Čtení pro lidi. Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích září - říjen 2012 Cena 15,- Kč

Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC

Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích

září - říjen 2012

Cena 15,- Kč

Tábor rodiče s dětmi Ve třetím prázdninovém týdnu proběhl tábor pro rodiče s dětmi. Letos jsme to zkusili úplně poprvé a týden se zdařil. V sobotu 14.7. jsme se všichni sjeli na základnu Kolčava u Strašic v počtu 21 dětí a 14 rodičů. Celý týden jsme si hráli, soutěžili, běhali po lese, odlévali dračí stopy, barvili jsme látku přírodními materiály. Probíhaly indiánské souboje se správným válečným zbarvením. Každý večer jsme trávili u táboráku s kytarou a písničkami. Jen jeden večer jsme se museli uchýlit do hangáru. Vykoupat a umýt jsme se jeli do Horažďovic do bazénu a navštívili jsme stanici na ochranu zvířat též v Horažďovicích. Jedno odpoledne nám pan Vilém Pešek přijel „napěnit koupaliště“ z technické pěny. Děti i rodiče v pěně „plavali“ dlouhé hodiny. Velice se nám osvědčila kola a odrážedla, která si rodiny přivezly s sebou. Některé děti se dokonce naučily jezdit na kole, což nás velmi těší. Čtvrteční večer jsme měli noční Stezku odvahy lesem, řídili jsme se jen světlem svíčky. Děti se krásně bály. V pátek se děti vydaly hledat dračí poklad. Cesta nebyla jednoduchá, děti musely splnit řadu úkolů. Dobré jídlo nám zajistil Martin Zdeněk a paní Bedlivá z Miřetic. Mají náš dík. Jsme moc rádi, že se tábor líbil a vydařil. Děkujeme rodičům, že se zapojili do programu a za vlastní iniciativu. Už se těšíme na příští prázdniny. Michaela Sluková, Alena Vlková






















Co je v Čtení, jinde není: Tábor rodičů s dětmi, Občasníček, Slovo starosty, Vesnice roku, Prevence na ZŠ, Osudy exklientů, Slovo ředitelky ZŠ a MŠ, Tábor Kolčava, Pozvánka na pouť do Čestic, O čestický brambor – práce dětí, Konec prázdnin, Historie tělovýchovy, Rok se včelami a včelaři, Mladý záchranář, Pohřeb v krajině, Cesta českého kněze pod sekeru, Příprava fotbalistů, Vyhlášení nového téma Čestického bramboru, Dějiny rodů




















Listování v občasníku: 1.7. 5.7. 6.7. 8.7. 9.7. 14.7.

15.7. 18.7. 26.7.

Začaly letní prázdniny. Tábor Střelky na Kolčavě začal už včera. Den slovanských zvěrozvěstů Cyrila a Metoděje Den upálení mistra Jana Husa Sklizeno mají v dolní části Strakonic, nad nimiž se přehnaly kroupy velké jak pingpongové míčky. Členky ČSŽ Čestice opékaly vuřty Členky ČSŽ Čestice zajišťovaly pro děti dětský den plný soutěží v hoslovickém mlýně. Odstartoval další ročník Pařmen cupu se závěrečnou večerní zábavou. Let balonem byl odložen, protože pršelo a foukal silný vítr. Na Kolčavě začal tábor rodičů s dětmi. Pařmeni pořádali Dětský den na hřišti. Schůze členů MS Háj Čestice Svatá Anna – chladna zrána.

Noční hasičská soutěž na hřišti u ZŠ Čestice Schůze členů MS Háj Čestice Před Kráslů ležela chcíplá krysa. Výborová schůze členů MS Háj Čestice Další Haló haló ples v sále restaurace Čestice Uplynulo 20 let od podpisu smlouvy o rozdělení České a Slovenské federativní republiky. To bylo uskutečněno od 1.1.1993. 31.8. Končí dvouměsíční prázdniny. Před 15 lety tragicky zemřela princezna Diana.

4.8. 7.8. 8.8. 17.8. 25.8. 26.8.

Občasníček před sto lety: 3.7. Námořní komise, vyšetřující příčiny zkázy Titaniku, došla k závěru, že hlavní vinu na neštěstí má kapitán. 7.7. Tenisový turnaj ve Wimbledonu vyhrál potřetí za sebou Australan A.F.Wilding. Mezi ženami zvítězila Angličanka Lacrombová. 24.7. Devátý ročník Tour de France vyhrál Belgičan O. Defraye. 1.8. 8.8. 8.8. 12.8. 14.8.

Byla zahájena letecká pošta Paříž – Londýn. Firma Krupp oslavila 100. výročí založení. Výbuch důlního plynu na jámě Lothringen u Bochumi si vyžádal 115 obětí. Sunjatsen založil Čínskou národní stranu KUOMINTANG. Americké námořní jednotky obsadily Nikaraguu, aby předešly intervenci evropských zemí pro zadlužení země. Americké banky převzaly záruky platební povinnosti Nikaraguy. 22.8. Švýcarský cyklista Oscar Egg vytvořil nový světový rekord v hodinovce výkonem 42,127 km. Britský ministr financí Lloyd Georgie navštívil Mariánské Lázně. Příliš si tu však neodpočinul, protože ho na veřejnosti stále pronásledovalo šest anglických sufražetek, které na něho vykřikovaly „Notes for women!“ (Volební právo pro ženy!). Do hotelu, kde byl ubytován, mu posílaly kytice s lístkem, na němž se skvěla tatáž výzva.

                     Kde všude se dá ČTENÍ číst? Nepřemýšlej a obrať list.                      Vážení spoluobčané, již dva měsíce uplynuly od vydání posledního Čtení, a tak bych Vám rád podal několik informací z našich obcí. Během prázdnin se u nás konalo několik zajímavých akcí. Připomenout bych chtěl další ročník noční hasičské soutěže, pouť v Nahořanech s nohejbalovým turnajem a pouťovou taneční zábavou nebo Pařmen-cup (sportovně-kulturní akci), díky kterému jsme mohli v Česticích spatřit plnění a start dvou horkovzdušných balónů. V průběhu prázdnin proběhla v mateřské škole v Česticích rekonstrukce rozvodů vody, kanalizace a sociálního zařízení.. Na neděli druhého září vychází v letošním roce malá pouť, ale stejně jako v minulém roce se bude muset obejít bez pouťových atrakcí a stánků a to z důvodu malé návštěvnosti. Velká pouť bude 16. září. Je připraven i na letošní rok bohatý kulturní program, který můžete nalézt na samostatné stránce v tomto Čtení. Dále bych chtěl upozornit občany, že v pátek 7.září bude v Česticích a v místních částech prováděna vakcinace psů a koček proti vzteklině. Rozpis časů je umístěn na obecních vývěskách. V sobotu 3.11.2011 a v neděli 4.11.2011 bude organizován ve všech částech obce sběrný den, kde budou mít místní občané nebo majitelé zdejších nemovitostí možnost bezplatně odevzdat k likvidaci velkoobjemový odpad, nebezpečný odpad a elektroodpad. Bližší informace naleznete v předstihu na obecních vývěskách nebo na www.cestice.cz. Na závěr bych chtěl informovat občany, že dne 18.9.2012 se uskuteční v zasedací místnosti Úřadu městyse Čestice od 10,00 hod, veřejné projednání konceptu územního plánu Čestice. Milan Žejdl – starosta městyse Čestice Vesnice roku V sobotu 11.8.2012 jsem se vypravila spolu se starostou Milanem Žejdlem do Řepice na slavnostní vyhlášení výsledků Jihočeského krajského kola soutěže „Vesnice roku 2012“. Na prahu Knížecí stodoly, kam se vejde až 1500 návštěvníků, nás přivítal starosta pan Martin Vysoký. Po slavnostním zahájení zazněla naše národní hymna. Potom jsme vyslechli krátké projevy hostů, mezi kterými byl také hejtman Jihočeského kraje pan Jiří Zimola. Program pokračoval vystoupením taneční skupiny Řepické babči. Kdo sleduje regionální tisk, už o nich určitě slyšel. Jedná se o skupinu starších žen, které ovšem tančí lépe než mnozí mladí. Babči se postaraly o navození výborné atmosféry a roztleskaly většinu přítomných starostů. Dále následovalo představení členů hodnotitelské komise a předávání Čestných uznání, Diplomů a stuh. I my jsme byli mezi vyznamenanými. Městys Čestice získal Diplom za vzorné vedení obecní kroniky. Mezi předáváním ocenění vystoupili divadelníci a děti ze Řepice, zahrála i Strakonická dudácká muzika. Na stolech byly dobroty napečené místními ženami. Stodolou procházely hostesky a roznášely kávu, čaj a pivo. Na sobě měly modré triko s nápisem Řepice 2012, aby každý viděl, že se o nás takto stará vítězná vesnice. A pak nastal významný okamžik. Na pódium přišli zastupitelé obce spolu se starostou Martinem Vysokým a převzali „Zlatou stuhu“ za první místo v soutěži Vesnice Jihočeského kraje roku 2012. Jejich radost se přenesla i na ostatní a možná si některý starosta říkal: „Příště to snad bude naše obec.“ Potom následoval raut, prohlídka vítězné obce a večerní taneční zábava. Na závěr bych se chtěla ještě zmínit o publikaci Vesnice roku 2012-Jihočeský kraj, kterou pokřtil pan Jiří Zimola. Věra Rodová

              Při každé nudné hodině dívám se do ČTENÍ jedině.               Přednášky k prevenci pro žáky naší základní školy.





































Ve spolupráci s oddělením prevence Policie ČR ve Strakonicích a ve Volyni byly v průběhu června zorganizovány přednášky pro žáky naší Základní školy. Přednášku zaměřenou na kriminalitu mládeže a trestní odpovědnost přednesl pro žáky 2. stupně Nadpraporčík Bc. Petr Hlavín, vrchní inspektor prevence z Obvodního oddělení Policie ČR ve Volyni. Žáky seznámil s druhy přestupků, které policie nejvíce v oblasti školní mládeže a mladistvích řeší a s postihy dle přestupkového zákona a s trestní odpovědností mladistvých. Lektor vysvětloval modelové situace týkající se problémového chování mládeže např. krádeží, šikany, užívání návykových látek, alkoholu, poškozování majetku a prováděl jejich následný rozbor. Žáky také seznámil s činností a rozdělením Policie ČR. V přednášce pro žáky 1. stupně naší ZŠ seznámila Nadpor. Mgr Jaromíra Nováková z Obvodního oddělení Policie ČR ve Strakonicích s prevencí v dopravní výchově. Žáci byli formou her a soutěží seznamováni se situacemi v dopravě a jejich řešením, s dopravními značkami a bezpečným chováním na silnicích i mimo ně. Dozvěděli se, a vyzkoušeli si, jak policisté řídí provoz. Obě přednášky se setkaly s velkým zájmem našich žáků a získané informace se jim zcela určitě také velmi hodí pro jejich bezpečné chování o prázdninách. Mgr. Roman Heimlich, metodik prevence ZŠ a MŠ Čestice. Osudy němčických exklientů „Nejmenovaný, ale skutečný“ se v TK Němčice léčil ze své drogové závislosti v letech 2005-2006. Je tedy 6 let venku, abstinuje 7 let „bez jehly“, tedy od aplikace tvrdých drog. Leč myslel si, že alkohol na rozdíl od drog je menší zlo. Omyl. Tak dlouho „koketoval“ s alkoholem, až se ocitl na dvouměsíční odvykací léčbě u věhlasného primáře Nešpora v psychiatrické léčebně Bohnice. Teď si na alkohol dává velký pozor a respektuje ho. Jinak žije vcelku spokojeně, pracuje jako sanitář, po mnoha letech se mu ozvala jeho dcera, na kterou kdysi neměl čas, drogová kariéra mu byla přednější. Nyní je on sám v pořádku a s dcerou je v pravidelném kontaktu. Volný čas – víkendy tráví v malebné obci Jistebnice na Táborsku. To mu dodává sílu do pracovního života, který tráví přes týden v Praze. Je tedy několik let opět „v pořádku“. Hodně ho mrzí, že letos v červnu nedostal pozvánku na exklientskou komunitu v Němčicích, notabene poslední, protože se závěrem roku se Němčice – tedy nikoli obec, ale terapeutická komunita – po jedenadvaceti letech přestěhuje jinam, do Heřmaně na Písecku. Ale to je již jiná kapitola… Miroslav Zachariáš

                     V ředitelně – to tajemství není – má své místo každý výtisk ČTENÍ                      Vážení spoluobčané, dovolte, abych Vás opět pozdravila na stránkách Čtení. Informace o aktivitách během školního roku dostáváte pravidelně od pracovníků i žáků Základní školy a Mateřské školy Čestice. Konec školního roku byl ve znamení výletů a exkurzí, které si děti náramně užily. Velkou radost jsme všichni měli ze získání plakety Přírodní zahrada. Díky aktivitě paní učitelky Linhartové a zapojení všech žáků školy, hlavně těch starších, vypadá naše zahrada velmi pěkně a dětem může zpříjemňovat školní chvíle. Vandalové o letošních prázdninách řádili méně oproti loňskému roku, ale i přesto si neodpustili návštěvu a zničení práce nás všech (vyvrácená informační tabule u stezky pro bosé nohy, utržený okap u svodu vody do sudu a stržený drát domácího telefonu do školní družiny). Nemyslím si, že toto mají na svědomí hasiči, kteří přijeli na noční hasičskou soutěž z jiných obcí a po které se poškození objevilo. Otázkou je: Kdo to mohl udělat? O hlavních prázdninách se život ve škole nezastavil. Ve školní družině základní školy byla provedena nová elektroinstalace, výměna svítidel a malba opravených prostor, zároveň byl prostor části chodby u školní družiny stavebně upraven na nový kabinet. Místnost bývalého kabinetu bude využita pro děti školní družiny, kde byla také vyměněna podlahová krytina. Budova mateřské školy prošla celkovou rekonstrukcí kanalizace a rozvodů, které byly po třech desetiletích v havarijním stavu. Grantový program Jihočeského kraje přispěl částkou 150 tis. Kč, větší část dofinancoval zřizovatel školy, Městys Čestice, z vlastních prostředků. Ve školní jídelně byla také provedena nová elektroinstalace, výměna svítidel a malba opravených prostor. Celkovou rekonstrukci zaznamenala cvičná kuchyňka, která byla též v havarijním stavu. Zde byla vyměněna elektroinstalace, svítidla, opravena kanalizace a připojena voda tak, aby zde tekla teplá voda. Nová podlahová krytina, malba a instalace dvou kuchyňských linek zajistí kvalitní výuku ve cvičné kuchyňce, včetně využití standardních kuchyňských spotřebičů - lednice, varná deska, mikrovlnná trouba, myčka, pečící multifunkční trouba. Děkuji všem, kteří se podíleli na rekonstrukci školy, zejména p. Tesárkovi, p. Roučkovi, p. Láchovi, p. Brabcovi, p. Novákovi a p. Zábranskému. V novém školním roce 2012/2013 přivítáme 17 prvňáčků. Za paní učitelku Procházkovou bude vyučovat anglický jazyk a hudební výchovu na 1. stupni sl. Eliška Kankrlíková. I v tomto roce chceme sbírat papír, karton a drobný elektroodpad, včetně baterií. Díky zapojení velké části rodičů jsme se jako škola v soutěži ve sběru papíru firmy F.I.I.-Recycling umístili na 23. místě z 88 zapojených škol s celkovým množstvím 11 530 kg sebraného papíru, tj. 102 kg sebraného papíru na žáka. (Na 1. místě se umístily Základní škola T. G. Masaryka Moravské Budějovice s celkem 52 240 kg sebraného papíru a 563 kg na žáka sebrali na Základní a mateřské škole ve Věšíně). Kam se starým papírem? Do školy!!!! Od září 2012 bude na naší škole probíhat misijní projekt Škola v harmonii, který je pro školy zcela zdarma, ale je omezen počet škol. Naše škola byla po přihlášení v dubnu letošního roku vybrána z velkého množství přihlášených škol. Tento projekt je zaměřen na prevenci šikany na škole, posílení autority a úcty k dospělému a učitelům a na bezpečnost dětí, což je to, o co naše škola také usiluje. Svými aktivitami bude vést žáky ke zdravému způsobu života a ohleduplnému chování k přírodě. Každá třída školy absolvuje minimálně 10 besed vedených lektorem projektu. Celý projekt je zakončen Dnem zdraví, kde proběhne prezentace celého projektu. V novém školním roce přeji všem rodičům pevné nervy se svými dětmi školou povinnými a ostatním spoluobčanům příjemně strávený podzim snad ještě s pěkným počasím. Mgr. Martina Kalová, ředitelka školy

                     Na táboře vždy když pršelo dal jsem si ČTENÍ přímo na tělo.                      Tábor Kolčava 2012 Rok se s rokem sešel a jako by to byla chvilka, kdy jsme loni na táboře procestovali kvůli spravení Obraceče času celý svět, abychom se letos opět sešli na naší milované Kolčavě. Tentokrát se naše základna nestala snad všemi kontinenty světa, ale usídlili jsme se pěkně v našem hlavním městečku. Byli jsme totiž na dvoře krále Rudolfa II. Ale pěkně popořádku. Ačkoliv je naše tábořiště ze strany oddílů, které přijedou po nás, poměrně chváleno, neusínáme na vavřínech a každý rok se snažíme tento stav ještě vylepšit. Letos padl los na provizorně stavěnou střechu jídelny, kam jsme nechali nařezat nové trámy, a s pomocí bývalých členů oddílu se kuchyň oděla do nového hávu. Toliko k naší netábornicko táborové činnosti a zpět k táboru jako takovému. Nájezd konšelů do rudolfovského podhradí se konal hned v sobotu 30.6. Děti si ani nestačily po vysvědčení řádně vydechnout a už se na ně valilo 14 dní her, dobrodružství, ale i hodně toho tábornického poznání a samozřejmě neodmyslitelné práce. Celými 14 dny se jako barevná nit vinula legenda o císaři Rudolfu II. a událostech, jež se v té době odehrávaly. Jistě všichni víte, že byl císař znám zálibou především v astronomii a alchymii. Při té příležitosti byl jeho dvůr plný nejlepších mozků, ale i největších šejdířů té doby. Hned první den objevujeme tajemný svícen, který nám každý večer napomáhá při čtení pověstí o rabim Löwovi. V průběhu tábora plníme úkoly pro magistra Kellyho, který se v našem podhradí občas objeví. Něco se nám na něm ale nezdá… Magistr nás za každé správné splnění úkolu uplácí naším platidlem – tedy tygroši. Na konci prvního týdne také díky nabytým zkušenostem skládáme zkoušky a dostáváme titul magistr bakalář (tedy téměř rychleji než v Plzni). V průběhu druhého týdne pak mimo jiných her pracujeme na výrobě tajemného homunkula a dostáváme se i do tajné laboratoře magistra Kellyho, kde se potvrzují naše domněnky o jeho ne zrovna čistých úmyslech. Jsme ale svědky několika úžasných a dechberoucích chemických pokusů, které, mysliv si, že je nepozorován, provádí. Odhalujeme též jeho záměr zmocnit se tajemného homunkula ve svůj prospěch, k čemuž mu ovšem chybí jedna přísada k sestrojení šému do tohoto tvora. Tuto přísadu pak skrývá svícen, který bedlivě hlídáme i v noci. Naneštěstí se ho podaří ukrást, avšak nacházíme ho v nedaleké taverně, kde se ho po karetní bitce a následné vřavě znovu zmocňujeme. Večer se znovu připlížíme do magistrovy laboratoře, abychom mu zabránili vyrobit šém. Díky nám je však zajat a my všichni si můžeme oddechnout. Krom této dějové linie jsme samozřejmě hráli i spoustu jiných, ať už nám dobře známých nebo i zcela nových her. Spolu s výsledky z těchto soutěží se nám do celkového bodování započítávaly i výsledky z nástupů, z našich výkonů jednotlivých služeb během dne (denní, ohňová, kuchyň) a bodování jednotlivců v aktivitě a v úklidu. Tento lítý boj nakonec s přehledem vyhráli, jak jinak, Plameňáci!!! Jako fénixové vstali z popela a po roce, kdy ani nebyli na seznamu družin, se jim podařil velkolepý návrat (i když s pár holkama, ale vem to čert). Boj o druhé místo byl zajímavější, a teprve den před koncem převzali otěže druhého místa Tuláci a již je nepustili. Třetí místo tedy letos zbylo na Amazonky. Samozřejmě jsme se i tento rok naučili mnoho z tábornických dovedností, např. stavbu ohňů, první pomoc a poznávat přírodu. Dokonce byli vedoucí tak hodní, že nás naučili zdravit, děkovat a vysvětlili nám i základy slušného chování, které se nám snad vryly do paměti a chvíli nám i vydrží. A jestli ne, prosíme naše rodiče, aby nám při sprosté mluvě a nevhodném chování občas naplácali na zadek. Z dětského pohledu zapsal Buf

               Tanec, hudbu, zpěv i pohádku můžete vidět o pouti na zámku. Budem si užívat jako šílení a všechno napíšem příště do ČTENÍ               

    



    



ČESTICKÁ POUŤ 14.9 - 16.9.2012 trhy, kolotoče, hudba, umění, zábava ________________________________ 14.9.2012 od 21 hodin ZÁMEK – PARKÁN pouťová zábava 16.9.2012 ZÁMEK – výstava obrazů Filipa Švehly, studenta Akademie výtvarných umění 16.9.2012 ZÁMECKÉ NÁDVOŘÍ 9 – 13 hod „TÁTA A JÁ“ – populární hudební dvojice zahraje k tanci a poslechu 14 – 18 hod „AKORD“ - vystoupení místní hudební skupiny 18 -21 hod

„Sandonoriko“ – (Krmičanka) „Nutno Dodat“ mladé kapely s rockovým zaměřením

10:00 a 14:00 Zemědělský rok na vsi– vystoupení čestické mládeže společně s Pošumavskou dudáckou muzikou __________________________________________________ KALVÁRIE – KAPLE POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE 12:00 Mše svatá, celebruje P. Maxmilián Koutský z Českých Budějovic

Všechny Vás srdečně zveme! Občerstvení zajištěno po celý den.

                     Než jsem to zjistila, byla to věda: pod vodou se ČTENÍ číst nedá.                      Můj soused zabiják Doma se svítilo. Z naší díry v útesu vyhlížela sasanka, která zde nikdy nerostla! Byl jsem pryč tak dlouho nebo to byl jen můj dojem, ale vlastně proč vám to jen říkám stejně mi nerozumíte. Když já no, prostě se nemám komu svěřit a v novinách se o tom nepíše. Leda že bych vám řekl celý můj příběh. No začalo to tím, když sem jako každá ryba u nás v moři vstával do práce. Moje skoro manželka mi připravila snídani a vřele se se mnou rozloučila. Dnes jsem neměl náladu jet na rejnokovi do práce. Stejně jsem měl jít jen za roh. Pracoval jsem jako osobní i veřejné očko u Monster agentury. Dnes jsme měli velice naléhavý případ. Z vesmíru (to je to co je nad hladinou) k nám spadl člun který byl velice ale velice nebezpečný. Co když je v něm nějaký nebezpečný kříženec? To už se ale rybka přede mnou rozplavala. Aha, řekl jsem si, mám žlutou a rozplaval jsem se k místu oblepenému páskem. Vesmírná loď vyhlížela bezmocně, měla stejnou barvu jako moře, akorát více tmavou. Ani jsme nepotřebovali překladače, jelikož jsem i já uměl číst. Na plechovém vesmírném stroji bylo napsáno PEPSI. To je asi nějaký kód pomyslem jsem si. Ne, to nebyla šifra ani kód, ale název čety zdejších gangsterů, kteří normálně straší rybky. Planý poplach! Ryby, rozejděte se, nic vám nehrozí. Áááá, náš agent to zase vyřešil, že? Pšt, ne tak nahlas, nechci, aby sousedé věděli, co jsem zač! Na tom, že jste agent není nic špatného. Potřeboval bych s vámi mluvit. Šéf mě pozval na oběd, při kterém mi sdělil že já a moje snoubenka se můžeme přestěhovat na Brodwai. Prý že je tam jeden volný byt v tom luxusním útesu. Celý šťastný jsem se vrátil domů, abych to řekl své snoubence, jenže ona s tím nesouhlasila a řekla mi asi tohle: Richy já si nemyslím že Brodwai je to pravé místo pro děti. A já hlupák jí řekl: víš co, jestli chceš, tak si zde v této díře trč sama, ale já chci být na úrovni, chci být někdo, ale tady se nikdy nedočkám. A až si to i ty uvědomíš, tak mi dej vědět. Zabalil jsem si chaluhy z oběda a pár kravat a šel jsem. Mému novému bytu už se nedalo říkat díra. Byl úhledný a plný sasanek které se hýbaly v rytmu vln. Docela se mi stýskalo po všem co jsem měl s ní, s Klárou, a taky jak nám vypadávala elektřina. No nic, vždyť ona stejně přijde. Usnul jsem neobvykle brzo, ráno jsem se vzbudil akorát včas. Nebylo to díky jejímu vlídnému hlasu, který mi tak chyběl ,ale ťukání na dveře. Dnes nebylo moc hezké počasí, moře bylo tmavé a studené jako tvář mého nového souseda, který se semnou šel pozdravit. Nebyla to rybka mé velikosti, ale byla asi tak třikrát větší než já. Než jsem svým zrakem sjel celé jeho tělo, tak to trvalo skoro celou věčnost. Žralok se na mě usmál svými špičatými zuby, až mi naskočila rybina. Neboj kamaráde sousedy já nejím. D-d-d-dobrý den. Já jsem Richy. Ou, moc mě těší já jsem Maio, řekl až příliš přátelským hlasem. A podal mi chaluhový dort se slovy: strašně rád peču znovu se zazubil a odplaval do vedlejších dveří. Celý týden se nic nedělo jako by zločin pomlčel. Jenže ne na dlouho. Hned ráno se v práci mluvilo, že někdo zabil rybičku v našem patře, tam, kde jsem bydlel já. Moje podezření padlo na toho milého kuchtíka Mariana od vedle. Protože bydlí hned vedle, dostal jsem za úkol sledovat ho. Nebylo to nějak náročné, protože on za mnou neustále chodil a nosil mi všelijaké dorty. Jednou mě dokonce pozval k sobě domů na kávu. Nemohl jsem odmítnout, ale jen kvůli práci. Zrovna když jsme pili už čtvrtý hrnek kávy tak mi zavolal šéf že rychle musím do práce. Maiovi jsem se vymluvil, že v restauraci došlo maso a já ho musím přivézt. Snědl mi to i s navijákem. Zavolal jsem si rejnoka, který mě odvezl až před budovu RPA (rybí policejní agentury). Celý udýchaný jsem vpadl šéfovi do kanceláře, ale to co jsem viděl, se mi vůbec nelíbilo. Kabelka mojí snoubenky, mohla to být kabelka kohokoli, ale to by můj šéf neříkal: moc mě to mrzí. Budeme muset zasáhnout řekl mi šéf, čímž prolomil to nakažlivé ticho. Ne, řekl jsem. Co? otáže se můj šéf, je to přeci vaše snoubenka. To ano řeknu, ale Maio to neudělal. Jak to můžete vědět? Zeptá se mě. Prostě to vím a chápu, že nemáte sebemenší důvod mi věřit, ale on to nebyl. Dobrá, možná byste si měl odpočinout od práce, zajet někam do tropů. To je dobrý, odpovím mu chraplavě, já to zvládnu. Domů se dostanu ani nevím jak. Ne, takhle by to nešlo, pomyslím si.

                     Jedna chobotnice malá divnou věc nám udělala. Vystrčila chapadla, ČTENÍ do nich popadla.                      Musím začít jednat. Proplavu sasankami, které se mi rozprostírají po chodbě a mizím za dveřmi. Zlehounka zaťukám na sousedovy dveře, které se pomalu otevřou. Jako by to co za nimi stojí nebyl žralok, ale zřícenina. Klepe se po celé kůži a má rybinu. Malé kývnutí přijmu jako pozvání a vejdu dovnitř. Nemusím se Mariana ani ptát co se stalo, a on sám od sebe spustí, že ta malá rybka, co bydlí vedle, je tu taky nová a že vím, jak strašně rád peče koláče no a že prý šel k tomu malému sousedovi, aby mu ho dal, no jo, jenže když zaklepal, tak se ta rybka neukázala. Bál sem se, že se mu něco stalo a proto jsem vešel dovnitř, řekl. To jsem ale neměl dělat, samo o sobě je to neslušné, ale horší bylo to, že sem na zemi viděl vaši snoubenku. Tu, kterou máte na fotce. Zhrozím se a vykoktám ze sebe a-a-a a co jsi-i dělal? No utekl! Co jsem měl asi dělat zeptá se. Třeba jí pomoc navrhnu. No nic, to teď nebudeme řešit, ona potřebuje pomoc, takže já zavolám do práce. No, to jo, no jistě, bude mít hlad, řekne. Co? Vykulím na něho oči. No přece když pracujete v restauraci. Jo tak řeknu, ne nepracuji já jsem agent u Monster agentury. Fakt? Ano jsem, řeknu, ale musím se vám s něčím přiznat původně jsem si myslel, že jste to vy ten, co zabil tu rybku, jenže později, když jsem s vámi trávil trochu více času, tak jsem si uvědomil, že jste docela fajn ryba, a že skvěle vaříte. Ani se vám nedivím, já bych sám sebe také podezíral, jelikož jsem strašně divný. No nic, nebudeme to dál řešit, ale měl byste zavolat do montzer alendury. Jo, tam zavolám, ale je to Monster agentura, ale to je naprosto jedno. Zavolal jsem šéfovi, který zavolal svůj tým a šli do akce. Mou snoubenku zachránili, jenže jsme se spolu tak nějak minuli, a proto jsem neměl šanci se jí omluvit. Jinak ryba, která unesla mou snoubenku, byla menší než já (a to jsem perlovka), neměla zoubky a byla zelená. Nejdříve jsem nevěděl, co dál, ale potom mi můj skvělý soused poradil, abych za ní plaval a tak jsem plaval. Tentokrát jsem si nezavolal rejnoka, ale plul po svých, a pak jsem se dostal až sem k mému starému domu. Doma se svítilo. U dveří vyhlížela sasanka, která zde nikdy nerostla. No a jsme zase tam kde na začátku. Docela se mi ulevilo, když jsem vám to celé řekl. No a teď mi držte palce. Ano málem bych zapomněl, že když slyšíte příběh kde ryby, ptáci nebo koně mluví a chovají se jako lidi, tak by na konci mělo být poučení a to zní: NIKDY NENÍ VŠE TAKOVÉ JAKÉ SE TO ZDÁ BÝT! Kateřina Novotná, 8. třída, ZŠ a MŠ Čestice Chobotnice Byla jednou jedna chobotnice, měla osm chapadel, o nic více. Ráda poslouchala Vodní hudbu od Händela, do knihy přitom často nahlédla. Měla ráda skladatele, nejvíc ovšem Mozarta. Často hledala na mapě, zajímala jí Djakarta. Taky četla knihy, hodně jich ji bavilo, když už byla hodně stará, tak ji něco zabilo. Když odešla do mořského nebe, moc se jí tam líbilo. Každé ráno pila čaj a slunce hezky svítilo. Daniel Brůžek, 5. ročník, ZŠ Radomyšl

          Dva vodníci na ulici? To se těžko chápe! Každý drží jedno ČTENÍ, ze šosů jim kape.           Jak šel vodník do světa

    

    



    

    



Vyšel vodník do světa, vyšel přímo z Čech. Došel na břeh moře, do vody si leh.

Vy jste asi chobotnice, soudím podle postavy, říkala mi o vás štika ze Strakonic z Otavy.

Jaké bylo zděšení, že je voda slaná, ukrutně ho pálila mezi prsty blána.

Tvrdila, že tady žije žralok – bratr její, je prý hodně nebezpečný, vodníky však nejí.“

Nedbal toho vodník, vešel přímo v hlubinu, vtom ve skále uviděl velkou černou trhlinu.

„To máš pravdu, milý hochu, je už starý dneska, všechny zuby vylámal si na konzervách z Tesca.

Slyšel těžké kroky, jak se slují blíží, náhle osm ramen cestu vpřed mu zkříží.

Dej si pozor na medúzy, na potvory malý, kdo se jich jen trochu dotkl, toho požahaly.“

„Buďte zdráva, tetko,“ řekl vodník tiše, „přináším vám pozdrav z české vodní říše.

Poděkoval vodník pěkně za ty dobré rady, Vypravil se zase domů. Kam? Přece do Otavy. Vojtěch Šafránek, 8.M, ZŠ Dukelská Strakonice

Vltava Jsem Vltava a do mě se vlévá Otava. Ale o tom až po chvíli, nyní vyslechněte příběh rozmilý. Vytékám v horách na Šumavě, a to není na Moravě. Stala jsem se zdrojem inspirace, což není žádná konspirace. Samotný pan Smetana poslouchal mne od rána. Proslavila jsem se sama, jsem málem Novou zfilmována. Herec, co mne chtěl hrát, musel se s režisérem kvůli scénáři jen prát. Počkat, já už jsem dost známá a ne jen jako žabí máma. Chci dát možnost jiným řekám, vždyť i před nimi já smekám. Jen prosím pamatujte, svou Vltavu opatrujte, pokud už nepoteče, náš národ se rozteče. Vojtěch Hrabal. 5. ročník, ZŠ Radomyšl     

    

    

    

Kultura v Česticích v září a říjnu 21.9. Divadelní soubor Čelakovský (mladá scéna) komedie „Dámský krejčí“ 29.9. Zábava v sále Lidového domu – hraje Labyrint 20.10. Setkání harmonikářů a heligonkářů v sále Lidového domu



                     Prázdniny už končí, hochu, tak se začni učit trochu. Náhled na svět se ti změní když si přečteš nové ČTENÍ.                      Z „Kola pro život“ na 1000 mil. Nejen pro „zpestření“ stránek Kolo pro život členové „Zachy Bike teamu“ se s laskavou podporou České spořitelny a Bike teamu Kola pro život objevují a startují v mnohých závodech Kola pro život. Tři z nich si však již podruhé „odskočili“ trochu dál, až na Draft 1000 miles Adventure 2012, nonstop závodu bez zajištění co nejméně obydlenými částmi Čech a Slovenska. Letos se jelo ze západu na východ, 1. července byl start v Hranicích u Aše a po 1711 km extrémními terény cíl v nejvýchodnější obci Slovenska Nová Sedlica. Bohužel zranění a bolest kolene znemožnily pokračovat Honzovi Vaculíkovi a jeho boj předčasně skončil v severních Čechách. Oznámení o odstoupení bylo dle jeho slov nejtěžším rozhodnutím v životě. Skvěle si ale vedli Jiří Vaculík a Tomáš Navrátil. V průběhu závodu hodně o sobě věděli, krize a nepohody si užili také dost, ale nakonec dorazili do cíle spolu a ve shodném čase, za 11 dní, 3 hodiny 18 minut. Když se dva z nich po deseti dnech postavili na start závodu Kolo pro život Praha – Karlštejn, najednou se jim ta padesátka kilometrů zdála nicotných, krátkých a malou závodnickou epizodou. Přesto ale závody Kolo pro život zůstávají pro členy teamu hodně důležité a významné. Miroslav Zachariáš Konec prázdnin Léto za měsíc bude končit a prázdniny zůstanou jen ve vzpomínkách. Napřed bylo deštivo a v srpnu to léto dohánělo. S počasím se musí každý smířit, příroda si dělá, co chce, žádné tituly ani politické strany ji neovlivní. Ještě, že dost lidí má zájem o historii, aby dnešní mladé a děti seznámili s tím, jak dříve, když se všechno dělalo ručně, děti pomáhaly a prázdniny na vesnici byly pracovní. Když vidí, jak se dříve sklízelo a vše se dělalo ručně, připadá jim to neuvěřitelné, jako pohádka. Pohádky do dětství patří, ale celý život není jen pohádka. Ale ty okamžiky, kdy se starý člověk vrací do dětských let, zdá se to jako pohádka. Tenkrát byly jen knížky a nějaké pohádkové divadlo nebo besídka. Ale dnes dokáží lidé přiblížit historii a minulost, že mladí to opravdu vidí jako pohádku. Zvláště, když pár jedinců dokáže ve svém volném čase využít fantazii v opravdu pohádkovém prostředí. Klid, samota, čistý vzduch, připomínka, jak se dříve žilo a pracovalo. Až budou dnešní děti dospělé, bude ještě více modernizace a techniky a budou se jen divit, jak to dříve mohli lidé zvládnout ručně. Ale dříve k sobě měli lidé blíže, chtěli a potřebovali si pomoci a nebyli tak nároční. Všechno se udělalo, co příroda dala, všechno bylo využito, lidé měli zájem si to vypěstovat. Dnes jsou chalupy na vesnici prázdné. Vše se sem doveze z ciziny. Hodně se zlepšilo, je svoboda, ale zhoršili se lidé, nemají práci. Ale ten, kdo chce dělat, a nebojí se dělat rukama, práci si najde. Rozmnožila se i zlodějina, dříve nebylo tolik přepadů a krádeží. Starší lidé žijí jen vzpomínkami a porovnávají. Ještě, že určití jedinci v každé vesnici něco organizují, že se alespoň lidé setkávají a zavzpomínají. Kdo má zájem se účastnit, může. Nebo poděkovat za pozvání a třeba ze zdravotních důvodů se nezúčastnit. Každý má jinou povahu, jiný názor. Proč to nevyužít, když je svoboda? Stejně si člověk do hrobu nic nevezme, hlavně, že žil poctivě a má čisté svědomí. Zbytečné je hamty, aby měl víc než tamty. To už záleží na každém jednotlivci. Ještě, že nebyly zrušeny poutě a nebyl zbořen Hoslovický pohádkový mlýn. Jinak by se lidé sešli jen u lékaře nebo na pohřbu. M. Staňková, Němčice

                     Čtyři mladí sokolové otevřeli hřiště nové. Ale místo cvičení začetli se do ČTENÍ.                      Historie tělovýchovy v Česticích III. část Přidělení pozemku na vybudování hřiště mělo velký význam na další činnost Sokola. Dalo to ovšem mnoho práce, něž z pozemku vytvořili hřiště o velikosti 25 x 60 m. K desátému výročí vzniku republiky Sokol 28.10.1928 uspořádal tělocvičnou akademii. Zatím ještě v tělocvičně. Předcházel jí dopolední průvod obcí, slavnostní řeč a koncert na náměstí. Večer pak celou akci zakončila taneční zábava. Byla to příprava na oslavu 10. výročí Sokola v červnu 1929. Sokolové oslavám 10. výročí založení věnovali několik schůzí, ale hlavně práci na hřišti, aby bylo včas dokončeno. Stálo je to i dost peněz. Hřiště se plotilo pletivem, sloupky byly dřevěné (železné byly pro ně moc drahé) a plot byl uzavřen dřevěnými vraty. Celkové náklady se vyšplhaly na 5.579,55 Kč. Dílo se podařilo a Čestice zažily velkou slávu, která tu dlouho nebyla a vzhledem k následujícím historickým událostem (krize a následně druhá světová válka) nebyla ani v dalších létech. 10. výročí Sokola bylo spojeno s okresním sletem sokolské župy Jeronýmovy. Ten den bylo krásné počasí, Čestice slavnostně vyzdobené a již v ranních hodinách přijížděli členové jednot ze Čkyně, Cehnic, Jinína, Volyně, Katovic, Strakonic, Vimperka a Zdíkova, aby si dopoledne odbyli zkoušku na odpolední vystoupení za doprovodu dvacetičlenného hudebního sboru z Písku. Po dopoledním nácviku se hudba přesunula na náměstí, kde pokračovala v koncertu. O druhé hodině odpolední se vše přesunulo na Kalvárii, kde se řadil průvod. Všichni byli překvapeni slavnostní branou, kterou místní občané Kalvárie pro tento účel připravili. Po druhé hodině vyšel mohutný průvod sokolských složek v krojích, zpestřený vlajkami a prapory. Průvod doprovázela sokolská jízda ze Strakonic. Za zvuku sokolských pochodů prošel průvod náměstím a skončil na hřišti, kde krátkým proslovem všechny účastníky pozdravil starosta Sokola Čestice Antonín Kochta. Přišlo i mnoho diváků, kteří byl s předvedenými výkony velmi spokojeni. Byl to asi největší vrchol činnosti Sokola v Česticích. Výtěžek této slavnosti činil 4.404,70 Kč, takže nevyrovnal náklady spojené s budováním hřiště, ale hřiště bylo oploceno a připraveno k dalším akcím. I po této velké slávě pracuje Sokol velmi dobře. Kupuje do tělocvičny kamna, vysavač, stojany na činky, obnovuje žíněnky, pořádají se zábavy, hrají se divadla. Členové se zúčastňují okresních sletů, někteří cvičí i na Strahově. Aby mohli realizovat své plány, platí členské přípěvky, které činí v té době 10,- Kč. Sokolu však zůstávají z této částky jen 2,- Kč, ostatní se odvání župě. V roce 1932 měl šedesátičlenný Sokol majetek v hodnotě 17.354,- Kč a přitom každý rok odepisoval 10% hodnoty tohoto majetku na amortizaci. Začíná se měnit charakter cvičení. Začínají se prosazovat míčové hry, Sokol kupuje míče, sítě na volejbal. S klasickým cvičením začínají být velké problémy, iniciativu přebírají fotbal a volejbal. Roku 1933 například Čestice porážejí ve volejbalu Vacov 3:0. Hřiště začíná být dětmi ničeno, a proto se zamyká. Přesto se stále ještě cvičí a okrskového cvičení v Katovicích se účastní 25 našich členů, ve Volyni 28 a ve Čkyni 20. Slavná éra Sokola v Česticích začíná mít první trhliny, a to když Antonín Kochta žádá roku 1933 o zproštění funkce. Václav Rada                    Prodej zelí 7.10.2012 v 8,00 u hospody Hlávky 5,- Kč/kg Krouhanka 9,- Kč/kg Cibule 7,- Kč/ kg (baleno 5 a 10 kg) Brambory na uskladnění 5,- Kč/kg Kysané zelí 16,- Kč/ kg Objednávky do 30.9.2012 u p. Kubeše tel 602199111 nebo 383396221

                       Dostala jsem žihadlo a tak mě hned napadlo, že včelkám přečtu nové ČTENÍ. Nic špatného v něm o nich není.                        Rok se včelami a včelaři Petr Vlažný ml. Září a říjen jsou v našich podmínkách již měsíce s velmi proměnlivým počasím. V přírodě jsou poslední zdroje pylu, v září včely nosí ještě pyl např. z břečťanu a z podzimních okrasných rostlin, jež máte na svých zahrádkách. Na loukách ještě hojně kvete jetel luční, ale všechny tyto snůšky jsou již jen takové doplňkové. Včelstvo by v této době mělo mít dostatek jak medových tak pylových zásob. Pokud vzpomeneme na loňský rok s teplým podzimem, byl pro včelky i včelaře tak trochu jiný, než normální roky. Čím to? V těchto měsících stejně tak jako brzy na jaře záleží především na maximálních denních teplotách, které rozhodují o tom, jak dlouho a jak intenzivně budou včelí matičky klást nová vajíčka. V loňském roce tedy nebyla výjimka nalézt mnoho plodu i počátkem prosince, protože vysoké teploty plodování matek přály. Normální roky matky již v průběhu těchto dvou měsíců své plodování omezují a včel v úlu poměrně rychle ubývá. Rozdíl může být mezi mladými včelstvy, tzv. oddělky s letošními matkami. Ty chtějí dohnat to, co jim nebylo přáno celou sezonu a snaží se včelstvo na zimu dostat do co nejlepší kondice. Mohou tedy za dobrých teplot plodovat až do pozdního podzimu. V těchto měsících se již bez výjimek líhnou tzv. včely dlouhověké. Jsou to včely, jež na rozdíl od sezonních krátkověkých včel vydrží namísto 4-6 týdnů 6-9 měsíců. Je to tím, že jsou kvalitněji krmeny (jednu larvu krmí více kojiček) a mají tzv. tukové tělísko. V něm jsou uloženy spolu s glycidovými zásobami i bílkoviny. Včely se krom zbytkové snůšky také musejí věnovat ochraně úlu před dotěrnými vosami, v čemž jim může několika způsoby pomoci i včelař. Zásadně ale platí, že zdravé včelstvo se ubrání téměř jakémukoli útoku vos a kdo tvrdí opak, lže si do kapsy. Příčinou tzv. vyloupení včelstev je tvor nepoměrně menší, v našem seriálu již několikrát zmiňovaný. Roztoč Varroa destructor. V těchto měsících je jeho škodlivost největší právě proto, že poškozuje larvy dlouhověkých včel. Pochopitelně se dlouhověkost napadených včel rapidně snižuje a jako dlouhověké je již snad ani nemůžeme počítat. To byla i příčina loňských podzimních kolapsů včelstev, kdy vosy jen dokonaly dílo zkázy. Dostáváme se tedy i k tomu co musí v těchto měsících udělat včelař. V našich podmínkách snůška končívá cca 25. července, ovšem není to rozhodně pravidlo. Po tomto datu (ale poslední roky spíš o hodně dříve) by měl včelař vytočit med a okamžitě začít krmit. Je bezpodmínečně nutné doplnit včelám krmivo do poloviny září. První dva týdny září tedy ještě patří dokrmování zásob, jež by měly být podle typu úlu cca 12-25 kg. Výhodu mají ti včelaři, jež mají cukerné roztoky tzv. invertované, kde je sacharóza již rozštěpena na jednodušší cukry. Včelky tedy nemají namáhány své žlázy a těmito roztoky můžeme krmit ještě o něco déle. Po vytočení rámků by se měl včelař také postarat o jejich dobré uskladnění, aby nedošlo k jejich plesnivění a napadení molem zavíječem voskovým. Ten vyžírá svlečené košilky larev v buňkách (vosk jako takový nežere) a tím znehodnocuje plásty. Je to potom pro včelaře poměrně velká ztráta a je třeba tomuto předcházet. Úspěšnější chovatelé, kteří dbají i na dobrou genetiku svého chovu, mají v těchto měsících také možnost měnit ve včelstvech staré, či nevyhovující matky. V tuto dobu stačí vychytit starou matku a odstranit ji. Poté, co včelstvo po pár hodinách zjistí, že osiřelo, stačí přidat novou matku v klícce s medocukrovým těstem. Včely již téměř nechovají trubce a výchova vlastní matky by pro včely byla moc velkým rizikem, což samozřejmě vědí. Trvá cca dva dny, než včely z klícky matku osvobodí. Ta mezitím svým feromonem nové včelstvo ovládne a včely ji přijmou za svou. Ne moc času, ale největší starost by měl potom včelař věnovat boji proti již zmíněnému roztoči Varroa destructor. Možností k tomu má dnes několik. Ještě v průběhu září je možné léčit pomocí organických kyselin, zpravidla kyselinou mravenčí. Ta se dá aplikovat do úlu několika způsoby pomocí odparných desek, či jiných odpařovacích zařízení. Na tuto kyselinu nebyla zaznamenána rezistence a navíc tato kyselina se v přírodě běžně vyskytuje i v medu. Trochu jiná situace už je při použití syntetických pesticidů.

                     Chceš být „mladý záchranář!? Tak se, děvče, trochu snaž. Když budeš dobrá, možná příště octneš se v ČTENÍ na sedmém listě.                      Naše organizace léčí pomocí látky amitraz, jež se nakape na hořlavý pásek a vzniklý dým prostupuje včelstvem. Zasažení roztoči pak okamžitě padají k zemi. Na rozdíl od ostatních organizací (ale je to věc spíše nížeji položených oblastí) nepoužíváme k ochraně účinnou látku tau-fluvalinate, tzv Gabon. Zanechává v medu větší rezidua (i když stále jen stopové) a již jsou známy případy rezistence roztoče k této účinné látce. Proto kupujte med od svého včelaře z okolí. Včelaři jsou na vás již připraveni, protože stáčení medů do sklenic či nakládání kvasů na přípravu medoviny jsou činnosti, jež nyní u včelařů můžete nezřídka vidět.                      Krajské kolo soutěže "Mladý záchranář – dokaž, že umíš" V areálu Výstaviště, a.s. v Českých Budějovicích se dne 12. 6. 2012 uskutečnilo krajské kolo soutěže "Mladý záchranář - dokaž, že umíš", kterou pořádal Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje za finanční a organizační podpory Jihočeského kraje. Cílem soutěže je získání či doplnění znalostí, dovedností a praktických návyků pro poskytování pomoci sobě a druhým v případě nouze. Soutěž vhodným způsobem doplňuje výuku témat "Ochrana člověka za mimořádných situací", která je prováděná na všech základních a středních školách ve smyslu pokynů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Soutěž je připravena pro žáky základních škol dvou věkových kategoriích: mladší a starší žáci. Soutěže se zúčastnilo 14 pětičlenných smíšených družstev z celého Jihočeského kraje. Děti soutěžily v 9 soutěžních disciplínách, a to: možnost hašení jednotlivých druhů materiálů přenosnými hasicími přístroji, prostředky improvizované ochrany dýchacích cest, očí a povrchu těla, správné sbalení evakuačního zavazadla, test odborných znalostí, uzlování, topografie, reálné používání linek tísňového volání, hod na cíl granátovou atrapou a srážení plechovek proudem vody ze džberové stříkačky. Dále měli soutěžící možnost vyzkoušet a ověřit si své znalosti v mimosoutěžních disciplínách: ukázka hasičské výstroje a hasičské techniky, znalostní testy v rámci projektu „Záchranný kruh“ a ukázka rádiem řízených modelů aut a vrtulníků. V neposlední řadě proběhla střelba ze vzduchovky. Tuto mimosoutěžní disciplínu zajistila Policie ČR. V závěru dětské soutěže proběhlo vyhodnocení. V mladší kategorii zvítězilo soutěžní družstvo ze ZŠ Zahájí, na druhém místě skončili žáci Základní školy a Mateřské školy Čestice ve složení: Zuzana Randáková, Martin Mls, Jakub Záhorský, Jan Záhorský a Jakub Kříž. Gratulujeme. V kategorii starších žáků zvítězilo družstvo ze ZŠ Povážská - Strakonice. Obě tato družstva byla oceněna vítězným pohárem, medailemi a dárky od Hasičského záchranného sboru a Jihočeského kraje. Drobné dárky obdržela všechna družstva. Gratulujeme za reprezentaci školy! Blahopřejeme všem, kteří se v měsících září a říjnu dožívají významného životního přejeme do dalších let vše nejlepší, zdraví, štěstí a osobní pohodu. Paní Marie Profesová z Čestic 83 let pan Václav Voldřich z Chvalšovic paní Marie Hrušková z Doubravice 88 let paní Marie Křížová z Němčic pan Václav Matějka z Čestic 50 let pan Jan Sova z Nahořan pan Ladislav Železný z Čestic 55 let pan Zdeněk Pilný z Čestic pan Josef Vacík z Čestic 65 let pan Jan Brůha z Nuzína pan Petr Bílek z Němčic 55 let pan Miloslav Mach z Krušlova paní Anna Maršalová z Radešova 60 let paní Amalie Harantová z Němčic pan Václav Jáchym z Čestic 65 let paní Růžena Hrušková z Němčic pan Václav Kaskoun z Čestic 65 let paní Hana Novotná z Hořejšic paní Anna Koldová z Čestic 81 let paní Miloslava Staňková z Němčic pan Jan Vojta z Nahořan 81 let paní Jindřiška Ihnatíková z Němčic pan Jiří Lenc z Čestic 85 let paní Marie Matějková z Čestic paní Jiřina Fundová ze Střídky 70 let pan Jaroslav Zedník z Čestic paní Anna Čtveráková z Krušlova 88 let paní Zdeňka Trávová z Němčic

jubilea a 91 let 55 let 50 let 50 let 82 let 65 let 86 let 87 let 60 let 84 let 65 let 75 let 75 let 60 let

                     Průvod šel kolem mě, vedro je k zalknutí. ČTENÍ mě naštěstí nikdo číst nenutí.                      Pohřeb v krajině Jiří Kolář Stébla a klasy jsou dosud zelené, ale jejich hustota, vrostlost a plnost dávají tušit, že letošní úroda bude bohatá. Pohled na obilný lán ve stavu mladosti připomíná mladého člověka, který je teprve na prahu svého života. Ještě nedospěl do stavu zralosti a už v něm lze rozpoznat všechny budoucí vlastnosti a podoby, které budou charakterizovat jeho dospělost, zralost a stáří. Široký lán obilí se chvílemi zavlní jako na povel jedním směrem, jak lehce zavane jarní větřík. Zabloudil sem ze sousedního kraje od západu a brzy se tam opět vrátí. Podobně se čeří pod závanem větru vlny na hladině jezera. Na oslnivě modré obloze slunce stoupá k zenitu a rozlévá životodárnou energii. Červnová příroda je až marnotratně štědrá v rozdávání svých darů. Naproti lánu obilí se rozprostírá louka, jejíž bohatá květena by mohla sloužit za předlohu k barevnému filmu. Už z dálky lze rozeznat bílé kopretiny a rudé máky mezi sytou a rozevlátou zelení. Přijdeme-li blíž, objevíme zde ještě kohoutky, modré zvonečky a pryskyřník. Vysoko v oblacích se třepetá a trylkuje skřivan a odkudsi z dálky hlas kukačky dotváří typický doprovod k slavnostem jara. Mezi lánem obilí a loukou vede polní cesta. Taková, jakých jsou tady ve venkovské krajině desítky. Bílá, místy kamenitá, po déletrvajícím suchu a slunečním úpalu s vrstvami vyhřátého prachu, jemného a subtilního jako nejjemnější druh kvalitně semleté mouky. U cesty po straně rozkvetlé bezové květy a na protější straně majestátné lípy, připravené už k rozvinutí opojně vonících květů. Však chorál včel se už hotoví k plném u nasazení svého zvučného pléna. Boží muka u cest jsou připomínkou těsného sepětí zbožnosti člověka se zdejší přírodou. Odkudsi z dálky je slyšet zvuk venkovské kutálky. Jak se zvuk blíží, rozeznáváme v typicky venkovském podání traumarš s obligátně falešnými křídlovkami a klarinety. V čele kráčí ministrant s vysokým krucifixem, za ním kněz v černém pluviálu. Pohřební vůz, se skly s namalovanými černými ratolestmi a květy, kodrcá na nerovné cestě. Na kozlíku vozka ve funebrácké livreji kočíruje jednoho koně s hlavou ozdobenou dvěma černými chocholy. Za skly vozu je vidět černá rakev. Nebožtík byl asi zámožnější sedlák, většinu pohřbů tady obstarávají obyčejné drožky. Za rakví jde vdova v černém a příbuzní. Pak osm venkovských hudebníků, jejichž plechy se blýskají v dopoledním slunci. A pak dlouhý zástup venkovanů. Přestože slunce vytrvale pálí, muži i ženy jsou zahaleni v černém. Muži mají navíc pod kabáty ještě černé vesty. Takový je předpis pro sváteční šaty, ať na svatby nebo pohřby. Pohřební průvod kráčí mlčky a pomalu, kolébá se ze strany na stranu, má svůj vlastní rytmus pohybu. Do vůně lip zazní několik pravidelných úderů na velký buben, ke kterým se připojuje další kvílivý traumarš. Uprostřed rozjásané přírody, vůní, a zpěvu ptactva, zní poněkud nepatřičně. Jak se průvod houpavým krokem vzdaluje, hudba ponenáhlu slábne. Teprve když průvod zahne za ohybem cesty k lesu, za nímž je venkovský hřbitůvek posazený právě do takové rozkvetlé jarní přírody, průvod již není vidět, ale hudba vzdálenou ozvěnou stále zaznívá. Stále tišeji a tišeji, až zanikne docela. Zůstala jen jarní příroda, krásná a lhostejná ke všemu vnějšímu, co není z jejího hájemství. Rekonstrukce MŠ Čestice O letošních letních prázdninách proběhla v naší mateřské škole rozsáhlejší rekonstrukce kanalizace, vody a sociálního zařízení. Stavební práce prováděla firma HaT Strakonice. Třída v přízemí budovy je vybavena novými umyvadly a dětskými toaletami, sprchovým koutem, novou dlažbou, ve třídě je nové lino a celé prostory jsou vymalovány pestrými barvami. Třída v patře mateřské školy má také nová umyvadla, sprchový kout a dětské toalety, novou dlažbu a vymalované prostory. Vše tak působí velice pěkně a vesele. Děkujeme zřizovali úřadu městyse Čestice za financování těchto oprav, firmě HaT za provedené práce. Věříme, že nejenom nám, ale i dětem, které od 3. září budou navštěvovat naši mateřskou školu, se tady bude líbit. Za MŠ Čestice J.Smolová a J. .Kubešová

                     Faráře Jílka opouští síly, ČTENÍM si krátí dlouho chvíli.                      Cesta českého kněze pod sekyru (pokračování) Tou smělou obhajobou byl senát překvapen a odsoudil faráře jen na tři roky káznice. Jaké štěstí jej zahřálo po tomto mírném rozsudku. Doufal, že se brzy vrátí domů. Ale po třech měsících byl náhle s dvěma Čechy převezen do Berlína. Brzy zvěděli proč. Rozsudek jejich nebyl kasačním soudem v Lipsku uznán za úměrný, byl zrušen a předán lidovému soudu Berlíně k novému projednání. Po dvouhodinovém přelíčení byli farář Jílek a Buchman odsouzeni k smrti a Čechman osvobozen. Odsouzeným byly hned spoutány ruce za zády a odvedeni do cely, kde už čekala řada odsouzenců na smrt. Když odsouzenci zvěděli, že Jílek je katolickým knězem, obraceli se k němu jako k otci. Nikdo nevěděl, bude-li rozsudek ihned vykonán. Vyloučeno to nebylo. Náhle museli nastoupit do vězeňského autobusu. Jílek se tiše modlil. „Modli se, bratře, nahlas“, zaprosil kdosi. „Kamarádi,“ ozval se Jílek, „nevíme, budeme-li za chvíli živi, proto připravme se na smrt. Říkejte si v duchu: „Ježíši, smiluj se, odpusť mi hříchy“ a já vám udělím rozhřešení.“ Dojati sklonili hlavy a v autobusu ozývalo se polohlasně v několika řečech: „Ježíši, smiluj se a odpusť hříchy,“ a v očích všech leskly se slzy. „Misereatur vestci…“ zněla latinská slova rozhřešovací. „A ještě nám udělej křížek, jako nám maminky dělávaly,“ volali někteří. Dojemný obřad udál se v autobusu. Kněz každému zvlášť znamenal čelo křížem rukama za zády spoutanýma. Druhého června 1944 byli odvezeni na poslední svou stanici do Brandeburka. Farář Jílek už 3. června píše matce a sourozencům: „Má nejmilejší matko, Venoušku, Franto, Petře, sourozenci, příbuzní a osadníci! Zase po delší době mohu Vám psáti. To bude nyní každých 14 dní, pokud žíti budu. Divíte se jistě, že nejsem v Drážďanech. Měl jsem totiž přelíčení 1. června v Berlíně a byl jsem odsouzen na smrt a zde v Brandenburce zůstanu až do smrti. Neplačte a buďte klidni, jako jsem já, neboť děj se vůle Boží. Děkuji za všecko, co jste mi v životě prokázali a prosím o další motlitbu a mše sv. Co nyní dělám? Nyní nedělám nic, jsem stále sám, rozjímám a připravuji se na konec života. Jsem v Bohu silný, klidný, vyrovnaný. Jen prosím za odpuštění, že jsem Vám tak velkou bolest způsobil a mnoho starostí připravil. Jestliže jsem někomu ublížil (a to se jistě stalo), prosím za odpuštění. Dostanu často sv. přijímání a proto se velice těším z té milosti Boží. S Bohem jsem stále ve spojení. Buďte všichni dobří a zbožní v životě! Vás i sebe do Srdce Ježíšova uzavírá Váš Josef!“ Po 90 dnech, obvyklé čekací lhůtě, býval ortel smrti vykonán. To u faráře Jílka mělo být začátkem září. Popraven však nebyl. Proč asi? Bůh potřeboval, aby připravil jiné Čechy na smrt a dal mu tím možnost k získání velkých zásluh. Josef byl převeden do jiné cely k dvěma odsouzencům. V této cele pobyl přes 7 měsíců. Kněz Jílek svou zbožností strhoval své druhy, že se s ním modlili. A tak cela farářova, č. 27, stala se pro každého odsouzence místem vážné přípravy na smrt. Někteří s ním krátce pobyli a již byli voláni ke zkoušce krve. Deset kubických cm krve brali každému na zkoušku, To bylo neklamným znamením, že příští pondělí půjde pod guillotinu. Farář Jílek vždy se snažil, aby ubožáka určeného na smrt také duševně připravil. A Boží milosti neodolal žádný z nich, všichni po zpovědi a posilněni Tělem Páně, vyrovnáni odcházeli na sekerárnu pod guillotinu. Vězeňský farář, vida v Jílkovi zbožného kněze, požádal ho, aby vězně české i jiné slovanské národnosti zpovídal. Tím farář Jílek se stal zpovědníkem dlouhé řady odsouzenců. A Bůh žehná jeho motlitbám, takřka zázračně vyslýchá jeho prosby za obrácení nevěrců a návrat odpadlíků. Ze 17 vězňů, kteří s ním na cele nějaký čas pobyli, a před ním odešlo pod sekeru, ani jeden neodcházel nesmířen a nepřipraven. Z posledních byli to tři jmenovaní: nadporučík Růt z Protivína, Neckář z Prahy – Libně a Jaroslav Kulda z Prahy.






















Hřiště už je připraveno na podzimní „kopání“. A kdo právě netrénuje, nudu ČTENÍM zahání.




















Příprava fotbalistů Čestic na novou sezónu 2012 – 2013 Prázdninová pauza mezi fotbalovými ročníky nebyla příliš dlouhá. Zhruba měsíc fotbalisté odpočívali a těšili se z krásného třetího místa v loňském ročníku a v srpnu jim začala příprava na nový ročník. Začala turnajem v Malenicích, kde nekompletní mužstvo prohrálo se všemi účastníky turnaje. Na jejich obranu musíme podotknout, že všechna zúčastněná mužstva hrají vyšší soutěže. Začalo se dvakrát v týdnu trénovat a začala i přátelská utkání. V nich naši porazili Čkyni B 8:2, Střelské Hoštice 4:3, Doubravici B 4:2, až v posledním utkání našlo nekompletní mužstvo přemožitele v mužstvu Hoslovic. Naši prohráli 4:1 a kromě fotbalu mohli diváci vidět i několikanásobné vyloučení, takže to bylo derby se vším všudy. Do mužstva trenér J. Berger zapracovává nové hráče. Je to především náš bývalý fotbalový žák Míra Komrska, který prošel různými mužstvy v okrese ve vyšších třídách a na „stará kolena“, ve svých 40 letech posílí naše mužstvo. Druhou posilou je Lukáš Richter, teprve sedmnáctiletý talent z Vacova. Oba se ukazují v přátelských utkáních jako velmi dobré posily našeho mužstva. Naopak nechce hrát pro svůj „vysoký věk“ (21 let) Martin Pavlíček. První mistrovské utkání sehrají naši 1. září doma s Libějovicemi, pak zajíždí do Štěkně a o pouti hrajeme v sobotu 15.9.2012 v 16,30 derby se Sousedovicemi B. 1. září začíná i starší přípravka v okresním přeboru s družstvem Blatné. O prázdninách si kluci zahráli na pouťovém turnaji ve Volyni a pak si ještě sehráli jedno přátelské utkání s jedním pražským oddílem, který měl v Česticích týdenní soustředění. Zveme všechny příznivce, aby se přišli podívat na utkání v novém ročníku fotbalových soutěží. Václav Rada     

    

    

    



Girl´s Day Ve středu 30. května 2012 proběhl na Střední škole Vimperk již pátý ročník unikátního projektu Girl´s Day. Akce je určena pro dívky z osmých tříd základních škol, které se právě rozhodují jakou školu nebo jakou profesi si vybrat. Cílem projektu je přiblížit dívkám technické obory a umožnit jim získat přehled. V letošním školním roce se zúčastnilo přes 50 dívek ze základních škol z Vlachova Březí, Vacova a Čestic, ze ZŠ Smetanova ve Vimperku, ZŠ T. G. Masaryka ve Vimperku, ZŠ Národní v Prachaticích a ZŠ Zlatá stezka Prachatice. Dívky měly možnost poznat všední pracovní den ve vybraných firmách, které ke svému provozu potřebují odborně vzdělané pracovníky. V letošním školním roce se dívky zúčastnily pracovního dne ve firmách Rohde &Schwarz, s. r. o. Vimperk, v TV studiu Epigon Střední školy Vimperk, ve školním internetovém rádiu na DM v Brantlově ulici, zahradnictví Boškovi Střítež a Ekoagrofarmě Hájná Hora u Vimperka. V rámci doprovodného programu si dívky vyzkoušely pletení proutěných předmětů z pedigu a výrobu dekoračních předmětů pod vedením Marty Vintrové z Dětského domova a základní školy ve Volyni. Obdivovaly také dovednosti žáků oboru kuchař-číšník, kosmetička a kadeřnice. Některé z dívek se staly modelem a odcházely nejen plny zážitků, ale i s novým účesem a nalíčením. Po obědě následovalo slavnostní zakončení celé akce. Dívky odpověděly na anketní otázky, které následně prezentovaly před ostatními. Při prezentaci si nejlépe vedly dívky ze ZŠ Čestice a Vacov. Průběh dne na jednotlivých pracovištích natáčela Česká televize. Všem zúčastněným patří poděkování, celý Girl´s Day byl v anketě hodnocen jako velmi zdařilý. Mgr. Martina Slámová, Mgr. Jitka Švarcová

           V letadle je důležité věnovat se řízení, proto pilot při přeletu nemůže číst ve ČTENÍ           

 



 















 





















Čestický brambor 2012 Dětská literární a výtvarná soutěž Ředitelství ZŠ a MŠ Čestice, Kulturní spolek Čestice vyhlašují XVIII. ročník literární a výtvarné soutěže pro děti

Čestický brambor 2012 Na rok 2012 vyhlašujeme téma: Tajemství vesmíru Zúčastnit se mohou všechny děti ve věku povinné školní docházky, které mají chuť na dané téma něco napsat, namalovat nebo vytvořit. Děti budou soutěžit v literárním i výtvarném okruhu ve třech kategoriích: I. kategorie: 1. - 3. třídy II. kategorie: 4. - 6. třídy III. kategorie: 7. - 9. třídy Každá práce, literární i výtvarná, musí obsahovat jméno a příjmení žáka, třídu a název školy, kam žák chodí. Výtvarné práce posílejte na adresu:

Mgr. Anna Uhlířová ZŠ a MŠ Čestice 148 387 19 Literární práce posílejte na adresu: [email protected]

Uzávěrka soutěže bude 31. října 2012. Vyhodnocení soutěžních prací proběhne 29. listopadu 2012 v sále Lidového domu v Česticích.

Dušan Vávra Československá obec legionářská jednota Strakonice si Vás dovoluje pozvat na slavnostní křest knihy

„Muži na správné straně“ o životních osudech občanů Strakonicka v zahraniční armádě na bojištích II. světové války – ZÁPAD, který se koná v sobotu 8. září 2012 v 10,00 hodin v Kapitulní síni hradu Strakonice za účasti válečných veteránů, čestných hostí a osobností regionu. Křest knihy doprovází v odpoledních hodinách letecký den na letišti ve Strakonicích a ukázka táborů klubů vojenské historie, výstroje a výzbroje našich zahraničních vojáků ve Velké Británii v letech 1940 – 1945.

                     Kocové, když dříve ČTENÍ neměli, chtěla bych vědět, co dělali v neděli.                      Dějiny rodů (pokračování) Josef Vichr Druhý syn Václava Koce byl Jan Jindřich, který držel Miletice a Sohostov. Zemřel 24.4. 1703. Z manželství s Terezií Morzinovou vzešel syn František Václav, narozen roku 1702. Roku 1751 byl nejvyšším vachtmistrem a od roku 1767 polní maršál. Dcera Anna se narodila roku 1701. Třetí syn Václava byl Jan Karel, narozen roku 1677 a zemřel 18.12. 1706. Dostal za díl Běhařov a Loučím. Byl rytířem řádu sv. Jana. Jeho manželkou byla Barbora Černínová z Chudenic, zemřelá roku 1705 na Švihově. Stálé potomstvo měl Diviš Ctibor. Jemu se narodilo 7 dětí. Synové Jan František Markvart a Jan Josef, dcery Anna narozená roku 1703 v Protivíně a zemřela roku 1719. Anna Josefa narozená roku 1710, zemřela 20.11.1737. Antonie Barbora narozená roku 1704 rovněž v Protivíně a zemřela roku 1719. Filipína narozená roku 1712, zemřela 4.8.1779 a dále dcera bez jména, zemřela při narození 1.9.1717. Syn Jan František narozen roku 1708 na Bystřici byl c.k. generálmajorem. Zemřel 18.9. 1776 v Kuttenberku. Syn Jan Josef se narodil 4.5.1714. Roku 1737 zdědil Zálužany po své tetě Kajetáně Deymové ze Stříteže. Manželkou mu byla Josefa Bukovanská z Bukovan (+1754). Z manželství vzešly dvě dcery - Marie Terezie, narozená roku 1742 a zemřela 10.2.1811. Manželem byl Jan Markvart Koc z Ohrazenické rodové linie. Eleonora se narodila roku 1743 v Miroticích a manželem byl Jan Josef Běšín z Běšin. Ze čtyř synů František Dionys Prokop, František Kajetán a Jan Josef, který sloužil u politických úřadů. Jeho první manželkou byla Josefa Radecká z Radče, druhá manželka Františka hraběnka Zuckerová z Tamfeldu, zemřelá roku 1793, poslední z rodu Zuckerů. Ona zdědila Újezd sv. Kříže. V držení majetku Újezd sv. Kříže následoval syn Václav z druhého manželství c.k. komoří a nejvyšší vachtmistr. Zemřel 30.6.1857 a jeho manželka Johana Cllam-Gallas se narodila 20.2.1778 a zemřela 16.10.1810. Václavův syn Krystian Josef narozen 4.9.1806, zemřel 3.10.1883. Jeho manželkou byla Aglaja Auspoergová, narozená 16.1.1812 ve Vlašimi a zemřela 24.3.1849 v Újezdě sv. Kříže. Kristian Josef byl krajským hejtmanem v Boleslavi, od roku 1850 v České Lípě od roku 1853 vícepresident při místodržitelském oddělení v Košici a naposledy vícepresidentem při místodržitelství v Brně. Dcery Kristina, Ernestina (+1862) a Luisa Josefa (+1862). Dcery byly dámy nevšedního vzdělání, zůstaly svobodnými a bydleli v Praze.

Hlavňovice u Sušice: bývalý zámek
















Už jsem otočila ČTENÍ na poslední stránku a tam vidím chalupu z hlavňovického zámku.
















Hlavňovice: bývalá zámecká kaple, nyní rekreační sídlo





















Svojšice u Sušice: bývalá tvrz

Z manželství Kristiana Josefa Koce a Aglai Auspergové vzešli tři synové: Vilém Karel (*1839 + 1.8.1906). Jeho manželka Antonie, rozená Tippnerová, zemřelá roku 1899. Druhým synem byl Václav Zikmund, řečený Wlasko (*28.4. 1842 + 11.6.1912). Jeho první manželkou byla Marie Anna rozená Lutzová. Druhou manželkou byla Henrieta rozená z KolovratKrakovská. (+19.4.1908). Třetím synem byl Karel (*24.6.1844 + 5.11.1901) Jeho manželka byla Friderika rozená Mauerová (+4.6.1895).

Vilém Karel Koc s manželkou Antonií rozenou Tippnerovou Václav Zikmund Koc (Wlasko) s manž. Henrietou, roz. Kolovratovou - Krakovskou (Redakce neručí za správnost jmen, pouze opisováno)




















Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Příspěvky můžete posílat na adresu: [email protected] Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce září – říjen 2012 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846