. uh. s. riadu, o ktorý 6a príslušnos súdu oipiera. a žiiadosti pcidávajú sa vtakej forme a v takom Žalcí'cia pote exempl,, ako v echách, ale prílohy, tedy i plnomocenstvo, miusia 'ty v odpise pripojené i k Il-imu a nasleujúcim lexemplárom. Co sa vystavenia plnomocenstva týka, žiada sedrLa 'bratislavská, oznaenie protivnej strany a predmetu sporu v nich, 'iná vraei'ja žaloby cieom doplnenia nazad. Ešte sa eskí kolegovia upozorujú, že sa pred sed.riou na prvom pojednávaní meritorne nepojednáva a slúži to len na zahájenie spcou. Dilatorné námietky sa ovšem už vtedy predžaklby
kladajú.
Na
Koikové poplatky: 200 žaloby príde po
I.
ex.
»>
J-'
»»
«
»>
»
-'-•
n
ff
i»
j>
>>
-'-•
»
>»
»»
J-'
»»
5»
T*
n
-*•
»>
*>
>j
»>
-»•
»»
»»
»>
K
1.25
400
—
—
K. Za II. a IIT. K, 1výše tohoto obnosu od každých 10.000ex. príde 1 K, rubr, a príloha 40 bal. Všetky kolky mimo kolku plnomocen&t\-ia prilepia sa na rub prvého exeiaipláru.
26 Otokar Viták:
Dr.
N
Právni zastoupení eskoslov. eráru na Slovensku. Úelem tohoto lánku je informovati, jakým zpúsobem po zízení eskoslovenského štátu dne 28. íjna 1918 bylo uinéno opatrení o zízení instituce na Slovensku, která by peovala o právni zastupovaní státního majetku. I. Pedevším nutno krátce vylíiti, jaké pomery v tom smeru stávaly v bývalém království uherském, K právnímu zastupovaní státního majetku v Uhrách bylo uroeiO iíJditelství eráraídli práiMních záležátcetí (canisamra regalium direktorát kincstári jogiigyi igazgatóság) v Budapešti,
—
jemuž podízeny byly erárni zastupitelstva (kincstári úgyészségek).
Erárni zastupitelstva byla púvodné zízena pri každém fieditelství; postupem asu však vétšina jich zrušená, takže v dobé prevratu bylo v Uhrách pouze 7 erárnich zastupiceMi&v totiž Arr,i:l, K€i]ošvá,r, Luig^š, Marmai-ošszigiet, Velký Beôkerek, Temešvár a Zombor.
nanním
Ponévadž správni obvody techto posléze vyjmenovaných erárnich zastupitelstev nacházeji se mimo území Slovenska, nehodlám se zde stále šíiti o jich kompetenci a innosti.
Na území
nynéjšlho Slovenska pred
pevratem
1918) obstarávalo právni zastupovaní státního jméní ditelství erárnich právnich záležitostí v Budapešti.
(28.
íjna
pímo e-
Obor púsobnosti tohoto editelství byl upraven naízením uherského ministerstva financí z 7. XII. 1883 ís. 49.240 a jsou
mu
sveeny v podstate
ty to záležitosti:
1. Zastupovati majetkoprávni zájmy uherského štátu jako strany v ízení soudním, zejména vystupovati jako právni zástupce; advokát) uherského eráru ve sporech soudnich aktivních i pasivních, dále jako interesent jménem štátu pri projednávání pozústalostí bez dédiú (kaducita), jako soukromý úastník jménem eráru v ízení trestním atd.
Podávati žaloby v zastoup. uherského eráru a vúbec zavšechny potrebné kroky procesní a exekuní k cíli vymáhaní erárnich pohledávek a k ochrane majetkoprávních zajmú 2.
hájiti
štátu. 3. Uzavírati soudní a mimosoudni smíry ve všech záležitostech erárního jméní se týkajících. 4.
Podávati právni dobrozdání všem státním
vúm, podnikúm
atd.
úadúm,
ústa-
27 5.
listin,
Spolupúsobiti pri sepisování smluv a jiných právních vztahující se na erárni jméni.
6. Vyizovati všechny jiné úkony právni povahy ohledné jde o kterýkoli erárniho majetku jako jeho právni zástupce, obor štátni správy. V pccliytaicsti, zda 'nékterá záLz'žitost patrí do otoru púsobnosti fi. E. P. Z. rozhoduje minist. financi. E. P. Z. fungovalo jako právni zástupce pouze ohledné
a
.
majetku uherského eráru. V záležitostech spoloných rakousko-uherské monarchii^ zejména V'šci voj'einské \TÍ'izcy)aly si spciLeéné úrady sa.my, po prípade daly se zastupovati advokátem, zvlášté ve sporech, kde. je pedepsáno nucené zastoupeni advokátem. Konceptní úedníci . E. P. Z. intervenujicí jako právni zástupci uherského eráru museli míti zpúsobilost advokáta. Oni byli oprávnení intervenovati u všech úradu a soudú v Uhrách ve všech instancích, jsouce na rove postavení advokátúm a povolaní (víz § 97 uher. soud. rádu.) Zastupovaci innost í{. E. P. Z. na venek vúi tretím osobám byla neobmezená. fi. E. P. Z. bylo oprávnéno ku všem právním úkonúm v zájmu erárniho jmeni stejným zpúsobem jako advokát v zájmu svého klienta.
Pro foro interno byla ovšem innost R. E. P. Z. vázána pedbežném zmocnení ministerstev a správnich úradu k právním úkonúm, zejména ohledné zahájení sporu, uzaveni smíru atd. Aby innost fí. E. P. Z. v zájmu erárniho jméni mohla se tyly vJechny štátni s D-ejvétším úspée'hem' rozvincaiti, úrady povinný, jemu v mezích zákona pomoc poskytnoti, zejména zevrubnou informaci k soudnim sporúm udéliti. II. Zizením eskoslovenského štátu samozrejmé prestala kompetence uherského í\. E. P. Z. ohledné státního majetku na území Slovenska. Bylo proto nutno se strany vlády eskoslovenské republiky uiniti opatrení pro právni zastoupeni tuzemského státního majetku. To stalo se naízenim vlády ze dne 27. bezna 1919 . 279
predpisy o
sb. zák.
Jim bylo pred tím již zízené generálni finanní editelství pro Slovensko v Bratislave povéeno. aby obstarávalo též funkce právního zastupovaní erárniho jméni na Slovensku v témž rozsahu jako díve uherské fi. E. P. Z. Na základe onoho vládniho naízení je generálni finanní editelství pro Slovensko v Bratislave (G. F. .) oprávnéno ku všem funkcím, které vykonávalo editelství erárních právních záležitosti v Budapešti ohledné státního majetku na Slovensku.
28 Všecka hospodárska iditelství erárního majetku (státních panství, dolu, lesu, železníc atd.) mají se ve vécech právního zastupovaní obraceti na G. F. fi. ohledne právního zastupovaní Obor púsobnosti G. F. erárního majetku rozšíril se tím, že zmenou pomeru pestaly veci sipoLené, takže G. F. fi. jest povoláno k právnimu zastoupení též takového erárního niiajetku, jenž díve hyl spolený rakousko-uherské monarchii; jsou to zejména veci vojenské.
.
Narízením ministra
s
plnou moci pro správu Slovenska
ze dne 20. kvetná 1919 (úradné noviny ís. 17) bylo G. F. í{ poveeno dále právním zastupovaním nadací státem spravovaných (veíieijných záklaid-n).
Rozšírením rakouského zákona o obchodních spolenostech chim'ezeným též na Slovipiisko, pripaidl G. F. další úkol ochrany vef-ejného zájmu pri zizování obchodních spoloností uvedeného druhu. III. Vzhleem k ustanovení § 23. uh. soud. r. nutno podávati žaloby proti s. eráru, se týkají kteréhokoli odvetví statní správy, dále žaiLc'liy proti ni3tacím v^s správe štátni u vecné príslušného soudu v Bratislave, pokud není pro jednotlivé druhy žalôb odúvodnéna zvláštni místní píslušnost jiného soudu neb pokud žalující strane nepísluší právo volby jiného s
.
ruením
a
soudu.
Rovnež nutno nyní podati žaloby u vecné príslušného soudu v Bratislave v pípadech, kde v smlouvách erárních, uzavených ješté za bývalé uherské vlády, vztahujících se na území Slovenska, byla smluven a píslušnost soudu v Budapešti CO sídla orgánu povolaného k zastupovaní eráru.
Dr. Jar. Vojtíšek:
Zásadní rozhodnutí Nejvyššího soudu ve vécech obanských. Ve
veci vnucené správy nemovitosti na základe narizení býv. uh. kr. ministerstva ze dne 30. srpna 1916 . 2900/1916 M. E: sondu neprisluši zkoumati oprávnénost vecných predpokladu opatrení na základe tohoto narizení vydaných.
Nejvyšší soud v Brne usnesením ze dne 16, ervna 1920. R III 34/20-2 zmenil rozhodnutí sedrie v II. instanci uííinéné, jímž zamítnutá byla knihovní žádost kuratória majetku jednoho lena bývalé dynastie o záznam vnucené správy na nemovi.stoti z toho dúvodu, že žadatelé neprokázali, že týž jest obanem štátu stojíciho s republikou eskoslovenskou
.
j.
v nepátelském pomeru.
29
Usnesení obnovujíci píznivé vyízení prvého soudce provázeno jest témito dúvody: Opatrenie (nariadenie nútenej [kurátorskej] správy na neprítomné do pozemkovej knihy zamovitosti), ktoré má písané, vydané bolo s odvolaním sa na nariadenia býv. uh. 30. srpna 1916 . 2900/1916 M. E., vzakr. ministerstva zo hujúce sa na tuzemský majetok obanov a obyvateov nepriateských štátov. Pri riešení tejto poz. knihovnej záležitosti súd jako už pred tým (da odstavca . §-u 19. zák. tak i teraz I. IV:1869) §-u 102. Ústavnej listiny zo 29./II. 1920 . 121 Sb. z. a n. oprávnený skúma platnos reeného nariadenia. Položiv si túto otázku, zodpovedal ju
by
da
— —
da
da
Najvyšší súd kladne, ponevá zmienené nariadenie vydané bolo s výslovným odvolaním sa na § 16 zák. i. LXIII:1912 a § 14. zák. I. L:1914 a spadá do rámca zmocnenia, ktoré bolo týmito zákonmi uhorskej vláde udelené. Nariadenie toto nebolo zrušené zriadením samostatného štátu eskoslovenského, k jehož územiu patria nemovitosti, o ktoré sa tu jedná (i. 28. /X. 1918 . 11 Sb. z. a n.) a nepozbylo 2 zákona zo úinnosti zm-enou pomerov, pre ktoré bolo vydané, ponevá dosia nebola uinená vládna vyhláška o dni, ktorým v prípadoch, prichádzajúcich v úvahu, treba považova válený stav za ukonený. Modifikácia nastala len natoko, že na miesto uh. poda platkr. ministerstva obchodu a financií nastúpil ných predpisov o sl. štátnej správe na Slovensku (zákon zo lO./XII. 1918 . 64 Sb. z. a n.) jako vrchnos vo smysle §-u 1. nariadenia . 2900/1916 M. E. splnomocnený minister pre správu Slovensku. Tento bol tedy iste oprávnený ini opatrenie vo smysle spomenutého nariadenia . 2900/1916 M. E. alšia otázka je, i opatrenie, na základe ktorého sa žiada predmetný knihovný zápis, spadá vo všeobecnosti do rámca citovaného nariadenia. Tu mohlo by sná pochybné, i nariadenie nevzahuje sa len k podnikom, takže by bolo vylúené jeho použitie, nakoko sa jedná o jednotlivé nemovitosti, nepatriace k uritému podniku. Pochybnos tá-
da
—
da
—
by
mohla by by vyvolaná tým, že k opatreniam oprávnenou vrchnosou malo by len ministerstvo obchodu a financií, tedy ministerstvá, ktorých pôsobnos vzahuje sa hlavne k podnikom. Táto pochybnos nie je však odôvodnenou, ponevá nariadenie samo vydané bolo vládou, tedy za súinnosti
to
všetkých súastnených ministrov a tá okolnos, že prevádzaboli len minister obchodu a financií, je ahko vysvetlitenou tým, že pre nariadenie ovšem hlavne podniky prichádzaly v úvahu a že k vôli iným majetkovým predmetom nebolo uznané za potrebné a úelné, aby súinnosou všetkých súastnených ministrov stalo sa použitie nariadenia složitým a ažkopádnym. Zcela jasne je vyvrátená zmienená pochybnos predpisom §-u 17. citovaného naria-
ním nariadenia poverení
30 denia, ktoré by nemalo náležitého smyslu, jest-li by boly mienené len nemovitosti alebo iné majetkové predmety, patriace nakoko sú nemovitosti alek uritému podniku, ponevá bo iné majetkové predmety súiastkou uritého podniku spadajú ony pod záhlavie 3. a 4. nariadenia. Pri tom nemožno bez povšimnutia necha tú okolnos, že nariadenie uh. kr. ministerstva . 2900/1916 M. E. kryje sa s obdobným nariadením bývalého c. kr. ministerstva zo da 29. ervenca 1916 . 245 . z., nakoko § 17. uhorského nariadenia shoduje sa s §-om 9. rakúskeho nariadenia a z porovnania oboch
—
—
— o
nariadení jasne plynie, že sa vzahujú sa nariadenia nútenej [kurátorskej] správy týka, tak k podnikom so všetkým, ku ním patrí a v tuzemsku sa nachádza, jako k jednotlivým nemovitostiam a iným jednotlivým majetkovým predmetom, ktoré sú nie súiastkou uritého podniku. Bol tedy splnomocnený minister pre správu Slovenska zásadne oprávnený, aby ohadne nemovitostí, o ktoré sa tu (nariadil nútenú správu) jedná, uinil opatrenia vo smysle zmieneného nariadenia býv. uh. kr. ministerstva zo 30./VIII. 1916 . 2900/1916 M. E. predpokladajúc ovšem, že vlastník týchže je príslušníkom alebo obyvateom nepriateského štátu. splnomocnený minister pre správu Slovenska uinil opatrenie ,o ktoré sa tu jedná, s odvolaním sa na citované nariadenie, už týmto samým prejavil, že vlastníka nemovitostí považuje za osobu, na ktorú sa odvetné (retorsívje tento predpoklad opatrenia stané) opatrenia vzahujú. vom vecí odôvodnený, alebo nie, to nenáleží preskúmáva súdu, ktorému po tejto stránke, týkajúcej sa vecnej oprávnekonkrétneho administratívneho opatrenia, treba sa nosti uspokoji s výrokom príslušného úradu správneho (admi-
—
o
da
Ke
i
nistratívneho).
LITERATÚRA. Sbornik véd právních a státnich. Ro. XX. 1920, sešit 1-2: Král. Vinohrady, ManesO'Va pa'of. Dr. Karel Kadlcc,
Vydáva ul. . 41.
Obsah : Dr. Jiri Hoetzel : Úst.a.^^lí Kstina Ceskaslo.veoiské republiky. Dr. K. Lašfovka : Nástín župního zízení. Prof. Dr. Jan Krmár : Nškolik r<^znám'9k k chystané reforoné práva nauce o piôetniosti a trestriTifíti dhanského. prof. Jar. KaUab : &e zetelciai nia trestní zcdrctvednost mlndsa?. Dr. Cyril Horáck Nšmeskem jvn. : Poru&ení l/elgické a luoeniburské neutral'Ity ve svetové válee.
K
I
31 nPiávnikíc, asopis venovaný vede právni a štátni. Vydáva Dr. VácL Hora a Dr. jenioita v Praze", redíiigují josef Lukáš. Vychází každého 15. v mésíci a pedplácí se 30
„Právnioká
K
Roník
59.
:
332.
:
Pojednaní.
/. 1.
Prof. Dr. Krlmál Heniiea-: „Odluka církve ad štátu."
2.
Pctsudek
o návrhu
správe a istém
K
3.
T. G.
.
Praha-Smíebov, 1920 obsahuje
roôné. AdiJiiinistraoe
zákona
úasti zaméstniaincú na
o
ziskiu podn'ikú.
se-dmidesátýim
niariozoniináini
presLde'njtia
republiky
Masaryka. 4.
St. zast. Kallius
„Úvaha
:
o ir/torpretacd vlasitmoírualiho
republiky ze dne
listu presjdemta 5. Dr. Jos. lichevního."
Zeilínka
21./10. 1919."
„Nékolúk kapitol
:
z
práva
(ncniého
Dr. A. Ráth: „Unifikáoia".
6.
7.Dt. Otcniar lovéh'O."
Vod>lka
„VýA^oj eskcsl. bankorvmiotví cedu-
:
8. Archivár Jceef Deigl „Bdy a kým z'aveldeno magdeburské na Moíravé". Václ. Schwab, r. vr. z, s. „Nékolik 9. Dr. k § 13 g) z. ae dne 22./V. 1919, é. 320 sb. z. a n." :
:
bylo-
právo
piozuámiek
Ing. Bedíich Paii'Ccba: „Je-li správiným penášeti agfsmvodioiprávnícb do komípi&tenc'e min. veiejných pra/cí?"
10.
dn vecí
Ant.
11.
Horák
r.
nejvyšš.
s.
:
„Zákon roizlukový
'po
roce
praxe." //.
z práva obamskébo, cil'cbcdního, z íped.F'-eú o príslušnosti ve vécecb sporných, z práva a ízení trestní h o, knibovníbo a nespcirného z íz'ení vúb-ec, a z práva a rízení správnábo.
Praktické prípady
z-ení S'C'Udního
a
Knihy redakci zaslané. Dl. Michal Slávik, verej. notár v Košiciach: preložil: 1.
Uherský
2. 3.
trestný
zákonník
o
•zloinoch
a preinoch,
K.
ceTia 20
Uherský XVI. z.
sostavil:
L
tresný z
r.
zákonník
o priestupkoch, oema 20 K.
1894 o pozostalostnom postupa, oeina 16 K.
32 1.
Vzomík
2.
V-zorník p^cizíimkoknižiný, cema 3 K.
pnatviatársky, II.
ro'ziiiTi.oiŽ€iiné
fvydainie,
oena 14 K,
Prekady sú jeino'u eloviensk-ou prírukou oeských súdc-ov. Vzorník pravotársky vemi obaliôuje strunými la prakticky S'ostaivenými vzorkami prácu lad/vokátom neznalým slovenskej reai v písme, ako aj Yzciraík poziemnokmižný listovným. »Púsobnost okresních a župnich úradu na Slovensknc k § 6. z. ze dne 29. února 1920, e. 126 sb. z. a n.) napsal Dr. Otokar Mašek, Cidbarový ra^da v miinisterstvíu pro sjednocení zákoTiodárství a orgiainisac'e správy.) Obsah: Kapitola I. vymezení predmetu úvah. Kapitola 11. Povšeohné orgány správy víiiitrní pcdlis dosavadní a po'dle eov'á úpravy. Kap. III. Púsobnost dos;avaidních povšechných orgánu spirávy vnitrní. Kap. IV. Pú&obniost nových povšeohnýoh orgánu správy vnitrní. Kap. V. Nékteré otázky souvisící s í'ízením pi od novými úidy. (Uberský spirávní sourd, nej vyšší rozbodcvání miovýcb úradu.) správni sou-d V systematickéim a dúkl.adném zpracování uveeoébo obsahu sieznamuje Äpisovatel tenáre pehLeidným a piléhavým z.púsob'em s CTgani&ací správy na SLoviensku, jak dle uh. zákcoiú, tak i našich osskoskivenských a jest preto spis tento vítanou pomúckou nsjen úoníkúm správní);ni, ale každému právniku. (Stiudie
—
Obsahu^je 42 strany.
Vydano
ná,kladiem min. nnifikace.
Univ. prof. Dr. Drachovský : „Pebled finanního bospodáství v CeskosLav. repuiblioe". Publikaee 327. Vydano Ústedním nakladabelstvím uoitelským u Jcs. Rašina, Praha VIL Knižka O'hsaihuje pehL&d zákonu a ponovádécíeh naizení vydaných po prevratu v oboru finanôné p^rávním až do dubna 1920 a podáva str^uný ale cbs-ažný výklad zákcnú téch. Na 133 stranáoh kapesníjio formátu nfakresliin j'eist tu oibraz horeôné zákonodarné innosti mlaidé republiky v ciboroi finanôním za doibu púldrub'ébo roku. DLs toiho imá knižka tato ceniu nejan pro v-eškoré statní a verejné úraidy a úedníky, nýbrž i pro právni zástupce a vúb''ic každéllo, kdo pichází do styku s finanní správou. Múžeme j i oo mejví'eleji doporoiita.
—
Vybrané asti z uherského civilního práva procesního. Se zfetcleni k Dr.
ra^.
c,
Václav Hora, .
f.
s.
a
pracím sjednocuvacím podáva
profesor university Karlovy v Praze.
II.
Prvý ok.*) I. Vyizení žaloby. Podaní žaloby u soudu má ten úiiiek, že tento okamžik je rozhodný pro urení príslušnosti soudu, vecné i místní (§§ 8, 49 uher. c. . s.). Pozdéjší zmeny nemají na píslušnost jednou už danou zásadné vlivu, stejné tedy jako podlé § 29. rak. jur. normy. Ze znení §-u 8. uher. c. . s., jenž níluví jen o cene predmetu sporu, vyplýva, že by ku zmene pomeru oo do prípustnosti poradu práva aneb príslušnosti tupíslušnost jednou už danou zásadné vlivu, stejné tedy jako prihlíženo i potom stejné v oblasti uherského zákona jako usta-
novuje výslovné § 29. rak. jur. normy. Podanou žalobu zkoumá predseda senátu (u ola*. soudu. samosoudce) a to nejp'Pve po stránce formálni. Nelze-li totiž na základe nedostatené sepsané neb vypravené žalobj' vydati obsílku žalovanému, vráti soud tuto žalobu žalobci k oprave podlé § 140., jenž v podstate souhlasí s § 85. rak.
c.
í*,
s.
Jako vady
la-
v odst. 2. nedostatená dáta v žalobe pro zjištení príslušnosti soudu, nejsou- li priložený listiny této píslušnoíti svédící (§§ 129. odst. 3., 133.), nemá-li žaloba údaju k nimž však nepatrí, jak bylo už v § 129. . 1-3. pedepsaných v pedešlém lánku uvedeno, údaj skuteností a dúkazú k odúnedovodnéní žaloby sloužících a v § 129. odst. 2. zmnéných advokátova, pedepsaného potu statek zmocnení, podpisu stejnopisú a rubrík (§ 134.) a p. Nevyhoví-li žalobce príkazu sondnímu a predloží svou žalaibu opétné vadnou, odmítne ji nyní soud z moci úední (§ 141.)
kové uvádí
§ 140.
—
—
neužíva toh to vvríizu, ný'iiž mluvi o loku c. r. s. sice spotu, ku vzepení s'r.-m (nem. zur Prozes-jaufnatunf) ale k vúli a Dodiomosti s prvýtu rokem r. c. . s. uživá;i tolioio výrazu.
*) Uheráicý
k zaháj>
I
síiunosti
í
;
34
K takovému
odmítnutí žaloby a limine, aniž se tedy zamúžé dojíti v dalších pípadech, jež uvádí § 141. Jsou to pedevším: a) vylouení veci z poi^adu práva vúbec aneb alespo potud, že podlé zákona má civilnimu procesu pedcházeti jiné úední jednaní (§ 180. . 1. a 2.); b) vecná nebo místní Aepíslušnost soudu aneb musi-li býti <) žalobe jednáno ve zvláštníni izeni (§ 180. . 1. a 3.); c) vadí-li prekážka rozepfe už zahájené (§ 180. . 5., 147.); d) je-li strana procesné nezpúsobilou a nedostává-li se jí zastoupení zákonným zástupcem aneb neni-li tento náležité legitimován (§ 180. . 6.); v tomto prípade bude však asi nutno, aby soud se pokúsil o nápravu vady ve smysle všeobecného predpisu §-u 75 v podstatné shodného s § § 6. a 7. rak. c. . s. akoli to z §-it 141, nevychází a úsudek a coiitr. z §-u 182. I. není vylouen; háji vúbec další ízení o ní,
—
—
—
—
,
e) není-li strana zastoupena advokátem ve sporech advokátskych (§ 39.) aneb zjistí-li soud jiný neodstranitelný nedostatek, k némuž musí zíti z moci úední. Ve všech téchto pípadech se však predpokladá, že jde o nedostatky patrné. Podstatný rozdíl od rak. c. . s. je zejmena v tom, že múze býti žaloba odmítnuta pro prekážku rozepe zahájené a limine, což § 118. rak. jedn. . zakazuje. Uher. c. . s. se zde nezmuje o pekážce veci právoplatné rozsouzené, ale vzhledem k tomu, že i podlé § 411. uh. c. . s. dlužno zíti k této pekážce z moci úední, je patrné zahrnutá pod nedostatky zmnénými pod e). Pak by ovšem platilo o ní totéž, co jsme vytkli u prekážky rozepe zahájené, pokud jde o rozdíl od
rak.
c.
U
.
s.
soudú písluší v téchto pípadech rozhodnutí senátu; u okresní ch soudú múze býti usnesení žalobu odmítající prohlášeno žalobci také jen ústne, dojde-li k nemu hned pri protokolárním sepsání žaloby a žalobce nežádá písemného vyí-ízení (§ 141. II. a III.). Úinky odmítnutí žaloby a limine jsou v uhers. c. . s. pro žalobce potud míroiéjší, že podá-li novou žalobu do 30 dnú od jeho odmítající nabylo moci té doby, kdy usnesení žalobu právni, zachovávají se mu soukromoprá^^lí úinky zpúsobeaié podaním odmítnuté žaloby (§ § 141. posl. odst., 184.). Teprve není-li tu takových pekážek, dojde k naízení prvého roku, k némuž búdou obé strany obeslány; žalovanému bude zárove dodán stejnopis žaloby (protokolu), a to do vlas*ních rukou (§ § 142., 163.). Pri tom búdou obé strany upozorjde-li o soudy sborové a u okr. sounený na to, že musí býti dú ve pípadech §-u 94. II. zastoupeny advokátem, a na eákonné následky toho, dostaví-li se bez advokáta (§ 99.), resp. u okr. soudú nedostaví-li se vúbec neb nezídí-li si zmocnénce neadvokáta, pokud to § 95. pipouští (nejde-li ovšem o prípady §-u sbor.
— —
94. II.).
I
35
U
soudú dlužno naíditi vždycky zvláštni prvý rok, soudú však bude tento prvý rok zárove už uren i k jednaní ve veci samé (§ 142. I. a II.). Je tedy tento prvý rok u obou druhú soudú obligatórni na rozdíl od rak. c. . s., jenž v okr. soudú zná prvý rok toliko fakultativné (§ 440. rak. c. . s.). Dalši rozdily týkaji se toho, že podlé uher. c. . s. se koná i prvý rok pred senátem, nikoli pred samosoudcem, a že musi pri nem býti u sbor. soudú a ve pípadech §-u 94. odst. i u okresních soudú obe strany za&toupeny advokátem. Tyto rozdily souvisi ovšem pedevšim s tim, že pri uher. prvém roku musi býti také projednáno a rozhodnuto o prekážkach, které se stavi v cestu rozhodovaní ve veci samé. Úelem prvého roku podlé uher. c. . s. neni tedy jen prípadné odklizení spoiru a zjišténí, které veci bude nutno projednaiti sporné, jako je tomu rak. c. . s., nýbrž pimo i rozhodnutí o procesních prekážkach, jež by bránily rozhodnouti vec. K odklizeni sporu múze dojíti zmeškaním prvého roku, uznaním, vzdaním se, smírem aneb zpétvzetím žaloby (§ 191. I.), tedy týmiž úkony, jako v rak. c. . s. Ovšem ale jsou zde podstatné rozdily jednaik v tom, že k odklizeni sporu zmeškaním
u
sbor.
okr.
—
—
bu
dojíti podlé uher. c. . s. jen, zmešká-li žalovaný, nikoli zmešká-li žalobce (§§ 439. a 440.), jednak v tom, že podlé uher. c. . s. múze býti žaloba vzatá zpét pri prvém roku i bez souhlasu prítomného žalovaného až do té chvíle, kdy se tento pustí do sporu, kdežto v rak. c. . s. má žalobce povždy zapotebi souhlasu žalovaného, jakmile se tento dostavil k prvému roku (§§ 186. uh., 237. rak. c. . s.). O téchto vécech bylo už podrobné pojednáno v lánku pedchozín.
múze i
Pokud jde o smír ustanovuje § 231. uher. . . s. nejenom, že strany se mohou dohodnouti na smluvené písaze o sporných skutenostech, souhlasné s § 205. rak. c. . s., nýbrž dovoluje závitaké, aby strany se dohodly v ten spúsob, že smír jejich
má
na tom, jak soud rozhodne nékteré sporné otázky skutkové neb prás'^ní. K takové úmluvé nebude však moci dojiti už pri prvém roku, nebo pri ní musí soud o otázkach eených rozhodnouti rozsudkem a do neho pojmouti vedie rozhodnutí svého o téchto otázkach i ostatní obsah úmluvy strán seti
f§§ 231. IV.). III. Obrany sporu prekážejici. I k odklizení sporu pri prvém roku, a tím spíše k dalšímu spornému jednaní múze ovšem dojíti teprve tehdy, jestliže žalovaný pri nem nevznesl obrán sporu
pekážejících aneb z
jestliže
soud sám
nezjištil
takové prekážky
moci úední.
Chce-li žalovaný initi takovéto námitky, musí tak uiniti ihned po prednesú žaloby žalobcem (§ 178.) a pred tím, než uiní svúj vzájemný návrh ve veci hlavní. Z této zásady jsou však uznány dve výjimky: a) jde-li o takové prekážky, k nimž musí
36 i soud z moci iední; h) jde-li síce o prekážky ostatní, ale žalovaný llined prokáže, že jich nemolil beze svélio zavinení
zíti
pednésti dríve
(§
180. odst.
1.).
V prvém
prípade bude žalovanému možno tjto prekážky sporu uplatovatí až do koneného rozhodnutí sporu; zejm. v plném rozsahu v ízení odvolacím (§ 499. odst. 2.) a v obmezeném rozsahu v ízení dovolacím (§§ 522., 540.). V druhém prípade bude tak moci sice uiniti i potom, když se pustil do veci hlavní, ale nikoli snad teprve pri merítorním ústním jednaní. Ovšem není tato otázka v zákone samém jasné rozešena a múze budíti pochybnosti. Vec nebude však asi v praksi práve dúležitá, vzhledem k tomu, že žalovanému bude sotva Ize prokázati svoje nezavinení, jde-li o prekážky zmnéné pod b).
Prekážkami sporu, k nimž dlužno piihližeti i z moci úredni, jsou prekážky uvedené shora I. pod a) c) d), dále okolnos, že musí býti o žalobe jednáno ve zvláštním ízení, a konené i nepíslušnost soudu (vecná nebo místní), ale to jenom ve pípadech, kde to zákon sám stanoví (§§ 180. . 1., 2., 3., 5., 6. a posl. odst.). Tomu je tak tam, kde vecná príslušnos nezávisí na cene predmetu spoiru (§ 10.) a u místní príslušností tam, kde zákon predpisuje príslušnos jako výlunou (§ 50.). Pokud jde o prekážku rozepre právoplatné rozsouzené, dlužno míti za to, že i ona patrí do éto skupiny, pes to, že ji zákon zde výslovné neuvádí, a to vzhledem k zásade vyslovené v § 411. Prekážkami, jejichž uplatnení závisí na žalovaném, jsou: a) rozhodímu (§ 180. že véc náleží rozhodnouti soudu
obrana,
.
4.);
žaloby novou žalobu aneb b) podá-li žalobce po zpétvzetí žádá-li za opétné obeslání žalovaného, zmeškav dívéjší prvý rok, obrana, nebyly dosud zaplaceny žalobcem útraty,. že
mu
mu
byly tehdy pisouzeny (§§ 180. . 7., 186., 439.); c) žaluje-li cizozemec, obrana, že nesložil jistoty pro náklady soudní (§ 180 . 8.). O obranách sporu pekážejících dlužno jednati oddelené od veci a iliiied pri prvém roku (§181. I.) a také o nich i)i nem ozhodno\ití. Žalovaný je tedy oprávnén odepíti do té doby jednaní ve veci hlavní. Jenom tehdy, jestliže žalovaný vznesl pokud to je tyto obrany až potom, když se pustil do sporu múze vúbec pípustno podlé toho, co bylo nalioe uvodeno, soud k návrhu žalobcovu jednaní o obranách téchto spojití s l)rojednáníni veci hlavní a byly-li obrany ty odmítnuy, pojmouti tento výrok až do konenéJio rozsudku (§ 180. IV.). Mínény jsou patrné prípady, kdy žalovaný vznesl obranu takovou teprve pí meritorním jednaní. Totéž bude ovšem podlé § 183. jež
—
—
u
tehdy, když soud uinil z moci úední nékterou prekážku sporu pedmétem jednáiUÍ teprve snad pri jednaní o veci platiti
hlavní.
i
37
tomu platí jednaní o obranách sporu pekážezárove s vecí hlavní jako pravidlo v ízení odvolacím a ozkazním; tam tedy nemá žalovaný zásadné práva odepíti jednaní ve veci hlavní k vúli takovým obranám. Ovšem múze Niaproti
jících
tady soud naíditi oddelené projednání téchto obrán z i moci úrední, uzná-li to za nutné (§§ 499., 617.). O obranách pekážejících sporu jedná se ústne hned pri ])rvém roku, jenž bude odroen, ncbude-li "toto jednaní skoneno pri jediném stání Bylo-li by však zapotebi odroiti k vúli tomuto pokraovaní prvý rok na delši dobu, múze soud vysloviti k žádosti žalobcové, že se pri novém roku bude pokraovati také hned ve veci lilavní (§ 181. odst. 2.). 1. Zjisíí-li soud na základe tohoto ústního jednaní, že jest zde prekážka sporu, vysloví to rozsudkem, a to i u okresních soudú, a zastaví další ízení (§ 181. I. a 182. I.). Proti tomuto rozsudku je píípustno odvolaní (§ 476., 518.) i dovolaní (§§ 521., všaJv
E rozsudku o obrane sporu pekážející dojde i v tch pípadech, když soud vysloví k obrane žalovaného, že mu žalobce dosud nezaplatil útraty pedešlého ízení ve prípadech §-u 180. . 7. neb ji>:totu žalobní ve prípade §-u 180. . 8. Ale nedojde tu také hned k zastavení dalšího jednaní. Soud musí tu totiž poprávoplatnosti skytno;&ti žalobci 8 denní Ihútu, poínající od rozsudku, k dodatené.'iui zaplacení útrat resp. ku složení j
istoty.
Zjistí-li naproti tonr soud nedostatek procesní zpúsobilosti nob zákonného zastoupení, nerozhodne o této pekážce sporu hned rozsudkem, nýbrž pokúsi se o odstránení této vady ve sniyslu §-u 75. a tepr^^e, když by se to nepodarilo, zastaví další ízení rozsudkem. Tak dlužno zajisté nepresné znení (snad zavinené jen nepresným prekladom) §-u 181. odst. 1. doplnili z §-u 75., zejména jeho odst. 3. 2. Jednaní o píkážkách sporu múze ovšem vésti také k odmítsi.uti jich. Také toto odmítnutí stane se u sborových soudú rozsudkem, avšak u okresních jenom usnesením (§ 181. L). Proti Tomuto iisnesení není pak samostatného prostedku; nebo záko.n naizuje, aby u okr. soudú bylo ve prípade odmítnutí obrán vždycky ihned pokraováno ve veci hlavní (§ 181. odst. 3.) a doA aluje opraivný prostedek prati onomu usnesení jen zároive s opravným prostedkem podaným proti rozhodnutí této veci •
hlavní
"(§§ 181.
a 401. posl.
odst.).
ozsudku sborového soudu odmítajícínm obrany sporu je ovšem pípustno odvolaní (§§ 476., 499.) i dovolaní (§§ 521., 542.). Ovšem ale múze i u sbor. soudú žalobce po odmítnutí obrán navrhnouti, aby soud ihned pokraoval ve veci hlavní neekaje na právoplatnost rozsudku o obranách uineného (Gottlúv preklad mluví v § 181. odst. 3. o »usnesení«. Proti
1
pekážející,
38 v odporu s odst. 1. .tétož §-u). Návrhu tomuto musí pak soud vyhovéti (§ 181. odst. 3.). Nebude-Ii takový návrh uinen, musí soud vykati, až jeho rozsudek, odmítající obrany, jež sporu pekážejí, nabude moci práva; teprve potom naídí nový uren k vzepení žalovaného ve smyslu §-u rok, jenž bude 185. a zárove hned k jednaní ve veci hlavní to stane se tenkráte, když žalovaný dosud svého návrhu ve veci hlavní neuianeb jen k jednaní ve veci hlavní, jestliže žalovaný už nil zmnený návrh uinil (§ 192.). Tak tomu bude zajmena tehdy, když žalovaný vznesl obranu sporu pekážející výminené (§ 180. odst. 1.) až po tom, když už se do sporu pustil.
coiž je
bu
—
—
V ostatních pípadech múze ku vzájemnému návrhu žalovaaiého (§ 185.) dojíti teprve tehdy, když je otázka obrán sporu pekážejících vyízena
(§ 191. odst. 1.).
Tento vzájemný návrh žalovaného je nutnou souástkou prvého roku všude tam, kde nebyl spor ani odklizen ve smyslu §-u 191. odst. 1. ani ízení nebylo zastaveno pro prekážky spóru žalovaným uplatované, .nebo soudem z moci úední seznané. Musí býti uinen jak u soudú sborových, tak i u soudú okresnícli prvé, než-li múze býti jednáno ve véoi hlavní. Jenom forma tohoto návrhu je u okr. soudú jednodušší (ústni prednes a zápis protokolu). Jde tedy v podstate o formálni a ahprojev žalovanéstraktni nebo neíreba nijakých dúvodú ho, jímž odporuje se návrh" žalobcovu, podobné asi, jako byla v ímském procesu legisakním litis contestatio. 3.
o
—
—
Tím je také prvý rok zpravidla skonen. To, co nasleduje, už není souástkou prvého roku, nýbrž je jednaním o vôci hlavní, i když se k nemu prejde ihned pri témže roku. Tomu tak je zpravidla u okr. soudú, líby obe strany souhlasné žádaly, aby byl k meritornímu jednaní ustanoven zvláštni rok,, aneb soud to nafídí i k návrhu jen jedné strany aneb z moci úední, což však múze uiniti jen tehdy, mají-li strany, nebo jejich zástupci bydlišté v míste soudu (§ 191. odst. 4.).
U sborových soudú však platí naopak jako pravidlo, že nutno jednati o veci hlavní teprve pri zvlášíním nové naízeném TOku (§ 191. odst. 1. a 2.). Jenom výjimené múze i sbor. soud pokraovali hned pri prv^ém roku ve veci hlavní, když o to souhlasné žádají obe strany aneb to mavrhne jen jedna strana, ale jde o prípad nutný (§ 191. odst. 3.). Ustanovení tato ovšem pedpokládají, že nejde tu o prípady, o nichž jedná § 181. odst.
3.
Nová žaloba a žaloba navzájem. Vždycky ovšem nebude prvý rok ješté skonen vzá jemným návrhem žalovaného ve veci hlavní uineným. Nebo múze dojíti i potom ješté pri prvém roku k podaní nové žaloby se strany žalobce, aneb k podaní žaloby navzájem se strany žalovaného (§ 189.). IV.
bu
39 Žalobce
je
k
txDniu
oprávnén:
a)
má-li nová žaloba týž. pred-
met jako žaloba púvodní, b) aneb soiivisí-li nová žaloba s touto, c) jde-li o uiení existence neb neexlstence pedurujícího právnílio pomeru.
Žalovaný múze pri prvém roku podati žalobu navzájem v e b) c) a kromé toho i tehdy, mohlo-li by žaloby jeho býti použito i k obrane, zejm. tedy, jde-Ii o vzájomnou pohlo-
pípadech
dávku ko-mpensabilní. Zákon mluvé (v pípadech pod b) o souvislosti, nevyznauje nijak, že by byla mínena jen souvislost právni. Nezdá se proto €bm©zeni, jež lni v té príine Gottl (str. 156.), býti záko-
nem odúvodnéno. Ani nové žalobe žalobcové ani žalobe navzájem není na prekážku u sbor. soudú, že by predmet jejich podlé vecné príslušnosti patril vlastné k soudúm okresním (§ 189. odst. 3.). Žalobu navzájem usnaduje krome toho zákon ješté tím: a) že múž€ býti i u soudú okresních zažalována pohledávka žalovaného, která by podlé své vyše patrila vlastné k soudúm shorovým, hodí-li se tato pohledávka ku kompensaci a zbytek její, pokud prevyšuje pohledávku žalobcovu, náleží k vecné príslušnosti soudú okresních (do 2500 resp. 5000 K) (§ 189. odsl. b) že nevadí žalobe navzájem nepíslušno&t místní, le že -4.); by se nemohl tomuto soudu žalovaný ani výslovné podrobili V§
189. posl. odst.
a §§
45.,
50.).
Co do formy, v jaké dochází k nové žalobe neb k žalobu navzájem pí'i prvním roku, platí ta zvláštnost, že staí, aby žalobce, po prípade žaloivaný tuto novou žalobu t. j, oznaení práva, o než ji opírá, a nároku, o némž chce míti rozhodnuto (§ 129. . 3.), pri prvém roku iistn pednesl a u sborových soudú spis obsahující tyto údaje k protokolu priložil, u okresních soudú pak svúj ústni projev dal protokolovati. Tím vznikají také CO do nových nároku úinky rozepe zahájené (§ 147 posL odst.).
O
noívé žalobe múze pak býti pri témže roku hned konán ku zahájení sporu o ní (tedy jaksi nový neb obnovený prvý rok) a po nem hned pokraováno ve veci hlavní, což se doporuuje zéjmena tehdy, když púvodní prvý rok už pokroil k projednávání veci hlavní (u okr. soudú zpravidla, u sbor. však jen výjimené §§ 191. odst. 3. a 4.), aneb, když k nové žalobe neb ku žalobe navzájem vúbec, došlo až pri jednaní o veci hlavní. Nebo žaloby tyto jsou prípustný nejenom pri prvém roku, ný-
rok
brž až do konce ústního jednaní v prvé instanci (§ 189. odst. 1., 494.). V takovýchto prípadech tedy není treba vúbec, aby se
nová žaloba neb žaloba navzájem žalovanému dodávala písemné
(§
190.
odst.
1.).
—
tedy zmeškal-ii není-li odpúrce pítomen bude nutno novo^í: piwý rok neb pozdéjší meritoimí jednaní žalobu resp. u okresních soudú opis protokolu tomuto odpúrci
Jenom tehdy,
—
40 dodati a jej k novému prvému roku o ní obeslati (§ 190. odst. 2.). Po jeho skonení múze soud podlé okolností plkroiti hned také k jednaní o veci samé (§ 190. odst. 3.). K takové žalobe v neprítomnosti odpúrcové podané žalovaným pri prvém roku múze dojíti zejmena podlé § 186. posl. odst., vezme-li žalobce svou žalobu zpet, aneb podlé § 439. posl. odst., nedostavil-li se žalobce k prvému roku. V. Rozdily od rak. c. í. s. Seznavše podstatu a úkoly prvého roku podlé ulier. c. . s., múžeme pikroiti k jeho podrobnejší charakteristice i kritice a ku srovnání s prvým rokom podlé rak.
c.
.
s.
Pinvý rok podlé ulier. c. . nejší než prvý rok podlé rak.
i obsažFormalistitéjší potud, že -se predpisuje i forma jednotlivých projevú strán (§§ 178., 185.) i poradí, v jaJcém za sebou ty které úkony jdou: projev žalobcúv, l)o nem hned obrany žalovaného sporu pekážející, jednaní a rozhodnutí o nich a pak vzájemný návrh žalovaného \e veci samé. Naproti tomu je prvý rok podlé rak. c. . s. méné formalistický, akoli zákon také vypoítavá (§ 239.) úkony, pro než je prvý rok uren, nepredpisuje kromé ústního prednesú ani ovšem, jenž je nutným dúsledkem ústnosti jednaní ýcvláštních forem ani zvláštního poradí. Pokud jde zejmena o t. zv. privilegované obnany, neustanovuje zákon, a' kterém oka^mžiku musí býti ohlásený, pípouštéje je až do konce piTvého roku. A nežádá ani, aby žalovaný se néjak výslovné neb formálne pustil do sporu, pedpokládaje takovouto vúli žalovaného vždy tenkrát, když pri prvém roku nedošlo ani k odklizení sporu, ani k jjnakému jeho ukonení ili, jak se vyjadruje § 243., když se podie výsledku prvého roku jeví nutným, aby bylo nafízeno ústni pelíení. Obsažnejší je uherský P'x'ý rok potud, že se pri nem musí hed jednati a rozhodovati o obranách, jež prekážejí rozhodnutí \e x'ci samé. Obrany tyto neprekážejí, jak by se podlé jejich oznaení v zákone zdalo a jak tomu bylo v rímském právu, tojuu, aby spor mezi stranami vúbec vznikl, nýlirž prekážejí tomu, aby mohl soud vydatí rozhodnutí ve veci samé. ' Spor mezi stranami vzniká, i když byly prednesený, ale vede se jen o téchto obranách, nikoli o veci hlavní. I v tom je iiherský c. r. s. dúsledný, vycházeje z theoretického názoru, že dokud není rozhotlnu/to o zmnéných obranách, nelze se ani pustiti do prejednávaní ve veci hlavní. K tomu Ize pikroiti teprve tehdy, když bylo právoplatné rozhodnuto, že jspu obrany reené
s.
je formalistitéjší, ale
c.
.
s.
—
—
neodúvodnény. Tato úprava má svoji výhodu v tom, že pedejde se tomu, -aby soud se zbýval vecí hlavní zbytcné; tak by tomu bylo telidy, když by potom ohrané žalovaného musil vyhovéti. Naže poskytuje proti tóTOu má však vážnou nevýhodu v tom, žalovanému zcela pohodlný a neomylný prostedek, jak by do-
41 sáhl
znaného
piútahii
sporu.
])ekážku sporu a soud musí o
Staí prosté
iiplatiiiti
ní wihned a oddelené
néjakoii
od véí
ovšem tak dlouho, až bude moci o dúvodNení zajisté žalovanému uosti této obrany také rozhodno.uti. léžko, vec Ziaídi'ti tak, aby se loto rozhodnutí nemohlo státí
liiaviú jednati« a to
Imed
pf'i
jediném
staní.
zásady, že musí býti o obranách astéji zmnéných a žalovaným hned po prednesú žaloby prednesených jednáno a rozhodovali© hned a odélené od hlavní veci, není v uherském zákone, pokud jde o prvou instanci a ízení ádné, žádné vviimky. Lze-lí so již z tohoto predpisu zákona obávati, že bude nmolié žalované svádéti k tomii, aby inili obrany sporu pfespor ])rotáhnouti, je tokážející lehkomyselné a jeu za to nebezpeí u sborových soudú ješté stupováno jiným predpíšem zákona. Totiž tím, že dlužno o obranách téch rozhodnouti rozsudkem, proti vždy aí" se jim vyhoví nebo se odmítnou iiémuž s? pipouštejí opravné prostedky, cdvohuií i dovolaní. Tím se tedy poskytuje žalovanému, jenž nepoídil se svými obranami v prvé instanci, další a výdatný prostedek, jak vec CO nejdúkladnéji proláhnouti a jednaní ve veci hlavní oddáliti. Techío dúsledkú, zdá se, se i uherský zákonodárce ulekl a proto je v § 181. odst. 3. zmruje tím, že nafízuje. aby po odmítniití obrán bylo u okresních soudú vždycky a u sborových sondu k ,Ze
úeom
—
—
návrhu žalobcovu naízeno hned pokraovaní ve veci hlavní. Ale dúsledným byl pohíchu jen u okresních soudú, kde pfedjúsuje jedn^ak. aby rozhodnouti o obranách, žalovanémn nepiznivé, stalo se ve forme usnesení, jednak, aby bylo Ize si
nemu stéžovati daným ve veci hlavní
zárove
s
(^ 18^. odst.
1.
opravnýiTi ]ir<ístedkem poa posl.i. I" sborových soudú sice dovoluje, aby so o veci hlavní jednalo k návrhu žalobcovi? hned a nevykávalo právni moci rozsudku, jímž byly obrany >porii )!ekážející odmitnuty. Ale tím, že zákon pipouští, aby se sonasné jednalo ve vyšších instancích o o|)ravných prostedcich podaných žalovaným proti onom rozsudku a záirove v prvé instanci hned o veci hlavni, odníma svéniu ustanovení [% 181. odst. 3.) veškeru cenu. Pí'edevším iní pochybným, kdy se žalobce odliodlá uiniti návrh na ])okraování ve veci hlavní, kdy? nevi, jestli vyšší instance olu'anáin žalovaného pece nevyl;{>ví. Ale kdyby žalobce nebezpeí, až mu z toho hrozí, nedbal, uvádí se sond pr\^é instance do prazvláštního positavení: má. jiroipdnav véc hlavní mezi tím, co vyšší instance se zabý>"ají ješté otázkou prípustnosti obrán, vydatí rozsndek ve veci hlavní i má s ním })okati, až bude o obranách ])rávoplatné rozhodnuto? iní-li nrvé, se stane s jeho rozsudkem, když no nem dojde ho rozhodnutí vyšší instance, jímž se obranám ža.lo^'aného vyhovuje? Uiní-li druhé, jaký prospech má žalobce ze svébo návrhu, když sond ve veci samé nemúže rozhodnouti na základe '^rstvých dojmu erpaných z ústního pelíení a ]>roti
jen
i
o
42 když snad mezitím, prvé než bude se moci rozhodnoiiti ve veci hlavni, nékterý ze soudcú odpadne (§ 392.)? Ty to všechny potíže, k nimž vede ustanovení ulier. c. . s., svedí o tom, že vec není upravená na základech zdravých. N'a!tneme-li si, jak upravuje tytéž otázky rak, c, . s., vyniknou samy sebou zásadní rozdíly. Podlé neho se pri prvém roku rozhoduje ve zcela úzkych mezích, totiž toliko o téchto vecech: o návrhu na žalobní jistotu, o prípustnosti zmeny žaloby, o procesní nezpúsobilosti a nedostatku zákonného zastoupení a
konené
o nepíslušnosti proroigací nezhojitelné, pišel-11
na ni soudce z moci úredni (§ 239. odst. 3.). O t zv. privilegovaných obranách žalovaným pri prvém roku ohlásených (nepíslušnost, nepípustnost pofadu práva, rozepe zahájená neb právoplatné rozsouzená) se pri prvém roku vúbec nejedná, oÍM*any tyto se pri nem jenom ohlašuji, nie více. Ale <my také iieopravují žalovaného, aby k vúli nim odpíral snad povinnost pustiti se do veci hlavní (§ 260.). Zákon ovšem naízuje, aby rozhodnutí o téchto obranách, jež bude míti vždy formu pO'Uliého usnesení, stalo sa po pedchozím ústním jednaní (§ 261. odst, 1,), ale ponecháva jinak soudu naprostou volnost, ústni jednaní provésti úplné oddelené od veci až pri ústním pelíení, a tu opét zvláš i zárove .<=s^vécí hlavní, Projednal-li ji pri ústním pelíení zvláš a dospel k jejímu odmítnutí, múze ihned pikroiti k jednaní a rozhodnutí veci hlavmí, pri emž pojme sivoje odmítavé rozhodnutí do rozsudku koneného, což má na opravné prostedky týž v.liv j'ako je výjímené ustanoveno pro soudy okresní v § Í81. posl. odst. uher. c. . s, (§§ 260., 261. rak. c. . s.). Úprava rak. c. . s, má tyto prednosti: a) odníma žalovachce-li hlavní,
toto
i
nému už napred možnost docíliti svými obranami pohodlné prútah sporu a oddáliti jednaní ve veci hlavní. Zákon svým vý.s;lovným ustanovením, že žalovaný k vúli svým obranám nesmi odpíra,ti povinnost k jedná.ní ve veci hlavní (§ 260, odst. 1,), potlauje už napred všelikou špekulaci žalovaiiélio na oddálení jednaní ve veci hlavní a íúinné tlumí chut k lehkomyslnému uplatovaní obrán, o nichž je re. Vede tedy zákon i tady žalovaného k uvažovaní a varuje pred lehkomyslností, b) Dáva soudu možnost i)izpúsobiti se zpúsobem jednaní a rozhodovaní o obranách téchto jednotlivému prípadu: vidí-li soud, že obrana je patrné odúvodnéná, múze naíditi ilmed po pr\^ém roku oddelené pirojedná,vání a rozhodnutí o ní; zdá-li se mu obrana sice závažnou, ale vec celkem ješté ne zcela jasnou, vyká odpovedi žalovaného na žalobu, v níž tento musí pok uvésti také veškery skutenosti, o néž svou obi-anu opírá, a nabídnouti dúkazyonich (§ 243. odst. 2.); podlé toho se pak soud rozhodne pro to, niá-li nyní, ješté pred ústním pelíením, o obranách žalovaného jednali oddelené, i má-li s.i jednaní o nich ponechati až do ústního pelíení. A i pri tomto ústním pelí-
43 Cení múze naíditi, aby strany jednaly nejen o obranách, nýbrž hned také ve veci hlaivní; jodnial-li pak z-de soud napred jen o obranách a došel k jich odmítnutí, múze ihned treba i z moci úední pejíti do jednaní ve veci hlavní, ale ovšem nemusí tak uiniti, i kdyby to bylo navrhováno, má-li o správnosti svého rozhodnutí, uineného o obranách, pochybnosti. V tomto prípade vyká radéji, až bude jeho rozhodnutí právoplatným, ímž si ušetrí snad jak by se pozdéji ukázalo, kdyby vyšší instance byla v otázce dúvodnosti obrán jiného mínéní než on zbytené projednávání i roízhodoivání ve veci hlavní. Uber. c. . s. je i ve svém § 181. odst. 3, jímž se približuje k této úprave rakouského c. . s., méné výhodný potud, že naizuje ofoligr.toné, aby soud, odmítne-li obranu, pešel k jednaní ve veci hhivní, a to u okresních soudú vždycky, bezvýjimené, u sborových soudú pak, jesiti to naivrhuje žalobce. Tím se donucuje tedy soud k prejednaní veci hlavní, i když by si sám pál, ]>onévadiž vec je pochybnou, aby bylo nejprA'e právoiplatné rozhodnuto o obranách, a i když se pak ukáže, že bylo jednaní ve veci hlavní zbytené. Je nepooliybno, že ustanovení raJí. c. . s. jsou mnohem pružnejší, poneohávají soudu mníohem volnejší pole k samo-
—
—
—
—
statnému uspoádání ízení a rozhodovaní
o obranách a tím i možnost, pízpúsobiti se jednotlivému prípadu. c) I tam, kde rozhoduje se i podlé rak. c. . s. o obranách oddelené a neprejde se hned po jich odmítnutí k veci hlavní. je jednodušší a výhodnejší rozhodioivání ve forme prO(Stého usneseni než ve forme rozsudku. Souvisí s tím dále i to, že bude-li toto usneseni potvrzeno druhou instancí, je tím už doisaženo právoplatnosti (§ 528), a že i samo fízení rekursní je mnohem rýchlejší než ízení o odvolaní neb dovolaní. Mél-li bych se tudíž vysloviti o tom, které instituci i)rvého roku. z obiou práv, o nlchž tu re, islušelo by dáti pednoist, nenotzmýšlel bych se z dúvodú sihora a naznaených rozhodnmiti se i v této otázce pro úpravu rakouského c. . s. A je opravdu ku podivu, že uhersiký zákonodarca, jenž ve svém »roku k zahájení ro/zepe« postupoval stamostiatmé, nemaje za vzoa' právo nemecké, pomévadž toto prvého roiku vúbeic nezná, upraivil vec tak nejednotné a nevhodné. Snad zde byla jakási snaha po orifíinalité, snad i z dúvodú politických touha uplatniti dualismus i ale na prospech veci to není. Zákonodárcc po strámice právni uherský erpal ovšem i z rakouského c. . s., ale snažil se i tu vytknouti rozdíly ne na prospech veci. Tomu je tak, jak jsme ve príina jak sluší dodati, viidéli, i ve píimé § 1 81 oidst. 31 odstavce ná sledu jícího (4) téhož §-u. Zde totiž pejímá uherský' zákon z rakouského ustanovení, že Ize jednati o obranách ve spojení s veci hlavní a pojmoiuti odmítavé rozhodnutí o nich do rozsudku konenéhto, ale pfipoíuští to jem jaiko výjímku, vázanou na dvé podmínky: jednak, že žalovaný obrany sv^
— —
—
—
44
pednesl až po tom, když
se iiž pustil do veci hlavní, jednak, že žalobce uinil príslušný ná\rli. Je to tedy jen nové rozmnožení pestré kasuistiky uher. c. . s. a další doklad o nepohybliTopti, iakouž uher. c. . s. soudu v téchto smérech ukladá. \l.
Úvahy de
lége ferenda.
némuž jsem dosud dospel, neshostil jsem sé svého úkolu zcela. Dospél-li jsem k úsudku, že by bylo pí'i píštím sjednocení procesního práva dáti prednos úprave prvého roku, jaké se mu dostalo v rak. c. . s., pí-ed úpraA'ou v právu uherském, zbýva ješté úkol další, totiž uvážiíí, doporuuje-li se v búdou cnosti vúbec setrvati pri instituci prvého ^ýsledkeul, k
v.
roku.
Otázka tato, jež se zdá tlieoretikovi na první pohled témé kacírskou, ponévadž se dotyká procesnílio zaízení, jež bylo podlé jednohlasného úsudku odborníkú cbloubou rak. práva procesního a v cizine budilo závisí i snahu po napodobení, zasluhuje nicméné bedlivého a nepedpojatého posouzení. A to proto, že byla vyslovená práve témi, kdož mají denné príležitost uvédomovati si bezprostrední úinky instituce naši v živote j)rávníni
—
soudci samými. Byl to »Svaz eskoslov. soudsvém memorandu, vztahujícím so na res., požadavek zrušili u sborových sondu nikoli u prvý rok vúbec. totiž
cn«, jenž vyslovuje ve
formu
c.
okresních
A
již
r.
—
—
v
r.
1913
teme
podobný o téme o tytéž »Jurist. Bláíter ístr. 292). V
zcela
oj)ený požadavek v asopise
duvody
»Soud-covských listecli« (. 3) z r. 1920 soudcp Ercha ])OŽadavek ten rovnéž blíže oduvoduje. Nesluší ostatne in''ozírati, že v r. 1911 už Petschek sám theoretik navrhuje fakultatívni odstránení prvélio roku, nelze-li míti za to vzhledem »k povaze predmetu sporu auob osobním poinérúm strán, že búdou pri prvém ]'oku i-neny návrhy, k nimž je prvý rok uren« ÍZustäuravé soudcové sami, již popirají výhodnost jeho. Hlavním úkoleim prvého roku (podlé rak. c. . s.) je zjistiti néci, v nichž dojde k dalšímu spornému jednaní, a zbaviti so ostátních; vedie toho pak upozorniti sond na jisté závady rázu procesního, jež bráni meritoi-nímu rozhodnutí veci. Ve zcela bhmezoné míe se jii prvém roku také projednává a rozhoduje -o nekterých otázkach: pri pojmeiiování amktora, jisitoté žaobní, zmene žalol)y, procesní nezpsobilosti a nedostatku zá-
—
—
•
.konriého zastoupení, konené o nei)ísluSnosti nezhojitelné, shleciih'i-li ji soudco první rok fídicí z moci úrodní.
45
lio
i
Odpúci prvého roku z rad soudcovských tvrdí, že hlavnízmneného vedlejšího úkolu prA^élio roku Ize dosíci snáze i
bez neho. A ponéviadž jednaní a rozhodovaní o pojmenování samo prípady to vehni ídké auktora a o žalobní jistote o sobe zajisté neospravedluje, aby se inil prvý rok pravidlem snad jen k vúli nim, a rozhodnutí o ostatních shora zmnéných také velmi vzácnych dajde-li k nemu, deje se otá^z-ikách zpravidla mimo první rok, bj^vá, prý, prvý rok v soudní praksi ve velmi ídkých pípadech néíni více než formálním, íádním. aktem stanovení Ihúty k podaní žalobní odpovedi«, význa-m prvého rotku se prý scvrká vlastné n^a to, že sc »koná isté formálni, zbytený, vlastní projednání sporu zdržující a spor zbytené a nékdy citelné zdražující soudní akt, který soudce i strany okráda o as a tyto nad to ohrozuje nebezpeím kontumace« (Krcha). O tom, jak se prvým rokem soudy zkracují o drahocenný as, podáva Lamm v Jur. BI. 1913 (str, 292) príklad na zem. a obchodním soudé ve Vídni vypoítávaje, že pri 3 minutovém trvaní prvého roku v jedné veci picházejí tyto soudy v roce o plných 142 pracovnici! dnu (poítaných po 8 hod.) Hlasy tyto musí zajisté piméti i toho, kdo s hlediska theoretického byl dosud pívržencem prvého roku, k premyslení. Dnes, kdy vidíme ohromné bremeno, pod nímž naše soudy úpí a jež již hrozí katastrofou, musí každému príteli soudnictví záiležeti opraivdu také na každé minuté, již možno soudúm ušetiti a na tom, aby byly zibaveny všeho, co pociují jako pouhou formalitu pipravující je o as. Jde jen o to, jestli Ize opravdu dosíci úelu, k némuž je uren prvý rok, i bez neho. V té príine navrhují se tato opatrení: není-li závad v § 230 uvedených Sborový soud vyídí žalobu tím, že dodáviaje žalotou žaloivanému urí mu Ihútu k odpovedi na žalobu, pri emž jej pouí o nutnosti zastoupení advokátem a o následcích zmeškaní této Ihúty. Zmešká-li tuto Ihútu, bude vydán k návrhu žalobcovu rozsudek pro zmeškaní ve smyslu nynéjšího §-u 398odst. 1; nebyl-li návrh tento uinen v as, jenž by se mohl zákonem stanovili, nastal by klid ízení. Podá-li žalovaný odpove vas a má-li proti žalobe také obrany privilegované, uvede je v odpovedi, a to, pokud jde o nepíslušnost zhojitelnou, pod následky praekluse; v odpovedi své UA^ede pak skutenosti a prúvody jednak k odúvodnéní techto obrán sloužící, jednak i veci samé se dotýkající. Soud pak má zde už také podklad pro rozhodnutí zpúsobu, jakým má o nich jednati (zda oddelené i až pri ústním pelíení). Jde-li o procesní nezpúsobilost neb nedostatek zákonného zastoupení, staí i tu upozornení na tyto vady v odpovedi žalobní k ternu, aby soud o nich dále z moci úf ední jednal a po prípade techto pípadech Ize se i ro^hodnul (§§ 6, 7 c. . s.). Ve všech tedy bez prvého roku obejítí.
—
—
—
—
—
—
46 Neize se beze stání obejítí 'toliko pri pojmenování auktosmíru a uznaní. V prvých dvou pípadech by bylo Ize pedepsati, že nechce-li žalovaný téclito prosedkú užiti, musí uinitl do jisté Ihúty návrh na urení roku, jenž by sloužl pak jen k jejich projednání. Totéž Ize uiniti, když by se strany dohodly na smíru; ostatné zde by stail stranám ku smíru ochotným predpis §-u 433 c. . s., jehož výdatné použití stranami v praksi bylo by velmi žádoucím. A kdo uznáva nánok žalobcúv, pokúsi se o smír ješté pred prvým rokem aneb nepodá odpovedi. Všechny tyto pi'ípady zajisté nemohou o sobé trvaní na pm^éjn roku ospravedlniti. Žalobu vzíti zpet bez souhlasu žailovaného bylo by Ize žalobci až do podaní odpovedi podlé analógie dnešního §-u 552 ra, jistoté ža.lobní,
bu
odst. 4.
Návrhy
tyto ovšem by mély pix) žalovaného za následek, musil hned po dodaní žaloby zíditi advokáta; ale v tom netreba zajisté spatovati vadu, když i dnes pro staddum po prvom roku musí býti nutné zastoupen advokátem a když úpiava dnešní, kdy žalobce musí býti už pri žalobe zastoupen advokátem a bude jim tudiž zastoupen zpravidla i pri prvém roku, žalovaný všiak nikoli, sotva odpovídá zásade rovnosti strán. alší námitikou by mohlo býti, že se zde iní vydaní rozsudku pro zmeškaní bez predchozího ústního jednaní pravidlem. Ale pes tuto námitku Ize se penésti vzhledem k tomu, že t. zv. ústni jednaní pri prvém roku, jde-li o zmeškaní, je jenom zdali vé a že i dnešní § 398 pipoustí vydatí rosudek pro zmeškaní bez i'istního jednaní. Žalobce mohl by zmešjenom ústni pelíení, k néniuž by bylo snad nakaiti ízeno zvláš k projednání (jenom) procesní ch obrán v odpovedi žia.lobní uplatnených. Ve prípade prvém bylo by postupovati podlé zásad dnešního §-u 399, ve druhém bylo by nutno jednati o obranách a rozhodnouti o nich i v neprítomnosti žalobcové, ímž by se dnešní stav, jak je upraven v § 398 odst. 2 4., a proti némuž zéjmena oste vystoupilSkedl veBvém pod (str. 37. násl., jenom spisku »Zur Zivilpirozeissefor!m« že
by
si
—
statné zlepšil. Ale tím, že by
se vzala možnost dosíci roznebyl by právni rád niikteraik zhoršen, spíše naopak. Nebo tam, kde žaloba sama svým obsahem je neodúvodnéna aneb skutkové údaje její vyvráceny dúkazy, jež má soud po ruce, byla by stejné zamítnuta (§ 396). Od&tránény by byly toliko prípady takové, kdy žalovaný náhodného zmeškaní žalobcova využije prosté k tomu, že údajúir žalobním odporuje, tím pak soud donúti, aby tento negatívni projev žalovaného »mél za pravdivý«, i když je v hloubi srdce svého naprosto pesvéden, že projev je vylhaný, a by na tomto vylhaném projevu žalovaného vyslovil rozsudkem pro zmeškaní zamítnutí žaloby v prevažné míe ovšem proti
sudku pro zmeškaní
žalovanému žaloboorv^o,
—
47 pravde, právu a spravedlnosti. Odstraniti už v zárodku tyto prípady, jež bývají nékdy napravený teprve navrácením v pedešlý stav, ale nekdy zustanou vúbec nenapraveny pro príliš prísne podmínky §-u 146, bylo by právu procesnímu jisté jen na prospech, ponévadž bylo by o jeden prípad méné, kdy forma múze zabití právo. Právo procesní se ovšem nemúže obejíti bez ustanovení o následcích zmeškaní, ale musí se snažití, aby byly vyloueny aneb alespo na niíru co možná nejmenší obmezeny prípady, kdy ku zmeškaní pipínají se úinky odporující pravde a právu. A v té príine nesluší pehlížeti ani zákonodárci dvojí jednak, že nebezpeí zmeškati stání je mnohem vétší, souvisejíc s etnými na vli zmeškavšílio nezávislými okolnostmi sveta vnéjšího, než nebezpeí zmeškati Ihútu, jednak, že zmeškaní toho, kdo svou žalobu projeví vúli domáhali se rozhodnutí soudního, je mnohem nápadnéjší a nabáda tudíž k vétším opatrnostem než zmeškaní žalovaného. Obéma témto hlediskúm by bylo úpravou, jak ji navrhují eskoslovenští rioudcové, vyhovéno Tepe než je tomu dnes. Pri úprave, jak ji navrhuje »Sv.az sl. soudcú«, bylo by pamatovati ješté na dve námitky. Mohlo by se íci Ukládá-li se žalovanému odpove na žalobu ihned pri dodaní žaloby, bude musiti tento odpovídat na žalobu, tedy i na vec hlavní, akoli je pesvéden, že jeho obrany procesní jsou tak pevné odúvodnény, že k jednaní o veci hlavní ani nedojde, panévadž jim bude musit býti vyhovéno. Dnes múze je prosté ohlásiti pri prvém roku a vykati i rozhodnutí o nich, aniž odpove na žalobu vúbec podá. K tomuto dlužno pfipomenouti: Jde-li o takové prípady, nemusí by zajisté žalovaný ani ve své odpovedi pouštéti se do veci hlavní a mohl by se obmeziti toliko na skutenosti a prúvody, jež se vztahují na procesní obrany. Ovšem ale inil by to potom, tak jako dnes, na svoje nebezpeí: budou-li jeho obrany pece odmítnuty, byl by z jednaní o veci hlavní vylouen a byl by návrhu žalobcovu vydán rozsudek pro zmeškaní. Druhá námitka, která ovšem stihá i právo dnešní, by mohla býti ta, že by žalovaný podával odpovéd žalobní, i když :
:
vené
proti
údajúm žaloby nioho nemá,
ale žalobe se staví
na
odpor jen z dúvodú právních. Zde nemá vlastné žalovaný co odpovedí ve vlastním smyslu na žalobu, ale doufá dosísi jejího zamítnutí z dúvodú právních. V takových pípadech by zajisté stailo, když by žalovaný na místo odpovedi na žalobu uinil ve Ihúté pro tuto pedepsané návrh, aby bylo ustanoveno hned ústni pelíení. Bylo by však nezbytné nutno, aby se pedešlo zneužívaní toho k prútahúm sporu, zákonem stanovíti, že žalovaný, volí-li tuto cestu, uznáva celý skutkový opdklad žaloby a nemúže mu již odporovati (Srv. Petschek, Zuständigkeitsfragen, 1911, str. 137).
S druhé strany byo by také pamatovati na to, aby nebyly i ve pípadech jiných takové odpovedi na žalobu, jež
podávaný
48 nevyhovují pepisúin o obsahu ])ípiTavnýcli jwdání, spokojujíce &e s poiihým popením údaju žalobních a s prolilášením^ že ostatní údaje búdou uinený ve zvláštních podáních. Takovýtp postup, jenž bj^ se mohl rozšííti zejni. v dobách, kdy jsou kanceláe advokátní znané zamé&tnány, je síce pro advov zájmu soudnictví zcela káty vehni lákavý, ale dlužno energicky ellti. Dnes jsou soudy v té príine v pochybnostech; sahá se k užití §u 398 odst. 1, ož jde ovšeni na úkor žalovaného, jenž nemá pece pykati za chyby svého advokáta, aneb k §-u 179, jehož podmínky však nebudou vždy dány, aneb k §§ 84 a 85. Postup posléze uvedený, jejž schválil také nejv. soud vídešký (Note Ztschrf. c. 47-1916), spojeaiý s použitím §-u 49, iiejlépe vyliovuje. Než úvahy tyto vedou ponékud dále, než jsem zamyslel. Ale tolik Ize zajisté íci, že návrhy na zrušení prvého roku u soudú sborových búdou musiíti býti vz^aty pri píští reforme procesního práva zcela vážne v úvahu. U okresních soudú, kde jo jurvý rok pfedepsán jenom fakultívné, plní svou úlohu zcela uspokojivé dle zkušeností soudú a nelze se bez neho obejíti tam, kde se nodoporiiiije niaíditi ihned ústni pelíení; nebo Pííšté dále. není tu odpovedi na žalobu.
mu
Plenárne rozhodnutia (decizie) býv. uh. kr. Curie v trestných veciach až do Preklad opatiil
•ild
lil.
št.
zást. Dr.
r.
1911.
Kissich.
1. Trestný in spácliaiiiý pred pôsobnosou iili. tr. z., ktorý zákona aLiio právneho pravidla v \ádúe Sipácluania zjakladal
ahkého
prestupok
iilblížania iia tffle
fikovajiý jezaiprciii ažkélio pofažnie
ohaTlom na
a skrae 301. §
ahkálio
tr. z.
kvali-
.uiblíiženia n.a tele:
ktorý z ustainoveiní starého a nového zákvalifikova ^a Pir«utupok a.hkélK) ulilížt^niia na tisle a ánúi trevstn má hy uTený 2.
kona nariadiije
v
i^
tr.z.,
ixníž-i najavnií'j.šlie, treíia
zasvretí.
Premlanip.
aM
ja n^preanlainie trestnosti preinov, ktoré kvalifikované sú za prestupok, sa poéíta di'a v !&ákone ustálených pravidiel o 'prem'laini j>restiui)kov (31. § presitupkového t']", z.). 4. Dlhé ti"Aiani.'e '\y«etrm-aej väzby, bez viny obvineného treba zaiíoíta, ale i])od týmto zapoítaním neslobodno rozume.^ aíby tak dlhý a^s tiH.^stiôného l:íbo žalárového trestu bod U'znatý Jia odipykaiuý, koký as c'jvinoný strávil vo vyvšetrovaoeg väzibe^
3.
dl'a
2.
§ tr.
aííkovek
z.
aj ibez svojej vduy.
49 ani v tcni páde sa nevzaliujeza tm^iania svoj'ho anaiiiželstva ndiro•ileiné svoj'e diea nsmrtí, toto nie so svojim manželom, ale5?a trvania saiA-n manželského alebo pred nzavrctíin satku sdruliýui splodila: z oho nasleduje, že taká žena dl'a stávajúcich okolností má by trcstaiiiá dl'a A'šer.recnýoh pravidiel, ktoré sa, \'zfa.hiijú na zloéiny prnti životu ndskéniu.
Ustanovenia. 284. §
5.
iLa
taki vydatú
tr. z.
ženai, Ictoirá
ke
V by
zloinov a pr!?iiiov vyriílip-ná peažitá pokutí, I. z. Y. z r. 1878 v mteidziacli zákona a dl'a jest\iijú(Meli oko.nc.stí premenená na jedon lebo viac dní trvajúci trest na slobode, poítajúc jcd<m de za ] až do 10 zla12.
môže
páide
a'
týb. 13.
Naiprein
aižkéhouilliž&iiia n.at:]e, ]:ochá:dzaijúci z
nl^'lí-
ke
viacerých páchateov, sa nedá zisti, kto lebo ktorí ažké ublíženie'zapríiiiili netreba upotrebi 308. § ale 302. § tr. z. /^eni-a.
14. V páde 343. § tr. z. cdivolanie návi-hu, súko-mnou stránkou podaného sa ne!\'za.huje na spolupachateoA% ktorých treba stiba 7, úrarlaiei moci. 17. niekto finanniému sti'ážnikovi a' in-aA-idelnej rovH,ošate, ke vo veciach, ktoré da zákona a slnžobnj'cli pravi-
Ke
—
í^
boto praA;i,dla A'ýiiinku
n.et'A'oriicim,
nebol zA'láš povierený.
pomerné uaA-enie trestu z ohadu jia n hpretržené trvanie trestov za iné iny A-ymeraných trciba IKiininú (rid toho odliliadnú) »a treba upotrebi 36. § 61. zák. 18.
Súihrnný
XXXVII. s
trest, to je^t
Sjednotenie trestu treba ale aj tu podrža najažši.eiio trestu na slobode, niuisí 'i)y primek ažkosti trestu íažšielio druhu. z r. 1880.
.npotri'bením
raná
Da
20. 21í). a 221. § tr. z. zloin, poažne prein krivé'ho svedootva, tvorí len prísaihcu potvrdené tvrdenie obaddai na xec dôležitej nepraAidivej okonosti.
Bezprávne (;i)ätovné O'dpredani.e nemovitého prec^iiietu Adastníckbo prá^va tolio predm-etu v ]^ozemkovoi kniho na meno neskoršieho kupea, nakoko by v toonto páde A 379. tr. z. UAieidené vŠLtky znaky klamstA'a a tak s jedneg stránky úmys-el bezprávneho poškodenia, s druihiej etráaiiky úmysiel bezprávneho zisku iboly uskutonené: s klamstvom s/polu, poažne s týmto ideálnym súbehom trestuhodných íuoa' tvorí 21.
a prepívsaíiie
í^
aj
A"
tr. z.
A'ždy
400. § tr.
z.
ustálený zloin,
nasleduje,
upotrebi
tomto páde
že v
383. § tr.
druliého odst. 400.
'^^
t
r.
z.,
z.
z
olm ida
fpri
ustanovenia 95. § A-ymeraní trestu netreba
ale primiierane
k
pátdai ustanoA'eniír
50
nebezpeného po23. Skntkovii pôvabu zlooiini všeobeeme skodienia v 434. § tr. z. ivstáleaní, beiz následku skuio.ného poškodenia zisti neni možmo; naproti tomiu každý úmyselný in, kto-
rým sa s vedomím nebezpeenstva, ktoré z toho povsta môže, bezprostrodne zapone kazenie dráby alebo stroja lebo týchto súiastok, alebo skrze ktorý Ibárs aj podstata a kvalita poškodená neni, poškodenie skrze spoluúinkovanie niektorej príiivídanej fyzickej sily obyajne nasleduje, ale výsledok mimo vôle 'Páchatea nenastal: tvorí pokus zloinu všeobeene nebezpeného poškodenia ustálené v 434. § tr. z. 24. Trestné pokra)ovanie pre krádež, spácbanú skrze sluihu tobo istého hcspcidára, na škcdu drubébo sLubu, s ktorým v jednom hospodárstve, poažne v jednom dJie, lebo obchode zamestnanóbo a v domácnosti skrze spoloného gazidu vedenej žijúceho, môže by zavedené len na návrh sluifooidárcu alebo poškodeného sluhu. V toim páide, že výšuvedených k ná^Th^l oíprávnený svoj návrh v zákone urenej lehote odvolá: toto odvolanie má za následok zastavenie trestného pokraovania. 25. V páide tých zloinov a preinov, pre ktoré d,a ustaanovenia tr. z. trestné pokraovanie môže byf zavedené len na návrh urazenej alebo poškcdenej stránky, nakoko zákon výnimku nenstanovuje, návrh obadom na to môže poda mladoveká urazená stránka, ktorej 16 rokov už imiinulo, ale mimo toho, od toho neodvisle zákonný zástupca miladovekébo na základe otcovskej lebo tútorskej moci. mladoveký pred rozsudkom odvolá ná.vli, ktorý v doHe 112. § tr. z. sám podal, to nervytvára tú možnos, že pre ten istý zloin lebo prein v lehote 112. § tr. z. môže p<:;da návrh jebo spomínaný zákon,itý zástupea a naopak. V páde, obidve stránky podaly návrh v lehote zákonoim ustálenej a jedna stránka návrh odvolá, to nevyluuje, že by ešte nezavedené pokrao.v^anie nemohlo by zavedené, I>oažne nemá za následok zastavenie trestného pokraovania. 26. Nie prísahou potvrdené, alebo nie na základe v 1. bode, 218. §. tr. z. predroklpidaného zákona uinené, 'oárs aj falošné svedectvo, netvorí zloin, poažne prein krivébo svedecvia. 28. tc/u páde, vrchn oste skémn medzitku vo \Tbavovaní 'povinností je tým spôsobom prekážané, že je proti niemn spách-^ný zloin lebo prein ublíženia na tele a skrze to prekazenie aj mastane, páchate má (by vyblásicný za vinného z trestných inov, ustálených v § 165, poažne 168 j-ako i § 301, prípadne § 303. tr. z, a ^^'^slecbu v alších ustanoveniacih blavy XX. uvcidených a z oihadu na súbeh trestných inov, proti nemu nie na zákltaide 95. § ale 96. tr. z. majií by upotreherné všeobecné ustanovenia hlavy VIII. 32. Osoovainie uiemôže hyi sipáehiané, skutok v"258. § tr. z, oizniaenej kvality bol tvTdený len pred idvonna oscfljami. 34. Väze, ktorý vo väzniných šatoch uiprchnul, ohadom na tieto, nakoko je \Tekytniité dolosné odcudzenie, spáohia
—
da
— Ke da
—
V
da
ke
ke
ke
da
ke
5f kráidež; za idolosué odcmdizenie sa môže pokladta, kei z príprav k uipre.bniifcki vysvitine, že úmyseil väza smeroval k 'bpz]Drávsa dokáiiemiu O'dícindiz.siiim šiat; ktorý ipáid na pr. jestvuje,
ke
žte,
ž/e
jemu do úžitku
diaué
m\y,
obuv at. be'zprostredaby si týmto spôsoiboan
prnidlo,
me pired iiprcihnutim zamcmil s lepšknli, lepšie a oeunejšie zaopaitril a vzai.
Ke
cb^ccná virclwios uS'ieS'ením vysloví neidôveTii cljec35. jiéiiu iVraidníikovi, súd nie jo povolainý, aby o pravidivosti lelbo mapnavidiviotsti tvrdisní, ktoré body záklaidom usneseiiia, lebo proti clonoví obeenébo výboru, ktorý návrh .pcidal, Icibo protá väši-ne
výbarn, lebo osocivanle a
pa-oti
jednotlivým-
ma
lenom
výbioni
následkom pre
naviedol trestnépokraiôova.nie a súdil ido tobo ôasii, kým sia pre djecné iisnesenie vede pokna.ovaíni'e pretd aidmánistrativnými vrchnostiam/i a následkom toJio vec neprestala ipriislúebaf k vejciam aidministravJijlíž'emii.ei
otíi
podiamej žaloby
tívnym.. S9. Platenie do rúk, \^''koinom exekvovauia poveTenébo súdneho exekúto.a, alebo diriiliéílio k tcaiiu úelu vyslaného medzítza prss^.zaté následkodn fca, len v tom páde sa môže pokladal úradu (povitrenia), ke sia pretvzatie stane medlzi vý'^konom zabavenáiai, diiažby .aletb'O s touto zia rovný poklaidianého buzového oídipiTcdtiju (]21. §. I. zLX. z r, 1881), alebo k odstrámeniu ktoréhokovek z týchto inov, ítíí'i tej pTÍležitosti ke ziaba.venie, dražba leíbo cidprediaj úvernýclh papierov malý foy vykonané a zaplauvedené, alebio k.? bol teaaie ícolo v záipilsnici 'O pckraovaní obnos prevzatý ako vadium aleibo kupná cena od)pa*edaných ipredmisitov, ktorý da zákoma, poažne pcidniiemok dražby bolo Mimo týchto pátreba zaplati do nik exekútoaia (k, pr. 108. dov a nasledovne aj v otázke, ktorá zisTidlala príinu k tejto diecizii (t. j. po skonenoan výkone, ale pred dražbou) exekutí^^le rajedzítko k in'evzatiiu zaplatenia vý^jliaty opráA^nené neni, na sledo^^ne výplata, do jeho riík složená sa nemôže poklada za úradue lelbo náslodkom povenenia prev/zatú. 40. Tá p,raA'otá;rskia komorná, ktorá na záklaide ôl. z. XXXIW z r. 1874 je prískišná ustáli, naiôo majú 'oy vynaložené na pravotára. a stránku '\T,T*úbené peažité pokuty, imôže poda odvolanie protá sudcovskému /rozhoidnutiu (protiiviaceimu sa (prvému <§>).
odst. 106.
§.
cito^ianého zákonia.
Proti sudccH\"skému usneseniu o ustálLení pra^-otárských stránok môžu poda apelátu v tnx)v zastupr;teoA''ia. spoíraiýtíh 41.
svojom menei. 43. TJstianov.enáe
\-xahujúce sa na
338.
§.
tr.
z.
a ustanorvenia
340,
ke
§
tT.
z^
toly predjednako upotreibi Iježné tresty vymeramé (za zloiny lebo preiny v 338. §. uvedenaslené, ktoré ipachatel' vykooial alebo \T'kona sa .pokúsil; dovne tieto ustiano^ATenia. treba upotrebi aj v tom páide: neskôr spáelhané la pireidtme^ odsúdenia tvoíriace iiny toho 'druihu. otd pokusu alej nedoély. 338. § traba
ke
52
K
zLoimu kráideže, na základie s'hriiTitid via<:* preemov .krádeže eemi 200 K prervyšujiícicli, treiba. bez c^hadii ma to, i iproti piaichateovi iiipotrtfbi 335. § tr. z. leíb.o úastníkovi už samo v seibe sa naciliádza krádež tvordaca 44.
iiitvoreaiiu
íjvláštiiyc'ili
Da
zloin.
prctiny
alebo prelebo úasitnikoAii, t'Aioa'iia len jeidcn zloin krádeže, bárs aj cena prsidimetov krádeží na záklaide sbrnutia prevyšuje lalebo víiacnásobjíe pneATÍ^uje 200 K.
iny
krá.dieže protii
Poiwvá
45.
na
iistantovenia 335. §
pokusu
žtátnei
ustancívetnie
väzenie
tr. z.
kráidiež-e
tomu istému pachate'Cvi
nei^'ztlabuje,
dmhóbo na
odstavca
srnáesto
peaaLtá pokuta v rozsuidkn nstálená
by
toboto
92. §. tr. z. sa
dnibu
trestu
nemôže.
Úas
slubu na kráideži lebo pokusu krádeže na škodu 47. tívojbo bcsipcidára, íipácbanej skrze osobu, ktorá neni v službe bospoidára, má súdená a trestaná nia zákla.di3' 7. 'bodu, 336. §. tr. z. Pri tom všetkom toto usniesemie mimo viiac otázok netýka sa ani tej alšej otázky^ že v páde ustáJ.enie trestuosti alebo drubu uiektoróbo oinn závisí cd astýob osofcnýcb vlastností a okoncstí skrze zákon ustálenýcb a táto vlastnos alebo okolnos, otbadoim nia paebatea niie, ale oba.dom na úastníka sa. niaobádiza; alej táto vilastnos alebo okolnos je výlnnie Individuálna: jaký vplyv má táto na ustálenie inu, poažne trestu piaebatca líbo iíastníka.
by
ke
Ke
notár mtalej oboe aliebo obvcidný notái*, v úi-.aidnej v neprítomnosti r^'ebti^ra alebo A'yberaa daní, 'alebo pripadne aj v týelito ])rítcmnosti, prevezme od cfbj'vateoA' c1)ee psmiiaze^ ktoré títo platia jako da, s vybeiraním ktored v 48.
akosti,
sú poverené oPiecné modzítka, z. XLIV. z r. 1883 jako pajilatok a verejnú podlžnos, pokrauje v obrvcide úradinej mcei a koná úradný in; z ôobo naslednje, že notár pod výšuvedienyan titulom, jemu cidftvzidiané a skrze nebo prevzaté peniaze odcudzí, P'Oažue s nimii jako so svojimi n!aklaidá, spáclia úradné spreneverenie. Nakoko notár obvodný notár takéto spreneverenie epácbal po nadoibudiiiutí plialnosti I. z. XV. z r. 1876, lale; pred maidobudnutím platnosti ôl. z.
sinysle i. Tileibo
ke
—
—
XLIV. z r. 1883, treba upotrebi ustanovema 42., 47. a 52. i. XV. z r. 1876, alej boílu b) 55. a 63. §. i. z. XLIV. z. r. 1883, eibadom na miateriálné trestné zákony trefua do po'\'-aby vzia <5>.
z.
2.
§
tr.
z.
Ke
49. sa pri inoob, ktoré tíreba trestnicoai a žalá.roim tresta, nenacbádza lani obažujúcej, ani oídabujúcej okonH>sti, alebo oibažujúce a oblaliujúce okonost sa v^Tovnávajú a preto tncba vymera stiredný trest, medzi maximalnýlmi a miiiimalným trestom na jiestvnjúci in zákonom ustálený: strednú dobfu trestu tým' sipôsoboni trcíba ustálá, že rozdiel inie\dz:i minimálnym a. nraxiimalným trístom na in zákonom ustáleným, sa. roízidelí na ávc^ rovné iastky a k takto obdiržanému potu 'Sia
É
53 •]>mdá kii poioel, ktorý ostal iiáižšeg
od
i>ooto'vej jediiiotky
do dúhy naj-
í.nestnej saidz'l>y.
da
tolio 335. § iv. z. je'ckiá Len o kádežádi a sa Vlzalho^'^a nemôže, ulíryvastvo, nakdl'ko iiiemá ráz •clxiliOidictvianiiia, nestane sa zloiáno.m kn skrzie to, že ucenu po jeidnam 200 ]vry\^ai pvi váinic kráiiežácli odouidizené, jeiprervyšiujiíe?;, ale dolircanady túto cenu piTA'yšii'Júcie prednie50. Pcmeivá ma ukryviastvo
K
bás
podunáenkacili v 370. § tr. z. nv^idez jasnéibo nstanovenia 370. §, tr. z. a porovnanáa tOflioto s 335. §. v súvislosti s právnym pra.-MÍidlom z logického simysln 82. § vyviieraôúciim rovno sa dá zatvá-ra, že tj»
zaopatril,
eii
nýcih.
— Pri
la.i
piri
tom vš^tkoni
ktorý ei zaopatri rôzne predanety z krádeží toho istézLddiiia piocíháizajúce, íbáfrs aj v rôznom ase, to jest zvláštnyimii siinii nkryvaestva, pri ktoromkol'A'ek neskaršim zacpatreiiií veidel, že cena prA" zaopatrených pr.edanetov s'jiolu s eeiikTyviaio,
\m
ke
K
prevyšnjie skrze toto ukrjwianieskôr zaopatrený-cJi 200 ktoré spácilial s P'OVicidoniiíim tejto okonosti, staní* sa vinným na zloine nkryvidstva, /bárs aj cena pri tejto príliežitosti neprpvyšnje. z.i/Cipatreiiého prcidiiietn sani!a v sebe 200 Samo s oh 011 sa môže roznime, že v tomto nsiiicsení vyslovené ixuajvidlá sa smysln A'zajhnjú .aj ma iné v 370. § tr, z. uíveúimé sipôsciby nkryvia;stva, mienoA-iite na „ukrytie" alefbo „spolni'iinkovaniie z úelu odcndizemia." ii-ou
stivo,
K
—
da
51. V tcim (páide, a^ ktor^oni páchate z úeln spácliania krádeže v 126. § v Administratívneho tr. z. UA-edenej spáelia a.j napredpokláídiarjúc, že obidVe prestiírušenie súkrcQuného bytu penia zákoua, ohaidioni na as a spôsob) pre'vedemia stály so pouevá sa maichádza pres€)bou v nerozluiiteluiej sÚA'islosti stúfpenie rôznych nstanoviemí tr. z. bárs arj skrze jeidnotný ciel sljehímitýoh treba 95. § tr. z. ustáM idteálne síbielinutiie trestubodnýcih skiitkoA\ 53. Pcn9vá krádež sipácihianá skrze priem ys,elného j ako i predstaA'enélio lebo c'bdhoidaiého pcmocuíka. na škoidxi svojho iciho ptribuizného, má sa ijoklada za kráidež sj^ácihanú skrze osobní v sliužfce postavenú, na ško'du toho, u ktorého pomocník sa aslužbe naciliádza lebo nitktorého jebo príbmz,méiho, k dc-máuiosti (I>rií3lucihiajúcf:ho: takýto pád treiba zahrnú pod 7. bod, 336. § tr. z. prípadne pod 343. §. 55. V páidie dA'ojuého manžsilstA'a, z^istaranie sa nez-aue poas trvania toboto poonern, to sa teída zane len dom,
—
—
:
da
ke
*b<do posleidné
manželstA'o ziastaA'ené.
Takzvianá hra „Ferba" patrí pod pojem v 91. § Admin. oznaeenýcb bazárdnýcb hier. 58. Pri dirabách pod štátnym A^edeuíui &a nachátlzajúeiob zamiEsnaní iínaidnici a. slubováia, skrze sprenevereiiie pe-izí a inýcíh oenností, ktoré sa im a^ tejto jakostíislužoJbuou eesto^l do rik dostaly, spáchajú úraidné sipiieneverenie. 56;
tr. z.
54 59.
né
Aj
ôiaiy sa
odís-t 103.
iia
-zÁklade 92. § ti\
z.
za preimy kvalikované
trest-
zastaiajú za 3 roky im*ené na pr.sikiy v poslednom
§ tr.
z.
V
páde, že piajelnate dmliéimiii u'blížil, jako ktoréanii lublíži chcel, pravidlá sfcehniitia trestiiilicidných skutkotv sa neuipotrDbáía, ale zoidpov.Eidflics páchatea tým Sipôsobioín treba ziin. spáchal proti taj csobs,. sti, jiako keiby hol trestiihodiiý Ustanoveini'e 82. §^tír. ktca-ú zsihif akibo ma tele nhdižif chcel. ktorého také kvalifikujúce leho cibfiažiijúcie skutkoA^é oz., kohicsti, o ktorých pacliats pn-i spáchaní inu, vedoimosti nemal, za také sa pckLaidaf meniôžu, treba upotrebi aj v pádeJjerratie ictiis, pcfnevái toto ako všed'jscné, ustanovenie sa vzaihuje tiez výnániky na všetky páidy trestuihadnýc/h inov. 62. 7. 'bcicL 333. § tr. z. sa nemôže upotreibi na kr'á'dsž vecí SA^erených istej osobe a skrzie túto ukradnutých, ktorá pri nádonníckcm pliate pracovala u toho istého zamestnávatea, íoárs aj p rez dlhší a nepretrhnutý as. 65. T.£in poštový sluha, ktorý do rnibriky násLe'dkcm úradnej sluiíby jdmu svigreniaj a skrze neho oipatrovanej poštoviej knihy, ktorá je uréeaiá k vlastnorunému podpisu mena tých. ktorým bcla potcvá zásielkia Cidoslaaiá, falcšine sám pcid.piše alebo dá pcidpísaf meno adirescvaného, z toho iíelu, že pod poštovnú cpaticTou sa nacháidzajúcu zásielku týmto spôscboan prevexmie a s tou ako vliastným majetkom bude naklaila. spáidli-a padelanie verejných listín 394. § tr. z.; naproti tá súkromná stránka, ktorá bárs aj falošne z výšuviadeného iíelu do spomínanej pcštoA-ej knihy •zaznaí niEtno idruihóho, nespácjhia zdo^ijo paidelania vei'ejných listín. 68. Kto tretej osobe cestou exekúcie zaibaA'ené a u nej ponecihané preidmety na tcan záklaide, že tieto sú jeho majetkofloi,. l>e.z (dovolenia fixekvcvaného A-ezme a odeuldzi, bez toho, žcfoy lx)l svoje právo vlastníctva spôsdboan v i. z. LX. z r. 1881 60.
—
da
da
uplatnil, spáciha
prein
idl'a 368.
§
tr. z.
Kirádéž ponoiho&pcidárskyicih ^Hrobkov, sipádhaná vle7>ením do olpra.'dcinej ovocnej za líra dy po cenu ^' 93. a 97. §, ÔL z. XII. z r. 1894 o iwliíií^^j polícii ustálenú, 1)ez oliaidu na ix>1>j3iu ziahrady, teda aj a' ohraHleuej OA'oenej zalu'ade ma A-nútornotm pozemku cbce sa. nacliádzajúcej, tvorí ponopolicaijný priestu70.
pok íla
boidii a), 93. § zákoaia.
V
í<;nysle 338. § tr. z. krádež, b-ez ohaidn na ceaiu ukradiniitého predmetu tvorí zloin aj vtedy, imedzi asom sipáchania posleidne trestaného inu a idom A-Ai-trpenia tomuto pre/dcJuklzajúceho trestu od 'dicsa rokoA' A-yššiia 'doba uplynulia. to jiast VI ]>osledncnn c»dst. six>mínaného § ozniaená ^*J'šej desaroná doba sa vzahuje ma oa« po A-yt-rii>ení poslechiého trestu, 74.
ke
ke
75. Pod 3. bcid, 336. § tr. z. padá krádež, zámka alebo nastroj slúžiaci k ocliTaJie, ci^eoan krádeže nebol ma mieste -ánu zlcímený. •inší
55 Pri treste na
v jcidnotliivýcili pádcc'h oid 26. § usiáliená najiiižšiia s^ÚTÍba peažitej pojako pcfjcionéiljo trestu s iipotre-bením 92. § tr. z. od. Mavneimôže. trestu odlúene samia v sebe snižená
77.
tr. z. cidicíhýlne
kuty
slolbode,
zákoncm
by
Hjéflio
78.
S
írjeramý
potažue 3-roôného treustálemého levruejší trest vy-
Ufpotreíb'einíim 92. § tr. z. oid 5,
stu trest ni'Cie v bcfde
by
3.,
66. § tr.
z.
nemôže.
Kie
proti rozsu'dku sedrie, v druhom stupni vyneseméstránka v odst. 556. § tr. z. pcmiienm^aná podala uulitíniú žalobu v tomto § (dovolemú, nakoko &a pád" v 429. §tr. r. 80.
mn, niektorá
môže Bjy rozsiuidok zrušený na základe fcrmádnej militnej príiny, ktorá je v 384. § tr. r. OEnaôená a má by z úraidlu do poviaby vzatá. OHnaóený
U'enaicbá'dza,
kito-reijhoA'ek
ke
rozsnidku sadrie, len vre iiznáya vinii, ialelbo oslobodzuje od
81. Piroti prviostu{pik)vóm'u
jede.n
taký trestuhodný
iiin
takéhio trestuh oid neho iniu, ktorý riaidne patrí do okreiSného súdu alebo administratívnej vrehnosti, cdvolaiiie v smysle 2. bodu, 2. oidst., 381. § tr. r. leoi v tom pátdie je vylúené, oihaldoan ma spomenuté nižšie kvalifikovanie iimu obžaloba a rcizsmdok sa shoidujú.
clbivimexLiia z
oíboini pôsoibrnosti
ke
Pri inoeih, ktoiré treba následkom siívislosti a sjednotenda na základie 18. a 19. §. tr. r. ipreid sedrion posúdi, Ojpravný prostriedok na všetky iny uruje žaloba, podržaná pre in do cdíor.u pôscibnosti seidrie práslúejhajúci,
teda odvolanie
má miesto.
82. Sediniia môže n'arianijúc'U iastku o tir.este rozsii dku okr(\inébo súdu, so stránky žalovianébo ohadoan na vinu a kvalifikorvanie napadn.utého, aj vteidy revidova, vymeraný tretst napre^^'šulje' v 1. boáe, 3. c/dst., 547. §. tr. r. ustálenú mieni a sidria rozsiuidok okresnéiho siidii v otázke viny a kvalifiko-
ke
vaní! a scihváli.
Nulitnej ipríiny v
ctznaenej nieto, hlavné ixyjedná vanie vy^držiavané za neprítomnosti vyslaméiho obhajcu, ale v ipirítoinnosti, skrze niebo zastupovanían poveireného pravoíára, lebo n nebo zamestnaného pravotárskeho kandidáta. 83.
ke
v takoon
Ke
pálde,
6.
v ktorem
bode, 384. je
84. ipri prvostupovom apelanom súde ohlásenú nulitnú
§.
corana
tr. r.
obiligátma, bolo
alebo sedrii jako iwi žalobu ten listý súd oidlmietne, iefvidovaniie proti oidmiietiajúceann výroku ipodaného odvcilamia 'patrí do oboiiT pôsobnosti kr. Euiriiie. 86.
K
súde,
tomiu usneseniiu porotcov,
da ktorého
prietnos vy-
luujúci 'dôvod sa nenacháidza, (§. 76., 77., 79., 80. a 82. tr. z.) jo Ix>tr(hnýcih najmenej osem Jilasov aj v tom ipádie, ke to (bolo
Ke
56 rozsu'dkii mejmchol iliy preicK'edený: lueni iwtebué, ar.),y bol z iiradoi vysla'ný chJiáó'ca z toihio iiôeLn, aiby rozsiiidok druhostiipovóho súdu na miiesto olhžal'cnia'néli.o bol €il:iháJOvi vyililáseTiý. 89. Diiiliý odst. 247. §. tr.
kto
bo
ji'.míu
iz.
svereuú osoibu zvábi k
dioz'Oir
iietirebLi
upctrebi
pr>>1;i
tomu,
vyuooMajiie, ai^tJjy s nim polilarvTie ob-
poid kiirdtcstivo, tiitorstA'o, výcilioTni,
covala, leíbo
ipoihla!\Tie,
tciiiii,
leibo saiidlstivo proti priroidlzie'n'OstrL s
nim
íípácihiala.
V
ažkébo nl Jíženia na tel. 90. a>áid?. »prieliiie'n€(ii!ia zloinu záklaide 20. la 92. § tr. z. na prein tažkélio mblíženiia na tebs treba trest vymera o/:iciliýluô €id nsiieseniia plenárneliD zasadnutia kr. Kurie T'ís. 2. 'ua záklaide prvého Uistanovenia 302. § tr. '
na
z.
len Ao väznii. 91. Prei pa-eiii uibliženia n'a tele, pa'dajúci pod
na
pkrvnnm
cid-jí.
tliniiliý
—
vwlv postupnej linii chýlnie cid nsinesemia ís. 37, iple.nárnebo trestného zasadnutia peažíitá pckiita, jako pnlboéný trest vymeraná hjt neanôže.
302. § tr.
z.
si>á'Cibiauý
—
K
92. Ukrafd.'nutiiPi cenil 60 nepresiaJhujúcich pomohospodárskytdi výr-c'bkcv z OAOien'ej záthraiy, vinoliraidiu, stromoivej škôlky al€*i)o z aj v pádie vyskytinutia okonosti v 337. § tr. /. cizna«nej tvorí ponopolicajiný 'i>riest.up:;k bodu a), 93. íi I. z. XII. z r. 1894. (Rozliodinutia vynísíiié na záklaidi^ 13. >^ zák. I. XXV. ex. 1890.)
poa
da
V
103. § c\. z. XLIV. z r. 1883 ustál'sué zastavenie (p:retrestnosti priestupkov ]>roti diacvým zákcincmi a pi'avidhidn prerušuje sa úiaikoni vyíetrcvania, ktoré sa ro\iiá nii zcdpovetdmrs vzi^tiu' ]i;udiatca alibo úoiistmíka so i-itráinky finannej vrchnosti. IV. Vyšetro'vaniie v "páe 110. § tr. r. nairiadi žalnlmý senát, jestliL li'O maTaidnl vyšietrujúci suidca. V. smysle 311. ^ tr. r. nisieai vzatie svtidka do prísahy, aJiCJ a'.j uznesenie v tejto veci môže na meskorší as cidroeué. VI. pri Jilavncin apeiiamomi pojeidnávaní n súduiej tabule oljžalovajiý nelbol prítcamiý, ale skrze iiiebo vyvolený obhajca .sa dostavil alebo tiento;, lebo tlTiuiiý prítoinmý lebo zaslniOvaný za oprávnenýcii oznámiil nulitnú žalobu proti r>)zsudku súdn'ej ta'';)ulp; \- tomto páidie tirelf.a siu'sma v smysl? posledlnélu) ost. 431. í^ tr. . s pcininutim pokraovania v 425. ^ tr. r. opísaaictho Ix'zpostrc.dtme predloži kr. Kiuriii. III.
mlauie)
V
Ke
by
57
Prehad slovenskej asti rozhodnutí Najvyššieho súdu eskosl. repubh'ky. (vi
„Právny Obzor", roník Sostavil dr
Najr.ijíši
III.,
sošit
L— 2,
str.
5J
)
A. Z.
súd odiuictol dovolávajúcu (revizionáhiu) žiadosf
—o
^-u 529. o. p. p., lebo revízia stala sa bezpredmetnou následkom toho. že žalobuík- bol uspohojený dotyné žalobnej istiny o. úrokov (týmto odôvodnil zníženie žaloby na útraty pri odvolá-
ialohmla v smijsle 7. odstavca do hlavného predmeiu sporu
—
vajúcom pojednávaní) a napadnutie rozsudku odvolávajúceho súdu stalo sa bez všetkej pochyby len tým úelom, aby 2. odstavec, 521.
o.
p. p.
obídený byf mohol.
(25./VI. 1920,
.
Ro.
III. 6/19). 2.
ri zistení skutkového sta^'u odvolávajúci súd, nznavší za neúplné svedocfvá svedkov, vypoutých a v prísahu vzatých prvostupovým súdom, nemôže vziaf za základ svedocvá tých istých svedkov, uinené pot vr d en ia p r í sa hou.
Súdna
taibiila
poas
pozostalostného pokraovania bez
v Braitiälfive
— pri
zistení
skutkového stavu
—
A'zala za záza iiepietuý klad ST.scjoctvá sr\-£)iik€!\', uimeué pctws pozostal ostiiébo pokraciviamia., lioici tieto prfea'hioii pot.vrdené neboly a iiekláclla váhy manšielio významu, ktorý sa lua rcHZidlJel cU'a jej nálieidu
v
spoire
o
Tyiliiiáseii:ie
tiestainieutai
—
javil
Jezi
—
svecIiQctn^'iamii
svedkov, uiíienými
—
poas
pozostaiLost-
leibo j^aivaii sa rozicliiel j p pokra 6c vaai.iia a (pooas spoTii, iíplae odôvcidneuý idd'lciu, ktorá metdízi výslictbuii nipbmula, ktcrá je Ihliižšja svieideuým skutosAiíidoetvá, aiéimemé v áchd, na to vžak aiiiet žiaidaiiebo uídaju, Ticstr.iaíin, sii spol'allilivpjtio, w. by svfeídioctvá, aiLn'né ipoôas pczcstialostmébo pokraocivania boly vvsledkcm 'akébckcvek \'p]ýv.uáia, zaarjaitosti alebo predíiá'iiio
—
—
poJLitGsti. (30./I. 1919,
.
P.
I.
673-1918/19).
Najvyšší súd: vylirv?! -dovoláviajúcej žir.idosti žalujúcieli slrán, rcizviaz'?jl rczsi:id.ck cdvolávajúcebo saídu a uložil um, afby íFalej pokr.aoval d vjTnissol nové rozbcdniitiL^. día dôvodov uvedisnýcb v svoDôvc dy O-dv olátviajiiei súd osvojil si sknlkcvý stav, ktorý zistil prvostupjo-na roKS'U.Liku ový súid z cbsabu svedoctví — ním vypoutýob a v prísahu z ctbsa.hu rozsnidkn A'šak aj to vysvitá, neodvzatých svedkov, volávajúci súd 'pj'ijal za pravdiw tie S;ved;octv'á, ktoré svedkovia l>oas pozostalostného 'pokrdavania uinili bez potvrdenia prí.sabou, z obo naslecu je, že odvolávajiíci súd založil svoj rozsudok na svedoctvácb sv£fdkov, ktoré inlbo-ly prísahou potvrdené. :
—
—
—
—
58
týmto
v(šdk
pouíšiiil
pcidstatné
forma Lue pravidlo, poaievá
by —
da
po preítaní poažne po 310. §-u O. p. p. sivieidkcA-ia inajú v pirísa.liu vziatí. Z tohoto impepapí&aní svojiioh Sí\^edoct,ví žkitívinejlio ustanovenia zákona však samo seboiu nasilediije,
—
výuimteonýcili pripaidovi, stiainoiMeiuýeíi v zá.kome)
(odliliiiadnaic cid
pri ziistení skutkového stiavm sveidioetvá za dôkazy v sonysilí^ leai v tom príp.aide do olhaidu \^até 270. §-u O. p. p. môžu a uiMažcvaiié, jest lá sveidkcjs'ia prísahoiu potvdiili s\''OJie sve-
hy
dloctvá.
Ke
O:dvoliáv.arjú€i
pirí&aihu vizatýcih .Sipôso-b
súd svedectvá svedkov, vyipoeutých a v uizinal za neúpilné, maí
pr\'cstupovým súdom
— cU'a 501. §-u O. p.p. dokazovaiiie zapätoviaf aleíbo do— v prítonmiioim prípaidie výsludhom sivedka — pominutím tolioto doplovacieiho pokraovania — ne-
pln.e!nie aiairáiaidíi
X.,
liaž
m.oiliol
Mzia do
dhadu
d
pri zdstemí skuitkorviáho staivu svedoetvá,.
ktctré neiboly prísiabom potvndiené.
Poinevá
da
toho, ©o gieivýšuviedeiné, odvíolávajúci súd prd ziskutkovébo stavu poruíšiil podätatmé foiimálne pra^vidilo, «. tak nim zistený skutkový stav ni? je súci na to, aby molliLo byt rozhoidnuté vo veci s.almiej. Na-j vyšší súd, jiásleidkoim žiiadostí žastení
založenej na poraišenie foi-málnebo práívn-ciho druhé/no oidlstavca 543. §-u O. p. p. rozviazal roEodvoláva.júcieho súdu. (23./YII. 1920, e. Ro. IIT. 7/19).
luijúciic'h s;trán, }>r.ai\'id!la,
su(d)»k
da
výsleákom jecbiotného rozI. Jesfii Síl dra práoic i'tkony hodnutia role stránok, neplatnos jed noho úkonu nutne spôsol)uje neplatnosf druhého úkony. II. Smlury uzavierajúce stránIII. Plntnosr kij vzájomne zaväzuje poctivos (bezelstnosf). smluv.u môže b.ijf napadnutá na tom základe, že predávate cieureaome v omyl uviedol kupca, dotyné výnosnosti predmetu kúpnpredaju (domu), jestli táto okolnosf bola podstatným predpokladom pri rozhodnutí kupca, že smluvu uzavre. Súidjia tabnla v Bratislave zmenila rozsndok seidiiie brvativy,h]á&ilia -diVí kiípos
—
(in
integrnm
restitutio.
—
27./I.
1919,
.
Najvyšší súd: idovoilév,ajii€u žiados Dôvotdy: Žalovaní v idovoláviaóú'C'CJ
'
1918, P. II. 930/35). žaloiv«anýcih zaimietoL žiaidosli aueniapaidíM'
—
adivoláviaijiicim súd*ctni Ziisti^né skiitoenosti, ie
A. a B. žalujúci nliniili nabídikai Ií. oni kúpiia jtnho viicdeský dioau, jiestli on ich bratáslaA'feký idtom miesto plaitenia iJiijjnia, poKiatýminyni sdivákiaíni so strany II. žalovaného t^iká úžal nijúeiimd 3tran,anid u I. žalovaným, níloiAia sa staila mtedzi obažený 9430 koa'uinožaluijúoie strany svoj l)ratislaivský 'ílom, A'iou cUžoiboiu prenjesú na I. žalovaného^ II. žalovaný však svoj pr-Cid SípÍKianíim lisitin
žaloivamiémai,
žie
—
m
—
J
59
xk^áeský
doaii, 'obf ažený
oetní 60náscfbini9J
daorveii
lua žakijaíice síinaíny
v doibo
ža.liovaiiýim,
že
sa
ocmy prenesáe v kúipnej eeme, ktorý sa javí
roKcliiel
je
pciv-iin,ný
—
po týchto
W.
tiaik,
II. 'žaloAianéli'O,
— pri czna—
170.000 ikuiriiiiovofu dlžoiboTi fliotlnctty
paisldcilicidiaicictli
kúpiU'ej
I.
žaiovainý sútioAia s
II.
okolincistiadli vyliotovll aidvokát dr.
— M'a
týohto Ijoly potoan usk'UibO'iie'né máija 1915, 'da jiEidnieij i týohto (A.) žaluI. žaloivdiiémiu zia; júce strany pmeidávajú srv^oij briaitisliaivský .diriihej (B.) žalujúce strany 40,000 kcruinioi\^'i kiípuii cieniu, kupfujú cd II. žaltDTiasného jeho viedenský dom za 180.500 korún, .dva nájrty
dve smliwy
smliiA^ii!év
da
18.
om
da
a z
koa-ún
týtlhíto vyro.viná:\iaú'ú 170.0CC
loivianých
na
nemiCfNlitosti, 10.500
prevzatm
tiare.h, intaibu-
korún plateníim v
.hotiovoisti,
—
po uiza^vrsmí Similuvy vstiipily žaliujúce stnaiuy v drži':u viedieskóho doaira, I. žailoivaíný višiak v drlfbu 'biratislavskóho domai, žalujúce stirainy pliaitia úroky prevzatých dlžôb, vzatú kúpnai cenu I. žjlovaiuý v simluive A. Zia vypilatemú
—
—
—
tých 10.500 korún^ o ktoirých žaikiijúcim stiiamáim mevypiliatil, II. aaloviaméj<e v smluivie B. ako o takých ri;í, ktt^rí majú
by
mii ih'ctc/vým
my
vypl'aitein-é, boilo z tej
vyiroivnaaié,
ktorá zvýäiila
—
11.289 koT. 24 JMliieTOViej soím-
po \^ypLatení 3460 koTunovej,
—
piredchodiaoej archy z 23.000 kca'ún, ziaiistených záložiiýím právom. pned pnevoidoan vlastaiíckeho práva n^a I. žaloviainóho rua 'biratislaivský doim pre spoiriteú'U v M.;
na
brítdi&lavisk'cm
dcme
initalbulQ'Viamej
—
—
týchto skuiticinicstí a z toiho, že strany preld napísamím o zámieine nemovitostí ihcvo':ily, s-právnou dedfUikciou aspel cdvoletcí súd k ti:miu záveru, že II. žalovaný v toim ve^ domí predal svoj dcim žalujúcim stnainám, ž© od týchto zas I. ždlovaný kÚQDi ich dclin. a že žailiujúce' stnainy v tom vedomí kúpily dioan II. zalov amé'hioi, že rozdiel ptí kúpmej ceme b'Uidú môc vyplati násleidkicim prediaijn svoáho dom'u, že tody oibLdvia prá.vno úkony (A. B.) sú výsliadikoim jeidnotneiho rozhoidimutia vôle a správnjTm lupotreibenían miatcriáLneho pravidla vyriekol odvoláivajúci súd, Ž3 neplatnos jedncbo úkolu nutne spôsobuje jiepJ^atnos druhého úku. z
fímlúv
—
Neoidôvcdnená jietedy sfažnos žalovaných, založená napoTuíšenis mist.riálinc'ho pravidla.
Z tých nteaiidp'adiniutýc'h sktutoností, že žalovaní sú v Itlízkcim pomiea-'c' medízi sebou (za tes), že II. žaloivamý UMnželke F. K-ho inil výitky preto, že vydala žalujúci/m stTanám výk/az (N.) o nájcmaiých supnmách a že sia II. žalnvaiiý vyj'adril,
—
—
že
ruí
zd ivišetko
to,
o
j^eho zaf
—
I.
žalo'vamý
—
povoidal
—
odvolávajú ei súd správinycn. cdvoidzovaníim zistil, že II. žalovaný vedel o pokraovaniiach I, žalovamóho, musel tedy vedie aj o tom:, že nesprá\Tny soiziam o pr:tniájcm,nýoh snmmách, pripojený pod C, on (I. žalovaný) sostaviLl a za správnos to-hoto
o
60 sozimium tak v
si\'ujuin iiieiLe,
ako
ad
a-
m&ne
II.
žaloivaného ru-
eenie i^revzal.
že *hy Neoidôvcítliueiiá je tedy aj tá sfažn^s žailava'nýcib, sa mýluLG' boly závery icizsindku odvoláfviajúce.lio siklu. týka stažmosti, založeuiej ii'a to, že sivteok P. neBHiskuliuj'e viei-^^ iiieaucililia Ijy €am dio oíha.diu Tzatá, leibio §-ii 270. O. ,p. p. pivi-
—o
Iná
—
imeinané iiviažoviaiiiie PcuiBiViái
žalujúcim
o
dôkazoioli íiemiôže
odvoláTajúci súd
zistil,
že
by I.
]:redmisto!m nevíziu.
žalovaný niil za to
že je výkaz C. o pi-ienáJDariiiýe]! siwiiímájob &a ivšak, že dôcliadok z vieideskólia do'iriTi hol
stramáiiii,
sipráviny, aikáizalo
v
sozinaime C, lem 12.071 K, dl'a máešte (nii&iiší' a že u II. žalcfvamého svoj'bo tiasiu zaimestiLauá m^aiiželka F. K-bio la C. K. násleidikonji PíTÍkazu zo sti-:a,iiy I. žaloA'ainóbo a. miaižzlky II. žalcivaiiiéibo luká-
miLesto 17.240
K,
uicliaiiýob
jového (1915) výka.zii
však
—
zaly žalujúoim. stranám tiež.'pcidoibiiiý iespráA^ny výkaz, správne je cidvolávajúcim siídcim zaujaté stainci\-isko, že I. žalovaný oiieiUivediome v ciiuyl niviíeií'jcd žalujúce steamy piiL kúpe dioiniu (lotýone poidstiaitinéiio preidpoklaidiu smlnivy a n'ipráivom sa odlvoláivajú žalcvaní ma to, že sa mcibly žalujúca stn'Eny o správoírOsti reiôeiiýcib výkaiziciv v beirncim úraidz' presvieidi a. že mali na IL žaloviaméibo n A^eirejnéhio niotáira (u ktorého bcly &mlfuv>"
—
otá;zkn upTiaiv:i dioitýne výkazov C. N., komeiôn/s že v simkive B. rnenie íplo ivýsLcivme A'ylúené, Leibo smlnvu nízavienajúce strany veájcm.ne izaväznje pocti'vcs (hezlstivos) a ni£)j]iiisiel.i sa žaI. žalovaný rr.iil za spi-ávnícsf výkazu C, idôveiujúc jelio sIdvíu lujúci inam oihiraciaf za úeLcnn zistieniia nájcminých súarmi, a nemuseli ani novú otáizkn nkliaidia oo ea žalovaným u verejaiié'ho notára dotyné soznainciv; ^•éak iruiímia týka, "v smlaive B. sa stirany len tcho zriekly, ži' iienapadnií sairlnvu na záklaide zkrátenia nadpolciviiini-'j 'hodnoty, tn vši.k nieiíie o li'Cídiu'CÍiu dcmui, lež o JEihiO výiiiosnc'>f, ktioírá Ijcila C(zih;c.diii:on ckiclncsfou pri roz'hcrlniití sa žalujúcicli strán dotyné toiho, sniLuvu 'UiaaA'rú a lei; o neuzavrú a žaluj ice s-tra.ny dotýnie tí'jto vý;nosnosti holý zuunyskiýni sipôsobean písiané)
ke
—
—
—
—
—
i
v
olaiyl iiiveidené.
Z lujra uvedených dôv^cdcv Ibolo tr.eba ravizionálnn žiiado-sf žalovaných ako neodôvioidinenú zan:i:í tnúf. (26./XI. 1920, . Ro. III. 9/19).
I.
Jiirecký:
Rozhodnutia Najvyššieho súdu vo veciach trestných. Poškodený nebezpenou vyhrážkou prinútený odovzdal obžalosvojich 5000 korún. Tento in sa protiví §-u 344. §-u 353. §. 344 a 347. Trz.) Súdna tabula kvalifikovala tento in za vydierastvo 350, bodu 1. §. 353. Trz. Na prvý pohrad a dla gramatického §§. 350. 353. 344. Trz. tento in zdá sa zaklada skutkovú
vanému
a50.
bod
Trz.
(^íí
1.
dla §-u
výkladu podstatu
4
.
6t vydierai;! va a nie lúpeže. .Meiiovile S. 344. Trz. doslovne stavia tu náležitos, aby pachater odal cudzii Imutelnú vec, kdežto v danom prípade poškodený následkom vyhrážky sám odovzdal peniaze svoje (d<žalovanému. Avšak dla právneho smyslu §-u 34i. Trz. pod ustanov<M.i tohoto §-u spadá aj konkrétny prípad, lebo ako to N. S»vyhrážkou prinútený poškodený, bol puhým nástrozdôrazuje jom v ruke lúpežníka« z ojio nasleduje, že »v právnom smysle skutku úinkoval len lúpežník a nie poškodený.«
—
—
^
—
aspo v teórii je presne urif tú iaru, ktorá delí zloiny (bod 1. §-u 353. a §. 344. Trz.) Ovšem líšia sa ony v najviac pádoch vo vyhrážke. Ked ciel inu je kiádežný a zárove vyhrážka zodpovedá podmienkam §-u 347. Trz. (zvláš je ona priama, nasledovne príliš nebezpená, ked tedy napadnutý povedomí je tonu k že v prípade jeho odporu in, ktorým sa pachauskutoní sa skutková podter vyhlasuje, hne bude vykonaný), stata zloinu lúpeže da §-u 344. Trz. zloin vydierastva dla bodu fbezi)rostrednú) vy1. §-u 353. Trz. nestavia za podmienku priamu hrážku, môže by ona aj alšia, tedy menej nebezpená (na pr. páchate vyhráža sa zabitím dakoho neprítomného). Cierom vydierastva je nadoboudnutie hmotného osohu neoprávneným spôsobom. a prostriedkom tohoto cieTu je vyhrážka.
ažko
tieto dva v cieli a
ke
—
Najvyšší súd proti F trestnú pravotu, zavedenú pred sedriou v B P obžalovanému zo zloinu lúpeže, vybavenú tamže súdnou t?.bulou 16. apríla 1920, 'pcd íslcm B. 44-lS20-c4. v B náslekom odvolania štátneho zástupcu, ale pod íslom B. dil'a 26. jiíla 1920. abbá.k'u a oib'žalcivané'ho 795-1920-72, n,a základe verejnáh^ líenda, zadižanélLO 3. .
.
.
.
.,
—
—
.
da
—
da
novembira 1920. následkom zmätonej sažnosti hlavného štátneho zastupitestva preskúmajúc, vyniesol nasledovný rozsudok:... Následkom zmätonej sažnosti hlavného štátneho zastupitestva z dôvodu zmätonosti, obsaženého v bode 1. b) §. 385. Trpp. do kvalifikácie a v súvise s tým i^o do výmeru trestu zrušuje sa rozsudok súdnej tabule, in obžalovaného kvalifikuje sa za zloin lúpeže, da §-u 344. Trz., obžalovaný odsudzuje sa na zákl'ade §-u 343. Trz. upotrebením §-u 92. Trz. na jeden (1) rok a šes (6) mesiacov žaláru ako na hlavný, a na základe §§-ov 354. a 57. Trz. na ztraitu únadu a vyzdvihnutie politických práv v trvaní pä (5) rokov ako vedajší trest
o
Trest na sl^ade trel:a ráta ad ida 26. júna 1920, a z toticst" c-l'-i 94. §-u Ti z. za odbité sa l>£rie .šis (6) mesiacov a dvadsapä (25) dní z tej doby, ktorú obžalovaný strávil v zatýntnom zadržaní a vyšetrovacej väzbe od 2. januára 1920. lh:-tD
do v
26. júla 1920.
Vedajší ta'est zapoína sa zakonením trestu na slobode, premlania ale konc/f;m tohoto. V&>etky Cístatné iastky výroku rozsudku siidnej ta.'bnle o-
iíá-de
síáTajú nedotknuté.
62
Dôvody: Proti rozsudku súdnej tabule hlavné štátne zastupitestvo zmätonú sažnos na základe bodu 1. b) §-u 335.
oznámilo Trpp.
zpä vzala tú iastku zmätonej ktorá bola založená na bod 1. a) 385. §-u Trpp., následkom oho Najvyšší súd pominul preskúmanie tejto. Generálna prokuratúra
sfaž.ni;sti,
Hlavné štátne zastupitestvo bližšie neoznailo dôvod zmätonosti, založe/nej na bod 1. b) §-u 385. Trpp., avšak zrejmé je, že hlavné štátne zastupitestvo v tom vidí dôvod zmätonosti, že in obžalovainého nebol kvalifikovaný obžaloby na zloin lúpeže, protiviaci sa §-u 344. Trz.
da
Táto
Da
zmätoná sažnos
je
základná.
zisteného a v smysle odst.
3, §-u 33. Trpp. nov. smerodajného skutkového stavu obžalovaný žiadal, aby A. B. mu vydal 5CC0 kcrún. MeiiciManý mu icih neohcel diji, nato obžalovaný siaihol A do kapsy ncihavic, a i B mu tento vj'tknúl, vytiahol obžalovaný revolver a povedal A B i, že zomre,
—
—
i
ke
— — A — a B —u ^i
nedá-li peniaze. Pri tom mieril revolverom
vemi zaknul,
na talí, že sa tento peniaze z kapsy vytiahol, a obžalovanému odo-
vzdal.
Súdna tabula na základe tohoto skutkového stavu za vinného uznala obžalovaného zo zloinu vydierastva, protiviacého sa §-u
da
350. Trz. a kvalifikovaného §-u 353. Trz., a odsúdila ho na základe §-u 353. Trz. upotrebením §-u 92. Trz. na 1 rok žaláru ako hlavný a na ztratu úradu a vyzdvihnutie politických práv v trvaní 3 rokov. právneho názoru súdnej tabule podstatný poznatok lúpeže §-u 344. Trz. spoíva v tom, že páchate odníme vec držiteovi násilím alebo hrozbou.
Da
da
Ponevá obžalovaný 5000 kor. poškodenému neodal, ale na vyhrážku poškodený sám vydal peniaze obžalovanému, preto in obžalovaného nemôže by kvalifikovaný da §. 344. Trz. Súdna tabula mýlila sa v tomto ohade. Nie je rozdiel medzi tým prípadom, ke lúpežník sám odníme vec poškodenému, a tým, ke poškodený vyhrážkou prinútený odovzdá vec, a lúi>ežník túto tak odníme, lebo v druhom prípade vyhrážkou prinútený poškodený je puhým nástrojom v ruke lúpežníka, a da právneho uvažovania skutku, nie poškodený úinkuje, ale len lúpežník. Inak každý lúpežník tomu, aby jeho in kvalifikovaný bol da §-u 344. Trz., ktorý obsahuje prísnejší trest, ako §§. 350. a 353. Trz., mohol by vyhýba už tým, že nie on sám siahne do kapsy poškodeného, ale vyhrážkou núti toho nato, aby on vydal svoju vec lúpežníkovi.
•«
t
tabula mýlila sa v tej otázke, že da ktorého ustanovenia trestného zákona má by trestný in kvalifikovaný, preto Najvyšší súd na základe odst. 1. §. 33, Trppnov. zrušil rozsudok súdnej tabule do kvalifikácie a v súvise s tým i do trestu, a vyniesol zákonu zodpovedajúci rozsudok. Mýlila sa alej súdna tabula, obažujúce okolnosti vôbec nezistila, akovek v skutkovom stave tie skutonosti, že obžalovaný je úradníkoim súpisového úradu, a že on 5000 kor., tedy väší obnos, odal poškodenému, sú obažujúce. Najvyšší súd tieto okolnosti ako obažujúce v súdnou tabulou zist.iné c-baibujúce uvažujúc vyimeTal tirest día §§. citovaných vo \Trokii rozsudku.
Ponevá súdna
o
o
ke
V
da
Brne,
3.
novembra
1920.
DROBNÉ ZPRAVY. Sudcovský prídavok. Našim itateom je zaiste ešte v živej na Slovensku pôsobiaci sudcovia a št. zástupcovia l)odali svojho asu hromadnú sažnos pred Najvyšší správny súd pre zastavenie 1800 korunového sudcovského prídavku, l)aniäti, že
-.^ite býv. uh. vládou. Najvyšší správny súd po pojednávaní
lítorý bol pri/.aaný
sažnos
23.
febr.
1921
túto
Hlavné dôvody zamietavého rozsudku S(ú usuesenie min. rady zo da 9. m. 1920 . 7644, o jednotnej úprave osobných pomerov štát. zamestnancov na Slovensku; nemožnos priznanáa »výhody« sudcovského prídavku voi ostatným št. zamestnancom de lége lata; a konene: že rozpotový zákon je len formálny, a neznamená pre štátnu správu záväbolo do rozpotu pojaté, jestli chybí matezok, aby vyplatila, zaniietnul.
o
riálny zák. podklad.
Negatívny výsledok boja za sudcovský prídavok v tejto forvyvažuje do istej miery zprávu že, min. spravedlnosti chce zavies remuneráciu sudcov a štátnych zástupcov za práce nad kvantitatívny priemer. Avšak jest obava, že finanný effekt týchto remunerácií zostane aleko za požadovaným sudcovským prídavkom. Dozvedáme sa, že majú by sriadené povinné jazykové kurzy z maariny pre eských sudcov na Slovensku, aby mohli pôsobi aj v obvodoch miešaných a aby pri najmenšom roknihám at. zumeli ma. spisom, archivalam, verejným Pri rozhodovaní remunerácií bude bratý zrete aj na spôsobilos jazykovú.
me
64 pravotárske zkúšky oclbývajú sa nateraz správneho výboru sjednotených advokátskych komôr na Slovensku. Kandidáti v prevážnej väšine preukazujú nedostaujúcu spôsobilos vedeckú, a hlavne nezbehlos v štátnom jazyku. Kandidáti si musia uvedomi, že postupom konsolidácie poválenej musia by kladené vždy vyššie vecné požiadavky, a že bez úplnej znalosti štátneho jazyka nebude možno zdarné pôsobi na Slovensku v žiadnom justinom obore. Zkúškam predsedá vedúci bratislavskej súdnej tabule seuátny president Anton Bulla.
Sudcovské
v
Tur.
a
Sv. Martine, v sídle
LITERATÚRA. Právnik seš. L 1921 obsahuje Dr Aug. Ráth va." Praktické pi-ípady. Seš. II. 1921 obsahuje „Prof. Dr Frant. Storch". Praktické piípady. :
„Socializácia ^rá-
:
:
Dr
Kallob
Jar.
—
:
„asopis pro právni a statní vedu" c. 1 11/21. obsahuje Dr Drobroslav Krejí „Nékterá pochybná ustanovení zákona zaborovélio.« Dr Ant. Horák: »K osnove zákona o smlouvé nakladatelské.« Dr Jaromlr Sedhíek „Poznámky k revisi obcanského zákoníka." Dr Fr.. Brychta ,A'yerúv pojem práva a prof. Kallab." Dr Fr. V^eyr „Vzpomínky na ústavní výbor revoUinílio Nar. shromáždéní.' Dr Kallab -„Prof. Dr Jos. Prušák." Sborník véd právních a státních seš. .3 4/20. obsahuje: Stieber M ii 1 1 e r „\ ývoj a i)rávní povaha vlastníkovy hypotéky." Frant: „O nekalé soutži." Dr Volkar: „Úast obanstva v juris„Právni filodikci okresních a župních úradu." C h a 1 u p n ý E. a akt Jos.: „Právni jednaní sofie V. S. Solovjeva." vrchnostenský." Literatúra. Sociálni revue íslo 1-21. obsahuje: Dr J. Gruber: ,,0 nejbližších úkolech min. soc. pée." Dr Jos. Mézl „Vystehovalectví z republiky eskoslovenské." Dr A. Túma: „Ke snahám a zlei)šení výchovy „Délnické a sociálni zákonodarmládeže zanedbané." Dr J. Kotek „Zásady ruského zákoníku práce z r. ství v cizine." Dr H. Masaík 1919." Dr S. Brablec „innost zem. u. pro pái o vol. poškoz. za r. 1919." Dr. S. Janko „Pehled podpor v nezamestnanosti za II. pol. 1920." Dr Rud. Petržílka: „Ze sociálního ústavu republ. eskoslo:
:
:
:
:
:
—
M
:
:
Vanura
:
:
:
:
:
venské."
Véstnik min. financí . 1./21. obsaliuje Oddíl I. ást normatiní: Zákony a narízení pokud se týkaj í finanní správy. Narízení a výnosy vc sbírce neuverejnené. Vyhlášky n ruzná sdlení. Rozhodnutí nej vyšší správního soudu ve vôcech finanných. Rozhodnutí elní rady. „Finanní zákon a statní Oddíl II. Dr Engliš Úvodem. Groš pozpoet pro r. 1921." Dr Štencek: Statní dluh eskoslov. republ. Dr Tesa „eskoslov statní mincovna v Kremnici." Ryc Nouze o drobPro byly zmnény zákony o zvláštni dávce z vína né. Dr Kacíiek "" Novela k zápojové a dani z piva. Hák v lahvícb, všeobecné konu o dani z líhu. Chochole Zmenšení potu beni ch úradu. :
:
:
:
:
:
1
i
:
:
Návrhy ohledné nové úpravy obecního zfízení v eskoslovenské republice. Referoval Dr.
Jaroslav Mezník dne
24.
záí 1920 v Právnické jednote
v Bratislave.
zákonodámou
iiuiostí byly iiekteré podstatné eskosloveiiské republice již znovu upraveny, a mnohé tyto úpravy búdou pravdepodobné prevzatý i zízení v eskoslovenské republido zákona o novéni obecní ce Tak uvádíni lila,vne zákon ze dne 31. ledna 1919, . 75 sb. z. a n., kterým se vydáva rád volební v obcích rep. eskoslovenské, s pozdéjším dodatky; zákon ze dne 7. února 1919, . 76 sb. z. a n., kterým se mení a driplaijí nékterá ustanovení dosavadních obecních zízení a mestských statutú v rep. sl. (tak zv. novela k obecnímu zízení), zákon ze dne 23. ervence 1919, . 443. o úi)ravé služebních pomeru úedníku pri obcích v Cechácli, na Morave a ve Slezku; zákon ze dne 17. ervence 1919, . 421 sb. z, a n., kterým se mení obecní statek v kmeové jmiií obecní; zákon ze dne 19. prosince 1919, . 663 sb. z. a n., o stá-
Doíavádiií
asti
obeciiílio zrízeíií v
m
lych voliských sezname
sb.
o pozatimní úprave správy mést
s
regulovaným magistrátenj
66
na Slovensku, s príslušným naízeníni provozovacími a konené zákony, kteiými se nové upravuje polície bezpeností a polí;
cie zdravotní v obci. I.
Zák. i. XXII. z r. 1886 vyznauje § 4. exempce ze svazku obeaního. Navrhuje se aby tyto exempce v zásaclé byly zi-ušeny, protože odporují duchu asu. Pokud by snad se méla v zájmu vojenské moci obmeziti právomoc obce nad Oisobami vojenskými a nad pozemky patícími branné moci, nech je upraveno zvláštním zákonem. II.
Žáilá se dále, aby pí teritoriálních zmenách obecních hraníc rozhodovaní v otázkach s tím spojených pokud by snad
—
—
nebylo vyhraženo moci zákonodarné nebylo sousteováno v ministerstvu, nýbrž }X)«echáno županským úadúm, jako orgánúm, které nejlépe poznají místní pomery. III.
Co se tye domovského práva bude toto jisté upraveno zvláštním zákonem, proto nechceme se zde o této otázce šíití. Dovoujeme si však již nyní upozorniti na to, že ustanovení § 13 odst. 2 zákona ze dne 9. diibna 1920, . 236. sb. z. a n., dle ktorého »pro povinnost obce pijímati do svazku obecniho piati na bývalém území uherském ustanovení zákona ze dne 5-12. 1896 ,. 222. i. z.«, ^pusobí velký zmiitek pri rozhodovaní o domovském právu n,a Slovensku. Novela o domovském právu z roku 1896 zná pouze nabývání domovského práva výslovným pijetím do svazku obecniho a stanoví, že obec toto výslovné pijetí do sviazku obecniho po desitiletém kvalifikovaném pobytu v obci odepíti nesmi. Pcílle 11. zák. . XXli. 188G nc^nií obec výslovné pijetí do svazku obecniho odepíti již po dvouletém kvalifikovaném pobytu. riieiský zákon obecní zná však vedie nabývání domovského práva výslovným pijetím do svazku obecniho také získavaní domovského práva i)Oiihým pohytem v obci, a ustanovuje v § 10. zák. I. XXII. 1886, že každý, kdo v obci tyi leta nepretržité býva, k obecním bemenúm pispívá a není proti nemu z mravních odleliú námítky, považuje se z;a príslušníka obce bez toho, že by o výslovné pijetí do svazku obecniho se strany obecniho výboru žádal. Je ])ochybno zda citované ustanovení § 13. odst. 2. zák ze dne 9-4. 1920, . 236 sb. z. a n., zrušuje tento zpusob nabývání domov.^kého práva pouhým pobytem v obci, Ijrotože mluví »o povinnosti obce prijimati do svazku obecního«, 4í
nikoliv o nabývání
domovského
])ráva vúbec.
I
67 Právni stav, dle ktereliu by sc ve siuy.slu jednotné úpravy doanovskélio práva dle § 13. odst. 2. zák. ze dne 9-4. 1920, . 236. •sb z. a n., abci mohlo iiaizovat, že nesjní po desitiléteín kvalifikovaméni pobytu oílepíti pijetí do svazku obecního, akoliv by na druhé strane každý oban na zákLadé nezrušeného starého práva již pouhýni tyfietýni pobytean v obci pri splnení ostatnich podniínek ninbl se státí píslušiiíkeni obce, byl 'by
nemožný. Zpráva ústavního výboa-u o vládníni návrhu zákona ze dne 9-4. 1920, . 236. sb. z. a n., uvádí, že hlavním úelem ustanovení § 13. odst. ÍL, je snaha uznemožniti, aby zejména cizinci nabývali právDÍho nároku na pijetí do svazku obecního ve srnyslu §§ 11. a 15. uherského zák. i. XXII. 1886, a zárove, že má býti uínen prvý krok k jednotné úprave domovského práva«, pehlíží však pri tom, že § 11. idi. zák., dle kterého je možno nabýti nároku na pijetí do obce, když žadatel býva nepretržité po dve leta v obci a tam obecné dane platí a nebo jinak k verejným nákladúm pispívá, vztahuje se pouze na statní obany a nikoliv na cizince, a že § 15., který ostatné byl ustanovením § 16. zák. I. y.: 1903 zrušen, neposkytuje v souhlase
s
posléze
uvedeným zák. us^tanovením cizincúm nároku na pislibení domovského práva, jak o nem mluví § 5. rak. zc dne 5-12. 1896, é. 222. . z., nýbž ponecliává úplné na viili obci, zda cizinci chce domovské právo pislíbiti, ili nie. Kdežto podlé rak. zákonodárství svémocné rozhodovaní obce o pí'ijetí cizince do svazku obecního bylo ve prospech cizincú obmezeno, a cizinec dle § 5. záJc. ze dne 5-12. 1896, . 222. í', z. molil nabýti nároku na pijetí do svazku obecního, uherské zákonodarství podobného nároku cizinci neposkytovalo, a naopak ješté stéžovalo udílení resp. piíílíbení doinovskélio práva cizinci tím, že obec mohla cizinci domovské právo dle § 16. zák. i. V.: 1903, jen tehdy pislíbiti, když prokázal, že aspo pét let se zdržuje v zemi.
13. odst. 2. zák. ze dne 9-4. 1920, . 236. sb. z. tedy cizincúm na Slovensku nabývání právního nároku na pijetí do svazku obecního, nýbrž práve naopak jím možnost tohoto nároku dáva, také nezabrauje, aby obec kterf'mukoliv cizinci dobrovolné domovské i)rávo nepislíbila, mimo to uinilo nepíliš šastné první krok k jednotné úprave
U.štanovení §
a
n.
nezmožuje
*) Pozn. red. Xesdílírne názor, že by ii.stano\ enini § 13. odst. 2. zák. . 23G-20. jímž pro území diíve idiersk' bylo recipováno právo rakoiiské pokud jde o otázku povinnosti obce ])iijímati do svazku obecního, byl zpúsoben veliký zmatek pri rozluKlování o domovskom právu na Slovensku. Touto recejicí bylo dosaženo tolio. že otázka, no-
kud obce nesmi odepíti pijetí do svazku domovského jest
(obecního) rozrešena jednotné pro relé iizemí republiky. Predpisy uherské,
které jsou s rak. zák. z 189(1 v odporu ijozbyly samozrejmé platnosti. Xení proto pochyby o tom, že také ustanovení § 10. zák. i. XXll.: 1886 (o nabytí práva domovského ijouhým |)obytem) jest zrušeno: vždyf v tom", že podlé § 10. cit. zák. sluší osobu, n níž dány piedixi-
68
domovského práva v
republice, pioíože zpúsobí na Slovensku veliký zniatek pri rozlicdování otázky nabývání domovského práva vúbec. IV.
Co se sestavení obecného zastupitelstva a obecní rady tye, mél by se vzíti zletel na tak zv. osady a kopanice, na Slovensku v hcniatých krajích velmi rozšírené (Myjava k p. má fpes 50 proc. svéiho obyvatelstva v kopauicích, ^podobné i Detva na Zvolenskú atd.). V uherském právu není síce zadného ustanovení o právu osád a kopanie na zvláštni zastoupení v obeci
ním /astupitel&tvu, také není zde ustanovení o zvláštni správe majetkové, ale zvykovým právem se vyvinulo, že osadj^ a vétší kopanice mély v obecném zastupitelsitvu vždy svého zástupce, obyejné nékterého radního (písažního). Odpovídalo by spravedlnosti, aby toto právo kopaníc a osád zvykové se vj^'inuvši hylo i na dále zaohoiváno a vhodným zpúsobem uzákonéno, jednak s ohledu na místni zájmy téchto asti obci, jednak í proto, že spoieenské rozvrstvení obyvatelstva kopanie býva rúzné od spoleenského rozvrstvení hlavní osady. V.
Pri zákonné úpna.vé obecního zastupitelstva a obecní rady bude na Slovensku znanou odchýlkou tvoiti inštituce obecného olivctíriélio notára, která byla u nás nejen prevzatá nýbrž i dále vybiKlována tím, že obvodní a obecní notári byli zákonem ze den 22-1. 1920, . 211. sb. z. .a n. sestá.taiéni. Institucí stát.ního notáe obecního vneseu byl do politické správy v naši republice nový zpúsob ešení pomeru mezi obany laiky, vykonávajícími správni funkce jako estný úrad, který v rakouském právu správním byl neobvyklý a který také v'novéim okresním a župním zízení nemá analógie. Kdežíto v okresu a župe v elo správy postaven byl dle zákona ze dne 29-2. 1920, . 126. sb. z. a n. sitátní úedník bude v ele obecní správy na Slovensku volený starosta neúedník, který o práva, povinnosti a zodpovednost deliti se bude s no-
a
—
Ftátním úeníkem. Považujeme toto rozešení pometárem ru mezi byrc-kraticky úednickou správou stáUií a mezi obanskou samosprávou v obclch za velmi šastné a niavrhuje-me, aby obecní m zíinsitituce notáire^ká, j'ak s e vyvinula v uherském obecního klady v tomto §-n stanovené, považovali za piísbišníka iiijmouti dotrenon s^a5'.k^l, jest imi)lirite zahrnutá povinnost obce osobu do svazkii oliecního; znení g 13. odst. 2. zák. . 23G-20. pak plyne, že o této povinnosti ol)ce platí pi-edi)isy rak. zák. z 189G, jest tey jasno podlé ktorýcli norem sluší tuto otázku posuzovati. Bylo l»y ov.šem v zájmu jjrakse. aby ministerstvo vnitra vydalo piíslušné pokyny pro i'irady, o tom, jak sluší nyní na Slovensku
vzhledem k recepci uiovského práva.
i)ráva
rakouského
postupovati v otázkach do- >~N-r.-^t—~ v --
I
69 žení, byla na Slovensku i pH clefmitívní úipravé abecnílio rádu prevzatá a vyslovujeme nádeji, že instituce tato iasem penese se ze Sovensika i do ostatního území ixa.ší republiky. Již nyní by mohlo se analógie této právni instituce užíti pri ešení otázky správy vétších mést, jak o tom niže bude ješté Notár, který nyní je sitátním úedníkem, bude v obci jednak
e.
nezávislým, odborne vzdelaným initelem, který veškeré svoje sily a scliopnosti múze vénovati správe a rozvoji obce, jednak bude svým právním postavením, jakož i svým odborným vyškolením, statní správe dostatenou zárulcou, že dobre úmysly zákonodárce i vlády nestroskotají v obcícli pro neporozumení, nezkušenost, nebo nedbalost mistních výkonných orgánu. Na druhé strane bude ziase starosta, jako represeaitant obce, zdravou protiváhou tomu, aby správa obce nebyla príliš byrokratická, aby místní pomery a zájmy byly dostatené chránený a rešpektovaný, a konené, aby i u obecenstva jak to duchu asu odpovídá byl udržován a sesilO)Ván zajem o verejnou správu. Starosta bude totiž nejen stále inným pri obecní správe, nýbrž bude se s notárem deliti o zodpovédnost za tuto správu.
—
—
Co
se
tye pomeru mezi
noitáreni
a ohecním
zaatupitel-
stvem, resp. starostou, doporuuje se pevzíti ustanovení uherského obecního rádu (zák. i. XXII.: 1886) pokud se notáe tye, pri emž by se provedly jen ty zmeny, které jsoíu dúsledkem sestátnení notárske instiituce. V uherském právu byl pomer me2i obecním zastupitedstvem a notárem dobre vyvážeín, a odpovídá i dnešním pomérúm. Notár byl síce volen obecním výborem, ale na jeho volbu mél hlavní slúžny svým kandidaním právem, jakož i jako predseda reštauraní komise rozhodující jedvliv. Hlavnému slúžnemu, resp. vyšším administratívnlm notkám podléhal notár i disciplinárne. Tím vším, jakož i tooi okolností, že notár byl volen v obci doživotne, byla samostaitnosít jeho vúi obci zaruená. Dne« kdy notár bude státním úedníkem, který i svúj plat bude dostávati od štátu, stane se úplné od obce nezávislým. Z toho dúvodú nebude snad potreba nezávislost notáe n-a orgáinech obecních tolik zdúrazovati, jak to iní § 12. zák. ze dne 22-3. 1920, . 211. sb. z. a n. Toto zák. ustanovení tyká se sice »obstarávání úkolu státoi správy«, ale dlužno uvážili, že pojem správy statní v Uhrách, kde tak zv. politická správa vykonávaná byla autonomními municipiemi, byl zcela jiný, než v Rakousku, kde politická správa rodélena byla mezi úrady statní a samosprávni. Notári, pokud spoilupúobili pri správe statní, v soudnictví a v daových záležitofrtech, byli i tak na orgánech obecních neodvislí. Ale pokud byli inní v tak zv. politické správe verejné, platilo pro ne ustanovení § 89. zák. i. XXII.: 1886., dle néhož »za správne vykonávaní naízení, spoívajících na statní a municipální správe, zodpovedný je v prvé radé rychtár a notár«, a kde dále se
70 slúžneho má vykoaiati notár sporychtárem. Citovane ustanovení §• li. zák. ze dne 22-3. 1920, . II. sb. z. a n. pedstajvuje si asi pocL pojem „správy statní" tak zv. „politickou správu veejnou'V a tu zdá se, že rozdelení zodpovednosti za vykonaní administratívních rozkazu vyšších úradu v obcích mezi notárem a lychtálem jakož i obecné predstavenstvo jest s])rávnéjší a odpovídá duchu naši správni reformy, i když iní notáe méné neodvislýni n-a orgánech obecních, protože spolu-zodpovédnost zamluje také s})0iluiimos!t laického elementu pri verejné správe,, která-jak uvádí dúvodová zpráva vh'idní k náwhu o zízení župnich a okresnich úradu »nemá býti jen výkonem impéria, nýbrž tvúrim elementem ve veškerém živote, inicem úredníka dúvérnikem obyvatelstva«. I vecné dúvody jiné mluví pro totorozdelení zodpovednosti a pro zaruení spoluinnosti »rychtára a obecnélio ])edst)a.venstva«. Xotár bude dle § 4. n. u. zák. pesaditelný a nikoliv doživotné usazený v jedná a téze obci, jak tomu bylo dosaváde, takže nebude poskytovali dostatené záruky' o zinailosti místních pomeru v obci, jak osobnlch, tak vecných, a bude dobre, bude-li nucen déliti se o zodpovednost s í-ychtárem pri vydávaní úedních osvedení o osobních a vecných pomérech irúzná vysvedení, mravnosti, nemajenosti^. l>otvzování žádosti a pod.. Xebylo liy také správne, kdyby ku praví, že rozkazy lilaviiélio
lené nebo v dorozumení
s
—
l).
rekvisíce
a
jiné
výkony
souvisejicí
s
nuceným
státnínk
ho'spodástvím a pod., byly ponechaný úplne notárúm, aby ti to* sami nešli zodpovédnost a také odium za výkony statní správ>-, tak hluboce zasahující do soukromých pomeru jednotlivých obôanú. Kdyby se probraly výkony ])olitické štátni správy v obcích konkrétne, dala by se najíti správna hranice, pokud notár pri výkonech téchto má býti úplne samostatným, a pokud má jDýti s obecným pedstavenstvem spoluzodpovedným. 188G, leny oObecní notári byli dle § 58. a 63. zák. i. 22 :
liecného ])edsrávu obcí veliký a rozhodující vliv. Vli\ tento sesílen byl ustanovením § 11. zák. zo dne 22-3. 1919, . 211. sb. z. a n., dle ktorého notár je oprávnén a povinen sistovati i
Pozn. red. Právo, n'sp. povinnosti olnniiíiio a obvodního notáiiusnesení neb 0])n(pní obecnícli miíinfi byly v § 11. zák. tak (\ 211-20. stanovený i pro inípady ohrožení blaha obce; stalo se za tím íielern, aby poskytnutá iiyla notári niožnost liájiti zájmy (>liecní pi-oti pi-elimiitum s(^ slany ohecnícli oi-gánú; pouhé odvob'n i'applaoe), jeliož l)y notái- mohl na nsnesoní ohecnícli orgánu ponžíti jako každý oban (jak mini referát), nelzo považovali za postaismru nadáu tolné; notár, jako osoba Virední musí býti i v tomto zvláštními privy, jež ovšem json i jeho povinnostmi. »Pornníkovi«*)
l)OZí>sta.viti
í
I
71
^ž do rozhodnutí hlavného slúžneho opatrení a usnesení obecních orgánu, pokud by tím byl porušen zákon, prekroená púsobnost nebo ohroženo, blaho obce«. S tímto sesílením moci notáe dlužno úplné soiihlasiti. Ostatné zákon ze dne 29-2. 1920, . 126. sb. z. a n., dáva v §§ 60. a 97. obdobné županovi a okresnim náelníkúm právo, sistovati usnesení župních resp. okresních výboru a komisi, l.j piici se zákonu nebo 2.) pekroující pusobnosít výboru resp. komise, ale bylo by záhodno obmeziti podobné i právo notáe na tyto dva pipady a odejmouti mu právo sistováni pro ten pripad, kdy podlé jeho názoiii usnesením nebo opatrením obecnicli oi^ánii snad »blaho obce je ohroženo«. »Blaho obce« je pojem tak široký, že by notár resp. Jilavný slúžny mohl sis/tovati každé usnesení nebo opatrení obecních oi^ánú, a tím by se vyvinulo prílišné portinikování obecních orgánu. Obecní zíistupitelstvo, ve kterém búdou na základe demoki^atického volebního rádu zastoupeny všechny vrstvy obj'^^atelstva obce, je zajisté v prvé radé povoláno k tomu, aby rozhodlo CO sohrožuje blaho obce«, a každý oban, tudiž i notár bude míti pravo podati proti rozhodnutí nebo opatrení obecních orgánu odvolaní, takže je vždy daná možnost pezkoumati veškeré rozhodnutí i opatrení v obci uinená, a zdá se, že tato ochrana zajmú obecních a zajmú jednotlivých obanú úplné postaí, aby »blaho obce ohroženo« býti nemohlo. Doporuuje se také, aby dle analógie § 60. a 97. zák. ze dne 29-2. 1920, . 126. byly stanovený presné Ihúty, ve kteiých musí býti sporná záležitost predložená hlavnému slúžnemu, resp. okresnímu náelníkovi, a jím rozhodnutá, a aby promeškání téchto Ihút mélo v zápétí, že sporné opatelií. nebo rozhodnutí múze se beze všeJio realisovati.
Co se notárú tye navrhuje se, aby i jmenování a pesazování notárú, a snad i systemisování jednotlivých notárskych a podnotáských staníc nebylo vyhražováno ministerstvu \tiítra, jak to iní § 4. hor. zák., nýbrž ponecháno županúm po p., -aby v tom smeru použito bylo co nejliberálnéji ustanovení § 16. t. z., dle kterého ministr vnítra múze své oprávnení prepupokud se -stiti ministru s špinou moci pro správu Slovenska, tye županúm. V zájmu rýchlosti a úelnosti téchto opatrení je nezbytné potreba osohních znalostí notárú a znalosti místních pomeru, které mohou míti toliko županské úrady a nikoliv ministerstvo vnítra v Praze. Podotýka se, že i za rakouské vlání« obcí, jehož se referát obáva, múze se vyvinouti i telidy, kdyby odpor notárú byl v zákone obmezen pouze na prípady porušení zákona nel) ))rPkroení púsobnosti. Kantelon pi-oti vzniku tohoto porurníkování múze býti jediné náležitá rozvaha notárú a hlavních sliižných. jich porozumení pro ])Otieby obce s Jedné strany a zájmy statní se strany druhé schopnost nalézti vhodnou stiední cestu mezi
témito mnohdy sférami atd.
navzájem
znane
se -
"^
rúznícími - ^= - ^
zájmovými -
72
dy prijímaní, jmenování a pesazoA'ání správního iiedníctva až do IX. hodn. tídy ponecháno bylo místodržiteli, a ministerstvo po p. císá vyhražoval si jmeiiování jen vyššího úedníctva.
VI.
-
finanníci! komisí v obci, jak o nich mluví §§ 13 19. zák. ze dne 712. 1919, . 76. sb. z. a n., naráží na Slovensku,, hlavné ve venkovských obcích na znané obtíže pro nedostatok inteligentú vúbec, a »odboníkú« ve smyslu § 14 uh. zák. zvláš. Komé notáe, uitele a faráe nájde se ztéží jiný inteligent na vesnici, a ve velké asti »malých obcí« ani téchto není. Notár nemúže býti lenení finanní komise, protože vede obecní úty. Obecní hospodáství by dost smutné dopadlo, kdyby kontrola tohoto hospodáství byla pouze na finanní komise obecní obmezena. Upozorujeme tlále na to, že v Uhrách byla zavedená povinná, nejméné každoroní revise obecní ho liospotláství, kterou provádéli hlavní slúžni pomoci, odborných- státních úednikú, tak zv. okresných útovní kú, pridelených k slúžnovským úfadúm od útáiny pri finanním í-iditelstvu zák. i. Ili. z r. 1902, min. na. 125.000 z r. 1902. obežník ministerstva financí . 2800 a ministerstva vnltra .. 78.000 z r. 1904). Zachovaní této instituce na Slovensku považujeme za nezbytné nutno.
—
Zí'ízení
VII.
Iprava verejné správy ve
vét.ších
méstech bude vyžado--
vati zvláštni pozornosti. Již dosavádním obecním zrízenim byly jak v echách, na Morave a. ve Sle>zku, tak i na Slovensku
pro správu nékterých mést stanovený úchylky od všeobecného obccního zízení mesta štatutárni v echách, na Morave a ve Slezku, mesta numicipální a magistrátni na Slovensku,.. I nové úprave správni organisace v naši republice uznai)í'i ná byla již nutnost utvoiti pro mesta vyjímku tím, že § 3. zák. ze dne 29-2. 1920, . 126. o žui)ním a okresním zízení vyatá byla Praha ze svazku župniho. Ovšem bude nutno tyto úchylky od všeobecného pravidla povoliti jen tam, kde vecné dúvody toho vyžadují, a dúvody ])ouze historické musí se neprivilegované pocJiati stranou. Z toho duvoilu zruší se asi magistrátstavení nékterých statutárních a hlavné vétšiny nich mést na Slovensku, kde téchto mést je prílišné množství a vétšinou jde o mesta malá, jichž zvhštní postavení dá se téžko hájiti z isté vecných dúvodú, a je na úkor jednotnosti, úelnosti a úspornosti verejné správy. Jinak véc však nui s€ ve velkých méstei-h. jak je ku i). Plze, Brno. Moravská. Ostrava, Olomouc, Bratislava, Košice, atd., která potem svého obyvatelstva vyrovnají se každému okresu, ba naopak svým intei^ivním a rozvetveným životem hospodárskym, kul-(
I
73
lurním
a
spoleenským, mnohdy
i
svoji
lidnatostí kterýkoliv
okres daleko predí. V eských zemích se verejná správa dosavád vykonáva v téchto méstech tím zpúsobem, že v statiitárních niéstech zastáva starosta vedie své i funkci okresního .hejtmana, v ostatních méstech, která nebyla štatutárni (ku p. v Moravské Ostrave a v nékteiých pražských pedméstích) byly na tomtéž teritóriu mesta dva správni orgány, obecní iiaitl a úrad okresního hejtmana. Dojde-li pri úprave okresní správy k tomu, že rozlolia okresu v eských zemích bude zmenšená, romnoží se simé poet onéch prípadu, kdy teritórium okresní správy bude se krýti s teritoriem jednotlivého mesta. (Xa Slovensku byly pomery síce zcela rúzné, ale i pece zde byla uritá obdoba mezi mésty magistrátními a mésty statutárními, jakož i v jich pomeru k ostatnim obcím dana tím, že v magistrátnich méstech mešanosta s magistrátem vykonáva vedie olbecní správy i funkce hlavného slúžneho). Nebylo by zajisté z hospodárskych a administrativné-technických dúvodú úelné, aby verejnou správu na tomtéž teritoritu vykonávaly dvoje orgány, obecní zastupitelstvo s obecní radou a starostou v ele, a okresní výbor se svým okresním náielHÍkem, hlavné když púsobnost obou orgánu, jak hospodárska, tak pomocná a poradní (hlava VII. zák. o župníni a okresním zízení) by byla v mnohém smeru totožná. Navrhujeme proto pro význaná mesta, která sama o sobé tvorí okres, slouení obou orgánu správních v jeden celek, imž dosaženo by bylo znaného zjednodušení správy v téchto méstech, a to tak, aby obecní správni orgány byly souasné správnimi orgány okresními. NIésta tato, jež bychoni k vúli jednoduchosti nazvali »mésta s okresní správou«, byla by v bezprostedním styku se župou. V našem domácim právu rakouském i uherském máme dosti príkladu a právnich prvku, dle kterých by se v správou a mezi téchto méstech upravil pomer mezi statní autonómni správou. Rovnéž by nedélala velkých obtíží úprava obecního zastupitelstva, aby souasne mohlo zastávati funkci okresních výboru, hlavné když platné volební rády jak do obecnícli zastupitelstev, tak do okresních výboru spoívají na téchže zásadách všeobecného, rovného, prímého a tajného hlasovacího práva. Ce se tye správy téchto »mést s okresní správou«, bude hlavné dúležité, jakým zpúsobem by se mél upraviti pomer mezi funkci starostovou, kterou v obcích zastáva volený oban-laik, a mezi funkci okresního náelníka, který je státním úednikem z povolaní. Nedcjporuovalo by se, aby obé tyto funkce svéeny byly jediné volenému iStarostovi-laikovi, jak tomu bylo rakouských méstech statutámich, príliš odvislénui od místnich politických strán. Vládni dúvodová zprávu ku
74
zákonu
o zízení župiiím a okresním dobre uvádí, že vmladý náš štát vyžaduje ku své konsclidaci pevné ruky jednotici, jer za daných okolnosti nejlépe se múze projeviti prostednictvim hieiarchisticky rozvrstveného úrednicva«, a z toho dúvodu také navrhuje, aby v elo okresu a žup postavení byly statní úeílníci. Je samozrejmé, že tato »pevná jednotici ruka« nesmela by býti odstránená z mést s okresní správou, a to jak z dúvodu politických, tak i z dúvodú verejných (správné-
technických).
Na diaihé strane nesrovnávalo by se a duchem správnf reformy v naši republice, kdyby v méstecli s okresní správou pohltila správa okresní správu obecní, a aby v ele této správy stál pouze statní úedník. Mesta mají svoje majetky, mají isté místní zájmy a ikoly, jež stéží svéila by správe statních úednikú. Také by se velká mesta bránila tomu, aby požívala menší samosprávy než ostatní obce. Považujeme proto z téclito dúvodú za nemožné, že by správa mést byla i pri definitívním ešení upravená podlé »zákona ze dne 31-1. 1920,. . 233. sb. z. a n. o prozatímní úprave správy mést s regulovaným niagistrátem na Slovensku«, dle kterého lenové méstké rady byli prohlášeni za statní úredníky, a tak správa mést úplné sestátnéná. Snad nejvýhodnéjší ešení poméiu mezi funkcí starostovou a okresního náelník-a ve méstech s okresní správou by bylo, kdyby v elo správy postaven byl sice volený starosta-laik, vedie neho však by správu mesta vedl, podlé analógie obecného notára ve venkovských méstech na Slovensku, statní úedník, který by byl jakýmsi »méstským okresním náelníkem». Pro tohoto »méstského okresního náelníka» dalo by se užíti predpisu o jak bylo už eeno .správním postavení obecních notám skoro beze zmeny,, nebo 8 uritými motlifikacemi, zaruujícími státnímu úedníkovi vúi volenému starostovi jeho neodvistlost a vliv na správu mesta. Takto upravená správa velkých mést byla by jednak neodvislá od místnícli stranníckých pomérú a skytala by dostatenou záruku za presné a jednotné pravádéní zákoiiú a naízení, jednak by na druhé strane osc^bou starostoA^ou hájila rešpektovaní místních pomérú a zajmú a zaruovala spoluin-
—
—
nost obanstva pri správe. Bezprostrední a intensívní spoluinnost vládnílio dúvérníka pri správe mést prispela by správe ve stediscícli hospodárskeho a kulturního života ku sblížení se živlu státné-úednického a obanského, což jisté bude v souhlase s duchem nového obecního zízení. Obava, že by snad bezprostrední a intensívní spolupráce státního úedníka pri správe mést omezovala samostatnost mést, odpadá z^iemokratisováním a zlidovéním našeho verejného života.
I
L
75
L
Jurecký:
Rozhodnutia Najvyššieho súdu vo veciach trestných. K náležitostiam zloinu padelania súkromnej listiny nepatrí aj dosiahnutie cieFu, totiž obdržanie protihodnoty za padelanú listinu. Právny pojem upotrebenia padelanej zmenky. i401.
N
a
j
\"
y
š š
í
s
sažnos
Zniätorná
bod
§.
i d
u
s
n
40o.,
1. i
e s o
5G:>
sa n
1
S.)
a s
1
e d o
^
ii
e
:
sa zamieta.
o
D o \ d y: Proti rozsudlvti siidnej taltule osohitny obliájca -obžalovaného oznámil zmätoi-nú sažnos na základe bodov 1. b) c) •I}85. § Tpp. jieto, lebo skutok obžalovaného nebol kvalifikovaný len poknsom. dalej lebo obžalovaný nebol oslobodený v sniysle 07. í^ Trz. y^ toho skutkového stav)i, sedriou ziesteného, súdnou tabulon prijatého, a tu v smysle 3. odst. 33. §. Tippnov. smerodajného, že obžalovanlý na 5000 korvm znejúcu zmenku, na ktorú mená J a, V a. J filiálky a. A' .a, F j a, A' a, bez ich privolenia podpísal, u s
— v—
j
.
— —
—
—
.
—
cieom eskomptovania tejto zmenky podal, súdy stupa správne odviedly ten i)rávny záver, že obžalovaný zmenkovú súkromni listinu zhotovil, a ju na to upotrebil,
uvej-neji l)anky
nižšieho falošnú
alty iou jestvovanie zmenkovoprávnej zaviazanosti na zmenke podpísaných dokazované bolo a tak obžalovaný už týmto upotrebením do\ i'šil zloin padelenia súkromnej listiny, ]n-otiviaci sa 401. § Trz. a Ivvalifikovaný' dla bodu 1. § Trz., k náležitostiam ktorého nei)atií aj si'ijiadelanu za dosiahnutie cieFu. totiž obdržanie protihodnoty
krnnmú listinu. snesenie
zo diia
'JO.
januára
líK'l.
ís. Kr.
11i.
'u-'í^).)
Otec chytil syna za krk, drhnul ho a siahal po vidlách. Syn sa vy* slobodil a otca vidlami ubil, tak že tento následkom utrpených telesných úrazov zomrel.. Syn nejednal v oprávnenej obrane. l30(i.,
od
7U.
§§.
Trz.)
n o u o b r a n o u da 79. § Trz. v širšom iirávnom úmysle treba rozumie jednako oprávnenú ol)ranu v užšom smysle „'. ])restupenie brnníc <\. a odst. 7!). § Trz) a jednako neti'estané oprávnenej obrany íposl. odst. 79. § Trz). Preto aj v prípade tohoto Itrestiijienia (zo strachu. Takú a zmätku) treba vvniesf oslobodzujúci rozsudok da bodu 3. 3:^0. § Trpp. Vzbladom n.a prirodzenú a povinmi úctu dieaa oproti rodirom vyvinula sa tá praks, že diea aj v prípade nebezpeného nay)adu so strany rodia musí útekom vybybnú tomxito nápadu, jestli litek je vôbec možný. \ otázke použitia 79. §-u Trz, rozhoduje N. S. na základe skutoo
!> )•
á v
n
e
zistených súdmi nižšieho stupa (3. od.st. 33. § Trpi)i)u) lebo jirávnou otázkou je i obžalovaný jednal v opráAuenej obrane. \ danom prípade N. S .z tých okolností ,že otcom napadnutý syn telesne neporušený ostal, naproti tomu ale on otca, už zarazenVhu aj na zemi ažko telesne bantoval, odviedol ten právny záver. .lur. /- tu nemôže by rei o prestúpení hraníc oprávnenej obrany. Najvyšší súd u s n i e s o 1 sa n a si e d o \ n e
m.sti.
:
Zmjitoné sažnosti sa zamieta jii.
76
D ô v o d y zmätoné sažnosti sú bezzákladné a ako také v smysle odst. 1. 3(5. § Trpp. musely by zamietnuté, lebo z toho skutkovólio stavu sedriou zisteniího, súdnou tabulou z iastky ijrijatého^ z iastky doplneného a tu v smysle odst 3. 33. § Trppnov. smerodajného, že ol)žaIovaný svojho otca vidlami nielen po krku udrel, ale aj potom ho nimi viackrát udrel, a ten padn'ul na zem, aj vtedy ho ešte sem a tam trhal, treba odvies ten právny záver, že smrtený výsledok zapríinivšie toto bantovanie nebolo potrebné k odvráteniu toho nápadu D a Sz a, že obžalovaného za krk bol chytil, drhnul a jednou rukou sahal po vidlách, a že vzhradom na tú okolnos, že obžalovaný otcovi svojmu aj kosti dolámal, a na vôbez i'irazy ažkého rázu spáchal, kdežto on ostal telesne neporušený, nemôže by rei o tom, že by obžalovaný len zo strachu, laku alebo zmätku bol prestúpil hranice oprávnenej obrany, a dfa toho sidna tabula nemýlila sa kecf vypovedala, že obžalovaný ten in, ktorý je predmetom stidenia nespáchal v oprávnenej obrane. Usnesenie zo diia 2(). janiiára 1921. ís.. .Kr. III. 59-20). :
ke
—
—
om
Zloin usmrtenia dieaa len
matka môže spácha, ktorá usmrtí manželstva. Rozhodujúca je tá okolnos, i matka poas porodenia dieaa žila v zákonitom manželstve. Tá žena, ktorej muž žije, nemôže by považovaná za žijúca mimt) manželstva, dokia nebola zákonite rozvedená so svojim mužom. svoje diea, porodené z
tá
mimo
2ŠÍ., 279.
Stála
praks:
dôvodoch, usnesenia X.
.S.
Najvyšší sud Na základe
§§ Trz.)
Pod výrazom »odlúená«, nachádzajúcim sa v treba
u
s
n
i
rozume e s o
1
>>rozvedenú« ženu.
sa
nasledovne:
rozsudok súdnej tabule, nariauje sa nové pokraovanie, a tým sa poveruje
súdna
ta])ula v
odst.
1.
odst. 35. § Trpp. nov. zrušuje sa
B
Dôvody:
Súdna tabula za vnnú vypovedala obžalovanú zo dieua dla 284. § Trz., o ona tým
zloinu zúmyselného usmrtenia
da
—
j zúmyselne usmrtila bezpro4. apríla 1919 v Ž spáchala, že stredne po pôrode svoje z nemanfeelstva porodené diea tak, že ho duchnoii, ktorii jemu na iista pritisla, zadusila.
Siidna tabula ako skutonos zistila, že usmrtené diea bolo z plodené od nemanželského otca. Súdna tabula považuje obžalovanú za vydatú, avšak uvádza, že nie je isté, i manželstvo obžalovanej obžanebolo rozviazané smrou muža v dobe zaiatku tehotnosti rokov lovanej, lebo obžalovaná o svojom mužovi nemá takmer žiadnej \.edomosti, je tedy pravdepodobné, ba skoro isté. ohladoni na minulé válené udalosti, že muž ani nežije, a sná nežil ani \ dobe, ke(r obžalovaná telesne obcovala, a z ktorého obcovania otázne .")
diea
sa narodilo.
súdna tabula imvažuje i)ri kvalifikácii inu obžalovanej zplodené rozliodujúcu okolnos to. že usmi-tené diea bolo nemanželského otca. Z tohoto dôvodu považuje ona usmrtené diea porodené z manželstva, a kvalifikuje in obžalovanej d.-i za
Tedy
o
sa
284. S Trz.
Toto právne stanovisko
si'idnej
tabule je mylné. Zloin usmrtemôže spácha, ktorá usmrtf správneho vysvetlovania
nia dieaa dla 284. í? Trz. len tá matka s\oje diea poiodené mimo manželstva.
Da
zákona rozhodujúca je tá okolnos, i matka poas porodenia dieaa žila v zákonitom manželstve. Taká žena, muž ktorej žije, nemôže by i>ovažovaná ako žijúca mimo manželstva, dokial ona nebola Následkom tohoto mýlnehcp ziikonitp odlúená od svojho muža.
77 právneho stanoviska súdna tabula j)ominula so stanoviska tiesfnlu) postupu zretelne zisti tú rozhoduji'icu skutkovú okolnos, i žil muž obžalovanej poas porodenia usmilneného dieaa. Bez zistenia tejto skutkovej okolnosti Najvyšší sud nemohol aplikova ])rimerané ustanovenia trestného zákona, lebo on dla odst. 33. § Tr])p. no\. skutonosti zisti nemôže. Najvyšší siid tedy musel pokraova dla 1. odst. 3'). § Trpp. nov. (Usnesenie zo 3. februára 1921. ís. III. 71-29.)
da
Porušenie zákona tým, že okresný súd v svojom obore pôsobností vybavil trestnú vec zavedenú pre prein násilia proti vrchnostenským medzítkam. Usnesenie N. S. vynesené ku zachovaniu právnej jednoty. 1914; bod 1. 17. § zak. I. XXXIW 1N97, U2.. :)27. S.) (4. § zák. i. XL :
:
Najvyšší súd vyniesol
n a s e d o a- n é usnesenie: Opravný prostriedok generálneho prokurátora uznaj úc za základný, vyrieka sa, že okresný súd s ý výšoznaeným svojim rozsudkom porušil zákon, menovite ustanovenia bodu 4. 17. §, zák. '']. XXXIV. z roku 1897 a 2. odst. 527. § Trpp. potial, pokia zaviedol trestné pravotné konanie proti J-i M-i pre prein násilia proti vrchnostenským medzítkam dla 4. § zák. i, XL. z roku 1914, menovaného v tomto preine za vinného uznal a odsúdil vzdor tomu, že tento prein v smysle bodu 4, 17. §, zák. i. XXXIW z roku 1897, patrí do oboru pôsobnosti sedrie, konene že spisy tejto trestnej veci ní'postú1
—
pil
príslušnej sedrii.
Zárovei v smysle posl. odst. 442. §Tri)p. zrušuje sa reený rozs okresného súdu spolu s celým tomu na základ sliiži\ším pokraovaním a okresný sid u])ravuje postúpeniu sa ku
sudok
tejto trestnej veci príslušnej sedrii v
Dôvody:
B
Dla oznámenia etníckej stanice
j
—
j
pešiaci
záso-
bovacej kolóny A. O. a F. J. v noci 14. februára 192Ó. uinili oznámenie u výšmenovanej etníckej stanice proti J i M i preto, lebo ich v noci na ulici v spolonosti jeho brata P a a napadnul. Na to etníci A. K. a K. K. vybrali sa na vypátranie J a a P a M a, ponevá ale P. M.uskoil, etník A. K. s pešákmi T pua O stili sa za P M m, kdežto u J a a zostal len etník K. K. .1. na etnícku stanicu, pokiísil M. odporoxal ís s etníkom K sa tohoto odzbroji, aj mu vychytil bodlo, a mu ho etník s i>omocou T iio () u, ktorí sa medzi asom vrátili, odobral a ho na etnícku stanicu viedol, vyhrážal sa mu tými slovmi: »pokajte, vy eské ja \'ám to odplatím!« s Na návrh povereníka štátneho zástu))cu s ý okresný siiil napre prein násilia i i riadil pojednávanie proti obvinenému J proti vrchnostenským medzítkam da 2. odst. 4. § zák. i. XL. z loku a a v spomenutom preine za 1914, toto pojednávanie zadržal, J \inného uznal a odsúdil na 14 dovii väznicu, mimo toho aj na GO sa stal právo|jlatným. korún pefiažného trestu. Tento rozsudok Okresný súd v smysle 15. § Tri)p. svoj obor pôsobnosti povinný bol skúma z úradnej ])ovinnosti a ])onevá prein, oznaený v 4. §, z IkhIu 4. 17. § zák. i. XXXIV zák. I. XL. z roku l'914. v smysle roku 1897 patí do ol)oru pôsobnosti sedrii, dTa 2. odst. 527. § Trpp. spisy trestnej veci príslušnej sedrii mal postúpi. Okresný si'id v S i ])orušil tedy zákon, menovite ustanovenia i)okraovanie na teraz citovaných §§-ov tým konaním, že trestné návrh povereníka štátnelio zástu))cu zaviedol, na miesto toho. ai)y spisy ]jol odoslal ]n-íslušnej sedrii. a že na základe zadržaného |:ojcdnávania tiito trestni vec meritorne vybavil.
—m
—
— M— —m
—
—
— — — M— — —m
ke
—
— M— — M— hne
—
— — —m
78 Nasledoxiic v .siuy.slc k'. S Tj)]). Najvyšší siid nmsel opiavný iMDstic'dok .'r(Mu>iálnelio i)í)knátora zíi základný uznaf, porušenie zákona nstálif, rozsudok okresného súdu spolu aj s celým predcliáuzajúcini trestným poki"a()\ aním zrušit a naia
v(>ci i)oly odovzdáte dla zákona zo
teslnt'j TíDO.,
októltra
t.'."),
da
lll.
Í9'-.'0
eís.
ir)I-;;.'0.)
5.
»Obžalovaný bol uznaný za umného«, »necíti sa vinným« sami v sebe nie sú zákonnými dôvody zmätonosti. V takýchto prípadoch nestaí len odvoláva sa na bod 1 a) (alebo iný) 385. § Trpp. Spôsob oznaenia zmätoného dôvodu a toho ustanovenia rozsudku, proti ktorému uplatuje sa zmätoná sažnos. Zretel na obranu. (3Ki.. ;iNr), s. liod i-.'li. k'N. t;. ;5!'0. S, liod i. 4;, Wi. i; ~ «'«l-^t-
i--
."!.
31. S
Trpp.j
\' takých i)íi)adoch, ketf ide o dôvod materirálnej zmätonosti, \. S. povinný je založi svoje rozhodnutie na tie skutonosti, ktoré sedia, })oažne súdna taltula za povinné uznala (3. odst. 33. § Trppnj, nasledovne N. 8. nemôže zisti skutonosti a nemôže ani to vypoAcda, že i)onúja liezprostredným potrebné drží zistenie nejakýcli. sidmi nižšieho stui)iia ])ominutých okolností, má právo len zruši rozsudok na základe 30. Jí Tri)pn. a nariadi nové jjokraovanie. Nieí pochybnosti o tom ,že toto môže sa sta len z úradnej povinnosti, stránkam na zálebo zákon neudeuje právo zmätonej sažnosti klade 35. § Tri)pn. Jasné je tedy, že v skutkovej otázke zmätoná sažnos je neprípustná, a ako taká, zákonom vyliíená.
i)idá, že obžalovaní, ba aj obhajcovia § Trpp. domáhajú sa zrušenia rozs\idkn sudu nižšieho stnpíia na tom základe, že skutkový stav ne správne bol zistený, že zistené skutonosti nie sii dokázané. Takieto zmätoné sažnbsti \ smysle 3. odst. iM. § 'rpí). odmictajii sa.
redsa mnohokrát
odvolávajú sa na bod
1.
sa a)
38:).
zmätonými sažnosami, N. S. lil)erálne zachádza s takými ktoré neobsahujú ])resné oznaenie zmätoného dôvodu alebo najuidnutého oi)atrenia (390. í* Trpp) a ktoré len odvolávajú sa na istý takýchto i)rípado(h do povahy (l)od, literu, vetu, atcf.) zákona. \ 4^ hl. iiojednávaniaoh sa berie obrana obžalovaných, i)rcdnesená na dôvodoch prechádzajúcich oiiravných prov písomných alebo striedkov.
N 3srj.
a
v y
j
š š
í
s
li
d
vyniesol
n
Zmätoné sažnosti, pokia (un § Trpí). sa odmietajú.
a s
1
e
d o
\-
rozsudok:
n ý
sú založené
na body
1.
a)
h)
bodii A2'^. § Trpp. zni;itona sažnos v i)ípade založená na dôvody zmätonosti, oznaené § Trpp." môže že v 3S4. á 38;".. S Tri)p., ale medzi týmito nenachádza sa len dôvod, alebo -.^obžalovanv bol uznanv za vinného, že sa necíti vinným«, vmtaký dôvo, že »obžalovaný bol uznaný za vinného, že sa necíti
Dôvody: Da
i.
42(5.
by
ným«, alclK) takv dôvod, ktorý v podstate zodpovedá týmto výrazom, bod v tomto prípade nemôže sa vzia do ohadu odvolávanie na v" obžalovaného možno zisti, ze on 1. a) 38.">. § Trpp. lebo z obrany ale netvrdí lén popiera spáchanie inu, tvoriaceho základ obžaloby,
je tedy. že on, a ž eby tento in nebol trestným inom .Zrejmé v skupráve tak verejnv a osobitný obhajca týmto odvolávaním len ale v smysle ó. tkovej otázke na])ádajú rozsudok súdnej tabule, odst. 33. § Trppnov. zákon nejtripúša.
to
o
79 Ani obžalovaný, ani obliájcovia nevyjadrili sa v tom smere, že príiny považujú kvalifikáciu trestného inu oltžalovanélio za mýlnu, a dla ktorého ustanovenia zákona by mal on kvalifikovaný by. Nevysvitá to ani z obrany, ani z bodu 1. b) 385. § Tn^p., na ktorýs sa sfažujiici sa odvolá vajii. V tomto ohTade tedy zmätoné z akej
sažnosti sú upotrebené bez oznaenia zmätoného dôvodu, následkom oho oni v tejto asti, ako také, do viny však ako zákonom vylúené v smysle 3. odst. 434. § Trpp. musely by odmietnuté.
o
(Usnesenie zo
da
januára
12.
1921, ís. Kr.
III.
80-19-3.)
6.
Zatýmné zadržanie a vyšetrovacia väzba vytrpené obžalovavojenského súdu pre iný in, ako ktorý je základom trestného pokraovania a súdenia u civilného súdu, vpoítané by nemôža do trestu na slobode, vymeraného civilným súdom. (."394. Tz. v znení i. 1\. /.nkoiia zo di'ia IN. derembra U»Ii». ís.
ným u
1
Najvyšší
súd
sb. za k. a
vyniesol
nar.)
nasledovný rozsudok:
Xa základe zmätoné j sažnosti, oznámenej hlavným štátnym zástupcom, založenej na bod 2. 385. § Trpp. z dôvodu materiálnej zmätonosti. oznaeného v bode 2. 385. § Trpp. ziništije sa rozsudok súdnej tabule v tej asti, da ktorej v tejto trestnej veci za zatýnuie zadržanie a vyšetrovacú väzbu bola uznaná a za odbytu trestu na slobode vzatá doba 1 ijedného) roku 2 (dvoch) mesiacov a 22 (dvatsadva) dní. poítaná od 5-ho augusta 1919 do 27. októra 1920; zárove ale na základe 94. §u Trz, z trestu na slc)botíe. vymeran.'Iio rozsudkom štátnej tabule za odbyte sa lierie dol)a 10 (desa; mesiacov a 8 (Osem) dní, ktorú obžalovaný od 5. augusta 1919 do 2. okt. 1920 do 20. okt. 1920 v zatýmnom zadržaní 1919, a od 17. februára a vyšetrovacej väzbe vytrpel.
as
Dôvody: Zmätoná sažnos hlavného štátneho zástupcu, založená na bol 2. 305. § Trp}), z iastky je základná. A síce súdna tabula zistila za skutkový stav že oljžalovaný aj u divízneho súdu bol vo vyšetrovacej väzbe, bola ale toho názoru, že aj tá doba n)á by zapoítaná do trestu na slobode, vymeraného v tejto trestnej veci, ktorú oližalovaný u vojenského sudu vytrpel, lebo vraj niet dát k tomu, že by obžalovaný tam pre iný in bol býval odsidený. z drutejto hej strany ale ol)žalovaný i)i-e ten in, ktorý je predmetom veci, bol etníkmi zatknutý 5. augusta 1919. Avšak tento názor si'idnej tal»ule spoíva na mylnom výklade 94. nevzbudzuje pochybnos v tom § Trz., lebo ustanovenie tohoto S-'i ohade, že do trestu na slol)ode môžu zapoítané by odsúdeným vytrpené len to zatýmne zadržanie a tá vyšetrovacia väzba, ktoré odsi'ideni strávil v trestnej veci. slúžiacej za základ trestnému pokrao-
trestnej
vaniu a siideniu.
A ponevá
obžalovaný
3.
októbra
1919.
liol
odovzda-
vojenskej vrchnosti, ktorá proti nemu v svojom obore pôsobnosti %iedla trestné pokraovanie pre zloiny dfa 327. § voj tr. zák. a (!. §. zák. I. XXI. z roku 1S90, ale nie pre ten zloin, ktorý je základom prítomného trestného i)okraovania, (alej ])onevá obžalovaný len 17. februára 1920. bol zpjit odox zdaný civilnému 8Úd\i, a tak v tejto trestnej veci len od 5. augusta do 2. októbra 1919, potom od 17. februára 1920 bol v zatýmnom zadržaní a vyšetrovacej väzbe: súdna tabula pri výmere trestu nezadržala zákonom stanovené a za odbyt' trestné sadzby, ked do trestu na slobode zapoítala, vzala aj tú dobu, ktorú obžalovaný v inej trestnej veci u divíi'.neho súdu n d3. októbra do 1(5. februára vo väzbe strávil.
ný
80 Nasledovne Najvyšší sid v smysle 1. odst. 33. §. Trppnov. musel zruši rozsudok sijdnej tabule a vynies zákonu zodpo-
pimeane
vedajúci rozsudok. (llozsudok zo
da
12,
januára
1921.
ís. Kr.
III.
293-20-3.)
Prehad slovenskej asti rozhodnutí Najvyššieho súdu eskosl. repubh'ky. Sosíavil dr. A. Z.
Jpsfi kupec vykonal právo voby, stanovené v §-e 353. obchodného zákona, od vobij svojej, raz uinenej, nemôže sa
i
jed)tostran ne odchjijUf.
SiM'na
B. Taiieiiila rieyenie sodrie, ktcrýiii .bolo ipolil'iaáA'žaldbník iiemôžie "uplatova kii ma iiáli.adiii v píscwiinej žalcíbe splnenie školdy, leibo smluvy žiadal a tak svoje volebné právo už vykonal a od tejto voby jedncstramie nemôže mž cdstiVpi, i\ v\TÍekla, že žalctba z leenélio 'dôvodu n.emôže zaimietnntá a to preto, kibo iprálvio, žiiaida splnenie sanlnn-y aie'priíšlúclualo žalobiLÍkavi aiáíJledikoiin itciho, že sa žalovaný opofz'cil, lež prislúclialo taibula
vyiiekiiiiité,
že
a^
si
—
by
QUiu
ma základie
— ke
sanluA-y,
teidy žalrilmik
Kiiaid'al lOid
žailova-
svojho sniluvného a>ráva. a týni'tio -ešte' nevykonal A^obu medzi právami, stanovenýiiíi a' §-e náslcidkoan 353. obeib. zákcnía, ktoa-á voba prislúolia kupcovi oiTicadenia preidiaiMatea a' rcr/jšíirenej aniore, a požadorvanie splnenia snikiAy malo lan ten následok, že by žalm'aný h<Ä nno1k>1 plni doitia, pokiia žaldlia o odškcidné nicbola prednesená. néiio
aplnemie
iponžil len
sunliiivy,
—
(18./II. 1919,
Í-.
1918. P.
I.
—
—
1152/10).
NajvjjSši súd: (lovolaeej žiado-sti žaK>va.nélio vyhovel, žalo-
bu o
cidškodini'
Dôvo.dy: v
pre kitpoa
in'idpisoan
môžií sa
zi'iiiiiietol,
"§i-ie
Pri Aykonávaní vídebného ])ráva, nstane-veného 353. obe'hodného zákona, uKíteriáhiyni právnym
je, Ž£!
iQd
ke
tcbo
kupee
irž
ra7.
je/dnotstramne
Aykonal
A'ole'hné jn'ávo.,
iiw^-
odehýlii. to jest právij jedno-
stirannej anieiny je A-yhiené. Oilvolai'í si'nd ipo)iinšiJ tento preidipis,
ke
^•yiekv)l, že sa ža-
mahiol ciddhýli -oid siatojIio A"íolí}l)ného práA'a, ia' žaloíl)© nna pbienie smluvy, a že hol ojn-ávnený danéílio, sniennjneebo žiiaida miesto plnenia Qiia ipoje'dnáivianí o zabájení sj^oru ná'uiia'du škr.y.
Itjllník
—
—
81
Xusiiáviie v vri! kal pliinenid sinliivy
—
Jia ZHk!:ti;de
jefhio
valéhuýdi
7.
prársio,
tým
l^lnenie, (\
I.
Rv.
irž
nstiaiioiveinýcili
i>rá)\-,
oho
je aj plnflnie sniluvy, z
(ih}i
volebné
iisitamoiviené
v
§-e 353.
aievykonal, lelbo ž<8' žalobník iieiioidal žalol)u opozrlenia; iie^iprá^vny je výrok tento iia-eto, lebo
'/.ÁkCna, ešte
dlK"-!!.
19*20,
otlivolací súrt, žo žaloljiiiík ipažadio"\ianíau
sa- oje
vykonal
v
$-e 353. C'balL Ztikoaia,
nasleduje, že jestli žalctbník
jieidino
'žia.da
z trcicih MokfbnA'cli ipi'áv. (24./IX.
III. 10/19.)
Vlastiiíkort i)Ozetnl,v prisli'icJia práiyj, Ž'tadaf od lauKcda.
ho (JcJiávil od
tpj
škôd J/ a
spósiohxje iij)otreho(nn))t
materiálnej
rijkalori/eh jóin,
újniji,
ktorú dik
)iacJ)('i(lzajúcicJi
sa
jeho sjtsednow pozewlcn. II. fíozhodovaf o pohadá kach. zakladajíicicJi sa na tomto práve, tedij o pohadá v ha ch súkroninopáiiej ))ora]i>j. i)rislúcha do oJ)oni pdsol)}iosti rk(dnijcJi }ia
.
s O do r.
Xajijšší súd: Tyiliovel iastoone idovolacej žiraidiosti žalobzmenil rozsu'dok odvclacielio siVln v tej laiS-tke, dVa. iktonáimietke žalovaného, nej l:olo .vyhovené spiaini tpekážajúeej A^^iiekol, že rozihcidoMainie o alteiiiatúto inifíimietku zamietol, th^iej diuiihej iaKtke žaloby spaidá dio obom pôsoilmostl dbianskelio súdil, následkami cbo pozbavil platnosti cpatrenúe i'ozsmdkii odvolacieho súdu .dotýéne praTotnýeh a oJdvicla'.CTC'h iítnat a naUžil cinvolaeinmn sildiu, aiby ah\i pokraoval a vyniesol nové ník-íjiA',
—
CiTsliodnntie.
'DÔA'Cidy: Najvyšší súd nznal za bezzáiklíiidnú tú aižnos žiaidcsti, poda kttej Cidvclaeí súd l;ol by ]>ciiuišil ?n(ateiálne iíi'ávne pn,vidlo tým, že nenznial právo Thistn.íctva na tú ntiiiicvitcs, na k-tcrej sa výkalavá ja-ma žalovaného nailo.vToliuej
ciiáflza.
lelío
ída skutkového stavu
—
prvostupovým súdom
pri-
pojednávania a prevedeného dokazcxania, zistenéiio a odvolacím súdoin prevzatého kt(U'ý je nie napaidmutý a tak je dra §-u 534. O. pp. v rt^-iziioinálnom pokriaovaní S'miCir'Cidiadiný, úve jamy, 'O 'kt^rýcHí je tu re. iuž priv .stály ma teiajšoim mieste', než piokia nidská pamä siiailia a vždy iliDly r.
v^-u
270. O. p. p. ipo aiváženi eílélro
—
nosti ž)alovanéli(;.
Neporušil tedy cdvolai'í súd materiálne praividlá tým, keí žaK:ibe žalcbníkov, A'z-aliujúeej sa na právo vlastníc-
nevyhovel
cva
tí;l!oto
piiestcra;
v prítoia.nom toim veioi.
i\'í''.držaní;m,
o práve, naldobudnupríslušnos iastkou hlavnej
n>íp;aide nel:alo r/I'ešené
lež o tean,
že je
82
—
vzalmjiícii Z tejto priéiny ?í>o1o trciba (íovolaci.u sažaioáf ako bie^ízákladnú zaniietniiC.^ sa na uziiaiiie (práfva vlastiiíctva Poti toiiiiii za odÔTodineiiú nzaiial najvyšší súd dovolaciai žiados žalcbníkov v tej iiastke, ktorá sa na to vzaibuje, aby žalo'vamý oidemál tk miajetkové iíjmy, ktoré iin retôené 2 jiamy-
—
zapríkmjú. Odvolací súd na základe žalovamými prednesenej, sporu prekážajúcej námiitetky vyriekol, že táto žiaidosf patrí do obom pôsobnosti adniinista-atívnej vrcbnosti a v sm^-sle boidn 1, §-u 180. O. p. p. pravotn
v
tejto
asti
zinišil.
Najvyšší súd však neuznal za správne rozbodnutie odvolá cie.ho siVdn preto:
lebo prá\Tiyin piia.\iiidlom
je,
súkronmoprávnej povaiby
ká.cib
riaclnyoh súdov, a kúto;
že rozbotdovanie o požiiadav-
do oboru pôsdljnosti žaloba žalobníkov musí sa považova za tapinishieiba
Idtio dl'a prsidimesienáia žalcr-jníkov neistota z jamy icili. dvora vyteká a iírirodfeene dotýka sa npotreíbitsnoslii dvora, teji:o prekáža a tak žalobníkcm majetkovú škcidu zíipríiuje; žalobníkom ako vlastuíkc;m ale ^'ýplyvonl z ioli vLasTnickeibo práva prislúcba právo, žiada od žalovanébo aiko susieda, aiby icJi ccbiráuLl oid tej škddy a materiálinej ujmy, kt<;>rú ion upotrebovanim jaimy zapríiuje, ponevá žalovaný svoábo práva len tak môže užíva, aby týmta driibému majetkovú šikoidu nezapríiinil; ponevá je však bezpocbyliaié, žp.' žalujúci svoijou žalobou dcmábaijú sa ocbrany svojiob uiajtko\-ýciIi záujmov, rczsúdenie takejto veci však spa.dá do oboru pôsobnosti
riatdnie'bo
súdn,
z tejto
vybovel
a
príiny Najvyšší súd dovolacej výroku rozsndikn rozbodol.
da
žiivdosti žalobníkoA"
(8./X. 1920,
. Rv.
III. 19/19.)
3
„Ah Idfjou M'ioi Xadba]inJiof'' dVa ohchonnej ohjjcajc neznamená toko, že si fifani/ žiadalij mOif za spUiište mesto Viede, lež znamená to. že po stanicu Xodhahnhof ro Viedni s voáanim a dopravou tovaru spojené útrat.ij predávateV má zapravif. (Naj\Tší ^úd 29./X. 1920. . Rv. III. 23/19.) 778-26. Najvy.í.ší súd 29/X. 1920. . R v. 1 1 . 23/19.)
—
Xajvíjšši súd nevijhovel osprareúlítovavej žiadosti údohdo volaciu íiadosf odmietol z toho dôvodu, že nemôže hl/f považované za npzavinené také omešlcanie pri podaní do^ volacej žiadosti, ktoré -^a stalo následkom toho, že advokát žaliíka a jeho
lobníkov v deviaty odišiel
de
po doruení rozsudku odvolacieho súdu mesta cieom vybavenia inej veci.
do vzdialenejšieho
I
83
odkia
pp pronárlov
sa
pirkrík}/
Ie)i
pnffanhi dorolacc] žiadosti, novenej im), R v. III. 14/19.) /.•
po vpl>/}i}(tí lehoty, stamohol rrátif. (24./IX.
5. i. Rozridzdiiie rozsudku odvolacieho súdu z toho dôrodu, že pri zist<'uí skutoností nebol uvažovaný celý obsah pojednávania a doha zo rania i^ 270. O p. ]).) taktiež z dôvodu neúplno' sti skutkového stavu. IT. Jestli predá vatf už ropred odoprie ffndanie tovaru a nežiada si od kupca lehotu k dodatonému plneniu. nie sú smerodajné in i urení sunimij odškodného tie trhové cenjj, ktoré trvaljj v lehote, stanovenej kupcom k dodatonému plneniu, lež tie. ktoré trralij r tom ase, ked predárate })lnenie odoprel.
—
Xa.i.vy'š.ší smiiL,
aiá-slcdkoni jvciaicej žia;dusti
žalovaného roz-
sudok odvíhuúeho siVchí QziviaiZia.l a míaloŽil imai, ia;l>y iaJlej ;pokr^ova! a \ynie.sol iir,vó rozhodiimtie aj dotýniie zná,ša;!ii;a všúti-at.
tký<5li
D ô vo
zistil, žo žaLavianý rozimiie a vie roziíiuie obsalhu záA^eiikovólio že mioliol listii, .pripojeiiélio 'ža'lnlmíkom pdd B. Žalovauiý iLa]>áda v Teiviziniiáliiej žiaidostii toto zistenie o-d1(1
y:
Odvolací «úd
naiol'ko iiiaarsky,
ako ta.kó, ktoré sa stalo ixxníšoiixní formáhieho a ktoré »i>i'šoaii oidii)oriije. Dovolací súd túto saižnos iiznial za základaiú,
A'iolacicilio súdrii,
ffíraMidla
da
§-11 270. O. p. p. pri zistení skutsúd pminiiý j o v.šetky dôkazy iiviažova, Cflvolací súd však pri zistení .sklltko^•ého stavu neuvažoval tú skutorMios, že 'žalclbník Ifill'O
kcivábo
st.axii
— 'ke
'aol
—
súdofin vypoutý súm svedlL, že svedok J. D. iiemeeky vyjédnúvial, s^vedie-il. že žalrluiík nevie miaansky la s nílni sa A-ždy nemieoky i^lwvúra.l, že žalcjliník svoje dopisy pO'd N. B. 2./3. Qwipojené, x jpi
mi
prd prvostupovým
—
s-o ižal:oiliaiík
rmi iKMneekej
i«sal a že irorátanie
na
listinu B. tiež
v
neaiieckej
rei uviedol, iiá-sledke.m éolio porušením formálneilio pravidla zistený Äkntkový stav nemôže hxí .smei-oflajným v dovolacr^im ])okra-
o vaní.
Ale záklaíliiiá je aj tá zažnos žalovaného, že- pri zistení jeho po\iinnosti k rfalšieanai doílávaniu 'dreva, odvolaeí súd tiež nie\"z:al
do
olil'iaidu
všetky
ú^diaije
'dokazjovanid,
léw oibsali
odvolaeí súd v tamto dliaide pominnl nvažol^'a tcni dôkazu, ];i])o.jeiiého pod B., vzalvujúceho sa na porátia
kt^ý
núe, istan-
porátanfce
o
„aim tcho,
znie:
ctyone
—
asu
i
lalc'bo
ma
Júni verreehnet"' a uezistiil skutkový sa tento výraz „verrechinet" na konméné parátianie, týkajúcjc sa len kúpnej ceny,
lí).
daného dreiA'ia:, vzfalhuj''?'; avšak keby porát.anie liolo -l.ývalo koineným, z tohoto by Na na to ann'hlo krnkhi'doiva, ž,e snihiva, nziarsTetá stránkami. toiho
ide
84 apliiená a že žaloibniik ncjmal prárv'a alšie ictodáivaiiie požadova. Ale iiie.zistil cdivoJiaioí súd skaitkoTý stav aiii dotyné taho, i je pravdivé to t\Tideiiiie žalovanólio, že sa povoznícke cedule, vystav.eiié v -máji a jiíni, na také drevo Vizfiaihujú, ktoré povozníci odcJbtaili už prad májom a k žalobníko:vi Len pozdejšie od-
"'oals
viezli;
odvolací súd sa síce - touto otáakou zadberá, odvolávajúc ,^uzn)anis" žalovaného, ponevá je však nie \'y tvorená sa na pra%''dLVOs tva-denia žalovanéiho, leibo od^-olací súd také skutonosti nezistil, ktoré by vytváraly pravidfiiA'os reeného tvrdeiiia a ponevá je v spore roabo'dnou otázkou tvrdenie žalovaného, zistenie povimností k alšiemu dadávaniu dríva, súvisí s pravdivosou tvrdenia žalovaného, nakoko jestli žalovaný v máji a júni direvo už nedodával, z tehoto by sa mohlo na to konkludova, že simluva tola splnená.
— ve
—
—
Konsne je základná aj tá sažnos žaloa-airóho, že odvosúd porušil materiálne pravidlo týim, že pri airení odškodného do cliadu bral trhové ceny mesiaca októbra 1917; lebo žaMjník v s^'ojctn prípravnom spise na 7. strane sám udáva, že žalovaný predom oidoii^rel alšie doidávaniie, ipredavate už vopred odofi^re dov takom prípatde ale, dávanie a k poziatýmnemu plneniai lebotu jiežiada, lací
ke
urení summy
cidiškcdného nie sú smeroidiajné tie trholehote, ureu/tj kupeoan k poz.atýimnemu <^k>dáA'aniu, poskytnuté ním biez žiiiadosti pre dáva teai, lež tie trhové ceuy, ktoré trvajú v tom ase, v ktorom prdávate alšie dodáA'aiiis odoprel; ponevá kupec opozdeného predavatea nemôže do nepriaznivejšiilio položenia uvies bez jeho vôle v akoi:n^ položfaií by bol býval vteidy, kcíby kuqiec k pozatýmnemu plneniin leboitiu nebol dovolil; z oho nasleduje, že nakoko zisti možno skutonos ottoprenia, ponevá v tejto iastke sa obsali pjipra\-nélio spisu žalobníka jn-otiví of/>sabu žalobníkovej výpcvidi uinenej ma odA'olaeom pojednávaní žalobník by nemal jn-áva žiada tú trhovú cenu, ktorá trvala v októbri 1917., lež tai, ktorá trvala
pri
\é ceny, ktoré trvajú v
—
—
mu
—
—
v ase,
ke
sa odopr^nie odvolací súd A'šak
ním
v:5'x?hádzajúc z právjielio stanoviska,
— skutkový stav — da tohoto —
zanj'atéilio
Ponevá
stailo;
—
v tomto ohaxle
iie^iistil.
.
skutkového stavu o'ln'olaicíon súdcon stalo sa iastone porušením pfravidla a sku'tko\'ý star\^ je z iastky aj neúplný, lx)lo a tak vec nie je súca ku konenému rozihodnaitiu. treba rozsuidok odA-olacipibo súdu da lí-u 543. O. p. p. rozviaza a odvolací súd upravi k abšiemu pokr>no,A-aniu. (ló./XI. 1920.
.
R.^-.
III. 42/19.1
zisteni".
85 Dr, AI. Hellebiand:
Zásadní rozhodnutí nejv.
voj.
soudu
v Praze. K §
45.
brán. zak.
(Pojem „Pletichy".)
Jako pletichy ve smyslu § 45. br. zákona oznaiti jest jaké* koliv jednaní pedsevzaté za úelem oklamaní a zpúsobilé k stalo-li se v úmyslu vyi jen in abstrakto oklamaní mknouti sebe neb jiného povinnosti odvodní, presenní službe neb inné službe jiného druhu.
—
— by
Xejvyšší voj. sond zmatení stížnost geiierálního vojenskézacho'vání zákona proti rozsndku divisního soudu v O., jimž obžalovaný J. Š. byl odsouzen pro prein dle § 45. br. z. ze dne 10. bezna, ís. 193. sb. z, a n. a pro pe5in svémocného vzdálení se dle § 212. v. tr. z. pro prevedenom prelíení jak.o neodúvodnenou zamítl.
ho prokuátora pro
Du
v o d y
:
Zmatení stížnoíit podaná generálním vojenským prokurátorem na záštitu zákona vytýka rozsudku zmatenost dle bodu 6. § 358. v. tr. ., kiterou spatuje v tom, že pokud jde o prein dle § 45. br. z. nebyl vojenský prokurátor k zavedení trestního stíhaní a divisní soiid tamtéž ku rozhodnutí príslušným, a iní návrh, aby trestní vec, týkající se tohoto preinu byla odstoupena príslušným oivilním úadúm trestním. stížnost není v právu.
Dle zjištení nalézacího soudu spáchal obžalovaný prein dle § 45. br. z. tím, že byv dne 17. ijna 1919 jaiko vozá pro jamu »Jií« v Moravské Ostrave do 31. bezna 1920 inné vojenské služby sproštén, po vystoupení z práce koncern ledna 1920 vzdor vyzvaní piúslušného doplovacího velitelství resp. etníctva dne 13. bezna 1920, neprodlené nastoupiti innou službu, u svého vojenského oddílu se neprihlásil, jeho dovolená vystoupením z práce stala se neplatnou a že tudíž, kryje se neplatnou dovolenkou, dopustil se pletich, by se inné vojenské službe vjimul.
a
Dle opisu
kmeového
(základního)
listu nastalo sprošteni
obžalovaného na základe výnosu MNO. a bylo témuž jaiko legitimace od okresního doplovacího velitelství vydano oí;véde.ní.
Z tohoto jde na jevo, že obžalovaný byl dne 17. íjna 1919 do neaktivního stavu propuštén a že mél povinnost, po uplynutí doby sprošténí bez zvláštního vyzvaní nasítoupiti u svého telesa innou vojenskou službu.
«6 Jelikož obžalovaný sliora uvedeného vyzvaní etnického neuposleclil a domélp se do Polska otlebrati niínil, byl dne 15. bezna 1920 zatknut a prostrednictvíni .príslušného okresního doplovacího vetitelství svémii telesu pedán a u tohoto dne 15. bezna 1920 presentován. Dne 20. bezna 1920 vzdálil se saiiiovolné od svého pluku, byl však následujícího dne civilní stráží zatknut, pri eníž strážniky nebezpené ohrozoval. Dle názoru generálního vojenského prokurátora jest nesporno, že obžalovaný ohledné deliktu po svém presentování
spáchaných podléhá vojenské soudní právomoci. Píslušnost tato však není prý daná ohledné svrchu uvedeného, obžalovanému jako prein dle § 45. br. z. za vinu kladeného deliktu. Sprošténí obžalovaného vojenské inné služby vztahovalo jemu byla tudíž tn^alá dovolená, se na dobu delší 3 niésicú ve smyslu §1:3. br. predpisu III. díl udelená. Dnem propušténí 17.' ijna prestala pix) nej vojenská, 1919 do neaktiváty soudní právomoc, která byla nové založená teprve opGtným
—
—
—
presentováním obžalovaného. Jelikož tudíž obžalovaný spáchal prein dle § civilní osoba, spadá prý trestní ízení pro tento
45. br. z.
in
jako
do oboru
pôsobnosti obanských soutlú trestních. Názor generálního vojenského prokurátora byl by správnym, kdyby ve skutenosti šlo o prein dle § 45. br. z. Nalézací sond však podídil trestní skutek obžalovaného tomuto trestnímu ustanovení následkem chybného A'ýkladu záikona. Jako pletichy ve smyslu § 45. br. z. oznariti jest jaikéi koM'V za úelem oklamaní predsevzaté a k tomu také zpúsobilé jednaní, stalo-^li se v lYmyslu vyjen in abstracto miknouti sebe neb jiného povinnosti odvodní, presenní službe neb inné službe jiného druhu. Pachatel použití musí tedy prostedku nejakého, kteiým pímo neb nejpímo oklamán má býti úrad neb orgán Viední, i"ozhodující o branné povinnosti, aneb bdící nad tím, aby tato povinnost byla plnéna. V daném prípade spatujc rozsudck »plcticli5-« v tom, že obžalovaný, jeho dovolená se stala ná&ledkem vjistoujpení 7. práce neplatnou, k vojenské služl)é aienastoupil. Tímto zjišuje však rozsudek pouze, že obžalovaný své povinnosti nedostal, nikterak však, že by se byl dopustil pletieli. V dúvodech rozsudku se ovšem praví, že se obžalovaný v Cemiž však toto krytí spoívaJo, kryl neplatnou dovolenkou ozsudek neuvádí a zejména nezjišuje, že by se byl obžalovaný na no]ílatnou dovolenku odvolával aneb jinakým zpúsobem bledol vzbudili kln.nmé zdaní, že dovolenou dosud má. Zjišténí takové nebylo by také v souhlase se spisy nebo dle etniokého oznámení obžalovaný, byv dne 13. bezna 1920 k okamžitému narukování vyzván, tak lu'initi pislíbil. všíik
— by
—
a
—
slibu tonwi nedostal.
87
Ze zjišténí rozsudku jde nepokryté na jevo, že obžalovaný nedopustil se pletich, ovšeni také ne preinu dle § 45. br. z., nýbrž že prosté ueiiiaistoupil vojenskou službu, ku které byl ipovlnen.
Jde tedy o otázku, zda obžalovaný dopustil se preinu neupO'Sleclmuitím povolávacího rozkazu ve sniuslu § 50. br. z., spáchaného tím, že akoliv již v Icdnu 1919 z práce, po kterou byl isproštén, vystoupil, k vojenské službe nenastoupil.
Branný zákon predpokladá ovšem, že pachatel obdržel tuto rozkaz povolávací, formu tohoto rozkazu všiak neuvádí pedp.), spadající do oboru stanoví tedy prôv. ná. íbranné MNO., které niúže tyto predpisy dle potreby doplniti neb nié-
—
niti.
Obtíže spojené s kontrolou a povolávaním o-^oh od vojenské služby sprošténých pohnuly bývalá ze-mébranecka niinis,terstva k vydaní výnosu vyhlášek ís. 133016. ex 1910 z prosince 1916 uher. zemébran. mini'stej-stva), dle kterých méli branci z verejných zajmú pro urité služby sprošténí ihned zase k pokraovaní v inné vojenské službe nastoupiti, jestliže z práce, pro kterou sprošténí byli, vystoupili a byli tedy vysitoupením z práce zárove k inné službe povoláni.
Dle sdélení MNO. j. 515-32. ze dne 15. listopadu 1920 jsou tyto vj^nosy vzhledem ku i. 2. zák. ze dne 28. rijna 1918, ís. 11. sb. z. a n. dosud v platnosti a iiebyly jinými nahraženy.
—
—
Dle dovolenkj^ (osvedení) ml obžalovaný domobranecký delostrelec po uplynutí sprošténí bez zvláštního vyzvaní nastoupiti innou vojenskou službu — tato povinnost nastala ve sniyslu svrchu zmnených výnosu samozrejmé i díve, opustil-li •
službu, pro' kterou byl sproštén.
Byl tedy k inné službe povoláii v kteréžto dobé z práce vj^stoupil.
JeMkož jednalo se z.,
se o
innou slúžim
již
koncem ledna
1919,
za mobilisace, dopustil
preinu neuposlechnutí povolávacího ro-zkazu dle § 50. br. pro který ve smyslu § 13. v. r. . podléhal vojenské soudní
právomoci. Xelze tudíž tuto trestní zále-žitost postoupiti civilníni trestníni úfadúm a nutno zmatení stížnost, která uplatuje jen zmatek dle bodu 0. § 358. v. tr. . ve smyslu § 371. odst. 2. v. tr.
.
jako neodúvodnénou zamítnouti.
Rozhodnutí ze dne . dec.
1920, ís. P. 419-20.
:88
Dr.
Bainka:
Bytová reforma v judikatuf e nejvyššího správního soudu.*) .
1.
T' fizení o zabráni bijtu ídle vlád. iiaf. ze <^]iie 22. Icdna 1919, musí býti sfiaue pied vydaním loihodnutí <:. 38. sb. z. z. n^r. spoleného bytového úradu dana píležitost, <Jby zvdéln výsle-
nmu
dek úredního šetrení a zaujala k 16. ernia 1919, . 2784.)
556
in
své stanovisko. (Xález
C. 2.
smysln § 6., . 1. vlád. uar. ze ilne 22. lediia 191V^ . 38. e/b. z. iiia. rozumet jest ršechny místností, kterých má hýti pouííváno podlé príslušných povolení úed)iích jafco bytu. (Nález ze dne 16. eervTiia 1919, . 3004.)
Bytem
A'e
. .
3.
\rnb. vi. nar. ze dne 22. ledna 1919, § . 38. 'tlú. z. nar. predpokladá, že ten, kdo bytu svého jen as obasu používa, má ješté jíný byt. jeh.ož mirže pravidelne použivati, že tedy obasné používaní onoho bytu nemá svou píinií Je^i v nejaké jDodstatné prechodné pekážce. bránící jeho stálemu obývaní, na príklad v odcestování za povolaním, nebo v jivé didežíté príin. (Xález ze dne 26. evna 1919, e. 3220).
Ustanovení
6.
6
C. 4.
Zákonné podmínky pro zabírání bytu musí tu býti nejen v dobe provádeného šetrení., nýbrž ješt r ase. kdy se o zabírání^ skutene rozhoduje. (Xález ze dne 28. ervna 1919, . 3286). C. 5. T'
prípadech uvedených §
.
6.
2.
a
3.
vlád.
naí-.
ee
.tlne 22.
Jedna 1919, e. 38. ábw z. iia. jest zabráni bytu nepípustno. když byt, který má býti zabrán, jest již na delší dobu jinémn nájem)iíku pronajat. (Xález ze dttu? 5. ervence 1919, e. 3440). C.
6.
používa spole)iík živnostoiskélio })0dníku mimo závod ve svém byte jako pracovný, nelze pokladali za míst)iost i)0}(ží vaou ku provozování živuosti po rozumu ^ S. Mistno.si, které
Zákony o odiranO iiajominku a zal)íáui hytu oltreini jsou :stanami velmi a-sto myln vykladaný. Príinou toho jest na jedné strane snaha hytových iiradu zaopati-iti co nejvice l)ytii a ohmeziti právem záhoru i)ostiženeiio v jelio hytov potiehô na nejsmutnôjší niíru. a na straní- druhé zase snaha nájeniníka domáhati se vôtíí ochrany než mu sám zákon o ocliranô nájemníkii poskytuje. Není
89 vlád
iiaí.
zc dlio
22. lediia 1319,
erveiiee 1919,
5.
dín'i?«
e.
.
38.
sib.
z.
a
(Xáloz ze
iiav.
3341). C. 7.
Pok((d iioii zmocníil obce k zabírání bjjtu dle i. 1. vlád. um-, ze (lii« 22. loichia 1919, . 38. slx z. a na. r zemskcm zákonníku i/hlášoio, ncifí obec oprárncna provádctí opát fotí podlc tohoto nuizeuí. (Nál.^z ze dne 23. srpiia 1919, . 3898). C. 8.
Bijt, jehož uiajifel domu potreby je jako butu prosré vlastúely, nesmi býti zabrán. tíebas ho z dúvodú arcit jen prechodných, v prítomné dobe skiitené nepoužíval. II. Rozhodnutí o zabráni bytu musí bytí dorueno všem spolumajitelúm domu, v némž jest zábrany liyt, (^ 8. vkkl. iia. ze dne 22. leicliia
ní
1919.
.
38. sb.
z. la iiar.)
(Xález ze
.
'ckie 1.
záií 1919,
e.
3675).
9.
Dúležítá píecltodná príina, bránící majiteli bytu v doasuživáíii bytu, pusobi, že 4 nedelni Ihúta, stanovená v § (J. . 2. vlíiid. iiia. zie diae 22. ledua 1919, . 38. s'b. zák. iia. po dobu trvaní této príiny nepoína nebo, že Ihúta zapoatá se staví. Zdržuje-li se tchýn po nejaký as v byte zetov, aby se tam léila, nelze z toho ješte uzuzovati, že má druhý byt u zete. (Nález ze dliie 1. záiM 1919, . 3701 \
ném
e. 10.
Pred poklade m pro zabráni bytu dle d'ue 22.
1
;liua
1819,
e.
38. sb.
z.
§ 6., . 2. nlád. iia. z,e a nar., jest. že majitel bytu má
ješte jiíiý trvalý a vyhovující byt. Nepoužívaní bytu z toliko pechod}iýeJi vyluuje jeho zabráni. (Nález ze daie 1919.
e.
príin 1.
záí
3748.)
.
11.
mi)iisterského naf. ze dne 17. prosinee 1918, bylo-li obeslání k ústni m u jednaní o nároku na uznaní iiepipustitosti zvýšení nájemnélio dorueno poštou osobe zmocnené ku prijímaní poštovních zásilrk. (Síúvz ze dne 1. záí 1919, é. 4112).
Predpisu §
.
83. sb.
z.
a
17.
na. vyhovuje,
C. 12.
Xeofjrá runé používaní bytu k jiným úelu m ho na jeho povaze. (Nález ze dne 23. záí-í 1919, e.
}ie)}i}ii
nie-
4358).
proto divu, že v zápalu tohoto boje dochází k mnohým omyk'im a Považuze strany bytových uadu i ku prekroení jich právomocí. jeme proti) za nutno ol)eznámiti naši i)rávní ver-ejnost s temito zá^^adnvmi rozhodnutími nejvýš s-pr. soudu jak je iiacházíme ve sbírce 1919. v. i'ozluulMutí iiejvyšších soudnícli stoiic v.
90 c. 13.
Obec
(sí)ol. h)jiov}'i
na 191&, . 38. s'h. aby zábrane byty zmeny,
iiredl
23.
záí
1919,
tlaie 22. Icld-
zabr
14.
Byty a místnosti v nove poí^tavených domech na. vláid. ze idne 23. leidna 1919, . 38. sb. z. i
by udéleno povolení k obývaní.
.
zo
4492.)
T-.
. dle
dl e vlárl. iiaf.
re stav, ve hteré místnosti ty byhj v dobr
(Nález ze dne
ní.
úíad) nnií
a na . oprávnená naríditi majiteli domv, neb místnosti, r nichž po zahraní provedl
z.
(Nález
ze
úiw
nrdzc zabratí n. 23.
díve, než
zái
1919,
4568).
.
15.
Opouští-U nékdo právem svúj byt r obci, aby se nastehoval do svého domii v obci jiné, nemuže mu byt v obci této zábran býti z duvodu. že bydlí dosnd v obci oné. (Nález ze dloie 8.
ijna
1919,
e.
4924). C. 16.
Skutenost, že majitel pražského bytu v lété dele 4 nedél byt ten neobýval, prodléraje v>e své venkovské vile, neoddiivodje sama o sobé zabráni bytu pražského, když není zjištno, zda byt, ve vile jest zpúsobilý k celorocnimu obývaní a zda vyhjvuje hidividuelním potrebám majitele bytu. (Nádez ze dne
u
15.
ijina 1919,
.
5026).
C. 17.
naf. 7j^ idne 22. kidna 1919, e. 38. h1>. z. a na. nelze postvpovati, nepoužívá-li se bytu za skladišté, nýbrž za místnost obchodní pri provozování prodeje hotového nábytku. (Nález ze dne 20. ijna 1919, . 4878.)
Dle §
6.,
.
4.
. Na.
18.
ze dne 22. ledna 1919,
(-. 38. sb. z. la nav. o zabiráiií (bytu dj'C'Cnii jest kryto zm.ocnéním udelením vláde zák. ze dne 24. ervence 1917, . 307. r. z. Ponevadž i byty jsou pfedmétem potreby obyvaíelstva. II. Bytu obasu používaného nelze dle § 6. . 3. na. z 22. ledna 1919, . 38. sb. z. a na. zabratí,
as
když majitel takové'ho bytu je}i
obas
nžirati. (Nález ze
jest
dne
pomery nncen, bytu skutené Hjna 1919, . 4700).
29.
.
19.
Zabírání bytu a místnosti obcí nebo spol. bytovým úadem poícllí':^ ntaí*. vlátl. ze dne 22. leidna 1919, . 38. sb. z. a na. nmí prípustná pro úely jiné než pro úely bydlení osôb fysíckých.
(Nál^
ze
dne
29.
ijna
1919,
.
5369).
C. 20.
Skladištem po rozumu § 6. . 4. na. vlád. ze dne 22. ledna 1919, . 38. sb, z. la na. není místnost používaná k idožení po-
9I-
tíeb slouž'uícJt A" C('de}it Jios/jfx/á.sfí neho (foniúciiosti, kteréHo voteby nclze r niistnostecli tvoncícii prífiliíšeustrí bíjiu nebodo" mocnosti i'fccln uldádati. (Nález zadne 7. listopadu 1919,6.4056.). r. 21.
§ 6.
ru
.
Jeden ze dron nebo nelcoVika bjtjtff téhož niajitele neize dlo. 5, luií". o zobíáni b.ijtn zabratí, b.ul-Ii bijf ten r dobe zábo-
ji< j'nié
osobe
pronajaf.
(Xáler, zc diu' 14.
li.stGii>atdii
1919,.
5422).
. Bjjl-li zal)(in
22.
uritému nájeniel a o rjjrízeni rozzabíracíniu ijrozumena bijla osoba tretí,.
h.ijf
iJioti
kladu proti )ttUe
.
5841). C. 23.
o zabírání bytu z 22. letwia 1919,. . 38. sb. z. a iiar. Ize zabratí í soueást bytu užívanou za skladišt, le jenom tehdy, Ize-lí ji samostatné obývali nebo tak upravití, aby mohla bytí sa}nostatné obývaná. (Nález ze dne
Dle
^ ), é.
4.
21. listopcMÍu 1919.
narízeití
.
,5742.)
C. 24.
Použití mísf)tosti pro useliovénií obilí a mlynských výrobku (Me § 23. min. na. ze dne 26. kvetná 1917. e. 235 i-, z., rozumí se i zabráni téchto místností, pokud majitel místností téch ku feéenému úelu nepoužíva, redméfem zabráni muže l)ýti i lakové príslušoiství, jež slouží k ríid)iému tecJinickémv užívaní místností skladu ich pro uchovaní obilí a ndýnských výrobku. (Nálkz ze dne 21. lii.stopaldu 1919, . 5747.)
.
25.
Bytová komíse obecní není orgánem príslušným k rzhodování o zabírání bytu dle nar. vUkl. ze daie 22. ledna 1919, é. 38^ sb. z. a na. (Nálož ze dne 21. listopadn 1919, e. 5960.) C. 26.
Up(jtrehuje-li se místnost za spíž a komoru k ukladaní po-tfeb nevyboujících z rámce domácího hospodcifstvi, nclze tvrditi, že se používa jako skladišté. (Nález ze die 5. prosmee 1919,
é.
6190).
.
27.
spol. bytového úradu za píedkterá není štát ním úreduíkem a znalá práv {% 20. nar. o za;í). hyiw z 22. lidiia 1919 sb. z. a na., . 38.) jest zmafené, (Nálex zie dne 10. prosinee 1919, . 2024.)
Hozhodnuií rydané senátem
sediictvi
osoby,
.
^2
. Ošetovatelku nemocného,
vinon prítomnost dle §
3.
í)
za'b.
(Nález ze due
nemoc vyžaduje jeji iisfapovažorafi za osohu shtžebnO'U ledua 1919, . 38. &b. z. a oia.
jeJiož
v byte, nelze
bytu ze 19.
28.
(bie 22.
prosince 1919,
1-.
6597.)
C. 29.
Predpis § 6. . 6. varízení 22. k(diDa 1919, c. 38. sb. z. a oiaí. platí také, byla-li z místnosti sjoužící bytovým úelúm, po 2S.
Hjmi
1919 bez povolení jwHtického úradu i stolice (§ 2. miii. ze dne 28. kTétna 1919, . 114. . z. a inístcdrž. na. ze dne 17. ijina 1918, e. 79. z. zemskélio zálv. fsskéiho) zízena obcJwdní kancelár. (Nález ze dm e 20. prosmee 1919, . 6800.)
na.
C. 30.
Zabráni bytu dle
nora
1919,
.
38.
sfh.
z.
§
a
6.,
.
4. aia. ze (díne 22. úokolnost. že se bytu spadající pred 1. srpen 191i.
podstavec
iiiaí*.
1.
'ne])fekáží
nžívá za skladište již od doby, {Nález zé daie 23. iprosmce 1919,
t-.
6890.)
C. 31.
Spol. bytový fad není dle zák. oprávnen prenésti svoji ^zákonnou kompetenci vubec nebo z asti na jiný orfján af státní i jiný. Tak zv. „Vojenský odbor min. národní obrany" není v platném zízeni nadán zadnou kompetenci ve vécech bytových, úast jeho má tudíž za následek zmatenosf a vadnost izení. (Nález ze ibie 29. prosince 1919, . 6842.)
Zásadné uzavretie advokátskej komory v Tur. Sv. Martine. kc\;niOTa v Tiiire. Sv. ]\Lartine konštiativje že Dr. ku svojiimi ospravedlueuiu dbálku zapetiatenú, o kto-
AdA'ckátska G.
'i^ripojil
rej tvr/dá,
že dbsaliuje listúnii, a
v
nieg
stráuka udala ako atlviokátske dÔA-erné vok á tsk oai t a j nos on
sú veci, sdelienie,
ktoré niu j'eho teda je to ad-
Dr. G. žiiaidial, aiby výbcT jaidvoká^tskej komO'ry obálku túto otvorál dio tejto listiny naizrel, clbáliku znovu zapeíiatil, Dr. G. vrátil a z listiiny vyítané dáta na jdio osprarvedlnisiniie za zá-
klad
t-iral.
A'dniokátska komora toto urobi odoprela, lebo je na tvim stano^iískai, že dôvernú viec advokát ani svojej diisciplinátmej ATCilmosti, na svoje ospravadlneuie predostr^ nesmie, iba ak ho jeho klient oslobodil oid zacihm-ávianáia iíra:dnej tajnosti.
93 II.
Ináoe
keby
diisciipliiinárny síld aidvokátiskej ikioanory
siihlJaail
so st aaO'\^isk€aii obvinieuébo a koby iho z pad obvineiiia ma základe iiidajo.v z tejto listmy, oibsažetiiej v zapeéalteniej clbállke erpaaiýoh aj oslobodil, miiiisel fby sa cvoláMa v dô^''Otdocll sviojho ixyz'hionii.tiia,
a tj^ni Iby sa ackioká'tska
tajnos
a^
tooiito
ipi-ípaide
"\'y^zraídiila.
kciniiora túto 0'l>álkiu v merozpeaitenoiii zpáitky posLela Dr. G, Záro've A'šetky písinia predkladá žalotocoA'! koiniory žiafdajiíc ho o Tiáviili ahaidcaii alšiebo pokra ooMaiiiia, Tiirôiansky Sv. Miartiii, 'da 2. aipríla 1921, . 97-21.
Preto advokátska
staivie
—
Dr. Vanro,
v. r. tiajoim,
Vanovi
Dr.
v. r. piieids.
DROBNÉ ZPRAVY. Jsme zapeeténi. Zákoneni ze dne 16. bezna 1920, ís. 167. sb, z. a n., jakož vi. ze dne 30. prosince 1920, ís. 3. sb. z. a n. z r. 1921, byla innost advokátních komôr na Slovensku aoasné zastavená. Obvody jejicb sloueny v jediný, sídleini m-'en Tur. Sv. Miartin ä v ele toto slouené adv. komory postaven vládou i
na.
ty
Yyjmenovaný správni výbor. Slouená adv. komora stala se taik ex lége universialním nástupcem bývalých adv. komôr. Prevzala veškeren jejicb majetek a vs'íoiupila jako
právm
subjekt v práva a záväzky svých
pedchúdcú.
Od doby úinnosti citovaných zákonných ustanovení, od l&dna 1921 až do okamžiku, kdy slon cena adiv. komora peA'Äala veškeru majetkovou i právni podstatu rozpušténýcli komôr, tvorily tyto jakouisi likvidaní podstatu, spravovanou pedsta,venistvem komory. S pejímáním podstaty adv. komory v Bratislave, zapoato dne 17. února t. r. Vzhledem ku ob jemnosti a složitosti pejíinavé podstaty, byljo predem jisto, že pejímání a uspoádání tohoto majetku potrvá delší dobu. Než bez ohledu na to nemohla slou. adv. komora veškery véoi ihned pevést do T. Sv. Martina, protože tam nem.éla a dosud nemá žádnýcb místností a tismi se v jednom pokojíkii okresního soudu. Rozhodí se proto správni výbor ponechali knihovnu archív a spodkové zaízení na ten as v dosavadních míistnostech v Bratislave, až do skonení likvidece a to tím spíše protože nájemné z místno,stí bylo až do 30. dubna t. r. zaplaceno. Správou majetkové 18.
i
94 svoji podstaty pO'Véil Právnickú Jednotu, které souas^né dovolil, aby užival a téchto místnosti a knihovny ku svýin spolkovým a studijiiim úelúm. Právnická Jednota, aby si zabezpeila tyto mistnosti i pro budoucnosít, podala si na spol. bytový úrad v Bratislave žádost, ku které se pripojila i advokátní komora, aby mistnosii tyto PráAické Jednote byly prikázaný, jakmile ad^-. komora z nájemního pomeru vystoupí. Spoloný ubytovací úed žádosU této nezamítl.
Jednota opatrujíc majetek komory, užívala místnosti k spolkovým scliúzím, a redakce administrace Práviiílio Obzoru, která se tisni v soukromóm byte jednatele, zaízovaly se spolu v nových mistnostecb. Než innost tato noméla 'dlouhelio trvaní. Dne S. brezna t. r. o L bod. odpol. šel jednatel jeko obyejn do zniínénýcb mistností, které ku svému nemalému prekvapení nalezl oteveny a zámek ve dveícb vedoucích do výborovny, kde umisténa. byla knibovna a poklada násilím vypáený. Xa stole zanecbái
no toto sdéleni:
Spoloný bytový
.
úrad.
referent
W
.
Bratislava
1068-2.
Sämtlicbe Lokalitäten
Advokatenkammer
192 (bis auf die
Wobnung- Dr. Heufel) wurden bescblagnabmt und vom beutigen Táge der »Poberatlské žel. prúmyslové si)olonosti« iibergeben.
Predseda:
Br. 8.-TII. 21.
nziiko spol.
S
Dr.
Kuchta v.
\i!)\t.
r.
lístkom (nlol)raí so jo
'na
tínito
nem
i
mocného ministra. Xa i)oziiámku jodnatolo, žo si noní dobí'o vtioni trestnélio dosabu svóbo inu, žo prece o nejakom zabráni místnosti ,noblede ani ku naprosté nedostatonosti ízení) nemúže být rei, elokiid nájomníkom místnosti je spolo. adv. komora v T. Sv.
ádné zaplaccné, má nájemné do 30. diibna má svuj majetek, že ku vyklizeni místnosti neiadem vyzváa ani ona, ani jojí i)edcbúdce, ani
Martine, která
t.
r.
a dosiid v nich byla byt.
Právnická jednota, jako správce jméní, aby proto dalši protizákonný a trestný postup ubytovacíbo úradu zastavil, uiniti tak odepel. Dúsledek tobo byl, že diiisciplinarní spisy a majetek jednoty byl násilím pes marný slou. advokatni komory protest sonkromou exekuci z místnosti vyklizeny a v jedné místnosti prý popeettMiy. O provedeném tomto husárskom kousku i
95 právni asistence dr. Deziidea Kalmana adv. v BratislaA^e, nebyl zase nikdo ani vlastnik majetku vyrozumén. V mistnostech se rozložila budapeštská Rimaniurásko-šalgotarjanská 'akc. spol., anámá v krompašské aféry (uvedená na lístku jako »Poherads:ká žel. priimyslová spol.«) které dosavadui td mistnosti v Bratislave, v nichž úradovala takka po 2 roky, prý nevyhovovaly. Celé toto svéniocné a protizákonné jednaní, mélo ovšem v zápétí soudní ízení, které dosud není skoneiio a my protože asttka našich spolkových dokladu zapeeténa s vécmi adv. komory, nemúžeme oznámenou fádnou valnou hromadu odbývat. ani pednášek konat. Vydávaní Právneho Obzoru spojeno bude až do uro^ná,ní této záležitosti a vrácení místnosti s nemalými obtížemi a proto .nech tenái a lenove Jednoty prípadné nedostatky láskavé omluví. (Dr. Br.) Eia
t Prof. dr. Jozef Prušák. (piráviLa Mtd.a vyiiiioajiíeeiio
so'a prá;va a
tpstin'-'llio
pomerne mladom veku
Da 22.
svojho
pioriiH'tlkii
februára
t.
r.
ztratila
eská
kriiuiinialistu, riadni cih o profedir.
Jozefa Pu.šáka,
O'diišiel
v
ronom, po mnxnom zápase
so svojou vleklou chorobou. Táto bolestná ztrata dotýka sa aj nás, lebo zosnulý bol prisúbil našej redakcii svoju spoluprácu, bohužia ale nG'úproisná ismr vyrvala nám ho ])iv, než mohol svoj 47.
sub uskutoni. Právnická slovenská fakulta v Bratislave má by pod-a. posledných zpráv najpozdejšie poiatkom školského roku 1921 22 bezpodmienene otvorená. Zo Slovákov bude za profesora povolaný v prvom rade sekný šéf unifikaného ministerstva dr AucTUst Ráth. Prednáša bude obianske právo. Menovanie a povýšenie. Sen. predseda Najvyššieho súdu v Brne Dr .Juraj Hausmann, ktorý pôsobil na Slovensku od prevratu v referáte pre pravosúdie v ministerstve pre Slovensko a pozdejšie jako zástupca min. spravedlnosti, menovaný bol prezidentom vrchného zemského súdu v Prahe. Prezident Republikj' povýšil sek. šéfa min. unif. Dra Augusta Rátha do III. triedy hodnostnej pre jeho osobu, a Dr Adolfa Zátureckého, radu najvyššieho súdu v Brne do IV. tr. h. taktiež ad personam.
—
LITERATÚRA. Soudcovské listy . 1./21 nd Jest vhodne a možno z poruenských oddelení soudních utvoiti statní úrady pro sociálni péi o mládež ? K perspektíve chystaných Drovádécicn naízení k jazykovému zákonu. Dr Ant. Glos: Zprávodajská povinnost státního zastupitelství. K. J i
.
Smrka:
96
Krc
Soudní iuspektuii. \"estník min. .spruv. a nuimúlky. liatia z Kolegum na Slovensko nel>o do oukai)atske o t u ý Rusi odcházejícím. Zákon o drobných pachtýiícii z '^7. kvôtna lyiW, . 318 sb. z. a n. bude novelován! Dv. Jar. Kypaek: O autorove právu na preklad jeho díla. Dr S v. P rude k: Trest dle vohiého uvážení. Zprávy organisaOní. "^1. Dr A. Glos: Statní zastupitelství, soudy a etníctvo. C. Je možno, aby zákon z 3. kvetná 18G8 . 33. ô. z l)ýl zacliováii Kni11 jakési doplnkové nitravô místo píísažného sliJju osôb px'o republiku K i)ojmu dluholetóho i)a(ht\e. K. iv rbez vyznaní. Zd. S o u e e k cha: Dukaz listinami v civilním rízení. \'. F r y c Finanní prokuratúra je zástupcem cirkevn mu statku i dle zákona o drol)n\'ch paclitýrích. K. K.: .Stavovský boykot. Dr. S v. P rude k: Trest dle volSoudní inšpektori. Zprávy organisaní. ního uvážení. Dr Šipka »Práviiík«, sešit III-21. »Prof. dr. Jos. Prušák t.« »K výkladu S 11. zaboro\eho zákona«. Prof. dr. Dobroslav Krejí-í. PiaKticKc píís.
li
a
F. N
:
o
\
:
•..'
1
:
.
:
:
:
pady.
Oprava. Do (lanku prul. Hory A'ybrané iásti z uber. tiv. pravá proctísniho", vloudilo se nekolika ciiyb tiskoxých, jež jsou s to rir^iti smysl. Jsou to zejm. tyto: posl. iádka zdola na místo »podobn('« má býti »podrobn8«^ Str. str. 4. radka 0. zdola na místo »a osnove« má bytí v osuovck; str. 4. radka 4. zilola na místo »jež Plozsovu< má l)ýti >:jež je Ploszovi«; má být o« str. U. zdola na místo »o zmenené, žalol)ô, neí.iné« ::.*.
>
i
zmenené str.
neinné«; iádka 1. sliora místo »nezmožiiuje«
žalobe. T.
mú
Itýti
»nezin-ni<)ž-
inije«; str. 8. iádka 2. slioia místo »na zmén'u« éti »z:i zménu« a iadka místo »dostatené« ti »d()dateéné«; str. 11. i-ádka 18. zdola na místo »žal()bcuv neoduvodiiéiu! cti wžalobcúv je neodúvodnén«; str. 14. i'ádka 1. sbora nnsio »d() okamžiku« (U »od (jkainžiku«; str. 33. iádka S. sliora má býti vynechaná a lui místo iií \ ložeiia slova »tuzemských sotidi miisilo býti«; »pndob('ii str. 33. jtosl. i-adka zdola na místo wpodrobnOsti" 4.
nosti«;
sbora na místo »v« má býti »ii«; zdola na místo »i)i-íkažkách« cti »piekážk;icb<': místo »zbýval« cti »zabýval«; 4. zdola na iádka 10. zdola na místo »:iž« cti »jež«: iádka Ki. zdola iia luislo ->a naznaených" li )'nazna-
i'ádka i-ádka str. 40. i'ádka str.
3.').
str. 37. str.
41.
str. 43.
4.
1").
ených«; sbora na místo »znišilí« ti »zru.'^iti«; sbora na místo »ne{-b(-e-li« ti »chce-li«-. str. 47. i-ádka 14. sbora místo ))žalobu« ti »žal()bou«; str. 47. iádka íl. zdola místo >^nemusí« ti »nemusil«. na iádce ti U), místo »návrliu« ti »k návrhu«, na i-ádce 13. místo »vene« místo »opd11. místo »odpovedí« ti »odi)Ovedíti« a »vcn«, klad« ti »podklad«: str. 48. i-ádka 1. sbora na místo »pi-episúm« ti »pie(lpisNiiA a akiilti\iie« ti »fakultativn((. iádlvii 4. zdol'i iia míslo str.
4(1.
str.
4().
i-.
i-ádka
iádka
'^'^.
3.
i-.
."».
Vybrané asti z uherského Se Dr.
civilního
zfeteleni k rak.
c.
f.
Václav Hora, .
s,
práva procesního.
a pracím sjednocovacím
podáva
profesor umversity Karlovy v Praze,
III.
Prípravy k ústnimu prelieni. I.
Podlé ulierskéJio
c.
.
s.
pedcliází, jak už bylo
eeno,
ústnimu (meritomímu) pelíení obligatórne prvý rok jak u soudú sborových, tak u soudú okresních. Ale podstatný rozdíl mezi témito soudy je, pokud jde o uirení doby, ve kteíré dochází po prvém roku k ústnimu prelieni. 1) U soudú okresních piati pravidlo, že se pri prvém roku pokrauje také ihned ve veci samé, jaJkmile se žalovaný podlé § 185 piistil do sporu. Ale z tohoto pravidla pipoušití se výjimka: a) uini-li obe dve strany souhlasné návrh, aby byl naizen zvláštni rok k jednáni o veci hlavni; b) navrlme-li to jen jedna strana, aneb soud tak uini z moci úedni, avšak v téchto pípadech ješté za té dalši podminky, že obe strany resp. jejich zástupci bydli v šidle soudu okresniho (§ 191 IV). Ani v pipadé. iivedeném pod a) není soud souhlasným návrhem strán vázán. Proti jeho usnesenim neni samostatné stižnosti (§§ 549, 579). Predpis ku 191 IV dlužno však obmeziti vzhledem k ustanoveni § 181 odst. III; nebo zde se predpisuje, že byly-li inény u okr. soudú obrany sporu pekážejici a byly odmítnuty, musí bytí vždycky ihned pikroeno k pokraovaní jednáni, tedy po vzájemném návrhu žalovaného ve smyslu § 185 hned k jednáni ve veci hlavni. V souhlase s tim je pak i ustanovení § 181 posíl. odst., o emž byla už re ve lánku . 11. Zde jest tedy kategorickým pepisem §-u 181. III. vyloueno použití ustanovení §-u 191 IV.
—
—
98 2. U sborových soudú platí naopak pravidlo, že ku projednání hlavní veci bude naízen po prvém roku zvláštni rok, a to ve lliúté asi 30 dnu (§ 191 I a II). To stane se usnesením> jež soud prohlásí ústne hned pri prvém roku. Soud múze A^šak tuto Ihútu zkrátiti, ba dokonce ihned k projednání hlavní veci pri prvém roku píkroiti, jsou-li obe strany srozumény správnejí asi (proti znení § 191 III v nem. prekladu): naA^rhují-li tak obe dve strany souhlasné aneb navrhuje-li tak jen jedna strana, ale jde-li zárove o prípad nutný (§ 191 III). Také zde platí co do stížnosti predpisy §§-ú 549, 479. Byl}--li však inény pri prvém roku obrany sporu pekážející la byly oidmítouty (roízisudkem § 181: Gattl mluiví v §192 aiesprávné o »u9nesení«), dojde k narízeraí ústního pelíení spravidla, až kdj-ž rozsudek odmítající obrany nabyl moci
—
—
pcrávní
(§
1921).
Zde stane
se
vjTozuméní strán písemaié
(§194).
Avšak k žádosti žalobcové musí i sborový soud ihned píkroiti k jednaní ve veci hlavní, neekaje na právoplatnost svého výroku o obranách (§ 181 III). Také o tomto ustanovení byla už
re
ve
lánku
Jestliže
soud
II. I.
instance
obranám vyhovel,
ale jeho roz-
sudek byl soudem vyšším zménén, naídí prvý soud rok k ústnímu pelíení, jakmile výrok vyšší instance nabyl moci právni
(§ 192 II). prvém roku obrany asteji Byly-li konené inény pri zmnéné, ale je nutno, aby k vúli jejicli projednání byl prvý rok odroen na delší as, múze i tu k žádosti žalobcové sborový soud vysloviti, že nový rok bude sloužiti zárove k projednávání veci hlavní (§ 181 II, 549, 479). 3. okr. i sborových soudú dojde k meritornímu jednaní také tenkrát, jestliže žalovaný podal proti rozsudku pro zmeškaní I. roku odpor (§ 460 násl. ). Rok, jenž bude po podaném odporu naízen, slouží též ku projednání veci hlavní (§ 464).
U
II. Také uhers-ký c. . s. ukladá prípravu ústního pelíení u sborových soudú pedevším stranám. Bylo už ukázáno ve lánku I, že žalobce múze už do své
žaloby pojmouti skutenosti a prúvody, o než opírá svúj náže však tak nemusí uiniti (§ 129 II). Uinil-li tak, je s jeho strany zpravidla už dostatené postaa-áno i o prípravu ústního pelíení. Ale což, když tak neuinil ve své žalobe? Vtákovom prípade ovšem nehylo bylze aini Oidpúr^ci ani soudu pipraviti sewa ústni pelíeaií. Pro'to ustaaiovuje §194, že J8 tu žalo.bce povinen oznámiti tyto skutenostá a prúvody Evláštním pípiiaivným podaním, doíruoe^ným advokáitovi žolovaného, laito dolí dnú po tam, kdy bylo naízeno ústni pelíení ("pri piwém a^oku ústne ve prípade § 191 I, aneb Kvláštním usnesením pí?'em.né ve pípadech § 192). Zá.kcn zde mluví o povinnosti žalobcové a predpisuje mu i presnou Ihútu. Ale pes ío névyvozuje zvláštních procesních dúsledkú ani z toho, když i'ok žaloboí,
k
99 žalobce této povinnosti vúbec neplní, ani z toho, když tak uiní až po uplynutí Ihúty zákonem pedepsané. Jediný následek, jenž múze žalobce v obou pípadech stihnouti, je odroení ús-tnílio pelíení na jeho náklady (§ 203 I, 221, 431). Pipamatovati dlužno, že tyto náklady neponese podlé uher. c. . s. nikdy advokát žalobcúv, i kdyby mu bylo Ize v té príine piíitajti paitimé ha-iubé zarvinéní (§ 435 I a cmitr.).
Múze se tedy stati, že dojde k ústnímu pelíení aniž vúbec žalovaný a soud védí, o jaké skutenosti a prúvody mini žalobce svúj nárok opírati. Tyto skutenosti a prúvody bude moci žalobce pednésti teprve až pri samém ústním pelíení. V takovémto prípade nebude moci ovšem ani žalovaný se své strany pispéti ku príprave ústního pelíení. Nebo pedpisuje-li § 195, že advokát žalovaného má v první polovine Ihúty, ležící mezi naizením a konaním ústního pelíení, doruiti advokátovi žalobcovu prípravný spis, v némž se vyjadrí o skutenostech a prúvodech žalobcem mu oznámených a zárove uvede tam svoje skutková tvrzení a prúvody, jakož i prípadné nové návrhy, predpokladá tento predpis ovšem, že žalobce sám své povinnosti shora zmnéné vyhovel. Ostatné i tam, kde žalobce tak uinil, nemusí žalovaný prípravného spisu v § 195 I zmnéného podati vúbec aneb múze tak uiniti i po uplynutí Ihúty zákonem stanovené; v té príine platí o žalovaném úplné to-též, 00 bylo nahoe eeino o žalobcii. Opoimenn.tí neb ofpozdéní bude míti i pro žalovaného nanejvýše za následek povinnost k náhrade útrat, musilo-li býti ústni pelíení nedostatené pripravené ocl>oeno (§ 203 I, 221, 436). Pipomenouti dlužno^ že prípravný spis žalovaného múze podlé uvážení soudu vúbec odpadnouti, nevybývá-li od naízení do konaní ústního pelíení ani 15 dnú {§ 195 II). Vzhledem k témto ustanovením ulierského c. . s. múze ovšem velmi snadno státí, že žalovaný — nespinil-li žalobce svou povinnost v § 194 pedepsanou — aneb žalobce n€vyhovél-li žalovaný predpisu § 195 — nebudou s to se vyjáditi pri ústním pelíení o skutenostech a prúvodech, jež byly odpúrcem teprve pri nem uvedený. V takovém prípade bude inaiitmo tioto pelíení odrioiiti (ma náklady strany, tioto odroení zavinivší) a soud urí Ihútu k podaní potebních spisu
bu
se
Tím má
—
zabráneno opétnénové pelíení má býti náležité pripraveno. Ale i tady zústává zákon stati jaksi v púli cesty; nebo nesplní-li strany onoho príkazu soudního aneb splní-li jej pozde, není s tím pro ne zpravidla spojená zase nijaká procesní ujma kromé povinnosti k náhrade nakladú zmareného tím stání (§ 203, 221). Vzhledem k témto zvláštním pedpisúm vztahujícím sa na prípravu ústního jednaní, je pochybno, bude-li moci soud proti stranám použití prípravných
mu
(§
196
II).
býti patrné toto
odroení nového ústního pelíení a
100
predpisu § 222 I; nebo tento predpis zákonný má na mysli už ústni pelieni samo. Z toho jde, že ani soud nemúže zpúsobiti radnou prípravu ústního pelieni stranami, jestli tyto proti jelio pikazu prípravných spisu nepodaji neb podati nechtéji, ponechávajíce si vše až do ústnilio pelieni samého. Je to zase dúsledné s hlediska theoretiekého: téžišté celého ízení vkladá se až do ústního pelieni, staí tedy, když strany teprve pri nem svou innost rozvinou. Nedostatená príprava predchozí jim tedy nemúže býti na škodu. Nestará-li se uh. c. . s., jak uvedeno, ani o nejaké minimum v otázce prípravy ústního pelieni stranami, neprekazí jim s druhé strany nikterak tím, že by stanovil v té príine nejaké maximum. Naopak dovoluje stranám, aby si oznamovaly prítreba opétovanými skuteonosti, prúpravnými podáními vody a návrhy, o nichž máji za to, že bude asi treba advokátu odpúrcovu, aby si o nich zjednal pedchozího pouení. Jediné obmezení stanoví zákon potud, že doruení téchto podaní musí
—
—
advokátu odpúrcovu vas t. j. tak, aby si toto pouení ješte pred ústnim jednaním (§ 196 I). Ale ani na nejaká sankce, na p. toto obmezení zákonné není stanovená soud opozdené podaní vrátiti a p. Také není že by mél vyloueno, aby si strany vyménovaly prípravná podaní teprve mezi pokraovaním ústního pelieni. Kdyby tedy advolkát odpúrcúv nemohl si o údajich spisu prípravného zjednati pouení ješté pred ústnim peliením, bude nutno i zde proste toto pelieni odroiti, ovšem podlé § 431 II i na útraty strany, jež toto odroení zaviniiíi (§ 196 II). Soud však múze i v takovém prípade urití Ihútu, do kteréž pcftíi.! iiá riíipri^ivná r'O'dání vym^níi, a,by si ivo]{ stPny nyní pedešel opétnému odroení, ovšem ale úmysl tento múze býti, jak už nahoe bylo uvedeno, stranami snadno zmaen (§203 I). Uherský c. . s. výslovné zdúrazuje, že Ize k obsahu prípravných spisu pri rozhodovaní hledéti jenom potud, pokud byl jejich obsah také ústne stranami pednesen (§ 203 I). Ustanovení toto platí, rozumi se, i podlé rak. c. . s. (§§ 177, 414), i když tam výslovné obsaženo není. Ale vzhledem k tomu, že se v pra-si práve proti tomuto predpisu velmi asto hreší, bylo by si páti, aby do píštího spoleného c. . s. bylo toto ustanovení uher'ského zákona pevzato. Ku príprave ústního pelieni stranami náleží také podlé okolností predchozí predložení listín, na než se strana ve svém pÍA'ravném podaní odvolávala, k nahlénutí odpúrci (§ 201). V té pfíino má uher. c. . s. v podstate totožné ustanovení v §§ 201 a 202 jpko rak. c. . s. v §§ 82 a 83. Rozdily jsou podružné povahv tvkaji se Ihúty k nahlédnutí (rak. c. . s. 3 dny, uher. 8 drú\ dále toho, že podlé uherského zákona není postaráno o to, aby advokát listinu mu sdélenou také vas vrátil. se státí
mohl opatiti
;
101
III.
konené i do ruueiem urýchvztanujícíJio, muže jesté
Príprava ústního pelíení vložená
kou buuuu.
K^yixLLeiii,
jz
v le
pnmé,
je
2-ejniena za
lení ustniiio jcunani na vec niavní se jcixu i^oiiiiiim nariaiu pteaseaa seaáiU,
vypoítava § Ji04. svoje Ovsciii vtieuijeciioa pouniuiK-ou zQe je, ze sírany podaly neuciuiiy-lí taK, vzaiy prípravná poutiui í predsedovi se-
preu
um
;
náiu
nioz-iiost
pouziii lonoto predpisu zaKona.
opaireui, jež niuze za teto poumínKy predseda senátu uijsou osobné, ale to na i. vyjjeslati strany k ústnímu pelíení rozaii ua raK. c. . s. (§ i8a . 1) jen tehdy, l3ydlí-li strany v niíste Sijoioveuo souau aneo b ovode okresniho soudu v tomto místtí se naiézajíciho (§ kiU4 . 1). Není-li tu teto podmínky, nemuze tedy prea^eaa senátu sám už pred ústním pelíením strany outísiati, nyurz musí rozhodnutí o tom ponecliati senátu a až pí iistnmi pelíení samém (§ 226 j. S druhé strany jde z § 204 tixui citovaného §-u 22tí, že by mohl i predseda senátu už v obsíice strán uvGstí otázky, na než by chtel míti od strán odpove. Naproti tomu zajisté nelze s této sitace dovozovati, že by i on smel dáti strany hned také vyslechnoutí soudcem z príkazu inným neb dožádaným, jak pipouští § 226 ve své druhé vété. Nedosiaví-li se strany, akoliv byly pedsedou obeslány, poso'udí soud význam toho volné podlé § 270. Ustanovení §-u 227 I sluší zajisté použití í zde, ovšem jest-li schváli senát dodatené predsedovo obeslání strán. 2. íjvédky jnienované v pípravném podaní nékteré strany k ústnímu pelíení obeslati, ale to jenom k návrhu nékteré strany, v je znaný rozdíl od rak. c. . s. {§ 183 . 4j. Je-li v této príine predseda senátu podlé uher. c. . s. více obmezen než podlé rak. c. . s., je za to v jiném smeru jeho moc širší: múze totiž osobe za svedka obeslané zárove i naíditi, aby k ústnímu pelíení pinesla listiny, jež u sebe má a jež se na spor vztahují, jakož i menší predmety ohledáni, jež mohou býti beiz výloh prinesený k isoiudu (§ 204 . 2). Toto právo predsedovo souvisí se zvláštni úpravou ediní povinností osôb treohledáni v právu tích jak CO do listin, tak i co do predmetu uherslíém (§ 308, 345), o níž bude ješté pozdéjí re. 3. Stejný príkaz co do listín a predmetu ohledáni dáti stranáitf, a to i z moci úedni, ovšem ale za té podmínky, že se pravé tato strana sama ve svém pípravném podaní téchto listin nebo predmetu ohledáni dovolávala, a dále, že strana tato také má lisliiiiT ueh ];e,;lni'!'t Jr ty.ený vs svéim i'irziení (§§ 3;?i, 3^5). Naproti predpisu §-u 183 . 2 rak. c. . s. je ustanovení §-u 204 . 3 uher c. . s. užší potud, že se vúbec nevztahuje na spisy, rodokmony, plány, nárty a jiné výkresy a snúšky. Predložení téchto pomúcek múze naíditi teprve senát pri ústním pelíení (§ 22<S uh. c. . s.). Dále je užší i potud, že i u predmetu ohledáni žádá, aby se jich strana v pípravném podaní dovolávala. nití,
:
—
ia
a
emž
—
102
ehož rak. c. . u téclito predmetu nežádá, jakož i potud, žepríkaz dáva sa práve té strane, která sama se listín neb pe-dmétú ohledání v pípravném podaní dovolávala, kdežto podlé rak. c. . s. Ize príkaz pedložiti listiny dáti strane, jež je má. i když se jieh tato strana nedovolávala, nýbrž jen její odpúrce. 4. Opatíti k ústnímu pelíení listiny a predmety ohledání povahy shora naznaené od verejných úradu, iedníkú a notáú z moci úední, pokud jsou podlé obsahu prípravných podaní nutný k dúkazu sporných skuteností (§ 204 . 4). V tomto bode je zde v podstate souhlas s rak. c. . s. (§ 183 . 3); jisté i zde, ale jsou zcela podízené. Právo pedsedovo, pipraviti ústni pelíení, nevztahuje seV uher. právu vúbec na ohledání a posudek znalecký, o nichž mluví § 183 €. 4. rak. c. . s. a jeho posl. odst., a je i asové obmezeno na dobu pred konaním prvního ústního pelíení. nevztahujíc se už na pozdéjší odroená pelíení. Tak dlužno
rozdíly jsou sice
alespo
souditi i ze zaradení §-u 204 (pred odstavec jednající o »meritorním jednání«) za shora vzpomenutých už ustanovení i
§§-ú 226 a 228.
U okresnich soadú je príprava meritorního jednaní obmezenia oiž vzhledem k tomu, že se zíde, jak bylo už eeno, jedná ve veci hlavní zpravidla ihned pri prvém roku samém. Neplatí zde tudíž ustanovení o prípravných podáních, o nichž je re 'naihoe pod. . II, a. to ani (tam, kdie nnuisí býti obe strany zastoupeny advokáty (§ 34 II). Opatrení soudu obmezují se jednak na príkaz daný strane, aby predložila u soudu listinahlédnouti,. ny, jichž chce použití, a dala do nich i odpúrci jen-ik n J oalíeuí v § 204 vypnr'tená. Ovšpim príkaz prvé zmnéný predpokladá, že došlo k odroení ústního pelíení, opav trení posléze zmnéna zase, že je dán pro né podklad žalobe aneb ve zvláštním návrhu strán (§ 205). V. Seznavše hlavní zásady uherského práva v otázce prípravy ústního pelíení, múžeme pístoupiti ku srovnání jeho zásad s predpisy rakouského c. . s., pokud se tak už nestalo v pedcházejících odstavcích. Rozdíly tyto netýkají se tak IV.
ziniainé
bu
soudu okresnich, akoli rak.
c.
.
s.
dovoluje
ústním pelíením,
.
i
i
tu se
zjistíti dají.
Zejmena potud,
že
výmenu prípravných podaní pred o prípady právne znané složité (§
zde
jde-li
a jsou-li obe strany zastoupeny advokáty; pokud pak nejsou obe strany zastoupeny advokáty, stará se rak. c. . s. v téchto pípadech o prípravu ústního pelíení alespo tím, že pipouští, aby strany byly protokolárne ješte pred pelíením slyšeny (§ 440 III). Mnohom podstatiiojší rozdíly mezi obojím zákouodárstvím jsou ovšom u sborových soudu. Rakouský c. . s. žádá, a jak jsme uvedli ve lánku I, i energicky vymáha na žalobci, aby všechny skuteností a priivody, o néž svou žalobu opírá, vskut245
1.)
lOJ
svém pípravném spise (žalobe) uvedl. Ale on žalovanému, aby po skonení prvého roku odpo vedel na žalobu svým prípravným spisem (§ 243) a aby tak uinil ve Ihúté mu dané, I tuto povinnost vymáha velmi rázne tím, že k jejímu nesplnení pojí úinky zmeškaní s plnými jeho dúsledlív (§ 398). Od tohoto minima, jež ukladá rak. c. s. pro prípravu ústního pelíení stranám, neni výjimky. Je-li tedy príprava ústního pelíení stranami, uherským zákonem žádaná, nanejvýše pochybná, ponéf\'adž závisí na vúli strán, je tato príprava podlé rak. c. . s. naprosto zaruená. Uherský c. . s. vychází patrné ze dvou theoretických predpokladu: jednak, jak už bylo naznaeno, že téžišté vlastního jednaní ve veci hlavní spoíva teprve v ústním pelíení, z nehož vy vozu je, že stranáoi nemúže býti na škodu, zachovaly-li se pred ním v otázce prípravy jeho neinné, a že ústni pelíení nemúže tudíž býti ani touto tebas naprostou neinností zmaeno, jen když se pak strany k nemu dostaví a pinem jedna jí. Jednak, že strany jsou pány sporu a že jim tudíž sluší ponechati, jak chtéjí se postarati o prípravu ústního pelíení; soud ustupuje do pozadí, múze sice od strán prípravu takovou žádáti, ale nemúže jí na nich vynutiti, nemá je jiného prostedku, než uložiti náhradu nakladú, což ve mnohých pípadech bude prostedkem málo úinným. Tato theoretická dúslednost zákona uherského vede k tomu, že dojde po prípade k ústnimu pelíení, na než nebude náležité pipraven ani odpúrce ani sond, a že bude už proto musit býti toto ústni pelíení odroeno. A jsou-li advokáti strán liknavi aneb chtéjí-li býti liknavi a nezáleži-li jim také zrovna na tom, jestli jejich náklady zmareného roku, mají v téchto chránenec ponese pedpisech uherského c. . s. nejvhodnéjší prostedek, jak docíliti tebas opétovné odroení ústního pelíení. A práve v tom je velká slabina jeho: nebo nedbá zetelú sociologických a pehlíží, že tím, když ponecháva takovou volnost stranám, dotyká se stejné oprávnených zajmú jiných osoh a že, když búsporu strany plné užívali moždou v každém jednotlivém ností, jež jim zákon poskytuje, bude tím nutné trpéti celek. Váha itéto výtxy nemúže býti zmenšená snad iiámitkou, že v živote k témto nepiznivým dúsledkúm nebude docházeti nebo nedochází príliš zhusta. K posudku o cene zákona staí, že svými ustanoveními takové nepíznivé úinky umožuje, ne-li k nim pímo svádí. Zákonodárce nesmi bráti za základ jen lidí poctivé, svedomité, spoléhati na jich vlastní »zájem« a p., zejmena nikoli v právu procesním, v némž stojí strany proti sobé nepátelsky, ovládaný jsouce egoistickou snahou sobé prospéti a od púrce poškoditi. Pokud jde zejmena o prútahy sporu, nesmi sé zákonodárce upokojiti snad myšlenkou, že žalovaný, jenž spor írmyslné protahuje a pak pece podlehne, bude musiti tyto prúkii
také už ve
iikkUlá
i
í*,
a
104
tahy sám konené zaplatili, takže by už tím byl odvrácen od snahy spor protahovati. Nebo toto nebezpeí, jež ovšem žalovanému hrozí, bude vyváženo velmi asto vedomím, že prútahem poškodil mnohem více odpúrce než sebe (aneb že jej alespo dúkladné »potýral«), a v peastých pípadech vyzní vúbec na hlucho: nebo príinou a podnétem k prútahúm býva práve snaha získati asu, mezítím »upravití« svoje pomery tak, aby odpúrce vyšel s prázdnou a aby povinnos zaplatiti zústala na papíre, ponévadž není už z eho platiti. Tedy nebezpeí prútahú sporu tu je a uher. c. . s. je dosti úinné neodstrauje, ba naopak svými ustanoveními je zvyšuje. Zásadní jeho stanovisko vrhá pak ovšem i ady svoje stejné jako bylo ukázáno už v láncích pedešlých stíny i na postavení s o u d u. Nebo soud naídí stranám, aby do urité Ihúty podaly prípravná podaní (§ 196-11), ale strany mohou tohoto príkazu soudního prosté nedbá t i (§ 203-1). Predseda senátu má právo uiniti opatrení v § 204 uvedené, ale strany ho mohou tohoto práva snadno z b a v i t i tím, že prosté prípravných podaní nepodají. Jestliže tedy z uvedených dúvodú nelze se pro tuto úpravu ulier. c. s. z. rozeháti, dlužno srovnati obojí právo ješté v otázce prípravných podaní, jež další t. j. v otázce prípustného vymenili pred ústním nikoli tedy musí si strany mohou
—
—
potu
—
—
pelíením.
V té príine ustanovuje § 196 uher. c. . s., že chce-li nékterá strana pri ústním pelíení pednášeti další skutenosti a pinivody neb návrhy, o nichž by se advokát odpúrcúv asi neonohl vyjadrili bez pehodzího pouení (informace), má je t. j. oznáimiti tomuto advokátovii prípravným podaním tak, aby si advokát odpúrcúv mohl potrebné pouení ješté do ústního pelíení opatrili a mohl se pri pelíení už o téchto pednesech vyjáditi. Zákon ukladá to stranám pímo za povinnos, akoli, jak jsme videli, splnení její nevymáha, neobmezuje také poet téchto prípravných podaní aniž iní rozdílu, jde-li o poátek ústního pelíení i jde-li o další stání, na než bylo zahájené už púvodní pelíení odroeno. Zákon uherský neobáva se také, že tímto ustanovením bude néjak ohrožená
vas
výslovným zásada ústnosti; pojišuje se proti tomu úinné predpíšem § 203, podlé néhož smi býti k obsahu prípravných spisu pihlíženo pri rozhodovaní veci jen potud, pokud byl tento obsah vskutku také ústne pednesen. Dokud tohoto ustanovení bude soudy dbáno, netreba se vskutku obávali, že by prípravná podaní strán mohla zásadu ústnosti vytlaiti. Také rak. c. . s. dovoluje v § 258, aby strany až do poátku ústního pelíení oznámily si dalším zvláštním prípravným podaním skutenosti, prúvody a návrhy, jež zamýšlejí pednésti pri pelíení. Výklad tohoto ustanovení je v praksi sporný, a to hlavné zásluhou vídeského nejvyššího soudu, jenž v judikáté
105
. 248 vyslovil, že toto ustanovení zákona vztahovati dlužno práve jenom na prípravná podaní, jež búdou uinená v dobé mezi naízením a poátkem ústnílio pelíení, nikoli však v dobé pozdéjší, když by ústni pelíení bylo odroeno a nový rok naízen. Toto obmezení, jak eeno, v uherském zákone vysloveno není, takže tento zákon je prípravným podaním pozdéjším píznivéjší; s drulié strany zase není v rak. c. , s. výlovneho obmezení zákona uherského, jenž mluví toliko o skutenostech, prúvodech a návrzích, o nichž by se odpúrce pri ústním pelíení asi nemohl bez pedchozí informace vysloviti; ale obmezení takové se i tu mlky predpokladá. Než vyslovím konený úsudek o pednostech toho i onoho zákona v otázce, o níž beží, chci strušné zaujmouti stanovisko k judikátu . 248, jenž vyvolal zejmena v kruzích advokátskych prudký odpor. Nejvyšší soud opírá svúj výklad o slova v §-u 258 užitá »v ase mezi naízením a poátkem pelíení«, jež vykladá slovné, dovolávaje se jednoty ústního pelíení (§ 193), dúsledkem které toto pelíení dlužno považovati až do konce za celek, i když se konalo více roku. Má prý tedy každé ústni pelíení jen jeden poátek, takže hoejší slova nemohou se vztahovati na jednotlivá stání, na néž bylo pelíení už poaté snad odroeno. I když uznávam východisko nejvyššího soudu za správne, nemohu piznati plné presvedivosti dúsledkúm z tohoíto východiska vyvozovaným, že prý už shora uvedená slova zákona jsou tak jasná a uritá, že by nemélo býti vúbec ani pochybováno o pozdéjší neprípustnosti prípravných podaní. Já bych pravé na slova zmnéná nekladl takové váhy, a to proto ne, ponévadž zákonodárce pri svém zásadním stanovisku, jež jinde zaujal, ani jiných slov dobre užití nemohl.
Rak.
skonená
c.
.
s.
pri j e d srv. také § 224-11
totiž i
n
vychází z požadavku, aby celá vec byla
m
uber.
preje a považuje je odro-ení, neopomíjí
'spo
é
ústním pelíení
.
(arg. § 180-III, 440-IV,
Odroení jeho si zásadné neza výjimku; a dojde-li pece k takovému c.
s.).
opétné pipomenouti, aby bylo vše alepro toto druhé ústni jednaní tak pripraveno, aby »spor
mohl býti
pri nejlíližšini rokii
vyfeenÄ.
(§ 181-1.)
Pomery skuteného života jsou ovšem silnejší než vúle zákona, takže ve skutenosti je to, co chtél míti zákon pravidlem, výjimkou, a co chtél míti výjimkou, stáva se pravidlem. Ale tato skuteénost nemúže ubírati na významu téchto predpisu zákonných pro výklad slov »v ase mezi naízením a poátkem pelíení« užitých v § 258. Nebo, chtél-li míti zákonodárce celou véc projednánu zpravidla pri j e d i n é stání, je pirozeno, že užil pravé jen téchto slov; jinak by byl svúj požadavek vyslovený v § 180-III. sám seslaboval a byl by se dopustil nedú-
m
slednosti.
106
Práve proto ale nesiní se na tato slova klásti takový dúaz, jak iní judikát . 243. Ukazuje-li život, že onen požadavek zákona (§ 181) je ve velké vétšiné sporú nesplnitelný, stáva se pouhým pium desideriumu, nelze zajisté z asového obmezení v § 258 vysloveného, jež je v nejtsnéjši sonvislosti práve s timto požadavkem, vyvozovati t ech dúsledkú, jak iní juo slova, ale o úel ustanovení §-u 258. A pipraviti ústni pelíení a pedejiti jeho odroení, po prípade jeho opétnému odroení. Tomuto úelu však nevyhovuje zásada judikátem hájená, ponévadž se jí stáva ustanovení zákonné pouhým schematem, strnulou, nepružnou a neživotnou formulkou: vzpoineme jen na jirípady, kdy strana po prvém ústním pelíení dozví se teprve o dúležitých
dikát.
tínito
Nemužo
úelem
jíti
je
skutenostech a prúvodech (zejm. svédcích). Kdyby je mohla soudu la iOdpúrci voas OÄiiámiti pípnavným podámían, podešla by tím zcela jisté odroení, jež stáva se však nutným, když tak neuiní. Judikát zmnéný upínaje veškery své dUvody na shora uvedená sláva užitá v § 258, musil dospeti avšem i pri výkladu §-u 399 k nesprávnym dusledkúm o pomeru techto dvou ustanovení. Místo, aby ekl zcela prirozené: V § 258 má zákon na mysli v souhlasu s požadavkem vysloveným v § 180 III jen jediné ústni pelíení a proto mluví o ase »mezi naízením a poátken: pelíenK-, naproti tomu však pamatuje v § 399 už také na to, že dojde snád k »pozdéjšimu roku k ústnímu pelíení položenému« a proto v souhlase se zásadou A^slovenou v § 258 mluví i o novém prednesení, jež bude odpúrcí oznámeno »ješté pred timto rokem podaním pípravným« je nu-
—
cen
v § 399 jde jen o prípravný spis, »který smel být podán podlé § 258« (tedy v ase tam uvedeném), a že prý se mohlo štát, že pri divejším ústním pelíení, pri némž ješte byly obe strany i)itomny, tohoto prípravného podaní ješté nebylo použito. K vúli takovémuto prípadu veru že nemusil se zákonodárce v § 399 obtéžovati. Nel)o k tomu, aby strana pred poátkem ústního pelíení podala ]iípravný spis a pak seo nem i)i tomto i)olíoní snad ani nezmnila, nenuiže ])ece vbec dojíti, plní-Ii predseda senátu svou povinnost, kterou mu ukladá zákon v § 182 III. Judikát tedy vlastné poíta tu s néím, co pri správném a zákonu vyhovujícím postupu vutvrditi, že
bec nemúže nastatí. A to je správnosti a vyumélkovanosti.
jisté
nepocbybným znakem
ne-
Je sice správna oba;va, aby nebylo možnosti initi i)ípravná podaní stranami zneužíváno, aby tím nebyla ohix)zena
zásada ústnosti a neustoupila vlastné i)ísemnosti. Ale tomu se dá pedejiti jinak, než jak má za to nejvyšší soud. V té príine by mohl býti vzorem pravé zákon uherský, totiž jeho §^ i
19fi
I
a 203 veta
pn^á.
107
Doporuovalo by
se tudíž pri píští úprave c. . s.: a) piprípravná podaní strán jenom tehdy, když jde o skutenosti, prúvody a návrhy, o nichž by se odpúrce bez další
jjiistiti
fedchoziho pouení nemohl pravdepodobné lieni vyjadri ti; b) pedepsati, že musí
se tak státí
vas
t.
pri
j.
ústním pre-
tak,
aby odpúr-
pouení
molil jeíté pred ústním pelíením, o než jde, je to prvé nebo nékteré pozdejší stání, opatriti; c) naíditi, aby prípravná podaní nevyhovující požadavku a neb b) byla soudem podatelí prosté vrácena (nebo nemohou splniti úelu prípravných podaní, jsou zbytenou pítéží spisu a s to, aby na soud nepímo púsobila); d) výslovné stanoviti, že soud smi k obsahu prípravných pokud byl liodání pihlížeti pri rozhodovaní veci jen potud ce
si
toto
a
I
— by
—
tento obsah také strajiu ústne pednesen. Iíudou-li soudy téchto zásad presné dbáti a na jejich splnení vždy prísne trvati, pokusy o jich obejítí pak stíhati pri výmere útrat, zejmena i podlé § 49 III rak. c. r. s., mám za to, že by mohla takováto prípravná podaní soudnictví dobre po>loužiti.
A
jsou-li
strany u okresních soudú zastoupeny advokáty,
nevidel bych prekážky, jež by bránila použití téchže zásad, ani pro soudy okresní. Ostatné názor zastavaný pro rakouský c. . s. dnes platný, že jsou u okresních soudú prípravná ponaprostí) daní s výhradou prípadu § 440 III uvedených nejifípustna, nemá v zákone opory; nesrovnává se ani s § 440 II ani s § 4Í-2 II a je A-Iastné dítkem videského ministerstva spravedlnosti (výnos z 20. srpna 1911, . 42 Vestník, 1911, str. 254 násl.), které chtélo jím eliti prílišné volnosti pozorované pri používaní téchto pí'edpisú v praksi. Na praksi ovšem všecko záleží; netreba se obávati pedl)isú shora naznaených, ale dlužno všechno vynaložiti na to. aby jich bylo také v praksi presné dbáno a aby soudy co nej-
—
—
ázneji zakroily proti každému pokusu namífenému k jich Pak stály by se ony predpisy vhodným prosteílkem ádné príprave ústního pelíeuí.
y.noužití. 1-c
D.
V. Fajiior:
Jednotný obiansky zákonník. Jako už povedané v zpráve o druhom sjazde slovenských právnikov v Bratislave r. 1920 (3. . III. ro. nášho asopisu), sriadené sú v lone ministerstva spravedlnosti za súinnosti unifikaného ministerstva, ako i vynikajúcich prá.vnikov z kruliov univerzitných, sudcovských a advokátskych, zvláštne ko-
»
108
misie pre revíziu ob. zák. rakúskeho, jehož platnos má by ix)zšírená na územiie celej republiky, teda i na Slovensko a na budeme Podkarpatskú Rus. Nebude tedy bez prospechu, postupne uverejova texty revidovaných už paragrafov, prepísané do sloveniny. (Pôvodný text eský vychádza aj v tohoroných íslach »Právnika», »Ceského Práva» at. i s dôvodo-
ke
vými poznámkami komisijných zpráv.) Chceme tým pripravi slovenské znenie ob. zák. a usnadni slovenským právnikom oboznámi sa s ob. právom rakúskym, tak ako ono má by prevedené na Slovensko. Slovenskí právnici sa presvedia, že ob. právo uh. zbudované bolo na tých istých základoch, ako i ob. zák. rak. a že recepcia posledného nebude znamena poruchu právneho života n,a Slovensku, ale skôr jeho usnadnenie a utuženie. Najmä návrh ob. zák. uh. je presvedivým dôkazom tohoto nášho tvrdenia. Právnici eskorakúskeho vzdelania tiež nájdu voao pouenia, menovite v srovnávacích miestach, z materiálneho práva na Slovensku platného. Návrh ob. zák. uh. obsahuje z pravidla len kodifikáciu platného práva, písaného (zvykového). Na dôležité odchýlky budeme
ných miestach
—
pokia možno
—
i
nepísainého
hade
na patripoukáza. (Vi »Prá''my
r. 1920, . 1—2, str. 4—5). Nemôžeme premeška túto príležitos, aby sme
obzor»
pre sloven-
ských právnikov, majúcich právnické vzdelanie uhorské, neurobili malú, aj kusú, repetíclu. Ob. zákonník bol v býv. Uhorsku riadnym predmetom druhého prá\'íneho rigorosa, a tak právom sa dá predpoklada, že každý skonený právnik slovenský má isté elementárne vedomosti z neho. Avšak napriek tomu dobre bude, najmä v súna vislosti s postupne uverejovanými revidovanými §§-md, niektoré veci osobitne upozorni. Niže uvedené §§-y umiestené sú za dosavádneho stavu v §§-och 859-886. ob. zák. rak.., druhý ôiel, druhý oddiel, XVII.
—o
—
—
hlava.
Druhý diel ob. zák. pojednáva práva k veciam (Sachenrochte) vo dvoch oddieloch. Prvý oddiel hovorí o vecných právach k veciam (dingliche Sachenprechte, iura in re, dolo,2:ba.ni jogok), druhý oddiel o osobných právach k veciam (persôn-
—
liolie iSatílinirechte,
zák. rak. definuje
iura
'Síd
reni^
idcilcípfilioízi
.iogok).
§ 307.
ciíb<^.
pojem vecných práv k veciam, a osobných
práv k veciam nasledovne: »Práva, ktoré niekomu k veci prislúchajú nehadiac k istým osobám, nazývame právami vecnými. Práva, ktoré vzchádzajú k veci len voi istým osobám priamo zo zákona alebo z nejakého inu zaväzujúceho, menujú sa osobné práva k veci am. § 308. ob. zák. rak. rozoznáva pä druhov vecných práv k veciam, a síce: držbu, vlastníctvo, zástavné (záložné) právo.
109
služobnos a dediské právo. K tomu sa druží ako šieste: právo -stavebné. (§ 1. rak. zák. zo 26. apr. 1912.) Novšie zákonodarstvo rak. (zák. o pozem. knihách, exekuný zák. at.) hovorí o šiestich vecných právach k veciam: o práve vlastníckom, zástavnom, služobnom, o reálnych bremenách a o práve stavebnom. (Kraiinz, System d. (). A. P. z roku 1913, V. vyd., I. sväzok, str.
Poda
tohoto by boly všetky ostatné práva k veciam »osobt. j. »,persônliche Sachenrechte», »do10(ghozi jogok.» slovenský právnik chce sa zabýva obC. zákonníkom rak., musí zvyka jeho definíciám a jeho terminológii. A citované po-jmové urenie v § 307. je jedným z najdôležitejších. Najmä máme rozume revidovaným textom §§ 859 886. Už aj preto, lebo je táto definícia odchylná od pojmov užíva105.)
nými právami k veciam»,
Ke
ke
—
ných v ob. práve uhorskom. V úhor. ob. práve majetkovom užíva sa obyajne iného systematického rozdelenia. Z pravidla sa hovorí (Zlinsky, Raffay at.) I. o držbe, II. o právoch vecných (dologbeli jogok, iura in re), III. o právach urbárskych a príbuzných, IV. o právach nemateriálnych (pôvodích, k menu, k známke, k vlastnej podobe at.), a koneône V. o právach záväzkových. Rodinné právo a dediné právo pojednáva sa v osobitných hlavných astiach.
Rozumie
že toto systematické rozdelenie nie je stále, t. autori užívajú iného rozdelenia. A majú k tomu plné právo, keže ob. právo uhorské nenie kodifikované. Návrh ob. zák. uhorského z roku 1914, ako i Náv. ob. zák. uh. z roku 1916 pojednávajú v I. asti o práve osobnom a rodinnom, v II. o práve vecnom, v III. o práve obliganom, v IV. o práve dedinom, nespájajúc práva vecné a iné, spoloným pojmom nejakých »práv k veciam» na spôsob ob. zák. rak. (Tieto návrhy citova budeme v nasledujúcom krátce: »Náv.», a za touto zkráteninou íslo §-u z vydania 1914. K tomu do závorky íslo §-u sa,
j.
nie
z
vydania roku
je jediné. Iní
1916.)
ob. z. rak. vysvitá, že beží (vo smysle uhorského práva ob.) v prvom prípade o vecné práva (dologi alebo dologbeli jogok, iura in re), o držbe a o právo dediské a v druhom prípade hlavne o práva záväzkové, obligané (kotelmi jogok). Uhorskí autori, vzdelávajúci ob. z. rak. pre uhorskú potrebu, užívali dôsledne výrazov ad 1. »dologbani jogok», ad 2. Z
cit.
definície § 307.
»dologhozi jagok». Tak Sághy, Antal, Atzél a iní. Pri uverejovaní textov revidovaných §§-ov ob.
z.
r.
bude-
srovnáva — aspo miiesty — s ob. právom uhorským, najmä s patrinými miestami Návrhu ob. z. uh. z roku
me
hade
1914.
a
1916.,
nakoko
to
dopúša objem nášho asopisu.
10
Prehrad slovenskej asti rozhodnutí Najvyššieho súdu Ceskosl. republiky. So^tivil dr. A. Z.
}
I. Otázku, je urenie právneho pomeru potrebné, majú sádíj vždy z ihodnej povimiosti skúmaf. II. Dovolacia žiadosf je samostatným základom opravného prostriedku, z oho jiasl-eduje, že dovolací si'td môže sa obyajne len natoko zaoberaf napádacím základom, nakoko tento z celého obsahu dovoJaccj žiadosti zistit možno. III. si strany právne pomery
—
—
Ke
medzi sebou písomnou smlnvou usporiadaly, pri posudzovaní týchto právnych pomerov smerodajný je obsah smlnvy. veci: Žailobiiíci v. 1910 dali do 'preaiájm.u dtrovi X. SToji&h ii.e'hnu'tcincstí aia urit-ú dc'bai (v;Lac idosaroí) ms'dízi iným stou výanieiikoai, že buovy, ktoré dir. X. na neibnutcnostiiaicili postaví, po n'plymiiití preaiájmu pripaídmí žalolbuík;;an aa oidliaidnii oemi, títo sa ^"šak zaviazali, že zo svojich Tie'iniiteností ivczeniky k úelom láz-eským, liôteiloivým at. iiiéuni nepreajú ani nepreaiájinni a jestli by pozemky k privátnym úôelom inóm'R iM^eidali, reéeoié oibmcidize'nie, že to'tiž njesanú by ma nich pcstavcné láizeské, bôtelon^é at. i.aiidovy, nmisí xýslm'Tie vyjada*€iié; toto obniiedizenie -^dastníckeho práva bolo na nehnutenosti žalobníkov pre dra X. poz. knižne vtelené. Žaloibníci r. 1916 (PT&dali jodon poiziemok Y-cvi a ap. s tým obinodzením, že €ihatdom na vtelené, bore spomenuté 'obanedzende vla&tiníckeho práiva 'pozeimok teai nemôže k výdeleným ciacan upotncibcný, nemôžu lázeské baidovy, na hotel at. postavené. Y. a sp. si potom od dra X-a zadovážili pcvoleuie k výiria.zu spomenutélio cbmeidzMiia vlastníckeho prá^-ii a poali na kiipcinicm pozemku saiiatónium stava. St.aí\'
ci-istku
—
by
—
—
—
om
by
by
Petitum žailcf:,y žalcbmíkov znedo: í.ljy siid A-yriekoil, že dr. X. nemal práva bec?; idi veidcmia la sciliiválenia svoli ku star\'be sanatória a že Y. a sp. nemajú pa*áA'a reené sadiatórium stava, bv.'-kivu k úeelcm sanatória upotribiova. Oi'.ádva nižšie
súdy
nevyflioívely
žalobe.
Najvyšší súd: dovolaciu žiados žalobníkov zamietol. Dôvody: Najvyšší súd predovšetkým (pripcmina, že tú fttázku,
i
je tiieíba
inadinej povinnosti
uri
právny
skúma,
poaner,
tc/dy i
vtedy,
—
majú súdy vždy
ke
stránky
z
vyrie-
—
knutie potrEby: uri právny pomer, odvoLaníiin neaiiapadily, mýlil sa tedy odvolací súd, vyriekol, že tej asti rozsudku súiu prvej inštancie, da ktorej ]^>rvostu'po\ý síld foripúlne ^'^^llc^vel ziscviaicej žalolbe, sako npaipeilor\'ianej, sa nedolýka;
ke
—
111
v tejto asti Niajvj'šší súd z úradfti'ej poviiMio&ti preskirinal jo treba so stavaný žalc'hníkov zisti p-rávny ponii-itú otázku, a túta O'tá'zkii klaidnie riešil, poiiiievá J€ sporná tá otáizka, že; ako sa luá vyklada licd ktorá Lola 2. júla 4, kú'po'pr'edn.jnej sinLiwy, pripojenej pcd B., 1916 medzi žalctomíkmi a imeidízi prvým a dTii/hým žaloTaiiýlui uNajvyšší súd tak iiznai, žo zistenie toilro, ;ako sa má zavreiiá, tento Ijcid vykLada, j'S' potreffiié k zafbiezpepniu právneho st-ivn žialobníkov v voi žalovianýan-,
i
—
nakoko, dal, že
ke
by sa v
lobimeidizieniie
zistilo, že
om €(bfiaž?né
sa tento bod tak má vyklai k idcbru žalobníkov ako
je
oidp'€.da)va't:civ, a tak nelbol oprávnený III. žalovaný zrieknu sa olllmeichenia, na nebnnt-enosti žaioibníkciv k jelio dobru zaisteného a nebol oprávnený privola k tomu, aby I. a II. žalo-
—
vaní sanatórium postavili, v tdmi iJrípade by žalcbníci mohli maipaidinú ž.'lcvatuýcBi, ako kupcov n,a tom záklaide, že pcdmiíiiky v kú'popre'dajnej smluve prija-té, pornš^ili.
Co sa teraz už
reviizionálnej žiadosti žakrjúcieh týka,
—
tá
požiadavkáím v 527. §-'e O. gl p. ui-enýim, nakoko nie len že neoznauje, že na akom zákLa^de napáida roxsudok odvolacieho súdu, lež odvoláva sa ešte aj na dôvody apipebu'ie, pcidiamej iprcti rcrzsuidkn pifvostupového súdn, kd*Žto samostatným zálkladom opravného dovolacia žiados je napádacím prostriedku, z oho nasleduje, že dovolací súd
iLÍelen že neizoidipovedá
záklaidcim
sia
natoko môže obyajne
len
zacb'era,
nakoko
mcižno tinto z celého cbsiabn revízie zisti. Z obsahu dovolacej žiadosti žalobníkov, základom napáidiacím sa javí, 7.2 je mylne Cidôvodnenie rozsudku appL-laného súdu, a to zistetuie, že je obstali bodu 4. kúpopreidajncj smluvy, pripojenej 'pcíd B., uritý a že jie'dinou cprávnenou csdltou, ktri-ej
re'aé
obimiodizenie
sliúži^,
Najvyšší súd túto labo
smluvou je
ke
si
ciljsiaih
bodu
idr.
X. za základnú neuiznal preto,
strá'nky práivne pcnTerj- msidízi sebou písoimiiou aj pri posudizovaní právnebo 'pomeru
nsipcriaidajú,
san'Tcidajným
je
sažnos
cbsaili 4.
—
smluvy;
pcid B. P'ripcjenej
smhwy
—
je '^yak ten, že ža-
r.eamú budova mimo .st.a\fjy súkron/néstavbu, ktorá sleiduje ciele výdelené v iprítcimnc.m ipríipade t:dy san.atóriiuinr, a preidla.vatelia pi-edsa nehoci rjeniovitos knpccim do vlastní etva odovz.dlali môžu na nicih preaiLes to právo, plynúce iiná zo samého práiA-a vlastníckeho, día ktcrérno cni môžu kúpenou nemovitcsciu sloabofdne 'dišpcaiovia, a síc?' preto, pcne.'xá sa toboto práiva kovek len doasne vzdali a síce k dobru dr X,, z oho nadeiduje, že toto právo, ktoTO by luisledkom kúpy ž-alovaným.
lo'vaní kiTipei preto i:mi cieu slúžiacej
—
—
—
— —
—
—
112
—
totiž právo neolliime'zeu.ej stavby, nie je paitrilo právoim žalcibníkov, lež právo toto je fprávoíai iiiimi (Itioví x. poskytnutými, ktoré musia oiii ziaeliovaf a obmenie vlastníkov 'dzenie toto neslúži -aj k dicfbru žalobnlkov je tody icb P'rávcim, lež ivýlbodou, zaisteaioiu k idiobini dra X., ako prená j cmní k a poz'c'inkov, A ponevá opráAiený práva, pre nebo zatoezpeenébo, môže sa i vada f k prospeobu tretej osoby, a vykonanie práva zrieknutia môže by leoi natoko obm-sdizenó, aby týmto neboly naštrbené naidobuidnaité práva inýob, a aby sa iaiým škoda nestala, a.lej pícneváo prenájofmná smlsuva s dir. X. uziarvT^ená len roku 1949, prestane a do tejto doby sú sumimy, ktoré unajú by za preiiájran platené, uirôené, kcineene, pcnevá^ škoda, ktorú žalo^bníei za následok postatýmito ôaso'm, následvenia novébo sanatória uváibajú, neonôže nakcim uitébo ustákiniia prsmájominýcb súmm,
ako kupcotm,
—
oibm'Sidizené
—
—
—
—
—
stiípif,
odvolací súd nevykladalm vlne bod i. smluvy, pripopod B., a neporušil právaae pravidlo tým, že zamietol präjuidieiálniu žalobu žalobníkov, a nemôže obstá sem sa vzahujúce dôvodenie žalobníkov, že z bodu 8. prenágoanineij smluvy pripoj etue j pod F., ktorá bola 28. jiaiiuára 1910 tmedzi žalobníkm,i a dr. X. a jeho spol. uskutonená, mohlo by sa to uziatvára, že cfboriedzeínie, zaistené k dobru dr. X.slúži aj k ich dobmi, tedy bez ich súhlasu dr. X. sa ami neanohol vizd.a tohoto cbmediZ'Snia; lebo práve v bode 8. tejto smluvy žalobníci dovolili, alby sa obimi&dzenie, k dclbiru prEinájoaniníkov za.ziniaiilo la pre seba si a nemôže obstá ani to dôvonijakého práva nevyhradili, denie žalobníkov, že by im bol bod 7. prenájomnej smluvy, mjadzi žalcbníkmi a tiež medai dr. X. 10. miarea 1899 uzavrenej, nejaké právo zaistil, lelbo v tomto boide sa tleiž žalobníoi, ako ani do d)0 prenášanú dávajúci zaA'iazali, že nikcanu nepredajú prenájmu nedajú po'Zímok k cieom konkurenným, a boli povinní túto zaviaEianos i do smluvy A^ovies, z oho nasleduje, že oni vady furngovali aiko takí, ktorí záväzc-k na seba prevzali, ale nikdy ako oprávnení (15./XI. 1920, 5. Rv. III. 43/19.) jenej
—
—
•2.
L Nie je podstnfnon iiáležitcsfou schovocej smluvy, aby schovateV (depozitár) ohsah k úschove prevzatej ccí preskúmal a svoju majetkovú zodpovednosf voi nkJndateVovi (depotreba posiidzovaf nentovi) výslovne prejavil. II. avnejšie zodpovednosf schovatea, jestli on vec na doliehayiie nkladateVa prevažne z úslvžnosti, rdanosti vzal do opatery. Najvyšší súd dovolaciu žiados žalobkyne zamietol. Dôvody: Žalobkya v svojej dovolacej žiadosti napáda rozsudok odvolacieho súdu na tom základe, že odvolací
—
—
113
súd mylnou právnou konklúziou došiel k iomu záveru, že sa medzi spor vedúcimi stránkami scliovacia smluva nestažalorvaný prevzal jej peniaze stainioiviska žaloibkyne la; (liQ opatier y zddpo'vedný je teidy voi nej zia ioh prinaivrátenie a preto jej žiados je tá, aby bol rozsudok odvolacieho súdu zonenený, aiby bol rozsuidok iiirvostupoivé^lno súdu obnovený a aiby t;ol žal-ovianý i ia ziaiplatemie ren^iiiziiOfnáilinyoh útrat posiúidsmý.
—
da
»
Da
nena-padnutélio,
odvoilacím
534. §-u O. p. p. tu smercidiajného
da
17./II. 1918
vrecko síce
po
(niie'še'c)
súdom
zisteného,
skutkového
da
stavu žalovaný
B. vzal k seibie tanistru, vediac, že je v nej žalchk^Te, ktorý tn.m uložila j'j'ho mii^inželka a
pieidiohoidzej,
žalohkyou
predneiseínej žiadosti,
ahy
ža-
B. žalovaný so žalobkyou spodu oišiiel na výrciitý tirli dio S., taan potom Bpolu prenocoIbolo asi 12 udi. okrem nich vali v j©:lnej Izibe:, v ktor'ej PúPed líihanílin žalovaný sa ipresve'diil, že je ^a••ecko (mešec) v tauložené a tanistru si mistre, v ktoa-ej ag OiU mal svoj ich 6000
lovaný aj
jej pen.iaiZ'S
vzal k
sttiy.
Z
—
—
K
Toto viídela aj žaLobkya, ktiorá noc v tej istej izib'e; Síti'ávila a neninála námiietky pToti toimu, aihy jiej peniaze v tanistri žalovaného pod jeho hlavou boly opatrované, iba poA'Cdala, že jestli chce žalovaný spa, aby ju upoizornil, ona ea bude bd.ie n.ad peniazmi. V noci ale cí liidivaja zasipiali a chybelo z nej ráno zobudili a žalovaný tanistru preskúmal, tak vrecko (miešec) s peniaizmii žah.bikyne ako aj (iOOO K žalovaniého. Žalovaný oznámiil vec etníkcim, zaihájiané výhadáivanie bclo však bezúspešué.
pod
hliaivaí
položil.
—
ke
Mylne je síce právne stanovisko odvolacieho súdu, da ktorého medzi spor vedúcimi stránkami schovacia smluva sa preto nestala, lebo žalovaný z tej príležitosti, že spolu išiel so žalobkyou na trh do S. len z úslužnosti, bez oidimeny alebo akéhokovek iného záuj(mu, j'idnoduclio miesta poprial vrecku žalobkyne s peniazmi v svojej tanistre, bez toho, že by sa bol o jebo tibsaihu presvedil a zcdipoivednos prevzal na prípad, že by mu Ijolo krádisžou alebo lúpežou odaté, stianovisko preto, lebo zo ziistenéiho .a síoe mylne je toto jeho skutkového stavu vysvitá,, že žaloviainý bol prítomný, manželka vrecko, obsaibujúce peniaze, k žiadosti žalobkyne (a:by žaloAianý, s ktorým spolu l^eidliala ís ma trh, jej tpeniiaze k sebe vzal) do jeho tanistry vložila, on potom túto tanistru so sebou vzal, následovne reené vrecko do SA-ojej opatery prevzil, a tak SÚ tu všetky podstatné náležitosti schovacej smluvy, predsa nebolo možno vyhovie dovolacej žiadosti žalobkyne, lebo zo skutkového stavu vysvitá, že žalovaný pri oipatere vreoka žalobkyne, v ktorom fjoly peniaze, takú bedlivos vyTialožtil, lakú miedizi d>ainý(ini okoLnostEmá od neho právom požadíoval (mioižno, tanistru totiž, v ktorej boly aj jebo peniaae, prenocovaní pod hlavu si položil, a s touto bedlivosou, l)ri
ke
—
—
114
bála
žaílx)ibkyia
ným
spolu uinila.
—
spokojná, lebo byvšid noprestajiLc so žaloivíijeho fpokraocvaaidu nijakej námietky ne-
— proti
vrecka žalcfckjTie, v bývala zaiineškaiiím po60 je však pcidimieuvinnej fceicliliA'osti so strany žalovaného, kou tolio, aby zodpovi&dmos žalovaného za opatro\'>anii vec v prítomncan príipaicle ustál!2ná hyí micfhla. piiavaianeNesporné je, že žalovaný peaiia»e žalobkyne
Nemožno
kt-oom
tecly ustáli,
Í3
by
ztrata
Zíapríiineiiá bolia
biolj' i>aniiaiz.e,
—
—
—
vanosti
vzal ido opatiery, 'v takcmo prípaide vžak treba zGidpovedinos depczitára a^T^iejšie (posudzova a tak nebolo niožnx> zamešká nie povinnej b^dlivcsti ani z tej oko]inc.s»ti oidviiesf, že žalc>vaný piv i\cz zaspal, žalcbkj'u 'da jej žia(13./IX. 1920, . Rv. neupozornil na to, že mieni spa. dosti z iíslušnotsti,
—
—
III. 45
19.) 3.
ctkémukoV vek cieu takí) provodzorací spôsob u potrebuje, ktorí) je následkom jeho povahy vre iné osoby alebo aj bez ziste^ veci cudzie zvlášte nebezpení), zodpovednú je nia jeho previnilosti alebo opomenutia bedlivosti za škodu, ktorá in f/m z takéhoto provodzovania vznikla.
Kto
/>
—
—
žiados žalovanej firmy zamietol. praxou sleclciv.riým právnyiiu ]:.ravid'cm
Naj\'yšší súd dovolaciu
Dôvody: je,
že
Súldínou
at. (vi
bore).
Všiecbecne znélmií; je, íce pri ioiprave qiiirného plubu (eelej garnitúry) po verejaiiej 03síe upotrebscvaná parsná (motorická) sila zvláštne nebszp'esnstvo skrýva v rcbe pre vozidlá, dopra-
vované pomocou zvierat a to aj vted3^ ke reenou silou hnaný Ickomobil na chvíu zastane, ponevá hrmotenie, ktoré je výplivom vývinu sily, v takomto i>rípade len umenši možno, nemožno ho však úplne zastavi, zamedzi. i
súdom, Da skutkového stavu, zisteného odvolacím po^ažne piv.iv!Z«tébo uían z rozsudku prvostupového siidu, úspošne neniariaidnutiólK) a; tuk tu 534. *?*-u O. p. p. wmcrodiajného, kícne žak[:;k>Tie ziikli s.a v poiliybe sa nacbáidiznvšsi súpravy k oraniu, zariadenej na parný pohon, splašily sa a aipráve hd-x súprava na kraj c.sty diig'ovanú a tam zastavená vrazily do jedného stromu, hoci ich syn žalobkyne za opraty a sosiírlnuvší kcéiš jedutibo z nich '/a zrXjr.idlo držiac vi :•dol; následkom tohoto vrazenia bol, že obidva kone spadli, jedon zdochnul, druhý ušiel a len pozdcjšie bol chytený", voz a náiH!Íe utripely ]:crr:hu syn žalcibkyne bol poiškcdcíiiý na teile.
da
—
—
i
takom skutkovom stave správne upotrebil odvolací súd výšuvedené materiálne právne pravidlo, ke pokraovanie týcli, ktt;rí mali kom? a voz na starosti, pc'žiaidavkámi predípiftov ocib>')ajnej ibiedtivosti zadpoviidaivým správne kvalifiPri
—
115
—
žalorvanej firmy za škodu cíbjektí.vnu zod^iiovcldiios kn.iie žalovanej firmy, že 'by ustálil; nefiiiá t(idy zákl.aidii tá s€ar/aio'sf
na náhradu škody porušením materiálneho ju bol odvolací súd právneho pravidla posúdil. Sažnos žalovanej firmy, že by odvolací súd skutkový stav nebtol 7Ístil di'.a sveoctví svedkov, niebolo moižno vziat' do n.ha'fln, lebo žakvajiá finira vrcvlziiomálnej žiadostíineoznaiôila bJižšie ti'e skutcnosti. ktoré napáda a necizniaila lani záiklad,
na ktorom III.
napáda
ich
O.
(534. §
(5./X1.
p. p.).
ís. Rv.
1920,
48/19). 4.
Nemožno
sa
domáhaí súdnej ochrany
cieom
prhiútenia
kontrahenta k splneniu takej snduvjj, ktorej uzavretie platné právne predpisy zakazujú a osobu, proti zákazu koyiajíicu (-=: domáhajúcu sa sphiotia smlui\ij) trestaf nakladajú. Stav veci: Žalovaný kúpil od žalcibiníka 25./IX. 1918, 5 q rasce (kmínu) kg po 63 korún; rasca mala by 1,/X. 1918 prevzatážalovaný rascu prevzia odoprel a preto žiadal žalobník, aby bol
na odobratie rasce a zaplatenie 28.500 korunového nciioplatku kúipnej ceny s prísil. (6./III. 1919, . P. Sadria. v Ruž.cmfoeiku žak^bn zainiietla 1205/1918), SiVdna ta;l>u.ila v Bratislave rozsudok sedre zmienila
žalcvaíiiý zavia,z.Rný
a ž.ilobe vyihoveila (12./VI. 1919, e. P. I. 223/1919). Najvyi.šši súd rozsuidok súdnej tabule zmenil
.a
za-
žial'Cib'U
ini: tol.
Dôvody:
sažuje v dovolacej žiadosti, že že v3TÍekol, pravidla právneho jestli I^rcSin, oznaený x 1. cdstaA'ci 1. §-n zák. i. IX. 191G, áamé aj iné pcdstatnó preidpoklady to'lioto trestného iinu, !*ií da stanoviska žaloivazakctneený j'3 nž uzavretím smlu-sy; je nôho citos'ianá sta zákona vyžaduje zafdováženie lánk-cv, sa však v prítotožné s dostatím lánkov do svojej moci, toninícni príipaide nzstnlo a tak žaLm-faraý vzavretím smliivy len
odvolací
súd
Žalovaný porušením
si
—
—
— da zúkcna
a*
tcm'to prí'pr.de
—o netrestatený —
.spádi.al,
kn zakcnemiu ktoé'lio preinn
lacieho
súdu
od
ktorý
nútený,
žaloibiníka prevzatí
trestn>hn súidcni n
la
neilio
scie
mu taký
'by
ukladá, pa-edlm:t,
*boll
o
pokus preinu
rozsuidknni odvo-
aby ktoa-ý
predmet
kúp3'
by musel
by
ktinfiškovaný.
túto sažnos uznal za bezzátklaidnú, leho pod o kitcroan je v 1. cdstavci 1. §-u zák. i. IX. 191G, re, rozunii trcíja -aj samo níziatvretie smkn^', prcídimetoim kto'ej jie kúpa lánkov všcc-beenej potreby. Že jo táto interpretácia sprátvua, vysvitá nad '\'~'rtku ipocihyíbnos aj z fidôvodneniia
NajvyMŠí
í':úd
-„zaidováiženíim",
Správne vyriekol tedy odvolací predlohy citovaného zákona. oznaenj- v 1. odstavci, 1. §-u zák. i. IX: súd, že prein, 1916, ziakomôený je už uzavretím samej smluiA-y, jeistli sii diané i ostatné pctretbiné pcdlmienky reeného preinu. ^
116
Žalovaný sažuje tu okolnos,
v úvaiáu
alej preto, že odvolací že žaJobiiuk vedel o tom, že
si
súd nevzal
žalovaný
je
súkrominým bankovým úrajdníkcim a nie O'bchO'dníkom a Ž3 nemá 'povolieníe k zakupovaniu a cdípredávaniu potravnýoh lánkov a tak žalobník sa sám dopustil trestného inu, ke pri tom všetkom 5 q rasce (kmínu) žalovtanému predal; iná že žalolhmik vzbaídcim na usta>nove(nie 27. §-u nairia.demia býv. uh. mi. 3678/1917. M. E. nemôže od neho splnenie smluvy žiada, ponevá C'dipr'tidaj tak x'tkóho mdiožstvu r;«ce v toon istom mesteku už sám v sebe zakladá v citovanom §-e oznaeUŽ
aj
nisterstva
ný priestupok
retaz'Ového obohcidovamiia.
Najvyšší súd túto sažnos uznad zia odôvodnenú. Da nenapadnutého skutkového stavu, odvolacím siidiom za pravidivý "prijatého, žaLcvaný mttjol zaznaeným obaiiodníkom a neomal priemyselné (živnostenské) pavoilieme k prevádzaniu cibohctdovania vôObec. Žalobník predal žaloivanému 25. septeimbra 1918, 5 q rasce, ktorá je všeobecne známym lánkom všeoibecnej rotreby; rascu túto mial žtalovaný najpozdejšie
da
da
októbra 1918 prevzia. nariadenia býv. uh. ministerstva íslo 3678/1917. M. E. ukladá osobe, oprávnenej k predávaniu lánkov všeobecnej potreby 13. §-u, že je povLnná opatrnosou ria.dineho cohod1.
18. §
da
níka peoovia o to, aby i-eoené lánky priamym konzumentom len v mrLožsitA'e, zoidipovedajúcom priamke j spotrebe a odôvodaienežli tomto vo väšom Tiom pri válených pomeroch,
—
—
—
iijOŽstvte aivšak len takými 0íS€vaného uiariaidenia v oOteh uvedie. O trestaní reazového oibohodoa^aiuia s rsienými lánikamii však otisaihujie 27. § citovaného n^ariadenia ustia-novonia. <§>
Tým,, že sa žalobník ncipreisvediil o tom, i žalovaný má kvinntum ]>riamej spotreby i povolenie k nákupu vekiélho pri vekom hosipodárstve prevyšujúceho množstva (5 q) rasce a j'amu, k nákupu poažne sprostredkovaniu nákupu 12., 13. a 14. §§-v cit. nariadenia neoprávnenému rascu predal, sám apáohial trestný Ln, v dôsledku ooiho "ria nemôže domáha súdnej oohrany ciiecra prinútenia žalovaného k spliiieniu smliujvy, ucsavretím ktorej iná aj žalo\^a!uý spáelml trestný in. Z hoíre u\'efleného dôviodu bolo treba porušením mateodvolacieho riálneho právneho pravidla vynesený rozsudok súdu zimeni, žailcibu zaniiietnu a žalobníka v smiysle §i5-ov 543., 508., 424. a 425. O. o. p. na zaTla tenie vištkýeh útrat žalovamému zaviaza. (27./Vin. 1920, . Rv. 51/19).
—
da
—
5.
Dopravná prekážka z pravidla riezrušiije povinnosf smluvn, lež len odaluje lehotu zaviazanosti k plneniu;
:
splnif
v
ta-
117
ke
koDrto prípade, prekážka nastane, kupec nemôže žiadof splnenie smlyri/ tým spôsobom, aby predavateV tovar poslal o predávate nemôže žiadaf, aby knpec u neho prevzal tovar a nie na nrenom mieste. Odchýlka od tohoto pravidla je možná, jestli je dopravná prekážka stála alebo takého rázu, že by výslovnej rôlc stránok úel smluvy za zmarený mal by f považovaný, im sa stáva prekážka okolnosou, ktorá iní plnenie
—
da
nemožným. dovolacej vyhovel Najvyšší súd žiadosti žalobníka, (súdna tabula v Koširozviazal rozsudok odvolacieho súdu ciach 19./VIII. 1919, . P. II. 322/1918) a uložil mu, aby alej poikriaoval a vyniesol no'vé rozibciiKutig aj dotýône zjuášajnia
x^tkých
útrat.
—
270. §-u primerane Dôvody: Odvolací súd O. p. p. za skutcncs, že stránky vzájoaimým dohoduutím preal;>j zistil, že posledným dom le
—
zistil
(íodiaf
u
—
—
neón ohol, žalovaanéili.o
iieoie Cidstúpil
n'astala nemiožn'osf
plni a žalovaný
opráfv>-
od siuluvy,
následkom
oho
žalobu, vznesenú
bez
právneho základu
xamietol.
súdu na záklaŽalobník napáda rozsudok odvolacieho formálnych právnych pravidiel; porušeniie formálnych ipravidiel vidí v toim, že ohadO'm na protivy, ktoré sa medzi uvedomeniami železniných vrcliností uzaitvára, uvedome.'ní týchto že by z tavia, nemožno itolo bývaáo dc'diaiiie tovaru neniožné, a to tým menej, lebo z reenýoh uvcdomieTií len to možno zisti, že boly dopravné ažkosti, z oho nasleduje, že zistenie skutonosti odvolacím súd'am odporuje S'piscan a odporujisi im aj ipreto, lebo žalobmík svedkami oboel dokáza p-ravdivcs toho svojho tvrdenia, že žalovaný v idio'be, kie sa dodianie dia malo, iným ipcidobný tovar de
poruíšiemia (iLiateriálnyeh a
—
po
oesite
podlobinéiho
smeru dodal;
materiálneho právneho pravidla vidí v tom, porušenia že odvolací súd proti ustanoveniam §§-ov 351. a 352. obeh. ^.ákona priznal žalovanéimm právo k odstúpeniu od smluvy. Najvyšší súid uiznal sažnosti žaloibníka iastone za adôvwlnené, lebo inebyvše najpadnuté dovoliaooiu žiadoísoai zistenie vzájomne predlžUv odvolacieho súdu, da ktorého stránky do 20. januára. 1917, sporným zostalo, i v doíbu k plneniu tom ase jestvovavšia dopravná prekážka konene zrušila poa v vinnos: doda tovar ako to odvolací súd vyriekol tomto ohade stanovisko dovolacieho súdu je to, že doprav* ná prekážka neznuíšuje ipovininos: splini smhivu, lež len odapreluj© lehotu ziavia-zanosti k plneniu v takc/inito prípade,
—
—
—
;
ke
.
118
kážka
kupec nEíiuôže žiadlaf, sploi nie siulinvy tým »pôpi-edávate toviar poslal a pTeda,vatel' nemôže kepec u neiho prsK-zal toviar a ir.ie iia urÔ8Ti.0'm mie-
iijastaiie,
—
aiby
sci':tom,
žitaicla, alby
ke
j" ste: a od toflic'to prafvnidila cidcihýli sa možno Len vtedy, ílopravná prekážka stála adetoo takého rázu, že by da zjavii( j vôl.e stránok iicl s/mlnvy za zmiaa'iený n:i?,l by považovaný, sd stÁva prekážka oko'lncsou, ktorá iní plnenis' nemožným. Z tcilio nasleduje, že pcvLiinos žatLovaného, dodia tcn^ar, z te,i
ím
priein y neprestala^ že on tciviar po^'inluos jelio bola vstav:!, nvervené okolnosti íjoly trvalý.
—
da
20. jianui'na
by prestala len
doda
1917
vtecly,
ne'bod
keby výš-
—
vychádzajúc z právneho stanoviska, skntkcvý s-tav dotyné toho, i boly dopravné prekážlky stále alebo tak dlho trvavšie, že by z týchto Odvolací
ní!
11
/.aujatélio
súd
—
nezistil
okolností možno bolo zisti nemožnos dodania a ponevá bez zistenia sem sa vzahujúceho skutkového stavu vec nie ie s"ca ku konenému riešeniu, bolo treba rozsudok odvolacieho súdu
dXa
2.
-šienin
1
pokraéovaniai upravi.
Jiiiecký
súd k al-
rozviaza a odvolací
odst., 543. §-u O. p. p.
(3./XII. 1920,
.
Ro. III. 55/19).
:
Rozhodnutia Najvyššieho súdu vo veciach trestných.
Vysoký vek (obžalovaný
63-roiiý)
je
sám v
sebe je
dôvodom
po-
užitia §-u 93. Trz.
Najvyšší
súd
vyniesol
o do urenja druhu
nasledovný rozsudok:
—
materiálnej zmätonosti, oznaeného v bode 2. §-u 385. Tpp. z úradnej povinnosti zrušujú sa rozsudky súdov nižšieho stupa a trest obžalovaného použitím §-u 93. Trz. uruje sa v tiyaní štyri (4) roného žaláru trestu, z dôvodu,
—
.
.
Dôvod y: Súdy nižšieho sbu,pa tedy vysokého veku,
aile
pri
zi&tily,
že
obžalovainý
výmere trestu
§. 93.
je
69-roný,
Trz. preto ne-
upotrcbily, lebo obžalovaný je silný lovek.
Da, cit. §-u na miesto ká^nice, uritého asu žalár &a má ustanovi, ak pre zošlý vek (starobu) alebo telesnú slabos vinníka trest káznice vôbec príliš ažkým sa ukazuje. Ponevá 69-roný lovek je už v takom vysokom veku, javí sa by príliš ažkým i v 7.e proti nemu trest; káznice tom páde, ak by taký lovek ukazoval sa silným na vonkajší
:
11^ poliia'd,
(bod
2.
preto súdy nižšieho stupa porušily itrestný zákon §-u 385. Trpp.) na újniu obžalovainého tým, že nezmier-
da
§-ii 93. Trz. Následkom toho Najvyšší súd na zánily trest klade §-u 33. Trppnov. a posledného od»tai\'ca, §-u 385. Trpp. z úradnej po-\únuo«iti zrušil urážlivé iasitky rozsudkov obidvoch súdiov nižšieho stupa, a vj^esol zákonu zodpovedajúca roz-
sudok. Rozsudok zo
Zastrelenie a
poovným
da
(i.
okt.
1920, cis.
Kr.
III.
1G8-20-Í.
potom privlastnenie si slobodnožijúcej zveriny je S. vynesený ku zachovaniu práv-
priestupkom. Rozsudok N.
nej jednoty. i§§ 333., 3G5., 367. Trz. §§
Najvyšší
súd
vyniesol
2(3.,
zák. i.
3!).
XX:
nasledovný
Opravný
1S83.)
ro z s u d o
I-c
prosl.riedok jjeiierálneho prokurátora uznáva sa za za základný, a vyrieka sa, že sedria v K ch porušila zákon tým, že právoplatným rozsudkom zo 23. januára 1ÍI20, . B. 2iJ-1920-5., bez toho, že by na návrh oprávnená osoba bola navrhovala zavedenie trestného pokraovania, J a K u za viunébo uznala v lom ine, že v novembri a decembri 19-9 v lesoch panstva keresturskeho z dižby a bez privolenia správy: 1. 1 divokú sviu llA q ažkú v cene 4",0 K; b) 1 srnu asi 70 kgr ažkú v cene 431 kor. súhrnne SSl kor., tedy cudzie veci hnutené v cene väšej ako 200 k. odal tým cieom, aby si dopustil sa rozsudku sedrie ich bezprávne privlastni], postupne vykonaného zloinu krádeže § 33. Ti-z., ktorý vzhadom na použitie §§ 92 a 20 Trz. premenený bol na prein krádeže § 49 rz. § 48 Trz. nov.: že odsúdila obžalovaného J a K u nov., použitím § 92 Trz., na väzenie a trvaní (2) dvoch mesiacoA ako na hlavný, § 341 na ztratu úradu a vyzdvihnutie vykonáv;inia § 480 politických práv v trvaní 1 rokii, ako na vedajší trest a Trpp. k náhade útrat trestného pokraovania; konene že do l!-estu zapoítala obžalovanému 8 94 Trz. z prozatýmnej väzby (h^bu 24 dní. Zároveii zrušuje sa horeuvedený rozsudok sedrie v Košicach, a na základe bodu 4. § 326 Triop. oslobodzuje sa obžalovaný z pod
da
—
—
—
ím — da
—
da
—
da
—
da
da
da
da
obžaloby horeuvedeného zloinu krádeže a jeho následkov. Dôvody:... Sedria založila svoj rozsudok, kto'^> po vyhlásení na ten právny názor, že vlastníctvo zveriny stal sa právoplatným ked patrí len oprávnenému pánovi lionby, a že i v tom prípade, vlastník pozemku da § 13 zák. i. XX: 1833, nehadiac k prípadnému oprávneniu honebnému, má právo zastreli z\erinu, ktorá mu škodu robí, nie jo on oprávneriý zastrelenú zverinu si i)rivlastni. Sedria tedy považovala zveriny ktoré obžalovaný bez dovolenia majitea honby zastrelil, a si orivlastnil, za cudzé hnutené veci pre obžalovaného a preto kvalifikovala jeho in za krádež da § 333 rz. Tento právny n'ázor sedrie je mýlny. obianskeho práva, slol)odno žijúce zveriny stí pravidiel veci nikomu neprináležaji'ice, a následkom toho voi tomu kto icii ulapí, také zveriny nemôžu by považované ani za cudzie veci li;iutené, ani za také, ktoré by boly v držbe druhého, alebo by boly od até z držby druhého; z toho plynie, že in toho, kto také zveriny zastrelí .alebo iná ulapí, a si ich bezprávne privlastní, nemôže bv kvalifikovaný a ni za krádež da § 333 Trz, ani za prein bezprávneho prisvojenia (§§ 365, 367 Trz.) ani za iný zloin alebo prein proti marnajeku. Ponevá však dotyné ulapenia slobodno žijúcich zverín
—
Da
L
120
XX
1883.
:
vidlá
obsahuje také pravidlá, ktoré obmedzujú všeobecné pra-
obianskeho práva a v smysle
cit.
zák. len majitel
má
honby
právo ulapif slobodno žijúce zveriny, preto horeuvedený in zakladá skutkovú podstatu poovného priestupku dla. § 26 zák. i. XX: 1883^ ktorý prestupok dla § 39 cit. zákona len na návrh majitela honby alebo toho, kto honbu do prenájmu dal, alebo do prenájmu vza!.
môže
by
stíhaný.
—
ke
Mýlila sa tedy sedria v K ch a poi-ušila zákon, horeuvedený in obžalovaného za krádež dla § 333 Trz. kvalifikovala, obžalovaného v preine krádeže za vinného uznala, a jeho odsúdila vzdor tomu, že na návrh oprávnená osoba nepodala návrh na stíhaobžalovanému zapoítala do trestu dobu 2i nie obžalovaného, a dní z vytrpenej prozatýmnej väzby. Preto Najvyšší súd, vyhovujúc opravnému prostriedku generálneho prokuráto, v smysle odst. 4. § 442 Trpp. zrušil rozsudok sedrie, a oslobodil obžalovaného z pod archy obžaloby zloinu krádeže a jeho následkov. 1. decembra 1920, ís. Kr. III. 218-20-4.) (Rozsudok zo
ke
ke
da
3.
Ke
poštový úradník jemu mocou úradu do opatery danú obsah balíku si privlastní^ uzavretú poštovú zásielku vyláme a spácha krádež a nie zpreneveru. Obsah takýchto zásielok nie je sverený úradníkovi. Viac krádeží ako právny celok. § 343 Trz. upotrebený by nemôže v prípade verejnoslužobného pomeru. Versjnoslužobný pomer verejných úradníkov sám v sebe nie je podkladom k tomu, aby ich krádeže, spáchané proti vereinonrávnym útvarom alebo orgánom, boly kvalifikované za krádež dla bodu 7. § 336 Trz. (§§ 333., 336.
Najvyšší ...
385.
z
bod
343.,
7.
vyniesol
463. Trz.)
nasledovný rozsudok:
Z dôvodu materiálnej zmätonosti, oznaeného v bode
o
1.
b)
do kvalifikácie trestných inov obidvoch obžalovaúradnej povinnosti iastone a natoko sa zrušujú rozsudky
§ Trpp,
ných
súd
nižšieho stupa, že pomíja sa na bod 7. § 336 Trz. založem'i kvalifikácia zloinu krádeže, spáchanélio J om Š om, a všetkých zloinov krádeže, snáchaných A om K om. Dôvody:... do kvalifikácie správne je to právne stanovisko súdnej tabule, že iny obžalovaných, spáchané odatím l'^T 000 cudzích korún a iny obžalovaného A a K a vykonané odatím listových balíkov zakladajú skutkovú i^odstatu zloinov krádeže dla § 333 Trz. a nie zloinov zprenevery v úrade dfa § 462 Trz, lelx* obžalovanými odcudzené veci boly v zapeatenom vreci, dotyné v sv'idov
o
—
—
—
—
—
—
poštových balíkoch uschované a uzavreté následkom oho obsah týchto zas'elok nebol složený do rúk obžalovaných a nebol sverený pod ich správu pofažne dozor, a obžalovaní neboli oprávnení, ba dla otvori poštové znsielky a ich predpisov bolo im prísne zakázané takýmto spôsobom ich obsah vzia do detencie. A ponevá A. K. nie vždy tým istým tieto krádeže spáchal v dlhších medziasoch, spôsobom, na veciach nie toho istého druhu, a ani nie jedným rozhodnutím vôle svojej, jeho krádeže jedna s druhou nie sú v takom sivise, na základe ktorého ony malý by považované by za jeden právny celok.
—
Tá otázka, i ohadom krádeží, páchaných obžalovanými uinený návrh na stíhanie týchto zloinov zodpovpdá ustanovp^inm § 343 Trz., stáva sa bezpredmetnou, lebo tieto ustanovenia vzahujú sa len na tie krádeže, ktorvmi bola porušená súkromno'íl''ižnbp.'^ veržp. okolností, vysvitá aj z S§ 110—116 Trz. ako aj z tých nos, v prípade ktorej ide tiež o poruzprenevera v úrade (§ 462. Trz.) byf šenie vernosti proti službodárcovi verejnoprávnej povahy kdežto v prípade zprenevery, spástíhaná z úradnej povinnosti,
o
—
—
má
121 pi-oti súkromným osobám, (fyzickým alebo právnym, § 355 oznaeným v §§ 342 a 343 Trz. trestné stíhanie má miesta len na návrh v týclito §§-och uvedených osôb. Ponevá tedy obžalovaní
íhanej Trz.)
súkromno-slúžobnom pomere ku službodarcovi alebo pok trestnému stíhaniu ich krádeži nebolo treba súkromného návrhu (§§ 89, 90 Trpp.) oznaeného v § 343 Trz., Avšak mýlily sa súdy nižšieho stupa, ke krádeže obžalovaných kvalifikovaly aj dla bodu 7. § 336 Trz., lebo predpoklad tejto kvalifikácie, ako je to aj z celého obsahu tohoto bodu jasné, je súkromnoslúžobný pomer, akého ale v spomenutých krádežiach niet, íl verejnoslužobný pomer verejných úradníkov sám v sebe nie je podkladom k tomu, aby ich krádeže, spáchané proti tým verejnoprávnym útvarom alebo orgánom, v ktorých službe ako verejní úradníci stáli, kvalifikované boly dla bodu 7. § 33G Trz. Nasledovné nestáli
v
škodeným,
Najvyšší súd tohoto, v bode 1. b) § 385 Trpp. oznaeného dôvodu, zmätonosti, v smysle posledného odstavca cit. §-u, musel si všíma v. úradnej povinnosti, dla odst. 1. § 33 Trppn. musel primerane iastone zruši rozsudky obidvoch súdov nižšieho stupa a vynies zákonu zodpovedajúci rozsudok.
(Rozsudok zo
da
10.
novembra
1920, ís. Kr. III. 211-20-4.)
4.
Ke
súd dobu vytrpeného zatýmneho zadržania a vyšetrovacej väzby nevpoíta v úplnej miere do trestu na slobode, povinný je uvies tie skutonosti, z ktorých možno uzatvára že obžalovaný zavinil nevpoítanú dobu. Rozsudok N. S. ku zachovaniu právnej jednoty. (§
Najvyšší
súd
94.
vyniesol
Trz.)
nasledovný rozsudok:
Uznáva opravný prostriedok generálnej prokuratúry za základný, a vyslovuje: 21. mája že právoT^latným rozsudkom sedrie v B j B i zo v ustanovení § 94 Trz., v 1920, e. B. 700-2-920 porušený bol zákon znení lánku IV. zákona zo 18. decembra 1919 . 1. Sb. zák. a Tiar. tým, že odsúdenému O i D od 21. februára 1920 do 26. i, ktorý februára 1920 v zatýmnom zadržaní, a od 27. februára do 20. mája 1920 vo vyšetrovacej väzbe bol z tejto trimesanej doby sedria Ipn vpoítala do trestu na slobode, na miesto 3 (troch) (dva) mesiace mesiacov, akoTvek odsúdený zatýmnú a vyšetrovaciu väzbu neza-^ vinil, a sedria ani nezistila také skutonosti, z ktorých by bolo rnožno uzatvára, že odsúdený zavinil tú iastku zatýmnej poažne vpoítaná vyšetrovacej väzby ktorá do trestu na slobode sedriou
—
—
—
da
da
—
nebola.
Najvyšší súd súasne zrušuje tú iastku horeuvedeného rozsedrie v B j B i, ktorá sa vzahuje na zapoítanie vyšetrov znení vacej väzby do trestu na slobode a na základe § 94 Trz. 18. decembra 1919, . 1. Sb. zák. a nar. lánku IV. zákona zo ktoré odsúdený odtrpel pred vpoítala dobu (3) troch mesiacov, vyhlásením rozsudku I. stolice v zatýmnej a vyšetrovacej väzbe, do trestu na slobode, vymeraného horeuvedeným rozsudkom na
sudku
—
—
da
—
—
—
odsúdeného
Dôvody:...
Sedria nezistila také skutonosti, z ktorých by bolo že by obžalovaný bol zavinil zatýmnu a vyšetrovaciu väzbu, a to nevysvitá ani zo spisov. Dl'a usnesení policajného zatýmne zadržanie poj i Icapitáa a vyšetrujúceho sudcu v ažne vyšetrovacia väzba na základe bodov 2. a 3. § 141 Trpp. z toho dôvodu boly nariadené, že obžalovaný uskoi by mohol pre úinkova. veTl^v trest, ktorV- ho aká a že by na svedkov mohol
možno uzatvára,
B— B—
122
Sedria vôbec neodôvodnila to, že z hore uvedenej troj mesanej doby zatýmnej a vyšetrovacej väzby ona preo zapoítala len dva mesiace do trestu na slobode. v znení lánku IV. zákona zo da 18. decembra Dla § 94 Trz
—
.
—
zatýmné zadržanie a vyšetrovacia väzba, ktoré odsúdený vytrpel pred vyhlásením rozsudku I. stolice, majú zapoítané byf do trestu na slobode pokia ich odsúdený zavinil. V vyšetrovacej väzby a smysle tohoto zákona celá doba zatýmnej musí by zapoítaná do trestu na slobode, a len tá doba nemôže by zapoítaná do trestu na slobode, ktorú odsúdený zavinil. Vinou odsúdeného zapríinená je na príklad tá doba vyšetrovacej väzby, ktom odsúdený zavinil tým že predstieral choromyslnos, alebo zlomysené odvolával sa na svedka k jehož predvolaniu dlhšia doba bola potrebná. Ponevá v tomto prípade nie sú tu také okolnosti, z ktorých by bolo možno uzatvára, že ol)žalovaný zavinil iastku zatýmnej a vyšetrovacej väzby, a také sedria ani nezistila, preto sedria len porušením zákona nevpoítala celú dobu zatýmnej a vyšetrovacej väzby do trestu na slobode odsúdenému. vyhovujúc opravnému prostriedku geneNajvyšší súd preto v smysle odst. 4. § 442 Trpp. vyslovil, že sedria rálnej prokuratúry porušila zákon. Súasne ponevá obžalovaný porušením zákona bol odsúdený Najvyšší súd v smysle posledného odst. § 442 Trpp. zrušil tú iastku rozsudku sedrie, ktorá sa vzahuje na zapoítanie do vpoítal slobode, a na do trestu väzby vyšetrovacej odsúdený tohoto celú dolní zatýmnej a vyšetrovacej väzby, ktorú 1919,
1.
Sb. zák.a nar.
—
—
vytrpel.
(Rozsudok zo
da
9.
decembra
1920, ís. Kr.
III.
2G0-20-4.)
Dr. Al. Hell.'brand
Zásadní rozhodnutí nejvyš.
voj.
soudu
v Praze. K
§ 127. v.
tr. z.
uvalení väzby opatrením povšechného rázu s hlediska § 171: 2., 3. a 4. v tr. r. a nikolív opatrením rázu zvláštního vyvolaným chovaním obvineného v prúbéhu vyšetrovaní, dlužtedy nikcliv opatrením zavineným obvineným samým Do ve smyslu § 127. v. tr. z. dle znení upraveného zákonem ze dne 14. ijna 1919, . 556. sb. z. a n., ježto obvinený väzby sám nezavinil resp. pokud jí sám nezavinil, celou väzbu zapoítali Je-li
—
tío
trestu.
Nejvyšší vojeinsiký soiud vyhovel odvoláaií F. K. proti rozikteirým obžalovaaiý F. K. uznáJi O., sudku divistního soiudu byl vinným zloinom podvodu dle §§. 502. a 504: a v. tr. z. a od•souzem ise z/apoítáiním dvou mésícú uezavinerié viazby do trestu. !\'
.
125 Poikuid se odpíraiLo nozsudiku z dúvoidú iiespa'áviného užití tr. z. se vyhovelo, rozsudek ve výroku o zapotení väzby do trestu se zrušil a zapoítal se obžalovanému F. K. do
§ 127. v.
trestu
jemu naíikaným rozsudkem priznanému ve smyslu § 127. a zákona ze dne 14. února do 29. kvetná 1920 ve väzbe
v. tr. z.
ztrávenou.
D ú v o dy Soud nalézací vpoítal obžalovanému do trestu z vyšetrovací väzby, trvavší od 14. února do 29. kvetná 1920 toliko 2mésíce a odúvoduje toto omezené užití predpisu § 127 v. tr. z. a novely tím, že obžalovaný prý hlavné sám desercí a útekem pes hranice svou väzbu zavinil a že tedy do trestu mohly býti vpotény jen dva mésíce neizavlinéíné vaiziby vyšeitiavací. Proti takovéanu užití § 127
v. tr. z.
obrací se dvolání.
Poukazuje, že väzba trvala asi 4 mésíce, že obžalovaný se ka.jícné priznal ,dobrovolným návratem provedení trestního fízení umožnil, mini odvolatel, že nebylo nejmenších dúvodú k uvalení väzby, nebo nebezpeí úteku a opakovaní vzhledem k chovaní se obžalovaného pred inem a po inu bylo takové, že väzba nemu'sela býti uvalená. Nebyla-li pak väzba z osobních dúvodú uvalená, nýbrž z dúvodú služebních ,pak prý bylo nutno celou tuto celo väzbu do trestu zapoítali. Že se tak nestalo, byil porušen zákon v § 127. v.
(tr.
z.
Odvolaní dlužno dáti za pravdu. Väzba vyšetrovací byla na obžalovaného uvalená, jak z jx>zhodnutí vojenského prokuratúra na jevo jde, na základe § 171, bod 2., 3. a 4. tr. . a byla po ukoneném vyšetrovaní dle § 182 v. tr. . zrušema. Bylo tedy uvalení väzby opatrením povšechného rázu s hlediska § 171, bod 2., 3. a 4. v. tr. . a nikoli opatemím rázu. zvláištiního, vyviolaným chovaním o
124 Df
B
fi>ka:
Bytová reforma
v judikatufe Nejvyššího
správního soudu. ís.
1.
úely osvétové> spolku, sledujícímu Místnosti, které náležejí jako na p. k vyuoIze zabrati, neužívá-li se jich pímo k témto, (Nález ze dne 8. ledna 19^,. za ítárnu atd. vaní, prednáškam, ís. 6474/19.)
ís.
2.
které pokladali jen takovou místnost, není žádné prekážky, jež by mu bránila majitel její nepoužíva, ji užívati a tedv jí pro své úely nepotrebuje. (Nález ze dne 8. ledna
Za nepoužívanou
1920
.
Ize
a
2).
ís.
3.
místnosti, v prízemí a v I. popoužívané^ schodí téhož domu položené a príslušníky téze rodiny dvéma byty samostatnými, není rozhodnou výhradné okolnost, že oboje místnosti jsou prostorné od sebe oddelený, nýbrž padá též na váhu rozsah, urení, zaízení a zpúsob iižívání jejich. (Nález ze dne8. ledna 1920 . 3.)
Pro posouzení otázky,
jsou-li
ís.
Bytem rozumí
4.
místnosti tvoících jeden toho charakteru nepozbývá ani celek ani jednotlivé místnosti tím, že osoba oprávnená k disposici v ]>ytpm vykonáva v nich svou živnost, jejiž provozovna nevyžaduje ú^dniho schválení, pokud snad zvláštním úedním aktem nebyly odatý svému púvodnímu úelu, sloužiti také k bydlení maII. Zabráni není na závadu, že byt nemá samostatjitele jej 'ch. ného príslušenství. (Nález ze dne 24. ledna 1920 . 432.) I.
celek, který
uren
jest
se
každý soubor
k bydlení
lidí:
—
ís.
V
5.
není k zabiráni bytu zrizen zvláštni oreán po^ rozumu platných predpisu (na p. spoloný bytový úrad), prísluší o zabiráni Intu jn^énem obce rozhodovati obecní rado. (Nález ze dne 24. ledna 1920 . 433.) obcích, kde
ís.
6.
pridelení náhradních místnosti užívateli budovy zabiráni pro verejné úely jest nezbytnou souásti rozhodovati o zabiráni, nedojde-ii ke zvíáštnímu ujednání (§§ 1. a 2. zák. ze dne IK ervna 1919, . 332 sb. z. a n.). (Nález ze dne 24. ledna 1920 . 445.)
Výrok
o
ís.
7.
zmatenost zabíracího usneseni obce, zpúsobeaá tím, žp o' 00 T->piri1a ípštô zákonného zmocnení k zabiráni byt, neni odstránená tím, že druhá stolice usneseni to na podaný odpor potvrdí v dobé, kdv již obci právomoc ta píslušela. (Nález ze dne 9. Absolútni
února
1920,
.
926.)
ís.
8.
Nomúžo-li
místnost obchodní ])rochodnô býti používaná jen pro pi-okpžVii, iojíž odstn'mní naloží v moci majitele místnosti nelze jí pokládati za nepoužívanou ve smyslu §. 1. . 7., vztažno § 6., . 7. (Nález ze dne 16. o zabírái^í bvtú ? 22. ledna 1919, . 38 sb. z. a n.
na
února
1920,
.
1100.)
ís. Predpisu §
.
9.
5 .na. o zabír. bytu nelze použití, Ize-li nékolika místnosti v témže domé, by i prostorové od sebe oddelených^ 6.,
125 užívati jako bytu pouze spolené a je-li jich pouze takto ve nosti používáno. (Nález ze dne 16. února 1920, . 1217.)
ís.
skute-
10.
Míctností které byly sice po 1. srpnu 1914 ale pred 28. íjnem 1918. upravený z bytu pro jiné úely, nelze pokládati za neoprávnené užívané ve smysle § 6. na. o zabírání bytu, když ke zméné té nebylo po zákonu treba zvláštního povolení úradu. (Nález ze dne
února
16.
1920,
.
1249.)
ís.
11.
SkiitPnosf, že urité místnosti používa vždy v lete pravidelné uritý host po dobu své dovolené a že v ní má ástené i svúj nábytek uložen, neiní místnost tu samostatným bytem doteného hosta. Místnost ta zústává souástí ostatního bytu a nelze se tudíž pro. její zabráni dovolávati predpisu § 6., . 2 4 na. o zab. bytu. (Nález
—
dne
ze
17.
února
1920,
.
844.)
ís.
12.
Byt, který byl uren za deputátnický a jehož se k pravidelné užíva, nepodléhá zabráni dle zák. ze dne 30. . 592 sb. z. a n. (Nález ze dne 23. února 1920, . 1218).
ís.
úelu tomu ijna
1919^
13.
Má-li byt více kuchyni než jednu, nelze již proto ostatní kuchyne pokládati za místnosti obytné, není-li zjisténo, že jsou zpúsobilé k obývaní. (Nález ze dne 23. února 1920, . 1360).
ís. 14. náhradních místnosti užívateli budovy zebrané pro úely verejné jest nezbytnou souástí rozhodnutí o zabráni, nedojde-li ku zvLáštnímu ujednání (§ 1. a 2. zákona ze dne 1.1 ervna 1919, . 332 sb. z. a n.) II. Zabráni místnosti zaizených ku provozováni živnosti hotelové osobou k tomu oprávnenou na záliladé úedního povolení nelze opíti jediné o dúvod, že živnost dosud není provozována, bráni-li podstatná prechodná prekážka k tomu, aby provozováni bylo již zahájeno. (Nález ze dne 23. února 1920>
Výrok
.
o
pridelení
1361.).
ís.
15.
Proti vyhlášce obce, která uvádí ve verejnou známost zmocnení udelené jí dle i. I. odst. 1. vlád. na. ze dne 22. ledna 1919, . 38. sb. z. a n., mohou vlastníci domú, tebas nebyli individuelné vyrozumení, podati odpor dle § 24. cit. na., pekrouje-li obsah vyhlášky meze zmocnení danélio zákonem co do práva vlastníkú pronajímati byty v domech jím patících. II. Osoba, která se neziastnila rízení správního. není oprávn<''na podati stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. (Nález ze dne 25. února 1920, . 1390.) I.
ís. I.
sb.
z.
16.
Zabírá-li se budova dle zákona ze dne 11. ervna 1919, . 332. a n.., musí nejpozdéji v nálezu zabíracím býti rozhodnuto
vylouení bytu vlastníkova ve smyslu § 1. odst. 2. Zabráni odporuje zákonu není-li souasné rozhodnuto o náhradním objektu dle § 2. (Nález ze dne 6. bezna 1920, . 126). o
návrhu na
II.
ís.
17.
Vydala-li druhá instance rozhodnutí, kterým se zabírání místnosti na nž se nevstahuje zabírací nález stolice prvé jest rozhodnutí to pro npníslušnost odvolací stolice zrušiti. (Nález ze dne 19. bez-
na
1920,
.
1741.)
126 Cís. 18.
výok
o zabráni místností jest bezprostredne v dobe zabráni. (Nález ze
Pro
rozhodný jediné stav jejiclt dne 19. bezna 1920, . 2005).
ís. 19. L Zápis zmnéný v § 11. o zabiráni bytu nemúže býti nabrazen zprávou bytové komise, zepsanou dodatené bez úasti strany. jest podstatnou II. Nedostatek odúvodnéní narikaného rozhodnutí vadou i-izení. 11. K odvodnimu spisu žalovanélio úradu podanému pouze v jednom vvhotovení nelze prihlížeti. (Nález ze dne 23. bez-^ na 1920, . 2107.) ís. 20.
Zmatenost spoívaj ici v tom, že zabráni vyslovila nepríslušná komise bytová, není sanována, když k odporu podanému vlastnikem domu a vadu onu vytýkajícímu rozhodla príslušná jinak okresní správa politická a vyizení ona potvrdila. (Nález ze dne 23. bezna 1920, . 2265.) ís. Schválení smlouvy nájemní
21. (§ 2.
zákona
ze
dne
30.
ijna
1919,
592 sb. z. a n.), nevyluuje za podminek § 8. téhož zákona zabráni bytu, jehož najem byl úadem schválen. II. Nepravdivým oznámením ve smyslu § 8., . 6. zákona ze dne 30. i'ijna 1919, . 592 sb. z a n., rozumi se pouze oznámení, obsahujíci nesprávna uvedení o okolnostech v § 14. odst. 1. a. b. cit. Zíákona zmnéných. (Nález ze dne
.
31.
bezna
beziiia 20.
1920,
.
.
2523.).
2525.)
ís.
22.
Okre&ní správa politická není oprávnená, aby své konené rozhodnutí, kterým zrušila zabírací nález obce, k ixDzkladu obce zmenila a zabírací nález dodatené potvrdila. (Nález ze dne 31. Cís.
23.
Bydlí-li manžela oddelené, vedouce každý samostatnou domácnost, dle odst. 5 § 8. zákona ze dne 30 rijna 1919. . 592 sb. z. a n. nelze zabratí samosttatný byt nékterého z manželú. (Nález ze dne 10. dubna 20. . 2686.).
ís.
24.
Ze zabiráni dle zákona ze dne 11. ervna 1919. . 332 sb. z. a ástky (§ 1. odst. 1.) nájemních ony nejsou vyloueny budov obytných, které neslouží obytným úelúm nájemním.
n.
(Nález ze dne
12.
dubna
20.
.
2136.).
ís.
25.
. 592. sb. z. a n. mistnosti odaté k úelúm obývacím díve, než poalo púsobiti naízení místodržitele ze dne 17. ijna v 1918. . 79. z. z. Pri tom se neiní rozdílu nastala-li zmena osobe uživatele. (Nález ze dne 23. bezna 1920. . 2850.) 8. . 4. zákona echách zabratí
Dle §
nelze v
ze dne 30. rijna 1919.
127
Cís. 26. 8. . 3. zákona ze dne 30. rijna 1919 uvedená nevztahuje se na místnosti obchodní. (Nález ze dne 17. dubna 1920. . 3025.)
Vyjímka
^. 592. sb.
z.
v první vete §
a
n.
ís.
27.
Byt nelze pokladali za neobývaný ve smyslu § 6. odst. 2. na. ze dne 22. ledna 1919. . 38. sb. z. a n., jeli obýván podnájemníkem. (Nález ze dne 28. dubna 1920. . 3581.)
ís.
28.
Spolený bytový úrad
(obec) není oprávnén dovolávati se za zabráni bytu cikolnosti, že manželka žijící oddelené od manžela jest dle zákona povinná iiásledovati manžela do jeho bydlišté, když manželství není ani rozvedno ani rozloueno. (Nález ze dne 30. dubna 20. . 2928.)
úelem
ís. Nešetrení predpisu a n. má v zápétí
sb. z.
§. 23.
29.
zákona ze dne
rijna 1920.
30.
zmatenost rozhodnutí, na némž
. 592. se zú-
astnil prednosta nebo námestek pednosty, kteiý nemá pe23. kvetná 1920. . 6981.).
ís.
Není tu zmätku,
urené manželúm
jako spolumajitelúm
manželovi, pokud o 1238.
z. o.
30.
byl-li nález zabírací
nem
(Nález ze dne
4.
Ize
a rozhodnutí
uplatniti právni
kvetná
20.
.
o
odporu
domu doruený pouze doménku
dle
§.
2650.)
LITERATÚRA. »Právnik»,
seíšit
4.
Prof.
dr.
Jos.
Prušák.
Prof.
dr.
Drlioslav
Krejí: »K ^^'-kladu § 11. zábovového zákona». Praktické prípady. Soudcovské listy, . 3. Dr. Jakubský: >>Písaha nebo slib». Finanní prokuratúra je zástupcem církevního statku i dle zákona o drobných pachtýiích. Dr. Aut. Glos: «Pi-íspévek k histórii a výkladu §30."). tr. z.». Jind. Smrka: »Res cognitionis indicis». Dr. František Weyr, universitní profesor: Soustava eskoslov. Novotný, 374 strán, Barvi a piíiva státního, Brno 1921. Nakl. Verejnosti dostáva se tímto spíšem prvního soustavného cena K vylíení ústavních zákiadú naši republiky prúv v dobo, kdy naše ústava slávila jubileimi svého jednoronílio trvaní. Autor byl lenem a mél píležitost rev. Národního shromáždení ústavního výboru osobne spolupúsobiti pri vzniku jejim. Spis obsahuje téz strunou ininrmativní kapitolu o obecném právu státním a probírá v systematickém poí-ádku všeoky dúležitéjší otázky našeho práva ústavního. Podlé úmyslu spisovatelova nemá býti jen uebnici pro akademirkon mládež, vbrž také inštruktívni pomuckou pro verejné úrady a právni praxi vubec. Praktickým i)otrebám slouží pomerne dosti obsáhly rejstík na konci spisu. .
128
»Sociální revue«, ix). II. . 2. Sekní šéf di-. A. Túma: »K otázce kompetence min. soc. pée o mlá(Jež». Min. r. dr. Mézl: »Naše vysté hovalecká politika». \. Kopák: »Podmínky úspešné pée o slepce v republice eskoslov». Dr. J. Janko: »Pehled prúmérných mezd». Délniclvé a sociálne politické zákonodáství v ciziné. Dr. S. Kotek: »Pehled sociálne politického zákonodáství v ríši nem. od prevratu 11. listopadu 1918 do konce prosince 1919. » Jvidikatura. Uherský tiestní zákoník. Druhé doplnené vydaní upravili dr. Josef Oskar Worel, dr. Albert Milota a Stanislav Stuna. 1921. Nakladám J. Guska, knílikupectví v Kroméíži. S" str. 13b-f XIX. Cena Prvé vydaní tohoto zákoníka uspádané ministerstvem 20. spravedlnosti bylo již delší dobu na kníhkupeckém trhu rozebrano. Vyhovéno tedy tímto novým vydaním pálivé potrebe. Pednost nového vydaní spoíva v tom, že opravený chyby, jež se do prvého vydaní vloudily a že vyloueny ty asti, které pro zmenené pomery štátoprávni neb pro zmenený právni stav stály se neužívatelnými. Zústalo tedy v textu jen to, co skutené dosud je v platnosti. Vedie toho j ešte naznaeno, které nové zákonné predpisy nastoupily na místé starých zrušených (ku p. zákon o pod-
K
—
míneném
.
odsouzení).
Oprava. V 3. sošite do uverejnených »Rozhodnutí najvyššieho súdu vo veciach trestných vkzlo sa niekoko chýb tlaových. Sú to zvláš tieto: Str. 75. prípad 1. riadod 4. zdola po »bode 1. §» má prís »403>>. Str. 75. prípad 2. riadok 19. na miesto »zarazeného» má by »zrazeného». Str.
riadok 4. na miesto 3. na miesto >>rozvedená» má
prípad
7G.
júcu». Riadok
5.
má by
»žijúca»
»ži-
by
»rozlúená». Ria»rozlúenú». Riadok 9. na
»rozvedenú» má by 7. na miesto miesto »odst. 1. odst. 35. §» má by »odst. 1. §-u 35.». Riadok 20. na miesto )>manželstva» má by »nemanželstva». Str. 77. prípad 3. riadok 3. na miesto »usmrtneného» má by »usmrteného», riadok 5. na miesto »odst. 33 §» má by »odst. 3. § 33.)'. Prípad 4. riadok 7. zdola na miesto »patí» má by »patrí». Strana 78. prípad 5. riadok 1. na miesto »umného» má by »vinného», riadok 10. na miesto »povinné» má by »pravdivé», riadok 12. na miesto »ponúja» má by »}X)míja» za slovom »bezprostredným», má stá »nižším súdom zistené skutonosti. Jestliže za». Riadok 31. na miesto »nasledovný rozsudok» má by »nasledovné
dok
usnesenie». Str.
bol
94
78.
prípad
5.
uznaný za vinného, Str. 79. prípad Trz.». Radok 10.
Str. 46.
v
že
38.
vynecha sa má
»že
obžalovaný
sa necíti vinným, alebo taký dôvod>».
riadok
5.
na miesto
na miesto »štátnej»
2. 3G5 §» má by >>bod má by »odbytú». ádku 20. zdola ve vété:
na miesto »bod na miesto »odbyt»
21.
6.
riadok
Trz»
»594
má by 2.
Riadok
§-u 385».
»Žalobce
má by
»súdnej».
.
.
.
Ȥ
Riadok 3.
zdola
uplatnéných»
vynecháno »k némuž by došlo až po podané odpovedi žalobní a nebo ústni jednaní, jež by bylo snad». Na str. 57. až 60. ti všude raísto »dovolavajucí»: »dovolací» a místo »odvolavajucí»: »odvolací». Na str. 93. i-ádce 9. zdola místo »pejímavé» ti »pejímané». Na ádce 4. zdola místo »spodkové» ti »spolkové». Na str. 94. ádce 4. zdola vynecháno »správce jméní a na vyi-ádce 1. zdola mí.^to »popeetény» ti >»zape», zvaní, aby íetény».
Vybrané asti z uherského civilního práva pocesniho. Se zfetelem k rak Dr.
c,
Václav Hora,
f.
.
s.
a
pracím sjednocovacím podáva
profesor university Karlovy v Praze.
IV.
Prostredky ku zjíšténi pravdy ve spoin.
Spor civilní býva asto oznaován jako boj strán o právo; zejmena "v némec'ké theorii je toto oznaení velmi bežné a oiblíbené. Je nepochybmo, že postavení strán, jež proti sobé zaujímají, snaha docíliti úspechu na úkor odpúrce a používati tudž jednostranné prostedkú sobé píznivých a odipúrci nepíznivých, vj^zdivihnoaiti vše, co jest ameb se zdá býti té které stranS na prospech, a potlaiti neb skresliti to, co by svedilo odpúrci, pripomína velmi živé na boj. Predstava tato je sesilována ješté tím, že ve sporu civilním jde o práva neb právni pomery strán, a zajem verejný, tedy celku státního, zdá se proto ustupovati zcela do pozadí. Je tadiž vzhledem k této povaize predmetu sporu civilního na snadé úsudek: jde-li o soukroímé právo strán, s nímž mohou mimo spor strany zcela volné nakládati, pro by se jim nemélo dovoliti, aby, octnou-li sie ve sporu o toto právo, mohly zde použití všeho, co mají za dúležité neb nutné pro svúj i
konený cíl — vyjíti ze sporu jako vítéz? A pece by vedlo toto jednostranné východisko nutné na zcestí. Nebo pehlíží, že 'tento zápas strán deje se pedsoudem
jakožto oí'gánem státním, že tedy už tím prestáva spor býti by se d -'v kála jen strán samotných, a stáivá se veci, na níž má i celek statní úast. Nebo jde-li každé ze strán o i snad na úkor to, aby pro sebe dosáhla rozsudku píznivého, práva, musí jíti štátu o to, aby tohoto píznivého rozsudku dosáhla jenom strana vskutku opráivnéná; jinými slovy, jde-li stranám o to, aby dosáhly pro sebe rozsudku jím príznivého. vecí, jež
by
130
musí
jíti štátu o to, aby strany dosáhly rozsudku spravedlivého. Ponévadž pak nelze ani v soudnictví docíliti spraA'edlnoisiti absolutuí, musí 'býti zajmem štátu alespo dosící spravedlnosti relatíMií t. j. spravedluosti za daných pomeru a prostedky po ruce jsoucími A'úbec dosažitelné. Z toho jde, že dlužno dnes na civihií spor a na úkol, jenž v nem písluší soudu, pohlížeti podstatné jinak než se pohlíželo v dobách dívejších, ne práve príliš A'zdálených. Spor civilní není už jen vecí, jež by se dotýkala jenom strán, soud není v nem jenom pouhým jakýmsi pozorovatelem, jenž by pihlížel k zápasu strán, dbal toho, aby pri nem bylo šeteno jistých forem, ale do veci samé inné nezasahoval, a po provedeném izápasu strán, v némž by ;bylo dano volné pole vynaiéizavosti, dúvtipu obratnosti, ^ale i ibezohlednosti, prosté prohlásil jednu stranu za Yiiéze. Dnešní doba nemá už poroizuméni jen pro to, že bylo formálne v piocesu vše správne, ona žádá, aby soudce inné do spou zasáhl a aby mél po ruc€ i výdatné prostedky, jež by zaruovaly, že bude shora vzpomenutého úkolu totiž rozhodnutí spravedlivého také dosaženo. A ponévadž rozsudku spravedlivého Ize dosíci jen tehdy, když bude skutkový dej, o néjž ve sporu beží a jenž dal ke sporu podnet, co nejúplnéji a všestranné osvétlen a. po^dle pravdy zjištén, je pochopitelno, pro moderní právo procesní, uvažujíc o prostfedcich ku zjišténí pravdy ve sporu, predeA'ším k té'to stránce A-éci hledí. A tak jsme svédky toho, jak v posledních desítiletích obmezuje a oklešuje se ^zásada projednací, kdysi sa nedotknutelnou považovaná, nabýA^ajíc jiného obsahu, jiak souid víc a více vystupuje ze své neinnosti a stáva se ve sporu vlastním ústredím, Cinitelem, jenž spor rídí, a to nejen formálne, nýhvž i CO do veci samé, a jak i heslo o »boji stran« a právu jevedoucích, pozbývá jich, užití všech prostedkú k vítézství pívržencú a jak víc a více vniikají ve právo procesní i prvky a požadaA'ky mravní, jež ješté Wach a množí jiní németí resp. vyluispisovatelé e oboru pracesního prái\'a vyluovali, ují. Dokladem této pronikavé zmeny názoru jsou pravé civilní rády soudní z posledních let: nemecký, rakouský a uher-
—
—
ský. c. r. s. vyslovuje sice povinnost soudu, aby spok objasnení skutkového deje, zejména i dotazováním (?§ 136 III, IV, 138, 139, 502 I), vybidnutím k oznaení prúvoidních prostedkú, naízením dúkazú, jež je možno ástené i z moci úední (§§ 142—144). Ale na tom také prestáva. A
Nemecký
lupúsobil
Wacha (Grudfmgen
u. Reform des Zivilprozesses, 1914), iní tak prý právem. Nebo jako prý strany iirují predmet a cíl sporu svou vúlí, tak mají svou vúlí urovati ony predkládají soudu spornou jen i skutkový déj. Proto
podlé
str. 2G.
násl)
1
k
131
a
^prijíma tak, jalk ony to iní, a memúže vnósti néco, cio strany netvrdily. S druhé strany ovšem nesmi soud tomuto tvrzení strán piznávati žádné presvedivosti, »so!udce mesmí strane véiti«. Jak viidéti, oizývají se nám zde vesmés zásady á&h dívejších; s tím souvisí, pro Wach se bráni tomu, aby by la uznána právni po vinnost strán mluviti ve sporu pravdu ,a pro zústává liorlivým pívržencem isté formálnícli prísah strán. Pokud jde o otázku t. zv. lži ve sporu, je zajímavo, jak obsáhlou literatúru tato otázka v Nemecku vyvolala, a jak vlastné povinnost strán, mluviti ve sporu pnavdu, stále ani v nauce nemecké nemúže proniknouti, pes to, že našla horlivého zastance zejmena v Hellwigovi a j. (Prehledné vyliuje Schulz tento spor v asopisu »Der Rechtsgang, I SV. str. 369 384, 424 435). Tento základní názor ne-
látkiu
'tento
ji
sám do sporu
—
mecké
—
theorie, zastavaný hlavné
Wachem,
je asi
príinou,
pro
v praksi nemecké ani shora uvedené predpisy zákonné nezpúsobily to, CO by byly mohly zpúsobiti; zústaly na papíe, praksi nepoužitý. (O tom zvr. múj lánek »Snahy a reformu proc. práva v ríši némecké«, Sbor véd pr. a sfc. IX, str. 366, 376
Praksi nedostávalo se tam nových a opétovných popuz rad theoretikú, jehož bylo pri novote veci tehdy (v r. 1877) nezbytné treba k tomu, aby nový smer, jenž byl v té príine shora dotenými predpisy nemeckého c. . s. nesporné proti stavu obecnoprávnímu zahájen, byl jak náleží zdúvodnén, objasnén a oživ en; theorie nemecká až na jisté výjimky naopak Ipéjíc na »pravdách« dob dívejších ve vécech zásadních, hlavné tyto zdúrazovala a tím zpúsobila, že prakse si ani dosahu nových ustanovení náležité neuvedomila. Srovnáme-li s nem. c. . s. procesní zákon rakouský v otázkach, o než zde jde, nemúžeme upíti tomuto zákonu, že znamená proti nemeckému znaný pokrok. Ukladá soudu mnohém dútklivéjí povinnost spolupúsobiti k tomu, aby vec byla náležité objasnená a vysvetlená a aby >>skutkový podklad práv a nároku stranami tvrzených byl podlé pravdy na jisto postaven«, upozoruje na zpúso'by, jakými se tak má díti, uvádí a rozmnožuje prostedky k tomu sméující (§ 182 násl.), nepovinnost pravdomluvnoisti (§ roizmýšli se uložiti i stranám 178) a snaží se dopátrati se pravdy i tam, kde soudu nezbývá než erpat svoje poiznání ze strán samých (§ 37il nasl.). násl.).
du a vedení
—
—
Uhersky
c.
r.
s
mýšlenky
tyto ješté více rozvádí;
n-e-
piklonil se k némeokému právu, jak iní v jiných otázkach, vychází z téhož základního stanoviska jako zákon rakouský, nýbž ale nenastavil se na ceste tímto zákonem nastoupené, jde mnohem dále. A to je jednou z hlavních jeho predností. Nemohl-li jsem v dosavadních úvahách piznati mu prednos pred c. . s. rakouským, nemohu mu jí zde odepíti. Uherský zákonodárce byl ovšem ve výhode; nenastupoval cestu neznámou, mohl erpati ze píznivých zkriíšeností, jichž bylo 9*
132 o než jde, rakouským zákonem, a mohl setedy odvážiti dále. A doufám, že i zkiišenosti nabyté v O'bvodu platnosti uherského c. . s., potvrdí správnost jím nastoupené cesty a tím i správnost shoam preneseného úsudku. V té príine bude ovšem píslušeti hlavní slovo právni kú púsobícím na Slovensku, až bude se jednati o pevzetí zásad
nabyto v otázikách,
m
c. . s. do píštího spoleného zákona. Ustanovení rak. i uheirského c. . s., o než nám zde beží, innosti soudu, jednak innosti strán ve týikají se jednak
uher..
sporu. I. innost soudu je v obojíni právu vyznaená tím, že soud nesmi peinechávati jenom stranám, aby mu procesní látku pedkládaly, a zachovati se celkem netené k tomu, co a jak mu strany pedMádají. I ikdyž je pirozenou povahou predmetu, o néjž jde ve spoini civilním, odúvodnéno, aby tato pée byla uložená v prvé radé stranám, nesmi tomu tak býti výluné. Soud má držeti pevné v rukou otéže spom nejenom co do formy, nýbrž i co do veci a má úinné spolupúsobiti, aby
v izméti odpoinijících
si
tvrzení strán nezbloudil
na
ceste
za
hledáním práva, aby se dostal k jadru veci, ku zjišténí pravdy co do skutkového podlkladu sporu a mohl tak vydátl rozhodnutí co nejsprávnéjší. Srovnáme-li obojí právo, docházíme celkem k úsudku tomu, že rakouský c. . s. vyslovuje tyto myšlenky dúraznéjí, formálne dokonáleji než zákon uherský, naproti tomu však, že uher. c. . s. tyto myšlienky provádi ve vétší šíri i hloubce. Bylo by se tedy pidržeti co do formy rakouského c. r, s., co do veci však uherského. Úsudek tento dlužno blíže odúvodniti; k tomu je treba pi-
hlédnouti zevrubnéji k ustanovením, jichž se tye Jsou to pfedevším jednak ustanovení §§ 182 a nasl. rak. c. . s., jedtDak predpisy §§225 násl. uher. c. . s. V obojioh téchto pedpisech se stanoví povinnost materielního ízení sprou soudem, ale postavíme-li je vedie sebe, docházíme k úsudku, že znení uherského c. . s., akoliv vyslovuje totéž, je proti rakouskému c. . s. znané slabší, mnohem méné dúrazné, pímo mdlé. Snad je tím vinen preklad, z néhož toto svoje tvrzení ertomu jakkoli, vec má svoji dúležitost. Klade-li zápám. Ale konodárce na jistou zásadu, již vyslovuje, obzvláštní váhu, musí tomu dát plný výraz i ve znení zákona. Jinak je nebezpeí, že závažnost této zásady nebude plné postehnuta, zústane utajená neib pehlížena, a tím i zásada sama v živote n^e-
a
u«kutenéna. Zvláštni dúraz, jaký klade rak. c. r. s. na splnení povinnonLaterielního rízení sporu soudem, jde i z toho na jevo, že zvláš uvádí jednotlivé prostedky, jež tomu slouží, a že tyto prostedky jsou etnéjší než v uiherském. Zdúrazuje v § 182 nejenom dotazováni strán a objasnení okolností, k nimž dlužností
I
133 'liledéti z poviiincst
úení
—
to
iní
i
§
225 mlier.
c.
.
s.
—
nýbrž pripomína soudu, aby kii splnení shora vzpomenuté povinnosti použil jinakÝch prostredkú, zejm. aby upozoroval strany na odchýlky, jež se objovují mezi obsaliem jejicb prípravných podaní nebo jiných spisu procesních, k nimž dlužno pihlížiti z moci úední, a i'istním prednesením strán (§ 182 11;. Tohoto prostedku zákon uherský nezná; a zdá se, že ho neuznáva vedomé, aby tím neporušil zásadu ústnosti a nesvedl soud k tomu, aby dal na sebe púsobiti néím, co nebylo pri úst ním jednaní prednesene. Tak by se dalo alespo usuzovati i
z
§ 203.
A pece
je
prostedek
v § 182 II rak.
c.
.
s.
zmnéný
\elmi vhodný k tomu, aby se nejenom pedešlo nedorozumení, omylu, pelilednutí néeho neb zapomenutí stranou na néco, nýbrž aby se jinak zjev sám o sobé jisté nápadný neshoda mezi tím, co psáno a co ústne prednesene ihned náležité ob-
—
i
—
jasnil.
Podobný rozdíl dá se zjistiti mezi § 183 rak. c. . s. a § 204 uher. c. . s. Rakouský zákon staAi výslovné i prostedky v § 183 uvedené do slnžeb materielního ízení sporu soudem, kdežto z § 204 tento úel není zjevný Je zajisté obsažen i v nem, ale
múze pri mélkém výkladu býti pehlédnut. Pokud jde o tyto jednotlivé prostedky, bylo už na hlavní rozdíly mezi § 183 rak. a § 204 uher. c. . s. ukázáno v lánku III. Nehledé k témto rozdílúm veným, sluší vytknouti, že uher. c. . s. obmezuje predsedu senátu v použití osobního predvolaní strán (srv. §§ 204 . I a 226) a pokud jde o predložení ta-bulek, plánu,
nástinú a jiných kreseb
(srv.
§ 204
,
3 a 228).
Zákon uherský iní tak patrné z opatrnosti; chce pedejíti tomu, aby snad opatrení pedsedovo, jež by uinil jednastranné, neukázalo se pak pri ústním jednaní zbyteným. Proto je dáva do rukou senátu a klade až do ústního pelíení. Rakousk. c. f. s, dáva tato opatrení do' rukou pfedsedy senátu a aneb pipouští je už pred poátkem ústního pfelíení nezmnénému pred pokraovaním v némec. Shora bezpeí múze predseda se vyhnouti tím, že si vyžádá, má-li i
pochybnosti, usnesení senátu (§ 181 I). Je tedy postavení pfedsedy senátu v rak. c. . s. volnejší a príprava ústního pfelíení ceikem vydatnéjší. To nejeví se tak dúležitým, pokud by šlo o dúkaz znalecký neb soudním ohledáním, o nichž se mluví v § 183 . 4; nebo tyto pfípady jsou v praksi jisté velmi vzácne. Dúležitéjší je zmnéný rozdíl, pokud jde o ostatní prostedky, zejmena pak o O'beslání svedkú. Ne'bo podlé § 183 . 4 múze predseda senátu obeslati k ústnímu pelíení za svedky vúbec osoby, »o nichž podlé žalo.by nebo podlé pmbehu jednaní Ize oekávati vysvetlení o rozhodných skutkových okolnostech« tedy i když strany se téchtp osôb jako svédkú nedovolávaly kdežto § 204 . 2 uher. c. . s. žádá k podobnému opatrení pfed•sedoTu, aby šlo o osoby, které byly jako svedi v nípravnéni
—
134 podaní oznaený, a aby jich obeslání nékterá strana navrhla. Hledíme-li k témto dvéma ustanovením a srovnáme-li je s ostatninii zásadami rak, resp. ulierského c. . s., musíme ícl, že není z nich žádné édúsledným: rak. c. . s. potud ne, že síce pripouští, aby byl nékdo za svedka predsedou obeslán z moci úední, ale nedovoluje, aby byl i bez návrhu nékteré strany slyšen, kdežto uher. c. . s. zase potud ne, že síce nedovoluje, aby svédek byl bez návrhu strany obeslán, ale pritedy z moci úední pouští, aby byl i bez takového návrhu
—
—
slyšen
288 uh.
(§
c.
.
s.).
Uherský c. . s. pripouští, pokud jde o strany, aby nebyly zvány k soudu procesnímu, nýbrž, aby bylo podlé potreby Ize dotázati se jich i soudcem z príkazu inným nebo dožádaným (§ 226). Ustanovení toto bylo by Ize pipustiti jen jako zcela výjimené, kde na p. strana je nemocná neb príliš vzdálena dúležité skutenosti práve touto stranou a objasnení jisté žádoucí.
Rozdíly posud vytené jsou povahy celkem formálne; dú-
však rozdíly vecné. s. obmezuje síce zásadu projednací, ale trvá nie ní. To jeví se zejmena v tom, že soud smi síce naslyšením strán z moci úednf íditi dúkaz znalci, ohledáním (§ 351, 368, 371), nikoli však dúkaz listinami a svédky (pokud by nešlo ovšem o zjisténí skuteností, k nimž dlužno hledéti z moci úední). Ty to dúkazy Ize naíditi jen k návrhu strán; návrh takový uinén a dúkaz listinou neb svédkem a byl-li pipuštén, múze se ho dokazovatel vzdáti, a to zcela jednostranne, dokud listina nebyla ješté predložená (§ 302) anebsousvedek se dosud nedostavil (§ 345). Jinaik by bylo treba hlasu odpúrcova. Ale upustí-li obe strany souhlasné od dúkaz a listinou neb svédkem, je tím vázán i soud. Proto nesmi predpipraviti liseda senátu ani shora vzpomenutá opatrení uiniti, vysloA'í-li se stiny a obeslati jisté osoby za svédky proti tomu obe strany (§ 183 II). Zásada projednací jeví svoje úinky ješté i v dalším sméi-u; podlé pevlálajícího mínéní k takovým skutenostem, jež alesi^o nesmi soud pihlížeti ízení, jestli je strany neprúvodního jevo z na snad vyšlý uinily látkou sporu; tedy i kdyby na p. svédek ve své výležitéjší jsou
Rak. méué na
c.
.
i
i
i
—
—
povedi /.inínil se o jisté dúležité skutenosti, ale strany nechaly jí bez povšimnutí, nebude moci podlé tohoto názoru sou k ní i)ililížeti. Aádné materielní ízení spoiru soudem ovšem zde v astých pípadech odstráni nebo zmrní neuspokojivé^ dúsledky, k nimž múze tato zásada v živote vésti. Ve všech téchto smérech setásá se sebe uherský c. . s.. pcuta zásady projednací, jak jí rozumela doba dívéjší pokud má za to ,že by mu bránila v tom, aby se soud dopátral pravdy. Ppoto upouští od zásiady, podlé níž soud múze pihlížeti jenom k té látce procesní, pro níž má v pednesech strán podi
135 klad, a dovoliije. aby bral soud ohled i na takové skutenosti, které vyšlý na jevo pri provádéni dúkazú nebo jinak za sporu. A je-li podlé toho k objasnení skutkového deje nebo k dú-
kr.u jistých skutenosti zapotebí
provedení dalšího dúkazu
múze
jej
Tak zejmena
decký
(§
pipustiti z moci úredni. 288)
dúkaz listinami,
i
jež
má
i
dúkaz sve-
odpúrec v rukou.
(§
Rozumí se, že nemohou strany ani svýni souhlasným odporem zahrá niti soudu, aby opatril si listiny od jiných úradu aeb notáe (§ 328)). A je-li jistá listina v držení osoby tretí, je tato poivinn-a jako svédek listinai tuto pedložiti, takže ediní povinnost téchto osôb tretích je v uherském právu ninohem širší než v rakouském (§ 308 uher. a § 308 rak. c. . s.), jak bude ješté podrobnéji ukázáno v lánku dalším. Xeuznává-li 326j.
pak rak. c. pokud jsou
ediní povinnosti predmetu ohledání vúbec predmety v držení osôb tretích (§ 369 rak.), ukladá uherský c. . s. i tuto povinnost osobám tretím a vymáha její splnení velmi rázne na nich '§§ 344, 345). S tímto základním nazíráním uherského zákona souvisí, že naizuje, aby soud i z moci úední pihlížel k takovým skutenostem, o niclíž má úredni védomost, stejné jako ke skutenostem notorickým; ovšem je povinen upozorniti na ne strany pri jednaní i§ 267). Tedy toho, co je všeobecné známe aneb o soudce nabyl bezpené vedomosti ze své úední innosti, múze použití pri rozhodovaní sporu, i když se na to r.
s.
tyto
em
strany
neodvolávají, prosté proto, jak praiví Kohler, že je a rozumné musí "usuzovati«. Možnost provésti dúkaz svedecký i z moci úední, predpokladá ovšem, že soud vi o osobách, jež by mohly býti jako svedi vyslechnuty. Ale pravé tato védomost bude procesnímu soudci velmi asto scházeti; nebo nemúže jako soudce trestní dáti prosté snad pa:. "ti no svédcích. A pece nesmi s druhé strany soudce býti za' isíým jen a jen na stranách a jejich ochote, má-li míti právo, provésti dúkaz svedecký i z moci úední, vúbec význam. Proto oedpisuje § 288 II uh. c. . s., že soudce múze vyzvati každou sti auu, aby pojmenovala svédky, a jestliže to strana neuiní bez dostateného dúvodu, múze princípu z tohoto jejiho poínaní vyvoditi vávey používaje vysloveného v § 270 (-§ 272 rak c. . s.). Seznavše rozsah i hloubku innosti soudu, urené mu ulier. c. . s., musíme ovšem pihlédnouti ješté k jedné okolnosti: nevybouje-li tím totiž uherský c. . s z rámce, jenž je povahou veci vykázán civilnímu procesu, a neukládá-li soudu néco, CO se píí jeho úkolu ve sporu, tedy nenastupuje-li cesxy, již ku konci 18. stôl. nastoupil pruský sooidní rád, a nestihne-li jej tudíž i týž osud, ponévadž je o osi co skutený za to, že obavy tyto nebyly by odúvodživot nesnese. neny; jak Plósz ujišuje, nenarážejí predpisy tyto v žijvoté na odpor a vyhovují úplné. Také v nich nelze sipatovati néco, co
»rozamnym mužem
Mám
136
by bylo v odporu s povahu civilního procesu a s úkolem, jakýž v nem písiuší soudu. Neadporují ani záíadé projednací, neobmezujeme-li smysl její tak, jak jej osbmeeovala náuka doby divejší. Soudce civilní nemá zajisté pátrati po všem, co by mohlo snad vúbec néjak pispéti k objasnení veci, z-a každou
cenu a každým prostedkem; ale múze a má zajisté zjistiti vše, CO vynese piojednávaná vec na povrch, tiebas to nebylo vynesená pírno inností strán, nýbrž vyšlo na jevo ve sporu jinaJí. V tom nelze zajisté spatovati nejaké obmezování strán, nýbrz naopak jejich podporu. Strany mohou si svou vec upraviti podlé své vúle; ale jakmile se obráti na soud, aby o táto pipustiti, aby soud spolutaké jejich veci rozhodí, musí uoval podklad, na jakém má rozhodnouti. Nutiti soud, aiby pefihlížel k néemu, co vyšlo ve sporu na jevo, aneb má za to, že potrebuje aby neobjasnil dúkazem néco, o objasnení, jenom proto, že není to stranami žádáno, znamená vedomé na netolik jako nutiti soud, aby vynesl rozsudek Viplném a nesprávném podkladu, tedy rozsudek, jenž jej nemúže nikterak vnítné uspokojiti. V zájmu celku nejsou však takovéto rozsudky, nýbrž rozsudky co možno spravodlivé; a tento zajem celku musí býti konené i zajmem strán.
em
—
naproti dobám Zásada pix)jednací znamená nám dnes doplovanou souinností strán dívéjším vlastné innost soudu a nesoucí se k docílení rozsudku spravedlivého, nikoli však rozsudku stúj co stúj té které strane piienivého. poII. Ruku v 'ruce s tímto názorem novejší doby jde suzovaní innosti strán ve sporu a povaha, jíž se tato innast má vyznaovati. Nejde o to ahy strany svou inností pedkládaly soudu
—
i
skutenosti a dúkazy, jak samy za dobré uznají, nýbrž jde o aby mu tyto skutenosti predložily tak, jaJc se opi^vdu udály. Kdo po^uzuje civilní spor jako néco, co má význam jenom pro strany samotné, bude ovšem ochoten piznati jim naprosté právo i na skutkový dej, resp. jeho vylíení sondu, bude prohlašovati, že pravda i lež je nejvniterneiší vecí strán, vecí jejich svedomí, že je otázkou mravní, nemúže však býti pro spor otázkou právni. To názor ješté dnes v Nemecku pevládající vlivem hlavné Wachovým a jeho pívržencú. V obmezení strán v naznaeném smeru spatuje se okonce obmezování jejich osobní volnosti. Rado se poukazuje na obdobu ízení trestního; tam vedl pr<^ názor o povinnosti obžalovaného, fíci pravdu, k muidlúm. Všude, kde jde o koUisi mezi sebezachováním a povinností k pravde, je pr^'- vyloueno, aby byla tato povinnost uložená jako povinnost právni. Jenom straaia v civilním s.poru má býti právne zavázána »k vúli pravde a autorite soudcové jako svédek ve vlastní véd ezati do to,
vlastního masa«? ptá se
s
rozhoiením Wach.
137
Ale srovnáváiií civilního proicesu s ízením trestním a vyA^ozování dúsledkú z toho ipro innos strán sdlné kulhá. V ízení trestním jde skutené o kollisl mezi sebezachováním a pravdou; tam výrok soudní zasáhne pímo nejdraižší statky obžalovaného, est, svobodii, ba mnohdy i život, nií jeho exiprávni. Zde bylo by opnavstcnci po stránce fysioké, mravní •du pímo proti prirozenosti lidské, ukládati otbvinénému právi
—
a tím se pímo niiil. Nani povinnosti, aby mluvil pravdu opak, ízení trestní prijíma i doznání obžalovaného jen s velkou opatrnosti a nedovoiujc, aby jen na nem byl vybudován má se však vec jinak v civilnim sporu! rozsudek odsuzujici. Už ta okolnos, že zahájení sporu je stranám až posledním prostedkem, když se mimoso'udne nemohou shO'nouí, vrhá na vec zcela jiné svetlo. Zde jde v podstaé o to, zpúsobiti pomoci soudu a jeho výroku to, co mély strany zpúsobiti neale k vlasitné samy mezi sebou mimosoudné, došlo pro jisté prekážky, které mají zase svúj púvod ve nebo jedné z nich. (Výjimky, jež platí v té st-'anách príine zejmena pro veci manželské, na správnosti pravidla nieho nemení). Ideálem by hylo, aby k takovým sporúm vúbec je nedocházelo ,aby každá strana plnila dobrovolné ,k právem zavázána, a aby ovšem také nedocházelo mezi stranami k neshodám o tom, co v tom, kterém prípade je mezi nimi právem. Ponévadž ale dosažení tohoto ideálu je nemožným, musí býti alespo snahou zákonodárství, aby soudním ízením civilnim bylo Ize se co možná alespo piblížiti k tomu, elio mélo býti dosaženo vlastné bez neho. Hledíme-li takto na vec, nabývá innos strán v civilnim sporu zcela jiného rázu: jejich povinností je pracovati k tomuto cíli a uloží-li jim prá.vní rád tuto povinnos, iní néco, co je v plné shode v vyteným úkolem civilního spoi-u. Strana v civilnim spoiru nemá práva ma »seb9zachováni« Zta kažii cenu, i na úkor pravdy a práva. Má jen právo žádati, aby soud se strany dohodnouti nemohly, a aby správne zjistil to, o podlé toho vyslovil, co považuje za právo. Práve ale proto, že jde tu o vc strán, jsou ty to povinný tento úkol soudu všemož-
O
emu
emu
em
né usnadovati, nikoli však
mu
jej
stéžovati.
Nelze také pehlížeti dúležitý moment výchovný: podarili se opravdu soudci civilnímu zji^ititi to, cojevshodé s právem, bude tím vúle k právu buzena a síleaia; strana, která se pustila do sporu proti právu a proti svému lepšímu presvedení o nem, bude pouená, že snaha její nevede k cíli, a bude po druhé i ochotnejší, splnili svoje záväzky dotbrovolné, i opadopeje-li jí trnejší pri kladení svých požadavkú. Naopak, právni rád úplné volnosti a ponechá-li vše jen jejímu svedomí, bude tím v ní podnécována a Živena snaha vyhnouli se dobrovolnému plnení záväzku spatrovati v procesu jakýsi dníh hry a pokusiti se o štéstí v nem.
138 r
Je potéšitelným zjevem, že v tomto základníni náizoini na strán ve sporu není mezi rak. a uherským záikonem rozporu. Rakouský c. . s. nerozmýšlel se a vyslovil povinnost strán, aby uvedly ve svýcli pednesech »podle pravdy úplné a urité všechny skutkové okolnosti, v tom kterém prípade k odúvodnéní svých návrhu potebné« (§ 178). Byl-li takto rak. c. . s. první, jenž tuto povinnost pímo vyslovil jako povinnost právni, sluší uznati, že uherský c. . s. tuto povinnost dále vybudoval. Praví v §-u 222 II: »Kdo tvrdí proti svému lepšímu svedomí jistou, pro véc dúležitou skutenost ,jež jest patimé nepravdivou, kdo patrné bezdúvodné popírá nejakou skutenost patící k veci anebo se patrné bezdúvodné dovoláva dúkazu, bude soudem potrestán pokutou penéžitou ve výši 600 K«. Oba zákony vycháze jí sice z téze základní myšlenky a, jak neproivádéjí ji bylo ukázáno, z myšlenky zcela zdravé, ale
innost
stejné.
Rak. c. . s. spokojuje se s tím, že stranám ukladá povinaby soudu ekly pravdu; nezmiuje se však o tom, jaké následky mají stihnouti stranu, jež tuto svou povinnost poruší. Je tedy § 178 rak. c. . is. lex imperfecta. Ale proto pece by nebylo spa'ávné to, na se asto odpúrcí této po'vinnosti •ukazuje v Nemecku ,totiž, že nemá tedy takový predpis právni žádné ceny, ponévadž je pouhým predpíšem papírovým. Tvrdí .se: strana, porušivší povinnost uloženou jí §-em 178 rak. c. í\ s., nemusí se obávati nejakého trestu, zústavuje se tedy zase jen jejímu svedomí, chce-li tohoto predpisu dbáti i nikoliv. Otázku trestnosti takového poínaní strany nebudú zde ešiti; podotýkam ale, že i v Nemecku, kde není výslovného predpisu nost,
je §178 nak. c. . s., ozývají se hlasy, jež se snaží dovo'diti, že lež ve sporu použitá stranou tvorí skutkovou poidstatu podvodu (Srv. nejnovéji Wurzer, Lúge im Processe, Zeitschr. fúr d.. Ale dejme tomu, že Zivilprocess, sv. 48 1920, str. 492—507). strana porušivší pí^edpis §-u 178 rak. c. . s. nebude moci býti proto už tvrdili, že tento predpostižena nejakým trestem, pis je naprosto bezcenným? Zajisté nikoliv. Význam jeho je už v tom, že stanoví povinnost právni; vyjde-li tudíž na jevove sporu, že strana tuto svou právni povinnost porušila, je
jako
ze
soud oprávnén vyvodili z toho dúslcdky pro stranu nepíznivéi v jiných smereah; tato zjišténá nepravda bude tvoiti pro soudce dúležitou souástku »výsledkú veškerého jedjnání«, z nichž erpá svoje presvedení o pravde i nepravde snad i nékteré jiné ve sporu uvádéné skutenosti (§ 272 rak. c. . s.) a bude
mu
zejniena podkladem
pri
použití
prúvodního
prostedku
slyšením strán. Soudce nesmi ani, jakmile zjistí porušení zmnéné právni povinno.sti, nechati to snad bez povšimnutí, musí z toho vyvodití svoje závery, V tom je pravé rozdíl od zákonu, jež naopak vycházejí z toho, že strana nemluví pravdu a že-
139
každé její tvrzení je »niapOisto iiehodnO'Vérné«, jak uí Wach. Pri tomto názoru ovšem nesmi soiidce vúbec téžiti z toho, že strana nemluvila pravdu. Srovná(Váme-li predpis §-u 178 rak. c, . s. s ustanovením §-u 222 II uher. c. , s., mohli bychom je všeobecné charakterisovati takto: Rakouský zákon predpisuje výslovné povinnost strán mluviti pred soudem pravdu a iní tak všeobecné, aníz ovšem stanoví následky vyplývající z jejího poinišení. Uherský zákon zase naopak nemá výslovného a všeobecného predpisu o povinnosti strán mluviti pravdu, za to ale má ustanovení o trestaní strany, jež jistou skutenost pro spor dúležitou a patrné nepráv divou proti svému lepšímu vedomí tvrdí nebo jí patrné bezdúvodné popírá aneb se na nejaký dúkaz zcela bezdúvodné odvoláva. Z toho, že § 222 II jednotlivé prípady nepravdy stranou tvrzené uvádí zvlášté, nesmi býti usuzováno, že by strany mohly hešiti proti povinnosti mluviti pravdu vevšech ostatních pípadech, jež nejsou v § 222 jmenovány. Nebo i uher. zákon vychází ze všeobecné povinnosti strán k pravde a ji mlky predpokladá. Jde však proti rakouskému dále v tom, že stanoví trest na porušení její ve pípadech zvláš kiklavých. Ta tedy znamená: strany jsou i podlé ulier. zákona povinný mluviti vúbec pravdu, proheší-li se proti tomu, múze soud vyvoditi z tohoto porušení právni povinnosti dúsledky stejné, jak bylo už nahoe vyloženo; nese-li A^šak toto poínaní strany v sobé znaky zvlášté uvedené v §-u 222 II, istihne stranu kromé toho ješté trest tam vyslovený. To je zcela pochopitelno; Ize síce žádati od strán všeobecné, aby mluvily pravdu, ale nelzehned každé porušení tétO' povinnosti už také trestati. Pokud jde o jednotlivé pípaidy, na než uher. zákon stanoví trest uvádí § 222 II prípady, kdy strana néco ve sporu tvrdí, a kdy néca popírá aneb se dúkazu dovoláva. Pes to, že by znení zákona mohlo buditi pochybnosti, sluší míti za to, že ve všech téchtO' pípadech Ize stanai potrestati jenom thedy, když tak iní proti svému lepšímu vedomí a když se ukáže nepravdivost tvrzené skutenosti neb bezdúvodnost popírání neb nabízení dúkazú zoela patrné; je tu tedy treba olosnosti. V jednom smeru zdá se mné § 222 II neúplným; nezmiuje se totiž o tom, když strana »proti svému lepšímu védomí« jistou prO' spor dúležitou a »patrné píravdivoiu« skutenost ve sporu zamlí. Nemúže býti o tom pochybnosti, že i toto poínaní by spadalo pod § 222 II. Nebo chtéli zákonodárce
tímto ustanovením pekaziti vedení sporu ve zlém úmysliv (mala fide), nutno lio použití analogicky i v takovémto prípade. Uherský c. . s. iní v §-u 222 II také zmnku o zástupcích strán; praví se tam totiž, že když tvrzení zástupcovo prohešuje se zpúsobem shora naznaeným proti pravde a tento se nemúži ospravedlni tím, že dostal od strany k tomai pokyn.
140
pokutu penéžitou zástupci samotregresního práva viii strane. Z toho se dá souditi, že zástupce, jenž proliešil se svým p&dnesem proti predpisu §-u 222 II na práni strany, zústáivá beztrestným a že trest stihne jenom stranu. Toto stanovisko uherského zákona nabáda k bedlivéjší úvaze o poslaní a úkolech zástupcu strán v prvé radé a hlavné ovšem advckáv civilním procesu a nutí k rozboru otázky, mají-li i adtú vokáti povinnost k pravde. Mimo úvahu ovšem zústanou prípady takové, kdy strana ohelhala i svého vlastního advokáta a kdy tedy on jako její mluví pred soudem opakuje bona fide jen to, co mu rekla strana. Ale zbývají prípady takové, kdy biui advokát sám bez pímé úasti strany informace od strany zísikané vedomé a úmyslné proti pravde zkreslí a takto zkreslené ve sporu uvádí, aneb, kdy o nepravdivosti údaju stranou jemu inéných vi a v dorozumení se stranou soudu nepravdu mluví. Podlé uher. c. . s. byl by advokát v prvém prípade hoden trestu v § 222 II vysloveného, ve drnliém prípade však nikoli. A tento dúsledek není zcela uspokojivý. Nezdá se ani vyhovovati správne pochopenému úkolu advokáta ve sporu. Advokát zajisté nemá úkol, aby dopomohl strane k vítézství stúj co stúj ,nýbrž jen aby pomáhal k vítézství právu. Poto také nemúže bytí vázán praním neb pokyny své strany tehdy, Myž by se tím ocitl v konfliktu se svým svedomím aneb s predpisy zákonnými (srv. § 9 adv .. rak.). Ukládá-li zákon stranám povinnost, aby mluvily ve sporu pravdu, dlužno míti zo to, že touž povinnost mají i právni zástupcove strán. Žádá-li ale strana na svém zástupci, aby ve sporu vylíil véc proti pravde, žádá tím na nem, aby poinišil tuto právni ix)vínno'st, aby tedy jednal »proti pedpisúm zákonným«. To ale advokát initi nesmi; a uiní-li tak, porušuje povinnosti svého povolaní. Dopouští se tím tedy poklesku disciplinárního. Proto se mne zdá býti nedúsledným, když podlé uher. c. . s. má v takových pípadech býti síce trestaná strana, nikoli však její právni zástrupce. Tento nesmi býti pece považován jen za poubý nástroj strany, takže by mohl prosté íci: »délal jsem jen to, co si strana pfála« a umyti -si ruce. V tom bych videl naopak snižování stavu advokátskeho. Advokát nemá se k takovému poíiuíní ani propújiti; on má stati v té príine nad stranou a nikoli ona nad ním. Dá-li se vysvétliti u strany jejím egoismem, že se snaží dopomoCi si k vítézství í za cenu pravdy, a že se pokúsi púsobiti v tom smeru i na svého advokáta, nedá se ospravedlniti, pro by se advokát tomu nemél opíti, a neopesám býti postižen dúsledky, jež zákon na poli se, pro nemá rušovaní pravdomluvnosti stanoví. Odchylné stanovisko uher. c r. s. v této otázce seslabuje také zdravou myšlenku, jež je v nem vyslovená, tím, že, slouží cllužno
nému,
uloži'ti
jenž
zmnéiiou
nemá
—
—
•
—
i
—
.
141 siiadno k obcházení zákona. Nebo svádí snadno k tomu, aby na to, advokát ve spoiru tvndl nepravdii a spoléhal pri tom že ise vec zdarí a nepravdivost jehO' tvzení nevyjde na jevo aneb, vyjde-li pece na jevo, že se vyhne trestu v §-u 222 II. stanovému tím, že se vymluví na »pokyn« strany. Strana ovšem vezme pak toto odium na sebe, aby chránila svého advokáta. Ale tím se práve oslabuje v jednotlivých píslušnících stavu advokátskeho plné porozumení pro vlastní jejich poslaní; rozhodné se tím nepipiiaA^uje púda pro šírení vedomí o poviimosti k pravde a významu jejím pro celek. A pece by si bylo páti, aby toto vedomí pronikalo všechny píslušníky stavu advokátskeho. V tom. by se teprve ukázal pravý význam advokácie, její požehnaní; nebo by svým púso-
bu
bením dopomáhala opravdu soudu ku zjisténí pravdy a k naneb úmyselné lezení práva, dnes mnohý, bohužel, ukrytéhoi zakrývaného spousto^u un:iéle nakúpených pekážek v podobe zméti rúzných skuteností a prúvodú, jež mají za úel soud od cesty vedoucí ku právu odvésti. Ale význam ten objevil by se i jinak ješté blahodárne; advokát, jenž proniknut je snahou po pravde a úctou k ní, odvráti velmi asto stranu od toho, aby se vúbec pustila do sporu. Dúvéra, jež poutá stranu k jejímu advokátovi a tato dúvéra je veliký poklad, jehož si musí advokát CO nejvíce vážiti a stežiti pímo ho zaväzuje, aby i on byl ku strane úprimným. Je zaiste oprávnén žádati od své strany plnou pravdu, ale ovšem i povinen nezakrývati ji ani strane. A je-li pesvéden o márnosti zamysleného sporu, pouiti o tom strianu; jisté se mu podarí presvéditi jí. Trvá-li však niczjev to jisté ne astý je méne strana na provedení sporu odmítnoiiti aneib píjpovinností advokáta 'bu zastaipování mouti jen s tou výslovnou výhradou, že nepropújí se ku lži a vec predloží iso'udu k rozsouzení tak, jak jí od strany seznal. Jsem pesvéden, že velká ást advokátú takto púsobí. Nebo jsou si vedomí toho, že jen s toihoto hlediska dá se hájit Oiprávnénost zvláštního stavu, jakož požadavek ,'a!by strany byly nuceny dáti se v nékterých vécech zastupovali advokáty. Títo mají ulehovati práci soudu, pipravovati mu cestu, na niž by došel k nalezení práva, a býti mu takto vítanými a horlivými pomocníky pri tomto nesnadném úkolu. Aby toto vedomí se ujalo u všech píslušníkú stavu a mezi nimi zapustilo hluboké kofeny, k tomu múze jrispéti i zákon svými ustanoveními o po~ vinnosti k pravde; ale má-li míti zákon tento výchovný úinek, nesmi méiti jinak zástupci právnímu a jinak strane. Oba mají míti stejnou povinnost a pestoupí-li ji, oba má stihnouti týž
^
—
—
—
trest.
Zbývá ješté obrátiti pozornost k jedná námitce, jež by snad mohla býti proti požadavkúm zde kladeným inéna. Miním totiž námitku, že se témito požadavky advokát zbavuje volností svého rozhodovaní, že se obmezuje v použití prostfedkú,
jež
má
:
142
mu zkrátka bere volnost pohybu, Námitka tato mínéna do opravdy jen témi, kdož vidí volnost advokátovu v zásade onoho glossátora, jenž hlásal, že »advo-
zsi
vhodné, že se
mohla by catus
býti
liclte
potest
decipera adversarium« aneb patrí k oném 1 1 w i g ve svém
duchúm v advokácii, o nichž se zmiuje H e známém lánku (Woche, . 20, 1908), kteí piý
se dodnes ídi sadou onoho starél^o advokáta, jenž íkal venkovanúm, na neho sa obracejícím: »Mir muss er die Wahnheit sagen, úsa^
z;á
Liigen besorge ich.« Ale ti, již pojímají úkol advokátúv s vyššího hlediska, neznajíce pravdu shledají, budou se cítiti obmezeni; nebo a pak uiní to, co bylo ^e vec jejich strany není spravedlivá nahoe už reeno. Anebo jsou o dobré veci své strany presvedení a pak nemusí se pravdy báti. V obojím prípade mají védom.í, že zachoA^ávají svúj štít istý a že poínaní jejich jen zvýši úctu k jejich stavu ve verejnosti; zajisté mnohem více než rúzné povesti o »chytrosti« neb »mazanosti« neb advokátském )>triku«. S druhé strany nelze i pri zásadách zde hájených ovšem vyluovali, aby advokát, jenž je o právu své strany pesvéden, mohl ve sporu néco tvrdili, co jest k uhájení práva jeho strany nutné, ale o pravdivosti ehož ani advokát ani jeho strana nemají plné vedomosti, nýbrž se jí toliko domýšlejí.
bu
—
—
Dr V. Fajnor
O
smluvách a o právnych jednaniach vôbec. o vzniku osobných práv k veciam. §
Osobné práva k veciam, ktoré ukladajú osobe jednej, aby priamo zo zákona2) alebo plnila osobe druhejl), vzinikajú z právneho jednania3), alebo z utrpenej škody4).
bu
Verejné prislúbenie.") §
za nejaký výkon, ktorá nesvedí6) urisa tým osobám (verejné prisúbenie), sa stáva záväznou, verejneT) vyhlási. Verejné prisúbenie, ktorým sa rozpisuje cena, je platné len vtedyS), je-li vo vyhláške urená doba, do kto-
Prípove odmeny
rej lzä9) sa
uchádza o
ke
cenu. § Izä verejné
prisúbenie odvola jakou bolo uinené alebo foírmou stejnelO) pôsobivou alebo vzláštnym oznámením, pokia sa odvolate odvolacieho práva nezriekol vo vyhláške výslovne alebo urením lehotyil). Odvolanie však nepôsobí proti tomu, kto výkon previedol, ha-
Až do prevedenia výkonu
foiTimou,
143
diac k verejnému prisúbeniu, preukáže-li, že v tejto dobe nemal o odvolaní vedomostí bez vlastnej vinyl2). §
—
jestli Previ edlo-11 výkon niekoko osôbl3), náleží odmena, tej, ktorá z verejnéh) prisúbenia nevy svitá inakšia vôa, výkon previedla najdriev, a previedlo~li výkon niekoko osôb
—
súasne, náleží všetkým rovným dieloml4). Uzavrenie
smlúv'"').
§
mu
Kto prejaví, že chce na
inélio previes právo, t. j. že pre nieo uiní alebo nieoho opomidovolí alebo dá, nie, iní nabídkulO); a jestliže onen iný nabídku pa.tne príjme, shodnou vôou strán je skutkom smluva.
—
nieo
§
Naibídku treba prija do lehoty ureaiej nahídaoml7). Nenie-li lehota urená, treba je nabídku uinenú medzi príto'mnými alebo telefónom medzi smluvcami prija ihnelS), t. j. bez zbytoného odkladu; inakšiu nabídku medzi neprítomnými treba prija najdelej do dobylS), do ktorej nabída predpokladajúc že jeho nabídka došla vas, môže oakáva odpoA^e, vypravenú vas a riadne; iná nabídka uhasne.20) Driev nežli prejde prijímacia lehota, nemožno nabídku odvola. Pokia inakšia vôa nienabídaova nevysvitá z okolností, neuliasína nabídka, ktorá zo strán v prijímacej lehote zomrie21) alebo pozbude spô-
ke
(sobilosti
k právnym inom. §
prijatá vas, jestliže odpove došla (nabídaovi v lehote prijímacej22). Dojde-li odpove rpozdeijšie23), je smluva skutkom, jestliže nabída anusel pozna, že prijatie nabídky bolo vypravené vas a druhej strane neohlásil bez odkladu, že
Nabídka
odpove
je
došla pozde a že tedy .smluva nenie skutkom.
§ Izä prejavi nielen výslovne a meniami24), ale i takými úkonmi, ktoré,
Vôu
okolnosti,
vôa
obecne prijatými znauvažujú-li sa všetky
—
nedopúšajú rozumného dôvodu
pochyboA'^a25), že
jesto.
§
poda povahy
jednamí alebo obchodných zvyklostí nemožno oakávavýslovného prijatia nabídky, je smluva skutkom, len komu nabídka svedí, sa poda nej zachoval27) v lehote k tomu urenej alebo okolnostiam primeranej. Jestliže
ke
Náležitosti platnej smluvy. /.
Spôsobilos smluvcov. 28) %
a osoby, ktoré nemajú rozumu, neani uini, ani prijmú.29). Os-oby, ktoré závisia na
Deti, mladšie siedmi liet
môžu sub
144 otcovi,
poruníkovi alebo podporcovi.30, môžu
uinený
síce
prijmú súb
však bení na &eba bremä s tým spojené alebo samy nieo subujú, závisí platnos smluvy ustanovenia (3. a 4. hlavy I. dielu) z pravidla na povolení zástupcu alebo súdu.32) Dokia nedôjde toto privolenie, nemôže druhá strana odstúpi, môže však žiada za vyjadrenie v primeranej dobe.33) len k jejích prospechuSl). jestliže
poa
§
Kto Istne predostiera, že je spôsobilý uzaviera smluvy a tým oklame druhého, ktorý sa o tom nemohol snadno presvedi, je povinen dostiuinením.34) §
oho
treba k platnosti smlúv s právnickými35) osobami,30) spolonostiami a tomu pod., povedajié je v tomto zákonníku na príslušných miestach, alebo v zákonoch invch. je
bu
§ 2.
Pravé privolenie.
by
ku smkive
niusí prejiarveaié sTobodjiei, vážuirite a srozumitene. Je-li prejav nezrozumitený, zcela neuritý alebo stalo-li sa prijatie za iných podmienok než nabídka, nieto smluvy. Kto aby sa obohiart;il na úkor danihóho, užíva nejasných výrazov alebo predsävezme38) jednanie na oko, je povinen doistiuinením.39) Priívoleínie
n.e37),
§ Kto bol druhou stranou privedený ku smluve lsou40) alebo nespravedlivou a dôvodnou bázou (§ 55),41) nenáe povinen stá vo smluve. §
uvedená v omyl stranou druhou a omyl sa týka veci hlavnej alebo jej podstatných vlastnosti,41) k nímž sa. úmysel vôbec niesol, nevzíde pre onú záväzok. To isté platí, jestli že druhá strana o omyle vedela alebo omyl musela zrejme soz;na z okolností alebo vysvetlil-li sa omyl ešte vas. Prejavu, pri ktorom sa sbehol omyl, sa rovná prejav nesprávne vvrídený osobou alebo ústavom, íchž bolo užito k vyTÍdeniu.43) Jestliže jedna strana bola
§
Netýka-li sa omyl ani veci hlavnej ani jej podstatnej vlastpokia nosti, ale len okolnosti vedajšej, bude smluva platná, obe strany sa dohodly o veci hlavnej a neprohlásily onu vedajšiu okolnos za rozhodnú.44) §
Tie isté zásady platia <> omyle v osobe, s ktorou bola smluva uzavretá: pokia bez takého omylu by sa smluva nebola stala skutkom A'ôbec alebo tak ako sa stala. §
Vždycky musí onen, kto dosiahol smluvy Isou alebo nespravodlivou bázou, da druhej strane dostiuinenie.45)
I
145
niektorého zo smluvcov priviedla k smluve Isou nespravedlivou a dôvodnou bázou osoba tretia,46) je
Jestliže
^alebo
smluva platná. Len osoby mal podiel, o
ke
vtedy, druhý smluvca na konaní tretej vedel alebo patrne vede musel, platia
om
<§§ 870—874).
(§§ 869
—875)
treba
používa primerane na
inakšie prejavy
svediace iným osobám.
vôle,
Kto sa domáha zrušenia .smluvy pre nedostatok privolenia^ musí vráti všetko, o z takej smluvy obdržal k svojmu prospechu. 1) 2) 3) *) ^)
®) ')
8) ®)
Návrh
§ 707 (710).
Náv. §§ 1498—1515 (1500—1518). Náv. §§ 710, 1457 (712, 1460). Náv. §§ 1458—1497 (1461—1499). Raffäy: Magyar magánjog, III. vyd.,
II.
sväz., str. 234 a nasied.
neznie. Náv. § 1353 (1356). Náv. § 1360 (1303). t.
j.
t.
j.
je
možno.
") t. j. rovnako. ") Náv. § 1354 (1357). ") Náv. 2. odst. § 135-4 (2. odst. § 1357). i») Náv. § 1356 (1359). ") Náv. § 1357 (1360). «) §§ 311—320 zák. I. uh. XXXVII. z r. 1875 (ol.cli. zák. uh.) naj§§ 314, 319. i«) Náv. §§ 720, 727 (729, 730). ") Náv.-.§§ 730, 728—737 (733, 731—739). 18) Náv. § 730, odst. 2 (2. odst. § 733). 19) Náv. § 728 (731). =0) Uhasne zanikne. Náv. § 729 (732). 21) Náv. § 728, odst. 2. (731, odst. 2). ") Náv. § 730 (733). =') Náv. § 731 (734). 2") Obeh. zák. uh. §§ 320, 360, 370, 468. 25) Náv. § 768 (770, 771). 2«) A. O. B. G., odst. §. 863. fNovella III., § 83). »Die im redlichen Verkehr geltenden Gewohnheiten und Bräiiche». Srovnaj takmer doslovné znenie obeh. zák. uh. § 267. 2') Srov. Náv. § 733 (736). 2s) Náv. 8§ 710—725 (714—728). 29) § 7 zák. I. uh. XX. z r. 1877 jako i zák. i. VI. z r. 1885.
mä
=
'") =>')
32) =") ="»)
'^) =»8)
3^)
t.
j.
Náv. Náv. Náv. Náv.
opatrovníkovi (»gondnok») §§ 710, 714 (714, 716). § 720 (723). odst. 2. § 720 (723 odst. § 779 (781—782).
?
2).
(nefysickým).
Náv. § 19 (15, 16). Náv. § 773 (775). 10
:
146 3*)
»Predsevezme jednaní na oko»
je
otrocký preklad z
neminy
weine Sclieinhaudlung unternimmt». (A. Ô. B. G. § 869 posl. veta). Táto dikcia je v slovenine nemožná. »Predsävziaf» môže znamena po slosa. že nieo uiním, ale nemôže znamena sám in (Untermmmt). Po slovensky, a myslíme i po esky, správne by bolo: »kona» (jedna) na oko».
vensky: odhodla
••'9)
««)
*^)
«) ") ") «) '«)
J
Jui
Náv. § 1458 (1461). Náv. §§ 778, 1473 (780, 1476). A. Ô. B. G. § 55 »durch eine gegriindete Furclit erz\vungen». Náv. § 774 (776). Náv. § 775 (777). Náv. 2. odst. § 774 (776). Náv. § 779 (781). Náv. § 778 780). f
ecký
Výah
Najvyššieho súdu eskoslovenskej republiky
rozhodnutia
vo veciach trestných. Ustanovenia zákonov bývalého Uhorska nemôžu by povaktorých žované za také zvláštne ustanovenia, na základe ztrata volebného práva do obci bezpodmienene by nastala. Po nadobudnutí úinnosti zákonov is. 75-1919 a 163-1920 na Slovensku, samo v sebe vyslovenie vyzvihnutia vykonávania politických práv nemá viac za následok aj ztratu práva volebného do obci. (Zákony: is. 75-1919, 568-1919, 163-1920, sb. zák. a nar. §§ 56. a 57. Trz. Uh.)
Záko}i zo dítn 18.
marca 1920
budnul úinnosti zák. is. 75/1919, §
Bod
januára 1919 is. 75, a zákon zo da a tmr. o poriadku volení r obciach, nana Slorenskii dam 31. decembra 1920 (§ 76 31.
sh. zák.
3. ^'-K 56.
2. zák. is. 163/1920). Trz. uhorského tak nstanonijc, že
na
vi/zdi^-
hnutie vifkoná rania iwHtickíjch práv odsúdenfj nevládne
ifoleh-
ným právom
Da
pri vobách obecnijch. odst. 3. §u 1. zák. is. 163/1920
výrok o nastati ztraty práva volebného do obci vyslovevý byt má v rozsudku a v smysle posl. vety tohoto §u súd len v tom prípade nemá. vyslovi túto ztratu, ked zvláštny zákon na riad n.}-' tak, že ztrata vcleh)iého i>ráva )iastára bezpodmienene. Bezpochybné je, že pred nadobudnutím úinnosti spomenutých dvoch zákonov is. 75/1919 a 163/1920 na Slovensku (31/XII 1920) vyslovenie r rozsudku vyzdvihnutia vykonávania politických práv na istú dobu, (ktorá v smysle odst. 2. §u .)7 Trz. v rozsudku vždy uroiá byf má) v sebe pojíma aj ztratu volebného práva do obcí. Doba ziraty tohoto práva pred 31/ XII 1920 pvi zloinoch môže byf aj 3 roky presahujúca (odst. 2.. ^ 57 Trz.) poínajúc dmn 31/XII 1920 však nemôže presahovaC
147
ako
rek snd.tj nižnieluf 3 lokij. Acšak iJulalo sa uí viackráf, íe siupíui pred 31/XII 1920 siirávíie iíUif doha vyzdvihnutia jjkoHávcmia politických práv v trvani rijše 3 rokor, predsa Xdjrjjšší súd prezkúmajúc trestná vec náí^h'dkom oznáinených zniätoných sfažnosfí pc SO/XII 1920. do ztrutij volebného práva do obcí v každom takomto prípade musel dotyné ustanovenia rozsudkov, ako ktoré slúžily na ujmu obžalovanému^ r smysJe posL odst. §u 385 Trpp. z dôvodu mat. zmätonosti,
o
uvedeného
bode
§u 385 Trpp. z úradnej povinnosti zrušia nové zákony ís. 75/1919 a 163/1920, ako avnejšie (ponevá da týchto dotja ztraty velebného nráva do obcí )iemôže presahova 3 roky) upotrebené byí musel y. lel)o
da
i^u
v
2,
2 Trz. uh.
Pochybnosti môžu povstaf po nadobudmftí úinnosti zái,-'inov ís. 75/1919 a 1H3/1920 na Slovensku, vzhadom na ustanovenia Trz. uhorského,
da
ktorých ten
,kto rozsvílkom ^ol
od-
súdený na vyzdvihnutie vykonávania politických práv na uritú dobu, nemôže poas tejto doby vykoná vaf ani práva voleJjného do obcí (bod 3, §u ófí. Trz.), a ten, kto isté zloiny alebo preiny spáchal, odsúdený byt má aj na vyzdvihnutie vyko}iá' vania politických práv, tedy po rozume cit. bodu 3. §u 56 Trz. aj na ztratu práva volebného do obcí. Otázky S2i následovné : 1. Z hadiska zákonov . 75/1919 a 163/1920 ustanovenia zvláštnej asti Trz. uh. (na pr. !i 341 ,351, 388 at.) môžu-H byt považované za taký zvláštny zákon, ktorý odst. 3. ^u 1. zák. ís.^163/1920 na mysli má, a v prípade ktorého ztrata práva, volebného do obcí nastáva hezpodmienene, tedy bez toho, aby v rozsudku bola vyslovená,
—
ke
súd v rozsudku vyslovil loi vyzdvihnutie vykoná2. vania iJolitickýcJi práv, i odsúdený týmto ustanovením ztratií aj právo volebné do obcí ?
Xa j vyšší súd
v nižeuverejnenom usnesení obidve otázky Pri riešení otázok slúžila m^i za podklad tá zásada, uplatnená v zákonoch ís. 75/1919 a 163/1920, že len taký in môž(^ mat za následok aj ztratu práva volebného, ktorý bol spáchaný z pohnútok nízkych a neestných. Najvyšší súd vyslovil v svojom us)iese}ií, že Trz. uh. nemôže byt považovaný za taký zvláštny zákon v srny si e odst.3. ,f^^ 1. zák. . 163/1920 na základe ustanovení ktorého by nastala ztrata práva volebného bezpodmienene, alej že v prípade zloinov a preinov, uvedených v Trz. uh. len vtedy Hastane aj ztrata práva, volebného, súd túto ztratu v rozsudku vyslovil. V ychádzajúc z tohoto stanoviska vypovedanie vyzdvihnutia vykonávinia. politických práv samo v sebe neobsahuje aj vyslovenia ztratu práv
,
ke
K onsek venia nižšieho
stupa
ke
tohoto stanoviska tedy je tá, že po 30/ XII 1920 v rozsudku vyslovil y
súdy
len vy10*
148 zdvihnutie vj/Konáanici poHticJx//ch práv, t/jmto ustauorením oiepozbariljj obžalovaného, aj práca volebného do cbci. Najrjjšší síl d prejavil aj ten svoj názor, že v s mysle §(i zákona ís. 163/1920 za zvláštnij záhon, ktorého následkmn je, bezpodmienená ztrata práca volebného, považoranéj môže byf len ten, ktorý nasledoval po vynesení zákona g volebnom poriadku ís. 75/1919. Takýto je kii pr. zákon úžerový flichevný), 1.
ís. 568/1919.
.?
22.
Zvláštny význam
má
Najvyššieho súdu. a aby v takých prípadoch, ked in bol spáchaný z pohnútok nízkych a neestných, a ke sikl za potrebné drží obžalovarého pozbavif aj práva volebného do obcí. túto ztrata práva volebného zvláštne vyslovil y v rozsudku. Ked len vyzdvihnutie vykonávania politických práv vyslovia,^ toto ustanovenie nebude maf viac za následok aj ztratu práva rolebnéJio do obcí. Ohadom tu pretriasaných otázok pozoruhodný je výnos nižším súdotn
odporúa
toto usnesenie
sa,
da
minist. sprav, zo 3. apríla 1920, ís. 16, uverej)iený vo Vestníku minist. sprav. ís. 3 z roku 1920.
Najvyšší súd Zmätoné
u
s
n
i
e s
1
nasledovne:
sa
sažnosti sa zamietajú.
da
Da
Dôvody 18. marca si)rávneho smyslu §-u 4. zákona zo 1920 ís. 1G3. sb. zák. a nar. ztrata volebného práva do obcí nastane, ' a) bezpomienene, ked to tak ustanovuje zvláštny zákon, :
mimo prípadov in bol spáchaný
b) podmienene, totiž trestný \ivederf''cb,
estných a
ke ke súd
v
horeoznaenom
bode* a)
pohnútok nízkych a neztratu tohoto volebného práva v svojom rozsudku z
vyslovil.
Ustanovenia zákonov bývalého Uhorska, imnevá ony pocháporiadku zo da .Sl-ho z toj doby, ke zákon o volelinom nemôžu januára 1919. ís. 75. sb. zák. a nar. ešte nebol vynesený by považované za také zvláštne ustanovenia, na základe ktorých by nastala, lebo ztrata volebného práva do obcí bezpodmienene v sm\sle horecitovanóho zákona ís. 7r)-lí»19. ztrata volebného práva je následkom takého trestného inu, ktorý bol si)áchaný z i)ohnútok nízkych a neestných a horecitcrvaný zákon 103-1920 zrejme z toho dôvodu uril kategóriu bezpodmienenej ztraty tohoto práva, lebo zákonodarstvo 1)0 vynesení zákona o volebnom poriadku zviáštr^>mi ustanoveniami urilo také trestné iny (na pr. úžerové; zákon zo dzajú
—
da
októbra 1919 ís. 'á\S. sb. zák. a nar. § 22.), ktoré vzhadom na ich povahu, tojest. že pohnútky ich spáchania sú nízke a neestné, majú za následok ztratu volebného práva do obcí. V prítomnom prípade tedy, i)onevá o tých trestných inoch, z ktorých ol)žalovaný za vinného bol uznaný, zvláštny zákon neustanovuje tak, že by ztrata volebného právo do obcí bezpodmienene nastala, táto ztrata len v tom prípade by mohla nasta jestli by obžalovaný niektoif^ in bol sinUhal z pohnútok nízkych a neestných a jestliby to súdna tabtila v svojom rozsudku bola vypovedala. Ponevá však suhia tabida, ale ani sedria, nevypovedaly. že ol)žalovaný niektorý in spáchal z pohnútok nízkych a neestných, a súdna tabula nevyslovila poda predpisov odst. 3. §-u 4. horecitovaného zákona . 163-1920, že ztrata volebného práva nastáva, 17.
•
149 preto Najvyšší súd súdnou tabulou na základe §§ 388. a 399. Ti-z. trvaní urené vyzvihnutie vykonávania politických práv vzliladom na tú okolnos, že cit. zákony o volebnom poriadku nabyly iinnosti na Slovensku 31. decembra 1920 (S 7(J. cit. z.ák, íslo 75-1919 a § 2. cit. zák. ís. 1G3-1920) za také musel považova,
v
5
ronom
dom
ktorým obžalovaný nebol pozbavený volebného práva do obcí. Nemení na veci to ustanovenie bodu 3. §-u Trz., že na vyzdvihnutie vykonávania politickiý^ch práv odsúdený nemá práva volebného do obcí, lebo cit. zákony 75-1919 a 1C3-1920, ktoré zákony znova a zvláštne upravujú volebný poriadok, aj to urujú, že komu prislúclia toto právo, a kto, z akých príin, akým spôsobom a na akú dobu môže by a je pozbavený tohoto práva, následkom ktorých ustanovení samo v sebe vyslovenie vyzvihnutia vykonávania nolitických práv po nabudnutí úinnosti citovaných zákonov o volebnom poriadku nemá viac za následok aj ztratu volebného práva do obcí, a to tým menej, lebo dla §-u 75. citovaného zákona ís. 75-1919 všetky zákony, ktoré odporujú tomuto zákonu, pozbývajú platnosti. .")().
Usnesenie zo Dr. A. Záturecký
da 20.
~
apríla 1921.
ís. Kr
III-110-4-21.
:
Prehad slovenskej astí rozhodnutí Najvyššieho súdu eskosl. repuWiky. Zásadné usnesenie
11
fázkach, súvisiacich
mája
1919,
c.
s
lenového senátu Najvyššieho
súdu o ozákona zodfia 27-ho o zaistení pôdy drobným árendá-
odstavcom
318. St). a nar.
torom
—
dotyné
3.
§u
17.,
zo Slorenska. zákona zo da 27. mája 1919. . 318. Sb. z. a nar. hovorí, že nakoTko reený zákon ni iného nestanoví, si'id postui)uje dra zásad i)okraovania (rízení) nesporného. Všeobecnej normy o nespornom pokraovaní na Slovensku niet lež zvláštnym právnymi pravidlami si upravené jednotlivé nesporné pokraovania, tak na pr. poz. kn. pokraovanie nariadením ministra spravedlnosti zo da 15. XII. 1855., uverejneným 24. XII. 1855. v Reichsgesetzblatte pod . 222. a alšími dopl. pot", modifik. nariadeniami: pozostalostné pokraovanie zákonným lánkom XVI 1894; \yvlastovacie pokraovanie zák. lánkom XLI:1881; pokraovanie vo veciach, týkajúcich sa sverenstva, nariadením I.
Predposledný odstavec
veci
17.
§-u
—
:
ministra spravedlnosti zo 1869, íslo 46. str.
da
7.
IV. 1869.
i'Sbierka nariadení
roník
271)-,
nesporné pokraovanie vo veciach obchodných a zmenkových nariadením ministra spravedlnosti . 68.300-1914. J. M. at. Ponevá zákonodarca pri vynesení zákona nekládol zrete na tú okolnosf. že na Slovensku všeobecného nesporného i)okraovania í'ízení) niet, vyskytiije sa predovšetkým otázka, že ktoré má by to nesporné pokraovanie, ktorého zásady majú súdy na Slovensku sledova pri postupovaní. Pri riešení tejto otázky zreteT treba klás predne na tú intenciu zákona, aby pokraovanie pri dôkladnosti bolo najjednoduchejšie a nnirýchlejšie. Kde tedv okresný súd nebude opory v samom zákone, nech pnstupuie dla zásady, vyjadrenej v ktoromkovsk neSDornom na Slovensku nlatnom pokraovaní, ktorú k dosaženiu zákonom sledovaného ciela za najvhodnejšiu uzná. Zvláš pri vyšetrení rozhodných okolností dla usta^iovenia 1. odstavca 17. ií-u
ma
—
—
—
i
50
—
zikona
s
iisi)echom
bude
mnobé ustanovenia 10 — 12 vedlnosti . 68.300-191'4. J.
môc
okresný
§-ov nariadenia
si'id
obdobne
upotrebi
býv. uh. ministra
sprä-
vydaného o upravení pokraovania nespornébo vo veciach ol)chodných a zmenkových. V prípade opravného prostriedku súd vyššej inštancie bude skúma, i patrinú lii-kioni zásadu správne, v súlade s duchom, intenciou záksna M.,
ma
upotrebil nižší súd analogicky.
o
do prípustnosti opravných prostriedkov rekursov) bod zákona zo da 15. IV. 1920, . 311. Sb. z. a n., nariadil, aby v poslednom odstavci §-u 17. zákona zo da 27. V. 1919, . 318. II.
3.
I.
I.
vypustené boly slová »s konenou platností»; rekurs J3 usneseniu druhostupového súdu prípustný a sícs ohadom na to, že \ samom zákone obmedzenia niet aj v lom prípade, jestli je ono potvrdzujúce. (Iná aj dla dosavádnych, na Slovensku platnýcii nesporných pokraovaní sú prípady, v ktorých je proti potvrdzujúcemu usneseniu súdu II. inštancie alší rekurs prípustný; na pr. dla odstavca 3. §-u 32. dla odstavca 3. §-u 33. hore citovaného nariadenia . 68.300-1914. J. M.: da odstavca 4. §-ii 124. zák. I. XVI:1894.). III. sa týka otázky, že ktorý súd má rozhodova o rekurse. podanom proti usneseniu sidu II. inštancie, vychádzajúc z toho stanoviska, že vyšší záujem vyžaduje, aby vo veciach, citovaným zákoveci tieto su iste tak nom upravených, jednotne bolo pokraované. dôležité, ako na príklad veci pozostalostné a týkajúce sa pozemkovvcli kníh. v ktorých o rekursoch podaných proti usneseniu súdu II. inštancie rozhoduje Najvyšší súd (§ 27. 13. zák. i. LIV.: 1912), poukazujúc aj na odst. 2. §-u 13. nariadenia . 42.817-1914. J M., (da ktorého ovšem v sporaých veciach, týkajúcich sa želiarskeho pon.c'u. - spomenutého v zákone zo díia 6. IV. 1920. . 247, Sb. zák. a nur., o revizijnej žiadosti, podanej i)roti rozsudku sedrie. vždy rozhoduje Najvyšší súd). rekursným súdom v tretej inštancii niá byt Najvyšší súd. Sb.
a nar.
z.
tedy
proti
i
—
—
—
—
o
—
—
—
o
sa týka otázky, že u ktoréno súdu má by podaný rusneseniu si'idu druhej inštancie. do ohadu berú^", že ]). (i'r ^^ rutsto rekursu oznaené je v jednotlivých nespornvcli pokrart vóuiach buto vvslovne (28. § horecitovaného narií :l-i.i;i . 68.300-1914. J. M., ost. 4. §-u 142. pozn. kn. poriadku, buto poukázaním na ustanovenia obianskeho nravotného poriadku ''posledný odstavec 124. §-u zák. i. XVI:1894., 9. §. zák. i. LIV:1912). a da týchto ustanovení rekurs má by podaný vždy u sudu prvej irištancie (vi aj odst. 1. §-u 553. zák. i. 1:1911), aj vo veciach týkajúcich sa zaistenia pôdy drobným árendátorom rekurs proti usneseniu súdu druhej inštancie mal by by podaný u súdu prvej inštancie, ktorý vo veci rozhodol. 1\.
k i<
)
—
if)!i
—
Ponevá však posledný odstavec 17. §-u zákona íz 27. \. 1919, 318 Sb. zák. a nar.) za opravný prostriedok proti usneseniu prvoby stupového siidu oznauje »stížnost» (slovensky »sažnosf», v maarine zodpovedal výraz »panasz>>) odôvodnene mohly povsta .
omu
i je »sažnos>> totožným pojmom s »rekursom», nasledovné strany oprávnene mohly a môžu by v pochybnosti dotyné toho, že u ktorého sudu má by podaný reený opravný prostriedok proti usneseniu súdu druhej inštancie, totiž i n okresného súdu. ktorý vo veci v prvej inštancii rozhodol, a i \i sedrie (sborového sudu), ktorej usnesenie mienia opravným prostriedkom zákony »sažnos» ako dosia platné napadnú íbýv. uhorské ovšem je re opravný i)rostriedok v civilných veciach neznajú. a síce v 66. §-e zák. i. o wsažnosti» v advokátskom poriadku,
na Slovensku pochybnosti,
—
XXXIV
:
1874..
ktorá
môže
by
—
podaná u sedrie
—
proti advokátovi, po-
151
—
rušivšiemu isté povinnosti), bolo by tedy na lijmii strán, keby ich -opravné prostriedky proti usneseniam druhostupovélio súdu boly r)dmietané z toho dôvodu, že boly podané u súdu druhej inštancie miesto u súdu prvej inštancie. Preto až dotia, pokial v náležitej forme (zákonom alebo nariaSbierke zákonov a nariadení štátu eskoslovenského vyhláseným) nebude publikované, že pod pojmom »sfažnos» rozumený má by »rekurs», ktorý má by podaný v každom prípade u súdu {)vej inštancie, ktorý vo veci rozhodol, opravný prostriedok proti usneseniu druhostupového súdu bez ohadu na to, akn lio strany ])omenovaly má by i v tom prípade prijatý, bol iná v pravý as miesto n okresného súdu, podaný u sedris.
'dením, v
—
—
—
—
—
ks
V. Posledný odstavec
17. §-u zákona upravuje podaciu lehotu proti usneseniu okresného sidu, ponevá je ^šak táto lehota v 14 doch stanovená, aj rekurs proti usneseniu druhostupového súdu v 14 dovej lehote podaný (na Slo-
len
—
dotyné rekursu
má by
vensku podacia lehota dotyné rekursov urená je z pravidla v 8 doch; sú však i výnimky, na pr.: v poz. kn. pokraovaní 14 — dla praxi 15 — respektíve 30 dní v umorovacom pokraovaní dotyné cenných panierov verejného obehu da 28. §-ii zák. i. XXXITT 1881. 30 dní iní reená podacia lehota). n4-TII. 1921. Ad . R. ITT. 41-21.)
súdnej
:
—
síl z.
Ústne v'inená húpojnedajná smlura, ktorej qyredmetom nehnnteVnosi, spadajúce ncd záhon z 10/ XII. 1918, . 64. Sh. a n. (§ 4.) a nariadenie ministra plncmocnika vlády sl. re-
—
puhJikíi z Í2/I. 1919. . 11/1919. (§ 2.) a z 19/VIII. 1919. í 86/ 1919. (í 1.) poažne pod zákon z 16/ IV. 1919, . 21.i. Sh.
—
. z.
a
podmienene
platná; jej platnosf je podmienená od schválenia so strany príslušnej správnej (administratívnej) vrcJntosti. //. Spor o splnenie takejto smluvy nemá l)yf §i{ 234. O. p. p. suspendovaný na dobu, pokia príslnšná správna vrchnosf o schválení kpopredajného právneho úkonu nerozhodne, lež riadny súd má rczhodnúf správnu otázku, i kúpopredaj podmienene vznikol alebo nie a v kladnom pri. páde žalobe vyhovief pod podmienkou, že kúpopredaj príslušná správna vrchnosf schváli, snasne však zamietnuf žalobu pod toho podmienkou, že reené schválenie Ijude cdoprené: podmienene má byf žalovaná, pofažne žalujúca strana na znášame sporných útrat zaviazaná. ///. Zmocnenec nabýva práva zmocovacím úkonom ,uzavrief v mene zmocovatea a pre neho })rávny úkon obsahu zmocnenia a nim zodpovedave uinený úkon bez piozatýmncho schválenia zaväzuje zmocovatea, jestli si tento pozafýmne schválenie pred uzavrením patriného úkonu výslovne nevymienil. IV. Jestli sú právne záujmy strán jednotné, plus útrat, vzniklý z usianoveniu viac advokátov, nemôže byf v oi odporcovi ani ! tom prípade prisúdený, jestli on spor úplne prehral. T". Opozdené podaná -odveta má hyf odmietnntá. n.,
je
—
da
—
—
da
—
da
— —
—
—
152 Najvyšší súd k dovolacej žiadosti strany žalovanej rozsudok odvolacieho súdu iastone zmeuje, a síce v tom smysle, že iinnos kúpopredajného úkonu, vzahujúceho sa na spoménehnutelnosti iní závislou od schválenia so strany vrchnosti, oznaenej v 1. §-e nariadenia ministra-plnomocníka vlády. eskoslovenskej republiky pre správu Slovenska z 19. MU. 1919, . 13í)-1919. respektíve v odstavci 6. §-u 7. nariadenia toho istého ministra z 12. I. poažne jestli sú sporné nehnutelnosti iastkou 1919. . 11-1919, majetku, spadajúceho pod zákon z 16. IV. 1919, . 125. Sb. zák. a nar^ od schválenia so strany vrchnosti, oznaenej v bode 3. §-u 7. zák.
—
—
—
1919, . 330. Sb. žák. a nar.. následkom oho: povinnos žalovanej straaiy trpie, aby vlastnícke právo na
z 11. VI.
—
sporné nehnutenosti, zapísané v poz, kn. vložke pre žalujúcestrany nerozdelené na základe tohoto rozsudku bolo vložené (vtelené), nastúpi len právoplatného schválenia kiípopredajného úkonu so strany príslušnej viThnosti a na ten prípad, že sa toto schválenie stane, zaväzuje Najvyšší si'id žalovani stranu okrem trpie to, je hore uvedené, aj na to, aby žalujicim stranám za 15 dní. od da. ktorého jej alebo jej zástupcovi reené schvalujúce v prvo- a druhostupdo summy rozhodnutie doruené Ijude. ovom rozsudku urené pravotné a odvolacie útraty, ako aj ... ^ iastoné dovolacie útraty pod následkami exekúcie zaplatila; -^ .
—
.
.,
dom
o
—o
—
ten prípad však, že by hore spomenuté scvhálenie kúpoprebolo žalobu žalujúcich strán a zaväzuje ich. aljy žalovanej strane za 15 dní, od da, ktoschválenie odopierajúce rozhod(alebo ich zástupcovi) nutie doruené bude. pravotné, odvolacie a dovolacie útraty solidárne
na dajného zamieta rého im
úkonu párvoplatne odoprené
—
—
pod následkami exekúcie zaplatily;
—
—
ktorákovek zo sporných strán je oprávnená písomnú smluvymoženia potrebného vu nahradzujúci tento rozsudok cielom schválenia kúpopredajného úkonu príslušnej vrchnosti predloži;
—
—
do súdneho uschovania uložených 177.343 Ks s úrokami bude by v prípade, že sa hore reené schválenie kúpopredajného úkonu stane, žalovanej strane, v tom prípade však, že schválenie bude odoprené, žalovaným stranám k výplate poukázané;.
medzidobnými
ma
iná dovolacej žiadosti žalovanej strany Najvyšší siíd nevyhovuje a odvety žalujúcich strán odmieta. Dôvody: Žalovaná strana sažuje sa v svojej dovolacej žiadosti že odvolací súd poi'ušením pravidla pominul nariadenie dokazovania, ou navrbovanébo. a síce výsluch svedkov a zadováženie spisov summárnej repozinej pravoty, ktorá je medzi spornými stra-
na
to,
nami
v behu.
Zo zápisnice o odvolacom pojednávaní a z odvolania žalovastrany vysvitá, že dokazovanie svedky navrhované bolo dotyné tých skutoností, že J. M. ním uzavreté smluvy vždy predkladal žalovanej strane ku schváleniu a tieto stály sa len vtedy i)latnými. ich žalovaná i)otvrdila, dalej dotyné prejavu, ktorý udajne uinil J. M. voi žalovanej sti-ane po odatí poverenia, daného mu k dokazovanie spisy hore oznaepredaju spornýcli nehnuteností, ného sporu však navrhované bolo dotyné tej okolnosti, že bratislavský okresný súd zistil, že kúpopredajný úkon, o ktorý tu ide, na základe poverenia, daného mu, nevznikol. nej
ke
—
M—
Hore uvedená dovolacia sažnos žalovanej
strany je bezzákladná, lebo pri posudzovaní právnych, tu spor rozhodujúcich otázok nijakého významu nemajú tie okolnosti, že i predkladal J. M..
155 smhivy v iných prípadoch žalovanej strane a že kedy boly tieto konuinené trahentam za platné považované, alej prejavy J. M. -ho v oi žalovanej strane po tom, kec sa dohodnutie medzi ním a žalunehnuteností už. júcimi stranami dotyné kúpoi)reda.ju si)On\"ch v ktorom o vzniku bolo stalo, koneno že v spore pre rušenv'i držbu kúpopredaju platne nemohlo by riešené, kedže strany netvrdily, že by v reenom spore o právo bola bývala žaloba, poažne protižaloba^
—
—
okresný si'id alebo sedria aké stanovisko zaujaly dotynépoažne nabytia vlastníckeho kúpoi)redaju, o ktorý v spore ide, práva, vzahujúceho sa na sporné nehnutelnosti. Žalovaná strana výslovne nenapadla (ôM. % o. p. p.) v do\olacej žiadosti prvostupovým súdom zistené a odvolacím súdom za vznesená
pravdivé prijaté tie skutonosti, že J. M. na svoj list, pri))ojený ku odpove obdržal list, pripojený pod NB. 4, ktorý spisom pod NB., alej napísal z poverenia žalovanej strany B. K., že J. M. poobdržaní listu NB. 4. do svojho bytu. povolaným žalujúcim stranám tenže list preítal, nehnutenosti, ktoré bo y predmetom predaju medzi nimi aj sporné nehnutenosti a ich kúpnu cenu uril a na základe súpisu, pripojeného ku spisom tohoto sporu pod NB. 1. NB^ 2. y\ ktorom sú oznaené nehnutenosti, kupuj iice strany a kúpna ceni), ako výsledok vyjednávania vyriekol hospodárom, že »teraz potom že o skutonosti kúpy žaloA'aní sú už všetky zeme Vaše» stranu uvedomil. konene že i)overenie dané žalovanou stranou pozdejšie, až do spomenuJ. M-u. dotyné predaju nehnuteností obmedzenétého uvedomenia žalovanej strany o savšej sa kúpe,
o
—
—
—
—
—
—
—
—
nebolo.
Z toho olisahu listu z 22. II. 1919 pripojeného pod NB. 4., upraveného žalovanou stranou prostredníctvom svojho povereníka na .1. M-lio (ako odpove na list, pripojený pod NB.), da ktorého uritou žiadosou žalovanej strany je. aby eklýsske zeme hospodárom boly predané, žalovaná strana si neomylne žiada docieli 700.000 korupredaj musí by novú súhrnnú cenu tak. abj^ jej ona isto ostala, jestli by zeme do toho asu predané nedo 15. mája zakonený, správnym právnym odvodzovaním boly, zmocnenie ztratí platnos, nu'tno ui, 7.V medzi žalovanou a J. M-ým vznikol poverovací právny ako zmocnenec žavikou .na základe a následkom ktorého J. M. bol oprávnenýlovanej strany v pomere tejto v oi tretím osobám v mene žalovanej strany sporné nehnutenosti pod výminkami, stanovenými v liste NB. 4, do 15. mája 1919. odpreda. Nioho nemení na reenej právnej povahe obsahu listu NB. 4 pre J. M-ho za jeho konania odmena urtá okolnos, že bola v ená, ponevá súbenie odmeny zmocnencovi nepriei sa povahe 7moco\ acieho pomeru. Právnym pravidlom je, že zmocnenec zmocovacím úkonom jednostranným, k zvláštnym formalitám neviazaným právnym prejavom ~- nabýva práva, uzavrie v mene zm^ocovatea a pre neho právny úkon da obsahu zniocnpnia, a niet takého právneho pravidla tké žalovaná strana v s\ojej dovolacej žiadosti uvádza), ktoré iinnos právneho -úkonu, uinenéhoby záväznú platnos alebo zmocnencom zodpovedave obsahu zmocnenia, voi zmocovateovi závislou inilo od jeho osobitného pozatýmneho schválenia (ratifi-
—
—
—
—
—
—
om
—
—
kácip); vateTa.
—
opane: takýto úkon bezpodmienene
Z toho nasleduje, vidla neporušil,
ke
že odvolací
zaväzuje
zmoco-
súd žiadneho materiálneho pra-
vyriekol, že medzi žalovanou stranou a
.1.
M-ým
154 poverovací právny jioraer ^zMikol dotyné ])edHJu sixíných nehniitelností; na základe tohoto poverovacieho pomeru - ohadom na to, že je v liste NB. 4. výslovne re o zániku ])latnosti zmocnenia, pestli by predaj do 15. mája nebol skonený, alej že obsah tolioto listu bol
— —
žalujúcim stranám, kupiteom, selený J. M. oprávnene mohol vystupova v oi tretím osobám (tu žalujúcim stranám) v jakovosti zmocnenci žalovanej strany pri uzavieraní kúiX)preda.jného ikonu, o ktorom je v liste š'B. 4 re; a ponevá žalovaná strana an'i samí! netvrdila, že by J. M-u listom NB. 4. dané poverenie (v oi tretím osobám zmocnenie) až do uinenia kúpopredajnej imluvy medzi M-n. bola nejakým osoliitným prejavom obmea žalujúcimi stranami dzila alebo odala a netvrdila ani to, že by M. výmienky, stanovené Y liste NB. 4 nebol dodržal, materiálnenni právu zodpovedá rieršenie odvolacieho súdu, že je kúpopredajný úkon, uzavretý medzi J. M-m a žalujicimi stranami, záväzným pre žalovanú stranu ako ovšem pod podmienkou, že bude príshišnou vrchnopredávateku, bude nižšie re. sou schválený, o
—
—
—
—
—
om
Správne je stanovisko odvolacieho súdu, da ktorého výsledok právo sporu, zavedeného treou osobou proti žal vanej strane o vlastníctva dotyné sporných nehnuterností, nemá vlivu na riešenie prítomného sporu, lebo prodávate nehnuteností povinný je a prvom rade umožni kupiteovi, aby kúpené nehnutenosti v pozemkovej knihe vlastníckym právom na neho prepísané boly a len — mohla by prís v úvahu jestli by sa to ukázalo by nemožným povinnos predávatela k náhrade škody v i kupiteovi; neporuš žalovanou navrhované tedy žiadneho pravidla odvolací súd, kec suspendovanie prítomného sporu pominul. Neobstojí ani to, žalovanou stranou na ústnom dovolaconi pojednávaní prednesené stanovisko, že by mal by prítomný sjjor su-
—
—
•
si)endovaný da 234. § o. p. p., pokia otázka schválenia spornélio kúvrchnosti riešená popredajného úkonu so strany administratívnej ponevá riešenie spornej právnej otázky, že i medzi spornebude, nými stranami podmienený kúpopredajný právny úkon vznikol alebo nie, musí predchádza rozhodnutiu so strany administratívnej len na základe v nedostatku spísanej smluvy vrchnosti, ktorá rozsudku, smluvu naliradzujúceho, bude môc rozhodnú, i kúpopredaj v smysle zákonných ustanovení má alebo nemá by schvá-
—
—
—
lený.
—
Sažnos, uvedené
pod 1 4. a G. uznal v dovolacej žiadosti príin hore uvedených, za úplne neodôvodnené. strany týka, že sa však tej dovolacej sažnosti žalovanej pominul ustanovenia nariadenia ministraodvolací súd mylne plnomocníka })re správu Slovenska, iniace platnos scudzenia niektorých nehnuteností podmienenou od schválenia so strany príslušzm tiíto uznal Najvyšší súd iastone ného suávnebo orgánu. Najvyšší súd
z
o
základnú.
Kipoprcdajn'á úmluva dotyné sporných nehnuteností stala sa Nehnutenosti tieto prevyšovaly rozsah 10 kat. podmienená bola da jutar, následovne platnos scudzenia tvchže ^ívkona z 10. XII. 1918, . 64. Sb. zák. a nar. (4. 8) a nariadenia ministra-plnomocníka vlády Cs. republiky z 12. I. 1919, . 11-1919. (2. g^, pozdejšie z 19. VIII. 1919, . 136-1919. (1. §) od schválenia so strany župnej správnej komisie, poažne da nariadenia toho istého ministra-plnomocníka z 12. TIT. 1919, . 53-1919 - od schválenia so strany v obidvoch prípadoch od zvláštneho užšielio výboru) respektíve a jestli sú sporné neschválenia so strany mjnistra-plnomocníka, Tinutenosti iastkou majetku, spadajúceho pod zákon z 16. IV. 1919, vo febr\iári 1919.
—
-
—
155 ("•.
SI),
^l{'^.
bode bode 3.
A'
1919,
.
2.,
§.
7.
535.
—
od sclix jiU'iiia so strany vrchnosti oznaenej zákona z 11. VIL 1919, . 387. Sb. z. a nar., poažne v X. zákona z 11. VI. 1919, . 387. Sb. z. a nar. (Zákon z
zák. a nar.,
l.
1.
fi.
a
z 11. III. 1921,
.
108. Sb. zák.
a
nar.).
Žalujice strany síce pripojily ku žalol)e vyjadrenie ministerstva sl. republiky s plnou mocou i)re s[)rávu Slovenska, znejúce st. I,. IJ-ovi, toto však, aj odhliadnuc od toho, že v ani kupitelia, kni nehnutenosti da obce nie sú oznaené nemôže byf za rovne považované so sclivalujiicim rozhodnutím príslušnej vrchnosti, nké vyžadujú zákonité predpisy, a síce \ií aj preto nie, lebo v re-
—
—
—
om
nom
\yjadrení je zrejme uvedené, že »kúpa bude schválená, akobude vyhotovená, a pri zachovaní (»za šetení>>) zákonnýci: podniienok k schválenin predložená». Vyjadrenie toto môže by !edy najxi.ic 2.a také považované, ktoré do výhadu stavia schválenie istejší kúpy; samé schválenie teraz už však môže sa platne stal' -da hore citovaných zákoniiých ustanovení len so strany Pozemkového i'iradu, jestli ide o nelmuteností, spadajúce pod záborový zákon. V dôsledku toho je kúno'predainý úkon. o ktorý v spore kle hore citovaných právnych predpisov len podmienene platným a stane st len vtedy úinným, bude príslušnou vrchnosou právoplatne schválený; jestli by však schválenie právoplatne odoprené bolo, v tomto prípade nastiij)! neplatnos reeného kúpopredajného úkonu, oho následkom je zamietnutie žaloby. Odvolací súd pominul upotrel)enie hore citovaných zákonných predpisov, preto bolo treba jeho rozsudok primerane, iastone zmeni a da výroku tohoto rozsudku rozhodnú. n.iiilfc
—
da
—
—
ke
UstanoVenie o poukaze k výplate do súdnej úscliovy uloženej (kúpnej ceny) má svoj dôvod v riešení, týkajúcom sa hlav-
summy
ného predmetu sporu.
Rozsudok odvolacieho súdu
—o
do výšky
— —
summy
pre ža-
lujúce strany urených pravotných a odvolacích útrat výslovne nebol dovolacou žiadosou napadnutý, preto nechal dovolací súd iná nižšími súdmi urenú summu reených útrat nezmenenú; rozhodnutie o znášaní útrat zakladá sa na ustanoveniach 424., 425., poažne 429 o. p. p. §§. 508., 543.,
—
Dovolacie útraty, vzniklé žalujúcim stranám zastupovaním pri dovolacom pojednávaní dvoma advokátmi, mohly by pre žalujúce
— ma
—
strany len iastone prisúdené, lel>o žalujúce podmienene da §-u 109. o. p. p. viac zástupcov-advokátov, strany síce mohly spalež plus itrat, vzniklý následkom ustanovenia viac zástupcov dajúci pod pojem nepotrebných útrat, a síce s ohadpm na jednotnemôže by proti žalonos právnych záujmov žalujúcich strán ani v tom prípade priv smysle 425. §-u o. p. p. vanej strane súdený, jestli ona. spor úplne prehrá.
—
— —
—
Odvety žalujúcich strán bolo treba odmietnu, lebo ich advokáIII. 39-21 (ktorým bol termín k prednesú a dovolaciemu pojednávaniu záležitosti na 27. V. 1921 stanovený) s dovolacou žiadosou doruené bolo 13. IV., poažne 16. IV. 1921, oni však tedy po uplymití lehoty, stanoodvety až 7. V., poažne 8. V. 1921 venej v 531. §-e o. p. p., podali.
tom usnesenie . Rv.
—
(27.
V. 1921.
Rv.
III.
39-21.)
156
Dr. Al. Hellebiand:
Zásadní rozhodnutí nejv.
voj.
soudu
v Praze. Odvolaní proti trestu smrti provazem §-u 309
:
1.
v.
tr.
.
cestou
zámena tohoto
a
trestu dle ne-
mimoádného zmrovacího práva prípustný.
Nej vyšší vojenský soud zamitl odvolaní obžalovaného N. N. proti rozsudku divisního soudu v Z. ze dne 7-XII. 1920 jímž byl obžalovaný pro zloin loupežné vraždy dle §-u 413. a 414 2. v. tr. z. odsouzen k trestu smrti provazem a k vylouení z armády. :
Dúvody Odvolávatel vytýka rozsudku, že soud vynesl rozsudek s drakonickou prísností a že chtél vyeným trestem smrti zjednati odstrašujicí príklad. Stéžovatel prehlédl, že s. voj. soudy jsou ve smyslu zákona z 28-1918 . 11. sb. zák. a nar. § 7. v. tr. povinný použití proti osobám jich trestní právomocí polilédajícím, jakmile se tyto nejakého trestního inu dopustily trestních zákonných ustanovení, tedy v daném prípade ustanovení v s. státé dosu ijlatného voj. tr. zák. z roku 1855. Uznav tudíž v daném prípade soud nalézací obžalovaného vinným zloinem loupežné vraždy dle §-u 413. a 4H 2. v. tr. z. a vzav za ])okázano, že obžalovaný byl bezprostredním pachatelem tohoto inu, musil vymôiti po rozumu §-u 415. v. tr. z. trest smrti provazem, pri emž pri hodnocení okolností polehujících rozbodr|[>m bylo mu též ustanovení §-u 122 v. tr. z., jenž naizuje, že tam, kde v ízení ádném, dle zákona uložen jest na trestný in trest smrti, nutno soudu vynésti rozsudek dle zákona tudíž uznati na trest smrti a že ocenení okolností, jež by volaly po zmrnéní trestu, ponechati treba tomu, komu pi'ísluší jjrávo k udelení milosti. Toto ustanovení zákona bylo zménôno ustanovením nového voj. tr. (% 309 1.) potud, že soudu dano oprávnení, uznati tam, kde máji prevahu velice dúležité okolnosti polehující, na místé trestu zastrelením na trest žaláre prostého neb téžkého. Obdobná zmena trestu smrti provazem však za nynéjšího zákonodarného stavu soudy vojenskými provedena býti nemže, jak tomu nasveduje též jasne (liivodová zpráva § 309 v. tr. ., jež výslovné uvádí, že zmena trestu smrti provazem musí l)ýti ponechaná právu milosti, jež jest zákonem (§ 425 v. tr. f. a § 64 a 103 ústavní listiny republiky s.) vyhraženo presidentu republiky. Z uveder^vch duvodú a ponevadž dle § 333 druhá veta v. tr. . jest možno od\olali se ve prospech obžalovaného. do výroku rozsudku soudu divisního a trestu toliko, nepeménil-!i soud vlený trest smrti zastrelením v trest na svobodé, jest odvolaní a contrario pri trestu srnjti provazem nepí])ustné. :
i",
:
í'.
:
—
Roz. nejvy.š. voj.
s.
.
j.
V
10-21
z 26-11-1921.
Pro nríslušníky s. branné moci platí ohledné otázkv nasluhování e, v. tr. z.) ustanovení zákona ze dne 2. dubna 1885 . 35. r. x. odsouzení pro deserci nemá za následek prodloužení zákonité doby
(§ 208
:
;
služenbí.
Nej vyšší vojen.ský soud uvedl pri rozhodovaní o zmate. stížnosti v trestní veci ))oti delostrelci N. N. k oduvodnní svého mínéní ohledne otázky nasluhování tyto vývodv :
157 Dle lánku zákona ze dne 2ii-\0. 1918, . 11. sl». zák. a nah ponechaný byly prozatím v platnosti všechny dosaváciní zemské a ííšské zákony, tudíž také vojenský trestní zákon z roku 1855 a zákon ze dn 2. dul ma 1885 . 9.5. r. z. Jelikož dle § 208 e, v. tr. z., který novelou k trestnímu zákonu (zákon ze dne 14-10. 1919 . 55(J. sb. z.ák. a nar. zrušen neb zmônén nebyl, odsouzení pro deserci má za následek i)odloužení zákonité doby služební, kdežto dle § 1. zákona ze dne 2-4. 1885 . 95. z. ustanovení toto se na aktívni osoby zemôbrany nevztahuje, jest otázka, která z téchto ustanovení pro píslušníky s. armády platí, kdyžté v táto armáde nestáva zadného rozdílu niezi býva'-'ým „vojskem" a „zemg-2.
:
i-,
branou". \e lánku XI. vylil. patentu k vojenskému trestnímu zákonu jakož i v zákonech poždôji vydaných (nový branný zákon at.) vyslovená jest právni zásada že ustanovení nového zákona vztahuje se na iny spáchané i)i'ed jeho púsobnosti, dosud jtravoplatné neodsouzené, jen tehdy. pakli jsou oproti dríve platnému zákonu mírnéjší. Jestliže tudíž zákonodárce pii zmene trestního zákona výslovné ve prospech pachatele narizuje užití míméjších trestních ustanovení, než, které by ho dle zákona v dobé spáchaní inu platného stihnouti mély, tím více jest za to miti, že tato zásada má v daném prípade místo, kdy po recepci dvou zákonných ustanovení jedno proti dnihému se jeví prísnejším. Názor tento odpovídá též všeobecné v trestním prá\u uznané zásade „in dubio mitius" a vyhovuje i jinak dnešnimu právnímu stavu v uvážení, že do nového branného zákona nebyla pi'evzata ustanovení o prodloužení shižebni i)ovinnosti jako následek trestního inu. Z uvedeného vychází na jevo, že pro píslušníky s. branné moci platí ustanovení zákona ze dne 2. dubna 1885 c. 95. r. z. (Roz. nejvyš. voj. s. . j. P 507-20 ze dne 7. ledna 1921.)
Dr Bafinka
:
Bytová reforma v judikature správneho soudti. ís.
V
nejvyš.
1.
dne 22. ledna 1919, . 38. sb. z. a dne 30. ijna 1919, . 592 sb. z. a n.), jímž vysloveno, že obec (spolený bytový v'iad) pronajímajíc zahrané byiy má dbáti slušných pání majiteíe bytu, založen jest subjektívni nárok strany, jehož nepovšimnutí má v zápétí nezákonnost naíkaného rozhodnutí. (Nález ze dne 17. kvetná 1920, . 31.59.) ís. 2. O nepoužívaní místností ve smyslu §. 8. . 3 zák. ze dne 30. rijna 1919, . 592 sb. z. a n. nelze mluviti pri místností nové zízené, dokud nebylo dano povolení k užívaní kolaudaním výmérem úradu stavebního nebo živnostenského. (Nález ze dne 17. kvetná 1920, . 3922.) ís. 3. Byl-li najem bytu ujednán pred 22. listopadem 1919. a nasíéhoval-li se nájemník do bytu pred vypršením Ihúty stanoveré v §. 6. zák. z dne 30. ríjna 1919. . 592. sb. z. a n., není bytový úrad oprávnén zavésti ízení dle §. 2. cit. zákona, treba s by mu dotyná nájemní smlouva byla omvlem formálne hlásená ke schválení. (Nález ze dne 19. kvétiia 1920. . 4439.) ís. 4. I. Zabor bytu dle §. 8. . 1 zák. ze dne 30. íjna 1919. . 592. predpisu
§.
12.
n. (srov. §. 13. zák. ze
vlád. nar. ze
158
a
—
z. a n. je prípustný, je byt v nájmu nebo v podnájmu. Zabor bytu dle §. 8. . 7 téhož zákona je prípustný, bytu užíva nájemník nebo podnájemník. IIT. Zabere-li se dle §. 8. . 7 byt v podniljmu není tím vlastník bytu obmezen v disposici s bytem jak j i má na mysli §. 2., odst. 3. leg. cit., od doby, kdy nájemní smlouva koní uplynutím doby nebo výpovedí. (Nález ze dne 2. kvetná 1920. . 4475.)
sb. II.
a
—
ís.
5.
O nároku majitele zabraného bytu na zjednaní prístupu k iiezabranému pi-íslušenství (terase), jež pístupno jest jen zabranyml místnostmi,
dne
25.
musí úrad zabráni vyslovujicí rozhodnouti. (Nález ze
kvetná
1920.
.
4183.)
ís.
6.
Oznámení dle §. 2. zák. ze dne 30. íjna 1919. . 592. sb. z. a n. muže býti podámo i nájemníkem, vysvitá-li z okolností stranou nvedených, že nájemce podávaje oznámení jednal za souhlasu pronajímatele. (Nález ze dne 2G. kvetná 1920.
.
4674.)
ís. 7. Používá-li se skladišté toliko astí bytu nelze tuto ást jeho zabratí dle §. 8. . 2. zák. ze dne 30. íjna 1919. . 592. sb. zák. a naiv (Nález ze dne 4. ervna 1920. . 4969.) ís. 8. ást bytu vlastníka budovy nelze dle §. 1. odst. 2. zák. .ze dne 11. ervna 1919. . 332. sb. z. a n. zabratí již proto, že ji vlastník neobvvá, nýbrž postoupil j iné osobe k obývaní. (Nález ze dne 4.
ervna
1920.
.
5159.)
ís. bytu
Píslušenství
sklep)
ani dle naízení ze dne dle zák. ze dne 30. íjna 1919.
l)rání
ervna
1920.
.
9.
nepodléhá samo o sobe zaledna 1919. . 38. sb. z. a n. ani . 592. sb. z. a n. (Nález ze dne 11.
(púda,
22.
5161.)
ís.
Žena není legitimována ke
10.
stížnosti
muž
proti
rozhodnutí zabíra-
ako nájemce zabraného bytu místnosti) sám nenaíká. (Nález ze dne 14. ervna 1920. .
jícímu byt, resp. místnosti, jež (resp.
j
4271.)
Každý byt .suzovati jen z 1920.
.
V stou a 1919.
dne
. 14.
ís. 11. samostatnou jednotkou a možnost záboru Ize potáto vlastnosti bytu samého. (Nález ze dne 14. erA'na je
4901.)
ís. 12. obytných místnostech než péti
bytecli o více další obytnou 592. sb
ervna
.z
a
n.,
1920.
.
místnost dle §. 8. nehledíc na poet
. 9. lenu
zák.
ze
Ize
zabráti Se-
dne
30.
íjna
domácnosti. (Nález ze
5358.)
ís. 13. Uruje-li nájemní úrad podlé §. 9. odst. 3. vlád. na. ze dne 22. ledna 1919. . 38. sb. z. a n. náhradu za byt utvorený zabráním astí bytu jiného, nemúže stanoviti tuto náhradu, aniž by stanovil pomer zahrané asti k bytu starému a dle toho uril, jaká pomerná ást dosavádní inže, placené z celého bytu, vypadne na byt nové utvorený. (Nález ze dne 16. ervna 1920. . 5403.) ís. 14. Zabráni bytu a místnosti jest ve smyslu §. 33. odst. 1. posl. veta, zák. ze dne 30. íjna 1919. . 592. sb. z. a n., provedeno tím, že zabírací nález byl vvdán, byf i nebyl uveden v skutek. (Nález ze dne 18. ervna 1920. . 5544.)
Jazykový zákon a pozemková kniha. Piše
Jozef K
r a
j
k
i
,
vedúci pozemkovej kniliy v Bratislave.
X'yskytla sa otázka jazyka knihových záznamov, o ktorej malo by sa pojednáva nielen z toho ohadu, že je istým menšinám právo užívania vlastného jazyka zabezpeené, jako to uinil r. najv. s. Dr. J. Haiismann, ale aj z ohadu technického.
Predbežne si dovolím v krátkosti opísa pozemkové Slovensku a ich vzniknutie.
knihy
na
I. Máme pozemkové zá])isnice (hárky) v 2800 obciach sostavené na základe patentu z 18. apríla 1853, vedené na základe patentu z 15. decembra 1855. Tieto bol y prerobené, kde bola komasácia, na základe min. nariadenia . 2579. z roku 1896.
^
—
Tieto zápisnice boly sostavené v rei nemeckej (kde-tu slovena holý vedené asi do roku 1870-lio (doba Bachova) nemecky,, do doby 1918 novembra maarsky (doba maarská) a od prevratu už skej)
iastone slovensky (doba eskoslovenská). n. Máme knihovne vložky v 816. obciach sostavené na základe starých pozemkových kníh a ná základe zovrubného katastrálneho vymerávania. Práca to moderná. Zakladanie týchto vložiek sa vybavovalo na základe z i. XXIX. 1886, XXXVIII. 1889 a XVI. 1819. Na celom Slovensku je to ale pre nedostatok odboniého personálu ešte nie prevedené. a katastrálnych pr.ác
—
—
—
Ako som poznamenal, máme teda dobu nemeckú, maarskú a eskoslovenskú totižto v týchto troch reiach sa zaznaovaly zápisy do pozemkových kníh, ale chronologicky a nie miešane t. j. do roku 1870-ho nemecky, do 1918-ho maarsky a od tej doby slovensky. :
:
Prehad a zápis do pozemkovej knihy už aj dnes iní ažkosti aj tým, ktorí sú na to povolaní lebo vyžaduje ovládanie rei nemecväšie ažkosti to iní jednotlivcom kej, maarskej a slovenskej.
T^m
a verejnosti. Civilný spor, trestná záležitos, pozostalos sú záležitosti viacAle menej súkromné, ktorých aktá po vybavení idú do archívu. pozemková kniha, stará, alebo nová, je sostavená nie len pre terajšiu, ale i pre budúcnu dobu, pre verejnos, do ktorej sa nemôžu, ba a ni nesmú zapisova nariadenia výroku v tom jazyku, v ktorom je pre stránku na základe jazykového zákona vydaný, lebo z toho by ohromný chaos povstal a bola by to bezprávnos, spáchaná proti vepre ktorú je vlastne pozemková kniha založená. rejnosti
bu
—
Dovoujem
si to odôvodni nasledovne Zakladanie a sostavenie starej, ba aj novej pozemkovej knihy sa budúcnosti týka : bolo „jednotné" a bolo „jednotné dielo", . ,,dle sdélení ministerstva spravedlnosti ze dne 29. bezna 1920. 100090. zamyslí justiní správa provádeti zakladaní pozemkových kníh na Slovensku jednotne, t. j., aby i pozemkové knihy již založené stejné byly pizpúsobeny našim, práve tak, jako knihy, které bude treba knihovního teprve založiti. K tomuto úelu bude treba jednotného zákona, jakož i zákona o zakladaní pozemkov^ých kníh pro Slovenspravedlnosti sko. Na zákonech téchto se pracuje a ministerstvo doufá, že bude možno ješté letos je projednati. Po tomto zákone teprve prikroí justiní správa k zakladaní nových kníh v jednotlivých :
—o
okresech."
i
tom
sa to dá predstavi, že by pre Slováka bola založená v tom isslovensky a na príklad pre okrese, kde je majorita slovenská
—
160
—
—
povedzme menšinu maarsky ? Nie."^ to je vymôže založi len jednotne, teda v jazyku štátnom, lebo vložka Jána Mésároša je nie len pre majitea sostavená, ale aj Ján Másároš o 2 roky prepre jeho veriteov, teda pre verejnos. stane by majitelom a kúpi to Juraj Slimák i sa vtedy zasa má prerába táto jedna vložka ? Jestliže áno, bude o 10, 20 alebo 30 rokov ? Pri stálom a vekom obrate pozemkov ? To si z technického ohadu ani predstavi nemôžeme. sa verejnosti tye, tu musíme poznamena, že v pozemkovej knihe majetková podstata súvisí s vlastníctvom a archami, ba asto 20 percentoví!
lúená
vec, to sa
—
o
;
o
jedna vložka s druhou. Na strane B. C. jeden zápis súvisí s predJbežným zápisom, ba aj závisí od predbežného zápisu. Ako by to vyIty každý zápis bol v inej rei ? padalo, A jako by k tomu pozemkovej verejnosti prišla, ktorá má tiež svoj práva k prehadu by boly zápisy miešane zavedené ? by to nebola bezknihy právnos spáchaná proti verejnosti ? Ja myslím, že áno. Ako si musíme osvoji to stanovisko, že sa pozemkové knihy majú zaklada jednotne, teda v rei štátnej, tak sa musíme zauja aj toho stanoviska, že aj vedenie pozemkových kníh musí osta jednotné, teda tiež len -v rei štátnej. Iná by povstal chaos, omyly a pozemková kniha by prestala by základom právnej bezpenosti.
ke — ke
i
LITERATÚRA. Právnik, seš. 5. Václav Voj tí šek »K poaátkúm mestských kníh pražských a desk zemských». Dr. Jos. Zelinka: »Trestní pracovní <)ddíly». Praktické prípady. eská Advokácie. Orgán spolku advokátú eskosl. v Praze, ro.
—
ís. 2 3. Dr. Kasandra: »Revise obanského zákoníka». Dr. Arnstein: »0 u o t a 1 i t i s». Dr. Jos. Schlecht: »K otázce reformy exeku. ádu». Stanovisko advokácie k vlád. návrhu na zmenu advokát nich rádu. Všeobecné uetníctví. Napsal univ. prof. Dr. D r a c h o v s k ý. Aiitor seznamuje nejprv tenáe zpúsobem struným, p,le látku vy-
VII., J.
erpávajícím
s
základními pojmy právními a národohospodárskymi
v uetníctví se vyskytujícími, tak s
meru k osobám
s
pojmy hodnoty a
pojmem veci a statku a jich poceny, vlastnictvím, pohledávkami
a s hospodárením. \" dalším obsahu podáva soustavné a podrobné 2 nejdúležitéjší soustavy \'ietnictví, kameralistickou a dopickou a objasuje útovaní pri hospodástvích složit^'^ch. Podrobne zabýva se kontrolou úetní a ku konci se zmiuje o jiných zpusobech útova-
kniha jen teoretickou pomúckou akademického vhodného a hledaného pouení, nej en úetní praktik, ale každý poádku milovný oban, který ve svém hospodárení chce míti také ietní pehled. Lze ])roto knihu tuto jenom do])oniiti. \ydali kníhkupci Bursík a Kohout v Praze, ^áclavské nám. Opravy: Na vysvetlenou poznamenávame, že náš asopis je sázen «1rojem, následkem ehož nelze mím zameziti ani nékolikanásobnou opétovnou korektúrou nepríjemné žerty sazeského šotka ]iodporovaného v jeho rejderh nedostatkem slovenských sazeu. Tiskánié pak, jak nám sdéluje, není možno výpomoci si sazei eskými, pretože jest vázána kolektívni smlouvou a musí v prvé rade zaméstnati sazee ze Slovenska, pokud jsou bez zamestnaní. cích.
Tím nestáva
se
studia, ale nalezne v ní
Vybrané asti z uherského civilního práva procesního. .
a pracím sjednocovacím podáva
Se zetelem k rak. c. Dr Václav Hora, . profesor uníversity Karlovy v Praze. s.
V.
y (luka
o
^
.....
s pix)ce?iiíni
jaJc
_-_,
d úkazu.
Rro\i\íiyiu\ie-][ iiaiiku o tlíikíizii, j-ak je c/oíši-ržena s.,
.
v uher.
c. r.
piávem rakouským, pozorujeme podstatné rozdíly
v asti všeobecné, tak
i
pokiid jde o jednotlivé ixrúvodní pro-
stí" edky.
Ve
všeobecné asti jevi se
obsahu, jiadiiiak roailíly co d,o piak POízdíly niají svúj puvokI ne. iilicskéni jenioan v tom, že je né-co jaiélio st.anoveno v pTávn než v právu rakouskéni, nýbrž i v tom, že je tam aiéco "ustano.ieiílnijjk
o
dto
formy: cfosahcvé
\ právii rakoiiiskéni^ anieb zase naopak. /. Všeohecná ást. 1. Rezdíly práve A-zipcanenuté Ixe 2yistiiti neijprv^?, poknid jide o ustanoA'etni vzt^liujÍÍ se uia otázku, které skuteuosfi uepotrcbují vbec dukazu. Obojí práiTo smililasí sioe vtom, že neti'tilia 'tkka'zovati skuteeno«(ti drO:znJinýe,h, aleruzné se vení)!,
eo
eliyilíi
kdy
(nimiio ji^stou skuteienost považovati za doplatí za soudu c. i-, s. (§ 266) dozjívaiiou i skuteiniost, ktierou odipúiiioe diiaznává ve pípravnéjii podaní, pri{;i]ilía,šuje dhettsiký záfkon, (§ 2o3 II), že píslnší voLné
staví k otázce,
znaiwi'u. Kidiežt;;) totiž p<xlle ra^k.
uvátzitii
sonidu, eheie-li ipavažavatli
iulmo.souduí
Si
jakon
:prúvodii€!&t
dicznáiií
mu
takox'é
za
doznánl
cliee píiznatá.
Tento padtstatný rcízdíl jest ovšeju jen dúsledkem tolio, jalc to které pTár\'o pioldíži n-a úeiel píprdA'uýoli podáaií. Rakouské ústni jtidnání práivo vidí v n,i('íli opr,a,vdu poidáiií, jež ninjí inipraviti, sond í -o/i-ípurce o predmetu tohoto jednáaií zraviti„ i'istje pre>d jakýmkoli pekva3)eníni clirániLti a tím i odroí-itiií ní'ho jediiiújuí pedejíti. Stoli/oto hlediskia je ovšean dúsledný i požjadavek, aby ae odiniix-e nichl spolehnouti i na doanání nei-
í
-
162 /V pí'pra^'iióin pocMiiii a inennaisil snad leprA-e pri ústaiím jjednání shánéti (díikazjr o tom, co považoval dcsid za dozaaaié. tomu piistupuje idále i to, že pcidle rak. práva sluší ^-éeallna pípraiATiá iíadání lriiti ?/ ficvdn, jeníž sál^u »e ipcjittará o tc, aby hyli dodá'Tia carlpurai, takže i doznámí obsaižené v pípramýxili
neué
K
patláii í'oh ôiiui se cipa^av-du souícki.
ZoeJ,a jimaké staaioi\ii<sko Tiaujímá ku píipraí\^iýim 'iícdáuíui ovsean pirávo iilieirské. O tom už l>ylia re ve óláiiku III. Neg býti to, CO je v nicij icll>s
Pli sjedlnaioeni .pííštíbo propesQiilio práva h\i-- oáy v ctáize &aQu«otinóli!0 pogimi sciDdníi'lio diciznání záležeti ua tam, i
jaké
Z
S'tanc'visiko íziaujme
í>yJo Hiy
dártii
vyvedú
nový zákoii vycbá.7Í iiž,
ku
podáiuim.
píáipiiavným
že stam^o^ilsku
rak.
práVa
i>efiiO(Sit.
—
šlo-li
totiíž d-oPokuid j'de o další pípaidy souidmíbo idoznáiui k aišmu 'pi/i ústníím jeidnání aiieb v iprotiokole soudce ir pi-
ka7jn ôiiuiého neib dtožádaiiébo
—
,i'e
iv 'db'OJím
prársii
iípliuý
Zvláštni iistanoveíuí n:ú však iihiM'. záiko.n pi*o ppa.dy, kdy jidie o idoznáaii uineiné pí^e+d soiiodvolací deui ohresním, uabylo-lii to^o dcznáiií prctokolováno scuid ix^souidí tu poidl okolností, uná-li k tcimaiito (doznáni ipiblížeti ili nie (§ 498, III.) V obojím iprávu má zákon (266 aiak., 263 uh.) na mysli dioanání výslovné; v rak. iprávu se to také výslovné praví, v uher. se to pi' ed poklad á. s.<;M;!bTias
(§
266 I nak., 263 uber.)
:
Soublasu podobného není tu, pokud jde o dozjíáfní eoudní hilktj uin&né. rak. právu (§ 267) praiví se Hcela všeob'eou.é a struné, že náltaží sonidiu^ aiby posouldlil^ má-Jii uéjakcu skutenosít, .167, nel>yla výslovné idoKuána, pece považoviati z>a doznauou. „pililédaje i::eilivé k iveškerénm cibsabiu o.ipúrcova i>í'edneRu." Zá'kon klade \n této iiiunofiitii sou'du braiiioi jen po stránee negra tivní že skut^iinost néjiaká nebyla 'výslovné dcynáma. Naiproti tomu idává soijidu volinost i v tom, že niuže erpati, cv.šeni iíelivé a svédíamité, z v-ešk.arébo cibsaliu predmesu cjclipúrcova, i v t.'j'm', c'boe-li poidle tobo poivažoviatii sk^l:te^lo^st za ^iimion nribo 7jH iiatliazmanoai. UstamoA'Teiní toto ziajisté úplné staí, zejména j-e-li náležíte prilhlíženo k idctia-ziaMaieí pavLnnosbi soiidai v
V
:
Ustanovení §u 266 iibier. c. r. s. noní <^.ni tak jeduciduché, tak pružné. Poidirokládá se tam: a) že odpúrce byl pri iísti\í;ui jicldnámí v>T/:ván., aby se o jísté skutenost!i prodilásil, h) žh' tuíto skuteiuosi ne^iwped výslo^^lé, a c) že inelze tuto skutenos tjí.ké pavažavatii z.a iifipíimo popixníou tím, že ai'ii)U)roe prednesú" oeco, 00 ee neidá sirovnaiti s pravíivosti její. Úivek tdboto eliová-
VMii
163
m
ní (>d{)iirr'l);'izi '/iíkrni irh^irský, je vlaitné (ýž, .ir.'.k;; v n-ávu v 'í(!iii«ki^iit, a'l e csta ii)o kiíié k i'-iriui (LkiIííVzí, .'j .ii!;L'r:(ViM ii/i., plii:i klik. Mranc ^o'?);!!, í.g 6e tu c-lit "u riV.i totéž, i
,
.'
'.
Mnj
iúv v.\'vn\
KV,
stuj
j
h:;, k.
vvA o. t. za-. kv.H.liilli.'koíMaBiéni '{lorznúíií, savuálimí-li jetluak struné, všeobeioné a pece jen zcela jais;né UÄtamovení 8-u 266. II. rak., jednaJt téžkopádné a baisuistické \ijítaiiiOA'ení §-u Tr:íé'/
264 u'ke.
ly.e
e.
r.
s.
Dulžiiiý ix>zidj(l Iz ziiiiauieuiati i v otázop., jaký má výanani, udvoilá^M etrana noiaiené /tteizná'ní, V clbojím právu ise pou'ecliá.vá sါ eouJiiliasjié sotticIiu, 'aiby iiivááliv peliTie všcchiiy okolnosti, zeíim^na orvšan diiivHDiidy pro toto C)fl^'olání uTí'Klené, posoudils jiaiký tUv aná tako^'1? oldvoláiní na púsolbinosft udiiinélio doiziiájní (§ 266 II rak., 265 I Uitiie.). V ié príine ipiidjržel sip te.dy ulierneaudokélio, jeiiž žádá že strana, jež doííiu'mí oidA'oiláívái, dokáže nepravjdárvost uEnéínétlio dbznání a ZiííaioA-e <^niyl pri tcíui, kidyž ilnzníVní ijiila (§ 290 nem. o. r. s.). siký
zákoíu
k toanu,
vzoiin
aiby
Ale ani
rakmiskélio^
doznání
taidy
U4íta;n'0.vuje ífntiž,
pojí-liylo
aiiikold
úinku
cfdtvolámíin,
iiieiTriidíry.l íH' uliea". e. /.e
doiZiTUÍni
t]i't>vll
lýivá
.
s.
ba'óIh) ViZ03"u avela;
svtho
n.9(Pt)sto
iôinkii,
odpúce h tomu, aby bylo odroláno (§ 265 II). Tím se ovšem paá-vo soudu, poeoudiiti pe&livé poille všeoh okoLnofcttí význam uineného odvolaní, podstatné zužuje; jaksroí-li
anlle pix)jeví
adpúrce svúj Siauhlas
s
odvolaním
musí
dozaiání,
prvé doznanou za popeinou, i když Ijy vSech,ny okolnosti naiSV&dofvaJy tomu, ž« ono dozíiáaií bylo správne. ,]e oivšfin ii;iaivid
šoud
považoivaiti >skuitenoisit
i
výr/nauu . s.). Ale
iisber. e. § 266 II rak., 265 nstano've.ní uluir. 'práva je pcvážlíivý^i telidy, jertližíí l>y ^fíwil p<>:ll v.šídi okolnoistí a pri n^ejll irtdJiiivejšían jitidi ocenní d<;š.l k tcmui, M^ flidivcláiií doizná:ní netinuže aníti výziiiannu, akoli s iiían CiiiJliie souhliasí (siiatd z pc'ulié koleg^iiailiiity a p.) iitíljof Évtra.nám se tu dájN'á práivo a nnoc, alby posta^iily soud pred ]w;ito\íy\\ idá!l€:st, a'by lio ,i.\rirmrtiíly k t€;niii, nopídi!] Iž^ti k okíiln^ístían díve se pred ním pihodivším, zapuditi je ze své mysli jen proito, že se t;al< st.r'a.náiin líibí Jie v tom zmaimeni jakHi vyvýiMiofiti strán ur.d so.kliean^ (d'S-ili{,]<>k zásady, žis Btraaiy jsv^u ,jd!Oiin;ini liitiis", již j«me meili í)!'!]!?)^!^^^! uíŽ iwizorovatá i jin-lie. Nemí to ami v souhlase s ipostave-ním stoudu v civilnilm s.porÍT
oidivolání sc^iiiliam
(ipoidle
;
—
!
podlé novéjšího nazírání, ainj se zásadou, že doznání imí se nikoi viidpurt'i, a ž^p díisledtne není t.:« k úinnoisti jeho. aby byío í^dpuritem pín,iíito, lía laná alby 'íe stalo v prítomnosti
soiitdii,
164
výslovné; totóž ,ale platí d pro iiilier. I rak. tndy iclazuání býti úôLiinýiu, háyž anii suatl a:l[IJUee meclitél, hn, pímo im u oclporoval, jak Ize vysvétl'itli, že souhlas odpúrcíiY (v odvolaním \toloto djoznáiiií} má je zibaviti (tak § 266
j<*lio
práivo). Mže-Jii
vŽili^o
výzuíamu
i
?
o sku-teômosti notorické, iistiamoviijí dlja tókodiy že netreba diokazotvati skiitsenoetí, jež jsou soiiidíu vúiljec iznáimy (§ 269 rak., 267 uli.). Mínény jsou tu ta kov é siTviiteviiljsc každému antilv jiívtým jiosti, jež jsou laueib moiliou býtii ^^"st^•í^,llu spolenostii lliidské Ijieapené znáiniy ipirosté jproto, 'že lovek jest leueim této apolianosti;, iiiroáívá', sladiuje a ve své vedomí vtiskuje si udalosti, jež sebou život piináší iieb v niiimlosti Ptíkiiiid jdi3
s€ii:lilaíue,
infoí/uovaaiýcli osolh i soud, aby byl s tou iieb amyn skuteností takto ic izzmámen), ni3treibia lo skuteonostii, n'a iiiž se véílr.imc'št sciujdiu vztahuje, dúkafzu. pí'inesl. Pa)tí-lii
(aneb
Ize-li
do
krulliiu
od neho jpa'ávem
takto
žáidati,
Ale ulbersJký c. . s. &g s tíonto všeoljecuým ipajimeim notoiety aiespokojuje; ustanovuje totiž, že netreba dúkazu iaiui o takovýeJi skuten'ostecili, jež jsciu jenom soudu známij, ale sou(d o nlejli vedomosti úíedni (§ 267 I veta druliá). Tíni je umožnéno A'^zitl za záklald svélio rozlioidnutí i takoMó skutenosti. jež se ipeid nían saimý^m!, .a iv táže védi nt'bo i snaíd v jiné vécá. lulály, jež ze evé úfeidní innosti idosiiid v p^aiuéti má, o niteli ted>' líozpeue xi. Význiaíin tcilioito ustanovení pak stoaiipá tílm, že soiind (stejue jaiko ke je €ipráA"nén -zíti k tiaikovýimto skutecnosteim skiiteéjicsteim notorickým) i tebdy, když stranami nobyly aivi-'deny; je jeai 'povlnen, strany na ne i\ipozoirnitli. Bylo už ve oláiikn IV. aipoz^irnéiLona to, že práve tato Uistanove.ní jsou jedníiui zprostreldku, A'fdouícííli k toímn, talby byla ve siT(3(ru irravda na jisto
nai-rl
sc'ii;dii
pcistaveua.
l*okud
jide
o poaner
idoznainýcli
skuteuostí
k noloriekým,
že nemiiíiže míti pro souid A'ýzniaimu vskutenost íloznaná, j;e-li cipak její notortieký, a. to kladné záporne (doznaná s-kutenost je notca'icky j'iiuá doznaná skiiteonost je U'otoiriiiky neinc.žná). názor by byl v pííméni odiK>ru s úelran eiviliníilio proeesiu a s úkolem, jenž >\' nem sorddiu náleží. tom netcilla ztíáoeti slov. Ponékuid poidlijibnéjší je otáizka, je-li Kcnd vá'Ziáiu dioanánían i tienkráte, když aie(pra:\-idivost vloznané skiite-noisti vycíbáizí na jevo z doSiavadníeb výsledku prúvoidnílio rízení A/le aiiii tady neflbu)di20iie moci eáitá vec j inak; neibo nutiti sínid, aby vybudoval rozsuidek na podíkladedi, jiež jsou mai podlé výsledku prúvodního rízení známy jako nepravdivé, nedá se sa'oviiiati s duiešaii/m postaiviením soiuídu i stitan, jak bylo vyloŽBuo už ve Lánku IV. Neškcidilo 'by ovšem, 'aby té,inito záisadáin dostalo se výslovného uzuání v príští/m sjednoeeniám pi-opesaiím právu našem. Srv. Kobler, Rhein-Ztschr. fur Zhil u. Prozess^cht, W, stj\ 15). 2. odst. Uhea-'aký c, . s. je bohatší proti riakous-kéSilu ši iiníti
za
to,
—
Opaný
O
.
a
i
.
165
(iinémedkému) tím, že hfcmení. Némieciký o. r. s.
aiiu
vo^iim
má
prúrodn'un o jitu-
výslovinié ustiainoveiiio
nir'imá
výsliOT/iiého ustaJiioAniií
berr.iraii proito, žo tieílííiejší zákoavcKláirci ,poviaižoMali oitáakii
liiinotiiálnoipTíiJMai; pro rakoiiský c. r. s. o il)Wiiniiii crv\šoni z joluD PTUvodiiíni A'ýsloivnélio iistanoyeíní ieaiiá ^ 374 jidt\ žei i cm bíicmietno .piiv«0'd!iií predpoikláidá v.vKvethijí aiiotivy timi, že tzékraicidáree práivé taiito otá'zku pcivtv/iov-il ku „piráivé tak t&žkíoiii jiaiko sponnciu" (Mat. II, 326).
tiito
tZfa
otáaku
Náizo, že
— a
hj
o tázku
šla
—
lumiotinólio pirá\a, iiiciuiá diies í])rívr-
Hiiiiotnié právio oivš-etin sitanciví jisté skiitkoiviá iiáležitosti,
žeiicú.
jež zdi; iminsí hýXí, alby jistý flUF^mttioze
má
rýsloTiiá
nánok
iiistan€;veiií
viziiikl
o
;
tciin,
hiniotné
právo
kldo miiisí iiíí-o
taiké
doká-
Kati, aby ten nob cneii úe-iuek práivní nastal ntljio iieniaistal. Potuid náleží zajisté i lOitázka dúikaizu té neb tomé skutenoisiti ke skutk-ové podstate prá,Yia ImnotnéJlio; sonidice priOiCiesní aiiá v tédlito pípiaídeiC'.li v pávu bimoitin/éan b'eKpieemélio iviidicie i v otázcp breiít'ne pi'úvicidiiií'lc. {^mv. Plósz, str. 37 iiásl.). Ale v pnoiieisu i>iC'iházejí im piietes a iP'OitTebuáí dkazu atiié jiné skiiuliotíiivnsti, jež se vyimýlkiají z úizkóho ámice poskytniutéilio vie prípadeieli amiiéiiýeJi [práiveim Imioitnýaii, 'ha }&z nej sem ani íinnoihdy ^•^be'(' kdo povaliy isoukromoprávní. Tu je piioces.ní rá/Z otáziky, má tu kt érou skuiteônost doikázati, a iniky toho, když tak tieuiní, zajisté nepochybný. Pirúvodiní benieTno má také sorud mobl vydati aby isté 'procesmi úel ta úinek: .ix)íí bodnutí i v taikovýcli pípiaidech, kdy jistá skuitemos, ve sporu, ixxizihadná mebyla, vilastiné ineniíobla býti doikázámia, ikdy soudcie nenuiže z výsleidiku sporu íci'pati pies;vieidlôemí ani o tcmii, že je tato sknteenoist pra^^iiivá,, ale >anii o tomi, Ž3 byLa ii;eii)i;a\idlL'Vtoii I v tdkovýciliito pípialdecllí musí rcizllioidinou'tli; zásaldía o bíi&m'eni ])úvodním mu toto anozhoidmití UcSinaiduje. Jaik miá ftato izás-ada it[3,"
Ziuti,
na
bledé k jide
o
to Ize,
ja.k Plós'z ^piráiviné
úelu ízemí
dorv'oiziuj'ei,
procesmibo. Ptomévadž
^oizlicldinuitii, je-li
odpors^édeti jeidine
pialk
iv
civiLním
spou
siprá^^né stamcviis'ko žalcib'covo lL žalova/n>é-
bo, jakožto pcidtmétu zc^eda na roivie sá pos bavených, Izo cpíiti roízs'uidek piqvž'dy jiem o ty sikiutieniostii:, kítaró jsioii soai/diu dokázámy. Skuts-noisbi medokázianió zústávají m;iimo zetel. Ta strama, jtež by anéld z táto sikudie nosti Aie sipioirm prospech, takže by j í i^íy'la svážila A'ážky na svcu etnamu, píiiiohází taiidiž o tuto výhioldu a rozIbodiiiRití dopialdne v jej í neprospéiCth.
V
.tomto smyislRi €8Í také oiáizku iwiivodníllio bremene niherský c. r. s., kldyž ustanoivujs v § 269: „Bíieniiemo priJivodní sttilhá cmiii straniTi, v j/ejímž je zájmiui, tfby tvirzeíná skutino.st byla souidetm za prav'ddivou vziatia. Má tuidž idokáizati skuteno«ti, jež slouiží ku vzniku prá^va, ona strama, j'e^ž chce toto právo mplat'Oiviati, napirotii tomiu sikiutenosti, jež vznik uplatcivainého práva vykiují lanieib toto práivo ruší, Sftiraaia, která uplatováiií práva •0'd}potruje."
16b
Skiiší
že je
iiizaiíi'ti,
píjilistaitia
veei n
dolbrýiii
vodíitkeiii,
zcela strncMie a \išeobfi-,ué vystiieni*
z)clie
mnže
prôdipis skivteoné
tltiito
žie
Ovšem
za
že
dine.šnílio
pculle prdAxly a
zjLstiiti skiiitkoivý pcidiklajd si>OTii
býti
Si>iidoi
veci siialia^ iiejúipliiéji, a
st-aA'/ii
o
pavmincst ilcižeíiiá v té príine iri.riwiáaii ziaitlaôiiijí iviýzniaiin t.dlio, že jistá strana iiptvrdilla iieb jieidoká^ídia jiiÁé S'kutjôn,osíii, znané kIo ipozaidí. Ale ;piies to nelze tviulliiti s Kohlereni.že by oiaiika o priivodním bemeiii patrila dines jon k iírá^N'iiickýni starožitnosteni, bnxlícíni uainejvýše jeii iiiioc
za tim
itlaná
'ÁÚi&m ihistoický.
úóeLeaii KOiindiu
IVíoQioii
i
ziajiist<3
i
(liies
nastatii rprlpaidy.
kd;?
úplne l>ezra(iivoidnini vy^'€(dte lio z tédlito uesnází a UAiaruje ho pred tím, že by se \ie spott-u nútil prcililéisiti néco za prokázané, akoliv má opiria.Aidivosti toho závažné ipodliybnoiSti. Zásaidia -o pruvcilnían b«in-oiii v zákotné vyslov;iná niuže teidy zajisté p/edlejítii toiniiu, RO:y se otázka o loa'nvodníni
!S(niídice
Jmký
dtikazn.
íií
to
má
výTinani, vysj^iitne z toho, k.dyž vzaioani?-
jn nia
uí^unte
i^. na cítázkii iprp*u«itniOííti pplhlíž-eti, že záikon/ná ipra\a
diovcilá;ní.
S di-uhé stnany
pnrvcidníilio
hfflTienfe je se jí totiž i toanii„ aihy sonKkíe otázku, která sti'ania je 'povúnna 'dukaziem jilstéskuteiiiesliiší
i
r jiném em^eru im prospeh strán;
nosti^ cíhtel íešiiti pr^dl.e
volného svih^i uivnžení.
zákonná Viprava bmneinie vení nh.
stíran.
.
c,
s.
iiiruivodnílho
i
oivnni potniMCiháno dosti šÍToké pole; Uváižení
t-xní.du
bui'ie
tímto zajisté veškory
•41IÍS4MU
pí-pidipjidi?
.
T"^?nai:liuje. tudíž.
Kiostiaaiemí soindm i
\-
ueho
tpo.eh>fi>iio8ti
i
i>osta-
ráinnei '/ásiaíly ^^u 2o9'
neilmi(kni and
pefd-
zažehnaný.
má
v § 273 (veta první) .ustanovení o nepízákone neuí, ALe zásaida o píipustnosti luepíniého idúkaizn nciuatí dio zákoma; o priptu-stncati j.iQio neniúže býti pochybností, i když v zákone ustamovení takového lUMií. VýHiloviié pvéli(0 UiStiiiirjAmí do y.ákou.i jsjuvísí s tiheoreii'ekýjn iia.zíráníim Plószovýíui na (h'ikaz. Plosz totiž roztízinává dvojí dnvcuiy prnvcidlní t. zv. holé, t. j. tak;):\é, ktiiré »auny aniusí hýti ;dckáizány (na p. mi^ijr.osciuidní idcznání, indácLe),. i\ takové, které jfioiu soii^dccni samýiu viii.ímáiny pruvoidníimi piv)stiedky {ló-sz, sir. 19 násl.). ZáLsa-dia vyslovená v túai-ž jíu v^ vete druhé \v totožná se zásadou vyslovenom v '§u 272 odst. 1 Ulier.
ín'i^mi
c.
s.
-dnkaizu, jehož v rak.
:
c.
.
s.,
ah^
ze
Uherský
j;
presnéji -Nyislorvena.
.
má
rakousikéniu i ji«»té mínus. § 2G8 rak. c. i: s., jž prehlasuje odfiuzující právoplatný nález soudu trestního za závadný j íp.o tiioaiidc'e civilíiivlio, pokud jde o otáizkiu diikaizm a prípotení íiinu treitnáh'O. Ustanovieuí t<í\to jo
Ne/uí v ne-m
'Pávné
nho
c.
s.
i>o.litiké (vétší
pni zjiiišfcvání
opakovaíti
však
t<;tiž ustaiuoA'.ení
piXHti
ja.kv> je
anah ateiim stojná záirnka
roízihodnýc-di
skut.euostí,
dúkazy pred civilním soudcem,
Mzaú
tufdž
spojená
trest-
y(tw*no«t s nejist^-
ý-P
157
ton a iíodiiverou v
trestní,
s^eiiidiiic/tví
výsledkúm) a
byl*o
by
kdyby tu
WiUrdce
vhodno,
civiliií
zachovali
Ravuéž ixDlieéiijeijRv v iiliier. e. . s. tmtanoA-aní o jncáno8ti anliioipoMinaého koiiee úsliiílio pelíaiií, jak jej plipoušti "^ 193 aúst. 3 xak. c. . s., zbývá-li prov^sti jeai nekteré tlúkazy 4>y(i soudcem dožádaným a. vzdají-li se zároive straaiy jednaní o výslíidcíctli téc'hto dúkazú aneíb uiá-li saud takovóta jcduáiií za izbyteéiié. Ustanovení toto nuVže býti vie nuKibýcih píipxndec:!) volmi \:liCid;né. ponévax^lž ipí-iapéjie k zík^Tiiéní i k,u zryciblení Kponi. UIie-Tský e. . s. je sic-e i zíde theoreticky diislednejší, ale auéne piMkti^ký. To jeví se i v jeho iistancivieQii §u 398, poidle nebaž iiiiisí fiiýti OiZsiiidek prolilááen vždy ústne, a to biuT iniôá jjo skonoGnií Tistní*ho pelíení asmetb pri zvláštním sfchii, jež nuf)io htícd naíditi. To je siee a* sciutblase se zásn'dou iistu-o<sti, ale stájež \Á »e v pnaksii tiiouhou formalitou, na íiž si v Xéni:-icku
—
bylo
i
tady
Uhrúm
vzorem
(srv. § 316, 312.
ném.
c.
.
6.)
—
s-téžnjí. 4^ Pokiid se tyká fomjj ízení pTiivodníilio, Ize rcívuéž práivu nherskéni zjiistitd néktoré rozidíly proti právu rakonskóniu. A-
.
narlziije se díik.vz priwiuíni jeidnak skaitencsti, uicliK se d ú kaz m á prcívésti, jidiiiak priivcidiií prcstifidky, ji'iniiž &i tento diikaiz má prováideitú Usnesení toto buidie nejen iinolihušen'O pri riÄbníni jiM'íéeiní, iiýV;\rž i protck-clciváaK^ ('^§ 208 . 3, 42G raik. P-odle
tisiiesseníin,
§11
277 rak.
c.
v néinž dlužno
s.
nA'ésti
I
v.
.
s.}.
Uherský e. r. s. naproti tomii pran'í v § 275, že .sond czniaí ve svóm prúvanían iisnesení sknitenosti, j^ž maj í býti tíokáz'ány, a prvoc'ní r-rcstedky, iikáže-li se nutným cidrceiti ústni j'.idná11 í k vúli provodení diikazú. Z tclho Ize nsiizcvati, že neni ttiba iivádeti tento cibsih prÚAtodiníilio xismesení tehdy, když &ô provede idúkaz ilined píú témže iistním jenání; stailo L\y zide PQdle toho prcisté 'pixihlášeiní sooiidjiij že se. píistupiije k ízení r-triivcidnímai. Kidybycliojn nieli aistanorv'eini §n 275 ibh. c. . s. x'skutku takto caimnetá, nemchli ibychc|ai je schvalovati; iiiž se úkaz prováidí iämeid pi téimiže ústníini jedmání (n tíiprve pozidiéji, vždy má to svnj výziuain, aby soud výslovne p) ohlásil, i o mini diikaz proivésti i ktei'ými prcsteidíky. Soitd se tim piiméje k bedlivé rozvaze a k úeelnéiuiu, pevným smérct:ni si^ nesofufíimu ipi*€iviáidéni dúkazu. Stranám se pak itmožujie^ maliíédnoniti ido idiuiševaií .díLny soudu a seznati, s jakého právinibo liledisfca sônd na vec polilíží, a podlé toho se dále zaíditi.
a
em
V
soíiiivis.lcsti
e
>tií)m
buidJi'ž
min é
dOA^oletno
níiniti
anialcm
odfcokn. V aidvckátních krnzich asto silyati je žaloby na to, že mnozi, ba prý vétšina scmidicú úzkostlivé po eeilé jíidnání tají í>e se svým iprávuím niazíirájiím na vec. Poínají si jaiko Pytliio,
168 etlirání se piXKZi*íi)dáitd SA'iij náihleld im xée a liilmjí si v \<m\, když se jian íi>oi(liaxí iidržeti toto svoje tajeuistiví jako jakési areammi až (Ito koance a pak stramy jak iiáJieží pí-okvaipitá.
Nanioilm poscuuditi, ipokuui jsou tyto žaklby cicluvoffliiéiiy a zejména ve své všeobecnosti správny. Ale byl mne pred íivseín pettlložeii z kriilni aidvckátiiíoh doikoii<íe i návríi zákoiia. elil; z toilio somdíni, že nejde jcníž by toaimto poínaní sondcni o pi'ípaídy ojedinelé.
jsou-li
Mám
—
pex tutdž zia svaii povLnnast i této otázky Ke zde dotknouti. Neváiliáim prolilásiti, že líené i>oôínání soaiidleú (pruícesnídi iiíejeiucíni není niíoían v zákon.nýcíh pédpás-ecli opreno, nýilirž že prozraznje uai)osté neijjoc'boipení úkolm scwuidce pro^itSíníilio. Soiidoe doibrý niebude se se svým názortlm právnini baliti v báv tajeniinostá a ani neanúže, cbce-li vskutku spor íditi i ve sniéru materielním. Pronikavá innv)St .dotazovíicí, již nm zákon n\kláidá, nnusí býti vetdena a podložie na jistýiu iiázoíreni práiATiíin, jenž iz 'poátku sanaid je neaivtedoniélý, ileiuitátý, postua^em jednaní se však .vyjasuj'e, snaid i inéní, stálenireitéjšícb i pevnéjšíeb rysn naibývá. Soudice pirocesni se nesmi bát projevitii svúj názor právni, pipusftiti o mení i projevy strán, a mišean nesmi se také bát, svúj názo-r zméniti n svúj oanyl iipríimiié idoanati. Tím si nikteirak neztadá, naopak dokáže,. že mu jde jen o vec, že Medá vskutku spravedLnost. pai'entliies.in
—
MJiiví(m-li o „právníin názoíru",
cbci
iip-ozioniiti
'-
jieété
na
tu re, snad iníiií, že se rídí pediD4seim §u 82. po«tl. cldist. jeidmaeího ráidu pro scudy (ralk. min. iia. z 5 /V 1897, . 112 z.), Tami k'^í oivšem iikláidá sondcúni poviniiost, aby se zídii-žovali každébo projevu, jímž by pft'.iíjíliali výsle^dku vécii ( sicrti jeder vorg'raifenden Äusscriing uber den AuiSgäng ei\n<e\ Saclie zu entbalten). Tíin je ale mínéno. néeo pcidstaitné jiLiiébo niež pi'otj'e\"iti pri ústiiím jednaní svúj náizoir o výMiami/u té netb oné udalosti, o cene tobo neb onoboprojeA'Ti, o váze té ndb oné sknlenosti, o poeliybnostecb, jež seproti tcimu iifCib oncanu s práA'UÍibo blodiiska vynoují a pod. o
iiéoo. Scaiidcové,
niiidiž
Í-.
.
Somdce nesani
.
.
.
.
ovšilai probláFliti stranáan, že žalobu zainítne neíbo
jednaní za skonené, al>e zajisté iicib oné uidálosti aievidí všecb náb'žitofiti sinlouTy trbové, idarovací a pcd., aneb že podlé jebo mínéní zábTží ma tom, ^•édlél-li žalovaiiiý o toín ô; onoin, iieibo žekbiide vábu na, tt), aJby bylo dbjasnôno ji&té poínaní n pro to má za dúležité. Tíim se rusnaidiní i postavení straii an<;tliou i'liined z
idokiuid
saní pi"ojieviti
srv^új
neiproibilásil
náizotr,
žve
v
t
é
:
bu
tíim
ku
8práí\'iiéjšíaiiu
roizbodaiutí.
j^díDi aidvokát> jeníž t\Tdí, že
má
Nomúže
nastatí
to,
na
si
vKlmi rozsáhlou prakí^d spornoiu
169
v dopise tdk aiiá
iiminaha-vé a
biiucle
vibec
na a
uiifxistujie,
jiRíllipipai(liii€iu
prý býva „v
stéžuje, že
ti-!ix*.e
ža.ujmouti stämoA'isko,
zoela
ko'iiec
iii€Ti€chá
im
ím
s
zibyiteiié
bea obiany
bo ale
nejistoté, proti
aím
jest anai poleiiiivsoviati, zdia iio-
x>t>tciiii
jhotírati iiéoc,
iiéco, nia
soiiiidoe
oo A'úfbec
co iie-
zaskoiil."
odboce vráme
se zase k púvodnímu predmetu Ubetrsiký c. . s. stejiné jaiko rakcmský klaide v §u 274 diraz na zásadai píanostií pri prováidéní dvikaiz; (iíikázy
Po
svýb
této
úviaäi.
má
se pedHpc'ia /poistarati o cpra.vu jejirob peduesiu, IW) príii}a'dé rak. spisy preisti lenean semáitu n.fjo zapisoivateLeni. i výsledky priivodc. . s. je tiato ivéc iipraveua práa^é clbrá^c-ené iiíb'O rízení miano scnd prccesmí >prci\ieideinélio vyloiží ústne ipívtl-soda a strany máji právo žáida'tli preí-itení eipás, mají4i za to, Rozdíl jest že se výkled peidsidnv cd nicili ucbyLuJ!' (§ 287). Aivšean isté zevuí; uber. e. . s. napodobí i tu nemecký svnj vzcr (§ 285 II nem.). Alie -pes to múze i tento rozdíl v i^cstupu j^eiviti svoje úinky; nelze zajisté pehlížeiti, že dává-li se právo, prednášeti výsledky púvodního ízení, slranám, bude pri nich mnoa tím i ]w\T\' více svcdú a snaby, -oidcbýliti se Oid cibsabn apisú, nutnosti, opraviti tenio prednes, než pri predsedovi, oož jisté ne-
V
ílá.tii
:
p/ispéje k uryobLenénnu projednání. uber. c. . s. (§ 285 II) ipráve uvedeno, platí i tenki-áte, když sice ibyly prcveidieíny -dukazy preid sonidean pr'oossním, aile s-e tudí'ž jiiak nastala znmena ve složení souidlu. Neprovádéjí dúkazy dÍA-e už prciveidcmé zncx\'u, nýbi-ž sitrany pedniesofu jejieb výsledky. Naproti tomu žádá <^ 412 rak. c. . s., a>by v bakovýili prípaidecb bylo ústni líení proivedeino preid zmeneným steaiáfan
Podstatnéjšího rázn je
usi«an€rs''uje totiž,
(lio\m
že totéž,
vSiaimcsouidcean)
roizdíl další;
cio
znoivu.
Musí
teidy zejniena
i
'príivcidy
procesním býti peid novýimi soudeni provedieny z)iovu; jenom znovn ])r<.'tokol ovati jicb netrefia, uý'hrž už idiríve >o nlôb sepsainébo. po'užíti sluší jednacíbo prcitokoln Usítanovení rak. práva je ovšem v ipilnnm sciub;la.=u se zásadnú pímosti i volného uvažovámí dúba/zú; ns/t:anovení uhe. práva je diaiší vyjíaukcu z toto zásiaidy, výbnaízencn v § 274. Xdbo dukaz jiebo •otea7A'!ní 'Pa<^iN>:d«ii]ý preid souidem procesnían v dlÍA-éjšíim má pro scud ncwe slcžený A'ýznani týž aiut'.io podnbný .raka diikaz provedený pred soudceni z príkazu inným neb dožáda/ným. il>rc\"t£idené
pfeid souídem
Máme-li pronésti svúj aoud o tom, kiteré úprave zákoaiaié by dáti pednotit, musíaue napred nvážiti úinky, k nnnž
slušelo
170 ta ikterá iíprava
v íiwíé
vede. Potlle
práva
raik.
j© nutiio
každý
dúkaz, díve už pred procesním soudeiii provedený, nyni, jakmilenastaJia 2<:iiéTiia ve složení S'ouidn, opakoivati. Nestari'e-li 8e tak, je í^eiií potdle iiázou prísnéjslílbo ziinatoné (sr\'. rozh. ne.iv. s. . 1121 ú. sb.), podlé názoru míméjšího sice ne zmat^Cné, ale peoe tak vaidné, že prekazí dklaldnéuui vysvetlení a radnému
Dhižno uznati,. (srv. rozih. . 1729 ú. sb.). posouizení roz-epre že dusleidné prováidéní zásajdy v rak. pirávu vyslovené povede v žil vole A'eliini asto k výsledkuíui ineníríznivýni; bude pocifováno nékidy jako formalita, jíž &e €'1)téžuje svedek netb znalec a foaimaMta, ibez níž 'ylo iby se Iz?. obejíti jíž se zídržuje soucl, íl
zejmeaia tam, kde k jen jeden len nový,
púvodním dvema lenúm senátu pibude
píraved?ný nemá an^a^b kde dúkaz idíve výsledku tako-vélio význajnu pro rozlicinutí véed,. nnisil býti provádén znovu a ii>od.
podile &vý
aiby
Správnejší je i tady nevázaitá s<:iud predpisy, jež bymvihly nalbýti rá'zu strnulosti, nýibi-ž poneeliatA nové'mu soaildu na vúli, fllby && sám rozbodl, má-li opakovaní dúkazú za nutné aneb chce-li se spokojiti s použitím dúkazú už provedených. Bylo by tedy dáti pednosít eesté, kterou zvolil uber. c. . s. vie svýcli ií§ 242 a 285 (viz také § 392) ; 'doiwruovalo iby se n]anej\'ý'še myšle^iky zíle cibs.ažené presnéji vyjádúiti. //.
Jednotlivé prúvodní prostfedkjj
.
jde o dúkaz svedecký, jejž ulierský c. . s. uvádí na iM'vé-m isté, Ž:ylo už v ipí-edebozíim lánku upozornéno na uAežitoai odeliylku uberskébo práva, totiž %? sond inniže i tento dúíkaa naíditi z moci úední, má-li to za potrebné k o^bjíaiiení k tomuto poznaní stavu veci nebo k dúkazú jisté skutenosti, dospel z údaju strán nebo z výsledku íizení pruvodnílio z jinýeili dat sporu (§ 288). Bylo-li by teiba zajistáti náklady s A-ýsledkem takovébo svedka spojené, il>ude vybídnuta strana^ v jejíniž zájniu je tento výslecb svédieyký, aby je k souidu složila; neuiní-li tak, upustí vsoud od obeslání tolioto svedka (§ 295). Tím se teidy strana tato saimia pipraiví o výlicidu, již souid jí ohtél výsk'ebem svéfllka zjednati, a nemuže si stéžovati na soiijd, když skutkový' staiv vécii zústal snad uedbjasnéný/ni. Podobiie" iitjtianoviije § 349 pri idukaiKu dbledáním. 1)
Pokud
m
a
i
Zásada v
je seslaibenía ástciôné i'ust.aiuo§ 288 vyelovená §u 292; zavá.zalia-lise strana totm, že saiuia sviedka ksoiuidu pivede, a neuinila-li tJak, múze soud vúbec upustiti od výslechu todioto svedka. To ov.šem uiní souid jen teludy, vidí-li v oponienaití straiuy Uknavost 'nebo sna'liu simu" protálmouti a nejeví-li se niiu zárcive A'ýsleeb takovélio svedka nevybnutelným ku: zjištétní íTravdy. Ustanovení §u 292 je s diiubé strany zase veaiían
výstrabou sitranám, aby se nezavazovaly pÍA-ésti svdka k soudai tam, kdie ai^ejsou si naprosto jisty, že svédek jejieb žádostá tkiké vyíioví.
jakoinsi
171
§u 288 sciiivisi, žô sctuid múze svedka, jen.ž o chivcdm jelio odiporu slyéeti, a to i pfísežne V tCfiii smyslii je te-dy svédieká poviiiaio^t v iilLer($ 301 II). wkfc'Ui aiii'Hvii tižší; JB to také do jityté uiíry })rol'oni>ejiií zásady
S
ustannoíveiiíaii
oidprá
svidici'ti.
—
že xa úôeLem ijoiihéilio cKSvédofiní o (§ 368), je neprípustným prostiodkom prísežné slyéení
iiiéž
adrt)
strany
bézí
—
(iielx>
o pcstriaiimí otázku ve vlrmÍTií véei svedkovi, jc^nž v n í tcidy vlastné zaujíma pcstaivení strany). Ovšem ustanovení jíii •301 n^ní cil-iiii.tize'no jen i\i\. sa éiílky, j'ejicilíž výslecli sonid n.aríd'i'l z iiíccii úíední, nýibrž je všec>l)eeiié. Je nepooliybno, že je s to, tliimiti nechut k svédectví, jež je více méné všeobecnou. ade
J'cIb
Poknd
o duvcdy, jbŽ ryluují scdectví, jiessí ulier.ský jednak nžší než rakoiiský. Širší ]>otn!d, že vyluénije ze svédectví viibec. osc\by, jež json ve verejné idnáVte (nikoli tedy jeai ve službe statní jako v § 320, . 3 rak. c. . s.), pokiíd 1)y svéidectvím irJOu.šily ú&dní tajeonství, jehož nel^yly iíadeni 'naflíze-iiým s.proštéuy; dále i ii^otnid, že § 298 . 3 lu't)hhiišuje za nezi)ús€sbilé ku svédectví tyto cscby i teibidy, n;ají-li býti slyšeny o skuteinofeítreb, jež nnolioai býíi dokázaný verejnou listinou, le il)y tato listina dávala poldnét k pcolij'ibncist.eín, méta jide
zákon jedivak
uie.zery l>sání
j
aneh
širší,
l'V
šlo o
dúkaz
.skuteí-iností, vzta!hujícíeili
sso
na
se-
ej í.
PDivlásiti 2^a n; jz.púscr' (ilé svédky vúbec osoby jsomiíí \e Klužbádi veejnýo'h, niáan 7ia príliiš šiircké a neurité; velmi asto múze vzimknouti r^^bybiiicst o trm. jde-li A'skutkii o slinž'iMi verejnou. Na pováženou je také dáxati rozlnídnutí o tom. má-li takcvá €«'Ctba vjipcví\r'i?.ti, úplné jejímai riairízenómu úra4u; zde indliou se velmi snaidno uplatovati vJivy, jež dlužno od jakéboikolii ^asaliorvání do výkonu pravoanoci soaidní vzda/l'OA-'ati. Oprávnénýfui zájnnim vylroví se použitím §u 299 é. 4 (§ 321 é. 3 rak.), kdež ovšeni oa rozdíl c/d i^u 298 é. 2 rozlicdne sourl o tonn, má-lli svédek sv&deiti éili nie. Byloby tedy lépe pidržeti •se užšlio znení zákona, junž n)luTÍ jen o stáfních úredniíoích
—
i]é\ye
snad
:
—
zaiméstmancíeli).
Ustanoveoií §11 298 . 3 neibuide asi valné praktické, p-jne.trana, jež anúže pouižíti verejné listiny, sot\na se buide ia mífité tolio odvolávali na úexlfníka jako svedka. viaidž
Užší ye íákon uberský poitnd, že neiproblašuje za nezjpúsosvédky osoby taikové, je-ž nejsou s to svá pcczorováni sidéllti, nebo ktoré í.yly v dobé, o níž jnají ^Tédeiti, neseboipny vniniati skiitck. j:nž má býti dokáK'n nýlwž (§ 320 . 1 rak. c. r. s.), n.8i)ri|^i;ouští toliko jejicb pr-ísailioi (^ 312 . 2 ub.). Ale tento rozdíl nebude jiadati asi príliš na A'áílui, po;név'3idž si Ize téžko predstiavitii, že by scrnid 'VÍJbec pirovádél výslecllí cscib, je-ld prekážka
<)iló
Není-li ton:iu tak, niúže ks ovišiin na jevo tep rve pri A-ýsLec!liu téebto vad je v tc<:ns aby .son.d takové vý]K»-
.s'bora ziniínôná aia nicili 'paitnna. i
podlé rak Tiákona
j\'fíkové.
Význam
stati, že ^^^Tde
172
védi ibepoiižil právo.
ipii ix)zliio»dováiií ;
a k
'toiiimto
výsleidku vede ohoji
—
—
ira roizdíl oil rakonskélio Ulnerský záko,n má také o tom, kdy smi iniadízený úrad od&píti .spiioštni tajemství; praiví iiiiediiíka cid povinnosti ziaichovávaiti úediní totiiž, že laik múž€ niniti jen teiludy, hdyž iby svedeotví píiLo se veiejnéimiu zájmii (§ 298, posl. odist.). Ale soindu, lani sitranáan,. iDeidostává sie nijiakýcli prostetdkú, 'aiby se mdlil píies^'éditi otom, zacihovial-li se liaid pradie toilio, 'tí.m méné, aby slL moihl aaobováaií to'hioto peidipisu vj^niintiti. Jest to vlasitne pokyn zákonný úraíduliui, O' než beží, jiak se aniají v 'otázoe toto zacboivarti, jenž, presné vziato^ do c. . s. lani mieipiatií, ale preš to múze v jednotLivém prípade ddbe púsobiti tím, že pedejde lifiiorv'iili úraduj jež by ee mdhla píti ro;zhodová,iií této otázky tiu a tam n-platniti^ Totéž Izie í-íci o uistaiioviení §§11 329 a 343 nb. c. . s., jež ustaiiovnjí, kdy vieejmý úrad, vybíidmiitý eoaixlem, aíby mu predložil listiny, neb predmet lohledání, to múze odepíti.
ustaíiioVeiní
pri dúvoilecili, pro než mnže býti svédectvi (xlepfeno^ Uznáva ipedeA'ším za r. s. svou vlastní cestom. prílbinzienství svétdkovo s iiékterou strainou v príme línii A^úbec, dále je-li svédedí soíurozencem, miaTiželem nebo sni'OTibeiiecím' jediné strany (§ 299 . 1). Tedy zdie staií prostý takový pioniér k jcdné ze strian, sám o sobé. Rak. c. r. s. It-oilioto ('§> diiiv'oidu nezná, ovšem aile íizení trestní 152 . 1 rak. . tr.). Pes to, že je podstiatný ro'zidíl me;ái statky, o než jde v rízení tresitním, a statky, o než beží v ciivilníni sporu, sluší uznati, že niheTský zákon stprotšfiuje os'Oiby, jež jsou stranám nejblíže, trapné kollise, ido níž je mnoílidy uvádéjí zákony neoiznávající tolioto dúvodu. Je-li nntno podlé báidání O' psyebologii výpovedí svedeckých hodnotiti tyto výpovéidi vú'bec jen s nejvL-ítší oipatniiostí,. plaií to tían A'íce o výpovedí ch osoh rpíibuznýcli. Tomu je tak nejenom íehdy, když svédií, 'akoW fby se niejraidéji svôdectví vzdaily, nýbirž teh.dy, a ješté vétší mírou když projie^'ují ochotu k svédectvi, vedený jscuee za své'dka. práve stranou, s níž jsou píílmzny. Práve v tomto pípia^dé niavrliuje se (Oifo, Der Piroizess als Spiel, 1918, str. 106), aby osoby príbuzné smély l'ýti viibee aa svédky píil,i>ništény, j.en když to žáidá oidpúree. Teaito návirh jde oivšem píliiš idaleko; ale s ustanov enían § 299 . 1 uber. c. . s. idlužno soinhlasiti; pií-ipoiinenouti dlužno, že ustanovení toJhoto nemúžG se idovolávati svédiek ve prí«paldetih uí\'edených v § 300 (= 322 rak. c. r. s.).
Také
uherský c takový dúvod jide
—
—
Pokuid jde o právo,
odepí'íti svédectvi vzhlcjdean k nil>ezneb 3nro
\yei trestníbo stíhaní
i
173 2 la 3 \ú\ev. e. r. wS.)- Za to ale neiuzdiáwá /ulier. e. r. fi. dvoclu, opírajícího se o lírozící ujmu m'ajetkovoii, \ ta:kovóiu rozsahu oilt^píiti l7.« 299 . 3 uilien-.) jiiiko rakcaiský (§§ 321 . 2 ak., toitiž s.TédiectTÍ jen když hy z neiho vzešla svedkovi saaniot.nó|niii (iit; i'jáy také jelio Wízkým, jako poíl'e §u 321 . 2 rak.) na jelio niaj^tkn z)ta}i(í škoida (v rak. prá-Mu JUeziprostední iijma majetková"). Také \ téchto smereoli bylo by llze dáti nllreTskénmi pávii c.
;
pí'eidaicst.
V
osvoíb'Ozujkú c'd mplatíiiují il'iuxjidy f'izeui, v némž sa gvttdctví, vyznaénje .«.e naproti ton lu rak. práivio Tétší sostedéa^ tom, že se Jciví se to z^jména nc-stí i f^niaiioii po urýchlení. ponecháva rozhodnutí o téchto dúvodech sondu procesnímu nobo sondci z príkazu inného neb dožádaného, podlé toho, pred kteýni z nich bylo svédiectvi ct^ipíráno (§ 324 rak.). Za to je roízihoidniití somdce z píka'Ziu linnébo nob idožádanélio jen procžatís-.nní, muže býti soudem procesním zménémo *a výs.lech svéclkúv opet-
né narí-zf-n, má-li procesní sond za to, žei odeprení Bvéíleetví, jež bylo ecuMlccan z píka^iu éinnýan (dažáifenýan) nznáno za oprávntné, je nepfípnstno (§ 344 rak.). Naiproti tcmin nbersiký c. . s. (láva aicivžidy rozlic.dlnonti jen sciu-diu procesnímu, takže tento bude nuisiti í> žádosti m-tédkcvé, jdž tento prednesl pred soudeem z príkazu éinní'm (dožádaným), narí\ditli znoi\Tii zvláštni rok a pri nem, slyžev strany, rcabodnonti (§§ 301 I, 302 II, III nner). Vzo-rem tu byl nem. c. r. s. (§§. 387, 389). Tím se púsobí jen prútah a výloby. Tctéž platí i o dirnbé nciliylice q>cidle rak. práva (§ 349 I) nemí siamo&tatného opravného proistf edku proti rozhoíjež má svedkovi fcaziu innénnu (dožáidanémn) cznáaniti citázky, :
khísti.
Co do prísahy svedecké predpisuje wber. c. r. s. všeobecne prísahu po výslechu (§ 310), kdežto rak. zákon nstan-ovuje jako pravitlilo pí-ísia]in pred výslecbem (§ 337), 'ale ovištem piipcnšti i prísa-lnu až po výslediFu. Otázka, eanu dáti peidnost, ada písaze pred výsleidiem i až po néni, je idlosti pcebyC na. Známy neoneoký filosof Wuudt byl stpíše pro prísiaibu preid výslecbem, a to proto, že to, eo jft.ne už z-aižili (zíde tedy písabn nž vykomanciu), inotcnéji piisabí na niysl na.ši než to, co je teprve v naši prei-lstave (ii>rísaiia, již máme tepr\-e vykonati (srv. D). Jur. Ztg. .str. 767/1920.) Mám 2^ to, že nedá s e vysloviti všeobecná formula nikde tam, kde j.de o nitro lovékcvo', o jobo f-vvinmi. Písabou má býtii '.niiZF-nia ndbo .seíí,*'!invána ve Rvétdkovi nVe povtídéti pravdu.
za jistýcb okolností (§ 337 II)
174
K ternu
i prísaha preid vývslcLvli'C.m; s^vôdek této písailiy feou&treiílí svou 'pcÄoa-nost, všeciliuy svoje any.šilériky ia pediniét výpovécU a vytlává 6/védectví. svocfek poá dojmeon Ale pHtailia taito 'niuže miti i úicinok j iný stá\á se avjiix^br.icfc kliidn, tc'lioto A-áiž)iiál;t> ákoiiu se N-ani-ší,
IJicd
ir.užo ov^eoii 'pusofjiti
živýiii
í(tt>jnic-ui
:
stýui,
a»ž
vskutkiu
na
v
a
úzkc^tiLiivj'iiii
iiiyidiio
stavu niij^mnn neupjauatujr se, peiekne
ídiitóavnLm
toniito
iieeo z/apoi'iiene.,
ný^wž
'hývá >svifipn k toinni, aí)y se n^paanatuje, akoLi pri hlpidné TíwA'a'xe a duše^vTiíim klLilu iby &e rotzpcwn'piiiul. Téuvto násle^'.lkúin ihidp se líze z valké eá&ti A-yhncaiti, když dojde ku prisaze ax po výslietciliii a Jcd>iž svedkovi Imide p(\Sikytniita uíožuast, a'l)y IK) vydiání svtíeetví jest é vzj}i'Cqnína.l, uva-žovíil, když wr, ni;í HV(Tu ivýpové celmi pred seil^rcu, kuovu klidné si vec rozniyslil. inA)
7.
píeslediie
€'í)aitrnasti
se,
uinoilidy
ie nevi
ipi*ohilásil,
nili)
Mní.'lur 'UVÄran baidie záiležebi
en
niiLsí zaí^liovjti kl:id,
vpraviti
i
na sm:dc do
fte
niit;ra
IdŽ'mií jdlio (inj'íile. spo>jcvatii s vliidncstí
i
vyelýoliajíeíni
svér.kr/va,
o
:
i
rG7jp<5-
trpeli vcst.
spojené s ipísajliou, jež se kouá až ana aiéž by í'svtdéí se zajisté i u técdi í>vedku,
PonéN"i-.idž jíak ^-ýhf-dy JX)
výisleicilj'U,
i
pí-ísa<]:..i ii>fi(k'íliC7á
luela slica-a vzpotni-eiiiitý doibrý
úinek
(ili
:
u jtidní-li svetlíku rniiže aníti prísaha pí-eidchoizí bíc úôinek Wiindteni })edpoíklád,aný, ale u téchže svôdkú inejertiom nevyvolá prísala kr.iianá po vý&k-e'hu úimkú cpaiemýc'b, nýbž uííini je
úastný
i
iv'ýhfsd pkc.ra .Tiuín'nýíih), nikolVi ví'ak ui^rupak (u
j-iiiýcil!
n'HsaiVa pTOddluOT úi'iiky niéue pznúAié ne-ž Jiiel byeli /a to, že 'liy v príštían c. . s. rí'ísííb.a po A\VHLee.li'u). nila býti prijaita zástada práva uheirského, ianeb že by melo býti poinechán;o soudu, aby hlade svédamité ku všenuokolnoateni
Kvi?idkú
'/;i)u.sGbí
bu
jiMlnciliívélio piiipaidii vc'hl
Modernejší je uher.
tiu
iiíib
c .
s.
«uiu -esiu. i
v otázce
foniijj itísahy;
jm'-í-
csaha se kaná tím, že se opakuje pedíkávaná formule písežíií a pri tom pch?ží sivédek praA'ici i;a sriliee (>í 311 1). Osd>y j>;ik,
jež
'pro'liihisí,
že aíisaJia cdipí^ruje
ení, vykonají sla\Ti.ostní slib cti a svóm svedomí jílil>uji» (§ 2.
jejiiioh
nábožfnskémm presved-
s iireáterMiinii
slovy
:
„Pri
*tvé
310).
Dúha z listhunnL
DukžitcHt
lisitiny jako puv(.dnílio iwoS'ií'eídku, vet>ší jojí nož dúkaizu .svédí'.kého, jakož i jmmérná siiadfliost listinnélio dúkaizu dcinluizí výra-zu zejniéna ve von iiSílaiioveiníob uber. c. . s. Je to jednak prvé už pod . 1. zmnéné ustanovení 2í)8 e. 3. vyliKiiijíví diikaz sividecký, muže-li býti jistá skute>5 nost dokázaná verejndu lisitimou, jtdnaik pak i:eiili>is § 330, jcnž /nic.euje HOiid k t^jiniu, aíjy viú j/.nýt'h dukazu upustil, je-li o skiutoii.ost, jež inúiž' býti 'tVjká.zána listinairii, a mužjedi si strivna tyto listiiny opatfijti. Tí.intiO r'reilpisem donueují se strany k tf ir;u, l-y, .'e-^i tu jistá listinn, r.( vždy 8Í ji e-patbily a ji ta-ké
.siíolhlivcí;;!
175
na
proste.dky tím hiúäc už v z^crodku wzíti cliiif, alljy cltéll s/pcr ipi-ctaíhoTiaiti naibÍKeiiini jínýoh pniv\3,djednak, iiich iprcátíeidku (než lástiny). Ovšem se preclipokláidá, že je existence listiny, o niž jde, zcela neípochybna, jednak, že tato listina Oipravdu múze býti opatrená di^íve a snáze, než by moihly jiné prúvody o téze skuteí;ní>sti býti provedeny. Bude tedy pri použití tohoto predpisu vždy zapoteJ3Í se strany sondu ilaikaz vedly, (í»véd:l
a
tsicly
iie3iioléli.aly
Zivjinéna
p.).
žiulG'N'aaiäJiiiai
jáné prúvo-íbií
i&e
jislé opatrjiosti.
Listiny verejné definuje
lakonskvin
Minlilaisne s
(5^
nibeir.
292)
zdé plná a volné mažnivájií
<*.
.
s.
rovnež
;
jsji ttuly vyloiuioeno.
lý*e se
v podstate
(§ 315)
ja-nivoldn'O.st jejiic.h
Na
jest
jenien riizdíl
ejmýih
v chiné zízezd^ené v ciziiué a p<:ivažované v místé SA-€lio zízeaii za liisitiny varejuá jen teihidy prúvcdnost veejnýcdi Lístiu i v tu.zeanskn, je-ld tn vzájeninost a jsou-li pfe-depsaným zpúsotoem (vyslanectvím neb konsulátem) overený. Uherský c. . s. je v ité príine svob-odomyslnéjší; i)iznává totiiž ttfuto listinádn prú'vcdnost verejných liis'tin vúIkk;*, t.edy be^z jaké'liokoliv cihledai na v^jeninost cizDio štátu (§ 315 III). Ovšem ale oibimezuje to vyslovme na listiny zizeiié v oizáné „verejným úaideni neb oscnoiu veiejnon víron nadanou v aníizí;li jejíieili púscibuicsti," ne z a/l wn uje sem tedy vnlí.ee listiny, „které platí na niíäte, a' némž byly zízeaiy, za listiny verejné" (j«3k praAÍ v § 293 rak. e. . s). oaei:!! dližiio n.ýeili.
up€izo;in)'.1ii.
Pcdle rak.
c.
.
s.
(íí
listin
"19^ II)
vi
pcžírv^ají Listiny
tom sice prolomení zásady o »lex fori», poneyaúž se právu proeesnímu prt'isujôuje piisobnost i na epcry v
Je v crizíann
tuze/msku projednávané,
Neni
ale iielze proti
tcmn nLs'ho
maimátati.
možno, neuznávali snad skuteniostí, o nichž je v ciiziné zízena v^eí-ejná Listina, za prokázané a bnáíd strany k téakénvu a '/dlouibavénin jinénm dnkazu; povždy jicih Lz3 zajiíité užíti k díikazu alespo jako liistin soukromýen, jejieliiž prúvodnost btude zdejší smíd nvažovatii poidle ^ 270' uIj. (= 272 rak.). Je vMik velmi (PTavidépodolnio, že píi pciižití této zásaidy soudee sotva kidy se bude nicci ciddhýliti cid clbsahu verejné listiny v cizdné ziizené, takže hvjile i taidy výslediek týž, jen eestii, p3 aiíiž se k ntnin dosipvá, jiiná a ne tak píimá. CV Imezuje-Li {•»dy u.h. c. . s. už z pedu volné uvážesní soujdcovské u listin v cizLne zpúsobená v §315 III uli. c.. s. zízených a zaväzuje soud, aby, mají-l v ciziné plnou pTÚA-cidnost jako Liatiny ver?jné, priznával ji.m ji i zde, nelze mu to vytýkati, Pokud by šlo o listiny, jež sice v isi'ziné jsou uzníwány za listiny A^erejné, ale nevylia^vují <•:> da svého A'zniku požadavkúm v § 315 III uh. c. . s, uvedeným, platí a)ífii pcsuzování jLcili piúvcdmosí'i zásjdia §U' 270 aiih. c. . s. zajisté
Zásida tato platí soíikramých ní>}ta.nc^vnje
a^úÍ ec pí
í§ i
176
v iiieli cibíiažieiiá prijal Ka.syá v jodiiotlLvostcicli nieai obauia zákony iclúleížité rozidíly. R^oizidíl takový bydi o\-íš.ean n^ispatrqíval \ toan, že rakoiiský zákon milnví o tom, že protliláišení v listine cOjsatžoná „ipoeházejí od vyidatele", kdežto iiili. c. r. s. nžívá slo!^^
dúhaz
])íný
o "toni, že 'pa'Cililášeiní
jsau
Q\'šeaii
Aj'idatcl Ustiii.
i
zicle
»že vydatel tato prohlááeim pjal
o vydateli
liistiny se
má
za
sívá».
z-a
Podstatné však rozidíly týkajl &e
Padlé rak.
]>raividlo nastavia.
r.
<•.
Smysl
je zajisté týž:
obsahem jejím
to, že s
kdy
tcilno,
naisit.áivá
s.
souhLasí,
toto
pruvodiií
telidy, je-li iLstkin
je-li jebo znamení ruky na ní a-ondué je v íé pí-ýôLné Uliei-ský e. . s. (*§ 317) lizkcÄitlivéjší a) ^-ydiaitel nmisil listinu Aastnonuin psáfci a jwáenmisí se njtjTrž j i jen r-odepsal, psatbi; h) nicipsal-li listiny sám, stati tento podipis \ pítoonnostá -dvou vsvedkii OA'érovacícJi inieh musí vviú n:ini.i sviij pcidpis za A'lastní uznati; toliko u kupeu
vy.daitkMn pciilepsáua aiidb
nDtííb
ovémia
notársky
:
protokolovianých staí tu v^idaiviateluv
aneb
i^odjpis
íinaaneuí
j-elio
zmamenáníin fii*my; c) nwdpis ruky je sciuidne neíbo iwtásky
.OA'éeno. Zvláštni opatrncsti j.e p.ak teiba, nenmí-ld vjidatel isti aneb iiiriroziimí-li rei, v níž je listiin'a vydáina tu maisí (i)rítaniní :
svedkcvé ndb osoba
\ rei,
pcid'pis
ovéujíci
a že se tak stalo, na vaei potvrtliti (§ 317 II nli.). iiž zná,
Oiíatrnasti
nberským
tyto,
A-ysvétliti
liistinié
c.
í*,
s.
nab v
obsali
listiny
dolo^že^
oyéusonvisí
iviyžadoivané,
patrné s nižší úrovní vzdelanosti v krajinách, pro néž
i>yl
vy-
s nelezpeíini j-ejílio aiieiuižití pri pcKKpisování liistiu. Buide tudíž zajisté nutne na tyto predpisy ubei-skébo o. r. s. vzíti pri
dali,
a
nnifikac'i náležitý
IM'í'ští
Uberský zákon
z:i''etel.
liší
se
však cd rakouskóbo
jeáté ,i/iuak;
iní
není praí\'0'st listiny popiM^na nebo že je pi-okázána, jednak, že neni podán protiidúkaz (§ 317
totiž
\
poldmínkou další
u;li.)
nikoli
j'Zidn.ak,
Výbraíiia i^rvá
víak zmnkia o
do
(oo
že
piravosti)
i]JÍ-ípnstnofrrti
^e av.šejm
cdr\'Cidu
saini.ozrí'jimá,
(prntiid úkazu).
Ntfoo
možný
proti zásaide vyslovené iv § 294 a"ak. e. r. h. (a s nílni iscublasícím § 416 nem. c. . s.) odvod, je vliteraitue vehni sporná. {Srv. Sieigeíi, Arcliiv fiXrdieziv. Piraxis, v tvmí smeru, SV. 111, str. 1 135). PMiwuští we sic^ protidúkaz poknd .se (;ii>ífl'á o vaidy vule, vztaliiujíeí se na ])rohlá,šení v listine
pravé tato otázka,
ie-li
—
(sii%'. Nenmanu, Kom. 3. vyd. 1113); to vede ovŠKMU k tcanu, že iby "ten, projovn siiiee cbtél, ale v>í'i nim se zmýlil, byl na tom lépe, než ten, ikdio vúbec jn^ojevu nechtél. Uber. nejeiiom 'j>o do c. . H.tuto citá;zku ho&í, píiipoui.štéje protidúkaz oibsíibu listiny eo do ]>uvod'U (jak nul za to Gcffl. 244), oiýlirž
íbitel? niep<)-e/bázejí
ko
i
J!\iib:0.
A
v tom je
zaji'jsté pívki^ok.
Ustanoviuní práivé z/ninéná o li.-^tináb soukromých (§ 294 ulli.) platí i o lakovýeb scukroanýcli listináeb, ježbyly zízeny v ciziiné í§ 321 mli.). Ale uber. c. . s. má i tady zvlášt-
rak., 317
177
iií
ustdn)Ci\"oiií; byla-li totiž Li&tiiia ftciukroiiiá
vydáua
v eiziué
k
vúli diikazu o jisténi právníim .iedmání, ijodržuje pruvodiuí anoo, kt^ré požíva v luísté svólio yyání, d když novylioviije p<>dipisiim §11 317 (§ 321). Zde ttidy zase podržují podipLsy flzíiho teidy zása/da o práí\'a svciU piiso'biicst i pro tinzemsko a neplatí lex foi. Deje se fcak na prcsp-eoli iiiiajitele takové listiny, ajby iiebyl zikráoan
u
v tom
iiríi>aid8,
když
pcíclpiisy tivz^einského
práva
než predpisy iiiísta, v iiemiž l)yla tato l/istiiia rv'ydána. I iteiito ipepiLs dkížuo uvltati, jelikoiž styku proeesiiíli a zdWhá sloirží k iiíaiaidínéní moziináiadnícli
jsoii
význam
ido
iprúv Ciucsti prístiiéjši
listín pi"i iiéni.
\' scmAÚSíLcÄti této
ní'li kiiili veidenýcili
iiiherskólio
práva
zmiiiti &e
jisst
i
o príivodncsti
cibchoid-
v ciziue. I ta'dy je meizi staiioviskeín rak. a
rczclíl.
Podlé §u 295
II.
rak.
c.
.
s.
posuzuje se
radné !^•leldealy, poidlie zásad platiných v míste, kde jsou vedený, ale nikdy nepísluší ténito knihám v luzem&ku vétší prúvodniosi; ainladelší dobu než pí^luší zdejším olícliodním knihám v onom cizím státé. Musí tedy vždy býti zkoumáno nejeiiom, jakou prúvodnost máji knihy v cizine vedené na místé svém, nýbrž také, jak se chová clzí štát v téchto sméa-eek k obelicidníim knihám zdtejšíim, a po'dle toho inusí se aaeihoviati pak i tuzieauiský soiiid k cibcilcidníin kiiiiháin eiizazamskýni. Uherský c. . s. je i tairly svobcidoanj-sliiéjší a pružnejší poneeliává scurdn, £!i>y ^1Cilné mviážil, jakou príivodní moc chce (jakož i deniníkum a záverenými I>Í7^nati cfi chodním knihám sioe tpruv€idncst téchto knili,
jsciii-li
:
listúim;
v cizine
vedeným
(5í
322
II.).
Ustanovení toaibuto sluší 'dáti predniost proto, že zjednáva platnosti vúdí zásade, platné oo do uvažovaní dúkazu, kdežto rak. zákon tuto zásiiiidiu zde podstatné ctbmezuje, že iní sonulc že veide i sipíše k^ii zjiA'olbnéjišíni a duk.az smažšíin, a kamené, šiténí pra\(ly. noolwnezujíc soudee ohledy vytôenýnmÁ v c r. s. ra-
kouském.
y otáz-ce, na í popud dotihází k ídukaízu listinami, bylo už v predchozím lánku (IV) i'Apozornénio na zásadní radil mwízi právean rakouským a iiilierským. Tam Diuiže k dúkazu toiuu dojítd jcjioan k ná\'illiu strany, zde ivšaik i z moci úrední. Y'olmi dúležitý § 326 uih. e. . s. .ustanovuje o diikazu listinruni totéž, CO § 288 o dúkazu svédieckóm. Souid múze z moci úí'eciní uiaiditi údaju, .strane, al>y predložila listinu, kterou podLe vlastních treba jen v pí-ípravných pcldáneh luinénýx'sh, aneb podlé výsLedk prúvoiduího ízoní má ve Sívém idi-ižeini, imjá-H to .soiud za nutné k •objíasnéní skutkovólio sta^'u aneb k idúkazu jisté sparné skutenosti. (§ 326). Totéž právo má soud, ikdyž jde o listinu, kterou má osciba tretí í§ 308) aneb nekterý úívid (§ 328 II).
Toto
nm,
záklaidiií
stanovisko uhcr. zákona k dúkazu listianéediní poi-hniosti jak odi pri úprave
jeví svoje dús-ledkx'
12
178
tak osôb tetícíh. ÚipraA-a tato je zeela jmá než v zákone rakoaiskéni. Má-Li listiniu odprce strany, jež chce touto listinou vésti (lúkaz, múze pcidLe §u 326 naíditi soaul z moci i'iekiní, a^by odl>úrce> tuto listiiinu predložil. Neuzná-li všaik soud potivfou poniíti tohoto práiva, nniže i strana sama navrlmonti, afiiry bylo ulož8no jejínni odipiirci pedložitl Kstinai, již má v rukou (§ 3*25 uhej",)^ Ale strana to saní niiiiiiti jen tehdy, je-li odprce podlé soukromého práva pcvinoi listiinii vyidati neho pretdloz.it i. Tomu tak bude zejména i tehdy, jde^U o listinu obéma stranám spoJenou.. V tom je OYÍrm ]M'ávo strany diika.z A-edoueí znane nžší než v zálkoné rak. (§ 303 rak.) ale toto zúžení jejího práva je bohaté vyvážená práve ustamcivením '^u 326. Popírá-li odpiirce svou poviinnost vydatí n eh pf-cdložiti li&tmu, rozhodne sciiid o ní usnoseníini, proti néniuž není samostatnólro o.pravného prostítidkii (§ 325 II nh., stejne jako pouifie ^§ 303, 319 II rak. e. . s.). Razunií se, že scud smi Kvéha práva v "§iu 326 mu propújeného nžíti i ve pípadeeih, o niclíž mkwí piMX'Oivy,
íí 325; tu pak oiVvší1:n mainiúže cijpújc:? viif:íc popírati S!vé pj\iinnosti prjdlcžiti llistiiui, n>ll'iž saní namítnti jen, že listiny vesvém idiržení neaná (§ 327 iilh.).
Dnležitou odchýlkou uherskho
nemnže
Stvcii poiVÍnn(;st poj)í;iuti z
§ 305 rak,
c.
.
s.
e.
.
s.
j-'
i
to,
yaí
o.d)>ui-ce'
dúvcidú, jež uvádí ipíkladlrno
Povin'nost jeho je tedy )iapOsfá
(ahsokítiní).
Zejména nemuže se snad dcvohívati dúvodii, pro ney. snií svédek od'pírati výipové (§ 299 uh.), \ tom smea'u je tdy uh. c^
. s. zmané prísnejší proti odipúrcii než rak. c. r. s., jenž absokítní .po:MÍnnost cidipúacovu uznáva jen ve pí-ípaidech §u 304, iiikoli však ve príj^aidech cstatníh (§ 305), pri nichž dovolujc o-di^píti pedíc'žení listiny znaiônou merou, ponecliávaje i uvážení wnidcovu široké pole (§ 305, . 5)
V
nstainoV'£iní nlh. c. . s. je v í se práve tlnsledné provedieíiou zásada, že jde pri této edici listín o odpúrce ve siporu, tedy o strami, a luikoli o oscihii tretí jako je svL'dek, a že je práve povinností -straai prispeti ku zj istení pravidy i za iíjimu jistýeih kollisí, v iiicli.ž se tían mohciu octnouti. Diisk-idek tohoto záikladnílio názoru ui\i'idí>niie prii dukazu slyšením strán v otázee, jniu žedi se straaia vizdáti výpovedi z dnvoidii, pro než by mohl svédek C'diepf ítd výa^ov (ií$ 375, 376 uh.). Je jien otázka, nezaSi^ldá níh. c. . s. .<-/naid v té ipiíiné píkš daleko, a wvydáivá-li v zájiniu zjišténí ipraivdy ve epcfru v nehczipGí jinaké st./itky, snad: ješté cennejší. Zdá se totiž na první pohled pece p^íiieknid z;jrážejíc^ai, alby mnsila býti vydáiua listina i tehdy, když by sedotýkala života rodimiého, :stného zá^vazku, vydávala Ktr.mui v m'^hezpeí trestního stíhaní, l-jvla jí k hanbe a pod. (§305 rak.). i
Ale pri bližšían rcaboru tyto pochjf Dlnžno se ne,i(prvie (i>táti, kdy se bii'de asi
niiosti
se
znane
sietílaibí.-
odipôn-ee dor\oláA\iti dii-
.
179
vodu §u 305 ak. vždy telidy, když pi-^aivdé
co
toho,
e.
.
s.
dnilli.á
velmi o níž beží,
3 iste že
iby IstLua,
strana tvrdí
odpuce
id
iie-li
ÓEusto,
pravidelné,
opravdu 'niasvédlovala Hstihioii
cíliot?
dokáizati.
ochranu tolnoto pddpiBii v prvé radé a ihlavné proto, ahy teiiito dukax zunaiil, vítézství pravdy \e sporu znoniožnil. Nelze ale zajisté priiiiusiiti, aJ^y k vuli tomuto hlavníniu úelu byly pedstírány dúvody povahy shora zmnéné, a to ani tehdy, když by zde takové dúvody opravdu byly. Nebo- chce-li oidpúrce se vyhnouti rapné situaci, v níž vždy múze toliko spliniti svou se octne, nestojí mu nie v ceste: povinnost, t. j. mkiviti ve sporu pravdy, a vyhne se úplné nutnosti listinu pedložiti. Prípady pak opané, kdy by mohl odpúrce pedložeíním lisítiny usvéditi druhou stranu, jež se Istiny dovoláA^á, pímo z nepravdy a pece by ji nechtél pedložiti z dúvodú jak už eÔBUo, nad mím sliora na.TnuióenAVb, bnidon aajisté, vzáoué. Kdylliy ale pps to tii byl akc>vý vrvjian'ený pípald, y%ht\ KOíiiid, pouKÍvi.ie uli. v. r. s. k nénr.wi že zíaiisté i iJcdle pe(!li|iisu §u 32'i a 327 TI. zasloužený zetel I v takovýehto pítiento dáva od. padt^Líili ie tu roziiíi! proti iipravé (rak. c. . s. Zide tidy se
bi;iclie
.ntíkati ipad
m-
:
púrci prínuio právo, <)<depít;i predložení listiiny, k'diažtto nlh«rský . s. ixskytuge ien soudu (nikoli Oiílpúrci) možnost, npustiti t;, vý.jiiii.eíué C((l iix)žadvku, aby listina byUi p<edlioŽ8nia
Bylo4i strainé iiaíztno, aby .iistcíu k návliu druihé stiany (§ 325 uber.)
listiinu
ipr>edl.Oiž;il.a,
a
jiä
i
z pofvinnosti úední (§ 326 .uli.), miiže tato Cidpíi ;iti splnení tohoto píkažm .ieiiztobo dúvodu, že listiny, o níž jde, nemá ve svéin držení. V techto púpialdetih postupuje se v pctclstaté stiejai'é podíle nlier. j ako poilie rak. c. . s. (§ 327 ub., 307 rak. slf>išení odpúireoivo, písaihajeho a voliué oomiiéní jeho diovánií v téeMo §§ bb'ž© nvedoného). V Uihei. c. . s. praví se v §n 327 posl. oidist. ješté, že riiúže souid. Tizná-li to za potrebné, slyšeti strany písežné o obsabu listiny, V tamto §u jsiou upravenj' pín]>fi 6emž se odkazuje uid § 373. :
l>a!dy,
kdy
jeho,
dluhy
jeidna sti-ana je
inebo
povinná vyj.©viti jniéní, Kouástky prostedky la odpúrce její žádá,
púvoidní
o nioh prísežaié xslyšeima. Ovšenn ale zídie (v §u 327 posíl. uiúŽB tak uinili soiv;l z mioci úrndní a ta/ké irrôiti, kteQ"'mi stranu ohe.e o í.r:sailiai listiny prís.ožné slyšeti. Rozhodne se k toniij patrné ttprve tdidy, neanúže-li \"j'Btaiti podl §u 327. odst. 2. Máiui aa to, že výslovncbo nsianovení tohoto u en í 25a)i)otreibí, ponevatdž je pínpdistno i bez iiého, prowfiti o tom, ž'e zd,e listina byla a j'aký méla r-sah. dukaz lyšeiním strán, nevetdly-b prostffrdky k eili (§ 368 ub., 371 rtak.). j 11 a ké príiATcdmi
aby
b>-il:a
olflst.)
i
iSeznial i-li
jsme záva*žué
rozjdily
oidice listín opúr<.ieui, se/tk/iváiuie
s<>.
í>
v ub. c. í', s. pri liijravé aieniéne dúliežitými rtKZKlily rak. c. . s. je tato povin-
pri ertiliní povinnosti osoh tretích. V nost uz;nána ve zcela úzkych mezích: kde je tretí osoba povinná V5^dati ntib peidložiti listinu podile soTikromého práA'a. amefl) kdi i
12*
180 jde o Hstmai svýiii
oil)saíliedn
vateli (§ 308 rak.).
PH
iiiost
.Í€«té
06^)by tretí j^st iefpocliyibiníi, Není-li tii téelito
treití Mstiiiii VÄvá.
vydáni (§
309
osobe tíetímii a dokazopedipokládá, že tato p^A-iiia rovnéž okoliiost, že osoba
spoletii'Oíu
tom ne
nuino vyimába.ti
poldiiiiíii'ek,
žalobou prcti tretí osobe
nttj pvcdložeiii listiny
poidiaiioTi
rak.)..
Je
paitnio, že tato iist-aiiovení
niicthly do(\'olá'\iaiti
dfikazu
listiiion,
stranám, ajby se osoba tretí, jak poA'jinezeíiia), tak po stráaice-
znesíiiiaidiiiijí
již
má
véoné (piorviiinost ediiní iizci3i (asto biide mitno véstizivláštní spor). Naproti tétto TÍpraT zmamieiiá úpravia iiher. c. . s. zn-aaiéroizšíeaií €idiní poivinuosti tretích i nsnaidnéný postup, aby byla proveidieaiia. Uh. c. r. s. spojiije totiž poviniicst ediní s poAinností svedeckou. PoneTiadž pak pioviiiuo&t sivideeká je zásadné stfráaic
fortniální
TŠeieibecná, je
i
iporviamost tretlicb oscb Yyidati
a
pfe.dK>žitj listinu
Jeidinon podniínlvon je, že j de o listinn,, kteirá se vztahnje na. vec, o kterou ve sporu beží, a že osoba tretí listinu skutené má. Obmezcrna je však tato poviniiost jedmak v téch pípadech, kdy smi býti odepi^ena výpove svedecká (§ 299 uh.) zde tedy je vyvozen dúsledek toho, že jde o osobu totí, niboli o stranu jedaak tehdy, když osoba tretí drží listinu jméneni nejaké jiné osoby tretí mimo spor stojící <§ 308 III uh.). zásaidíne všeobecná.
—
—
Zásadu o ediní povinno,sti osôb tretích kombinnje uh, c. . diikazem sivédeekýim i ve fdnérn formálním. Osoba tretí bude totiž cibeslána jako svedek, (srv. § 345 nli. c. í', s.), vyslechnuta o tom, jestli má listinu ve svóm držení, a pizná-li to,, bnlde vybídunita, aby ji predložila. Vzpírá-li se tomu, íikoli priznala, že listinu má, bndle prodlož^ení listiny na ní vymáihánív týmá ,z.púsoI>emi, jiako se vjimáibá výpiové svedecká (^ 308 II). Ovšcm okolnost ta, že bndie osc'bia ta slyšeníi jako svdefc o tom, má-li listinu, je jí vážncai A'ýstrabon, aby Kip.popírailLa držbu li.stiny lebkomyslné. K.
s
Má4i
za to, že je cpirávnéna odcipí-íti vydanú neb308 III), sluší rovnéž ipcstnpovaíi podlé zájež platí pro cdeprení výpovedi svedecké. osci;ia tretí
peidložení listiny SiRid,
Také
(§
tato nsit;anoAiení mh.
tí-etíob jvsou Vielkýíin
c.
r.
pokrokem na
s.
o ediní
ceste
fivu
'po-vinncsti
osôb
pravdy ve pedpism §u 308 uii. zjišténí
spon'u civihúm. U^poizorniti dliižno na to, z-e buide Ize nžíti ovšem i tehdy, když nékdo, jsia jako SA-édek i mimo prípiaidy v §u 308 zmnené slyšen, sám c^d sebe zmní
—
—
so o listine, jež se na spor vztahuje, a uvede, že listinu tut>>má; st*ine-li se tak ale pid sondcem z príkazu iimý'ni neb dožiidanýon, níonúže teaito .s-onídec sám svéidkovi naíditi, aby lisimu l>redlo4il, nýíbTiž ni,niti tak múze jenaoaiid procesní (i? 313 IIuli,).
V záikony
otázco pravosti listiny a s-'hoidia.
o doanénee
Uiber. c.
.
nipzfa1iš;0'A''anosti
má
ukazu
o ní.
je lUiozi
of.)énui
v §n 337 zAláštní nsiníiovení" listiny; ale i bez tohoto ustanoa'enf
s.
'
181
povenfe
zá64i*cla
§u 270
ailh.,
i-^esp.
§ti
272 rak.
c.
.
s.
k témiiž vý-
fcíledkn.
5)
D úkaz
ohledánim.
Zeela podoibiié zásady, jaké jsme poznali pri dúka-ZAi lásítáiiami, Tiplatuují se t iiher. c. . s. i pokud jde o ohledání.
To plutí i v otázce naízení dúkazii Oihlekláním z moci úeidiií (§ 340=326 uh.) i v otátzce poTÍnnosti strán iiab veejYiých iiÍTaidii preilloz.it i predmet obledání (§ 342, 343=327, 328 i^li.)Zvláéností Tiiliei'skóho zasahuje v zájmu zjišténí e.
r. s.
vána
vú'bec nepí-ipoiiští
iistanoY'eiií
§iti
308).
c.
.
(§
že
s. j
369 rak.
Jilie
píd diikazii ohLcdáiuím tretí, což rak. . s., kdež nejsou cit^ o prípady takové, kdy i
osoby
pravdy
c.
zejména
má
býti oihledán Sí>iiidiem peidlm^et, jenž je v držení osoby tretí, clolastiL rak. c. . s. stojí tu soud spoirn iiiijak nesiúastnéné. i strany iíplné bezradný a bezaiioxíny; není dán prostred ek, jimž by o/dpor oscby teti uiobl zlomiti ueibo sesliabiti. Prá.vní
V
ua
osoby
sféira
Uher.
tretí je tu c.
.
s,
tedy uodotkuutebiá.
sice tuto prá^Tií sféru fosoby tretí neiza.Tied])á-
vá, ade snaží se zájeim, jenž z ní iplyne pro osobu tretí, pi-Ivésti v soulaid s povinností této cscly, spolupúsobiti ku zjištení pravdy ve sporu; por^-innost tato se opírá práivé o to, že asoTla tretí, jsouc v držení peduiétu, jínž „uiiiže sloužiti k objasnení skut-
kového stAvu aneb k dúkazu skuteností" ve sporu rozhodnýoli, jest jediné s to, pispéti v podstatné niíe k dosažení tohoto úelu. K tciuiuto zásadní mu stanoA'isku dlužno pisvedoiti. Múželi os€iba tretí bez ohrožení s^-ýcli vlastních a zretele hodných zajmú pispéti k dcsažeiií úelu civilního spoiru, není pro hy se zákonodárce mél pred ní beznnocné ziast^viti a dosažení vlast-
úelu procesu se vzdátf:. Zpúsob, jakým se v uiher. c. . s. myšlénka tato proA'áilí, rúzný i>odle toho, jestli 1. predmet, jenž jest v držení tretí
nili o
je
osoby,
múze
osoby
§
býti 344 uh.).
soudem
cihledán
i
bez píímé
souumosti
této
V tafcovém prípade naríd i soud prosté rok k ohledáaií tohoto predanetu, ale cbešle k nemu i osobu tretí s pripomenutím, že obledání se prorvede i v její ne»pítomnosti. Záu jmúm osoby tretí hledí se vyhovéti ustanovením, že múze proti provedení soudního obledání pcdati odpor, když ''ly z obledání vznikla jí ncb osobe, jejímž jménem A'éc drží, škoda miiajetková aneb j iná znaná ujma (na p. nef ezpeí prozrazeni taif^aiství výTobnílho). Odpoir musí býti nejpozdeji uplatnen pri roku naízenóni k ohkídání (písemne neb protokolárne) a dúvody jeiho nutno osvedi ti. Eczlicdne o ntni vždy sond procesní, a to tehdy, když odpor byl podán pínio u soudu dožádaaiého. Proti rc^hcdnutí, jímž se cdpoir cidnitá, je pípnstna stížnoSt jedmiin.etanní, která má odkladací úinek •§§ 344 II— IV, 302
i
182
O
nih.).
odiíoiu se ro-zilioiie
i
nemusí hýti také zastcnpena
v
Nebui(le-li odpor uznám za vcilo v aiiG práMa, nniie býti
osoby
použitím moci.
tretí,
1
pohlídka
/(lutniovní
(§
To
344 pofvL
lozhadiiuLí o iiém pn-oti vúli
provedeno když by se
Oililodáiií
jež
302 IV).
oduvoneiiý a
\>j;)ía.la provideiií ctliletdání, ne.ujckÍAia.iíc ji
(§
trotí,
oso'bj-
iiepít.(;tumcs.t.i
a.ílvcikát.rt'u
i
OiS-oba tretí
duvírdú. VyI()iiíona.)est
odist.)-
nehiže fl;(.vti tretí csaby, 2. Pod^mét, .i'Onž ohledán bez scivinnosti její (§ 345 nli.). Tu poiinV/p hí Koi'dd tími otlikláni aiiel) po mariiéui zipscíhnni, že záircAe s naízenini jM kusu jeho oibešle cs^dbn tretí jako svdko; ií-i inn u.ii7' žárojest v ržeíní
iiHí'diti. aiby tato osc'ba
Y'eú
prinesla sel^cu
uniže-ll Fe tak státí ibez útrait.
V
pcziiali pri vyidání
véc* nieuHÍciriroTiniW'ú,
zide
tytéž zá-
€sctlM)n tretí,
z-ejniéna
té ])í)6iné
rilaití
Rr'dy, JGŽ
jsíin'e
v
této pcviunioisti i jejíilio vyniieeuí (§ 345 Ií, zase uliráiií 7ák(ín opaáA'ne.uý zájenn n-s'Jay tretí práve (láva práAo. i;ll)y odLi]>reli -dát pfidni&t cilik'idat-i z tí'c^ lí-
liiS'tím
otáiziM' í^ii^-iH^-tení
111).
Zde
tím, že j í že dvodú, pro než Ize odepíti svéilectví, 1§ 299), prot-o, že rée medrží svýau juuénieun (§ 345 III). i
Al
i
když
kromé
proveid(Mií oliledáaií
v^i\in tíctí
.s.e
a
toiio
nen.briMiila,
344 II) aiieb podlí? §ii 345 III, aueib když vuV^re od iceátkii uisllio iieiua/niítalai, olir-áiií ji Ká-kou j|)i.:ti (.ililf'ík'mí Na náliraidii pr
,:di:ore.ui
(§
i
K
j
.s
(dáníni si>ojiié, usmieifteníim stéžovati k jedné iustanei, j(\=t
clil
si
;
ipc.uiiiir.(in;L'-li,
oto
UiSneí^ení, pr(3.ti
titiillriui
(^xekueníiui
že cs'la tírtí, ktcrá
s
liénLuž Ize í?í
d/cstiívilit
34^111). k
(;'bli;'-
má
také nárok ua l;a!^^',^tky svéílín-ké, a t;; i íelidy, když nebyla obeslána jako svédek § 340 I.), seznáme, že zájmúm vyhovéti jejím všem opravdu hledél zákon
diií vei,
již drží,
Pri tur. (Ili/iio lii.czínnitl, že n]i. e. r. s. dáva sivodknm uáliraza /t't.ii e..->n víii]>e \>-.?im, kdož j.^ou tím, že ttc k soudn
dn
dos.ti.'\'iIi.
kum
\ i'
Kvi'ui
pí-iziiivéjší
výdrdkn i-šk-zeni
i:-/.
'i;k.
r.
.
s., j-eiiž
svédkiim, jiurž \7nikla ciirhiá í§ 34:; 4.
II
újiina
(§ 314 II): je^t tivly sa-édtuto .áílira;''ii priziiáv/i jen n'\
jejieli
doin'nn v.v
rak.).
Di'/.fit
)if'l'
i.
umzí if'-.é'ina zákony jiod.statAniú?-Aíéu\ n- .a Hpiše ale JHou iH>valiy í.í.dy, ozdílu. Ilczidíly .ímui slee 7.evní. Ustr.tíovuí, o néž je te,n rnb oMn zák<;n íxvkat^í, po prípade z se Ji'd.ší, rejsrm rc.voJiy zá.'-'.uiní. ítniž takové, ail.y bylo už Ize sinad problásiti zákon, jeiiž má o j isté uí>tainove(ní více, proto 7.R le>.pší a zákon, jenž tohoto ustaínovení nemá a talké nePv\ tlnki
nýcli
::u
í
i
183 dostaíJtu tohoto v živote nepocítil, za horší. Netreba se zAe te
j-fiíliini
vei' imitnio iipozortuiti. Ulner. c.
.
s.
eiee píi-
rakouský, aíby i dúikaiz znalci byl proveldeii z piioci úediií (^ 350 níli.). Ale pes to predpisuje, že iiiá sond za zniailce osoby, iia nichž se obé strany shodly usitanovitl poaižtí Btejiié j'ako
jteii právo, sníižiti poet znalú Stejné závadnou jeví se shoda sraii sonllilaisne sii pre j í, íiby znakmi \n\> soTíd i v tcni, když strany Jieibyli jimenováni z os<:'b stále za zai^lce iirôenýcvh (§ 350 IV). A ibyfli-li an'.alei nstaaio.veiii k somhla&nému náva-hu oboii strán, múze sonid jon teh;dy veidlle niic-íli neb na niísto nich ustanov ti jiné zoialce, kidyž znalec inieaio\'iaiiiý neanúžie eviij úaid koiiati •aneíbi Ijez ddežitého dnvcdii otálí se svým pcsndkean (^^ 350,
{^
350 III), poneoháviajie'
iiiai
stramainii iia.vrhovanýeli.
i
IKhbI. fwlst.).
ponéva-dž se j Lin i nelze sclivaliovati, píiiny obmcízuje a po pípaid i nntí, aiby nstanorvil zia znalcie -osoby nezpusobilé ndlj niéné zpnsov rozporu se svým bilé. Predpisy téhto oitá ee nh. c. . s. iKunechati sondu jinaJt zastáivianým a si^rávnýan stanoivisikean volncst pri nrování prúvodnícíh prostejdku. Tut» volnost sice priznárvá uber. c. . s. soudu, pokud jde o fto, má-11 býti dúkaz znalecký vulbec pipustén, alie bietre aniu ji zárove, když mu nedoA'oliije UTiti zoela saanostatníé, kým má býti tento dúkaz provetlen. Tato otázka je však pri diikazu zmaleckém nejidiilífižitéjší,. pofliéviaídž na ní visí celý výsledek diikazu.
Teehto
nstaiLOvení
sondicfoi piii voillbé
znialc
ibez
:
Dr. V. Fajnor:
Jednotný obiansky zákonník. III.*)
o
smluvách a o právnych jednaniach vôbec. 3.
o
Plnenenie nemožné 47) a nedovolené. §
vôbec nemožné, nemôže by predmetom platnej smlusa vy, Je-li vymienené zái"ove možné 1 nemožné, je smluva že jeden kus nemá týka pnvého platná, pokia nevychádzia, by oddelovaný od druhého. Kto pri uzavrení smluvy o nemožnosti vedel alebo o nej ved musel, 48) je povinný druhej stiiame, pokia o nej neplatí to isité, nabradi škodu, ktorú iitn-pela dôverujúc v platnos smluvy. je
o
*) Pozn. red. V 5. l\ z 1921 »Právneho Obzoru» na str. 142 iivehlavný nadpis »Jednotný obiansky zákonlejnený lánok mal ník» li. Toto oznaenie bolo pominuté púhym tlaiarskym nedopatrením a žiadame úctivé, aby bolo láskavé preminuté. Pp. odberatelia opravu dodatone sami previes. «) Zlinszky VII. vyd. 609. str. Raffay TII. vyd. sväz. II., str. 210, 273, 293. Náv. §§ 743—745. ***) Náv. § 745 (747).
ma
áe
184
Sinluva, ktorá sa priei zákoHiiému zákazuiS^ alebo
dobrým
inravom,">0) je neplatná.
Neplatné sú najmä smluvy: si niekto nieo vymienil za zjednanie smluvy man-
ke ke právny
1.
želské j,-íl)
zástupca previedol na seba za plat zcela aleasti právnu vec jemu isverenú^alebo si dal súbi uritú toho, strane bude prisúdené/>"'3) niekto pozostalos alebo lOdkaz, ktoré oakáva od 3. osoby tretej, zcudzil ešte za jej života,53) 2.
bo
z
as
o
ke ke
(4.
niekto koristiac
ahkomy3ehiosti,i34) tiesne, sla-
z
rozumu, nezkúsenosti, nedostatoného vzdelainia alebo A^zrušenia mysle niekoho iného, dal sebe alebo osobe tretej za plnenie súbi alebo poskytnú plnenie vzájomné, jehož majetková hodnota je v patrnom inepamere k plneaiiu), 5. sa niekto zaviazal, že sa nedostaví k verejnej dražbe55) alel)o že pri nej nebude podáva vôbec alebo n)a«d uritú l)ého
ke
vvšku. Jestliže predmet, o ktorom bola obehu56) pred odovzdaním, treba smluva neliola uinená.ôT) z
4.
uinená smluva,
hade
k veci
bol vzatý
tak,
akoby
Smluvy neudávjjúce dôvodu. §
Kto žaluje zo smluvy, neudávajúcej jej dôvodu (smluva abstraktná), nech dokáže nielen, že sa smluva stala, ale i jej dôvod,58) pokia neide o smluvy abstraktné, upravené zvláštnymi ustanoveniami.59i §
súbil druliému plnenie ti-otieho,tiO; znamená to prípove prímluvy u tretieho; jestli však prehlásil, že stojí za výsledok, je povinný plným dostiuinením, jestliže tretí Jestliže niekto
nesplní. ^
") Náv. •^) "') =*-)
.Vdvok.
•"•)
Si-ov.
•"•')
'"')
uh.
74(j
íí
7.
v.
•*") •'•)
(748).
Náv. § 747 (749). Poda súdnej prakse
uli.
po. nh. fXXXIV.
Náv. § 748
tiež takí z.
i.
z r.
1874) § :u.
^750).
§ 1 z. cl. uh. XXV. z r. 1883 (o úžere). Náv. í? >..\rveés meghiusitása, árv. sáp atcr.» Srox. 1870 (Tzjíestup).
7K,! í?
(7.")1).
VZ'^,
XL.
r>.
i.
Res extarommei'cials?
Sov. Zlinszky vyd. VII. str. 113 a nasl. Tak je \\oCiln. náuky uh. ob. práva a
jiodTa súdnej i)akse. alebo zútovanie (poátanie, elszámolás) nepokladá sa 501 sanio.slatný }>rávny dôvod. Povinná stránka môže siaha kii všetkým námietkam zo základného jiomern. -'") Zmenka attr. i w nás.
^)
i
Samo uznanie
•^) •")
Náv. § 807 (808). Náv. í^Š 809—821 '810^822). Raffav vvd.
II..
svjiz. II., str. ?4i.
185
Smluvy v prospech
tretích osôb.*)
§
Jestliže &i dal niekto súbi, že subujúci bude plni tretiomn, môže žiada, aby plnil tretiemu. i a kedy nabýva priameho práva aj tretí, žiada od subujúceho plnenie, treba posudzova poda úmluvy a poda povahy a úelu smluvy. V pochybnostiach nabude tretí tohoto práva, ke plnenie má by ku prospechu hlavne jemu. Práva na plnenia, ktoré súbil pri postúpení dobra prejímate v proispech tretielio, nabýva tretí, nenie-li umluveno iná, odovzdaním dohra. ?^
odmietne právo, nabyté zo smluvy, hadí sa k akoby práva nebol nabyl.
Jestliže tretí
veci tak,
Námietky zo smluvy patria subujúcemu Forma
tiež proti tretiemu.
smlúv.*^) §.
Smluvy moíždio ini úistfne alebo písoímne; u súdu, pred verejným notárom alebo bez úastenstva týchto; pred svedkami alebo bez svedkov. Avšak i je smluva uinená tou alebo onou formou, sú povinnosti z nej vychádzajúce vždy stejné, pokia zákony o niektorých prípadnostiach neustanovujú nieo iného. §.
Jestliže sa strany usniesly, že užijú uritej íormy,(J2a) platí
domietuka, že pred splnením formy nechcejú
by
viazané.
§.
Nebola-li síce ešte zrobená riadna G3) listina, avšak bol-li uinený (zrídený) spis o hlaA'ných kusoch smluvy a strajiy ho podpísaly (punktácia), vzídu tým ony práva a ony povinnosti, o ktorých sa spis vj^islovil.fi'i) §.
Smluva, pre ktorú zákon alebo vôa strán nariaujú písa strany podpíšu, alebo,, somnú formu,05) bude skutkom, pripoja znamenevedia-li alebo pre vadu nemôžu písa, nie<J6) ruky overené súdne alebo notársky alebo znamenie ruky pred dvoma svedkami, z níchž jeden pripíše meno strany. Zrídeníe listiny súdnej alebo notárskej nahradzuje písomné uzavretie smhivy.67) Napodobenie vlastnoruného podpisu mechanickými prostriedkami staí len tam, kde je obvyklé v obchode.
ke
«2) Náv. §§ 738—742 (740—744). «a) Náv. § 740 (742. ") Srov. §§ 31S—339. Opp. (I. z. i. uh. **) Tak je i ))odra uh. súdnej prakse. ••^)
••) •")
Náv. § 738 odst. 2. Náv. § 739 Í741). Náv. § 739. odít. 3
Í740, odst. 2). f741, odst. 3).
ke
z
v.
1911),
186 A Záturccky:
Dr.
Prehfad slovenskej asti rozhodnutí Najvyššieho súdu eskosl. republiky. I.
avo a
rodia, slobodne disponovaf majetkom, je len obmedzené tým, že disponovanie nemôže bj^t na n jnuf povinnej asti
sk
tí, ktorí od rodia bezodplatne hodnoty nahradi imvinnú asf descendentov; pri
desccvdentov, nakoVko obd-.ali, povinní sn
vijpoíiani tejto ,ti
-
za základ
— má
rovania v
v
prípade, že ide o darovanie,
b.ijf
au
medzi živý'
vzatá hodnota, ktorú mal predmet da-
uza vrenia darovanej smlnvjj. (mylne »odvola-
Najvyšší súd dovolatiu žiados žalobníkovti níin» nazvanú) zamieta.
Dôvody:
napáda rozsudok odovolacielio
Žalobníli
súdu na
tom základe, že jeho
dediný
podiel
nemôže
by
obmedzený
na
i^ovinnú
iastku, nemovitostí, odovzdaných jeho K. žalovaným a síce titulom dediného podielu, nakoFko by mu však tento dediný podiel in nátura prisúdený nebol, má i)risúdená jedna štvrtina kúpnej ceny, ktorú žalované za nemovitosti dostaly, v summe s úrokami, ponevá on jednu štvrtinu reených nehnuterností dohodnutia so žalovanými vyše 30 rokov spokojne a nepretrže
matkou:
jemu patrí jeana štvrtina vdovou po nebohom J.
—
mu by
K
— da
—
žite užíva;
sažuje í^i alej žalobník, že odvolací súd prevedenie ním navrhnutého dokazovania nenariadil a konene preto, že bol na zaplatenie sporných útrat a síce vysokej summy zíiviazaný. Žalobníkom uvedené napádacie dôvody a sažnosti sú bez-
—
—
zá kladné.
DLa skutkového stavu, zisteného odvolacím súdom, v tejto asti žalobníkom nenapadnutého, po nebohej J. K. rod. H. majetok nezostal; ona svoje nehnutenosti za živa darovala žalovaným; nemovitosti tieto v as dai-ovania malý hodnotu 18.000 K; žalobník ale dostal od J K. rod. 11. (svojej matky) 4000 K, ktoré mu boly k osamostatneniu potrebné na kauciu a sporitelni, ktorá ho 7a\ svojlio úradníka prijala, po nebohej J. K. rod. II. ostaly 4 deti: žalobník, žalované a A. K. O dedení majetku ešte žijúceho loveka nemôže by rei. Právo rodia: slobodne disponova majetkom, je len obmedzené tým, že disponovanie nemôže byt na ujmu povinnej asti dieaa (respektíve jeho descendenta), nakorko sú tí, ktorí od rodia bezodplatne hodnoty obdržali, povinní nahradi povinnú as, pri vypoítaní ktorej v prípade, že je re o darovaní medzi živými za základ má by vzatá hodnota, ktorú predmet darovania v aí* uzavrenia darovacej smluvy mal.
—
—
187 v prítomnom príi>ade o zákonitom dedinom podiele nemôže ponevá majetok po matke spor vedúcich stránok nezostal; môže l>yf ale re o tom, i hore oznaenými darovaniami, ktoré J. K. rod. H. uinila za živa, neutrpela ujmu povinná žalobníkova.
by
rei,
as
Odvolací súd správnym upotrebením hore citovaných právnych že sa povinnej asti žalobníkovej ujma nestaia, ponevá hodnota darov inila 18.000+4000=22.000 K; vzhadom na to, že ostaly 4 deti, povinná asf žalobníkova by inia 2750 K, on v.
—
—
iSeporiišil odvolací súd žiadne formálne právne pravidlo, ked žalobníkom nabidnuté alšie dokazovanie pominul, ponevá sa. toto dokazovanie vzahovalo na také skutkové tvrdenia, ktoré na i"ozhodnutie prítomného sporu žiadneho vlivu nemalý.
Žalobníkom v do volacej žiadosti uplatované nové skutkové tvrdenia a dôkazy, vzahujúce sa na vyše 30 ronú držbu 1 štvrtiny matkou spor vedúcich stránok žalovaným dabohnuteTností, vaných, Najvyšší súd do povahy vzia nemohol, iMjnevá sú ony v smysle odsta.vca 1. §-u 535. o. p. p. z dovolacieho pokraovania vy1
uené.
Konene správne
zaviazal odvolací súd žalobníka na zaplateviie v smysle §§-ov 425. a 508. o. p., ponevá žalobník spor úplne prehral. T'renú výšku týchto útrat uznal Najvyšší <úd za správnu. útrat
si>oru
Z týchto dôvodov
bolo treba
zamietnu
dovolaciu
žiados
ža-
lobníka.
TTstanovenie
<>
útratách zakladá sa na §§-och (18.
VI. 1920.
. Rv.
TII. 75.
543. a 508. o. p. p.
19.)
II.
./V.šfí*;
Strona môže sff len c toni prípade od rolárdf na ho kontrahent apôsolril alebo spoznaf mohol.
.vroj ottiijl,
Najvyšší súd dovolaciu žiados žalovanej firmy zamieta.
Dôvody Keby aj pravdivé bolo, že žalovaná firma, sútovani* omylu na taký, svojou firmou opatrený papier uviedla, na ktorom sdeluje dlžníkom svoju pohladávku a na ktorom je vytlaené j)Zahl:
z
har in Magyarfalu» (splatné v Uhorskej nej,
Vsi.),
Najvyšší súd predsa uznal za bezzákladnu tu že odvolací súd zrejme nesprávnym záveronj
sažnos zistil,
že
žalova-
miestom
platenia je »UhorSká Ves», lebo žalovaná firma sama poslala sútovanie, pripojené žalobníkovi pod B), kde je vytlaené «ZahIbar in Magyaralu», í^splatné A Vlíorskej Vsi).
sud oi)sahu tohoto listu ale nemožno uri, že by odvolací ne.správnym záverom bol zistil platište, sama žalovaná oznámila miesto platenia a tým sama urila, že kde chce pohladÁvku žalobníkom vyplati 7.
ke
188 a žalovaná len v tom prípade by sa mohla odvoláva na omyl, mohli jej om\l žalobníci boli zapríinili, alebo by bývali však žalovaná firma ani netvrdí, ani tvrdif nespozna jej omyl, môže, lebo dla listov, pripojených pod C. B., ktoré žalovaná písala žalobníkom, vedela o tom, že žalobníci bývajú v Br. Pri takomto riešení veci bezpredmetná je sažnos, vzahujúca sa na platenie v Kopanoch a na druh peazí, ktoré sú tam v behu.
ke
by
o
(3.
IX. 1920. Rv.
III. 58. 19.).
Dr. B.
Zásadní usnesení nejv. spr soudu v r. 1918. a 1919. 1.*;
\'znik6m samostatného štátu eskoslovenského pazbj'^l bývalý c. k. spráATií soud v^e \'ídm píslušiiositi nalézati právo o stížno'stecli do rozhodnutí a opatrení spi'ávních úradu ve vécech vzešlých z oblasti republiky eskoslovenské, pokud dle dosavádoiího stavu práviního pro veci tyto byl príslušným. Nálezy a usnesení, jež vydal c. k. správni soud ve Vídni o stížnostech takovýcli po 28. íjnu 1918, aiemají právaiího vý»naimu a správni úrady republiky eskoslovenské nej^ou po-
viuny
jich dbáti. iPodle ustanovení zákoaia ze
dne 2. listopadu 1918 . 3 sb. listopadu 1918, povolán rozhodovatl o stížnostech do roizhodinuítí a opatrení správnícli úradu správni soud jediné iiejvyšší svrcliu dotaných ve vecech Y Praze. Témuž písluší tudíž také nalézati právo o všecli stížnostech ve vécech svrchu naznaených, kteréž podáaiy byvše u bývalého c. k. správního soudu ve Vídni, nedošly dne 28. íjna 1918 koneného vyízení. (Usnesení ze dne 9. prosimce 1918 z.
.
a n. jest
poínajíc
dnem
4.
preš. 55/18.) II.
Ke
každé
stíižnostlL
podané
jiuióueni
obce k jjeJA'>\ššmnu
za.otíTibí jest yý-kazii, že se oheeiií výbor usnesl na podaní stížnosti (Usnesení plenissima, ze dne 30. ledna 1919, . preš. 154/19, tedy z doby pred platností novely ze dne 7. února 1919, . 76 sb. z. a. n. íijprávuíiinu
eoiidni
III.
Naríká-li
zamiítající rí>Z:klaid do ízeaií pri vyniéování dávky z iplrTistku (hcdmoity nemovitostí, ale obrací-li se stížnost iniateiriieiliié yen proti iJiivodníiinii rozílicdhintí neh opatrení, miiitno vasiiost jcjí po-ítaiti d'l'e tc'ho, kdy idioriieno hylo toto rozhcidiiu'tí neib cipatení. (Usineseni ze dne 26. února 1919^ . 767.)
se fcrunáhié,
nébterého rcizhoidnutí
'Vyi-izení
neb opatrení
x
IV. k iiejvyššíimu spráivníanni sculdoi nelize poidávati *) Prípad I. uvádí se pouze z dúvodu historické úplnosti. Právni stanovisko, obsažené v nem nabylo ratifikaoí mirové smlouvy s republikou Rakouskou platnosti i meziná rodní.
Ve stížnosi
189
proti
aiáiiiiiitiek
záí>ai
imdk* kten* pri N'ymôroivájií dái\'ky z
v
r lístku iicidiio't.v iitMiiiO'v'iikwtí vyii3'c6etlia ae A' zcstiuipiii.
v
Z
iiiiiíl>ýivaí
(ITífaiJeseín
-sb. z.
kteráž
la právo ©úsledek ten
pdjtlu
1918
.
a v §
^h.
z.
a
'II.
sib.
z.
ia
n.
1. sib.
Pískišiuíci
3.
štátu
.
780.)
náoldjního,
zá.sa>(le
j'ako logiický
(slwireuiská) ycsi jarzykcim,
pioj'evuji
jako
1919,
sebeureuí národa iessk&slorcvysloA^eua \- zábone z 28. íjua 1918, . 11.
fl>yla
adyue
u.,
íl
února
zí ánvc 26.
pcvciby štátu s.koslovcii.ského
izalo-žeiiho u a véeo'lweaié ;skpiio,
ta
neíbyla-li zása^da
h'dfli'Oty,
úwtaiiní.
i'v/.-eini
iiví-
pro'Caito pojtíráua jvÁ
iiiíitaiiei
I.
právni
v neuiž
štát
li
diisLodek,
re eská
že
jeho crgán-ové vuli svoji
(N'ykonávaji. vyjá;dtí-6u též
z
-a
n.,
naizení
jiiiýtili
v
"§
v §
I.,
3. záik.
zákona ze
idne
Ls'to-
2.
z 10. prosince 1918
ininlste'rst.rd
sprav, z
30.
e.
iedna
uároílmoli kineníi, do nzí^nii štátu
.
04 5ví
tofluoto
l>ojatýeh, nenio'lioiu vui štátu tcuiuto oo do svýeli prá'v náiroKlníc'ii ediiiti více uárokii, miež afby jiim bjiLa poiskytnuta nuožnost žiti svýni vlastním náirodníiin životem ,a iiživati svéSio vlastnílio jazyka, pokud práva tato múze štát národní poskjjtnouti, aniz by pozhjjl svého národního rázii. Nárok teinto, jenž t'voí ipcidstatuý idljsah p r á v a ni le n š i n
má. s/vu,j zákonný základ v ôl. 19. záklaldiiíllio záikoiui z 21. prosince 1867, . 142 . k., který v eskosliorvenském nájrotdiuilm státé i. 2. zákoaia z 28. íjua 1918 . 11 sib. z. a n. v tounto rozealiu a obsahu, ale jen v to<mt? rozsahu \' pl:ataioôtli byl z.aohován, ncimžo po stráaiee neg'atiA'iií nik/ly iiéstá &2\ až k tcanii, že by jazyk eský z jakékoliv ('nvaiuja.ce stáitn byl vylcaiéen, po stránce positivní nemúže se vztahoiviati dále lU'ež k to-moi, laby pisliišníkum téchto cizích národníeh kinenii, poku.'d jsíoii iiKuamou menšinou národní, posk5Í:nnta byla v onom oknsiku územím, v némž jako menšina statní mohc;u piháizieti v iívahn, teidy i u všetih úadú a linstancí, pro tento okr&ek zíz.ených a pí&lmšných ve svóm jaizyku nalóziati a hlodaitd práva. Po ro'zihadniiití otázky, z kteróho okrsku iízeniního iná .se ipii tcan Tytiházebi, íb'jdo uváženo, že jazyková úiií-rava, pokud se tye úaidú státních viibiec, iditli sie oná idle všeobecného ávnílio pÍTšivlEKlietní, ktea-é došlo výnaziu isejniéna v nižných na.i--ízonicl) jiazykon-ýx'h, svého aeu piaitnýcíh i zannýšlieoiýíih, im podkla/de ÄCRidlníiho cikresii jatko základmi jetlinotky. J€st tuidž za oníin úzeímni ckrsek prchlásíiiti okres joniduií. Pouévaidlž pak poivahu statní memšiiny lae píiiizuiati k nárcidnímu kmieini jien teihdy, když v tctrto nozHioldnóm úzeuiiníin cfbvddfu je trvalé v tak valkmi poitu uisídilen, že tomuto okrsku vtiskuje svúj národní ráz, miožno pokuid zákony ji;nak .neusitanovi, príslušníkúm oizích kiuieaiú náro'doiioh piznati anenšino'vwi
jenž
.stát.iLÍilio
*)
víz ústavní
zákon ze dne
29./III. 1920,
.
122 sb.
z.
a n.
190 oclirdtnu
jazyk-jvýt-h
prá\-
jejicli
pH
i<
v onéch okresích, kde tata menšinová
ú ninieh jvti
a
naro^Jiio^>i
;'e])re/>entiije
však v sDuilaiíh okiiiôjunéiié polioivkii oil>y.\iitelKtva. iiikcliv seoh, kdte j€st mvazíraia v niíiif)žství inenším, nt ho ki'l'ž jo íl;):-.!a jen. v nepatrném potu a porúznu. Ochrana tato jest dana statní m jínojazjjuým ni( nšhiáni .\>(el. 19. /.áktmíi >»tátiiílin). jako pfíslušníknn tohoto státn nwhou tedy tíjž nárok vzíiášefi i osobtj, jež json píslnšníhj/ s-eibe reklanmij? .iazyk)f\ á štátu cizího. Miu8Í tiuflíž ten, kdo iwáiva iiii9iiiv'/iai, v pípaidé sporu svoji eskcsloA eiíHkou blatní
po
pí&l/iišniost (lokáí'ati. N€flií-]i s^ioru,
shišiiosti
prkaz
osvédióeiií o
iie1:ito
staí na míst
tom,
7.i?
fh1ka7.11
osaba cvna
to štáte s\'é tira'alé hydiišté (Ur-vn.^sení i)leni>isina ze na 1919 k . pr€s. 73/18).*)
má
iliie
im'-í-
v \\m\19. "bez-
Yl. I'-1.\ ciisiko^
r okr.'jjiivan' í)Ov<*dena.
'/í'irí
tt
B-fjibau i>r(>v('iiiiení
2.
byl'a
iii
Zákony
.1.
iá\:\\
o;;
plalí i
> I.1
okupare je dohn, kily ústííbii Mpráva když župan bxl jmenováu a ua-
eitatbJová'n.a, t
ítoupil Sivuj
úi-atd.
Foranální
3.
eíikosJoviengké epul)
i)ve
nále-/itoí>ti stÍKiiostí
ijosn'/ují
se
á\v.
zdfj.šíbo
í>]ataié])o právia.
Stížncst dle ni.aaríik.vcli zákonu u tuniiiília úradn (.p;)pokladá se Zia pcidlaiiiOíu vas,
adué
pioidaná,
mu
K
I
.
í
1904).
VIII.
w
Plná iiw:í' r-iná advokátiun v'.\ cbi- >• ('ei-bájli anusí smyslu § 55. cidr-í. 2., a § 34., beli 4 ob t:'íuh) vÁ'r/.. eft. ob«alu)vati odTcdáau' aidivííkát
n
by]
cbtcjiíbo zastvpiteJstra, jimž zmoenený záKtuipcean pro tiuto oJbet'. (Usue-
ustiauiíA-«ai pránniíini
(Usnesení ze dne
12.
kvetná
1919,
.
2072.)
IX. Podiivá-Iá M' slíižncst k i:ojvy.ýšíniin s.právmíiuu sondu jiiiéjci&t po icziiunra j^ 7. zákona ze d'ne 7. uiou-a 1919 . 76 sh. z. a n. zí-ízeníni) (noí\'eila k oliCíiíni výkíizu o toan, že r a podám' stížiicsli nsiiesla s<' ob.e'.-ni (nies-tská rada). (Ustainoven í ze dne 12. kvetná 1919, . 2072). ieín; r)l)e, p^^tíebí
*) Pozn. red. S t^'/intu u.sne.sením pleuinsiaia úplne sa «ru\na\a stanovisko redakcie »Právneho Obzoru>), v redaknej poznámke lai lánku Dra .1. Hausmanda »Jazyková prakse na Slovensku)), (C. 3. z roku 1920.)
i
a
191
X.
k podáiú
Byia-lii
dnu,
tiO
clcK'cichií'lio sf[úmi
mdéleina l'huta kratší nef.
opétné prcitlfnnžefiia až do této 60
cleiinií lliúity.
aiiíiže 'l*ýti
(UsnwfCTií
7se
XI.*)
XII. Pi-á»v«t> i
oMohy
ctchranu
iiia
tedy tóž
'práiv'iioké,
k
l^iijo jiako strpin.a
26. cpim-na 1919,
nieii!Š(ino\iOT.i
.
ckTe-siií
v ohleidii ja7;yktl vystu-
svýcih
ohliá.jeni
(Usušení
i>ráv.
7/e
úíhs
2334.^
XIII. vrcbnilio zeniiského sondu o právech oficiantú na zarazení jich <do jednotlivých tíd hodiiostnýbra (piodléhá nícíi a platových není ukonen pafad instaiicí, Ro'aähíidttiFtím pr^sirlia
iroah'oidla.iití
tdiie 12.
Rsei
to stížiiostS aa máiiisterstA-o sipravedlnosti. (Usiiesení ea-vrancB 1919, c. 3398.)
XIV.
V vvmm na
1919,
o.
75
die votóbíníilK) rádu z.
si}y.
potvríziigíicímu ^•ýlX)k retklainaní niiu .sciiidu
teii,
a'>€idart:i
(^ 5. r^AkoTia
kido
o správníni
c'.'o
nienniiže
a n.)
j
ofl>cí
(záikoiu ze dii3 31.
proti
istížaiost
kamis© k nojvyšŠímu
ako
Btiraiia
rÍEcíiií
s&
(Usueseiú ze dne
soiiidu).
Ipttl-
rozliddnntí správaii-
^iiesúôastnn.
záí
1.
1919
XV.*)
XVI. není oprávnená saimcnsibatné poiilai stížnast správnímu soudn. (Usnesení ze 'dne 12. Káíí 1919,
Nozl«\tiilá oscilíia Iv
luíjvyíšwíimin
.
4320.)
XVII. k
KaiUidiidiáty aidlvokáci^ nelze píilpusitiiti
zastoii^pení
»t)ran
veeiném, stním líení pred nejvyšším aprávním soudem, V{ to ani bdi'dy, kldyž pcdilie § 31. civ. . ». jiso'u oprávnení eul)«tiituivaiti aidvokáta ve sporeoli, v niclíž je pedepsáno, za^itoupíení aldivokáitiem. (Usneiaení ze .dne 30. íjna 1919^ . 5423) XVIII. K líení iMeejnéimi o vyžfivoivaicícli prí&pévcídh [po 1. Mstopri
piair'iii
1919 jest
volaiti jaiko
siíoaistneiniou
oa
nej ízcino i
ua
zouiíikfni vyživoA-'aeí kcimíisi) vys'íonipil
f i'.n;a.)ní
iflhíann
;i
zást ij|iíi:te
správy pri zemské vyživovací koniisi. Pozvaní
jLaniiní
sprá\T
teiliidy,
kfdyiž
v
okresní
pri
íz/«uí
má
fi-
hýiti
laKJliniinliistratívníini
(K'tíižiiiost
ako strana
Káiatnpcie
j
vj-žifA-CAiaoí komisii, j-ežto
v kaiždém
(pínbranýin siilbjektom jest erár za-Sitampený av'ojí finanÓnií správou. (U»n^snieí ze dme 12. lis/topadu 1919, vOidistníini
Vif'iliadé
.
3078.)
XIX. Pircil}ilá«il!c-3]i
atnainy, *)
.all
ly
Dnes
miniiisterstvo
p^ro
náhiraitíd zia zelbaiv^iné již
bezpredmetné.
a
zátso)l;ování íp'ro'djarné
liit'lii
k
žátí.oBÍi
zboží ul ožena byl
192^
sta-anié
k
11)01111(10
poviiiiié, že
tcm
nmiiž
žiklaiiou iiáhrailu iJoiikýzatL
píshišiiého- iíaKlii které í'iy odúvodcA-nlo pi-ísliišnost iifjvyšwílió RpT*ávního soiHlu podlé § 2. . 6, zákona ze dne 2. listopadu 1918, . ^ ah. z. a H. (Usii«>eiií ze dno 19. listopadu 1919, . 3954.) nelze
A'e A-vT«'kn
apa-tTOvati
rozliodmirtí
»l>rá.^^lÍ!llo,
XX. ipadlóho vojíiiia iiemoliou w:l\ozovatfi z-e zákona ("-.119 . z. a z imni. naízení ze de 29.. zie dne 28. líreana 1918, Ueziiia 1918 e. 120 r. ž. nárok pred nejvyššÍQU .spráAiiíni saiildeaii Pítiliuíšuí.ci
.stihatelný níi to, ailiy jmi poskytnutá liyla statní *ení ze dne 19. listciprdai 1919, e. .5783.J
pciíllt>oira.
(Usnie.
XXI. Nedoertateik legitimiaee ke stížn^sti jií^olií nsmesením i t&Tikráte, když líení bylo již ii&ní 7it dne 20. listO'padn 1919, e. 5391., iiosti
odiniinnti stíž-
naízeno. Us5ie-
XXI. Vyízc'ní v ý b o r
nad a'O k á
t n i k o in o ry, kt'ýin advok ná.vrlni advokátní kofinoy divisníin sond-eni voje-nskýni bylo
káti! zízienéTnii diviisiiítii sondieni
jako ex offo zástnpci píied že obhajovaní toboto í^proštéii f.ýti neinfi/e. nt^ií rozho-diiutím neb opatfeaiím ve smys^lu § 2. zákona o správnínrt .sonde. (UsneRemí ze dne 18. pros-inee 1919, . 392.5.; oznáaneiio,
Literatúra. »Právnik» 0. obsíiJiuje: Dr. B. Klineberger: »N('které rozdily soudního i-ádu iilatného n nás a na Slovensku. » Dr. .los. Zelinka: »Trestní pracovní oddíly». Praktické i)iípady. »eské piávo» (asopis spolku notáú eskoslov. v Praze), c. o.. obsahuje: Dr. Kotôra: «Právní povalia smlovivy odstupní Dr. Jar. ulík: "Projednané pozostalosti. » Dr. (iust. Švamberk: wSjednocn obchod, práva eskoslov. a nejdúležitjší rozdíly platného obchod, práva slovenského a ])áva eského. Sondcovské listy . obsahuj í: )>()tázka dorostu». Dr. .J. fiíha: »Píspvek k výkladu vi. nar. ze dne íô./X'I. 1920, . 409 sb. z. a n.» Dr. Nebeský: »Styky s cizinou.» Václ. Cícha: Rozluka manželstvf snadno a rýchle?)) Dr. .Takubský: ))Rpformujte sondy)). K. Krcba: '>Pl;ic-.
>.
>>
(í.
tové systémy». Dr.
Zelnika: ))Soudcovská otázka». Di\ Klineberger: »Nesrovnalosti práviií». Dr. Nosy: »K()nec sp. s. r. o. v eskosl. státé.» Dr. V. Králik: »(^snov.T zákona o služehních pomérech soudcú», JUDr. Emil Stodola: «() samospráve Slovenska)\ Nákladom spisová telo výni. .1 Vestník min. vnitra 5. obsaliuje: Dr. R. Holi: )»Poznán)ky
eská
.los.
advokácie . 4
—
.").
—
ku i)ovádní
.
222. sh. z. a n.)) Dr. A. IIous: »Opravné ))rostiedky v iízení spávním.)> Dr. E. Ilermann Otavský: »K otázce provedení mírové smlouvy spisové a nrohivální v základe ustanovoní mírové smlouvy St. Germainské, pokud se tye smlouvy iizavené s republ. Rakouskou dne 18. kvtna 1920.» Ant. Hous: »Vyjimená moe vlády na Slovensku a v P. Rusi.» z.
z 9./I\". 1920,
,
Vybrané asti z uherského civilního práva procesního. Se zfetelem k
rai<.
D r. Václav Hora, 5.
Dúkaz slyšením
c. f.
.
s.
a pracím sjednocovacím
podáva
profesor university Karlovy v Praze,
strán.
Do procesmího práva, &poí"viajícího mia zásiadé volného uvážení dúkiazú, nehodí ,se syistém ijrísíah presné formuloviamých a plný diikaiz inícícih. N'emiecký c. r. s. ipves to pidržel se písiah strán la iovolnje stiraimám, ahy iikláicllaly i vriaicely písaáni a ssimy rozhcKliojvaly (§ 415 tiíínii tia.ké ovšem i o výsLedikn sporu násL, nem.). Úpiraiva taito má doidlues své ^lastanoe v tibeorii (na p. Waicih, Schmidit), alie za tio rozlioôené oidpúroe miezi praktiky (Srv. Otto, Der Prioaeiss aLs Spiel, 111, kde mliuví o „Unfug dies Bailfangens mit Eiden").
.
úplné zie vlávu nemeckého stnan jejiLch rv^^sleoh jaiko poidpúrný Pri tcim postupuje veloni ipiruvodinií pToistiedisk (§ 371 násl.). jedinoduše a isprávné. Ponévadž sitrany samy zažily událost, o niž nieolLce zákon vti sporu (téží, jsou t^idy o uí nejlépie zpraveny, rak. vzdáti se tohoto pramene, z néhož by mohl soud eipati svoje pesvôdlôení, kidyž cstiatní prosteidky nievedly k cíliw Pipouští tedy izá£ia.dné i výsleicih jejich za úoeltmr 'dúkazu. Ponévadž oíle pri udalosti, o niž jde, spolupúsobily oibé strany jakožto podmety \Tiíimajicí, nedzisi zátsaidné cíljmeziti s^a pri tomto prúvodinían
Rak.
a zaivedl
c.
s.
vjTmiaaiil se i ta;dy
nia m,íisto ipísaili
pa-cstf'edku sniald jien
na
i-ýslech jiediné z nieih; ncibo véidonií, že
je -vyslýchádia scmia, 'hylo iby s to vzlbuiditi aimcib sesíliti v ní snaupriavii'Ia jiexlncstranné ve svúj prospech. hu, aíby svou
výpove
alle vé'diomí, že hudie néb hylta siyéena i diruhá strana^ zrazuje pcid touto snahiou. Jinými ellovy jedna strana kontroluje výpovéd stirany diruhé, ispolupúsobí pímo k tomai, aby nejasné bylo chjasnéno, nepresné cipraveno, neúplné
S
diruihé
strany pravé
:
13
194 doplineno a ín>e!Framdivé pcidle
Žáidá tudíž práslyšeiiy praividelaie obe staiaaiy (§ 376). Cfcíš (Oivšeim niejpTV/e iiepíSieiŽTue a mkoii poid následky trastiiíimi; melbio jen tak stiianám && pane'oliá'^iá psyobologicky v<í{m
Tiaik.
c.
pillsžitcist,
ku
.
s.,
'EÍbiy
^äby
i£ie
^ylj
vioilne ircizíhioidiy, s^io'u '\ipicrs'é toipnar^^.iily o,
silnofia !z(m.íiiénémii
úóelu 'pispiély. Soudce
píkži'tost, aiby pii
iiéjiší
ipir-aTidy vylíôaniO'.
iLejpTi\^e
tomto iiepísežném
má
pak
tím
2ade nieivbadl-
^^'^s;l•ecl]lll
oitoii
stnan
innost vnímající a 'aiby zejmiénia dotaiziováníim 'Miedél noizpory meizi ýpoivémi cíbioiu strán oídistraniti a vjsvétliti. Piroto nntno tento idúbaz zásiaidné proiváidéti pred aonidean procesním a jen ^^e zicieia ivýjdm/eiaiý'cdi pfíipaecli i pred soiuidroizvinn!! pilné svoiu
a^
oem
dožáldlanjnm (nikoli z píílíiazii ôinnýim, § 375). Teintio výsleeli
ccíOiu stínam
má
d.viojí
význiam;
niEijprve
ten^
vebšiné prípadu zjedná scudici nž sám píiesvédení o skuteéniosti, která m^^éla ibýti ckáizá'na, tiaikže k prísežniénni výslieic-hiu vibieic meiäojide. Bro zajímaiv-oát ipripiCimínáim, Ž3 jednim ném^eckým theioíretikom bylo z itoho, že podlé štatistických výkaizú i^akoinskýclh ibylo* v pcanérné má'lo' pípadiscb poiižitio prísežného A'ýslieicbu, zceília vážne dcTCizcváno, že prý to j^e aiejk'pším dokladem o tam, jaiký je to nevbe'dný prostredeik, když k nemu Ž8
Aie
P'rakse tak záidika salió
!
Ale i taím^, kde se s výsledky neipf ísežného ivýslechu obou strán neATS'ta>í, ziadlijO'váivá si tsinto výslie/cli svúj dal.šl význaim: totiž, že je soiuidici nejspeie:b'lÍTéjším vefditkean prôte., aiby roziboidl, písiežné (§ 377). Tyisileicihmcaiti kteiTou z coicu stínam aná myní Nikoli tedý pcdle giobemiatu už napad zákonem pcdepsanóho, mýlbrž podie všec-ib, bezipa-cst-edné izeí styku se stínam anni lai z jejioh neprísežné výi^oiveidi -erpianýclb dojmu a s náLeižitým zretelem ku vše.m dosavadmím výsledkúm celého jednám la prúvodniho rízení. Tíim jie idána soiLdlu micžnost, uložiti piiisežnou výpovéd tclmu, nia jieJiož stranu všetíbiny tyto ostatná dcžky zdaj í bs skiámôti váižky lapnaveldllncsti, j
pnavdé
tcd'y býti
To
má
oližší.
pnavidieilné za následek, že soqid viezme
pak tuto pí-
sežnou výpiové sita-amy za zákliad svébo rozboldnutí. Ale neimusí. Zásiaida volného uvážení platí i.njiní. A to je práve to, co na p. vytýka a c h (Gi^ndfr. u. Ref oírm des Z. P., 1914, str. 62), rakouskému c. . s. jako nejbiuiibiší vadu a oo prdblašuje pimo zia nieisneisitielné. Zídaž piráivi'im ? Máim za to, že aiikoliv. Scmdoe neuverí prísežné v3'hpovedi strany, jíž sám písabn rdožil, zajistá jisn ve píipiaideeb zcieilia. výjiimieeimýcib, kdy .p'C' této A-ýpiovedi neib odstatmé sesiliaíbují. To nemiusí jíti ani tak dalcko, aby výpove nabývalia rázu vedome (krivé výpovedii. Je v takových
W
prípiadeicib
néíim „mesmesitielmým", když
ma jievo vyšlé pedejde roz/bodnutí iiiové
souidiee
závs.žmé skiutiemostä meisipráATiéimu
f
i
na tyto a tím správnejším a
vsiame
i
máleižitý zsíied je
snad
195
§u 463 néim.
sneisitelnéjišían stiamoiviisiko
íuby
vaiost
zaprel
píie;Svécl!oení zoelia
srv'ioje
o
c.
.
s.,
a' tpí-ísaiziB
j&z iiutí soiiidee,
stirainy
pLnou
ipi'ú-
pipooiští jiem z,a téoliže podniínek, za iiiiclíž leiei i^ax>< P'Oírnšiení poiMiinmoiS'ti ipísežní cidjpoaioroKsudku (§ 580, . 1), L j. jen byla-li v,aiti straima pno úmyslliné neib iz nebiaiLos'ti spáichainé poirušení povinnosti ipísiežní právoplatné treistním sofudeim oidsoiuizeínia aneb ušla tomuto 'odsiouzení z jiiných dúvodú než poro nedostatek dú-
a
piiznial,
jiež idiikiaiz
lOpiakn
právoplatnému
kazu
581 ném.)
(§
Zkušenioisti
podmécovidly ménie,
u
žie
XVIII)
?
Nemecku
'V
lani uilneirskébo
oikresnícili soaidú
slyšienií
oíbíie se toim
str am
oiSTieidiilo.
úpravou
s j^eíio
zákcimcdáToe k
jiako
Pes
písiaih iiabyté ne-
to tíim 1893 (i. 'pirúivodní prostediek zavedeno' a t.o ale, že teidy v zásiaidé oba záko-
byLo
napoidicibiení', a.
u)ž ipodile
zákcíua
z.
r.
peice uiber. c. r. s. rakonskéimu. Všeoifôicné líze tyto iroizdíly cb^arakterisioviati tím, že úpriava Uilieir. c. r. s. není lami t.ak pružná, .ani t.ak jednockucbá', váze souoe na ipravidlid,, jie'ž mu bisnoiu volmcst rozbcdnutí a vzdaliigí j'ej od tobo,
v
(ub.
la
se silioují,
rak.)
vyiziiiiaiouje sie
jieidniotMv'Ostech 'znidinýlmi r&zidlíily proti
«
To vynikne 1.
z bližišíbo rcizbior.u
jielbio
zásiaid,
c. . s. nozeznává nejprve, je-li tu o. nozbodné skunetjaký idukaiz, takže je ziapctrcíbí jien j^bo doip'Inéní, téttio skuteGniosti vúib'ec žáldlnébo díufcazu (§ 369).
Uber.
te'ntcisti již
ôi není-lli
V
lo
prvélm píipaidie
ipomecbává se soudcoivu uvážení, bledé k výsiieidkúin spciru :vysli£icbl o táto iskutenosti nu, jieiž viedie lO ní dúkaiz, -i jiejíbio oidpÚT'oe (§ 369 I).
bu
Ve
driiibém pípiadé
mu
nemá však
souid
už
laby sitra-
této volmosti; neíbo
samým, idby vysleebl odpíiirce okaziO'vatelO'Via; jienom tebidy, když by tento cdípunce sám žádaJ, afby byli slyšeu idtokaKOViatiel, ainiEÍb ikdyž by odicipriel isáan vypioivíati, múze býti slyéeníai stríam^a, j.ež flúk'aiz vede. V tioim je nesporné mnobo tí'žiivélbo f-ormialójs/mui, jienž up'cm'íiná na víráciEní pií&a;ky némec-
ujkláidá
sie
zákoiiTeim
kébo práva.
.
s. niepijal také záisadu rakouskébo, že nutno neprísežné obe strany. Souid toiliko múze peid písab'ou jiedná' strany s'lyéeti také dirubou; uiniti tak musí jem, žádá-li o ito, aby byla islyšetna, i strana druhá .a neniusí4i býti k vúli jejíonu v^slecbu jiednání cdiroiôeino (§ 370).
2.
U!ber.
c.
Silyšetii ziiirav'iidl'a
3.
Došlo-M takto k nepí&ežnému
bodine sond o tom., kteiré s'trama
má
výsileicliu obiou stnan, roz-
slyšena písiežné. múže4'i býti cd písežné výpovedi vubec upiišténo, a pfieiSivédiôení soudem oeiipáno i z výpovedi nepísiežné, neimá zákon ub. žádnébio ustianovení. Zdá se tedy, že zákon poíta 6 písežnou výpovedí jedné striajny j.ako s pravidlem. (Tak vý-
O
íbýti
toan,
:slovné Plósz,
sta*.
17), 13*
196
Ale ani zde neponieciháivá zákon sondci volncst, nýbrž víže pedpiísy. Y tam prípaje toída, když tu T3ení zadného dúkazu a ii-'oabo'dné skutíeno&ti, siiiší v prvé radé slyšeti odpúrce strany dúkaz vedoucí, jenom když tento odpúrce odepe pí&ahn aneb když soud, uvažuje volne výsledky inepríeiežnýoh výpiové/dí, 'dojdia podlie § 270. k názoírn, že' je výpove stridiny dútkaz vedomcí pinavídép-cidiolVinou, pripnsti k písaae tuto stranu (§ 371 I). Tím není ale kasuistika zákona ješté vyea^pána. jej zvláštnílii
Kídyž by tot.iž; o skuteimosti rozilKOidné me'la prímou védoj'enom strana dnkaz vedoncí aneib odpúrce její by n'eanoihl býti Wib'ec pís€Žné slvišen, ponvaidž mn vaidí diiv^cidy, pro než ami svedek nesmi íbýtd vaat do prísajhy (§ 375 II, 3L2), múžo sioud ipipnsititi stranu A^cdontci dnkaz jien tehdy a) když oidprce 6 tí'm s'oiuíhlasi, aneib b) když jsicii tii takové cikolnositii, j«ž byivše vo'lmé Uiváženy soudeni pcidle §ai 270. picidpioírnjí pr'a(vdivoist její fmiost
:
A'ýpwiéidi (§ 371 II). Kdyby tu téebto podminek neibylo, sejde teidy s prísieanóho slyšeíni vnbeií?. Ustamovieni tatio piati, jak uvedíeno, j-en v toon prípade, když tu neni o roizbodné skutenosti vuft>ec žáidnébo dúkaizu; vei prípade cipaiônielii uruje souid pcidlie
svého vokiéíbo nvážeaii, (§
369
I,
srv. siborid
ô.
kteax)u stirann
cbce
slyšeti
pí&ežné
1).
Uihersiký c. . s. neiuznává ivodii, pro néž by strana oepíti i^'pwe, jiako pri výpovedi svedecké (§ 375 I ub., na rozdíL od §u 380 I nak.). Odpírá-li strana výpove, pofiou'di soud význam tcbo piOidle §u 270 (§ 378). Bude tedy zajisté &oiud pri tcm také mnsiti poscnditi ;diiležitost dúvoda, o néjž 4.
intabLa
strana opírá svoje zídrábání. Výsle^dek tedy je v podstate týž j'ako piodle rak.
c.
.
s.
V
otázee, kdy nesmi strana býti vzatá do písaby, odkapro než nesmi býti v^at zujie' '^ 375 II sice k témže .diivodnm, do písaby srv^edek. Ale výjimka je pipušténd, byla-li strana^ jiež písiaibati, pniáivtcipliatné aiž cldisouzinia pro krivé svédaetví býti näb krivou písa^hu (§ 312 . 3). nebo i tata stínaná 5.
má
má
vzatá do ipísiaby, je-lii s tím sroKumn jej í odpúrce (§ 375 II). Zde tedy ziasie nstnpuje, j^ak s-e zidá, uvážení soudioo'\''o do pozadí. zu bteidigen", Tomn alespo niasrv-éduje. znení zákona „ist jakož i shora uvedená pravidla daná soudci pri rešení otáy.ky,. kterou sta-aomi má prísežné slyšeti. Pi-^es to lale uvažuje i poidla soud pruivddni imoc ^-ýpovédi strany volné iiib. c. . s. (§ 376) (ipadlie §11 270), takže by Íyl ustianov^eindm §u 375 II vebnán do musíl by stranu vziti do písaby, i když by sitiiaoe zvláštni mél pocbybmo&ti o jej i bodiiiovérnosti. Z téito sitna/oe muže jej t^edy i v naV3r%^ésti ustanoviení, jež jej oprávuje všecfbtacné .
,
.
:
šem
píipiadé
— npnstiti
nezaskiboíva.lia víry, ji s-oud
povtažuje
z
—
od písaby, „fcdj^ by výpove stirany i kdyby byla potvrzen.a prísežné, aneb když (§ 375 II). jinýcb dujvodú za zbyt/nou"
197
„zbyteaou z jámých c&voidfi" jsou evdie lumieny patrné ppiaidy, kidy výpoAiB ntapísiežná je^-í &e. soiidiu aieroaliodnon, kdyiby byl iiž podlé ní presved&eu o uikcili však i pípaidy,
Sloivy
.
praváiiviosti její (viz
Na fi.
Ticzldíl cid
civc'laicímu
rak.
soaiidiii,
3).
. s. (§ 489) dcivokijie § 501 II iili. c. r. afiy 'viysleelil píscižné i d.nT'li>0(ii straomi o c.
'eoii ibyl v pi^'é instanoi slyšen už j'eijí cdipinroe. Náimiitkii že se tían púsipívá ku písailiáim krirvým, odmítají motívy poukážem nia to, že prúvodiií niioc výpovedi sitram posuzuje soud vol;ié, stejné jako výpovéd ,svédeckou, a je-li písalia svédkú, jejichž výpo^'€'di si lOclpiOTíují, ma (denuíon poáidku, meímúže býti n;a prekážku so'uidu odivcilaicíuu, že už odpÚTiee. byl v prívé iinstamioi písežné slyšeiii, m/eitio jiiiiiak se imu héihe fni'cžnost, iiiapnaváti Cihy^bit prvým s.Oiudem tuiin'Uiou.
tom, o
Na
jisté ni&b-ezF'e'&í, j-ež je spoj'eno s ustauiors-ieníim rak.
c.
r.
s.
„Odn^olámí" (str. 84), Upoizarugi tam iLa to, „že viž'domí o tK:m, že odpúiTe nesauí býti souidani odv€'lac-(ni už vuibec jako strain.a za úceleim icMk^aKu slytš'en, dc^dá strane slyéené j istoty i taím, kde A-ýporvié její sie s prarv^dou nes'rc\Tiá.Tá", ipoaikáz'al jseon
by
už
Vie
avóm
st.áti, že iby t.aiii, kide éoiiid prvé instaiiee o prísežném slyéaní jeidlné stnauy" iiébyl dostí opiatraým, „práve ustamoTeiní §ii 4S9 ku kriA'yhn pfeaibáan spolu' •svá.délo, akoli jini chce pedejíti«. S druhé strany sluší také
takžei
pri
se mtc'blo sn'adiiio
rcizibcidcviáiií
mysli, že i když sie cibé výpcivédi rozcbázejí, nemusí zd subjektívne vžidycjky "VýpiOAré krivou: strana líí Vec ve skuteéncsti cepraí\^di\ié, alici jsouc presvédiôe'n'a^ že miliuví prar^idin. Nelzte teidy višeoti'ecné t^Tiditi, že pripustí -li se clbe strany ku pKsSiŽé '\PCvédi, miusí býti jeldna z mch krivou (siifajektivné). miiti
ma
.í)ýtí
Ostiatne nielze prieblžeti ješté jeidné ckoikicsti. Soud oidvclia'cí jisté nercziliicidm'e Ifibkomysiiné slyš'eti také cruihou strauu pod písahciu; uiní tak jenom teibdy, má-ld o ípravdiivostii písežaié ^'ýpovédi jejíiliio cidpúirce váižné pocili^'ibin'Csti. I když by ae tedy poítalo s možností ki\^"cb písiab, buide to aisi peide.vším prís?>!h'a vykonjainá už v pai\"!é instainci, ktsrá pcmiise tsuto ziui^k, uikoli písiaiba, k níž dojide aiž v .dirulié instiautci. Nelze tady zajisté íci, že tetprve pcetiup^m lOidTiolací'bo souu Idcšlo ku pHsaze krivé; ta už zde ibyia pried tími.
se
Otáizka tato .bude zasluiiovati
hy
pí'i
píští
uia
každý
zpús-c^b.
b&dlívé úva-
Tef'Crm.é.
6. U'heir. e.
.
Dovoiuje, faby se
s.
zná také
istra.ny
zjvláištaií
dictbicidlly
priawdiivost roabcdlnié skutei-iiiosO:
smluvenov prísahu
na tdm, zálvilisí
{% 377).
že pravidivcst
neb ne-
již
vykcciá
nia príisarae,
ancb i cso'bia tretí, ntí':> na sli/bu vykonaném na másté prísahy podlie svedomí a cti (§ 380). Prísaha muže se opírati nejen o véciomí, n^'fbrž i o 'pouhé presvéidení (§ 377 II).' Pokud Ijy taková sonluvená písaiha byl.a pcidíklaidiean sniíiii úzaTreného m»ezi stranamá ve veci samé (§ 231 III), nebylo by Ize jeidina z nicíh
198
nemiu
piroti
.
raik. c.
aniž spatoMdti v iedni odchýlku od príine podiolbaié ustan.»vení (§ 205-
niôeibio n>amítati
s.,
jemž
má
v
tá
rak.).
A'le rozidíl je
v tem, že
nstaUícnieTií
*§>ii
377
aih. c. r, s. niení
spoini sauirem, nýbrž vztahuje »e i oa že &o'Ujd bude niusit roziliiciclniití rozsr.dkeim. To ade zniaiinená, Tiziiti 23d zákliad skutBÔnofStii potA^rz'Qné písalioii stT'a.ny neb osioby strany pinavidávy nie, tí'ôtí bisz dbkidii aiia to, jsoii-li prosté moJiou vnutit, laby tyto iskutenosti bez obledu na sYOJe presvedení vzal za základ rozhodnutí. Atohonelze scbvaJiovatiý
na
cibfliiiSiziein'O
lO'clkli'zeaií
mu
Mi
nejiiá
to
v
poidlie'
'zásadoiu volného ocieovámí dúkiazú lani se rozsudek na ipoidkladé zjšténéni sovdem a
so'u/bl'asie sie
snaih'OU, Tyhaildaviaitii
praK'idy.
Konene se odchyluje uh. c. . s. od rakouského i v tom^ s«j(U'dicem že piipcmiští proveidení idukazu slyéeiniin strain i (nejien pred soudcem dožádlaným). Ale podz píkidízu nieiO'dAT'atná prekážka, jež brátní stiramíinky, za nicíhiž to ioií né, afcy se k souidu pii-.oioesníiiniu dosta-Tdla, aneb nepomemé ná7.
pad
inným
—
— neospraiveidlují
tuto úchylku od zásaidy tu neodATatná pekáižka, jež (birámá stavané, a>by &q dostavila k soudu príoeesnímu, n^aní pi^kážky, ahy se tento souid sáim (celý) dostavil ke strane. Druhý dúvcd (náklaidy) se piak na soudce z príkazu oiuínóho ^iisbieo
klady
s tíjín spoj.ené
píniiosti,
na níž dlužno
tm-ati.
Nebo
jie-M
nehcidiíu
Mohli-li jsme pri jíných prúvodních prostedcích zjistiti znaiaié ipíednasi iihersikého zákonná proti rakouskémiu, n?];Zi8 tak íci o (dúkazu slyšemím strán. U'heirský c. . s. jpijal sQce i tu pa-inclp j^eidine sprá^iný (jiako rakoiuský), .al.e zustal j'aksi
mndhé a
aiiíttiozihodn'ute státí
na
piil ceste,
c'bmcizeiní
Pes
z
ehož
(prýiští jistá strniil'Oftt,.
tohoto pruvodniho soaidu pri bonoioení výisiadkú jielno.
téžk'Cipáidncst, pri p-ciiižívání
ipirostedku
a
vypravený systém rízení pruvodniho nelze se mnolidy .zmianým potížím, s niiniž jest SiOiudei záipoLirtá. Jest to pri(idi8!Višífln nea-yjiasnemost, jež tu zústává i po vyerpaní A'isiBC'h piostrieidlkii prúvcidinícih la j-ež zaaiie'diává v nitru soudo^A'é pocihybnosti .a mejistictu v ctázee, je-li skutkový stav správne zjiišten a tnedéje-li se nékteré stra/né /biezpráví, když sondoe tsin neb onen skutkový veizmie za zákliaid svólio razlicdmití, aneb když Ib'obaté
u'vajro^'íati
K
tranu se na prúvcidiní breanierao. se pojí astio i potíiž dlalší pcdle jatkétho právního názoru skutikcivý staiv posiuzcviatá:, ndbo je možno použití názoru toho i onoho, soudice, pdklioní-li se k názoru jiedncanu, cíti dobre i jeho sLalbiny a neuí ami z/de se SA-ý^n rozsiudkean spckojien. Nesnáze tyto vy\-'olaiy v posleidních lotecli zvláštni hnutí reformní, jež. uiezbývá scuídoe osvoJbciditi z jeibo dlni?šaiílio ipoisitavení, kde umyjJEi si prcsrbé rucie cidk.aizeíni
má
:
má
mu
— 199
než
roziboiclmoiiti sie
mu
ipfpo
„IbaicT
—
„yisecilino
^^anGÍbo",
nebo
niic";
a
&e Ibml ipi SA-ém rcizibodinutí jiakoiiisti eestou ste'.dní. Hiiiití toto, jež vyšl'o z Nizjczeímsika (s,n\\ Hartzfeld, Dier
áéái
Stireiit
práí\'o, aiby
der Pairteien, 1911, a »Het bemiddeleínd Vonnis», 1915; nizoizem. sjezdu právnického v Leydeinai 1916), nasio
a jednaní
Oiblasíii i TI
Nemiecku
(stiv.
ziejm.
Zeiler,
Dde.' veirniititielíndfe
Enrt-
s
—
177 243) i v R:akouisk)U (Hirnsielial Di<e Lebret dies Heraíklitos angewfeoidiet amf iden Ziváäiproaess, Ger. Ztg., . 9 a 10, 1920), nemižie zdie býti oivšeon pioidriobciváinio roizitiaru. Ale bylo tabia (na ne alesipo Tipozorniíti. kažldý zpúsiob biuide zaipoteaí velké opatírmioisti; jednak v tom smern, aby neibylo zaTáideno néoo, ôe(ho :
Na
sikutená (potreba žTota pá^'nibo nntné nefvyžadu'je (v té bu(dotn orozbcidiny zfcnišenosti
prísliišnýcb
org"ainisia'cí
píáné
p'rái\Tiic-
v toim smeTn, aby opaftení takoivóbo, i když se ukáže potrebným, nemioblo býti zniEmižíváno sotuldoeaii' ipobodlným neíb. méné STidomitým.
kýob), jeinak
Dr. V. Fajnor:
Jednotný obiansky zákonník. IV.*
Spoloné dlhy a pohadávky.^^) v nasledovnom uverejujeme revidované texty §§-ov 888 poznamena že komisia úmysene neísluje revidované ponevá sa nedá vede, jaké íslo bude môc obdrža ten-ktorý *
937.
(Treba
§§-y, § pri
úprave definitívnej).
««) Náv. Úhor. ob. zák. z r. 1914 a 1916 §§ 744—953. »Má-li viac osôb právo pohradáva delitené plnenie, delí sa pohadávka medzi nimi v pochybnosti na rovné iastky. Každý verite môže uplatni túto pohadávku samostatne, po výšku svojho dielu. každá že Patrí-li pohadávka viac osobám na taký spôsob,
môže vymáha
raz ju len celé plnenie, avšak dlžník je povinný plni, (solidarita veriteov), platia pravidlá §§ 940 952. Dlžník osvobodí sa voi všetl-'ivni veriteom., vyplní zaviazanos jednomu z nich. Totiež platí, niektorého z veriteov uspokojí právnym úkonom, pôsobiacim j ako splnenie, alebo zapoítaním. Právne prohlásenia, spojené s uplatnením pohadávky alebo so splnením zaviazanosti, jako sú najmä výpove, napomenutie, výkon práva voby, patriaceho niektorej strane, pôsobia voi všetkým boly aj veriteom ,aj ich vykonal len jedon z nich, alebo
—
ke
ke
ke
—
ke
upravené len na jednoho z nich. Spojí-li sa právo a zaviazanos v osobe niektorého veritea, prestane zaviazanos aj voi ostatným veriteom. Dlžník sa osvobodí
200
Jestli'že viac osôb súbi niekomu stejné právo k tejže veci alebo od niekoho sub takého práva príjme, sú jak pohadávka tak i dlh rozdelené poda zásad o spoloenstve. §.
Mimo prípady ustanovené
v zákone dlhuje tedy každý
z
niekoko spoludlžníkov dielnej veci len svoj podiel a podohne musí sa každý z niekoko spoluveriteov dielnej veci spokoji svojim podielom. §.
nedielne veci, môže každý verite nedielnej veci ju pohadáva na každom spoludlžníkovi, pokia z povahy veci nevychádza, že dlh môže splnený len spolonou innosou všetkých. Je-li tu však viac veriteov a jediný džník, nie je dlžník povinný vec vyda jedinému eriteovi, pokia sa mu Ide-li o
by
nedostane
môže buto žiada, aby
istoty;
sa
všetci veriteLia
dohodli, alebo vec uloži u súdu.
Pohadávky
a dlhy k ruke spolonej a nerozdielnej.^")
Súbi-li viac osôb totiež plnenie rukou spolonou nerozdielnou tak, že sa výslovne zaväzujú jeden za všeitkých a všetci
ke
veriterovi, sa plnenie stane nemožným vinou nienich. Prodlenie ktoréhokorvek veriteTa škodí aj ostatným.
vo! každému ktorého
z
Pohadávka nepremlí sa voi ani jednomu veriteTovi, pokiaT nenastaly podmienky premlania voi všetkým. Podá-li niektorý veriteT žalobu na splnenie, dlžník má právo plnenie voi ostatným odoprie, pokia spor trvá. Právo ostatných veriteov zasiahniif do trvajicelio sporu jako žalobník ostáva nedotknuté.
Právne úkony jednotlivého veritea a jirávne skutonosti nastupujúce v osobe jednotlivého veritea, ktoré nepodliehajú predpisom §§ 9Ai] 950, nepôsobia voi ostatným veriteom ,jestli len n.""vyplýva z právnelio pomení nieo iného. To platí menovite o obnovo dllui, o })Ostúpení pohadávky a o privolení (novácii). o preminutí
—
k prevzatiu dlhu. V omere medzi sebou oprávnení sú veritelia z i)ohadávky rovným dielom, jestli zákon alebo právny úkon inak nestanoví. mimo Patrí-li poliadávka na nedielne plnenie viac osobám prípad solidarity, môže dlžník vyplni svoju zaviazanos len k rukám všetkých a jodiiotlivý verite môže ))ožadovaf len takéto p]neni»^». Každý verite môže žiada ,ahy dlžník uložil movitú vec. ktorá má by daná, u siidu v prospech všetkých veriteov, alebo jestli sa k tomu a ahy odovzdal nemovitos, ktor.V nehodí, dal ju súdu do úschovy má by daná, súdne stanovenému opatrovníkovi (kurátorovi). Inak omedzuje sa úinok lirávnych skutoností, týkajúcich sa pohadávky, len na onoho veritea, v jehož osobe nastaly.» ]
—
—
XXXMI.
•"I) Srovn. §§. '238—iO. zák. i. zák.). »Zaviaže-li sa viac osôb právnym obchodným, voi tretej osobe sjjolone,
a nerozdielnou
(t.
j.
z r. 1875 (úhor. obeh. iikonom, ktorý je s ich strany zaviazané sú rukou spolonou
solidárne), neplynie-li
opak
z
úmluvy
s
veriteom.
201
má
vymáha poliadávku na
všetkých solidárnich, alebo na jednom; je-li pohadávka delitená, môže ju vymáha v iastkach aniž by preto ztratil právo na "Celú pohadávku voi onomu dlžníkovi, na ktorom ju vymáhal len ^ia.sTone. \eriter
právo
nych dlžníkoch, na viacej
z
Žalovaný dlžník rukou s spolonou a nerozdielnou môže použi t veriteovi len takých námietok, ktoré slušia voi veriteovi jeho •osobe alebo všetkým spoludlžníkom. V obchodrtí'Ch úkonoch a vôbec v })ríiiadoch, v nichž zákon stanoví záväzok rukou spolonou a nerozpohadávka dielnou, nemá. práva požadova solidárny dlžník, aby a boia rozdelená, alebo aby napred ostatní dlžníci boli žalovaní, neyrisUicha mu ani námietka, že ho verite samého žaloval na celú pohadávku. otiež platí o rukojemstve, bolo-li prevzaté za záväzok úkonu obchodného alebo nutno-li poklada samo rukojemstvo za pi-oti
—
I
;:
úkon obchodný.))
—904.
(Pomer viacej priamych dlžníkov.) oKaždý deliteným plnením, povinný je plni v pochybnosti rovr^ým dielom. Avšak kto zaviazali sa spolone na takéto plnenie, stoja jedon za druhého v pochybnostiach rukej emstvom Náv.
•z
954.
§-u.
viac dlžníkov, povinných
podporným (návratným, als Etschädigungsbúrgen). Je-li viacej osôb tým spôsobom povinno plni, že Ivaždý dlžník í>riamo ruí za celé plnenie (solidarita dlžníkov), platia §§. 956. — 963.). Verite môže vymáha pohadávku v celku alebo v iastkach od dlžníkov
alebo od ktoréhokovek z nich
poda
úbosti.
Všetci
pokia celá zaviazanos nebola splnená. Splní-li zaviazanos ktorýkovek dlžník, oslobodia sa i ostatní. Totiež platí, ked niektorý dlžník uspokojí veritea právnym úkonom, dlžníci ostanú zaviazaní,
pôsobiacim ako splnenie alebo zapoítaním. Podlenie veritea voi jednomu dlžníkovi prospeje i ostatným. Smluva na obnovu alebo na preminutie, ktorú uinil verite s jedným dlžníkom, ruší zaviazanos len tehdy, bola-li uinená tým úmyslom. Odklad, povolený jednomu dlžníkovi, prospeje ostatným tiež len pod touto podmienkou. Kto spolone prevzali solidárnu zaviazanos, ruia v pochybnostiach za vzájomnú vinu a za vzájomné prodlenie. Podobne ruí, kto solidárny spoludlžník záväzok iného, za jeho vinu dodatone prejal a prieah (prodlenie). Také právne úkony jednotlivého dlžníka, alebo také právne •skutonosti, nastalé v osobe jednotlivého dlžníka, ktoré nespadajú do §§. 956.— 900., nemajú úinku na ostatných dlžníkov, nevyplýva-li z iného. To platí najmä o spojení práva a zavia))rávneho pomeru zanosti, o premlaní, o jeho driemaní (odpoívaní) a prerušení. Dlžníci sú voi sebe navzájom zaviazaní plni rovným dieom. iného iiestanoví-li zákon alebo právny úkon inak a neplynie-li ani z okolností, za ktorých solidarita vznikla. Žiaden sa nemôže dovoláva voi ostatným dlžníkom preminutia alebo výhody, ichž sa mu dostalo od veritea pre jeho osobu. Nelzä-li vymôc na niektorom dlžníkovi iastku, ktorá naho pripadá, ostatní sú povinní hradi schodok v pomere svojej zaviazanosti; jestli ale jedon z nich spôsol>il nevymožitenos svojím zavinením, snáša. schodok sám. Zástavné (záložné) právo, hypotené právo a prednostné práva, zaisujúce pohadávku veriteovu voi niektorému dlžníkovi, uspokojí-li veritea iný dlžník, prejdú na posledného tak daleko, jako môže pohadáva na onom dlžníkovi náhradu. Totiež platí primeranie i o právach, plynúcich z rukojemstva. Je-li viacej osôb povinno plnením nedielným, treba použi na nastúpi ne pravidiel o solidarite dlžníkov. Totiež platí i tehdy, na miesto nedielného plnenia záväzok nahradi hodnotu alebo na"hradi škodu.»
o
o
'
o
ke
202 takýza jednoho, dlhuje každá celé plnenie, jestli len nesluší sub mimo zvláštnu úmluvu vyklada jako vzájomné zaruenie. A verite má toho vôu, žiada celú vec, alebo podiely, ktoré s£ zvolí, buto na všetkých spoludlžníkoch alebo na niektorých^ bol už: alebo žiada celú vec na spoludlžníku jedinom. I ho bol ten i onen velite podal žalobu, má právo voby. A zo spoludlžníkov uspokojil len z asti, môže pohadáva zbytok na ostatných.
ke
ke
§.
však súbil niekto totiež plnenie viac osobám a bololi výslovne ujednané, že ho môžu požadova rukou spolonou a nerozdielnou, je dlžník povinný plni celok tomu z veriteov,, kto ho najprv o to požiada. jG>tli
Jakonáhle jeden zo spoludlžníkov veritea uspokojil zcela, pohadáva na ostatných; a jakonáhle dlžník uspokojil zcela jednoho zo spoluveriteov, nemôžir ostiitní pohadáva nioho.
nemôže už verite nioho
§.
smluví spoludlžník s veriteom obtížnejšie podmienky, nespôsobí tým ujmy ostatným, a úavy a osvobO'denia,. ktoré svedia jednomu zo spoludlžníkov pre osobu jeho neprospievajú ostatnvm. Jestli
•§
spoluveriteov, ktorým vec Jestli a pokia z niekoko nerozdielnej, ten, ktorý obdržal ruke spolonej a súbená bola k celú pohadávku, je ostatným spoluveriteom nieím povinný — treba rozhodnú poda zvláštnych právnych pomerov medzi spoluveritemi. Nieto-li takého pomeru, jeden druhému niím
povinný nebude. §.
Spoludlžník rukou spolonou a nerozdielnou, ktorý zaplatil celý dlh zo .svojho, je oprávnený žiada na ostatných náhradu a to rovným dieom, pokia niet medzi nimi iného právneho pomeru. Jestli bol niektorý z nich nespôsobilý sa zaviaza alebo nenieji v stave, aby záväzok svoj splnil, rozdelí sa jeho podie medzi ostatných. Bol-li niektorý zo spoludlžníkov sprostený dlhu,
nemôže
to
ostatným pri pohadávaní
by
na ujmu.
(894. §.)>
Vedajšie ustanovenia pri smluvách."") 1.
Výmienky. §.
O výmienkach
nia,
smluvách platia vôbec stejné ustanovejaké sú dané o výmienkach pri posledných porídeniach. •»)
pri
Náv. 758.-767. (760.—7G9.)
§-u.
203
Pripojí-li isa sm'luve taká výmienka, jaká pri poslednom porídení platí za nedoloženú, je smluva neplatná. §.
výmienka, pripojená smluve, už pred ániiuvou, treba ju po smluve znovu vyplni len tehdy, záleží v jednaní toho, kto má naby práva a je možná ju Jestli sa vyplnila
ke
ke
opakova. §.
Právo pripovedané pod výmienkou odkladacou prechádza na dedia. 2.
Dôvod.
strany položily dôvod alebo úel svojho privolenia výslovne za výmienku, treba posudzova dôvod a úel jako každú inú výmienku. Ináe takéto prejavy na platnos úplatných smlúv nepôsobia. Pri smluvách bezplatných platia ustanovenia, dané o posledných porídeniach. Jestli
3.
as, miesto
a spôsob plnenia.'^) §.
Lehota urená zákonom alebo simluvou, sa poíta, nenie-li ustano'.ené iná, tak, že pri lehote urenej poda dní sa nepoíta de, na ktorý pripadá udalos, od ktorej lehota poína beža.
Konec lehoty, urenej poda týždov, mesiacov alebo rokov, pripadá na. ten posledného týžda alebo posledného mesiaca, ktorý menom alebo íslom sa shoduje na s dom, ktoiý pripadá udalos, od ktorej lehota poína beža; jestli nieto takého v poslednom mesiaci, dobieha lehota posledným tohoto mesiaca.
de
da
dom
§/^)
Polovicou mesiaca rozume treba pätnás mesiaca pätnásty jeho de.
Práva
poiatkom
,jehož nabytie je viazané
tohoto
stredom
dní,
na uritý de, nabývame nesplnenia záväzku
da. Právne následky
ke
de
alebo zmeškania nastanú až prejde posledný lehoty. Pripadne-li posledný urený k prejavu alebo k plneniu na nedeu alebo na štátoim uznaný sviatok, je posledným lehoty, pokia nieto iného ustanovenia, najbližšie nasledujúci všedný.
de
dom de
"M
Návrh
'-)
Srovn.
")
Náv.
"")
Srovn. Náv. § 8G5
855—872 (85G— 872). §§. 321—325 ^obchod, zák. §§. 868. 870 (868, 870). §(.
(865).
úhor.
»
»
204
Jestli nebola vyjednaná uritá doba, kedy sa má smluva splni, Izä žiada za jej splnenie ihne, to jest bez zbytoného odkladu. Jestli dlžník ponechal svojej ubovôli, kedy chce huto vyka až zonuiie a potom sa .smluvu splni, treba drža dediov; alebo ide-li o povinmsf osobnú, ktorá neprechádza na dedia, treba požiada sudcu, aby poda zásad slušnosti uril dobu, kedy sa má splni. Za takéto urenie treba žiada
ke
'vtedy, dlžník súbil splni poda moižnosti alebo sa to dá urobi. Ostatne treba i tu šetri ustanovení daných vyše 706), o lehotách pri posledných poriadeniach. {§§ 104
i
—
'
§.
'
Nemožno-li miesto splnenia zisti ani
z
úmluvy ani
z po-
vahy alebo úelu jednania, treba plni v. mieste, kde dlžník mal v dobe uzavrenia smJuvy svoje bydlište, alebo jestliže zánäzok vznikol pri provodzovaní podniku živnostenského alebo obchodného, v mieste závodu. Ide-li o platy peažité, povinný
je dlžník v pochybnostiach ich na svoje nebezpeenstvo a útraty veriteovi do jeho bydliša (závodu). Jestliže po 'vzniku pohadávky sa toto byono nebezpeenstvo a ony dlište zmenilo, nesie verite, o náklady vzrástly. Týmto ustanovením sa ni nemieni na tom, je povedané v prvom odstavci o mieste siplnenia.
doda .
o
o
'^'')
§.
Možno-li
'^^)
sub splni niekokorakým
spô^sobom,
'Voba medzi týmito spôsobmi dlžníkovi; avšak od konanej nemôže o svojej vôli odstúpi,
prísluší
voby
už vy-
§.
Bola-li
strana
smluva uinená
niekoko
z
s
si môže tá i oná potom voba zmarená
výhradou, že
vecí zvoli, a bola-li
náhodilou zkazou niektorej veci alebo viac
voba, smluvou viazaná. zavinenia dlžníkovo, odpovedá 'veriteovi ktorej prísluší
nenie strana, sa _však udalo toho, že voba bola 'vecí,
Jestli z
zmarená. ") Nár. § 802 (882). '»)
Srovn. Náv. §
8'd4.
Je-li
urenie a.su
k splneniu
nechané
dlžníkovi, stanoví ho v prípade potreby súd podFa slušnosti. (Text z .dlžníkovi, možno žiada r. 1911)). Oproti tomu text z r. 1914 znie: » splnenie až od jeho dediov. Ide-li o povinnos osobnú, uri as ku splneniu súd poda slušnosti rozsudkom. V7) Srovn. Náv. § 874 (874). '") Srovn. §. 219. zák. i. LX. z r. 1881 (uhor. zák. exekuný). >>Je-li dlžník rozsudkom zaviazaný, aby dal istú movitos alebo isté množstvo movitostí uritého driUiu, alebo aby zaplatil ich hodnotu v hotovosti: patrí prá^o volby v dobe urenej v rozsudku ku splneniu .
odsúdenému, po uplynutí
tejto
.
doby ale oprávnenému.
205 Frant. Mrština, odborový
r.
min, sprav.
íjna 1919, . 562 Sb. z. an. o podmíneném odsouzení a propušténí k trestnímu právu mladistvých dle zák. i. XXXVL z r. 1908 a VIL z r. 1913. 2n Pomer zákona ze dne 17. ríjna 1919, . 567 Sb. z. a n. o soudeh lichevchevních trestnímu právu mladistvých dle shora uvedených zákonných lánku. 1.
Pomer zákona ze dne
17.
L
Ad 1.: Správne vystižení tohoto peméru nebude ješté na delší dobu bezvýznamné, ponévadž soudé dle dosavadního postupu prací zákonodári^ý^ch nelze oekávati, že by zákon o trestním soudnictví nad mládeži, pripravovaný v ministerstvu spravedlnosti mohl býti uzákonén v zcela krátke dobé. Je pak správne rozešení otázky, o níž jde, tím duležitéjší^ když je známo, že soudy ve veci této nepostupují jednotné. Tak jmenovité prý soudy mladistvých v obvodu sedrie rimavsko-sobotské a levoské použivaji zákona ís. 562-1919, rovnéž i sedrie v Beregsásu, kdežto soudy mladistvých v obvodu sedrie v Košicích a Prešove a sedrie v Hustú maj í za to, že ohledné mladistvých zákona ís. 562 z r. 1919 užíti nelze.
Odpove na prvé uvedenou otázku podáva nám zejména štúdium genese zákona o podmínéném odsouzení a propušténí, nebo štúdium to múze nám zjednati presvedení o tom, co bylo úmyslem autorú zákona a zda úmysl ten byl orgánem vúle zákonodarné, Národním shromáždéním, pijat a v zákone samém néjak projeven. Již púvodní referentsk^ý návrh pamatoval na to, že pro mládež (do 18 let) bude nutno urití nékteré odchýlky od pravidel, obsažených v zákone o podmínéném odsouzení a propušténí, avšak stanovení odchylek téch bylo vyhraženo »pro organickou souvislost» zákonu o soudnictví nad mládeži, pri emž bylo zamýšleno oba zákony navrhnouti Národnímu shromáždéní souasné tak, aby mohly nabýti úinnosti stejného dne. A z toho práve dúvodu byly zákonem o podmínéném odsouzení a propušténí unifikovaný jen ony asti uherského práva, pojící se k instituci podmínéného odsouzení a propušténí, jež se dotýkají jiných osoh než mladistvých, totiž §§ 1. 14. zák. i. XXXVI. z roku 1908 a §§ 44. 52. trestního zákona i. zák. V. z roku 1878. Ona ást trestního práva mladistv^{rch, jež je obsažena v dalších paragraf ech citovaného zák. i. XXXVL z r. 1908 a v zák. i. VII. z r. 1913, méla býti unifikovaná teprve zákonem o trestním soudnictví nad mládeži. (Skutené také jsou v nyní vypracované osnove zákona o trestním soudnictví nad mládeži §§ 15.— 31., 33.-35. zák. i. XXXVI. z r. 1908 a zákon o soudech mladistvých zák. i. VII. z r. 1913 §-em 60. prehlasovaný za zrušený.) Tento pak úmysl, pro mladistvé vytvoiti odchýlky od všeobecných pravidel zákona o podmínéném odsouzení a propušténí, došel výrazu i v dúvodové zprávé osnovy, podané Národnímu shromáždéní, a to týmiž slovy, j ako v referentském návrhu, s tom obmenou, že eeno, že odchýlky od pravidel v predkladané osnove všeobecné stanovených búdou pro organickou souvislost pojatý do návrhu zá-
—
—
205 koná o soudnictví nad mládeži, kter^-^ vláda Národnímu shromáždéní v blízke dobé podá. K tomu pak pripojená tato další veta: »Do toho -asu búdou platiti ustanovení tohoto zákona i pro mladistvé provinilce.» Podotýkam ale hned, že nebylo úelem této vety dotknouti se nej ak právni ch pomeru slovenských a že autor vety té nechtél nie jiného, než odkliditi nedorozumení, jaké by snad mohlo vzniknouti pri etbé rení o nutnosti vytvorili odchýlky pro osoby mladistvé, že snad zatím do stanovení všech odchylek zákon má platiti jen pro Také nebylo toto rení provázeno nejakou zmenou zákonného textu. dospelé, avšak pro mladistvé ne.
Dovodíme hned, že by ku takové zmene bylo muselo dojíti kdyby zákony o trestním soudnictví nad mládeži na Slovensku a v Podkarpatské Rusi mély býti zákonem o podmínéném odsouzení a prepustení néjak doteny. Zákonná ustanovení, platná na Slovensku a v Podkarpatské Rusi o trestním soudnictví nad mládeži neznají podmínéného odsouzení, ale propuštení na zkoušku bez odsouzení. Hlavní zásady jsou vidny z §§ 23. a dalších zák. i. VIL z r. 1913. Soud mladistvých má zkoumati, zda-li snad není žádoucno v zájmu rozumového a mravního vývoje mladistvého, aby nebyl nad ním vynášen vúbec rozsudek. Zodpoví-li si tuto otázku kladné, múze dle § 23. zák. i. VIL z r. 1913 nékoiikerým zpúsobem skoniti ízení bez formálního projednání: tak predem múze bez ohledu na to, je-li rozumové a mravné vyspé'ivm, naríditi, aby zákonný zástupce mladistvého, jeho príslušník nebo j iná vhodná osoba mély ho pod domácim dozorem, nebo múze uinili opatrení, aby dostal domáci neb školní trest, prípadné, aby byl proto, že mu v dosavadnim okolí hrozí zpustnutí, podroben polepšovací výchove. Nebo múze mladistvého propustiti na zkoušku nebo na dobu 3 12 hodin v príhodné místnosti soudní ho uzavíti s odejmutím neb obmezením stravy, nebo konené, je-li in nepatrného významu, múze ízení zastaviti.
—
Jen tehdy pak, není-li téchto podmínek, koná se líení a pri nalézti soud mladistvých na trest dútky, penéžité pokuty nebo uzamení, státního vézení nebo vezení. I zde pak j ešte múze místo toho uinili usnesení o ochranné výchove anebo ízení
ném múze zastaviti.
Již z tohoto suchého výpotu opatrení, k nimž je soud mladistvých povolán, je zejmo, že úely, jichž se dosahuje podmínér^í/m odsouzením, jsou zde se zetelem na telesný a duševní vývoj osôb mladistvých a povahu j ich deliktu splovány j inak. a to celou radou opatrení j iných, a že pro instituci podmínéného odsouzení vedie téchto opatrení není zde zadného místa. Jmenovité instituce propuštení na zkoušku, jak je obsažena v § 23. cit. zákonného lánku a jejíž pijetí bylo pri poradách o osnove zákona o podmínéném odsouzení a propuštení s poukážem na anglický zákon »Probation of offenders act» navrhováno pro mladistvé provinilce, a o emž rozhodnouti bylo vyhraženo osnove zákona o trestním soudnictví nad mládeži, iní naprosto zbyter^í^m a zrovna nemístným, aby vedie ní bylo používáno instituce podmínéného odsouzení. Jestliže tedy, jak patrno z toho, co shora uvedeno, §§ 14.—36. zák. I. XXXVI. z r. 1908 a i. VIL z r. 1913 zúmyslné nebyly zrušený, není možno, aby vedie nich bylo užíváno také ustanovení zákona ís. 562-1919 o podmínéném odsouzení. Rovnéž tak ale nelze použití onéch ustanovení posléz citovaného zákona, která jednají o podmínéném propuštení. Soud mladistvých použije prráva svého uložili trest na svobodé jen tam, kde jiná opatrení nezdají se mu pro nápravu provinilce a ochranu spolenosti postaitelná, pro uložení trestu toho platí zvláštni sazby § 68. zák.
207 r. 1913 (jímž pozménén § 28. zák. i. XXXVI. z r. 1908) a pro výkon takovýchto trestu platí nadále nezrušené ustanovení § 29. zák.
íl. VII. z
svobodu, jestliže osvedila píli a dala na jevo známky polepšení a to po dvou tretinách trestu, ^'ýkon trestu pro neosvedení se múze nai'íditi jen ministr spravedlnosti. Použití pak tohoto zvláštního trestního práva mladistvých není obmezeno na soudy mladistvých a použije ho i rádr^ soud (prípadné senát sborového soudu) v prípadech, uvedenvch v § 56. zák. i. VII. :z roku 1913. Dle toho máme za to, že zákona o podmínéném odsouzení a propušténí ís. 502-1919 Ize použití na Slovensku v Podkarpatské Rusi
jen tam, kde nelze použíti zvláštního trestního práva mladistvých.
Ad 2.: Z úvah ad 1. jsme poznali, jaké zvláštni postavení má na Slovensku a v Podkarpatské Rusi trestní právo mladistvých a že nemél zákonodárce žádným zpúsobem vúli toto právo nej ak obmeziti nebo zúžiti ve prospech ustanovení všeobecných, naopak, že si vyhradil toto specielní právo znovu upraviti a zavésti je tam, kde jeho dosud nebylo. To dlužno míti na mysli, položí-li se nám otázka, zda snad zákon o soudech lichevnich dotkl se néjal'"(Ým zpúsobem trestního práva mladistvých. Podlé materialií zákona o soudech lichevnich nedali to arci autori zákona žádným zpúsobem na jevo, jaké stanovisko v této veci zaujímajú Myslím, že pri onom chvatu, s jakým bylo na zákone o soudech lichevnich pracováno, nikdo na myšlenku, "upraviti pomer k zák. i. VII. z r. 1913, aninepipadl.
V
takových však prípadech jako tento není jinak možno, než
výkladem celkové tendence zákonodárcovy dospéti ku stanovisku, jak hy se byl zákonodárce zachoval, kdyby mu pomer ten byl býval znánriv, a zkoumali, zda-li ustanovení, j im prijatá, názoru tomu nejsou nej ak na závadu. Ptáme se tedy, co bylo úelem zákona o soudech lichevnich?
Odpove
zní: Rozsuzování deliktu proti váleným pedpisúm o zásobovaní dáti do rukou lidu s potrebnou moci práva materielního. Toto materielni právo bylo pak upraveno zákonem ís. 562-1919. Tini ale arci nedotena platnost zák. i. XXXVI., jenž upravuje právo materielni pro mladistvé provinilce, takže pak dlužno užiti opatrení, uvedených v § 17. tohoto zák. i. a prípadné tedy zvláštních sazeb, naznaených v § 68. zák. i. VII. z r. 1913. Jde tu o pomer specielního zákona pro mladistvé provinilce ku zákonu všeobecnému, na kteléž zákony zákon c osobách mladistvých odkazuje. Platí-li tedy materielni práva zvláštni, jde dále jen o to, zda bylo odstranéno snad formelní právo osoh mladistvých, zda byl doten ve své púsobnosti zák. i. VII. z r. 1913. Tvrdím, že nikoliv. Pedem sluší uvážili, že zákon o soudech lichevnich je v pomeru k zák. I. VII. z r. 1913 zákonem všeobecným. Upravuj e píslušnost a ástené ízení pro urité druhy deliktu, jež zákon íslo 568-1919 postavil pod prísne tresty. Naproti tomuto rízení, jež je všeobecrivm pro všechny provinilce. spáchavší ten který delikt, je právo mladistvých právem zvláštním, a to nej en materielním, nýbrž í formelním, nebo upravuje ízení odlišným zpúsobem pro osoby mladistvé. A práve proto, že materielni právo osoh mladistvých je i proti materielnímu právu lichevnímu právem zvláštním a nutno pr«to pro mladistvé provinilce užití jiných sazeb trestu na svobodé a vúbec i jiných druhú trestu na svobodé, ba že Ize prípadne užití jir^^ch opatrení vúbec než uložení trestu ztráty svobody, jmenovité ku p.
:08
propušténí na zkoušku, polepšovací výchovy, dútky atd., je význam, býti té okolnosti, že by místo soudn mladistvých soud lichevní príslušným pro ízení, zcela nepatrr47 a nutno tvrditi, že zákonodarná tendence, pro níž dano prísne provádóní zákona . 568-1919 dorukou lidu, zde vúbec splnená býti nemúže. Mimo to však Ize dok.ázati, že soud mladistvých i podlé znení
ml
zákona samého je povolán k tomu, aby vykonával trestní ízení pra ony delikty, jichž rozhodovaní je piikázáno sudúm lichevním. Ustanovuje § 3. zák. i. VII. z r. 1913, že do oboru púsobnosti soudú mladistvých náležejí' trestní vecí mladistvých, kteí se dopustili takovéhotrestného inu, který podlé §§ 15. 18. zák. i. XXXIV. z r. 1897 náleží do púsobnosti soudú. Dle § 2. zák. . 567-1919 jsou soudy lichevní ííamostatr4ými oddéleními soudú a nelze tudíž pochybovali o tom^ že podmínka § 3. jest splnená. A § 8. cit. i. VIL z r. 1913 ustanovuje^ že v trestních vécech osoh mladistvých platí predpisy trestního rádu jen potud, pokud neplyne nie jiného z ustanovení zákona o soudech
—
mladistvých. I kdyby tedy lichevní soud snad mél souditi ve vécech osoh mladistvých ale mél používali nejen materielního ale i formelního práva osôb mladistvýcn, bylo by takové souzení zbyteným zatížením soudú lichevních, jež by nemélo zhola zadného smyslu. Lichevní soud není dle svého složení a povolaní zpúsobilým k tomu, aby
uplatnil ta zvláštni hlediska, z nichž má posuzovati delikt mladistvého provinilce soud mladistv^ých. Kdyby tedy všechno toto bylo Národní shromáždéní uvážilo^ dále pak i, že prospech štátu toho nekáže, aby do rukou lichevních soudú dano i souzení mladistvých provinilcú a kdyby tomu dalovýraz, nebylo l)y mohlo rozhodnutí dopadnouti jinak, než že delikty níladistvýc'h provinilcú, souzených dle materielního práva uherského nelze posuzovati dle zákona . 567-1919 a že pro né platí nadále ustanovení I. XXXVI. z r. 1908 a i. VIL z r. 1913 a k souzení deliktu jich že je v každém prípade povolán nadále tam, kde byl príslušným soud mladistvých, tento. Že pak takov^/to stav jest de lége lata, nutno souditi nejen ze shora uvedeného ustanovení § 3. zák. i. VIL z r. 1913„ ale i z toho, že zvláštni právo mladistvých, jak materielní tak i formelní, nijak výslovné ve své úinnosti c*)mezeno nebyljo a žeby obmezení takové, kdyby bylo bývalo zamýšleno, bylo muselo se stati výslovne a to proto, že j de o právo specielní.
I.
Jurecký.
Rozhodnutie najvyššieho súdu vo veciach trestných. 1
NesrozumiteTný je ten rozsudok, ktorým v prípade pokusu zloinu zúmyselného zabitia loveka (§. 279., 65 Trz) pri použití §-u 91 Trz. trest bol vymeraný v trvaní 4 roného žaláru. da trestnej sadzby druh trestu na slobode je káznica a súd na základe §-u 66 Trz. trest urí v žalári, trvanie tohoto druhu trestu
Ke
by
musí
niže 2 rokov, (bod 10 §-u 384 Trpp. §§. 279. 65. 91. 24. 66. Trz).
Najvyšší súd usniesol sa nasledovne:
Z dôvodu formálnej zmätonosti, uvedeného v bode 10. §-u 384 z úradnej povinnosti zrušujú sa rozsudky obidvoch súdov níž-
Trpp.
I
209 šieho stupa, nariauje sa nové pokraovanie, ktoré previes dria ako porotný súd v B. B.
má
se-
Dôvody Proti rozsudku súdnej tabule zmätonú sažnos oznámili obžalovaný a jeho osobitný obhajca na základe bodov 1. a. c. 3. §-u 385
Trpp/ Sedria obžalovaného za vinného uznala z pokusu zloinu zúmyselného zabitia loveka da §-u 279. a 65. Trz. a preto ho odsúdila na základe §§ 279, 66. a 289., použitím §-u 91. Trz., na 4 roný žalárj ako na hlavný trest, a na 3 ronú ztratu úradu, ako vedajší trest. do viny a trestu potvrdila. Súdna tabula tento rozsudok
o
predpisuje, že 1. pokus má sa tresta l'avnejšie, než dovšený in, 2. trest za pokus vymera sa môže aj niže tej najmenšej miery trestu, ustáleného na vykonaný zloin alebo prein, 3. trest za pokus vymera sa môže aj od ustanoveného v Tavnej šom §.
druhu
66. Trz.
trestu.
smysle' týchto predpisov súd má rozhodnú: vymeraný by má v rámci trestnej sadzby, ktorá v prípade je káznica od 10 15 rokov,
V
i
trest
ke
—
danom
najmenšia miera
tejto trestnej sadzby pri ostrá v tom istom druhu trestu, ale niže v danom prípade v káznici niže najmenšej miery trestnej sadzby, 10 rokov na dol až po dva roky (najkratšie trvanie káznice dla §-u
i
bola:
by však
trest
aj tá
vymeraný
by má
—
22. Trz),
a ak by aj táto najkratšia doba káznice ostrým trestom sa ukazovala,
i urený v
trest je
ktorom druhu
—
v
trest
tedy 2 roky
—
príliš
by má
vymeraný
v zákone
—
v Tavnej šom druhu trestu, než aký danom prípade na miesto káznice v žaláru, urenv môže bv aj v 6 mesiacoch (§. 24.
Trz.). z trestného zákona íe, prípade vymeraný by môže,
Všeobecným pravidlom, vyplývajúcim trest v avnejšim druhu len v tom by aj tá najrnenšia miera zákonom na slobode bola príliš ostrá.
na
istý
'
>
ke
as ureného
druhu
trestu
Avšak súdy nižšieho stupa vzdor tomu, že trest vymera mohly v káznici, a to nielen v trvaní 4 rokov, lež aj niže tejto doby až do 2 rokov, trest urily v 4 ronom žaláru. Toto ustanovenie, a nie inak aj tá okolnos, že súdy nižšieho stupa pri výmere trestu za potrebné držaly použitie §-u 91. Trz., bez toho však aby tento §. vskutku boly upotrebily, a bez toho, aby ku výmeru 4 ronej ztraty na slobode odvolávanie sa na § 91. Trz., najm.enší trest v prípade §§ 279. a 65. Trz. bolo potrebné bývalo, v smysle §§ 66. 91. a 24. Trz. je 6 mesaný žalár a dTa toho vymeranie 4 ronej ztraty na slobode nemôže považované by za priblíženie sa sa tomu najmenšiemu, zákonom stanovenému, poažne vymerateTrozsudkov súdov nižšieho nému (§. 66. Trz) trestu,: disponujúcu stupa nesrozumitelnou inia. Bez zodpovedajúcich dôvodov tohoto výmeru trestu nemožno zisti ani to, i súdy nižšieho stupa mýlily sa na ujmu alebo v pro'.pech obžailovaného. V neprospccii obžalovaného sa mýlily jestli da správneho ponímania zákona ponajprv v tom smere sa usniesly, že trest v ktorom druhu vymeraný by má, a aj to najkratšie tr^^ani--' káznice, tedy 2 roky, za príliš ostrý trest pokladajúc uznaly za potrebné uri trest na miesto káznice v žaláru, ako v Tavnej šom druhu trestu, trest žaláru však vzdor tomu nevymeraly niže dvoch rokov.
ve
as
—
—
210
—
V prospech obžalovaného sa mýlily jestli nesprávnym vysvetlovaním zákonných ustanovení najprv o tom rozhodovaly, že obžalovaný na aki dobu pozbavený by má slobody, a len potom uvažovaly o tom, že trest na slobode v akom druhu trestu vymeraný
—
by
má.
Ponevá tedy súdy nižšieho stupa spáchaly v dobe 10. §-u 384. Trpp. uvedený dôvod formálnej zmätonosti, a tohoto dôvodu v smysle posl. odst. §-u 384. Trpp. treba si všíma z úradnej povinnosti. preto Najvyšší súd v smysle odst. L §-u 34. Trppnov. musel dla predpisov odst. I. §-u 404. Trpp. pokraova. Následkom tohoto usnesenia bezpredmetnými sa stály oznámené zmätoné sažnosti. 1. júna 1921. ís. Kr III. 205-21.
Da
2.
Odpci v dôvodoch rozsudku súdnej tabule ini rozsud^sk mesrczuEiitenýin. V rozsudku úplnou uritosou treba ozni to ustanovenie zákona (kvalifikáciu), ktoié applikované by má. Súd môže kvalifikovia in obžalovianého cl;a prísnejšieho ntstanovenia zá'kona, než ako ho kvalifikoval žalobník. Toto do kvalifikácie právo, v prípade napiadnutia rozsudku sedrie
o
prináleží aj súdnej tabuli, (bod 10. §-u 384, §§ 325. 387 Trpp., § 462 Ti z). Najv^^šši súd usniesol sa ma.^ledovne:
Z dôvodu formálnej zmätonosti, oznaeného v bode 10. §_u 384. Trpp. z úradnej povinnosti a v celom rozsahu zrušuje sa rozsudok súdnej tabule spolu laj s hlavným odvolacím poá súdna tabula upravuje sa k alšiemu jednávaním a k
pravidelnému pokraovaniu. Dôvody: Niajvyšší súd preskúmajúc rozsudok súdnej tabule doši?l k nasledovnému výsledku. Súdna tabula v isvojom rozudku z jednej strany za správne uznáva dôvcdy sedriálneho rozsudku, z druhej strany však vyslovuje, že obžalovaní u Ma Ka zákonite a pravidelne pokraovali, a len vtedy im napadly myšlienky odcudzenia koži, m. už blížili k bytu Ma To. Tieto dôvody jeden druhému odporujú, ve jestli J. O. zákonite a pravidelne pokraoval u Ma Ka, nemohol tie kože už u Ka a od neho, z jeho držby oda, tým cieom, aby si ich bezprávne privlastnil, ako to sedria v svojom rozsudku a zvláš v dôvodoch zistila a vypovedala. Následkom tohoto odporu v dôvodoch nesrozumiteným sa stáva rozsudok súdnej tabule, a to nielen ohiadom inu obžalovaného J. Oa, do inu obžalovaného Aa Ka, nalkoko vinnois tohoto iež aj •obžalovaného riadi sia da toho, i J O spáchal trestný in, a jestli ho spáchal, ako sa má on kvalifikova. Nesrozumitenos rozsudku len kopí v dôvodoch uvedený ten výraz »zcdpovednejší je inu obžalovaného Ja Ca § 462. Trz.» (zloin z prenevery v úrade). Ten výraz »zodpovednejší» postráda všctkej presnoisti miesta a uritosti. V rozsudkoch súdov takéto stupovanie
ke
o
211
úplnou uritoisou oznai má to by má. Nesrozumitenos rozsudku je dôvodom formálnej zmätonasti, oznaeným v bode 10. §-u 384. Trpp. a v smysle poisl.
nemá, a súd v rozsudku
s
ustianovenie záko»nia, ktoré aplikované
všíma sa majúcim z úrad. novinnosti. Preto Najvyšší S!úd v smysle odst. 1. §-u 34. Trppn. (odst. I. §-u 404. Trpp.) eiusel zruši rozsudok súdnej tabule spolu aj s celým tým konianím, ktoré nasledovalo po inu, ziakLadajúcemu spomenutý dôvod zmätonosti, a upravi súdnu tabulu k alšiemu praviodst. tohoto §
delnému pokraovaniu. Mylné je to právne stianovisiko súdnej tiabuLe, že v prípade do kvalifikácie v neprožalobcovho odvoiljania, oznámeného
o
spech obžalovaného proiti I. stupovému rozsudku in obžaloA^aného súdnou tabulou nemohol by by kvalifikovaný dia prísnejšieho ustanovenia zákona než ako ho kvalifikoval žalobca. napadnutá je kvalifikácia trestného inu v neprospech obžalovaného, súdna tabula povinná je preskúma rozsudok sedrie v tom smere, i kvalifikácia zodpovedá zákonu, a i nie. A v takomto prípade súdnia tíabula nie je viazaná návrhom do (kviažalobcu, práve tak ako sdriu neviaže návrh žalobcu ifikácie (§ 325. Trpp.). V takomto prípade odst. I. §-u 387. Trpp. nestavia medze tomu, aby súdnia tabula aij prísnejššie kvalifiobžalovaného, ako to žalobca navrhol, samozrejme v Jcovala i rámci totožnosti inu a predpokladajúc, že súdna tabula zadržala predpisy odst. 3. §-u 325. Trpp
Ke
o
Da
30.
marca
1921.
ís Kr
III.
171-20.
3.
o
do zistenia Nesrozumitenos rozsudku. Náležitosti rozsudku skutoností a riešenia právnych otázok. Dôvody rozsudku. Sostavenie dôkazov. Puhé registrovanie výpovedí obžalovaného, svedkov, znalcov v rozsudku nemôže by považované za dôkaz, dôkazom stane sa prijíma ono len vtedy, ke súd v rozsudku výslovne vypovedal, že z tých výpovedí za pravdivú skutonos? Rozdiel medzi skutonosami a právnymi pojmami. Spôsob vypracovania rozsudku. Hmotný súbeh trestných inov, (bod 10. §-u 384, §§ 324. 327. 328 Trpp. odst. 3. § 33 Trppn. §§ 69. 70. 96—103 Trz). Najvyšší súd
o
usniesol
sa nasledovne:
Z dôvodu formálnej zmätonosti, oznaeného v bode 10. §-u 384. Trpp. z úradnej povinnosti v celom rozsahu zrušujú sa rozsudky oboch súdov nižšieho stupa spolu aj s hlavným, a hlavr^ým odvolacím pojednaním. Nové pokraovanie previes má sedria v Be. Dôvody: Proti rozsudku súdnej tabule oznámili zmätonú sažnos verejný obhajca, potom obžalovaní I , J B a E Kvá na základe bodov §-u 385. Trpp. Najvyšší súd preskúmajúc rozsudok súdnej tabule a touto potvrdený rozsudok sedrie, došiel k nasledovnému výsledku: Súdv nižšieho stupa uznaly za vinných všetkých troch ob/.alovar^/ch, ako spolupáchateov, da §-u 70. Trz. z trojnásobného zloinu krádeže da §-u 333. Trz. kvalifikovaných da bodu 3. §-u. 336. Trz. kvalifikujú sa a §u 48. Trznov., ktoré krádeže u obžalovaného la 1.
a
3.
a
14*
212 obžalovaní dra §-u 338. Trz. Dra výroku sedriálneho rozsudku spáchali tieto zloiny tým, že »24. marca spolu a spolone odali po z držby a bez dovolenia I. Ra Ka vo Fu zo zavreného chlieva vylomení zámky 12 slepíc v cene 840 korún, II. Ja Oa v Šu zo zameného chlieva po zlomení zámky 15 slepíc v cene 1050 korún, III. Ja Oa v Beh z otvoreného miesta 13 slepíc v cene 780 korún, tédy cudzie movité veci, v cene vyše 200 korún ale niže 4000 korún, za tým úelom, aby si ich bezprávne privlastnili, pri pre zloin krádeže už dvakrát bol trestaný, od odpykania posledného trestu ešte 10 rokov ueupl>Tiulo, a prítomné trestné iny i následkom iných okolností ako zloiny sa kvalifikuj ú.» V dôvodoch sedria skutkový^#pLi:?^*''ííasledovne zistila: »Dokázané je, že v noci uvedené, 24. marca 1920 stala sa krádež, ako je to vo výroku obce, v ktorých krádež bola spáchaná sú pri ceste, a ni sú príliš vzdialené)) súd nabyl úplného presvedenia o tom, že obžalovaní kohúta i sj0IKke sami ukradli)). Súdna tabula dôvodzovacú rozsudku sedrie doplnila tým ,že ))obžalovaní sa o spáchaní krádeže všetky obžalovaní sa tých krádeží súastnili)). dohovorili Dla §-u 328. Trpp. súd povinný je v dôvodoch rozsudku rozloži, že ktoré skutonosti, a z akých dôvodov drží za dokázané alebo nedokázané, potom uvies má aj tie dôvody, ktoré boly smerodajné pri riešení právnych otázok. Ponajprv tedy treba zisti zo skutoností utvorený skutkový stav (stav vecí), totiž sa dialo, a je spoznatelné ludskými smyslami. Skutonosou je na pr. kde, kedy, odkia, komu, ktoré veci, akým spôsobom, (vylámaním dvier, zlomením zámky vnišiel páchate! do robil bytu, preškriabal sa cez plot, vliezol do bytu cez okno) páchate s odatími vecmi, akú cenu malý tieto veci, viacerí dohovorili sa o spáchaní krádeže. Avšak nie je skutonosou, že obžalovaní »spolu a spolone z držby» odali veci, »za tým úelom, aby si ich bezprávne privlastnili;)) nie je skutonosou ani »presvedenie súdu, ani oznaenie nejakého inu ))krádežou» (sami ukradli), a práve tak ani to že ))obžalovaní tých krádeží sa súastnili)) a že sú »spoluv páchatelia)). Toto všetko sú právne pojmy, právne prvky, tvoriace zákone urer|7 nejaký trestný in, ktorých jestvovanie v konkrétnom prípade treba ustáli na základe zistených skutoností. toho súdy nižšieho stupa malý zisti ako skutonosti, že aké pri každej jednej krádeži každý jeden obžalovaný akú innos, a skutky vykonal, zvláš i bol prítomný na mieste odatia vecí. vôbec ako sa ))súastnil» krádeží (na pr. zlomil zámku, vzal slepice z chlieva, akal, strežal, a kde, i na mieste spáchania inu, i inde). Avšak súdy nižšieho stupa nezistily, že každý jeden obžalovaný v každom jednom prípade akú innos vykonal. Zistenie t^vchto okolností je liezpodmienene potrebné, lebo Najvyšší súd obmedzený je skutonosami, zistenými súdy nižšieho stupa (odst. 3. §-u 33. Trppn.) a po hmotnej stránke len to môže skúma a posudzova, len v tej otázke môže rozhodova, i nižšie súdy správne upotrebily vypovedaly, že nimi zistené skutoustanovenia zákona vtedy, nosti v sebe pojimajú tvoriace právne prvky nejakého trestného inu, totiž, že obžalovaní také skutky vykonali, ktoré zodpovedaji v zákone ustanoveným právnym, nejaký trestný in tvoriacim elementom. Bez zistenia ^f/chto skutoností tedy nie je možné rozhodova v tej právnej otázke, i obžalovaní ))spolu a spolone z držby iných do odali)) sleiúce. poažne že inenie tkorých ol)žalovaných spadá pojmového kruhu týchto právnych výrazov, dalej i »sa všetci obžalovaní súastnili tých krádeží)), a i toto »súastnenie» zodpovedá u každého obžalovaného ustanoveniam §-u 70. Trz. alebo §-u 69. (bod 1. 2.) Trz. príi)adne inému zákonnému ustanoveniu. je už ustálené, že zistené skutonosti, ktorým právnym, v zákone ustanoveným prvkom zodpovedajú, treba oznai (uri) a aj
—
om
da
as
.
.
.
o
o
o
Da
ke
Ke
213 "kvalifikova trestný in da zákona a vyzdvihnú tie okolnosti, ktoré slúžia za základ upotrebovanej trestnej sadzbe, (litera a. b. §-u 327. Trpp.). V takom prípade, ide o viac trestných inov (hmotný súbeh), smerodajné sú ustanovenia §§- 96. 103. Trz. V smysle ustanovení týchto §§-ov v disponujúcej asti rozsudku treba sa tak odvoláva na patriné §§-y, aby vylúená bola pochybnos v tom
ke
—
ohade, že súd na základe ktorých ustanovení zákona vymeral trsst. Tejto povinnosti súdy nižšieho stupa nevyhovely, lebo vzdor tomu, že obžalovaných za vinných uznaly z viac zloinov krádeží, nevymeraly ich trest na slobode súhrnne dla §§-ov 96. a 99. Trz. Dôvody rozsudku majú by systematiné, majú by v shode s dátami hl. pojednávania a majú by vyerpávajúce. Sdría v dôvoobžalovaní tvrdili, dzovacej asti uvádza ponajprv, sa bránili, vypovedal svedok. Z odporu, nachádzajúceho sa v tvrdepotom, niach obžalovaných, a uvážiac svedeckú výpove, sedria odviedla tú konklúziu, že výmluvy obžalovaných nie su veiTihodné, a tak sedria nabyla úplného presvedenia o tom, že obžalovaní kohúta a slepice
o
o
ím
sami ukradli. Tieto dôvody postrádajú všetkého systému, nesrovnávajú dátami hl. pojednávania a trpia nedostatkom.
sa
s
Predovšetl-|'/-m treba zisti skutonosti (skutkový stav), potom treba uvies dôkazy (soznanie obžalovaného, výpovede svedkov, dobrozdanie znalcov, listiny at.) na ktoré je tento skutkový stav založený a ktoré prípadne vyvracajú obranu obžalovaného. Žatým má nasledova riešenie právnych otázok, a tomu zodpovedajúce právne dôvody (tvoriace právne elementy trestných inov, in obžalovaného akým trestr^'^m inom je, ako sa má kvalifikova, príetnos, výmer trestu). Rozliádzanie a smiešanie skutkových a právnych dôvodov
zapríiuje nejasnos, zmätok a nesrozumitenos. Súd má sa zaobera s každým trestným inom, vzhladom na každého jedného obžalovaného, a zvláštnu pozornos má venova prípadom takým, ke sa výpovede obžalovar^Ých ako je to aj v prítomnom prípade ohadom udajne spolu a v spolonosti spáchaných inov v podstate rozchádzajú. V takýchto prípadoch potrebné
—
—
všímanie si všetkých podrobností výpovedí svedkov, aj odhliadtej požiadavky zákona, aby odpory, vyskytujúce sa vo A^/povediach, už na hl. pojednávaní boly dla možnosti a prípustnými prostriedky odstránené. Z protokola o hlavnom pjednávaní je patrné, že poškodený J O bol vypoutí a svedil, že krádež bola u neho spáchaná z uzavretého chlieva vylomením zámky a že bolo ukradené 15 sleplc. Vzdor tomu sedria vypovedala, že krádež táto bola spáchaná z otvoreného miesta, a že bolo ukra.dené 13 slepíc ,bez toho, aby bola uviedla dôvody svojho zistenia. Protokoll tento vôbec neobsahuje údajov na to, že by u J Oa bola krádež spáchaná zo zameného chlieva po zlomení zámky, a že by mu bolo ukradené 15 slepíc. A sedria vzdor tomu a vzdor predpisom odst. 1. a 2. §-u 324. Tii^p. zistila odatie 15 slepíc a kvalifikovala túto krádež dla bodu 3. §-u 33G. Trz. bez toho, aby bola odôvodnila svoje zistenie a ustálenie. Dla tejto istej zápisnice o hl. pojednávaní svedok R K tak vypovedal, že mu bolo ukradené 24 slepíc. Vzdor tomu, a bez zodpovedajúceho odôvodnenia sedria zistila že v tomto príp. bolo ukradené len 12 slepíc. Sedria všetky tri krádeže kvalifikovala aj da bodu 3. §-u 336. Trz. vzdor tomu, že da jej zistenia obžalovaní u J Oa z otvoreného miesta ukradli slepice, a vôbec neodôvodnila to, že túto krádež následkom akých okolností, akieho spôsobu spáchania inu kvalifikovala aj da tohoto ustanovenia zákona. Z horeuvedených vysvitá, že dôvody rozsudku sedrie, a ponevá súdna tabula tento rozsudok potvrdila, ani dôvody rozsudku súdnej tabule nie sú vyerpávajúce, tedy trpia nedostatkom a nie sú v shode •s dátami hl. pojednávania. je
nuc od
:
214
o
sa týka dôkazov, treba poznamena, že puhé registrovanie' soznania obžalovaného a výpovedí svedkov, znalcov at. v dôvodzovacej asti rozsudku nemôže by považované za dôkaz, stane sa ono súd v rozsudku výslovne v^qiovedal, že co dôkazom len vtedy, (prípadne celú výpove) prijal z výpovedi za pravdivú skutonos^ iným slovom, že prijal výpove za pravdivú. Poznamenáva sa tu, že všímajúc si predpisov odst. 1. 2. §-u 324. a odst. 1. §-u 328. Trpp. neprípustné je dokazovanie nahradi, alebo nedostatok dôkazov doplni takým predstavením si, ktoré postráda zodpovedajúceho materiálneho podkladu a logickej konklúzie. Také dôvody, ktoré postrádajú zistenia skutoností, potrebných k ustáleniu toho trestného inu, z ktorého obžalovaní výrokom rozsudku za vinných boli uznaní: odporujú výroku (disponujúcej asti) takéhoto rozsudku je aj nesrozumirozsudku A disponujúca rozsudku neobsahujú tená, lebo ani ona, ani odôvodzovacá skutkových elementov ustáleného trestného inu, a bez zodpovedajúcich skutoností nemožno zisti, že nižší súd aké skutky, aké inenie obžalovaných považoval za tvoriace právne prvky nejakého uritého
ke
as
as
trestného inu.
Ponevá súdy nižšieho stupa (ako je to horeuvedené) dopustily sa tohoto v bode 10. §-u 384. Trpp. oznaeného a dla posledného odst. tohoto §-u z úradnej povinnosti si všíma majúceho formálneho zmätoného dôvodu: preto Najvyšší súd v smysle odst.
1. §-u 34. Trppnov. musel v mrozsahu zruši rozsudky oboch súdov nižšieho stupa spolu aj s elím konaním, ktoré nasledovalo po inu, zakladajúcemu dôvod zmätonosti a upravi prostupový súd k novému pokraovaniu. Následkom tohoto usnesenia bezpredmetnými sa stály _oznámené
celo
zmätoné
Da
sažnosti. 16.
marca
1921. (ís.
Kr
III. 54-21.).
Dr. A. Záturecký
Prehrad slovenskej ^asti rozhodnutí Najvyššieho súdu eskosl. republiky. 1
Žnioha založená na záväzkový pomer, nemôže by f odmtetmitá z toho dôvodu, že dotyné polovice nehníiteVncstí nemohla by f platná kúpopredajná smluva uinená preto, lebo reené nehnutencsti len v jednej tretine patria predávatel'oi. Predmetom predaju môže byt aj cudzia vec. Najvyšší súd vyhovuje dovolacej žiadosti žalobníka, zmeuje
—
druhostupový rozsudok,
by zamietnutá z a vyslovuje, že žaloba žalobníkova nemôže toho dôvodu, uvedeného v rozsudku odvolacieho súdu, že ponevá nemovitos len v treom diele prislúcha žalovanému, nemohla by platná smluva uinená na polovicu nemovitostí a príslušností,^ a zbavuj úc platnosti opatrenie rozsudku dotyné pr\'Ostupových a odvolacích útrat, nakladá odvolaciemu súdu, aby alej pokraoval, skutkový stav zistil a vyniesol nové rozhodnutie aj dotyné znášania všetkých útrat. Dovolacie náklady uruje pre žalobníka v summe .... K. a pre žalovaného v summe Dôvody: Najvyšší súd uznal za základnú tú sažnos, uvedenú v revizionálnej žiadosti žalobníka, že rozsudok odvolacieho súdu porušuje právne pravidlo,
K
215 lebo jedine z tej príiny, že predávateT väší podiel nehnutelnopredal, než aký sa v pozemkovej knihe na jeho mene nachádza, nemôže zamietnutá taká žaloba, v ktorej kúpite! na základe
sti
by
udajnej kúpopredajnej smluvy žiada od predávatela, aby mu poskytol predajnú nemovitos, ktorá je v iastke aj na mene tretej osoby pozemnoknižne zapísaná, takáto žaloba za akú má by žaloba žalobníkova následkom rozsudkového, odvolaním nenapadnutého výroku prvostupového súdu považovaná je založená na záväzkový právny pomer, k tomu je však nie potrebné, aby predmet smluvy bol aj vlastníctvom predávatela, lebo predmetom predaju môže by aj taká vec, ktorej vlastníkom je iná osoba, a takáto žaloba, založená na záväzkový pomer, len predávatela žiada zaviazanos na plnenie, a nie je nameraná aj v oi tretej osobe; toto pravidlo porušil odvolací súd tým, že žalobu zamietol. Ponevá však odvolací súd vychádzajúc z protivného právneho stanoviska nezistil skutkový stav ohadne toho, že aké vyjadrenia sa stály medzi stránkami dotyné kúpy; a Najvyšší súd bez zistenia skutkového stavu nemôže rieši tú právnu otázku, i sa medzi stránkami stala platná kúpopredajná smluva, prítomné bolo možno len v smysle rozsudkového výroku roz-
—
—
—
—
hodnú, a odvolací súd upravi na alšie pokraovanie a zistenie skut-
kového stavu.
Uenie
dovolacích útrat zakladá sa na §§-och (3. XII. 1920 . Rv. III. 60-19.)
543., 508.
dpp.
2
Pri smhive, ncinenej niocie lesa), podsfafnoi/
Hhanej
dotyné
e::prakfikácie dreva (explo-
podndevkcn
je
presné urenie exprak-
dobij.
Naj vyši súd dovolaciu žiados žalobníka zamieta. Dôvody: Najvyšší súd uznal za bezzákladnú tú dovolaciu sažnos žalobníka, že prvostupový súd porušením formálnych pravidiel, vzahujúcich sa na dokazovanie, vzal v prísahu žalovanú, ktorá bola poda jeho (žalobníkovej) mienky povinná dokazova, lebo medzi stránkami sporná bola tá okolnos, i sa stalo konené dohodnutie dotyné doby expraktikácie, alebo nie a ponevá žalobník tvrdil a za základ žaloby udal, že áno, žalovaná to však popierala, dTa §-u 269. Opp. dokazova pravdivos svojho tvrdenia žalobník bol povinný, lebo jemu záležalo na tom, aby súd uvedenú skutonos za pravdivú prijal; prvostupový a dovolací súd však aj iná §-ix 270. Opp. primerane zovrúbne odôvodnil v rozsudku, že preo držal za pravdepodob-
—
—
—
nú sem sa vzahujúcu výpove žalovanej,
—
neporušil tedy prv'ostupový súd formálne pravidlo tým, že žalovanú dla §-u 371. Opp. vzal v prísahu. Bezzákladná je však aj sažnos, vzahujúca sa na porušenie materiálneho právneho pravidla, že hoci žalobník úplný dôkaz poskytujúcou smluvou dokáodvolací súd predsa zamietol žalobu, zal vzniknutie smluvy k vzniknutiu lebo materiálnym právnym pravidlom je, že smluvy je potrebné, aby sa stránky ujednostajnily, dotyné všetkých punktov, ktoré patria k podstate smluvy, odvolací súd primerane §-u 270. Opp. zistil, že sa stránky neusniesly konene dotyné doby expraktikácie, presné ponevá však ako to odvolací súd správne uril ustálenie tejto doby je jednou z podstatných náležitostí smluvy, uzadFa toho, táto doba však vrenej o dorobení predaného dreva, v kúpopredajnej smluve urená nebola, je hore uvedené
—
—
—
—
—
—
—
—
—
o
216 odvolací súd neporušil materiálne právne pravidlá, vzahujúce sa na smluvy, tým, že nezistil, že by smluva konene bola bývala uzavrená, a v nedostatku konenej smluvy žalobu žalovaného zamietol. Z týchto príin bolo treba dovolaciu žiados žalobníka zamietnu, a ponevá žiados nemala úspešného výsledku, bolo treba dla §§-ov 543., 508. a 425. Opp. žalobníka na znášanie dovolacích útrat za-
—
viaza. (29.
XI. 1920,
. Rv.
III. 61-19.)
3 Za)iik)iidie vrava: íiadaf rozlvku manželstva (premlacia ticha tohoto práva je zákonom nezávisle od vôle strán urcrá) 7risí byf z vradnej vovínnosti clo ohVadn vzaté. Najvyšší súd dovolaciu žiados žalovanej zamieta. Dôvody: Najvyšší súd uznal za bezzákladné sažnosti žalovanej, prednesené v dovolacej žiadosti; a síce tú sažnos, ktorá sa na zamietnutie protižaloby vzahu-
—
—
je,
preto,
na taký dôvod rozluky, ktorý pochádza, v ktorom s manželom spolu žila, ponevá však spolužitie už koncom roku 1917 prestalo a smierie pojednávanie stalo sa 27. apríla 1918, kdežto žalovaná svoju 3. marca 1919 vzniesla na pojednávaní, konaprotižalobu len nom vtedv pred prvostuuovvm súdom, a ponevá dla .§-u 83. zák. i. XXXI. 1894 a odst. 2. §-u 677. Opp. protižalobu opozdené vzniesla a založila ju na taký dôvod rozluky, ktorý následkom plynutia asu do vznesenia protižaloby už zanikol, konpne ponevá je treba z úradnej povinnosti do ohadu vzia zaniknutie práva: žiada rozluku manželstva, ktorého premlacia doba je nezávisle od vôle stránok urená, dovolacia sažnos, vzahujúca sa na protižalobu, nemá základu; lež nemá ona základu ani v tej iastke, ktorá sa na vyhovenie žaloby vzahuje, lebo odvolací súd primerane §-u 270. Opp. zistil ten skutkový vyháala z domu, a svojho muža stav, že žalovaná žalobníka na jeho otázku, i chce s nim spoluži, tak odpovedala, že aby z žalobník aj odišiel, a žalovaná ešte za nim to domu odišiel, na kriala, aby viac neprišiel nazpät; z tohoto skutkového stavu odvolací súd správne uril, že žalovainá takýmto chovaním sa úmyselne a ažko porušila povinnosti manželské, a ponevá aj Najvyšší súd, po dôkladnom uvážení individuality a životných pomerov spolumanželov dospel k tomu presvedeniu, lebo žalovaná zakladá protižalobu
ešte z toho
asu
da
da
—
—
o
—
že
následkom uvedených príin manželský pomer medzi stránkami
tak rozorvaný, že dalšie spolužitie pre žalobníka stalo sa nesnesitelným, neporušil odvolací súd pravidlo tým, že vyhovel žalobe žalobníka: následkom oho Najvyšší súd dovolaciu žiados žalovanej vzahujúcu sa na vvhovenie, žalobv ako tiež bezzákladnú, zamietoi. (29. XI. 1920 . Rv. III. 69-19.)
je
4
Príklad na npotreheme právneho pravidla, (lecizii senáty právnej jednôt rf bývalej kr. Cnrie.
obsaženého v
Najvyšší súd vyhovuje dovolacej žiadosti žalovaných, zmeuje rozsudok odvolacieho súdu, žalobu žalobníky zamieta a zavjjzuje žalobníku, aby at.
217
Dôvody.
Najvyšší súd uznal za základnú tú sažnos, obsažiadosti žalovaných, že odvolací súd tým, že žalobe vyhovel, materiálne právne pravidlo porušil; lebo materiálnym právnym pravidlom je decizia senátu právnej jednoty bývalej uhorskej Kurie . 17., od ktorej odchýli sa nežiadal si ani Najvyšší súd (§ 75. zák. i. LIV. 1912), že verite, ktorý nemôže iným spôsobom dohra svoju pohadávku od dlžníka oprávneného k povinnej asti, nemôže uplatova za úelom uspokopovinnú as, na ktorú dlžník nárok svoj jenia svojej pohadávky nevzniesol, s týmto v súvise tedy nemôže napadnú ani záve alebo darovanie, ktoré je na ujmu povinnej asti, na tom základe, že k povinnej asti oprávnená osoba so spoludedimi, poažne s obdaroA'anými za úelom poškodenia veritea bola v tajnom dorozumení (koUuzii), alebo že testamentárnym, poažne darovacím úkonom dlžník preto bol pominutý, aby fond k uspokojeniu veriteovi
ženú v dovolacej
—
—
—
—
—
bol odatý.
Toto materiálne právne pravidlo porušil odvolací súd, žalobu preto bolo treba revizionálnej žiadosti vyhovie,
za-
naietnu a žalujúcu a.ko spor prebravšiu stranu da §§-ov 543., 508. a na znášanie pravotných, odvolacích a dovolacích útrat za-
425. Opp.
(G.
XII. 1920,
.
Rv.
III.
66-19.)
5
predpohJadu k zisteniu splnišfa, pri kúpe už zporahy obchodu da odstavca 1. o22. cbcli. zákona zistit možno, že splnišfom urená bola baodkia malo byf uhlie dopravené. Najvyšší súd rozsudok odvolacieho súdu zmenu j e, žalobe vyJestli niet iného
(kameu é .§-11
a,
ii
g)
uJília
—
—
hovuje a zaväzuje žalovanú firmu, aby žalujúcej firme 41.195 Ks istinu, 5%, od 1. januára 1919. poítané úroky od tejto istiny, Ks prvosúdnych Ks odvolacích a Ks dovolacích útrat a síce útraty k rukám advokáta žalujúcej firmy za 15 dní pod následkami exekúcie zaplatila. Dôvody: Odvolací súd prevzal skutkový stav, zistený prvostupovým «údom. Da tohoto nenapadnutého a tak v dovolacom pokraovaní da §-u 534. O. p. p. smerodajného skutkového stavu spor vedúce strany uzavrely smluvu, da ktorej žalujúca firma doda mala žalovanej finne uhlie v cene á metrický cent 23 kor., žalovaná firma však tie zásielky uhlia, ktorých kúpnu cenu žalujúca firma od nej žalobou žiada, neobdržala, lebo ich kontrolná expozitúra vojenskej správy v Sz. zabavila, bývalej c. kr. prachárni v B. dala odviez; strany vedely o tom, že uhlie nachádza sa na inom mieste, nakoko re bola o polsko-ruskom uhlí. Odvolací súd si osvojil tie dôvody rozsudku prvostupového súdu, z ktorých bola žaloba zamietnutá, že totiž dotyné splniša nemôže tu by § 323. obchodného zákona upotrebený, ponevá miesto, kde sa reené uhlie nachádzalo v dobe uzavrenia smluvy, urite o-
da
—
—
,
—
—
znaené
nebolo, smerodajným je tedy odstavec 2. §-u 322. obeh. zákona, v smysle ktorého žalujúca firma mala uhlie žalovanej firme v T. prípadne v R. odovzda, sa však nestalo, nasledovne že má nebezpeie pri doprave uhlia odstavca 2. §-u 344. obeh. zákona
—
o
—
da
žalujúca firma znáša, a doplnil tieto dôvody tým, že neuritos miesta vysvitá už aj z že uhlie bolo z rozliných miest dodané, alej, že výraz »Polnische príma Grobfórderkohle» sa len na jakovos vzahu-
tej okolnosti,
—
218 nie však na to, že odkial má uhlie pochádza, konene že žaluj 'ica firma ako velkoobchodníka mala splnište presne uri. Žalnjiira firma napáda rozsudok odvolacieho súdu na tom základe, že bol porušením materiálneho a formálneho právneho pravidla vynesený. Xa porušenie materiálneho právneho pravidla založenú sažnos uznal Najvyšší súd za odôvodnenú. Z hore uvedeného skutkového stavu totiž vysvitá, že predmet kúpopredaju (uhlie) bol na inom mieste, a že o tom strany vedely. I v tom prípade, jestli by na základe §-u 323. Obeh. zák. splnište nemohio, by urené, do povahy^ berúc spomenutú skutonos, že totiž strany vedely o tom, že je predmet kúpopredaju na inom mieste už z povahy obchodu dla odstavca 1. tí-u 322. Obeh. zák. ustáli možno, že splnišom urená bola l)aa (bane), odkia malo by uhlie dopravované a niet v prítomnom je,
—
—
])rípade žiadneho
podkladu k tomu, aby
R.,
totiž miesto,
—
kam malo
—
l3y uhlie dopravené, bolo dotyné predavatelky žalujúcej firmy za splnište považované. Porušením materiálneho pravidla vyriekol tedy odvolací súd, že nebezpeie, ktoré tovar poas dopravy stihlo, znáša má žalujúca firma, lebo niet tu predpokladu, ktorý by upotrebenie odstavca 2. §-u 344. Obeh. zákona odôvodnil; v nedostatku tohoto predpokladu avšak upotrebený má by odstavec prvý (veta prvá) citovaného §-u 344. Obeh. zák., la ktorého nebezpeie, ktoré tovar stihne, znáša má kupitef od toho asu, ako tovar zasielateovi alebo povozníkovi bol odovzdaný. V prítomnom prípade tedy nebezpeie, ktoré tovar poas dopravy stihlo a ktoré pozostávalo v tom, že tovar bol vojenskou vrchnosou (na válené 'ciele) zabavený, znáša má žalovaná firma kupiteka a ponevá je kvantum žalujúcou firmou pre žalovanii firmu odoslaného uhlia ako aj jeho cena nesporná a žalovaná firma proti správnosti výahu z knih (A) do poítania úrokov nioho nenamietala, bolo treba žazmenením rozsudku odvolacieho súdu lovanú firmu v smysle žaloby odsúdi a ako spor prebravšiu stranu a na znášanie všetkých spornvch útrat v smvsle §§-ov 543., 508. a; 425. O. p. p. zaviaza. (13./XII.Í920, . Rv. III. 63/19.).
o
—
—
-
i
Dr. Br.:
Felalcd rozhodnuli nehryšs. správiiího soudu: 1
Volební rád do obci.
.
160.*) Slovem bydleti a bydlišté v zákone o rádu volení do obcí ze dne 30. ledna 1919 . 75 Sb. z. a n. rozumí se bydlišté v technickém slova smyslu, t. j. zdržovaní se na uritém místé s úmyslem míti tam trvalý pobyt. (Nález ze dne l.-IX. 1919 . 3655.) 198. Neprestáva bydleti v obci po rozumu §-u 1. a 2. rádu volení do obcí uritá osoba již tím, že se z obce doasne vzdali, je-li z okolností patrno, že má úmysl do místa toho opét se vrátiti po odpadnutí príin, pro které se vzdálila. (Nál. z 8.-X. 1919 . 4922.) C. 207. V ízení dle volebního rádu do obcí múze stížnost proti rozhodnutí, zmujícímu výrok reklamaní komise, podati ku nejvyššímu správnímu soudu každý voli, treba se jako strana ízení nesúastnil. (Nál. z 7.-X. 1919 . 4838.) 214. I. Aby byla upomínka ve smyslu §-u 5. . 3. voleb. rádu do obcí ádná a osobní, musí obsahovati druh dlužné verejné dávky obecní a cifru vyše dluhu a musí býti dodána dlužníku. II. Také v i-ízení dle §-u 53. voleb. rádu jest zachovali zásady slyšení strán. (Nál. z 22.-X. 1919 . 5117.) 216. Osoby, nalézající se v pomeru eledním, mají bydlišté ve smvslu §-u 1. voleb. .ádu do obcí v místé své služl)v. (Nál. z 22.-X. 1919 j207 .) *) Pod témito ísly zarazená jsou rozhodnutí ve sbírce roz-
.
.
.
.
hodnutí nejvyšších
stolic.
219
.
Nezaplatí-li dlužník verejnou dávku obecní, o kterou ve Ihúté jemu v upomínce dané (§ 5. . 3. voleb. nemúže býti volen za lena obecního zastupitelstva, i-ádu), dlužnou dávku pede dnem volby zaplatil. (Nál. z lO.-XII, 1919 byl
262.
ádne upomenú,
by
i
.
6497.) C. 275.
Z námitek proti volbé dle §-u 54. voleb. rádu nejsou vyloueny námitky týkaj cí se volitelnosti osôb zvolerivch. Ku rozhodovaní o nich jest výluné povolán politický úrad II. stolice. (Nál. z 20.-XII. 1919 . 6798.) í
.
298. K rozhodovaní o námitkách proti volbé dle §-u 54. a 67. rádu je príslušný výluné politický úrad II. stolice a není dovoleno penášeti kompetence na politickí-/ úrad okresní s odvolaním se na § 53. voleb. rádu. (Nál. z 13.-I. 1920 . 264.) . 309. Kandidátni listina jest správne podepsána i když mezi podepsanými jsou volii kandidovaní. (§ 20.) (Nál. z 23.-I. 1920 c. 277.) . 359. Ustanovení posledního odstavce §-u 56. voleb. rádu, kterým se uruje Ihúta pro rozhodnutí o námitkách proti volbé, jest pi-edpis jen porádkový. Prekroení této Ihúty tedy ani úradu nebráni
voleb.
volbu zrušili ani jej nenúti, aby, zrušil-li volbu, zrušil také pí'ípravné rizení volel ní. Rízení o seznamech voliských dle i. 18. voleb. rádu jest samostatnou astí rízení volebního, v níž se upravují seznamy ityto s konenou platností. Rozhodnutí o námitkách proti volbé (§ 56.) nemúže se tedy právoplatné opravených seznamú voliských nijak Konkretisování nového bodu stížného teprve pri ústním do+4ýkati.
—
líením pred nejvvšším správním soudem z 18.-III.
.
1920
jest
nepípustno.
(NáL
2047.)
C. 372. Otázka istoty, svobody a tajnosti voleb nepíjde v úvahu, nemohlo-li bv její zodpovédéní míti vliv na výsledek volby. (NáL z 31.-III. 1920>. 2534.) . 390. Byli-li námitky proti volbé do obecního zastupitelstva podány u jiného úradu než obecního a nedošly následkem toho v 8denní Ihúté k obecnímu úradu (§ 54.), jest dán právni stav, jako by námitky vúbec nebyly podány. Možno tedy i v takovém prípade pokládati volbu obecního zastupitelstva za právoplatnou. (§ 59.) (Nál.
z 21.-iy. 1920 411.
.
3143.)
.
Predložení opravené kandidátni listiny okresnímu pol. lu^^-adu, treba se stalo z dúvodu, že podaní její u obecního starosty bylo zmaeno chvílkovou jeho neprítomností, nemúže býti pokládáno za splnení zákonné povinnosti pedložiti opravenou kandidátni listinu do 24 hodin obecnímu úradu. (Nál. z 21.-V. 1920 . 4161.) . 439. Námitky proti volbám dlužno do té míry konkretisovati, aby mohly poskytnouti podklad pro úsudek, zda-li vytýkané vady volebního rízení mohly míti vliv na konený vvsledek volby. (Nál. z 9.-VI. 1920 440.
.
z 9.-VI. 1920
.
.
5213.)
Pouhé
tvrzení, že na volie púsobila obava vyluující svobodnou jejich vúli, nestaí k vážnemu porušení svobody voleb i§ 56.), nýbrž je treba, aby byly zjištény objektívni momenty, dostaTené schopné k tomu, aby vykonaly púsobiv^ý morálni tlak na svobodné rozhodnutí voliu. II. Vzdálení se lenu volební komise za volby nemá vlivu na platnost volby, zbylo-li ve volební komisi tolik lenu, kolík je jich potebí podlé zákona k patnému usnášení. (Nál.
.
460.
I.
5214.) Volí-li volební vázána voliti jej z I.
skupina sama náméstka starosty dle
není potu svých píslušníkú, nýbrž jen ze lenu obecního zastupitelstva. Zvolila-li jej z osôb mimo svoji skupinu, nelze za to míti, že nepoužila svého práva §-u 62. II. Není zákonné prekážky, aby starosta nebo jeho náméstek, volení s ostatními leny obecního zastupitelstva, zvolení byli ze skupiny voliu, které bvl dle §-u 62. pi'iren nárok na úrad II. z náméstkú. (Nál. z 16.-VL §-u
1920
62.,
.
5412.)
220
. 470. I. O námitkách, které podatel-voli odvolal, není úrad povinen rozhodovali moci svého práva dohlédaciho. II. Voli, který podal námitky proti volbé, má právo je také odvolati, tvrdí-li politické strany, že námitky byly podány v dohode s nimi nebo k jejich príkazu, nemá tento vnitní pomer vvznamu pro úrad, o námitkách rozhoduj í cí. (Nál. z 28.- VI. 1920 . 4465.) . 483. Nesprávnost nebo vadnost složených útu není dle §-u 3. odst. 3., bod 3., dúvodem k vylouení z práva volebního. (Nál. z 30.- VI. 1920
.
2720.)
Dohlédací úrad múze zrušiti volbu do obecního zastumoci úradu toliko, byla-li zvolená osoba nevolitelná (§ 53.). Pri jiných vadách volby múze zakroiti jen k námitkám, podar^'^m voliem k tomu oprávneným. (Nál. z 2.-IX. 1920 . 8088.) . 521. Dohlédací úrad není pri ustanovení polovice lenu finanní obecní komise obmezen jen na ony volební skupiny, které jsou v obecním zastupitelství zastoupenv (§ 14. z 7.-II. 1919 . 76, C.
561.
pitelstva z
Sb.
a
z.
n.)
(Nál. z 15.-IX. 1920
.
8467.)
Svolání schúze obecního zastupitelstva ku volbé obecního starosty (§ 59.) deje se co do formy dle predpisu, vysloveného ; §-u 2. z 7.-II. 1919 . 76, Sb. z. a n., kteiým byla zachovaná zásada obligatorního osobního pozvaní všech lenu obecního zastupitelstva pod sankcí neplatnosti usnesení. (§ 42. zák. z 6.-IV. 1864 . 7 . z.) C.
522.
Nál. z 15.-IX. 1920 . 8468.) C. 555. Pri rozvrhu
mandátu na jednotlivé kandidátni listiny není podmínkou návrhu na mandát, aby listina dosáhla ísla volebního, ])ro tento rozvrh vypoteného. (Nál. z lo.-X. 1920 . 9874.) . 567. Usnesení obecního zastupitestva, kterým byla zamítnutá žádosf strany jejíž príslušník byl zvolen do obecního zastupitelstva a za náméstka starosty, aby osoba ta byla zbavená onéch funkcí, protože dodatene vystoupila ze strany, jest usnesení u výkonu prenesené púsobnosti obce a jest naíkatelno dle odstavce 2. § 103 ob. zíz. pí'edpisú zákona ze dne
dne
27.
.
10.
1920
584.
.
12.
kvetná 1896 ís. 101
.
z.
(nález
ze
8130).
Úedníci úradu správního, jemuž
prísluší
pímá moc
dohdédací nad obcí, jsou vyloueni z volitelnosti, bez ohledu na to, zda spadaj í do oboru jejich služby záležitosti z okruhu moci dozorí nad obcí ili nie. (Nález ze dne 12. 11. 1920 . 9678.) , 601. Volební skupinou, která volí ubylého starostu, náméstka starosty, lena obecní rady, nebo komise dle odstavce b) § 66 zák. ze dne 31. 1. 1919 . 75 sb. z. a n., nerozumí se skupina, která provedla volbu ubylého, nýbž skupina, ke které odstoupV' náležel (odst. 2. § 64. cit. zák.). (Nález ze dne 1. prosince 1920 . 11600.)
2
.
Domovské právo.
Nabytí príslušnosti 10-letým pobytem podlé konskripnídne 20. íjna 1804, nevad, když konskribovaný zapsán byl v konstripních listinách jako cizinec. II. Pouhý 10 lety pobyt v obci (nacionalisace) zakladá podlé §-u 26. . 1, lit. b) konstr. pat. z 20. 10. 1804 píslušnost k obci bez rozdílu, mél-li kontribovaný listinné prúkazy o príslušnosti ili nie. III. Zápisy v knoskr. listech (podlé konsk. pat.) o skuteném pobytu v obci maj í povahu verejných listín-, jejichž plná prúvodnost múze býti vyvrácena jen protidúkazem. (Nález ze dne 20. unora 1919 . 994.) . 142. Dobrovolné vzdálení se z obce pobytu nelze jen tehdy považovati za prerušení pobytu zakladaj ícího nárok na pijetí do syazku domovského, když úmysl podržeti bydlišté v obci dosavadního pobytu je v dobé odchodu patrnv z uritých na venek zjevných okolností. (Nález ze dne 24. 6. 1919 . 3161.)
ho
p.
ze
52.
221
. 175. I. Usnesení obce pobytu, odpírajíci nárok na priznaní práva domovského ve smyslu novely vzákonu o práv. domovskom^ není rozhodnutím vydar^ým v poradu ínstancí, nýbrž jen prohlášením strany. II. Rízení ve vécech domovského práva jest oficiosní. Stranám jmenovar^ým v §-u 3. zák. ze dne 5. 12. 1896 . 222 r, z. nelze tedy ukhídati prúvodní prírng o pedpokladech nároku na výslovné prijatí do svazku domovského. (Nález ze dne 10. zárí 1919. . 4290.)
. z
roku
Nárok na propújení domovského práva vydržením již nabytý, nezaniká smrtí
G22. 1896,
novely vydržitelovou
dl e § 2.
domovském právu sledují, dosavadní obcí domovskou i po smrtí vydržitele potud, pokud Ihúta stanovená v §-u 4. leg. cit. neuplynula. II. Chudinské zaopatrení ve smyslu § 2. novely k zákonu o právu domovském., poskytnuté teprve po uplynutí lOti lete vydržecí Ihúty, stanovené pro nabytí nároku na udelení domovského práva, uplatnén. ješté nedotyká se nároku již vzniklého, tebas nebyl (Nález ze dne 15. 12. 1920 . 12206.)
amúže tedy pro
osoby, které vydržitele v
uplatnený jak jimi, tak
býti
i
Policejní záležitosti. Odvolala-li strana v rízení policejné trestním své dodoznáním znání, nelze okolnosti zjištené jediné tímto odvolaným bráti za skutkový podklad rozhodnutí. II. Pro rízení ve vécech pomúze tedy strana licejné trestních neplatí zásada soustédovací, i v rízení odvolacím uvádéti novoty. (Nález ze dne 30. 5. 1919 .
.
113.
.
183.
I.
2634.)
trestu pro pes-toupení policejních pedsoud zkoumati zhodnocení daných skutkových pomeru, prevzatých uadem správním. (Nález ze dne 19. 5.
])isú
nemúže
1919.
.
Pri
vyméení
nejv.
spr.
4433.) 265. Pro obor trest, práva toliko
.
trestního práva policejního múze dle analóeror facti, nikoli error juris vylouiti trestdne 10. prosince 1919 . 6565.) 368. Ke skutkové povaze policej. pestupkú nevyhledává se zlý umysl nebo zavinení. II. V rízení policejním neplatí zásada soustédovací a múze proto strana odvolati uinené dozn.ání v I. stolici a nelze okolnost zj istenou jen tímto odvolaným doznáním bráti . (Nález ze dne 19. 4. 1920 za skutkový podklad k rozhodnutí.
gie nost. (Nález ze
.
1717.)
. 394. Nejv. spr. soud nemúže vecné pezkoumati zhodnocení daných skutkových pomérú jež pedsevzal úrad správni, vyméuje stéžovateli trest za pestupek policejní. (Nález ze dne 28. dubna 1920 .
3582.)
.
585. Policejní príkazy a zákazy, nesméjí zasahovati do právni aféry osoby, proti níž sméují, dále, než-li pokud podlé zjišténých skutkových okolností, nebo dle výroku znalcú jest nezbytne nutno,
aby bylo dosaženo úelu policejního opatrení. II. Podjatost úedního orgán vi j)ovoeného ízením musí strana pod násíedky prekluse uplatovati pri prvním procesním kroku, který uiní pred ním po tom, co dúvod podjatosti stal se jí známym, podjatost znalcú z dúvodú strane známeho má se uplatniti rovnéž pod následky prekluse. jakmile dobrozdání znalcú stalo se strane iií'edné známvm nebo jejich jméná mu byla oznámená. (Nález ze dne 15.
listopadu
s.
*1920.
.
9228.)
Obec múze n výkonu místní polície na ochranu osôb ueiniti, opatrení proti chovu vel, je-li vyšetrovaním zjiténa príinná spojitost úlú a nebezpeí osoh mimo stanovište úlii. (Nález ze dne 21. 12. 1920 . 12633.) 644. Také v rízení policejné trestním platí zásada výhradné C. osobní zodpovednosti, neruí tudíž zaméstnavatel za provinní, jichž 632.
se dopustil jeho zrízenec.
»
»
222 II. Ani v trestním ízení police j ním nelze prohlásiti vérohodnabídnutélio svedka za nedostatenou, pokud nebyl vyslechnut. Úrad rozhoduj ící nemúže výpove svédkovu v jiném ízení uinenou pokladali za prúvod provedený v trestním ízení samém, když strana vvslovne žádá za vvslech svedka toho. (Nález ze dne 29. prosince
iiost
1920
.
12865.)
Z advokátskej komory v Turianskom
Sv. Martine o nostrifikovaní práATio vedeckých doktorátov oznamuje sa toto: Ministerstvo
dubna
spravedlnosti
výnosom .
18468-1921.
so
da
30.
vypovedalo: »Kandidátov stavu sudcovského, advokátskeho i notárskeho, ktorí vykonali po 28. riju 1918. zkúšky na niektorej univerzite bývalého rakúsko-uhorského mocnárstva mimo územia eskoslovenskej republiky, možno prija do praksi len vykážu, že ich zkúšky boly nostrifikované. To sa vzahuje nie len na kandidátov, ktorí teraz vstupujú do praksi, ale aj na tých, ktorí už boli do praksi ak ešte ich zkúšky nostrifikované prijatí. Týchto treba vyzva, neboly, aby za primeranú lehotu vykázali, že zkúška po prevrate mimo územia eskoslovenskej repuJDliky vykonaná bola príslušným úradom školským uznaná». 1921.
ke
—
To samé ministerstvo výnosom . 10353-1921 zo da 20. er1921. vypovedalo v konkrétnom prípade: »Zasiela sa žiados dr, kandidáta advokácie o uznanie doktorátu nadobudnutého na univerzite v Budapešti da 20. ledna 1919 s tým, že ministerstvo spravedlnosti nemôže v tejto veci nioho vykona. Uzna zkúšky mimo územia eskoslov. republiky po štátnom prevrate složené je výhradnou vecou ministerstva školstva a návenca
rodnej osvety.
Poznamenáva sa, že podla osnovy zákona, ktorým sa menia a doplujú niektoré ustanovenia advokátskych riadov, a ktoiý návrh zákona už senát Národ. Shromaždenia prijal, môže by do soznamu advokátskych kandidátov zapísaný eskoslovenskjC' štátny príslušktorý nadobudnul hodnosti doktora práv na niektorej univerzite eskoslovenskej alebo pred 28. okt. 1918) ''najneskoršie v zimnom semestre študijného roku 1918-19) na niektorej univerzite bývalého mocnárstva rakúsko-uhorského: ináej len vtedy ak mu zkúšky bo-
ník,
ly nostrifikované.
Preto advokátska komora v Turianskom Sv. Martine de lége za platný právnovedecký diplom len taký, ktoijý bol nadobudnutý pred 28. okt. 1918. na daktorej univerzite bývalého mocnárstva rakúsko-uhorského, alebo nadobudnutý bol po 28. okt. 1918, na daktorej univerzite eskoslovenskej republiky. spomenui^v zákon vstúpi do platnosti za platný právnovedecl^'^ diplom buue treba považova i taký, ktorý bol na daktorej univerzite bývalého mocnárstva rakúsko-uhorského najneskôr pred dokonením zimného semestru v študijnom roku 1918-19 nadolata považuje
Ke
budnutý.
Usnesenie komisie pre jednotnú zkúška sudcovskú a pravotársku zo 29. augusta 1921: »Do povahy berúc, že štátnym jazykom považuje sa jedine ja-
da
zyk eskoslovenský,
voi ktorej všeobecnej zásade zkúšky jednotné sudcovnské a pravotárske výnimku tvori tým menej môžu. 23. augusta 1921. bo výnos Ministerstva spravedlnosti zo rozhodne predíslo 36985-86-21 na tieto zkúšky sa vzahujúci pisuje zkúškam jazyk úradný, môžu budúce kandidáti túto zkúšk
da
—
—
:
kona
len v
úradnom
jazyku. Bulla,
v. r.,
predseda komisie.
— 223
Llteraliira»Právník» . VII. a MII. dr. Karel Hermann-0tavsl'4v »Reforma našeho práva autorského», dr. M. Stieber: »Pozemková reforma a •cukrovary.)), dr. V. Horáek: »K výkladu § 63 z. ze dne 30. I. 1920 . 81 sb. z. a n. (zákon záborný), dr. J. Zlinka: »K § 158 ob. z.)), ^ Hekl:)>Nynéjší pomer obyvatelú domu k majiteli.)> Praktické prí-
.
pa dy. »Socialní revue.» . 3. dr A. Túma: »K otázce kompetence ministerstva sociálni pée v oboru pée o mládež». Dr. V. Karda: »Státiií pée o spustenou mládež na Slovensku a v P. Rusi)). Dr. J. Grul)er: »Výstava družstevní práce. » Fr. Modráek: )>Družstevní hnutí v Itálii. » Dr. Janko: ))Pehled podpor nezamestnanosti za I. ctvrtletí 1921 ». Dr. R. Petržílko: )>Cinnos socialního ústavu od 1. I.
Z innosti Nár. shrom. Judikatura. »Soudcovské listy» . 7. By Henri Coulon (prel. prezident dr. Malý): »Reforma francouzského soudnictví.)> Dr. J. Zelinka: »Soud•covská otázka». Dr. A. Glos: )>Známky inu trestního)). Dr. Bdk: »Za 31.
V. 1921. » Zprávy.
Krba r. z. s.: )>Soudcovská pragmatika)). Dr. A. Rúžek)). Jepríspevek k výkladu vi. nar. ze dne 25 V. 1920, . 409 sb. z. a n.» ))0 Dr. Dr ský: kanceláském a úedním paušálu. » Organisace. . 8. Dr. Malý preklad: )>Reforma francouzského soudnictví.» Dr. K. Arnošt: »Senát i samosoudce.)) Dr. Fr. Rous: ))Kontumaní rozsudeik pro nepodaní žalobní odpovedi pred soudem okresním.)> Dr. B. ísémec: »Honorái' pracovní úedníka kanceláe advokátní za zastouj)ení advokáta pri prvním roku.)) Dr. Bdk: ))Soudcovská nezávislost.» S. Šipko: ))Soudcovská pragmatika». )>Píspévek k jazykové praxi na ideály ». šté
—
dne 1. IV. s.: »Ješté k lánku IX. z. ze Dr. Cervenka: »Obanská náuka)). Spravení poznámkou». »Podknihovního záznamu dle § 40 kn. z. vkladem necování ku vzpoue dle § 58 tr. z.)) Organisace. »eské právo.» . 4. (asopis spolku notáú es-koslov. Vychází mésíné. Redakce Praha II., Václ. nám. . 28). Dr. J. Culík: »Projednání pozústalosti.)> Dr. G. Švamberg: ))Sjednocení obeh. práva eskosl. a nejdúležitejší rozdíly platného obeh. práva slov. od práva Slovensku)). 1921
.
39.
eského.))
Jindich okr.
sb.
z.
a
n.)).
i
Judikatura.
»Sborníku Naše zahranií.» vydávaného Národní radou eskoslovenskou v Praze (Masarykovo 10) k soustavné práci pro zájmy s. krájanú zahraniních i jejich spojení se starou vlasti, vyšel 2. svazek druhéio roníku s bohatým osahem. V ele svazku jest výstižná štúdie redktora ))Na.šeho zahranií)) dra Jana Auerhana: »Pehled dnešního stavu a potreb s. školství zahraniního.)) Dále následují zajímavé stati Vojty Režného ze Záheba, J. Maliaka, Pavla Turana-Selenského, Rud. Turina, Jar. Španihela, K. Boka, Mich. Saaka, K. Štencla, Jos. Kovámy, pehledný lánek o návštevách z s. zahranií v ervenú t. r., doplnér^/ obrazem innosti peds. s. nár. rdy americké dra. Pecivala z pera red. J. Hejreta a stat o pedcích a životních osudech J. V. Figulusa, posledního potomka J. A. Komenského, dlícího práve mezi nami, z pera Aug. Seiferta. Doporuujeme sborník Naše zahranií nejveleji. uFinanní universum». Dle predmluvy jest úmyslem vydavatelstva podati strur^/ ale vec plne vyerpávající obraz celé statní správy finanní jak v oboru f in. práva tak ve smeru formálním, tedy CO do organisace a ízení, krátce celé finanní statní administratívy. Úkol tento jest nesporné veliký a velmi významný, nebof predpisy finanní jsou dnes tak obsáhlé a rozptýlené, že již pouhc Cena tato jejich odborné a soustavné sestavení má cnu nemalou. stoupla by ovšem nesmime tím, když by se jednotlivé jeho díly, jak jest obmýšleno, každoroními dopliiky uvádély v soulad se stavení práve platným. Taková pomúcka byla by néím ojediné'iým a stali hy se denní potrebou nejen praktickému finanníkovi, nýbrž každé-
224 mu, komu jest nutná informace ve kterémkoli oboru finanní správy statní zejmena advokátúm, notáúm, rúzným podnikúm na p. lihovarúm, cukrovaru atd. Práve vydané tri asti a to: I. Finanní stráž z líhu (cena 12 K) a III. Dúchodkové trestní právo (cena 7 K), II. (cena 9 K) svedí o tom, že vydavatelstvo pevným krokem smeruje k tomuto cíli. Dosahuje ho svým zvláštním zpusobem, jevícím se jednak revue, t. j. v úprave díla, jednak vnitrné, t. j. ve zpúsobu podaní látky. Úprava revuí jest proti obvyklé knižní úprave listová a to za tím úelem, aby se zmny a doplnky mohly jako samostatné listy všinouti na místo, které jim obsahové písluší. Pro praktika jest tá vec velmi cenná, ponevadž co do asu velmi úsporná a umor ující vyjmouti a použití toliko jednoho po prípade více pravé po-
Da
listú. Zvláštnost podaní látky jeví se v tom, že hesla prvoObsah jsou vyšinutá v levo od textu a seadena abecedné. textu, príslušejícího k témto heslúm. jest jako hesla druhoradá vyznaen rovnéž revue textu, avšak zpusobem méné výrazr4ým než he-
trebných
ti-ídní
sla prvoradá.
Tím zjednána
jest
dokonalá pehlednost látky.
struný, úsený a tak soustedéný, aby každé zbytené slovo odpadlo. Hesla a pedcházející slova, t. j. slova textu, pod kterými psán jest text další, nutno dle potreby a za úelem srozumitelnosti doplnovati do textu následuiícího. Tato zvláštnost zjeví se po jistém cviku ve ctení príruky jako prostedek, kte^4>m jest umožnéno podati látku velmi obsáhlou na prostoré pomerne velmi malé. ^'yvolá-li tato úsená forma textu tu a tam pochybnost, Ize ji snadno odstraniti, nebot universum cituje prameny originálních textu. Pri vétší rozlehlosti textu nebylo by imiversum tím, ím pravé býti chce. Text universa
Uvedené
tri
jest
první asti vydal
J.
v Bratislave, (Laufrauconi), kde je Ize štátne obianstvo,
»6s.
maarsky
Gustáv Bauer a
Vancálek, min. i
r.
u gen.
f.
.
objednati.
domovské právo.» Vydali slovensky a Pavel Novák v Košiciach, cena 35 K^
dr.
wNouze bytová». napísal
dr. L.
Forst
adv. v Praze.
Cena
5
Ks.
Dôchodkový trestný poriadok. Pred nami leží neveká knižka (asi 60 strán) horejšieho obsahu. Sostavil ju Ján Barinka, správca dôchodkovej kontroly n gen. v f in. riaditestva v Bratislave. Tlaená je v tiskárni Universum Bratislave.
knižka prišla v ase svrchovanom, plným práo Barinkovej »Príiiinej knižke». I sám autor poukazuje na to v predmluve, uvádzajúc, že eskí úradníci vôbec nemali posia žiadnej pemôcky pre túto právnu mater' uhorskú, platnú posia na Slovensku. Sem spadajúce predpisy prístupné boly posia výlune v jazyku maarskom. A keby pôvodca iné nebol vykonal, len preložil ich do sloveniny, bol by už i tým samým preukázal neocenitené služby s. úradníctvu na Slovensku.
vom
Jestli ktorá to môžeme
poveda
^
Avšak huje
nemožno nazva púhym prekladom. Je ono syprehadným sostavením platných pravidiel a obsa-
dielce toto
stematiclj,vm a
poetné vzorce predpísaných tiskopisov, a tak právom si na príruku pre praktickú potrebu. Slovenina príruky i)lynie hladko, akovek ešte nie úplne aj
robí nárok
bezvadné.
Sme presvedení,
že nielen kruhy fin. právnikov a dôchodkontroly, ale aj širšie kruhy právnické uvítajú túto záslužní! prácu so živým záujmom.
kovej
Cena knižky sa neudáva. Dosta ju u
i)ôvodcu.
Vybrané asti z uherského civilního práva procesního. Se zetelem k rak.
c.
,
D r. Václav Hora, .
s.
a pracím siednocovacím
podáva
profesor university Karlovy v Praze.
VI.
Význam asu
pri procesnich úkonech.
vyžaduje asu; s initelem tímto musí poítati i isrtrtaffiy i soud pri svých úkonech procesmích. S dmhé strany ale nelze ponechati jenom stranám samotným, aby se rozhíodly, kdy t^n meb onetti úko-n chtéjí pedsevzíti. Nebo nejde jenom o jejich ^por, nýba'ž i o Técd staian jiných, jež mají stejiný nebo s^nad ješté vétší zajem na tom, aiby i jejich vec byla projednána. Zásada »hospodaiti asem» je nezbytným požadavkem kažidého ízení procesního; vede síce zaasté k opartením, jež jednotlivec nelibé nese, ponévadž je pociuje jako zasahovaní do si\^é osoibní volnositi, ale melze se bez nich obejíti. Ponechati jednotlivci volnost, znamenalo by obmezovati ftízení procesní
imaopiak zias'e obmezení jednatlivcorvo je -na protspéch ale i pri tomi sluší dbáti vhodné mín', tedy neohmezo^^ati jedinotlivce nad potrebu. Nebo jinak púsobí ustanovení taková jako bezduchá, ale kirutá formalita, jež ve své atmiulcisti a jednoistraininio-sti ubíjí asto i dobrou vec. oelek; celku.
Ovšem
I. Procesní úkoiny strán i soudu deji se pri rocích (s/táních), procesní úkony strán krom é toho také ve Ihutách. Pri obou téchto farmách využití asu v procesu dlužmo dbáti shora
vzpomenuté zásady hospodáamoisti. Zmarené stání i zmarená Ihúta znaimenají prútah ve sporu, jenž nejde jenom na úet fttran a nemí tudíž aké jenom isnad jejich vecí. Nebo soud nnoihl asu, jejž musí vemo'vati nymí fpi odroení stání neb prodloužení Ihúty) zase téze veci, použití už pro veci jiné; tyto jiné veci jsou tedy nutné zkráceny o as, o néjž odroená vec vyžádala pro sebe více.
226
vúbec v némeokémi c. . s., ponecháva stranám plný a niím neobmezený vliv i ina oioiky i na Ihúty. Moliou svým soublaseim zpúsobiti bez jaikýcbkioM pekážek i pirolouižení Ibút (§. 2.24.) i odroení stání (§ 227.). Jenom konené Ihúty nejnohou ani souhlasné Toto
hlediisiko inepiroiniká ješté
nebo tam
se
pirodlioužiti.
nepriznáva souhlasné vúlá vúc. . s. naproti tomu žádiného 'vliivu; odíroiti isitáni a paxxiloužiti Ihútu múze jen soud, a to j&n. teJidy, jsiou-li zde pro ,to dúvody v zákomé uRak.
ibec
zinaíné (§§. 128.,
134.).
c. . s. zaujíma jakési strední sitainovisko; nepriznáva sice 'Sfoiuhlaau 9ta:^a!n význiaímu Tbapaiastého, jako právo néim&ciké, ineuipírá vúbec výziniamu, jako iní iraik. c. . s. ale .také
Ulher.
mu
Pokud jide toitiiž o paiodloužení Ihút, nemá ani souhlas sitnan výzmamu (§. 450.), rpi odroení 'Sitání mení ivšak bez výztruaimu. Ustanovuje se totiž, že strany mohou dohodnJouti se na tom, aby bylo jednaní odroeuo, a soud je povlnen toanu vyhovéti, oznámí-li imu ito atra^iy nejdéle 8 dní pred dotteným rokem (§. 240.). Usitanovení toto bylo pojato do zákona s oJiledem na advokáty, ikteí bývají asto obeslá-ni na týž den a touž hodinu k rúzným soudúm, a védí již napred, že se nebudou moci obou jednaní úiasitnitl (Gottl, str. 186.). Te,nito motiiv zákoaiodárcúv nedošel ovšem zadného výrazu v zákone; podlé znení zákona istaí paioisjt ohlásiiti u isoudu dohodu strán vas. Zákon *aké neobmezuje strany nijak v 'Ortázce, koMkrát snaéjí tohoto prosítedku k lanadnému odroení použíti. Je iedy velmi právd épodobno, že bude ustanovení tohoto používáno advokáty, i když zde není dúvodu shara naznaeného vúbec, aneb když aidvoikát jenoim oekává, že snad v jiaié veci doistiaaie obsílku k jinému .soudu na týž den. Ale není také vyloueno, že bude stnanami užito práva jim ^poskytnutého opéto^^nné.
Na poivede
a
t)o
i
kiaždý zpúsob tfcví v §. 240. uh. c. . r. nebezpeí, že roizparu a k porušení zásady hospodárnosti s asom; pri tom, když obmiezuje úinnosít dohody strán ma to, ik
bude oanámiena 8 dní pred doiteným stáním. Nebo sondu bude velmi asto nemožno, nemožno využití v této krátke dobé, jež zbývá ješté do dne, v nemž se melo konaiti jednaní nyní odroené, ôasu takto zmtaenélio pro prejednaní veci jiné. A s druhé istnany bylo by Ize zajisité vyhovéti skuteoné potrebe strán ovšem náležáite prokázané i bez tohoto u/sitanovení. že
—
Mám
piiotto
—
za
-to,
že ustainovení
§.
240. uh.
c.
.
s.
není jeho
predností ä neláiká k napodobení.
druhý prípad, v némž se dopfává inia odroení; je to prípad §-u jenž isouvisí se "Zívláštní újpravoai prvého roku.
Menšího významu 'soulilagnému
pání
191. posl. odst.,
U
oikre/sních
vém
je
atran vlivu
Sioudú se totiž zásadné projednává lined pri prnem žialovaný pustil do sporn, i ve veci
roku, když se pri
227 soud imúže k meritoa-níniu jedinání iurMi i zvláštni když to strany souhlasn mavrliTDOfu. O itoim stala se již
áaané, ale noik,
zmaika v
jiné aouvislasti
lánku
ve
II.
Není-Ll tu prípadu, jejž upravuje zmnéný §. 240., Ize dosíci odaioení stání jen k náivrhu jedné strany, nedojde-li k nemu z
moci úediní.
ui
—
Ná/vrh. strany múze býti en pred vyvolaním veci tedy pred sitáním anebo až po vyvolaní veci pri stání. V povém pípfadé musí však strana ihned osvéditi, že se k stání nemúže z dúležitých dúvodú dostiaviti; fcronié toho se žádá, aby odpúrce moihl býti ješté vas zptnaven o odroení (§. 238.). NemohH'i by býti tudíž vas zpraven, nelze stání odroiti a navrhiovatel by musil svuj návrh uiniti až pri stání. O prvém návrhu odiHoovacím rozhoduje pedsieda sám a netreba slyšeti cdpúrce. Opétovné stání odroiti smi však jen senát a jen po
—
pedchozím
slyšení odpúroové
(§.
238.
—
III.).
II.,
Vie díniíliém (pnip;aidé Ize povioliirtii oidiriCiôení k návrhu striany js-li pítonnen a po sl:^T&ení oldipuroe -z dúkžitýoh diLvoidti (§ 239), pokiiid záikon neiistancivuje jinak, jako je tomu na p; ve shiora zmnénóm píipaidié §u 191 posL oidst., u>iiní-li ná,vnli, aiby se
—
o MidATií
í\iéc.i jieidniailo
zídiržují-li
—
'pi zA^láštníni okii,
jten
se strany, po píipaidé jejdcih zástupci
x
jedna strana a imísté okresníjlio
souidu.
pKipaldy piipcniíiná zákon výsliovné, ži?) souihlas oidna)hiraditi ipcidlmínky v §§ 238 a 239 pro cidrotení pfieeipsané (§ 240). Hlavni poldniímkcn je, aliy tu byl pro odlrooetní dúležitý chrvod. Je-li zde takový dúležitý dúvtíd, pcsoudí SfOiuid. Zákon pcneohává teldiy so'uídlu šÍToké poli? píá .poscnaení otázky, má-li se ta neb ona .slkutenost stranou tvrzená a osvedená považovati za dostatený dúvod k odroení. To padá tím voe na vá\hn ,že proti rož^licidnuitiiui scnidu prízniivýni i Píix) o)lia
púrcúv neniiiže
— a
•
nepíznivým
—
není vúbec opravného prostedku
(§ 549).
vilhcírský dáí\^á tuidiiž »oii|dcii znaírupiii im.0'C a po-oje^Tije
velko
idúiveriT.
A
nia scmdieicJi
stiran,
aJl;;
také
aby správnýau postnpem azaly
vyliorviov/ady odúvodnénýim pocestu stejné bedliivé dlbaly toho, aby nebnjela cjdiroéo-
X'Daiksi cpra)V(dn sipa'áAni&u
trebám
je;,
Zákon
mu
:
vání Ibezidúvo'dná.
Rak. c. . s. je v té príine mnohem prísnejší; pouen zkušenostmi z dob dívéjších, nespokojuje se jen s každým, s dúležitým dúvodem, nýbrž žádá mnohem více, totiž aby šlo o prekážku nepekonatelnou anebo alespo velmi znanou (§ 134 . 1). Ovšem má i zde soudce možnost, zabrániti nespravedlnostem i tam, kde doslov zákona snad iní vec pochybnou; nebo jemu náleží, aby posoudil, jde-li o peikážku »velmi znanou«, a povolí-1 odroení po prvé a ne na delší dobu než 4 nedél, není proti jeho rozhodnutí opravného prostedku {§ 141).
by
228 Pri pfíští unifikaci bude ovšem nutno uvážiti, je-li odúvodnéno, aby bylo prísne stanovisko rak. zákona jež múze v rukou soudce méné zkušenébo nebo nedosti rozvážneho vésti k nespravedlnostem vúi stranám i na dále podrženo i snad pizpú&obeno stanovisku práva uherského. V úvahu pijde, je-li tu snad dosud nebezpeí neodúvodnéných odroování a povolnosti soudú vúi návrhúm strán, jehož se obával v r. 1895 rakouský zákonodárce, i je-li dnes tato obava znané seslabena vzhledem k tomu, že jak dnešní soudcové, tak i zás;tupcové strán jsou z nejvétší asti už odchovanci nového práva. Neméné rozhodným búdou ovšem i zkušenosti, jež jsou získaný na Slovensku s volnejšími a pružnejšími zásadami tamního práva.
—
—
Pri odroení z moci úední není mezi obojím právem podstatného rozdílu; ustanovení § 241. uh. ve spojení s § 275. sou-
svým obsahem s ustanoveními § 134. . 2 —4 ralk. c. . s. Pokud jde o 1 h ú t y, sluší upozomiti na jisté rozdíly v ozniaení, jež mají ovšem svúj význam i v dúsledcích dalších, žejména pokud se tye prodloužení a navrácení v pedešlý stav. hlasí
Rak. zákon zná Ihúty soudcovské a zákonné; obojí
mohou
soudem k návrhu strany, osvédí-li tato, že nemúže z neodvratitelných neb alespo velmi závažných dúvadú vasné provésti procesní úkon Ihútou vázaný^ a zejména býti prodlouženy
když by bez prodloužení Ihúty utrpela škodu neodinitelnou (§ 128. II.). Prodloužení je však vyloueno u téch Ihút zákonných, jichž prodloužení zákon výslovné zapovídá, jakož i u onéch Ihút soudcovských, pri nichž zákon prohlašuje prodloužení jich za neprípustné (srv. §§ 37. a 85. rak. c. . s.). V obojím rpípadé jde sice o Ihúty neprodlužitelné, ale jen Ihúty na pravém místé zmnéné (t. j. zákonné) prohlašuje zákon za Ihútj' konené (§ 128. I.) Neprodlužitelné Ihúty soudcovské itedy nejsou Ihútamy konenými. Naproti tomu rozeznává uherský c. . s.: a) Ihúty soudcovské, jež jsou vesmés prodlužitelny k návrhu 'Strany, osvédí-li se dúležitý dúvod
(§ 450. I.);
Ihúty zákonné, jež jsou zásadné neprodlužitelny; jenom ty zákonné Ihúty mohou býti prodlouženy z dúvodú dúležitých, jejichž prodloužení zákon výslovné dovoluje (na p. v §§ 177., b)
201. II.); c) Ihúty konené, jLmiž jsou jenom ty Ihúty, jež zákon za takové výslovné prohlašuje (§ 451. II.). Není tedy každá zákonná a neprodlužitelná Ihúta už tím také Ihútou konenou. Je-li tedy podlé rak. c. . s. každá zákonná Ihúta prodlužitelna, pokud zákon její prodloužení výslovné nezapovídá, je v uber. právu naopak každá zákonná Ihúta neprodlužitelnou, pokud zákon výslovné její prodloužení nedovoluje (§ 450. II. uh.). A je-li v rak. právu každá zákonná a neprodlužitelná Ihúta už
229
tím samým Ihútou konenou, je v uher. právu Ihútou konenou jen taková 'Uiúta zákonná, jež je v zákone výslovné oznaená jako Ihúta konená. Význam toho jeví se pri navrácení v pedešlý
,stav (§ 451. L).
Pokud
dúvod k prodloužení Ihúty, spokojuje se uher. s tím, že žádá^ aby byl osvéden dúležitý dúvod; v té príine staí poukázati k tomu, co bylo eeno pri O'droeaií stání. Rozdíl je i pokud jde o opravné prostedky; c.
.
s.
jde o
(§ 450.
I.)
povolí-li soud prodloužení lliúty (i opétovné), není proti .tomu podlé § 450. V. uli. vúbec opravného prostedku (podlé § 141. rak. je stížnost vylouena jen proti prvému povolení a jen tehdy, když prodloužení nepresahuje dobu púvodní Ihúty), odepe-li soud prodloužiti Ihútu, není pdle uh. práva samoistatného opravného prostedku, kdežto v rak. právu je rekurs prípustný (§ 514.). II. Úinky zmeškaní roku neb Ihúty, totiž vylouení promieškaného procesního úkonu, stanoví uherské právo stejne jako rakouské (§§ 436. uh., 144. rak.).
V
dalším vybudovaní základu
i
následku zmeškaní jeví
se však podstatné rozdíly. Uherské právo upravuje ízení pro zmeškaní prvého roku zcela zvláštním zpúsobem, a to jinaJk pro prípady, kdy zmeškal žalobce (§ 439), a opét jinak, když omeškal žalovaný (§ 440.). O té úprave bylo už podrobné jednáno
T lánku &.
L, kde byla také srovnána kriticky ocenená.
s
úpravou rakouského
c.
.
s.
Zde zbývá zmniti se hlavné o následcích, s nimiž je v prvé instanci (o zmeškaní ústního jednaní odvolacího bude jednáno ve I. V4I.) spojeno zmeškaní meritomího ústního jednaní nebo roku, jenž byl uren k pokraovaní v tomto jednaní (§ 445.) Uh. z. nepidržuje se vzoru nemeckého, podlé néhož nastávají úinky plného zmeškaní, i když strana zmešká jen nékterý pozdéjší rok (§ 332. ném.), nýbrž prijal zásadu, t. zv. ásteného zmeškaní, jak je vyslovená v § 399. rak. c. . s. Ovšem v podrobnostech jeví se i zde podstatné rozdíly, jež «ouvisí zejména s tím, jak je postarane v uher. c. . s- o prípravu meritorního ústního jed. nání (víz i. III.). Zejména nebude vždy možno rozhodnoutii vec rozsudkem, akoiiv odpúrce zmeškal. Prípady, jež zde
nutno také rúzné
mohou
nastatí, jsou rozmanité
a bude
je
rešiti.
a) Tam, kde žalovaný zmešká meritomí ústni jednaní, ale žalobce se už pred tím nepostaral o to, aby v žalobe anebo alespo ve zvláštním pípravném podaní (§ 194.) uvedl skutenosti a prúvody, k odúvodnéní žalobního návrhu nutné, nebude Ize vydatí rozsudek. Nebo dokud žalovanému nebyly tyto skutenosti a prúvody náležité oznámený, nelze jej vyluovati z práva, aby se o nich vyjadril (§ 445. III.). Nezbývá tudíž, než aby žalobce tyto skutenosti a prúvody uvedl až pri meritorním jednaní, a
230
aby toto jednaní odroil, niaídiv zárove žalobci^ aby svúj prednes oznámil prípravným podaním zmeškalému odpúrci isoud
(§ 445. V.).
Podobné bude nutno postupovatu, když v takovýcbto pípadech zmešká meritomí jednaní žalobce a žalovaný se dostaviL b) Bylo-li mieritorní jednaní ádne pipravenio a obsah žazmeškaným loby neb prípravných podaní žalovanému pred rokem oznámen, je žalovaný, zmeškav meritorní jednaní, zbaven práva vyjádiiiti se o tvrzeních a prúvodech, žalobcem mu oznámených (§ 445. III.). Základem rozsudku búdou tedy jen výsledky získané ina podklade toho, co uvádí a dolkáže žalobce. Bude-li nutno k vúli dúkazúm žalobcovým ústni jednaní odroiti, bude k novému stání pozván sice i žalovaný, ale jen proto^ aby byl pri provádéní dúkazú pitomen ve smyslu § 279, nikoliv proto, aby mohl do obsahu jednaní zasahovati.
Kdyby však žalobce chtél pri meritorním jednaní uvádéti nové skutenosti a prúvody, jež zmeškavšímu žalovajnému doi když nejsou v odporu s díve uvádésud oznámený nebyly nutno i zde jednými skutenoistmi (na rozdíl od § 399. rak.) naní odroiti a poistupovati podlé § 445. V. tak, jak uvedeno pod a). Bylo-li meritorní jednaní isice žalobcem ádné pripraveno^ ale pak jím samým zmeškáno, bude žalovaný rúzné na tom^
—
podlé toho,
zda-'li se
—
své strany podal prípravné podaní (§§ 195.,
a obsah jeho žalobci náležité pred stáním oznámil, aneb zda-li tak neuinil. V onom prípade bude platiti totéž, co uvedeno práve o žalobci, v druhém prípade bude všaJk nutno postupovati stejné jako uvedeno pod a). Zákon zde neodpovídá na otázku, Ize-li soudu v techto pípadech hledéti na obsah toho, co uvedl zmeškalý žalobce ve •své žalobe nebo ve zvláštním pípravném podaní. Z ustanovení § 203. a ze znení § 445. IV. Ize souditi, že k obsahu techto spisu, nelze soudu pihlížeti. Nebo § 203. naizuje, že Ize k obsahu prípravných podaní pihlížeti jen potud, pokud byl pri ústním jednaní ústne pednesen, ehož zde ovšem není; la § 445. IV. predpisuje, že Ize pihlížeti jen k výsledkúm divéjšího jednaní a dúkazního ízení, bylo-li zmeškáno pokraovaní v meritorním jednaní. Také techto podmínek v našem prípade není. c) Bylo-li už meritomí jednaní za úasti obou strán zahá_ jeno, ale bylo nutno je odroiti, aby v nem bylo pokraováno^ nejsou výsledky doisavadního, za isouinnosti obou strán provedeného jednaní zmarený a búdou vzatý za základ rozsudku, tebas nyní jedna strana zmeškala (§ 445. IV.). Chce-li ale strana prítomná pri tomto pokraovaní initi nové údaje, aniž je pred tím už oznámila odpúrci, nyní prítomnému, aneb chce-li svoje díve uinená tvrzení nyní zméniti v neprospech jeho, nutno 196.)
231
zde ústni jednaní odroiti a straiié naíditi, aby svému odpúrci ty to údaje oznámila pípravmýni podaním (§ 445. V.). jak jsme videli, zpravidla d) U okresních soudú není, zvláštního roku, k meritornímu jednaní uremélio, iiýbrž po prvním roku se pokrauje hned ve veci samé (§ 191. posl. odst.). Ale i když se výjimené koná zvláštni jednaní meritomi, nelze tu použití predpisu o podáních, jimiž by bylo toto jednaní pripraveno {% 205. L). Jenom v tomto druhém prípade bude Ize vzbledem k § 438. mluviti o zmeškaní meritorníbo jednaní ve ismyslu § 445. A je tudiž dúsledno, když úinky zmeškaní zásahu jí zde i ony skutenosti la prúvody, jež nebyly s-trané zmeškalo dive oznámený (§ 445. posl. odst.), a že k odroení jednaní a k opétnému obesláni odpúrcovu dojde jen tebdy, když strajna svúj divéjší prednes zmení, nikoliv 1 Ikdyž k nemu neco nového pridá (na rozdíl od § 445. V.). Zmenu takovou sluší pro^a opis protokolu pri
Z
múze
toho, CO tu bylo
eemo
o
dojíti podlé § 445., jde^ že,
zásada jako v §
399. rak.
c.
.
.s.,
rúzných pípadnostech, k nimž akoliv je v ném prijatá stejná vede pece k výsledkúm jiným
a rozmanitejším. Máme zde zase pestrý obraz kasuistiky, s nímž jsme se už asteji setkali. Zá-síida, prijatá v zákone za základ ustanovení § 445., se nám v jednotlivo&tech rozbíhá, konstrukce zákonodárcem zamyslená pozbývá pevnosti a nosnosti. Príinou toho je to, že zákon zanedbáva fádnou prípravu meritorníbo jednaní, jak bylo ukázáno biíže ve lánku III. Dúsledky toho, tam naznaené, docházejí svého doplnení zde. A znél-li
náš úsudek o táto príine nepíznlvé (viz lánek III.), nemúže vyzníti úsudek o dúsledcích jejích, v § 445. vyvozených, píznivéji. III. Úinky zmeškaní pojí se k udalosti isté zevní: že istrana procesní úkol nepedsevzala v ustanovený as. Nastávají samy sebou, beze zretele na to, pro strana zmeškala. V tom by mohla býti spatována pikrost a bezohlednost pro€esního
práva vúi stranám. Ale nelze jinak; i by mel soud povždy ziišovati a pátrati po tom, strana ádné obeslaná se nedostavila? A jak by to mohl? Kam by se dospelo s ízením, takto vybudovaným?
pro
O tom netreba mají-li i
zajisté
ztráceti slov. Jiná je však otázka, nastalé, zústati bez nápravy
úinky zmeškaní, jednou
tam, kde strana zmeškati nechtéla, a kde, zmeškala-li pec, pro toto svoje zmeškaní takové dúvody, jež vtiskují ná-
má
sledkúm zmeškaní znak
tvrdosti, nespravedlnosti.
Na
tuto otáz-
ku odpovidá právo procesní ode dávna záporné a poskytuje tudiž prostfedky k tomu, aby úihky zmeškaní byly zase odinený. Použití téchto pro'stedkú je ovšem vecí strany, zmeškaním postižené; a je piroozeno, že strana tato musí se, používa jíc
232 jich, zase podrobiti formám zákonem k tomu pedepsaným a vystoupiti s nimi vas. Nebo jinak byl by právni život vydán stálym otesúm a nebezpeím. Jeví se zde zase nutnou myšlenka obmezení jednotlivcova v zájmu celku.
Pokud jde o tyto prostedky, dané k odinení následku zmeškaní, jest mezi rak. a uher. c, . s. podstatný rozdíl. Rak. c. . s. (§ 146.) poskytuje jen jeden prostedek, totiž navrácení v pedešlý stav, jímž Ize odiniti každé zmeškaní, vyvrcholilo v rozk nemu došlo pri stání neb pri Ihúté^ sudku pro zmeškaní inebo ne, jen když zmeškaní mélo zia následek vylouení procesního úkonu, jenž mél býti stranou zmeškalou podniknut. Uherský c. . s. zná dva pro&tedky nápravy: jednak navrácení v pedešlý sitav (§ 451.), jednak odpor (§ 460.). Odpor písluší žalovanému, jenž se nedostavil k prvému roku, proti rozsudku, jenž byl vydán proti nemu pro toto jeho zmeškaní (§ 440.). Není tedy dán proti každému zmeškaní, nýbrž jen proti rozsudku, vydanému pro zmeškaní žalovaného, a to pro zmeškaní prvého roku (§ 440.), nikoliv i meritomího jednaní (§ 445.). Pro se dáva jen žalovanému, vysvétluje se tím, že žalobce nestihnou následky zmeškaní, i když se k prvému roku nedostaví (§ 439., viz lánek I.). Žalovaný múze podati odpor, i když se k prvému roku mohl dostaviti otázka, pro ise k nemu nedostavil, se nezkoumá ale musí tak uiniti do 15 dnú od doruení rozsudku. Lhúta tato je konená (le by se rozsudek doruil v cizine neb ediktom, kdež urí Ihútu k odporu soud), takže je proti jejímu zmeškaní pípustno navrácení v pedešlý stav. Nezáleží na tom, zda-li žalovaný oznaí svoje podaní jako odpor, nebo podá proti rozsudku jiný prostedek (na p. odvolaní, návrh na navrácení v pedešlý stav): je-li odpor prípustný, považuje se každý projev nespokojeno&ti, žalovaným u soudu uinený, za odpor (§ 462. I.). Žalovaný má proti rozsudku pouze odpor, nikoliv odvolaní (§ 477. II.) S odporem dlužno spojití zárove to, CO slouží ku príprave prvého rolku a meritorního jednaní (§462. II.) Odpor má úinek odkladací (§ 461. IV.). Zvláš odúvodovati jej netreba; soud zkoumá toliko, je-li odpor vúbec prípustný a byl-li podán v zákonné Ihúté (§ 463.). Neodmítne-li jej pro nedostatek techto podmínek, naídí o odporu rok, pri némž se vrací vec do púvodního stadia, tedy do prvého roku, a když žalovaný uinil svúj návrh ve veci samé (§ 185.), prejde se hned k jednaní meritomímu. Po jeho skonení rozhodne se podlé výsledku jeho rozsudkem, jímž se rozsudek pro zmeškaní, odporem dotSený, ziachová v platnosti (zcela nebo z asti) aneb zruší a novým rozsudkem nahradí (§ 464.). Úinek odporu vas podaného a prípustného záleží tedy v tom, že odpor odstrauje následky zmeškaní sám sebou, véc
a
—
bu
—
a
233 se vráti do púvodního stavu bned, akoliv rozsudek pro zmeškaní ješíé tu jest. Rozsudek tento je jaksi jen formálne suspendován, aSkoliv ve skutenosti je už odporem odstranén, ponévadž se pes nej prechází k meritornímu jednaní. Celé jednaní odporem vyvolané jde na úet toho, kdo odpor podal (§ 431.). Odporem dosáhne tedy zmeškalý žalovaný zcela snadno -a jisté toho, CO u nás musí si pracné a s výsledkem nejistým dobývati navrácenim v pedešlý stav. Tím se také odníma zásade o zmeškaní jednak jeji ostrí vúi zmeškalému, jednak i jeji svúdnost vúi .strane prítomné; nebo tato neodhodlá se tak
snadno využití zmeškaní odpúrcova k nespravedlivému rozhodnutí, kde tuší, že tento se chce brániti, a kde vi, že si bude moci tuto obranu i pes svoje zmeškaní snadno dodatene zjednati. Odpor je tedy rozhodné prostedek, jímž se stírá se zásad o zmeškaní všeliká píkrost vúi stranám.
Zbývá ovšem ješté otázika, zda-li práve v té snadnosti a poliodlnosti netkví nebezpeí, nesvádí-li totiž možnost odporu k naidbalosti, nebudí-Ii ochabnutí energie a nevede-Ii k zneužití, ^ejmena k znaným prútahúm. Pokud jde o prútah, sluší ovšem piznati, že zde, jak je pirozeno, nastane. Ale jde o to, jednak aby to byl prútah obmezený na nejmenší miru, jednak aby to byl také prútah ospravedlnený. Rychlost rozhodnutí není sama o sobé výhodou, nýbrž jen tehdy, není-li jí ohrožená také správnost tohoto rozhodnutí.
V té príine vyniká uber. c. , s, znané nad nemecký, z Tehož i tady erpal (§ 338é násl. nem. c. . s.). Nebo a) vyluuje pípustnost odporu, nezmeškal-li žalovaný hned už púvodní prvý rok, nýbrž k tomuto se dostavil, ale pak další stání, na než byl prvý rok odroCen^ zmeškal; ro%Tiéž tak, byl-li prvý rok k žádosti žalovaného (sc. podlé § 238.) odroen a pak jím žmeškán (§ 460, II,); b) pipoušti odpor v téze veci jen jednou Í% 460, II,); c) nedostaví-li se žalovaný k roku, jenž byl k jeho odporu ustanoven, musí býti jeho odpor k návrhu žalobcovu odmítnut a a dívejší rozsudek zachován vp latniosti; žalovaný nemúže se pro toto zmeškaní domáhati ani navrácení v pedešlý stav
{§ 464. II., III.).
náklady s odporem si kromé toho, že a jednaním o nem spojené nese povždy žalovaný (§ 431,) pokud jeho zmeškaní nezavinil žalobce sám — múžeme íci, že opravdu zde zákonodárce uinil, co mohl, aby zneužití odporu •obmezil na nejmenší míru. Mám za to, že pri píštím sjednocení práva proce&ního bude inutno i tuto instituci vzíti v bedlivou úvahu. To Ize uiniti i tehdy, když jinak nechceme napodobiti uherské právo pri jeho úipravé následku zmeškaní (víz lánek I.). Je síce pravda,
Pipomeneme-li
ze
pes
možnost
shora
zmnéná
zneužití.
—
opatrení nelze pri ní naprosto vylouiti Ale neménô dlužno uznati, že i dosavadní
234 c. . s. má své hluboké stíny a je pedméveliké nespokojenosti, jež býva zhusta odúvodnénou. Bude tedy inutno zjistiti, kde je toho zla, jemuž se naprosto vyhnouti nelze ani tak ani onak, méné. V té príine búdou zase velmi
úprava rakouského
tem
padati na vábu zkušenosti nabyté na Slovensku.
Navrácení
v predešlý stav je pirozené v uber. poskytnuto v užších mezícli než v rakouském. Je možno jenom tam, kde byl stranou neb jejím zástupcem zmeškán rok ale ovšem s vylouením prvého roku (§ 460.) aneb konená ilhúta nikoliv tedy Ihúta soudcovsiká nebo Ihúta zákonná, pokud není v zákone oznaená za konenou (§ 451.). Pri zmeškaní roku pak vyloueno je navrácení v predešlý stav v etných
c.
.
—
s.
pípadech 439.
se
—
—
ješté
zvláš zákonem (na p. §§ 227.11., 280., 376. II., 661. II.) a kromé toho všeobecné tehdy, není-li
II., 458., 464.,
zmeškaním spojenna újima, jež, dochází výrazu ise výr. soudn. Zejmena tedy nelze žádati za navrácení v predešlý
(§ 451. III.).
kde zmeškala strana nebyla se isvým procesním iíkonem vylouena, aneb kde rok nebyl ani k takovým úkonúm uren. Pokud se tye d ú v o d u, o néjž Ize žádost za navrácení
stav,
v predešlý stav opíti, sluší vytlknouti, že uber. c. . s. klade váhu na stránku subjektívni, nikoliv, jako § 146. rak. c. . s., na stránku objektívni. Dúvod k navrácení v pedšlý stav je tu totiž už tenkrát, když zmeškaní istalo se bez zavinení zmešká 1 é strany (§ 451. L). Vj^znauje se tedy uher. c. . s. i zde proti rakouskému znanou svobodomyslností i pružností a dovoluje v širším rozsahu pizpúsobiti rozhodnutí jednotlivému prípadu. Nebo pri posouzení^ jde-li o zavinení strany, nutno pihlížeti i k osobe, o- niž beží, a ke všem pomérum, na nichž ku zmeškaní došlo. Bude moci tedy soudce na Slovensku asitéji odinili újniiu, jež stranu nezavineným jejím zameškaním postihla, než soudce náš, jemuž zákon (§ 146. rak.) svým požadavkem »nepedvídané nebo neodvratné události« klade príliš úzke meze a za asto jej pivádí do s'ituace takové, že navrácení aneb že je povolí, akoliv 'si védo.m, že tím jedná vlasiné proti predpisu zákona. Kollise takové jisté nejsou v zájmu isoudnictví a treba se jich varovati. S druhé strany netreba se ani zde, jak mám za to, obávati nejakého zneužití neb nemístné povolnosti; nebo predpis uher. zákona v rukou rozumného a rozvážneho soudce staí úplnô k potlaení takovýchto obáv. Riak. § 146. býva v živote pedmétem astých a prudkých' útoku. Ustanovení uher. zákona a zkušenosti, v praksí s ním nabyté, mohly by tudíž býti vodítkem k oprave. Po istránce formálni, jež je pro ízení o žádosti za navrácení v predešlý stav pedepsána, nezbývá mnoho co íci. Obojí právo se v podstate shoduje. Ale j&ou i zde rozdíly, jež nelze mlením pominouti. V uher. c. . s. je stanovená Ihúta k žádosti za navrácení v predešlý stav jednak 15-denní (jež není
bu
:
235
konenou
a tudíž navrácení v pedešlý stav pri jejím zmeškaní vyloueno), jednak však ješté další Ihúta 6-mésíní, po jejímž poítaje od zmeškaní uplynutí je návrh na restituci vúbec vylouen (% 452. III.); byl-li by pes to podán^ musí býti soudem z moci úední odmítnut (§ 455. L), a kdyby soud pes to návrhu
je
—
—
tomuto vyhovel, zásady §
457. II,
Ize si proti
—
tomu
—
výjimkou
z
jinak platné
stéžovati.
Další odchýlkou v uher.
c .
s. je to, že nemusí se vždy o stav konati ústni jednaní, jaJk Jednaní o návrhu ídí se tu podlé
návrhu za navrácení v pedešlý
to žádá § 149. II, rak. c. , s. onoho ízení, které je pedepsáno pro úkon zmeškaný (§ 456,), takže Ize za této podmínky vyíditi i návrh na navrácení v pedešlý stav bez ústního jednaní.
Konené dovoluje uher. c, . s. v jistých mezích i stížnost proti povolujícímu usnesení; krome shora už zmnéného prípadu uplynutí doby 6-mésíní, je tomu tak tenkráte, povolil-li soud navrácení v pedešlý stav ve prípade, kdy to zákon vylupuje
{§ 457. II.),
Dr, V. Fajnor
Jednotný obiansky zákonník. v, 4.
Závdavok.
" ')
§ )
Náv, 822—«24 (823—825). Závdavok slúži v pochybnostiach jedine za znamenie uinenej smluvy, nie za odstupné. do plnenia tej Pri splnení smluvy treba závdavok zapoíta strany, ktorá ho dala, alebo jestli sa k tomu nehodí, treba ho vrátif. Vráti treba závdavok vtedy, ke strany od smluvy upustia, jako ^8)
ke
i
oboch strán splnenie stane nemožným vinou aletbo z takého dôvodu, za ktorý ani jedna strana nezodpovedá. Spôsobilo-li zavinenie jednej strany, že smluva zanikla alebo že jej splnenie stalo sa nemožným, vinná strana ztratí daný závda"vok, a dostala-li jaký, povinná je vráti ho dvojnásobne. Právo nevinnej strany žiada náhradu škody, prevyšujúcej závdaivok, ostáva pri tom v pochybnostiach nedotknuté. Je-li závdavok tak znaný, -že právna ujma stanovená v 1. odstavci, postihovala by vinnú stranu prílišne, bude na súde, aby túto právnu ujmu zmiernil podlá pravidiel o smluvnej pokute. s«) Obeh. zák. úhor. §§ 276—277. Závdavok slúži, niet-li inej úmluvy, jedine za znamenie uinenej smluvy a pri splnení treba ho vráti alebo zapoíta. Závdavok treba vráti i vtedy jestli smluva vzájomným odstupom strán alebo z iného dôvodu zanikne. niet inej úmluvy alebo odchylného obchodného zvyku, smluvu, závdavok, •ztráca strana, z jejž zavinenia nemožno splni ktorý dala a povinná je dvojnásobne vráti závdavok, ktorý prijala. Porušitelka smluvy povinná je pri tom v oboch prípadoch nahradit •druhej strane i škodu prevyšujúcu závdavok. 1
vtedy,
Ke
sa
jej
»
236
o
Na
to, sa dáva pri uzavrení smluvy vopred (závdavO'k,V hrade, pokia; nenie smluvené ni iného, len jako r znamenie, že sniluva je skutkom alebo jako na istotu, že sanluva bude splnená, Nesplní-li sa smluva vinou jednej strany, môiže strana neivinná závdavok, ktorý obdržala, si podrža, a jesitliže sama dala závdavok, môže žiada, aby sa jej vrátilo dvojnásobne toko. Nechce-li však na tom presta, môže žiada za splnenie smluvy a jestli to už nenie možno, za náhradu..
treiba
.
5.
Odstupné.
«i) »-,
§.
smluvy vyjednané, 60 tá alebo oná strana bude po'vinná zapravi, jestliže by od smluvy odstúpila,, nežli by ju splnila, bola smluva uzavrená s výhradou odstupného. V prípadnosti takejto treba buto splni smluvu, alebo zaplati odstupné. Kto smluvu splní len z asti, alebo príjme len iastoné splnenie od strany druhej, nemôže už od. smluvy odstúpi, ani keby zaplatil odstupné. pri
Boilo-li
.uizavrreaií
o
§.
Bol-li
daný závdavok a
bolo-li
spolu
vymienené
odstú-
penie, ale tak, že nebolo 'vymerané odstupné, treba poklada závdavok za odstupné. Jestli by sa tedy smiluva rozišla, pozbudo ten, kto závdavok dal, závdavku alebo ten, kto závdavok obdržal, 'vráti dvojnásobne toko. §.
Odstupné musí tiež plati, nie náhoda, ale jeho zavinenie. S.
Veritei
zabráni splni smiuvú
príslušnotti.
S3) »*)
dlžníkovi žiada okrem hlavného príslušnosti vedajšie. Takéto príhlavnej veci pribudne a jej plody, úroky
môže na svojom
dlhu niekedy slušnosti sú:
Vedajšie
komu
tiež niektoré to,
o
ku
^^) Návrh. § 844 (844) a na^led. pojednávajú o odstupném v záhlaví o odstupe vôbec. (Bánatpénz, Rucktrittsgeld. Kdežto A. Ô. B. G. užíva termínu »Reugeld».) "') Obchod, zák. úhor. §§ 278, 279 obsahuje n>aisledovTié pravidliá: » Jestli niektorá strana pri uzavrení smluvy dala alebo srúbila odstupné, môže od smluvy odstúpi jestli nezaiala ju plni alebo jestli neprijala od druhej strany celkové alebo iastoné plnenie. Odstupujúca strana musí vyhradené odstupné zaplati a ztratí odstupné, ktoré dala. sa smluva splní, odstupné sa vráti, alebo sa zaipoíta plniacej strane. Odstupné treba vráti i vtedy, jestli smluva zanikne následkom dohody strán alebo z iného dôvodu. »») Návrh. §§. 877—881 (877—881) o úrokoch. §§. 882—887 (882—
Ke
887) o
náhrade škody. 8*)
Srovn,
§§. 282, 283, 285, 286
obchod, zák. úhor.
237 za úv-er a jako náhrada, náhrada spôsobenej škody alebo toho, tom záleží, že dlh nebol nále'žite splnený, koneine to, si strana vymienila, keby dlh neuhol náležité splnený.
o druhému na o
§.
o
Pokia právo vecné
pribudne zaviera v sebe právo na to, plody, je ustanovené (v prvej a štvrtej hlave
alebo právo na dielu druhého). Právo len osobné nedáva oprávnenému právo na vedajšie príslušnosti. Pokia má 'verite právo na ne, Izä vyrozume najmä jednako zo zvláštnych spôsobov snilúv a z toho, o nich je ustanovené, jednako z hlavy o práve na ná-
o
hradu škody a na dosuinenie. 7.
O úrokoch §.
Ke
náležia miera, platí sa
urená
ich
b^")
to
možno žiada, ke boly výslovii,e vymiemožno žiada úroky z dospelých úrokov zažaodo da, ke holá doruená žaloba. Jestli nie
ni
ujednané, platí ustanovenie pa§.
je-li
ale nie je
z úroko»v
mimo
lovaných a to je o A'ýši úrokov z úrokov ragrafu (predošlého).
Ke
(§ 912),
zo sta. §.
Úroky
a)
niekomu úroky
pä
nené;
zvlášte.^^)
c)
by
úroky platené, rozhoduje úmluva. niet takej úmluvy, treba splati úroky s hlavným dlhom a hlavný dlh splatný pozdejšie než za rok, rone poz^adu.
O
tom, kedy
majú
§.
Dal-li
verite
dlžníka
vzrás až inia toko
o
d)
'')
súdom
hlavný
dlh,
neuipomenruivší,
úrokom
pominie právo žiada z
85) §. 1 zák. I. XXXV. z r. 1895 stanoví tiež 5 procentov od 1 júla 1896. (Nedotknuté ostávajú ovšem úroky zmenkové 6 proc, §§ 50, 51 a 112 úhor. zm. zák.) Tiež § 3 cit. zák. výslovne podržuje v platnosti § 103 zák. i. XX. z r. 1877 (poruenský zákon), poda ktorého poruník alebo opatrovník musí plati 8 proc. zákon, úroky od peazí, ktoré neodviedol vas do sirotskej pokladny. Podobne i žel. dráhy sú povinné plati 6 proc. poškodencom od uplatnenia ná(XXV. z. i. úhor. z. konvencie. roku podla 42. lánku bemskej
vi
roku
1892.)
Podobne § 4 zák. i. XXXI. z r. 1868 (úroky z úrokov). Takéhoto pravidla v úhor. ob. práve nieto. Práve naopak: pravidlom je, že právo žiada úroky nezanikne tým, že ony vzrástly ««)
8^)
supra alternum tantum. Tento prípad ostatne nutno ])oklada<" za málo praktický, vzhadom na to, že úroky premlujú sa za tri robolo možno ich požadova. (§ 19 zák. i. XXV. z r. 1883.) kov doby, Toto trojroné premlanie platí však poda 65. plen. usneš. Curie zo 10. dec. 1897 len na úroky z úverových obchodov. (Výnimkou sú poda §-u 20. posledne cit. zák. úrok od vkladov u peažných ústavov, ktorých sa trojroné premlanie netýka.)
ke
da
238
alšie úroky. Avšak odo da, ktorého podá žalobu, môž'e
•istiny
žiada alšie úroky. 8.
O výklade smlúv.
^^)
§.
smM'v nesluší Ipe otrocký na slovách, ale vyšetri úmysel strán a rozume smluve tak, jako toho
Pri výklade sluší
obyaj poctivého obchodu.
žiada
§.
n
o smluvu bezplatnú, pokladá sa v pochybnostiach za to, že dlžník chcel na seba. vloži bremeno skôr menšie než väšie; ide-li o smluvu úplatnú, treba vyloži nejasný výraz na škodu toho, kto ho užil (§ 869). Ide-li
«")
§.
§.
Nadobudla-li osotoa tretia práv, dôverujúc v prejav, nelzä jej
namieta, že jedannle sa
stalo
na
oko.
Všeobecné ustanovenie o úplatných smluvách. §.
Pri úplatnej smluve sa oplácajú buto veci vecmi aleho konania, k nímž náležia i opomenutia, konaniami a konene veci konaniami, konania veomi. §. 91) 92)
Nesplní-li jedna strana buto vôbec alebo v náležitej dobe na náležitom mieste alebo tak, ako bolo ujednané, môže druhá strana žiada buto za splnenie a náhradu škody, vzniklej tým, že dlžník nejednal poda prevzatej povinnosti, alebo môže, stanoviac primeranú lehotu ku splneniu, proíhlási, že od smluvy
odstupuje. §.93) Ide-li o splnenie pre
mešká
obe strany dielne,
môže,
ke
jedna
plnením iastoným,
druhá strana odstúpi buto v príine jednotlivých alebo všetkých ešte dlhovaných ia^stoných plnení. strana
*«)
8»)
s
Návrh §§ 768—782 (770—183) o výklade. Srovn. obchod, zák. iih. §§ 265—267.
"") Návrh. § 772 (774). Smluva uinená stra;nami na oko, je neplatná. Zakrýva-li predstieraná (simulovaná) smluva iný právny úkon, treba posudzova platnos pos,ledného podá pravidiel, ktoré sa
na
vzfaliuji'i. Strany uinivšie predstieranú smluvu písomne, stojte rukou spolonou a nerozdielnou tretej osobe, za škodu ktorú utrpela nezavinené, dôverujúc v platnos predstieranej smluvy.
")
Návrh §§
855 (856) a 881 (882). Srovn. §§ 352—358. Obchod, zák. úhor. o kúpe. ") Náv. § 856 (857).
H
239
Jestliže je presne ustanoveiiý as, kedy alebo doba, do ktorej treba splni, s tým, že by ináe došlo na odstúpenie, musí osoba, ktorá je oprávnená odstúpi, chce-li trva na splnení, ohlási to bez meškania osobe druhej, jakonáhle as minie; jestliže tak neuiní, nemôže už pozdejšie trva na splnení. Totiež platí, možno-li z povahy jednania alebo z úelu plneaiia alebo dlžníkovi známeho usúdi, že na plnení opozdeném, opozdí-li sa dlžník s plnením iastoným, na zbývajúcich ešte
plneniach, príjemca
nemá záujmu. §.
O podmienkach a povahe
povinnosti k náhrade uloženej v týchto paragrafoch, platia ustanovenia (hlava 30.). Odstúpenie od smluvy sa nedotýka nároku hradu škody, ktorá má miesto poda týchto ustanovení. už prijatú treba vráti alebo nahradi tak, aby žiadna nemala zisku zo škody strany druhej.
O
správe.
94)
škody,
obecné
na náÚplatu strana
95)
§.
Jestliže niekto inému prenechá vec za plat, odpovedá za to, že vec má vlastriDsti vymienené a také, jaké pri nej obyajne bývajú a že je možno užíva jej poda povahy jednania alebo
poda uinenej
smluvy. Pripadnosti spiávy. §.96)
Kto tedy prikladá veci Vlastnosti, ktorých nemá a ktoré boly vymienené výslovne alebo poda povahy jednania mlky, kto zamlí kromobyajné vady alebo závady veci, kto zcudzí vec cudziu, jako svoju, kto proti pravde tivrdí, že vec sa hodí k uritému užívaniu, alebo že je prostá i obyajných vad a závad, odpovedá za to, vyjde-li na javo opak. §.
Platne Izä umluvi, že zcudzite odpovedá za vady, ktoré sa vyskytujú do urenej doby. K platnosti úmluvy sa vyhadáva, aby prohlásenie zcudzite ovo bolo dané písomne. §.
Nariadením bude ustanovené, kedy zviera bolo nemocné už pred odovzdaním, moci a vady objavia do uritej doby.
platí
domnienka, že
ke
sa niektoré ne-
'*) Evlkcia, Gewährleistung, szavatoszág. eský vj^raz »správa» pochodí zo spravi, napravif, a preto je možno prevzia ho bez obtíže aj do terminológie slovenskej. 85) Návrh §§ 1132—1171 (1133—1172) o správe (evikcii). 88) Srovn. § 348. Obeh. zákon úhor. o kúpe.
240
Právna domnienka, že zviera malo vadu už pred odovzda-
ke
ním, prospeje nabývateovi len vtedy, nenie-li zcuazite prítomný, obecnému
zcudziteovi, alebo predstavenstvu, dá ihne vede o shadanej vade, alebo dá zviera prehliadnu znalcovi, alebo navrhne súdu prevedenie zaisovacieho dôkazu.
Zanedbá-li nabývate tejto opatrnosti, je na om, aby dovadné už pred odovzdaním. Avšak zcudziteovi je vždy vono, aby dokázal, že vytýkaná vada vzišla teprv po odovzdaní. kázal, že zviera bolo
§. "«) '')
Bijú-li
vady veci do
viaznuce na veci
z
oí
sozna bramená nemá správa miesta, leda
alebo možno-li
kníh verejných,
Istive zamlané alebo leda boilo výsiovne pripovedané, že vec je všeliakých vád a bremien prostá (§ 443). Dlhy a nedoplatky viaznuce na veci vyporiadaj vždy zcudzite.
by baly
Kto prevedie na seba vec, vediac, že je cudzia, nemôže za správu, práve jako ten, kto sa výslovne správy vzdal.
žiada
Odovzdajúci sa veici úhrnkom toitiž tak, jakioi sito ja a ležia, bez poítania, merania a váženia, neodpovedá zcudzite z vád, ktoré sa na nich shadajú, leda by nemalý niektorej vlastnosti, »7)
A. O. B. G. § 925 (Nov.
III.
§ 118.) tiež tak.
Uhorské právo obianske sleduje v súdnej praksi asi stejné pravidlá. V podstate tedy: pri t. zv. hlavných vadách musí kupec len toko dokazova, že sa vada (choroba) objavila do istej doby, pre rôzne druhy úžitkových zvierat rôzne stanovenej. Tento dôkaz zakladá domnienku, že choroba trvala už v dobe odovzdania. Predava má právo dokazova, že choroba vznikla až u kupca. Pri iných vadách (chorobách) musí kupec dokazova, že eksistovaly už v dobe kúpy. Na horejšie doby úhor. ob. právo nemá pozitívnych pravidiel a odkázané je na znalcov. Pri tom všetkom znalci súdna praks pridržiavajú sa v celku zásad prijatých v práve ob. rak. U koni berie sa ku pr. pri hlavných chorobách zpravidla 30 dní, výnimone i
—
15 dní.
Srovn.
obchod, zák. úhor. smluvách úplatných tak jako v ob. práve uhorskom. Nemovitosti v prípade úplatného prevodu majú by isté. Oisti ich je povinnosou zcudziteovou. Menovite kúpnou cenoTi stanovené bolo venim rei pretium. Nabývatel môže žalova ma odbremenenie. Avšak jestli by >)náklady» nestály v pomere s majetkovým zájmom na trvaní kúpy, súd môže vyrieknu v uváženia hodných prípadoch zrušenie smluvy, restitutio in integrum. ""•) Úhor. súdna praks tiež asi tak. ®^)
°')
§.
346.
Zaiste platí len pri
ke
241
o
ktorej bol zcudzitei uistil, že ju mia^jú, alebo ktorú
te
si
nabýva-
vymienil.
Podmienka spiávy.
^"^)
§.
nabývate uži správy, pretože niekto iný iní nároik na vec, musí svojmu predchodcovi opoveda spoir. Neuinili toiho, nepozbude tým síce práva na náhradu škody, ale jeho predchodca môže sa tým sprosti povinností k náhrade škody potia, pokia sa nalezne, že by proti tretej osobe bol vynesený Chce-li
iný rozsudok, keby sa bolo náležité užilo oných námietok.
Dr, A, Záturecký:
Prehad slovenskej asti rozhodnutí Najvyššieho súdu eskoslov. Republiky.
—i
kúpopredajná smluva dotyné nehnutenosti Otázka, í-zavrená bola pred 1. novembroiyi 1917 a i kupiteV nehnuteností, ktoré sú predmetom kiípopredaju, pred spomenutým prevzal do držby (!b^ý!\^ u/h. min, n^ariaidieini^e z 12. X. 1917, . 4000j917. m. e.), môže byt riešená v spore obianskom súdom i v tom prípade, schválenie kúpopredajnej listiny, spoloným,
dom
—
ke
povereníkom kontrahentov nepravidelne postdatovanej 1918), príslušná
(1.
II-
administratívna vrchnosf odoprela.
Najvyšší súd vyhovuje dovolacej žiadosti žalobníka, rozsudok odvolacieho súdu zmeuje, v a zaväzuje žalovaného, aby za 15 dni odovzdal žalobníkovi P. datovanú a dátumom 1. II. 1918 opatrenú tú kúpopredajnú listinu, dla ktorej žalovaný predal v mesiaci februári 1917, a žalobník vtedy kúipil z nemovitostí žalovaného, obsažených v pozemnoknižnom protokolle iastky, oznaené na nákrese lok. íslami .... za kúpnu cenu 15.820 K; nakoko by však žalovaný neodovzdal hore oznaenú púpopredajnú
—
listinu za 15 dní žalobníkovi,
zaväzuje žalovaného trpie, aby si žalobník právo vlastníctva pre na základe tohoto rozsudku seba intabulova dal žiadosou, podanou u príslušnej pozemnokniž-
na hore uvedené nemovitosti
—
—
nej vrchnosti;
zárove nariauje, aby žalobníkovi s jedným vyhoftovením tohoto rozsudku vydaný bol ten pôvodný nákres, ktorý je k spisom pod pripojený; konene zaväzuje žalovaného, aby žalobníkovi za 15 dní a pod odvolacích * následkami exekúcie .K prvostupových .... .... dovolacích útrat zaplatil.
K
.
.
.
K
89—92. zák. i. I. z r. 1911 (ob. práv. por. úhor), len form. pravidlá pre hlavnú a vedajšiu intervenciu, pre poizvanie do sporu (perbehivás) at. Avšak intervencia a pozvania do sporu sú len právom, a nie povinnosou. "1)
Srovn.
§§.
akoTvek obsahujú
242
Dôvody:
DTa skutkového stavu, prvostupovým súdom
ziste-
ného, odvolacím súdom osvojeného, dovolacou žiadosou nenapadnutého, tedy v smysle §-u 534. Opp. v dovolacom pokraovaní smerodajného: vo februári 1917 žalovaný sa taJc vyslovil, že vo výroku tohota rozsudku oznaené nehnutenosti za kúpnu cenu, á kvadr. siaha 2 K 35 h. predáva žalobníkovi, a žalobník sa tak vyslovil, že oznaené nehnutelnosti za túto kúpnu cenu kupuje, vtedy žalobník aj 1000
K závdavok
dal žalovanému,
—
—
v auguste 1917 žalovaný nehnuternosti oznail, do úžitku žalobníkovi prepustil a žalobník ich do držby prevzal a zeme zasial; 22. septembra 1917 stránky kúpopredajnú smluvu spísaly, podpísaly a žalobník platil 10.000 K na kúpnu cenu, dr. A. Z. spoloný povereník strán, dátumom 1. II. 1918 smluvu opatril a žalobník vyplatil ostatok kúpnej ceny. Najvyšší súd z týchto skutoností uruje, že medzi spornými stránkami kúpopredajná smluva už v mesiaci februári 1917 vznikla, ponevá sa stránky už vtedy dohodly tak dotyné predmetu právneho úkonu, ako aj dotyné kúpnej ceny a odovzdania do držby, tedy dotyné všetkých podstatných podmienok. toho, je hore uvedené, a da §-u 7. nariadenia býv. uh. ministerstva . 4000-1917. M. E., ktoré bolo vydané 12. okt. a v platnos vstúpilo 1. novembra 1917 na právny úkon, uzavrený medzi spornými stránkami, nemá by upotrebené, ponevá sa tento úkon nie len prv uskutonil, než by bolo toto nariadenie v platnosT vstúpilo, lež na základe tohože úkonu kúpite! nehnutenosti ešte pred 1. novembrom 1917 už skutone do svojej držby prevzal a ich obrábal; z oho nasleduje, že keby stránky reenú kúpopredajnú smluvu boly spísaly dla skutkových údajov, a zo stránok ktorákoTvek svedecsúasne s podaním žiadosti k pozemnoknižnej vrchnosti tvom miestneho úradu bola by osvedila, že pozemky do držby prevzaté a žalobníkom obrábané boly už pred týTn, než nariadenie v platnos vstúpilo, bol by si býval mohol da žalobník právo vlastníctva na nehnutenosti pre seba inta.bulova. Spoloný povereník stránok ale o hore uvedenom nariadení nevedel a preto žiados o intabulovanie práva vlastníctva a o vrchnostenské potvrdenie smluvy chybne a bez náležitého vystrojenia podal, následkom oho komisia v P. odoprela potvrdenie, a odoprenie aj minister schválil. Otáznym ostalo tedy, i žalobník môže uplatova pred civilným súdom nárok, aby bolo nariadené, že by žalovaný smluvu vydal žalobníkovi, ktorá je u neho a keby žalovaný smluvu nevydal, aby bol žalovaný povinný trpie vtelenie práva vlastníctva, hoci vrchnos schválenie tejto smluvy odoprela. Najvyšší súd túto otázku kladne riešil, ponevá riešením tejto otázky nebude rozhodované o opatrení administratívnej vrchnosti alebo o správnosti takéhoto opatrenia, lež o tej sikromnoprávnej otázke, i vznikla medzi stránkami právoplatná smluva už pred 1. novembrom 1917, alebo nie, a jestli áno, aké sú toho následky; alej o tom, že i sa môže zisti, že smluva perfektuovaná bola už pred 1. novembrom 1917 tým, že žalobník do držby nehnuteností vstúpil a obrábal tieže ináe dokazuje obsah, podobného znenia, toho svedectva, ktoré vystavil policajný kapitanát mesta P. 19. júna 1918, pod . 2165. rkp. a ktoré žalobník pripojil k svojmu prí-
Da
o
da
—
—
da
—
—
—
—o
pravnému
spisu,
—
da
.
243 a ponevá administratívna vrchnos záležitos na základe inšieho skutkového stavu skúmala a vybavila, než dovolací súd, vytvorené je, aby mohla vzniknú otázka, týkajúca sa oboru pô-
—
sobnosti.
Z týchto skutoností však nasleduje aj to, že do oboru pôsobdla súdu spadá rieši vo veci samej, ponevá uvedeného skutkového stavu žiados žalobníkova mala by kladne alebo zamietavé pozemnoknižnou vrchnosou vybavená a ponevá pozemnoknižná vrchnos je orgánom súdu, právo: rieši vo veci samej v spore prislúcha Najvyššiemu súdu ako súdu vyššieho oboru nosti Najvyššieho
—
—
pôsobnosti.
Tomu,
reenú kúpopredajnú
že
listinu
má
žalovaný, sa on
sám
priznal,
a
ponevá
táto listina patrí žalobníkovi ako kupitelovi a žalotitul k tomu, aby si ju zadržal,
vaný nemá nijaký
alej, ponevá žalobník potrebuje spísanú smluvu, aby uplatnil svoje práva: odvolací súd tým, že žalobu ktorú do podstaty v rozsudku správne kvalifikoval zamietol na tom základe, že administratívna vrchnos v svojom obore pôsobnosti už rozhodla tej o otázke, i k platnosti smluvy bolo potrebné schválenie so strany vrchnosti,
—
—
porušil materiálne pravidlo,
o
da
ktorého posudzovanie nárokov
súkromoprávnych spadá do oboru pôsobnosti obianskych súdov, a v tejto pravote
má by
taká otázka riešená, ktorá
je
súkro-
moprávnej povahy, následkom oho Najvyššý súd dovolacej žiadosti žalobníka ako odôvodnenej vyhovel, rozsudok odvolacieho súdu zmenil, a v smysle rozsudkového výroku rozhodol, a ponevá žalovaný spor prehral, a dovolacia žiados žalobníka mala úspešný výsledok, žalovaného dla §§-ov 543., 508., 425. Opp. na znášanie pravotných, odvolacích a dovolacích útrat zaviazal. (6. XII. 1920, . Rv. III. 65-19.)
Dr.
J.
Jurecký:
Výah
rozhodnutí Najvyššieho súdu
eskoslovenskej repubh'ky. Právny pojem pachatela vyluuje uznanie obžalovaného za vinného
o
páchate!
(70.
§
bod
1-2 69. §-u tnz./
Najvyšší súd vjiiiesol nasledovný rozsudok do kvalifikácie inu obžalovanej Z. F. z dôvodu materiálnej zmätonosti, oznaeného z bode 1. b) §-u 385. Trpp. z úradnej povinnosti iastone a na toTko sa zrušujú obidva rozsudky súdov nižšieho stupa, že kvalifikovanie inu da bodu 1. §-u Trz. sa pomíja. :
o
Dôvody
:
súdna tabula prijala v smysle odst. 2. §-u 33. Trppnov. tu smerodajný ten skutkový stav, že Zuzana K. kázala Pavlovi K., aby jej manžela zabil, k tomuto inu mu odvahy dodáSedria
zistila
a
244 vymyslela a uskutonila plán izabitia Ondreja K., k tomuto koncu poslala svojho muža ku susedovi, a ke odišiel, šla spolu s Pavlom K. na cestu, kadial mal ís jej manželd od suseda, obidvaja obžalovaní sa schovali za kroviny, akali na Ondreja K., a ke pred nimi prešiel, Pavel K. ho na zem strhnul, škrtil Zuzana K. však brániacemu sa mužovi ruku pridžala, po hlave ho bila a trávu mu do úst pchala, a takým spôsobom Ondreja K. usmrtili. Z tohoto skutkového stavu súdna tabula správne odviedla tú právnu konklúziu, že obžalovaní ich úmysel, smerujúci na usmrtenie Ondreja K., vopred uvážili, a že tohoto vopred uváženým úmyslom spolu usmrtili. A ponevá tento ich in zakladá skutkovú podstatu zloinu vraždy dla §-u 278. Trz., ktorý zloin obžalovaní ako v §-e 70. Trz. urení páchatelia spáchali: nemýlila sa súdna tabula, ke obidvoch obžalovaných v tomto zloine, ako páchateov za vinných uznala. Nasledovne zmätoné sažnosti ako bezzákladné v smysle odst. 1. §-u 36. Trp pov. musely by zamietnuté. V smysle §-u 69. a 70. Trz. môže by dakto úastníkom alebo páchateom zloinu, dotyné preinu. Ponevá právny pojem páchatea v §-e 69. Trz. urené úastníctvo vytvára, mýlili sa súdy nižšieho stupa, ke obžalovanú Zuzanu K., páchateku vraždy za vinnú da bodu 1. §-u 69. Trz. uznali aj ako štváku (popudzovateku) Týmto ustanovením porušily zákonné pravidlo a spáchaly amätonos, oznaenú v bode 1. b) §-u 385.. Trpp. Tento zmätoný dôvod vala,
v
odstavca §-u
smysle posledného
385.
Trpp. z úradnej
povinnosti
musel by do ohadu vzatý, a tak na základe odst. 1. §-u 33. Trppnov. odôvodnené je iastoné a primerané zrušenie rozsudkov obidvoch súdov nižšieho stupa.
JUDr. Emil Stodola, advokát.
O
sporoch proti
štátu.
Právnická Jednota na Slovensku v Bratislave zaoberala sa vo svojich dvoch pracovných schôdzach zo
da
4.
a
19.
novembra
t.
r.
s
otázkami: I.
D*
Isgs lata:
I.
Ktoré súáy sú recne príslušné t sporoch proti
štátu?
IL D« lége ferenáa: Kde by malý by f spory proti štátu na SloTenskn vybaTOTanéf Ktoré súdy sú v týchž miestne príslušné? I.
.
Rv. III. 236-21 vyslovil Najvyšší súd v ís. spore Karola Kányiho oproti sl. štátnemu eráru, zastúpenému gener. fin. riaditestvom v Bratislave o vydatie dvoch pušiek, 1 revolvera, poažne o zaplatenie hodnoty týchže. že vynesený rozsudok z príin nepríslušnosti sedrie zastavuje. V dôvodoch zdôraznené je, že sa nárok žalobníkov v tomto páde neodvodzuje zo vzahu žalobníka k štátu ako subjektu súkromných práv. ale ako k reprezentantovi verejnej moci, svrchovanosti.
Rozsudkom pod
Nároky, odvádzané z takého verejnoprávneho pomeru proti celému lebo štátu, n akoko o nich rozhodova nie je vyhradené zákonom, zákonnvm nariadením oboru pôsobnosti niektorej správnej vrchnosti,, poda zákona z da 2. novembra 1918 Sb. z. a n. . 4. má sa uplatni pred zemským súdom pražským. (Vi dôvody rozsudku v tomto ís» Práv. Obzoru).
245
Na základe
tohoto rozsudku stalo sa, že I. a II. stupové súdy zaaly žaloby proti štátu pre nepríslušnos súdov slovenských z úradu odmieta, a to bez ohadu na predmet sporu. Tak neuznala súdna tabula v záležitosti Š. G. oproti sl. železninému eráru rozsudkom ís. P. II. 818-11-1912 bratislavskú sedriu za príslušnú pre spor zavedený proti sl. železninému eráru o rentu, ktorú si nárokovala rodina železninou nehodou usmrteného, preto, bratislavské
ponevá je da izákona neprípustné, aby o nárokoch proti štátu v prvom stupni krom zemského súdu v Prahe iný súd mohol rozhodova.» Nesporné je, že do pôsobnosti zemského súdu pražského ten istý druh sporov prislúcha, a to v tých, v ktorých je celý štát žalovaný" (to sú i slová zákona rokúskeho . I. z r. 1807 o ríšskom súde), alebo ale da slov Najvyššieho súdu brnenského, tie spory, kde sa jedná o akejsi verejnoprávnej o jaký, toho sa ani z rozsudku Najvyššieho súdu ani z citovaného zákona nedozvieme. A tak de lége lata proti citovanému rozsudku Najvyššieho súdu námietky ini nemožno. Všetky ostatné spory proti štátu naproti tomu patria i naalej do pôsobnostii riadnych súdov. Že ani vláda neinterpretovala tak smysel ziákona z 2. novembra 1918 Sb. zák. a nar. ís. 4, ako by tým všetky spory proti štátu výlune pred zemský súd pražský patrily, vysvitá z toho, že táže nariadením z da 4. júna 1919 Sb. zák. a nar. ís. 313 a nar. z da 27. marca 1919 Sb. z. a nar. . 279 finanným prokuratúram v Prahe, Brne a Bratislave obor dosavádnej pôsobnosti v zastupovaní štátneho
—
eráru v sporoch štátu a proti štátu, ponúkala. 1.
§.
na prvom mieste citovaného nariadenia hovorí:
»Púsobnos, která finanním prokuratúram v Praze a Brne dle služební instrukce z 9. bezna 1918 iz . . 41 a ostatních stávajících predpisu písluší, vzahuje se nyní zásadne na jméni a záležitosti eskoslovenského štátu jakož i na tuzemské soubory majetkové (vagyonósszeség. Vermôgenschaft), státnímu j mení ohledné právního zastupovaní na rove postavené.» §. 2. Jméní aktívni a passivní a záležitosti bývalého c. a k. eráru, dvorního eráru a fondu, témito eráry z cela neb ástene dotovaných, pokud jest v eskoslovenském území a místní píslušnost zdejších prokuratúr. Ale § 4. slúž. instrukce v jednotlivém prípade jest dana, budiž finanními prokuratúrami v dosavádním rozsahu dále zastupovaná.))
....
Hlavné body citovaného nariadenia rak. vady, znejú nasledovne. 1. Die Finanzprokuraturen sind fúr den Umkreis eines oder mehrerer Länder bestellte staatliche Behórden zur Besorgvmg rechtanwaltschaftlicher Geschäfte des Staatsvermôgens und der diesem hinsichtlich der Vertretung gleichgehaltenen Vermôgenschaften. Hiernach besteht die Dienstesbestimmung der Finanzprokuratur im §
allgemeinen: In der gerichtlichen Vertretung úberhaupt und insbesondere Rechtsstreite in jenen Angelegenheiten, welche dsas Staatsvermôgen u. die demselben gleichgehaltenen Vermôgenschaften betreffen, nach Massgabe des § 2 dieser Instruktion. 2. In der Vertretung des Staatsvermôgens uid der vom Staate verwialteten oder dotierten Fonde .... 3. In der Erstattung von Rechtsgutachten usw. 1.
in der
Fúhrung der
§
2.
I.
Zu dem Staatsvermôg<»ii und zu den bezúglich der und Rechtsberatung durch die Finanzprokuratur
Rechtsvertretuing
dem Staatsvermôgen werden gerechnet:
gleichgehaltenen Vermôgenschaften
»
246 die Monopole, Regalien, Das Aerar im Allgemeinen UnternehmungenaJler Art. 6. AUe Fonde, welche von den Staatsbehôrden unmittelbar verwaltet werden 1.
die
staatlichen
7.
Die unmittelbar
vom
Staate verwalteten Stiftungen.
Porovnajúc nariadenia tieto so zákonom zo da 2. novemb. 1918, Sb. z. a n. íslo 4, vidíme, že kritériom pre posúdenie toho, i spor patrí pred riadny súd alebo zemský súd v Prahe je tá otázka: i ide o majetok štátny, štátom spravovaných fondov, štátnych podnikov alebo o nieo iného. Preto nariadenie zo da 27. marca 1919 má aj nadpis »0 zastupovaní štátneho miajetku na Slovensku. Preto škoda zapríinená cfuasidelictom štátneho železniného podniku, nepatrí pred zemský súd pražský, jako i žaloby o zaplatenie faktúry alebo obnosu a pod. Naproti tomu spor o náhradu škody, vzniklej zo samovolného inu etníkov, ktorí mali jednoho internovaného do Terezina zavies a naceste ho zavraždili, spor o náhradu škody, vzniklej z protizákonnej rekvlzície domu, prevedenej ministerstvom pre správu Slovenska v prospech súkromnej osoby, spor o náhradu škody, vzniklej zo zabavenia tovaru cestou finannej vrchnosti, ktorý tovar následkom eopotmosti tejto vrchnosti sa zniil, a ktorý právoplatným rozsudkom stránke zpätpoukázaný bol, tak i spor na zaiatku toho lánku citovaný, kde išlo o vrátenie rekvirovanej zbrane, patrí dla Najvyššieho súdu pred zemský súd pražský. Súdny poriadok uhorský takého rozdielu v sporoch proti štátu, jako to iní zákon zo da 2. novembra 1918, Sb. z. a n. íslo 4, neiní. Ale rozoznáva, a pre isté spory proti štátu, municipiám at., vyžaduje garancií sborového súdu. V 2. §-e súd. riadu ukladá totiž do oboru pôsobnosti sedrií spory o náhradu škody, zapríinenej sudcami a inými štátnymi úradníkmi, sudcami dohodieho súdu peštianskej burzy, úradníkmi, predstavenými a lenmi zastupiteského sboi-u, iná ale možno nárok proti štátu i pred okresným, ba i pred obecným súdom uplatni (§ 760 súd. riadu, vzahuje sa i na 23 § súd. riadu), municipií a obcí. III.
De
lége ierenda usniesla sa Právnická jednota, po referátoch dra Stodolu a dra Szegova na tom aby spory proti štátu, ktoré by mal
vybavova zemský súd v Prahe,
pridelené boly na Slovensku brati-
slavskej sedrii.
Dôvody, ktoré ju pri tom viedly, boly havne: že od zemského súdu pražského nemožno oakáva potrebnú znalos právnych predpisov na Slovensku platných, s druhej strany prišla do ohadu vzdialenos Prahy. Iná pripomenuto bolo i to, že v ase tvorenia zákona zo da 2. novembra 1918, ešte ani to nebolo vedomo, i Bratislava patri bude ku repudlike, alebo nie, a tak zákonodarca vtedy na Slovensko ani nemyslel. berieme do ohadu, ako ažko je stanovi kritérium, ktoré spory majú padnú pod pojem zákona zo da 2. novembra 1918. Sb. z. a n. . 4, myslíme, že štát náš bude muse za príkladom švajiarskej re'Mibliky taxatíve ustanovi, aké spory pod pojem horecitovaného zákona patria.*)
Ke
*) Pozn. Bundesgesetz iiber die Organisation der Bundesrechtspflege vom 22. März 1893 zaoberá sa v i. 48. a nasled. s tým patrí do výlunej vecnej príslušnosti švajiarskeho najvyššieho súdu. Len železniným sporom venované je v 50. i. devä bodov.
o
247 IV.
o Zákon
miestnej príslušnostL
novembra 1918, Sb. z. a n. . 4. predpisov neobsahuje, platnými predpisy svid. riadu uh, a síce § 23., Ktorý znit-. »Všeobecnú príslušnos kráovského eráru základín a fundácií spravovaných štátom ustaluje sídlo tej vrchnosti, ktorá je v príslušnom spore k zastupovaniu oprávnená. Takéto vrchnosti boly v Uhorsku: erárna právna správa v Budapešti, ktorá mala ale v hlavných mestách Uhorska svoje expozitúry^ takže spory proti štátu bolo možno vies v Budapešti i pred súdmi, na jakom území sa tie expozitúry nachodily. Ponevá generálna finanná direkcia bratislavská takýchto expozitúr nemá, passívne spory proti eráru možno len v Bratislave a
z 2.
tak. zostal y
poda.
*
§ 23. súd. riadu uruje len všeobecnú príslušnos sporov proti štátu, a tak zvláštne príiny príslušnosti, jako sú tiež v § 28. (sídlo podniku), 29. §-e (miesto plnenia), 37. §-e (miesto vzniklej škody) at.
o
sa prísušnosti aktívnych sporov štátu tye, neobsahuje v tom ohlade súdny riad civ. žiadnych predpisov, a tak sú pre tieže jeho všeobecné predpisy smerodajné.
Zízení právnické fakulty v Bratislave. sb.
z.
Zákonem Národního Shromáždéní ze dne 27. VI. 1919. íslo a na. byla zízena v Bratislave na místo bývalé maarské
375.
uni-
eskoslovenská statní universita o 4 fakultách, právnické, lékaské, prírodovedecké a filosofické, s vyuovacím jazykem eským nebo slovenským. Naízením vlády ze dne 11. XI. 1919 íslo 595 Sb, z. a na.. byla tato universita nazvaná
versity
Universitou Komenského.
Kdežto fakulta lékaská zahájila svou innost již v zime r. 1919, býti fakulta právnická otevena teprve r. 192Í. První profesori této fakulty byli jmenováni dekretem presidenta republiky ze dne 20. V. 1921. po návrhu sboru právnické fakulty Karlovy university vesmés z docentú této university a to:
mohla
I.
Jako radní profesori:
1.
J.
sjednocení
U. Dr. August Rath, odborový prednosta v ministerstvu prO' zákonodárství a organisace správy, pro právo obanské.
2. J. U. Dr. Emil Svoboda, ádny profesor ní technického, pro právo obanské. 3.
J.
U. Dr. Karel Laštovka,
eského vysokého ue-
ministerský rada v ministerstvu
náuku správni a eskoslovenské právo správni. U. Dr. Otakar Sommer, odborový rada v ministerstvu
vnistra, pro 4.
ství
J.
škol-
a národní osvety, pro právo rímske.
*) Aké iné vrchnosti zastupovaly štát v istých sporoch, tak sporoch vyluovacích, v riadení exekunom, v sporoch železniných at.,. •o tom vi zovrubnejšie v spise dra Marcella Kovácsa: A polg. ppts magyaráz. str. 122., 123.
.248
II.
j)ro
mimoádní
Jako
profesori:
5. J. U. Dr. a Ph. Dr. Bohuš Tomsa, náméstek státního zástupce, právni filosofii. 6. J. U. Dr. Jan Vážny, soudce, pro právo imské.
Jmenovánim tímto byl utvoen autonómni profesorský sbor a dán pevný základ pro dalši vybudováni fakulty. Profesorský sbor složil dne 4. ervna 1921 pedepsaný slib do rukou ministra školstvi prof. Š u s t y a konal téhož dne svou ustavujici schúzi, pri níž byli zvoleni na zbytek studijního roku 1920-21 a na studijni rok 1921-22 dkanem prof. R a t h a prodkanem prof. L a š t o v k a, senátorem (zástupcem fakulty v akademickém senátu) prof.
Tomsa.
V téze schúzi pak byl Dr. Richard Horná, knihovník ministerstva školstvi, povéen supplovánim déjin práva verejného ve strední Evrope a déjin práva v území eskoslovenské republiky! Po návrhu profesorského sboru byli pak ministerstvem školpovéeni Dr. Arnold Bláha, soukromý docent filosofie na Masarykove université, konaním 4-hodinného povinného kollegia o praktické filosofii pro právníky a Rudolf C h u p, profesor statní obchodní íikademie v Bratislave, 6-hodinovou prednáškou o státnim úetnictví. Když pak byl dekan prof. R a t h zvolen rektorem university, byl na jeho misto na studijni rok 1921-22 zvolen ve schúzi sboru dne 22. ervna. 1921 dékanem prof. Laštiovka, prodkanem Emil stvi
1
S vobo
d»a.
Naízením vládnim ze dne 11. srpna 1921 ís. 276. Sb. z. a n. byla konené fakulta právnická otevena poátkem zimního studijního roku 1921-22 prvým roníkem a štúdium na ni upraveno v zásade podlé predpisu platných pro
právnické fakulty v zemich eských.
pomgrú slovenských a z nových zkušeností jsou ty to: 1. O dejinách práva eského v zemich bývalé koruny eské se pednáší nejméné 4 hodiny (na universitách eských 5 hodín), o dejinách práva na Slovensku najméné 2 hodiny (na universitách eOdchýlky
ských
1
z
hodina).
Posluchái jsou povinní
súastniti se praktických cviení a to v prvém studijním oddilu (ítajícím 3 semestry a konícím složením prvé statní zkoušky) aspo jedno cviení po 2 týdenních hodinách z jedné z disciplín obligátních pro pripustení k historickoprávní zkoušce, v druhém studijním oddilu pak 2 cviení a to jedno z nékteré obligátni disciplíny oboru judicielního, druhé z oboru státovédeckého. Praktická cviení sleduj í úel zopakovati s posluchái zejména na praktických píkladech prednesenou látku, výborné se osveduj í a teší se u studentstva veliké oblibé; sluší je ovšem líšiti od seminárních cviení, jež jsou obmezena na malý kruh posluchaú a mají již další úel uvádéti posluchae do studia vedeckého. 3. Pri prednáškach a cvienich priblíži se k právu, platnému dosud na Slovensku, pro jehož jednotlivé obory mohou býti zízeny 2.
i
zvláštni stolice.
Dne 5. záí t. r. byla fakulta maarská zák. i. XXXVI. z r. 1912 zízena, zastavená a místnosti její (v Kapitulní ulici . 1) z poloviny odvzdány nové eskoslovenské fakulte právnické (druhá polovina nové fakulte
filosofické).
zahájen dle predpisu dne 23. záí 1921. Dosud bylo zapsáno 130 radných a 90 mimoádných posluchaú (hlavné statní úetnictví). Vedie toho jest tu j ešte rada žádostí za osvobození (36) a za dodatené zápisy. Výsledek tento možno vzhledem k tomu, že ee Zápis byl
249"
otevírá toliko prvý semestr, považovali za velmi píznivý a potéšiRadné prednášky byly zahájený dne 23. íjna 1921 za prítomZnaný mnohá hostú skvelou reí rektora prof. Ratha. poet posluchaú ovšem vzbuzuje i znané starosti a nové úkoly. Bratislava nemá dostatek vhodných bytu a jest mestem pomerné drahým, ímž nemajetným študuj í cím se štúdium velmi znesnaduje. Sociálni pée o studentstvo tu má pole velmi vdéné. K ubytovaní studentstva byl zízen internát pro nemajetné posluchae, který byl letos podstatné rozšíen, vedie toho pak trvá tu i mensa akademická. Vhodné vybudovaní organisace tohoto ústavu jest pedmétem usilovné pée zvláštni internátni komise, v níž vedie rektora jako pedsedy zasedá po zástupci z každé fakulty; rovnéž studentstvu bude poskytnut piméený vliv na vedení ústavu. Zájmy studentstva právnického háji spolek eskoslovenských posluchaú práv v Bratislave, v poslední dobé utvorený, s úkolem
telný. nosti
—
obdobným pražskému Všehrdu. Vítanou pomoci bude studentstvu významná akce European Študent Reliéf Fund, jehož zástupcem jest v
naši republice si. Edith May, k opatrení pednášek, studijních a základních dél cizích literatúr. Otevení právnické fakulty jest pro celý eskoslovenský národ
píruek
kme
dosahuje kulturním inem dalekosáhlého významu. Slovenský tím nej vyšší mety ve svém nové budovaném školství, a nabývá tak pravého fóra, v némž by uenci slovenští mohli se oddati pestovaní právni vedy. Právni veda má na Slovensku dobrou pudu. Již v Uhrách právni štúdium tešilo se vždy veliké pízni a bylo pokládáno za nobile officium a tradice ta se samozrejmé i na Slovensku udržela. To píjde k platnosti zejména nyní, kdy nutno znané rúznosti právnílio rádu, jež se v zákonodárství a správe staletým odlouením mezi Slovenskem a eskými zemémi vjninuly, ponenáhlu odstraovati a nový v pravde demokratický právni rád, v zásade sice jednotný, místním potrebám Slovenska však vyhovující, vybudovati. V Rakousko-Uhersku nebyla dobrá púda pro demokracii a zásady její se jen velmi nedokonale a s velkým odporem v živote veejném uplatovaly. Náš štát opravdové se snaží zavésti pravou lidovládu, ukáznénou, a jak povinností k svému štátu si vedomou, tak i význam indivídua nepodceuj ící. Zákonodárství republikánske mnoho již tu vykonalo (uvádím na pv. ústavní zákony a župní zízení). V tom smeru právnická fakulta múze velmi mnoho dobrého vykonati pispívajic jednak vedeckou inností k probádání práva, v zemích eských i na Slovensku platného, k srovnávání jeho a utídéní jeho v radé právních ádú moderních, jednak inností uitelskou vedouc studující mládež k nezlomné úcte k právu a zákonúm, jež bohužel za našich dob prd rúznými pozlátkovými hesly se oslabila. Tyto vysoce kultúrni ÚKoly múze však fakulta právnická ádné splniti jen tehdy, bude-li ádné opatrená jak potrebnými silami, tak i potrebnými pomúckami. Jest nutno záhy doplniti a rozšíiti profesorský sbor tak, aby všechny obory v nem mély své ádné, vedecky plné kvalifikované zástupce, tak aby naše nej mladší právnická fakluta se mohla rovnocenné pidružiti k almae matri Karlove université i nedávno zízené Masarykove université a i v ciziné svými pracemi záhy nabyla uznaní. Opatrení nových sil jest problémem nesnadným, zejména proto, že profesorská kariéra s dlouhým a vysiluj ícím studiem spojená príliš neláka. Ale pes to nepochylDuji o tom, že najdou se záhy mužove i ze Slovenska, kteí se na podklade prokázané vedecké innosti radi uitelskému povolaní na fakulte vénují, a že v brzku podarí se i ze studentstva vedecký dorost vychovati. Nezbytným pedpokladem k této výchove jsou ovšem vedie piméreného návodu radné knihovny jednotlivých vedeckých semináru a kninovna universitní. Zaízení a doplovaní knihoven vyžaduje jak velmi usilovné pée odborných profesorú,
»
250 tak i velmi mnoho penéz. Mohu vysloviti nádeji, že nynéjší ministr školství neodepi-e tu štedré ruky. S radostí mohu však konstatovati, studijniho oddílu že knihovny seminárni prvého (ímsko-právni, historicko-právní a cirkevne-právní) jsou vskutku zejména prozíravou péí lena profesorského sboru Dr. úelné a bohaté
Sommra
vybavený. Ministr školství v pozdravném prípise, zaslaném k otevení fakulty právnické a filosofické, napsal: »Slovenský vo svojej umeleckej a duchovnej tvorbe a kultúre vôbec chová mnoho zvláštnych prvkov. Bude Vašou prácou, slovutní pánovia, prácou Vás uencov a generácií, ktoré Vy vychováte, usporiada svojrázne prvky tohoto duchovného života, do vedeckej sústavy a obohati tak kultúru eskoslovenského národa, aj kultúru všeudskú. Tejto sústavne usporiadanej práce dosial nebolo a preto slovenský duch nebol známy ani doma v eskoslovenskom národe ani ostatným národom slovanským. Teprv teraz musí sa sta jasnou a zrejmou hodnota, hbka a význam duševných schopností slovenského kmea. Som si istý, že sa ujmete, vážení pánova, tejto vekej práce s láskou a vytrvalosou, že budete prvými objavitelmi nových kultúrnych hodnôt vo strednej Európe u kmea, ktorý bol po tisíc rokov nielen politicky, ale aj kultúrne utlaovaný a ktorý nemohol svojou hrivnou prispieva k povzneseniu kultúrnych pokladov vše-
kme
udských.
Mohu j
úkoly tyto tanou celému profesorskému sboru stále pred oima. L.
ujistiti, že
ako jasný
cíl
Dr, Kotysa, major:
Zásadní rozhodnutí nejvyššílio vojenslíého soudu v Praze. K
založení vojenské
voj.
tr.
r.
soudní právomoci ve smysln §-u 16. odst. 1. aby opatrení v tomto §-u uvedená stala se proti urité osobe.
se vyhledává,
Najvyšší vojenský soud uznal na veejném sezení dne 17. kvetzmatené stížnosti a odvolaní vojenského prokurátora v K. a zmatené stížnosti obžalovaného desátníka K. H. a spoleníkú proti rozsudku divisního soudu v K., jímž obžalovaný K. H. a spol. odsouzeni pro zloin pokusu vraždy podlé §-ú 15. a 417. v. tr. . a odsouzeni ve smysln §-ú 417, a 92. v. tr. . a 309. v. tr. r. a kromé toho desátník K. H. byl podlé §-u 300:46 v. tr. r. osvobozen od žaloby pro zloin zpronevry dle §-u 474. v. tr. ., takto za právo: Rozsudek I. stolice ohledné desátníka K. H. se z moci úradní v celém rozsahu zrušuje a trestní vec se odstupuje civilním trestním úadúm k príslušnému ízení.
ná
1921 o
ty
Duvody
:
Rozsudkem divisního soudu v K. byl K. H. a jeho tyi spoleníci uznaní vinnými zloinem pokusu vraždy dle §-ú 15. a 417. v. tr. ., spáchaného tím zpúsobem, že dne 12. ervna 1919 ve V. V., v úmyslu usmrtiti sedm zatených, na ne stíleli, tedy podnikly takové jednaní, které ku skutenému provedení vedlo, píi emž však
se nedá zjistiti, kdo z obžalovaných zranení takového rázu zpúsobil, že z toho smrt toho kterého nastala. Desátník K. H. byl dále osvo-
251 bozen dle §-u 30G:4. v. tr. . od žaloby, že téhož dne vyzval onéch sedm zatených k odevzdání všech cenných vecí, z nichž také si né.-
ímž mel spáchali zloin zpronevéry dle §-u 474. v. tr, r. Máje rozhodovali o zmatené stížnosti a odvolaní vojenského prokurátora a zmatené stížnosti obžalovaných proti tomuto rozsudku podané, sliledal nej vyšší vojenský soud, že divisním soudem v K. uznaná píslušnost vojenského trestního soudu ohledné desátníka K. H. není odúvodnéna, rozsudei tudíž v tomto smeru zatížen jest zmatkem dle bodu G. §-u 358. v. tr. . Z protokolu o lilavním prelíení a doplnených spisu jest patmo, že obžalovanému K. H. byla jeho vojenským oddílem dne 29. srpna 1919 udelená dovolená na neuritou dobu a že byl H. týž den ve smyslu výnosu MNO. z inné služby vojenské propuštén za úelem nastoupení místa u civilního úradu. Dle prípisu tohoto úradu ze dne 21. února 1921 nastoupil H. železniní službu dne 2. února 1921 a zakteré zadržel,
stáva tuto dosud. Z toho jest patrno, že zmnénou dovolenou, jelikož udelená byla na dobu delší tri mésícú považovali jest za trvalou dovolenou a že byl obžalovaný peložen diiem 29. srpna 1919 do neaktivního stavu. \'e smyslu ustanovení §-u 16. v. tr. . prestáva vojenská trestní píslušnost pro obecné iny trestné ukonením pomeru, na kterém se zakladá právomoc vojenských trestních soudú, neuinilo-li ku sepsání trestního oznámení povolané velitelství neb místní úrad, neb príslušný vojenský prokurátor (soud) pred ukonením tohoto pomeru zadného opatrení, elícího k príprave neb zahájení trestního ízení. Z trestních spisu j de na jevo, že trestní oznámení proti spoleníkúm H. poátkem srpna 1919 bylo vojenským oddílem ped-
loženo služební cestou príslušnému vojenskému velitelství. V trestním oznámení H. jako spolupachatel není oznaen, nýbrž pouze podotknuto, že ješté jeden vojín X. péšíno pluku s ostatními obžalovanými in provedl. Vojenský prokurátor v K. zavedl dne 7. íjna 1919 mužúm, jakož vyhledávací ízení soudní proti zmnéným
tyem
i
proti
neznámym pachatelúm.
Teprve dne 9. dubna 1920 byl H. jako obvinený u divisního soudu v K. v predmete vyslýchán. Po provedení dalších ješté šetrení byly trestní spisy 15. kvetná 1920 vyšetruj cím soudcem zaslaný vojenskému prokurátorovi k návrhu dle §-u 237. v. tr. ., naež týž rozšíril dne 11. ervna 1920 vyhledávací ízení pro podezení ze zloinu vraždy a zpronevéry též na desátníka K. H. Za toho stavu veci nebyl již vojenský prokurátor v K. oprávnen ku stíhaní obžalo^aného H. pro zmnéné zloiny, a nebyl ani divisní soud tamže príslušným ku rozhodnutí ohledné H. Pouhému oznámení obecného trestného inu, došlému príslušnému vojenskému velitelství a vojenského prokurátora pred vystoupením obžalovaného z vojenské jurisdikce, nelze priznali úinku v § 16:1 v. tr. . naznaeného, není-li pachalel príslušnému úradu znám, ježto má-li dle tohoto ustanovení v. tr. . založená byli vojenská trestní píslušnost pro obecné iny trestní, jest, jak z dúvodové zprávy k v. tr. . uvedené príslušné vojenské úrady uinily proti urité í
!"§ 130:1 a 2. v. tr. .) pred ukonením pomeru zakládajícího právomoc vojesnkých trestných soudú opatrení elící k príprave neb k zahájení trestního ízení. Naízení vyhledávací proti neznámym
osobe
pachatelúm, jako v daném prípade se stalo, k založení vojenské jurisdikce nestaí. § 16:1. v. tr. . poukazuje výslovne na § 130:1 a 2. kdežto o prípadu, kdy osoba pachalelova jest neznáma, v. tr. ., pojednáva § 134. v. tr. . Poslednej ši ustanovení dlužno vykádati v souvislosti s ustanovním § 16:1. v. tr. . lak, že píslušnost vojenských tretsních úadú ku konaní šetrení proti neznámym páchate-
:
252 lúm
prestáva,
vyšlo-li na jevo, že pomer, který vojenskou soudní jest již ukonen, to jest, že byl pachatel z inné
právomoc zakladal,
služby trvalé propuštén.
Ustanovení § zákona ze dne
(§ 4.
.
16:1. v. tr. pozmenilo 20. kvetná 1869 78.
.
.
také dívéjší právni stav kdy k trvaní vojenské
z.),
trestní príslušnosti staila známost trestního inu, pred vystoupením pachatele z vojenské jurisdikce. Avšak ani tu nestailo, byl-li trestní in nejakému úradu vúbec znám, nýbrž vyhledávalo se dle utsále-
ného právního názoru, aby in byl znám príslušnému vojenskému velitelství, povolanému ku zavedení trestního stíhaní, to jest, aby toto mélo možnost proti pachateli jako takovému zakroiti prvé, než týž z vojenské soudní právomoci vystoupil. Shora uvedené ustanovení § 16:1. v. tr. . nemá pak za úel, rozšíiti rozsah vojenské soudní právomoci proti stavu dívéjšímu. ono jej naopak omezuje, stanovíc, že státí se musí i opatrení príslušného úradu, vztahující se na prípravu neb zahájení trestního ízení prvé, než ukonen pomer vojenskou soudní právomoc zakládající. Nebyla-li však urená vojenská osoba, jež síce spáchala obecný trestný in v dobé, kdy podléhala vojenské trestní právomoci, známa a pro tento in trestní od príslušného vojenského úradu k odpovídání vzatá, nesahá vojenský interes dále, než aby tato z vojenské jurisdikce vystoupivší osoba zasloužilého trestu došla príslušným civilním trestním úiiadem. Ze svrchu vylíeného stavu veci vychází, že desátník K. H. y dobé, kdy j ešte konal inonu službu vojenskou, ani z popisu ani z bližších okolností jako pachatel v úvahu nepicházel a že proti nemu též zadného opatrení elícího k príprave neb zahájení trestního rízení se žádné strany uinéno nebylo. K tomuto zmätku dle § 358:6 v. tr. . musel nej vyšší vojenský soud pi rozhodovaní o opravných prostedcích pí'ihlížeti ve smyslu § 373, odst. 1. v. tr. . z povinnosti úední a bylo tudiž po rozumu § 373, odst. 2. a § 371, odst. 3:2 v. tr. . rozhodnouti, jak svrchu uvedeno.
Rozk.
Dr, Miloš
.
j.
dne
P. 553-20. ze
17.
kvetná
1826.
Vano
Z advokátskej komory v Turianskom Sv. Martine Komora v disciplinárnej ovanie zastavila.
veci oproti dr. A. pravotárovi pokra-
Dôvody
:
podala ponosu oproti dr A. pravotárovi preto lebo menovaný zastupoval ju v pravote, v ktorej obyvatelka mala právo ch\idoby, predsa dr. A. žiadal od nej pravotné trovy a tieto exekúciou J.
C.
a
od nej aj vymáha. Advokátska komora zaopatrila písma pravoty od súdnej
stolice
v B. a konštatuje z nich: 1. Že advokátska komora bratislavská nevjnnenovala dr. A., aby obviovatelku v tejto pravote ako záštitník zastupoval; 2. v pravote tejto súdna stolica ustálila dr. A. trovy oproti obviovatelke, a tie ustálila s obmedzením, ktoré vypovedá §. 50. zák. 81.
XXXIV.
z r. 1874.
253 Dr. A. tento výrok súdnej stolice rekurzom napadnul a súdna v B. vypovedala, že v tomto prípade obmedzenie ustanovené §. 50. citovaného zákona nemá miesta, lebo dr. A., aj chudobnú, a aj požívaj lícu výhodu bezkolkovosti a bezjjoplatkvosti, stránka zastupoval podla advokátskeho plnomecenstva, a preto oprávnený je žiada advokátsku zásluhu. Tabula tu vypovedala, že §. 58. zák. i. XXXIV. z r. 1874. v súvise s §. 28. vzahuje sa len na advokátov, ktorých advokátska komora záštitníkmi ustanovila. Na toto stanovisko sa postavil aj obvinený v ospravedlnení, ktoré predostrel komore na vyzvanie. 3.
tabua
—o
o
—
—
—
Z toho stavu nasleduje, že je res judikata tá okolnos, ktoní obviovatelka za základ prípadnej disciplinárky v ponose uvádza. Z tejto príiny disciplinárne pokraovanie nemá miesta.
Turiansky
Sv. Martin,
2.
.
júla 1921.
292/21.
Prosbu Dr. E. Z., na tento as verejnonotárského námestníka. Advokátska komora v Turianskom Sv. Martine odvrhla, a to iastke, aby sa objavila lehota praxe, ktorú podáte! Dr. E. M.
v tej ako pravotársky osnovník vykonal, a ktorú uzavretie íslo 251-1921III. tejto komory dom 31. decembra 1914. urilo, ako odvrhla prosbu i v tej iastke, v ktorej podáte! žiada, aby bol do soznamu pravotárov so sídlom: Dolný Kubín zapísaný.
Dôvody: Advokátska komora v Turianskom Sv. Martine oprávnená je vymaza pravotársky ch osnovníkov na jednostrannú žiados principálovu. Základom tohoto vymazania slúžilo úradné oznámenie, ktoré podal advokátskej komore Dr. E. M., pravotár v S., na úradný dotaz.
Komora na základe tohoto úradného oznámenia principálovho vypovedala uzavretím . 251-1921-III., že právnu prax Dr. E. Z. u Dr. E. M. považuje 31. dec. 1914. za dokonenú. Podáte! žiadal teraz, aby sa tento de vystúpenia korrigoval na de 15. okt. 1917., lebo on od roku 1914 do 15. júla 1917. bol na vojne a vtedy skladal a složil advokátsku zkúšku v Budapešti. Táto korektúra nemá miesta. V prvom rade preto, lebo od roku 1914 menovaný už nebol viac na právnej praxi, lež na vojne. Je síce pravda, že pri vypoítaní zákonom predpísanej lehoty adv. kandidátom vojakom zapoítal sa as vojanenia váleného, avšak advokátske komory v evidencii malý a malý vykazova len as skutonej praxe a potom zas vojanské vrchnosti mohly dosvedova as válenej služby, ktorá sa tiež ale len propter benefícium zapoítala kandidátovi do praxe. V prítomnom páde komory sa týka evidencia len skutonej právnej praxe, a tú vykázala menovanému poda úradného oznáme-
—
—
ma
nia jeho principála sem došlého. Ináe kandidát už složil advokátsku zkúšku, a tak táto korrektúra už viac nemá praktického významu. Advokát.ska komora odvrhla žiados o zapísanie do soznamu pravotárov preto, lebo podáte! ku prosbe pripojeným uz/avretím býv. notárskej komory košickej potvrdzuje, že je teraz vymenovaný námestníkom verejného notára v D. K., a ako takého nemožno ho zaznai do soznamu pravotárov. Dakto stojí alebo pod disciplinárnou mocou vrejnonotárskej Pod oboma stá nemožno. komory, alebo advokátskej komory.
—
—
Turiansky
Sv. Martin,
da
8.
septembra
1921.
254 Dr. Karol Bernhard, okresný sudca.
Príslušnos súdov pri preinoch vydávania falošných peniazí. otázke príslušnosti súdov pri preinoch, vydávania; falošných 3., § 4. zák. íslo 269 z r. 1919 o padelainí peazí a cenných papierov) považovala väšia iastka súdov okresné súdy za príslušné, kdežto iné súdy zas za patriace do sedrie. Tyto kompetenné konflikty riešil Najvyšší súd usnesením zo 27. júla 1921 pod íslom Kr. III. 232-21, ktorým zrušuje pokraovanie a usnesenie okr. súdu vyrieknul, že pokraujúci okr. súd porušil zákon tým, že vo svojom obore pôsobnosti zahájil trestné pokraovanie vo veci pre prein vydávania fa^lošných peazí dla 3. odst. §-u 4. 22. mája 1919 . 269, lebo preiny vydávania falošných zákona zo ktoré do oboru pôsobnosti okr. súdov papeazí dla §-u 209. tnz. nahradené boly preinami dla odst. 3. §-u 4. zákona o padelaní trily právneho stanoviska Najvyššieho súdu zákon o padelaní peazí. peazí a cenných papierov výslovne zrušil predpisy záhlavia XI. druhej iastky trz. aj s príslušnými zmenami a v celosti sriauje celý kruh trestných inov, ktoré patria pod pojem padelania peazí. Ustanovettiia trz. nie sú nahradené jednotlivými §-mi nového zákoha, a ponevá nové preiny, urené v novom zákone, nie sú obsažené v §-e 18. zák. I. XXXIV. z r. 1897, zrejmé je, že všetky preiny, ktoré nový zákon o padelaní peazí a cenných papierov ustálil, na základe bodu 4. §-u 17. zák. I. XXXIV. z r, 1897 patria do oboru pôsobnosti sedrií, lebo dla citovaného bodu a paragrafu preiny zásadne patria do oboru pôsobnosti sedrií, a len preiny v §-e 18. zák. i. XXXIV. z r. 1897, taxatívne pomenované, prináležia' do oboru pôsobnosti okres, súdov. Najvyšší súd svojimi usneseniami, uverejnenými v tomto asopise, nás zhýka, lebo tieto usneseuiia nielen vnútornou hodnotou a dokonalosou, ale aj materiálnym obsahom znamenité usnesenie královskej Kurie uhorskej nielen že dostihujú, ale ich ešte prevyšujú, každý veaný právnik s uspokojením a s radosou dozna musí. Tým náimdnejšie je, ked usnesenie Najvyššieho súdu so zásadami právnymi sa sz"ovna nedá; v takých prípadoch verejná kritika je povolaná prekáža, aby podobné usnesenia základom právneho zvyku sa stály. Zákon o padelaní peazí a cenných papierov v I. lánku uvádza tie zákony, ktoré pozbývajú platnosti. zákonov výslovne nezrušených Základnou zásadou výkladu nie súc pozdejším zákonom výslovne je, da im taký výklad, aby ony v platnosti zostaly. zrušené Zákon XXXIV. z r. 1897, ktorý príslušnos jednotlivých súdov stanoví, novým zákonom nie je výslovne zrušený, lebo ani on ani zákonu jeho iastky nie sú v lánku I. nového zákona uvedené, tomu teda taký výklad treba da, aby vo svojej celosti v platnosti zostal. Túto izásadu musíme uplatni aj na odst. 1. §-u 18. cit. zákona, ktorým preiny vydávania falošných peazí obsažené a sriadené §-om 209. trz. do oboru pôsobnosti okr. súdov patria, a to sa tak rtane, v tomto §-e na miesto §-u 209. trz. to ustanovenie pozdejšieho zákona hadáme, ktoré tomu §-u zodpovedá, a to je odst. 3. §-u 4.nového zákona, ktorý tie isté podstatné znaky ustanovuje, ktoré aj § 209. trz. Odchýlka jediná je tá, že nový zákon zvyšuje trest tohoto nemôže slúži za preinu na väzenie až do jednoho roku trvajúce podklad k opanému náhadu, však okresné súdy oprávnené sú vymera taký trest aj pre preiny (§§ 358., 418., 425. trz. at.).
v
peazí
(odst.
da
da
—
—
Da
o
—
—
—
—
ke
—
255 Teda už aj z pravidiel výkladu zákonov vyplýva, že spomenuté preiny do oboru pôsobnosti okresných súdov patria Ale aj zákonom o padelaní peazí a cenných papierov salmým sa dá dokáza správnos tohoto stanoviska. Zákon tento v II. lánku sám sa odvoláva' na predpisy dosavádneho oboru pôsobnosti (v zákone príslušnosti), ktoré len v tomto <51ánku uvedenom prípade zmení. Zrejmé je teda, že pravidlá dosa-
ke
zákonodarca vádnej príslušnosti iná v platnosti zostávajú, však aj iné zmeny by bol chcel ustáli, to v tomto lánku výslovne by bol urobil; samo sebou sa roizumie, že na nové preiny v zákone ustálené, všeobecné pravidlo platí, tie teda do oboru pôsobnosti sedrií patria. Ale aj analógia právnej praxe dosveduje mýlnos stanoviska Najvyššieho súdu. Zákon o ochrane cti (i. XLI. z r. 1914:) pozbavil platnosti §§-y 258 277. trz., na miesto ktorých vstúpily ustanovenia toho nového zákona. smysle z.ákona Trestné iny v §-och 258 ^277. obsažené v I. XXXIV. z r. 1897 iastone do oboru pôsobnosti okr. súdov sú odkázané. Nenachádza sa ani jednoho súdu celého bývalého Uhorska, ktorý by považoval, že na pr. prein ublíženia na cti dla §-u 2. zák. o ochrane cti patrí do oboru pôsobnosti sedrie len preto, že § 2. zákona nie je obsažený v §-e 18. zák. i. XXXIV. z r. 1897 a tak na základe dla právneho stanoviska Najhodu 4. §-u 17. cit. zák. tieto preiny do oboru pôsobnosti sedrií majú patri. vyššieho súdu Aj tento zákon v celosti sriaduje celý kruh trestných inov (§-y 22. a 24.), ktoré patria pod pojem »es» a s tými istými dôvody, ktorými Najvyšší súd dôvodí pôsobnos sedrií, pri preinoch vydávania falošných peazí musel by vyrieknu príslušnos serdie aj pri preinoch pomluvy a ublíženia na cti; Najvyšší súd tým by vyrieknul, že že všetky súdy celého bývalého Uhorska porušily zákon tým, y záležitostiach pre horeuvedené preiny, okresné súdy pokraovaly. Inými slovami: zákon i. XXXIV. z r. 1897 istý kruh preinov do oboru pôsobnosti okresných súdov odkazuje, tak na pr. prein ublíženia na cti, ako aj prein vydávania falošných peazí; ako prein ublíženia na cti eostal v obore pôsobnosti okr. súdov vzdor tomu, že § 261. už nie je v platnosti, a nahradený je pozdejším ustanovením zákona, tak aj preiny vydávania falošných peazí v obore pôsobnosti okresných súdov zostávajú vzdor tomu, že aj § 209. trz. už tiež nie je v platnosti, a tiež nahradený je pozdejším ustanovením zákona. presvedi Najvyšší súd nemohol nás svojim rozhodnutím o mýlnosti našeho právneho názoru v tejto otázke a preto sa aj na dalej svojho stanoviska pridržíme.
—
—
—
—
Literatúra. Právnik .
IX.: Dr. Karel Herma;nn-Otavský: »Reforma našeho práva autorského». Dr. B. Klineberger: Nékteré rozdíly soudního rádu platného pro nás a na Slovensku». Jar. Dvoáek: ^Zda-li možno jest použití zákona o podm. odsouzení též na prestupky správni,
prikázané lichevním soudúm». Zelenka: »Terror». Dr. Jos. Cibulka: »Nékolik slov k zákonu . 101-1921. eské Právo . 5.: Dr. J. Klineberger: »Tabulární vzorcom. Dr. V. Svo bodá: »Ustanovení §§ 883 a 1278 ob. z. ob. o soudmím sepisovánl listin». Dr. G. Švamberg: »Sjednocení obeh. práva eskoslovenského a nejdúležitéjší rozdíly obeh. práva slovenského od práva
—
.
X.: Dr. Josef
256 esikého».
.
7.:
— .
Dr. V.
6.:
Emil Svoboda: »Hodnota pozústalosti».
erný: »0 dani
—
z obohace)ní».
6.: Dr. Kasanda: »Revise obanského zákonníka». Dr. E. Polan: »Ideály soudcú a a/dvokátú». Dr. A. Morstadt: »Dve poznámky k novele o soudním ízení». Dr. B. Klineberger: »Slu7.: Dr. Jos. Schlecht: »K ožebnost zemédélské púdy». 8.: Dr. Kasanda: »Revise tázce reformy exekuiního ádu». ob. zákonníka». Dr. B. Lormann: »Promlení pohledávek advokátú», »Za'stupování pred rozhodími soudy obchodní komory»^ 9.: Dr. Ivasanda: »Revise obanského zákonníka». Dr. E. Slabý: »Jest lichevní soudmictví ješté odúvodnéno?)> Dr. E. Po^ lan: »0 pensijním poj istení advokátú». Soudcovské listy . 9—10.: Dr. Josef Zelinka: »Refonna pozústalostníhO' ízení». V'ácl. Cícha: »Rekurs i odvolaní proti rozsudku, který
eská Advokácie .
— .
—.
—.
následkem omezení žalobního návrhu obsahuje jenom výrok o útratách sporu?» Knitl: »Na okraj vládního návrhu . 2650». Dr. Cibulka: >>K §§ 28. a 29. nesp. pat.» Dr. V. Nedélka: »Vlastnictví kolektivní». Dr. Cibulka: »K soudcovské pragmatice». Dr. Krcha: »Obchody dištanní a místní». V. Fry: »Pozinámka k zákonúm o zaj istení pudy drobným pachtýúm». K.: »Návrh 11.: Šimeek: »Soud zákona' o beztrestnosti vyhnaní plodu. covský dorost». Dr. J. Cibulka: »Obnova drobných zemédélských pachtú a § zák. . 141-191') Sb. z. a in.» Krcha: »Reciprocita». Dr. Jakubský: »K výkladu jojmu nuzné výživy dle § 63. c. s. .^) zabraný». Lacina: '»Statek statní
—.
i
Vestník Ministerstva Vnitra c. 7.: Dr. Hôlzel:_ »Hermann Henritts . 8.: Antonín Hons: Grundlehren des Ver\valtungsrechtes». . 9.: »Zvykové právo v oblasti zákonodárství uherského».
—
—
Dr. V. Dusil: »Filmová censura, Francie, Itálie, Belgie, Anglie,
Amerika, Nemecko a Rakousko».
Revue . 4.: Dr. Josef Gruber: »Ministersvo sociálni pée a pehled dosavadní sociálni politiky eskoslovenské republiky». Dr. Hynek Kubista: »Poválená politika bytová v eskosloven-
Sociálni
ské re.publice». Dr. V. Kaizda': »Státní pée o opustenou mládež na Slovensku a Podkarpatské Rusi». Dr. J. Janko: »Pehled podpor v nezamestnanosti za I. tvrtletí 1921 ». Dr. H. Masaík: »Socialismus gildní a dnešní smery sociálni politiky». Fr. Modráek: »Družstevní hnutí v Italii». Dr. Fr. Janoštík: »Délnické a sociálné-politické zákonodárství v ciziné». Dr. Janovský: »Meziinárodní sjezd na ochranu mládeže v Bruselu». August Žalud: »Založení sociálního archivu».
právnika praktického Potížím SouboT legislatívy a judikatury: v okamžitém orientovaní se v souasných právních pedpisech odpomáhá tato sbírka vydávaná jako lístkový katalóg, v némž jest obsažen stav legislatívy a judikaíury. Soubor bude míti 3 oddelení judicieliní, administratívni á finanní. Práve poína poi'ádané v mésíních Ihútách, profesorem, Drem Lad. Tichým, tajemníkem Nejvyššího soudu a Drem Bor. Pekárkem, místotajemníkem Nejvyššího soudu. Katalóg vydáva nakladatelství Pedplácí se tvrtletné 35 Ks. Barvi a Novotný v Brne.
vycházeti oddelení judicielní
Drem
Jar.
Sedlákem,
.univ.
—
eskoslovenské právo ealektrárenské: Dr. Jos. Hrdina. kladatelství Barvi a Novotný v Brne.
Vydalo na-
Ministerstvo pro sjednocení zákonodárství a organisace správy, jeho vznik, organisace a innost v Praze 1921. Vyda^lo ministerstvo unifikace nákladem vlastním.
Moderní italská právni íilosofie. Píspévek k dejinám právaií filosofie posledních let. Napsal Dr. Bohuš Tomsa, prof. univ. Komenského.
Právny obzor
K 16 R384 roí5,4
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
r
'^^^ír
'^
^'
\-mm.-
