Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Vydává MO ČR AVIS Rooseveltova Praha 6 IČO Šéfredaktor: Ladislav Lenk

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Objektivem

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor: Ladislav Lenk Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Michal Zdobinský V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 16. 7. 2008 Toto číslo vyšlo dne: 4. 8. 2008

Kontakty Jiří Hokův tel.: 973 215 794 e-mail: [email protected] www.hokuv.com Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Ladislav Lenk tel.: 973 215 931 mobil: 724 102 164 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected] Tomáš Soušek tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected] www.afterburner.cz Michal Zdobinský tel.: 973 215 572 mobil: 724 033 411 e-mail: [email protected] Jan Zeman tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected]

Příslušníci 4. brigády rychlého nasazení mají k dispozici novou kapli. Vojenská kaple archanděla Michaela se nachází v Žatci a je teprve třetí moderní vojenskou kaplí v České republice. Další již byly otevřeny ve Vyškově a v Bechyni. V úterý 24. června v ní při první bohoslužbě pronesli žehnací modlitbu patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta a královéhradecký biskup Dominik Duka. Tradice hlásit se k postavě archanděla Michaela je typická pro výsadková vojska na celém světě. V jednoduše řešeném prostoru kaple navrženém projektantkou Petrou Kučerovou vyniká symbol kříže a prvky ze skla, dřeva a oceli. V její zadní části jsou vzpomenuti čtyři vojáci 4. brigády rychlého nasazení, kteří zahynuli při výcviku nebo při nasazení v zahraničních misích. Text: Jan ZEMAN, foto: kpt. Miroslav JORDÁNEK

Z obsahu

Nejmodernější sklad v armádě . . . . 6

Lombardia 2008. . . . . . . . . . . . . . . 22

Třináctka odletěla do Kosova . . . . . 8

Taktické transportní letouny v NATO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

Čaroděj Saruman mezi příslušníky SOG . . . . . . . . . . . 9

Kaleidoskop . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Noví absolventi kariérových kurzů . . . . . . . . . . . . . 10

Zabodovali jsme na Lt-Kol Schut Trofee 2008 . . . . . 37

Ocean Tiger 2008 . . . . . . . . . . . . . 12

Srdce puklé v žaláři . . . . . . . . . . . . 40

Bechyně: odpověď na požadavky doby . . . . . . . . . . . . 16

Knižní tipy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

Modrá stuha nad Českem . . . . . . . 18

Medailové žně Dukly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Jak dál v systému vystrojování? . . 20

A spoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ

Při pracovní cestě v USA od 16. do 20. července se ministryně obrany Vlasta Parkanová, náčelník Generálního štábu AČR genpor. Vlastimil Picek a další členové delegace podrobně seznámili se současným stavem i vyhlídkami amerického systému protiraketové obrany.

Již za pouhých několik hodin po přis stání ve Washingtonu odstartovala V Vlasta Parkanová návštěvou Pentagonu několikadenní sérii rozhovorů, prezentací i praktických ukázek ukázek. V rámci oficiál oficiálních jednání se svým resortním protějškem Robertem Gatesem se například v obecné rovině projednávala stále otevřená otázka způsobu placení daní amerických firem či dodavatelů na území České republiky a samozřejmě přišla

na řadu i jednání o misi v Afghánistánu. V této souvislosti vyslovila česká ministryně Spojeným státům poděkování za zapůjčení p j p pancéřovaných ý terénních vozidel HMMWV HMMWV, jež používají příslušní příslušníci vojenské části českého rekonstrukčního týmu v provincii Lógar. Na závěr svého rozhovoru s médii Vlasta Parkanová zmínila jako zajímavost příslib Roberta Gatese o účasti amerického vojenského letectva na zářijových Dnech NATO

v Ostravě, jež se uskuteční ve znamení 90. výročí vzniku samostatného Československa. V sídle americké Agentury pro protiraketovou obranu MDA její ředitel generálporučík Henry Obering ministryni Parkanovou seznámil s novými poznatky o stavu vývoje balistických raket v Íránu a s výsledky posledních testů amerických antiraket. Kromě toho bylo rovněž prezentováno, jak výrazně by umístění specializovaného radaru EBR v ČR rozšířilo obranné schopnosti proti balistickým raketám u hladinových plavidel se systémem Aegis a u nejnovějšího 2

pozemního mobilního komplexu THAAD nyní zaváděného do výzbroje. V závěru velmi dlouhého prvního dne v rezidenci velvyslance ČR v USA předala Vlasta Parkanová Záslužný kříž ministra obrany ČR I. stupně plk. Josefu Bryksovi in memoriam, který za 2. světové války působil jako příslušník britského Královského letectva. Po roce 1948 byl pronásledován, následně odsouzen k mnohaletému vězení, kde také v roce 1957 zemřel. Vyznamenání převzala jeho manželka Gertruda Bryksová. Druhý den následoval přesun do města Colorado Springs ve státě Colorado, v jehož okolí je několik klíčových vojenských zařízení. Dů Důležitost vojenského komplexu pro místn mís místní ekonomiku zmínil pro A report staro ost čtyřistatisícového starosta Colorada Springs. Podle P něj se vojenská zařízení se sou uv souvisejícími pracovními příležitostmi a služ žb službami podílejí až 38 % na příjmech zdejš ší zdejšího regionu, daleko před sektorem turis turistického st ruchu a menšími podniky elektronického elektrro průmyslu. Na přísně střežené střežen letecké základně Schriever čeští p př představitelé nejprve navštívili Integrač Integrační ční a operační centrum protiraketové agentury a MDA, kde se v netradičně řeš řešené še budově bez jediného okna s nejvyš nejvyšš nejvyšším stupněm ochrany seznámili se systém systémem velení a řízení americké protiraketové obrany a stavem jeho vybraných prvků. Ve zdejším operačně-prezentačním středisku se delegaci z ČR dostalo v pátek 18. července ojedinělé možnosti sledovat na vlastní oči a v přímém přenosu skutečný test systému protiraketové obrany.

Z rozhodnutí nejvyšších představitelů MDA byli na tuto ukázku nakonec pozváni i zástupci českých médií. Samozřejmě nejen bez jakýchkoli záznamových zařízení, ale i tužky či bloku. Test označený jako FTX-03 byl zaměřený výhradně na prověření integrace všech vesmírných, pozemních i námořních senzorů a komunikačních linek v celém procesu od zjištění, přes rozpoznání a sledování až po zničení cílové balistické rakety odpálené ze základny Kodiak na Aljašce. Bezprostředně po skončení zkoušky se Vlasta Parkanová telefonicky spojila s generálem Oberingem, který pokus sledoval ve Washingtonu, a vedle blahopřání a projednání některých technických otázek mu i za české novináře poděkovala za jedinečnou možnost test přímo sledovat. „Kromě japonského ministra obrany, který údajně toho ani neviděl tolik co my i vy, neměl nikdo jiný doposud takovou příležitost,“ řekla následně politička českým novinářům. Další zastávkou se stala základna Peterson, kde delegace ČR jednala s velitelem Velitelství vzdušných a vesmírných sil (Air Force Space Command) čtyřhvězdičkovým generálem Bobem Kellerem a seznámila se s organizací a působností této významné složky ozbrojených sil USA, čítající přibližně 40 000 osob. V Petersonu také působí americko-kanadské velitelství NORAD, jež zodpovídá za ochranu vzdušného i vesmírného prostoru nad celým severoamerickým kontinentem. Fungování zmíněného zařízení českým hostům přiblížil tříhvězdičkový generál William

Webster, který na vlastní kůži zažil teroristický útok na budovu Pentagonu 11. září 2001. Seděl v čelní části budovy nedaleko od místa, kde do ní narazil unesený dopravní letoun. Další mimořádný zážitek přišel poslední den návštěvy USA. Jako první z vrcholných českých politiků Vlasta Parkanová přicestovala na základnu Fort Greely na Aljašce, kde je v podzemních silech rozmístěno 17 třístupňových antiraket (interceptorů) GBI amerického systému protiraketové obrany GMD. Česká delegace měla nejprve možnost ve výcvikovém operačním středisku, které svým vybavením plně odpovídá sousedícímu bojovému operačnímu centru, v simulované formě sledovat funkci systému. Veškerá činnost a operační postupy velitele a čtyř specialistů byly identické jako v případě skutečného útoku. Zajímavostí je personální obsazení Fort Greely, kde jsou pouze dva profesionální vojáci, všichni ostatní členové zdejšího 49. praporu protiraketové obrany jsou z Národní gardy. Po skončení simulované ukázky následovala praktická část, kdy si Vlasta Parkanová mohla jedno ze zdejších sil s interceptorem prohlédnout zvenku a sestoupit i do jednoho z podzemních pater. 3

Slavnostní vzpomínkové akce připomněly události, které se odehrály před devadesáti lety

Text: Pavel LANG a Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV a Pavel LANG

V souvislosti s nadcházejícím 90. výročím vzniku samostatného Československa si připomínáme významné historické události, které charakterizují tehdejší dobu a její aktéry. Nelze nevzpomenout 30. červen 1918, kdy se ve francouzském Darney konala slavnostní přehlídka, při které čs. legionáři složili přísahu věrnosti budoucí republice a položili tak základ nezávislé československé armády. Na paměť těchto dnů se slaví od roku 2002 Den ozbrojených sil České republiky.

4

Dne 19. prosince 1917 byl vydán dekret podepsaný p p ý francouzským ý prezip dentem Ra Raymondem mondem Poincaré opra opravňující utvoření československého vojska ve Francii. Útvary se tvoří z dobrovolníků přicházejících z Itálie, Rumunska, Ruska, Spojených států a Srbska. V polovině ledna 1918 vznikl ve městě Cognaku 21. střelecký pluk a o čtyři měsíce později v Jarmaku 22. střelecký pluk. Oba legionářské útvary byly záhy poté soustředěny v městečku Darney, a to v táboře nesoucí název Cleber. Společně tak vytvořily Československou střeleckou brigádu, jež byla součástí 53. pěší divize 4. francouzské armády. Soustředění brigády v Darney souviselo především s jejím plánovaným odchodem na frontu. Bylo navrženo využít této skutečnosti a zorganizovat slavnost spojenou s předáním praporu 21. čs. střeleckému pluku a přehlídkou celé brigády. Dne 30. června 1918 nastoupilo na pláni u Darney na šest tisíc vojáků brigády ke slavnostní přehlídce. V obsáhlém projevu k československým legionářům francouzský prezident ocenil jejich vlastenectví a zdůraznil skutečnost, že nezaváhali, když měli „na vybranou mezi právem a násilím, mezi pravdou a lží, mezi světlem a tmou“. Poté pěvecký sbor legií, ke kterému se spontánně přidávali i ostatní legionáři,

zazpíval vlasteneckou píseň „Bývalí Čechové“. Následovala slavnostní přísaha, v níž mimo jiné zaznělo: „Ve jménu naší národní cti p přísaháme, že bojovati budeme po boku bo svých spojenců proti všem našim nep přá nepřátelům do té doby, dokud naše země Č Če České a Slovenské nesplynou v samosta atn a nezávislý stát samostatný československý…“ Nedlouho poté čs. le legionáři odcházejí bojovat na frontu, kd kde se na podzim roku 1918 zúčastňujíí tě těžkých bojů a vyznamenávají se zejména zejm mé u francouzské obce Terron a u měst teč Vouziers. městečka Na paměť přísah hy v Darney byl přísahy v roce 1938 na míst tě přehlídky postamístě ven památník. Během m války ho sice nacisté poničili, ale v ro oce 1968, a to i díky roce sbírkám čs. krajanů, jje vystavěn nový Pomník franco sko če francouzsko-československý. V roce 2002 se zde při příležitosti prvního výročí novodobého Dne ozbrojených sil České republiky zúčastnil oslav tehdejší předseda Senátu Parlamentu ČR Petr Pithart. Spolu s předsedou Senátu Francouzské republiky Christianem Ponceletem odhalil na památníku bronzovou desku s nápisem: „Dne 30. června 1918 na tomto místě před šesti tisíci legionáři tábora Cleber Francie poprvé uznala právo na nezávislost a svobodu národu českého a slovenského.“ V předvečer Dne ozbrojených sil České republiky navštěvuje toto památné místo předseda vlády ČR Mirek Topolánek, senátoři a poslanci Parlamentu České republiky, váleční veteráni a další významní hosté. Delegaci Ministerstva obrany ČR vede první náměstek ministryně obrany Martin Barták, který spolu s náčelníkem Generálního štábu Armády ČR generálporučíkem Vlastimilem Pickem položili u monumentu jeden z věnců. K slavnostní atmosféře přispěla také Ústřední hudba AČR, která zahrála státní hymny Francie, České republiky a Slovenské republiky. Slavnostní ceremoniál zahájil starosta Darney Hervé Buffe. Poté se slova

ujali další řečníci, například francouzská ministryně pro rodinu Nadine Morano, český premiér Mirek Topolánek nebo slovenský velvyslanec Ján Kuderjavý. Připomínce odkazu z Darney přihlížela také dcera kapitána Jiřího Ryby Anna Běhounková a vzpomínala, že právě její tatínek před devadesáti lety na zdejší pláni společně s dalšími tisícovkami dobrovolníků přísahal věrnost nově se rodícímu československému státu. Den ozbrojených sil ČR si v pondělí 30. června 2008 připomněli příslušníci všech vojenských útvarů Armády České republiky. Pietního aktu u Památníku československým vojákům padlým na bojištích II. světové války 1939 – 1945 na Vítězném náměstí v Praze-Dejvicích se zúčastnila ministryně obrany Vlasta Parkanová, náčelník Generálního štábu genpor. Vlastimil Picek a další představitelé resortu. Památku legionářů si zde připomněli také představitelé Parlamentu České republiky, státní správy a samosprávy, zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu, Asociace Vojáci společně a Československé obce legionářské. Ministryně obrany Vlasta Parkanová ve svém projevu uvedla, že přísaha věrnosti šesti tisíc vojáků – legionářů Československé brigády své budoucí republice i po devadesáti letech stále přitahuje a dojímá. „Byli to vynikající vojáci, ukáznění, vycvičení a především hluboce vlastenečtí. Nečekali v zajateckých táborech se založenýma rukama na konec války. Vzali do ruky zbraň a na sebe vzali dobrovolný závazek obětovat i život pro republiku, která v té době existovala jen jako příslib a jako krásný sen.“ Ministryně obrany také zmínila, že Den ozbrojených sil České republiky je zároveň symbolem blízkého vztahu současnosti k nadčasovým hodnotám historických událostí, které před devadesáti lety vedly ke vzniku našeho samostatného státu. „Na bojovém odkazu legií stavěl po Mnichovu druhý odboj. Myšlenka demokracie, svobody a prvorepublikového humanitního ideálu posilovala i ty,

kteří se po roce 1948 dostali do konfliktu s komunistickou totalitní mocí,“ dodala. Při příležitosti Dne ozbrojených sil ČR vyznamenal náčelník Generálního štábu genpor. Vlastimil Picek třiatřicet příslušníků resortu obrany a válečných veteránů čestným odznakem Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého. Dva příslušníci Asociace vojáci společně převzali čestný odznak Štábního kapitána Václava Morávka. 5

Ve čtvrtek 17. července byla v areálu Základny opravovaného materiálu Štěpánov otevřena nová skladová hala

Text a foto: Jan ZEMAN a archiv

Ještě před několika lety byla uprostřed vojenské základny ve Štěpánově pouze velká betonová plocha, využívaná jako parkoviště vozidel. Nyní na jejím místě stojí jeden z nejmodernějších skladů v české armádě. Jeho slavnostním předáním k užívání skončila 17. července další etapa rekonstrukce a dostavby areálu Základny opravovaného materiálu ve Štěpánově. Hala zabírá plochu 91 × 49 metrů a se svojí výškou 14 metrů nabízí objem 12 000 kubických metrů. Stavba byla založena na vrtaných betonových pilotách a nosná ocelová konstrukce je obložena sádrokartonem s požární odolností 30 minut. Obvodový plášť budovy je kovový a uvnitř má tepelnou izolaci z tvrdé 6

PUR pěny. Objekt vytápějí teplovzdušné plynové jednotky a samozřejmostí je také moderní technické zázemí, kvalitní osvětlení nebo strukturované rozvody. Celý vnitřní prostor je vyplněn osmipatrovými regály, tyčícími se do výšky deseti metrů. V uličkách mezi nimi jezdí moderní vysokozdvižné vozíky s otočnou vidlicí a zvedacím pracovištěm obsluhy, které tak snadno dosáhnou až do nejvyšších pozic. Ve dvou nejnižších patrech bude materiál volně naskládán

v policích. Těch je zde neuvěřitelných 2744 metrů! Třetí až osmé patro regálů je určeno pro skladování věcí uložených na paletách, kterých se sem podle projektu vejde přesně 8232. Vnitřní prostor haly je rozdělen do čtyř sektorů podle typu uskladněného materiálu. Revolučně řešený skladovací systém umožňuje, že se o chod celé haly, výdej a příjem věcí bude starat pouze deset zaměstnanců. Každá uskladněná věc má čárový kód, odpovídající centrální

evidenci a přesně stanovenou pozici v regálech. Celý skladový proces se tak zrychlí a ještě více zefektivní. „Je to splnění jednoho z dalších kroků přispívajících ke zvyšování kvality činností v logistice,“ uvedl náměstek ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva. Podle plánů by na Základně opravovaného materiálu ve Štěpánově mělo být uskladněno až 140 tisíc různých komodit a ročně by tudy mělo projít až 3000 metrů krychlových armádních zásob. „Sklad stál téměř 350 milionů korun, ale umožní nám sem přesunout materiál z jiných skladů, které se pak budou moci zrušit,“ upřesnil náměstek ministryně obrany. Zatím je hala označená číslem čtyřiapadesát prázdná, ale již brzo se začne postupně zaplňova zaplňovat výzbrojí, technikou a materiálem a náh ná náhradními díly z majetkového uskupen uskupeníí 2.3. „Předpokládám, že do roka se ty tyto yto regály zaplní,“ říká velitel základny plukovník Miloslav materiál z rušeVarhaník. „Přijde sem s ných centrálních základen, jako jsou a také další Bystrovany nebo Mladeč, M materiál, perspektivní mate eri jenž zde bude čevyužití,“ kat na další využi tí, dodává velitel. Výstavba halyy je j součástí projektu který vznikl v lerozvoje této základny, zákla ad 2004. tech 2003 – 20 04 Generel výstavby další potenciál její dozákladny ukázal da stavby a navrhl ji řešit v osmi etapách. Dokončení skladu čtyřiapadesát je součástí teprve druhé z nich. Podle autorů objemové zastavovací studie by měla být rekonstrukce areálu dokončena v roce 2013. V současnosti probíhá třetí etapa, ve které je vybudován kontejnerový terminál a sklad chemických látek.

„Jedná se o perspektivní základnu, a proto předpokládáme, že hlavní úkoly ze zpracovaného generelu budou naplněny,“ tvrdí ředitel sekce vyzbrojování Jiří Staněk s tím, že to souvisí především s vyčleněnými finančními prostředky. „V současné době je ve schvalovacím procesu střednědobý plán na následujících pět let a ten nám ukáže, které akce a v jakém časovém období budou realizovány, aby byly naplněny cíle zmíněného generelu.“ Přestavba základny probíhá v náročném prostředí, které stavebníkům přináší nejeden problém. Na tomto území totiž od roku 1842 stály železárny, ve kterých se vyráběl potřebný materiál pro nedalekou železniční trať. Fabrika na 46 hektarech prosperovala a ve své době byla se svými 800 zaměstnanci rovnocenným partnerem dokonce i Vítkovickým železárnám. Hospodářská krize na začátku 30. let minulého století přivedla majitele ke krachu. Areál převzala armáda a od té doby sloužil jako sklady. Po válce zde byly sklady leteckého materiálu a v padesátých letech budovy prošly rozsáhlou rekonstrukcí a dostavbou. Dalších velkých stavebních úprav se základna dočkala v roce 1985. Dalo se tedy očekávat, že plocha s tak bohatou stavební minulostí přinese stavbařům mnohá překvapení. První, s čím generel výstavby základny ve Štepánově počítal, byla výstavba nových rozvodů inženýrských sítí, protože ty stávající nevyhovovaly novým potřebám. Některé výkopy, zejména pak pro novou kanalizaci, šly až do hloubky čtyř metrů. „O tom, že to bude těžký terén

na výstavbu, jsme věděli,“ říká velitel Varhaník a libuje si, že se i přes rozsáhlou výstavbu a pohyb těžké techniky daří udržet v ostatních částech areálu pořádek. Některé výkopy připomínají spíše archeologické vykopávky, když stavbaři narazí na nějaký pozůstatek z minulosti. Jednou to jsou tavicí pece, jindy zase betonová patka komínu, která byla udělána z velmi kvalitního betonu a její rozbití je velmi náročné. Jenže i ta musí ustoupit při výstavbě jednotlivých objektů. Neznamená to ale, že se ve Štěpánově pouze boří. Některé původní budovy mají využití i v budoucnu. Jsou v dobrém technické stavu, takže stačí jen pár stavebních úprav. Zůstanou tak připomínkou zašlých industriálních věků, kdy se v těchto místech tavilo železo. Další z památek na tuto dobu je i devítimetrová halda strusky, která se nachází v areálu základny. Plukovník Varhaník slibuje, že v jedné z budov vznikne také jakési muzeum, které bude připomínat historii tohoto objektu. Svoje místo v něm určitě najdou i nálezy stavebníků, třeba staré koleje pocházející z původní železnice. „Jsem velký příznivec muzejnictví a vážím si všech lidí, kteří chtějí udělat něco pro zachování naší doby budoucím generacím,“ vyznává se velitel, který velkou část své vojenské kariéry spojil právě se Štěpánovem. 7

Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Nebývá zvykem pořádat slavnostní nástupy vojáků na věhlasné Svaté Hoře u Příbrami. Unikátní prostředí tohoto mariánského poutního místa jakoby ještě více podtrhovalo význam této události. Ve čtvrtek 3. července se sem s 516 vojáky 13. kontingentu KFOR přišli rozloučit významní představitelé Ministerstva obrany ČR, Parlamentu ČR, armády i místní samosprávy.

Třináctý kontingent je tvořen především v příslušníky 132. smíšeného dělostřeleckého ostřeleckého oddílu. oddílu Záložní rota je postavena na bázi 131. smíšeného dělostřeleckého praporu a zatím zůstane připravena k výjezdu na území republiky. Příslušníky 13. dělostřelecké brigády doplňují specialisté z dalších útvarů Armády České republiky. Součástí kontingentu je například šest psovodů s osmi vycvičenými psy na hledání drog.

8

Věkový průměr vojáků v kontingentu je třicet let a v jeho řadách slouží celkem 35 vojákyň vojákyň. Čtyřicet procent vojáků odod jíždějících do Kosova má už za sebou zkušenosti z nějaké zahraniční mise. V Kosovu bude 13. kontingent působit pod velením plukovníka Jiřího Ročka až do ledna příštího roku. Čeští vojáci mají na starost prostor odpovědnosti o rozloze 663 hektarů, ve kterém žije přes 130 000 lidí. K největším problémům patří špatná sociální

Text a foto: Miroslav ŠINDELÁŘ

a ekonomická situace místního obyvatelstva. Množí se zde případy krádeží, domácího násilí násilí, distribuce drog drog, nelegálního držení zbraní a nepovolené těžby dřeva. „Stovky obětí na obou stranách konfliktu v Kosovu jako by některým lidem i po válce dávaly fiktivní právo pokračovat dál ve zdánlivě spravedlivém, ale přitom absurdním boji. Díky širokému mezinárodnímu úsilí, které všemožně a dlouhodobě podporovalo věc demokratického a multietnického Kosova, je tato země mírovou oblastí. Právě v Kosovu však nelze chápat mír jen jako pouhou nepřítomnost války. Stále je potřeba počítat s tím, že pod zdánlivě klidným povrchem mohou stále doutnat jiskry konfliktu, založeného na ať už skutečném nebo domnělém pocitu ublížení a křivdy,“ uvedla ve svém projevu ministryně obrany Vlasta Parkanová. Slavnostního nástupu se zúčastnil také zástupce náčelníka GŠ AČR-ředitel Společného operačního centra MO brigádní generál Miroslav Bálint a velitel společných sil generálmajor Jiří Halaška. Vojenský kaplan npor. Kamil Vícha požehnal bojovému praporu 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu a starosta městyse Jince Josef Hála dekoroval prapor stuhou.

Malým svátkem by bylo možné nazvat neformál neformá neformální setkání, které se uskutečnilo usku ute v pondělí 14. červ ve července v Praze v prosto or prostorách, kde sídlí jednotka a speciální složky Vojensk ké police SOG. Její Vojenské zastupuj ují velitel kapitán zastupující Radek Zámečník Zá Z zde měl možnos st přivítat britského možnost charism ma charismatického herce Christoph Christop Christophera Lee.

Jeho filmová a televizní kariéra zahrnuje na 250 titulů, od klasických dramat přes slavné horory a velké epické filmy až po nezapomenutelné role v literárních a sci-fi megahitech, k nimž určitě patří Hvězdné války a Pán prstenů. Právě z Pána prstenů si ho mnozí pamatují jako čaroděje Sarumana. Jako jediný hrál jak Sherlocka Holmese, tak jeho bratra, svými kreacemi oživil na plátně Frankensteinovo monstrum, Mumii, Doktora Fu Manchu. A nedávno v Karlových Varech převzal Christopher

Lee Cenu prezidenta Mezinárodního filmového festivalu. Málokdo však ví, že Christopher Lee pracoval coby mladík v době 2. světové války v týlu nepřítele a byl dokonce šifrantem ve speciální jednotce, která jako první v africké poušti bojovala s jednotkami fašistického polního maršála Rommela. A nejen to – dokonce se osobně znal s muži, kteří v Praze v květnu roku 1942 spáchali atentát na říšského zastupitele Reinharda Heydricha. Ostatně šuškalo se, že se právě on podílel na přípravě operace Anthropoid. S příslušníky speciálního útvaru Vojenské policie zavzpomínal nejen na dobu 2. světové války, kdy se hrdě hlásil k tomu, že byl v partyzánské jednotce legendárního velitele Josipa Broze Tita, ale uvedl i způsob, jakým se dalo v této jednotce v drsných podmínkách přežít. „Museli jste dodržovat dvě zásady. První – nemluvit o politice, druhá – nedotýkat se žen. Vzhledem k tomu, že partyzánky byly opásány

zpravidla granáty, nebylo těžké tuto zásadu dodržet,“ řekl s jiskrou v očích Christopher Lee. Poté, co mu tiskový mluvčí ministryně obrany Andrej Čírtek předal publikaci o atentátu s názvem „Operace Anthropoid“, rozzářily se hostu oči. Poutavým vyprávěním svých vzpomínek dal jasně najevo, že historii, která je jeho koníčkem a láskou, skutečně rozumí. Dějiny Československa za 2. světové války prý má obzvláště rád. „Měli jste tehdy skvělou armádu, perfektně vyzbrojenou a vycvičenou, proto se jí také Hitler bál,“ podotkl Christopher Lee. Je přesvědčen, že kdybychom tehdy bojovali, tak bychom se nejspíše ubránili i díky skvělému pohraničnímu opevnění. Řeč se ale brzy stočila i na aktuální témata, na roli vojenských policistů, kteří si už zcela jasně získali své pevné místo mezi nejlepšími speciálními policejními jednotkami ve světě a z mnoha soutěží vozí mezinárodní uznání. Hovořilo se i o účasti v misích, nejen na Balkáně, ale také v Iráku a Afghánistánu. 9

Vyřazení nových absolventů a kurzů se ve čtvrtek 26. června rvn na 2008 na Nové radnici města Brna zúčastnili účastnili také rek rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban, náčelník štábu Velitelství společných sil plukovník gšt. Bedřich Vaculík, představitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO plukovník Vladislav Mrázek, primátor statutárního města Brna Roman Onderka a další významní hosté včetně rodinných příslušníků absolventů. S úvodním projevem vystoupil zástupce ústavu plukovník gšt. Jiří Hanus, který mimo jiné zdůraznil, že „v poslední době je kladen důraz na synergii schopností každého profesionála AČR, kam patří nejen dosažení vysokého stupně znalostí a vědomostí, všestranného přehledu, ale i fyzické předpoklady a samozřejmě jazykové schopnosti, nezbytné pro všechny důstojníky armády při nasazení do společných mnohonárodních operací NATO i EU. Pro dosažení takové synergie byly pro posluchače vytvořeny adekvátní podmínky“. Součástí programu slavnostního vyřazení absolventů kariérových kurzů bylo ocenění nejlepších studentů. Cenu rektora-velitele Univerzity obrany za výtečné plnění studijních povinností a výtečné hodnocení u závěrečných zkoušek 10

obdrželi plukovník gšt. Bohuslav Dvořák a kapitán Jiří Hertl. Cena velitele společných sil AČR za výtečné plnění studijních povinností a výtečné hodnocení u závěrečných zkoušek, kterou předal plukovník gšt. Bedřich Vaculík, putovala do rukou podplukovníka gšt. Jaromíra Šebesty. Kromě plukovníka gšt. Gabriela Kovácse, který požádal o vystoupení jménem nových absolventů, přednesl svůj krátký projev generálporučík Vlastimil Picek. „Vojenským profesionálem nemůže být každý. Dnešní společnost klade na vojáky, tím myslím profesionální vojáky, mnohem větší nároky než na jiná povolání,“ uvedl náčelník Generálního štábu AČR a dodal: „Podle dlouhodobých průzkumů veřejného mínění po roce 1989 se česká armáda těší značné důvěře

Text: Pavel PAZDERA Foto: Zdeňka DUBOVÁ a Bohumil VLK

Text: Mgr. Radek KOMORÁŠ Foto: kpt. Ing. Jan ŠULC

Sedmdesát absolventů kurzu Generálního štábu a kurzu vyšších důstojníků převzalo z rukou náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka a ředitele Ústavu operačně-taktických studií UO plukovníka gšt. Miloslava Váchy osvědčení.

Historicky první vojenská tramvaj byla 15. července slavnostně předána armádě ředitelem Dopravního podniku města Liberec Jiřím Veselkou. Za tu ji za asistence mnoha čestných hostů převzal autor původní myšlenky, ředitel Krajského vojenského velitelství Liberec plukovník Josef Kulovaný.

u široké veřejnosti. To je na jednu stranu příjemné zjištění, ale také mimořádně zavazující. Bude proto záležet na každém vazující z vás, jak tu dnes stojíte, na příslušnících vyššího důstojnického sboru, jak zvládnete řešení každodenních problémů a povinností, jak se vám podaří spoluvytvářet novou, moderní tvář naší armády.“ Odbornou přípravu důstojníků v kurzu Generálního štábu a kurzu vyšších důstojníků doposud realizoval Ústav operačně-taktických studií Univerzity obrany v Brně v rámci programů celoživotního vzdělávání vyšších důstojníků. Od září letošního roku to bude Ústav strategických a obranných studií UO a novinkou je, že čtyřměsíční vzdělávací model v kurzu vyšších důstojníků se rozšiřuje na deset měsíců.

Zájem o profesionální službu u armády postupně klesá. Zájemců ubývá, a proto Krajské vojenské velitelství v Liberci přišlo s originálním nápadem, aby v tradičním posádkovém městě vyjela na trať první vojenská maskovaná tramvaj. Design a grafické zpracování pochází z dílny odboru náboru Ředitelství personální podpory. Jeho autorkou je kapitánka Monika Blaschkeová. „Maskáčová šalina“ vyjela z depa krátce po desáté hodině. Řízení se ujal příslušník aktivní zálohy z Liberce svobodník František Dráha. „Chceme zaujmout veřejnost a podnítit zájem o armádu a profesionální uplatnění v ozbrojených silách. Jestliže říkáme o armádě, že je malá, moderní, mobilní a myšlením mladá, tak tato forma komunikace je toho důkazem,“ říká ředitel Krajského vojenského velitelství Liberec plukovník Josef Kulovaný. Potvrzuje to i v tramvaji instalovaná moderní komunikační technologie, tzv. bluetooth server, který umožní přímo v tramvaji cestujícímu, aby si

na svůj mobilní telefon stáhl armádní p prezentaci. Dva měsíce bude cestujícím j prvníí vojenskou možj k ttramvajíjí nabízena bí ž nost stáhnout si tapetu, reklamní spot z dílny Filipa Renče a slide show s vojenskou tematikou. „Nemáme ambice přesvědčovat o výhodách služebního poměru vojáka z povolání ani nutit veřejnost k vážnému celoživotnímu rozhodnutí. Jízdou vojenské tramvaje chceme ukázat, že profesionální armáda je nedílnou součástí společnosti a že se stává legitimní součástí pracovního trhu,“ upřesnil marketingový záměr jeden z projektových manažerů,

náčelník skupiny marketingové podpory odboru náboru Ředitelství personální p podpory d mjr. j Roman R Mucha. M h Podle ředitele Dopravního podniku města Liberec Jiřího Veselky jde o tramvaj T3M, která bude jezdit po trase od Hanychova až po Lidové sady. Téměř devět kilometrů dlouhá trasa vede centrem města a tramvaj má tak velkou šanci oslovit tisíce lidí. „Abychom obsáhli větší počet lidí, uvažujeme také o jejím nasazení na trase mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou,“ oznámil žhavou novinku při slavnostním aktu ředitel dopravního podniku.

11

do Francie dorazil letounem An-26 v neděli 22. června. Vzhledem k tomu, že převážná většina členských jednotek NTA používá proudové bojové letouny, mají vrtulníkáři na cvičeních Tiger Meet poněkud složitější situaci, pokud jde o začlenění do společných bojových operací. Velkou část úkolů tak plní svým způsobem nezávisle na ostatních. Osádky našich Mi-24V ve Francii spolupracovaly zejména s příslušníky britské 230. squadron RAF, která na cvičení Ocean Tiger 2008 vyslala dva vrtulníky Super Puma, a také s osádkou jednoho vrtulníku Merlin patřícího 814. squadron Royal Navy. České bitevní vrtulníky plnily při cvičení především svoji hlavní roli, a to přímou leteckou podporu pozemních vojsk.

Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Již samotný název letošního ročníku cvičení známého také jako NATO Tiger Meet napovídá, kde se celá akce konala. Dějištěm mnoha leteckých soubojů se stalo nebe nad vodami Atlantského oceánu, kam všechna letadla vzlétala z francouzské námořní letecké základny Landivisiau. Oproti loňskému roku zde byly poměrně výrazně zastoupeny také české vzdušné síly. Ačkoliv se Tiger Meet postupem času vypracovalo mezi největší alianční letecká cvičení, v mnohém se od těch ostatních stále odlišuje. Zatímco v jiných případech totiž organizaci zajišťuje některé z velitelství NATO, zde se o vše stará vždy konkrétní jednotka, která je 12

Piloti českých gripenů se poprvé zúčastnili tradičního cvičení tygřích letek členem takzvané tygří asociace NATO Tiger Association (NTA). Pro rok 2008 byla původně vybrána německá letka,

nicméně vzhledem k jejímu bojovému nasazení v Afghánistánu musela nakonec od organizace cvičení na své základně

upustit. Úkolu se nakonec zhostili příslušníci francouzského námořnictva, konkrétně Flotille 11 (11F) se základnou v Landivisiau nedaleko Brestu. Rozhodnutí o změně konání však přineslo zvýšené požadavky na hostující jednotku, neboť její příslušníci měli na přípravu jen několik málo měsíců oproti jinak běžnému celému roku. A i když řada věcí během cvičení doslova zaskřípala, celkově splnila akce všechna očekávání. Do Landivisiau postupně přilétly osádky strojů z Belgie, Německa, Španělska, České republiky, Velké Británie, Švýcarska, Rakouska a také z dalších jednotek z Francie. Ty všechny přivítala typická francouzská pohostinnost doprovázená velice často chabou znalostí angličtiny. O tom, že se jedná o námořní leteckou základnu, se mohl každý přesvědčit například podle občasných hlášení z místního rozhlasu, která oznamovala třeba i to, že velící admirál právě „vstoupil na palubu“.

NENÍ NÁVODČÍ JAKO NÁVODČÍ

Pro příslušníky 231. letky bitevních vrtulníků nepředstavuje účast na Tiger Meetu nic nového, vždyť plnoprávnými členy NTA jsou již od roku 2001. Každé místo konání však má svá specifika, a tak nikdy není o nové zkušenosti nouze. I letos museli piloti podniknout náročný přelet napříč západní Evropou. I když cvičení samotné začínalo až v pondělí 23. června, čtveřice bitevních vrtulníků

Mi Mi-24V 24V odstartovala d t t l z Přerova Př již ččasně ě ráno v pátek 20. června. „Trasu přeletu jsme tentokrát rozdělili na kratší úseky. První zastávka na doplnění paliva byla ještě u nás v Líních u Plzně. Odtud jsme pokračovali přes Německo na francouzskou leteckou základnu Colmar, dále pak do Orleans a odtud již do Landivisiau. Každý úsek představoval něco přes dvě hodiny letu, takže se dal přelet zvládnout, ačkoliv jeho celková délka činila zhruba 1800 km. Cestu nám usnadnilo i příznivé počasí. Kolem 16 hodiny odpolední jsme tak již byli v cíli,“ řekl po přistání jeden z pilotů major Martin Vaniš. Pozemní personál s potřebným vybavením pak

Malé mezinárodní vrtulníkové uskupení dostalo k dispozici příslušníky francouzské armády, kteří pomáhali s plánováním jednotlivých letů a koordinací s pozemními složkami. Oblast bojového nasazení se nacházela zhruba 120 kilometrů jihovýchodně od Landivisiau. Vždy byla rozdělena na dvě části, v nichž se plnily poněkud odlišné úkoly. Jedna dvojice vrtulníků útočila na pozemní cíle s využitím belgických předsunutých leteckých návodčích FAC. Jde o činnost, na kterou jsou naši piloti relativně zvyklí, neboť ji pravidelně cvičí i v domácích podmínkách. Protože zde nebyla žádná pozemní bojová technika, vybírali si návodčí místo cílů různé objekty v terénu. „První 13

by tuto roli měl plnit bitevní stroj, který letí jako první.

GRIPEN S AMRAAMEM PŘEKVAPIL

Zatímco piloti i pozemní personál 231. letky bitevních vrtulníků mají u ostatních jednotek tygří asociace již mnoho přátel, příslušníci 211. taktické letky z Čáslavi se ocitli v pro ně zcela novém prostředí. Letka sice byla čestným členem NTA, nicméně z důvodu přechodu na nové nadzvukové letouny a velkého vytížení v rámci hotovostního systému NATINADS již na podobné cvičení nezbýval čas. Teprve když asociace taktně naznačila, že se vážně zabývá myšlenkou vyloučení čáslavské letky,

den jsme ještě měli určité potíže s komunikací, nicméně po jejich odstranění již šlo všechno hladce a při každém letu jsme zvládli pět až šest navedení,“ dodává mjr. Vaniš. V druhé zóně působily naše vrtulníky sice také proti pozemním cílům, nicméně o jejich navádění se starali příslušníci francouzských speciálních sil. Nešlo tedy o profesionální letecké návodčí jako v případě Belgičanů. Francouzští vojáci se však připravovali na takzvaný ECAS (Emergency Close Air Support) neboli nouzové přivolání letecké podpory. Jde o situace, kdy se jednotka dostane do přímého ohrožení ze strany protivníka, a i když nemá ve svých řadách plnohodnotné návodčí, letecká pomoc je jediným řešením. Jde pochopitelně o velice riskantní úkol vzhledem k možnosti ohrožení vlastních vojsk, ovšem i na něj je nutné se připravit. „Pro piloty to znamená především větší improvizaci přímo na místě. Zatímco vycvičený FAC celý útok důkladně naplánuje a předá nám s předstihem podrobné informace o celé oblasti, při ECASu dostaneme jen polohu cíle a polohu vlastních lidí a zbytek je na nás,“ vysvětluje jeden z pilotů bitevního vrtulníku. Podle jeho slov byl také rozdíl v popisování terénu, kdy si méně zkušení francouzští speciálové nedokázali zpočátku představit, jak jej vidí osádka ze vzduchu. Pochopitelně i zde se objevily nedostatky způsobené mizivým vybavením našich bitevních vrtulníků. V případě navádění 14

na pozemní cíle by jednoznačně pomoh pomohly například zaměřovací systémy, jaké používají jiná letectva. Třeba belgičtí piloti mohou pomocí speciální kamery cíl zaměřit na mnohem větší vzdálenost a poté již mají jistotu, že jej neztratí z dohledu. Oproti tomu čeští piloti se mohou spolehnout jen na své vlastní oči. Jako naprosto klíčová se pak ukázala absence další radiostanice, která by umožnila komunikaci na dvou frekvencích současně. V době společných leteckých operací většího počtu strojů se zkrátka s jedním rádiem létat nedá. Proto také při závěrečné misi zaměřené na evakuaci ohrožených osob musel úlohu vedoucího formace převzít britský merlin, i když z taktického hlediska

možnosti, při Tiger Meetu mohli mnohem více předvést své schopnosti. Účastnili se totiž všech společných leteckých operací COMAO. Plánování těchto letů probíhalo podle standardních aliančních postupů, kdy si osádky rozdělí misi na jednotlivé fáze a každá připravuje svou část. Na závěrečném briefingu se pak vše skloubí a sestaví se konečný plán. Pochopitelně i zde se letci rozdělují na dvě skupiny, které poté spolu bojují. Gripenům nejčastěji připadla úloha stíhací ochrany balíku útočných letadel. „Prakticky veškeré operace probíhaly nad mořem, kdy jsme létali do vzdálenosti zhruba 100 mil západně od francouzského pobřeží. Snahou organizátorů bylo co nejméně ovlivňovat ostatní letový provoz, který je nad kontinentem velice hustý. Určitým problémem byla jen anglická výslovnost francouzských řídících, jimž bylo poměrně často špatně rozumět. Podobnou zkušenost ale měli i ostatní,“ říká nadporučík Petr Dřevecký, pilot JAS-39 Gripen. Nový letoun samozřejmě vyvolával velký zájem mezi příslušníky ostatních jednotek. Někteří piloti dokonce dostali možnost absolvovat let na gripenu, zatímco čeští piloti se naopak mohli proletět třeba ve francouzském stroji Rafale. Ke srovnávání však docházelo i při jednotlivých letech. „Pokud šlo o mise COMAO, používali jsme zásadně zbraně kategorie BVR, tedy odpalované za hranici viditelnosti. Jednoznačně se zde ukázaly kvality řízených střel AMRAAM, které máme čerstvě ve výzbroji,“ doplňuje npor. Dřevecký.

akčněj Možná ještě zajímavější a „akčnější“ byly na cvičení Ocean Tiger 2008 dopolední mise, které byly vyhrazené převážně manévrovému vzdušnému boji mezi různými typy letadel. „Máme již nějaké zkušenosti s letouny F-16 nebo Tornado, ale zde jsme poprvé létali proti strojům jako F-18 nebo třeba Rafale. Gripen je sice moderní letoun, ale jediný motor mu neposkytuje takový výkon jako dva motory u jiných typů. Rozhodující se zde pak stala výzbroj a palubní systémy. Například švýcarské F-18 jsou vybavené přilbovým zaměřovačem a ve výzbroji mají nejnovější střelu AIM-9X Sidewinder. Pilotovi stačí podívat se za sebe na protivníka a odpálit střelu. Ze standardního letounu se tak rázem stává jen velice těžko porazitelný

soupeř JAS 39 soupeř,““ vysvětluje další pilot JAS-39 nadporučík Jiří Čermák. Je známo, že součástí každého Tiger Meetu je vedle náročného létání také bohatý společenský program, jehož cílem je utužit přátelství a spolupráci mezi jednotkami tygří asociace. Ani Ocean Tiger 2008 nebyl výjimkou. Při bodovací soutěži letos čeští vrtulníkáři nezískali žádnou cennou trofej, což se dá přičítat i starostem a přípravě na stěhování 231. letky z Přerova do Náměště nad Oslavou. Takzvaný „tygří duch“ se o něco více projevoval u příslušníků 211. taktické letky z Čáslavi, která i díky tomu získala statut zkušebního členství v NATO Tiger Association. Již za dva roky tak může na seznamu členů této prestižní organizace přibýt další česká jednotka.

padlo rozhodnutí o její účasti. Na pokrytí nákladů souvisejících se cvičením nakonec posloužily prostředky původně určené na program výměny letek. Pravdou však je, že přínos tak velkého cvičení je s výměnou letek nesrovnatelný. Také čáslavský pozemní personál s vybavením se do Landivisiau přesunul transportním letounem An-26 v neděli 22. června. Krátce nato měly přistát i čtyři gripeny, nakonec však přilétly jen dva a zbývající stroje pro technické závady přistály až o den později. Po zbytek cvičení ale už fungovaly naprosto bez problémů. Jestliže na nedávném cvičení při letovém kurzu TLP v Belgii měli piloti gripenů jakožto „protivníci“ předem omezené 15

„Dosud jsme byli víc záchranáři. Nyní budeme víc ženisté,“ říká velitel 15. ženijní záchranné brigády plk. gšt. Rostislav Jaroš

prostorů u nás v republice anebo byl ve zdokonalovacích kurzech. Velice tím trpěly jejich rodiny, protože většinou nepracovali blízko domova. Proto jsme jednali o tom, aby se jejich mise zkrátily na čtyři měsíce. Obě nové roty EOD nám při pokrytí úkolů v této oblasti značně po pomohou. Horší je, že vycvičit pyrote ec pyrotechnika jak z hlediska jazykových zna alo znalostí, neboť vzhledem k misím musejí vš v všichni mluvit dobře anglicky, tak z hl ed hlediska nabytí potřebných odborných zkušeností zk trvá minimálně pět let. Takže e budeme muset ještě nějakou dobu ček ka než tyto jednotky budeme čekat, moci plno oh plnohodnotně využít.“

Obnovena byla i řada nakladačů a buldozerů. Patří sem kupříkladu exkavátor JCB 4CX, nakladač JCB Robot 170 anebo pásový dozer D5N. „Nyní jsme dostali nové ,šestky’ (dozer D6K – pozn. autora), které jsou dokonce vybaveny laserovou nivelací,“ uvádí s jistou pýchou v hlase Rostislav Jaroš. „Zjednodušeně řečeno, přes GPS se zaměří plocha a buldozer ji pomocí radlice, jejíž zdvih automaticky upravuje počítač, udělá perfektně vodorovnou. Získali jsme rovněž nový grader, což je další stroj na budování cest s digitální nivelací k tvorbě roviny. Nyní se ještě jedná o tom, že bychom mohli koupit další unikátní zemní

ve 152. a 153. ženijním praporu, budou celkem vládnout zhruba 180 metrům pontonů, čímž budou schopni přemostit jakýkoliv vodní tok v České republice. Dále může ještě nouzově sloužit mostní tank na podvozku T-55. Je však už zastaralý a neodpovídá aliančním požadavkům. S nákupem jeho náhrady se ale v dohledné době nepočítá, protože to je značně drahá záležitost. Jako třetí prostředek na překonání koryta potoka či jiné prohlubně mohou ženisté využít několik mostních automobilů AM 50. Jejich parametry, především nosnost 50 tun, rovněž neodpovídají standardům Severoatlantické aliance, ale blýská

stroj. Je to velký nakladač s balistickou ochranou vyvinutý přímo pro armádu. Zatím ho mají pouze Američané.“ K „velké“ technice samozřejmě přibyly také malé „strojky“, jak říká velitel, frézy na asfalt a vibrační pěchy na úpravu cest, ale i další nářadí – hydraulická kladiva, pily, čerpadla, osvětlovací soupravy atp. „Máme novou ženijní dílnu na šestikolové tatře,“ navazuje velitel 15. žzb. „Při jejím vývoji jsme si sami řekli, co tam má být. Na starost to měl můj zástupce plukovník Václav Vačkář. Byl také u zrodu jiného pojízdného pracoviště, dílny pro zpracování dřeva. Lze ji využít k veškerým tesařským a truhlářským pracím, třeba při stavbě dřevěných mostů, polních opevnění, míst velení anebo základen.“ V oblasti mobilních mostních jednotek zatím ženisté postoupili jen o krůček. Mají k dispozici pontonové mostové soupravy, jež pouze částečně odpovídají standardům NATO. Od 1. října, po vzniku dvou dalších mostních jednotek

se na lepší časy. „Ve Výzkumném technickém ústavu pozemního vojska ve Vyškově už vyrobili tři kusy prototypu nové 70tunové ÁeMky,“ prozrazuje plk. Jaroš. „Teď se provádějí zkoušky a příští rok by měly být zavedeny do vojska.“

Text a foto: Jaroslav PAJER

O bechyňské ženijní záchranné brigádě a jejích podřízených útvarech se dá bez nadsázky tvrdit, že se jí probíhající transformace resortu obrany dotýká ze všech součástí nejhlouběji. Ruší se jejích šest záchranných praporů, reorganizuje se 151. ženijní prapor v Bechyni, vytvářejí se další dva ženijní prapory – 152. v Rakovníku a 153. v Olomouci – a v těchže posádkách současně vznikají dvě samostatné záchranné roty.

Vše má být hotovo k letošnímu 1. říjnu. K témuž datu dojde rovněž k redukci názvu brigády z „15. ženijní záchranná“ na „15. ženijní“.

VŠE PRO LEPŠÍ ZNALOSTI

Proměnu dozná i samotné velitelství. Vzniká zde zbrusu nový odbor technické pomoci EOD (Explosive Ordnance Disposal – likvidace výbušného materiálu). „To je reakce na tragické incidenty, k nimž došlo a dochází v Afghánistánu a Iráku,“ objasňuje plk. gšt. Rostislav 16

Jaroš, velitel 15. žzb Bechyně. „Nevím, zda je dostatečně známo, že zhruba k devadesáti procentům ztrát jak u amerických vojsk, tak u ostatních spojenců dochází při sebevražedných útocích nebo výbuších nástrah. A právě tento odbor bude mít za úkol analyzovat tyto případy, shromažďovat k nim všechny dostupné poznatky a informace předávat vojskům, abychom v co největší míře omezili riziko podobných incidentů a možných ztrát na zdraví a životech našich vojáků.“ Ne že by armáda, respektive ženijní vojsko v této oblasti zatím nic nedělaly. Kupříkladu ve výcvikovém prostoru Boletice se letos konal už pátý ročník mezinárodního setkání pyrotechniků, na kterém si účastníci sdělují poznatky i novinky ze své branže. Vloni do vějíře armádních aktivit v této oblasti přibyla další. Naši pyrotechnici získali možnost přístupu do švédské EOD databáze. „Funguje to tak,“ popisuje velitel brigády, „že informace,

které máme my, vkládáme do tohoto informačního systému a za to můžeme čerpat další poznatky, jež tam jsou uloženy z jiných zdrojů. Problém je zatím v tom, že všechny tyto informace jsou utajované, takže musíme vytvořit režimová pracoviště jak na velitelství brigády, tak v ženijních praporech, abychom databázi mohli využívat. Na podzim do Švédska vyjede skupina pěti až deseti lidí na zaškolení, aby se v systému naučili pracovat.“ Na požadavky současného poslání našich ozbrojených sil odpovídá rovněž budování dvou nových ženijních praporů a v jejich sestavách pak výstavba dvou rot EOD. „Oblast pyrotechnické činnosti doposud zabezpečovala jediná bechyňská rota EOD ze 151. ženijního praporu, která má zhruba 40 pyrotechniků,“ pokračuje plukovník Jaroš. „A to je na objem úkolů, které plnili, velice málo. Část se jich ,točila’ každého půlroku v misích, zbytek prováděl pyrotechnické asanace uvolňovaných

MĚNÍ SE I TECHNIKA

Značný pokrok za dobu své pětileté existence učinila 15. žzb v obměně techniky, nářadí a materiálu. Vybavení ženistů se totiž měnilo v souvislosti s posunem jejich poslání v soudobých podmínkách. Požadavky spojenců na schopnosti naší armády nyní především směřují k již zmiňovaným rotám EOD, ke zřizování stavebních jednotek pro horizontální a vertikální stavby a k mobilním mostním jednotkám. Ve všech třech oblastech dosáhla brigáda znatelného posunu. Její pyrotechnici mají už několik roků k dispozici robot tEODor, který je určen k odstupné manipulaci s podezřelými a nebezpečnými předměty. Od srpna 2006 používají specializovanou Tatru EOD s balistickou ochranou, jíž mohou přepravovat své „nádobíčko“ včetně tEODora, pyrotechnických oděvů apod. Pro plošné odminování pak ženistům slouží dálkově ovládaný komplet BOŽENA 5.

NAUČIT SE ŽENIJNÍ PROFESI

A co považuje velitel měnící se brigády za nejobtížnější? „Asi to bude naučit lidi ženijní odbornosti. Protože jsme doposud byli víc záchranná brigáda než ženijní a teď budeme víc ženijní než záchranná. Nás, ženistů, je nyní jako šafránu, takže budeme muset ostatní učit, jak se plánuje ženijní zabezpečení a všechnu problematiku kolem našeho druhu vojska. To asi bude chvilku trvat a samozřejmě to nebude jednoduché. Však také už jednáme s vyškovskou akademií, že společně připravíme spoustu krátkodobých kurzů, abychom lidi co nejdříve naučili co nejvíc z našeho oboru.“ 17

respektive 81. Letouny jsou připraveny ke vzletu na ukrajinském letišti otevřeného nebe v Borispolu. Pro plnění úkolů využíváme také letiště ve Lvově a v Oděse,“ konstatuje plukovník. Valerij Pastušenko si pochvaluje skutečnost, že Ukrajina má dostatečně velkou kvótu na pozorovací lety. Konkrétně jde o dvanáct pasivních a dvanáct aktivních akcí. Jinými slovy, Ukrajina je podle Smlouvy o otevřeném nebi povinna přijmout na svém území až dvanáct pozorovacích letů ročně a stejný počet pozorovacích letů může provést v zahraničí. K tomu je třeba přičíst ještě dvě cvičné pozorovací mise s německými kolegy. Jejich realizace je samozřejmě podmíněna přesně definovanými schvalovacími a diplomatickými akty. „V letošním roce je Česko naší čtvrtou

Text a foto: Pavel LANG

V posledním červnovém týdnu uskutečnil inspekční tým Ukrajiny pozorovací let nad územím České republiky podle Smlouvy o otevřeném nebi (S-ON). Vzdušné fotografování probíhalo ze speciálně vybaveného letounu typu Antonov An-30B. K pozorovací misi vzlétl z letiště otevřeného nebe v Pardubicích.

18

Vzdušné fotografování vybraných prostorů České republiky ukrajinským pozorovacím letounem pro účely S-ON Na stojánce pardubického letiště se nachází letoun, který budí pozornost. Dopravní vrtulový An-30B v barvách ukrajinských ozbrojených sil. Obzvláště nápis na jeho trupu „Blakitna stěža“ neboli „Modrá stuha“ je nepřehlédnutelný. „Přiletěli jsme z mateřské základny v Borispolu s cílem provést nad územím České republiky jeden inspekční pozorovací let se strojem An-30B, jenž je certifikovaný pro účely Smlouvy o otevřeném nebi,“ upřesňuje kapitán letounu podplukovník Sergej Bulak. Ve speciální jednotce S-ON slouží třetím rokem. Dotaz, kde všude už s „antonovem“ fotografoval, jej rozesměje. „Spíše vám řeknu, kde jsem

ještě nebyl. To bude určitě rychlejší,“ dodává sympatický pilot. Ukrajina je jedním ze signatářů Smlouvy o otevřeném nebi, jež byla před šestnácti roky podepsána ve Vídni. V současné době je S-ON ratifikována třiceti čtyřmi státy. „Jde o druhou pozorovací misi Ukrajiny v České republice. Poprvé jsme nad územím ČR fotografovali v roce 2003,“ upřesňuje velitel sedmnáctičlenného inspekčního týmu plukovník Valerij Pastušenko. Otevřeně informuje, že ukrajinské vzdušné síly provozují v rámci S-ON dva speciální pozorovací letouny An-30B. „Jedná se o totožné stroje. Jediným rozdílem jsou jejich trupová čísla, a to 80,

štací. Pozorovací lety jsme již provedli v Rumunsku, Bulharsku a Polsku, následovat budou další státy, včetně Velké Británie, Turecka a Francie,“ vyjmenovává šéf ukrajinského inspekčního týmu. Svoje sedmileté působení v pozorovacích misích S-ON hodnotí V. Pastušenko jako velice zajímavé. „Každý let je originál. Čas od času se vyskytnou i dramatické události. Například vzpomenu loňskou pozorovací misi Švédů a Lotyšů nad Ukrajinou. Při mezipřistání švédského letounu SAAB v Oděse nastal problém s pravým motorem. Osádce se podařilo přistát a následně zjistit závadu

Dne 25. června 2008 se uskutečnil z letiště Pardubice inspekční pozorovací let Ukrajiny nad územím České republiky podle Smlouvy o otevřeném nebi (S-ON). Česká republika je podle S-ON povinna přijmout na svém území čtyři pozorovací lety ročně a stejný počet pozorovacích letů může provést v zahraničí. V současné době ČR neprovozuje vlastní pozorovací letoun. Pozorovací mise, jedná se o čtyři kvóty ročně, organizuje společně s jinými státy, například se Španělskem a USA.

na ukazateli nastavení vrtule. S dodávkou náhradního dílu to však nebylo jednoduché, a tak jsme byli nuceni neplánovaně přečkat několik desítek hodin na letišti. Po opravě stroje jsme úkol dokončili. Byla to nestandardní situace, která nakonec dobře dopadla,“ vzpomíná ukrajinský důstojník a připomíná leteckou katastrofu německého pozorovacího týmu v Africe na letounu Tupolev Tu-154. Na „svoje chlapce“ nedá plk. Pastušenko dopustit. Příslušníky leteckého a zabezpečujícího personálu letky S-ON hodnotí jako skutečné profesionály. Jediné co ho trápí, je jejich častá fluktuace. „Odcházejí k renomovaným leteckým společnostem, a to především z finančních důvodů. V armádě pilot pobírá okolo jednoho tisíce dolarů měsíčně, kdežto v civilu je to až pětkrát více. Permanentně musíme cvičit nové piloty, navigátory a palubní operátory.“ Před každým pozorovacím letem je provedena předletová inspekce letounu. „Inspektovaná strana kontroluje speciální vybavení pozorovacího letounu s důrazem na instalovaná čidla a palubní avioniku a porovnává, zda je toto vybavení v souladu se stavem při certifikaci letounu,“ říká podplukovník Vladimír Šupšak z odboru kontroly odzbrojení Ředitelství zahraničních aktivit. Kromě

pracovníků ŘeZA se zmíněné „předletovky“ za Armádu ČR ještě zúčastňují specialisté vzdušných sil. Současně je ukrajinskou stranou předložen plán trasy inspekčního pozorovacího letu. „Mají připravených několik variant a v závislosti na meteorologických podmínkách se pro jednu z nich rozhodnou. Maximální povolená letová vzdálenost na území ČR je podle smlouvy osm set kilometrů. Pro zajímavost, nad Ukrajinou je to dva tisíce sto kilometrů,“ říká pplk. Šupšak a uvádí zajímavé informace týkající se průběhu letu: „Minimální povolená výška pozorovacího letu tohoto typu letounu může být podle použité konfigurace optických čidel 1210 m nebo 2308 m nad terénem. Pozorovací mise může probíhat nad jakýmkoliv bodem v České republice. Jestliže si vyberou Pražský hrad nebo dukovanskou jadernou elektrárnu, my jim vzdušné fotografování musíme umožnit.“ Za zmínku stojí, že hostitelská země deleguje na palubu pozorovacího letounu svoje specialisty s kontrolními úkoly. „V tomto případě máme právo vyslat tři příslušníky Armády ČR. Pro ukrajinské kolegy by nebyl problém i větší počet,“ konstatuje pplk. V. Šupšak. A co se s nafocenými desítkami metrů černobílého leteckého filmu následně děje? „Vyvolávání exponovaných filmů proběhne na Ukrajině za účasti dvou inspektorů české armády. Originál zůstává k dalšímu využití ukrajinské straně a pro potřeby České republiky se zhotovuje kopie,“ říká na závěr podplukovník Vladimír Šupšak. 19

Jedním z možných řešení je realizace pilotního projektu outsorcingu vystrojování. Zabezpečení profesionálních vojáků výstrojí prošlo v posledních deseti letech značnými změnami. Do užívání byly zavedeny stovky nových výstrojních součástek, v platnost vstoupily interní normativní akty řešící problematiku koncepčních změn v zabezpečení výstrojními náležitostmi, byla dobudována servisní síť výdejen součástek naturálního odívání. V souhrnu tyto změny přispěly k výraznému zvýšení úrovně výstrojního zabezpečení armády.

SILNÉ A SLABÉ STRÁNKY

Jako každý systém má i systém výstrojního zabezpečení své silné, ale i slabé stránky. Mezi ty silné – i při vědomí, že je rozhodně stále co zlepšovat – patří především srovnatelná a funkční výstroj a odborně zdatný personál. Do slabých stránek systému pak patří zejména zdlouhavé pořizování výstroje a s tím související obtížné zvládání včasného a úplného zabezpečení osob potřebnou výstrojí, nutnost udržovat vysoké zásoby materiálu (k eliminaci rizik spojených

Text: Miloslav CULEK, ředitel pilotního projektu Foto: pplk. Bedřich RÝZNAR a Václav KUPILÍK

V rámci druhého kroku reformy resortu MO se v oblasti rozvoje logistiky deklaruje, že se ozbrojené síly ČR soustředí na plnění svých základních funkcí a resort bude pokračovat v rozvoji outsourcingu v takových oblastech, které není nezbytné vykonávat vlastními silami a je vhodné je při zachování potřebných mikrostruktur k podpoře operačních schopností přesunout na privátní sektor. 20

s akvizičním procesem) a obhospodařovat značné skladovací kapacity. Přitom jejich infrastruktura zdaleka neodpovídá trendům a moderním logistickým procesům skladování a manipulace s materiálem. Samostatnou slabou stránkou je rozsah a úroveň poskytovaných služeb přímým uživatelům. V neposlední řadě jde též o informační podporu systému, která rovněž neodpovídá době ani jeho potřebám.

Projekt outsourcingu vystrojování Cílem je získat rychlé a pohodlné zabezpečení vojsk výstrojními náležitostmi. Směřuje k: úspoře nákladů, úspoře personálu, snížení zásob výstroje, vylepšení infrastruktury ve skladech, optimalizaci nákupu, zásobování apod., optimalizaci vývoje moderní výstroje a jejího zavádění do užívání v resortu MO, rozšíření služeb, zprůhlednění systému a nákladů (jejich předvídatelnost), optimalizaci informační podpory systému zajišťované poskytovatelem služby. Umožňuje: pružně reagovat na změny zdrojového rámce a případného nepříznivého vývoje rozpočtu resortu obrany, aby požadavky na poskytovatele služby v jednotlivých letech mohly odrážet konkrétní alokované finanční prostředky na systém vystrojování v provázanosti na zdrojový rámec a vývoj rozpočtové kapitoly MO a konkrétní úkoly, nastavenými pravidly snížit ceny výstroje a služeb, výrazně snížit návštěvy vojáků v kontaktních místech zavedením elektronického internetového obchodu, dosáhnout cílového stavu do roku 2012.

transformaci systému vystrojování tak, že se předá tato oblast k zabezpečení strategickému partnerovi stojícímu mimo resort. Smyslem je dosáhnout komplexnějšího a efektivnějšího způsobu vystrojování včetně zajištění souvisejících služeb, a to vše za nižšího úsilí vynakládaného na řízení a operativní koordinaci a při zajištění potřebné zpětné vazby. Cílem pak je zavést moderní systém vystrojování, který zajistí rychlé a pohodlné zabezpečení vojsk výstrojními náležitostmi, zprůhlední a zefektivní výdaje na tuto oblast, přispěje ke snížení počtu zaměstnanců resortu, odstraní slabé stránky současného systému, pomocí nastavených pravidel umožní snížení cen výstroje, rozšíří či zlepší služby, vytvoří prostor pro snížení zásob, skladových kapacit atd. Nový systém vystrojování dá profesionálům také možnost vybrat si způsob „nákupu“ součástek. Buď při návštěvě kontaktního místa anebo použitím elektronického internetového obchodu, kdy mu bude zásilka doručena na adresu, kterou v objednávce uvede. Samozřejmostí bude i prodej komerčních výrobků, jež leckdy tvoří žádané doplňky k výstroji pro sport a volný čas, a rovněž poskytování služeb na komerční bázi, o něž bude zájem. Oproti současnému stavu poskytne nový systém vojákům možnost prakticky

stoprocentně uspokojit jejich poptávku a nakoupit si součástky bez omezení. To se bude týkat i příslušníků v aktivní záloze. Systém též umožní pořídit si výstrojní součástky vojákům v záloze a ve výslužbě, kterým bylo povoleno nošení vojenského stejnokroje. Komerční aktivity poskytovatele služby pak budou moci využívat i civilní zaměstnanci resortu. Výstrojní body v dnešní papírové formě se spolu s poukázkami na výdej základní výbavy stanou historií a nahradí je elektronická osobní bodová konta.

ZKUŠENOSTI ZE ZAHRANIČÍ

Jak už bylo řečeno, projekt outsourcingu výstroje mimo jiné přinese resortu celkové snížení nákladů v této oblasti. Pro ilustraci příklad ze Spolkové republiky Německo. V roce 2002 rozhodlo tamní ministerstvo obrany o předání této služby civilnímu subjektu. Cílem tohoto kroku bylo zbavit Bundeswehr činností, které nejsou nezbytné pro bojové schopnosti, ušetřit personál v logistickém zabezpečení a snížit výdaje. Od zavedení nového systému do praxe v roce 2004 se ušetřilo kolem 412 milionů eur. Projekt jako návod pro provedení reformy systému vystrojování existuje. Její vlastní uskutečnění se bude odvíjet od konkrétního postupu a vývoje transformace resortu a přijímaných rozhodnutí.

VIZE A CÍL PROJEKTU

Vize a cíl projektu, kterým se bude měřit konečný úspěch reformy systému vystrojování, mají následující základní obsah. Vizí je připravit a provést 21

T Text: prap. Marek FIEBICH a prap. Tomáš GALEK Foto: UNUC Itálie F

V polovině května letošního roku s se čtyři studenti Univerzity obrany v Brně zúčastnili mezinárodní soutěže v vojenských hlídek „Lombardia 2008“ v Itálii. Hlídka složená ze studentů ttřetího ročníku Fakulty ekonomiky a managementu – praporčíci Marek F Fiebich, Tomáš Galek, Petr Urbánek ((všichni specializace „velitel průzkumných jednotek“) a Ondřej Červený (specializace „velitel mechanizovaných a tankových jednotek“) – se vydala do městečka Palazzago na severu Itálie, aby zde změřila své síly s dalšími týmy zahraničních armád. Hlídka se umístila na velmi dobrém 13. místě v konkurenci 58 skupin, čímž dosáhla nejlepšího výsledku českých hlídek od roku 1995. Soutěž má bohatou historii, která sahá až do roku 1986, a připomíná D-Day, a tedy vylodění Spojenců v Normandii 6. června 1944. V roce 1997 se závod přesunul 50 km od Milána do horského městečka Palazzago. Každoročně se soutěže účastní velký počet hlídek z mnoha zemí světa. Letošní ročník nebyl výjimkou. K osmnáctihodinovému závodu nastoupilo 58 týmů ze 13 zemí. Každý ročník soutěže má svůj specifický námět. Ten letošní byl „Činnost týmů velitelské roty v dynamickém kontrastu“. Samotný název nám toho moc o soutěži nenapověděl, a proto jsme se při přípravě řídili jednotlivými disciplínami, které byly v obecné podobě známy. Soutěž byla oficiálně zahájena v pátek večer vztyčováním vlajek zúčastněných zemí, následovala uvítací večeře a briefing. Ve 22.30 hodin vyrážela první hlídka. Ta naše, reprezentující Armádu České republiky, přišla na řadu zhruba o půl hodiny později. První disciplína měla za úkol formou dotazníků v počítači prověřit naši znalost bojového rozkazu (volací znaky, frekvence, situaci nepřítele a vlastních vojsk, úkol naší jednotky). Vzhledem k tomu, že byl briefing zahájen 22

o půl hodiny dříve, než bylo původně plánováno, a informace o změně k nám nepronikla, měli jsme v této disciplíně značpronikla né mezery. I přesto jsme se s úkolem vypořádali a mohli se vydat vysoko do hor plnit další úkoly, které pro nás organizátoři přichystali. Celková délka závodu byla 26 km s převýšením 980 metrů. Po dvouhodinovém přesunu, doprovázeni nepřetržitým deštěm, jsme dorazili k „Nočnímu pozorovacímu stanovišti“.

Dva členové hlídky pozorovali pomocí přístrojů pro noční vidění a další dva mezitím vyplňovali hlášení o zjištěných objektech v pozorovacím sektoru. Poté následoval krátký přesun k místu pro noční bivakování. Po prověření našich teoretických znalostí z této oblasti nás organizátoři zavedli na strmou stráň s vymezeným místem pro odpočinek. Po třech hodinách jsme odcházeli vstříc dalším úkolům.

První sobotní disciplína byla „Dynamická střelba z brokovnice a pistole“. Na tu jsme se všichni obzvláště těšili. A ačkoliv jsme z brokovnice nikdy nestříleli, dosáhli jsme velmi dobrých výsledků. O to méně se nám dařilo při plnění dalšího úkolu „Zaujetí palebného stanoviště s PTŘS MILAN“. Dvojice simulovala střelce a nabíječe a druhá dvojice odpovídala na otázky týkající se takticko-technických dat dané zbraně. Další disciplínou bylo „Pozorovací stanoviště“ zaměřené na lokalizaci palebných prostředků nepřítele a formulaci palebného úkolu k vyžádání palby dělostřelectva. Hlídka se opět rozdělila do dvojic, kdy první z nich měřila úhly a vzdálenosti k cílům a rozpoznávala techniku zahraničních armád, druhá pak vyplňovala dotazník pro vyžádání dělostřelecké palby. Na toto stanoviště navázalo následující – „Oprava dělostřelecké palby“. Bylo to klasické zarámování cíle, na které jsme byli dobře připraveni, ale v dané chvíli jsme možná vinou začínající únavy selhali a ztratili body, které nás v konečném účtování mohly posunout do první desítky. Nejtěžším úkolem pro nás byla „Činnost na velitelském stanovišti“. Úkolem bylo naladit rádio na správnou frekvenci a odposlechnout hlášení a následně zakreslit do mapy nastávající činnost. Domníváme se, že zde byly výrazně zvýhodněny domácí týmy, neboť celá soutěž byla koncipována jako dvojjazyčná, a pokud odposloucháváme hlášení v rádiu v angličtině a někdo v rodném jazyce, je jasné, že podmínky nejsou stejné.

V Velmi l i zajímavou jí disciplínou di i lí pro nás á byl také „Boj v zastavěném prostoru“. Museli jsme proniknout do dvora většího vesnického stavení, ve kterém byli soustředěni nepřátelští vojáci, a vyčistit je. Ačkoliv se na Univerzitě obrany do „terénu“ k nacvičování podobných činností nedostaneme, přesto jsme byli díky naší dobré improvizaci hodnoceni jako jedni z nejlepších. Při cestě na předposlední kontrolní bod jsme si sami cestu ztížili výběrem náročnější, ale zato kratší cesty. Předposlední úkol představovala „První pomoc se zajištěním“, v našem případě pomoc raněnému, který přišel o část dolní končetiny při výbuchu miny. Jedna dvojice poskytovala první pomoc zraněnému a odpovídala na otázky týkající se zásad první pomoci při různých druzích krvácení, zatímco druhá zajišťovala prostor. Závěrečnou disciplínou bylo „Překonávání překážek“, konkrétně rokle. Po splnění tohoto úkolu a hodinovém přesunu jsme dorazili do cíle – promoklí

a unavení, ale s dobrým pocitem, že jsme do soutěže dali maximum. Soutěžní den byl završen společnou oslavou. Třetí a zároveň poslední den soutěže měl na programu pietní akt k uctění památky padlých za 2. světové války, slavnostní přehlídku a vyhlášení výsledků závodu. Nejlépe soutěžní disciplíny zvládla hlídka z Finska, na druhém místě se umístil tým z Německa a bronz získalo Rakousko. Naše hlídka skončila na 13. místě, když porazila například všechny týmy americké a britské armády. Účast v soutěži byla pro nás pro všechny velmi zajímavou zkušeností, prověřením našich znalostí a dovedností i jakousi zkouškou, zdali dokážeme obstát v tak velké konkurenci. Na závěr bychom rádi vyjádřili poděkování všem, kteří se na našem vyslání do italské Lombardie podíleli a dali nám tak možnost reprezentovat Univerzitu obrany i Armádu České republiky.

23

Silné emoce, simulátor převrácení nebo třeba černé skříňky by měly přispět k větší bezpečnosti provozu vojenských vozidel

Text: Tomáš SOUŠEK Foto: archiv IDV

Zprávy o vážných dopravních nehodách slýcháme z médií prakticky každý den. Nepříznivou situaci na českých silnicích se snaží řešit řada státních institucí. Bohužel nehody se nevyhýbají ani příslušníkům ozbrojených sil. Aby se tito lidé chovali jako profesionálové i za volantem, se snaží docílit Institut dopravní výchovy AČR ve Vyškově. Snaha o zlepšování řidičských schopností vojáků z povolání i občanských zaměstnanců armády vychází z akčního plánu vlády České republiky ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Nemalé procento příslušníků AČR má totiž řízení motorového vozidla jako součást svých služebních či pracovních povinností a velká část z nich pak řídí i svá soukromá vozidla. „Vláda pověřila každý z resortů, aby pro zlepšení situace na silnicích přispěl podle svých možností. Příspěvkem ministerstva obrany bylo zřízení Institutu dopravní výchovy při Vojenské akademii ve Vyškově,“ říká ředitel IDV podplukovník Jaroslav Král. Institut se v první řadě snaží aplikovat takzvanou národní strategii BESIP na armádní podmínky. „Hned na začátku 24

jsme si stanovili několik priorit. V první řadě je potřeba zjistit úroveň řidičů u vojenských útvarů a zařízení a také ověřit podmínky, které mají řidiči pro provoz motorových vozidel. Musíme také vyhodnotit příčiny i následky dopravních nehod vojenských vozidel a teprve na základě důkladného rozboru sestavit osnovy odborných kurzů. Součástí úvodního sběru informací byla konference o bezpečnosti silničního provozu konaná 17. června letošního roku ve Vyškově. Sešlo se na ní sedm desítek zástupců jak z velitelství, tak i z jednotlivých útvarů armády a také civilních institucí. Na konferenci vyplynula například nutnost zvyšování informovanosti o stavu bezpečnosti provozu vozidel ozbrojených sil a s tím související vytvoření dostupného

informačního systému. Zazněly ale i dílčí konkrétní návrhy, jako například zapracování pravidel pohybu motorových vozidel po letištních plochách do výuky vojenských řidičů. Jedním z kroků ke zlepšení dopravní výchovy by měla být výroba nových pomůcek a vzdělávacích filmů. V armádě se totiž stále používají několik desítek let staré dokumenty, které nejenže neodpovídají moderním výukovým metodám, ale velice často nepostihují důležité změny v pravidlech silničního provozu. Nicméně podle pplk. Krále dnes už ani moderní filmy a učebnice nestačí. Lidé totiž o nehodách slyší tak často, že už jim přijdou zcela běžné, a ani zprávy o počtu obětí mnoho řidičů od riskantní jízdy neodradí. Proto je prý důležité

zajistit posluchačům kurzů vlastní přímý prožitek, který jim utkví v paměti mnohem lépe než jen teoretická přednáška. Mezi první počiny v této oblasti patřilo například dubnové emotivně koncipované zaměstnání, na němž vedle policistů a záchranářů vystup vystupovali také přímí účastníci dopravních ne n nehod a zcela otevřeně hovořili o svých h pocitech p a zdravotních následcích. Velký důraz kladou v Institutu dopravní výchovy také na ře še krizových siřešení tuací. „Chceme ve Vy yš Vyškově vybudovat kluznou plochu, na nníž íž si budou moci řidiči vyzkoušet ovlada ate ovladatelnost svých aut na mokrém či namrzlé ém povrchu. Půjde namrzlém o speciální barvu, která kterrá se trvale nanese na zem a poté se b bu bude kropit vodou, čímž se imituje kluzký povrch. p Až dosud se v armádě pro tento výcvik využívaly civilní firmy se speciálními fóliemi. Podle prvních ohlasů bude zájem o toto cvičiště v útvarech velký,“ vysvětluje pplk. Král. Podle něho je potřeba investovat také do moderních vozidel, s nimiž by mohli posluchači cvičit. Dalším zajímavým prostředkem sloužícím k nácviku chování v případě havárie je simulátor převrácení vozidla. K jeho výrobě posloužil skutečný automobil Škoda Fabia, na jehož karoserii se instaloval silný ochranný rám, který umožňuje vůz převracet na bok i na střechu. Účastníci kurzů si tak budou moci na vlastní kůži vyzkoušet, jak se odpoutat z bezpečnostních pásů nebo jak dopadnou, pokud pojedou nepřipoutaní. Prázdnými krabicemi budou imitovány také různé volně položené předměty, aby si každý mohl udělat představu o tom, jaké nebezpečí představují v případě havárie. Technickou novinkou, na které se ve Vyškově začínají podílet, je také výzkumný projekt „Monitorování efektivnosti a bezpečnosti používání vojenských vozidel“. Zjednodušeně řečeno jde o takzvané černé skříňky, které by na základě údajů z několika zařízení, včetně například GPS navigace, dokázaly zaznamenávat technický stav vozidla a chování jeho řidiče. Tím by pochopitelně omezovaly možnosti nedodržování dopravních předpisů a přispívaly k větší bezpečnosti. Zařízení by mělo být schopné také vyslat složkám integrovaného záchranného systému nezbytné údaje v případě havárie, včetně třeba informací o nebezpečném nákladu.

Ačkoliv záznamová zařízení pro automobily vznikají i v civilu, v tomto případě jde čistě o český vojenský projekt, jehož realizace se v současnosti zvažuje. Odborníci z Institutu dopravní výchovy se kromě jednotlivých výukových kurzů věnují i přípravě legislativy. V současnosti vzniká nový předpis k přípravě řidičů ozbrojených sil, který sjednocuje celkem čtyři dosud platné normy. Reaguje na současné požadavky na výcvik jak řidičů profesionálů, tak i takzvaných referentů. Součástí osnovy budou výše jmenované moderní metody i některá nová cvičení, jako například jízda bojových vozidel v osadě. Předpis přináší také určitou volnost velitelům útvarů, kteří si budou moci jednotlivá cvičení pro své příslušníky vybírat podle vlastních potřeb. Dosud platné normy byly totiž koncipované především na vojáky základní služby. Vyškovský institut využívá při své práci řadu poznatků a zkušeností z organizací, jež se věnují podobným oblastem. „Na některých projektech spolupracujeme například s Technickou univerzitou v Ostravě, s Vysokým učením technickým v Brně nebo se Střední policejní školou ministerstva vnitra v Jihlavě. Vybrané metody těchto škol aplikujeme na armádní podmínky. Jasným vzorem je nám pak britská vojenská škola Defence School of Transport, která je největším zařízením svého druhu v NATO,“ vyjmenovává ředitel IDV. V britské škole, která

má na tisíc zaměstnanců, jsou zastoupeny veškeré typy osobních, nákladních i bojových vozidel, jakými britské ozbrojené síly disponují. Jejich celkový počet dosahuje téměř dvanácti set. Součástí školy je rozsáhlý polygon, kde se řidiči zdokonalují nejen v samotném ovládání svých vozidel, ale mohou zde nacvičovat i různé taktické situace, jako například noční přesuny či únik z léčky. Pokud se podaří zajistit další vzdělávání pro vlastní instruktory a dostatek vhodných vozidel, chtěli by obdobné služby v budoucnosti nabízet i ve Vyškově.

25

C-295M

Klasicky řešený hornoplošník o rozpětí 25,87 m pohání dvojice turbohřídelových motorů Pratt&Whitney Canada PW-127G s maximálním výkonem po 2190 kW, které roztáčejí šestilisté vrtule o průměru 3,94 m. Při celkové délce 24,5 m nabízí letoun následující parametry „toho velmi důležitého“ – tedy nákladového prostoru. Jeho délka je 12,7 m, která při započtení záďové hydraulicky sklopné rampy činí 15,73 m. Šířka nákladového prostoru je 2,7 m (šířka podlahy 2,36 m) a výška

dosahuje 1,9 m. Využitelná plocha nákladové kabiny dosahuje 27,6 m² a její celkový objem činí 46,9 m³. Nákladový prostor je řešený jako univerzální a umožňuje přepravu osob i nejrůznějších nákladů. Pokud se instalují tři řady sedaček, lze při co největším „natěsnání“ převážet až 71 osob nebo 49 výsadkářů. Ti mohou opouštět kabinu prostřednictvím dvojice dveří v zadní části. V případě potřeby lze interiér upravit pro převoz ležících raněných, kterých může být až 24. Po odmontování sedadel se dá převážet nejrůznější

Stroj C-295 se používá i v námořní hlídkové a protiponorkové verzi.

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: autor, Alenia Aeronautica, EADS-CASA a Lockheed Martin

Význam a důležitost vzdušné přepravy neustále roste vzhledem k průběžnému posilování expedičního charakteru ozbrojených sil Severoatlantické aliance. Díky strategickým transportním strojům lze rychle přepravit i objemné nebo těžké náklady na značnou vzdálenost. Neméně důležité jsou i taktické transportní letouny, které sice mají podstatně omezenější výkony, ale na druhou stranu vzhledem k nesrovnatelně nižším nárokům na vzletové a přistávací dráhy dokážou dopravit jednotky, materiál i techniku podstatně blíže prostoru operačního nasazení. Tento článek se zaměřuje na moderní a perspektivní taktické stroje používané v rámci Aliance.

26

Pokud nebudeme počítat pomalu, ale jistě dosluhující francouzsko-německé stroje C-160 Transall či typy An-24/26 v zemích střední a východní Evropy, pak klíčovým aliančním taktickým transportním letounem je osvědčený a takřka „nesmrtelný“ Lockheed Martin C-130 Hercules. V posledních letech se však prosazuje i dvojice nových dvoumotorových strojů, které spolu v NATO i na světových trzích svádějí tvrdý boj o nové uživatele. Řeč je o typu C-295M společnosti EADS-CASA vyráběném ve Španělsku a letounu C-27J Spartan italské firmy Alenia Aeronautica, která patří do koncernu Finmeccanica. Oba dva letouny, Casa i Spartan, využívají shodné konfigurace – jde o celokovové dvoumotorové hornoplošníky s klasickým uspořádáním poháněné dvojicí turbovrtulových motorů. Osádku tvoří v obou případech dva piloti a jeden

technik zodpovídající za nákladový prostor. Oby typy vznikly přibližně ve stejné době a spíše evolučním vývojem za svých předchůdců. Letoun C-295M vychází z menšího typu CN-235, zatímco C-27J Spartan byl vyvinut ze stroje Alenia G-222. První prototyp C-295M poprvé vzlétl v roce 1998, C-27J jej následoval o rok později. Mezi nové taktické transportní letouny používané v rámci NATO také patří americký Hercules nové generace C-130J. Vzhledem ke svým rozměrům a čtyřmotorovému uspořádání nabízí v porovnání s oběma zmíněnými dvoumotorovými stroji podstatně jiné přepravní možnosti, na druhou stranu ale má prakticky stejné schopnosti operovat z krátkých nebo méně kvalitních VPD jako jeho oba lehčí „kolegové“. Proto ani C-130J nemůže v přehledu nových aliančních taktických transportních strojů chybět.

C-295M španělského letectva

27

náklad. Pro manipulaci s kusovým materiálem je k dispozici dálkově ovládaný vozík s výsuvnou plošinou a nosností 3000 kg. Letoun pojme až pět standardních aliančních palet o rozměru 224 × 274 cm. Prostřednictvím záďové rampy lze vysazovat materiál nebo zásoby klasickým způsobem pomocí padáků nebo lze využít shoz materiálu při letu ve velmi malé výšce za použití pouze výtažného padáku (tento způsob je všeobecně známý pod anglickou zkratkou LAPES). Letoun C-295M využívá moderní avionický systém s dvojicí centrálních procesorů a datových sběrnic. K dispozici je radiolokátor, kombinovaný inerciální/ GPS navigační systém a další vybavení dle požadavku zákazníka. Dvoučlenná posádka v pilotní kabině má přístrojovou desku osazenou čtyřmi LCD displeji o rozměrech 152 × 203 mm pro letová a navigační data a dva menší LCD displeje pro údaje z motorů a dalších palubních systémů. Řízení letounu je konvenční mechanické, které výrobce dle svého vyjádření zvolil s ohledem na menší možnost poruchy. Letoun nemá ani pomocnou energetickou jednotku, která zajišťuje nezávislost letounu na pozemních zdrojích při vypnutých motorech. V případě C-295M jsou dodávky energií řešeny z běžícího motoru při zablokované vrtuli.

Spartan C-27J italského letectva

28

Pohled do nákladového prostoru C-295M, který má menší průměr než C-27J, ale vzhledem k větší délce přepraví více cestujících.

Uživatelé: V rámci NATO jsou letouny C-295M vybaveny ozbrojené síly Španělska, které mají devět kusů, přičemž se plánuje zakoupení další letky. Portugalsko používá sedm transportních strojů a má objednáno i pět letounů v námořní hlídkové a protiponorkové verzi C-295MSA/MPA. Polsko zakoupilo 10 transportních letounů. Z dalších zemí tyto letouny používá nebo si je zvolilo

Alžírsko, Brazílie, Finsko, Jordánsko a Spojené arabské emiráty.

C-27J SPARTAN

Rovněž tak C-27J představuje klasicky řešený hornoplošník, který má rozpětí 28,7 m, je 22,7 m dlouhý a 9,65 m vysoký. Pohánějí jej dva turbohřídelové motory Rolls Royce AE-2100D2 s maximálním výkonem po výkon 3458 kW, které jsou stejné jako u letounu C-130J Hercules. Vrtule jsou opět šestilisté a mají průměr 4,11 m. Spartan má nákladový prostor s délkou 9,48 m bez rampy, respektive 11,43 m s rampou. Šířka nákladového prostoru je 3,33 m (max. šířka podlahy dosahuje 2,45 m) a výška 2,6 m. Podlaha má plochu 21 m² a celkový objem nákladového prostoru je 47,3 m³. Nákladový prostor opět nabízí vícestranné použití. V konfiguraci pro převoz osob lze na dvě řady bočních sedaček a jednu centrální běžně umístit 46 vojáků nebo výsadkářů, při maximálním „zahuštění“ až 60 vojáků. Letoun pojme tři standardní alianční palety o rozměru 224 × 274 cm a jednu menší paletu 224 × 137 cm. Do širokého trupu se vejdou dvě terénní vozidla HMMWV a další vybavení. Prostřednictvím záďové rampy lze vysazovat materiál pomocí padáků nebo lze

stejně jako v případě španělského stroje využít shozovou techniku LAPES. Spartan má moderní avionický systém, který využívá mnoho prvků z letounů C-130J. Nechybí vícerežimový dopplerovský radar, navigační systémy včetně inerciální/GPS jednotky. Přístrojová deska je osazena celkem pěti barevnými LCD displeji. Čtyři z nich zobrazují letové a navigační údaje, pátý (prostřední) pak ukazuje motorová data a informace z palubních systémů. Na přání lze instalovat průhledové displeje HUD. Letoun má dvojnásobně zálohovaný hydraulický systém řízení se zpětnou mechanickou vazbou. K dispozici je palubní pomocná energetická jednotka (APU), která letounu zajišťuje úplnou nezávislost na externích pozemních zdrojích. Funguje až do výšky 6700 m a umožňuje i za letu spouštět motory. Konstrukce podvozku umožňuje snížit podélný náklon trupu letounu až o 4,3 ° oproti běžnému postavení, čímž se konec nákladového prostoru dostane blíž k zemi a umožní snadnější nakládku techniky nebo materiálu. Uživatelé: V rámci NATO letouny C-27J používá Bulharsko, Itálie, Litva, a Řecko. Významným impulzem pro celý program se stal rok 2007, kdy si americké vojenské letectvo a americká pozemní armáda v rámci společného programu

Všechny moderní taktické transportní letouny mají na podlaze nákladového prostoru válečkové dráhy pro snazší manipulaci s těžšími předměty.

JCA (Joint Cargo Aircraft) zvolily tento typ za svůj nový taktický transportní letoun. Celkem by mělo být dodáno minimálně 78 strojů.

C-130J HERCULES

Dalším vývojem osvědčeného a komerčně nebývale úspěšného stroje C-130 Herkules vznikla nová a výkonnější verze. Letoun poprvé vzlétl v polovině roku 1996 a do operačního použití byl zaveden v roce 2000. Oproti svým

předchůdcům se vyznačuje především novým avionickým vybavením a pohonnými jednotkami. Oba zmíněné prvky jsou použity u letounu C-27J Spartan. C-130J je klasický hornoplošník poháněný čtyřmi turbohřídelovými motory Rolls Royce AE-2100D3 s maximálním výkonem po výkon 3458 kW, které roztáčejí šestilisté vrtule o průměru 4,11 m. Vzhledem k podstatně větším rozměrům i celkové hmotnosti nabízí C-130J (v porovnání s dvoumotorovými C-295M a C-27J) i jiné přepravní

Letoun Spartan při vysazování nákladu za letu v malé výšce nad zemí pomocí výtažného padáku (LAPES)

29

Nejen piloti proudových bojových strojů, ale i oba členové posádky transportního C-130J sledují základní letové údaje na svých průhledových displejích.

možnosti. Nákladový prostor v základním provedení je bez záďové rampy 12,2 m dlouhý (15,3 m s rampou), 3,12 m široký a 2,74 m vysoký. Celkový využitelný objem dosahuje 129 m³. K dispozici je také prodloužená verze C-130J-30 s nákladovým prostorem dlouhým 16,7 m, respektive 19,9 m a využitelným objemem 170 m³. Díky tomu základní verze pojme 92 vojáků, 65 výsadkářů nebo 74 raněných. Do nákladového prostoru lze umístit palety s klasickými sedadly z civilních aerolinií pro přepravu 54 cestujících. Prodloužená verze může převážet až 128 vojáků, 92 výsadkářů nebo 79 cestujících na běžných sedačkách. Při přepravě materiálu lze naložit šest standardizovaných palet (osm u C-130J-30). C-130J může vysazovat náklady za letu pomocí padáků

nebo technikou LAPES. Výhodou typu C-130J je schopnost převážet těžší obrněnou techniku nebo zbraňové systémy. Na palubu lze například umístit obrněný kolový transportér Stryker 8 × 8. Avionické vybavení je podobné jako u typu C-27J. Dvojice pilotů má na přístrojové desce celkem čtveřici 152 × 203mm barevných LCD displejů, přičemž každý z nich má v úrovni očí vlastní průhledový displej HUD, na kterém se zobrazují základní letové informace. Uživatelé: V rámci NATO tyto letouny používá nebo je má objednané Dánsko, Itálie, Kanada, Norsko, Spojené státy a Velká Británie. Mimo Alianci to je ještě Austrálie.

Porovnání TTD letounů C-295M, C-27J a C-130J Typ letounu

C-295M

C-27J

C-130J

EADS CASA

Alenia

Lockheed Martin

1998

1999

1996

2

2

4

Max. výkon motoru (kW)

2190

3458

3458

Max. celkový výkon (kW)

4380

6916

13 832

Výrobce První vzlet Počet motorů

Průměr šestilisté vrtule (m)

3,94

4,11

4,11

Rozměry Rozpětí (m)

25,87

28,70

40,40

Nosná plocha (m²)

59,10

82,00

162,10

Délka (m)

24,44

22,70

29,80

Výška (m)

8,65

9,64

11,84

Délka bez rampy (m)

12,69

9,48

12,20

Délka s rampou (m)

15,73

11,43

15,32

Šířka (m)

2,70

3,30

3,12

Výška (m)

1,90

2,60

2,74

46,90

47,30

128,90

Hmotnost prázdného letounu (t)

11,15

17,15

34,30

Max. vzlet. hmotnost (t)

23,20

31,80

74,20

Max. vzlet. hmotnost pro taktické op. (t)

21,00

30,50

–

Max. užitečné zatížení (t)

9,25

11,50

19,80

Max. užit. zatížení pro taktické op. (t)

7,05

9,00

18,95

485

585

645

Max. dostup (m)

9145

9145

9315

Max. přeletová vzdálenost (km)

5630

5925

–

Dolet s nákladem 8 t (km)

2150

3000

–

Dolet s nákladem 3,45 t (km)

4590

5320

–

Dolet s nákladem 15,87 t (km)

–

–

5230

Délka vzletu do výšky 15 m (m)

845

640

1410

Délka přistání z výšky 15 m (m)

680

690

780

Rozměry nákladového prostoru

Max. využitelný objem (m³) Hmotnosti

Pilotní prostor C-130J je standardně opatřen i průhledovými displeji HUD.

Výkony Stroj C-130J klasickým způsobem vysazuje náklad z částečně vyklopené záďové rampy. Stejný typ letounu je na titulním snímku při startu z neupravené VPD.

Max. cestovní rychlost (km/h)

Pozn.: Údaje týkající se konfigurací pro taktické operace zahrnují případy, kdy letouny startují nebo přistávají strmější dráhou s větším přetížením v zónách s vyšším stupněm ohrožení.

30

31

kaleidoskop OCENĚNÍ ZA SLUŽBU V ZAHRANIČÍ V úterý 8. července obdrželi čtyři příslušníci AČR, kteří ukončili svou činnost v silách EUFOR na území Bosny a Hercegoviny, medaile ministryně obrany České republiky Z službu v zahraničí. Za Vyznamenání jim na Generálním štábu AČR předal první zásstupce náčelníka Generálního štábu generálmajor Josef Prokš. „„Rád bych vám při této příležitosti poděkoval za práci, kterou j v zahraničí odvedli,“ uvedl generál Prokš před nastoupenýjste mi vojáky a pokračoval: „Pod vlajkou České republiky jste zodpovědně plnili stanovené úkoly až do poslední chvíle, kdy jejím ssymbolickým stažením byla ukončena činnost českých vojáků na území Bosny a Hercegoviny. Pevně věřím, že zkušenosti, které jste získali z práce v mezinárodním štábu, plně využijete v praxi u mateřských útvarů.“ Od roku 1996 se na území Bosny a Hercegoviny postupně vystřídalo na 6750 českých vojáků v silách IFOR, SFOR, SFOR II a od prosince 2004 v silách Evropské unie EUFOR. Na konci června roku 2007 byla účast AČR v souvislosti s pokračující restrukturalizací sil EUFOR snížena z původního počtu cca 60 osob na čtyři vojáky, kteří plnili stanovené úkoly v řídících a odborných funkcích na velitelství sil EUFOR v Sarajevu až do 30. června 2008. Text a foto: mjr. Jana RŮŽIČKOVÁ

Ve dnech 24. – 26. června 2008 se ve Vojenském výcvikovém prostoru Brdy uskutečnil nácvik střelby a řízení palby 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Pardubic s bojovou o ostrou střelbou. Ve středu 25. června 2008 byly v rámci probíhajícího cvičení připraveny ukázky výcviku a střeleb pro absolvventy Vojenské akademie v Hranicích z roku 1947 a pro členy V Vojenského historického sdružení Brdy. První pováleční poručíci dělostřelectva si nejprve prohlédli novou výstavbu v jineckých kasárnách a poté je v krátké prezzentaci náčelník štábu brigády podplukovník Jiří Roček seznámil s historií, tradicemi, s plněním hlavních úkolů a s nasazením dělostřelců v zahraničních misích. I přes svůj vysoký věk měli vojenští senioři celou řadu odborných dotazů na současný ssystém střelby a řízení palby a se zájmem si vyslechli výklad podplukovníka Ročka o používání automatizovaného systému řízení palby ASPRO. Na pozorovatelně Hřebeny si bývalí dělostřelci prohlédli průzkumné a pozorovací prostředky včetně nejmodernějšího radiolokátoru Arthur. Důstojníci hranické akademie ocenili především obrovský krok vpřed, který dělostřelectvo udělalo od doby jejich aktivní služby, a milé přijetí od jejich mladších kolegů ve zbrani. Text a foto: kpt. Michal ABRHÁM

ZAHÁJILI PLNĚNÍ OPERAČNÍHO ÚKOLU

OKUSILI KAŽDODENNÍ CHLEBA VOJENSKÝCH POLICISTŮ

Po ukončení působení českého kontingentu v jihoirácké Basře jsou příslušníci 5. kontingentu AČR v sestavě MNF-I připraveni plnit úkoly spojené s poradenstvím při výuce a odbornou pomocí při obsluze a údržbě vojenské techniky T-72 a BVP-1 iráckým vojákům. České vojáky především tankových a mechanizovaných odborností čeká v Iráku půlroční působení. Sedmnáctičlenný tým pod vedením velitele kontingentu majora Františka Grmely se skládá ze dvou skupin instruktorů dislokovaných na americko-irácké základně Al Tájí severně od Bagdádu a ze tří příslušníků dislokovaných na velitelství NTM-I v Bagdádu. Vojáci v Al Tájí budou plnit úkoly spojené s odborným poradenstvím při výcviku iráckých osádek vozidel T-72 a BVP-1. Jejich působištěm je výcvikové středisko Armor School, nacházející se v irácké části základny. Slavnostního aktu zahájení plnění operačního úkolu se dne 6. července zúčastnil velvyslanec České republiky v Iráku Petr Voznica. Popřál našim vojákům mnoho úspěchů při plnění náročných úkolů ve složitých podmínkách, prohlédl si prostory dislokace kontingentu a neformálně podebatoval s jeho příslušníky. Poté se společně s příslušníky kontingentu a za účasti představitelů americké armády odebral na návštěvu irácké Armor School. Petr Voznica vyjádřil přesvědčení, že české týmy mají co nabídnout pro další zkvalitnění přípravy vojáků při budování nové Irácké armády. Text a foto: mjr. František GRMELA, npor. Eva KUČEROVÁ 32

NÁVŠTĚVA POVÁLEČNÝCH ABSOLVENTŮ VOJENSKÉ AKADEMIE

V prvním červnovém týdnu proběhlo u Velitelství VP Stará Boleslav součinnostní cvičení aktivních záloh, které tak zahájilo třetí rok výcvikového cyklu jednotky. Hlavní a stěžejní částí výcviku byly např. nácvik ve vysazení z vrtulníku, transport zraněného a ostré střelby z krátkých i dlouhých zbraní. Při výcviku se ve tvářích cvičících záložníků zračilo zřejmé nadšení a verva, se kterými se pouštěli do každého dílčího úkolu, a jejich činnost a organizace v rámci celku vypadala velmi profesionálně. V dalších zaměstnáních přibližujících odbornou policejní činnost proběhl výcvik v řízení dopravy, kontrole technického stavu vozidel ozbrojených sil, měření rychlosti, šetření dopravních nehod a praktická jízda zručnosti. Velitel VelVP připravil pro aktivní zálohy náročný program, čímž chtěl zúročit již získané znalosti a dovednosti a zároveň stmelit příslušníky AZ. Text a foto: kpt. Radek GAVLAS

33

kaleidoskop CHYBA JEDNOTLIVCE MŮŽE OHROZIT CELÝ TÝM Na obzoru se objevuje kolona vojenských vozidel. Běžný doprovod civilních pracovníků provinčního rekonstrukčního týmu (PRT). Vojáci rutinně sledují cestu. Na křižovatce před vozidly vybuchuje nálož. Z křoví vyskakuje několik útočníků a střílejí na kolonu. Velitel se okamžitě rozhoduje. Řidiči reagují bleskurychle. Dupnout na brzdu, na zlomek sekundy povolit, otočit volantem a opět brzda. Po několika málo metrech auta stojí. Vojáci vyskakují. Vzájemně se kryjí a masivní střelbou likvidují teroristy. I takovéto situace cvičí vojáci z mobilních pozorovacích týmů 2. kontingentu PRT, kteří budou doprovázet a chránit vojáky, civilní personál nebo zásobovací konvoje. Připomíná vám to scénu jak z akčního filmu? Realita je však naprosto jiná. Každý krok a pohyb jsou pečlivě promyšlené a nadrilované. Vše má svůj systém a smysl. Vojáci musejí zachovat chladnou hlavu. Vlastní akce trvá desítky sekund, složitější pak jjen několik málo minut. „Čas hraje rozhodující roli. Každá sekunda může mít cenu života. Vojáci musejí rychle reagovat na měnící se vývoj situace a pragmaticky se rozhodovat. Chyba jednotlivce může ohrozit celý tým,“ zdůrazňuje velitel 2. kontingentu podplukovník Pavel Lipka. „V Afghánistánu se vojáci mohou setkat s nejrůznějšími situacemi. Proto cvičí řadu možných variant napadení a rekce na ně,“ říká podplukovník Lipka. Vojáci se intenzivně připravují od listopadu loňského roku. Jejich výcvik vyvrcholil začátkem července prověrkou sladěnosti ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Text a foto: major Jindřich PLESCHER

Ve dnech 24. – 25. června zorganizovala Správa doktrín v posádce Vyškov prezentaci příslušníků pozemního vojsska USA ke stabilizačním a protipovstaleckým operacím v Afghánistánu. V rámci získávání poznatků a využívání zkuššeností, tzv. „Lessons Learned“, američtí lektoři přednesli své osobní zkušenosti a zkušenosti svých kolegů z takzvaných o protipovstaleckých a stabilizačních operací. Příslušníci AČR již mají řadu svých vlastních zkušeností z působení různých kontingentů AČR ať už v silách NATO ISAF nebo v koaličních silách Enduring Freedom. Tyto zkušenostti jsou využívány v přípravě nových kontingentů. Prezentace zzkušeností příslušníků US Army si dala trochu jiný cíl. Šlo o to, aby se základní a aktuální informace dostaly i k těm, kteří a sse do mise v Afghánistánu nechystají a především, aby se dosstaly k co nejnižším stupňům. Dvoudenní akce se zúčastnilo více jako sto příslušníků z operačně-taktických velitelství, brigád, praporů, Univerzity oobrany, Ředitelství výcviku a doktrín a jeho podřízených součástí. Na základě velkého zájmu plánuje Správa doktrín zorg ganizovat podobnou akci o zkušenostech francouzského pozemního vojska z operací v Africe, ať už v rámci evropského bojového uskupení (EU Battle Group) nebo v rámci misí pod vedením OSN. Text: plk. gšt. Tomáš RAK, foto: -spd-

VOJENSKÁ POLICIE MÁ DALŠÍ TŘÍDNÍ SPECIALISTY

KURZ PALUBNÍCH STŘELCŮ

O získání titulu třídní specialista Vojenské policie se ucházelo 21 vojenských policistů z řad Velitelství VP Tábor, Olomouc, Stará Boleslav a VelOSl Praha. Samotná zkouška probíhala ve dnech 11. – 12. června ve Staré Boleslavi a tradičně prověřila úroveň teoretických znalostí, odborných dovedností a úroveň plnění odborných norem žadatelů. Po první části zkoušky – střelbách – následoval písemný test z teorie (základy práva, pořádkové služby, popř. podle specializace) a praktická zkouška. V ní uchazeč o titul, na základě vylosovaného zadání, prováděl služební zákrok a stejně jako v reálné situaci zpracovával příslušnou policejní dokumentaci. To vše pod přísným dohledem členů komise, bez jakékoli přípravy a v časovém limitu. Zkušební komise pod vedením plk. Luboše Bahníka, náčelníka odboru policejní přípravy a výcviku HVelVP, došla k závěru, že zkoušku úspěšně absolvovalo 13 vojenských policistů, z nichž tři získali titul Specialista Vojenské policie II. třídy. Text a foto: por. Šárka BRÁZDILÍKOVÁ

34

AMERIČANÉ PŘEDÁVALI ZKUŠENOSTI

Na základě potřeb vzdušných sil AČR pro nasazení vrtulníků v zahraničních misích byla nově vytvořena specializace „palubní střelci“. K provedení jejich teoretické přípravy byla oslovena Fakulta vojenských technologií Univerzity obrany v Brně. Ve spolupráci kateder letectva, letecké a raketové techniky, leteckých elektrotechnických systémů, zbraní a munice, vojenské geografie a meteorologie a Ústavu leteckého zdravotnictví Praha připravila fakulta kurz teoretické přípravy palubních střelců. Vlastním koordinátorem čtyřtýdenního kurzu, jenž začal 2. června a skončil 26. června, se stala katedra letectva. Po jeho ukončení obdrželo dvanáct příslušníků 23. vrtulníkové základny z Přerova osvědčení o absolvování Kurzu teoretických znalostí pro přiznání kvalifikace palubní střelec. Při přípravě kurzu bylo nutné zvládnout některá úskalí, například jeho náplň a počty hodin jednotlivých předmětů, přičemž chyběly jakékoliv dosavadní zkušenosti z dané problematiky. Odborem vojenského letectví MO, který je jediným úřadem pověřeným v Armádě České republiky udělovat způsobilost létajícímu personálu, byl nakonec stanoven rozsah i tematická náplň kurzu. Kurz sice nepříslušel Univerzitě obrany, ale protože disponuje odborníky v oblasti letecké teorie a s tím souvisejícími předměty, jeho realizací byla pověřena právě Fakulta vojenských technologií. Tím opět dokázala, že je schopna pružně reagovat na aktuální potřeby vzdušných sil. Text a foto: Mgr. Zdeňka DUBOVÁ 35

kaleidoskop HRANICKÉ HRY BEZ HRANIC

Text a foto: mjr. Ing. Milan PETR Ve středu 25. června se pro děti z Hranic a širokého okolí otevřely dveře kasáren Generála Zahálky. Vojáci 71. mechanizovaného praporu ve spolupráci s dalšími útvary, městem Hranice, Městskou policií Hranice, s Policií ČR, Hasičským záchranným sborem a Zdravotnickou záchrannou službou Olomouckého kraje uspořádali již 9. ročník akce pro děti s názvem „HRANICKÉ HRY BEZ HRANIC – BEZPEČNÉ MĚSTO“. Vhodné načasování na závěr školního roku a krásné počasí přivedly do kasáren rekordních 1400 dětí i dospělých, aby si prohlédli ukázku zbraní a vojenské techniky, techniku a vybavení policie, hasičů či zdravotníků, historických vozidel i soutěžního truck trialu. K největším lákadlům tradičně patřila veškerá obrněná technika, hasičské cisterny, policejní vozy a motorky a nově i obrněné vozidlo Dingo a nákladní Tatra 810. Děti si také vyzkoušely laserovou střelnici, sestavování portrétu pachatele nebo snímání otisků prstů, zařádily si na skákacím hradu nebo na lanové skluzavce. Obdivovaly umění služebních policejních psů, hasičů a zdravotníků, zasahujících při požáru, u dopravní nehody, při nálezu neznámé látky a při záchraně osob z nepřístupných prostor. V dynamických ukázkách policisté ukazovali zadržení ozbrojených pachatelů na útěku nebo zadržení drogového gangu. Vojáci potom předváděli bojové umění MUSADO i bojové akce na lezeckém trenažéru Jakub. Nejzajímavější potom byla ukázka reakce mobilní patroly na výbuch nástražného systému, kterou ze vzduchu jistil vrtulník. Text a foto: npor. Radek HAMPL

Čtyřčlenné družstvo Univerzity obrany ve složení mjr. Petr Eisenhammer, mjr. Milan Petr, kpt. Šárka Soukupová a o. z. Radek Nedoma se začátkem července zúčastnilo 23. ročníku mezinárodní střelecké soutěže Lt-Kol Schut Trofee 2008. Konala se v Nizozemsku na střelnici ve městě Nijmegen za účasti padesáti družstev z Belgie, Dánska, Itálie, Nizozemska, Polska, SRN, Švýcarska a USA. Střílelo se pistolí GLOCK 17 a puškou Diemaco C8.

II. ROČNÍK PŘEBORU VELITELE 34. ZKIS Doba prázdnin je vždy spojena s dovolenými, ale u základny komunikačních a informačních systémů tomu tak není. Na první dva červencové dny byl naplánován druhý ročník přeboru velitele zKIS v malé kopané. Na novém hřišti s umělým povrchem v areálu ASC Dukla Praha se utkala družstva VeSPodV ze Staré Boleslavi, Posádkového velitelství Praha, Hradní stráže, VZ Štěpánov a pořádající základny. Organizátoři zvolili nejspravedlivější systém turnaje, kdy v deseti utkáních změřila síly družstva každé s každým. I přes tropická vedra se hrál dobrý fotbal s velkým množstvím kvalitních individuálních výkonů. Jasným vítězem se stal tým VeSPodV ze Staré Boleslavi s nejlepším střelcem a brankářem turnaje. O umístění na 2., 3. a 4. místě rozhodovalo až skóre, neboť družstva získala stejný počet bodů. Na druhém místě se umístilo Posádkové velitelství Praha a třetí místo obsadila Hradní stráž. Text a foto: npor. Mgr. Věra LISZOKOVÁ

36

První den se uskutečnila soutěž jednotlivců ve střelbě z pistole „Militair pistool“ (4 × 6 ran z různých poloh a vzdálevzdále ností na několik terčů v různých časech). Následovalo měření sil družstev v disciplíně „Falling Plates“, což byla střelba pistolí současně celým družstvem

na 10 zavěšených asfaltových terčů, kde vyřazovacím y způsobem p střílela vždyy dvě družstva a rychlejší postupovalo dál. Druhý den soutěž pokračovala střelbou z pistole (3 × 10 ran vstoje ze vzdálenosti 25 m na několik terčů v různých časech) a střelbou z pušky (3 x 10 ran

z různých poloh ze vzdálenosti 100 m na specifický terč). Při vyhodnocení před nastoupenými družstvy zaznělo „University of Defence, Brno, Czech Republic“ celkem šestkrát. V soutěži jednotlivců získal pohár mjr. Petr Eisenhammer, který skončil na 3. místě, ale cennějším byl přece jen zisk poháru za vítězství družstva ve „Falling Plates“. Druhý soutěžní den přinesl pohár Radku Nedomovi za 3. místo ve střelbě z pistole a za 3. místo v součtu obou zbraní, kpt. Šárce Soukupové jako nejlépe střílející ženě a celému družstvu za 4. místo v celkovém pořadí. I když jsme nezvítězili ve všech disciplínách, odjížděli jsme nejen s pocitem spokojenosti, ale také nadšeni výsledkem reprezentace UO a AČR v zahraničí. 37

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ Velitel 22. základny letectva Náměšť nad Oslavou vyhlašuje výběrové řízení na obsazení systemizovaných míst u jednotky předsunutých leteckých návodčích (FAC). VSTUPNÍ PODMÍNKY: VZP – min. 2 roky praxe v AČR vzdělání středoškolské s maturitou, respektive vysokoškolské (Bc.) pokročilá schopnost komunikovat v anglickém jazyce zdravotní klasifikace A" " fyzické a psychické předpoklady předpoklad pro získání BP Tajné" " výhodou další vojenské dovednosti jsou NAŠE NABÍDKA : prestižní funkce FAC v hodnostech praporčíků a poručíků získání specializace a možnost dalšího růstu v dynamicky se rozvíjející profesii odborná příprava a výcvik v zahraničí úzká spolupráce s elitními jednotkami AČR i NATO odpovídající zázemí na moderní letecké základně včetně přímé účasti na leteckém výcviku nasazení v zahraničních bojových operacích

601. skupina speciálních sil Generála Moravce v Prostějově vyhlašuje výběrové řízení pro zájemce o službu u této elitní jednotky AČR.

Kdy? 15. září 2008 Kde? Letecká kasárna Prostějov Je určeno pro dvě skupiny uchazečů: Kategorie A: zájemci o službu u bojových jednotek (7 dnů) Kategorie B: zájemci o službu u ostatních součástí skupiny (2 dny) Skládá se ze dvou částí: základního výběru (pro kategorii A i B) a výběrového týdne (pouze pro kategorii A).

PRŮBĚH ŘÍZENÍ: P Registrace uchazečů proběhne nejpozději do 10. 10. 2008 formou zaslání profesních životopisů na adresu: [email protected]. V životopisu uveďte číslo kontaktního telefonu (nejlépe mobil i alcatel). Po posouzení zaslaných životopisů budou vybraní kandidáti v průběhu října 2008 telefonicky vyrozuměni o podrobnostech konání hlavní části výběrového řízení. Hlavní řízení bude několikadenní a termín jeho provedení je stanoven na první polovinu listopadu 2008. Sraz všech účastníků řízení bude v určeném termínu v budově hlavního vchodu Letiště" (u obce Sedlec). " Více informací o 22. zL lze najít na webových stránkách www.lznamest.army.cz.

Vstupní podmínky: Á minimálně 2 roky aktivní služby u útvarů a zařízení AČR nebo absolvent tříleté vojenské školy (ve zvláštních případech může být odpuštěno) Á zdravotní klasifikace A Á čistý rejstřík trestů Á úplné středoškolské vzdělání s maturitou (výjimky pouze u zabezpečovací jednotky) Á pokud možno bezpečnostní prověrka požadovaná na danou funkci Ubytování je zabezpečeno v prostoru kasáren bez možnosti opuštění ubytovacího prostoru. Nutnost zabezpečení si stravy na první dva dny výběrového řízení. Zájemci o výběrové řízení, kontaktujte oddělení personalistiky 601. skupiny speciálních sil nejpozději do 29. srpna 2008 na tel.: 973 411 593, 973 411 595 nebo 725 705 125 (724 692 676) Více informací o útvaru a výběrovém řízení na internetových stránkách www.601skss.cz

Máš odvahu vyzkoušet své schopnosti? Čekáme Tě!

BOJOVNÍCI

PROTI TOTALITĚ Text: Vladimír MAREK Foto: VHA a VHÚ

Během pracovní návštěvy v USA vyznamenala ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová válečného letce a veterána Josefa Brykse. Záslužný kříž ministra obrany České republiky I. stupně převzala vdova po plukovníku Bryksovi Gertruda Bryksová, která žije ve Washingtonu. Při této příležitosti připomínáme tuto významnou osobnost naší vojenské historie.

Ministryně obrany Vlasta Parkanová vyznamenala Záslužným křížem ministra obrany ČR in memoriam plukovníka Josefa Brykse

Trudie Bryksová ani po desítkách let nezapomněla na svého manžela a patří jí nejspíš také největší podíl na šíření památky na tohoto odvážného vojáka, kterého nezlomil ani komunistický žalář, přestože mu v něm „puklo“ srdce. Tak trochu ironií přitom zůstává, že i přes nesmírné množství lásky, kterou byl schopen plukovník Josef Bryks rozdávat, si ani jednoho ze svých dvou manželství příliš neužil. S první manželkou Marií Černou se oženil v dubnu 1939, už počátkem následujícího roku ale odešel přes Balkán k naší zahraniční jednotce ve Francii. Marie se rozhodla, že na něho nebude čekat a znovu se vdala. Později, krátce před koncem války, spáchala sebevraždu. V červenci 1945 se Bryks v Anglii oženil s Gertrudou Roseovou, poštovní úřednicí a vdovou po britském letci, se kterou si prostřednictvím Červeného kříže dopisoval po celou 40

dobu strávenou v zajetí. Tento silný životní příběh naplněný velkou láskou byl filmově zpracován, snímek nesl výstižný název „Srdce v zajetí“. Se svou druhou manželkou se Josef Bryks v říjnu 1945 vrátil do vlasti. Četná válečná zranění mu již neumožnila zapojit se do aktivního létání. A tak na Leteckém učilišti v Olomouci vyučoval angličtinu a techniku létání. Do toho ale přišel rok 1948, a tak po necelých třech letech spokojeného rodinného života musel odeslat manželku Gertrudu a dceru Soniu do Velké Británie. V tom okamžiku ještě netušil, že už je nikdy neuvidí. Avšak nejen rodinný život Josefa Brykse se zmítal ve velkých mořských vlnách. Stejně bouřlivá byla i jeho služba v armádě a léta, která následovala po nuceném propuštění a odsouzení. Josef Bryks se narodil jako sedmé dítě v rodině středního rolníka na Hané.

V Olomoucí vystudoval obchodní akademii. Nejspíš ho ani ve snu nenapadlo, že angličtina, kterou se zde poměrně slušně naučil, se mu bude jednou velice hodit. Vojenskou službu nastoupil u dragounského pluku v Košicích. Odsud byl také vyslán do Školy důstojníků jezdectva v záloze do Pardubic. V letech 1936 až 1937 vystudoval hranickou akademii. Následovala funkce leteckého pozorovatele u olomouckého pluku a aplikační kurz v Prostějově, kde krátce před zářijovou mobilizací v roce 1938 završil pilotní výcvik.

Z vlasti se na dlouhou cestu k našim zahraničním leteckým jednotkám vydal 20. ledna 1940 přes Slovensko a Maďarsko. Zde však byl zadržen a pro nepovolený přechod hranic vězněn v Budapešti až do počátku dubna. Teprve pak byl vyhoštěn zpět na Slovensko. Druhý pokus o přechod hranic byl již úspěšnější. V té době však vývoj válečných událostí postupoval tak rychle, že nestačil usednout do kabiny stíhacího letounu. V červnu se na palubě jedné z evakuačních lodí dostává do Velké Británie. Od tohoto okamžiku se zdá, že nic již nebrání, aby jako pilot bojoval proti nenáviděnému nepříteli. Již 4. srpna nastupuje v Duxfordu k právě založené 310. čs. stíhací peruti. V té době je zde však přebytek pilotů, přeškolovací kapacity jsou nedostatečné. Přes velitelství letecké přepravy a funkci zkušebního pilota se dostává k britské 242. stíhací peruti. Svou roli hrají i jeho jazykové schopnosti. Osudový okamžik Josefa Brykse nastává 17. června 1941. Jeho jednotka dostává za úkol doprovod bombardérů nad elektrárnu Choques poblíž francouzského Lille. V této letecké bitvě utrpěli Britové nemalé ztráty. Sestřelen byl i Josef Bryks. A to zřejmě v té době největším německým leteckým esem Adolfem Galandem. Bryks po válce vzpomínal na tento osudový den následovně. Zatímco útočil na letoun Me 109, dostal zásah do levého křídla. Oheň, který letoun zachvátil, se postupně přenesl až do kabiny.

Nastalo peklo, stroj byl nakloněn doleva, uvnitř vybuchovaly náboje. Za této situace opustil Josef Bryks na padáku svůj hurrican. Přišel přitom nejen o boty, ale ucítil i palčivou bolest v levém oku. Hořící olej vystříkl a spálil mu tvář. Když o několik okamžiků později přistál na poli, přiběhli k němu francouzští zemědělci, kteří mu dali civilní kabát, později získal i kalhoty. Ukryl se ve stodole statku. V blízké zahradě ho ale nakonec Němci krátce před půlnocí objevili. Bryks věděl, jaký osud ho jako Čechoslováka čeká, a tak se ve snaze ochránit své blízké v protektorátu vydával za Brita. Po výslechu byl nejdříve převezen do tábora ve Spangenbergu a později ve Wartburgu.

Tady se rodila další legenda spojená s jeho jménem. Pětkrát se neúspěšně pokusil ze zajetí utéci. Několikrát společně s kolegy prokopal tunel, jednou unikl z vězení v bečce na močůvku. Když se chtěl dostat do Švýcarska, zatkl ho v lesích poblíž Eberbachu těžce nemocného příslušník Hitlerjugend. Z letiště v okolí Franfurktu nad Mohanem se pokusil uletět na stíhacím letounu Messerschmitt 109. V jiném případě se dostal až do Varšavy, zde dokonce čtyři týdny pracoval jako kamnář a kominík, ale i tady ho nakonec dostihlo gestapo. Jeho pravou identitu prozradila náhoda až po třech letech věznění. V roce 1944 přišel do tábora z Británie doklad o jeho povýšení, ve kterém bylo uvedeno nejen správné jméno, ale i národnost. Okamžitě byl zatčen a převezen na pražské gestapo. Hrozící trest smrti se podařilo odvrátit jen díky zásahu ochranných mocností. Neméně krutě s Josefem Bryksem zacházeli v komunistických žalářích. Nejdříve byl uvězněn na Borech, prošel věznicemi na Pankráci, v Mladé Boleslavi, Opavě a Leopoldově. Se svým osudem se nesmířil a i z československých věznic opakovaně připravoval plány na útěk. To mu také vyneslo zvýšení trestu o dalších dvacet let těžkého žaláře. Nakonec se dostal do uranových dolů v Ostrově nad Ohří. Zde také v noci z 11. na 12. srpna 1957 zemřel bez poskytnutí lékařské pomoci na infarkt.

41

Nové přírůstky

KNIŽNÍ TIPY Antonín Šedek Vzpomínky letce Kniha „Vzpomínky letce“, která nedávno vyšla v olomouckém vydavatelství Ing. Petr Baštan, je vzpomínkovou knihou podplukovníka v. v. Antonína Šedka na vojenskou kariéru, zejména na léta strávená za kniplem vojenských vrtulníků. „Měl jsem to štěstí, že jsem byl vybrán, spolu s některými piloty kluzákové letky, mezi prvních 20 pilotů k výcviku na vrtulnících. Byly jimi Mi-4 a později Mi-1 a Mi-8. Zůstal jsem jim věrný až do svého odchodu do důchodu. Vděčím jim za vše, co jsem mohl poznat. Pevné přátelství mezi kamarády, odpovědnost jeden za všechny a všichni za jednoho, bez ohledu zdali jde o pilota, letovoda, palubního technika nebo technický a zabezpečující personál na zemi. Nebyla to však procházka růžovým sadem. Přinášela úspěchy i zklamání. Ne všichni se toho dožili. Taková byla daň leteckého života. Na špatné se zapomíná, na příjemné se vzpomíná. I proto jsem se rozhodl zavzpomínat,“ píše v úvodu své knihy bývalý velitel letky Mi-8, zasloužilý vojenský letec podplukovník v. v. Antonín Šedek. Za řídicí pákou vrtulníků celkem nalétal 13 100 letů, což představuje 4500 letových hodin. Vrtulníkovým jednotkám se kdysi říkalo »sluneční letectvo«. Ale právě tenkrát, když se mrak snesl sto metrů nad zem a slunce se zakalilo, že nebylo vidět na půl kilometru, tehdy bylo vrtulníků nejvíce potřeba. Svým včasným zásahem hasily například požár v michelské plynárně, přepravily desítky zraněných do nemocnic, zpestřovaly letecké dny, zachraňovaly lidi z břehů před vystoupivším Dunajem, Váhem, Jizerou, Moravou, Vltavou či Lužnicí. Antonín Šedek byl mezi prvními, kteří se na tyto stroje začali přeškolovat, když v březnu roku 1956 přišly vrtulníky do výzbroje tehdy Československé armády. A jak říká, přeškolení na nové stroje nebylo vůbec jednoduché. „Bylo to něco nového, nikdo to pořádně neznal a není asi pilota, kterého by nová technika nepřitahovala a nelákala. Co chybělo, byly zkušenosti. Ale když jsme si vrtulníky pořádně osahali, bylo všem jasné, že mají nejen bojovou využitelnost,“ vzpomíná na své začátky na vrtulníku Antonín Šedek. „Na tuto skutečnost jsme pochopitelně nepřišli jen my, ale spolu s námi i celá řada civilních organizací. A tady začaly první vážné problémy. Kdekdo si nás žádal, ale přestože jsme v té době jako vojáci létali převážně pro civilní sektor, poptávka značně překračovala naše možnosti. Strojů bylo prostě ještě málo...,“ svěřil se mi před léty při společném rozhovoru Antonín Šedek. Jak řekl, vrtulníky v těch letech prokázaly neocenitelné služby při záchranných pracích, náročných montážích a výškových stavbách. „Jednou z nejnáročnějších a nejzajímavějších akcí byla stavba stožárů vysokého napětí v Lubochňanském údolí. Pracovalo se tam téměř měsíc a získali jsme spoustu zkušeností, které jsme později nesčetněkrát uplatnili.“ „Zápisník letů“ podplukovníka v. v. Antonína Šedka ležel tehdy přede mnou na stole. Hustě popsané stránky, čísla, zkratky. Zdánlivě toho mnoho neříkaly; byly stroze úřední, a přece se za nimi skrývalo tolik lidských osudů, zážitků, námahy, tvrdé chlapské dřiny, někdy i neúspěchů, stresů, ale i radosti z dobře vykonané práce... Pavel FILLA 42

Odešel letec Po dlouhé nemoci zemřel 25. června 2008 podplukovník v. v. Antonín Šedek. Narodil se 1. října 1930 v Náchodě a byl zasloužilým letcem, který během své vojenské služby nalétal přes 4500 letových hodin při více než 13 100 letech. Pocházel z malé obce Bukovice. Leteckou kariéru započal v šestnácti letech v Aeroklubu Hronov na kluzácích a větroních. Během základní vojenské služby byl přijat do pilotního výcviku na těžkých nákladních kluzácích tažených dvoumotorovými dopravními letadly. Spolu s některými dalšími příslušníky kluzákové letky byl v roce 1956 již jako voják z povolání vybrán mezi prvních 20 pilotů čs. vojenského vrtulníkového letectva k výcviku na vrtulnících typu Mi-4. Později létal na vrtulnících typu Mi-1 a Mi-8, posledně jmenovanému typu zůstal věrný až do odchodu do penze v roce 1985 a nalétal na něm více než 2500 letových hodin. Během kariéry vojenského pilota plnil bezpočet rozličných úkolů, od těch běžných výcvikových, přes přepravu pacientů na transplantaci orgánů, přepravu břemen v rámci montážních prací, které tehdy vojenské letectvo zajišťovalo, až po zásobování odloučených armádních jednotek odříznutých v tuhé zimě roku 1958/1959 či pátrání při leteckých nehodách, účast na letových ukázkách v rámci spartakiády, podporu při natáčení filmů nebo záchranné práce při katastrofálních povodních na jižním Slovensku v roce 1965. Během své činné služby působil v posádkách Praha-Kbely, Klecany, Olomouc, Mošnov a Prostějov, a to v různých funkcích, od staršího pilota až po zástupce velitele pluku-pilota inspektora. I v důchodu byl aktivním členem Svazu letců a zajímal se o soudobé dění v AČR. Přispíval články z doby počátků čs. vrtulníkového letectva do časopisů s leteckou a armádní tematikou a na jaře roku 2008 vydal autobiografickou publikaci s názvem „Vzpomínky letce“. Poslední rozloučení s pplk. v. v. Antonínem Šedkem se uskutečnilo ve středu 2. července 2008 v obřadní síni v Prostějově. Daniel KADLČEK

v Ústřední odborné knihovně MO ČR Legenda Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) Ústřední odborná knihovna MO ČR Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

D 264 P JANE’S WORLD INSURGENCY AND TERRORISM 2008. Issue 27. (Povstalecká hnutí a terorismus ve světě 2008. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s International Group Ltd. 2008. 754 s. F 20 920 MACQUEEN, Norrie PEACEKEEPING AND THE INTERNATIONAL SYSTEM. (Mírové operace a mezinárodní řád.) London, Routledge 2008. 286 s. F 20 922 BROOKS, Risa A. SHAPING STRATEGY. The Civil-Military Politics of Strategic Assessment. (Utváření strategie. Civilně-vojenská politika strategického hodnocení.) Princeton, New Jersey, Princeton University Press 2008. 315 s. F 20 923 SCHWELLER, Randall L. UNANSWERED THREATS. Political Constraints on the Balance of Power. (Nezodpovězené hrozby. Politické tlaky na rovnováhu sil.) Princeton, New Jersey, Princeton University Press 2006. 182 s. E 6594 P NAPMO 30 YEARS. Nato’s Nations 2008/3. (Organizace řízení programu letecké včasné výstrahy a kontroly NATO.) Bonn, Mönch Publishing Group 2008. 80 s. E 6593 P THE GERMAN ARMY. Military Technology. Special Issue/2008. (Německá armáda.) Bonn, Mönch Publishing Group 2008. 152 s.

F 20 941 HIRSCHMUGL, Alois A. EINSATZRECHT FÜR FRIEDENSUNTERSTÜTZENDE, HUMANITÄRE UND KATASTROPHENHILFEEINSÄTZE. (Pravidla nasazení pro mírové a humanitární operace a pro pomoc při katastrofách.) Wien, AV+Astoria Druckzentrum 2006. 299 s. vmp., foto, tab. F 20 893 P MABEY, Nick DELIVERING CLIMATE SECURITY. International Security Responses to a Climate Changed World. RUSI Whitehall Paper 2008/69. (Mezinárodní bezpečnost a reakce na svět po klimatických změnách.) London, RUSI 2008. 137 s. F 20 916 CONTEMPORARY SECURITY AND STRATEGY. (Současná bezpečnost a strategie.) New York, Palgrave Macmillan 2008. 285 s. F 20 938 ADAMS, Thomas K. THE ARMY AFTER NEXT. The First Postindustrial Army. (Přespříští armáda jako první postindustriální.) Westport, Connecticut, Praeger Security International 2006. 327 s. F 20 915 RUTTAN, Vernon W. IS WAR NECESSARY FOR ECONOMIC GROWTH? Military Procurement and Technology Development. (Je válka pro ekonomický růst nezbytná? Vojenská akvizice a technologický vývoj.) New York, Oxford University Press 2006. 219 s.

F 20 917 TECHNOLOGY AND SECURITY. Governing Threats in the New Millennium. (Technologie a bezpečnost. Řízení hrozeb v novém tisíciletí. Sborník.) New York, Palgrave Macmillan 2007. 223 s. E 6596 INTELLIGENCE AND NATIONAL SECURITY. (Zpravodajství a národní bezpečnost. Tajný svět špionů. Antologie.) New York, Oxford University Press 2008. 553 s. F 20 880 CHALLANS, Timothy L. AWAKENING WARRIORREVOLUTION IN THE ETHICS OF WARFARE. Revolution in the Ethics of Warfare. (Revoluce v etice boje: kritika étosu amerického bojovníka.) Albany, NY, State University of New York Press 2007. 227 s. E 6579 P SUENKLER, Soeren – GELBART, Marsh IDF ARMOURED VEHICLES. Tracked Armour of the Modern Israeli Defense Forces (IDF). (Obrněná pásová vozidla izraelských sil.) Erlangen, Verlag Jochen Vollert – Tankograd Publishing 2006. 159 s. F 20 929 HORÁK, Slavomír RUSKO A STŘEDNÍ ASIE PO ROZPADU SSSR. Praha, Karolinum 2008. 226 s. F 20 868 CASSIN-SCOTT, Jack ŽENY VE VÁLCE 1939 – 1945. Britské, americké, německé a ruské příslušnice armád. Brno, Computer Press 2007. 48 s.

43

Text: Karel HRABÁNEK Foto: Petr SVOBODA

PPečlivě čli ě sii do d svého éh kalendáře k l dář poznamenejte j následující á l d jí í informace: i f

te

mí s e n o U toh ybět! ch

Název akce: otevřený přebor AČR v nohejbale trojic „O POHÁR ŠÉFREDAKTORA A REPORTU“ Datum: 9. září 2008

Ve druhém červencovém týdnu se konalo hned několik vrcholných sportovních akcí. Sportovci Armádního sportovního centra Dukla v dresu České republiky získali celkem 15 medailí.

Čas: prezentace družstev od 8.00 Místo: hala STVS MO v Praze-Ruzyni Ústroj: nezapomeňte si vzít tenisky do haly

Organizátorem tohoto přeboru je redakce A reportu a oddělení tělesné výchovy a záchranné výsadkové služby, které je podřízeno sekci rozvoje druhů sil-operační sekci MO. Své písemné přihlášky do turnaje posílejte do 3. září na adresu: pplk. Mgr. Miroslav Jebavý, OdTVaZVSI SRDS-OS MO, Praha, fax: 973 218 668. Ve své přihlášce nezapomeňte uvést název vojenského útvaru nebo zařízení, hodnost, jméno, příjmení vedoucího i členů družstva a telefonický kontakt. Přebor je určen pro vojáky z povolání a mohou se jej zúčastnit pouze fyzicky zdatné osoby bez zdravotního omezení! REDAKCE

Titul mistr Evropy juniorů v Plzni vvybojoval František Losos jako člen družstva ve střelbě na běžící terč 30 + 30 ran na 50 metrů a zároveň obsadil 3. místo v individuálním závodě. Mistry Evropy juniorů ve slovinském Solkanu se stali Ondřej Karlovský a Jakub Jáně jako členové hlídky 3 × C2

ve vodním slalomu, kteří přivezli stříbrné medaile i z individuálního závodu C2. Stříbrné medaile získali na mistrov mistrovství Evropy v řecké Nikósii střelci David Kostelecký v trapu v individuálním závodě i v soutěži družstev. Jan Sychra a Leoš Hlaváček byli členy stříbrného družstva ve skeetu. Stříbrnou medaili

zde získal ještě junior Jakub Novota jako člen družstva ve střelbě na skeet. Stříbrné medaile na mistrovství Evropy do 23 let ve slovinském Solkanu vylovili z vodního kanálu také Pavel Foukal ve vodním slalomu jako člen hlídky 3 × C1 a dále Martin Hammer, Michal Vlček a Petr a Jan Zdráhalovi ve vodním slalomu jako členové hlídky 3 × C2. Na mistrovství Evropy juniorů v Plzni si vedli dobře i další armádní junioři, když Adam Hrabovský získal ve střelbě z libovolné malorážky na 3 × 40 ran stříbrnou medaili. Druhou stříbrnou medaili vybojoval jako člen družstva ve střelbě z libovolné malorážky na 60 ran vleže spolu s Františkem Skalíkem. Oba byli také členy družstva, které obsadilo 3. místo ve střelbě z libovolné malorážky na 3 × 40 ran. Bronzové medaile přivezli Jakub Tesárek z akademického mistrovství světa v karate v polské Wrocławi jako člen družstva v disciplíně kata a Natalie Dianová z Egypta z mistrovství světa juniorů v moderním pětiboji v soutěži štafet. 45

spoj Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Byty Vyměním vojenský služební byt 4 + 1, 90 m2, v Praze-Vinoři za menší 2 + k. k. (min. 45m2) kdekoli v Praze. Kontakt: mobil 732 388 865 Prodám pěkný slunný byt 3 + 1 OV ve Vyškově na Sídlišti V. Nejedlého v bezprostřední blízkosti VÚ. Nová kuchyňská linka, dlažba, nová okna, rychlý internet, výborný stav. Nízké náklady. Po prodeji ihned volný. Bez RK. Tel. 603 562 518 Prodám byt 2 + 1 v osobním vlastnictví v cihlovém domě v Náměšti nad Oslavou. Mobil: 602 286 301 nebo alc. 202 002 Prodám byt 3 + 1 s balkonem v Jindřichově Hradci + garáž. Tel.: 723 931 007

Volná místa Ředitel Ředitelství personální podpory MO vyhlašuje výběrové řízení na obsazení systemizovaného místa v Ústřední vojenské nemocnici Praha: • primář neurologického oddělení klinik a nemocničních oddělení Požadavky: specializ. způsobilost, praxe v oboru, licence ČLK pro výkon ved. funkce. Kvalifikač. předpokladem je VŠ lék. směru, zdrav. způsobilost a bezúhonnost (zák.č. 95/2004 Sb.),

46

aktivní znalost sv. jazyka (STANAG 2222), BP na stupeň utajení DŮVĚRNÉ. Předpokládaný termín služeb. zařazení je září 2008. Písemné přihlášky s profes. životopisem, ověřené doklady o vzdělání, absolv. praxi a přehledu publik. a přednášk. činnosti zašlete do 11. 7. 2008 na adresu: Ústřední vojenská nemocnice, odbor personálního řízení, U Vojenské nemocnice 1200, 169 02 Praha 6. Obálku označte „Výběrové řízení ÚVN Praha“. Velitel VÚ 3072 České Budějovice nabízí systemizovaná místa volná ihned: Redislokace VÚ předpokládaná k 1. 10. 2009 do posádky Tábor. • starší důstojník zpravodajského oddělení požadavky: hodnost por./npor., BP „PT“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 10 • starší důstojník operačního oddělení požadavky: hodnost por./npor., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 017, PT 10 • důstojník operačního oddělení požadavky: hodnost ppor./por., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 016, PT 10 • náčelník služby oddělení logistiky požadavky: hodnost ppor./por., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 Aj, ČVO 032, PT 09 • starší důstojník skupiny pasivních sledovacích systémů požadavky: hodnost por./npor., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • důstojník pracoviště technické analýzy požadavky: hodnost ppor./por., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • velitel skupiny vyhodnocování analýz požadavky: hodnost por./npor., BP „PT“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • důstojník skupiny vyhodnocování analýz požadavky: hodnost ppor./por., BP „PT“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • velitel skupiny-zástupce velitele skupiny pasivních sledovacích systémů požadavky: hodnost por./npor., BP „PT“, bakalářské vzdělání, STANAG 2222 AJ, ČVO 065, PT 10 • starší důstojník skupiny pasivních sledovacích systémů požadavky: hodnost por./npor., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • starší důstojník-analytik pracoviště řízení průzkumu požadavky: hodnost por./npor.,BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2222 AJ, ČVO 065, PT 09 • velitel pracoviště operační analýzy požadavky: hodnost por./npor., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2222 AJ, ČVO 065, PT 09

• důstojník pracoviště technické analýzy požadavky: hodnost ppor./por., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • náčelník pracoviště řízení průzkumu – střed požadavky: hodnost ppor./por., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • důstojník pracoviště řízení průzkumu – střed požadavky: hodnost ppor./por., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • velitel čety průzkumu SDD požadavky: hodnost ppor./por., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • velitel čety oprav techniky požadavky: hodnost ppor./por., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 032, PT 09 Bližší informace na alc. 322 201, pplk. Ing. Postupa, nebo alc. 322 152, por. Bc. Brožová Velitel VÚ 4159 Lipník nad Bečvou (CIMIC) nabízí volné systemizované místo pro VZP: • specialista CIMIC – SH 51, PT 08, BP „D“, AJ 2, KvPo 03, VŘP „B“ výhodou Kontakt: o. z. Ing. Dr. Kavecký, alc. 428 405 Ředitel VZ 6658 Praha nabízí volná systemizovaná místa pro o. z.: • instalatér-topenář – PT 07, kvalifikační předpoklad SO s výučním listem v oboru, BP „V“ • elektrikář – PT 07, kvalifikační předpoklad SO s výučním listem v oboru, osvědčení o vykonání zkoušky podle vyhl. č. 50/78 o odborné způsobilosti v elektronice, BP „V“ Kontaktní osoba: Mgr. Marie Soukupová, alc. 216 964 Velitel VÚ 5834 Strakonice nabízí volná systemizovaná místa pro vojáky z povolání: • náčelník skupiny přípravy – SH 63 (nadporučík), PT 10, VŠ vzdělání – Bc., důstojnický kurz, ČVO 24, BP „D“, STANAG AJ 2222; • důstojník skupiny přípravy – SH 62 (poručík), PT 09, VŠ vzdělání – Bc., důstojnický kurz, ČVO 17, BP „D“, STANAG AJ 1111; • starší důstojník skupiny logistiky – SH 63 (nadporučík), PT 09, VŠ vzdělání – Bc., důstojnický kurz, ČVO 32, BP „D“, STANAG AJ 1111; • důstojník týmu kontroly a seřizování ASVŘP a RL – SH 62 (poručík), PT 09, VŠ eletrovzdělání – Bc., důstojnický kurz, ČVO 32, BP „D“, STANAG AJ 1111; • náčelník obvaziště – SH 71 (major), PT 11, VŠ vzdělání – MUDr., důstojnický kurz, ČVO 51, BP „ D“, STANAG AJ 1111; • velitel baterie – SH 64 (kapitán), PT 10, ČVO 24, VŠ vzdělání – Bc., důstojnický kurz, ČVO 24, BP „T“, STANAG AJ 2222; • důstojník (tým velení a řízení palby) – SH 62 (poručík), PT 09, VŠ vzdělání – Bc., důstojnický kurz, ČVO 38, BP „T“, STANAG AJ 2222; • starší důstojník (tým velení a řízení palby) – SH 63 (nadporučík), PT 09, VŠ vzdělání – Bc.,

důstojnický kurz, ČVO 24, BP „T“, STANAG AJ 2222; • důstojník (tým velení a řízení palby) – SH 62 (poručík), PT 09, VŠ vzdělání – Bc., důstojnický kurz, ČVO 24, BP „T“, STANAG AJ 2222; • velitel čety PPLRK – SH 62 (poručík), PT 09, VŠ vzdělání – Bc., důstojnický kurz, ČVO 24, BP „D“, STANAG AJ 2222; • velitel hospodářské čety – SH 62 (poručík), PT 09, VŠ vzdělání – Bc., důstojnický kurz, ČVO 34, BP „V“, STANAG AJ 1111 Kontakt: NS-1, alc. 323 305 Ředitel Ústředního vojenského zdravotního ústavu nabízí volné systemizované místo pro VZP v posádce Těchonín s nástupem k 1. 10. 2008: • náčelník centra biologické ochrany Požadavky: hodnost major- podplukovník, STANAG 2222, BP „T“, VŠ vzdělání – lékař, specializovaná způsobilost v oboru mikrobiologie, popř. infektologie nebo epidemiologie, PT 13 – 14. Bližší informace: alc. 208 133 nebo 208 202 Náčelník ŠVS MO 3187 Komorní Hrádek nabízí volné systemizované místo pro VZP s možným nástupem k 1. 10. 2008: • náčelník operačního oddělení ŠVS MO – SH 71/64, PT 11, BP „D“, ČVO 100/001 Požadavky: VŠ vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy Stanag 6001. Kontakt: mjr. Ing. Martin Klaus, alc. 224 702, 224 715 Velitel VÚ 5525 Náměšť nad Oslavou nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: • dozorčí důstojník čety řízení útvarové směny centra ochrany – SH 62, ČVO 11 (107), PT 09, KvPř 51, Stanag AJ 1111, BP „D“. Termín služebního zařazení: 1. 10. 2008. Zájemci se mohou hlásit na alc. 438 215. Velitel VÚ 4574 Přerov nabízí k 1. 10. 2008 volné SM: • starší důstojník zpravodajské skupiny – SH nadporučík, PT 10, vzdělání Bc., ČVO 065, BP „T“, AJ 2222 Žádosti o zařazení do výběru zasílejte formou strukturovaného životopisu. Kontaktní osoba: mjr. Vít Morávek, alc. 421 180, fax 421 707. Uzávěrka přihlášek dne 31. 8. 2008 Velitel VÚ 5490 Rakovník nabízí volné systemizované místo pro VZP: • důstojník ekonomické skupiny štábu 152. ženijního praporu, ČVO 83, SH 62, PT 9, BP „D“, STANAG 2211, KvPř 12, KvPo 05 • důstojník proviantní služby oddělení logistiky štábu 152. ženijního praporu, ČVO 34, SH 62, PT 9, BP „V“, STANAG 1111, KvPř 12, KvPo 05 • pracovník štábu plánovací skupiny 152. ženijního praporu, ČVO 17, SH 52, PT 8, BP „V“, STANAG 1111, KvPř 10, KvPo 03. • zástupce velitele roty logistiky 152. ženijního praporu, ČVO 30, SH 63, PT 10, BP „D“, STANAG 2222, KvPř 12, KvPo 05 • velitel čety oprav techniky 152. ženijního praporu, ČVO 32, SH 62, PT 9, BP „V“, STANAG 1111, KvPř 12, KvPo 05

• velitel spojovací čety 152. ženijního praporu, ČVO 40, SH 62, PT 9, BP „T“, STANAG 2222, KvPř 12, KvPo 05 • velitel ženijní průzkumné čety 152. ženijního praporu, ČVO 17, SH 62, PT 9, BP „V“, STANAG 2222, KvPř 12, KvPo 05 • velitel ženijní čety ženijní mechanizované roty 152. ženijního praporu, ČVO 17, SH 62, PT 9, BP „D“, STANAG 2222, KvPř 12, KvPo 05 • velitel ženijní zatarasovací a odminovací čety ženijní mechanizované roty 152. ženijního praporu, ČVO 17, SH 62, PT 9, BP „D“, STANAG 2222, KvPř 12, KvPo 05 • velitel ženijní mostní čety ženijní mechanizované roty 152. ženijního praporu, ČVO 17, SH 62, PT 9, BP „D“, STANAG 2222, KvPř 12, KvPo 05 Dále nabízí volná systemizovaná místa pro VZP – řidič VŘP „C“, řidič-kuchař, řidič-skladník, strojník, dílenský specialista – SH 41-44, PT 6-7. Nástup možný ihned. Bližší informace: alc. 284 307, npor. Bc. Iva Bednářová

Různé Hledám náhradu k VÚ 8595 Praha, PT 08, každý měsíc čtrnáctidenní turnusy práce a volna, nástup od 1. 11. 2008. Tel.: 774 822 869 Hledám kontakt na bývalé spolužačky, které v letech 1986 – 1987 studovaly obor spojařka ve Vojenském učilišti v Novém Meste nad Váhom. Ozvěte se na e-mail: [email protected] nebo alc. 425 193, 425 190 Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou na funkci řidič-specialista (spojař). VŘP skupiny „B“ a strojní průkaz na elektrocentrálu. Kontakt: 777 608 528 Hledám za sebe náhradu k VÚ 4339 Jince, straší obsluha ShKH. Tel.: 775 142 569 Hledám za sebe náhradu do Pardubic, kasárna letiště na funkci řidič, pouze za Náměšť nad Oslavou letiště, na jakoukoli rotmistrovskou funkci. Kontakt: 604 367 599 Hledám uplatnění v AČR nejlépe posádky v západních a jižních Čechách, případně Praha, Stará Boleslav (není podmínkou). Jsem absolvent VSOŠ CHT, působil jsem 20 let jako VZP, mám 13 let praxe u provozního střediska na funkci technik odpovídající za oblast ekologie, odpadového hospodářství, servisních vnitřních a venkovních úklidů, DDD, řešení škod, požární prevence. Vlastním osvědčení pro práci s jedy a radioaktivními látkami a osvědčení požárního preventisty, velmi dobře ovládám práci na PC v aplikacích WORD, EXCEL, COREL, EIS PROW. Bezpečnostní prověrka „V“. Nástup možný ihned, nejpozději k 1. 10. 2008. Kontakt: Ján Tropp, alc. 973 342 492, mob. 777 190 446

Hledám za sebe náhradu k VÚ 6950 Stará Boleslav / Pr. zab. na funkci řidič sk. C + E, popřípadě jen C, od 1. 10. 2008. Tel.:775 981 454 Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na pozici strážný, ČVO 101. Tel.: 724 584 491 Prodám tlumok malý pro průzkumníky – objem 20 až 30 litrů (nový, nevyužitý). Cena 1100 Kč. Tel.: 721 566 285 Prodám novou vestu vz. 95 zimní – cena 800 Kč. Tel.: 721 566 285 Prodám tlumok velký pro průzkumníky – objem 70 až 120 litrů (nový). Cena 5500 Kč. Tel.: 721 566 285 Hledám za sebe náhradu k VÚ 5153 Přáslavice na funkci střelec-operátor BVP. Nejlépe z VÚ 1923. Tel.: 605 589 295 Hledám za sebe náhradu k VÚ 5153 Přáslavice na funkci řidič BVP. Tel.: 603 597 460 Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel.: 777 074 592, alc. 442 964 nebo [email protected] Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou, hodnost prap., PT 09, ČVO 602. Kontakt: e-mail [email protected], tel.: 608 612 943 Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou na funkci: starší kuchař – řidič sk. „C“. Tel.: 739 712 805 35/SŠ hledá uplatnění jako občanský zaměstnanec nejlépe ve Středočeském kraji. Nabízím: • vyhláška 50/1978 Sb. §6 • řidičský průkaz kategorie A, B, C, E, T – profesní osvědčení • oprávnění k řízení VZV • oprávnění na práci s motorovou pilou a křovinořezem • zbrojní průkaz pro skupiny D, E • PC Word, Excel (uživatelská úroveň) • průkaz strojníka elektrocentrály Kontakt: [email protected] Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci kuchař. Kontakt: 773 634 454 Hledám za sebe náhradu k VÚ 8660 Vyškov na místo starší operátor družstva RTZ. Požadavky: elektro s maturitou, BP „V“, hodnost nrtm., předpoklad získání VŘP „C“, PT 07. Kontakt: 731 271 157 Klub vojenské historie koupí menší kanon (horský, PTK, do velikosti ZIS 2). Nebo sháníme informace o demontovaných exponátech z pomníků. Tel.: 602 490 777, e-mail: [email protected]

47

Pochod Českou Kanadou

v kanadá

ch

153. záchranný prapor a 44. lehký motorizovaný prapor Jindřichův Hradec zvou všechny milovníky krásné přírody a aktivního odpočinku na III. ročník dálkového turistického pochodu Českou Kanadou v kanadách.

? y Kd V sobotu 6. září 2008

? e Kd

Oblast České Kanady na Jindřichohradecku

? o Kd

Zájemci z řad ozbrojených sil České republiky a jejich rodinní příslušníci

Propozice pochodu a formulář přihlášky najdete na internetové stránce: http://153zpr.15zzb.cz/ Kontakt: Petr Pokovba, telefon (973) 325 313, fax (973) 325 350, nebo František Nasadil, telefon (973) 325 345