Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Vydává MO ČR Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova Praha 6 IČO

Objektivem Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Vladimír Marek V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 8. 10. 2008 Toto číslo vyšlo dne: 27. 10. 2008

Kontakty Zdeněk Hoffmann tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected] Šárka Sádková tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected]

Majora Petra Matušku přijal koncem září irácký ministr obrany Mohammed Abdul Qadir Jassim, aby mu poděkoval za podporu Ozbrojených sil Iráku a za jeho osobní nasazení, kterým po dobu svého působení v zemi přispíval k posílení její křehké stability a bezpečnosti. Jako výraz ocenění mu předal plaketu a děkovný list. Major Matuška, jehož pobyt v Iráku skončil v prvních říjnových dnech, působil v zemi od začátku letošního dubna. Byl jedním ze tří českých důstojníků, kteří v Bagdádu plnili úkoly v rámci Výcvikové mise NATO (NTM-I). Společně s dalšími vojáky států Aliance zabezpečoval přímý kontakt mezi iráckou stranou a orgány NATO při koordinaci a dodávkách mezinárodní pomoci. Text: Jana RŮŽIČKOVÁ, foto: archiv mjr. Petra Matušky

Z obsahu Ministři obrany NATO jednali v Budapešti . . . . . . . . . . . . . 2

Unikátní dárek k sedmdesátinám . . . . . . . . . . . . . 28

Medvěd zasahuje . . . . . . . . . . . . . . 4

Dukla slavila kulatiny . . . . . . . . . . . 29

Vybojovali svobodu . . . . . . . . . . . . . 8

Vyrovnané klání . . . . . . . . . . . . . . . 30

Nezapomenutelné hrdinství . . . . . . . 9

Bohatá sezona vojenského pětiboje . . . . . . . . . . . . 32

Dorty pro oslavence. . . . . . . . . . . . 12 Společná služba, společný výcvik . . . . . . . . . . . . . . . 14 Nejpotřebnější pomoc pro ANA . . . 15 CAMP 2008 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 ARTHURy detekovaly výstřely z minometů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

Anetta nezastavila ani zraněná noha . . . . . . . . . . . . . . 34 Tank LT vz. 35 . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Novinky pozemní techniky . . . . . . . 38 Kaleidoskop . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Domácí vojsko v roce 0 . . . . . . . . . 42

Hlavní změny doznala logistika . . . 22

THAAD do výzbroje . . . . . . . . . . . . 44

Nad SOJKOU se stahují mračna . . 24

Jazykový koutek . . . . . . . . . . . . . . 46

Na Hradě o legionářích . . . . . . . . . 26

A spoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

Nestor chemiků . . . . . . . . . . . . . . . 27

Text a foto: Jan PROCHÁZKA

V hlavním městě Maďarska se ve dnech 9. až 10. října sešli na neformálním zasedání ministři obrany států Severoatlantické aliance. Českou republiku na jednání reprezentovala delegace vedená ministryní obrany ČR Vlastou Parkanovou. Jednotlivých jednání se dále zúčastnili velvyslanec České republiky při NATO Štefan Fülle, náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek, ředitel sekce obranné politiky a strategie MO Ivan Dvořák a další představitelé resortu obrany. K delegaci se druhý den 2

připojil j první prv rvvní náměstek mi m ministryně niist nist stry ryyně o obrab abr ny Martin n Barták. Barták Budapešťské setkání ministrů obrany Aliance navazuje na jejich jednání v Londýně před třemi týdny. Hlavními tématy byly zahraniční mise, především Afghánistán a Kosovo, transformace NATO se zaměřením na zvýšení akceschopnosti sil rychlé reakce (NRF

– NA NA Res NATO Response esspo pons nse ns e Force) F rce)) a příprava Fo va dokume kumentů ment ment me ntů ů pro nadc nadcházející dcházející summitt hlav dc států a vlád zemí NATO, který se uskuteční v dubnu příštího roku u příležitosti oslav 60. výročí vzniku této organizace. Poprvé na všech jednáních byli přítomni představitelé zemí aspirujících na členství v Severoatlantické alianci – Albánie a Chorvatska. Podle expertů lze

předpokládat, že obě země po splnění stanovených podmínek budou přijaty. Jednání o operaci ISAF v Afghánistánu se zúčastnil rovněž afghánský ministr obrany Abdul Rahim Wardak. Podle slov ministryně obrany Vlasty Parkanové byla významná přítomnost zástupců EU a OSN: „Zástupce Unie na jednání uvedl, že počínaje prosincem příštího roku EU navýší svoji přítomnost v misi EUPOL.“

V souvislosti s misí ISAF se v Budapešti rokovalo též o významu realizovaného konceptu Operačních výukových a styčných týmů (OMLT – Operational Mentoring and Liasion Teams). Česká republika se do tohoto projektu také zapojila – v Afghánistánu má v současné době jeden tým, jehož příslušníci se podílejí na výcviku létajícího a pozemního personálu afghánské

vyšleme, závisí na výsledku hlasování v Parlamentu České republiky.“ Součástí jednání o transformaci byla i problematika protiraketové obrany. „V Budapešti byla schválena průběžná zpráva o protiraketové obraně, která je výrazem shody všech spojenců na dalším pokroku dosaženém v přípravě konkrétní podoby protiraketové obrany NATO, jež by zajistila plné pokrytí aliančního území proti stále rostoucím hrozbám balistických střel,“ objasnila Vlasta Parkanová. „Základem všech zvažovaných možností jsou plánované evropské prvky systému protiraketové obrany USA. Průběžná zpráva odráží intenzivní práci na přípravě souhrnné zprávy o možné podobě alianční protiraketové obrany pro další summit NATO v dubnu 2009.“ Budapešťské setkání ministrů obrany se vyznačovalo ještě dalším primátem. Vůbec poprvé v historii se zde uskutečnilo jednání Komise NATO – Gruzie, kterého se zúčastnila delegace představitelů Gruzie vedená ministrem obrany

Na setkání také zaznělo, že afghánská vláda a prezident Karzáí „musejí udělat více pro vymýcení korupce a budování kapacit pro stabilitu Afghánistánu“. Ministři byli podrobně informováni o naplňování strategického plánu pro Afghánistán, který byl schválen na dubnovém summitu v Bukurešti. Tento plán má podle vyjádření odborníků čtyři dimenze. Jednou z nich je vlastní působení společných sil v Afghánistánu se zaměřením na vojensko-civilní aspekty přítomnosti vojáků a civilních expertů. Zde se jedná především o stabilizaci a podporu bezpečnosti spojenou s rekonstrukčními aktivitami. Dalším tématem setkání byla podpora afghánských bezpečnostních orgánů, zejména národní armády a národní policie tak, aby zvyšovaly své schopnosti a postupně přebíraly odpovědnost za jednotlivá území. Při projednávání působení mezinárodních sil a organizací v Afghánistánu se hovořilo i o nutnosti získat silnější podporu a angažovanost mezinárodních organizací, zejména OSN. Mise Organizace spojených národů UNAMA by měla sehrávat klíčovou roli při koordinaci úsilí mezinárodního společenství.

vrtulníkové jednotky. „Náš tým je velice úspěšný a v této iniciativě budeme i nadále pokračovat,“ uvedl k tomu generál Picek. „Nasazení českých vrtulníků pak předpokládáme v polovině příštího roku. Nyní se nacházíme ve stadiu příprav.“ Náčelník Generálního štábu AČR rovněž připomněl, že během budapešťského setkání opět zazněl požadavek na zvýšení počtů vojáků nasazených v operaci ISAF. „Navýšení jsme již ohlásili. Konečné rozhodnutí, zda dalších dvě stě třicet vojáků do Afghánistánu skutečně

Davidem Kezerašvilim. Cílem tohoto setkání byla výměna názorů na vývoj v této oblasti a projednání postupu při naplňování bezpečnostní dimenze tak, aby ministři zahraničí mohli v prosinci posoudit, zda je možné této zemi nabídnout přiblížení k euro-atlantickým strukturám, tzv. akční plán členství (MAP – Membership Action Plan). „Řada států se přihlásila k tomu, že uznávat nezávislost Abcházie a Jižní Osetie je chybou a někteří ministři vyzvali, aby další státy neuznávaly samostatnost těchto území,“ prohlásila při této příležitosti ministryně Vlasta Parkanová. 3

Text a foto: Vladimír MAREK

Úkol, který dostala skupina českých vojenských policistů, vypadal na první pohled velice jednoduše. Měli doprovodit představitele místní vlády v zemi Alfaland na policejní stanici a zajistit jeho bezpečnost i při cestě zpět. Sevřená kolona vozidel postupovala krajinou přesně podle plánu až do okamžiku, kdy chráněná osoba z ničeho nic dala pokyn zastavit. Naprosto nečekaně se rozhodla, že navštíví blízký hřbitov. A právě na tento okamžik čekala skupina teroristů, která po celou tu dobu sledovala konvoj. Z blízkého objektu se pokusili střelbou ze samopalu zasáhnout

do doprováz zen enou eno ou osobu. oso sob bu Okamžitě bu. Okam Ok amži žitě ži tě sse e roz ro ozdoprovázenou rozpoutala přestřelka. přestřelka Vojenští policisté se soustředili kolem VIP, opětovali palbu a co nejrychleji se chráněnou osobu snažili dostat do odstavených automobilů. Když se jim to konečně podařilo, celá eskorta unikla z léčky, kryta dýmovou clonou z granátů a střelbou z ujíždějících vozidel. Místní policisté mezitím obklíčili budovu, ze které se střílelo. Na první pohled bylo ale zřejmé, že teroristé se jen tak nevzdají a na proniknutí do objektu bude potřeba mnohem početnějších sil. O pomoc tedy požádali velení mnohonárodního praporu Vojenské policie, které okamžitě vyslalo na místo incidentu speciální jednotku. Ta udeřila na objekt, v němž se skrývali teroristé, současně ze země a ze vzduchu. Během několika sekund slanila skupina vojenských policistů z vrtulníků přímo na střechu budovy. Další jednotka se probojovala

První cvičení mnohonárodního praporu Vojenské policie v terénu Black Bear 08 prokázalo velkou akceschopnost této jednotky 4

až k obvodovým zdem. Po odpálení výbušniny v jednom z oken pronikla dovnitř. Boj v jednotlivých místnostech byl sice intenzivní, ale krátký. Jeden z teroristů se prostřílel ven a pokusil se uniknout, na poslední chvíli ho však zadržel policejní pes připravený v záloze.

policistů pro mnohonárodní jednotku vyčlenilo teritoriální velitelství Olomouc. Závazek vůči ní však mají všechna velitelství Vojenské policie. Žádné z nich totiž nemá k dispozici všechny potřebné odbornosti, nezbytné pro plnění úkolů praporu. Na cvičení přijeli čeští vojenští

hned následujícího dne vyrazily po vlastní ose směrem do Wedrzynu. Během přesunu na několikasetkilometrovou vzdálenost bylo přitom nutné dodržovat předem stanovenou padesátikilometrovou rychlost. Situaci navíc komplikoval déšť a poměrně chladné počasí.

MOŽNÁ PŘIJEDE I UKRAJINA

policisté s landrovery a jednou nákladní tatrovkou. Na rozdíl od kolegů z Polska a ze Slovenska totiž zatím nemají k dispozici lehká obrněná vozidla. „Příští rok se má obdobné cvičení konat zhruba ve stejném termínu u nás v České republice. Předpokládám, že tam se již představíme i s novou obrněnou technikou,“ slibuje plukovník Luboš Bahník. Cvičení se v roli pozorovatelů účastnili i dva důstojníci z Ukrajiny. A to z toho důvodu, že tato země velice vážně uvažuje o zapojení svých vojáků do činnosti mnohonárodního praporu Vojenské policie. „Chtěli bychom delegovat jednu četu a zhruba pět šest lidí, kteří by pracovali ve štábu. V současné době se již upřesňují technické podmínky naší účasti. Kdy přesně k ní dojde, záleží na rozhodnutí ukrajinské vlády a parlamentu,“ vysvětluje podplukovník Vjačeslav Kudašev.

Klimatické podmínky ostatně ztěžovaly průběh cvičení i v následujících dnech. Vojáci se museli vyrovnávat s mokrem a chladem. V ubytovacích prostorách výcvikového prostoru se totiž netopilo. Cvičení Black Bear 08 se celkově účastnilo čtyři sta vojáků s devadesáti kusy techniky. Byli nasazeni v Alfalandu. Nikdo se netajil tím, že předlohou pro tuto fiktivní zemi se stal Afghánistán, a to i se všemi problémy, které tato země v současnosti má. Kromě přepadů ze strany teroristických skupin a improvizovaných výbušných systémů nastražených na komunikacích zde kvetl obchod s narkotiky a velká kriminalita. Mnohonárodní prapor byl podřízen přímo veliteli mnohonárodních stabilizačních a bezpečnostních sil ISSMF. K jeho úkolům patřilo zajištění prostoru odpovědnosti, ochrana konvojů, VIP, operace spojené s prohledáváním a zajišťováním osob, pátrací operace a potlačování nepokojného davu. „Měli bychom mít na starost i válečné zajatce. Tyto aspekty je ale potřeba nejdříve dořešit. Musejí být ještě ratifikovány českou stranou,“ upozorňuje major Roman Gottfried.

Celá tato série zásahů a technik mnohonárodního praporu Vojenské policie byla součástí cvičení Black Bear (Černý medvěd) 08, které se na přelomu září a října konalo v polském Vojenském výcvikovém prostoru Wedrzyn. S myšlenkou vytvořit mnohonárodní prapor Vojenské policie přišel v roce 2002 pražský summit NATO. Vedoucí rolí v této jednotce bylo pověřeno Polsko. To také postavilo jednu z bojových rot a některé další zabezpečovací jednotky. Po jedné četě dále přidalo Slovensko, Chorvatsko a Česká republika. Chorvatsko vyslalo do mezinárodního praporu speciální protiteroristickou jednotku. Její příslušníci prokázali během cvičení své nesporné kvality, na první pohled bylo zřejmé, že patří přinejmenším k evropské elitě. Slováci nabídli organickou četu Vojenské policie z Prešova. Ta se specializuje na řešení krizových situací. Její výzbroj tvoří mimo jiné i čtyři lehká obrněná vozidla Aligátor. Češi delegovali do praporu celkem třicet šest osob. Dvacet čtyři z nich bylo zařazeno v bojové četě. Zbytek pak pracoval ve štábních strukturách praporu. Nejvíc vojenských

PADESÁTKOU AŽ DO WEDRZYNU

Vojáci všech čtyř zemí se sjeli 26. září do polských Gliwic. Zde se uskutečnilo soustřední a plánování dalšího přesunu. Prapor byl rozdělen do čtyř kolon, které

5

Příprava mnohonárodního praporu Vojenské policie bude završena ratifikací. K té by podle plánu mělo dojít v roce 2010. Velitel polské Vojenské policie brigádní generál Marek Witczak se ale netajil spokojeností s úrovní vycvičenosti a součinnosti jednotlivých složek jednotky. Podle jeho názoru by v případě potřeby mohlo dojít k ratifikaci již v příštím roce. Pak by se výrazně zkrátila i operační pohotovost případného nasazení praporu. Generál Witczak má ještě jednu vizi. V dlouhodobém horizontu by si dovedl představit i mnohonárodní brigádu Vojenské policie. Samozřejmě za předpokladu, že by se do ní zapojily i další země.

VYTLAČENÍ DAVU

Na vojenském polygonu se pomalu schyluje k dalšímu dějství. Jedna z odražených kulek vypálených při zásahu na nedaleké tržnici zabila místního obchodníka. Domorodci se bouří, zapalují ohně a dokonce ohrožují v obci dům představitele místní vlády. Také z něho vyšlehnou plameny. Na střeše budovy se karabinami připíná k lanu několik policistů i se zadrženými teroristy. Vrtulník s nimi stoupá a odlétá. Dlouhé lano s osobami pod ním se houpe jako kyvadlo pendlovek. Situaci je potřeba urychleně řešit. Opět je o pomoc požádáno velitelství mnohonárodního praporu. Přijíždí jednotka vycvičená na kontrolu davu. A to v mnohonárodním složení.

Rozlícený dav ale nereaguje na výzvy těžkooděnců, kteří uzavřeli silnici a napříč vytvořili linii. Naopak, agresivita některých domorodců stoupá. Vzduchem létají nejrůznější předměty. Polští, čeští, slovenští a chorvatští policisté postupují vpřed bok po boku. Křídla kordonu zpevňují obrněná vozidla. Nejaktivnější jedinci jsou zpacifikováni a zatčeni. Dav je definitivně vytlačen od hořícího domu a rozdělen na několik celků. Lidé se postupně rozcházejí do svých domovů. Také požár se daří uhasit. „Vycházíme ze situace, že potřeby v zahraničních misích se při obnovování infrastruktury soustřeďují především na udržení kázně a pořádku, na zajištění bezpečného prostředí. Společnost, která se nachází v postkonfliktní situaci, potřebuje síly, které se nezaměřují na likvidaci protivníka, jak jsme zvyklí u bojových jednotek,“ komentuje celou situaci major Roman Gottfried. „Snažíme se dělat naopak všechno pro to, aby místní obyvatelstvo, které se cítí být konfliktem poškozeno, si postupně zvykalo na postupy, jež jsou běžné v mírovém stavu. Vojenská policie je cvičená tak, aby operace po ukončení válečného stavu představovaly prostředek nastolení právě takovéhoto bezpečného prostředí.“ Podle jednoho z rozhodčích, kteří dohlížejí na kvalitu výcviku, plukovníka Luboše Bahníka, je v této fázi nejdůležitější, aby se vojenští policisté zařazení na funkce ve štábu praporu naučili velet jednotkám. Vojenská policie je totiž na rozdíl od vševojskových jednotek nasazována v menších organických celcích. Proto je právě na tuto činnost kladen takový důraz.

balíček s opiáty je v rukou vojáků, dává se na zoufalý útěk. Jeho dopadení je ale díky správně rozestavěným zálohám dílem okamžiku. „To, co jsme měli právě možnost vidět, patří k přednostem tohoto cvičení. V posledních dnech jsme se seznámili s postupy, z nichž některé děláme v praktickém životě poněkud jinak. Ať již je uplatňovali Slováci, Chorvati anebo i Poláci, přineslo nám to nový pohled na věc. Jednotlivé národní jednotky tohoto praporu jsou vycvičeny velmi dobře. Jak se potkávají během samotného

výcviku, vyměňují si znalosti, obohacují se o nové poznatky a zároveň je mezi nimi zdravá soutěživost,“ říká plukovník Luboš Bahník. „Nejspíš i my budeme měnit některé postupy, abychom se co nejvíce přiblížili tomu, co se jeví jako lepší, logičtější a v policejní práci v konečném důsledku i efektivnější.“ S nemalým přínosem cvičení souhlasí i náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek, který se ve čtvrtek 2. října zúčastnil jeho prezentační části. „Demonstrace schopností praporu byla provedena profesionálně.

Čas věnovaný přípravě cvičení využili vojáci velice efektivně. Spolupráci mezi zeměmi, které jsou si nejen jazykově blízké, považuji za velice prospěšnou. Během cvičení jsme hovořili s náčelníky generálních štábů ostatních zemí o tom, že bychom mohli postavit na bázi těchto států větší jednotku na úrovni mechanizované brigády.“

INSPIRACE PRO MECHANIZOVANÉ VOJSKO

Další část cvičení názorně demonstruje možnosti praporu při zajišťování tzv. check pointů na komunikacích. Tentokrát je převážně v režii slovenské čety. Vojenští policisté zastavují na silnici automobil s místními obyvateli. Následuje jeho důkladná prohlídka. První pes zaměřený na vyhledávání zbraní nenajde nic, zato druhý se specializací vyhledávače drog je úspěšnější. V momentě, kdy jeden z domorodců zaregistruje, že důkladně ukrytý

6

7

Text a foto: Pavel LANG

V Hlavním sále Ministerstva obrany ČR se ve čtvrtek 9. října uskutečnilo slavnostní shromáždění u příležitosti 64. výročí bojů o Dukelský průsmyk. Akci pořádala Armáda České republiky ve spolupráci s Československou obcí legionářskou a Historickou skupinou 1. československého armádního sboru. Společně zhruba s osmdesáti přímými účastníky dukelské operace se slavnostního setkání na pražských Valech zúčastnili představitelé resortu obrany v čele s náměstkem ministryně obrany Františkem Padělkem. „Nikdy nezapomeneme na ty, kteří na Dukle to nádherné slovo svoboda proměnili v čin a skutečnost,“ zdůraznil F. Padělek ve svém projevu a připomněl krutou daň vítězství. „Když skončily boje o karpatské hřebeny, měl čs. sbor na tisíc sto padlých, zhruba čtyři tisíce tři sta raněných a na tisíc nezvěstných, které lze počítat mezi mrtvé nebo zajaté. A to už byla na dohled Československá republika, která čekala na své vojáky a osvoboditele,“ uvedl a přítomné pozdravil jménem ministryně obrany Vlasty Parkanové. Zároveň apeloval na mladé profesionály, aby si z hrdinství bojovníků od Dukly vzali vzor pro jejich další působení v Armádě ČR. Zástupce náčelníka Generálního štábu AČR-ředitel Společného operačního centra MO brigádní generál Miroslav

Milada Holíková u pomníku, kde je pochován její dědeček.

Text a foto: Pavel LANG

Bálint řekl, že tehdejší statečnost československých vojáků se navždy zapsala do vojenských dějin a jejich činy patří k našim slavným tradicím. „Je důležité, abychom si tyto události neustále připomínali a nezapomínali na ty, kteří nám vybojovali svobodu,“ konstatoval.

„Projít Duklou, to znamenalo projít cestou opravdové odvahy a ryzího vlastenectví,“ říká náměstek ministryně obrany F. Padělek 8

Velice emotivní byly osobní vzpomínky přímého účastníka bojů o Dukelský průsmyk brigádního generála ve výslužbě Miroslava Masopusta, který přítomné v sále vrátil o šedesát čtyři roků zpět. Na závěr slavnostního setkání byly třem válečným veteránům předány medaile Polské republiky a poté se uskutečnilo neformální setkání přímých účastníků bojů o průsmyk s vrcholnými představiteli Ministerstva obrany ČR, Armády ČR a Československé obce legionářské.

Dvaasedmdesátiletá Milada Holíková stojí u pomníku v severoitalském městě Arco, čte a nemůže se ubránit slzám. „Na těchto olivách byli popraveni českoslovenští legionáři zajatí rakousko-uherskými vojáky na Doss Altu, protože bojovali po boku italského vojska za svobodu vlasti.“ Od nápisu jako by nemohla odtrhnout oči. Z uvedených jmen je jí jedno obzvláště blízké, Karel Nováček.

Rovereto, Riva, Arco. Tři severoitalská města u Gardského jezera. Právě zde Československá obec legionářská (ČsOL), v součinnosti s odborem mimoresortní spolupráce sekce personální Ministerstva obrany ČR, uspořádala ve dnech 26. až 28. září řadu

vzpomínkových akcí na počest padlých čs. legionářů, kteří bojovali v sestavě italské armády během 1. světové války. Ve více než stočlenné delegaci ČsOL jsou přítomni i nejbližší pozůstalí po československých legionářích. „Karel Nováček byl můj dědeček,“ říká paní 9

Důstojná vzpomínka na čtyři sta padlých a popravených čs. legionářů, kteří bojovali v sestavě italské armády během 1. světové války Holíková a upřesňuje: „Sloužil u 33. pluku a při bojích na kótě Doss Alto padl do zajetí. Dvaadvacátého září 1918 ho na tomto místě popravili. I když od těch chvil uplynulo devadesát let, stále to prožívám. Využívám každé možnosti, abych sem znovu zavítala. Jsem na památku dědečka hrdá a vedla jsem k tomu i svoje děti a teď vnoučata.“ Rovněž pro Svatopluka Valníčka a Milana Henzla představuje třídenní pouť po místech bojů velice emotivní záležitost. Jejich otcové, Václav Valníček a Antonín Henzl, v řadách legionářů v okolí Gardského jezera bojovali. „Otec tady bojoval v sestavě 31. střeleckého pluku. Do armády rukoval v sedmnácti letech. Po návratu z Itálie ho záhy odveleli na Slovensko, tam byl i raněn. Po válce se věnoval medicíně. Zemřel v lednu 1980. Vzpomínky na něho jsou stále živé. Mě i sourozence v duchu legií vychovával,“ vzpomíná S. Valníček. Pocity M. Henzla jsou smíšené. Na straně jedné určité rozčarování z malého zájmu veřejnosti o události předválečného Československa, na druhé

straně veliké potěšení ze starostlivosti italské strany o stovky pomníků, pamětních desek a hrobů padlých a popravených čs. legionářů v Itálii. „Přístup místních úřadů a členů asociace záložních alpiniků, především Associazione Nazionale Alpini Gruppo di Arco v čele s velitelem Carlem Zanonim, je opravdu příkladný. Moc si toho vážíme a ze srdce jim děkujeme. Památka čs. legionářů tak zůstává důstojně uchována. Když můj otec v roce 1969 zemřel, do hrobu jsme mu dali jeho legionářskou uniformu i klobouk s orlím pérem. I po tolika letech je pro nás jejich odkaz aktuální,“ dodává. Péče o hroby čs. legionářů v Itálii je vzorná. Přitom o ní vůbec nerozhoduje výše poskytovaných peněžních darů z České republiky. „Od roku 2000 nebyly na úřad přidělence obrany ČR, respektive na naše velvyslanectví v Římě vzneseny z italské strany žádné požadavky na participaci. Je možné říci, že si Itálie péči o pomníky padlých a popravených čs. legionářů vzala za své,“ říká Pavel Filipek z odboru mimoresortní spolupráce SP MO ČR.

V delegaci ČsOL nebylo možné přehlédnout také zástupce mladé generace. „Jde o náš cílený záměr. Chceme, aby památná místa bojů čs. legionářů a válečných veteránů navštěvovali také mladí lidé z našich jednot. Osobní prožitek nelze ničím jiným nahradit. Pokračovatelé tradic zde navíc odebírají prstě a ty slavnostně ukládají do muzeí v České republice. Legionáři v nich mají důstojné nástupce,“ konstatuje předseda Československé obce legionářské Pavel Budinský. Místopředseda ČsOL Jindřich Sitta k tomu dodává, že zářijové vzpomínkové akce v severní Itálii nejsou v tomto směru ojedinělou aktivitou. „Chceme se vracet ke kořenům svých otců a dědů. Arco není naším počátečním pilotním projektem. Letos jsme již navštívili Ukrajinu a Rusko. Příští rok se hodláme vydat na území bývalé Jugoslávie. Těmito akcemi se nám daří vzbuzovat zájem mladé generace. Příklad? Po permanentním úbytku jsme letos konečně zaznamenali nárůst členské základny, a to o více než sto nových lidí.“

Jeho slova potvrzuje přítomnost žáků druhého a třetího ročníku Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové, jakož i příslušníků aktivních záloh tankové roty AZ „Československých legií“ z Přáslavic pod velením kapitána v záloze Milana Mojžíše. „Hlásíme se k tradicím, z nichž vzešla samostatná Československá republika. Na návrh jednoty ČsOL při Vojenském muzeu na demarkační linii v Rokycanech byly oslavy devadesátého výročí bojového vystoupení čs. legionářů v severní Itálii zařazeny mezi prioritní akce na letošní rok,“ upřesňuje M. Mojžíš. Třídenní pouť v okolí Gardského jezera byla zahájena pietním aktem v osáriu del Castel Dante na pahorku nad městem Rovereto, které je místem posledního odpočinku 151 čs. legionářů. Poté se delegace ČsOL přesunula k nedalekému Zvonu míru, který symbolizuje památku padlých ve všech válkách a všech národů světa. Další den proběhly vzpomínkové akce ve městě Riva (pomník legionáře Aloise Štorcha oběšeného 5. července 1918) a na sedm set tři metry vysoké kótě Doss Alto, která je skutečným symbolem hrdinského boje

československých legionářů v severní Itálii. Hlavní událostí byla vojenská mše a pietní akt s vojenskými poctami ve městě Arco. Po státních hymnách, které zahrála kapela 35. pěšího pluku Plzeň – Foligno v čele s kapelníkem Zdeňkem Černým, se ujali slova reprezentanti obou zemí. „V dnešních dnech si připomínáme devadesáté výročí ukončení bojů 1. světové války a smutně vzpomínáme na popravené československé legionáře, kteří bojovali po boku italských vojáků za svobodu Itálie. Kdysi dávno bylo řečeno, že jen ty národy mají nárok na budoucnost, které si váží své minulosti a svých hrdinů. Jsem rád, že naše národy mezi ně patří,“ zdůraznil ve svém vystoupení přidělenec obrany České republiky v Itálii generálmajor Antonín Pugzík. Na italské frontě padlo více než tři sta padesát Čechoslováků a zhruba dalších padesát jich bylo popraveno. Zářijové

vzpomínkové akce členů Československé obce legionářské důstojně připomněly statečnost čs. legionářů. Svým dílem se o zdárný průběh akce postarali také pracovníci odboru mimoresortní spolupráce SP MO Jaromír Mareček, Jarmila Pilařová a především Milan Bachan, který mj. post přidělence obrany ČR v Itálii zastával v letech 2001 – 2005.

Ministryně udělovala Záslužné kříže Vlasta Parkanová vyznamenala 30. září čtyři velitele záchranných praporů. Záslužný kříž ministryně obrany ČR II. stupně převzal podplukovník Radim Řehulka. Záslužnými kříži III. stupně byli oceněni podplukovníci Otakar Fiala, Pavel Grund a Boris Matonoha. „Byli jste u toho, když záchranné prapory v mnoha obtížných situacích pomáhaly civilnímu obyvatelstvu naší republiky a přispívaly k dobrému jménu naší armády. Z praporů se stávají roty, které budou součástí ženijní brigády. Vaše úsilí a dovednosti se zúročí i v této nové, transformované podobě,“ řekla ministryně obrany, která současně velitelům poděkovala za jejich záslužnou práci. Vojenské záchranné útvary byly od roku 2003 podřízeny 15. ženijní záchranné brigádě. Nyní došlo k jejich transformaci. Jejím výsledkem je vznik 44. lehkého motorizovaného praporu Jindřichův Hradec v podřízenosti 4. brigády rychlého nasazení a 74. lehkého motorizovaného praporu Bučovice v podřízenosti 7. mechanizované brigády. Organizační změny od 1. října se týkají i jednotek 15. ženijní brigády, v níž vznikly 152. ženijní prapor Rakovník, 153. ženijní prapor Olomouc a ve stejných posádkách i samostatné záchranné roty. Schopnosti Armády České republiky pomáhat obyvatelstvu v rámci integrovaného záchranného systému jsou i po těchto změnách zachovány. Text: Olga HALADOVÁ, foto: Jan KOUBA

10

11

stlačeným vzduchem a čištění filtrů umí řidiči i poslepu. „Drobné opravy a údržbu ú si děláme sami. Na složitější op pra a výměnu dílů opravy využíváme americko ou dílnu. Humvee americkou jsou spolehlivá auta,, ale a vyžadují pravidelný servis,“ říká pra ap praporčík Hovorka. Vojáci 2. kontinge ent provinčního rekontingentu konstrukčního týmu ne nnežijí však jen prací. V neděli 28. září si při ppřipomněli Den české státnosti. Každý si přitom měl možnost najít způsob, jak j příjemně prožít svatováclavskou ned nedě neděli. Někteří sportovali, jiní telefonovali domů nebo surfovali po internetu. Někdo raději spal, četl si knížku, poslouchal hudbu, sledoval televizi nebo se díval na film. Populární jsou i počítačové hry. V kapli na základně Shank byla dopoledne sloužena mše svatá. Kaplan kontingentu kapitán Jaroslav Kníchal ji věnoval právě Dni české státnosti a patronu zemí Koruny české – svatému Václavu. Ve čtyři hodiny odpoledne se vojáci shromáždili na vlajkovišti v centrální části základny. „Každý stát, každá kultura, každý národ, každá armáda a dokonce

Text a foto: mjr. Jindřich PLESCHER

V americké dílně na základně Shank v afghánské provincii Lógar se uskutečnilo školení českých řidičů a dílenských specialistů na technickou údržbu terénních obrněnců Humvee.

Čeští vojáci v Lógaru vedle plnění každodenních povinností oslavili 28. září Den české státnosti Od mechaniků, kteří provádějí opravy těchto vozidel, se naši vojáci během praktického zaměstnání dozvěděli technologické postupy

12

údržby. Vojáci 2. kontingentu provinčního rekonstrukčního týmu Lógar používají v Afghánistánu dvacet dva kusů vozidel Humvee verze M 1114. Auta jezdí

prakticky denně, a to většinou po prašných a kamenitých cestách v horském terénu. Často se z bezpečnostních důvodů jezdí mimo komunikace. Provincií navíc vede pouze jedna asfaltová silnice. Za první tři týdny najela vozidla Humvee šest a půl tisíce kilometrů. Je proto nezbytné, aby se o ně řidiči pečlivě starali. Samozřejmostí jsou kontroly před každým výjezdem. „Řidiči provedou vizuální kontrolu aut, zkontrolují provozní náplně a čistotu filtrů,“ říká technik kontingentu praporčík Michal Hovorka. Jednou za dva týdny je nutná komplexní údržba. Vojáci to znají jako parkový den. Řidiči, ve spolupráci s dílenskými specialisty, dělají kontrolu podvozku, balistické ochrany, motoru a dalších agregátů, kardanových hřídelí, mechanických částí vozidla, palivové a chladicí soustavy, těsnosti hadic a spojek. To je stručný výčet úkonů, které musejí technici zajistit. Samostatnou kapitolou je všudepřítomný prach. Vyfoukávání prachu

i kkaždý ždý čl člověk ěk musíí mítít před ř d sebou b něco, čemu věří a k čemu může upínat svůj zrak v těžkých časech, kdy se situace zdá neutěšitelná, a on se cítí zcela bezmocný. V těchto chvílích vzniká touha mít svého ochránce, patrona, bojovníka za naše práva, někoho, kdo se zachoval nejlépe a nám dodává sílu tím, že vytrval až do konce,“ řekl padre Jaroslav Kníchal ve svém vystoupení v úvodu slavnostního

á t k D ké státnosti. tát ti V lit l nástupu ke Dnii ččeské Velitel pak nechal vyhlásit personální rozkazy, kterými bylo povýšeno jedenáct vojáků. Následoval týdenní rozkaz velitele kontingentu. Závěr nástupů je pravidelně věnován těm, kteří měli uplynulý týden narozeniny. Každý oslavenec dostal dort. Osobně jim popřáli velitel, náčelník štábu a vrchní praporčík a celý kontingent jim spontánně zatleskal.

Od výcviku k nasazení Výcvik na zvládání davu, tzv. „CRC training“ (Crowd Riot Control), ukončil intenzivní týdenní přípravu záložní roty F mise KFOR, která od 28. září plnila v Kosovu stanovené operační úkoly v prostoru mnohonárodního úkolového uskupení Střed. Záložní jednotku tvoří příslušníci 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Pardubic. „Za uplynulý týden prošli naši vojáci výcvikem zaměřeným na prohledávací operace, kontrolu osob a vozidel, zajišťování mobilních a pěších patrol, řízením bojových vozidel a především výcvikem na zvládaní davů. Právě CRC výcviku se v Kosovu přikládá nemalý význam s ohledem na demonstrace, které se v tomto roce na území Kosova odehrály,“ říká velitel záložní roty kapitán Vlastimil Urban. Scénář posledního CRC výcviku vycházel z reálné situace, která se odehrála na jaře tohoto roku na hraničním přechodu Gate 3. Spravuje jej český kontingent, konkrétně vojáci mechanizované roty D. Ti společně se slovenskou mechanizovanou rotou E výrazně přispěli záložní rotě k nacvičení všech možných technik a taktik zásahů. Následujících čtrnáct dnů působila záložní rota z britské základny Penin Sula v Prištině. Odtud plnila stanovené operační úkoly nejprve ve finském a poté ve švédském, irském a slovenském prostoru odpovědnosti. Poslední týden svého nasazení operovala záložní rota v českém prostoru. Text a foto: kpt. Michal PREJZEK

13

Text a foto: kpt. Michal PREJZEK

Tato jednotka Vojenské policie zajišťuje všestranné policejní zabezpečení mnohonárodního úkolového uskupení Střed. Je složena z příslušníků Vojenské policie České republiky, Finska, Švédska, Irska a Lotyšska.

Představujeme mnohonárodní jednotku Vojenské policie úkolového uskupení Střed v Kosovu „Našimi hlavními úkoly je šetření případné trestné činnosti a přestupků příslušníků KFOR, dopravních nehod s účastí vozidel KFOR a organizování samostatných preventivních dopravně-pořádkových hlídek v prostoru odpovědnosti se zaměřením na dodržování jednotlivých stanovených operačních postupů,“ popisuje činnost český zástupce této vojenské policejní jednotky nadporučík Jiří Rusz. „Příslušníci jednotky se podílejí i na součinnostních bezpečnostních a policejních akcích na podporu místního policejního sboru KP (Kosovo

Police), případně ve spolupráci s mnohonárodní policií (United Nation Mission in Kosovo Police). Současně zajišťují policejní doprovody konvojů vojenských vozidel a VIP včetně jejich ochrany.“ Jednotka je dislokována na švédské základně Camp Victoria v blízkosti Prištiny. Zde se také uskutečnila společná střelecká příprava, která probíhala pod taktovkou českých vojenských policistů. „První část výcviku byla zaměřena na zlepšení střelby z vlastních zbraní. Poté jsme se soustředili na výcvik se zbraněmi našich kolegů,“

vysvětluje nadporučík Rusz z. „Vycházeli Rusz. jsme z praktických zkušen nos z vlastzkušeností ního výcviku a absolvovaný ýc misí, zeabsolvovaných jména z mise v Iráku. Kon nk Konkrétně jsme procvičovali střelbu na terč terče če z pozakrypředevším dbá ttu a za pohybu, kde se pře ed se zbraní na bezpečnou b č manipulaci i l v různých pozicích.“ Velký zájem všech zúčastněných byl o pistole Glock 17, jimiž jsou čeští vojenští policisté vyzbrojeni i ve svých mateřských útvarech, a dále o samopaly HK UMP, kterými je vyzbrojena lotyšská část jednotky. V pozadí ovšem nezůstal ani český samopal vzor 58. „Každý měsíc absolvujeme dvě zdokonalovací střelecké přípravy. Jedna je vždy národní a druhá je společná. Tu příští, společnou, organizují naši kolegové z Finska a Lotyšska a bude zaměřena na doprovod a ochranu VIP,“ upozornil nadporučík Rusz. „Většina českých policistů obdobným výcvikem již prošla, ať už doma nebo v zahraničí. Přesto se na něj těšíme, protože každá země přichází s jinými technikami a taktikami, které jsou v konečném důsledku pro všechny zúčastněné velmi přínosné.“

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: LOM Praha, s. p., a SHAPE PAO

Česká republika se zařadila svými dvanácti vrtulníky pro Afghánskou národní armádu nejen z hlediska hodnoty, ale především operační potřebnosti na přední místo pomyslného žebříčku darů poskytovaných ostatními evropskými zeměmi afghánské vládě.

Klíčovýý význam ý vzdušné přepravy p p y v Afghánistánu v posledních letech zdůrazňují příslušné složky velení misí ISAF či Enduring Freedom i afghánská vláda. Je to dáno obrovskou rozlohou země s řadou obtížně přístupných oblastí, špatnou nebo žádnou silniční sítí a v neposlední řadě útoky na pozemní konvoje pomocí improvizovaných výbušných zařízení nebo min, jejichž počet v poslední

době strmě narůstá. Proto není divu, že posílení kapacit vzdušné – především vrtulníkové přepravy patří v současné době k požadavkům s nejvyšším stupněm priority. Právě v této souvislosti teprve lze plně docenit význam daru tuctu českých vrtulníků Afghánistánu. Celý proces nabral konkrétní podobu v březnu roku 2007, kdy došlo k uzavření dohody mezi Ministerstvem

obranyy ČR a Vrchním velitelstvím spop tom, jeneckých sil v Evropě (SHAPE) o tom že generální opravu a modernizaci šesti transportních Mi-17 a stejného počtu bojových Mi-24 provede státní podnik LOM Praha. Záměr na darování vrtulníků odsouhlasila vláda ČR počátkem dubna 2007 a rovněž vyslovila souhlas s tím, aby opravy provedl zmíněný podnik LOM Praha. Celková účetní hodnota poskytnutých vrtulníků byla vyčíslena na 612,5 milionu Kč. Generální opravy a modernizace všech strojů si vyžádá dalších přibližně 650 milionů korun a veškeré náklady jsou hrazeny SHAPE z prostředků, které poskytla vláda USA. První tři Mi-17 byly do afghánského Kábulu přepraveny 4. prosince 2007 a 17. ledna letošního roku byly za účasti nejvyšších představitelů afghánské vlády slavnostně převzaty. V polovině června 2008 pak ANA dostala i zbylé tři transportní stroje.

PRVNÍ BOJOVÉ STROJE K DODÁNÍ

Zmíněný letecký transport druhé trojice vrtulníků Mi-17 pomyslně uzavřel

14

15

dodávky transportních strojů pro ANA a nyní přicházejí na řadu osvědčené bitevní stroje Mi-24. První tři jsou podle programového harmonogramu od 4. října připraveny v malešických opravnách k předání. Problém však představuje doprava. Česká republika při poskytnutí daru od samého počátku deklarovala, že nepočítá s financováním jejich přepravy do středoasijského regionu. Náklady na let objednaného velkokapacitního transportního An-124 s prvními třemi Mi-17 v závěru roku 2007 hradila Velká Británie. Druhou dodávku zbylých třech strojů stejného typu v polovině letošního roku částečně platilo Společné velitelství pro bezpečnost a přeměnu Afghánistánu – CSTC-A (Combined Security Transition Command – Afghanistan) a částečně byla pokryta penězi z tzv. Trust Fund, což je fond určený právě k těmto účelům, na jehož konto přispívají jednotlivé členské země. Právě Trust Fund nyní představuje „kámen úrazu“ při realizaci další pomoci afghánské armádě. Protože je na jeho účtu nulový stav, je přeprava prvních třech českých Mi-24 (stejně jako

dalších darů) pozastavena a nyní se řeší otázka, kdo nebo z čeho se zaplatí. Jen pro zajímavost, nejedná se o nezanedbatelné náklady. Jeden let An-124 se třemi Mi-17 přišel na 350 000 eur a stejnou částku bude nutné vynaložit na každý ze dvou transportů vrtulníků Mi-24 – tedy celkem 0,7 milionu eur. Podle pplk. Petra Skaláka, logistického důstojníka z Úřadu národního vojenského představitele ČR v SHAPE, se vzhledem k této situaci řeší v určitém předstihu i přeprava druhé trojice strojů Mi-24. Předběžně se plánuje na letošní prosinec a zatím Kanada spolu s Islandem zvažují příspěvek na uhrazení dopravy.

DARY PRO ANA POKRAČUJÍ

Budování Afghánské národní armády představuje zdlouhavý a náročný proces, který zahrnuje výstavbu vojenských zařízení, nábor a výcvik vojáků a důstojníků a samozřejmě vlastní proces vyzbrojování. V něm sehrávají svou roli také dary poskytované bezúplatně jednotlivými zeměmi NATO i státy mimo

Alianci. Ke konci srpna letošního roku se podařilo do Afghánistánu dopravit nejrůznější výzbroj a vybavení. Jedná se například o 24 houfnic ráže 155 mm s municí a vybavení pro dílny na šití vojenských oděvů z Turecka. Neutrální Švýcarsko poskytlo tři hasičská vozidla spolu s náhradními díly a výcvikem jejich posádek. O jejich přepravu se postarali Britové za finančního přispění Islandu. Finsko darovalo a samo i odvezlo polní telefony a generátory na výrobu elektrické energie. Lucembursko zase přispělo více než 2000 kusy individuálních balistických ochranných vest a stejným množstvím přileb. Bulharsko poslalo minomety s municí, Německo oděvy a další výstroj. Nejvíc zemí však darovalo ruční palné zbraně s příslušnou municí. V této souvislosti je možné zmínit Estonsko, Kanadu, Litvu, Maďarsko nebo Slovinsko. Tím ale materiální pomoc pro ANA rozhodně nekončí. Připravena je řada další výzbroje a vybavení, avšak je třeba vyřešit zmíněné financování transportu. Velitelství CSTC-A stanovilo pořadí priorit

dopravy. Nepřekvapí, že tu nejvyšší má šestice vrtulníků Mi-24 z České republiky. Teprve na dalších místech pak například figuruje 48 nákladních vozidel s přívěsy poskytnutých z NATO. Tato dodávka bude vyžadovat kombinovanou námořní/pozemní přepravu a měla by stát okolo milionu eur. Kromě toho Norsko přislíbilo dodat minomety s municí a ruční palné zbraně. Stejné komodity poskytlo Lotyšsko, zatímco Polsko, Bulharsko a Litva pošlou ruční palné zbraně s příslušnou municí. Francie darovala boty a výstroj, Dánsko minomety a Velká Británie vyčlenila více než čtyři miliony eur na nákup vozidel HMMWV, přístroje nočního vidění a vybavení pro polní ambulance. Nepochybně „nejtěžší“ dar pochází z Řecka – protože se jedná o třináct tanků Leopard 1 s příslušnou municí.

BUDOVÁNÍ ANA – DLOUHODOBÝ PROCES

Poskytované dary určitě částečně zlepší momentální situaci ANA. Při její výstavbě se pochopitelně bude muset

postupovat systematicky. Je potřeba dořešit veškeré problémy spojené s armádní infrastrukturou. V této souvislosti je třeba zmínit výstavbu základen, výcvikových zařízení, hangárů, nejrůznějších skladovacích prostor nebo opravu vzletových a přistávacích drah. Pořízení náhradních dílů, vytvoření vlastních opravárenských kapacit, nábor a příprava vojáků i nejrůznějších specialistů také

patří mezi nezanedbatelné úkoly, jež jsou na pořadu dne. Z hlediska výzbroje Afghánská národní armáda dnes podle informací ze SHAPE nejvíce potřebuje kolová obrněná vozidla a houfnice D30 ráže 122 mm. V další fázi se počítá i s budováním letecké složky, která díky daru z ČR bude mít v závěru tohoto roku již poměrně solidní základ.

Prezentace velitelského leteckého stanoviště Na letišti v Praze-Kbelích představili ve středu 1. října zástupci státního podniku LOM Praha představitelům Ministerstva obrany ČR přepravitelné velitelské stanoviště vrtulníkového letectva ve variantě pro zahraniční mise. Za resort obrany se prezentace zúčastnili náměstci ministryně obrany František Padělek a Jaroslav Kopřiva, přítomen byl i velitel vzdušných sil genmjr. Ladislav Minařík. Modulární systém polního velitelského stanoviště (SQOC – Squadron Operation Centre) je určen k zajištění podpory letecké činnosti v polních podmínkách. Slouží k velení a řízení operací, plánování letů a k základní komunikační a informační podpoře pro piloty. „Ministerstvo obrany počítá s tím, že v příštím roce bude jjedno velitelské stanoviště umístěno v Afghánistánu, kde budou působit i české vrtulníky,“ prohlásil náměstek ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva. Resort nyní pořizzuje dvě tato velitelská stanoviště. Byly ukončeny kontrolní zkoušky a v říjnu začaly zkoušky vojskové. Cena za obě pořizovaná SQOC je necelých 80 milionů korun. Text: Jan PEJŠEK, foto: Jan KOUBA

16

17

Text a foto: Pavel LANG

Brigáda velení, řízení a průzkumu (bVŘPz) má našlápnuto k vrcholu svojí profesionality. Po úspěšně zvládnuté loňské certifikační prověrce STARTASSESS před ní stojí další, vyšší stupeň hodnocení, kterým je CAPEVAL. Přestože do jeho absolvování ještě zbývá řada měsíců, příslušníci 26. bVŘPz se na alianční přezkoušení intenzivně připravují. Například zářijovým taktickým cvičením s částečným vyvedením vojsk CAMP 2008.

Byť se jedná o fiktivní zpravodajský námět, je třeba jednat. „Nařizuji provést operaci UNCLE JOHN s úkolem vytvořit vyčleněnými silami a prostředky podmínky pro zaujetí záložního místa velení v lokalitě Březina – srubový tábor,“ vydává bojový rozkaz velitel 26. brigády velení, řízení a průzkumu plukovník Zdeněk Postulka.

VYVEDENÍ DO VÝCVIKOVÉHO PROSTORU

Brigáda velení, řízení a průzkumu podstoupila další náročnou zkoušku k vyšší profesní připravenosti Řečeno sportovní terminologií, jsou ve finále. Předtím však museli zvládnout semifinálové klání. Tím bylo loňské cvičení GOLD IGLOO v severočeských lokalitách Větrušice a Pereč. Při něm prověřoval mezinárodní hodnotitelský tým (TACEVAL TEAM) z aliančního velitelství v německém Ramsteinu připravenost vyčleněných sil 26. brigády velení, řízení a průzkumu ke splnění normativů v oblastech bojového použití, dále logistické podpory a obrany a ochrany sil v době krize a války. Certifikační prověrku nazývanou STARTASSESS zvládli a tím prokázali způsobilost plnit deklarovaný úkol v integrovaném pohotovostním systému 18

NATINADS. Získané vysvědčení však není konečným a trvalým dokladem profesionality. Před nimi je další meta – CAPEVAL.

BOJOVÝ ROZKAZ VELITELE

Srubový tábor ve vojenském výcvikovém prostoru Březina. Laik by řekl pohoda a tabáček, zasvěcený by charakterizoval situaci jako klid před bouří. To druhé je správně. Události posledních dnů totiž ukazují, že vývoj krize pokračuje. Situace v Bluelandu se rapidně zhoršila. Různá lokální povstání ozbrojených příslušníků a sympatizantů hnutí KFF

vyústily v obsazení veřejných budov v oblasti Kašperku. Dokonce byl zpozorován průzkumný letoun Redlandu, který provedl několik přeletů podél hranice. Veškeré indicie potvrzují zintenzivnění nepřátelských vojenských příprav. Úkolem 26. bVŘPz je i nadále zajišťovat funkčnost systému NATINADS. Prioritou se stává monitorování a průzkum vzdušného prostoru státu Blueland. Avšak limitujícím faktorem je nedokončená rekonstrukce místa velení. Předpokládaný hlavní směr útoku protivníka tak může bezprostředně ohrozit středisko řízení a uvědomování (Control and Reporting Centre – CRC) v lokalitě Větrušice.

Cíl operace UNCLE JOHN je zřetelný – obrana a ochrana záložního místa velení. Postup? Taktické cvičení

úkolového uskupení Force Protection (FP) s částečným vyvedením vojsk. „Cvičením CAMP 2008 procvičíme činnosti spojené se zaujetím a obranou a ochranou svěřeného prostoru odpovědnosti,“ upřesňuje náčelník operačního odboru 26. bVŘPz, respektive velitel štábu cvičících jednotek podplukovník Luděk Kohlmann a dodává: „Dále si prověříme připravenost jednotek při plnění úkolů v oblastech bojového zabezpečení a provedeme sladění činnosti příslušníků Force Protection v sestavě brigády podle metodiky TACEVAL. Cvičení CAMP 2008 považuji za odrazový můstek ke zvládnutí

vvyššího stupně hodnocení brigády, čímž je CAPEVAL.“ Jeho spokojenost s formou přípravvy částečně kazí termín konání cvičení. „Přiznávám, že není ideální. Bezprostředně po návratu do posádek totiž musíme hlásit splnění úkolu OMDZ pro rok 2008. Původně jsme počítali s dřívějším termínem,“ říká pplk. Kohlmann. Přípravné období na cvičení CAMP 2008 začalo o devět měsíců dříve a bylo rozděleno do několika etap. Zpočátku se jednalo o výcvik u organických jednotek, konkrétně o vševojskovou a odbornou přípravu s kontrolními cvičeními. Následovalo zpracování operační dokumentace, seminář k rozehře a přednesení záměru plnění úkolu veliteli 26. bVŘPz. Tři dny před zahájením cvičení se odehrál pro brigádu dosud nevídaný počin – vagonování techniky! „Překonali jsme další milník v činnosti brigády. Zhruba dvacet kusů techniky bylo naloženo na staroboleslavském nádraží na vagony a přepraveno do Vyškova. Pro mnohé, i délesloužící profesionály, to bylo něco nového. Nešli jsme však do toho bezhlavě. Nechali jsme si poradit od zkušenějších,“ podotýká podplukovník Kohlmann. „Dopravu techniky jsme zvládli. Stejný počet byl jak při jejím naložení, tak i při vyložení,“ směje se jeho představený plk. Postulka. „Pane plukovníku, hlásím připravenost úkolového uskupení ke cvičení,“ doložil pplk. Kohlmann veliteli brigády v pondělí 22. září ve 20.00 hodin. Jinými slovy, zhruba stovce profesionálů začleněných do velitelství a štábu úkolového 19

uskupení, strážní roty, roty chemické ochrany a dalších vyčleněných jednotek zbývalo posledních dvanáct hodin do zahájení bojové činnosti.

TŘICET INCIDENTŮ

V řídícím štábu cvičení vládne čilý ruch. Na náhodného pozorovatele může působit zmatečně. Opak je však pravdou. Každý přesně ví, jak má v té či oné fázi organizace boje postupovat. Uplynulo sotva pár hodin a cvičící jednotky už byly několikrát za sebou konfrontovány s řešením nenadálé situace. Kreativita námětů je vskutku rozmanitá. Jedno však má totožné, a to přesný popis provedení i způsob řešení v rámci standardů NATO. „Zhruba za pět hodin jsme rozehráli dvanáct nenadálých situací,“ říká jeden z hodnotitelů mezinárodního týmu z divize TACEVAL podplukovník Josef Lejsek a uvádí příklady: „Operace k odzbrojení, teroristický útok na kontrolní a propouštěcí místo, minový incident, poskytování první pomoci nebo pátrání po osobách. Do činnosti cvičících nezasahujeme, pouze ve výjimečných případech, kdyby došlo k ohrožení života nebo majetku, incident zastavíme. Sledujeme jejich reakce na danou situaci. Nejde nám o to, abychom je kritizovali za případné chyby, ale abychom jim metodicky poradili, jak mají správně postupovat. Dílčími nácviky se jejich postupy zautomatizují. Ve vypjatých situacích boje nebudou mít čas na to, aby

20

nad optimální procedurou dlouho přemýšleli,“ dodává. Jeho kolega hodnotitel major Jan Beneš k tomu dodává: „Na hodnocení v oblasti Force Protection, což jsou v reálu síly obrany a ochrany, existuje databanka zhruba se třiceti nenadálými situacemi. Můžeme kdykoliv zvolit jakýkoliv incident. Z praxe mám ověřeno, že nejlepší podehrávkou ve FP je tříhodinová nečinnost. Situace, kdy se nic neděje. To na lidi působí zvláštním způsobem. Samozřejmě že při řešení incidentů nehodnotíme pouze metodický postup cvičících jednotek, ale také systém velení a řízení.“ Oba hodnotitelé chválí 26. brigádu velení, řízení a průzkumu za to,

jak výrazný posun v oblasti FP učinila. „Udělala v tomto směru obrovský kus práce. Ještě před třemi roky byla na samém počátku a nyní se dostala na dosah certifikační prověrky CAPEVAL. Především myšlení lidí prošlo velikou změnou. Chtějí dosáhnout vyšší profesní připravenosti. Za situace, kdy z důvodu reorganizace permanentně připravují nové lidi a de facto začínají od začátku a mají snížený finanční rámec, jsou jejich výsledky obdivuhodné,“ konstatuje pplk. J. Lejsek.

NEÚSPĚCH SI NEPŘIPOUŠTĚJÍ

Motivace dosáhnout profesního vrcholu je u příslušníků 26. bVŘPz očividná. Dá se říct, že tomu mnoho podřídili a v budoucnu ještě podřídí. „Nastávající certifikační prověrka je pro nás klíčovou záležitostí. Na jaře 2010 provedeme interní brigádní přezkoušení, takzvaný NATEVAL, abychom doladili součinnost všech podřízených součástí. Za pár měsíců poté již absolvujeme ostrou zkoušku. Bude to vyžadovat veliké úsilí a profesionalitu lidí. Pevně věřím, že uspějeme a našim aliančním partnerům opětovně dokážeme stoprocentní způsobilost k plnění úkolů v pohotovostním systému NATINADS,“ říká rezolutně plukovník Z. Postulka. Také názor podplukovníka L. Kohlmanna je přesvědčivý: „Pokud na podzim roku 2010 dosáhne brigáda hodnocení CAPEVAL, pro mě osobně to bude vrchol dosavadní profesní kariéry,“ konstatuje náčelník operačního odboru brigády.

Text a foto: kpt. Michal ABRHÁM

Ve dnech 22. – 25. září se pod řízením náčelníka zpravodajského oddělení majora Martina Hobla uskutečnil soustředěný výcvik radiolokační čety 13. dělostřelecké brigády. Jeho cílem bylo prověřit jednotku podle metodiky pro kontrolu bojové připravenosti velitelství a jednotek společných sil (CREVAL) a z vševojskové přípravy při zvýšené fyzické i psychické zátěži. Vyvrcholením výcviku byla detekce výstřelů z minometů radiolokátory ARTHUR. Cvičení bylo zahájeno ve VVP Brdy zaujetím prostoru soustředění nedaleko obce Křešín, zvládnutím imitovaných situací minového nebezpečí a norem při ochraně proti zbraním hromadného ničení (OPZHN), včetně použití varovných signálů. Výcvik v Brdech pokračoval prověrkou poskytování první pomoci při simulované dopravní nehodě se zraněním, chemickou a ženijní přípravou a taktickými drily. V noci a za nepříznivých klimatických podmínek zvládli

příslušníci čety stavbu improvizovaných přístřešků pro přenocování. Druhá část výcviku byla zaměřena na plánovací a rozhodovací proces velitele čety, zpracování bojového rozkazu a přesun do VVP Hradiště. Zde po rekognoskaci zaujaly radiolokátory ARTHUR bojovou sestavu a s využitím minometných čet 4. brigády rychlého nasazení prováděly detekci výstřelů z 82mm a 120mm minometů. „Tento úkol byl pro obsluhy radiolokátorů nový, a jsem rád,

že podmínky cvičení zvládly. Prokázaly, že jsou připravené plnit úkoly v neznámém prostředí, za ztížených klimatických podmínek a vyhledávat různé palebné prostředky. Vzhledem k tomu, že se připravují k možnému nasazení v zahraniční misi, jsou tyto zkušenosti velmi cenné a v bojových podmínkách mohou zachránit životy vojákům na nich závislých,“ řekl při vyhodnocení výcviku zastupující náčelník štábu 13. dělostřelecké brigády podplukovník Josef Medal. 21

Protiletadlová raketová brigáda ve Strakonicích přešla k 1. říjnu na strukturu podle standardů NATO Text: npor. Martina DIENOVÁ Foto: Jiří HOKŮV a Jan KOUBA

O transformaci 25. protiletadlové raketové brigády ve Strakonicích bylo rozhodnuto minulý rok. Vzhledem k tomu, že se jedná o významný zásah do organizační struktury jednak samotného velitelství, jednak všech tří podřízených oddílů, zeptali jsme se velitele brigády plk. gšt. Josefa Slavíka, v čem změny spočívají. „ K jakým změnám v rámci transform mace vaší brigády jak na velitelství, tak u jednotlivých oddílů dochází? Transformací 25. plrb podle standard dů NATO dochází především ke zrušení 253. praporu zabezpečení, přičemž sse jeho jednotlivé roty zabezpečení sstávají součástmi oddílů a velitelství brig gády. Roty logistiky u 251. a 252. plro

22

budou zabezpečovat základní chod oddílů, rota logistiky u velitelství pak chod posádkových služeb a společný servis pro ostatní součásti, jako jsou rota oprav techniky, kuchyně, sklady a podobně. Tímto opatřením se 25. brigáda stává jedním nákladovým střediskem s tím, že personální, finanční a logistické služby zůstávají jen na velitelství brigády. „ Jak se transformace odrazila ve změně počtů lidí? Velitelství brigády se personálně rozrůstá o rotu logistiky a v personální, finanční, logistické a zpravodajské oblasti také o příslušníky zastávající doposud tyto funkce u oddílů. Oba protiletadlové raketové oddíly kromě již uvedené roty logistiky posílí o počty příslušníků rot zabezpečení, které budou mít na starost opravy techniky a chod služeb.

„ Ovlivňují tyto úpravy v nějaké míře operační schopnosti jednotek? Operační schopnosti oddílů zůstávají beze změn. Reorganizace zvyšuje nároky na práci štábu velitelství brigády. A mně, coby veliteli brigády, přibudou úkoly, které byly dříve v pravomoci velitelů oddílů a týkají se finančních a personálních otázek. Je to poprvé, co byl u posádky našeho typu takovýto model vytvořen. Nakolik se osvědčí, ukáže čas. „ Jaký je současný vývoj v zavádění nové techniky, technologií, systémů velení a řízení apod. u vaší brigády i jednotlivých oddílů? Současný vývoj je směrován k takové modernizaci protiletadlových raketových kompletů, která zajistí jejich bezproblémové připojení k soudobým prostředkům NATO. Jde zejména o datové připojení, výměnu obrazu vzdušné situace, systém spojení a vylepšení radiolokačních charakteristik kompletu KUB. V příštím roce chceme na střelbách v Polsku vyzkoušet celý systém velení a řízení. Počítáme rovněž s účastí na mezinárodním cvičení ELITE v Německu. Tím by se nám naskytla možnost dořešení otázky rušení našich prostředků, což je nezbytné pro úpravy potřebného softwaru. Chceme pokračovat v úspěšné přípravě operátorů v podmínkách silné letové činnosti za podmínek všech druhů rušení.

„ Část brigády je nyní v hotovosti pro síly rychlé reakce NATO NRF-11. Dotkla se transformace jednotek i této části protiletadlovců? Reorganizace se lidí zařazených do NRF-11 nijak nedotkla. Mohlo se stát, že v jejím rámci několik vojáků opustilo naši brigádu, ale v případě nasazení budou k uskupení povoláni z jiných útvarů. „ Počítá se v dohledné době s nasazením příslušníků brigády do nějaké další mise či hotovosti odpovídající kontingentu NRF-11? Naši příslušníci se v současné době účastní zahraničních misí podle požadavků na doplnění jednotlivých kontingentů. S jejich nasazením jako jádra kontingentu anebo jeho velké části se počítá až v roce 2012 pro jednotky v sestavě KFOR. To je však dlouhá doba, aby bylo možné něco s jistotou předpovědět. Můžeme tedy jen říci, že budeme plnit úkoly v misích podle požadavků. „ Jaké úkoly stojí před brigádou v nejbližších měsících a v příštím roce? Brigáda – přesněji kontingent NRF-11 – drží do konce letošního roku hotovost. Dále se připravujeme na přehlídku 28. října a v listopadu prověříme systémy velení a řízení. V příštím roce nás čekají především úkoly spojené s chodem brigády v nové organizační struktuře a účast jednotek na mezinárodních cvičeních a střelbách v Polsku.

23

Projekt lehkého taktického bezpilotního průzkumného prostředku je zastaven

Co je SOJKA-III: „ Lehký taktický bezpilotní prostředek určený k vedení vzdušného optoelektronického průzkumu bojiště. V omezené míře může zajišťovat i úkoly elektronického boje. „ Taktický dolet: 60 – 100 km „ Rychlost letu při hlídkování: 130 – 180 km/hod „ Vytrvalost letu: 1 – 3 hod. „ Operační výška: 50 – 2000 m „ Maximální vzletová hmotnost: 145 kg „ Užitečné zatížení: 20 – 30 kg „ Délka: 3,78 m „ Rozpětí křídel: 4,12 m

pro určení přesné polohy prostředku. Nevýhodou je chybějící zařízení pro sledování situace v nočních podmínkách. Jenže vybavení jednoho prostředku by stálo pět milionů korun a armáda by potřebovala minimálně dvě taková zařízení. Soupravu SOJKA-III tvoří čtyři vozidla – přepravní vozidlo se čtyřmi bezpilotními prostředky, opravárenským a skladovým zařízením, vozidlem s instalovanou startovací rampou, pozemním řídicím

Text: Jan ZEMAN Foto: autor a archiv

Bezpilotní průzkumný prostředek SOJKA-III byl vyvíjen déle než patnáct let a přes deset let je využíván v armádě. Nyní se zdá, že projekt dospěl do svého posledního stadia. Jeho schopnosti totiž armáda nedokáže naplno využít. Jedním z hlavních problémů je zastaralá konstrukce a vysoká poruchovost.

24

Průzkumný prostředek SOJKA-III SOJKA III prošel v posledních letech hned několika modernizacemi. Podstatně se zvýšil jeho dolet až na 100 kilometrů a velkých změn doznalo přístrojové vybavení. Digitální kamery s vysokým rozlišením snímají krajinu a obraz přenášejí do řídicího centra. Situace pod bezpilotním prostředkem se tak v reálném čase dostává přímo k vojákům i s informacemi o přesné poloze letounu. Jenže koncepce tohoto prostředku má i své nevýhody. SOJKA-III musí startovat z rampy na vozidle a během letu se pohybuje ve výšce až dvou kilometrů rychlostí 130 – 180 kilometrů v hodině. Je naváděna rádiovým signálem ze země, což je podmíněno rádiovou a optickou viditelností. Největším problémem je ale přistávací manévr. Průzkumný prostředek nemá

podvozek a musí sednout na upravené ploše o rozměrech 800 × 500 metrů, po které klouže až do samovolného zastavení. A právě to je největším problémem pro jeho nasazení v misích, kde by vojákům jistě pomohl získat cenné informace o zájmové oblasti. O náročnosti tohoto manévru svědčí skutečnost, že právě při přistání nejčastěji dochází k haváriím a závažným poškozením stroje. Druhou možností, jak SOJKU dostat na zem, je nouzové přistání s padákem, ale i tento postup je spojen s obrovskou mírou rizika poškození. Průzkumný prostředek může nést až 30 kg zátěže. Standardně je vybaven širokoúhlou fotografickou leteckou kamerou A-39 sloužící pro snímkování z výšky kolem 600 metrů, televizní kamerou pro šikmé snímání terénu na vzdálenost až 60 kilometrů a zařízením GPS

a vyhodnocovacím střediskem a dohledávacím terénním vozidlem. V letošním roce bylo s průzkumným prostředkem provedeno 42 letů v celkovém trvání 72 hodin. Lehký průzkumný prostředek SOJKA-III byl využíván při zářijovém výcviku jednotek 4. brigády rychlého nasazení ve Vojenském újezdu Hradiště. Ve čtvrtek 25. září si jej přijel prohlédnout náčelník Generálního štábu genpor. Vlastimil Picek, aby zjistil, za jakých podmínek je možné SOJKU-III využít v zahraničních operacích. „ Jaké jsou tedy možnosti využití průzkumného prostředku SOJKA-III Armádou České republiky? Zcela otevřeně musím říci, že se tento prostředek do prostředí misí nehodí a potvrzují nám to i naši koaliční partneři. V současnosti je totiž dávána přednost prostředkům mini UAV (Unmanned Aerial Vehicle), které jsou malé, lehké a k obsluze potřebují mnohem menší množství personálu. Jejich oblast průzkumu je v řádu několika kilometrů, což nám bohatě postačuje. Nepotřebujeme dělat průzkum ve vzdálenosti 60 kilometrů. Co se týče perspektivy projektu SOJKA, tak jsme v uplynulých měsících provedli generálku soupravy, ale tím to v podstatě končí. Rozhodli jsme se, že nadále tento projekt rozvíjet

nebudeme a nebudeme do něho vkládat další finanční prostředky. Až skončí jeho životnost, už budeme mít k dispozici mini UAV a začneme jednotku reorganizovat. „ Životnost prostředku SOJKA-III končí v roce 2010. Jakým směrem se naše armáda v této oblasti vydá? Určitě nebudeme tyto prostředky nahrazovat stejně velkými letouny. Na velké letouny, které jsou v současné době využívány v aliančních armádách, nemáme finanční prostředky. Budeme se proto orientovat na miniaturní UAV, které chceme používat především pro zvýšení bezpečnosti našich vojáků v zahraničních operacích. „ Takže od roku 2011 bude mít Armáda České republiky ve výzbroji už nové průzkumné prostředky? Ano. V současnosti zpracováváme střednědobý plán a od roku 2011 jsou na tento projekt vyčleněny finanční prostředky. „ Kolik prostředků UAV budeme potřebovat? V současnosti máme dvě soupravy SOJKA, ale souprav mini UAV bychom chtěli mít víc. Nyní vám ale nemohu ještě říci konkrétní číslo. Ještě to musíme analyzovat a propočítat. „ Jaká bude finanční náročnost tohoto projektu? Každá firma má sice odlišnou cenou, ale náklady na jednu soupravu nepřesáhnou 10 milionů korun. „ Kdy by mohlo být vypsáno výběrové řízení? Zatím přesně nevím, ale určitě to nebude dřív než v roce 2011. 25

Text a foto: Martin KOLLER

V Tereziánském křídle Pražského hradu byla 10. října slavnostně otevřena výstava dokumentující vznik a činnost československých legií v Rusku. Koná se pod záštitou ministryně obrany Vlasty Parkanové a ministra vnitra Ivana Langera. Legie jsou z hlediska české historie doslova fenoménem. V období meziválečné ČSR byl na jejich odkazu budován celý systém brannosti státu. Legionáři tvořili politický a profesionální základ tehdejší armády i policie a byli proto hlavní oporou státní moci. Do značné

26

míry se stali garanty demokratického vývoje. Jejich historií se zabývali autoři mnoha publikací. Rovněž v době domácího i zahraničního protifašistického odboje patřili legionáři k jeho nejaktivnějším účastníkům. Výstava „Československá legie v Rusku 1914 – 1920“ je pojata poměrně nestandardním způsobem. Probíhá totiž paralelně v Praze a v Moskvě. Vznikla tedy jako mezinárodní projekt. Z tohoto hlediska je ovšem do jisté míry i kontroverzní. V Rusku bojovali nejen legionáři českoslovenští, kteří hájili zájmy původní ruské vlády, ale na „druhé straně fronty“ také čeští a slovenští příslušníci Rudé armády. Současná ruská armáda navazuje, do určité míry, historicky na obě tyto ozbrojené formace. Pro ruské partnery byla proto realizace tématu československých legií poměrně složitou záležitostí. Podle informací ze strany pořadatelů je výstava v Moskvě koncipována odlišně. Jedním z jejích hlavních bloků je např. odpor českých a slovenských vojáků vůči jejich účasti v bojích první světové války. Výstava je rozdělena do tří bloků. První se zabývá obdobím od srpna 1914 do ledna 1918 z hlediska účasti České družiny a našich vyšších jednotek v rámci ruské armády. Druhý blok informuje o dalším působení našich jednotek v Rusku jako součásti ozbrojených sil dohodových mocností a jejich boje proti bolševikům na Volze. Třetí blok prezentuje tzv. sibiřskou anabázi legií v období 1919 až 1920.

Text: Jana ZECHMEISTEROVÁ a Vladimír MAREK Foto: archiv redakce

Josef Souček se narodil 27. září 1917 v rakouském Salcburku. Krátce po vzniku Československa se rodina odstěhovala do Olomouce, kde v Žižkových kasárnách sloužil jeho otec. V roce 1937 vstoupil do armády i Josef Souček.

Expozice obsahuje 400 unikátních fotografií a 400 různých předmětů z muzeí i soukromých sbírek. Výstavu připravila Správa Pražského hradu ve spolupráci s odborem archivní a spisové správy Ministerstva vnitra ČR, Vojenským ústředním archivem, Vojenským historickým ústavem a Československou obcí legionářskou u příležitosti 90. výročí vzniku Československé republiky, ukončení první světové války a zahájení bojů československých legií v ruské občanské válce. V rámci tiskové konference pořádané Správou Pražského hradu promluvili reprezentanti institucí, které se na výstavě podílely. O výstroji legionářů a dalších zajímavostech z popisovaného období informovali novináře dva členové klubů vojenské historie. Jeden z nich je vnukem legionáře, jenž se bojů v Rusku zúčastnil. Plukovník v záloze Alexander Beer z Čs. obce legionářské zdůraznil sepjetí minulosti a současnosti z hlediska obrany demokracie a aktuální potřebu prezentace historie české mládeži.

Po absolvování školy pro důstojníky v záloze v Trenčíně působil ve funkci plynového důstojníka (dnes náčelník chemické služby) u 2. pěšího horského praporu v Ružomberoku. V září 1938 byl přijat ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích, kde ho zastihla mobilizace. Po rozpuštění kadetů Vojenské akademie k mateřským útvarům se vrátil k 2. pěšímu horskému praporu, se kterým se zúčastnil bojů během ostrahy hranic s Polskem. V lednu 1940 přešel přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a dál jižní cestou do Francie, kde vstoupil do formujících se československých jednotek. Ve funkci velitele čety 1. pěšího čs. praporu se zúčastnil ústupových bojů na Marně, Seině a Loiře. Po přesunu československých vojenských jednotek do Anglie v roce 1940 byl Josef Souček zařazen na funkci plynového důstojníka 1. pěšího praporu 1. čs. samostatné obrněné brigády. Absolvoval řadu britských, amerických a francouzských kurzů pro plynové důstojníky ve Velké Británii. Byl nejmladším důstojníkem v chemickém kurzu

pro důstojníky Hlavního štábu v Portonu. Vedl výcvik mužstva i důstojníků protichemické ochrany u celé naší brigády. Svoji bojovou dráhu ukončil za 2. světové války v květnu 1945 v Dunkerque ve funkci plynového důstojníka 1. čs. samostatné obrněné brigády. Po válce byl Josef Souček přidělen na oddělení zvláštních bojových prostředků (předchůdce dnešního chemického vojska) ministerstva obrany a plnil úkoly jako styčný důstojník pro západní Spojence. V roce 1947 začal studovat na Vysoké válečné škole v Praze a současně ho při této škole v roce 1948 jmenovali profesorem chemické války v generálském kurzu. Krátce nato, v březnu 1948, ho zbavili funkce a přemístili do Vyškova jako velitele tankové roty. Když se v květnu 1948 dozvěděl o hrozícím zatčení, podařilo se mu i s manželkou, která byla v sedmém měsíci těhotenství, přejít státní hranici a usadit se v Anglii. Pracoval tam v gumárenském závodě jako technik a od roku 1953 vedl jeho brazilskou pobočku, kterou po smrti majitele odkoupil.

Po roce 1989 sice žil dál v Brazílii, kde vedl svou firmu, zároveň ale poměrně často navštěvoval Českou republiku. Několikrát zavítal i k našim chemikům do Liberce, pro které představoval nejen významnou osobnost československého odboje za druhé světové války, ale především nestora našeho chemického vojska. Generálmajor v. v. Josef Souček je nositelem mnoha československých, britských, francouzských i brazilských vyznamenání. Působil nejen jako předseda Československé obce legionářské v Brazílii, ale i v řadě dalších krajanských spolků. Zemřel 23. září 2008 v Sao Paulu, kde je také pohřben.

Ve věku nedožitých jednadevadesáti let zemřel 23. září 2008 v brazilském Sao Paulu Josef Souček 27

Do konce letošního roku mohou příchozí, respektive pacienti Ústřední vojenské nemocnice Praha zhlédnout na několika panelech a ve vitrínách jak sedmdesátiletou historii, tak moderní současnost tohoto uznávaného zdravotnického zařízení. O stavbě nové pražské vojenské nemocnice se rozhodlo v roce 1925. Národním shromážděním byl přijat zákon č. 68/1925 Sb., kterým se k „Všeobecné nemocnici v Praze připojuje vojenská nemocnice v Praze II a zřizuje se Masarykova vojenská nemocnice“. Ta zahájila činnost 1. srpna 1938, kdy byla přestěhována většina oddělení ze staré budovy na Karlově náměstí a z odloučeného oddělení pro nemoci vnitřní z kasáren na Pohořelci. „Výstava zvyšuje informovanost o sedmdesátileté činnosti této vojenské nemocnice. Dokazuje, že dlouhodobě poskytujeme kvalitní zdravotní 28

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Text: Šárka SÁDKOVÁ Foto: autorka a Jan KOUBA

V atriu budovy A Ústřední vojenské nemocnice Praha byla 30. září otevřena výstava s názvem „70 let ÚVN Praha“, která se koná pod záštitou starosty Městské části Praha 6 Tomáše Chalupy. Slavnostního zahájení se zúčastnili první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR genmjr. Josef Prokš, velitel společných sil genmjr. Jiří Halaška, náčelník Vojenské zdravotnické služby plk. Pavel Zbořil a řada představitelů politického a společenského života.

Za účasti náměstka ministryně obrany Jaroslava Kopřivy, našich předních sportovců – olympioniků, trenérů a příznivců sportu oslavilo Armádní sportovní centrum Dukla 8. října šedesáté narozeniny. Stěžejním úkolem původního Armádního tělocvičného klubu bylo vychovávat sportovce, kteří by vítězili především na olympijských hrách, mistrovstvích světa a mistrovstvích Evropy. Je na místě připomenout, že historie armádního sportu sahá daleko hlouběji, a to až do roku 1918. Již tehdy se armádní sportovci podíleli na výsledcích státní sportovní reprezentace. V té době však ještě neexistoval žádný ucelený systém armádní přípravy. Ten se začal formovat až v roce 1921.

péči a rozsah našich služeb se stále rozšiřuje. V současné době je v ÚVN Praha pět klinik a dvacet pět odborných oddělení, kde se provádějí vysoce specializované výkony a ošetření. V nemocnici je ročně ambulantně ošetřeno zhruba devět set tisíc pacientů a dalších dvacet tisíc je zde hospitalizováno,“ konstatoval ve svém vystoupení ředitel ÚVN Praha plukovník Štefan Brunclík. Slova chvály na adresu Ústřední vojenské nemocnice zazněla i od dalších hostů – od starosty městské části

První zlatou olympijskou medaili pro armádní sport pak vybojoval v roce 1928 František Ventura s koněm Elliotem ve skoku jednotlivců (parkúr). Zlatou medaili tehdy převzal z rukou holandské královny Vilhelmíny. Od té doby uplynula spousta let, přibývalo sportovních odvětví a s nimi i medailí. A za 60 let od vzniku Armádního tělocvičného klubu, který byl nějaký čas známý pod názvem ÚDA a od roku 1956 nese současný název Dukla, je jich pěkná řádka. Proto není divu, že se v Kongresovém sále Masarykovy koleje ČVUT v Praze sešlo hned několik generací sportovců a příznivců sportu. Na čtyři sta lidí zaplnilo sál a sportovní komentátor Štěpán Škorpil za všechny přivítal člena Mezinárodního olympijského výboru, trojnásobného olympijského vítěze, trojnásobného mistra světa a světového rekordmana Jana Železného, nynější olympijskou vítězku a mistryni světa v hodu oštěpem Barboru Špotákovou a především legendární olympijskou vítězku, oštěpařku Danu Zátopkovou. Nechyběla ani lyžařka Kateřina Neumannová a mnoho dalších osobností. Za úspěchy Dukly všem sportovcům, trenérům a servisním organizacím

Armádního sportovpoděkoval ředitel Arm Armá plukovník Jaroslav ního centra Dukla plu uk jako Priščák, který stejně ja ko mnoho jiných věří, že Dukla rozhodně rozhodn ně není za zeniarmádního sportu je tem. Otázka bytí armá ád Zbývá ještě dolapodle něj již vyřešena. Z Zb dit financování, ale pevně pevvn věří, že bude brán ohled na výsledky sportovců. s slavnostním okaZávěr setkání patřil ssla mžikům. Některým z ppřítomných byly odznaky uděleny pamětní odzn na ASC Dukla a poté došlo na křest křes knihy mapující vývoj armádního sportu od počátků po současnost nazvané „Sport se jménem DUKLA“.

Tomáše Chalupy, náměstka ministra zdravotnictví Marka Šnajdra nebo velvyslance Spojených států amerických v České republice Richarda Grabera. Součástí slavnostního zahájení expozice byl podrobný komentář o instalovaných exponátech a fotografiích od autora výstavy Zdeňka Polčáka z VHÚ Praha. „Její příprava zabrala dva měsíce. Museli jsme zohlednit specifičnost prostředí. Expozice nesmí nikterak rušit pacienty. Prioritou bylo vhodným způsobem je oslovit,“ říká autor. 29

Zadržení teroristy? Pro někoho žádný problém!

Text: podle nprap. Marka Breznaye zpracovala Šárka SÁDKOVÁ Foto: nprap. Marek BREZNAY

Zásobovací středisko Hostašovice pořádalo ve dnech 15. až 18. září 32. přebor „O nejlepšího psovoda a hlídkového psa resortu Ministerstva obrany České republiky“. Mezi sebou si tak zabojovali psovodi z Hradní stráže, Vojenské policie, Velitelství sil podpory a výcviku, Velitelství společných sil a psovodi z Vojenských lesů a statků. Celkem šest družstev o 16 psovodech. Armáda ČR pořádá každoročně desítky přeborů a soutěží. Tento přebor však vychází přímo z pracovní náplně účastníků (psovodů) a má nemalý vliv na další zvyšování vycvičenosti psů. Historie jeho vzniku začíná v šedesátých letech minulého století zásluhou důstojníků ve výslužbě Vojáčka, Nového, Kolského, Kořínka a nprap. v. v. Ludvíka, kteří se inspirovali nejen činností tehdejšího Svazarmu, ale i jinými kynologickými přebory a uspořádali pak první oficiální vojenský kynologický přebor. V prvopočátku byl znám jako přebor velitele Západního vojenského okruhu a po dvou úspěšných ročnících započalo jeho pořádání na celoarmádní úrovni. Stávající přebor plní dva hlavní úkoly. Prvním je zdravou soutěživostí zvyšovat vycvičenost psovodů a služebních psů a druhým je pak předávání si zkušeností mezi psovody a kynology o výcviku a použití služebních psů ve službě. Přes nepřízeň počasí byly letos oba úkoly nadmíru naplněny. Po čtyřdenním klání zvítězil v jednotlivcích prap. Doležal se psem Bodiem, druhé místo obsadil nrtm. Vlček se psem Steelem a třetí skončil nrtm. Jančík se psem Dakem. Všichni tři jsou z Hlavního velitelství Vojenské policie (HVVP). V kategorii družstev si vítězství vybojovalo družstvo HVVP ve složení 30

velitel prap. Šmidberský, psovodi prap. Doležal, nrtm. Vlček, nrtm. Jančík, druhé bylo družstvo VeSPodV ve složení velitel nprap. Breznay, psovodi por. Rytíř, rtm. Procházka, rtm. Šolc a na třetím místě skončilo družstvo Hradní stráže ve složení prap. Jirásek, psovodi rtm. Smíšek, nrtm. Novák, rtm. Čabla. V dílčích disciplínách si prvenství odnesl prap. Doležal se psem Bodiem za všeobecný výcvik. Vítězným obranářem je pes Steele nrtm. Vlčka, mezi stopaři zvítězili por. Rytíř s fenou Reiko a rtm. Křížek se psem Bodym (VeSpS). Nejlepším občanským zaměstnancem se stal Pálfi (VLS, s. p.) s fenou Adonis. Bezprostředně po příjezdu účastníků do posádky Hostašovice následovalo

rozlosování startovních čísel a první soutěžní disciplíny z vševojskové přípravy. Pro většinu účastníků to znamenalo po několikahodinové jízdě do místa konání za špatného počasí vyburcovat se k běhu na jeden kilometr se psem a samopalem v ruce. Poté následovala pětiminutová pauza na vydýchání a střelba na terč z deseti metrů. Proto zisk 41 bodů z 50 možných rtm. Martince ze Základny Týniště nad Orlicí zasluhuje obdiv. Poslední disciplínou prvního dne byl hod 16 gumových granátů na cíl vzdálený 30 m. Nejlepšího výsledku v této disciplíně dosáhl nrtm. Vlček z Vojenské policie. Druhý den začal již v sedm hodin ráno vyhledáváním a sledováním stopy.

K Ka Každý pes měl za úkol najít pod vedením psovoda ve vymezeném prostoru n ho h hodinu starou stopu, 600 m dlouhou, ttřik třikrát lomenou a nalézt čtyři předměty, kkte které na ní rozhodčí zanechal. Odpoledne závodníci předvedli cviky vvš všeobecného výcviku, takzvanou poslušnost. Den, který končil stejně jako předchozí večer za špatného počasí, se z hlediska výkonů všem povedl. Proto ani průběžné výsledky nenaznačovaly, kdo a jak se umístí. Třetí den se odehrála nejdůležitější disciplína – a to průzkum terénu, kde měli psovodi v nepřehledném lesnatém terénu v úseku 200 m nalézt čtyři ukryté figuranty. Je to disciplína, která se využívá při střežení vojenských objektů za pomoci služebních psů. Odpoledne proběhla na hřišti TJ Hostašovice za účasti veřejnosti divácky oblíbená disciplína zadržení figuranta na sto metrů. Bylo by velmi těžké jednoznačně označit psovoda, který by svými výkony výrazně převyšoval ostatní. Všechny zákroky psů byly na profesionální úrovni a dokázaly, že jsou schopni svého psovoda ochránit za jakékoliv situace. Čtvrtý, poslední den sportovního klání následovala závěrečná disciplína zadržení figuranta na 50 m. Po zadržení figurant odhodil rukáv, na kterém byl pes zavěšen a jehož úkolem bylo ihned zaútočit na druhý rukáv. Dále následovala prohlídka zadrženého. Po prohlídce se psovod schoval do úkrytu a čtyřnohý svěřenec měl střežit figuranta sám. Zhruba po 20 sekundách se pokusil figurant odejít, pes ho měl za úkol zadržet potřetí. Tato disciplína kopíruje skutečné události ve strážní službě. Právě tím se vojenská kynologie odlišuje od civilní. Výcvik vojenských psů vychází z potřeb střežení prostorů či objektů a ochrany psovoda ve službě. Závěrem lze konstatovat, že vítězů přeboru se našlo mnohem více. Nesporně se jimi stali i organizátoři závodu, pro které to byl čtyřdenní maraton zabezpečení a péče zhruba o 100 osob a 16 služebních psů. 31

Vzhledem k tomu, že se běž300 metrů. V Vzh ně střílí na vvzdálenost 200 m, nebylo výsledků, na něž jednoduché ddosáhnout do sportovci jsou sportov vci zvyklí. Však také ani ti tentokrát nejlepší tento ok nezískali nejvyšší počty bodů. překážkové dráze konaný Závod v př druhý den začínal zzač během žen. Kromě odpolední pauzy, paau kdy ve městě vládlo největší hork horko, ko se soupeřilo celý den.

Text: npor. Kateřina DĚDÁKOVÁ Foto: OdTP VA Vyškov Závodní sezona vojenského pětiboje začala otevřeným přeborem AČR, který se konal v dubnu ve Vyškově. Tohoto klání se poprvé účastnilo i družstvo polských sportovců, které bylo s jeho organizací a průběhem velmi spokojeno. Mistrem České republiky se stal npor. Přemysl Janů, za kterým se umístili rtn. Ivo Vrba a prap. Jaroslav Matoušek. Ženy skončily v pořadí kpt. Zdeňka Doležalová, prap. Iva Krutská a npor. Jitka Opravilová. První zahraniční soutěží, na níž se česká výprava vojenských pětibojařů prezentovala, byl Severský šampionát v dánském Holstebro, konaný v červnu. V pětičlenném mužském týmu si ve svém prvním závodě vedli velmi dobře i dva nováčci, kteří neustále zlepšovali své výkony. Tříčlenné ženské 32

družstvo začalo velmi dobře, bohužel jedna jeho členka se zranila na překážkové dráze a běh nedokončila. I přes občasnou nepřízeň počasí se několika našim reprezentantům podařilo výrazně zlepšit své osobní výkony. V srpnu následoval závod pořádaný pouze pro muže, regionální šampionát v rakouském Wiener-Neustadtu. Účastnilo se ho sedm sportovců a nováčci zde dostali možnost zdolat kvalifikační limit na mistrovství světa. Naši si zde vedli velice dobře a mezi týmy, které se vojenskému pětiboji věnují profesionálně, obsadili šesté místo.

NÁROČNÉ MISTROVSTVÍ SVĚTA

Posledním a zároveň nejdůležitějším závodem letošní sezony vojenského pětiboje bylo 55. mistrovství světa konané ve dnech 3. až 12. září v turecké Ankaře. Česká republika zde měla své

zastoupení v podobě šestičlenného mužského a čtyřčlenného ženského družstva. Z devětatřiceti zemí sem přijelo závodit 157 mužů a 54 žen. Vedoucí české skupiny plk. Lubomír Přívětivý, který je členem sportovní komise vojenského pětiboje, zde byl Mezinárodní radou vojenského sportu CISM delegován do funkce technické jury. Už od příjezdu provázely účastníky ze všech zemí problémy s obrovským horkem a žaludeční potíže, které u mnohých ovlivnily konečné výsledky. První dva dny byly věnovány tréninku čtyř disciplín, přičemž kupříkladu na překážkovou dráhu měla naše výprava vymezen časový prostor po dvanácté hodině, kdy teplota dosahovala 46 stupňů Celsia. Mistrovství světa je organizováno poněkud odlišně než jiné soutěže, a to tak, že se v jednom dni nezávodí ve dvou disciplínách, ale pro každou je určen celý den. První den šampionátu byl věnován střelbě z velkorážní pušky na vzdálenost

zaostávaly za těmi, jež jsou podle pravidel pro výběr tratě doporučovány. Součástí světového a kontinentálních mistrovství je také závod štafet na překážkové dráze, jenž však není součástí disciplín vojenského pětiboje. Nejinak tomu bylo i v Ankaře. Ve štafetě českého družstva nastoupili por. Kamil Doležal, rtn. Ivo Vrba, prap. Jaroslav Matoušek a prap. Michal Škobrtal. V této sestavě

dokázalo naše kvarteto překážky zdolat bez chyb a doběhnout v novém českém rekordu. Příští rok se bude odehrávat ve znamení prvních mezinárodních závodů ve vojenském pětiboji pořádaných ve Vyškově od 14. do 20. června. Předcházet mu bude otevřený přebor AČR ve dnech 21. až 24. dubna, kterého se může zúčastnit kterýkoli sportovec z armády.

Tečku za ním pak udělala přehlídka nejlepších výkonů mužů. Třetí den mistrovství pokračovalo překážkovým plaváním v padesátimetrovém bazénu se dvěma dráhami. Z našich si zde nejlépe vedl rtn. Ivo Vrba, který si dosaženým časem, stejně jako prap. Iva Krutská, zlepšil svůj osobní rekord. Čtvrtou disciplínu představoval hod granátem. Nejlépe si v této soutěži vedla kpt. Zdeňka Doležalová, která si zlepšila svůj osobní výkon při házení granátu na přesnost. Posledním kláním vojenského pětiboje je vždy běh v terénu v délce čtyř kilometrů pro ženy a osmi kilometrů pro muže. Organizátoři připravili velmi těžkou trať s velkým převýšením a písčitým povrchem, takže i přesto, že se v době závodu ochladilo na „mírných“ 39 °C, byla tato disciplína tou nejnáročnější. Její obtížnost dokládají i časy nejlepších běžců, které zhruba o tři minuty 33

V Klánovicích se v září konalo mistrovství republiky ve vyhledávání osob zavalených v sutinách

Text a foto: Ing. Josef RŮŽIČKA

Získání stříbrné medaile na mistrovství republiky ve vyhledávání osob zavalených v sutinách je úspěchem nejen psovoda Jiřího Švancary a psa Anetta ze záchranné roty Olomouc, ale dobrou vizitkou celé armády. Integrovaný záchranný systém hraje zásadní roli z hlediska pomoci obyvatelům postiženým přírodními katastrofami, technologickými haváriemi nebo teroristickými útoky. Mimo armády působí v jeho rámci Policie ČR, Horská služba a různé další organizace. Zapojují se i dobrovolníci ze záchranných kynologických organizací. Reprezentační družstva všech uvedených organizací i družstva sestavená z dobrovolníků se sešla na mistrovství republiky ve vyhledávání osob zavalených v sutinách. To se konalo v září v Klánovicích. Celkem se zúčastnilo devět tříčlenných družstev. K hledání osob v sutinách soutěžící vyjížděli na rozlehlé zbořeniště staré zástavby nedaleko pražských Manin. V noci probíhalo hledání v dvojpodlažní budově, která byla zpola rozpadlá, zatímco v průběhu dne na rozvalinách domů o ploše 100 × 30 metrů. V obou případech měli psi nalézt pět figurantů. O vyrovnanosti soutěžících svědčí i to, že v sutinách čtyři nejlepší psi našli během nočního a pak denního pátrání celkem devět osob a o konečném pořadí proto rozhodoval čas potřebný k jejich nalezení. 34

Jiří Švancara přivedl rozhodčího do místa, kde Anett ohlásil nález osoby.

Soutěž psů zařazených do IZS je organizována tak, aby vše bylo blízké skutečnému nasazení. Proto ne vždy rozhodují jen bezvadně připravení psi, ale také taktika, zkušenosti a orientační schopnosti psovodů. Soutěžící obdrželi úkol k pátrání na schématu rozvalin ve velitelském návěsu hasičského záchranného sboru. Od té chvíle běželo 25 minut určených pro pátrání. „Jiří Švancara předvedl dokonalou souhru se psem a díky tomu mohl uplatnit systematické pátrání jako málokdo ze soutěžících,“ zhodnotil výkon zkušeného psovoda rozhodčí Petr Vodička z GŘ Záchranného hasičského sboru. Belgický ovčák Anett byl tak posedlý hledáním lidí pod troskami, že přihlížející diváci si ani nevšimli jeho zranění. Psovodovi však žádná maličkost neutekla. Nepatrnou změnu mechaniky pohybu zjistil ke konci pátrání. Anett pravděpodobně šlápl zadní nohou na sklo.

Polštářek měl poraněný, ale nekrvácel, takže to jeho výkon neovlivnilo. Sedmatřicetiletý Jiří Švancara se blíže seznámil s kynologií před sedmnácti lety, během základní vojenské služby. Pak vykonával v civilu různá povolání. Ale v roce 2005 se rozhodl vstoupit do armády právě proto, aby se mohl plně věnovat záchranářské kynologii. Se svým belgickým ovčákem tvoří skvělou a spolehlivou záchranářskou dvojici. Koncem léta byl povolán k pátrání po osobách při železničním neštěstí u Studénky. Anett svého páníčka ujistil, že pod zdemolovanými vagony nejsou žádní lidé. I z toho je vidět, jak velká odpovědnost leží na psovodovi a jeho čtyřnohém svěřenci při záchranných operacích. Tomu odpovídá také náročnost pravidelných výkonnostních testů. Pro zařazení mezi elitní psy nestačí jen armádní zkoušky, ale musejí složit atesty Ministerstva vnitra ČR, kterému podléhá IZS ČR.

Text a foto: Martin KOLLER

Lehký tank LT vz. 35 patří k nejslavnějším produktům českého obranného průmyslu. Tvořil páteř československých tankových jednotek, připravených k obraně republiky v roce 1938. Byl nasazen v řadě operací druhé světové války. Tank LT vz. 35 byl dlouhou dobu snem českých historiků a muzejníků. Je vzácný i v zahraničních muzeích. Má zásadní význam z hlediska prezentace české vojenské historie i obranného průmyslu.

ČESKOSLOVENSKÉ MEZIVÁLEČNÉ TANKY

I když je to s podivem, Československá republika z hlediska vyzbrojování tanky dlouho zaostávala ve srovnání s většinou okolních zemí. Přitom prakticky se všemi, s výjimkou Rumunska, neměla dobré vztahy. Kromě několika muzeálních francouzských strojů Renault 17 Ft se tanky dostaly do výzbroje čs. armády až v první polovině třicátých let 20. století. Vývojem a výrobou tanků se zabývaly firmy ČKD Praha a Škoda Plzeň. První

„tanky“ oficiál„tanky tanky“ Tč vz vz. 33 z ČKD spadaly oficiál ně do kategorie tančíků. Jejich bojová hodnota byla zanedbatelná. Následující lehký tank LT vz. 34, opět z ČKD, odpovídal technologickým řešením evropskému průměru. V polovině třicátých let bylo však rozhodnuto o jeho náhradě novým typem. Ve výběrovém řízení zvítězil projekt firmy Škoda. Dostal označení LT vz. 35. Později bylo používáno také jednodušší označení LT-35. V rámci armádní klasifikace patřil do skupiny tzv. jezdeckých tanků. To byly lehčí a pohyblivější typy ve srovnání s těžšími,

Ministryni obrany ČR se podařilo získat v USA český historický tank 35

útočné vozby. Konstrukce byla technicky nevyzrálá. Problémy vznikaly především z hlediska činnosti technologicky unikátního pneumatického systému řazení. Při jeho poruše musel řidič vystoupit z tanku a přepnout kohout vzduchového ventilu. V boji byla taková činnost extrémně riskantní. Přesto koupilo 126 tanků LT-35 Rumunsko, které je později nasadilo na východní frontě. Nesly označení R2. Bulharsko koupilo pouze 10 kusů pod označením T-11. Československé tanky byly připraveny na obranu republiky a některé byly nasazeny v pohraničí proti nacistickým teroristickým skupinám. Ale díky kapitulaci se nakonec dostaly do výzbroje armády, proti níž měly bojovat.

BOJOVÉ NASAZENÍ LT-35 Výzbroj LT-35 tvoří tanková verze protitankového kanonu vzor 34 ráže 37 mm, který byl zaveden v třicátých letech do výzbroje čs. armády.

tzv. pěchotními tanky, které ovšem naše armáda do výzbroje nezavedla. Uvedené klasifikaci odpovídala hmotnost 11 t, daná pancéřováním o tloušťce maximálně 25 mm, což bylo na dolní hranici dostatečnosti. Zážehový motor Škoda T11 o výkonu 90 kW umožňoval dosáhnout rychlost až 34 km/h a dojezd až 193 km při ekonomické rychlosti. V roce 1935 se jednalo o jeden z nejlepších tanků z hlediska pohyblivosti, pancéřové ochrany i výzbroje. Tu tvořila tanková verze pěchotního protitankového kanonu vz. 34 ráže 37 mm, vyráběného firmou Škoda Plzeň. Konstruktéři si tak do jisté míry usnadnili práci. Problémem bylo brzdovratné zařízení, vyčnívající nad hlavní kanonu z věže. Jeho poškození mohlo vyřadit kanon z funkce a osádka je navíc nemusela včas zjistit. Reaktivní úsťová brzda na ústí hlavně vytvářela při výstřelu výrazný nemaskující optický efekt oproti tankům s kanony bez úsťové brzdy. Další výzbroj tvořily dva kulomety ráže 7,92 mm. Jeden z nich byl lafetován jako spřažený s kanonem a druhý v čele pancéřové korby tanku. Pro kanon byly vezeny 72 náboje a pro kulomety 1800. Výrobu 296 tanků realizovaly na základě kartelové dohody společně Škoda a ČKD. Tvořily následně výzbroj tří pluků 36

V rámci německého Wehrmachtu bojovaly LT-35 v Polsku, Řecku, Jugoslávii na západní i východní frontě. Nesly označení PzKpfw 35(t). Představovaly pro Německo výraznou

Čelní pohled na tank LT-35 v americkém tankovém muzeu v Aberdeenu

posilu, protože jeho ozbrojené složky disponovaly na jaře 1939 pouze 98 srovnatelnými tanky PzKfw III. Československé LT-35 tvořily výzbroj 6. tankové divize. Němci velmi rozumně rozšířili osádku o nabíječe, takže velitel nemusel zároveň velet, sledovat okolí, nabíjet a zaměřovat kanon. Dále byla část tanků transformována na velitelsko-spojovací vozidla PzBefWg, vybavená dvěma vysílačkami a gyrokompasem pro přesnější navigaci v terénu. U části z nich se již do vnitřního prostoru věže nevešel kanon a nahradila jej dřevěná maketa hlavně, upevněná z vnějšku na masku kanonu. Oproti očekávání LT-35 v boji uspěly a údajně dorazily až na předměstí Moskvy. Slovenská armáda nasadila v rámci rychlé brigády svoje LT-35 na východní frontě. Osvědčily se především v boji u Lipovce. Už v roce 1941 se ukázalo, že tyto tanky z technologického i taktického hlediska zastaraly ve srovnání se sovětským typem T-34. Proto byly z výzbroje

prvosledových útvarů jak německé, tak slovenské armády vyřazeny. Po okupaci Československa byla výroba zastavena, takže počet LT-35 ve službě stále klesal. V Rumunsku je s využitím ukořistěných sovětských kanonů přestavovali na stíhače tanků TACAM R2. Ty LT-35, které zbyly po bojích v rámci Wehrmachtu, byly přestavovány na logistická vozidla. Tím byla délka jejich služby prodloužena. Zajímavé je rovněž nasazení tanků slovenské armády v rámci Slovenského národního povstání. Bojovaly tak vlastně poprvé na správné straně fronty v rámci 1. československé armády na Slovensku. Většina z nich byla zničena v nerovném boji, zbytek znehodnotily osádky při ústupu do hor.

LT-35 V MUZEÍCH

Do současnosti se na území bývalého Československa zachoval pouze jeden nepojízdný LT-35. Ten posloužil při konstrukci improvizovaného obrněného

vlaku v době SNP. Technici ve Zvolenu jej usadili na korbu nákladního vagonu a obsypali kamením, takže z pancéřové nástavby vyčnívala pouze věž. Takto zůstal dodnes. Tanky LT-35 se do nedávné doby nalézaly pouze v několika muzeích. Konkrétně v ruské Kubince, srbském Bělehradě, bulharské Sofii, rumunské Bukurešti a americkém Aberdeenu. Od počátku 90. let minulého století probírali čeští vojenští muzejníci možnost získání unikátního tanku. Kroky vedoucí k jeho získání však nebyly realizovány. O to radostnější překvapení přinesla letošní návštěva ministryně obrany Vlasty Parkanové a ředitele VHÚ plk. Aleše Knížka v USA. Mimo jiných důležitých jednání se jim podařilo přesvědčit americkou stranu o vysoké hodnotě tanku LT-35 pro českou vojenskou historii. Takže v rámci oslav devadesátého výročí vzniku naší republiky bude prezentován v Praze jako součást fondu Vojenského technického muzea Lešany.

Celkový perspektivní pohled na LT-35 zezadu

37

Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ

Na letošní výstavě vojenské techniky a vybavení pro pozemní armádu a protivzdušnou obranu Eurosatory 2008 představilo více než 1200 vystavovatelů z celého světa nepřeberné množství exponátů. Vozidlo Piranha III 8 × 8 HP s aktivním obranným systémem LEDS-150, jehož jedno ze dvou odpalovacích zařízení obranné munice je vidět na zadní části korby.

Tuzemského prostředí plně využil francouzský obranný průmysl. V expozici firmy Nexter kromě jiného dominovalo první sériové kolové bojové vozidlo pěchoty VBCI 8 × 8. V současné době výrobce obdržel od francouzského úřadu pro vyzbrojování DGA závaznou objednávku na výrobu 180 vozidel ve dvou verzích. Celkem ale francouzské ozbrojené síly plánují pořízení přibližně 700 kusů. Několik desítek strojů VBCI by mělo být dodáno do konce letošního roku. Ve výzbroji mechanizovaných pluků francouzské armády začnou nahrazovat pásová BVP typu AMX-10P. Francouzská pozemní armáda je očekává skutečně netrpělivě vzhledem k morální a technické zastaralosti vozidel AMX-10P, která byla zavedena do výzbroje v roce 1973. Výstavní premiéru v Paříži také absolvovala 155mm samohybná kanonová houfnice Donar, což je společný projekt německé firmy Krauss-Maffei-Wegmann (KMW) a americké společnosti General Dynamics European Land Systems. Typ 38

Donar využívá podvozek bojového vozidla pěchoty ASCOD, na kterém je umístěna plně automatizovaná otočná věž s kanonovou houfnicí převzatou ze známého německého typu PzH2000. Zbraň má plně automatické zařízení, ve věži je umístěna zásoba až 30 kusů munice a na dálku ji ovládá pouze dvoučlenná posádka sedící v přední pancéřované kabině. Kromě plně automatické funkce je klíčovou předností kompletu Donar hmotnost asi 31 t, což umožňuje přepravu novým západoevropským transportním letounem A400M, jehož pozemní zkoušky začínají. V sousedství nové houfnice vystavoval švýcarský MOWAG (i tato firma je součástí amerického General

Dynamics y European p Land Systems) znáPiranha mý a úspěšný typ Piranh a III 8 × 8 v nové verzi High Protection s vylepšenou vozidla ochranou. Celá korba voz zid je vyrobena ze speciální tvrzené oce eli a od samého oceli počátku je uzpůsobena pro p montáž přídavné ochrany různého typu ttyp i úrovně. Při návrhu byla věnována pozornost po p nejen zvýšené odolnosti proti pozemním p minám, ale také účinkům p pro prostředků (nadzemních min) s výbuche em formovaným výbuchem průbojným penetrátorem m či dnes hojně používaných improvizova improvizovan improvizovaných výbušných ří í (IED) idl na výstavě bylo zařízení (IED). V Vozidlo navíc představené se zkoušeným aktivním obranným systémem LEDS-150 firmy Saab. Ten by se mohl dostat do operačního použití v průběhu dvou let a mohl by tak začít poskytovat účinnou obranu obrněným vozidlům především proti pancéřovkám a protitankovým řízeným střelám. Součástí plně automatizovaného kompletu je subsystém pro zjištění, identifikaci a sledování cíle tvořený malým radarem kombinovaným s infračervenými senzory a dvě šestinásobná odpalovací zařízení pro speciální neřízenou

Nové kolové bojové vozidlo pěchoty Freccia italské armády

Odminovací vozidlo MV-4 chorvatské firmy DOK-ING

Dálkově ovládaný ozbrojený robot TRP-2

munici, jež má být schopna zničit nebo silně poškodit přibližující se pancéřovku nebo PTŘS ve vzdálenosti asi pěti metrů od bráněného vozidla.

Piranha III HP je vybavena výkonnějším motorem Caterpillar (339 kW) a automatickou převodovkou firmy ZF. Firma MOWAG nyní intenzivně pracuje

na typu Piranha V, jenž si britské ministerstvo obrany předběžně zvolilo za jedno z vozidel (konkrétně víceúčelový kolový typ) v rámci víceprvkového programu FRES (Future Rapid Effect System). V současné době FRES představuje jednoznačně největší program v kategorii obrněné techniky v Evropě. Neobyčejná adaptabilnost vozidel Piranha byla na výstavě demonstrována i zajímavě řešenou mostní verzí. Netradičnost spočívá v tom, že standardní vozidlo Piranha III 8 × 8 opatřené i výzbrojí bylo doplněné nově vyvinutým přídavným zařízením ABLK (Adaptable Bridge Launching Kit). ABLK umožňuje pokládku a zpětné naložení lehkého, 13 m dlouhého mostu REBS (Rapidly Emplaced Bridge System) s nosností až 50 t. Ve spojení s vozidlem Piranha lze most položit přibližně za dvě minuty, přičemž posádka vůbec nemusí opustit vnitřek korby. V rozsáhlé expozici italských firem byl kromě jiného vystaven nový kolový obrněný transportér Freccia 8 × 8 pro italskou armádou. Vychází z osvědčeného typu Centauro, avšak namísto věže 39

kaleidoskop se 105mm kanonem má věžový komplet Hitfist Plus s automatickým kanonem ráže 25 mm. Hitfist Plus představuje mírně vylepšenou variantu věže použité u standardního pásového bojového vozidla pěchoty italské armády Dardo, kdy hlavní změna spočívá v možnosti instalovat na boky odpalovací zařízení s protitankovými řízenými střelami Spike. Kromě řidiče a střelce s velitelem ve věži lze v zadní části vozidla Freccia převážet osmičlenný pěchotní výsadek, jenž má pro nástup a výstup k dispozici sklopnou záďovou rampu. Korba vozidla i věž je uzpůsobena pro montáž bloků přídavné balistické ochrany. Kromě popsaného kolového bojového vozidla pěchoty se počítá s výrobou rovněž velitelské a minometné verze. V sousedství typu Freccia vystavovala italská firma Oto Melara i několik nových malých, na dálku ovládaných vozidel s pásovým i kolovým podvozkem. Mají být schopna plnit celou škálu úkolů – od tradičního prověřování, odstraňování nebo samotné likvidace nebezpečných

Seminář k testování dle STANAG 6001 S V Ústavu jazykové přípravy ve Vyškově se konal 24. září seminář určený p pro externisty, podílející se na jazykové přípravě v rámci resortu Ministerstva o obrany ČR. Zúčastnili se ho zaměstnanci, kteří zkoušejí nebo budou zkouššet po celé republice a splňují všechny požadavky dle STANAG 6001. Za tým examinátorů ÚJP promluvil Dalibor Cibulka. V první části své prezentace probral a vysvětlil oficiální oficiální dokumenty dokumenty, jež sse týkají testování podle uvedených kritérií, a probral s přítomnými zkušební řád. V části druhé, vedené v angličtině, se detailně věnoval kritériím a testovým specifikacím platným pro úroveň SLP 1 – 2. Interaktivní prezentace v anglickém jazyce rodilého mluvčího Marka Wiffina byla věnována standardizaci chování zkoušejícího. Účastníci tak měli možnost si otestovat, které faktory mohou průběh zkoušky ovlivnit. Na správné vedení ústní části zkoušky pro úrovně SLP 1 a SLP 2 se opět v anglickém jazyce zaměřily Ladislava Mlčochová a Kateřina Dúbravová. Detailně probraly všechny tři její části – představení kandidáta (Introduction), hraní rolí (Role-play) a získávání informací (Information Gathering Task), které si zúčastnění mohli vyzkoušet v modelových situacích. Text a foto: Mgr. Helena RÝLICHOVÁ

Ústav jazykové přípravy ve Vyškově přivítal vzácného hosta Dálkově řízené bezosádkové vozidlo Guardium izraelské firmy Elbit se ve zkušebním provozu osvědčilo při ochraně hranic i při dalších úkolech.

Na současné operační podmínky v Afghánistánu a Iráku reaguje celá řada výrobců. Na snímku je nová verze známého rychlého víceúčelového zemního stroje HMEE (High Mobility Engineer Excavator) s pancéřovanou kabinou firmy JCB.

40

předmětů s rizikem výbuchu přes radiační, chemický a biologický průzkum až po pozorování, klasický průzkum, vyhledávání cílů či dokonce jejich ničení. Tak například pásové vozidlo nesoucí označení TRP-2 má celkovou hmotnost 110 kg, je poháněné dvěma elektromotory o výkonu 1,1 kW, může dosáhnout maximální rychlost až 35 km/h a kapacita akumulátorů mu zaručuje vytrvalost až čtyři hodiny. Na výstavě byl typ TRP-2 předveden v konfiguraci se 7,62mm kulometem a šestiranným granátometem ráže 40 mm. Pokud je řeč o odminování, stojí za to zmínit i rychle se rozvíjející kategorii mechanizovaných odvinovacích prostředků. V této „branži“ si dobře vede i chorvatská firma DOK-ING. Ta na výstavě představila svůj typ MV-4, což je na dálku ovládané pásové vozidlo s osvědčeným cepovacím zařízením. Typ MV-4 má celkovou hmotnost 5300 kg, je 4,45 m dlouhý, 2 m široký, 1,47 m vysoký a cepovací jednotka má šířku záběru 1,725 m. Komplet MV-4 se vejde do standardizovaného 20ft ISO kontejneru a úchytné body umožňují snadné převážení v podvěsu pod vrtulníkem.

Rule of Law in Human Rights (Lidská práva v zákonech) – tak zněl název přednášky Joela H. Thortona (na snímku vpravo), prezidenta International Human Rights Group, se kterou vystoupil 25. září v Ústavu jazykové přípravy. Přednáška byla určena posluchačům zdokonalovacího kurzu a intenzivních kurzů úrovně SLP 3 anglického jazyka. Jak vyplývá z jejího názvu, J. H. Thorton se věnoval problematice lidských práv a jejich zakotvení v legislativě jednotlivých zemí EU a USA. Úvod téměř dvouhodinové netlumočené přednášky byl spíše obecný, avšak postupně se Joel H. Thorton začal věnovat i konkrétním případům ze své praxe. Studenti měli možnost aktivně se zapojit do programu, například tím, že byli vyzváni, aby vytvořili skupiny suplující soudní tribunály a řešili jednotlivé případy. Sám Thorton potom uvedl dvě sobě velmi podobné kauzy a doložil, jak byl téměř stejný problém související se základními lidskými právy (rozdávání letáků na ulici) posuzován v Norsku a USA. Studenti tak měli možnost rozšířit si ssvé jazykové znalosti a nahlédli do složité pproblematiky výkladu zzákladních ústavních ppráv člověka v různných zemích se srovnnatelnou právní kulturou. tu Text: PhDr. Hana HOLOMÁČOVÁ, foto: Ing. Jaroslav SLÁVIK

Vyřazení absolventů V posádce Vyškov se 25. září uskutečnilo za přítomnosti náčelníka štábu Ředitelství výcviku a doktrín plk. gšt. Joachima Dávida, velitele Výcvikové základny plk. Jozefa Michla a vrchního praporčíka Výcvikové základny nprap. Petra Seiferta slavnostní vyřazení absolventů výcvikových kurzů základní přípravy. Konkrétně se jednalo o dvě stě čtyřicet šest nových vojenských profesionálů AČR, budoucích studentů Univerzity obrany. Třicet dva vojáků, kteří nesplnili stanovené podmínky, nebylo k tomuto slavnostnímu aktu připuštěno. Součástí ceremoniálu bylo také odměnění dvou nejlepších absolventů základní přípravy, rtm. Jana Theuera a rtm. Marie Břeňové. Vyřazení vojáci zvládli v době od počátku srpna do konce září zkrácený dvouměsíční program základní přípravy. Během intenzivního a náročného výcviku absolvovali všechny povinné přípravy a jako první kurz v novodobé historii i noční zaměstnání v překonávání předního okraje obrany protivníka s přestřelováním ostrou municí. Tento systém imituje explozemi granátů a kulometnou palbou reálnou bojovou situaci. Palba ostrou municí je při dodržení bezpečnostních opatření vedena proti jednotce, cvičící útok. Text: Pavel KOČVARA, foto: -vz-

41

V režii vojáků bylo i převzetí moci a zajištění pořádku v prvních dnech nově vzniklého Československa

šesté večer oznámil JJaroslav Rošický davu shromážděnému u před Národním divadlem, že bylo vytvořeno vytvo oře československé vojsko a že všichnii ččeští vojáci a důstojníci se mají okamžitě okamžittě hlásit na Žofíně. Přestože vojenské asp pe převratu byly aspekty s předstihem několika měsíců m mě naplánováim m ny, nyní bylo potřeba improvizovat. Řada vysslo opatření fungovala vysloveně na základě osobních známostí známosttí mezi rakouskoče -uherskými důstojníky české národnosti. Z vojáků a sokolů, kteř kteří ří se ještě týž den hlásíí na Ž hlá Žofíně, fí ě jjsou o okamžitě vytvářeny první hlídky. Jejich úkolem je dohlížet v pražských ulicích a na dalších důležitých místech na pořádek a zároveň kontrolovat situaci a demonstrovat nově vznikající ozbrojenou sílu. Působí i na Hlavním nádraží, kde odzbrojují odjíždějící vojáky. V tomto okamžiku je to jedna z nejefektivnějších možností, jak se dostat k tolik potřebným zbraním. Je také vypracován

postupně opouštět Prahu. Za to dostává příslib, že v ulicích bude udržen pořádek a zabráněno incidentům spojeným s napadáním vojáků a důstojníků s císařskými symboly na stejnokrojích. Výsledná dohoda nejspíš překvapí i samotné velení vojenského odboru Národního výboru. V tomto okamžiku navíc hraje čas v jeho prospěch. Po celou noc přicházejí na Žofín čeští vojáci. Příval dobrovolníků se ráno ještě umocňuje. Vybraní velitelé a jejich zástupci je okamžitě rozdělují do setnin. K dispozici je i setnina českých námořníků, kteří byli právě v Praze na dovolené. Z rumunských dobrovolníků 2. uherského pluku dislokovaného v Praze na Újezdě se velice rychle zformuje tzv. rumunská legie. Automobily přivážejí z Hostivic první zbraně. Také logistické zásobování nově vytvářeného vojska funguje. Přímo na Střelecký ostrov je dovezeno několik

Text: Vladimír MAREK Foto: archiv redakce a VÚA-VHA

Po pražských střechách kloužou sluneční paprsky. Ještě včera byla obloha šedivá jak olovo. Objevily se dokonce první sněhové vločky. A najednou taková změna. Pátý rok války se pomalu blíží ke konci. Před několika hodinami začal 301. den roku 1918. Tři sta z nich bylo přitom zapsáno v rakousko-uherském kalendáři, a ten třísetprvní už v československém. Psal se 28. říjen, první den nového státu. Předchozího dne odeslal ministr zahraničí Rakousko-Uherska Julius Andrássy do Washingtonu nótu, v níž vyjádřil ochotu ukončit válku a uznat práva Čechů, Slováků i dalších národů žijících v monarchii. Do pražského deníku Národní politika dorazila tato zpráva 28. října po desáté hodině. Na budově sídla redakce se vzápětí objevily červenobílé prapory a velký nápis „Příměří“. Následně je nápis vyměněn za konkrétní 42

velitelstvím rozežene sokolské stráže a okamžitě zaujímá palebné postavení v budově. Žofín na to musí co nejrychleji reagovat. Na Malou Stranu je vyslána setnina námořníků, kteří obklíčí velitelství a drží strategická postavení. Ráno 30. října oznámil generál Kestřánek povstalcům, že na pokyn Vídně ruší veškeré dohody s Národním výborem. Hrozí stanným právem a vydáním zatykačů na české důstojníky, kteří podle jeho názoru porušili přísahu. Vojenská tiskárna ještě v noci vytiskla plakáty s těmito restriktivními opatřeními. Odezva vojenského odboru na tyto události byla ale velice energická. Kolem osmé hodiny přijel na Žofín společně s některými představiteli Národního výboru Josef Scheiner. Zde byly již zformovány setniny prvního československého pluku. Dr. Scheiner sepsal přímo na místě na žádost hejtmana Rošického vojenskou přísahu novému státu. Příslušníci prvního pluku tak ještě předtím, než s nasazenými bodáky vyrazili na Malou Stranu k budově velitelství, složili slib Československu. Na velitelství sboru odjela i delegace Národního výboru vedená Josefem Scheinerem. Generálu Kestřánkovi a jeho nejbližším spolupracovníkům nezbylo než přijmout realitu a předat velení Národnímu výboru.

Přísaha z roku 1918

text Andrássyovy nóty. V poledne je otištěna i v mimořádných vydáních některých deníků. To samozřejmě vyvolává bouřlivé ovace lidí procházejících městem, mezi kterými nechybějí ani vojáci. Jedno prohlášení o samostatném státu střídá druhé, také projevů zazní celá řada. Agrárnický poslanec Isidor Zahradník odjíždí na nádraží a odesílá všem českým stanicím telegram oznamující vznik nového státu. Po celém městě jsou likvidovány císařské symboly. Pozornosti rozkuráženého davu neujdou ani rakousko-uherští důstojníci s vojenskými emblémy. Nic na tom nemění ani skutečnost, že na západní frontě se bude ještě dva

týdny bojovat a že Praha nemá k dispozici prakticky žádné české jednotky. Místo toho jsou zde dislokovány nepřátelsky smýšlející rakouské a maďarské pluky. Pokud by právě v tomto okamžiku vyhlásil velitel VIII. sboru generál Paul von Kestřánek výjimečný stav a poslal loajální vojáky do ulic, mohl utopit celý převrat v krvi. Naštěstí se tomu ale podařilo na poslední chvíli zabránit. Jednotky, které i přesto opustily kasárna, se do nich postupně zase vracejí. V čele vojenského odboru Národního výboru stál v té době starosta Sokola Dr. Josef Scheiner. Jeho pobočníkem a zástupcem byl učitel pražské kadetky hejtman Jaroslav Rošický. V půl

plán vojenského zabezpečení Prahy. A to pro případ, že by se Vídni doposud loajální vojáci pokusili převzít vládu nad městem. Každou část Prahy, každou periferii má střežit setnina čítající okolo tří set vojáků. Nic na tom nemění ani skutečnost, že většina těchto plánů je zatím pouze na papíře a mnohé z hlídek jsou neozbrojeny. Následujícího dne dopoledne vedou Dr. Scheiner, Rošický a další čeští důstojníci klíčové jednání na velitelství VIII. sboru na Malé Straně s generálem Kestřánkem. Jeho výsledkem je předání zbrojního skladu v Hostivicích a kadetky v ulici Na Valech do rukou vojenského odboru. Generál se také zavazuje, že maďarské a rakouské pluky budou

polních kuchyní. Ve vojenských zásobárnách v Dejvicích je obnoveno pečení chleba. Městské jatky dodávají maso. Osudová noc pro zdar celého převratu má ale teprve přijít. Vše začíná opakovanými stížnostmi velitelství sboru na neustálé napadání ze strany pražského obyvatelstva Vídni věrných důstojníků. Žádosti, že pořádek by měly zajistit jednotky věrné velitelství, mají chvílemi téměř direktivní charakter. V té době je ale bojová morálka císaři stále ještě věrných pluků již výrazně nalomena. Přesto kolem jednadvacáté hodiny 29. října pochoduje Malou Stranou silný oddíl 51. maďarského pěšího pluku, který je vyzbrojen kulomety. Před sborovým

Přísaháme při všem, co jest nám svato a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budeme poslušni vlády státu Československého, Národního výboru v Praze a všech svých velitelů vládou ustanovených; přísaháme, že budeme bez odmluvy plniti její nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svých vojsk neopustíme, ale i životy své ochotně dáme na ochranu vlasti a za její svobodu; přísaháme, že budeme druh druha milovati, k sobě věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce brániti, tak jak nám káže mužná čest a vědomí povinností občanských. Tak přísaháme!

43

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: Lockheed Martin a MDA

Americká armáda má k dispozici první baterii pozemního mobilního protiraketového kompletu THAAD, který je určen pro ničení balistických raket krátkého a středního dosahu v konečné fázi letu.

Koncem m května letošního roku se na americké základně ve Fort Bliss konal slavnostní ceremoniál při příležitosti předání první baterie systému THAAD (Terminal High Altitude Area Defense). Tato první jednotka je součástí 4. pluku 11. brigády protivzdušné obrany. Ještě s měsíčním předstihem začala seznamovací příprava a výcvik obsluh, který v současné době intenzivně pokračuje tak, aby přibližně stočlenná jednotka vybavená radiolokátorem, řídicím centrem a třemi mobilními odpalovacími zařízeními s celkem 24 řízenými střelami byla připravena pro bojové použití v příštím roce. Druhá baterie by měla dostat novou techniku v roce 2009. V současné době je objednána zatím výroba komponentů pro dvě další baterie, které by je měly dostat do roku 2013. Systém THAAD, vyvinutý a vyráběný týmem vedeným společností Lockheed Martin, má bránit nejrůznější objekty a oblasti prakticky po celém světě, přičemž jedna baterie by měla být schopna ochránit větší město. Jak již bylo řečeno v úvodu, patří THAAD do kategorie pozemních mobilních prostředků určených pro obranu před balistickými raketami krátkého (do 1000 km) až středního (1000 až 3000 km) dosahu. Na rozdíl od kompletů Patriot PAC-3, MEADS či SAMP-T je THAAD jediný systém, který může zasahovat letící cíle 44

i mimo atmosféru. Se zm zmíněnými mín komplety kratšího dosahu P Patriot Pa PAC-3 nebo MEADS bude sspolupracovat, sp avšak jeho pokrytí (nejenn výškové, v ale i dálkové) je podstatně vět větší větší. Komplet THAAD tvoří tři hlavní komponenty. Osminásobné vypouštěcí zařízení, umístěné na podvozku terénního nákladního automobilu Oshkosh M1075, je řešené tak, že lze na vozidlo mechanizovaným způsobem naložit nebo z něj složit celé kontejnerové vypouštěcí zařízení. Druhou částí je převozný multifunkční radiolokační komplet pracující v pásmu „X“, který zajišťuje vyhledávání, zjišťování a sledování cílů a má dosah přibližně 1000 km. Je tvořen čtyřmi prvky – asi 12,5 m dlouhou nepohyblivou anténou, blokem s elektronickým vybavením,

střediskem operátorů a energetickou jednotkou. Třetím základním komponentem je řídicí/komunikační jednotka. Všechny hlavní součásti systému THAAD lze přepravovat letouny C-141 nebo C-17. Vlastní dvoustupňová řízená střela má hmotnost asi 640 kg, je 6,15 m dlouhá a má průměr 0,34 m. Její výškový dosah se udává v rozmezí 150 až 200 km, dálkový dosah má být až 300 km. Není vyloučeno, že v blízké budoucnosti bude k dispozici vylepšená verze rakety s ještě větším dosahem. V přídi řízené střely je uložena hlavice s kombinovaným naváděcím systémem, která cíl ničí přímým zásahem za využití své kinetické energie. Jen od listopadu roku 2005 bylo dodnes uskutečněno sedm úspěšných testů.

Jeden z posledních se odehrál 25. června letošního roku a byl výjimečný tím, že systém THAAD v atmosféře úspěšně zničil cíl, který se vyskytoval mezi několika dalšími segmenty oddělenými z cílové rakety, zatímco v případě všech předcházejících testů systém THAAD působil proti jedinému cíli. Za zmínku také stojí, že cílová raketa byla vypuštěna z upraveného letícího transportního letounu C-17. Obsluha kompletu údajně neznala čas ani místo, odkud byl cíl odpálen, a proto byl tento test hodnocen jako „velmi odpovídající bojovým podmínkám“. Jako v některých jiných případech zkoušek systému americké protiraketové obrany byl i v tomto případě test využit pro ověření dalšího komponentu – konkrétně zdokonaleného námořního systému Aegis se střelami SM-3 pro ničení balistických raket krátkého až středního dosahu. Proto byla data z radiolokátoru kompletu THAAD předávána na křižník Lake Erie, který za pomoci svého palubního radiolokátoru cíl zachytil, sledoval a simulovaně proti němu použil řízenou střelu SM-3. Podle údajů Agentury pro protiraketovou obranu MDA představoval zmíněný červnový test 35. přímý zásah cíle z celkem 43 pokusů provedených v atmosféře od roku 2001. Zkoušky kompletu THAAD budou pokračovat i nadále. V letošním roce se ještě uskuteční test, v němž bude cíl ničen salvou dvou po sobě vypuštěných řízených střel THAAD a v příštím roce se uskuteční další dvě ostré zkoušky. 45

jazykový koutek TEXT 2 The Commander and Chain of Command

According to the dictionary, we can define chain of command as the succession of commanding levels from a superior to a subordinate. Command is exercised through the chain of command. We recognize operational chain of command that is the chain of command established for a particular operation or series of continuing operations. Talking about administration, we use the term administrative chain of command, which is the normal chain of command for administration. Commanders (officers, warrant officers, and non-commissioned officers) hold a position of authority in the armed forces. They are in a position of command. Not every officer is a commander. Some of them are specialized as subject matter experts in particular occupational fields such as aviation, engineering, artillery, communications, logistics, computer science, and many others. Every unit has its commander. The commander is usually the highest-ranking officer (soldier) in the unit. He is someone in an official position of authority who can command or control others. He is responsible for everything that his unit does or fails to do. The commander’s responsibilities include direct as well as indirect supervision of his personnel. The successful commander keeps an organizational climate of mutual trust, cooperation, and teamwork within the unit. Good and comprehensive knowledge of modern military principles, methods, practices, and techniques with particular emphasis on activities of the assigned unit is needed in order to meet given objectives. Commanders must respect all the military rules and regulations. They also must be able to plan, organize, and coordinate the work of subordinate personnel, analyze complex military problems, communicate effectively, both orally and in writing. Given tasks are to be interpreted properly and the decisions are to be taken in accordance with laws, regulations, and policies. Commanders are expected to review their operating procedures periodically and to make recommendations for improvement. These requirements depend upon a given task. The commander should be not only experienced but also well educated. For selection of eligible candidates for any command position it is necessary to set the highest possible physical and mental standards. The commander exercises his responsibilities through the chain of command. The chain of command is an established organization of command delegations. Through this chain, the commander holds each subordinate commander responsible for all that the subordinate unit does or fails to do. Every commander at the battalion and higher levels is assisted by the staff. The commander is supposed to supervise, train, and evaluate his staff and perform related duties as assigned. The staff is a group of officers serving a military commanding officer in an advisory and administrative capacity without immediate command or combat duties. Mentioning staff, we can come across the following terms: integrated staff, joint staff, and parallel staff. Sources define integrated staff as a staff in which one officer only is appointed to each post on the establishment of the headquarters, irrespective of nationality and service. Joint staff is defined as a staff formed of two or more of the services of the same country. Talking about parallel staff, we mean a staff in which one officer from each nation, or service, working in parallel, is appointed to each post. Nowadays, the modern battlefield demands a high level of staff efficiency and requires a great deal of initiative and coordination on the part of staff officers. The staff must assist the commander in making decisions by acquiring, analyzing, and coordinating information, and by presenting essential information to the commander with a recommendation.

EXERCISE 2 – 1:

Answer the following questions. 1. Do you know what the term “chain of command” means? Can you explain it? 2. What kinds of “chain of command” are you familiar with? 46

3. What kind of person should a good commander be? 4. What is the commander responsible for? 5. What kind of knowledge must he have? 6. What does a successful commander do in his unit?

7. What are the requirements that every commander should meet? 8. What is “staff”? Who does it consist of? 9. What kinds of “staff” do you know? 10. What is the general staff and whom does it assist?

EXERCISE 2 – 2:

Match the following words with their meanings. 1) mutual a) special importance or attention that is given to one thing in particular 2) succession b) joint effort or operation 3) chain c) to keep watch over of command as the person in charge 4) emphasis d) something that is needed or that is demanded as necessary 5) to demand e) the succession of commanding officers from a superior to a subordinate through which command is exercised 6) recommen- f) ability to produce dation a desired effect with a minimum of effort 7) to supervise g) to require 8) cooperation h) advice; counsel 9) requirement i) the act or process of following in order 10) efficiency j) shared in common

EXERCISE 2 – 3:

Use the appropriate forms of the words from the previous exercise to complete the following sentences. 1. He told his subordinates: “I would like to see your close __________”. 2. In order to enhance the integrity of command between military forces, the __________ to exchange information is crucial. 3. They __________ immediate ceasefire. 4. Because of the fact that the mission requires __________ trust and unit cohesion, it is expected from the chain of command to ensure that all soldiers do their duties. 5. In the military, it is always necessary to follow the established chain of command and lines of __________.

6. The commander was impressed by the speed and __________ of the new system. 7. The main __________ should be put on staff development. 8. All the military personnel should follow the __________ to the greatest extent possible. 9. On the __________ of his advisors, he made the final decision. 10. The commander has to __________ his subordinate personnel.

EXERCISE 2 – 4:

a) Turn these adjectives into nouns. occupational successful organizational established advisory b) Turn these nouns into verbs. coordination recommendation cooperation information decision c) Give the opposites. subordinate commissioned successful exprienced necessary possible

EXERCISE 2 – 5:

Translate the following sentences into English. 1. Velitelem jednotky je zpravidla důstojník (voják) s nejvyšší hodností. 2. Každému veliteli praporu a vyššímu veliteli pomáhá štáb složený z několika důstojníků. 3. V jednotce úspěšného velitele panuje atmosféra vzájemné důvěry a spolupráce. 4. Štáb získává, analyzuje a koordinuje informace a radí veliteli při rozhodování. 5. Každý velitel je zodpovědný za všechno, co jeho jednotka udělá, nebo neudělá. 6. Služební postup přesně stanovuje odpovědnost jednotlivých velitelů. 7. Každý velitel by měl být zkušený a měl by mít odpovídající vzdělání. 8. Je nezbytné, aby každý velitel vyhovoval všem fyzickým i psychickým nárokům na svou funkci.

VOCABULARY 2 assigned . . . . . . . . . . . . to be specialized in. . . . . . . chain of command . . . . . . . cohesion . . . . . . . . . . . . cooperation. . . . . . . . . . . delegation . . . . . . . . . . . to demand . . . . . . . . . . . to discharge . . . . . . . . . . efficiency . . . . . . . . . . . . emphasis on . . . . . . . . . . to enhance . . . . . . . . . . . to evaluate . . . . . . . . . . . highest-ranking officer . . . . . to hold a position . . . . . . . . improvement . . . . . . . . . . to include . . . . . . . . . . . . integrated staff . . . . . . . . . joint staff . . . . . . . . . . . . to meet the requirements. . . . mutual trust. . . . . . . . . . . on active duty . . . . . . . . . operating procedures. . . . . . operational chain of command . recommendation . . . . . . . . to review . . . . . . . . . . . . staff. . . . . . . . . . . . . . . subordinate. . . . . . . . . . . succession . . . . . . . . . . . superior. . . . . . . . . . . . . supervision . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

určený, přidělený být specializován na, specializovat se na služební postup stmelení (jednotky, činnosti) spolupráce zmocnění, přenesení pravomoci požadovat provést, splnit zdatnost, výkonnost, efektivita důraz na zvýšit, zvětšit hodnotit důstojník s nejvyšší hodností zastávat místo zlepšení zahrnovat integrovaný štáb společný štáb splňovat požadavky vzájemná důvěra v činné službě operační postupy stupně operačního velení doporučení kontrolovat; znovu probrat; posuzovat štáb podřízený posloupnost, následnost nadřízený dohled, dozor, kontrola; řízení, vedení

ANSWER KEY EXERCISE 2 – 1: 1. Chain of command is the succession of commanding levels from a superior to a subordinate. 2. Individual answers. 3. Individual answers. 4. The commander is responsible for supervising, training, and evaluating his staff and performing related duties as assigned. 5. Good and comprehensive knowledge of modern military principles, methods, practices, and techniques with particular emphasis on activities of the assigned unit. 6. The successful commander keeps an organizational climate of mutual trust, cooperation, and teamwork within the unit. 7. Individual answers. 8. The staff is a group of officers serving a military commanding officer in an advisory and administrative capacity without immediate command or combat duties. 9. Individual answers. 10. Individual answers. EXERCISE 2 – 2: 1) j 2) i 3) e 4) a 5) g 6) h 7) c 8) b 9) d 10) f EXERCISE 2 – 3: 1. cooperation 2. requirement 3. demand / demanded

6. efficiency 7. emphasis 8. chain of command

4. mutual 5. succession

9. recommendation 10. supervise

EXERCISE 2 – 4: a) occupation, success, organization, establishment, advisor b) coordinate, recommend, cooperate, inform, decide c) superior, non-commissioned, unsuccessful, inexperienced, unnecessary, impossible EXERCISE 2 – 5: 1. The commander is usually the highest-ranking officer (soldier) in the unit. 2. Every commander at the battalion and higher levels is assisted (supported) by the staff, which consists of several officers. 3. The successful commander has an organizational climate of mutual trust, and cooperation in his unit. 4. The staff acquires, analyzes, and coordinates information, and advises the commander in making decisions. 5. Every commander is responsible for everything that his unit does or fails to do. 6. The chain of command exactly determines the responsibilities of every single commander. 7. Every commander should be experienced and he should have appropriate education. 8. It is necessary for every commander to meet all the physical and mental requirements of his post.

Podle publikace „Základy anglické vojenské terminologie do kapsy“ Mgr. Jany Stodolové z Centra jazykové přípravy UO Brno

47

spoj Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Volná místa „ Velitel VÚ 1825 Tábor nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: z velitel minometné baterie – SH 64, PT 10, KvPř 12, ČVO 14, KvPo 5, BP „T“, AJ 1111 z velitel mechanizované čety – SH 62, PT 09, KvPř 12, ČVO 11, KvPo 5, BP „V“, AJ 1111 z důstojník plánovací skupiny operačního odd. – SH 62, PT 09, KvPř 12, ČVO 16, KvPo 5, BP „T“, AJ 1111 Kontakt: por. Bc. Pavel Šanc, alc. 305 605, mob. 602 434 065 „ Ředitel VZ 8731 Praha nabízí volná SM pro VZP: z náčelník skupiny vnitřní správy – SH 71 (mjr., možné kpt.), KvPř VŠ (Mgr., Ing.), BP „T“, případně splnění podmínek pro získání, KvPo 6 (kurz pro vyšší důst.), AJ 2211 dle normy Stanag 6001 (je možné doplnit), PT 11, znalost plánování, organizačního a logistického zabezpečení a ŘP sk. „B“ výhodou pro o. z.: z projektant informačních a komunikačních technologií – KvPř VŠ (Ing.) elektrotechnického směru, BP „T“, případně splnění podmínek pro získání, AJ 1111 dle normy Stanag 6001 (je možné doplnit), PT 12, znalosti a praxe v oblasti měřicí a výpočetní techniky předností, znalosti z oblasti fyzické a technické bezpečnosti a systému jakosti dle ISO nebo EN standardů výhodou Zájemci se mohou hlásit na alc. 216 806. „ Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové nabízí 2 volná systemizovaná místa: z velitel čety-vychovatel Požadavky: hodnost nadporučík-kapitán, STANAG 1111, BP „D“, VŠ vzdělání Bc., PT 09. Bližší informace: alc. 274 219 nebo 274 254

Různé „ Koupím zápalkové nálepky. Kontakt: mob. 607 702 994, alc. 443 667 „ Pozvánka na setkání absolventů studia oboru geodezie a kartografie VA (UO) Brno. Dne 20. 11. 2008 se bude u příležitosti 90. výročí vzniku vojenské zeměpisné služby konat

48

odborná konference v prostorách UO Brno, Kounicova 44/50, 229, po které bude následovat posezení všech účastníků v prostorách klubu UO v Šumavské ul. Zveme všechny absolventy studia oboru (od r. 1954) a prosíme o zaslání kontaktů (adresa, E-mail, tel. č. na Vás, příslušníky Vašeho ročníku, příp. i další absolventy) vedoucímu org. výboru setkání doc. Rybanskému, UO Brno, K 210, Kounicova 65, 612 00 Brno, marian. [email protected], tel.: 973 446 407, následně Vám bude zaslána pozvánka a další informace. „ Koupím útočný nůž vz. 75 (uton) série 0001 za vaši cenu. Kontakt: 737 400 026 „ Pozvánka na XII. mezinárodní prodejní výstavu sběratelů starých i moderních militarií. Burza se koná 8. listopadu 2008 od 10 do 14 hod. v Praze 6-Dejvicích v menze ČVUT, roh Kolejní a Bechyňovy ul. (cca 200 m od metra „A“, stanice Dejvická). Tato specializovaná akce si získává stále větší oblibu jak ze strany vystavovatelů, tak i sběratelů ze zahraničí. Uskutečňuje se pouze 2× ročně a je jediná takového rozsahu v ČR (výzbroj, výstroj, technické vybavení, spojovací technika, optika, vyznamenání, insignie, chladné zbraně, literatura, aj.). Bližší informace na tel.: 604 717 897 nebo www.antiktrhy.cz „ Oznámení: 15. listopadu 2008 se uskuteční 1. setkání vojáků z povolání bývalého 19. průzkumného praporu v Tachově. Sraz ve 14.00 hod. (u brány kasáren). Informace: Jiří Havránek, Třešňová 1641, 347 01 Tachov, tel.: 374 724 175,732 413 474 „ Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel. 777 074 592, alc. 442 964 nebo [email protected] „ Nabízím prodej téměř nepoužité zbraně Revolver Ruger GP 100, ráže 357 Magnum, nerez, v perfektním stavu. Důvod prodeje: pominutí důvodu vlastního pořízení zbraně. K dispozici jsou i náboje. Zbrojní průkaz nutný. Cena: 14 000 Kč. Tel. 724 324 000 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 8595 (Hradní stráž) Praha na funkci st. střelec, každý měsíc čtrnáctidenní turnusy práce a volna, tel.: 777 833 340 „ Prodám nový spací pytel vz.95 – cena 1600 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Prodám univerzální držák na přilby, na všechny typy tlumoků, jednoduchá montáž pomocí popruhů. Cena 250 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Prodám tlumok malý pro průzkumníky (nový, nepoužitý) – objem 20 až 30 litrů. Cena 1100 Kč Tel.: 721 566 285 „ Prodám novou vestu vz. 95 – cena 800 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 8595 Praha – náčelník skupiny přípravy operačního oddělení. Požadavky: hodnost npor./kpt., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 1111 Aj, PT 10. Tel.: 603 447 738 „ Hledám za sebe náhrádu k VÚ 5008 Klatovy na funkci řidič-mechanik. Tel.: 774 635 955 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 2316 Praha, funkce střelec. Kontakt: 777 971 589 „ Hledám náhradu k VÚ 1923 Pardubice, ČVO 42. Kontakt: 739 066 942 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci starší operátor, ČVO 42. Kontakt: 732 441 797

„ Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně na funkci strojník družstva nakladačů. Tel: 776 187 412 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4423 Přáslavice na funkci řidič-skladník,sk. „C“. Kontakt: 731 706 264 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci velitele raketometu. Kontakt: 602 728 959 nebo alc. 245 529 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6900 Olomouc (6. polní nemocnice) na funkci elektromechanik. Tel.: 775 142 612 „ Vyměním byt 4 + 1, Praha 4-Chodov, ul. Křeipského 1504, dosažitelnost metra Opatov cca 200 m, za byt 2 + 1 v lokalitě Stodůlky, Dědina, Ruzyně. Ing. Jedlička Josef, mobil: 731 830 892 Jak zasílat články do A reportu? Lze tak činit následujícími způsoby: „ e-mailem: [email protected] „ poštou na adresu: Redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 „ faxem na číslo: 973 215 933 „ prostřednictvím intranetové sítě AČR (všichni pracovníci redakce mají svoji intranetovou adresu). Nejvhodnější je texty zasílat v elektronické podobě jako dokument v textovém editoru Word bez jakýchkoli grafických úprav (pouze holý text). K e-mailu, kde kromě jména uvádějte i své telefonické spojení, článek připojte vždy jako přílohu. Fotografie zasílejte také elektronickou poštou ve větším rozlišení (o velikosti cca 500 kB až 1 MB) jako samostatné přílohy. Snímky nevkládejte do wordového dokumentu!!! Fotografie lze do redakce dodat i v klasické podobě na lesklém papíře o rozměrech minimálně 13 × 9 cm. Nevyžádané snímky redakce nevrací. O zaslání příspěvku je vhodné se nejdříve telefonicky nebo osobně dohodnout se šéfredaktorem či některým z redaktorů (viz spojení uvedené v tiráži). Příspěvky spolupracovníků redakce, které byly v A reportu otištěny, jsou honorované takto: – 1 normostrana textu (cca 2000 znaků včetně mezer): 150 až 250 Kč – 1 fotografie: 100 až 150 Kč. Pokud má být honorář vyplacen, musí redakce obdržet o autorovi textu i autorovi snímků následující údaje: – jméno a příjmení – rodné číslo – údaj, zda jde o vojáka z povolání, občanského zaměstnance, případně osobu mimo resort obrany – adresu bydliště -– číslo a místo VÚ nebo VZ, kde dotyčný slouží – u VZP a o. z. číslo RFO, který je služebně vyplácí – název banky a číslo účtu, na který má být honorář poslán – kopii průkazního lístku k tomuto účtu (možno zaslat na výše uvedené faxové číslo). Vzhledem k tomu, že není v silách redakce tato data zpětně zjišťovat, zasílejte je současně s článkem. Pokud tyto údaje nejsou k dispozici, nemůže redakce honorář cestou příslušného regionálního finančního odboru odeslat.