Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Vydává MO ČR AVIS Rooseveltova Praha 6 IČO

Objektivem

Již dvacet sedm základních škol a gymnázií z celé České republiky se zapojilo do projektu „Bojovníci proti totalitě pohledem dětí“. Žáci se prostřednictvím projektu stávají reportéry a dokumentaristy, jejichž úkolem je přiblížit osudy válečných veteránů, politických vězňů a příslušníků PTP. Svůj životní příběh nedávno vyprávěl dětem Základní školy v Deštném v Orlických horách politický vězeň plk. v. v. Rudolf Macek. Foto: Pavel LANG

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor Ladislav Lenk Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava Vlasta Kohoutová Grafická úprava Andrea Bělohlávková

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně Jiří Hokův Uzávěrka čísla 12. 12. 2007 Toto číslo vyšlo dne 7. 1. 2008

Kontakty Jiří Hokův tel.: 973 215 794 e-mail: [email protected] www.hokuv.com

Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected]

Tomáš Soušek tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected] www.afterburner.cz

Ladislav Lenk tel.: 973 215 931 mobil: 724 102 164 e-mail: [email protected]

Michal Zdobinský tel.: 973 215 572 mobil: 724 033 411 e-mail: [email protected]

Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected]

Jan Zeman tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected]

Daniel Hlaváč se narodil 31. prosince 1974 v Ústí nad Orlicí. Vyrůstal v České Třebové, kde se vyučil mechanikem. V současnosti žije s rodinou v Dětřichově u Svitav. V roce 1999 se stal vojákem z povolání a od samého začátku jeho vojenské kariéry je příslušníkem chrudimského 43. výsadkového mechanizovaného praporu, ve kterém v současnosti zastává funkci zástupce velitele čety. Jeho příslušnost ke 4. brigádě rychlého nasazení mu dala možnost se zúčastnit několika zahraničních misí. Dvakrát působil v Bosně a Hercegovině, dvakrát v Kosovu a poslední misi zažil právě v Afghánistánu. Fotografování se začal intenzivně věnovat v roce 2003 v Kosovu a v jeho zálibě jej podporují také členové fotoklubu z Lanškrouna a ze Svitav. Spolupráce na projektu „Svitavy – město v pohybu“ pod vedením Miroslava Hucka pro něj byla významným impulzem pro další práci. Soustředí se na reportážní a dokumentaristickou tvorbu. Reportáž Daniela Hlaváče z jeho druhé mise v Kosovu získala první místo ve své kategorii v Národní soutěži amatérské fotografie v roce 2006. Fotografie „Tváře afghánských školáků“ obsadila třetí místo v soutěži Czech Press Photo v roce 2007 v kategorii „Každodenní život“.

122 dní v Afghánistánu V pražském Strahovském klášteře můžete vidět unikátní výstavu fotografií pprap. Daniela Hlaváče Za účasti ministryně obrany Vlasty Parkanové, náčelníka Generálního štábu AČR genpor. Vlastimila Picka, velvyslance Islámské republiky Afghánistán v České republice Mohammada Kacema Fazellyho a příslušníků 4. brigády rychlého nasazení se 10. prosince loňského roku uskutečnila ve Strahovském klášteře v Praze slavnostní vernisáž výstavy fotografií „122 dní v Afghánistánu“. Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV a pprap. Daniel HLAVÁČ 2

Historické prostory kláštera podobnou výstavu hostí vůbec poprvé. Fotograf Daniel Hlaváč zde vystavuje téměř šest desítek černobílých snímků, které pořídil během 122denní mise v Afghánistánu. Vrátil se z ní 11. srpna loňského roku a od té doby věnoval velkou část svého volného času zpracování více než sto dvaceti exponovaných filmů a vybírání těch nejlepších záběrů. Výstava se koná pod záštitou ministryně obrany Vlasty Parkanové, která ji také 10. prosince zahájila slavnostní vernisáží. Mimo jiné řekla, že má radost z cesty, kterou se Armáda České republiky vydala, protože tak navazuje na čest a tradice prvorepublikové armády. Účastí v každé zahraniční misi dokazuje, že je této tradice a kontinuity hodna. „Jsem ráda, že mezi vojáky, kteří se těchto náročných misí účastní, jsou lidé mající kromě svého vojenského povolání ještě koníček, který je užitečný a krásně se prolíná s profesionální

činností,“ uvedla na adresu autora fotografií Vlasta Parkanová, která se se snímky Daniela Hlaváče seznámila již dříve, byť byly v menším formátu. „Uvědomila jsem si, jakou může mít sílu zejména reportážní fotografie, především ve srovnání s rychlým a místy povrchním televizním zpravodajstvím,“ pokračovala ministryně. „Fotografie, které vidíte, pravdu sdělují, stačí se jen v sobě samotném ztišit, mít oči, mysl i srdce otevřené a z jedné fotografie se dozvíte spoustu věcí,“ dodala s tím, že z fotografií se návštěvníci dozvědí nejen to, co naši vojáci v Afghánistánu dělají, ale také poznají, jak tam třeba žijí obyčejní lidé. Zmínila také velkou vstřícnost představitelů Strahovského kláštera, v jehož prostorách se výstava koná, a doplnila, že se pokusí, aby po jejím skončení ji měli možnost vidět její kolegové a kolegyně v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Velvyslanec Afghánistánu v České republice Mohammad Kacem Fazelly

poděkoval české vládě a armádě za účast v mezinárodní misi: „Vaši vojáci v Afghánistánu riskují své životy kvůli našim lidem a ještě domů přivezou fotografie, aby ostatním ukázali současnou situaci v Afghánistánu. Přál bych si, aby konflikt v Afghánistánu konečně skončil, ale naše přátelství dál pokračovalo.“ K hostům vernisáže promluvil velitel brigády rychlého nasazení plukovník gšt. Aleš Opata, který velel 5. kontingentu PRT AČR v silách ISAF v Afghánistánu. Připomněl, že společnost od vojáků obvykle očekává sílu, odvahu či profesionalitu. Málokdo si ale dovede představit, co jejich práce opravdu obnáší nebo co pro ně znamená. „Jako velitel jednoho z českých kontingentů v Afghánistánu

stejně jako velitel brigády rychlého nasazení se s touto neznalostí potkávám každý den. Lidé mají obvykle jakousi představu o působení našich vojáků, ale co skutečně v misích dělají, vědí jen někteří. Za dlouhé období, co čeští vojáci působí v zahraničních operacích, máme řadu příležitostí, jak armádu představit široké veřejnosti, a je otázkou, do jaké míry to dokážeme využít,“ sdělil plukovník Opata. Bosna a Hercegovina, Kosovo, Irák a nyní i Afghánistán. Zde všude působili čeští vojáci a odvedli bezesporu velký kus práce. Každá mise je jiná, každá přináší nové situace, zkušenosti a má co nového nabídnout. „Můžete za vojáky poslat profesionálního fotografa nebo kameramana, který však

za pár dní strávených s nimi na základně nebo na patrolách získá jen zlomek toho, co oni prožijí za celou dlouhou misi. Fotografie Daniela Hlaváče proto nabízejí něco víc. Není totiž pouze nestranným pozorovatelem, ale je aktivním účastníkem mise a dokáže ji zachytit i z jiného úhlu pohledu. Ohrožení, lidská bolest, náročnost práce v extrémních podmínkách, ale i obyčejné chlapské přátelství, to všechno je součástí každé zahraniční mise. V jeho fotografiích proto vidíte to, s čím se vojáci setkávají každý den. Podpraporčík Daniel Hlaváč je nejenom zkušeným vojenským profesionálem, ale současně také ukazuje, že vojáci nejsou jen dobře vycvičené stroje, ale mají i srdce. Takových jako je on, je bezesporu víc. Lidé jsou největším bohatstvím naší armády a já věřím, že tato výstava je dobrou vizitkou jejich práce,“ uvedl na závěr svého krátkého projevu plukovník Opata. Zájemci si mohou prohlédnout fotografie Daniela Hlaváče ve Strahovském klášteře až do konce ledna. Výstava je přístupná každý den mimo pondělí od 9 do 12 hodin a od 12.30 do 17 hodin.

3

Děkuji za práci Náčelník Generálního štábu generálporučík Vlastimil Picek odměnil nejlepší příslušníky v aktivní záloze Text: Jaroslav PAJER Foto: Jan KOUBA Ve středu 12. prosince se na Generálním štábu AČR sešlo čtrnáct vojáků v aktivní záloze, aby z rukou náčelníka GŠ generálporučíka Vlastimila Picka převzalo peněžitý dar. Kromě poděkování za jejich práci při výcviku jednotek v uplynulém roce generál ocenil rozhodnutí všech, kteří o zařazení do aktivní zálohy požádali, neboť se to vymyká z rámce obvyklých občanských povinností. „Vím, že kolikrát máte mnoho starostí s uvolňováním na cvičení ze strany svých zaměstnavatelů,“ řekl. V souvislosti s tím připomněl, že i přes značný počet jednotek, do kterých se zájemci o službu v aktivní záloze mohou hlásit, činí naplněnost řad AZ asi jen 38 procent. Na otázku, bude-li se proto něco u jednotek aktivní zálohy měnit, odpověděl: „Uvažujeme o změně jejich struktur. Máme k tomu pracovní poradu 9. ledna, kde znovu s veliteli operačně-taktických velitelství vyhodnotíme tuto záležitost, především otázky personálního obsazení. Budeme se muset podívat, jestli má vůbec smysl mít některé tyto jednotky registrované a mít pro ně připraven veškerý materiál, protože nejsou dlouhodobě obsazené.“ Doplnil také, že resort pracuje na legislativních změnách, aby se odměna 4

vojáků v aktivní záloze, která nyní činí 500 korun měsíčně, zvýšila na dvojnásobek. „Když to dobře dopadne, tak by od prvního ledna 2009 mohli mít záložáci tisícovku,“ prohlásil generál Picek. Týž den se na Velitelství sil podpory a výcviku ve Staré Boleslavi odehrál podobný slavnostní akt. Při něm předal peněžitý dar dalším osmnácti vojákům v aktivní záloze velitel sil podpory a výcviku brigádní generál František Maleninský.

Odměnění příslušníci AZ Pplk. Ota Štencl mjr. Arnošt Líbezný kpt. Jan Šimčík kpt. František Trávníček kpt. Miroslav Peša kpt. Jaroslav Kolář npor. Petr Neruda npor. Aleš Dvořák por. Ladislav Košťák por. Michal Zatloukal pprap. Emil Markup rtm. Miroslav Němeček rtn. Daniel Opatrný rtn. Jiří Vostrý rtn. Viktor Novotný rtn. Pavel Šešulka čet. Karel Hanák rtm. Zdeněk Štandera čet. Jaroslav Háječek rtn. Petr Švengr ppor. František Nevěřil rtm. Radim Eliáš rtn. Jan Kostelný šrtm. Jaroslav Erben pprap. Vladimír Široký šrtm. Josef Nypl šrtm. Lubomír Davídek šrtm. Petr Beneš nrtm. Jiří Jonák rtm. Petr Neuman rtm. Jiří Řezníček šrtm. Zdeněk Kapusta

Zpřístupnění, průjezdnost a majetek To byla hlavní témata schůzky prvního náměstka ministryně obrany Martina Bartáka se starosty obcí dotčených případnou výstavbou radaru protiraketové obrany v Brdech, která se uskutečnila ve středu 5. prosince 2007 v Praze. Text: Miroslav ŠINDELÁŘ Foto: autor a Jiří HOKŮV

Jednání, kterého se zúčastnilo devět starostů obcí sousedících s Vojenským újezdem Brdy, bylo ryze pracovní a náměstek Barták je označil za velmi konstruktivní. Konalo se proto, že vláda uložila Ministerstvu obrany ČR 5. září 2007 pokračovat ve zpřístupňování okrajových částí vojenských újezdů. Navázalo také na jednání vládní komise, která se zabývá rozvojem obcí v Brdech poté, co byly vyčleněny finanční prostředky na rozvoj tohoto regionu.

„My budeme k požadavkům starostů, kteří na nás přenášejí požadavky občanů, maximálně vstřícní k otevření okrajových částí. Počítám, že už na konci ledna příštího roku se sejdeme k dalšímu konkrétnějšímu jednání a v první polovině roku 2008 už by mohlo být to, na čem se dohodneme, realizováno,“ uvedl první náměstek ministryně obrany Martin Barták. Zmínil se také o možnosti vytvoření cyklostezek, které by mohly oživit

turistiku v této části Brd a přinést další finance a služby do regionu. Aby se občanům vyšlo skutečně v jejich požadavcích vstříc, bude nutné vytvořit podmínky pro zprůjezdnění komunikací vedoucích vojenským újezdem. Hovořilo se i o problematice vytvoření cyklistické stezky kolem Padrťských rybníků, kde bude nutné vyjádření Ministerstva životního prostředí České republiky. Ministerstvo obrany představilo starostům mapu s územím, které by mohlo být již na jaře roku 2008 zpřístupněno. Diskutovanou otázkou bylo také povolování vstupu do Vojenského újezdu Brdy. Objevil se návrh, aby občané žijící v této oblasti měli vstup na základě občanského průkazu. Představitelé Ministerstva obrany, konkrétně Vladimír Kazatel, který zodpovídá za vojenské újezdy, oponoval, že je nutné dodržovat literu současného zákona a řídit se jím stanovenými pravidly. Náměstek Barták se domnívá, že není třeba tento zákon v souvislosti s povolením ke vstupu měnit. Stačí jenom upravit režim výdeje povolenek ke vstupu. Řešení rozvoje života v Brdech je nutné bez ohledu na to, zda zde bude či nebude umístěn radar. To je fakt, na kterém se všichni účastníci jednání v Praze shodli. 5

Příjemné ohlédnutí

Odbornice Ministerstva obrany na oblast Blízkého východu Sabina Středová navštívila v poslední době dvakrát afghánskou provincii Lógar Sabina Středová pracuje již několik let na oddělení mezinárodních vztahů sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany. Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy vystudovala mezinárodní a americká studia. Zaměřila se na americkou politiku vůči Blízkému východu. Rok strávila v Libanonu na Americké univerzitě v Bejrútu. Věnovala se tam arabským a blízkovýchodním studiím. Učila se rovněž arabsky. Na ministerstvu má na starost agendu bilaterálních vztahů hlavně se zeměmi Blízkého východu. Text: Vladimír MAREK Foto: archiv Sabiny STŘEDOVÉ

Čím je pro vás právě tato oblast zajímavá? Je to dáno tím, že v souvislosti s bojem proti terorismu se pozornost celého světa soustřeďuje na arabské země, anebo vás přitahuje svou historií, tradicemi a kulturou? Na tuto oblast jsem se zaměřovala již před rokem 2001, takže se jí nevěnuji jen v souvislosti s bojem proti terorismu. Spíše se pro mne stala jakousi výzvou. 6

Jedná se o zcela jinou kulturu. Jsme vůbec schopni porozumět Arabům, mnohé z problémů možná vyplývají právě z toho, že o nich příliš nevíme? To je jeden z důvodů, proč se zajímám právě o tuto oblast. Myslím si, že těch lidí, kteří se jí věnují, je relativně málo. Obecné povědomí o tradicích v těchto zemích je malé. Nevědomost je vždycky překážkou pochopení a v konečném

způsobem využíváte takto získané způso zkušenosti? zkuše Naše sekce má jakousi koordinační Naš roli, spousta s projektů se zde zastřešuPo je. Podobnou roli sehráváme i v přípaPR V rámci Ministerstva obrany dě PRT. ted podílím na různých aspektech se tedy přípravy projektu, koordinuji celou záležitost s kolegyní z Ministerstva zahraničních věcí. Komunikuji s Generálním štábem, s armádou a i s kontingentem jako takovým. Zúčastnili jsme se například přípravy vojáků, kteří mají v Lógaru působit. Během tohoto zaměstnání jsme se snažili předávat praktické zkušenosti získané během našeho pobytu v Lógaru. V tom bychom měli nadále pokračovat.

Na této základně v provincii Lógar by měli být ubytováni čeští vojáci.

V jaké fázi je výstavba provinčního rekonstrukčního týmu a kontingentu,

Z jednání s guvernérem provincie a jeho zástupcem, třetí zleva Sabina Středová

důsledku i vzájemného soužití. Platí to ale i z druhé strany. Povědomí lidí žijících v arabských státech o naší kultuře je často zkreslené a podléhá různým vlivům. K nepochopením tedy dochází na obou stranách. V souvislosti s vytvářením českého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) se vaše pozornost v posledních měsících zaměřuje výhradně na Afghánistán. V čem je tato práce jiná? Je to především velký, jednolitý projekt. Za normálních okolností má každý na našem oddělení na starost několik států. V tomto případě se již rok a půl koncentruji na Afghánistán. Mám dost času se tomu věnovat do hloubky. Příjemné je také to, že něco budujeme. Jedná se o projekt, který tady nemá obdoby. Zavazuje armádu k určitým věcem, na které nebyla doposud zvyklá a nemá s nimi zkušenosti. Takže i příprava toho kolosu je hodně zajímavá. V poslední době jste dvakrát navštívila přímo provincii Lógar, kde má náš tým působit, jakým

Český provinční rekonstrukční tým se v afghánské provincii Lógar zaměří na zemědělství, školství, zdravotnictví a bezpečnostní situaci. V první fázi převezme projekty rozpracované americkým provinčním rekonstrukčním týmem z provincie Paktía. V současné době pracuje v Afghánistánu dvacet pět provinčních rekonstrukčních týmů. Další budou postupně vznikat.

který by měl zajišťovat jeho bezpečnost? Příprava kontingentu postupuje podle plánu. Část vojáků již absolvovala v zahraničí určitou přípravu, další potřebná zaměstnání jsou naplánována. Ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí se snažíme poskytnout jakýsi civilní pohled, což představuje pro vojáky novinku. Měli by pochopit svoji roli v týmu, který bude mít dvě hlavy. Tedy vojenského velitele a civilního vedoucího. Úkolem vojáků bude zajišťovat civilní složku, což rozhodně nedegraduje jejich činnost. Naopak, bez jejich pomoci tento tým nemůže fungovat. Spolupráce s Ministerstvem zahraničních věcí probíhá velmi dobře. V současné době jsou vybírány konkrétní osoby do PRT. V lednu by se měly účastnit společného zaměstnání s armádou. Jde o to, aby lidé věděli, co dělat v krizových situacích. Do projektu se zapojují i ministerstva zemědělství, životního prostředí a vnitra. Tyto resorty delegovaly odborníky, ze kterých se provinční rekonstrukční tým tvoří. Zásadní aspekty se propracovávají do nejmenších detailů tak, abychom se co nejvíce vyhnuli konfliktům přímo na místě. Přesto musíme ale realisticky očekávat, že určité problémy v provincii vzniknou. Pak to bude hodně o osobnostech, které je budou řešit. 7

Velení a řízení v prostředí NEC

Existuje nějaká představa, jakým směrem se bude ubírat například práce CIMIC, abychom hned v první fázi získali co největší důvěru a mohli tak co nejrychleji prezentovat výsledky? Samozřejmě že až se kontingent ocitne na místě, je potřeba co nejrychleji začít něco dělat. V provincii Lógar v této chvíli působí americký PRT z provincie Paktía. Má rozdělaných zhruba třicet projektů, které jsou teď přes zimu částečně utlumeny. Uzavřeli jsme s americkou stranou dohodu, že jich od nich část přebereme s tím, že nadále budou financovány USA. Jde výhradně o projekty, na které stačí naše kapacity. Budeme se tedy moci nejen velice rychle zapojit do akcí, ale také dosáhnout v krátkém čase konkrétních výsledků. Navíc se nám díky tomu podaří navázat určité osobní kontakty. V té první fázi bude důležité, abychom objeli celou provincii a představili jak vojenské, tak i civilní vedení. Ve kterých konkrétních oblastech potřebují místní lidé pomoci? Za dobu našeho pobytu se nám podařilo identifikovat čtyři oblasti, na které bychom se měli zaměřit. Jedná se o zemědělství, školství, zdravotnictví a bezpečnostní oblast. Jedna z možností jak pomoci je prý i v oblasti elektrifikace? Máte pravdu v tom, že nedostatek elektřiny je jeden z vážných problémů, které tuto provincii trápí, ostatně jako celý Afghánistán. V Lógaru je možné vyrábět elektřinu z místních vodních zdrojů. Limituje to ale skutečnost, že voda není dostupná po dobu celého roku. Mělo by se tedy jednat o více malých elektráren, jež budou zároveň spojeny s nádrží, ve které bychom vodu akumulovali po dobu celého roku. Rozvoj elektrifikace souvisí například se zemědělstvím. Pokud chceme investovat do pěstování ovoce a zeleniny, je potřeba budovat také zpracovatelský průmysl. I ty nejmenší továrničky ale potřebují elektřinu. Není je možné napájet pouze generátory. Všechno je tedy propojené se vším. Žádnou investici nesmíme vytrhnout z kontextu. Zároveň je ale také důležité, 8

Text a foto: Pavel PAZDERA

aby na každém projektu spolupracovala místní komunita. Zmínili jsme, že jste v poslední době navštívila dvakrát provincii Lógar, jaké jsou vaše dojmy z těchto cest? První cesta do Lógaru se uskutečnila na přelomu května a června roku 2007 a trvala deset dnů. Druhá proběhla na podzim 2007 a trvala téměř šest týdnů. Připravovali jsme nejen rozvojovou strategii a sbírali kontakty, ale měli jsme také z Ministerstva zahraničních věcí k dispozici šedesát tisíc dolarů. Zkoušeli jsme tři projekty rychlého dopadu, na kterých jsme si v reálu ověřovali určité zákonitosti. Potkali jsme se zde i s krátkou armádní stáží, která připravovala technické zázemí pro kontingent. Obecně mohu říci, že tato země je fascinující a práce v ní člověka hodně naplňuje. Jednání nejsou jednoduchá, musíte se hodně soustředit. Když se ale můžete ohlédnout zpátky a říci si, tady jsme něco dokázali, ono to funguje, tak ten pohled za to stojí. Navázali jsme také řadu vztahů, přátelství, a právě to je k nezaplacení. Američané pro nás budují základnu. V jaké fázi

je tato výstavba v současné době? Základna se nachází asi sedm kilometrů od hlavního města provincie Pol-é -Alam. V současné době se dolaďují poslední detaily. Zbývá dobudovat některé hygienické komponenty. Čeští vojáci budou stejně jako Američané ubytováni v dřevěných domcích. Již v prosinci 2007 začal v Lógaru působit náš logistický prvek. Než najede celý kontingent, bude všechno hotové. Vojáky také zajímá, jaké budou mít sociální, stravovací, sportovní či kulturní zázemí… Stravování má být společné. Součástí našeho kontingentu budou tři kuchaři. Američané se již těší, že budou dobře vařit. Zatím je tam jen polní kuchyně, podmínky jsou tedy poněkud bojovnější. Jedná se totiž o předsunutou základnu, a ta neposkytuje žádný velký komfort. Jak ale znám šikovnost a schopnosti našich lidí, určitě si poradí. Je tam naplánován jakýsi společenský klub, bude tam internetová místnost. Američané si samozřejmě ze všeho nejdříve vybudovali posilovnu. Mělo by tam být volejbalové hřiště, dá se tam hrát fotbal. Afghánští tlumočníci se už nemohou dočkat, až postaví své družstvo a rozdají si to s našimi vojáky.

Strategie budování NEC v ozbrojených silách ČR se stala hlavním tématem konference s názvem „Velení a řízení v prostředí NEC (Network Enabled Capability)“. V pořadí již čtvrtá mezinárodní konference k dané problematice se uskutečnila ve dnech 29. a 30. listopadu 2007 na pražské Novoměstské radnici. Uspořádal ji Ústav strategických studií Univerzity obrany v Brně ve spolupráci se sekcemi Ministerstva obrany ČR.

Jednou z důležitých oblastí efektivního fungování současné AČR je vzájemná interoperabilita informačních systémů, schopnost spolu spolupracovat, předávat si a sdílet data, informace. Cestou ke zkvalitnění je koncept NEC, který je chápán jako souhrn systémových

a technologických pravidel, jehož cílem je zajistit dostupnost informací na správném místě, včas a v požadované kvalitě, tj. realizovat plně, plošně a komplexně informační podporu procesů velení a řízení. Strategie budování NEC v ozbrojených silách ČR byla finalizována na podzim loňského roku a vládou ČR byla schválena 22. října 2007. Jak na konferenci uvedl náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek,

strategie vytyčila do roku 2018 střednědobou etapu, jejímž obsahem je postupné zvyšování úrovně NEC k jednotlivým mezníkům, vyplývajícím z požadavků výstavby operačních schopností ozbrojených sil ČR a přijatých závazků ČR vůči našim spojencům. „Jedná se především o vybudování integrovaného prostředí pro EU Battle Group a brigádní úkolové uskupení v plném spektru operací,“ řekl generálporučík Picek. Podle ředitele sekce komunikačních a informačních systémů MO plukovníka gšt. Jana Kaše Strategie budování NEC v OS ČR spočívá ve skloubení obecného konceptu NEC se současnými a budoucími reálnými možnostmi resortu obrany. Limitujícími faktory jsou především snižování zdrojového rámce resortu obrany a realizace 2. kroku reformy, který je možno v některých aspektech využít pro budování prostředí NEC i pozitivně (nejedná se pouze o snižování počtů osob a rušení některých útvarů, ale zejména o optimalizaci

organizačních struktur v duchu NEC). „Základ pro budování NEC v podmínkách české armády vytvoří současný operačně-taktický systém velení a řízení pozemních sil. Postupně budou k němu integrovány senzory, zbraňové systémy druhů vojsk a doplňovány nástroje pro podporu práce s informacemi, tj. pro automatizovaný sběr, zpracování a využití grafických informací z bojiště, prvky umělé inteligence a podobně,“ uvedl plukovník gšt. Jan Kaše. 9

Přerov byl nově zařazen mezi perspektivní posádky v cílové organizační struktuře Armády ČR

Vrtulníková story Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV

prostředků z evropských fondů na rozvoj základny. Každé podobné rozhodnutí rozhodnut bývá zpravidla kompromisem. To lze l říci i o přerovské základně. Na jedn jedné straně záměr provozovat armádní základnu, vyzbrojenou transportními vrtulníky v Mi-171Š a Mi-17 společně s civilním letovým provozem, na straně dru druhé přesun letky bitevních vrtulníků M Mi-24/35 do Náměště nad Oslavou. „By „Bylo nám řečeno, že jde o maximum mo možného. Z několika variant byla vybrána právě tato. Samozřejmě že o ní nerozh nerozhodovali místní velitelé. Ani o záměru, jjaký typ které strovrtulníků zůstane v Přerově a kte je půjdou do Náměště,“ dodává tiskový základny. mluvčí základny

KONEC NEJISTOTY Rána na letišti, to nevěstí nic dobrého. V Přerově zazněla a byla velikánská. Neměla však devastující následky, naopak znamenala úlevu. Stovkám zaměstnanců tamního útvaru vrtulníkového letectva totiž spadl kámen ze srdce. To když premiér Mirek Topolánek oznámil zrušení usnesení vlády z roku 2003 o přesunu základny do Náměště nad Oslavou. Mnozí z vás si na ty události jistě pamatují. Koncem roku 1994 vzniká v Přerově-Bochoři základna vrtulníkového letectva. Z prostějovského 51. vrtulníkového pluku tam přilétají vrtulníky Mi-24D a Mi-17, od 11. vrtulníkového pluku v Líních Mi-24V. Výstavba nového útvaru je po pár měsících jak technicky, tak personálně dokončena. „Třiatřicítka“ neboli 33. zVrL (od 1. ledna 2004 jako 23. zVrL) se zařazuje k perspektivním základnám vzdušných sil AČR. Jako jediná svého druhu se osobitým způsobem podílí na přepravě osob a materiálu, vysazování průzkumných skupin, palebné podpoře pozemních jednotek, vzdušném průzkumu nebo transportech 10

zraněných. Efektivně se zapojuje do spolupráce se složkami integrovaného záchranného systému. Od roku 1996 jsou přerovské vrtulníky pravidelně nasazovány do operací IFOR a SFOR v Bosně a Hercegovině. Po přijetí České republiky do NATO plní tamní letecký personál řadu úkolů pro síly okamžité reakce (SOR). Renomé vrtulníkové základny rychle roste.

PERSPEKTIVA NA VLÁSKU

Přerovští vrtulníkaři stoupají k vrcholu, když je překvapí nečekaný úder. Přemístění do Náměště nad Oslavou. S redislokačním skokem se však

nehodlají smířit. Rozvíří pestrou škálu aktivit za záchranu bochořského letiště. Na jejich stranu se postaví starostové, primátoři, hejtmani, poslanci a senátoři. Svými doporučeními je de facto podpoří i tým expertů z několika ministerstev. Budoucností vrtulníkové základny, a to v souvislosti s transformací armády, se několikrát zabývají vrcholní představitelé resortu obrany. Po bezmála čtyřech letech martýrií je dobojováno. Výsledek? Přerov je opět perspektivní. V cílové organizační struktuře Armády ČR je zařazen mezi 27 posádek, s nimiž se počítá dál. „Premiér vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí o zachování základny se smíšeným provozem v Přerově je správné. Dále uvedl, že věří v její rozmach v příštích letech,“ vzpomíná na loňskou říjnovou událost tiskový mluvčí 23. zVrL Milan Kouřil. K optimistické atmosféře přispěla i slova hejtmana Olomouckého kraje, který připomněl již schválenou dvacetimilionovou částku na nejnutnější opravy letiště, jakož i vytvoření týmu, jehož náplní bude získání finančních

Od premiérova prohlášení uplynuly zhruba dva měsíce, když přerovskou základnu navštívil A report. Důvod byl nabíledni. Popsat situaci s koncem nejistoty.

Dne 1. prosince 1994 vznikla v Přerově 33. základna vrtulníkového letectva ze zrušeného 51. vrp Prostějov a 11. vrp Líně. Od 1. ledna 2004 byl přerovský útvar reorganizován na 23. základnu vrtulníkového letectva. Hlavním úkolem 23. zVrL je palebná podpora, vysazování průzkumných skupin, přeprava osob a materiálu, vzdušný průzkum, transport zraněných a záchranné mise CSAR. Vrtulníky z přerovské základny jsou pravidelně nasazovány do zahraničních misí (Bosna a Hercegovina, Kosovo).

„V současné době se tvoří tabulky počtů. Jejich konečná podoba bude postoupena standardnímu schvalovacímu řízení. Poté budou zahájeny personální pohovory s lidmi. Předpokládám, že začnou v prvním čtvrtletí letošního roku,“ říká zástupce velitele základny vrtulníkového letectva podplukovník gšt. Libor Dědoch. O přesných číslech nechce hovořit. Pouze odhaduje, že stávající stav 1300 zaměstnanců základny se sníží na necelých devět set. Se záměrem přesunout „čtyřiadvacítky“ do Náměště jsou již víceméně smířeni i příslušníci 231. letky bitevních vrtulníků. „Žádné pozdvižení na letce se nekonalo. Jsme vojáci z povolání, tudíž není o čem diskutovat,“ konstatuje její velitel podplukovník Ivan Pospíchal a dodává: „Pro nás není až tak rozhodující, z jaké základny budeme plnit letové úkoly. Vše se dá efektivně zplánovat.“ Leckomu slova pplk. Pospíchala nemusejí zcela „sedět“. Opravdu byla (a je) jeho cca 160 podřízeným na letce nervozita cizí? „Samozřejmě že o redislokaci do Náměště lidé diskutovali. Lehká nervozita zavládla především u těch jedinců, kteří potřebovali vyřešit svoji bytovou situaci. Určitou výhodou je, že se za poslední tři roky generačně vyměnila polovina jednotky. Převažují mladí profesionálové. S rodinami tady žije pouze čtvrtina příslušníků letky. Navíc, každý z nás může svůj profesní růst výrazně ovlivnit. A jelikož se tady nenašli lidé, kteří by nechtěli prodloužit svůj závazek, automaticky předpokládám, že do Náměště všichni příslušníci letky chtějí,“ zdůvodňuje I. Pospíchal.

DVOJÍ TVÁŘ TRANSFORMACE

Z rozhovorů s příslušníky 231. letky si lze vytvořit obrázek, kdo a jakým způsobem hodlá nastávající situaci řešit. „Na denní dojíždění to nevidím. S manželkou jsme se rozhodli, že bychom se přestěhovali. V Přerově prodáme byt,

koupíme pozemek a pustíme se do stavby domku. Nejspíš někde poblíž Náměště,“ říká kapitán Jiří Chrobák, pilot vrtulníku Mi-24. Někteří jeho kolegové zvažují přeškolení ze „čtyřiadvacítek“ na transportní vrtulníky Mi-17, a tím pádem i setrvání na přerovské základně. Velitel technického roje kapitán Petr Burian má připravenou odlišnou variantu. „Mám zájem jít sloužit do Náměště. Závazek s armádou mi končí v roce 2012 a chci jej dodržet. Kdyby nastala situace, že se mnou dál nepočítají, zvažoval bych odchod do civilu. V Náměšti bych začal na ubytovně a časem bychom se s rodinou rozhlédli po nějakém bydlení v Třebíči nebo v Brně.“ Jeho představený, zástupce velitele letky pro inženýrsko-leteckou službu major Vilém Geršl, je zklamaný. „Předpokládal jsem, že půjdu do Náměště, ale velení základny mi udělalo čáru přes rozpočet. Prý už se mnou nepočítají a závazek mi nebude prodloužen. Nechápu to. Po třiceti letech služby v armádě je to pro mě veliké zklamání. V Náměšti jsem měl vyhlédnutý pozemek ke koupi. Bohužel, časy se mění. Velitel základny má zřejmě o velení inženýrsko-letecké služby na letce jiné představy.“ 11

Pod unijními hvězdami

Jestliže se v současné době ty nejexotičtější limity pro mise našich vojáků pohybují v oblastech, jako je Irák či Afghánistán, již brzy by se měly posunout mnohem jižněji, až někam k rovníkové Africe. V souvislosti s vytvořením česko-slovenského bojového uskupení pro Evropskou unii, tzv. Battle Group, v roce 2009 se hovoří o jeho nasazení v africkém Čadu či Kongu. Text a foto: Vladimír MAREK „Říkat dopředu, pro kterou oblast budou naši vojáci v tomto uskupení předurčeni, je stejné, jako věštit z křišťálové koule,“ upozorňuje zástupce ředitele Stálého operačního centra brigádní generál Miroslav Bálint, který má vytvoření bojového uskupení na starost. „Ta totiž není specifikována. Mimo arktického 12

území mohou být nasazeni kdekoliv ve světě. Perimetr jejich působení je 6000 kilometrů od Bruselu. Pokud byste na mapě zapíchli do Bruselu kružítko s odpovídajícím měřítkem a udělali kružnici, zjistíte, že se v něm ocitnou prakticky veškeré oblasti, ve kterých je možné očekávat problémy.“ Myšlenka na vytvoření Battle Group vznikla v okamžiku, kdy se Evropská unie rozhodla, že se bude angažovat v krizových oblastech ve světě. Na základě toho se začalo připravovat budování sil rychlé reakce. Základ bojové skupiny tvoří prapor posílený o nezbytné podpůrné prostředky. Tedy například průzkum, dělostřelectvo, logistiku atd. Jednotky by měly být schopny použití pro různé typy akcí. Jedná se o široké spektrum možného nasazení počínaje humanitárními operacemi a konče oddělením znepřátelených stran za použití síly. O zřízení těchto bojových skupin rozhodli ministři členských zemí EU v Bruselu v listopadu 2004. Některé státy, jako je například Francie či Velká Británie, byly schopny jednotky o síle zhruba patnácti set vojáků postavit prakticky okamžitě. Již v lednu roku 2005 měla tedy Evropská unie v operační

pohotovosti jedno Battle Group. Od počátku roku 2007 pak dvě. V listopadu roku 2005 se s projektem na vytvoření společného bojového uskupení přihlásili tehdejší ministři obrany České a Slovenské republiky Karel Kühnl a Juraj Liška. Bojové skupiny jsou rozmístěny ve svých domovských posádkách a drží hotovost. Během deseti dnů by měly být schopny působit v určeném prostoru. O jejich nasazení rozhodne Rada Evropy. Misi však musí navíc v našem případě posvětit česká vláda a dodatečně i parlament. „Nikde ale již není řečeno, že do deseti dnů by v místě nasazení mělo operovat celé uskupení. Vycházíme z toho, že v tomto časovém termínu bude do krizové oblasti přesunuto sto dvě stě vojáků. Podle potřeby je pak postupně posílíme,“ říká brigádní generál Bálint. Jednotka má být schopna bez jakéhokoliv logistického doplňování působit v místě nasazení třicet dnů. V případě nutnosti se tento časový úsek může prodloužit až na sto dvacet dnů. „Pro nás to znamená, že bojovou skupinu vybavíme vším potřebným na dobu třiceti dnů. Zároveň smlouvami zajistíme, abychom během těchto třiceti dnů

Na bázi 4. brigády rychlého nasazení vznikne v roce 2009 česko-slovenské Battle Group

mohli za ní na místo určení dopravit zásoby na další tři měsíce. Tak, aby vojáci byli schopni pokračovat ve své činnosti,“ vysvětluje Miroslav Bálint. Evropská unie má za sebou již první operace. Její vojáci působili v Bosně a Hercegovině a v Kongu. Všechny zkušenosti se vyhodnocují, zevšeobecňují a zapracovávají do koncepce nasazení Battle Group. Takže se vlastně jedná o jakousi otevřenou živou metodiku. V roce 2009 mají být v hotovosti dvě bojová uskupení EU. První bude sestaveno z francouzských a belgických vojáků. Druhé pak z českých a slovenských. V případě potřeby rozhodne Rada Evropy, kterou skupinu využije. Naším úkolem ale není pouze postavení této jednotky. Evropská unie totiž přišla také s konceptem tzv. operačních velitelství. Ta jsou národní záležitostí, EU je nevlastní, pouze využívá určité nabídky kapacit. Tato velitelství dává k dispozici Německo, Francie, Velká Británie, Řecko a Itálie. My jsme si pro bojovou skupinu vybrali Němce a požádali jsme je, zda by po dobu naší pohotovosti nemohli plnit roli operačního velitelství. „Česká republika nemá k dispozici bojové operační velitelství. Operační velitelství máme pouze na úrovni společných sil v Olomouci, toto velitelství

Jednotky Evropské unie v minulosti působily v misích v Bosně a Hercegovině a v Kongu. Síly Battle Group mají být schopny nasazení až do vzdálenosti 6000 kilometrů. Operační pohotovost jednotek Battle Group je deset dnů. Operační velitelství, které bude řídit česko-slovenské Battle Group, má sídlit v německé Postupimi. Základem česko-slovenského Battle Group se stane 43. výsadkový mechanizovaný prapor. České jednotky budou zařazeny do Battle Group Evropské unie nejen v roce 2009, ale s největší pravděpodobností i v roce 2012.

ale není předurčené jako bojové. Ta mají pouze země s mnohem rozsáhlejšími ambicemi,“ říká generál Bálint. Na základě bilaterálních jednání s německou stranou tedy využijeme operační velitelství Bundeswehru v Postupimi. Němci nám poskytnou nejen prostory, ale i část personálu, který se bude zaměřovat především na zabezpečení chodu velitelství. Armáda České republiky doplní tento štáb předběžně o šedesát čtyři vojáky. Mělo by se jednat o klíčové funkce, jako je velitel, jeho zástupce a náčelník štábu. Nejvyšší funkci by měl ne náhodou zastávat generálmajor Hynek Blaško. Ten totiž v roce 1994 absolvoval v německém Hamburku kurz Vojenské akademie Bundeswehru a kromě angličtiny ovládá velice dobře i němčinu. Funkce

náčelníků jednotlivých sekcí budou obsazeny důstojníky jiných členských zemí EU. Ale například náčelníkem finanční sekce, protože se jedná o naši skupinu, by měl být opět Čech. Operačnímu velitelství podléhá další velitelský stupeň, který již zabezpečíme výhradně vlastními silami. Toto velitelství se vytvoří na základě 4. brigády rychlého nasazení pouze z českých a slovenských vojáků a bude sídlit v Žatci. V jeho čele má stát velitel 4. brn. „Pokud by vznikla určitá potřeba především v oblasti logistiky, nedostávalo by se nám například vojáků se zkušenostmi s vykládkou vojenského materiálu ve velkých přístavech, mohli bychom toto velitelství doplnit o příslušníky jiných národů,“ upřesňuje Miroslav Bálint. Až na konci tohoto řetězce bude bojový prvek, tedy samotné Battle Group. Jeho základem se stane 43. výsadkový mechanizovaný prapor z Chrudimi (z hlediska materiálního vybavení a výcviku se jeví jako nejvhodnější) posílený o další podpůrné jednotky. Tento prapor nemá samozřejmě vlastní průzkum, dělostřeleckou podporu, logistickou podporu ani vrtulníky. Tohle všechno by mělo být částečně podřízeno velitelství brigády a praporu.

13

127 dní v Iráku Vítejte doma! Slavnostní nástup, který se konal v kasárnách 43. výsadkového mechanizovaného praporu v Chrudimi 18. prosince, ukončil jednu z etap vojenského života několika desítek zúčastněných. Jeho hlavními aktéry bylo na devadesát příslušníků 6. kontingentu Armády České republiky, kteří působili v Afghánistánu v sestavě sil ISAF v provinčním rekonstrukčním týmu Fayzabád, a přes šedesát vojáků záložní roty mnohonárodního uskupení Střed operujícího na území Kosova v rámci mise KFOR. Text a foto: Jaroslav PAJER Všem jim totiž byly za vynikající splnění úkolů předány medaile ministryně obrany České republiky Za službu v zahraničí a osmi z nich ještě čestné odznaky Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého, jež jim udělil náčelník Generálního štábu. „Je těžké hodnotit, která z těchto misí byla důležitější,“ prohlásil v krátkém projevu náměstek ministryně obrany František Padělek. „Obě byly stejně důležité. Obě byly výrazem vlastenectví, odvahy a odhodlání plnit úkoly v rámci míru ve světě... Vyznamenání a ocenění, která jste dnes obdrželi, jsou výrazem vaší kvalitně odvedené práce.“ 14

Necelé dva měsíce v misi KFOR byla pod velením kapitána Miroslava Kružici záložní rota. Těsně před odjezdem domů ji navštívil velitel KFOR generálporučík Xavier de Marnhac a na její adresu prohlásil: „Každý den během vašeho nasazení v Kosovu jsem o vás dostával jen ty nejlepší reference.“ Své poděkování pak zvýraznil předáním pamětního odznaku velitele KFOR kapitánu Kružicovi. „Beru to jako ocenění práce celé záložní roty,“ řekl k tomu oceněný velitel. Jeho jednotka v době konání parlamentních voleb v Kosovu posilovala švédskou rotu Bravo při patrolování a provádění prohlídek vozidel na kontrolně-propouštěcích

místech. Přínos mise vidí velitel jednotky také v další oblasti: „Stoprocentně to mělo vliv na upevnění vztahů, na soudržnost roty.“ S poněkud odlišným posláním plnil úkoly provinční rekonstrukční tým Fayzabád v misi ISAF v Afghánistánu. Kromě jiného se totiž podílel na realizaci projektů, jimiž mezinárodní síly vypomáhají rozvoji infrastruktury v místě odpovědnosti. „Jedná se o ekonomicky nenáročné, ale velice rychle proveditelné projekty typu rekonstrukce a vybavení školy, zřízení vodních nádrží, případně vodovodního potrubí, či oprava hydroelektrárny,“ popisuje velitel týmu podplukovník Petr Procházka. „Má to okamžitý efekt, a to jak na názory obyvatelstva, tak na bezpečnostní situaci v místě, protože tato pomoc, jak se říká, otevírá srdce lidí.“ Jeho kontingent pomohl vybavit materiálem dva útulky, v nichž žilo na tři sta dětí. „Šlo o vybavení zimním oblečením, dekami, potravinami na určitou dobu a podobně. Větších projektů, jako je rekonstrukce školy, vodní nádrže nebo elektrárny, jsme provedli asi čtrnáct. A předchozí kontingent nám ještě předal jedenáct dalších, které jsme dokončovali.“

V závěru loňského roku se příslušníci 3. kontingentu MNF-I vrátili zpět do republiky a přichází tedy čas zhodnotit čtyřměsíční působení českých vojáků na území jižního Iráku. Když se ohlédneme za těmi 127 dny, které jsme v misi strávili, byla to doba plnění rutinních úkolů, dennodenního řešení nejrůznějších problémů, ale také obyčejných každodenních činností. Text a foto: por. Mariana TÍKALOVÁ, tisková a informační důstojnice 3. kontingentu AČR v silách MNF-I Základem našeho působení v misi byly dvě mechanizované čety, které plnily operační úkol na třech vstupech do základny – Delta, Ritz a Charlie. Vojáci se střídali po 24hodinových intervalech a kromě vstupů zabezpečovali i ochranu vlastního kempu. Jména tří vstupních bran si určitě bude každý voják dlouho pamatovat, neboť při omezených možnostech pohybu v prostoru nasazení to byly vždy konečné body při cestách za plněním rutinního úkolu. Den za dnem bylo na těchto místech odbaveno značné množství osob, především místních obyvatel (denní počet

se pohyboval v rozmezí 500 – 1000 osob). Na jiných stanovištích vojáci prohledávali auta – osobní, nákladní i dodávky. Počet zkontrolovaných aut za den dosahoval průměrně čísla 200 – 300. Svoji roli hrálo hlavně z počátku i úmorné horko, při kterém teploty šplhaly až k těžko uvěřitelným 65 °C na přímém slunci, všudypřítomný prach a nepříjemný hmyz. Ani bezpečnostní situace nebyla vždy zcela bezproblémová. Takto strávili muži a ženy z každé čety ve směnách téměř 60 služeb. V rámci českého kontingentu působily v misi další menší jednotky, které

zabezpečovaly servis a podporu oběma mechanizovaným četám. Příslušníci družstva oprav prováděli technické údržby u veškeré pojízdné techniky kontingentu. Za dobu trvání mise bylo nutno vykonat celkem 28 technických údržeb a provést 41 běžných oprav provozní techniky. Každodenní komunikaci s republikou zajišťovalo rádiové družstvo, které denně spojilo průměrně 80 až 100 hovorů. Lékařská péče byla poskytována lékařem kontingentu a zdravotní sestrou. Jednalo se o běžná ošetření a po celou dobu působení nebyl nikdo z vojáků vážně nemocen nebo zraněn. V rámci kontingentu působil národní podpůrný prvek v Kuvajtu, který zajišťoval objednávky, nákupy, převozy materiálně-technického charakteru na základnu do Basry a finanční zabezpečení. Příslušníci výjezdové skupiny Vojenské policie provedli celkem kolem padesátky preventivních akcí se zaměřením na kontrolu ochranné a strážní směny. Myslím, že není přehnané říci, že svůj úkol jsme splnili se ctí a přispěli jsme tak k dobrému jménu a reprezentaci Armády ČR v zahraničí. 15

ovšem praxe je přesně taková. Nikdo nemůže čekat, že spojenecký generál bude nepřetržitě u telefonu, aby zodpovídal otázky obyčejného pilota z Čáslavi. I s tím musejí naši lidé počítat,“ vysvětlil kpt. Jaroslav Tomaňa. Plánovací proces byl ukončen opět společným briefingem, na němž si všechny skupiny představily svá řešení a letci se tak mohli u druhých inspirovat a zároveň poučit z vlastních i cizích chyb. Letová část pak byla naplánována na 6. listopad s tím, že o den dříve se uskuteční přeplánování operace již s ohledem na reálné možnosti nasazení letecké techniky. Mělo jít o celkem dvanáct strojů, nicméně počasí tentokrát ukázalo svou moc. Silný nárazový vítr

Čáslav a Náměšť společně Piloti letounů L-39 se poprvé zapojili do společných leteckých operací COMAO O účasti českých vojenských letců na velkých mezinárodních cvičeních informujeme na stránkách A reportu několikrát do roka. Akce typu NATO Air Meet, Brilliant Arrow nebo TLP mají obrovský význam z hlediska získávání nových zkušeností, nicméně většinou se týkají jen omezeného okruhu leteckého personálu. V Čáslavi proto již přes rok funguje systém, kdy se nové informace dostávají ke všem pilotům letecké základny. Text a foto: Tomáš SOUŠEK Mezinárodní letecká cvičení mají bezesporu nezastupitelnou roli ve výcviku zejména létajícího personálu, nicméně představují jen jeho pomyslný vrchol. Aby měl celý výcvik nějaký smysl, je třeba jej provádět pravidelně a co nejčastěji, nejen jednou či dvakrát do roka. U 21. základny taktického letectva v Čáslavi se v poslední době podařilo nastavit systém, díky němuž zkušenosti ze zahraničí rozhodně nezapadnou. Přibližně jednou za dva měsíce se čáslavští letci zapojují do cvičení „WHAZZUP“, které koordinuje středisko CAOC 4. Vedle nich se akcí nejčastěji účastní piloti z Německa a nově například Francouzi či Dánové. Hlavní 16

náplní „WHAZZUP“ jsou společné letecké operace COMAO (Composite Air Operations). „Na stejný typ misí jsou zaměřena také naše domácí cvičení QUO VADIS, která organizujeme zhruba jednou měsíčně. Piloti plánují operace, jichž se pak účastní od šesti do dvanácti letounů,“ říká velitel 21. taktického křídla pplk. Petr Lanči. Výhodou domácích cvičení je, že se jich mohou účastnit i méně zkušení letci, kteří zatím nesplňují podmínky pro účast na mezinárodních akcích. Proto se koncem letošního roku do misí COMAO poprvé ve větší míře zapojili také příslušníci 22. základny letectva z Náměště nad Oslavou. Zdejší letka se stroji L-39 působí do značné míry jako výcviková jednotka, a tak její mladí piloti nemají prakticky žádnou šanci dostat se do zahraničí. Díky spolupráci s kolegy z Čáslavi však mohou i oni pronikat do nejvyššího válečnického umění. Podzimního cvičení misí COMAO se oproti předchozím QUO VADIS účastnili nejen piloti, ale i příslušníci dalších

složek, jako například pozemní naváděči nebo zpravodajci. Počet zainteresovaných osob se tak vyšplhal téměř ke stovce. Všichni se sešli již 25. října ve školicím zařízení ve Zbýšově nedaleko Čáslavi, aby zde ve dvou dnech celou operaci důkladně naplánovali. „Účastníky jsme rozdělili do tří skupin přibližně o třiceti lidech. V každé byli rovnoměrně zastoupeni více i méně zkušení letci od všech tří jednotek, tedy 211., 212. a 221. letky. Skupiny dostaly shodné zadání a bylo jen na nich, jakým způsobem svůj úkol splní. Velitelem každé skupiny byl vždy některý z pilotů, kteří již absolvovali kurz velitelů leteckých operací TLP v Belgii,“ popisuje princip velitel cvičení kpt. Jaroslav Tomaňa z 21. taktického křídla. Právě nejzkušenější letci se stali zárukou, že veškeré postupy plánování leteckých operací budou plně v souladu se standardními postupy NATO. Vše začalo klasickým briefingem, kde se všichni cvičící seznámili se scénářem zasazeným do fiktivního konfliktu

dvou znepřátelených stran. Zde dostali také obecné informace o dvou hlavních cílech. Prvním z nich byl jihočeský hrad Zvíkov, který představoval velitelství protivníkových jednotek, druhým pak protivníkova letecká základna, situovaná do Čáslavi. Úvodní briefing proběhl tradičně v anglickém jazyce. „Původně se zvažovala možnost odehrát celé cvičení v angličtině, avšak nakonec jsme usoudili, že s ohledem na mladší a méně zkušené piloty bude efektivnější některé fáze cvičení organizovat v češtině,“ doplňuje kpt. Tomaňa. Cvičící se po úvodu rozdělili na zmiňované tři skupiny a pak je již čekalo mnohahodinové plánování. Vše začalo přijetím rozkazu k letu, takzvaného ATO (Air Task Order). Teprve v něm jsou uvedeny konkrétní požadavky a cíle mise stejně tak jako řada dalších informací, týkajících se například rozmístění sil protivníka či možnosti nasazení jiných vlastních sil. Další fáze plánování pak proběhly obdobně jako na kterémkoliv zahraničním cvičení. Celá skupina nejdříve vyhodnocuje, zda vůbec a s jakými prostředky je schopna zadaný úkol splnit. I zde, podobně jako na TLP (Tactical Leadership Programme), se postupuje podle takzvaného pravidla 4T (Task, Target, Threat, Tactics), tedy úkol, cíl, hrozba a taktika. Poté si piloti rozdělí práci tak, že každý plánuje jen určitou část bojového letu, jako například způsob pojíždění a pořadí vzletů, trať přeletu, komunikaci či samotný úder na cíl. Celý plán se pak

zkompletuje na takzvaném „mass briefingu“. Organizátoři cvičení se snažili i v plánovací části navodit podmínky co nejbližší skutečným bojovým operacím. Cvičící piloti se tak několikrát dostali do situace, kdy neměli dostatečně přesné informace nebo kdy si některé dokumenty navzájem odporovaly. Po určitou dobu tak museli připravovat dva různé scénáře bojové mise, aniž by věděli, který z nich bude nakonec schválen. Jindy bylo nutné pro doplnění informací telefonicky volat velícímu generálovi, kterého zde imitoval velitel cvičení. Na konkrétní dotaz se jim však dostalo překvapivé odpovědi: generál zde není, musíte si počkat. „Může to působit legračně,

a souvislá oblačnost s přecházející frontou znemožnily 6. listopadu létání. Druhý den pak bylo o něco lépe, ale počasí stále nevyhovovalo pro letouny L-159. Z letové fáze cvičení se tak nakonec uskutečnila jen takzvaná jižní varianta, tedy útok proti hradu Zvíkov, který provedly dva stroje L-39 a dva JAS-39 Gripen. Síly fiktivního protivníka také nebyly nasazeny. Podle slov Jaroslava Tomani je to škoda, protože jedině ve vzduchu se dá stoprocentně ověřit, zda byla celá operace naplánována správně. Nicméně i tak mělo cvičení značný přínos, a proto se již dnes počítá s podobnými a možná ještě většími akcemi zaměřenými na COMAO mise. 17

Představujeme osobnost čísla z AR 23/2007

K výsadkářům oklikou Text: Vladimír MAREK Foto: Jiří HOKŮV

Velitel 4. brigády rychlého nasazení plukovník gšt. Aleš Opata je nositelem francouzského válečného kříže Za udatnost Aleš Opata se narodil 9. září 1964 v Hranicích. Po absolvování Vojenského gymnázia Jana Žižky z Trocnova v Opavě a Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově zahájil vojenskou kariéru ve funkci velitele tankové čety v Jihlavě. Zde také později prošel funkcemi velitele tankové roty a praporu. Sloužil i v Českém Krumlově, kde se připravoval do operace UNPROFOR, mimo jiné také jako zástupce velitele průzkumné roty. V roce 1993 nastoupil do mise UNPROFOR. Česká jednotka se tehdy podílela na osvobození obklíčených francouzských vojáků. Mezi těmi, kteří se vypravili s obrněným transportérem na pomoc francouzským kolegům, nechyběl Aleš Opata. Za tento čin získal francouzský válečný kříž Za udatnost. Po návratu do republiky se stal příslušníkem nově se tvořící 4. brigády rychlého nasazení. Nastoupil na funkci staršího důstojníka výsadkové přípravy. Bylo to tak trochu symbolické zakončení jeho několikaleté cesty k výsadkovým jednotkám. „O lehké výsadkové jednotky jsem měl zájem už na škole, ale s ohledem na tehdejší personální práci 18

to nějak nevyšlo. Ničeho ale nelituji. Během služby v Jihlavě jsem získal určitou představu o taktických možnostech tankových a motostřeleckých jednotek, o jejich pohybu po bojišti. A to samozřejmě mělo svůj význam,“ vysvětluje Aleš Opata. Od ledna 1996 velel Opata 3. mechanizované rotě našeho praporu v misi IFOR. Patřil k těm velitelům, za kterými vojáci bezvýhradně šli a on jim taky stoprocentně věřil. V té době vznikl pojem „Opatovi hoši“. Během této mise došlo v blízkosti vesnice Ivanska, na pomezí Chorvatska a muslimské části Bosny a Hercegoviny, k posunutí chorvatské hranice na území Bosny. Na zabraném území operovala ozbrojená chorvatská jednotka. Kapitán Opata provedl se svými vojáky a přiděleným britským obrněným transportérem v nočních hodinách přepad, příslušníky speciální chorvatské policie odzbrojili a vymohli si plnění Daytonské mírové dohody v určené zóně separace. Po skončení mise nastoupil na funkci zástupce velitele 43. výsadkového mechanizovaného praporu v Chrudimi. V letech 1998 až 1999 absolvoval Vysokou

školu velení a štábu námořní pěchoty ve Virginii v USA. Jednalo se prý o úplně jinou dimenzi myšlení profesionální armády. Učili se historii, operační umění, plánování a řízení boje na stupni brigáda až divize, ale i taktiku boje malých lehkých jednotek. Role poddůstojníků a nižších důstojníků v nich byla zcela jiná, což v té době pro naši armádu představovalo velkou neznámou. Mnohé z těchto výcvikových poznatků se snažil později po návratu do České republiky aplikovat především u 43. výsadkového mechanizované praporu a u brigády rychlého nasazení. Bylo to v době, kdy staré výcvikové metody a předpisy již neplatily a nové ještě nebyly k dispozici a vize lehkých expedičních jednotek pohybujících se po asymetrickém bojišti byla v začátcích. „Tyto netradiční metody výcviku se nám dařilo prosazovat především díky pochopení nadřízených zejména v oblasti rozvoje taktiky lehkých výsadkových a aeromobilních jednotek. V tomto směru si myslím, že jsem měl vlastně štěstí na velitele brigády. A to ať již se jednalo o generály Jiřího Šedivého, Hynka Blaška, Františka Štěpánka, Josefa Sedláka či otce myšlenky založení

4. brigády rychlého nasazení generála Karla Kubu. Ten s velkým časovým předstihem viděl budoucnost právě v lehkých, dobře vyzbrojených expedičních jednotkách použitelných v operacích NATO,“ říká Aleš Opata. Právě ve Virginii měl možnost se na požádání po ukončení řádného studia účastnit několika stáží a kurzů. Jeden z nich se týkal například výcviku odstřelovačů. „Nemyslím si, že bychom se museli od Američanů v této oblasti nějak moc učit. Už před listopadem 1989 měla naše armáda v jednotkách velmi dobře vycvičené odstřelovače, pouze jsme počátkem devadesátých let od tohoto trendu ustoupili. A tak jsem se snažil vrátit jen do původních pozic,“ vysvětluje plukovník Opata. Nejdříve u 43. výsadkového mechanizovaného praporu a později i u dalších jednotek brigády rychlého nasazení postavil čety odstřelovačů jako samostatné jednotky. Jednalo se vlastně o prvek palebné podpory lehké pěchoty. Pozdější válečné zkušenosti jednotek NATO, ať již z Iráku či Afghánistánu, všechny tyto nové výcvikové a organizační trendy jen potvrdily. V dubnu roku 2000 se stal velitelem 43. mechanizovaného praporu pro operaci SFOR II v Bosně a Hercegovině. Bylo to poprvé v historii, kdy do mise vyjela kompaktní organická jednotka. Po návratu do České republiky již v této funkci zůstal. O tři roky později se stal velitelem 4. brigády rychlého nasazení.

Rok 2004 strávil Aleš Opata na Královské akademii obranných studií v Londýně. Jednalo se o školu zaměřenou na vojenskou diplomacii, strategii a vojenskou politiku. V roce 2007 vyjel na svou prozatím poslední misi do Afghánistánu jako náčelník štábu a zástupce velitele provinčního rekonstrukčního týmu ve Fajzabádu. Argumenty, že důstojníci ve funkcích velitelů brigád by do misí již jezdit neměli, odmítá. „Nemohou vojáky celou dobu cvičit, připravovat je a pak jim jen popřát šťastnou cestu a poslat je do mise. Navíc je to i výrazná zkušenost pro velitelský sbor na úrovni brigády. Ta totiž stále ještě představuje taktický stupeň, vojáci účastnící se misí v Iráku či Afghánistánu získávají stále více zkušeností ve složitých oblastech a operacích,“ argumentuje Aleš Opata. „Bylo by určitě smutné, kdyby velitel ztratil kontakt s bojovníkem a přestal chápat jeho potřeby v oblasti výcviku a vybavení materiálem. A to by se mohlo při současném vysokém operačním tempu bojových jednotek lehce stát.“ Aleš Opata patří mezi ty velitele, které jejich podřízení prostě berou. Je to voják každým coulem, člověk do terénu. Práci velitele brigády dělá rád a s plným zaujetím. Uvědomuje si ale, že jednou bude muset i v této funkci skončit. Pokud je někdo někde příliš dlouho, zákonitě se pak dostává do určitých stereotypů. A to je špatné. Dovede si prý sám sebe představit i v úplně nějaké jiné funkci v souladu

s kariérním řádem, kde by mohl uplatnit své zkušenosti. Samozřejmě pokud bude armáda ještě stát o jeho služby. Když řekneme, že mezi záliby plukovníka Opaty patří již zmínění odstřelovači, nebudeme určitě daleko od pravdy. Nejenže se věnuje rozvoji právě těchto specializací u 4. brigády rychlého nasazení, ale sám také rád střílí. K jeho dalším zálibám patří rybaření, četba a také rekreačně sport. Stále se věnuje výsadkové přípravě, i když ne tak často jako u 43. výsadkového mechanizovaného praporu. Bez toho by prý nemohl nosit padáček na rukávu.

KDO UHODL? Ze správných odpovědí, v nichž jste tipovali, o jakou vojenskou osobnost se jedná, jsme vylosovali následující výherce: Marek Ciganik, Lubomír Žilka a Sylva Olejníková Výhercům blahopřejeme a posíláme knižní ceny.

19

Kurz pod hlavičkou EU Zvláštní příloha p čtrnáctideníku A report

Text a foto: Pavel PAZDERA

Ve dnech 3. až 7. prosince 2007 se na základě zapojení České republiky do činnosti European Security and Defence College konal na Univerzitě obrany v Brně třetí modul prestižního kurzu High Level Course na téma Operace krizového řízení. Kurz, který měl za cíl poskytnout účastníkům komplexní informace o evropské bezpečnostní a obranné politice, byl zahájen v pondělí 3. prosince v Hlavním sále Ministerstva obrany Na Valech v Praze. Mezinárodní kurz slavnostně zahájili náměstek ministryně obrany-ředitel Kanceláře MO Radek Šmerda, prorektor Univerzity obrany plukovník Bohuslav Přikryl a ředitel Ústavu strategických studií Univerzity obrany Zdeněk Plchot. Od úterý do pátku pak probíhal modul v prostorách Univerzity obrany v Brně, kde sedmdesáti zahraničním a domácím účastníkům přednášeli vrcholní představitelé struktur Evropské unie pro

20

oblast Evropské bezpečnostní a obranné politiky a vybraní experti mezinárodní bezpečnostní komunity. Kurzu se za ČR zúčastnil také první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučík Jaroslav Kolkus. European Security and Defence College (ESDC) představuje virtuální školu, resp. síť prestižních evropských vzdělávacích a výzkumných institucí, která poskytuje výběrové vzdělávání zejména představitelům vyššího managementu resortů obrany a zahraničních věcí. ESDC je oficiální vzdělávací institucí Evropské unie a její klíčová aktivita – High Level Course – je pořádána pod záštitou Javiera Solany, generálního

tajemníka Rady EU a vysokého zmocněnce pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU. Základ ESDC tvoří vzdělávací instituce z osmi zemí Evropy. Jsou to Royal Higher Defence Institute (RHDI), Brusel (Belgie); Bundesakademie für Sicherheitspolitik (BAKS), Berlín (Německo); Finnish National Defence University (Santahamina), Helsinky (Finsko); Instituto da Defesa Nacional (IDN), Lisabon (Portugalsko); Baltic Defence College (BDC), Tartu (Estonsko); Landesverteidigungakademie (LVAK), Vídeň (Rakousko); Nederlandse Defensie Academie (NDA), Haag (Nizozemsko) a Istituto Superiore di Stato Maggiore Interforze (ISSMI), Řím (Itálie). Nyní se k nim připojila i Univerzita obrany (UO), Brno (Česká republika), jako devátá instituce. High Level Course se každoročně skládá z pěti týdenních modulů a v pořadí třetí modul se konal v ČR. Byl pořádán Ústavem strategických studií Univerzity obrany a nesl název „Crisis Management Operations“. Jeho úkolem bylo seznámit účastníky kurzu s problematikou současných operací krizového řízení, s jejich plánováním a prováděním, především v intencích procedurálního rámce krizového managementu Evropské unie, dále s hlavními aspekty mezinárodního práva, mezinárodního humanitárního práva a lidských práv.

Vážení čtenáři, Dostáváte do rukou první mimořádnou přílohu A reportu věnovanou organizačnímu a procesnímu auditu Ministerstva obrany. Vznikla ve spolupráci se zřizovateli a autory speciálních intranetových stránek, kde jsou informace o auditu k dispozici pod názvem „Komplexní audit MO“ a zejména pak v newsletteru „AUDIT-report“. Odtud také vzešel název naší přílohy. Věřím, že vám poskytne nezbytné informace o jedné z nejdůležitějších akcí, která se v resortu obrany uskuteční právě v letošním roce. Ladislav LENK

V zájmu nás všech Dámy a pánové, současný rozpočtový výhled České republiky nedovoluje naší armádě žádnou marnotratnost... Nemůže nám být útěchou, že jiná ministerstva řeší obdobné nebo ještě komplikovanější finanční otázky. Jistě se však shodneme v tom, že při snižování výdajů nelze jít za určitou hranici. Je třeba vždy dobře vědět, kde ona pomyslná demarkační čára vlastně leží a zda její hraniční kameny mají přesný tvar, správnou polohu a pevný základ. ůsob existence a fungování Jinými slovy, je nejvyšší čas kriticky pohlédnout na současný způsob našeho resortu a potom možná i s určitým překvapením a v nových souvislostech konstatovat, že leccos z toho, co čas milosrdně ohladil dlouhodobým používáním, je sice na první pohled funkční, ale ve skutečnosti ztratilo mnoho – ne-li všechno – ze svého smyslu a užitečnosti. Mnozí o tom již dávno víte své. Rozhodně si nemyslím, že by se Ministerstvo obrany mělo stát skanzenem minulosti, který pod tenkou slupkou byrokratické tradice chrání status quo neprůhledné a státem garantované nehybnosti. Nechci však ani žádnou reformu pro reformu, jež by chtěla rafinovanými optickými klamy měnit a zakrývat skutečnost. Dámy a pánové, potřeba provést procesní, organizační a informační audit je evidentní a dlouhodobá. Dosavadní pokusy a návrhy nesplnily očekávání, ať již z důvodů rozdílné koncepce nebo svého, zpravidla příliš detailního zaměření. Dnes je situace zcela jiná. Cíle auditu jsou přesně definovány a auditor vzešel z veřejné, zcela transparentní soutěže. Ujišťuji vás, že nadcházející audit se přímo nedotýká lidí, ale systému, v němž lidé pracují. Optimální výsledek auditu je v zájmu nás všech. Věřím, že slovo spolupráce zvláště v tomto případě nebude bráno jako fráze a děkuji Vám za to, že je pochopíte jako leitmotiv příštích dnů a měsíců. I

AUDITreport Vážené kolegyně a vážení kolegové, zdravím vás u dalšího čísla Audit-reportu. Nejdůležitější novinkou je, že dne 10. prosince 2007 byla podepsána smlouva o poskytnutí odborných poradenských služeb v souvislosti s komplexním auditem s poradenskou firmou Centire, s. r. o., která byla vybraná v otevřeném výběrovém řízení. Tento subjekt bude hrát v příštích měsících roli nestranného a nezávislého analytika, který zhodnotí organizační strukturu i některé rozhodovací procesy našeho resortu na základě principů efektivního managementu. Příslušníci firmy nebudou rozhodovat anonymně od stolu. Naopak. Základem analýzy budou workshopy, jinak řečeno cílené rozhovory s různými skupinami příslušníků resortu. Důležitým vkladem analýzy tedy budou názory vás, vojáků i občanských zaměstnanců, kterých se komplexní audit týká. Vedoucí pracovníci všech úrovní budou seznámeni s průběhem auditu a týmem firmy Centire na briefingu, který by měl proběhnout v lednu letošního roku. Přeji vám hodně úspěchů při plnění pracovních úkolů a věřím, že díky komplexnímu auditu bude jejich dosahování ještě snazší než doposud.

Náměstek ministryně obrany-ředitel KaMO Radek Šmerda je předsedou řídícího výboru určeného k realizaci auditu MO. Radka Šmerdy jsme se zeptali: V současné době je podepsána smlouvu s firmou, která audit na MO uskuteční. Jaké budou její nejbližší kroky? Zástupci firmy se seznámí s našimi pracovníky, bude dohodnuto organizačně-

-technické zabezpečení spolupráce, nastaví se pravidla vzájemné komunikace apod. Firma však hlavně musí v brzké době předložit návrh řízení a organizace auditu tak, aby mohl být projednán a přijat na jednání řídícího výboru auditu.

SLOŽENÍ ŘÍDÍCÍHO VÝBORU URČENÉHO K REALIZACI PROCESNÍHO, ORGANIZAČNÍHO, FUNKČNÍHO A INFORMAČNÍHO AUDITU MO Předseda: Náměstek ministryně obrany-ředitel KaMO JUDr. Radek Šmerda, Ph. D. Členové: 1. náměstek ministryně obrany MUDr. Martin Barták náměstek ministryně obrany Ing. František Padělek náměstek ministryně obrany pro vyzbrojování Ing. Jaroslav Kopřiva náčelník Generálního štábu AČR genpor. Ing. Vlastimil Picek bezpečnostní ředitel MO Mgr. Michal Mazel poradkyně ministryně obrany pro komplexní audit, vedoucí projektu-projektový manažer PhDr. Běla Hejná zástupce poskytovatele Mgr. Renáta Kiselicová zástupce poskytovatele Mgr. Robert Hromada Sekretariát řídícího výboru: plk. Ing. Pavel Ťulák Ing. Jan Cába

II

Je již zřejmé, kdy audit odstartuje? Právě očekávaný návrh řízení auditu musí obsahovat i jasný časový harmonogram. Předběžně očekávám, že skutečně „ostrý“ start auditu začne se začátkem roku 2008. Jste předsedou řídícího výboru auditu. Jakou roli bude mít tento výbor při realizaci auditu? Řídící výbor má rozhodující roli při veškerém zásadním rozhodování ve věci auditu, zejména pak při akceptaci jeho výstupů a přijímání předkládaných doporučení ke zlepšení našeho resortu. Jeho úkolem je především dohlížet, aby doporučení auditora byly použitelné návrhy. V čem si myslíte, že je MO v této souvislosti nejlépe připraveno a naopak jaké by mohly nastat potíže při jeho provádění? Myslím, že nejdůležitější pro úspěch auditu je jeho jednoznačná podpora ze strany ministryně obrany. Pro realizaci vybrali členové řídícího výboru zkušené spolupracovníky, a proto věřím, že jsme připraveni dobře.

Specifika nejsou překážkou Běla Hejná je poradkyní ministryně obrany pro komplexní audit. Předtím se podílela na auditech Ministerstva financí a Ministerstva zahraničních věcí. Běly Hejné jsme se zeptali: Máte osobní zkušenosti s prováděním auditů v jiných resortech. Bude mít audit Ministerstva obrany nějaká specifika? Ano, samozřejmě že bude mít svá specifika. Každý centrální orgán naší státní správy je totiž jedinečný, neopakovatelný. Žádný nemá věcně obdobného partnera, se kterým by mohl být parametricky porovnáván. A to nelze zpochybnit. Z tohoto důvodu však mylně a velmi dlouho přetrvával ve státní správě názor, že tato specifika jsou zásadní překážkou pro to, aby externí auditor vůbec mohl posuzovat fungování státní správy. Zkrátka jsme byli toho názoru, že „sami nejlépe víme, co je pro nás dobré“. Okolní svět se měnil, ale státní správa se tvrdošíjně bránila zavádění nových metod řízení, modernizaci. Mohu si to dovolit tvrdit, protože jsem v úzkých vazbách ke státní správě již dlouhá léta. Státní správa stále jen s obtížemi naplňuje stanovené strategické cíle, neumí obvykle projektově pracovat, neumí hospodařit s lidskými zdroji, často je zahlcena duplicitami atd. V posledních letech však dochází k průlomu. Některá ministerstva již provedla svůj komplexní audit, byl to nejdříve pilotní projekt na Ministerstvu financí, následovalo Ministerstvo zahraničních věcí. Na obou auditech jsem pracovala. Další ministerstva provedla a provádějí dílčí

audity, nejaktivnější jsou na Ministerstvu vnitra a na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Tato dílčí řešení však osobně nepovažuji za dobrá. Nicméně je zřejmé, že odpor k externímu posuzování byl překonán a zajímavé příležitosti ke zlepšování už dnes hledají mnozí. Velmi si cením, že paní ministryně se rozhodla právě pro komplexní audit Ministerstva obrany. I když předmětem komplexního auditu není personální audit, může tento proces vyvolat mezi zaměstnanci pocit nejistoty. Jaké preventivní kroky v tomto ohledu chystáte? Pokud vím, tak personální audit nebyl a ani není záměrem zadavatele, ani

součástí zadávací dokumentace pro audit. Spolupracovala jsem v minulosti na komplexním auditu, kde se personální audit spolupřipravoval. Tam se realizovala přípravná opatření zejména v kolektivní smlouvě, v oblasti vzdělávání, trhu práce a podobně. To ale není zdejší situace, v rámci auditu preventivní opatření nepřipravuji. Nelze samozřejmě vyloučit, že snaha o odstranění duplicit v agendách ministerstva nemůže přinést nějaké personální změny. Rovněž nelze opomenout systematickou snahu vlády snižovat počty pracovníků ve státní správě. (Ptal se Jan Zeman)

Výsledkem auditu bude efektivnější fungování MO a vybraných PPOÚ s následnou úsporou finančních prostředků cestou navržení modelů optimalizovaných organizačních struktur a procesů, toků informací a dokumentů a navržení takových změn v řízení činnosti a rozvoje MO, které budou směřovat k zavedení procesní podpory řízení. (Ze zadávací dokumentace na veřejnou zakázku k provedení Procesního, organizačního, funkčního a informačního auditu Ministerstva obrany)

III

AUDITreport

Smlouva o provedení auditu podepsána V pondělí 10. prosince 2007 byla na Ministerstvu obrany podepsána smlouva o poskytnutí odborných poradenských služeb, v níž se poskytovatel zavazuje klientovi provést procesní, organizační, funkční a informační audit organizačních útvarů Ministerstva obrany včetně vybraných přímo podřízených organizačních útvarů a zařízení.

Za Ministerstvo obrany smlouvu podepsal ředitel Úřadu provozu a služeb Ministerstva obrany Miroslav Zeithaml a za Centire, s. r. o., Bratislava, Slovenská republika – Organizační složka S&K Management Systems, spol. s r. o., Praha 4, zplnomocněný zástupce Robert Hromada. „Velmi si vážíme toho, že se nám podařilo vyhrát toto výběrové řízení. Je to pro nás prestižní zakázka v České republice a uděláme vše pro to, aby audit proběhl bezproblémově a ke spokojenosti všech,“ uvedl po podpisu smlouvy jednatel firmy Robert Hromada. Audit provede firma, jejíž sesterská společnost působící na Slovensku má za sebou audity řady úřadů slovenské státní správy. „Jedním z nich bylo také Ministerstvo obrany Slovenské republiky a rádi bychom nabyté zkušenosti z tohoto auditu zúročili i u vás,“ doplnil Robert Hromada. Jednatel firmy zdůraznil, že je nutné, aby zaměstnanci resortu přistupovali k auditu pozitivně. „Chceme IV

se bavit o racionalizaci a racionálních návrzích, které by v konečném důsledku měly přispět ke zefektivnění práce všech lidí v resortu a zlepšení jejich pracovních povinností.“ Veřejná zakázka k provedení komplexního auditu Ministerstva obrany byla zadána otevřeným řízením. Inzerát byl uveřejněn dne 1. června 2007 v informačním systému veřejných zakázek a na internetových stránkách Ministerstva obrany, následně i v Ústředním věstníku EU. Od tohoto data byla zájemcům vydávána zadávací dokumentace, kterou si vyzvedli zástupci 27 firem. Dne 17. července 2007 uplynula lhůta pro podání nabídek a zadavatel obdržel čtyři návrhy. Ministerstvo obrany rozhodlo o výběru nejvhodnější nabídky na tuto veřejnou zakázku dne 9. října 2007. Podle hodnotících kritérií byla vyhodnocena jako nejvhodnější nabídka firmy Centire, s. r. o., Bratislava, SR – Organizační složka S&K Management Systems, spol. s r. o., Praha 4.

Zahájení vlastního provádění komplexního auditu Ministerstva obrany se předpokládá od ledna 2008 a ukončení auditu ke konci roku 2008. Komplexní audit MO je zaměřen na celé ministerstvo a bude tak bez výjimky proveden u všech jeho organizačních útvarů. Navíc budou auditovány i některé vybrané přímo podřízené organizační útvary. Dále byly zvoleny tři průřezové procesy, v kterých má resort největší problémy, a ty budou auditovány v celém rozsahu od ministerstva, přes operačně-taktická velitelství až do vybraných zařízení a útvarů. Tyto průřezové procesy se týkají především plánování a akvizičního procesu. Vedení resortu zpracovalo informačně-komunikační strategii k objasnění cílů přípravy a provedení auditu, jejím cílem je komunikace s veřejností, s vlastními zaměstnanci, ale i odborovým sdružením resortu. (Připravil Jan Zeman)

Jaký je rozsah cílů procesního auditu? Je jeho cílem zjištění aktuálního stavu, schématu organizace práce a zodpovědností, nebo i reengineering a návrh procesů? Pokud ne, jakým způsobem bude probíhat po auditu vlastní reorganizování, respektive jak bude nový návrh validován? Pokud bude reengineering součástí, jakým způsobem bude vyhodnocena kvalita navrženého nového schématu a přínosy jeho uplatnění? Cílem auditu je zefektivnění fungování MO při plnění hlavních úkolů ozbrojených sil ČR a naplňování politicko-vojenských ambicí ČR zakotvených ve Vojenské strategii České republiky schválené vládou ČR dne 9. června 2004, usnesením č. 578, a to cestou: – optimalizace procesů realizovaných na MO jako ústředním orgánu státní správy a vybraných PPOÚ a zvýšení jejich efektivity a výkonnosti; – optimalizace organizační struktury a působnosti organizačních útvarů MO a PPOÚ, propojení pravomocí s odpovědností; – optimalizace využití lidských, materiálních i finančních zdrojů vynakládaných na splnění cílů MO, definovaných v dokumentu „Vojenská strategie České republiky“, optimalizace působnosti funkčních míst v návaznosti na změny v organizační struktuře MO a PPOÚ; – zefektivnění toku informací, návrh jeho optimalizace; – zefektivnění toku dokumentů, návrh jejich efektivního sdílení a správy. Výsledkem optimalizace procesů MO má být konkrétně: – model cílového stavu procesů MO; – model cílového stavu průřezových procesů; – návrh systému měření a sledování výkonnosti procesů (soustava metrik, definování klíčových ukazatelů výkonnosti procesů); – návrh na zlepšení procesů včetně návrhů na novelizaci těch částí platné legislativy, které v rámci popsaných procesů vykazují právní překážky pro řádné fungování procesů.

Současně auditor připraví návrh zavedení procesní podpory řízení do systému řízení MO, který bude směřovat k vytvoření systému zlepšování a průběžné optimalizace procesů na základě analýz jejich výkonnosti ve vazbě na plnění hlavních cílů a vytvářet podklady pro podporu rozhodování v řídících činnostech vedení resortu MO. V souladu se zadávací dokumentací dodavatel zpracuje návrh dalšího postupu s harmonogramem změn a implementačními plány, které budou zaměřeny zejména na: – realizaci opatření potřebných pro zavedení navrhovaných změn a vyhodnocení ostatních zkušeností získaných v rámci auditu;

Co vás nejčastěji zajímá? – stanovení potřebných kroků a projektů pro dosažení optimálního cílového stavu MO včetně odhadu úspor (včetně identifikace vhodných oblastí pro jejich redistribuci), určení kandidátů na přesun působností (odpovědnosti) z MO na podřízené organizační útvary nebo návrhy k jejich outsourcingu v časovém horizontu do jednoho roku, návrh střednědobé strategie rozvoje organizace; – zhodnocení rizik jednotlivých kroků implementační fáze; – navržení změn v systému řízení činnosti a rozvoje MO podporující implementaci navrhovaných změn; – vyčíslení odhadovaných úspor a nákladů navrhovaných změn na MO a PPOÚ po jednotlivých krocích harmonogramu implementace.

Akceptační řízení bude podrobně nastaveno dokumentem „Manuál projektu“, kde budou mimo jiné zakotvena pravidla akceptace výstupů, způsob řešení rozporů, kdo je pověřen akceptací výstupů apod. Bude výsledkem auditu i snižování počtu zaměstnanců? Snižování počtů osob není v žádném případě cílem auditu. Proto ministryně obrany rozhodla, že v rámci komplexního auditu nebude proveden personální audit. Ale vzhledem k tomu, že by audit měl odstranit duplicity a nerovnoměrné zatížení organizačních útvarů – včetně jednotlivých zaměstnanců – dojde nejspíš k určitému systémovému přeskupení osob v rámci MO a možná i v rámci resortu. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že celá státní správa, včetně ministerstva ministers obrany, vlády musí reagovat na usnesení usne z 25. dubna 2007, které předpokládá p míst ve státsnížení počtu funkčních m ní správě do roku 2010 v rozsahu nejméně 3 % ročně. Jak dlouho bude aud audit trvat? Přibližně půl roku, dalších dalš šest měsíců potrvá jeho vyhodn vyhodnocení a příprava implementace. Předpokládá P se, že první výsledky budou b k dispozici nejpozději v polovině polov příštího roku a jejich implementace implemen bude rozpracovávána a realizována realizován v období do konce roku 2008. Kdo má audit MO na starost? K přípravě komplexního auditu MO byla vytvořena dvoustupňová projektová struktura ve složení řídící výbor a projektový tým. Řídící výbor pracuje ve složení náměstci ministryně, náčelník Generálního štábu, ředitel Vojenského zpravodajství a bezpečnostní ředitel MO. Členy projektového týmu jsou jednotliví zástupci od každého náměstka, náčelníka Generálního štábu, Vojenského zpravodajství, bezpečnostního odboru MO a další odborní experti se zaměřením na znalost legislativy, procesního řízení a procesního modelu ministerstva. Rozhodující slovo při posuzování jednotlivých návrhů i celkového zaměření auditu má ministryně obrany. V

AUDITreport

Zkušenosti odjinud: Ministerstvo zahraničních věcí V roce 2006 nechalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR zpracovat externí společností strategický, funkční, procesní a informační audit svého resortu. První fáze procesu trvala přibližně půl roku. Nyní se ministerstvo nachází ve fázi realizace změn, které závěrečná zpráva auditu doporučila. Se svými zkušenostmi o průběhu auditu a aplikování jeho závěrů do praxe se s námi podělil náměstek ministra zahraničních věcí Martin Čermák. Na co se audit na MZV soustředil a zahrnoval všechny úrovně? Ano, audit skutečně zahrnoval všechny úrovně fungování ministerstva. Zabýval se strategickým řízením, organizační strukturou až do úrovně jednotlivých pracovních míst, monitoroval všechny aktivity a činnosti, které se na MZV dějí. Zkoumal také informační systémy a jak se s informacemi pracuje. V rámci auditu byl realizován i průzkum spokojenosti zaměstnanců a externích partnerů, ale také srovnávací studie s partnerskými ministerstvy členských států EU. Výsledky zjišťování se následně promítly do závěrečné zprávy a tam, kde byla odhalena slabá místa, byla navržena opatření, která by měla napomoci k efektivnějšímu fungování celého ministerstva. Zasáhl nějak celý proces do běžné práce zaměstnanců? Ti, co se na projektu aktivně podíleli a byli členy projektových týmů, auditu nějaký čas věnovat museli. Práce v týmech představovala přibližně dvacet až třicet procent jejich pracovního fondu. A co ostatní zaměstnanci? Ostatním zaměstnancům zasáhl audit do práce pouze jednou, a to když se museli zamyslet nad tím, jak vypadá náplň jejich běžného pracovního dne v průběhu roku a uvést toto do strukturovaného přehledu. To znamená, jakými aktivitami se zabývají, kolik času jim daná aktivita zabírá a co všechno k jejímu vykonání VI

potřebují. Ze získaných informací bylo spočteno, kolik procent jejich disponibilního pracovního fondu je touto činností naplněno a jaký podíl disponibilního pracovního fondu všech zaměstnanců MZV je věnován tomu kterému segmentu procesního modelu ministerstva. Nedostávali jste zkreslené informace? Je třeba si uvědomit, že když ministerstvo projekt chce, musí zabezpečit, aby vstupy byly pravdivé. Navíc správnost přehledů sepsaných zaměstnanci ministerstva kontrolovali jejich nadřízení, kteří za korektnost vyplněných dat také zodpovídali. K jakým konkrétním závěrům u vás auditorská firma dospěla? Doporučení vyplývajících ze závěru auditu je několik desítek. Například bylo zjištěno, že organizační struktura celého ministerstva má příliš mnoho úrovní řízení a organizačních jednotek. Doporučení tedy směřovalo ke změně stávající organizační struktury. V současnosti pracujeme na tom, aby nová struktura byla co nejdříve uvedena do praxe. Další změny, které bychom chtěli udělat na základě výsledků auditu, se týkají například oblasti systému řízení ministerstva, způsobu definice a řízení sítě zastupitelských úřadů, systému rozvojové spolupráce, ale také oblastí podpůrných činností, jako například autoprovozu, správy majetku, nákupu a ICT. Doporučení ke zlepšení je opravdu hodně a mým úkolem

ministerstvu je, abych závěry na tomto ministerstv auditu aud ditu realizoval. N Nastanou u vás p personální změny? Na základě audit N auditu rozhodně žádná per personální rsonální „čistka“ nepřijde. Ovšem připravenou organiv ssouvislosti s nově p zační zač ční strukturou určité personální změny nastanou. výběrová řínas stanou. Budou vypsána vy zení některých řídících pozen ní na obsazení ně současní vedoucí pracovnízic s tím, že současn c sse jich mohou také zúčastnit. Cílem je ci místa co nejlepší odvvybrat vy brat pro vedoucí m b borníky manažerskými dovednostmi. bor rníky s manažersk Jak daleko jste ny J nyní s implementační fází, která realizuje doporučení auditu? Implementační fáze plynule navazovala na projekt a skončila v červenci minulého roku. Mohu říci, že asi nejdále jsme nyní v otázce sledování nákladů podle předem daných oblastí (metodika ABC). I některé další věci se již začaly zavádět do praxe. Jde zejména o opatření v oblasti financí, strategického řízení nebo již zmíněném autoprovozu. Některé návrhy změn je potřeba rozpracovat do větších detailů a do praxe uvést postupně. Co je potřeba v souvislosti s auditem ještě zmínit? Je potřeba si uvědomit, že audit nechválí. Ani neříká, uspěli jste – neuspěli jste. Celý proces je ve své podstatě zaměřen na to, aby přicházel na možnosti zlepšení, hledal slabší místa a způsoby, jak napravit a vylepšit současnou situaci. Vždy je cenný pohled nezávislé společnosti zvenčí, pohled někoho, kdo má zkušenosti se zaváděním moderních metod řízení. K tomu je potřeba, aby zaměstnanci byli dostatečně informováni, spolupracovali, a když jim něco není jasné, se neváhali zeptat. Nezbytná je silná osobnost, která bude celý projekt zaštiťovat. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg klade velký důraz na využití této příležitosti ke zlepšení chodu celého resortu. Naším cílem je vytvořit z ministerstva moderní a efektivní instituci, která bude schopna pružně reagovat na úkoly a výzvy vyplývající z jejího charakteru. Vždy je co zlepšovat. (Autorizovaný rozhovor vedla Věra Černá, OKS MO)

Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych se velmi stručně zabývat tématem, v němž mezi příslušníky resortu MO, a to jak mezi vojáky, tak mezi občanskými zaměstnanci, dosud existují některé nejasnosti. Jedná se o audit resortu MO a ochranu utajovaných informací. Nejprve se budu věnovat otázkám vztahujícím se k období přípravy komplexního auditu MO a potom se několika slovy zmíním o některých aspektech vlastního průběhu auditu.

Způsoby ochrany utajovaných informací ve spojitosti s komplexním auditem na MO ČR ŘÍ Í PŘÍPRAVA KOMPLEXNÍHO AUDITU MO

V průběhu přípravy členové projektového týmu, a především pak členové řídícího výboru, do poslední chvíle zvažovali, zda uchazečům o audit zadat požadavek na splnění podmínek pro přístup k utajovaným informacím (z tohoto důvodu byly také připraveny dvě varianty zadávací dokumentace). Na základě doporučení řídícího výboru rozhodla paní ministryně vyhlásit zakázku bez požadavku na splnění uvedených podmínek. Tím byl audit zpřístupněn širšímu okruhu uchazečů. V rámci auditu se tedy nepředpokládá nakládat s utajovanými informacemi. Pro provedení auditu bude dodavateli nabídnut k analýze procesní model resortu MO. V uplynulých měsících se mnozí z vás podíleli na procesu validace tohoto modelu nebo se s ním setkali. Z hlediska ochrany utajovaných informací stanovila paní ministryně bezpečnostnímu řediteli MO úkol, aby v součinnosti se správci procesů a dalšími subjekty posoudil v průběhu validace informace, které ovlivňují charakteristiky popisu procesu, a na základě zjištěných skutečností zvážil a rozhodl o ponechání či vyřazení procesu z auditu. Tento úkol byl splněn. V průběhu validace procesního modelu MO jsme si potvrdili, že rozhodující procesy

v resortu t MO jje možné ž é popsatt bez b použití utajovaných informací. Vedoucí auditovaných organizačních celků MO – správci procesů – neuplatnili žádný požadavek na vyřazení procesu z auditu. Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří se v průběhu validace procesního modelu přišli poradit. Nejasnosti jsme si vysvětlili ještě před formálním vznesením požadavku na vyřazení procesu z auditu a průběh validace jsme tak zjednodušili a zkrátili. Pro vaši informaci, ani bezpečnostní ředitel MO neuplatnil požadavek na vyřazení některého procesu ve správě odboru bezpečnosti MO z komplexního auditu. Přitom v rámci odboru působí struktury, které pracují s informacemi nejvyšších stupňů utajení a některé plní úkoly nejen ve prospěch Ministerstva obrany ČR.

PRŮBĚH AUDITU

Jak jsem již uvedl, základní podmínka pro ochranu utajovaných informací byla nastavena v zadávací dokumentaci. Auditor nebude seznamován s žádnými utajovanými informacemi a nebudou mu tedy předkládány žádné utajované dokumenty. V průběhu auditu, stejně jako v rámci běžného plnění svých povinností, je odpovědností každého držitele osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „Důvěrné“ a vyšší nebo držitele

oznámení o splnění podmínek pro přístup k utajované informaci „Vyhrazené“, chránit utajované informace před neoprávněnými osobami. To znamená, že každý zaměstnanec resortu MO odpovídává za to, že nezpůsobí ohrožení nebo vyzrazení utajovaných informací. Jinak tomu v souladu se zákonem o ochraně utajovaných informací ani být nemůže. Tato skutečnost ovšem neznamená, že by nemohl např. o utajovaném dokumentu vůbec hovořit (pokud sama existence dokumentu není utajována, pprotože takový dokument není a ani by nemohl být uveden v procesním mode modelu resortu MO). Jinak řečeno, o doku dokumentech uvedených v procesním mode modelu a označených stupněm utajení je mo možné poskytnout neutajované informace informace. Jedná se především o informace, kter které dokument popisují (např. jeho rozsah, periody aktualizace nebo ččasovou náročnost á zpracování apod.). Každý pracovník, který s dokumentem pracuje, je schopen poskytované informace v konkrétním případě posoudit. Potřebu využít informaci, již obsahuje utajovaný dokument, popř. jinou utajovanou informaci, však nelze v průběhu auditu zcela vyloučit. Takový případ by bylo nutno posuzovat a vyřešit individuálně. Na základě zkušeností ale předpokládáme, že se může vyskytnout výjimečně. Např. při auditu Ministerstva obrany Slovenské republiky, který byl také vyhlášen podobným způsobem, řešili pouze jediný požadavek auditora na poskytnutí utajované informace. Vážení kolegové, pokud budete mít v otázkách ochrany utajovaných informací v souvislosti s komplexním auditem resortu MO další otázky nebo nejasnosti, můžete je uplatnit na intranetových stránkách pod názvem „Komplexní audit MO“. Závěrem bych vás chtěl jménem bezpečnostního ředitele MO ujistit, že pracovníci odboru bezpečnosti MO jsou připraveni na všechny otázky odpovědět a v průběhu auditu vám poskytnout potřebnou pomoc. Ing. Richard Zavřel, vedoucí oddělení fyzické, průmyslové a personální bezpečnosti OB MO, člen projektového týmu VII

AUDITreport

Redakce AUDIT-reportu se představuje

REDAKČNÍ RADA

Vážení kolegové,

PŘEDSEDA

organizační a procesní audit Ministerstva obrany je velmi důležitým projektem, který může významně přispět ke zlepšení práce nás všech. Nezbytným předpokladem pro jeho úspěch je dostatečná informovanost vnitroresortní veřejnosti. Proto jsme zřídili speciální intranetové stránky, kde jsou všechny informace o auditu k dispozici, pod názvem „Komplexní audit MO“. Podobu stránek můžete ovlivnit i vy, čtenáři. Přes odkaz „Zeptejte se“ můžete posílat redakci své otázky. Otázky pokládané opakovaně budou i s odpověďmi zveřejňované v rubrice „Nejčastější dotazy“. Samozřejmě že intranet není jediným médiem, které přináší informace o auditu. Projekt byl již několikrát rozebírán v A reportu i v denním tisku. Odkazy na stěžejní články najdete v rubrice „Informace ze sdělovacích prostředků“. Věřím, že na těchto stránkách najdete informace, které hledáte. Andrej Čírtek, šéfredaktor

Doc. Ing. František DOHNAL, CSc., poradce prvního náměstka MO, tel.: 200 025

ČLENOVÉ Genpor. Ing. František HRABAL zástupce náčelníka Generálního štábu-náčelník štábu Kancelář NGŠ, tel.: 216 036

AKTIVNÍ ZÁLOŽNÍCI STŘÍLELI V SOUTĚŽI TROFEO SAN MARTINO Tři příslušníci pěší roty ze středočeského 121. strážního praporu AZ při KVV Praha se o posledním listopadovém víkendu zúčastnili mezinárodní střelecké soutěže Trofeo San Martino 2007. Konala se na střelnici švýcarské armády ve městě Mendrisio nedaleko Lugana. Na palebnou čáru se postupně postavilo 333 profesionálních i záložních vojáků, kteří byli sdruženi po trojicích ve 111 týmech. Každý z družstva obdržel odlišnou zbraň. Četař Martin Vyskočil švýcarskou vojenskou pistoli, se kterou si na 25 metrů vystřílel 53. místo. Četař Daniel Špalek dostal malorážku s optikou, s níž na 50 metrů dokázal získat 169 bodů a obsadit 51. příčku. Rotný Miloslav Šindelář „vyfasoval“ odstřelovací pušku Fass57 (Sig Sauer 550) a ačkoli se ve střelbě na vzdálenost 300 metrů neustále zlepšoval, umístil se v druhé polovině startovního pole na 69. postu. Mezi kolektivy si nakonec vybojovali čtyřicáté osmé místo. „Není to sice nejhorší výsledek, ale je co zdokonalovat,“ komentuje výsledky rtn. Šindelář na rotních internetových stránkách www.aktivnizaloha.cz. Jak také podotkl, všechny tři na závěr potěšilo, že od organizátorů dostali neoficiální cenu za vynikající spolupráci, přičemž jim hostitelé řekli, že mezi nováčky byli nejúspěšnější.

Ing. Milan TAKÁČ vedoucí oddělení-ZŘO sekce vyzbrojování MO, tel.: 213 951 Ing. Jan CÁBA odbor vzdělávání sekce personální MO, ttel.: 212 115 Ing. František LAPÁČEK ředitel odboru rozvoje organizace managementu ssekce obranné politiky a strategií MO, ttel.: 216 131 Ing. Dagmar ŠORMOVÁ odbor rozvoje organizace managementu o ssekce obranné politiky a strategií MO, ttel.: 216 134

Text: Jaroslav PAJER, foto: archiv pěší roty 121. strpr Praha

DĚLOSTŘELCI OSLAVILI SVATOU BARBORU Oslavou svátku svaté Barbory – patronky dělostřelců – si 4. prosince 2007 připomněli příslušníci 13. dělostřelecké brigády jednu ze svých nejvýznamnějších tradic. Ctihodný soud svaté Barbory, kterému předsedal velitel brigády plukovník Ján Kožiak, rozhodoval v rámci humorně připraveného soudního přelíčení o výši trestu pro pět nově přijímaných dělostřeleckých čekatelů. Po vyslechnutí rozsudku „vinen“ v sále Dělnického domu v Čenkově plukovník Kožiak každého z nich symbolicky mečem pasoval do cechu kanonýrského a po vypití posvátného nápoje svaté Barbory mu udělil pasovací glejt. V úvodu slavnostního obřadu předal plukovník ve výslužbě Otakar Lichtenberg dělostřelcům originál obrazu svaté Barbory společně s autorem díla akademickým malířem Jaroslavem Šindelářem. Obraz pak byl požehnán vojenským kaplanem npor. Kamilem Víchou. Text: Michal ABRHÁM, foto: kpt. Pavel TOMAN

Ing. Mira TŘEBICKÁ komunikační manažerka NGŠ AČR Kancelář NGŠ, ttel.: 216 056

PŘÍSLUŠNÍCI POSÁDKOVÉHO VELITELSTVÍ PRAHA DĚTEM STÁLÝ HOST PhDr. Běla HEJNÁ poradkyně ministryně obrany pro komplexní audit, vedoucí projektu-projektový manažer KaMO, tel.: 200 047 AUDIT report Zvláštní příloha A reportu Do tisku připravil: Ladislav Lenk, foto: Jiří Hokův Uzávěrka: 17. prosince 2007 VIII

V neděli 25. listopadu se příslušníci Čestné stráže AČR z Posádkového velitelství Praha už poněkolikáté zúčastnili zábavného odpoledne „Děti dětem k Vánocům“. Osmnáctý ročník se konal ve velkém sále tělocvičné jednoty Sokol Praha – Královské Vinohrady a jako každý rok zde panovala příjemná sváteční nálada. Příslušníci 2. roty Čestné stráže pod velením štábního rotmistra Davida Makary se tentokrát dětem poprvé představili ukázkami cviků s puškou a šavlí a částí svého exhibičního vystoupení. Muže v uniformách pak vystřídaly mažoretky a tanečníci, nechyběli ani klauni, písničky a kouzla. Děti i organizátoři mohli jen potvrdit, že opravdu bylo na co se dívat. Vojáci pražského posádkového velitelství nejen ukázali, že jsou mistry své zbraně, ale také potvrdili, že jim není cizí ochota připravit pro děti hezké předvánoční nedělní odpoledne. Text: mjr. Jana ZECHMEISTEROVÁ, foto: Marie KŘÍŽOVÁ 21

STŘEDOEVROPSKÉ FÓRUM O VOJENSKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

O METODÁCH OPERAČNÍCH A SYSTÉMOVÝCH ANALÝZ

Ve dnech 28. – 29. listopadu 2007 se na Univerzitě obrany v Brně uskutečnilo Středoevropské fórum o vojenském vzdělávání. Dvoudenního jednání se zúčastnili velitelé vojenských vysokých škol a vzdělávacích zařízení z jedenácti zemí střední a východní Evropy. Brněnské setkání představitelů zahraničních armádních vzdělávacích institucí navázalo na jednání celoevropské konference velitelů vojenských škol, které proběhlo v dubnu 2007 v chorvatské Pule. Na fórum do Brna se sjeli velitelé vojenských škol a představitelé ministerstev obrany z Rakouska, Maďarska, Polska, Slovenska, Chorvatska, Srbska, Slovinska, Rumunska, Estonska, Lotyšska a České republiky. Jednání prvního dne zahájil rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban, který mimo jiné považuje fórum za platformu výměny zkušeností z uplatňování bolognského procesu. Hlavním cílem fóra bylo představení vzdělávacích institucí uvedených zemí a také vzdělávacích programů, jež mohou v rámci přípravy vojenských profesionálů nabídnout okolním státům. Během druhého dne probíhaly diskuse k předneseným prezentacím a nabídkám. Jak vyplynulo z jednání, pracovní kontakty mohou být opravdu rozmanité, od spolupráce ve vojenské oblasti až po výměnné pobyty studentů a učitelů na bázi programu Erasmus. Na dalším obdobném setkání v Toledu v květnu 2008 by měli účastníci doložit, jakou konkrétní spolupráci a s kým navázali.

Ve dnech 19. – 23. 11. 2007 se na katedře systémů PVO uskutečnila další část kurzu „Metody využití systémových analýz a operačního výzkumu v resortu MO“, která navázala na úvodní část organizovanou na této katedře v květnu 2007. Obě části kurzu měly za cíl seznámit účastníky s metodami operačních a systémových analýz použitelných pro podporu strategického rozhodování. V současné době se na Univerzitě obrany tato problematika soustavně a dlouhodobě přednáší proto, že u analýz systémů PVO má velmi zřejmé a konkrétní uplatnění. Zájmem prorektora Fakulty vojenských technologií Vladimíra Řeřuchy, který je velkým propagátorem této problematiky, však je postupně zařadit studium operačních analýz do osnov většiny studijních oborů UO. V průběhu kurzu byl položen velký důraz na analytické nástroje podpory rozhodování založené na metodách modelování a simulací. Tyto možnosti prezentoval především Patrick Vye z poradenské firmy CUBIC na příkladech využívajících SW prostředků Insight 2 a Extend5TL-1. Tímto způsobem lze modelovat celou řadu jednoduchých, ale i složitějších situací podle zadaných parametrů, u nichž lze pro potřeby rozhodování obvykle stanovit i stupeň pravděpodobnosti nebo rizika vzniku určitého jevu nebo události, což má v řadě rozhodovacích procesů velký význam. Metody operačních a systémových analýz nabývají na rostoucím významu i při analytické podpoře soudobých operací, do nichž řada zemí NATO i vybraná velitelství vysílají periodicky analytické týmy. Text: Ing. Vladimír ŠILHAN, CSc., MSc., foto: pplk. Ing. Václav BLÁHA, Ph. D.

Text a foto: Pavel PAZDERA

ADVENTNÍ ZÁŽITEK V PODÁNÍ POSÁDKOVÉ HUDBY PRAHA

OBORA 2007 – UKONČENÍ ROKU PARDUBICKÝCH ZÁLOŽNÍKŮ První prosincový víkend se uskutečnilo v rekreačním středisku Moravských šamotových lupkových závodů Obora v Lanškrouně soustředění vybraných příslušníků velitelského sboru pěší roty 201. strážního praporu AZ při Krajském vojenském velitelství Pardubice. Během něj vojáci v aktivní záloze prošli školením v první pomoci a prakticky si vyzkoušeli základní životzachraňující úkony. Na průběhu této přípravy se podíleli pracovníci Oblastního spolku ČČK z Ústí nad Orlicí v čele s jeho ředitelem Jiřím Preclíkem. Poté následovaly nácviky taktiky při střežení objektu, při zadržení podezřelé osoby a její prohlídce. Zaměstnání zorganizovali instruktoři firmy Speciální operace ČR vedeni ředitelem Miroslavem Pasterčíkem. V noci ze soboty na neděli si pak v nelehkém terénu a za nepříznivého počasí mohl každý účastník zkusit několikakilometrový přesun a v jeho závěru ošetření a transport „zraněných“. Akce byla uspořádána jako závěrečné ohlédnutí za výcvikovým rokem 2007. Jako hosté se ho zúčastnili i zástupci KVV Pardubice pplk. Vojtěch Chaura a mjr. Petr Řebíček. Záložníci očekávají, že tímto setkáním zahájili tradici, během níž kromě výcviku najdou také příležitost k neformálnímu prodiskutování některých témat, na něž běžně není čas. Podle velitele pěší roty AZ kpt. Bohumila Skály zpracoval Jaroslav PAJER, foto: kpt. Bohumil SKÁLA

PARDUBIČTÍ POMÁHAJÍ DĚTEM Dne 6. prosince v dopoledních hodinách proběhlo setkání velitele a zástupců 141. zásobovacího praporu 14. brigády logistické podpory Pardubice s ředitelkou Dětského centra VESKÁ u Pardubic. Toto setkání bylo vyvrcholením dobrovolné akce vojáků a občanských zaměstnanců tohoto vojenského útvaru, kteří se rozhodli finančním darem vyjádřit pomoc a podporu Dětskému centru v jeho činnosti. Velitel útvaru podplukovník Josef Šimůnek předal symbolický šek v hodnotě 37 000 Kč ředitelce Dětského centra paní MUDr. Drahomíře Peřinové. Ta srdečně poděkovala za nezištnou pomoc a společně s podplukovníkem Šimůnkem vyjádřila přání další spolupráce s příslušníky Armády České republiky. Text a foto: Ivan ŠMÍD 22

Adventní koncert Posádkové hudby Praha v zaplněném pražském husitském kostele v Dejvicích patřil k nejvydařenějším předvánočním akcím svého druhu v Praze. Posádkové velitelství Praha spolu s radnicí městské části Praha 6 připravilo posluchačům nevšední hudební zážitek. Orchestr přednesl řadu skladeb, které byli dosud posluchači zvyklí slýchat převážně v podání symfonického tělesa. Pro dechový orchestr je upravili bývalí i současní dirigenti vojenských hudeb Karel Bělohoubek, Jaroslav Šíp, Jiří Lhotský, Milan Bulín a další. Blížící se vánoční atmosféru dokonale navodil dětský sbor „Choro piccolo“ spolu s vokálními sólisty Posádkové hudby Praha, kterou střídavě řídil velitel a hlavní dirigent pplk. Milan Bulín a dirigent mjr. Kamil Mezihorák. Několika vstupy pak hlavní kaplan AČR pplk. Jan Kozler připomněl křesťanské poselství Vánoc spojené s příležitostí pro každého k vnitřnímu zamyšlení nad svým každodenním životem. Vedle hlubokého duchovního prožitku si všichni přítomní, mezi nimiž byli i váleční veteráni a přidělenci obrany několika zemí, odnesli kytičku jmelí od organizátorů akce. Text a foto: Václav KUPILÍK

KURZ VOJENSKOPRAKTICKÉHO LEZENÍ U VP Koncem listopadu loňského roku se příslušníci pohotovostního oddělení Velitelství VP Stará Boleslav zúčastnili úvodního kurzu ve vojenskopraktickém lezení. Výcvik organizoval náčelník zásahové skupiny npor. Vlastimil Drtina, který je držitelem certifikátu instruktora. Kurz navazuje na pětileté zkušenosti příslušníků se slaňováním z vrtulníku a skládal se ze seznámení s odbornými předpisy a z lezení na umělé stěně. To probíhalo u pražských smíchovských hasičů, což umožnilo výcvik na sedmnáctimetrové lezecké stěně a procvičení různých způsobů včetně slaňování do oken a na balkony. Hlavním cílem zaměstnání bylo převést znalosti vojenskopraktického lezení do praxe. V případě Vojenské policie se jedná o alternativní vstupy do zájmových budov shora po vysazení vrtulníkem. Text: por. BRÁZDILÍKOVÁ, foto: npor. DRTINA 23

Žádné hollywoodské klišé Text: Jaroslav PAJER Foto: autor a archiv VP Tábor

V neděli 14. října pyrotechnici Vojenské policie zlikvidovali ve výcvikovém prostoru Brdy nalezenou leteckou munici. Jednalo se o poškozenou dvousetpadesátikilogramovou trhavou pumu FAB 250 M 46 se 103 kilogramy trhaviny vyrobenou v polovině padesátých let minulého století. Tak nějak by zněla krátká agenturní zpráva o zažehnání jedné nebezpečné události. Pokusme se alespoň částečně nahlédnout do zákulisí celé akce, jež zase není až tak vzácná. Pumu našli pracovníci Vojenských lesů a statků na letecké zkušební střelnici Jordán. Tato plocha slouží svému účelu už od třicátých let minulého století. Bomba zde ležela překrytá trávou a zapadaná listím v náletovém porostu, který dělníci přišli pokácet.

„S největší pravděpodobností se sem dostala po odhozu z malé výšky,“ tvrdí pyrotechnik nadpraporčík Robert Pražan z Velitelství Vojenské policie Tábor, který se podílel na jejím zneškodnění. „Puma zřejmě narazila do země naplocho. Svědčil o tom balistický nákružek, který byl z čela pumy stažený dozadu, i pokroucení stabilizátoru a poškození závěsných ok. Stoprocentně na místě zůstala po výcviku leteckého bombardování.“

Nález jakékoli výbušniny nebo munice ve vojenských újezdech či objektech je třeba nahlásit stálému operačnímu dozorčímu Vojenské policie na číslo (973) 215 800. Pokud se jedná o nález v civilních prostorech, je nutné informovat Policii České republiky na telefonním čísle 158. A proč ji nikdo nehledal, když muselo být zřejmé, že nevybuchla? „Tato munice má značný ničivý účinek a podle něj se určuje tak zvaný ohrožený prostor,“ vysvětluje. „Nalezená puma ho má v okruhu dvou tisíc metrů. Takže pozorovatel, který z bunkru vzdáleného zhruba tři kilometry dalekohledem sleduje, zda letadlo odhodilo pumu na vyznačený cíl, nemá v případě, že nedojde k výbuchu, šanci vidět, kam mohla odskočit. Ona padla na zem rychlostí nějakých osm set kilometrů v hodině. Takže poskočila o dalšího půl kilometru dál. Někam za kopec. A tam těleso o délce metr a půl a průměru dvaatřicet centimetrů nenajdete. Navíc se vědělo, že do civilu

24

neskočila. Zůstala ve vojenském prostoneskočila ru, kam je vstup zakázaný.“ Zneškodnění takovéto nalezené muZneško nice nikdy nebývá individuální záležitostí. Na likv likvidaci čtvrttunové bomby se sešli čtyři. „S „Se mnou to byli ještě praporčíci Martin Wo Wodecki a Pavel Pánek z Tábora a nadpraporčík Petr Fürst z Velitelství Vojenské policie ve Staré Boleslavi,“ pokračuje nprap. Pražan. Po identifikaci pumy pyrotechnici nejprve hledali zapalovač, který by mohl iniciovat výbuch. Tento typ pumy má

zepředu i zezadu pouzdra, do kterých se zapalovače šroubují. Zadní lůžko však bylo uzavřeno zátkou a vepředu nic nebylo. Patrně se zapalovač při dopadu na zem ze závitu vytrhl. Aby mohla čtveřice rozhodnout, jak bombu zlikvidovat, musela se přesvědčit, zda výbušnina (měl to být trinitrotoluen, TNT neboli tritol) odpovídá technické dokumentaci. „Museli jsme odšroubovat přední část pumy, redukci, abychom se k trhavině uvnitř dostali,“ popisuje Robert Pražan. „Přitom hrozilo nebezpečí, že za zapalovač byl vložen detonátor z trhaviny A-IX-1, která nemá ráda tření a je podstatně citlivější než ostatní tritol.“ Tehdy tedy jednomu z pyrotechniků po spáncích tekly kapky potu, druhému nervozitou škubalo víčko pravého oka, třetí šroubovákem pomaličku vytáčel šroubek a čtvrtý se chystal přestřihnout červený nebo modrý drát...

„Ne, ne, ne!“ směje se táborský vojenský policista. „Práce s municí není rozebrání nějakého balíčku a stříhání modrého nebo červeného drátku. To je jen hollywoodské klišé. Mimochodem všechny dráty v nástražných systémech bývají zelené. Ale tohle konkrétně jsme dělali hodně velkým hasákem a dva z nás drželi pumu, aby se nepřetáčela. Na uvolnění zarezlého dvaapadesátimilimetrového závitu je třeba hodně velká síla. Navíc byl závit nárazem o zem sklepnutý.“

Když pak pomocí soupravy Detex zjistili, že uvnitř pumy je skutečně tritol, rozhodli o způsobu likvidace. Verdikt zněl: zničíme ji na místě, a to buď výbušným rozdělením pláště a následným vyhořením anebo deflagrací trhaviny, což je explozivní hoření. Při obou způsobech dochází k mnohem menšímu ničivému účinku na okolí. Po normálním výbuchu této pumy zůstává v zemi díra hluboká tři metry o průměru osmi metrů. Přitom je třeba si uvědomit, že bezpečnostní uzávěra vždy počítá s maximálně možným účinkem výbuchu a že se nejedná pouze o plošné vymezení ohroženého území, ale též o část vzdušného prostoru nad místem likvidace. Proto se muselo s ničením pumy počkat na čas, který určili pracovníci z Řízení letového provozu. A jimi byla vyčleněna doba v neděli 14. října od 16.50 do 17.10 hodin.

„Takže jsme připravili táhlou usměrněnou nálož s měděnou vložkou, kterou jsme spočítali tak, aby rozdělila kovový plášť a část energie se přitom přenesla do trhaviny. Šlo o takové množství energie, při kterém tritol nedetonoval, ale pouze zdeflagroval,“ objasňuje nprap. Robert Pražan. Vše se pak odehrálo v mžiku. „V šestnáct padesát osm byl vydán rozkaz k odpalu, v sedmnáct nula nula bylo zmáčknuto a v sedmnáct hodin a necelé dvě vteřiny bylo hotovo.“ Ne tak úplně. Na kovovém obalu ještě zůstalo asi deset kilogramů zbytků TNT, které pyrotechnici likvidovali spálením. „Trhavina se rozdrobí na menší kousky, udělá se maličká hranička s dřívím a zapálí. Hoří to jak táboráček. Asi deset minut.“ Ono to ale tak jednoduše pouze vypadá. Člověk musí o mazlavé látce zvané tritol něco vědět. Třeba že teplota jeho vzbuchu je 305 stupňů. „Musíte ho proto na ohni rozložit tak, aby nikde nebyla příliš silná vrstva, kdy by se vrchní strana zahřála natolik, že by to buchlo. Vlastní hoření sice probíhá za teploty 900 stupňů, ovšem tím se okolní tritol odtavuje, ze zbytku trhaviny odebírá teplo a hoří už roztavený, kdy nevybuchuje,“ dodává zkušený odborník. Jaké mívá při této práci pocity? „To závisí na typu nálezu,“ pokyvuje hlavou. „Tenhle nález byl relativně jednoduchý a nerizikový. Jsou ale nálezy, třeba i rozměrově malinké, jež jsou značně rizikové. Asi bych ty pocity přirovnal stavu zkušeného výsadkáře, který už nemá prvotní strach, ale cítí respekt, protože ví, že se u toho dá zabít. Prostě musí se k tomu přistupovat s respektem a znalostmi.“ 25

skupina jako iniciační a poradní orgán ředitele sekce personální.“

DVA NÁVRHY

A report se zajímal, nakolik je v resortu obrany zajišťován princip rovných příležitostí mužů a žen

Zaměstnanec versus zaměstnankyně Text: Pavel LANG Foto: autor

Muži – 76,5 %, ženy – 23,5 %. Zhruba takový je podíl zaměstnaných žen a mužů v resortu obrany. Vojákyň jsou tři tisícovky, přičemž před deseti roky jich byla polovina. Občanských zaměstnankyň je více než pět a půl tisíce, tedy téměř 44 procent. Podle právního řádu mají ženy zajištěny stejné šance pro uplatnění v zaměstnání jako jejich mužští kolegové. Jak to tedy vypadá s rovnými příležitostmi žen a mužů v působnosti Ministerstva obrany? 26

Úvodem je třeba říci, že v resortu obrany jsou k realizaci r právních předpisů přijata další dílčí opatření k prosazování rovných příležitostí p v praxi, kterým je především Rozkaz ministra obrany republik č. 29/2002 a služební České republiky pomůcka Pers-51-1, Pers rovné zacházení s muži a ženami. žena Interní normativ nařizuje všem vedoucím pracovníkům, že nesmějí zzneužívat výkonu práv a povinností k újmě nebo ponižování zaměstnance. Jsou povinni dodržovat rovný přístup k podřízeným a rovné zacházení s nimi, jednat s nimi spravedlivě a vytvářet tak takové pracovní podmínky, aby nedocháze nedocházelo k přímé či nepřímé diskriminaci občanských zaměstnanců a vojáků z povolání z důvodu pohlaví, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině. „Agendu pro rovné zacházení s muži a ženami v resortu obrany organizačně a metodicky zabezpečuje sekce personální MO ČR,“ říká Bronislava Jonitová ze SP MO a pokračuje: „K řešení předmětné problematiky je zřízena třináctičlenná pracovní

O tom, že činnost pracovní skupiny není pouhou teorií, svědčí dva konkrétní návrhy. První se týkal sjednocení podmínek služby žen a mužů pečujících o dítě mladší osmi let při přeložení nebo vyslání na služební cestu nad základní dobu služby. „Dosavadní znění zákona č. 221/1999, o vojácích z povolání, umožňuje vojákyni pečující o dítě mladší osmi let její přemístění nebo vyslání na služební cestu jen s jejím souhlasem. Muž však ve stejné situaci ke splnění podmínek této ochrany musí prokázat, že o dítě pečuje osaměle. To nejsou rovné podmínky, to je odraz předpokládaných rolí v rodině, stereotypů a v konečném důsledku to poškozuje i vojákyni. Proto iniciujeme úpravu stávajícího znění zákona,“ konstatuje B. Jonitová. Druhým příkladem jsou rozdílné vstupní testy fyzické výkonnosti žen a mužů při náboru do AČR a při přijímacím řízení ke studiu na vojenských školách i v průběhu služby. „Chtěli jsme znát věcný důvod rozdílných testů fyzické výkonnosti, a to jak při přijímacím řízení, tak v průběhu služby. Myslíme si, že nezbytnou základní tělesnou výkonnost musí prokázat uchazeč a uchazečka, stejně tak i voják a vojákyně bez rozdílu pohlaví a věku. Konkrétní normy k přezkoušení tělesné výkonnosti vojáků a vojákyň se přece musejí odvíjet od požadavků systemizovaného místa. Tedy nezáleží na tom, zda úkoly na daném místě plní voják nebo vojákyně ve věku 25 nebo 50 let. A v případě budoucích profesionálů a profesionálek by měla být startovní čára v každém případě stejná pro všechny,“ tvrdí zaměstnankyně SP MO a dodává: „Někomu se může zdát, že je to vůči ženám příliš tvrdý návrh. Ale jde přece o test, kterým se prokazuje pouze schopnost tréninkem dosáhnout dalších vyšších požadavků. Na jednotných normách nyní pracují odborníci v oblasti tělesné přípravy.“ U praxe ještě chvíli zůstaneme. Za ponižování lidské důstojnosti se považuje i nežádoucí chování sexuální povahy. „V posledních letech nebylo řešeno takovéto nežádoucí chování.

Spíše se jednalo o několik málo případů nevhodného nebo diskriminujícího chování, nikoli však s tímto podtextem. V tomto směru však asi nejde hovořit o bezproblémové situaci, protože ne každý je statečný a na diskriminaci nebo obtěžování upozorní a chce se otevřeně bránit. To, že takové případy nebyly řešeny, neznamená, že se nevyskytují,“ prohlašuje Bronislava Jonitová. Zaměstnanec a zaměstnankyně resortu, kteří se stali objektem diskriminačního jednání, nejsou ponecháni na holičkách. Nevhodné chování se totiž může za určitých okolností považovat za nezákonné. Postižené osoby mohou neprodleně podat stížnost a mají právo se domáhat ochrany osobnosti. Prokáže-li se naplnění skutkové podstaty přestupku, následují sankce. Mohou se také obrátit na Hlavního inspektora ochrany lidských práv resortu obrany při Inspekci ministryně obrany ČR.

SITUACE BEZ EXCESŮ

Priority a postupy resortu obrany při prosazování principu rovných příležitostí mužů a žen lze rozdělit do pěti úseků. Jde o vytváření právních předpokladů, dále o zvyšování úrovně právního vědomí, zajištění rovných příležitostí žen a mužů v přístupu k profesní kariéře, sledování a vyhodnocování účinnosti uplatňování principu rovných příležitostí a spolupráce s jinými orgány a organizacemi. Jakých výsledků bylo v jednotlivých kapitolách dosaženo? „U platných právních předpisů a interních normativních aktů nebylo zjištěno porušení tohoto principu, a tudíž nebyl legislativním a právním odborem MO ČR podán žádný návrh na jejich změnu či zrušení. Stejně tak byly vedoucími zaměstnanci příslušných odborných útvarů ošetřeny i ostatní vnitřní předpisy,“ hodnotí B. Jonitová. Vzdělávací aktivity v oblasti rovného přístupu a rovného zacházení s muži a ženami jsou vcelku známy. Pokračují přednáškové cykly pro zaměstnance a zaměstnankyně resortu MO ČR. Ten poslední, se zaměřením na nekorektnost v jazyce a další stereotypy, proběhl nedávno. „Obzvláště nás těší, že je problematika rovných příležitostí pro muže a ženy zařazena do programu velitelské

a operační přípravy velitelů a na velitelská shromáždění jednotlivých stupňů, protože právě osvěta je jedním ze základů prosazování rovných příležitostí,“ dodává. V kontrolní činnosti se Inspekce ministryně obrany zaměřila na dodržování principu rovnosti mužů a žen v rámci systému vzdělávání a výchovy k lidským právům. Výsledek? Nedostatečná pozornost věnovaná aplikaci příslušných ustanovení rozkazu ministryně obrany do konkrétních podmínek. V rámci spolupráce uzavřelo MO ČR s odborovými organizacemi Kolektivní smlouvu, v níž je zapracována povinnost zaměstnavatele informovat minimálně jednou ročně o opatřeních směřujících k zajištění rovného zacházení a k zamezení diskriminace. Rovněž není tajemstvím, že pokračovala vzájemná výměna zkušeností s představiteli zahraničních armád Polska, Maďarska, Slovenska a Bulharska, a to především v oblasti podmínek rovných příležitostí pro žadatele o profesionální službu a v oblasti perspektiv žen ve služebním poměru.

PROCENTA K ZAMYŠLENÍ

Z výše uvedeného lze nabýt dojmu, že rovné zacházení s muži a ženami v působnosti Ministerstva obrany ČR je naprostou samozřejmostí uplatňovanou v praxi, a tudíž není třeba zevrubných analýz. S tím (ne)lze souhlasit. Statistiky, a z nich zpracované analýzy ukazují, jak jsou rovné příležitosti žen a mužů prosazovány. „Například obsazenost vedoucích systemizovaných míst na Ministerstvu obrany ČR ženami není příliš lichotivá. U vojákyň činí 7,8 % a u občanských zaměstnankyň dokonce jenom 6,9 % z celkového počtu. Většinou jde o posty na nižších stupních řízení a velení. I přes specifičnost resortu obrany a mírné zvyšování tohoto procenta v posledních třech letech je ještě stále co zlepšovat. Problém je však v tom, že stereotypy ve vnímání ženské a mužské role jsou zakořeněné hodně hluboko a nezmizí za pár let. Proto jsme také zařadili toto téma do letošního přednáškového cyklu. Ženy do armády patří, jsou sebevědomější a stále více se dokážou prosadit,“ říká na závěr Bronislava Jonitová. 27

Výraz úcty Jde o výraz úcty. Hroby čs. vojáků i civilistů, kteří položili životy za svou vlast, musejí být udržovány v důstojném stavu. Vůbec nejde o zanedbatelné počty. V evidenci resortu obrany, který péči o ně koordinuje, je bezmála třiadvacet tisíc válečných hrobů a pietních míst. Nejen v České republice, ale i v 33 zemích světa. Text a foto: Pavel LANG

Ministerstvo obrany ČR eviduje zhruba 23 tisíce válečných hrobů a pietních míst se 118 tisíci pohřbenými osobami Již čtvrtým rokem je Ministerstvo obrany ČR hlavním koordinátorem v péči o válečné hroby a pietní místa v České republice a v zahraničí. Kromě toho má povinnost vést jejich centrální evidenci. Vlastníkům válečných hrobů poskytuje

28

na péči o ně dotace, respektive peněžní dary. Vyplývá to ze zákona č. 122, jenž nabyl účinnosti 1. července 2004. Česká republika je v péči o válečné hroby vázána mezinárodními smlouvami. Jedná se především o ženevské

úmluvy z roku 1949 na ochranu obětí války a dodatkový protokol k těmto úmluvám o ochraně obětí mezinárodních konfliktů z roku 1977. Tyto dokumenty stanoví povinnost států respektovat a udržovat válečné hroby, dále umožnit repatriaci ostatků, zabezpečit přístup k hrobům, označit je a evidovat. Obdobné závazky jsou pak obsaženy i v dvoustranných mezinárodních smlouvách. „V současné době máme uzavřeny rámcové dohody s Velkou Británií, Slovenskem, Ruskou federací a Slovinskem. Každá má jiný charakter a konkrétně specifikuje smluvní závazky příslušných zemí. Aktuálně jednáme s Ukrajinou, která nás požádala o uzavření smlouvy na péči o válečné hroby,“ upřesňuje Pavel Filípek. Koordinace péče o válečné hroby v tuzemsku i v zahraničí a všeho, co s tím souvisí, je v bezprostřední gesci

referátu válečných hrobů, jenž je organizačně začleněn do odboru mimoresortní spolupráce sekce personální MO ČR. Představa, že jde při tak obsáhlém záběru činnosti o velkou instituci, je pošetilá. Vedoucí referátu plus tři pracovníci, to je výsledný stav. „Tady nejde o práci ze dne na den. Péče o válečné hroby je spíše dlouhodobou záležitostí, při níž se pracuje s výhledem na delší období. Při větším počtu pracovníků bychom však mohli jít v badatelské činnosti více do hloubky. Stanovili jsme si priority a ty postupně plníme,“ říká vedoucí referátu válečných hrobů Imrich Vetrák. Skromnost není na místě. Stačí připomenout, že v České republice je doposud evidováno 21 601 a v zemích čtyřech kontinentů 1360 válečných hrobů a pietních míst.

další dotace na opravy nebo rekonstrukce válečných hřbitovů, pohřebišť či pomníků v roce 2006. Jmenujme například Náchod (1,6 mil.), Jičín (1,4 mil.), Dobrušku (1,2 mil), Ostravu (1 mil.), Krásnou Horu nad Vltavou (1,8 mil.) nebo Turnov (1,9 mil. Kč). V loňském roce bylo poskytnuto 31 účelových dotací v objemu 17,682 mil. Kč. S nejvyššími investicemi, kromě již zmíněné rekonstrukce mauzolea v Hranicích, se počítá na opravu

Slovensku, v Polsku, Slovinsku a výhledově v Srbsku a v Albánii,“ říká Pavel Filípek z referátu válečných hrobů OMS SP MO ČR. Ne nezajímavé jsou i údaje, týkající se pohřbených čs. vojáků a občanů na zahraničních hřbitovech. „V současné době nejvíce padlých evidujeme v Ruské federaci (2143), potom ve Francii (762), na Ukrajině (520), ve Velké Británii (447) a v Itálii (205). Celkově se jedná o 4502 pohřbených osob,“ upřesňuje

osária z prusko-rakouské války r. 1866 v Kbelnicích (1,9 mil.), dále na rekonstrukci válečného hřbitova v Tanvaldu (1,9 mil.), na opravu válečného hřbitova v Trutnově (1,6 mil.) nebo na opravu válečného hřbitova z války r. 1866 ve Vysokově (1,2 mil. Kč). „Pro rok 2008 předpokládáme poskytnout dotace 35 obcím v celkové výši 17,8 mil. Kč a peněžní dary devíti zemím v objemu 2,3 mil. Kč,“ konstatuje vedoucí referátu válečných hrobů I. Vetrák.

P. Filípek. Evidence českých válečných hrobů v zahraničí je systematicky doplňována a upřesňována. Podařilo se prohloubit spolupráci se zastupitelskými úřady České republiky v zahraničí. Svým dílem přispívají ke zkvalitnění evidence válečných hrobů přidělenci obrany, vojenští a letečtí přidělenci české armády a pracovníci konzulátů. Jak bylo již uvedeno, v zahraničí zabezpečují péči o válečné hroby a pietní místa příslušné země, a to v souladu s ženevskými konvencemi a uzavřenými smlouvami. V rámci možností pak MO ČR poskytuje těmto státům, se souhlasem vlády České republiky, peněžní dary. „V roce 2006 bylo poskytnuto osm peněžních darů do zahraničí v celkové výši 1,6 milionu Kč. Nejvíce na úpravu a údržbu válečných hrobů v Polsku, a to 1,163 mil. Kč,“ dodává P. Filípek. „Pro rok 2007 bylo schváleno a do zahraničí převedeno deset peněžních darů v úhrnné výši 3,918 mil. Kč, z nichž 2,3 mil. Kč bylo proinvestováno v Ruské federaci. Konkrétně na obnovu místa posledního odpočinku čs. legionářů, čs. vojáků a občanů z 2. světové války na hřbitově v poduralském Buzuluku.“

DVOJNÁSOBNÝ ZÁJEM O DOTACE

Na základě zmíněného zákona č. 122/2004 Sb. resort obrany poskytuje vlastníkům hrobů účelové dotace na jejich opravy, případně rekonstrukce. Rozdělení prostředků na příslušný kalendářní rok projednává a navrhuje meziresortní komise, v níž jsou také zástupci Československé obce legionářské, Svazu měst a obcí a pěti ministerstev. Výsledkem jednání je doporučení ministryni obrany ČR, do kterých lokalit by měly být finance poskytnuty. „Žádostí o dotace přichází zhruba dvojnásobně víc, než jsme schopni uspokojit. Prioritou MO ČR je zabezpečit péči o válečné hroby s fyzickými ostatky obětí válek. Samozřejmě že rozhoduje i aktuální stav hrobu. Požadavky, které nejsou z jakéhokoliv důvodu realizovány, jsou automaticky zařazeny k projednání i v následujícím roce,“ říká I. Vetrák. Pohled na výši dotací v posledních dvou letech ukazuje, že MO ČR péči o válečné hroby nezanedbává. Rok 2006 – 20 milionů Kč, rok 2007 – 17,7 mil. Kč. „V roce 2006 bylo poskytnuto 31 účelových dotací ve výši dvaceti milionů korun. Objemově největší akcí je rekonstrukce mauzolea obětí 1. světové války v Hranicích s celkovou dotací MO ČR v letech 2006 a 2007 ve výši 3,427 mil. Kč,“ upřesňuje vedoucí referátu válečných hrobů. Za zmínku stojí i některé

ČS. VÁLEČNÉ HROBY V ZAHRANIČÍ = 1360

České válečné hroby se nacházejí ve 33 zemích světa. Nejvíce je jich evidováno ve Francii (572), dále pak ve Velké Británii (301), v Ruské federaci (179), v Belgii (54), v Maďarsku (44) a v Nizozemsku (35). Mezi zajímavé lokality lze zařadit například Čínu, Kanadu, Libyi, Japonsko nebo Singapur. O jednom českém válečném hrobě jsou informace v Libanonu, Saúdské Arábii nebo v Turecku. „V dalším období se chceme zaměřit na upřesnění evidence čs. válečných hrobů v Rusku, na Ukrajině,

29

KNIŽNÍ TIPY

Z REDAKČNÍ POŠTY

Mistrovství Armády ČR v zimním přírodním víceboji je před námi

Nakladatelství Alpress, s. r. o. Na Příkopě 3243, 738 01 Frýdek-Místek [email protected] www.alpress.cz

Hans-Christian Huf NEJMOCNĚJŠÍ ŘÍŠE SVĚTA

VOJENŠTÍ DŮCHODCI HODNOTILI Vážená redakce,

Egypt, Řím, Kartágo a Persie se ve své době staly nejvýznamnějšími říšemi světa, vládly rozsáhlým územím a mnoha národům, v jejich čelech stáli největší panovníci své doby. Přesto byla tato mocná a obávaná impéria nakonec odsouzena k zániku. První z nich, Egypt, se za víc jak pět tisíc let své existence proslavilo pyramidami a alexandrijskou knihovnou stejně jako svedenými bitvami. Podrobit se muselo až v 1. st. př. n. l. jiné velmoci, Římu, která právě tehdy dosáhla vrcholu svého vlivu a moci. I ona se však o sotva pět set let později dočkala pádu, jehož příčiny dodnes zůstávají neobjasněné. Po bok neschopnosti císařů, prohnilosti státního aparátu a nájezdů barbarů se nyní začala nově řadit vražedná epidemie malárie. Podobně jako Egypt upadla do područí Říma také severoafrická obchodní velmoc Kartágo, jehož likvidace se pro Řím stala ekonomickou nutností. Stalo se tak v třetí punské válce roku 146 př. n. l. Dějiny Persie, asijské říše se srdcem v dnešním Iránu, začaly v 6. st. př. n. l. vládou prvního perského krále Kýra a skončily roku 330 př. n. l. útěkem toho posledního, Dareia III., z bitvy u Gaugamely. Prchl před vojsky Alexandra Velikého údajně proto, že nebeská znamení tehdy Peršanům nevěstila nic dobrého. Nemýlila se, Persie v té chvíli jako říše fakticky zanikla. Díky rychlému sledu dějinných zvratů čtenář přeletí tři sta stran textu, jako by to ani nebyla knížka o historii, zvlášť když dosud známá fakta z dějin těchto čtyř velmocí doplňují nejen četná vyobrazení, ale také poslední vědecké poznatky. -JL30

přijměte pozdrav od členů Klubu vojenských důchodců v Olomouci a současně uznání Vaší práce spojené s vydáváním A reportu, jenž svým obsahem a úpravou důstojně reprezentuje naši armádu. Všichni jsme prožili svůj aktivní život u vojenských útvarů nebo zařízení, a proto se přirozeně zajímáme, jak současná armáda žije. A je to právě A report, který nám dění v armádě přibližuje. Čas se nedá zastavit a aniž si to stačíme uvědomit, je zde důchodový věk a s ním spojená celková změna života – člověk se stává důchodcem. A právě o tom, jak žijí vojenští důchodci v Olomouci, pojednává náš článek. Moudrá slova starověkého filozofa, že největším nepřítelem stáří je nečinnost, si vzala k srdci rada olomouckého klubu vojenských důchodců (KVD) při sestavování plánu akcí na rok 2007. Pro členy klubu bylo připraveno sedm poznávacích zájezdů, čtyři návštěvy divadelních představení, dvě společenské zábavy, dva sportovní dny, návštěvy Arcidiecézního muzea a Muzea umění v posádkovém městě. Spolu s orgány Krajského vojenského velitelství (KVV) Olomouc jsme se podíleli na přípravě dvou setkání s jubilanty. Kromě toho měli naši členové možnost se účastnit akcí organizovaných Domem armády Olomouc, jako například koncertu žesťového orchestru francouzské armády, besedy s režisérem Troškou anebo vystoupení souboru Ondráš. Nemalý podíl na úspěšné činnosti KVD má úzká spolupráce rady klubu s KVV, Velitelstvím společných sil a vedením domu armády v našem městě. Však se také významní pracovníci těchto institucí účastnili naší výroční schůze konané 11. listopadu. Tam také padl úkol pro radu klubu co nejdříve upřesnit plán akcí na rok 2008 tak, aby zahrnoval co nejvíce aktivit s cílem vyjít vstříc různorodým zájmům našich členů, aby nečinnost jako nepřítel stáří pro ně byla neznámým pojmem.

WINTER SURVIVAL 2008 Zimní „survival“ v rodině extrémních outdoorových sportů představuje bezesporu královskou disciplínu. Svým pojetím má blízko k vojenské praxi, a tak se nelze divit, že v rámci české armády má tento sport tradici prezentovanou formou již 14. ročníku mezinárodního Mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2008. Vytrvalostní závod Winter Survival 2008 se pojede ve dnech 27. ledna až 1. února v pohoří Hrubého Jeseníku a bude zahrnovat přesun terénem podle mapy, orientační běh, sjezdové a běžecké lyžování, horolezectví, střelbu z armádních zbraní, překonávání vodních toků, vyprošťování raněného, biatlonový závod družstev na sněžnicích, nouzové přespání ve volné přírodě apod. Tradiční soutěž tříčlenných družstev v podstatě simuluje činnost vojenské hlídky v neznámém zimním horském terénu a od závodníků vyžaduje vysokou úroveň individuálních schopností a dovedností, stejně jako týmovou spolupráci.

Toto nejtěžší sportovní klání zimní sezony v podmínkách Armády České republiky pořádá Generální štáb AČR a organizačně akci zabezpečuje Univerzita obrany Brno. Od čtvrtého ročníku se tento náročný závod koná s mezinárodní účastí a každý rok přijíždějí v průměru čtyři zahraniční družstva. Jsou to příslušníci armád z Belgie, Nizozemska, USA, Německa, Francie, Rakouska, Norska, Polska, Maďarska a Slovenska. Loňským vítězem mezinárodní části soutěže se stali vojáci ze Školy horských vůdců a záchranářů v rakouském Saalfeldenu. Samozřejmě nejpočetnější zastoupení na mistrovství má Armáda ČR. Nejinak tomu bude i letos, kdy do čtyřdenní soutěže vyšlou své týmy společné síly AČR, síly podpory a výcviku AČR, Vojenská policie a vojenské školy. Příslušníci české armády tak budou mít možnost zúročit praktické zkušenosti z výcviku a speciální přípravy.

Text a foto: Pavel PAZDERA

Za KVD v Olomouci plk. v. v. Ján MAZUR, předseda, a plk. v. v. Bohumír VROBEL, člen rady

31

Školáci natáčejí příběhy totality Text a foto: Pavel LANG

Od slavnostního podpisu smlouvy o vzájemné podpoře projektu „Bojovníci proti totalitě pohledem dětí“ uplynuly čtyři měsíce. Nápad, seznámit žáky sedmých až devátých tříd základních škol a studenty nižších ročníků gymnázií s nejkrutějším obdobím totalitního režimu prostřednictvím těch, kteří jej na vlastní kůži prožili, upoutal pozornost. Přihlášky od sedmadvaceti škol z celé České republiky jsou toho příkladem. „Chceme, aby se na zločiny jak nacistického, tak komunistického režimu nezapomnělo a aby byly varováním pro budoucí generace,“ říká o poslání nového projektu ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová. Úsilí resortu obrany o to, aby školáci a teenageři věděli, co se za minulého režimu v jejich zemi dělo, podpořily Konfederace politických vězňů, Československá obec legionářská, Sdružení válečných veteránů ČR, Nadační fond československých legií, Svaz pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací, Český rozhlas a Česká televize.

Žáci se prostřednictvím projektu „Bojovníci proti totalitě pohledem dětí“ stávají reportéry a dokumentaristy, jejichž úkolem je přiblížit osudy válečných veteránů, politických vězňů nebo příslušníků PTP, a to formou rozhlasového či televizního dokumentu, který vlastnoručně zpracují. „Každá přihlášená škola může do soutěže zaslat dvě práce, rozhlasovou reportáž a televizní dokument, obojí v rozsahu pěti až patnácti minut. Mohou se však rozhodnout pouze pro jednu formu zpracování. Záleží na kapacitách daného institutu,“ upřesňuje koordinátorka projektu Monika Černíková.

lze odevzdáZpracované dokumenty d dubna 2008. Poté je odborvat do konce du vyhodnotí a v červnu oznámí ná komise vyho projektu. Slavnostní vyhlášení vítěze projektu výsledků probě proběhne v Památníku Vojna u Příbrami. „Čes „Česká televize a Český rozhlas natočí o pr projektu samostatný pořad a nejlepší doku dokumenty odvysílají. Dětské prezentovat také v rámci práce chceme p výstav po městech České reputovních výsta příležitosti projektu plánujepubliky a u příle publikaci. Rádi bychom, aby me vydat publi se projekt ‚Bojovníci proti totalitě pohledem dětí‛ každoročně opakoval,“ konstatuje M. Černíková.

PODPORA ŠKOLÁM A GYMNÁZIÍM

Ministerstvo obrany ČR poskytuje školám, které projevily zájem o účast v projektu, nemalou podporu. Mimo jiné školením učitelů, v němž se kantoři dozvědí, jak vést děti k dokumentární práci, nebo besedami politických vězňů a „pétépáků“ na školách. Během nich si teenageři mohou vybrat vhodnou osobnost pro natočení svého dokumentu. Prosincových a lednových „výjezdů“ protitotalitních bojovníků mezi žáky se zúčastňují také pracovníci Vojenského historického ústavu Praha. „Proto, abychom žáky informovali nejen o zdrojích, z nichž lze čerpat potřebné informace k tvorbě dokumentu, ale i o poměrech, které zde v letech 1948 až 1989 panovaly,“ říká Tomáš Jakl z VHÚ. Jeho kolega Jan B. Uhlíř dodává: „Současná mladá generace má o nedávné totalitní době žalostně málo informací. Jedna vyučovací hodina dějepisu týdně je v tomto ohledu nepostačující. Frustrující životní příběhy válečných veteránů, politických vězňů nebo příslušníků PTP přitáhnou pozornost žáků podstatně více než jakákoliv učebnice.“

Smlouvu o vzájemné podpoře projektu „Bojovníci proti totalitě pohledem dětí“ podepsala ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová společně s představiteli Konfederace politických vězňů, Československé obce legionářské, Sdružení válečných veteránů ČR, Nadačního fondu československých legií, Svazu pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací, Českého rozhlasu a České televize dne 9. října 2007. Žáci natáčejí rozhlasové reportáže a televizní dokumenty o osudech válečných veteránů, politických vězňů a příslušníků PTP z období totality. Slavnostní vyhodnocení projektu proběhne v červnu 2008 v Památníku Vojna u Příbrami.

Důvody účasti jsou v podstatě totožné – napínavé téma, oživení výuky, možnost návštěvy zajímavých míst, jako jsou archivy či vojenská muzea. „Příběhy konkrétních lidí přiblíží dobu totality mnohem výstižněji než můj výklad ve vyučovací hodině. V ničem podobném jsme se doposud neangažovali.

Považuji to za dobrý nápad,“ hodnotí učitelka Eva Bartoníková ze Základní školy v Deštném v Orlických horách. Zástupce ředitele Základní umělecké školy v Polici nad Metují považuje projekt za dobrý způsob, jak žáky seznámit s moderními českými dějinami: „Pravdou je, že děti toho o těchto událostech mnoho nevědí. Projekt výuku zpestří. Citový zážitek žáků je účinnější než obecná výuka. Přihlásili jsme se, neboť nám to přijde zajímavé.“ Zpracované reportáže však musejí splňovat technické požadavky pro uveřejnění v rozhlase nebo v televizi. Nebude to pro školy, respektive gymnázia tvrdý oříšek? „Ve škole máme ateliér multimédií, který je vybavený kvalitní kamerovou technikou. Výroba filmového dokumentu pro nás nepředstavuje problém,“ říká V. Beran. „Pro nás to problém je,“ konstatuje E. Bartoníková. „Škola nemá k dispozici odpovídající techniku. Vyjdeme však z vlastních zdrojů. Řada žáků má doma kvalitní zařízení, které ke zpracování reportáží využije.“

JAK TO BYLO DOOPRAVDY

Krajský soud v Hradci Králové, 25. dubna 1950. Období, kdy tehdejší režim potřeboval tvrdě zastrašit všechny, kteří by se pokusili projevit nesouhlas s únorovými událostmi roku 1948 a s lidově demokratickým zřízením republiky. Po zinscenovaném procesu je vynesen rozsudek. „Obžalovaný Rudolf Macek se odsuzuje k 22 rokům odnětí svobody, zostřené jednou za půl roku tvrdým

ZAJÍMAVÝ NÁMĚT

Bývalý příslušník pomocných technických praporů (PTP) Ladislav Škrabka na besedě s žáky Základní umělecké školy v Polici nad Metují

32

Byť byla uzávěrka přihlášek stanovena na listopad loňského roku, ještě v těchto dnech se do projektu hlásí další školy a gymnázia. „V současné době máme dvacet sedm závazných přihlášek. Nejvíce z Ústeckého a Plzeňského kraje a z Prahy,“ říká koordinátorka projektu „Bojovníci proti totalitě pohledem dětí“.

Politický vězeň plk. v. v. Rudolf Macek vypráví dětem svůj životní příběh.

Zpracování dokumentu v ateliéru multimédií

ložem, dále ke ztrátě čestných občanských práv na dobu 10 let, ke kasaci, ke konfiskaci celého jmění, k peněžitému trestu ve výši 20 tisíc korun a k náhradě nákladů trestního řízení,“ oznamuje soudce. Třiaosmdesátiletý plukovník ve výslužbě Rudolf Macek vchází do třídy, kde na něho čeká zhruba dvacet „deváťáků“. Není to jeho první vystoupení před školáky. „Nejdůležitější je upoutat jejich pozornost. Hovořím o věcech, které jim zpravidla nic neříkají. Musím v nich vzbudit zájem, i když se jedná o události, které se odehrávaly bezmála před šedesáti roky,“ prozrazuje svoji taktiku vůči teenagerům politický vězeň. Následně začíná vyprávět svůj životní příběh. „Zatkli mě v lednu 1950. Po výslechu jsem byl převezen do pražské vojenské věznice a poté do soudní vazby na Pankrác. Odsud nás po pár měsících transportovali do opavské civilní věznice a následně do tamní vojenské trestnice. Od roku 1952 jsem seděl v leopoldovské pevnosti. Ocitl jsem se tam, kde právo a lidská důstojnost ztrácely svůj význam. Úder na dveře kobky před snídaní znamenal padesát dřepů, po snídani dalších padesát. Stejná dávka mě čekala před a po obědě i večeři. Jídlo nestálo za nic. Během dvou a půl měsíce jsem zhubl o 26 kilogramů. Do práce se chodilo na různá pracoviště – draní peří, vázání konopných povřísel, loupání cibule a česneku. V zimě 1955 jsem se dostal do transportu do tábora Vykmanov a přidělili mě na důl Svatopluk. Poslední štací byl tábor Bytíz – Příbram. Na sedm roků hornické dřiny a ponižování od dozorců do smrti nezapomenu. V roce 1962 mě propustili,“ vzpomíná s pohnutým hlasem bývalý důstojník čs. armády. Po krátké pauze zvedne hlavu a zahledí se do třídy. To už „deváťáci“ vstávají a politickému vězni z Náchoda tleskají. 33

Paradesantní dělostřelec Text: Vladimír MAREK Foto: autor, Dan ZAVORAL a archiv

Od narození generálporučíka v. v. Tomáše Sedláčka uplyne v těchto dnech devadesát let NÍCI V O BOJ OTALITĚ IT T O PR Generálporučík v. v. Tomáš Sedláček se narodil 8. ledna 1918 v rodině důstojníka ve Vídni. „Naši bydleli ve Vídni dvakrát. Poprvé to bylo v roce 1911, v té době tam byl tatínek na intendančním kurzu. Podruhé pak koncem války. Otec totiž sloužil jako konzulární důstojník v Kosovu a rodinu raději nechal v tehdejší metropoli Rakouska-Uherska,“ vzpomíná na první léta svého života Tomáš Sedláček. „Z Vídně jsme se stěhovali do Toušeně, odkud pocházela maminka. Tam jsme bydleli asi čtyři roky, otec musel dojíždět do Prahy, kde byl služebně zařazen, a tak rodina šla za ním.“ Tomáš Sedláček senior byl intendančním důstojníkem nejdříve rakousko-uherské a později československé armády. Postupně dosáhl hodnosti plukovníka. Tomu odpovídala i výchova v rodině. Ze čtyř synů dva absolvovali Vojenskou akademii v Hranicích. Po přestěhování do Prahy všichni vstoupili do vinohradského Sokola. A tak byl Tomáš Sedláček již od dětství veden 34

ke sportu. V sedmnácti letech absolvoval reálku a ihned po maturitě se jako dobrovolník přihlásil k prezenční službě u 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Praze-Ruzyni. „Když jsem měl za sebou první rok vojny, chtěl jsem jít na Vojenskou akademii v Hranicích, asi jsem se jim zdál ale příliš mladý, nevzali mě. Musel jsem ještě rok počkat,“ vybavuje si generál Sedláček. V roce 1938 byl vyřazen z hranické akademie jako poručík dělostřelectva. To v té době bylo hipomobilní. A tak nemalá část výcviku se věnovala jezdectví. Tomáš Sedláček bral v té době jízdu na koni jako jeden ze sportů, kterým se věnoval. Hrozně ho to bavilo. Na jaře roku 1940 odešel přes Slovensko, Maďarsko a Sýrii do Francie. „Do Marseille jsem se dostal 13. května 1940. Tedy přesně v době, kdy začínal německý útok. Z naší třídy v hranické akademii, která měla necelých čtyřicet posluchačů, se nás sešlo v zahraniční armádě jedenáct, z toho čtyři spolužáci padli. Byli jsme plní nadšení bojovat, ale na jihu Francie to vypadalo, jako kdyby se nic nedělo,“ říká Tomáš Sedláček. „Výzbroj, kterou jsme dostali, byla druhé kategorie. Jako dělostřelci jsme byli zvyklí na moderní škodovácké kanony, dali nám ale děla, která byla vyrobena ještě v devatenáctém století.“

Také po ústupu do Velké Británie ho čeká určité rozčarování. Naše brigáda měla příliš mnoho důstojníků, je tedy začleněn do důstojnické dělostřelecké baterie. „Myslím si, že tento problém se dal řešit poněkud jinak. Kdyby nás rozdělili do britského dělostřelectva, využili by daleko lépe naše znalosti a schopnosti. A my bychom přitom získali nové zkušenosti,“ argumentuje generál Sedláček. Tato možnost mu byla nabídnuta až později, v druhé polovině roku 1943. V té době je zařazen do 112. britského královského lehkého dělostřeleckého pluku v Eastbournu. Sedláček absolvuje ve Velké Británii i řadu kurzů, a to včetně parašutistického. V létě roku 1944 je převelen na východní frontu. Přes Gibraltar, Haifu, Bagdád a Baku se dostává do Černovic, kde je náhradní těleso našich jednotek. S ohledem na dobrou fyzickou kondici a skutečnost, že má za sebou výsadkový výcvik, je zařazen do funkce náčelníka štábu dělostřelectva 2. čs. paradesantní brigády. Přímo z chodu ještě v polobotkách bez polních doplňků je společně s brigádou nasazen do bojů v Karpatech. Naštěstí je po několika dnech rozhodnuto o jejím přesunu na Slovensko. „Na pomoc Slovenskému národnímu povstání jsem letěl dvakrát. Poprvé to bylo někdy čtrnáctého září. Nad letištěm Tri Duby

mlha, nedalo se přistát. A tak byla ale mlha jsme se vrátili. Sedli jsme na polní letiště čekali, až se zlepší počasí,“ u Lvova a ček generál. „Nepřetržitě jsme drželi vypráví generá hotovost k pře přeletu, pořád se ale nic nedělo. Teprve še šestého října jsme konečně odstartovali. N Nad letištěm Tri Duby byla ale situace úp úplně stejná jako při prvním letu. Všude lež ležela mlha. Přesto jsme šli na přistání.“ Jednotky bri brigády byly okamžitě po příletu zasazován zasazovány do bojů. Dělostřelectvo brigády se skládalo z dělostřeleckého oddílu a protitankového dělostřeleckého oddílu. Ve výzbroji mělo kanony ráže 45 mm a 76 mm s krátkou hlavní. Podle generála Sedláčka byl po celou dobu povstání problém v nedostatku střeliva. Jednalo se o zbraně sovětské provenience, oddíly měly k dispozici pouze dva palebné průměry, které si přivezly

Tomáš Sedláček je čestným občanem Prahy 6, Brandýsa nad Labem, obce Lázně Toušeň a francouzského Agde. Je také čestným příslušníkem Posádkového velitelství Praha a čestným předsedou Československé obce legionářské. V roce 1991 byl Tomáš Sedláček vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika.

s sebou hned při příletu. „Mě osobně překvapila poměrně vysoká životní úroveň na Slovensku. V protektorátu byl srab a bída, v Polsku se žilo ještě hůře. Na povstaleckém území bylo všeho dostatek, a to včetně benzinu a jídla,“ upozorňuje Tomáš Sedláček. Po ústupu povstalců do hor absolvoval Tomáš Sedláček se zbytky brigády i soustředění na Soliskách a smrtelný ústup přes Chabenec. „Vycházeli jsme z pokynů, že bychom se podél svahů Nízkých Tater mohli dostat k frontě. Ty vzdálenosti ale byly poměrně velké, navíc se výrazně zhoršilo počasí. Napadl sníh. Přejít těch sto kilometrů se najednou jevilo jako nemožné,“ vzpomíná Tomáš Sedláček. „V té době jsem měl vynikající fyzickou kondici, s pochodem jsem neměl potíže. Byli však mezi námi lidé, kteří měli velké

v Ružomberoku, kde dostalo velení brigády rozkaz obsadit jednotlivé posádky na jižním a středním Slovensku a přikrýt tak hranici s Maďarskem. Velitelství brigády bylo v Banské Bystrici. Tomáš Sedláček tam působil ještě asi dva měsíce, než se dozvěděl, že má nastoupit do Vojenské akademie v Hranicích a zajistit tam výuku bojové zdatnosti. „Jel jsem do jihozápadních Čech, kde byla soustředěna naše tanková brigáda. Zde jsem si vybral mezi bývalými parašutisty instruktory, kteří prošli ve Velké Británii kurzy Commandos. Byl mezi nimi i pozdější legendární výsadkářský velitel Josef Černota.“ Po skončení Vysoké válečné školy v roce 1948 se Tomáš Sedláček stal přednostou operačního oddělení 11. pěší divize v Plzni. O tři roky později ho zatkli a obvinili ze špionáže a vlastizrady.

problémy. Společně s několika důstojníky a spojkami jsme se přidali ke skupině Ivana Pazderky. Postupovali jsme po vrstevnici v nadmořské výšce asi tisíc metrů. Pak už to ale dál nešlo, museli jsme sestoupit více dolů. Objevili jsme dřevorubeckou chatu, ve které se skrývala židovská rodina.“ V tomto úkrytu skupina přežila až do února 1945, kdy se přiblížila fronta natolik, že se ji podařilo přejít. Zbytky brigády se potom soustředily v Kežmaroku. Po doplnění byl svazek transformován v pěší brigádu. Podle plánu se měla zapojit do bojů až v samém závěru války. Ten ji zastihl

Ve vykonstruovaném procesu dostal doživotí. „O co tenkrát ve skutečnosti šlo, jsem se vlastně nikdy nedozvěděl. Jedním z mých podřízených v Plzni byl Josef Kučera. Ten byl v kontaktu se spolužákem Ženíškem. Co tenkrát organizovali, to dodnes nevím,“ říká generál Sedláček. Postupně prošel proslulým Domečkem, Pankrácí, Valticemi, Mírovem, Leopoldovem. Nakonec skončil v uranovém dole Bytíz. Pustili ho na amnestii v květnu 1960. Rok předtím se s ním rozvedla manželka. Na plnou rehabilitaci musel ale čekat dalších třicet let až do roku 1990. 35

Družstvo příslušníků 42. mechanizovaného praporu z Tábora přivezlo z prestižního cvičení Cambrian Patrol v Británii stříbro Text: Jaroslav PAJER Foto: archiv 42. mpr Tábor

Byl to záběr! Cvičení Cambrian Patrol probíhající vždy na podzim ve středním Walesu od roku 1959 patří k nejprestižnějším výcvikovým aktivitám britské armády. Pro domácí vojáky má úspěšné absolvování všech úkolů významný vliv na jejich kariérní růst. Cvičení, jež je pojmenováno podle pohoří Cambrian Mountains (kambrium = nejstarší útvar prvohor), ve kterém se odehrává, má jednu zvláštnost. Na základě dosaženého počtu bodů získávají na závěr nejlepší týmy medaile.

USPĚJÍ JEN NĚKTEŘÍ

Šanci na zlato má prý pouze pět procent účastníků. Tradičně to bývají britští

36

Gurkhové a výsadkáři. Dalších patnáct procent dosáhne na stříbro, stříbro ovšem nebývá to při jejich první účasti. A pak ještě dvacet procent získává bronz. Mezi úspěšné se řadí i týmy, které patrolu dokončí. Za to dostávají certifikát. Dvacet pět až třicet procent skupin odstupuje předčasně. Cvičení, které organizuje 160. waleská brigáda, se v minulých letech účastnilo také několik družstev z českých průzkumných či výsadkových útvarů. Třikrát si naši přivezli bronzové ocenění a jednou certifikát. Na přelomu loňského října a listopadu se tohoto zaměstnání poprvé účastnila osmičlenná skupina vojáků z táborského 42. mechanizovaného

praporu „Svatovác „Svatováclavského“. A hned dosáhla na stříbrnou medaili. Kolektiv, který vvedl velitel 1. mechanizované roty kapi kapitán Jiří Líbal, se skládal z příslušníků jjeho první čety, jež je určena jako průzkumná, průz a družstva odstřelovačů odstřelovačů. „Těšili jsme se, protože to bylo něco nového. Podle informací od praporu z Chrudimi, který se tohoto cvičení účastnil už několikrát, jsme věděli, že to bude hodně obtížné. A záběr to byl,“ přiznává jeden z účastníků nadrotmistr Josef Honsa.

Z KOPCE NA KOPEC

Konkrétní úkoly dopředu neznali. Dokonce ani po zahájení nepřetržitého osmačtyřicetihodinového výcviku. „Cvičení začalo kontrolou materiálu, který nesl každý jednotlivec. Bylo toho kolem pětatřiceti až čtyřiceti kilogramů,“ popisuje štábní rotmistr Ivan Novák, zástupce kpt. Líbala. „Pak jsme se přesunuli do místa přípravy. Zde velitel převzal základní informace o úkolu, podle nichž zpracoval bojový rozkaz a naplánoval trasu prvního přesunu. Ostatní připravili teplou stravu, ošetřili materiál, především zbraně, a vytvořili plastický stůl. Všechno bylo časově omezené a bodově hodnocené. Pak nás náklaďákem odvezli do bodu vysazení.“ „Ze spřáteleného území jsme překročili hranice do státu, kde působily nějaké bojůvky,“ navazuje nrtm. Honsa. „Takže nás v terénu, kudy jsme procházeli, mohl někdo nastřelit. Přesouvali jsme se z bodu na bod, které byly vesměs

na kopcích. Tam velitel kontaktoval agenta, od něhož se dozvěděl, kam půjdeme dál a co tam máme plnit.“ „Pokaždé jsme věděli pouze to, že se máme přemístit třeba pět kilometrů a v určeném čase najít přesné souřadnice bodu, kde nás čeká kontaktní osoba,“ dodává šrtm. Novák. „Pokud bychom místo nenašli, družstvo končí. Pokud bychom přišli pozdě, družstvo končí. Však se to několikrát stalo. Začínalo dvanáct týmů a došlo sedm!“ V prostoru setkání měli domluvený signál, jak je agent bude kontaktovat. Obvykle to bylo červeným, modrým či zeleným chemickým světlem. Skupina poblíž zaujala kruhovou obranu a kryla velitele a jeho doprovod, kteří šli vyjednávat. „Do sestavy jsme agenta pustit nesměli, protože to mohl být záškodník a mohl by sebe i nás vyhodit do povětří,“ glosuje Honsa. Vyjednavači se na místě dozvěděli, nejen co má kolektiv plnit v další etapě, ale museli zaznamenat i jiné údaje. Například kolik měla agentova bojůvka členů, jak vypadali, jak byli vyzbrojeni, co dělali, jaké poznávací značky měla jejich auta a podobě. Všechny tyto poznatky vojáci bodově zhodnotili na konci cvičení. Ale nepředbíhejme. Zatím jsou táborští vojáci ještě ve waleských horách. Během přesunu je mimo plnění úkolů průzkumného charakteru čekala rovněž celá řada nenadálých situací. Například

nutnost slanit k vodnímu toku, který pak v noci museli přeplavat. Anebo činnost v léčce či plazení sto padesát metrů dlouhým kanálem. A také průchod minovým polem.

EPIZODY TAKŘKA REÁLNÉ

„Agent nám řekl o minovém poli a ukázal, kudy ho máme projít, že tam je to čisté,“ vzpomíná Josef Honsa. „Upozornil nás také, že v okolí jsou domorodci. Procházíme odminovaným úsekem, když se najednou vedle ozvala rána. Mina poranila místního muže. My ho museli z minového pole vynést, ošetřit, přesunout na heliport a zavolat vrtulník. Situace byla dost věrohodná, protože mezi obyvateli hned nastala hysterie a my je museli uklidňovat, aby tam neběhali a neodpálili další miny, které byly imitovány rozbuškami. Navíc toho raněného hrál namaskovaný figurant, který skutečně neměl nohu. Okolo se válely kusy masa... A celou naši reakci rozhodčí bodovali.“

Vzhledem k náročné přípravě je cvičení Cambrian Patrol rozděleno do několika etap, kterých se účastní omezený počet jednotek. Výsledky v etapě, do níž byla zařazena česká jednotka: jedna zlatá medaile – Gurkhové tři stříbrné medaile – Gurkhové, Britové, Češi dvě bronzové medaile – Gurkhové, Britové jeden certifikát pět skupin nedokončilo Celkové výsledky v letošním ročníku: čtyři zlaté medaile šestnáct stříbrných dvacet bronzových čtrnáct certifikátů sedmnáct skupin nedokončilo

Během pochodu padli také do léčky. „Byli jsme nastřeleni a museli se snažit co nejrychleji opustit prostor. Z amplionů tam pouštěli řev letadel, křik lidí, hysterii. A nad námi šily dva kulomety ostrými, samozřejmě světelnými, aby to bylo vidět,“ načrtává atmosféru další z účastníků nadrotmistr Jan Jiřišta. „V tu chvíli se člověk přimáčkl k zemi a dělal všechno na sto procent.“ Tečkou cvičení byl přesun se zátěží, dvěma osmikilovými minami, do kopce. Tak rychle prý naši ještě neběželi. „Limit byl dvacet minut a my to zvládli za patnáct,“ prozrazuje Ivan Novák. „Byli jsme stejně rychlí jako zlatí Gurkhové.“ Během Cambrian Patrol nachodili Táborští okolo 70 kilometrů. Bez spánku, s minimálním odpočinek. Není divu, že s fyzickou únavou se dostavila i psychická krize. „Tak po třech čtvrtinách pochodu přišel okamžik, kdy jsme měli namále. Mysleli jsme, že nestihneme časový termín. Že i když dojdeme na místo, agent tam už nebude a my skončíme. Naštěstí to dopadlo dobře. Ale všichni jsme sáhli na dno sil,“ říká šrtm. Novák. Dá se toto cvičení srovnat s nějakým naším výcvikem? „Když ještě bylo víc průzkumných praporů, tak se konaly soutěže průzkumných hlídek. A to byla určitá obdoba,“ tvrdí Ivan Novák. „Akorát v Británii to měli propracované do posledního detailu. Všechno vypadalo velmi realisticky. A nejen v tom, že zraněný v minovém poli skutečně neměl nohu, ale třeba při průzkumu jsme viděli, že protivník vyvíjí nějakou opravdovou činnost a nesedí někde pod stromem. Bylo by super něco takového zrealizovat u nás. Když nás přijal velitel brigády plukovník Opata, aby nám poblahopřál, tak nám také řekl, že příští rok brigáda připravuje pro velitele družstev kurz Komando. A tam by chtěl uplatnit zkušenosti z podobných výcviků anebo kurzů, jako je například Ranger.“ 37

Rok železného muže Uplynulou sezonu triatlonisty Jakuba Chmelíčka završil start na prestižním havajském závodě Ironman Už několik let se rotmistru Jakubovi Chmelíčkovi daří skloubit vojenské povolání s vrcholovým sportem. Absolvent vyškovské vojenské střední školy je u spojovacího praporu v Lipníku nad Bečvou zařazen na funkci operátor, ale ve svém volném čase je předním českým triatlonistou, závodícím na nejdelších tratích. Text: Jan ZEMAN Foto: archiv rtm. Jakuba CHMELÍČKA

Jakub Chmelíček měl ke sportu vždycky hodně blízko. Pět let hrál basketbal, ale pak uviděl záběry z havajského Ironmana a rázem bylo všechno jinak. V roce 2000 tedy začal se sprint triatlonem, po třech letech přešel na střední a nakonec i na dlouhý triatlon. 38

Třiadvacetiletý sportovec si poprvé splnil svůj sen v roce 2006. V květnu startoval na Ironmanovi na kanárském ostrově Lanzarote a v srpnu v Anglii. Tam si zajistil pozici (tzv. slot) mezi 1500 nejlepšími závodníky v nejtěžším závodě, který se pravidelně koná v říjnu na Havajských ostrovech. Na prestižního Ironmana odjížděl s cílem závod alespoň dokončit, protože ani to se většině nováčků nepodaří. Nakonec z toho bylo celkové 179. místo, kterým zakončil svoji úspěšnou premiérovou sezonu železného muže. „Až zpětně jsem si uvědomil, kde jsem byl a čím jsem prošel. Bylo to obrovské dobrodružství, které jsem chtěl opět zažít,“ uvedl Chmelíček po svém návratu z Havaje. Do minulé sezony už vstupoval bohatší o cenné zkušenosti. První závod Ironmana se v loňském roce uskutečnil v Malajsii během posledního únorového víkendu. Mezi triatlonisty je známý kvůli extrémním podmínkám, ve kterých se koná. Také tentokrát se borci museli potýkat s obrovským horkem a až 95% vlhkostí. „O těchto podmínkách jsem věděl od kolegů Petra Vabrouška a Petra Polanského. Držel jsem se jejich

pokynů, což mi hodně pomohlo,“ říká Chmelíček, který se rozhodl už v Malajsii získat slot na IM Havaj. Na startu svého čtvrtého ironmanského závodu byl hodně nervózní. „Nemohl jsem se dočkat. Hodně jsem předtím trénoval a věřil, že všechno dobře dopadne,“ komentuje začátek závodu. Start se mu nevydařil a projevilo se to i na čase 58:16, ve kterém uplaval 3800 metrů dlouhou trať. V tu chvíli byl ve své věkové kategorii na 1. místě průběžného pořadí. Cyklistickou část zvládl v celkově 35. nejlepším čase a na maratonskou trať vyrážel s dvouminutovým náskokem před závodníky ze své kategorie. Běžel rovnoměrnou rychlostí a v závěru ještě trochu zrychlil. Celkový čas po třech disciplínách 9:44:51 mu přinesl kýžený slot na Havaj. Během malajsijského závodu se trochu projevil tréninkový deficit na kole. Během zimy totiž nemohl odletět na soustředění do zahraničí jako jeho konkurenti, ale byl odkázán jen na spinning a trenažér. „Nic se ale nevyrovná jízdě na kole v terénu,“ dodává cílevědomý sportovec, který je v současnosti svěřencem trenéra Jaroslava Hýzla.

Tři fyzicky náročné disciplíny (plavání, cyklistika a běh) řadí triatlon mezi sporty s vysokými nároky na vytrvalost a psychiku sportovce. Podle všeobecně zažitého názoru sahají kořeny tohoto sportu do 70. let minulého století, kdy byl trojboj součástí testu tělesné zdatnosti amerických záchranářů. Jenže předchůdcem triatlonu je závod „Les trois sports“ pořádaný ve Francii už o padesát let dříve. V současnosti existuje několik různých triatlonů, které se od sebe liší především délkou jednotlivých tratí. Sprint triatlon – 750 m plavání, 20 km jízda na kole a běh na 5 km Terénní triatlon – 1100 m plavání, 33km trať pro horská kola a 11 km kros Olympijský triatlon, který byl zařazen do programu olympijských her až v roce 2000, zahrnuje 1500 m plavání, 40km jízdu na kole a běh na 10 km. Střední triatlon – 1900 m plavání, 90 km jízda na kole a běh na 21 km Dlouhý triatlon – 4000 m plavání, 120 km jízda na kole a běh na 30 km Ironman pořádaný od roku 1977 je nejdelší a nejnáročnější forma triatlonu, která je pro triatlonistu tím, čím je pro cyklistu Tour de France. Závodníci musejí uplavat 3800 m, na kole ujet 180 kilometrů a uběhnout maratonskou trať, tj. 42,195 kilometru. Během každé sezony se koná několik závodů Ironman v různých klimatických podmínkách, ale nejprestižnější soutěž se pravidelně koná v říjnu na Havajských ostrovech.

Díky úspěchům se Jakubovi Chmelíčkovi přihlásil sponzor, který mu slíbil zaplacení cesty na závod v Brazílii. Nakonec z dohody sešlo, ale triatlonista už nemohl couvnout, takže si všechno musel uhradit sám. Stálo to ale za to. Do Brazílie odjížděl s cílem vyhrát kategorii 18 – 24 let, zlepšit svůj osobák 9:37 a v celkovém hodnocení být do 30. místa. A výsledek? Vítězství v jeho věkové kategorii s výsledným časem 9:25:04 mu zajistilo 26. příčku v celkovém hodnocení. Po návratu z Brazílie jej čekala regenerace. Nejprve si dal čtrnáct dní volno od veškerého sportování a pak začal pozvolna trénovat. První měsíc po závodě je krušný, ale po dalších dvou měsících je triatlonista schopný už normálně závodit. Další přípravu zcela podřídil závodu na Havaji, který se uskutečnil 13. října. Během léta začal hájit barvy týmu SK OMT Pardubice, účastnil se olympijských triatlonů v Morkovicích a v Nové Vsi u Litovle a startoval i na dalších regionálních soutěžích. Na havajského železného muže odjížděl se silnou vůlí vyhrát ve své věkové kategorii do 24 let, ve které je ale konkurence velmi silná. Dva předchozí Ironmany bravurně zvládl, což mu před hlavním závodem sezony dodávalo důležité sebevědomí. „Předešlé starty se mi vydařily, tak se třeba podaří i ten třetí,“ tvrdil ještě před svým odletem. Na tichomořské souostroví dorazil s dostatečným předstihem, aby se ve zdejším prostředí aklimatizoval. Ještě zde trénoval a využíval také skvělé možnosti regenerace, které zde závodníci měli k dispozici. Na svůj druhý start na havajském Ironmanovi byl Jakub Chmelíček skvěle připraven. Plaveckou část zvládl v čase pod jednu hodinu, přesně jak si předsevzal. Těch 3800 metrů by určitě uplaval rychleji než za 59 minut a 21 vteřin, ale záměrně si nechával určitou rezervu, která se mu hodila v dalších disciplínách. Na kole ujel 180 kilometrů v pěkném čase 5:06:23. Čekal jej ještě maratonský běh, který se od začátku vyvíjel skvěle. Zlom nastal na 30. kilometru, kdy se Chmelíček dopustil hrubé chyby. „Vytratil jsem solné tablety a zbytek závodu jsem prokřečoval. Posledních deset kilometrů mě opravdu

hodně bolelo,“ komentuje Jakub osudový okamžik. Čas v cíli byl nejhorší v jeho životě – 3:39:19. Přestože měl Jakub Chmelíček na Havaji na víc, je po hlavním závodě sezony spokojený. Do cíle dorazil v čase 9:51:03 a umístil se na celkovém 227. místě. Ve své kategorii skončil jedenáctý, což je vzhledem k obrovské konkurenci skvělý výsledek. Z šesti startujících Čechů byl nejrychlejší Petr Vabroušek (9:42:26) na celkovém 176. místě. Po návratu čekalo Jakuba Chmelíčka zasloužené volno: „Těším se na ně celou sezonu, ale jakmile nastane, už mám zase obrovskou chuť trénovat a pocit, že tím nicneděláním ztrácím čas.“ Nyní se už opět plně věnuje přípravě na další sezonu. „Na konci dubna chci startovat na Ironmanovi v Číně a vyhrát svoji věkovou kategorii. Zajistil bych si tím opět kvalifikační jistotu na Havaj,“ dodává Jakub Chmelíček, který má díky svému nízkému věku to nejlepší závodní období teprve před sebou.

39

spoj Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Volná místa Hradní stráž nabízí SM: • Velitel strážní čety – Ho 62, ČVO 11, PT 09, Bc. vzdělání, důstojnický kurz, BP „T“, výška 180 – 188 cm, štíhlá postava • Střelec – strážní služba, Ho 41, ČVO 11, PT 06, podmínkou je vyučení, BP „D“, výška 180 – 188 cm, štíhlá postava, bez kosmetických vad Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331. ÚJP Vyškov nabízí volné pracovní místo pro občanského zaměstance – učitel jazyků. Pracoviště: Praha-Ruzyně Požadavky: kvalifikovaný pedagog, Pedagogická nebo Filozofická fakulta, magisterský titul s aprobací angličtina, PT 12. Způsob nástupu: na základě pozvánky k výběrovému řízení, které proběhne na ÚJP pracoviště Praha. Strukturovaný životopis zašlete na: [email protected]. Bližší informace: Jana Novotná, alc. 213 744, kpt. Jan Šmíd, alc. 452 424 Velitel VÚ 1825 Tábor nabízí volné systematizovaní místo: • důstojník plánovací skupiny operačního oddělení štábu, SH 62, ČVO 16, PT 09, KvPř/KvPo 12/5, BP „T“ • velitel minometné baterie, SH 64, ČVO 14, PT 10, KvPř/KvPo 12/5, BP „T“ Kontakt: prap. Beránková, alc. 305 635 Ředitel Úřadu státního odborného dozoru MO vyhlašuje konkurz na volné systemizované místo pro občanského zaměstnance: Pracovník Vojenského požárního dozoru – referent státní správy, PT 11, BP „D“ Podmínka pro zařazení: Vysoká škola (obor požární ochrana, kde je součástí ověřovací program pro odbornou způsobilost na úseku požární ochrany schválený MV), řidičské oprávnění sk. B s profesním osvědčením způsobilosti řidiče dle zákona č. 247/2000 Sb., § 48, odstavec 1a, minimálně 5 let praxe v oboru zjišťování příčin vzniku požáru včetně znalosti činnosti jednotek požární ochrany, znalost

40

používání dýchací techniky, znalost práce na PC, zdravotní způsobilost dle NV č. 352/2003 Sb., § 1 – 6. Místo výkonu práce Praha. Termín nástupu: 1. 1. 2008. Pracovník Vojenského požárního dozoru – referent státní správy, PT 11, BP „D“ Podmínka pro zařazení: Vysoká škola (obor požární ochrana, kde je součástí ověřovací program pro odbornou způsobilost na úseku požární ochrany schválený MV), řidičské oprávnění sk. B s profesním osvědčením způsobilosti řidiče dle zákona č. 247/2000 Sb., § 48, odstavec 1a, minimálně 5 let praxe v oboru zjišťování příčin vzniku požáru včetně znalosti činnosti jednotek požární ochrany, znalost používání dýchací techniky, znalost práce na PC, zdravotní způsobilost dle NV č. 352/2003 Sb., § 1 – 6. Místo výkonu práce Plzeň. Termín nástupu: 1. 1. 2008. Spolu s přihláškou do konkurzního řízení na volná místa zašlete i svůj strukturovaný životopis. Kontaktní osoby: Lenka Gollerová Kleinová – personalista, tel. 206 223, mobil 602 742 640, pplk. Ing. Pavel Růžička – hlavní inspektor VPD, tel. 206 333, mobil 602 381 160, e-mail: [email protected] Agentura rozvoje informatiky se sídlem Pod Vodovodem 2, Praha 5-Jinonice přijme občanského zaměstnance na funkci „systémový specialista“ oddělení bezpečnosti komunikačních a informačních systémů (PT 12) Požadavky: • odpovídající vzdělání; (VŠ technické zaměření, IT výhodou); • osvědčení NBÚ na stupeň utajení TAJNÉ (popř. souhlas s jeho vyžádáním); • aktivní znalost anglického jazyka; • znalost práce v oblasti bezpečnosti informačních systémů a informačních technologií; • samostatnost, odpovědnost, aktivita, kreativita. Pracovní náplň: • Tvorba koncepcí a analýz v oblasti bezpečnosti komunikačních a informačních systémů (KIS) a v oblasti kryptografické ochrany. • Zabezpečení systémových specializovaných prací spojených s vývojem redukovaných nebo kombinovaných projektů vývoje systémů, informačních a komunikačních technologií, a to především v oblasti jejich bezpečnosti. • Účast v projektových týmech ve funkci bezpečnostního manažera. • Zpracování analýz standardizačních dokumentů NATO v oboru bezpečnosti komunikačních

a informačních systémů a předkládání návrhů na jejich implementaci v České republice. • Prezentace výsledků projektových činností na jednáních, konferencích, sympoziích a výstavách. Nástup možný od 1. února 2008. V případě zájmu zašlete profesní životopis na e-mail: zuzana. [email protected].

Různé Hledám uplatnění v AČR v hodnosti kapitán, major. Absolvent VSOŠ Nitra a VA Brno. Původně převážně technické a velitelské funkce, v posledních letech štábní funkce jako ZNŠ a VSD v oblasti BoMoPo, praxe 20 let, referentský řidič sk. „B“, VŘP „C“ + „E“, BVP, OT-64, T-72, profesní osvědčení učitele autoškoly na skupinu „C“, bezpečnostní prověrka na stupeň Tajné, znalost práce na PC MS Office, zdravotní klasifikace A, bez jazykových zkoušek STANAG. Kontakty: alc. 216 371, mobil 723 014 210, ŠIS: [email protected], e-mail: [email protected] Hledám za sebe náhradu k VÚ 1825 Tábor na funkci starší řidič-mechanik. Zatím vozidlo BVP, výhledově vozidlo Pandur. Civilní řidičský průkaz skupiny „C“ výhodou. V případě zájmu prosím pište na [email protected], obratem se ozvu. Hledám za sebe náhradu k VÚ 8595 Praha na funkci starší střelec – ČVO 107, PT 06, BP „D“. Výška 178 – 188 cm. Tel.: pouze SMS 736 606 227 nebo e-mail: [email protected] Spolek historického šermu hledá nové členy. Představujeme římského vojáka, konkrétně pretoriánskou gardu. Pokud Vás zajímá historie, šerm, tak napište na [email protected] nebo 731 724 474 (sms). Hledám za sebe náhradu k VÚ 4159 Lipník nad Bečvou (CIMIC) na funkci SD skupiny analýzy a řízení, požadavky por., npor.,Stanag AJ 2, Bc nebo Ing., bližší informace na čísle 774 950 960 Hledám zaměstnání u AČR jako psovod i jako občanský zaměstnanec. Zkušenosti s výcvikem hlídkových psů, záchranných psů, speciální výcvik atd. Figurantský kurz. Tel.: 608 254 410 Hledám volné místo v posádce Praha. Jsem por. Bc., ČVO 11, zkušenosti VČ a ZVR, BP „T“, Stanag AJ (3333), NJ (1111), SJ (bez Stanagu), 2× kurz v USA. E-mail: [email protected] Koupím výstrojní body. Kontakt: [email protected]

Vyšla novela rozkazu RMO č. 17/2005 „Komunikace s veřejností a se sdělovacími prostředky“ Ve Věstníku MO č. 21/2007 ze dne 19. 11. 2007 byl zveřejněn RMO 32/2007, kterým se mění a doplňuje Rozkaz MO z 26. července 2005 „Komunikace s veřejností a se sdělovacími prostředky“ (dále jen RMO č. 17/2005). Uvedenou změnu si vyžádaly novely zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a zák. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky ve znění pozdějších předpisů. Díky novele RMO č. 17/2005 se mimo jiné vytvořil právní rámec pro užívání vojenského materiálu a techniky účastníky kulturních, vzdělávacích, sportovních a společenských akcí k propagaci ozbrojených sil na veřejnosti (např. Bahna, IDET, dětské dny, kurzy přežití, při natáčení filmů apod.) a zároveň se zjednodušil administrativní postup při povolování účasti armády na kulturních, vzdělávacích, sportovních a společenských akcích.