Objektivem Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail:
[email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: kpt. Sabina Introvičová V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 24. 9. 2008 Toto číslo vyšlo dne: 13. 10. 2008
Kontakty Zdeněk Hoffmann tel.: 973 215 935 e-mail:
[email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 e-mail:
[email protected] Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail:
[email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail:
[email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail:
[email protected] Šárka Sádková tel.: 973 215 527 e-mail:
[email protected]
Genpor. v. v. Tomáš Sedláček, plk. v. v. Jaroslav Buršík, plk. v. v. Karel Čermín, plk. v. v. Rudolf Kollár, plk. v. v. Pavel Mesár, pplk. v. v. František Ištvan a čet. v. v. František Svatoň – sedm přímých účastníků mobilizace v roce 1938, které ocenil náčelník Generálního štábu AČR genpor. Vlastimil Picek pamětními listy. Společně s náměstkem ministryně obrany-ředitelem Kanceláře Ministerstva obrany Radkem Šmerdou je předal 23. září u Památníku veteránům z 2. světové války na Vítězném náměstí v Praze. Stalo se tak po 70 letech přesně v den vyhlášení tehdejší mobilizace čs. branné moci. „Armáda České republiky se hlásí k hrdinským činům našich předků a pokládá za svou povinnost chránit bojové tradice,“ uvedl v krátkém projevu generál Picek. Kromě jiného v něm také označil datum vyhlášení mobilizace roku 1938 za důležitý mezník, který chce armáda zařadit mezi tradiční vojenské svátky. Po ukončení ceremoniálu pokračoval program promítáním dokumentárních filmů „Mobilizace 1938“ a „Armáda ČR 1993 – 2008“ na velkoplošné obrazovce. Text: Jaroslav PAJER, foto: Olga HALADOVÁ
Z obsahu
Vyjednávání pokračuje . . . . . . . . . . 2
Vzniká staronová tradice? . . . . . . . 28
Vítězství začíná v TRADOC . . . . . . 4
Kouzlo pochodového kroku . . . . . . 29
Důležitý mezník přípravy . . . . . . . . . 6
AKA – deset let existence . . . . . . . 32
Ruslan na Dnech NATO . . . . . . . . . 8
Mračno červených baretů . . . . . . . 35
Dotyky víkendové války . . . . . . . . . 10
Kaleidoskop . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Ukázkový den . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Zlato skropené kapkami deště. . . . 39
Obdarovávali druhé . . . . . . . . . . . . 16
Úspěch našich pilotů-sportovců. . . 42
Jen netříštit síly . . . . . . . . . . . . . . . 17
Jazykový koutek . . . . . . . . . . . . . . 44
Ve třech čtvrtinách cesty . . . . . . . . 22
Boje i oslavy v Milostovicích . . . . . 46
Jubilující „ertézetka“ . . . . . . . . . . . 24
A spoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Sport jako odměna . . . . . . . . . . . . 26
Do programu vzdušného systému včasné výstrahy a kontroly (NATO Airborne Early Warning and Control) je v současné době zapojeno 16 členských států NATO. Česká republika má statut pozorovatele. Přínos případného zapojení ČR do aliančního programu lze spatřovat jak v operačním využití, tak v personální oblasti a v průmyslové spolupráci. Součástí výměny informací se zástupci NAPMO byla prezentace dvou letounů E-3A AWACS, které se ve dnech 17. a 18. září na letišti Praha-Ruzyně zúčastnili vrcholní představitelé resortu MO ČR na čele s ministryní obrany Vlastou Parkanovou.
Text: Pavel LANG s využitím www.army.cz Foto: Jan KOUBA
V souvislosti s obnovením rozhovorů o podmínkách přistoupení České republiky do alianční Organizace pro řízení programu vzdušného systému včasné výstrahy a kontroly (NAPMO – NATO Airborne Early Warning and Control Programme Management Organisation) se na pražském ruzyňském letišti uskutečnila prezentace letounu E-3A AWACS (Airborne Warning and Control System) pro vrcholný management Ministerstva obrany ČR a zástupce sdělovacích prostředků.
2
Počátkyy p programu g vzdušného systému včasné výstrahy a kontroly (NATO Airborne Early Warning and Control) sahají do sedmdesátých let minulého století a vrcholí podpisem Mnohonárodního memoranda o porozumění (prosinec 1978) třinácti ministry obrany členských států NATO (Belgie, Kanada, Dánsko, SRN, Řecko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Turecko, USA a Velká Británie). Posledně jmenovaná země však z programu odstupuje a v roce 1991 zakládá vlastní E-3D Component na základně Royal Air Force ve Waddingtonu (E-3A Component se 17 operačními stroji AWACS a třemi výcvikovými letouny je dislokován v německém Geilenkirchenu). Ke zmíněnému
programu se postupem času přidávají ještě Španělsko, Maďarsko a Polsko. Česká republika má v současné době statut pozorovatele. Operační využití letounu AWACS má mimořádný význam. Velice efektivně doplňuje nepřetržitý přehled o situaci v zájmovém vzdušném prostoru získaný pozemními prostředky a také umožňuje řízení vzdušných operací v případě deficitu pozemního místa velení aliančních vzdušných sil na daném teritoriu. Výhody poskytuje zejména při působení nad územím protivníka, kde není možné získat informace z pozemních radarů. Není tajemstvím jeho aktivní nasazení
při operacích na Balkáně, v Iráku nebo v Afghánistánu. V současné době se plánuje využití systému v součinnosti se silami rychlé reakce NATO. AWACS však nepůsobí pouze v operacích vojenského charakteru, ale je využíván také při humanitárních misích nebo v návaznosti na ochranu vzdušného prostoru při akcích mimořádné důležitosti. Vrcholem zářijové prezentace dvou letounů včasné výstrahy na letišti Praha-Ruzyně je prohlídka modifikovaného Boeingu 707-320B. Po představení šestnáctičlenné posádky AWACSu lze vstoupit jak do kabiny, tak do elektronikou „prošpikovaného“ nákladového prostoru,
kde se nacházejí početné navigační, komunikační a počítačové subsystémy, jež slouží ke zpracování, analyzování a distribuci informací ze zájmového prostoru. Přítomní operátoři a technici v jednotlivých sekcích ochotně odpovídají na četné dotazy. Nejvíce jich směřuje k „rotodome“ (radom s otočnou anténou) na trupu stroje. Pilot podplukovník Hans Grunwald objasňuje, že její průměr činí 9,1 metru, výška 3,35 m a maximální rychlost otáčení je 8,7 m/s. Dále upřesňuje, že zpravidla z letové hladiny okolo devíti tisíc metrů a při rychlosti osmi set kilometrů za hodinu monitorují veškerý pohyb vzdušných nebo pozemních cílů až do vzdálenosti 450 kilometrů. „Je to týmová práce. Činnost jednotlivých operátorů vytváří detailní komplexní informaci o zájmovém prostoru,“ zdůrazňuje důstojník. Vyjednávání o podmínkách zapojení České republiky do programu vzdušného systému včasné výstrahy a řízení probíhá od roku 2001. Tehdy vláda ČR vyjádřila souhlas s podáním žádosti o vstup do organizace NAPMO i s vyčleňováním finančních prostředků na úhradu příspěvku České republiky z kapitoly MO ČR a zmocnila ministra obrany k zahájení příslušných jednání. V květnu 2004 bylo konstatováno, že z procedurálního hlediska jsou splněny předpoklady pro zapojení ČR do programu, nicméně existují okolnosti, na jejichž základě by měl být tento proces uzavřen až po roce 2008, a to zejména z důvodu, že celková finanční náročnost programu by v souběhu s jinými, již započatými resortními aktivitami nepřiměřeně zatěžovala rozpočet MO ČR. Jedním z důležitých faktorů byl i požadavek na zpětné platby za účast
v modernizačním programu, který byl v roce 2004 v konečné fázi realizace. V říjnu 2007 předseda správní rady NAPMO zaslal na české ministerstvo obrany dopis, ve kterém žádal o obnovení dialogu. V návaznosti na výše uvedenou skutečnost proběhlo několik jednání vrcholných představitelů obou institucí. Ta poslední ve dnech 2. a 3. září 2008, to když MO ČR navštívili reprezentanti agentury NAPMA (NATO Airborne Early Warning and Control Programme Management Agency) v čele s jejím generálním manažerem brigádním generálem Berndtem Glowackim, a poté 17. září 2008, kdy delegaci NAPMO a NAPMA přijala ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová v doprovodu svých náměstků a náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka. „V současné době posuzují zástupci Ministerstva obrany ČR prvotní návrhy smluv o zapojení České republiky do tohoto aliančního programu. Další kolo vyjednávání o konkrétních podmínkách, respektive o obsazení pozic v organizačních strukturách NAPMA, proběhne v měsíci říjnu. Dokončení vyjednávání předpokládáme v průběhu příštího roku. V případě, že ČR přijme nabízené podmínky, bude zahájen proces schvalování a ratifikace. Ten trvá zhruba rok. Z toho vyplývá, že za možný termín zapojení ČR do programu NATO Airborne Early Warning and Control lze považovat rok 2010. Naše snaha je prioritně zaměřena na vyjednání optimálních podmínek, aby využití programu vedlo k přínosu pro Českou republiku,“ dodává hlavní vyjednavač programu Milan Dvořák, ředitel odboru strategického rozvoje sekce obranné politiky a strategie MO ČR.
Představitelům resortu MO ČR byl prezentován alianční letoun včasné výstrahy a kontroly E-3A AWACS 3
Text: Jaroslav PAJER a Pavel KOČVARA Foto: Radko JANATA a Pavel KOČVARA
V polovině září zavítal do České republiky velitel amerického Velitelství výcviku a doktrín TRADOC (United States Army Training and Doctrine Command) generál William S. Wallace.
intenzivně pracuje též s těmito podklady inten nzi Velitelství výcviku a dok doktrín. ktr Generál Vlastimil Picek Pice svého hosta informoval také o příp přípravě ra našich pilotů a vrtulníků do mise e v Afghánistánu chystané na příští rok k. „Spojené státy rok. velmi oceňují příspěve ek našeho česképříspěvek ho partnera v zahranič čn zahraničních operacích,“ Stalo se tak na pozvání náčelníka elníka níka Generálního štábu Armády České ké republiky generálporučíka Vlastimila Picka, který se s ním setkal v Praze. „Americký TRADOC je velmi významný nejenom pro ozbrojené síly Spojených států, ale i pro ostatní armády členských států NATO,“ uvedl před novináři generál Picek. Připomněl rovněž, že s tímto americkým velitelstvím česká armáda velmi úzce spolupracuje. Jedná se především o čerpání informací a zkušeností ze dvou oblastí – výcviku a pak zpracování vojenských doktrín, předpisů a dalších pomůcek využitelných pro přípravu jednotek. Na obdobných principech, jako je vystavěn americký TRADOC, už několik let buduje Armáda České republiky Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově. „Naše postupy používané při výcviku máme postavené stejným způsobem,“ konstatoval náčelník Generálního štábu. Výcvik začíná u jednotlivce, pokračuje prací s malou jednotkou a na to poté navazují odborné kurzy. „Pouze pan generál k tomu má k dispozici podstatně více výcvikových středisek. Velitelství, které řídí, je ohromný kolos.“ 4
„TRADOC má na starost čtyři zázá kladní kl d í oblasti,“ bl ti “ objasnil bj il generál ál William Willi Wallace. „Předně jsme odpovědní za nábor pro americké pozemní síly. Dále provádíme veškerý výcvik jejich vojáků i důstojníků, vedeme další vzdělávání důstojníků a vyšších představitelů amerických pozemních sil a konečně odpovídáme za tvorbu doktrín a nezbytných standardů. Motto Velitelství výcviku a doktrín zní: Vítězství začíná zde. Naším posláním je vychovat, vycvičit a vyškolit nové vojáky a důstojníky. Bez bytelných základů se nedá postavit pevný dům. A my v TRADOC věříme, že takové základy vytváříme.“ Vyškovské Ředitelství výcviku a doktrín kromě náboru, který provádí Ředitelství personální podpory společně s krajskými vojenskými velitelstvími, zajišťuje ve svých zařízeních ostatní tři oblasti. Není tedy divu, že každá příležitost k setkání s odborníky z americké vojenské vzdělávací instituce je u nás vítána. To potvrdil i Vlastimil Picek, když řekl: „Chtěl bych, aby nás pan generál seznámil s novými metodami, které používají při výcviku, a také s jejich systémem předávání zkušeností.“
prohlásil při té příležitosti generál William Wallace. „Na to, co vy, Češi, děláte, byste měli být pyšní. Nás zase těší, že můžeme ruku v ruce s vámi spolupracovat při budování české armády. A jsme hrdí na to, co se česká armáda naučila od americké a naopak americká od české. Je to vojenská profesionalita,
jež staví vaši republiku na přední místo mezi evropské státy.“ V odpoledních hodinách 15. září navštívila delegace U. S. Army Training and Doctrine Command posádku Vyškov. V doprovodu velitele společných sil generálmajora Jiřího Halašky a ředitele Ředitelství výcviku a doktrín krále Jana Lucemburského plukovníka gšt. Jaromíra Zůny se seznámila s posláním zdejších výcvikových a vzdělávacích institucí. Součástí programu byla i přednáška generála Wallace pro posluchače aplikačních kurzů Vojenské akademie o hlavních úkolech jeho velitelství v oblasti výcviku. Hosté si také prohlédli prostory odboru simulačních a trenažérových technologií a výcvikovou halu vzdušných sil. Seznámili se rovněž se současnou bojovou technikou Armády ČR, zhlédli dynamickou ukázku výcviku na výsadkovém trenažéru Koloseum a navštívili Zařízení na ochranu proti zbraním hromadného ničení, které od loňského roku funguje jako alianční Centre of Excellence, jež poskytuje v oblasti OPZHN expertní poradenství vrchním velitelům NATO.
Jedná se o tak zvaný systém Lessons Learned, který americká armáda už řadu let efektivně využívá. Zjednodušeně řečeno, jde o intranetovou databázi, jež umožňuje širokému spektru vojáků, velitelů a specialistů seznámit se s poznatky a zkušenostmi, které v současných operacích – především z Iráku a Afghánistánu – získali jejich kolegové z již nasazených jednotek. Pochopitelně 5
Jednotky 4. brigády rychlého nasazení mají za sebou dvoutýdenní výcvik ve Vojenském újezdu Hradiště de Driesenem, kteří se podělili o zkušenosti vojáků francouzských jednotek z nasazení v tropických oblastech. Společné česko-slovenské bojové uskupení vzniká na bázi 43. výsadkového mechanizovaného praporu a podle potřeby jej doplní vojáci z dalšíc dalších složek armády. „Příprava Battle Gro ou EU by Group měla vyvrcholit v březnu příš ští roku, příštího kdy se uskuteční závěrečné ccv cvičení, jež prověří připravenost vojáků,“ ře řekl velitel 4. brigády rychlého nasazení plukovník p gšt. Ladislav Jung. Výcvik příslušníků brigádyy na misi v Lógaru vyvrcholí už v listopa ad tohoto listopadu roku. „Na konci listopadu náss čeká poslední odborně-taktické cvičen cvičení. ní. Bude to závěrečná příprava před odje odjezdem ezd jednotek do Afghánistánu,“ upřes upřesnil sn plukovník Jung. Chrudimský 43. výsadkovýý mechanim zovaný prapor byl ve Vojenské Vojenském ém újezdu Hradiště, ale i v posádce Chrud Chrudim di prověřřován á z připravenosti ři ti pro plnění plněn l ě plného spektra operací sil rychlé reakce NATO. Stupeň připravenosti byl zjišťován metodikou NATO typu CREVAL (Combat Readiness Evaluation – Vyhodnocení bojové připravenosti) a hodnocení se účastnili nejen představitelé Velitelství
Text: Jan ZEMAN s přispěním kpt. Miroslava JORDÁNKA Foto: autor a kpt. Miroslav JORDÁNEK
Příprava na nasazení v rámci mise ISAF v afghánských provinciích Lógar a Uruzgan a pod vlajkou Evropské unie v rámci CZE/SK Battle Group EU nebo kontrola bojové připravenosti 43. výsadkového mechanizovaného praporu Chrudim pro síly rychlé reakce NATO. To byly hlavní úkoly zářijového vyvedení jednotek brigády do Vojenského újezdu Hradiště.
6
Celý letošní rok probíhá výcvik jednotek česko-slovenského Battle Group EU, který by měl vyvrcholit v polovině příštího roku. Toto bojové uskupení bude v pohotovosti během druhé poloviny roku 2009. V případě potřeby
společných sil AČR, ale i akreditovaní pozorovatelé NATO. Chrudimští výsadkáři bojovou připravenost úspěšně prokázali a s největší pravděpodobností se tak zařadí do systému sil rychlé reakce v rámci Severoatlantické aliance. Zahraniční pozorovatelé ocenili zejména kvalitu výcviku, která ve vysoké míře simulovala reálné podmínky a situace. „Prokázáním bojové připravenosti nic nekončí, ale všechno teprve začíná,“ zhodnotil úspěšný krok praporu velitel brigády plukovník gšt. Ladislav Jung. Na průběh celé certifikace dohlíželi dva zástupci z LCC v Heidelbergu, ale hodnotitelský tým tvořili pouze čeští zástupci a jeho velitelem byl velitel pozemních sil plukovník gšt. Miroslav Žižka. A výsledek? Prapor je „combat ready“, tedy připraven k nasazení. „Prapor splnil všechny hodnocené oblasti výtečně nebo velmi dobře. Pouze oblast logistiky byla hodnocena jako nevyhovující, ale tu nemůže ovlivnit ani prapor a není to ani v silách brigády. Je nutné, aby se to řešilo z úrovně ministerstva obrany,“ popsal hlavní výsledky kontroly velitel pozemních sil plk. Žižka. Jde o problém se zabezpečením dostatečného množství náhradních dílů.
„Normy NATO přesně předepisují, kolik souprav náhradních dílů musí mít prapor k dispozici, když je vysílán do nějakého konfliktu,“ pokračuje plukovník. Nicméně získané celkové hodnocení umožňuje nasazení jednotky v operaci. Navíc byla přijata taková opatření, aby nejpozději do 30. června 2009 měla jednotka dostatečný počet souprav náhradních dílů. Celá prověrka CREVAL probíhala velmi realisticky, nic nebylo děláno pouze na efekt. Vojáci museli řešit reálné incidenty, které pro ně byly přichystány. Postup přípravy a její obsah ocenili i zástupci z velitelství v německém Heidelbergu.
a po schválení českým parlamentem může být vysláno do některé z krizových oblastí. Neoficiálně se hovoří zejména o Africe. Právě proto se v rámci této přípravy uskutečnila beseda s plukovníky Philippem Francoisem a Nicolasem 7
Špičková technika, vojenské dynamické ukázky a letečtí akrobaté přilákali na Dny NATO na ostravské letiště tisíce lidí
Text: Lubomír SVĚTNIČKA a kpt. Michal ABRHÁM Foto: Lubomír SVĚTNIČKA
Na ostravském Letišti Leoše Janáčka se uskutečnil osmý ročník unikátní přehlídky Dny NATO. I přes nepřízeň počasí se na celodenní show, ve které se představila vojenská technika z devíti zemí včetně nejmodernějších bojových letounů, přišlo podívat kolem čtyřiceti tisíc lidí.
8
Samotná akce byla odstartována ohlušujícím výstřelem čtyř 152mm samohybných kanonových houfnic. Velkolepé představení nabídlo návštěvníkům nejmodernější vojenské letouny současnosti, atraktivní dynamické ukázsoučasnosti ukáz ky na zemi i ve vzduchu, výzbroj a výstroj elitních armádních, policejních i záchranářských jednotek. I přes vytrvalý déšť dorazily na ostravské letiště tisíce diváků. Podle Zbyňka Pavlačíka z občanského sdružení Jagello 2000, které je hlavním organizátorem akce, déšť a velká oblačnost prakticky nenarušily program přehlídky. Diváci mohli na letišti v Mošnově obdivovat letouny a vrtulníky domácích vzdušných sil i stroje z Velké Británie, Francie, Německa, Nizozemska, Polska,
Španělska, Ukrajiny a USA. Velkým lákadlem bylo vystoupení španělské akrobatické skupiny Patrula Áquilla na letounech CASA C-101EB Aviojet. Kvůli dešti a nízké oblačnosti však museli letci svou akrobatickou ukázku přizpůsobit. přizpůsobit Premiér Mirek Topolánek, pod jehož záštitou se letošní ročník akce konal, vyznamenal během slavnostního zahájení pět vojáků z mise v Afghánistánu. Dva padlí a tři zranění vojáci se stali nositeli medaile Karla Kramáře za hrdinství. In memoriam dostali tyto medaile poručík Vojenské policie Milan Štěrba, který zahynul při sebevražedném útoku během operace speciálních jednotek, a Radim Vaculík, jehož zabil výbuch miny. Medaili nemohl převzít ani Jiří Schams, který je po těžkém zranění stále v kómatu. Vyznamenání dostali osobně praporčík Miroslav Lidimský a nadporučík Robert Chudý, těžce zraněný při výbuchu nástražné miny, při kterém přišel o ruku a nohu. Celodenní program na letišti se skládal z prezentace těžké vojenské, policejní i záchranářské techniky, dynamických ukázek výcviku speciálních jednotek, leteckých ukázek a prezentace výzbroje, výstroje a vybavení útvarů. „Dny NATO považuje armáda za velmi významnou záležitost, o čemž svědčí také naše účast,“ řekl náčelník Generálního štábu AČR
Vlastimil Picek. Česká armáda tradičně patří k hlavním účastníkům akce. Nikde jinde přitom není možné na jediném místě zhlédnout špičkové umění a techniku nejenom vojáků, hasičů a policistů, ale také celníků, Vězeňské služby, městské policie a dalších elitních útvarů. Společně se 7. mechanizovanou brigádou se divákům představili i vojáci 131 smíšeného dělostřeleckého oddílu 131. z Pardubic pod velením kapitána Jana Morávka. Jejich úkolem bylo při napadení konvoje na vyžádání velitele 73. tankového praporu provést dělostřelecký přepad četou 152mm samohybných kanonových houfnic. Úkolu se zhostili na jedničku, mnohým divákům se při výstřelu tajil dech. Návštěvníci se také v prezentačním stanu mohli dozvědět bližší informace o 13. dělostřelecké brigádě. Vůbec poprvé se této akce účastnila Francie, Nizozemsko a Ukrajina, která do Ostravy vyslala obří transportní letoun An-124 Ruslan. Veřejnost v České republice měla možnost prohlédnout si
tohoto leteckého obra teprve podruhé. První příležitost byla před dvaceti lety shodou okolností právě na mošnovském letišti. V červnu 1988 se zde Ruslan provozovaný leteckou společností Aeroflot zúčastnil dětského dne při návratu z pařížské airshow do Moskvy a vzbudil nebývalý zájem. „V rámci oslav 90. výročí založení československého letectva jsme se na Dny NATO snažili zajistit něco opravdu výjimečného,“ sdělila ministryně obrany jimeččn Vlasta Vlast ta Parkanová, která Ruslan na Dny NATO O v Ostravě osobně pozvala. „Přestože „Přes sto je na letošních Dnech NATO vidění k vid dě špičková technika západních armád, armá ád má pro mne velký symbolický význam význa am právě účast Ukrajiny, která je partnerem NATO v zajišťování strategicpartn ner přepravy. Není náhodou, že Ukrajina ké př řep Ostravě v Os tra představuje právě své strateletectvo,“ dodala ministryně. Vedle gické é le letounu Ruslan se totiž akce dále zúletou častnil další ukrajinský těžký dopravní letoun Il-76 MD. Velkou dopravní kapacitu strojů An-124 Ruslan pravidelně využívá
Armáda České republiky pro přepravu těžké techniky a logistického zabezpečení do Afghánistánu. Královské nizozemské letectvo představilo dnes již legendární a celosvětově známé vrtulníky AH-64D Apache a CH-47D Chinook americké výroby. Kromě toho se na mošnovském letišti uvedl nizozemský Demo Team létající se supersonikem F-16. Z Polska pak přiletěl nový letoun vzdušných sil F-16C Block 52+ a z Německa stíhací bombardér Tornado IDS z 31. bombardovací eskadry „Boelcke“. Francie na Dny NATO v Ostravě vyslala stíhací letoun Mirage 2000. Mezi největší lákadla patřily dva letouny včasné výstrahy AWACS, nejmodernější stroj E-3D ze základny britského Královského letectva ve Waddingtonu i letoun verze E-3A ze základny NATO u německého Geilenkirchenu.
9
Text: Vladimír MAREK Foto: archiv pozorovatelů
Čeští pozorovatelé v Gruzii plnili onen červencový den letošního roku své běžné povinnosti. Kapitán Jaroslav Unger patroloval, kapitán Martin Stuchlík měl tzv. Romeo. Jeho úkolem mimo jiné bylo rozvážet ve večerních hodinách, kdy platí zákaz vycházení, ostatní kolegy do míst jejich ubytování.
Čeští pozorovatelé zažili v Gruzii nejen útok v Kodorském průsmyku, ale i řadu dalších horkých okamžiků po dobu jednoho roku. Zadání plní na území Gruzie a Abcházie. Jejich úkolem je ověřovat pozorováním a patrolováním, zda zúčastněné strany nenarušují bezpečnostní zónu a nepřesouvají do ní těžkou výzbroj. Monitorují rovněž místa uložení těžké vojenské techniky. Patrolují ve strategickém Kodorském průsmyku. Na základě žádosti mírových jednotek CIS PKF (Community of Independent States – Peace Keeping Forces), ale i z vlastní iniciativy vyšetřují případné porušení zastavení bojů a snaží se přispět k vyřešení těchto incidentů. K úkolům pozorovatelů patří také udržování pravidelného kontaktu se znepřátelenými stranami, spolupráce s jednotkami CIS PKF a vůbec vytvoření bezpečnějšího prostředí, které by umožňovalo návrat utečencům.
čtyřiadvacet hodin. Dostává zde také pokyny, kterými se bude po celý den řídit. Jednotlivé týmy pak odjíždějí na patroly do prostoru odpovědnosti. Pozorovatelé většinou musejí navštívit několik míst, kde sbírají potřebné informace. Znamená to komunikovat nejen s místními lidmi, ale i s příslušníky jednotlivých vojenských kontrolních stanovišť.
Patrola se skládá ze dvou automobilů, většinou se používá obrněné vozidlo Nyala, případně terénní vůz Nissan Patrol. Kromě vedoucího ji tvoří dva řidiči a tlumočník. Délka patrolování je závislá na vzdálenosti jednotlivých lokalit, většinou trvá pět a více hodin. Po návratu na základnu se ze všeho nejdříve musí zpracovat písemné
NEJČASTĚJŠÍ JE PATROLOVÁNÍ
Pracovní den pozorovatele začíná v devět hodin ráno briefingem, na kterém je seznámen s událostmi za posledních
Kolem třiadvacáté hodiny se Jaroslav Unger nacházel již v tzv. českém domě. Martin Stuchlík čekal v pancéřovaném autě Toyota Land Cruiser před branou základny v Gali. Nějakých dvě stě metrů za ním se ozvala mohutná exploze. Hned nato dostal pokyn od ostrahy vjet okamžitě z bezpečnostních důvodů zpět do objektu. Místní lidé a milice začali přinášet první raněné. Bylo potřeba co nejrychleji přivolat lékaře a jeho pomocníka, kteří pracují v pozorovatelské misi. Martin Stuchlík tedy musel opustit základnu. Ve městě vládl chaos, lidé se snažili protlačit k místu výbuchu. Do hlídkování se zapojili i ruští vojáci, kteří sídlí v blízkých kasárnách. V okamžiku, kdy se kapitán Stuchlík vracel zpátky na základnu, shromáždilo se před jejím vchodem asi třicet frustrovaných a dezorientovaných milicionářů ozbrojených samopaly a pistolemi a někteří místní občané. Situace 10
byla nepřehledná, při otevření brány hrozilo nebezpečí incidentu. Kapitánu Stuchlíkovi nezbylo nic jiného, než čekat venku na další instrukce rádiem. Dostal za úkol přivézt na základnu členy operační skupiny, řidiče pancéřované sanitky, německý lékařský tým a velitele sektoru. Mezitím přinášeli lidé další zraněné. Po splnění zadání se kapitán Stuchlík již dostal na základnu. Společně s dalšími pozorovateli začal asistovat lékařskému týmu. Nastal boj o životy tří těžce zraněných. Jeden zemřel po hodině vytrvalé lékařské péče a srdečních masážích přímo na ošetřovně. Druhý pacient byl stabilizován, později ale zemřel při převozu do ruské nemocnice v Suchumi. Třetí těžce zraněný zemřel až při operaci v suchumské nemocnici. Ostatní lidi se podařilo ošetřit a zachránit. Výbuch zabil ještě jednu ženu, ta ale byla převezena rovnou do místní nemocnice v Gali. V oblasti Abcházie došlo v poslední
době k několika teroristickým výbuchům. Ten v Gali však patřil k nejkrvavějším.
NAPLŇUJÍ MANDÁT OSN
I takto dramatické dny prožívají naši pozorovatelé v Gruzii. Celkem je jich zde nasazených pět. Kapitán Tomáš Rada je v misi od září 2007, zastává funkci styčného důstojníka v sektoru Zugdidi. Kapitán Richard Fuchs je v Gruzii jako senior officer od dubna 2008. Pracuje v tzv. týmu Kodori. Major Milan Kempský je od dubna 2008 zástupce velitele týmu Foxtrot v sektoru Zugdidi. Stejně dlouho je kapitán Jaroslav Unger v sektoru Gali zástupcem velitele týmu Hotel. Kapitán Martin Stuchlík působí od června 2008 jako člen týmu Golf v sektoru Gali. Mise UNOMIG byla ustanovena rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 858 24. srpna 1993. Od října 1994 jsou v ní zapojeni i naši pozorovatelé, a to vždy
hlášení a umýt, dotankovat a zkontrolovat vozidlo. Patrolování se provádí prakticky nonstop sedm dní v týdnu po celý měsíc. Za každý týden služby je přitom nárok na jeden a půl dne volna. V praxi to tedy vypadá tak, že pozorovatelé si po měsíci služby vyberou šest dní volna. Kromě patrolování drží pozorovatelé služby hotovostních řidičů a velitele hotovosti. Z bezpečnostních důvodů mají zakázáno po setmění vycházet. Proto se organizuje i rozvozová služba, ta zajišťuje jejich dopravu do místa ubytování. Samotná mise se dělí na dva sektory, Gali a Zugdidi. Ty mají svá vlastní velitelství. Kromě toho existuje ještě oblast Kodorského průsmyku, kde působí samostatný tzv. tým Kodori. Ten spadá přímo pod velení mise v Suchumi. 11
V galském sektoru operují týmy Hotel, Golf a India, v Zugdidi Foxtrot a Papa. Každý z týmů má zhruba osm až devět lidí a předem přidělenou oblast, ve které zajišťují patrolování. Na jednotlivých velitelstvích pracují pozorovatelé i ve funkcích personalistů, logistiků, styčných a operačních důstojníků, zástupců a velitelů sektoru a příslušníků CIMIC (civilně-vojenská spolupráce).
ČEŠI SI UMĚJÍ PORADIT
Pozorovatelé se většinou ubytovávají v domech pronajatých místními obyvateli. Předpokladem je, aby splňovaly určité podmínky. Jejich využívání schvaluje bezpečnostní oddělení. Samozřejmostí v těchto případech je nejen hygienický standard a bezpečná lokalita, ale třeba i mříže na oknech. Právě z těchto důvodů bydlí pozorovatelé ve vybraných domech delší dobu, většinou několik rotací. V Gali a Zugdidi máme tzv. české domy. V obou případech udržují naši vojáci velmi dobré vztahy s rodinami, které jim tyto objekty pronajaly. V Gali se jedná o rodinu původní migreliánské národnosti, se kterou se dorozumívají rusky. S domácími si je možné za určitý poplatek dohodnout i stravování. Také to si zajišťují pozorovatelé individuálně. V Suchumi bydlí v hotelovém komplexu Aitar, který je vyhrazen pouze pro příslušníky OSN a je hlídán bezpečnostní službou. Leteckou dopravu v misi má na starost najatá ukrajinská společnost, k dispozici je vrtulník Mi-8 a letadlo An-24. Čeští vojáci mají nemalou prestiž nejen mezi místními obyvateli, ale i mezi ostatními pozorovateli. „Oceňují především naši profesionalitu, flexibilitu a schopnost poradit si v každé situaci. Nemalou výhodou v tomto prostředí je i to, že se domluvíme nejen anglicky, ale i rusky,“ upozorňuje kapitán Fuchs. „Naše armáda je zde známá i dobrým zázemím, které poskytuje svým příslušníkům. Máme k dispozici kvalitní obuv, zimní a letní výstroj, termoprádlo, moskytiéry, brýle apod., také zdravotní vybavení a zabezpečení je na velmi dobré úrovni.“ Pozorovatelská mise OSN učí vojáky spoléhat se především na sebe, často 12
musejí pracovat osamoceně. Působení v mnohonárodním prostředí je prý životní zkušenost, kterou by měl absolvovat každý důstojník. A nejde přitom podle kapitána Fuchse jenom o to, že naši vojáci se v Gruzii měli možnost naučit řídit obrněná vozidla Nyala a zacházet s další technikou. Mnohem důležitější je, že se tady smazávají rozdíly mezi národnostmi, lidé se respektují a tolerují navzájem.
POCIT BEZMOCI
Bojové operace mezi gruzínskou a ruskou armádou, ke kterým došlo v srpnu letošního roku, samozřejmě ovlivnily nejen působení našich pozorovatelů, ale celkový život v oblasti. Podle kapitána Fuchse měl on i jeho podřízení obavy, jak jsou na tom ostatní kolegové v jiných sektorech, a tak byli v neustálém telefonickém kontaktu. Připravovali se na eventuality, které mohou nastat.
Takovýmto postupům je ostatně učili v přípravných kurzech. Již tak přísná bezpečnostní opatření byla ještě umocněna. Všichni pozorovatelé měli od půlnoci do šesti do rána zákaz vycházení, pokaždé hlásili službě, že jsou již na ubikaci. Bezprostřední nebezpečí příslušníkům OSN prý nehrozilo, ale již samotný fakt, že se nacházejí v oblasti, kde se očekává bojový konflikt, představoval sám o sobě nemalé riziko. Pozorovatelé dostali pokyn připravit si evakuační zavazadlo, které bylo váhově omezeno limitem patnáct kilogramů. Naštěstí ho ale nevyužili. „Stažení pozorovatelů je vždy velice citlivou záležitostí. Pro místní obyvatelstvo je jejich přítomnost zárukou, že nedojde k vojenským akcím,“ vysvětluje kapitán Fuchs. „Odjezd a opuštění pozic, byť dočasné, může vést k panice. Proto se o rozkazu k evakuaci rozhoduje až jako o krajní variantě.“ Nejvíce se tyto události dotkly kapitána Richarda Fuchse. Ten se v době
konfliktu zrovna podílel na monitorování problematického Kodorského průsmyku. „Společně s korejským kolegou, německým zdravotníkem a místní tlumočnicí jsme byli na předsunuté základně v Ajare. V sobotu 9. srpna někdy po jedné hodině v noci jsme zaregistrovali přelety vrtulníků přes průsmyk, a tak jsme byli nuceni strávit noc v krytu,“ vzpomíná kapitán. Hned ráno obdrželo velitelství od abcházské strany informaci o připravovaném útoku na Kodorský průsmyk. Skupina dostala rozkaz opustit základnu. „Většina z nás měla v tomto okamžiku velice nepříjemný pocit bezmoci a nemožnosti pomoci lidem, kteří s obavami sledovali náš odjezd. Bylo jim totiž jasné, že končí klidný mírový život a dojde k boji. Již během cesty do Suchumi jsme měli možnost vidět první nálety na průsmyk a jeho bombardování. Do těchto míst se přesunovaly i početné abcházské jednotky. My jsme se naštěstí dostali do večera bez úhony do Suchumi.“
13
Text a foto: kpt. Michal PREJZEK
Krátce poté, co dorazila do mise KFOR do Kosova záložní rota, zahájila svůj výcvik zaměřený na převzetí operačních úkolů. Během krátké doby prošli vojáci mechanizované roty F-Coy (Foxtrot Company) výcvikem na zvládání davů, prohledávací operace, kontrolu osob, vozidel a zajišťování mobilních a pěších patrol.
Zál ž í rota t spadá dá podd přímé ří é velel Záložní ní velitele mnohonárodního úkolového uskupení Střed a bude tedy působit na celém jejím operačním prostoru. Ten spravuje český, finský, irský, slovenský a švédský kontingent. „Příští týden se přesunujeme z české základny na britskou. Odtud budeme přibližně čtrnáct dnů zajišťovat jednotlivé operační úkoly. Jednou to bude ve švédském prostoru odpovědnosti, podruhé například ve finském operačním prostoru. Proto jsme připravili pro naše kolegy z mnohonárodního úkolového uskupení Střed prezentační den záložní roty,“ řekl nám její velitel kapitán Vlastimil Urban. „Považuji za nutné seznámit je s naší organizační strukturou, systémem výcviku, stavem připravenosti, materiálním a zbraňovým vybavením.“ Po nezbytné prezentaci se týž den, tedy 21. září, společně přesunuli zástupci všech kontingentů velitelství Střed na střelnici 13. kontingentu AČR mise KFOR, která se nachází v bývalém 14
k kamenolomu l u obce b Hrtice. H ti Zde Zd nejprve j e zhlédli střeleckou přípravu záložní roty ty a potom vyslechli výklad o jednotlivých ch zbraních. Krátce nato se postavili na pasné lebnou čáru a vyzkoušeli si, jak přesné
Příslušníci finského, slovenského, švédského a irského kontingentu KFOR měli možnost se seznámit s českou výzbrojí a technikou jsou zbraně českých vojáků. Obrovský zájem byl především o legendární samopal vzor 58, který zahraniční vojáci vnímají jako „Kalašnikov“. „Výborná zbraň, překvapila nás svou lehkostí, jednoduchostí ovládání, ale především perfektní přesností,“ sdělili své hodnocení po odstřílení finští vojáci. Svůj um dokázali také při střelbě na přesnost. Dva z nich dokonce nastříleli z pěti ran padesát bodů. Ani ostatní vojáci si nevedli špatně. Nejhorší výsledek byl ttřiačtyřicet bodů. Odpolední část patřila ukázkám lehké Odpol a těžké kkolové techniky, včetně té pásoVojáci záložní roty se ihned dostali vé. Vojá „palbu“ otázek, na které ochotně pod „pa odpovídali. „Pro nás je to velmi přínosodpovída Mnohdy známe tuto techniku jen né. Mno obrázků nebo ze vzájemného míjení z obrázk zdejších silnicích. Možnost vidět ji se na zd i zevnitř a osahat si ji je pro nás velice prospěšné. Jsem rád, že velitel záložní prospěšn roty tuto ukázku připravil,“ sdělil velitel mechanizované roty major Jyrki finské m
Ryhanen. Obdobná slova chvály vyjadřovali také irští vojáci. Na závěr prezentačního dne přislíbili velitelé zahraničních mechanizovaných rot
uspořádání obdobného dne i u jejich kontingentů, aby i čeští vojáci měli stejnou příležitost vyzkoušet si materiální a zbraňové vybavení ostatních kontingentů.
Žen Ženisté cvičí na misi Za Začátkem září zahájili ženisté intenzivní přípravu na lednové vyslání 15. ženijní brigády do mírové operace KFOR K do Kosova. K výcviku CRC (Crowd and Riot Control) zaměřeného na zvládání davu nastoupila v protiúderových soupravách i četa poručíka Radima Veselého ze 151. ženijního praporu. „Naším úkolem je připravit se na plnění veškerých zadání, která budeme v misi plnit, a CRC je pouze jedním z mnoha,“ uvedl. Intenzivní výcvik ve zvládání davu řídí instruktoři Vojenské Vojen policie za přísného dohledu příslušníků Speciální pořádkové jednotky Policie ČR z Prahy. Výcvik je rovněž zaměřen na střeleckou přípravu a bojové drily, patrolování, zřizování kontrolně-propouštěcích míst, ochranu objektů, jazykovou přípravu, prohledávací operace a na výuku v kurzech logistických a jiných odborných specialistů. Příprava vyvrcholí čtrnáctidenním prosincovým cvičením ve výcvikovém prostoru Boletice. Rotace kontingentu do mise KFOR je plánována na začátek ledna 2009. Od 1. října 2008 se podstatným způsobem mění organizace 15. ženijní záchranné brigády. Svazek bude nadále působit pod hlavičkou 15. ženijní brigády, jeho strukturu ale nově tvoří ženijní prapory dislokované v Bechyni, Rakovníku, Olomouci a dvě samostatné záchranné roty z Rakovníka a Olomouce. Organizační struktura umožní větší zapojení ženistů do mírových misí a také vytvoření kontingentu pro Kosovo. Text a foto: kpt. Jiří KOVAŘÍK
15
Text a foto: kpt. Michal PREJZEK
Poblíž vojenské základny Šajkovac v Kosovu došlo 14. září 2002 k nehodě obrněného transportéru OT-64. Při ní přišli o život štábní rotmistr Luděk Severa a nadrotmistrr Vlastislav Hendrich. Ani po šesti letech od tragické události na ně kamarádi nezapomněli. „V místě nehody dnes stojí pomník, který nám stále připomíná, co se tu stalo. Vím, že si vojáci při průjezdu tohoto místa uvědomují, jak je život křehký. Na znamení toho vždy dvakrát zatroubí pro šťastný návrat,“ řekl velitel 13. kontingentu AČR v silách KFOR podplukovník Jiří Roček. Vzpomínkového aktu se účastnili i příslušníci, kteří před šesti lety v osudový okamžik byli na základně a se zahynulými vojáky společně sloužili. „Stalo se to na den přesně před šesti lety v odpoledních hodinách. Nikdo tomu nechtěl uvěřit. Byli jsme opravdu zdrceni touto událostí, protože se to stalo v době, kdy jsme končili naši misi a postupně jsme odlétali domů. Nikdy na své kamarády nezapomenu,“ smutně pronesl jeden z příslušníků tehdejšího 1. česko-slovenského praporu praporčík Petr Dresler, který je dnes v sestavě 13. kontingentu AČR mise KFOR. Po položení věnce k uctění památky pronesl svou řeč kaplan 13. kontingentu nadporučík Kamil Vícha: „Občas slyšíme o zmařeném životě, často ve spojení se smrtí mladého člověka. Ale můžeme se ptát, co je to zmařený život? Nezáleží na tom, kolik roků, dnů a hodin má život
člověka, ale na tom, čím ten čas dokáže člověk naplnit a zda je tento život bohatý na dobro, lásku a radost. Pokud člověk dokáže dávat více, než dostává, nemyslí jen na sebe, dokáže obdarovávat druhé i obyčejnými maličkostmi, tak není život takového člověka zmařen. A právě vojáci sloužící v zahraničních misích, aniž by si to vždy plně uvědomovali, toto každodenně dělají.“ Na závěr pietního aktu uctili vojáci památku zahynulých kolegů minutou ticha, po které zazněla státní hymna České republiky.
Vojáci 13. kontingentu AČR mise KFOR v Kosovu uctili u příležitosti šestého výročí pietním aktem památku tragicky zesnulých kamarádů 16
Text: Vladimír MAREK Foto: kpt. Sabina INTROVIČOVÁ
V závěru srpna letošního roku ukončil 1. kontingent českého provinčního rekonstrukčního týmu působení v afghánské provincii Lógar a poslední jeho vojáci se vrátili do českých posádek. Při této příležitosti jsme požádali jeho velitele plukovníka gšt. Iva Střechu o následující rozhovor.
V poslední době se hovoří o nedostatečné přípravě kontingentů před misí, jak tento problém vnímáte vy osobně? Podobný názor jsem zaregistroval. Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. V armádě je široké spektrum jednotek, které jsou na různé úrovni připravenosti. A to nemluvím jen o průměrné délce služby vojáků, jejich dovednostech a zkušenostech, ale i o jejich materiálním zabezpečení. U každé jednotky tedy může být forma přípravy různá. Všechno nové přináší určité těžkosti. S tím jsem počítal nejen já, ale i všichni ostatní, kteří se na přípravě, nasazení a činnosti PRT podíleli. S těmito těžkostmi jsme se dokázali vyrovnat. Nicméně jednu zásadu
vidím jako prioritní. Příprava jednotky musí probíhat na technice, se zbraňovými systémy a spojovacími prostředky, které bude později používat v prostoru operace. Velitelé v misích neradi slyší o požadavcích na zabezpečení času pro tzv. IN-PLACE výcvik. Potřebují jednotky, které jsou schopny zahájit plnění úkolu v co nejkratší době, a ne jednotky, které se teprve po svém příjezdu učí ovládat výše jmenované prostředky. Překvapilo vás či zaskočilo něco v Afghánistánu? Překvapení je celá řada. Největší pramenila ze setkávání s lidmi. S lidmi, kteří prožili velkou část svého života v utrpení a strádání. Zaskočila mne také obrovská 17
Velitel 1. kontingentu českého provinčního rekonstrukčního týmu Lógar se ohlíží za působením svých vojáků v Afghánistánu
přípravná, společně s americkými kolegy se řešila implementace PRT do prostoru odpovědnosti regionálního velitelství Východ včetně přípravy hlavních funkcionářů kontingentu, zapůjčení vozidel Humwee, zabezpečení přepravy materiálu do prostoru operace a vybudování základny. To je jen výčet několika z mnoha aktivit ve prospěch PRT. Rád bych využil této příležitosti a poděkoval zejména vojenskému přidělenci při Velvyslanectví USA v ČR plukovníku Jeffrey Holachekovi, bez jehož úsilí a podpory by bylo nastartování celého projektu daleko obtížnější. Druhá fáze představovala denní spolupráci s jednotkami přímo v prostoru operace. Učili jsme se spolu žít a pracovat. Zpočátku nešlo vše hladce, ale s postupujícím časem to bylo jen lepší a lepší. Nastavila se určitá pravidla a vzájemná součinnost mnohdy přešla do roviny přátelství. Velice si vážím jednání amerických kolegů v době, kdy jsme při minovém nedůvěra. Bylo velice obtížné poznat, komu je možné důvěřovat, s kým stojí za to spolupracovat. A to neplatí jen o kontaktu s představiteli vlády, místní policií, ale i s obyčejnými lidmi. Nakolik se lišily informace, které jste dostali před misí, od reality přímo na místě? Nelišily se příliš od těch, které jsme získali při přípravě. Především zástupci americké jednotky, se kterou jsme naši činnost v Lógaru zahajovali, nám poskytli přesné údaje. Bylo přitom velice obtížné odhadnout, co způsobí nárůst počtu koaličních sil v provincii Lógar. Na základně Shank jste působili společně s Američany, jak hodnotíte vzájemnou spolupráci? Obecně je nutné posuzovat tuto spolupráci v několika fázích. Ta první byla 18
incidentu ztratili život vojáka a další čtyři byli zraněni. Takovou podporu ze všech úrovní velení amerických sil jsem nečekal. Neustále mi bylo připomínáno, jak si váží toho, že Česká republika se aktivně zapojuje do boje proti terorismu a přináší i oběti nejcennější. Zaujalo vás na amerických partnerech něco, co by stálo za to zavést v naší armádě? Nesetkali jsme se s ničím specifickým, o čem bychom již nevěděli. Američané řešili obdobné problémy jako náš kontingent. Američtí partneři nebyli jednotkou bojovou, na provádění ofenzivních operací se připravovali krátce
před nasazením. Úroveň v tomto případě není a ani nemůže být srovnatelná s bojovými jednotkami. Pro mne ale byla flexibilita schopností amerických vojáků překvapující. Před zahájením mise se diskutovalo o dvojím vedení PRT, tedy jeho civilní a vojenské části, nezpůsobovalo právě tohle určité problémy? Jaká vůbec byla vaše spolupráce s civilní částí týmu? V přípravné fázi se tato skutečnost mnohokrát diskutovala. Já osobně jsem z toho měl určité obavy. Dohodou mezi ministerstvy byly jasně definované povinnosti a působnost. Rozvoj a rekonstrukce je odpovědností Ministerstva
zahraničních věcí ČR zastoupeného vedoucím civilní části. Za zajištění bezpečnosti civilních specialistů nesou odpovědnost vojáci. Ne vše bylo možné formulovat v dokumentech předem, spousta věcí se vyjasňovala v průběhu setkání s realitou. Podařilo se nám společně vytvořit fungující tým, vycházející si navzájem vstříc. Hlavním úkolem provinčního rekonstrukčního týmu bylo zajistit rekonstrukční proces v provincii Lógar. Jak se vám s tímto podařilo vyrovnat? Rekonstrukční proces v Afghánistánu je opravdová výzva. Pracuje tam spousta organizací zabývajících se pomocí
a rozvojem. Vzájemná spolupráce je velmi komplikovaná. V našem případě byla práce o to těžší, že jsme byli první. Očekávání místních, kteří se radovali, že mají vlastní PRT určené pouze pro Lógar, byla nemalá. Někdy jsem měl pocit, že stejně velká očekávání byla i u nás v republice. Jenže ono to není vůbec jednoduché, je potřeba prostudovat ohromné množství dokumentů a plánů, zmapovat prostor, navázat kontakty, diskutovat o tom, zda plány rozvoje vycházejí z požadavků obyvatel atd. Těch úkolů bylo mnoho. Navíc paralelně jsme museli dozorovat deset již probíhajících projektů převzatých od americké strany. Snažili jsme se přitom naučit místní vládu, jak se celý rozvojový proces dělá. Museli jsme přistoupit na řadu kompromisů. Navíc vše probíhalo za ne moc příznivých bezpečnostních podmínek. Udržitelný rozvoj Afghánistánu je běh na dlouhou trať. Představa, že za pět měsíců vybudujeme desítky projektů, je samozřejmě mylná. Tragická událost z 30. dubna letošního roku zřejmě ovlivnila plnění operačního úkolu. Jak dlouho vám trvalo, než jste obnovili výjezdy, nemuseli se vojáci vyrovnávat s určitou psychickou bariérou? Událost nás zasáhla všechny. Její následky si poneseme v sobě po zbytek života. Situace po ní nebyla vůbec jednoduchá. Na tři dny jsem zastavil výjezdy ze základny a provedli jsme rozbor, proč se to stalo a jak dál. Tři dny je mezní 19
doba, kdy se měl kontingent možnost vzpamatovat ze šoku. Po tomto období jsme opět zahájili plnění úkolu. Jakékoliv vyčkávání by vedlo k nárůstu psychické bariéry, o které mluvíte. Improvizovaný výbušný prostředek je věc, proti které se jen těžce hledá způsob obrany. Žádné zvláštní opatření nebo změny v plnění úkolu jsme nepřijali. Dodržování
zavedených operačních postupů bylo maximální možnou prevencí. Žádnou chybu neudělali ani velitelé a vojáci během patroly, ani operační skupina při plánování a následném řešení celého incidentu. Naopak, průběh záchranných opatření byl nejen naprosto správný, ale také velice rychlý. Bohužel, zranění našich vojáků se ukázala natolik závažná, že více se pro záchranu jejich životů a zdraví udělat nedalo. Před tímto incidentem, který se stal v době, kdy jsme působili v Lógaru zhruba měsíc, jsme provedli něco kolem padesáti výjezdů mimo základnu. Během dalších čtyř měsíců pak dalších dvě stě. Oceňuji odvahu zejména příslušníků mobilních 20
pozorovacích týmů, odřadu EOD/IED a skupiny leteckých návodčích, kteří se na výjezdech podíleli. Rychlá pomoc vojáků zraněným kolegům přímo na místě prý zachránila další životy, na podobný případ jste tedy byli dostatečně připraveni? Určitě. Bez schopnosti reagovat na takovéto případy by byl jakýkoliv výjezd velkým hazardem. Svoji profesionalitu ukázali tzv. CLS (Combat Life Savers), tedy vojáci, kteří prošli náročným výcvikem v poskytování pomoci při traumatických zraněních. Úroveň jejich dovedností a znalostí je vysoká, řekl bych, že odborná erudice těchto vojáků odpovídá střednímu zdravotnickému personálu.
Událost vyvolala mohutnou vlnu obav ze strany rodinných příslušníků o své blízké. Jakým způsobem se je vám podařilo uklidnit? Pominu-li ten šok z toho, co se stalo, tahle fáze byla jednou z nejsložitějších. Z případů v minulosti jsem věděl, že nakládání s informací tohoto charakteru je velice citlivá a komplikovaná záležitost. Přesto, že i na tyto možnosti jsme se připravovali a měli zpracovaný operační postup, realita je vždy trochu jiná. Informace rodinám padlého a zraněných vojáků byla prioritou číslo jedna a hned po ní následovaly informace rodinám o stavu ostatních vojáků kontingentu. Myslím si, že jsme celý problém zvládli velmi dobře. Jestli
to vedlo k uklidnění příbuzných v České republice, to si nedovolím posoudit. V té době jsme měli ještě čtyři měsíce před sebou a nebylo možno říct, že tento případ byl a bude ojedinělý. PRT by měl dostat novou obrněnou techniku. Znamená to, že HMMWV, která jste měli zapůjčena od Američanů, se pro tyto podmínky ukázala jako nedostatečná? Ale vůbec ne. Osobně si myslím, že zapůjčená vozidla bylo to nejlepší, čím jsme v dané době a situaci mohli jednotku vybavit. Na změnu taktiky protikoaličních sil musíme reagovat i my. A to se podle dostupných informací děje prostřednictvím nákupu nových lehkých obrněných vozidel. Názory na to, jaký
vláda bude schopna plnit, co se od ní očekává. Tedy, že se postaví na vlastní nohy a nebude závislá na cizí pomoci. Můj názor je, že by Česká republika, armádu nevyjímaje, měla koncentrovat svoje schopnosti a zdroje vyčleněné pro pomoc Afghánistánu do provincie Lógar. Podle toho, čeho tam dosáhneme, bude asi hodnocený přínos České republiky ke stabilizaci tohoto regionu. Zatím mám pocit, že naše úsilí se tak trochu tříští. Česká diplomacie si nemálo slibovala od zřízení samostatného českého PRT, podařilo se tato očekávání naplnit? To nevím, od toho jsou jiní, aby tuto otázku zodpověděli. Jsem přesvědčen,
že 1. kontingent svůj úkol splnil. Bylo jím vybudování zázemí na FOB Shank pro český PRT Lógar. Podařilo se mu navázat kontakty v provincii a nastartovat rekonstrukční proces. Navštívili jsme všechny distrikty Lógaru a měli tak možnost hovořit s klíčovými osobnostmi. Myslím si, že za 1. kontingent můžu říci, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Vracíte se zpátky k 7. brigádě, přinášíte si s sebou některé nové poznatky, o které byste chtěl rozšířit výcvik vojáků? Na svoje vojáky se hrozně moc těším. Původně jsem měl odletět do Afghánistánu až teď, s 2. kontingentem
tvořeným vojáky 7. mechanizované brigády. Situace se však vyvinula jinak. Sledoval jsem činnost všech kontingentů, které naše brigáda v průběhu roku zajišťovala. Jsem hrdý na to, čeho vojáci 7. mechanizované brigády dosáhli nejen v Iráku a Kosovu, ale také u nás doma. Nové poznatky do své přípravy zakomponoval už 2. kontingent a podle toho, co jsem doposud viděl, jsou na plnění úkolu v Afghánistánu připraveni velice dobře. A poznatky? Je jich mnoho, hlavní je ten, že armáda má obrovský potenciál v nadšených a odhodlaných lidech, kteří v ní slouží. Jen je potřeba ho nepromarnit.
druh techniky by to měl být, se liší. Jsem přesvědčen, že MO bude při rozhodování o nákupu vycházet i ze zkušeností 1. kontingentu. Jen bych byl rád, aby jakákoliv obměna techniky byla podložena také patřičným servisem a dodávkou náhradních dílů. V případě, že tato servisní podpora nebude zajištěna, mohla by se nová technika stát noční můrou velitelů. Rekonstrukční proces v provincii Lógar je dlouhodobou záležitostí, jaké úkoly v tomto směru čekají na další naše kontingenty? To je teď těžké odhadnout. Dlouhodobý cílový stav je ten, že místní 21
ochrany v Liberci. Právě z velitelství této brigády vzešel jeho základní kádr. V případě nasazení bude také tato velitelská složka ARRC doplňována především libereckou brigádou. Úkolem velitelství brigády pro ARRC je připravovat se k nasazení v operacích jako součást těchto mezinárodních sil rychlé reakce, sjednotit jejich koncepci ochrany proti zbraním hromadného ničení v rámci sboru, velet přiděleným jednotkám v operaci a koordinovat jejich činnost a činnost jednotlivých divizí proti
zbraním hromadného ničení. Při případném nasazení bude velitelství brigády radiační, chemické a biologické ochrany pro ARRC tvořeno 44 českými a 25 britskými vojáky. Jeho velitelem je podplukovník Radek Černý. Generálmajor James Bucknall ocenil stav přípravy velitelství brigády pro ARRC. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že bude pro síly rychlé reakce přínosem, zvýší jejich schopnosti v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení i ochrany proti toxickým látkám.
ARRC byl zřízen na základě závěrů summitu NATO v Římě konaném v roce 1991 a aktivován v roce 1992. Po celé jedno desetiletí byl jediným sborem vysoké připravenosti sil NATO. Výsledky dosahované sborem ARRC při přípravě a nasazení v zahraničních operacích byly posléze impulzem k budování několika dalších obdobných sborů, včetně pražským summitem schváleného konceptu sil NATO NRF. ARRC je určen k nasazení kdekoli na světě pod velením NATO, a to jako součást sil EU či jiných koaličních uskupení.
V letech 1995 – 1996 byly prováděny pod velením ARRC operace v Bosně a Hercegovině. V letech 1998 – 1999 v Kosovu a v letech 2006 – 2007 v Afghánistánu. Text: pplk. Radek ČERNÝ, kpt. Jan ŠULC Foto: archiv 31. brchbo
V září letošního roku navštívil Českou republiku náčelník štábu spojeneckého sboru rychlé reakce ARRC (Allied Rapid Reaction Corps) generálmajor James Bucknall. Doprovázel ho přidělenec obrany-vojenský letecký přidělenec Velké Británie v České republice plukovník Jamie Athilla.
22
V příštím roce by 31. brigáda radiační, chemické a biologické ochrany měla dosáhnout v ARRC počátečních operačních schopností
Cílem cesty obou důstojníků bylo seznámení se s pokroky, kterých dosáhlo za uplynulého tři čtvrtě roku velitelství 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany při přípravě vyčleněné skupiny k získání počátečních operačních schopností pro ARRC. Tento proces by měl být ukončen k 1. lednu 2009.
Velitelství brigády radiační, chemické a biologické ochrany pro ARRC vzniklo na základě dohody podepsané v roce 2006 mezi náčelníky generálních štábů Armády ČR a ozbrojených sil Velké Británie letos v lednu. Byl tak vytvořen stálý česko-britský prvek pod českým velením, který je dislokovaný u 31. brigády radiační, chemické a biologické
ARRC je mnohonárodním sborem pod britským velením s velitelstvím dislokovaným v Rheindahlenu (SRN) a je schopen nasazení jako formace až o sto šedesáti tisících vojáků. Složení využitelných sil je proměnlivé podle charakteru jednotlivých operací. Základní strukturu tvoří čtyři vševojskové mechanizované divize (britská, italská, dánská, německá), brigády a další uskupení druhů vojsk. Podrobnější informace je možné získat na www.arrc.nato.int.
23
Text a foto: Pavel LANG
Od pozemního zabezpečení navigace (PZN) přes radiotechnické zabezpečení letectva (RTZ) až po současnou leteckou radionavigační službu (LRNS). To je historie jedné z rozhodujících složek leteckého pozemního zabezpečení. Padesáté výročí této odbornosti důstojně připomněla konference, kterou uspořádala sekce logistiky Ministerstva obrany ČR za organizačního přispění české pobočky neziskové, vzdělávací a vědecké organizace AFCEA (Armed Forces Communications and Electronics Association).
K 1. lednu 1953 byly zřízeny první tři samostatné roty leteckých zabezpečovacích prostředků. Ke stejnému datu pak nově sedmnáct radiotechnických čet letecké zabezpečovací služby I., II. a III. třídy. První dva prapory PZN vznikají jako zkušební koncem roku 1957. Většina dalších praporů má ve svém „rodném listě“ uvedeno datum 1. září 1958. K 1. 9. 1963 došlo ke změně názvu praporů PZN na prapory radiotechnického zabezpečení (RTZ).
Název služby se během padesáti let sice několikrát změnil, ne však její poslání
Sedmnáctýý zářijový j ý den se v pražp ském hotelu Praha sešlo několik gege nerací specialistů radiotechnického zabezpečení letectva, aby vzpomenuli 50. výročí zřízení většiny praporů PZN a 45. výročí jejich reorganizace na útvary RTZ. Konference se zúčastnil také náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Vlastimil Picek a představitelé firem, které dlouhodobě spolupracují s AČR v oblasti radiotechnického zabezpečení a řízení letového provozu. Úvodním vystoupením pozdravil přítomné ředitel sekce logistiky MO brigádní generál Libor Krejcar: „Služba radiotechnického zabezpečení letectva se za padesát let své existence přesvědčivě zařadila mezi specializace s vysokým odborným kreditem. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se příslušníkům RTZ 24
přezdívalo dělníci letectva,, neboť p p patty, kteří na letišti první začínali řili mezi ty a poslední končili,“ řekl a ujistil současné pokračovatele, specialisty LRNS, že velení armády, i přes časté reorganizační změny, trvá na zachování kvality tohoto druhu pozemního zabezpečení vzdušných sil Armády ČR. Příslib generála Krejcara potěšil i třiaosmdesátiletého plukovníka ve výslužbě Vlastimila Žehru. Zasvěcení vědí, že V. Žehra byl dlouhodobě náčelníkem radiotechnického zabezpečení na velitelství letectva a pod jeho vedením došlo k výraznému rozvoji této služby (po odchodu do důchodu v roce 1983 funkci převzal plk. Jaroslav Blinka). „V odbornosti radiotechnického zabezpečení letectva jsem sloužil čtyřicet let a za tu dobu prošel sedmnácti posádkami. Ať už to bylo na letišti v Piešťanech nebo
Základním cílem letecké radionavigační služby (LRNS) je vytvářet provozováním prostředků a systémů LRNS základní pracovní podmínky pro činnost orgánů letových provozních služeb na stanovištích řízení letového provozu a pro činnost osádek letadel v rámci vymezené působnosti. LRNS je v rámci struktury AČR v gesci ředitele sekce logistiky MO. Náčelníkem služby je pplk. Ing. Josef Kopp.
na velitelství letectva v Praze, vždy jsem ctil jeden princip, a to udělat maximum možného pro bezpečný start a přistání pilotů našeho vojenského letectva. Moje zkušenost mě rovněž utvrdila v tom, že na žádné funkci nelze uspět bez potřebné dávky předvídavosti,“ konstatoval pamětník. Součástí oficiální části konference bylo i několik přednášek jak bývalých, tak současných specialistů této odbornosti. O historii radiotechnického zabezpečení letectva hovořil plk. v. v. Jaroslav Blinka, o současných úkolech a organizační struktuře letecké radionavigační služby podplukovník Josef Kopp. Řeč byla i o rozvoji technologií RTZ v posledních deseti letech a o tvorbě provozních a technických standardů. Krátce po poledni přišel mezi účastníky konference náčelník GŠ AČR genpor. V. Picek. „Vím, že šíře záběru činností, kterou specialisté každodenně při zabezpečování letového provozu prezentují obsah RTZ, je značná. Tento široký rozsah klade vysoké požadavky na přípravu jeho příslušníků. Vždyť zásluhou rychlého rozvoje moderních technologií a s tím spojené digitalizace všech procesů řízení a velení přímo úměrně rostou také potřeby kvalitního výběru a profesionality leteckého pozemního personálu,“ zdůraznil ve svém projevu generál Picek. Všem přítomným připomenul, že dnešní doba klade zvýšené nároky na úzkou spolupráci v rámci všech odborností s cílem garantovat bezpečný start, let a návrat
jak pilotům vzdušných sil AČR, tak pilotům našich aliančních partnerů. Náčelník Generálního štábu AČR využil této příležitosti k poděkování za práci specialistům RTZ. „Dovolte mi, abych upřímně poděkoval všem těm známým i neznámým příslušníkům jednotek a útvarů RTZ za jejich náročnou a zodpovědnou práci, kterou za uplynulých padesát let vykonávali ve prospěch pilotů a osádek letadel. Aktivním specialistům přeji, aby v rámci své činnosti pod novým názvem letecká radionavigační služba navázali na historii psanou jejich předchůdci a svou poctivou službou přispívali k bezpečnému a efektivnímu radionavigačnímu zabezpečení vzdušných sil Armády ČR,“ řekl na závěr svého vystoupení generálporučík Picek. Avšak nejen slovy ocenil NGŠ AČR pracovní nasazení těch nejlepších. Za vynikající plnění služebních a pracovních povinností a za dlouhodobý osobní podíl na rozvoji služby RTZ letectva předal čestný odznak AČR Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého, plukovníkovi ve výslužbě Jindřichu Švarcovi a 34 vybraným příslušníkům konference pamětní listy při příležitosti 50. výročí vzniku praporů pozemního zabezpečení navigace (radiotechnického zabezpečení letectva). „Je to pro mne veliké ocenění. V šestašedesáti letech se ještě cítím profesně využitelný a naplňuje mě, že mohu svoje bohaté zkušenosti z odbornosti RTZ předávat mladším kolegům. Jako celoživotní patriot radiotechnického zabezpečení letectva vzkazuji našim nástupcům, ať jsou silní duchem a zapáleni srdcem. Je to tvrdá, ale zároveň krásná služba,“ konstatuje plk. v. v. J. Švarc. Na závěr konference prezentovaly některé firmy spolupracující v oblasti RTZ a ŘLP s Armádou ČR svoje produkty. Výstavu nesoucí název „Malý IDET“ zahájili slavnostním přestřižením pásky ředitel sekce logistiky MO brigádní generál L. Krejcar a náčelník Generálního štábu AČR generálporučík V. Picek. 25
Text a foto: Václav KUPILÍK a archiv VLRZ
Pomyslnou tečkou za mediálním projektem „Bojovníci proti totalitě očima dětí“ bylo předání cen vítězům jednotlivých kategorií z rukou ministryně obrany Vlasty Parkanové. Odehrálo se v areálu tábora „Vojna“ u Příbrami a A report o něm nedávno podrobně informoval. Hlavní ceny – týdenní pobyty ve Vojenské zotavovně Bedřichov ve Špindlerově Mlýně – vyhrály děti ze Základní školy Boženy Němcové z Opavy za snímek „Poezie za mřížemi“ o knězi Josefu Veselém a v kategorii audiodokumentů žáci Základní školy a gymnázia Jiřího Gutha-Jarkovského z Prahy. Ti zvítězili s patnáctiminutovým dokumentem o bývalém příslušníkovi pomocných technických praporů, vnukovi zakladatele Českého olympijského výboru a dlouholetého člena Mezinárodního olympijského výboru. Děti z obou vítězných tříd přijely se svými učiteli do bedřichovské zotavovny s mírnými rozpaky a obavami, jak bude jejich „zlatý pobyt“ vypadat. „Soutěž se neobešla bez dílčích problémů, způsobovaných hlavně při společné koordinaci jednotlivých fází projektu,“ svěřuje se při naší návštěvě dětí ve VZ Bedřichov učitelka z pražské základní školy Helena Sisrová, ale hned s úsměvem dodává: „Tady je ale všechno super. Vůbec nevadí, že nám zatím počasí moc nepřeje a museli jsme dneska vynechat horolezeckou stěnu. Děti se nenudí, Volareza pro ně připravila program i pro případ špatného počasí.“ A jak to vidí samy děti? Sarah Christensenová s Mikolášem Arsenjevem, které jsme zastihli se svými spolužáky ve Špindlerově Mlýně na minigolfu, si pochvalují nejen sportovní vyžití, 26
ale také stravu a ubytován ubytování v hotelové budově. „Zatím nejvíc se mi m llíbilo na boatrakbové dráze a v bazénu s vodními vvod Anna cemi,“ svěřuje se Sarah, zatímco zat z Kekeláková z opavské zák kla základní školy je nadšená z jízdy na koloběžkách, kolobě ěžk kuželek a sedmnáctimetrové ob obří houpačky. Perfektně se tu o nás sta „Perfektně stará delegát Volarezy Aleš Jiráček, který operativně reaguje na změny počasí, zajišťuje program a je neustále s námi. Máme tu dvě desítky dětí a není jednoduché udržet je neustále v činnosti, aby se ani na okamžik nenudily,“ říká učitelka informatiky a matematiky z opavské základní školy Kristina Musilová. Řeč přišla i na vítězný projekt: „Děti během jeho tvorby získaly jednak zajímavé a cenné poznatky z osobního setkání s hlavním protagonistou Msgre. Veselým, ale také si osvojily základní prvky práce s kamerou, zvukem, střihem i s tvorbou scénáře,“ pochvaluje si učitelka. Poradce ministryně obrany Viktor Meca nám na Ministerstvu obrany ČR
ohledně skončeného projektu mimo jiné řekl: „Do konce letošního dubna obdržela hodnotící komise dvacet video a třináct audiodokumentů z jednadvaceti škol. Vzhledem k tomu, že šlo o dosud neznámý projekt, považujeme to za úspěch. Překvapila nás i poměrně vysoká, někdy až profesionální úroveň řady dokumentů. Ty nejlepší zařadily do svého vysílání Česká televize i Český rozhlas. S podobnou filozofií jako při organizování minulého ročníku chceme pokračovat i v dalším období. Kromě základních škol jsme ale oslovili i středoškoláky. Budou mít příležitost vyjádřit se ve svých projektech v jubilejním roce dvacátého výročí konce totality v naší zemi ke stále naléhavým otázkám předlistopadového období i k totalitě jako takové. Jejich projekty budou mít podobu magazínu sestaveného z jednotlivých příspěvků. Žáci a studenti, kteří nemají k dispozici kameru, mohou zpracovat magazín v tištěné podobě. Středoškoláci mají větší
Partneři projektu „Bojovníci proti totalitě očima dětí“: Ministerstvo obrany ČR Konfederace politických vězňů Sdružení válečných veteránů ČR Československá obec legionářská Nadační fond Československé obce legionářské Svaz pomocných technických praporů-vojenských táborů nucených prací Český rozhlas Česká televize
rozhled a pracují soustředěněji než žáci základních škol. Jejich pohled na období totality může být promyšlenější a v mnohém zajímavý.“
27
druhu techniky pojede ale jen několik kusů. Celkový počet by neměl přesáhnout sto dvacet. V žádném případě by se totiž nemělo jednat o nějakou demonstraci síly, jak tomu bývalo do roku 1989. Jen pro srovnání, přehlídky v roce 1955 se účastnilo sto padesát tanků a dvě stě letounů. Akce se koná nejen na jiném místě, ale především u příležitosti jiného jubilea. Smyslem přehlídek moderních armád v demokratických zemích je mimo jiné ukázat veřejnosti, že prostředky daňových poplatníků nejsou vynakládány nadarmo. Po Evropské třídě budou pochodovat i elitní armádní útvary, hasiči, policisté, zdravotníci a další složky integrovaného
záchranného systému. Projdou po ní například jednotky 4. brigády rychlého nasazení, průzkumného praporu a Hradní stráže. Celkem by se mělo jednat o sedmnáct set lidí. „Naším cílem je předvést veřejnosti expediční schopnosti naší armády,“ dodává plukovník gšt. Miroslav Žižka. V čele policejních jednotek pojede jízdní oddíl na koních. Veřejnosti se představí rovněž sněžné skútry, vodní čluny s potápěči a pyrotechnický vůz. Ve vzduchu se objeví policejní vrtulníky. Hasiči se budou prezentovat mobilními čerpacími stanicemi a zásahovými vozy. Další z ukázek bude věnována akci integrovaného záchranného systému.
Původně se měla přehlídka konat na hradčanské třídě Mariánské hradby, nakonec ale byla přeložena na mnohem frekventovanější a dopravně lépe dostupnou Evropskou ulici. Což samozřejmě ještě umocňuje její význam. Hlavní tribuna bude vybudována v blízkosti hotelu Diplomat. Přehlídky by se měl účastnit prezident republiky Václav Klaus, ministryně obrany Vlasta Parkanová a další představitelé státu. Na přehlídku naváže i řada doprovodných a kulturních akcí. Mimo jiné přijede do Prahy z celé republiky zhruba dvě stě historických vojenských vozidel. Část z nich se zúčastní jízdy Prahou.
Text: Vladimír MAREK Foto: VHÚ, VÚA-VHA a archiv redakce
Historie vojenských přehlídek v Československu není v žádném případě limitována pouze čtyřiceti lety nesvobody. I když právě přehlídky Československé lidové armády patřily k těm největším. Text: Vladimír MAREK Foto: archiv redakce
Vojáci pochodují pevným krokem po Evropské třídě v Praze. Namísto tramvají, dopravní zácpy a výškových budov jsou však všude kolem jen lesy. Ve skutečnosti totiž pouze nacvičují přehlídkový pochod, který se uskuteční u příležitosti devadesátého výročí vzniku Československa na této frekventované pražské ulici.
28
Hlavním organizátorem vojenské přehlídky je Armáda České republiky, zapojí se do ní ale i policisté, hasiči a zdravotníci „Potřebovali jsme si vyzkoušet, jak dlouho vlastně budeme pochodovat, a zjistit, jaké limity má Evropská třída. A tak jsme si přečetli z letecké mapy její rozměry a přenesli je na plochu bechyňského letiště, kde probíhá výcvik,“ vysvětluje zástupce velitele společných sil-velitel pozemních sil plukovník gšt. Miroslav Žižka. Vojáci nacvičují v Bechyni od 18. září (jen během prvního dne nácviku odpochodovali patnáct kilometrů) především z toho důvodu, aby Evropská ulice byla uzavřena co nejkratší dobu. Stane se tak až v nočních
hodinách 27. října, kdy bude probíhat generálka, a 28. října odpoledne, kdy se od třinácti do patnácti hodin uskuteční samotná přehlídka. Nad Prahou při této příležitosti přeletí letouny JAS-39 Gripen, L-159, L-39, airbusy a vrtulníky. Celkově by se mělo jednat o dvacet strojů. Jedna z ukázkových akcí předvede výsadek z vrtulníku s následným zásahem. Na zemi pak budou defilovat tanky, obrněné transportéry, lehká obrněná vozidla, raketomety, děla, landrovery a další zbraňové systémy. Od každého
Naše vojenské přehlídky mají bohatou tradici sahající až do dob před vznikem samostatného Československa První přehlídka československých jednotek se uskutečnila dávno před vznikem samostatného státu. A to
u příležitosti svěcení bojového praporu Československé družiny 28. září 1914 na Sofijském náměstní v Kyjevě.
Na závěr slavnostního ceremoniálu českoslovenští vojáci defilovali před generalitou a diváky. Jejich cesta pak vedla přímo na frontu. Stejně významným aktem byla i přehlídka československých legií ve Francii spojená s předáním praporu 21. střeleckému pluku, která se konala 30. června 1918 ve francouzském Darney. Právě tento den, spojený navíc s uznáním Československé národní 29
rady francouzskou vládou, se již řadu let slaví jako Den Armády České republiky. Další náš pluk ve Francii, 22. střelecký, se rozloučil přehlídkou s obyvateli Paříže 18. července 1918. Vojenské přehlídky za účasti nejvyšších představitelů státu včetně prezidenta T. G. Masaryka se konaly i v době první republiky, a to především ve třicátých letech minulého století. Tedy v okamžiku, kdy se v sousedním Německu dostal k moci nacismus. Samostatnou kapitolu představovaly vojenské přehlídky k uctění významných zahraničních osobností, jako byl například velitel spojeneckých vojsk za 1. světové války na západní frontě maršál Ferdinand Foche. Vojenské přehlídky se konaly i u příležitosti návštěvy některých hlav států. Zatímco egyptský král Fuad ji zhlédl v roce 1929 společně s prezidentem T. G. Masarykem na pražském Vypichu, rumunského krále Carola II. zdravili vojáci v roce 1936 v samotném centru Prahy. Příjezd hlavy státu malodohodového spojence se stal vítanou příležitostí k demonstraci odhodlání, soudržnosti a samozřejmě i síly. Byla to zjevná reakce na rostoucí ohrožení ze strany hitlerovského Německa. Stejně významná přehlídka se konala v následujícím roce u příležitosti 30
dvacátého výročí bitvy u Zborova. Její součástí byl komponovaný pořad, který divákům přibližoval průběh této válečné akce. Na tyto vojenské přehlídky se bezprostředně navázalo i v poválečných letech. Nejvřeleji byli lidmi přijímány ty, které se konaly v centru Prahy bezprostředně po návratu československých jednotek z východní a západní fronty. V roce 1946 se už ale vojenská přehlídka vrátila na strahovský Spartakiádní stadion, kde se podobné akce konaly již před válkou. Tato defilé měla propracovaný scénář a účastnila se jich i těžká vojenská technika. Opět se na scénu vrátily komponované pořady. V roce 1948 při příležitosti všesokolského sletu seskočili například nad stadionem parašutisté, kteří pak na jeho ploše předvedli dobytí nepřátelského letiště. Počátkem padesátých let se přehlídky přesunuly na Letnou, která pro podobnou demonstraci síly nabízela ideální prostory. Konaly se každý rok při příležitosti květnových výročí. Od roku 1970 získaly státní vojenské přehlídky pravidelný pětiletý cyklus. Pořádaly se ve stejném roce jako spartakiády. Vybraní vojáci, kteří se měli přehlídky účastnit, se na ni připravovali dlouhé měsíce. Dostali speciálně
okované kanady, jejichž údery o povrch pražských ulic vydávaly velice intenzivní zvuk. Secvičit jednotný krok a naprostou vyrovnanost vojáků pochodujících se samopaly se vztyčenými bodáky v dvanáctistupech nebylo právě jednoduchou záležitostí. Součástí přípravy příslušníků Československé lidové armády bylo i intenzivní opalování. Mužstvo mělo při přehlídkách dávat na odiv také své snědé tváře. Poslední přehlídka ČSLA se konala v roce 1985. Přípravy na přehlídku v roce 1990 byly sice zahájeny, ale přišel listopad 1989 a tradiční demonstraci síly jedné z armád Varšavské smlouvy bylo definitivně odzvoněno. U příležitosti šedesátého výročí ukončení druhé světové války v Evropě se v roce 2005 uskutečnila na Letné přehlídka armádní historické techniky. Akce, kterou organizoval major aktivních záloh, režisér a scenárista filmového dramatu „Tobruk“, se setkala s nemalým ohlasem veřejnosti. V menších počtech se jí účastnili i vojáci Armády České republiky. Konec osmdesátých let minulého století představoval umíráček pro většinu vojenských přehlídek ve střední a východní Evropě. V poslední době dochází ale k jejich renesanci. Letos v květnu se po osmnácti letech konala tradiční přehlídka na Rudém náměstí v Moskvě, která má
devadesátiletou tradici. K přehlídkám se vrátilo u příležitosti výročí vítězné války s Ruskem také Polsko. Stranou nezůstaly ani některé další země. Nejznámější přehlídkou na světě je nejspíš defilé nejen francouzských jednotek při příležitosti pádu Bastily 14. července po pařížské Avenue des Champs-Elysées. V této souvislosti je potřeba
zdůraznit, že tvrzení o neúčasti našich vojáků na vojenských přehlídkách v posledních více než dvaceti letech není tak docela pravdivé. Příslušníci pražské Čestné stráže měli v minulých letech možnost účastnit se právě pařížských přehlídek. Poněkud jiná situace je v USA. Zde se největší přehlídky konaly při příležitosti ukončení první a druhé světové
války a samozřejmě také státního svátku 4. července. Od padesátých let minulého století se ale podobné akce na federální úrovni již neorganizují. Na druhou stranu návraty z nejrůznějších úspěšně vyřešených zahraničních operací stejně jako celá řada svátků a výročí bývají na komunální úrovni spojovány s oslavami, jejichž součástí jsou i vojenské přehlídky.
31
myslet, slet, že se nás to netýká, že jsme v pozici, kde prostě ttuto otázku řešit tomu nemusíme. Ale je tom m skutečně tak? vojáků Stále více českých vo ojá vyjíždí do zahraničních misí, které é mohou mít různé přívlastky, jen ne „p „poklidné“. V misi se může ocitnout prak ktic každý, a když prakticky už tam je, snadno se do d dostane do situace, kdy bude nucen zbraň ňp použít. Jsem tedy jako křesťan připraven n zabíjet z a zároveň se s tím vnitřně vyrovn na Tuto otázku si vyrovnat? ale po vynechání slova a „křesťan“ vlastně
Asociace křesťanů v Armádě ČR je otevřené sdružení všech lidí profesně spjatých s armádou a jejich rodinných příslušníků
Text a foto: mjr. Jan JEZL a Kamil GLOMBEK, organizátoři 10. setkání AKA
Každé jubileum s sebou přináší více příležitostí ohlédnout se zpět, hodnotit věci dobré i méně vydařené, případně přemýšlet o budoucnu. Podobně tomu bylo i v Asociaci křesťanů v AČR (AKA), která nedávno oslavila 10. výročí svého vzniku.
Co to ale AKA vůbec je? Stručně řečeno, asociace sdružuje lidi profesně spjaté se službou v AČR, kteří se hlásí ke křesťanské víře. Hlavní myšlenkou je možnost sdílení duchovních hodnot a vzájemného poznávání, a to v prostředí, které se s křesťanstvím na první pohled vylučuje – v armádě. Každým rokem je organizováno víkendové setkání asociace, jež účastníkům přináší dostatek prostoru k diskusím, k hlubšímu poznávání různých témat formou 32
přednášek a workshopů. Setkání je otevřené všem, nejsou zde proto jen aktivní vojáci a vojákyně, neméně důležití jsou jejich partnerky a partneři, děti, vojáci v záloze, v penzi, občanští zaměstnanci a prakticky každý, koho myšlenka podobného společenství nějak oslovuje. Své desáté výročí AKA oslavila v rámci víkendového setkání, které proběhlo ve dnech 12. – 14. září v Evangelickém středisku u Chotěboře. Přítomno bylo přes třicet dospělých účastníků doplněných o mnoho jejich dětí. Jak takové setkání probíhá, je určitě nejlepší vidět, slyšet a zkusit na vlastní kůži, protože některé věci, zejména atmosféra či prožitky, se velmi těžko popisují jen pomocí psaného slova a fotografií. Přesto se o to pokusíme. Pátek je vždy zahajovací den, kdy se někteří zúčastnění teprve poznávají,
a proto je zahájení pro navození příjemné atmosféry velmi důležité. Po uvítání a nezbytných formalitách jsme účastníky rozdělili do několika skupin, kde byli nově příchozí promícháni s těmi, kdo AKA znají již mnoho let. V těchto skupinkách mají lidé nejen možnost se lépe poznat, ale mohou i mnohem otevřeněji diskutovat na různá témata. Jako nosné téma jsme zvolili na první pohled zcela zřejmou věc: Co to AKA vlastně je, proč existuje a proč jsem na setkání přijel také já? A ještě jedno téma bylo v pátek na pořadu dne. Téma vcelku těžké, takže dokázalo zchladit i dost odvážné a rozhodné. V bibli, například v tzv. desateru, je psáno „nezabiješ“. A my jsme vojáci a v konečném důsledku jedním z hlavních úkolů vojáka je zabíjet. Jde to vůbec dohromady? Mnoho z nás si může
Tomáš Holub nazval svou přednášku, „Jdeme spolu, ačkoliv nejsme stejní“. Hovořil o ekumenismu, o tom, jak by mohl či měl ekumenismus vypadat a jak to pak často dopadá v praxi. Dokázal vysvětlit jasným způsobem, co nás jako křesťany (v našich luzích a hájích se jedná především o katolíky a evangelíky) ještě stále rozděluje, ale především co nás spojuje. Diskuse k přednášce Jiřího Ungera se strhla vlastně ještě dříve, než začala,
protože její název zněl až poněkud provokativně: „Díky Bohu, že je pondělí“. Vlastní vystoupení však představovala výborná úvaha nad tím, co je to shon, nestíhání, co je či má být důležité, co se jako důležité jenom tváří a taky jak některé věci změnit. Opravdu platí, že ten správný čas pro křesťany je víkend? Jen tehdy máme více času na děti, na Boha, chodíme do sboru či do kostela? Je naše zaměstnání jen nudná činnost, kterou musíme nějak přetrpět, protože správná práce křesťana je jen „duchovní“? (Obě přednášky stejně jako přednášky z minulých let je možno stáhnout ve formátu MP3 z našich webových stránek.) Samozřejmě nejen duchovní stravou je křesťan živ, a tak se sobotní večer nesl v duchu již tradičního táboráku, jemuž předcházel zcela netradiční táborák jen pro malé děti, které pak nejen mohly jít dříve spát, ale především si mohly táborák a „opékaní klacíků“ užít bez rušivého elementu ve formě „dospěláků“. Bylo by též trestuhodné zapomenout na odpolední „siestu“ v podobě nelítostného fotbalového zápasu, kde nikdo neznal bratra, a to ani když by oním bratrem byl kaplan. (Nutno podotknout, že hráčem zápasu by po zásluze mohl být vyhlášen právě kaplan.) Méně otrlé povahy volily procházku po nádherném okolí střediska či blbnutí s dětmi na trampolíně, případně v bazénku s plastovými kuličkami.
může zkusit zodpovědět každý voják: „Jsem jako voják připraven zabíjet, případně za zabití nést odpovědnost?“ Sobota je hlavním dnem celé akce. Začala krátkým ranním setkáním zaměřeným na studium bible a modlitbu. Témata si zvolili a vše připravili dva mladí důstojníci, Pavel Jáger a Martin Lojda. Oba to měli možnost v poměrně nedávné době studovat a trénovat ve speciálním programu v USA, v Coloradu ve Skalistých horách. A jak to dopadlo? Jak se zdá, příště budeme muset vstávat ještě dříve, protože se to hodně líbilo a dvacet minut prostě nestačilo. V sobotu jsou vždy dva bloky přednášek. Témata jsou různá, řečníci také. Tentokrát byli pozváni bývalý hlavní kaplan AČR (současný poradce ministryně obrany) Tomáš Holub a tajemník evangelikální aliance Jiří Unger. 33
Ještě bychom se rádi vrátili k tématu ekumenismu, které je pro AKA charakteristické a svým způsobem unikátní. Nejen v České republice, ale ani ve světě neexistuje mnoho ekumenických společenství, kde by vedle sebe na jedné bohoslužbě seděli katolíci a protestanti a již desátým rokem se nejen navzájem tolerovali, ale i naprosto přirozeně se bavili a diskutovali o odlišnostech mezi jednotlivými církvemi a často docházeli k závěru, že těch rozdílů mezi křesťanskými církvemi zas až tak moc není. Atmosféra při bohoslužbách je většinou tak živá a silná, že mnohým „běhá mráz po zádech“. Při jedné z bohoslužeb si připomínáme ještě jednu věc, a to naši jednotu. I když nemůžeme z některých příčin společně přijímat symboly smrti Ježíše Krista, chléb a víno, v rámci Svatého přijímání nebo Večeře páně jejich náhrada ručně pečeným chlebem a kuličkami hroznového vína je natolik symbolická, že se stala téměř nedílnou součástí našich bohoslužeb.
Na tomto místě bychom rádi poděkovali Duchovní službě AČR, tedy našim kaplanům. Jsou to právě oni, kdo celebrují či vysluhují tyto bohoslužby. Jen pro pořádek, katolickou mši svatou letos celebroval vojenský kaplan Jan Pacner a druhou v evangelikálním či protestantském duchu, tentokrát na způsob, který používají v Církvi adventistů
sedmého dne, vysluhoval vojenský kaplan Zdeněk Mikulka. Život asociace samozřejmě nesestává pouze z jednoho setkání za rok, ale rozepisovat se o všech jejích aktivitách, by bylo mírně nad rámec tohoto článku. Více informací o AKA a připravovaných akcích můžete nalézt na webových stránkách www.aka-acr.cz.
Strakoničtí uspořádali první „Běh naděje“ Okolo 2700 malých a velkých běžců ze Strakonic a okolí se ve čtvrtek 18. září zúčastnilo nezávodní humanitární akce „Běh naděje 2008“ pořádané příslušníky 25. protiletadlové raketové brigády, Muzeem středního Pootaví a městem Strakonice. Tento charitativní podnik navazuje na „Běh Terryho Foxe“, který se v České republice konal v letech 1999 až 2007. Pro chybnou strategii se ale nadace Terryho Foxe v Torontu dostala do neřešitelných problémů a od letoška běh neprobíhá v žádném českém městě. Účelem nového „Běhu naděje“ je i nadále sbírka finančních prostředků na výzkum rakoviny, podpora a šíření osvěty zdravého životního stylu a předcházení civilizačním chorobám. Všechny prostředky získané od účastníků a dárců jsou poukázány na základní výzkum rakoviny v českých a moravských výzkumných pracovištích. „Běh Terryho Foxe“ vždy byl ve Strakonicích jednou z nejvýznamnějších sportovních akcí, které se zúčastňovaly přes tři tisíce běžců a na jejímž pořádání se významně podílela místní 25. plrb. Proto se i letos posádka rozhodla pokračovat v dobré věci. Program běhu doplnil bohatý kulturní program s hudebním vystoupením účastníka X-Faktoru Ondřeje Rumla a účastí předních sportovců ASC Dukla Praha. Na konto pro výzkum rakoviny bylo letos poukázáno téměř 29 tisíc korun. Text: npor. Martina DIENOVÁ, foto: rtm. Petr NOVOTNÝ
34
Text a foto: Vladimír MAREK
Kasárna libereckých chemiků v pátek 5. září zalilo doslova mračno červených baretů. Vysloužilým výsadkovým veteránům, ať již byli oblečeni v maskáčích či ve společenském oděvu, nechyběla totiž zásadně pokrývka hlavy. Krvavě rudý baret s hodnostním označení nejen majorů a kapitánů, ale třeba i četařů a svobodníků.
Čtvrtý ročník memoriálu zakladatelů výsadkového vojska v branném víceboji byl spíš než sportovním kláním přátelským společenským setkáním Klub vojenských veteránů Liberec totiž pořádal 4. ročník memoriálu zakladatelů výsadkového vojska v branném víceboji. Tříčlenná družstva zápolila mezi sebou ve střelbě z pistole, vzduchovky, v běhu a v hodu granátem na cíl. Základní podmínkou pro účast v soutěži bylo, aby součet věku dvou účastníků přesahoval sto dvacet let. Pokud někde platí ono coubertinovské „není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“, pak to bylo právě tady.
Spíš než o sportovní zápolení se jednalo o společenské setkání lidí různého společenského postavení a věku, které spojuje jediné, a to láska k parašutismu. „Jsou tady například vojáci základní služby, současní profesionální vojáci, výsadkoví veteráni i s rodinami a příznivci výsadkového vojska. Něco podobného je s výjimkou letectva v naší armádě nemyslitelné,“ upozorňuje předseda organizačního výboru soutěže a předseda 35
strávil na ministerstvu obrany jako poradce. „Je mi šedesát čtyři let, stále ještě skáču, mám tisíc sto dvacet seskoků. Hlavním důvodem, proč jsme sem přijeli, je, že se zde setkáme se známými, zasoutěžíme si a popovídáme o tom, co bylo. Znovu se vrátíme do mladých let.“ vtipkuje Jozef Tuček. Někdo prý bere tento memoriál víc sportovně, jiný naopak společensky. Každý si na něm ale něco najde. „Zastupujeme tady Klub vojenských výsadkářů Slovenské republiky Bratislava. Takže musíme reprezentovat. Zatím jsme stále na medailovém místě a doufáme, že se to po dalších disciplínách ještě zlepší. A když ne, tak se nic neděje. Bereme to tak napůl sportovně a napůl společensky. Odvahu sice máme, ale síly už docházejí. V každém případě naší silnou stránkou bude večerní společenské setkání,“ žertuje Tuček. klubu Jaroslav Chromek na nevídanou soudržnost výsadkářů. „Náš klub má ve stanovách dvě základní klauzule. První je uctívat tradice výsadkového vojska a druhá pomáhat současným vojenským útvarům. Před více než deseti lety jsme začali spolupracovat s první profesionální jednotkou, 9. rotou chemické ochrany, a později s 31. brigádou radiační, chemické a biologické ochrany. Tyto kontakty se rok od roku stále více rozvíjejí k oboustranné spokojenosti.“ Mezi soutěžícími bylo například družstvo z Luštěnic. Jednotlivých ročníků memoriálu se účastní pravidelně. Jedná se o bývalé vojáky základní služby. „Jsou to staří pardálové, kteří sloužili u výsadkářů v polovině šedesátých let. Jejich bydliště jsou rozeseta po celé republice, a přesto se pokaždé dají dohromady a přijedou,“ vysvětluje osmasedmdesátiletý kapitán ve výslužbě rovněž z Luštěnic Jiří First. Mezi organizátory nechyběl ani příslušník 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany praporčík Robert Dolozim. Do Klubu vojenských výsadkových veteránů Liberec se prý přihlásil proto, že před příchodem k chemikům sloužil u výsadkového vojska, u průzkumné roty. „Mohu zde skákat a navíc se setkávám s lidmi, kteří mi mají co říci. Mezi námi je věkový rozdíl pomalu dvě 36
generace, přesto je velice zajímavé je poslouchat. Nechat si vyprávět o jejich zážitcích a porovnávat to se současností. Je úžasné, když potkáte takové legendy, jako je plukovník Šolc, když slyšíte o tom, jaký byl generál Paleček.“ Další raritou Klubu vojenských výsadkových veteránů Liberec jsou výsadková dvojčata Petr a Pavel Braunovi. Jejich matka prý celý život toužila skákat s padákem. Své přání si splnila až ve třiaosmdesáti letech. „Nebyli jsme z toho tenkrát moc nadšení, měla po mozkové příhodě a přitom skákala i ze čtyř tisíc metrů, měli jsme o ni pochopitelně strach, ale nedala si říci. Parašutismu se věnovala v podstatě až do své smrti, do jednadevadesáti let. Jednou dokonce nastala taková situace, že na palubě letounu byly z naší rodiny tři generace. Matka, bratr a jeho dcera, která také propadla parašutismu,“ říká Pavel Braun. Braunovi skákali od šestnácti let. Nejdříve ve Svazarmu Česká Lípa. Také na vojně se hlásili k výsadkářům. Nastoupili ke stejnému útvaru a vůbec jim přitom nevadilo, že slouží několik stovek kilometrů od domova. Byli na sobě hodně závislí. Tehdejší 7. pluk zvláštního určení Holešov, kde sloužili, představoval to nejlepší, co v naší armádě existovalo.
„Hodně si nás mezi sebou pletli, jednou se stalo, že jsem si při střelbách vystřílel opušťák a v rozkaze vyšel místo mne bratr, šel jsem tedy za velitelem a protestoval. Ten mě však odbyl s tím, ať se uklidním, že je to v rodině. Vrátil jsem to bráchovi až asi za půl roku. Dostal tehdy nějakou peněžní odměnu. Přihlásil jsem se a vyzvedl ji za něj,“ směje se i po letech Pavel Braun. Patří k těm lidem, kteří říkají, že na vojně to bylo perfektní. Většinu času trávili v terénu, cvičili přežití, skryté pozorování, přesuny na velké vzdálenosti. Psal se tehdy osmašedesátý rok a lidé vnímali naši armádu úplně jinak. „Často jsme se skrytě přesunovali i několik dní, namísto abychom nocovali v záhrabech a nejrůznějších skrýších, nechali nás lidé přespat u nich doma v posteli a ještě nám dali najíst,“ líčí Pavel. Na tehdejšího velitele ani dnes nedá dopustit. Byl to starý fronťák, prošel výcvikem commandos. Přestože byl už poměrně v letech, fyzickou kondicí se mu málokdo vyrovnal. Na memoriál přijelo i tříčlenné družstvo ze Slovenska. Vedl ho plukovník ve výslužbě Jozef Tuček. Dohromady měli jeho členové téměř dvě stě let. Plukovník sloužil v Prostějově, později zakládal v Žilině 5. pluk speciálního určení Jozefa Gabčíka. Závěr své kariéry
Zasedání Gaminské iniciativy Ve dnech 18. až 21. září se uskutečnilo v Novom Meste ve Slovinsku zasedání Gaminské iniciativy. Jednání se zúčastnilo devět evropských států – Česká republika, Slovenská republika, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Maďarsko, Slovinsko a Chorvatsko. Naši zemi zastupoval Svaz důstojníků a praporčíků AČR. Delegaci ve složení pplk. Miroslav Tlamicha, kpt. Radim Josef Marušák vedl ústřední předseda plk. v. v. Václav Prokeš. V pátek 19. září se účastníci zasedání seznámili se systémem náboru do slovinské armády a prohlédli si výcvikové středisko, kde se dobrovolníci nebo smluvní vojáci připravují na profesionální dráhu vojáka na dobu pěti let. V sobotu seznámil přítomné Pavle Vuk z ministerstva obrany s politikou Slovinské republiky. Poté vystoupil náměstek náčelníka Generálního štábu Slovinského vojska generálmajor Alois Steiner. Hovořil na téma současný stav slovinské armády, její činnost v aliančních strukturách a v misích. Česká delegace položila na závěr zasedání věnec k pomníku slovinského odboje. Text a foto: Miroslav TLAMICHA
37
kaleidoskop
Parlamentní podvýbor pro vědu v LOM Praha V LOM Praha, s. p., se 12. září uskutečnilo zasedání Podvýboru pro vědu, výzkum, letectví a kosmonautiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za účasti jejího předsedy Pavla Hojdy, náměstka ministryně obrany Františka Padělka a dalších představitelů institucí spjatých s českým leteckým průmyslem. Zástupci LOM Praha, s. p., seznámili účastníky akce se strukturou podniku a prezentovali jeho strategické cíle a záměry. Program byl završen ukázkou prací na projektu úprav a modernizace vrtulníků pro Afghánskou národní armádu a modernizace strojů Mi-171Š české armády. Text: Martina FIŠEROVÁ Ilustrační foto: Michal ZDOBINSKÝ
Patnáct let armádní logistiky
Text: Pavel FILLA Foto: autor a archiv Jana Sychry
Patnácté výročí založení logistiky AČR je dobrým důvodem pro setkání a vzpomínání bývalých i současných kolegů z oboru. Ve Vojenské zotavovně Měřín, kde se setkání 12. září uskutečnilo, proto logistika byla hlavním tématem. Pozvání přijali velitel sil podpory a výcviku brigádní generál Jaroslav Kocián, ředitel sekce logistiky MO brigádní generál Libor Krejcar, poslední ředitel ŘeLogZdrP plukovník gšt. Ota Netrval a dalších bezmála devadesát účastníků. Akci zahájil ředitel Ředitelství logistické a zdravotnické podpory z pověření plukovník gšt. Štefan Muránský, který krátce shrnul historii a současnost logistiky AČR. Ve svém projevu neopomněl zmínit nelehkou úlohu všech dosavadních velitelů a ředitelů logistiky při reorganizačních změnách, jimiž tato významná resortní složka za uplynulých patnáct let prošla. Slavnostní setkání proto využil také k tomu, aby ocenil některé významné hosty pamětním odznakem logistiky. Text: Hana SELNEROVÁ, foto: Ing. Miroslav FOJTŮ
Stál se sklopenou hlavou. Jen když se dostal na řadu, vystřelil. Bezchybně. Střelu za střelou. Pětadvacetkrát ve finále zasáhl. Jedinkrát neminul, a to i přesto, že čínské nebe překryly dešťové mraky a z nich se spustil prudký déšť. Vyhrál. Brokař David Kostelecký, příslušník Armádního sportovního oddílu Dukla Hradec Králové, vybojoval pro Českou republiku medaili v trapu po 16 letech.
Ze sto třiceti čtvrtý, třináctý a pětatřicátý V německém Weißkeißelu se 6. září konala zemská střelecká soutěž 2008 pořádaná Zemskou skupinou Sasko s podporou Svazu vojáků v záloze Bundeswehru. Akce se zúčastnili také tři zástupci české armády – šrtm. Petr Beneš a rtn. Jan Pavlíček ze 151. pěší roty Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem a rtm. Pavel Beneš ze 4. brigády rychlého nasazení v Žatci. Soutěž jednotlivců i družstev probíhala ve dvou disciplínách – ve střelbě z pistole P-8 na vzdálenost 25 metrů a z pušky G-36 na vzdálenost 100 metrů. Z celkového počtu sto třiceti soutěžících se čeští reprezentanti umístnili následovně: v pistoli si rtm. Pavel Beneš vystřílel čtvrtou příčku nástřelem 95 kruhů ze 100 možných, rtn. Jan Pavlíček 13. místo s 84 kruhy a šrtm. Petr Beneš se 74 kruhy skončil pětatřicátý. V pušce se naši vojáci zařadili do první poloviny soutěžících. V pořadí družstev české družstvo obsadilo šestnácté místo z celkových čtyřiceti dvou. Text a foto: -PB-
38
S jjakým ký předsevzetím ř d tí jsi j i do Pekingu na olympiádu odjížděl? Odjel jsem s cílem podat co nejlepší výkon a doufal jsem, že se mi povede dostat se do finále, což u nás znamená mezi šest nejlepších střelců. Ale že to bude zlatá...? Čím vás, sportovce, Čína přivítala? Jak hodnotíš sportoviště, ubytování, organizaci her? Bylo něco, co bys vysloveně považoval za negativum? K této otázce se nedá říci jiné slovo než super – a to ať už po stránce vybavení, stadionů, dopravy sportovců
z ol olympijské mpijské vesnice esnice až po vlastní lastní organi organizaci jednotlivých soutěží. Lidé kolem byli příjemní, úslužní, vstřícní. Olympiádou žila celá země a zdálo se, že všichni dělají všechno pro to, aby byla se vším všudy perfektní. A to se jim podařilo. Číňané se skutečně vytáhli a pro své následovníky nasadili vysokou laťku. Dají se popsat pocity štěstí, když člověk stojí na vytoužené metě, vidí stoupat českou vlajku a slyší českou hymnu? Pocit je to krásný a popsat se asi moc dobře nedá. Vím, že jsem měl hroznou
radost, protože to bylo poprvé, protože se mi to podařilo, ale i proto, že jsem nejen sobě dokázal, že na to mám. Přišlo mi však, že to všechno strašně rychle uteklo. Stálo hodně sil zadržovat slzy dojetí? Moc ne. Já jsem měl v hlavě spíš všechny ty roky tréninku a celou tu 39
cestu, kterou jsem musel ujít až po tento okamžik.
Kam jsi uložil medaili? Medaili mám na bezpečném místě. A když řeknu kde, pak už to místo bezpečné nebude.
Vzpomínáš si na poslední výstřel, který pečetil zlato? Co jsi v té chvíli prožíval? Věděl jsem, jak na tom jsem, a vnímal jsem chyby soupeřů, takže jsem to kontroloval. A na poslední výstřel, na ten si vzpomínám velice dobře. Byla to obrovská úleva. Schoval jsem si prázdnou nábojnici do kapsy a cítil obrovskou úlevu.
Přivezl sis něco na památku z Číny? Přivezl jsem si nějaká trička a pár suvenýrů pro rodinu. Dostal jsem také spoustu dárků od pořadatelů. A pokud mne se týká, mám takovou tradici, že si nechávám vestu. V ní už nestřílím.
Prý jsi dal po návratu z olympijského domu medaili do boty a ráno ji nemohl najít? Byl jsem na pokoji se svým oddílovým kolegou Honzou Sychrou. Nechtěl jsem ho cinkáním probudit, a tak jsem strčil medaili do boty. Na chvíli jsem usnul. Když jsem se vzbudil, říkal jsem si, jestli se mi to vše jen nezdálo. Šátral jsem rukou v botě, medaile tam nebyla. Na chvíli jsem znejistěl. Co když to byl opravdu jen sen. Medaile ale svítila v té druhé... Polilo mne horko štěstím. Spočítal jsi, kolik ti přišlo gratulací? Které z nich řadíš mezi ty nejcennější? Nespočítal, bylo jich opravdu hodně. Všem těm, kteří mi přáli k úspěchu, moc děkuji. A které z nich si vážím nejvíc? Od táty a mámy, od rodiny.
Změnilo se teď pro „zlatého olympionika“ něco v osobním životě? Všechno je ještě čerstvé a velmi živé. Cítím větší zájem o mou osobu, ale myslím, že to brzy pomine. Přibudou další vítězové. Na ně se přesune pozornost a můj život se vrátí do starých kolejí. Přesto je ale možná moc brzy na to hodnotit, do jaké míry to všechno můj život ovlivnilo či ještě ovlivní.
Olympijského vítěze ve střelecké soutěži v trapu Davida Kosteleckého společně s dalšími úspěšnými armádními reprezentanty přijala začátkem září ministryně obrany Vlasta Parkanová. Za jeho ojedinělý sportovní výkon mu předala plaketu ministryně obrany.
A telegramu od prezidenta republiky Václava Klause. Po návratu z Pekingu jsi prohlásil, že už se těšíš na to, jak s tátou vykouříte oslavný doutník. Došlo na to? Došlo a nezůstalo u jednoho. I to se dá považovat za pocit nesmírného štěstí. S jakou tě přivítali doma na Moravě? Tekla slivovice? Vítala mě celá rodná obec a samozřejmě rodina. Oslavy proběhly v klidu. Pili jsme převážně víno a šampus, ale decentně. Alkohol mi nedělá dobře. Jsem Moravák, a tak raději to víno. Pozval jsem přátele k nám na střelnici do Holasic, aby to byla stylová střelecká oslava. 40
Celou olympijskou přípravu jsi absolvoval v armádním sportovním oddíle střelců. Jaké ti zde vytvořili podmínky pro to, abys mohl stát na stupni nejvyšším? Co se týče materiální péče, nemohu si na nic stěžovat. Po lidské a vztahové stránce musím přiznat, že ne vždy jsem se setkal s důvěrou a občas jsem musel i pár věcí překousnout. Nemyslím to zle, možná to bylo dáno tím, že jsem zvyklý pracovat jinak, než je ve středisku běžné. V každém případě jsem rád, že jsem pro Duklu vyhrál zlato a ukázal tak, že moje cesta byla správná. Na olympiádě jsi vyhrál ten nejcennější kov. Jaký máš teď před sebou cíl? Určitě bych chtěl někdy vyhrát mistrovství světa. To je největší motivace. A samozřejmě se nominovat na příští olympiádu do Londýna. Motivaci tedy určitě neztrácíš... Motivaci opravdu neztrácím, na to jsem střelecky příliš mladý. Ve svém nitru jsem moc rád, že se mi podařilo ve třiatřiceti letech získat metu nejvyšší – olympijské zlato. O to víc si teď mohu svoji kariéru užívat. Ten nejvyšší cíl a sen jsem si splnil. Přál bych to každému sportovci.
Vedoucího střediska Armádního sportovního t íh oddílu ddíl Dukla D kl Hradec H d Králové Václava Patrmana jsme se zeptali: Co říkáte na olympijské zlato příslušníka vašeho armádního oddílu střelců Davida Kosteleckého ve střelbě na trap? Mám z toho obrovskou radost. Věřil jsem mu a držel palce. Přiznám se, že jsem v průběhu soutěže byl snad víc nervózní než on. David ale předvedl, že umí, že je světová extratřída. Ve svých 33 letech vyzrál v absolutního profesionála. Vedoucí V ed doucíí stř střediska tředi diska k Armádního Armád ádníího íh
Jak hodnotíte Davida jako sportovního oddílu Dukla Hradec člověka a sportovce? Králové Václav Patrman Je to slušný a citlivý člověk, současně však i velmi silná osobnost, která umí a dokáže jít za svým cílem. Velmi jsem obdivoval jeho cílevědomost a poctivý přístup k přípravě. Nedělal rozdíly mezi tréninkem a vrcholnými soutěžemi. Plně se věnoval nejen střelbě, ale i kondiční a psychické přípravě. A právě to všechno dokázal plně zúročit tam, kde si to zúročit přál. Patřil jste k těm, kteří mohli sledovat celou jeho olympijskou přípravu. Jak ji hodnotíte? Od 1. července 2004, kdy se David stal příslušníkem královéhradeckého Armádního sportovního oddílu střelců Dukly Hradec Králové, jsem obdivoval jeho poctivý přístup k tréninku i ke všem sportovním soutěžím, které v průběhu těch let absolvoval. Po návratu z nedávného mistrovství Evropy v Bělehradě, kde získal stříbro, bylo na něm vidět, v jaké je psychické pohodě, jak je klidný a vyrovnaný. Mluvili jste spolu před odletem na olympiádu. S jakým předsevzetím odjížděl? Říkal, že jeho osobním přáním je o jednu příčku vylepšit šestou pozici, kterou si přivezl z minulé olympiády v australském Sydney. Vím ale, že ve skrytu duše bylo jeho tajným přáním dokázat víc...
41
Výsledky družstva AČR z MS ve vojenském leteckém pětiboji Rok
Text a foto: kpt. Marek HEIDINGSFELD, reprezentační trenér
Dějištěm letošního mistrovství světa ve vojenském leteckém pětiboji se v druhé polovině srpna stalo finské městečko Tikkakoski. V pořadí již 51. ročník mistrovství hostila tamní vojenská letecká akademie. Účastnila se ho i reprezentace české armády. Úspěšně.
z vrcholných soutěží již třetí mistrovský titul. V roce 2006 zkrotil nejlépe turbovrtulové T-27 Tucano pilot 21. zTL Čáslav npor. Pavel Pavlík a s přehledem zvítězil v letecké navigaci. V roce 2004 v tureckém Istanbulu nadporučík Miroslav Šajban v bouřlivé atmosféře zvítězil v šermu kordem. Stejného úspěchu
Místo konání
1995
Florennes, Belgie
1996
Lulea, Švédsko
1997
PAIM body
Celkové umístění
8218
9. místo
10 621
8. místo
Trondheim, Norsko
9579
10. místo
1999
Zaragoza, Španělsko
9289
8. místo
2000
Tikkakoski, Finsko
9460
9. místo
2001
Blekingewing, Švédsko
9704
8. místo
2002
Dijon, Francie
10 060
5. místo
2003
Salamanca, Španělsko
10 029
8. místo
2004
Istanbul, Turecko
10 559
5. místo
2006
Pirasununga, Brazílie
10 455
7. místo
2007
Vyškov, Česká republika
10 934
5. místo
2008
Tikkakoski, Finsko
11 358
5. místo
dosáhl na letošním mistrovství i poručík Jiří Janeček, pilot z 23. zVrL v Přerově, když postupně porazil třiadvacet šermířů z celkových sedmadvaceti. Vojenský letecký pětiboj bude v roce 2011 začleněn jako jeden ze sportů
na Armádní olympiádu. To by mohla být výzva pro všechny zdatné sportovce-vojáky z povolání sloužící u útvarů vzdušných sil, kteří by rádi změřili své síly a dovednosti v jeho zajímavých disciplínách.
Přebor Armády ČR ve střelbě
Samotné mistrovství světa ve vojenském pětiboji MAP (Military Aeronautical Pentatlon) je rozděleno do sedmi částí. První disciplínou je soutěž v letecké navigaci. Při ní mají zástupci jednotlivých reprezentačních týmů za úkol po předletové přípravě absolvovat zhruba čtyřicetiminutový orientační let, ve kterém se hodnotí dodržení časového limitu pro vzlet, časová a distanční odchylka při přeletu tří kontrolních bodů a včasnost korekčních manévrů. Závodníci absolvují celý let v roli navigátora a svými pokyny zcela určují průběh letu. Český
tým v této části zastupoval nadporučík Miroslav Šajban, pilot z 22. zL v Náměšti nad Oslavou, který skončil na 4. místě – pouhé dvě vteřiny za domácím závodníkem. Další disciplíny, jako jsou střelba ze vzduchové pistole na deset metrů, plavání na 100 metrů s překážkami, šerm kordem, basketbalové dovednosti, překážková dráha na 400 metrů a orientační běh, absolvují již všichni čtyři závodníci reprezentující národní výpravu. Vítěz každé soutěže kromě zlaté medaile získává i titul mistra světa.
Za poslední čtyři roky trenérská dvojice kpt. Radek Jančík a kpt. Marek Heidingsfeld přivezli se svými svěřenci
Mistrem světa v šermu pro rok 2008 se ve vojenském leteckém pětiboji stal poručík Jiří Janeček z 23. zVrL Přerov 42
Na Armádním střeleckém stadionu v Plzni-Lobzích se za účasti zástupce náčelníka GŠ-ředitele SOC MO brigádního generála Miroslava Bálinta 11. září konal 2. ročník přeboru AČR ve střelbě ze služebních zbraní. Čtrnáct tříčlenných družstev, která zastupovala jednotlivé armádní složky, měřilo svoje síly ve střelbě z pistole vz. 82 a ze samopalu vz. 58. Systém soutěžení byl u obou zbraní stejný. Lišila se pouze vzdálenost k terči, u pistole byla 25 metrů, u samopalu 100, a měnila se také poloha, neboť z pistole se střílelo vestoje, ze samopalu vkleče. Na nástřel tří ran měla družstva šest minut. Po jeho vyhodnocení následovalo deset minut, ve kterých musel každý vypálit deset ran. Do výsledného součtu se započítávalo deset nejlepších zásahů. A jak přebor skončil? Z pistole nejpřesněji mířili prap. Veronika Roletzká, mjr. Radek Bečvář a kpt. Vladimír Port. Z družstev dosáhla nejvíce bodů Základna munice Týniště nad Orlicí před Univerzitou obrany Brno a Velitelstvím společných sil. Se samopalem si nejlépe vedli kpt. Šárka Soukopová, mjr. Petr Eisenhammer a rtm. Petr Žůrek. V družstvech zabodovala UO Brno, Hradní stráž a ZM Týniště n. O. V jednotlivcích se nejvýše umístili prap. Veronika Roletzká, kpt. Milan Petr a mjr. Petr Eisenhammer, v družstvech UO Brno, ZM Týniště n. O a Hradní stráž. Text a foto: kpt. Milan PETR
43
jazykový koutek TEXT 1 Soldiers
The armed forces are formed of soldiers. The armed forces need young men and women with ambition, energy, and desire. When a civilian person joins the military, he/she becomes a trainee. He/she starts his/her basic training. The recruits must have a physical and medical examination before they enter the military. Basic training is pretty tough. Trainees are learning to live their lives in the military. During the basic training trainees will learn to follow instructions. They are supposed to do everything the training instructors tell them to do. Drill instructors drill the new recruits. They give them physical training and teach them to guard the military base. Trainees learn to stand at attention, fall in, march, run, jump, climb, crawl, etc. They wear battle dress uniforms. When they graduate from the basic training, they can be posted to a unit. Every soldier is assigned an appropriate rank. From time to time, he/she can be promoted. Soldiers live in barracks, and they are subject to strict discipline. They are responsible for keeping their rooms clean and tidy. They have their meals at a mess hall. When they are sick, they go to sick call. Military personnel wear a uniform. Their clothing must be in perfect order, and their boots must be clean and highly polished. Their personal weapons must be in perfect order, too. Soldiers must follow all orders, verbal as well as written. Officers and NCOs give orders. It is soldiers’ responsibility to be well informed and to know exactly what they are supposed to do. All activities in barracks are carried out according to a routine. Every activity has its exactly assigned place and time. Daily activities of soldiers start with reveille and end with tattoo. Their daily training tasks are specified in the orders of the day. An inseparable part of the daily routine is physical training. Soldiers must be fit that is why they do exercises every day. They train on the assault course and in simulated battle conditions as well. The training of every soldier and every unit depends on assigned specialization. They receive different kinds of training, do a lot of exercises, and they attend various courses according to their specialization. For example, there is communication training, first aid training, weapon training, NBC training, training in map reading, etc. Soldiers are tested in military skills such as shooting, attack and ambush drills, night patrolling, map reading, etc. They must be excellent at shooting, so they spend a lot of time at a firing range. Soldiers must have no obligations or convictions that will prevent their bearing arms and supporting and defending their country.
EXERCISE 1 – 1:
Answer the following questions. 1. Where do soldiers live during the basic training? 2. What are they responsible for? 44
3. What does a soldier do when he/she is ill? 4. Where do soldiers have their meals? 5. Why do you think soldiers are supposed to follow orders?
6. What do their daily activities start and end with? 7. What military skills are soldiers tested in? 8. What do you consider an inseparable part of the daily routine for soldiers? 9. What could prevent soldiers from defending their country? 10. What kind of men and women do the armed forces need?
EXERCISE 1 – 2:
Match the following words with their definitions. 1) appropriate a) likely to be violent or to contain violence; not kind or pleasant 2) barracks b) a binding contract, promise, moral responsibility 3) to guard c) to get or be given something 4) inseparable d) suitable, proper 5) tough e) pretended; mock 6) simulated f) that cannot be parted 7) to receive g) a strong wish 8) obligation h) a building or buildings for housing soldiers, etc. 9) conviction i) to protect someone or something from being attacked or stolen 10) desire j) a strong belief
EXERCISE 1 – 3:
Use the appropriate forms of the words from the previous exercise to complete the following sentences. 1. It was really very difficult for the allied soldiers to fulfill the task because of the enemy’s deep religious __________. 2. Soldiers have to train in __________ battle conditions. 3. Emergency leave is available to soldiers when __________. 4. The ex-POWs released by the enemy have become __________ as a result of their captivity. 5. The commander felt a __________ to show his subordinates he was the best. 6. The units were ordered back to __________.
7. Soldiers have moral __________ to protect and defend their country. 8. I can’t say that the training was easy because, in fact, it was pretty __________. 9. The officer was promoted and __________ a pay increase after that. 10. Soldiers __________ the main entrance to the embassy.
EXERCISE 1 – 4:
a) Turn these adjectives into nouns. simulated responsible daily strict sick fit clean b) Turn these verbs into nouns. to live to prevent to depend to train to graduate c) Read the text once more and find at least 10 words that can be used in the same form as nouns and verbs.
EXERCISE 1 – 5:
Translate the following sentences into English. 1. Každý voják má určenu příslušnou hodnost. 2. Vojáci jsou podrobeni přísné kázni. 3. Vojáci musí být dobře informovaní a musí plnit rozkazy svých nadřízených. 4. Vojáci musí být upravení, jejich uniformy musí být v perfektním pořádku a boty musí být vyleštěné. 5. Každá vojenská činnost má své přesně určené místo a čas. 6. Činnost je specifikována v denním rozkaze. 7. Denní činnost vojáků začíná budíčkem a končí večerkou. 8. Výcvik každého vojáka a každé jednotky záleží na určené specializaci. 9. Vojáci musí umět dobře střílet, proto tráví hodně času na střelnici. Podle publikace „Základy anglické vojenské terminologie do kapsy“ Mgr. Jany Stodolové z Centra jazykové přípravy UO Brno
VOCABULARY 1 according to . . . . . . . . . . to ambush . . . . . . . . . . . appropriate . . . . . . . . . . . assault course . . . . . . . . . to attend (a course) . . . . . . battle dress uniform (BDU). . . to be assigned . . . . . . . . . to be promoted . . . . . . . . . to be subject to strict discipline. conviction. . . . . . . . . . . . to crawl . . . . . . . . . . . . . daily routine . . . . . . . . . . desire. . . . . . . . . . . . . . to desire . . . . . . . . . . . . drill instructor . . . . . . . . . . to fall in . . . . . . . . . . . . . firing range . . . . . . . . . . . guard . . . . . . . . . . . . . . to guard . . . . . . . . . . . . inseparable. . . . . . . . . . . to join the military. . . . . . . . to march . . . . . . . . . . . . mess hall . . . . . . . . . . . . military skills . . . . . . . . . . night patrolling . . . . . . . . . obligation . . . . . . . . . . . . orders of the day . . . . . . . . polished . . . . . . . . . . . . to receive. . . . . . . . . . . . reveille . . . . . . . . . . . . . sick call. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
simulated battle conditions . to stand at attention . . . . tattoo . . . . . . . . . . . . tough . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
podle přepadnout ze zálohy příslušný, vhodný bojová dráha navštěvovat (kurz) polní uniforma být určen, stanoven, přidělen být povýšen být podroben přísné kázni přesvědčení plazit se denní zaměstnání touha, přání toužit (po), přát si instruktor výcviku nastoupit střelnice stráž střežit, hlídat, chránit neoddělitelný vstoupit do armády pochodovat jídelna vojenské dovednosti noční hlídkování závazek denní rozkaz naleštěný přijmout, přijímat, obdržet budíček návštěva vojenského lékaře; nástup nemocných simulované bojové podmínky stát v pozoru večerka obtížný, nesnadný, těžký
ANSWER KEY EXERCISE 1 – 1: 1. In barracks. 2. It is soldiers’ responsibility to be well informed and to know exactly what they are supposed to do. They are also responsible for keeping their rooms clean and tidy. 3. When they are sick, they go to sick call. 4. They have their meals at a mess hall. 5. Individual answers. 6. Daily activities of soldiers start with reveille and end with tattoo. 7. They are tested in military skills such as shooting, attack and ambush drills, night patrolling, map reading, etc. 8. Individual answers. 9. Some obligations or convictions. 10. Young men and women with ambition, energy, and desire. EXERCISE 1 – 2: 1) d 2) h 3) i 4) f 5) a 6) e 7) c 8) b 9) j 10) g EXERCISE 1 – 3: 1. conviction 2. simulated 3. appropriate 4. inseparable
5. 6. 7. 8.
desire barracks obligation tough
9. received 10. guard/guarded
EXERCISE 1 – 4: a) simulation, responsibility, day, strictness, sickness, fitness, cleanliness b) life, prevention, dependence, training, graduation c) need, start, drill, guard, march, jump, call, order, exercise, test, attack, ambush EXERCISE 1 – 5: 1. Every soldier is assigned an appropriate rank. 2. Soldiers are subject to strict discipline. 3. Soldiers must be well informed and they have to follow the orders of their superiors. 4. Soldiers must be neat, their uniforms must be in perfect order, and their boots (shoes) must be polished. 5. Every military activity has an exactly assigned place and time. 6. The activities are specified in the orders of the day. 7. Daily activities of soldiers start with reveille and end with tattoo. 8. The training of every soldier and every unit depends on assigned specialization. 9. Soldiers must be good at shooting, so they spend a lot of time at a firing range.
45
Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR!
Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice elektronickou poštou na adresu:
[email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.
Text: Petr ŠILER Foto: Jaromír BREUER
V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává.
Opavský klub vojenské historie připravil již pošesté za podpory Statutárního města Opavy, Ministerstva obrany ČR, ČSOL, ČSBS, VHÚ a dalších subjektů velkou bojovou ukázku na bývalé linii čs. opevnění. Akce konané v Opavě-Milostovicích 13. září se zúčastnily kluby vojenské historie z Česka i zahraničí s velkým počtem vojenské techniky.
těžké objekty, hájili vojáci elitního Hraničářského pluku 4 Jana Satorie. Po mnichovské kapitulaci se obránci museli stáhnout za nové hranice a Opavu
V roce 1938 bylo Opavsko jedním z nejlépe opevněných míst u blízké hranice s nacistickým Německem. Na obraně se vedle čs. armády podílel také prapor Stráže obrany státu Moravská Ostrava. Výstavbu opevnění střežil Strážní prapor XIII, v němž sloužil tehdejší čet. dsl. Jan Kubiš, jeden z hlavních aktérů atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha v květnu 1942. Pevnosti,
bez boje 8. října 1938 obsadila německá armáda. Část opevnění využila k výcviku a získání cenných zkušeností pro útok na Belgii a Francii. Z mnoha objektů vytrhala pancéřové prvky, špičkové pevnostní kanony vz. 36 jí posloužily ještě za invaze Spojenců do Francie. Počátkem roku 1945 nacisté zdejší opevnění provizorně opravili, vyzbrojili a po doplnění polním opevněním, překážkami
46
Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!
a minovými poli úspěšně využili k houževnaté obraně při ostravsko-opavské operaci Rudé armády. Na té se podílela 1. čs. samostatná tanková brigáda i 1. čs. smíšená letecká divize v SSSR. Těžké boje na dnešním území Opavy trvaly od 17. dubna do 6. května 1945, kdy byly osvobozeny Milostovice. Tyto události připomněla tisícům diváků různého věku jediná bojová ukázka věnovaná 90. výročí vzniku československé armády pořádaná v Moravskoslezském kraji. Zahájily ji střety strážců našich hranic s nacistickými bojůvkami. Následoval fiktivní útok Wehrmachtu na linii opevnění, který čs. armáda odrazila. Nejrozsáhlejší část programu byla věnována bojům na konci 2. světové války. Poválečnou historii naší armády znázornila ukázka taktického cvičení někdejší ČSLA, jíž se zúčastnili příslušníci aktivních záloh Moravskoslezského kraje. Součástí programu byla rovněž velká prezentace současné techniky opavské 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje generála Heliodora Píky, konkrétně jejího 532. praporu elektronického boje. S velkým zájmem návštěvníků se setkal i průlet a přistání bitevního vrtulníku Mi-24 z letecké základny v Náměšti nad Oslavou.
Volná místa Hradní stráž nabízí SM: z střelec – strážní služba, Ho 41, ČVO 11, PT 06, vzdělání: výuční list, BP „D“, výška 180 – 188 cm, štíhlá postava, bez kosmetických vad Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331. Velitel VÚ 2316 Praha nabízí volné systemizované místo pro občanského zaměstnance na pozici: z krejčí / krejčová skladů logistiky – PT 07, BP „V“, vzdělání střední odborné s výučním listem v oboru Nástup od 1. 10. 2008. Bližší informace: alc. 204 719, 204 720 Náčelník SMU ŘeLogZdrP Stará Boleslav nabízí volná systemizovaná místa pro o. z.: z správní rada oddělení vojenské metrologie a technického dozoru, obor elektrická zařízení, KvPř 61, BP „D“, PT 11 z správní rada oddělení vojenské metrologie a technického dozoru, obor zdvihací zařízení, KvPř 61, BP „D“, PT 11 z správní rada oddělení vojenské metrologie a technického dozoru, obor tlaková a plynová zařízení, KvPř 61, BP „D“, PT 11
Jak zasílat články do A reportu? Lze tak činit následujícími způsoby: e-mailem:
[email protected] poštou na adresu: Redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 faxem na číslo: 973 215 933 prostřednictvím intranetové sítě AČR (všichni pracovníci redakce mají svoji intranetovou adresu). Nejvhodnější je texty zasílat v elektronické podobě jako dokument v textovém editoru Word bez jakýchkoli grafických úprav (pouze holý text). K e-mailu, kde kromě jména uvádějte i své telefonické spojení, článek připojte vždy jako přílohu. Fotografie zasílejte také elektronickou poštou ve větším rozlišení (o velikosti cca 500 kB až 1 MB) jako samostatné přílohy. Snímky nevkládejte do wordového dokumentu!!! Fotografie lze do redakce dodat i v klasické podobě na lesklém papíře o rozměrech minimálně 13 × 9 cm. Nevyžádané snímky redakce nevrací. O zaslání příspěvku je vhodné se nejdříve telefonicky nebo osobně dohodnout se šéfredaktorem či některým z redaktorů (viz spojení uvedené v tiráži). z správní rada oddělení vojenské metrologie a technického dozoru, obor metrologie, KvPř 61, BP „V“, PT 11 Předmětem pracovní náplně je řízení oborů odborného technického dozoru s celoarmádní působností, resp. řízení certifikačního a akreditačního systému AČR (obor metrologie). Předpokladem je technické vzdělání, orientace v oblastech odborného technického dozoru, resp. metrologie, a schopnost získat osvědčení zkušebního komisaře OTD AČR. Osvědčení revizního technika OTD výhodou. Kontakt a bližší informace: alc. 230 704, pplk. Veselák, nebo 230 741, mjr. Zubalík. Termín nástupu 1. 1. 2009 Ředitel ŘePP nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: z vedoucí starší důstojník-specialista – SH 71 (64, 63), ČVO 41, KvaPř 13, KvaPo 6, PT 12, BP „D“. Požadujeme: schopnost samostatné štábní práce, vynikající znalosti výpočetní techniky (znalost SQL, programování VB nebo .NET a databází výhodou). Nástup od 1. 1. 2009 z starší pracovník štábu – SH 53, ČVO 41, KvaPř 10, KvaPo 4, PT 09, BP „D“. Nástup od 1. 11. 2008.
Příspěvky spolupracovníků redakce, které byly v A reportu otištěny, jsou honorované takto: – 1 normostrana textu (cca 2000 znaků včetně mezer): 150 až 250 Kč – 1 fotografie: 100 až 150 Kč. Pokud má být honorář vyplacen, musí redakce obdržet o autorovi textu i autorovi snímků následující údaje: – jméno a příjmení – rodné číslo – údaj, zda jde o vojáka z povolání, občanského zaměstnance, případně osobu mimo resort obrany – adresu bydliště -– číslo a místo VÚ nebo VZ, kde dotyčný slouží – u VZP a o. z. číslo RFO, který je služebně vyplácí – název banky a číslo účtu, na který má být honorář poslán – kopii průkazního lístku k tomuto účtu (možno zaslat na výše uvedené faxové číslo). Vzhledem k tomu, že není v silách redakce tato data zpětně zjišťovat, zasílejte je současně s článkem. Pokud tyto údaje nejsou k dispozici, nemůže redakce honorář cestou příslušného regionálního finančního odboru odeslat. Požadujeme: schopnost štábní práce, vynikající znalosti výpočetní techniky (znalost SQL a databází). Žádosti se strukturovaným životopisem posílejte elektronicky na e-mail:
[email protected]. Kontakt: pplk. Ing. Zdeněk Bednář, alc. 216 379. Bližší informace na intranetu ISSP Velitel VÚ 1825 Tábor nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: z velitel minometné baterie – SH 64, PT 10, KvPř 12, ČVO 14, KvPo 5, BP „T“, AJ 1111 z velitel mechanizované čety – SH 62, PT 09, KvPř 12, ČVO 11, KvPo 5, BP „V“, AJ 1111 z důstojník plánovací skupiny operačního odd. – SH 62, PT 09, KvPř 12, ČVO 16, KvPo 5, BP „T“, AJ 1111 Kontakt: por. Bc. Pavel Šanc, alc. 305 605, mob. 602 434 065 Velitel Základny neopravovaného materiálu Brno vyhlašuje výběrové řízení na obsazení systemizovaného místa pro občanského zaměstnance: z vedoucí oddělení vývoje, výzkumu a zkušebnictví výstrojní služby, PT 13, BP „D“ – zařazení dle katalogu prací: č. f. 2.15.1 výzkumný a vývojový pracovník, místo výkonu práce: Brno
Vážení čtenáři A reportu! K dosažení vyšší efektivnosti při vydávání polygrafických produktů a snižování finančních nákladů na jejich pořízení bylo dnem 1. května 2008 ukončeno rozesílání A reportu individuálním odběratelům. Časopis je nadále distribuován podle platného rozdělovníku do všech útvarů a součástí resortu. Každé číslo A reportu čtenáři naleznou v den jeho vydání ve formátu pdf na www.army.cz – Dokumenty a publikace – Časopisy.
47
spoj Předpokládaný termín obsazení SM je 1. 12. 2008 Podmínky pro zařazení: všeobecné – VŠ magisterské vzdělání (nebo Ing.) – bezpečnostní prověrka na stupeň utajení „ Důvěrné“ (nebo splnění podmínek pro vydání Osvědčení fyzické osoby) – jazykové znalosti: Angličtina STANAG 1111 – občanská a morální bezúhonnost (doložená čestným prohlášením) odborné – praxe v oboru výstrojní služby min.10 let – základní znalosti z problematiky zákonů: č. 137/2006 Sb., o zadávání veřejných zakázek, č. 309/2000 Sb., o obranné standardizaci, katalogizaci a státním ověřování jakosti výrobků a služeb určených k zajištění obrany státu a o změně živnostenského zákona, č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů – INA Odborné nařízení náměstka ministra obrany pro vyzbrojování: zavádění vojenského materiálu a komerčních produktů do užívání u organizačních celků MO č. 865/2008-5888 ze dne 4. 4. 2008 Požadovaný osobnostní profil: Samostatnost v rozhodování a schopnost plnit zodpovědně úkoly bez přímého dohledu nadřízeného, odpovědnost, aktivita a kreativita, ochota, vstřícnost a časová flexibilita, dobré komunikační schopnosti, prokazatelná schopnost manažerských činností, řídit kolektiv podřízených zaměstnanců, správně vytyčovat hlavní směry činností vyplývajících z výzkumných a vývojových úkolů v oblasti služeb logistiky výstroje resortu MO Obsah činnosti: – Tvůrčí a samostatné řešení závažných a složitých výzkumných a vývojových úkolů v oblasti služeb logistiky výstroje resortu MO s rozhodujícím významem pro rozvoj vědního oboru. – Řešení komplexu výzkumných a vývojových úkolů s definovanými vstupy a rámcově určenými výstupy ve stanoveném čase s konkrétními vazbami na ostatní vědní obory.Tvůrčí zpracování, posuzování a koordinace náročných programů, projektů a koncepcí vývoje služby logistiky výstroje MO s vazbami na příbuzné vědní obory, ekonomiku a obranu státu. – Řízení aplikovaného výzkumu a vývoje v systému služby logistiky výstroje resortu MO, na jeho základě navrhování hlavních směrů rozvoje výstrojní služby AČR a programů vystrojování. – Odpovědnost za zastupování ČR v pracovní skupině NATO pro polní stejnokroje, osobní výstroj a ochranu a za spolupráci se státy NATO a státy PfP v otázkách standardizace a interoperability. – Řízení zadávaných odborných podmínek pro vyhodnocování nabídek zájemců o dodávky dle Zákona č. 137/2006 Sb., o zadávání veřejných zakázek v oblasti takticko-technických parametrů součástek materiálu osobního použití. Podkladové materiály: – ověřený doklad o nejvyšším vzdělání – osvědčení NBÚ – profesní strukturovaný životopis – vysvědčení o dosažení jazykové úrovně STANAG 1111
48
– další dokumenty o dosažené odborné kvalifikaci – písemný souhlas se zpracováním osobních údajů pro účely výběrového řízení v souladu se zákonem č. 101/2000Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Uchazeči předloží přihlášky s podkladovými materiály k výběrovému řízení do 6. 11. 2008 v označené obálce „Personální řízení ZNM Brno“ por. Ing. Olze Kleinhamplové (tel. 973 442 841, alc. 442 841) Vojenské zařízení 8521, Personální pracoviště ZNM, Štefánikova 53, 602 00 Brno Velitel ZNM Brno si vyhrazuje právo v případě nesplnění podmínek uchazeče o zařazení do výběrového řízení nebo i z jiných, v době vyhlášení výběrového řízení neznámých důvodů nevybrat žádného z přihlášených uchazečů. Všem nevybraným uchazečům bude vrácena veškerá písemná dokumentace předložená v rámci výběrového řízení. Ředitel VZ 8731 Praha nabízí volná SM pro VZP: – náčelník skupiny vnitřní správy – SH 71 (mjr., možné kpt.), KvPř VŠ (Mgr., Ing.), BP „T“, případně splnění podmínek pro získání, KvPo 6 (kurz pro vyšší důst.), AJ 2211 dle normy Stanag 6001 (je možné doplnit), PT 11, znalost plánování, organizačního a logistického zabezpečení a ŘP sk. „B“ výhodou pro o. z.: – projektant informačních a komunikačních technologií – KvPř VŠ (Ing.) elektrotechnického směru, BP „T“, případně splnění podmínek pro získání, AJ 1111 dle normy Stanag 6001 (je možné doplnit), PT 12, znalosti a praxe v oblasti měřicí a výpočetní techniky předností, znalosti z oblasti fyzické a technické bezpečnosti a systému jakosti dle ISO nebo EN standardů výhodou Zájemci se mohou hlásit na alc. 216 806.
Různé Vyměním obecní byt 2 + 1 v Brně za podobný nebo menší v Praze. Tel.: 776 310 902 Pronajmu byt 3 + 1 v Jincích, ul. Zborovská. Tel.: 773 222 199 Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci řidič PHM. Řidičský průkaz sk. „C“. Tel.: 724 954 009 Hledám za sebe náhradu k VÚ 5834 Strakonice na funkci řidič-strojník. Tel.: 776 674 620 Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci velitel obsluhy 122mm RM vz. 70. Kontakt: 724 023 908 Koupím zápalkové nálepky. Kontakt: mob. 607 702 994, alc. 443 667 Prodám zelenou uniformu vz. 97 – 2× kalhoty služební a 1× vycházkové (182/88), blůza – sako (stříbrné knoflíky, 182/100/88), čepice vycházková (57), lodička (57), 2× košile zelená (39/40), zimní kabát s vložkou a límcem, vesta, 2× kravata. Vše ve velmi dobrém stavu, bližší info na tel.: 775 277 128 Hledám za sebe náhradu k VÚ 8595 Praha na funkci st. střelec, každý měsíc čtrnáctidenní turnusy práce a volna. Tel.: 777 833 340
Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci řidič ČVO (173). Nutné řidičské oprávnění skupiny „C“. Kontakt: 602 648 936 Hledám za sebe náhradu k VÚ 5008 Klatovy na funkci starší řidič-mechanik. Tel.: 774 635 955 Pozvánka na setkání absolventů studia oboru geodezie a kartografie VA (UO) Brno. Dne 20. 11. 2008 se bude u příležitosti 90. výročí vzniku vojenské zeměpisné služby konat odborná konference v prostorách UO Brno, Kounicova 44/50, 229, po které bude následovat posezení všech účastníků v prostorách klubu UO v Šumavské ul. Zveme všechny absolventy studia oboru (od r. 1954) a prosíme o zaslání kontaktů (adresa, E-mail, tel. č. na Vás, příslušníky Vašeho ročníku, příp. i další absolventy) vedoucímu org. výboru setkání doc. Rybanskému, UO Brno, K 210, Kounicova 65, 612 00 Brno, marian.
[email protected], tel.: 973 446 407, následně Vám bude zaslána pozvánka a další informace. Hledám za sebe náhradu k VÚ 4428 Hranice na funkci starší řidič-řidič autobusu. Podmínkou je vojenské řidičské oprávnění sk. „D“. Tel.: 776 562 696 nebo e-mail:
[email protected] Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci řidič. Kontakt: 774 302 088 Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice. Nutný VŘP sk. „C“. Kontakt: 737 725 045 Koupím útočný nůž vz. 75 (uton) série 0001 za vaši cenu. Kontakt: 737 400 026 Prodám kevlarovou přilbu značky Schuberth (nová) – 2800 Kč, neprůstřelnou vestu těžký typ včetně dvou balistických panelů v odolnosti 4 (zadrží 7.62 × 54R) – 7500 Kč (nová), nehořlavé nové nomexové kombinézy SOG, olivová a písková, kus za 2000 Kč.Tel.: 773 079 783 Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci řidič sk. „C“. Tel.: 602 793 291 Vyměním místo u VZÚ Rakovník, funkce starší odmořovač, četa chemické ochrany, BP „V“, PT 06), za místo v Náměšti nad Oslavou. Tel.: 773 141 292 Hledám náhradu k VÚ 3072 České Budějovice na funkci st. řidič-mechanik, případně elektromechanik. Nástup možný ihned. Kontakt: 723 203 420, alc 322 430 Prodám tlumok malý pro průzkumníky – objem 20 až 30 litrů (nový, nevyužitý). Cena 1100 Kč. Tel.: 721 566 285 Prodám tlumok velký pro průzkumníky – objem 70 až 120 litrů (nový). Cena 5500 Kč. Tel.: 721 566 285 Pozvánka na XII. mezinárodní prodejní výstavu sběratelů starých i moderních militarií. Burza se koná 8. listopadu 2008 od 10 do 14 hod. v Praze 6-Dejvicích v menze ČVUT, roh Kolejní a Bechyňovy ul. (cca 200 m od metra „A“, stanice Dejvická). Tato specializovaná akce si získává stále větší oblibu jak ze strany vystavovatelů, tak i sběratelů ze zahraničí. Uskutečňuje se pouze 2× ročně a je jediná takového rozsahu v ČR (výzbroj, výstroj, technické vybavení, spojovací technika, optika, vyznamenání, insignie, chladné zbraně, literatura, aj.). Bližší informace na tel.: 604 717 897 nebo www.antiktrhy.cz Setkání absolventů a učitelů VSS JL Vyškov 24. 10. 2008 ve Vyškově od 18.00 hod. Info: 777 861 972