Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Vydává MO ČR Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova Praha 6 IČO

Objektivem Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Kouba V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 5. 11. 2008 Toto číslo vyšlo dne: 24. 11. 2008

Kontakty Zdeněk Hoffmann tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected] Šárka Sádková tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected]

V pátek 31. října navštívil Ministerstvo obrany České republiky ředitel Agentury pro protiraketovou obranu USA generálporučík Henry Obering. Při této příležitosti mu ministryně obrany Vlasta Parkanová udělila vyznamenání Kříž obrany státu ministra obrany České republiky. Generál Obering také jednal s prvním náměstkem ministryně obrany Martinem Bartákem. Oba pak podepsali Dohodu mezi vládami České republiky a USA o spolupráci v oblasti protiraketové obrany. Tato tzv. rámcová dohoda je další smlouvou související s možným vybudováním radarového systému v České republice. Měla by umožnit zapojení českých vládních i soukromých subjektů do projektu budování a vývoje americké protiraketové obrany. Text: Vladimír MAREK, foto: Olga HALADOVÁ

Z obsahu Památce válečných veteránů . . . . . 2

Nikdy neprohrát . . . . . . . . . . . . . . . 26

Nezůstat u země . . . . . . . . . . . . . . . 5

Vrtulníky v zemích V4 . . . . . . . . . . 28

Obsluhoval jsem českého vojáka . . 8

Euronaval 2008 . . . . . . . . . . . . . . . 32

Oslava s medailemi . . . . . . . . . . . . . 9

Vybojovaná letadla . . . . . . . . . . . . 36

Krásná a záludná Afrika . . . . . . . . 10

Knižní tipy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Služba stará jako republika . . . . . . 13

Nové přírůstky v Knihovně VHÚ . . 39

Albatros slavil čtyřicetiny . . . . . . . . 14

Vycházejí Vojenské rozhledy . . . . . 40

L-39 Albatros . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Z redakční pošty . . . . . . . . . . . . . . 42

Pomocník při pohromě . . . . . . . . . 20

Interaktivní výuka anglického jazyka . . . . . . . . . . . . . 43

Kaleidoskop . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Jméno po hrdinovi . . . . . . . . . . . . . 23 Ve stínu korkového dubu . . . . . . . . 24

Jazykový koutek . . . . . . . . . . . . . . 44 A spoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

štábu-inspektor AČR brigádní generál Čestmír Tesařík. Mezi přítomnými jsou také vedoucí Úřadu vlády Jan Novák, velvyslanec USA v Praze Richard Graber, představitelé zastupitelských úřadů Francie a Itálie a reprezentanti veteránských sdružení. Všichni uctívají památku obětí první světové války položením smutečních věnců k pomníku. Slavnostní obřad je ukončen minutou ticha.

VZPOMÍNKA NA PADLÉ OBOU VÁLEK

Náčelník Generálního štábu AČR genpor. Vlastimil Picek při návštěvě seniorů v pražském Domově péče o válečné veterány.

Text: Pavel LANG, Šárka SÁDKOVÁ a Zdeněk HOFFMANN Foto: Pavel LANG a Jan KOUBA

Každého jedenáctého dne jedenáctého měsíce v roce probíhají po celé České republice vzpomínkové pietní akty u příležitosti světového Dne válečných veteránů, kdy veřejně vzdáváme hold lidem, pro něž služba vlasti byla a stále zůstává nejvyšší hodnotou a životním krédem. Den válečných veteránů se ve světě slaví již devadesát let. Důvodem je ukončení první světové války, která

si vyžádala na straně Dohody pět milionů čtyři y sta tisíc životů a na straně Centrálních mocností více než čtyři miliony padlých. Tehdy, 11. listopadu 1918, v 11.01 hodin podepsal maršál Foche v železničním vagonu v Compiégne na řece Marně příměří s poraženým Německem císaře Viléma. Toto datum se následně stalo, na paměť obětem války, v demokratických zemích Evropy, ve Spojených státech a Kanadě Dnem veteránů. V České republice je tento významný den připomínán od roku 2001. Neodmyslitelným symbolem těchto oslav je květ vlčího máku. Proč? Prvopočátky najdeme v básni „In Flanders Fields“ od kanadského vojenského lékaře Johna McCrae, který ji napsal v květnu 1915, když se v belgických Iprách účastnil jedné z bitev. Ačkoliv byl armádním chirurgem, na útrapy a bolest raněných vojáků si nemohl

zvyknout a svoje pocity mírnil psaním básní. Jedna z nich se dostala do rukou Američanky Moiny Michael a inspirovala ji k myšlence učinit z květu vlčího máku poetický symbol obětí celosvětového válečného konfliktu. Vzpomínková setkání ke Dni válečných veteránů proběhla na mnoha památných místech České republiky. Pietní akty za účasti nejvyšších představitelů resortu Ministerstva obrany ČR se uskutečnily v Praze.

SETKÁNÍ S VÁLEČNÝMI VETERÁNY

Je devět hodin a první kroky náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálporučíka Vlastimila Picka vedou do třetího poschodí pavilonu B2 v ÚVN Praha. Tam se nachází oddělení sociální péče, jehož klienti už

Uplynulo devadesát let, kdy ve francouzském Compiégne zaznělo 111 dělostřeleckých salv, které znamenaly konec 1. světové války 2

vzácnou návštěvu netrpělivě očekáv očekávají. va V doprovodu ředitele nemocnice pluk plukovko níka Štefana Brunclíka se generál Picek Pice se seniory pozdraví a každému z nich nic vrchní předá dárek. Poté se ujímá slova vrc ch sestra Milena Karasová, aby náčelníkovi náčelníko Generálního štábu „obyvatele“ oddělení oddě ěle zde představila. „V současné době je zd nichž umístěno jednadvacet osob, z n nic veteránů. Jejic Jejich je třináct válečných veteránů zdravotní stav je sice stabilizovaný, ale schopnost postarat se o sebe je omezena a potřebují pomoc druhé osoby,“ informuje M. Karasová. Diskuse s NGŠ AČR se rozbíhá pomalu. Na veteránech je znát nervozita a částečně i ostych. Bariéru „prolamuje“ paní Libuše Sanitráková, která bojovala v řadách československé zahraniční armády za 2. světové války, když si postěžuje, jak těžce se jí chodí. Ostatní se rázem přidávají a zajímají se o současné dění v armádě. Po dvaceti minutách neformální beseda končí. Generál Picek všem popřeje pevné zdraví a odchází do přízemí navštívit tamní Domov péče o válečné veterány. Tady jej ve společenské místnosti vítá šestice vojenských vysloužilců, kteří zde trvale žijí. Společně zavzpomínají na osobní zážitky z minulosti a na válečné útrapy veteránů. Náčelník GŠ AČR se zajímá o podmínky jejich života na specializovaném lůžkovém oddělení ÚVN Praha. „I přes váš pokročilý věk jste v docela

dobré kondici a to je moc dobře. Věřím, že se tady příští rok opět setkáme,“ říká při rozloučení s válečnými veterány generálporučík Picek.

PIETNÍ AKT V ĎÁBLICÍCH

Jako první v celé řadě pietních aktů pořádaných v rámci oslav Dne válečných veteránů probíhá, rovněž od devíti hodin, pod názvem „Příměří 1918“ slavnostní shromáždění na hřbitově v Praze 8-Ďáblicích. Toto vzpomínkové setkání se stalo již každoroční tradicí. Letos se ho za Ministerstvo obrany ČR účastní náměstek ministryně obrany František Padělek a zástupce náčelníka Generálního

Signálem trubače „Pozor“ začíná přesně v jedenáct hodin v Praze 6 na Vítězném náměstí u Památníku československým zahraničním vojákům padlým na bojištích II. světové války další pietní akt. Moderátor vítá místopředsedu Senátu Parlamentu České republiky Petra Pitharta, předsedu Poslanecké sněmovny PČR Miloslava Vlčka, starostu městské části Praha 6 Tomáše Chalupu, ministryni obrany ČR Vlastu Parkanovou, náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka a zástupce veteránských organizací. Pak krátce připomene historii Dne veteránů. „Čestná stráži, pozor!“ velí důstojník. Zaznívají tóny smutečního pochodu a jednotlivé delegace pokládají věnce k památníku. Následuje minuta ticha za všechny padlé na bojištích obou světových válek. Trubač troubí „Večerku“. Vzpomínkové setkání v pražských Dejvicích je zakončeno státní hymnou České republiky. „Každá smrt je strašně

3

prostorách Martinického paláce na Hradčanech s veterány ze světových válek, z mírových misí a dalšími hosty. Při této příležitosti předává pamětní mince náčelníka Generálního štábu AČR zástupcům Českého svazu bojovníků za svobodu, Sdružení československých zahraničních letců 1939 – 1945, Československé obce legionářské, Sdružení válečných veteránů ČR, Sdružení zahraničních letců – východ Na slavnostním setkání ve Vojenském historickém a Konfederace politických vězústavu Praha se uskutečnil křest knihy generála v. v. ňů za podíl na spolupráci s arTomáše Sedláčka „Vydržet!“. mádou. Sedmnácti vojákům uděluje za plnění úkolů v zatěžká a bolestná. Na činy válečných vehraničních misích a vzornou reprezentateránů nesmíme zapomínat a těmito ci armády čestný odznak AČR Přemysla vzpomínkovými akcemi jim vzdávejme Otakara II., krále železného a zlatého. úctu. Nejsou to ceremoniály o květinách, Mezi vyznamenanými jsou i tři ženy: věncích nebo hudbě, ale pietní akty, prap. Klára Rothová, pprap. Kateřina které mají hluboký obsah,“ říká minisHatalová a nrtm. Eva Daverná. Náčelník tryně obrany České republiky Vlasta Generálního štábu předává i pamětParkanová, jež svým rozkazem ke Dni ní odznaky štábního kapitána Václava veteránů oceňuje všechny vojáky z poMorávka za podíl na výcviku aktivních volání a občanské zaměstnance za práci záloh AČR. odvedenou v letošním roce ve prospěch Ministerstva obrany ČR a Armády České republiky. OCENĚNÍ ÚČASTNÍKŮ MISÍ O dvě hodiny později se s veterány setkává ministryně obrany Vlasta EKUMENICKÁ BOHOSLUŽBA Parkanová ve Vojenském historickém V poledne začíná ve Vojenském kostele svatého Jana Nepomuckého na Hradčanech ekumenická bohoslužba. Generálporučík Vlastimil Picek na ni pozval veterány obou světových válek a představitele resortu obrany. Obřad celebruje hlavní kaplan Armády ČR podplukovník Jan Kozler. Ve svém kázání se kriticky zamýšlí nad morálkou ve společnosti. Zdá se mu, že převládá trend ,dělat věci jen do vlastní kapsy‘, dávat jen tehdy, přinese-li to víc. Tuto skutečnost staví do kontrastu s vojáky v mírových misích. „Volání o pomoc je pro ně silnější než domov. Odjíždějí od rodin, aby bojovali proti bezpráví a útisku. Neohlížejí se na to, že se nemusejí dožít výsledku,“ říká pplk. Kozler.

VYZNAMENÁNÍ I PRO ŽENY

Ve třináct hodin se generálporučík Vlastimil Picek schází v historických 4

ústavu v Praze na Žižkově. Slavnostního aktu se účastní i její náměstek František Padělek a generálporučík Vlastimil Picek. Za hrdinství v boji proti nacismu, za obranu demokracie a za obnovu republiky uděluje ministryně vojenská resortní vyznamenání Kříž obrany státu ministra obrany ČR a vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany ČR. Dalším vojákům v činné službě předává záslužné kříže II. a III. stupně a medaile Armády ČR I. stupně. Toto vyznamenání přebírá i generálporučík V. Picek. Mezi vyznamenanými nechybějí ani ti, kteří se účastnili zahraničních mírových misí. „Bylo by poněkud jednostranné a nespravedlivé dávat Dni válečných veteránů pouze vzpomínkový a historizující rámec. Veteránem není pouze ten, kdo prokázal svoji čest, odvahu a vlastenectví v dávné minulosti, ale je jím také ten, kdo neváhá ani dnes, s českou trikolórou a po boku našich spojenců, svědomitě plnit úkoly své služby a hájit doma i ve světě myšlenku svobody a demokracie,“ uvádí ministryně. V další části slavnostního setkání křtí V. Parkanová společně s V. Pickem knihu generálporučíka Tomáše Sedláčka „Vydržet!“ (píšeme o ní na straně 38) a na nádvoří VHÚ je slavnostně odhalen historický tank LT-35, který byl přivezen do České republiky jako dar Spojených států amerických.

Ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová předává Kříž obrany státu nadporučíku Robertu Chudému, který byl vážně zraněn během služby v provinčním rekonstrukčním týmu v afghánské provincii Lógar.

Ještě před nasazením do Battle Group Evropské unie by se měl 43. výsadkový mechanizovaný prapor dočkat nových kulometů Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv redakce

Zástupce velitele společných sil-velitel pozemních sil brigádní generál Miroslav Žižka je v nové funkci již několik měsíců. Při této příležitosti jsme ho požádali o rozhovor.

„ Obvyklých sto dní hájení máte za sebou, v jakém stavu jste vlastně převzal pozemní vojsko? Vím, že se pojem sto dní hájení používá, v mém případě však nebyl vysloven nikým z mých nadřízených. Po čtrnácti letech práce v oblasti průzkumu a zpravodajství potřebuji nějaký čas, abych důkladně pronikl do všech problémů pozemního vojska, a k tomu ani sto dní nestačí. Pozemní vojsko tvoří dvě vševojskové brigády a tři brigády druhů vojsk. Jejich velitelství mají schopné manažery, zkušené štábní pracovníky a v útvarech velitele a vojáky, kteří mají zájem splnit úkoly. A to i přesto, že hlavní vyzbrojovací projekty pozemního vojska jsou zpožděny, případně zcela zastaveny, a to z důvodu snížení zdrojového rámce. Za dané situace jsem tedy spokojen. Na druhou stranu neskrývám, že je zde stále prostor pro zlepšení současného stavu. „ Jedna z oblastí, na které se hodláte zaměřit, je personalistika. Někteří odborníci upozorňují,

že právě zde mohou hou u nastat v budoucnu určité problémy, sníží é problémy se prý konkurenceschopnost armády na trhu práce. Máte představu, jakým způsobem za této situace získat pro pozemní vojsko kvalitní vojáky? Personální práci považuji za jednu ze svých hlavních priorit. Osobně si myslím, že problémy s konkurenceschopností armády na trhu práce již dávno existují. O tom svědčí nenaplněnost útvarů nejen u pozemního vojska, ale i u ostatních útvarů a zařízení. Tento stav se také negativně odráží v personální práci velitelů brigád s útvary v kategorii „nasaditelných“. Jejich úkolem je trvale zabezpečit naplněnost útvaru nad devadesát procent tabulkových počtů. Přitom musejí řešit velký počet žádostí o přemístění, a nemají náhradu. Většina žadatelů je nespokojena se zamítavým stanoviskem jak velitele brigády, tak i mým. Nejvíce těchto žadatelů je ze 4. brigády rychlého nasazení a 13. dělostřelecké brigády, tedy od celků, které jsou v tomto roce v období intenzivního výcviku a v příštím roce budou nasazeny

v Afghánistánu a v Kosovu. do operací p g výjimečně. Zde povoluji přemístění zcela výjimečně Předpokládám, že u nich dojde k velké obměně personálu až v roce 2010, což plně koresponduje s novým záměrem tříletého výcvikového cyklu. Hotové vojáky získává pozemní vojsko zcela výjimečně, velitelé útvarů a jednotek si je musejí vycvičit a vychovat každodenní prací. Když se tak stane a oni jim začínají vracet zpět, co se do nich vložilo, jsou někteří z nich osloveni jednotkou speciálních sil, zpravodajskou službou nebo Vojenskou policií. Takto by to mělo fungovat, je ale nutné najít systémové řešení, nikoliv takové, které přinese výhodu jen jedné straně. Mluvit dnes o výběru kvalitních vojáků pro pozemní vojsko, když se nedaří naplňovat rekrutační cíle a snižují se při přijímacím řízení nároky zejména na tělesnou zdatnost, je velmi ambiciózní. „ V průběhu cvičení Urban II, kterého se účastnila 4. brigáda rychlého nasazení, jste navštívil americkou výcvikovou základnu 5

Hohenfels v Německu. Výcvik se zde až do nejmenších detailů blížil realitě. Nemůžeme alespoň část toho, co jste viděl v Hohenfelsu, aplikovat i v naší armádě, například ve Vyškově? Ano, máte pravdu, výcvikové zařízení americké armády v Hohenfelsu udělalo během posledních tří letech, co se týče přípravy bojových praporů a brigád pro operace v Iráku a v Afghánistánu, velký krok kupředu. Ještě před čtyřmi lety to bylo klasické cvičiště „studené války“. My jsme přitom měli v devadesátých letech minulého století výcvikové zařízení pro přípravu do mírových misí v Českém Krumlově. Tam přišel voják, podle normy byl vystrojen do operace, dostal zbraň a přidělenou techniku, odcvičil vše, co mu velitelství kontingentu zplánovalo odcvičit, ošetřil, odevzdal materiál a odešel do mise. Toto mi dnes chybí a nebráním se myšlence, že Ředitelství výcviku a doktrín Vyškov může takovou úlohu společně se svými prvky plnit. Je ale nutno vytvořit jasné normy, co musí každý voják před nasazením do mise povinně zvládnout, a k tomu zajistit odpovídající a hlavně kvalitně vybavenou učebně-výcvikovou základnu. Na povinných výcvikových standardech se pracuje, do konce roku by měla být hotova publikace, která je bude obsahovat. Souběžně s tím probíhá práce na koncepci výcviku do zahraničních operací. To, co jsme viděli v Hohenfelsu, se děje sice v menším měřítku, ale v obdobné intenzitě i u našich kontingentů. Zatím

však nemáme vybudovány vesnice iráckého nebo afghánského typu, jeskynní a tunelové komplexy, nemáme ani šest set najatých komparzistů arabského či muslimského původu, kteří by vytvořili reálný obraz toho, co naše vojáky čeká při plnění úkolů v operaci. Tady určitě vidím prostor pro další zlepšení současného stavu. „ Co se týče akvizičního procesu, hodláte se zaměřit především na balistickou ochranu a přístroje nočního vidění. Vojáci si ale stěžují i na pěchotní zbraně. Samopaly Sa-58 i přes jejich nesporné kvality

jsou přece jen zastaralé, ještě hůře jsou na tom kulomety UK-L vz. 59. Navíc není dořešena jejich lafetáž na landrovery. Nenastal pomalu čas přemýšlet nad přezbrojením i v této oblasti? Při současných finančních možnostech nemůžeme zrealizovat všechny původní projekty přezbrojení útvarů pozemních sil. Máte ale pravdu, že zejména UK-L vz. 59 nesplňuje požadavky kladené na zbraně v prostředí, jako je Irák nebo Afghánistán. Nejsem přesvědčen o nutnosti přezbrojit všechny útvary AČR, v první řadě je nutné začít u těch, jež budou nasazeny. Z nich pak prioritně

„ Jednotky v Afghánistánu by měly být vyzbrojeny lehkými obrněnými vozidly Dingo a Iveco. Nebylo by lepší řešit tyto akutní nákupy s výhledem na přezbrojení celé naší armády jedním typem těchto vozidel? Vozidla Dingo a Iveco jsou již zavedena do armády cestou akvizičních pracovišť Vojenského zpravodajství a Vojenské policie. Jejich nákupem se řešila nutná operační potřeba pro zabezpečení jednotek speciálních sil, SOG a potažmo i pozemních sil v zahraničních operacích. Nyní bylo rozhodnuto, a myslím, že zcela správně, o nákupu dalších těchto vozidel pro operace. Znovu zdůrazňuji pro operace, nikoliv pro jednotky u nás doma. Vojáci nasazení v misích požadují vyřešit okamžitou potřebu ochrany, proto bych to neslučoval s dalším projektem, kterým u těch, které jsou předurčeny pro misi v Afghánistánu. V novém střednědobém plánu se počítá s nákupem kulometů pro 43. výsadkový mechanizovaný prapor, který je předurčen pro síly Evropské unie. Kromě toho se v horizontu tří až čtyř let plánuje nákup nového bojového kompletu vojáka 21. století, který značně zvýší bojovou schopnost vojáka pozemního vojska. I v této oblasti je vidět světlo na konci tunelu. Na tom má velkou zásluhu sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO v čele s brigádním generálem Alešem Opatou. „ Není trochu problém v tom, že pozemní síly mají na bedrech většinu zahraničních misí a akviziční proces naší armády přitom

6

mnohem více v minulosti pamatoval na vzdušné síly? Nechtěl bych říci, že se více pamatovalo na vzdušné síly, ale je naprosto zřejmé, že výstavba jedné letecké základny podle standardu NATO, včetně přezbrojení vzdušných sil novými letadly, stojí daleko více než ekvivalentní jednotka pozemních sil. Projekty vzdušných sil mají určitě menší dobu zpoždění, než je tomu u našich hlavních projektů přezbrojení. Přitom to jsou pozemní síly, které za podpory společných sil a Generálního štábu zabezpečují ročně dvě velké rotace pro Kosovo a Afghánistán a řadu menších kontingentů do misí, NRF a BG EU.

je přezbrojení vybraných útvarů lehkými obrněnými vozidly. Ta mohou být i jiné značky než výše uvedené typy. Jsem přesvědčen, že v tomto případě bude akviziční proces delší. „ V souvislosti s vysíláním do misí se stále častěji stává, že někteří vojáci to z nejrůznějších důvodů odmítnou. Nenastal již čas přejít na podobný systém, jako mají Američané, Britové a některé další armády, že vysílají kompletní jednotky, aniž by diskutovali s jednotlivými vojáky? Pokud uvažujete o vyslání kompletní jednotky do operace, narazíte na jeden zásadní problém. Naše mírové organizační struktury bojových praporů neodpovídají strukturám jednotlivých kontingentů. Pro operace se vytvářejí úkolová uskupení, což znamená, že například kontingent KFOR je někdy postaven i z padesáti útvarů celé armády a u kontingentu PRT Lógar se jedná až o třicet útvarů. Nepovažuji za vhodné jít cestou direktivního vysílání do mise. Existují totiž velmi negativní statistiky, o kterých se příliš nemluví, jejichž příčinou může být právě tento způsob nasazení. Pokud ale profesionální voják řekne, že nepočítal s nasazením do bojové mise a odmítne z těchto důvodů do operace nastoupit, tak nemá v armádě co dělat. „ Vysílání jednotlivých kontingentů poněkud komplikuje skutečnost, že každý voják musí před misí

projít zdravotní prohlídkou a psychologickými testy. Není to zbytečné, když již jednou něco podobného absolvoval? Roční lékařské vyšetření by podle mého názoru mělo mít takovou váhu, že voják je na základě jeho výsledku schopen, nebo neschopen vyslání do mise. Otázka psychotestů je věc jiná. Tam se přistupuje k žadateli podle toho, kdy je naposledy absolvoval. Někdy jde jen o doplňkové testy, jindy tam voják stráví i dvě hodiny. V každém případě však současný systém potřebuje zásadní změnu.

Ocenění za 15 let služby Medaile Armády ČR I. stupně převzali 6. října v budově Generálního štábu ředitel sekce logistiky ministerstva obrany brigádní generál Libor Krejcar, ředitel Ředitelství zahraničních aktivit plukovník Generálního štábu Stanislav Krejčí a ředitel Ředitelství personální podpory plukovník Pavel Rybák. Vyznamenání jim předal náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek. V krátkém vystoupení jim poblahopřál k ocenění dosavadní práce. Zlaté medaile I. stupně se v letošním roce udělují poprvé. Vyznamenání je totiž závislé na délce trvání služby v Armádě ČR a doba rozhodná se počítá od 1. ledna 1993. V předchozích letech však již byly předávány stříbrné medaile II. stupně za deset let a bronzové III. stupně za pět let služby. Text: Zdeněk HOFFMANN, foto: Jan KOUBA

7

Text a foto: kpt. Michal PREJZEK

Nejvýznamnější státní svátek České republiky, vznik samostatného Československa a obnovení nezávislosti po mnoha stoletích, se slavil také na základně v Šajkovaci v Kosovu, kde slouží čtyři stovky příslušníků 13. kontingentu Armády České republiky a sto dvacet vojáků Ozbrojených sil Slovenské republiky.

Text: mjr. Jindřich PLESCHER Foto: autor a mjr. Jiří JINDRA

Také na spojenecké základně Shank, kde jsou dislokováni příslušníci provinčního rekonstrukčního týmu Lógar, se letos slavil státní svátek ČR. Příslušníci kontingentu si připomenuli jeho význam v dějinách naší země a uctili památku padlých českých vojáků v obou světových válkách i v novodobých misích.

Velitel kontingentu podplukovník Pavel Lipka při této příležitosti udělil nejlepším vojákům za jejich službu

v misi kázeňské odměny a předal pamětní odznak 7. mechanizované brigády „Dukelské“. Ten obdrželo také pět amerických vojáků za spolupráci s naším kontingentem. Celý den se promítaly české filmy. Večer se naši vojáci spolu s americkými sešli v jídelně na společenském večeru při kytaře. Tady je však čekalo překvapení už ráno. „Oni prohráli nějakou sázku?“ ptali se nevěřícně mnozí, když jim snídani a posléze i oběd a večeři vydávali místo kuchařů důstojníci a praporčíci z velení kontingentu včetně velitele a náčelníka štábu. Nejednalo se však o žádnou sázku.

„Se štábem jsme se smluvili, že ve sváteční den budeme vojákům vydávat celý den jídlo my,“ vysvětluje velitel kontingentu podplukovník Pavel Lipka. „S americkou stranou, které patří kuchyně i jídelna, se naše velení předem dohodlo, že 28. října budeme vařit převážně česká jídla,“ říká náčelník logistiky major Josef Žouželka. Ke snídani se mimo jiné podával salám a sýr. To jsou potraviny, které v americké jídelně nejsou běžně k dostání. K obědu byl hovězí vývar a jako hlavní chod připravili čeští kuchaři výpečky s dušeným zelím a bramborovým knedlíkem. K večeři se podávala cikánská pečeně s vařeným bramborem. Až na jednoho amerického vojáka, který se rozčiloval, že k obědu nejsou hamburgery, byli strávníci spokojeni.

Provinční rekonstrukční tým v afghánské provincii Lógar oslavil 90. výročí vzniku Československa řadou akcí 8

Vojáci obou kontingentů byli v tento den vyznamenáni medailí NATO „Non Article 5“ za službu v souvislosti s balkánskou mírovou operací „Joint Enterprise“. Slavnostního aktu se zúčastnili charge d’affaires České republiky v Kosovu Janina Hřebíčková, vedoucí styčné kanceláře Slovenské republiky v Kosovu Miloslav Naď a další významní hosté. „Jsem hrdá na to, že spolu s vámi mohu pomáhat budovat a chránit občanské svobody, rovnost mezi lidmi a etniky a parlamentní demokracii v mladém nezávislém Kosovu,“ řekla ve svém projevu vojákům Janina Hřebíčková. „Díky vám a práci řady dalších civilních partnerů má Kosovo možnost, ba přímo povinnost dělat totéž, co před devadesáti lety Československá republika, tedy zajišťovat svobodný rozvoj a pokrok všem

svým obyvatelům, ať jsou jakékoliv národnosti.“ „Vzdálená“, „Čarovná noc“ a jiné hity zahrála u příležitosti státního svátku ČR 28. října kapela Kreyson v čele se svým frontmanem Láďou Křížkem českým a slovenským vojákům v Kosovu. „Přijeli jsme za vámi do Kosova na pozvání vojenského kaplana Kamila Víchy, který teď tady s vámi slouží. Už na křtu naší desky „Třinec life“, v prosinci minulého roku, nám Kamil řekl, že až pojede do Kosova, tak nás vezme s sebou. Jak slíbil, tak i splnil, a my jsme dnes tady,“ řekl na úvod vystoupení Láďa Křížek a dodal: „Pro mě je to už druhá cesta za vojáky v zahraničních misích.

Tu první jsem absolvoval v Bosně někdy v roce 2000. Ovšem pro ostatní členy kapely to je první zkušenost a věřím, že do toho dají úplně všechno.“ Kreyson už při prvních tónech rozproudil vojáky ke společnému zpívání a prožívání živé muziky. Obrovský a neutichající aplaus zazněl poté, co Láďa Křížek oznámil: „Teď zahrajeme skladbu ‚Scházíš mi‘, kterou chceme věnovat všem vojákům, kteří se nevrátili domů z jakékoliv mise. Chlapci, díky za to, co jste pro tento svět udělali.“ V závěru koncertu pak bubeník hodil své paličky mezi vojáky. Ti tak získali originální památku na vystoupení české kapely v Kosovu.

Vojákům KFOR v Kosovu koncertovala u příležitosti státního svátku česká skupina Kreyson 9

Text: Mgr. Zdeňka DUBOVÁ Foto: archiv mjr. Martiny Pokorné

Majorka Martina Pokorná z katedry všeobecného lékařství a urgentní medicíny Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany Brno patří k těm, kteří byli na zahraniční mise vysláni již několikrát. Nejdříve to byl Afghánistán, kde působila po dobu tří měsíců jako lékařka 11. polní nemocnice na předměstí Kábulu. Poté strávila půl roku v Iráku jako praktická lékařka 7. polní nemocnice. Celý minulý rok pak prožila v roli vojenské pozorovatelky v Libérii. Naštěstí má ráda dobrodružství, poznávání a svou profesi, a tak dnes na všechny ty země vzpomíná ráda. Zejména ta poslední je ještě v čerstvých vzpomínkách.

„ Co bylo hlavní náplní vaší činnosti? Dá se říci, že především patrolování, získávání informací a jejich předávání formou pravidelných hlášení. Byla přitom nutná absolutní nestrannost a aktivní přístup při zprostředkovávání řešení sporů mírovou cestou, přičemž jsme se aktivně podíleli na spolupráci s vládními i nevládními humanitárními organizacemi působícími v Libérii. Na okraj si dovolím zdůraznit, že vojenský pozorovatel musí být i velmi dobrým řidičem off-roadu ve ztížených podmínkách a musí si umět poradit s malými technickými závadami, neboť je mnohdy závislý pouze na svých schopnostech a na schopnostech svého kolegy.

„ Začátkem dubna jste si v Hradci Králové povídala se studenty Fakulty vojenského zdravotnictví na téma vaší poslední mise. Besedu jste nazvala Krásná a záludná aneb postřehy z Afriky. Jaká vlastně Libérie doopravdy je? Je skutečně krásná a záludná, výbušná a nebezpečná, překvapující a nepochopitelná, pokořující i povznášející. Každá z těchto charakteristik by však zasloužila delší povídání.

„ Jaké konkrétní úkoly jste například plnila? Každý člen týmu je odpovědný za určitou oblast, která vedle práce vojenského pozorovatele přispívá k fungování týmu. Ze mě se časem stal zkušený personalista a neoficiálně lékař týmu. Vzhledem ke své profesi jsem byla zodpovědná za získávání specifických informací, týkajících se dostupnosti a úrovně zdravotní péče v prostoru naší odpovědnosti, spolupracovala jsem s představiteli klinik a spádové nemocnice a zároveň s pracovníky nevládních organizací, působících na „našem“ území, zejména Save of Children, Medecines sans frontiere, ARC. Ve svém volném čase jsem fungovala s MUDr. Mosesem z Nigérie jako druhý praktický lékař v místní nemocnici v Kakatě, kde jsem získala skvělou příležitost seznámit se s operativou v nestandardním prostředí, s diagnostikou a léčbou tropických onemocnění. Během této doby jsem musela obdivovat flexibilitu a kreativitu místního zdravotnického personálu vzhledem k podmínkám jejich činnosti.

„ Vaše africká mise byla od těch předchozích jiná v tom, že tentokrát jste byla vyslána jako pozorovatelka OSN. Co to obnáší? Obecně lze říci, že vojenský pozorovatel je neozbrojeným členem mnohonárodnostního týmu v rámci vojenské části mírové mise. Nejčastěji se jedná o monitorování politické, vojenské a bezpečnostní situace v oblasti

„ Jak jste se na africkou misi připravovala? Prvním krokem bylo absolvování třítýdenního kurzu vojenských pozorovatelů ve Vyškově. Tento kurz na přelomu května a června 2006 zahrnoval kromě teoretické části zejména náročný praktický výcvik, kdy jsme doslova na vlastní kůži prožívali nejrůznější situace, které nás mohou během našeho působení v misi

10

ozbrojeného konfliktu. Samozřejmě jeho hlavní úkoly závisejí na mandátu a charakteru konkrétní mise. V našem případě se jednalo o zemi, která byla

patnáct let zmítána občanskou válkou a nyní tu jednotky OSN dohlížejí pátým rokem na křehké příměří a postupnou stabilizaci v zemi.

potkat, od celkem mírumilovného zjišťování informací přes vyjednávání, účast na odzbrojovacím procesu, organizaci a vedení mírové konference až po přepadení během improvizovaného patrolování. Dnes s odstupem času musím s uznáním přiznat, že tato příprava byla vedena a organizována skutečnými odborníky a ani jedinou hodinu nelze pokládat za ztracenou. Absolvováním tohoto kurzu jsem splnila jednu z podmínek, které vojenský pozorovatel musí

splňovat. Dalšími požadavky jsou odborná a jazyková způsobilost, potřebná vojenská praxe, hodnost kapitána či majora, dobrá fyzická kondice, odolná psychika, výborný zdravotní stav, morální bezúhonnost a řidičský průkaz. Poté, co mi bylo oznámeno místo mého ročního působení, jsem prošla očkovacím maratonem, materiálovým vybavováním a uspořádala si osobní a profesní záležitosti. Pak již jen čekal ten rozhodující krok do neznáma. 11

„ Vycházela jste s místním obyvatelstvem, které bylo pro vás důležitým zdrojem potřebných informací? Neměla jste obavu o svou bezpečnost? Kdo nemá sám strach, hazarduje s životy druhých. Třebaže naší jedinou zbraní byla schopnost dorozumět se, což zpočátku vzhledem k odlišnosti africké angličtiny nebylo jednoduché, a dále schopnost odhadu situace a empatie, snaha o spolupráci, nesetkala jsem se až na několik výjimek s velkými problémy ze strany místních obyvatel. Avšak bez těchto schopností, bez akceptace toho, že my jsme pouze dočasnými návštěvníky, a určité dávky pokory k léta zavedeným principům a tradicím, se lze snadno dostat do problémů. Spíše bych řekla, že naše přítomnost byla vnímána místním obyvatelstvem jako konkrétní doklad mezinárodního zájmu o další vývoj v Libérii a určité záruky bezpečnosti a podpory rozvoje infrastruktury této země. A z toho plynula snaha i z jejich strany o dobrou spolupráci. „ Netajíte se tím, že vám tato rozporuplná země učarovala. Co vás na ní nejvíce fascinovalo? Je těžké blíže specifikovat, co mě na Libérii nejvíce zaujalo. Je to

Text: Šárka SÁDKOVÁ Foto: kpt. Jan ŠULC

vzpomínka, která vám utkví trvale v paměti, kterou však nedokážete vnímat rozumem, ale citem. Žít v této zemi, bydlet společně s místními obyvateli v jedné vesnici, trávit společné večery povídáním, neboť elektřina je luxusem, jenž není vždy dosažitelný, uvědomění si skutečných potřeb a ceny lidského života, žití v bohatém a rozmanitém světě zvířat a rostlin pod tropickým sluncem, kde teploty neklesají pod 25 stupňů Celsia… Je potřeba dodávat více? „ Chtěla byste se do Libérie někdy vrátit? Nejsem člověk, který se rád vrací na předchozí místa. Vztah, jenž vás

k určitému místu poutá, je plný emocí, prožitých situací, přátel, kteří jsou teď a tady – a to se již nemusí opakovat. Netvrdím však, že bych se do Libérie nechtěla vrátit. Pokud vás jednou Afrika chytne, již vás nepustí. Je to jiný, krásný a zároveň nebezpečný kraj. „ Máte ještě ambice vycestovat na další misi? Osobně tvrdím: „Nikdy neříkej nikdy.“ Všechny mé cesty byly jakousi neplánovanou přihrávkou osudu, za kterou jsem velmi vděčná. Každá mise je jiná, každá mise vás obohatí jiným způsobem. A celý život je vlastně výzvou, tak proč ji nepřijmout?

Již v dávné historii s rozvojem lidské civilizace stoupala potřeba zjišťovat, poznávat a písemně i graficky zaznamenávat obecné geografické a podrobné topografické údaje jak o území vlastního státu, tak o celém tehdy známém světě. Kvalitně zmapované území a jeho znalost znamenaly vždy zásadní výhodu nad protivníkem. Se vznikem profesionálních armád rostla také potřeba mapových a geodetických podkladů k zajištění obrany, prosazení státní suverenity, pro konstituování správy státu a řízení hospodářství. Nejinak tomu bylo i v samostatném Československu. Necelý měsíc po jeho vzniku, 27. listopadu 1918, bylo v rámci Vojenské zeměpisné služby zřízeno oddělení pro vojenské zeměpisné záležitosti. Zásluhu na jeho vzniku naši kartografové vidí mimo jiné i ve službě svých předchůdců u československých legií a kolegů, kteří poskytovali mapové podklady našim zástupcům při jednání o vzniku republiky na mírových zasedáních v Paříži. Toto kartografické oddělení bylo 18. prosince 1918 včleněno jako IX. odbor do nově vytvořeného Ministerstva národní obrany ČSR a o necelý rok později přetvořeno v samostatný Československý vojenský zeměpisný ústav. O významu přikládaném kartografii svědčí také fakt, že pro něj byla již roku 1919 navržena

a v roce 1926 dokončena nová budova v Praze Praze-Bubenči. Bubenči Úkolem ústavu bylo zabezpečit nejen armádu, ale i státní správu mapami s českým, případně slovenským názvoslovím. V období protektorátu byl zeměpisný ústav podřízen ministerstvu vnitra. Díky statečnosti jeho pracovníků se podařilo pro poválečnou republiku včas uschovat a zachránit klíčové materiály i techniku. Vojenská zeměpisná služba byla změněna na Vojenskou topografickou službu s novými úkoly a celoarmádní působností. Po celkové reorganizaci došlo v roce 1951 k jejímu rozdělení na tři rozhodující zařízení – Vojenský zeměpisný ústav v Praze, Vojenský topografický ústav v Dobrušce a Vojenský kartografický ústav v Banské Bystrici, posléze v Harmanci na Slovensku. Koncem osmdesátých let minulého století se zvyšovala odborná kvalifikace příslušníků služby a ruku v ruce se špičkovou technikou a technologií i její úroveň. Po roce 1989 došlo k řadě změn – od rozpadu Varšavské smlouvy přes vstup do NATO a zrušení základní vojenské služby až po celkovou reformu Ministerstva obrany ČR. V rámci těchto změn byla v roce 2000 přejmenována také topografická služba na Geografickou službu AČR. Dnes sídlí její hlavní kapacity – Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad – ve východočeské Dobrušce. U příležitosti 90. výročí založení Vojenské zeměpisné služby se 22. října v hlavním sále Ministerstva obrany ČR Na Valech uskutečnilo slavnostní shromáždění, v jehož rámci byl sedmi zúčastněným – profesorovi Lubomíru Lauermannovi, pplk. v. v. Oldřichu Loudovi, profesorovi Zdeňku

U příležitosti 90. výročí založení Vojenské zeměpisné služby předali ředitel Kanceláře ministryně obrany Bohumil Hasse (vlevo) společně s prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR generálmajorem Josefem Prokšem sedmi účastníkům setkání Záslužné kříže ministra obrany ČR.

Nevosádovi, plk. v. v. Erhartu Srnkovi, plk. v. v. Vladimíru Vahalovi, plk. Donnu Petrymu (USA) a Pavolu Kontrymu (Slovensko) – udělen Záslužný kříž ministra obrany České republiky. Všichni jmenovaní se zasloužili o praktický rozvoj české vojenské kartografie a mnozí svou vědeckou či pedagogickou prací o její významný posun také v mezinárodním měřítku. Dalším oceněným – plk. v. v. Františku Miklošíkovi, pplk. v. v. Juliu Hauserovi, plk. v. v. Zdeňku Karasovi, plk. v. v. Karlu Čermínovi, pplk. v. v. Zdeňku Fialovi, pplk. Viliamu Vatrtovi, plk. v. v. Františku Kučerovi in memoriam – udělil náčelník Generálního štábu čestný odznak Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého. Na shromáždění bylo zároveň uděleno 21 pamětních mincí Geografické služby AČR. Závěr programu patřil křtu knihy „Historie Geografické služby AČR 1918 – 2008“, mapující devadesátiletou cestu vojenské zeměpisné, topografické, respektive geografické služby.

Mapování neodmyslitelně patří do vojenských dějin 12

13

Text: Pavel LANG Foto: autor a Jan KOUBA

Báječná oslava. Dlouhá řada gratulantů, nespočet dárků, šampaňské. Ani narozeninový dort nechyběl. Albatros měl čtyřicet! Dne 4. listopadu 2008 totiž uplynulo čtyřicet roků od prvního vzletu cvičného proudového letounu L-39. Na jeho počest uspořádali na základně letectva v Náměšti nad Oslavou vzpomínkové setkání.

Letiště Aero Vodochody, 4. listopadu 1968 1968. Mechanici dokončují přípravné práce a zkušební pilot Rudolf Duchoň usedá do kabiny nového čs. cvičného proudového letounu L-39. Za potlesku přihlížejících roluje na rozjezdovou plochu a po pár minutách startuje. Stroj nabírá výšku a ztrácí se z dohledu. Po chvíli se však znovu objevuje. Nízko nad zemí, s rozsvícenými světly a v doprovodu letounu L-29 Delfín, pilotovaného kapitánem Jurajem Šoucem. Po přistání „delfína“ předvádí třicetdevítka let na minimální rychlosti, prudké stoupání a dva přemety. Premiéra prvního letového prototypu X-02 se zdařila. Výraznou měrou k tomu přispě-

Dekret o udělení čestného názvu „Šiškova“ 222. výcvikové letce podepsali mjr. Antonín Horčička a paní Vlasta Šišková.

Syn šéfkonstruktéra Jana Vlčka, Václav, před portrétem svého otce

Vzpomínkové setkání na základně v Náměšti nad Oslavou připomnělo ojedinělé jubileum ve vojenském letectvu

Pamětní plaketu k 40. výročí prvního vzletu L-39 převzal z rukou velitele náměšťské základny plukovníka Libora Štefánika také zástupce velitele společných sil-velitel vzdušných sil generálmajor Ladislav Minařík.

14

li vedoucí konstruktér Karel Dlouhý a především šéfkonstruktér Jan Vlček. Základna letectva Náměšť nad Oslavou, 4. listopadu 2008. Neletové počasí je příčinou, že jubilant nevzlétne. Za asistence technického personálu je letoun L-39 Albatros, trupové číslo 2433, vystaven uprostřed nového hangáru. Na první pohled přítomné upoutá kresbami na směrovém kormidle. Vlevo dominuje portrét Jana Vlčka, s výrazně žlutými čísly 1968 – 2008 a nápisem: 40. výročí prvního vzletu. Vpravo je zobrazen letící pták albatros, s výrazně žlutými čísly 1968 – 2008 a nápisem v angličtině: 40th anniversary of the first flight. Ozývá se potlesk. Zástupce velitele společných sil-velitel vzdušných sil generálmajor Ladislav Minařík, bývalí velitelé náměšťských leteckých základen, konstruktéři Aero Vodochody, zástupci brněnské Univerzity obrany, představitelé

místní samosprávy a výrobních podniků uznale pokyvují hlavou. Syn šéfkonstruktéra Václav Vlček je očividně dojatý. Vzpomínkové setkání zahajuje velitel základny letectva v Náměšti nad Oslavou. „Pro člověka je čtyřicet let kus života, avšak v případě jednoho typu letadla jde o něco zcela mimořádného. I po tak dlouhé době albatros stále slouží k výcviku nových pilotů. A slouží dobře. Nepatří do starého železa a já mu přeji ještě mnoho úspěšných vzletů a přistání,“ říká plukovník Libor Štefánik. K mikrofonu přistupuje Pavel Kučera z Aera Vodochody, aby připomněl nejen vývojové etapy a studie základní podoby letounu L-39, ale také vývoj dalších verzí legendární devětatřicítky. „Celková produkce cvičného proudového letounu L-39 Albatros činí 2888 kusů. Stroj byl přímo dodán osmnácti letectvům světa,“ konstatuje P. Kučera a uvádí zajímavosti z netypického užití letounu: „Soukromí uživatelé v USA, Velké Británii, Francii, Jihoafrické republice a v dalších zemích provozují více než dvě stovky těchto letounů. Některé z nich, především závodní stroje, si majitelé na vlastní riziko výrazně upravují, a to sejmutím okrajových nádrží, odlehčením nebo sejmutím koncových oblouků ocasních ploch. Není tajemstvím, že v roce 2003 americké letectvo zkoušelo na základně Edwards

stroj L-39 jako kandidáta letounu pro výcvik a výzkum.“ Poté se středem pozornosti stává Petr Marek z frýdecko-místeckého grafického studia, na jehož dílo na směrovém kormidle devětatřicítky permanentně směřují nejen oči přítomných hostů, ale i objektivy televizních kamer a fotografických přístrojů. „Jako fanda letectva jsem nad nabídkou výtvarného ztvárnění tohoto výročí vůbec neváhal. Chvíli času mi zabralo vymyslet motiv. Nakonec jsem se rozhodl pro portréty šéfkonstruktéra a zkušebního pilota na směrovce. Odpovídající fotografie, sloužící jako předloha, však vyhovovala pouze u pana Vlčka, a to z knihy ,Nebe pro Albatros‘,“ upřesňuje autor a vzpomene na srpnové dva týdny, kdy deset hodin denně

v provizorním stříkacím boxu na náměšťské základně tvrdě pracoval. „Připraveno bylo přes dvacet návrhů v různých barevných kombinacích a s různým typem písma. Ve finále zvítězila tato verze. Co se životnosti týká, nástřiky by měly přežít devětatřicítku a zůstat zachovány,“ uvádí P. Marek a upřesňuje, že k vytvoření obou grafik spotřeboval zhruba dva litry barvy, tři litry průhledného laku a náklady za dílo se pohybovaly okolo padesáti tisíc korun. Samozřejmě že poklonu oslavenci L-39 „vysekli“ i současní a bývalí piloti těchto cvičných proudových strojů. „Dobrý a spolehlivý éro. Albatros je výjimečný v tom, že nás dokázal rychle a optimálně připravit na létání v nadzvukových letadlech. Navíc jde o efektivní článek výcviku pilotů, protože co cvičíte na jiných strojích za tři až pět tun paliva, tak tady za tisíc litrů. Létání v albatrosu je příjemné. A proč spolehlivé? Pokud se někdo z pilotů ocitl v nouzi a včas zatáhl za madla na vystřelovací sedačce, tak dnes chodí živý po zemi. Na třicetdevítku nedám dopustit,“ konstatuje Jan Vachek. Vzpomínkové setkání obohatilo několik doprovodných akcí. Udělení čestného názvu „Šiškova“ 222. výcvikové letce základny letectva v Náměšti nad Oslavou bylo jednou z nich. Dekret za zesnulého bývalého příslušníka 311. československé bombardovací perutě Royal Air Force generálmajora Aloise Šišky podepsala jeho manželka paní Vlasta Šišková. „Učiníme vše pro to, abychom jménu tohoto československého pilota dělali jenom čest,“ řekl při slavnostním podpisu velitel letky major Antonín Horčička.

15

L-39ZA Albatros a L-29 Delfín

vydalo ministerstvo obrany předběžnou takticko-technickou specifikaci nového letounu. Její součástí bylo rozhodnutí o vývoji pouze jednoho univerzálního cvičného letounu. Ten měl zajistit všechny stupně pilotního výcviku. Hlavní požadavky byly zásadní podobnost s bojovými typy, možnost provozu z neupravených ploch, jednomotorová koncepce a snadná přístupnost všech agregátů motoru. Tu zajišťuje možnost rozpojení trupu. Součást výcvikového systému tvořil pilotní simulátor TL-39, trenažér pro nácvik katapultáže NKTL-29/39 a pozemní

L-39ZA

Text: Martin KOLLER Foto: autor a archiv Aero Vodochody

Československo bylo velmocí ve vý vývoji a výrobě cvičných letounů již v době mezi světovými válkami. Především konstruktéři Beneš a Hajn z továrny Avia byli autory několika světoznámých typů. Z nich je třeba uvést koncepčně revoluční dolnoplošník BH-3 a především slavný dvojplošník B-122. Na něm získal řadu vítězství v letecké akrobacii kapitán František Novák, známý také jako král vzduchu. Po druhé světové válce patřila ke známým typům vojenská Avia CS 199 a několik sportovních

Jubilejní L-39 k 25. výročí zahájení výroby

16

typů především výrobní řady Trenér typů, Trenér, které se rovněž proslavily na mezinárodní úrovni. Proudovou éru československého cvičného letectví zahájil letoun L-29 Delfín z Aera Vodochody. Jedná se o druhý nejpočetnější cvičný proudový letoun v historii. S výjimkou polského letectva se stal jednotným typem cvičného letounu v letectvech bývalé Varšavské smlouvy. Mezi piloty získal obrovskou oblibu. Jeho export probíhal celkem do 16 států. V řadě z nich slouží dodnes.

Čtvrtého listopadu před čtyřiceti lety odstartoval poprvé legendární československý cvičný proudový letoun L-39 Albatros.

NÁSTUPCE L-29

Slavný L-29 Delfín měl několik nectností. Především jeho motor, vyvinutý počátkem padesátých let, měl poněkud vyšší spotřebu oproti srovnatelným typům. V poměru k hmotnosti letounu neměl tah odpovídající všem požadavkům výcviku a letovým režimům. Schopnost létat téměř bez pilota byla pohodlná a bezpečná pro začátečníky, ale do jisté míry nemístně zjednodušovala výcvik. Proto byl již tři roky po zahájení sériové výroby L-29 zahájen vývoj nového cvičného proudového letounu. Konstruktéři Jan Vlček a Karel Dlouhý vybírali roku 1961 ze dvou možností. První byla modernizace stávajícího L-29 a druhá vývoj zcela nového letounu. Podle původního předpokladu měl být výcvik dvoustupňový. Elementární výcvik měl zajišťovat modernizovaný typ L-129 a pokračovací nový nadzvukový L-39M1. Roku 1964

Druhý prototyp L-39 a vlečný terč KT-04 v Leteckém muzeu ve Kbelích

vyrobeném ve VZLÚ Letňany. Pro starty a přistání na neupravených plochách byly vstupní otvory vzduchu umístěny blíže k hřbetu trupu a nad náběžnou hranu křídel. Tím se omezila pravděpodobnost nasátí předmětů, které by mohly poškodit lopatky turbín. Novinkou z hlediska řešení pracoviště pilotů byla ergonomie. Díky ní se snížila námaha pilotů a zjednodušilo se ovládání letounu. Pro pokračování zkoušek bylo postaveno nejprve sedm prototypů označených X-01 až X-07 a následně ještě dalších pět. První start a let prototypu X-02 proběhly úspěšně 4. listopadu 1968. V průběhu zkoušek bylo na létajících prototypech vyměněno křídlo. Nové mělo oproti původnímu minimalizovaný přechod

automatické kontrolní zařízení KL-39. Vývoj dostal i mezinárodní podtext. Hlavním odběratelem L-29 byl Sovětský svaz a v případě L-39 se měla tato situace opakovat. Proto se zadavatelé shodli na použití sovětského dvouproudového motoru Ivčenko AI-25. Jeho úpravu pro použití ve cvičném letounu zajistil podnik Motorlet Jinonice. Tehdy se jednalo o vysoce moderní a zároveň ekonomické řešení pohonu cvičného letounu.

VÝVOJ A VÝROBA

V rámci vývoje probíhaly zkoušky koncepce na modelech v různém měřítku. Jednalo se především o testy aerodynamické koncepce různých řešení tvaru draku a šípovitosti křídel. Část z nich se uskutečnila na základě programu připraveného sovětským ústavem CAGI a Vojenskou akademií Brno na modelu

L-59 pro Tunis

17

Zálet L-59 pro Tunis

Souběžně s vývojem L-39 probíhal vývoj vlečného terče KT-04 pro výcvik ve střelbě. K jeho vlečení byla určena verze vyvíjená s využitím prvního z druhé řady prototypů X-08. Na X-09 probíhaly zkoušky výzbroje tvořené automatickým kanonem GŠ-23. Ten měl sloužit především pro výcvik v ostré střelbě. Zkoušky prototypů probíhaly ještě v době výroby nulté série. Výsledky se projevily na jejích finálních úpravách. Sériová výroba L-39 byla v Aeru Vodochody zahájena r. 1971 souběžně s výrobou posledních sérií L-29. Dne sedmého září téhož roku byl slavnostně předán první sériový L-39 vojenské správě. Nové letouny dostaly jméno „Albatros“. Bylo jich vyrobeno celkem 2854.

do trupu. U X-06 a poté u všech ostatních byly zvětšeny vstupní otvory vzduchu. Po poškození motoru X-02 pokračovaly zkoušky na X-03. V něm byly instalovány vystřelovací sedačky československé konstrukce VS1-BRI. Na nich provedli zkušební výsadkáři několik katapultáží za letu. Jednalo se o první sedačky domácí konstrukce, umožňující záchranu v nulové výšce. Poslední z první řady prototypů X-07 posloužil v SSSR pro národní zkoušky hlavního zahraničního odběratele a po návratu tvořil vzor pro sériovou výrobu. V rámci vojskových zkoušek byly odstraněny ještě menší konstrukční nedostatky. Na prototypu X-07 byla instalována poslední verze motoru, a to Al-25TL.

L-39 ve standardní kamufláži

18

L-59 pro Egypt

VERZE L-39

Albatros byl vyráběn v pěti základních verzích. Jako první z nich vstoupila do služby L-39C. Je vybavena dvěma závěsníky pod křídly, které umožňují nesení výzbroje. Může se jednat o lehčí bomby, raketomety s neřízenými raketami nebo zbraňové kontejnery s kulomety či kanony. Letouny byly postupně opatřeny kamufláží. Následovala exportní verze L-39ZO určená pro rozšířený výcvik. K technologickým úpravám patřilo zesílení křídla. Díky tomu je možno instalovat čtyři závěsníky na výzbroj o nosnosti 500 a 250 kg, průzkumný kontejner PFK s fotokamerami nebo

přídavné nádrže na palivo. Vzhledem ke zvýšené hmotnosti byl letoun opatřen zesílenou verzí podvozku. Pro vlečení terčů byl L-39 upraven na verzi L-39V. Letoun je jednomístný. Prostor druhého pilota zabírá naviják lana, poháněného náporovou turbínou pod trupem. Úrovně lehkého bitevního letounu dosahuje verze L-39ZA. Na spodek trupu v prostoru pod kabinou je instalován automatický dvojkanon GŠ-23 ráže 23 mm o hmotnosti 46 kg. Pod křídly se nalézají čtyři závěsníky pro podvěšenou výzbroj. Poslední verzí je L-39MS, kde poslední dvě písmena značí Modernizace Super. V exportní verzi nese označení L-59 Super Albatros. Toto označení převzalo pro sériové letouny i české letectvo. Od zahájení sériové výroby L-39 uvažovali konstruktéři o modernizacích. Pro takový případ byly vypracovány studie VTER (vojensko-technický a ekonomický rozbor) L-39E a L-49. Modernizované L-39 s výkonnějšími motory měly dosahovat těsně podzvukových rychlostí. Z technického hlediska se stalo popudem k modernizaci L-39 zavedení čtvrté generace bojových letounů F-16, F-18 a MiG-29 do výzbroje armád NATO a Varšavské smlouvy. Modernizovaná verze měla být vyráběna pouze jako cvičný letoun. Po tragické smrti Jana Vlčka se vedení konstrukčního týmu ujal Vlastimil Havelka. Oproti starším verzím pohání L-39MS výkonnější ruský motor Lotarev DV-2 vyráběný na Slovensku. Letoun má delší příď a kabina je vybavena vystřelovacími sedačkami VS-2A s parametry rychlost 0, výška 0. Pilot disponuje průhledovým displejem HUD. Bylo provedeno celkové zpevnění draku. Oproti předpokladům došlo nakonec k vyzbrojení letounu stejně jako u verze L-39ZA. Sériová výroba byla zahájena r. 1989.

se o slovenské Biele Albatrosy, ruskou skupinu Rusi a prezentační tým francouzské firmy Breitling. Několik letounů je soukromě provozováno v USA. Jako zajímavost lze uvést účast jednoho z L-39 ve filmu o Jamesi Bondovi. Z prokazatelných bojových nasazení je třeba uvést Střední východ. Tam egyptské L-39 sloužily jako lehké bitevní letouny pro útoky na izraelské tanky.

Úspěšně nasadilo L-39 v době svojí krátké existence také čečenské letectvo. Podařilo se mu sestřelit několik ruských letounů a vrtulníků a zničit neupřesněné množství pozemní bojové techniky. V dubnu tohoto roku sestřelili separatisté v Abcházii pomocí L-39 gruzínský bezpilotní letoun Hermes. Je evidentní, že ani po čtyřiceti letech služby se L-39 Albatros nechystá do důchodu.

Slovenská akrobatická skupina Biele Albatrosy

EXPORT A BOJOVÉ NASAZENÍ

Letouny L-39 byly oficiálně exportovány do 16 zemí. Největším odběratelem se stal Sovětský svaz, který nakoupil 2080 kusů. Celkově však sloužily nebo slouží v letectvech 36 států. Určitý nárůst počtu uživatelů způsobil rozpad Sovětského svazu, kdy L-39 získalo několik nástupnických států. Slavný československý letoun zařadilo do svého vybavení také několik leteckých akrobatických skupin. Jednalo 19

Text: Pavel LANG Foto: archiv Jiřího F. Urbánka

Před třemi roky idea, dnes prototyp originálního pracoviště pro krizové nebo nouzové řízení, jež se může v budoucnu osvědčit při zvládání katastrofických situací různého druhu. Dílo pracovníků katedry ochrany obyvatelstva Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany v Brně vnímá laická i odborná veřejnost s uznáním.

„Vývoj Vývoj systémů pro výkon krizového řízení v Č České republice nebyl jednolitý. Teritoriálně se rozštěpil a výsledkem bylo, že každý kraj začal uplatňovat soubory svých interních opatření a prostředků. Proto jsme přišli s myšlenkou alespoň některé principy krizového řízení sjednotit. Jak? Interoperabilním terénním videokonferenčním systémem,“ zdůvodňuje vysokoškolský učitel Jiří F. Urbánek z brněnské Univerzity obrany. Vědecko-výzkumný projekt dostává na Fakultě ekonomiky a managementu zelenou. Výsledkem je polní pracoviště krizového managementu. Červený multifunkční stan s počítači a velkoplošnou projekcí. Dále pylon a balonový drak SATELKITE, které jsou anténními

„stožáry“ – vytvářejícími síťovými uzly – „sto ož WiMAX lokální bezdrárádiový „deštník“ W WiM CAM NETour. tové počítačové sítě ěC složitý Přes zdánlivě slo ož popis pracoviště nevyžaduje jeho o instalace extrémní kufru osobního auta způsoby práce. Z ku stačí vyložit někol několik ik vaků a nevelkou elektrocentrálou naf nafouknout fo jak „satelit“, tak samotný stan, vvč včetně pylonu a projekčního plátna. Po P rozvinutí celého systému zaujímají svoje sv místa ve stanu řídící operátoři. Pomocí notebooků, v lokální zabezpečené síti, mohou řídit v terénu zasahující jednotky i jednotlivce se speciálními přilbami na hlavách. Pro jejich informační a komunikační podporu jsou vybaveni malými přenosnými počítači UMPC (Ultra Mobile Personal Computer), kamerami a také různými elektronickými snímači a čidly. Celý systém využívá software pro krizové řízení EMOFF, jenž je přizpůsobený pro zásahy v integrovaném záchranném systému ČR. Řídící operátoři se mohou napojit na okolní sítě mobilních operátorů, na poskytovatele místních intranetů a samozřejmě také na internet. „Z kamer a čidel na přilbách i z dalších komponentů umístěných na vyvýšených hotspotech CAM NETour, včetně satelitů SATELKITE a bezpilotního letadla AVAXTour, se bezdrátově přenášejí datové a audiovizuální informace do všech počítačů interoperabilního terénního videokonferenčního systému. Získané

informace jsou zpracovány a opakovaně poskytovány okolním kooperujícím orgánům krizového řízení a IZS anebo jsou promítány datovými zobrazovacími médii na vnější plášť stanu. „Operujeme sice na běžně dostupných ultramobilních počítačích, ale jimi velmi účinně řídíme a provozujeme vlastní komunikační a informatickou bezdrátovou síť s vysokorychlostním přenosem dat,“ dodává Jiří F. Urbánek k produktu několikaleté vědecko-výzkumné činnosti. „Nesporným kladem polního pracoviště krizového managementu je jeho nezávislost,“ dodává kolega z katedry ochrany obyvatelstva Jiří Barta. „Pracujeme i za situací, kdy je porušena energetická, komunikační a informační infrastruktura a zdrojové kapacity. Zkrátka i v otevřené krajině si vystačíme sami, a to v lokální autonomní a na vnější infrastruktuře nezávislé informační síti. Disponujeme četnými interními informacemi, včetně mapových podkladů s GPS, podporovaným snímáním a vektorovým zobrazováním polohy zájmových subjektů. Naše komunikace s okolím je stále funkční a on-line. Postupně modernizujeme schopnosti jednotlivých komponentů. Příklad? Původní přilby s Wi-Fi kamerou jsme inovovali za nové s WiMAX anténou,“ konstatuje. Nabízí se otázka následného využití tohoto originálního polního pracoviště. „To není jednoduchá otázka,“ říká Jiří

F. Urbánek a vysvětluje: „Pokud bychom chtěli polní pracoviště krizového managementu distribuovat odběratelům, museli bychom s ním absolvovat standardní akviziční proces. Zasvěcení vědí, nakolik je časově náročný. Naprosto upřímně říkám, že není v našich současných silách a možnostech tuto záležitost dotáhnout do komerční fáze. Tím však nenaznačuji, že nebudeme tento systém aplikačně dále rozvíjet. Chceme ho uplatnit především v resortních aktivitách. V této souvislosti jsme byli úspěšní při podání žádosti o projekt obranného výzkumu. Náš systém, pod názvem CAMouflage, by například mohl počítačově podporovat činnosti, které jsou určené pro bojovou kamufláž. Další využití se nabízí ve výcvikovém procesu a v logistické podpoře vojenských útvarů a zařízení Armády České republiky. Přestože nejsme profesionální výzkumní pracovníci, ale pedagogové, o uplatnění polního pracoviště máme reálné představy,“ říká za vědecko-výzkumný tým několika učitelů a studentů brněnské Univerzity obrany Jiří F. Urbánek. Z výše uvedeného vyplývá, že na katedře ochrany obyvatelstva chtějí s osobitým projektem postupovat vpřed. To je

nadějná zpráva. Polní pracoviště krizového managementu totiž poskytuje špičkové informační služby za nevelký balík peněz. „Ročně bylo do tohoto vědecko-výzkumného projektu investováno, a to z institucionálních fondů na výzkum, něco přes dvě stě tisíc korun. Za uplynulé tři roky můžeme tedy hovořit o nákladech nepřesahujících výši osmi set tisíc korun. Vzhledem k tomu, o jak účinném pomocníkovi v případných katastrofických situacích hovoříme, se jedná o nepříliš vysokou sumu. Nemůže být sporu o tom, že výsledná aplikace tohoto systému je pro koncové uživatele přínosem,“ říká na závěr prezentace polního pracoviště krizového managementu Jiří F. Urbánek. Zbývá dodat, že se s možnostmi tohoto pracoviště budete moci podrobněji seznámit na výstavě IDET 2009 v expozici Univerzity obrany Brno.

Jmenování nového profesora UO Brno Prezident republiky Václav Klaus jmenoval v pátek 31. října ve Velké aule Karolina v Praze nové profesory vysokých škol České republiky. Jako jediný zástupce resortu Ministerstva obrany ČR jmenovací dekret z rukou prezidenta republiky převzal významný akademický pracovník Univerzity obrany docent Jiří F. Urbánek. Za přítomnosti ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ondřeje Lišky, rektorů českých, moravských a slezských univerzit včetně rektora Univerzity obrany brigádního generála Rudolfa Urbana, předsedy Akademie věd ČR prof. Václava Pačese a dalších významných osobností bylo jmenováno padesát osm profesorů vysokých škol. Profesor Jiří F. Urbánek působí jako pedagog na katedře ochrany obyvatelstva Fakulty ekonomiky a managementu UO a v rámci vědecké práce se věnuje zejména vývoji Interoperabilního videokonferenčního systému pro krizový management ochrany obyvatelstva. S účinností od 1. listopadu 2008 byl prezidentem republiky Václavem Klausem jmenován profesorem pro obor ochrana vojsk a obyvatelstva.

Prototyp polní polního ího pracoviš pracoviště ště ě krizové krizového ého managementu je výsledkem několikaleté vědecko-výzkumné činnosti 20

Text: Pavel PAZDERA, foto: archiv Karla Urbánka

21

kaleidoskop Jeden den vojákem

Samopal pro Čestnou stráž AČR Pro potřebu Čestné stráže AČR, jež je součástí Posádkového velitelství Praha, byl v České zbrojovce Uherský Brod v počtu 20 kusů upraven osvědčený samopal domácí konstrukce Sa 7,62 mm vzor 58 P, který je základní ruční zbraní našich ozbrojených sil. V této úpravě je určen především k provádění salv při slavnostních, smutečních a pietních aktech doma i v zahraničí. Nově má černé dřevěné pažbení, stříbrné lakování vnějších ploch a zkrácený zásobník na 10 ran. Stejnou povrchovou úpravou prošel i bodák. Ke zbrani byl v kompletu dodán černý popruh a ve stejné barvě nylonové přepravní pouzdro na samopal, zásobníky, bodák a příslušenství. V rámci popisovaných úprav však nedošlo ke změně funkčnosti ani balistických vlastností samopalu. Všechny upravené zbraně, které si svoji veřejnou premiéru odbyly již v rámci oslav 90. výročí vzniku samostatného československého státu, pocházejí ze skladových zásob Ředitelství logistické a zdravotnické podpory. Současně s inovovanovou zbraní byly pro Čestnou stráž AČR zavedeny nové zimní doplňky slavnostních uniforem – reprezentační kožešinová čepice a límec. Text a foto: kpt. Jan ŠULC

Ženisté přemostili Ploučnici Pro mistrovství Evropy v canicrosu a bikejöringu, které se uskutečnilo 10. až 12. října v Děčíně, postavili příslušníci bechyňského a rakovnického ženijního praporu během dvou dnů 120metrový pontonový most. Úkolem 32členného týmu sestaveného zejména z příslušníků ženijní mostní roty a praporního obvaziště z Bechyně a doplněného potápěči z Rakovníka bylo přemostění Ploučnice na jejím soutoku s Labem. Pontonový most se skládal ze 17 říčních a jednoho břehového dílu a pracovaly na něm souběžně dvě skupiny, první na místě shozu a druhá na místě stavby pod děčínským zámkem. Původně měl být dlouhý 135 metrů, avšak vzhledem k stavu vody na místě ukotvení byl operativně postaven kratší. Pontonový most umožnil návštěvníkům soutěží v psích sportech (v prvním jde o terénní běh, v druhém o jízdu na kole, u obou se psy na vodítku) přesun do míst, kde mohli přehledně sledovat závěr závodů v parku pod zámkem. Text a foto: pplk. František RICHTER

22

Brněnská pěší rota aktivních záloh dostala čestný název „Plukovníka Františka Kopuletého“

Vojáci 101. spojovacího praporu z Lipníku nad Bečvou uspořádali v září branný den pro děti z místního dětského domova. Po vystrojení vojenským pracovním oděvem a „malou polní“ byly děti rozděleny do několika skupin. Pod vedením poručíka Jana Matala a instruktorů putovaly terénem. Během přesunu plnily zadané úkoly na různých stanovištích. Za zdravotního dohledu si mohly vyzkoušet jak základy poskytování první pomoci na připravené „zraněné“ figurantce, tak masáž srdce na výukové figuríně. Získaly taktéž poznatky z oblasti orientace v terénu, vyzkoušely si střelbu ze vzduchovky a hod granátem na cíl. Ze zásad přežití v terénu si osvojily zejména způsoby rozdělávání ohně a zdolání vodního toku pomocí raftu. Po absolvování branného dne obdržely děti pamětní listy, pravé vojenské čepice a každý si mohl vybrat z velkého počtu plyšových hraček svého „maskota“, které jim osobně věnovala jedna příslušnice lipnického útvaru. A co bylo největším dětským zážitkem? „To, že jsme se mohly zamaskovat,“ zněla jednoznačná odpověď. Závěr dne patřil předání finančního daru od příslušníků vojenského útvaru. Z rukou zástupce velitele praporu majora Josefa Bareše tak přibylo na konto Dětského domova v Lipníku na Bečvou rovných 7777 korun. Text a foto: prap. Martina GRULICHOVÁ

Text: František TRÁVNÍČEK Foto: prap. Petra MATÝZKOVÁ a archiv Milana Kopuletého

Po tankové rotě aktivních záloh „Československých Československých legií“ obdržela od Československé obce legionářské svůj čestný název i první pěší rota AZ. Z rukou plukovníka ve výslužbě Adolfa Kalety, člena předsednictva ČsOL a válečného veterána od Dunkerque, a syna Františka Kopuletého Milana převzal stuhu s čestným názvem „Plukovníka Františka Kopuletého“ velitel pěší roty AZ Krajského vojenského velitelství Brno. Stalo se tak u příležitosti 90. výročí vzniku Československa a ukončení tříletého výcvikového cyklu. Jak konstatoval ve svém úvodním slově podplukovník Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu v Praze, není vhodnější osoby naší vojenské historie, jejíž život by byl tak významně spjat a provázán s Brnem. Plukovník gšt. in memoriam František Kopuletý se narodil 26. listopadu 1897 v Židenicích (v dnešní městské části Brna). V roce 1915 tam nastoupil vojenskou službu. Po skončení války se přihlásil jako dobrovolník do československé armády a účastnil se obsazování jižní Moravy v sestavě pěšího pluku 8 v Brně, jenž v rámci unifikace byl přečíslován

na pěší p p pluk 43. V něm F. Kopuletý p ý působil více než patnáct let. let Účastnil se i bojů na Slovensku a Těšínsku. V letech 1920 až 1933 postupně sloužil jako praporní pobočník, v lednu 1933 byl jedním z velitelů, který bránil brněnská Svatoplukova kasárna při jejich přepadu příslušníky Národní obce fašistické v rámci tzv. „Gajdova puče“. Po ukončení Vysoké válečné školy v absolventském ročníku 1936 „Dr. Edvarda Beneše“ byl povýšen do hodnosti majora Generálního štábu. S likvidací československé armády v roce 1939 se nesmířil a již jako „civilista“ začal aktivně pracovat pro odboj na Katastrálním měřičském úřadu v Brně. Od roku 1939 se zapojil do ilegální činnosti v Obraně národa. Zakresloval mapy jednotlivých moravských okresů s udáním nejdůležitějších vojenských objektů, tajných muničních a jiných skladišť. Rovněž zprostředkovával spojení mezi izolovanými vojenskými skupinami a ústředním vedením. Přesnost jeho práce byla oceňována i v zahraničí. Pracoval jako zpravodajský důstojník a současně spojka na Brněnsku, Vyškovsku, Prostějovsku a Jihlavsku ve prospěch „Petičního

výboru ý Věrni zůstaneme“ a tzv. „Mo„ ravské pětky“. pětky“ František Kopuletý byl zatčen 8. října 1941 v Jaroměřicích u Jevíčka a jeho život ukončila poprava v Kounicových kolejích v Brně 21. června 1942. Popel nebyl nikdy nalezen, a tak je symbolicky pohřben v rodinném hrobě na evangelickém hřbitově ve Vanovicích.

23

Text: pplk. Josef HAVLÍK a kpt. Petr ŠILER Foto: pplk. Josef HAVLÍK

Jednotka VĚRA S/M 531. praporu pasivních systémů z Českých Budějovic úspěšně absolvovala mezinárodní cvičení NATO pod názvem Trial Imperial Hammer na italském ostrově Sardinie.

Série cvičení Trial Hammer, do kterých se Česká republika zapojuje již třetím rokem, je zaměřena na testování schopností koaličních sledovacích, průzkumných a zpravodajských systémů při poskytování informací pro potřeby NATO. Poslední cvičení se uskutečnilo mezi 29. zářím a 15. říjnem v jihovýchodní části Sardinie za účasti zástupců 15 zemí a deseti agentur kooperujících s Aliancí. Celkem se jednalo o přibližně 1600 osob. Pod záštitou NATO SEWWG (Signals Intelligence Electronic Warfare Working Group), což je pracovní skupina pro elektronický boj, byly zpracovávány podklady, hodnocení a analýzy ke zlepšení aliančních schopností v boji s terorismem. Letošní Trial Imperial Hammer bylo zaměřeno na ověření, jak jsou spolupracující síly schopny sdílet časově kritické zpravodajské informace pro zvýšení 24

ochrany jednotek NATO a obyvatelstva proti teroristickým útokům, a to díky lepší identifikaci a sledování nepřátelských bojovníků. Jednotka VĚRA S/M z 531. prPS se už dříve zúčastnila cvičení Trial Spartan Hammer 2006 v Řecku, Trial Quest 2007 v Norsku a nyní na Sardinii navázala na úspěšnou prezentaci AČR z předchozích let. Tohoto cvičení se celkem zúčastnilo 54 českých vojáků s 20 kusy techniky, jejichž většinu tvořil komplet systému VĚRA S/M. Ve srovnání s množstvím zúčastněných zahraničních jednotek námořnictva, speciálních sil, letectva i pozemních sil by se mohlo zdát, že jednotka VĚRA S/M sehrávala pouze podpůrnou a zanedbatelnou úlohu. Na základě zkušeností se však ukázalo, že představuje mocný nástroj ke zjištění, identifikaci a přesnému určení polohy řady prostředků v rukou teroristů.

Systém stém VĚRA S/M byll rrozložen stanovišti na platformě tvořené čtyřmi st ve tvaru trojcípé hvězdy, kdy ood střestanoviště dového velitelského stanovišt tě (ESC) umístěného na Monte Card dig byla Cardiga ostatní rozvinuta ve vzdálenos st vzdálenostech kolem 20 km na mysu San Lorenz zo na ploLorenzo, šině Monte Codi a na vrcholku M Monte Ixi. Zlatým hřebem při tom bylo d dosažení těchto dominant a zaparková án antén zaparkování s příslovečnou milimetrovou p př přesností. Systém VĚRA S/M je osazen na n podvozku TATRA 815 ARMAX a sp po s taspolu ženou sedmitunovou anténou předstap vuje nadměrný náklad, který vyžaduje v nadstandardní pozornost i při p přepravě v daleko příhodnějším terénu terénu, ne než který se na ostrově vyskytuje. Proto je nutné ocenit nejen vysokou profesionalitu obsluh systému při jeho rozvinování a oživení, ale také řidičů. Navíc je Sardinie protkána nepříliš hustou sítí silnic v hornatém a velmi členitém terénu. Kromě nebezpečných zatáček a serpentin je záludný také velkým množstvím volně se pohybujících domácích zvířat. A tak cesta na velitelské stanoviště pokaždé představovala dennodenní „bitvu“ se stády koz, ovcí, krav a prasat. Cvičící jednotky podle scénáře vytvořily dvě protikladná uskupení. Modré – alianční – s velitelstvím na základně vzdušných sil v Elmasu, kde Češi u SEWOC (Signals Intelligence Electronic Warfare Operations Centre) rozvinuli první výnosové pracoviště systému VĚRA S/M,

které slouží ke kompletaci dat v ucelenou informaci. Červené uskupení představovalo teroristy, jejichž velitelství se nacházelo na základně Perdasdefogu. Zde se u stejnojmenného zkušebního raketového polygonu nalézalo druhé výnosové pracoviště. Naše jednotka tedy poskytovala informace oběma stranám, což v konečném důsledku přineslo nejedno překvapení. Hlavním úkolem jednotky bylo přispívat do celkového obrazu o vzdušné situaci jako jeden ze senzorů především v sestavě Červených. Plnila tak úlohu včasné výstrahy a poskytovala informace o vzdušných cílech, zejména průzkumných a stíhacích letounech. Již po několika dnech se VĚRA S/M prosadila jako hlavní a velmi kvalitní zdroj informací pro ničení letounů Modrých. Jak poznamenal velitel Červených: „Díky vám v této ,válce‘ zemřelo víc lidí, než muselo.“ Dalším naším úkolem bylo zapojení do systému předávání informací o námořních a pozemních cílech, lodích a raketových systémech ve prospěch Modrých. Tento úkol představoval přenos informací podle normy NATO STANAG 4633. V závěru cvičení se ale podařilo ověřit, že je jednotka schopna předávat informace rovněž podle normy STANAG 4658. Na tvorbě této normy se jednotka v minulosti podílela. Jako bonus systém VĚRA S/M poskytoval obraz o vzdušné situaci v tzv. „šedé“ periodě cvičení, kdy Itálie, ale i jiné státy

využívaly prostor polygonu Perdasdefogu k výcviku vzdušných sil. Každodenní pracovní rutinu pak díky velké dohlednosti obohacovaly úžasné scenerie sardinské krajiny. Výhledy na moře, skalní masivy připomínající sloupy v americkém Colorado Valley, hluboká údolí s úbočími porostlými opunciemi, fíkovníky a pestrobarevně kvetoucími oleandry. Návštěvníkům velitelského stanoviště se naskýtal ojedinělý obraz stanice ESC, srdce systému VĚRA S/M, na stanovišti Monte Cardiga, která byla umístěna ve stínu korkového dubu. „Když jsem spolu s jednotkou odjížděl na Sardinii, byl jsem přesvědčen, že úkol, který před sebou máme, se ctí splníme. Nejen proto, že v jednotce najdeme nemálo velmi zkušených odborníků, nadaných perspektivních specialistů, většinou nadšenců pro obor, hrdých na svůj jedinečný prostředek. Ale nechybějí nám ani osobnosti, přirozeně respektovaní specialisté nebo vůdci, již prověření léty přípravy a účastí na mezinárodních cvičeních,“ pronesl zástupce velitele 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje pplk. Josef Havlík právě na Monte Cardiga o jednotce 531. prPS. Jeho předpoklad se beze zbytku naplnil.

25

„Je to jako klid před bouří. Letecká nehoda může přijít kdykoliv,“ říkají vojenští hasiči na pardubickém letišti Text: Pavel LANG Foto: autor a kpt. Roman BINDER

Letiště Pardubice, středa 22. října. Přesně v devět hodin startuje ze vzletové a přistávací dráhy dopravní letoun An-26. Krátce před odlepením z ranveje však dochází k defektu pneumatiky. Stroj se prudce stáčí doprava. Očividně poškozen se zastavuje v předpolí západní části letiště.

Byť se jedná o fiktivní událost, až tak ne nereálná ereálná zase není. Letový provoz, a to nejen na pardubickém letišti letišti, čas od času „postihne“ dramatická chvíle. Od kompetentních složek se očekává, že ji zdárně zvládnou.

26

„Naši připravenost k záchranné akci prověřilo nedávné taktické cvičení Polytrauma Polytrauma,““ říká velitel Vojenské hasičské jednotky (VHJ) Správy letiště Pardubice nadporučík Vít Jelínek. Praktický nácvik a nové zkušenosti

si pochvaluje stejně jako i skutečnost, že se svými podřízenými stanovené úkoly splnil splnil. Pardubické letiště charakterizuje smíšený vojenský a civilní letový provoz. Podobné prověrky, v nichž je

námětem nehoda dopravního letounu s následným vyproštěním cestujících, ošetřením zraněných a jejich transport do zdravotnických zařízení, se provádějí jednou za dva roky. „Škoda, kdyby se taková cvičení konala každý měsíc, nikdo z nás by se nezlobil,“ konstatuje za souhlasu ostatních pardubických vojenských hasičů kapitán Miloš Dvořák a dodává: „Pro jednotku je to veliký přínos. Proč? Nemáme tak časté zásahy jako civilní hasiči. V reálu jde o desítky ostrých akcí ročně. Převážně vyjíždíme k předpokladům leteckých nehod. O to větší koncentrace je tady třeba. V přípravě, z větší části teoretické, nemůžeme ani na chvíli polevit. Delší dobu se na letišti nemusí nic dít, a náhle je tady nehoda.“ Jako by ji někdo přivolal! V operačním středisku VHJ Pardubice začne zvonit ten „nejdůležitější“ telefon. Má červenou „věž“.. Zasvěcení vědí, barvu a nápis „věž ž se jedná že j d á o přímé ří é spojení j í s řídícím řídí í létání. „Vyhlašuji signál TÍSEŇ. Vrtulník Mi-2 má problémy s tlakem oleje. Výjezd jednotky do prostoru Delta.“ Záchranná akce začíná… Zanedlouho se vojenští hasiči vracejí zpět na základnu. Do sedmé hodiny večerní, kdy předají službu noční směně, zbývá chvíle k pohledu do zákulisí. „Pracujeme ve směnném provozu. Hasičská družstva se tady střídají ve dvanáctihodinových službách. K okamžitému nasazení jsou připraveni čtyři hasiči a dvě automobilové cisterny,“ upřesňuje npor. Jelínek, jenž velí dvaadvaceti podřízeným zaměstnancům.

Jeho slova o „kvantitě“ mohou u leckoho vyloudit ironický úsměv na tváři. Že by čtyři chlapi se dvěma stříkačkami zvládli případný ohnivý živel na letišti? „Při přistání civilního letounu nás posilují dva hasiči ze společnosti East Bohemian Airport (EBA). V případě výluky u některé z leteckých základen vzdušných sil AČR a jejich působení z letiště Pardubice s námi ještě slouží dvojice jejich hasičů,“ říká velitel VHJ. Další rozpaky nejsou na místě. Tamní realita zcela naplňuje literu zákona. „Vše se odvíjí od dané kategorie letiště,“ vysvětluje velitel směny Jaroslav Šváb a dodává: „Naše pohotovost je přímo úměrná provozovaným letounům. Příklad? Když létá Centrum leteckého výcviku, držíme trojku, v případě přistání dopravního letounu sedmičku. Kdyby tady sedal ruslan, jednalo by se už o devítku. Zkrátka jednotlivé kategorie nám ur určují počet hasičů, respektive techniky, kt kteří musejí být k dispozici. Pravdou je, že ve směně máme minimální počet lidí a lze uvažovat o hranici efektivity. Platné př předpisy však ctíme.“ Objekt pardubického letiště znajjí dokonale. S hasičskými tatrovkami ne nebo mercedesem, případně s vozidl dlem rychlé technické pomoci či jeřáby jjs jsou na jakémkoliv ohroženém místě za krátkou chvíli. „Náš dojezdový čas je do tří minut. Prvotně eliminujeme ohniska požáru. Vždy musí jít o maximálně účinný zásah, neboť naše zásoby haúč sicí látky jsou za pár minut vyčerpány. Průběžně se však do místa soustředění sjíždějí další součinnostní jednotky.

Po ukončení hasebních prací, když je prostor zásahu již bezpečný, nastupují další specialisté záchranných složek,“ říká kpt. Dvořák. Není pochyb o tom, že působení příslušníků VHJ se značně odlišuje od činnosti městských hasičů. Jinými slovy, není hasič jako hasič. „Zpočátku také provádíme hasební práce, neboť ze všeho nejdříve musíme vytvořit bezpečný prostor k zásahu. Následné vyproštění osob je však ve srovnání s městskými kolegy jiné. Oni vystříhávají z auta a my z letadla,“ uvádí J. Šváb a poukazuje na nejmarkantnější rozdíly. „Uvědomte si, jakou nádrž má osobní auto a kolika tunami paliva je naplněno dopravní letadlo. Dále se jedná o možný počet zraněných. Vždyť v našem případě jich mohou být desítky. Rovněž nezapomeňte, že proudová vojenská letadla jsou vybavena katapultážní sedačkou a zbraňovými systémy.“ Specifičnost zásahu na vojenském letišti vyžaduje adekvátní přípravu hasičů. Není tajemstvím, že absolvují pravidelná školení na jednotlivých typech letounů, spočívající jak v teoretické části, tak v praktických výkonech. Pilují metodiku letištního pohotovostního plánu, aby jejich postupy v krizových situacích byly zautomatizované. Tón červeného telefonu nelze přeslechnout. Z řídicí věže oznamují, že jeden z cvičných proudových letounů L-39 Albatros „nasál“ při vzletu ptáka. Hotovostní směně Vojenské hasičské jednotky Správy letiště Pardubice je vyhlášen signál k výjezdu…

27

České vrtulníky Mi-171S patří mezi nejnovější stroje v zemích V4.

Text: Jakub FOJTÍK Foto: autor, Ivo MEDRIK, Szabo GYZ a Thomas GIRKE

Vrtulníková složka českého vojenského letectva, zejména 23. zvrl, dosáhla v posledních letech mnoha úspěchů. O kvalitě personálu i profesionalitě při plnění úkolů svědčí četná uznání získaná v mezinárodních misích SFOR, IFOR nebo například KFOR.

České salonní Mi-8S létají u 23. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích.

Jak si ale stojí české vrtulníkové letectvo ve srovnání s ostatními zeměmi, zejména pak nám blízkými státy Visegrádské čtyřky (V4)? Nejen o tom se dozvíte v tomto článku, který je s blížícím se vysláním našich vrtulníků do Afghánistánu velmi aktuální. Zaměříme se v něm na transportní helikoptéry Mil – Mi-8 a Mi-17. Ve výzbroji je

má jak Česká republika, tak i Slovensko, Polsko a Maďarsko.

MOBILITA VOJSK

Žádná armáda se dnes neobejde bez vzdušného přesunu jednotek ať už za pomoci letadel nebo helikoptér. Vrtulníky oproti klasickým letadlům

přinášejí ohromnou výhodu – dokážou přistát na téměř jakémkoliv místě. Prostor pro přistání nemusí být nijak upraven. Postačuje volná plocha o rozměru přibližně dvojnásobku velikosti stroje, včetně rotorů. Rostoucí význam vojenských vrtulníků potvrzují i současné konflikty. V nich se plně ukazuje, že přeprava vojáků a materiálu, mise

Modernizované slovenské Mi-17 nesou až šest bloků neřízených raket.

SAR (pátrání a záchrana) či CSAR (pátrání a záchrana v boji) nebo bojová činnost jsou bez helikoptér nemyslitelné. Současná válka v Afghánistánu odhalila dosud neřešenou slabinu moderních armád – nedostatek transportních vrtulníků vhodných pro bojové nasazení. Souběžné nasazení helikoptér na několika frontách (Irák, Afghánistán) a zároveň zajištění domácích úkolů vede mnohé vlády k neobvyklým a před lety nepředstavitelným krokům. Například Kanada projevila zájem o pronájem několika Mi-17, které by vyslala do zahraničních misí. Obdobně uvažují i další země a Mi-8/17 se postupně stává jedním z nejrozšířenějších strojů nasazených v bojových oblastech. Důvod obliby Milova vrtulníku je prostý. Mi-8/17 se v bojích osvědčil mnohem víc než ostatní nasazené typy. Velice výmluvné jsou zkušenosti armádního letectva SSSR při tažení v Afghánistánu v letech 1979 až 1989. Tato technika tam prokázala vysokou spolehlivost a odolnost vůči různým bojovým poškozením. Řada vrtulníků Mi-8/17 tvoří i páteř transportního letectva všech středoevropských zemí.

ČESKÁ REPUBLIKA Český Mi-17 slouží u Centra leteckého výcviku v Pardubicích.

28

Armáda ČR dnes používá tři salonní Mi-8PS a jeden pasažérský Mi-8T 29

Maďarský Mi-17 ve zbarvení, v jakém létal v misi SFOR.

Předpokládaný počet transportních vrtulníků Mi-8/17 v zemích V4 v roce 2009 (salonní stroje nejsou zahrnuty) Celkem ks

SAR

Zahraničí úkoly

Domácí úkoly

Česká republika

30

1 (3 %)*

7 (23 %)

22 (74 %)

Slovensko

10

2 (20 %)

2 (20 %)

6 (60 %)

Polsko

29

3 (10 %)

11 (38 %)

15 (55 %)

Maďarsko

21

2 (9 %)

0 (0 %)

19 (91 %)

* V roce 2009 by měla službu SAR zajišťovat hlavně Policie ČR (stanoviště Praha, Brno), Armáda ČR bude ze základny v Přerově pokrývat část Moravy. Dosud používané helikoptéry W-3A by měl nahradit Mi-171Š. Slovenská armáda zatím používá jeden vrtulník upravený pro plnění úkolů SAR.

Předpokládaný počet transportních vrtulníků Mi-8/17 v zahraničních misích v roce 2009 Balkán

(přestavěný ze vzdušného velicího stanoviště Mi-9). Ze všech původních Mi-17 dnes létá pouze 14 strojů. V roce 2005 letectvo získalo 16 zcela nových Mi-171Š. Celkem tak česká armáda disponuje 30 transportními a čtyřmi salonními vrtulníky. Transportní Mi-17 prošly modernizačním programem. Většina helikoptér disponuje vylepšeným komunikačním a navigačním vybavením, tlumičem vibrací nosného rotoru a zvětšenými palivovými nádržemi, část strojů používá i přídavné pancéřování kabiny (desky před přídí a koberce v kabině) a pasivní ochranné prostředky (rušiče infračerveného pole a výmetnice klamných cílů). Mi-171Š získaly většinu těchto prvků již ve výrobě, navíc je jejich kokpit vhodný pro použití NVG brýlí pro noční vidění. Pět vrtulníků určených pro afghánskou misi právě podstupuje další vylepšení v podniku LOM Praha, s. p. Dvě helikoptéry slouží v misi na Balkáně. Všechny české vrtulníky létají neozbrojené, ačkoli byly Mi-17 ze SSSR dodány s bloky neřízených raket. Závěsníky u Mi-171Š slouží pouze k nesení přídavných palivových tanků.

SLOVENSKO

Jeden salonní Mi-8PS dnes zabezpečuje přepravu vojenské generality. 30

Transportní úkoly zajišťuje deset Mi-17. Jeden z nich získal velmi sofistikované vybavení pro SAR mise (termovizní kameru, pilotážně-navigační systém atd.). Shodnou sadu by měly nést ještě tři helikoptéry. Šest vrtulníků technici opatřili raketovými závěsníky, přídavným pancéřováním, tlumičem vibrací a zvětšenými palivovými nádržemi. Dva stroje dlouhodobě působí v misích na Balkáně. K zajištění transportních a cvičných úkolů v domácích podmínkách proto zbývá sedm Mi-17 a jeden Mi-8PS.

súdánské oblasti Dárfúr. Stroje určené pro zahraniční nasazení nesou neřízenou výzbroj. V domácích podmínkách tak slouží dva Mi-17, šest Mi-8PS/P, deset Mi-8T a tři Mi-8RL. V příštím roce chce Polsko vyslat vrtulníky do Afghánistánu. Aby nedošlo k nežádoucímu výpadku ve výcviku, zakoupila vláda sedm použitých Mi-17-1V, které právě procházejí modernizací. Následně čtyři z nich odlétnou do Afghánistánu a zbytek zůstane doma jako záloha.

POLSKO

MAĎARSKO

Polské armádní letectvo vlastní pět Mi-17 (z toho jeden záchranný Mi-17AE), šest salonních Mi-8PS/P, 14 transportních Mi-8T a tři záchranné Mi-8RL. Vrtulníky prošly dílčí modernizací a získaly nové komunikační a navigační vybavení. Všechny salonní helikoptéry zabezpečují přepravu štábních činitelů armády. Záchranné verze disponují moderními pátracími prostředky (termovizí, světlometem) a lékařským vybavením. V roce 2003 Polsko odeslalo čtyři Mi-8 do Iráku, kde spolu s typy Mi-24 a W-3A Sokol pomáhají koaličním jednotkám. Tři Mi-17 působí v Čadu, kde podporují jednotky EUFOR přispívající k vyřešení krize v sousední

Maďarská armáda používá sedm strojů Mi-17, jeden přepravní Mi-8PS a 14 Mi-8T. Všechny stroje získaly vylepšené komunikační a navigační vybavení. Mi-8 nesou i bloky neřízených raket. Po ukončení účasti v misi SFOR v devadesátých letech minulého století slouží všechny helikoptéry v Maďarsku.

Maďarsko, které v cizině aktuálně nemá žádný stroj. Naopak Polsko bude touto technikou podporovat souběžně tři vojenské akce v zahraničí. Ze srovnání vyplývá, že nejlepší postavení má Armáda České republiky, protože na počet obyvatel i rozlohu země (a úměrně i na velikost armádního sboru) připadá největší množství disponibilních vrtulníků. U ostatních armád je situace horší. Například Maďarsko si kvůli malému množství provozovaných vrtulníků momentálně nemůže dovolit vyslat ani malou část leteckého

Irák

Afghánistán

Čad

Česká republika

2

–

5

–

Slovensko

2

–

–

–

Polsko

–

4

4

3

Maďarsko

–

–

–

–

parku do ciziny. Polsko ze stejného důvodu zakoupilo použité helikoptéry. Nákup nových transportních strojů pro českou armádu v roce 2005 se ukazuje jako velmi prozíravý krok správným směrem. Jako jediný sbor ze zemí V4

může AČR podporovat zahraniční vojenské akce bez ohrožení akceschopnosti domácích útvarů. Mimo to naše jednotky používají nejnovější a nejlépe vybavené vrtulníky ze všech středoevropských států.

Polský Mi-8T, vyzbrojený čtyřmi bloky neřízených raket

ZAHRANIČNÍ MISE

Vyslání vrtulníků do zahraničních misí představuje u většiny armád zásadní snížení počtu domácí provozované techniky. Řádově země V4 v cizině nasadily nebo nasadí 20 až 40 % transportních vrtulníků. Výjimku představuje pouze 31

také na řekách a jezerech ve vnitrozemí formu blízkou aktuálním formám námořních operací.

Model jedné z verzí ruské pobřežní ponorky třídy Amur

HROZBY A ZMĚNY

V současné době dochází k zásadním změnám z hlediska pojetí námořních bojových operací. Hlavním trendem je přechod od velkých námořních válek k Littoral Warfare. Uvedené slovní spojení lze přeložit do češtiny, avšak ne zcela přesně, jako „pobřežní bojová činnost“. Až do devadesátých let minulého století vytvářela politická bipolarita potřebu dosažení zásadního vítězství

Věž protiraketového systému Skyguard

Text a foto: Martin KOLLER

Podle geografického umístění nemá naše republika s námořní válkou mnoho společného. Avšak v historii i současnosti existují výjimky. Stačí připomenout lodě Albrechta z Valdštejna na Baltu nebo nemalý podíl Čechů na posádkách rakousko-uherské flotily do r. 1918, z doby boje za samostatnost třeba československou legionářskou flotilu na ruském Bajkalu. Mezi světovými válkami disponovala naše republika monitorem a několika dělovými čluny na Dunaji. Za druhé světové války bojovali naši letci proti ponorkám v rámci britské Coastal Command. Roku 2002 přepravovaly většinu materiálu pro

českou základnu v Basře lodě a možnost konfliktu konfliktu našich mobilních hlídek s ozbrojeným v prostoru b j ý hnutím h tí odporu d t

Šat al Arabu nebylo možné zcela vyloučit. Operace speciálních jednotek načit na bývajíjí nejen bý j v přímořských ří ř ký h státech, tát h ale l

Robotická ponorka Double Eagle III

Výstava Euronaval prokázala globalizaci v bojových operacích na vodě, které se zcela nevyhne ani naše armáda 32

na moři. To umožňovalo využít kapacitu strategického námořního transportu a také zajištění obojživelných operací na území protivníka. Potřebu velkých námořních bitev eliminovala současná geopolitická situace, opírající se o jednoznačnou převahu států NATO nad jakýmkoli protivníkem ve strategickém měřítku. Naopak globální válka proti terorismu, které se účastní i naše armáda, akcentovala pobřežní bojovou činnost. Protivník nedisponuje žádným nebo zanedbatelným válečným loďstvem. Prakticky se jedná o asymetrickou válku na vodě. Bojové operace probíhají u pobřeží, kde může docházet k útokům pomocí rychlých člunů nebo jiných malých plavidel, bojových plavců

apod. Aktuálním problémem je použití námořních min. Britští ženisté stále ještě odminovávají přístavy Um Quasr a Abu Flus u Basry. Různé ilegální ozbrojené formace jsou v řadě zemí financovány obchodem s drogami. Dochází často k úzkému propojení teroristů a organizovaného zločinu. Mezi cesty dopravy drog patří moře a řeky. Nedávno bylo zachyceno americkou pobřežní stráží (US Coast Guard) několik malých ponorek a poloponorek, sloužících k dopravě drog do USA. Mohou rovněž sloužit k přepravě zbraní a jiného nebezpečného materiálu. Teroristické skupiny podnikají od počátku osmdesátých let minulého století opakovaně útoky na vojenská i civilní plavidla v Perském

zálivu a v prostoru Šat al Arabu. V některých regionech se rozmáhá pirátství. U afrického pobřeží nedávno piráti ukořistili ukrajinskou loď naloženou moderními tanky. Severokorejskou loď s raketami zachránila americká regata. Úspěšný útok na americký torpédoborec Cole, kotvící 12. října 2000 v Adenu, byl proveden v chráněném přístavu pomocí loďky naložené improvizovanou trhavinou. Na Srí Lance napadli Tygři tamilského Ílámu výletní loď na řece pomocí člunu vybaveného technologií stealth. Podobné útoky jsou možné v budoucnosti téměř kdekoli. Do Iráku již dorazily z USA jednotky specializované na boj na řekách a jezerech. Teroristické útoky na vodních tocích nelze vyloučit ani v Evropě stejně jako rozsáhlé přírodní katastrofy a technologické havárie. Přitom u jejich

Dalekonosný dělostřelecký granát s vysokou přesností

33

Warfare, což přispělo k aktuálnosti výstavy. Stejně jako většina výstav obranného průmyslu především prezentovala nové technologie a potvrdila tak několik zásadních trendů.

Model výsadkového plavidla s přistávací plochou pro vrtulníky

TRENDY

Již z kapitoly o hrozbách vyplývají základní trendy současných operací na vodě. Především je akcentována ochrana plavidel. Většina typů vyvíjených a vyráběných v posledních dvaceti letech využívá v různé míře technologii stealth. Na moři je situace z hlediska detekce a zaměření hladinového plavidla poměrně jednoduchá. Cíl se nemá kam ukrýt. Proto se změnil

vzniku mohou stát nejen běžní porušovatelé zákonů nebo selhání techniky, ale také teroristé. Současná bojová činnost vojenských a policejních, především speciálních, jednotek se náplní svojí činnosti stále více podobají. Přitom se nevyhnou ani obojživelným operacím různého rozsahu. Dokladem je používání rozličných typů bojových člunů, vznášedel a robotů oběma ozbrojenými složkami řady zemí. Reakci na uvedené změny prezentovaly firmy obranného průmyslu na výstavě Euronaval.

34

Rychlý člun kategorie RHIB s externím závěsem pro nosítka

využívají služeb robotů speciální jednotky, operující v pobřežních vodách pomocí rychlých člunů nebo vznášedel. Jednou ze zajímavých novinek na výstavě byl dvoumístný vodní kluzák z lehkých kovů, vybavený sonarem. Díky němu může rychle a efektivně provádět průzkum dna. I naše současná armáda řeší problematiku činnosti na vodě. Historicky ji zdědili ženisté. Avšak stále roste spektrum činnosti speciálních jednotek. Právě jejich příslušníci jsou ve stále širší míře uživateli specializovaných verzí potápěčského vybavení, sofistikovaných plavidel a dalšího vybavení. Také pro tyto jednotky bylo určeno vybavení, prezentované na výstavě Euronaval 2008.

Dvoumístný vodní kluzák se sonarem

NÁMOŘNÍ VÝSTAVA NA SUCHU

Výstava Euronaval je na první pohled atypická. Koná se totiž periodicky ve výstavních halách letiště Le Bourget v Paříži. Z uvedené situace vyplývá absence skutečných válečných lodí. Ty jsou vystavovány pouze jako modely. I mezi nimi bylo letos možno vidět mnoho nových, někdy doslova futuristických konstrukcí. Převládaly typy určené k transportu vojsk a materiálu a také k podpoře obojživelných operací. Mnohé z nich jsou schopny přepravovat bojové letouny s kolmým startem a vrtulníky. Tím je zajištěna i letecká podpora vyloďovaných sil bez potřeby spolupráce s klasickými letadlovými loděmi. Z technologií a výrobků strategického významu bylo možno zhlédnout především prostředky protiraketové obrany. Jednalo se o raketový systém

ukrýt pod hladinou. Avšak i zde je vidět trend zásadní důležitosti. Většina loďstev s výjimkou USA se zaměřuje na stavbu nebo akvizici malých typů ponorek. Jsou určeny především pro operace v prostoru teritoriálních vod. Malé rozměry snižují pravděpodobnost detekce a kompaktní řešení konstrukce trupu zvyšuje odolnost. Většina z nich je poháněna systémem pohonu s uzavřeným okruhem, známým pod označením AIP nebo Stirling podle svého vynálezce. Mohou autonomně operovat pod vodou i několik týdnů. Důležitým trendem je stále širší využívání robotických systémů. Jedná se především o průzkumné miniponorky. Další typy mohou vyhledávat a zneškodňovat

Dálkově ovládaná věž Nexter

s řízenými střelami Aster 15 a 30 vyvíjený v rámci Evropské unie a americký systém Aegis, který je již zaveden ve výzbroji. Uvedené systémy mohou v rámci výzbroje lodí posunout protiraketovou obranu na moře, dále od hranic ohrožených zemí. Německé konsorcium Rheinmetall vystavovalo svůj taktický hlavňový protiraketový systém Skyguard v provedení pro válečné loďstvo. Americké konsorcium Raytheon předvedlo model svého mobilního systému Centurion, vycházejícího z osvědčeného námořního protileteckého a protiraketového systému Phalanx. Ve skutečné velikosti výrobci prezentovali především vybavení k Littoral

tvar nástaveb současných válečných lodí tak, aby odpovídal potřebám pohlcování a deformovanému odrazu vln radiolokátorů. Nejnovější projekty lodí připomínají vzhledem první parní obrněnce devatenáctého století. Důležitým odrazem trendů je změna důležitosti cílů pro válečné loďstvo. Nejsou již na moři, ale na pevnině. Pro hlavňovou výzbroj lodí o ráži vyšší než 80 mm jsou vyvíjeny vysoce přesné granáty, schopné zasahovat bodové cíle. Tím je zajištěna vysoce účinná palebná podpora vojáků působících na pevnině až do vzdálenosti kolem 30 km od pobřeží. Výjimku z hlediska detekce protivníkem tvoří ponorky, které se mohou

miny. Novou skupinou jsou robotické strážní čluny, které hlídkují v přístavech a na řekách. Většinou jsou vyzbrojeny automatickými zbraněmi. Poslední skupinu tvoří bezpilotní letouny a vrtulníky. Některé z nich rovněž plní nejen průzkumnou, ale také útočnou bojovou činnost. Průzkumné miniponorky, čluny i bezpilotní letouny mohou plnit řadu úkolů také v civilní oblasti. Jedná se především o kontrolní činnost při transportu energií, plošný dozor nad lesnictvím a zemědělstvím, komunikacemi atp. Výsledkem používání robotických systémů je snižování provozních nákladů armády, policie a dalších složek státní správy. V řadě případů

Výstroj bojového plavce, vyzbrojeného útočnou puškou SCAR

35

Letecká část jednotky začala pod vedením setníka Klementa Adamce připravovat letouny pro přelet. Množství leteckého materiálu, jenž zde byl soustředěn, ale vojáky poněkud zaskočilo. Bylo zřejmé, že počet automobilů, které k tomuto účelu měla jednotka k dispozici, je nedostatečný. A tak se Rošický rozhodl obsadit i rádiovou stanici a nádraží. Zatímco dával dohromady se svými muži vlakovou soupravu, došlo k první a naštěstí také jediné tragédii tohoto dne. Jeden z nejschopnějších pilotů skupiny a znalec místních poměrů, šikovatel Václav Antoš, dostal do vzduchu letoun Oeffang. Na palubě měl ještě v roli cestujícího četaře Gustáva Francla. Při jednom z manévrů poblíž vlakového nádraží se letadlo zřítilo. Antoš zahynul na místě, těžce zraněného Francla odvezli do nemocnice.

Text: Vladimír MAREK Foto: VÚA-VHA a Encyklopedie českého a slovenského letectví

Vojsko nově vytvořeného státu, když pomineme legie v zahraničí, připomínalo v listopadu 1918 spíš než skutečnou armádu náhodně sestavenou domobranu. Chyběla výzbroj, mezi pestrou směsicí stejnokrojů převládaly uniformy rakousko-uherské armády a ani disciplína za moc nestála.

Přesto se ale tito první českoslovenští vojáci zapsali do historie několika odvážnými akcemi. Nejednalo se přitom pouze o vojenské kampaně zaměřené proti separatistickým snahám Němců na území Československa a zajišťování jeho hranic.

LETECTVO BEZ LETOUNŮ

Od prvních dnů republiky byla zřejmá snaha budovat novou armádu tak, aby ji tvořily všechny druhy zbraní, včetně letectva. Problém spočíval ale v tom, že na území nového státu bylo jediné letiště, a to v Chebu, tedy v ryze německé oblasti. Navíc chyběla letadla a další potřebný materiál, pokud pomineme těch několik strojů, se kterými přiletěli armádní 36

OBTÍŽNÝ NÁVRAT DO PRAHY

piloti českého původu hned po vytvoření republiky. Do Prahy v té době dorazila republiky informace, že letecký materiál z Chebu je postupně odvážen do Německa. A tak bylo rozhodnuto vytvořit kombinovanou jednotku z námořníků, doplněnou leteckým personálem. Námořnická jednotka představovala tu nejspolehlivější část ozbrojených složek, kterou měl v této době Národní výbor k dispozici. Začala se formovat již v odpoledních hodinách 28. října 1918. Zpočátku měla třicet šest mužů, kterým velel praporčík Kubát. Velice rychle se ale rozrůstala. Zatímco námořnická část jednotky se měla, pokud by to nešlo jinak, probojovat na letiště, letecký personál měl za úkol zajistit přepravu letounů do Prahy. Jednotce velel jeden

z hlavních mužů 28. října a následujících dnů dnů, alespoň pokud se vojáků týče týče, hejtman Jaroslav Rošický.

Samotná přeprava jedenácti letounů vzduchem měla poněkud dramatický průběh. Četař Václav Belza si spletl směr a s letounem Hansa-Brandenburg přistál v Bavorsku. Zde ho zadrželi a stroj mu zabavili. Navíc musel šlapat směrem k hranici pěšky. Z ostatních pilotů se ješ je ještě eš téhož dne večer podařilo dostat do oP Prahy pouze setníku Adamcovi. Ostatn Ostatníí m museli přistát, často i nouzově, různě po p trati. I oni se však následujícího dne e vvrátili do Prahy. Lépe e sse vedlo hejtmanu Rošickému. Na vla vlakovou ak soupravu naložil třináct

Dobrovolníci z řad námořníků tvořili základ oddílu, který se vypravil do Chebu.

letounů, pohonné hmoty, letecké motory a další důležité součástky. Souprava dorazila bez problémů do hlavního města v poledne 13. listopadu. Základ letectva nově vzniklého státu byl položen. Mnohé ze zachráněných letounů se okamžitě zapojily do bojových operací zaměřených především na udržení celistvosti Československa. Zajištění letadel v Chebu představovalo pouze začátek série akcí, jejichž cílem byla stabilizace situace v nově vytvořené republice a zajištění hranic. Jen o několik dní později vyrazila do západních Čech jednotka náhradního praporu plzeňských pětatřicátníků. Jejím úkolem bylo zajištění železniční trati z Plzně do Chebu. Vojákům se podařilo dostat až do Mariánských Lázní. Místní

Němci se ale stavěli na výrazný odpor. Hrozilo, že oddíl by mohl být obklíčen, a tak se československá jednotka musela stáhnout zpět. Podařilo se jí zajistit trať pouze do Stříbra. Hlavní vojenské akce ale byly vedeny v druhé polovině listopadu proti vládě Deutschböhmen v Liberci, která zastavila dodávky uhlí ze severočeské pánve do vnitrozemí. V Praze bylo rozhodnuto o obsazování pohraničních území podél železničních tratí. Jako první přišlo z výše uvedených důvodů na řadu Mostecko. Město Most včetně okolí bylo dobyto po tuhých bojích 30. listopadu. Do českých rukou se 3. prosince dostal Duchcov, o šest dní později Teplice. Obsazování krušnohorského pohraničí pokračovalo postupně až do konce roku.

HAVÁRIE NAD CHEBEM

Oddíl dorazil na chebské letiště dopoledne 10. listopadu 1918 a poněkud překvapivě ho prakticky bez jakéhokoliv odporu obsadil. Místní posádka sice co do počtu vojáků výrazně převyšovala oddíl vyslaný z Prahy, přesto se ale nezmohla na sebemenší vojenskou akci. Celá tato oblast byla pod správou tzv. provincie Deutschböhmen, která neuznávala vznik samostatného Československa. Vedení této provincie se ale dostalo jen k formálnímu protestu.

Letouny Hansa-Brandenburg, přepravenými z chebského letiště, byly vyzbrojeny naše první setniny.

37

Nové přírůstky

KNIŽNÍ TIPY

KNIHA o osudech statečného muže Publikace je výpovědí o lidském osudu, který je úzce propojen s dějinnými zvraty naší vlasti ve 20. století. Dnes devadesátiletý generál Tomáš Sedláček vystudoval v 30. letech Vojenskou akademii. V roce 1940 se přidal k naší zahraniční armádě ve Francii. Po jejím pádu odešel do Velké Británie, kde sloužil u dělostřeleckých jednotek. V roce1944 byl převelen do Sovětského svazu, zúčastnil se bojů na Dukle a Slovenského národního povstání. O jednom svém zážitku z té doby vypráví: „… na cestě jsem viděl úplně rozježděného vojáka. Nebylo vidět, jestli je to Němec, Rusák nebo náš, byl placatý tak, že šel podstrčit pod vraty. Nad ním jsem si uvědomil celou hrůznost války.“ Po válce nejprve vyučoval na Vojenské akademii, vystudoval Vysokou školu válečnou a po krátkém působení ve štábní funkci přednášel až do svého zatčení na bývalé válečné škole. V roce 1952 byl odsouzen na doživotí v souvislostiti s vykonstruovanou protistátní skupinou. Své zážitky zee soudu popisuje: „Poukazoval jsem na to, že celé obvinění je nesmyslné… Celá komedie netrvala déle než osm hodin. To je jen důkazem, že rozsudek byl dávno připravený, a mou představu, že se budu moci bránit, mohu označit za skutečně naivní. Rozsudek mi připadal absurdní, skoro k smíchu, a měl jsem pocit, že ho nelze brát vážně.“ Prošel hradčanským „Domečkem“, Pankrácí, Valdicemi, Mírovem a Leopoldovem. Od roku 1953 až do propuštění v květnu 1960 byl vězněn v uranovém lágru Bytíz. „Při práci se stala řada smrtelných úrazů. Některé při fárání, většinou, když někdo lezl do klece, která už byla v pohybu. Hodně smrtelných úrazů bylo na ,komínech‘, které se odtěžovaly zespoda, a často tam docházelo k zasypání. Další mrtví byli při od-

v Knihovně VHÚ – referátu speciálních fondů Legenda „ Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. „ Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: Knihovna VHÚ – referát speciálních fondů Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

F 20 970 CHALMERS, Malcom GLOBAL INEQUALITY AND SECURITY POLICY. A BritiSH Perspective. Rusi Whitehall Paper 2008/70. (Globální nerovnost a bezpečnostní politika. Britský pohled.) London, RUSI 2008. 105 s. E 6613 P TECHNOLOGY 2007/2008 FOR GERMAN LAND FORCES. Defence Technology Review 4/2007. (Technologie 2007/2008 německých pozemních sil.) Bonn – Frankfurt a. M., Report Verlag 2007. 73 s.

palech. Nevím, kolik jich bylo za těch sedm let, ale podobné případy se stávaly velmi často,“ vzpomíná na práci v uranovém dole. Po propuštění pracoval jako dělník, později jako projektant. Po roce 1989 byl rehabilitován a postupně povýšen až do hodnosti generálporučíka ve výslužbě. Podílel se na rehabilitacích zahraničních vojáků a stal se prvním předsedou obnovené Československé obce legionářské. Koncem 90. let odešel ze zdravotních důvodů z veřejných funkcí. „V těch nejhorších dobách bylo mým životním krédem Vydržet! A to mi zůstává i teď,“ říká generál Sedláček. Kniha, kterou vydalo Ministerstvo obrany ČR, je nyní distribuována do vojenských útvarů a zařízení. Text: Zdeněk HOFFMANN

Po uzávěrce V pátek 14. listopadu na Pražském hradě u příležitosti oslav Dne válečných veteránů prezident republiky Václav Klaus jmenoval generálporučíka Tomáše Sedláčka do hodnosti armádního generála.

38

E 6614 P IT-REPORT 2008. IT-Report 2008. 1/2008. (Informační technologie Bundeswehru 2008.) Bonn – Frankfurt a. M., Report Verlag 2008. 74 s. E 6615 P GERMAN ARMY ARMAMENT 2008. Defence Technology Review 2/2008. (Výzbroj německé armády 2008.) Bonn – Frankfurt a. M., Report Verlag 2008. 70 s. E 6616 P MODELLING AND SIMULATION TECHNOLOGY WITHIN THE GERMAN ARMED FORCES. Defence Technology Review 3/2008. (Modelovací a simulační technologie německých ozbrojených sil.) Bonn – Frankfurt a. M., Report Verlag 2008. 74 s. F 20 961 P SANDLER, Todd – HARTLEY, Keith THE ECONOMICS OF DEFENSE. (Ekonomie obrany.) New York, NY, Cambridge University Press 1995. 387 s. F 20 962 RASMUSSEN, Mikkel Vedby THE RISK SOCIETY AT WAR. Terror, Technology and Strategy in the Twenty-First Century. (Riziková společnost ve válce. Terorismus, technologie a strategie v 21. století.) New York, Cambridge University Press 2006. 224 s.

F 20 963 P HANDBOOK OF DEFENSE ECONOMICS. Defense in a Globalized World. Vol. 2. (Učebnice ekonomie obrany. Díl 2. Obrana v globalizovaném světě.) Oxford, Elsevier 2007. s. 608-1258. F 20 964 SHAW, Martin THE NEW WESTERN WAY OF WAR. Risk-Transfer War and its Crisis in Iraq. (Nový západní způsob vedení války.) Cambridge, Polity Press 2008. 183 s. F 20 965 P RUSSELL, John CHECHNYA-RUSSIA’S „WAR ON TERROR“. (Rusko-čečenská „válka proti terorismu“.) Abingdon, Routledge 2007. 247 s. F 20 966 BETTS, Richard K. ENEMIES OF INTELLIGENCE. Knowledge and Power in American National Security. (Nepřátelé rozvědky. Strategické zpravodajství 21. století.) New York, Columbia University Press 2007. 241 s. F 20 967 LEVI, Michael ON NUCLEAR TERRORISM. (O jaderném terorismu.) Cambridge, Massachusetts, Harward University Press 2007. 210 s.

Boulder, CO, Paradigm Publishers 2007. 276 s. E 6620 BÍLEK, Jiří – HODÍK, Milan – PEŠEK, Bohumil MILITARY FANFARES OVER THE VLTAVA. From the bands of Emporer’s regiments to the Prague Garrison Band. The Story of Military Bands in Prague. (Vojenské fanfáry nad Vltavou.) Prague, MoD CR – AVIS 2008. 110 s. E 6503 ČESKOSLOVENSKÁ LIDOVÁ ARMÁDA V KOALIČNÍCH VAZBÁCH VARŠAVSKÉ SMLOUVY. Květen 1955 – srpen 1968. Historie československé armády 7. Praha, MO ČR – AVIS 2008. 257 s. E 6617 HISTORIE GEOGRAFICKÉ SLUŽBY AČR 1918 – 2008. Praha, MO ČR – AVIS 2008. 198 s. E 6619 POVOLNÝ, Daniel VOJENSKÉ ŘEŠENÍ PRAŽSKÉHO JARA. I. Invaze armád Varšavské smlouvy. Praha, MO ČR – AVIS 2008. 167 s.

F 20 968 P MILITARY PSYCHOLOGY. Clinical and Operational Applications. (Vojenská psychologie. Klinické a operační aplikace.) New York, The Guilford Press 2006. 400 s.

E 6621 DUŠÁTKO, Drahomír MÉTODOS HISTÓRICOS DE MEDICIÓN UTILIZADOS PARA LA CREACIÓN DE LOS MÁS ANTIGUOS MAPAS INDEPENDIENTES DE CHEQUIA, MORAVIA Y SILESIA. (Historické měřičské postupy při tvorbě nejstarších samostatných map Čech, Moravy a Slezska.) Madrid, Ministro de defensa 2008. 59 s.

F 20 969 BOGGS, Carl – POLLARD, Tom THE HOLLYWOOD WAR MACHINE. U.S. Militarism and Popular Culture. (Hollywoodský válečný stroj: americký militarismus a lidová kultura.)

E 6622 DUŠÁTKO, Drahomír LOS LEVANTAMIENTOS CARTOGRÁFICOS MILITARES DE LOS PAÍSES CHECOS. (Vojenská mapování českých zemí.) Madrid, Ministro de defensa 2008. 27 s.

39

armád“. Jednak na základě vlastních zkušeností (studoval na U. S. Sergeants Major Army Sergean Academy ve Fort F Bliss), jednak na základě zák studia domácí i zahraniční z literatury prosa prosazuje moderní koncepci palebného týmu. Srovná ává družstva Srovnává a palebné týmy tým my v americké a britské ar a armádě s organizační str ruk strukturou současných nejn niž nejnižších celků (četa, družstv (četa družst vo) v pěchotě družstvo) AČR. Jeho závěry mluví proti organiz organizačním strukturám, jež bbyly utvořeny před několika desítkami let pro potřeby ve velkých branecád jejichž úkolem kých armád, byl masový útok na západ od našich hranic. Novodobá historie je mj. charakterizována postupnou proliferací zbraní hromadného ničení. Těmito zbraněmi se zabývá článek autorů Emila Halámka a Zbyňka Koblihy „Poslední generace chemických zbraní“. V článku se píše také o chemické látce typu Kolokol-1, jež byla použita proti čečenským teroristům při záchraně rukojmí v moskevském divadle Dubrovka v roce 2002. Jedná se o silný antikonvulzant, bleskově působící narkotikum, o kterém dodnes ruské úřady nevydaly žádnou oficiální informaci. Autoři se rovněž zmiňují o tajných chemických derivátech programu Novičok, o kterých byly získány informace až od osob, jež se podílely na jejich vývoji a posléze emigrovaly na Západ. AČR patří mezi malý počet armád světa, ve kterých se prostředkům chemického průzkumu a kontroly věnuje ta nejvyšší pozornost. Zajímavý je příspěvek zakladatele vojenské ekologie Aleše Komára a Pavlíny Vasické „Posílení expedičních schopností v proviantním zabezpečení“, který se zabývá přípravou stravy, konkrétně pečením chleba v čs. expedičních jednotkách zasazených v zahraničních misích. Na základě srovnání cen a kvality autoři docházejí k paradoxnímu závěru:

VOJENSKÉ

ROZHLEDY Text: Jaroslav FURMÁNEK

V těchto dnech vydává Prezentační a informační centrum MO poslední letošní číslo vojenskoodborného teoretického čtvrtletníku Vojenské rozhledy. Na jeho stránkách se kromě tradičních témat a aktuálních otázek objevují statě, které mapují nově nastupující trendy a jevy v oblasti vojenské teorie i praxe, což zpětně pomáhá řešit problémy spjaté s úkoly, jež armáda plní.

V letošním roce byl přijat pro armádu i společnost velmi důležitý dokument „Dlouhodobá vize resortu obrany“. Příprava takového dokumentu je náročnou prací, jež vyžaduje důslednou odbornou i teoretickou přípravu. A právě touto oblastí se zabývá úvodní článek Františka Ochrany „Vize, prognózy, koncepce, realizační plány a prováděcí metodiky jako nástroje řízení resortu“. Na úvodní stať navazuje článek brigádního generála Rudolfa Urbana, Františka Božka, Josefa Navrátila a Josefa Kellnera „Management rizika a jeho fáze“. Autoři v něm popisují efektivní management rizika, který je obecně využitelný nejen ve vojenské, ale i civilní praxi. Pro lepší pochopení je celý proces názorně vysvětlen na několika schématech a v tabulkách. Armáda na cestě ekonomizace činností svých aktivit odvedla hodně práce. Efekt se ale nemůže dostavit okamžitě. Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, výsledky změn se projevují až po létech. Co to vlastně ta zmiňovaná „ekonomizace činností“ je a jaký vztah existuje 40

Czech Militar y Revie w

2008

mezi personálem, činností a vybaveností – o tom pojednává příspěvek, jehož autory jsou Rudolf Urban a Miroslav Krč, s názvem „Správní kultura a ekonomizace činností v prostředí obrany“. V článku mj. uvádějí i možné modely, jejichž úkolem je snižovat rizikovost rozpočtového systému hospodaření. V části „Vojenské umění“ vychází druhá, závěrečná část seriálu „Těžiště – rozhodující operační koncepce“, ve kterém jeho autor, plk. gšt. Ján Spišák, rozvíjí moderní pojetí těžiště (centre of gravity), které uvedl do literatury i vojenského myšlení v 19. století klasik vojenské teorie Karl von Clausewitz. Jak jej pojímají alianční publikace a národní doktríny států NATO? Podle Jána Spišáka je nutné, aby teoretici i praktici operačního umění tento termín chápali jednotně, protože jedině tak lze vytvořit podmínky pro společný a kompatibilní přístup v řešení složitostí současného i budoucího operačního prostředí.

4

Rubrika „Vojenský profesionál“ mimo mo jiné přináší článek generálmajora Jiřího ího Halašky a plk. gšt. Tomáše Raka „Nové ové vek taktické publikace AČR jako příspěvek k vyšší efektivitě činnosti“. Autoři zde seznamují vojenskou veřejnost s novými vojenskými publikacemi, které reagují na nastupující trend armád NATO, to jest budování malých, mobilních a vysoce bojeschopných jednotek připravených k bojovému použití kdekoli a v jakýchkoli podmínkách. V tabulce za článkem je uveden obsah vojenských publikací, jež by měly být v krátké době prostudovány a zvládnuty vojsky i štáby a měly by být i zdrojem informací při výuce na vojenských školách. Nesmírně podnětným je příspěvek praporčíka Dušana Rovenského „Palebný tým – základní organizační prvek pěších družstev moderních

je výhodnější, aby si armáda pekla chléb sama, než aby ho kupovala od místních dodavatelů, což je víceméně v protikladu se současným doporučovaným postupem pro logistické zabezpečování jednotek. Sekce „Informace“ se věnuje stále ještě nevyřešenému problému na Kavkaze, v tzv. blízkém pohraničí, jež Rusko pokládá za svou bezpečnostní zónu. V létě 2008 vypukla válka mezi Gruzií a Ruskou federací. Vyvolala celosvětovou pozornost a vlnu nesouhlasu. Tomuto konfliktu se aktuálně věnuje článek Jana Eichlera „Rusko-gruzínská válka a její dopad na mezinárodní bezpečnost“. Autor vysvětluje, proč tento v podstatě krátký konflikt nazývá válkou. Není to válka jednorozměrná, má řadu příčin a charakteristických rysů. Rusko začíná na mezinárodní scéně důrazně prosazovat své zájmy, přičemž primární důraz je kladen v oblasti ekonomické. Do tohoto širokého, ekonomicko-energetického kontextu řadí rusko-grukonflikt i studie Miloše Balabána zínský ko „Zahraniční a bezpečnostní politika „Zahrani federace v závěru první dekáRuské fe dy 21. sstoletí a její předpokládaný výJejím východiskem je skutečnost, voj“. Její Rusku podařilo překonat dlouže se R hodobé období stagnace po rozpadu Sovětského svazu, kdy měly jeho ozSovětské brojené ssíly díky omezeným zdrojům jen omezenou bojeschopnost. V poslední omezeno době se zvyšuje počet a rozsah vojenských cvičení na taktické, operační i strategi strategické úrovni, včetně pravidelných zkoušek mezikontinentálních balistických rak raket. Kdo chce vědět o této problematice více, než poskytují kusé zprávy v denním tisku, rozhodně by si neměl nechat tento článek ujít. Letošní kulaté výročí sovětské intervence roku 1968 připomíná v oddílu „Z historie“ pamětník i aktér tehdejších událostí Antonín Rašek v článku „Vojenské Memorandum 1968“ s podtitulem „Proč Sověti neobsadili nejdříve ministerstvo národní obrany, ale VPA KG“. Toto memorandum, na jehož textu se podílelo 42 vojenských vědců, sociologů, psychologů, teoretiků vědy, mělo formulovat a konstituovat československé státní zájmy v oblasti vojenství. Už jen fakt, že by některá ze zemí Varšavské smlouvy chtěla přijmout svou

vlastní vojenskou politiku, musel nutně pobouřit sovětské generály, kteří se celou předcházející dekádu marně snažili rozmístit svá vojska na území tehdejší československé republiky.

Z dalšího obsahu „ Pplk. Jiří Černý, Vítězslav Stodůlka – Některé aspekty organizace velení a řízení u brigádního úkolového uskupení v prostředí NEC „ Mjr. Eva Zezulová, mjr. Jiří Štoller, pplk. Pavel Maňas – Využití konceptu Reach-Back jako podporu stavebního dozoru v zahraničních misích AČR „ Jiří Dušek – Transparentnost, jednoduchost, snížení administrativy, efektivnost – proklamace a realita ekonomiky resortu MO „ Pplk. František Růžička – Faktory ovlivňující věrohodnost střednědobého plánování „ Jitka Janová – Aplikace kvantitativních metod v praxi: postup transparentního zadávání zakázek malého rozsahu „ Strategické důsledky změny klimatu „ Kpt. Petra Vráblíková – Reciproční výuka a její význam pro zdokonalení jazykové dovednosti čtení s porozuměním „ Kpt. Jan Šmíd – Úspěšnost v resortních jazykových kurzech na úroveň SLP 2 na ÚJP „ Management rizika v integrovaném pojetí „ Bezpečnostní fórum ’08 „ Další opravdový hrdina odešel: generálmajor v. v. Miloš Knorr

41

Z REDAKČNÍ POŠTY Nová Náměšť V září zorganizovalo Letecké muzeum Viléma Götha v Dačicích exkurzi u 22. základny letectva v Náměšti nad Oslavou. První naše zastávka, v doprovodu tiskové mluvčí Ludmily Formánkové, byla v opravárenském hangáru. Za jeho velikost by se nemusel stydět žádný supermarket. Délka 156 metrů a šířka 30 m působí opravdu impozantně a člověk se v tomto prostoru úplně ztrácí. Toto pracoviště zaměstnává 280 lidí. Všude perfektní čisto, lesknoucí se podlaha, že se až bojíte došlápnout. V hangáru stálo několik albatrosů (L-39) společně s vrtulníky Mi-24. Celkem se sem vejde dvanáct letounů a čtyři bitevní vrtulníky bez nosných rotorů. Z hangáru jsme se přesunuli do prostoru, kde stálo několik vrtulníků (dokonce i slavný „tygr“) a stíhací bombardéry Su-25 a Su-22. Poté nás čekala návštěva vzletové a přistávací dráhy. Měli jsme unikátní možnost vidět, jaké je to v reálu, když letoun přistává, respektive startuje. Další naše kroky vedly na stojánku vrtulníků. Všude nové asfaltové příjezdové cesty s dělicími pruhy. Vzhledem k nepříznivému počasí jedno nezbytné foto u černě zbarveného „tygřího“ stroje a poslední zastavení u chovné stanice dravých ptáků. Prohlédli jsme si voliéry, pokud se to takto ještě dá vůbec nazvat. Moje představa o dřevěné kůlně s okýnky a „králičím“ pletivem rychle vzala za své. Je to prostor o rozměrech zhruba třikrát čtyři metry, vysypaný štěrkem, kde je počítáno se vším potřebným k životu dravců. Od větrání (pomocí okýnek u země) až po šedesát centimetrů hluboké základy pod

štěrkovou podlahou. To vše kvůli vlhkosti. Pletivo je pochopitelně jiné, podstatně pevnější. Vše je vybudováno podle přísných norem, které v platnost teprve přijdou. Nelze nepostřehnout posekanou trávu a cestičky vysypané štěrkem. Celý areál stanice, byť se nachází na letecké základně, je kompletně oplocen, a tudíž bez možnosti volného přístupu. Nezakrývám, že to na nás udělalo obrovský dojem. To však byla bohužel poslední zastávka na náměšťské letecké základně. Plni nejrůznějších dojmů odjíždíme domů. I když se počasí nevyvedlo, tak to byla určitě velice příjemně strávená část dne. Viděli jsme podstatně víc než při některé z pořádaných akcí pro širší veřejnost. Snad nám jen trochu vadilo příliš mnoho různých zábran i zákazů, kam v žádném případě nelze vstoupit. Mohu všem doporučit návštěvu letecké základny v Náměšti nad Oslavou. Na vlastní oči se přítomní mohou přesvědčit, kam jdou peníze daňových poplatníků. Nikdo si tam nehraje na vojáčky, to ne. Pro profesionály je to jejich zaměstnání a pro většinu z nich i koníček. Na závěr je třeba poděkovat. Je obdivuhodné, jakou pozornost nám na základně věnovali a s jakou ochotou jsme se na každém kroku setkali. Vlastimil KOLOMAZNÍK Letecké muzeum Viléma Götha v Dačicích

Senioři u dělostřelců Slunečný den připomínající babí léto vytvořil ideální výletní podmínky pětačtyřiceti příbramským seniorům, kteří v úterý 21. října navštívili 13. dělostřeleckou brigádu a výcvikový prostor Brdy. Nejprve si v rámci připraveného programu vyslechli výklad Romana Kováře k průběhu výstavby základny pozemních sil v Jincích. Poté zavítali do nově postavených i zrekonstruovaných služebních objektů a u dvou protitankových kanonů na brigádním vlajkovišti skončila jejich dopolední procházka kasárnami. Po ní se celá skupina přesunula do výcvikového prostoru Brdy na pozorovatelnu Hřebeny, vysoké 716 metrů nad mořem. Odměnou pro ně byl nezapomenutelný výhled na dopadové plochy Brdu, Tok i Jordán. Zde je náčelník dělostřelecké střelnice praporčík Ivo Belšán krátce seznámil s brdským prostorem a jednotlivými zařízeními, která se nacházejí na tomto území. Tím ale jejich exkurze po Brdech ještě nekončila. Po přejezdu na nejvyšší bod Jordánu si většina účastníků vychutnala krásnou přírodu s nádherným výhledem na leteckou střelnici a široké okolí. Unaveným, leč nadšeným důchodcům pak přišel k chuti oběd u dělostřelců v Jincích. Tím se jejich návštěva chýlila ke konci. Před odjezdem se ještě zajímali o službu vojáků v současné armádě a úkoly, které dělostřelci plní doma i v zahraničních operacích. Text a foto: kpt. Michal ABRHÁM

42

Text: Šárka SÁDKOVÁ Foto: Pavel LANG

V dnešní době snad neexistuje oblast, kam by nedosáhly informační technologie. Jejich účelem je zvýšení produktivity a racionality práce. Ani armáda není výjimkou. Kalkulačky a psací stroje již dávno nahradily počítače s kvalitními programy pro podporu výuky. Nejinak je tomu i na Univerzitě obrany v Brně. Tato univerzita zajišťuje nejen odborné vzdělání specialistů české armády, ale klade i značný důraz na výuku cizích jazyků. Studenti na konci bakalářských studijních programů mají složit zkoušku dle normy NATO STANAG 6001,

SLP 3, což odpovídá úrovni C1 podle Evropského referenčního rámce rámce, a to v poslechu, čtení, psaní i mluvení. Vzhledem ke specifičnosti výuky cizího jazyka na UO je vypracovávána řada učebních materiálů přímo vyučujícími. Pedagožky z Centra jazykové přípravy UO Hana Bušinová a Jana Stodolová vydaly na CD-ROMu interaktivní jazyková cvičeníí na podporu výuky anglického jazyka a svým svěřencům tak umožnily učit se hrou. Pomůcka Interactive Military English Exercises je zpracována v prostředí programu TOOLBOOK II Instructor a umožňuje uživatelům interaktivní řešení jazykových úloh ve vojenském kontextu. Toto CD se nainstaluje jednorázově, je velmi přehledně členěno a umožňuje

uživateli snadno a rychle se v něm orientovat. V současné době vzniká v dílně dvojice Evy Staňkové a Jany Stodolové nový interaktivní CD-ROM s názvem ACR Foreign Operations and Cultural Awareness. Vzhledem k svému zaměření může být využíván pro jazykovou

přípravu vojáků do zahraničních misí a rovněž při výuce angličtiny v kurzu Generálního štábu. Interaktivní cvičení umožní procvičování všech jazykových dovedností. Jejich výhodou je zpětná vazba (uživatelé si sami vyhodnocují výsledky své práce) a nesporně i to, že sami studenti si mohou určit tempo, jakým budou pracovat. Výukový materiál je vhodný jak pro práci v hodinách, tak pro samostudium. Je rovněž v programu TOOLBOOK II Instructor a v současné době existuje zatím jen testovací verze. 43

jazykový koutek 2) sovereignty

TEXT 4 Air Force

The air force, together with the ground forces, represents the main combat element of any armed forces. The primary mission of the air force is to ensure sovereignty of the national airspace. The air force has to be built up so that it may gradually achieve interoperability with an integrated system of air defense and, at the same time, to be able to perform other missions enhancing operational capabilities of ground forces of both the coalition and non-coalition forces as well as the capabilities of intended task forces of own ground forces. The main parts of the air force usually are tactical, rotary-wing and military transport air force. It may also include air defense missile elements and command, control, communication, reconnaissance and warning units. The air force comprises support and command elements, and combat elements – air bases and surface-to-air missile units. The air force also performs peacetime tasks falling under national responsibility, such as military SAR operations (search for and rescue of crews in distress), transportation of government officials, etc. To provide required capabilities allowing forces to be airlifted to their assigned area of operation in a timely manner and to be sustained there, an air force should have at its disposal transport aircraft of an adequate capacity. In this respect, it is necessary to resolve the issue of their operation. An air force not having a large-capacity transport aircraft then relays on the good will of the allies or, preferably, needs to hire a commercial company for strategic airlift operations. In peacetime the air force is to be able to ensure: y Participation in NATINEADS (NATO Integrated Extended Air Defense System); y Air defense of important objects and areas on the territory of the state (depending on the level of possible non-military threats, e.g. terrorism, etc.); y Airlift of personnel and material; y Transport of government officials and constitutional representatives; y Search and rescue service; y Military air rescue service in benefit of the integrated rescue system; y Air reconnaissance; y Air traffic control of the air force and its coordination with the civilian air traffic control; y Topographic air photography and reconnaissance of the territory. During a crisis the air force should be able to react rapidly to the arising situation, and use its assigned forces and means to perform its missions within the allied system as well as to perform its national tasks. Enhancement of total operational capabilities of the air force requires procurement of new equipment as well as substantial upgrade of the existing one.

EXERCISE 4 – 1:

Answer the following questions. 1. What is the primary mission of the air force? 2. Who is the air force in your country subordinated to? 3. What does the term “military SAR operation” mean? 4. What will the air force be able to ensure in peacetime? 5. What does the acronym NATINEADS stand for? 6. What will the air force do during a crisis? 7. Why do we need new supersonic aircraft? 44

8. Do you know where some of the Czech/US air force bases are situated? 9. Can you name some combat aircraft used in the service?

EXERCISE 4 – 2:

Match the following words with their meanings. 1) mission a) a survey of a region, as in seeking out information about enemy positions

b) an operation organized to move supplies or people, by aircraft, to or from a place that is difficult to reach because of war, flooding, etc. 3) to achieve c) to examine (a place or person) carefully and thoroughly to try to find something 4) to ensure d) to save or set free from harm, danger, or loss 5) reconnaissance e) complete freedom and power to act or govern; the quality of being an independent selfgoverning country 6) to search f) to improve the quality or usefulness of something, such as a machine or a computer program 7) extent g) military duty or purpose for which people are sent somewhere 8) to upgrade h) to succeed in finishing something or reaching an aim, especially after a lot of work or effort 9) to rescue i) to make certain that something happens 10) airlift j) the space, amount, or degree to which a thing extends

EXERCISE 4 – 3:

Use the appropriate forms of the words from the previous exercise to complete the following sentences. 1. The pilot flew over enemy lines in a __________ mission. 2. Despite all the events, crewmembers were able to fulfill the dangerous __________ and escape from the enemy territory.

3. The recovery of a pilot after an ejection depends on the __________ of his back injuries. 4. The air force started a new program to help the air force personnel __________ their technical knowledge and skills. 5. The seriously wounded soldier was eventually __________ by a helicopter. 6. The air force maintains the __________ and rescue service to assist aircrews that get into difficulty. 7. Mercy __________ International is the non-profit humanitarian aid organization that acquires, warehouses, and transports emergency relief supplies throughout the world to victims of natural or man-made disasters. 8. The aircraft can __________ the speed of 1,900 kmph. 9. The primary mission of national air force is to protect the country’s __________ by employing air power when required. 10. The doctors must __________ that pilots are medically fit to fly and that the risk to human life is minimized.

EXERCISE 4 – 4:

a) Give the opposites. possible important adequate passive peacetime capable b) Turn the following adjectives into nouns and then into verbs. integrated desirable existing assigned required

EXERCISE 4 – 5:

Translate the following sentences into English. 1. V době míru jsou vzdušné síly schopné zajistit ochranu důležitých objektů a oblastí na území státu. 2. Budou schopné zajistit účast v integrovaném systému PVO NATO.

3. Během krize budou vzdušné síly schopné rychle reagovat na vzniklou situaci a za užití určených sil a prostředků budou vykonávat (plnit) své úkoly v rámci vzdušných sil NATO.

4. Vzdušné síly plní také mírové úkoly, např. vojenské pátrací a záchranné operace, přepravu vládních úředníků, atd. 5. Zavedení nových nadzvukových letounů je mimořádně důležité pro plnění úkolů vzdušných sil.

VOCABULARY 4 to achieve . . . . . . . . . . . . air defense missile . . . . . . . . airlift . . . . . . . . . . . . . . . arising . . . . . . . . . . . . . . assigned area of operation. . . . assigned forces and means . . . to build up . . . . . . . . . . . . combined air division. . . . . . . to comprise. . . . . . . . . . . . crew . . . . . . . . . . . . . . . to depend on . . . . . . . . . . . enhancement. . . . . . . . . . . in distress . . . . . . . . . . . . military SAR operations . . . . . mission . . . . . . . . . . . . . . NATINEADS = NATO Integrated Extended Air Defense System . . passive surveillance system . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

reconnaissance . . . . . . to rescue . . . . . . . . . . rotary-wing aircraft . . . . . SAR = Search and Rescue to satisfy . . . . . . . . . . to search . . . . . . . . . . sortie . . . . . . . . . . . . sovereignty . . . . . . . . . surface-to-air missile . . . . tactical air force . . . . . . timely . . . . . . . . . . . . to upgrade . . . . . . . . . value . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. dosáhnout, dokázat co, provést . protiletadlová střela . letecká přeprava, zásobování letadly; letecký most . vzniklý, vyplývající . přidělená (určená ) oblast operace . určené síly a prostředky . vytvořit, budovat, vybudovat . smíšená letecká divize . obsahovat, skládat se z, zahrnovat . posádka . záviset na, být závislý na, spoléhat na co . zlepšení, zvýšení (úrovně), zvětšení . v krajní nouzi, v potížích, v tísni . vojenské pátrací a záchranné operace . mise, poslání, bojový úkol . (rozšířený) integrovaný systém PVO . NATO . pasivní průzkumný systém; pasivní sledovací systém; pasivní přehledový systém . průzkum . zachránit . vrtulník . pátrání a záchrana . splnit, uspokojit, vyplnit, vyhovět . pátrat, hledat . vzlet k plnění úkolu . suverenita . střela země-vzduch . taktické letectvo . včasný, aktuální, příhodný . zdokonalit, novelizovat . hodnota, cena

ANSWER KEY EXERCISE 4 – 1: 1. The primary mission of the air force is to ensure sovereignty of the national airspace. 2. Individual answers. 3. Military SAR operations (search for and rescue of crews in distress). 4. Individual answers. 5. It stands for NATO Integrated Extended Air Defense System. 6. During a crisis the air force should be able to react rapidly to the arising situation, and use its assigned forces and means to perform its missions within the allied system as well as to perform its national tasks. 7. Individual answers. 8. Individual answers. 9. Individual answers. EXERCISE 4 – 2: 1) g 2) e 3) h 4) i 5) a 6) c 7) j 8) f 9) d 10) b EXERCISE 4 – 3: 1. reconnaissance 2. mission

6. search 7. Airlift

3. extent 4. upgrade 5. rescued

8. achieve 9. sovereignty 10. ensure

EXERCISE 4 – 4: a) impossible, unimportant, inadequate, active, wartime, incapable b) integration, integrate; desire, desire; existence, exist; assignment, assign; requirement, require EXERCISE 4 – 5: 1. In peacetime the air force is able to ensure air defense of important facilities and areas on the territory of the state. 2. It will be able to ensure the participation in NATINEADS (NATO Integrated Extended Air Defense System). 3. During a crisis the air force will be able to react rapidly to the arising situation, and by using its assigned forces and means to perform its missions within the allied system. 4. The air force also performs peacetime tasks, for example military SAR operations, transportation of government officials, etc. 5. The introduction of new supersonic aircraft is of crucial importance for fulfilling the tasks of the air force.

Podle publikace „Základy anglické vojenské terminologie do kapsy“ Mgr. Jany Stodolové z Centra jazykové přípravy UO Brno

45

spoj Výstava na Pražském hradě / Exhibition at Prague Castle

Čs. legie v Rusku 1914 – 1920 The Cz. Legion in Russia 1914 – 1920

Ve fotografiích a dokumentech z českých a ruských vojenských archivů Termín konání: 10. 10. 2008 – 18. 1. 2009 Místo konání: Tereziánské křídlo Pražského hradu

BEZPLATNÁ INZERCE pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu:[email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Volná místa

Doprovodným programem výstavy je promítání filmů s legionářskou tematikou. Vždy ve čtvrtek od 17.30 v kině Ponrepo 4. 12. 2008 – Jízdní hlídka (Václav Binovec, 1936) 15. 1. 2009 – Zborov (J. A. Holman, Jiří Slavíček, 1938) 46

Vždy ve čtvrtek v 16.30 v promítacím sále Národního archivu na Chodovci 11. 12. 2008 – Českoslovenští dobrovolníci ve světové válce 1914 – 1918 (tvůrci neuvedeni, 1926)

„ Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové nabízí 2 volná systemizovaná místa: y velitel čety-vychovatel Požadavky: hodnost nadporučík-kapitán, STANAG 1111, BP „D“, VŠ vzdělání Bc., PT 09. Bližší informace: alc. 274 219 nebo 274 254 „ Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové nabízí volné systemizované místo: y zástupce náčelníka oddělení-vedoucí starší důstojník oddělení logistického zabezpečení. Požadavky: PH 64, STANAG 1111, BP „D“, VŠ vzdělání Bc., PT 11. Bližší informace: alc. 274 219 nebo 274 254 „ Velitel VÚ 3517 Bechyně nabízí volná systemizované místa pro VZP: y velitel spojovací čety velitelské roty , SH 62, PT 09, ČVO 40, KvPř 12, KvPo 5, BP „T“, Stanag AJ 2222 y velitel čety oprav techniky roty logistiky, SH 62, PT 09, ČVO 32, KvPř 12, KvPo 5, BP „V“, Stanag AJ 1111 y velitel zásobovací čety roty logistiky, SH 62, PT 09, ČVO 30, KvPř 12, KvPo 5, BP „V“, STANAG z AJ 1111 y starší strojník družstva dozerů 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty , SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, STANAG AJ 1111, BP „V“ y strojník družstva dozerů 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič dopravního družstva 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 41, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“

y řidič-strojník EC dopravního družstva 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník družstva nakladačů 2. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší strojník technického družstva 2. čety vertikálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší řidič - jeřábník technického družstva 2. čety vertikálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 43, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-jeřábník technického družstva 2. čety vertikálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič T-813 u pontonové mostové soupravy 1. pontonového družstva 1. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník člunového a pobřežního družstva 2. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič člunového a pobřežního družstva 2. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník družstva nakladačů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník družstva dozerů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší strojník družstva dozerů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 35, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“

y strojník družstva dozerů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 35, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší ženista 1. družstva ženijních profesí čety stavebních konstrukcí roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y mechanik-svářeč ženijního technického družstva čety úpravy objektů roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 01, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší strojník družstva zemních strojů čety úpravy objektů roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, STANAG AJ 1111, BP „V“ y strojník družstva zemních strojů čety úpravy objektů roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-skladník družstva oprav ženijní techniky čety oprav techniky roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y kuchař 1. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 41, PT 06, ČVO 34, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-kuchař 1. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-účtovatel 1. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-skladník 2. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič dopravního družstva zásobovací čety roty logistiky, SH 41, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“

Jak zasílat články do A reportu? Lze tak činit následujícími způsoby: „ e-mailem: [email protected] „ poštou na adresu: Redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 „ faxem na číslo: 973 215 933 „ prostřednictvím intranetové sítě AČR (všichni pracovníci redakce mají svoji intranetovou adresu). Nejvhodnější je texty zasílat v elektronické podobě jako dokument v textovém editoru Word bez jakýchkoli grafických úprav (pouze holý text). K e-mailu, kde kromě jména uvádějte i své telefonické spojení, článek připojte vždy jako přílohu. Fotografie zasílejte také elektronickou poštou ve větším rozlišení (o velikosti cca 500 kB až 1 MB) jako samostatné přílohy. Snímky nevkládejte do wordového dokumentu!!! Fotografie lze do redakce dodat i v klasické podobě na lesklém papíře o rozměrech minimálně 13 × 9 cm. Nevyžádané snímky redakce nevrací. O zaslání příspěvku je vhodné se nejdříve telefonicky nebo osobně dohodnout se šéfredaktorem či některým z redaktorů (viz spojení uvedené v tiráži).

Příspěvky spolupracovníků redakce, které byly v A reportu otištěny, jsou honorované takto: – 1 normostrana textu (cca 2000 znaků včetně mezer): 150 až 250 Kč – 1 fotografie: 100 až 150 Kč. Pokud má být honorář vyplacen, musí redakce obdržet o autorovi textu i autorovi snímků následující údaje: – jméno a příjmení – rodné číslo – údaj, zda jde o vojáka z povolání, občanského zaměstnance, případně osobu mimo resort obrany – adresu bydliště -– číslo a místo VÚ nebo VZ, kde dotyčný slouží – u VZP a o. z. číslo RFO, který je služebně vyplácí – název banky a číslo účtu, na který má být honorář poslán – kopii průkazního lístku k tomuto účtu (možno zaslat na výše uvedené faxové číslo). Vzhledem k tomu, že není v silách redakce tato data zpětně zjišťovat, zasílejte je současně s článkem. Pokud tyto údaje nejsou k dispozici, nemůže redakce honorář cestou příslušného regionálního finančního odboru odeslat.

47

y řidič-skladník 1. zásobovacího družstva zásobovací čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ Nástup možný ihned. Bližší informace: alc.: 307 511, por. Bc. Dana Ripperová y velitel hospodářské čety roty logistiky, SH 62, PT 09, ČVO 30, KvPř 12, KvPo 5, BP „V“, STANAG AJ 1111 y velitel družstva mostních automobilů ženijní přepravní čety ženijní mostní roty, SH 51, PT 08, ČVO 17, KvPř 10, KvPo 3, BP „V“ Nástup možný od 1. 1. 2009. Bližší informace: alc.: 307 511, por. Bc. Dana Ripperová „ Velitel VÚ 3255 Praha nabízí volné systemizované místo pro VZP: y vedoucí starší důstojník operační skupiny Požadavky: hodnost kpt. (npor.), VŠ, důstoj. kurz, ČVO 40, BP „D“, PT 10. Náplň práce – oblast BoMoPo a krizové řízení Kontakt: pplk. Ing. Rostislav Duspiva, alc. 213 695, mob. 602 444 081 „ Velitel VÚ 3133 Opava nabízí volné systemizované místo pro vojáka z povolání: Pro sbor nižších důstojníků: y velitel pracoviště elektrického pz – SH 62, ČVO 65 (672), KvPř/KvPo 12/05, PT 09, BP „T“, Stanag AJ 2211 y velitel čety rušení – SH 62, ČVO 65 (672), KvPř/ KvPo 12/05, PT 09, BP „T“, Stanag AJ 2211 Termín služebního zařazení: ihned. Bližší informace podá N PersSk, alc. 481 610, nebo velitel VÚ pplk. I. Náhlik, 481 600 „ Ředitel ŘePP nabízí volná systemizovaná místa VZP: y starší pracovník štábu (středoškolské vzdělání, služební poměr alespoň 3 roky), nástup od 1. 1. 2009 Požadujeme: schopnost samostatné štábní práce, kvalitní znalost práce na PC. Žádosti se strukturovaným životopisem posílejte elektronicky na e-mail: [email protected]. Kontakt: pplk. Ing. Zdeněk Bednář, alc. 216 379

Různé „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 2316 Praha na funkci střelec. Konatkt: 774 581 132 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 5008 Klatovy na funkci řidič-mechanik.Tel.: 736 668 600 „ Hledám volné SM v AČR v posádce Praha. Jsem vojákyně z povolání v hodnosti podpraporčice. BP „T“ – platnost do roku 2013. Od roku 2006 vykonávám SM pracovnice POI. Kurzy: Spisová a archivní služba, Krypto I, Krypto IV. Nástup možný od 1. 4. 2009. Kontakt: 775 659 356 „ Koupím vojenský odznak ČSLA „vzorný kuchař“, jen originál za vaši cenu. Kontakt: 737 400 026 „ Koupím klobouk letní zelený vz. 95. Kontakt: 732 185 783 „ Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel.: 777 074 592 nebo [email protected] „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 2316 Praha. Dobré platové ohodnocení, možnost studia při zaměstnaní, sportovní vyžití v pracovní době, např. stadion Dukla, bazén, squashové kurty, vířivá vana, dvě posilovny. Možno i ženy. Tel.: 739 254 956 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4423 na pozici pancéřovník. Kontakt: 724 795 190 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci řidič. Nutný VŘP „C“. Kontakt: 775 987 858 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 5721 Stará Boleslav na funkci důstojník logistiky („výstrojní náčelník“). Hodnost por., PT 09, Stanag AJ 1111, BP „V“. Kontakt: alc. 231 825, mob. 775 165 031, [email protected]

„ Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci řidič sk. „C“. Tel.: 775 952 305 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně – rota logistiky, řidič-skladník. Nástup: 1. 1. 2009. Tel.: 777 986 298 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4339 Jince na funkci starší řidič sk. „C“. Kontakt: 732 127 289 „ Prodám tlumok malý pro průzkumníky (nový, nepoužitý) – objem 20 až 30 litrů. Cena 1100 Kč Tel.: 721 566 285 „ Prodám novou vestu vz. 95 zimní – cena 800 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Prodám nový spací pytel vz. 95 – cena 1600 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou na funkci starší operátor, ČVO 602, nutný předpoklad k získání TP, info: [email protected] „ Prodám družstevní byt 2 + k. k. v Praze 5, metro – Luka. Dohoda. Kontakt: alc. 217 087 „ Prodám pěkný světlý, teplý byt v osobním vlastnictví v Bechyni v nově zatepleném panelovém domě s vlastní kotelnou a plastovými okny. Byt 3 + 1 s halou, lodžií a zděným jádrem. Foto zašlu na požádání. Zaveden Wi-Fi Internet. Cena 1 250 000 Kč. Možnost pronájmu, měsíční nájem 8000 Kč. Telefon: 604 383 936, alc. 305 200, e-mail: [email protected] nebo [email protected] „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 3739 Olomouc na funkci kuchař. Tel.: 775 210 680 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 3072 České Budějovice na funkci řidič sk. „C“, příští rok stěhování VÚ do Tábora. Kontakt: 773 686 568

Vážení čtenáři A reportu! K dosažení vyšší efektivnosti při vydávání polygrafických produktů a snižování finančních nákladů na jejich pořízení bylo dnem 1. května 2008 ukončeno rozesílání A reportu individuálním odběratelům. Časopis je nadále distribuován podle platného rozdělovníku do všech útvarů a součástí resortu. Každé číslo A reportu čtenáři naleznou v den jeho vydání ve formátu pdf na www.army.cz – Dokumenty a publikace – Časopisy.

48