Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Vydává MO ČR AVIS Rooseveltova Praha 6 IČO

Objektivem

Ministryně obrany Vlasta Parkanová pozvala 7. ledna k neformálnímu novoročnímu setkání zástupce médií, kteří se během roku v rámci své práce zabývají problematikou resortu obrany. Konalo se ve Vojenském historickém ústavu v Praze a téměř přesně rok ode dne, kdy byla ministryně jmenována do funkce. Atmosféru setkání dotvářela pouze pro tuto příležitost připravená výstava historických zbraní a předmětů, jež se váží k důležitým letopočtům našich dějin – 1938, 1948 a 1968. Většina těchto exponátů bude v letošním roce součástí expozic několika výstav v České republice a v Paříži. Foto: Jan PROCHÁZKA

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor Ladislav Lenk Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava Vlasta Kohoutová Grafická úprava Andrea Bělohlávková

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně Jiří Hokův Uzávěrka čísla 2. 1. 2008 Toto číslo vyšlo dne 21. 1. 2008

Kontakty Jiří Hokův tel.: 973 215 794 e-mail: [email protected] www.hokuv.com

Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected]

Tomáš Soušek tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected] www.afterburner.cz

Ladislav Lenk tel.: 973 215 931 mobil: 724 102 164 e-mail: [email protected]

Michal Zdobinský tel.: 973 215 572 mobil: 724 033 411 e-mail: [email protected]

Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected]

Jan Zeman tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected]

U příležitosti svého ročního působení ve funkci ministryně obrany České republiky poskytla Vlasta Parkanová A reportu exkluzivní rozhovor

Jdeme správným směrem Ptal se: Ladislav LENK Foto: Jiří HOKŮV, Jan PROCHÁZKA a Jaroslav PAJER

2

„ Uplynul přesně rok od okamžiku, kdy jste byla jmenována do funkce ministryně obrany ČR. Jaký podle vás byl? Hodnotíte ho jako úspěšný, nebo lze mluvit i o věcech, které se vám nezdařily? Rok 2007 byl mimořádně náročný pro resort i pro mě osobně. Na začátku jsem si vytyčila několik priorit, mimo jiné zahraniční operace armády, boj proti korupci a péči o veterány. Ve všech těchto prioritách se podařilo za rok dosáhnout pokroku, což samozřejmě není jen moje zásluha. Kromě toho se musel resort obrany, stejně jako resorty jiné, vyrovnat s výrazným snížením rozpočtu. To urychlilo přijetí určitých kroků, které byly potřebné, ale rozhodně ne populární. Mám na mysli zejména zrušení záchranných praporů. Myslím, že škatulky „úspěch“ a „neúspěch“ jsou pro hodnocení uplynulého roku příliš těsné. Celkově jsem přesvědčena, že naše ozbrojené síly se i v nelehkých politických, ekonomických a bezpečnostních podmínkách vyvíjely správným směrem.

„ Pro veřejnost bylo tak trochu překvapením, že jednou z priorit, jež jste si vytkla, se stala péče o válečné veterány. Navíc jste na tomto poli za rok skutečně něco dokázala prosadit. Co vás k tomu motivovalo? Nedostatek času. Systém péče o veterány se musel dobudovat ihned, dokud ještě žijí ti, kterým má sloužit. V této oblasti bylo hodně vykonáno už za mých předchůdců, ale ukázalo se, že největším problémem je, aby se adresáti pomoci o ní vůbec dozvěděli. Proto vznikla bezplatná informační linka a také institut terénních pracovníků, kteří veterány přímo vyhledávají. Jsem ale realista. Sebelepší systém nedokáže nahradit péči a lásku rodiny. „ Dalším velkým tématem vašeho působení na ministerském postu je boj s korupcí v resortu obrany, hlavně však s neprůhledným akvizičním procesem. Například jste razantně, jak se říká, zatrhla několik velkých zakázek, nyní je ve hře problém kolem kolových obrněných transportérů. Myslíte si, že v boji

s tímto jevem můžete být nakonec úspěšná? Boj s korupcí je nekonečný, protože touha obohatit se za každou cenu bude u některých jedinců existovat vždycky. V podmínkách ministerstva obrany pokládám za úspěch používání elektronického tržiště SEPO, které snižuje riziko korupce zejména u malých zakázek – právě ty byly dříve často zadávány „napřímo“. Pozitivním krokem je snížení počtu vojenských ubytovacích a stavebních správ na tři od 1. ledna 2008 a posílení kontroly nad nimi. Co se týče vypovězení smlouvy na obrněné transportéry, tento krok měl jedinou příčinu: podstatné prodlení v dodání transportérů na straně firmy. Korupce samozřejmě úzce souvisí s akvizičním procesem. Věřím, že komplexní audit, který v tomto roce proběhne, přinese jeho zjednodušení a zprůhlednění. Pokládám za svůj úspěch, že po několika odkladech, o nichž rozhodli předcházející ministři obrany, se konečně podařilo dostat projekt auditu do stadia realizace. Doufám, že v roce 2008 nebudu muset osobně zasahovat do konkrétních zakázek,

jak tomu bylo v roce 2007. Takový krok z úrovně ministryně by měl být zcela výjimečný. „ Letos resort obrany, potažmo česká armáda vstupují do etapy, která byla v vládou přijatém dokumentu nazvána transformací. Proč k nějaké transformaci musí dojít a proč se to nenazývá například pokračováním již započaté reformy ozbrojených sil? Nemá cenu hrát si se slovíčky. Je v zásadě jedno, zda hovoříme o druhém kroku reformy či transformaci. Smysl slova transformace je v tom, že se některé části armády skutečně mění jiným způsobem, než autoři původní reformy předpokládali. Jednoúčelové záchranné prapory budou transformovány do lehkých bojových praporů a záchranáři jako druh vojska budou zastoupeni na úrovni záchranných rot při ženijních praporech. „ Mohla byste tedy shrnout hlavní úkoly, které resort v roce 2008 čekají? Úkolem hlavním je plnit naše závazky v zahraničních misích, protože ty jsou v současné době novým způsobem obrany České republiky a jejích zájmů. Z mého hlediska jsou pro rok 2008 velmi důležitými úkoly transformace Armády České republiky, zřízení Národního úřadu pro vyzbrojování a realizace komplexního auditu. 3

Poslední skupině lékařů a zdravotnického personálu 2. kontingentu polní nemocnice nasazeného v operaci ISAF zbývaly do odletu do vlasti pouze hodiny. Bylo krátce po půl jedné v noci, když se kábulským letištěm rozezněly signály poplachu. Všichni naši vojáci museli okamžitě zaujmout místo v krytech.

Nemocnice na kolečkách

„ Druhý kontingent polní nemocnice ošetřil v Afghánistánu zhruba dva a půl tisíce pacientů. „ Sto padesát pacientů hospitalizoval na lůžkovém oddělení a provedl šedesát čtyři operace v plné anestezii. „ Mezi úkony vykázané polní nemocnicí patří i devět set osmdesát laboratorních vyšetření, sedm set padesát rentgenových snímků a čtyři sta padesát stomatologických ošetření.

došlo také ve vzdálenějších oblastech. Nemocnice pomáhala rovněž příslušníkům kontingentu Útvaru speciálních operací Vojenské policie, který operuje v jihoafghánské provincii Helmand. Jeden z nejvýraznějších zážitků pro poručici Veroniku Šedivcovou se odehrál 26. října 2007. Tehdy přivezli šest pacientů najednou. Jednalo se o vojáky zraněné při jednom z incidentů. „Byl to pěkný fofr. Ze všeho nejdříve jsme museli diagnostikovat vážnost poranění a určit priority. Naše nemocnice deklarovala své kapacity tak, že je schopna přijmout najednou dva těžce zraněné, tři středně a několik lehce,“ vysvětluje Veronika Šedivcová. „Tento případ byl na samé hranici našich možností. Přesto se nám ho podařilo zvládnout. Měli jsme

Text: Vladimír MAREK Foto: archiv kontingentu

Příslušníci polní nemocnice prošli ještě v noci před odletem domů poslední zkouškou – čekal se raketový útok na kábulské letiště

„Nikdo pořádně nevěděl, co se děje. Hovořilo se o tom, že podle zpravodajské informace by letiště mělo být vystaveno raketovému útoku,“ popisuje tyto okamžiky hlavní sestra české polní nemocnice poručice Zina Holá. „Čekali jme v bunkru téměř do tří hodin ráno. Naštěstí žádná raketa nevybuchla. Přesto jsme měli obavy, zda se právě z bezpečnostních důvodů neodsune náš odlet domů a nakonec nestrávíme v Afghánistánu Štědrý večer.“ Všechno ale dobře dopadlo, ještě ten samý den, tedy 19. prosince 2007, krátce po poledni přistál speciál s vojenskými zdravotníky na kbelském letišti. Druhý kontingent polní nemocnice během více než čtyř měsíců působení v Afghánistánu ošetřil zhruba dva a půl tisíce pacientů. 4

Dalších sto padesát jich hospitalizoval na lůžkovém oddělení. Vedle šedesáti čtyř operací v plné anestezii vykázal devět set osmdesát laboratorních vyšetření, sedm set padesát rentgenových snímků a čtyři sta padesát stomatologických ošetření. Ta byla mimo jiné poskytnuta i českým vojákům sloužícím na severu Afghánistánu poblíž Fajzabádu. Přednostně byli k ošetřením přijímáni spojenečtí vojáci a příslušníci ozbrojených sil Afghánistánu. Jen okrajově pak místní obyvatelé pracující na spojeneckých základnách. Naši zdravotníci se podíleli i na zajištění letecké záchranné služby MEDEVAC. Drželi službu M1, tedy základní pohotovostní pomoc s časovým limitem pouhé tři minuty. Kromě toho se ještě držela

služba M2 s pohotovostí do osmi minut a pak také běžné služby na jednotlivých odděleních. Podle velitele kontingentu plukovníka Igora Krivosudského je současná bezpečnostní situace v Afghánistánu horší, než když působil v této zemi v roce 2002 se 6. polní nemocnicí. „Tehdy jsme mohli běžně vyjíždět ošetřovat místní obyvatele do Kábulu a jeho okolí. Za současných podmínek si to neumím představit.“ Na druhou stranu se ale Kábul rychle mění. Přibyla zde spousta aut, vznikly benzinové pumpy, staví se nové, moderní objekty. Je vidět, že se zde výrazně investuje. Jedna z nejobtížnějších zkoušek čekala jeho zdravotníky zhruba po měsíci pobytu na kábulském letišti. Tehdy se přímo před vchodem odpálil sebevražedný útočník. Střepiny létaly až k nemocnici. „Přivezli k nám od vchodu dva zraněné afghánské vojáky. Byli ve velmi špatném stavu. Každého z nich jsme operovali zhruba osm hodin, spotřebovali jsme dvanáct litrů krve. Jednoho se nám podařilo zachránit, druhý bohužel zemřel,“ vzpomíná plukovník Krivosudský. Tento útok měl samozřejmě vliv na psychiku většiny příslušníků kontingentu. Hlavní sestra poručice Zina Holá

přiznává, ři á á žže určitý čitý strach t h jje v ttakovýchk ý h to situacích něco zcela přirozeného. „Na všechny z nás ten výbuch zapůsobil, s pomocí psychologa se nám ale podařilo velice rychle tyto problémy zvládnout,“ říká usměvavá poručice. „Určité obavy jsem měla i při mém prvním nočním výjezdu. Člověk ale nemá na výběr, a tak jsem si sedla do auta a jela. Postupně jsem si zvykla.“ Velká část poranění, která museli naši zdravotníci řešit, vznikala při raketových či sebevražedných útocích. Díky tomu, že nemocnice sídlila přímo na letišti, jednalo se i o incidenty, ke kterým

z toho moc dobrý pocit. V praxi jsme si tak vyzkoušeli postupy, které často nacvičujeme takříkajíc nasucho.“ Práce hlavní sestry polní nemocnice prý byla hodně podobná činnostem v obdobné funkci v kamenné nemocnici. Nic na tom nemění ani skutečnost, že poručice Zina Holá už sama o sobě popírá veškeré zažité představy o této významné zdravotnické funkci. Není ani stará, ani nebudí dojem přísné a nepříjemné šéfové. Navíc má vysokou školu. Naší otázce, zda si ve svém věku dokázala zjednat respekt mezi možná staršími kolegyněmi, se příliš nediví. „Byly

jsme ryze ženský kolektiv a moc dobře víte, jak to v něm někdy funguje. Měla jsem z toho trochu obavu,“ přiznává. „Navíc jsme byly stísněny na jednom malém prostoru. Veškeré konflikty, které vznikaly, jsme musely řešit okamžitě. Myslím si, že se nám to podařilo zvládnout. Sešla se tu velice dobrá parta lidí, a to jak po osobní, tak i po profesionální stránce.“ Dařilo se jim zvládat také problémy spojené s rozdílností kultur. Afghánci totiž nejsou zvyklí, že je ošetřují ženy. Musely například přísně dbát na to, aby se ani při příjmu pacientů nedostali do kontaktu muži se ženami. I přes veškerou korektnost v přístupu se jim ale občas stávalo, že někteří pacienti vyjadřovali svou nespokojenost tím, že na ně plivali. Byla zde i jistá komunikační bariéra, proto musely při vyšetřování využívat služeb tlumočníka. Působení v zahraniční misi ale pro poručici Holou bylo jednoznačně přínosné. Nic na tom přitom nemění skutečnost, že se nyní cítí poměrně vyčerpaná a unavená. Informace o tom, že česká polní nemocnice by měla v Kábulu působit ještě po celý rok 2008, ji příliš z míry nevyvedla. „Klidně bych jela znovu. Mezi jednotlivými výjezdy by ale měla být zhruba roční pauza. Půl roku na zregenerování a obnovu sil je hrozně málo.“ 5

Život jako republika

„ Firma Centire, s. r. o., má třináctiletou historii a pracuje v ní 87 odborníků v oblasti business consulting, outsourcing, euroconsulting a informačních technologií. „ Za dobu své existence zrealizovala 876 projektů. Kanceláře má v Banské Bystrici, Bratislavě, Košicích a v roce 2004 otevřela pobočku také v Praze. „ Systém řízení kvality ISO 9001:2000, členství v European Foundation for Quality Management a probíhá implementace ISO 27 001:2005. „ Základní motto společnosti: „We create value.“

Text: Vladimír MAREK Foto: Jiří HOKŮV

Generál Tomáš Sedláček byl při příležitosti svých devadesátých narozenin oceněn prezidentem a ministryní obrany

V předvečer devadesátých narozenin byl veterán z druhé světové války a čestný předseda Československé obce legionářské generálporučík v. v. Tomáš Sedláček přijat nejprve prezidentem republiky Václavem Klausem a poté i ministryní obrany Vlastou Parkanovou. Zatímco na Pražském hradě generál 6

obdržel Zlatou plaketu prezidenta republiky, na Ministerstvu obrany dostal z rukou Vlasty Parkanové čestný kord. „Člověk má pocit, že se mluví o někom jiném. Nevnímám to pouze jako ocenění mé osoby, ale všech mých kamarádů, Čechoslováků, kteří v boji za svou vlast, a to nejen v druhé světové válce, ale

i v padesátých letech minulého století položili své životy,“ reagoval na ocenění Tomáš Sedláček. Ministryně Vlasta Parkanová připomněla, že se generál Sedláček narodil ve stejném roce, jako vznikla naše republika, a že s jejím osudem byl spojen i jeho celý život. Svým postojem přitom dokázal, že člověk může být rovný a statečný a že každou bolest může unést. Popřála mu, aby se pokusil kromě toho, že je světýlkem v temnotách, přenést na současnou generaci své zkušenosti. „Považuji vás za svého přítele a chci vás požádat o totéž. Přeji vám moc krásných let v takové pohodě psychické a fyzické, jakou máte teď,“ řekla ministryně obrany. „Ze všeho je mi nejvíce líto, že se mé rehabilitace nedožili rodiče. Otec zemřel ještě před mým návratem z vězení. Určitě by je potěšilo, že mne, jako bývalého ,kriminálníka‘, přijal prezident České republiky a ministryně obrany. Doufám, že se teď na mne dívají odněkud shora a mají z toho radost,“ reagoval generál Sedláček a zároveň upozornil, že nejšťastnější okamžiky svého života prožíval, když končila druhá světová válka. No a potom samozřejmě v listopadu roku 1989. Na opačné straně byl pak Mnichov. Tehdy bylo generálu Sedláčkovi nejhůře. „To byla pro nás důstojníky a pro každého poctivého Čechoslováka velká rána. Byli jsme připraveni se obětovat a najednou bylo všechno pryč. To zklamání bylo obrovské.“ Tomáš Sedláček také přiznal, že přísaha je pro něho posvátná věc. Je především o tom, že je člověk ochoten něco obětovat. A to i svůj vlastní život. Slova vojenské přísahy prý platí navždy, přísaha nikdy nekončí, trvá až do konce života. „Jsem hrdý, že jsem přísahu složil ještě do rukou prezidenta Masaryka.“

V pondělí 10. prosince 2007 byla na Ministerstvu obrany podepsána smlouva o komplexním auditu. Ze čtyř nabídek společností, které se přihlásily do výběrového řízení, byl vybrán návrh firmy Centire s. r. o., Bratislava, SR – Organizační složka S&K Management Systems, spol. s r. o., Praha 4. Hned po podpisu smlouvy jsme se na další postup zeptali jednatele firmy Roberta Hromady. Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV „ Podpisem smlouvy pro vás všechno začíná, nebo jste již provedli nějaké přípravné kroky? Týden před podepsáním smlouvy se uskutečnil nultý řídící výbor. Šlo o setkání naší společnosti s vedením Ministerstva obrany, během kterého jsme se domlouvali na dalším postupu. Pečlivě studujeme dokumenty, připravujeme detailní harmonogram, probíhají

Komplexní audit MO startuje úvodní školení celého týmu lidí podílejíauditu. Po novém roce se aucích se na auditu au dit rozběhne ve všech směrech a fázích.

projektů tohoto charakteru v podobné instituci instituci. Zbytek členů týmu musí mít mi minimálně pětileté zkušenosti.

„ Jak dlouho bude probíhat? Výběrové řízení bylo vypsáno na půlroční analýzu a přípravu podkladů. Potom poběží další půlroční fáze, ve které se budou do praxe implementovat změny, které z auditu vyplynou.

„ Můžete nám prozradit jejich počet? Ve smlouvě je stanoveno, že v prostorách ministerstva bude působit osm našich lidí. Dá se ale očekávat, že podle potřeby projektu a jeho náročnosti se bude jejich počet navyšovat. Počítáme s tím, že další naši zaměstnanci budou působit ve firmě jako podpora osmi lidí v terénu. Chtěl bych vzkázat všem lidem v resortu, aby k tomuto auditu přistupovali pozitivně. Nejdeme sem dělat nějakého četníka, ale chceme se bavit o racionalitě a racionálních návrzích, které by v konečném důsledku měly přispět ke zlepšení jejich práce a pracovních povinností. Byl bych velmi rád, kdyby k nám byli lidé na ministerstvu vstřícní, protože si myslím, že v konečném důsledku to pomůže opravdu všem.

„ Už máte nějakou představu o tom, kolik vašich lidí se bude na auditu podílet? Budou to vaši kmenoví zaměstnanci nebo třeba brigádníci? Na audit tohoto typu se brigádníci dost dobře najímat nedají. Všichni auditoři jsou našimi kmenovými zaměstnanci s vysokou zkušeností, protože v zadávacích podmínkách byly stanoveny dost tvrdé parametry. Třeba vedoucí projektu musí mít desetiletou praxi v oboru a musí mít za sebou minimálně pět

7

„K řešení úkolů komplexního zabezpečení vojsk bude vytvořeno Velitelství podpory, které bude schopné řešit jak logistickou, tak zdravotnickou podporu,“ píše se v materiálu Transformace resortu Ministerstva obrany České republiky, který rozpracovává další etapu armádní reformy. Změnami tudíž projde nynější Velitelství sil podpory a výcviku ve Staré Boleslavi a jeho podřízené složky. Proto jsme v polovině prosince 2007 požádali velitele sil podpory a výcviku brigádního generála Maleninského o rozhovor.

Text: Jaroslav PAJER a Pavel LANG Foto: Olga KARAFFOVÁ

Odstraníme duplicity, služby zůstávají O transformaci Velitelství sil podpory a výcviku hovoříme s jeho velitelem brigádním generálem Františkem Maleninským

8

„ V jaké fázi se transformace Velitelství sil podpory a výcviku nachází? Jsou vydány veškeré podklady k tomu, abychom do konce ledna měli připravené návrhy tabulek počtů pro nové Velitelství podpory. Dodělává se jeho mikrostruktura a zpracovává se plán OMDZ (organizačních, mobilizačních a dislokačních změn – pozn. red.). Předáváme Ředitelství výcviku a doktrín a Ředitelství personální podpory, ale také vojenské hudby, 34. základnu komunikačních a informačních systémů (KIS) a Středisko bezpečnosti informací, a to vše tak, abychom do 31. 12. 2008 zrušili Velitelství sil podpory a výcviku a Ředitelství logistické a zdravotnické podpory a vytvořili Velitelství podpory. „ Je možné uvést hlavní termíny týkající se transformace nového velitelství? K 1. 4. 2008 předáváme obě ředitelství. Ředitelství výcviku a doktrín přebírá Velitelství společných sil, Ředitelství personální podpory přechází do podřízenosti náčelníka Generálního štábu AČR. Zároveň předáváme Vojenský umělecký soubor Ondráš Ředitelství personální podpory. Další fáze se uskuteční k 1. 7. 2008, kdy předáváme Generálnímu štábu 34. základnu KIS a Středisko bezpečnosti informací. A potom máme čas na to, abychom provedli reorganizaci u našich logistických a zdravotnických útvarů a zařízení, krajských vojenských velitelství a vojenských hudeb, protože i jich se zeštíhlení a zefektivnění struktur dotkne. Nakonec pak k 1. 10. 2008 předáme vojenské hudby Olomouc a Tábor Posádkovému velitelství Praha. Když to vezmu v hrubých číslech, transformace sil podpory a výcviku představuje snížení počtů ze současných asi 9800 míst na necelých 4500 pod novým Velitelstvím podpory. Sloučením operačně-taktického velitelství a Ředitelství logistické a zdravotnické podpory snižujeme počty přibližně o 280 lidí. „ Nedojde se snížením počtů také k určité redukci úkolů v oblasti logistického a zdravotnického zabezpečení? Působnost nového Velitelství podpory spočívá v logistické a zdravotnické

podpoře celé Armády České republiky. To znamená, že nám zůstanou všechny logistické základny, veterinární a zdravotnická zařízení a zároveň nám zůstávají i všechny úkoly v této oblasti. Nadále odpovídáme za spolupráci se státní správou a za nábor do armády cestou krajských vojenských velitelství. „ Nedojde však vlivem snížení počtů pracovníků-odborníků ke snížení kvality výstupů v zabezpečovaných službách? Při zadání transformačního úkolu jsme postupovali tak, že jsme analyzovali, kde ještě určitým způsobem zůstává nějaká duplikace, kde můžeme některé prvky spojit, abychom ze dvou vytvořili jeden – menší, ale stejně výkonný. Probíhalo to tak, že jednotliví náčelníci odborů a velitelé základen při stavění mikrostruktur museli u každé funkce obhájit, že pracovník na ní bude během osmiapůlhodinové pracovní doby po celý rok plně ve výkonu. Mohu říct, že jsme touto metodou snížili počet kancelářských pozic a navýšili místa v prvcích výkonných. Například u Veterinární základny v Grabštejně jsme posílili psovody, abychom mohli lépe zabezpečovat mise. Vše jsme podřídili tomu, abychom byli schopni naplňovat alianční požadavky. „ S tím souvisí i další otázka. Je už zřejmé, jak bude personálně zabezpečena 4. a 5. rotace polní nemocnice ISAF v Afghánistánu? Naše polní nemocnice má být po dobu zhruba jednoho a půl roku součástí velitelství ISAF. Dá se říct, že jak Ředitelství logistické a zdravotnické podpory, tak jeho sekce zdravotnického zabezpečení v Hradci Králové mají připravené varianty na personální pokrytí misí. Počítá se s tím, že budeme nabírat lidi i ze stacionárních nemocnic. „ V minulosti jsme se setkali s náznaky, že v obsazení některých lékařských pozic problémy existují. U lékařů je jedno specifikum, že v ISAF potřebujeme odborníky, kteří mají za sebou jednu, dvě i více atestací. Takže máme v databázi přesně zmapované lidi, kteří rotací projít mohou. Jinými slovy, i přes určité problémy to naši misi v Afghánistánu neovlivní.

„ Jaká je představa o zabezpečení letecké záchranné služby AČR, konkrétně Centra LZS Líně, neboť i v tomto případě se objevily různé „poplašné“ zprávy? Letecká záchranná služba bude pokračovat v tom složení, jaké má doposud. My si držíme svůj zdravotnický personál a vzdušné síly budou zabezpečovat veškerý servis týkající se leteckého zabezpečení. Žádný drastický zásah do letecké záchranné služby se neplánuje. „ Existuje už určitá představa o fungování posádkových ošetřoven v souvislosti s rozšířením počtu perspektivních posádek? Zdravotnická služba Armády České republiky dostala za úkol připravit nový koncept zdravotnického zabezpečení. Spočívá v tom, že chceme malým posádkovým ošetřovnám odebrat administrativní výkon, aby se zabývaly čistě jen lékařskou péčí. V roce 2008 bude zahájen pilotní projekt – vytvoření takzvaného Spádového vojenského zdravotnického zařízení v Hradci Králové, které bude mít pod sebou posádková zdravotnická zařízení a odloučená pracoviště v okolí, za která bude dělat veškerou administrativu – finanční, mobilizační, personální. Tímto posílením výkonu lékařské služby dosáhneme toho, že v daném regionu budeme schopni pokrýt všechny posádky včetně těch, které vzniknou na základě nového plánu perspektivních posádek. Pokud se pilotní projekt osvědčí, počítáme, že se do roku 2010 vytvoří i další regionální ošetřovny, například ve Vyškově, Brně, Žatci. „ Co považujete v procesu transformace za nejobtížnější? V první řadě bude potřeba opět motivovat lidi v tom, že je před nimi další budoucnost. Přesvědčit je, že druhý krok reformy opravdu vede k docílení finálních operačních schopností v roce 2018. Těžké rovněž bude sladit všechny procesy i změny s tím, co opravdu Velitelství podpory bude ve své působnosti dělat. A to, co bude možná nejobtížnější, je, abychom v poměrně krátkém období vybrali nejlepší a nejkvalifikovanější personál. 9

S jasnou perspektivou se chce nový velitel základny soustředit především na výcvik

V Náměšti mají konečně jasno Náměšťskou základnu čeká náročný rok. Po dlouhém období nejistoty a boje o vlastní existenci mají její příslušníci konečně jasnou perspektivu. Na aktuální stav i blízkou budoucnost jsme se ptali nového velitele 22. základny letectva plukovníka Libora Štefánika. Text: Tomáš SOUŠEK Foto: Jiří HOKŮV 10

„ Pane pl plukovníku, ko ník můžete obecně charakterizovat stav, ve kterém jste převzal leteckou základnu v Náměšti nad Oslavou? Na první pohled je vidět, že zde slouží jen lidi, kteří mají zájem o svou práci. Obrovskou motivaci projevili už jen tím, jak bojovali o udržení základny. Její velení jsem převzal v době, kdy se bude významným způsobem navyšovat počet personálu i techniky, a to s sebou pochopitelně nese spoustu práce. „ Stanovil jste si v nové funkci nějaké osobní priority? Chtěl bych přispět zejména k výcviku a k dalšímu zvyšování schopností

příslušníků základny tak, aby mohli v budoucnosti co nejlépe fungovat v mezinárodním prostředí. „ Přestože se poměrně dlouho spekulovalo o tom, co s Náměští bude, modernizace letiště stále pokračovala. V jaké její fázi se momentálně nacházíte? V roce 2008 bude dokončena první etapa výstavby letecké základny. Hotová je většina stojánek pro vrtulníky, dokončuje se druhý objekt taktické letky, buduje se nový štáb a operační centrum křídla. Přebíráme nový hangár určený k opravám proudových letounů i vrtulníků, který je největším svého druhu ve střední Evropě. Od nového roku zahajujeme jeho zkušební provoz. „ V letošním roce se vaše základna rozšíří o letku bitevních vrtulníků. Můžete říci, jaké podmínky zde budou mít vrtulníkáři z Přerova? Rozhodně nebude problém s jejich umístěním. K dispozici dostanou zcela nový a moderní objekt taktické letky a další technické zázemí. Pokud jde

o bydlení, máme připravené dvě nové ubytovny, které splňují veškeré požadavky na moderní ubytování. Jedna je přímo v areálu základny, druhá se nachází v nedalekém Kramolíně. Také město Náměšť nad Oslavou bude vycházet vstříc nově příchozím příslušníkům útvaru.

„ Kolik nalétaných hodin v současnosti připadá na pilota L-39? Pravdou je, že v loňském roce nebyl průměrný nálet příliš vysoký, neboť letouny procházely modernizací navigačního vybavení. Na rok 2008 plánujeme nálet zhruba 90 hodin na jednoho pilota.

„ Bitevní vrtulník je přece jen odlišná kategorie oproti cvičným proudovým letounům, jimiž je vaše základna vyzbrojena v současnosti. Nebudou se tyto dvě jednotky při letecké činnosti navzájem omezovat? Tuto problematiku již řešíme a je připraveno několik variant leteckého výcviku. Přikláníme se k tomu, aby se výcvik organizoval ve dvou směnách. Zejména při létání za zhoršených povětrnostních podmínek by mohl určité obtíže činit fakt, že zatímco piloti L-39 již používají anglosaské míry a jednotky, u strojů Mi-24 jsou základní údaje stále zobrazovány v metrech. Pro větší bezpečnost by tak bylo vhodnější létání obou typů rozdělit. Na druhou stranu budou moci piloti z obou letek spolupracovat na některých úkolech, jako například na přímé letecké podpoře s využitím předsunutých leteckých návodčích.

„ Vaše základna je specifická i tím, že se zde připravují předsunutí letečtí návodčí. Byli již nasazeni v některé ze zahraničních misí a počítá se s nimi i do budoucnosti? Ano, naši letečtí návodčí již mají zkušenosti z bojových operací v zahraničí. Podrobnější informace ale nelze sdělovat. S jednotkou každopádně počítáme a plánujeme i její rozšíření. Určitým problémem jsou jen některé části výcviku těchto specialistů, jako například použití laserových technologií. Jediná střelnice certifikovaná na tyto systémy v okolí se nachází v Malackách na Slovensku. Současným trendem v této oblasti jsou však moderní simulátory, na nichž lze výcvik provádět mnohem bezpečněji a efektivněji. Proto si myslím, že bychom se v budoucnosti měli pořízením simulátoru pro letecké návodčí vážně zabývat.

„ Dotknou se některé změny i samotné letky L-39? Součástí reorganizace bude i přesun technického oddělení, které zajišťuje opravy těchto strojů z Čáslavi do Náměště nad Oslavou. Letka bude sloužit především jako výcviková s tím, že piloti poté přecházejí na vyšší typy. Mým cílem je, aby příslušníci této letky v mnohem větší míře spolupracovali s piloty čáslavské základny, kteří mají přece jen více možností a zkušeností. Již jsme se dohodli, že alespoň jednou za tři měsíce budeme organizovat společná cvičení zaměřená na plánování leteckých operací.

„ Neomezí řada organizačních změn naplánovaných na letošní rok tradiční mezinárodní cvičení Flying Rhino? Bude to sice velmi náročné, ale Flying Rhino se letos uskuteční v průběhu dubna minimálně ve stejném rozsahu jako v předchozích letech. Do cvičení se zapojí prakticky celé naše letectvo a část pozemních sil. Dále počítáme s určitou formou zapojení pasivních sledovacích systémů a bezpilotních prostředků. Pro základnu to bude znamenat především přijetí většího počtu techniky a několika set zahraničních účastníků. „ Mezi odbornou veřejností často zaznívají hlasy kritizující náměšťskou

Plukovník Libor Štefánik, velitel 22. základny letectva Pochází z Náměště nad Oslavou, kde jeho otec létal na stíhacích bombardérech Su-7. Po absolvování Vysoké vojenské letecké školy v Košicích nastoupil k 47. průzkumnému leteckému pluku v Hradci Králové, kde létal na letounech MiG-21R. Od roku 1993 sloužil jako pilot MiG-21MF na letecké základně v Čáslavi. V letech 2001 – 2003 působil v německém Ramsteinu na velitelství AIRNORTH, kde se podílel na plánování syntetických leteckých cvičení. Po návratu pracoval jako náčelník oddělení letectva na Velitelství společných sil v Olomouci. V letech 2006 – 2007 studoval na prestižní Air War College v Alabamě v USA. Od 30. května 2007 je velitelem letecké základny v Náměšti nad Oslavou.

základnu například z hlediska nevhodné vzletové a přistávací dráhy, omezených prostorových možností či nepříznivých povětrnostních podmínek. Myslíte si, že mají pravdu? Tyto argumenty zaznívaly a stále zaznívají. Nicméně investice do infrastruktury základny zlepšily možnosti jejího využití. S modernizací navigačních systémů se zvýšila možnost působení letounů na naší základně i za velmi nepříznivých meteorologických podmínek. Díky tomu je zde moderní multifunkční letecká základna splňující standardy Severoatlantické aliance, která ve struktuře armády má své pevné místo. 11

Jak zachránit pilota Ve Vyškově se rozjel systém výcviku osádek letadel pro záchranu z izolace

Dokonalá vycvičenost je jedním z nezbytných předpokladů pro nasazení létajícího personálu v bojových operacích. Nejde však jen o samotné zvládnutí taktiky, ale i o schopnost jednat v mimořádných situacích. Zatímco ve vyspělých armádách se letci na záchranné operace pravidelně připravují již dlouhou dobu, v Čechách se s obdobným výcvikem začalo teprve nedávno. Text: Tomáš SOUŠEK Foto: Jiří HOKŮV

12

Hlavním garantem výcviku a přípravy příslušníků AČR pro záchranu z izolace je dnes Vojenská akademie ve Vyškově. V týdnu od 19. do 23. listopadu 2007 se v nedalekém výcvikovém prostoru Dědice uskutečnil specializovaný kurz „Personal Recovery“. Právě tímto pojmem se v současnosti v armádách NATO označuje problematika záchrany. Záchrana osob z území protivníka se v minulosti omezovala pouze na takzvané mise Combat SAR, jež se týkaly v podstatě jen osádek vojenských letadel. Základním předpokladem bylo, že tito lidé do detailu znají předem dané postupy, díky nimž dokážou na své vlastní záchraně, například v případě sestřelení nebo nouzového přistání, aktivně spolupracovat se záchrannými jednotkami. Většinou platilo, že pro nevycvičeného člověka nebude vyslán záchranný tým. Zkušenosti z posledních ozbrojených konfliktů však ukazují, že se v nouzové situaci na území protivníka může

ocitnout daleko širší spektrum lidí, kteří náročný výcvik nemají, ať už to jsou cestující z vojenských letadel či třeba řidiči zásobovacích konvojů. I jejich záchranu je však třeba řešit, a tak se začaly utvářet souhrnné postupy Personal Recovery. CSAR jakožto nejsložitější operace i nadále zůstávají, ale představují jen jednu část této problematiky. České vzdušné síly se na podobných misích podílely na řadě mezinárodních leteckých cvičení. Bitevní vrtulníky Mi-24 či letouny L-159 se do misí CSAR zapojovaly na cvičeních, jako byl Clean Hunter či Brilliant Arrow, kde většinou poskytovaly přímou ochranu záchranným vrtulníkům. Letci zde bezesporu získali cenné zkušenosti a dosáhli mnoha úspěchů. Nicméně v souvislosti s plánovaným nasazením našeho letectva v zahraničních misích vyvstala jiná potřeba. Nikdo po nás totiž zřejmě nebude chtít, abychom zorganizovali záchrannou operaci CSAR. Bude však nutné, aby naši piloti dokázali v případě vlastního ohrožení správně jednat a aby uměli pomoc přijmout. Jedině tak je bude možné nasadit do skutečných bojových operací. Výcvik létajícího personálu se v současnosti v zemích Aliance sjednocuje podle stejných norem a postupů. Rozdělen je do tří základních stupňů, z nichž první dva se již cvičí

„ Naprosto klíčová je při záchranných operacích z území protivníka identifikace a autentifikace zachraňovaných osob. Neustále totiž hrozí, že by protivník mohl místo nich „nastrčit“ své vlastní lidi. Piloti proto před každým letem vyplňují dva důležité dokumenty. „ ISOPREP (Isolated Personnel Report) – vedle základních osobních údajů v něm pilot uvádí i řadu informací ze svého soukromého života, o nichž ví, že je zná jen on sám. Může jít například o značku jeho prvního auta, data narození rodinných příslušníků, oblíbené jídlo a podobně. Při záchranné operaci pak může být na kterýkoliv detail dotázán, čímž se ověří, že jde skutečně o něj. „ EPA (Evasion Plan of Action) – hrubý plán toho, jak bude pilot postupovat v případě sestřelení či nouzového opuštění letadla nad územím protivníka. „ Oba dokumenty jsou od sestavení přísně utajovány a záchranné týmy je dostávají teprve těsně před záchrannou operací. ve vyškovské akademii. Kurz stupně A je prvním v pořadí a je z velké části teoretický. „Piloti se zde seznamují s tématy, jako je psychologie, fyziologie, zdravověda, ale začínají zde i se základy taktiky při záchranných operacích,“ říká kapitán Stanislav Lacko, náčelník skupiny záchrany a CSAR oddělení výsadkové přípravy a SAR. Nutné je zejména zvládnutí všech procedur identifikace a autentifikace a používání nezbytných dokumentů, jako jsou EPA či ISOPREP. Druhý kurz úrovně B je již mnohem více zaměřen na praktické ověřování a zdokonalování návyků. Právě tento kurz jsme navštívili ve druhé polovině loňského listopadu, kdy se jej účastnilo patnáct pilotů z leteckých základen v Přerově a v Praze-Kbelích. V první fázi

mohl na druhé straně břehu vyndávat z batohu jen mokré oblečení. „Béčkový“ kurz CSAR pak vyvrcholil dvoudenním pobytem v terénu, kde již piloti rozdělení do osádek nacvičovali samotnou taktiku záchranných operací. Museli prchat před pronásledovateli, kontaktovat záchranáře, dostat se na určená místa a nakonec se podle přesných pravidel nechat vyzvednout. Teprve tím pro ně tato část výcviku skončila. Jak již bylo řečeno, v Alianci má výcvik Combat SARu tři části. Stupeň C se však zatím u nás necvičil a počítá se s ním až těsně před konkrétní zahraniční misí. „Jde v podstatě o komplexní cvičení celých záchranných misí, do nichž se zapojuje široké spektrum jednotek a složek armády, od záchranných týmů až po stíhací letectvo. V našem případě by to znamenalo mnohem větší zapojení společných sil. Je ale nutné také více spolupracovat s armádami, které mají s tímto výcvikem praktické zkušenosti. V řadě aliančních zemí fungují takzvané S.E.R.E. school, které udělují mezinárodně uznávané certifikáty. Naším cílem je proto dosažení stejné úrovně, abychom mohli naše lidi cvičit ve stejné kvalitě,“ dodává major Vlastimil Duchoň, náčelník oddělení výsadkové přípravy a SAR Vojenské akademie ve Vyškově. Ve vyškovské akademii se v loňském roce uskutečnily celkem tři CSARové kurzy úrovně A a tři úrovně B. Na rok 2008 zde mají naplánováno po dvou z každé kategorie.

absolvovali několik praktických zaměstnání, při nichž si vyzkoušeli například pocity při napadení psem či uvolnění z padáku uvázlého v korunách stromů. Celý týden pobývala skupina letců ve výcvikovém prostoru, a tak nechyběla ani příprava stravy z právě ulovené zvěře. Jedním z nejnáročnějších úkolů pak bylo překonání vodních překážek. Piloti si nejprve s vlastnoručně nasbíraných větví museli v omezeném čase sestrojit provizorní vor, na nějž pak umístili svoji výstroj. Ihned poté se museli ponořit do ledové vody a s vorem přivázaným k tělu uplavat několik set metrů. V rámci výcviku sice měli k dispozici neoprenové obleky, nicméně i tak byl pohyb se zátěží ve vodě plné kusů ledu velmi namáhavý. Navíc ten, kdo podcenil stavbu voru, 13

RBS-70 kompletní Armáda již disponuje všemi zakoupenými přenosnými protiletadlovými raketovými komplety

Česká armáda se nespokojila jen s provedením kompletu RBS-70, jak jej výrobce dodává, ale upravila si jej s ohledem na své specifické potřeby. V polovině roku 2007 proběhly úspěšné zkoušky kompletu RBS-70 vybaveného novým propojením na terminál palebného prvku (TPP) z mobilního systému velení a řízení palby ASVŘP. Před tímto krokem velitel družstva (operátor TPP) hlasovými povely naváděl střelce RBS-70 do směru příletu cíle na základě informací ze svého přenosného zařízení. Výrobce ASVŘP – firma Retia, a. s. – ve spolupráci s armádou ale vyvinul malé digitální propojení DR-70, díky kterému odpadá proces předávání povelů hlasem. Zařízení DR-70 vyhodnocuje aktuální azimut a elevaci elevac odpalovacího zařízení a generuje tón t předávaný do náhlavní soupravy střelce, s což je nově zakoupená speciá speciálně tvarovaná sluchátky. Na záklaochranná přilba se sluchá dě informací o cíli z TPP a polohy odmění frekvence palovacího zařízení se m tónu ve sluchátkách, což střelci umožní odpalovací zařízení v předstihu natočit odpal do azimutu přilétávajícího cíle. Obdobně na TPP nastaví i elevaci. Nové propojení pro velijednak zkracuje dobu rozhodování roz postřelování cíle, jedtele družstva pro postřelo nak omezuje dobu mezi získáním informací o cíli průzkumným čidlem a jeho předáním přes systém ASVŘP střelci ke zničení. V neposlední řadě propojení snižuje i psychickou zátěž střelce. Do výzbroje strakonické brigády bylo také zavedeno 16 terénních nákladních

vozidel Tatra T-815 6 × 6 modifikovaných pro převoz osmičlenného družstva, kompletního odpalovacího zařízení RBS-70, nočního zaměřovače, palebného průměru a dalšího souvisejícího vybavení, jakým je aparatura vzdušného pozorovatele nebo TPP ze systému ASVŘP, maskovací sítě atd. Vybavení tater navrhli příslušníci 252. protiletadlového raketového oddílu a praktickou zástavbu provedl VOP 026. Zbraňový systém RBS-70 je určený pro boj s viditelnými nebo radarem detekovanými cíli a využívá princip navedení po laserovém paprsku. Operátor prostřednictvím zaměřovače sleduje cíl, a když se dostane do palebného sektoru, stiskne spoušť. Řízená střela je z 1250 mm dlouhého přepravního/vypouštěcího válcového kontejneru nejprve vymetena raketovým motorem, který dohoří ještě uvnitř raketnice. Vlastní letový motor se zažehuje ve vzdálenosti 10 m od odpalovacího zařízení a při hoření nevyvíjí prakticky žádnou kouřovou stopu. Za letu se ŘS automaticky pohybuje ve středu úzkého naváděcího koridoru, který vytváří laserový paprsek generovaný zaměřovačem. Střelec při navádění ŘS udržuje záměrnou značku zaměřovače na cíli po celou dobu jejího letu. V zádi ŘS se nachází laserový přijímač, jehož prostřednictvím jsou zaznamenávány odchylky rakety od záměrné. Palubní počítač tyto odchylky „převádí“ na příslušné korekční povely záďovým aerodynamickým kormidlům. Takže kam střelec zamíří, tam ŘS letí.

Výhody laserového navádění v porovnání s protiletadlovými raketovými komplety s proporcionálním pasivním IČ naváděním spočívají v podstatně větším dálkovém a výškovém dosahu, ve vysoké odolnosti proti všem druhům rušení, možnosti měnit cíl během letu rakety a v odpalu před zachycením cíle (tzv. na slepo) na základě informací z jiného zdroje – například radaru. RBS-70 lze použít nejen proti letadlům v těsné blízkosti země (vrtulníkům ve visu), ale také proti těm, která stojí na zemi s vypnutými motory. Celkem 16 kusů RBS-70 tvoří výzbroj dvou baterií 252. protiletadlového raketového oddílu. První baterie dosáhla počátečních operačních schopností ke konci roku 2006 a je vyčleněna pro zajištění protivzdušné obrany brigádního úkolového uskupení AČR vytvořeného na bázi 4. brigády rychlého nasazení. Také následné brigádní úkolové uskupení na základě těžší 7. mechanizované brigády má ve své sestavě baterii těchto systémů posílenou o čtyři samohybné komplety krátkého dosahu S-10MD/IFF. Druhá baterie RBS-70 by měla dosáhnout počátečních operačních schopností v polovině letošního roku.

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: Radko JANATA Malou slavností koncem listopadu 2007 byl u 25. protiletadlové raketové brigády ve Strakonicích úspěšně završen jeden z důležitých modernizačních projektů AČR. V jeho rámci bylo firmou Saab Bofors Dynamics AB postupně dodáno 16 plně vybavených odpalovacích zařízení přenosného protiletadlového raketového kompletu RBS-70 (včetně termovizních zaměřovačů III. generace BORC a nejnovějších identifikačních systémů) spolu s desítkami řízených střel typu Mk1 a Mk 3. Součástí kontraktu se rovněž staly dva učebnové simulátory a plné logistické zabezpečení 14

ze strany výrobce po celou dobu životnosti nového kompletu. Vlastní smlouva na nákup RBS-70 byla podepsána v polovině prosince 2004. V listopadu roku 2005 dodal švédský výrobce první odpalovací zařízení a jeden simulátor. Protože ještě před první dodávkou proběhlo u firmy Saab školení čtyřech českých instruktorů a dvou techniků, bylo možné začít s výcvikem a přeškolováním obsluh hned od počátku roku 2006. Pro co nejrychlejší a nejefektivnější přechod na nový systém se u strakonického 252. protiletadlového raketového oddílu přednostně

vybíraly obsluhy nahrazovaných přenosných kompletů S-2M vzhledem k jejich praktickým zkušenostem a poznatkům z taktiky použití tohoto druhu výzbroje, zásad budování obrany či maskování. Všechny zmíněné kroky přispěly k tomu, že za relativně velmi krátkou dobu došlo k přezbrojení na nový zbraňový komplet. Přibližně 18 měsíců trvající příprava obsluh (pro každé odpalovací zařízení jsou k dispozici tři kompletní obsluhy) vyvrcholila prvními a velmi úspěšnými ostrými střelbami ve Švédsku v druhé polovině září 2007 (bližší informace viz A report číslo 22/2007).

Základní TTD kompletu RBS-70 Obsluha: Celková hmotnost kompletu: Hmotnost zaměřovací/naváděcí jednotky: Hmotnost ŘS v přepravním/vypouštěcím kontejneru: Hmotnost stojanu: Hmotnost nočního zaměřovače BORC: Hmotnost řízené střely Mk1 včetně kontejneru: Max. účinný výškový dosah řízené střely Mk1: Max. účinný dálkový dosah řízené střely Mk1: Hmotnost řízené střely Mk3 včetně kontejneru: Max. účinný výškový dosah řízené střely Mk3: Max. účinný dálkový dosah řízené střely Mk3:

3 osoby cca 84 kg 34 kg 24 až 25,5 kg 25 kg 12 kg 24 kg 4000 m 7000 m 25,5 kg 5000 m 8000 m

15

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto a kresba: autor, Radko JANATA a Retia, a. s.

Digitalizovaný KUB Na přelomu září a října 2007 se v rámci cvičení BALT 2007 na známém polském polygonu Ustka uskutečnily ostré střelby protiletadlových raketových komplexů 2K12 KUB české armády. Ty se zde ostatně konaly mnohokrát v minulosti, ale letošní byly přeci jen jiné, jednalo se totiž současně o střelby zkušební. Příslušníci strakonické brigády poprvé v praxi vyzkoušeli bojové vozidlo 1S91 SURN s modernizovaným řídicím a naváděcím radiolokátorem i dalšími vylepšenými prvky elektronického vybavení. Zmíněné ostré střelby představovaly součást vojskových zkoušek tohoto modernizačního projektu naší armády. Komplex 2K12 KUB patří do kategorie protiletadlových systémů středního dosahu a je nejvýkonnějším zbraňovým systémem z celkem čtyřech pozemních prostředků protivzdušné obrany (PVO) pro boj se vzdušnými cíli, kterými dnes česká armáda disponuje.

považován za dostatečně výkonný a účinný prostředek protivzdušné obrany. Úspěšné nasazení v několika ozbrojených konfliktech to potvrdilo a KUB v současné době stále používají armády řady zemí po celém světě. Hlavní důvod vedoucí k zahájení modernizace a úprav v České republice nespočíval ani tak v jeho bojových možnostech, ale v našem přistoupení a v akceptaci rozdělení kmitočtů dle evropské kmitočtové tabulky ECA. Provoz radiolokátorů vozidla SURN těmto závazným parametrům neodpovídal a hrozilo, že by od 1. ledna 2008 nemohly být armádou používány pro zajištění protivzdušné obrany. Proto přišlo rozhodnutí o zásadnější modernizaci. Ta přináší nejen nutné změny kmitočtů, ale projevuje se ve zlepšení takticko-technických parametrů SURNu, což ve svých důsledcích přináší i lepší operační možnosti celého komplexu KUB.

PROČ MODERNIZACE?

ZAČÁTKY PŘED DESETI LETY

Přestože se první verze komplexu KUB začala v bývalém Sovětském svazu vyrábět v polovině 60. let, je i dnes 16

První úvahy a studie jak zlepšit možnosti vozidla SURN se datují od roku 1998 a tehdy se na nich

SURN. Marketingové studie se opět účastnili dva hlavní tuzemští specialisté na radiolokační techniku – společnosti Retia a ERA. Posledně jmenovaná firma ve druhém kole sice odstoupila, ale nakonec se v rámci projektu stala významným subdodavatelem. S vítěznou firmou Retia, a. s., podepsalo Ministerstvo obrany dne 9. března 2006 smlouvu o provedení modernizace bojových vozidel SURN na novou „digitalizovanou“ verzi nazvanou SURN CZ. První vozidlo SURN CZ firma Retia dokončila v létě 2007 a od 1. srpna do 19. října 2007 na něm provedla AČR vojskové zkoušky, v jejichž rámci proběhly i v úvodu zmíněné zkušební střelby na Baltu. Po zkušebních střelbách a ukončení vojskových zkoušek se systém SURN CZ nakrátko vrátil zpět k výrobci k finálním úpravám, aby mohl být po dvou měsících – přesně 28. listopadu 2007 – předán české armádě. Kromě něj dojde k postupné modernizaci i všech třech dalších vozidel. Druhé by podle plánu mělo být dodáno do konce května 2008 a zbylá dvě do konce listopadu letošního roku.

ZVENKU PODOBNÝ, JINÝ UVNITŘ podílely pardubické společnosti Retia, a. s., a ERA, a. s., i vojenské technické ústavy ochrany (VTÚO) a letectva a PVO (VTÚLaPVO). Ve zmíněném období se hlavně řešila problematika spojovacích prostředků a v datové části také vývoj převodníků z analogového na digitální signál. Takto upravený prototyp obdržel označení SURN „I“ a armáda jej v roce 2001 vyzkoušela při ostrých střelbách na Baltu. Po jejich vyhodnocení bylo konstatováno, že zařízení je bojeschopné a lze pokračovat v dalším vývoji. Ve stejném roce byl SURN „I“ zaveden do výzbroje českých ozbrojených sil a armáda jej používá dodnes. Vzhledem k dobrým zkušenostem při několikaletém provozu SURNu „I“ v armádě a s přihlédnutím k již zmíněnému problému s možnou nekompatibilitou s mezinárodními kmitočty byl v roce 2005 zahájen akviziční proces zaměřený na celkovou modernizaci vozidla

Modernizovaný SURN CZ se od standardního provedení dá na první pohled jen obtížně rozeznat. Přesto se ale z hlediska celkové bojové efektivnosti, interoperability s prvky řízení a velení a také spolehlivosti dá považovat za hodně odlišný systém. Hlavní změny se týkají

„ Upravené radary vozidla SURN CZ vyhovují evropské kmitočtové tabulce ECA. „ SURN CZ zlepšuje bojové možnosti celého komplexu KUB. „ Obsahuje řadu moderních prvků včetně nového pracoviště operátorů. „ První SURN CZ byl předán AČR koncem listopadu 2007.

jak řídicího radiolokátoru 1S11, tak i naváděcího 1S31. Jejich anténní soustavy zůstávají až na upravené ozařovače stejné, došlo ale ke kompletní výměně elektronického vybavení. Pouze pro ilustraci této složité technické záležitosti lze například uvést, že jak řídicí, tak i naváděcí radiolokátor mají nové polovodičové přijímače a vysílače. Je použita technologie přímé digitalizace signálu na mezifrekvenci, zvýšení spolehlivosti a stability přijímačů všech kanálů obou radarů zajišťuje jejich on-line kalibrace. Naváděcí radiolokátor má rovněž plně monopulzní zpracování a vyhodnocování informací o poloze cíle současně jak v azimutu, tak i v elevaci. Další vylepšení, které není z vnějšku rozpoznatelné, se týká tzv. optického kanálu neboli výkonného TV systému KT101-U namontovaného vedle naváděcího radiolokátoru a v určitých případech doplňujícího jeho funkce. Optická část kamery zůstala stejná, avšak kompletně nová je elektronická část. Výsledkem je, že TV systém vozidla SURN CZ má podstatně lepší rozlišovací schopnost a může lépe fungovat i v podmínkách zhoršené viditelnosti. Hlavní viditelné změny se ale skrývají uvnitř vozidla. Jejich rozsah je takový, že by posádka standardního vozidla SURN svá původní pracoviště v modernizovaném provedení SURN CZ jen obtížně poznala. Kompletně přepracované radarové konzole přinášejí zlepšení prakticky ve všech oblastech – od prezentace informací, přes ovládání až po ergonomická hlediska. Nové zařízení navíc dokáže automatizovat většinu bojových funkcí, takže se operátoři po nastavení příslušných parametrů systému mohou soustředit především na vlastní rozhodovací nebo kontrolní procesy. To jinými slovy nejen snižuje úroveň jejich pracovního zatížení, ale umožňuje redukovat i počet operátorů. Posádku standardního vozidla SURN tvoří vedle řidiče velitel, operátor naváděcího radaru a operátor řídicího radaru. Právě posledně zmíněný člen obsluhy u nového SURN CZ již není. Jeho funkci přebírá velitel, na jehož barevném patnáctipalcovém bezdotykovém LCD displeji se zobrazují informace z řídicího radiolokátoru. Ovšem nejen z něj. Kromě toho může sledovat například

Porovnání pracoviště operátorů původní verze SURN (nahoře) a modernizované SURN CZ (dole)

externí data z nadřízeného velitelského stupně či informace z palubního identifikačního systému. Díky multiradarovému zpracování vlastních i externích informací a aplikované technologii fúze dat je k dispozici komplexní obraz vzdušné situace v příslušné oblasti. Vedle velitele sedící operátor na svém barevném LCD displeji sleduje informace z naváděcího radiolokátoru a také obraz z TV kamery. Výstupy z obou zmíněných senzorů může na své obrazovce sledovat současně.

TUCET OBLASTÍ MODERNIZACE

Výčtem zmíněných novinek ale popis změn u vozidla SURN CZ nekončí. Hlavní a v podstatě jedinou viditelnou změnou na radarové části je zástavba nové plošné antény v Alianci standardizovaného identifikačního systému IFF vlastní-cizí (Mark IIX), který nahradil původní ruské zařízení s dotazovačem Kremnyj. Komunikační vybavení SURN CZ je doplněno o datové taktické 17

Anténa identifikačního systému IFF

Nové elektronické vybavení naváděcího radaru

Ovládací a kontrolní panel pro rozvinutí antén radiolokátorů

Schematické znázornění hlavních modernizačních prvků na vozidle SURN CZ

radiostanice pracující v pásmu VHF pro dvoucestnou digitální komunikaci s nadřízeným stupněm. Přibylo i moderní vnitřní digitální hovorové zařízení a navigační systém GPS. Pro objektivní dokumentaci a vyhodnocení aktuálního stavu celého komplexu SURN CZ slouží sběrné a záznamové zařízení soustřeďující data z řady elektronických subsystémů – od radiolokátorů až po palubní interkom. Diagnostické zařízení BITE (Built-in-Test Equipment) vestavěné ve všech elektronických blocích zvyšuje spolehlivost celého komplexu a zjednodušuje případné opravy. Další novinkou je pracoviště imitátoru vzdušné situace, které zkvalitňuje a zlevňuje rutinní výcvik obsluhy. Řidič má na svém pracovišti nový ovládací a kontrolní panel pro rozvinutí či svinutí antén radiolokátorů z pochodové do bojové polohy a naopak. K dispozici je i moderní přilba s hovorovým zařízením včetně externího připojení pro komunikaci s obsluhou uvnitř vozidla. Před výše popsanou modernizací je vlastní vozidlo podrobeno celkové prohlídce a případným opravám mechanických komponentů. V rámci tohoto procesu jsou instalovány nové tzv. europásy s gumovými botkami nepoškozujícími komunikace. Kromě toho se na vozidle aplikuje moderní maskovací ochranný nátěr, který zároveň mírně snižuje úroveň infračerveného vyzařování.

V případě řídicího radaru se podle údajů výrobce jedná o zvýšení jeho maximálního dosahu z 47 km na 51,3 (resp. z 44 km na 56,5 km u druhého kanálu), kterého je navíc dosaženo nižším (až polovičním) špičkovým impulzním výkonem vysílače, což snižuje pravděpodobnost jeho detekce protivníkem. K výraznému zlepšení parametrů dochází hlavně u naváděcího radiolokátoru. Tak například maximální dálkový dosah se v závislosti na povaze cíle zvyšuje z původních 23 až 42 km na 39 až 69,5 km. Naopak několikanásobně jsou nižší ztráty přijímací trasy tohoto radaru. Upravená televizní kamera s až dvojnásobným dosahem již byla zmíněna. Nárůst dosahu naváděcího radiolokátoru také umožní plné využití schopností řízené střely verze 9M9M3E s modifikovanou elektronikou a především s vylepšeným letovým motorem, která má prodloužený dálkový dosah až 25 km oproti 21 km u starších raket. Modernizace vozidla SURN CZ ale přináší ještě další zlepšení, jež zvyšují bojovou účinnost celého komplexu KUB. Po zapojení do systému velení a řízení pozemní PVO je podle informací společnosti Retia možné, aby SURN CZ pracoval v tzv. „tichém“ režimu – tedy

s využíváním externích dat o vzdušné situaci. Kromě toho existuje i možnost sektorování, tedy vysílání pouze do zájmové oblasti. Digitální monopulzní zpracování radiolokačních signálů radarů zvyšuje nejen dosah v režimu vyhledávání a sledování cíle, ale i přesnost zjišťování jeho souřadnic a dalších cílů v okolí. Další podstatnou předností vozidla SURN CZ oproti standardnímu provedení má být vyšší odolnost proti rušení. Navíc díky rekonstruované moderní elektronice bude možné průběžně vylepšovat programové vybavení v závislosti na vývoji prostředků radioelektronického boje. Na základě poskytnutých informací lze hovořit o tom, že zavedením typu SURN CZ získává Armáda České republiky protiletadlový raketový prostředek s takticko-technickými parametry a bojovými možnostmi, které by mohly být nadřazeny všem doposud známým standardním komplexům 2K12 KUB užívaným dalšími zeměmi ve světě. V této souvislosti by šlo parafrázovat pořekadlo o staré věci v novém kabátě. V případě SURN CZ se dá mluvit možná o starém, respektive hodně podobném kabátě, ve kterém je ale do značné míry systém nový.

BOJOVÉ MOŽNOSTI

Nové elektronické vybavení řídicího radaru

Nové radarové konzole

Jednotky signálového procesoru

18

Modernizované vozidlo SURN CZ odstraňuje několik důležitých nedostatků původního typu SURN (a tedy i celého komplexu 2K12 KUB) a zároveň přináší změny v bojových možnostech. Jak již bylo zmíněno v úvodu, SURN CZ zajišťuje elektromagnetickou kompatibilitu na vyzařování dle mezinárodních norem. Kromě toho lze celý komplex zapojit do moderního systému řízení a velení prvků pozemní protivzdušné obrany – v případě AČR to je systém ASVŘP, známý také pod anglickou zkratkou RACCOS. V neposlední řadě dochází k prodloužení fyzické i morální životnosti celého komplexu. Tolik k odstranění nedostatků. Co ale přináší navíc? V první řadě jde o zlepšení parametrů obou radiolokátorů. 19

Strážci v oblacích Riziko bezpečnostních incidentů v letecké dopravě, od výtržností cestujících na palubě třeba až po únos letadla, se zdaleka netýká jen civilních leteckých společností. Ačkoliv si to u nás málokdo uvědomuje, obdobná rizika mohou za určité situace hrozit i při přepravě zajišťované vojenskými dopravními stroji. Své o tom vědí příslušníci skupiny doprovodů letů oddělení ochrany letadel Vojenské policie. Text a foto: Tomáš SOUŠEK

norem. Samozřejmostí je též dobrá znalost anglického jazyka včetně letecké frazeologie. Nedílnou součástí přípravy policistů je i zvládnutí nouzových postupů a prostředků. V případě nouzové situace na palubě sice není posláním vojenských policistů organizování evakuace a záchrany osob, která leží na palubních průvodčích, nicméně pokud mají dostatečný výcvik, mohou osádce v nouzi nabídnout pomoc. Další fáze tréninku se pak zaměřuje na ovládnutí

Cestující jsou občas překvapeni, že i v armádních letadlech musejí dodržovat přísné bezpečnostní předpisy Hlavním posláním malé skupinky vojenských policistů, která se čerstvě přestěhovala z pražské Ruzyně na základnu dopravního letectva ve Kbelích, je právě prevence proti případným pokusům o únos a jiným narušením letecké přepravy. Jejich práce je natolik specifická, že vyžaduje úzce zaměřený výcvik. „Naši příslušníci musejí mít znalosti z oblasti samotné policejní práce, ale 20

také týkající se problematiky letecké dopravy. Z tohoto důvodu využíváme pravidelně například výcvikové středisko společnosti ČSA,“ říká náčelník skupiny doprovodů letů nadpraporčík Jan Badinský. Výcvik u civilního dopravce je zaměřen především na znalosti všech možných druhů materiálů nebezpečných pro letový provoz a platných celních předpisů a dalších mezinárodních

takzvaného boje z blízka, se kterým pomáhají specialisté Policie České republiky. Létání a doprovody letů představují jakýsi vrchol v každodenní práci vojenských policistů. Ta začíná již v okamžiku přijetí požadavku na zabezpečení konkrétního letu ze strany 24. základny dopravního letectva. Bezpečnostní opatření se soustřeďují v první řadě

na samotné cestující. Ať už jde o příslušníky armády nebo o civilní osoby, například cestující Volarezy, vždy je potřeba zkontrolovat jejich zavazadla a další materiál, který má být přepravován. Vojenská policie má k dispozici speciální detektory výbušnin a dalšího nebezpečného materiálu. Pro některé pasažéry je možná překvapením, že i u vojenských letů platí prakticky stejná pravidla jako u civilních společností. „Lidé si občas myslí, že když letí takzvaným speciálem, že se na ně nevztahují žádné povinnosti a omezení. To je však velký omyl,“ vysvětluje nadpraporčík Badinský. Kromě zavazadel procházejí kontrolou i samotní cestující. Ani ve Kbelích tak neuniknou modernímu detektoru kovů. Pokud se letí z destinací, kde se prohlídka pasažérů standardně neprovádí, například z irácké Basry, jsou policisté připraveni zorganizovat improvizovanou kontrolu s využitím přenosných přístrojů. V minulosti se v médiích často probíral zákaz vnášení většího množství nápojů a tekutin na palubu dopravních letadel. Vojenští policisté ve spolupráci s kbelskou základnou zvažovali určitou benevolenci, nicméně nakonec přistoupili na stejné předpisy jako v civilu. Důvodem však nebylo ani tak nebezpečí terorismu jako fakt, že zejména vojáci si často na lety brali větší množství alkoholu. Z toho pak občas plynuly problémy s chováním na palubě.

Je potřeba zmínit, že vojenští policisté rozlišují, zda doprovázejí let s vojáky nebo s civilisty. Zatímco u přepravy vojenských osob vystupují od samého počátku tak, aby o nich každý věděl, u civilních pasažérů je tomu přesně naopak. „Například u Volarezy nebo při různých humanitárních letech se snažíme zapadnout mezi cestující a neodhalit tak svou identitu. Nepřetržitě sledujeme chování ostatních a většinou jsme i v kontaktu s bezpečnostními orgány daného letiště. I v zahraničí dohlížíme na to, jaký materiál se do letadla nakládá,“ doplňuje náčelník skupiny doprovodů letů. Samozřejmostí je i kontrola samotného letadla před každou cestou. Podle povahy letu se zde využívají také detektory výbušnin a speciálně vycvičení psi. Při konkrétním letu spočívá největší část práce vojenských policistů v monitorování pasažérů. Hlavním úkolem je zabránit vstupu nepovolaných osob do pilotní kabiny, proto bývá zvykem, že vždy jeden strážce sedí v její blízkosti. Další pak mohou být rozmístěni kdekoliv v letadle, nicméně konkrétní taktiku policisté nezveřejňují. Pokud jde o lety s civilisty, snaží se vždy co nejdéle tajit svou identitu. V praxi to znamená, že na pořádek a případné výtržnosti i nadále dbají především palubní průvodčí. Policisté by zasahovali jen při vážnějších incidentech. Jestliže by už nastala situace, kdy by byl nutný aktivní zákrok, jsou policisté

vycvičeni přesně pro specifické prostředí letadel. Základem je dokonalá znalost technik boje z blízka. Snahou je případného agresora co nejrychleji a nejefektivněji paralyzovat a zároveň neohrozit nikoho dalšího. Je nutné znát slabiny lidského těla a využívat každého prostoru uvnitř stroje. Policisté mají k dispozici teleskopický obušek o délce 60 cm, nicméně dokážou jej účinně používat i ve složeném stavu. Součástí jejich výbavy jsou i střelné zbraně, jejichž použití za letu však může být velmi nebezpečné, a proto vyžaduje speciální výcvik. Vyloženě krizová situace zatím na palubách českých armádních letadel nenastala. Náčelník skupiny doprovodů letů vzpomíná jen na případ, kdy se cestující Volarezy dožadoval vstupu do pilotního prostoru, ale byl palubní průvodčí odmítnut. Počkal tedy, až se letuška přesunula do zadní části trupu, a sám se vydal ke dveřím kabiny. Přítomnému vojenskému policistovi tak nezbylo nic jiného, než mu v tom vlastním tělem zabránit. Větší potíže prý působí překvapivě příslušníci armády. Nejčastějším prohřeškem je již zmiňovaný alkohol. V minulosti již došlo k případu, že po dohodě s osádkou letounu musel být podnapilý voják vyloučen z přepravy. Jindy musel voják zůstat doma poté, co se zjistilo, že neoprávněně převážel tři plné zásobníky do samopalu. Problémem, který vojenské policisty ze skupiny doprovodů letů trápí, je v současnosti určité nepochopení významu jejich poslání. „Řada lidí si nás často plete s osobní ochrankou VIP. Na rozdíl od ní však nedbáme jen o svěřené osoby, ale staráme se o bezpečnost celého letadla,“ dodává nprap. Jan Badinský. 21

Projekt pod kódovým označením VLNA, který vznikal v letech 2000 a 2001 ve spolupráci pedagogů z Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově a softwarových specialistů ze společnosti T-SOFT Praha, měl značné ambice.

VLNA: ŠIROKÉ UPLATNĚNÍ

Po stopách jedné záplavové „VLNY“ Před pěti lety byl ukončen výzkumný projekt, který sliboval široké využití. Skutečnost je však (zatím) skromnější...

„Cílem projektu VLNA je vývoj a aplikace jednoduchých nástrojů využitelných i laickými uživateli pro vizualizaci a hrubou orientační analýzu následků záplavové vlny vzniklé destrukcí vodního díla,“ píše se v „Závěrečné výzkumné zprávě o řešení projektu obranného výzkumu dotovaného finančními prostředky z rozpočtové kapitoly MO ČR“ z roku 2002. Text: Jaroslav PAJER Foto: Jiří HOKŮV Zobrazení ze softwaru VLNA: mjr. Jozef HERETÍK 22

„Nasazením prostředku VLNA se získává možnost nahradit časově náročné manuální činnosti při výpočtech účinků a následků, při zakreslování současné a předpokládané situace po destrukci hráze vodní nádrže i na nižších stupních velení,“ uvádí „Závěrečná zpráva...“ a pokračuje: „Tím se dosáhne velmi rychlé interpretace výsledků s grafickým vyobrazením základních údajů o zasaženém či ohroženém ohrože území, které je třeba varovat a v němž n je třeba zajistit neprodleně proved provedení opatření k ochraně živé síly, bojové a jiné techniky, materiálu a staveb, jakož jak i obyvatelstva a ekoúčinky záplavové vlny.“ nomiky před účin projektu bylo kromě vývoje Součástí proje softwaru rovněž vybudování komplexního pracoviště – uučebny ve Vyškově, v níž zabývající se problematikou se studenti zabý krizového řízení program naučili ovládat. S jeho rozšířením se totiž dále počítalo Ministerstva obrany ČR, tak jak v resortu Min Ministerstva vnitra ČR při výcviv resortu Minister ku pracovníků kkrizového managementu na všech úrovních úrovníc státní správy i samosprávy a dokonce se uvažovalo o sdílení informací v rámci NATO a jejich zpracovávání v systémech řízení a velení. „Program umí stanovit výšku čela záplavové vlny v závislosti na vzdálenosti od vodního díla, které bylo narušeno, a na charakteru terénu, kterým vlna postupuje,“ představuje VLNU v článku „Katastrofy na denním pořádku“ Jiří Bureš (A report č. 16/2003). „Dovede zobrazit trojrozměrný pohled na zasažené území a profil terénu, kterým vodní tok protéká, a ukázat vodní hladinu tvořenou záplavovou vlnou v jednotlivých úsecích toku.“ Je třeba si ale uvědomit, že program pracuje se zvláštním druhem povodně, který by vznikl až v souvislosti s destrukcí vodní hráze – třeba z rukou teroristů. Rozdíl oproti „klasické“ záplavě spočívá v tom, že pod přehradou je na počátku normální, tedy obvyklý, a nikoliv maximální, průtok vody.

Z článku se dále dozvídáme, že program zhlédl i náčelník ženijního vojska, který o něj ihned projevil zájem. Nebylo divu, neboť zatímco systém zvládne vytvořit tabulku s daty o průběhu vlny jednotlivými, předem zvolenými profily okamžitě, běžný výpočet by trval šest až osm hodin. Zájem prý projevili také hasiči a zahraniční delegace. Rozšíření softwaru tedy na první pohled nic nebránilo.

NÁPAD, KTERÝ ZAPAD’

Od doby ukončení projektu, který armádu vyšel na 7,5 milionu korun, uplynulo hodně vody. Dokonce v srpnu 2002 přešla naším územím jedna obrovská a později ještě několik menších povodní; pravda, ohledně přehradních hrází nedestruktivní. Kdo a kde tedy tento nástroj krizového řízení využívá nyní? Z vějíře potenciálních uživatelů pouze nástupce vyškovské vysoké školy – Univerzita obrany Brno. Konkrétně pracovníci katedry ochrany obyvatelstva z Fakulty ekonomiky a managementu a jejich studenti v učebně krizového řízení. „Podle našich představ měl rozvoj softwaru VLNA pokračovat dál,“ říká major Jozef Heretík, jeden z členů řešitelského týmu a dnes jeden z uživatelů programu. Bohužel projekt měl tu smůlu, že záhy po ukončení jeho první fáze byla VVŠ PV zrušena a řešitelský tým se rozpadl. V určitém smyslu nebyl nikdo, kdo by se o další rozvoj systému staral. Neboť ti z jeho tvůrců, kteří v resortu zůstali, měli jiné starosti.

BLÝSKÁNÍ NA LEPŠÍ ČASY

V době, kdy jsme se o osud VLNY začali zajímat a jejím potenciálním uživatelům jsme rozeslali dotaz, zda program znají, se daly dohromady dvě brněnské vojenské instituce: katedra ochrany obyvatelstva a Centrum simulačních a trenažérových technologií. „Programové vybavenie VLNA bude doplnkom pre cvičenia veliteľov a štábov pre riadenie záchranných operácií alebo cvičenia krízových štábov, kde uvedený program bude súčasťou skupiny rozohry,“ odpověděl redakci docent Vladimír Vráb, CSc., výzkumný a vývojový pracovník CSTT Brno. „Táto

skupina pri našich cvičeniach podohráva vybrané ,epizódy‘ z plánu cvičenia tak, aby sa jednotlivé ciele a učebné úlohy cvičenia splnili. Programom VLNA bude možné vo vybraných časových okamihoch cvičenia definovať oblasti, ktoré sú pod hrozbou zatopenia, prípadne oblasti, ktoré už pod vodou sú, a tak sledovať rozhodovací proces veliteľa a jeho štábu pri evakuácii osôb, materiálu ap. Začlenenie programu VLNA priamo do simulátoru nie je zatiaľ možné, pretože program bol konštruovaný do iného ,prostredia‘, než je náš simulátor. Cez to predpokladám, že vybrané časti programu by mohli byť základom programového modulu, ktorý by sa do simulátoru priamo začlenil. Toto je samozrejme beh na ,dlhšiu trať‘, ale je možný.“ Další plány s VLNOU má i major Heretík. Rád by její software rozšířil tak, aby umožňovala zobrazovat šíření záplavy dynamicky, tzn. aby posun jejího čela probíhal postupně, v určitých časových intervalech. Momentálně totiž program vykreslí model zaplaveného území po odeznění průlomové vlny najednou. Tato „animace“ by se hodila i kolegům z Centra simulačních a trenažérových technologií. A dále by chtěl systém „propojit“ s programem TerEx (teroristický expert), který v učebně krizového řízení používají nejčastěji. A kde ještě by viděl on, zasvěcený znalec softwaru VLNA, jeho užití v armádě? „Mohlo by to být na Velitelství společných sil. Tam určitě mají pracoviště, kde se zabývají přípravou území, na němž by se pohybovalo vojsko buď při vojenském anebo i nevojenském ohrožení. Obdobně by se program dal využít i ve Společném operačním centru (SOC). Do systému by se totiž mohl dopředu namodelovat dopad destrukce hrází u všech vodních děl v celé republice. Je možné ho využít ženijním vojskem, protože všechny algoritmy, na základě kterých probíhá matematický výpočet, vycházejí z jeho předpisů. Dá se využít i na lokální úrovni, dejme tomu krajské, aby úřady anebo naše krajská vojenská velitelství byly schopny samy vyhodnotit ohrožení...“ Takže uvidíme. Snad i tento článek v širším využití resortem zaplaceného a (zejména) pro resort určeného softwaru pomůže.

1.

2.

3.

4.

5.

OBRAZOVKA PROGRAMU VLNA 1. se vstupními údaji 2. s výsledky provedeného výpočtu 3. s vyobrazením mapy a vyznačením profilů 4. se zakresleným zaplaveným územím v mapě 5. s 3D vyobrazením reliéfu zvoleného výřezu mapy

23

Představujeme osobnost čísla z AR 24/2007

Nevolil by jiný postup Text: Vladimír MAREK Foto: autor a Marie KŘÍŽOVÁ

Bývalý náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Jiří Šedivý tvrdí, že vojákem se člověk stává na celý život

Jiří Šedivý se narodil 3. ledna 1953 v Příbrami. K profesní kariéře vojáka z povolání ho tak trochu přivedl jeho starší bratr. Ten vystudoval leteckou školu v Košicích, pilotoval stíhačky MiG-21 a později dopravní letouny. O armádu se ale Jirka zajímal již jako malý kluk. Vystudoval Vojenskou střední školu Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové, Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově a postgraduál na Vojenské akademii Brno. Sloužil jako velitel tankové roty a praporu nejdříve ve Stříbře a později v Táboře. Čtyři roky byl zástupcem velitele tankového pluku a pět let velel tankovému pluku v Týně nad Vltavou. V letech 1990 až 1993 působil ve funkci náčelníka štábu 4. tankové divize. Za zlomový okamžik ve své kariéře považuje léta 1990 až 1991. Vojáci dostali spoustu nových informací, na určité věci se najednou začal dívat úplně jinak. V té době se také generál Šedivý rozhodoval, zda odejde do civilu anebo zůstane v armádě a bude dál pokračovat ve vojenské kariéře. „Když jsem si na tuto otázku odpověděl, ano, v armádě zůstávám, musel jsem zároveň na sobě také začít pracovat. Především 24

bylo potřeba zvládnout angličtinu, ta představovala klíč k dalšímu vzdělání a k dalším informacím,“ vysvětluje generál. „Ty nejelementárnější základy jsem měl z Moravské Třebové. Nakoupil jsem si učebnice a začal se učit. V Havlíčkově Brodě jsem si zaplatil kurzy. Později jsem se ještě tři měsíce učil angličtinu na Vojenské akademii v Brně.“

do funkce velitele stál tehdejší inspektor pozemního vojska generálmajor Karel Kuba. „V té době jsem ještě všechny souvislosti nevnímal. Zpětně si ale myslím, že generál Kuba měl jasnou představu o budování moderních mobilních sil a všechna tato rozhodnutí do toho konceptu zapadala,“ říká Jiří Šedivý. Další mezinárodní zkušenosti získal v roce 1996. Tehdy se stal velitelem českého kontingentu v mezinárodních silách IFOR v Bosně a Hercegovině. „První noc v misi jsme spali v objektu dřevařského závodu Una v Bosanské Krupě. Ubytovali jsme se v provozní budově, všude kolem nás byly nastražené miny. Když jsme v dalších dnech chtěli uzavřít smlouvu o pronájmu těchto prostor, řekli nám, že ředitel závodu je v Bihači v nemocnici. Museli mu amputovat nohu. Šel prý v objektu závodu k řece na ryby a šlápl na minu,“ vzpomíná po letech na tyto okamžiky Jiří Šedivý.

řadu nepříjemných pravd. „Byla to doba, kdy se naše armáda potýkala s jistým personálním deficitem. Řada zkušených lidí z armády odešla, anebo byla nucena odejít, jenom proto, že sloužili před rokem 1989. Když se na ta svá rozhodnutí dívám z odstupem řady let, je dost možné, že leccos bych asi udělal jinak. Pokud bych však musel vycházet z množství znalostí, které jsem měl v té době, asi bych nevolil odlišný postup,“ říká generál. Když v roce 2002 odcházel nejen z funkce náčelníka Generálního štábu, ale z armády vůbec, byla reforma ozbrojených sil v plném proudu. Vše směřovalo k úplné profesionalizaci. Ještě předtím, než politici přijali rozhodnutí o této zásadní změně našich ozbrojených sil, nechal generál Šedivý připravit vizi armády do roku 2015. Také v ní se počítalo s profesionalizací, ovšem postupnější. „Samozřejmě že většina lidí by asi

V roce 1993 nastoupil Jiří Šedivý na U. S. Army War College v Carlisle v americké Pensylvánii. Po jejím skočení bylo již zřejmé, že bude zastávat funkci velitele nově budované 4. brigády rychlého nasazení, a tak ještě absolvoval kurz ve Fort Braggu zaměřený na speciální a výsadkové operace. Za jeho vysláním na studia do USA i za ustanovením

V květnu 1998 byl jmenován náčelníkem Generálního štábu AČR. Přímo za chodu musel řešit řadu problémů. Do našeho vstupu do NATO chybělo deset měsíců. Letectvo mělo za sebou tehdy několik havárií spojených se ztrátami na lidských životech. Jiří Šedivý si tehdy nebral příliš servítky a přímo před novináři řekl příslušníkům letectva celou

u podobně zásadních změn chtěla být, já jsem si ale svoji část práce udělal, nyní byla řada na dalších.“ Když odcházel z armády, odvezli ho příslušníci aktivních záloh, u jejichž zrodu stál, od Generálního štábu historickým automobilem. Tehdy tak trochu vtipkoval, že až si odpočine, vstoupí do jejich řad a bude dělat motospojku. „To byla samozřejmě legrace, nejsem příslušníkem aktivních záloh, mám k nim ale blízko, stejně jako k celé armádě. Vojákem je člověk prostě na celý život, bez ohledu jestli ještě aktivně slouží, či ne.“ A tak ani není příliš divu, že generál Šedivý dění v naší armádě nadále sleduje. S potěšením musí konstatovat, že se neustále vyvíjí, proměňuje ve skutečně moderní ozbrojenou složku. „Považuji za vhodné, aby se ozbrojené síly rozvíjely vyváženě a aby se armádě věnovala stejná pozornost jako ,nearmádním‘ složkám, jakými jsou Vojenská policie či speciální síly. V současné době je nutné dát více prostoru skutečnému jádru armády,“ argumentuje generál. Volného času Jiří Šedivý moc nemá. Je to sice zvláštní, ale možná ho má méně než kdysi ve funkci náčelníka Generálního štábu. Když si přece jen nějakou chvilku udělá, věnuje ji sportu a čtení odborné literatury.

KDO UHODL? Ze správných odpovědí, v nichž jste tipovali, o jakou vojenskou osobnost se jedná, jsme vylosovali následující výherce: Milan Sádlo, Jana Škrancová a Jaromír Votroubek Výhercům blahopřejeme a posíláme knižní ceny.

25

Prevence je změna myšlení

„Resortní Koncepce prevence sociálně nežádoucích jevů na období 2005 až 2009 slouží svojí komplexností jiným institucím jako příklad,“ říká plk. J. Doskočil č. 379/2005 Sb. Zaměstnavatel nebo orgány Vojenské policie je provádějí orientační dechovou zkouškou, případně odběrem slin, které jsou detekčními přístroji analyzovány. Stanovená opatření najdete v RMO č. 20/2005 Věstníku MO.

Text a foto: Pavel LANG „ Znamená to, že „milovníci“ kanabinoidů, amfetaminů, opiátů nebo kokainu mají dveře do armády neprodyšně zavřené? Zjištěné požití omamných a psychotropních látek, které bude prokázáno odborným laboratorním vyšetřením ve Vojenském ústavu soudního lékařství, je nutno považovat za úmyslné, zvlášť závažné porušení služebních povinností. Všem přímo podřízeným funkcionářům to ukládá úkolový list ministryně obrany České republiky z 12. října 2007.

Zneužívání návykových látek, nedrogové závislosti, kriminalita, diskriminace, agresivita, rasová nesnášenlivost, projevy extremismu a terorismu, nežádoucí chování sexuální povahy nebo korupční jednání – to vše označujeme za sociálně nežádoucí jevy (SNJ). Aby se v resortu obrany nevyskytovaly, je třeba preventivně a především komplexně předcházet jejich vzniku. Jak? O tom jsme hovořili s plukovníkem Jaroslavem Doskočilem, tajemníkem resortní komise pro prevenci SNJ. „ Pane plukovníku, můžete uvést alespoň jeden příklad, jež dokazuje smysluplnost prevence sociálně nežádoucích jevů? Jedním z cílů prevence SNJ je zabezpečení kvalitního výběru, přípravy a vzdělávání vojenských profesionálů k výkonu profese. V tomto směru se snažíme zabránit vstupu pozitivně detekovaných osob na omamné a psychotropní látky (OPL) do služebního poměru. Jakým způsobem? Jednou ze zákonných podmínek přijetí uchazečů do služebního poměru je zdravotní způsobilost. Resortní komise pro prevenci SNJ se zasadila o to, aby počínaje 26

„ To bychom nesměli být v Čechách, aby i v této oblasti neplatily „určité“ výjimky… Věřte, že daná problematika je bez výjimek. Můžeme zde hovořit o takzvané nulové toleranci vůči požívání omamných a psychotropních látek v resortu obrany.

rokem 2008 byla v rámci posuzování zdravotní způsobilosti prováděna laboratorní vyšetření uchazečů na OPL. Obdobně bude postupováno i u vojáků, kteří se zúčastňují zahraničních misí. Nejen před jejich vysláním, ale i po návratu. „ Lze opatření iniciovaná resortní komisí pro prevenci SNJ doložit některými konkrétními čísly? Samozřejmě že ano. Například v dubnu loňského roku bylo ihned po nástupu do základní přípravy na přítomnost OPL laboratorně vyšetřeno 293 vojáků. Sedm z nich s pozitivním výsledkem.

O půl roku později byl po nástupu do základní přípravy z celkového počtu 559 testovaných zjištěn kontakt s OPL u 20 nově přijatých vojáků. Vyšetření jak uchazečů, tak i profesionálů vysílaných do zahraničí zahrnuje bezmála pět tisíc osob ročně. Dále pak, a to v rámci kontrolních činností, plánují např. v letošním roce velitelé operačně-taktických velitelství a Vojenská policie provedení vyšetření dalších přibližně 1300 zaměstnanců resortu obrany. Dodržování zákazů v oblasti prevence se kontroluje nejméně čtyřikrát ročně. Oprávněnost k vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky je obecně stanovena zákonem

„ Jakou výší finančních prostředků je prevence sociálně nežádoucích jevů zabezpečena? Finanční zabezpečení prevence sociálně nežádoucích jevů v resortu obrany bylo v roce 2007 ve výši 10 920 000 Kč. Pro letošní rok je plánováno 10 321 000 Kč, z nichž jsou 4 mil. vyčleněny na Program protidrogové politiky a 6,321 mil. na Program sociální prevence a prevence kriminality. Finanční prostředky jsou využívány k realizaci projektů prevence SNJ vojenských útvarů a zařízení resortu MO. „ Do prevence sociálně nežádoucích jevů patří veliké množství činností, například vzdělávání, aktivity

ve volném čase, poradenství, diagnostika, situační prevence, informační systém prevence SNJ. Je 10,3 milionu korun dostatečnou částkou k realizaci přijatých úkolů v rámci Armády České republiky? Nezlobte se, ale to není otázka pro tajemníka resortní komise pro prevenci SNJ. Takovéto finanční prostředky z kapitoly rozpočtu MO byly na výše uvedené programy prevence SNJ zkrátka vyčleněny. Tečka. „ Dobrá, nehovořte jako tajemník resortní komise, ale odborník, který se prevencí SNJ systematicky zabývá od roku 1995… Jako tajemník resortní komise mohu jen konstatovat, že plánované finanční prostředky na prevenci SNJ měly být dle střednědobého plánu v posledních letech výrazně vyšší. Svoji roli však i zde sehrávají úsporná opatření. Nebudu zastírat, že mě to jako člověka, jenž se dlouhodobě zabývá prevencí SNJ, vůbec netěší. Například jde-li o přidělování peněz na projekty prevence SNJ jednotlivým resortním subjektům. „ Můžete být konkrétnější? Komise se snaží vyhovět všem žadatelům a vyčleňovanými neinvestičními prostředky finančně zabezpečit předložené projekty prevence SNJ v rámci již zmiňovaných resortních programů. Počet projektů však rok od roku roste. V roce 2005 bylo např. podáno 72 projektů a na letošní rok evidujeme 130 žádostí. Tento trend ukazuje, že bude třeba více diferencovat na základě nových skutečností. „ Zaznamenali jste za poslední roky výskyt nějakých „novinek“ v oblasti sociálně nežádoucích jevů? Situace se stabilizovala po odchodu vojáků základní služby. Především v oblasti zneužívání návykových látek.

Ptáte-li se na novinky, chci zmínit projekty cíleně zaměřené na mladé vojáky z povolání a jejich rodinné příslušníky s důrazem na aktivity v jejich volném čase. To platí i při nasazení profesionálů do mírových misí nebo bojových operací. „ Nezapomněl jste na projevy extremismu příslušníků elitní jednotky AČR, na které upozornila MF DNES koncem listopadu loňského roku? Monitoringem projevů extremismu v armádě a případným odhalováním protiprávního jednání či extremistických postojů profesionálů nebo uchazečů o službu v AČR se zabývá Vojenské zpravodajství. Úkolem resortní komise je koordinovat činnost subjektů prevence k omezení vzniku sociálně nežádoucích jevů, které ohrožují zaměstnance resortu, majetek MO ČR a bojeschopnost Armády ČR. V případě preventivních opatření vůči extremismu je to zejména oblast osvěty a vzdělávání. „ Které subjekty řeší prevenci SNJ v rámci Ministerstva obrany České republiky? Jedná se o velice široké spektrum subjektů, tudíž vzpomenu pouze klíčové. K řešení otázek spojených s problematikou SNJ je zřízena resortní komise pro prevenci SNJ, jež je poradním, koordinačním a iniciujícím orgánem ministryně obrany ČR. V jejím čele stojí ředitel sekce personální MO. U vojenských útvarů a zařízení pracují obdobné komise, včetně určených metodiků prevence SNJ, kteří provádějí základní diagnostiku zájmů u útvaru a připravují vstupy pro tvorbu projektů P-SNJ. U organizačních útvarů Ministerstva obrany ČR jsou určeni poradci pro řešení problematiky prevence. Opomenout nelze spolupráci s dalšími institucemi jak na místní, tak na meziresortní úrovni. 27

Univerzita obrany nabízí svoje know-how V závěru loňského roku byla v Srbsku podepsána dohoda o spolupráci mezi Univerzitou obrany v Brně a Vojenskou akademií v Bělehradě. Příslušný dokument podepsali srbský náměstek ministra obrany pro řízení lidských zdrojů Dr. Bojan B. Dimitrijevič a rektor-velitel Univerzity obrany v Brně brigádní generál Rudolf Urban.

Text: Mgr. Zdeňka DUBOVÁ Foto: VA Bělehrad

Smyslem dohody o spolupráci na pětileté období je prohloubení mezinárodních kontaktů na základě výměnných programů v oblasti vzdělávání, výcviku a ve výzkumných projektech. Dále pak spolupráce v oblasti krátkodobých tréninků a sympozií, výměna akademických dat a informací, výměna zkušeností odborného personálu a také výměna studentů. Uzavření dohody je také výsledkem ročního působení rektora-velitele brněnské Univerzity obrany v SERBIA-NATO Defence Reform Group. Srbsko je v současné době na prahu velkých změn svých ozbrojených sil, které s sebou nesou i změny v systému 28

Novinkou bude „Vojenská chemie“ Text a foto: Pavel PAZDERA

Pro ty, co přemýšlejí o dalším studiu po maturitě, se stává inspirací také každoroční studijní nabídka Univerzity obrany v Brně. Ovšem její fakulty to v dnešní záplavě vzdělávacích nabídek vysokých škol nemají lehké. Vedle výhod profesního zaměření a uplatnění svých absolventů v praxi musejí v rámci marketingových aktivit prezentovat fakta, že jsou pro své studenty uživatelsky přívětivé a že poskytují kvalitní terciární vzdělání.

vzdělávání a přípravy důstojnického sboru. Cílem celého procesu je zavedení norem platných v Evropě, jako je například tříleté bakalářské studium a navazující dvouleté magisterské studium, uplatňování vysokoškolského zákona ve vojenských podmínkách, akreditace studijních programů a oborů, spolupráce s civilními vysokými školami apod. Rektor-velitel UO brigádní generál Rudolf Urban spolu s dalšími akademickými pracovníky Univerzity obrany poskytují srbské straně významnou pomoc při realizaci reformy vojenského školství, která systémově pozitivně reaguje na zkušenosti z transformace vojenského školství v rámci MO ČR. Konkrétním výsledkem čerstvě podepsané dohody bude například vyslání tří srbských studentů do Brna ke studiu na Univerzitě obrany v říjnu letošního roku.

V rámci internacionalizace se Univerzita obrany v Brně chce orientovat i na vzdálenější země. V prvním čtvrtletí roku 2008 nastoupí na univerzitu patnáct vojenských studentů z Vietnamu, kteří se nejprve budou učit český jazyk. Ke studentům z Lotyšska a Slovenska si tak bude moci univerzita na konto zahraničních studentů připsat další národnosti. Univerzita obrany během své krátké doby existence nejenom upevnila své pozice v rámci systému vzdělávání v ČR, ale úspěšně začíná nabízet vzdělávací know-how i pro studenty ze zahraničí. Podstatně větší prostor pro tuto kategorii studentů se otevře od akademického roku 2009/2010, na který univerzita chystá kompletní bakalářské studium oborů „Logistika“ a „Komunikační a informační systémy“ v anglickém jazyce.

Univerzita obrany v rámci vojenského studia otevře v akademickém roce 2008/2009 celkem sedmnáct oborů v bakalářském studiu, magisterském studiu navazujícím na bakalářské a magisterském studiu. Jedná se o studijní obory vojensko-manažerského, ekonomického, technického a zdravotnického zaměření. Studijní nabídka Fakulty ekonomiky a managementu, Fakulty vojenských technologií a Fakulty vojenského zdravotnictví byla potenciálním zájemcům představena zejména na veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus 2007 a dnech otevřených dveří loni v prosinci a letos v lednu. Úplnou novinkou bude otevření studijního oboru „Vojenská chemie“. V tomto tříletém bakalářském oboru bude připravován vojenský profesionál schopný kvalifikovaně řešit úkoly v oblasti řízení chemických jednotek, organizovat a řídit chemické zabezpečení činnosti jednotek všech druhů vojsk a ve všech druzích operací. V předmětech profilujících daný obor si student na základě znalostí obecných chemických disciplín osvojí poznatky ze základů konstrukce jaderných a chemických zbraní, metod detekce a identifikace vojensky významných toxických a radioaktivních látek, principů

a způsobů ochrany proti jejich ničivým účinkům. Student bude rovněž zasvěcen do konstrukce techniky a bojového použití jednotek chemického vojska. Univerzita obrany pro nový akademický rok významným způsobem rozšiřuje možnosti civilního studia. Civilní studenti se budou moci hlásit do deseti studijních oborů, jako je například

„Ekonomika obrany státu“, „Zbraně a munice“, „Bojová a speciální vozidla“, „Radiolokace“, „Komunikační a informační systémy“ nebo „Materiály a technologie speciální výroby“. Absolventi těchto oborů najdou uplatnění ve státní správě, ve výzkumných ústavech a v rámci firem a podniků českého obranného průmyslu.

29

vojenský nástroj pro včasné a rychlé reagování na krizové situace. Pro tzv. bojové skupiny (BG) je nyní aktuální nutnost vytváření společných vojenských mezinárodních štábů při plánování mírových operací. Tato problematika proto byla zařazena i do velitelsko-štábního cvičení „Dobré sousedství 2007“. Úkolem společného štábu velitelství sil (FHQ) tvořeného posluchači bylo zplánovat nasazení EU BG k odvrácení regionálního ozbrojeného konfliktu na fiktivním kontinentu Arneka. Cvičení předcházelo rozhodnutí o vytvoření společného česko-slovenského

bylo nutné včas a rozhodně eliminovat aktivity ozbrojených polovojenských sil a milicí operujících v regionu konfliktu. Schopnosti EU BG byly přizpůsobeny preventivnímu nasazení k zajištění vojenské přítomnosti v zájmovém prostoru operační odpovědnosti až do doby rozvinutí hlavních sil, a to na dobu jednoho měsíce. Samotné cvičení jakož i příprava česko-slovenského uskupení vyžadovaly od posluchačů-profesionálů odbornou i jazykovou připravenost pro práci ve štábech operačního velitelství OHQ a FHQ. Kromě toho je nutné si

Co přineslo „Dobré sousedství 2007“? Posluchači kurzu vyšších důstojníků Ústavu operačně-taktických studií Univerzity obrany v Brně a posluchači vyššího velitelsko-štábního kurzu z Národní akademie obrany maršála Andreja Hadika z Liptovského Mikuláše již podvanácté společně cvičili v závěru loňského roku při dalším mezinárodním velitelsko-štábním cvičení „Dobré sousedství“. Cvičení, které probíhalo ve dnech 3. až 7. prosince v Brně, se jako pozorovatelé účastnili také učitelé ze Zemské akademie obrany ve Vídni.

Text: pplk. Ing. Leoš HALÍŘ a kolektiv ÚOTS UO Brno Foto: mjr. Karel KOUT 30

Tematika společných cvičení „Dobré sousedství“ doznala od konce 90. let minulého století řadu změn odrážejících složitou mezinárodní situaci nejen v Evropě. Evropská unie se totiž

stává stále významnějším aktérem připraveným převzít svůj díl zodpovědnosti za globální bezpečnost. Se zavedením konceptu Battle Group bude mít EU v případě potřeby k dispozici další

EU BG s pohotovostí k plnění úkolu v červnu 2009, dále dohovor jmenovaných škol o zařazení problematiky EU BG do společných cvičení a konečně pak VŠC na Slovensku na jaře 2006, při němž bylo procvičováno nasazení EU BG s využitím taktického simulátoru. Všechny aktivity v přípravném období cvičení „Dobré sousedství 2007“ směřovaly k vytvoření možného scénáře použití sil EU ke stabilizaci situace v prostoru odpovědnosti na území státu Chebland (fiktivní stát) vzdáleného ze střední Evropy 5000 km. Podle něj bylo o nasazení sil EU BG rozhodnuto za situace, kdy veškeré mírové aktivity Rady bezpečnosti OSN, Rady EU i samotných zúčastněných států konfliktu byly vyčerpány. Za vyhrocené situace

uvědomit, že použití sil EU BG v sobě zahrnuje úkoly na strategické, operační i taktické úrovni. V přípravě cvičení se podařilo využít neocenitelných zkušeností příslušníka Generálního štábu AČR pplk. Jaroslava Kulíška, který se zúčastnil plánování operace EUFOR RD CONGO v sestavě operačního velitelství EU OHQ v Postupimi. Při sestavování cílů VŠC jsme rovněž vycházeli ze zkušeností posluchačů kurzu vyšších důstojníků v Brně, ale i z NAO v Liptovském Mikuláši. I přes složitost obsazování funkcí velitelství sil FHQ absolvovali všichni posluchači cvičení bez větších těžkostí a podle připravených plánů. Pro činnost EU BG byla vytvořena cvičná organizační struktura EU BG těžkého typu

a struktura štábu odpovídající stanoveným cílům. V žádném případě nebylo záměrem cvičení vytvořit přesné organizační struktury připravovaného česko-slovenského EU BG. Během cvičení byli posluchači obou škol nuceni pracovat ve složitých podmínkách. Nejdříve se museli „prokousat“ množstvím informací z připravených dokumentů, jako jsou například rezoluce Rady bezpečnosti OSN, společné usnesení Rady Evropy k situaci v Cheblandu, memorandum o porozumění, pravidla nasazení, námět, operační rozkaz atd. Při řešení strategických a operačně-taktických přeprav pak vycházeli z plánu strategických přeprav nadřízeného stupně OHQ. Na základě stanoveného úkolu a rozhodnutí velitele FHQ zpracovali upřesněný požadavek na strategickou leteckou přepravu z jednotlivých letišť s prioritou pořadí a časů jednotlivých přeprav. Dále zpracovali požadavky na silniční přesuny jednotek z námořního přístavu do prostoru odpovědnosti s využitím operačně-taktického systému velení a řízení (OTS VŘ) pro potřeby národního dopravního týmu. Využití OTS VŘ má na oddělení druhů vojsk Ústavu operačně-taktických studií několikaletou tradici. Nebylo tomu jinak ani při tomto cvičení. Posluchači kurzu vyšších důstojníků pod odborným vedením učitelů ÚOTS velmi dobře komunikovali v rámci jednotlivých oddělení při zákresech situací v prostoru operace a při přípravě dokumentů potřebných pro rozhodnutí cvičícího velitele FHQ o způsobu nasazení. Jednotlivá oddělení štábu FHQ využívala podpory tohoto systému 31

v plánovacím a rozhodovacím procesu v prostorech Centra simulačních a trenažérových technologií, které vytvořilo velmi dobré podmínky pro práci. Možnost použití OTS VŘ bylo ze strany rakouských a slovenských kolegů pozitivně hodnoceno a lze předpokládat, že zdokonalení tohoto systému prostřednictvím dalších přírůstků bude využito pro plánování a vedení expedičních operací podle požadavků uživatelů – nasazovaných štábů a jednotek. Provedené VŠC i přes skutečnost, že na zpravodajské funkce byli zařazeni posluchači i jiných než zpravodajských odborností, ukázalo, že pokud byla provedena důsledná osobní příprava předem, bylo CJ 2 funkční, tj. schopné plnit základní úkoly zpravodajské přípravy boje. Pro správné rozhodnutí posluchačů k provedení nasazení do prostoru odpovědnosti byla nezbytná kvalita všech zdrojových informací z prostoru předpokládaného nasazení EU BG od OHQ. Tyto informace musejí zabezpečit dokonalou znalost prostředí a stran konfliktu všemi příslušníky EU BG ještě před vlastním nasazením. Zvýraznění tohoto aspektu ve spojitosti s lokalitami možného nasazení EU BG je jedním z prioritních úkolů Vojenského zpravodajství. Závěry z analýz kpt. Matěje Šostronka z oddělení CJ 9-CIMIC a tiskového a informačního důstojníka (PIO) FHQ mjr. Karla Kouta přispěly k pochopení situace na teritoriu Cheblandu. Analýzy situace přítomnosti mezinárodních vládních a nevládních organizací včetně agentur OSN, nasazených pozorovatelů a jejich koordinovaného postupu při plnění úkolů v prostoru odpovědnosti EU BG a úkoly ve vztahu ke státní 32

správě a samosprávě se ukázaly jako velmi důležitá součást činnosti velitelů všech stupňů. Zdrojem informací důležitých pro správné pochopení operačního plánování a nasazení sil rychlé reakce EU BG byla rovněž konzultační činnost s vedoucím skupiny mechanizovaného vojska ÚOTS pplk. Jaroslavem Průchou, který se v současné době účastní operace „EUFOR Tchad RCA“ v sestavě OHQ v Mont Valerienu ve Francii. Tato připravovaná operace má mnoho společných znaků využitelných pro cvičení s problematikou EU BG. Úkolem této mise, stejně jako našeho cvičení, je zklidnění situace podél hranice, kde dochází k ozbrojeným střetům, hromadnému útěku uprchlíků, ochrana civilních osob, zabezpečení plynulých dodávek humanitární pomoci, ochrana osob pracujících pod mandátem OSN a jejich agentur a usnadnění návratu násilně vysídlených osob do původních domovů. V průběhu cvičení „Dobré sousedství 2007“, například při řešení otázek ženijního zabezpečení činnosti EU BG, se museli posluchači kromě jiného vypořádat i s rozdílnými možnostmi některých ženijních prostředků zařazených ve struktuře vytvořeného uskupení, které nejsou začleněny v ženijním vojsku Ozbrojených sil Slovenské republiky. Po nezbytném seznámení slovenských posluchačů se dařilo připravovat požadované závěry a návrhy pro společné řešení úkolů bez komplikací. Při plánování zásobování posluchači využili zásobovací modul z logistického

informačního systému NATO „LogFAS“ pro plánování zásob vyčleněných EU BG. Tím byl vytvořen systém tvorby reálných závěrů, které profesionálně prezentoval cvičící náčelník oddělení logistiky (CJ 4) pplk. Jiří Mikolajek, který se problematikou EU BG zabývá na GŠ AČR. Závěrem bych rád zdůraznil, že se jednalo o štáb vytvořený pouze na toto mezinárodní cvičení a mnozí cvičící působili na daných funkcích poprvé. I přes to lze konstatovat, že díky mimořádné aktivitě a odpovědnosti cvičících i účinné pomoci ze strany řídícího štábu cvičení byly úkoly VŠC splněny v souladu s plánem. Mezinárodní štáb složený z českých a slovenských důstojníků zvyšoval motivaci jednotlivců ke snaze dosáhnout co nejlepších výsledků a reprezentovat tak svoji studijní skupinu, školu a armádu. Situaci cvičícím však přece jen usnadňovala neexistence jazykové bariéry i podobnost teoretických zásad vedení bojové činnosti české a slovenské armády. Snaha příslušníků ÚOTS v Brně při realizaci příštích cvičení bude nadále orientována na zdokonalení a obohacení tohoto typu cvičení. Další cvičení proto budou zahrnovat rozehry možných situací při nasazení sil EU BG v prostoru odpovědnosti s využitím taktického simulátoru. Jsem přesvědčen, že příprava důstojníků AČR organizovaná ÚOTS napomůže ke zvýšení odborné připravenosti důstojníků vybraných k zařazení do funkcí na velitelstvích OHQ nebo FHQ.

Ostraha a ochrana vstupů na koaliční základnu, takový byl hlavní úkol příslušníků 3. kontingentu AČR v silách MNF-I v Iráku. Vojáci z mechanizovaných čet zde pracovali převážně ve čtyřiadvacetihodinových směnách. Na první pohled jednoduchá záležitost s sebou však nesla spoustu potu, sebezapření, nebezpečí a každodenního soustředění. Text: -matFoto: archiv 3. kontingentu AČR v MNF-I

Obyčejný den na Deltě Je 6.20 ráno. To ráno, které už tak dobře znám. Nechce se mi vstávat z vyhřáté postele do zimy, ale služba je služba. Na chvíli, kdy se přede mnou objeví první sluneční paprsky, se vždycky moc těším. Ještě před měsícem tomu ani zdaleka tak nebylo. To slunce každý proklínal. Ale teď, po nočních deseti stupních, které nám tady připadají o dost chladnější než doma v Čechách, se na ně každý těší. Pryč jsou odpolední padesátky ve stínu, dnes, na začátku prosince, panuje v Iráku přes den pěkné české léto s příjemnými teplotami mezi 20 a 25 stupni. Nastává doba příjezdu místních obyvatel za prací. Řada z nich vykonává stavební činnost na britské základně. Naší povinností je zkontrolovat, zda se nesnaží do prostoru základny provézt cokoliv nepovoleného. Musíme snést oblaka much, která některé místní doprovázejí, i to, že se často mnozí chovají velice neukázněně. Stejně jako nikomu není příjemné nechat se osahávat, tak ani pro nás není tato činnost nějak potěšující. Dobře však víme, že od nepříjemných pocitů se musíme oprostit. To pečlivé tělesné prohledání a kontrola osobních dokladů a propustek je pro nás úkolem číslo jedna.

Nosit při sobě zbraň je pro Iráčany totiž celkem běžná záležitost. Nesmíme udělat chybu. Podcenit prohlídku by se nemuselo vyplatit. Na druhou stranu nelze zapomenout, že místní lidé žijí v pro nás nepředstavitelných podmínkách, za hranicí chudoby, bez uspokojení základních životních potřeb. Někteří se třeba snaží vynášet ze základny jídlo pro své rodiny. Člověk by jim rád pomohl, ale pravidla musíme dodržovat bez výjimky. Někdy jsem na stanovišti, kde musím prohledávat nejenom osoby, ale i projíždějící auta na vjezdu nebo na výjezdu. Nic nepovoleného nesmí dovnitř ani ven. Byli jsme mnohokrát upozorněni na možnost krádeží a sami jsme tady takové případy zažili. Podvozek, korba, kabina nákladních automobilů, všude tam jsou skuliny, v nichž může být cokoli ukryto. V téhle práci vydatně pomáhají i psi. Potřebuji otevřít kufr, ale jak se to řekne arabsky? Nevzpomenu si, tak to zkouším anglicky. To zabralo, porozuměli jsme si bez potíží. I když arabsky neumím dobře, místní lidé oceňují i to málo. Dokážu pozdravit, poděkovat, naučil jsem se číslice a to mi stačí. Jednoho sympatického staříka si

pamatuji, objevuje se tu pravidelně a pokaždé se na sebe smějeme. Když se mě ale minule začal vyptávat, jak dlouho tady jsem a kdy letím domů, nic jsem mu neřekl. Nesmím! Ostražitosti není nikdy dost. Nejspíš to nemyslel zle, ale člověk nikdy neví. Už mám za sebou přes 200 náklaďáků, dnes je neobvykle rušný den. Tričko pod neprůstřelnou vestou by se dalo ždímat, všudypřítomný samopal mi nepříjemně drtí rameno, z přilby neustále nošené na hlavě mě začíná bolet hlava. Odlehčit si ale nikdo nedovolí. Nejde jen o nějaké předpisy, ale o naši bezpečnost. Odpočinek, služba, odpočinek, služba, střídání, a tak pořád dokola, to je celodenní směna. Najednou padá tma, večer tu přichází na naše poměry nezvykle brzy a náhle. Pracovní doba skončila jenom pro místní zaměstnance, téměř všichni už odjeli, provoz na bráně se předpokládá minimální. Teď přijdou pro změnu na řadu nálety komárů a much, jež nám umějí pořádně znepříjemnit život. A před námi je dlouhá noc, která moc rychle neutíká. Ticho noci občas naruší zavytí fenka, pouštní lišky. Služba probíhá v klidu, což pro nás tady není vůbec málo. 33

Žabí muž

„ Karel Brabec převedl tzv. vodní cestou přes hranici do Rakouska desítku osob. Pro přecházení přes Dunaj používal speciálně upravený gumový skafandr, který mu obstarala americká zpravodajská služba CIC.

Text: Vladimír MAREK Foto: archiv

„ Podle údajů Ministerstva vnitra uprchlo od února 1948 s nasazením života před komunistickým režimem na Západ přes 400 000 Čechů a Slováků.

Karel Brabec převedl ve službách CIC přes hranici tvořenou Dunajem řadu lidí

NÍCI V O J O B TALITĚ O T I T PRO Karel Brabec se narodil v roce 1918. Vyučil se strojním zámečníkem a po celou dobu protektorátu se této profesi také věnoval. Po válce se stal národním správcem v Němci opuštěném pohraničí. V Peci pod Sněžkou se staral o prodejnu ZDAR a malou dílnu. V té době nejen pomáhal zakládat horskou službu, ale také závodil na motorkách. Na nově vytvořené hranici s Polskem přišel také poprvé do kontaktu se zpravodajskou službou. Zpravodajci z Hradce Králové ho požádali, aby sledoval aktivity na polské straně hranice. Několikrát se pod krycím jménem Sabatowski vypravil na druhou stranu, a to až do oblasti Jelenia Gora. V té době ještě netušil, že se mu takto získané zkušenosti budou jednou hodit. Pak ale přišel únor 1948, podnikaví živnostníci v té době rozhodně neměli 34

na růžích ustláno. V roce 1950 obvinila komise Okresního národního výboru z Hradce Králové Karla Brabce z machinací a podvodů. Dostal dva roky nepodmíněně. V příbramských uranových dolech, kam nastoupil, nezůstal ale dlouho. V květnu 1950 se mu podařilo utéct. Přestože po něm bylo vyhlášeno pátrání, pohyboval se celkem bez problémů na Slovensku. Koupil si kolo, kajak a cestoval. Sháněl kontakty a peníze. Na československém území se pro něho ale půda stávala čím dál více horká. Proto se rozhodl, že odejde za tetou do Vídně. Kamarád mu obstaral člun a on se v lednu 1951 v noci vydal poprvé přes Dunaj. „Byla velká voda, myslel jsem si, že se k řece vůbec nedostanu. Pole, louky okolo, všechno bylo zatopené. V řece plavaly nejrůznější věci, kusy nábytku, stromy. Nakonec jsem se tam ale dostal, vlezl jsem do vody a už se nedalo jít zpátky,“ vzpomínal po letech Karel Brabec. „Všechno ale nakonec dopadlo dobře. Do Vídně, asi pětačtyřicet kilometrů ruskou zónou, jsem šel pěšky.“ Karel Brabec se nakonec usídlil v XVII. vídeňském okrese. Po několika

měsících však kontaktoval americkou zpravodajskou službu. Ta ho odvezla na své oddělení do Lince. Nakonec se domluvili, že bude pro ni převádět přes hranici lidi, kteří se potřebovali z nejrůznějších důvodů dostat ven z Československa. Už na jaře 1951 putoval přes Dunaj na Slovensko a zpátky. Některé lidi převážel v gumovém člunu. Upozorňoval ale Američany, že takovýto způsob je velice riskantní. A tak ho po několika cestách americká CIC vybavila speciálním gumovým oblekem, ve kterém mohl buďto plavat, anebo jít po dně řeky. Když se nechal unášet proudem, maskoval vyčnívající hlavu plechovkou či drnem. Celkem udělal deset cest přes hranici tam a zpátky. Převedl nejen svoji manželku, ale i řadu významných lidí, mimo jiné i Jaroslava Horusického, který byl za rozvracení republiky odsouzen na doživotí a krátce předtím utekl z plzeňské věznice. Za převedení tohoto člověka dostal Karel Brabec od CIC dvacet tisíc korun. V samém závěru roku 1951, 28. prosince, šel Karel Brabec přes hranici naposledy. Předposlední den roku měl

nejen kontaktovat příslušníky odbojové skupiny na území Československa, ale zároveň také z různých slovenských měst odeslat „péefka“, na kterých Stalin zadupával do země alegorii českého a slovenského národa. „V Bratislavě jsem měl asi dvě hodiny času do odjezdu vlaku na Prahu a pár letáků mi ještě zbývalo. Rozhodl jsme se, že je roznesu po městě. Jeden z nich jsem hodil pootevřeným oknem do vily, ve které shodou okolností zrovna na někoho čekali estébáci. A ti mě také po dramatické honičce noční Bratislavou dostali. Vůbec

jsem to v těchto místech neznal, prostě mě uštvali,“ popisoval Karel Brabec poslední okamžiky svobodného života. Následovali tvrdé výslechy, soud a leopoldovské vězení. V roce 1960 se dostal z vězení na amnestii vyhlášenou prezidentem Antonínem Novotným. Na svobodě se ale příliš dlouho neohřál. Opět se pokusil přeplavat železnou oponu. Také tentokrát ho ale chytili. Ani to však nezměnilo nic na skutečnosti, že právě vodní cestou se po jeho vzoru vydaly přes „železnou oponu“ desítky následovníků.

„ V první polovině padesátých let minulého století byly západní hranice Československa obehnány plotem s vysokým napětím. V roce 1965 došlo na základě řady mezinárodních stížností k jeho odstranění. Určité uvolnění na hranicích v roce 1968 vystřídalo o dva roky později jejich opětovné uzavření. Vznikla tzv. signální linie, která reagovala na dotyk a upozorňovala tak pohraničníky. „ Ještě před samotnou hranicí existovalo hraniční pásmo, které mělo šířku čtyř až deseti kilometrů. Do něj byl povolen vstup pouze na speciální propustky. „ Řada útěků na Západ se zapsala mezi legendy. V lednu 1961 přejeli přes hranici dva muži na koních oblečeni do stejnokrojů připomínajících uniformy Pohraniční stráže. Tatra 128, která s rodinou Měrkových a jejich přáteli prorazila závoru v Českých Velenicích, byla vystavena ve Vídni jako „Tank svobody“. „ Hranice totalitního Československa však mají i svou smutnou statistiku. Za více než čtyři desetiletí na nich zahynulo téměř čtyři sta civilistů. 35

Pravdou ke svobodě

návrat do rodné země. „Nikdy jsem si nepředstavoval, že ta chvíle přijde. Když však tato možnost nastala, rozhodl jsem se pro návrat do vlasti. Nejprve s dcerou, jakoby ze zvědavosti, a poté už sám natrvalo. Nelituji.“

SPOKOJENOST NA OBOU STRANÁCH

Text a foto: Pavel LANG

Coby odbojáře ho nedávno navštívil terénní pracovník, jenž pečuje o válečné veterány v daném teritoriu Prahy. „Mile mě to překvapilo. Oceňuji snahu Ministerstva obrany, že se zajímá o naše životní podmínky. Po počátečním oťukávání jsme se s terénním pracovníkem doslova skamarádili. Snaží se pro mě dělat maximum,“ chválí Emila Cigánika, terénního pracovníka pro Prahu 5, 6 a 7, senior Jan Lorenz. Konkrétním příkladem pomoci je podaná žádost na vyplácení příspěvku k důchodu. „Pan Lorenz splnil všechny

„Jsem rád, že mohu svého terénního pracovníka kdykoliv požádat o radu nebo pomoc,“ říká třiaosmdesátiletý odbojář Jan Lorenz

Namísto toho, aby si užívali volného času, dělali nebezpečnou činnost, v níž šlo o život. Nejen jejich, ale i rodičů, sourozenců a příbuzných. Získávali informace hospodářského, vojenského a politického charakteru o německých okupantech v letech 1939 až 1945. Svými odbojovými aktivitami proti nacistům se podíleli na národním osvobození. Příslušníci Zpravodajské brigády (ZB).

„Ještě dnes si živě vzpomínám na vzrušení, které jsem prožíval při pohledu na zničená německá letadla na kbelském letišti. Náhle jsem si vzpomněl na hlášení, které jsem předával od naší čety Zpravodajské brigády k odeslání rádiovou vysílačkou do Londýna. Oznamovali jsme v něm přítomnost asi čtyřiceti letounů Junkers na ploše, dále postavení protiletadlových baterií a nepřítomnost stíhacích letadel. Byť jsem 36

neměl nejmenší důkaz, že je tato akce výsledkem našeho zpravodajského hlášení, můj pocit zadostiučinění byl obrovský,“ říká třiaosmdesátiletý Jan Lorenz. Tehdy mu bylo necelých dvacet roků. Přes svoje mládí se rozhodl pomáhat v boji proti nacistům. Následně velel první četě 4. roty (velitel Jaromír Klika) 1. praporu (velitel Veleslav Wahl) Zpravodajské brigády. Pod dohledem měl skupinu zhruba třiceti lidí. „Měli jsme k sobě maximální důvěru a spoléhali jeden na druhého. Vždyť i sebemenší chybička některého z nás by měla nedozírné následky. Získané údaje jsem shromažďoval a přes spojku předával svému veliteli Klikovi. Převážně se jednalo o informace hospodářského významu,“ vzpomíná odbojář. Svojí tehdejší taktiku přirovnává k chování lišky. „Skrytě se pohybovat v blízkosti nepřítele a shromažďovat fakta strategického významu. Aby nepřítel neměl ani nejmenší potuchy, kdo za tím je,“ dodává J. Lorenz.

Z VODNÍHO SKAUTA ODBOJÁŘEM

K odbojové činnosti přivedly Jana Lorenze dva faktory, a to názory učitele, bývalého čs. legionáře, a výchova

vodních skautů. „Byť tomu nemusí leckdo věřit, chtěli jsme pomoct republice. Vyhnat okupanty a obnovit státní samostatnost. V těch hektických chvílích jsme nad tím dlouze nepřemýšleli, bylo to naprosto spontánní,“ konstatuje veterán a pokračuje: „Za zprávy o rozmístění nacistických jednotek nebo za údaje o výrobě vojenského materiálu se dával trest smrti. Měl jsem obrovskou kliku, že mi to prošlo bez následků.“ To však nelze zcela říci o letech následujících, kdy byl J. Lorenz tehdejším režimem „označen“ za tzv. politicky nespolehlivého. Následek? Konec studia vysoké školy technické, problémy se zaměstnáním, povolávací rozkaz na vojnu. Řešení? V lednu 1950 jeho ilegální odchod do Německa. Následující štací se stává Austrálie. V bratrancově firmě na kancelářské potřeby je spokojen. Přesto v únoru 1956 odplouvá do Spojených států, konkrétně do San Francisca. Po dvaadvaceti letech, to už je ženatý a s anglickou manželkou vychovávají dvě dcery, se přesouvá do Louisville v Kentucky. Jeho posledním působištěm v USA je kalifornský Bakersfield. Přichází rok 1989 a změna režimu v České republice. Jan Lorenz zvažuje

„ Zpravodajská brigáda, resp. její historická jednotka 1. prapor, patří k nejzajímavějším skupinám české protiněmecké rezistence vůbec a ke skupinám odboje mladých zvlášť. O existenci skupiny německé gestapo nemělo ani zdání až do konce války. „ První prapor Zpravodajské brigády vznikl ze skupiny mladých lidí sdružených kolem Veleslava Wahla a z odbojové organizace Zbojník, skupiny dvanácti skautů bývalého 5. pražského oddílu vodních skautů, kteří se po úředním zákazu Junáka rozhodli pro odbojovou činnost proti nacistům. „ Ze skupiny, jež měla v roce 1940 třináct lidí, vyrostla do roku 1945 jednotka, která měla více než sedm set mužů. „ Desátník Jan Lorenz-Pretty (nar. 1924) byl velitelem 1. čety 4. roty 1. praporu Zpravodajské brigády.

podmínky pro přiznání statutu válečného veterána. Od roku 1991 je nositelem osvědčení účastníka národního boje za osvobození v období od 1. července 1943 do 5. května 1945. Tudíž mu náleží měsíční příplatek k důchodu ve výši 2500 Kč a 50 Kč za každý započatý měsíc odbojové činnosti. On však tento benefit doposud nevyužíval,“ upřesňuje E. Cigánik. Následný postup? Jelikož je zmíněný příplatek vázán na vyplácení tuzemských důchodových dávek, požádali orgány sociálního zabezpečení o poměrný důchod pro pana Lorenze. Poté mu bude, byť pouze s tříměsíční zpětnou

platností, příspěvek k důchodu proplácen. „Zpočátku mi to připadalo zvláštní, abych jako účastník národního boje za osvobození dostával finanční benefit. Americká strana mi vyplácí penzi, která byla dvaapůlkrát vyšší než průměr v ČR. Výrazným poklesem kurzu dolaru se však situace změnila. Po konzultaci s terénním pracovníkem jsem se rozhodl zákonný nárok využívat,“ říká odbojář. Kromě informací o nadstandardních benefitech, jež Ministerstvo obrany ČR poskytuje, Jan Lorenz oceňuje i morální dopady nového opatření v péči o válečné veterány. „Návštěva terénního pracovníka pro mě moc znamená. Považuji to za výraz solidárnosti. V krajním případě mi stačí pár minut si popovídat a člověk se cítí plně informován. Škoda, že to nelze častěji,“ zdůrazňuje J. Lorenz. „Bohužel to někdy není v mých silách. Ve své působnosti mám v současné době bezmála 250 veteránů. Dalším dohledáváním jejich počet stále roste. Každému jednotlivci se nemohu věnovat tak, jak bych sám chtěl. Jsem terénním pracovníkem, tudíž se snažím být maximální dobu v odpovědném teritoriu. Komplikace s používáním služebních mobilních telefonů a s cestováním ke klientům mi situaci nikterak neulehčují,“ vysvětluje E. Cigánik. Po dvou hodinách se odbojář s terénním pracovníkem loučí. Oba se cítí spokojeni. Emil Cigánik proto, že dokázal věcně poradit, Jan Lorenz za to, že mohl využít odbornosti terénního pracovníka. Jan Lorenz s terénním pracovníkem pro Prahu 5, 6 a 7 Emilem Cigánikem

37

Už čtyři roky na internetu funguje webová stránka, na níž lze najít databázi československých legionářů padlých v letech 1914 až 1920

Památník Čestná vzpomínka Text: Jaroslav PAJER Foto: Radim KAPAVÍK Ilustrace: http://www.pamatnik.valka.cz/ Nikdo z nich nesmí být zapomenut. Toto heslo, pokud není naplňováno praktickou činností, vyznívá formálně. Členové občanského sdružení Památník Čestná vzpomínka si je vybrali jako nepsané motto svého projektu, pomocí něhož na internetu vytvořili podrobnou databázi československých legionářů v Rusku, Francii a Itálii, kteří v letech 1914 až 1920 padli či zemřeli na různých bojištích světa v zápase za svobodu naší vlasti. „V poslední době vycházejí tištěné seznamy československých legionářů, ovšem většinou to bylo jen v rámci regionů,“ říká Pavel J. Kuthan, prezident sdružení, který s myšlenkou uceleného soupisu padlých legionářů přišel. „Mají různou podobu i vypovídací kvalitu, ale především nejsou vzhledem k omezenému nákladu přístupné široké veřejnosti. A tak 38

Tvůrci databáze čs. legionářů padlých v letech 1914 až 1920 pořádají i výlety po stopách naší vojenské historie. Snímek je z obce Bajč na jižním Slovensku, kde se vyfotografovali u pomníku padlým příslušníkům 7. čs. domobraneckého praporu.

„ http://www.pamatnik.valka.cz/ „ Databáze 4560 čs. legionářů, kteří padli anebo zemřeli v letech 1914 až 1920. „ Záznam obvykle obsahuje jméno a příjmení legionáře, hodnost, funkci, jednotku, datum narození, místo narození, občanské zaměstnání, datum vstupu do čs. vojska, datum úrazu či onemocnění, datum úmrtí, místo úmrtí a místo hrobu. „ Web funguje od května 2004. „ Členové sdružení Pavel J. Kuthan, Jiří Vrba, Radim Kapavík, Miroslav Bilský, Stanislav Erben, Vlastislav Valda, Michal Gelbič a Radek Havelka „ Od zahájení provozu celkově přes 24 000 návštěv „ Na webu je dále přes 30 odborných statí, šest autentických dokumentů (deníky a zápisky legionářů a kroniky 4. a 7. střeleckého pluku), historická fotogalerie, kronika akcí členů sdružení apod. „ E-mail: [email protected] vznikl nápad zpracovat a umístit komplexní registr na internet, který umožní dostupnost základních údajů o jednotlivých padlých vojácích komukoli a odkudkoliv.“

Začátek fungování památníku je datován 9. květnem 2004, kdy na počest výročí boje české roty Nazdar u francouzského Arrasu (9. 5. 1915)

začal Pavel Kuthan vkládat na internet prvotní údaje. Úplně první zmapovanou jednotkou byli padlí příslušníci 1. úderného praporu legionářského Čs. armádního sboru v Rusku. Tehdejší rejstřík autor umístil do sekce Osobnosti v internetové encyklopedii www.forum.valka.cz. Dalším mezníkem se stal přesun dat na samostatnou adresu www.pamatnik.valka.cz, která je 2005. zpřístupněna od 9. května kv Během prvního roku rok existence a provozování ojedinělého seznamu, ale i v dalším období se okruh spolupracovníků Pavla Kuthana Kuthan rozšiřoval. Jako první k němu přibyl Jiří J Vrba. Pak, nejprve jako webmaster a posléze i coby databáze, se přidal přispěvatel do data Radim Kapavík. Dnes má sdružení osm jmenovaných sem patčlenů. Kromě již jmen Bilský, Stanislav Erben, ří také Miroslav Bilský Vlastislav Valda, Michal Mich Gelbič a rovněž Havelka, provozovačestný člen Radek Ha tel webu www.valka.cz, na jehož serveru je databáze umístěna. Odhaduje se, že v první světové válce a v následujících letech, kdy naše jednotky v Rusku absolvovaly strastiplnou cestu do vlasti přes půl zeměkoule, svůj život ztratilo více než pět tisíc legionářů.

V internetovém registru jich je v abecedním pořadí zaznamenáno 4560. Jako první je tu veden Adolf Adam, střelec 4. roty 5. střeleckého pluku. Narodil se 14. ledna 1894 ve Slaném. V civilním životě byl obchodníkem. V československém vojsku byl od 26. 5. 1918. Dne 27. 12. 1919 byl při konání služby brzdiče přejet vlakem. Zemřel 31. 12. 1919 po amputaci pravé nohy v lazaretu 1. střelecké divize ve stanici Polovina. Pohřben je na hřbitově v ruské obci Zima. Abecedně poslední je zde zaznamenán Jan Žváček, rotný z 8. střeleckého pluku. Narodil se 28. září 1896 v Koloredově-Zvoli u Zábřehu. Jako rodiště je někdy uváděn i Falknov. V československém vojsku byl od 29. 7. 1917. Padl 6. 10. 1918 u Nižního Tagilu na Urale. Rejstřík Památníku Čestná vzpomínka není jediným svého druhu u nás. Na internetových stránkách

Vojenského ústředního archivu Praha (www.vuapraha.army.cz) lze rovněž nalézt databázi legionářů z 1. světové války. Rozdíly však existují. Jednak tu jsou vedeni všichni vojáci, tedy nejen padlí, jednak systém neumožňuje výpis kompletního registru. Seznam Památníku Čestná vzpomínka navíc uvádí i některé doplňkové údaje. „Každý záznam vznikal poskládáním informací z různých pramenů,“ vypráví Pavel Kuthan. „Z některého jsme například zjistili datum vstupu legionáře do vojska, z dalšího zase, co dělal v civilu, jinde, jak zemřel. Někdy se nám podařilo informaci najít třeba až na náhrobku legionáře.“ Není proto divu, že jejich databázi, která denně zaznamenává třicet až padesát nových návštěvníků, využívají zájemci o naši minulost jak z Česka, tak ze zahraničí. Stále častěji se stává zdrojem dat i pro profesionální historiky.

Úvodní stránka internetového Památníku Čestná vzpomínka, kde je možné nalézt databázi padlých a zemřelých legionářů v letech 1914 až 1920. K vyhledání stačí uvést jen jediný údaj. Pro zobrazení celého seznam je třeba nechat formulář nevyplněný.

39

Nové přírůstky

Mezinárodní soutěž láká studenty do Česka a Norska

v Ústřední odborné knihovně MO ČR Legenda „ Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. „ Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) Ústřední odborná knihovna MO ČR Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

D 198 P JANE'S WORLD ARMIES 2007. Issue 21. (Armády světa 2007. Ročenka Jane's.) Couldson, Jane's Information Group 2007. 20 + 873 s. D 135 P JANE'S STRATEGIC WEAPON SYSTEMS 2007. Issue 47. (Strategické zbraňové systémy 2007. Ročenka Jane's.) Couldson, Jane's Information Group Ltd. 2007. 25 + 644 s. D 165 P JANE'S SIMULATION AND TRAINING SYSTEMS 2007 – 2008. (Systémy vojenského výcviku 2007 – 2008. Ročenka Jane's.) Coulsdon, Jane's Information Group Ltd. 2007. 47 + 774 s. D 254 P JANE'S NUCLEAR, BIOLOGICAL AND CHEMICAL DEFENCE 2007 – 2008. (Nukleární, biologická a chemická obrana 2007 – 2008. Ročenka Jane's.) Coulsdon, Jane's Information Group 2007. 22 + 525 s. D 159 P JANE'S AIR-LAUNCHED WEAPONS. September 2007. (Letecké, protiletadlové a protizemní zbraně. Ročenka Jane's. Září 2007.) Coulsdon, Jane's Information Group Ltd. 2007. 17 + 743s. D 298 P JANE'S AMPHIBIOUS AND SPECIAL FORCES 2007. Issue 18. (Obojživelné a speciální síly světa. Ročenka Jane's 2007.) Coulsdon, Jane's Information Group Ltd., Sentinel House 2007. 46 + 823 s.

40

D 194 P JANE'S SENTINEL SECURITY ASSESSMENT – CENTRAL EUROPE AND THE BALTIC STATES 2007. (Střední Evropa a Baltské státy. Údaje o obraně 2007.) Coulsdon, Jane's Information Group 2007. 24 + 514 s. D 277 P JANE'S SENTINEL SECURITY ASSESSMENT. WESTERN EUROPE 2007. Issue 11. (Bezpečnostní situace států západní Evropy 2007. Ročenka Jane's.) Couldson, Jane's Information Group Ltd. 2007. 29 + 836 s. E 6538 P NATO'S AGENCIES. Coordination, Cooperation and Guadance. NATO's Nations 2007/3. (Agendy NATO: koordinace, spolupráce a vedení.) Bonn, Mönch Publishing Group 2007. 200 s. E 6546 SLOVAKIA IN NATO. (Slovensko v NATO.) Bratislava, Ministry of Defence of the Slovak Republic 2007. 34 s. Br 1831 NATO A ZAJIŠŤOVÁNÍ BEZPEČNOSTI V AFGHÁNISTÁNU. Soubor článků k tematice. Praha, Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK 2007. 18 s. E 6540 P VOORUŽENNYJE SILY ROSSIJSKOJ FEDĚRACII 2006. (Ozbrojené síly Ruské federace 2006. Reprezentativní ročenka.) Moskva, Vojeninform 2007. 623 s.

F 20 707 P GLOBAL INSURGENCY AND THE FUTURE OF ARMED CONFLICT. Debating fourth-generation warfare. (Globální gerila a budoucnost ozbrojeného konfliktu. Diskuse o válce 4. generace.) London, Routledge 2008. 303 s.

V pondělí 4. února 2008 startuje první kolo již osmého ročníku Aliante, unikátní soutěže o NATO a bezpečnostní politice. Na organizaci se letos podílí rovněž česká armáda – finálové kolo mezinárodního klání středoškoláků připravuje prostějovský 102. průzkumný prapor. Vítězové se mohou těšit na nezapomenutelnou cestu po přírodními krásami proslulém Norsku. Během ní ale navštíví i vojenské základny či významné úřady a setkají se s tamními vysokými představiteli.

F 20 737 HOLMES, Richard DUSTY WARRIORS: MODERN SOLDIERS AT WAR. Modern Soldiers at War. (Zaprášení hrdinové: britští vojáci v Iráku.) London, Harper Press 2006. 385 s. F 20 736 P CIVIL-MILITARY COOPERATION IN POST-CONFLICT OPERATIONS. Emerging theory and practice. (Civilně-vojenské operace po ukončení konfliktu. Teorie a praxe.) Abingdon, Routledge 2007. 253 s. F 20 702 P PLÁNOVÁNÍ NEMYSLITELNÉHO. Československé válečné plány 1950 – 1990. Praha, Dokořán 2007. 439 s. E 6548 P CHANT, Chris DĚLOSTŘELECTVO. Nejvýznamnější typy dělostřeleckých zbraní od roku 1914 do současnosti. Praha, Naše vojsko 2007. 256 s. D 293 P MILLER, David – FOSS, Christopher F. MODERNÍ POZEMNÍ BOJ. Přel. z angl. Praha, Naše vojsko 2006. 208 s. F 20 714 P NOLČ, Jiří ČESKOSLOVENSKÁ ARMÁDA ZA PRVNÍ REPUBLIKY. Brno, Computer Press 2007. 84 s.

Soutěž S těž se poprvé é konala k l v roce 2001 v České republice za účasti téměř 900 českých studentů. Od té doby počet soutěžících i účastnících se států roste, a tak loni své síly změřilo již více než 2500 dvoučlenných družstev z 13 států. „Je velice pravděpodobné, že tento rekord bude opět překonán. Jedná se o skutečně jedinečný projekt, který, pokud víme, nemá obdoby u nás, ale ani v Evropě a Americe,“ podotýká Zbyněk Pavlačík, předseda sdružení Jagello 2000, které tuto soutěž organizuje. Letos se do soutěže zapojí středoškoláci z České republiky, Estonska, Finska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Německa, Polska, Rumunska, Slovenska, Ukrajiny, USA a Velké Británie. „Čekají na ně dvě kola vědomostních otázek o NATO, ale

ttaké ké například říkl d o právu, á mezinárodní i á d í politice, zeměpisu a spřízněných oborech,“ přibližuje průběh soutěže Pavlačík. Nejlepší soutěžící z jednotlivých států ale bude od cesty do Norska dělit ještě finálové kolo, v němž mezi sebou soupeří čtveřice tvořené soutěžními dvojicemi z různých států. Soutěžící hostí na své základně vždy některá z elitních jednotek účastnícího se státu. „Uděláme vše pro to, aby finále soutěže proběhlo minimálně stejně dobře, jako tomu bylo před pěti lety, a to i přesto, že příslušníci praporu letos plní úkoly v rámci aliančních závazků v podobě 1. kontingentu PRT LOGAR v operaci ISAF,“ podotýká podplukovník Jindřich Starý, velitel 102. průzkumného praporu, který má s organizací finále zkušenosti.

Podle Pavlačíka má na co navázat. „Finálové kolo z roku 2003 zorganizované prostějovskými profesionály patří mezi vůbec nejlépe hodnocené za celou historii soutěže. Proto jsme rádi, že velitel ochotně souhlasil s opakováním finále u svého praporu,“ pochvaluje si spolupráci s českými vojáky. „Z odezvy účastníků navíc víme, že už vydařené finále je velice silným zážitkem a cesta pro vítěze tak zůstává pouhou třešničkou na dortu, a to pořádně šťavnatou.“ Soutěž Aliante je realizována díky významné finanční podpoře Ministerstva zahraničních věcí ČR, Ministerstva obrany ČR a Public Diplomacy Division NATO. Bližší informace o ní naleznete na www.project-aliante.org. Připravil: Ing. Pavel BOHÁČ, foto: archiv Jagello 2000

41

H

HÁC C E Č PO H ÝC

SK VOJEN

Město královen nemělo vždycky na růžích ustláno. Patřilo sice k nejvýznamnějším v Čechách, ale také se bouřilo, šlo ke dnu, znovu rostlo, bylo pevností i „Salonem republiky“ a dlouhá léta tradiční vojenskou posádkou. Jednou provždy ale zůstalo městem skvostných staveb. Chrám svatého Ducha, renesanční Bílá věž, barokní biskupský palác, pseudorománská židovská synagoga architekta V. Weinzettela, Jiráskovy sady a kostelík svatého Mikuláše, přírodní park na soutoku Labe a Orlice s lidovou architekturou z Habury u Medzilaborců, hydroelektrárna na Labi... Při návštěvě Hradce je toho na kochání dost a dost. Každá doba zde příštím generacím nechala svůj neobvyklý památník. 42

Město královen a krásných domů Text: Josef GAJDA Foto: Jiří HOKŮV, Lenka HRDLIČKOVÁ, Pavel FILLA a archiv

V rovinaté krajině nabízel strmý ostroh nad soutokem Labe s Orlicí příhodné podmínky k osídlení, které nezůstaly nevyužity. Lidé tu žili v pravěku

i v době římské. V 10. století zde stálo sídlo Slavníkovců, kolem roku 1225 už Přemyslovci oblíbené královské město s gotickým hradem, rušným předhradím,

kostely i klášterem. Václav II. dal Hradci „dědický titul“ věnného města českých královen. Poté co zemřel, žila na hradě jeho druhá manželka Eliška Rejčka, později přijela také čtvrtá žena Karla IV. Eliška Pomo Pomořanská, ona statná, tvrdohlavá a energická ener paní, která prý dokázala lámat po podkovy a porodila císaři dalších šest dětí dětí. Prestiž ne největšího z věnných měst českých král královen rostla. Z rozsáhlých požárů v dře dřevěné zástavbě se poučilo stavbou zděn zděných jednopatrových domů s hlubokými sklepy a získalo moderní vzhled. Na př předměstích vyrostly kláštery, kostely i špitá špitály. Svou rozlohou, počtem obyvatel, majetkem, právy i postavením v regionu se Hradec zařadil mezi největší královská města a byl dokonce pokládán za druhé nejvýznamnější město v Čechách. V období husitské revoluce se město postavilo na stranu Jana Žižky a největší z Čechů byl po své smrti v roce 1424 v chrámu svatého Ducha také pochován. Bohužel, královský hrad proměnili neobměkčení stoupenci husitů v ruiny. Rozsáhlé požáry na sklonku patnáctého a na začátku šestnáctého století rozvoj města zastavily. V roce 1547 se Hradec Králové přidal na stranu odbojných českých královských měst a na jeho potrestání si dal císař Ferdinand I. opravdu záležet. Konfiskoval městský majetek, dosadil do Hradce královského rychtáře, omezil půjčky, zvýšil daně a pokuty. V roce 1562 sice městu část jeho práv vrátil, ale už bylo pozdě, vůdčí postavení v kraji ztrácelo. Ze složitých hospodářských problémů ho vyvedl až primas Martin Cejp z Peclinovce, který dal východočeské metropoli impulz ke stylové renesanční výstavbě. Díky němu postavil italský

mistr na hlavním náměstí zajímavou, jednasedmdesát a půl metru vysokou Bílou věž. Čtyři sta let stará hradecká dominanta z bílého pískovce lámaného u obce Boháňka odměňuje každého návštěvníka, který se chce zaposlouchat do vyzvánění Augustýna nebo zahledět z ptačí perspektivy do krajiny, příjemnými pocity. Třicetiletá válka byla pro město doslova katastrofou. V roce 1639 ho dobyla švédská vojska. Zničila přes 400 domů, neušetřila ani lidnatá předměstí, ale zároveň zpevnila během své okupace soustavu hradeb, jako by se chtěla ve městě zabydlet. Po válce vyrostl z míst, kde stával královský hrad, biskupský seminář s kostelem svatého Jana Nepomuckého, také další objekty se díky renovaci a přestavbě měnily k nepoznání, do bran města už vstupovalo všemi branami baroko. Strategicky položenému Hradci Králové komplikovaly existenci válečné konflikty. Po válce o rakouské dědictví (1740 až 1745) přišla válka sedmiletá (1756 až 1763), během níž (1762) ho dokonce vyplenila a na třech místech zapálila nevelká jednotka pruských vojáků. Významná poloha a starost o obranu země vedly Josefa II. k rozhodnutí proměnit východočeskou metropoli v pevnostní město, které bude společně s nedalekým Josefovem střežit cestu do srdce Čech. Císař nespoléhal na své podřízené a sám postup prací osobně kontroloval. V hostinci U Černého orla na náměstí se také v rámci jedné inspekční cesty dopustil sexuálního harašení. Mladou, pěknou dívku myjící schody poklepal zřejmě nejenom na rameno, ale poněkud níž, protože krasavice nemeškala a aniž se pořádně ohlédla, přetáhla dotěrného

chlapíka mokrým hadrem přes obličej. Překvapení bylo oboustranné, plačící dívka prosila za odpuštění, císař se ale údajně zachoval jako správný muž a jak praví pověst, věnoval dívce na památku dukát za to, že tak energicky dbá o svou čest.

43

Hlínou z kopce Rožberk byla zasypána původní koryta Labe a Orlice, aby mohlo v zájmu obrany vzniknout nové řečiště. Terén v okolí pevnostních hradeb byl až do vzdálenosti pěti set metrů srovnán. Budováním kruhového opevnění se město rozdělilo na dvě části. Jeho plocha se odtržením předměstí zmenšila z původních 25 km2 na pouhé 4 km2. Důmyslný systém stavidel a příkopů umožňoval zatopení kritických míst a jejich ochranu před zákeřným vpádem. Realizace promyšleného fortifikačního plánu trvala bohužel příliš dlouho. Opevnění bylo dokončeno až po čtvrt století trvajícím úsilí, v roce 1789. Zákaz nových staveb zastavil rozvoj města na celé století. Teprve dne 20. července 1858 bylo pevnostní velitelství zrušeno, veto odvoláno a díky železnici se město nadechlo k dalšímu rozvoji. Bourání hradeb bylo však zahájeno

44

až 4. října 1884 a trvalo deset let, než zmizely definitivně. Už ze školního dějepisu si však pamatujeme, že se v roce 1866 na našem území, právě u Hradce Králové, odehrála jedna z nejkrvavějších bitev století, rozhodující srážka prusko-rakouské války, která na dlouhá desetiletí významně poznamenala vzájemné vztahy obou soupeřících mocností. Do zlidovělého kupletu se dostal „příběh“ o statečném vojákovi, který pořád ládoval, i když přiletěla koule prudce a uřízla mu obě ruce, ale ani on, ani pečlivě opevněné město porážce u Sadové nezabránili. Vítězství slavili Prusové a zatopený Hradec Rakušanům jenom překážel v ústupu. Poučení z bitev a válek jsou různá. Pruský ministerský předseda Bismarck usilující o sjednocení Německa pod pruským praporem nejenže si zajistil blahovolnou neutralitu Ruska a Francie, aktivní spojenectví Itálie a německých knížectví, ale jak tvrdí někteří odborníci, zvítězil už vlastně v roce 1841, kdy se pruská armáda vyzbrojila překvapivou novinkou – „jehlovkou“, puškou nabíjenou zezadu. Její vynálezce, mladý Němec Dreyse, zčtyřnásobil tímto jednoduchým „obratem“ palebnou sílu pěchotních švadron a ovlivnil dějiny. Pruský voják mohl svou pušku nabíjet i vleže, zatímco rakouský se musel vestoje vystavovat celým tělem nepřátelské palbě a například v boji proti jezdectvu stačil zřejmě vystřelit jenom jednou. Bitvy u Sadové se údajně zúčastnilo 1500 děl na obou stranách a na každé straně 250 000 mužů. Pruský král uvažoval zcela vážně o tom, aby jednou z mírových podmínek bylo i připojení některých českých oblastí – spolu se Saskem – k Prusku, což ovšem Bismarck odmítl jako požadavek nereálný. Po bitvě u Hradce Králové došlo ovšem k čemusi nevídanému: nastalo téměř půl století nepřetržitého míru.

V osmdesátých letech 19. století bylo ve městě postaveno Klicperovo divadlo, založeno muzeum, živý kulturní ruch vládl i na hradeckém gymnáziu, mezi jehož absolventy patřil Alois Jirásek a na počátku 20. století Karel Čapek nebo Emil Vachek. Moderní dějiny města a jeho podobu však nejvýznamněji ovlivnil jiný muž a kupodivu politik – František Ulrich. Do funkce starosty byl zvolen v roce 1895 a vykonával ji až do roku 1929. Už v roce 1897 podpořil výrazný stavební ruch návrhem asanačního zákona, který na osmnáct let osvobodil všechny novostavby od přímých daní a přirážek. Rozsáhlému stavebnímu rozvoji napomáhala regulace obou řek – Labe v letech 1907 až 1912 a Orlice v letech 1908 až 1914. K prioritám zastupitelstva patřila i výstavba tří nových mostů a dvou hydroelektráren. Generální zastavovací plán města zpracovali v roce 1911 dva zkušení projektanti, Oldřich Liska a Václav Rejchl. Obsahoval nejen časový harmonogram, ale i takové detaily, jakými byla třeba výška chodníků či úprava říms, hřebenů a střech. František Ulrich vyzval ke spolupráci s městem nejlepší architekty. Jan Kotěra realizoval už před první světovou válkou velkolepě pojatou budovu muzea, Josef Gočár, kterému Hradec vlastně vděčí za svou současnou podobu, obohatil město o řadu reprezentativních staveb a urbanistických řešení, jež patří dodnes k architektonickým pamětihodnostem světového významu. Městu přibývaly nové školy, ústavy, úřady, komunikace, čtvrti a třídy. Současně byly do Hradce Králové zvány mnohé věhlasné osobnosti veřejného a uměleckého světa, takže si zpočátku málo známé, ale rychle se rozvíjející město vysloužilo titul „Salon republiky“. Vraťme se ještě k některým historickým vojenským jednotkám a institucím, které zabezpečovaly obranu města a potažmo i kraje. Po zahájení komplexní výstavby, jež měla do té doby otevřený Hradec proměnit v pevnost, bylo do města v roce 1764 umístěno fortifikační ředitelství, po dokončení hradeb přejmenované na pevnostní velitelství. Od poloviny 18. století se v Hradci Králové setkáváme také s verbovacím okresním velitelstvím, které zde působilo

až do roku 1858, kdy bylo přejmenováno na doplňovací okresní velitelství č. 18 a doplňovalo tedy příslušnými počty vojáků především místní pěší pluk 18. K Hradci patřil tento slavný útvar v letech 1883 až 1892 a 1911 až 1918, ale jeho historie sahá až do roku 1682, kdy zahájil své „putování“ po různých posádkách habsburské monarchie. Čtyři roky po bitvě u Sadové se v Hradci Králové na dlouhá léta usídlilo i velitelství 20. pěší brigády. Po vypuknutí první světové války však vstoupilo i s podřízenými pluky na frontová bojiště a do posádky se už nevrátilo. Od vzniku republiky vojáci k městu patřili. V roce 1919 zastával hradecký vojenský inspektorát i postavení dočasného vyššího velitelství pečujícího o zřizování nových útvarů. Z Užhorodu do Hradce přemístěné velitelství 1. pěší divize vzápětí přečíslované na velitelství 4. pěší divize zůstalo ve městě až do července roku 1939. Divizi bylo podřízeno velitelství 7. pěší brigády, které se do Hradce Králové přesunulo z Josefova v roce 1920 (aby se tam o pět let později zase vrátilo), rovněž velitelství 4. polní dělostřelecké brigády, sídlící v posádce v letech 1920 až 1937. Do fašistické okupace patřil k městu také slavný pěší pluk 4 Prokopa Velikého, který vznikl sloučením rakousko-uherského 18. pěšího pluku a 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého čs. legií, založeného 8. září roku 1917 v Rusku. Okupací Československa je ohraničena i působnost dalších útvarů v Hradci. Poslední významnou součástí 4. pěší divize byl dělostřelecký pluk 104, který však v říjnu roku 1936 přešel do podřízenosti II. sboru. Velitelství II. sboru podléhala většina útvarů čs. armády v severních a východních Čechách včetně I. oddílu dělostřeleckého pluku 154. Od třicátých letech patří k posádce do modrých stejnokrojů oblečeni příslušníci protiletadlových a leteckých jednotek. Od října roku 1930 pozorovací a zvědná I. peruť leteckého pluku 4, k níž se o rok později přidaly i ostatní plukovní jednotky. V září roku 1934 je doplnila lehká bombardovací II. peruť leteckého pluku 6 a na začátku roku 1938 velitelství leteckého pluku 1 T. G. Masaryka s I. perutí (pozorovací a zvědnou) a stíhací III. perutí.

V období protektorátu mohli obyvatelé Hradce Králové ve městě potkat příslušníky vládního vojska. Kromě Inspektorátu II, jemuž podléhaly jednotky vládního vojska v severních a východních Čechách, byl ve městě dislokován také samostatný 6. prapor. V roce 1944 byli příslušníci inspektorátu i 6. praporu nasazeni do bojů v Itálii, většina z nich však proti Spojencům bojovat nechtěla a dezertovala. Početnou vojenskou posádkou nepřestal být Hradec ani po válce. Velitelství II. sboru je krátce po svém obnovení přemístěno do Písku a velitelství 14. pěší divize do Mladé Boleslavi, letiště využívané školními leteckými útvary však znovu ožívá. Až v roce 1959 jsou vystřídány 30. stíhacím bombardovacím leteckým plukem, který na letišti setrval dalších šestadvacet let. Poté zaujal jeho místo 47. průzkumný letecký pluk z Pardubic, který na letišti působil až do roku 1993, dalším uživatelem královéhradeckého letiště byla v letech 1950 až 1994 fotoletecká skupina. V roce 1961 vzniklo v posádce velitelství 1. samostatného smíšeného leteckého sboru později přejmenované na velitelství 10. letecké armády. Ke svému skromnějšímu názvu se jako velitelství 1. smíšeného leteckého sboru vrátilo znovu v roce 1990. Po vzniku samostatné České republiky dochází

ještě k jedné jeho obměně, k transformaci na velitelství 3. sboru taktického letectva. Ale to už se historie královéhradeckého vojenského letiště naplňuje, chýlí ke konci a v roce 1997 definitivně uzavírá. K východočeské metropoli však vojenští profesionálové stále patří. V roce 1946 byla do města z Havlíčkova Brodu přemístěna Letecká vojenská akademie. O pět let později ji vystřídala Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně a v podstatě tu zapustila kořeny. Její názvy se měnily, vojenští pedagogové a medici však zůstali elitní posádkou dodnes. V roce 1958 byla akademie přeměněna na Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav J. E. Purkyně, po třiceti letech, tedy v roce 1988, se vrátila k původnímu názvu jako Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně, po vzniku Univerzity obrany v Brně v roce 2004 má město na svém teritoriu studenty Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. V současné době patří k posádce ještě krajské vojenské velitelství a nemocniční základna. Autor děkuje za pomoc svým kolegům a historiku dr. Pavlu Minaříkovi, CSc. Zdroj: internetové stránky města 45

U příležitosti Dne veteránů byl v Písku v pátek 9. listopadu slavnostně otevřen zrekonstruovaný válečný hřbitov. Nachází se na okraji severní části města v oblasti průmyslové zóny, nedaleko závodu firmy Strabag. Text a foto: Zdeněk ŘÍHA

KNIŽNÍ TIPY

Z REDAKČNÍ POŠTY

Jan Benda, Bořivoj Lešenar, Alois Blažek

Vážený pane šéfredaktore,

PAMÁTNÍKY OBĚTEM PRVNÍ A DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY NA ŠUMPERSKU, ZÁBŘEŽSKU A MOHELNICKU C U

Válečný hřbitov v Písku otevřen V průběhu let první světové války byla nev Písku zřízena záložní vojenská ne mocnice a již od počátku války do města přicházely kontingenty zajatců z ruské a srbské fronty. Řada z nich však vinou nepříliš kvalitní lékařské péče v zajateckých táborech umírala. Vzhledem k tomu, že původní kapacita vojenského hřbitova u sv. Václava nestačila, vyhradilo město pro nový vojenský hřbitov pozemek poblíž silnice na Čížovou. V roce 1915 byl v areálu hřbitova vysvěcen pietní kříž a o dva roky později zde byl na počest padlým odhalen pomník tzv. Genia, jehož autorem byl voják 11. pěšího pluku František Žemlička. V roce 1922 vznikla na hřbitově pietní kaple pro bohoslužby a následně tu byl umístěn obelisk padlým vojákům 28. střeleckého pluku. Po 1. světové válce, v roce 1929, byli exhumováni jihoslovanští vojáci a odvezeni na centrální pohřebiště do Mariánských Lázní. V průběhu 2. světové války se pak na tomto hřbitově pohřbívali padlí a zemřelí němečtí vojáci a na sklonku války také vojáci sovětští. Ti však byli exhumováni v roce 1959 a jejich ostatky uloženy na pietní 46

pohřebiště na lesním hřbitově do cenhrobu. Rovněž němečtí vojáci trálního hrobu byli v roce 1996 exhumováni a odvezeni na jiný vojenský hřbitov. Od šedesátých let minulého století měla hřbitov v péči místní vojenská posádka, ale ten spíše chátral – zarůstal náletovými dřevinami, spadlé větve a stromy polámaly kříže, kovové prvky byly rozkradeny „sběrači kovů“. Když k 30. červnu 2004 ukončila v Písku činnost posádka AČR, správu hřbitova převzaly Městské služby Písek, které provedly nezbytnou opravu oplocení a kaple. S poskytnutím účelové dotace MO ČR v roce 2007 ve výši 1,456 milionu Kč a 0,364 milionu Kč z rozpočtu města Písku a na základě vítězství ve výběrovém řízení zde firma Stareko CZ Písek během dvou měsíců uskutečnila celkovou rekonstrukci objektu. Slavnostního otevření nově opraveného válečného hřbitova se zúčastnil

starosta města Miroslav Sládek, členové zastupitelstva, představitelé veřejného zastupitelstva a politického života, zástupci Sdružení válečných veteránů, členové klubů vojenské historie a Klubu přátel americké armády v Písku, členové ZO ČSBS v Písku, občané města a přátelé vojenské historie. Otevření nově rekonstruovaného válečného hřbitova bylo důstojným a velmi významným uctěním památky válečných veteránů.

se zájmem jsem si v A reportu č. 24/2007 přečetl článek Tomáše Souška nazvaný „Český právník uspěl v JAGu“. Vzhledem k tomu, že jsem se toho kurzu sám přede dvěma lety zúčastnil, mne velmi zarazila informace v perexu, že prvním Čechem, který měl možnost studovat v „JAGu“, byl npor. Kříž ze SOG VP. Pokud mne paměť neklame, npor. Kříž je již sedmým účastníkem tohoto kurzu z České republiky v průběhu nejméně deseti let. Většina předchozích účastníků stále působí na MO a v AČR, včetně nynějšího náčelníka právní služby AČR. Proto mne zaráží neprofesionální práce pana redaktora, který si tuto skutečnost očividně neověřil. Sám npor. Kříž, se kterým jsem se několikrát setkal (mj. právě kvůli předání zkušeností s tímto kurzem), by jistě okamžitě potvrdil, že opravdu nebyl prvním účastníkem tohoto kurzu v USA. Přeji mnoho úspěchů v novém roce a méně takovýchto přehmatů. S pozdravem Mgr. Jan BENDA SOPS MO Vážený pane Bendo,

Ojedinělou publikaci ublikaci s dlouhým názvem „Památníky Památníky obě obětem první a druhé světové války na Šumpersku, Zábřežsku a Mohelnicku“ vydalo v závěru minulého roku občanské sdružení Klub vojenských důchodců při Krajském vojenském velitelství Olomouc se sídlem v Šumperku. Trojice autorů, jejichž souhrnný věk činí 235 roků, v ní na 140 stranách zmapovala památníky, pomníky a pamětní desky padlých v období obou světových válek na území severozápadní části Moravy. Práce na knize trvala dva a půl roku. Během nich badatelé navštívili více než sto třicet obcí. Zde jednak dokumentovali současný stav památníků, ale studovali též místní kroniky a sbírali vpravdě dnes již historické dokumenty včetně fotografií, s nimiž se nyní mohou čtenáři v publikaci seznámit. Kniha je rozčleněna do čtyř kapitol. První přináší stručnou charakteristiku obou světových válek 20. století. Následující tři popisují památníky v obcích seřazených v abecedním pořadí v mapovaných regionech. Publikaci, jež stojí 250 korun, je možné získat v Regionálním a městském informačním centru v Šumperku na Hlavní třídě 22 (telefon 583 214 000) anebo přímo v místním Klubu vojenských důchodců v Evaldově ulici 22 (telefon 606 879 345, Bořivoj Lešenar).

děkuji za upozornění na zmiňovanou nepřesnost. Jak jistě víte, A report vždy přináší obrovské množství informací z resortu obrany. Bohužel v praxi není možné každou jednotlivou informaci několikrát ověřovat. Redaktor se často může spoléhat jen na profesionalitu a kompetentnost osob, které dané informace poskytují. Článek „Český právník uspěl v JAGu“ byl navíc ještě před zveřejněním autorizován, bohužel ani zde nebyla nesprávná informace odhalena. Na druhou stranu uznávám, že nejde jen o obyčejný překlep, a proto se všem absolventům právnického kurzu v USA velice omlouvám. Tomáš SOUŠEK

Jaroslav PAJER 47

spoj Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Byty „ Pronajmu byt v panelovém domě 3 + 1 (plastová okna, zasklený balkon, vestavěné skříně) a zděnou garáž v Hranicích. Kontakt: alc. 973 202 316, mob. 605 551 644 „ Hledám VZP, nekuřáka (možno manžele), držitele příspěvku na bydlení, ke společnému užívání bytu 3 + 1. K dispozici je výměra v rozsahu až 2 + 1 v lokalitě Praha 13-Stodůlky. Doprava: Metro „B“, bus 174 do st. Hradčanská (Praha 6 Valy nebo Dejvice), bus 225 do st. Vlastina ( Praha 6-Ruzyně). Nabídky prosím nejdříve formou sms na tel. 737 161 601. „ Vyměním služební byt 3 + 1 v Praze 9-Vinoři za menší byt v jiné části Prahy (případně Slaný, Kladno apod.). Tel.: 608 819 798

Volná místa „ Velitel VÚ 1825 Tábor nabízí volné systemizovaní místo: • důstojník plánovací skupiny operačního oddělení štábu, SH 62, ČVO 16, PT 09, KvPř/KvPo 12/5, BP „T“ • velitel minometné baterie, SH 64, ČVO 14, PT 10, KvPř/KvPo 12/5, BP „T“ Kontakt: prap. Beránková, alc. 305 635 „ Ředitel odboru strategického rozvoje sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany nabízí volné systemizované místo pro občanského zaměstnance s termínem nástupu dle dohody. • asistentka/sekretářka • 7. platová třída • pracovní poměr na dobu určitou (zástup za MD, výhledově na dobu neurčitou) Požadavky: • středoškolské vzdělání • znalost práce na PC • znalost AJ výhodou • bezpečnostní prověrka „T“ (lze řešit dodatečně) • samostatnost, pečlivost, komunikační a organizační schopnosti

48

Náplň práce: • administrativní činnost a spisová agenda OUI • Modul Fin 2-1 – plánování a realizace ZSC v rámci odboru • plnění dalších úkolů administrativního charakteru Místo výkonu práce: Tychonova 1, 160 00 Praha 6. V případě zájmu zašlete strukturovaný životopis na e-mail: [email protected]. Kontaktní osoba: Mgr. Veronika Boštíková, alc. 200 363 „ Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vyhlásil výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny radiolokačních systémů katedry radiolokace. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti aktivní, pasivní radiolokace nebo radioelektroniky, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecká hodnost CSc., popřípadě titul Dr. nebo Ph. D. nebo předpoklad jeho získání, alespoň 5 let práce v oboru, vědecká a publikační činnost v dané oblasti, AJ 2211, BP „T“. Termín obsazení místa – 1. březen 2008. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 15. února 2008 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 19. února 2008. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. „ Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vyhlásil výběrové řízení na obsazení místa vedoucí katedry systémů PVO. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti plukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti systémů velení a řízení PVO nebo v oblasti řídících a naváděcích systémů v PVO, absolvent kurzu vyšších důstojníků, pedagogický titul profesor nebo docent v příslušném oboru nebo předpoklady pro jeho získání, minimální délka odborné praxe 10 let, vědecká a publikační činnost v daných oblastech, AJ 2222 a BP „T“. Termín obsazení místa – 1. duben 2008. Uchazeči předloží přihlášky do 22. února 2008 na adresu Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 5. března 2008. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. „ Ř SPS MO (sekce plánování sil MO) nabízí volné místo pro vojáka z povolání: VSD-S PH 71, platová třída 12, bezpečnostní prověrka pro stupeň důvěrné, jazykové znalosti – AJ Stanag 1111, předpokladem přijetí jsou znalosti a zkušenosti v oblasti plánování lidských zdrojů a znalosti práce na PC na pokročilé úrovni (MS OFFICE a EXCEL). Strukturovaný životopis zašlete na fax 973 217 199. Kontakt: o. z. Ing. Jan Doksanský, alc. 217 169 „ Ředitel Centra ochrany proti ZHN Vyškov nabízí volné systemizované místo s možností nástupu od 1. 3. 2008 pro vojáka z povolání na pozici: • pobočník ředitelství Centra ochrany proti ZHN v hodnosti kapitán (nadporučík, poručík se splněnou dobou výsluhy let), PT 10. Požadavky: ČVO 016, STANAG AJ 3333,

BP „T“, vysokoškolské vzdělání (bakalářské), předpoklady v zajišťování informačních, publicistických a tiskových vztahů k veřejnosti a hromadným sdělovacím prostředkům, koordinace veškerých mediálních aktivit, zahraničních služebních cest a návštěv a prezentace mezinárodní vojenské organizace na veřejnosti (tiskový mluvčí). Kontakt: plk. Ing. Radomír Mikeš, alc. 452 801, Ing. Antonín Kolísek, alc. 452 886 „ Ředitel AVIS, Rooseveltova 23, Praha 6, nabízí volné systemizované místo pro občanského zaměstnance: • skladník-zásobovač, v provozu ofsetové tiskárny, PT 08, vedení skladů a řidičský průkaz skupiny „B“, „C“ výhodou. Předpoklad nástupu od 1. 4. 2008. Písemné nabídky se životopisem zasílejte na fax: 973 215 523. Telefonický kontakt: pí Němečková, 973 215 578, nebo p. Brindza, 602 440 424

Různé „ Hledám kontakt na bývalé spolužáky, kteří navštěvovali VSŠL v roce1989 – 1993, četa Z-1-2 až Z-4-2. Děkuji všem, Jiří Rusňák. Kontaktní tel.: 608 622 437 nebo e-mail: [email protected] „ Prodám tlumok malý pro průzkumníky – objem 30 litrů. Cena 1100 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci velitel děla, ČVO 14. Tel.: 723 590 227 „ Koupím nebo vyměním Programovou učebnici řidiče BVP 1. + 2. díl. Kontakt: 776 393 740 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4159 Lipník nad Bečvou (CIMIC) na funkci SD skupiny analýzy a řízení, požadavky: por., npor., Stanag AJ 2, Bc. nebo Ing. Bližší informace na čísle 774 950 960 „ Oznámení: Společenské setkání bývalých příslušníků VÚ 9967 Beroun Poslední velitel 61. spojovací brigády si Vás dovoluje pozvat na společenské setkání bývalých příslušníků VÚ 9967 Beroun, které se uskuteční 29. února 2008 od 19. hodiny ve Společenském domě Plzeňka. Jedinou podmínkou je, jestli jste sloužili u VÚ 9967 v Berouně, a to jako vojáci z povolání či jako občanští zaměstnanci. Srdečně zváni jsou také Vaši partneři. Cena vstupenky je 200,- Kč za osobu. Kontaktní osoby jsou velitelé praporů nebo jejich zástupci. Pokud si nebudete vědět rady, koho kontaktovat, napište na e-mail [email protected]. Počet vstupenek je omezen, proto se prosím o ně hlaste co nejdříve! Více informací na www.vu9967.cz „ Hledám vhodné systemizované místo, jsem vojákyně, hodnost nadrotmistr. Jsem absolventem vojenské střední školy MO v Moravské Třebové. Znalost jazyků: ruština 1111, angličtina 0101. Znalost práce s počítačem – kurz ECDL. BP „D“. Tel: 737 952 024 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 8407 Praha-Kbely na systemizované místo velitel skupiny radiotechnického ošetřování na dopravní letce. Předpoklady STANAG 1, BP „D“. PT 10, poručická hodnost. Informace na tel.: 732 500 150, e-mail: [email protected] „ Hledám za sebe náhradu k VÚ Vyškov na funkci operátor letecké pozemní techniky. Bližší informace: [email protected]