Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Vydává MO ČR AVIS Rooseveltova Praha 6 IČO Šéfredaktor: Ladislav Lenk

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Objektivem

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor: Ladislav Lenk Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jiří Hokův V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 30. 7. 2008 Toto číslo vyšlo dne: 18. 8. 2008

Kontakty Jiří Hokův tel.: 973 215 794 e-mail: [email protected] www.hokuv.com Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Ladislav Lenk tel.: 973 215 931 mobil: 724 102 164 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected] Tomáš Soušek tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected] www.afterburner.cz Michal Zdobinský tel.: 973 215 572 mobil: 724 033 411 e-mail: [email protected] Jan Zeman tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected]

V dopoledních hodinách 2. srpna se uskutečnilo na základně FOB Shank v provincii Lógar slavnostní předání medailí NATO „ Non Article 5“ vojákům 1. kontingentu AČR mise ISAF PRT Lógar. Slavnostního nástupu se zúčastnil velitel jednotky, se kterou český PRT nejtěsněji spolupracuje – TF Apache – podplukovník Charles Bradley a velvyslanec České republiky v Afghánistánu Jiří Nekvasil. „Vojáci, udělali jste ohromný kus práce. Všechny začátky jsou těžké a vy jste se za šest měsíců dokázali seznámit s provincií Lógar a navázat vztahy s místním obyvatelstvem. Vážím si toho, že jste mě na dnešní slavnostní nástup pozvali. Jsem na vás hrdý,“ řekl vojákům 1. kontingentu českého PRT Lógar Jiří Nekvasil. Podplukovník Charles Bradley ve svém projevu poděkoval všem vojákům za spolupráci a popřál jim mnoho štěstí do další práce. Text a foto: kpt. Sabina INTROVIČOVÁ

Z obsahu

Slavnostní okamžiky v Brně . . . . . . 6 Generál Picek v Afghánistánu . . . . . 8 Odvedli jste obdivuhodný kus práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 V Kosovu se střídá už podvanácté . . . . . . . . . . . . . . . . 10 To, že jsme tady zůstali, je také díky vám... . . . . . . . . . . . . . .11 Evakuovali dětský tábor. . . . . . . . . 12

Jsme partneři, ne nepřátelé. . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 „Obrněná výstava“ . . . . . . . . . . . . . 26 Kaleidoskop . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Několik premiér najednou . . . . . . . 34 Dvaatřicet jedniček . . . . . . . . . . . . 36 České znalosti v popředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Instituce s perspektivou . . . . . . . . . 17

Technologie se mění, mapy zůstávají. . . . . . . . . . . . . . . . 40

Dvacetiletý Michal si splnil svůj sen. . . . . . . . . . . . . . . 18

Letní zápolení na tenisových kurtech . . . . . . . . . . 46

Začínal jsem od nuly . . . . . . . . . . . . . 19

A spoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: autor a MDA

V rámci pracovní návštěvy USA navštívila ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová s delegací a skupinou českých novinářů kromě jiného i leteckou základnu Schreiver poblíž města Colorada Springs. Zde se v přísně střežené oblasti nachází Integrační a operační centrum Agentury pro protiraketovou obranu (MDA). Spolu s oficiální delegací měli i zástupci českých médií možnost v pátek 18. července sledovat na vlastní oči a v přímém přenosu skutečný test systému protiraketové obrany.

Událost to byla skutečně ojedinělá ojedinělá, protože podle informací zástupců MDA ani americké sdělovací prostředky zatím neměly možnost sledovat test přímo, ale vždy až po jeho skončení, kdy dostaly jen vybrané informace. O účasti českých novinářů údajně rozhodl sám ředitel MDA generálporučík Henry Obering. Před vstupem do prostorné místnosti jsme samozřejmě museli odevzdat nejen veškerá záznamová zařízení, ale i poznámkové bloky a tužky. Operačně-prezentační středisko, jak se tato místnost

Pro testy systému protiraketové obrany používají Spojené státy několik typů cílových raket.

2

Budova Integračního a operačního centra MDA s velmi vysokým stupněm ochrany

oficiálně nazývá, na první pohled tak trochu vypadá jako kombinace moderního konferenčního sálu se střediskem řízení vesmírných letů. Na velkoplošné obrazovce v čele místnosti snímá kamera cílovou raketu připravenou ke startu. Na dalších displejích běží odpočítávání času zbývajícího do odpalu, předpokládaný okamžik startu vlastní obranné rakety (interceptoru) a další údaje. V jiné části místnosti je tabule zobrazující stav všech dvanácti klíčových systémů zapojených do testu. Když svítí zeleně, je všechno v pořádku, červená barva znamená problém. Právě u zkratky značící povětrnostní podmínky stále svítí červená. V oblasti letu cílové rakety se vyskytují bouřky a hrozí riziko, že zásah blesku může poškodit údaje, které budou shromažďovat přístroje v příďové části rakety. Proto se zastavuje odpočítávání a start se odkládá. Čekání na zlepšení počasí využívají specialisté z MDA pro prezentaci průběhu nadcházející zkoušky. Jejich slova čas od času přerušuje úsečná komunikace operátorů jednotlivých prvků protiraketové obrany. Zhruba po čtvrt hodině se počasí umoudří, všechny systémy jsou O. K. a odpočítávání se znovu rozjede. Tři, dva, jedna… start! Třístupňová cílová raketa se v záplavě dýmu a plamenů zvedá z rampy. Kamera umístěná v její příďové části snímá trup rakety pod sebou i část okolí. Je dobře vidět, jak rychle se vzdaluje od zemského povrchu i jak se po dohoření oddělují jednotlivé stupně. Za pár minut je raketa

Středisko řízení palby na základně Fort Greely

Ministryně obrany Vlasta Parkanová sleduje ukázku ve středisku řízení palby ve Fort Greely.

ve vesmíru a na obraze lze již vidět i zakřivení Země. Po pár desítkách sekund od startu cílovou raketu ještě během její vzestupné fáze letu zachycuje družice včasné výstrahy, jež okamžitě vysílá varování. Do akce se postupně zapojují rychle aktivované radary dalekého dosahu na souši i na moři. Na základě jejich údajů se na jednom z displejů začíná rýsovat trajektorie útočící rakety a řada dalších informací v grafické formě včetně „okna“ pro odpálení vlastních antiraket. Po dohoření třetího stupně „nepřátelského nosiče“ se z něj odděluje jedna

bojová hlavice. Nyní je na obrazovce možné spatři její pohyb během střední části letu v kosmickém prostoru. Podle telemetrických údajů se její pohyb přesně modeluje do grafického zobrazení. Hlavice pomalu rotuje, ale neletí výhradně špičkou dopředu. Koná zvláštní pohyb s výchylkami okolo podélné osy. Ani ne za 17 minut po startu cílové rakety dochází k simulovanému odpálení obranného interceptoru GBI z kalifornské základny Vandenberg. Za necelých sedm minut ji zasahuje a svojí kinetickou energií ničí (samozřejmě v tomto případě simulovaně) samostatně naváděný 3

Pozemní radiolokátor včasné výstrahy dalekého dosahu řady UEWR

Mobilní předsunutý radiolokátor pracující v pásmu X

prostředek IKV, který se z antirakety ve vhodném okamžiku oddělil. Kromě toho se do procesu ničení bojové hlavice zapojilo i plavidlo třídy Aegis s řízenými střelami SM-3. Operátoři na palubě dostávali všechna cílová data, takže i tato loď si simulovaně vyzkoušela zničení hlavice. Kromě pozemních a námořních antiraket pracovaly při testu všechny ostatní prvky systému protiraketové obrany „naostro“.

OD ALJAŠKY PO MEXIKO

Na zkoušce FTX-03 se přímo podílela celá řada složek. Následuje přehled těch nejdůležitějších a ve zjednodušené

Pohled do operačního střediska torpédoborce třídy Aegis

Torpédoborec Milius, který se svým modifikovaným radiolokátorem AN/SPY-1 podílel na testu.

4

formě jsou zároveň zmíněny i jejich hlavní funkce při testu. Z komplexu Kodiak na Aljašce byla vypuštěna cílová raketa, jejíž první dva stupně pocházejí ze starší ponorkové balistické rakety Polarit A3. Raketa letěla nad Pacifikem, téměř rovnoběžně se západním pobřežím severoamerického kontinentu. Protože se ale projevily určité problémy funkce motoru třetího stupně, nakonec doletěla na vzdálenost asi 3000 km oproti původně plánovaným 3500 km. Skončila v moři, přibližně na úrovni zeměpisné šířky Kalifornie. Jak již bylo zmíněno, několik desítek sekund po startu ji zachytila družice včasné výstrahy SBIRS (Space-Based Infrared System), která předběžné informace poslala do svého řídicího střediska na základně Buckley v Coloradu. Odtud byly okamžitě přeposlány současně do Integračního a operačního centra

agentury MDA na základně Schreiver a střediska řízení palby (GFC) systému GMD ve Fort Greely na Aljašce, kde jsou také rozmístěny i interceptory. Celé soukolí systému protiraketové obrany se roztočilo. Z radarů útočící raketu jako první zachytil a začal sledovat mobilní radar AN/TPY-2 pracující v pásmu X na základně Juneau na Aljašce. Informace z něj byly zasílány do Fort Greely i na Schreiver. Krátce nato cíl z jiného úhlu zachytil i upravený radar AN/SPY-1 systému Aegis na torpédoborci USS Milius v Pacifiku, který informace opět posílal do obou zmíněných středisek. Na základě povelu z Fort Greely byl aktivován a do sledování se následně zapojil vylepšený mohutný pozemní radar včasné výstrahy (UEWR) na základně Beale v Kalifornii. Řídicí středisko na Aljašce začal „zásobovat“ informacemi o sledovaném cíli. Středisko ve Fort Greely ale zároveň aktivovalo plovoucí radar SBX, který se nacházel přibližně na úrovni zeměpisné šířky severního Mexika. SBX pracující v pásmu X pak sledoval dráhu letícího cíle, velmi přesně určoval jeho souřadnice a prováděl tzv. diskriminaci, tedy rozlišování skutečné bojové hlavice od klamné. Tyto informace „šly“ opět do střediska řízení palby ve Fort Greely. Příslušníci pětičlenné směny ze 49. protiraketového praporu dali ve vhodném okamžiku povel k zásahu. Následně proběhlo simulované vypuštění interceptoru ze základny Vandenberg v Kalifornii a simulovaný zásah cíle. Radar SBX, což je podstatně větší obdoba typu EBR navrhovaného pro Brdy, pak prováděl vyhodnocení zásahu. Podle zástupců MDA byl celý test úspěšný a všechny prvky systému, včetně komunikačních linek, pracovaly tak, jak měly. Na první čtvrtletí roku 2009 se plánuje test FTG-05, který by se z hlediska scénáře a zapojení jednotlivých prvků měl podobat popsané zkoušce, avšak zasažení cílové hlavice interceptorem GBI by již mělo být skutečné.

Kryty podzemních sil s antiraketami GBI na základně Fort Greely

Radomy komunikačního systému na Fort Greely

Plovoucí radar SBX si v rámci testu FTX-03 odbyl premiéru plného operačního nasazení v rámci víceprvkového systému protiraketové obrany.

Start interceptoru GBI

5

Text: Pavel PAZDERA Foto: autor a pprap. Pavel TITĚRA

Poslední pátek letošního července patřil na Univerzitě obrany v Brně k významným dnům. Konalo se zde hned několik slavnostních ceremonií, v rámci nichž prošlo vyřazením a promocí dvě stě dvacet absolventů bakalářských a magisterských studijních programů. Nejprve se uskutečnilo vojenské ukončení studia, tedy vyřazení absolventů. Slavnostní vyřazení absolventů vysoké vojenské školy se řadí k nejvýznamnějším událostem v průběhu každého akademického roku. Představuje pomyslné protnutí cílové pásky, kterým je zúročena práce vědecko-pedagogických i servisních pracovníků školy a příslušníků velitelského sboru. 6

Aktu vyřazení letošních absolventů Univerzityy obranyy byli y přítomni p vzácní hosté, a to především předseda výboru hosté pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR Richard Sequens, náměstek ministryně obrany František Padělek, náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek, hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek a primátor statutárního města Brna Roman Onderka. Pozvání dále přijali ředitelé sekcí a odborů Ministerstva obrany ČR,

funkcionáři operačně-taktických velitelství, velitelé útvarů a leteckých ý základen AČR, AČR představitelé vojenských univerzit ze zahraničí, vojenští přidělenci států NATO, představitelé státní správy a místní samosprávy a zástupci partnerských občanských sdružení. Slavnostního vyřazení se tradičně zúčastnili také rodinní příslušníci čerstvých absolventů. Vysokou úroveň Univerzity obrany, s níž se absolventi právě loučili, ve svém projevu ocenil náměstek ministryně obrany František Padělek, který na adresu

univerzity mimo jiné řekl: „Znám a vysoce oceňuji úroveň vaší vysoké školy. Na prahu třetího tisíciletí je Univerzita obrany právem vnímána jako prestižní vzdělávací instituce s úctyhodnou tradicí a vynikajícím vědecko-pedagogickým potenciálem, který nemá pouze univerzitní působnost, ale disponuje širokým meziresortním a multioborovým přesahem. A to nejen v domácím, ale i v mezinárodním měřítku. Rozsah vzdělání, poskytovaného v Brně a v Hradci Králové, je úctyhodný. Proto nepřekvapuje, že svou kvalitou i šíří záběru oslovuje jako zdroj inspirace také další vojenské vzdělávací instituce, zejména v nových členských zemích NATO.“ Novým absolventům bakalářských i magisterských ma stersk h oborů U Un Univerzity obrany ve svém projevu poblahopřál pobla ah náčelník Generálního štábu AČR R generálporučík Vlastimil Picek, který jim jim rovněž poděkoval za zodpovědný přístup pří p ke studiu a za dobré výsledky dosažené do d v závěrečných zkouškách zkouškách. h. „Nastoupíte na systemizovaná míst místa ta u vojenských útvarů a zařízení a práv právě vě tato praktická činnost prověří nejen vvaše teoretické a odborné znalosti, ale e zejména vaše morální kvality. kvality Od těchto těch okamžiků buobtížná rozhodnutí, dete sami přijímat obtížn vysvětlovat je ostatním a přesvědčovat o jejich správnosti. Dneškem se přestáváte starat jen sami o sebe a o své studijní povinnosti, ale přebíráte odpovědnost za svěřené vojáky a civilní zaměstnance, za bojovou techniku a materiál. Stali jste se opravdovými vojenskými profesionály a bude jen na každém z vás, jak si s touto skutečností poradíte,“ uvedl generálporučík Vlastimil Picek. Ke všem přítomným promluvil také rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban, který připomněl, že slavnostní akt vyřazení je tečkou za léty strávenými univerzitní přípravou, která kladla důraz nejenom na rozvoj intelektu, ale i na proces přerodu studenta vysoké vojenské školy v opravdového vojenského profesionála. Poté brigádní generál Rudolf Urban akademickým mečem „pasoval“ jednu z nejlepších absolventek UO praporčici Michaelu Kučerovou a tím symbolicky vyřadil 178 absolventů vojenského prezenčního bakalářského a magisterského studia. Přitom v akademickém roce 2007/2008

absolvovalo Univerzitu obrany ve všech formách studia celkem 319 studentů bakalářského, magisterského a doktorského studijního programu. Sedm nejlepších absolventů při příležitosti ukončení studia na Univerzitě obrany obdrželo dar ministryně obrany – náramkové hodinky s věnováním. Oceněni tak byli praporčíci Karel Dudek a Kamil Šamaj, praporčice Michaela Kučerová, Iva Krutská a Hana Káňová, nadporučice Lucie Zburníková a poručík Jan Vodrážka. Dalších jedenáct premiantů bylo odměněno peněžitým darem rektora-velitele Univerzity obrany. Přidělenec obrany Španělského království v ČR plukovník Eduardo Palomo předal dar náčelníka GŠ pozemních sil Španělska nejlepší studentce Fakulty ekonomiky a managementu UO praporčici Michaele Kučerové a přidělenec obrany Francie plukovník Jacques Talarmin předal cenu velitele francouzské letecké akademie v Salon de Provence nejlepšímu studentovi

Fakulty vojenských technologií UO praporčíkovi Karlu Dudkovi. V rámci slavnostního vyřazení absolventů UO místopředseda Ústřední rady Svazu PTP – Vojenské tábory nucených prací ČR Bohumír Dufek dekoroval bojový prapor Univerzity obrany pamětní stuhou svazu a předseda Svazu vojáků z povolání AČR major Roman Doba pamětní stuhou Ústřední rady svazu, která pamětní stuhu udělovala poprvé ve své historii. Ceremoniální část vyřazení byla ukončena slavnostním pochodem absolventů a přeletem proudových letounů a vrtulníků nad nástupištěm. Svou radost z úspěšného ukončení studia poté projevili absolventi hromadným vyhozením čepic do vzduchu. Významný den pro absolventy Univerzity obrany pokračoval akademickou částí – promocí. V průběhu slavnostního shromáždění, které se uskutečnilo v brněnském Mahenově divadle, absolventi bakalářských a magisterských studijních programů Fakulty vojenských technologií UO a Fakulty ekonomiky a managementu UO složili absolventský slib a převzali diplomy dokládající dosažení vysokoškolského vzdělání a získání akademického titulu bakalář či inženýr. Slavnostním ukončením vysokoškolského studia nejprve prošli absolventi Fakulty vojenských technologií UO. Celkem 95 absolventů této fakulty převzalo diplomy z rukou děkana plukovníka Zdeňka Vintra. Pak promoční akt pokračoval slavnostním shromážděním akademické obce Fakulty ekonomiky a managementu UO. Na něm bylo promováno 125 absolventů vojenského a civilního studia.

7

oblastí. Proto považuji zza správné, přímo abych se s jejich prací seznámil se ez vysvětlil v místě, kde působí,“ vysv vět důvod své dodal: cesty Dominik Duka a do od „Můj tatínek byl také vojákem, kterýý v době druhé světové války působil v od db takže mi odboji, vojenský život není úplně ci cizí.“ Jako poděkování za dlouholetou spolupráci ssp plukovník Mojmír Mrva udělil M Monseigneuru Dominiku Dukovi pamětní oodznak. „V této chvíli máme v m is čtyři kapmisích lany. Z toho v Afghánistá án působí tři. Afghánistánu U polní nemocnice v Káb bu v Lógaru Kábulu, Text a foto: mjr. Pavla POLÁKOVÁ Text a foto: mjr. Pavla POLÁKOVÁ

Ve dnech 27. a 28. července navštívil náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Vlastimil Picek v doprovodu náčelníka Vojenské policie generálmajora Oldřicha Kubáta české vojáky v Afghánistánu. Ke krátké inspekční cestě do Kábulu a Lógaru využil rotace 4. a 5. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky. V Lógaru se setkal s velitelem českého provinčního rekonstrukčního týmu plukovníkem Ivem Střechou, který jej seznámil s aktuální bezpečnostní situací v provincii Lógar a s aktuálním plněním operačního úkolu. Poté velitel 3. kontingentu Armády České republiky SOG major Pavel Horňák oba generály informoval o stavu redislokace této jednotky z provincie Helmand právě do oblasti Lógaru. Před odletem do Kábulu informoval vedoucí civilní části PRT Václav Pecha generála Picka o průběhu prací

8

na projektech, které pomáhají obnovit provincii Lógar. Na kábulském letišti jednal generál Picek s příslušníky obou rotujících kontingentů polní nemocnice a chemické jednotky. Krátce se setkal také s velvyslancem naší republiky v Afghánistánu Jiřím Nekvasilem. V pořadí již 4. kontingent, který svou misi v těchto dnech končí a předává úkoly svým nástupcům, pracoval v Afghánistánu od dubna letošního roku pod velením plukovníka Mojmíra Mrvy. „Je to už moje osmá mise, a v pořadí šestá, které jsem velel,“ odpověděl s úsměvem plukovník Mrva na otázku,

zda ho během mise něco zaskočilo. V posledních patnácti letech velel „svým lidem“ kromě Afghánistánu i na území bývalé Jugoslávie, Iráku a Kuvajtu. Jeho nástupcem je podplukovník Martin Benda, který bude velet 5. kontingentu, jenž bude v této řadě poslední. Koncem listopadu bude totiž činnost této specializované jednotky v Kábulu ukončena. „Jsem v Afghánistánu již podruhé. Byl jsem lékařem přijímacího a třídícího oddělení 2. kontingentu, který zde působil od srpna do listopadu loňského roku,“ uvedl podplukovník Benda a dodal: „Téměř do roka a do dne jsem se vrátil, tentokrát jako velitel kontingentu.“ Čeští chemici a zdravotníci působí na kábulském letišti již od března 2007. Střídají se pravidelně po čtyřech měsících. Kontingenty polní nemocnice a chemické jednotky čítají více než stovku vojáků, z nichž přibližně dvě třetiny tvoří příslušníci polní nemocnice, která je doplněna chemiky, meteorology, leteckými specialisty a příslušníky Vojenské policie. Do polní nemocnice jsou začleněny i mezinárodní zdravotnické týmy ze Slovenska, Albánie, Makedonie a Chorvatska.

Pozvání velitele 4. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky plukovníka Mojmíra Mrvy k návštěvě Afghánistánu přijal také královéhradecký biskup, zástupce České biskupské konference, Monseigneur Dominik Duka, kterého na krátké návštěvě v Kábulu ve dnech 27. a 28. července doprovázeli předseda Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne Pavel Šimek, který zastupoval Ekumenickou radu církví, a hlavní kaplan AČR podplukovník Jan Kozler.

„Většinu 4. kontingentu tvoří vojáci z královéhradecké vojenské základny, se kterými již dlouhá léta spolupracuji. Máme v armádě celou řadu kaplanů, které vysíláme sloužit do problematických

u provinčního rekonstrukčního týmu a od letošního června v nově vzniklé misi v Uruzgánu ,“ uvedl hlavní vojenský kaplan. Oba církevní hodnostáři se seznámili s činností polní nemocnice a osobně si za doprovodu zdravotnického personálu prohlédli specializovaná pracoviště včetně počítačového tomografu, jednotky intenzivní péče či zubní ordinace. Byli svědky situace, kdy na pohotovost sanita přivezla dvě afghánské děti po autonehodě, a mohli se přesvědčit o tom, jak sehraný tým zdravotníků v krátké chvíli obě děti ošetřil. V neděli vpodvečer biskup Duka společně s Pavlem Šimkem celebrovali mši v místní vojenské kapli. „Jsem moc rád, že jsem mohl vidět, v jak náročných podmínkách pracujete. Odešli jste daleko od svých blízkých, abyste pomohli tam, kde je vás potřeba. Odvedli jste tady obdivuhodný kus práce,“ prohlásil na závěr návštěvy Pavel Šimek. 9

Text a foto: kpt. Michal PREJZEK Text a foto: kpt. Michal PREJZEK

V pátek 25. července v dopoledních hodinách se již podvanácté uskutečnil slavnostní akt předání operačního úkolu a prostoru vojenské mise v Kosovu. Po půlroční práci opouští šajkovackou základnu 12. kontingent Armády České republiky mise KFOR. Pomyslnou štafetu převzal v pořadí již 13. kontingent, jehož jádro tvoří příslušníci 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Jinců. Slavnostního předání se zúčastnili všichni velitelé kontingentů mnohonárodního úkolového uskupení Střed v čele s jeho velitelem brigádním generálem Gerrym Hegartym z Irska. Český kontingent, vedle finského, irského, lotyšského, slovenského a švédského, bude už

10

Pravidelně před předáním operačního úkolu se velitelé českých kontingentů mírových sil KFOR setkávají se starosty v oblasti svého působení v Kosovu. První cesta velitele končícího 12. kontingentu podplukovníka Jiřího Davida a velitele nastupujícího 13. kontingentu podplukovníka Jiřího Ročka vedla do obce Sekirača v hornaté oblasti hranice se Srbskem, kde žije osm občanů srbské národnosti v čele se starostou Radislavem Perovičem. jen týden působit pod irským velením. Od 1. srpna se na dobu jednoho roku stane velící zemí mnohonárodního úkolového uskupení Střed Finsko. Generál Hegarty poděkoval veliteli 12. kontingentu a jeho vojákům za výtečně odvedenou práci za uplynulých šest měsíců, zvláště pak za zvládnutí demonstrací v prostoru hraničního přechodu Gate 3 a Gate 4 na administrativní hranici mezi Kosovem a Srbskem. Celých 85 km uvedené hranice patří do kompetence českých vojáků. „Tato mise není misí Švédů, Finů nebo Irů, ale je to naše společná mise se společnými úkoly. To je důležité si uvědomit a mít to stále na mysli,“ zdůraznil ve své řeči k nastoupeným vojákům zástupce velitele brigády plukovník Pekka Saariaho z Finska.

Pro 13. kontingent bude cílem mírové operace v Kosovu zajistit klidné a bezpečné prostředí pro všechna etnika, volný pohyb osob a rozvoj mladé demokracie. Běžnými denními činnostmi kontingentu bude patrolování a monitorování situace v prostoru odpovědnosti, provádění kontrol osob a vozidel za účelem snižování kriminality a nelegální distribuce drog a zbraní. „Další část našich vojáků bude plnit své úkoly u hlavního velitelství KFOR v Prištině, u mnohonárodní jednotky Vojenské policie na základně Camp Victoria, u mnohonárodního úkolového uskupení Střed na základně Camp Ville v Lipljane a dále ve vojenské části mezinárodního letiště v Prištině,“ upřesnil působení vojáků v Kosovu velitel 13. kontingentu podplukovník Jiří Roček.

Ti patří k posledním srbským občanům v českém prostoru odpovědnosti. „Velmi si cením a vážím toho, že jste i přes své pracovní vytížení při předávání úkolů našli společnou cestu do naší obce,“ řekl při úvodním přijetí starosta Radislav Perovič

a během následné diskuse dodal: „To, že jsme tady zůstali, je také díky vám a vaší pomoci zdejším občanům. Život zde není vůbec jednouchý.“ Vzhledem k vysokému věku místních obyvatel a jen těžko přístupnému terénu do obce pravidelně přijíždějí čeští vojenští lékaři, aby společně se styčným monitorovacím týmem občanům zajistili potřebnou lékařskou a humanitární péči. „Jedná se především o běžná lékařská vyšetření, včetně poskytování základních léků a obvazových materiálů. Příležitostně s námi jezdí i veterinární lékař, který provádí kontrolu a ošetření domácích zvířat

a dobytka,“ přibližuje práci českých lékařů major Martin Mikláš. Druhá cesta obou velitelů směřovala do města Podujeva. To se nachází necelých deset kilometrů od základny Šajkovac, kde je umístěna česká jednotka společně se slovenskou částí, a je největším městem v oblasti působení kontingentu. Žije zde bezmála třicet tisíc obyvatel. Starosta Podujeva Ilaz Pireva nejprve poděkoval veliteli 12. kontingentu podplukovníku Jiřímu Davidovi a jeho vojákům za výtečnou půlroční práci v oblasti, která vedla ke zvýšení bezpečnosti obyvatel, zvláště pak po vyhlášení nezávislosti Kosova: „I v době, kdy jsem nebyl starostou, tak jsem se vždy informoval o práci vašich vojáků. O to více se zajímám o vaši pomoc dnes, kdy post starosty zastávám,“ řekl Ilaz Pireva. „Náš národ nikdy nezapomíná na ty, co nám pomáhali a stále pomáhají,“ prohlásil starosta. Velitel nastupujícího kontingentu podplukovník Jiří Roček jej ujistil, že 13. kontingent AČR v silách KFOR bude v dobré spolupráci s místní radnicí a policií nadále pokračovat tak, aby se občané Podujeva cítili bezpečně a svobodně jako doposud. 11

Příslušníci samostatné záchranné roty Rakovník se účastnili svého prvního součinnostního cvičení se složkami IZS Plzeňského kraje

Text a foto: Jaroslav PAJER

V noci ze čtvrtka 24. července na pátek 25. července se na Plzeňsku uskutečnilo cvičení „Povodeň – Berounka 2008“. Společně s příslušníky složek integrovaného záchranného systému Plzeňského kraje se ho účastnili také vojáci z tvořící se samostatné záchranné roty Rakovník, která má v souvislosti s transformací armády v říjnu nahradit rušený rakovnický 154. záchranný prapor. Šestatřicet rakovnických vojenských záchranářů s patnácti kusy techniky se při tomto výcviku zapojilo do tří epizod, které, jak plyne z názvu cvičení, byly spojeny se záplavami.

TŘI HODINY U PŘÍVOZU

Po Berounce se k vísce Nadryby blíží kulminační záplavová vlna. Krizový štáb sídlící v hasičské zbrojnici v Břasech proto rozhodl, že je nezbytné evakuovat blízký letní tábor. Jedná se asi o osmdesát dětí ve věku od sedmi do patnácti let a jejich dvacet vedoucích. Po výzvě 12

jednotlivé oddíly vyrážejí na dvoukilometrovou pěší túru k přívozu přívozu. Mezitím je zalarmována skupina vojenských záchranářů ze samostatné záchranné roty Rakovník. Má za úkol na obojživelných pásových transportérech PTS-10 přepravit malé táborníky přes řeku a novými nákladními Tatrami T810 je odvézt do evakuačního centra. Když k místu děti s doprovodem dorážejí, je už hluboká noc. Všechno je ale na jejich přepravu připraveno.

Prostor nasvícen, transportér i náklaďáky přichystány. „Naše skupina čítá devět lidí,“ říká velitel úseku evakuace pprap. Václav Sušický ze samostatné záchranné roty (szr) Rakovník. „Na PéTéeSu jsou velitel se strojníkem a čtyři potápěči, kteří na korbě pomáhají děckám při vstupu i výstupu. Tady mi ještě pomáhá zapisovatel, neboť na transportér vstupují lidé podle předem sepsaného seznamu, a na druhém břehu mám dalšího pomocníka, který tam řídí čin nno stročinnost je a se kterým se domlouv vá domlouvám, jestli můžeme transportér pustitt d do vody a podobně.“ Je vidět, že své práci rozum mí Svědčí rozumí. o tom rozhodné signály strojníku-řisttro diči PTS rtm. Marku Šponiarovi, Šponia aro aby se svým zdánlivě neohrabaným neohraban ný vozidlem přesně najel k místu nastupování, nasstu i srozumitelné pokyny k dvacetičlenným dvace etič houfům dětí – kde se mají zdržovat, z že si budou oblékat záchran záchranné vesty a jak bude jejich přeprava přes řeku probíhat. „Největší pozor musíme dávat na děti, aby tu nepřišly k úrazu,“ svěřuje se zkušený záchranář s osmiletou praxí. „Ta mašina, jak jezdí ve vodě, má už kluzký vnitřek, takže hlídáme, aby tu nikdo neupadl.“ Však také nabádá poněkud vykulené caparty, aby po nástupních rampách nespěchali a využili pomocných rukou čtyř mužů v potápěčských oblecích jako zábradlí. Situaci pozorně sleduje i Miloslav Langl z krizové služby plzeňské diecézní charity. „Při povodni by mohl nastat problém s evakuací invalidních osob,“ prozrazuje. „A v takovém případě by se dal využít právě tento transportér, protože se na něj dá najet s vozíkem.“ Pro neustálý shon na břehu skoro nikdo nepostřehl, že během evakuace došlo poblíž přívozu k převržení člunu a dva lidi unáší proud. Pozornost vzbudil až přilétávající vrtulník z 233. letky SAR z nedalekých Líní. Jeho osádka pod velením mjr. Vratislava Eliáše pak za pomoci světlometu na hladině oba

nešťastníky nalézá. Letečtí záchranáři se k nim slaňují a z vody je vyloví. Jsou bezmála dvě hodiny v noci, když se nadrybský přívoz a louky na obou jeho březích vylidňují. Cvičení však pokračuje dál. Několik kilometrů odtud, u Dolanského mostu, totiž při opravách technologie odpadového hospodářství dochází k rozsáhlému úniku ropných látek do vody. Společně s hasiči tu dostávají příkaz k vybudování soustavy norných stěn i vojáci. Úkolem je pověřen nadporučík Jakub Kaláb a jeho skupina. Poslední epizoda součinnostního výcviku se pak odehrává nad ránem u skládky odpadu v Břasech. Do rozměklého terénu zde zapadla dvě zasahující nákladní vozidla. Ke slovu se opět dostávají vojenští specialisté, tentokrát osádka vyprošťovacího tanku VT-72 velitele šrtm. Františka Drahoňovského. Uvázlou techniku bez větších problémů vytáhla na pevný podklad, odkud už mohla odjet sama.

bylo pro nás o to významnější, že v naší nově se tvořící rotě je několik lidí, kteří ještě u žádného zásahu ani na podobném výcviku nebyli. A tak si tu mohli udělat obrázek, co naše záchranářská činnost obnáší a co je v budoucnu čeká.“ Příslušníci jeho jednotky totiž doposud neměli moc příležitostí cvičit. „Od dubna, kdy vznikl organizační prvek roty, probíhá většinou jen udržovací výcvik ve vševojskové přípravě, aby lidé měli odstříleno a mohli chodit do služeb. Koná se ještě výcvik řidičů, aby mohli jezdit,“ konstatuje velitel roty. „Takže vítám každou příležitost, kdy si lidé mohou něco vyzkoušet. Myslím, že dneska především všichni velitelé úseků odvedli dobrou práci. Zejména ve svém přístupu k předávání zkušeností mezi zkušenějšími příslušníky jednotky, kteří už sloužili u záchranného praporu, a těmi mladšími, kteří nyní nastoupili.“

NEJVĚTŠÍ A OJEDINĚLÉ

Cvičení „Povodeň – Berounka 2008“ bylo v letošním roce v Plzeňském kraji nejrozsáhlejší. Zúčastnilo se ho na 150 příslušníků Hasičského záchranného sboru, Zdravotnické záchranné služby, Policie České republiky i armády. Kromě prověrky zásahových možností jednotlivých složek IZS přizvaných k řešení simulovaných situací si organizátoři vyzkoušeli i koordinační schopnosti štábu a rádiovou komunikaci mezi pracovišti. Major Svatomír Krupička, velitel samostatné záchranné roty Rakovník, na této akci oceňuje několik věcí. „Pro nás to bylo poměrně ojedinělé cvičení, protože převážnou většinu úkolů jsme plnili v nočních hodinách. A nepamatuji se, že bychom se v minulosti účastnili čehosi podobného. Něco jiného jsou ovšem ostré zásahy, třeba likvidace ohniska ptačí chřipky v loňském roce. To jsme pracovali i v noci. Dnešní cvičení 13

Úkol transformovat se do nové struktury je pro Vyškov nový, nebo jej bylo možné předpokládat? Zařízení, která připravují personál pro potřeby celého resortu MO ČR, musejí rozvíjet svou institucionální paměť, jinak se jen obtížně mohou přizpůsobovat budoucím požadavkům. Již při přípravě reformních kroků v roce 2003 bylo zřejmé, že po soustředění výcviku do posádky Vyškov a době nezbytné pro stabilizaci armády po provedené profesionalizaci bude muset následovat další etapa, která upraví strukturu a kapacity resortních vzdělávacích a výcvikových zařízení podle aktuálních potřeb. Pouze časový horizont těchto změn nebyl upřesněn, uvažovalo se o rozmezí let 2012 – 2014. Transformační proces změny, které byly vždy předpokládány, pouze urychlil.

S ředitelem Ředitelství výcviku a doktrín plukovníkem gšt. Jaromírem Zůnou o připravovaných proměnách vyškovské posádky Text a foto: Vladimír MAREK

Vyškovskou posádku čekají od příštího roku významné nejen organizační změny. Abychom se dozvěděli některé další podrobnosti o připravovaných opatřeních, požádali jsme o rozhovor ředitele Ředitelství výcviku a doktrín plukovníka gšt. Jaromíra Zůnu.

Čeho se mají změny konkrétně týk týkat? t? Změny, kterými bude Ředitelství výcviku a doktrín (ŘeVD) a jeho přímo podřízené útvary na konci letošního roku procházet, navazují na ty předchozí, z let 2003 až 2007. Počátkem letošního roku splnilo naše ředitelství jeden z hlavních úkolů reformy. Veškerý výcvik Armády České republiky byl soustředěn do posádky Vyškov. V roce 2003, kdy byl tento proces zahájen, mělo tehdejší 4. velitelství výcviku a tvorby doktrín dvacet čtyři výcvikových zařízení dislokovaných v devatenácti posádkách. V této struktuře působilo sedm a půl tisíce lidí. K tomu je ale nutné ještě připočíst vojáky ve výcviku. Naším úkolem, který vyplynul z reformy, bylo soustředit všechny formy přípravy do posádky Vyškov, což přineslo samozřejmě nemalé úspory personálu i finančních prostředků. Souběžně s tím se rovněž změnila kvalita a podoba přípravy personálu pro potřeby profesionální AČR. Na počátku roku 2008 14

dosahoval počet personálu již jen nene celých Přitom požadolý h ddva titisíce í osob. b Přit ž d vané objemy výcviku zůstaly v podstatě zachovány. Jedná se asi o dvanáct tisíc lidí ročně. To všechno jste již realizovali. Jaké změny máte ale připraveny? O tom právě chci hovořit. V souladu s procesem transformačních změn v AČR byl ředitelství uložen úkol další optimalizace struktur, která tentokrát směřuje do zefektivnění jeho vnitřní organizační struktury. Podstatou úkolu je ke dni 1. 1. 2009 zjednodušit strukturu štábů našich zařízení v posádce Vyškov a dosáhnout v celé struktuře ŘeVD, to znamená včetně podřízených vojenských útvarů dislokovaných mimo posádku Vyškov, dalšího snížení počtů o 120 osob. Z toho vyplývá, že se nejedná o snižování pouze ve Vyškově, jak je to někdy vnímáno. Další podstatnou informací je, že organizační změny se týkají především štábu Ředitelství

výcviku a doktrín ve Vyškově Vyškově, Výcvikové základny Vyškov Vojenské ákl d V šk a V j ké akademie k d i ve Vyškově. Jde o zařízení, která jsou hlavními nositeli úkolu přípravy personálu pro potřeby AČR. Z uvedeného je zřejmé, že organizační změny sledují funkční linii, nikoliv pouze strukturální snížení počtu personálu. Jejich podstatou je sloučení výše uvedených tří vzdělávacích a výcvikových institucí do jedné složky, nesoucí název Velitelství výcviku – Vojenská akademie. Z ostatních útvarů dislokovaných v posádce Vyškov je potřebné zmínit ještě Zabezpečovací základnu Vyškov, která se bude reorganizovat na prapor zabezpečení Vyškov. V současné době je v posádce Vyškov dislokováno jednadvacet útvarů a zařízení AČR. Po provedené reorganizaci jich bude devatenáct. Zdaleka se tedy nejedná o racionalizaci a zásah do struktur v rámci celého Vyškova, jak je to někdy vnímáno, ale o sloučení tří vzdělávacích a výcvikových zařízení ŘeVD do jedné instituce.

Proč bylo nutné slučovat slučova at struktury a štáby? Jaký to bude mít v vl vliv na vzdělávací a výcvikové kapacity? ka Na zplánování, přípravu a provedení zásadních strukturálních a organizačních org ga změn v letech 2003 až 20077 bylo nutné vytvořit nástroje v podobě vvýkonných štábů s pružnou organizační organizačn ní strukturou tvořenou samostatnými útvary. útva ary Za tímto účelem vznikla v roce 2003 2003 například Výcviková základna Vyškov, do d které byl v následujících letech kontinu kontinuálně kontinuá převáděn dě výcvik ý ik z rušených š ý h výcvikových ý ik středisek AČR, včetně odborného personálu k jeho zabezpečení. Vojenská akademie ve Vyškově se musela v průběhu reformy obsahově transformovat do školy

jiného typu – resortní školy, která nyní zabezpečuje přípravu personálu pro potřeby AČR v mnohem širším rozměru, než bylo uvažováno v roce 1996, kdy byla zakládána. Tyto úkoly jsou v naprosté většině splněny, bez části štábních struktur se lze obejít. Tím ale nechci říci, že by lidé ve Vyškově nebyli vytíženi. Naopak, dělají odpovědnou a kvalitní práci, hluboce si jejich přístupu vážím. Je ale také potřebné říci, že v průběhu posledních dvou let docházelo namísto žádoucí racionalizace, proporcionálně i fakticky, k neodůvodněnému růstu počtů osob ve štábních strukturách místo posilování či uchování počtů osob ve výkonu. V roce 2007 byla čtvrtina všech příslušníků útvarů a zařízení ŘeVD dislokovaných v posádce Vyškov ve štábech a bylo by naivní se domnívat, že to bude ponecháno bez povšimnutí. Můžete nám přiblížit strukturu nového velitelství? Velitelství výcviku – Vojenská akademie bude mít organizační strukturu složenou ze štábu, pěti institutů a školního praporu. Funkce a úkoly současného ŘeVD zůstávají v nové struktuře zachovány. Institut výcviku, což je vlastně současná Výcviková základna Vyškov, bude zabezpečovat základní a odbornou přípravu nových profesionálů. Institut vzdělávání, který má mít obdobné poslání jako dosavadní Vojenská akademie, bude zajišťovat veškerou kariérovou přípravu rotmistrů, praporčíků a důstojníků do hodnosti kapitána,

a to jak pozemních, tak i vzdušných sil. V institutu rozvoje bude soustředěn koncepční rozvoj systému přípravy personálu pro AČR, psychologické pracoviště, jazykové pracoviště, odbor řízení simulačních center a učebně-výcvikové základny. Sem bude také spadat veškerý zahraniční výcvik, včetně Britského vojenského poradního a výcvikového týmu BMATT, celý soubor kurzů a výcviku do misí a k výkonu funkcí na zahraničních pracovištích. Součástí institutu rozvoje bude i odbor informačních technologií, který po stránce informační podpory zabezpečuje výuku a výcvik v posádce Vyškov. Dalšími složkami nové struktury se stane Institut doktrín, což je dnešní Správa doktrín, Institut dopravní výchovy, ten měla zdejší posádka vždy, a školní prapor, ve kterém budou soustředěni všichni posluchači. Velitelství výcviku – Vojenské akademii budou dále podřízeny samostatné útvary a zařízení, kterými jsou Centrum simulačních a trenažérových technologií Brno (Vyškov), prapor zabezpečení Vyškov a vojenské výcvikové prostory Boletice, Hradiště, Brdy, Libavá a Březina. Nezmění se tedy nic na našem postavení ani na úkolech a rozsahu činností, které zajišťujeme. Nové velitelství bude i nadále zabezpečovat útvary a zařízení AČR dislokované v posádce Vyškov po stránce logistické a z hlediska posádkových služeb. Jaké jsou výhody a naopak nevýhody nové organizační struktury? Každá organizační struktura má jak určité výhody, tak i nevýhody. Ve skutečnosti jde vždy o kompromis chtěného a možného. Za výhodu bych považoval skutečnost, že veškerý proces přípravy personálu bude možné lépe řídit. Velitelství výcviku – Vojenská akademie má hlubší institucionální charakter, než je tomu u struktury současné, a jako vzdělávací a výcvikovou instituci ji to dělá mnohem výraznější. Další výhodou je, že v nové složce jsou posíleny všechny vzdělávací a výcvikové kapacity. Určitou nevýhodou je ztráta pružnosti a samostatnosti, která je typická pro samostatná nákladová střediska. Řízení dnešní organizační struktury je v porovnání s tou budoucí podstatně jednodušší. Většina procesů se soustřeďuje do jednoho místa. 15

V názvu nového velitelství chybí na rozdíl od toho dosavadního slovo doktrína. Znamená to, že právě doktrinální oblasti se nebudete tolik věnovat? To rozhodně ne, spíše naopak. Oblast doktrinální se dynamicky rozvíjí nejenom v oblasti tvorby nových předpisů a publikací, ale i v případě informačního servisu pro armádu, získávání zkušeností a poznatků ze soudobých misí a v zahraniční spolupráci. Jak jsem již uvedl, v nové struktuře jsou všechny doktrinální, výcvikové a vzdělávací kapacity větší, než je tomu v současnosti. V souběhu s požadovaným snížením celkových počtů a racionalizací štábních struktur se nám podařilo v nové struktuře posílit všechna nosná pracoviště. Například Správa doktrín měla třicet devět lidí, Institut doktrín jich má čtyřicet pět. V současnosti je k dispozici trojí obložení instruktorů základního výcviku, od nového roku budou tato obložení čtyři. Toto navýšení o pětadvacet procent přinese nejen umocnění kapacit výcviku, ale umožní to vytvořit prostor pro instruktory výcviku k jejich odpočinku a osobnímu růstu. Rovněž dochází k posílení výukových oddělení na institutech a vytvoření nových pracovišť, která jsou nezbytná k tomu, abychom byli schopni zabezpečovat proces přípravy personálu pro potřeby resortu MO ČR ve všech hlavních oblastech, tedy ve výchově, vzdělávání a výcviku. Kvalitativní posun se připravuje rovněž v oblasti přípravy příslušníků AČR do misí. V rámci přípravy na přechod do nové organizační struktury se v současné době u ŘeVD pracuje na 14 rozvojových projektech, jejichž dokončením a realizací si k 1. lednu 2009 vytvoří Velitelství výcviku – Vojenská akademie podmínky k naplňování svého poslání v nové organizační struktuře. Armáda vstupuje do procesu systemizace funkcí. Reagovali jste také na tyto požadavky? Samozřejmě, byl to jeden z významných aspektů, na který jsme se při přípravě nové organizační struktury zaměřili. V konečném důsledku je to systemizace funkcí, která má na personál větší dopad než požadované snížení počtů. Struktura hodností je upravena podle požadavků a potřeb, které mají vzdělávací 16

a výcvikové instituce. Přesto dochází k významnému snížení počtu vyšších důstojníků a namísto toho se zvyšuje počet nižších důstojníků a praporčíků. Dochází tedy k narovnávání pyramidy hodností, která se tak přibližuje trendům běžným v armádách NATO. Nová organizace bude mít podle vás více institucionální charakter. Proč jste se rozhodli jít právě tímto směrem? Struktura a velikost našich institucí musí proporcionálně odpovídat velikosti obsluhovaného systému a z hlediska zabezpečovaných funkcí typu ozbrojených sil. Uvážíme-li tato východiska a zadání, logika celého procesu neumožňovala jít jiným směrem. Příprava příslušníků AČR představuje proces zahrnující výchovu, vzdělávání a výcvik a tvoří jeden z hlavních prostředků dosahování požadovaných operačních schopností armády. Odtud plyne její mimořádný význam, rozhodujícím měřítkem úspěšnosti celého procesu přípravy je dosažení požadovaného stupně připravenosti. Více než sedmdesát pět procent armády bude procházet během své kariérové a odborné přípravy Velitelstvím výcviku – Vojenskou akademií. Pokud uvážíme všechny formy přípravy, včetně specializovaných a účelových kurzů, a přípravu do misí, tak jde prakticky o naprostou většinu armády. Proto také usilujeme o růst kvalitativních ukazatelů v naší činnosti a umocňování role jako páteřní instituce v systému přípravy personálu pro resort MO ČR. Připravujeme celou řadu výcvikových a vzdělávacích projektů. Před nedávnem jsme jednali na velice reprezentativním fóru, na kterém byli přítomni například zástupci Velitelství

společných sil, sekce rozvoje druhů sil, sekce personální, Ředitelství personální podpory a Univerzity obrany, o tom, jakým směrem zaměřit do budoucna přípravu personálu a jak posílit naši vzájemnou součinnost při plnění tohoto úkolu. Závěrem bych chtěl říci, že Vyškov se velice dynamicky rozvíjí. Pokud jde o oblast profesní přípravy, tak již dnes určujeme většinu trendů. Připravované organizační změny se ale některých lidí bezprostředně dotknou, sto dvacet jich bude propuštěno. Máte připravena určitá opatření pro zmírnění sociálních dopadů? Každá změna je pro zaměstnance samozřejmě nepříjemná. Obzvlášť když jich je za poslední léta celá řada. Od roku 2003 prochází ŘeVD významnou organizační změnou každý rok. Vždy jsme se ale dokázali o zaměstnance postarat. Chci v této souvislosti připomenout, že mezi snižování počtů a propouštění nelze mechanicky vložit rovnítko. Máme připraven celý soubor opatření, aby případné dopady na personál byly co nejmenší. Přestože se snižují počty, tak lidé stále chybějí. Ve Vyškově jsou kvalitní jedinci, o které je zájem i jinde. Část personálu odchází na jiná pracoviště v rámci AČR nebo rotují k výkonu funkcí ve strukturách NATO/EU a podobně. Pokud jde o vojáky, armáda pociťuje spíše deficit personálu a jsem přesvědčen, že kdo má zájem o službu, velký problém s uplatněním by mít neměl. U občanských zaměstnanců je to vždy složitější, ale i zde se situace kontinuálně řeší. Kvalitní jedinci, kteří mají co nabídnout a trvale na sobě pracují, problém nemají. To platí nejen ve Vyškově.

Náčelník Generálního štábu AČR navštívil Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce Text a foto: Jan ZEMAN

Ve čtvrtek 24. července krátce po jedné hodině odpoledne dosedl na nádvoří Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce vrtulník Mi-8. Krátká návštěva generála Picka této unikátní instituce byla součástí jeho plánu postupně se seznámit se všemi vojenskými útvary a zařízeními Armády České republiky.

dobrušského úřad úřadu, kde se seznámil s jeho schopnostmi informační inforrm podpory českých i zahraničních zahraničn níc vojáků. Během prohlídky také prozradil, že je pro ozr poprvé. v Dobrušce vůbec poprv vé Nicméně hydrometeorologickou část úúřadu, která před sídlí v Praze-Ruzyni, si již prohlédl pro p několika měsíci. Na závěr ssvé tříhodinové návštěvy náčelník Gener rá Generálního štábu uvedl, že práce vojenských h geografů g je velmi zajímavá a určitě by h ho bavila. Náčelníka Generálního štábu genpor genpor. Vlastimila Picka do Dobrušky doprovázel ředitel odboru vojskového průzkumu a elektronického boje MO plukovník gšt. Ladislav Joukl a náčelník Geografické služby AČR plukovník Pavel Skála. Vojenským geografickým a hydrometeorologickým úřadem je provedl jeho ředitel plukovník Jiří Osička. Generál Picek nejprve jednal se starostou města Dobrušky Petrem Tojnarem, kterého ubezpečil, že Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad je unikátním centrem v Armádě České republiky, a je to tudíž instituce s perspektivou dlouhé existence. Petr Tojnar hovořil o tom, že si vedení města uvědomuje skutečnost,

že armáda je v tomto regionu významvýznam ným zaměstnavatelem, a proto se jí snaží vycházet vstříc. Zmínil se třeba o řešení vysoké poptávky lidí po bydlení, která zdaleka převyšuje současné možnosti Dobrušky. Město se rozhodlo nabídnout zájemcům některé svoje pozemky k výstavbě domů. Náčelník Geografické služby AČR plukovník Pavel Skála a ředitel Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu ve svých podrobných prezentacích představili historii geografické služby, její současné úkoly a také její další rozvoj. K novým rolím patří například podpora airpolicingu pobaltských států v roce 2009. Generálporučík Vlastimil Picek si prošel odborná oddělení 17

Od roku 2006 působí v pražské Ústřední vojenské nemocnici kaplan major Pavel Ruml

Text a foto: Radek KOMORÁŠ

Čerstvý maturant Michal Cekula byl jedním ze 189 nováčků, kteří první červencový den nastoupili do Vyškova k vykonání základního výcviku. Sympatický mladík narozený ve znamení Vah neměl s rozhodováním „co dál po škole“ žádný problém. Jeho otec totiž sloužil u elitní „šestsetjedničky“ v Prostějově.

Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV a autor Poslední noc před „nástupem na vojnu“ spal celkem klidně, i když jistou nervozitu pociťoval, a to i přesto, že o tom, co jej v nejbližších týdnech čeká, věděl docela dost: „Tušil jsem, do čeho jdu, že mě čekají dny, kdy budu muset dřít a občas si sáhnout i na dno.“ Hodně se dozvěděl z webových stránek Ředitelství personální podpory www.novakariera.cz. „Myslím si, že každý, kdo má zájem sloužit v armádě, si na těch stránkách najde to, co potřebuje. Podle mě je to výborný zdroj informací pro všechny, kteří se o profesi vojáka zajímají,“ prozradil Michal, absolvent oboru výroba a oprava zbraní. „Na školu jsem šel už s tím, že po jejím ukončení zkusím vojenskou kariéru.“ Od první návštěvy oddělení náboru Krajského vojenského velitelství Brno až po den nástupu do vyškovských kasáren uplynuly necelé tři měsíce. S přístupem profesních poradců byl spokojený. „Nejhorší bylo to čekání, až mi zavolají termín, kdy se mám dostavit k výběru. Nevěděl jsem, jestli se mi to 18

ve finále finále nebude překrývat s maturitní zkouškou,“ dodal sebevědomý Michal, který se právě spolu s ostatními z jeho skupiny přesouval k vystrojení. Tempo přesunu bylo skutečně vysoké. Já osobně jsem skupinku sotva doběhl. „Malej, ale tempo má, co?“ ozývalo se z davu na adresu Michala. „Netrénuju pravidelně, jen hraju závodně futsal.“ Je na něm vidět, že s fyzičkou opravdu problémy mít nebude. A než v září začne závodní sezona, bude zpátky u svého týmu, v té době už pro něj totiž bude výcvik ve Vyškově minulostí.

Na splnění fyzických testů se Michal Michal připravoval asi dva měsíce. Má patnáctiletého bratra a sedmileté sestry – dvojčata. Martin vzdálenější budoucnost nijak zvlášť neřeší, jen Kačka s Barčou jsou natěšené, jak to bude bráchovi v té uniformě slušet. Po skončení základního výcviku Michal nastoupí u 73. tankového praporu v Přáslavicích jako starší mechanik a opravář. Armádu nebere jen jako zaměstnavatele, u kterého získá zkušenosti a praxi, tolik požadovanou zaměstnavateli v civilu. „Chci být dobrým vojákem a samozřejmě chci taky v armádě udělat kariéru.“

Již několik let se mohou pacienti a návštěvy v některých nemocnicích setkat s nemocničním kaplanem. Jeho posláním je být lidem nablízku, hovořit s nimi a zprostředkovávat jim duchovní pomoc. Dva roky tato služba existuje také v Ústřední vojenské nemocnici. Právě s prvním vojenským kaplanem v ÚVN Praha majorem Pavlem Rumlem hovoříme nejen o jeho práci.

na plný úvazek. úvazek S čím jste do této funkce vstupoval? Nejsem nemocniční kaplan, protože to je terminus technicus pro duchovní v nemocnicích, ale já jsem vojenský kaplan působící v nemocnici. V tomto prostředí

jsem začínal od nuly a musel jsem řeře šit mnoho nových věcí. Jednou z nich byl například název této nové funkce. Nakonec jsme se domluvili, že budu mít všude uvedeno Duchovní služba AČR a ÚVN Praha. Je totiž nutné zdůraznit,

Duchovní služby nemocničních kaplanů mohou lidé využívat již v mnoha českých zdravotnických zařízeních, ale vy jste se v roce 2006 stal prvním nemocničním kaplanem 19

určité maximum, co se dá zvládnout. Dostáváte se tedy na pokraj svých možností? Ukazuje se, že existují nějaké limity, ale k těm se zatím nepřibližuji. Jen jednou jsem měl týden, kdy jsem byl u 26 pacientů, ale to bylo spíše výjimečné. Počet návštěv hodně kolísá. Navíc u někoho jsem dvě hodiny, u jiného třeba deset minut. O všech svých návštěvách si ale vedu podrobné záznamy. Eviduji si i krátká setkání. Jejich délka se nedá dopředu naplánovat. Během nich se nesmím dívat na hodinky a pacient na mně nesmí poznat, že jsem nervózní, když někam spěchám. Občas jsem pod tlakem, neboť potřebuji odejít, ale pacient má vždy přednost.

že o vznik tohoto místa se zasloužila především armáda, a nikoliv zdravotnictví a já jsem na to náležitě hrdý. Do té doby se nedařilo vytvářet tato místa v nemocnicích, takže jsme měli sloužit i jako příklad pro ostatní, že to může fungovat. Všude jsem tehdy vykřikoval, že jsem první a jediný, ale záhy se začali ozývat ostatní nemocniční kaplani, že to tak není. Minulost této funkce je totiž taková, že faráři chodili do nemocnic vždycky, dokonce i za bolševika. Vždycky to ale byli zaměstnanci církve, kteří ve své specializaci měli práci v nemocnici, kam podle potřeby pouze docházeli. Já jsem první, který je nemocničním zařízením přímo zaměstnán. Jak se liší práce vojenského kaplana v nemocnici od nemocničního kaplana? Tyto funkce jsou si velmi podobné. Nadstavba je pouze v tom, že kaplan v Ústřední vojenské nemocnici patří do Duchovní služby AČR a má určité vojenské povinnosti. Zpočátku jste prý řešil problém s výběrem vhodného pracovního oděvu? Ano, to je pravda. Z představy o tom, že budu chodit v uniformě, mě rychle vyléčilo prostředí nemocnice. Nikdo tady v uniformě nechodí, až na pár kolegů z vedení či při mimořádných příležitostech. Bílé oblečení jsem zavrhl hned, 20

protože by si mě lidé pletli s doktorem. Navíc, když pacienti vidí bílou barvu, tak projevují až v přehnané formě úctu k nemocničnímu personálu a dostávají se do určité defenzivy. Několik měsíců jsem získával zkušenosti. Byl jsem také na stáži v Německu, kde se mi například líbilo, že němečtí vojenští lékaři chodili v bílých košilích, ale s nárameníky s bíle vyšitými šaržemi. Nakonec jsem tedy zvolil bílé doktorské kalhoty, které jsou pohodlné. Kvůli odlišení od lékařů jsem k nim nejprve nosil šedivý plášť a v poslední době chodím v košili. Snažím se prostě vypadat co nejcivilněji. Popište nám, jak vypadá váš pracovní den. Máte na každého zájemce o rozhovor vyčleněn předem stanovený čas, nebo je to vždy otázka improvizace? Má to svůj zaběhnutý řád. Mám téměř pravidelný přísun žádostí o návštěvy u pacientů. O to se starají sestřičky při příjmu, kdy nabízejí pacientům moji službu. Práce mám tak akorát a navíc mám v záloze pár oddělení, kde jsou dlouhodobě hospitalizovaní pacienti, za kterými mohu kdykoliv zajít. O všech návštěvách si vedete podrobnou statistiku. V loňském roce jste navštívil bezmála sedm set pacientů. Dokonce jste hovořil o tom, že 30 pacientů za týden je

Prozraďte nám, jak to uděláte, když vidíte, že se setkání s pacientem neúměrně protahuje a vy už potřebujete být někde jinde? Vždycky to nějak skončí. Ten rozhovor se neodvíjí donekonečna. Buď pacientům přivezou večeři nebo přijdou sestřičky píchnout injekci. Je dost impulzů zvenčí, které to mohou ovlivnit. Opravdu se mi ještě nestalo, že bych musel říci: nezlobte se, už budu muset jít... Jsou v nemocnici oddělení, kde máte víc klientů nebo je zájem o vás všude stejný? Je to velmi zajímavé, ale kolísá to. Není v tom žádné pravidlo. Ze začátku jsem sice chodil na některá oddělení často a pravidelně a někam zase jen výjimečně nebo vůbec. Ve chvíli, kdy jsem začal být nervózní, proč mě na některá oddělení nezvou, tak pak jsem tam byl čtvrt roku téměř pořád. Převažují mezi vašimi klienty věřící? Takovou statistiku si nedělám a ani to nejde. Třeba sestřičky nemají právo vědět, jestli člověk, který se se mnou chce setkat, je věřící, nebo ne. Jejich otázka zní: „Máte zájem o návštěvu kaplana?“ Nicméně odhaduji, že je to tak půl na půl jako v celé naší společnosti. S armádou jste uzavřel závazek až do roku 2010. Máte už představu o svém nástupci? Nehledáte mezi ostatními vojenskými kaplany

Dvaapadesátiletý evangelický farář Pavel Ruml přišel do armády v roce 1999. Začínal u 4. brigády rychlého nasazení a později působil na Velitelství společných sil v Olomouci. Od roku 2006 slouží v Ústřední vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. Zúčastnil se dvou zahraničních misí. V roce 2000 byl v Kosovu a o tři roky později v Kuvajtu. V roce 2007 byl AČR vyslán na dva měsíce do Tuniska – jako doprovod filmového štábu, který točil válečný film „Tobruk“. Major Pavel Ruml je ženatý a má tři děti. Čtyřiadvacetiletá dvojčata Davida a Jakuba a o dva roky mladší Kristinu.

podvědomě vhodného kandidáta, pro kterého by byl tento post vhodný? Může to dělat kterýkoliv z mých kolegů. Moje činnost má charakter normální pastorační práce, se kterou mají všichni nějakou zkušenost. Do duchovní služby sháníme další adepty na volná místa a doufám, že sem přijde třeba některý z nováčků. Toto místo by bylo velmi vhodné pro ženu a byl bych velmi rád, aby se v našich řadách už konečně nějaká kaplanka objevila. Intenzivně na tom pracujeme, ale bohužel to není tak jednoduché. Je to přijatelné pro všechny církve, které v armádě působí, a teď jde spíše o výběr kandidátek a vhodných míst. Ústřední vojenská nemocnice je v seznamu vhodných pozic hned na prvním místě. Během své vojenské kariéry jste byl ve dvou zahraničních misích a v srpnu jste měl odjet do třetí. Ze zdravotních důvodů z toho nakonec sešlo. Máte dobrodužnou povahu, že jste chtěl jet opět do mise, nebo jste to dostal rozkazem? Před příchodem do Ústřední vojenské nemocnice jsem prodlužoval závazek

a tím se mi otevřelo dalších pět let služby v armádě. Už tehdy mi hlavní kaplan říkal, abych počítal s tím, že pojedu do mise. Pět let jsem v žádné misi nebyl, tak jsem věděl, že to přijde. Byl jsem na řadě a lákalo mě to. Promiňte, ale je vám dvaapadesát. Máte to zapotřebí? To jsem si říkal, až když mě vyrazili, že už jsem si toho užil dost. Jenže mise

mě lákají. Dva dny po zdravotní prohlídce jsem měl jet na první setkání štábu kontingentu do Hranic. I když mně lékaři už válečnou misi nedovolili, do Hranic jsem ještě jel. Výsledek zdravotní prohlídky jsem u nás v Praze rozdýchal během několika hodin. Je to prostě první závan stáří, kdy si člověk uvědomí, že má nějaké omezení, přestože do té doby všechno mohl. A najednou taková zpráva bez možnosti odvolání. Během tří hodin jsem se s tím vyrovnal. Tady v parku jsem pozoroval jarem nalité stromy a ptal se sám sebe, jestli to mám zapotřebí. Pak jsem ale jel do Hranic a tam se mi to všechno vrátilo, když jsem cítil tu atmosféru mezi vojáky před odjezdem, obzvlášť do tak tvrdé mise, jako je Afghánistán. Mrzelo mě to, že tam s nimi nebudu. Doktoři mi dali

klasifikaci C, takže bych snad mohl jet alespoň do Kosova. Vaše manželka pracuje v Olomouci a máte spolu tři děti. Přes týden bydlíte v Praze na ubytovně a za rodinou jezdíte jen na víkendy. Jak zvládáte odloučení? Dojíždím celou vojnu a tohle je vůbec nejlepší dojíždění. Vždycky jsem jezdil autem, buď z Letohradu do Havlíčkova

Brodu nebo do Olomouce. Nyní jezdím vlakem. Děti jsou už na vysokoškolských kolejích, tak nám to odloučení nevadilo. Snad až teď – když už vidím konec svého závazku – tak občas vadí přeplněný vlak, ubytovna a další věci, které zná každý dojíždějící voják. Víte, co budete po roce 2010 dělat? Už se občas začínám těšit, že zas budu farářem konkrétního evangelického sboru. Velká města na Hané jsou rozebrána mladými kolegy, takže půjdu do nějakého menšího. Hodně jsem toho zažil „ve velkém světě“, tak budu rád, až se stanu bezvýznamným duchovním v bezvýznamném městečku. Všude žijí lidé! A já jsem s nimi a pro ně rád... 21

Text: Jan PROCHÁZKA Foto: archiv PRT Lógar

Lógar – provincie v šest tisíc kilometrů vzdáleném Afghánistánu, kterou před půl rokem nikdo z nás nejenže neznal, ale většinou neměl ani sebemenší ponětí, kde leží, jaké je zde podnebí a jací lidé zde vlastně žijí. A dnes? My novináři jsme již mnohé nastudovali a čeští vojáci z provinčního rekonstrukčního týmu, kteří zde působí od února, hovoří o afghánské provincii již se znalostí místních poměrů.

to úžasní a zapálení lidé, kteří mají obrovské znalosti a nasazení. Máme zde vodaře, stavaře, experta na zemědělství a také projektového manažera. Velice úzce s nimi spolupracujeme, protože my nejsme schopni vyprojektovat most, budovu, nerozumíme vodním dílům a ani zemědělství není naše parketa. My ale zase umíme vyhodnotit prostor, získat informace o místní komunitě, zjistit, zda nám je nakloněna a zda máme podporu. Protože nemá-li projekt podporu místní komunity, je zbytečné cokoli budovat. Mohli bychom se lehce setkat s tím, že projekt bude zničený nebo vypálený. Skupina CIMIC se ovšem také podílí na realizaci takzvaných projektů rychlého dopadu (Quick Impact Projects). ten den nevidí. Ano, je to úsměvné, ale bezpečnostní zdi samozřejmě také chrání školu před útoky zvenčí, od nepřátel, kteří nepodporují vzdělávání.“

O ROZVOJOVÝCH PLÁNECH

„Lógar byl pro nás nepopsaný list, nová nečtená kniha, nová, kniha kterou se snasna žíme pochopit,“ říká po čtyřměsíčním působení v misi ISAF nadporučice Martina Štěpánková ze 103. střediska CIMIC/PSYOPS v Lipníku nad Bečvou, která v českém PRT vede skupinu CIMIC. O životě a práci v afghánské provincii jsme si povídali v klidu u kávy a čaje zde v Čechách. Martina vyprávěla a my jsme se mezi doušky voňavého nápoje snažili zaznamenat „předčítání“ již napsaných kapitol z knihy o misi ISAF…

O KLIMATICKÝCH KOTRMELCÍCH

„Ptáte se, jak se mám, jak se žije v Afghánistánu,“ zopakovala si Martina otázku. A pak s odzbrojujícím úsměvem pravila: „Osobně se mám dobře a myslím si, že českému kontingentu se žije také poměrně dobře. Teď již je i počasí snesitelné. Když jsme přijeli v únoru do Lógaru, byl zde neskutečný mráz, otřesná zima, před kterou nás jen stěží

22

ochránily naše dřevěné sruby, kterým se říká B B-huts. huts Nyní tam končí jaro a za začíná léto, a tak bude zase hůř, protože teploty budou hodně, hodně vysoké a my se určitě ohřejeme. Práci nám ztěžuje bezpečnostní situace, ale každý, kdo sleduje zpravodajství a kdo není úplně netečný k událostem ve světě a v Afghánistánu, ví, o čem hovořím. My přesto vyjíždíme a plníme úkoly, které vyplývají z podstaty PRT. Samozřejmě, než jsme do Lógaru přijeli, působilo zde několik rekognoskačních skupin, jejichž hlavní činností bylo zajistit nám veškeré možné podmínky pro život na základně, ale okolí a životní rytmus musíme poznat sami.“

O CIVILNÍCH EXPERTECH

„V provinčním rekonstrukčním týmu každý odvádí svůj díl práce. Kromě českých vojáků, včetně nás, cimikářů, jsou zde také civilní experti, což je velice důležitá složka celého PRT. Pracuje jich s námi v Afghánistánu osm a jsou

Ty jsou omezené částkou dvě stě tisíc korun a je na našem rozhodnutí, jestli za ně koupíme mikroskop nebo zrekonstruujeme podzemní vodní zavlažovací systémy, zvané karézy, nebo koupíme vybavení pro školu. Quipy nejsou omezeny, jediným limitem je finanční strop.“ Dovolíme Martině další doušek z pomalu stydnoucího čaje a ještě se rychle zeptáme na ten mikroskop… „Měli jsme informace, že se mezi příslušníky Afghánské národní armády, kteří pocházejí z jiných provincií a slouží v Lógaru, vyskytuje malárie a jejich lékaři nejsou schopni ji diagnostikovat, protože

nemají potřebné přístroje. Koupili jsme tedy v rámci quipů speciální mikroskop. Stejně tak jsme v jedné vesnici pomáhali s obnovou místního zavlažovacího systému pro políčka, která jsou mnohdy jediným zdrojem obživy místních Afghánců. Pomáháme při různých opravách ve školách, ať již se školním nábytkem, opravou tříd nebo obnovou tabulí. Hodně populární a velice žádané jsou projekty na výstavbu bezpečnostních zdí kolem škol. Děti zde totiž často pod záminkou, že jdou na záchod (a ty jsou vždy někde stranou), utíkají ze škol. Učitelé si pak stěžují, že děti již nikdo

„Při každém projektu vycházíme z provinčního rozvojového plánu (Project Development Plan), který schválila centrální afghánská vláda. Ten obsahuje rozvojové priority v provincii a pro nás je vodítkem, kam se zaměřit. To je pozitivní a dobré, ale na druhou stranu čím dále tento plán studujeme a poznáváme reálné potřeby provincie, zjišťujeme, že jsou zde také návrhy pohybující se v rovině snů. Protože například vybudovat soukromou televizní společnost je sice možné, ale dosáhne-li na elektrický proud jen asi deset procent obyvatel, pak nevíme, pro koho by vysílala. My se snažíme respektovat schválený plán a vycházet z něj. Důvod je prostý – plán je schválen afghánskou centrální vládou, my jsme zde na základě jejího pozvání a primárním úkolem PRT je podpora afghánské vlády. Nemůžeme si dovolit dělat, co sami chceme, to by nebyl dobrý přístup.“

O ČEM A S KÝM

„Než se pustíme do jakéhokoli projektu, mluvíme s místními lidmi, s místními představiteli, kteří zodpovídají za danou oblast. Uvažujeme-li o škole, kontaktujeme ředitele školského odboru, 23

a rozhodneme se. Důležité pro nás je zajistit také kontinuitu projektu. Není to o tom, že postavíme fantastickou přehradu s výkonnými turbínami, která vesnici a okolí zabezpečí proudem, ale o tom, že ji někdo musí umět obsluhovat a udržovat v provozuschopném stavu. Jinak se může stát, že se poškodí jeden těsnící kroužek za pár korun, který nikdo neumí vyměnit, elektrárna bude mimo provoz a místní lidé budou chtít postavit novou. To je samozřejmě přehnaný příklad, ale to je skutečnost, která je tu celkem běžná. My musíme zajistit také provozní a technickou udržitelnost, zjistit, kdo se o stavbu bude starat, kdo bude odpovědný za její chod. Musíme místní lidi naučit o věci pečovat. Nyní například stavíme křídlo nemocnice a již víme, že zde schází údržbář, tedy člověk, který bude schopen vyměnit

kontakty rozpačité, někde to je dobré, někde ne. Konečně – jsme první vojáci, kteří zde působí. Když to jde, snažíme se s sebou brát místního představitele a samozřejmostí jsou tlumočníci. Bez nich to zde opravdu nejde, jazyky dárí a paštó nemluví nikdo z mé skupiny. Je-li s námi místní zástupce, je první kontakt snazší. Když jedeme sami, pak většinou zastavíme na návsi, což je zde takový plácek s obchůdkem, studnou, žlabem pro krávy (na místní bazary zatím nejezdíme, to by mohlo být riskantní), a čekáme. Postupně se začnou scházet místní lidé. Nejodvážnější bývají většinou děti. Jakmile přijdou dospělí, my jim vysvětlíme, proč jsme přijeli, s kým chceme mluvit. Než přijdou stařešinové, trvá to obvykle pětadvacet třicet minut. Někdy nás pozvou do domu k někomu z místních vážených

jednu zvláštnost – čas nehraje žádnou roli. Mluvíte hodinu dvě a stále dokola a nakonec to potřebné se dozvíte v pěti minutách. Strašně záleží na prvním kontaktu. To platí všude, ale zde mnohonásobně více. Myslím si, že si Češi vedou velice dobře. Vojáci jsou příjemní, slušní, někteří usměvaví a lidští a to má na místní obyvatele pozitivní vliv. Umíme se usmát a respektovat místní zvyky. Jednáme s otevřeným srdcem a tím, že místním lidem otevřeně říkáme, proč jsme přijeli a co zde chceme dělat, sdílíme s nimi jejich plány, oni se cítí jakoby vtaženi do tohoto procesu rozvoje a stáváme se jejich partnery.“

O ORANŽOVÉM ŠÁTKU

A jaké je postavení ženy, vojákyně v této vzdálené provincii Lógar? k jejich tradicím a zvykům. Přivezla jsem si s sebou několik šátků, ale nosím stále jen jeden, oranžový. Místní, se kterými se potkávám častěji, již vědí, že objeví-li se někde oranžová hlava, tak to jsem já. Jsem pro ně již lépe čitelná a rozpoznatelná. Vyplácí se mi to. A je-li v místních novinách fotografie a na ní někde oranžová tečka, každý tuší, kdo se za ní skrývá.“

projektujeme-li něco z oblasti zemědělství, navštívíme odbor pro zemědělství a člověka odpovídajícího za tuto sféru. Uskuteční se tedy řada jednání a pak vyjíždíme do terénu, kde bychom měli stavět či opravovat. Pokud to jde, jede místní představitel s námi. Z bezpečnostních důvodů mu výjezd oznámíme tak hodinu před odjezdem. Dřív než se do něčeho pustíme, musíme se o naší vizi pobavit také s místními lidmi. Zjistit, zda souhlasí, zjistit jejich další problémy. Důležité je vyslechnout a vidět. Pak si tu mozaiku na základně poskládáme, vyhodnotíme

O BEZPEČNOSTI

žárovku, opravit okap, vyměnit těsnění u umývadla. Nemělo by se stát, že nemocnice nebude několik měsíců svítit a nakonec se zjistí, že je vypadlý jistič. Naše snaha bude mít dvojí pozitivní dopad. Místní muž se mnohému naučí, jestliže jednou jako údržbář v nemocnici skončí, může se podobným způsobem živit i nadále u jiné instituce.“

O MÍSTNÍCH LIDECH A ZVYCÍCH

„Znát postoje místních lidí je pro nás velice důležité. Někde jsou naše první

24

stařešinů, někdy sedíme přímo na poli, podle toho, kde jsme.“ Říkáš, Martino, na poli? „Ano, přímo na poli. Oni sundají deku, to jsou takové velké přehozy, které nosí přes ramena, tedy součást oděvu místních Paštúnů, sedneme si na zem a můžeme jednat. Jednou jsme také seděli uprostřed křižovatky místních komunikací. S reakcí – odjeďte, s vámi se nebudeme bavit – jsme se zatím vyloženě nesetkali. Jsou samozřejmě případy, kde se nedomluvíme na konkrétním projektu, ale i tak jsou pro nás ta setkání a poznávaní cenná. Jednání zde má ještě

„Já necítím při jednáních žádný problém, že jsem žena a navíc v uniformě. To, že mi někdo nepodá ruku, vyplývá z místních zvyků, kultury a tradic. Žena se zde klasicky s mužem zdraví tak, že si položí ruku na srdce a lehce se pokloní. Stává se taky, že ti, co mi nepodají ruku na veřejném mítinku, pak mi ji při návštěvě na základně podají i třikrát. Zvyk a tradice zde mají svou váhu. A ten můj oranžový šátek a mé blond vlasy? Jsem přesvědčená, že většina místních ani netuší, že mám světlé vlasy, protože buď mám přilbu s kuklou anebo pevně utažený šátek.

Pohybovat se zde s odhalenou hlavou by budilo pohoršení, a to by bylo zcela zbytečné. To nemůžeme potřebovat. Všichni čeští vojáci při jednáních zmiňují, že jsme zde na pozvání afghánské vlády, nepřijeli jsme sem šířit a implementovat naše tradice a zvyky a respektujeme jejich zemi a jejich kulturu. Jsme zde na návštěvě a důkazem je, že já si kryji vlasy a naši vojáci nosí plnovousy. Malé nepatrné gesto, které třeba může striktní zastánce vojenské ustrojenosti a upravenosti iritovat, ale které na místní obyvatele dobře působí, které vnímají jako vyjádření respektu

„Největší komplikací je pro nás bezpečnostní situace. Rozvoj a rekonstrukce jdou ruku v ruce s bezpečností. A to si uvědomují všichni zvláště po tragické události, kdy jeden náš kamarád a kolega zemřel. Když vyjíždí patrola, tak všichni doufáme, že se za několik hodin zase všichni potkáme na základně, že všichni, co vyjeli branou, jí zase projedou zpět. Musíme to zvládnout, a také zvládáme. Nevíme, kdo a kde se může setkat s nějakou nástrahou. Zatím nám místní neoznamují ‚dnes nejezděte‘, zatím na cestě nenacházíme překřížené větve se vzkazem ‚No ISAF, No PRT, nechceme vás‘. Vojáci musejí být po celou dobu patroly plně koncentrovaní a pozorní. Realita je tvrdá. My víme, že naše mise není a nebude lehká, ale děláme maximum pro to, abychom náš úkol splnili.“ 25

KOLA A ZASE KOLA

Jak již bylo zmíněno, n nejmarkantnější nárůst exponátů se letos p projevil v oblasti vozidel a bezpilotních pr ros prostředků. Pokud se budeme věnovat vozi idl vozidlům, tak jednoznačně dominovaly kolové kolo ové typy. Výrobci využili této výstavy k prvnímu prvvn veřejnému představení ř d t í řřady d novinek i novinek. Nepochybně nejaktivnější byla z tohoto pohledu německá firma KMW. Když začneme lehčí kategorií, tak ve své expozici představila model chráněného kolového vozidla 4 × 4 nové generace AMPV (Armoured Multipurpose Vehicle), které vzniká za spolupráce se společností Rheinmetall Defence a je primárně zaměřeno na požadavky německých ozbrojených sil. Pracuje se nejméně na dvou verzích. Menší, lehčí, obratnější a vrtulníkem CH-53 přepravitelné vozidlo AMPV 1 by mělo sloužit především pro spojovací úkoly. Těžší a lépe chráněný typ AMPV 2 s větší nosností užitečného zatížení

Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ

V polovině června se v Paříži uskutečnila nejdůležitější letošní světová výstava obranných technologií pro pozemní armádu a protivzdušnou obranu. Na Eurosatory 2008 nebylo možné přehlédnout velké množství specializované kolové obrněné techniky.

Více než 1200 vystavovatelů, z nichž přibližně třetina pocházela z Francie, třetina z Evropy a třetina ze zbytku světa, připravilo pro 52 000 návštěvníků bezpochyby zajímavou ukázku toho,

Prototyp vozidla GP-F²T vycházejícího z průzkumného typu Fennek

Takto vypadá již i u nás velmi dobře známé chráněné vozidlo Dingo 2 s novou přední maskou.

26

Vyvíjený německý, respektive od června německo-italský typ GFF 4 může dosáhnout hmotnosti až 25 tun.

co v dané oblasti techniky a vybavení dnes existuje, i toho, co se připravuje. Ještě než zmíníme některé konkrétní exponáty, nebude na škodu se alespoň krátce věnovat vlastnímu členění výstavy podle jednotlivých oblastí. Největší nárůst zaznamenala kategorie vozidel, letadel a bezpilotních vzdušných prostředků se 17,5% podílem ze všech exponátů. V případě věží, zbraní a munice to bylo 18 %, největší zastoupení s více než 21 % připadlo na prostředky C4ISTAR – tedy na systémy velení, řízení, komunikace, zpracování dat, zpravodajství, pozorování, akvizice cílů a průzkumu. S rovnými 20 % následovala oblast výcviku a simulace, ochrana a podpora vojáků. V oblasti mezi 5 až 7 % se pohybovaly čtyři zbylé sektory – specifické účelové systémy, jako například prostředky pro boj ve městech, pro odminování či ženijní vybavení, dále pak logistická podpora, průmyslové programy a samozřejmě i nejrůznější služby.

Vozidlo LMV vybavené zkoušeným aktivním systémem obrany AMAP-ADS, který je schopný i na velmi krátkou vzdálenost neutralizovat projektil pancéřovky, protitankové řízené střely i některé další typy munice.

má nabídnout širší spektrum operačních úkolů – například jako vozidlo pro dlouhé hlídkové akce nebo jako nosič výzbroje či specializovaného vybavení. Střední část vozidla s prostorem pro posádku je řešena jako velmi tuhá a odolná „klec“ s ocelovým pancéřováním, která poskytne vysoký stupeň ochrany

proti minám a improvizovaným výbušným nástrahám (IED). Vnější balistická ochrana vozidla je řešena jako modulová s možností instalovat ochranné bloky v několika stupních odolnosti. Podle informací firmy KMW má mít hlídková verze AMPV 2 nechráněnou část podlahy v záďové sekci vyhrazené pro převážení

výstroje a dalšího vybavení. Typ v provedení nosič výzbroje či specializovaného vybavení má naopak pancéřovanou podlahu i v zadní části. Vozidla řady AMPV se řadí do hmotnostní kategorie 5,3 až 9,3 t, bude je pohánět 3,2l motor o výkonu cca 200 kW a první prototyp se objeví v příštím roce. Sériová vozidla by mohla být k dispozici v roce 2011. Větší a těžší vozidlo 4 × 4 připravuje KMW ve spolupráci s italskou firmou IVECO. Nese zatím označení VTM-x a je vyvíjeno s ohledem na požadavky italských ozbrojených sil. Italský podnik IVECO během výstavy totiž s KMW podepsal smlouvu o účasti na vývoji mohutného třínápravového vozidla GFF 4, na kterém německý výrobce již několik let pracuje. Tento typ, spadající do hmotností kategorie až 25 tun, využívá podvozek IVECO, na kterém je umístěna silně chráněná kabina pro řidiče a spolujezdce. Na ni navazuje stejně chráněný přepravní prostor o objemu 17 m³ pro posádku, účelové vybavení nebo náklad do hmotnosti 4 t. Prototyp GFF 4 v současné době zkoušejí německé ozbrojené síly, které plánují zakoupit kolová chráněná vozidla nové generace ve čtyřech hmotnostních kategoriích. Typ GFF 4 patří do té nejtěžší (až 25 tun), v níž německá armáda požaduje velitelské vozidlo i víceúčelový přepravní typ. Od GFF 4 je odvozena 27

Nákladní vozidlo IVECO Trakker TEP 8 × 8 s motorem o výkonu 331 kW a pancéřovanou kabinou. Podle údajů výrobce si německý Bundeswehr objednal 120 kusů tohoto typu.

zmíněné dvounápravová verze VTM-x, jejíž první prototyp má být dokončen ještě v letošním roce. Další premiérová novinka od KMW má zatím poněkud neobvyklé označení GP-F²T, což je zkratka „Generic Platform Future FENNEK Technology. Označení tak prozrazuje původ nového typu (vychází ze známého průzkumného vozidla německé a nizozemské armády), jehož prototyp byl poprvé vystaven veřejně. V porovnání se standardním typem Fennek má nabídnout víceúčelové použití, vyšší výkony a podstatně širší operační možnosti. Přestože GP-F²T z typu Fennek vychází, jedná se o nový a hlavně netradičně uspořádaný typ. Jeho zvláštností jsou dvě pohonné jednotky. Jedna vpředu pohání přední nápravu a druhá vzadu zadní nápravu. Tímto způsobem je zaručeno nejen „zálohování“ jednoho z klíčových komponentů vozidla, ale i to, že oba motory zepředu a zezadu zvyšují balistickou ochranu již i tak velmi silně pancéřované kabiny pro pěti až šestičlennou posádku ve střední části. Nové vozidlo se má vyznačovat mimořádnou pohyblivostí, rychlostí, balistickou ochrannou a opět díky modulovému uspořádání by mohlo vzniknout několik verzí v různých hmotnostních kategoriích.

NETRADIČNÍ LMV

V expozici italské firmy IVECO byl představen známý a komerčně velmi úspěšný typ LMV 4 × 4. Dnes jej 28

fungují tak, že přibližující munici ničí proti ní vypálený projektil účinkem svého výbuchu, v případě AMAP-ADS se jedná o „směrované působení energie“. Jakékoli bližší údaje o mechanizmu ničení zmíněné firmy zatím neposkytují. Toto řešení bez použití exploze obranného projektilu umožňuje ničit letící munici i ve velmi malé vzdálenosti od vozidla a rovněž se výrazně snižuje riziko nechtěných škod v okolí. Ještě významnější předností je ale možnost simultánního ničení více cílů současně odpálených proti bráněnému vozidlu. Systém AMAP-ADS totiž využívá velký počet senzorů detekujících přibližující se munici. Podle velikosti vozidla jich po jeho obvodu může být rozmístěno 20 až 30. Každý senzor disponuje i vlastním

době systém zkoušejí ozbrojené síly Velké Británie a Švédska a sériová výroba tohoto pozoruhodného zařízení by mohla začít v roce 2009.

GEFAS, WILDCAT, TUR II A DALŠÍ

Firma Rheinmetall letos ukázala již skutečný demonstrátor (na minulé Eurosatory to byl ještě model ve skutečné velikosti) revolučně řešeného vozidla GeFas (Geschütztes Fahrzeugsystem). Nový typ poskytne osádce velmi vysoký stupeň balistické odolnosti včetně mimořádné ochrany proti minám. Další charakteristickou vlastností má být velmi dobrá mobilita a skutečně důsledné modulové řešení. Vozidlo je složené za čtyř hlavních modulů – přední a zadní nápravy, pohonné jednotky a vlastního silně chráněného modulu pro osádku. Přestože na výstavě bylo představeno vozidlo s pohonným modulem umístěným před kabinou posádky, výrobce prezentoval i snímky druhé možnosti, kdy se zmíněný modul nachází až za kabinou. Důležitější je ale nepochybně fakt, že modul kabiny úspěšně absolvoval balistické testy a na podzim letošního roku se plánuje zahájení zkoušek mobility. Zde se u vozidla s extrémním rozvorem 5,49 m (při celkové délce 7,9 m) vyzkouší i hybridní pohonná jednotka. Tvoří ji elektrický generátor spojený

se vznětovým 410kW motorem, který dodává energii dvojici elektromotorů v každé nápravě. Izraelská společnost IMI ve své expozici představila zajímavě řešené vozidlo Wildcat, které využívá i české komponenty. Proto na všech prezentačních materiálech o tomto typu figuruje i logo Tatra. Wildcat je postaven na osvědčeném podvozku kopřivnické automobilky s uspořádáním náprav 4 × 4. Díky tomu vozidlo vykazuje ve své kategorii nadstandardní jízdní vlastnosti v terénu

Zajímavě řešené silně chráněné izraelské vozidlo Wildcat je postavené na osvědčeném podvozku Tatra 4 × 4.

První technologický demonstrátor vozidla GeFas

používají armády již sedmi zemí včetně České republiky. Na výstavě byly předvedeny dvě zajímavé verze. Kromě ambulantního provedení to bylo i standardní vozidlo, avšak opatřené systémem aktivní ochrany AMAP-ADS. Ten poskytuje ochranu v rozsahu 360 ° proti přibližujícím se projektilům z pancéřovek nebo protitankovým řízeným střelám. Systém AMAP-ADS, který vyvinula německá firma IDB ve spolupráci s Rheinmetallem, funguje na ojedinělém principu. Zatímco všechny ostatní známé aktivní systémy

„ničivým zařízením“. Sektory navzájem sousedících senzorů se překrývají, takže pokud je proti vozidlu z jednoho směru odpáleno například několik pancéřovek s krátkým časovým odstupem za sebou, první z nich zničí nejpříhodnější senzor a o další se postarají sousední senzory. Další a rovněž velmi důležitá výhoda AMAP-ADS spočívá v nízké hmotnosti (150 až 500 kg podle konkrétního provedení), což umožňuje bezproblémovou instalaci i na lehčí obrněná vozidla, jako například právě na typ LMV. V současné

i značnou nosnost užitečného zatížení. V dlouhé a prostorné kabině je místo až pro dvanáctičlennou posádku nebo pro nejrůznější účelové vybavení. Zajímavé je umístění pohonné jednotky. V přídi vozidla sedí v jedné řadě vedle sebe řidič a dva další členové posádky. Teprve za nimi je v kabině v plynotěsném a hlukově izolovaném prostoru umístěna pohonná jednotka se vznětovým motorem Cummins o výkonu 240 kW a automatickou převodovkou Allison. Mezi prostorem pohonné jednotky a levým

Kopřivnická Tatra představila dvojici těžkých terénních vozidel řady T815-7 v uspořádání 8 × 8. Jedno z nich bylo opatřené novým typem tzv. digitální kamufláže. Tatra také svůj osmikolový typ každý den předváděla na terénním výstavním polygonu a spolu s lehkým britským typem Supacat HMT400 4 × 4 na předváděcí dráze narušila hegemonii francouzských výrobců.

bokem korby je průchod do přední části kabiny a také motoricky ovládaná sklopná přístupová rampa. Další sklopná rampa je na zádi. Wildcat využívá volitelnou balistickou ochranu ve třech stupních odolnosti. Již základní provedení nabízí ochranu na 3. úrovni dle STANAG 4569, zatímco třetí a nejvyšší stupeň poskytuje ochranu na 4. úrovni a díky systému aktivní ochrany také proti pancéřovkám a protitankovým řízeným střelám. Wildcat zkouší americká armáda a testům se od druhé poloviny letošního roku podrobí i u izraelských ozbrojených sil. Polská firma AMZ-Kutno se pochlubila nejnovější verzí svého lehkého chráněného víceúčelového vozidla Tur II 4 × 4. Poprvé vystavený prototyp navazuje na základní typ Tur I, nabízí však větší vnitřní využitelný prostor kabiny, větší nosnost a lepší pancéřovou ochranu. 29

Příklad moderní sedačky J-BAS firmy Jankel se systémem tlumení a integrovanými čtyřbodovými bezpečnostními pásy, kterou jsou vybavena nová britská hlídková vozidla s velkým dosahem Jackal, což je speciální verze typu Supacat 400 HMT 4 × 4.

V případě sériově vyráběných vozidel se počítá se standardní balistickou ochranou na úrovni 2 dle STANAG 4569 (možno zvýšit až na úroveň 3) a u protiminové ochrany je standardem úroveň 1 s možností zvýšení na úroveň 2A či 2B. Pohonnou jednotku tvoří 4,5l motor Renault o výkonu 162 kW a automatická převodovka Allison 2500 se šesti stupni vpřed a jedním vzad. Vozidlo má mít celkovou maximální hmotnost 9400 kg, délku 5,81 m, šířku 2,3 m, výšku 2,3 m a rozvor 3,78 m. Prototyp na výstavě měl uspořádání pro celkem pětičlennou posádku (2 + 3) a byl vybaven dálkově ovládaným polským kompletem Kobuz s kulometem ráže 12,7 mm. V přehledu nových kolových chráněných vozidel by bylo možné dále pokračovat. Jen například francouzská firma Renault Truck Defense předvedla hned několik novinek v této oblasti – ať již navrhovaný víceúčelový typ AMC 6 × 6, nákladní typ MRAP se stejným uspořádáním podvozku nebo nové chráněné verze taktického typu Sherpa 4 × 4. Rakouská firma Achleitner předvedla novou a zvětšenou verzi svého typu Survivor II 4 × 4 či doposud málo známá izraelská společnost Hatehof Industries dokonce prezentovala dva chráněné typy 4 × 4. Zatímco Navigator je určený především pro přepravu až 15 osob, víceúčelový Xtream se kromě jiného vyznačuje velkou obratností vzhledem k řiditelnosti obou náprav. 30

Na tomto místě je účelné také zmínit i jednu oblast interiérového vybavení, která spolu s vnější balistickou ochranou a konstrukcí vozidla chrání zdraví a životy uvnitř převážené posádky. Řeč je o speciálních sedačkách. Ne ve všech vozidlech se mohou sedačky připevnit ke stropu nebo bokům korby, jak je to dnes stále více běžné u moderních tanků nebo bojových vozidel pěchoty, kdy toto řešení v případě výbuchu miny nebo IED pod vozidlem snižuje účinek rázu výbuchu na lidský organizmus. Proto renomovaní výrobci přicházejí se sedačkami, které se sice upevňují na podlahu vozidla, avšak jsou vybaveny účinným systémem tlumení, který dokáže snížit působení velkého zrychlení na lidský organizmus v případě výbuchu pod vozidlem. Tyto individuální sedačky jsou standardně opatřeny čtyř nebo dokonce pětibodovými bezpečnostními pásy, které zabrání následnému zranění osob při případném převrácení nebo odhození vozidla. Jako další a dodatečná ochrana se začínají používat desky z lehkého, ale velmi tvrdého keramického pancíře, jež mohou být umístěny v opěrkách sedaček nebo v jejich sedácích.

VĚTŠÍ RÁŽE ZNOVU NA SCÉNĚ

Bojové zkušenosti získané během několik let trvajících operací v Iráku a Afghánistánu ukázaly, že útočné

automatické pušky (karabiny) M4 ráže 5,56 mm, tvořící standardní výzbroj amerických jednotek zvláštního určení, nejsou pro tyto účely optimální výzbrojí. Na prvním místě se uvádí nedostatečná výkonnost (účinnost) standardní munice 5,56 × 45 mm pro akce zmíněných jednotek. Proto americké velitelství speciálních operací (SOCOM) před několika lety vyhlásilo soutěž na zbraně nové, které by pušky M4 nahradily. Po několika letech intenzivního zkoušení a vyhodnocování si SOCOM vybralo zbraňový komplet SCAR od známé společnosti FN Herstal, který se nyní zavádí do výzbroje jednotek speciálního určení. Zbraně jsou dodávány ve dvou základních verzích. Lehčí typ zkonstruovaný pro střelbu municí 5,56 × 45 mm je označován jako SCAR-L a těžší zbraň využívající v NATO druhý standardizovaný typ munice – 7,62 × 51 mm – je známa jako SCAR-H („H“ jako heavy). Podle typu operace si uživatel může zvolit jednu ze tří možných délek hlavně, přičemž jejich výměna trvá několik minut. Pro obě verze, které mají asi 60 % shodných dílů, je také k dispozici lehký podvěsný 40mm granátomet. Předpažbí i nadpažbí se standardizovanými lištami Picatinny nejen nahoře a dole, ale i po obou stranách umožňují vedle granátometu připojení rukojeti, celé řady zaměřovačů i dalšího vybavení.

O vrtulnících u Bajkalu V pořadí 6. mezinárodní konference uživatelů transportních vrtulníků Mi-171Š se ve dnech 24. – 26. července uskutečnila na území Ruské federace v hlavním městě Burjatské republiky Ulan-Ude. Na základě osobního pozvání generálního ředitele Ulanudenského leteckého závodu L. J. Belycha se konference zúčastnili zástupci sekce vyzbrojování MO Jiří Staněk, Petr Elbl a Josef Plšek. Význam konference byl zdůrazněn účastí zástupců ministerstev obrany, vnitra a různých úřadů a společností z mnoha zemí. Po zahajovacím projevu prezidenta Burjatské republiky následovala vlastní konference. Ze zahraničních účastníků vystoupili pouze zástupci Slovenska a Česka. Představitelé Ministerstva vnitra Slovenské republiky informovali o zkušenostech získaných při hašení požáru ve Vysokých Tatrách a představili vybavení své letecké techniky (4× Mi-171 a 1× Mi-2). Sekce vyzbrojování MO ČR se podělila o zkušenosti týkající se především provozní spolehlivosti 16 vrtulníků Mi-171Š pořízených v roce 2005 v rámci deblokace ruského dluhu. Kromě toho česká strana také prezentovala postupnou modernizaci těchto strojů ve spolupráci s Moskevským vrtulníkovým závodem. V následující diskusi byli odpovědní pracovníci leteckého závodu podrobně seznámeni s nejčastěji závadovými agregáty a byl stanoven základní postup k určení příčin jejich malé spolehlivosti. Text: Ing. Josef PLŠEK, ilustrační foto: Michal ZDOBINSKÝ

Uskupení Střed sil KFOR má nové velení Každoročně dochází ke střídání velení mnohonárodnímu úkolovému uskupení Střed mírových sil KFOR v Kosovu. Po ročním působení irského generála Gerryho Hegartyho a jeho týmu přebírají vedoucí úlohu Finové v čele s brigádním generálem Kyostim Halonenem. Slavnostního aktu předání funkce a vedoucí role se zúčastnili významní političtí představitelé Kosova a řada armádních velitelů mise KFOR. „Vojáci mnohonárodního uskupení Střed, jsem hluboce dojat vaší profesionalitou, přístupem a efektivitou při plnění všech úkolů za dobu mého velení. Za poslední období jsme společně prožili několik složitých a náročných dnů a hodin dřiny. Jsem nesmírně hrdý na to, že jsem vám mohl velet,“ zdůraznil ve své závěrečné řeči k nastoupeným jednotkám generál Gerry Hegarty. Na jeho slova navázal nastupující velitel mnohonárodního úkolového uskupení Střed, brigádní generál Halonen: „Chtěl bych také co nejsrdečněji pogratulovat českému, finskému, irskému, lotyšskému, slovenskému a švédskému kontingentu za jejich příkladnou týmovou spolupráci v tomto úkolovém uskupení. Považuji za obrovské osobní ocenění a zároveň pociťuji nesmírnou profesionální výzvu, že mohu převzít velení nad mnohonárodním úkolovým uskupením Střed.“ Do prostoru mnohonárodního uskupení Střed, které čítá téměř 2240 čtverečních kilometrů, spadá také hlavní město Priština. Celých 700 čtverečních kilometrů spravuje český kontingent, který navíc monitoruje 85 km hranice mezi Kosovem a Srbskem. Text a foto: kpt. Michal PREJZEK

Nejnovější bojové vozidlo pěchoty BAE Systems Hagglunds s výsuvným průzkumným vybavením

31

Každý prapor 4. brigády rychlého nasazení má své vlastní družstvo odstřelovačů Text: Vladimír MAREK Foto: archiv družstva odstřelovačů

Funkce odstřelovačů byla v naší armádě dlouhá léta výlučně záležitostí speciálních jednotek. V okamžiku, kdy plukovník gšt. Aleš Opata převzal velení 4. brigády rychlého nasazení, začalo se i v této oblasti mnohé měnit. Využil zkušeností získaných během stáží v USA a postupně u každého praporu brigády vytvořil družstvo odstřelovačů. První vzniklo u 43. výsadkového mechanizovaného praporu. Tvořilo ho osm odstřelovačů. Myšlenka na mnohem efektivnější a účelnější využití této nezastupitelné vojenské odbornosti se ukázala 32

jako správná. A tak počínaje rokem 2006 vznikla sedmičlenná družstva odstřelovačů i u zbývajících dvou jednotek 4. brigády rychlého nasazení, tedy u 41. mechanizovaného praporu v Žatci a u 42. mechanizovaného praporu v Táboře. „Výcvik odstřelovačů je specifický, značně se liší od běžného výcviku ostatních jednotek, proto je potřeba věnovat mu zvláštní péči,“ vysvětluje velitel družstva odstřelovačů 41. mechanizovaného praporu podpraporčík Tomáš Cieslar důvody tohoto kroku. „Odstřelovač je nucen přijímat obtížná rozhodnutí mnohdy pod časovým tlakem. Musí používat vlastní úsudek založený na zkušenostech získaných z výcviku. To může být efektivní pouze v případě, že tito vojáci budou soustředěni do samostatných družstev a jejich specializace nebude brzděna všedními problémy roty.“ Právě centrální řízení týmu odstřelovačů navíc patří k těm nejúčinnějším. Je potřeba si totiž uvědomit, že jedním z nejdůležitějších jejich úkolů je kromě likvidace vybraných cílů i sběr informací.

Zadání týmům odstřelovačů by měl vydávat tedy velitel praporu a jeho zástupce. Může tak učinit i zpravodajský náčelník. Pokud však nemá zkušenosti s činností týmů odstřelovačů, je dobré se nejdříve poradit s jejich veliteli. „Předností tohoto systému nasazení je především výhoda přímé komunikace velitele s prvky odstřelovačů a jednoduchost nasazení těchto týmů bez nutnosti zdlouhavého plánování, které je nezbytné u velkých jednotek. Nejlepším vodítkem pro způsob nasazení odstřelovačů je přitom zdravý rozum. Velitel musí rozhodnout, jakým způsobem by měl tým odstřelovačů ovlivnit situaci na bojišti. Může se jednat například o pozorování, rozkrývání nebo ničení strategických cílů,“ upozorňuje velitel družstva. „Základem koncepce je nasazování dvoučlenných skupin. Ty by měly působit nezávisle, aby mohly využít svých dovedností a snížit pravděpodobnost odhalení během plnění úkolu. Tým je v zásadě zbraní pro vhodnou příležitost. Tento nejzákladnější princip by měl být aplikován s jistou představivostí.“ Profese odstřelovače si žádá trávit většinu výcvikového času v terénu. Obdobně je tomu i v případě žateckého družstva odstřelovačů. Kromě pravidelných výcvikových programů se účastní praporních a brigádních cvičení. Několikrát za čtvrtletí mají i společné

komplexní výcviky s chrudimskými a táborskými odstřelovači. Prioritou výcviku jsou samozřejmě střelby. Jde přitom o to, využívat co nejvíce střelnice s rozmanitým terénem. Kromě standardních terčů vedou střelecký výcvik například na nafukovací balonky, papírové sklopné terče, zavěšené části kolejnic, vyřazenou vojenskou techniku atd. Střílí se vleže, vsedě, vkleče, ale i vestoje. Kromě těchto standardních poloh se procvičují nestandardní. Jedná se například o střelbu s oporou druhého odstřelovače v týmu, s oporou stromu nebo střelbu ze stativu. Neméně důležitou částí výcviku je průzkumná příprava se zaměřením na sběr informací. Oblast, ve které se tito vojáci pohybují, bývá většinou pod kontrolou protivníka. Ke skrytému přesunu je proto nezbytné využít všechny klimatické a přírodní možnosti, které daná situace nabízí. Odstřelovačům pomáhá tma, mlha, ale i dým. Dobré je vyhýbat se svahům, vyvýšeným místům, kamenitým úsekům a otevřeným prostranstvím. Překonávání silnic či železnic by měl odstřelovač omezit na nezbytně nutnou míru. Významnou roli v tomto případě sehrává i správná volba výstroje. Ta by neměla bránit v rychlém přesunu, a už vůbec nesmí odstřelovače nějakým způsobem prozradit. Samostatnou kapitolou je maskování. Podpraporčík Cieslar tvrdí, že tyto postupy byly již mnohokrát popsány v odborné literatuře. Přesto existují určité manuály, které si každý tým chrání. A právě z tohoto důvodu nechtěl podrobněji zveřejnit své vlastí zásady. Kromě těchto dvou oblastí se odstřelovači věnují i taktické a výsadkové

přípravě. Nemalou část výcviku v letošním roce zaměřili na působení v horském terénu Jeseníků, Beskyd a slovinských Julských Alp. Jednalo se především o přesuny se zátěží a přežití v horách. Jedním ze základních měřítek kvality týmů odstřelovačů je samozřejmě volba vhodných lidí. Současní příslušníci družstev odstřelovačů brigády rychlého nasazení se do těchto jednotek dostali prostřednictvím výběrového řízení. Skládalo se ze všeobecných znalostí, testu tělesné zdatnosti, střeleckého testu, taktické a topografické přípravy. Během testu fyzické zdatnosti museli uchazeči prokázat své schopnosti při plavání se zbraní, přesunu se zátěží, zdolávání trenažéru Jakub, opakovaném šplhu bez přírazu zaměřeném na maximální výkon a zdolávání překážkové dráhy. Střelecká příprava prověřila nejen jejich schopnosti při střelbě z odstřelovacích pušek, ale i ze samopalů Sa-58, Sa 61 a pistole vz. 82. Taktická příprava byla zaměřena na výběr a skryté zaujetí palebného stanoviště, maskování jednotlivce, písemný test atd. Součástí výběrového řízení bylo také několik psychotestů a paměťových testů, které se uskutečnily zpravidla po zátěži. Dobrý odstřelovač by podle podpraporčíka Cieslara měl být, kromě toho, že je vynikající střelec, po všech stránkách zkušený a vyzrálý voják. Mezi nejzákladnější předpoklady v tomto případě patří inteligence, schopnost učit se, používat širokou škálu technických dovedností. Nesmí chybět vyrovnanost, sebedůvěra, dovednost plnit úkoly samostatně, odstřelovač by měl umět zachovat klid ve stresových a zátěžových situacích. A samozřejmě fyzická kondice, tedy vytrvalost a koordinace.

Předpokladem úspěchu odstřelovačů je samozřejmě i jejich výzbroj a technické vybavení. Odstřelovači brigády rychlého nasazení mají k dispozici odstřelovací pušky Dragunov, Falcon a Sako. „Dragunov je zbraň, kolem které je hodně mýtů a legend. Vznikla v šedesátých letech minulého století a od té doby se již příliš nevyvíjela. V současné době je zastaralá,“ říká Tomáš Cieslar. „Nám slouží především ke krytí odstřelovače. K tomuto účelu se však využívají i jiné zbraně. Zkušenosti ze současných konfliktů ukazují, že velice vhodná je například automatická puška M4A3 s granátometem M203.“ Hlavní zbraň odstřelovačů brigády rychlého nasazení představuje podle charakteru úkolu, který právě plní, odstřelovačka finské výroby Sako TRG 22 a velkorážová odstřelovačka české provenience Falcon. Sako je velmi přesná puška ráže 308 WIN, kterou využívá k ničení živé síly celá řada vojenských a policejních odstřelovačů i v zahraničí. Odstřelovačka Falcon vz. 99 ráže 12 mm je určena k ničení živé síly a především techniky protivníka až do vzdálenosti 2000 metrů. S pomocí noktovizoru je možné s ní střílet i v noci, a to na vzdálenost až jednoho kilometru. „Při přesné střelbě sehrávají významnou roli také náboje. Sebepřesnější zbraň vám není moc platná, pokud nedisponuje kvalitní municí,“ tvrdí podpraporčík Cieslar. „Jako příklad nevhodné munice mohu uvést náboj ODST 7,62 pro odstřelovací pušku Dragunov. Pro odstřelovací pušku Sako TRG 22 používáme munici 308 SWISS P TARGET a pro odstřelovací pušku Falcon pak 12,7 × 99 MP NM 140,AP NM 173. S touto municí dosahujeme dobrých výsledků.“ 33

Cvičení ELITE 2008 největší cvičení vzdušných sil v Evropě letos rekordní účast více než 1700 příslušníků ozbrojených sil z osmnácti zemí za Českou republiku – kontingent z 25. protiletadlové raketové brigády Strakonice použitá technika: modernizovaná verze řídicího a naváděcího radiolokátoru protiletadlového komplexu středního dosahu 2K12 KUB (SA-6 GAINFUL) SURN-CZ přenosný protiletadlový raketový systém krátkého dosahu RBS-70 automatizovaný systém velení a řízení palby RACCOS

Text: kpt. Jiří TIEFENBACH a Jaroslav PAJER Foto: mjr. Luděk TEGER

Ve dnech 3. až 17. července proběhlo v německém výcvikovém prostoru Heuberg rozsáhlé mezinárodní cvičení vzdušných sil „Electronic Warfare Live Training Exercise – ELITE 2008“. Cvičení ELITE je největší svého druhu v Evropě a v letošním roce se ho zúčastnilo rekordních více než 1700 příslušníků ozbrojených sil z osmnácti zemí. Českou republiku reprezentoval kontingent sestavený z jednotek 25. protiletadlové raketové brigády ve Strakonicích. Hlavním cílem cvičení pro jednotky protivzdušné obrany bylo zdokonalit se v obsluze prostředků PVO v podmínkách masivního radioelektronického rušení a vlastní obrana proti napadení letouny-nosiči protiradiolokačních střel. 34

Strakoničtí raketoví protiletadlovci se v Německu zúčastnili mezinárodního cvičení ELITE 2008 Strakoničtí si s sebou letos přivezli nové systémy pozemní protivzdušné obrany začleněné do výzbroje vzdušných sil Armády České republiky. Jedním z nich byla modernizovaná verze řídicího a naváděcího radiolokátoru protiletadlového komplexu středního dosahu 2K12 KUB (v kódu NATO označovaném SA-6 GAINFUL), již pod názvem SURN-CZ vytvořila firma Retia, a. s. Na cvičení byl tento systém zastoupen prvními dvěma prostředky, které byly letos zavedeny do výzbroje 251. protiletadlového raketového oddílu ve Strakonicích. Další novinku představoval přenosný protiletadlový raketový systém krátkého dosahu RBS-70, který je ve výzbroji příslušníků strakonického 252. protiletadlového raketového oddílu zhruba dva

roky. I přes své nedlouhé užívání v naší armádě se tento prostředek, ale i jeho obsluhy stačily zviditelnit úspěšnými střelbami ve Švédsku a zdárným začleněním jednak do brigádního úkolového uskupení, jednak do kontingentu AČR v silách rychlé reakce NATO NRF 11. V neposlední řadě českou stranu na tomto cvičení zastupoval další nový prvek řízení pozemní protivzdušné obrany, a to automatizovaný systém velení a řízení palby RACCOS, který je mobilním komunikačním a informačním systémem umožňujícím přijímat, zpracovávat a nepřetržitě vyhodnocovat informace o vzdušné i taktické situaci. Hlavním přínosem cvičení pro kontingent 25. plrb Strakonice bylo prohloubení dovedností obsluh modernizovaného

radiolokátoru SURN-CZ při silném radioelektronickém rušení a získání základních návyků obsluh ASVŘP RACCOS při současném řízení palby jak protiletadlových raketových komplexů KUB, tak přenosných kompletů RBS-70. „Na cvičení ELITE jsem jel již podruhé, ale díky rozsáhlé modernizaci naší techniky s pocitem, že jsme tu poprvé a opět na začátku. Z hlediska obsluhy modernizovaného radiolokátoru SURN-CZ jsme na letošním ELITE měli první a svým rozsahem jedinečnou možnost cvičit v podmínkách blížících se reálnému boji. Zdokonalili jsme se ve vyhledávání, zachycení a sledování cílů létajících převážně pod ochranou rádiového rušení,“ svěřuje se pprap. Radek Hačecký, starší technik radiolokátoru SURN-CZ. „Současně jsme již pracovali jako prvek automatizovaného systému velení a řízení palby RACCOS, takže to pro nás vlastně byly dvě premiéry. Podle mého posunula účast na tomto cvičení naši vycvičenost na nové technice o několik kroků dopředu." Jeho slova doplňuje zástupce velitele 2. čety 2. plr baterie praporčík Roman Jirků: „S naším protiletadlovým kompletem RBS-70 jsme se účastnili cvičení, kde jsme měli možnost pracovat

v součinnosti s protiletadlovými komplety KUB a využívat tak přehled o vzdušné situaci z jejich radiolokátorů. Cílem bylo zdokonalit se v datové komunikaci s automatizovaným systémem velení a řízení RACCOS a v zachytávání a ničení cílů na vnější hranici prostoru účinné působnosti. Během cvičení jsme měli každý den možnost působit řádově na desítky různých cílů, od vrtulníků přes stíhací letouny až po transportní letadla a speciály. V praxi jsme si ověřili, že pro letadla a jejich obsluhy jsme téměř neviditelní, přestože někteří piloti létali na hranici třiceti metrů nad zemí, a jejich bojové úkoly jsme jim mařili ještě před samotným začátkem akce. I když jsme někdy museli vzhledem k rušení radiolokátorů působit autonomně a bez přehledu vzdušné situace, byli jsme schopni cíle lokalizovat, identifikovat a poté na ně působit. Chtěl bych říct, že cvičení tohoto typu je tou nejlepší zkušeností při obsluze RBS-70 a terminálu palebného prvku. Věřím, že v roce 2010 budeme mít opět možnost se ELITE zúčastnit a ověřit si naši vycvičenost.“ „Z mého pohledu dosáhl český kontingent naplnění všech stanovených cílů cvičení,“ dodává na závěr zástupce velitele českého kontingentu major Luděk Teger. „Obsluhy měly možnost působit na vzdušné cíle v podmínkách, které v České republice nelze zajistit. Myslím tím počet odsledovaných letounů v krátkém časovém období, počet letounů v jednotlivých letových oknech, jejich taktiku při společném působení proti bráněným objektům a jednotkám pozemní protivzdušné obrany a to vše v podmínkách silného radioelektronického rušení. Každé letové okno bylo okamžitě vyhodnocováno, takže jsme měli

zpětnou vazbu o tom, co jsme zvládli dobře nebo kde jsme udělali chybu. To je jedním z motivujících faktorů vedoucích ke snaze být co nejlepší. A čeští vojáci se opravdu snažili.“ 35

Text a foto: Pavel LANG

Studovat se dá v každém věku. Chce to však pevnou vůli a podporu okolí. Zdravotní sestra staroboleslavské posádkové ošetřovny Libuše Dřímalová má obojí a to jí pomohlo dosáhnout úspěchu. Bez nadsázky výjimečného. Během čtyřletého studia Lékařské fakulty Univerzity Karlovy totiž byla permanentně výborná. V jejím diplomu nenajdete jinou známku než jedna. Dvaatřicetkrát.

Nevídaný počin resortní zdravotní sestry Libuše Dřímalové na královéhradecké Lékařské fakultě Univerzity Karlovy Do sesterské „uniformy“ se Libuše Dřímalová obléká již pětadvacet let. Začala v bruntálské nemocnici a jejími dalšími štacemi byly Žatec a České Budějovice, kam následovala manžela, vojáka z povolání. Od roku 1991 pracuje ve Staré Boleslavi na tamní posádkové ošetřovně. „Stále mě to baví. Se stereotypem určitě nezápasím,“ směje se sympatická žena a dodává: „Tady se neustále potkávám s novými lidmi a jinými situacemi. Při tom čas strašně rychle letí. O nějaké šabloně nemůže být řeč. Denně mi ambulancí projde okolo třiceti pacientů, navíc se podílím na poskytování péče v domácím prostředí. Když k tomu přidám výuku vojenských řidičů, příslušníků Vojenské policie a občanských zaměstnanců v poskytování první pomoci, nudit se nemám kdy.“ Stačí pár slov, abyste vyrozuměli, nakolik paní Libuši sesterská profese přirostla k srdci. „Za nejdůležitější považuji komunikaci s pacientem. Ta nemůže být v žádném případě opomíjena. Hovořme s ním tak, aby i on porozuměl problému, který se týká jeho zdravotního stavu. Je nutné ho poučit a přesvědčit o tom, 36

aby sám od sebe dodržoval léčebné postupy. Vzájemný vztah nelze postavit na strohém přístupu, nýbrž na spolupráci a důvěře. Deklarujme větší zájem o člověka jako takového a nezužujme to pouze na jeho nemoc. Pacient musí vědět, že si k nám jde pro pomoc, a ne nás obtěžovat,“ vysvětluje L. Dřímalová a netají se tím, že by svoje zkušenosti i nadále ráda předávala mladším kolegyním. Nad tím, zdali to bude na posádkové ošetřovně ve Staré Boleslavi nebo v jiném zdravotnickém zařízení, zatím nepřemýšlí. „To ukáže čas. Nemám sebemenší důvod měnit jak profesi všeobecné sestry, tak zdejší resortní pracoviště,“ dodává. Možnost zvýšit si kvalifikaci studiem na královéhradecké Lékařské fakultě Univerzity Karlovy Libuši Dřímalovou nadchla. Za bývalého režimu takové štěstí neměla, i když mu šla opakovaně vstříc. „První ročník gymnázia v Jeseníku jsem ukončila s vyznamenáním. Poté do mého studia zasáhla politika a bylo mi doporučeno školu opustit. Zvládla jsem náročné rozdílové zkoušky a nastoupila rovnou do druhého ročníku

na krnovskou střední zdravotnickou školu. O vysoké jsem si však mohla nechat jen zdát,“ vzpomíná s nostalgií. Bezmála rok se připravovala na přijímací zkoušky na LF UK. Písemné a ústní testy zvládla a již první pokus ji usadil do školních lavic. Po dlouhých letech. „Neměla jsem z toho obavy. Byly tam i starší kolegyně. Chtěla jsem dokázat sobě samé i okolí, že na to ještě mám. Kupředu mě hnala obrovská motivace. Mít vysokoškolský diplom pro mě moc znamená,“ prohlašuje zdravotní sestra. Ke studiu na LF UK v Hradci Králové si paní Libuše nezvolila jeden obor, nýbrž kombinaci dvou. Ošetřovatelství a pedagogiku. „Tato kombinace mi připadla z mnoha důvodů optimální a s odstupem času mohu říct, že mi také dokonale sedla,“ říká L. Dřímalová a otevřeně přiznává, že kombinované studium s sebou přináší podstatně větší zátěž. „Musela jsem to stíhat, a to jak na Lékařské, tak na Pedagogické fakultě. Úlevy nebyly myslitelné. Holt, dala jsem se na vojnu, tak jsem musela bojovat,“ bere svoji životní zkoušku s nadhledem.

roku 2004 její život nabral podstatOd ro dynamičtější tempo. K zaměstnání ně dyn dyna posádkové ošetřovně musela přidat na pos sá do Hradce Králové, ale nejen cestování cce předev vš výuku a zkoušky na tamních především fakultá ách Tak se dělo přibližně dvakrát fakultách. až třik krá do měsíce, převážně v pátřikrát tek a v sobotu. Neměnná péče o rodinu, o manžela a dva syny, byla jaksi samoz zře samozřejmostí. Zák la jejího studia na královéhraZáklad decké un univerzitě představovalo vybrané učivo kl klinických oborů, jako například anatomie, biochemie, hematologie, včetně praktik na pitevnách a v laboratořích. Zkrátka vše podstatné ze základů jednotlivých oborů, jak je tomu u „standardních“ studentů medicíny. Standardní byly i zkoušky na závěr každého semestru. „Nebylo to nic jednoduchého a čas od času se projevila krize. Ta největší před zkouškou z anatomie, o něco menší před přezkoušením z fyziologie a patofyziologie. De facto před každou zkouškou jsem měla pocit, že nic neumím. Rodina mě však maximálně podporovala, svými praktickými poznatky mi výrazně pomáhali kolegové lékaři z naší posádkové ošetřovny MUDr. Rež a MUDr. Klopček. Navíc nemohu nevzpomenout velice pozitivní přístup všech pedagogů. Kdykoliv nám vyšli vstříc a vždy byli ochotni poskytnout nám konzultaci. Moc si toho cením. Víte, v české společnosti se najde

Libuše Dřímalová pracuje jako všeobecná zdravotní sestra na posádkové ošetřovně ve Staré Boleslavi. Ve zdravotnictví působí od roku 1983, kdy ukončila Střední zdravotnickou školu v Krnově. V resortu obrany je zaměstnána od 1. ledna 1989. L. Dřímalová studovala v letech 2004 – 2008 na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové obor ošetřovatelství – pedagogika, přičemž dosáhla výborného hodnocení.

nemálo lidí, kteří mají na práci zdravotních sester přezíravý náhled. Postoj profesorů vůči nám byl po celé čtyři roky příkladný. Velký dík patří i mým kolegyním na pracovišti, které mě ochotně zastoupily po dobu mojí nepřítomnosti během studia,“ říká Libuše Dřímalová. Výše uvedená pozitiva se plně odrazila ve studijních výsledcích. Paní Dřímalová k nim ještě přidala pořádnou dávku ctižádosti a píle. Od začátku z toho byla známka výborná. „Samotnou mě to překvapilo. Myslela jsem si, že studium při zaměstnání budu jen tak tak zvládat. Jak se říká, že projdu s odřenýma ušima. Ale když jsem ukončila první semestr se samými jedničkami, řekla jsem si, že by to byla

škoda pokazit. Jen ať to vydrží co nejdéle. No a konec jedniček stále nepřicházel. Možná v tom hrálo roli i štěstí. Pokud bych si vytáhla otázku, jež by mi nesedla, bylo by asi zle. Mockrát jsem si říkala, kdy ten okamžik nastane, ale přípravě jsem věnovala vždy maximální úsilí,“ vyznává se zdravotní sestra. Nenastal. V červnu dotáhla svoje vítězné studijní tažení do konce. Úspěšně složila státní zkoušky z ošetřovatelství, psychologie a pedagogiky. Jak? Na výbornou. Za to se jí dostalo na slavnostní promoci v Karolinu mimořádného ocenění. Bakalářce Libuši Dřímalové byla udělena Cena děkana Lékařské fakulty Univerzity Karlovy spojená s pamětní medailí za vynikající studijní výsledky. 37

jejich samozřejmě v rámci možností, v jej jejic rodném jazyce. Nejvyšší metou je vztah vzzta k pacientovi. Kromě odbornosti se k lélé kousek kařské péči musí přidávat i kous se srdíčka.

Text: Pavel LANG Foto: archiv redakce

Rok 1999, humanitární operace Allied Harbour, obec Kavaje, Albánie. Premiéra resortních lékařů a zdravotních sester v zahraniční misi NATO. V následujících letech působí například na území Turecka, Iráku nebo Afghánistánu. Byť se jedná o nasazení rozdílného charakteru, jedno společné přece jen mají. Vysokou úroveň poskytované péče zdravotnickým personálem Armády České republiky.

„Mise v Afghánistánu je vysokou školou pro vojenské chirurgy,“ říká plukovník Igor Krivosudský z odboru vojenského zdravotnictví MO

kteří mají k dispozici moderní vybavení a léčiva. A když se k tomu přidá patřičná dávku citu, úspěch je zaručen. Počáteční „ingredience“ jsou srozumitelné, co však myslíte onou náležitou dávkou porozumění? Lidský přístup k pacientovi, ať se jedná o kohokoliv. Byť jsme vojáci

Pane plukovníku, souhlasíte s míněním vrcholného managementu NATO, že Češi představují absolutní špičku v oblasti zdravotnického zabezpečení? Ano, souhlasím. Setkávám se pouze s pozitivními názory. Profesní kredit Vojenské zdravotnické služby je opravdu vysoký. V Alianci máme dobré jméno. Kdy vás chvála na zdravotnický personál AČR obzvláště potěšila? Nedávno jsem velel kontingentu polní nemocnice a lehké chemické jednotky AČR na kábulském mezinárodním letišti v misi ISAF. Když se nám za úroveň poskytované zdravotní péče opakovaně dostávalo pochvaly jak od zahraničních lékařů, tak i velitelů kontingentů, byl to příjemný pocit. Za vypovídající ukazatel také považuji enormní zájem afghánského obyvatelstva o naše služby. 38

Zastavme se u zdravotnického personálu AČR, jenž vyjíždí do mis misí. sí. Co říci na jeho adresu? V případě mise ISAF jsou jednot jednotlivé liv kontingenty polních nemocnic stavěny stavě ěn na bázi šesté šesté, respektive sedmé P PN PN. Jestliže nedosáhneme plného personálního obsazení, povoláváme specialisty z kamenných nemocnic. V reálu se jedná zhruba o třetinu personálu. V posledním období se nám nedostávalo anesteziologů, rentgenologů a chirurgů. Vojenské nemocnice nám tyto odborníky do mise dodaly. S naplňováním kontingentů do Afghánistánu nebyly závažnější problémy. U středního zdravotnického personálu jsme si mohli dokonce vybírat. U lékařů jsme byli tzv. na hraně. V současnosti nám v tomto směru vypomáhají kolegové ze slovenské armády. Někteří příslušníci VZS AČR museli, byť po nedlouhé pauze, cestovat do Kábulu znovu. Občas bylo třeba zatnout zuby. Můžete být konkrétnější? Žádnou nespokojenost, respektive odmítavý postoj od lékařů jsem nezaznamenal. Berou za fakt, že právě oni jsou prioritně určeni k tomu, aby vyráželi do misí. Akceptují i to, že budou rotovat. Jinými slovy, je to jejich zaměstnání. Jsou profesionálové a slouží podle potřeb armády.

selhání jednotlivce může mít fatální důsledky pro kolektiv.

péči. Méně erudovaného personálu rovná se nižší kvalita.

V jedné rotaci kontingentu PN se nachází zhruba patnáct lékařů různých odborností. Má v současné době Armáda ČR dostatečný počet takto vysoce kvalifikovaných odborníků? Samozřejmě že i vojenské zdravotnictví disponuje určitými kapacitami. Studnice se zdravotnickým personálem není bezedná. Jedním z úsporných opatření je, že do misí nasazujeme zkušeného specialistu a k němu přiřadíme mladšího lékaře. Určili jsme si priority a těm podřizujeme činnost. Nepochybně jste již zaznamenali, že pátý kontingent polní nemocnice a chemické jednotky je posledním. Naše následné úsilí směřujeme do přípravy v rámci Battle Group. Případné nasazení v Africe by se diametrálně lišilo od Afghánistánu. Byli bychom konfrontováni s jinými typy nemocí i s jiným způsobem poskytování zdravotní péče.

V případě krizové situace můžete ještě „sáhnout“ do posádkových ošetřoven. Nebo se mýlíme? Mýlíte se, a to velmi. Armáda ČR sice disponuje 23 posádkovými ošetřovnami a 23 praporními obvazišti, avšak jejich současná tabulková obsazenost dosahuje necelých sedmdesáti procent. Praktická naplněnost kvalifikovanými lékaři Vojenské zdravotnické služby klesla pod padesát procent. Není tajemstvím, že hlavním problémem zdravotnického zabezpečení vojsk je dlouhodobá nenaplněnost tabulek počtů, především v oblastech praktického lékařství, chirurgie, ARO, interny, infekčního lékařství, stomatologie a farmacie.

Neodpověděl jste na otázku, zda má služba k dispozici dostačující množství lékařů a zdravotních sester pro nasazení v misích… Dle mého názoru, nemůžeme být ve dvou akcích najednou. Roztříštěnost by mohla mít dopad na poskytovanou

Co říkáte kritickým hlasům, že resort MO upřednostňuje zdravotnické zabezpečení v zahraničních misích na úkor „domácí“ péče o příslušníky AČR? Zásadně s nimi nesouhlasím. Tím, že vysíláme zdravotnický personál do zahraničních misí, nesnižujeme úroveň péče v Armádě ČR, ale naopak. Získané zkušenosti, navíc z převážně krizových situací, zvyšují kvalitu resortních lékařů a zdravotních sester AČR. O tom nemůže být pochyb.

Neříkejte, že se nenašel profesionál, který nasazení v misi odmítl… Našli se i takoví jednotlivci, ale měli k tomu závažné důvody.

Co za vysokým kreditem resortních zdravotníků stojí? Vysoká profesní úroveň a získané zkušenosti v zahraničních operacích. Do misí vysíláme erudované lékaře,

oblečeni v polním stejnokroji a nacházíme se ve válečné zóně, nebraňme se říct pár hřejivých slov. I ona mají svoji váhu. Příklad? Sestřičky starající se o afghánské pacienty s nimi komunikují,

Například? Před výjezdem druhého kontingentu do mise ISAF, kterému jsem velel, se jednalo o dva lékaře. Jeden dodělával atestaci, druhý odcházel do civilu. Jejich rozhodnutí jsem akceptoval a nahradil je jinými specialisty. Nehodlal jsem nikoho nutit, neboť by se to nepochybně odrazilo na jejich přístupu k práci. V misi nemůžete být pod tlakem, tam musíte odvádět stoprocentní výkon. Sebemenší 39

Text a foto: Jan ZEMAN

Letos uplyne devadesát let od založení vojenské zeměpisné služby

Bezprostředně po vzniku samostatné Československé republiky byly její vládní a vojenské orgány nuceny řešit složité úkoly spojené s prosazením suverenity nového státu. Souvisela s tím také činnost československé delegace na mírových jednáních v Paříži, kde bylo vytvořeno kartografické oddělení. Tento devítičlenný český tým připravil pro potřeby členů mírového kongresu přes 100 map a kartogramů. 40

Už 27. listopadu 1918 vydalo vrchní velitelství československé branné moci v Praze rozkaz číslo 8, na jehož základě bylo při vrchním velitelství zřízeno oddělení pro vojenské zeměpisné záležitosti. Právě tento okamžik je považován za oficiální datum vzniku vojenské zeměpisné služby československé branné moci. Do funkce vedoucího služby byl tehdy ustanoven podplukovník Alois Hlídek, mající bohaté zkušenosti ze svého

Kořeny české vojenské zeměpisné služby sahají až k československým legionářům. Pro vedení bojové činnosti československých jednotek vznikajících v zahraničním odboji bylo pohotové topografické zabezpečení nezbytností. Velení československého armádního sboru na Rusi tuto potřebu řešilo zřízením šedesátičlenného topografického oddělení sboru a litografického oddělení štábu. Vznikl tak jeden ze zárodků budoucí vojenské zeměpisné služby československé branné moci.

působení ve vídeňském Vojenském zeměpisném ústavu. Záhy začal nový úřad působit v provizorních prostorách v Praze na Újezdě a jeho hlavním posláním bylo zajištění aktuálních mapových a geodetických podkladů pro potřeby nového státu. Výnosem ministra národní obrany byla 3. prosince téhož roku zřízena Smíšená komise pro Zeměpisný ústav. Oddělení pro vojenské zeměpisné záležitosti bylo 18. prosince včleněno do organizační struktury vznikajícího ministerstva národní obrany jako IX. odbor kartografického oddělení. Ministr národní obrany svým rozhodnutím z 15. října 1919 toto oddělení reorganizoval na samostatný Československý vojenský zeměpisný ústav. Ústav až do roku 1925 sídlil v provizorních budovách na Malé Straně a na Smíchově. V roce 1920 v něm sloužilo 110 důstojníků, 131 rotmistrů a 52 poddůstojníků a mužstvo. Podle návrhu architekta Bedřicha Feuersteina byla v roce 1923 zahájena výstavba nové budovy v pražských Dejvicích, dokončena byla o dva roky později a vojenským kartografům začala sloužit

Mapy k vojákům neodmyslitelně patří. Už ve středověku byly používány různé formy zeměpisných podkladů zájmových území pro vedení obrany nebo válečných výbojů. Potřeba věrohodných mapových podkladů pak dále rostla po vzniku prvních velkých vojenských profesionálních jednotek, ale ještě za třicetileté války stačilo vojevůdcům doplnit obecné zeměpisné znalosti průzkumem. Prvním uceleným mapovým dílem našeho území je Müllerova mapa Čech vydaná v roce 1723. Mapa od Johanna Christopha Müllera byla na dlouhou dobu jedinou. Až v letech 1763 – 1787 proběhlo na základě nařízení císařovny Marie Terezie první vojenské mapování. Toto dílo mělo ale řadu nedostatků, a tak v roce 1807 bylo zahájeno druhé vojenské mapování v délkové sáhové soustavě. K dalšímu zpřesnění map došlo v roce 1870, kdy se započalo se třetím vojenským mapováním už v metrické sáhové soustavě, jehož výsledky byly pro svoji ucelenost využívány až do poloviny 20. století. V roce 1895 proběhlo čtvrté vojenské mapování, které ale přerušila první světová válka. v roce 1926. Od roku 1923 nesla tato instituce název Vojenský zeměpisný ústav a na dlouhou dobu se stala střediskem pro pěstování zeměpisné vědy nejen z vojenského hlediska, ale i jako státní kartografické středisko. S rostoucí hrozbou druhé světové války započala výstavba záložního pracoviště – Vojenského zeměpisného ústavu ve slovenském Harmanci, která byla završena až koncem padesátých let minulého století založením Vojenského kartografického ústavu, předurčeného především k tvorbě topografických a reliéfních map. Pro zabezpečení úkolů vojenského mapování, fotogrammetrie, geodezie, geofyziky a úkolů spojených s leteckým měřičským snímkováním byl v roce 1951 založen 2. vojenský zeměpisný ústav v Dobrušce, o rok později přejmenovaný na Vojenský topografický ústav. Na začátku padesátých let minulého století se začalo v souvislosti s novým celostátním mapováním s transformací československých geodetických základů do nového souřadnicového systému S-1952. S tím byl spojen velmi náročný a specifický úkol zaměření, vyznačení a měřičské i grafické zdokumentování průběhu státní hranice se sousedními státy. S novým topografickým mapováním státu byl také úzce spjat rozvoj leteckého měřičského snímkování a fotogrammetrie, které se v poválečném období staly nezbytností pro tvorbu státního vojenského mapového díla. V šedesátých letech se pak začala rozvíjet digitální

Provizorní prostory zeměpisného ústavu v Praze na Újezdě

Devadesátá léta přinesla nový trend – nástup globální polohové navigace GPS. Armádní geografové se také zapojili do budování světového geodetického referenčního systému WGS-84, což bylo jednou ze standardizačních podmínek pro členství v NATO. Tento proces byl završen v roce 2006, kdy bylo vydáno mapové dílo kompletní měřítkové řady

Tiskárna VZÚ v Praze 6

kartografie a vojenská topografická služba se stala první součástí tehdejší armády, která začala využívat výpočetní techniku. V sedmdesátých letech se pokračovalo se zaváděním automatizovaného zpracování kartografických a geografických informací. Čtvrtou obnovou topografických map v osmdesátých letech došlo k dokončení tvorby map klasickou kartolitografickou technologií kombinovanou s prvky automatizované kartografické tvorby. Dalším zlomovým mezníkem v historii geografické služby byl v roce 1993 nejen vznik České republiky, ale také přechod od klasické technologie tvorby map pouze na digitální tvorbu.

celého území České republiky v systému WGS-84. Právě devět desetiletí dlouhou historii vojenské zeměpisné, později topografické a dnes geografické služby Armády České republiky si 19. června ve Vojenském geografickém a hydrometeorologickém úřadu v Dobrušce připomněli současní i bývalí příslušníci služby. Významné jubileum tak posloužilo nejen k ohlédnutí za dosaženými úspěchy, ale také k zhodnocení dosavadního vývoje. Další oslavy 90. výročí vzniku vojenské zeměpisné služby budou pokračovat slavnostním shromážděním 22. října na Ministerstvu obrany ČR a setkáním absolventů katedry v Brně, které se uskuteční 20. listopadu. 41

Text: Vladimír MAREK Foto: archiv redakce

Když krátce po půlnoci z 20. na 21. srpna 1968 začínaly přistávat na ruzyňském letišti těžké antonovy naložené ruskými vojáky a technikou, bylo v Moskvě již všechno přesně spočítané a naplánované. Nikdo totiž neměl lepší přehled o Československé lidové armádě a potažmo o celém Československu než ruští generálové. Nejenže přesně znali dislokaci našich jednotek a útvarů, ale také předpokládali, že jejich „spojenecká“ armáda, které již více než třináct let prostřednictvím Varšavské smlouvy veleli, se nepostaví na odpor. Ne všude se ale tento předpoklad do posledního písmene vyplnil. Velitel ZVO generál Stanislav Procházka se 20. srpna 1968 účastnil cvičení 1. tankové a 19. motostřelecké divize ve Vojenském výcvikovém prostoru Hradiště. Po večeři odešel spát do svého štábního vozu. Před dvaadvacátou hodinou ho vzbudili, volal dozorčí okruhu, že brigáda Pohraniční stráže z Plané u Mariánských Lázní hlásí ve Vejprtech hukot cizích tanků, které překročily 42

V srpnu 1968 nemalá část našich vojáků demonstrovala svůj odpor proti tzv. internacionální pomoci státní hranici. Kolem jednadvacáté hodiny volal náčelník Generálního štábu generál Rusov, že na naše území vstoupila vojska Varšavské smlouvy. Generál Procházka nařídil velitelům brigád, aby rozmístili tabulky o zaminování podél příjezdové silnice. Pak okamžitě zamířil na štáb svého okruhu. Tam svolal vojenskou radu okruhu, která vypracovala dopis pro velitele okupačních vojsk generála Pavlovského. Vojáci v něm odsoudili okupaci a pošlapání naší nezávislosti, státní suverenity a svobody. Generál Pavlovskij údajně na dopis reagoval slovy: „Vot eto kontrarevolucia v armii.“ Následoval rozkaz vojskům ZVO. Mimo jiné se v něm hovořilo o nutnosti zajistit vojenské objekty a nevpustit do nich okupanty. Vojáci měli rovněž provádět intenzivní zpravodajskou činnost vůči okupačním jednotkám a poskytnout pomoc legálním československým vysílačům a sdělovacím prostředkům. Také příslušníci 7. pluku speciálního určení v Holešově prožili z 20. na 21. srpna 1968 svoji dlouhou noc. Ve svém bytě v Holešově shodou

okolností v této inkriminované době spal i bývalý velitel pluku Miroslav Šedina, který pracoval na zpravodajské správě Československé lidové armády v Praze. Krátce po půlnoci ho vzbudil nový velitel pluku Vladimír Košan. Z výrazu v jeho tváři bylo zřejmé, že se děje něco vážného. Rychle ze sebe vysypal: „Rusové obsazují Prahu, za chvíli prý budou i u nás.“ Mezitím již stačili vyrozumět všechny ostatní vojáky z povolání. Rusové dorazili před holešovská kasárna jednadvacátého dopoledne. Byla to tanková jednotka gardové „Železné divize“ ze Lvova. Doprovázel ji průzkumný prapor. Skutečnost, že Rusové poslali své elitní útvary právě do Holešova, potvrzovala, že mají nejen kvalitní zpravodajské informace, ale také to mnohé naznačovalo o kvalitách tohoto pluku. Okna kasáren byla ale v té době již naježena zbraněmi. S velením ruských vojáků vyšel vyjednávat Miroslav Šedina doprovázený velitelem pluku Vladimírem Košanem. „Chtěli, abychom své podřízené okamžitě odzbrojili,“ vzpomíná Miroslav Šedina. „Na nic takového jsme samozřejmě nepřistoupili. Naopak jsme jim sdělili, že pokud

by se pokusili o sebemenší náznak útoku na kasárna, okamžitě proti jejich tankům použijeme reaktivní protitankové granáty.“ Rusové nakonec usoudili, že by nebylo dobré vyhrocovat dál situaci, a začali raději budovat tábor na louce poblíž kasáren. Výsadkáři vyhověli také požadavku národního výboru. K ochraně pošty a některých dalších institucí vyslali hlídky. Také vojenský rádiový vůz jezdil po celou dobu po městě a šířil vysílání pražského rozhlasu. Ostatní vojáci zatím vyčkávali. Zlom nastal v noci z 21. na 22. srpna. Velitelství pluku pluku dostalo ze zpravodajské správy rozkaz ro ozk zjistit, kde se nacházejí zadrženíí českoslovenští představitelé v čele s Alexandrem Dubčekem a Ludvíkem S Sv Svobodou, a připravit plán jejich osvobození. osvobo oze Situace byla však velice v té době veli ce nepřehledná. Ze všeho důvěryhodných nejvíce se nedostávalo ne ed informací. Pod Podle původního předpoinformací kladu měli být naši politici zadržováni na sovětské ambasádě. „Pokud by tomu skutečně tak bylo, případný zásah by byl velice komplikovaný,“ hodnotil později situaci výsadkář a historik Jiří Šolc. „Velvyslanectví připomínalo nedobytnou pevnost, všude kolem byla spousta

přesnější informace, bude část vojáků vyvedena do Hostýnských vrchů. Zde měli budovat ohniska odporu. Terén tady byl mnohem příhodnější pro případnou obranu. Všude spousta roklí a těžce přístupných míst. Navíc speciálové místní lesy dokonale znali, pravidelně v této oblasti cvičili. Rozhodli se, že bude nejvhodnější připravit se na vedení partyzánského boje. Šedesát mužů nenápadně proklouzlo i s výzbrojí ven z kasáren. Jejich odchod museli ostatní důkladně maskovat. Již v té době bylo zřejmé, že někteří naši občané pracují pro Sověty. Dodávali jim velice přesné informace o náladách a činnosti příslušníků pluku. Výsadkáři ubytovaní v lese postupně vybudovali v okolí Tesáku velitelské stanoviště a několik bunkrů. Byla to úmorná práce, neměli k dispozici žádnou ženijní techniku, pouze polní lopatky. Mezitím se opevňovali i vojáci v kasárnách. Po dalších dvou dnech dostali informaci, že Dubček a ostatní politikové jednají pod nátlakem v Moskvě. Po zvážení všech možností byla nakonec záchranná akce odtroubena. Výsadkáři z okolí Tesáku se vrátili zpět do kasáren. „Celý ten úkol postrádal racionální základ, bylo to spíš jen zoufalé gesto ponížených lidí,“ hodnotil po letech situaci plukovník

Šedina. „Naši vojáci byli sice velmi dobře vycvičeni i na podobné operace hluboko na nepřátelském území, neměli jsme však k dispozici potřebná letadla. Veškerá letiště byla krátce po zahájení invaze obsazena. Měli jsme k dispozici pouze dva vrtulníky, na kterých jsme předtím prováděli výsadkovou přípravu. Navíc nad naším územím byl vyhlášen zákaz létání, tzv. patalog. Pokud bychom se nějakého letounu zmocnili, nejspíš by nás okamžitě sestřelili.“ Dramatická situace panovala i na kbelském letišti. V září 1968 se zde měl konat letecký den a letecká výstava. Přípravy na tyto akce začaly již v roce 1967. Jednalo se o poměrně rozsáhlé stavební úpravy. Bylo potřeba vybudovat dvě tribuny pro půl milionu diváků, dále místa pro vozidla, silnice a sociální zařízení. Na 21. srpna byla připravena tisková konference. Ta se však již neuskutečnila. V brzkých ranních hodinách probudily vojáky ruské antonovy nalétávající na dráhu a žádající o přistání. Spojení s velitelstvím letectva selhalo, a tak rozhodnutí zůstalo na službě na kontrolní věži. To už byla ale celá posádka v pohotovosti. Příslušníci stavebních praporů nastartovali své traktory, buldozery, cisterny a tahače a zaplnili jimi každé volné místo na přistávací dráze. V srpnu 1968 nepřistál ve Kbelích jediný okupační letoun.

ruských vojáků a tanků.“ Další z informací hovořila o tom, že představitelé „pražského jara“ jsou zadržováni v Polsku. Holešovští výsadkáři zvažovali, zda by nebylo možné zmocnit se letadel a nad inkriminovaným místem shodit výsadek. Osvobozené politiky by pak přepravili zpět do republiky v malém letadle kopírujícím terén tak, aby nemohlo být zachyceno radiolokátory. Nakonec ale bylo rozhodnuto, že do doby, než se podaří získat 43

MIDO Film Brno, spol. s r. o. Helfertova 13, 613 00 Brno www.midofilm.cz e-mail: [email protected] cz Tel.: +420 543 330 934

Pardubice 30. září 2008

Ve druhé polovině června se uskutečnil v Brně a Praze čtrnáctidenní mezinárodní kodifikační kurz, jehož frekventanty byli více či méně katalogizačně fundovaní reprezentanti Finska, Alžírska a Slovenska. Akci organizovaly především odbor katalogizace majetku Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, dále pak Univerzita obrany Brno a dodavatel kodifikačního softwaru do ozbrojených sil ČR a dalších evropských států společnost AURA za přispění Národního kodifikačního úřadu Slovenské republiky. Smyslem teoretické a praktické výuky bylo seznámit studenty se základními principy fungování Kodifikačního systému NATO, postavením a možnostmi nečlenských států Aliance v tuzemských a mezinárodních katalogizačních procesech a v neposlední řadě i procvičení získaných katalogizačních znalostí a dovedností na konkrétních příkladech kodifikace vojenské techniky a materiálu. Kodifikace se v České republice uskutečňuje v rámci Jednotného systému katalogizace, a to na základě zákona číslo 309/2000 Sb., jehož působnost upřesňuje rozkaz ministra obrany číslo 25/2004. Ten spolu s dalšími interními normativními akty vymezuje členění majetku pro potřeby katalogizace, stanovuje rozsah majetku, který musí být ze zákona katalogizován, a upřesňuje působnost organizačních složek resortu MO při katalogizaci majetku. Zejména tyto otázky, spolu se zapojováním katalogizačních agentur do příslušných procesů, byly předmětem diskuse studentů s lektory, kteří se rekrutovali z vedoucích představitelů všech participujících složek. Text a foto: Antonín SVĚRÁK

Druhý ročník 1. vojenského půlmaratonu Rok se sešel s rokem a je tu již další ročník našeho otevřeného závodu, který se uskuteční 30. září 2008 u 141. zásobovacího praporu v Pardubicích. Věříme, že se setkáme v hojném počtu, při krásném počasí, a vítězi se staneme všichni. Letos něco nového Po loňském velice úspěšném ročníku 1. vojenského půlmaratónu, jsme k letošnímu závodu přidali dvě drobná zpestření. Jde o štafetový půlmaraton pro čtyřčlenná družstva (3 × 5000 m + 1 × 6097,5 m) a závod na In-line bruslích (5000 m). Další novinkou je možnost startu občanských zaměstnanců resortu MO a žáků vojenských škol. Připravili jsme pro vás také čtyři věkové kategorie. Vše je opět bez časových limitů, startovného a jde opravdu jen o to vyzkoušet si zvítězit nad sebou samým. Pro zájemce je možné zakoupení startovního trička s logem závodu. Připravíme pro vás občerstvení a drobné ceny jako při loňském ročníku. Přihlášení Ppřihlášku je možno volně stáhnout z http://armadnibehy.txt.cz. Propozice včetně přihlášek jsou rozesílány na vojenské útvary AČR. Svoji přihlášku pošlete do 12. září 2008 na fax (973) 242 705. Pro zájemce o ubytování nabízíme tyto kontaktní telefony: Dukla – tel. (973) 245 958 Lázně Bohdaneč – tel. (973) 244 580 Průběh závodu zahájení prezentace v 7.00 hod. v místním klubu útvaru start In-line bruslení v 8.00 hod. start půlmaratonu a štafetového půlmaratonu v 9.00 hod. vyhlášení vítězů od 13.00 hod. Traťový rekord Vítěz loňského ročníku nrtm. František Zouhar z VÚ 4339 Jince překonal stávající rekord závodu časem 1:13:43. Kontakt Tomáš Sova, telefonní čísla: (973) 242 467, (973) 242 256, mobil: 739 903 682 Akci pořádá 141. zásobovací prapor Pardubice, organizační tým Armádních běhů – Letiště ve spolupráci s PIM – Prague International Marathon

Motto: „Vy se starejte běhat, my se postaráme o Vás!“

Mezinárodní katalogizační kurz v Česku

Téměř sedm a půl hodiny odiny dobových obrazových materiámateriá lů původně vydaných americkou společností Timeless Media Group zachycuje nejdůležitější námořní bitvy a střety 2. světové války především z pohledu amerického námořnictva. Názorně tak dokumentují skutečnost, že bezpečnost a prosperita USA po celou jejich historii závisí a závisela na situaci na obou oceánech, které je obklopují. Nejvíce se to prokázalo právě v období 2. světové války, kdy byly Spojené státy přinuceny bojovat současně jak v Atlantiku, tak v Pacifiku. Strhující záběry zachycují úchvatnou majestátnost bitevních lodí stejně jako čirou hrůzu a děs, které boje na moři nutně doprovázejí. Autoři nezapomněli ani na námořní letectvo a námořní pěchotu a jejich velké chvíle v této válce a plně přitom využili možností, které jim skýtá přístup k rozsáhlým americkým vojenským archivům. Český divák tak řadu jinde nedostupných filmových sekvencí uvidí na těchto DVD vůbec poprvé. Z obsahu: Počáteční šarvátky, Útok na Pearl Harbor, Atlantické konvoje, Bitva o Midway, Bitva o Středomoří, Bitva o Guadalcanal, Bitva o Bismarckovo souostroví, Jižní Pacifik, Dobytí Mikronésie, Návrat na Filipíny, Evropská pevnost, Den D, Najít, uštvat, potopit!, Iwo Jima, Božský vítr, Vítězství a mír. -JL45

spoj

Text: Jan ZEMAN Foto: npor. Miroslav RUMPLI

Šest desítek nejlepších tenistů ze společných sil, sil podpory a výcviku, vojenských škol a Ministerstva obrany ČR se zúčastnilo nejvyšší tenisové soutěže v armádě. Souběžně s tímto turnajem se konal také prestižní jednodenní přebor hostů.

Na konci června se ve Vojenské zotavovně Měřín uskutečnil dvanáctý ročník turnaje MO a velení AČR v tenise dvojic

Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Volná místa

Tenisový turnaj odstartovalo 26. června slavnostní zahájení. zahájení Na kurtech Vojenské zotavovny Měřín na břehu Slapské přehrady se sešlo čtyřiadvacet dvojic vojáků z povolání, které po tři dny bojovaly o titul přeborník AČR pro rok 2008. Ve vyrovnané soutěži se nakonec nejlépe dařilo dvojici genmjr. Antonín Pugzík – pplk. Petr Svoboda, kteří se tak právem stali nejlepšími armádními tenisty. Na druhém místě se umístil pplk. Jiří Vrzal a pplk. Václav Podrápský a poháry za třetí místo si z Měřína odvezla dvojice mjr. Lubomír Ondráček – plk. Stanislav Tesárek. Doplněním hlavního přeboru byl jednodenní turnaj hostů. Podobně jako v předchozích letech se jej zúčastnili současní i bývalí hlavní představitelé resortu a armády. Předešlý ročník se konal v září a účastnilo se jej dvaadvacet VIP hostů. Vítězem se tehdy stala 46

dvojice genpor. Vlastimil Picek – plk. Milan Šeiner. Na druhém místě se pak umístil Šeiner plk. Dušan Bartoš s Milanem Koskubou a na třetím místě skončil plk. Radim Studený a mjr. Jiří Ševčík. Letos se turnaj v tenise dvojic – hostů těšil ještě většímu zájmu a nakonec se jej účastnilo dokonce šestnáct dvojic. Obhájci titulu genpor. Vlastimil Picek a plk. Milan Šeiner se tentokrát umístili na druhém místě a z bronzové „trofeje“ se těšili genmjr. v z. Josef Dufek a mjr. Roman Špaček. Vítězství patřilo Radkovi Šmerdovi a Štěpánovi Refkovi, kteří ve vyrovnaných zápasech nakonec porazili všechny soupeře a potvrdili tak roli favoritů turnaje.

Náčelník Generálního štábu AČR genpor. Vlastimil Picek v závěru soutěže vyjádřil plnou podporu tomuto turnaji i dalším sportovním akcím a pohybovým aktivitám, které pozitivně ovlivňují tělesnou zdatnost a kvalitu života zaměstnanců resortu obrany.

Ředitel AVIS MO Praha nabízí volné systemizované místo s předpokládaným nástupem k 1. říjnu 2008 pro o. z.: starší redaktor čtrnáctideníku MO A report (specialista na techniku a výzbroj) – PT 11, KvPř – VŠ, BP „V“, publicistická praxe podmínkou, znalost AJ (nutnost později vykonat zkoušku podle STANAG 6001 na úrovni SLP 2), ŘP skupiny B, vojenský řidičský průkaz výhodou. Motivační dopis se životopisem a ukázkami svých prací zašlete na e-mail: [email protected] redaktor čtrnáctideníku MO A report – PT 11, KvPř – VŠ, BP „V“, ŘP skupiny B, vojenský řidičský průkaz a publicistická praxe výhodou. Motivační dopis se životopisem a případnými ukázkami svých prací zašlete na e-mail: [email protected] Velitel VÚ 3072 České Budějovice nabízí systemizovaná místa volná ihned: Redislokace VÚ předpokládaná k 1. 10. 2009 do posádky Tábor. starší důstojník zpravodajského oddělení požadavky: hodnost por./npor., BP „PT“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 10 starší důstojník operačního oddělení požadavky: hodnost por./npor., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 017, PT 10

důstojník operačního oddělení požadavky: hodnost ppor./por., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 016, PT 10 náčelník služby oddělení logistiky požadavky: hodnost ppor./por., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 Aj, ČVO 032, PT 09 starší důstojník skupiny pasivních sledovacích systémů požadavky: hodnost por./npor., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 důstojník pracoviště technické analýzy požadavky: hodnost ppor./por., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 velitel skupiny vyhodnocování analýz požadavky: hodnost por./npor., BP „PT“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 důstojník skupiny vyhodnocování analýz požadavky: hodnost ppor./por., BP „PT“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 velitel skupiny-zástupce velitele skupiny pasivních sledovacích systémů požadavky: hodnost por./npor., BP „PT“, bakalářské vzdělání, STANAG 2222 AJ, ČVO 065, PT 10 starší důstojník skupiny pasivních sledovacích systémů požadavky: hodnost por./npor., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 starší důstojník-analytik pracoviště řízení průzkumu požadavky: hodnost por./npor.,BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2222 AJ, ČVO 065, PT 09 velitel pracoviště operační analýzy požadavky: hodnost por./npor., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2222 AJ, ČVO 065, PT 09 důstojník pracoviště technické analýzy požadavky: hodnost ppor./por., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 náčelník pracoviště řízení průzkumu – střed požadavky: hodnost ppor./por., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 důstojník pracoviště řízení průzkumu – střed požadavky: hodnost ppor./por., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 velitel čety průzkumu SDD požadavky: hodnost ppor./por., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 velitel čety oprav techniky požadavky: hodnost ppor./por., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 032, PT 09

Bližší informace na alc. 322 201, pplk. Ing. Postupa, nebo alc. 322 152, por. Bc. Brožová. Velitel VÚ 5490 Rakovník nabízí volné systemizované místo pro VZP: důstojník ekonomické skupiny štábu 152. ženijního praporu, ČVO 83, SH 62, PT 9, BP „D“, STANAG 2211, KvPř 12, KvPo 05 důstojník proviantní služby oddělení logistiky štábu 152. ženijního praporu, ČVO 34, SH 62, PT 9, BP „V“, STANAG 1111, KvPř 12, KvPo 05 pracovník štábu plánovací skupiny 152. ženijního praporu, ČVO 17, SH 52, PT 8, BP „V“, STANAG 1111, KvPř 10, KvPo 03. zástupce velitele roty logistiky 152. ženijního praporu, ČVO 30, SH 63, PT 10, BP „D“, STANAG 2222, KvPř 12, KvPo 05 velitel čety oprav techniky 152. ženijního praporu, ČVO 32, SH 62, PT 9, BP „V“, STANAG 1111, KvPř 12, KvPo 05 velitel spojovací čety 152. ženijního praporu, ČVO 40, SH 62, PT 9, BP „T“, STANAG 2222, KvPř 12, KvPo 05 velitel ženijní průzkumné čety 152. ženijního praporu, ČVO 17, SH 62, PT 9, BP „V“, STANAG 2222, KvPř 12, KvPo 05 velitel ženijní čety ženijní mechanizované roty 152. ženijního praporu, ČVO 17, SH 62, PT 9, BP „D“, STANAG 2222, KvPř 12, KvPo 05 velitel ženijní zatarasovací a odminovací čety ženijní mechanizované roty 152. ženijního praporu, ČVO 17, SH 62, PT 9, BP „D“, STANAG 2222, KvPř 12, KvPo 05 velitel ženijní mostní čety ženijní mechanizované roty 152. ženijního praporu, ČVO 17, SH 62, PT 9, BP „D“, STANAG 2222, KvPř 12, KvPo 05 Dále nabízí volná systemizovaná místa pro VZP – řidič VŘP „C“, řidič-kuchař, řidič-skladník, strojník, dílenský specialista – SH 41-44, PT 6-7. Nástup možný ihned. Bližší informace: alc. 284 307, npor. Bc. Iva Bednářová Velitel VÚ 2565 ve Staré Boleslavi nabízí volná SM: VSD pro fyzickou bezpečnost, odd. OUI, PH 64, PT 10, BP „T“, Stanag 1111. Nástup možný ihned (nové SM je až od 1. ledna 2009.) Kontakt: alc. 973 231 671, 724 801 113 VSD – informatik, odd. informačních systémů, PH 64, PT 11, BP „D“, Stanag 1111. Nástup možný ihned. Kontakt: alc. 973 231 621, 602 649 750 VSD – specialista-spojař, odd. komunikačních systémů, PH 71, PT 11, BP „D“, Stanag 2211. Nástup možný ihned. Kontakt: alc. 973 231 621, 602 649 750 Strukturované životopisy zasílejte na fax: 973 231 610.

47

spoj Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Ředitel SRDS-OS MO nabízí systemizovaná místa přednostů újezdních úřadů Březina (SH 72, vzdělání 61, PT 12, BP „D“) a Libavá (SH 73, vzdělání 61, PT 12, BP „D“). Předpokládaný nástup 5/2009. Písemné přihlášky s profesním životopisem zašlete do 30. 9. 2008 na adresu: VÚ 1618, plk. Ing. Dušan Mičica, Praha.

Různé Česká republika – Ministerstvo obrany přijme do pracovního poměru uchazeče na funkci kontrolora sekce ekonomické MO – oddělení finanční kontroly. Předmětem pracovní náplně je výkon kontrolní činnosti především v oblasti veřejnosprávní a řídící kontroly v rozsahu působnosti ministerstva obrany zaměřené na programové financování. Platové zařazení – PT 12 + osobní a zvláštní příplatek. Nástup možný od 1. 9. 2008. Požadavky na uchazeče: strukturovaný životopis ukončené vysokoškolské vzdělání ekonomického směru osvědčení NBÚ na stupeň utajení DŮVĚRNÉ (popř. souhlas s jeho vyžádáním) písemný souhlas se zpracováním osobních údajů pro účely výběrového řízení v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů zkušenosti s finančním řízením nebo kontrolní činností v této oblasti podmínkou nadstandardní uživatelská úroveň MS Office (Word a Excel) samostatnost, odpovědnost, pečlivost, důslednost, aktivita Motivační dopis se strukturovaným životopisem zasílejte nejpozději do 25. srpna 2008 na e-mail: [email protected] nebo faxem (alc.): 200 819 na adresu: Ministerstvo obrany, sekce ekonomická – oddělení finanční kontroly, Tychonova 1, 106 00 Praha 6. Kontakt: alc.: 200 740 nebo 200 833

48

Hledám kontakt na bývalé spolužačky, které v letech 1986 – 1987 studovaly obor spojařka ve Vojenském učilišti v Novém Meste nad Váhom. Ozvěte se na e-mail: [email protected] nebo alc. 425 193, 425 190 Hledám uplatnění v AČR nejlépe posádky v západních a jižních Čechách, případně Praha, Stará Boleslav (není podmínkou). Jsem absolvent VSOŠ CHT, působil jsem 20 let jako VZP, mám 13 let praxe u provozního střediska na funkci technik odpovídající za oblast ekologie, odpadového hospodářství, servisních vnitřních a venkovních úklidů, DDD, řešení škod, požární prevence. Vlastním osvědčení pro práci s jedy a radioaktivními látkami a osvědčení požárního preventisty, velmi dobře ovládám práci na PC v aplikacích WORD, EXCEL, COREL, EIS PROW. Bezpečnostní prověrka „V“. Nástup možný ihned, nejpozději k 1. 10. 2008. Kontakt: Ján Tropp, alc. 973 342 492, mob. 777 190 446 Oznámení: Setkání bývalých příslušníků VÚ 3263 Líně se uskuteční dne 27. září 2008 v Hotelu CD Karlovarská 83, Plzeň. Jsou zváni všichni příslušníci RTZ služby, kteří sloužili na letišti Líně u Plzně. Veškeré informace získáte u p. Vaňka na tel. 603 486 595.

Koupím blůzu vz. 95 rip stop – vaa na postavu 170 – 100. Tel.: 383 394 113, e-mail: [email protected] Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci starší řidič. Tel.: 775 952 305 Prodám na plnou moc výstrojní body z roku 2006 a 2007. Kontakt: [email protected] Hledám za sebe náhradu k VÚ 7907 Liberec na základní funkci. Nástup od 1. 10. 2008. Tel.: 777 017 642 Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou – velitel družstva (Stanag 1111, BP – Tajné/předpoklad k udělení). Tel.: 777 903 389 Prodám levně „modrou“ uniformu 97 – dvoje kalhoty 182/88, kalhoty vycházkové 182/88, blůza 182/108, košile 4 (39 – 40)B, řemen 81 – 90, lodička 56, kravata, vše minimálně použité. Kontakt: [email protected] Prodám tlumok malý pro průzkumníky – objem 20 až 30 litrů (nový, nevyužitý). Cena 1100 Kč. Tel.: 721 566 285 Prodám novou vestu vz. 95 zimní – cena 800 Kč. Tel.: 721 566 285 Prodám tlumok velký pro průzkumníky – objem 70 až 120 litrů (nový). Cena 5500 Kč. Tel.: 721 566 285 35/SŠ hledá uplatnění jako občanský zaměstnanec nejlépe ve Středočeském kraji. Nabízím: vyhláška 50/1978Sb.§6 řidičský průkaz kategorie A, B, C, E, T – profesní osvědčení oprávnění k řízení VZV + instruktorský kurz oprávnění na práci s motorovou pilou a křovinořezem zbrojní průkaz pro skupiny D, E PC Word, Excel (uživatelská úroveň) průkaz strojníka elektrocentrály Kontakt: [email protected] Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel. 777 074 592, alc 442 964 nebo [email protected] Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci kuchař. Kontakt: 773 634 454 Hledám za sebe náhradu k 6. polní nemocnici na funkci řidič-jeřábník. Kontakt: 774 376 626