Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Vydává MO ČR AVIS Rooseveltova Praha 6 IČO

Objektivem

Pří l š í i Hlavního Příslušníci Hl íh velitelství lit l t í Vojenské V j ké policie li i podd vedením d í plukovníka l k ík Dušana D š Kolesy K l navštívili ští ili 28. dubna Domov péče o válečné veterány Bílý kříž v Karlových Varech. Obyvatele domova, aktivní účastníky druhé světové války, seznámili s historií vzniku a současnými úkoly Vojenské policie. Bílý kříž byl otevřen 20. května 2005 a je součástí příspěvkové organizace VLRZ Praha. V současné době zde žije dvacet válečných veteránů, z toho devět žen, kterým vojenští policisté předali květiny a drobné upomínkové předměty. S vedením domova se pak domluvili na další spolupráci. Veteráni projevili zájem například o praktické ukázky činnosti vojenských policistů. Text a foto: prap. Kateřina MLÝNKOVÁ

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor Ladislav Lenk Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava Vlasta Kohoutová Grafická úprava Andrea Bělohlávková

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně Jiří Hokův Uzávěrka čísla 23. 4. 2008 Toto číslo vyšlo dne 13. 5. 2008

Kontakty Jiří Hokův tel.: 973 215 794 e-mail: [email protected] www.hokuv.com

Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected]

Tomáš Soušek tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected] www.afterburner.cz

Ladislav Lenk tel.: 973 215 931 mobil: 724 102 164 e-mail: [email protected]

Michal Zdobinský tel.: 973 215 572 mobil: 724 033 411 e-mail: [email protected]

Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected]

Jan Zeman tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected]

Před oficiálním jednáním ministrů obrany zemí V4 se sešli Vlasta Parkanová a Jaroslav Baška, aby slavnostně podepsali „Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem obrany ČR a Ministerstvem obrany SR o vytvoření společného bojového uskupení Evropské unie“ (MoU).

a dokáže spolupracovat na podobné úrovni.“ Ministři se rovněž shodli na potřebě udržení bezpečnosti a stability především na západním Balkáně a v Afghánistánu. Svou podporu vyjádřili suverenitě a integritě Gruzie, potvrdili partnerskou spolupráci s Chorvatskem a Albánií v jejich přípravě na členství v NATO a podpořili myšlenku přizvání Makedonie.

Visegrádská čtyřka v Praze Text: Věra ČERNÁ a www.army.cz Foto: Jiří HOKŮV

V pátek 25. dubna se v Hrzánském paláci v Praze uskutečnilo jednání ministrů obrany států Visegrádské čtyřky a Ukrajiny. Visegrádská čtyřka (V4), aliance čtyř států Evropy – České republiky, Maďarské republiky, Slovenské republiky a Polské republiky, je původně inspirována setkáním českého, polského a uherského krále roku 1335 v maďarském městě Visegrád. Moderní historie V4 se datuje od summitu přestavitelů Československa, Maďarska a Polska 15. února 1991 opět ve městě Visegrád. Mezi zúčastněnými státy byla uzavřena spolupráce za účelem podpory evropské integrace. Členské státy V4 společně vstoupily do Evropské unie 1. května 2004. Na letošním setkání, které se věnovalo problematice současného působení v NATO a EU z hlediska resortů obrany, byli přítomni všichni čtyři představitelé ministerstev obrany – ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová, slovenský ministr Jaroslav Baška, maďarský ministr 2

Imre Szerekes, polský náměstek ministra obrany Stanislav Jerzy Komorowski a později se k jednání připojil ministr obrany Ukrajiny Jurij Jechanurov. První část programu byla věnována společným operacím NATO v Kosovu a Afghánistánu, otázce obranné transformace NATO, podpoře Chorvatsku a Albánii v přípravě členství v Severoatlantické alianci, spolupráci s Makedonií a pomoci při obranných reformách Ukrajiny a Gruzie. Slovenský ministr obrany Jaroslav Baška oznámil, že Slovenská republika plánuje posílit svoje jednotky v Afghánistánu až na 280 osob. Uvažuje také o vyslání speciální jednotky, která bude působit v provincii Uruzgán a stejně jako Česká republika bude spolupracovat při ochraně holandských PRT v této provincii. V druhé části programu se zástupci ministerstev obrany zabývali problematikou zapojení do současných i budoucích operací Evropské unie, především stále rostoucímu počtu aktivit EU v Africe. Důležitým bodem jednání se stala otázka integrace Ukrajiny do euro-atlantických struktur. „Na dnešním setkání jsme navázali na závěry summitu NATO v Bukurešti a shodli jsme se, že jako členové Severoatlantické aliance jsme v řadě otázek dosáhli značného pokroku,“

uvedla ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová na tiskové konferenci konferen uspořádané závěrem zasedání. Připomněla také, že jednání V4 probíhají rovněž na úrovni náčelníků generálních štábů zúčastněných zemí. Maďarský ministr obrany Imre Szerekes hovořil o důležitosti členství v NATO a nezbytnosti všech aktivit v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky. Všichni zástupci V4 se shodli na podpoře Ukrajiny, která se uchází o členství v Severoatlantické alianci. „Jsme připraveni předat kolegům z Ukrajiny veškeré zkušenosti potřebné k jejich vstupu do NATO,“ řekl náměstek polského ministra obrany Stanislav Jerzy Komorowski a ocenil setkání jako vynikající příležitost ke koordinaci úsilí všech čtyř států V4. „Jsem vděčný ministryni Parkanové za pozvání na jednání do Hrzánského paláce a za podporu i všechny podněty užitečné na naší cestě ke vstupu do Aliance. Již nyní úspěšně spolupracujeme na operacích v Kosovu a Afghánistánu,“ uvedl ukrajinský ministr obrany Jurij Jechanurov. Slovenský ministr Jaroslav Baška se zmínil o memorandu o porozumění mezi ČR a SR, které bylo v dopoledních hodinách podepsáno a týkalo se společného bojového uskupení pro rok 2009: „Jsem rád, že Česká republika a Slovensko má k sobě stále blízko

Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Slovenské republiky o vytvoření společného česko-slovenského bojového uskupení Evropské unie Ministerstvo obrany ČR a Ministerstvo obrany SR se zřetelem na Bezpečnostní strategii Evropské unie a zdůrazňujíce své odhodlání a závazek přispívat k naplňování a dalšímu rozvoji Evropské bezpečnostní a obranné politiky a u vědomí toho, že realizace Konceptu bojových uskupení EU je jedním z nejdůležitějších prvků procesu posilování schopností EU rychle reagovat na krizové situace a ve snaze podílet se na takovémto rozvoji vojenských schopností EU se rozhodly za tímto účelem spojit síly a vytvořit česko-slovenské bojové uskupení EU, přičemž dosáhly vzájemného porozumění takto: Účelem tohoto dokumentu je rámcově stanovit úkoly a zásady činnosti společného česko-slovenského bojového uskupení Evropské unie (dále jen CZE/SVK BG EU). CZE/SVK BG EU musí být schopné plnit úkoly uvedené v článku 12. Konceptu bojových uskupení EU a musí být připravené zahájit plnění úkolů v místě nasazení nejpozději do 10 dnů od přijetí rozhodnutí Rady EU o zahájení operace. CZE/SVK BG EU může být nasazené v rámci cvičení nebo plnění operačních úkolů v souladu s rozhodnutím příslušných orgánů EU a na základě zvláštní dohody mezi účastníky, které definují a upravují podmínky, za kterých je možné tato cvičení, resp. operační úkoly vykonávat v souladu s deklarovanými schopnostmi. Účastníci přijmou všechna nezbytná opatření pro zabezpečení svých národních kontingentů v operacích CZE/SVK BG EU. Doba trvání bojové pohotovosti CZE/SVK BG EU činí šest měsíců. Bojová pohotovost CZE/SVK BG EU bude trvat od 1. července 2009 do 31. prosince 2009 s tím, že max. doba nasazení v operaci činí 120 dní. Uplynutí doby bojové pohotovosti CZE/SVK BG EU nemá vliv na dobu nasazení CZE/SVK BG EU v operaci. Roli vedoucího národa (Framework Kation) podle Konceptu bojových uskupení EU bude vykonávat český účastník.

Velitele CZE/SVK BG EU v hodnosti podplukovník/plukovník jmenuje český účastník, jeho zástupce v hodnosti podplukovník slovenský účastník. Struktura CZE/SVK BG EU pro konkrétní operaci bude stanovena podle požadavků Operačního plánu takové operace. Národní kontingenty budou v národní podřízenosti účastníků s výjimkou pravomocí převedených v rámci TOA (pozn.: Transfer of Autority, předání velení operačnímu veliteli). V souladu s postupy platnými ve svých zemích účastníci předají veliteli operace operační velení a řízení národních kontingentů v rozsahu specifikovaném v TOA. Velení a řízení CZE/SVK BG EU bude vycházet z příslušných konceptů EU a bude uskutečňováno v souladu s příslušnými rozhodnutími EU, s tímto MoU, TA, příslušným OPLAN a v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Výcvik národních kontingentů je v národní odpovědnosti účastníků. Z důvodu dosažení interoperability komponentů CZE/SVK BG EU se budou provádět společná cvičení a společný výcvik v rámci nadnárodní přípravy kontingentů. Pracovním jazykem CZE/SVK BG EU bude český a slovenský jazyk. V komunikaci mezi CZE/SVK BG EU a vyššími stupni velení bude pracovním jazykem anglický jazyk. Každý účastník bude odpovídat za úhradu nákladů svého národního kontingentu. K úhradě společných nákladů a nákladů vydávaných ve prospěch obou účastníků může být zřízeno společné financování. Podrobná úprava zásad společného financování bude stanovena v TA. Ve vztazích mezi účastníky se budou nároky na náhradu škody řešit v souladu s Dohodou mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil, podepsanou dne 19. června 1951 v Londýně (NATO SOFA). (kráceno)

3

Text a foto: Jan ZEMAN

Sympozium hlavních praporčíků NATO se koná dvakrát do roka a je součástí rozvojového programu poddůstojníků a praporčíků NATO. Na jaře jej organizuje Velitelství NATO pro transformaci a na podzim Vrchní velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě (SHAPE). Letos poprvé se tato akce pořádaná Velitelstvím NATO pro transformaci uskutečnila mimo území USA. Pozvání přijalo 35 účastníků, což je nejvíce v historii.

Je rok poddůstojníků a praporčíků Letošní jarní setkání nejvyšších představitelů poddůstojnických a praporčických sborů (Senior NCO – Non-Commissioned Officer) se konalo od 21. do 24. dubna ve škole NATO v bavorském Oberammergau. Tato vzdělávací instituce je podřízena Velitelství NATO pro transformaci v americkém Norfolku, které bylo zároveň pořadatelem celé akce. O symbolice se v úvodním projevu zmínil velitel školy americký plukovník James J. Tabak, když účastníkům sympozia řekl: „V NATO není nic více transformačního než to, co děláte právě vy. Není větším příkladem transformace Aliance než změna, vývoj, role a pozice ,Senior NCO‘ v rámci NATO.“

V německém Oberammergau se uskutečnilo 6. mezinárodní sympozium hlavních praporčíků NATO 4

Sympozia hlavních poddůstojníků a praporčíků NATO (Senior NCO – Non-Commissioned Officer) se zúčastnilo celkem 35 zástupců: „ devatenáct ze členských zemí Severoatlantické aliance „ pět ze států zapojených do programu Partnerství pro mír (PfP) „ jeden z kontaktní země (Nový Zéland). Poprvé v historii pořádání tohoto sympozia tak přijal pozvání zástupce státu, který není členem NATO ani není zapojen do programu Partnerství pro mír. „ devět zástupců přijelo z velitelství nebo institucí NATO. „ jeden hlavní praporčík zde reprezentoval operaci NATO (Čech prap. Tomáš Suja z NTM v Iráku). Oproti předchozím setkáním hlavních praporčíků se pozměnil jeho obsah. „Ustoupil jsem od zaběhnutého modelu, že tato sympozia jsou z velké části informativní a dostávali jsme při nich mnoho briefingů a informací. Na základě odezvy účastníků jsem obsah změnil tak, aby zapojení sezvaných účastníků bylo aktivnější. Navíc jsem jim předem rozeslal nějaká témata k diskusím, aby se k nim mohli vyjádřit a popsat, jaká je v jejich armádách situace v těchto oblastech,“ uvedl štábní praporčík Luděk Kolesa, který již rok zastává prestižní post hlavního praporčíka na Velitelství NATO pro transformaci a byl tak jedním z hlavních organizátorů tohoto sympozia. Hlavní praporčíci si letos k diskusi zvolili tři hlavní témata. Mluvili spolu o pomoci ostatním zemím a jejich poddůstojnickým a praporčickým sborům, o ženách v ozbrojených silách a o přístupu k menšinám v armádě. Nejvíce příspěvků se sešlo k oblasti týkající se pozice žen v ozbrojených silách. „Během sympozia jsme hovořili i o dalších klíčových problémech. Sdělovali jsme si naše zkušenosti z praxe a případně se inspirovali přístupem k řešení konkrétních problémů v daných ozbrojených silách, protože mnohdy

úzký národní pohled na problém neumožňuje potřebný nadhled,“ říká štábní praporčík Luděk Kolesa. Mezi přednášejícími byl například švýcarský plukovník Peter Schneider, působící v nedalekém Evropském centru bezpečnostních studií George C. Marshalla, který hovořil o evropské bezpečnostní architektuře a budoucích hrozbách, rizicích a nebezpečích z pohledu neutrálního státu. Českou republiku na sympoziu zastupovali hned tři účastníci. Kromě štábního praporčíka Luďka Kolesy a hlavního praporčíka AČR nprap. Miroslava Švadleny zde vystoupil i praporčík Tomáš Suja. Ten v současnosti působí ve funkci hlavního praporčíka na velitelství operace NTM v Iráku, kde pomáhá s vybudováním poddůstojnického a praporčického sboru v irácké armádě. Přednáška prap. Tomáše Suji se setkala s velkým ohlasem a vyvolala rozsáhlou debatu. Významný podíl na rekordním počtu účastníků sympozia v Oberammergau měla skutečnost, že letošní rok byl vyhlášen rokem poddůstojníků a praporčíků. Tato myšlenka se mezi hlavními praporčíky NATO poprvé objevila v létě minulého roku a záhy ji podpořili i představitelé dvou hlavních velitelství NATO v belgickém Monsu a americkém Norfolku. V lednu tohoto roku pak oba velitelé rozeslali dopis všem náčelníkům generálních štábu členských států Aliance, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Vojenského výboru NATO, ve kterém vyhlašují rok 2008 rokem poddůstojníků a praporčíků. „Dostalo se k nám mnoho povzbudivých reakcí od předsedy Vojenského výboru NATO i náčelníků generálních štábů,“ potvrzuje štábní praporčík Luděk

Kolesa. „Některé z aliančních armád sice stále ještě nemají zavedené funkce srovnatelné třeba s pozicí hlavního praporčíka AČR, ale mnozí z náčelníků generálních štábů nám v odpovědi na dopis přislíbili jmenování kontaktních lidí pro záležitosti spojené s poddůstojnickým a praporčickým sborem. Bylo tak pro mne mnohem snazší oslovit zástupce také z dalších zemí, kde tyto funkce ještě nevznikly.“ Mnohým z nových účastníků sympozia tak právě tento dopis obsahující vyhlášení roku poddůstojníků a praporčíků otevřel cestu na toto důležité jednání. „Od některých z nich jsem se zde dozvěděl, že jejich náčelník generálního štábu nejenže jmenoval styčnou osobu pro tuto oblast, ale navíc se představitelé jejich armád začali intenzivně zabývat myšlenkou o zavedení funkcí hlavního praporčíka v jejich armádě. Už po několika měsících přichází přesně ta odezva, kterou jsme chtěli vyvolat,“ dodává štábní praporčík Luděk Kolesa. V souvislosti s rokem poddůstojníků a praporčíků budou realizovány různé aktivity, které mají co nejvíce prezentovat tuto velmi početnou skupinu vojáků. Jednou z nich je například zveřejňování různých zajímavých příběhů zástupců těchto sborů nejen z jejich působení v misích. Texty jsou postupně publikovány na internetových stránkách Vrchního velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě (SHAPE) a měl by se mezi nimi objevit také příběh štábního rotmistra Miloše Prášila, kterého v květnu minulého roku v Afghánistánu zasáhla lavina bahna a kamení. Jeho kolegu Nikolaje Martynova stál sesuv půdy život a Miloš Prášil se z následků tohoto neštěstí stále ještě léčí.

5

Příslušníci pořádkové jednotky Policie České republiky správy Středočeského kraje předávali zkušenosti vojákům odjíždějícím do Kosova Příslušníci pořádkové jednotky Policie České republiky mají se zvládáním davů bohaté zkušenosti a především detailně propracovanou taktiku. Činnost vojenských týmů (CRC – Crowd Riot Control) se v mnohém podobá postupům policejních pořádkových sil. Domluva mezi velitelem 13. dělostřelecké brigády plukovníkem Jánem Kožiakem a ředitelem Policie České republiky správy Středočeského kraje plk. Václavem Kučerou umožnila průlomovou spolupráci mezi těmito složkami, která se poprvé využívá právě při přípravě 13. kontingentu KFOR, vznikajícím na bázi 13. dělostřelecké brigády.

6

Ze zkušeností policejní pořádkové jednotky vyplývá, že 80 – 90 % zákroků je vyhráno jen tím, jak jednotka před demonstranty nastoupí. „Když před nimi stojí organizované a odhodlané družstvo, tak dav zpravidla couvne a ke kontaktu vůbec nedojde. „V prvním momentu jde především o psychologický efekt, jak vojáci nastoupí. Demonstranti musejí vědět, že před nimi nestojí nějaká domobrana, ale skvěle vycvičená jednotka. Právě na to se zaměřujeme. Nástup vojáků do akce musí mít ráz a dynamiku. Zabráníme tím konfliktu, zraněním a dalším problémům,“ dodává kpt. Jůn. Ne náhodou je proto součástí výcviku také přednáška o činnosti antikonfliktního týmu, kterou

Dvě bojová vozidla pěchoty najíždějí před demonstranty a za nimi se kryjí dvě družstva vojáků určených pro zvládání davů. Začíná poslední fáze výcviku. „Je to vyvrcholení přípravy, protože vojáci přitom využijí všechno, co se do té doby naučili. Snažíme se všechno cvičit formou modelových situací s demonstranty a vše co nejvíce přiblížit reálu. Používáme zápalné lahve, zásahové výbušky, abychom maximálně navodili atmosféru akce. Oponenti mají tyče, plastové lahve naplněné vodou, které nahrazují kamení, aby nedošlo k úrazům,“ popisuje kpt. Jůn situaci, kterou spolu s ním sledujeme. Vojáci se kryjí za vozidly. Ti v první řadě mají štíty, ostatní jsou vybaveni

výhoda, než když pracujeme s nováčky u policie, kteří již neabsolvovali vojenskou službu a mají za sebou jen dvouměsíční přípravu,“ podotýká kpt. Jůn.

vede kapitán Jan Hartman. Tyto policejní týmy mají formou komunikace předcházet možné eskalaci násilí. Podobné postupy využívají také vojáci.

tonfami. Všichni na sobě mají speciální výstroj, která je má ochránit proti možným zraněním. V blízkosti vojáků vybuchují zásahové výbušky imitující střelbu. Vojáci snižují těžiště, zmenšují tím siluetu a eliminují nebezpečí zásahu. Stále se kryjí za vozidly, která v určité vzdálenosti udělají otočku o 45 stupňů a vojáci zaujímají výchozí postavení. Demonstranti po nich házejí zápalné lahve, ale rychlý zásah vojáků přeruší jejich aktivitu. Využívají při tom i zásahové výbušky, jež házejí mezi demonstranty. Narušují tak ještě více jejich řady a dělají si prostor k dalšímu zásahu. Podobný kurz za asistence Policie České republiky se v Brdech uskuteční ještě v květnu a tato spolupráce bude patrně i nadále pokračovat. Policisté chtějí vojáky určitě navštívit po jejich návratu z mise v Kosovu, aby od nich získali nejnovější poznatky. „Chceme mít zpětnou vazbu, protože to může být poučné i pro nás,“ uzavírá kapitán Stanislav Jůn.

Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Rozvášněný dav vykřikující své požadavky se blíží k základně KFOR. Vyjíždějí proti nim dvě obrněná vozidla, za nimiž postupují dvě družstva vojáků. O jejich přítomnosti demonstranti zatím nemají potuchy. V určité vzdálenosti od zástupu lidí vozidla zastaví a zpoza nich naráz nastoupí jednotka vojáků určená k zásahu. V tu chvíli je důležitý nejen moment překvapení, ale ukázka vycvičenosti a disciplíny. Právě taková taktika umožňuje předejít případným střetům.

Rozhodující je psychologický efekt Od začátku roku až do odjezdu do mise se příslušníci 13. kontingentu KFOR zúčastní čtyř dvoudenních kurzů ve Vojenském újezdu Brdy. Ty zajišťuje tým policistů složený z majora Václava Hatlmana, kapitánů Stanislava Jůna, Radovana Vondráčka a Jana Hartmana a nadstrážmistra Jaroslava Rendla, kteří se tohoto úkolu ochotně ujali. „Změnil se způsob zákroku pořádkových jednotek, neboť se přešlo na ofenzivní způsob boje,“ poučuje nás kpt. Jůn. „Už to není o tom, že by se postavila

V praktické části se potom vojáci nejprve dozvídají o užití donucovacích prostředků. „Jde především o používání tonfy, kterou ve výzbroji nemají. Většinou ji tady drží v ruce vůbec poprvé. Učíme je různé údery, kryty, páky a především předváděcí páky, sloužící při eskortování osob,“ říká kapitán Radovan Vondráček. Ve druhé části se kurz zaměřuje na přesuny družstev a práci v družstvu, což je stěžejní záležitost celého výcviku. „Členové týmů totiž musejí být naprosto sehraní, spolupracovat mezi sebou a neustále vědět jeden o druhém,“ popisuje kapitán Jůn. „Výhodou vojáků je jejich kázeň a pořadovost. Dobře se s nimi cvičí. Přijdete mezi ně a hned můžete začít, protože jsou zvyklí na dril. Je to obrovská

jen řada štítů štítů. Dnes k těmto situacím dochází velmi rychle a rychle to i zpravidla skončí. Prostě už nedojde k tomu, že proti vám půjde dav pěti set lidí, kteří do vás budou ťukat tři hodiny. Naopak. Spíš naběhnou, třeba zapálí auta nebo po vás něco hodí a zase se stáhnou.“ Zásah družstva tvořeného pouze štítaři je komplikovaný, protože lidé vybavení pouze štíty se špatně perou. „V současné době u nás existuje univerzální družstvo, které má své štítaře, velitele, zdravotníky, hasiče, kteří

dokážo dokážou ou na na místě mís ístě ě vvzniklé zzn nik iklé lé problémy prro oblémy sasa mostatně řešit. Družstvo musí umět všechno a jeho velitel je vedený k samostatnému rozhodování. Jde o to dokázat správně vyhodnotit situaci a podle toho postupovat,“ vysvětluje nám současnou strategii instruktor z policejní správy Středočeského kraje kpt. Stanislav Jůn. Účastníme se třetího dvoudenního kurzu, který se skládá z několika fází. Začíná teoretickou částí, ve které se vojáci seznámí s problematikou týkající se pořádkové jednotky Policie České republiky.

7

Text: Tomáš SOUŠEK Foto: Jan KOUBA

Z původně malého dvoustranného cvičení se postupem času stává událost velkého mezinárodního významu. Leteckého cvičení Flying Rhino 2008 se účastní stále více jednotek, letos poprvé také z pozemních sil AČR.

Létající nosorožec ROSTE Termín šestého ročníku cvičení Flying Rhino letos připadl na druhou polovinu dubna. Více než tisícovka vojáků z České republiky, Velké Británie, Dánska a Slovenska se na tu dobu přemístila na leteckou základnu v Náměšti nad Oslavou a do výcvikového prostoru Libavá. Česká armáda nasadila do cvičení zejména letouny L-159 Alca, L-39ZA Albatros, JAS-39 Gripen a vrtulníky Mi-24V a Mi-17.

odbyly i pozemní síly, konkrétně 4. brigáda rychlého nasazení a 13. dělostřelecká brigáda.

VELMI KRÁTKÝ PROCES

Ačkoliv se spektrum úkolů plněných v rámci cvičení neustále rozšiřuje, tím nejdůležitějším je i nadále výcvik předsunutých leteckých návodčích FAC (Forward Air Controler). Zatímco dříve

Letečtí návodčí ze čtyř zemí získávali v Čechách certifikáty „Combat Ready“ Z Velké Británie přilétlo celkem osm bojových letounů Tornado GRA a dva cvičné stroje Hawk, ze Slovenska pak další dva L-39ZA Albatros. Svou techniku na Libavé rozmístili také příslušníci 25. protiletadlové raketové brigády a 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje. Svou premiéru na Létajícím nosorožci si letos 8

panovala kolem této profese v naší armádě možná až přehnaná atmosféra utajování, letos poprvé máme možnost sledovat návodčí přímo v akci. Vydáváme se tedy za obec Vanovice, kde se na menším kopci na hranici lesa nachází jedno z pozorovacích stanovišť. Od velitele 223. letky bojového zabezpečení, která má ve své struktuře roj

leteckých návodčích, se dovídáme, že takovýchto bodů je pro cvičení určeno celkem deset. „Jejich výběr provádíme několik měsíců před cvičením. Snahou je, aby návodčí mohli působit proti různým druhům cílů, od staveb, přes makety bojové techniky až po pohybující se vozidla,“ vysvětluje podplukovník Zdeněk Bauer. Když však přijíždíme na místo, jsme poněkud zklamáni, zejména pak fotograf, který očekával nějaké „akční“ scény. Místo nich stojí na louce pod lesem několik vozidel a mezi nimi se volně pohybuje více než dvacet lidí. Někteří sedí v trávě u mapy, někteří pozorují dalekohledem terén a jiní zde chodí s vysílačkou na zádech a s kýmsi komunikují. Nikdo se však ani v nejmenším nesnaží maskovat. A to jsme tolikrát slyšeli o pronikání návodčích na území protivníka a o nebezpečích, která jim v reálném nasazení hrozí. Vysvětlení je ale velice jednoduché. Při Flying Rhino jde především o výcvik návodčích v samotném navádění. Je třeba si uvědomit, že letecký provoz je jednou z nejdražších činností každé armády, a tak by bylo značně neefektivní, kdyby se cvičící návodčí museli věnovat

i věcem, které mohou trénovat bez přítomnosti velkého počtu letadel. Systém cvičení Létající nosorožec je tedy takový, že se hned několik návodčích každý den shromáždí na určeném stanovišti a poté přilétá takřka jedno letadlo za druhým a instruktor jen určuje, kdo z nich provede konkrétní navedení. Hlavním cílem pak je splnění předepsaného počtu úspěšných navedení, po němž získávají návodčí certifikát „Combat Ready“, opravňující je k nasazení ve skutečné bojové operaci. Při letošním cvičení získal vedle několika britských a dánských návodčích tuto kvalifikaci také jeden z příslušníků náměšťské 223. lbz s tím, že další splnili podmínky pro takzvanou omezenou bojovou způsobilost. Samotné navedení letadla je proces, který trvá jen pár minut. Nedaleko Vanovic pracují návodčí zpravidla Va ve dvojicích. Určená skupinka se vzdálí kousek od ostatních a začíná komunikako ce s přilétajícím strojem. „Hned na začátku čáttku provádíme autentifikaci, abychom si oveřili, o že spolu mluví správný návodčí a ssprávný pilot. Mezitím již musíme mít vyřešenou dekonflikci s jinými prostředky ve vzduchu,“ říká přímo na místě poručík Tomáš Bledý. Poté následuje standardní briefing, kdy návodčí podle přesně daného schématu pilotovi předává základní údaje o cíli, jako jsou jeho souřadnice, výška, popis a také kurz útoku. V této fázi může letadlo buď kroužit ve větší výšce přímo nad bojištěm nebo být naopak schované nízko nad terénem ve vzdálenosti několika kilometrů. Jakmile se pilot na vše připraví, může zahájit samotnou zteč na cíl. V našem případě to jsou nafukovací makety dvojice tanků na druhé straně údolí. I v klidu nám chvíli trvá, než je rozeznáme od okolního porostu. Letadlo se mezitím přibližuje určeným kurzem a návodčí hlasem navádí pilotův zrak k cíli tak, že postupuje od největších orientačních bodů k těm nejmenším. Naprosto klíčová je zde dokonalá znalost anglického jazyka a také schopnost vcítit se do role pilota a mít představu, jak asi terén vnímá z kabiny svého stroje. Posloucháme dvojici návodčích, když vtom se zpoza kopce v nízkém letu vyřítí britský hawk a míří přesně k maketám tanků. Návodčí si mohou připsat další úspěšné navedení.

LOVCI DUCHŮ NA LIBAVÉ

Zvýšeného letového úsilí při cvičení Flying Rhino využívá stále více jednotek Armády ČR. Letos poprvé to byla i 53. brigáda pasivních systémů a elektronického boje, která ve stejném termínu uspořádala vlastní cvičení pojmenované Ghost Hunters 2008 (Lovci duchů 2008). Šlo o dosud největší cvičení brigády od jejího založení v říjnu 2005. Ve výcvikovém prostoru Libavá v rámci cvičení působilo více než 170 jejích příslušníků. Jejich hlavním úkolem bylo poskytování podpory v oblasti elektronického boje veliteli úkolového uskupení při vedení obranné operace s důrazem na včasné získání informací o záměrech protivníka, řízení boje a ochranu vlastních vojsk. Jednotkou pasivního systému Věra S/M se do cvičení zapojil 531. prapor

pasivních systémů. Věra monitorovala vzdušný prostor v celé oblasti, v níž se odehrávalo Flying Rhino 2008. Zjištěné informace pak byly v reálném čase v rámci systému včasné výstrahy předávány také jednotkám 25. protiletadlové brigády, kterým umožnily snížit na minimum aktivitu vlastních prostředků navedení. Pro obsluhu systému Věra S/M mělo cvičení velký význam i z toho důvodu, že jejich jednotka je určena pro působení v rámci sil rychlé reakce NATO NRF 12. Svou rotu „A“ pak vyslal na cvičení i 532. prapor elektronického boje. Tato jednotka je vyčleněna pro potřeby brigádního úkolového uskupení v rámci Battle Group. Jejím úkolem byl zejména elektronický průzkum, a to jak vzdušného prostoru, tak i pozemních prostředků. Důraz byl kladen nejen na získávání informací, ale i na jejich následné předávání nadřízeným složkám a další analýzu. Do cvičení se tak zapojili prakticky všichni – od jednotlivých operátorů, přes příslušníky štábů praporů až po štáb samotné brigády. Létající nosorožec tak jasně ukázal, že možnosti jeho využití pro výcvik dalších jednotek stále ještě nejsou vyčerpány.

9

Podpora v novém Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV a Jan ŠULC

Z Týniště nad Orlicí do Staré Boleslavi neboli z náčelníka základny munice náčelníkem štábu Velitelství sil podpory a výcviku. To je postup plukovníka gšt. Přemysla Škáchy. Do funkce byl ustanoven k 1. březnu 2008.

O aktuální situaci týkající se transformace sil podpory a výcviku hovoříme s plukovníkem gšt. Přemyslem Škáchou

Hlavní úkoly Velitelství sil podpory a výcviku jsou velice obšírné, a přitom úzce specifické. Postupem času jsem však nabyl přesvědčení, že zdejší štábní kolorit zvládnu.

útvarů a zařízení. V současné době jich SPodV mají 78 a v cílové organizační struktuře sil podpory zůstane 30 útvarů a zařízení.

„ Funkce náčelníka štábu VeSPodV byla vaší vysněnou metou? Přiznávám, že mi hlavou občas proběhla myšlenka i na jiné resortní posty. Nakonec zvítězil názor, že i z této funkce mohu být armádě i nadále užitečný. Beru to jako kariérní postup vpřed.

„ Při představě, co síly podpory a výcviku do konce roku čeká, jde o sebevědomé prohlášení. Vždyť jejich transformace je pořádně tvrdým oříškem. Souhlasíte? Ano. Prakticky všechny útvary a zařízení procházejí reorganizací a mnohé z nich jsou navíc předávány do jiné podřízenosti. To vše při rušení Velitelství SPodV a vytváření nového Velitelství podpory. Úkol transformace musí být splněn při plném zachování požadovaných schopností sil podpory a výcviku.

„ Neměl jste z tohoto profesního vykročení kupředu obavy? Pravdou je, že první týden ve funkci jsem si připadal jako Alenka v říši divů.

„ Můžete nám transformaci sil podpory a výcviku zevrubněji přiblížit? Síly podpory a výcviku vznikly k 1. prosinci 2003. Tehdy je tvořilo 156 svazků,

„ Které útvary a zařízení patří mezi „vyvolené“? Zmíním pouze nosné prvky sil podpory, a to Nemocniční základnu Hradec Králové, Základnu oprav Lázně Bohdaneč, Základnu neopravovaného materiálu Brno, Základnu opravovaného materiálu Štěpánov, Základnu munice Týniště nad Orlicí, Veterinární základnu Grabštejn, Distribuční centrum Pardubice, Centrum letecké záchranné služby Náměšť nad Oslavou, Ústřední vojenský veterinární ústav Hlučín, krajská vojenská velitelství a posádkové ošetřovny. Zdůrazňuji, že síly podpory budou i nadále všestranně logisticky a zdravotnicky podporovat celou Armádu České republiky.

„ Pane plukovníku, po šesti letech u týnišťské základny munice pokračujete na staroboleslavském Velitelství sil podpory a výcviku (VeSPodV). Důvod? Personální změna, o které rozhodli mojí nadřízení. Na pohovoru u náčelníka Generálního štábu Armády ČR mi sdělili, že jsem byl vybrán na funkci náčelníka štábu Velitelství sil podpory a výcviku. Nabídku jsem přijal.

10

„ V čem če konkrétním o ét se mění ě působnost nového Velitelstv Velitelství sil podpory? Především v tom, že z p působnosti SPod odpadají záležitost záležitosti spojené s výcvikem vojsk a akvizičn akviziční procesy. Dochází k výraznému zpr zprůhlednění a zefektivnění činnosti. Mizí duplicita a hlavní úkoly sil podpory jso jsou cíleněji zaměřeny. „ Které hlavní úkoly sil podp podpory máte na mysli? Vedle již zmíněných opatření souvisejících s transformací uvedu všestrannou podporu zahraničních misí (KFOR v Kosovu, EUFOR v Bosně a Hercegovině, ISAF v Afghánistánu a MNF-I v Iráku), zabezpečení života a výcviku všech součástí resortu obrany, výstavbu bojového uskupení Battle Group (polní nemocnice o síle 168 osob, dosažení pohotovosti k plnění úkolu do 1. 7. 2009), splnění rekrutačních cílů (na rok 2008 je to 5400 osob), přípravu a provedení letních sportovních her AČR (16. – 20. 6. 2008), reálné zplánování roku 2009 a převod písemné evidence záloh u krajských vojenských velitelství na evidenci elektronickou. „ Doposud nepadlo ani slovo o cílových počtech osob… V silách podpory a výcviku sloužilo v roce 2004 sedmnáct tisíc lidí. V následných letech docházelo k výraznému poklesu počtů osob až na současných šest tisíc. Cílový stav je ještě o dva tisíce menší. Snižování počtu personálu se více týká civilních zaměstnanců.

bude tvořit vrcholný management sil podpory… Brigádní generál Jaroslav Kocián (velitel), brigádní generál Radoslav Rotrekl (zástupce velitele) a plukovník Přemysl Škácha (náčelník štábu). V mojí přímé podřízenosti budou tři ZNŠ, a to zástupce náčelníka štábu, ZNŠ podpory a ZNŠ zdravotnické podpory. Samozřejmě že do 1. ledna 2009 bude transformováno i vlastní Velitelství podpory. „ Leckomu by se z obdobných transformačních přeměn podlomila kolena. Je váš stoický klid opravdový? Jsem realista a vždy se snažím stát nohama na zemi. V armádě sloužím přes třicet roků a věřte, že jsem zažil i těžší chvíle. „ Například? Zapomenout nelze na začátek mojí vojenské kariéry, kdy jsem velel motostřelecké rotě ve Znojmě plné problémových vojáků, včetně vojína, jenž zavraždil svého otce, ani na misi 7. polní nemocnice v irácké Basře (září 2003), kdy byli příslušníci českého kontingentu neoprávněně obviněni z hanobení koránu. To byly opravdové zkoušky a mě těší, že jsem v nich obstál.

„ Síly podpory a výcviku vznikly na základě nařízení NGŠ AČR k 1. 12. 2003. Velitelství SPodV bylo transformováno z 3. velitelství podpory a dislokováno do posádky Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. „ Určením SPodV je zabezpečovat součástem resortu obrany všeobecnou logistickou, zdravotnickou, veterinární, finanční, personální, komunikační a informační podporu jak v tuzemsku, tak v zahraničí. „ K 1. lednu 2009 budou SPodV transformovány do nových sil podpory, v jejichž podřízenosti bude 30 útvarů a zařízení se zhruba 2200 vojáky z povolání a 2000 civilními zaměstnanci. Transformováno bude i Velitelství podpory v posádce Brandýs nad Labem-Stará Boleslav.

„ Červené karty zpravidla vyvolávají vlny emocí u propouštěných zaměstnanců. Zaznamenal jste tento úkaz osobně? Zatím ne, neboť s personálními pohovory začínáme od půle května. Nejprve je absolvuje vrcholný management velitelství, poté náčelníci odborů a další funkcionáři VeSPodV. Souběžně pohovory proběhnou na podřízených stupních. Do konce června by měl mít každý voják z povolání a civilní zaměstnanec nových sil podpory jasno. „ V armádě probíhá personální třesk, tudíž je na místě připomenout, kdo 11

Od prvního března je velitelem žatecké 4. brigády rychlého nasazení plukovník gšt. Ladislav Jung „ V jakém stavu jste brigádu přebral a jaké priority si stanovil? Po svém předchůdci plukovníkovi Aleši Opatovi jsem převzal 4. brigádu rychlého nasazení ve velice dobré kondici. Vytyčil jsem si tři priority, na které se chci zaměřit. První z nich je určitě personál, protože v současnosti u brigády dochází k větší rotaci vojáků. Někteří budou sloužit u jiných součástí armády a další z ní chtějí odejít. Myslím si, že je to přirozený proces rotace, ale přesto člověk musí zůstat na pozoru, protože personál je to nejzákladnější know-how, které brigáda má. O tom prostě nelze diskutovat. Nyní jsem v podstatě v pozici, že budu „bojovat“ o každého, kdo

Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV Plk. Ladislav Jung (44) se během studia na gymnáziu rozhodl pro vojenskou kariéru a v letech 1982 – 1986 absolvoval tankový obor na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. Jeho prvním působištěm byl 17. tankový pluk v Týně nad Vltavou, kde začínal ve funkci velitele tankové roty a později zde působil jako velitel praporu. Poté byl jmenován do funkce zástupce velitele 18. tankového pluku v Táboře. K brigádě rychlého nasazení nastoupil v roce 1994 jako zástupce velitele mechanizovaného praporu v Táboře a od roku 1996 této jednotce velel. Šest let působil ve funkci zástupce velitele brigády. V roce 2007 byl jmenován do funkce náčelníka operační a bojové přípravy společných sil a 1. března tohoto roku se stal velitelem 4. brigády rychlého nasazení v Žatci.

Plk. Ladislav Jung sloužil u brigády rychlého nasazení nepřetržitě od jejího vzniku v roce 1994 až do loňského roku, kdy byl jmenován do funkce náčelníka operační a bojové přípravy společných sil. Příchod do funkce velitele žatecké brigády tak měl významně ulehčen tím, že se vrátil do prostředí, které důvěrně zná.

„BOJ“ o každého vojáka by chtěl brigádu opustit. Když říkám bojovat, tak samozřejmě na základě oboustranné dohody, protože bych nerad tyto kvalitní lidi ztratil. „ A další vaše priority? Alfou a omegou je výcvik vojáků. Neustále se vracím k roku 2006, kdy probíhala příprava brigádního úkolového uskupení. Myslím si, že pokud vojáci procházejí náročným výcvikem, je to základní pojivo lidských kolektivů. Vojáci tady jsou kvůli tvrdému výcviku, ale bez notné dávky jejich nadšení to prostě nejde. Poslední mojí prioritou je vybavení jednotek potřebným a kvalitním 12

materiálem. Domnívám se, že ve srovnání s ostatními složkami armády máme relativně solidní vybavení, i když se už dřívější rozdíly částečně stírají. Z hlediska přípravy Battle Group se ale ukazuje, že v oblasti vybavení materiálem je potřeba ještě doladit spoustu věcí. „ Zůstaňme ještě u té první priority. Máte nějaké náznaky, že by brigáda měla v blízkém období projít nějakou zásadní obměnou personálu? Nemyslím si, že by měla nastat nějaká revoluce v odlivu lidí. Jde o to, že v roce 2006 byl personál hodně stabilizován.

protože máme trochu potíže s nejnižším velitelským sborem, hlavně nna úrovni velitelů čet. čet Chceme intenzivně pracovat na d dohnání tohoto deficitu.

„ Prvního dubna vzniklo v Jindřichově Hradci organizační jádro 44. lehkého motorizovaného praporu. Už jste se tam jel podívat a promluvil si s lidmi, kteří mají zájem o službu v nové jednotce 4. brigády rychlého nasazení? Byl jsem tam a musím konstatovat, že mě opravdu ohromilo vybavení a dobrý stav kasáren. Myslím si, že z hlediska stavu opravených budov, zázemí a prostor jsme nemohli získat nic lepšího. Prapor tak bude mít velmi dobré podmínky k tomu, aby mohl začít fungovat. „ Jaký je zájem vojáků sloužit u 44. lehkého motorizovaného praporu? Tato jednotka má mít v cílovém stavu 550 vojáků a v současné době je na jeho tabulkách 310 lidí – 306 vojáků a čtyři občanští zaměstnanci. Z hlediska naplněnosti je oněch 310 lidí určitý mezistav. Abychom mohli u praporu od 1. října zahájit činnost, tak jsme se rozhodli, že zde postavíme funkční celky tak, abychom mohli začít cvičit. Znamená to, že u praporu obsadíme základní velitelské funkce, aby byl schopen velení a řízení. U všech ostatních jednotek zabezpečíme další funkce tak, aby bylo možné přebírat materiál. Potom chceme naplnit dvě pěší čety z jedná pěší roty, odstřelovače a průzkumnou četu a s nimi bychom

chtěli začít s přípravou od října tohoto roku. Nedojde tedy k žádnému polevování, ale k okamžitému zařazení do struktury brigády, kde budou dělat to, co ostatní. Uvidíme, jak se do budoucna dál vyvine situace s personálním obsazením. „ Toho by mělo být dosaženo v roce 2010? V této chvíli se neodvažuji vyslovovat konkrétné termín. Je to opravdu závislé na penězích, a proto je i časový horizont plovoucí. „ Nebojíte se trochu toho, že budete mít při výcviku více práce s lidmi, kteří přijdou k brigádě od záchranného praporu, kde probíhal trochu jiný charakter služby? Toho se neobávám, protože je tam spousta šikovných lidí. Přestože to byli záchranáři, tak pořád to jsou vojáci a jsem přesvědčen o tom, že dříve, než přišli k záchrannému útvaru, všichni kvalitně zastávali ryze vojenské profese. Jsou tam ženisté, chemici, ale i bývalí specialisté různých zbraní. Chce to jenom oprášit jejich znalosti. Základem je duch naší brigády a v momentě, kdy se dostanou do víru výcviku, všichni se zmagnetizují a půjdou opět jako jedno tělo a jedna duše. Brigáda vůbec nepocítí, že by k ní přišli vojáci odjinud.

Prostě jsme ty lidi tady potřebovali a chtěli jsme si je udržet udržet. Když totiž za začne cvičit brigádní úkolové uskupení, tak prostě není možná nějaká větší fluktuace lidí. Na druhou stranu nyní nastává jakýsi předěl, kdy po jedné etapě možná dojde k nějaké částečné výměně lidí, ale jedná se opravdu jenom o jednotlivce. Umožníme jim, aby sloužili v jiných posádkách. Případně zde mohou být i vojáci, kteří u 4. brigády rychlého nasazení působí opravdu velmi dlouho a třeba nechtějí přejít k jiným součástem armády, tak jim umožníme, aby mohli se ctí odejít do zálohy. Zároveň potřebujeme nabrat co nejvíce mladých lidí ze škol, 13

Text: Jaroslav PAJER Foto: autor a Pavel LANG

Od prvního dubna začal v bučovických kasárnách pracovat organizační prvek nově se tvořícího 74. lehkého motorizovaného praporu. Svou činnost a plnohodnotnou přípravu útvar zahájí 1. října. Vystřídá zde 155. záchranný prapor, který bude k témuž datu v souladu s probíhající transformací armády zrušen.

Bučovice: tradice přetrvá

V čele organizačního prvku stojí podplukovník Tomáš Šiler. Jeho tým na počátku čítal 45 osob. „To je základ, aby prapor mohl vůbec vzniknout,“ vysvětluje. „Jsou v něm hlavní funkcionáři – můj zástupce, náčelník štábu, náčelníci oddělení a skupin, ale také velitelé rot, výkonní praporčíci, řidiči, na rotě logistiky i mechanici a skladníci. Postupně budou naše počty narůstat podle toho, jak nám začne přibývat materiál a technika.“

KOLEKTIV? RŮZNORODÝ

Pplk. Šiler si pochvaluje, že se ve velení útvaru sešli funkcionáři z různých 14

armádních součástí a tedy i s rozličnými zkušenostmi. On sám na velitelský post přešel z funkce náčelníka oddělení řízení pozemních sil-zástupce náčelníka odboru na Velitelství společných sil v Olomouci. Jeho zástupce major Miloš Zrubec přibyl od 43. výsadkového mechanizovaného praporu v Chrudimi a náčelník štábu major Peter Podolský z velitelství 7. mechanizované brigády v Hranicích. „V současné době především administrativně vytváříme podmínky, abychom mohli ,nasouvat‘ materiál, zbraně a techniku. Sepisujeme s lidmi hmotné odpovědnosti a podobně. V dalších měsících budeme rádi za každou ruku,“ uvádí. Však se také v květnu jejich kolektiv rozšíří o dalších 39 lidí. Do konce roku velitel počítá, že by měl mít útvar kolem tří set příslušníků, v cílových počtech pak 550. V souvislosti s odborností přechází do 74. lehkého motorizovaného praporu (lmopr) zhruba polovina profesionálů od zdejších záchranářů. Jedná se především o příslušníky roty logistiky a velitelské roty, ve kterých se uplatní spojaři, dílenští mechanici, skladníci a další specializace.

Vedle nich se k novému útvaru hlásí i vojáci z jiných posádek. Jen namátkou – ze Strakonic, Chrudimi, Přáslavic, Hranic. „Chtějí se přiblížit k domovu,“ doplňuje pplk. Šiler. „Samozřejmě to řešíme v součinnosti s jejich dosavadními veliteli.“

TECHNIKA? STÁVAJÍCÍ I NOVÁ

Bučovický lehký motorizovaný prapor bude mít ve své struktuře kromě velitelství a štábu tři pěší roty, rotu zbraní, velitelskou rotu, rotu logistiky a obvaziště. K přepravě budou jeho družstva používat nové střední terénní nákladní automobily Tatra T810. „Letos bychom jich měli dostat patnáct a v příštím roce dalších dvacet šest,“ upřesňuje velitel a dodává: „Naším hlavním dopravním prostředkem v boji však budou nohy a naší devízou přesná střelba. To předpokládá kvalitní výcvik.“ Prapor si ponechává i některou dopravní, dílenskou a speciální techniku po rušeném útvaru. „Využijeme například zdejší materiál a vozidla pro naši četu chemické ochrany, která bude v rámci integrovaného záchranného systému zabezpečovat místo dekontaminace osob,“ objasňuje Tomáš Šiler.

74. lehký motorizovaný prapor Bučovice Zahájení činnosti organizačního prvku: 1. duben 2008 Vznik útvaru: 1. říjen 2008 Cílové počty: 550 osob Jednotky: celkem šest rot: „ tři pěší roty „ rota zbraní „ velitelská rota „ rota logistiky Zařazen v sestavě 7. mechanizované brigády Kromě obvyklých ručních zbraní bukonkrétně roty dou příslušníci praporu, konk zbraní, vyzbrojeni 82mm minomety Zbraně povz. 52 a granátomety AGS. Z skladů, protože chopitelně přebírají ze sklad nepotřebovali. nic takového záchranáři nep odstřelovacími puš„Problém je zatím s odstřelov kami,“ svěřuje se velitel, „ale ppokud vím, měly by být nakoupeny.“ Kasárna, která postupně jjeho podřípodle jeho mízení začnou obývat, jsou pod nění v solidním stavu. „Jedna z lepších, která v armádě máme. Nepotřebují tedy v souvislosti s námi žádné velké přestavby. Totéž platí o pracovních zónách v autoparku, dílnách, které jsou v perfektním stavu. Tam stačí jen obvyklá údržba.“ Do budoucna se počítá s vybudováním vlastní plynové kotelny a s připojením odpadových vod z areálu do městské kanalizace. „Rádi bychom také ušetřili lidi při hlídání autoparku, a tak v něm chceme instalovat kamerový systém.“

jednotky z roty zbraní. Jde o to, abychom se mohli alespoň částečně v roce 2010 zapojit do misí. Hlavně to bude asi Kosovo. Ale tím, že získáváme i některé už vycvičené lidi ze čtvrté a sedmé brigády, zapojíme se možná i do provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru. To ale budou patrně jen jednotlivci anebo malé skupiny-obsluhy než nějaké větší celky.“

set osob, jejíž komponenty ve výbavě 74. lmopr zůstávají. A koneckonců v případě nutnosti může armáda poskytnout ve prospěch obyvatelstva všechny kapacity, které má k dispozici. Tedy i příslušníky, techniku a prostředky z nově se tvořících útvarů.

TRADICE? UDRŽÍME

Během několika měsíců v bučovických kasárnách obmění příslušníky s oranžovými barety vojáci v baretech zelené barvy. Přesto záchranářská tradice, již zde v roce 1958 zahájil 7. prapor civilní obrany, v posádce přetrvá. „Snažíme se pro náš prapor zachovat rukávový znak našich předchůdců,“ potvrzuje podplukovník Tomáš Šiler. „Už jsme to projednali s Vojenským historickým ústavem. Musíme znak ještě převést do polní podoby, tedy do zelené barvy. Rovněž se chystám za paní starostkou, abych se s ní domluvil, jestli nám dovolí dál používat prapor, který zdejšímu útvaru město Bučovice před časem darovalo.“ To však není všechno. O možnosti využití sil a prostředků nově vytvářené čety chemické ochrany ve prospěch IZS už řeč byla. Do stejné oblasti patří i eventuální poskytnutí základny humanitární pomoci, což je vlastně stanové městečko pro dočasné ubytování několika

VÝCVIK? CO NEJDŘÍVE

„Sedmá brigáda, pod kterou spadáme, má nyní rok nasazení,“ říká pplk. Šiler. „Z jejích hlavních úkolů jsme tedy vyjmuti. I když jednotlivci, kteří se ve svých dřívějších útvarech do misí připravovali a teď přešli k nám, do zahraničí samozřejmě odcházejí. Příští rok je pro ,sedmičku‘ obdobím intenzivního výcviku. Do něho se zapojíme i my, ačkoli s přípravou začneme už letos. První vyvedení plánujeme už na podzim. Snažíme se, abychom měli na maximum naplněnou 1. pěší rotu a některé 15

Z kosovského zápisníku Text: podle por. Andrey LANGEROVÉ zpracoval Jaroslav PAJER Foto: por. Andrea LANGEROVÁ

Sedm dní není nijak dlouhá doba. Přesto se během nich může odehrát několik důležitých a zajímavých událostí. Příkladem může být život našich vojáků 12. kontingentu Armády České republiky v silách KFOR v Kosovu.

NOVÝ VELITEL USKUPENÍ STŘED

V objektu Monumentu v Kosovu Polji se 15. dubna setkal s velitelem naší mechanizované roty kapitánem Petrem Janáčkem finský brigádní generál Kyösti Halonen. Generál koncem července vystřídá ve funkci velitele mnohonárodního úkolového uskupení Střed (MNTF-C) irského brigádního generála Gerarda Hegartyho a od srpna pak úlohu vedoucí země v uskupení převezme Finsko. Host proto spojil rekognoskaci prostoru,

16

jemuž bude zakrátko velet, s poznáním činnosti české roty Delta. Kapitán Janáček mu přiblížil hlavní úkoly své jednotky i prostor její odpovědnosti. Nezapomněl se zmínit o hlídkách na administrativní hranici Kosova se Srbskem a o monitorování provincionálních hraničních přechodů Gate 3 a Gate 4. S etnickým složením oblasti pak budoucího velitele MNTF-C seznámil náčelník styčného monitorovacího týmu LMT (Liaison Monitoring Team) poručík Lukáš Kubiček, přičemž zdůraznil, že v prostoru odpovědnosti české roty

žije pouze osm kosovských Srbů staršího věku v obci Sekirača, takže se problémy spojené s etnickým násilím nevyskytují.

POCHVALA OD STAROSTY PODUJEVA

O dva dny později zavítal mezi naše vojáky monitorující přechod Gate 3 náčelník štábu velitelství sil KFOR americký brigádní generál William Wolf. Ještě předtím však v doprovodu náčelníka týmu LMT por. Lukáše Kubička navštívil Ilaze Pirevu, starostu města Podujeva, které je správním střediskem oblasti spadající do prostoru odpovědnosti českého kontingentu. Na schůzce mimo jiné hovořili o bezpečnostní situaci v regionu, která je podle slov starosty města díky přítomnosti sil KFOR, mezinárodní a kosovské policie klidná. Ilaz Pireva se přitom pochvalně zmínil o pomoci českých vojáků při hledání ztraceného tříletého chlapečka. Na provincionálním hraničním přechodu Gate 3 pak generál Wolf v doprovodu zástupce náčelníka štábu mnohonárodního úkolového uskupení Střed podplukovníka Jaromíra Durny a velitele mechanizované roty Delta kpt. Petra Janáčka

Brigádní generál Kyösti Halonen koncem července převezme v Kosovu funkci velitele mnohonárodního úkolového uskupení Střed.

Náčelníka štábu velitelství sil KFOR brigádního generála Williama Wolfa (vlevo) seznamuje se situací na přechodu Gate 3 zástupce náčelníka štábu mnohonárodního úkolového uskupení Střed podplukovník Jaromír Durna.

krátce pohovořil s českými vojáky o jejich úkolech při hlídání tohoto přechodu.

Na místo její příslušníky dopravil vrtulník. Drama vrcholí střelbou z ručních zbraní a výbuchy granátů. Dav nakonec z místa střetu vytlačují dvě česká bojová vozidla pěchoty. „Snažili jsme se procvičit nejdramatičtější verze situací, které mohou nastat,“ vysvětluje major Adamec. A povedlo se. Výcvik, který byl zaměřen také na prověřování toku informací z místa incidentu do operační místnosti, odkud se iniciují posilové jednotky, dopadl výborně.

VE VRELO TO VŘELO

Cvičení inspirované demonstracemi konanými v Kosovu v minulých měsících proběhl na maďarské základně camp Vrelo v pátek 18. dubna. Účastnili se ho i příslušníci 12. kontingentu. „Prostor výcviku představuje přechod Gate 3, kde situaci monitoruje jedna četa z české mechanizované roty Delta spolu se skupinou kosovské pohraniční stráže,“ přibližuje okolnosti major Jiří Adamec, náčelník skupiny výcviku štábu MNTF-C. „Náhle se objeví skupina demonstrantů.“ Situaci zprvu obě jednotky zvládají. Náhle však zuřivost davu nabírá na síle. „Kosovo je Srbsko! KFOR domů!“ křičí. Vzduchem začínají létat petlahve a dřevěné kostky coby kameny. Incident ze strany buřičů graduje zapálením několika pneumatik a házením „Molotovových koktejlů“. Přitom dokonce chytne i hadrová postava simulující lidskou bytost. Vzrůstajícímu náporu po chvíli kromě našich vojáků a kosovských pohraničníků čelí také speciální jednotka kosovské policie ROSU zaměřená na zvládání davu. Nechybějí ani posily z úkolového uskupení Charlie, jež tvoří zálohu velitele MNTF-C předurčenou k témuž úkolu.

ZBRANĚ, DROGY, VÝBUŠNINY

Ukrajinští psovodi, zařazení v Kosovu do mezinárodní policie (UNMIK-P), jsou jednou z největších a nejprofesionálnějších jednotek svého oboru. Není tedy divu, že naši psovodi uvítali možnost účastnit se společného výcviku. Konal se 21. dubna na ukrajinské základně ve městě Gnjilane v prostoru mnohonárodního úkolového uskupení Východ (MNTF-E). Z celkového počtu dvanácti psů se zaměstnání za český kontingent zúčastnili dva specialisté na zbraně, jeden na drogy a jeden na výbušniny. Zatímco naši kynologové připravují své čtyřnohé svěřence pouze na jednu disciplínu, Ukrajinci je cvičí ve dvou směrech – buď jako „drogaře“ anebo současně pro vyhledávání zbraní i výbušnin.

Nejprve se vyhledávaly zbraně. Domácí poschovávali několik exemplářů v budově štábu. Všichni psi i jejich psovodi byli úspěšní a zbraně ukryté pod kulečníkovým stolem odhalili. Na hledání drog se dvojice přesunuly do garáže. Návnady byly tentokrát zamaskované v kapse staré uniformy. Úspěšná byla většina psů. A obdobně tak i při nacházení výbušnin. Naši vojáci pro tuto disciplínu přivezli soupravu obsahující velice širokou škálu různých druhů třaskavin. „S jednotkou ukrajinských psovodů jsme spolupracovali již v době, kdy v Kosovu sloužil náš osmý kontingent,“ říká veterinář nadporučík Antonín Glomb. „V podobné spolupráci bychom chtěli pokračovat, protože společný výcvik a vzájemná výměna zkušeností je nenahraditelná.“

17

ŠTĚSTÍ přeje připraveným

Slovenská vlajka v Kábulu

Text a foto: kpt. Sabina INTROVIČOVÁ

V sobotu 12. dubna v dopoledních hodinách seznamovali čeští vojáci provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) civilní odborníky s činností všech osob konvoje v případě napadení nebo najetí na výbušný nástražný systém.

Text a foto: pplk. doc. MUDr. Jan ÖSTERREICHER, Ph.D.

Rozhovor s velitelem slovenského zdravotnického týmu působícího v silách ISAF v Afghánistánu

Bezpečnostní situace v provincii Lógar, podobně jako v celém Afghánistánu, je závislá na klimatických podmínkách. Nejvýraznější aktivity příznivců Talibanu zaměřené proti koaličním vojákům a bezpečnostním složkám afghánské vlády připadají na letní měsíce, a proto je nutné počítat s tím, že i český konvoj může být napaden. Střelba, taktika, zdravotní příprava a také výcvik týkající se činnosti všech osob v konvoji při výjezdech mimo základnu probíhá od počátku mise. Tentokrát se ale druhý mobilní tým věnoval civilním odborníkům. Vysvětlil jim všechny zásady chování při napadení konvoje přímo na obrněných vozidlech Hummwee. Civilisté se seznámili s činností celé osádky vozidla. Velitel vozu jim ukázal systém spojení mezi operačním střediskem na základně Shank a jedoucí kolonou vozidel a také způsob, jak komunikují vojáci mezi sebou. Střelec lafetovaných zbraní, který stojí v otočné věži, vysvětlil používání kulometu a granátometu. Řidič hummwee pak vlastnosti vozidla a automatické řazení. Civilní odborníci si vyzkoušeli ochrannou vestu s taktickým vybavením vážící skoro 30 kg, kterou používají 18

vojáci doprovázející je po provincii Lógar. Během jednání, která často trvají i několik hodin, vojáci střeží prostor, ve kterém se schůzka koná. Bez ohledu na pražící slunce a těžkou výstroj nesmí polevit jejich pozornost při sledování okolí. Tato práce vyžaduje vysokou fyzickou i psychickou odolnost. Čeští vojáci PRT zároveň zahájili výcvik příslušníků Afghánské národní policie. „Výcvik je náročný, probíhá i ve večerních hodinách. Získané znalosti vám mohou zachránit život a já doufám, že je budete dále předávat v místech vašeho působení,“ řekl kapitán Ladislav Jareš studentům na úvod dvoutýdenního kurzu. První den výcviku byl věnován znalostem zbraní, které příslušníci Afghánské národní policie (ANP) používají.

Afghánští instruktoři Jamillo a Khon si vzali každý jednu skupinku po pěti studentech a procvičovali s ní rozebíraní zbraní pod dohledem českých instruktorů praporčíka Petra Fürsta, nadpraporčíka Kamila Bobockého a rotmistra Tibora Falušiho. Cílem výuky je naučit afghánské instruktory vést výcvik svých policistů samostatně. Afghánský policista Khon má 18letého syna, který by chtěl být architektem. „Já sám jsem takové možnosti neměl. Ukončil jsem střední školu v roce 1359 (1980) a pak tady byla dvacet pět let válka. Bojoval jsem proti Rusům a pak proti Talibanu,“ svěřil se Khon. Pro nové mladé příslušníky ANP je Khon autoritou. Spodní věková hranice pro přijetí do služeb policie v Afghánistánu je stejná jako u nás – osmnáct let.

Počínaje čtvrtou rotací kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky Armády České republiky v Kábulu působí mezi zdravotníky sedm slovenských kolegů. Nejde o lékaře bez zkušeností, řada z nich již působila v minulých letech v misích OSN a NATO. Mezi slovenskými kolegy pracuje i podplukovník MUDr. Ján Berec, kterému jsme položili několik otázek. „ Je zajímavé porovnat rozdíly mezi prací lékařů v mírovém životě a v polních podmínkách, můžete je popsat? Doma pracuji v polní zdravotnické jednotce v Liptovském Mikuláši, která je součástí Vojenské nemocnice Velitelství vojenského zdravotnictví v Ružomberoku. Dále působím na klinice úrazové chirurgie ve Fakultní nemocnici v Bratislavě. Polní podmínky v Afghánistánu jsou specifické. Spektrum diagnóz je zde odlišné. Na rozdíl od sportovních a dopravních

úrazů u nás je v Kábulu vysoký počet pacientů se střelnými a střepinovými poraněními. Více si také uvědomuji význam plynulého zásobování, zejména v případech hromadného příjmu raněných a nemocných. Lékař nemůže podávat kvalitní výkony bez potřebného materiálu, elektrické energie, vody a ostatních, zdánlivě nedůležitých věcí, které doma téměř nevnímáme. „ Jak se vám spolupracuje s českými kolegy, jaké máte podmínky k práci? Jsme tu dobrá a soudržná parta lidí. S mnohými jsme se poznali ještě za studií na Vojenské lékařské akademii J. E. P. v Hradci Králové (dnes Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, pozn. autora) počátkem devadesátých let minulého století. Snažil jsem se vybírat členy svého týmu tak, abychom byli po odborné i lidské stránce co nejvíce sehraní. Česká strana nám vychází maximálně vstříc. Jako určitý handicap vůči českým kolegům můžeme cítit omezenou komunikaci s rodinami. Zatímco Češi mohou telefonovat domů zdarma neomezeně dlouho, nám naše předpisy dovolují 30 minut volání měsíčně zdarma. Pak již musíme používat vlastní mobilní telefony. Na tomto problému ale pracujeme

ve spolupráci říl á i se slovenským l ký Centrem C t ří zení operací a velitelem slovenské zdravotnické služby. Doufám, že se co nejdříve povede vyřešit. „ Jak snáší rodina odloučení a váš pobyt v tak rizikové oblasti, jakou je dnešní Afghánistán? Základna na kábulském letišti je dobře střežená, ale dlouhodobým odloučením rodina samozřejmě velmi trpí. Mám osmnáctiměsíční dcerušku a manželka je doma sama. A vzhledem ke vzdálenosti jim nemohu pomoci, pokud něco potřebují. „ Jak si představujete svoji další kariéru, jakým způsobem využije slovenský tým získané zkušenosti? Po návratu domů hodlám pokračovat v odborné i vojenské kariéře a pracovat na sobě. Zkušenosti a přehled o každodenních problémech a úskalích chodu polní nemocnice snad již v příštím roce využijeme ve vlastní samostatné slovenské polní nemocnici. 19

Technika v Afghánistánu

Nové obrněné vozidlo Dingo 2

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: npor. Robert HECZKO a autor

Pancéřovaná vozidla HMMWV

Účast v rámci mezinárodní mise ISAF v Afghánistánu nepochybně představuje nejobtížnější zahraniční úkol v novodobé historii Armády České republiky. Skutečné bojové situace, zdravotní a klimatické podmínky, zcela jiné kulturní zvyklosti místního obyvatelstva a značná geografická vzdálenost patří jen k několika nejdůležitějším aspektům. V současné době se na území této hornaté země nachází téměř 350 příslušníků české armády. V oblasti kábulského letiště je rozmístěna polní nemocnice se 113 osobami. Do její struktury jsou organizačně začleněni čtyři příslušníci meteorologické služby, dva dispečeři řízení letového provozu, tři důstojníci na velitelství ISAF a také 13 specialistů na radiační, chemickou a biologickou ochranu. Nově je do struktury nemocnice zařazeno osm příslušníků OML týmu, kteří budou cvičit příslušníky afghánského vrtulníkového letectva. V provincii Lógar zahájilo činnost 198 příslušníků vojenské části českého 20

Moderní výzbroj podporuje nasazení českých vojáků vo ojá v misi ISAF

Detailní pohled na výzbroj vozidla HMMWV s kulomety ráže 12,7 a 7,62 mm

týmu. V jeho provinčního rekonstrukčního týmu rámci působí i dvanáctičlenný pyrotechnický tým EOD (Explosive Ordnance Disposal) a IEDD (Improvised Explosive Device Disposal) určený k vyhledávání a zneškodňování min, nevybuchlé munice a improvizovaných náloží či nástrah. Na jihu země v provincii Helmand je

nasazeno přibližně 35 příslušníků Útvaru speciálních operací (SOG) Vojenské policie. Od poloviny letošního roku bude v provincii Uruzgán působit ještě dalších 64 našich vojáků. Kromě poměrně silného personálního obsazení se v Afghánistánu nachází rovněž nezanedbatelné množství

Obrněný transportér OT-64 ve zdravotnické verzi

vojenské techniky techniky. Součástí vybavení polní nemocnice je například i jeden obrněný transportér OT-64 8 × 8 ve zdravotnické verzi a tři automobilové ambulance Land Rover Defender 130. Jedna pojízdná převazovna POP (Tatra T815 4 × 4 s přívěsem) umožňuje poskytování první pomoci raněným a provádění život zachraňujících zákroků. K dispozici je také mobilní zubní ambulance Mobident na podvozku nákladního vozidla LIAZ. Díky modernímu vybavení včetně rentgenu dokáže za den ošetřit až 25 pacientů. Příslušníci SOG mají k dispozici například pancéřované terénní automobily Toyota 4 × 4, dvě terénní lehce pancéřovaná vozidla T815 4 × 4 vyzbrojená lehkými i těžkými kulomety, několik lehkých terénních čtyřkolek Bombardier vybavených 30mm granátometem AGS-17 a tři pancéřovaná vozidla HMMWV 4 × 4, která jsou zapůjčena od americké armády. Ve velmi krátké době výbavu rozšíří lehká kolová obrněná vozidla LMV 4 × 4 (bližší informace viz A report 25-26/2007). Dva z celkem čtyřech zakoupených kusů mají dálkově ovládaný lehký bezosádkový věžový komplet Protector. Největší koncentrace techniky je soustředěna u vojenské části provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru. Ochranu základny posílila čtveřice mírně upravených bojových vozidel pěchoty BVP-2 (viz A report 6/2008) spolu se dvěma lehkými pozorovacími systémy LOS na stejném podvozku. Od běžného BVP-2 není LOS na první pohled

rozpoznatelný, pokud do výšky až 4,3 rozpoznatelný 4 3m nevysune otočnou senzorovou jednotkou s kamerami pro denní i noční podmínky a s laserovým dálkoměrem. Denní kamera detekuje cíle do vzdálenosti 10 km, noční IČ kamera až do 6 km. Pro přepravu vybavení ženijního EOD/IEDD týmu v bojových podmínkách přímo na místo nasazení je zde jedno nové pancéřované vozidlo Tatra EOD. Uvnitř kontejneru je uložena celá řada technických prostředků, od specializovaného nářadí, přes lehké a těžké pyrotechnické obleky až po na dálku ovládaného robota tEODor. Toto 360 kg vážící pásové zařízení se používá k prověřování, odstraňování nebo k vlastní likvidaci nebezpečných předmětů, u kterých existuje riziko výbuchu. Nejrozšířenější přepravní prostředek představuje pancéřovaná verze (M1151)

terénního vozidla HMMWV. Z celkem 26 kusů zapůjčených americkou armádou používají tři vozidla již zmínění příslušníci SOG na jihu Afghánistánu a 23 vozidel se nachází v Lógaru. Kromě rušiček signálů rádiového provozu (kterým protivník na dálku aktivuje roznětky improvizovaných výbušných náloží) a systému AFTS umožňujícího na velitelském stanovišti sledovat aktuální polohu je vozidlo opatřeno otočnou polootevřenou věžičkou s univerzální lafetou. Podle typu akce se na ni umísťuje těžký kulomet DŠK ráže 12,7 mm nebo automatický granátomet AGS-17 ráže 30 mm. Každou z těchto hlavních zbraní ještě doplňuje kulomet PKT ráže 7,62 mm s upraveným ovládáním. Ve výčtu lehčích dopravních prostředků nelze opomenout pancéřovanou verzi terénního automobilu Land Rover Defender 110 Hard Top Military, která může být vybavena otočně lafetovaným 7,62mm kulometem. V současné době již mají naši vojáci tři kusy úplně nových obrněných vozidel Dingo 2 4 × 4 s vysokou odolností proti minám a projektilům ručních palných zbraní, čtvrté vozidlo zůstává v ČR a slouží pro výcvik osádek. Uvnitř Dinga je místo pro celkem osm vojáků, vozidla mají pískový maskovací nátěr, vnitřní komunikační zařízení české výroby, filtroventilační zařízení a přijímač systému GPS. Jejich výzbroj tvoří z vnitřního prostoru ovládaný německý kulomet ráže 7,62 mm. Podrobnější informace jsme přinesli v letošním čtvrtém čísle našeho časopisu.

Bojová vozidla pěchoty BVP-2 posilují střežení základny.

21

Nový velitel v Pardubicích

„ 14. brigáda logistické podpory vznikla 1. července 2004 reorganizací a redislokací jednotek 5. brigády logistické podpory a navazuje na činnost 51. národního podpůrného prvku sil okamžité reakce a 52. národního podpůrného prvku sil rychlé reakce. „ 14. blogp je přímo podřízeným vojenským útvarem Velitelství společných sil. „ Brigáda je určena k provádění přípravy, plánování, řízení a organizaci logistické podpory při plnění úkolů v sestavě společných sil, mechanizované divize nebo v úkolovém uskupení na území ČR i mimo ně.

Text: Pavel LANG Foto: autor a archiv 14. blogp

Brigáda logistické podpory (14. blogp) má od 1. března letošního roku nového velitele. Po plukovníkovi Jozefu Šemelákovi, který byl ustanoven do funkce náčelníka sekce operační a bojové přípravy-zástupce náčelníka štábu společných sil, se jím stal plukovník Josef Burkoň.

„Hodlám udržet stávající kvalitu 14. brigády logistické podpory. To však neznamená, že jako žák nechci překročit stín svého učitele,“ říká plukovník Josef Burkoň „Bylo Bylo mi ctí vám velet velet,““ řekl před nastoupenými jednotkami 14. brigády logistické podpory plukovník Jozef Šemelák, když předával funkci velitele svému nástupci. Zvuk klaksonů a potlesk podřízených znamenal definitivní konec za jeho bezmála čtyřletým vedením. Bezpochyby

velice úspěšným. Vždyť doslova z mála dokázal vybudovat jediný logistický svazek v rámci AČR předurčený k plnění dopravních úkolů, zabezpečení údržby, oprav, metrologie a technického dozoru výzbroje a techniky především útvarů společných sil, a to na území České republiky i mimo ně. S nadsázkou proto

Bojový prapor 14. brigády logistické podpory si předali velitelé na slavnostním nástupu na pardubickém letišti 22. února.

22

považoval 14. 14 blogp za svoje dítě. dítě „Dnes Dnes ti předávám nevěstu,“ pošeptal novému veliteli po slavnostním nástupu v Pardubicích. Sedmačtyřicetiletý plukovník Josef Burkoň není žádný začátečník, ale zkušený profesionál. V armádě působí sedmadvacet let. Vystudoval motostřelecký obor na Dvouleté důstojnické škole v Martině a později Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově (obor velitelsko-organizátorský). Přede dvěma roky absolvoval kurz Generálního štábu. V roce 1981 začal vojenskou kariéru jako velitel čety v Dobroníně u Jihlavy. O rok později již velel rotě ve Vráži u Písku. Po vysoké škole sloužil čtrnáct roků ve Vimperku, a to jako náčelník štábu motostřeleckého praporu, poté byl velitelem mechanizovaného praporu a velitelem protiletadlového oddílu. V roce 2001 se stal náčelníkem operačního úseku písecké mechanizované brigády. Jeho další štací byly Pardubice a funkce zástupce velitele 14. brigády logistické

podpory. Po čtyřech letech nyní „postupuje“ o stupínek výš. „Upřímně řečeno, ustanovení do nejvyšší funkce u brigády mě překvapilo. Nezastírám, že mile. To, že jsem dostal přednost před ostatními uchazeči, je pro mne potěšující realitou. Zástupcem velitele jsem byl čtyři roky. Jak avizoval náčelník Generálního štábu Armády ČR, jde o kariérní obměnu po splnění určitých let v dané funkci,“ konstatuje plk. J. Burkoň. Při vší úctě, kterou chová ke svému předchůdci, se plukovník Burkoň netají ještě vyššími ambicemi. „Pro mě jako nového velitele brigády je hlavním úkolem udržet úroveň vycvičenosti a nasaditelnosti jednotek. To však neznamená, že jako žák nechci překročit stín svého učitele,“ dodává rezolutně. Nad otázkou, co nového na postu velitele hodlá prosadit, chvíli přemýšlí a poté odpoví. „Žádné zásadní změny nepřipravuji, alespoň ne v nejbližší době. Hlavní úkoly brigády jsou plněny s dostatečnou kvalitou. Víceméně půjde o drobné korekce v systémech řízení a velení. Brigáda šlape, tudíž není třeba provádět nějaké populistické rošády. Samozřejmě že záleží i na vizích nového managementu na nadřízených stupních,“ říká plukovník. Pak srovnává svoje bývalé postavení se současným: „Coby zástupce máte před sebou pomyslný štít v osobě velitele. Výhradně na něm je konečné rozhodnutí se všemi důsledky.

Dnes je na mně, abych chytal vše dobré i špatné týkající se brigády logistické podpory. Věřím, že jsem na to adekvátně připraven a novou roli zvládnu.“ Plukovník Burkoň velí bezmála tisícovce podřízených. Sám považuje lidský potenciál za nejcennější faktor u brigády: „Snažím se být co nejvíce u jednotek a na místě se seznamovat se situací. Chci, aby moji podřízení věděli, že se nebráním jakékoliv diskusi s nimi. Jakmile lidé spolu přestanou hovořit a začnou komunikovat přes telefony a počítače, je zle. Zastávám názor, že veškeré problémy v řízení jednotek souvisejí s tím, že lidé spolu nehovoří.“ S očividnou radostí nám dává nahlédnout do organizační struktury brigády. „141. zásobovací prapor Pardubice je schopen realizovat 2. úroveň logistické podpory a plnit úkoly jako multifunkční jednotka logistické podpory ve prospěch mnohonárodních jednotek,“ upřesňuje velitel a pokračuje: „142. prapor oprav Klatovy dokáže vlastními prostředky poskytovat opravy 2. úrovně,

zajistit vyprošťování a odsun neopravitelné a poškozené techniky nebo materiálu. Oba útvary získaly certifikát připravenosti k plnění úkolů stanovených operačních schopností. Příslušníci 14. brigády logistické podpory se pravidelně zúčastňují zahraničních misí na území bývalé Jugoslávie, v Iráku a v Afghánistánu. Naše jednotky jsou rovněž vyčleňované do národních podpůrných prvků NSE – National Support Element.“ Dozvídáme se také, že organickou součástí brigády jsou ještě spojovací rota a provozní četa velitelství 14. blogp, jakož i oddělení kontroly hospodaření s materiálem a oddělení metrologie. Plukovník Burkoň dokazuje rozsáhlou a rozmanitou škálu úkolů brigády na konkrétních číslech: „Například uvedu proběh v kilometrech, a to jak u silničních, tak terénních, nákladních a speciálních vozidel. Ročně tato technika najede přes dva miliony kilometrů. U klatovského útvaru je za loňský rok celkový ekonomický přínos devatenáct milionů korun.“

Tatra T815 Multilift

Tatra T815 Flatrack T

23

Kvalita namísto kvantity Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv jednotky dnotky

Když se řekne v armádě ádě služební l ž b í pes, většině lidí se nejspíš vybaví Veterinární základna Grabštejn. Není to ale tak docela pravda. Před několika lety totiž vznikla jednotka psovodů i u 4. brigády rychlého nasazení. Sice jen malá, o to však zajímavější.

Velitel 4. brigády rychlého nasazení si tehdy stáhnul všechny kynology pod sebe a vytvořil Speciální kynologickou skupinu Žatec. Jejím velitelem je podpraporčík Petr Svoboda, tvoří ji šest vojáků a osm psů. Z toho jsou čtyři vycvičeni na vyhledávání zbraní. Labrador se specializuje na výbušniny, další ze psů je zaměřen na vyhledávání drog. Skupina má i hlídkového psa. Dva čtyřnozí svěřenci byli v době naší návštěvy ještě ve výcviku. Rotný Jaroslav Fougl má ve skupině na starost německého ovčáka. Vztah ke psům měl odmala. „Nepamatuji si, že by u nás doma bylo období, kdy bychom neměli žádného psa. A právě díky tomu jsem si k nim vytvořil úplně jiný přístup. Tahle práce se musí dělat naplno, měl by to být váš koníček. Problém v armádě je ale v tom, že hodně lidí to 24

dělá jen jako práci, aby si vydělali peníze. Nastoupí do armády, vezmou si psa a chodí s ním do stráže. Za čtyřiadvacetihodinovou službu musí dostat náhradní volno. Tři dny pak svého svěřence vůbec nevidí, mají ho odloženého někde v kotci,“ vysvětluje rotný Fougl. Takových lidí prý není v armádě málo. Přitom ti, kteří by to chtěli dělat skutečně naplno, se k této práci nedostanou. Místa jsou totiž již obsazena. Člověk musí pracovat se psem každý den. I kdyby se jednalo jenom o venčení anebo česání. A právě tuhle zásadu ctí příslušníci speciální kynologické skupiny. „O víkendech to někdy může být problém. Záleží na veliteli, zda nám dovolí vzít si psa s sebou domů. Když je rozumný, tak k tomu dá většinou souhlas. Já osobně mám ale doma ještě další dva psy, takže si je domů brát nemohu.

Brigáda rychlého nasazení má k dispozici speciální kynologickou skupinu Jezdím tedy za nimi i o víkendu víkendu. Kolega má jen služební psy, takže si je pravidelně odváží.“ Jako jediní v armádě mají ve skupině tříletého kokršpaněla Maxe, který je vycvičen na vyhledávání zbraní. Práce s ním nebyla právě lehká, něco podobného si mohli dovolit jedině díky mimořádné péči věnované výcviku a výchově. „Pes, který je přijatý pro službu v armádě, musí splnit určité zkoušky. Pokud je nezvládne například německý ovčák, je možné ho přeřadit do hlídkové či strážní kategorie. Kokršpaněl se ale samozřejmě pro strážní službu nehodí. Ten náš je sice ostrý, kouše, ale odstrašující, psychologický dojem není takový jako v případě ovčáka,“ upozorňuje rotný Zdeněk Šimeček. „Proto ho také nechtěli koupit pro službu v armádě. Názor změnili až v okamžiku, kdy při zkouškách neudělal jedinou chybu, neztratil ani jediný bod. Začátky byly trochu obtížnější, ale když jsem přišel na to, jak s ním pracovat, bylo všechno v pohodě. Tohle plemeno je hodně tvrdohlavé, musí se zvolit úplně jiný přístup k výcviku,“ říká rotný Zdeněk Šimeček. Rotný Petr Pavel si například vychoval svého současného psa z malého štěněte. Ani to nebývá v armádě obvyklé. Za pokusy hledat služební psy mezi netradičními plemeny rozhodně nestojí snaha nějak se zviditelnit či odlišit. Mají ryze pragmatický důvod. Obchod se psy je v současné době obrovský byznys. Veterinární základna v Grabštejně vykupuje od chovatelů psa za částky do šedesáti tisíc korun. „To není příliš zajímavá cena. Znám člověka, který prodal psa do zahraničí za sedm set padesát tisíc. Jednalo se sice o jedince, který se mohl pyšnit titulem mistr světa, ale i za skutečně kvalitní štěně je možné požadovat poměrně vysokou částku,“ argumentuje rotný Jaroslav Fougl. „Pokud někdo prodává psa do armády za padesát šedesát tisíc korun, tak nejspíš má nějakou vadu. Lidé, kteří obchodují se psy, vědí přesně, co v Grabštejně chtějí a to jim také nabídnou.“ A právě z tohoto důvodu

se vojáci ze speciální kynologické skupiny snaží hledat i jiné možnosti, jak se dostat ke skutečně kvalitním psím jedincům. Úloha grabštejnské základny pro armádní kynologii je prý nezastupitelná. Všichni, včetně žateckých kynologů, ji pro svoji práci potřebují. Musejí zde dělat zkoušky a obhajoby. Jsou tady vytvořeny perfektní podmínky pro výcvik psů. Na druhou stranu je ale v Grabštejně tolik psů, že voják si jednoho vezme, nějakou dobu ho cvičí, a když to nejde, tak ho jednoduše vymění. „Něco takového u nás není možné. Jsme malá jednotka, s malým počtem psů. To samozřejmě klade mnohem větší nároky na naše kynologické zkušenosti,“ říká rotný Fougl. Postavení žateckých kynologů je tak trochu specifické i v tom, že kromě svých odborných znalostí musejí plnit i veškeré úkoly jako příslušníci 4. brigády rychlého nasazení. Nejsou pouze psovodi, ale především vojáci. V loňském roce se celá speciální kynologická skupina přihlásila se svými svěřenci do mise KFOR v Kosovu. Měli zájem na tom, aby přímo v praxi v terénu došlo ke sladění celé jednotky. V misi se zaměřili i na plnění specifických zadání. Nejčastěji se podíleli na zřizování kontrolně-propouštěcích míst. Zapojovali se i do vyhledávacích operací. Věnovali se také součinnostnímu výcviku s českými vrtulníkáři, kteří právě v té době působili rovněž v Kosovu. Procvičovali například zadržení pachatele za pomoci psa vypuštěného z přistávajícího vrtulníku. Nebyl prý s tím vůbec žádný problém. Psi si velice rychle zvykli nejen na přepravu vrtulníky, ale i na hukot stroje.

„ Speciální kynologická skupina ze Žatce pracuje i s plemeny psů, která v minulosti armáda nevyužívala jako služební. „ Kynologická jednotka se v loňském roce jako celek zapojila do mise KFOR v Kosovu, zároveň plnila úkoly brigádního úkolového uskupení.

25

Velká silniční loupež Text a foto: Vladimír MAREK

Na to, že ve Vojenském újezdu Hradiště cvičí vojáci armád NATO, si obyvatelé okolních vesnic již zvykli. Tentokráte se ale jednalo o poměrně rozsáhlé a dlouhodobější cvičení. A tak k úkolům organizátorů přibyla i výplata peněžní hotovosti vojákům.

jsou aktivovány záložní zásahové skupiny pohotovostních oddělení všech tří velitelství Vojenské policie, tedy v Olomouci, Táboře a Staré Boleslavi. Každá zásahová skupina má kromě velitele osm lidí. Příslušníci jsou vybaveni veškerým materiálem, který je pro případný zásah nezbytný. Jejich výzbroj je standardní. Tedy samopaly Sa-58 a pistole Glock 17. Dále mají zásahové výbušky, taktické a zásahové vesty a především celou řadu outdoorového materiálu a zásob, které jim umožní nasazení v odlehlém terénu. Začíná pátrání po pachatelích.

cvičí zahraniční armády. Ostatně k několika podobným přepadením transportu finanční hotovosti už v minulosti došlo,“ řekl mluvčí Vojenské policie kapitán Jan Čermák. Pohotovostní oddělení byla vybudována na podzim roku 2002 při každém velitelství Vojenské policie. Jejich vznik si vyžádaly opakující se ztráty vojenských zbraní a ohrožení některých vojenských objektů. Pohotovostní oddělení ve Staré Boleslavi má dokonce na kbelském letišti neustále k dispozici vyčleněný hotovostní vrtulník. Díky tomu je ve velice

v prostoru Vojenského újezdu Boletice. Jeho trezorová část byla poměrně odborně otevřena za pomoci výbušniny. Na místě je nalezen jeden mrtvý. Voják, který transport peněz doprovázel, a další pracovník bezpečnostní agentury zmizeli. Vojenská policie dochází k závěru, že se s největší pravděpodobností stali rukojmími. V minulosti se podobných případů událo několik, vše nasvědčuje tomu, že se s největší pravděpodobností jedná o stejnou skupinu pachatelů. Je organizovaná a vyznačuje vysoké známky nebezpečnosti. Rozjíždí se klasická policejní práce. Ze všeho nejdůležitější je zmapovat pohyb všech neznámých lidí v terénu. Policisté vytěžují stovky osob. Na základě jejich výpovědí zjišťují, čím jsou únosci vyzbrojeni a vybaveni. Dochází k propátrávání stov stovek hektarů těžce prostupného terénu. Pachatelé společně s rukojmími jsou konečně objeveni. Následuje skryté poz pozorování a vyhodnocení situace. Než ale padne rozhodnutí o zásahu, orga organizovaná skupina zjistí, že je jí policie nna stopě, a co nejrychleji se přesunuje do části výcvikového prostoru nazývané Ondřejov. Zde se opevňuje v jednom z opuštěných objektů. Zásahové skupiny jí jsou v patách. Nemůže být pochyb, že ozbrojení lupiči hodlají klást odpor. Je úterý ráno 15. dubna 2008. Zásahové skupiny celý prostor neprodyšně uzavírají a pokračují v pozorování. Únoscům dochází, v jak bezvýchodné situaci se ocitli, a naprosto nečekaně zaútočí. Pokoušejí se probít z obklíčení. Na přístupové cestě se rozpoutá krátká, ale o to intenzivnější přestřelka. Rukojmí

jsou během několika minut osvobozeni a pachatelé zlikvidováni. V této malé bitvě obě strany využívají laserový simulační systém MILES. „Ten zásah v žádném případě nebyl jednoduchou záležitostí. V roli pachatelů proti našim skupinám stáli totiž příslušníci zásahové jednotky Jihomoravského kraje Policie České republiky, tedy lidé nadmíru zkušení a znalí takovéto práce,“ upozorňuje kapitán Čermák. Pro šedesát vojenských policistů ale ani v tomto okamžiku cvičení Hurikán 3 nekončí. Volně přechází do bojové hry, během které jsou procvičovány další taktické prvky nezbytné při podobném zásahu. Příslušníci zásahových skupin zřizují například kontrolně-propouštěcí stanoviště, účastní se denních a nočních střeleb, nacvičují skryté pozorování. Poslední fáze cvičení, které se koná již třetím rokem, je zaměřeno na přesun skupiny obtížným terénem. Celou situaci navíc komplikuje skutečnost, že „zásahovka“ má raněného. Toho je potřeba přenášet na provizorních nosítkách, přepravit ho přes velkou vodní překážku a společně s ním se dostat i po lanové lávce zřízené vysoko v korunách stromů. Při tom všem je ale nutné důsledně dbát na taktické aspekty celého přesunu. Vojenští policisté postupují velice pomalu, důsledně prozkoumávají terén před sebou. Dříve, než převezou raněného na druhou stranu vodní překážky, zajišťují protější břeh. Tam jsme zastihli velitele táborské zásahové skupiny. „Počasí nám příliš nepřeje. Nicméně náročný výcvik patří k práci příslušníků pohotovostního oddělení, od toho tady jsme,“ reagoval

důstojník, který si nepřál zveřejnit své jméno, na skutečnost, že v polovině dubna ještě padal v Boleticích sníh. „Cvičení je zaměřeno především na zvyšování psychické a fyzické odolnosti, orientaci v terénu a na schopnost přežít v náročném prostředí pod neustálým časovým stresem. Jeho smyslem bylo i zkvalitnit rozhodovací proces prováděný pod určitým tlakem. Ty tři dny byly velice náročné.“ Cvičení sice skončilo, jeho důkladné vyhodnocování ale bude trvat minimálně další dva týdny. Řídící cvičení plukovník Luboš Bahník z Hlavního velitelství Vojenské policie byl s odvedenými výkony přesto spokojen. „Překvapilo mě, s jakou vervou a s jakým nasazením plní naši vojáci své úkoly. Jsou totiž v akci již třetí den a třetí noc. Na jejich nasazení to ale není znát. Boletice jsou pro malé jednotky Vojenské policie nesmírně vhodné zejména z důvodu členitosti terénu. Ten se podobá oblastem, ve kterých často působí naši příslušníci v zahraničních misích.“

Motivem největšího letošního cvičení Vojenské policie Hurikán 3 bylo zadržení pachatelů, kteří přepadli pancéřovaný vůz s penězi NATO

Dodávku dvou milionů eur měla zajistit soukromá bezpečnostní agentura. Pancéřované auto s finanční hotovostí se však během cesty do vojenského prostoru poblíž Slaného ztratilo. V pondělí 14. dubna 2008 ve tři hodiny nad ránem je celá záležitost nahlášena Hlavnímu velitelství Vojenské policie v Praze. Okamžitě 26

Tak nějak vypadal základní scénář největšího cvičení Vojenské policie v letošním roce Hurikán 3. „Zvolili jsme naprosto reálnou situaci, ke které by na území České republiky mohlo s velkou pravděpodobností dojít. Jsme členskou zemí NATO, a tak není žádným tajemstvím, že na našem území občas

krátkém časovém úseku v případě potřeby schopno zásahu v kterémkoliv armádním zařízení na území republiky. Operační středisko Vojenské policie sbírá informace ze všech zdrojů. Mezi spoustou nepodstatných konečně přichází ta, na kterou všichni čekají. Hledané vozidlo se podařilo objevit 27

Zdravotní kurzy v Hranicích

Text a foto: npor. Radek HAMPL

V letošním roce je 71. mechanizovaný prapor v Hranicích postaven před několik náročných úkolů, z nichž k nejvýznamnějším patří příprava vojáků k nasazení v misi ISAF v Afghánistánu a v rotě ochrany sil rychlé reakce NATO. Velmi důležité místo v sestavě každé takovéto jednotky mají vojenští řidiči, na jejichž schopnostech a dovednostech závisí zdraví i životy jejich kolegů.

Text a foto: npor. Radek HAMPL

Extrémní výcvik pro mise Aby byli tito vojáci maximálně připraveni na podmínky a situace, které mohou při nasazení nastat, zorganizoval velitel útvaru odborné školení řidičů při provozování techniky v extrémních podmínkách za dodržení zásad ekologie. Vypsané výběrové řízení na školitele vyhrála firma LIBROS z Ostravy,

28

která vojákům zabezpečuje nejen učebny s lektory, kteří mají certifikát Evropské charty bezpečnosti silničního provozu, ale především výcvikový polygon a terénní speciál pro praktická zaměstnání v řízení a vyprošťování vozidel. Vlastní školení proběhlo ve dnech 16. a 17. 4., kdy bylo vyškoleno celkem

30 řidičů vozidel Tatra 815 a stejný počet řidičů, tentokrát na vozidla UAZ 469 a LR-Arm, projde tímto školením 21. a 22. 4. 2008. Teoretická část školení byla zahájena přednáškou o konstrukci vozidla, pokračovala besedou s účastníky terénních závodů Truck Trialu a přednáškou o škodlivosti vlivů silničního provozu a jejich minimalizaci. Poté již následovala samotná praxe zahájená jízdou ve speciálně upravených vozidlech T813, se kterými se jezdí závody Truck Trialu. Následovaly jízdy vojenskými vozidly na terénním polygonu firmy, kde si řidiči za odborného vedení vyzkoušeli řízení na extrémních překážkách, zjišťovali chování vozidla v těchto situacích a nacvičovali správné reakce na ně. Součástí výcviku bylo i vyprošťování techniky zapadlé do písečného terénu a závěr praktického zaměstnání patřil soutěži na speciálně připravené terénní sekci, kde rozhodovalo její bezchybné projetí. Výcvik byl ukončen besedou se všemi účastníky školení, kde si vojáci měli možnost o svých nových pocitech a zkušenostech promluvit s odborníky z firmy LIBROS. Všichni frekventanti kurzu obdrželi certifikát o jeho absolvování.

V lednu letošního roku navázal 71. mechanizovaný prapor Hranice úzkou spolupráci se Střední zdravotnickou školou v Hranicích. To proto, že v souvislosti s úkoly, které byly před prapor postaveny, především příprava do mise ISAF v Afghánistánu, příprava roty ochrany do sil rychlé reakce NATO a vytvoření záložní roty pro síly KFOR v Kosovu, vyvstala naléhavá potřeba mít dostatek vojáků schopných poskytnout první pomoc. Nasazením vojáků do takto náročných misí se totiž výrazně zvyšuje možnost vzniku situací bezprostředně ohrožujících jejich život a zdraví. Okamžité poskytnutí odborné první pomoci potom

dává zraněným větší šanci na přežití nebo na menší zdravotní následky. Z těchto důvodů byla uzavřena smlouva mezi velením útvaru a SZŠ Hranice a počátkem roku zahájilo prvních patnáct vojáků odborný kurz vvšeobecné první pomoci. V Vojáci využívají veškeré zzázemí střední školy, její vvybavení, materiál, učebny a věnují se jim profesionální učitelé školy, které doplňují výukou vojenské první pomoci příslušníci praporního obvaziště útvaru. Na kurz poté bezprosstředně navazuje odborný vvojenský zdravotnický kurz „„BARTS for CLS“ organizzovaný Fakultou vojenského zdravotnictví Univerzity oobrany určený pro nezzdravotníky, kteří již prošli

specializovanou přípravou. Je zaměřen výhradně na poskytování první pomoci v polních podmínkách a bojových situacích. V současné době byl již ukončen první běh kurzu všeobecné první pomoci a jeho absolventi obdrželi certifikáty o jeho absolvování. Podle jejich vlastního hodnocení je pro ně tato příprava obrovským přínosem, neboť nyní jsou schopni zasáhnout při nejrůznějších situacích, kdy dochází k ohrožení života a zdraví a především jsou na tyto situace připraveni i psychicky. V dubnu začal již druhý běh kurzu, kapacita patnácti míst je opět plně využita. Předpokládáme, že spolupráce se zdravotní školou bude dlouhodobá a naším cílem je vycvičit maximální množství vojáků tak, aby i do nejmenších skupin, které budou plnit vojenské úkoly, mohl být zařazen vyškolený voják schopný v případě potřeby ostatním odborně pomoci. 29

Sdružení leteckých nadšenců chce vrátit slavnou stíhačku na oblohu

Stíhací letoun MiG-15 patří bezesporu mezi nejznámější a také nejrozšířenější vojenské stroje všech dob. Více než tři tisíce se jich vyrobily také v Československu. Žádný z nich se však u nás nedochoval v letuschopném stavu. Proto vznikl projekt na zprovoznění jednoho letounu ze sbírek Vojenského historického ústavu. Na jeho konci by legendární patnáctka opět mohla brázdit české nebe.

Bude znovu

30

čísla 2512. Vyroben byl v továrně Aero Vodochody v roce 1959 a od té doby sloužil u řady leteckých útvarů československé armády, a to až do roku 1982. Posléze skončil v depozitáři kbelského muzea. Pokud ale půjde vše dobře, bude za pár let znovu létat. Myšlenka na opětovné zprovoznění letounu MiG-15 vznikla mezi členy občanského sdružení „Heritage of Flying Legends“, které se již od roku 2001 snaží udržovat a provozovat několik historických strojů. „Jakousi odnoží tohoto sdružení je náš ‚Czech Jet Team‛, v ně němž se zaměřujeme pouze nna proudová letadla,“ říká jede jeden ze členů Pavel Píchal. M Mohlo by se zdát, že si tito lidé vytkli nedosažitelný cíl. Vždyť proudová letecká technika tec patří mezi nejsložitější žitě systémy a navíc ani prá právní normy upravující let letecký provoz v České re republice nepočítaly s tím, že by mohl s vojenskými le letadly létat někdo jiný než vojáci. vo Úspěchy se přesto

hovoří o zhruba pěti až šesti milionech korun potřebných k renovaci letounu. „Heritage of Flying Legends“ je však neziskovou organizací, a tak bude jejich obstarání dalším složitým úkolem. Část prostředků lze získat z veřejné sbírky. Již dnes řada lidí na MiG-15 přispívá, a to jak finančně, tak třeba tím, že věnují různé součástky, které mají uložené doma. Velkou část však budou muset členové sdružení zřejmě zaplatit z vlastních peněz. „Pochopitelně bychom byli rádi za nějakého významnějšího sponzora, ale na druhou stranu si uvědomujeme, že náš koníček je pro většinu lidí okrajovou záležitostí. Navíc chceme, aby patnáctka létala v původním zbarvení, a tak případným zájemcům nemůžeme ani nabídnout, že bychom stroj opatřili logem sponzora,“ dodává člen sdružení. Samotná rekonstrukce by se měla provádět také v hangárech v Líních. Sdružení je již dnes v kontaktu s řadou bývalých leteckých mechaniků, kteří na patnáctkách sloužili a mají tak cenné zkušenosti. Vesměs jde ale již o lidi v důchodovém věku, kteří by na letounu pracovali ve svém volném čase. Poněkud

kus i v zahraničí, ale všude jsme naráželi na licenční modifikované varianty. Nakonec jsme objevili velice zachovalou patnáctku přímo ve Kbelích. Výhodou bylo i to, že šlo o dvoumístnou cvičnou verzi. Díky tomu bude možné občas někoho v letadle svézt,“ říká Pavel Píchal. Po několika jednáních se podařilo pro nápad získat i vedení Vojenského historického ústavu, který MiG-15 UTI zapůjčil s tím, že bude nejprve důkladně prohlédnut a teprve na základě takzvané nálezové zprávy se rozhodne o jeho případném uvedení do provozu.

použít původní motor RD-45, jelikož k němu neexistuje žádná dokumentace. V Leteckému muzeu ve Kbelích ale mají ještě jeden totožný motor, který je zcela nový, nikdy nepoužitý a je dobře uložen. Ve spolupráci s odbornou firmou bychom jej mohli do letounu instalovat. Navíc víme o dalších dvou použitelných motorech, které se nacházejí na území Polska,“ vyjmenovává Pavel Píchal. V Polsku by se pak nechal znovu zasklít také překryt pilotní kabiny. Důležitou otázkou je samozřejmě i financování celého projektu. Odhady

jiná situace je u letců. Z bývalých pilotů MiGu-15 dnes již nikdo nesplňuje podmínky pro létání. Proto bude nutné jednoho ze současných pilotů „Czech Jet Teamu“ přeškolit ve Spojených státech, kde patnáctek létá více. Po získání instruktorského oprávnění by pak bylo možné přeškolit další piloty v Čechách. Každopádně i létající personál se na provozu historických letadel podílí ve svém osobním volnu. Bez velkého nadšení pro věc a obětování spousty času by se ale podobný projekt nikdy nemohl uskutečnit.

MiG-15 Ruský proudový stíhací letoun, vyráběný od roku 1949. V Sovětském Svazu bylo postaveno více než 8000 strojů. Dalších 3454 bylo vyrobeno v letech 1951 – 1962 v Československu, zejména ve společnosti Aero Vodochody. Licenční výroba probíhala ještě v Polsku a v Číně. V československém letectvu sloužily MiGy-15 od roku 1951. Poslední dolétaly v roce 1983, kdy byly používány v rámci ostré hotovosti proti pomalým vzdušným cílům.

Text: Tomáš SOUŠEK Foto: Jiří HOKŮV

Historických proudových vojenských letadel dnes po světě létá poměrně velké množství. Jde o stroje z mnoha zemí, vyráběné od počátku proudové éry až po dobu celkem nedávnou. Je proto s podivem, že žádný z těchto letounů po dlouhá desetiletí u nás nelétal, ačkoliv Československo v minulosti patřilo mezi přední letecké výrobce. Dokladem toho jsou mimo jiné i stovky letadel umístěných ve sbírkách Vojenského historického ústavu, konkrétně jeho Leteckého muzea v Praze-Kbelích. A právě odsud pochází MiG-15 UTI evidenčního

ozdobou mnoha leteckých dnů. Na jeho domovském letišti v Líních u Plzně se však již začalo pracovat na druhém L-39. Zkušenosti s provozem cvičných strojů umožnily vážně se zabývat myšlenkou na zprovoznění historického stíhacího letounu. „Hledali jsme vhodný

Patnáctka je v současnosti v demontovaném stavu uložená v jednom z takzvaných „úlů“ na letišti Plzeň-Líně. Podmínkou pro vypracování nálezové zprávy, kterou budou mít na starost experti z Úřadu pro civilní letectví, jsou funkční technologické přípravky. Jde o různé stojany a zvedáky, na nichž se může letadlo bezpečně rozebírat. Již nyní je ale zřejmé, že jeho stav je relativně dobrý. Členové sdružení jej přirovnávají ke stavu, v jakém byl před lety dnes letuschopný albatros. Důležitá je podle nich zejména skutečnost, že mig je kompletní, nebyl nikdy havarovaný nebo jinak mechanicky poškozen a nejsou na něm patrné známky hloubkové koroze. V leteckém muzeu byl totiž celou dobu uložen pod střechou depozitního hangáru. Podle všeho by tedy nic nemuselo rekonstrukci bránit. Podrobný seznam prací nutných pro „oživení“ stíhacího letounu sice ještě nebyl vypracován, nicméně již teď se hlavní úkoly dají odhadnout. „Pochopitelně bude nutné kompletně vyměnit veškeré gumové komponenty, jako různé hadice a podobně. Určitě také nebudeme moci

začaly dostavovat. V roce 2004 zahájili členové „Czech Jet Teamu“ práce na projektu zprovoznění cvičného letounu L-39 Albatros. „Stroj jsme přivezli z Ruska a provedli jsme na něm kompletní generální opravu. Využili jsme přitom dokumentace a postupy jak od výrobce, tak od české armády, která albatrosy stále provozuje. Výhodou byl také dostatek zkušeného personálu,“ vzpomíná na začátky projektu Pavel Píchal. Nakonec se podařilo splnit všechny náročné požadavky, zejména ze strany Úřadu pro civilní letectví, a černý albatros je dnes

31

Text a foto: Václav KUPILÍK

Návštěva z partnerské školy

Rakovničtí potápěči slavili úspěch V druhém dubnovém týdnu se ve Vyškově konal 4. ročník potápěčské soutěže Armády České republiky. Svoji zdatnost v ní předvedli čtyři potápěči ze 154. zpr Rakovník společně s dalšími osmi příslušníky jiných vojenských útvarů a třemi žabími muži z HZS Pardubice. Tříčlenná družstva soutěžila po čtyři dny v sedmi disciplínách. Jednalo se o překážkové plavání, montáž materiálu a jeho přesun, přepravu břemene pomocí zvedacích vaků, vyproštění uvázlého kolegy „pod ledem“ a první pomoc při potápěčských nehodách a úrazech. Poslední úkol představoval odstranění závady na plynovodu během povodní, kdy se podvodní práce provádějí při nulové viditelnosti. Vyhodnocení soutěže bylo pro rakovnické vojáky radostné. Jejich družstvo ve složení nrtm. Jaroslav Hejtmánek, rtm. Jan Matl a rtm. Vladimír Demko totiž skončilo na druhém místě. Úspěch útvarových potápěčů navíc podtrhuje fakt, že jejich kolega vedl v soutěži „bronzovou“ trojici. Text a foto: prap. Alena Hrdličková

Na akademickou půdu Univerzity obrany v Brně zavítali 9. dubna účastníci italského kurzu Generálního štábu. Kurz na Instituto Superiore di Stato Maggiore Interforze v Římě absolvují důstojníci nejenom z Itálie, ale i Francie, Maroka, Nigérie, Libanonu, Venezuely, Rumunska a Spojených států. Šedesát frekventantů zahraničního kurzu Generálního štábu v čele se zástupcem velitele uvedené školy plk. Pietro Mazzagattim uvítal plk. gšt. Jiří Hanus z Ústavu operačně-taktických studií UO. Tiskový mluvčí UO pplk. Vladimír Šidla zahraničním hostům prezentoval historii, současnost a plány Univerzity obrany. V další části prezentace vystoupil pplk. Jan Reis, který účastníkům kurzu Generálního štábu z Itálie přiblížil zaměření a činnost partnerského Ústavu operačně-taktických studií poskytujícího kariérní vzdělávání vojenským profesionálům české armády. Nastínil rovněž integraci Ústavu operačně-taktických studií s Ústavem strategických studií ve druhé polovině letošního roku v nově vznikající Ústav strategických a obranných studií UO. Text a foto: Mgr. Zdeňka DUBOVÁ

O pohár náčelníka VP v sálové kopané Začátkem dubna se v Olomouci konal tradiční přebor náčelníka Vojenské policie v sálové kopané. O pohár bojovalo družstvo z Velitelství ochranné sslužby Vojenské policie Praha, obhájce loňského vítězství, s družstvy z velittelství Vojenské policie Olomouc, Stará Boleslav a Tábor. Zahajovací den turnaje se nesl ve znamení favorita – družstvo Prahy pottvrdilo, že tituly z předchozích dvou ročníků si opravdu zaslouží. Pozadu sse skvělým skórem ovšem nezůstalo ani družstvo ze Staré Boleslavi. Z Závěrečná hra prvního dne byla takřka považována za „předčasné finále“ mezi VelVP Stará Boleslav a VelOsl Praha. První zápas druhého dne však přinesl překvapivé vystřízlivění, kdy hráči Olomouce porazili družstvo Prahy a tím zamíchali zamíchal pořadím doposud celkem jednoznačného průběhu turnaje. Celkové vítězství nakonec získali domácí z VelVP Olomouc před družstvem VelOsl Praha. Text: prap. Šárka ONDŘEJOVÁ, foto: prap. Andrea VYPLELOVÁ

32

Vojenská lázeňská léčebna Jeseník poskytuje pro pojištěnce Vojenské zdravotní pojišťovny v letních měsících prázdninové ozdravné léčebné pobyty dětí ve věku od 6 do 12 let. Jsou zaměřeny na léčbu a prevenci dechových a kožních onemocnění.

Prázdninové léčebné pobyty pro děti ve VLL Jeseník Léčba se provádí na základě lékařského kého návrhu na lázně, který vypisuje dětský lékař, v některých případech na doporučení alergologa, pneumologa nebo kožního lékaře. Tento návrh je schvalován revizním lékařem pobočky Vojenské zdravotní pojišťovny a poté je zaslán do jesenické léčebny. Léčebné pobyty jsou 21denní s procedurami v průběhu celého dne. Po příjezdu do léčebny přijde na řadu nejprve vstupní pohovor s rodiči, při kterém se lékař seznamuje s aktuálním stavem dítěte, jeho návyky, zvláštnostmi režimovými, stravovacími i léčebnými. Pak následuje podrobná vstupní lékařská prohlídka. Na základě zhodnocení zdravotního stavu se naordinují odpovídající procedury. Děti jsou ubytovány v budově Silesia, přímo v areálu léčebny, ve dvou a třílůžkových pokojích. Děti absolvují procedury za dohledu zdravotnických pracovníků. Jsou to perličkové koupele se suchým zábalem, přísadové koupele, většinou bylinné, plavání v bazénu, inhalace s přísadou Vincentky, biolampa, rehabilitační cvičení individuální a skupinové, (dechová gymnastika, cílené cvičení na posílení pohybového aparátu), řízené terénní vycházky pod dohledem zdravotního personálu, které výrazně přispívají k otužování

(chůze v pramenité vodě v brouzdališti) a ke zlepšení fyzické kondice dětí. Efekt léčby v klimatických podmínkách Jeseníků je podle primáře a ředitele léčebny Jána Capka u všech malých pacientů víc než pozitivní: „U většiny dětí s postižením dýchacích cest dochází ke zlepšení dechových funkcí a ke zlepšení dynamiky hrudní stěny, což potvrzují spirometrická vyšetření i objektivní poslechové nálezy na plicích. Ke zlepšení dochází také u pacientů s atopickým ekzémem. To v konečném důsledku vede ke snížení počtu zameškaných hodin při vyučování i ke snížení dávkování léků.“

Doposud veškeré náklady na léčbu plně hradila pojišťovna. Od 1. ledna 2008 vstoupila v platnost novelizace zákona č. 48/1997 Sb., kterou se stanovuje úhrada regulačního poplatku ve výši 60 Kč u všech pacientů za každý den pobytu, ve kterém byla poskytována komplexní lázeňská léčba nebo ústavní péče v dětských odborných léčebnách a v ozdravovnách. Bližší podrobnosti zájemcům rádi poskytnou přímo ve Vojenské lázeňské léčebně Jeseník-Lázně na číslech: (973) 414 156, 414 111 nebo na e-mailové adrese: [email protected]

Denní režim: 07.00 – 07.45 07.45 – 08.15 08.15 – 11.00 11.00 – 12.00 12.00 – 12.45 do 14.30 14.30 – 15.00 15.00 – 17.00 17.00 – 17.30 17.30 –19.00 19.00 – 19.30 19.30 – 21.00

budíček, ranní hygiena, výdej léků snídaně léčebné procedury (9.30 – 10.15 svačina) individuální program s dětmi oběd polední léky, odpolední klid svačina výchovná činnost, klimatoterapie, bazén, sportovní hry večeře I., večerní léky sportovní hry, klimatoterapie, studium, herna večeře II. večerní hygiena, večerka 33

Boj za záchranu pokračuje

Text a foto: Vladimír MAREK

Bude tomu již šest let, co povodňová vlna na budově karlínské Invalidovny překročila značku stoleté vody a stoupala dál. Nemilosrdně ničila vše, co jí stálo v cestě. Mimo jiné i regály s dokumenty Vojenského historického archivu nacházející se v přízemí této budovy. Když po několika týdnech voda opadla, ukázal se skutečný rozsah vzniklé škody. Povodeň celkem zaplavila dvacet šest tisíc archivních kartonů a osmnáct set knih z fondů a sbírek po roce 1945. Devět tisíc kartonů bylo nenávratně zničeno. Prakticky okamžitě začal boj za záchranu zbývajících. Během září a října 2002 zaměstnanci archivu 34

svépomocně vysušili přímo v prostorách Invalidovny šest set kartonů archiválií. Jednalo se o sbírku československých vojenských předpisů a služebních pomůcek, kartotéku vojenských zajateckých táborů a padlých v domácím odboji. Na jaře následujícího roku se jim pak podařilo svépomocně vysušit dalších osmnáct set zamražených archiválií. Ušetřilo se tak kolem čtyř milionů korun. Mezi práce vykonané zaměstnanci archivu je potřeba ještě započítat vynesení zatopených dokumentů, jejich popsání, zabalení a následné zamražení. Jednalo se o 176 mrazírenských paletových klecí, každá o objemu zhruba dvou kubických metrů. V kladenských mrazírnách bylo navíc potřeba zamražené archiválie rozdělit do několika celků. Záchranu dokumentů přitom komplikovala skutečnost, že celá záležitost se řešila systémově u všech archivů najednou. Úřad vlády vypsal veřejnou obchodní soutěž na vysušení, rozmrazení a předání k dezinfekci povodněmi

zasažených archiválií až v srpnu roku 2003. Samotné výběrové řízení se protáhlo, a tak o vítězi bylo rozhodnuto až v březnu 2005. Stala se jím firma BELFOR Czechia, spol. s r. o. Ještě téhož roku bylo vysušeno prvních pět palet šetrnější vakuovou metodou. V následujícím roce to pak bylo dalších 25 palet vakuovou metodou a 35 horkovzdušnou technologií.

Poslední kamion s vysušenými dokumenty zatopenými při povodních dorazil do Vojenského ústředního archivu koncem února 2008 „Limitujícím Limitujícím fakt faktorem byly kapacity, a tak jsme si muse museli stanovit určité priority. Přednostně bbyla vysušena dokumentace bývalých vojenských v justičních orgánů a vojenský vojenských věznic, o kterou byl největší zájem zájem,“ vysvětluje ředitel Vojenského historic historického archivu Julius Baláž. „Identifikace trestních spisů a rozsudků, jejich opatření novým přířezem, označení a uložení do kartonů nebylo právě snadné. Naši lidé se museli totiž doslova prokousat zapáchajícími dokumenty. Paradoxně také stoupl počet kartonů, archivní materiál totiž po vysušení zvětšil svůj objem.“ Kromě toho bylo potřeba provést revizi všech vysušených i nepoškozených soudních spisů a rozsudků, přebalení nezaplavených archiválií a vytvoření jednotného popisu na kartony. Jejich seřazení bylo nezbytné udělat podle jednotlivých věznic a ročníků soudů tak, aby byly co nejpřehlednější a usnadnily vyhledávání i bez rejstříku. Z hlediska poškození archiválií dopadly nejhůře rejstříky. V době povodní totiž pro snadnější manipulaci nebyly zařazeny do kartonů. Problematické bylo i jejich popsání modrým a červeným inkoustem, který voda v některých případech zcela odstranila. Rejstříky postupně rekonstruuje konzervátorská dílna Vojenského ústředního archivu. Navíc z identifikovaných spisů a rozsudků vznikla digitální databáze.

„ Povodně v roce 2002 zaplavily ve VHA dvacet šest tisíc kartonů s dokumenty a osmnáct set knih. „ Vysoušení poškozeného sbírkového materiálu bylo dokončeno 29. února 2008. „ V současné době pokračuje identifikování, roztřídění a nové uložení badatelsky velmi žádaného jednotného fondu MNO z let 1945 až 1950.

Pokud jde o vlastní spisový materiál, byly vzhledem k vyšší kvalitě použitého papíru v nejlepším stavu rozsudky. A to i díky pevnému stažení v přířezech, do kterých pronikala voda menší intenzitou. Osmdesát procent soudních spisů a rozsudků bylo bez větších potíží použitelných. Pro rekonstrukci zbývajících spisů přicházela v úvahu pouze fixace zachovaného textu. Hlubší rekonstrukční zásah nebyl v tomto případě možný, porušila by se totiž autenticita spisu. Po zpřístupnění výše uvedené dokumentace v březnu roku 2007 se úsilí pracovníků archivu zaměřilo na identifikaci, uspořádání a rekonstrukci vysušených archiválií badatelsky velmi žádaného jednotného fondu MNO z let 1945 až 1950. Na rozdíl od identifikace justiční dokumentace byl tento proces značně obtížný a tím i pomalý. V nejhorším stavu jsou fotografie a texty psané inkoustem. V knihařské dílně Vojenského ústředního archivu zrestaurovali sto deset vojenských předpisů ze čtyřicátých a padesátých let minulého století, které se dochovaly pouze v jednom exempláři. Do konce loňského roku se podařilo identifikovat, uložit a částečně roztřídit necelou čtvrtinu ze 4500 zaplavených kartonů. Archiv by se s tímto úkolem měl vypořádat do konce roku 2009. Potom budou následovat práce na rekonstrukci a zpřístupnění ostatních historických fondů, dokumentaci zrušených útvarů a zařízení armády a nakonec by se měla dostat na řadu dokumentace společenských organizací útvarů. V tomto případě se ale musí rozhodnout, nakolik by bylo ekonomicky únosné restaurování těchto archiválií. Celkově je tato etapa odhadována na deset let. Po skončení kompletace spisů se počítá, alespoň v případě nejvíce frekventovaných archiválií, s odstraněním silného zápachu s použitím procesu ionizace. V roce 2007 se podařilo také dokončit databázi osob vězněných ve vojenských věznicích v letech 1945 až 1952. Databáze obsahuje 19 194 záznamů. V současné době se pracuje

na uspořádání kartotéky německých vojenských zajatců v Československu. Kartotéční lístky se v době po vysušení, které zajišťovali pracovníci Vojenského ústředního archivu, nacházely v 136 kartonech. Bez uspořádání by tato sbírka měla pouze minimální vypovídající hodnotu. Vzhledem k dotazům nejen ze Spolkové republiky Německo vytvoří pracovníci archivu i v tomto případě databázi. Poslední kamion s vysušeným materiálem dorazil do Vojenského ústředního archivu 29. února 2008. Proces vysoušení zatopených archiválií se podařilo úspěšně dokončit. Podle ředitele Vojenského historického archivu Julia Baláže ale ještě ani zdaleka není definitivně vyhráno. „Archivní materiály jsou sice vysušeny, mají v současné době zhruba jen sedm procent vlhkosti. Vrátily se však do nevhodného prostředí Invalidovny, kde vlhkost vzduchu dosahuje až šedesáti pěti procent. Pokud se v dohledné době nepodaří najít prostředky na rekonstrukci nových archivních prostor, může to významně poškodit naše fondy.“

35

(Ne)zájem (Ne)zájem o službu v armádě Text: Pavel LANG s využitím www.army.cz Ilustrační foto: archiv Ředitelství personální podpory

Čtyři tisíce pět set sedmdesát – tolik nových vojáků z povolání bylo přímým náborem za poslední tři roky získáno do Armády České republiky. V letošním roce má být povoláno do služebního poměru dalších 1150 profesionálů. Přes klesající zájem veřejnosti o službu v armádě se rekrutační cíle daří plnit.

Ředitelství personální podpory zahájilo druhou fázi náborové kampaně, která má zvýšit zájem o profesi vojáka z povolání „Nástupní termín duben? Máme splněno,“ konstatuje náčelník oddělení pro výběr personálu Praha podplukovník Oldřich Fišar a vzápětí dodává, že společně s kolegy v Olomouci vydali 220 rozhodnutí o povolání uchazeče do služebního poměru. Ti, po jeho převzetí

36

na příslušném krajském vojenském velitelství, nastoupili k vykonání šestiměsíční přípravné služby k Výcvikové základně ve Vyškově. „Rekrutování“ do armády představuje cílené a trpělivé působení všech zainteresovaných součástí. Z dostupných čísel

vyplývá, že za poslední tři roky projevilo náklonnost o službu v AČR bezmála třicet šest tisíc zájemců. Vojenský stejnokroj obléklo 4570 profesionálů. Na již vzpomínaný úbytek zájmu Ředitelství personální podpory (ŘePP) zareagovalo intenzivní náborovou kampaní. Nedávno zahájilo její další fázi. „První fáze kampaně, která komunikovala výzvu k rozhodnutí stát se vojákem z povolání, se uskutečnila v březnu letošního roku. Na plakátech, letácích a upoutávkách uváděla dva hlavní informační zdroje pro uchazeče o službu v ozbrojených silách,“ říká major Roman Mucha z odboru náboru ŘePP a popisuje realitu: „Během kampaně se denně na personální poradenské lince informovalo o podmínkách přijetí do armády zhruba šedesát zájemců, což je dvaapůlkrát více, než je běžný provoz linky. Webové stránky www.novakariera.cz navštívilo devět a půl tisíce zájemců, což je bezmála pětinásobek standardního denního stavu. V současné době náborová kampaň pokračuje

druhou fází, a to zveřejňováním inzerátů na konkrétní nabízené pozice na webových stránkách www.prace.cz.“ Výběrem pražského pracoviště Ředitelství personální podpory neprojde zhruba každý třetí uchazeč o službu profesionálního vojáka. Prvním „sítem“ je lékařské vyšetření v Ústřední vojenské nemocnici Praha. „Zdravotní způsobilost je nemalý problém. Občas se stane, že z deseti uchazečů odpovídá požadavkům armády pouze jeden. Pokud uchazeč nesplňuje stanovená kritéria,

„ Prvním krokem k profesi vojáka z povolání je návštěva zájemce na oddělení náboru krajského vojenského velitelství podle místa bydliště nebo informace na bezplatné personální poradenské lince 800 154 445 či na www.novakariera.cz. „ Poslední zastávkou na cestě ke kariéře profesionálního vojáka je oddělení pro výběr personálu, a to v Praze a v Olomouci, kde je posuzována zdravotní, fyzická a psychická způsobilost uchazečů a proveden motivační a profesní pohovor. „ V letech 2005 až 2007 projevilo zájem o službu v Armádě ČR 35 694 zájemců, z nichž 4570 bylo povoláno do služebního poměru. Rekrutační cíl na rok 2008 je 1150 profesionálů pro přímý nábor.

je z další části výběru vyřazen,“ říká pplk. Fišar. Další testovací část prověřuje fyzickou kondici uchazečů. V reálu se jedná o lehy-sedy, shyby (pro muže) nebo výdrž ve shybu (pro ženy), skok daleký z místa odrazem snožmo, hluboký předklon v sedu a sálový test W 170 (14 minut jízdy na rotopedu). Praxe ukazuje, že především shyby jsou pro uchazeče doslova černou můrou. Čtyři (ve věkové kategorii do 30 let), respektive tři shyby (nad 30 let), představují obrovskou překážku na jejich cestě ke kariéře profesionálního vojáka. Na druhou stranu, při výběru se najde i muž, který jich zvládne třiadvacet a žena, jež vydrží ve shybu sto dvacet sekund namísto stanovených třinácti. „Nesplnění výkonových norem lze obrazně přirovnat k udělení červené karty. My však těmto neúspěšným uchazečům dáváme ještě jednu šanci. Pokud mají zájem, mohou to za dva měsíce zkusit znovu. Při intenzivnějším tréninku lze normu zvládnout,“ doplňuje náčelník oddělení pro výběr personálu Praha. Do výběru potenciálních profesionálů je zahrnuto ještě posouzení psychické způsobilosti (pohovor s psychologem, osobnostní dotazník, test rozumových a speciálních schopností) a personální a motivační pohovor. A právě poslední

jmenovaná „kategorie“ přináší nejedno zajímavé zjištění. „Finanční ohodnocení není tou prioritou, která táhne zájemce do armády. Najdou se sice jednotlivci, kteří právě kvůli výši služného výběr ukončí, ale pro většinu uchazečů není rozhodující, kde a za kolik peněz budou sloužit, ale jakou profesi v armádě budou vykonávat. Zhruba třetina spojuje svoji kariéru profesionála výlučně se zájmem o nasazení v bojových operacích,“ říká podplukovník Oldřich Fišar. Zbývá dodat, že když uchazeč úspěšně absolvoval výběr a při personálním pohovoru souhlasil se zařazením na volné systemizované místo v rámci armády i s dalšími údaji, je na něho vydáno rozhodnutí o povolání do služebního poměru. Ne ve všech případech však ke vzájemné shodě dojde. „Když armáda pro uchazeče nemá momentálně vhodnou pozici nebo dotyčný o nabízené místo neprojeví zájem, zařazujeme ho do databáze nezařazených uchazečů, a to maximálně do šesti měsíců od data podání žádosti. Změní-li se situace, uchazeče neprodleně kontaktujeme,“ upřesňuje pplk. Fišar.

37

Text: Pavel LANG Foto: Jaroslav PAJER a archiv Stanislava Spáčila

Účastník národního boje za osvobození a válečný veterán Stanislav Spáčil oslavil sté výročí narození rození

Sportovní duch a správná životospráva bývají zpravidla vodítkem k dlouhověkosti. Stanislav Spáčil má osobitý recept. Ke zmíněným hodnotám vždy přidává následující „surovinu“ – skromnost. Výsledek? Čtyřiadvacátého dubna oslavil v úžasné tělesné a duševní kondici sto let!

Mladistvý kmet

Vojín Stanislav Spáčil v roce 1928, kdy sloužil u 43. pěšího pluku v Brně.

Křenovice na Vyškovsku. V třísetleté historii obce se „stovky“ dožil doposud jediný muž, a to Stanislav Spáčil. Oslavy rozdělené na několik dějství trvaly deset dnů. V dlouhé řadě gratulantů nechyběli ani zástupci resortu obrany a časopis A report. 38

Usměvavý senior trvale odpovídá na otázku týkající se jeho svěžesti. „Celoživotní sportování. Jako malí kluci „C jsme denně běhali podél trati a závodili jsm s rychlíkem. Poté jsem cvičil v různých tělovýchovných jednotách. Věnoval jsem těl se především lehké atletice a cvičení na nářadí,“ říká S. Spáčil. Jeho nejmladší dcera Vladimíra k tomu dodává: „Tatínek dc je stále soběstačný. Každý obdivuje jeho vitalitu a kondici. Do svých osmdesáti let vit ještě pracoval. Doposud jezdí na kole, ješ ne nebojí se cestovat vlakem.“ Narodil se v Pozořicích, ale záhy se s rodiči stěhoval do Křenovic. Stanislav zde navštěvoval pět tříd obecné školy zd a školní docházku ukončil ve Vyškově absolvováním čtyř tříd státní měšťanské ab šk školy. Vyučil se elektronavíječem a této pro profesi zůstal věrný až do důchodu. V roce 1928 narukoval do tehdejšíc ších Svatoplukových kasáren v Brně-Ž -Židenicích. „Sloužil jsem u technické rot roty 43. pěšího pluku. Moje specializace byla spojařina,“ vzpomíná vojín ve výslužbě a neopomene zmínit sportovní úspěchy během dvouleté základní služby: „V roce 1929 jsem vyhrál plukovní závod. Sto metrů jsem uběhl za jedenáct vteřin, do výšky skočil sto osmdesát centimetrů. Dalšími disciplínami byly

běh na tři kilometry, skok do dálky a hod granátem.“ Po vojně odešel za prací do brněnské firmy Machala. Tady ho zastihl i začátek 2. světové války. S okupací fašistů započala jeho odbojová činnost. „V továrně, kde jsem pracoval, jsme poškodili několik transformátorů a distribuoval jsem zde zakázané tiskoviny. V té době gestapo začalo zatýkat lidi. Z problémů mi paradoxně pomohl pracovní úraz,“ říká S. Spáčil. Zraněného a v bezvědomí ho odvezli do nemocnice a umístili na samostatný pokoj. O pár hodin později však přivezli opařeného topiče z textilky, který Spáčila na lůžku vystřídal. Stanislav je přeložen na jiné oddělení, aniž by byly vyměněny cedulky s jejich jmény. V noci topič umírá. Ráno sestřičky oznamují gestapu, že Spáčil zemřel a tím mu zachraňují život. Jelikož gestapo sledovalo sabotáže v brněnských závodech, Stanislav Spáčil byl nucen uprchnout. Několik dnů se ukrýval a poté odjel do Zlína, konkrétně k firmě Baťa, kde v odbojové činnosti pokračoval. „Tam se vyráběly nejrůznější elektrosoučástky pro německý vojenský průmysl, a to především na nákladní automobily a tanky. Výjimkou nebyly ani generátory na ponorky. Se spolupracovníky

jsme prováděli sabotáže, které nebylo vidět, a tím narušovali výrobu. Například jsme natírali cívky letovací pastou, aby rychle oxidovaly, nebo nechali v peci shořet transformátory pro muniční továrnu v Poličce. Při nakládání materiálu na vagony jsme si dali záležet na jejich špatném usazení, a tudíž následném poškození. Zkraty a úniky oleje byly na denním pořádku,“ vzpomíná S. Spáčil. Kromě destrukčních prací ve fabrice organizoval finanční sbírky pro rodiny, kterým válka přinesla největší útrapy. „Z vybraných peněz jsme jim kupovali především potraviny,“ upřesňuje a záronebezpečveň připouští, že šlo o velice ne nou činnost, která byla fašisty ttrestána nepřemýšsmrtí. „V té chvíli jsme o tom nep pomoct,“ leli, vždyť těm lidem bylo třeba p říká rozhodně. brněnské firmy Po válce se vrátil do brněnsk Machala, následně pracoval v Zetoru a ve zlínském Svitu. Na přelomu padesátých a šedesátých let působil ve výzkumném ústavu elektrických točivých strojů jako mistr a kontrolor navijárny. Osm roků učil na elektrotechnické průmyslové škole. Do starobního důchodu odešel v roce 1972. Pro úplnost zbývá dodat, že se v roce 1936 oženil a s manželkou Miladou (g 1992) společně vychovali čtyři dcery – Jarmilu, Miroslavu, Stanislavu a Vladimíru. Jako ostatním druhoválečným veteránům je i Stanislavu Spáčilovi nablízku

Snímek zachycuje vojáky tehdejší technické roty (S. Spáčil stojící první vlevo).

V roce 1929 vyhrál voj. S. Spáčil sportovní plukovní závod.

terénní pracovník z příslušného krajského vojenského velitelství (KVV Brno). „Terénní pracovník Karel Čvančara mě navštívil už třikrát. Snaží se mi vyjít vstříc, ale já už nic nepotřebuji. Důchod mám slušný, dcery se o mě vzorně starají. Hlavně aby mi to zdravíčko ještě nějaký ten rok vydrželo,“ říká senior.

Stanislav Spáčil s nejmladší dcerou Vladimírou...

„Pan Spáčil je velice skromný člověk. Kromě základních informací o jeho nárocích jsem mu byl nápomocen při vyřizování žádosti k vydání osvědčení podle zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech. Moc si ho vážím. Je to vzácný člověk,“ říká „jeho“ terénní pracovník.

... a s terénním pracovníkem Karlem Čvančarou

39

Vojákem na „vedlejšák“

plážích. Podařilo se nám poškodit na plážích strategický most, několik dnů nemohly jezdit vlaky. vlaky Po celé tři dny jsme na sebe wehrmachtu,“ dodává poutali jednotky jed Leo Žalio. Ani po osvobození jižní Francie si partyzánsk partyzánský oddíl příliš klidu neužil. Českoslov Československý vojenský atašé v Paříži

Po válce se Leo vrátil do Československa. Namísto civilu ho ale ještě čekalo nasazení proti Banderovcům. Jeho jednotka působila na Slovensku v okolí Humenného. Většinou jezdil s autem, vozil pohonné hmoty, případně rozvážel vojáky při jednotlivých bojových akcích.

Podle podkladů Post Bellum připravil: Vladimír MAREK Foto: Post Bellum

postupovali dál. Pak ale někdo nařídil, že se musíme vrátit a pořádně prověřit, o koho se vlastně jedná. Okop byl ale již opuštěný. Považoval jsem to za naše štěstí, ta jednotka byla příliš silná a navíc v dobrém postavení. Určitě by nás rozstřílela.“ V roce 1946 Leo Žalio definitivně opustil armádu. Odstěhoval se do Heřmanovy Huti a vrátil se ke své původní profesi skláře. Té se pak věnoval zbytek života.

Rodiče Lea Žalia žili původně v Čechách. Počátkem dvacátých let minulého století je oslovili společně s dalšími rodinami sklářů náboráři, zda by nechtěli jít za prací do městečka Vianne v jihozápadní Francii. Jeden Čech tam totiž zakládal sklárnu.

Leo Žalio působil během druhé světové války mezi francouzskými partyzány, později byl příslušníkem Čs. samostatné obrněné brigády

BOJOVNÍCI TALITĚ PROTI TO Leo se narodil 23. října 1923 již ve Francii. „Na dětství vzpomínám jen v dobrém. Matka sice zemřela krátce po mém narození, žili jsme jen s otcem a bratrem, ale celkem se nám dařilo, byla to pěkná doba,“ vzpomínal před časem Leo Žalio. „Chodil jsem do francouzské školy. Později, někdy kolem roku 1937, vznikla také česká. Fungovala ale jenom krátce, po propuknutí války byla zrušena.“ S příchodem Hitlera k moci se ale začalo zhoršovat ovzduší v celé Evropě. Přes jižní Francii utíkalo v době občanské války hodně Španělů. Celá rodina Žaliových jim tehdy pomáhala. V okamžiku, kdy se dal na pochod německý wehrmacht, začalo být ale ještě hůře. Vianne 40

sice zůstalo neobsazené v tzv. svobodné zóně, židovský majitel sklárny ale přesto musel emigrovat do Švýcarska. Práce v podniku se definitivně zastavila. Lidé jezdili za výdělkem do okolí. Nejvíce jich našlo práci v lese při těžbě dřeva. Leovi navíc hrozilo, že bude odveden na nucené práce do Německa. Zachránila ho skutečnost, že se narodil ve Francii. V té době začal přemýšlet o odboji. V kraji vznikl partyzánský oddíl, do něhož se zapojil jeden z jeho spolužáků. Leo ho potkal jednou večer, když se potají snažil dostat ke svým rodičům. Dali se do řeči a z rozhovoru vyplynulo, zda by se i Leo nechtěl zapojit do odboje. Spolužák slíbil, že to zkusí zařídit u velitele. Za dva dny si pro něho partyzáni přijeli. „Oddíl měl dvě družstva, celkem se jednalo asi o třicet lidí. Většinou to byla mládež plná nadšení a ochoty bojovat,“ vyprávěl Leo Žalio. „Zapojovali jsme se do diverzních akcí. Často ale na nás Němci zle dotírali. Jednou v noci nás obklíčili a čekali na posilu.

Jenomže náš kuchař dostal bolení břicha, musel se vzdálit a přitom narazil na Němce. Udělal poplach a už to začalo lítat. Rozprchli jsme se do všech stran. Několik dnů trvalo, než jsme se dali opět dohromady.“ Leo měl na starost evidenci a údržbu zbraní. Oddíl byl vyzbrojen anglickými samopaly Sten Gun a lehkými kulomety. Z Velké Británie je zásobovali na padácích. Mnohem více zbraní ale dostávaly oddíly podléhající velení generála de Gaulla. Partyzánská jednotka, ve které bojoval Žalio, však patřila do odboje FTP. Velitel ale prý většinou zjistil termín shozu zbraní a pak již jen zbývalo dostat se na určené místo dřív než ostatní a kontejnery sebrat. „Aktivita oddílu vyvrcholila v červnu roku 1944 během vylodění Spojenců v Normandii. Naším úkolem bylo zadržet na osmačtyřicet hodin německé jednotky dislokované v kraji. Jednalo se o to, aby v první fázi vylodění nemohly zasáhnout přímo proti invazním skupinám

„ Leo Žalio se sice narodil ve Francii, přesto se ale dobrovolně přihlásil do Československé samostatné obrněné brigády. „ Kromě bojů u Dunkerque se účastnil nasazení proti Banderovcům. „ Pocházel ze sklářské rodiny a k této profesi se také po válce vrátil.

vyslal své spolupracovníky do míst osídlených Čechy. Jejich úkolem byl nábor pro Čs. samostatnou obrněnou brigádu. „Do Velké Británie se mnou odjíždělo hodně lidí z našeho oddílu, tam nás ale rozdělili podle jednotlivých jednotek a odborností. Během dvou měsíců jsme byli přezbrojeni a dostali výcvik. Nejvíce ze všeho mně vadilo, že nám veleli poddůstojníci z vládního vojska, kteří ještě nedávno sloužili fašistům,“ posteskl si Leo Žalio. V Británii se dostal do motopraporu, sloužil v rotě doprovodných zbraní. Společně s dalšími příslušníky brigády se podílel na obléhání francouzského přístavu Dunkerque. Nejdříve dělal nabíječe děla, později absolvoval kurz pro řidiče a už jen jezdil. U Dunkerque střežili určitý úsek, na němž byla velká fabrika. Kromě několika útoků, ve kterých přišli o poměrně hodně vojáků, se většinou vedly pouze poziční boje. Ostřelovali německá postavení z děl. Vždy týden byli v přední linii a týden pak v zázemí. Stahovali je do Belgie. V době volna chodili i na tancovačky. Čeští vojáci se zde prý těšili velké oblibě, a to nejen u belgických děvčat.

„Jednou dostalo velitelství informaci, že se někde poblíž objevila neznámá jednotka. Okamžitě vyhlásili poplach a vyrazili jsme. Náš prapor se rozvinul a postupoval kopcovitým terénem. V blízkosti hranic jsme narazili na okop obsazený vojáky. Mezi střelci stál každých deset metrů chlap s kulometem. Podle stejnokrojů se nedalo poznat, o koho se jedná. V té době měly jednotky různé uniformy, hodně se využíval kořistní materiál. Mysleli jsme si, že to jsou už Poláci, a tak jsme 41

PO ČECHÁCH VOJENSKÝ

CH

Proměny zámku, města a posádky Text: Josef GAJDA Foto: Jiří HOKŮV

Mohutný jindřichohradecký areál státního hradu a zámku je dominantou i symbolem města. Nejstarší písemná zpráva o něm pochází z roku 1220. Než vstoupíme, smekněme klobouk. Už v gotických časech představoval hrad postavený na ruinách staršího knížecího sídla stavebně hodnotný komplex, který široko daleko neměl sobě rovného. Před našima očima stojí dnes rozlehlá, úctyhodná stavba. Zahrnuje na tři sta dvacet místností, k jejichž otevření se používá kolem pěti set klíčů, za dveřmi nás čeká sedm tisíc uměleckých předmětů a stejný počet knih, bohatý sbírkový fond dokumentuje přes tisíc kusů vystavených obrazů, nábytku, porcelánu a dalších uměleckých předmětů. Po Pražském hradě a Českém Krumlově je zámecký komplex v Jindřichově Hradci třetím nejrozsáhlejším v zemi. Být ve městě a nenavštívit alespoň některou z jeho prohlídkových tras nelze. Není divu, že se kolem velkého hradu a zámku děly „velké věci“. Mezi zdmi tohoto skvostu se střídaly generace tří předních šlechtických rodů. Vítkovci – páni z Hradce (1220 – 1604), pokropili do té doby téměř neobydlené, rozlehlé pohraniční léno živou vodou. Přivedli 42

sem kolonisty, vzkřísili hospodářské, politické i kulturní dění a první z nich měl samozřejmě tu čest a dal hradu i městu na věčné časy své jméno. Pomyslný štafetový kolík správy převzal nejdříve rod Slavatů (1604 –1693) vystřídaný po necelých sto letech rodem Černínů z Chudenic (1693 – 1945). V zámku děděném od jednoho majitele k druhému, nikdy nezadluženém a neprodaném, se přesvědčíte, že i drobné věci skrývají velké příběhy.

klavír, postel postel, v níž spal Je tu Mozartův klavír Napoleon, vzácná číše, kterou si Evžen Černín přivezl v roce 1896 z korunovace cara Mikuláše II., tedy jeden z těch pohárků, o něž se strhla děsivá bitka, při které bylo ušlapáno několik lidí. Románsko-gotická část areálu obsahuje jedinečné stavební detaily a jednu z nejcennějších památek našeho raně gotického nástěnného malířství z roku 1338, ztvárňující legendu o sv. Jiří. Z konce 15. století pochází nejzachovalejší a dosud funkční kuchyňský prostor, tzv. černá kuchyně, jedním z nejzajímavějších objektů evropské renesance je půvabný, toskánskými architekty vybudovaný hudební rondel. Velká rezonanční váza zakrývající otvor uprostřed podlahy sloužila jako ozvučnice, z místnosti pod sálem ji rozeznívala kapela složená z personálu, jejíž melodie zesílené vázou se jemně rozlévaly do uší naslouchajících hostů. Pro hudbymilovné návštěvníky rondelu šlo nepochybně o výjimečný zážitek. Po určité době se prý rondel proměnil ve sklad zvěřiny, dokonce byl kozím chlívkem, ale tomu by dnes sotvakdo věřil. Jindřich I., pán z Hradce, nejstarší z pěti synů Vítka z Prčice, otce – zakladatele, žil v době, kdy se Vítkovci vyrovnali mocným Rožmberkům.

Na vrcholu moci sahal majetek jindřichohradeckých feudálů od Hluboké nad Vltavou až k Telči. Roku 1483 přidal král Vladislav II. svým privilegiem k erbu dva zlaté lvy držící původní růži a iniciálu W s korunkou. Tento znak má jihočeské město dodnes. Stejně tak má farní kostel z druhé poloviny 14. století, zajímavé trojúhelníkové náměstí zčásti obestavěné renesančními atikovými domy a podobně jako před staletími se panoráma více než tříhektarového jindřichohradeckého hradu a zámku romanticky odráží ve vodách Vajgaru (netypický rybník, bez umělé hráze, poprvé zmiňovaný v roce 1399, získal svůj nynější název údajně koncem 17. století zkomoleninou z německého slova Weiher – rybník, jezírko). Město ležící na patnáctém poledníku se však může pochlubit nejen architekturou, v níž jsou zastoupeny všechny hlavní stavebně historické slohy, ale i mnoha dalšími pamětihodnostmi a zajímavostmi. Jindřichohradecké noviny z roku 1495 jsou například nejstaršími ručně psanými novinami v českém jazyce. Panský pivovar, stavbu z roku 1580, si v třicátých letech 19. století pronajal pan Bedřich Smetana, jehož synek tu zkomponoval své první dílko – Kvapík D dur. Proslulým exponátem zdejšího muzea je největší mechanický betlém na světě, stavěný punčochářským mistrem Tomášem Krýzou (1838 – 1918) více než šedesát let. Výjimečná je

rovněž expozice zbraní a ručně malovaných terčů městského ostrostřeleckého sboru. A že je území města prostorem ekologicky zajímavým a čistým, prokázal v listopadu minulého roku dokončený průzkum přírodní památky Pískovna na vojenském cvičišti za hřbitovem. Můžete zde podobně jako odborníci objevit řadu vzácných druhů rostlin, kolonii břehule říční (ptáka příbuzného vlaštovkám, který si vyhrabává nory do písčitých stěn), zahlédnout ostříže lesního, který sem právě na lov břehulí zalétá, několik druhů obojživelníků i žábronožku letní, drobného, kriticky ohroženého korýše žijícího kupodivu třeba v kalužích rozježděných vojenskou technikou. Válečné události zasahující zemi se městu pochopitelně nevyhýbaly a jeho vzmach vždy srážely a zastavovaly. Není na tom nic podivného, když zde na sklonku 19. století nacházejí vojska trvalý azyl. Novodobé dějiny soužití Jindřichova Hradce a „eráru“ se začínají psát v roce 1882, kdy jsou postaveny Nové městské kasárny, do nichž se stěhují jednotky jezdectva a pěchoty. Běh života města, jeho obyvatel, a tedy i stálé vojenské posádky, která k němu od té doby trvale patří, jsou teď úzce propojeny. Třináct let nato jsou vystavěny další, tzv. Městské zeměbranecké kasárny. V létě roku 1914, ještě před mobilizací Rakouska-Uherska, hostí Jindřichův Hradec části pěšího pluku 75, dragounského pluku 10 a doplňovací okresní

43

velitelství. Ulicemi města si pyšně vykračují salonně oblečení důstojníci rakousko-uherské armády. Vojenská technika se vyvíjí, ale například dragouni jsou dragouni, stále ještě jsou na jejich i na uniformách dalších druhů vojsk patrná především hlediska reprezentativní a společenská nad praktickými a účelnými. Dopadalo to potom tak, jak popisuje přímý svědek tažení na Srbsko (první akce první světové války), příslušník císařského a královského 11. pěšího

pluku, „zuřivý reportér“ Egon Erwin Kisch: „První den bojové srážky nás stál všecky tři velitele batalionu. Podplukovník Haluška je mrtev, podplukovník Hoffmann byl smrtelně zasažen do hlavy, major Banauch se stal neschopným boje po pádu s koně, jeho pobočník nadporučík Ullrich byl zabit ranou do břicha a nadporučík Suchovský průstřelem hrdla. Již včera mi bylo nápadné, jak neopatrně si počínali právě vyšší důstojníci: většina zůstala při útoku v sedle, jako by chtěli poskytnout komitadžům (střelcům-dobrovolníkům z řad venkovského srbského obyvatelstva) zvláště viditelný cíl. Většina z nich měla nadto z dálky viditelné zlaté závěsníky (na pobočné zbraně) a všichni měli blyštivé šavle…“ Teprve 1. světová válka smetla z bojišť všechnu vnější romantickou okázalost. Společenský stejnokroj zůstává, cvičný se pragmaticky přizpůsobuje požadavkům polní služby a boje na život a na smrt. Po vzniku republiky je v Jindřichově Hradci umístěn sklad výbušných látek, složení ostatních druhů vojsk zůstává v podstatě stejné. V roce 1920 k pěšímu pluku 29 plukovníka Josefa Jiřího Švece přibyla eskadrona jezdeckého pluku 9, kterou v roce 1927 nahradil oddíl dělostřeleckého pluku 5. Vojáci ve zdejších kasárnách zůstali i po druhé světové válce. V létě 1945 sem byl opětovně dislokován pěší pluk 29, nesoucí od 3. března 1948 pojmenování Zborovský.

Pojmenování pluku, které vzdalo zasloužený hold legionářům, nedalo samozřejmě zapomenout na tragickou osudovou skutečnost, že ve slavné bitvě u Zborova dne 2. července 1917 stál proti slabě vyzbrojeným dobrovolcům Československé střelecké brigády i dobře vyzbrojený jindřichohradecký – a tedy rakouský – pluk č. 75 a podobně také plzeňský pluk č. 35. Díky bitvě u Zborova se lidé doma poprvé dozvěděli o jednotce, která bojuje po boku Dohody. K malým skupinám, které se zapojovaly na začátku války do protirakouského odboje, se přidávaly další. Sny všech Čechů a Slováků si byly ve skutečnosti podobné. Vítězství nad vojsky ústředních mocností u Zborova v tzv. Kerenského ofenzivě, po němž ruská vláda zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců, dalo světu jasně na srozuměnou, že jsou Češi a Slováci připraveni o svůj stát bojovat.

Profesor Masaryk zaslal legionářům telegram: „Bratři, svou husitskou chrabrostí zjednali jste si uznání Ruska i celého spojeneckého světa. Dokázali jste přátelům i nepřátelům, že náš národ je navždy rozhodnut domoci se své národní a politické samostatnosti.“ Čechoslováci ztratili u Zborova sto osmdesát padlých a osm set raněných, více než čtvrtinu z těch, kteří nastoupili do útoku. Bojeschopných jich zůstalo méně, než kolik získali zajatců. U Zborova bojoval 1. střelecký pluk dobrovolců pod názvem pluk Svatého 44

Václava. Po zborovské bitvě dovolil si profesor Tomáš Garrigue Masaryk jako předseda Čs. národní rady přejmenovat ho při své návštěvě na pluk Mistra Jana Husi. Ale že není přejmenování jako přejmenování, o tom svědčí skutečnost ze září roku 1952. Jindřichohradecký pěší pluk je názvu Zborovský zcela zbaven. Připomínat si statečný boj legií v Rusku nebylo možné. Po dvou letech byl pluk reorganizován na střelecký a v květnu 1955 pouze očíslován na třiapadesátý. V říjnu 1958 se opět reorganizuje, vzniká z něj 7. motostřelecký pluk Jana Žižky z Trocnova, po dvou letech se stal plukem tankovým. V lednu 1949 bylo v Jindřichově Hradci zrušeno doplňovací okresní velitelství, místo něj o dva roky později vzniká okresní vojenské velitelství a po dalších třech letech okresní vojenská správa. V letech 1958 až 1992 je v kasárnách 25. února dislokován samostatný

6. ženijní prapor, ve Fučíkových, později Švecových kasárnách se mezi roky 1961 až 1994 ocitá i 4. průzkumný prapor. Přeměna a redukce celé československé, později české armády, zahájená zprvu rozpačitě na začátku devadesátých let 20. století, se zdejší sestavě vojenské posádky nemohla vyhnout. Mnohá místa se postupně změnila k nepoznání. Na místě budov, jež kdysi patřily ženistům, vznikla knihovna a vyrostl

supermarket, průzkumníky vystřídali studenti jindřichohradecké Fakulty managementu VŠE, kteří zde mají ubytovnu a menzu. Objekt Dukelských kasáren, v nichž fungovala vojenská prádelna, přeměnilo město na byty. V roce 1992 zahájil přeměnou tankového útvaru vzniklý záchranný pluk historii útvarů CO v Jindřichově Hradci. V roce 1997 i v letech následujících, kdy moravské kraje poznamenaly velké

a ničivé povodně, osvědčili jindřichohradečtí záchranáři na různých místech nesčetněkrát své schopnosti. Organizační proměny neměly na stále vysokou kvalitu jejich pomoci vliv. Zasahovali při likvidaci požárů, dopravních nehod a významně se zapsali do kroniky celého jihočeského regionu. V květnu 2001 jim městští radní slavnostně předali prapor Jindřichova Hradce, který o rok později – za podíl záchranářů při odstraňování následků katastrofálních záplav – dekorovali pamětní stuhou. V roce 2004 se stal 153. záchranný prapor plně profesionálním. Podle vládou nedávno schválené transformace záchranných útvarů vznikne v Jindřichově Hradci na místě záchranného lehký motorizovaný prapor. Jak vyplývá z „jízdního řádu“ zpracovaného Generálním štábem, začne v Žižkových kasárnách od 1. července pracovat skupina, která bude reorganizaci připravovat. Po třech měsících, dne 1. října 2008, začne už 44. lehký motorizovaný prapor plnit nové povinnosti.

Autor děkuje za pomoc svým kolegům a historiku dr. Pavlu Minaříkovi, CSc. 45

MINISTERSTVO OBRANY ÿR

VELITELSTVÍ SPOLEÿNÝCH SIL

VOJENSKÁ AKADEMIE VYŠKOV

15. ŽENIJNÍ 152. ZÁCHRANNÝ PRAPOR 13. DĖLOSTňELECKÁ ZÁCHRANNÁ BRIGÁDA KUTNÁ HORA BRIGÁDA

31. BRIGÁDA RCHB OCHRANY

101. SPOJOVACÍ PRAPOR

14. BRIGÁDA LOGISTICKÉ PODPORY

24. ZÁKLADNA DOPRAVNÍHO LETECTVA

4. BRIGÁDA RYCHLÉHO NASAZENÍ

41. MECHANIZOVANÝ PRAPOR

VELITELSTVÍ VOJENSKÉ POLICIE TÁBOR

KVV PRAHA

121. STRÁŽNÍ PRAPOR AZ

AGENTURA CI5

TATRA KLUB CZ

³

KNIŽNÍ TIPY

Za Pavlem Vosykou…

Univerzita Karlova Nakladatelství Karolinum, 2007, stran 352

Dne 30. 3. 2008 nás navždy o opustil náš kolega a kamarád In Ing. Pavel Vosyka, ředitel odboru o obranné standardizace a zástupcce ředitele Úřadu pro obrannou s standardizaci, katalogizaci a státn ověřování jakosti. ní Přestože díky své píli a inteliligenci pracovní souboje většin nou vyhrával, svoji osobní bitvu sse zákeřným protivníkem na vrcholu tvůrčích sil ve věku 46 le let bohužel prohrál. Svoji vojenskou kariéru začal v roce 1988 jako velitel čety a do roku 1997 zastával různé funkce u protivzdušné obrany, poté svoje zkušenosti předával jako starší učitel a odborný asistent na Fakultě letectva a PVO brněnské akademie. Do zálohy odešel v roce 2004 v hodnosti podplukovníka. V roce 2000 nastoupil k Úř OSK SOJ na odbor obranné standardizace jako vedoucí oddělení, po roce zastával funkci ředitele odboru a od roku 2004 byl rovněž zástupcem ředitele úřadu. Teoretické znalosti získal na VVTŠ Liptovský Mikuláš, dále si je rozšiřoval při postgraduálním studiu na VA Brno a posléze absolvoval NATO Defense College v Římě. Hovořil plynně anglicky a učil se francouzštinu. Ing. Pavel Vosyka se podstatnou měrou zasloužil o vybudování a zavedení uceleného systému přistupování ke standardizačním dohodám NATO v AČR. Díky jeho práci získala ČR vysokou prestiž ve strukturách NATO zabývajících se obrannou standardizací. Nikdy nezapomeneme! Čest jeho památce!

Terorismus a vá lky na poÿátku 21. století JAN EICHLER

V O J E N S K Ý H I S T O R I C K Ý Ú S TAV P R A H A VOJENSKÉ TECHNICKÉ MUZEUM LEŠANY

Univerzita Karlo va v Praze Nakladatelství Karolinum 2007

Jan Eichler er TERORISMUS A VÁLKY Á NA POČÁTKU 21. STOLETÍ

pofiádá v sobotu 24. kvûtna u pfiíleÏitosti 90 let pouÏívání vozidel Tatra

Účast v zahraničních misích patří od začátku 90. let minulého století k nejúspěšnějším aktivitám československé a poté české armády. Tak je i dosud uznávána i naší občanskou veřejností. Tím spíše by se vojáci a zájemci o bezpečnostní problematiku měli hlouběji zajímat o terorismus, proti kterému jsou mise zaměřeny, a o soudobé války i obecněji. Nabízí se k tomu po publikacích vydávaných Univerzitou obrany a Centrem pro sociální a ekonomické strategie i rozsáhlá monografie našeho předního odborníka v oblasti bezpečnosti, vojenství a mezinárodních vztahů Jana Eichlera „Terorismus a války na počátku 21. století“, která vyšla v nakladatelství Karolinum Univerzity Karlovy. První, teoretičtější kapitola Eichlerovy monografie patří dědictví studené války a nástupu globalizace. Druhá analyzuje války konce minulého století na africkém kontinentu, v Asii, Latinské Americe a samostatnou pozornost poté věnuje vleklému a v reálném čase neřešitelnému izraelsko-palestinskému konfliktu. Třetí kapitola se zaměřuje na operace Pouštní bouře 1991 v Iráku a Spojenecká síla 1999 v Jugoslávii, jichž jsme se již zúčastnili. Čtvrtá má opět teoretičtější charakter a je zaměřena na globální terorismus jako nejvážnější hrozbu současnosti. Pátá analyzuje operaci Trvalá svoboda 2001 v Afghánistánu a operaci Irácká svoboda. Závěrečná kapitola si všímá shodných a rozdílných rysů válek na počátku 21. století; pro vojáky je užitečná zvláště pro popis a podrobnou analýzu průběhu vojenských operací, identifikaci předpokladů jejich úspěšnosti počínaje zpravodajskými informacemi a vytvořením základních podmínek pro mírové uspořádání. Monografii lze hodnotit jako velmi kvalitní. Dává plastický obraz o tématu, je psána kultivovaným stylem a čtivým jazykem. Je ji proto možné zcela odpovědně doporučit. -AR-

ãeskoslovenskou armádou a Armádou âR

TATRA den

otevfiení muzea 9,30 hodin zahájení programu 10,30 hodin koncert dixielandové skupiny Brassband

setkání historick˘ch vozidel TATRA

Jízdní fiád Posázavské linky 24.kvûtna 9.08 9.20 9.32 9.50 9.56 10.04 10.12 10.26 10.32 10.51

PRAHA BRANÍK Praha Zbraslav Vrané nad Vltavou Davle Petrov u Prahy Luka pod Medníkem Jílové u Prahy KRHANICE T˘nec nad Sázavou âerãany

46

18.07 17.56 17.40 17.27 17.19 17.12 17.03 16.37 16.31 16.01

A

L>

 ~ I $

'/*+½

'/

Za kolektiv spolupracovníků Ing. Ladislav Minarčík, ředitel Úř OSK SOJ

UPOZORNĚNÍ Vážení čtenáři A reportu! K dosažení vyšší efektivnosti při vydávání polygrafických produktů a snižování finančních nákladů na jejich pořízení prostřednictvím Agentury vojenských informací a služeb bylo dnem 1. května letošního roku ukončeno rozesílání A reportu individuálním odběratelům mimo resort Ministerstva obrany ČR. Od této chvíle budou jednotlivá čísla časopisu zasílána v omezeném počtu pouze vybraným orgánům a institucím – Úřad vlády ČR, Parlament ČR, úřady práce apod. A report bude samozřejmě nadále distribuován podle doposud platného rozdělovníku do všech útvarů a součástí resortu. Všem našim čtenářům, kteří takto ztrácejí nárok na výše uvedenou službu, se omlouvám a zároveň je upozorňuji, že každé číslo A reportu naleznou v den jeho vydání v elektronické podobě na www.army.cz. ŠÉFREDAKTOR

/&

Dal‰í akce VHÚ Praha: 14. 6. 2008 Muzejní noc a oslava 40 let LM Kbely, 30. 8. 2008 Tankov˘ den v Le‰anech

www.vhu.cz

47

spoj Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Volná místa „ Velitel VÚ 3133 Opava nabízí volné systemizované místo pro vojáka z povolání. Pro sbor nižších důstojníků: • Velitel pracoviště elektronického pz – SH 62, ČVO 65 (672), KvP 12/5, PT 09, BZ „T“, Stanag AJ 2211 • Velitel pracoviště řízení EB – SH 62, ČVO 65 (672), KvP 12/5, PT 09, BZ „T“, Stanag AJ 2211, místo výkonu SM v posádce Nakléřov Termín služebního zařazení: ihned. Bližší informace podá NS-1, alc. 481 610 nebo velitel VÚ pplk. P. Čepčiansky, alc. 481 600. „ Hradní stráž nabízí SM: • střelec – strážní služba, Ho 41, ČVO 11, PT 06, podmínkou je vyučení, BP „D“, výška 180-188 cm, štíhlá postava bez kosmetických vad Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331. „ Velitel VÚ 5490 Rakovník nabízí volné systemizované místo pro VZP: důstojník skupiny logistického zabezpečení personálu a infrastruktury odd. logistiky štábu 152. ženijního praporu – ČVO 760 (proviantní služba), SH 62, PT 09, BP „V“, Stanag 1111, KvPř 12, KvPo 05. Nástup možný ihned. Bližší informace: alc. 284 307, npor. Bc. Iva Bednářová „ Ministerstvo obrany ČR přijme do pracovního poměru na dobu určitou (zástup za mateřskou, rodičovskou dovolenou) právníka odd. finanční kontroly sekce ekonomické MO. Předmětem pracovní náplně je právní podpora činnosti odd. finanční kontroly v oblasti výkonu veřejnosprávní, řídící kontroly a škod na majetku státu, PT 13 + osobní a zvláštní příplatek. Nástup možný ihned! Požadavky na uchazeče: • strukturovaný životopis • ukončené VŠ vzdělání, obor právo (magisterský studijní program) • osvědčení NBÚ na stupeň utajení Důvěrné (popř. souhlas s jeho vyžádáním) • písemný souhlas se zpracováním osobních údajů pro účely výběrového řízení v souladu se zíkonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů • samostatnost, odpovědnost, aktivita, kreativita

48

Strukturovaný životopis zasílejte faxem – alc. 200 819 nebo na e-mail: [email protected]. Kontakt: alc. 200 815 nebo 200 833 „ Velitel VÚ 5490 Rakovník nabízí volné systemizované místo pro VZP: • náčelník ekonomické skupiny štábu 152. ženijního praporu, ČVO 950, SH 63, PT 10, BP „D“, Stanag 2211, KvPř 12, KvPo 05 • důstojník ekonomické skupiny štábu 152. ženijního praporu, ČVO 950, SH 62, PT 09, BP „D“, Stanag 2211, KvPř 12, KvPo 05 Nástup možný ihned. Bližší informace: alc. 284 307, npor. Bc. Iva Bednářová „ Velitel VÚ 3255 Praha nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: • Náčelník odd. správy majetku SVSS (pracoviště Praha). Požadavky: hodnost kpt. (npor.), vzděl. VŠ (Ing.), důstoj. kurz. ČVO 42, Stanag 2222, BP „T“, PT 12 • Náčelník odd. zabezpečení majetku SVSS (pracoviště Praha). Požadavky: hodnost kpt. (npor.), vzděl. VŠ (Ing.), důstoj. kurz, ČVO 42, Stanag 1111, BP „D“, PT 12 U obou míst je podmínkou praxe v logistice AČR. Kontakt: alc. 202 601, mob. 724 233 243 „ Rektor-velitel Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení systemizovaných míst: • odborný asistent skupiny výuky ZTV Centra tělesné výchovy a sportu – SH 72, PT 13, KvPř 13, KvPo 6, ČVO 84, BP „D“, AJ 2222, místo výkonu práce Brno. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti tělesné výchovy a sportu nebo kinantropologie, vědecká a publikační činnost v oblasti kinantropologie a tělesné přípravy v AČR, minimální délka pedagogické praxe 5 let, osvědčení instruktora speciální tělesné přípravy, další profesní vzdělání, občanská a morální bezúhonnost. Termín obsazení místa – 1. září 2008. • odborný asistent skupiny STP Centra tělesné výchovy a sportu – SH 71, PT 13, KvPř 13, ČVO 84, KvPo 6, BP „D“, AJ 2222, místo výkonu práce Brno. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti tělesné výchovy a sportu nebo kinantropologie, vědecká a publikační činnost v oblasti kinantropologie a tělesné přípravy v AČR, minimální délka pedagogické praxe 5 let, osvědčení instruktora speciální tělesné přípravy alespoň ze dvou specializací, předpoklad pro získání osvědčení vedoucího instruktora speciální tělesné přípravy, další profesní vzdělání, občanská a morální bezúhonnost. Termín obsazení místa – 1. září 2008. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 13. června 2008 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 30. června 2008. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

Různé „ Prodám neprůstřelnou vestu AČR se dvěma pláty nejvyšší odolnosti číslo 4 (do 7.62-54R). Původní cena 22 000 Kč, nyní 7500 Kč. Dále delaborovanou RPG 75 včetně střely za 2200 Kč

a americkou pancéřovku LAW (vystřelenou) za 3200 Kč.Tel: 773 079 783 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ Stará Boleslav na funkci logista, hodnost prap., PT 09. Info: alc. 233 854 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4854 Pardubice na systemizované místo starší inženýr metrologické laboratoře s předpokladem nástupu k 1. 10. 2008: ČVO 38, SH 63, KvPř 12, PT 10, BP „D“, AJ 1111, absolvent elektrotechnického oboru podmínkou. Tel.: 973 242 484, 777 339 535 „ Oznámení: Setkání bývalých příslušníků VÚ 3263 Líně se uskuteční dne 27. září 2008 v Hotelu CD Karlovarská 83, Plzeň. Jsou zváni všichni příslušníci RTZ služby, kteří sloužili na letišti Líně u Plzně. Veškeré informace získáte u p. Vaňka na tel.: 603 486 595. „ Oznámení: Setkání absolventů studia oboru geodezie a kartografie VA (UO) Brno. Dne 20. 11. 2008 se bude u příležitosti 90. výročí vzniku vojenské zeměpisné služby konat odborná konference v prostorách UO Brno, Kounicova 44/50, 229), po které bude následovat posezení všech účastníků v prostorách klubu UO v Šumavské ul. Zveme všechny absolventy studia oboru (od r. 1954) a prosíme o zaslání kontaktů (adresa, E-mail, tel. č. na Vás, příslušníky Vašeho ročníku, příp. i další absolventy) vedoucímu org. výboru setkání doc. Rybanskému, UO Brno, K 210, Kounicova 65, 612 00 Brno, [email protected], tel.: 973 446 407, následně Vám bude zaslána pozvánka a další informace. „ Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky, současné i staré. Tel.: 605 745 922 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci starší řidič, strojník EC, PT 06. Nástup možný od 01. 10. 2008. Kontakt: 775 277 128 „ Vyměním součástky „zelené“ uniformy v hodnosti kpt. na výšku postavy asi 190 cm a obvod pasu kolem 100 cm za něco upotřebitelného mimo resort (např. termoprádlo a pod.) v hodnotě od jedné do dvou třetin nové ceny s termínem předání v srpnu 2008. Seznam věcí a bližší informace na kontaktech: mobil 723 014 210, e-mail: [email protected] „ Velitel Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany ČR v Moravské Třebové oznamuje otevření studijních oborů pro vojáky z povolání a občanské zaměstnance v resortu MO ve školním roce 2008/2009: • tříleté kombinované studium vyšší odborné školy – určené pro osoby s maturitou (Věstník MO ročník 2007, částka 17, str. 345, část 3, poř. č. 3) Podrobnější informace na www.vsmt.cz nebo na telefonních číslech 973 274 321, 973 274 267, 973 274 254; fax: 973 274 471, Jevíčská 7, 571 11 Moravská Třebová „ Prodám kompletní výbavu uniformy vz. 97 pro ženy (modré i zelené barvy). Cena dohodou. Kontakt: [email protected] „ Prodám tlumok střední pro průzkumníky, objem 60 l, nový, za 4000 Kč. Kontakt: 739 283 409 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou na funkci starší kuchař – řidič. sk. „C“. Tel.: 739 712 805