Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Vydává MO ČR AVIS Rooseveltova Praha 6 IČO Šéfredaktor: Ladislav Lenk

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Objektivem

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor: Ladislav Lenk Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Kouba V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 13. 8. 2008 Toto číslo vyšlo dne: 1. 9. 2008

Kontakty Jiří Hokův tel.: 973 215 794 e-mail: [email protected] www.hokuv.com Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Ladislav Lenk tel.: 973 215 931 mobil: 724 102 164 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Před čtyřiceti lety, v noci z úterý 20. na středu 21. srpna 1968, překročila vojska pěti států Varšavské smlouvy československé hranice. Boj o rozhlas se při srpnové okupaci stal symbolem odporu Pražanů proti vpádu cizích armád. Za resort obrany se připomínky tohoto smutného výročí před novou budovu Českého rozhlasu v Praze na Vinohradech zúčastnili ministryně obrany Vlasta Parkanová a náčelník Generálního štábu AČR Vlastimil Picek. Ministryně obrany položila věnec k uctění památky padlých při okupaci vojsky Varšavské smlouvy spolu s Boženou Fukovou, jež je poslední žijící ze čtyř poslanců, kteří v roce 1968 našli odvahu hlasovat proti Dohodě o dočasném pobytu sovětských vojsk v Československu. Před budovou Českého rozhlasu se odehrály nejtvrdší střety mezi okupačními vojáky a obyvateli hlavního města. Od zahájení okupace do začátku října zabili cizí vojáci podle Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu v Československu 72 lidí, těžce zranili 276 a lehce 422 lidí. Text: Olga HALADOVÁ, foto: Jan KOUBA

Z obsahu

Poprvé nejdražší tekutina . . . . . . . . 6

Dílny na kolech . . . . . . . . . . . . . . . 26

Služba prochází žaludkem . . . . . . . 7

Proč jsme rezignovali? . . . . . . . . . 28

Dvanáctý kontingent KFOR je minulostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Centrum výuky jazyků . . . . . . . . . . 30

Co nejblíže realitě . . . . . . . . . . . . . 10

Propouštění občané, čtěte! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Chemici rozbíjeli beton . . . . . . . . . 14

Ivánek rukuje do misí. . . . . . . . . . . 34

Tomáš Soušek tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected] www.afterburner.cz

Armáda naše možnosti teprve poznává . . . . . . . . . . . . . . . 16

Český Schindler z Volyně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

Michal Zdobinský tel.: 973 215 572 mobil: 724 033 411 e-mail: [email protected]

Žádné personální rošády . . . . . . . . 18

Kaleidoskop . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Projekt Vojenská encyklopedie . . . 20

Zuřivý boj v tunelu . . . . . . . . . . . . . 40

Až na krev? Možná ještě ne… . . . . . . . . . . . . . 24

Malý průvodce komorní posádkou . . . . . . . . . . . . . 42

Jan Zeman tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected]

organizací. Můžeme tyto procesy dekódovat? Největší problém ve vztazích mezi EU a NATO je v rovině, řekněme, politické. Na úrovni taktické, tedy v prostorech operací, všichni akceptují, že spolupráce je velice dobrá. Tam, kde jde o životy, kde jde o zdraví, nejsou na místě politické ohledy a neshody a lidé, ať to jsou vojáci či civilisté, se domluví. Zde v Bruselu se řeší otázky a vazby, které mají dlouhodobější charakter, a politická hlediska proto převažují. Dnešní problém se týká především vzájemných vztahů Turecka, Řecka a Kypru a donedávna ještě Malty, která neměla uzavřenu bezpečnostní dohodu s NATO. Zatímco Aliance má formát pro spolupráci s partnerskými zeměmi, Unie tento formát nemá, a proto když se snaží spolupracovat na různých op operacích například s Tureckem nebo kt kteroukoli jinou nečlenskou zemí, musejí tto schválit všechny členské země. Kypr zzd zde má tedy možnost zablokovat přípa padnou spolupráci mezi oběma organizza zacemi. Podobně Turecko má možnost bl blokovat spolupráci na půdě NATO. A to se také děje.

Text: Jan PROCHÁZKA Foto: archiv AVIS

Šest měsíců dělí Českou republiku od převzetí šestiměsíčního předsednictví v Radě Evropské unie. Dvanáct měsíců dělí Armádu České republiky od převzetí šestiměsíční pohotovosti pro případné nasazení společného česko-slovenského Battle Group pro Evropskou unii. Jaké povinnosti nás čekají a co vše zbývá udělat pro splnění těchto významných úkolů, jsme se zeptali brigádního generála Petra Pavla, zástupce vojenského představitele České republiky při Evropské unii. 2

Blíží se rok 2009, který bude pro Českou republiku a její armádu ve vztahu k Evropské unii velice významný. Jaké priority jsme si na toto období stanovili? Předsednictví v Radě Evropské unie má pro Českou republiku význam především v jiných odvětvích, než je oblast ryze armádní a vojenská. Obrana je pouze jednou z aktivit EU. Těmi prioritními jsou aktivity týkající se průmyslu, zemědělství, obchodu a dalších oblastí. Tímto zaměřením a komplexností se Unie výrazně odlišuje od NATO, kde je bezpečnostní problematika primární. Přesto ale obranná dimenze evropské politiky – společná evropská bezpečnostní politika – má svoje priority. Česká republika si stanovila společně s Francií a Švédskem, tedy zeměmi, které předsedají těsně před námi

a po nás, z hlediska obrany za prioritní další sbližování mezi Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí. Tedy sbližování z hlediska standardů, z hlediska terminologického, ale především sbližování z hlediska součinnosti a spolupráce v operacích a budování schopností. V této oblasti je dnes mezi EU a NATO největší problém. Dalšími prioritami v oblasti obrany je účast na operacích v rámci společné bezpečnostní politiky, což pro Českou republiku bude především příprava a pohotovost CZ/SK BG, která bude následovat ihned po skončení českého předsednictví, ve druhé polovině roku 2009. V některých dokumentech se píše o takzvaném efektivním partnerství mezi EU a NATO. Vy hovoříte o prioritě sbližování těchto dvou

To ovšem vypadá, jako kdyby si NA NATO a EU vzájemně konkurovaly… Princip spolupráce NATO a EU byl od začátku koncipován tak, že má být komplementární, že se tyto dvě organizace mají doplňovat a má se předejít jakémukoli soutěžení nebo duplicitám. Proto se alespoň v počátcích spolupráce hovořilo o jakési dělbě práce tak, že NATO by zajišťovalo operace vysoké

intenzity a EU by se zaměřila na operace intenzity nízké, především s humanitární asistencí. Dnes se ale ukazuje, že to není přínosem ani pro NATO, ani pro EU, protože praxe potvrzuje, že Aliance například v Afghánistánu provádí operace jak vysoké, tak i nízké intenzity, tedy také ty, které lze zařadit do kategorie „soft“, zajišťující rozvoj a rekonstrukci. A naopak Evropská unie se angažuje v misích, které sice nejsou primárně operacemi vysoké intenzity, ale mohou se jimi rychle stát, pokud dojde ke zhoršení situace – například operace v Čadu je sice primárně koncipována jako humanitární, ale pokud dojde ke zhoršení situace, může se velice rychle přeměnit na operaci bojovou. Ukazuje se tedy, že obě organizace musejí být připraveny na operace v plném spektru, a tak se může zdát, že dochází k určitým duplicitám v budování schopností.

Podíváme-li se ovšem na tento problém realisticky, tak více než dvě třetiny států se „překrývají“ – jsou členy obou organizací. Budují-li tedy nějaké schopnosti, tak se budují schopnosti států, ne jednotlivých institucí, a tyto schopnosti pak mohou sloužit buď ve prospěch NATO, nebo ve prospěch EU. Jsou to stále jedny využitelné schopnosti. Jde jen o to, aby byly důsledně koordinovány z hlediska společných standardů. Armáda České republiky nyní společně s Ozbrojenými silami Slovenské republiky intenzivně připravuje Battle Group pro EU. Jaké jsou zatím zkušenosti z budování těchto sil a jejich nasazení? Koncept Battle Group vznikl na základě iniciativy Francie a Velké Británie v roce 2003, od té doby prošel značným názorovým vývojem a postupně vykrystalizoval. Dnes má jasnou podobu, ale trpí jedním velkým problémem: nebyl zatím ověřen praxí. Žádné z Battle Group nebylo nasazeno do operací, pro které je koncept určen. Ten počítá s nasazením do operací na řešení krizí jako prostředek rychlé reakce EU, v celém spektru úkolů definovaných smlouvou o Evropské unii a Evropskou bezpečnostní strategií. O tom, že situace přerostla v krizi, která vyžaduje nasazení BG, musí být rozhodnuto na úrovni EU. Zatím žádná z krizí od dosažení pohotovosti prvních BG nenaplnila podle EU kritéria stanovená konceptem. Částečně se dá za určitou zkušenost považovat operace v Demokratické republice Kongo, ale ta sloužila k zajištění a klidnému 3

průběhu voleb. Tehdy se na ní podílelo německé BG a na základě jeho zkušeností přistoupila EU, její vojenský výbor a vojenský štáb, k určité revizi konceptu. K efektivní přípravě CZ/SK BG slouží intenzivní výměna zkušeností z výstavby a výcviku uskupení našich partnerů. Česká republika přesto BG ve vztahu k EU považuje za stěžejní projekt… Tento postoj je zcela adekvátní jeho významu. Je to jediný životaschopný projekt z hlediska nasazení vojenských sil a prostředků Evropské unie. Je to koncept pro nasazení sil rychlé reakce podobně jako NRF NATO. Domnívám se, že tak, jak se zapojujeme do NRF, musíme se zapojovat i do unijních Battle

Groups a také do jejich dalšího vývoje. Dojde-li vývoj k tomu, že se evropské státy dohodnou na modifikaci nebo změně konceptu, tak musíme být součástí tohoto procesu. Cokoli v České republice a její armádě vytvoříme z hlediska vojenských schopností, slouží to celkovému cíli – a to je úspěšné a efektivní nasazení našich jednotek do operací, ať již to budou operace pod vlajkou NATO či EU. Battle Group považujeme za životaschopný koncept, přesto zatím nebyl použit. Nehrozí riziko určité frustrace a obav z plýtvání silami a prostředky? Tato obava je naprosto na místě. Jisté frustrace se projevují již na oficiální 4

úrovni a opakovaně. Lze to velice zjednodušeně vyjádřit větou, která zazněla na posledním jednání Rady EU na úrovni ministrů – „use it or lose it“, tedy pokud je nepoužijeme, tak o ně přijdeme. To se v určité rovině potvrdilo při přípravě operace v Čadu. V období, kdy se konala konference k vygenerování sil, bylo již ve vrcholném stadiu přípravy „nordické“ Battle Group, které bylo v celé historii jedním z nejkomplexněji připravených uskupení pro nasazení. Na podzim pak finský náčelník Generálního štábu hovořil o tom, že je škoda, že Battle Group – tedy těch 1500 připravených, motivovaných a odzkoušených lidí s certifikovaným velitelstvím, systémem velení – nebylo použito, nasazeno. Byl zde ovšem velice silný odpor především ze strany

Velké Británie a Německa, které si uvědomovaly, že toto nasazení je v rozporu s konceptem, a pokud by došlo ke schválení operace v Čadu, tak by se vytvořil precedens pro další použití BG pro jakoukoli operaci. To byl důvod, proč nebyla ochota otevřít koncept a upravit jej tak, aby mohlo být BG nasazeno pro operaci v Čadu buď jako hlavní síla nebo v roli strategické zálohy. Frustrace z nepoužití tedy určitá zůstala, protože státy vynaložily značné finanční prostředky. Britové ovšem měli a mají racionální argument, protože říkají, že vytvářet pro BG nějakou situaci, nasadit je do jakékoliv operace „podporující, zdůvodňující“ celý koncept, je riskantní a nešetrné z hlediska vynakládání prostředků.

Evropská unie není samozřejmě z hlediska vojenského pouze koncept Battle Group. Síly Unie se významně podílely a podílejí na různých aktivitách například v Bosně a Hercegovině a nyní se připravuje mise EULEX v Kosovu. Jaké jsou zkušenosti z těchto nasazení? Zkušenosti z misí vedených pod hlavičkou Společné evropské obranné politiky (ESDP) se průběžně vyhodnocují a zpracovávají. Je nutné uvést, že je značný rozdíl mezi misemi NATO a EU, protože mise Severoatlantické aliance jsou vždy mise vojenské, zatímco v Unii se striktně dodržuje dělení na mise vojenské a civilní. Mise vojenské jsou dnes v menšině, je to především mise ALTHEA v Bosně a Hercegovině a pak dosud největší mise v Čadu a Středoafrické republice. Civilních je řada – od nejmenších, jako je mise v Guineji-Bissau, kde působí několik desítek lidí, až po dnes největší misi EULEX, která se připravuje v Kosovu a po naplnění zde má působit téměř 1800 lidí. To jsou mise zaměřené na reformu bezpečnostního sektoru a na výstavbu buď chybějícího nebo nefungujícího systému státní správy. Mimo jiné i v tom se mise EU od NATO odlišují. Budování a posilování vojenských schopností je zřejmou prioritou. Jednou z možností zefektivnění tohoto procesu je zapojit se do společných programů a projektů pod hlavičkou Evropské obranné agentury. Daří se českým firmám prosadit v tomto prostředí? Musím konstatovat, že těžko. Evropská obranná agentura je velice dynamicky se rozvíjející orgán, který má dobrou snahu zefektivnit vynakládání prostředků na akvizice a na výzkum. Je to bezesporu nutné, protože to, jak dnes členské státy vynakládají peníze, hraničí mnohdy s velkou mírou neefektivnosti, zvláště porovnáme-li to s naším transatlantickým partnerem, tedy s USA. Například projekt „Voják 21. století“ se v různých obměnách řeší v jednadvaceti zemích unijní sedmadvacítky. Každá země na projekt vynakládá prostředky bez větší vzájemné koordinace. Evropská obranná agentura má v této snaze o zefektivnění nezastupitelnou

roli. Není to její jediná role, zaměřuje se také na vědu a výzkum. Česká republika má v zapojování se do vypsaných projektů dluh. Ten je mimo jiné objektivně dán také tím, že jsme do EU vstoupili později než do NATO a je to pro nás „nová půda“. Zatímco v NATO jsou procesy zaběhnuté, vžité a proces nabývání schopností již funguje řadu let, v Unii byl zahájen později a v jiné podobě. My se zatím nedokážeme plně zorientovat, kde najít tu „rovnováhu“ mezi oběma organizacemi při budování schopností. Postupně se zapojení českých firem zlepšuje a již se některých programů Evropské obranné agentury účastníme. Z naší strany je samozřejmě zájem, aby česká účast byla větší, ale chybí nejen prostředky finanční, ale i lidské. Je zřejmé, že bude ještě určitou dobu trvat, než se podaří sladit priority a následně personálně obsadit všechny odpovídající pracovní týmy v obou organizacích, aby zájmy České republiky byly hájeny rovnoměrně jak na straně Evropské unie, tak na straně NATO. Jeden z projektů je zaměřen na zlepšení dostupnosti vrtulníků, které, jak se uvádí v dokumentech, jsou klíčovým systémem v operacích. Máme šance zde prosadit české podniky? Vrtulníky jsou problémem jak v operacích NATO, tak EU. Jejich nedostatek se projevuje při každém generování sil a prostředků do všech misí. Vrtulníků, které by byly použitelné například

v Africe či v Afghánistánu, je ve státech NATO a EU dostatek, ale nesplňují kritéria pro interoperabilitu, pro nasazení v noci a pro nasazení v bojových podmínkách. Vznikla řada iniciativ na řešení této situace. Francie a Velká Británie navrhla vytvoření konsorcia pro sdružení sil a prostředků na modernizaci vrtulníků především z ruské produkce tak, aby byly schopny nasazení v operacích. Česká republika se na této iniciativě intenzivně podílí a Letecké opravny Malešice připadají v úvahu jako partner za českou stranu. Pokud tato jednání budou dovedena do zdárného konce, mohlo by vzniknout evropské konsorcium za účasti řady zemí, ve kterých v současnosti probíhá modernizace vrtulníků pro nasazení do operací.

Pane generále, hovoříte o „zdárném konci“. Závěrečná otázka, vážící se také k první otázce, tedy zní: Co pro vás a vaše podřízené znamená blížící se předsednictví České republiky v Radě EU? Naše agenda se v průběhu předsednictví výrazně nezmění, jen se zvýší její intenzita. Jako předsednická země budeme pracovat v denní součinnosti s Kanceláří předsedy vojenského výboru EU a se sekretariátem Rady EU. Budeme se angažovat v přípravě materiálů pro všechna jednání, budeme zabezpečovat výjezdní zasedání, podílet se na zpracování dokumentace. V současné době ve skupině při EU, jež je součástí Stálé delegace při NATO a EU, pracuje šest lidí. Na období předsednictví bude posílena o další tři pracovníky. Podílíme se přímo na práci vojenského výboru a jeho dvou pracovních skupin. V době předsednictví budeme předsedat skupině zabývající se vojenskými schopnostmi, v jejímž čele bude podplukovník Imrich Luky. Tato skupina úzce spolupracuje jak s vojenským štábem EU, tak s Evropskou obrannou agenturou a podílí se na vypracování plánu rozvoje schopností, který v sobě zahrnuje několikaleté úsilí. Měl by mimo jiné specifikovat veškeré nedostatky ve vojenských schopnostech a zpracovat harmonogram na jejich dosažení. Práce tedy bude intenzivnější, ale co do obsahu nebude výrazně jiná. 5

Text: Vladimír MAREK Foto: Jaroslav PAJER

Ve středu 13. 8. v pět hodin ráno vyrazila ještě za tmy z Ústřední vojenské nemocnice sanitka s krví a krevními deriváty. Jejím cílem bylo letiště Kbely. Zde již na ploše čekal vojenský letecký speciál s humanitární pomocí pro Gruzii. Během několika minut byly kontejnery naloženy a letoun odstartoval směr Jerevan.

Humanitární pomoc České republiky celkem představovala čtyřicet jedna tisíc různých obvazů, tisíc ampulí Albuminu, sto dvacet krevních jednotek, sto šedesát jednotek mražené krevní plazmy a léky, vše v hodnotě dvou milionů korun. Dodávku krve a krevní plazmy měla na starost Ústřední vojenská nemocnice. „Je to poprvé, co se nejcennější tekutina stává součástí mezinárodní pomoci vypravované od nás z České republiky. O této dodávce rozhodla Bezpečnostní rada státu,“ vysvětluje primář OHBKT (oddělení hematologie, biochemie a krevní transfuze) a hlavní odborník pro transfuzní službu a hematologii AČR podplukovník Miloš Bohoněk. „V praxi jsme si tak mohli vyzkoušet před nedávnem přijatou metodiku distribuce krve při urgentních příjmech a hromadných neštěstích. Jejím prostřednictvím je definována krizová krevní politika

státu v případech hromadných neštěstí, katastrof a válečného stavu. Jednalo se o klasický příklad meziresortní spolupráce zdravotnictví, obrany a vnitra, kdy hlavním logistickým a informačním centrem byla Ústřední vojenská nemocnice Praha. Ta spolupracovala s pověřenými tzv. krizovými transfuzními centry, tedy fakultními transfuzními odděleními v Praze, Hradci Králové, Plzni, Brně, Olomouci a Ostravě. Přímo v praxi jsme se tak přesvědčili, že tento systém funguje.“ Krev a plazmu pro Gruzii zajistili pracovníci oddělení hematologie, biochemie a krevní transfuze ÚVN Praha částečně z vlastních zásob a dále pak

z Brna, Ostravy a Třince. Kromě bezpečného zabalení drahocenného nákladu do specielních termoboxů se museli postarat i o vystavení vývozního povolení od Ministerstva zdravotnictví ČR. Gruzínská strana nespecifikovala konkrétní krevní skupiny, které jsou nejvíce potřeba, a tak pracovníci ÚVN sestavili jakýsi reprezentativní vzorek krevních skupin, které jsou nejvíce žádány. Armádní airbus přistál z bezpečnostních důvodů v arménském Jerevanu. Odtud již zajišťoval přepravu humanitární pomoci český zastupitelský úřad v Gruzii. Při zpátečním letu byli z oblasti evakuováni čeští a polští občané.

Ústřední vojenská nemocnice zajišťovala dodávky krve a krevní plazmy pro humanitární pomoc České republiky Gruzii 6

Text a foto: kpt. Sabina INTROVIČOVÁ

Do jednotek logistiky českého provinčního rekonstrukčního týmu Lógar patří i četa zabezpečení, která se skládá z družstva zabezpečení a družstva oprav. Vojáci logistiky, kteří musejí ovládat zbraně jako všichni profesionálové, umějí navíc vařit, stavět, opravovat, co je potřeba, a řídit různá vozidla.

Někteří z nich přijeli do Afghánistánu jako první a zůstanou do poslední rotace, právě na nich bude totiž odpovědnost za bezchybné předání mnoha položek materiálu druhému kontingentu. Vše musí být fyzicky zkontrolováno, zaevidováno a předáno. „Mám takový pocit, že dříve než do listopadu to nestihnu,“ žertuje skladník, rotný David Volek. Materiál je uložený v kovových kontejnerech, kde přes den dosahuje teplota až 70 °C. Nejlepší je začít hned po východu slunce v půl páté ráno, přes poledne být někde v chládku a večer pokračovat v práci až do západu slunce. Jenže na tak ideální rozložení práce asi nebude čas. Skladníci obou kontingentů se setkají, pokud přelety vrtulníky z Bagramu na základnu Shank proběhnou dle plánu, za pouhých šest dní. „Bude to perných šest dní,“ předvídá rotný Jakub Novák, skladník a „péhámák“, tedy voják, který má na starost doplňování vozidel pohonnými hmotami. Do čety zabezpečení patří tři kuchaři: nadrotmistr Václav Bartoš, praporčík Pavel Tardík a rotný Tomáš Wilda. Původně byla směna v kuchyni tvořena

společně s americkými vojáky. Postupem času přišli čeští kuchaři na lepší systém. Rozdělili si pracovní den s Američany na dvě směny, kdy čeští kuchaři obstarávají přípravu a výdej snídaně i oběda a Američané připravují večeře. Vždy po týdnu se směny střídají. Nadrotmistr Václav Bartoš popisuje den kuchaře: „Budíček ve čtvrt na pět ráno, rychlá hygiena a v půl páté místního času musíme být, jak se u nás říká, tzv. na značkách.“ I tady platí doslova, že bez pořádné snídaně namůže začít další skvělý den. Pravda, ranní menu je sice pestré, ale neměnné. Jedná se o slaninu, vejce, kaši, jablko, meloun, jahody anebo ananas. Přesto se mnohým českým vojákům zdá o českém chlebu s paštikou. Pro kuchaře začíná ráno dvouhodinový maraton. Je třeba vše pečlivě uvařit, upéct, usmažit a poté tyto dobroty s úsměvem naservírovat hladovým vojákům. Na konci výdeje jsou zde na jedné straně nasycení

vojáci a na straně druhé unavení kuchaři, kteří po kratičké přestávce začínají připravovat oběd. Styl stravování Američanů a Čechů se v mnohém liší. Najít kompromis, aby obě strany byly syté a spokojené, je dost obtížné. Čeští kuchaři tedy zpestřují monotónnost amerických polotovarů českými polévkami. Takový pravý hovězí vývar s celestýnskými nudlemi dokáže opravdu vykouzlit spokojený úsměv na rtech každého vojáka. Je tedy zřejmé, že bez jednotek logistiky se žádná zahraniční mise neobejde. 7

Text T a foto: Jaroslav PAJER

V Přáslavicích se 8. 8 srpna naposledy sešli příslušníci 12 12. kontingentu u Armády České republiky v misi KFOR, aby u příležitosti ukončení svého úspěšného půlročního působení v Kosovu přijali jako dík za vynikající splnění úkolů a vzornou reprezentaci armády v mezinárodní operaci vojenské medaile a odznaky. Z rukou náměstka ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslava Kopřivy, zástupce ředitele SOC MO plk. gšt. Jaroslava Kankiy a dalších představitelů armády a Olomouckého kraje tak bylo dekorováno 528 vojáků medailí Za službu v zahraničí, jimiž je vyznamenala ministryně obrany Vlasta Parkanová. Osmnáct příslušníků pak navíc obdrželo i čestný odznak Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého, který jim udělil náčelník Generálního štábu genpor. Vlastimil Picek. Součástí slavnostního aktu bylo i žehnání bojového praporu 72. mechanizovaného praporu a jeho dekorování čestnou stuhou velitele 7. mechanizované brigády Dukelské. Hlavním úkolem příslušníků kontingentu AČR v silách KFOR na území Kosova je už od července 1999 8

udržování klidného a bezpečného prostředí v prostoru odpovědnosti, které přispívá k postupnému rozvíjení

demokratické společnosti v oblasti. Konkrétní činnost spočívá především v pěším a mobilním patrolování

ve vytypovaných obcích, ve zřizování kontrolních propouštěcích míst na komunikacích a v monitorování zhruba stokilometrového úseku hranice mezi Kosovem a Srbskem. Vojáci 12. kontingentu pobývali v zemi od letošního ledna do července, tedy v době, kdy došlo k vyhlášení samostatnosti Kosova (17. února 2008) a kdy se očekávaly možné střety mezi příznivci a odpůrci tohoto aktu. Však také v následujících dnech čelili čeští vojáci na hraničních přechodech Gate 3 a Gate 4 demonstrantům shromažďujícím se na srbské straně. Jak tyto napjaté chvíle naši příslušníci prožívali? „Sam „Samozřejmě vyhlášení nezávislosti Kosov Kosova, va přijetí jeho ústavy byly – to všechno byl ly momenty přelomoKosovo, vé jak pro Kosovo o, tak pro náš kontingent,“ uvádí velitel velitel ččeského kontingentu „Ale pplk. Jiří David. „A Al na všechny situace, které jsme za a toho půlroku zažili, připraveni. jsme by byli připrave eni Hraniční přechody pochopitelně patřily pochopi itelně patři ly k neuralgickým boVznikly obavy, dům. Vz znikly obav vy že to, co se stalo francouzskému kdy hraničfrancouz zskému kontingentu, ko ont přechody byly vypáleny, ní přech hody v jehoo úseku ú přihodí přechodech, které jsme se p přiho odí i na př přec my. tím, žže jsme tam měli vostřežili m my Ale tím byli jsme tam včas, k ničemu tajáky a b kovému nedošlo.“ Podplukovník David, velitel 72. mePodp chanizovaného praporu z Přáslavic, chanizo je na ssvé vojáky hrdý. „Prapor vznikl prvnímu prosinci 2003 na zelené louk prvním ce. Takž Takže tato mise pro nás byla vyvrcholením čtyřleté snahy. Neocenitelné zkušeno zkušenosti získali hlavně vojáci, kteří se mise účastnili poprvé. A těch bylo kolem 90 procent včetně velitelů. Myslím, že je pl plno věcí, které jsme se tam naučili nebo jsme je viděli u jiných armád. Setkali jsme se například s různými druhy střeleb, s různou taktikou. Takže to jsou věci, které nyní budeme implementovat do naší práce. Je v plánu, že by měl být prapor v roce 2010 nasazen v Afghánistánu. Máme tedy rok na to, abychom se připravili.“ Mnohonárodní úkolové uskupení Střed – MNTF (C), jehož je náš kontingent součástí, má prostor odpovědnosti rozdělen mezi pět rot. „Alpha byli Finové, Bravo Švédové, Charlie Irové, Delta my a Echo Slováci,“ objasňuje velitel naší mechanizované jednotky kpt. Petr Janáček.

K tomu ještě patří záložní rota Foxtrot složená rovněž z Čechů, která přilétá na místo až na pokyn velitele MNTF (C), aby dočasně posílila trvale nasazené síly. V uplynulém půlroce byla povolána dvakrát a vypomáhala zde téměř čtyři měsíce. Není divu, že čeští vojáci často spolupracovali s ostatními součástmi úkolového uskupení. „Se všemi jsme prováděli nejrůznější výcviky, například CRC – zvládání davu,“ říká Petr Janáček. „Každá národnost má trochu jiné postupy, jiná specifika. Rozdíly byly třeba v rozmístění sil, jak daleko od sebe jsou družstva. A to se při těchto cvičeních sjednotilo. Hodně nových zkušeností získali také naši psovodi. Měli jsme tam psy jak pro patrolování nebo CRC, tak na vyhledávání drog, zbraní, výbušnin. Ve všech těchto oblastech došlo k velké výměně informací. Nejenže se kluci něco přiučili, ale také sami předali spoustu svých znalostí. Naši psi a psovodi tam jsou hodně ceněni.“ A co si z Kosova odnesl on sám pro svou další velitelskou praxi? „Potvrdila se mi stará pravda, že všechno stojí na dobré komunikaci. Pokud spolu lidé mluví, jsou pak schopni spolupracovat. Protože musejí vědět, co se děje, co se po nich chce a jak mají pracovat. Potom nevznikají žádné problémy.“ Významnou roli hrála také čtyřčlenná styčná a monitorovací skupina LMT (Liaison Monitoring Team). „Naše činnost spočívala především v monitorování situace a v předávání zpráv nadřízenému stupni,“ popisuje náčelník týmu por. Lukáš Kubiček. „Naše práce byla samozřejmě stěžejní v době kolem vyhlášení nezávislosti. Tehdy jsme navazovali kontakty se všemi organizacemi, které působily v našem prostoru odpovědnosti, a monitorovali jejich činnost. Sběr a tok našich informací byl v podstatě prevencí, aby se kontinuálně předcházelo případným rizikovým událostem. Po celých šest měsíců byla mise, myslím tím bezpečnostní situaci, nadřízeným prvkem hodnocena jako klidná a stabilní.“ Součástí jejich činnosti byla rovněž spolupráce s CIMIC, institucí, která se snaží různými projekty pomáhat místnímu obyvatelstvu. „K tomu jsme měli na radnici v Podujevu zřízenou kancelář,“ pokračuje poručík Kubiček. „Sem

místní obyvatelstvo, nejčastěji to byli starostové obcí, přicházelo a sdělovalo nám své potřeby.“ V rámci této pomoci se kupříkladu podařilo postavit novou lávku v obci Dvorishtë asi 20 km severně od Podujeva. Patří sem i oprava dvou úseků cesty v celkové délce asi čtyři kilometry mezi obcemi Sedlare a Krajmirovce. Obě akce realizovali čeští ženisté pod velením poručíka Víta Koutníka. Do gesce LMT patřila rovněž humanitární pomoc. „Ta byla organizovaná 103. střediskem CIMIC/PSYOPS z Lipníku nad Bečvou, které ji odesílalo do Kosova,“ vysvětluje náčelník týmu. „Tady ji pak velitel kontingentu předal starostovi Podujeva.“ Během uplynulého půlroku se v České republice k tomuto účelu uskutečnilo několik sbírek. Kosovským obyvatelům potom mohlo být rozdáno oblečení i obuv, dětem zase hračky a ředitelům škol sportovní náčiní. Během přáslavického slavnostního nástupu vyjádřili hosté na adresu příslušníků 12. kontingentu AČR v misi KFOR několikrát své uznání. Za všechny připomeňme ocenění zástupce ředitele Společného operačního centra MO ČR plk. Jaroslava Kankiy: „Velení Armády České republiky si váží, s jakou profesionalistou jste splnili zadané úkoly. Byli jste vysoce hodnoceni velitelem úkolového uskupení (brigádním generálem Gerardem Hegartym – pozn. aut.). Chtěl bych zde připomenout jeho slova, která vystihují vaši profesionalistu a přístup – ,v případě jakéhokoliv konfliktu bych uvítal, kdybych mohl jít s českými vojáky do akce‘.“ 9

operací, přesto děláme tzv. recertifikaci neboli ověření, zda jsou skutečně připraveni k plnění takovýchto úkolů v rámci mnohonárodního úkolového uskupení Střed. Tímto prověřením a výcvikem zároveň prochází každý kontingent. V těchto dnech jste to vy, příští týden to budou například Švédové nebo Finové,“ přiblížil důvod cvičení kapitán O’Donoghue. „Cvičení je komponováno tak, aby se co nejvíce podobalo realitě. Proto využíváme opuštěnou srbskou vesničku, která se nachází v našem operačním prostoru. Poslední obyvatelé zde žili ještě přede dvěma roky. Dají se tak využít různá Richter. Nasazení psů na sebe nedalo dlouho čekat. Po krátkém vyhledávání odhalila dvojice psů granáty i protipěchotní minu. Velitel operace po dvou hodinách ukončil dopolední výcvik a svolal příslušné vojáky k vyhodnocení celé akce. Hlásil se stav nalezených zbraní a munice a hodnotily se jednotlivé výkony a postupy vojáků od příjezdu až po ukončení operace. Ostatní vojáci zatím hledali kousek stínu pro odpočinek, občerstvení a načerpání sil na odpolední část. „Týdenní výcvik byl započat již o víkendu, kdy jsme obdrželi potřebnou teorii a od dnešního dne probíhá třídenní praktické cvičení. Pro nás je to velice

Vojáci 13 13. kontingentu AČR v misi KFOR absolvovali recertifikační výcvik pro prohledávací operace Text a foto: kpt. Michal PREJZEK

Za ranního úsvitu, kdy první sluneční paprsky začaly probouzet šajkovackou oblast, byli již vojáci mechanizované roty D-Coy připraveni v plné pohotovosti k přesunu na jeden z dalších zdokonalovacích výcviků. Na pětatřicet vojáků čekala téměř dvouhodinová jízda po prašných a hornatých cestách. Cílem pro kolonu sedmi vozidel se tentokrát stala obec Vidac, do které mířila i vozidla z mnohonárodního úkolového uskupení Střed pod velením kapitána 10

irské armády O’Donoghua. Ten je odpovědný za výcvik vojáků určených pro tzv. „Search operations“ neboli prohledávací operace. Kapitán O’Donoghue zahájil akci předstoupením před jednotku a seznámil vojáky s námětem cvičení. „Dobré ráno, vojáci, na základě dlouhodobého pozorování zdejších obyvatel a jejich obydlí vzniklo důvodné podezření, že by tito lidé mohli skladovat zbraně a jinou vojenskou munici, která by mohla být následně využita pro nelegální činnost,“ sdělil českým vojákům kapitán O’Donoghue a dále upřesnil: „Proto bylo rozhodnuto, že provedete prohledání dvou usedlostí, jejich obyvatel a přilehlých pozemků dle obdržených map a instrukcí.“ Velitel české jednotky svolal své velitele prohledávacích týmů a seznámil je se zadanými úkoly, souřadnicemi, signály a postupy ke zdárnému zvládnutí

operace. Krátce nato odjela kolona vozidel do místa určení. Následně vojáci zahájili svou činnost a uplatnili postupy, na které se cvičili doma v České republice. „Před výjezdem do mise KFOR jsme prošli třítýdenním školením u Vojenské akademie ve Vyškově. Po něm naši vojáci obdrželi certifikáty k provádění prohledávacích operací,“ sdělil jeden z členů mechanizované roty D-Coy praporčík Tomáš Váchal a doplnil: „Vždy se musí postupovat podle předem stanovených mezinárodních procedur. Jakákoliv odchylka může vést k nezdárnému splnění úkolů nebo ke stížnostem z řad obyvatel, u kterých provádíme prohledávání.“ První i druhý tým zatím přistoupil k určeným domům. Zjistili prvotní fakta a veškeré informace předali svému veliteli. Ten obratem určil následné postupy. „I když víme, že vaši vojáci mají platné certifikáty k provádění prohledávacích

zákoutí a skrýše pro uschování zakázaných předmětů, ale i připravit různé nástrahy, se kterými se budou muset vaši vojáci vypořádat. To vše zvyšuje efektivitu výcviku,“ dodal irský kapitán. I přes rostoucí teploty, které již v deset hodin dopoledne dosahují 29 stupňů Celsia ve stínu, vojáci pečlivě prohledávali každou místnost a skulinku. O chvíli později hlásil první tým nález munice a zbraní. „Dobrá práce, vojáci,“ konstatoval kapitán O’Donoghue a přiblížil práci českých vojáků: „Vaši chlapci mají perfektní přístup a morálku. To zvyšuje jejich úspěchy. Jediným minusem je fakt, že vaše prohledávací týmy nejsou vybaveny minohledačkami. Ne každá nástraha, zbraň, případně munice je viditelná okem nebo je nalezena vycvičeným psem.“ Právě psi jsou součástí českého vojenského týmu. „Disponujeme vycvičenými psy na zbraně a výbušniny, jejich použití je však omezené vzhledem

k jejich nízkému počtu a náročným terénním a klimatickým podmínkám,“ říká velitel psovodů podpraporčík Petr

přínosné, protože si ověříme, jak na tom skutečně jsme,“ říká na závěr cvičení praporčík Váchal. 11

České chemické vojsko se svými speciálními dovednostmi a vzdělanostním potenciálem může představovat vhodný alianční doplněk Text a foto: Vladimír MAREK

Plukovník gšt. Jiří Gajdoš je známý jako velitel dnes již legendární 9. roty chemické ochrany a později i 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany. Již více než rok ale pracuje tento veterán operace Trvalá svoboda ve funkci náčelníka chemického vojska české armády.

Patří pořád ještě chemické vojsko sko o k oblastem, na které se specializuje uje e Armáda České republiky? Na pražském summitu NATO se Česká republika zavázala, že Armáda České republiky bude podporovat ochranu proti zbraním hromadného ničení (OPZNH) jako jednu ze svých priorit. K pozitivním výsledkům tohoto závazku bych zařadil vybudování a certifikaci JCBRN COE ve Vyškově. Pověst, kterou ve světě získalo naše chemické vojsko v uplynulých letech, je skutečně mimořádná. Taková příležitost se opakuje jednou za sto let. Pokud bychom nyní tuto pozici opustili, už nikdy se nevrátíme zpátky. Mezi evropskými členskými zeměmi NATO je hned několik, které v posledních letech vynakládají na budování chemického vojska nemalé prostředky. Mají enormní zájem se právě v této oblasti prosadit. Na druhou stranu je ale zřejmé, že Česká republika se nemůže orientovat pouze na oblast ochrany proti zbraním hromadného ničení, musí plnit celou škálu nejen aliančních závazků. 12

Kdo kromě České publiky může ještě nabídnout velice kvalitní jednotky zaměřené na ochranu proti zbraním hromadného ničení? Jednoznačně jsou to USA. Ty mají k dispozici obrovské výzkumné a průmyslové základny. S nimi se v žádném případě nemůžeme vůbec srovnávat. Ten poměr je jedna ku tisícům. Na druhou stranu naší nespornou předností je vysoká vzdělanostní úroveň příslušníků chemického vojska. Pro každého vojáka představuje služba v chemickém vojsku celoživotní náplň a kariéru. Máme strukturované bakalářské, magisterské a doktorské vzdělání v oboru. To je prostě věc, kterou nelze získat jen tak nějakou investicí či nákupem. V Evropě v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení jsou na tom v současné době nejlépe Němci, Britové a Francouzi, kteří velice intenzivně investují. Špatně na tom nejsou ale ani Italové, Španělé a Slovinci. Právě tyto země už nás předběhly v materiálním vybavení. Krok s nimi stačíme držet v oblasti taktiky, operačního použití

a schopností reagovat na nepředvídatelné a krizové situace situace. Zmínil jste, že Francie v posledních letech intenzivně buduje jednotky OPZHN. Je to dáno významným jaderným potenciálem této země? Určitě. Francie vlastní jaderné zbraně. To znamená, že má přístup k informacím, k výsledkům testů, k modelování. O to ale nejde, my s ní nehodláme vést nějaké závody. Cílem chemického vojska AČR není stát se nejlepší službou v NATO. Na to prostě naše malá republika nemá. Můžeme ale představovat vhodný doplněk v oblasti vědy a výzkumu se speciálními dovednostmi a kapacitami našich jednotek či vzdělanostním potenciálem v této oblasti, jako například JCBRN COE ve Vyškově. Naše kapacita, co se týče biologie a chemie, je obrovská. Když jsem před nedávnem navštívil USA a viděl jsem, kam tato země směřuje v oblasti výzkumu OPZHN, velice mne potěšilo, že se ubíráme stejným směrem. Máme stejné myšlenky, nápady a vize. V některých případech jsme

dokonce schopni Američanům doporučit další cestu řešení. Zmínil jste, že mnohé země nás v oblasti materiálu a vybavení již předbíhají. Jak jsme na tom my v tomto směru, podařilo se vám v posledních letech něco významného doplnit? Krokem vpřed bylo, že jsme získali moderní radiologickou a chemickou mobilní laboratoř. Podstatné je rovněž, že naši chemici mají speciální ochranný oděv OPCH. V oblasti biologie jsme jako třetí stát na světě postavili a do mnohonárodního CBRN praporu pro NRF vyčlenili jednotku BIO ochrany. Podařilo se nám rovněž dovybavit jednotky dekontaminace vozidly ACHR 90 s moderními směšovači pěny. Nyní se ale musíme věnovat průzkumným ů k ý prostředkům. tř dků S Systém té monitorování je oblast, která zabezpečuje také předběžná opatření, tedy úkoly, jež jsou směřovány do oblasti varování, hodnocení a předpovědi situace, a sběr prvotních informací zájmového prostoru. Máme v této oblasti připravené projekty, které jsou na světové úrovni. Podle vás bychom měli investovat i do oblasti vědy. Děláme již něco v tomto směru? Děláme, a ne zrovna málo. Máme několik velice zajímavých výzkumných a vývojových úkolů. Jedná se například o projekty řešící degradaci otravných látek s využitím nanomateriálů, vysoký standard polní analýzy, vývoj nových detektorů či vývoj biosenzorů

a imunosenzorů. Nemalou perspektivu ale představuje také náš Ústav OPZHN Univerzity obrany. Nejen že máme bakalářské studium vojenské chemie, ale budeme otevírat i inženýrské a doktorské studium v této oblasti. Tento ústav představuje velkou základnu pro vědeckou a výzkumnou činnost. Když všechno půjde dobře, tak ve školním roce 2010 a 2011 bychom mohli otevřít anglickou verzi této školy pro zahraniční studenty. Jak vidíte budoucnost českého chemického vojska, jakým směrem se bude rozvíjet? Jsem přesvědčen, že Česká republika, respektive její armáda, dostojí svým závazkům podporovat rozvoj specializace OPZHN. Bylo by potřeba posílit tuto oblast zejména na Generálním štábu možná i vytvořením národního AČR, m které by mělo ve strukcentra a OPZHN, O jak brigádu radiační, chemické tuře ja biologické ochrany, tak vědu, výzkum a biol og školicí a ško olic či vzdělávací kapacity. V tak malém m počtu specialistů je toto úsilí roztříštěno tříštěn no v celém spektru ministerstva obrany. obran y. Ochranu proti zbraním hromadničení je nutné vnímat také jako ného n celorepublikový projekt. Tak ostatně celore ep postupují postup pu i jiné alianční země. Armáda nemůže sama postarat o celou tuto se ne nem oblast. Bylo by potřeba do ní zapojit státní ústavy, specializované laboratoře a instituce, hasiče, policisty a zdravotníky. Fungovalo by to obdobně jako integrovaný záchranný systém, ten se ale zaměřuje především na běžné průmyslové havárie a přírodní katastrofy.

Do funkce náčelníka chemického vojska jsem nastoupil v červenci 2007 a od té doby se mi nepodařilo chemické vojsko posunout na vyšší úroveň, a to zejména ve finanční podpoře a investicích. Předloni jste měli přislíbené nějaké alianční peníze. Existuje možnost využívat i tyto finanční zdroje? Občas se nám takto daří zacelovat určité mezery. Peníze, o kterých hovoříte, jsme měli dostat od Američanů. Kongres ale tenkrát rozhodl, že pokud Česká republika nesplňuje předpoklady dvou procent HDP vyčleněných na obranu, nepřispějí nám ani oni. Jsou to tedy tak trochu spojené nádoby. Je zde ale ještě možnost pokusit se nabídnout některé naše schopnosti ostatním aliančním armádám formou společného financování specifických kapacit. V NATO jsou země, které budou mít vždy své vlastní chemické vojsko s určitými schopnostmi. Existují ale i menší státy, které ho bezpodmínečně mít nemusejí. A právě pro ně bychom určité věci mohli zajišťovat našimi kapacitami. Vraťme se ale k tomu, jaké trendy v oblasti chemického vojska nás čekají v budoucnu... Trendem je vytváření malých, rychle nasaditelných jednotek, které jsou schopny po určitou dobu působit pouze s vlastním zajištěním se schopností pokrýt celé spektrum úkolů OPZHN. Jedná se o něco takového, jako byla 9. rota chemické ochrany sil okamžité reakce NATO. Trendem určitě bude specializovat chemické jednotky na plnění úkolů consequence management ve prospěch civilního prostředí a specializovat se na plnění úkolů v extrémních podmínkách, při živelních pohromách či katastrofách. Toto všechno je možné za předpokladu kvalitního vojenského školství, pokrytých modernizačních projektů, podpory hlavních funkcionářů ministerstva a pohledu na vojáka-chemika jako na úzkého specialistu. 13

Text: Vladimír MAREK Foto: archiv 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany

Již tradiční spolupráce mezi 31. brigádou radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce a 6. týmem pro podporu IZS (6th Civil Support Team) z Texaské národní gardy si zapsala do pomyslné kroniky v letošním roce další kapitolu. Zatímco američtí chemici cvičili v květnu letošního roku u nás, příslušníci brigády navštívili v červnu Texas. Účastnili se tam cvičení Swift Endeavour.

V minulosti se podobného cvičení na americkém území účastnili příslušníci 311. praporu radiační, chemické a biologické ochrany. Tentokrát byli vybráni vojáci výhradně z 312. praporu. Z pětadvaceti chemiků, kteří se zapojili do cvičení, devět lidí tvořilo dekontaminační tým, šest pak odběrový tým plus tým chemické laboratoře a zbytek se specializoval na průzkum chemické, radiační a biologické situace.

První část dvoutýdenního cvičení byla zaměřena na prezentaci techniky a seznámení se s postupy, které používá americká strana, a na jejich vzájemné sladění. Například náš průzkum si měl možnost vyzkoušet, jakým způsobem jejich američtí kolegové odebírají vzorky. Na první pohled bylo zřejmé, že příslušníci Národní gardy mají perfektní vybavení a techniku. Mnozí z gardistů měli za sebou mise v Iráku

Příslušníci 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce se zapojili na území Texasu do cvičení Swift Endeavour 14

31. brigáda radiační, chemické a biologické ochrany pokračuje ve spolupráci s 6. týmem pro podporu IZS Texaské národní gardy. Naši chemici si měli možnost během cvičení Swift Endeavour vyzkoušet v College Station speciální výcvikové zařízení TEEX. Námětem cvičení Swift Endeavour byla mimo jiné likvidace nelegální laboratoře na výrobu drog zavalené během hurikánu. Texaská národní garda důsledně mapuje své vlastní tradice. Na základně Mabry v Austinu má vybudované rozsáhlé muzeum. Cesta našich chemiků do USA byla součástí výměnného programu Texaské národní gardy. Veškeré náklady spojené s ní byly hrazeny z amerických prostředků.

a Afghánistánu. Texaská národní garda je založena na myšlence dobrovolného nasazení ve jménu demokracie a svobody. Její příslušníci zasahují při nejrůznějších katastrofách na území USA, to ale neznamená, že by nebyli nasazování v zahraničních misích. Národní garda podléhá totiž i pravomoci federálních úřadů. Na duchu patriotismu a hrdosti gardistů nemění nic ani skutečnost, že zajímavou motivací k této službě je i jejich finanční ohodnocení spojené s celou řadou nejrůznějších benefitů, včetně úhrady studia na univerzitách. V hlavním městě Texasu Austinu navštívili čeští chemici základnu Texaské národní gardy Mabry. Její součástí je rozsáhlé muzeum této složky, které věnuje nemalou pozornost tradicím. Jsou tady expozice zachycující dávnou historii z dob války o nezávislost, první a druhou světovou válku, válku v Koreji a Vietnamu, v Iráku i současnost. Nechybějí zde ani informace o pomoci, kterou poskytli příslušníci Texaské

národní gardy během hurikánu Katrina koncem roku 2005. Samotné cvičení Swift Endeavour se konalo v College Station. Na místní univerzitě je speciální zařízení TEEX sloužící k výcviku hasičů a dalších složek, které se zapojují do likvidací následků způsobených ať již živelními pohromami či teroristickými útoky. Simuluje se situace po katastrofách. Čeští chemici si mohli vyzkoušet pro ně poněkud neobvyklé postupy uplatňované především při zřícení budov. Pracovali s pneumatickým kladivem a učili se, jakým způsobem rozbíjet různé druhy betonu, odklízet suť, vyprošťovat raněné, podepírat budovy s narušenou statikou atd. Tomu odpovídal i samotný námět cvičení. Hurikán způsobil zřícení řady významných budov. V sutinách zůstali uvězněni lidé. Bylo potřeba se k nim co nejrychleji dostat a zachránit je. Průzkum přitom zjistil i výskyt nebezpečných chemických látek. Došlo totiž k zavalení nelegální laboratoře na výrobu drog včetně skladiště některých nebezpečných chemikálií. Vzniklou situaci bylo potřeba řešit. Tedy zajistit místo jejich výskytu, udělat průzkum, laboratorní analýzy a vše zakončit likvidací nebezpečných látek. „Práci nám ztěžovala velká vedra a poměrně vysoká vlhkost vzduchu. Přestože se někteří z nás v minulosti

účastnili operace Trvalá svoboda na území Kuvajtu a jižního Iráku, nasazení v takovýchto klimatických podmínkách pro nás bylo přece jenom něčím novým, jednalo se o zajímavou zkušenost,“ vysvětluje praporčík Martin Slavík. Pobyt našich vojáků v USA je součástí výměnného programu Texaské národní gardy a je plně hrazen z amerických prostředků. V praxi to vypadalo tak, že náš odřad dostal od americké strany finanční prostředky a z těch si platil ubytování, stravování a další nezbytné náklady. 15

Text: Jaroslav PAJER Foto: autor, Jan KOUBA a archiv 53. bPSEB

„Tím, že jsou nyní propojeny pasivní systémy a elektronický boj, jsme schopni podporovat všechny druhy vojsk, ať už od letectva anebo od pozemního vojska,“ říká major Ivo Náhlík, zástupce náčelníka štábu-náčelník operačního oddělení 53. bPSEB Opava, který s touto složkou armády spojil celou svou dvaadvacetiletou vojenskou kariéru.

„Myslím Myslím si však však,““ pokračuje pokračuje, „že že zatím přetrvává u některých velitelů nepochopení toho, co vlastně elektronický boj a pasivní systémy obnášejí a jak jim náš druh vojska může pomoci. Armáda naše možnosti teprve poznává...“

16

Po vystudování oboru rádiový průzkum a rádiové zabezpečení na Vojenské akademii Brno (dnes Univerzita obrany) v roce 1991 nastupuje k prvnímu radiotechnickému uzlu (RTU) ve Zbirohu jako velitel čety školy důstojníků v záloze. „Radiotechnický uzel měl ve své výzbroji prostředky rádiového průzkumu, které byly určeny pro sběr informací z fonických provozů v pásmech KV, VKV a UKV, a dále radiotechnické prostředky, jako byla Tamara. To znamená, že jsme byli schopni monitorovat a zjišťovat jak činnost jednotek pozemních sil, tak i vzdušných sil včetně pozemních radiolokačních prostředků systému PVO. Rušiče, tedy prostředky elektronického působení, které nyní 53. brigáda rovněž zahrnuje, byly tehdy rozmístěny u jednotlivých druhů vojsk.“

1993 Když v roce 199 93 vznikl 2. RTU s veOpavě, litelstvím v Opavě ě, stává se Ivo Náhlík skupiny elektronického náčelníkem sku up odloučeném stanovišti průzkumu na od dlo nějaké v Mikulově. „Po ně ěja době se skupina prapor rozrostla na prapo or a já v roce 1995 pozpravodajské komunity, v níž stoupil do zpravod da jsem působil až doo rroku 2003.“ Hlavním úkolem m jednotky bylo monipozemních sil a vzduštorování činnosti ppo vedení výcviku ného prostoru s cílem cí osádek prostředků ů EB na reálných ob(provozech). jektech (provozec ch) Informace získané byly prostředky EB by yly následně dohodnovýstupem covány a výstupe em byla ucelená inforprostoru odpovědnosti. mace o situaci v pro Přelom let 1999 a 2000 mu přináší další výraznou profesionální zkušenost. Na šest měsíců se totiž stává velitelem základny a zároveň první české jednotky elektronického boje, jež byla součástí našeho mechanizovaného praporu v zahraniční mírové misi. Bylo to v Bosně a Hercegovině v rámci operace Joint Forge (SFOR II). Posláním příslušníků praporu byl mimo jiné dohled nad činností jednotek armád Republiky srbské a Federace Bosna a Hercegovina, jejichž území oddělovalo čtyři kilometry široké a 1030 km dlouhé demilitarizované pásmo. „My jsme měli za úkol pomocí mobilního prostředku elektronického boje sledovat fonickou, tedy rádiovou komunikaci speciálních složek místní policie

a dohlížet, zda ozbrojené složky dodržují zákaz výjezdu techniky a vedení jakékoliv bojové činnosti v rámci výcviku,“ uvádí Ivo Náhlík. „Dalším úkolem, který se ukázal jako klíčový, bylo sledování dodržování dohod o zákazu aktivace radiolokačních prostředků PVO na území Bosny a Hercegoviny. V tom jsme získali hodně bodů. Jako jediní jsme totiž dokázali v příslušném elektromagnetickém spektru tyto aktivity zaznamenávat. Své poznatky jsme každý týden dodávali na velitelství mnohonárodní divize v Banja Luce. Rovněž jsme sledovali činnost vojenského letectva Bosny a Hercegoviny. Do měsíce jsme získali přehled, co se v námi sledovaném pásmu nachází. Věděli jsme, jaká letka ze které jednotky jde právě nahoru. I přes dohodnuté zákazy tam totiž byla aktivita místního letectva a prostředků PVO docela vysoká.“ V roce 2003 major Náhlík přechází do Českých Budějovic k nově vznikajícímu 53. centru pasivních systémů a elektronického boje (CPSEB), kde se stává náčelníkem zpravodajského oddělení brigádního kompletu. „Mohu říct, že mi tento post dal z profesního hlediska asi nejvíc. Dostal jsem zde šanci aktivně se zapojit do procesu přípravy a vyčlenění jednotky Věra S/M-NATO, tedy našeho špičkového prostředku pasivních sledovacích systémů, do aliančního uskupení.“ Tehdy byly zároveň prostředky pasivního sledování sdruženy se systémy elektronického boje vzdušných sil pod jednu „střechu“ 53. centra. „Má to svou logiku,“ vysvětluje Ivo Náhlík. „O pojmu elektronický boj si každý myslí, že se jedná pouze o rušiče. To ale není pravda. Kromě nich tato složka zahrnuje

i pasivní prostředky pro monitorování. Samozřejmě že i ty ostatní s jinými parametry, než má třeba systém Věra.“ O dva roky později, v říjnu 2005, vznikla ještě širší potřeba propojení všech sil a prostředků elektronického boje. Centrum PS a EB bylo zrušeno a sloučením s útvarem pozemního elektronického boje bylo vytvořeno nové 53. centrum s plnohodnotnou brigádní strukturou, velitelstvím v Opavě, dvěma prapory a několika odloučenými pracovišti na území celé České republiky. V tomto okamžiku přechází Ivo Náhlík na funkci zástupce náčelníka štábu brigády-náčelníka operačního oddělení. V říjnu 2007 se pak centrum formálně přejmenovává na dnešní 53. brigádu pasivních systémů a elektronického boje. A jak se z nynějšího postu dívá na rozvoj „svého“ druhu vojska? „Co se týká techniky, tak u pasivních systémů máme v současné době to nejmodernější, co je k dispozici. Tím je právě prostředek Věra S/M. V této oblasti jsme nyní schopni působit ve prospěch řízení letového provozu, ve prospěch hotovostního systému Early Warning (včasného varování) pro jednotky, které jsou v systému integrované protivzdušné obrany NATINADS, a jsme schopni plnit úkol ELINT – elektronické zpravodajství, což znamená sběr informací a jejich vyhodnocování. Co se týká prostředků elektronického boje, tak jsme nyní v obou oblastech – zjišťování informací i aktivního rušení – v situaci, kdy je nutné přizpůsobit výzbroj a samotnou přípravu jednotek EB novým trendům a hlavně požadavkům na efektivní podporu úkolových uskupení při vedení bojové činnosti v asymetrických operacích.“

V současné době je velitelstvím brigády zpracován návrh změn a navržen efektivní systém činnosti prvku EB v sestavě praporního/brigádního uskupení. Nutnost řešení této situace vyplynul z požadavku velitele CZE/SVK BG EU, kam AČR vyčleňuje rotu EB „A“ a příslušníky předurčené na velitelství brigády (FHQ CZE/SVK BG EU) na zabezpečení elektronické a zpravodajské podpory. „Koneckonců, kdo jiný by měl komplexněji řešit nové výzvy z oblasti EB včetně opatření proti nástražným výbušným zařízením než právě štáb 53. brigády, kde se denně vyhodnocují a analyzují nejnovější reálné elektronické signály pro potřeby vševojskových velitelů?“ ptá se Ivo Náhlík. Tyto změny jsou nutné pro naplnění požadovaných schopností operačních uskupení a pro navýšení možností souvisejících zejména s naší úlohou v oblasti Counter IED – opatření proti nástražným výbušným systémům. Potřebujeme prostředky jak pro zarušení, abychom byli schopni znemožnit dálkové odpálení výbušniny například mobilním telefonem, tak prostředky pro technickou analýzu umožňující získat informace o prostředcích pracujících v elektromagnetickém spektru v daném prostoru odpovědnosti. „V současné době se připravuje koncepce elektronického boje a pasivních systémů,“ objasňuje major Náhlík, který od října přebírá velení 532. praporu EB v Opavě. „Je třeba, abychom si stanovili v rámci transformované armády náš cíl, který bude v souladu s dlouhodobou vizí AČR a bude vyjadřovat reálné požadavky vševojskových velitelů. K takovému cíli se musíme začít přibližovat. Velmi tíživě si však uvědomujeme ekonomickou stránku těchto cílů, takže teď hodně přemýšlíme, jak naplnit naše požadované schopnosti v rámci současných finančních možností.“ 17

Brigáda logistické podpory je určena k provádění přípravy, plánování, řízení a organizaci logistické podpory společných sil při jejich rozvinutí a k plnění úkolů mimo území ČR. Nosnými prvky organizační struktury 14. blogp jsou velitelství a štáb v posádce Pardubice, dále 141. zásobovací prapor Pardubice a 142. prapor oprav Klatovy. Brigáda logistické podpory je přímo podřízeným vojenským útvarem Velitelství společných sil. Od 1. března 2008 je jejím velitelem plukovník gšt. Ing. Josef Burkoň.

Velký význam malého oddělení na velitelství 14. brigády logistické podpory v Pardubicích

Pracovnice personálního oddělení 14. brigády logistické podpory kpt. Kamila Šplíchalová a Marie Šemeláková

Major Miroslav Vataha, náčelník personálního oddělení 14. brigády logistické podpory

Text a foto: Pavel LANG

Tvoří necelé procento zaměstnanců brigády logistické podpory. Přesto jejich konání patří ke klíčovým činnostem. Vědí o člověku diskrétní údaje, starají se o jeho vzdělání, dohlížejí na kariérní růst. Svými doporučeními ovlivňují nejen život jednotlivců, ale i chod celého útvaru. Personalisté.

Personální oddělení 14. brigády logistické podpory se nachází v bezprostřední blízkosti kanceláře velitele. Až taková náhoda to není. Lidský potenciál je každodenní prioritou. „Naše role není klíčová, my představujeme pouze poradní orgán. Rozhodující jsou záměry velitele. Předkládáme mu návrhy, nebo naopak realizujeme jeho představy,“ upřesňuje 18

major Miroslav Vataha, náčelník personálního oddělení 14. blogp s velitelstvím v Pardubicích. Leckomu to může znít divně. Dokonce se najdou provokativní hlasy, že velitelé sice rozhodují, avšak na základě předložených návrhů od personalistů. Prý stačí na stole ležící doporučení „jen“ podepsat. „Tak to samozřejmě není,“ oponuje mjr. Vataha a dodává: „Nejsme žádná šedá eminence. Než jde návrh personálního opatření k podpisu velitele, je dopředu konzultován. Jinými slovy, prochází sítem schvalování. Občas se stane i to, že je návrh zamítnut. Představa, že velitel slepě parafuje každý náš papír na stole, je naivní. Tak jako u jiných organizačních celků, i u brigády logistické podpory existují personální zámysly. Zvažovat, co bude s tím či oním profesionálem, respektive občanem, nelze ze dne na den. Personalisté musejí stále myslet s předstihem.“ Profesionály a občanské zaměstnance 14. blogp má na starost čtrnáct personalistů. Rozsah jejich činnosti spočívá od vedení osobních spisů a karet přes přehledy řádných dovolených až po vysílání do zahraničních misí. To už samo o sobě vzbuzuje respekt.

Na rozdíl od některých profesí resortním personalistům práce neubývá. Spíše naopak. Pardubičtí nejsou výjimkou. Ani ISSP, informační systém o službě a personálu, je papírování nezbavil. „Dvojí práce. Nejprve to zpracujeme na papíře a následně zaneseme do počítače,“ konstatují na personálním oddělení brigády. Málokdo si přitom uvědomuje, jak velikou zodpovědnost personalisté mají. Sebemenší chybička (byť nechtěná) může dotyčnému „vyrobit“ problém. „Ano, taková je realita. Jedno naše přehlédnutí způsobí nesprávnost, která může ovlivnit průběh služby. Například pochybení v záznamu o personálním pohovoru nebo ve výkazu dob a kategorií by přineslo nepříjemné následky. Zkrátka něco špatně zapíšete, případně špatně spočítáte a je zle. Není výjimkou, že se zaměstnanec domáhá svých práv soudní cestou. Ono se řekne, že papír snese všechno, ale věřte, u nás to neplatí,“ konstatuje major Miroslav Vataha. Nabízí se otázka, nakolik je „prospěšné“ mít s personalisty útvaru více než standardní vztah. Přímluva u velitele přece může přijít vhod. Využívají toho také řadoví pardubičtí logistici? „To nemůžete

myslet vážně. Na toto téma nebudeme hovořit,“ zlobí se náčelník personálního oddělení 14. blogp. Po chvíli je přece jen sdílnější. „Samozřejmě že za mnou zaměstnanci brigády chodí. Nejde však o lobbování u velitele, nýbrž o interní konzultace, zdali je jejich záležitost vůbec realizovatelná. Od toho jsme tady, abychom lidem poradili.“ Intervence u velitele brigády je pro šéfa personalistů nepřijatelná věc. Nezastírá však, že se během svojí praxe s „určitými“ náznaky jednotlivců přece jen setkal. „Dotyčného jsem odmítl

poslouchat a vykázal ho z kanceláře,“ rezolutně uzavírá choulostivé téma. U 14. blogp je personální situace stabilizovaná. Co konkrétního si pod tím představit? „Garantuje nám plnění úkolů, které jsou před brigádu logistické podpory postaveny,“ vysvětluje její velitel plukovník Josef Burkoň. Otevřeně však přiznává, že to není zcela bezproblémový proces. „Zaregistroval jsem menší ochotu profesionálů ke stěhování se za prací. Změna posádky je pro mnohé z nich problém. Upnuli se na region a neradi by to měnili. Při dotazu, jak by se zachovali,

kdyby měli jít sloužit například do Žatce, odpovídají shodně – dosloužili bychom ve stávající posádce a poté si dali žádost do zálohy. Zdá se, že ani několikatisícový příspěvek na bydlení pro ně není optimální motivací. Ptal jsem se na tuto skutečnost i jiných velitelů brigád a oni mi tento trend de facto potvrdili.“ Brigáda logistické podpory prošla v nedávné době některými změnami v rámci realizace organizačních, mobilizačních a dislokačních změn (OMDZ). Příklad? Zrušení spojovací roty nebo doplnění 141. zásobovacího praporu. „Byť se jednalo o nemalý počet vojáků z povolání, k žádným excesům nedošlo. Až na výjimky byli všichni profesionálové zařazeni do nové organizační struktury. Převážně jsme s nimi uzavřeli kontrakt v trvání dvou až čtyř roků,“ upřesňuje plukovník J. Burkoň. Pozitivní skutečností je, že zájem veřejnosti pracovat u brigády logistické podpory není nulový. „Volají nám z útvarů a vojenských zařízení, kde dochází k rušení nebo k razantnímu snižování, zdali nemáme nějaké volné místo. Kdyby to šlo, rádi bychom zájemce přijali. Avšak naše tabulky počtů nejsou nafukovací,“ říká na závěr náčelník personálního oddělení 14. blogp major M. Vataha. 19

obsahuje www.doctrine.cz. Její databáze d záznamů. více než 3000 záznam mů Kromě vyhledáuživatelům zapojit vání pojmů umožňuje eu e-mailových se formou e-mailovýc ch zpráv do diskuse zaměřené k libovolné ém termínu. libovolnému A co čtenář u jedno otl jednotlivých hesel nalezne? Český termín je do ddoplněn ekvivalenty v oficiálních jazycích h NATO. Následuje jeho definice a zdroj je jejího původu. Pro jednoznačný výklad po pojmu a objasnění definice jsou vybranéé termíny rozšířeny o podrobný d b ý výklad-kom ýkl d k výklad-komentář. V případě, že je to pro pochopení termínu vhodné, bývá k němu přidána i obrazová dokumentace, náčrty a podobně.

Text: Ing. František BLIŽŇÁK Ilustrace: www.doctrine.cz, http://dcs.unob.cz/encyklopedie

Zhruba od roku 2006 mohou vojenští odborníci a studenti resortních škol, ale i zájemci z řad široké veřejnosti využívat databázi Vojenské encyklopedie, jejíž plnohodnotnou verzi najdou na www.doctrine.cz. Přijetím závazků vyplývajících z členství v NATO převzala Česká republika a její ozbrojené síly řadu standardizačních požadavků, zejména v technické a operační oblasti, které zabezpečují tzv. interoperabilitu při přípravě a vedení mnohonárodních vojenských operací pod hlavičkou Aliance. Základem interoperability při těchto operacích je také schopnost vzájemné komunikace. To však neznamená jen používat jednotný jazyk, zpravidla angličtinu, ale především rozumět obsahu jednotlivých odborných pojmů. Každá členská země NATO má specifické podmínky pro výstavbu a činnost svých ozbrojených sil. Ty vycházejí z jejich organizační struktury, výzbroje a výstroje, ale i z tradic a národních zvyklostí včetně vlastního odborného jazyka – terminologie. Proto je nezbytné, aby byl obsah pojmů nejen v rámci Aliance ujednocen, ale zároveň i správně chápán v národních podmínkách každé země. A právě o to se snaží projekt internetové Vojenské encyklopedie. Jeho cílem je formou výkladového slovníku sjednotit výklad základních pojmů v oblasti 20

Vojenská encyklopedie na www.doctrine.cz, respektive http://dcs.unob.cz/ encyklopedie

jednotlivých oborů vojenského umění a vytvořit tak základ pro rozvoj vojenské teorie. Hlavní důraz je přitom položen na operační terminologii. Poslání projektu lze v principu rozdělit do dvou oblastí. Do procesu tvorby encyklopedie, tedy obsahu termínů v ní vedených, zapojit co nejširší skupinu odborné veřejnosti a ke znění jednotlivých definic či výkladů k nim umožnit širokou diskusi. Současně formou neustále se rozšiřující a aktualizované databáze hesel poskytnout všem zájemcům jednotný a ucelený výklad pojmů z oblasti vojenství. Obsahový základ výkladu jednotlivých pojmů vychází z Terminologického slovníku pojmů a definic NATO – AAP-6 (NATO Glossary of Terms and Definitions), který je standardizačním dokumentem (STANAG 3680) Severoatlantické aliance. Obsahově je encyklopedie zaměřena do vymezených oblastí vojenské terminologie, a to jednak v operační terminologii, která zahrnuje operační termíny týkající se AČR a NATO v oblasti obecných problémů vojenství, přípravy velitelů a štábů, dále

pozemních sil, vzdušných sil a PVO, jednak ve výzbrojně-technické a administrativní terminologii, jež obsahuje tzv. termíny s operační souvislostí například v oblasti radiolokace, techniky a výzbroje jednotlivých druhů vojsk a v oblasti vojenské geografie a hydrometeorologie. Autoři Vojenské encyklopedie pro tvorbu jednotlivých hesel čerpají z celé řady zdrojů. Patří sem již zmíněný Terminologický slovník pojmů a definic NATO (AAP-6), ale také schválené dokumenty NATO ve vymezené oblasti operační, výzbrojně-technické a administrativní terminologie, z nichž získávají některé specifické termíny a jejich definice, dále dokumenty v působnosti AČR, které obsahují nové termíny, oborové slovníky jednotlivých druhů vojsk a podobně. Vyloučena však není ani možnost navrhnout zařazení nového pojmu a jeho definice do databáze encyklopedie coby autor termínu. Obvykle se tak stává, je-li takové heslo použito v odborné publikaci. Vojenská encyklopedie včetně uživatelské příručky je přístupná všem zájemcům na internetové adrese

mj. čerpá z těchto zdrojů: AAP-6 Terminologický slovník pojmů a definic NATO schválené dokumenty NATO ve vymezené oblasti operační, výzbrojně-technické a administrativní terminologie dokumenty v působnosti AČR oborové slovníky jednotlivých druhů vojsk navrhovatelé Obsahuje více než 3000 termínů. Termín se skládá z: pojmu v češtině anglického, případně francouzského ekvivalentu definice pojmu v češtině zdroje Termín může být doplněn: podrobnějším výkladem-komentářem náčrtkem schématem fotografií apod.

21

Letecké schody Aviogei SE-18-39 Vozidlo Global GL-1800 určené k odmrazování letadel pronajaté od soukromé společnosti

Pronájem nezbytných speciálních zařízení stojí armádu statisíce korun měsíčně

Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Dopravní letouny Airbus A-319CJ slouží v našich vzdušných silách již přes rok, a to k plné spokojenosti jak osádek, tak i cestujících. Bohužel není všechno zlato, co se třpytí, a tak problémy existují i zde. K modernímu letadlu patří také moderní pozemní vybavení. Personál letecké základny v Praze-Kbelích je však často nucen používat prostředky, které s trochou nadsázky už měly skončit na vrakovišti. Pokud se dnes kterýkoliv letecký provozovatel rozhodne pro pořízení nového typu, nemůže si koupit jen samotný letoun a začít s ním létat. Moderní 22

leteckou techniku je nutné chápat jako celý systém, v němž má své nezastupitelné místo celá řada dalších zařízení a prostředků. Stejně je tomu i v případě českých vojenských airbusů. Když se letouny uváděly do provozu, bylo k nim dodáno jen to nejnutnější vybavení s tím, že další potřebné komponenty budou pořízeny v dohledné době. „Nákup těchto zařízení byl zahrnut i ve střednědobém plánu. Bohužel neodbornými škrty jsme se dostali do situace, kdy musíme hledat nouzová řešení, která nejsou ani levná, ani bezpečná,“ říká velitel 24. základny dopravního letectva plukovník Josef Bejdák. Podívejme se nejprve na to, co dnes k airbusu ve Kbelích mají. Součástí dodávky letounu byly zcela nové letecké schody Aviogei SE-18-39. Jde o malé vozidlo s vlastním pohonem a zakrytou kabinou řidiče-operátora. Schody mají poměrně široký rozsah nastavení výšky, konkrétně 1,8 m – 4 m, díky čemuž s nimi lze obsloužit naprostou většinu dopravních letounů s výjimkou té největší kategorie. Schody jsou vybavené také dotykovým senzorem, který umožňuje snížení

výšky při kontaktu s otevřenými dveřmi letounu. Ten totiž při nakládání zavazadel či při plnění palivem svou výšku také snižuje a mohlo by tak hrozit poškození dveří právě o přistavené schodiště. Dalším pomocným prostředkem je dopravník zavazadel WASP. Je také vybaven vlastním pohonem, ale operátor musí jít vedle něho. Díky sklopným bočnicím lze do zavazadlového prostoru airbusu nakládat i značně rozměrné předměty. Dopravník dokáže nakládat předměty o hmotnosti až 950 kg a může obsluhovat letouny, jejichž nákladní vrata jsou ve výšce od 0,8 m do 3,1 m. Posledním příslušenstvím airbusu ve vlastnictví letecké základny jsou dva nízké přívěsy. Přívěs označený VAT-737 je určen k doplňování pitné vody do letounu. Voda se čerpá z ověřeného místa z běžného vodovodního řadu přes filtr do nádrže o objemu 1000 litrů. Tento objem je více než dostatečný, neboť nádrže airbusu pojmou jen 200 litrů pitné vody, která pak slouží například k přípravě kávy, ale třeba i ke sprchování či k mytí na toaletách. Druhý přívěs nese označení VTT-737 a je určen k čištění palubních

toalet. Na vozíku jsou umístěné dvě nádrže, z nichž první obsahuje 500 litrů dezinfekční tekutiny, jíž se ošetřují toalety po vyprázdnění. Do druhé nádrže o objemu 1000 litrů se pak odsáv odsávají samotné fekálie. Vzhledem k tomu u, že již uvnitř tomu, letadla jsou vystaveny působení pů ůso chemikálií, nejde o žádný toxic cký odpad a je toxický tak možné jej následně vy vvypouštět přes schválené místo do běžné ka kanalizace. Tím výčet prostředků do od dodaných s letadlem končí. Problém spoč čív ale v tom, spočívá že každý z nich je ve Kbe elíc zastoupen Kbelích pouze jedním kusem. Nen ní tak zaručena Není zastupitelnost v případě pporuchy, která se občas nevyhne ani nové no technice. Někdy se navíc sejde najed naje najednou více požadavků na přepravu a ai airbusy musejí letět ve stejnou chvíli oba. Pro druhý stroj se v takových případech používají zastaralé schody určené dříve k letounům Tu-154. Podle náčelníka letištní provozní služby 24. zDL kapitána Lubomíra Šimíčka tak hrozí například poškození letounu. Starší zařízení používají jeho lidé i k doplňování vody nebo čištění toalet. Letouny jsou stále v záruce a je otázka, jak by výrobce řešil případné reklamace, kdyby se ukázalo, že stroj byl ošetřován nevhodnými prostředky. Nové letouny však potřebují i další zařízení. V zimním období je zcela nezbytné chránit povrch strojů před námrazou. Slouží k tomu speciální postřiky, které jednak dokážou případný led a sníh odstranit, jednak před jejich usazováním preventivně chránit. Bohužel v celé české armádě není jediné odmrazovací zařízení na letadla. Když ještě tupolevy létaly z pražské Ruzyně, objednávala se tato služba od tamních soukromých firem a jedno odmrazení stálo zhruba 50 až 60 tisíc korun. Ve Kbelích si však

Jeden ze dvou pronajatých tahačů SOVAM K100 určený k tahání letadel do hmotnosti 120 tun

Speciální přívěs Aviogei VTT-737 slouží k dezinfekci a vypouštění palubních toalet.

musejí vojáci odmrazování zajistit vlastními silami. Velení základny vše nakonec vyřešilo pronájmem odmrazovacího vozidla od soukromé společnosti. Jenže to není levné – měsíčně vyjde na 700 tisíc korun. I tak ale byl problém vůbec najít někoho, kdo by stroj poskytl. Žádná společnost nebo letiště si totiž tyto prostředky nepořizují navíc, a tak je málokdo ochotný se čehokoliv vzdát, byť za úhradu. Proto v současnosti probíhá výběrové řízení na nákup jednoho nového odmrazovacího vozidla. Ve Kbelích nyní slouží americký typ Global GL-1800. Ten pojme celkem 8000 litrů kapaliny, která se na letoun nanáší pomocí speciální trysky ovládané z uzavřené kabiny na teleskopickém rameni. Pronájmem od soukromých společností se nakonec musejí řešit další prostředky. Jde například o dvojici ohřívačů vzduchu, které slouží k vyhřívání interiéru letounů. Základna sice stále ještě má starší ohřívače na podvozku Praga V3S, nicméně u nich lze jen obtížně regulovat teplotu a navíc pracují s otevřeným ohněm, což absolutně neodpovídá současným bezpečnostním normám.

Ještě větším problémem jsou tahače letounů. Airbus A-319CJ dosahuje hmotnosti 75 tun a k manipulaci s ním je zapotřebí dostatečně silné vozidlo. Vojáci zkoušeli k tahání používat nákladní vozidlo Tatra 815, to se ale ukázalo jako nevhodné. Trpěla zejména převodovka. Jenže sehnat vhodné tahače k pronájmu bylo stejně těžké jako již zmíněné prostředky. Nakonec se podařilo pronajmout velice staré tahače SOVAM K100, které prošly určitou údržbou a opravami. Svému účelu tak v zásadě slouží, ovšem za nemalých nákladů a navíc s nejistou životností. Zmiňované komplikace se týkají klíčových prostředků, které jsou k provozování dopravních letounů zcela nezbytné. Nedostatků by se našlo ještě více. Není vyřešena například manipulace se speciálními přívěsy. Zatím je po ploše tahají tahače letadel, což nelze považovat za systémové řešení. Tolik propagovaná česká schopnost improvizace by však neměla být chápána jako samozřejmost mimo jiné proto, že zde airbusy budou sloužit několik desítek let. 23

Text a foto: pplk. Milan RŮŽIČKA

Na základě učebních programů Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové probíhá každoročně v měsíci červenci pod záštitou jednotlivých kateder letní výcvik studentů všech ročníků. Pro katedru organizace vojenského zdravotnictví byl letošní letní výcvik ale přece jen poněkud jiný než ty v předchozích letech.

Příslušníci katedry mají bohaté zkušenosti z působení v zahraničních ope operacích AČR (Kosovo, Irák, Afghánistán), a tak si uvědomují, že vojenský lékař v těchto operacích musí být schopen nejen spolehlivě plnit své povinnosti odborného charakteru, ale také být připraven po fyzické i psychické stránce. Měl by mít rovněž určité povědomí o tom, jak se zachovat v situacích tísně. Na základě analýzy předchozích letních výcviků organizovaných a řízených katedrou organizace vojenského zdravotnictví bylo zjištěno, že v tomto směru má příprava studentů dílčí nedostatky a bylo rozhodnuto tento stav změnit. Díky velmi dobrým pracovním vztahům s velením 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany (brchbo) v Liberci, které

v této záležitosti nabídlo svou pomoc, se od 14 14. do 17 17. července uskutečnil letní výcvik pro studenty 3. ročníku oborů všeobecného lékařství a vojenské farmacie. Zaměstnání bylo koncipováno do tří částí, první proběhla v prostorách 31. brchbo v Liberci formou ukázky zásahu chemických jednotek (311. praporu radiační, chemické a biologické ochrany) při likvidaci chemického napadení. Studenti se seznámili s funkcí systému HZET (Hot Zone Extraction Team) s následnou dekontaminací zasažených a raněných osob na rozvinutém místě dekontaminace před odsunem na ROLE 1. Následovala ukázka a rozvinutí pojízdné převazovny POP 2 jakožto základního prvku úrovně ROLE 1.

Posluchači Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany absolvovali novou formu letního výcviku 24

Ještě tentýž den se uskutečnil přesun do Vojenského výcvikového prostoru Tisá, kde v odpoledních hodinách, pod vedením vrchního instruktora výcviku 31. brchbo praporčíka Roberta Dolozima a příslušníků pedagogického sboru katedry organizace vojenského zdravotnictví, byla zahájena druhá část letního výcviku, teoretická příprava pro přežití v tísni. A to včetně topografické, vrtulníkové přípravy a problematiky minového nebezpečí. Další výcvik se zaměřil na polní zdravotnické odsunové prostředky, jejich možnosti a praktické využití. Hana Skřítecká z katedry vojenské hygieny FVZ UO studenty seznámila se stravními dávkami a hlavními zásadami hygieny v poli. Následovalo rozdělení do týmů a začala praktická část výcviku, v níž se studenti věnovali předletové přípravě, činnostem při a po nouzovém přis přistání a pádu, zásadám výběru přistávac přistáv přistávací plochy a navádění vrtulníku. V odp po odpoledních hodinách se uskutečnily výsadk ky jednotlivých skuvýsadky pin v neznámém teré én s úkolem zjistit terénu svá stanoviště, naváz za kontakt s vrtulnavázat níkem, vybrat vhodno ou přistávací plochu vhodnou a navést vrtulník na přistání. p při Po splnění tohoto úkolu byly jednotlivé jednno skupiny přepraveny do dalšího místa mííst určení, kde byly vysazeny s úkolem provést p pro pěší přesun do stanoveného prosto prostoru. or V jeho průběhu studenti prakticky procvičovali pro proc topografickou orientaci za využití mapy, buzoly a GPS, zásady pohybu v neznámém terénu, improvizované určování světových stran a času. Ve večerních hodinách byla na programu rekognoskace vytipovaného prostoru pro přenocování, jeho příprava, vybudování improvizovaných přístřešků, skrytých ohnišť, zabezpečení prostoru improvizovanými prostředky varování. Byly vysvětleny zásady ochrany a obrany prostoru a jeho opuštění. Po setmění proběhlo procvičování v orientaci za pomoci hvězdného nebe a určování času podle hvězd. Další den pokračoval výcvik v přežití v tísni zdravotnickou částí, zaměřený na odsun raněného z ohroženého prostoru improvizovanými prostředky a způsoby, získávání potravy a vody z okolní přírody a využití léčivých bylin. Neméně důležitá byla likvidace stop po nočním odpočinku a uvedení prostoru do původního stavu. V odpoledních hodinách

se posluchači přesunuli do posádky Hradec Králové. Výcvik vyvrcholil třetí, kontrolní částí, kdy studenti opět vytvořili týmy, které měly prokázat samostatnost při praktickém využití dříve získaných vědomostí a dovedností. Pod taktickým námětem havárie vrtulníku měli za úkol za použití map, buzol a GPS přesunout se na stanovená pracoviště a tam plnit zadání spojené s ošetřením raněných a jejich odsunem. Konkrétně měli zhodnotit místo havárie, prostřednictvím radiostanice navázat spojení s nadřízeným stupněm a informovat jej o situaci a zajistit stanovené činnosti při objevení nástrahy a minového pole. Překonat těžko průchodný terén, vyprostit raněného, poskytnout mu první pomoc, naložit jej do odsunového prostředku a také prokázat znalosti v používání individuální ochrany. To vše na trase měřící asi dvacet kilometrů s pokud možno co nejlepším hodnocením na všech pracovištích a v co nejkratším čase. Na závěr letního výcviku studenti dostali evaluační dotazníky, kde se anonymně vyjádřili k organizaci, kvalitě a aktuálnosti výuky. Ohlas byl velmi pozitivní, a to včetně návrhů na prodloužení doby trvání výcviku či zařazení dalších otázek přežití v tísni, na které bohužel z důvodu nedostatku výukových hodin nezbyl čas. Jak se ukázalo, nové pojetí letního výcviku je kladně hodnoceno nejen z řad pedagogů, ale zejména ze strany studentů, a to je nejen povzbuzující do dalších let, ale i jistá záruka toho, že směr, který byl v přípravě budoucího lékařského personálu z hlediska vojenských

předmětů nastolen, je správný. Výcvik sice připravili příslušníci katedry organizace vojenského zdravotnictví Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany pod vedením plk. Vladimíra Malého, je však nutno také poděkovat všem příslušníkům 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany, vzdušným silám AČR, katedře vojenské hygieny FVZ UO a prap. Robertu Dolozimovi, který, jemu vlastním profesionálním přístupem, studenty obohatil o nové informace z oblasti přežití v tísni. Každý vojenský profesionál by měl být připravován tak, aby byl schopen plnit své úkoly i v těch nejsložitějších podmínkách, bez rozdílu odbornosti a funkčního zařazení. Domníváme se, že takovýto výcvik studentů Fakulty vojenského zdravotnictví má své opodstatnění a přispívá k rozvoji vojenských návyků a dovedností vojenských lékařů nejen pro jejich budoucí vojenskoodborné působení v mírových posádkách, ale zejména při jejich nasazení v zahraničních operacích. Takováto cvičení by se měla stát nedílnou součástí přípravy vojenských profesionálů všech lékařských odborností i v letech budoucích. 25

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: archiv

Projekt modernizovaného tanku T-72M4 CZ nezahrnuje pouze vlastní bojová vozidla, ale i celou řadu dalších souvisejících prostředků pro výcvik, ženijní a logistické zabezpečení. V roce 2007 byly do výzbroje pořízeny a v letech 2007 a 2008 následně zavedeny tři nové logistické prostředky na podvozcích Tatra 815 ARMAX 4 × 4.

Jedná se o pojízdnou dílnu elektrospeciální výstroje PD-2ESE/72M4, pojízdnou dílnu-opravnu akumulátorů PD-OA/72M4 a o dílnu spojovací mobilní ASkD-S. Jejich pořízení tak doplňuje a uzavírá řadu pojízdných dílen na podvozcích vozidel Tatra 815 4 × 4, které byly v roce 2006 modernizovány pro tanky T-72M4 CZ a posléze zavedeny v roce 2007. Zahrnují pojízdnou dílnu pro opravy tanků PDZ-2T/72M4 a pojízdnou dílnu pro údržbu tankové výzbroje PDZ-V/72M4. Nová pojízdná dílna PD-2ESE/72M4 umožňuje kontrolovat stav, provádět technickou údržbu a některé druhy oprav elektrospeciální výbavy tanků T-72M4 CZ, vyprošťovacích tanků VT-72M4 CZ a bojových vozidel pěchoty BVP-2. Konkrétně se jedná například o elektrické nebo elektrohydraulické pohony lafetované výzbroje, elektromechanické pohony nabíjecích automatů, zdroje a spotřebiče elektrické energie 26

Pohled do vnitřního prostoru dílny elektrospeciální výstroje PD-2ESE/72M4

Schránka s nabíjecím soustrojím

Pojízdná dílna-opravna akumulátorů PD-OA/72M4

(startéry, elektromotory, alternátory a dynama) atd. Mobilní dílnu PD-2ESE/72M4 tvoří skříňová karoserie pevně uchycená na podvozku terénního automobilu T815-26WR45 4 × 4. Ve skříňové karoserii je zabudované základní technologické vybavení obsahující nezávislé topení, filtroventilační zařízení, zdroje a rozvody elektrické energie. K nástavbě je možné upevnit dílenský stanový přístřešek vybavený výnosným topením, průmyslovým vysavačem, osvětlením, skládacím stolem a židličkami. Hlavním zdrojem elektrické energie pro činnost dílny je vestavěný alternátor 12,5 kW poháněný od motoru vozidla. Je však možné využít i vnější elektrickou distribuční síť 230 V/50 Hz nebo 3 × 400/230 V/50 Hz. Pro zabezpečení napájení zmíněné základní technologie skříňové karoserie jsou k dispozici čtyři akumulátorové baterie.

Pojízdná dílna PD-2ESE/72M4 umožňuje vybudování třech nezávislých pracovišť. Přímo ve skříňové karoserii lze obsluhovat rozvaděče malého a nízkého napětí, osvětlení, filtroventilaci a topení. Dále se zde dají provádět drobné elektromechanické práce nebo opravy elektronických dílů a skupin bojové techniky. V dílenském přístřešku je možné čistit demontované díly elektrospeciální výbavy bojové techniky nebo provádět opravy rozměrných dílů. Ve volném prostoru vedle mobilní dílny se mohou nabíjet olověné akumulátory, aniž by je bylo nutné vyjímat z vozidel nebo techniky. Pojízdná dílna PD-2ESE/72M4 je 8,36 m dlouhá, 2,55 m široká, 3,35 m vysoká a má nejvyšší povolenou hmotnost 17 000 kg. Její základní výbava umožňuje provádění drobných elektromechanických prací (pájení, vrtání, broušení apod.), čistění demontovaných částí, lepení, tmelení i plombování a také opravování kabelů a konektorů. Se speciální výbavou je

Stanový přístřešek

možné kontrolovat stav elektrospeciální výbavy bojové techniky, provádět technickou údržbu této výbavy a provádět opravy jak na 1. úrovni (osádka, jednotka, družstvo a četa oprav útvarů), tak na 2. úrovni (rota oprav praporu nebo brigády). Druhým nově zavedeným prostředkem je pojízdná dílna – opravna akumulátorů PD-OA/72M4. Její hlavní poslání zahrnuje kontrolu stavu, údržbu a dobíjení olověných gelových akumulátorů tanků T-72M4 CZ, VT-72M4 CZ a VT-72B/72M4 a olověných akumulátorů

s elektrolytem bojových vozidel pěchoty BVP-1, BVP-2, podvozků T-55A a kolových vozidel T815 a Land Rover. Umožňuje dobíjet akumulátory až 10 vozidel, aniž by bylo nutné je z nich demontovat. Mobilní dílna PD-OA/72M4 se svým vnějším vzhledem prakticky neliší od elektrospeciální dílny, k dispozici je rovněž dílenský stanový přístřešek. Hlavní viditelnou odlišností je přípojná elektrocentrála o výkonu 16 kW umístěná na jednonápravovém podvozku,

která slouží jako hlavní zdroj elektrické energie. Dalším zdrojem elektrické energie dílny je vestavěný alternátor 12,5 kW poháněný od motoru vozidla T815. Pro běžnou činnost lze opět využít i vnější distribuční síť. Pro napájení základní technologie skříňové karoserie slouží čtyři akumulátorové baterie 12 V/100 Ah umístěné v levé přední schránce skříňové karoserie. V levé zadní schránce se ukládá výnosné nabíjecí soustrojí poháněné vznětovým motorem. Dílna PD-OA/72M4 opět umožňuje vybudování a fungování třech na sobě nezávislých pracovišť – uvnitř skříňové karoserie, v přístřešku a vedle vozidla. Souprava včetně připojené elektrocentrály má celkovou délku 13,20 m a hmotnost 19 640 kg. Třetím typem nového logistického prostředku pořízeného v roce 2007 je dílna mobilní spojovací ASkD-S, jejímž hlavním určením je údržba, kontrola a běžné opravy spojovacích prostředků typové řady RF-13 pozemní vojenské techniky na úrovni jednotky a brigády. Svým vnějším vzhledem se prakticky neliší od obou výše zmíněných dílen. Jako hlavní zdroj elektrické energie slouží přípojná elektrocentrála o výkonu 16 kW na jednonápravovém podvozku, k dispozici je i další malá 4kW elektrocentrála. I v případě ASkD-S lze vybudovat venkovní pracoviště – a to ve 4 m dlouhém i širokém a 2,6 m vysokém dílenském stanu DS-99. 27

Text: Pavel LANG Foto: archiv pplk. Zdeňka Bednáře

NATO Headquarters International Staff Brusel, Allied Joint Force Command Neapol nebo Allied Air Component Command Headquarters Ramstein, ale také alianční operace ISAF a KFOR. Rozdílná alianční velitelství v různých zemích, která mají přece jen jedno společné. Civilního zaměstnance, Čecha, abyste hledali lupou (na rozdíl od profesionálů AČR). Proč tomu tak je? O tom jsme hovořili s podplukovníkem Zdeňkem Bednářem z odboru personálních informací Ředitelství personální podpory.

Dovolte nám á oso osobní ob otázku, proč se v této probl problematice le vůbec angažujete? Vedou mě k tom tomu mu moje poznatky z působení v zahran zahraničí. ni Nedávno jsem se vrátil z velitelstv velitelstvíí KFOR v Prištině,

A report pátral po příčinách nevelkého počtu civilních zaměstnanců na velitelstvích a štábech NATO Pane podplukovníku, čím si vysvětlujete, že je českých civilních zaměstnanců na velitelstvích a štábech NATO jako šafránu? Nepochybně malou informovaností. O možnosti zaměstnání ve strukturách NATO se v tuzemsku moc nemluví. V resortu obrany se tím také nikdo nezabývá. Alespoň já o žádné součásti nevím. Není to náplní personální práce resortu. De facto jsme na tuto eventualitu rezignovali. Není to škoda? Určitě je. Armáda České republiky má vysoké know-how ve svých zaměstnancích, kteří by do struktur NATO nepochybně přinesli kvalitu. Občan se navíc stává reprezentantem své země 28

v zahraničí a tím zvyšuje její image. Byť je to postaveno na komerční bázi. Přestože to není součástí naší personální práce, alespoň o takové možnosti informujme. Z resortu obrany rok co rok odcházejí desítky občanů a vojáků. Proč by neměli vědět, že taková šance dalšího uplatnění existuje. Co potenciální zájemci mohou udělat už dnes? Není to nic složitého. Informace jsou dostupné na internetu. Každé velitelství, respektive štáb NATO uvádí na svých webových stránkách nabídku volných pracovních míst (vacancies). Stačí několikrát kliknout a získáte podrobné údaje, včetně popisu daného místa se všemi souvisejícími detaily.

kde jsem šest měsíců zastával funkci náčelníka sekce personální. Obsazování pozic občanských zaměstnanců spadalo do mojí odpovědnosti. S jakou realitou jste se tam setkal? V působnosti velitelství KFOR pracují tři čeští civilní zaměstnanci. Dva z nich zahájili cestu za zaměstnáním právě odesláním elektronického formuláře z České republiky. V této souvislosti je třeba říct, že dílčí nabídky pracovních míst probíhají po limitovanou dobu. Zpravidla tři čtyři týdny. Je o nabízená volná pracovní místa zájem? Obrovský. Uvedu příklad. Když jsme obsazovali analytické pozice pro

zpravodajskou sekci velitelství, obdrželi jsme na jedno volné místo v průměru padesát žádostí. Z České republiky jednu. Největší zájem je tradičně z anglicky mluvících zemí, konkrétně ze Spojených států a z Velké Británie. Kupodivu to byli lidé, kteří v předešlém zaměstnání neměli nic společného se silovými resorty a o nabídce zaměstnání se dozvídají díky aktivitě svých vlád. Předsedal jsem několika desítkám výběrových komisí, ale můj sen potkat nějakého krajana mezi uchazeči se nesplnil. Velitelství a štáby NATO nediferencují postavení civilních zaměstnanců dle úrovně svých struktur? Samozřejmě že ano. Nejvyšší kategorií jsou alianční zaměstnanci (NATO Civilian Consultant). O pomyslný stupínek níže se pohybují takzvaní mezinárodní zaměstnanci (International Civilian Consultant). Aliance v operacích zaměstnává také lokální pracovníky (Local Civilian Hired) z teritoria daného státu. Každá kategorie má svoje členění, obdobně jako je známe z naší tarifikace. Zastavme se u volných pracovních míst. Jsou vůbec dostatečně lukrativní? Myslím si, že ano, i když se podmínky podstatně liší podle náročnosti práce, teritoria a stupně rizika. Co se odborných požadavků týká, neřekl bych, že se výrazně odlišují od stávajících postů občanských zaměstnanců a vojáků na velitelstvích Armády ČR. Jde o štábní práci

nejrůznějšího charakteru, a to od personalistiky a informatiky až po typicky vojenské odbornosti. Před mým odjezdem z mise KFOR jsme například obsazovali místo ženijního specialisty na výbušniny, ale také místa poradců pro reorganizaci ozbrojených sil Kosova. Hledají se i mediální a finanční poradci. Výběr je poměrně pestrý. Nepochybně si lze vybrat. V době našeho rozhovoru například ISAF hledá personalisty. Co čeká odvážné jedince, kteří s tím „seknou“ v resortu a vydají se za živobytím do světa? Nejdříve musíte splňovat kritéria. Těmi základními jsou odbornost, dále jazykové znalosti, bezpečnostní prověrka a zdravotní způsobilost. Následně musíte uspět ve výběrovém řízení a až poté je vám učiněna nabídka zaměstnání. Můžete být konkrétnější? O zpracování a odeslání elektronických formulářů již byla řeč. Zde každému doporučuji věnovat maximální pozornost zpracování žádosti. Žádost je totiž podkladem pro první selekci. Tou se následně zabývají personalisté daného velitelství. Provedou prvotní výběr zájemců, kteří nejlépe splňují kvalifikační požadavky. Vybrané jednotlivce, a to tři až pět osob na jeden post, následně pozvou (na náklady velitelství, respektive štábu NATO) k personálnímu řízení zpravidla do místa výkonu zaměstnání. Na úvod proběhne přezkoušení formou písemného a ústního testu, poté personální pohovor před výběrovou komisí.

Toto je mimochodem standardní postup pro obsazování všech míst pro civilní zaměstnance. Většinou ještě ten den se uchazeč dozví, zdali uspěl. Finálním krokem je nabídka kontraktu, který bývá na jeden rok s tříměsíční zkušební dobou. Po roce je možnost jeho dalšího prodloužení. Praxe je taková, že když se zaměstnanec osvědčí, dostává kontrakt na neurčito. Není tajemstvím, že s výkonem práce je spojena řada pozitivních benefitů, včetně finančního ohodnocení. Dále není bez zajímavosti, že naše vydaná osvědčení fyzickým osobám jsou použitelná i pro tento účel, což neplatí pro většinu ostatních aliančních zemí a jejich lidé se musejí opětovně prověřovat. Poukazujete na převládající pozitiva, a přesto na ně český člověk neslyší. Proč? Dlouhodobě nepatříme k národům, které masově a s nadšením cestují za prací. V Čechách je trend spíše opačný. Je to neporovnatelné, jak se v tomto směru chovají jiné národnosti, kde jde o naprosto standardní věc. Navíc je potřeba trocha osobní odvahy. Spálit za sebou mosty a vkročit na tenký led nemusí být každému člověku po chuti. Myslím si však, že namísto sebelítosti je daleko efektivnější takovou možnost zkusit. Přinejmenším získáte cenné zkušenosti, které můžete v tuzemsku následně využít. Práce v mezinárodním prostředí zvyšuje profesní způsobilost. O tom nemůže být pochyb. Jsem přesvědčen, že především pro končící vojáky je to jedna z možností, jak uplatnit své dovednosti a zkušenosti. 29

V současné době má Ústav jazykové přípravy Vyškov 80 zaměstnanců, včetně detašovaných pracovišť v Praze, Brně, Liberci, Náměšti nad Oslavou a Olomouci. V řadách zaměstnanců ústavu nechybí rodilí mluvčí. Na výuce francouzštiny se v minulosti podíleli také dobrovolní lektoři z Francie. Nejdéle z nich zde vyučoval generál četnictva ve výslužbě Christian Boisson (2006 – 2007). Od září roku 2003 se kurzů zúčastnilo 2084 posluchačů a celkem bylo přezkoušeno 14 999 zájemců.

Te Jan ZEMAN Text: Foto: archiv ÚJP Vyškov F

P První zářijový den roku 2003 v Brně vznikl samostatný Ú Ústav jazykové přípravy, který převzal převážnou část ú úkolů Ústavu jazykové přípravy Univerzity obrany. O Organizačně byl v podřízenosti tehdejšího Velitelství v výcviku a doktrín ve Vyškově, kam se po roce činnosti v Brně přesunul a působí v této posádce dodnes.

Ústav jazykové přípravy ve Vyškově slaví pětileté výročí svého vzniku Zahájení činnosti Ústavu jazykové přípravy před pěti lety nebylo zcela jednoduché. Prvního září 2003 měl ústav pouze pět zaměstnanců, z nichž jen dva byli učitelé, přitom už 16. září měly začít první kurzy. Během krátkých dvou týdnů se ale podařilo ústav personálně naplnit tak, aby nedošlo v organizaci kurzů k žádným problémům. Po roce činnosti byl ústav přestěhován do Vyškova. Pro většinu zaměstnanců to nebylo překvapením, neboť s touto 30

skutečností všichni počítali od samého začátku. Přesto to ve svém důsledku znamenalo, že část zaměstnanců se nechtěla do Vyškova přesunout a odešla jinam. Do druhého roku své existence vstupoval Ústav jazykové přípravy oslaben téměř o třetinu svých lidí a v podstatě opět začínal od nuly. Počáteční obtíže se nakonec podařilo překonat a dnes se jedná o dobře zaběhnuté pracoviště sloužící k jazykovému vzdělávání příslušníků AČR. K poslední

změně podřízenosti Ústavu jazykové přípravy došlo na začátku dubna 2008, kdy tato instituce přešla pod Ředitelství personální podpory. Největší složkou Ústavu jazykové přípravy je pochopitelně odbor výuky jazyků, ve kterém působí 51 učitelů, včetně ředitele. Klíčový odbor ústavu zajišťuje výuku nejen angličtiny, která je pochopitelně nejvyhledávanější, ale poskytuje i další kurzy evropských jazyků, jako je němčina, francouzština nebo ruština. Pořádá také kurzy češtiny pro cizince nebo výuku arabštiny a v blízké budoucnosti k nim přibude i jazyk paštó. Ústav jazykové přípravy v současnosti nabízí svoje kurzy v posádkách. Pražské pracoviště odboru výuky jazyků se v roce 2006 přestěhovalo z budovy

Domu armády Praha do kasáren 17. listopadu v Praze-Ruzyni. V rekonstruovaných prostorách s moderním vybavením probíhá výuka angličtiny v intenzivních a zdokonalovacích kurzech, připravujících účastníky v osmičlenných skupinách na úroveň SLP 2 a SLP 3. Několikrát do roka jsou organizovány tzv. part-time programy, které nabízejí zaměstnancům armády navštěvovat dvakrát týdně kurz angličtiny. V pražské pobočce Ústavu jazykové přípravy je k dispozici rozsáhlá knihovna nebo Centrum pro samostudium, známé pod názvem SAC (Self Access Centre). Toto centrum bylo vybudováno za podpory Ministerstva obrany Spojeného království Velké Británie a Britské rady. Učitelé zaměstnaní v SAC poskytují pomoc při samostudiu angličtiny všem návštěvníkům. SAC je otevřeno až do večerních hodin tak, aby se maximálně vyšlo vstříc všem zájemcům. Velmi vyhledávané jsou konverzační a konzultační hodiny s kvalifikovanými učiteli. Po přestěhování Ústavu jazykové přípravy z Brna do Vyškova zůstala tato instituce i nadále věrná moravské metropoli. Ve svých začátcích nabízela jediný kurz úrovně SLP 3, dnes poskytuje nejen intenzivní výuku angličtiny na této úrovni, ale například i kurz arabštiny úrovně SLP 1 a SLP 2 a speciální přípravu pro příslušníky AČR, odcházející pracovat

do struktur NATO. Mezi zdejšími lektory jsou třeba učitelé z katedry anglistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Středisko Náměšť nad Oslavou patří mezi nejmladší ze součástí Ústavu jazykové přípravy. Nachází se v prostorách letecké základny teprve od začátku dubna minulého roku. Příslušníkům základny nabízí dva intenzivní a jeden kombinovaný kurz angličtiny na úroveň SLP 2. Zajišťují je tři učitelé a výuka probíhá v moderním prostředí, jehož součástí je jazyková laboratoř amerického typu. Stejné datum svého vzniku má ve svém „rodném listě“ také středisko v Olomouci. Sídlí v samém centru města, v tamním domě armády. Studentům jsou zde k dispozici dvě učebny, poslechová laboratoř, dvě kanceláře pro učitele a malá knihovna. Vyučují tu tři učitelé anglického jazyka v intenzivním kurzu na úroveň SLP 3 a v kombinovaném kurzu na úroveň SLP 2. Kromě toho nabízejí individuální konzultace pro lékaře Vojenské nemocnice Olomouc. Naopak historie libereckého střediska odboru výuky jazyků sahá až do roku 1999. Tehdy je tvořila jediná učebna s magnetofonem a kancelář. Až do roku 2005, kdy je převzal Ústav jazykové přípravy, podléhalo toto pracoviště veliteli liberecké brigády chemiků. Dnes zabírá celé patro budovy číslo 6 a zároveň je tu také k dispozici jazyková laboratoř a SAC. Nyní je zde pořádán jeden intenzivní a jeden kombinovaný kurz angličtiny na úroveň SLP 2. Tři zdejší učitelé se navíc podílejí na zajištění odborných konzultací pro příslušníky liberecké brigády. Součástí odboru výuky jazyků Ústavu jazykové přípravy Vyškov je tlumočnické

a překladatelské pracoviště. V uplynulých pěti letech jeho pracovníci přeložili sedm a půl tisíce stran textu a tlumočili celkem 1526 hodin. Další složkou Ústavu jazykové přípravy je odbor metodiky a testování, který zabezpečuje nejen přezkušování kandidátů dle norem STANAG 6001, ale také tvorbu metodiky přezkušování. Zde vytvářené testy angličtiny se svým účelem liší od testů používaných učiteli pro potřeby studentů ve výuce. Tvorba testů, které mají splňovat kritéria jednotlivých úrovní STANAG 6001, je dlouhodobý a soustavný proces. V tomto směru je odbor metodiky a testování pracovištěm, splňujícím požadavky moderní jazykové instituce připravující studenty na důležité zkoušky, jež mají zásadní dopad na jejich kariéru.

31

A report vám přináší informace spojené s rozvázáním pracovního poměru z organizačních důvodů

Pracovní poměr může být rozvázán jen dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením a zrušením ve zkušební době. Pracovní poměr lze z důvodu organizačních změn rozvázat výpovědí nebo dohodou. Výpovědí lze pracovní poměr z důvodu organizačních změn rozvázat v těchto případech: a) podle § 52 písm. a) zákoníku práce, ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část b) podle § 52 písm. b) zákoníku práce, přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část c) podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti zaměstnance – jedná se o tzv. vnitřní organizační změny.

Text: Pavel LANG Ilustrační foto: Jiří HOKŮV

Paragraf padesát dva zákoníku práce patří mezi nejméně oblíbený. Nezřídka je spojován s velice negativními emocemi. Bohužel s ním mají co do činění stovky občanských zaměstnanců Ministerstva obrany ČR. Jedni ho přejmenovali na vyhazov, druzí na rozvázání pracovního poměru z důvodu organizačních změn. Důsledek jeho realizace je však tentýž. Propouštění! Dokument Transformace resortu Ministerstva obrany České republiky je v tomto směru naprosto konkrétní – do konce roku 2010 dosáhnout cílového počtu 8800 občanských zaměstnanců. Byť se v současné době upřesňuje postup, jak toho nejméně bolestně dosáhnout, návaly výpovědí to pravděpodobně nezastaví. Mnoho občanských zaměstnanců se octne v nejisté situaci. Mnozí z nich nebudou vědět kudy kam. V této nesnadné situaci je každá informace cenná. Je jich dostatek? „Při troše iniciativy lze získat nejen aktuální informace týkající se skončení pracovního poměru, ale i časovou posloupnost jednotlivých kroků zaměstnavatele před zrušením původních tabulek počtů,“ říká ředitel odboru personálního SP MO ČR Stanislav Simbartl. „Cestiček“ k získání potřebných údajů skutečně existuje několik. „Uvedu celoarmádní datovou síť a v ní štábní informační systém. Přes intranet ministerstva 32

obrany se dostanete na stránky sekce personální MO a poté stačí kliknout na dokumenty, v nichž naleznete odborná nařízení, pracovní řád a kolektivní smlouvu,“ upřesňuje Renata Kořínková a pokračuje: „Nebo lze v ŠIS zadat adresu www.fis.acr a přes informační systém o službě a personálu, respektive legislativu, postupovat dál. Dále v ŠIS, konkrétně přes ikonu ASPI, což je automatizovaný systém právních informací, postupně dohledáte odbornou literaturu. Rovněž lze využít internet, kde na portále seznam.cz zadáte klíčové slovo, ve vašem případě výpověď. Aktuální informace publikují také stránky Ministerstva vnitra ČR na adrese www. mvcr.cz/sbírka.“ Mnozí mohou oponovat, že ne každý zaměstnanec resortu obrany má přístup k počítači. „Stačí se obrátit na personalistu příslušného vojenského útvaru nebo zařízení a s ním vaši konkrétní situaci řešit. Pomocnou ruku vám nepochybně podá i odborová organizace.

O poskytnutí informací nás můžete požádat také telefonicky,“ doplňuje Lenka Žáková z referátu pracovního práva a ochrany osobních údajů odboru personálního SP MO. Co k výše uvedenému říct? Odevzdaně čekat na „svoji“ výpověď a klít není ten nejlepší způsob. Pravdou je, že nejeden „nositel“ červené karty nemá přesné znalosti o tom, co zaměstnavatel musí vykonat v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru z důvodu organizačních změn podle § 52 písm. a) až c) zákoníku práce. „Pracovněprávní úkony nutné k zabezpečení a provedení organizačních změn se začínají provádět s půlročním předstihem před zrušením původních tabulek počtů,“ konstatuje Alena Čápová. Co nařizují platné právní předpisy? V průběhu šestého měsíce před zrušením původních TP statutární orgány informují o zamýšlených organizačních změnách odborovou organizaci nebo radu zaměstnanců. Zaměstnavatel musí

vyhodnotit dopad na jednotlivé zaměstnance a provést výběr zaměstnanců do nové organizační struktury. O měsíc později se již provádějí personální pohovory s občanskými zaměstnanci, jichž se budou organizační změny týkat, a projednávají se s nimi důvody přijatých opatření. Nezbytností je zápis o těchto pohovorech. Je nutné doplnit, že probíhající organizační změny v resortu obrany jsou zpravidla realizovány v procesu tzv. hromadného propouštění, a proto nejpozději 30 dnů před podáním výpovědi občanským zaměstnancům statutární orgán písemně a v zákonném rozsahu informuje odborovou organizaci nebo radu zaměstnanců o svém záměru. Občanským zaměstnancům, s nimiž nebylo dosaženo dohody o skončení pracovního poměru z organizačních důvodů nebo je nebylo možné převést k jinému útvaru resortu MO ČR, se v průběhu třetího měsíce před zrušením původních TP předávají výpovědi. Důležitým faktem je, že výpověď musí být dána písemně a doručena druhému účastníkovi, jinak je neplatná. Co říci k výpovědní době? „Výpovědní doba je dvouměsíční. Začíná prvním

dnem kalendářního měsíce následujícím po dni doručení výpovědi. Při hromadném propouštění je statutární orgán dále povinen nejdéle 30 dnů před uplynutím výpovědní doby prokazatelně doručit místně příslušnému úřadu práce a odborové organizaci zprávu o svém rozhodnutí o hromadném propuštění. I obsah této zprávy je dán zákonem, přičemž den doručení zprávy úřadu práce je statutární orgán povinen sdělit výpovědí uvolňovanému zaměstnanci. Při skončení pracovního poměru v důsledku organizačních změn zanikají závazky občanských zaměstnanců vůči útvaru týkající se povinnosti setrvat v pracovním poměru po určitou dobu a uhradit náklady spojené se zvýšením, popřípadě prohloubením kvalifikace,“ vysvětluje Alena Čápová. Nabízí se otázka, jaký je postup, když zaměstnanec s výpovědí tvrdošíjně nesouhlasí: „Na platnost výpovědi to nemá žádný vliv. Jedná se o jednostranný právní úkon,“ dodává Renata Kořínková. Důsledky skončení pracovního poměru částečně kompenzuje odstupné. Připomeňme, že odstupné řeší zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a v resortu MO ČR je upraveno v Kolektivní smlouvě 2006 – 2008 (článek 4, nároky zaměstnanců). Z citovaného dokumentu vyplývá, že zaměstnanci, s nímž byl rozvázán pracovní poměr výpovědí

z důvodu organizačních změn podle ustanovení § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, náleží odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku. V případě, že pracovní poměr trval 5 let a více, jde o pětinásobek, 10 let a více šestinásobek, 15 let a více sedminásobek, 20 let a více osminásobek, 25 let a více devítinásobek, 30 let a více desetinásobek průměrného výdělku. Pokud však zaměstnanec po skončení pracovního poměru nastoupí opět do zaměstnání v okruhu působnosti ministerstva obrany před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrného výdělku, z nichž byla výše odstupného odvozena, bude povinen poměrnou část odstupného vrátit. Není tajemstvím, že mezi propouštěnými občanskými zaměstnanci jsou bývalí vojáci z povolání. Jejich častým dotazem je, zda budou pobírat podporu v nezaměstnanosti nebo výsluhový příspěvek. „Řeší to zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Souběh pobírání podpory v nezaměstnanosti a výsluhového příspěvku je možný. Výše výsluhového příspěvku je však vždy poměřována s výší podpory v nezaměstnanosti. Přesahuje-li výše výsluhového příspěvku nárokovou hodnotu, podpora v nezaměstnanosti vyplacena nebude. V ostatních případech bude vyplacena pouze ve výši rozdílu,“ říká Renata Kořínková z odboru personálního SP MO.

33

věcech prostě vůbec neuvažujeme. Buď se to stane, anebo se to nestane. Ve své podstatě jsem optimista. Kdo všechno s vámi pojede a s čím v misích vystoupíte? Jedeme tam s pořadem „Ivánku, kamaráde“. Chceme za ním udělat takovou tu sladkou tečku. Myslím si, že se to docela hodí. Jarka Hanušová nám při naší šňůře ve věznicích dělala bodyguarda, teď pojede jako naše velitelka. Mě s Jirkou Lábusem doplní Josef Polášek. Pokud bude moci jet jako cizinec, tak tam bude švédský fotbalový expert Pavel Richtr. To by bylo moc dobré, aby si ti vojáci tam poslechli, co si o tom ve švédštině myslí. No a pak tam pojede náš smyčcový symfonický orchestr Bedrev. Ten tam zahraje na tu citlivou strunku.

Text a foto: Vladimír MAREK

Před nedávnem přišli herec a režisér Petr Čtvrtníček, zpěvák Aleš Brichta a někteří jejich kolegové s iniciativou uspořádat několik bezplatných vystoupení pro naše vojáky sloužící v zahraničních misích.

„Tento projekt úspěšně funguje i v jiných armádách, nevidím problém, proč by nemohl existovat i v Armádě České republiky. Vážím si této iniciativy a jsem přesvědčen, že naši vojáci působící v zahraničí si to nejen zaslouží, ale 34

Co vás přimělo k této iniciativě? Ne že bychom nevěděli, co dělat. Vloni jsme uspořádali turné po věznicích, takže nám to tak nějak přirozeně vyplynulo. Ti

Kdy předpokládáte, že se cesta uskuteční? Mělo by to být do letošních Vánoc. Potom by to už nemělo takovou váhu. Jirka Lábus je ale tak zaměstnaný, že se budeme muset podřídit i tomu, jak bude mít volno. Ale jak už jsem říkal, Jirka je také voják, ve vojenské knížce má napsáno povolání herec. Takže ten bude také, až nastane ten

kulku do palice.“ Jsem rád, že jsem byl na vojně, nebyl to pro mne ztracený čas. V těch dvaadvaceti letech, co mi tenkrát bylo, jsem stejně nevěděl, co bych si počal. A tak místo toho, abych si druhý den hledal nějakou zábavu, šel jsem cvičit. V těch polobotkách na štábu, na psacím stroji. Naučil jsem se tam psát všemi deseti a spoustu dalších dovedností. Jako třeba porcovat prase, nakládat ho, dávat do udírny. V rámci svého volného času jsme si tam museli udělat také nějakou tu zábavu. Na chystanou misi jste se prý připravovali s Jirkou Lábusem ve výcvikovém prostoru v Jincích. Jak dlouho trval tento váš výcvik? Tři neděle. Jednalo se o taková ta různá přežití. Ta zvládám už čtyřicet čtyři let. Jirka Lábus ještě o dva roky déle.

Znamená to, že budete muset poslouchat paní Hanušovou? No samozřejmě, my ji posloucháme na slovo.

Herec a režisér Petr Čtvrtníček vzkazuje vojákům a vojačkám v misích, ať tam na ně počkají

žže tuto myšlenku také uvítají. Doufám, žže se podobné aktivity ujmou i jiní umělcci a další osobnosti,“ řekl v této souvislosti náčelník Generálního štábu AČR ggenerálporučík Vlastimil Picek. Aleš Brichta připomněl, že je sice nevoják, má modrou knížku a ve své podstatě je tak trochu pacifista, ale přesto rád pojede zahrát a zazpívat vojjákům, kteří si to zaslouží. „Ti lidé jsou ttam v podstatě za nás. Díky jejich nassazení máme určitý nárok na obranu v rámci Severoatlantické aliance. Těch lidí si hrozně vážím a myslím si, že je naší morální povinností tam za nimi jet a udělat jim radost,“ vysvětlil. Pokud sse prý nabídku podaří zrealizovat, jel by ddo Afghánistánu a Kosova se svou kapelou AB Band. Na několik otázek nám odpověděl jeden z aktérů Petr Čtvrtníček.

Co na tu cestu říkala vaše manželka, vaše rodina? No tam zavládlo velké nadšení. Víte, já si nemohu vybírat. Jsem pořád v činné službě a nikdy jsem nebyl na cvičení. Čekal jsem na to přitom víc než dvacet let. Takže nemám o čem přemýšlet, vezmu si mundúr a jedu. Jirka Lábus je četař absolvent, ten na tu aktivaci čekal ještě déle.

Takže umíte přijímat rozkazy od ženy? No pokud ta žena bude v uniformě a bude to Jarka Hanušová, tak ano. kluci v misích už nemají vůbec žádnou šanci jít se podívat na naše představení, takže jsme se rozhodli, že pojedeme za nimi a přivezeme jim ho přímo na základny. Navíc je to pro nás tak trochu i dobrodružství. Vyzkoušíme si, jaké je to nosit neprůstřelnou vestu a přilbu. Proč jste se rozhodli, že ta představení budete dělat zadarmo? Neumím si představit, že bychom jeli tam, kde naši vojáci nasazují krk, a ještě si za to nechali zaplatit. To by mi připadalo hrozný, nad tím jsme vůbec nepřemýšleli. Nepřemýšleli jste ani nad tím, že by se během vaší cesty například do Afghánistánu mohlo něco semlít a vy byste se dostali do ohrožení života? Vždyť se to tam pořád mele. Je buď, anebo. Buď tam jet, anebo nejet. Nepřemýšlím o nějakém nebezpečí, to bych nemohl jet ani metrem. Tam se také může stát cokoliv. O takovýchto

Jste odhodlaní uposlechnout úplně všem rozkazům? No samozřejmě. Voják musí plnit všechny rozkazy. Jinak by to ani nebyl voják. To by mohl jít dělat někam na poštu. Tím nechci shazovat práci poštmistrů. Voják ale poslouchá, ne samozřejmě slepě, ale od toho je ta hierarchie v armádě. A já jako desátník budu muset poslouchat. Když tam přijde nějaký rotný a zavelí, tak ho budu muset poslechnout a třeba sehnat pivo nebo něco podobného. Od Aleše Brichty a od náčelníka Generálního štábu jsme slyšeli, že je tam zakázaný alkohol, povezete si nějaký s sebou? To rozhodně ne, já tam pojedu jako desátník Armády České republiky. Takže se musím pochopitelně podřídit rozkazu náčelníka Generálního štábu. Vždyť mi nemusíme pít pořád. Ten týden abstinence určitě prospěje každému. Budu se držet rozkazu velitele.

vhodný okamžik, muset uposlechnout rozkazu. Říkal jste, že na vojnu vzpomínáte jen v dobrém. Co dobrého jste tam zažil? Vzhledem k tomu, že jsem sloužil jako písař na štábu v Janovicích nad Úhlavou, tak na vojnu vzpomínám opravdu v dobrém. A to bez ohledu na to, jaké sympatie chovali vojáci k tomuto útvaru. Když jsem tam sloužil, tak všichni sborově odříkávali: „Janovice nikdy více, radši

Dále jsme procvičovali takovou tu pochodovku, tu máme také pořád v krvi. I se zbraní to umíme. Museli jsme se samozřejmě přiblížit podmínkám, které jsou v Afghánistánu. Venku je teď u nás pomalu čtyřicet stupňů, takže to nám pomohlo vcítit se do situace. I když samozřejmě kolem nás nic nebouchalo. Do Afghánistánu odjíždíte až za několik měsíců, co byste těm klukům vzkázal? No ať tam na nás počkají. 35

Text: Vladimír MAREK Foto: Jiří HOKŮV a archiv Jana Jelínka

Jan Jelínek o sobě říká, že za války měl strach, ale pokud o něco šlo, tak se nebál. Když se dozvěděl, že jeden z Poláků, kterému vyvraždili rodinu banderovci, leží zraněný v polích, vydal se ho hledat. Našel ho bezvládného v jedné stodole.

Přesvědčil ukrajinského felčara, který se bál pomsty svých krajanů, aby mu pomohl a zraněného ošetřil. Když mu rozřízli košili, objevila se rána velká jako dlaň. Okolí bylo zachvácené gangrénou, všude spousta červů. Přesto se mu podařilo zraněného Poláka odvléci k sobě na faru a zachránit mu život. Takových příběhů má ve svém životopise desítky. Tento potomek pobělohorských exulantů z polského Zelova je totiž novináři často označován za českého

Oskara Schindlera. A právě jeho snaha pomáhat lidem napříč národnostmi a ideologiemi vedla náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka k tomu, že 22. července podplukovníka ve výslužbě Jana Jelínka osobně přijal a ocenil jeho zásluhy pamětní plaketou. Šestadevadesátiletý Jelínek prožil druhou světovou válku v české obci Kupičov na Volyni, kam nastoupil v roce 1937 jako evangelický kazatel.

Podplukovník ve výslužbě Jan Jelínek zasvětil svůj život službě Bohu a záchraně lidí 36

Mezi téměř pěti desítkami osob osob, které zachránil, byli nejen Češi, Ukrajinci, Židé a Poláci, ale i banderovci, kteří právě v této oblasti na napáchali n nemálo zla. Říká, že pomáhal lilidem, id kteří jeho pomoc potřebovali. A tak ta ak vedle židovských rodin Fischerových Fischerových,, Veselých V a Fonkových zachránil i paní Šlomickou Š se synem, které hrozila smrt od o Poláků, protože její manžel byl bande banderovec. er Manželé Jelínkovi zachránili i těžce tě zraněného Poláka kromě syna vyZubkiewicze, kterému k vraždili celou u rodinu. Když banderovci Polácích, přišli i na faru. Jan pátrali po Po lá odradil od podrobnější proJelínek je od dr hlídky tí hlídk tím, žže je sám dobrovolně pustil dovnitř a pohostil. Díky tomu mu uvěřili, že na faře nikoho neskrývá. Významná byla i Jelínkova pomoc obyvatelům kovelského ghetta, kterým vozil potraviny nehledě na to, že mu hrozilo nebezpečí zatčení německými hlídkami. Především rok 1943 prý byl pro polské obyvatelstvo této oblasti obzvlášť těžký. Banderovci vypalovali polské vesnice, zabíjeli jejich obyvatelstvo a obohacovali se ukořistěným majetkem. Němci v té době poslali četu dobrovolníků, aby na vsích rekvírovali pro armádu proviant. Banderovci na ně ale přichystali léčku. Některé z vojáků zabili a zbytek zajali. Zaživa jim udělali díru do hlavy a tou pak provlékli ostnatý drát prý jako trnovou korunu. Bylo to naprosto bestiální. Němci

z Kovelu na to reagovali trestnou výpravou. Vesnici tre Tuličov vypálili a koho chyTu tili, til toho také usmrtili. Kupičov se ve všem to běsnění stal relativní tom o oázou klidu. Na sklonku rroku 1943 výrazně přibylo p polských uprchlíků. Bylo jjich již kolem tisícovky. Také é Češi z některých dalších vesnic se sem stahovali. Kup Kupičov v té době doslova pra praskal ve švech. Měl více než dva tisíce obyvatel. Jan Jelínek se stal počá čátkem roku 1944 členem d delegace, která se vypravvila za blížící se frontu, a aby jednala o vstupu vollyňských Čechů do naší armády. Ce Cestou se však nakazil břišním tyfem, a tak se jeho proměna ve vojáka o několik týdnů odložila. Nakonec ale nastoupil k československé zahraniční jednotce i s manželkou Annou. Sloužil nejdříve u náhradního pluku. „Ten vypadal v mnohém jako tábor vystěhovalců. Za jednotkou postupovaly ženy a děti. Ty šťastné, kterým se podařilo uprchnout v roce 1939 před krvelačnou hitlerovskou bandou, nalezly útočiště v Sovětském svazu a nyní se vracely jako ptáci zjara do svých dávnějších hnízdeček,“ vzpomínal na své vojenské počátky Jan Jelínek. A tak není divu, že i jeho to táhlo k bojovým jednotkám, chtěl se dostat co nejrychleji na frontu. Jednoho dne seděli s manželkou u lesa a přemýšleli nad tím, jak bude krásně po válce, když k nim přišel důstojník v hodnosti majora. Zeptal se jich, zda nejsou Jelínkovi. Když odpověděli, že ano, vysvětlil jim, že byl pověřen vybudováním dělostřeleckého pluku a zda by nechtěli pod ním sloužit. A tak se Jan Jelínek stal v pořadí sedmnáctým příslušníkem pluku a jeho manželka osmnáctým. Dělal zbrojíře. Měl na starost zbrojní sklad. Jednou cvičil s vojáky a přišel tam velitel a hned: „Vojíne Jelínku, proč jste tak hrbatý?“ – „Chtěl jsem se narovnat, ale nešlo to.

Teprve pak jsem si uvědomil, že jsem měl s sebou knížku na čtení a aby mi ji nikdo nesebral, schoval jsem si ji pod kabát,“ vzpomínal Jan Jelínek. V armádě zažil ale i krušnější chvíle. Na jaře roku 1945 se fronta posunula k Liptovskému Mikuláši. Když Němci zahájili protiútok, vojín Jelínek sídlil s částí svého pluku v Jamníku. „Každý byl připravený se svou zbraní bránit sebe a své kamarády. Nejeden kolem nás ležel zabitý nebo raněný. Tam jsem poznal chrabrost sovětských vojáků, mezi nimiž byly i ženy,“ vybavoval si po letech podplukovník Jelínek. „Viděl jsem sovětské vojačky obsluhovat minomety a střílet směrem k Mikuláši. Po těžkém boji byli Němci zastaveni a museli ustoupit.“ Po válce zůstali Jelínkovi v Československu. Usadili se v obci Oráčov v okrese Rakovník. Jan pomáhal přesídlovat exulanty z Polska, odkud sám pocházel. Snažil se rovněž ochránit emigranty ze Sovětského svazu před odsunem zpět do této země. Vystavoval jim křestní listy s razítkem kupičovské farnosti, aby se mohli stát repatrianty z Volyně, a tím je vlastně zachránil před odsunem do gulagů. Nikdy neskrýval své názory, v padesátých letech minulého století byl několikrát vyšetřován Státní bezpečností. V roce 1958 byl dokonce odsouzen za pobuřování na dva roky do vězení. Při práci v dole utrpěl těžké zranění páteře. Po propuštění pracoval jako dělník. Nikdy si ale na svůj osud nestěžoval. Když mu bylo devadesát let, rozhodl se, že z uspořených peněz zrestauruje kostel v Oráčově. A to se mu také podařilo.

37

kaleidoskop KNIŽNÍ TIPY Zborovský závod zdatnosti

Poslední kontingent polní nemocnice Dne 5. srpna 2008 v jedenáct hodin místního afghánského času převzal velitel 5. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky podplukovník Martin Benda operační úkol od velitele 4. kontingentu polní nemocnice plukovníka Mojmíra Mrvy. Slavnostního aktu se zúčastnili velvyslanec České republiky v Afghánistánu Jiří Nekvasil, velitel letiště plukovník René Demortier a jeho zástupce podplukovník Barna Jensei. Pozvaní hosté shodně chválili vysokou kvalitu poskytované zdravotní péče příslušníky české polní nemocnice. Velitel 5. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky poděkoval předchozímu kontingentu za odvedenou práci a slíbil, že i nadále bude pokračovat v započaté práci a vytváření dobrého jména polní nemocnice v Afghánistánu v rámci nasazených sil ISAF. Více než stočlenný kontingent polní nemocnice, složený především ze zdravotníků, lékařů a zabezpečovacího personálu, doplněný ještě dalšími specialisty – vojenskými policisty, chemiky a příslušníky řízení letového provozu, bude nadále plnit úkoly spojené se zdravotnickou podporou mise ISAF v oblasti Kábulu. Součástí kontingentu jsou rovněž zdravotníci Ozbrojených sil Slovenské republiky a styčný tým, který zaučuje afghánské kolegy létat na vrtulnících Mi-17 a Mi-24 darovaných Českou republikou afghánské vládě. Text: npor. Veronika ŠEDIVCOVÁ, foto: npor. Jaromír JANDORA

38

Na Bílé hoře v Brně-Juliánově se koncem června konal již 4. ročník Zborovského závodu branné zdatnosti pořádaný agenturou Čiba Sport Athletic společně s občanským sdružením Odkaz legionářů a odboje v naší vlasti a příslušníky 22. základny letectva z Náměště nad Oslavou. Závod symbolicky zahájil devadesátiletý pamětník Josef Styx, který se coby mladík účastnil obdobného klání v roce 1938. „Doléhá na mě atmosféra osmatřicátého,“ přiznal v krátkém proslovu. „Když vás mladé takto vidím, vzpomínám na dvanáct kamarádů, kteří se zapojili do odboje a válku nepřežili. Nezapomeňte, že nás svoboda stála mnoho obětí!“ Stovka žáků z šestnácti základních škol z okolí Brna soutěžila v několika disciplínách: v běhu na 800 m, v plížení pod síťovou překážkou, v přechodu kladiny, v hodu granátem na cíl, v překonání lanové lávky, ve střelbě ze vzduchovky a v přechodu zamořeným územím. Příslušníci letecké základny pprap. Martin Krupa, rtm. Petr Ill a rtn. Karel Navrátil zajišťovali činnost a bezpečnost na stanovišti, kde si děti vyzkoušely svou pevnou ruku a přesné oko ve střelbě, a dýmovými efekty navodili reálnou situaci při průchodu hlídek zamořeným územím. V letošním ročníku Zborovského závodu branné zdatnosti zvítězili reprezentanti Základní školy v Ořechově u Brna. Text: Ludmila FORMÁNKOVÁ, foto: Jan DOLEŽAL

Ministerstvo obrany České republiky – AVIS 2008 144 stran

David Řehák, Pavel Foltin, Richard Stojar Vybrané aspekty soudobého terorismu Změna bezpečnostní situace po 11. září 2001 je doprovázena i zvyšujícím se počtem bezpečnostních studií, zvláště o terorismu. Tak je tomu i u nás. Monografie tří autorů brněnské Univerzity obrany se po vymezení kategorie terorismu a jeho historickém vývoji věnuje teroristickým skupinám, typologii terorismu, způsobům jeho realizace, formám a důsledkům. Samostatná část se zabývá bojem proti terorismu. Kladně je třeba ocenit dokumentární část studie, která podává souhrnný přehled o zahraniční a české literatuře o terorismu včetně elektronických zdrojů; je tu i chronologický přehled nejznámnějších teroristických činů a stručná charakteristika vybraných teroristických organizací a skupin. I když autoři nepovažují terorismus za hrozbu nejzávažnější (tou jsou pro ně především globální a regionální válečné konflikty, proliferace zbraní hromadného ničení a konvenční zbrojení), ale za jednu z nejaktuálnějších, právě pozornost aktérům terorismu je ve srovnání s jinými studiemi s podobným tématem zvláště přínosná. Pro vojáky je asi nejdůležitější druhý a nejrozsáhlejší oddíl „Proces realizace terorismu“. Pojednává o teroristických skupinách (příčiny vzniku, charakteristika, profil, podpora a financování). Zajímavá je typologie terorismu (politický, náboženský, monotematický – např. ekoterorismus nebo boj proti potratům, kriminální a psychotický – realizovaný patologickými jednotlivci). Praktický charakter mají kapitoly o způsobech realizace terorismu (ochrana kritické infrastruktury, psychický nátlak a vražedné útoky) a prostředky či formy terorismu (letální prostředky – konvenční a nekonvenční zbraně, neletální prostředky – neletální zbraně a neletální prostředky). Poslední kapitola se zabývá dopady terorismu v oblasti státních struktur, ekonomiky, lidské psychiky, infrastruktury a životního prostředí. -AR-

Vojenská informatika obohacena o další monografii Informační technologie sehrávají v životě společnosti, vojenské a policejní prostředí nevyjímaje, stále větší roli. Ne nadarmo se současná společnost nazývá informační. Abychom informační explozi zvládli, je třeba aktivního přístupu k vytváření informačního prostředí, informačního managementu. Napomoci zlepšení úrovně informačního managementu má publikace „Informační management v bezpečnostních složkách“, kterou v měsíci červnu vydala Agentura vojenských informací a služeb MO. Autoři major Ing. Petr Hrůza, Ph.D., z Univerzity obrany, Ing. Milan Kný, CSc., z Policejní akademie ČR a doc. Ing. Luděk Lukáš, CSc., z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně vytvořili ojedinělé dílo, analyzující způsob zajištění informační podpory ve vojenském a policejním prostředí. Kniha v určitém smyslu navazuje na publikace autorského kolektivu vedeného prof. Ing. Ladislavem Buřitou, CSc., „Informační podpora v resortu Ministerstva obrany“ a „Informační věk, informační společnost a vojenství“, které byly v AVIS vydány v letech 2006 a 2007. Autoři nově vytvořené monografie zaměřili svoji pozornost na uživatelskou a procesní stránku bezpečnostní informatiky, která významným způsobem determinuje koncept NEC. V úvodních kapitolách provedli charakteristiku informačních potřeb vojenských a policejních uživatelů. Dále se zabývali způsobem a procesy plánování, výstavby a provozu informačních systémů v obou bezpečnostních složkách. Významnou část publikace tvoří srovnání přístupu k informačnímu managementu v prostředí resortu Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Zejména srovnání informačního prostředí obou silových resortů činí publikaci ojedinělou. Monografie může být využita při vzdělávání studentů vysokých škol, cenné informace však poskytne manažerům a odborníkům z praxe. Knihu pokřtili a čtenářský úspěch jí popřáli prof. Ing. Ladislav Buřita, CSc., z katedry komunikačních a informačních systémů a plukovník gšt. Ing. Jan Kaše, ředitel sekce komunikačních a informačních systémů GŠ-náčelník spojovacího vojska 24. června 2008 v Praze v rámci programu 10. mezinárodní konference ITTE 2008 „Služby v integrovaném prostředí NEC“. -PH-

39

Text: Vladimír MAREK Foto: VÚA-VHA

Doss Alto je nejsevernějším výběžkem horského masivu Monte Baldo v severní Itálii mezi Gardským jezerem a řekou Adige. Krátký hřbet má nadmořskou výšku 703 metrů, ostře zabíhá do údolí, kudy vede železniční trať z Mori na Loppio a Arco do Rivy.

Takovýto ý p popis p byy se hodil do kteréhokoliv turistického průvodce průvodce. Pro Čechy však znamená a především v minulosti znamenalo Doss Alto mnohem víc. Byl to symbol hrdinského boje našich legionářů v severní Itálii, byla to legenda. Příslušníci 33. pluku, kteří na tomto horském masivu prolili svou krev, získali v roce 1923 na základě rozhodnutí prezidenta T. G. Masaryka pojmenování Doss Alto jako čestný název svého útvaru. Prsť z Doss Alta byla navíc uložena pod hrobem Neznámého vojína na Staroměstské radnici v Praze. Podívejme se ale podrobněji, co se odehrálo onoho osudného dne 21. září 1918 na Doss Altu. 40

V září uplyne devadesát let od jedné z nejzuřivějších bitev čs. legionářů na italské frontě na kótě Doss Alto

Ani v Itálii nevedla právě p dlážděná cesta ke vniku čs čs. legií legií. Nic na tom přitom nezměnila skutečnost, že právě na této frontě došlo k masivnímu nasazení rakousko-uherských jednotek, a tudíž byl v Itálii i dostatek zajatců české a slovenské národnosti. Zlom přinesla až jednání Miroslava Rastislava Štefánika s italskou stranou. Od dubna 1918 se začala budovat 6. čs. divize. Postupně do konce října vznikl 31., 32., 33., 34. a 35. střelecký pluk, 39. střelecký pluk „Výzvědný“ a dělostřelecký pluk. V polovině srpna 1918 je čs. divize přesunuta na frontu. Má za úkol bránit asi dvacetikilometrový úsek v horském terénu mezi Gardským jezerem a řekou

českých vojáků byla vypsána určitá odměna. Hlavní tíhu úderu měl nést útočný prapor Riva. Také dělostřelecká příprava, která začala 21. září ve čtyři hodiny ráno, byla mnohem důkladnější, než bývalo obvyklé. Rovněž na druhé straně fronty byl nadcházející útok vnímán jako něco mimořádného. Čechoslováci se samozřejmě chtěli vytáhnout, ukázat, jak umějí bojovat za svobodu a připravovanou republiku. Navíc jim bylo jasné, že „překročili Rubikon“ a není tedy pro ně cesty zpátky. Rakušané je považovali za dezertéry, a tudíž se zajatci neměli žádné slitování. Sedm set tři metrů vysoká kóta Doss Alto měla na daném úseku fronty doslova strategickou polohu. Již několikrát se v jejím držení vystřídala rakousko-uherská a italská vojska. Na vrcholu byl vybudovaný obranný tunel ve tvaru oblouku. Ten však neskýtal obráncům příliš prostoru, natož pak pohodlí. V obranných pozicích se nacházeli vojáci 33. střeleckého pluku, konkrétně se jednalo o 10., 12. a část 2. roty a o zákopníky. Dělostřelecké ostřelování navíc způsobilo přerušení telefonického spojení obránců. Když tedy útočníci tvrdě udeřili ze tří stran, nebylo možné přivolat posily. Dokonce i signální rakety byly totiž zvlhlé. Většina účastníků popisovala nadVět cházející boje jako velice zuřivé. cháze cház Čechoslováci byli ve výrazné menšině, Čec cho tak a ta ak nebylo ani divu, že se znepřátelestrany dostaly do těsného kontaktu. né sstr Bojo Bojovalo ov se už i noži, bodáky a šavlemi.

Nepřítel postupně vytlačoval naše vojáky a obsazoval okopy. Když už bylo jasné, že se celou kótu nepodaří udržet, stáhli se legionáři do tunelu, kde se zabarikádovali a u vchodu umístili kulomet. Nepřítel se pokusil toto poslední obranné postavení několikrát zdolat. Dokonce použil plamenomet a plynové granáty. Nebylo mu to ale nic platné. Po mnoha hodinách bojů přišla konečně v odpoledních hodinách pomoc. Rakousko-uherští vojáci se nečekaně dostali do palby ze dvou stran, museli tedy ustupovat. Po osvobození legionářů obklíčených v tunelu se jejich ústup změnil v panický úprk. Pozice byla definitivně uhájena za cenu sedmi zabitých legionářů a několika desítek raněných. O tom, jak zuřivé byly tyto boje, podal následující den hlášení velitel rakouského úderného oddílu. „Češi se zoufale bránili. Jeden jejich důstojník, když padl do zajetí, se zastřelil. Ostatní byli pobíjeni šavlemi a bodáky, jen pět jich padlo do zajetí. Ti byli oběšeni 22. září u Arka. Když věšeli prvního, jeho provaz se dobře dvakrát přetrhnul.“ V druhé části hlášení neměl tak docela pravdu. Z pěti zajatých legionářů byli oběšeni jen čtyři. Pátý, Slovák Budinka, se zachránil jedině díku tomu, že mu v té době nebylo ještě dvacet let. Na italské frontě padlo více než tři sta padesát Čechoslováků. Naši legionáři zde byli nasazeni na bojištích, která měla mnohem větší vojenský význam než necelý den trvající bitva z 21. září. Doss Alto se však stalo symbolem hrdinského odporu hrstky statečných.

Obrovská houževnatost našich vojáků bezprostředně vyvolala velkou mediální kampaň v italském tisku a s ní i podporu vyjádřenou italskými politiky. To samozřejmě přinášelo politické body nejen pro další rozšiřování československých legií, ale i pro podporu myšlenky vzniku samostatného Československa. O několik dnů později byli vojáci prvosledového 33. a 34. pluku vystřídáni příslušníky 31. a 32. střeleckého pluku. Počátkem října byla pak z fronty stažena celá divize. V té době se ale již za pomoci „ostřílených“ pluků 6. divize formovala 7. divize a vytvářel čs. sbor v Itálii.

Adige. g Zatímco 33. a 34. p pluk zaujaly j y postavení v prvním sledu sledu, 31 31. a 32 32. pluk vytvořily druhý sled. K prvnímu bojovému křtu na našem úseku fronty došlo již koncem srpna, rakouské jednotky udeřily na pozice 34. pluku. Počátkem září uspořádali naši legionáři odvetu. Vnikli do rakousko-uherských postavení a přivedli zajatce. Všechno tohle bylo pouze vzájemné oťukávání. Pro rakousko-uherské velení přestalo být tajemstvím, že proti nim stojí jednotky sestavené z Čechů a Slováků. A právě to se pro ně stalo určitou výzvou. Připravovaný útok měl mít tak trochu podobu trestné výpravy. Hovoří se dokonce o tom, že na hlavy 41

CH KÝCH

ECHÁ Č O P NS

VOJE

Text: Josef GAJDA Foto: Jiří HOKŮV

Půvabná zámecká rezidence umístěná do typicky české krajiny působí na přicházejícího návštěvníka tajemně a nepřístupně. Na podobné pocity však rychle zapomíná. Komorní Hrádek je velice „čtivý“ průvodce dějinami významného středověkého panství i této části Čech. Nechybí v něm život a činy všech majitelů sídla ani mezní historické okamžiky, dokonale jsou zmapovány a popsány interiéry všech sálů i změny v přilehlém zámeckém okolí.

42

Přesto se někteří pěší i cyklisté – uchváceni půvabem té „živé“ pohlednice – spokojují jenom s razítkem do turistického cestovního programu, který dostanou u vchodu. Jako by jim ten pohádkově okouzlující obraz otisknutý na sítnici všechno to trmácení k zámku vynahradil a stačil, a i když mohou ve vyhrazených dnech do objektu spravovaného Ministerstvem obrany ČR klidně nahlédnout, ne všichni této nabídky využijí. Pokračují v cestě a dlouho se ohlížejí. My ne, my jsme vstoupili dovnitř. Ale ještě předtím si prohlédněme okolí zámku. Toto krásné, výhodně položené místo na vysokém skalnatém ostrohu nad Sázavou objevili už ve čtrnáctém století Benešovicové. Turisticky značená stezka vás po dvou kilometrech cesty lesním porostem zavede k důkazům. K troskám středověkého, téměř neviditelného zdiva. Váže se k nim – přesněji řečeno ke kdysi zde stojícímu gotickému hradu zvanému Čejchanov – loupežnický příběh. Mimochodem, už prostředí napovídá, že o jeho pravdivosti nelze pochybovat. Okolní hluboké lesy jako by z oka vypadly těm sherwoodským ve střední Anglii. Podobným hvozdům se v bohabojných Čechách ctnostní lidé vyhýbali, ale občas neměli na vybranou – a skončili v rukou raubířů (koneckonců víme, že ani mladý

Jan Žižka nebyl tak docela bez hříchu). Čejchanov koupil na začátku 15. století jeden z nepolepšitelných lapků své doby, Jan Zoul z Ostředka. Učinil z něj svou základnu a z okolních lesů revír plný „nezdaněných příjmů“. Stížnosti na historicky známého lupiče, který se svým otcem Mikulášem a pomocníky vyrážel z hradu na zlodějské výpravy do okolí, se ovšem dostaly až k uším vznětlivého Václava IV., který něco takového nehodlal trpět. V roce 1404 vyslal proti Zoulům zemskou hotovost vedenou arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Házmburka. Hotovost hrad dobyla, otce Mikuláše popravila, synkovi Jankovi se podařilo upláchnout a na věky zmizel. Zbylé pahýly zdiva se drolí, ztrácejí a s nimi v trnitém hloží mizí i příběh Čejchanova, ale blízký Komorní Hrádek i stejnojmenná osada svědčí o tom, že lapkové neměli sílu místo nad řekou definitivně znectít a vygumovat z mapy. Vydejme se nyní k zámku. Projdete-li s patřičným svolením novostavbou vrátnice, všimněte si na pravé části ohradní zdi erbů nejvýznamnějších majitelů zámku: Viléma Kostky z Postupic (1422 až 1436), Jaroslava ze Šelmberka (1525 až 1554), Adama z Valdštejna (1576 až 1638) a Jana Josefa

von Khevenhüller-Metsch (1740 až 1782). Bude o nich ještě řeč. Vlevo od hlavního vstupu do areálu upoutává pozornost renesanční patrová budova v minulosti několikrát přestavovaného purkrabství. Jako jediná v tomto areálu pamatuje prosperitu hospodářského dvora zničeného požárem na začátku 20. století. Celé prostranství s vysokou ohradní zdí prošpikovanou štěrbinovými otvory dostalo ve druhé polovině 90. let minulého století podobu anglického parku. V jeho střední části se do výšky čtyřiceti a dvaačtyřiceti metrů vypínají dvě douglasky tisolisté, které patří už desítky let k nejvyšším stromům tohoto druhu ve středním Posázaví. Z nevelkého zděného stavení, stojícího za budovou bývalého zámeckého pivovaru (1509), se kdysi ozývalo rytmické „cinkání“ těžkých kladiv dopadajících na kleště s rozžhavenou podkovou. Jižně od kovárny, na ploše zavlažované protékajícím potokem, leží pozůstatky tzv. dolních hospodářských budov. Z původně dvou rybníků se v tomto prostoru dochoval jenom jeden. Ke stráni severně od něj patřil odjakživa ovocný sad s historicky možná nejstarší štěpnicí. Komorní Hrádek (tak trochu tedy nástupce Čejchanova) byl ještě celé století po svém vzniku označován jako Veselé.

V „křestním listu“ (královské listině) má datum 28. srpen 1412. Svolení ke stavbě gotického hradu dostal vyšehradský purkrabí Racek Kobyla z Dvorců, člen královské kanceláře Václava IV. Král jako by chtěl tím povolením dát najevo, že neumí jen likvidovat lupiče a bořit, ale i stavět. Mnoho podobných krásných staveb bohužel za jeho panování nevzniklo. V roce 1426 postoupila tehdejší majitelka hradu své panství stoupenci husitů hejtmanovi Vilému Kostkovi z Postupic, který byl o deset let později zabit u Hradce Králové při nočním výpadu obránců. „Husitskému králi“ Jiřímu z Poděbrad byli věrni i jeho synové a také oni v řadách jeho vojsk padli. Není pochyb o tom, že i v dalších stoletích hospodařily na Veselém vskutku významné královské celebrity. Albrecht Rendl z Oušavy, někdejší purkrabí Pražského hradu, člen komise sepisující zemské právo, byl Vladislavem II. pověřen, aby hájil jeho majetkové zájmy jako královský prokurátor. Ludvík Zajímač z Kunštátu si panství pronajal v době největšího rozkvětu, kdy k němu patřily i statky sázavského kláštera, „zapomínal“ ovšem na splátky. Rendlovi synové postoupili proto raději svá věřitelská práva Jaroslavovi ze Šelmberka a Kosti,

zza vlády Ferdinanda I. nejvyššímu komorníkovi Království českého. Jaroslav ze Šelmberka vystavěl kolem pustnoucího hradu nové opevnění s baštami (z nichž poslední byla zbourána až v polovině 19. století) a vystavil mu také novou, současnou „identitu“. Právě díky nejvyššímu komorníkovi (sic!) Jaroslavovi ze Šelmberka se hrad stává komorníkovým, promiňte, Komorním Hrádkem, tak jak ho nazýváme dodnes. Ještě stále „hrádkem“, ale renesance už o sobě dávala vědět. Jaroslavovi synové prodali totiž v roce 1554 celé dědictví za 19 300 kop grošů českých Janovi z Valdštejna, který se rozhodl přestavět hrad s pomocí vlašského stavitele Ulrica Aostalliho na raně renesanční zámek. Valdštejnové byli velmi pracovití a vzdělaní pánové. Vládli na zámku téměř dvě století a nepočínali si většinou špatně. O bohatství a moci Jana z Valdštejna, z lomnické větve rodu, nejvyššího sudího a poté nejvyššího komorníka (zdaleka ne posledního v historii tohoto sídla) svědčí stříbrné medaile s vlastním portrétem a erbem, které si dal razit díky bohatým ložiskům v nedaleké (později Stříbrné) Skalici. Pohřben byl v choceradském kostele a jeho hrob tu poznáte podle červeného mramorového náhrobku ozdobeného postavou rytíře. Po dobu nezletilosti jeho synů, Adama a Karla, spravovala panství jeho druhá manželka Magdalena z Vartemberka a vedla si rovněž dobře. Její zásluhou byl rozsáhle přestavěn i zmíněný pivovar, na jehož západním štítu můžeme dodnes obdivovat renesanční sgrafita 43

Po takovém hospodaření se měl jeho nástupce Jan Karel hrabě z Valdštejna co ohánět, aby se s platbami a dluhy vyrovnal, ale osud už měl připravené jiné řešení. Janovým synem, olomouckým kanovníkem Janem Václavem hrabětem z Valdštejna, větev rodu končí. Ten se rozhodl hospodaření zanechat a věnovat se jenom Bohu. Za doživotní roční rentu 11 000 zlatých postoupil v roce 1713 Komorní Hrádek svému strýci Františku Josefovi z mnichovohradišťské větve Valdštejnů.

s letopočtem 1590 udávajícím dobu stavby. Adam z Valdštejna zvaný Dlouhán byl zřejmě neobyčejným mužem. Oblíbenec císaře Rudolfa II. stoupal na společenském žebříčku až neuvěřitelně rychle. Byl císařským komorníkem a správcem císařských stájí, jako rada české komory získal nejdříve titul nejvyššího maršálka, poté nejvyššího zemského sudího, sesazený Rudolf II. ho ještě před propuštěním ze svých služeb odměnil titulem tajného rady. Kupodivu ani nový král

Matyáš nepřestal Adama z Valdštejna ctít. Přijal „oblíbence bohů“ mezi své věrné a jmenoval ho nejvyšším hofmistrem. Připomeňme si, že Adam z Valdštejna byl také tím mužem, který napomohl – poskytnutím vydatné finanční podpory – rychlému vzestupu mladého Albrechta z Valdštejna, pozdějšího generalissima císařských vojsk, kontroverzní postavy českých dějin, s jehož osudem jsme se docela nedávno měli možnost seznámit prostřednictvím rozsáhlé pražské výstavy. Historici ale hovoří o Adamovi „Dlouhánovi“, který dal Komornímu Hrádku novou siluetu, jednoznačně jako o vlastenci. Císař Ferdinand II. povýšil jeho syny do hraběcího stavu, on sám však zůstal až do konce svého života raději „českým pánem“. V letech 1616 až 1638 postavil na západ od starého nový dvoupodlažní trojkřídlý pozdně renesanční zámek s přízemními arkádami, velkými zděnými vikýři a hodinovou vížkou. Po své smrti dne 24. srpna 1638 zanechal čtyřem synům rozsáhlé dědictví. Komorní Hrádek dostal hrabě Jan 44

Viktorín z Valdštejna, o bohaté valdštejnské statky v severních Čechách se podělili Karel, Maxmilián a Rudolf. Maxmilián měl zřejmě největší štěstí. Získal po generalissimovi Albrechtovi z Valdštejna panství mnichovohradišťské a převzal i proslulý Valdštejnský palác na pražské Malé Straně. Adam z Valdštejna si nemohl počínat rozumněji. Věděl, proč právě Komorní Hrádek připsal hraběcí milosti, synovi Janu Viktorínovi. I když měla hraběcí milost na zahradní práce své poddané, sama se také velice ráda hrabala v hlíně a pěstovala, co se dalo. Potvrzuje to autorství spisku s velebným názvem: „Ráj český aneb rozkoše a kratochvíle zahradnické i též užitkové odtud pocházející“. S celkovým hospodařením už to tak slavné nebylo. Jan Viktorín půjčoval císaři Ferdinandu III. na vedení válek víc, než si mohl dovolit a recipročně získané významné posty mu penízky nepřinášely. K zadlužení zámku přispěla i vnitřní úprava chodeb a klenby nákladnou manýristickou štukovou dekorací.

František Josef hrabě z Valdštejna, tajný rada císaře Leopolda I. a komoří Království českého, později dvorský sudí a místodržící, byl mužem Marie Markéty Černínové z Chudenic, která pocházela z nejbohatšího rodu tehdejších Čech. Komorní Hrádek milovala, trávila tu spoustu času a také zde v roce 1725 zemřela. Zásluhou obou vznikla v severním křídle – na místě starší kaple z roku 1601 – velká barokní kaple zasvěcená Neposkvrněnému početí Panny Marie. V hlavním křídle zřídil František Josef velký sál se zvýšeným stropem a bohatou štukovou dekorací, renesanční trámové stropy nahradil omítkovými s figurálními motivy v duchu pozdního, vrcholného baroka. Dědic valdštejnských statků Jan Josef Jiří hrabě z Valdštejna byl posledním majitelem Hrádku z českého rodu. V roce 1733 prodal panství Janu Adolfovi hraběti Metsch, tajnému radovi a nejvyššímu komořímu císaře Karla VI. Jako poslední mužský potomek svého rodu získal Jan Adolf císařův souhlas k tomu, aby mohl manžel jeho jediné dcery Marie

Karoliny, hrabě Jan Josef Khevenhüller, spojit jméno a erb metschovského rodu se svým. Od této doby až do roku 1945 patřil Komorní Hrádek příslušníkům rodu Khevenhüller-Metsch, jehož potomci střídali při správě panství léta úspěšná s těmi méně úspěšnými. V polovině 19. století bylo zbouráno opevnění a vnější obvodové zdivo zámku se otevřelo pohledům v okolí žijících obyvatel. V roce 1907 musela být definitivně rozebrána a snesena bleskem nenapravitelně poškozená hodinová vížka z hrázděného zdiva. Po vzniku samostatné Československé republiky, pozemkové reformě a zrušení šlechtických titulů se z hrádeckého panství stal velkostatek. Opravy se dočkala kaple, později i stropy jednotlivých místností, zámecké fasády a sgrafita. V letech okupace poskytli majitelé zámku jeho prostory jednotkám SS. Po skončení druhé světové války podléhalo tedy jejich panství ustanovením dekretů prezidenta republiky z 19. 5. 1945 „O národní správě majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů“. Komorní Hrádek přešel do státní správy vykonávané ministerstvem zemědělství. Už na konci čtyřicátých let minulého století ho však převzalo ministerstvo národní obrany. Od října roku 1949 zde začalo působit výcvikové, ale z větší části spíše rekreační středisko, které patřilo k rozsáhlé síti obdobných zařízení poskytujících rekreaci a zotavení vojákům z povolání a jejich rodinám. Od ledna roku 1951 se měla péče střediska soustředit na vojáky z povolání starší čtyřiceti let, ale vzápětí došlo k další organizační změně. Už na začátku léta roku následujícího zotavovna činnost ukončila a nahradila ji Vyšší škola důstojníků místních vojenských velitelství, po roce transformovaná na Zdokonalovací školu důstojníků místních vojenských správ. Od roku 1960 se tu v různých školách a kurzech připravovali na svou práci armádní političtí pracovníci. „Poslední zvonění“ zaznělo po společenských změnách vyvolaných listopadem 1989 na sklonku téhož roku. Velice brzy začaly zámecké prostory Komorního Hrádku plnit zcela jinou roli. Už koncem prosince 1989 zde zahájilo činnost Školicí středisko oddělení zahraničních styků Generálního štábu, reorganizované o tři měsíce později

na Školicí a výcvikové středisko Správy zahraničních vztahů Generálního štábu. V květnu 1996 je další transformací rozhodnuto o konečném zasazení střediska do organizačního a zájmového rámce celého resortu. Školicí a vzdělávací středisko Ministerstva obrany ČR využívá na jedné straně většinu zámeckých i přilehlých hospodářských budov ke svým potřebám, na straně druhé s pietou a pečlivostí pečuje o všechny prostory tak, jak to historická hodnota a význam vyžadují. Historie různých stavebních úprav a renovací tvoří rozsáhlou, samostatnou kapitolu v našem „průvodci“ dějinami sídla. Při časově i odborně náročných opravách zámeckých objektů se museli restaurátoři vyrovnat s nově objevenými starými malbami, s nejednou složitostí se setkávali a setkávají i řemeslníci a specialisté různých oborů. Historické oltáře barokní zámecké kaple byly na počátku 50. let minulého století zničeny, ty současné jsou zapůjčeny pražským arcibiskupstvím z kostela sv. Petra a Pavla na Hrádku v Brandýse nad Labem. Návštěvníci Komorního Hrádku se také dovídají, že je tu v zámecké kryptě v urně uloženo srdce německého hraběte Jana Adolfa z Metsche, v rakvi že tu leží antropologickým oddělením Národního muzea odborně ošetřené ostatky kněžny Marie Antonie Lichnovské (1818 až 1870). V roce 2001 byla po sto letech na své místo znovu vrácena někdejší hodinová vížka. Zámek získal opět svou

dominantu. Údržba památkáři chráněného zámku a jeho bohatě zdobených místností není samozřejmě levná. Rytířský sál (původně renesanční jídelna), sál Zelený (barokní), Modrý (renesanční), Zlatý či Holandský představují nejreprezentativnější prostory, jaké má armáda v současné době k dispozici. Středisko je vzdálené pouhých čtyřicet kilometrů jihovýchodně od metropole, nechybí mu genius loci, klidné prostředí ani pohodlí, nejdůležitější podmínky k soustředěnému výcviku, studiu nebo k pořádání významných a důležitých jednání. Není pochyb o tom, že vojenští profesionálové, kteří touží po znalostech a rádi by učinili zadost kvalifikačním požadavkům, i odborní pracovníci a specialisté různých institucí a složek resortu si takové prostředí zaslouží.

Autor děkuje za pomoc svým kolegům a historiku dr. Pavlu Minaříkovi, CSc.

45

Text: Vladimír GANZAR Foto: ASO Dukla Prostějov

Parašutista Libor Jiroušek se stal absolutním mistrem světa a tým Dukly Prostějov vybojoval bronz v soutěži družstev v Lučenci

V sobotu 2. srpna skončilo týdenní klání nejlepších parašutistů světa ve slovenském Lučenci, kde se konalo už 30. mistrovství světa v klasickém parašutismu. V kategorii mužů se tohoto sportovního vystoupení zúčastnilo 124 závodníků z 25 zemí světa, mezi nimiž nechyběli ani čeští parašutisté z Armádního sportovního oddílu Dukla Prostějov.

Loňská sezona armádních parašutistů byla korunována v říjnu na vojenských světových hrách v Indii jednou stříbrnou (tým v kombinaci v přesnosti přistání a skupinové akrobacii za volného pádu) a dvěma bronzovými medailemi (tým v přesnosti přistání a Jiří Gečnuk v jednotlivcích). Příprava na letošní vrchol sezony – světový šampionát v Lučenci – se zaměřovala na zdokonalování přesnosti přistání a individuální akrobacii. Na jarních zahraničních soustředěních v Chorvatsku a Lučenci se sportovci z důvodu nepřízně počasí k nácvikům akrobacie dostali jen málo a ani na tréninkových soustředěních, která se konala na domácím letišti v Prostějově a v Moravské Třebové, nenaskákali tolik akrobacií, kolik by si přáli. Na závodech série světového poháru v chorvatském Malém Lošinju, slovinském Bledu a německém Altenstadtu se soutěžilo pouze v přesnosti přistání. V závodech se nejvíce dařilo Jirkovi Gečnukovi, který si z nich přivezl hned dvě prvenství. Lučenec je město, kde se v předchozích letech na vrcholných soutěžích parašutistům Dukly příliš nedařilo. Naši 46

borci tak na letošní mistrovství světa odjížděli s obavami, zda se jim letos podaří tuto kletbu zlomit. Nejcennější zlatý kov a titul mistra světa v absolutním hodnocení jednotlivců získal v napjatém a do posledního seskoku nerozhodnutém závodě praporčík Libor Jiroušek, který po dlouhých čtrnácti letech dováží tento titul do České republiky. Praporčík Jiroušek si ve slovenském Lučenci splnil svůj sen. Poté co v minulém roce v novinách proběhla zpráva

o úvahách o možném zrušení Dukly, tak si Libor Jiroušek říkal: „Mistrem světa se musím stát ještě dřív, než nás zrušej.“ O průběhu šampionátu nám po jeho skončení prozradil: „Když jsem v semifinále dal nulu, tak jsem tušil, že jsem na tom hodně dobře. Před finálovým seskokem jsem se snažil odvést myšlenky někam jinam. Při stoupání letadla nahoru a před seskokem jsem si zamyšleně prohlížel tváře nejlepších parašutistů světa. Nervozita ze mě spadla. Nevěděl

jsem, kolik centimetrů musím dát na prvenství, a tak jsem se soustředil na co nejlepší výsledek. Po relativně klidném nájezdu jsem položil patu na placku se žlutým dvoucentimetrovým znamínkem a na displeji se objevila jednička. Dokázal jsem to!“ V předchozích letech podobného úspěchu dosáhli v roce 1986 v turecké Ankaře a roku 1992 v rakouském Triebenu major v záloze Josef Pavlata (nyní trenér v Ománu) a v roce 1994 v čínském Ccheng-Tu praporčík Jan Wantula (nyní trenér mládežnického dorostu). Bronzovou Bronzovo medaili rovněž v absolutním hodn hodno hodnocení jednotlivců získal praporčík Jiří G Gečnuk (v posledních třech světových ša am šampionátech vždy druhý), který měl tent tok konečně našláptentokrát nuto k nejcennějš ím titulu, ale předponejcennějšímu sledním seskokem m na přesnost přistání se o 4 cm o něj při pr připravil. Mezi oba české reprezentanty se vvklínil jen vynikající Dimitry Maximov z Ruska. Druhou bronzovou medaili rovněž v absolutním hodnocení získalo družstvo ČR (ASO Dukla Prostějov) ve složení nadporučík Jindřich Vedmoch, praporčík Jiří Gečnuk, praporčík Libor Jiroušek, rotmistr Hynek Tábor a občanský zaměstnanec Ivan Hovorka (závodník a zároveň trenér mužské reprezentace). Předčily je jen týmy Ruska a Německa. V dlouhodobě pro nás velmi úspěšné disciplíně družstev na přesnost přistání se tentokrát příliš nedařilo a družstvo obsadilo společně s Ruskem 5. místo. Excelentního výkonu v této disciplíně dosáhl tým Slovinska, který jednoznačně zvítězil. Velmi dobrých výsledků se na druhé straně podařilo dosáhnout v disciplíně individuální akrobacie za volného pádu, kde se čtyři naši závodníci umístili v první dvacítce závodního pole. Součástí mistrovství světa seniorů bylo i 4. mistrovství světa juniorů, kde měla Česká republika dva zástupce, oba členy Dukly Prostějov, praporčíka Petra Směšného a Jana Kopřivu ze sportovního družstva juniorů (SDJ). Cílem jejich

účasti bylo získávání zkušeností a pozorování světové špičky. Nezklamali a oba se umístili ve středu juniorského závodního pole. Zbytek české výpravy na světovém šampionátu tvořilo ještě družstvo žen, které vedl bývalý veterán Dukly Prostějov Ivan Hoššo. Na ženský tým zbyla „bramborová medaile“ za 4. místo stejně jako na jeho nejúspěšnější členku Danielu Macichovou v přesnosti přistání. Toto umístění zaslouží uznání a obdiv,

protože jsou to ryzí amatérky na rozdíl od prvních Rusek, druhých Číňanek a třetích Američanek, které jsou armádní parašutistky na plný úvazek. Do dějiště závodů zavítal i prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič, který svojí návštěvou pozvedl význam vrcholné soutěže v parašutismu. S Lučencem se parašutisté Dukly neloučí na dlouho.V roce 2009 se zde bude konat 34. vojenské mistrovství světa (CISM).

CELKOVÉ VÝSLEDKY:

MUŽI – JEDNOTLIVCI: Individuální akrobacie: 1. Marco Pfluger (Německo), 2. Philippe Valois (Francie), 3. Dimitry Maximov (Rusko), 4. Libor Jiroušek (ČR), 5. Jiří Gečnuk (ČR) Přesnost přistání: 1. Senad Salkič (Slovinsko), 2. Domen Vodisek (Slovinsko), 3. Yong Liang (Čína), 4. Roman Karun (Slovinsko), 5. Libor Jiroušek (ČR) Kombinace: 1. Libor Jiroušek (ČR), 2. Dimitry Maximov (Rusko), 3. Jiří Gečnuk (ČR), 4. Yong Liang (Čína), 5. Stefan Wiesner (Německo) MUŽI – DRUŽSTVA: Přesnost přistání: 1. Slovinsko, 2. Čína, 3. Švýcarsko, 4. Německo, 5. ČR a Rusko Kombinace: 1. Rusko, 2. Německo, 3. ČR, 4. Francie, 5. Slovinsko JUNIOŘI: Individuální akrobacie: 1. Michail Razomazov (Rusko), 2. Jevgenij Borovik (Rusko). 3. Quentin DeSailly (Francie), 4. Elischa Weber (Německo), 5. Petr Směšný (ČR) a Stafan Gerster (Německo) Přesnost přistání: 1. Roland Olenyik (Maďarsko), 2. Stafan Gerster (Německo), 3. Quentin DeSailly (Francie), 4. Alexandru Nicolau (Rumunsko), 5. Markus Seiffert (Rakousko) Kombinace: 1. Michail Razomazov (Rusko), 2. Quentin DeSailly (Francie), 3. Stafan Gerster (Německo), 4. Roland Olenyik (Maďarsko), 5. Elischa Weber (Německo)

47

spoj Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Volná místa Ředitel AVIS MO Praha nabízí volné systemizované místo s předpokládaným nástupem k 1. říjnu 2008 pro o. z.: starší redaktor čtrnáctideníku MO A report (specialista na techniku a výzbroj) – PT 11, KvPř – VŠ, BP „V“, publicistická praxe podmínkou, znalost AJ (nutnost později vykonat zkoušku podle STANAG 6001 na úrovni SLP 2), ŘP skupiny B, vojenský řidičský průkaz výhodou. Motivační dopis se životopisem a ukázkami svých prací zašlete na e-mail: [email protected] redaktor čtrnáctideníku MO A report – PT 11, KvPř – VŠ, BP „V“, ŘP skupiny B, vojenský řidičský průkaz a publicistická praxe výhodou. Motivační dopis se životopisem a případnými ukázkami svých prací zašlete na e-mail: [email protected] Velitel VÚ 2565 ve Staré Boleslavi nabízí volná SM: VSD pro fyzickou bezpečnost, odd. OUI, PH 64, PT 10, BP „T“, Stanag 1111. Nástup možný ihned (nové SM je až od 1. ledna 2009.) Kontakt: alc. 973 231 671, 724 801 113 VSD – informatik, odd. informačních systémů, PH 64, PT 11, BP „D“, Stanag 1111. Nástup možný ihned. Kontakt: alc. 973 231 621, 602 649 750 VSD – specialista-spojař, odd. komunikačních systémů, PH 71, PT 11, BP „D“, Stanag 2211. Nástup možný ihned. Kontakt: alc. 973 231 621, 602 649 750 Strukturované životopisy zasílejte na fax: 973 231 610. Velitel VÚ 6069 Jindřichův Hradec nabízí volné systemizované místo pro VZP s možným nástupem k 1. 10. 2008: Náčelník zpravodajské skupiny: SH 63, PT 10, BP „T“, ČVO 670/60 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 3333 dle normy STANAG 6001 Důstojník zpravodajské skupiny: SH 62, PT 9, BP „D“, ČVO 678/64 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 Důstojník operační skupiny: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 920/89 Požadavky: vysokoškolské

48

vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Velitel 2. pěší čety 1. pěší roty: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Velitel 3. pěší čety 1. pěší roty: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Zástupce velitele 2. pěší roty: SH 63, PT 10, BP „V“, ČVO 120/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 Velitel 2. pěšího družstva 1. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Velitel 3. pěšího družstva 1. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Velitel 1. pěšího družstva 2. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Velitel 2. pěšího družstva 2. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Velitel 3. pěšího družstva 2. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Velitel 1. pěšího družstva 3. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Velitel 2. pěšího družstva 3. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Velitel 3. pěšího družstva 3. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Velitel 3. pěší roty: SH 64, PT 10, BP „D“, ČVO 120/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 Velitel roty zbraní: SH 64, PT 10, BP „D“, ČVO 216/14 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Velitel čety AGS: SH 63, PT 9, BP „V“, ČVO 109/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Velitel průzkumné čety: SH 62, PT 9, BP „D“, ČVO 676/64 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 Kontakt: prap. Martin Opl, alc. 325 308, fax: 325 323 Velitel VÚ 3255 Praha nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: Inženýr skupiny správy Internet – hodnost por., VŠ (Bc.), důstoj. kurz, ČVO 41, Stanag 2222, BP „T“, PT 12

Správce sítě skupiny správy Internet – hodnost prap. (pprap.), ÚSO, prap. kurz, ČVO 41, Stanag 1111, BP „D“, PT 10 volná systemizovaná místa pro o. z.: Systémový inženýr – VŠ (Ing.), Stanag 1111, BP „D“, PT 12 2× systémový inženýr – VŠ (Ing.), BP „D“, PT 12 Kontakt: mjr. Ing. Jiří Martínek, alc. 202 601, mob. 602 226 235, [email protected]

Různé Prodám byt v osobním vlastnictví v Praze 6-Dejvicích, Kyjevská ulice. Velikost 3 + 1 o rozměrech 110 m2 se sklepem (10 m2), první patro. Kontakt: Ing. Trnka, mob. 604 824 989 nebo do 15. 9. alc. 342 223 Pronajmu byt 1 + 1 v Žatci. Zařízený, slunný byt v OV po celkové rekonstrukci domu – plastová okna, zateplení, kabel. TV, internet. Tel.: 604 920 163, 723 485 555 nebo alc. 206 846 Hledám uplatnění v AČR nejlépe posádky v západních a jižních Čechách, případně Praha, Stará Boleslav (není podmínkou). Jsem absolvent VSOŠ CHT, působil jsem 20 let jako VZP, mám 13 let praxe u provozního střediska na funkci technik odpovídající za oblast ekologie, odpadového hospodářství, servisních vnitřních a venkovních úklidů, DDD, řešení škod, požární prevence. Vlastním osvědčení pro práci s jedy a radioaktivními látkami a osvědčení požárního preventisty, velmi dobře ovládám práci na PC v aplikacích WORD, EXCEL, COREL, EIS PROW. Bezpečnostní prověrka „V“. Nástup možný ihned, nejpozději k 1. 10. 2008. Kontakt: Ján Tropp, alc. 973 342 492, mob. 777 190 446 Oznámení: Setkání bývalých příslušníků VÚ 3263 Líně se uskuteční dne 27. září 2008 v Hotelu CD Karlovarská 83, Plzeň. Jsou zváni všichni příslušníci RTZ služby, kteří sloužili na letišti Líně u Plzně. Veškeré informace získáte u p. Vaňka na tel. 603 486 595. Hledám za sebe náhradu k VÚ Strakonice jako řidič skupiny „C“. Kontakt: 737 583 859 Hledám za sebe náhradu k VÚ 8407 Praha-Kbely na funkci laborant kvality PHM. Hodnost pprap., PT 07, nástup od 1. 11. 2008. Kontakt: 732 552 937 Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na místo řidič sk. „C“. Kontakt: 724 994 971 Koupím malorážkovou pistoli Champion, sportovní (nebo i loveckou) malorážku. Telefon: 606 569 115 Prodám tlumok malý pro průzkumníky – objem 20 až 30 litrů (nový, nevyužitý). Cena 1100 Kč. Tel.: 721 566 285 Prodám novou vestu vz. 95 zimní – cena 800 Kč. Tel.: 721 566 285 Prodám tlumok velký pro průzkumníky – objem 70 až 120 litrů (nový). Cena 5500 Kč. Tel.: 721 566 285 Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci řidič cisterny s pitnou vodou. Mob. 603 913 843 Hledám za sebe náhradu do Pardubic 2395 letiště, jen z Opavy a Hranic. Nutný VŘP „C“. Mob. 737 725 045 Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky. Současné i staré. Tel.: 605 745 922