Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Vydává MO ČR AVIS Rooseveltova Praha 6 IČO Šéfredaktor: Ladislav Lenk

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Objektivem

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor: Ladislav Lenk Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jiří Hokův V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 27. 8. 2008 Toto číslo vyšlo dne: 15. 9. 2008

Kontakty Jiří Hokův tel.: 973 215 794 e-mail: [email protected] www.hokuv.com Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Ladislav Lenk tel.: 973 215 931 mobil: 724 102 164 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Vojáci 2. kontingentu Armády České republiky převzali v pondělí 18. srpna plnění operačního úkolu provinčního rekonstrukčního týmu v afghánské provincii Lógar. Na slavnostním nástupu na základně Shank předal velitel 1. kontingentu plukovník Ivo Střecha velení svému nástupci podplukovníku Pavlu Lipkovi. Oba velitelé podepsali předávací protokol a symbolicky si předali českou státní vlajku. „Dovolte mi, abych poděkoval veliteli 1. kontingentu a všem jeho podřízeným za aktivní přístup při předání operačního úkolu. Jsme připraveni pokračovat v práci, kterou naši předchůdci započali,“ řekl podplukovník Lipka. Závěrem slavnostního ceremoniálu vojáci i hosté uctili minutou ticha památku praporčíka in memoriam Radima Vaculíka, který zemřel při plnění operačního úkolu dne 30. dubna 2008 v Afghánistánu. Text a foto: mjr. Jindřich PLESCHER

Z obsahu

Resort plní úkoly dobře . . . . . . . . . . 2

Hybridní „bévépéčko“ . . . . . . . . . . 26

Setkání s úspěšnými olympioniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

Izrael a protiraketová obrana . . . . . . . . . 28

Stavěli protipovodňové zábrany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Na zkušené v zahraničí . . . . . . . . . 30

Slouží Afghánistánu . . . . . . . . . . . . . 8 Respekt základem úspěchu . . . . . 10

Tomáš Soušek tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected] www.afterburner.cz

Kopec plný výbušnin . . . . . . . . . . . 14

Michal Zdobinský tel.: 973 215 572 mobil: 724 033 411 e-mail: [email protected]

Bez nich by se nelétalo . . . . . . . . . 20

Jan Zeman tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected]

Mafie ostrouhala . . . . . . . . . . . . . . 24

Soutěžemi k profesionalitě . . . . . . 18 Máme se zabývat rovnoprávností? . . . . . . . . . . . . . . 22

Dělostřelci jim zlepšili fyzičku . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Léto s Domem armády Tábor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Když spokojenost září z očí . . . . . . 34 Bedřichovské Lurdy . . . . . . . . . . . . 36 Kaleidoskop . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Devadesátka Otty Deneše. . . . . . . 38 Češi skončili třetí . . . . . . . . . . . . . . 44

Premiér Mirek Topolánek navštívil Ministerstvo obrany České republiky

Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Předseda vlády Mirek Topolánek během července a srpna zavítal na všechna ministerstva, aby zhodnotil práci jednotlivých resortů a plnění programového prohlášení vlády. Ve čtvrtek 28. srpna přijel na Ministerstvo obrany ČR, kde se setkal s ministryní Vlastou Parkanovou a nejvyššími představiteli resortu a armády.

Ministerstvo obrany bylo pro předsedu vády Mirka Topolánka třináctým zastavením během jeho cesty po jednotlivých resortech. „Cílem této aktivity, ke které dochází zhruba v polovině funkčního období, primárně není hodnocení práce ministrů, ale spíše rekapitulace a určité vyhodnocení toho, co jsme si stanovili v programovém prohlášení, 2

že splníme, co se nám ám m podařilo uskutečnit i nad rámec programového rogramového gramového propro hlášení, co se nám nepodařilo, co nás ještě čeká a co musíme udělat pro to, abychom to zvládli. Tyto návštěvy ministerstev pro mě znamenají celou řadu obecnějších poznatků, které využiji při práci vlády,“ přiblížil důvod těchto návštěv premiér Topolánek po skončení

téměř hodinového setkání s představiteli resortu obrany obrany. V programovém prohlášení vlády jsou uvedeny tři velmi významné úkoly, které se týkají přímo Ministerstva obrany ČR. Prvním z nich je účast v zahraničních misích, dále pak vytvoření podmínek pro další krok výstavby profesionální armády, což je spojeno především

h á í operačních č í h schopnosh s d dosahováním tí, a v neposlední řadě jde o sledování vývoje bezpečnostních rizik ve světě. „Jsou to velmi obecné, ale nesmírně náročné úkoly a mohu konstatovat, že je ministerstvo obrany plní,“ zhodnotil činnost resortu předseda vlády. Mirek Topolánek přitom zdůraznil zejména význam účasti v zahraničních misích a sledování vývoje bezpečnostních rizik. „Stále jasněji se ukazuje, že čelit těmto rizikům a podílet se na zahraničních misích může země naší velikosti, významu, finanční síly a potenciálu pouze ve spolupráci se spojenci,“ uvedl premiér. „Význam protiraketové obrany není jen ten, že by nás a naše spojence měl chránit před potenciální hrozbou raketového útoku zbraněmi hromadného ničení, ale ještě důležitější podle mne je, že se tím potvrzuje naše spojenectví v rámci NATO a atlantické vazby. Projevujeme tím také naši vůli k obraspojenců,“ připomněl Mirek ně vlastní i spojenců, T lá k další Topolánek d lší aktuální kt ál í téma, té kterým kt ý je výstavba americké radarové stanice na území České republiky. S ministryní obrany Vlastou Parkanovou hovořil také o chystané dohodě SOFA, která upravuje podmínky pobytu amerických vojáků v Česku. Dohoda je v současnosti těsně před dokončením a zbývá doladit několik posledních detailů. Ještě v září by o tomto dokumentu měla jednat vláda a za českou stranu pak dohodu podepíše ministryně obrany a velvyslanec USA Richard Graber. Následně bude o dohodě SOFA a hlavní smlouvě o radaru hlasovat Parlament ČR. Premiér ocenil práci českých vojáků v zahraničních misích a výsledky jejich práce v náročných podmínkách.

Z í il především ř d ší misi i i v Af há i tá Zmínil Afghánistánu, jejíž příslušníky před nedávnem navštívil. „Vojáci a lidé, kteří tam pracují, mají právo na to nejlepší, co technika k jejich bezpečnosti vůbec nabízí. Myslím si, že se nám podařilo a v nejbližších týdnech podaří dodat lehká obrněná vozidla v tom rozsahu, jak jsme slíbili, aby alespoň z tohoto pohledu byli vojáci, kteří jsou vystaveni každodennímu riziku, chráněni. Oni si to zaslouží a snad o tom nikdo nepochybuje,“ upřesnil. „Jestliže pan premiér zmínil nákup lehkých obrněných vozidel, tak musím říci, že je to jedna z věcí, jež je na jednu stranu velmi kritizovaná, protože je to komodita, která je nakupována mimo režim zákona o veřejných zakázkách, ale na druhou stranu zdůraznil významný argument, že je to přeci naléhavá operační potřeba. Vojáci se tam dostávají do bezpečnostního prostředí, které se radikálně zhoršuje. Jedná se o vojen jenský materiál a v tomto případě máme ne n nejen právo, ale i povinnost takto postupo p povat, jakkoliv to může být kritizováno,“ řřek řekla Vlasta Parkanová. „Jsem velmi rrád ráda, že se nám podaří tuto věc v průbě b běhu podzimu dokončit a bude to další kkro krok k tomu, aby naši vojáci v tom velmi

nebezpečném prostředí v Afghánistánu byli ještě lépe zajištěni.“ Podle slov předsedy vlády si vojáci účastnící se těchto zahraničních misí právem zaslouží i nejvyšší státní uznání a vyznamenání. „Jsem ráda, že je z čeho vybírat. Máme dost vojáků, kteří prokázali takové skutky, že by si medaili za hrdinství zasloužili,“ doplnila ministryně. Během jednání na Ministerstvu obrany ČR se premiér Topolánek také velmi zajímal o jednotlivé konkrétní mediální kauzy či o podrobnosti připomínek Národního kontrolního úřadu nebo Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. „Armáda byla vždycky spojována s tématy korupce, špatného nakládání s majetkem, různými nákupy potřebného nebo méně potřebného zařízení a techniky. Musím říci, že za vedení resortu Vlastou Parkanovou sice různé mediální útoky pokračují, ale osobně se domnívám, že se situace významně zlepšila také díky jejímu tlaku a přístupu k řešení těch problémů. Budování vnitřní kontroly bylo jednou z věcí, která mě zde velmi zajímala,“ dodal. Na závěr Mirek Topolánek ocenil péči ministerstva obrany o válečné veterány. Nejde přitom jen o pamětníky bitev 2. světové války, ale také o spoustu veteránů různých zahraničních misí. „Je to oblast, které je ve světě věnováno hodně pozornosti a právě za doby působení Vlasty Parkanové jsme v této oblasti udělali celou řadu praktických i legislativních kroků,“ zmínil premiér další z priorit ministryně, kterou si stanovila už při příchodu do čela resortu obrany.

Stejně jako při návštěvě ostatních resortů dostal premiér Mirek Topolánek dárek také na ministerstvu obrany. Ministryně Vlasta Parkanová mu věnovala maskáčový obleček pro jeho syna Nicolase.

3

Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Informace získané v první a druhé fázi auditu jsou pro resort přínosné a poslouží k zefektivnění jeho činností

V pátek 1. srpna 2008 podepsali zástupci Ministerstva obrany České republiky a firmy Centire „Dohodu o zániku závazků ze smlouvy o poskytnutí odborných poradenských služeb“ k provedení procesního, organizačního, funkčního a informačního auditu Ministerstva obrany ČR. Tato dohoda nabyla účinnosti dnem podpisu obou smluvních stran.

Ministerstvo obrany na základě uvedené dohody akceptovalo a přepře vzalo l od d společnosti l č ti Centire C ti výsledky ý l dk I. a II. fáze auditu, které obsahují informace získané ze sběru dat a analýzu a zhodnocení současného stavu. Tyto dokumenty jsou pro Ministerstvo obrany ČR přínosné a po jejich důkladném analyzování mohou být dále využity v rámci plánované restrukturalizace resortu s cílem celkově zefektivnit činnost ministerstva, zjednodušit organizační struktury, odstranit duplicity a optimalizovat procesy řízení. Implementace těchto výsledků může v konečném důsledku přinést úsporu finančních prostředků při zachování stability resortu a plnění 4

a zhodnocení současného stavu. Toto hodnocení naznačuje potřebu změn v organizaci resortu, které bych se nebál označit za zásadní. Zavedení tak zásadních změn ale není v termínech, se kterými původně firma i ministerstvo počítaly, reálné. Proto se obě strany shodly, že není účelné dále pokračovat v plnění smluvního vztahu.

všech funkcí a požadavků, které vyplývají z platné legislativy ČR a NATO NATO. R Rozpracované é dokumentované d k t é výstuý t py III. fáze auditu však popisují tak zásadní změny, které není možno bez řádné a důkladné právní analýzy aplikovat, a to i vzhledem k původně nastaveným časovým termínům provedení auditu. Proto by za současného stavu nebylo účelné dále pokračovat v plnění smluvního vztahu. Obě strany se proto dohodly na jeho ukončení. Na základě uzavřené dohody o zániku závazků ze smlouvy uhradí Ministerstvo obrany ČR společnosti Centire za provedené a odevzdané práce v rámci I. a II. fáze auditu částku 6 683 040 Kč.

Pro přijetí případných h rozhodnutí r o organizačních a procesn níc změnách je procesních nyní potřeba vytvořit do os dostatečný časový prostor k analýze získ získaných ka dat, jejíž výsledky mohou být podkladem ppod k případnému zadání novéé veřejné zakázky pro dokončení kom komplexního komp auditu Ministerstva Mi i t t obrany b ČR. ČR O důvodech ukončení spolupráce se společností Centire hovoříme s náměstkem ministryně obrany-ředitelem Kanceláře Ministerstva obrany ČR Radkem Šmerdou, který je předsedou řídícího výboru komplexního auditu MO. „ Co bylo důvodem k zastavení spolupráce s auditorskou firmou? Ministerstvo obrany přijalo od firmy Centire, s. r. o., výsledky I. a II. fáze auditu, tj. výsledky sběru dat a analýzu

„ Jaké výstupy analýza přinesla? Výstupů bylo mnoho: procesní model resortu, model organizačních struktur, model oběhu informací a další dokumenty. Jedná se o několik set stran textu a grafů. Analýza zjistila řadu duplicit v provádění procesů. Jedná se o situace, kdy stejnou nebo podobnou práci vykonává v resortu několik složek. Týká se to např. personalistiky, plánování, právních služeb nebo zahraničních styků. Je jasné, že proces rozdělený mezi dva, tři nebo dokonce čtyři na sobě více či méně nezávislé orgány nemůže fungovat dobře. Pro objektivitu je třeba dodat, že ne všechny duplicity jsou nutně negativní a někdy existují oprávněně. To jsou ale výjimky potvrzující pravidlo. Analýza také zjišťovala, kolik času vojáci a občanští zaměstnanci v auditovaných orgánech věnují různým činnostem.

Můžu uvést pro zajímavost zjištění, že 40 procent času se věnuje poradám a 20 procent přípravě podkladů. Sice lze říci, že pracovní porady jsou běžnou náplní práce řídícího orgánu, jako je ministerstvo nebo Generální štáb, ale tak velký podíl porad je trend, který vyžaduje hlubší vysvětlení. „ Co vás v souvislosti s auditem nejvíce překvapilo? Nebyl jsem až tak překvapen zjištěními auditu. Co ale pro mě jednoznačně bylo překvapením, a to pozitivním, byl přístup příslušníků resortu k auditu. Analýza by nemohla vzniknout bez jejich spolupráce. Pro realizaci sběru dat muselo být vyškoleno 560 osob. Auditorům bylo zasláno 2789 dotazníků vyplněných příslušníky resortu, což znamenalo 100procentní návratnost. Audit je samozřejmě proces, při němž se dá předpokládat u těch, kteří jsou mu podrobeni, určitá nedůvěra. Průběh a výsledky sběru dat ukazují, že se ji podařilo překonat a že audit je ze strany vojáků i občanských zaměstnanců pokládán za legitimní nástroj zlepšení organizace resortu. „ Za informace z I. a II. fáze auditu Ministerstvo obrany ČR zaplatí

částku 6 683 040 Kč. Jak budou dál využívány? V prvé řadě je třeba tyto dokumenty důkladně prostudovat, poté se rozhodne, jak bude realizace auditu pokračovat. „ Bude resort pro pokračování auditu využívat externího auditora? To je v tuhle chvíli předčasná otázka, ale vyloučit to nelze. Pokud tento případ nastane, bude auditor vybrán v novém výběrovém řízení. „ Znamená ukončení spolupráce se stávajícím „dodavatelem auditu“ nějaké obtíže pro resort? Nebude tím ovlivněno plnění úkolu vlády snižovat počet personálu o 3 % ročně? Audit byl analytický proces, který do fungování resortu nijak významně nezasáhl. Proto ukončení spolupráce s firmou, která na něm pracovala, nemá žádné zvláštní dopady. Závazek snižování počtů zaměstnanců ve státní správě o 3 % ročně vychází z nařízení vlády a s vlastní realizací auditu nijak nesouvisel. Připomínám, že cílem auditu primárně nebylo snižovat stavy personálu, ale zkvalitnit fungování resortu. Vládní úkol samozřejmě resort plní, ať už audit probíhá, či nikoliv. „ Lze naznačit, kterým směrem by se měly pohybovat změny v intencích auditu? V resortu panuje často situace, že odpovědnost za určitý proces má jedna složka a nástroje k jeho skutečnému provádění druhá. Z auditu vyplynula zásada, že odpovědnost i potřebná pravomoc by měly být v jedněch rukou. Promítnout tento fakt do našeho resortu je náročný úkol. Ministerstvo není soukromou firmou, ale součástí státní správy. Základ jeho organizace je tudíž vymezen zákony, a proto musejí být všechny případné změny hodnoceny i z hlediska platné legislativy. Zbývá nám tedy vykonat ještě velký kus práce. 5

Text a foto: Jaroslav PAJER

Text: Jan ZEMAN Foto: Marie KŘÍŽOVÁ

Tříletý cyklus přípravy příslušníků jednotek aktivní zálohy v letošním roce končí. Závěrečnou tečku pro vojáky pěších rot AZ strážních praporů při krajských vojenských velitelstvích představují bojové střelby čet v obranném postavení.

Pět příslušníků Armádního sportovního centra Dukla získalo na pekingské olympiádě cenné medaile. Oštěpařka Barbora Špotáková a střelec David Kostelecký vybojovali zlato a stříbrní skončili veslař Ondřej Synek a deblkanoisté Ondřej Štěpánek a Jaroslav Volf.

V samém úvodu slavnostního přijetí předali úspěšní sportovci ministryni obrany Vlastě Parkanové podepsaný reprezentační dres a také oficiální publikaci Českého olympijského výboru „Peking 2008“, která měla křest ve stejný den. Ministryně jim vzápětí poděkovala za skvělou reprezentaci České republiky. Poté náměstek ministryně obrany Jaroslav Kopřiva přečetl rozkaz

ministryně obrany, kterým byli všichni medailisté medailisté, až na střelce Davida Kosteleckého, který je občanským zzaměstnancem, povýšeni do vyšších hodností. Poručici Barboře Špotákové byla propůjčena hodnost nadporučice. Nejvíce si ale „polepšili“ rotmistři Ondřej Synek, Ondřej Štěpánek a Jaroslav Volf, kteří budou nosit propůjčené hodnosti podporučíků. David Kostelecký obdržel plaketu ministryně obrany. O zlatý úvod olympijských her se postaral David Kostelecký, když 10. srpna vyhrál střeleckou soutěž v trapu. O dva dny později vybojoval Ondřej Synek stříbrnou medaili na skifu. Na dvoukilometrové trati zaostal za vítězem jen o osm desetin vteřiny. V pátek 15. srpna si z vodního kanálu odnesli stříbrnou medaili deblkanoisté Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek. V závěru her udělala Barbora Špotáková zlatou tečku, když v posledním pokusu poslala svůj oštěp do dálky 71,42 metru.

Ministryně obrany sportovce ubezpečila že rušení Dukly nyní není na pořadu čila, dne. Otevřenou věcí ale zůstává otázka, kým bude toto sportovní centrum v budoucnosti zastřešováno. „Považovala jsem za svoji povinnost sportovce uklidnit,“ řekla později novinářům Vlasta Parkanová. Sportovce prý informovala také o tom, že ministr Ondřej Liška ve stejný den od vlády dostal úkol připravit komisi na úrovni náměstků ministrů, složenou ze zástupců ministerstev školství, mládeže a tělovýchovy, vnitra, obrany a financí. „Až tato komise ukončí svoji práci, což bude řádově během několika měsíců, tak se touto věcí bude zabývat premiér Topolánek a ministři Kalousek, Parkanová, Langer a Liška. Smyslem toho není přiškrtit nebo zastavit přísun peněz do sportu, ale chceme se podívat na to, kudy ty peníze tečou a zda jdou tam, kam mají,“ upřesnila ministryně.

Ve středu 3. září přijala ministryně obrany Vlasta Parkanová armádní medailisty z XXIX. letních olympijských her v Pekingu 6

Jako první je letos začátkem září ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště absolvovali záložníci z jednotky AZ 111. strážního praporu Krajského vojenského velitelství hlavního města Prahy. Toto zaměstnání bylo pojato jako ukázkové pro ředitele a velitelský sbor pěších rot z ostatních KVV. Kromě ostrých střeleb záložníky čekala také střelba v maskách OM-10, tzv.

přežití v tísni, kdy plnili úkoly v noci bez logistické podpory, anebo pochod se zátěží na vzdálenost deseti kilometrů. Pro pražskou jednotku byla v rámci tohoto cvičení připravena i jedna novinka. „Při jednání s představiteli odboru krizového řízení Magistrátu hlavního města Prahy vznikl požadavek, aby se naši příslušníci aktivních záloh seznámili s výstavbou protipovodňových zábran, které

by se v případě nutnosti stavěly kolem Vltavy,“ vysvětluje plk. Imrich Kutný, ředitel KVV hl. m. Prahy. „Toto zaměstnání vychází z předurčení naší jednotky, která se může kromě jiného podílet i na úkolech spojených se záchrannými pracemi.“ netušil, že bych někdy „Vůbec Vůbec jsem netušil mohl coby záložník tyto stěny stavět, protože doposud je při zkouškách montovali hasiči,“ svěřuje se nrtm. Jiří Jonák, zástupce velitele čety AZ a současně pracovník firmy, která protipovodňové zábrany Praze dodávala. „Je to velice jednoduchá záležitost,“ pokračuje. „Postaví se stojny, pro jejichž ukotvení je už na nábřeží všechno připravené. A pak se skládají stěny.“ „Je to vlastně otázka čtvrt hodiny, kdy se to lidem ukáže. Jak se to dělá, jsem pochopil i já,“ přidává se se smíchem rtn. Václav Cibulka, střelec z kulometu. Pro mnohé pražské záložníky pomoc při povodních není ničím neobvyklým. Zapojili se do ní totiž v roce 2002, kdy stavěli protipovodňové stěny z pytlů s pískem na Novotného lávce, část z nich asistovala policistům v Ústí nad Labem, kde na raftech střežili prostor před rabováním a odváželi osoby ze zatopených objektů. V rámci následné operace Obnova pak pomáhali v pražském Karlíně při vyklízení zatopených budov. 7

Text a foto: Sabina INTROVIČOVÁ

V polovině srpna se uskutečnilo slavnostní vyřazení osmnácti pomocníků Afghánské národní policie (ANAP – Afghan National Auxilary Police) z třítýdenního kurzu. Jeho absolventům je udělován certifikát opravňující je stát se příslušníkem Afghánské národní policie (ANP).

Projekt ANAP vznikl v roce oce e 2006 na podporu bezpečnosti v šesti sti nejvíce ohrožených provinciích na jihovýchodě Afghánistánu. Jedním z těchto míst byla i provincie Lógar. Příslušníci ANAP jsou najímáni afghánskou vládou na jeden rok z řad místních obyvatel v okresech, kde je nejvyšší počet útoků protiafghánských sil. Každý z nich obdržel uniformu, samopal a základní desetidenní výcvik. V říjnu 2008 působnost příslušníků ANAP končí. Jejich plat je nižší než plat příslušníků ANP. Po absolvování třítýdenního kurzu pro pomocníky policie a získání certifikátu mají však možnost stát se přímo afghánskými policisty. V prosinci 2007 založili američtí vojenští policisté patřící do skupiny PMT (Police Mentoring Team) na základně, která bezprostředně sousedí s FOB Shank, Policejní akademii Lógar. Od dubna 2008 se do výcviku nových

afghánských policistů zapojili příslušníci Vojenské policie a vojáci 11. kontingentu PRT Lógar. Úkolem tohoto zařízení je Ú připravit afghánské instruktory tak, aby byli schopni vést samostatně výcvik příslušníků policie a zajistit chod akademie. Češi pomohli vycvičit v Lógaru více než sto čtyřicet nových příslušníků ANP a předali své zkušenosti s výukou šesti afghánským instruktorům. „Snažíme se studenty především naučit, jak přežít a jak zacházet se zbraněmi, které mají k dispozici. Tři týdny je velmi krátká doba, vím, že by potřebovali nejméně dva měsíce intenzivního výcviku,“ vysvětluje praporčík Petr Fürst, který má již zkušenosti s přípravou policistů v Iráku. Výcvik zahrnuje zacházení se zbraněmi, kontrolu podezřelých aut a osob, pěší a mobilní patroly a také právo, silniční provoz, chování policisty, zacházení s vězni, výslechy, první

pomoc a chování při nálezu výbušných nástrah. nástrah „Je toho opravdu mnoho a většina věcí se musí učit především prakticky. Řada ze studentů akademie neumí číst ani psát. Je to daň mnohaleté války, při které tato generace neměla možnost navštěvovat školy,“ dodává nadpraporčík Kamil Bobocký. „Naší největší odměnou je, když se nám bývalí studenti přijdou pochlubit se svými úspěchy na stanovištích, kam byli přiděleni po absolvování akademie,“ shodli se oba instruktoři. Tento případ se stal před týdnem. Bývalý student akademie Said Fakír Ahmad se objevil v ranních hodinách u Policejní akademie Lógar se svým kolegou z kontrolního stanoviště v Charku, které bylo v noci napadeno ozbrojenci. Kolega byl lehce zraněn, a tak hned putoval na ošetřovnu FOB Shank, kde mu byla rána po střepině ošetřena.

Mezitím Said, který se srdečně přivítal s českými instruktory, vzrušeně vyprávěl průběh napadení. „Měl jsem zrovna s kolegou službu u kulometu na střeše našeho střediska, když tu náhle vidím záblesky z protějšího kopce a vzápětí se ozval výbuch blízko školy. Okamžitě jsem zalehl ke kulometu, tak, jak jsem se to tady naučil, a začal jsem pálit směrem na kopec. Kolem hlavy mi proletěla střela z RPG. Kdybych neležel, bylo by po mně,“ dramaticky líčil Said a znova objal své instruktory. Nebyl to jediný ze studentů, kteří se během šesti měsíců mise ISAF PRT Lógar hlásili ke svým učitelům. „V těchto chvílích je velmi intenzivně cítit, že tato práce má smysl,“ řekl praporčík Fürst. Pocit hrdosti je rovněž slyšet ve větě, kterou každý absolvent hlasitě opakuje po obdržení zaslouženého certifikátu. „Di Afghanistan la para chidmat kaum!“ ka (Sloužím Afghánistánu!) znělo tent te tentokrát osmnáctkrát v jídelně, která slou slouží už pro výuku, stravování i slavnostní cere ceremoniem ál vyřazení z Policejní akademie Lógar. Ló L V srpnu se uskutečnilo střídání stř s 1. a 2. kontingentu PRT Lógar. Aby Ab A výcvik pomocníků afghánské policie e mohl zapojiprobíhat plynule podle plánu plánu, za li se do něj také příslušníci jednotky Vojenské policie SOG, kteří se na základnu Shank přesunuli z jižní provincie Helmand. Nahradili české instruktory z řad PRT Lógar vracející se domů

do České republiky a pomáhají v současné době vynikajícím způsobem překlenout období střídání kontingentů. Kapitán Ladislav Jareš, velitel výjezdové skupiny Vojenské policie PRT Lógar, vidí budoucnost Policejní akademie Lógar ve spolupráci s Policií České republiky pracující v rámci mise Evropské unie pod hlavičkou EUPOL v provinciích Kunduz, Fayzabád a Takhar. „Velkým přínosem pro výcvik a rekonstrukci Afghánské národní policie by bylo přesunutí příslušníků EUPOL do provincie Lógar. V době příjezdu těchto specialistů z řad PČR do Afghánistánu ještě

nefungoval český PRT, a proto byli tito policisté začleněni například v případě provincie Fayzabád a Kunduz pod německý PRT, kde plní různé úkoly související jednak s rekonstrukcí afghánské policie a také s výcvikem. V současné době, kdy již v Lógaru působí český PRT, by bylo velmi vítané tyto příslušníky soustředit zde. Mohli by tak pomoci českému PRT s rozvojem a rekonstrukcí provincie v oblasti bezpečnostních složek. Nejednalo by se jenom o samotný výcvik, ale také o další projekty, kterými se v současné době zabývá mise EUPOL na území Afghánistánu. Evropská unie uvolnila značné finanční prostředky, které mají sloužit na rekonstrukci afghánských bezpečnostních složek a bylo by škoda tyto peníze nevyužít i v provincii Lógar,“ vysvětlil kapitán Jareš.

Policejní akademie Lógar, jejíž výuku mají na starost příslušníci českého provinčního rekonstrukčního týmu, vyřadila pomocníky afghánské policie 8

9

Text: Tomáš SOUŠEK Foto: archiv 23. zVrL

Letečtí instruktoři zvládli vysokohorský terén, extrémní teploty i odlišnosti afghánské kultury a dosáhli velkého uznání

Čeští vrtulníkáři mají za sebou další velkou zkušenost. V prvním srpnovém týdnu se po čtyřech měsících vrátila osmičlenná skupina příslušníků přerovské základny, kteří na letišti v Kábulu cvičili afghánské vojenské piloty a pozemní technický personál.

Do Afghánistánu odletěli dva čeští piloti, jeden palubní technik a pět příslušníků pozemního technického personálu na počátku dubna letošního roku. Byli zde zařazeni do amerického operačního výcvikového styčného týmu OMLT (Operational Mentor Liaison Team), jehož hlavním úkolem byla pomoc při přípravě a výcviku místních letců. „Naši činnost jsme zahájili 15. dubna a první kroky směřovaly především k seznámení se s místním prostředím, působností týmu a také tamní leteckou technikou. Bohužel se nepodařilo včas získat potřebná povolení, a tak jsme se k vlastnímu létání dostali až na začátku května,“ říká podplukovník Ivan 10

Pospíchal, který prvnímu českému OML týmu velel. Systém výcviku Afghánské národní armády (ANA) je stále ještě založen převážně na zkušenostech získaných od ruských poradců v dřívějších dobách. Jeden den je tak zpravidla věnován teoretické přípravě na létání a teprve druhý den se skutečně létá. „Činnost vrtulníkové jednotky také značně ovlivňovalo počasí, konkrétně velmi vysoké denní teploty. Proto se veškeré letové úkoly plnily již od časného rána, aby bylo možné skončit zhruba v 11 hodin dopoledne,“ vysvětluje pplk. Pospíchal. Podle jeho slov spolupracovali afghánští vojáci poměrně ochotně. Zejména

velitelský sbor má totiž za sebou vzdělání a výcvik ý v Rusku, a tak snadno našli společnou řeč s českými instruktory instruktory. Ti mohli k výcviku přistoupit spíše jako ke vzájemné výměně zkušeností, kdy Afghánci na oplátku poskytovali cenné poznatky ze skutečných bojových operací. Češi je naopak seznamovali například s novými technologiemi v letectví a s platnými mezinárodními leteckými předpisy. Na letišti v Kábulu totiž funguje vojenský i civilní provoz současně. Naši vrtulníkáři si získali respekt nejen u afghánských vojáků, ale také u amerických instruktorů, kteří měli celou výcvikovou misi organizačně na starost. Čeští technici totiž mnohokrát prokázali, jak důkladně znají bitevní vrtulníky Mi-24. V podmínkách ANA strojům často nevěnují takovou pozornost jako u nás a předletová příprava se nezřídka omezuje pouze na vizuální kontrolu. Množství nejrůznějších závad proto pochopitelně roste. Náš pozemní technický personál však byl téměř vždy schopen zjištěné závady odstraňovat doslova na počkání. Samotný letecký výcvik začínal jako všude jinde jednoduchými lety v okolí letiště. Teprve pak přišlo na řadu i bojové

létání, jehož so součástí ouč byly například V závěru záchranné mise MEDEVAC. M pak čeští instruktoři cvisvého působení p pa afghánskou čili také afgháns ko prezidentskou letnouzových postupech při ku, zejména v no ouz státu. ohrožení hlavy hla y stá stát Čeští piloti však zkušenosti nejen předávali, ale také sami získávali. Létání v horách přesahujících výšku 3500 metrů při vysoké teplotě a silném větru je totiž po pilotní stránce velice náročné. Naši vojáci nakonec vše zvládli bez větších problémů, ale afghánská armáda právě v době jejich působení přišla o jeden ze svých strojů. „Velení vyslalo jeden bitevní vrtulník Mi-24 na průzkumný let k afghánsko-pákistánské hranici, kde byl hlášen pohyb jednotek Talibanu. Osádka odstartovala brzy ráno, ale žádné povstalce již nenašla. Poté dostala rozkaz vyčkat na místě, a tak s vrtulníkem přistála v horách ve výšce zhruba 2500 metrů. Teplota vzduchu v té době dosahovala jen asi patnácti stupňů. Během dne však na betonové ploše vyšplhala až téměř k 50 stupňům Celsia a pilotům se nedařilo s těžkým strojem vzlétnout. Nakonec se dostali mimo betonový povrch, kde rotor zvířil takové množství prachu, že zcela ztratili prostorovou orientaci a vrtulník na místě převrátili. Všichni sice vyvázli bez větších zranění, ale stroj musel být odepsán,“ vzpomíná pplk. Pospíchal.

Důležitým předpokladem pro úspěch celého OML týmu bylo přizpůsobení se místním podmínkám a mentalitě lidí. Vše začínalo již samotnou komunikací. Zde situaci usnadnila dvojice tlumočníků, kteří dokázali překládat z češtiny do jazyka dárí. Šlo o Afghánce, kteří v minulosti studovali v Čechách. Druhým dorozumívacím jazykem pak byla ruština, kterou zvládali vedle našich pilotů i všichni afghánští velitelé. Znalosti angličtiny jsou v ANA stále ještě na nízké úrovni a v případě letců se omezují jen na základní leteckou frazeologii. Problémy v komunikaci měli spíše afghánští vojáci sami mezi sebou. „Ti starší se totiž často bojí, že budou nahrazeni mladšími, a tak zde téměř nefunguje předávání zkušeností jako v ostatních armádách. Každý si zkrátka hlídá svou pozici. Na jedné přednášce jsme například rozdali písemné podklady i pro nepřítomné piloty s tím, že ostatní jim je předají. Místo toho ale učební texty skončily zamčené v jejich vlastních skříňkách,“ popisuje vztahy v ANA velitel českého týmu. Je pochopitelné, že do činnosti afghánské armády výrazně zasahují také vlivy tamní kultury. Například volným dnem je zde pouze pátek, v ostatní dny v týdnu se pracuje. Naši instruktoři se museli vyrovnávat i s častými náboženskými rituály, které i několikrát denně

přerušovaly výcvik a výuku. Jak ale říká pplk. Ivan Pospíchal, bez vzájemného respektu by činnost týmu nemohla přinést požadovaný úspěch. Jeho lidé museli tolerovat i celkem častou nepřítomnost afghánských letců. Ti jsou totiž kvůli poměrně nízkým platům v armádě nuceni hledat další zdroje příjmu. Zabezpečení vlastní rodiny je prioritou každého afghánského muže. Ani po návratu prvního OML týmu pomoc české armády Afgháncům nekončí. Od počátku srpna v Kábulu pracuje druhá osmičlenná skupinka vrtulníkářů. Nyní se snaží dotáhnout výcvik místních letců až k provedení ostrých bojových střeleb. Na přelomu listopadu a prosince letošního roku by je měl vystřídat třetí český OML tým. Je však velice pravděpodobné, že ANA bude požadovat prodloužení české pomoci o další tři až čtyři roky.

11

„Vojáci, jsem přesvědčen, že jste se doma tvrdě připravovali na obdobné akce, abyste zvládli rozvášněný dav demonstrantů. Nicméně toto cvičení bylo koncipováno tak, abychom si ověřili, jak jste skutečně připraveni,“ řekl k jednotkám zástupce velitele mnohonárodního úkolového uskupení Sřed plukovník Kilfeather z Irska. Na něj navázal jeden z vedoucích instruktorů MSU Stefan Sanvido: „Zvládnout rozvášněný dav není jednoduché. Navíc sladit tři rozdílné jednotky, které disponují jinými styly výcviku a jsou jiné národnosti, je obtížné. Jakákoliv chyba nebo nedorozumění by mohly mít v reálném prostředí fatální následky. Sami jste si mohli vyzkoušet, jak bolí zásah obyčejnou plastovou lahví s vodou. Ve skutečnosti to jsou kameny a železné tyče.“ Vedle českých vojáků prošli víkendovým cvičením také irští, slovenští a švýcarští vojáci. Další obdobné cvičení se uskuteční v druhé polovině září. Do té doby budou jednotlivé kontingenty procvičovat formy zásahu samostatně.

Text a foto: kpt kpt. Michal PREJZEK

Dvoudenního cvičení na zvládání davů se předposlední srpnový víkend zúčastnily jednotky KFOR, které podléhají velení mnohonárodního úkolového uskupení Střed v Kosovu. Účelem cvičení bylo zjištění stavu připravenosti jednotlivých kontingentů a sjednocení všech postupů, procedur a koordinačních činností pod jednotným velením.

„Vše Vše vychází z reálných situací situací, ktekte ré nastaly na území Kosova. Příprava takového cvičení zabere několik týdnů. Pro vytvoření správného scénáře využíváme mnoho odborných rad a obrazových záznamů multinárodní speciální jednotky MSU (Multinational Special Unit), která je specializována na zvládání davů,“ přiblížil přípravu cvičení náčelník tréninkové skupiny mnohonárodního úkolového uskupení Střed major Jiří Pevný a dále doplnil: „Poté se zaměřujeme na výběr místa, materiálu, rozhodčích, zdravotního zabezpečení a další podobné aktivity. Vše musí být propracováno do posledního detailu.“ Samotné cvičení probíhá ve dvou fázích. V té první se nacvičují různé techniky zásahu a dolaďují se jednotlivé

Příprava na možný zásah proti demonstrantům vycházela ze zkušeností z praxe 12

činnosti včetně povelové techniky. činnosti, techniky Druhá část je zaměřena na praktické prověření při reálném zásahu. „V akci proti sobě stojí skupiny demonstrantů a vojáků a obě chtějí podat co nejlepší výkon, proto se snažíme, aby si naši lidé mohli vyzkoušet obě role. Jak zasahujícího vojáka, tak demonstranta,“ upřesnil major Pevný. Při cvičení používají demonstranti zápalné lahve, plastové lahve s vodou, vraky aut, pneumatiky a dřevěné špalíčky, které simulují kameny. Zasahující vojáci jsou vybaveni speciální výstrojí, která chrání citlivé části lidského těla. Za sebou pak většinou mají obrněná vozidla nebo vozy s vodními děly. V případě jakékoliv demonstrace na území Kosova jsou v první řadě povolány místní zásahové jednotky z řad kosovské policie, které bývají v dalším sledu doplněny těžkooděnci z MSU a silami KFOR. Kosovo, které v únoru vyhlásilo svou nezávislost, ještě není plně soběstačné při řešení těchto situací. Tento fakt je důvodem k provádění obdobných cvičení. 13

Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Jediným leteckým útvarem české armády, který každý den pracuje s ostrou municí, je v současnosti 21. základna taktického letectva. Její hotovostní gripeny pravidelně vzlétají s protiletadlovými řízenými střelami pod křídly a plným palebným průměrem palubního kanonu. Potřeba funkčního a bezpečného muničního skladu je zde proto velice akutní.

Patrně nejmodernější muniční sklad v zemi se právě dokončuje v blízkosti letecké základny v Čáslavi Ještě před nějakými pěti šesti roky sloužilo personálu čáslavské základny muniční zařízení v obci Adamov, asi 20 kilometrů od letiště. Šlo o sklad vybudovaný v padesátých letech minulého století, čemuž odpovídal jeho stav i vybavení. Hlavním problémem však byla vzdálenost od mateřského útvaru. Jeho vozidla najezdila stovky kilometrů při neustálých cestách mezi letištěm a skladem, a to nejen v rámci přepravy samotné munice, ale také při dopravě stráží a jejich následném zásobování stravou a dalšími náležitostmi. „Situace se ještě více zkomplikovala, když vešly v platnost nové zákony upravující přepravu nebezpečných nákladů a výbušnin. Zatímco dříve stačilo munici jednoduše naložit a převézt na základnu, nově musíme každý transport hlásit Vojenské policii, orgánům ochrany životního prostředí a také všem obcím, jimiž vozidla projíždějí,“ říká podplukovník 14

Peter Hatala, náčelník logistiky 21. zTL. Podle jeho slov byla tato situace dlouhodobě neudržitelná, protože počet cest s ostrou municí se oproti minulosti navýšil. Třeba takové řízené střely AIM-9M Sidewinder – každý hotovostní gripen létá vyzbrojen dvojicí těchto střel. Jenže po zhruba stovce přistáních je nutné raketu svěsit, dopravit na speciální pracoviště a provést na ní předepsané práce. Všechny tyto okolnosti vedly velení základny k vypracování projektu nového muničního skladu. V aliančních armádách bývá zvykem, že podobná zařízení se nacházejí přímo na leteckých základnách. Bohužel v Čáslavi se vhodné místo uvnitř areálu nenašlo, ale základna naštěstí vlastnila pozemek vzdálený jen pár set metrů od jejího plotu. Vzhledem k tomu, že splňoval všechny zejména bezpečnostní požadavky, bylo nakonec rozhodnuto postavit nový objekt právě v místě zvaném Červený vrch.

Staveniště bylo odborné firmě předáno koncem roku 2006 a v současnosti již vojáci nové zařízení postupně přebírají. A jak takový moderní muniční sklad vypadá? Základním požadavkem byla vzhledem ke skladovanému materiálu pochopitelně bezpečnost. Sklad je proto umístěn na vyvýšeném místě, kde nejbližší jiná stavba stojí asi 600 metrů daleko. Se základnou je spojen novou účelovou komunikací, která přetíná nijak významnou silnici třetí třídy. Tu je v případě potřeby možné na nezbytnou dobu uzavřít semafory a závorami. Hlavní skladové prostory představuje osm jakýchsi kobek, umístěných ve dvou řadách. Jde o železobetonové stavby s půdorysem zhruba 20 × 10 metrů, které se podobají známým „úlům“ pro letadla. Čtyři kobky jsou vybavené klimatizací, další čtyři pak jsou připravené k její zástavbě. Munice a další materiál se bude v kobkách skladovat buďto na standardních paletách nebo ve vlastních obalech. Pokud jde o bezpečnost, kobky jsou navržené tak, že i případná exploze maximálního množství výbušnin by měla napáchat co nejmenší škody. Čelní stěnu tvoří lehká plechová vrata, jimiž by v takovém případě směřovala tlaková vlna. Ta by se následně odrazila

od širokého ochranného valu směrem vzhůru. Díky vzájemnému postavení ani v případě exploze jedna kobka neohrožuje druhou. Samozřejmostí jsou pak vnitřní antistatické podlahy a veškeré ostatní vybavení, jako třeba vypínače osvětlení a podo ppodobně, které jsou určeny speciálně do ne evý nevýbušného prostředí. Dalším obje ekt objektem uvnitř skladu je provozní hala, v níž může personál základny provádě provádět ět veškeré předepsané práce na výzbro výzbroji. oji Je tady třeba i zvláštní místnost na na n nabíjení munice do pásů leteckých kanon kanonů nů a dva portálové jeřáby usnadňující ma manipulaci an s materiálem. I zde jsou použ použité žit materiály a zařízení splňující přísné é bezpečnostní normy. Ochrana proti případné př explozi je ale opačně než u skladořešena přesně o vých Stěny provozní haly jsou ý h kkobek. b k Stě z masivního betonu a slabým místem je zde naopak střecha, kterou tvoří lehká kovová konstrukce. Tlaková vlna by tak unikla směrem vzhůru a neměla by způsobit škody na okolních objektech. Hala by navíc měla být v podobném případě snadno opravitelná. Muniční sklad je pochopitelně stavbou vysoké důležitosti, a tak bylo třeba řešit i možnost vniknutí nepovolaných osob, případně jiného napadení zvenčí. Ochranu zajišťuje především dvojité oplocení vybavené senzory, zaznamenávajícími každý pokus o narušení. Mezi dvěma ploty je dostatečně široký prostor, jímž mohou projíždět zásahová vozidla. Zdvojená je také vstupní brána, kdy každé přijíždějící vozidlo musí zastavit mezi dvěma posuvnými branami, kde je podrobeno důkladné bezpečnostní kontrole. Celý sklad je sledován

kamerovým systémem umožňujícím i noční vidění. Strážní jednotka má k dispozici samostatnou, dobře chráněnou strážnici, která je vybavena například neprůstřelnými skly v oknech. Projektanti ale mysleli i na další „hrozby“. Oplocení po celém obvodu čtyřhektarového areálu proto doplnil systém speciálních podpovrchových desek, zabraňujících

běžně se vyskytující zvěři v podhrabání se do prostoru skladu. Posledním objektem je menší provozní budova, v níž najde zázemí personál letecké základny obsluhující zbraně a munici. Nový muniční sklad je tak připraven splnit veškeré moderní požadavky kladené na podobné stavby a navíc i šetřit značné finanční prostředky.

15

„ Třítýdenní kurzy CLS (rozšířená první pomoc v poli pro profesionály – nezdravotníky) organizuje katedra všeobecného lékařství a urgentní medicíny Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. „ Studijní plán zahrnuje výuku sedmi předmětů v rozmezí 91 hodin, z nichž je 37 hodin praktických cvičení ve specializovaných učebnách a v terénu. „ Na příští rok FVZ UO plánuje provést sedm kurzů první pomoci a tři kurzy rozšířené první pomoci CLS se 105 a 45 příslušníky AČR.

Text a foto: Pavel LANG

Výbuch u jedné z budov královéhradecké Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany nevěstí nic dobrého. Následné hlasité sténání to jen potvrzuje. Zraněný voják má četné tržné rány na hlavě a dolní končetině. Silně krvácí. Vzápětí k němu přibíhá tříčlenná hlídka a poskytuje mu první pomoc. Výuka v kurzu Combat Life Saver (rozšířená první pomoc v polních podmínkách) vrcholí.

16

Kurzy rozšířené první pomoci zvyšují pravděpodobnost přežití v mimořádných situacích a v polních podmínkách Každý profesionál musí zvládat základy první pomoci. Kvůli svému nasazení v zahraničních misích, kde je riziko zranění poměrně vysoké, to platí dvojnásobně. V Afghánistánu letos v krátké době po sobě zemřeli dva čeští vojáci. V březnu při sebevražedném útoku v provincii Helmand příslušník speciální jednotky Vojenské policie (SOG) a v dubnu po výbuchu nástražné nálože v oblasti Lógar prostějovský průzkumník. Další utrpěli vážná poranění. Jejich kolegové jim poskytovali okamžitou zdravotní péči. Šlo o život. Zdravotnická příprava vojáků před jejich nasazením v misích, to je know-how

FVZ UO v Hradci Králové, konkrétně katedry všeobecného lékařství a urgentní medicíny. V odpovídající kvalitě provádí řadu základních a zdokonalovacích kurzů, které se první pomoci týkají. CLS (Combat Life Saver) kurz neboli rozšířená první pomoc je jedním z nich. „Tento kurz je určen pro příslušníky jednotek, kteří mají funkci zdravotníka jako druhou odbornost. Výukou rozšířené první pomoci v poli procházejí profesionálové – nezdravotníci,“ říká podplukovník Miroslav Procházka, proděkan pro studijní a pedagogickou činnost FVZ UO a dodává: „Kvalifikačním předpokladem je předcházející absolvování základního,

tj. týdenního kurzu první pomoci. CLS je třítýdenní kurz, v němž se vyučuje sedm předmětů o celkovém počtu jednadevadesáti vyučovacích hodin. Kurzisté nejprve absolvují teoretickou přípravu například z anatomie, fyziologie, rozšířené první pomoci nebo psychologie zdraví. Zhruba polovinu výuky tvoří praktická cvičení ve specializovaných učebnách, ve viváriu a v terénu. Důraz klademe zejména na znalosti základních a rozšířených praktických postupů první pomoci, včetně organizačních opatření. Kurz je ukončen závěrečným přezkoušením.“ Není sporu o tom, že královéhradecká resortní škola je tím nejlepším místem, kde výše zmíněný kurz první pomoci pořádat. Na FVZ UO se nachází dostatečný počet erudovaných odborníků a technické zázemí výuky má odpovídající kvalitu. Přesto se občas ze „soukolí“ ozve podivný zvuk. „Jsme na hraně našich možností, a to z hlediska kapacity. Konkrétně o tento učební program rozšířené první pomoci v polních podmínkách je veliký zájem. Kromě pevných termínů pořádání CLS kurzů zabezpečujeme mimořádné požadavky právě pro jednotky, které se připravují do misí,“ konstatuje proděkan pro studijní a pedagogickou činnost. Počty účastníků kurzů potvrzují jeho slova. V roce 2006 absolvovalo CLS

kurzy 44 profesionálů (mimořádně dalších 15 navíc), vloni 48 (opět 15 mimořádně) a do poloviny letošního roku již 50 vojáků AČR a 14 v mimořádných kurzech. „Počet účastníků jednoho kurzu stanovujeme do patnácti osob. V menších skupinkách je efektivita výuky maximální,“ informuje pplk. M. Procházka a uvádí, že od září bude z důvodu zvýšení kapacity kurzů personálně posílena katedra všeobecného lékařství a urgentní medicíny. Je třeba dodat, že stejná katedra provádí i již zmíněné týdenní kurzy první pomoci ve prospěch vojenských útvarů a zařízení. Pro zajímavost, v roce 2006 to bylo 282 vojáků AČR, o rok později 342 účastníků a za letošní půlrok už 256 profesionálů. Laickou i odbornou veřejnost udivuje hodnověrnost modelových situací, v nichž praktická zdravotnická příprava probíhá. Svůj nemalý podíl na tom má maskérka Českého červeného kříže Marta Galoczová. Figurantům dokáže namaskovat zranění od reálu takřka nerozeznatelná. „Ve středu dělám řeznou ránu břicha s výhřezem střevních kliček, dále otevřený pneumotorax nebo amputaci předloktí,“ usmívá se sympatická žena a hledí do scénáře: „Na čtvrtek mám popáleniny obličeje, krku a hrudníku, otevřenou zlomeninu stehenní kosti a paže a bodnou ránu v hrudníku,“ říká a rudým potravinářským barvivem třísní další hlavu. Ne každému z přihlížejících jsou válečná zranění po chuti. Při „přípravě“ otevřené zlomeniny ruky někteří kurzisté sklápějí zrak k zemi. Naopak starší instruktor katedry všeobecného lékařství a urgentní medicíny praporčík Jan Krutiš takovouto „hrůzu“ k výuce potřebuje. „Čím více se bude modelová situace podobat realitě, tím lépe. Kurzisté si postupně vyzkoušejí jak roli zraněného, tak těch, co první pomoc poskytují. Všichni si musejí umět poradit s masivním krvácením, přetlakovým pneumotoraxem a neprůchodností dýchacích cest. Proč? Na to umírají vojáci v polních podmínkách nejčastěji. Instruktoři jim v postupech metodicky pomáhají, jak správně a rychle jednat. V průběhu kurzu je neznámkujeme. Rovněž je připravujeme na stresové situace, například kdyby byli pod palbou

nebo ve špatných meteorologických podmínkách. Důraz klademe na jejich svépomoc, kdy jsou profesionální zdravotnické zdroje nedostupné.“ Slova zkušeného instruktora doplňuje lékař kapitán Martin Žák: „Každý voják v kurzu CLS má k dispozici osobní lékárničku, která obsahuje například obvazy, analgetika nebo roušku pro dýchání z úst do úst. Někomu to může připadat neskutečně málo. Na poskytnutí první pomoci to však stačí. Zraněným se rázem zvyšují šance na přežití. Proškolený voják, byť nezdravotník, zvládne zastavit krvácení a udržet základní životní funkce. Kurzy CLS mají svůj význam.“

17

Text: podle mjr. Jaromíra MITÁŠE zpracoval Pavel LANG Foto: Pavel FRIES

Ve Vojenském újezdu Libavá se uskutečnil soustředěný odborný výcvik příslušníků posádkových ošetřoven moravského regionu, kterého se zúčastnil také vybraný zdravotnický personál z praporních obvazišť. Zaměstnání řídil zástupce ředitele logistické a zdravotnické podpory-náčelník Správy zdravotnického zabezpečení plukovník Zoltán Bubeník.

Cílem zaměstnání bylo zvýšení úrovně zdravotnického zabezpečení jednotek tek, dále procvičení odborných medicínských postupů, prohloubení praktických dovedností při poskytování první pomoci v polních podmínkách a stmelení zdravotnické služby. V rámci výcviku proběhla i teoretická příprava, která byla zaměřena na nové postupy v poskytování odborné pomoci při využití moderního zdravotnického materiálu. Výcviku se zúčastnilo zhruba devadesát osob a dalších dvacet se jich podílelo na řízení a zabezpečení. Praktický výcvik probíhal formou soutěže ve dvou kategoriích, a to zdravotnický tým ve složení lékař, zdravotní sestra, řidič, a nelékařský zdravotnický tým ve složení dvě zdravotní sestry a řidič. Řídící skupina připravila pro cvičící situace, ve kterých byla simulována nehoda tanku, dále havárie bojového vozidla pěchoty, osobního vozidla 18

Příslušníci posádkových ošetřoven a další zdravotnický personál složili náročnou zkoušku

a tonutí jednotlivce při překonávání vodní překážky. y Ke zkvalitnění celé soutěže přispěl Český červený kříž Blansko a Vojenský hasičský záchranný sbor z posádky Libavá, jehož figuranti svými „hereckými“ výkony při soutěži působili velice věrohodně. Soutěžní stanoviště byla tři a zabrala velké spektrum mimořádných událostí. Konkrétně šlo o autohavárii se čtyřmi zraněnými, záchranu posádky BVP po výbuchu munice v prostoru dopadové plochy střelnice a záchranu tonoucího s následnou resuscitací. Zkrátka dost práce pro figuranty, záchranné týmy a v neposlední řadě i pro rozhodčí. Kupodivu ti poslední měli práci nejzodpovědnější. Museli nezaujatě hodnotit posádky po všech stránkách, a to nejen po odborné, ale i organizační. Přínosné bylo vystoupení plk. Bubeníka, jenž hovořil o historii, současnosti a zamýšlené budoucnosti

Zdravotnické služby AČR. Svůj výklad doplnil o své zkušenosti z velení kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky v Afghánistánu. Zaměstnání se kromě vojáků z povolání zúčastnili i občanští zaměstnanci, pro které byly některé vojenské disciplíny poněkud složitější. O to víc je třeba ocenit jejich výkony. Potvrdila se skutečnost, že občanští zaměstnanci si v ničem nezadají v plnění odborných úkolů s vojáky z povolání. Důkazem toho je první místo týmu zdravotních sester z Přerova pod vedením občanské zaměstnankyně Heleny Vallášové. První den byli účastníci rozděleni do soutěžních skupin a zúčastnili se jednotlivých ukázek vyprošťování raněných z tanku a z ostatních bojových vozidel pomocí popruhů a nakládání do sanitních vozů. Také byli svědky několika prezentací zdravotnických firem a jejich výrobků. Následující den proběhl

v soutěživém duchu. Úkol zněl: „Otrava vojáků v tanku zamořeném zplodinami střelbě“.. Cvič Cvičící obdrželi souřadnice, při střelbě vyhledali na mapě vyhle ed cíl, kde se nacházeli zranění, a zorganizovali přepravu záchrany. na místo záchr ran Ještě v sanitě si rozpak dělili úkoly a pa ak přímo na místě společzachraňovalili tři lidské životy. ně zachraňova Poslední den deen soutěže byl zaměřen na vytažení tonoucího to on z vody, následnou resuscitacii a transport. Lze konstatovat, konstato ov že výcvik všem zúčastněným velice ve elic pomohl. Mimo jiné si například mohli m mo vyzkoušet činnost v polních podmínkách, podm mín orientaci v terénu radios i ovládání radiostanic. Mnohdy se museli spoléhat na omezené záchranné prostředky a na vlastní síly, jelikož mimo ambulanci to ani jinak nejde. Dále se naučili, jak bezpečně vylézt na tank, odemknout a otevřít poklopy, odpojit tankisty od rádiového spojení a sundat jim kukly, nasadit jim popruhy a vytáhnout mimo nebezpečí. To vše je pro práci zdravotnického personálu nepostradatelný poznatek. Zaměstnání bylo akreditováno Profesní odborovou unií zdravotnických pracovníků Čech, Moravy a Slezska dle vyhlášky MZ ČR č. 423/2004 Sb. Odborný nelékařský personál obdržel kreditní body, jejichž získání je potřebné pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu. Co říci na závěr? Zaměstnání ukázalo, že je v našich silách zorganizovat

odborný výcvik pro příslušníky POš na velmi dobré úrovni. Cílem tohoto druhu výcviku je v co největší míře rozšířit a prohloubit dovednosti zdravotnického personálu v oblasti zabezpečení výcviku vojsk. POš zajišťují většinu zdravotnického zabezpečení výcviku vojsk AČR, například střelby z ručních

zbraní a techniky, ničení munice, pyrotechnické asanace, přepravu po železnici, výcvik potápěčů, plavby a brodění techniky, letecké střelby, výsadkovou přípravu, sportovní akce a pietní akty. Zdravotnický personál musí být tedy připraven na plnění úkolů v co nejširším spektru událostí. 19

Text: pplk. Ing. Josef KOPP a Ing. Jindřich ŠVARC Foto: archiv autorů

Radiotechnické zabezpečení letectva je nedílnou součástí vojenského letectva vzdušných sil AČR. Jeho základním posláním je pomocí prostředků a systémů letecké radionavigační služby vytvářet podmínky pro činnost orgánů letových provozních služeb na stanovištích řízení letového provozu a pro činnost osádek v letadlech.

Za pojmem radiotechnického zabezpečení (RTZ) se skrývá pět základních oblastí. Zajišťování letového provozu za normálních i ztížených povětrnostních podmínek, a to ve dne i v noci. Kontrola letů v dosahu prostředků RTZ, zjišťování polohy letadel a předávání těchto údajů na místa velení a řízení letů a také osádkám letounů. Zajišťování nepřetržitého rádiové spojení mezi směnami řízení letů a letadly. Zabezpečování provozu prostředků radionavigační služby, jejichž údaje využívají posádky ve vzduchu k ověření vlastní polohy, k navedení do určeného prostoru nebo nad určený bod, k volbě okamžiku shozu nákladu nebo vysazení vzdušného výsadku a k identifikaci vlastních letadel. A v neposlední řadě sem patří vedení provozu technických prostředků stanovišť řízení letů určených k zobrazení vzdušné situace, k výměně informací o letech a jejich plánech, k dálkovému ovládání systémů a prostředků RTZ a k objektivní kontrole činnosti orgánů řízení letů.

Mezi základní prostředky, s nimiž specialisté služby RTZ pracují, patří letecké rádiové stanice pro spojení příslušníků letových provozních služeb s osádkami letadel a hlasové komunikační prostředky pro koordinaci řídících orgánů. Nejedná se však pouze o systémy a zařízení umístěné na letištích. Letecké rádiové prostředky se nacházejí rovněž na vybraných dominantách po celé republice. Tato stanoviště umožňují činnost pracovníků letové provozní služby oblastního střediska řízení letového provozu AČR a naváděcího stanoviště 261. střediska uvědomování a průzkumu 26. brigády velení, řízení a průzkumu. Rozhodující fází letu jsou vzlet a přistání. Pro zajištění jejich bezpečného průběhu obsluhují příslušníci služby RTZ letištní radionavigační systémy, které předávají osádkám údaje o poloze letadla vzhledem k plánované sestupované ose či k určitému bodu anebo jim signalizují přelet nad tímto bodem. Již od počátků létání bylo nutné vytyčit vzletovou

a přistávací dráhu. I to patří do gesce služby radiotechnického zabezpečení letectva, neboť za ztížených povětrnostních podmínek a v noci její odborníci obsluhují letištní světlotechnický systém. Svými systémy, prostředky a zařízeními zajišťují také chod letištních stanovišť letových provozních služeb, veřejností označovaných jako řídicí věže. Služba RTZ dále působí i mimo letiště a jejich blízkého okolí. Její navigační, osvětlovací a komunikační prostředky jsou používány na leteckých střelnicích, ve výcvikových prostorech i v místech přistávání vrtulníků v terénu. Spolehlivý provoz zařízení RTZ je významným prvkem zajištění bezpečnosti leteckého provozu. Vysoká profesionální úroveň obsluh systémů a zařízení RTZ je podložena splněním náročných požadavků na licencování osob a certifikaci techniky RTZ ze strany leteckého regulačního, licenčního a certifikačního orgánu AČR – odboru vojenského letectví MO.

Služba radiotechnického zabezpečení letectva si letos připomíná půlstoletí od vzniku praporů pozemního zabezpečení navigace 20

PADESÁTILETÁ HISTORIE

Do roku 1952 nebylo pozemní zabezpečení navigace na různých letištích jednotné. Řešilo se podle místních podmínek se snahou o co nejlepší zabezpečení. Časem však bylo zřejmé, že musí dojít ke sjednocení činnosti zabezpečovacích prostředků, a to jak co do místa, tak i způsobu provozu. Jako první vlaštovku v tomto směru lze označit zřízení tří samostatných útvarů – rot leteckých zabezpečovacích prostředků (rlzp) k 1. lednu 1953. Ve druhé polovině padesátých let se kvantitativně i kvalitativně tato zabezpečovací technika začíná měnit a spolu s ní i způsob jejího organizačního začlenění. Na každém letišti v té době fungují tři příbuzné, ale zároveň samostatné prvky radiotechnického zabezpečení: spojovací četa u letištního praporu, rota pozemního zabezpečení navigace (PZN) a skupina naváděcího radiolokátoru z divizní roty. Takovéto uspořádání však působí těžkosti v zajištění jednotného a komplexního radiotechnického zabezpečení letecké činnosti tehdejších leteckých pluků. A tak během září a října 1958 vzniká 17 praporů pozemního zabezpečení navigace a dvě roty PZN. Tyto jednotky odstranily dosavadní roztříštěnost a jejich zrod je považován za základní mezník ve vývoji služby zvané radiotechnické zabezpečení letectva. K 1. září 1963 dochází podle sovětské typové organizace ke změně názvu

praporů PZN na prapory radiotechnického zabezpečení (RTZ). Služba postupně zaznamenává i další změny. Do praxe jsou zaváděny nové radionavigační systémy odpovídající již normovaným přistávacím systémům. Další podstatná reorganizace útvarů RTZ se uskutečnila v roce 1975, kdy se z praporů vytvářejí dvě samostatné roty, z nichž je každá schopná zabezpečit letovou činnost na určeném letišti. Zásadní změny v organizační struktuře i v počtech leteckých útvarů se začaly uskutečňovat po změně politického systému v roce 1989. Vytvářejí se letecké základny a v nich prapory letištního a radiotechnického zabezpečení. V závěru roku 1994 jsou do těchto základen začleněny i doposud samostatné letecké pluky. Vznikají tak letecké základny pro určitý druh letectva – stíhacího, taktického, vrtulníkového, dopravního a školního. Roty RTZ jsou přejmenovány na technické letky RTZ, přičemž v pozdější době na název letky přešly i jednotky ostatních leteckých specializací. V současné době je u leteckých základen služba RTZ zastoupena nově označovanou skupinou letecké radionavigační služby (LRNS), která je součástí oddělení komunikačních a informačních systémů (KIS) na štábech základen. Výkonné jednotky této služby jsou pak začleněny do letek, respektive praporů zabezpečení velení. Letky jsou ve struktuře základen vyzbrojených letadly

s pevnými křídly, prapory u vrtulníkových základen. V těchto jednotkách jsou zastoupeny takové odbornosti jako řízení letového provozu (ŘLP), meteorologické zabezpečení a KIS, přičemž velitel letky či praporu má odbornost LRNS. Obdobní specialisté působí rovněž v provozním oddělení oblastního stanoviště řízení letového provozu a ve dvou odděleních technického zabezpečení řízení a velení střediska ŘLP Praha zabezpečujících oblast Čech a oblast Moravy. Skupina těchto specialistů působí také na štábu 26. brigády velení, řízení a průzkumu i ve středisku řízení a uvědomování. V současné době jsou připravována legislativní opatření k formálnímu přechodu od starého názvu „radiotechnické zabezpečení – RTZ“ k novému názvu „letecká radionavigační služba – LRNS“, který lépe vystihuje podstatu činnosti služby a svým anglickým překladem – Air Radio Navigation Service – je srozumitelný také aliančním partnerům. 21

Ve dnech od 1. do 6. června se na Velitelství NATO v Bruselu konala mezinárodní konference Výboru žen v ozbrojených silách NATO

Text a foto: kpt. Ing. Magdalena DVOŘÁKOVÁ, stálá delegátka CWINF

Pět dnů projednával výbor řešící problematiku rovných příležitostí mužů a žen v ozbrojených silách členských států NATO nejaktuálnější témata týkající se žen a jejich uplatnění v ozbrojených složkách. Zástupci 24 členských států NATO byli rozděleni do tří podvýborů zabývajících se náborem a služebním poměrem žen, jejich výcvikem, kariérovým postupem, kvalitou života a přípravou na zahraniční mise. 22

V každém pod podvýboru p ýbor b bylo lo osm delegátů a pozorovatelů ze zúčastněných států. Takzvané „best practices“ a „lessons learned“ byly hlavními tématy celodenních jednání o ženách a jejich úloze v ozbrojených silách koaličních států. Zkušenosti založené na statistice každého státu byly prezentovány delegáty a pak diskutovány, aby se na těch nejlepších návrzích řešení nakonec všichni shodli. Po pěti dnech jednání a diskusí na téma rovných příležitostí v ozbrojených silách vznikl seznam návrhů „best practices“ se stručným popisem jejich kladů a záporů a také seznamem států, které tyto návrhy nejen podporují, ale také praktikují. Výbor zabývající se rovnými příležitostmi žen a mužů v ozbrojených silách NATO má tradici od roku 1961, je poradním orgánem NATO a není založen na vydávání rozhodnutí. Jeho výsledky mají stále větší váhu a jeho závěry jsou konsenzem zástupců mnoha států, což si dnešní doba téměř vynutila. Funkce tohoto orgánu není řídící, nýbrž pouze navrhující.

Samozřejmě Samo řejmě je těžké najít shod shodu na například mezi zástupci americké a řecké armády, ale i jejich protichůdné názory mohou přinést poučení delegátovi jiné země. Mezi probranými otázkami byly například normy přezkoušení z fyzické zdatnosti u rekrutů, mateřská a rodičovská dovolená, organizační kvóty, exploatace stejnokroje a výsluhové náležitosti. Přiznávám, že po pěti dnech jednání o rovných příležitostech žen a mužů v ozbrojených silách či o jejich rovnoprávnosti si nepřipadám o nic chytřejší než na úvodním sezení, ale určitě mám nad čím přemýšlet a mám možnost srovnání vojenského života u nás a v zahraničí. Ozbrojené síly České republiky v současné době nezmítá žádná kauza diskriminace žen či mužů, vyplývající z fyzické či názorové odlišnosti. Přesto by bylo neuvážené brát toto téma na lehkou váhu. Proč se ale vůbec někdo zabývá otázkou toho, jestli jsou si ženy a muži rovni? A mohou si být vůbec rovni? Především pak v armádě? Možná může

být důvodem fakt, že v České republice se rodí poslední desetiletí, statisticky doloženo, více žen než mužů. Do náborových středisek přichází mnohem více uchazečů z řad žen a procento ženských absolventů vojenských vysokých škol je každým rokem vyšší. Přibývá stále více mužů v domácnosti, zatímco jejich ženy pracují na své kariéře. Společenské stereotypy striktně oddělující životní styl y Určité spožen a mužů jjiž dávno p padly. lečenské šablony již neoddělují an ani ty viditelné znaky mezi ženami a muži S muži.. Stačí se jen dívat kolem sebe. Je toto volání po rovnoprávnostii a rovnosti to pravé a správné i v rámci armáa dy? Přes všechny již překonané sstereoste typy a opomenuté odlišnosti tu jsouu stále ještě fyzické (biologické) a psycho ol psychologické rozdíly, které nelze zakrýt ani po popřít. A ty mohou být v konečném rozho od rozhodování tím nejdůležitějším. Přes prvotní odpor k armádám podlép hajícím náporům femini feminizujících jících d dů důstojnic jsou mezi delegáty a pozorovateli této instituce i rozumní muži a rozumné ženy, kteří během jednání nemají za cíl se přít, ale konstruktivně jednat. A to i přesto, že kolem jednoho velkého kulatého stolu sedí delegáti z 24 států a mnozí cítí povinnost se vyjádřit k dané problematice, přičemž každý je jiného názoru, ať už osobního nebo národně reprezentačního. V současné hektické době, kdy se rozhodnutí musejí dělat spěšně a včera již bylo pozdě, je každá dobrá rada cenná. Jsou dvě cesty, jak získat zkušenosti. Buď se učit z vlastních chyb, anebo ta snazší cesta – poučit se od jiných. Delegáti států, jejichž ozbrojené síly jsou začleněny do sil NATO, mají tak jedinečnou příležitost projednat otázky rovných příležitostí a porovnat pro a proti svých národních rozhodnutí. S ohledem na určitou zkostnatělost našich norem, ať už společenských nebo vojenských, není snadné přijmout názory jiných. Nechat se jimi ale ovlivnit nemusí být až tak špatné. 23

Text: Pavel LANG Foto: autor a archiv npor. Markéty Kobylarz

V zahraničních operacích není o svízelné situace nouze. Přitom se mohou udát nejen v nebezpečných afghánských provinciích Kandaháru nebo Lógaru, ale i v kosovské Prištině. Nadporučice Markéta Kobylarz z brigády velení, řízení a průzkumu o tom ví své. Během jejího nasazení v misi KFOR se ocitla v bezprostřední blízkosti místní zločinecké organizace!

Do vojenského stejnokroje se Markéta Kobylarz obléká dvanáct let. V roce 1996, K po maturitě na střední odborné škole škole, se tato rodačka z Karviné rozhoduje pro studium na tehdejší Vojenské akademii v Brně (dnes Univerzita obrany). „Zpočátku z toho rodiče nebyli nadšeni, ale když viděli můj opravdový zájem o studium na vysoké vojenské škole, podpořili mě. Kromě vyššího vzdělání jsem si od toho slibovala i jakousi přípravu do života. V samostatnosti a sebekázni především,“ říká mladá vojákyně. Do pětiletého oboru automatizované systémy velení letectva a protivzdušné obrany se vrhá s vervou. „Přiznávám, že nejsem přirozený talent na oblast elektrotechniky. Na rozdíl od některých 24

Českou vojákyni npor. Markétu Kobylarz ocenil generální tajemník NATO vysokým vyznamenáním

jiných absolventů akademie jsem to musela vyloženě nadřít. Zkrátka dotáhnout to do kon konce silou vůle. Zákonitě přišlo i několik krizových situací, ale že bych to vzdala, nepřipadalo v úvahu. Dokážu se s těžkostmi poprat,“ dodává dává rezolutně rezolutně. S titulem inženýrky a hodností poručice zahajuje svoji vojenskou kariéru na staroboleslavském „céercéčku“ neboli středisku řízení a uvědomování (Control and Reporting Centre – CRC). Nejprve na postu identifikačního důstojníka, poté náčelníka kontroly letů až po současného staršího důstojníka průzkumu vzdušného prostoru. Byť postupuje ve funkcích, fundament služby zůstává totožný. Směnař v podzemním bunkru. „Jde o zvyk. V tomto prostředí a ve směnném provozu pracuji již sedm roků a nevidím na tom nic výjimečného. Nepůsobí to na mě stresově. Vytvořila jsem si svůj

„ Nadporučice Markéta Kobylarz slouží v Armádě České republiky od roku 2001. „ Jejím současným pracovištěm je středisko řízení a uvědomování (CRC), které je organizačně podřízeno 26. brigádě velení, řízení a průzkumu s velitelstvím v posádce Stará Boleslav. „ První zahraniční misi npor. Kobylarz absolvovala na mezinárodním letišti v kosovské Prištině, kde zastávala post velitelky vojenské části. „ Za statečnost, kterou prokázala v průběhu své služby v Kosovu, byla vyznamenána generálním tajemníkem NATO.

styl života,“ vysvětluje s nadhledem Markéta. O chvíli později však přiznává, že zcela ideální to permanentně není. „Samozřejmě že je to náročné zaměstnání. V současné době navíc spojené s dojížděním do služeb. Pracujete v prostředí, kde se organismus rychleji unaví. Vaše zodpovědnost související se zabezpečením suverenity vzdušného prostoru České republiky je veliká. Občas nastanou okamžiky, kdy vám vyskočí pot po těle. Situace se může změnit každým okamžikem. Při celodenní směně musíte být neustále ve střehu. Když jste v bunkru, tak naplno pociťujete, že jste opravdu v práci.“

Tak jako stovky profesionálů Armády ČR je nasazena i nadporučice Kobylarz do zahraniční mise. V jejím případě do kosovské Prištiny na post velitelky vojenské části tamního mezinárodního letiště. Půl roku bude zodpovědná za všechno, co souvisí s organizací a především bezpečností letového provozu. Od kontroly vstupu do objektu až po odbavování letů. Kromě svého zástupce, nadporučíka Marcela Pyszko, jí v tom má pomoci zhruba třicítka místních obyvatel, převážně občanů Kosova. „Od začátku jsem za to pořádně vzala. Chtěla jsem, aby bylo zřejmé, že i profesionál AČR tady dokáže odvést kus záslužné práce. Jako šéfka letiště jsem nereprezentovala pouze samu sebe, nýbrž Českou republiku, a to je přece zavazující.“ Po pár týdnech nastává situace, která následně vyústí v mimořádnou událost. „Začalo to docela tuctově. Obyčejným telefonátem, že před bránou letiště stojí kamion plný cigaret,“ vzpomíná M. Kobylarz a pokračuje: „Nějaká žena se dožadovala mého souhlasu ke vjezdu. Prý se jedná o zásoby pro KFOR, které musí složit do jednoho z letištních skladů. Jelikož jsem o této dodávce neměla žádnou informaci, vykládku zboží jsem zamítla s tím, že si vše osobně prověřím. Došlo ke konfrontaci. Neznámá mi začala naznačovat, že z toho mohu mít problémy a zaštiťovala se jmény vrcholných představitelů KFOR. Nebylo jí to však nic platné. Svůj postoj jsem nezměnila. Dokud kamion nezkontroluji, na letiště nevjede.“ Česká vojákyně pojímá vůči tomuto kontraktu podezření. Nic neponechává náhodě a rozhodne se jednat. Přes kompetentní složky si zjišťuje celní postup při přejímce zboží. Nechává se zasvětit do celních deklarací a vyžádá si přítomnost Vojenské policie. „Kamion s cigaretami je vždy problém. Lidi dokážou být koumáci, aby něco propašovali. Co kdyby tam nebyly jenom cigarety? Na mysli mám například zbraně, výbušniny nebo nežádoucí osoby. To by byl veliký problém. Obzvlášť na letišti v Prištině, kam často přilétají významní představitelé,“ zamýšlí se nadporučice. Na druhý den událost nabírá ještě dramatičtější spád. Nedbalost, respektive strach civilní ostrahy u vchodu vede

k tomu, že zmíněný kamion s cigaretami vjíždí na letiště. Nadporučice Kobylarz se společně se svým zástupcem npor. Pyszko okamžitě dostavují na místo. „Zjistili jsme porušení pečeti na korbě auta. Lidé doprovázející kamion neměli žádné povolení. Ženě jsem odebrala identifikační kartu, abych si zjistila její totožnost, respektive pravomoci. Neprodleně jsem odcestovala na velitelství KFOR, abych incident oznámila. Veškeré indicie mi naznačovaly, že nepůjde o malichernost,“ konstatuje Markéta. A nemýlila se. Záhy se zjišťuje, že nejde o ojedinělou záležitost, nýbrž spletenec zločineckých praktik. Na akci je nasazen speciální tým, který kroky tamní mafie monitoruje. Česká velitelka letiště i její zástupce nesmějí svým chováním zavdat sebemenší důvod k prozrazení akce. Po dvou měsících padá klec. Ve večerních hodinách jsou členové zločinecké organizace pozatýkáni. Kámen ze srdce padá i npor. Kobylarz: „Nebezpečnost situace mi došla až později. Bosou nohou se šťouralo do vosího hnízda. Nakonec to dobře dopadlo. Dala jsem impulz orgánům činným v trestním řízení a ty to dotáhly do zdárného konce. Nevím, zdali to z mojí strany byla intuice nebo náhoda. Nikde jsem se s tím nechlubila,“ říká tichým hlasem. Záslužný počin nadporučice Markéty Kobylarz nezůstal bez odezvy. Českou vojákyni ocenil generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer udělením medaile NATO Za zásluhy (NATO Meritorious Service Medal). „Prokázala výjimečnou odvahu a získala si tím respekt a úctu všech příslušníků Aliance,“ píše se v dekretu k tomuto vysokému vyznamenání. 25

Základní TTD vozidla 0T-90 Hybrid „ Celková hmotnost: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 t „ Celkový výkon pohonné jednotky: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 330 kW „ Délka vozidla: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6,735 m „ Šířka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3,15 m „ Výška: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2,25 m „ Světlá výška: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 0,42 m „ Maximální rychlost v hybridním režimu: . . . . . . . . . . . . . . . . . 65,5 km/h „ Maximální rychlost v režimu s elektromotorem: . . . . . . . . . . . 65,5 km/h „ Maximální rychlost v režimu se spalovacím motorem: . . . . . 61,5 km/h „ Akcelerace z 0 na 40 km/h v hybridním m režimu: . . . . . . . . . . . 14,5 s

funkční vzorek vozidla OT-90 Hybrid rozsáhlejší zkoušky na Záhorí. Novou pohonnou jednotku vozidla tvoří jednak vznětový motor Cummins ISBe o obsahu 5,9 l a maximálním výkonu 184 kW při 2500 ot/min., Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: DSSI

Slovenský obranný průmysl pracuje na projektu obrněného vozidla OT-90 s kombinovaným elektrickým a moderním vznětovým pohonem Když se v druhé polovině 60. let minulého století objevil typ BMP-1 (Bojevaja Mašina Pěchoty), znamenalo to významný přelom v konstrukci obrněné techniky. Oproti v té době používaným obrněným transportérům, které sloužily pouze pro dopravu pěchoty na bojiště, se tento typ (který lze považovat za první bojové vozidlo pěchoty) vyznačoval lepší pohyblivostí a rychlostí v terénu, vyšším stupněm ochrany, možností přímé spolupráce s tanky a schopností překonávat vodní překážky plaváním. Jeho hlavní přednost ale spočívala v silné vlastní výzbroji, díky které mohlo nové vozidlo samo poskytovat pěchotě palebnou podporu i ničit řadu cílů na bojišti. Typ BMP-1 vyráběl tehdejší sovětský průmysl v ohromných počtech, další země, mezi nimi i bývalá ČSSR, 26

jej vyráběly v licenci. Vyrobené stroje se dají počítat v řádech desetitisíců, užívaly je čtyři desítky zemí celého světa a postupně vzniklo nespočetné množství verzí a variant. Jedním z nejnovějších přírůstků v dlouhé řadě je netradiční slovenské obrněné pásové vozidlo OT-90 Hybrid, jehož funkční vzorek byl představen na výstavě IDEB 2008. Jak již naznačuje název, jedná se o známý typ odvozený od vozidla OT-90 (na tuto verzi byla počátkem 90. let přestavěna část BVP-1 s jinou výzbrojí). Využívá hybridní pohon, o který je v současné době i na vojenském poli stále větší zájem. Kombinace klasického moderního vznětového motoru a elektromotoru zajišťuje lepší dynamické vlastnosti, nižší spotřebu paliva

a v neposlední řadě je jen při použití elektrického pohonu možný i nesrovnatelně tišší provoz. Projekt OT-90 Hybrid zadalo slovenské ministerstvo obrany v rámci jednoho z programů evropského obranného výzkumu. Hlavním řešitelem je Vojenský opravárenský podnik Trenčín a na projektu se podílí bratislavská firma DSSI i několik dalších slovenských institucí. První studie začaly v roce 2004, do konce roku 2005 byla hotová technická dokumentace a v následujícím roce probíhala výroba a odzkoušení nových komponentů. V roce 2007 se přistoupilo k prvním zkouškám nové pohonné jednotky, která byla ještě téhož roku na podzim zastavěna do vozidla. A konečně počátkem letošního roku se přikročilo k prvním zkouškám, v květnu 2008 absolvoval

jednak elektrický motor/generátor Vacon TR 3226. Jeho nominální výkon je 150 kW při 3000 až 6000 ot./min. a maximální výkon dosahuje až 184 kW. Celkový výkon hybridní pohonné jednotky je 330 kW a využitelný krouticí moment dosahuje 1100 Nm. Kromě toho je vozidlo OT-90 Hybrid vybaveno celkem šesti akumulátory švýcarské firmy MES-DEA, přičemž každá baterie má výkon 19,8 kWh. Podle údajů bratislavské společnosti DSSI vystačí kapacita

akumulátorů, umístěných ve střední dělicí stěně v prostoru pro výsadek v zadní části korby, na 30 až 40 minut provozu při plném výkonu elektromotoru. Jak pohonná jednotka technologického demonstrátoru OT-90 Hybrid pracuje? Při nízkých zatíženích vozidlo pohání pouze elektromotor napájený z baterií. Při režimech, kdy je potřeba vyšší výkon, začne pracovat vznětový motor a elektromotor se přepne do režimu generátoru a podle nutnosti dobíjí baterie. Při

rychlé akceleraci a maximálních výkonech pracují prostřednictvím spojovací převodovky oba motory současně. Zmíněná kombinace pohonu elektromotorem a moderním vznětovým motorem zabezpečuje zlepšení dynamických vlastností vozidla a zároveň snižuje spotřebu paliva. Při provozu pouze s elektromotorem se také podstatně snižuje detekovatelnost vozidla, protože tichý chod elektrického motoru je neporovnatelný se vznětovým motorem, a rovněž tak se snižuje i tepelná stopa, což je v současné době velmi důležité. Přestože se nedá předpokládat sériová výroba nebo hromadná konverze vozidel BVP-1 či BVP-2 na tento typ pohonu, zmíněný vývojový úkol a funkční vzor posouvají technologickou úroveň obranného průmyslu našeho východního souseda o další krok kupředu. Přitom hybridní pohon obrněných vozidel není žádnou utopií. Všechny typy pásových obrněných vozidel s posádkou vznikajících v rámci amerického programu FCS již budou tento typ pohonu standardně využívat. 27

Model řízené střely Iron Dome

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: autor, Rafael a MDA

Zemí, která ve světě čelí pravděpodobně největšímu potenciálnímu riziku ohrožení balistickými raketami, je Izrael. Vzhledem k aktivitám Íránu a neustálé rétorice jeho nejvyšších představitelů nepřekvapí, že židovský stát věnuje mimořádnou pozornost výstavbě systému protiraketové obrany.

Jedná se o systém, s tém, jjenž je nebo v blízké budoucnosti bud budee tvořen i minimálně třemi dnes známými známýým pozemními raketovými prostředky. Základní Zá ák myšlenkou je vícevrstvý integr rov integrovaný systém, který by měl být schopenn ničit n balistické rakety krátkého i střední ho doletu v jestředního jich závěrečné fázi letu. Za spolupráce vládníc ch institucí i fivládních rem z USA Izrael od 80 0. let minulého 80. století pracuje na pozem mn mobilním pozemním systému Arrow, který má zze všech třech dnes známých izraelský ých protiraketoizraelských vých systémů největší dá álk dálkový a výškový dosah. První ověřova ac testy rakety ověřovací Arrow 1 proběhly v roce 1990. 1 19 Na základě poznatků tků ze zkušební k š b zkušebního programu vznikla upravená řízená střela Arrow 2, jež byla poprvé vyzkoušena v roce 1997. Tento typ se dále zdokonaluje a na jeho základě je postaven operační systém. Přestože bližší údaje o celém programu jsou z pochopitelných důvodů utajovány, podle některých indicií je systém Arrow již připraven pro operační nasazení. Podle dostupných informací jsou dnes rakety Arrow 2 schopné ničit balistické rakety s doletem do 1500 km. Zkoušky a další zlepšování tohoto systému však probíhají dál, za intenzivní spolupráce s americkou agenturou protiraketové obrany MDA. V Izraeli za celý program Arrow 2 zodpovídá společnost Israel Aircraft Industry (IAI), na americké straně jsou v něm zapojeny společnosti Boeing, Lockheed

Odpálení řízené střely Arrow 2 z mobilního vypouštěcího zařízení

28

Vyvíjená řízená střela programu David’s Sling má asymetrický tvar přední části se senzorovým vybavením.

Martin a Raytheon. Vlastní dvoustupňová raketa je přibližně 6,9 m dlouhá, při startovací hmotnosti 2500 kg a k jejímu vypouštění slouží mobilní zařízení se šesti vertikálními raketnicemi. Kromě mobilního kontejnerového střediska řízení palby je důležitou součástí systému Arrow 2 přehledový a střelecký radiolokátor firmy IAI, známý pod pojmenováním Green Pine. Pracuje v pásmu L, má 12 m dlouhou a 5 m širokou nepohyblivou anténu umístěnou na velkém kamionovém přívěsu. Radar navádí raketu Arrow 2 do oblasti střetu s cílem, přičemž finální fázi navedení bojové části má na starost palubní kombinovaný infračervený a aktivní RL systém.

IRON DOME

Na výstavě Eurosatory 2008 v Paříži představila izraelská firma Rafael modely řízených střel pro další dva systémy protiraketové obrany. Komplet krátkého dosahu známý pod označením Iron Dome má sloužit pro obranu před dělostřeleckými raketami s dostřelem cca 70 km a dokonce i proti 155mm dělostřeleckým granátům. Interceptor systému Iron Dome vychází z letecké protiletadlové řízené střely Derby s aktivním radiolokačním naváděním. Po odpálení na cíl dostává řízená střela ve střední fázi letu ze střediska řízení palby informace a povely pro korekci dráhy letu. Když se přiblíží k cíli, je aktivován radar umístěný v přídi, který cíl zachytí a ŘS na něj navede. Mechanizmus ničení nebo poškození cíle je založen na přímém nebo velmi blízkém zásahu cíle pomocí tříštivotrhavé bojové části, kterou iniciuje bezkontaktní zapalovač. Systém Iron Dome má tvořit víceúčelový radiolokátor firmy Elta, středisko

řízení palby a několik mobilních odpalovacích zařízení. Kapacita každého z nich může být až 20 kusů řízených střel, které mají mít dálkový dosah až 17 km. Reakční doba celého systému se má pohybovat mezi 14 a 15 sekundami. Iron Dome by mohl být zaveden do výzbroje v roce 2010.

DAVID’S SLING

Jedná se o systém většího dosahu než Iron Dome, jenž má působit samostatně nebo tvořit doplněk výše zmíněného kompletu Arrow 2. Na přípravě řízené střely pro systém David’s Sling spolupracuje firma Rafael s americkou společností Raytheon. Jedná se o dvoustupňovou řízenou střelu, jejíž druhý stupeň (interceptor) vychází z typu Stunner. Řídicí systém využívá kombinaci změny tahu raketového motoru a soustavy aerodynamických kormidel, takže se řízená střela má vyznačovat extrémními manévrovacími schopnostmi. Zajímavý je multisenzorový naváděcí systém. Přestože jsou jakékoli bližší informace pečlivě utajovány, firma Rafael A reportu potvrdila, že uvnitř těla řízené střely se nacházejí víc než tři senzory. Jejich kombinace umožní spolehlivě zachytit a sledovat širokou škálu cílů za všech povětrnostních podmínek a přesné navedení interceptoru. Jak firma Rafael pro A report uvedla, hlavice musí být schopna zachytit a sledovat cíl, jehož radiolokační odrazná plocha je méně než 0,01 m². Interceptor je také opatřen datalinkem pro příjem informací ke korekci dráhy během střední části letu. Raketa může být ze země odpálena bez přesné znalosti polohy cíle, k jejímu nasměrování může dojít až během jejího letu.

Cíl by měl být ničen přímým zásahem. Její dálkový účinný dosah je minimálně 180 km („no escape zone“), přičemž maximální dálkový dosah má být na hranici 250 km. Systém David’s Sling má být schopen ničit nejrůznější cíle s letovou rychlostí 1000 až 1200 m/s. Má být levnější než současný americký komplet Patriot PAC-3. Systém David’s Sling tvoří mobilní víceúčelový radiolokátor firmy Elta, řídicí a komunikační středisko a obvykle čtyři mobilní odpalovací zařízení. Každé odpalovací zařízení, které je řešené jako přívěs za silniční tahač, obsahuje šest řízených střel. Nyní se dokončuje vývoj celého systému, který by mohl být připraven pro operační nasazení v roce 2012. Podle některých informací není vyloučeno, že by se mohl v příslušné úpravě objevit i ve výzbroji americké armády. Kromě toho se uvažuje o použití interceptoru nebo některých jeho částí v mobilním systému protivzdušné obrany Spider firmy Rafael. Zmíněné pozemní systémy Arrow 2, David’s Sling a Iron Dome představují klíčové prvky izraelského systému protiraketové obrany, kam ale také patří družice včasné výstrahy, specializované pozemní radiolokátory a další vybavení.

Řízená střela systému David’s Sling má ničit cíl přímým zásahem.

29

Text: Jaroslav PAJER Foto: autor, archiv pprap. Ondřeje Popeláře a prap. Davida Konečného

Vrchní praporčík 531. praporu pasivních systémů České Budějovice prap. Jan Gracík v loňském roce prosadil účast dvou příslušníků útvaru v zahraničních kurzech. Pprap. Ondřej Popelář absolvoval Warrior Leader Course ve Spojených státech, prap. David Konečný International Preliminary NCO Leadership Course ve Švýcarsku. Na tom by nebylo nic divného, kdyby to nevyvolávalo otázku, k čemu příslušníci ryze „technického“ útvaru potřebují takovouto „bojařskou“ přípravu? Pro upřesnění, 531. prPS je určen k provádění skrytého radiotechnického průzkumu a poskytování on-line informací, jež společně s daty z aktivních radiolokačních prostředků dávají komplexní obraz o vzdušné, pozemní, případně i námořní situaci ve sledovaném prostoru. „Když jsem vyjednával možnost naší účasti na těchto kurzech, vedl jsem řadu rozhovorů, kde jsem objasňoval, proč jimi musejí projít právě chlapi od nás,“ vzpomíná prap. Gracík. „Přijde doba, kdy některý z našich systémů bude zasazen v zahraničí. Zatím nás stále prověřují ryze z hlediska odborné přípravy. My jsme ale zároveň vojáci, kteří musejí kupříkladu zvládnout základní úroveň obrany a ochrany svých stanovišť. Donedávna se operovalo tím, že my jsme ti ,vyvolení‘, kteří za počítači zjišťují 30

a analyzují zachycené informace. Ale z hlediska zkušeností ze zahraničních operací a naší případné nasaditelnosti zjišťujeme, že se musíme umět prvotně zabezpečit sami. Proto do výcviku implementujeme prvky force protection (ochrana vojsk). Jednotka potřebuje, aby vojáci dostali základní informace o problematice nálezu UXO (nevybuchlá nálož, munice), o tom, jak prohledávat auto, jak reagovat na nástřel, jak ochránit konvoj, jak se zachovat, když nám na vstupu někdo předává neznámou obálku, a podobně. Když budeme procházet certifikací, třeba do NRF (NATO Response Force – síly rychlé reakce NATO) nebo do jiné pohotovosti, tak nás nepřijedou zkoušet pouze z toho, jestli jsme schopni systém zprovoznit, ale současně i z toho, zda jsme schopni v poli přežít.“ Podpraporčík Ondřej Popelář, náčelník 1. pracoviště průzkumu jednotky PSS VĚRA S/M, prošel na přelomu

loňského září a října měsíčním kurzem Warrior Leader Course ve Fort Benningu v Georgii. Výcvik byl zaměřen na přípravu vojáků k výkonu funkce velitelů družstev, konkrétně na zvládnutí základních pěchotních znalostí a na boj v urbanizované oblasti. „Některou výuku vedli seržanti od rangers,“ popisuje Ondřej Popelář. „Šlo o tematiku prohledávání a ,čištění‘ budov, patrolování, zaujímání obrany, ale také prohledávání osob a vozidel, styk s médii... Nejprve jsme měli teorii v učebnách, pak nácvik v terénu.“ Nejnáročnější bylo závěrečné pětidenní vyvedení. Příroda na jihu Georgie je jiná než u nás. „Les připomíná spíše džungli. Liány, vlhkost, mravenci jak naše včely, velicí pavouci,“ pokračuje podpraporčík. „Měli jsme na sobě taktickou výstroj, zbraň, nepočítaně imitačních prostředků a velkou polní. Mohlo to vážit pětadvacet třicet kilo. V noci jsme se moc nevyspali, protože na nás pořád útočili.“

Kromě nových poznatků z oblasti taktiky na něj největší dojem udělal duch pospolitosti a soudržnosti panující v jednotce. „Američani na to dávají velký důraz. V jednotce si vzájemně pomáhají, starají se o sebe. Mají tak větší šanci na úspěch.“ S tím úzce souvisí i metoda dvojic. „Každý voják má určeného svého ,battle buddyho‘, spolubojovníka. Ten můj byl medik, který se právě vrátil z Afghánistánu. Měli jsme společný pokoj, dělali jsme spolu prezentaci, vedli rozcvičku a podobně... Určitě to má svůj smysl. Voják si je totiž vědom, že nikdy není sám. Je to správná metoda, která vychází z bojových situací, kde je tento pocit nutný.“ Zcela jinou zahraniční přípravou určenou rovněž pro velitele družstev prošel v loňském říjnu ve švýcarském Sionu praporčík David Konečný, vedoucí praporčík roty Věra A. Jednalo se o kurz International Preliminary NCO Leadership Course, tedy mezinárodní základní kurz pro nejnižší velitelský sbor. „Jeho smyslem bylo účastníky naučit, jak pracovat s podřízenými. Bylo to o komunikaci a o tom, jak vést lidi, abychom my, velitelé, docílili toho, co chceme,“ objasňuje. „Jestliže pprap. Popelář vyjel hlavně kvůli ,battle‘ návykům, poznatkům, co by se mohlo dít v poli, prap. Konečný se měl poučit, jak motivovat okolí, jak jednat s vojáky v jednotce,“ doplňuje vrchní praporčík Jan Gracík. Praporčíku Konečnému například hodně dal modul komunikace. Plnily se tam dva úkoly. Za snímání kamer a přihlížení kolegů se měl každý v tříminutovém

monologu představit. „Natáčelo se to a hned potom pustilo a vytkly se chyby,“ uvádí David Konečný. „Někdo se při mluvení houpal, někdo si hrál s papírkem, na kterém měl poznámky. Já jsem ho přeložil a nepoužil. A to mi vytkli. Že jsem ho tedy nemusel mít, když jsem si všechno pamatoval...“ Druhý úkol byl obdobný, ale sledoval, jak mluvčí dokáže posluchače zaujmout. Každý si měl během dvaceti minut připravit vystoupení na libovolné téma a hovořit pak plných pět minut. „Někomu se může zdát, že to je krátká doba, ale když má člověk něco kloudného říct, tak je někdy i minuta dlouhá!“ glosuje úlohu prap. Konečný. „Já jsem mluvil o České republice. Zmínil jsem se o známých památkách, například o Pražském hradu. Předpokládal jsem, že to by je mohlo zajímat. Pak jsem přešel na armádu a posléze na Duklu. Přitom jsem vzpomněl různé sportovce, jako je Kateřina Neumannová, které oni znali, takže je to chytlo.“ „Tato tematika se zatím objevuje jen ve zlomku kurzů, které pořádá naše armáda,“ přidává se praporčík Gracík. „Málo lidí se narodí s tím, že jsou velitelským typem. A je velký rozdíl, jestli si někdo doma zkouší řeč před zrcadlem anebo se postaví před stohlavý dav, kterému má předat sdělení tak, aby bylo stručné a výstižné. Další věc, v níž vidím přínos tohoto kurzu, spočívá v tom, že se v něm lidé učí improvizovat. A improvizace je na funkcích managementu jednotek nezbytná.“ V dalším zaměstnání si účastníci kurzu vyzkoušeli rozdělení rolí v kolektivu

a jeho řízení. Seznámili se také s mezinárodním, válečným a humanitárním právem. A v předmětu stres management, který se odehrával na skalách, si ověřili schopnosti zvládání sebe samých i vztahů v týmu. Nakolik nabytých zkušeností z kurzů absolventi využijí, ukáže čas. Vrchní praporčík praporu pasivních systémů prap. Jan Gracík však se vzděláváním lidí v doposud netypických oborech pro jejich druh vojska počítá dál. „My nemáme moc možností říci svým lidem, ,pojďte nám ukázat, jak se dělá nástřel, jak se brání barák‘... A i když ti, kteří projdou kurzy, nezískali oprávnění instruktor, tak s danou problematiku byli seznámeni a jsou schopni předat informace dalším. Jde nám o to, abychom patřili do skupiny útvarů nasaditelných v zahraničních operacích, což bez znalostí bojových drilů a zvládnutí procesu velení i na těch nejnižších stupních opravdu nejde.“

31

Text a foto: kpt. Michal ABRHÁM

Text a foto: Zdeněk CHUDA

Padesát sedm nových příslušníků Správy Středočeského kraje Policie České republiky absolvovalo ve druhé polovině srpna u 13. dělostřelecké brigády v Jincích nepřetržitý dvoudenní výcvik.

První pozdravy léta uvítali pracovníci Domu armády Tábor pestrou nabídkou akcí pro poznání i regeneraci sil zaměstnanců resortu z posádky a blízkého okolí i jejich rodinných příslušníků. Předzvěstí prázdnin byla akce pořádaná ádaná druhý červnový víkend, kdy se d dvacett vyznavačů čů cykloturistiky kl t i tik vydalo na „jednostopé“ putování Českým rájem. Těch bezmála sto najetých kilometrů po asfaltových a polních cestách, ale i úzkých stezkách kamenitými kaňony z Jablonce nad Nisou až k jinonickým rybníkům zvládli všichni bez zvláštních problémů. Nutno přiznat, že námaha vložená do vyšlapání kopců (na kole) či schodů (pěšky) byla pokaždé odměněna krásným rozhledem – kupříkladu z Černé Studnice, z několika vyhlídek v tajuplném skalním městě, ale i z hradů Hrubá Skála či Trosky.

Velitel 13. dělostřelecké brigády plukovník Ján Kožiak tímto úkolem pověřil vrchního praporčíka brigády nadpraporčíka Roberta Plzáka, který má bohaté zkušenosti nejen z výcviku v rámci Armády České republiky, ale i z několika zahraničních operací a amerického Texasu, odkud se nedávno vrátil po absolvování prestižní akademie (USASMA) určené pro praporčický sbor. Vrchní praporčík pro policejní nováčky připravil ve spolupráci se zastupujícím velitelem 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu majorem Marcelem Křenkem a s vybranými příslušníky oddílu vyvážený a dynamický program. Dopolední část začala v technickém parku pořadovou přípravou, na kterou v odpoledních hodinách navázal trénink na překážkové dráze, střelecká a topografická příprava a zvládnutí spojení po rádiové síti pomocí stanic RF 13. Po splnění první části programu v jineckých kasárnách výcvik pokračoval zrychleným šestikilometrovým přesunem 32

do výcvikového prostoru Brdy, kde na policejní kadety čekalo nejedno překvapení. Tím největším byla simulovaná dopravní nehoda se zraněním, kdy jednotlivé skupinky policistů musely rychle a adekvátně reagovat na vzniklou situaci a poskytnout první pomoc – to vše pod dohledem zdravotnice podpraporčice Heleny Kubrychtové. I když její výtky byly leckdy nepříjemné, každý dobře věděl, že nejlépe se člověk učí na vlastních chybách. S nadcházející nocí a zhoršujícím se počasím přišla velmi aktuálně na řadu příprava improvizovaných polních přístřešků pro přenocování. Přestože většina cvičících se snažila pečlivě zbudovat úkryty před nepřízní počasí, bohužel ani ty nejlepší neodolaly prudkému a vytrvalému dešti, který začal krátce před půlnocí a s různou intenzitou trval celou noc. Třetí hodina ranní byla ve znamení budíčku, který snad nikoho nepřekvapil. Na kost mokří a prokřehlí policisté,

mezi nimiž byly zpoloviny ženy, však byli připraveni pokračovat dál ve výcviku. Rozhodnutí nadpraporčíka Plzáka po zvážení celé situace ale znělo jasně: „Zpět do kasáren!“ „Vzhledem k tomu, že v ranních hodinách nás čekala horolezecká příprava na skalním masivu a výcvik na raftech, nemohl jsem riskovat u unavených, promočených a zmrzlých policistů případné zranění,“ řekl nadpraporčík Plzák a dodal: „Naším cílem nebylo nováčky zničit, ale něco nového je naučit, zvýšit jejich fyzickou připravenost, psychickou odolnost a prověřit schopnost rychle a správně reagovat na nečekané situace, a to se podařilo.“ Zástupce vedoucího Školního policejního střediska Správy Středočeského kraje PČR vrchní komisař major Pavel Glogar na závěr ocenil vysokou profesionalitu a nasazení vojáků z povolání, kteří výcvik vedli, a vyzdvihl úspěšnou spolupráci mezi oběma ozbrojenými složkami.

Ačkoli by se mohlo zdát, že pořádání akcí během prázdninových měsíců bude zbytečným nošením dříví do lesa, opak je pravdou. Svědčí o tom jednodenní putování příznivců vodáckého sportu po Lužnici z Tábora do Bechyně v sobotu 19. července. Posádky kánoí a raftů vypluly za slunečného počasí a v dobré

pohodě vychutnávaly kouzlo přírodních scenerií hlubokého údolí řeky stejně jako němých svědků minulosti – hradů Příběnice, Příběničky a Dobronice, ale i upravených rekreačních chat po obou březích. O týden později Dům armády Tábor (DAT) ve spolupráci s místním střeleckým

klubem připravil soutěž ve střelbě pro zájemce, kteří nemají zbrojní průkaz. Pod vedením zkušených instruktorů si účastníci na střelnici v Čekanicích vyzkoušeli střelbu z krátkých i dlouhých zbraní. Zájem byl značný i přesto, že si spotřebovanou munici musel každý hradit sám. Obdobný program čekal příslušníky táborské posádky také v srpnu. Vyznavači vodní turistiky se zpočátku měsíce vydali poznávat Sázavu, zatím co cyklisté zase projeli trasu z Tábora na hrad Choustník a pak dál na zámek Červená Lhota. V závěru prázdnin byl pro zájemce připraven zájezd na Den tankového vojska do Lešan. U příležitosti letošního kulatého výročí vzniku samostatného Československa a jeho armády se pracovníci táborského domu armády společně s městem, Vojenským historickým ústavem AČR a místní pobočkou Svazu důstojníků a praporčíků AČR spolupodíleli také na přípravě programu „90 let s armádou v ČR“, který se uskutečnil ve dnech 5. až 6. září. 33

ve e ffrancouzském Grenoblu. Byla to zajímavá zkušenost i příležitost k porovnání mav m úrovně obou táborů. Myslím, že ten náš ú ro snese sn ne srovnání s tím nejlepším, čeho se e dá na dětských táborech dosáhnout. Dět D Děti mezi sebou komunikují v angličtině a vy vyzařuje z nich pohoda a spokojenost. Pro P Program je neobyčejně pestrý: od ježddění ěn na bobové dráze ve Špindlerově Mlý M Mlýně přes zdolávání lezecké stěny, lu uko lukostřelbu, jízdu na koloběžkách, obří hou ho houpačku až po nejrůznější míčové hry.“ Dod Dodejme, že všechny tyto aktivity jsou zařazeny i do dětských táborů pořádaných Volarezou pro české děti. Velká spokojenost s průběhem tábora zářila z očí všem dětem, které jsme na Malém Šišáku zastihli. Bylo krátce po obědě, část dětí se chystala na bowling, na další čekal moderní zájezdový autobus (vyčleněný speciálně pro tento dětský tábor), aby je odvezl k bobové dráze.

Text a foto: Václav KUPILÍK

Čas letních prázdnin je nenávratně pryč. Zbyla jen řada vzpomínek na dny prozářené sluncem, kterých letos bylo požehnaně. Mnohé děti příslušníků resortu Ministerstva obrany ČR trávily část prázdnin na táborech pořádaných Vojenskými lázeňskými a rekreačními zařízeními v tuzemsku i v zahraničí.

Pořádání mezinárodních dětských a mládežnických táborů je jednou ze základních forem spolupráce zemí sdružených v CLIMS (Styčný výbor vojenských sociálních organizací). Vojenská lázeňská a rekreační zařízení jsou jednak tradičním pořadatelem takového tábora, jednak se každoročně účastní na obdobné akci v zahraničí. Jaroslav Španko, který má danou oblast na ředitelství VLRZ na starost, dodává: „O účast na těchto táborech je stále větší zájem. Kromě České republiky letos pořádala mezinárodní dětský tábor také naše partnerská země v CLIMS Francie. V Grenoblu se ho zúčastnilo na dvě stě dětí ve věku 15 až 17 let a tomu byl přizpůsoben také zajímavý program.“ Mezi účastníky z desítky evropských zemí nechyběly ani děti příslušníků resortu Ministerstva obrany z České republiky, přestože pobyt na takovém táboře není úplně lacinou záležitostí. Pro tuto věkovou skupinu se má podobný tábor uskutečnit v roce 2011 ve Vojenské zotavovně Bedřichov. Vzhledem k velkému zájmu rodičů o účast svých dětí na mezinárodním dětském táboře a s ohledem na velice pozitivní odezvu této tradiční akce je již dnes jasné, že u nás se příští tábor uskuteční o letních prázdninách i v roce 2009.

Mezinárodní dětský tábor – zajímavá zkušenost pro děti příslušníků resortu Ministerstva obrany ČR

Do Vojenské zotavovny Bedřichov – střediska Malý Šišák – se sjely děti dokonce ze šesti zemí – Belgie, Bulharska, České republiky, Francie, Německa a Polska, aby na mezinárodním dětském táboře společně prožily spoustu příjemných chvil a navázaly nová přátelství. Mezinárodnímu dětskému táboru v Krkonoších určenému dětem ve věku 13 až 15 let byla od prvních okamžiků věnována ředitelstvím Volarezy maximální pozornost. O dvaaosmdesát dětí, které vytvořily pět mnohonárodnostních družstev, se staralo třináct vedoucích 34

a maximálně vstřícné bylo i vedení zotavovny, jež operativně řešilo i dílčí změny programu, ovlivněného počasím. Celý Malý Šišák patřil po dva týdny jen dětem. Odtud se vyráželo na pěší túry za poznáním krkonošské krajiny i do sportovně-relaxačního centra Vojenské zotavovny Bedřichov ve Špindlerově Mlýně. Nezůstalo ovšem jen při cestách do nedalekého údolí. Děti obdivovaly také krásy našeho hlavního města a během návštěvy Prahy zavítaly i na Pražský hrad. Samotný Malý Šišák

ve stylu staré krkonošské architektury byl skvělým místem pro ubytování v klidném horském prostředí, stravování ve stylové jídelně i pro soutěžní zápolení třeba při bowlingu. Hlavní vedoucí Pavel Jiráček, který je delegován Volarezou i na mezinárodní dětské tábory do zahraničí, má možnost srovnávání, k tomu říká: „Letos v červenci jsme byli s dvacítkou českých dětí

Na odpolední aktivity se chystala i Karolína Volná, kterou na tábor přihlásila její maminka, pracující ve výcvikovém středisku ve Vyškově. „Je to tu super, pořád máme co dělat. I jídla je dost,“ říká Karolína a její kamarádka Andrea Dostálová dodává: „Mě sem přihlásila mamka, je vojenskou policistkou v Olomouci. Byla jsem na zdejším mezinárodním dětském táboře již dříve,

ale teď je tu dvakrát víc dětí. Zatím nám celkem přeje i počasí, tak jsme často venku nebo v bazénu… Podíváme se také do Zoologické zahrady ve Dvoře Králové.“ Již po týdnu je poznat, jak se dětem výrazně lepší fyzická kondice a jak se jim daří komunikovat v angličtině s kamarády ze zahraničí i vedoucími, na které budou ještě dlouho vzpomínat. 35

I nevidomé zajímá současná armáda To, že 251. protiletadlový raketový oddíl z 25. plr brigády Strakonice pořádá ukázky techniky pro obyvatele dětských domovů, není žádnou novinkou. Tentokrát se ale začátkem srpna v prostorách školy v přírodě ve Střelských Hošticích jeho příslušníci setkali se skupinou čtyřiceti zrakově handicapovaných občanů z Kyjova, kteří tu trávili prázdninový ozdravný pobyt. Strakoničtí jim na ukázku přinesli ruční zbraně a prostředky balistické ochrany používané v armádě. „Toto setkání pro nás bylo novou zkušeností, protože prezentace před takto postiženými musí být připravena mnohem citlivěji než pro lidi, kteří problémy se zrakem nemají,“ uvádí vrchní praporčík 251. plro Strakonice praporčík Petr Jaroš. „Musíte je zaujmout jinak než tím, co všechno mohou kolem sebe vidět. Ve skupině jsme potkali také několik mužů, kteří přišli o zrak až po absolvování základní vojenské služby. Bylo neuvěřitelné, s jakou přesností a lehkostí manipulovali se zbraněmi, které minimálně patnáct let nedrželi v rukou.“ Touto akcí však spolupráce příslušníků protiletadlového raketového oddílu s dětmi a civilní veřejností v letošním roce neskončila. Pokračovala například 5. září, kdy pro žáky základní školy v Kašperských Horách uspořádali branný den. Text a foto: npor. Ing. Martina DIENOVÁ

Prázdniny končí na Křešíně Text a foto: Václav KUPILÍK

Sportovně-relaxační centrum ve Vojenské zotavovně Bedřichov znají důvěrně nejen tisíce příslušníků armády, kteří je navštěvují v rámci preventivních rehabilitací nebo domácích rekreací. Na stěně bedřichovské posilovny jsou desítky podpisů vynikajících armádních sportovců, včetně mistrů světa a olympijských vítězů, kteří tu při soustředěních dolaďovali fyzickou kondici.

36

O to překvapivější bylo naše setkání se skupinkou vážně tělesně postižených osob. Dozvídáme se, že jsou po cévní mozkové příhodě a že se tu s jejich zdravím doslova dějí zázraky. Pomalá chůze o holi a porucha řeči u paní Vlasty Samojedové z Hradce Králové prozrazují, že i ona prodělala mozkovou mrtvici. Pomalu formuluje věty: „Můžeme využívat bazén hned ráno od půl osmé, kdy je tu ještě klid, a soustředíme se na rehabilitační cviky. Poprvé mne do bazénu přinesli, ale už po třech dnech cvičení ve vodě jsem zase začala plavat i chůze se pomalu lepší…“ Příkladem houževnatosti a píle je pro ni vedoucí neziskového projektu ICTUS Jan Dohnálek, sám po těžkém mozkovém postižení, který se rehabilitacemi rychle znovu zařadil do aktivního života, aby stejně postiženým spoluobčanům ukázal cestu naděje v uzdravení. Skoro dva roky nemluvil, nemohl psát ani číst… Není to ještě úplně ono, ale už

zase řídí auto a je mu při jeho slovech docela dobře rozumět: „Tady je ideální prostředí pro naši rehabilitaci. V lázních je málo aktivit a pohybu, tady je navíc příjemné horské klima i vynikající strava. Nesmírně ohleduplný a vstřícný personál, podobně jako ve Vojenské zotavovně Měřín, nám také pomáhá.“ Pět týdenních rehabilitací ve VZ Bedřichov a stejný počet ve VZ Měřín v tomto roce (několik jich proběhlo už loni) prý dělá s pacienty zázraky. Do projektu je zapojeno na padesát postižených a kromě pomoci Volarezy oceňují také příspěvek dvou firem a řady lidí, kteří na rehabilitace dobrovolně přispívají. Zákeřná nemoc, která u nás ročně postihne přes třicet tisíc lidí (30 000 obyvatel má např. Příbram), může kdykoli ohrozit každého z nás. Ve dvou vojenských zotavovnách dnes postižení nacházejí cestu k uzdravení. Ujít ji musejí ale sami. Víra, houževnatost a vytrvalost spolu s kvalitním zázemím dělají zázraky.

Pod tímto výstižným sloganem se skrývala řada lákavých atrakcí, které pro děti i dospělé v neděli 24. srpna připravila obec Křešín ve spolupráci se společností Rebeca, místním sborem dobrovolných hasičů a s újezdním úřadem Vojenského újezdu Brdy. I když počasí od rána hrozilo deštěm, nakonec zvítězilo sluníčko, které na křešínskou náves přilákalo tisíce návštěvníků. A dívat se bylo opravdu na co. Na pódiu se střídala celá řada hudebních skupin a známých osobností, kterým vévodilo vystoupení známého tria Maxim Turbulenc a veselé vyprávění herců Jiřího Krytináře a Zdeňka Srstky. Nechyběla ani soutěž v přetahování lanem o ceny pod patronací senátora Jaromíra Volného, který však kvůli zraněnému kolenu siláckou disciplínu neabsolvoval. V permanentním obležení byly i ukázky ručních zbraní, spojovacích prostředků a především samohybná kanonová houfnice, kterou dětem v doprovodu svých rodičů představili vojáci ze 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Jinec. Pohled z věže houfnice si vychutnal i herec Jiří Krytinář. Aby mu jeho výkon uvěřili kolegové od filmu, nechal se s celou osádkou vyfotografovat. Text a foto: kpt. Michal ABRHÁM

37

„ Domov péče o válečné veterány Bílý Kříž má kapacitu 28 lůžek, a to v 16 jednopokojových a v šesti dvoupokojových bytech. Potřebám seniorů jsou zde uzpůsobeny veškeré společné prostory a poskytované služby. „ Prvními klienty karlovarského DPVV, a to od 27. června 2005, byli manželé Otto a Marie Denešovi. „ Manželé Denešovi oslavili 22. února 2007 diamantovou svatbu, Otto Deneš 21. srpna 2008 devadesáté narozeniny.

Text a foto: Pavel LANG

Karlovy Vary, ulice Krále Jiřího, dům Bílý Kříž. Před třemi roky z tohoto lázeňského objektu Ministerstvo obrany ČR zřídilo Domov péče o válečné veterány (DPVV), jehož prvními klienty se stali manželé Denešovi. V únoru 2007 zde oslavili diamantovou svatbu a nedávno, jednadvacátého srpna, pan Otto svoje devadesáté narozeniny!

Kolektivní gratulace účastníkovi bitvy u Tobrúku a Dunkerque v karlovarském Domově péče o válečné veterány Jídelnou karlovarského Domova péče o válečné veterány zní operetní skladby J. Offenbacha a J. Strausse. Vzápětí je přerušuje potlesk. Ruku v ruce přicházejí manželé Otto a Marie Denešovi. Na červený koberec před nimi dopadají květy růží, které tam házejí přítomní. Oba důchodci jsou očividně dojati. Takovou slávu nečekali. Projdou živým špalírem a usedají do křesel. Ne však na dlouho. Před nimi se formuje dlouhá řada gratulantů, kteří chtějí účastníkovi národního boje za osvobození kapitánovi ve výslužbě Otto Denešovi blahopřát k jeho devadesátinám. Nejprve před seniora předstupují hosté, a to ředitelka odboru mimoresortní spolupráce sekce personální MO ČR Miroslava Kosáčková, zástupce ředitele Vojenských lázeňských a rekreačních zařízení Čestmír Maťák a primátorka Karlových Varů Veronika Vlková. Po nich přichází zhruba dvacítka spolubydlících. Ján Hacko, Vlasta Klačanská a další váleční veteráni. Pan Deneš je považuje za svoje nejbližší. Jak s nadsázkou říká, oni jsou oporou jeho podzimu života. 38

Slavnostní akt končí. Trvá sice pár minut, ale je velice sentimentální. Válečný veterán souhlasí s krátkým rozhovorem pro A report a zve nás do svého bytu. O chvíli později vyslechneme jeho strastiplný životní příběh. Narodil se 21. srpna 1918 v Malých Dvoranech u Trnavy. Jeho židovský původ byl trnem v oku mnoha spolužáků.

v poli v severní Africe a od 1. září 1944 do 8. května 1945 jako vojenská služba v poli na Západě po invazi invazi,““ píše se v resortním osvědčení. „Bojoval jsem u Tobrúku i u Dunkerque. Na svoje kamarády ve zbrani nikdy nezapomenu.

Neváhali ho nejen slovně urážet, ale i fyzicky napadat. Po jednom z brutálních útoků na jeho osobu se devatenáctiletý Otto rozhodl odejít z domova. Společně s kamarádem se vydali přes Maďarsko do daleké Palestiny. „Neměl jsem vůbec lehké mládí. Daleko krutější

úděl však postihl moje rodiče a bratra. Ti byli zavražděni v koncentračním táboře v Osvětimi,“ dodává tichým hlasem a vzpomíná na tehdejší několikaměsíční plavbu lodí za svobodou i na práci v palestinských vesnicích. Řeč se stáčí na jeho působení v čs. zahraniční armádě. Jako důkaz pokládá pan Deneš na stůl dvě osvědčení.

První mu přiznává statut válečného veterána (podle zákona č. 170/2002 Sb.) a druhé stvrzuje, že je účastníkem národního boje za osvobození. „Byl jsem příslušníkem čs. armády v zahraničí, a to od 3. července 1939 do 5. května 1945,“ upřesňuje. Doklad vydaný Ministerstvem obrany ČR jeho nasazení ještě více konkretizuje: „Od 3. července 1939 do 14. července 1942 jako doba pobytu ve spojeneckých zemích, dále od 15. července 1942 do 8. května 1945 jako příslušník čs. zahraniční armády na Západě, z toho od 15. července 1942 do 12. srpna 1943 jako vojenská služba

Především na ty, kteří tam položili život,“ říká kapitán protiletadlového dělostřelectva ve výslužbě. Do vlasti se vrátil v roce 1945. Do rodného domu v Trnavě ho však vůbec nepustili. Proto se rozhodl zkusit štěstí v západních Čechách. „Po válce jsem pracoval jako úředník na okresní správní komisi. Ale spíše mě to táhlo do prodeje. To se mi za nějaký čas splnilo. Stal jsem se vedoucím textilního obchodu,“ upřesňuje O. Deneš. V Karlových Varech potkal i svoji životní lásku. Marie pracovala jako účetní v závodní kuchyni ČSAD. „Tenkrát si

přišel koupit stravenky na oběd a padli jsme si do oka. V únoru 1947 byla svatba a v listopadu se nám narodila dcera Eva,“ směje se šestaosmdesátiletá paní Denešová. Události v roce 1974 výrazně zasáhly do života manželů Denešových. Paní Marie prodělává složitou operaci páteře a ze zdravotních důvodů je nucena odejít do důchodu. Manžel Otto ji v tom nechce nechat samotnou, a tudíž se rozhoduje pro starobní důchod. Stáří společně prožívají v jednom karlovarském nájemním bytě. Jak už to v pokročilém věku zpravidla chodí, přicházejí různé nemoci. Bohužel ani Denešovým se nevyhnuly. Marie začíná ztrácet zrak, Otto sluch. Domov péče o válečné veterány se jeví jako optimální řešení jejich životní situace. „V červnu 2005 jsme se sem přestěhovali. Žijeme v nádherném dvoupokojovém bytě s výhledem na Karlovy Vary. Máme tady vše, co potřebujeme k životu. Je to pro nás opravdový domov pokojného stáří,“ chválí karlovarský DPVV Otto Deneš. Jeho manželka s ním souhlasí a s hrdostí „představuje“ interiér jejich bytu číslo dvanáct – obývací pokoj se sedací soupravou, nábytkovou stěnu s televizí a telefonem pro nevidomé, křesílka, samostatnou ložnici, sociální zázemí a kuchyňku. Prostorné, novotou vonící a čistotou zářící prostředí. „A k tomu připočtěte, jak vzorně se o nás starají a jak nám vycházejí ve všem vstříc. Především Lenička, to je dobrá duše. S ní je vždycky legrace. Moc nám to naše stáří zpříjemňuje,“ chválí sociální pracovnici Lenku Pospíchal Schiefner paní Denešová a dodává: „Všem, kteří nám na sklonku života takto pomáhají, moc děkujeme.“ 39

Mobilizace z 23. září 1938 představovala pro náš národ poslední naději, tu nám však definitivně vzala mnichovská dohoda

Text: Vladimír MAREK Foto: ÚVA-VHA

Když jsem byl ještě malý kluk, vyprávěli mi oba moji dědové stejně jako prastrýcové o mobilizaci v září roku 1938. Tak trochu s vlhkýma očima a s notnou dávkou nostalgie vzpomínali na obrovské nadšení, s jakým rukovali do pohraničních pevnůstek v okolí Landštejna a jak se hlásili u pěšího pluku 29 v Jindřichově Hradci.

40

Byl jsem na ně tehdy nesmírně hrdý a záviděl jim j neobyčejný y j ý zážitek a ještě j neobyčejnější jednotu národa národa. Podívejme se ale, jak se tato významná událost v našich dějinách odehrávala řečí faktů. V září 1938 kulminoval jak Hitlerův politický tlak na rozbití republiky, tak i provokace a násilnosti bojůvek SdP (Sudetendeutsche Partei). Významným mezníkem v tomto směru byl tzv. ostravský incident ze 7. září. Poslanci SdP vyvolali v Ostravě zjevně záměrně napětí, které pořádková policie vyřešila s použitím donucovacích prostředků. Celá záležitost byla úmyslně zveličena a ze strany Německa využita k nátlaku na odtržení pohraničních území Československa. Od tohoto okamžiku se nejen zvýšil počet incidentů v pohraničí, ale také se umocnil pohyb Wehrmachtu v bezprostřední blízkosti našich hranic. Českoslovenští

příslušníci finanční strávojáci, četníci, přísluš příslušn úředníci že a další státní úřed dní se stali prvními oběťmi těchto útok útoků. ků. Na Karlovarsku došlo k nejkrvavějším mu událostem v Bublavě a Habartově. Československá vláda zaznamenala pr první rvn ztráty. Jednalo se o třináct mrtvých, šes šestnáct š zraněných a čtyřicet tři odvlečen odvlečených ný obránců hranic do Německa. Hitle Hitlerův erů útočný projev z 12. září 1938 ještě při p přilil oleje do ohně. Armáda musela sam samozřejmě moz reagovat na vzniklou situaci. O Ok Okamžitě byla vyhlášena bojová pohot pohotovost, mužstvo nesmělo opouštět kasárna. Hned následujícího dne byla na základě § 22 branného zákona přijata výjimečná opatření a uvedena do pohotovosti část Stráže obrany státu. Povoláním záloh tak překročil aktuální početní stav naší armády tři sta padesát tisíc. Další výjimečná opatření ze 17. září spojená mimo jiné s povoláním 1. ročníku I. zálohy na zvláštní cvičení posunula tento počet dokonce na půl milionu vojáků. Mezinárodní situace se ale pro nás nevyvíjela zrovna příznivě. Především Velká Británie nás ústy svého premiéra Arthura N. Chamberlaina tlačila do uspořádání plebiscitu ve sporných oblastech. Britsko-francouzský plán na předání všech československých

území Německu, na kterých žije více než padesát procent obyvatel německé národnosti z 19. září, celou situaci ještě více vyhrotil. Hodžova vláda se pokusila vzdorovat tomuto politicko-diplomatickému nátlaku a návrh odmítla. Následující ostrá reakce britských a francouzských představitelů, jejíž součástí bylo i upozornění, že Francie se v tomto případě vzdává všech spojeneckých závazků, vyvolala revizi předešlého rozhodnutí československého kabinetu. Do toho ještě vstoupilo se svými územními požadavky Maďarsko a Polsko. Československé veřejné mínění se ale rozhodlo, že to tak nemůže nechat. V Praze a dalších místech republiky propukly masové demonstrace. Premiéru Hodžovi a jeho kabinetu nezbylo nic jiného než podat demisi. Předsedou nové vlády se 22. září stal dosavadní generální inspektor branné moci a jednooký legionář, armádní generál Jan Syrový. Symbolika významného vojevůdce našich dějin Jana Žižky byla alespoň pro veřejnost zřejmá. Hned následující den došlo k vyhlášení všeobecné mobilizace. Všude vládlo obrovské nadšení. Mnozí muži se hlásili u svých útvarů bez toho, že by dostali povolávací rozkaz. A to pouhou hodinu po zveřejnění výzvy. Přicházeli dokonce i dobrovolníci, na které se mobilizace nevztahovala. Převládalo přesvědčení, že ještě tu samou noc bude Praha a další československá města bombardovány německým letectvem. „Učil jsem se v té době drogistou v Českých Budějovicích. Mistr mě poslal, ať okamžitě otevřu krámek a vyvalím několik sudů s benzinem, které jsme

měli vzadu ve skladu,“ vzpomínal na nesmírné nadšení našeho národa dnes již důchodce Jaroslav Brabec, jenž před sedmdesáti lety mobilizaci přímo zažil. „Říkal, že armáda určitě bude potřebovat benzin do automobilů. Měl jsem ho vojákům všechen dát zadarmo.“ Během čtyřiadvaceti hodin nastoupilo osmdesát procent povolaných osob. Mezi těmi, kdo se nedostavili do kasáren, převládali naprosto jednoznačně lidé německé národnosti. Okolo padesáti procent Němců nereagovalo na mobilizační výzvu vůbec. Většina z nich se stáhla do lesů, kde vytvářeli nejrůznější bojůvky a podnikali výpady s cílem narušit bezpečnostní situaci. V Mohelnici a některých dalších místech Němci vyjadřovali svůj nesouhlas s mobilizací prostřednictvím demonstrací. Starostové německé národnosti v pohraničních oblastech navíc otevřeně sabotovali nařízení a výzvy ke stavbě nejrůznějších obranných zařízení. Ani armáda si ale příliš nevěděla rady se zmobilizovanými vojáky německé národnosti. Začala je zařazovat především k týlovým útvarům dislokovaným na Slovensku. Vytvářely se i zvláštní pracovní jednotky. Československá armáda měla po dokončení mobilizace 1 128 000 vojáků. Přestože armádní velení již několik let intenzivně doplňovalo výzbroj, především v těžkých zbraních, nebyl stav ideální. Zatímco dělostřeleckými prostředky byla naplněnost zhruba osmdesátiprocentní, podstatně horší situace byla v letectvu a především u tankových jednotek. Počítalo se s tím, že některé útvary budou doplněny zbraněmi

z válečné produkce. Problém byl i v tom, že nemalé množství moderní vojenské techniky dostala vojska v posledních měsících před mobilizací a většina vojáků tak na ní nestihla dokončit výcvik. Ani pohraniční opevnění nebylo dobudováno, přesto i v tomto stavu rozestavěnosti skýtalo nemalou vojenskou hodnotu. Ještě v noci 23. září vzniklo v Klánovicích u Prahy hlavní velitelství. Jeho úkolem bylo řízení vojenských operací. Později se přesunulo na Vyškovsko. Velitel armády armádní generál Ludvík Krejčí sídlil společně s operačním oddělením štábu na zámku v Račicích. Mobilizací posílené ozbrojené síly byly rozděleny do čtyř armád. Zatímco I. armáda zajišťovala obranu Čech, II. armáda byla soustředěna na severu Moravy. Jižní Moravu bránila IV. armáda. Její úsek obrany se však postupně rozšířil. Zajišťovala tak i jižní Čechy až po Vyšší Brod. III. armáda pak měla na starost obranu Slovenska a Podkarpatské Rusi. Vojáci byli plni odhodlání bojovat. O osudu Československa se ale nerozhodovalo v pohraničních horách, ale ve vzdáleném Mnichově. Francie a Velká Británie nás vyměnily za iluzi zachování míru v Evropě. Armáda dostala rozkaz do 10. října 1938 vyklidit Sudety. V následujících týdnech jsme předali Německu, Maďarsku a Polsku území o rozloze 41 000 kilometrů čtverečních s téměř pěti miliony obyvatel, významným nerostným bohatstvím a vyspělým průmyslem. Většina vojáků to nesla velice těžce. Se slzami v očích opouštěli pohraniční opevnění. Několik z nich volilo v této nelehké životní situaci raději sebevraždu.

41

KNIŽNÍ ŽNÍ TIPY

Z REDAKČNÍ POŠTY

Nové přírůstky v Ústřední odborné knihovně MO ČR Legenda

Seminář k výuce vojenské angličtiny

Martin tin Dubánek Dubánek, Jan Lakosil Lakosil, Pavel Minařík Utajená obrana železné opony O československém opevnění z let 1935 až 1938 má naše veřejnost určité povědomí. A to jak z literatury a sdělovacích prostředků, tak i díky aktivitám provozovatelů muzejních expozic zřízených v těchto objektech. Ovšem jen málokdo tuší, že se na naší jihozápadní hranici v období po 2. světové válce a zejména pak po roce 1948 utajeně budoval další systém opevnění. A právě o něm pojednává kniha z vydavatelství Mladá fronta „Utajená obrana železné opony“ s podtitulem „Československé opevnění 1945 – 1964“ od autorské trojice vojenských historiků Martina Dubánka, Jana Lakosila a Pavla Minaříka. Publikace přináší hluboké poznatky a zasvěcené informace z této doposud nepříliš probádané novodobé historie naší republiky a období studené války. V letech 1952 až 1964 byly podél hranice s Rakouskem a tehdejším „západním“ Německem od Nových Hradů v jižních Čechách až po Hranice v ašském výběžku vybudovány tisíce nových objektů polního opevnění. Od tzv. dřevozemních kulometných stanovišť a pozorovatelen přes první kamenobetonové palebné objekty až po bunkry z železobetonových prefabrikovaných dílců. Výstavba a maskovací práce těchto objektů v místech, kde by činnost mohla být pozorována zpoza hranic, probíhala zásadně v noci a bez většího osvětlení. Hlouběji ve vnitrozemí, neboť pásmo bylo místy široké až několik desítek kilometrů, se tato pravidla tolik nedodržovala. Autoři se ve své knize také věnují typologii jednotlivých druhů objektů, jejich výzbroji, technologickému vybavení i jednotkám, jež je měly používat. Zmiňují se rovněž o jednání tehdejšího československého Generálního štábu se sovětskou stranou o prověření odolnosti některých typů bunkrů vůči účinkům jaderných zbraní. Zda byly tyto zkoušky realizovány, se však autorům zjistit nepodařilo. Proces budování poválečného opevnění socialistického Československa skončil v roce 1964. Bylo to v reakci na změnu strategické koncepce Varšavské smlouvy, která získala jednoznačně útočný charakter. Publikace, jejímž záměrem je poodhalit jedno z tajemství studené války a která má 216 stran textu a 32 stran příloh, stojí 349 korun. Jaroslav PAJER 42

Ústav jazykové přípravy ve Vyškově pořádal ve dnech 21. – 25. července seminář pro učitele anglického jazyka z resortních vzdělávacích pracovišť pod názvem „Teaching Military English“. Na slavnostním zahájení ředitel ÚJP plk. Ladislav Chaloupský zdůraznil potřebu podobných pracovních setkání, kde se prezentují a probírají důležitá specifika použití vybrané vojenské terminologie, jejichž osvojení napomáhá odstraňovat problémy v komunikaci mezi našimi a spojeneckými vojáky v mnoha misích, jichž se AČR aktivně účastní. Odborníci z ÚJP – Julie Mezera (mající mnohaleté zkušenosti z působení v British Council), David Bushell a Paul Richardson (oba bývalí příslušníci ozbrojených sil Velké Británie) připravili promyšleně strukturovaný program pro všechny účastníky semináře. Zaměřili se nejen na teoretické přiblížení důležitých aspektů dané problematiky, ale účastníky zapojili i do praktického zpracování metodických postupů, návrhů organizace a řízení výuky, využití audiovizuální a výpočetní techniky či přípravy prezentací na daná témata. Poskytli také užitečné rady a doporučení týkající se vhodnosti odborné literatury, digitálních médií či internetových zdrojů jako výukových a učebních materiálů. Na závěr semináře byla všem participujícím předána osvědčení dokladující jejich aktivní účast na semináři. Kpt. Mgr. Jan Šmíd, ředitel odboru výuky jazyků ÚJP

„ Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. „ Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) Ústřední odborná knihovna MO ČR Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

D 198 P JANE’S WORLD ARMIES 2008. Issue 23. (Armády světa 2008. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2008. 21 + 870 s. D 135 P JANE’S STRATEGIC WEAPON SYSTEMS 2008. Issue 49. (Strategické zbraňové systémy 2008. Ročenka Jane’s.) Couldson, Jane’s Information Group Ltd. 2008. 27 + 643 s. E 6597 LES GRANDES TENDANCES DU MONDE 2002. Rapport Annuel Mondial sur le Systeme Économique et les Stratégies 2002. (Stav světa 2002. Hlavní tendence vývoje.) Paris, DUNOD 2001. 370 s. F 20 948 LA INDUSTRIA Y LA TECNOLOGÍA EN LA POLÍTICA EUROPEA DE SEGURIDAD Y DEFENSA. Monografías del CESEDEN 105/2008. (Vnější hranice Evropské unie. Sborník.) (Průmysl a technologie evropské v bezpečnostní a obranné politice. Sborník.) Madrid, Ministerio de Defensa 2008. 215 s. F 20 953 DESPORTES, Vincent LA GUERRE PROBABLE. PENSER AUTREMENT. (Pravděpodobná válka. Myslet jinak.) Paris, Economica 2007. 202 s. F 20 952 RECORD, Jeffrey BEATING GOLIATH: WHY INSURGENCIES WIN. (Proč povstání vítězí.) Washington DC, Potomac Books 2007. 179 s.

F 20 950 CARAFANO, James Jay GI INGENUITY: IMPROVISATION, TECHNOLOGY, AND WINNING WORLD WAR II . (Vynalézavost amerického vojáka. Improvizace, technologie a vítězství v 2. světové válce.) Connecticut, Praeger Security International 2006. 262 s. F 20 949 TENET, George – HARLOW, Bill AT THE CENTER OF THE STORM. The CIA During America’s Time of Crisis. (V centru bouře. CIA v době amerických krizových situací. Vzpomínky bývalého šéfa.) New York, Harper perennial 2007. 561 s. F 20 951 P ALBRIGHT, Richard D. CLEANUP OF CHEMICAL AND EXPLOSIVE MUNITIONS. Locating, Identifying Contaminants, and Planning for Environmental Remediation of Land and Sea Military Ranges and Ordnance Dumpsites. (Úklid po chemické a trhavé munici.) Norwich, NY., William Andrew 2008. 325 s. E 5988 P VOJENNAJA AVTOMOBILNAJA TĚCHNIKA. Tom 16. Vojennaja avtomobilnaja těchnika. Enciklopedija XXI vek. Oružije i těchnologii Rossii. (Automobilová technika. Encyklopedie 21. století. Zbraně a technologie Ruska. Díl 16.) Moskva, Izdatělskij dom Oružije i těchnologii 2008. 769 s. G 5848 ROZPOČET MO SR NA ROK 2008 V ČÍSLACH, FAKTOCH A GRAFOCH. Bratislava, MO SR 2008. 31 + 31 s.

F 6602 GUNSTON, Bill NOČNÍ STÍHACÍ LETOUNY. Vývoj a historie bojového nasazení. Přel. z angl. Praha, Deus 2008. 303 s. E 6601 P RASTRENIN, Oleg ILJUŠIN IL-2. Bitevní letoun Iljušin IL-2. Nevojice, Jakab 2008. 96 s. F 17 930 PEJČOCH, I. OBRNĚNÁ TECHNIKA. DÍL 8. Malé státy Evropy 1919 – 1945. Praha, Ares 2008. 203 s. F 20 928 BREUER, Jaromír OPAVSKÁ NEJ – OPEVNĚNÍ A VOJENSKÁ POSÁDKA. Opava, 2007. 21 s. F 20 943 KOLDINSKÁ, Marie – ŠEDIVÝ, Ivan VÁLKA A ARMÁDA V ČESKÝCH DĚJINÁCH. (Sociologické črty.) Praha, Lidové noviny 2008. 579 s. F 20 946 DAHRENDORF, Ralf OD PÁDU ZDI K VÁLCE V IRÁKU. Nový začátek dějin. Přel. z něm. Praha, Vyšehrad 2008. 331 s. F 20 930 HERZOG, Chaim ARABSKO-IZRAELSKÉ VÁLKY. Válka a mír na Blízkém východě od války za nezávislost v roce 1948 po současnost. Praha, Lidové noviny 2008. 617 s.

43

Vojáci KFOR si 23. srpna poměřili své síly v irském trojboji

Text a foto: kpt. Michal PREJZEK

Sobotní odpoledne na irské základně „Camp Clark“ v Kosovu patřilo sportovnímu klání mezi vojáky KFOR. V krajině pořadatelů patří trojboj k oblíbeným sportům. Skládá se z běhu na 9,5 km, shybů za jednu minutu a přetahování lanem. Poměřit síly se rozhodly vojenské týmy z Irska, Itálie, Finska, České republiky, Slovenska a smíšený tým mnohonárodního uskupení Střed. Každý tým postavil na start osm závodníků. Do celkového součtu bodů se vždy počítalo šest nejlepších výsledků. Za vítězství si tým mohl připsat 50 bodů a umístnění v každém dalším pořadí bylo hodnoceno o pět bodů méně. První disciplínu, běh na 9,5 km, odstartoval velitel sil KFOR generálporučík Xavier de Marnhac.

44

Přesně ve čtvrt na dvě se běžci vydali na rozpálenou trať, jež vedla přes kosovské vesnice. V cíli byl nejrychlejší poručík John Boylan z Irska, který zvládl náročnou trať v čase 34:45. Ani čeští vojáci si nevedli špatně. V čase 38:59 společně doběhli praporčík Zbyněk Beneš a rotmistr Martin Weigel. Všichni běžci připravenou trať zvládli a po první

disciplíně vedli Irové. Další pořadí bylo následující: 2. Finsko, 3. Česká republika, 4. MNTF-C, 5. Slovensko a 6. Itálie. Čeští vojáci si skvěle poradili s druhou disciplínou, shyby nadhmatem v délce trvání jedné minuty, kde obsadili druhé i třetí místo. Nadrotmistr Jaroslav Mikulenda předvedl 27 shybů a podpraporčík Jaromír Pražák jich zvládl 26.

Nejlepší výkon se v bouřlivé atmosféře podařil finskému zástupci, který dosáhl 30 shybů. Po sečtení výsledků týmů tuto disciplínu nakonec vyhráli Finové, za kterými v dalším pořadí skončili Irové a Češi. Na závodníky čekalo už jen přetahování lanem, což pro týmy znamenalo přípravu potřebné taktiky. Ani naši borci neponechali nic náhodě. Do semifinále posledního klání automaticky postoupily první dva týmy, tedy Finsko a Irsko. Ty poté čekaly, kdo bude jejich soupeřem. V prvních bojích o postup do semifinále se vzájemně utkala družstva České republiky a Itálie. Následoval zápas mezi Slovenskem a týmem MNTF-C. Česká republika i Slovensko jednoznačně porazily své soupeře a s velkou jistou postoupily do semifinále, kde na naše borce čekal zkušený tým z Irska. Ten již při příchodu k lanu předvedl pro oko diváka a zastrašení soupeře efektní exhibici. To také vybudilo irské fanoušky k mohutnému povzbuzování. Ve dvoukolovém tažení předvedli výtečný výkon Irové a zaslouženě přešli přes naše vojáky do finále.

Ve druhém semifinálovém boji jednoznačně zvítězili Slováci, kteří nedali žádnou šanci vojákům z MNTF-C. O následujícím finálovém klání bylo rozhodnuto. Irsko versus Slovensko. A právě Slovensko v nádherném zápolení předvedlo, kde je jejich síla, a po urputném boji v této disciplíně zvítězilo. V bojích o třetí místo se naši vojáci utkali s týmem MNTF-C. S přesvědčivou jistotou

Česká republika vyhrála a upevnila si tak konečnou třetí pozici. Sportovní klání proběhlo v duchu fair play a nejlepší vojáci byli odměněni pamětní mincí velitele mnohonárodního úkolového uskupení Střed generála Kyostiho Halonena. Konečné pořadí: 1. Irsko, 2. Finsko, 3. Česká republika, 4. Slovensko, 5. MNTF-C a 6. Itálie. 45

spoj Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Byty „ Vyměním obecní byt 2 + 1 v Brně za podobný nebo menší v Praze. Tel.: 776 310 902 „ Vyměním služební byt ve Vinoři (115m2) po kompletní, luxusní rekonstrukci za 1 + k. k. kdekoliv v Čechách. Kontakt: +420 724 137 780 „ Hledám zájemce na koupi bytu 3 + 1 s lodžií v Olomouci-Nových Sadech. Panelový dům je nově zateplen, má plastová okna, nové stoupačky. Byt je v OV, po rekonstrukci koupelny, WC a kuchyně – nová kuchyňská linka, plovoucí podlaha, na chodbě korek, v místnostech lino. Na oknech žaluzie, sítě proti hmyzu. K bytu patří sklep. Volný koncem roku. Tel.: 604 570 270

Volná místa „ Velitel VÚ 2565 ve Staré Boleslavi nabízí volná SM: y VSD pro fyzickou bezpečnost, odd. OUI, PH 64, PT 10, BP „T“, Stanag 1111. Nástup možný ihned (nové SM je až od 1. ledna 2009). Kontakt: alc. 973 231 671, 724 801 113 y VSD – informatik, odd. informačních systémů, PH 64, PT 11, BP „D“, Stanag 1111. Nástup možný ihned. Kontakt: alc. 973 231 621, 602 649 750 y VSD – specialista-spojař, odd. komunikačních systémů, PH 71, PT 11, BP „D“, Stanag 2211. Nástup možný ihned. Kontakt: alc. 973 231 621, 602 649 750 Strukturované životopisy zasílejte na fax 973 231 610.

46

„ Velitel VÚ 6069 Jindřichův Hradec nabízí volná systemizovaná místa pro VZP s možným nástupem k 1. 10. 2008: y Náčelník zpravodajské skupiny: SH 63, PT 10, BP „T“, ČVO 670/60 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 3333 dle normy STANAG 6001 y Důstojník zpravodajské skupiny: SH 62, PT 9, BP „D“, ČVO 678/64 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 y Důstojník operační skupiny: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 920/89 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y Velitel 2. pěší čety 1. pěší roty: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y Velitel 3. pěší čety 1. pěší roty: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y Zástupce velitele 2. pěší roty: SH 63, PT 10, BP „V“, ČVO 120/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 y Velitel 2. pěšího družstva 1. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y Velitel 3. pěšího družstva 1. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y Velitel 1. pěšího družstva 2. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y Velitel 2. pěšího družstva 2. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y Velitel 3. pěšího družstva 2. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y Velitel 1. pěšího družstva 3. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y Velitel 2. pěšího družstva 3. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y Velitel 3. pěšího družstva 3. pěší čety 2. pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001

y Velitel 3. pěší roty: SH 64, PT 10, BP „D“, ČVO 120/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 y Velitel roty zbraní: SH 64, PT 10, BP „D“, ČVO 216/14 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y Velitel čety AGS: SH 63, PT 9, BP „V“, ČVO 109/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y Velitel průzkumné čety: SH 62, PT 9, BP „D“, ČVO 676/64 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 Kontakt: prap. Martin Opl, alc. 325 308 (od 1. 10. 2008 alc. 325 216), mob. 602 431 183, fax: 325 218 „ Velitel VÚ 6950 Stará Boleslav nabízí dnem 1. 10. 2008 volná systemizovaná místa pro VZP: y starší důstojník zpravodajské skupiny, požadavky: stanovená hodnost por./npor., bakalářské vzdělání, základní důstojnický kurz, STANAG 2222, BP „T“, ČVO – 66, PT – 10 y řidič-sběrač raněných obvaziště, požadavky: stanovená hodnost rtm., střed. odborné s výučním listem, základní rotmistrovský kurz, STANAG 0000, BP „V“, ČVO – 51, PT – 6, y starší řidič 4. strážního družstva, požadavky: stanovená hodnost rtm., střed.odborné s výučním listem, základní rotmistrovský kurz, STANAG 0000, BP „V“, ČVO – 19, PT – 6, y důstojník skupiny RL zabezpečení odd. logistiky, požadavky: stanovená hodnost por., bakalářské vzdělání, základní důstojnický kurz, STANAG 2222, BP „T“, ČVO – 38, PT – 9, y náčelník operační a plánovací skupiny, požadavky: stanovená hodnost por./npor., bakalářské vzdělání, základní důstojnický kurz, STANAG 2222, BP „T“, ČVO – 25, PT – 10, y náčelník skupiny OUI, požadavky: stanovená hodnost por./npor., bakalářské vzdělání, základní důstojnický kurz, STANAG 2222, BP „PT“, ČVO – 25, PT – 10, y starší důstojník odd. informačních systémů (směnný provoz), požadavky: stanovená hodnost por./npor., bakalářské vzdělání, základní důstojnický kurz, STANAG 2222, BP „T“, ČVO – 43, PT – 10, Bližší informace na alc. 231 741 – kpt. Ing. Jana Fišáková, alc. 231 742 – kpt. Ing. Janka Hudková „ Velitel Vojenského útvaru 6950 Stará Boleslav nabízí volné místo pro civilního zaměstnance – velitel vojenské hasičské jednotky. Vzdělání Bc., VO, PT 10, BP „D“ (po přechodnou dobu pracoviště střídavě Stará Boleslav, Větrušice u Žatce). Bližší informace na tel.: 973 231 743 „ Sekce ekonomická MO ČR, odd. finanční kontroly, nabízí volné systemizované místo pro občanského zaměstnance na dobu určitou (zástup za mateřskou dovolenou). Jedná se o perspektivní práci v oblasti finanční kontroly se zaměřením na kontrolu platů a ostatních plnění poskytovaných podle zvláštních předpisů v souvislosti se zaměstnáním,

které se nepovažují za plat. Požadavky: VŠ s ekonomickým či právnickým zaměřením (příp. SŠ vzdělání s dlouhodobou praxí v této oblasti, např. personalista), BP „D“, PT 13, znalost práce na PC (Word, Excel). Nástup možný ihned. Strukturovaný životopis zašlete na fax: 973 200 819 nebo e-mail: [email protected]. „ Ř SPS MO (sekce plánování sil MO) nabízí volné místo pro vojáka z povolání: VSD-S – PH 71, platová třída 13, bezpečnostní prověrka pro stupeň tajné, jazykové znalosti AJ Stanag 1111. Předpokladem přijetí jsou znalosti a zkušenosti v oblasti střednědobého plánování a znalosti práce na PC na pokročilé úrovni (MS OFFICE a EXCEL). Strukturovaný životopis zašlete na fax 973 217 158. Kontakt: pplk. Ing. Milan Polák, alc. 217 187, pplk. Ing. František Ružička, alc. 217 175 „ Hradní stráž nabízí SM: y střelec – strážní služba, Ho 41, ČVO 11, PT 06, vzdělání: výuční list, BP „D“, výška 180 – 188 cm, štíhlá postava, bez kosmetických vad Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331. „ Velitel Výcvikové základny Vyškov nabízí volná systemizovaná místa pro VZP s nástupem od 1. 11. 2008: y velitel kurzu ČVO 01 – SH 64, PT 10, BP „D“, KvPř 12, AJ 0000 y výkonný praporčík ČVO 31 – SH 52, PT 08, BP „V“, KvPř 10, AJ 0000 y starší instruktor ČVO 01 – SH 43, PT 06, BP „V“, KvPř 06, Aj 0000 Bližší informace: kpt. Novotný, alc. 451 611, prap. Krakovská, 451 615 „ Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vyhlásil výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny radiolokačních systémů katedry radiolokace. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti aktivní, pasivní radiolokace nebo radioelektroniky, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecká hodnost CSc., popřípadě titul Dr. nebo Ph.D. nebo předpoklad jeho získání, alespoň 5 let práce v oboru, vědecká a publikační činnost v dané oblasti, AJ 2211, BP „T“. Termín obsazení místa – 1. leden 2009. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 24. října 2008 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 4. listopadu 2008. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. „ Velitel VÚ 3517 Bechyně nabízí volná systemizované místa pro VZP: y starší strojník družstva dozerů 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, Stanag AJ 1111, BP „V“ y strojník družstva dozerů 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník družstva dozerů 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“

y řidič dopravního družstva 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 41, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-strojník EC dopravního družstva 1. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník družstva nakladačů 2. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník družstva dozerů 2. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-strojník EC dopravního družstva 2. čety horizontálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-jeřábník technického družstva 1. čety vertikálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší strojník technického družstva 2. čety vertikálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší řidič-strojník technického družstva 2. čety vertikálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 43, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší řidič-jeřábník technického družstva 2. čety vertikálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 43, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší řidič-jeřábník technického družstva 2. čety vertikálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 43, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-jeřábník technického družstva 2. čety vertikálních konstrukcí ženijní stavební roty, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič T-813 u pontonové mostové soupravy 1. pontonového družstva 1. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič T-813 u pontonové mostové soupravy 1. pontonového družstva 1. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič T-813 u pontonové mostové soupravy 2.pontonového družstva 1.pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič T-813 u pontonové mostové soupravy 1. pontonového družstva 2. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič T-813 u pontonové mostové soupravy 1. pontonového družstva 2. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič T-813 u pontonové mostové soupravy 2. pontonového družstva 2. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník člunového a pobřežního družstva 2. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič člunového a pobřežního družstva 2. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič T-813 u pontonové mostové soupravy 1. pontonového družstva 3. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“

y řidič T-813 u pontonové mostové soupravy 2. pontonového družstva 3. pontonové čety ženijní mostní roty, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník družstva nakladačů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník družstva dozerů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší strojník družstva dozerů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT06, ČVO 35, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší strojník družstva dozerů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 35, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší strojník družstva dozerů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 35, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník družstva dozerů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 35, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník družstva dozerů letištní stavební čety roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 35, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší ženista 1. družstva ženijních profesí čety stavebních konstrukcí roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y mechanik-svářeč ženijního technického družstva čety úpravy objektů roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 01, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y starší strojník družstva zemních strojů čety úpravy objektů roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, Stanag z AJ 1111, BP „V“ y starší strojník družstva zemních strojů čety úpravy objektů roty všeobecné ženijní podpory, SH 42, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník družstva zemních strojů čety úpravy objektů roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y strojník družstva zemních strojů čety úpravy objektů roty všeobecné ženijní podpory, SH 41, PT 06, ČVO 17, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-skladník družstva oprav ženijní techniky čety oprav techniky roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-skladník družstva oprav pásové a speciální techniky čety oprav techniky roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y kuchař 1. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 41, PT 06, ČVO 34, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-kuchař 1. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-kuchař 1. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-účtovatel 1. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-kuchař 2. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“

47

spoj Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

y řidič-skladník 2. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-skladník 2. hospodářského družstva hospodářské čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič dopravního družstva zásobovací čety roty logistiky, SH 41, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič dopravního družstva zásobovací čety roty logistiky, SH 41, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ y řidič-skladník 1. zásobovacího družstva zásobovací čety roty logistiky, SH 42, PT 06, ČVO 19, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ Nástup možný od 1. 10. 2008. Bližší informace: alc. 307 511, por. Bc. Dana Ripperová „ Velitel VÚ 2316 Praha nabízí volné systemizované místo pro občanského zaměstnance na pozici: y krejčí / krejčová skladů logistiky – PT 07, BP „V“, vzdělání střední odborné s výučním listem v oboru Nástup od 1. 10. 2008. Bližší informace: alc. 204 719, 204 720 „ Velitel VÚ 7907 Liberec nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: y řidič – SH 41, ČVO 019, PT 06 Bližší informace: alc. 261 065 „ Náčelník SMU ŘeLogZdrP Stará Boleslav nabízí volná systemizovaná místa pro o. z.: y správní rada oddělení vojenské metrologie a technického dozoru, obor elektrická zařízení, KvPř 61, BP „D“, PT 11 y správní rada oddělení vojenské metrologie a technického dozoru, obor zdvihací zařízení, KvPř 61, BP „D“, PT 11

48

y správní rada oddělení vojenské metrologie a technického dozoru, obor tlaková a plynová zařízení, KvPř 61, BP „D“, PT 11 y správní rada oddělení vojenské metrologie a technického dozoru, obor metrologie, KvPř 61, BP „V“, PT 11 Předmětem pracovní náplně je řízení oborů odborného technického dozoru s celoarmádní působností, resp. řízení certifikačního a akreditačního systému AČR (obor metrologie). Předpokladem je technické vzdělání, orientace v oblastech odborného technického dozoru, resp. metrologie, a schopnost získat osvědčení zkušebního komisaře OTD AČR. Osvědčení revizního technika OTD výhodou. Kontakt a bližší informace: alc. 230 704, pplk. Veselák, nebo 230 741, mjr. Zubalík. Termín nástupu 1. 1. 2009. „ Velitel střediska KIS Morava (VÚ 3255 Olomouc) nabízí volné SM pro VZP na pracovišti v Olomouci: y Náčelník skupiny zabezpečení materiálem-zástupce náč. logistiky Požadavky: SH 64, PT 10, BP „D“, ŘP „B“, VŠ vzdělání – obchodování na SEPO, znalost ISL, drobné nákupy a objednávky, orientace v materiální péči majetk. uskupení, kontrola vedení evidence a hospodaření s materiálem ve skladu, vystrojování VZP Kontakt: personální-prap. Milan Polách, alc. 402 010, mob. 602 566 990 y Starší specialista oddělení HelpDesk Požadavky: SH 52, PT 09, BP „D“, STANAG 1111 AJ, SŠ vzdělání s maturitou – znalost hardwaru PC, diagnostika závad a běžné opravy PC § 6 dle Vyhlášky 50/1978 Sb., (popř. elektro vzdělání) Kontakt: personální-prap. Milan Polách, alc. 402 010, mob. 602 566 990

Různé „ Oznámení: Setkání bývalých příslušníků VÚ 3263 Líně se uskuteční dne 27. září 2008 v Hotelu CD Karlovarská 83, Plzeň. Jsou zváni všichni příslušníci RTZ služby, kteří sloužili na letišti Líně u Plzně. Veškeré informace získáte u p. Vaňka na tel. 603 486 595. „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 8407 PrahaKbely na funkci řidič-sběrač raněných. Podmínky: řidičský průkaz sk. „C“, profesní průkaz na majáky, zdrav. kurz sběrač raněných. Kontakt: alc. 207 041 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou – velitel družstva. Požadavky: Stanag 1111, BP „T“/předpoklad k udělení. Tel.: 777 903 389 „ Hledám tmavovlasého, vysokého muže, který ukončil vojenskou službu u Hradní stráže v Praze v lednu či únoru 2003. Tuším, že pocházel z Moravskoslezského kraje (Olomouc). Občas

provázel i turisty po Hradě. Pomáhal mi při Vánoční slavnosti 2002 hlídat děti na Hradě. Za jakýkoliv kontakt, vedoucí k němu, budu vděčná. Marta – 732 294 022 „ Prodám armádní neprůstřelnou vestu značky Petris včetně dvou balistických plátů v odolnosti 4 (zachytí 7.62 x 54R) v zánovním stavu. Cena: 7500 Kč. Kontakt: [email protected], tel.: 773 079 783 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 5834 Strakonice na funkci řidič-strojník sk. „C“, „E“. Tel.: 776 674 620 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4423 Přáslavice na funkci řidič-strojník. Tel.: 604 348 697 „ Prodám pistoli vz. 52, 7,62 cz. Kontakt: 737 056 842, Písek „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 2316 Praha na pozici střelec. Kontakt: 720 589 899 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou, hodnost prap., PT 09, ČVO 602. Kontakt: e-mail [email protected], tel. 608 612 943 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou – velitel družstva, (BP „T“ /předpoklad k udělení), e-mail: [email protected] „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci řidič. Kontakt: 777 851 415 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 5008 Klatovy na funkci velitele družstva oprav chemické techniky, hodnost: pprap., PT 08, ČVO 592. Tel.: 732 687 332 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 5008 Klatovy na funkci starší řidič-mechanik. Tel.: 774 635 955 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci starší řidič-mechanik, řidič skupiny „C“. Tel.: 737 635 940 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci řidič. Kontakt: 724 591 330 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 1837 Chrudim na funkci kuchař. Kontakt: 721 054 801 nebo e-meil: [email protected] „ Prodám tlumok malý pro průzkumníky (nepoužitý) – objem 20 až 30 litrů. Cena 1100 Kč Tel.: 721 566 285 „ Prodám novou vestu vz. 95 – cena 800 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Prodám tlumok velký pro průzkumníky – objem 70 až 120 litrů (nový). Cena 5500 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel. 777 074 592, alc. 442 964 nebo [email protected] „ Hledám spolucestující na denní dojíždění z Hodonína do Brna a zpět. Kontakt: alc. 443 894 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně na funkci strojník, ČVO 512. Tel.: 721 106 358 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4428 Hranice na místo VR, řidič-skladník. Podmínkou VŘP „C“, kurz elektrocentrál. Bližší informace na tel. 732 946 787