Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Vydává MO ČR Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova Praha 6 IČO

Objektivem Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Radko Janata V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 22. 10. 2008 Toto číslo vyšlo dne: 10. 11. 2008

Kontakty Zdeněk Hoffmann tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected]

V předvečer 90. výročí vzniku samostatného československého státu ministryně obrany Vlasta Parkanová poprvé udělila nově zřízená resortní vyznamenání třem desítkám významných osobností. Křížem obrany státu ministra obrany České republiky, který se uděluje za obranu demokracie a obnovu Československé republiky a hrdinství v boji proti nacismu, byli vyznamenáni in memoriam Josef Bílý, Josef Bryks, Karel Černý, František Fajtl, Jindřich Hanák, Karel Janoušek, Ludvík Krejčí, Jan Kubiš, Josef Mašín, Václav Petřík a Otakar Zahálka. Ocenění si osobně převzali plk. v. v. Marie Lastovecká, armádní generál v. v. Karel Pezl a generálporučík ve výslužbě Tomáš Sedláček. Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky, udělované za ochranu základních lidských práv a svobod a za rozvoj obrany a bezpečnosti ČR, včetně vědecké a odborné práce, obdrželi in memoriam Matěj Foubík, Jaromír Hlubík, Milada Horáková, Rudolf Medek a Jan Palach. Do vlastních rukou je převzali Božena Fuková, Jana Kánská, Naděžda Kavalírová, Petra Procházková, Luboš Dobrovský, Štefan Füle, Antonín Rašek, Karel Rožánek, František Šedivý, Jiří Šedivý a Marek Vítek. Text: Pavel LANG, foto: Marie KŘÍŽOVÁ

Z obsahu

Zájem jako o modelky . . . . . . . . . . . 2

Stěhování „tygrů“ . . . . . . . . . . . . . 28

Jmenování na Hradě . . . . . . . . . . . . 5

Konference „osmašedesátníků“ . . . . . . . . . . . . 31

Pětatřicet nových plukovníků . . . . . . 6 Krůček od památného dne . . . . . . . 7

Tři světové rekordy . . . . . . . . . . . . 32 Hrozby pod mikroskopem . . . . . . . 33

Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected]

Evropská obranná agentura a AČR . . . . . . . . . . . . . . . 10 Osm statečných . . . . . . . . . . . . . . . 12

Voják budoucnosti v Praze . . . . . . 37

Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

S páskou na rukávu . . . . . . . . . . . . 13

Až krkolomně odvážný stíhač. . . . . . . . . . . . . . . . 40

Šárka Sádková tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected]

Zásobovací prapor chránil kolonu . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Ostřílený válečník . . . . . . . . . . . . . 34

Začalo to v Česku . . . . . . . . . . . . . 42

Neunikli jim ani houbaři . . . . . . . . . 18

Jazykový koutek . . . . . . . . . . . . . . 44

Vůle pomáhat . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Pětatřicátníci zez Plzně . . . . . . . . . 46

Vojna ve zkratce . . . . . . . . . . . . . . 26

A spoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

Podle náčelníka Generálního štábu AČR genpor. Vlastimila Picka odstartovala první vojenská přehlídka po listopadu 1989 novou tradici dozná jisté redukce. Namísto představení všech typů letounů, kterými disponuje armádní letectvo, se objeví pouze gripeny. Tedy přesněji neobjeví, o to více ale budou slyšet. To se také záhy potvrdilo. Diváci si sice mohli krky vykroutit, přesto zůstal po právě prolétajících strojích pouze zvukový efekt. Za letectvo se tak vizuálně představil jen vrtulník W-3A Sokol. Dokonce i malé policejní vrtulníky Eurocopter zůstaly v letištních hangárech.

POLICISTÉ DOKONCE NA KONÍCH

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a Radko JANATA

„Víš, to jsou bubáci, běž pěkně k nim a já tě vyfotím,“ postrkovala maminka v úterý 28. října krátce po poledni svého potomka směrem k vojákům 43. výsadkového mechanizovaného praporu čekajícím na Evropské třídě na odstartování přehlídky.

2

Zbývá již jen několik desítek minut a více než kilometr dlouhá kolona pěších útvarů, jízdních, cyklistických jednotek a motorizované techniky Armády České republiky, Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru a zdravotnických záchranářů se dá do pohybu směrem k Vítěznému náměstí v Praze-Dejvicích. Pán postávající o kousek dál na chodníku si významně poťukával na čelo a jen tak mimochodem prohodil ke kolegovi vedle: „To nejsou žádní bubáci, ale hejkal, maskování pro odstřelovače. To ale ženským nevysvětlíš.“ Mezitím se začala zaplňovat poslední volná místa podél dvoukilometrové trasy. Ti, co chtěli dobře vidět, přijeli na Evropskou ulici s dvouhodinovým předstihem. Hodně lidí dorazilo na přehlídku z venkova. Nemálo bylo i cizinců. A to ať již trvale žijících v Praze či turistů. Mezi novináři naproti hlavní tribuně se dokonce akreditoval čínský televizní štáb. Původní odhad hovořil

tisících o sto padesáti tisícíc ch divácích. Z této účasti doslova masové úča as něco odkrojila kvůli návalu diváků zima a déšť. Přesto kv málem zkolabovalo metro. me m Pokud ještě před chvílí chv c svítala nějaká naděje, že by se mohla naděje mo olověná obloha protrhat, anebo přinejmenším zvednout, nyní definitivně začala brát za své. Tam nehoře se rozhodli, že vláhy není nikdy dost a začali pořádně zalévat. K přehlídkové koloně přijíždí náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek. V roce 1975 v hodnosti četaře jako posluchač čtvrtého ročníku Vojenské střední odborné školy v Novém Meste nad Váhom pochodoval přímo na Letné. Velitel přehlídky generálmajor Jiří Halaška mu předává hlášení. Následuje přehlídka nastoupených jednotek v otevřeném vozidle. Náčelník Generálního štábu v něm sjíždí dolů k Vítěznému náměstí, zde před hlavní tribunou předává hlášení prezidentu České republiky Václavu Klausovi.

LETECTVO BYLO JEN SLYŠET

Je přesně třináct hodin, přehlídka začíná. V čele pochoduje generál Halaška a voják nesoucí bojový prapor

Generálního štábu AČR. Za ním jdou vlajkonoši a vojáci s historickými prapory legendárních československých pluků, které během první a druhé světové války bojovaly za naši vlast v zahraničí. Následují přehlídkové celky 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády, 13. dělostřelecké brigády, 14. brigády logistiky, 25. protiletadlové raketové brigády, 101. spojovacího praporu a Vojenské policie. Liberečtí chemici a příslušníci 102. průzkumného praporu z Prostějova prezentují veřejnosti pouštní stejnokroje. Své celky postavily i jednotky sil podpory a výcviku, Univerzita obrany a Vojenská střední a vyšší odborná škola MO. Příslušníci Veterinární základny z Grabštena pochodují i se svými čtyřnohými svěřenci. „Měli jsme trochu strach z toho, jak to všechno zvládneme. Chtěli jsme, aby to nějak vypadalo. Nakonec jsme ale zjistili, že to není tak složité,“ říká rotmistr Tomáš Fořt a představuje svého svěřence a svěřence svých kolegů: „Kendy, Valient, Rajko, Argo a fenka retrievera Adélka.“ Moderátor přehlídky bere deštivé počasí poněkud s humorem, když ohlašuje, že slíbený letecký program

To už procházejí přehlídkové celky Policie České republiky. Nechybějí mezi nimi policisté a především policistky na koních. „Koně jsou na podobný mumraj zvyklí. Činnosti spojené s hlukem a přítomností velkého množství lidí trénujeme v podstatě denně. Žádný problém to tedy pro nás

3

není,“ usmívá se nadstrážmistryně Lea Šuberová z Jízdního oddílu Policie České republiky. „Ani asfalt koním žádné problémy nedělal. Pouze jak to namoklo, tak jim to trochu klouzalo.“ Před hlavní tribunou se objevují hasiči a zhruba šedesátičlenná skupina Městské policie Hlavního města Prahy. V jejích řadách jsou zástupci říčního a také jízdního oddílu. Přijíždí i skupina strážníků na kolech. „Kvůli dešti se nám

poměrně špatně brzdilo. Formaci se nám ale bez potíží podařilo udržet. Před přehlídkou jsme nacvičovali čtyři dny v Bechyni a pak ještě v našem výcvikovém středisku,“ říká Lubomír Šuramil: „Většina z nás jsou okrskáři, kolo nám umožňuje za den objet celý okrsek. Najedeme většinou desítky kilometrů, což bychom pěšky asi neušli. Dostaneme se do odlehlých míst, do parků a lesoparků, kam policie nemůže s autem ani na motorce.“ Na čele kolony techniky jedou příslušníci 601. skupiny speciálních sil s novými vozidly Land Rover Defender 110 TDI Military Armoured 3. Ta se vyznačují 4

nejen velkou palebnou silou, ale i ochranou živé síly. Mají pancéřovaná čelní skla, boční dveře a protistřepinovou ochranu podvozku. Vojáky 4. brigády rychlého nasazení, přepravující se rovněž na speciálně upravených landroverech označovaných jako Kovboj, vede velitel plk. gšt. Ladislav Jung. „Je pro nás velkou ctí a zároveň závazkem, že naše brigáda dostala na této přehlídce takový prostor. Myslím si, že ani déšť nikomu nevadí, má to tak patřičnou atmosféru.“ Z nemalého množství moderní těžké techniky zaujalo diváky především lehké pancéřované vozidlo Dingo, pasivní sledovací systém Věra, samohybný minomet PRAM, odpalovací raketové zařízení KUB, mobilní dělostřelecký radiolokátor ARTHUR, vznášedlo a samozřejmě také modernizované tanky T-72M4 CZ. Před přehlídkou se diskutovalo o tom, zda pojedou na podvalnících či s využitím speciálních gumových chráničů po vlastní ose. Nakonec zvítězila druhá varianta. „Většinou jezdíme v terénu, kde je mnohem více prostoru. Takže jsme si museli nacvičit jízdu s určitými omezeními. Nebyl to ale žádný problém. Ty gumové chrániče jsou vynikající. V budoucnu si dovedu s nimi představit například přesun od nás z Přáslavic do výcvikového prostoru. Ušetřil by se tak čas s nakládáním na podvalníky,“ řekl nám jeden z řidičů této techniky. Prezident České republiky Václav Klaus byl předvedenou ukázkou zjevně spokojen. Podle jeho názoru nešlo o nějakou demonstraci síly, přehlídka by měla naopak připomenout odvahu tisíců občanů, kteří bojovali za Československo

Text: Vladimír MAREK Foto: Marie KŘÍŽOVÁ

Zhruba hodinu před zahájením slavnostní přehlídky převzali na Pražském hradě dva plukovníci Armády České republiky čestný kord spojený s generálskou hodností. na frontách světových válek a v domácím odboji. „Věřím tomu, že ti lidé kolem nás se nepřišli jen ze zvědavosti podívat na vojáky a vojenskou techniku,“ hodnotila obrovský zájem veřejnosti o přehlídku ministryně obrany Vlasta Parkanová. „Doufám, že si uvědomili i ten hlubší podtext, 28. října si připomínáme devadesáté výročí vzniku Československa. Přitom všechno, co jsme na přehlídce viděli, má podporovat právě hodnoty a ideály svobody a demokracie našeho státu.“ Také náčelník Generálního štábu AČR genpor. Vlastimil Picek, který se před přehlídkou netajil určitou nervozitou, byl s průběhem celé akce spokojený. Řekl, že je přesvědčený, že se právě zrodila nová tradice. Podobné přehlídky by se na Evropské třídě mohly konat každých pět let.

Právě u příležitosti státního svátku České republiky 28. října prezident Václav Klaus jmenoval v Trůnním sále Pražského hradu do hodností generálů tři příslušníky Armády České republiky. Konkrétně do hodnosti generálmajora zástupce náčelníka Generálního štábu-náčelníka štábu brigádního generála Josefa Bečváře. Do hodnosti brigádního generála ředitele sekce rozvoje druhů sil-operační sekce Ministerstva obrany ČR plukovníka gšt. Aleše Opatu

a zástupce velitele společných sil AČR-velitele pozemních sil plukovníka gšt. Miroslava Žižku. Slavnostnímu jmenování byli přítomni ministryně obrany Vlasta Parkanová a náčelník Generálního štábu

Josef Bečvář Narodil se 11. srpna 1958 v Plzni. Po absolvování Vojenského gymnázia v Moravské Třebové studoval na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. Později absolvoval Vševojskovou školu obrany v Paříži. Do roku 1991 prošel nejrůznějšími funkcemi u dělostřeleckého a raketového vojska, velitelem čety raketového vojska počínaje a starším důstojníkem štábu dělostřelectva tankové divize konče. Od založení Vojenské policie počátkem devadesátých let minulého století působil u této složky. V roce 1997 se stal náčelníkem Vojenské policie. V letech 2004 až 2007 pracoval jako přidělenec obrany ČR ve Francii. Po návratu do České republiky se stal ředitelem sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO. V dubnu následujícího roku byl ustanoven do funkce zástupce náčelníka Generálního štábu-náčelníka štábu. Aleš Opata Narodil se 9. září 1964 v Hranicích. Absolvoval Vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově, Vysokou školu velení a štábu námořní pěchoty ve Virginii v USA

Vlastimil Picek. Václav Klaus při této příležitosti připomněl, že generálská funkce je elita. „Je to funkce, která je vidět. Doufám, že jste si vědomi toho, že musíte být příkladem pro všechny ostatní.“

a Královskou akademii obranných studií v Londýně. Vojenskou kariéru zahájil u tankového vojska ve funkcích velitele čety, roty a praporu. Od založení brigády rychlého nasazení v roce 1994 působil u této elitní složky. V roce 2000 se stal velitelem 43. výsadkového mechanizovaného praporu a o tři roky později velitelem brigády. V dubnu 2008 byl ustanoven do funkce ředitele sekce rozvoje druhů sil-operační sekce. Miroslav Žižka Narodil se 16. září 1964 v Chomutově. Absolvoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova a Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Prošel funkcemi velitele motostřelecké čety, roty a praporu. V roce 1997 se stal velitelem brigády vojenského zpravodajství a elektronického boje. V letech 2001 až 2002 působil jako vedoucí styčný důstojník velitele SFOR v Chorvatsku, v následujících třech letech pak jako vojenský asistent ředitele pro řízení operací na spojeneckém velitelství v Brunssumu. V květnu 2008 byl ustanoven do funkce zástupce velitele společných sil AČR-velitele pozemních sil.

5

Text: Zdeněk HOFFMANN Foto: Radko JANATA

Při příležitosti státního svátku se uskutečnilo 27. října slavnostní jmenování 35 nových plukovníků Armády ČR. Slavnostní akt se uskutečnil v Armádním muzeu v Praze na Žižkově za přítomnosti náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka. „Dnešním dnem jste na základě svých odborných znalostí, velitelských schopností a morálního kreditu získali hodnost, která vám dává možnost a současně odpovědnost podílet se větší měrou na dalším vývoji a budoucnosti AČR. Buďte vzorem pro své podřízené. Váš přístup k práci, odpovědnost, vaše ochota vyslechnout a reagovat na jejich

názory a zásadovost při plnění rozkazů budou návodem k chování a jednání vašich lidí,“ prohlásil generál Picek. Novými plukovníky se stali: Jaromír Alan, Jiří Babka, Petr Bartoš, Zoltán Bubeník, Ivan Čech, Roman Dufek, Jaromír Durna, Pavel Fejfar, Antonín Genser, Jaroslav Gersdorf, Ladislav Haman, František Hlaváček, Rudolf

Slavnostní přísahy téměř tří set příslušníků Univerzity obrany Brno na Hradčanském náměstí v Praze se 28. 10. účastnili prezident České republiky Václav Klaus, předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka, ministryně obrany Vlasta Parkanová, náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek a další hosté. Václav Klaus zdůraznil novopečeným vojákům, že právě složením přísahy se přihlásili k nejlepším vojenským tradicím naší vlasti. „Nové tradice Armády České republiky budou vznikat i vaším přičiněním,“ připomněla ministryně obrany Vlasta Parkanová. „Buďte proto odvážní, ale i uvážliví ve svých činech, věrní své vlasti, příkladní a obětaví v plnění služebních povinností.“ Text: Vladimír MAREK, foto: Marie KŘÍŽOVÁ

6

Honzák, Bohuslav Jäger, Leoš Jelínek, Marek Kalanin, Jiří Kasík, Lubor Koudelka, Miroslav Krátký, Miloslav Lafek, Milan Lauber, Jiří Mota, Ivo Musil, Jiří Panský, Milan Polák, Karel Rapant, Jindřich Staněk, Ivo Střižík, Radek Šedivý, Vladan Ševčík, Karel Šolín, Rudolf Trusa, Zdeněk Vlček, Vladimír Vyklický, Ivan Vyletěl.

Text: Pavel LANG Foto: Radko JANATA, Jaroslav PAJER a Jan PROCHÁZKA

Do českého předsednictví v Radě Evropské unie zbývá pár týdnů. Prvního ledna příštího roku Česká republika převezme pomyslný štafetový kolík od Francie a po půl roce jej odevzdá Švédsku. Přípravy na výkon této prestižní funkce vrcholí. Samozřejmě že i v resortu Ministerstva obrany ČR. O aktuálním stavu jsme hovořili se zástupcem ředitele sekce obranné politiky a strategie MO ČR Radomírem Jahodou.

„ Je současná připravenost Ministerstva obrany České republiky na předsednictví ČR v Radě EU na požadované úrovni? Úvodem je třeba říct, že přípravy na nadcházející české předsednictví v Radě Evropské unie nejsou pro resort obrany záležitostí několika posledních měsíců, nýbrž nejméně uplynulých dvou let. Již koncem roku 2006 se Výbor pro EU zabýval východisky k hlavním prioritám předsednictví ČR v Radě EU. Hlavní priority společně se sektorovými prioritami schválil vládní Výbor pro EU v červenci tohoto roku. Oba dokumenty se následně stanou podkladem programu českého předsednictví, v němž budou zakotveny také úkoly pro resort

obrany. Na výkon funkce v EU se připravujeme dlouhodobě. Avšak předsednictví je už za dveřmi, tudíž začíná závěrečná fáze přípravy. „ Neodpověděl jste nám však na otázku, jak je na tom resort MO z hlediska svojí připraveností? V resortu Ministerstva obrany ČR se dělá maximum možného, aby se úkoly spojené s předsednictvím ČR v Radě EU realizovaly. Na úkoly a priority, které pro nás vyplynou z našeho programu předsednictví, budeme dobře připraveni. Naše agenda bude zčásti pokračováním agendy francouzské neboli některé dlouhodobé úkoly zdědíme po předchozím předsednictví. Nikdo z nás ovšem neví,

co se během českého půlročního předsednictví bude dít, respektive, co všechno se může stát. Mohou nastat i dramatické situace, které nastaví zrcadlo našim schopnostem. Francouzské předsednictví se kupříkladu muselo potýkat s gruzínsko-ruským konfliktem a s celosvětovou finanční krizí. Samozřejmě že po celou dobu výkonu předsednictví budeme usilovat o zohlednění národního hlediska. „ Vraťme se o dva roky zpět. Můžete nám více přiblížit přípravu zaměstnanců resortu MO? Začínalo se organizačními opatřeními. Především se identifikovaly pracovní skupiny na nejrůznějších úrovních.

V resortu obrany finišují přípravy na předsednictví České republiky v Radě Evropské unie 7

které budou zároveň komplementární s NATO, a aktivní snaha o odblokování spolupráce mezi EU a NATO. Kromě hlavních priorit předsednictví České republiky v Radě Evropské unie nelze opomenout sektorové priority. Nezasvěceným upřesníme, že se jedná o prioritní témata ČR rozdělená do samostatných kapitol kopírujících složení jednotlivých Rad EU. Resort obrany do tohoto materiálu přispěl návrhem priorit v oblasti Evropské bezpečnostní a obranné politiky (ESDP).

V návaznosti s tím odstartovala příprava zaměstnanců, a to jak v odborných, tak v jazykových kurzech. Rovněž probíhala intenzivní výměna informací a především zkušeností od předcházejících předsednických zemí v Radě Evropské unie. Poté jsme soustředili pozornost na obsahovou část českého předsednictví. „ Kdo je v resortu obrany zodpovědný za obsahovou a organizační stránku českého předsednictví? Pro přípravu předsednictví působí v resortu obrany resortní koordinační skupina, která zasedá ve dvou formátech. První se zabývá obsahovou náplní, druhá řeší organizační záležitosti. Hlavním gestorem obsahové části je první náměstek ministryně obrany ČR Martin Barták, do jehož působnosti tato problematika spadá, respektive jemu podřízená součást sekce obranné politiky a strategie MO ČR. Organizační stránku předsednictví, zejména s důrazem na neformální zasedání ministrů obrany zemí EU, které proběhne v Olomouci, zajišťuje zmocněnkyně ministryně obrany ČR Jaroslava Přibylová. Do příprav se zapojují i další odborníci z jednotlivých součástí Ministerstva obrany ČR a Generálního štábu Armády České republiky. „ Jaké priority pro resort Ministerstva obrany ČR

„ Můžete být konkrétnější? Jak jsem již zmínil, program předsednictví ČR v Radě EU v oblasti ESDP závisí do určité míry i na závěrech francouzského předsednictví a z nich plynoucích zděděných agendách. V části Evropské bezpečnostní a obranné politiky jsme definovali následující prioritní oblasti: spolupráce EU-NATO, budování vojenských schopností, operace a mise ESDP, Evropská obranná agentura (EDA). Bude-li zájem, mohu dílčí priority krátce popsat.

stanovuje program českého předsednictví? Resortu obrany se obsahově dotýká kapitola III. „Evropa otevřená a bezpečná“, v části „Transatlantická vazba“. Prioritou této oblasti je budování takových evropských vojenských schopností,

„ Evropská unie je smluvně integrační společenství dvaceti sedmi demokratických zemí Evropy. Formálně vznikla 1. listopadu 1993 ratifikací Maastrichtské dohody, jejíž text však byl odsouhlasen už v prosinci 1991 v Maastrichtu (Nizozemsko). „ Cílem EU je především posilování ekonomické a sociální soudržnosti a propojenosti členských států, prosazování vlastní identity v mezinárodněpolitických vztazích, posilování ochrany, práv a zájmů občanů Unie. „ Česká republika je členem Evropské unie od 1. 5. 2004, od 1. 1. 2009 převezme od Francie půlroční předsednictví v Radě EU.

8

„ Kolik „předsednictví“ se resortu obrany bude přímo týkat? Resort MO bude přímo zodpovědný za předsednictví ve čtyřech pracovních skupinách a roli spolugestora bude vykonávat ve třech pracovních skupinách Rady Evropské unie. „ Předsednictví ČR v Radě EU v první polovině roku 2009 bude nepochybně spojeno s pořádáním řady významných akcí na území České republiky. Můžete některé z nich vzpomenout? Mohu hovořit pouze o akcích, které mají spojitost s resortem obrany. Zmínil bych neformální zasedání ředitelů pro obrannou politiku ministerstev obrany členských států EU, dále zasedání Vojenského výboru EU, konferenci ke vzdělávání ve vyzbrojování, logistickou konferenci k nasazení sil nebo neformální zasedání Zvláštního výboru ATHENA. Naprosto klíčovou akcí je však pro MO ČR neformální zasedání ministrů obrany členských zemí EU,

které se uskuteční 12. až 13. března 2009 v Olomouci. „ Hlavní priority půlročního předsednictví ČR jsou jednoznačně definovány. Kam v současné době zejména směřuje úsilí resortu obrany? Není tomu tak docela. Teprve v prosinci letošního roku vláda schválí aktualizované hlavní priority a program předsednictví ČR v Radě EU. Potom to bude černé na bílém. To však nic nemění na tom, že intenzita resortních příprav pokračuje největší měrou. „ Doposud nebyla řeč o finančním zajištění českého předsednictví. Co k tomu řeknete? Celkový návrh rozpočtu MO ČR na zajištění předsednictví České republiky v Radě Evropské unie pro rok 2009 byl stanoven na 16,521 milionů korun. Z rozpočtové kapitoly resortu bude hrazeno 12,391 mil. Kč a z veřejné pokladní správy bude do kapitoly MO převedeno 4,130 mil. Kč.

„ Prosím… Ve vztahu EU a NATO je pro ČR klíčová spolupráce jak přímo v místech souběžných operací, například v Kosovu nebo v Afghánistánu, tak na strategické úrovni. Česká republika je například připravena pokračovat v aktivní podpoře francouzsko-britské vrtulníkové iniciativy, v rámci které může uplatnit svoje zkušenosti s modernizací vrtulníků ruské výroby pro potřeby operací NATO. Rovněž budeme pokračovat v realizaci plánů dalšího rozvoje svých vojenských schopností podle Hlavního cíle (Headline Goal 2010 – HG 2010) přijatého v roce 2004. To samé platí i pro oblast interoperability a rozvíjení spolupráce s NATO na expertní úrovni. V rámci předsednictví se ČR zaměří na úspěšné dokončení operace EU v Čadu a Středoafrické republice a na implementaci závěrů revize mechanismu financování operací ATHENA. Co se týká spolupráce s agenturou EDA, podporujeme její aktivity týkající se vrtulníků a hodláme aktivně spolupracovat s ostatními členskými státy při společném výcviku a modernizaci strojů. A takto by šlo pokračovat dále. 9

Ve dnech 13. až 18. října navštívila naši republiku skupina představitelů Evropské obranné agentury – EDA průmyslové kontrakty. Podle posleda p ních níc ch oficiálních informací již proběhla jednání ná án o 340 kontraktech. Výsledkem jsou letošnímu 1. září 222 vládní kontrakty, k le na a kkterých spolupracuje 2000 evropských rem. Z nich je 70 % mezinárodních. firem fire Důležité je, že Česká republika se podle červnové informace EDA Electronic Bulletin Board podílí na 20 vládních kontraktech. V souladu s přehledem uveřejněným ve stejném zdroji se však nepodílí na žádném z průmyslových kontraktů. Tato situace by se však mohla v dohledné době změnit.

Text: Martin KOLLER Foto: Jan KOUBA

Ředitel Evropské obranné agentury Alexander Weis vedl na Ministerstvu obrany ČR důležitá jednání o širším zapojení českého obranného průmyslu do projektů EDA. Výsledky prezentoval společně s náměstkem ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslavem Kopřivou na tiskové konferenci. Evropská obranná agentura (European Defence Agency – EDA) patří k nejmladším pracovištím Evropské unie. Je pokračovatelem evropských organizací zaměřených do oblasti obrany WEAO – Western European Armaments Organisation, a WEAG – Western European Armaments Group. Agentura EDA byla ustanovena rozhodnutím Rady pro společnou akci 12. července 2004. Jejím hlavním cílem je zvýšení technologické úrovně výzbroje a celkové bojeschopnosti armád členských

10

zemí Evropské unie. Například investice do oblasti obranných technologií byly ještě nedávno v rámci EU pětkrát nižší ve srovnání s USA. Změnu uvedeného dlouhodobého vývoje zajišťuje právě EDA. Jejím nejvyšším představitelem je Javier Solana. Výkonným ředitelem je v současné době Alexander Weis. Stejně jako řada dalších států spolupracuje s EDA také Česká republika. Kooperace je realizována buď přímo nebo např. cestou další evropské agentury pro spolupráci při akvizicích pro

ROZŠÍŘENÍ SPOLUPRÁCE ČESKÉ REPUBLIKY S EDA vyzbrojování OCCAR – Organisation conjointe de coopération en matiére d’armement. Hlavním realizačním projektem EDA je zavedení mezivládního režimu pro podporu konkurenčního prostředí s produkty obranného průmyslu v Evropě. Zároveň je preferována realizace projektů na základě mezinárodní spolupráce. To vše může vytvářet problémy ve vztahu k domácím výrobcům v každé zemi. Řada programů je proto velmi složitá a náročná. Uvedená problematika generuje pro vedoucí představitele EDA potřebu složitých a vysoce specifických jednání jak odborného, tak politického charakteru. Agentura EDA podporuje rovněž vývoj a využití perspektivních technologií. To je jedna z cest realizace národních a firemních programů, kterou mohou využít i české firmy, včetně těch menších. Hlavními úkoly EDA od roku 2004 jsou příprava vojenského potenciálu EU, podpora obranného výzkumu a technologií, podpora spolupráce při vyzbrojování, vytváření přehledného, konkurenceschopného evropského trhu a silné evropské obranné, technologické a průmyslové základny. Realizace projektů probíhá ve dvou oblastech. Jedná se o tzv. vládní kontrakty

Dosud v tomto roce navštívili naši republiku dva vrcholní představitelé EDA. Ve dnech 7. a 8. února ředitel pro průmysl a obchod Ulf Hammarström a 13. až 18. října výkonný ředitel Alexander Weis. V prvním případě proběhla prezentace možností některých firem českého obranného průmyslu. Jednalo se konkrétně o VOP 026 Šternberk, TIC

Telekomunikace, EVPÚ Defence, RETIA, LOM Praha a VTÚLaPVO, AVEC CHEM a Státní úřad jaderné, chemické a biologické ochrany. Výsledkem uvedeného setkání je nový projekt zaměřený na oblast vrtulníků. Zástupcům médií jej představil Alexander Weis. K jeho realizaci byla vybrána společnost LOM. Důvodem je, že Česká republika byla vytypována jako modelová země z hlediska modernizací vrtulníků východoevropské provenience, výrobní řady Mi a vývoje jejich taktiky. Vysokou pravděpodobnost úspěšnosti projektu zajišťuje dlouhodobá praxe LOM při opravách a modernizacích vrtulníků, především Mi-17 a Mi-24, a také při vývoji a výrobě leteckých výcvikových zařízení a simulátorů. Podle názoru vedení EDA počty vrtulníků a kvalita výcviku jejich osádek v armádách Evropské unie nedosahují potřebné úrovně. Navíc se výrazně změnily předpokládané prostory nasazení. Těmi jsou v současné době především hory a pouště. Klimaticky se jedná o oblasti s výrazně vyššími teplotami

a v některých případech i s vysokou vlhkostí vzduchu. Země, které se staly objektem vojenských misí, jsou plošně rozměrné a obvykle nemají dostatečnou dopravní infrastrukturu. Proto rostou požadavky na letecký transport. Ten je ve srovnání s pozemním rychlejší a bezpečnější. Umožňuje rovněž efektivnější zásah v bojové situaci. Změnám je třeba přizpůsobit jak vrtulníky, tak jejich piloty. Součástí programu má být rozsáhlý výcvikový podprogram, realizovaný na mezinárodní úrovni. Z technologického hlediska je aktuální modernizace avioniky vrtulníků. Od její úrovně se odvíjejí taktické možnosti jak jednotlivých vrtulníků, tak jejich úkolových uskupení. Důležité je, že na realizační fázi programu se mohou podílet i menší české firmy jako subdodavatelé. Do České republiky by také mohla být soustředěna převážná část oprav východoevropských vrtulníků a prodlužování jejich technologické životnosti. Nejvyšším stupněm programu je možnost podílu na vývoji nového vrtulníku s perspektivou období 2018 až 2020.

Tobruk v Lógaru Válečný film „Tobruk“ měl na spojenecké základně Shank v Lógaru „afghánskou“ premiéru. Major v záloze Václav Marhoul, který je režisérem, producentem i scenáristou tohoto válečného dramatu, přiletěl v říjnu za vojáky českého provinčního rekonstrukčního týmu do Afghánistánu spolu s ministr tryní obrany Vlastou Parkanovou a náčelníkem Generálního šštábu AČR generálporučíkem Vlastimilem Pickem. Stan vedle dílen se na několik hodin přeměnil v kinosál. „Dali b bychom si popcorn a colu,“ vtipkovali někteří vojáci. Film se prom mítal z DVD prostřednictvím dataprojektoru. I přes dvě naplno b běžící klimatizace bylo za chvíli ve stanu pořádné horko. „O to b byl zážitek z filmu autentičtější,“ tvrdili při odchodu z „kina“ divácci. Děj filmu „Tobruk“ se odehrává v poušti. Na takové prostředí jsou naši vojáci zvyklí. Základna Shank leží uprostřed polopoušjs tě obklopené vysokými horami. Teplota denně šplhá až ke třicítcce, samozřejmě ve stínu. Beseda s Václavem Marhoulem, plánnovaná po skončení filmu, byla díky tomu velmi krátká. Několik vvojáků v ní ale pokračovalo venku před stanem. Text a foto: Jindřich PLESCHER

11

Text a foto: Vladimír MAREK

Text: mjr. Jindřich PLESCHER Foto: autor a prap. Vladimír KOPŘIVA

Vojenští policisté a zdravotníci 2. kontingentu Armády České republiky provinčního rekonstrukčního týmu Lógar se již delší dobu podílejí na výcviku příslušníků Afghánské národní policie. Novinkou je příprava ochranky policejního ředitele provincie Lógar generála Ghulana Mostafy. Do budoucna se předpokládá výcvik dalších ochránců místních vládních autorit. Generál své lidi uvolnil pouze na čtyři dny. „Bylo obtížné zplánovat tak krátký výcvik. Zaměřili jsme se na základy první pomoci, střelbu, taktiku ochranky, doprovody a přesuny v koloně,“ říká šéf Policejní akademie Lógar Bernie Wells. Do kurzu nastoupilo osm policistů, kteří pocházejí ze stejné oblasti jako generál. Loajalita má v tomto případě přednost před zkušeností a praxí. Pouze jeden z nich v minulosti absolvoval základní policejní kurz. Ani jeden přitom neumí číst ani psát, což ztěžovalo

12

Někde vzadu v lese se ozývalo pravidelné klepání datla. Jinak všude vládlo naprosté ticho. Vojáci ještě chvíli naslouchali a jen pomalu, pozvolna udělali několik dalších kroků. Dřív než se stačili zastavit, přibila je k zemi doslova lavina střel vypálených ze všech stran.

Naši vojenští policisté a zdravotníci otníci í školili v Lógaru ochranku místního policejního ředitele komunikaci hlavně při vysvětlování jednotlivých zásad a technik. Na úvod kurzu přivítal Bernie Wells všechny přítomné a seznámil je s programem výuky. Důraz byl kladen na praktickou část. Na hlubší teorii nebyl čas. Zároveň představil české vojenské policisty a zdravotníky, kteří vedli jednotlivé lekce. „Zaměříme se na základní způsoby zastavení krvácení, použití škrtidla a tlakových obvazů. Nejčastější příčinou úmrtí afghánských policistů při výkonu služby je totiž vykrvácení,“ zahájil zaměstnání zdravotnický záchranář rotmistr Dušan Cigánik. Po krátké teorii se přešlo k praktickému výcviku. Afghánci si pod vedením našich zdravotníků procvičovali jednotlivé úkony. Z jejich zájmu a nasazení bylo znát, že si uvědomují životní důležitost zvládnutí základů první pomoci. V budoucnu jim to může zachránit život. Další výcviková část byla věnována efektivnímu použití střelných zbraní. „Zaměřili jsme se především na taktiku

střelby, a to jak z místa, tak za pohybu,“ říká nadpraporčík Jaroslav Bartoň. Samopal AK-47 Kalašnikov neodmyslitelně patří k Afghánistánu. Většina místních s ním má osobní zkušenost. Ne vždy však dokážou plně využít potenciál této zbraně. „Nejvíce času jsme věnovali nácviku taktiky. Především jak bezpečně převézt chráněnou osobu a zajistit její bezpečnost v místě jednání,“ upozorňuje nadpraporčík Martin Horský. Afghánští policisté jednají spíše intuitivně než pragmaticky. Navíc mají problém kreativně reagovat na měnící se situaci. „Proto jsme výcvik zaměřili na zvládnutí základních schémat a postupů při ochraně jejich generála,“ dodává nadpraporčík Horský. Výcvik afghánské policie je jeden ze základních kamenů podpory místních ozbrojených sil a sborů. Sami afghánští policisté pozitivně hodnotí trénink, kterého se jim dostává v Policejní akademii Lógar. Výcvik je zaměřený především na praktickou činnost výkonu služby.

Jen několik vteřin intenzivní palby p y z krátké vzdálenosti a družstvo vojáků bylo zlikvidováno. Jednalo se samozřejmě o výcvik. Účastníci kurzu Komando, jehož třetí ročník letos na podzim organizovala ve VVP Boletice 4. brigáda rychlého nasazení, právě nacvičovali léčku. Na pokyn velitele se z keřů okolo cesty vynořili vojáci. Přikrčení, s obličeji na pažbách samopalů, postupují rychle vpřed. Neustále s očima na mířidlech, jako by čekali, že je také každou chvíli někdo zaskočí nečekanou palbou. Kolem „zabitých“ nepřátelských vojáků vytvářejí pomyslný kruh. Jistí všechny přístupové cesty. Jeden z ozbrojenců dělá osobní prohlídku mrtvých těl. Další zapisuje seznam veškerých předmětů a dokladů, které jsou u nich nalezeny. „Dvě minuty..., dvě minuty třicet...,“ odečítá nahlas čas, který uplynul od zahájení palby. Tato informace je určena všem a je velice důležitá. „Od okamžiku, kdy začnete střílet, nepřítel ví o vaší přítomnosti na svém území a neponechá to bez povšimnutí. Okamžitě sem vyšle posily s cílem vás zlikvidovat. Obecně se říká,

že léčka nemá trvat déle než deset minut nut. Platí ale ale, že čím dříve se stáhnete stáhnete, tím je celá akce bezpečnější. Jako ideální čas pro odchod z tzv. smrtící zóny se uvádí pět šest minut,“ říká zástupce velitele kurzu nadporučík Robert Šiška.

IDEÁLNÍ LÉČKA

Pro léčku je ideální členitý terén plný zatáček, s možností dobrého krytí. Místo samotného provedení by mělo být oddělené od ostatní krajiny, ovšem s dobrým přístupem, protože po ukončení celé akce je potřeba rychle zmizet. Vhodný je i určitý prostor pro manévr. Zatímco první skupina se vysouvá dopředu, druhá ji jistí. Nemůže tedy dost dobře operovat na místě, kde je například prudký svah.

Naopak, nepříteli by výbě výběr místa měl znemožnit jakýkoliv manévr. manévr Není totiž vyloučeno, že během léčky dojde k nějaké závadě a protivník přejde do útoku. Na právě probíhajícím zaměstnání se vojáci mohou rovněž poučit, jak reagovat v případě, že se sami stanou obětí léčky. Jedinou možností je udělat vpravo či vlevo v bok a zahájit ihned protiútok. Čím dříve se dostanou do řad protivníka, tím mají větší šanci na přežití. Protiútok přitom musí být automatický, bez jakéhokoliv velení. Tuto činnost je nezbytné drilovat. Jedině tak je možné vytvořit v řadách nepřítele zmatek. To už ale končí osobní prohlídka. Těla jsou uryta v křovinách u cesty. Jednotka zahlazuje poslední stopy. Muž sledující čas hlásí pět minut. Vojáci otáčejí

Od příštího roku by 4. brigáda rychlého nasazení měla jako významný kariérní prvek organizovat kurz Komando pro celou AČR 13

hlavně samopalů neustále kolem své osy a ustupují do lesa. Na mýtině zavládne zase absolutní klid. Na první pohled to vypadá, jako kdyby se tady před několika okamžiky vůbec nic nestalo. „Mají již za sebou nácviky, takže to nebylo vůbec špatné. Celá akce byla provedena velice dynamicky. Přitom jsem nezaregistroval, že by udělali nějakou chybu,“ hodnotí právě skončenou léčku nadporučík Šiška. „V té fázi, kdy se přesunovali do prostoru přepadu, měli oproti plánu určitý časový skluz. Museli jsme je společně s instruktory popohánět. Velitelská činnost ještě nebyla taková, jakou bych si představoval u velitelů čet.“

NENÍ TO KLON RANGERS

S myšlenkou pravidelně organizovat tento druh výcviku přišel před čtyřmi lety tehdejší velitel 4. brigády rychlého nasazení plukovník gšt. Ing. Aleš Opata. Lidé, kteří se na vzniku výcviku Komando podílejí, se netají tím, že si vzali vzor z amerického kurzu Rangers. „Připadalo nám zbytečné vymýšlet něco, co je již desítkami let praxe prověřeno,“ vysvětluje nadporučík Šiška. „Na druhou stranu by bylo nesmyslné kopírovat tento výcvik americké armády se vším všudy. Nejsme Američané, a tak jsme si ho 14

přizpůsobili našim podmínkám a požadavkům. Ostatně pokud bychom uplatnili veškeré výcvikové metody kurzu Rangers, zcela určitě bychom se dostali do kolize s naší legislativou.“ Samotný kurz byl zahájen 1. října a trval měsíc. Uchazeče okamžitě po nástupu čekala kontrola materiálu, který si přivezli s sebou. Do skladu putovala nejen elektrotechnika, včetně mobilních telefonů, ale i veškeré potraviny a cigarety. Smyslem přípravy je dostat vojáky pod výrazný fyzický a především psychický tlak, naučit je za takovýchto podmínek působit. K tomu slouží po celou dobu kurzu také výrazný nedostatek spánku. Každý den se vstává v pět ráno, do postele se vojáci nedostanou před půlnocí. Pokud nestíhají údržbu výstroje a čištění zbraní, musejí nastavit další hodiny, a to opět na úkor spánku. Všechno ale záleží na veliteli, jak se rozhodne. Vojáci jsou po celou dobu izolováni od vnějšího prostředí, nemohou číst noviny, sledovat televizi, nevědí, co se děje doma. I to sehrává svou roli.

PŘÍLIŠ VELKÝ „ODPAD“

Mezi účastníky výcviku převažovali příslušníci 4. brigády rychlého nasazení, určitá směrná čísla dostala ale

i 7. mechanizovaná brigáda a některé další útvary. Od příštího roku by se již mělo jednat o oficiální kurz Armády České republiky. Jeho absolvování se stane součástí kariérního řádu. Kurz je zaměřen na výcvik nejnižších velitelů. Každý z jeho účastníků postupně rotuje ve funkcích velitelů družstev, zástupců velitelů čet a velitelů čet. Na vlastní kůži si tak mají možnost vyzkoušet, jaké to je velet přímo během nasazení. Určitým problémem bylo, že ne všichni zájemci o kurz přišli dostatečně připraveni. Z dvaapadesáti vojáků, kteří nastoupili, jich po dvou týdnech zbylo jen sedm. „Nejde přitom pouze o to, že by nesplňovali odborné vojenské kvality. Ti kluci absolvovali výcvik u svých útvarů, získali základní taktické zkušenosti, v jednotlivých posádkách mají nejspíš pověst vynikajících vojáků. Ovšem v okamžiku, kdy dostanou pět šest podřízených a musejí ostatním velet, nastává problém. Mají pocit, že je lepší, když udělají všechno sami, zapomínají delegovat pravomoci na své podřízené, což je samozřejmě pohltí,“ upozorňuje velitel výcviku major Josef Trojánek. První část kurzu je vysloveně zátěžová. Jde o to, vyřadit z bezpečnostních důvodů ty uchazeče, kteří na absolvování tohoto náročného zaměstnání prostě

zatím nemají. Neustále dokola se drilují základní dovednosti. Druhou část tvoří dvě praktická cvičení. Vojáci během nich opouštějí základní tábor na pět šest dnů, nocují ve volné přírodě. Rovněž se stravováním jsou odkázáni téměř výhradně na zásoby, které si nesou na zádech. „Opět tak trochu narážíme na naši legislativu. Podle ní nesmí být člověk bez teplé stravy déle než dva dny. A tak to většinou řeším tak, že po uplynutí této doby zorganizuji nějaké centrální zaměstnání, během kterého například vysvětlím, jakých chyb se kdo dopustil. Při této příležitosti zároveň vydáme teplou stravu,“ dodává major Trojánek. První cvičení je spíše metodické. Instruktoři upozorňují na chyby, výcvik se tak neustále vrací a driluje až do okamžiku, než je vše v pořádku. Druhé cvičení je pak již plně v režii jeho účastníků. A to včetně chyb, kterých se dopouštějí. Odměnou za nespočet puchýřů, litry potu, obrovskou fyzickou a především psychickou zátěž je pocit každého jedince, že patří k těm nemnohým, kteří toto náročné zaměstnání zvládli. Každý úspěšný účastník kurzu dostane na rukáv úzkou pásku s nápisem Komando. Její věhlas se pomalu a jistě začíná blížit obdobnému proužku US Army s nápisem Rangers. 15

Text: Zdeněk HOFFMANN Foto: Vladimír MAREK a npor. Michael HYLÁK

Přesun v logistické koloně a její obrana při napadení nepřítelem byly vyvrcholením komplexního polního výcviku jednotky NSE/NRF 11 (národní podpůrný prvek pro jednotky rychlého nasazení NATO). Nacvičoval je mezi 29. zářím a 8. říjnem ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště pardubický 141. zásobovací prapor.

Cesty zásobovacích konvojů patří při vojenských operacích v místech válečných konfliktů, v současné době zejména v Afghánistánu a Iráku, k nejrizikovějším.

USPOŘÁDÁNÍ KONVOJE

Nacvičován byl přesun v koloně z ubytovny Jeseň do překladiště Ruská věž. „Základem její obrany před napadením 16

je její účelné uspořádání a důležité je i pořadí jednotlivých vozidel,“ vysvětluje velitel zásobovací čety a zastupující velitel národního podpůrného prvku nadporučík Ladislav Šindelář. Kolon p Kolona se při tomto nácviku skládala z 15 voz zid Čelo vozidel. a konec tvořily vozy UAZ 469 s kkulomety na střeše. Jako druhá v pořadí je jela T810 s lafetovaným kulometem. Mez zi osm taMezi ter s valníky a kontejnery přep pra přepravujících materiál byla umístěna další ttechnika nutná k zabezpečení přesunu u. Kromě přesunu. velitelského vozu šlo o tahač, vo oz vozidlo R-7 zabezpečující spojení a sanitu. „Prakticky stejné složení logistického konvoje se uplatňuje i p při přesunech v Kosovu, Iráku či Afgh há Afghánistánu. Většinou je však v nich při d dop doprovodu b t é pro obranu b é ě automobinezbytném méně lů přepravujících náklad,“ říká praporčík Lubomír Sunitra. „Čím menší kolona, tím lépe se chrání. Zhruba každé třetí vozidlo v ní by mělo sloužit k zabezpečení obrany,“ doplňuje. Sám se zúčastnil již pěti zahraničních operací. Dvakrát byl v rámci OSN v Jugoslávii, za sebou má i mise v Kosovu, Kuvajtu a Iráku. V posledně jmenované zemi byl dokonce velitelem konvojů pro zabezpečení polní nemocnice. Přepravovaly materiál zejména mezi Kuvajtem a Irákem. Ve všech vozidlech jsou vždy nejméně dva muži, pokud to umožňuje kapacita automobilů, tak i více. Jsou naloženy maximálně do 80 procent. Je nutné ponechat i volná místa pro případ, že by došlo k napadení kolony a potřebě umístění osádek a materiálu ze zničených automobilů. Pokud nejde náklad přeložit, odeberou se z něj důležité komponenty a zničí se společně s neodsunutelným vozidlem. Všichni v konvoji jsou seznámeni s uložením hasicích přístrojů a záložního střeliva, které jsou ve všech vozidlech podle možností přibližně na stejných místech.

OCHRANA PŘI NAPADENÍ

Konvoj vyjíždí z Jeseně. Asi po pěti minutách se dostává pod dělostřeleckou palbu. Vozidla zaujímají šachovnicovou formaci, zvyšují rozestupy a rychlost, střelci ve vikýřích a obsluhy kulometů se skrývají. Kolona co nejrychleji překonává oblast ohrožení.

Po několika minutách dochází ke krátké zastávce. Ochrana zaujímá obranné postavení a spolu se střelci na automobilech zajišťuje okolí. Vystupují pouze velitelé vozidel, řidiči zůstávají za volanty a nechávají zapnuté motory. Velitelé prověřují bezpečnost prostoru a provádějí zběžnou kontrolu techniky, zda nedošlo k poškození vozidel nebo nákladu, zda neunikají provozní kapaliny nebo nedošlo k defektu. Při této krátké zastávce se první ochranné vozidlo pokouší o spojení s britskou jednotkou, která měla posílit ochranu konvoje. To se však nepodařilo navázat. Velitelství nařídilo pokračování přesunu po záložní trase až do místa určení, tedy do překladiště Ruská věž. Po jeho dosažení zajistila ochrana prostor a zaujala kruhovou obranu. Došlo k přeložení materiálu a naložení jiného. Tím byl splněn úkol a následoval návrat. Na zpáteční cestě byl konvoj nastřelen a došlo k poškození vozidla, které nahlásil řidič po odražení útoku. Tatra byla za doprovodu ochranného vozidla odsunuta tahačem na základnu. Během jízdy i každé zastávky prověřovali pozorovatelé okolí, zda se v prostoru přesunu nevyskytují improvizované výbušné systémy (IED). Atmosféru přesunů v misích neplánovaně přiblížilo na cestě zpět stádo krav, které se zamotalo v jednu chvíli do konvoje. Některým vojákům to připomnělo jejich misi v Kosovu, kde se takové situace stávaly často. Přitom zvířata, ať živá či mrtvá, bývají

ve válečných podmínkách často využívána k napadení konvojů pomocí IED.

ZAPOJIL SE I VRTULNÍK

Vyvrcholení cvičení předcházela řada dílčích příprav především pro přesuny v kolonách. Jednalo se mimo jiné o řidičskou průpravu jízdy v omezeném průchodu, v noci a v terénu, střelby z jedoucích vozidel, střelby v týmech v případě padnutí do léčky nebo ženijní přípravu se zaměřením na včasné zpozorování a rozpoznání IED a v neposlední řadě o nácvik chování v minovém nebezpečí. S využitím helikoptéry Mi-17 byl uskutečněn přesun raněného přes MEDEVAC. Přítomnost tohoto stroje, jenž je často nasazován v nebezpečných podmínkách, byla využita i k výcviku doprovodu kolony. Američané si dokonce lepí na střechy vozidel rádiovou frekvenci, prostřednictvím které kolona komunikuje. Vrtulníky letící i náhodou nad kolonou se mohou spojit s jejím velitelem a upozornit ho na nebezpečí v okolí. Vyzkoušena byla komunikace velitelů vrtulníku a konvoje. Cvičení prokázalo profesionalitu vojáků a schopnost zajištění ochrany logistických kolon. Na otázku, zda se počítá s nasazením praporu v zahraničí, odpověděl praporčík Sunitra. „Tato jednotka NRF je k tomu vycvičena. Je to úkolové uskupení, které může být v případě potřeby vysláno do misí. Jsme na to připraveni.“ 17

Velení a štáb jsou v neustálé pohotovosti. Mají spojení se všemi skupinami, které plní úkoly mimo tábor. Podle hlášení operativně řídí jejich činnost a přesuny, řeší případné provokace či napadení, rozhodují o nasazení dalších týmů. V terénu výcvikového prostoru hlídkují patroly. Pěší 1 + 6 a motorizované 1 + 4 na běžném lehkém terénním vozidle UAZ nebo landrover. Vzhledem k současné klidné situaci v předpokládaném operačním prostoru mají všichni zbraně v ponosu, kulomet na vozidle není lafetovaný. Pokud však vojáci vystoupí z vozidla, mají zbraně u sebe. Chovají se vždy tak, aby neznepokojovali místní m obyvatele. b t l Na hranicích kontrolují, zda ned doc nedochází k jejich narušování. Pokud zabez zp zabezpečují monitoring ve vnitrozemí, účastní sse patroly i místní tlumočník, který um mo umožňuje komunikaci v albánštině a sr srbštině. rbš Vojáci tak získávají informace o situaci s v obcích, shromažďují případné sstížnosstíž ti, které bude třeba řešit v rámci če českého es kontingentu nebo nadřízeného mezinám me rodního velení. Text a foto: Zdeněk HOFFMANN

Situace, do kterých se mohou dostat vojáci 14. kontingentu KFOR, si ve vojenském výcvikovém prostoru Březina vyzkoušela rota D připravovaná pro misi v Kosovu. Jejími členy jsou příslušníci 151. a 153. ženijního praporu z Bechyně a Olomouce. Možné „nepřátelské“ akce jí simulovala jednotka OPFOR vytvořená vyškovskou skupinou pro výcvik mírových sil.

Jde o první jednotku pro zahraniční misi, jejíž základ tvoří 15. ženijní brigáda. Několik vojáků z ní se však účastnilo zahraničních misí, např. někteří příslušníci 151. ženijního praporu již byli v Afghánistánu a v Iráku.

STMELENÍ JEDNOTKY

Výcvik jednotky probíhal 13. až 17. října ve VVP Březina. „Ve srubovém táboře byla poprvé soustředěna celá jednotka, včetně velení, aby se stmelila a secvičila. Během týdne jí bylo simulováno prostředí kosovské základny KFOR,“ vysvětluje major Jaroslav Janáček, budoucí náčelník operačního oddělení tohoto úkolového uskupení. Ženisté se přesunou do Kosova v lednu 2009 a jejich mise bude ukončena po půl roce, tedy v červenci. Pro majora Janáčka to bude již čtvrtá balkánská

Bechyňská 15. ženijní brigáda připravuje 14. kontingent v sestavě KFOR 18

mise. Na těch předchozích byl v Bosně mise – v roce 1994, 1998 a 2000 v rámci UNPROFOR a SFOR. Jednotka českých ženistů v rámci mezinárodního kontingentu KFOR je nazvaná D-Coy a bude mít okolo 170 vojáků, jde tedy o posílenou rotu. V podřízenosti mnohonárodního úkolového uskupení Střed MNTF (C) bude provádět monitoring a patroly u kosovsko-srbské hranice na sever od Prištiny. Jejich smyslem je kontrola dodržování mezinárodních úmluv a zabezpečení klidného a bezpečného prostředí pro národnostní menšiny v této oblasti.

SIMULOVANÝ NEPŘÍTEL

„Nahraný protivník simuluje situace, které mohou nastat v podmínkách mise. Nezbytná činnost se musí dostat do krve vojákům i operačnímu středisku, aby byli schopni na ně adekvátně reagovat,“ říká major Janáček. V rámci procvičení byly proto, mimo jiné, prověřeny reakce a činnost při napadení základny nebo patroly nepřítelem, výjezdy sil rychlé reakce, včetně

zabezpečení pyrotechnické služby při nalezení nástražných systémů. Dále bylo nacvičováno chování při patrolách, činnost v kontrolních bodech na komunikacích, prohledávací operace a spojení patrol se základnou.

PODEZŘELÍ VÝLETNÍCI

Nešlo přitom o pouhé hraní, akce nepřítele prováděla jednotka OPFOR. Její příslušníci v civilním oblečení a vozidlech se například snažili přes kontrolní body na komunikacích převážet zbraně a výbušniny. Každou kontrolu proto prováděli cvičení vojáci podle všech náležitostí. Nevěděli, zda kontrolují obyčejného civila či „provokatéra“ z OPFOR, který je prověřuje. Narušitelů přitom kontroly odhalily i bez provokací skupiny imitující nepřítele nemalé množství. V prostoru VVP se totiž pohybovali houbaři a někteří neměli povolení ke vstupu. To z nich při tomto cvičení dělalo podezřelé z nepřátelské činnosti. Například patrola na kontrolním bodu zhruba dva kilometry od základny odhalila v osobním voze kromě zaměstnance VVP i jeho příbuzného, kterého vzal do prostoru na houby. Žádné zbraně ve vozidle nenašla, pouze zjistila, že houby moc nerostou – košíky v kufru automobilu byly poloprázdné.

SPECIÁLNÍ PŘÍPRAVA

Tomuto závěrečnému procvičení předcházela několikaměsíční speciální příprava nad rámec výcviku jednotek sloužících doma. Kromě toho se ženisté

museli zdokonalit v činnostech mechanizovaného vojska, včetně bojových drilů. Součástí přípravy na misi v Kosovu je pro všechny vojáky základní desetidenní kurz albánštiny a srbštiny, seznámení se s humanitárním právem, např. chování v boji, s pravidly pro použití síly a zbraní. Součástí velitelské přípravy do stupně družstva jsou přednášky o tradicích, právu a zvyklostech v současném Kosovu. V prosinci ještě absolvují všichni cyklus přednášek, kde je psychologové a kaplan seznámí se způsobem života v této balkánské zemi. Dají jim instrukce, jak se chovat k místnímu obyvatelstvu, jak reagovat na incidenty a podobně. Všichni účastníci mise kromě toho dostali kapesní brožuru nazvanou „Pomůcka vojáka 14. kontingentu AČR pro misi KFOR“. Seznamuje je s okolím základny, obsahuje základní slovníček albánských a srbských výrazů, základy první pomoci. Jsou v ní i instrukce pro případ použití síly, pro chování při dělostřeleckém přepadu, návody, jak podávat hlášení či žádat o pomoc. „Tuto pomůcku vojáci opravdu využívají,“ viděl jsem, že si v ní často listují, potvrzuje major Janáček.

TÝDEN JAKO V KOSOVU

Srubový tábor ve výcvikovém prostoru Březina byl upraven jako základna v Kosovu, od brány s valy naplněnými štěrkem a zábran při vchodu až po umístění velení a štábu v rámci objektu. Již při příchodu do tábora jsou prováděny kontroly osob i vozidel, které jsou běžné na základnách v zahraničí – prověřování dokladů, prohlídky automobilů včetně podvozků, zda nevezou výbušniny či zbraně. 19

Zástupce operačního velitele pro operaci EUFOR TCHAD/RCA generálmajor Boguslaw Pacek poskytl A reportu exkluzivní rozhovor

tvořili příslušníci Vojenské policie. V té době jsem byl jejím velitelem a odpovídal jsem za přípravu kontingentu. Polští vojáci prošli touto zkouškou velmi dobře. Vysloužili si vysoké hodnocení od francouzských a německých kolegů. Tato operace byla velkou zkušeností pro polské ozbrojené síly. Služba v afrických podmínkách přinesla řadu poznatků, které teď využíváme při organizaci operace EUFOR TCHAD/RCA. Ti, co se zajímají o vojenské operace, se nás často ptají, proč se Polsko a ostatní evropské země angažují v operaci EUFOR TCHAD/RCA. Odpověď je jednoduchá. První důvod je humanitární – vůle pomoci tisícům uprchlíků z Dárfúru. V této oblasti po dobu konfliktu bylo zabito přibližně 300 000 lidí a stejný počet uprchl do Čadu. Další důvod je neméně důležitý. Přestože Polsko nemá v Čadu žádné ekonomické ani národn národní zájmy, je plnohodnotným členem E Evropské Evr unie a chce se aktivně zapojov zapojovat vat do společných aktivit. A pro mne jako o důstojníka d je důležité i získání zkušenos zkušeností stí z nasazení v opravdu tvrdých podmín podmínkách. nk A tyto africké operace naučí opra opravdu avd hodně. Text: pplk. Jaroslav PRŮCHA Foto: archiv autora

Na začátku tohoto roku byla zahájena operace EUFOR TCHAD/RCA. Mise probíhající na území Čadu se účastní 3250 vojáků ze 24 členských států Evropské unie a čtrnáct států poslalo své vojáky přímo do Afriky. Nejvýznamnější zastoupení zde má Francie, ale přes 400 vojáků vyslalo třeba Irsko nebo Polsko. A právě o účasti polských ozbrojených sil hovoříme s generálmajorem Boguslawem Pacekem.

20

„P Proč č se P Polsko l k v ttak k velké lké míře íř zapojilo do vojenské akce Evropské unie v Čadu a Středoafrické republice? Polsko, jako řádný člen Evropské unie, se aktivně zúčastňuje vojenských operací Evropské unie. Tato operace je druhou, ve které jsme vyslali svoje vojáky do Afriky jako součást sil EU. První operací tohoto typu, jíž se polské ozbrojené síly účastnily s kontingentem 130 osob, bylo nasazení v Demokratické republice Kongo. Šlo o krátkou čtyřměsíční operaci, jejímž hlavním úkolem bylo zajištění bezpečnosti zástupcům mezinárodních organizací v průběhu prezidentských voleb v zemi. Polsko sestavilo samostatný vojenský kontingent, jehož jádro

s použitím vozidel. Přítomnost vrtulníků také podstatně zvyšuje úroveň bezpečnosti pro případ evakuace a v případě, kdy se objeví urgentní potřeba rychle nasadit ozbrojené síly. V kritické situaci mohou být vrtulníky jediný použitelný prostředek k dopravě vody a potravin. To je zejména důležité ve středu Afriky, kdy období dešťů může trvat až čtyři měsíce. Další důležitou zkušeností je nutnost zabezpečit vojákům kvalitní ubytování a stravu. Pro operaci v Čadu jsme se rozhodli vybavit polský kontingent klimatizovanými kontejnery

a klimatizovanými stany, které se ale využívají pouze jako krátkodobé řešení. Ze všech zúčastněných zemí v operaci pouze Francie vybavila své jednotky stany bez klimatizace. Extrémní klimatické podmínky způsobují, že není snadné sloužit v Čadu po několik měsíců. Další nutností je soběstačnost. Africké operace nás denně učí, že vojenský kontingent musí byt připraven na těžkosti všeho druhu, zejména co se týká logistické oblasti. V plánovací fázi operace je proto nezbytné mít na mysli takové nutnosti, jako skladování paliva, speciální

„ Kolik vojáků Polsko vy vyslalo ys Čad ? do Čadu? O účasti v této operaci jsme se rozhodli na konci roku 2007. Původně jsme chtěli vyslat jen jednu rotu, ale po konzultacích s jinými státy jsme deklarovali účast 400 vojáků a tří vrtulníků. Operační sestava se skládá ze dvou rot – pozemních sil a Vojenské policie. „ Jaké zkušenosti z Konga využijete v Čadu? Jedním z důležitých poznatků je nutnost nasadit v operaci vlastní vrtulníky. V afrických podmínkách jde především o nedostatek zpevněných silnic, který způsobuje obrovské problémy při přesunech při pozemní přepravě a omezené možnosti při plnění operačních úkolů 21

vozidla, generátory, ženijní vybavení atd. Podpora hostitelské země je minimální. Na místním trhu není možné koupit potřebné zboží. Kvalita vybavení je velmi důležitá, je nutná odolnost proti vysokým teplotám a jejich značnému kolísání,

proti vlhkosti a písečným bouřím. Není zde žádná možnost opravy techniky v místních podnicích a doprava zpět domů je velmi drahá. A ještě jedna zkušenost – je důležité začlenit do vojenského kontingentu několik lidí, kteří ovládají

místní jazyk. V Evropě hojně rozšířená angličtina se dá v Čadu použít jen při komunikaci s ostatními partnery v operaci. Ale jedinou řečí, když pomineme místní kmenové jazyky, kterou se domluvíte s představiteli Čadu, je francouzština. A poslední poznatek z Afriky je dodržení maximální délky mise. Většina zemí zapojených do operace organizuje rotace po šesti měsících, Francie rotuje po čtyřech měsících, ale bez klimatizovaných stanů je vskutku obtížné v této oblasti sloužit déle. Je rovněž důležité vojáky dobře připravit. Nemyslím tím jen vojenský výcvik, ale měli by rovněž znát místní zvyky, typické chování, lokální hrozby a podobně. Dá se předejít spoustě problémů, pokud vojáci vystupují nejenom v souladu s právem a mandátem, ale i v souladu s místními zvyky. „ Které hlavní problémy jste při této operaci řešili? Vojenská operace EU v Čadu je pro všechny účastníky spojena především s logistickými problémy. Vyřešení logistických úkolů je zde kolikrát obtížnější

22

než plnění samotných operačních úkolů. Prvním logistickým oříškem bylo nasazení do prostoru určení. Vzdálenost z Evropy je asi 4000 km. Prvotní doprava vyžaduje strategické letecké prostředky a je samozřejmě spojena s vysokou cenou. Ale jde o jedinou možnost přepravy materiálu, nezbytného k vytvoření potřebných podmínek pro vojáky. Na začátku operace si Polsko pronajalo několik letů velkokapacitního letounu Ruslan na přepravu stanů a ženijního vybavení nutného k výstavbě základny. Rozhodli jsme se ji postavit vlastními silami. K tomu jsme dospěli z důvodu nedostatku civilních firem, které by provedly ženijní práce. Původně jsme plánovali, že si základnu necháme vybudovat, ale když jsme zjistili, že v celém Čadu je pouze jediná vhodná firma a že už začala jinou práci na jihu země, tak nebylo jiné řešení než použít vlastní ženijní techniku a vojáky. Při výstavbě nám svou technikou pomohli i Francouzi. Hlavním prostředkem dopravy stěžejního materiálu byla námořní doprava, kterou využila většina zúčastněných

zemí především pro relativně nízkou cenu. Cesta z Polska do Kamerunu trvala něco přes dva týdny. Pro zbývající část pozemní přepravy jsme si pronajali služby francouzské firmy Daher, která nabídla nejlepší podmínky. Po vyložení

všech kontejnerů z lodi v kamerunském přístavu Douala začal komplikovaný přesun do přiděleného operačního prostoru. Deset vojáků, logistiků, rozmístěných ve dvou kamerunských městech a jeden v hlavním městě Čadu N’Djamena

23

Forchana. Poláci, tak jako Francouzi a Irové, při budování základen připravují podmínky nejen pro fungování malých jednotek z jiných zemí, ale také pro misi OSN MINURCAT. Členové této mise budou ubytováni na základnách EUFOR a budou proplácet cenu poskytnutých služeb. Pro operaci je Evropskou unií schválen společný rozpočet 119 milionů eur, z nichž 80 % bude použito na infrastrukturu. Státy podílející se na operaci hradí rovněž významnou částku pokrývající náklady spojené s nasazením vlastních jednotek. Nejdražší je doprava během rozmístění a stažení jednotek, veškeré zásoby a výstavba základen. Proto se dá předpokládat, že se hlavním přispěvatelským zemím nebude chtít vrátit zpět domů po několika měsících.

přesun koordinovali. Kamerun není zahrnut v oblasti operačního prostoru EUFOR, takže všechny aktivity byly založeny na speciální smlouvě (SOFA) mezi EUFOR a touto zemí. Souběžně byly využívány dva způsoby dopravy: po silnici a po železnici. Ale bohužel v Kamerunu je postaveno pouze 400 km železnic, takže všechen materiál se musel později stejně překládat na nákladní auta. Další zastávkou na cestě bylo hlavní město Čadu N’Djamena. Zde se shromažďovaly všechny konvoje a společně vyrážely do Abéché, které je vzdáleno 770 km po polních cestách. V Abéché byla přestávka a začátek poslední etapy dlouhé 330 km do Iriby opět po velmi obtížných komunikacích. Celá trasa z Doualy do Iriby, dlouhá asi 2000 km, trvala minimálně jeden měsíc a vyžadovala zkušenou civilní firmu s dobrými auty a zkušenými řidiči, protože špatné silnice způsobovaly těžká poškození vozidel. Vojáci nasazení 24

do operace byli přepraveni v několika letadlech do N’Djameny. Po přistání prošli adaptačním výcvikem v kempu Europa a poté odletěli do Iriby. „ Dají se vyčíslit náklady polské strany na tuto operaci? Zatím není provedena kalkulace nákladů, které budeme hradit. Operace tohoto typu ale nejsou nikdy levné. Specifické podmínky a velké vzdálenosti znemožňují, aby si zúčastněné jednotky zajišťovaly všechno samy. Francie je logistickou zabezpečovací zemí, takže její logistický prapor dodává palivo všem kontingentům. Dodávky potravin a vody obstarává francouzská firma Economat des Armeés. Každý vojenský kontingent je zodpovědný za vytvoření dobrých podmínek, a to nejen pro své příslušníky. Některé země EU totiž vyslaly do operace nízký počet vojáků (méně než dvacet), jako například Slovinsko, kteří využijí francouzské zásobování na základně

„ Jakým problémům vojáci čelí přímo v místě nasazení polské jednotky? Hlavním problémem v kempu Iriba je nedostatek sanitární vody. Poté co civilní společnost provedla dvanáct vrtů hlubokých osmdesát metrů, na vodu narazila pouze ve dvou z nich. A jen jeden vrt je schopen vodu dodávat dlouhodobě. V sousedním městě Guereda, rovněž v našem operačním prostoru, bylo vyhloubeno třináct studní, ale ani zde nebyla nalezena voda. Takže užitková voda se musí nakupovat ze sousední osady. Jde však jen o dočasné řešení. Byla již podepsána smlouva na hloubení dalších deseti studní v Iribě a dalších deseti v Gueredě. „ Jaké hlavní úkoly budete plnit v přiděleném prostoru? V severním Čadu, kde je nasazen polský prapor, se nachází asi 70 % táborů pro uprchlíky ze Súdánu. Takže hlavní úkoly pro polský vojenský kontingent jsou ochrana civilistů v nebezpečí, usnadnění dodávek humanitární pomoci a volnost pohybu pro humanitární pracovníky díky zvýšené bezpečnosti, ochrana pracovníků pod hlavičkou OSN a osob spolupracujících s OSN a usnadnění návratu běženců do původního bydliště. Z toho je jasné, že nejdůležitější organizace na území Čadu je mise OSN nazvaná MINURCAT a ostatní humanitární organizace. Ke každodenním úkolům operujících

vojsk patří především patrolování, doprovody, ochrana a vytváření bezpečného prostředí. Je zřejmé, že přítomnost EUFOR v zemi výrazně zlepšila bezpečnostní situaci. Vojenské síly vedou operace ve spolupráci s místními představiteli a čadským lidem. Lokální obyvatelstvo Evropanům příliš nevěří. Často nám vytýkají, že se zaměřujeme jen na problémy uprchlíků a zapomínáme na chudobu místních. Tito lidé také očekávají pomoc od jednotek EUFOR. „ Hrozí jednotkám v operaci EUFOR nějaké nebezpečí? Obecnou hrozbou jsou aktivity rebelů. Jak čadských, tak súdánských. Ale je viditelné, že se rebelové vyhýbají kontaktům se silami EUFOR, jejichž technika i vojáci jsou zřetelně označeni modrými logy operace. Další hrozbou jsou banditi především na jihu. Ačkoliv se hrozby v Čadu nebo sousední Středoafrické republice nedají srovnat se situací v Afghánistánu, Iráku nebo v Súdánu, nedá se říct, že by operace EUFOR TCHAD/RCA byla bez nebezpečí. Největší problém je nepředvídatelnost událostí v jakémkoliv ohledu. Nádherné slunečné počasí se může kdykoliv zvrtnout v písečnou bouři nebo prudký déšť zakončený povodní. Klidná situace může být narušena útokem rebelů nebo násilnou reakcí místních lidí na zdánlivě nevinný podnět. Některé nevládní organizace se již z Čadu stáhly z důvodu agrese osob, kterým přijely pomáhat. Po několika měsících operace je nyní nejdůležitější odpověď na několik otázek, jako například: jaká bude skutečná role mise OSN MINURCAT, když problémy OSN v Súdánu mohou ovlivnit průběh mise v Čadu? Kdy bude zahájeno nasazení MINURCAT? Co se stane po 15. březnu 2009, až vyprší mandát EUFOR a jednotky se začnou vracet domů? A tak podobně.

Do úvahy mohou připadat následující varianty: 1. Rychlé rozmístění sil OSN a společná operace s EUFOR. Tato varianta by dovolila plnění všech úkolů daných mandátem a stažení jednotek EU z Čadu po 15. březnu 2009. OSN bude pokračovat v operaci. 2. Zvážení prodloužení mandátu EUFOR za účasti buď všech či jen některých nebo i nových zemí, které poskytne OSN čas k postupnému sestavení a rozmístění svých sil a stabilizování regionu. Tato varianta by též plně využila výhodu již vybudovaných základen. 3. Omezené prodloužení operace EUFOR o několik měsíců a současné rozmísťování sil OSN. Jejich jednotky by tak postupně převzaly úkoly, infrastrukturu a možná i některé vybavení EUFOR. Tato varianta se jeví jako velmi pravděpodobná. Přesto nemůžeme vyloučit ani jiné varianty. Nesmíme opomenout názor představitelů Čadu, kteří musejí nabýt přesvědčení o pozitivním

přínosu přítomnosti EUFOR a OSN na jejich území. „ Jaká je budoucnost Afriky z hlediska bezpečnosti? Vědci předpovídají, že během následujících patnácti let se většina světových krizí odehraje na africkém kontinentu. Pokud jsou jejich předpoklady správné, je lepší být již dnes v Africe a pomáhat těmto krizím předcházet, než je ponechat rozvinout a dovolit jim přesunout se až do Evropy. Operace EUFOR TCHAD/RCA představuje ještě jednu výzvu. Čad a Středoafrická republika jsou pro Evropany takřka neznámé země. Novináři tak hrají důležitou roli, neboť svými reportážemi otevírají oči evropské populaci. Novináři z Čadu zase pomáhají místnímu obyvatelstvu pochopit účel přítomnosti evropských vojáků v jejich zemi a přispívají tak k hlubšímu porozumění cílům mise a lepší spolupráci.

„ Jak vy osobně vidíte budoucnost operace EUFOR po vypršení mandátu? Tato operace byla plánována jako přemosťovací, dočasná, a předpokládalo se, že v ní budou pokračovat jednotky OSN. Zda se tak stane, záleží především na politickém rozhodnutí. 25

Výcvikový prostor v Brdech se na dva dny stal domovem policejních nováčků

Text: Šárka SÁDKOVÁ Foto: autorka a kpt. Michal ABRHÁM

„… moje noha, moje noha,“ zaslechli jsme již z dálky sténání. Blížili jsme se ke zřícenině hradu Valdek. Poslední zatáčka a naskytl se nám pohled, který nás zmrazil. Havarované auto, z něhož vyprošťovali mladí policisté těžce zraněné osoby. Všude křik a nářek. Krev doslova stříkala z otevřených ran. Vyskočili jsme z auta a spěchali na pomoc. Něco tady však nehrálo. Zdravotníci stáli a nečinně přihlíželi. Přitom nejakčnější by měli být právě oni. Ano, vše vypadalo tak reálně, naše reakce se tedy zdála být adekvátní. Ač to zní neuvěřitelně, na okamžik jsme zapomněli, že jde vlastně jen o simulaci nehody v rámci dvoudenního vojenského výcviku policejních nováčků, který připravila 13. dělostřelecká brigáda spolu se Školním policejním střediskem ze Solenic. Pořádají ho několikrát ročně a stal se již v Jincích a přilehlém vojenském výcvikovém prostoru nedílnou součástí jejich základní přípravy. „Je to pro ně jakýsi odrazový můstek,“ vysvětluje nám policejní komisař, kapitán Miloslav Kolín. „Předtím než nastoupí na střední policejní školy, absolvují třítýdenní přípravný kurz, který prověří jejich schopnosti. Mnozí z nich vůbec nevědí, co to vojna je a znají ji jen z vyprávění. Proto musejí projít alespoň základním vojenským výcvikem. Pokud nejde zrovna o sportovce, je pro ně začátek fyzicky dost náročný. Dnešní ,počítačová‘ mládež vydrží mnohem méně než generace před nimi. Teprve po úspěšném zakončení přípravného kurzu mohou pokračovat na některé z policejních škol 26

v ČR. A tam už jsou kladeny na fyzickou připravenost mnohem vyšší požadavky. Kdyby se podle nich vybírali policisté už do kurzu, nebylo by koho přijímat,“ směje se kapitán a pokračuje: „V rámci tohoto vojenského výcviku se naučí mimo jiné poskytnutí první pomoci zraněným. Není nic neobvyklého, že na místě nehody je policie dřív než sanitka. Mnohdy jde o vteřiny a policista musí odpovídajícím způsobem zareagovat. Tady mají možnost se něčemu přiučit od zdravotníků, kteří mají bohaté zkušenosti z práce v armádě a mnozí i ze zahraničních misí. Dalším velmi důležitým prvkem je základní orientace v terénu, což v praxi využíváme v rámci pátracích akcí. Ať už při hledání ztracených dětí, starých lidí či zločinců. Kdyby toto neuměli, měli by s tím obrovské problémy. A tady v Brdech jsou pro taková cvičení naprosto ideální podmínky. Nikde jinde není možné něco podobného nasimulovat. V našem školicím středisku bychom nikdy nedosáhli takové úrovně, nebylo by to zkrátka ono.“ „Navíc policisté, kteří procházejí tímto programem, nemají tušení, co je vlastně čeká. Každá část programu je pro ně překvapením,“ vysvětluje kapitán Michal

Abrhám, tiskový a informační důstojník 13. db v Jincích. „Právě jste byli svědky poskytování první pomoci zraněným při simulované dopravní nehodě. Hodnotí se jejich reakce a posléze i kvalita poskytnuté pomoci. Nad tím vším dozorují naši zdravotníci pod vedením podpraporčice Heleny Kubrychtové. Ti je pak samozřejmě upozorní na chyby, řeknou jim, čeho se mají vyvarovat a co mají udělat jako první. A protože to byl pro ně stejný šok jako pro vás, věřte, že si to zapamatují. A o to přece jde.“ Je druhý den cvičení a na někom už je znát únava. Není divu. Teprve třetí den u policie, desítky kilometrů v nohou a pouhých pár hodin spánku. Tak vypadá nástup nováčků k policejním složkám. Budíček byl již před čtvrtou hodinou ranní, pak následoval (jako den předtím) zhruba dvanáctikilometrový pochod vojenským prostorem s překonáváním minového pole, pomoc zraněným při simulované nehodě, zdolat opět pár kilometrů terénu, postavit přístřešek a kdoví, co ještě přijde… „Už bych do toho nešel,“ říká nejstarší z nováčků. Je mi bezmála čtyřicet a dalo mi to fakt zabrat, „nicméně po tom, co jsme absolvovali tyto dva

dny, to nevzdám.“ Jeho mladší kolega se jen pousmál: „Ale procházka to byla hezká. Páni instruktoři nezklamali a zpestřili nám ji nehodou a stavěním příbytků v lese.“ Ani ostatním úsměv z tváře nezmizel: „Abychom se přiznali, něco podobného jsme čekali. Probírali jsme to s našimi předchůdci. Očekávání se tedy splnilo, přesto ale byla i spousta překvapení. A ještě asi bude,“ podívali se tázavě na kapitána Kolína. Ten však jen s potutelným úsměvem na rtech pokrčil rameny. „Sami vidíte, jak se parta stmelila,“ říká kapitán Abrhám. „Učí se dělat v týmu a jeden druhému pomáhat, když je potřeba. Včera to zdaleka nebylo tak znatelné. Hned po příjezdu do kasáren je čekala pořadová příprava, oběd a odpoledne zvládnutí základů topografie, navazování spojení po rádiové síti doplněné tréninkem na překážkové dráze a seznámení s ručními zbraněmi používanými v Armádě České republiky. Tuto teorii navečer převedli do praxe, kdy na řadu přišla nejprve orientace v neznámém terénu a přesun do určeného prostoru za dodržení zásad patrolování a překonávání úseků zrychleným přesunem. Nechyběla ani přeprava raněného na improvizovaných nosítkách

a zbudování polních přístřešků na přenocování. Na závěr – a to ještě nevědí – pro ně máme, spíš za odměnu, připravenu prohlídku samohybné kanonové houfnice a raketometu.“ Dvacet policejních nováčků si pod vedením zkušených instruktorů ze 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu v čele s praporčíkem Radkem Vandrou přijelo změřit síly s přírodou a otestovat své fyzické a psychické schopnosti. „Není

pochyb, že všichni obstáli na výbornou,“ tak ocenil jejich práci vrchní praporčík brigády nadporučík Robert Plzák a dodal: „Přijeli jednotlivci, odjíždí tým.“ Odpoledne 15. října tak skončila další repríza dvouleté spolupráce mezi 13. dělostřeleckou brigádou a policií Středočeského kraje. V jejím rámci na oplátku Pořádkové útvary České policie učí vojáky, kteří se chystají do mise, zvládat rozbouřené davy. 27

že náměšťská letecká základna je předurčena také k podpoře jednotek NATO. Aliance se tudíž na výstavbě základny finančně podílela, a to zhruba třetinovým podílem. Tím však výstavba zdaleka nekončí.

techniky. Dosavadní stálý stav základny se pohyboval okolo pěti set příslušníků. V nové organizační struktuře se počítá s více než tisíci lidmi. Zvýšilo se i množství provozované techniky. Ke stávajícím deseti cvičným proudovým letounům

„ Ze začlenění nových lidí do stavu základny nemáte obavy? Přeji si, aby příslušníci technického, zabezpečujícího a létajícího personálu, již přišli z Přerova, cítili, že je tady chceme a že nejsou nějakými nechtěnými

„ Můžete být konkrétnější? Koncem letošního roku bude dokončena první etapa výstavby základny. Poté bude pokračovat druhou fází. Nejdůležitějším projektem je vybudování parku techniky, dále nového multiskladu a výdejny pohonných hmot. Ve druhé etapě výstavby se jedná o investice dosahující jedné miliardy korun.

L-39 Albatros přibylo dvacet čtyři bitevních vrtulníků Mi-24/35.

dětmi. Dáme jim veškerou podporu. Největší problém, který v současné době řešíme, je finanční ohodnocení jednotlivých profesí u letecké základny. Dle mého názoru jsme přestali být konkurenceschopní vůči soukromému sektoru. Nejde jen o vysoce specializované profese, jako je pilot, technik letounu či řídící letového provozu, ale i o základní profese, jako je řidič, kuchař, administrativní pracovník, a to jak u vojáků z povolání, tak u občanských zaměstnanců.

Text: Pavel LANG Foto: autor a Jan KOUBA

Prvním říjnovým dnem se začala psát nová kapitola náměšťského vojenského letiště. V jeho více než padesátileté historii, výhradně spojené s proudovými stroji, totiž došlo k podstatné proměně. Pospolu zde jsou provozovány letouny a vrtulníky. Na první poznatky jsme se zeptali velitele 22. základny letectva v Náměšti nad Oslavou plukovníka gšt. Libora Štefánika.

Proudové letouny a bitevní vrtulníky zahájily společný letový provoz na náměšťském letišti. A report byl u toho! „ Pane plukovníku, můžete připomenout rozhodnutí, které dalo zelenou smíšenému provozu letounů a vrtulníků na náměšťské základně? Vzhledem k vývoji bezpečnostního prostředí a charakteru předpokládaných budoucích operací Severoatlantické aliance na jedné straně a k upraveným zdrojovým podmínkám rozpočtu Ministerstva obrany ČR na straně druhé byla na základě usnesení vlády č. 640 z 11. června 2007 zpracována transformace resortu MO ČR. V rámci ní bylo na podzim loňského roku rozhodnuto o redislokaci letky bitevních vrtulníků Mi-24/35 z Přerova do Náměště nad Oslavou. „ Vyžádalo si přemístění přerovských „tygrů“ do Náměště změny ve výstavbě letecké základny? Za dnešní podobou základny se skrývá částka 3,3 miliardy korun. Vyjmenovat všechny nové objekty by vydalo na samostatný článek. Pro úplnost konstatuji, 28

„ To zní velice nadějně. Souhlasíte? Můj optimismus mírní snížený finanční rámec. Díky němu je druhá etapa výstavby, která měla začít v lednu příštího roku, odsunuta do let 2010 a dále. „ Vraťme se k redislokaci a ke smíšenému letovému provozu. K jakým změnám došlo? Tou nejvíce viditelnou proměnou je zvýšení počtů profesionálů a letecké

„ Zastavme se u lidského potenciálu. Je velení základny připraveno na dvojnásobný nárůst zaměstnanců? Učinili jsme pro to maximum možného. Pracovními podmínkami počínaje, ubytováním konče. Samozřejmě že jsme nezapomněli na sportovní a kulturní vyžití. Jak letecká základna, tak město Náměšť nad Oslavou chce našim novým kolegům vytvořit optimální zázemí. Záleží především na nich, nakolik nabízených možností využijí. Složitější situace se jeví v zaměstnání manželek nebo rodinných příslušníků. Zdejší možnosti jsou omezené. Ti, kteří jsou na bývalou posádku nějakým způsobem fixováni, denně do Přerova dojíždějí.

„ A co profesní rivalita? Není tajemstvím, že piloti na „rychlých“ strojích a piloti vrtulníků se rádi hecují. Co na to říkáte jako zkušený pilot proudových letounů? Obě pomyslné děti budu mít stejně rád. Osobně nemám problém, zdali je někdo stíhač, dopravák nebo 29

letku devětatřicítek na opačný konec letiště, aby zátěž na okolní obce byla minimální. Vrtulníky mají vyčleněné letové zóny, kde budou plnit úkoly. Budeme přesně dodržovat postupy, které jsou stanoveny v letištním řádu, včetně zákazu nízkých průletů nad obydlenými lokalitami. Informovali jsme starosty okolních obcí a nadále s nimi budeme jednat. Na druhé straně, letecký výcvik musí pokračovat. Čeká nás celá řada významných úkolů. Ano, hlučnost na základně bude zvýšená, avšak ani zdaleka nebude dosahovat intenzity, když v Náměšti létaly bombardéry Su-7, respektive Su-22.

vrtulníkář. Prioritní je jeho pilotní um. O profesionalitě přerovských pilotů není nejmenších pochyb. Dokazují to nejen v tuzemsku, ale také v misích a na cvičeních v zahraničí. Jejich kredit je opravdu vysoký.

„ Vyšší počet letecké techniky je úzce spojen s nárůstem hluku. Jak hodláte tuto velice sledovanou záležitost řešit? Těch opatření, která hladinu hluku eliminují, je celá řada. Přestěhovali jsme

„ Znamenají tedy vaše slova, že zahájení smíšeného letového provozu se obešlo bez větších problémů? Rozjíždíme něco nového, tudíž se takzvaným počátečním dětským nemocem nevyhneme. Například problémem je skloubit letový provoz cvičných proudových letounů a bitevních vrtulníků. Proč? Jedni létají v anglosaských jednotkách, druzí podle metrické soustavy. Prozatímním řešením je, že L-39 a Mi-24 létají v samostatných letových směnách. V závislosti na finančních prostředcích vyčleněných na přestavbu budeme tuto otázku řešit.

Důstojná vzpomínka Naplněný kostel sv. Václava v obci Zvole na Bystřicku a mše za účasti vojenského kaplana, tak začal v neděli 12. října slavnostní akt odhalení pamětní desky diviznímu generálovi Silvestru Bláhovi, přednostovi Vojenské kanceláře prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Rodák z této malebné obce na Vysočině začal svoji vojenskou kariéru mobilizací v roce 1914 a službou u pevnostního dělostřeleckého praporu v Přemýšlu. Následně zažil zajetí, vstup do legií v Rusku, tažení v Alsasku, Champagni a v Ardenách. Koncem srpna 1919 byl přidělen k zahraničnímu oddělení prezídia ministerstva národní obrany a v lednu následujícího roku byl ustanoven náčelníkem Čs. vojenské mise ve Francii a současně prvním vojenským atašé pro Francii, Belgii a Švýcarsko. Obohacením programu bylo vystoupení dětí z místní základní školy, kterým zatleskalo na tři sta diváků. Vyvrcholením celého slavnostního dopoledne bylo jistě vystoupení vojenské hudby z Hradce Králové a účast příslušníků roty aktivních záloh KVV Jihlava. Text a foto: prap. Jiří F. PRŮŽA

30

Vojenské sdružení rehabilitovaných usiluje o prohloubení spolupráce s vedením resortu i vojenskými útvary Text a foto: Pavel LANG

Uplynulé dvouleté funkční období zhodnotili na 11. celostátní konferenci členové Vojenského sdružení rehabilitovaných (VSR) – tisíc tři sta bývalých vojáků z povolání, kteří se dokázali v roce 1968 postavit tehdejšímu totalitnímu režimu. Říjnového jednání se zúčastnila také delegace resortu obrany vedená náměstkem ministryně obrany Františkem Padělkem. Nepřátelské osoby, které narušovaly systém a bojovaly proti socialistickému zřízení neboli osmašedesátníci. Tak je definovali tehdejší komunističtí bossové. Poté je v období normalizace protiprávně vyhodili z práce, ze studií na středních a vysokých školách, zapsali do seznamů nepřátel státu a uspořádali na ně, i jejich rodinné příslušníky, důslednou politickou a občanskou perzekuci.

„Prezident České republiky si vašeho přístupu, jímž se zasazujete o práva a zájmy těch, kterým byly kdysi neprávem upřeny, velice váží. Nejenže pomáháte prosazovat sociální a kulturní názor členů VSR, ale jste také občanskou podporou našich ozbrojených sil,“ řekl ve zdravici Václava Klause účastníkům konference plukovník Jaroslav Belák z Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Předseda Ústřední rady Vojenského sdružení rehabilitovaných plk. v. v. Miroslav Pavlík ve zprávě o činnosti zhodnotil splnění programového prohlášení. „Většinu přijatých úkolů jsme realizovali, avšak ne ten nejvíce očekávaný. Dořešení uspokojivého odškodnění členů VSR nebylo splněno. Příčinu vidím v deficitu politické vůle prosadit přijatelnou novelu zákona v náš prospěch. I nadále budeme usilovat o spravedlivou aplikaci projednávaného zákona o protikomunistickém odboji na rehabilitované vojáky a občanské zaměstnance vojenské správy, kteří byli postiženi za svoje statečné postoje projevené v souvislosti s okupací naší republiky vojsky států bývalé Varšavské smlouvy a následnou takzvanou normalizací,“ konstatoval předseda ÚR VSR. Náměstek ministryně obrany F. Padělek ujistil delegáty konference, že je

připraven k otevřenému dialogu s představiteli VSR. „Vaše osudy nezapadly v zapomnění. Cítím morální povinnost pomoct lidem, kteří nepřijali praktiky totalitního režimu. Otázky, které vás trápí, budeme společně řešit,“ prohlásil a slíbil, že o závěrech 11. celostátní konference VSR bude informovat ministryni obrany ČR Vlastu Parkanovou. V diskusi vystoupil také zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR brigádní generál Josef Bečvář, který ocenil, že rehabilitovaní vydávají očitá svědectví o minulosti. „Patří vám poděkování za veliké úsilí, kterým se věnujete objektivnímu vysvětlování minulosti, zvláště mladé generaci,“ řekl generál J. Bečvář.

31

V České republice byl pro vojenské záchranáře natažen mezi kopci lanový traverz o délce 511 m ve výšce více než 80 m nad terénem

Text: T ext: Vla Vladimír ad MAREK Foto: F oto: kp kpt. t. Jan ŠULC Text a foto: Martin KOLLER

Světové rekordy mohou být různého charakteru. K nejhodnotnějším patří ty, které jsou zaměřeny na humanitární oblast. Záchrana lidských životů a humanitární operace jsou stále častější náplní činnosti profesionálních armád. K průmyslovým haváriím i přírodním katastrofám může dojít téměř kdekoli a kdykoli. Teroristické útoky mohou přinést havárie rozsáhlého charakteru s tragickými následky. Dokladem je nejznámější z nich, ke kterému došlo 11. září 2001 v New Yorku. Právě tam byla v rozsáhlé míře prezentována namáhavá a nebezpečná práce záchranářů. K přepravě osob

Nástup na ojedinělý lanový traverz o délce 511 metrů

32

a také pátracích psů byly používány dlouhé lanové traverzy. traverzy Z uvedeného d éh vyplývá, lý á že ž prezentace schopností našich záchranářů uskutečněná počátkem října nebyla jen samoúčelnou show sportovního charakteru. To zdůraznil rovněž generálmajor Hynek Blaško, který přijel úsilí záchranářů podpořit. Výcvik instruktorů lezení společných sil pod názvem „Hluboký traverz“ probíhal ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Základní pomůckou k dosažení úspěchu bylo lano o nosnosti šest tun, jež vrtulník natáhl mezi kopci Skalka a Strážná. Vzdálenost mezi napínáky na jeho koncích dosahovala 511 metrů. Úspěšných pokusů se zúčastnili příslušníci několika útvarů AČR. Jednalo se o tři disciplíny, které současně znamenaly světové rekordy. Jako první z nich proběhl transport raněného na nosítkách. Provedli ho rotmistr Michal

Příprava k překonání údolí s granátometem

Dobrušek ze samostatné záchranné roty Olomouc a praporčík Michal Prošvic z ženijního praporu Olomouc. Využití lanového traverzu k postupu bojové jednotky bylo druhou disciplínou. Slanění a zároveň přepravu automatického granátometu provedli štábní rotmistr Martin Vaca, rotný Milan Carva, rotný Slávek Matuška a rotný Vít Kratochvíl z výsadkového mechanizovaného praporu Chrudim. Za vyvrcholení celé akce lze považovat třetí disciplínu. Jednalo se o překonání lanového traverzu psovodem se záchranářským psem. Plně uspěla rotmistryně Hana Hluštíková a její fenka Tara, která se zúčastnila již řady záchranných akcí, mezi nimi např. vyprošťování osob zasypaných při zemětřesení v Íránu. Získáním nových světových rekordů naši vojenští záchranáři opět prokázali, že patří ke světové špičce.

Rotmistryně Hluštíková s Tarou ve výšce 80 metrů

Ve dn dnech 14. až 16. října se v Liberci v prostorách centra dne Babylon konal třetí ročník prestižní mezinárodní konference odborníků na ochranu proti zbraním hromadného ničení „3rd International CBRN CC Conference“. Po předchozích ročnících, kdy byly hostitelskou zemí Německo a USA, poprvé v historii pořádala podobnou akci Česká republika. Na konferenci se sešlo celkem padesát devět odborníků ze šestnácti zemí světa. Konkrétně se jednalo o zástupce Albánie, Belgie, Bulharska, České republiky, Francie, Japonska, Kanady, Litvy, Nizozemska, Norska, Polska, Rumunska, Srbska, Turecka, USA a Velké Británie. Jednání zahájili svými vystoupeními náčelník chemického vojska AČR plukovník gšt. Jiří Gajdoš a první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Josef Prokš, který při této příležitosti zdůraznil význam odborné přípravy chemických specialistů a stále se prohlubující spolupráce mezi vojáky a vědeckým výzkumem v této oblasti. Plukovník gšt. Gajdoš přítomné seznámil se strukturou chemického vojska Armády České republiky a jeho vybavením. Za NATO přivítal účastníky konference zástupce agentury pro ochranu proti zbraním hromadného ničení William R. Puttmann. „Aliance vnímá tuto a obdobné konference i jiná praktická setkání jako jedinečnou příležitost k navázání komunikace a prohloubení spolupráce nejen mezi členskými státy,“ řekl Puttmann. Právě terorismus, útoky

na průmyslové objekty či extrémisty potenciálně zneužitelné zbraně hromadného ničení dnes experti označují za největší rizika v této oblasti. Naopak díky společnému světovému úsilí je stále méně pravděpodobný vznik většího ozbrojeného konfliktu s nasazením chemických, biologických či jaderných zbraní. Nebezpečné zůstávají i rozsáhlé průmyslové havárie, jejichž riziko však s ohledem na dokonalejší zabezpečení a technologie ve vyspělém světě nyní spíše klesá. Svá národní vystoupení o pohledu na problematiku šíření a ochrany proti zbraním hromadného ničení v prvním dni přednesli například zástupci Japonska, České republiky, Bulharska či USA. Další den konference byl vyhrazen ukázkám českých národních schopností v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení. Jejich součástí byla návštěva Centra biologické ochrany Armády České republiky v Těchoníně. Toto specializované zdravotnické zařízení světové úrovně je schopno poskytnout v případě potřeby nezbytnou péči a bezpečnou izolaci vojenským i civilním osobám nakaženým zvláště nebezpečnými infekcemi, jako jsou například různé exotické nemoci či nákazy vyvolané biologickými zbraněmi.

Odpolední program zahájila krátká expozice výrobků českého obranného průmyslu se zaměřením na oblast ochrany proti biologickým, chemickým a jaderným zbraním a průmyslovým škodlivinám. Účastníci konference si mohli prohlédnout například moderní látkové filtrační obleky, které je možné prát bez ztráty jejich vlastností, případně speciální druhy filtrů k ochranným maskám. Program národního dne uzavřela dynamická ukázka schopností 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany Liberec. Její součástí byl simulovaný zásah vojáků na záchranu obětí nalézajících se uvnitř budovy po výbuchu bomby obsahující nebezpečné látky. Poslední den setkání byl věnován přednáškám o nových trendech ve výcviku, vybavení a způsobu nasazení protichemických jednotek a národním pohledům na oblast ochrany proti zbraním hromadného ničení. Armádní protichemické jednotky se po celém světě mění. Jako současná priorita se jeví výstavba menších, mobilních týmů schopných pružné a rychlé reakce na široké spektrum událostí, jež by měly spolupracovat s civilními záchrannými složkami a při událostech velkého významu, případně v misích se zahraničními partnery.

V Liberci se v polovině října konala mezinárodní konference odborníků na ochranu proti zbraním hromadného ničení 33

Hlídkový C-130 americké pobřežní stráže – US Coast Guard

Text: Martin KOLLER Foto: USAF a US NAVY

Letouny C-130 Hercules konsorcia Lockheed Martin jsou známí a ostřílení válečníci vzdušných cest. Zúčastnily se úspěšně mnoha vojenských konfliktů a misí po celém světě.

po celou dobu nasazení ozbrojených sil. Nejrychlejší formou dopravy vojáků i techniky na vzdálené místo určení je letecký transport. V něm historicky dominovalo americké letectvo. Opíralo se přitom o vyspělý letecký průmysl.

AMERICKÝ LETECKÝ TRANSPORT

34

DC Nejznámější z nich je D C 3 Dakota, známá také pod vojenským m označením letounyy se staly leC-47 Skytrain. Tyto letoun vojenští gendou, kterou používali i naši n dakoty navázaa civilní piloti piloti. Na slavné dak da la ve druhé polovině dvacátého století řada různých typů transportních letounů. Slavnou štafetu nakonec převzal C-130 Hercules firmy Lockheed, která byla průběžně transformována na konsorcium Lockheed Martin, jež patří v současnosti k největším světovým výrobcům vojenské a letecké techniky.

STŘEDNÍ TRANSPORTNÍ LETOUN PRO AMERICKÉ LETECTVO

Americká armáda neválčila na svém území proti zahraničnímu protivníkovi téměř 150 let. Prakticky veškeré války, kterých se zúčastnila, lze více či méně hodnotit jako určitou formu expedičních operací.

Základem úspěchu expediční operace je transport, a to jak vojáků, tak logistického zabezpečení. Nejedná se o záležitost jednorázovou, ale dlouhodobou a systémovou, trvající prakticky

Již v období mezi světovým válkami byly výsledkem jeho práce technologicky nejvyspělejší konstrukce dopravních letounů, vysoce převyšující jak německé, tak sovětské typy. Jednalo se především o výrobky firmy Douglas.

dolet byl 2000 km při schopnosti letu bez jednoho motoru. Výběrového řízení se zúčastnila většina velkých amerických leteckých firem s různými dvou nebo čtyřmotorovými letouny. Vítězem se stal L-206 firmy Lockheed, zkonstruovaný týmem Willise Hawkinse. Jeden z prototypů nesoucí označení YC-130 poprvé vzlétl 23. 8. 1954. Po úspěšných vojskových zkouškách následovalo rozhodnutí o zavedení do výzbroje. První sériový C-130A sjel z výrobní linky v prosinci 1956. Dostal bojové jméno Hercules podle antického siláka. Průběžně byla vyráběna a zavedena do výzbroje řada verzí určených pro armádní transport, různé speciální úkoly a také pro potřebu vojenského námořnictva a pobřežní stráže. Nejrozšířenější verze ve službě jsou C-130E a C-130H. U verze H, vyráběné do roku 1980, byla

AC-130 taktické podpory

Válka v Koreji se stala přelomem z hlediska rozvoje nových technologií a jejich zavedení do výzbroje armád. Extrémně rovněž vzrostly požadavky na letecký transport. Proto již 2. února 1951 rozhodlo pracoviště zajišťující akvizice výzbroje GOR – General Operating Requirement o stanovení požadavků na vývoj nového transportního letounu. Úkolem tohoto letounu byl transport vojáků, medicínská evakuace a transport nákladů. Oproti C-47 se jednalo o kvalitativně nový typ, který měl podle zadání dopravovat 92 pasažéry nebo 72 vyzbrojené a vystrojené pěšáky,

C-130H a letící C-130J

případně 64 plně vybavené výsadkáře. Medicínská evakuační verze nebo úprava základní transportní verze přepravuje 74 ležící pacienty a dva lékaře. V původním zadání nebyl požadavek vzdušného výsadku, ale letoun se z tohoto hlediska osvědčil v praxi. Nový transportní letoun měl být schopen startu a přistání na nezpevněných plochách. Požadovaný

provedena základní technologická změna zvyšující užitnou hodnotu letounu. Jednalo se o prodloužení trupu o 4,4 m. Prodloužená verze nese označení C-130H-30. Celkově bylo vyvinuto a do současné doby postaveno 45 verzí. Poslední z nich nese označení C-130J. Vzhledem k zásadním technologickým změnám 35

Hlavní taktickotechnická data verze H „ Základní osádka – 2 piloti, 1 palubní technik, 1 specialista pro náklad „ Rozpětí 40,4 m „ Délka 29,3 m „ Výška 11,4 m „ Max. vzletová hmotnost 69,7 t „ Náklad 18,8 t „ Max. rychlost 535 km/h „ Dostup 10 km „ Dolet s max. nákladem 3800 km „ Různé informační zdroje udávají i odlišné hodnoty TTD, než jsou uvedeny v tabulce.

Dvojice C-130H a C-130J

a modernizacím se jedná prakticky o nový typ letounu s perspektivní délkou služby kolem 30 let. Jeho pohonné jednotky jsou opatřeny šestilistými propfany na rozdíl od starších verzí, které používají čtyřlisté vrtule. Nejstarší verze A, B a D jsou již vyřazeny z výzbroje amerického letectva. Do současnosti bylo vyrobeno přibližně 2400 letounů všech verzí, přičemž výroba verzí H a J stále pokračuje. Celkové množství bojových i nebojových ztrát z výše uvedeného počtu se pohybuje kolem 15 % za více než 50 let služby, což je velmi dobré. Letouny Hercules používá i několik civilních dopravních společností. Hlavními uživateli

jsou různé ozbrojené složky 60 států. Letoun získal, především mezi piloty, přátelskou a neformální přezdívku „Herc“.

HERCULES – SLUŽBY VŠEHO DRUHU

První bojové nasazení herculesů bylo realizováno „doma“ při transportu vojáků určených k potlačení rasových nepokojů v Little Rocku. Od té doby je bojově nebo v rámci humanitárních misí nasadily armády Argentiny, Bolívie, Čadu, Francie, Indonésie, Iráku, Íránu, Itálie, Izraele, Kolumbie, Kuvajtu, Malajsie, Nizozemska, Pákistánu, Portugalska, Španělska, USA a Velké Británie.

Shoz palety s nákladem z C-130 pomocí systému LAPES

36

V průběhu výroby se neustále rozšiřovala nabídka činností, které je tento stroj schopen realizovat. Ze speciálních verzí lze jmenovat např. průzkumnou RC-130A, nosiče bezpilotních letounů GC-130A, DC-130H, námořní hlídkové verze HC-130B a SC-130B, letoun sloužící pro sledování družic JC-130B, typ pro zdvíhání břemen za letu HC-130H, verzi pro pobřežní stráž – Coast Guard – HC-130P, dále verze pro speciální jednotky MC-130P a MC-130H, letouny palebné podpory AC-130U Specte s dělovou výzbrojí atd. Herculesy byly dokonce používány i k bombardování municí s prostorovou explozí velké ráže.

Text a foto: Martin KOLLER

V období boje proti mezinárodnímu terorismu narůstá aktuálnost expedičních operací. V jejich rámci hraje zásadní roli každý pěšák nasazený do akce.

Ve dnech 16. až 18. října proběhla v Praze na výstavišti v Letňanech mezinárodní výstava Future Soldier Czech Republic 2008 Výstava Future Soldier probíhá každoročně na různých místech světa. Zabývá se prezentací všeho, co se týká činnosti pěchoty v rámci různých druhů nasazení. Její pražská premiéra, oficiálně

Český voják budoucnosti vyzbrojený prototypem útočné pušky z České zbrojovky Uherský Brod

zahájena náměstkem ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslavem Kopřivou a náčelníkem Generálního štábu AČR generálporučíkem Vlastimilem Pickem, byla velmi úspěšná. Nejzajímavější byly

Náčelník Generálního štábu generálporučík Vlastimil Picek v expozici UO Brno

výsledky z hlediska získávání kontaktů a transferu informací. Navíc vznikla jedinečná možnost prezentovat naši armádu a obranný průmysl na domácí půdě a zároveň na mezinárodní úrovni. Obdobnou možnost vytváří v naší republice ve srovnatelném rozsahu pouze IDET. Současná bojová činnost pěchoty je přehlídkou prolínání mnoha vnějších faktorů a na ně navazujících činností. V dřívějším období, které ukončil konflikt v Perském zálivu, byla činnost pěchoty přesněji definovaná aspoň z oficiálního hlediska. Bojová praxe se však od definic lišila už před stoletími. Pěšáky pravidelné armády ovlivnil na bojišti protivník, jeho taktika i technologický vývoj. Historičtí tvůrci pěchotní taktiky například nepředpokládali partyzánský boj, který výrazně ovlivnil bojové operace francouzské armády ve Španělsku a v Rusku. Další zásadní změnou bylo zavedení zbraní, jež používaly jednotný náboj. Rovněž zavedení automatických zbraní zásadně změnilo taktiku pěchoty. Posledním stupněm změn bylo zvýšení pohyblivosti v terénu dané masovou motorizací a mechanizací. 37

Radar pro vidění skrz zeď společnosti RETIA

Brigádní generál Jiří Baloun s Liborem Marčíkem, jedním z realizátorů projektu českého vojáka budoucnosti

Už koloniální výboje v patnáctém století byly ukázkou asymetrické války. V jejím rámci používaly bojující strany různě technologicky vyspělou výzbroj a další vybavení. Obranu obydlených aglomerací je možno již od pradávna zařadit mezi bojovou činnost v urbanizovaném prostoru – Urban Warfare. Z toho vyplývá, že mnohé jevy současných konfliktů považované za novinky jsou pouze obměnou bojových situací známých již před mnoha léty. Boj americké armády ve Vietnamu stejně jako sovětské, respektive ruské v Afghánistánu nebo Čečensku mají řadu shodných znaků se současnými trendy na bojišti v Iráku i Afghánistánu. Vojáci budoucnosti, označovaní také jako vojáci 21. století, jsou tedy výsledkem dlouhodobého vývoje a získávání praktických zkušeností celých generací pěchoty. Nejnovější produkty obranného průmyslu navazující na uvedený historický, taktický a technologický vývoj a praktické zkušenosti byly prezentovány v Praze.

ZMĚNA BOJIŠŤ

Problematiku úspěšného působení pěšáka na válčišti 21. století, především v urbanizovaném prostoru (obvykle obydlené aglomeraci) a v rámci technologicky asymetrického konfliktu, lze rozdělit na několik okruhů. Z hlediska jejich obsahu se jedná o zásadní faktory 38

umožňující získání převahy na bojišti. Jsou to mobilita, palebná síla, navigace, logistické zabezpečení, udržování bojeschopnosti, ochrana života a zdraví, velení, získávání a transfer informací a komunikace. Všechny se staly objektem prezentace práce vývojářů a výrobců, kteří se zúčastnili výstavy. Faktorem zásadního charakteru je rovněž prostor bojového nasazení z geografického hlediska. Ve dvacátém století byl za hlavní bojový prostor považován euro-asijský Heartland, zahrnující především střed a východ Evropy. Ostatní bojiště byla vedlejší. V současné době se těžiště bojů přesunulo do Asie a Afriky. Vojáci pocházející převážně z Evropy a USA jsou nasazováni v oblastech, které se geograficky i klimaticky výrazně odlišují. Terén je tvořen nejčastěji pouštěmi, horami a džunglemi. Obyvatelstvo v oblasti nasazení bývá většinou etnicky a nábožensky odlišné, mnohdy nepřátelsky naladěné vůči cizincům. To vše vytváří požadavky na změny v oblasti taktiky a rovněž výzbroje a výstroje každého vojáka, ale také jednotky. V jejich rámci je stále aktuálnější systémovost bojové činnosti, která navazuje na klasickou organizovanost. Součástí výstavy byla mezinárodní konference „Urban Peacekeepers“. Zabývala se předáváním informací ze zahraničích misí a prezentací výrobků některých firem. Z technologického

Figurína izraelského vojáka s navigačním a komunikačním systémem firmy Elbit

hlediska se konference zaměřila především na bojový oděv, zdokonalování osobní ochrany, moderní systémy umožňující zvýšení efektivity mise, nové metody přepravy nákladu a v neposlední řadě na nový trend. Tím je úzká spolupráce mezi policejními a vojenskými silami. V současné bojové praxi se mnohdy úkoly a náplň činnosti vojenských a policejních jednotek příliš neliší. Výsledkem je prakticky totožná taktika a z ní vyplývající obdobné požadavky na technologické vybavení i výzbroj.

DOMÁCÍ PROJEKT ŠPIČKOVÉ ÚROVNĚ

Armáda i obranný průmysl naší republiky reagovaly na změny v dislokaci

nasazení do prostorů mimo Evropu a z něj vyplývající požadavky s dostatečnou pružností. V rámci výstavy byl prezentován výsledek vývojového programu představující českou verzi vojáka budoucnosti. Realizací se zabývají Univerzita obrany Brno a VOP 026 Šternberk, především jeho výzkumné pracoviště Vojenský technický ústav výzbroje a munice Slavičín. Dlouhou dobu převládal v médiích i mezi odbornou veřejností názor, že náš národní program vojáka budoucnosti pokulhává a nakonec bude třeba nakoupit celé soupravy výstroje a vybavení v zahraničí. Opak se ukázal pravdou. Český voják budoucnosti může směle konkurovat nejvyspělejší produkci ze zahraničí. Je nejen technologicky vyspělý, ale také komplexní a systémový. Jeho součástí je robotické vozidlo schopné realizovat průzkum, palebnou podporu integrální automatickou zbraní, transport materiálu a v případě nutnosti i přesun vojáků nebo odsun raněného. Jako další průzkumné vybavení lze použít dálkově řízený vrtulník, mikrovrtulník a malý bezpilotní letoun. Výzbroj tvořily u prezentovaných českých vojáků nové americké útočné pušky SCAR firmy FN. Lze předpokládat, že se nemusí jednat o definitivní řešení. Česká zbrojovka Uherský Brod již vyvinula novou, vysoce moderní zbraň schopnou konkurence na světové úrovni. Komunikační systém českého vojáka budoucnosti navíc umožňuje transfer obrazového výstupu z optického senzoru jednotlivce mezi další příslušníky družstva. Tím je výrazně zvýšena efektivita bojové činnosti, především při boji v nepřehledném terénu nebo v aglomeraci. Vysokou technologickou úroveň a bojovou hodnotu českého vojáka budoucnosti tvoří produkty několika domácích firem z různých oborů.

s předprogramováním a iniciací granátů za letu. V současné době probíhá další vývoj programu Land Warrior v rámci systémového programu Manager, jenž má odlišné verze podle úkolového zaměření. Francouzská expozice představila vojáka programu FELIN. Některé jeho podsystémy prezentovala firma SAGEM i v provedení pro potřeby české armády. Vysoce technologicky pokročilý je německý Soldat Zukunft. Dokazuje to nejen řada integrálních podsystémů, zajišťujících např. chlazení celého výstrojního kompletu, ale také přímá logistická vazba na nové bojové vozidlo pěchoty Puma. Italský Soldato Futuro se objevil již přede dvěma lety např. na výstavě

Americký automatický granátomet Individual Weapon System

Videokamera s infračerveným modulem firmy Electrophysics

ZAHRANIČNÍ VERZE

Na výstavě bylo v rámci národních expozic prezentováno několik vojáků budoucnosti. Nejstarší je americký Land Warrior, který prochází již řadu let průběžnými modernizacemi. Jednou z posledních je jeho vyzbrojení útočnými puškami SCAR. Avšak mimo ně bylo možno vidět nový typ automatického granátometu Individual Weapon System

Analyzátor výbušnin předvedl pražský výrobce RS DYNAMICS.

EUROSATORY, avšak novinkou je jeho výzbroj. Tvoří ji útočná puška ARX 160 a podvěšený granátomet GLX 160 firmy Beretta. Slovenská armáda předvedla svůj program PIBS – Pokročilý Individuálny Bojový Systém. Elektronická část je slovenského původu. Výzbroj tvoří německé ruční zbraně firmy Heckler und Koch, především útočná puška G 36. Projekt nesoucí název Bojovník 21. století prezentovalo Slovinsko. Jeho voják budoucnosti používá belgickou útočnou pušku FN F 2000 s integrovaným podvěšeným granátometem. Jako nejlepší byl nakonec mezinárodní porotou časopisu CDIS Review vyhodnocen společný projekt české firmy MPI Trading a izraelské ELBIT. Získal tak ocenění Gold Future Soldier za nejpokrokovější technologické řešení. V krátkosti je třeba připomenout ještě několik zajímavostí. Jednou z nich je nový chemický analyzátor firmy RS DYNAMICS Praha schopný odhalovat výbušniny i ve stopovém množství rozptýleného plynu. Zajímavý byl rovněž robustní datový rozvaděč ATS-UP BOX, prezentovaný společností ATS TELCOM Praha, využitelný v rámci zahraničních misí. Po ukončení výstavy směřoval k zahraničnímu zákazníkovi. Reprezentanty zpravodajských služeb zcela jistě zaujal infračervený modul firmy Electrophysics. S jeho pomocí lze provádět fotografování a natáčení pomocí komerčních typů kamer v noci. České firmy nezaostaly za světovým vývojem ani v oboru lokace. Dokladem byl radar pro vidění skrz zeď firmy RETIA. Nemalou část výstavní plochy zaujímala různá výstroj. Technologické novinky v oboru vojenské obuvi prezentoval jeden z předních světových výrobců německé společnosti HAIX, ale také malá turecká firma Yalupoglu YDS. Jediné obrněné vozidlo v Letňanech prezentovala firma BAE Systems společně s VOP 026 Šternberk. Jednalo se o kloubový obrněný transportér BVS 10 určený pro průzkum a speciální jednotky. Future Soldier 2008 pořádaný společnostmi Progres partners a WEEK Praguefashion umožnil vystavovatelům a návštěvníkům získat mnoho informací a generoval řadu podnětů pro další technologický vývoj produkce obranného průmyslu. 39

(Hlučkova přezdívka), půjdeš se mnou do Ruska?“ Hlučka mu odpověděl, že když ho vezme, půjde, a bylo vymalováno. „Na základě toho jsem byl zařazen do jednotky. Myslím si, že rozhodující roli sehrálo právě to, že odcházejícím stíhačům měl velet Fajtl. Byl to dobrý velitel. U naší perutě jsme měli výbornou partu. Patřil jsem k nejmladším, přesto mě všichni brali jako naprosto rovnocenného partnera.“ V únoru 1944 odjel se skupinou letců pod vedením škpt. Františka Fajtla z Glasgow přes Suez do Sovětského svazu. Zde vytvořili 1. čs. samostatný pluk v SSSR, se kterým odletěli na podzim roku 1944 na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Ještě předtím ale v červenci 1944 získal Hlučka hodnost podporučíka. Hned druhý den po příletu na Slovensko zorganizovali úspěšný útok na letiště v Piešťanech, které drželi v ruku Němci. Slováci je tehdy informovali o tom, že piloti z tohoto letiště na ně

Text: Vladimír MAREK Foto: VÚA-VHA, VHÚ a archiv Stanislava Hlučky

Stanislava Hlučku si pamatuji z osmdesátých let minulého století z pražského hostince U Jelínků. Když jsme se s ním v srpnu letošního roku chtěli setkat právě tam, navrhl tento letitý štamgast nepříliš vzdálenou restauraci U Šuterů. Tam prý bude větší klid.

Ve věku osmdesáti devíti let zemřel letec ze západní i východní fronty, generálmajor v. v. Stanislav Hlučka Povídali jsme si více než dvě hodiny. Při vzpomínkách na válečnou dobu pokaždé ožil. Část jeho vyprávění jsem si schovával na říjen příštího roku. Říkal jsem si, že napíši článek k jeho devadesátinám. O to překvapivější byla zpráva, která přišla jako blesk z čistého nebe. V noci ze 14. na 15. října 2008 zemřel v Ústřední vojenské nemocnici generálmajor Stanislav Hlučka. A tak jsem musel jeho vzpomínky oprášit mnohem dříve, než jsem původně předpokládal. Generálporučík Stanislav Hlučka se narodil 19. října 1919 v Blažovicích u Brna. Vyučil se strojním zámečníkem a začal studovat Odbornou průmyslovou školu v Brně. Na výzvu „tisíc pilotů republice“ se přihlásil do Masarykovy letecké ligy. Jeho výcvik v Brně ale přerušila okupace. Přes Slovensko, Maďarsko a Bejrút se dostal do Francie. 40

„Po prezentaci v jihofrancouzském Agde mě poslali do přeškolovacího leteckého střediska blízko Bordeaux. Tady bylo fajn, létali jsme velice intezivně,“ vzpomínal na tyto okamžiky Stanislav Hlučka. „V Agde panoval hrozný zmatek. Vývoj událostí byl ale tak rychlý, že na frontu jsme se již nedostali. Jinak jsme se ale špatně neměli, bylo zde dobré zázemí. Podobně jako ostatní francouzští vojáci jsme dostávali každý den v poledne půllitr vína. Všude kolem byla vinařská oblast, chodili jsme k sedlákovi se džberem pro víno. Bylo hrozně levné.“ Ve Velké Británii byl Stanislav Hlučka přidělen na leteckou základnu Churchstanton v jižní Anglii k 313. čs. stíhací peruti. Bojovou činnost zahájil ale až v roce 1943. Při jednom z letů nad Francií utrpěl zranění. „Doprovázeli jsme tehdy střední bombardéry nad

francouzský Brest. Letělo se vždy ve čtyřčlenných skupinách, po stranách se drželi stíhači,“ líčil nám generál Hlučka. „Nad Brestem byl vidět již z dálky černý mrak hořících letounů. Také naše čtveřice bombardérů dostala plné zásahy, vzduchem létaly úlomky a střepiny. Jedna z nich mi prorazila kabinu, dostal jsem to do krku. Všude byla spousta krve. Musel jsem si tu ránu přimáčknout, eroplán navíc vynechával. Naštěstí se mi ho ale podařilo dotáhnout přes kanál do Anglie, kde jsem ještě celkem v pohodě přistál. Vystoupil jsem na křídlo a svalil se na zem. Víc už si nepamatuji. Omdlel jsem v důsledku příliš velké ztráty krve.“ Po vyhlášení náboru se přihlásil do letecké jednotky, která se měla formovat v Sovětském svazu. Došlo k tomu úplnou náhodou. Jednou potkal na schodech Fajtla a ten se ho zeptal: „Malej

zle dotírají. „Směrem na Piešťany nás odstartovalo osm. Formaci vedl nadporučík Josef Stehlík, který před válkou v této posádce sloužil. Znal tedy perfektně terén,“ vybavoval si po letech generál Hlučka. „Letěli jsme hodně nízko nad zemí, aby nás nemohli zaměřit. Těsně před letištěm jsme dostali rozkaz k rozestupu. Němci měli letouny seřazeny podél železniční trati. Tak jsme je hned pokropili. Pak jsme se Stehlíkem vystoupali do výšky pěti set metrů a hlídkovali, abychom nemohli být napadeni dalšími stíhači. Něco se ale blýskalo u řeky poblíž mostu. Němci tam měli ukryté stíhačky Messerschmitt. Napadli jsme je a teprve potom se přidali ke klukům a vraceli se zpátky na letiště. Tehdy jsem také vystrašil zástupce velitele naší perutě Leopolda Šroma. Kabinu mého letounu totiž natřeli na červeno, což mívali Němci. Šrom po přistání tvrdil, že ho pronásledoval focke-wulf. My jsme ho ale nikde neviděli, vtom mi to ale došlo. Šli jsme k mému letounu a já mu ukázal natřenou kabinu. Nakonec jsme se tomu všichni zasmáli.“ Během šestitýdenního pobytu na Slovensku si podporučík Hlučka vedl velice úspěšně. Jeden letoun Fw-190 sestřelil a druhý poškodil. „Hlídkoval jsem mezi Banskou Bystricí a Breznem asi ve třech tisících metrech. Najednou se ve vysílačce ozvalo, že je letiště napadeno, jsou tam Němci. Tak jsem to otočil a šel dolů,“ líčil generál Hlučka. „Zhruba v tisíci metrech jsem uviděl protivníka. Letěl jsem přímo k němu a snažil se zamířit. Asi ve sto metrech jsem vypálil dávku a Němec to dostal. Okamžitě jsem točil na druhého, tomu jsem dal také dávku. Ostatní se na mě ale mezitím sesypali. Na nic jsem nečekal a uháněl k letišti. Přistál jsem, vylezl z letounu a zjistil, že mi ustřelili výškovku. Měli jsme šikovné techniky, a tak mi to hned opravili. Pak přišla zpráva, že i ten druhý focke-wulf dostal zásah a musel nouzově sednout někde v horách.“ Do vlasti se Stanislav Hlučka vrátil 17. května 1945. Zařadili ho na operační oddělení na ministerstvu obrany. Byla to ale příliš administrativní práce, málo se tady létalo. A tak utekl do Letňan, do Vědeckého leteckého ústavu. Dělal zkušebního pilota. A právě tady si zalétal na mnoha typech letounů. Jednalo

se o německá kořistní letadla, ruská, anglická i naše. Létal dopravní letouny, stíhačky i akrobatické stroje. Byl i u zkoušek našich prvních vrtulníků. „Vzpomínám si, že jsem zalétával nový typ akrobatického letounu a ten v zatáčkách vynechával. Přistál jsem s ním, sešlo se asi dvacet inženýrů a nevěděli si s tím rady,“ popisoval Stanislav Hlučka. „Musel jsem znovu nahoru. Vystoupal jsem nad letiště a otočil se na záda a letěl tak. Když jsem přistál, tak se mě ptali, víš jak dlouho jsi byl na zádech? Jen jsem pokrčil rameny, a oni, že prý přes půl hodiny.“ V roce 1949 byl Stanislav Hlučka zatčen, rok vězněn a po propuštění perzekuován. Mohl pracovat jen v dělnických profesích. Koncem šedesátých let byl rehabilitován a znovu přijat do armády. Povýšili ho dokonce do hodnosti plukovníka. Po listopadu 1989 se významně angažoval pro rehabilitace válečných veteránů postižených komunistickým režimem. Od roku 1992 byl předsedou Sdružení zahraničních letců 1939 – 1945. Dne 28. října 2005 mu za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva propůjčil prezident ČR Václav Klaus Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. 41

Jazyková akademie CIOR

Text: ppor. v z. Vladimír TAMOK Foto: archiv autora

CIOR (Confédération Interalliée des Officiers de Réserve) vznikla roku 1948 jako mezinárodní společenství národních organizací, ve kterých se sdružují záložní důstojníci armád NATO. Dnes tato organizace zastupuje více než 800 000 rezervistů. Jejím posláním je podporovat spojenectví mezi členy a poskytovat jim informace o spolupráci s Aliancí, zejména s Výborem NATO pro zálohy – NRFC.

Jedním z projektů CIOR je jazykové vzdělávání záložních důstojníků zaměřené na vojenskou problematiku a poznání kulturní, ale i vojenské historie zemí, z nichž pocházejí jednotliví frekventanti kurzů. Projekt byl zahájen v létě 2000 ve Vyškově. Od té doby CIOR každoročně pořádá v některém z členských států čtrnáctidenní jazykovou akademii CLA (CIOR Language Academy). Výuku angličtiny vedou zkušení lektoři z Velké Británie, Kanady a USA, francouzštinu vyučují legionáři z cizinecké legie. V letošním roce se jazyková akademie CIOR konala v tureckém Istanbulu. Z České republiky se jí účastnili tři členové Asociace záložních brigád por. v záloze Lubomír Parkan, Jana Stoláriková a já. Dva červencové týdny jsme si na vojenské základně Haydarpasa Dormitory, Kadikoy v Istanbulu zdokonalovali své jazykové umění společně s devadesáti dalšími posluchači z 19 zemí

světa, převážně však ze střední a výsvěta chodní Evropy. Zahajovací ceremoniál na vojenské základně otevřel předseda CIOR Language Academy plukovník Charles L. Holsworth z USA a viceprezident CIOR a současně prezident turecké Asociace důstojníků v záloze TESUD generálmajor Riza Kücükoģlu. Pořadatelé pro nás připravili moderně vybavené ubytovací prostory, učebny s připojením na internet, ale i posilovnu a prádelnu. Měli jsme na výběr, kterému jazyku se budeme věnovat. Vzhledem k tomu, že do kurzu mohl přijít prakticky kdokoliv, museli jsme projít rozřazovacím testem. Ten probíhal formou poslechu s porozuměním a výběrem správné odpovědi. Na základě toho pak vzniklo pět skupin anglického jazyka – od začátečníků až po středně pokročilé – a dvě skupiny francouzštiny. V každém kroužku bylo průměrně deset posluchačů.

Už devět let funguje jazyková akademie CIOR pro záložní důstojníky 42

„ Kurzy se konají jednou ročně v létě. „ Trvají čtrnáct dní. „ Mají tři znalostní úrovně: začátečníci, středně pokročilí a pokročilí. „ Ke studiu se mohou přihlásit zájemci z členských států CIOR, z partnerských zemí východní a střední Evropy či států sdružených ve Středomořském dialogu. „ Kromě jazykového vzdělání je posláním akademie také poznávání kulturní a vojenské historie členských států CIOR. „ Poplatek za jednotlivce letos činil 300 eur. „ Akademií za devět let je jejího jejíh trvání prošlo více než 300 záložních důstojník důstojníků ků z většiny států východn východní ní a střední Evropy. „ Bližší informace o CIOR R a jeho jazykové akadem akademii mii lze nalézt na www.cior.net, www.cior.n net http://www.cior2008turkiye. http://www cior2008turkiy org, http://www.roa.org/site/ PageServer?pagename=cior_ CLA_grows a http:// www.youtube.com/ watch?v=UH58FLYaXgY „ Příští kurzy CLA v roce 2009 se konají v bulharské Sofii. V mé skupině byl kupříkladu polský pilot MiG-21, ruský veterán z Afghánistánu, moldavský IT specialista, dva turečtí poručíci a dva polští kriminalisté. Výuka probíhala skutečně intenzivní formou od osmé hodiny ranní do sedmnácté odpolední s přestávkou na oběd. V podvečer nás čekaly úkoly a samostudium. Perlička: Když jsem se po 14 dnech vrátil domů k rodině, šel jsem si po obědě zdřímnout. Po chvíli mě manželka budila, že už je čas jet do města. A já rozespale vyhrkl, „what is the time?“ Odpověď jsem dostal v češtině s dodatkem, že tady už můžu mluvit mateřštinou. Ale vraťme se do Istanbulu. Všichni Češi studovali angličtinu, i když každý

na jiné úrovni. U nás, středně pokročilých, se procvičovaly poslechy, výslovnost, zpívalo se, učitelé rozvíjeli diskuse. Například jak se zachovat v krizových situacích a proč, jak funguje zdravotnické zabezpečení u vojenských útvarů jednotlivých států, jak je postaráno o rodiny vojáků, kteří plní úkoly v mezinárodních misích, jaké existují možnosti uplatnění bývalých vojáků v civilní sféře či jak probíhá adaptace vojáků v novém prostředí. Každý večer se pak pořádaly národní dny, kde se studenti vzájemně poznávali. O víkendu pro nás turečtí kolegové připravili výlet do Istanbulu a návštěvu Princových ostrovů. Měli jsme možnost seznámit se s bohatou historií turecké armády a jejím zapojením do mírových zahraničních misí na území bývalé Jugoslávie. Během těchto setkání jsme

se přesvědčili, že má naše armáda v Turecku dobré jméno. Hostitelé totiž dobře věděli, že jsme jejich zemi po zemětřesení v roce 1999 poskytli polní nemocnici a o pět let později další specialisty při ochraně summitu NATO, který se konal v Istanbulu. Úspěšným frekventantům byly na závěr jazykové akademie CIOR slavnostně předány certifikáty o absolvování kurzu. A co pro mě jako záložního důstojníka výuka znamenala? Poznal jsem

chování lidí z jiných kultur. Zdokonalil jsem se v angličtině. Vyměnil jsem si informace o fungování záloh v jiných zemích i o tom, jak se řeší jejich profesní či privátní problémy. Na závěr bych rád poděkoval prezidentu Asociace záložních brigád mjr. v z. Arnoštu Líbeznému a veteránovi z mise AFOR pplk. v z. Vladimíru Pecháčkovi z Fakultní nemocnice v Plzni, kteří mě při cestě do Turecka nejen podpořili, ale přidali i spoustu praktických rad. 43

jazykový koutek TEXT 3 Ground Forces

Ground forces form the basic and decisive part of any armed forces. They are established in order to defend, in cooperation with the other branches, the territorial integrity and sovereignty of the country. Moreover, the ground forces are intended to fulfill the obligations following from international agreements and treaties. The ground forces usually have a functional organizational structure. This structure consists of army corps, divisions, brigades, down to battalions, companies, platoons, and squads. It is complemented by training and mobilization bases, auxiliary units, and support facilities. Development and further build up of the ground forces’ units and facilities is aimed at achieving the target operational capabilities. It means that the development must proceed so they may perform the following three basic missions: y Participation in performing the missions at securing the defense of state and in fulfilling other tasks of the armed forces on national territory based on country’s constitution; y Participation in combat operations in accordance with international treaties (Washington Treaty, Article 5); y Participation in low-intensity conflicts, peacekeeping operations (Washington Treaty non-article 5). Modern ground forces have to be developed in harmony with country’s economic resources as a relatively small but highly effective force. It should satisfy the requirements set upon the formation of purpose-built groupings (task forces). These are formed depending on the kind of threat in order to be interoperable with other allied forces. Ambition of ground forces is to remain the main and decisive component of the armed forces even in the future. Their existing organizational structure continues to be radically reduced and simplified. A set of combat support elements designed is organizationally configured to be able to satisfy previously declared national as well as allied commitments. Decisive part of the ground forces is to be located in backbone military garrisons nearby military training areas. Newly, psychological operations (PSYOPS) and Civil-Military Cooperation (CIMIC) Center were introduced as elements of the ground forces.

EXERCISE 3 – 1:

Answer the following questions. 1. Can you characterize the very nature of the ground forces? 2. How may the structure look like? 3. What are the basic missions of the ground forces? 4. What requirements should they satisfy? 5. What are the new elements of the ground forces? 6. Who are the ground forces under your national conditions subordinated to? 7. What are the ground forces in your country responsible for?

EXERCISE 3 – 2:

Match the following words with their meanings. 1) decisive a) spreading out, using or arranging 44

for action, esp. for military action 2) engineer b) the act or power of guarding against attack, harm, or danger 3) treaty c) intended to help keep the peace and prevent war or violence in a place where this is likely 4) cooperation d) armed fighting, battle 5) participation e) a formal agreement between two or more countries 6) deployment f) the quality or state of being complete; unbroken condition 7) defense g) a member of a military unit trained

in the construction and demolition of bridges, roads, and airfields 8) integrity h) the act of taking part in an activity or event 9) combat i) the fact of doing sth together or of working together towards a shared aim 10) peacekeeping j) critically important, crucial

EXERCISE 3 – 3:

Use the appropriate forms of the words from the previous exercise to complete the following sentences. 1. __________ are expert in disposing of unexploded ordnance. 2. NATO declared that any action against its forces will be met with a swift and __________ response. 3. According to the Nuclear NonProliferation __________, all nuclear weapons were removed from ground forces and naval surface ships. 4. The ground forces represent one of the important guarantees to the state’s territorial __________ and independence. 5. Do you think that new information technologies and long-range strike systems decrease the army’s need for heavy weapons for close __________? 6. Ground forces of every NATO member country must be trained in close __________ with the other allied armies. 7. Administration officials claimed that the __________ of ground forces was necessary. 8. Some troops have taken part in the first major __________ of ground

forces in the campaign against terrorism. 9. Superior allied air power suppressed enemy’s air __________ systems and paralyzed his ground forces. 10. NATO ground forces were used in the final stage of the conflict as __________ forces.

EXERCISE 3 – 4:

a) Give the opposites. dependent responsible decisive b) Turn these nouns into verbs. agreement engagement cooperation training mobilization development participation c) Read the text about Ground Forces again and find 7 words that can be used in the same form both as nouns and verbs.

EXERCISE 3 – 5:

Translate the following sentences into English. 1. Pozemní síly jsou hlavní součástí ozbrojených sil. 2. Jejich existující organizační struktura bude redukována a zjednodušena. 3. Rozhodující část pozemních sil bude umístěna v hlavních vojenských posádkách poblíž vojenských výcvikových prostorů. 4. Pozemní síly se skládají z brigád, výcvikových a mobilizačních základen a samostatných útvarů a zařízení.

ANSWER KEY EXERCISE 3 – 1: 1. The ground forces form the basic and decisive part of any armed forces. 2. The ground forces usually have a functional organizational structure. This structure consists of army corps, divisions, brigades, down to battalions, companies, platoons, and squads. 3. They are established in order to defend, in cooperation with the other branches, the territorial integrity and sovereignty of the country. They are intended to fulfill the obligations following from international agreements and treaties. 4. Individual answers. 5. Psychological Operations (PSYOPS) and Civil-Military Cooperation (CIMIC) Center. 6. Individual answers. 7. Individual answers. EXERCISE 3 – 2: 1) j 2) g 3) e 4) i 5) h 6) a 7) b 8) f

9) d 10) c

EXERCISE 3 – 3: 1. Engineers 2. decisive 3. Treaty 4. integrity 5. combat

6. cooperation 7. participation 8. deployment 9. defense 10. peacekeeping

EXERCISE 3 – 4: a) independent, irresponsible, indecisive b) agree, engage, cooperate, train, mobilize, develop, participate c) form, order, support, build up, target, force, set EXERCISE 3 – 5: 1. The ground forces are the main part of the armed forces. 2. Their existing organizational structure will be reduced and simplified. 3. Decisive part of the ground forces will be located in major military garrisons nearby military training areas. 4. Ground forces consist of brigades, training and mobilization bases, independent units, and facilities.

VOCABULARY 3 air force. . . . . . . . . . . . . . . . . anti-aircraft . . . . . . . . . . . . . . . artillery . . . . . . . . . . . . . . . . . base . . . . . . . . . . . . . . . . . . to build up . . . . . . . . . . . . . . . build up (of) . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

to combat. . . . . . . . . . . . . . . . combat . . . . . . . . . . . . . . . . . combined. . . . . . . . . . . . . . . . cooperation. . . . . . . . . . . . . . . decisive. . . . . . . . . . . . . . . . . to defend . . . . . . . . . . . . . . . . defense. . . . . . . . . . . . . . . . . defense staff . . . . . . . . . . . . . . defensive . . . . . . . . . . . . . . . . deployment. . . . . . . . . . . . . . . directly subordinated . . . . . . . . . . electronic warfare . . . . . . . . . . . engineer . . . . . . . . . . . . . . . . engineers. . . . . . . . . . . . . . . . to establish . . . . . . . . . . . . . . . to fulfill . . . . . . . . . . . . . . . . . general staff . . . . . . . . . . . . . . ground forces. . . . . . . . . . . . . . in accordance with . . . . . . . . . . . integrity. . . . . . . . . . . . . . . . . logistics. . . . . . . . . . . . . . . . . main defense forces . . . . . . . . . . mechanized brigade . . . . . . . . . . military intelligence . . . . . . . . . . . military medical corps . . . . . . . . . military police. . . . . . . . . . . . . . mobilization. . . . . . . . . . . . . . . NATO Response Force (NRF) . . . . . Nuclear Non-Proliferation Treaty (NPT) obligation . . . . . . . . . . . . . . . . overall . . . . . . . . . . . . . . . . . participant . . . . . . . . . . . . . . . to participate (in sth) . . . . . . . . . . participation . . . . . . . . . . . . . . peacekeeping . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

rapid deployment brigade . rapid reaction forces (RRF) signal brigade . . . . . . . to simplify. . . . . . . . . . target . . . . . . . . . . . . threat . . . . . . . . . . . . training . . . . . . . . . . . treaty . . . . . . . . . . . . units and facilities . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. vzdušné síly . protiletadlový . dělostřelectvo . základna . (vy)budovat, sestavit, dát dohromady . výstavba, budování (čeho); sousřeďování vojenských sil . bojovat, zápasit . boj, konflikt, bojová akce; bojový . smíšený . součinnost, spolupráce . rozhodný, rozhodující . bránit . obrana . štáb obrany . obranný . nasazení, rozvinutí, rozmístění, přemístění . přímo podřízený . elektronický boj . ženista . ženijní vojsko . založit, zřídit . plnit . generální štáb . pozemní síly . v souladu s . úplnost, neporušenost, integrita . logistika . hlavní obranné síly . mechanizovaná brigáda . vojenská zpravodajská služba . vojenská zdravotnická služba . vojenská policie . mobilizace . síly reakce NATO . Smlouva o nešíření jaderných zbraní . závazek, povinnost, závazná dohoda . celkový . účastník . účastnit se (čeho), podílet se (na čem) . účast . udržení míru, dozor nad zachováním příměří nebo míru, mírové operace, operace na udržení míru . brigáda rychlého nasazení . síly rychlé reakce (Evropské unie) . spojovací brigáda . zjednodušit . cíl, terč . hrozba . výcvik . smlouva . útvary a zařízení

Podle publikace „Základy anglické vojenské terminologie do kapsy“ Mgr. Jany Stodolové z Centra jazykové přípravy UO Brno

45

spoj strojník družstva nakladačů 2. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z starší strojník technického družstva 2. čety vertikálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z starší řidič-jeřábník technického družstva 2. čety vertikálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 43, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z řidič-jeřábník technického družstva 2. čety vertikálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z řidič T-813 u pontonové mostové soupravy 1. pontonového družstva 1. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z strojník člunového a pobřežního družstva 2. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z řidič člunového a pobřežního družstva 2. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z strojník družstva nakladačů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z strojník družstva dozerů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z starší strojník družstva dozerů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 35, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z strojník družstva dozerů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 35, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z starší ženista 1. družstva ženijních profesí čety stavebních konstrukcí roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z mechanik-svářeč ženijního technického družstva čety úpravy objektů roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 01, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z starší strojník družstva zemních strojů čety úpravy objektů roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, STANAG AJ 1111, BP „V“ z strojník družstva zemních strojů čety úpravy objektů roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z řidič-skladník družstva oprav ženijní techniky čety oprav techniky roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z kuchař 1. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 41, PT 06, ČVO 34, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z řidič-kuchař 1. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z řidič-účtovatel 1. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z řidič-skladník 2. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z řidič dopravního družstva zásobovací čety roty logistiky, SH 41, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z řidič-skladník 1. zásobovacího družstva zásobovací čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z Nástup možný ihned. Bližší informace: alc.: 307 511, por. Bc. Dana Ripperová z velitel hospodářské čety roty logistiky, SH 62, PT 09, ČVO 30, KvPř 12, KvPo 5, BP „V“, STANAG AJ 1111 z velitel družstva mostních automobilů ženijní přepravní čety ženijní mostní roty, SH 51, PT 08, ČVO 17, KvPř 10, KvPo 3, BP „V“ Nástup možný od 1. 1. 2009. Bližší informace: alc.: 307 511, por. Bc. Dana Ripperová z

Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu:[email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Text: Jaroslav PAJER Foto: archiv Otakara Lichtenberga

„Pětatřicátníci, hoši jako květ. Na vás bylo vždycky radost pohledět. Když jste mašírovali, všechny panny plakaly. Vy plzeňští chlapci, navraťte se zpět!“ Tato slova a zapamatovatelnou melodii věnoval slavný Karel Hašler plzeňskému 35. pěšímu pluku, u kterého v mládí sloužil, když útvar v srpnu 1914 odjížděl na frontu 1. světové války. Tradice pluku i zlidovělá písnička daly vzniknout novodobé dechovce. S myšlenkou na založení civilní „vojenské“ kapely plzeňských pětatřicátníků přišel zkraje roku 2002 plukovník ve výslužbě Otakar Lichtenberg, člen městské organizace Vojenského sdružení rehabilitovaných Plzeň. Slovo dalo slovo a už při oslavách 28. října téhož roku pod hlavičkou Kapely 35. pěšího pluku Plzeň – Foligno hrálo první těleso složené z žáků místní konzervatoře. „Zřejmě nehráli špatně, neboť se členům výboru našeho sdružení podařilo přemluvit vedení města a kraje, aby poskytla peníze na pořízení dobových uniforem,“ uvádí Otakar Lichtenberg. „Jeho“ muzikanti totiž vystupují v uniformách pěchoty vz. 35 z předválečného období, na které Krajský úřad Plzeňského kraje a Magistrát města Plzně přispěly částkou 350 tisíc korun. Z původně předpokládaného čtyřicetičlenného tělesa se během let „pětatřicátníci“ rozrostli na současných 60 osob. „Všichni jsou rádi, že si mohou zahrát v tak početném orchestru,“ glosuje 46

Volná místa

V roce 2002 vznikla civilní „vojenská“ Kapela 35. pěšího pluku Plzeň – Foligno, která se účastní mnohých akcí s armádní účastí

Otakar Lichtenberg. To koneckonců potvrzuje i skutečnost, že asi dvacet hudebníků na zkoušky a koncerty dojíždí nejen z blízkého okolí Plzně, ale také z Mariánských Lázní, Chebu, Prahy a dokonce až z Českých Budějovic. „Zkoušíme každé pondělí od 17 do 19 hodin v Kulturním domě v Šeříkové ulici, kde nám Úřad městského obvodu Plzeň-Slovany bezplatně poskytuje sál a jednu místnost coby kancelář a archiv notového materiálu,“ říká manažer tělesa Otakar Lichtenberg. „Kapelníkem je Zdeněk Černý, absolvent Vojenské konzervatoře v Roudnici nad Labem a bývalý člen různých armádních orchestrů, nyní již ve výslužbě. Máme kolem třiceti vystoupení ročně. Jsme zváni k účinkování na oslavách všech státních svátků v Plzni a okolí. Koncertovali jsme ale rovněž v Praze ve Valdštejnské zahradě či zahradě Na Valech, jsme pravidelnými účastníky festivalu dechovek Kmochův Kolín. Letos jsme vyjeli i do zahraničí

na mezinárodní festival v německém městě Bad Schlema, účinkovali jsme při pietním aktu na počest našich legionářů u italského Arca a 28. října jsme koncertovali na české ambasádě v Berlíně.“ Od svého vzniku „pětatřicátníci“ úzce spolupracují s armádou. Namátkou vzpomeňme jejich vystoupení v roce 2003 u příležitosti návratu 3. česko-slovenského praporu KFOR z Kosova, hudební doprovod při oslavách Dne veteránů v Plzni, účinkování při vojenských pohřbech a dalších pietních aktech, které zajišťuje KVV Plzeň, a podobně. Kapela kolem sebe vytváří tzv. „velkou rodinu pětatřicátníků“. K ní se řadí desítky členů několika plzeňských klubů vojenské historie – od příslušníků skupiny představující čs. legionáře v Itálii přes sběratele replik starých ruských, anglických i jiných uniforem až po nejpočetnější příznivce klubů přátel americké armády, která v roce 1945 západočeskou metropoli osvobodila.

„ Ředitel VZ 8731 Praha nabízí volná SM pro VZP: z náčelník skupiny vnitřní správy – SH 71 (mjr., možné kpt.), KvPř VŠ (Mgr., Ing.), BP „T“, případně splnění podmínek pro získání, KvPo 6 (kurz pro vyšší důst.), AJ 2211 dle normy STANAG 6001 (je možné doplnit), PT 11, znalost plánování, organizačního a logistického zabezpečení a ŘP sk. „B“ výhodou pro o. z.: z projektant informačních a komunikačních technologií – KvPř VŠ (Ing.) elektrotechnického směru, BP „T“, případně splnění podmínek pro získání, AJ 1111 dle normy STANAG 6001 (je možné doplnit), PT 12, znalosti a praxe v oblasti měřicí a výpočetní techniky předností, znalosti z oblasti fyzické a technické bezpečnosti a systému jakosti dle ISO nebo EN standardů výhodou Zájemci se mohou hlásit na alc. 216 806. „ Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové nabízí 2 volná systemizovaná místa: z velitel čety-vychovatel Požadavky: hodnost nadporučík-kapitán, STANAG 1111, BP „D“, VŠ vzdělání Bc., PT 09. Bližší informace: alc. 274 219 nebo 274 254 „ Velitel VÚ 3517 Bechyně nabízí volná systemizované místa pro VZP: z velitel spojovací čety velitelské roty , SH 62, PT 09, ČVO 40, KvPř 12, KvPo 5, BP „T“, STANAG AJ 2222 z velitel čety oprav techniky roty logistiky, SH 62, PT 09, ČVO 32, KvPř 12, KvPo 5, BP „V“, STANAG AJ 1111 z velitel zásobovací čety roty logistiky, SH 62, PT 09, ČVO 30, KvPř 12, KvPo 5, BP „V“, STANAG z AJ 1111 z starší strojník družstva dozerů 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty , SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, STANAG AJ 1111, BP „V“ z strojník družstva dozerů 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z řidič dopravního družstva 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 41, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ z řidič-strojník EC dopravního družstva 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“

„ Ředitel Ústředního vojenského zdravotního ústavu nabízí volné systemizované místo pro VZP v popsádce Praha: z technický pracovník – SH 51, PT 08, ČVO 32, KvPř 10, KvPo 03, BP „V“, VŘP sk. C + E, znalost ISL, znalost vedení dokumentace provozu vozidel a evidence řidičů Bližší informace: kpt. Ing. Martina Stebelová, alc. 208 133 nebo 208 202 „ Velitel VÚ 4574 Přerov nabízí k 1. 1. 2009 volná SM: z řídící letového provozu – ČVO 023, SH: 62, KvPř: Bc., prověrka: „D“, AJ 2222, z systémový inženýr – ČVO 026, SH: 63, KvPř.: Bc., prověrka „D“, SOK – ČVO 027, SH: 63, KvPř.: Bc., prověrka „D“, AJ 2222 z zástupce náčelníka WOC – ČVO 020, SH: 64, KvPř.: Bc., prověrka „T“, AJ 2222 z starší letovod WOC – ČVO 023, SH: 63, KvPř.: Bc, prověrka „T“, AJ 2222 z důstojník operační skupiny letky – ČVO 020, SH: 62, KvPř.: Bc., prověrka „T“, AJ 2222 z velitel sk. údržby a oprav D + M – ČVO 027, SH: 62, KvPř.: Bc., prověrka „D“, AJ 2222 z velitel sk. údržby a oprav elektro – ČVO 027, SH: 62, KvPř.: Bc., prověrka „D“, AJ 2222 z velitel sk. oprav spec. vyb. – ČVO 027, SH: 62, KvPř.: Bc., prověrka „D“, AJ 2222 z velitel sk. oprav rádiového vyb. – ČVO 027, SH: 62, KvPř.: Bc., prověrka „T“, AJ 2222 Kontaktní osoba: mjr. Morávek Vít, tel.: 421 180 fax.: 421 707 „ Velitel VÚ 8407 Praha-Kbely nabízí dvě volná systemizovaná místa pro VZP s nástupem ihned: z velitel směny skupiny operačního střediska WOC: SH 64,PT 10, BP „T“, ČVO 400/20. Požadavky: bakalářské vzdělání, AJ 2222. Kontakt: V WOC 207 161, 603 579 662 „ Hradní stráž nabízí volné systemizované místo: z náčelník odd. logistického zabezpečení materiálem – hodnost major, ČVO 30-logistika, PT 11, VŠ magisterské vzdělání, kvalifikační požadavek 6 – kurz pro vyšší důstojníky, BP „D“, znalost problematiky logistického zabezpečení materiálem podmínkou Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331. „ Velitel VÚ 3255 Praha nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: z náčelník odd. vnitřní správy – hodnost kpt., vzděl. VŠ, důstoj. kurz, ČVO 43, STANAG 1111, BP „T“, PT 11 z systémový inženýr – hodnost npor., vzděl. VŠ, důstoj. kurz, ČVO 43, STANAG 1111, BP „T“, PT 12 z systémový inženýr – hodnost npor., vzděl. VŠ, důstoj. kurz, ČVO 43, STANAG 1111, BP „T“, PT 12, místo výkonu služby – Brno Kontakt: pplk. Ing. Richard Složil, alc. 444 900, mob. 602 440 408 „ Velitel VÚ 6069 Jindřichův Hradec nabízí volné systemizované místo pro VZP: z důstojník operační skupiny: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 115/13 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 3. pěší čety 1. pěší roty: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 1. pěší čety 2. pěší roty: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 3. pěšího družstva 1. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001

47

velitel 2. pěší čety 2. pěší roty: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 3. pěšího družstva 2. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 3. pěší čety 2. pěší roty: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 1. pěšího družstva 3. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 2. pěšího družstva 3. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 3. pěšího družstva 3. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 1. pěší čety 3. pěší roty: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 2.pěšího družstva 1. pěší čety 3. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 3. pěšího družstva 1. pěší čety 3. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 2. pěší čety 3. pěší roty: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 1.pěšího družstva 2. pěší čety 3. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 2. pěšího družstva 2. pěší čety 3. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 3.pěšího družstva 2. pěší čety 3. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 3. pěší čety 3. pěší roty: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 1. pěšího družstva 3. pěší čety 3. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 2. pěšího družstva 3. pěší čety 3. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 3. pěšího družstva 3. pěší čety 3. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 z

48

Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel roty zbraní: SH 64, PT 10, BP „D“, ČVO 128/14 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel čety AGS: SH 63, PT 9, BP „V“, ČVO 109/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 2. družstva čety AGS roty zbraní: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 109/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel průzkumné čety velitelské roty: SH 62, PT 9, BP „D“, ČVO 676/64 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 z velitel 1. průzkumného družstva průzkumné čety velitelské roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 676/64 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 z velitel 3. průzkumného družstva průzkumné čety velitelské roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 676/64 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 Kontakt: prap. Martin Opl, alc: 325 216, fax: 325 218 „ Rektor-velitel Univerzity obrany Brno vyhlásil výběrové řízení u Ústavu strategických a obranných studií Univerzity obrany na obsazení místa odborný asistent skupiny operačního použití vojsk (PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 14, AJ 2222, PT 13). Termín obsazení místa – 1. 1. 2009. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 26. 11. 2008 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 11. 12. 2008. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. „ Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany Brno vyhlásil výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny taktiky jednotek katedry vojenského managementu a taktiky. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti managementu nebo nadstavbové vzdělání, absolvent kurzu vyšších důstojníků, znalost problematiky obecného managementu a všeobecné taktiky, alespoň 2 roky praxe v oboru, pedagogické schopnosti, publikační a zpracovatelská činnost v oblasti managementu a všeobecné taktiky, AJ 2211 a BP „D“. Termín obsazení místa – 1. 2. 2009. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 15. 12. 2008 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 8. 1. 2009. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

Různé „ Koupím zápalkové nálepky. Kontakt: mob. 607 702 994, alc. 443 667 „ Pozvánka na setkání absolventů studia oboru geodezie a kartografie VA (UO) Brno. Dne 20. 11. 2008 se bude u příležitosti 90. výročí vzniku vojenské zeměpisné služby konat odborná konference v prostorách UO Brno, Kounicova 44/50, 229, po které bude následovat

posezení všech účastníků v prostorách klubu UO v Šumavské ul. Zveme všechny absolventy studia oboru (od r. 1954) a prosíme o zaslání kontaktů (adresa, E-mail, tel. č. na Vás, příslušníky Vašeho ročníku, příp. i další absolventy) vedoucímu org. výboru setkání doc. Rybanskému, UO Brno, K 210, Kounicova 65, 612 00 Brno, [email protected], tel.: 973 446 407, následně Vám bude zaslána pozvánka a další informace. „ Koupím útočný nůž vz. 75 (uton) série 0001 za vaši cenu. Kontakt: 737 400 026 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci řidič. Nutný VŘP „C“.Kontakt: 775 987 858 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6900 Olomouc (6. polní nemocnice) na systemizované místo řidič-automechanik družstva oprav. Kontakt: 776 813 086 „ Prodám novou RV. 2007 neprůstřelnou vestu těžký typ značky Petris včetně dvou keramických balistických panelů v odolnosti 4 (zadrží střelu 7.62 × 54R), potah vz. 95 zelený, cena 7500 Kč, a americkou delaborovanou jednorázovou pancéřovku LAW, cena 3000 Kč. Tel.:773 079 783 „ Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky, současné i staré. Tel.: 605 745 922 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně na funkci strojník družstva nakladačů. Tel.: 776 187 412 „ Vyměním městský byt 3 + 1 v Bechyni za Plzeň. Možno i menší. Informace na tel.: 777 948 758 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou na funkci straší specialista čety oprav (elektrikář), ČVO 17. Požadavky: elektronické vzdělání, vyhláška 50/1978 Sb. § 6, BP „V“. Kontakt: 605 528 912 „ Hledám katalog náhradních dílů z roku 1960 v papírové nebo elektronické podobě pro rekonstrukci OT 810. Děkuji za pomoc. Tel.: 603 348 930, 728 643 360 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 2316 Praha na funkci střelec. Konatkt: 774 581 132 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4159 Lipník nad Bečvou na funkci náčelník skupiny tvorby produktů. Požadavky: hodnost poručík/ nadporučík, BP „T“ nebo předpoklad pro její získání, STANAG AJ 2222, PT 10, znalost práce s výpočetní technikou na pokročilé úrovni. Tel.: 775 264 666, e-mail: [email protected] „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4325 Strakonice na funkci řidič-mechanik kompresoru. Nutný VŘP sk. „C“, spěchá! Kontakt: 602 118 641 nebo e-mail: [email protected] „ Prodám nový spací pytel vz. 95 – cena 1600 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 8595 ( Hradní stráž) Praha na funkci st. střelec, každý měsíc čtrnáctidenní turnusy práce a volna. Požadavky: výška 180 až 188 cm, štíhlá postava, BP „D“ nejlépe za Jince. Tel.: 777 833 340 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6069 Jindřichův Hradec na funkci řidič-strojník EC. Tel.: 605 874 080 „ Pozvánka: Dne 15. listopadu se uskuteční 1. setkání voj. z pov. bývalého 19. průzkumného praporu v Tachově – sraz ve 14.00 (u brány kasáren). Informace: Jiří Havránek, Třešňová 1641, 347 01 Tachov, tel.: 732 413 474, e-mail: [email protected] „ Prodám tlumok malý pro průzkumníky – objem 20 až 30 litrů (nový, nevyužitý). Cena 1100 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Prodám novou vestu vz. 95 zimní – cena 800 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Prodám univerzální držák na přilby a na všechny typy tlumoků, jednoduchá montáž pomocí popruhů. Cena 250 Kč. Tel.: 721 566 285