Oznámení redakce. Kontakty. Vydává MO ČR Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova Praha 6 IČO

êtrnácti

deník MO êR

5/2009

êtrn

Oznámení redakce

áctid

eník

MO

8/20

êR

09

Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected]

Z rozhodnutí Vydavatelské rady Ministerstva obrany ČR bude od letošního listopadu A report vycházet v měsíční periodicitě, přičemž se jeho obsah rozšíří ze současných 52 stran na 68 stran včetně obálky. To znamená, že poslední čtrnáctideník (č. 20) vyjde 5. října a následující časopis v nové podobě 16. listopadu. Jaroslav Pajer, šéfredaktor

Vojáci s pohle za roh dem

êt rn ác tiid de níík k

Lé alp tající inis té

re

Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová

M O

êR

12 /2 00 9

Pr e s mi d é pr ílìí ra íz m am i i

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Kouba

Nové čidlo v síti

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: TISKÁRNA K-TISK s.r.o. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 19. 8. 2009 Toto číslo vyšlo dne: 7. 9. 2009

2

. . . . . . .

2

Pod klenbou palem . . . . .

6

Trénink na Sharanu

9

. . . . .

Zacíleno na bezpečnost . . . 12 Český „NATO“ generál . . . . 14 Místo zbraní lopaty

. . . . . 16

Dlouho očekávaná změna . . . . . . . . . . . . 18 Prioritou je profesionální servis . . . . . . . . . . . . . 20 Český chléb pro mise . . . . 22

Kontakty Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil.: 724 071 112 e-mail: [email protected]

Když se řekne polní nemocnice

6

Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257

. . . . . . . . . 28

Miny – druhá světová válka . . . . . . . . . 29 Aby tréma nezvítězila . . . . 32 Od tanku na Havaj . . . . . . 34 Setkání historie se současností . . . . . . . . 36

Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected]

Kaleidoskop

. . . . . . . . . 37

Bojovníci s plíživou smrtí . . 38 Solferino: základ zkrocení nelidskosti na bojišti . . . . 40

Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Kaleidoskop

. . . . . . 24

První oběti druhé války . . . 42

24

Vojenská zotavovna Dyje (středisko Vranov) . . . . . . 44 Military English

. . . . . . . 46

A spoj . . . . . . . . . . . . . 48

MODERNIZACE Na stanovišti Nepolisy se blíží k závěru testovací proces 3D radiolokátoru RAT-31DL/FADR

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA a Radko JANATA

Ohromný fotbalový míč nad krajinou. V České republice lze spatřit tento „div“ na dvou místech – v obcích Sokolnice a Nepolisy. Nejedná se však o kuriózní reklamu oblíbeného sportu, nýbrž o režimové vojenské zařízení. Stacionární radiolokátor RAT-31DL typu FADR (Fixed Air Defence Radar). Nedaleko východočeské obce Nepolisy se nachází jedno z páteřních radarových stanovišť Armády České republiky. Kulovité pouzdro o průměru osmnácti metrů, v němž je ukrytý radiolokátor RAT-31DL, je nepřehlédnutelné a svojí vizáží fotbalového míče už

2

„zapříčinilo“ nejeden drobný karambol na blízké okresní silnici. Nepoliský vojenský útvar, jenž je organizačně začleněn do 26. brigády velení, řízení a průzkumu s velitelstvím ve Staré Boleslavi, přestál značné změny. Středisko radiolokačního průzkumu se reorganizovalo na radiotechnickou rotu, z provozu byly vyřazeny radiolokátor P-37 a radiolokační výškoměr PRV-17. (Ve výzbroji útvaru zůstává zařazen přehledový radiolokátor RL-4AS, jenž je určen k průzkumu vzdušných cílů a k zabezpečení aktivních prostředků protivzdušné obrany. Zachycuje vzdušné cíle a identifikuje jejich souřadnice, tj. azimut a šikmou dálku – pozn. red.). Neměnný zůstává úkol: provádět nepřetržitý radiolokační průzkum zájmového prostoru a podílet se na tvorbě integrované informace o reálné vzdušné situaci dle pokynů nadřízeného stupně. Jinými slovy, Nepolisy jsou čidlem v síti. Obdobných

zařízení je v Armádě ČR několik a každé monitoruje svůj úsek odpovědnosti. Jejich dílčí informace jsou přímo přenášeny do staroboleslavského Střediska řízení a uvědomování (CRC – Control and Reporting Centre). „Vidí“ 600 km daleko Na rozdíl od časů dřívějších není nepoliským radiotechnikům stanovena

fixní výseč ze vzdušného prostoru republiky. Dnes je určujícím faktorem dosah jejich radiolokačních prostředků. Nedávno vyřazení „senioři“ z bývalé sovětské produkce, byť prošli několikanásobnou modernizací, v reálu „viděli“ zhruba 350 kilometrů daleko a 20 kilometrů vysoko. FADR je ale jiná třída. Při ideálních podmínkách „dohlédne“ až do bezmála šestisetkilometrové

Areport 18/2009

NOVÉ čidlo v síti

vzdálenosti a do třicetikilometrové výšky. Navíc je třídimenzionální, což znamená, že je schopen měřit azimut, vzdálenost i výšku, má integrovaný systém IFF (vlastní–cizí) a umožňuje identifikaci vzdušných cílů v módu 1, 2, 3/A, C. Beze zbytku splňuje normy NATO i EU. Například maximální vyzařovací výkon je více než desetkrát menší než u typu P-37 a více než třicetkrát nižší než u radaru PRV-17. „FADR nelze vůbec porovnávat s bývalými radiolokátory. Svými možnostmi je o veliký krok vpředu, a to jak použitými technologiemi, tak technickými parametry,“ říká praporčík Tomáš Růžička. Vloni absolvoval tento starší technik několikaměsíční stáž ve výrobním závodu italské společnosti

3

MODERNIZACE

Areport 18/2009

kpt. Prouza a dodává: „FADR musí ‚natočit‘ zhruba čtyři tisíce hodin, aby se zevrubně vyhodnotila jeho bezporuchovost. S plnou aktivací radiolokátoru a jeho operačním nasazením se počítá od začátku příštího roku.“ Jejich kolegové, armádní radiotechnici v jihomoravské posádce Sokolnice, mají v tomto směru skluz. V průběhu projednávání územního řízení došlo ze strany obcí v regionu a sdružení Austerlitz k vyslovení nesouhlasu s výstavbou radarové věže. Páteřní radiolokátor protivzdušné obrany se na nějaký čas stal jablkem sváru. Dnes už lze v blízkosti Mohyly míru a slavkovského bojiště spatřit veliký míč nad terénem. Od 17. srpna probíhají na tamním RAT-31DL zkoušky k ověření spolehlivosti instalovaných technologií. V případě jejich úspěšného

4

SELEX. „Odborným školením na nový radar prošlo dvanáct specialistů z našeho útvaru,“ upřesňuje velitel radiotechnické roty kapitán Marek Prouza a netají se tím, že s provozováním FADRu spojují všichni nepoliští vojáci z povolání a jeden občanský zaměstnanec svoji další perspektivu v armádě. „Je to pro nás nová výzva. To říkáme naprosto upřímně. Po několika letech služby na již zastaralé technice přichází další motivace v podobě moderního radiolokátoru,“ konstatují shodně profesionálové z Nepolis.

Finále po osmi letech Připomínáme, že práce související s výstavbou moderního radiolokátoru v lokalitě Nepolisy začaly již před osmi lety. V roce 2006 se instalovala technologie, od letošního června běží zkušební provoz. „Radiolokátor je v současné době v poslední etapě testování. Poté projde vojskovými zkouškami. Následně bude zařazen jak do národního posilového systému, tak do aliančního integrovaného systému protivzdušné obrany NATINADS,“ upřesňuje

završení se předpokládá zahájení vlastních testů spolehlivosti formou zkušebního provozu, a to nejdříve na podzim 2009. Názory civilní veřejnosti na FADR v Nepolisích negativní nejsou. Žádné petice ani protesty či dokonce nátlak. Od zahájení přípravy projektu byly k dispozici odborné posudky renomovaných specialistů, a tudíž nebyl důvod pochybovat o tom, že by měl mít FADR nějaké negativní důsledky na život v obci a jejím okolí.

Pětadvacet hodin ve službě Pětadvacet hodin aneb od sedmi do osmi. To je doba, kterou slouží zdejší celodenní směna v pohotovostním systému. Ta hodina navrch je z důvodu přípravy do služby a jejího převzetí. Činnost radiotechnické roty je postavena na směnném provozu. „Od prvního srpna jsme posílili celodenní směnu o jednoho člověka, je tedy čtyřčlenná. Tvoří ji velitel směny, starší technik, technik a operátor,“ konstatuje kapitán Prouza a uvádí hlavní důvod zmíněného opatření: „Náročnost obsluhy týkající se provozu FADRu.“ Velitel roty v této souvislosti přiznává i jeden negativní účinek. Vyšší počet lidí ve směně nepochybně zasáhne do kontinuity vševojskového výcviku profesionálů. Počet jejich služeb však bude i nadále dosahovat pět až šest měsíčně.

„Naším úkolem je zabezpečit technický stav radiolokátoru, aby pracoval na patřičných parametrech. Zkrátka zodpovídáme za to, aby FADR fungoval tak, jak správně má. De facto tady plníme roli kontrolního týmu, který permanentně monitoruje situaci,“ říká pár minut po převzetí služby starší technik praporčík Milan Dekereš a upřesňuje, že tak tomu bude i po zasazení radiolokátoru do systému nepřetržitého sledování vzdušného prostoru. „Pro nás se nic nezmění. I nadále budeme technickou obsluhou FADRu. Díky moderním technologiím nebude třeba, aby operátor čtyřiadvacet hodin v kuse sledoval obrazovku počítače. Potřebné informace se budou v přímém přenosu přenášet na nadřízené středisko,“ dodává. Myslet si, že tato „dohlížecí“ služba se dá prosedět s nohama na stole,

je pošetilé. Pravdou je, že kromě FADRu směna také zodpovídá za standardní chod útvaru. Výkonem dozorčích služeb počínaje, strážními hlídkami konče. „Nacházíme se ve zkušebním provozu, kdy je chod radiolokátoru ještě provázen některými takzvanými dětskými nemocemi. Než se systém trvale usadí, bude to ještě nějaký týden trvat. Od toho jsou tady technici-specialisté, aby případnou nesrovnalost řešili,“ říká velitel radiotechnické roty. Starší technik prap. T. Růžička jeho slova doplňuje: „Jsme vyškoleni u výrobce, a tudíž závadu na radiolokátoru, samozřejmě do určitého stupně, zvládneme odstranit v souladu s technickou dokumentací a stanovenými postupy. Pokud by se jednalo o něco složitějšího, je to záležitost smluvních podmínek.“

Areport 18/2009

MODERNIZACE

5

VÝCVIK

Nebezpečná fauna Hned v pondělí ráno 13. července ve čtyři hodiny třicet minut začal výcvik budíčkem. Následovalo přezkoušení čety, které mělo odhalit fyzické schopnosti jednotlivých vojáků. Poučení o chování v džungli

Během seznamování s vázacími technikami zjistili účastníci kurzu, že Francouzi mají tuto oblast postavenou především na lodních uzlech. Část lezeckého vybavení, jako jsou sedáky a prsní úvazy, se přitom snaží nahrazovat improvizovanými prostředky. Při stavbě bivaku v džungli tvoří základ lano natažené mezi dvěma stromy, přes které se přehodí celta. Představuje tak nejen nosnou konstrukci, ale zároveň také chrání spícího vojáka před padajícími stromy a velkými větvemi. Obdobné ohrožení je v džungli až příliš časté. Pod celtu se kromě hamaky napíná ještě jedna síť, do které se ukládají veškeré osobní věci včetně výzbroje. Umísťuje se sem i sušárna. Nic nesmí zůstat na zemi, jinak hrozí,

i veškerého materiálu. Cesta na základnu CEFE byla vybudována teprve nedávno. Předtím sem veškerý materiál Francouzi vozili právě na pirogách. Cvičilo se nastupování, vyloďování, nakládání materiálu, a především řešení krizových situací v případě nehody na vodě. S tím souvisela i příprava na překonávání vodních toků a plavání v prudkém proudu řeky. Pochopitelně v plné výstroji a v kanadách. Každý náš voják si s sebou přivezl do Guyany sedmdesát nábojů. Deset si nechal pro vlastní ochranu při přežití. Zbytek použil během střeleb jednotlivce, družstva a z paluby pirogy. Právě z ní nebylo vedení palby vůbec jednoduché. Střelba v pralese je něco úplně jiného, než na co jsme zvyklí.

a informace o místní flóře a fauně byly doprovázeny praktickými ukázkami. K tomuto účelu existuje na základně malá zoologická zahrada, ve které žije většina místních živočichů, pavouky a hady počínaje a jaguárem konče.

že do oblečení, případně bot naleze smrtelně nebezpečný hmyz. Pro Čechy jako suchozemce byl obzvlášť zajímavý výcvik na pirogách. Tradiční úzké, dlouhé lodě slouží v džungli nejen k dopravě lidí, ale

Při topografické přípravě nebylo možné využít družicovou navigaci. Přes hustou klenbu vegetace totiž neprošel signál. Vojáci by museli pokaždé vylézt vysoko do koruny stromu. Také orientace v džungli je výrazně

s ohledem na roční období poměrně mírné, pohybovaly se od třiceti do pětatřiceti stupňů. Zato vlhkost vzduchu dosahovala až sta procent. Francouzské jednotky, které cvičí v této oblasti, mívají obvykle týden na aklimatizaci. Naši vojáci dostali s ohledem na zkrácený program jen víkend. A to ještě museli zvládnout fasování materiálu z francouzských skladů a seznámení se s ním.

Text: Vladimír MAREK Foto: archiv jednotky

Areport 18/2009

Tři desítky vojáků ze 4. brigády rychlého nasazení, 7. mechanizované brigády, 13. dělostřelecké brigády, 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany a 102. průzkumného praporu absolvovaly od 10. do 29. července ve Francouzské Guyaně výcvik zaměřený na boj a přežití v džungli.

6

„Po několika dnech aklimatizace a přípravné fáze nás Francouzi v pondělí 13. července večer odvedli do džungle. Měli jsme si vybudovat bivaky na přenocování. V tu chvíli ale začal prudký tropický liják, takže jsme si to podle slov instruktorů doslova

vychutnali,“ vzpomínal velitel skupiny nadporučík Roman Příhonský. „Po skončení všech prací francouzští seržanti odjeli a nechali nás v pralese úplně samotné. Prostřednictvím vysílačky jsme měli spojení se základním táborem. Pokud by se někomu něco stalo, mohli jsme si vyžádat zdravotnickou pomoc, případně transport raněného. První noc v džungli byla pro nás hodně nezvyklá. Všude se ozývala spousta nejrůznějších zvuků. Časem jsme ale byli tak vyčerpaní, že jsme je přestali vnímat a usnuli jsme.“ Základna v pralese Cílem kurzu bylo získat individuální a kolektivní schopnosti a dovednosti v oblasti přežití a vedení boje v rovníkovém pralese. Jednotka měla být po jeho absolvování schopna plnit samostatně bojové úkoly v klimaticky náročné oblasti. Drsné podmínky a velké fyzické a psychické vypětí vedlo v konečném důsledku k jejímu efektivnímu stmelení a zocelení.

Obdobného kurzu organizovaného 3. pěším plukem francouzské cizinecké legie (3. REI) se v minulosti účastnilo několik našich vojáků, tentokrát se ale jednalo o výcvik jednotky velikosti čety. Jedním z důvodů většího početního zastoupení bylo i to, že od počátku července tvoří základ česko-slovenského Battle Group Evropské unie 4. brigáda rychlého nasazení. Toto bojové uskupení přitom může být vysláno do kterékoliv oblasti světa vzdálené až šest tisíc kilometrů od Bruselu. A to včetně džungle. Naši vojáci se do Francouzské Guyany přepravili českým vojenským speciálem se zastávkou na doplnění paliva na Kapverdských ostrovech. Přistáli v jihoamerickém Cayenne, odkud odjeli rovnou na předsunutou základnu cizinecké legie CEFE ležící již přímo v pralese. Teploty zde byly

Areport 18/2009

Pod klenbou palem

7

VÝCVIK

TRÉNINK

odlišná od našeho prostředí. Viditelnost je tady pouze několik metrů. Nezbývá tedy nic jiného než jít neustále důsledně podle azimutu. V další části měli čeští vojáci připravit v džungli přistávací plochu pro vrtulník. Ta musela splňovat poměrně přísná kritéria na nerovnosti. A tak se učili pracovat s motorovou pilou, mačetou a trhavinami.

8

na Sharanu Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

jsme tak nuceni maximálně se soustředit a věnovat jim co největší pozornost. Francouzštinu jsme v podstatě nepotřebovali, stačilo se jen dívat. Všechno názorně ukazovali. Každý z nich musí sám perfektně zvládnout to, co chce po účastnících kurzu. Vynikající fyzická kondice je v tomto případě samozřejmostí. Hlavnímu instruktorovi bylo čtyřicet sedm let a málokdo z nás mladších mu stačil.“ Výcvik většinou končil v šest hodin. Následoval minimálně dvouhodinový rituál očisty. A to jak vlastního těla, tak výstroje a výzbroje. Bez toho by člověk nemohl druhý den fungovat. V příštím čísle přineseme článek ze samotného přežití v pralese.

Dva transportní stroje Mi-171Š v operačním nasazení, třetí jako záložní. S vysláním vrtulníkové jednotky Armády ČR do Afghánistánu, kde by podporovala koaliční síly v působnosti regionálního velitelství Východ, již vyslovil souhlas Parlament České republiky. Jaká je realita na konci měsíce srpna?

Záměr je neměnný – nasazení tří vrtulníků Mi-171Š s podpůrným týmem do 110 osob ve čtyřech tříměsíčních rotacích. Podle dřívějších úmyslů měl kontingent do Afghánistánu odletět v polovině letošního roku. Je však zřejmé, že tento termín bude „odročen“. Důvodem je především skutečnost, že se o několik měsíců protáhla nezbytná modernizace „stojednasedmdesátek“. „Abychom mohli plnohodnotně dokončit výcvik a sladit činnost všech organizačních subjektů v kontingentu, potřebovali jsme modernizované vrtulníky. Termín jejich dodání jsme však nemohli ovlivnit. Samozřejmě že posouvání termínu bylo pro nás nepříjemnou

Zpožděná dodávka modernizovaných vrtulníků Mi-171Š posunuje termín nasazení kontingentu AČR do mise ISAF v Afghánistánu

Areport 18/2009

Areport 18/2009

„Stezka sviní“ a ty další Jakousi třešničkou na legionářském dortu jsou čtyři překážkové dráhy postavené přímo v džungli. „Stezka sviní“ představuje soustavu překážek vedoucích přes rozbahněné slepé rameno potoka. Vojáci na ní procvičují přelézání, balancování, podlézání, šplhání, skoky, potápění a plavání. „Stezce lián“ se mezi frekventanty říká opičí. Tvoří ji především lana, sítě, stromy a dřevěné konstrukce. Je zaměřena na šplhání, ručkování, skoky a balancování. Nejdéle trvá zdolání „týmové stezky“, a to většinou přes dvě hodiny. Jedná se o devět překážek vyžadujících spolupráci celé skupiny, tedy nejméně sedmi lidí. Ze všeho nejvíce záleží na organizačních schopnostech velitele. Opět ji tvoří bahno, stromy a obří hladká stěna. Poslední prověrkou je transport raněného skupinou minimálně sedmi lidí. Ten je přivázaný co nejpevněji k dlouhé kládě. Takto ho musejí vojáci přepravit přes náročný, rozbahněný terén džungle, který střídá značné převýšení. Každá dráha se většinou absolvuje několikrát cvičně, pak teprve naostro. „Učili jsme se také rozdělávat oheň v džungli, a to několika způsoby. Například z mokrého dřeva, z listů palmy, ze smůly, ale i třením drátu o kmen, při kterém vzniká vysoká teplota. Tohle všechno se nám hodilo později při bivakování a přežití,“ vysvětluje nadporučík Příhonský. „Teorii jsme si hned ověřovali v praxi. Instruktoři postupovali ve velmi svižném tempu, byli

9

VÝCVIK

VÝCVIK

10

záležitostí,“ říká velitel přerovské 23. základny vrtulníkového letectva podplukovník Jaromír Šebesta. „V současné době jsou na letové dny přistavovány až čtyři stroje denně a zpoždění se snažíme maximálně dohnat.“ Mnoho kamenů ze srdce „spadlo“ přerovským vrtulníkářům koncem června. Letecké opravny Malešice (LOM) konečně dodaly pět modernizovaných „stojednasedmdesátek“. Na třech z nich nyní pokračuje zástavba speciálního vybavení, které je požadováno pro nasazení v operaci, a zbylé dva jsou k dispozici pro přeškolení personálu. „Ani tu sebemenší maličkost nechceme podcenit, neboť létání v Afghánistánu provází celá řada specifik a je velice náročné. Nejen velení základny, ale i vrcholní představitelé resortu ministerstva obrany a Generálního štábu AČR musejí být stoprocentně přesvědčeni, že jak pozemní a létající personál, tak i provozované vybavení a technika jsou adekvátně připraveny k plnění velice náročných úkolů

v prašném prostředí. Vzlety, ale především přistání při minimální viditelnosti pro nás představovaly nové zkušenosti. Tato čtyřnásobná příprava nás profesně posunula o veliký kus dál. Získali jsme respekt před možným prostorem nasazení a specifikou létání v neznámém terénu,“ dodává plukovník Schwarz. Ani to však není pro přerovské vrtulníkáře konečná v jejich přípravě. Poté co se leteckým mostem přesunou do Bagramu a zprovozní „svoje“ tři

Čtyři tříměsíční rotace Je nabíledni, že veškeré konání příslušníků kontingentu bude směřovat

a přiznává, že připravit do konce letošního roku čtyřicet příslušníků létajícího personálu do mise, je velkou výzvou. „Pro základnu je to nejvyšší priorita,“ konstatuje velitel. Svoje pravidla měl i výběr osádek vrtulníků. „Po konzultaci s aliančními partnery, především s těmi, co byli, respektive jsou v Afghánistánu nasazeni, jsme stanovili minimální kritéria, která musejí členové osádek vrtulníků Mi-171Š splňovat. Jak po profesní, tak

ke zdárnému zvládnutí úkolů létajícím i pozemním personálem. Létající personál reprezentují čtyři osádky vrtulníků neboli dvacet profesionálů v jedné rotaci. Z nich budou čtyři kapitáni vrtulníku, čtyři „praví“ piloti, čtyři palubní technici a osm palubních střelců. „Obdrželi jsme úkol zabezpečit personálem čtyři rotace do afghánské mise. První dvě již máme jmenovitě obsazené, další dvě jsou, až na výjimky, rovněž pokryty. Svoje však mohou vykonat neočekávané zdravotní problémy nebo jiné nepředvídané okolnosti. Jinými slovy, když nám z jakéhokoliv důvodu vypadne pilot z první rotace, automaticky ho nahradí kolega z druhé rotace,“ vysvětluje pplk. Šebesta

jazykové stránce. Poté jsme provedli výběr nejvhodnějších kandidátů do mise. Určitě vás nepřekvapím, když řeknu, že v první a druhé rotaci jde o ty nejzkušenější piloty vrtulníků. Na třetí a čtvrtý kontingent je relativně dostatek času, aby se ještě v potřebné míře zdokonalili,“ říká plk. Schwarz. V této souvislosti zástupce velitele podotýká, že i když management základny neměl veliký „manévrovací“ prostor, převažovala snaha vyjít profesionálům maximálně vstříc. „Brali jsme na zřetel i jejich životní situaci a v rámci možností jim termínově vyšli vstříc. Lidé tedy s dostatečným předstihem vědí, ve které rotaci do Afghánistánu odcestují,“ dodává.

„stojednasedmdesátky“, ještě před operačním nasazením absolvují zhruba měsíční zdokonalovací výcvik pod vedením amerických profesionálů. „Zaměříme se především na taktické létání ve dvojici, což je prioritní podmínkou nadřízeného velitelství ISAF,“ upřesňuje zástupce velitele přerovské základny.

v afghánské misi ISAF,“ konstatuje podplukovník Šebesta. Maximálně věrohodná příprava Zasvěcení dávají veliteli vrtulníkové základny zcela za pravdu. Činnost v afghánském vzdušném prostoru není výletem nad neznámou krajinou, ale nasazením do válečného konfliktu. K tomu je třeba přičíst vysokou nadmořskou výšku, extrémní teploty a nevyzpytatelný směr a sílu větru. „Těmto specifikám v Afghánistánu jsme podřídili naši přípravu na misi,“ vysvětluje plukovník Petr Schwarz, zástupce velitele 23. základny vrtulníkového letectva v Přerově, a připomíná dílčí etapy: „Létající personál, s nímž se počítá do první a druhé rotace, nejprve cvičil ve vysokohorském prostředí, konkrétně v německých a francouzských horách. Následně si osádky vrtulníků vyzkoušely také létání v pouštním a prašném prostředí v Izraeli a ve Spojených státech amerických.“

Areport 18/2009

Areport 18/2009

Není tajemstvím, že zmíněný výcvik v zahraničí je naprosto jiná „káva“ než létání v tuzemských podmínkách. „Věrohodně jsme si přiblížili podmínky na afghánské základně Sharana, jež se nachází v nadmořské výšce dva a půl kilometru. Na vlastní kůži jsme poznali, jak se s narůstající výškou snižuje tah motoru a mění technika pilotáže. Ta musí být mnohem preciznější, neboť pilot má limitovanou zálohu výkonu. Obdobně je tomu

11

MISE

MISE

ZACÍLENO na bezpečnost

Kromě výstavby kontrolních policejních stanovišť a speciálních kurzů pro afghánské vojáky i policisty obdržela místní policie také velkou materiální pomoc v podobě speciálního vybavení. V sobotu

Areport 18/2009

Ve čtvrtek 20. srpna 2009 se v Afghánistánu uskutečnily prezidentské volby. Jak Afghánská národní armáda (ANA), tak i Afghánská národní policie (ANP) se dlouhodobě podílely na řadě bezpečnostních opatření, která bylo nutné v souvislosti s nimi přijmout.

12

Český provinční rekonstrukční tým v Lógaru podporoval volby nejen odborně, ale i materiálně

Český provinční rekonstrukční tým (PRT) a afghánské ozbrojené síly po celou dobu přípravy podporovaly volby, a to nejenom odborně, ale i materiálně. Celá řada rekonstrukčních akcí PRT a projektů rychlého dopadu QIP patřila mezi takzvané bezpečnostní. Jejich úkolem je právě podpora afghánských ozbrojených sil.

Čeští vojáci poprvé střeží velitelství KFOR Až do 12. září střeží hlavní velitelství KFOR v kosovské Prištině přes šedesát příslušníků 15. českého kontingentu. Tímto úkolem jsou postupně pověřována jednotlivá mnohonárodní velitelství. V rámci velitelství Střed byli tentokrát vybráni příslušníci české mechanizované roty D, kteří své povinnosti převzali od vojáků rakouské armády. Stalo se to poprvé za dobu desetiletého působení AČR v silách KFOR. Střežení základny Film City, která je sídlem velitelství KFOR, je souborem mnoha činností. Mezi prvořadé patří plnění úkolů u hlavní vjezdové brány a v budově velitelství, nepřetržité monitorování okolí základny a patrolování na vnitřním i vnějším okruhu základny. Vojákům přitom pomáhají i tři bojová vozidla pěchoty BVP-2. Mezi další povinnosti patří například vyčlenění čestné jednotky tvořené pěti vojáky, která je využívána při slavnostních ceremoniálech či při příletu významných hostů na heliport základny. Text a foto: mjr. Jana ZECHMEISTEROVÁ

Areport 18/2009

Text a foto: kpt. Lada KOVÁŘOVÁ

15. srpna převzal náčelník logistiky velitelství Afghánské národní policie v provincii Lógar praporčík Khan Padcha poslední část těchto služebních pomůcek. Jednalo se o zastavovací pásy, zrcadla k prohlídkám vozidel

a detektory kovu určené k provádění prohlídek osob. Tento materiál byl rovnoměrně distribuován do všech sedmi distriktů provincie a mimo to také na pět kontrolních stanovišť zbudovaných českým provinčním rekonstrukčním týmem. Prezidentské volby a volby do provinčních sněmů byly organizovány místními orgány za podpory afghánských bezpečnostních sil. Koaliční jednotky, včetně českých vojáků, měly poskytnout afghánské vládě a bezpečnostním silám podporu pouze v nezbytně nutném případě. A to se stalo v horách Kandaháru, kdy se příslušníci ze 601. skupiny speciálních sil v době prezidentských voleb podíleli na osvobození místních vojáků, jež obklíčili povstalci z hnutí Tálibán. Jak přípravu, tak samotný průběh voleb velmi pozorně sledovala mezinárodní společenství a média. I v provinci Lógar působili pozorovatelé mise EU, kteří průběh voleb monitorovali.

13

ROZHOVOR

Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKA Foto: Marie KŘÍŽOVÁ a Radko JANATA

s Generálním štábem AČR je tedy vyloučena. Nemohu informovat českou stranu o připravovaných krocích International Military Staff. Jako profesionál se snažím této podmínce dostát.

Je to paradoxní. Čtyřem z pěti oslovených vojáků z povolání jméno brigádní generál Pavel Adam nic neříká. Přitom jde o vysoce postaveného profesionála Armády ČR. Jeho kancelář sídlí na bruselské ulici Boulevard Léopold III a na dveřích má napsáno Deputy Assistant Director Cooperation & Regional Security Division. Zasvěcení vědí, že je zaměstnancem mezinárodního vojenského štábu (IMS – International Military Staff) na Hlavním velitelství NATO.

„ S rozhovorem pro resortní média jste souhlasil, přišel jste v generálské uniformě a dokonce vás můžeme fotografovat. Neodkrýváte, jako zpravodajská persona, až příliš karty? (Smích). Nemám obavy z vyzrazení. A proč mám na sobě generálskou uniformu? Podívejte se do kalendáře. „ Prosím? Dnes máme čtvrtek, což je den, kdy zasedá Vojenský výbor NATO. Pravidlem je účast ve stejnokroji. Avšak nemám s tím problém ani v jiné pracovní dny.

Český „NATO“ generál

Areport 18/2009

„ Pane generále, vědomosti o vaší osobě jsou pro většinu veřejnosti zapovězené. Lze je zčásti odtajnit? Před nástupem do Bruselu jsem pracoval ve Vojenském zpravodajství resortu Ministerstva obrany ČR. Na velitelství Severoatlantické aliance již druhým rokem zastávám funkci zástupce ředitele divize, která se zabývá spoluprací NATO se zhruba čtyřiceti státy světa, a to v nejrůznějších formátech.

14

„ Běžel jste nynější funkci vstříc, nebo se na vás usmálo štěstí? Uspěl jsem ve výběrovém řízení. Česká republika mě na tento post navrhla a představitelé Mezinárodního vojenského štábu vybrali generála Adama jako nejvhodnějšího kandidáta. V tajné volbě IMS jsem získal nejvíce hlasů. Totožným způsobem se na velitelství NATO obsazují veškeré generálské pozice.

„Nosím českou uniformu, ale mým stávajícím zaměstnavatelem není Armáda ČR,“ říká Pavel Adam

„ Čím je vámi zastávaný „DAD“ neboli Deputy Assistant Director výjimečný? Byť mám na sobě českou uniformu, obecně řečeno nepracuji ve prospěch Armády ČR. Tady figuruji na tabulkách NATO, nikoliv jako vojenský představitel resortu MO ČR. V tom je zásadní rozdíl. „ Tím chcete naznačit, že vůbec nepředáváte „důležité“ zprávy do Prahy? To v žádném případě nelze. Všichni zaměstnanci IMS mají vysloveně zakázáno pracovat na agendě mateřského státu. Jakákoliv profesní konzultace

„ Dovolte otázku na tělo, je český voják s generálskými výložkami na ramenech „ceněný“ v centrále NATO stejně jako například německý? Zajímavý dotaz. Moje osobní zkušenost mě vede k tomu, abych odpověděl,

že ano. Řád vojenských hodností platí ve všech ozbrojených silách stejně. Jakmile jste jednou generál, ostatní to vnímají. Co se týká mojí osoby, doplnil bych k tomu ještě dvě marginálie, jsem prvním českým generálem na této pozici a patřím mezi nejmladší generály v rámci IMS. Upřímně vám říkám, nesetkal jsem se s tím, že by někdo z podřízených negoval moje rozhodnutí v kontextu s rozlohou České republiky, respektive s počtem profesionálů AČR. „ V čem se liší práce, kterou jste předtím vykonával ve Vojenském zpravodajství od té stávající na NATO Headquarters? De facto jde o podobnou činnost. I v minulém zaměstnání jsem se často stýkal s reprezentanty jiných států z důvodu výměny informací. Zde je to umocněno vyšší úrovní diplomatických kontaktů. S prací v mezinárodním prostředí nemám problém. Již dříve jsem absolvoval mise ve Spolkové republice Německo a v Iráku. Odlišnosti nejsou zásadního charakteru. „ Rozdíl tady ale je, vždyť na Cooperation & Regional Security Division zastáváte vedoucí funkci. Jaké to je řídit mezinárodní štáb? Pro upřesnění, divizi řídí francouzský generál, já jsem jeho zástupce. Samozřejmě že vedoucí post v mezinárodním štábu s sebou nese nejedno specifikum. S tímto předpokladem se zkrátka nenarodíte, chce to čas. Není to však jenom o národnostech, ale i o individualitách. Z jedné země jsou tady dva důstojníci a přitom jde o dvě zcela rozdílné osobnosti. To znamená, že i váš přístup k nim bude odlišný.

„ Jaká zásada ve vztahu k podřízeným je pro vás klíčová? Ustavičný osobní příklad. Když se podřízení ubezpečí, že je řídí člověk znalý problematiky, začnou ho brát. Získáte autoritu, na které lze stavět. Klíčové je lidi přesvědčit, že jsou především součástí týmu a všichni se nacházejí na jedné lodi. Že záleží na každém z nich, jak bude divize hodnocena. Možná to bude znít nestandardně, ale já v tomto směru sázím na obyčejný selský rozum. Každý ví, že generál bez vojska není nic. „ Můžeme nahlédnout do zákulisí jedné z divizí velitelství NATO? V rámci Cooperation & Regional Security Division je zaměstnáno šedesát profesionálů z dvaceti zemí světa. Naším ‚produktem‘ jsou veškeré podkladové materiály týkající se spolupráce NATO s ostatními zeměmi jak pro vojenský výbor NATO, tak pro jejího předsedu. Na rozdíl od zpravodajských služeb získáváme potřebné informace z otevřených zdrojů. „ Spolupráce NATO s partnerskými zeměmi a dalšími subjekty je obecné vyjádření, můžete být konkrétnější? Na základě politických rozhodnutí, jakým směrem se bude spolupráce s tou či onou zemí rozvíjet, připravujeme konkrétní aktivity ve vojenské oblasti. Členové vojenského výboru je posoudí a rozhodnou o jejich realizaci v praxi. Není třeba zdůrazňovat, že se jedná o velice citlivou oblast, v níž se situace neustále vyvíjí. Naše návrhy mohou ovlivnit velice významné procesy. „ „Akční rádius“ divize je rozlehlý, lze specifikovat priority? Máte pravdu, navíc co země, to jiný rámec spolupráce s rozdílným obsahem. S některými, například Maltou nebo Švédskem, se začíná vést dialog v politické rovině a připravuje se takzvané pole působnosti pro vojenskou součinnost, s dalšími, především se zeměmi projektu Partnerství pro mír, jde již o dlouhodobou kooperaci. Strategickým zájmem je spolupráce NATO s Ruskem, Ukrajinou a Gruzií.

Areport 18/2009

ROZHOVOR

15

UDÁLOST

UDÁLOST

Pamětní deska v atriu Ústřední vojenské nemocnice v Praze od 18. srpna připomíná, že na stavbě areálu ve Střešovicích se podíleli v letech 1950 až 1954 členové Pomocných technických praporů – pracovních jednotek armády, kam byli posíláni politicky nespolehliví odpůrci totalitního režimu.

Areport 18/2009

Místo zbraní LOPATY

16

„Umístění pamětní desky bude připomínat podíl lidí stíhaných totalitou na vzniku nemocnice, která dnes patří ke špičkovým pracovištím,“ řekl Vladimír Lopaťuk, předseda Svazu pomocných technických praporů – Vojenských táborů nucených prací (PTP–VTNP). „Zároveň bude i varováním před tím, aby se již nikdy neopakovaly systémy a způsoby totalitních režimů, které ovlivnily životy nejen samotných příslušníků PTP, ale i jejich rodin.“ Desku požehnal emeritní litoměřický biskup Josef Koukl, jenž sám patřil k pracovním jednotkám. „Ve Střešovicích jsem byl od března 1951 až do října 1952 v rámci základní vojenské služby, pak jsem byl přeložen zase jinam,“ vzpomíná jeden z přímých účastníků Jan Decker. „Pracovali jsme na pavilonu ORL nebo jsme stavěli základy pro patologii. V živé vzpomínce mám i své kamarády a vynikající sportovce, mistra republiky v judu Ivo Lišku nebo sparťanského fotbalistu Jaroslava Zahradníka, kteří tu byli se mnou.“

„Každé lidské dílo má svou historii. Přes půl století pamatují i zdi této nemocnice. Ale nemají jazyk a samy nepromluví. Musejí tedy promluvit archivy a dokumenty a především vzpomínky těch, kteří sami prošli cestou komunistického martyria,“ řekl František Padělek, náměstek ministra obrany. Pomocné technické prapory byly zřízeny v roce 1950. Nálepka speciální klasifikace „E“, což znamenalo „politicky nespolehlivý“, se rovnala okamžitému vstupu do vojenských táborů nucených prací pro osoby, podléhající tehdejšímu brannému zákonu. Byli do nich zařazováni politicky nepohodlní lidé jako faráři, továrníci, drobní živnostníci, soukromí zemědělci nebo synové, jejichž otcové už byli za svoje postoje a činy intervenováni. Důležitým důvodem vzniku PTP–VTNP bylo i zajištění levné pracovní síly pro vybraná hospodářská odvětví, kde bylo zapotřebí vysoké fyzické námahy a kde by si civilní zaměstnanci mohli vydělat jen málo peněz. Místo zbraní tak noví branci vyfasovali sbíječky a lopaty. Jejich řadami prošlo, podle různých odhadů, 40 000 až 60 000 občanů. Pracovali nejen na vojenských stavbách, ale i v dolech, zejména na Ostravsku

a Kladensku, ve stavebnictví, kde se podíleli na výstavbě pražského sídliště Petřiny, nebo stavěli železniční trať Havlíčkův Brod − Brno. V náročných podmínkách docházelo k úrazům, mnohdy i smrtelným. Jen za rok 1952 jich bylo evidováno kolem čtyřiceti. Největší podíl na této statistice měly doly na Ostravsku. Nenávist poúnorové

vládnoucí mocenské skupiny se podepsala na osudech mužů ještě dlouhá léta po skončení jejich vojenské základní služby. Mnozí z nich museli jít pracovat do určených míst i po odchodu z armády a po celý život byli až do roku 1989 různým způsobem šikanováni včetně svých rodin. Oficiálně byly PTP zrušeny v dubnu 1954.

Stoleté jubileum v ÚVN Jaroslav Doucek, bývalý politický vězeň, žije již několik let v Ústřední vojenské nemocnici v Praze na oddělení sociální péče. Letos v srpnu oslavil již sté narozeniny. Narodil se v Chrudimi, vyučil se elektrikářem v Křižíkových závodech. Postupně se vypracoval na pozici ředitele jedné z osmi poboček. Za války byl vězněn a prošel koncentračními tábory v Terezíně, Lipsku a Drážďanech. Dva a půl roku prožil v Buchenwaldu a poznal i pražskou Pečkárnu. Od roku 1939 strávil pět let ve vězení. Po válce se usadil se ženou a synem v Praze. „Je to takové naše sluníčko,“ říkají zdravotní sestřičky, které se o pana Doucka ve Střešovicích starají. „Je plný humoru, o všechno se zajímá a moc mu u nás chutná. Zvlášť, když je něco sladkého,“ dodávají. „Moc se vždy těším na syna, když si najde chvilku a přijede se za mnou podívat,“ říká oslavenec Jaroslav Doucek. Ke gratulantům se 24. srpna připojil i místopředseda vlády a ministr obrany ČR Miroslav Barták, který jubilantovi popřál ještě mnoho životního optimismu a elánu do dalších let. Text: Jana DECKEROVÁ, foto: Věra ČERNÁ

Areport 18/2009

Text a foto: Jana VANDASOVÁ

17

LEGISLATIVA

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Areport 18/2009

Po deseti letech platnosti se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Novela je již podepsána prezidentem republiky a její podstatná část nabývá účinnosti 1. října 2009. Účinnost dalších částí novely je stanovena dnem 1. ledna 2010 a 1. ledna 2011.

18

Novelizovat zákon o vojácích z povolání bylo resortním tématem několik předcházejících let. O důvodech není třeba dlouho diskutovat – profesionalizace armády vyvolává řadu nových skutečností, na něž je třeba adekvátně reagovat. Právními normami nevyjímaje. „V září loňského roku byly stanoveny hlavní cíle novely zákona o vojácích z povolání a podklad byl poté zaslán jednotlivým připomínkových místům. Přes řadu připomínek, především zpřesňujícího charakteru, nebyl ve znění novely žádný zásadní rozpor, a to ani po jejím projednání na úrovni vlády a Parlamentu ČR. Resortní záměr byl vládou jednomyslně schválen a při dalším legislativním procesu se obsah novelizace též zásadně neměnil,“ pochvaluje si ředitel odboru legislativního a právního Kabinetu ministra obrany František Vavera stejně tak jako relativně krátkou dobu legislativního procesu a velmi pozitivní přístup zainteresovaných subjektů. Novela „dvěstědvacetjedničky“ sice nepředstavuje obšírné dílo (cca 15 stran textu), avšak bezpochyby ovlivní služební poměr tisícům vojáků

Tři termíny nabytí účinnosti novely zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání z povolání. „Oproti stávajícímu znění zákona č. 221/1999 Sb. přináší novela zhruba čtyřicet legislativních změn. Důležité je konstatovat, že novelizace v žádném případě nezasahuje do platových a výsluhových náležitostí vojáků. Ty zůstávají zachovány v dosavadním rozsahu,“ říká F. Vavera. Zřetelné NE extremismu a korupci Jedna z nejvýraznějších změn co do obsahu se týká povolání do služebního poměru. Nově se tak v zákoně objeví, že do služebního poměru může být povolán občan ČR starší 18 let, který není členem politické strany, politického hnutí, odborové organizace, nepodporuje, nepropaguje nebo nesympatizuje s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou

anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Upravuje se také zánik nároku na výplatu výsluhových náležitostí při spáchání úmyslného trestného činu. Podle dosavadní právní úpravy měl nárok na výsluhové náležitosti i voják, který spáchal úmyslný trestný čin, podal si žádost o propuštění a z tohoto důvodu mu zanikl služební poměr před pravomocným odsouzením. Novelizace stanovuje, že pravomocné odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo odklon v trestním řízení za úmyslný trestný čin má za následek automatické propuštění ze služebního poměru bez nároku na výsluhové náležitosti. Ke značným přeměnám dochází také v rozhodování ve věcech služebního poměru. Konkrétně se jedná o jedenáct úkonů, počínaje změnou doby trvání služebního poměru přes

Nové hodnostní sbory (od 1. 1. 2011) „ hodnostní sbor mužstvo s hodnostmi vojín a svobodník „ hodnostní sbor poddůstojníci s hodnostmi desátník, četař a rotný „ hodnostní sbor praporčíci s hodnostmi rotmistr, nadrotmistr, praporčík, nadpraporčík a štábní praporčík „ hodnostní sbor nižší důstojníci s hodnostmi poručík, nadporučík a kapitán „ hodnostní sbor vyšší důstojníci s hodnostmi major, podplukovník a plukovník „ hodnostní sbor generálové s hodnostmi brigádní generál, generálmajor, generálporučík a armádní generál

odnětí hodnosti či nárok na přídavek na bydlení a žádostí vojáka o jeho setrvání ve služebním poměru konče. „Současná právní úprava nedostatečně vymezovala předmět řízení ve věcech služebního poměru. Tento stav velmi komplikoval rozhodování služebních orgánů o právech a povinnostech účastníků řízení a také velmi často vedl k problémům při řešení věci služebními orgány a následném soudním přezkumu,“ vysvětluje ředitel legislativního a právního odboru Kabinetu ministra obrany. Na základě toho jsou zákonem pozitivně vymezeny právní úkony, na které se v případě řízení ve věcech služebního poměru vztahuje správní řád. Stanovují se též jednotlivé výjimky a specifika pro řízení ve věcech služebního poměru, které znamenají určitou nepatrnou odchylku od správního řádu.

Obrat zaznamenává i jednorázové odškodnění pozůstalých. To bude příslušet pozůstalému manželovi a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém, a to každému ve výši 240 tisíc Kč. Stejná částka dále náleží rodičům zemřelého vojáka, jestliže s ním žili ve společné domácnosti. „Druhá“ účinnost novely, konkrétně se jedná o část třetí (změna trestního řádu), připadá na den 1. ledna 2010. Provedená právní úprava napomáhá zkvalitnit a zefektivnit službu profesionálů Vojenské policie a Vojenského zpravodajství tím, že dojde k urychlení, zjednodušení a zachování kontinuity trestního řízení. V rámci novelizace je doplněna podmínka na vyšetřování trestné činnosti příslušníků Vojenské policie a Vojenského zpravodajství státním zástupcem.

Rozšíření sociálních jistot Osobitý důraz je věnován nasazení profesionálů v misích. Novinkou je zavedení institutu mimořádné rehabilitace. „Vojákovi, který konal službu v zahraniční operaci po dobu nejméně devadesáti dnů vcelku, může být poskytnuta mimořádná rehabilitace v trvání čtrnácti kalendářních dnů v roce k upevnění zdravotního stavu,“ vysvětluje F. Vavera a dodává, že mimořádná rehabilitace se poskytuje na žádost vojáka tak, aby byla zahájena nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne návratu ze zahraniční mise. Při souběhu mimořádné a preventivní rehabilitace v témže roce se poskytne vojákovi pouze preventivní rehabilitace.

Konec anomálií v hodnostech Za půldruhého roku (k 1. 1. 2011) budou v Armádě ČR stanoveny nové hodnostní sbory a hodnosti. „Současná hodnostní struktura profesionálních ozbrojených sil je naprosto nevyhovující. Příklad? Vojáci, kteří jsou služebně zařazeni na nejnižších systemizovaných místech, mají hodnost rotný. Od ukončení povinnosti výkonu základní služby se nepodařilo do zákona o vojácích z povolání začlenit hodnostní sbor poddůstojníků,“ kritizuje neutěšený stav ředitel odboru legislativního a právního Kabinetu ministra obrany a připomíná, že v činné službě byly poddůstojnické hodnosti používány pouze u vojáků

v základní nebo náhradní službě. Pravdou je, že nová hodnostní struktura narovná dosavadní anomálie a bude typově slučitelná se standardní strukturou ozbrojených sil států NATO. V této souvislosti se v AČR zruší hodnosti štábní rotmistr, podpraporčík a podporučík. Za zmínku stojí také zmocňovací ustanovení, na základě kterého vláda stanoví svým nařízením seznam činností vojáků z povolání pro jednotlivé hodnostní sbory a vojenské hodnosti. „Jde o průlomové opatření, neboť náplni služebního zařazení bude odpovídat hodnost profesionála,“ zdůrazňuje František Vavera.

fakta Hodnostní příplatek v Kč měsíčně (od 1. 1. 2011) vojín – 800, svobodník – 1 200, desátník – 1 300, četař – 1 400, rotný – 1 600, rotmistr – 2 000, nadrotmistr – 2 300, praporčík – 2 600, nadpraporčík – 3 100, štábní praporčík – 3 700, poručík – 3 100, nadporučík – 3 300, kapitán – 3 500, major – 3 700, podplukovník – 4 000, plukovník – 4 300, brigádní generál – 5 100, generálmajor – 5 600, generálporučík – 6 100, armádní generál – 6 800

Areport 18/2009

DLOUHO očekávaná ZMĚNA

fakta

19

KVALITA ŽIVOTA

PRIORITOU JE

Nejprve resort, potom komerce „Vojáci dnes využívají příspěvku na bydlení a mají tak možnost rozhodnutí. Buď využijí našich služeb, nebo si zaplatí pronájem či jinak zajistí vlastní bydlení. Jsme si vědomi, že naše zařízení opouštěli z mnoha důvodů. Nejenom například kvůli nevyhovujícímu sociálnímu zařízení, vybavení pokojů, ale zvláště i kvůli nesmyslně nastavenému režimu, který spíše potvrzuje,

profesionální servis Text: Jana DECKEROVÁ Foto: autorka, Jiří HOKŮV a Martin KOLLER

Areport 18/2009

Správa vojenského bytového fondu Praha se sídlem v pražské Ruzyni od 1. ledna 2008 zabezpečuje provoz většiny vojenských ubytovacích zařízení, vykonává správu vojenského bytového fondu a technologických zařízení v rámci celé České republiky. Jejím cílem je především modernizovat služby, vytvořit vzorový model správy svěřené nemovité a technologické infrastruktury a zajistit tak optimalizaci a efektivitu jejího budoucího provozu.

20

„Hlavní prioritou naší organizace je profesionální servis pro management Ministerstva obrany ČR a Armády ČR a poskytování komplexních a kvalitních

služeb pro naše zákazníky, a to prioritně z řad resortu MO a armády,“ říká Roman Hošta, ředitel Správy vojenského bytového fondu (SVBF) Praha. Hlavním cílem efektivnost SVBF naplňuje nejen úkoly stanovené zřizovací listinou, ale spolupodílí

se i na vytvoření nového efektivního režimu v systému využívání ubytovacích a technologických zařízení. Spolu s Úřadem státního odborného dozoru MO ČR nastartovala i ekologizaci těchto provozů a spolu s ním plánuje, jak tyto ubytovny přivést do životaschopného a do budoucna

i perspektivního stavu. „Pro resort jsme dosud například zmodernizovali osm ubytovacích zařízení, deset technologických zařízení, z toho osm tepelných a dva zdroje pitné vody, a současně vyhodnotili efektivitu využití svěřených zařízení. Ve správě máme celkově 101 ubytoven s 10 306 lůžky, 1 164 tepelných a 115 vodohospodářských zařízení v rámci celé České republiky. Pravidelným hodnocením všech provozních údajů víme, která zařízení jsou pro resort perspektivní a vyplatí se investovat do jejich případné modernizace. V opačném případě navrhujeme jejich vyřazení a postoupení

proč „svět přichází o básníky“ a my o klienty. Samozřejmě bychom chtěli, aby se k nám tito vojáci vrátili. Proto se snažíme naše služby zmodernizovat. Například možnost bezdrátového připojení k internetu nebo digitalizace televizních přenosů budou muset být v základním standardu poskytovaných služeb,“ uvažuje Roman Hošta. Již několik let mohou pracovníci resortu využívat volné kapacity k ubytování nejen při pracovních cestách po republice, ale za zvýhodněnou cenu jsou tyto služby k dispozici i jejich rodinným příslušníkům anebo bývalým zaměstnancům resortu. „Otevřeli jsme

se ale i civilnímu sektoru, kdy k možnému komerčnímu využití může dojít pouze tehdy, pokud MO ČR nebo AČR nebudou ubytovací místa požadovat,“ doplňuje ředitel SVBF. „Na základě některých signálů bych chtěl ale všechny ujistit, že nikdy nechceme dojít k tomu, abychom volné kapacity nabízeli k ubytování obchodníkům z jiných zemí. Nebráníme se ale spolupráci například s cestovními agenturami, vysokoškolskými či středoškolskými institucemi nebo i velkými nadnárodními společnostmi, kdy můžeme poskytnout krátkodobé i dlouhodobější ubytování turistům, studentům, ale i zaměstnancům firem.“ Ve fázi rozpracování má Správa vojenského bytového fondu další modernizaci služeb, kupříkladu komunikaci s klienty přes internet včetně platby kreditní kartou. Rovněž webové stránky správy – www.svbf.cz – brzy dostanou novou tvář a každý zde najde všechny potřebné informace. Vojenský bytový fond zhubne Z původních 8 000 bytů zůstalo v péči SVBF dnešních 1 985, z nichž se 1 456 nachází na území hl. m. Prahy. Převod těchto bytů se podle usnesení vlády ČR do majetku hlavního města dosud neuskutečnil, neboť ze strany magistrátu nedošlo ke splnění závazné reciproční podmínky. Proto o dalším postupu musí opětovně rozhodnout vláda. „Chtěl bych zdůraznit, že veškeré naše kroky povedou k tomu, aby nedošlo k poškození práv dosavadních nájemníků a do konečného rozhodnutí bylo o bytový fond řádně pečováno,“ ujišťuje ředitel Hošta. „Na základě častých dotazů mohu uvést, že jako jednu z možných variant je SVBF připravena vytvořit podmínky odprodeje celých bytových domů, a to bytovým družstvům, která nově vzniknou jako nástupnický subjekt z řad dosavadních nájemníků. K tomu však bude nutné doržet všechny procedurální a zákonné postupy. Můj reálný odhad doby na možný odprodej tohoto majetku s dodržením všech stanovených časových postupů a právních procedur je nejdříve v první polovině roku 2010,“ dodává na závěr Roman Hošta.

Areport 18/2009

k procesu nakládání s nepotřebným majetkem. Takový majetek je možné následně nabídnout k transparentnímu prodeji podle všech náležitostí, které nám přikazuje zákon,“ objasňuje práci správy ředitel Hošta

21

VÝZKUMNÝ PROJEKT Už třetím rokem jsou mimo jiné pekařské výrobky předmětem výzkumu Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany Brno. Vývojově tu vznikají a postupně se zdokonalují konkrétní pekařské směsi pro výrobu několika druhů chleba, běžného i celozrnného pečiva, ale i jemného pečiva, jako jsou koláče a záviny. „Naše tradiční pekařské výrobky se výrazně liší od zahraničních. Jedinečnost tuzemského pšeničnožitného nebo žitnopšeničného chleba spočívá zejména v poměru mouky, ale i ve způsobu zpracování a vedení těsta. Zákonitě má jinou podobu i samotný výrobek vytažený z pece. S naším chlebem se nesetkáme nikde jinde než v Česku a určitých částech Polska, Německa, Rakouska a Slovenska,“ říká major Tomáš Béza z brněnské katedry logistiky, který se výzkumu věnuje jako hlavní řešitel.

ČESKÝ CHLÉB pro mise Text: Jana DECKEROVÁ Foto: autorka a mjr. Tomáš BÉZA

Výrobky českých pekařů, a zejména pak chléb, jsou svým složením natolik specifické, že je nelze jednoduše vyškrtnout ani z jídelníčku našich vojáků v zahraničních misích. Dlouhodobá absence této základní složky potravy v podobě, na jakou jsme zvyklí, může způsobit nejen vyživovací potíže, ale i pocity osobní nepohody a vykořenění z domova. Vědci z Univerzity obrany přišli na způsob, jak dostat české pečivo do mise a ještě přitom ušetřit. Lze upéct český chléb v zahraničních misích? Vědci z Univerzity obrany Brno vědí, jak na to.

22

Když chybí český chléb Stravování v operacích ISAF i KFOR, které jsou z hlediska naší armády nejpočetnější, můžeme podle majora Bézy obecně považovat za uspokojivé. V Afghánistánu je zabezpečováno dodavatelsky a vojáky hodnoceno vesměs pozitivně. V Kosovu se naopak musíme spolehnout na vlastní kuchařské umění. „Historicky jsme sice ve stravě v KFOR zaznamenali určité výpadky v příjmu důležitých živin, ale v jádru lze i tam stravování považovat za kvalitní,“ tvrdí Tomáš Béza a pokračuje: „Co je však trvalým problémem všude v zahraničí, je zabezpečení pekařskými výrobky. V této oblasti stále jen improvizujeme. Z podrobného šetření totiž vyplývá, že kvalita chleba v operaci ISAF nevyhovuje polovině vojáků, v operaci KFOR dokonce sedmi vojákům z deseti,“ odvolává se na průzkumem získané údaje major Béza. Dlužno připomenout fakt, že pekařské výrobky tvoří ve spotřebě Čechů velmi významný podíl. Statistiky uvádějí, že jejich celková roční spotřeba je až 100 kilogramů na hlavu. Z toho chleba tvoří zhruba čtyři pětiny. Jen pro srovnání: brambor zkonzumujeme asi 80 kilogramů na jednoho občana. „Pokud voják, který je na přísun pečiva zvyklý, o tuto

základní potravinu přichází, mohou u něho nastat problémy. Nejen zažívací, nutriční, ale i psychické,“ dodává Tomáš Béza. V ostatních vyspělých částech světa se setkáváme převážně s chlebem bílým – pšeničným, který je podobný našemu chlebu toastovému či vece. Tedy prázdná energie s nízkou biologickou hodnotou, naopak vysokým glykemickým indexem a pro nás nevyhovující konzistencí. Dlouhodobá konzumace takových výrobků je pro obyvatele ČR nevhodná. „Není se co divit, voják není zrovna nadšen, když mu kuchař po náročné několikadenní hlídce podá ke guláši toastový chleba,“ konstatuje Béza. Mnohem vhodnější by bylo nahradit ho naším tradičním chlebem. Ten dodává tělu energii postupně, obsahuje více vlákniny, lépe zasytí a déle si uchová čerstvost. Ideální by bylo, kdyby si voják jdoucí na několikadenní hlídku mohl vzít do kapsy pár krajíců chleba, které by mu po celou dobu služby vydržely čerstvé. Proč například Angličanům nebo Francouzům bílé pečivo v potravinové skladbě nevadí? Odpověď je jednoduchá. Vlákninu získávají větší konzumací zeleniny a ovoce. Na to my nejsme zvyklí. Co s tím? V rámci výzkumného záměru Fakulty ekonomiky a managementu UO zdokonalují pekařské směsi pro výrobu několika druhů chleba a pečiva. Jedná se o ojedinělou moderní technologii, která doposud není v patentové literatuře známa. Prozatím bylo prokázáno, že výroba chleba a pečiva z pekařských směsí v laboratorních podmínkách zajišťuje pohotovost výroby, vysokou kvalitu, bezpečnost a zdravotní nezávadnost. Cílem projektu je vyvinout 100% pekařské směsi, z nichž by si vojáci v misích jednoduchým technologickým postupem vyráběli chléb a pečivo vlastními silami. Původně chtěl tým z brněnské univerzity pracovat na návrhu malé polní pekárny. Ta mohla putovat do mise a zajišťovat pravidelný přísun pečiva nejen pro naše vojáky, ale také třeba pro místní obyvatelstvo. To by však stálo nemalé finanční prostředky.

Výzkumný tým se proto nepříznivé finanční situaci v resortu dokázal přizpůsobit a našel alternativní technologii výroby, jak si žádaný chleba a pečivo připravit a ještě při tom ušetřit. Péct se totiž podle Bézy dá za méně než poloviční ceny, za které se nevhodné výrobky v misích nyní nakupují. „Náš tým došel k závěru, že ,srdce‘ každé pekárny – kynárnu a pec – lze nahradit konvektomatem, pokud umožňuje samostatné zapařování již při 30 °C. Tato zařízení jsou dnes běžnou součástí kuchyňských provozů, ale také nové polní kuchyně POKA 4. Při této alternativě by bylo zapotřebí zakoupit pouze hnětač na těsto, který v kuchyních misí může chybět. Je to vlastně jediná investice, kterou je zapotřebí vynaložit. Pak už přijde na řadu jen voda a pekařské směsi. Navrhovaná technologie nevyžaduje ani profesionální zručnost pekaře,“ dokládá major Béza. Od 1. července letošního roku Armáda ČR spolu se slovenským partnerem realizuje výstavbu bojové formace sil vysoké pohotovosti Evropské unie, tzv. Battle Group (BG EU). Nasazení v prostoru operace do 6 000 km od Bruselu a zahájení plnění úkolů musí být BG EU schopno do 15 dnů. I na podmínky této případné mise studie majora Tomáše Bézy reaguje. Tento výzkumný úkol bude letos ukončen. Byla by škoda, kdyby měly jeho několikaleté výsledky padnout pod stůl.

Areport 18/2009

RUBRIKA

23

ZDRAVOTNÍ PÉČE

Když se řekne POLNÍ NEMOCNICE

Areport 18/2009

Jste zraněn. Střepina vám trčí z nohy. Cítíte, jak krev stéká do boty. Zalehnete na zem a začnete hledat kapesní obvaz. Přitom přemýšlíte, co dál. Máte štěstí, nejste ve stresu, ale máte pocit, že jste strašně, strašně sám. Nikdo nemá čas se vám věnovat, ale…

24

... v podstatě máte štěstí. Sloužíte totiž v AČR, která má podle mezinárodních standardů STANAG vybudovaný systém léčebně odsunového zabezpečení, systém, který vás v místě zranění najde, po prvotním ošetření odsune

na vyšší etapu, odoperuje, zrehabilituje, doléčí a, pokud to bude možné, vrátí zpět do služby. Proč, jak a hlavně co pro vás tento systém zdravotnického zabezpečení udělá, se pokusíme nyní objasnit. Podle článku 31 Listiny základních práv a svobod má každý občan nárok na bezplatnou zdravotní péči a v souladu s vyhláškou 434/1992 Sb., o záchranných službách, mu má být zdravotní péče poskytnuta do 15 minut od přijetí výzvy o vzniku náhlého stavu. Ideálně pak má být pacientovi do 60 minut zajištěna chirurgická péče ve zdravotnickém zařízení. Péče poskytovaná našim vojákům v zahraničních operacích musí být rovněž na úrovni stejné anebo se blížící úrovni kvality zdravotní péče poskytované na území státu. Srovnatelnost péče je stanovena i v publikacích řešících

Nová taktika, nové možnosti Současné válečné konflikty ukazují, že taktika boje doznala výrazných změn. Taktika široké fronty, jak tomu bylo ve druhé světové válce (například bitva u Kurska), je pravděpodobně minulostí. Dnešní bojové konflikty se většinou odehrávají v zastavěných oblastech formou přestřelek, teroristických útoků a sebevražedných atentátů. Mluvíme o asymetrickém bojišti. Během konfliktu můžeme očekávat hromadné ztráty několika desítek vojáků, rozhodně však stěží tisíce raněných denně. Menší počet zraněných nám dává možnost poskytnout jim vysoce

problematiku zdravotnického zabezpečení států NATO (Allied Joint Publication 4–10, Allied Joint Medical Support Doctrine). Vzdělávání, které nekončí Abychom dokázali dát našim vojákům co nejlepší zdravotní péči, musíme si uvědomit nutnost používání moderních a mnohdy drahých zdravotnických přístrojů a materiálu. Rovněž dobře odborně připravený, kvalitně a dlouhodobě vycvičený lékařský i nelékařský personál, pohybující se ve vojenském zdravotnickém systému, je zárukou vysoké úrovně poskytované péče. Připravit a vycvičit lékaře a sestry pro plnění úkolů ve vojenském prostředí je dlouhodobá záležitost. Studium lékaře trvá šest let. Po úspěšném zvládnutí vysoké školy získává

tzv. odbornou způsobilost označovanou jako L1 a výkon povolání lékaře může provozovat pouze pod přímým dohledem lékaře se specializovanou způsobilostí L3. Po absolvování 24měsíční praxe, kdy získá způsobilost L2, může provádět výkony pod dohledem lékaře s L3, pokud je zaručena jeho dosažitelnost do 30 minut. Získání specializované způsobilosti (L3) trvá v závislosti na zvoleném oboru (všeobecné praktické lékařství, chirurgie, vnitřní lékařství apod.) 48 až 60 měsíců. Po úspěšném složení závěrečné zkoušky konečně získáme lékaře s takovou způsobilostí, který již

může provádět výkony bez odborného dohledu. V případě, že má lékař již dostatečné praktické zkušenosti, může požádat Českou lékařskou komoru o vydání licence pro výkon samostatné praxe, poradenských služeb a odborného zástupce. Příprava nelékařského zdravotnického personálu – sester – je rovněž časově náročná a může trvat tři až šest let. Odborná příprava lékařů a sester je nikdy nekončící proces. Obě skupiny mají ze zákona stanovenou povinnost celoživotního vzdělávání. Neoddělitelnou součástí zdravotnické služby jsou velitelsko-logisticko-administrativní odborníci, jejichž

kvalitní péči a zvýšit tak jejich šanci na záchranu. V dnešní době silného vlivu médií si nedokážeme představit, jak by armáda zdůvodnila podcenění zdravotnického zabezpečení v případě vzniku poranění vojáka na bojišti. Každá taková informace může ovlivnit podporu veřejnosti k našim politicko-vojenským ambicím. Každý velitel je odpovědný za život a zdraví vojáků a jeho cílem musí být zajištění co možná nejdokonalejší zdravotní péče. Zanedbání této povinnosti může vést až k trestnímu stíhání a mít „dohru“ před soudem. V minulosti této problematice nebyla věnována

Areport 18/2009

Text: pplk. Jaroslav KOSTELNÍČEK a pplk. Miroslav LASTIČ Foto: archiv Nemocniční základny Hradec Králové

příprava a zorientování se v problematice zdravotnického zabezpečení zabere minimálně dva až čtyři roky.

25

Areport 18/2009

dostatečná pozornost. Dnes, jak říká klasik, „je jiná doba“. Naštěstí! Po zdravotnické podpoře je požadována flexibilita a schopnost přizpůsobit se každé specifické situaci vyplývající z místních podmínek. V současnosti lze říct, že máme vycvičený personál, moderně vybavenou polní nemocnici a můžeme konstatovat, že v rámci Lessons Learned se podařilo vytvořit optimální systém záchrany zraněného, zasaženého či nemocného z místa vzniku postižení. Vybudovaný léčebně odsunový systém je podobný jako v ostatních moderních armádách NATO. Pracuje na principu etapového léčení, přičemž jedna nebo i více etap může být na základě aktuálního zdravotního stavu pacienta a možnostech odsunového systému vynecháno.

26

Šest úrovní péče Na 1. úrovni, která je charakterizována coby vzájemná první pomoc a svépomoc, je poskytována péče prostředky individuální výbavy jednotlivce a zahrnuje základní první pomoc, zaměřenou na odstranění příčin ohrožujících život raněného, jako jsou zástava masivního krvácení, ošetření otevřeného poranění hrudníku a udržení průchodnosti dýchacích cest. Každý voják tyto základní postupy musí (!) ovládat. Při 2. úrovni, charakterizované anglickým „Combat Life Saver“ (CLS), což by se dalo přeložit asi jako „záchrana života v boji“, je první pomoc poskytována s použitím sofistikovaného

ZDRAVOTNÍ PÉČE

zdravotnického materiálu, avšak ještě ne zdravotníky v pravém slova smyslu. Takoví příslušníci jednotky nemají zdravotnické vzdělání. Dovednosti v oblasti poskytování první pomoci získávají v odborných kurzech první pomoci a v kurzu „BARTS (Battlefield Advanced Resuscitation Techniques and Skill – pokročilé polní resuscitační techniky a dovednosti) for CLS“. Cílem moderního velitele, jakým je např. velitel 7. mb plk. gšt. Ivo Střecha, je mít co možná nejvíc podobně připravených vojáků ve své jednotce. Ve standardním případě by mělo mít každé družstvo nebo osádka takto vycvičené a vybavené nejméně dva vojáky, v ideálním případě pak každého příslušníka. Mějme na paměti, že o životě, ale i o kvalitě života po vyléčení rozhodují první minuty po zranění. Třetí úroveň – praporní obvaziště – je známá jako poslední článek řetězce ROLE 1. Je místem, kde zraněný poprvé přijde do kontaktu s profesionálním zdravotníkem, záchranářem a lékařem. Zdravotní péče je zde poskytována na principech postupů Battle Field Advanced Trauma Life Support, což laicky řečeno znamená „rozšířená a kvalitnější první pomoc“. V případě, že to zdravotní stav pacienta vyžaduje, probíhá následně odsun na pracoviště typu ROLE 2. Tato 4. úroveň – ROLE 2 – může mít dvě varianty. První je lehce manévrovatelná (pohyblivá) zdravotnická etapa LM (light maneuvre), jež

zahrnuje pomoc prováděnou specialisty v chirurgické a anesteziologické odbornosti. Je zde možné realizovat opatření nezbytná k záchraně života a končetin. Pracoviště nemá dlouhodobou lůžkovou kapacitu a pacient musí být odsunut na vyšší etapu, jakmile je schopen transportu. Toto místo musí být pohyblivé tak, aby velitel bojové skupiny zabezpečil, že se každý jeho voják z místa vzniku poranění nebo nemoci odsune do 60 minut (Golden Hour) na místo, kde mu bude poskytnuta chirurgická péče. Pokud nelze tyto podmínky splnit, je nutné vyčlenit z ROLE 2 LM mobilní chirurgický tým (Forward Surgical Team), který je nasazen, pokud je místní situace bezpečná, s potřebným zdravotnickým vybavením a se zachovanou mobilitou v rámci bojového rytmu. Druhou variantou je ROLE 2 E (enhanced – vyšší), jež představuje rozšířenou možnost zdravotní péče o raněné a nemocné

v porovnání s LM. Uskupení tohoto typu je ovšem již málo flexibilní a značně náročné na logistické zabezpečení. Samotná výstavba, včetně rekognoskace terénu a ženijních úprav, které je nutné provést před vlastním postavením nemocnice, trvá několik

vojenské nemocnice Praha, případně do polní nemocnice ROLE 3, která je v zahraničních operacích zřizována koaličními partnery NATO. Na ošetření v úrovni ROLE 3 pak navazuje strategická přeprava pacienta do ÚVN Praha ROLE 4.

V ambicích České republiky je mít vybavené dvě polní nemocnice a potřebné množství vysoce kvalifikovaného a připraveného personálu pro zabezpečení jejich provozu. Výcvik personálu a výbava nemocnice vyžaduje značné množství finančních prostředků, zde

týdnů. Tento typ české vojenské polní nemocnice byl úspěšně nasazen v letech 2007 až 2008 v operaci ISAF na letišti v Kábulu. Předposlední, 5. úroveň – ROLE 3 – je v podstatě ROLE 2 E rozšířená o další odborná pracoviště. Svými možnostmi se blíží okresní nemocnici. Je prakticky nemobilní, extrémně náročná na vycvičenost všech příslušníků včetně administrativních, logistických a řídících pracovníků. Po doplnění personálu ze stacionárních (kamenných) vojenských nemocnic a nákupu některých služeb a komponentů je česká armáda schopna mít současně nasazené pracoviště úrovně ROLE 2 E a polní nemocnici ROLE 3 bez rotace. Poslední, 6. úroveň – evakuace – představuje jednu z nejdůležitějších částí léčebně odsunového systému. V úvahu zde přichází několik variant. Nejoptimálnější se jeví odsun z ROLE 2 LM přímo do Ústřední

Důležitým předpokladem fungování všech šesti úrovní zdravotnického zabezpečení operace je kvalita plánování, které často probíhá v časové tísni a v nehostinném prostředí, za náročných klimatických podmínek a zpravidla s omezenými možnostmi evakuace raněného. Na základě Lessons Learned vyvstal požadavek bezpečného odsunu lehkým obrněným zdravotnickým vozidlem. Je nutno vytvořit systém MEDEVAC, tj. zdravotnický odsun, který může „přeskočit“ jednotlivé úrovně a z místa incidentu vojáka v co nejkratší době přepraví přímo na pracoviště ROLE 2 E nebo ROLE 3. V celém léčebně odsunovém systému jsou nejdražší a na logistické zabezpečení nejnáročnější polní nemocnice. Jedním z jejich prioritních úkolů, kromě těch, jež jsme stručně popsali výše, je doplňování nižších etap zdravotnickým materiálem, personálem a krevními deriváty.

nelze šetřit, protože jde o životy našich občanů. Pro zvládnutí náročných úkolů polní nemocnice je nutné vytvořit takový systém, aby jedna nemocnice byla personálně a materiálně plně nasazena a druhá se na misi připravovala, přičemž bude schopná nahradit všechny zničené nebo opotřebované vitální nemocniční komponenty. Personál pro třetí rotaci bude v téže době provádět revitalizaci, rehabilitaci a případné opravy pro zajištění opětovného nasazení. Závěrem můžeme konstatovat, že Armáda České republiky má vytvořený systém zdravotní péče o zraněné, kde si všichni zainteresovaní uvědomují, že to nejcennější, čím armáda disponuje, jsou lidé, kteří dobrovolně plní úkoly v zahraničních operacích, riskují svůj život a zdraví a hájí dobré jméno České republiky. K těmto příslušníkům ozbrojených sil s hrdostí a pokorou patří i vojáci z Nemocniční základny v Hradci Králové a praporních obvazišť společných sil.

Areport 18/2009

ZDRAVOTNÍ PÉČE

27

KALEIDOSKOP

OHROŽENÍ V MISÍCH

Náměstí T. G. Masaryka ve Vyškově se 12. srpna stalo svědkem vojenské přísahy nových příslušníků Armády České republiky. Slavnostnímu aktu předcházel koncert Vojenské posádkové hudby Olomouc, seskoky výsadkářů a přelet vrtulníků a letadel. Velitel Velitelství výcviku-Vojenské akademie a současně velitel vyškovské posádky plukovník gšt. Jaromír Zůna všem přítomným objasnil význam vojenské přísahy pro profesionála AČR a poděkoval vojákům i jejich instruktorům za úsilí při zvládnutí úkolů základního výcviku. Po přečtení textu přísahy zaznělo „Tak přísahám!“ z úst 257 nových vojáků z povolání, kteří do Vyškova nastoupili letošního 1. července k vykonání základní přípravy. Text: Monika NOVÁKOVÁ, foto: Olga KARAFFOVÁ

MINY

– druhá světová válka

Text a foto: Martin KOLLER Obrázky: autor, německé a americké dobové služební předpisy a časopis Waffen Revue

minu M2. Britská armáda zavedla do výzbroje šrapnelovou Mine, AP Bounding Mk2, podobnou německé Springmine 35. V průběhu války bylo podle předpisů vyrobeno velké množství improvizovaných typů min přímo u útvarů a jednotek na frontě. Používaly je především německé ozbrojené složky. Koncepčně připomínaly miny z první světové války a jejich počet byl mnohdy vyšší než

V minulém čísle jsme přinesli první část pojednání na téma miny, kde jsme se zabývali jejich historií a základními druhy do období mezi světovými válkami v minulém století. Nyní navazujeme popisem min druhé světové války.

Záložníci prošli náročnějším výcvikem

Areport 18/2009

V komorním prostředí Praporčickém klubu ve vyškovských kasárnách složili den před profesionály vojenskou přísahu také noví příslušníci aktivní zálohy (AZ). Bylo jich 18 a tvořili nejpočetnější skupinu v historii základní přípravy vojáků AZ. Během šesti týdnů se podle hodnocení instruktorů jejich kolektiv vyznačoval nejodpovědnějším a nejaktivnějším přístupem k plnění všech úkolů výcviku. Dokonce z vlastní iniciativy požádali

28

o zvýšení náročnosti přípravy a posílení její praktické části. A tak se se souhlasem velitele Institutu výcviku pplk. Jozefa Laura a za řízení instruktora prap. Tomáše Zimoly uskutečnil třídenní komplexní taktický výcvik, který účastníci označili jako nejatraktivnější část celého kurzu. Mimo výcvik se pak skupina příslušníků AZ velmi aktivně podílela na výstavbě cvičiště Jeseník pro boj v zastavěném prostoru. Text: František MALÍK, foto: Hana JURČOVÁ

Změna taktiky a vývoje Ve druhé světové válce, která byla na rozdíl od první založena na rychlém přesunu a manévru, se miny staly zásadním prostředkem eliminace pohybu vojsk. V dostatečném množství dokázaly ovlivnit situaci na bojišti v taktickém měřítku. Jednalo se jak o bojové operace, tak transport a zásobování na pozemních a vodních komunikacích. V praxi bylo vyzkoušeno nasazení v nestandardních podmínkách v zimě a ve vodě. Do konce války byly vyvinuty desítky nových konstrukcí jak protipěchotních, tak protitankových min a především rozněcovačů. Německá armáda zavedla do výzbroje protáhlou protipásovou tzv. závorovou minu Riegel Mine 43. Obdobné typy zavedli do výzbroje Italové a Japonci. V případě nedostatku originálních výrobků připravovali ženisté závorové miny kladené napříč přes komunikace z prken, na kterých bylo upevněno několik protitankových nebo improvizovaných min. Závorovým minám se vzhledově podobala maďarská tzv. rampová protipěchotní mina.

Britská šrapnelová (skákavá) mina Mk2

Jeden její konec byl zdvižen na opěrce, po nášlapu klesl a došlo k iniciaci. Rudá armáda zavedla do výzbroje zakopané fugasové ohňomety FOG, které Němci následně okopírovali. Další ruskou novinkou byly střepinové miny POMZ 2 používané v řadě zemí světa dodnes. Vizuálně by se daly nejlépe přirovnat ke kukuřici. Němci je označovali jako tyčové Stockmine, protože tříštivá hlavice je umístěna na kolíku zaraženém v zemi. Koncepčně obdobný, avšak menší a lehčí typ označovaný Spojenci jako Picket mine zavedli do výzbroje Italové. Ještě před vypuknutím války zavedla francouzská armáda do výzbroje skákavou šrapnelovou minu vyrobenou z trubky o vnitřním průměru 60 mm, v níž byla umístěna hlavice minometného granátu. Koncepci převzali Američané pro svoji šrapnelovou

Německá nášlapná dřevěná protipěchotní mina Schu. Mi. 42

průmyslově vyráběných typů. Základ pro jejich výrobu tvořily trhavinové nálože, jednoduché dřevěné konstrukce a dosažitelné rozněcovače různých typů. V případě nouze sloužily jako rozněcovače třecí zapalovače opatřené rozbuškami. Vzhledem k použitému materiálu byly paradoxně hůře zjistitelné minohledačkami reagujícími na kov než standardní výrobky v plechových obalech. Neměly by být zaměňovány s průmyslově vyráběnými dřevěnými

Areport 18/2009

Přísahali noví profesionálové

29

OHROŽENÍ V MISÍCH

OHROŽENÍ V MISÍCH

Sovětská protipěchotní střepinová mina POMZ 2

Areport 18/2009

minami, používanými především německou a Rudou armádou. Výroba min dosáhla desítek milionů kusů. Iniciaci zajišťovaly stále rafinovanější rozněcovače. Mezi ně patřily nástražné tzv. lámací rozněcovače, např. německý Kn. Z. 43/I. Jednalo se o tyčku dlouhou několik desítek centimetrů, kterou procházel drát zajišťující odpružený úderník rozněcovače. Při zlomení tyčky se drát uvolnil a došlo k iniciaci. Uvedené rozněcovače sloužily např. k iniciaci miny ukryté v trávě dnem tanku nebo byly používány ve vodě proti plavidlům.

30

Nové typy a materiály Roku 1942 proběhly pokusy s německou pancéřovkou Panzerfaust 1 upevněnou na trojnožce jako novým typem tzv. směrové protitankové miny k horizontálnímu útoku proti bokům obrněné techniky. Odpálení se dělo nástražným drátem. V posledních měsících války dokončili

Československá protipěchotní betonová střepinová mina PP Mi-Sb vycházející z německé Stockmine

vedl k vývoji nemagnetických min. Požadavky prakticky splňovaly všechny jednoduché dřevěné protitankové i protipěchotní miny. Mezi protipěchotními, které mají obvykle tvar obdélníkové krabičky, lze uvést německou nášlapnou tzv. střeleckou dřevěnou Schutzenmine Schu. Mi. 42, která se opět stala vzorem mnoha dalším typům po celém světě. Někdy se pro ni používá slangové označení klapačka, protože se její víko při nášlapu sklopí z nastražené polohy dolů a vytažením závlačky iniciuje rozněcovač. Nevýhodou dřevěných min byla malá odolnost vůči vlhkému prostředí. Rudá armáda používala dokonce rozněcovače z tvrdého dřeva, u nichž kovovou součástkou byla pouze nápichová jehla a obal rozbušky tvořil papír. Sofistikovanější konstrukci, avšak nižší mechanickou odolnost měla německá skleněná mina Glasmine 43. V první výrobní verzi byla vybavena vnitřním kovovým rozněcovačem a v pozdější skleněným chemickým. Za technologický vrchol mezi nemagnetickými typy lze považovat německou plastovou protitankovou tzv. hrncovou minu známou jako Topfmine A 4531, vyráběnou od roku 1944 v několika verzích bez jakékoli kovové součástky. Iniciaci zajišťoval skleněný chemický rozněcovač SF 1 označovaný

Vietminhu ve své tehdejší kolonii Vietnamu. Vzhledově se pravděpodobně podobala ruskému typu MON 200. Rychlý rozvoj minohledaček, nasazených poprvé Němci v severní Africe roku 1942, reagujících na kovové předměty pod povrchem země,

Školní řez německou protitankovou minou Topfmine A 4531

tříštivých hlavic betonové promíchané s železnými střepinami. V zimě byly dokonce vyráběny miny z ledu. Za pravděpodobně nejlepší univerzální rozněcovač uvedeného období považují odborníci německý bakelitový typ Z. Z. 42, vyráběný např. pro naši armádu po válce jako RO 1.

Náčrtek německé pomocné (Behelfs) protitankové miny tvořené základní a nájezdovou dřevěnou deskou, mezi kterými je trhavinová nálož osazená tlakovým rozněcovačem. Jako spojovací materiál jsou použity dráty a provázky.

také To. Mi. Z. SF 1, který měl pouze jedinou kovovou součástku, a to obal jedné ze dvou chemikálií, jejichž promíchání vedlo k iniciaci rozbušky. Nedostatek hodnotnějších materiálů vedl německý průmysl k výrobě atypických min, které měly místo ocelových

Skleněný rozněcovač SF 1

Německá nášlapná skleněná protipěchotní mina Glasmine 43v

Vývojové tendence Jako zásadní trend lze označit průběžné zmenšování protipěchotních min. Příkladem jsou německé typy Schutzen Dosenmine o průměru 70 mm a výšce 45 mm nebo pomocná Behelfs Schutzenmine S. 150 o průměru 75 mm a výšce 50 mm. Jejich vzorem byla pravděpodobně francouzská protipěchotní mina A 200 o průměru 75 mm, známá také jako „hrnek s pikrátem“ (picric pot), kterým byla trhavina Melinit. Malé miny snížily náklady

Britská víceúčelová mina Hawkins Grenade NO 75

na výrobu a rovněž jejich objem a hmotnost byly výhodné z hlediska transportu a manipulace na bojišti. Miny již neměly zabíjet, ale pouze zraňovat a mrzačit, což zvyšovalo potřebu sanitních a transportních kapacit. Dalším trendem se stalo používání různých nástrah s využitím ženijních komponentů. Mezi nástrahy byla řazena např. britská víceúčelová mina známá jako Hawkins Grenade NO 75 s chemickou iniciací a také miniaturní tzv. pistolová mina zapichovaná do země. Při našlápnutí zraňovala pistolovou střelou chodidlo. Obrovský rozsah minování a odminování zvýšil počty ženistů. Za války i po ní zůstalo ve většině armád rozdělení specialistů v oboru výbušnin na pyrotechniky zabývající se především dělostřeleckou a leteckou municí a ženisty specializované na oblast

minování a nástrah. V současnosti a v rámci policejních sborů, především při nasazení v misích, se obě odbornosti stále více prolínají. Druhá světová válka položila základ prakticky všem poválečným konstrukcím min, z nichž mnohé jsou používány dodnes. Výsledkem bylo rovněž rozdělení protipěchotních min na nášlapné, střepinové, šrapnelové a směrové a protitankových na protipásové, protidnové a směrové proti bokům. V praxi bylo vyzkoušeno kladení protitankových min na povrch terénu pomocí skluzu z jedoucího automobilu.V další části tohoto cyklu článků se budeme zabývat vodními minami. Zásadní pomoc poskytli při tvorbě článku příslušníci roty EOD 151. ženijního praporu Bechyně a pracovnice knihovny Vojenského historického ústavu Praha.

Areport 18/2009

němečtí fyzici Tomanek a Schardin vývoj kruhové protipěchotní směrové tříštivé zákopové miny Grabenmine. Jednalo se o pravzor pozdější slavné americké Claymore. Verzi modernizovanou Schardinem nasadili roku 1954 Francouzi za války proti partyzánům

31

JAZYKOVÁ PŘÍPRAVA

JAZYKOVÁ PŘÍPRAVA Ústav jazykové přípravy Vyškov zorganizoval pro examinátory při jazykových zkouškách ojedinělý seminář

Podléháte před zkouškami nervozitě? Myslíte si, že před komisí nevyslovíte ani slovo, neboť trémou všechno zapomenete? Pak právě kvůli vám proběhl koncem července v Ústavu jazykové přípravy ve Vyškově seminář pro akreditované examinátory a učitele jazyků v AČR, jehož cílem bylo zaškolit je tak, aby váš výkon u zkoušky mohl být co nejlepší.

Aby tréma NEZVÍTĚZILA

Areport 18/2009

Seminář, který připravilo oddělení metodiky a testování AJ, se věnoval problematice vedení ústních zkoušek z anglického jazyka na úrovně SLP 2 a SLP 3 podle STANAG 6001. Pozvání na něj přijali učitelé jazyků z Ústavu

32

jazykové přípravy (ÚJP) ze středisek Vyškov a Olomouc, z Centra jazykové přípravy UO z Brna a Hradce Králové, učitelé ze ŠVS MO Komorní Hrádek, z Velitelství výcviku-Vojenské akademie Vyškov a z Hradní stráže. Spolu

se zaměstnanci oddělení metodiky a testování akci absolvovalo více než 40 účastníků. Čekal je bohatý program, ve kterém se střídaly krátké přednášky s praktickými ukázkami a samostatnou i skupinovou prací posluchačů. Cílem první části programu, kterou vedl ředitel odboru metodiky a testování ÚJP mjr. Jan Šmíd, bylo osvojení základních technik vedení ústních zkoušek z jazyků tak, aby zkoušení mohli podat maximální výkon. Jednalo se například o techniky, jež slouží k překonání stresu, o způsobech výběru a formulace vhodných otázek, diskutovaly se možnosti postupu u témat, která se ukážou jako citlivá či nepříjemná danému zkoušenému. Druhá část programu vedla k upevnění znalostí standardizované dohody STANAG 6001 a dokumentů vztahujících se k provádění jazykových

zkoušek v AČR. Bez toho totiž není možné zodpovědně pracovat ve zkušebních komisích a seznámení s těmito dokumenty výrazně pomůže učitelům i při samotné výuce. Jako velmi přínosná byla hodnocena část semináře, která se věnovala neobvyklému průběhu ústních zkoušek. Kupříkladu objasňovala, jak se zachovat, když zkoušený nerozumí otázkám a instrukcím nebo nemá povoleno mluvit o své práci. Seminář připravoval zkoušející na to, jak vhodně v takových situacích reagovat, aby nevzbudili u svého protějšku nervozitu. Každého zkoušeného určitě nejvíce zajímá výsledek zkoušky. Pro členy zkušebních komisí je v tomto směru nejdůležitější standardizace hodnocení předvedených výkonů. Proto k tomuto tématu byly použity videonahrávky cvičných jazykových zkoušek, které připravili pracovníci oddělení metodiky a testování AJ se studenty jazykových kurzů pořádaných ÚJP. Účastníci

semináře poté měli možnost diskutovat nad způsobem hodnocení dílčích částí výkonů studentů. Byla také možnost ověřit si v praxi způsob hodnocení, kdy je důraz kladen na specifické oblasti ovládání jazyka a nikoliv

na dílčí chyby v projevu zkoušených. Při hodnocení výkonů u kvalifikační zkoušky podle STANAG 6001 je třeba tento přístup beze zbytku aplikovat. Účastníci odcházeli ze semináře s vědomím, že hlavním přínosem k dobrému průběhu jazykových zkoušek je dobrá příprava, nutnost vést zkoušky standardizovaným způsobem a hodnotit výkony zkoušených v souladu s mezinárodně stanovenými kritérii. Věříme, že nově nabyté zkušenosti zužitkují učitelé i v přípravě svých studentů na jazykové zkoušky.

Závod v soubojové střelbě mezinárodně Čtrnáct dvoučlenných družstev z České Republiky, Polska, Spolkové republiky Německo a Norska se zúčastnilo letošního XIII. ročníku mezinárodního střeleckého závodu vojenských záloh v soubojích velkorážními služebními pistolemi v Karlových Varech. Uspořádal ho místní klub Svazu vojáků v záloze počátkem srpna. Průběh závodu je následující. Družstva se systémem každé s každým střetnou ve dvou kolech. Závodníci mají připravenu pistoli se čtyřmi náboji. Na povel oba týmy zahájí střelbu na sestavu pěti kovových padacích terčů Pepper Popper představující protivníka. Vítězem se stává dvojice, která dříve sestřelí „svou“ sestavu nebo dosáhne lepšího poměru setřelených terčů. V konečném pořadí zvítězilo družstvo SVZ ČR ve složení Horst Kail a Zbyněk Novotný. Druhé místo obsadili zástupci RK (Reservistenkamaradenschaft) z německého Furth im Wald ve složení poddůstojníci v z. Andreas Leitermann a Thomas Weisse, přičemž o jejich umístění rozhodl pouhý bod. Na třetí příčce skončilo družstvo SVZ ČR II ve složení plukovník v záloze Ivan Hubal a kapitán v záloze Dimitrij Hálkov. Závod se účastníkům velmi líbil a všichni se už těší na jeho XIV. ročník v příštím roce. Text a foto: pplk. v z. Svatopluk SENEVIČ

Areport 18/2009

Text a foto: Ladislava MLČOCHOVÁ

33

SPORT

SPORT

Text: rtn. Ivo VRBA Foto: archiv autora

Sloužím u 73. tankového praporu v Přáslavicích jako střelec modernizovaného tanku T-72M4 CZ. K armádě jsem nastoupil v roce 2005 s představou jak z Renčova klipu – budu běhat, cvičit a střílet. Něco se splnilo, něco ne.

Od tanku na Havaj

Areport 18/2009

Jsem střelec tanku. Ano, tanku, a ten sám o sobě k běhání moc možností nedává. Je to takový moderní slon, do kterého nastoupím a mým úkolem je přesně zaměřit a zničit protivníka. Kam potřebuji, tam mne doveze.

34

Tudíž, když jsem zjistil, že by mi mohly nohy trochu atrofovat, začal jsem je používat víc. K rekreačnímu triatlonu jsem přidal ještě armádní pětiboj. V obou sportech jsem se za pochopení velení praporu propracoval k resortní

Skončil jsem na třetím místě. Druhý závod byl také v Praze, v Hostivaři. Je známý svou náročností v cyklistické části. Nebyly z toho stupně vítězů, ale i čtvrté místo se počítá. Třetí závod v Hluboké nad Vltavou byl jednak nominačním na mistrovství světa na Havaji a jednak soutěží v evropském poháru. Na jeho startu se sešla spousta špičkových závodníků ze zahraničí. Málem se ale nekonal. Nepřálo mu počasí. Bleskové povodně vykonaly své a organizátoři museli extrémně náročnou trať upravovat. Ani vysoká hladina Vltavy nedovolila plavat v řece – řešení se našlo v nedalekém rybníku. Kilometru ve vodě, která měla necelých 17 stupňů Celsia, předcházela 36km jízda v rozbahněném terénu, ve kterém kola nechtěla jet ani z kopce. Se závěrečnými 11 km běhu to všechno prověřilo závodníky nejen fyzicky, ale i psychicky. Dřina a zase dřina. Ovšem vyplatila se. Na nominační slot na havajské mistrovství dosáhl jen ten, který stál na stupních vítězů. Já si ho přebíral ze třetího místa. Hrozně unavený, ale nesmírně šťastný. Že jsem se nominoval, mi došlo až další den... Hlubokou ovšem nic nekončilo. Další xterrové závody následují. Současně

mě čeká náročná příprava, která potrvá až do 25. října, což je termín MS! A jaký je nyní můj trénink? Denně uplavat nejméně 3 km, uběhnout okolo 12 km a na kole ujet 40 km (ty zvládám cestou do práce a zpět). Zní to jednoduše, ne? Ovšem není jen triatlon. Čeká mě rovněž mistrovství světa ve vojenském pětiboji v Mnichově a následně „letní survival“. Když jsem nastoupil do armády, chtěl jsem se dostat do Dukly. Teď ale vím, že to jde i u 73. tpr.

Triatlon v Táboře Už popáté se druhou srpnovou neděli v Táboře uskutečnil závod Českého poháru v triatlonu – Velká cena E.ON. V dopoledním závodě Age groups (věkové kategorie) na tratích 0,75 km plavání, 20 km cyklistiky a 5 km běhu startovalo 60 mužů. V tomto závodě byla vypsána i kategorie zaměstnanců vojenské správy. Naši triatleti předvedli velmi dobré výkony. První místo vybojoval rtn. Ivo Vrba ze 73. tpr Přáslavice (celkově 16. místo výkonem 1:06:18 h). Jako druhý dofinišoval František Bulava z ÚřOSK SOJ Praha v čase 1:10:51 h (celkově 29.) a pro bronzovou medaili si doběhl rtm. Ladislav Sás ze 72. mpr Přáslavice v čase 1:16:26 h (celkově 40.). V odpoledním mistrovském závodě na olympijských distancích (1,5 km plavání, 40 km kolo a 10 km běh) výtečným způsobem armádu reprezentoval pprap. Matěj Picka z pražského VO FTVS, který časem 2:15:39 h obsadil 12. místo. Že jsou triatlonisti všestrannými sportovci, svědčí i to, že rtn. Vrba se v terénním triatlonu Xterra kvalifikoval na MS na Havaji a navíc je i úspěšným reprezentantem AČR ve vojenském pětiboji. Pprap. Picka také zkouší náročnost tohoto víceboje. Rtm. Sás se zase zabývá běhy na středních a dlouhých tratích a veterán Bulava ve své kategorii v závodě Xterra obsazuje medailové pozice a neztratí se jak v běžeckých soutěžích, tak v závodech na lyžích. Text a foto: František BULAVA

Areport 18/2009

„Zpověď“ úspěšného triatlonisty a reprezentanta AČR ve vojenském pětiboji

špičce. Mým cílem pro letošní rok bylo nominovat se na mistrovství světa v terénním triatlonu Xterra na Havaji. Příprava začala v loňském prosinci podle tréninkového plánu Zbyňka Smutného. „Ušil“ ho na mou houževnatost a já se snažil jeho doporučení v maximální možné míře držet. V prvních závodech v běhu na středně dlouhých tratích, které jsem absolvoval v rámci Ligy 100, jsem si zlepšoval svůj průměr na kilometr. Toho si všimli nejen konkurenti, ale i odborná veřejnost. Výsledky mne přesvědčovaly v tom, že jdu správným směrem. V lednu jsem spolu s útvarovým družstvem absolvoval přípravu a následně i nejnáročnější armádní závod Winter Survival v Jeseníku. Jedná se o kolektivní záležitost, kde ale úspěch všech závisí na každém jednotlivci. Několikrát jsme si sáhli na dno sil, ale výsledek se dostavil. Byli jsme čtvrtí. Český pohár v terénním triatlonu Xterra je složen ze sedmi závodů, přičemž se boduje pět nejlepších umístění. Letošní sezona začala v krutých podmínkách ve Žlutých lázních v Praze. Těžký je každý závod, ale ten první dává představu o tom, jak na tom jste a jak se zlepšili soupeři.

35

UDÁLOST

KALEIDOSKOP

Text a foto: Věra ČERNÁ

Areport 18/2009

Třídenní vojenskohistorickou akci v Králíkách na Pardubicku – Den sil podpory AČR „Cihelna 2009“ navštívilo okolo 15 tisíc lidí. Předposlední srpnový víkend se tak opět stal svátkem fanoušků vojenské historie i současnosti.

36

Králická akce nesoucí název po místním pěchotním srubu z roku 1936 s označením K-S 14 „U Cihelny“ je jednou z největších akcí Armády České republiky určené veřejnosti. Letos byla pořádána jako připomínka 65. výročí vylodění Spojenců v Normandii. Ukázky historické a moderní vojenské techniky včetně rekonstrukcí bojů druhé světové války či současné dynamické ukázky zásahů armády připravil resort obrany ve spolupráci s městem Králíky, Vojenskou policií, Policií ČR,

Vězeňskou službou, Hasičským záchranným sborem, Celní správou, Vojenským muzeem Králíky a kluby vojenské historie. Hlavním bodem programu byla rekonstrukce boje s názvem „Západní val 1944 – Průlom“ s velkým množstvím těžké vojenské techniky amerického původu a přesnými replikami protitankových překážek. Raritou se stal legendární střední tank M4 Sherman kanadské licenční výroby, který se dosud žádných ukázek na našem území neúčastnil. Tyto tanky sehrály významnou roli v období druhé světové války a staly se „tahounem“ pozemních operací západní fronty. Zájem byl i o další program, který připravila Armáda ČR. Dynamické ukázky výcviku aktivních záloh při střežení objektu

důležitého pro obranu státu, záchrany pilota z prostoru ovládaného teroristy i společný zásah složek integrovaného záchranného systému u závažné dopravní nehody, jehož součástí bylo vyhledávání výbušnin, hašení požáru a odsun raněných, to vše sklidilo u diváků velký ohlas. Síly podpory rovněž připravily na ploše nedaleko pěchotního srubu statickou expozici současné bojové techniky a vybavení. Divácky atraktivní se stala možnost prohlédnout si polní nemocnici anebo hydrometeorologickou stanici Oblak. Na několik minut hlavy všech návštěvníků zvedly k nebi letouny JAS-39 Gripen, které předvedly mimořádně poutavou exhibici. „Je až symbolické, jak se historické motivy vracejí na místa, kde se mohlo také rozhodovat o dějinách přinejmenším střední Evropy,“ připomněl historický význam Králíků a okolí ministr obrany Martin Barták. „Historie nemá ráda kdyby, ale pokud by československá armáda dostala již v září 1938 i zde možnost bránit tehdejší republiku, patrně by nemuselo později dojít k nesmírně těžkým osvobozovacím bojům na západní a východní frontě.“

Počátkem srpna zavítali k libereckým chemikům zástupci Státního úřadu pro radiační ochranu v čele s jeho ředitelem Radimem Filgasem a předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Danou Drábovou. Hlavní náplní této neformální pracovní návštěvy bylo seznámit odborníky na jadernou bezpečnost s kapacitními možnostmi 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany a představit moderní zařízení na včasnou detekci ionizujícího záření v prostředí. Dana Drábová v rozhovorech s velením brigády a při neformálním kontaktu s vojáky připomenula, že naším společným cílem je co nejvyšší a nejefektivnější ochrana obyvatelstva před účinky ionizujícího záření. Společně s ředitelem Radimem Filgasem pak ocenili připravenou ukázku a vyjádřili velký zájem na rozvoji vzájemné spolupráce. Další společné zaměstnání se uskuteční v Praze v prostorech Státního úřadu pro radiační ochranu. Text: mjr. Karel NAVRÁTIL, foto: šprap. Martin GAJANEC

Policejní nováčci zvládli vojenský výcvik Další nepřetržité dvoudenní cvičení absolvovalo ve dnech 11. až 12. srpna u 13. dělostřelecké brigády v Jincích sedmatřicet nových příslušníků Policie České republiky ze Školního policejního střediska Solenice. Tato příprava je již třetím rokem pevnou součástí jejich základního výcviku. Tentokrát museli policejní nováčci, mezi kterými bylo i osm žen, v kasárnách a přilehlém výcvikovém prostoru Brdy zvládnout pořadovou, střeleckou, spojovací, topografickou a zdravotní přípravu. Více než dvacetikilometrový pochod prokládaný zrychlenými přesuny prověřil nejen jejich vůli a fyzičku, ale i schopnost členů skupiny vzájemně spolupracovat a komunikovat při plnění náročných úkolů. Policisté si pro svou další práci odnesli cenné zkušenosti, mezi které patřilo poskytnutí první pomoci zraněnému při dopravní nehodě, práce s mapou a orientace v neznámém terénu, prohledávací operace či stavba improvizovaných přístřešků pro přenocování. „Vaše skupina patřila mezi nejlepší, které jsem zatím připravoval. Jsem rád, že jste během výcviku prokázali svoji schopnost plnit úkoly i při extrémní zátěži. Přišli jste k nám jako jednotlivci a odcházíte jako tým,“ ocenil jejich přístup zastupující vrchní praporčík 132. smdo praporčík Radek Vandra. Text a foto: kpt. Michal ABRHÁM

Areport 18/2009

Setkání historie se současností

Spolupráce při ochraně obyvatel

37

VÝROČÍ Devadesátiletá historie chemického vojska

z přebytků armád bojujících na frontách 1. světové války. Nejčastěji se jednalo o francouzskou ochrannou masku typu ARS (Appareil Respiratoire Spécial) pocházející z roku 1917. Naše armáda jich měla zhruba třicet tisíc kusů. Rovněž německé vzory byly široce zastoupeny. Tzv. kožených masek z roku 1918 získala čs. armáda dvacet šest tisíc kusů a Rahmenmasek z roku 1915 osmnáct tisíc kusů. Nákupy prvních dvou typů masek pokračovaly až do roku 1922. V menších počtech disponovala naše armáda britskými maskami Small Box Respirator z roku 1916 a ruskými Zelinského-Kummantovymi maskami

Ruční rozstřikovač vhodný k odmořování i útočnému použití yperitu Naši vojáci v červnu 1917 v zákopech u Zborova v Zelinského-Kummantovych maskách

BOJOVNÍCI s plíživou smrtí Text: Vladimír MAREK Foto: VÚA-VHA, VHÚ

Areport 18/2009

Chemické vojsko Armády České republiky si v posledních dvou desetiletích získalo ve většině zemí NATO nemalou prestiž. Stejně významná je ale i historie tohoto druhu vojska. Jeho výstavba začala záhy po vzniku republiky a probíhala paralelně s budováním armády.

38

Významným mezníkem v historii tohoto vojska se na podzim 1919 stalo zřízení plynového oddělení, které představovalo výkonný orgán plynové služby. Plynoví důstojníci působili v našich legionářských jednotkách ale již před vznikem Československa. Plynové masky používali naši vojáci nejen v zákopech u Zborova, ale i na italské frontě. Budoucí generál Heliodor Píka sloužil od června 1918 u 21. čs. střeleckého pluku ve Francii

ve funkci plukovního lékárníka a plynového důstojníka. Plynové oddělení vzniklo v roce 1919 u 1. strojní setniny na Petříně. Zpočátku mělo podobu spíše chemické zbrojnice, zabývalo se totiž především tříděním, čistěním a opravou masek. Další plynové oddělení bylo zřízeno počátkem roku 1920 u olomoucké 2. strojní setniny. To se o dvanáct měsíců později transformovalo v Ústav pro plynovou službu přidělený k dělostřeleckému učilišti v Olomouci. Měl na starost nejen skladování a údržbu plynového materiálu, ale v některých případech i jeho vývoj a výrobu. Zajišťoval rovněž školení v oblasti plynové ochrany pro aktivní a záložní důstojníky a pro rotmistry. V roce 1925 se změnil jeho název na Vojenský chemický ústav, který již byl přímo podřízen zbrojnímu odboru ministerstva národní obrany (MNO). V září 1919 byl při technickém odboru (později zbrojním odboru) na MNO zřízen referát plynové

Výcvik pěchoty při plynovém útoku v roce 1936

služby. Tato řídící složka zde existovala až do okupace a následného rozpuštění armády. V první fázi po roce 1918 jsme využívali ochranné masky získávané

pocházejícími z výzbroje československých legií v Rusku. V roce 1921 schválila zvláštní komise MNO nový typ naší československé plynové masky označované jako

vzor 23. Hledání vhodného výrobce ale bylo poměrně složité. V roce 1923 se ujaly výroby nejdříve dvaceti tisíc a později sto padesáti tisíc kusů těchto masek závody Horák, Praha-Strašnice a Bratři Malotové, Zlín. Zatímco první firma vyráběla kovové součástky, druhá pryžové. Kompletace masek probíhala ve Strašnicích. Ve třicátých letech minulého století byla zahájena výroba podstatně dokonalejší masky vz. 35 s filtrem vz. 27. Přesto byly masky vz. 23 používány při výcviku v naší armádě ještě v poválečných letech. Stejně důležitá byla příprava kvalifikovaného odborného personálu. Již v červenci 1919 přijalo MNO směrnici, na základě které byli pověřeni vybraní důstojníci plněním funkcí plynových instruktorů. Zároveň nařizovala, že plynová maska náleží k výstroji každého vojáka v poli nacházejícího se v dosahu účinků otravných látek.

Do roku 1935 vyškolilo plynové oddělení 3 603 odborníků plynové služby různé kvalifikace. Ti pak předávali své zkušenosti dalším vojákům již přímo v útvarech. Například na Vojenské akademii v Hranicích vyučoval plynovou přípravu svého času major Rozner. „V plynové komoře jsme strávili s nasazenými maskami při rozsvícené žárovce celou noc. Byla zaplynována dráždivým plynem, každou půlhodinu nás služba kontrolovala, zda dýcháme. Druhý den jsme se cítili jako po opici, mnozí z nás byli od masky opruzení,“ vzpomínali na jeho vyučovací metody posluchači. Plynoví důstojníci působili v našich zahraničních jednotkách i v době druhé světové války. U 1. čs. samostatné obrněné brigády zastával tuto funkci nedávno zesnulý nestor chemiků Josef Souček. U 1. čs. samostatného praporu v SSSR působil jako chemický důstojník podporučík Konstantin Josef Hübner, který však zahynul u Kyjeva. Vzhledem k nedostatku československých důstojníků s chemickou odborností vykonával po jeho smrti funkci chemického důstojníka sboru sovětský major Georgij Stroganov. Ke skutečně dynamickému rozvoji chemické vojska dochází s ohledem na vznik jaderných zbraní až po druhé světové válce. V září 1949 zřizuje prezident republiky svým dekretem vojsko zvláštních bojových prostředků. To je počátkem roku 1950 přejmenováno na chemické vojsko...

Areport 18/2009

Cvičení prvorepublikové armády, vojáci již mají masky vzor 35.

39

HUMANITÁRNÍ PRÁVO

SOLFERINO: základ základ zkrocení zkrocení nelidskosti nelidskosti na na bojišti bojišti Dunantův odkaz stále živý

Areport 18/2009

V souvislosti s tímto významným výročím jsme požádali prezidenta Českého červeného kříže Marka Jukla o rozhovor.

40

„ V čem spatřujete aktuálnost odkazu Henryho Dunanta a práva ozbrojeného konfliktu pro dnešní vojáky? Aktuálnost Dunantova odkazu spočívá v tom, že dal první podnět k rozvoji soudobého práva ozbrojeného konfliktu neboli mezinárodního humanitárního práva, které povýšilo do té doby okrajovou otázku osudu a ochrany obětí válek na státní záležitost. Od té doby vznikly rozsáhlé kodexy norem práva ozbrojeného konfliktu, ale jejich účel je stále týž – chránit zejména ty, kteří nejsou na konfliktu přímo účastni nebo

Letos si připomínáme 150. výročí bitvy u Solferina. I když se jednalo o jednu z nejkrvavějších evropských bitev 19. století, na rozdíl od mnoha ostatních přinesla i jedno přelomové pozitivum. Stala se symbolem pro moderní právo ozbrojeného konfliktu, jehož smyslem je snížení zbytečného utrpení, které není ospravedlnitelné vojenskou nezbytností. Je zajímavé, že k mnoha událostem významným pro pokrok došlo díky náhodě. V tomto případě náhoda v podobě obchodní cesty zavedla švýcarského bankéře Henryho Dunanta přímo k bojištím u Solferina. Otřesen zoufalou situací raněných, ponechaných na polích na pospas jejich osudu, začal jim spolu s místními

z něj byli vyřazeni zraněním či nemocí, a ty, kteří jim poskytují pomoc. Znalost a aplikace práva ozbrojeného konfliktu je tím, co odlišuje vojáky od nedisciplinovaných bojůvek, je tím, co jim krom ochrany ve vymezených situacích dává jistotu, že jejich způsob boje je správný. „ Jak se podle vás dají aplikovat tato pravidla v praxi? Mám na mysli určitou skepsi příslušníků státních uniformovaných ozbrojených složek na uplatnění zásad práva ozbrojeného konfliktu zejména v dnes převažujících tzv. asymetrických konfliktech. Domnívám se, že tato skepse není dána povahou práva ozbrojeného konfliktu samotného, ale spíše menším zájmem zabývat se podstatou těchto norem, promýšlet jejich aplikaci v nových situacích a „útěkem“ k mylné domněnce, že znemožňují efektivní vedení bojové činnosti či že se již přežily, že v nich existují „mezery“. „ Považujete tedy normy práva ozbrojeného konfliktu za stále aktuální? Samozřejmě. Při jejich bližším zkoumání dojdeme k závěru, že tyto normy vyhovují v situaci jakéhokoli ozbrojeného konfliktu, neboť – což možná někoho překvapí – na jeho

obyvateli poskytovat pomoc. Své zážitky z neplánovaného pobytu mezi utrpením a bolestí pak sepsal v knize „Vzpomínka na Solferino“. V závěru knihy zformuloval dvě zásadní myšlenky, které položily základ modernímu právu ozbrojeného konfliktu. První myšlenkou bylo založit mezinárodní dobrovolnou organizaci na pomoc raněným vojákům, která by prostřednictvím svých dobrovolníků pomáhala bez rozdílu příslušnosti. Druhým záměrem bylo uzavřít mezinárodní dohodu o ochraně raněných vojáků a těch, kteří jim pomoc poskytují. Tyto návrhy se v roce 1863 staly impulzem pro konání mezinárodní konference, na níž byl založen Mezinárodní

fakta Bitva u Solferina „ 24. června 1859 „ ztráty: † Rakousko přes 3 000 padlých, 10 807 raněných, 8 638 nezvěstných a zajatých † Spojenci 2 492 padlých, 12 512 raněných, 2 922 nezvěstných a zajatých „ Většině zraněných nebyla poskytnuta ani základní první pomoc, někteří byli doráženi puškami a bajonety. „ Čeští účastníci mají pomník u Písku. výbor Červeného kříže (MVČK) a přijat znak Červeného kříže. Přítomní delegáti se dohodli, že již v době míru budou připravovat dobrovolné zdravotníky. V následujícím roce byla přijata „Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných v polních armádách“. Stala se významným předělem v dějinách práva ozbrojených konfliktů. Úmluva v mezinárodním právu zakotvila znak Červeného kříže, poskytující ochranu a identifikaci

konkrétních rysech nezávisí. To, co problém může způsobit, je interpretace pojmů, s nimiž toto právo pracuje, v konkrétní dosud třeba méně obvyklé situaci, jako například právě v asymetrickém konfliktu. To však není otázkou práva jako takového, ale těch, kteří je aplikují a kteří mají o jednotlivých pojmech svou zažitou představu, již je však v dané situaci třeba změnit. Pravidla ozbrojeného konfliktu se aplikovat dají, ale nové fenomény vyžadují po vojácích a těch, kteří je připravují, odpovídající pohled na pojmy, s nimiž ta pravidla pracují. Zde se i Červený kříž snaží ozbrojeným silám vycházet vstříc právě nalézáním onoho aktuálního pohledu, momentálně například vymezováním klíčového pojmu „přímé účasti na nepřátelství“, který mnozí stále ještě výhradně spojují s masových nasazením vojsk a tradiční představou bitevního pole. Nemyslím si ovšem, že normy práva ozbrojeného konfliktu jsou strnulým systémem. Jsou tvořeny mezinárodním společenstvím, společnou vůlí jeho členů a stále se vyvíjejí. „ Český červený kříž spolupracuje s Armádou ČR. Můžete připomenout, o jaké aktivity se jedná? Spolupráce s vojenskými složkami je pro Červený kříž tradiční, zákonem daná, a ostatně právě z toho důvodu před

zdravotnickému personálu, vojenským nemocnicím a sanitním vozidlům, a zároveň stanovila povinnost sebrat a ošetřit raněné bez ohledu na to, ke které válčící straně patří. Přes představy mnohých laiků právo ozbrojeného konfliktu nebrání samotnému válčení, na to by státy nepřistoupily, ale pouze omezuje negativní důsledky konfliktů, které by byly buď zcela za hranicí nejzákladnějších principů lidskosti nebo které jsou pro samotné vedení boje zcela neodůvodněné. Červený kříž a Červený půlměsíc představují i dnes symbol lidskosti, i když mnozí netuší, že jde o ideu zrozenou na bojišti.

téměř 150 lety Červený kříž vznikl. Samozřejmě „akutní“ se stává v případě ozbrojeného konfliktu. Co se týče ČČK, u něhož jinak vzhledem k současné situaci v České republice dominuje mírový program, se jedná o spolupráci při výuce první pomoci, kdy jde o realistické znázorňování zranění při výcviku některých jednotek AČR či podíl na zdravotnické přípravě, pro niž je ČČK držitelem mezinárodního certifikátu. V této souvislosti mohu zmínit spolupráci s FVZ UO Hradec Králové nebo Velitelstvím společných sil Olomouc. Nedávno jsme zintenzivnili spolupráci s VeV-VA v souvislosti s šířením práva ozbrojeného konfliktu. ČČK uspořádal v květnu ve Vyškově akreditovaný kurz základů mezinárodního humanitárního práva, který se tak otevřel i vojákům, nebo poskytujeme podporu Armádě ČR při některých humanitárních aktivitách. O těchto oblastech také hovoří rámcová dohoda o spolupráci mezi Českým červeným křížem a Ministerstvem obrany ČR. Mohu říci, že pro ČČK je spolupráce s armádou vítána a na základě požadavků z její strany jsme připraveni ji dále rozšiřovat.

Areport 18/2009

Text: Petra OCHMANNOVÁ a kpt. Otakar FOLTÝN Foto: Jana DECKEROVÁ a archiv ČČK

41

HISTORIE

Rozcvička našich vojáků v Lešné

PRVNÍ OBĚTI druhé války Text: Vladimír MAREK Foto: VÚA-VHA a archiv autora

Areport 18/2009

O Westerplatte se ve starých turistických průvodcích píše jako o nádherných secesních lázních Baltského moře. V brzkých ranních hodinách 1. září 1939 se tento úzký pruh země na předměstí Gdaňsku začal proměňovat ve spálenou zemi.

42

Právě v této oblasti totiž před sedmdesáti lety zahájila německá armáda pozemní útok na Polsko a odstartovala tak druhou světovou válku. Od roku 1924 byl ve Westerplatte vojenský tranzitní sklad zbraní. Stálá polská posádka zde čítala pouhých osmdesát mužů. Když krátce po tři čtvrtě na pět ráno 1. září 1939 zaútočili Němci mnohonásobnou přesilou ze země, ze vzduchu a z moře na polskou rotu pod velením majora Henryka Sucharského, zdálo se, že je o všem rozhodnuto. V tomto konkrétním

případě se ale ukázalo, že zdání může klamat. Poláci odvážně odrazili první útok stejně jako další, které záhy následovaly. Německý výsadek přitom podporovalo nejen letectvo, ale i křižník SchleswigHolstein s 1 200 muži na palubě a děly velké ráže. Obránci vyvěsili bílý prapor až 7. září. V tomto okamžiku již mezi nimi nebyl téměř nikdo, kdo by neutrpěl zranění. Neměli čím střílet, došli jim zásoby potravin a vody. Během těchto sedmi dnů vznikl pojem „hrdinové od Westerplatte“.

Návštěva generála Lva Prchaly v září 1939 u našich vojáků v Lešné

Hned následujícího dne se Němci přiblížili ze severu a z jihu k Varšavě. Po dalších jedenácti dnech bojů a intenzivního bombardování metropole kapitulovala. V té době byla již téměř celá země obsazena. Poslední izolovaná ohniska odporu se vzdala 6. října 1939. Na Polsko ale neútočila pouze německá armáda. Již 1. září překročily jeho jižní hranice tři slovenské divize. Do 3. září dobyly území zabrané Polskem v roce 1938. Během dalších bojů se jim podařilo postoupit několik desítek kilometrů od hranic. V nejtěžším okamžiku vpadla polským obráncům 17. září do zad Rudá armáda, která rychle ovládla východní část země. Dekretem polského prezidenta byl 3. září 1939 oficiálně zřízen Český a slovenský legion. Ani on nebyl pochopitelně ušetřen bojů s německou armádou. Přibližně sedm set českých a slovenských vojáků bylo po vypuknutí války soustředěno v Lešné. Již 11. září jim vydal podplukovník Ludvík Svoboda rozkaz k evakuaci. Kontingent odjel ze železniční stanice Sarny na Tarnopol. V té době tvořilo výzbroj legionu dvanáct kulometů a asi padesát pušek. Jedna z kulometných čet se 15. září podílela během náletu německých dornierů na protiletecké obraně města Hluboczek Wielki. Během něho zahynuly dvě osoby. V následujících dnech legion postupoval pěšky směrem na jihovýchod. Kousek za obcí Horodyszcze se 17. září dostal do kontaktu s Rudou armádou postupující opačným směrem. Jeho příslušníci byli internováni v kasárnách v městě Kameniec Podolski. Více štěstí měla zhruba stočlenná skupina Čechů a Slováků soustředěná v Malých Bronowicích. Ta se chtěla spojit s hlavní skupinou, a tak již 4. září opustila tábor. Její přesun však Ostřelování Westerplatte

zpomalovaly četné zátarasy na trati. Po cestě vojáci pomáhali s ošetřováním raněných a odklízením sutin. Když 12. září dorazili do Lešné, nikoho tam již nezastihli. Pokračovali tedy jihovýchodním směrem na Delatyn. Odtud museli pochodovat na Berezno, Kosovo a Kuty. Dne19. září 1939 se jim podařilo překročit polsko-rumunskou hranici. Samostatnou kapitolu představovali naši letci. Ze zhruba tisícovky československého leteckého personálu, který do počátku války prošel Polskem, byla většina přepravena do Francie. Pouze devadesát tři našich letců se začlenilo do polského letectva. Zhruba stejný počet jich vyčkával na svůj další osud ve střediscích Lešná a Malé Bronowice. Většina aktivních letců se v prvních hodinách války ocitla na letišti Deblin. Okamžitě se zapojili do evakuace zdejší letecké školy směrem na východ. Podíleli se především na záchraně jednotlivých letadel. Jako osudový se pro náš letecký personál ukázala sobota 2. září 1939. Tehdy při německém náletu na letiště v Deblinu zahynuli tři naši vojáci. „Vybíhám do jasného slunečného rána. Pohlédl jsem na nebe a strnul. Ostatní do mne naráželi, ale nemohl jsem se od té podívané odtrhnout. Jako bouřlivý mrak se nad letiště valily desítky letounů. Působilo to ohromujícím dojmem. V tom zazněla exploze

a na protějším konci letiště vyrostl velký sloup dýmu,“ vzpomínal na tyto osudové okamžiky později podplukovník Jiří Sehnal. „Když v podvečer odletěli poslední německé bombardéry, byla největší polská základna zničena. Střed letiště se proměnil v jediný kráter. Všude kolem byly plameny, hustý dým zacláněl ve výhledu. Většina budov byla v troskách. Nikdy nezapomenu na zmrzačený akát při silnici, na kterém visela dětská noha. Ani setkání s našimi důstojníky nebylo radostné. V zákopu leželo roztrhané tělo nadporučíka Kůrky, o kus dál pak poručíci Rous a Šándor. Oba mrtví, zabila je jediná puma.“ O několik dní později vznikly dvě československé improvizované letecké jednotky. Na polním letišti Gora Pulawska byla vytvořena 1. čs. pozorovací letka, která měla k dispozici jedenáct letounů. Tvořilo ji zhruba šedesát pilotů, pozorovatelů a mechaniků. Operační činnost ukončila v Lucku 17. 9. 1939, a to z toho důvodu, že všechny její stroje byly Němci již zničeny. Následujícího dne se její personál ocitl v sovětské internaci. Pět českých pilotů působilo rovněž v pozorovacím roji nadporučíka Osuchowského, který byl sestaven 7. září. Vedl operační činnost až do 22. září, kdy posledních šest strojů přeletělo do Rumunska. V tomto krátkém období vykonali naši letci celkem čtyři sta operačních letů v trvání zhruba patnácti set hodin.

Areport A rrep re ep e por ort o rtt 18 1 18/2009 /20 /20 00 09 9

Německé jednotky pronikají na předměstí Varšavy

43 43

VLRZ

VLRZ

Vojenská Vojenská zotavovna zotavovna

DYJE

(středisko (středisko Vranov) Vranov) Představujeme vojenská lázeňská a rekreační zařízení Vojenská zotavovna Dyje je tvořena středisky Vranov a Bítov. Hotel Vranov leží přímo na břehu Vranovské přehrady uprostřed překrásné přírody jižní Moravy. Středisko Vranov sestává ze dvou částí – hotelu a chatové osady. Vranovská přehradní nádrž je největší na řece Dyji s úctyhodným objemem vody 132,6 milionu m3. Jsou zde proto velmi dobré podmínky pro provozování všech druhů vodních sportů. V areálu modernizované zotavovny jsou tři antuková hřiště, minigolf i tenisový

Areport 18/2009

Adresa a spojení: VZ Dyje, 671 03 Vranov nad Dyjí, Pláž č. p. 329, tel.: 515 291 293, (973) 457 111, fax: (973) 457 021, e-mail: [email protected], www.volareza.cz

44

kurt. Sportovně-relaxační centrum hotelu disponuje squashovým kurtem, posilovnou i vířivkou. Hosté si také mohou dopřát masáže. Okolí Vranova je bohaté na starobylé kulturní památky. Ve vzdálenosti 25 km je Znojmo s románskými a gotickými pamětihodnostmi. Mezi často navštěvovaná místa patří hrad Bítov a architektonické skvosty – města Telč a Slavonice. Samotnému Vranovu nad Dyjí vévodí zámek barokně upravený ve druhé polovině 17. století. Pro cykloturistiku a pěší turistiku je příhodný národní park Podyjí a přilehlé Dolní Rakousko. Ubytování Hotelová budova disponuje jednolůžkovými až čtyřlůžkovými pokoji. Na část třílůžkových pokojů lze přidat přistýlku. Středisko Vranov zajišťuje

ubytování také v čtyřmístných chatách, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti hlavní budovy. Každá chata má dva pokoje, předsíňku, sprchu, WC, lednici a televizor. Stravování Formou plné penze nebo polopenze, přičemž snídaně umožňuje výběr ze dvou jídel, oběd a večeře výběr ze tří druhů. Objednávky je třeba uplatnit vždy den předem. Doprava K cestě do zotavovny lze využít vlastní, autobusovou i vlakovou dopravu. Autobusem do zastávky Vranov nad Dyjí a odtud pěšky asi 4 km přes most na vranovskou pláž. Vlastní dopravou do Štítar a dále ve směru na Jemnici odbočit v místě, které je označeno tabulí „Vranovská pláž“.

Domácí rekreace V letním období je pobyt vhodný i pro rodiny s malými dětmi a pro seniory. Uspokojí milovníky koupání, letních sportů a turistiky. Preventivní rehabilitace Ve středisku Vranov je organizována preventivní rehabilitace (PR) se standardním, nadstandardním a s tělovýchovným programem se zaměřením na letní sporty, cykloturistiku, pěší turistiku a vodní sporty. V rámci nadstandardního programu jsou mimo jiné organizovány výlety, zájezdy do okolí, případně do zahraničí (např. prohlídka historické části Vídně) a dále je pořádán společenský večer s hudbou. V rámci PR I s řízeným tělovýchovným programem je organizován i turnus se zaměřením na cykloturistiku a míčové hry.

Výlet s kapkou adrenalinu První červencový víkend vyrazili zaměstnanci Univerzity obrany Brno a jejich rodinní příslušníci opět po roce do jižních Čech za kulturou a sportem. Závodní výbor ZO ČMOSA pro ně zorganizoval dnes už tradiční zájezd. Účastníci navštívili Český Krumlov, kde si mohli prohlédnout hrad a zámek, muzea voskových figurín, marionet nebo útrpného práva. Sobotní večer byl vyhrazen divadelnímu představení „Kráska a zvíře“ v pěkném prostředí zámecké zahrady se světoznámým otáčivým hledištěm. Další den ve sportovní části výletu již bylo nutné prokázat fyzickou zdatnost, neboť letos do programu zájezdu organizátoři zařadili turistický výšlap v okolí Lipenského jezera a sjíždění na raftech. Zejména čtyřiadvacetikilometrový úsek horního toku Vltavy dal všem sedmi vodním posádkám řádně zabrat, protože vedle rychlého říčního proudu na ně cestou do Zlaté koruny čekalo také sedm jezů, mezi nimi i ten nejznámější – jez u Plášťového mostu přímo pod českokrumlovským zámkem. Text a foto: Miloslav HAVLÍN

Areport 18/2009

Text a foto: Václav KUPILÍK Mapa: VGHMÚř Dobruška

Pro soukromá vozidla je možno využít odstavné plochy u hotelu.

45

MILITARY ENGLISH

MILITARY ENGLISH

I. WE ARE IN THE ARMY I.I Military training

Poznámky ● AmE = American English; ● BrE = British English; ● practice = procvičování (podst. jm. BrE i AmE), procvičovat, zdokonalovat se (sloveso AmE; BrE = practice); ● Army = pozemní vojsko; ● Basic Combat Training = 1. etapa výcviku (základní výcvik), na který navazuje 2. etapa tzv. Advanced Individual Training (odborný výcvik jednotlivce); ● leader = v US Armed Forces velitel na nejnižších stupních (družstvo, četa), na vyšších stupních a v britských ozbrojených silách se užívá termín commander i na nejnižších stupních; ● Chain of Command = služební postup; organizační struktura; ● firing position = poloha ke střelbě, u těžké techniky palebné postavení; ● assigned mission = přidělený úkol; ● warfighting readiness (častěji se užívá termín combat readiness) = bojová pohotovost.

1. Read the text again. Look up the words you do not know in your dictionary or in the glossary. 2. Answer the questions: 1. What is Basic Combat Training? 2. What can soldiers learn and practice during Basic Combat Training? 3. What does military training include? 4. Where does military training take place? 5. Give some examples of fundamental military skills? 3. About you: 1. Have you ever experienced Basic Combat Training? 2. When and where was it? 3. What did you personally learn there? 4. Did you find it useful? Why? 5. After Basic Combat Training, did you feel ready to fight? 4. Unscramble the words below and write them in your notebook. Here is an example for you: r a f a w e r = warfare 1. e f l a g o m u c a __________________ 2. n o s e r p i d i s __________________ 3. b o m c a t __________________ 4. s e r a d i n e s __________________ 5. d o m c a m n __________________ 6. d e a r g e n __________________ 7. s i m i s o n __________________ 8. e n i s p i c d l i __________________ A useful hint – each time you use a letter, cross it out: r a f a w e r = war… 5. Use the words from the box to fill in the blanks, there is one extra word you do not need. Here is an example for you: weapon

map

tactics

skills

soldier

advanced

map a. They got lost because they couldn’t read the __________. b. Basic military skills incorporate __________ handling. c. After finishing basic training, many soldiers undergo __________training.

d. The focus of each soldier’s training is on developing individual soldier __________. e. Every __________ in the Army had gone through Basic Training. A useful hint – each time you use a word from the box, cross it out: map 6. Match the beginnings and the endings of the sentences below. There is one extra ending you do not need. The first one has been done for you. Write the letters next to the numbers. C The first days of military entry training… 1. ____ 2. ____ After morning exercise they have time… 3. ____ After breakfast they go to the assembly point for… 4. ____ Drill training begins when… 5. ____ They practice foot movements… 6. ____ Drill training takes place… 7. ____ Preliminary rifle instruction includes… 8. ____ They receive most of their training… 9. ____ They train as individuals and... 10. ____ Once the unit meets basic standards, commanders review the same tasks… a. b. c. d. e. f. g. h. i. j. k.

…they enter the army. …while marching. …are very hard. …under more difficult conditions. …to wash and make their bed. …reveille formation. …as a team. …for combat. …hear commands. …at the drill square. …range determination.

7. Find the proper expression used in the text to correspond with the following definitions. Here is and example for you: 1. a type of bomb that is hidden underground and explodes when mine somebody or something touches it – __________ 2. an attempt to do something new or difficult – __________ 3. a person who influences a group of people towards the achievement of a goal – __________ 4. to take the rifle apart – __________ 5. an organized walk by a unit of soldiers from one place to another – __________ 6. fighting without weapons – __________ Zpracoval tým ÚJP, Vyškov, foto: Olga Karaffová

3

46

Phraseology and definitions ● camouflage – a way of hiding soldiers and military equipment, using paints, leaves or nets, so that they look like part of their surroundings;● combat – fighting or a fight, especially during a time of war; ● warfare – the activity of fighting a war, especially using particular weapons or methods (chemical warfare); ● hand-to-hand combat – an engagement between two or more persons with or without hand-held weapons such as knives, sticks, or projectile weapons within the range of physical contact (zdroje: Oxford Advanced Learners Dictionary, U.S. Army FM 3-25.150 Combatives).

And now you can practice the vocabulary from the text on the opposite page. The correct answers are in the answer key at the bottom of this page.

200

Areport 18/2009

Military training is a continuous endeavor that produces competent, confident, disciplined, and adaptive soldiers. In Basic Combat Training soldiers learn the fundamental skills of soldiering. Training stresses the Army’s values and discipline. New methods of instruction and performance testing ensure that soldiers learn their basic skills completely and competently. The first week is devoted mainly to physical training, various types of exercises and a lot of running. During the following training weeks soldiers learn how to assemble, disassemble and clean weapons and practice various firing positions. They make tactical daylight marches, learn security and dispersion discipline. They learn basic first aid, camouflage, how to take cover, setup defensive positions, and hand-to-hand combat. Every week, the pace of training quickens and training intensifies. Soldiers learn about machine guns, grenades, grenade launchers and mines. They practice map reading, learn how to judge terrain, distance and direction. To graduate from basic training, soldiers must complete all training events and pass a test. Training for war fighting readiness is the Army’s number one priority. Commanders have two major training responsibilities: to develop soldiers and leaders for future responsibilities and to train them to accomplish the assigned mission. They must personally observe and evaluate training execution. Commanders provide feedback to the chain of command, to the trainers and soldiers.

Glossary ● accomplish /əˈkɒmplɪʃ/ – splnit, provést; ● adaptive /əˈdæptɪv/ – přizpůsobivý; ● assemble /əˈsɛmbl/ – složit; ● discipline /ˈdɪsəplɪn/ – kázeň; ● camouflage /ˈkæm əˈflɑʒ/ – maskování; ● devoted /dɪˈvoʊtɪd/ – věnovaný; ● dispersion /dɪˈspɜrʒən,-ʃən/ – rozptyl; ● disassemble /dɪˈsɛmbl/ – rozebrat; ● endeavor (AmE) /ɛnˈdɛvər/, endeavour (BrE) – úsilí, snaha; ● evaluate /ɪˌvæljuˈeɪt/ (vy)hodnotit; ● execution /ˈɛksɪˈkjuʃən/ – provedení; ● firing position /ˈfaɪərɪŋ/ /pəˈzɪʃ ən/ – poloha střelce, palebné postavení, palebná pozice; ● first aid /fɜrst/ /eɪd/ – první pomoc; ● fundamental /ˌfʌn dəˈmɛn tl/ – základní, zásadní; ● grenade /grɪˈneɪd/ – granát; ● grenade launcher /ˈlɔn tʃər,ˈlɑn-/ – granátomet; ● intensify /ɪnˈtɛnsəˈfaɪ/ – zintenzivnět; ● judge /dʒʌdʒ/ – (po) soudit; ● machine gun /məˈʃin/ /gʌn/ – kulomet; ● march /mɑrtʃ/ – pochod, pochodovat; ● mine /maɪn/ – mina; ● quicken /ˈkwɪkən/ – zrychlit; ● soldiering /ˈsoʊldʒərɪŋ/ – vojenský život, vojenská profese.

EXERCISES

Answer key to the exercises Ex. 1: Reading; Ex. 2: Based on the text, answers may vary; Ex. 3: Based on personal experience, answers will vary, Ex. 4: 1. camouflage, 2. dispersion, 3. combat, 4. readiness, 5. command, 6. grenade, 7. mission, 8. discipline; Ex. 5: a. map, b. weapon, c. advanced, d. skill, e. soldier, the extra word is tactics; Ex. 6: 1c, 2e, 3f, 4a, 5b, 6j, 7k, 8h, 9g, 10d, the extra ending is i – hear commands ; Ex. 7: 1. mine, 2. endeavor, 3. leader, 4. disassemble, 5. march, 6. hand-to-hand combat.

Kontakt: Vaše případné dotazy, připomínky a náměty nám prosím posílejte na naši e-mailovou adresu: [email protected]

Areport 18/2009

Vážení čtenáři, Ústav jazykové přípravy ve Vyškově se už šestý rok významnou měrou podílí na zajišťování jazykové připravenosti zaměstnanců ozbrojených sil AČR. Rozhodli jsme se rozšířit dosah své činnosti a oslovit vás, kteří si na různých úrovních osvojujete anglický jazyk. Připravili jsme pro vás pravidelný cyklus Military English zaměřený na slovní zásobu užitečnou pro vojáky AČR. Chceme vám pomoci udržet si a rozvíjet své znalosti a jazykové dovednosti, případně získat nové. Cílem jazykového cyklu, který v tomto čísle A reportu začíná, je poskytnout vám jazykové prostředky použitelné nejen v běžném životě, ale také ve složitějších situacích, ve kterých se můžete ocitnout při nasazení v misích nebo při práci ve strukturách NATO. Nabídneme vám úvodní text s úkoly zaměřenými na procvičování a rozvíjení slovní zásoby. Takto společně probereme tři tematické okruhy počínaje vojenským výcvikem „We are in the Army“, dále otázky operačního nasazení „War and Peace“ a problematiku vztahující se k práci NATO – „NATO and Alliances“. Věříme, že úsilí našeho týmu pro vás bude nejen pomocí, ale i výzvou k neustálému zdokonalování a zábavou na nikdy nekončící cestě sebevzdělávání. Plukovník Ladislav CHALOUPSKÝ, ředitel ÚJP, Vyškov

47

A SPOJ BEZPLATNÁ INZERCE pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo na intranetovou adresu: [email protected]. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát.

Areport 18/2009

Volná místa

48

„ Ředitel VZ 8731 Praha nabízí volné systemizované místo pro VZP: y starší důstojník skupiny bezpečnosti informačních systémů: hodnost npor. (por.), vzdělání Bc., BP „PT“ (minimálně „D“ a splnění podmínek pro získání), AJ dle normy STANAG 6001 – 1111 (je možno doplnit), PT 11 Předpokladem k zařazení je orientace v informačních technologiích a problematice bezpečnosti KIS. Výhodou praktické zkušenosti se správou LAN a web serveru (PHP, MySQL, Apache server), ŘP sk. B. Kontakt: mjr. Ing. Jan Jezl, alc. 216 826 ([email protected]), mjr. Ing. Martin Trpík, alc. 211 381 (Martin.Trpí[email protected]), o. z. Soňa Červená, alc. 216 806 ([email protected]), fax 211 301 „ Máte jazykové schopnosti, analytické myšlení, vzdělání a zájem o práci v oblasti elektroniky? Ředitel Měřičského ústavu Litoměřice vám nabízí volná systemizovaná místa: y starších důstojníků SH 63/64 (npor./kpt.), kvalifikační předpoklad 12/13, BP „T“, (dle zařazení s výhledem souhlasu k vyžádání PT), STANAG AJ 2222, PT 11 y operátorů a techniků-specialistů - SH 51/52 (pprap./prap.), kvalifikační předpoklad 10, BP „T“ (dle zařazení s výhledem souhlasu k vyžádání PT), STANAG AJ 1111, PT 8 y npor. a nprap. místa v oblasti finančního a ekonomického zabezpečení Kontaktní adresa: www.mericsky-ustav.cz. Bližší informace na alc. 288 745, 288 746, 288 747 „ Ředitel Armádního sportovního centra DUKLA v Praze 6 nabízí dvě volná systemizovaná místa pro VZP: y Zástupce ředitele odboru zdravotnického zabezpečení-vedoucí léčebně diagnostického oddělení Požadavky: – hodnost major – kapitán – VŠ – MUDr., praktický lékař pro dospělé, atestace ze všeobecného praktického lékařství, popř. tělovýchovného lékařství V případě zájmu civilní osoby nutná aktivace do služebního poměru vojáka z povolání, minimální doba od ukončení vysokoškolského vzdělání v šestiletém magisterském studijním programu pět let a nástup do základního výcviku ve Vyškově k termínu 1. 10. 2009 y Vedoucí rehabilitačního oddělení – hodnost major – kapitán – VŠ – MUDr., atestace z rehabilitační a fyzikální medicíny Bližší informace: Květoslava Gurecká, alc. 203 877, nebo mjr. MUDr. Bořivoj Gronych, alc. 203 825 (881) „ Ředitel Ředitelství personální podpory MO vyhlašuje výběrové řízení na obsazení systemizovaného místa ve Vojenské nemocnici Brno: y primář stomatologického oddělení Požadavky: specializ. způsobilost v oboru stomatologie, praxe v oboru a licence ČSK pro výkon vedoucí funkce Kvalifikač. předpokladem je VŠ lék. směru, zdrav. způsobilost a bezúhonnost (zák. č. 95/2004 Sb.), aktivní znalost sv. jazyka, BP „D“. Předpokládaný termín služeb. zařazení je prosinec 2009 – leden 2010. Písemné přihlášky s profes. životopisem, ověřené doklady o vzdělání, absolv. praxi a přehledu publikační a přednáškové činnosti

zašlete do 9. 10. 2009 na adresu: VÚ 3696, Na Pohořelci 121/21, 160 01 Praha 6. Obálku označte „Výběrové řízení VN Brno“. „ Ředitel VZ 1902 Dobruška vypisuje výběrové řízení na obsazení místa metrologa. Místo je plánováno pro občanské zaměstnance. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské bakalářské vzdělání, předchozí praxe v oboru metrologie. Termín obsazení místa – 1. října 2009. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení s přehledem dosavadní odborné praxe a kopií dokladů o dosaženém vzdělání do 14. 9. 2009. Výběrové řízení před komisí proběhne 16. 9. 2009. Výkon funkce na odloučeném pracovišti OHMZ Adresa: VZ 1902/70 Praha 6 – Ruzyně Kontakt: mjr. Ing. Miloš Hodek, alc. 212 708, mob. 723 732 392

Různé

„ Vyměním atraktivní místo s možností kariérního růstu v PT 9, hodnost pprap.-nprap., nutná znalost AJ, ve Vyškově, za jakékoliv místo i v nižší hodnosti a PT v Olomouci, s možností uplatnění VŘP sk. B a ŘP sk. C, kynologie, apod. Rodinné důvody. Tel. 739 844 933 „ Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky. Současné i staré. Tel.: 605 745 922 „ Pozvánka na setkání bývalých příslušníků 5. stíhacího leteckého pluku Líně konané 24. 10. 2009 v kult. zařízení Peklo v Plzni. Zahájení v 19.00 hod. s živou hudbou. Vstupné 300 Kč na osobu. Peníze a přihlášku k ubytování zasílejte do 20. 9. 2009 na adresu: Ladislav Babjak, Elektrofirma BRNÍ-TO, Riegrova 13, 301 00 Plzeň, tel.: 723 523 215, e-mail: [email protected]. Pozvánky nebudou posílány poštou. Sdělte kamarádům.

nabízí zaměstnancům resortu MO, vojákům z povolání i občanským zaměstnancům, jejichž majetek byl poškozen či zničen při letošních povodních, poskytnutí speciálního neúčelového úvěru ve výši 50 tisíc Kč s nadstandardně výhodnou úrokovou sazbou 5,9 % p. a., dobou splatnosti tři roky s možností odložení zahájení splátek jistiny úvěru o jeden rok. V individuálních případech je možné poskytnout úvěr i na delší časové období, případně i ve větší výši včetně prodloužení doby splatnosti. Bližší informace poskytnou pracovníci centrály VDZ • Vladimír Kotlář – tel.: 233 323 749, mob.: 739 459 026 • Jitka Wachtlová – tel.: 233 323 749, mob.: 605 285 461 • Jana Kozáková – tel.: 233 310 833 nebo pracovnice našich poboček: • pobočka Brno, Štefánikova 53a, Brno, tel.: (973) 445 280, e-mail: [email protected] • pobočka Čáslav, letiště Čáslav-Chotusice, tel.: (973) 375 831, e-mail: [email protected] • pobočka Jince, Zborovská 2, Jince, tel.: (973) 370 515, e-mail: [email protected] • pobočka Olomouc, třída 1. máje č. 1, Olomouc, tel.: (973) 406 836, e-mail: [email protected] • pobočka Praha-Dejvice, Čs. Armády 22, tel.: 233 310 834, e-mail: [email protected] • pobočka Praha-Valy, Tychonova 1, tel.: (973) 200 880, e-mail: [email protected] • pobočka Přerov-Bochoř, letiště Bochoř, tel.: (973) 421 560, e-mail: [email protected] • pobočka Stará Boleslav, Mladoboleslavská 1292, Stará Boleslav, tel.: (973) 231 970, e-mail: [email protected] • pobočka Tábor, kasárna P. Holého, ul. Kyjevská, Tábor, tel.: (973) 301 175, e-mail: [email protected] • pobočka Vyškov, kasárna Vyškov-Dědice, tel.: (973) 451 744, e-mail: [email protected]