Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC
Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích
leden - únor 2011
Cena 15,- Kč
Každým rokem na Tři krále ČTENÍ je tu s vámi stále. Tři králové aneb Slavnost Zjevení Páně 6.1. Svátek Zjevení Páně, lidově zvaný sv. tří králů, je svým obsahem téměř totožný se svátkem Narození Páně. V obou jde o to, že se Bůh zjevuje jako člověk, dokonce jako právě narozené dítě. K tomuto dítěti nejprve přiběhnou prostí pastýři, kteří slyší jásající anděly ohlašující slávu Boží na výsostech a dobrou vůli a pokoj lidem na Zemi. Ti přijdou pohnuti vnitřním puzením, které vychází z jejich srdce. Jdou za tím, kdo je jako oni, kdo patří do Izraele. K témuž dítěti o něco málo později dorazí i králové - mudrci, kteří z pohybu a postavení hvězd neomylně vyčtou, že se narodí velký král, a to v Izraeli. Jsou to cizinci a jinověrci. Je úsměvné, jak tito mužové vědy, moderně řečeno intelektuálové, kteří se dobrali poznání o narození krále králů složitými výpočty a věděli o něm dříve, než k narození došlo, přijdou pozdě. Prostí pastýři jsou už zase zpátky u svých stád, když do Betléma vstupují učenci. Je tu skryto jakési ponaučení. Cesta rozumu může vést ke spásnému setkání s Bohem, ale je složitá a dlouhá, protože vede všemi možnými oklikami pochyb. Cesta srdce je daleko přímější, ale vyžaduje, aby srdce bylo citlivé a vnímavé. V druhém svátku se tedy Kristus zjevuje pohanům a v postavách svatých králů je zosobněno přijetí Krista za krále všech. Tento svátek zjevení mohli bychom z hlediska lidstva chápat jako svátek přijetí nebo uznání Krista. Scéna klanění králů přinášejících dary připomíná holdování velmožů a králů vasalských zemí nově korunovanému králi. V linii tohoto uznání Kristovy vlády stojí dodnes to, že v tento den znamenáme dveře svých domů a domovů trojím křížkem a písmeny C, M a B. Tímto znamením se totiž přihlašujeme k obnovenému království Božímu a vymezujeme prostor, v němž uprostřed rozlámaného, zlého a hříchem opanovaného světa chtějí křesťané žít plně podle řádu a zákona Božího. Tato znamení tedy vymezují prostor pravdy a spravedlnosti. Jsou ovšem i znaky žehnání, které mají ostrůvky Kristova království hájit před náporem nepřítele. Tři známé litery nejsou začáteční písmena jmen králů: Kašpar, Melichar, Balthasar. Je to sice starobylý, přece však pozdní výmysl. Tři litery jsou zkratkou požehnání, které znamená Pán (řecky Kyrios) či Kristus (Christos) obydlí (latinsky mansionem) ať žehná (benedicet). Jak se stalo, že prvou literou je C, není dost jasné. Může to být odsunutím h z písmene ch, může to být latinský přepis řeckého k. Mnoho na tom nezáleží. Tato zkratka znamená Pán žehnej tomuto domu. Dary, které králové přinášejí, mají symbolický význam. Jsou to substance v té době všech známých skupenství. Zlato zastupuje jako dokonalý kov všechno, co je skupenství pevného. Kadidlo zastupuje vše, co je skupenství plynného, a kapaliny zastupuje myrrha. Tu přináší král s temnou tváří, neboť to byla mast užívaná při pohřbech. Není nic a nikdo, co by se vymykalo z Kristovy Boží suverenity. Kadidlo Vonná směs pryskyřic některých stromů. Jeho používání bylo obvyklé v antickém světě, především na Východě. Je symbolem modlitby: »Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě ...« (Ž 14l, 2), úcty a pocty (okuřování Nejsvětější svátosti). Při obřadech se k. užívá především v souvislosti s eucharistií (okuřování oltáře, kříže, evangeliáře, obětních darů) a s pohřebními obřady. Myrha Z hebr. mor, později v latině myrra. Vonná pryskyřice načervenalé barvy, která se získává z některých stromů v Arábii a v Africe. V biblickém světě se používala mnoha způsoby, ale především k potírání a spolu s mastmi k navonění. Ježíšovi ji darovali Tři králové (Mt 2,11); smíšena s vínem byla podána Ježíši jako utišující prostředek před smrtí na kříži (Mk 15,23); Ženy ji také použily pro ošetření Kristova těla před uložením do hrobu (Jan 19,39). (převzato z internetu)
Co je v Čtení, jinde není: Tři krále, Občasníček, Slovo starosty, Ohlédnutí za vánočním koncertováním, Zpráva o Kulturním spolku, Adventní koncerty, Zápis žáků, Slovo ředitelky ZŠ a MŠ, Vyhodnocení soutěže „O čestický brambor“, Óbrčertovská pohádka, Vzpomínání, Podzim v několika obrazech, Hromnice, Vánoční posezení v ZŠ, Den svatého Valentýna, Práce dětí – Brambor, Zpráva o Kulturním spolku 2010, Dějiny Koců z Dobrše Listování v občasníku: 3.11. Členové výboru SDH Čestice se sešli na výborové schůzi 10.11. Ustavující zasedání zastupitelstva městyse. Starostou byl zvolen p. Milan Žejdl, místostarostou p. ing. Zdeněk Pilný. 11.11. Okrsek členů sborů dobrovolných hasičů v salonku Lidového domu Čestice 12.11. Divadelní soubor Kulturního spolku Čestice sehrál v sále Lidového domu Čestice pohádku. 13.11. První hon členů MS Háj Čestice v Němčících 16.11. Členky ČSŽ Čestice se sešly na výborové schůzi 17.11. Státní svátek – Den boje za svobodu a demokracii 18.11. Vyhodnocení dalšího ročníku literární soutěže O čestický brambor proběhl v sále Lidového domu Čestice. Pohádku sehráli členové divadelního souboru ve Strakonicích na přehlídce ochotnických souborů „Setkání“ 20.11. Křest nového hasičského auta Gazelle na nádvoří čestického zámku 22.11. 1. zasedání zastupitelstva městyse 23.11. Prodej dětského oblečení v sále Lidového domu Čestice 25.11. Svatá Kateřina potrápila členy divadelního souboru při cestě do Ražic. Jedno auto se rozbilo úplně a napadalo tolik sněhu, že druhé se muselo do kopce tlačit, aby vůbec dojelo domů. 27.11. Druhý hon MS Háj Čestice v lokalitě Čestice 28.11. Pohádkový zvonkový průvod obcí. Schůze členů ČSCH Čestice. 1. Adventní koncert v kostele Stětí sv. Jana Křtitele 1.12. 3.12. 5.12. 8.12. 10.12. 11.12. 12.12. 13.12. 18.12. 19.12. 23.12. 24.12. 25.12. 26.12. 30.12. 31.12.
Výbor členů SDH Čestice Disco KS Čestice na sále Lidového domu Tradiční mikulášská nadílka s čerty a andělem. Výbor členů MS Háj Čestice. Adventní koncert v kostele. Tradiční setkáni seniorů v sále Lidového domu Čestice Valná hromada členů SDH Čestice v sále Lidového domu Čestice Koncert žáků SHŠ Čestice v sále Lidového domu Čestice. 3. Adventní koncert v kostele 2. zasedání zastupitelstva městyse. Další hon MS Háj Čestice Dopoledne zabíjačka před zámkem, po obědě na zámeckém nádvoří Adventní odpoledne a od 16 hodin 4. Adventní koncert v kostele. Tradiční prodej vánočních kaprů. Členky ČSŽ Čestice rozdávaly večer u vánočního stromu na Česticích betlémské světlo Štědrý den První svátek vánoční Druhý svátek vánoční. Naháňka zvěře – organizovalo MS Háj Čestice Valná hromada členů Kulturního spolku Čestice v salonku Lidového domu, Silvestr
Přejeme všem našim čtenářům v novém roce vše nejlepší, zdraví, štěstí, spokojenost a mnoho pěkných kulturních zážitků. Zachovejte nám přízeň.
Mamka, taťka, babi, děda bavili se u oběda. Aby jen tak neseděli koupí ČTENÍ na neděli. Vážení spoluobčané, dovolte mi, abych Vám všem na počátku roku 2011 popřál hodně zdraví, štěstí, spokojenosti, dobré pohody a úspěchů v následujících měsících tohoto roku. Do letošního roku připravujeme několik akcí, na které máme zajištěno financování. Největší akcí je již několikrát zmíněná oprava místních komunikací z dotačního programu ministerstva pro místní rozvoj, která nebyla dokončena v loňském roce. Před Vánocemi jsme podepsali smlouvu se Státním zemědělským intervenčním fondem na poskytnutí dotace na rekonstrukci a doplnění veřejného rozhlasu. Tímto projektem zajistíme informovanost obyvatelstva nejen v Česticích, ale i ve všech místních částech novým bezdrátovým rozhlasem. Máme zažádáno o dotaci i na další akce, jako je například zastřešení a zateplení základní školy a oprava poustevny na Kalvárii. Zde však nemáme jistotu, zda dotaci obdržíme a čekáme na výsledky naší žádosti. Letošní zima, která přišla na konci listopadu loňského roku, je pro nás náročná hlavně na zimní údržbu komunikací. Chtěl bych tímto občany požádat, aby při větším přísunu nového sněhu (jedná se hlavně o nové parcely a panelové domy v Česticích) přeparkovali svá auta na své soukromé pozemky nebo třeba k prodejně potravin, abychom mohli řádně a bezpečně provést zimní údržbu komunikace, která je jinak při zaparkovaných automobilech a daném profilu komunikace takřka nemožná. Stejně tak i ve dnech svozu komunálního odpadu. Podobný problém máme i při úklidu chodníků, kdy někteří občané odklidí sníh z vlastních pozemků tak, že jej přemístí na chodník ve správě obce a tím v podstatě zabrání možnosti jeho zimní údržby a tím jeho užívání. Bohužel není v našich silách naházené haldy uklidit a tím chodníky upravit tak, aby plnily svou funkci. Proto apeluji na zdravý rozum a trochu tolerance. V případě oblevy chceme nejhorší úseky (okolo paneláků a u školky) uklidit a sníh odvozit. K tomu však bude třeba odstavit auta na jiná místa. Milan Žejdl - starosta Ohlédnutí za vánočním koncertováním žáků naší SHŠ Tak jsme zase, doufám, že ve zdraví, přežili ten vánoční hektický čas plný těšení, očekávání, setkávání, přání a dávání si různých předsevzetí. Čas, kdy se snažíme být k sobě slušnější více než jindy. Kéž by nám to vydrželo co nejdéle. Čas, kdy si my, dříve narození uvědomujeme, jak ten čas letí a kolik našich nejbližších a přátel už mezi námi není. Pro muzikanty jsou vánoce časem koncertování. A že tomu tak je i v naší SHŠ, to mohu doložit i seznamem našich vánočních výstupů. Posuďte sami, že naši žáci nezaháleli. Tradičně zahajujeme v domově důchodců v Pravětíně, tam jsme hráli a zpívali 9. prosince. 10. prosince jsme vystoupili pro seniory v Lidovém domě v Česticích. Hned 12. prosince následoval vánoční koncert naší SHŠ taktéž v Lidovém domě. 17.12. nás pozval pan starosta Václav Lukáš do Nihošovic, kde jsme hráli a zpívali seniorům. 19.12. jsme společně se ZŠ a Elčovickou dudáckou muzikou účinkovali na Adventním odpoledni na nádvoří čestického zámku. 21.12. byla vánoční besídka na Vacově a 22.12. hráli a zpívali naši žáci dětem v MŠ. Nebudu se rozepisovat podrobně o jednotlivých výstupech. Určitě jste, vážení čtenáři, některý z těchto našich koncertů navštívili a sami zhodnotili práci a umění našich žáků. Já jen chci zdůraznit, že po celou dobu působení naší SHŠ navštěvujete naše akce v nebývalé míře. My si toho velice vážíme. Velké poděkování patří i rodičům našich žáků. Zdar a úspěch těchto vystoupení záleží často na maličkostech. Celý výstup může zlikvidovat chřipková epidemie. Při hromadných vystoupeních je důležitá kázeň, vzájemná ohleduplnost a to nejen samotných účinkujících, ale i posluchačů. Často ani netušíte, kolik úsilí a času, práce se skrývá za hodinu a půl dlouhým programem. A stane se, že celkový dojem je znehodnocen hlukem, křikem či pláčem malých dětí, nekázní samotných účinkujících. Pro nás učitele a pro naše žáky je vaše pochvala a potlesk tím největším povzbuzením do další práce. Na další koncertování se těší žáci a učitelé SHŠ v Radešově i v roce 2011. Hodně štěstí, zdraví, spokojenosti, krásné kulturní zážitky v novém roce za všechny žáky a učitele naší SHŠ přeje Jan Hartl
Náladu vám v mžiku změní vtipný článek v našem ČTENÍ Zpráva o Kulturním spolku Pozvání plakátové i rozhlasové neodpadlo přece jen na nekulturní úhor: Veřejné shromáždění občanů Čestic, svolané na 26. listopad do hospody pana Zedníka za účelem projednání oslav nadcházejícího jubilejního roku obce a ustavení Kulturního spolku čítalo 12 hlav. Vzácným hostem byl ředitel Muzea středního Pootaví, pan PhDr. Špecián. Při limonádě zaťukal prstem do prvního článku návrhu stanov a řekl, že nejen pro občany Čestic, ale i pro celé okolí měla by být náruč Spolku otevřena, což bylo přijato nadšeným odkýváním a vzápětí potvrzeno i praxí, když se na shromáždění dostavil pan Václav Hruška z Doubravice. Hned vznikla příležitost k projednání stavu páně Hruškovy tvrze: můžeme se nadít její brzké opravy. Úkolem shromáždění však bylo především schválit návrh stanov a zvolit spolkový výbor. Obojí se stalo a jakkoli se to obešlo bez provolávání slávy, byla ta chvíle slavná, neboť se tím otevřela vrátka k povznesení čestické kultury. Bude ovšem nutno splnit pár formalit, jakými jsou například registrace na ministerstvu kultury, získání identifikačního čísla organizace (IČO), založení běžného účtu, pořízení razítka a tak dále. Kulturní spolek nebude jen pouhou náhražkou zaniklé osvětové besedy, i když organizování kulturních akcí má samozřejmě ve stanovách, ale bude si všímat i stavu obce, podnikat kroky ke zlepšení jejího vzhledu a bude dbát i na doplňování sbírek Pamětní síně a publikační činností se chce podílet i na propagaci obce a celého Česticka. Pro příští rok, ten sedmistý padesátý, nemá skromné cíle: především se chce stát vydavatelem publikace Josefa Hartla, Čestice sedmsetpadesátileté. Dále chce zorganizovat výstavu s mnohomluvným názvem: Čestice. Mimochodem. Ta výstava by se měla stát záležitostí všech občanů. Vítány budou starodávné fotografie z důležitých chvil života obce (např. z bývalých konopických), písemnosti, metály pradědů z I. a dědů z II. války, rodinné kroniky, portréty starých hospodářů, obrazy a obrázky z Čestic a okolí – prostě všechno, co se vztahuje k životu lidí i obce v dávnějších časech. V plánu je i uspořádání Staročeské konopické, dále setkání rodáků, divadelní představení, beseda nad kronikou, uvažuje se o vydání pohlednic- a budou samozřejmě uvítány i další náměty. Stačí chytit na ulici některého člena výboru a dát mu typ. Výbor Kulturního spolku je pětičlenný, zvoleny do něj byly paní Ludmila Vilánková a paní ing. Vlažná. Pánskou část tvoří Jan Trojan, Karel Pilný a Josef Křešnička a ten, ač přespolní, bude pro první čas i předsedou. V PhDr. Špeciánovi bude Spolek patrně mít vynikající oporu: už jen nabídka pomoci při organizování výstavy je mimořádně významná. Kulturní spolek se ovšem neobejde bez součinnosti ostatních složek v obci. Své slovo k oslavám by měli prohodit i hasiči, Svaz mladých a další. Například Svaz žen už to své řekl: bude chystat konopickou. Předpokládá se, že vlastní oslavy vyvrcholí koncem srpna – a jak hezky řekl pan Pelíšek, měly by být takové, aby všichni, včetně těch nejmenších věděli, že se v obci děje něco důležitého, slavného a hlavně krásného. (Čestický družstevní zpravodaj Čtení pro lidi č. 12 r. 1992, autor Josef Křešnička)
Zveme na kulturní akce v lednu a únoru v sále Lidového domu v Česticích 15.1. Ples – pořádá SDH Čestice – hraje Fortuna 16.1. Pohádka Čáry báby Cotkytle od 18,00 hodin 29.1. Ples – pořádá MS Háj Čestice – hraje Vitějovanka 12.2. Ples – pořádá ČSŽ Čestice 26.2. Ples – pořádá ČSV Čestice 27.2. Dětský karneval 5.3. Masopustní průvod obcí
Sojka z větve jedle křičí: „ČTENÍ čtou i v zahraničí!“ Adventní koncerty
Kulturní spolek Čestice uspořádal v kostele Stětí sv. Jana Křtitele v Česticích cyklus koncertů pod názvem „Krásný a klidný adventní čas“. První adventní neděli vystoupil Prácheňský soubor písní a tanců. Je to soubor, který je známý široko daleko. Lidové písně a tance v jeho podání se nám vždy líbily. Nejenom tanec lahodí našemu oku, ale i s prožitkem zazpívané vánoční koledy lahodily našemu sluchu. O druhé adventní neděli přijel Smíšený pěvecký sbor „Mír“ze Čkyně. Samotný výkon zpěváků pod vedením pana Fafejty byl dobrý. Hlavně jsem ocenila, že lidé z mnoha míst našeho regionu jsou schopni se scházet, věnovat se zpěvu a studiu textů. Některé písně zazněly v latině, naučit se je dá určitě více práce. Nezůstalo jen u zpěvu, mezi účinkujícími byl spisovatel pan Kadoch. Přečetl nám jednu ze svých povídek. Znám jeho příběhy ze Šumavy, knihu máme u nás v knihovně, vřele doporučuji. Sbor sv. Martina z Radomyšle zavítal k nám do Čestic 12. prosince. Vyslechli jsme rorátní písně a skladby známých i méně známých autorů. Asi pro všechny posluchače byl nejznámější W. A. Mozart a J. S. Bach. Sbor doprovázel a vedl p. Richard Semiginovský. Asi ho to dirigování rozpálilo, jinak si nedovedu vysvětlit, že při koncertě měl na sobě červenou košili s krátkým rukávem, zatímco my všichni jsme se choulili v kabátech. Nejenom zpěv se nesl kostelem, ale zazněly také flétny v podání Flétnového souboru Radomyšl. Na tento koncert přijal pozvání senátor pan Miroslav Krejča. Uvítala ho Jana Vlažná a poprosila, aby zapálil třetí svíci na adventním věnci. Poslední adventní neděli patřil náš kostel sboru, který vystupuje pod názvem Schola Všech svatých Volyně. Pod vedením sbormistra Jiřího Mindla zazpívali 13 písní. Jejich procítěný projev každého určitě potěšil. Postupné zeslabování zpěvu bylo až dojemné, jako by něco krásného končilo. Jako hosté vystoupily Klára a Lucka Veselé, které lidovými písněmi osvěžily celkovou pohodu posledního adventního odpoledne. Mgr.Věra Rodová
V novém ČTENÍ najdeš i tu virtuální realitu.
Zápis žáka do 1. třídy ZŠ a MŠ Čestice se koná v pátek 11. února 2011 od 13.00 do 17.00 hodin v budově základní školy Aby bylo dítě zapsáno, musí být splněna následující kritéria: I. Připravenost na školní docházku. Přiměřenou duševní vyspělost a celkovou tělesnou zralost posoudí zapisující učitelé na základě údajů získaných od rodičů (zákonných zástupců) a vlastního pozorování dítěte během zápisu. II. Datum narození Nástup v řádném termínu. Povinná školní docházka začíná počátkem školní roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku. Pro školní rok 20010/11 musí být datum narození dítěte od 1. 9. 2004 do 31. 8. 2005. Nástup po odkladu. K zápisu se musí dostavit všechny děti, kterým byl povolen v loňském roce odklad povinné školní docházky. Začátek školní docházky je možno odložit nejdéle do zahájení školního roku, ve kterém dítě dovrší osmý rok věku. Předčasný nástup. Dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. Podmínkou přijetí dítěte narozeného v období od září do konce prosince k plnění povinné školní docházky je doporučující vyjádření školského poradenského zařízení, podmínkou přijetí dítěte narozeného od ledna do konce června doporučující vyjádření školského poradenského zařízení a odborného lékaře, která k žádosti přiloží zákonný zástupce. Rozhodnutí o přijetí žáka do 1. třídy bude vydáno ihned při zápisu. Pokud rodiče (zákonní zástupci) žádají o odklad povinné školní docházky, musí žádost doložit doporučením odborného lékaře nebo školského poradenského zařízení. O povolení odkladu rozhoduje ředitelka školy. U zápisu jsou rodiče (zákonní zástupci) povinni předložit občanský průkaz a rodný list dítěte. V Česticích dne 21.12.2010
Mgr. Martina Kalová, ředitelka školy
ČTENÍ se teď soustředí na životní prostředí. Vážení spoluobčané,
dovolte, abych Vás poprvé pozdravila v novém roce 2011 na stránkách Čtení. Ráda bych zmínila několik aktivit, které proběhly během posledních měsíců roku 2010 v naší škole. Listopad patří přípravě, hodnocení a vyhodnocení literárně výtvarné soutěže „O čestický brambor“, jehož XVI. ročník proběhl za účasti soutěžících a hostů (Ondřej Fibich - básník, Ivana Řandová - fotografka). Čestickému bramboru věnujeme samostatný článek v tomto čísle Čtení. V letošním školním roce jsme se zapojili do 2. ročníku školního recyklačního programu Recyklohraní pořádaného pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Hlavním úkolem je vzdělávat žáky v oblasti třídění a recyklace odpadů a umožnit žákům odevzdávat vysloužilé baterie a drobná elektrozařízení do speciálních nádob umístěných v prostorách školy. K dnešnímu dni jsme již získali 2 500 bodů, za které si budeme moci vybrat odměny pro žáky. Nesbíráme jen elektroodpad, ale i papír. Nejvíce kilogramů papíru se podařilo do školy dopravit rodičům Jiříka Stropnického z 1. třídy. Děkuji všem rodičům za podporu těchto sběrových akcí. 20. prosince proběhlo druhé hodnocení celoroční školní soutěže O nejoriginálnější výzdobu třídy. V tomto kole získala první místo výzdoba 2. + 3. třídy ze tříd 1. stupně a 8. třída ze tříd 2. stupně. Ve školním kole recitační soutěže získali první místo Veronika Levá z 1. stupně a Matěj Žejdl - 2. stupeň. Největší úspěch jsme měli se znaky vyrobenými z odpadového materiálu. Znak Městyse Čestice, který vytvořily děti ve školní družině, získal 1. místo v okresním kole a 3. místo v krajském kole soutěže Znaky měst a obcí z odpadových materiálů a postupuje do celostátního kola. (www.znakymestaobci.cz). S novým kalendářním rokem přichází do školy zápis žáků budoucí 1. třídy. Pro děti a jejich rodiče je tento den významnou událostí, zážitkem, který si uchovají v paměti po mnoho let. Je to také jeden z prvních okamžiků projevení vzájemné důvěry mezi rodiči a školou. Velmi důležitá je školní zralost a připravenost dětí vstupující do prvního ročníku základní školy. K optimální připravenosti je třeba zdůraznit: dítě rozumí mluvené řeči - pokynům a různým sdělením, komunikuje s dospělými, má přiměřeně širokou a správnou slovní zásobu, orientuje se v okolí, zná svoji adresu, svůj věk, jména rodičů. Dítě rozumí číselnému pojmu, spočítá pastelky do pěti, je zralé v grafických projevech a tělesné obratnosti, držení tužky je správné, umí popsat, co nakreslilo. Je schopné soustředit se na práci, pracovat ve skupině dětí na společném cíli, zapojuje se ochotně do kolektivních her, je samostatné a soběstačné - umí se samo obléknout, najíst. Dítě dodržuje pravidla chování, podřídí se pokynům dospělého, chápe nutnost řádu a pravidel, má pozitivní postoj ke škole a učení, do školy se těší, má zájem o nové věci, klade hodně otázek. Všem čtenářům přeji rok 2011 plný úspěchů a radostí jak v oblasti školní, pracovní, tak i osobní. Mgr. Martina Kalová
Kašpárek i samuraj pro ČTENÍ jsou světa kraj
Čestický brambor 2010 Ve čtvrtek 18. listopadu 2010 se konalo v Česticích v sále Lidového domu slavnostní vyhlášení výsledků dětské literárně-výtvarné soutěže Čestický brambor. Tuto soutěž pořádá ZŠ a MŠ Čestice spolu s Kulturním spolkem pro Čestice a okolí již 16 let. Zakladatelem této soutěže byl pan Josef Křešnička – básník, publicista a autor mnoha divadelních her. Sám však zorganizoval pouze 3 ročníky Čestického bramboru, pak tragicky zahynul. Soutěž však pokračuje a letos se do ní zapojily děti z 10 základních škol: Strakonice: ZŠ Povážská ZŠ a MŠ Čestice ZŠ a MŠ Vacov ZŠ Dukelská ZŠ Volenice ZŠ Čelakovského ZŠ Blatná Dětský domov Volyně ZUŠ Blatná Domov Petra – Mačkov, Blatná Každým rokem je vyhlašováno téma, na které děti píšou své literární práce a malují obrázky. Letošní téma znělo: Kouzelník – kouzelnice. Práce na toto téma vytvořilo celkem 359 dětí, a to některé z nich se zapojily do obou oblastí – literární i výtvarné. Na vyhlášení výsledků soutěže vždy zveme zajímavé hosty, se kterými v průběhu vyhlášení uspořádáme besedu. Letos pozvání přijal básník Ondřej Fibich a fotografka Ivana Řandová. Pan Fibich po cestě do Čestic složil krásné věnování: Slyšel jsem dva v hovoru o Čestickém bramboru. Na hranolky? Na kaši? Fantazii povznáší. Sytí smysly, pěstí činy, že prý múza nepolíbí, když sem letí nahoru, tu čestickou bramboru? Proto je zde tolik dětí a k nim múza přece letí. Není těžké, vážení, srdcem dělat umění. A po takovémto krásném úvodu se mohl Čestický brambor rozjeti naplno. Na úvod zazpívaly a zatancovaly děti z místní základní školy, sehrály také krátkou pohádku O hloupém Honzovi. Se svou troškou do mlýna se do kulturní vložky zapojily i děti ze ZŠ Povážská, v jejichž podání jsme shlédli pohádku O princi Jakubovi. V další části jsme zavzpomínali na Josefa Křešničku a vyslechli několik jeho básní v podání děvčat z 5. třídy čestické školy. Následovala beseda s již zmíněnými milými hosty, a potom jsme již mohli přistoupit k vyhlášení výsledků soutěže Čestický brambor 2010. A jak celé klání dopadlo? Děti se hodnotí ve 3 kategoriích: I. kategorie: 1. - 3. třída (popř. MŠ) II. kategorie: 4. - 6. třída III. kategorie: 7. - 9. třída Každá oblast – výtvarná i literární se hodnotí zvlášť. A zde jsou výsledky:
Radujte se, holka, kluku! ČTENÍ bude na fejsbuku. Výtvarná oblast Práce jednotlivců I. kategorie 1. místo: Lucie Medlínová ZUŠ Blatná Matýsek Červenka ZUŠ Blatná 2. místo: Adam Holub ZŠ Dukelská Strakonice Adéla Vandová ZŠ Dukelská Strakonice 3. místo: Vojtěch Bulka MC Kapřík ZŠ Blatná (MŠ 4 roky) David Vastl ZŠ a MŠ Čestice II. kategorie 1. místo: Natálie Počinková ZŠ F. L. Čelakovského Strakonice Antonín Řehoř ZUŠ Blatná 2. místo: Iveta Albrechtová ZŠ Vacov Lucie Pavlová ZUŠ Blatná 3. místo: Marek Podlešák ZŠ F. L. Čelakovského Strakonice III. kategorie 1. místo: Simona Blažková ZUŠ Blatná 2. místo: Míla Budínská DD a ZŠ Volyně 3. místo: Lenka Novotná ZŠ Povážská Strakonice Skupinové práce 1. místo: ZŠ a MŠ Volenice Kouzelnická škola (1. třída) 2. místo: ZŠ Vacov Škola malých kouzelníků (2. třída) Zvláštní kategorie Mačkov vítězné práce: Žofie Peterková Olina Pešková Literární oblast I. kategorie: 1. místo – Anežka Voldřichová – ZŠ a MŠ Čestice - Simona Dvořáková – ZŠ Dukelská Strakonice 2. místo – Markéta Lexová – ZŠ Dukelská Strakonice 3. místo – Tomáš Havel – ZŠ Dukelská Strakonice - Lucie Švejnohová – ZŠ Dukelská Strakonice - Kamila Kůtová – ZŠ Dukelská Strakonice II. kategorie: 1. místo – Rozálie Vávrová – ZŠ a MŠ Čestice Kateřina Preisová – ZŠ Dukelská Strakonice 2. místo – Z. Holubová + A. Holmanová – ZŠ Povážská Strakonice - Martin Plaček – ZŠ Dukelská Strakonice 3. místo – Zuzana Konvičková – ZŠ Povážská Strakonice III. kategorie: 1. místo – Lucie Urbánková - ZŠ Dukelská Strakonice - Julie Pomahačová – ZŠ a MŠ Čestice 2. místo – Pavla Voldřichová – ZŠ a MŠ Čestice - Aneta Novotná – ZŠ a MŠ Čestice - Kateřina Novotná – ZŠ a MŠ Čestice 3. místo – Dominika Šebelíková - ZŠ Dukelská Strakonice Zvláštní cena – Michal Mikeš – DD Volyně
Kdo to umí, recituje nové ČTENÍ že už tu je! Nejlepší literární práce jsou přečteny samotným autorem, výtvarné práce jsou vystaveny v sále a během přestávek v programu si je mohou všechny děti prohlédnout. Každé dítě, které získá umístění, dostává diplom, medaili a další drobný dárek – letos to byly bloky, fixy, zásobníky na CD, penálky, nafukovací míče, plyšové hračky a jiné drobnosti. A protože téma bylo „Kouzelník – kouzelnice“, nechyběly ani kouzelnické hůlky. Na závěr byly předány upomínkové listy a malé dárky pro paní učitelky a pro naše hosty. Básník Ondřej Fibich se s námi rozloučil krásným povídáním o tom, že je dobře, že se v dnešní době umíme sejít, povídat si, bavit se a ukázat si navzájem, že něco umíme. Vždyť i to je takové malé kouzlo. Mgr. Jana Voldřichová
Sponzoři Čestického bramboru Letošního XVI. ročníku se zúčastnilo 10 škol z Vacova, Volyně, Strakonic, Volenic, Blatné a Čestic. Díky sponzorským příspěvkům můžeme tyto práce vyhodnotit a ocenit. Mezi tyto organizace a firmy, které nám přispěli finančními či hmotnými dary, patří: 1. Městys Čestice 2. Kulturní spolek Čestice 3. Náhoří s.r.o zastoupená Terezou Součkovou 4. Alva Strakonice, sídlo Čestice 5. Strojírna s.r.o Strakonice 7. Penta Strakonice 8. Technické služby Strakonice 9. Nixe s. r. o. Radošovice 10. Miva Vacov 11. Lyckeby Amylex a. s. Horažďovice, největší výrobce bramborového škrobu v České republice 12. Pála Strakonice 13. Lácha Dřešín 14. Tesárek Zahorčice 15. Bayer CropScience Praha 16. Intersnack a.s., Choustník - výrobce bramborových lupínků Poděkování patří i sponzorům, kteří nechtějí být jmenováni. Mgr. Martina Kalová RECITAČNÍ SOUTĚŽ 17. prosince jsme ve škole v Česticích opět vybírali mezi žáky nejlepšího recitátora/recitátorku. Tentokrát však porotu netvořili jen učitelé, ale i žáci, resp. zástupci tříd ze školního parlamentu. Na prvním stupni se našlo celkem dvanáct soutěžících. Na třetím místě se umístila Rozárka Vávrová, na druhém Anežka Voldřichová a vítězkou se stala Veronika Levá. Z druhého stupně soutěžilo 14 dětí. Na třetím místě se umístili Zdeněk Filip a Kateřina Novotná, na druhém Julie Pomahačová a na prvním Matěj Žejdl. Ti, co si „vyrecitovali“ první a druhé místo, budou své recitátorské umění obhajovat i v okresním kole recitační soutěže.
Stalo se ti neštěstí? ČTENÍ zmírní bolesti. Óbrčertovská pohádka aneb Jak se Honza omylem dostal do pekla Jiří Kolář Zavolal si Belzebub óbrčerta a povídá mu: „Podíváš se nahoru na tu hříšnou čeládku a přineseš mi sem nějakou pořádně hříšnou duši. Dochází nám sortiment. Tady máš pytel a syp!“ Teď se někdo může zeptat, proč právě óbrčert. To bylo tak. Šumavští čerti se odjakživa přátelili s čerty nesousedního Bavorska. Čeští čerti si brali německé čertice a naopak. Na nějakou teorii o čistotě rasy tenhle čertovský národ pramálo dbal. A tak náš óbrčert byl napůl Čech a napůl Němec – jednoduše řečeno: pocházel ze smíšeného manželství. Óbrčert vzal tedy pytel, vyletěl nahoru a toulal se po zemi, toulal, až potkal v lese u Rozsed na houbách Honzu Šimáňů. Strčil ho do pytle a honem s ním do pekla. Honza ale nebyl žádnej hříšník, ale hodnej, poctivej a docela nevinném chasník, kterej by ani kuřeti neublížil. Když ho óbrčert v pekle vysypal z pytle, hned z toho byl náramný poprask a Belzebub se mohl zbláznit, jak se vztekal. Do pekla se smí totiž dostat jen hříšná duše a Honza byl dobrák od kosti. „To je mi pěkný pořádek,“ láteřil Belzebub. „Kohos´ mi to sem, ty ťulpasi, ty trulante, ty hňupe, přines? Za trest napíšeš milionkrát: Do pekla mám nosit jen hříšné duše!“ Óbrčert psal, psal a psal, až to napsal. Ale to ještě nebylo všechno. Óbrčert dostal ještě pořádnou pokutu, aby ten svůj přehmat jaksepatří odčinil, protože peklu s tím Honzou vznikly i náramné finanční výdaje. V pekle se totiž o nevinné duše musejí pořádně starat, chovat je jako v bavlnce, krmit je vybranými lahůdkami a ještě jim vyplácet odškodné. To vše z privatizačního fondu hříšník, teď notabene vytunelovaného. Belzebub začal tedy přemýšlet, jak se Honzy zbavit, než peklo dočista zruinuje, a navíc navěky v pekle nevinná duše taky být držena nemůže. Podle předpisu ovšem Honzu bylo možno dostat z pekla jedině tak, že by se našla jiná duše, která by se za Honzu obětovala. Belzebub nakázal tedy óbrčertovi, aby šel znovu na zem a našel duši, která by se za toho Honzu obětovala. Situace byla natolik vážná, že už bylo úplně jedno, jestli půjde o hříšníka nebo duši nevinnou. Óbrčert sebral pytel a šel nahoru. Chodil a chodil po zemi, až se dostal zase do kraje kolem Rozsed, kousek odtud k Šimanovu. Vidí na louce sušit seno hezké děvče. Byla to Ančka Voldřichojc ze Šimanova. Ančka byla duše ani hříšná, ani nehříšná. Měla jen pusu pěkně prořízlou, no zkrátka, byla hubatá. Když jí óbrčert řekl, jestli by se nechtěla obětovat a vysvobodit Honzu z pekla, hned souhlasila, protože si na Honzu stejně už nějaký čas tajně myslela. Óbrčert šoup Ančku do pytle a honem s ní do pekla. Teď bylo všechno v pořádku a Honza byl propuštěn. Jenomže Ančka chtěla za Honzou taky nahoru. Ale jak to zařídit? Začala být na čerty tak hubatá a protivná, ba i samotného Belzebuba několikrát přetáhla koštětem, že se jí čerti nakonec sami rádi zbavili a propustili na zem. Ančka s Honzou měli pak brzy ohlášky ve strašenském kostele a hned nato pěknou veselku. Na svého Honzu Ančka ale nikdy hubatá nebyla. Blahopřejeme všem, kteří se v měsících lednu a únoru dožívají významného životního jubilea a do dalších let přejeme vše nejlepší, zdraví, štěstí a osobní spokojenost pan Ladislav Mráz z Čestic pan Josef Čekal z Čestic pan Pavel Ihnatík z Němčic paní Marie Šenderová z Počátek pan Josef Chrstoš ze Střídky paní Anna Holáková z Nuzína pan Vladimír Čtverák z Chvalšovic pan Emanuel Novák z Krušlova paní Růžena Brabcová z Čestic
75 let 82 let 70 let 84 let 85 let 82 let 60 let 86 let 70 let
pan Antonín Náhlík z Němčic pan František Taryně z Nahořan pan Jaroslav Kout ze Dřešínka p. Květoslava Nováková z Hořejšic paní Miloslava Žahourová z Čestic paní Marie Hrnečková z Radešova paní Věra Pavlíčková z Radešova paní Marta Kratochvílová z Nuzína p. František Chaloupka ze Dřešína
65 let 50 let 60 let 70 let 55 let 87 let 65 let 55 let 50 let
I když je nám o rok víc ČTENÍ patří do Čestic. Vzpomínání Nový rok co začíná má dvě jednotky, ale nikdo neví, zda si je zaslouží. To se dozvíme zase, až uteče, jako utekl ten s nulou. Jen zpátky můžeme vzpomínat, porovnávat, bilancovat i kritizovat. Nejvíce se teď kritizuje počasí, ale s tím se musí každý smířit. Jako se příroda musí smiřovat se vším, jak se k ní lidi chovají. Hlavně aby se chovali lidé k sobě lépe a po celý rok a ne jen o vánocích. Ale je dobře, že se v tom běhu života a i pracovním tempu na chvíli zastaví a sejdou, protože přijde každému čas, kdy bude jen vzpomínat. Jako vzpomínají školy na Křešničku s Čestickým bramborem. Mají možnost k přemýšlení a rozvinutí fantazie, slohovou poezii, a pokud rádi čtou, tak porovnat současnost s historií. Je dobře, že se na každé vesnici alespoň nějaký spolek postará o kulturu. Letos zavítal do Němčické školy strašně hodný nebo unavený Mikuláš a i čerti byli hodní, že děti, které něco uměly a odříkaly básničku, byly potěšeny dárky. A samy v něčem soutěžily. Alespoň budou na předvánoční čas vzpomínat. Loni byla mikulášská besídka bohatší o televizní večerníčky. Ale díky SANANIMU, že takhle pro děti se něco připraví. Třeba si budou také jenom vzpomínat, až někdo při jejich děti tu radost udělá. M. Staňková, Němčice
Podzim v několika obrazech ročních období Chci se s vámi podělit ve stručném časovém souhrnu, jaký pro mě byl uplynulý podzim roku 2010. Nejdříve ale „sportovně pracovní záležitost.“ Tak jak každý rok jsme měli slavnostní večer s finálovým programem „Kolo pro život“. Náš biketým složený z exklientů, kteří se léčili ze závislosti na návykových látkách, byl opět pozván, tentokrát do atraktivního podniku La Fabrica v pražských Holešovicích. Již jedenáctý rok „jezdíme s Kolem pro život“ a šéf projektu – Roman Čermák, který vše vymyslel, nás ujistil, že s námi počítá i příští rok, v sezoně s pořadovým číslem dvanáct. Na jihu Čech se příští rok pojedou dva závody, kromě tradičního šumavského Zadova premiérově i na Lipně. A potom již pro mě nastal neuvěřitelný měsíc proměn ročních období. Přesunul jsem se do horkého jara, již s nádechem léta, na jižní polokouli. Moje cesty vedly po Peru, Bolívii, Argentině a Brazílii. To by bylo na moc dlouhé vyprávění, tak jenom několik málo postřehů, jednak dvoutýdenní pobyt ve vysokých nadmořských výškách (nad 4.000 m n.m.), nejvyšší bod našeho trekingu byl na ostrově Isa de Sol nad jezerem Titicaca v Bolívii (téměř 4.800 m n.m.) a dále ještě tři nezapomenutelné zážitky, dva z Bolívie. Obrovská solná poušť, kdy jedete třeba desítky kilometrů a všude jen nekonečné bílé pláně připomínající polární ledové pláně nebo také nekonečné šumavské mlhy s inverzí, kterou čas od času vídám ze šumavského Zadova. A dále – na jižní polokouli je mnohem více hvězd a „tryskají jako kornouty chryzantém“ a k tomu těsně nad obzorem hvězdy Jižního kříže. Ty jsme našli směrem od jasné hvězdy Vega (u nás na „severu“ je to Polárka), Jižní kříž mám „za hlavou“, když na kraji pouště bivakuji ve spacáku. Dále se v hlavě mihne i 247 neuvěřitelných vodopádů Izaigú na argentinsko-brazilské hranici a horké Rio de Janeiro. Je toho moc a moc. A návrat k nám? Pár dní deštivého podzimu, a poslední listopadový pátek vyrážím na běžkách ze Zadova přes Horskou Kvildu a Kvildu, je již třicet centimetrů sněhu, stále padá, nikde nikdo, připadám si jako za polárním kruhem. Tak takový byl můj loňský podzim, který jsem vtěsnal do pěti týdnů. Vzpomínky nemizí. Miroslav Zachariáš
Přejeme všem hodně zdraví. ČTENÍ to nás všechny baví. Hromnice 2.2. - Toho dne se v kostele světily před mší svíce, kterým se také říkalo hromničky. Pobožní lidé takto vysvěcené „hromničky“ zapalovali při bouřích, modlíce se přitom k Bohu za odvrácení možné pohromy. Také bývalo zvykem dávat hromničku do ruky umírajícímu člověku. Světlo hromničky mělo jeho dušičce svítit na cestu do nebe. Na Chodsku věřili, že kdo by na Hromnice tancoval, ten by zemřel bez světla. Na Chrudimsku zas obcházel hospodář s posvěcenou hromničkou třikrát za sebou úly a přitom se modlil, což mu mělo zajistit zdravé včely a hojnost medu. V den Hromnic se nesmělo šít ani nic přišívat. Mělo se za to, že jehla přitahuje „boží posly“ blesky. Zdroj: knižní archív České tradice, internet Pohádkový zvonkový průvod První adventní neděli zorganizovaly členky ČSŽ Čestice pro děti a rodiče druhý ročník pohádkového zvonkového průvodu obcí v kostýmech andělů se zvonečky a pochodněmi. Společně jsme rozsvítili vánoční strom na Česticích, zazpívali koledy a ozdobili vánoční stromeček vlastnoručně vyrobenými ozdobami. Děkujeme všem, kdo se této akce zúčastnil a také členům SDH Čestice za pomoc při organizaci. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová
Vánoční posezení v MŠ Ve středu 15. prosince si děti z 1. třídy MŠ Čestice připravily pro rodiče krátké předvánoční vystoupení plné básniček, písniček, tanečků a koled. Pak společně s rodiči vyráběly drobné vánoční dárky. Nechybělo také malé pohoštění. Všichni jsme prožili společně příjemné předvánoční odpoledne. Za MŠ Čestice Jana Kubešová
ČTENÍ večer na faře zajímá i faráře.
Den svatého Valentýna Svátek všech zamilovaných, který se pravidelně slaví 14. února, má svého patrona. Je jím kněz a mučedník svatý Valentýn, který žil ve 3. století. Život tohoto světce je opředen mnoha legendami, dnes už se asi nikdy nedozvíme, zda jsou pravdivé. Mezi atributy svatého Valentýna patří ptáci růže nebo ratolest. Často je vyobrazován se slepou dívkou, kterou podle legendy uzdravil. Svatý Valentýn je považován za patrona čisté a oddané lásky mladých lidí. Tento světec je představován jako moudrý a ctnostný muž. Valentýn pravděpodobně žil v Římě za vlády císaře Claudia II. Gothica. Zemřel mučednickou smrtí v roce 269. Ale ani toto datum není jisté. Historikové se neshodují a jeho smrt zařazují nejčastěji do období mezi roky 268 až 273. Jeho hrob byl objeven u Milvijského mostu na ulici Via Flaminia v Římě. Papež Julius I. nechal nad hrobem postavit basiliku, kterou Valentýnovi zasvětil.
Atributy svatého Valentýna Svatý Valentýn je vyobrazován se svými atributy, kterými jsou ptáci, růže, ratolesti a kohout. Jeho svatým atributem je také meč. Mnohé obrazy zachycují scénu s jeho popravou, znázorňují Valentýnovu sťatou hlavu nebo namířený meč. Některé výjevy zase představují uzdravení slepé dívky, o které vypráví legenda. Se svatým Valentýnem jsou také spojovány květy mandlovníku, jež údajně vykvetly nad jeho hrobem. Zamilované páry si je proto dříve dávaly jako důkaz lásky.
Tajemný dvojník O životě svatého Valentýna se dochovalo jen velice málo zmínek, proto je jeho život nejasný. Někteří Valentýna označují jako kněze působícího v Římě, druzí ho považují za biskupa z italského města Interamna. Z tohoto důvodu někteří historikové tvrdí, že za svatého Valentýna mohou být označováni dva různí muži. Oba byli údajně pohřbeni ve stejný den.
Zázrak uzdravení nevidomé Jedna z legend o svatém Valentýnovi uvádí, že tento světec byl povolán k samotnému císaři. Avšak odmítl před Claudiem popřít existenci Ježíše Krista. Za tuto opovážlivost dal císař na Valentýna dohlížet, měl ho věznit sám městský prefekt Astorius. Ten měl nevidomou dceru, Valentýn si ji velice oblíbil a pomocí motliteb jí vrátil zpátky zrak. Zpráva o zázračném uzdravení se roznesla po celém Římě. Pohany tento skutek vyděsil, proto Valentýna unesli a usekli mu mečem hlavu.
Tajné svatby Další z historicky nepodložených příběhů vypráví o tom, jak svatý Valentýn porušil příkaz císaře Claudia a oddával římské vojáky. Claudius II. byl velkým válečníkem a vysoce mu záleželo na síle svého vojska. Proto vojákům zakázal ženit se a zakládat rodiny. Obával se totiž, že ženatí vojáci se budou chtít usadit a odmítnou jít do boje. Valentýn, který byl knězem, se však nebál toto nařízení porušit a tajně oddával zamilované páry. Jednou byl však u obřadu přistižen a byl zajat. Legenda říká, že se u dveří jeho cely začaly objevovat drobné dárky a přáníčka od těch, které oddal. Byly to důkazy víry v sílu lásky. Valentýn byl následně 14. února popraven. Před smrtí měl zanechat vzkaz se slovy „Od tvého Valentýna“, která se dnes objevují na valentýnských přáních. (převzato z internetu)
Kouzlení je potěšení! To ví každý čtenář ČTENÍ. Já nejsem Copperfield!
Julie Pomahačová, 9. třída ZŠ A MŠ Čestice
Jedu v super limuzíně, říkám si, že je to fakt bomba, ale nemám ponětí, co tady dělám. Na hlavě mám složitý účes, na sobě krásné šaty a jedu neznámo kam. Vykouknu z okna a vidím zástupy tlačících se a vřeštících lidí. Asi čekají na nějakou velkou hvězdu. Budu v davu vypadat trochu nepatřičně. Ale na tuto osobnost si ráda počkám s nimi. Limuzína zastaví. Vystupuji opatrně. Mladý muž, co mi otevřel dveře, povídá: „Vaše šatna je ready, máte tam vše, co jste si přála.“ Lehce mi zatrnulo. Pikolík ještě něco říká, ale už ho neslyším, lidé vřeští čím dál víc. A najednou, kde se vzali, tu se vzali – dva dvoumetroví bodyguardi. Kráčí po mém boku. Lidé mi potřásají rukou a podávají fotky, na kterých jsem já! Zatrnulo mi po druhé. Ta hvězda jsem já! A co tady budu dělat? Snažím se tvářit sebevědomě, zdravím se s lidmi a směji se do nabízených fotoaparátů. Začíná mi být nevolno, nevím, co mě čeká. Vcházím do budovy. Pane Bože! Tohle je West End! Vstupuji dovnitř a doufám, že se dočkám vysvětlení. Na zdi všude visí plakáty, které zvou na mou kouzelnickou show! Já? Kouzlit? Já, která nezamíchám karty? Už mi ani nestačí trnout. Každopádně vstupuji dovnitř, do šatny a přemýšlím, kudy zdrhnout. Bohužel, Copperfield opravdu nejsem a tím pádem to neumím. Můj pohled padne na noviny na stole. Velký titulek hlásá: Nenechte si ujít vystoupení Copperfielda v sukni. Na fotce, bohužel, zase já. Někdo ťuká na dveře: „Za pět minut na scénu, už se těším na vaše vystoupení s tygrem. Prý ho necháte zmizet a objeví se na Tower Bridge.“ Snažím se vyloudit úsměv, ale poněkud mi tuhne na rtech. V novinách se dočítám, že prý vydržím 10 minut pod vodou, chodím po vodě, levituji nad publikem a další zběsilosti. A ani to, že mi asistenta bude dělat představitel Harryho Pottera, mě vůbec netěší. Vycházím z šatny, smířená s mezinárodní ostudou. Úsměv už ani nevyloudím. Každý pořád básní o mém posledním vystoupení. Jen já si nevzpomínám, co se tam dělo. Vidím závěs, který mě dělí od nedočkavého publika a největšího trapasu mého života. Zvoní…. Asi omdlím….. Všude je světlo. Řev publika utichá. Světla je čím dál víc a já? Já ležím na posteli, v pyžamu a s rozcuchanými vlasy. Po složitém účesu a krásných šatech ani památky. Místo šíleného davu zírám na po ránu vždy šílenou sestru a pomalu si uvědomuji, že jsem se právě probudila z nejhoršího snu mého života. A přitom začal tak slibně.
Kouzelnice
Lucie Urbánková, 9. M ZŠ Dukelská 166 Strakonice
Jmenuji se Anička a ráda bych vám vyprávěla o kouzelnici. Do mojí školky chodila paní kouzelnice. Maminka mi říkávala, že je to opravdová kouzelnice, protože dokáže zklidnit kupu dětí. Nevím, co tím myslela, ale asi něco doopravdy chytrého. Paní kouzelnici jsem měla ráda. Chovala se k nám mile a nekřičela na nás jako jiné paní ze školky. Nedívala se přísně a nemračila se. Paní kouzelnice se usmívala a hladila nás po tvářích. Vždycky nám vyprávěla pohádky. Když jsme nemohli usnout, sedla si k nám a povídala, dokud jsme neusnuli. Paní kouzelnice vždy nosila dlouhé šaty, spoustu šátků a boty na vysokých podpatcích. Zrzavé vlasy měla sčesané do nádherného účesu. Na ruce nosila spoustu cinkajících náramků. A ta vůně! Voněla po levandulích a růžích. Vždy, když jsme kolem ní prošli, šla nám hlava kolem z té vůně. Nad horním rtem měla takovou malinkou pihu. Když se soustředila, začala si na ni prstem poklepávat. Vypadalo to komicky. Paní kouzelnice znala mnoho vtipů. Když jsem chodila ze školky domů, vyprávěla jsem je mamince. Vždy se jim smála.
Jedna malá kouzelnice byla jak hrom do police. Prý však nešikovná není. Vykouzlila aspoň ČTENÍ. Jednoho dne nám kouzelnice řekla, že už do školky za námi nepřijde. Skoro jsem se rozplakala. „Víte, děti, občas člověk dostane takovou nemoc a dál už nemůže pracovat. Byla bych tu s vámi moc ráda, ale nemůžu. Bylo mi tu s vámi moc a moc dobře, ale už je na čase, aby přišla jiná paní.“ Usmála se na nás. Nechtěla jsem, aby odcházela. Maminka mě utěšovala, když se mi stýskalo, ale paní kouzelnici nám to nevrátilo… Když si bráška zlomil ruku a jeli jsme do nemocnice, paní kouzelnici jsem potkala znovu. Vypadala jinak. Krásné zrzavé vlasy byly pryč, už nevoněla po levandulích a růžích. Teď spíš voněla po nemocnici. Také už na sobě neměla dlouhé šaty, ale nemocniční pyžamo. Cinkající náramky taky zmizely. Pod očima měla velké kruhy. Pod bílou kůží vystupovaly lícní kosti. „Vypadala jako chodící smrt,“ řekla maminka, když jsme se vrátili domů. Když jsem se zeptala maminky, co se jí stalo, maminka se zamračila a odpověděla: „Víš, ona dostala takovou nemoc. Jmenuje se to rakovina.“ „A uzdraví se?“ ptala jsem se. Maminka zavrtěla hlavou. Na paní kouzelnici stále vzpomínám. V hlavě mi navždy zůstane kouzlo jejího úsměvu, kouzlo dobrého člověka.
Fotografie dětí z čestiké školy, které se letos umístily v Čestickém bramboru: vzadu zleva: Kateřina Novotná, Julie Pomahačová, Pavla Voldřichová a Aneta Novotná. Vpředu zleva: Anežka Voldřichová, Rozálie Vávrová a David Vastl.
Naše ČTENÍ čtou i všici zemědělští družstevníci. Zpráva o Kulturním spolku 2010 Na předních stránkách našeho Čtení jste si zřejmě přečetli zprávu o vzniku Kulturního spolku, kterou napsal před osmnácti lety Pepík Křešnička. To se Kulturní spolek zakládal a měl plno plánů. Některé z nich se podařilo splnit, některé ne. Hned v prvním odstavci se píše o opravě páně Hruškovy tvrze v Doubravici, To se ani Kulturnímu spolku, ani nikomu jinému nepodařilo. Ale povedly se jiné věci. Vezměme jen právě uplynulý rok. Kupodivu se podařilo zachovat dvouměsíčník Čtení pro lidi. Bohužel, poslední rok nám udělal čáru přes rozpočet náš „vydavatel“, tiskárna v ČZ a.s. Strakonice. Jako každý rok jsme počítali s částkou kolem 14 tis Kč za tisk v roce 2010. Ale přišla faktura na 24 tis. Kč. A tak jsme museli sáhnout do úspor z minulých let a rozdíl doplatit. Kulturní spolek přádal také v roce 2010 tři diskotéky. Josefskou, kde byla účast docela slušná, a náklady byly pokryty vstupným. Druhá Václavská již byla navštívena méně a Mikulášská byla úplný propadák. A tak opět nezbývalo než sáhnout do úspor. Nacvičili jsme také nové divadelní představení, pohádkovou komedii Zdeňka Kozáka „Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda“. Zatím jsme tuto pohádku zahráli v Česticích, Strakonicích a Ražicích. V lednu nás čeká druhé vystoupení v Česticích (16. ledna od 18,00 hodin) a 30.1. v Katovicích. Jak bývá v létě tradicí, uspořádali jsme malý divadelní festival na zámeckém nádvoří. Vsadili jsme na osvědčené soubory a pozvali ochotníky z Ražic, strakonický divadelní soubor Čelakovský a Divadlo Klauniky z Brna. O všech těchto představeních jste si mohli již ve Čtení přečíst. V roce 2010 jsme také požádali o granty Krajský úřad a s potěšením jsme zjistili, že jsme obdrželi 3 granty ze čtyř podaných v celkové hodnotě 65 tis. Kč. Díky těmto grantům jsme mohli uspořádat hudební festival v létě na nádvoří zámku, kde vystoupily skupiny Abraxas, Glasswall, Babouci, L-band, Akord a Meteor Lexa rock. Díky druhému grantu jsme uspořádali výstavu „Čestice včera a dnes“, která je i teď k vidění v malé zasedací síni úřadu městyse, připravili výstavu hnětynek a při malé pouti jste mohli vidět pracovní postupy různých řemeslných technik. Třetí grant byl určen na uspořádání adventních koncertů v kostele Stětí sv. Jana Křtitele. Jak je již v jiném článku napsáno, vystupovali zde Prácheňský soubor písní a tanců Strakonice, Smíšený pěvecký sbor Mír Čkyně, Sbor sv. Martina z Radomyšle a Schola Všech svatých Volyně. Ještě jsme sponzorovali částkou 2.700,- Kč topení sálu při vyhlašování výsledků literární a výtvarné soutěže O čestický brambor. Na závěr roku bylo jako již tradičně uspořádáno Adventní odpoledne na nádvoří zámku, kde v kulturním programu vystoupila Elčovická dudácká muzika, Soukromá hudební škola p. Hartla z Radešova a žáci Základní školy a Mateřské školy v Česticích. Je s podivem, že kromě jednoho divadelního představení, které jsme museli z důvodu přeprchání přestěhovat do sálu Lidového domu, všechny ostatní akce, které byly naplánovány na zámecké nádvoří, tam také mohly být uskutečněny. Počasí nám letos opravdu přálo a já se bojím, že jsme si jeho vlídnou tvář vybrali na několik let dopředu. Takže když zbilancujeme právě uplynulý rok, myslím si, že Kulturní spolek dostál svým stanovám i svému názvu a opravdu se postaral o kulturní vyžití v Česticích. Připravené programy byly tak různorodé, že si každý mohl najít alespoň jeden podle svého gusta. Pokud ne, je nám líto V závěru roku jsme uspořádali valnou hromadu, na které bylo zvoleno nové vedení Kulturního spolku. Ten teď bude pracovat ve složení Jana Vlažná – předseda, Michaela Sluková - pokladní, Jan Zábranský – jednatel, Jana Janoutová a Zdeněk Hošek – členové výboru. Na závěr bych chtěla poděkovat za dosavadní velmi dobrou práci ve výboru Kulturního spolku paní Anně Hartlové a panu Františku Havlíčkovi, kteří ve své práci nechtěli ať z důvodu zaneprázdněnosti nebo změny bydliště pokračovat a jen doufám, že pokud budeme potřebovat, i dále budou ochotni nám pomoci při organizování a pořádání kulturních akcí v budoucnu.
Taková je tedy zpráva o Kulturním spolku za rok 2010.
Jana Vlažná
I člověk ze Švýcarovy Lhoty pro ČTENÍ jde si do Jednoty Dějiny Koců z Dobrše (pokračování)
Josef Vichr
V roce 1885 byla prováděna venkovní oprava dobršského kostela. Ve věži byl uchován dopis pro další generace. V prvém listu je psáno: „ Ve jménu Nejsvětější Trojice! Pro paměť budoucím věkům zaznamenáváme my, níže podepsaní jménem celé osady, že na místě staré sešlé věže, věž tato léta 1885 v měsíci srpnu z tesaného dříví znovu sdělána a plechovou krytinou opatřená jest. Rovněž i stará prejzová krytina na tomto chrámu Páně novou taškovou nahrazena jest. Potřebný náklad na stavbu a opravu tuto vedl urozený patron, Jeho Osvícenost Kníže Jan Adolf ze Schwarzenberka, jenž na hmoty a práci řemeslnickou 850 zlatých vynaložil a osadníci, kteří na dovoz a práci nádenickou 145 zlatých vynaložili. Nákladem téhož urozeného patrona a přispěním osady v měsíci červnu roku tohoto samého opravená zašlá hřbitovní zeď obnosem 132 zlatých a má ještě opravená býti kaple sv. Jana a Pavla a v ní umístěný velký zvon „Maria“ v čepích ležících a na srdce obnosem 120 zlatých. Téhož roku dokonáno dlouholeté obtížné zalesňování vrchu kolem kaple sv. Jana a Pavla rozličnými druhy listnatých a špendličitých stromů ku poctě, těchto světců, kteří vůbec a zvláště osadou naší ctění jsou co patronové proti krupo a hromobití.“ Kryštof Koc měl jediného syna Jindřicha, který zemřel před otcem Kryštofem a zanechal syna Václava a dceru Annu. Když Kryštof Koc roku 1562 cítil slabost těla, 1. května sepsal poslední vůli a odkázal Dobrš svým vnukům. Jelikož nebyli zletilí, ustanovil jim za poručníky své strýce Adama Koce Ohrazenického, Bernarda Koce Miletického a Jana Koce Bystřického. Kryštof Koc zemřel roku 1563. Poručnictví trvalo dlouho, takže se někteří poručníci konce poručnictví nedožili. Václav Koc byl zletilým roku 1582 a svým strýcům Janovi, Adamovi a Janovi Markvartovi poděkoval. Oženil se s Ludmilou z Račína, již 4. října 1582 na vesnicích Žihobcích, Rozsedlech, Ostružnu, Nezdicích, Čimicích, v mlýně lomeckém 312 a půl kopy grošů českých věnoval. Téhož roku dal ves Němčice u Volyně Adamovi Chřepickému z Modlíškovic, roku 1596 dal zvon do dobršského kostela a roku 1603 založil farní urbář pro evidenci desátků a poplatků dobršskému knězi.
Dobršský kostel
Kaple sv. Pavla a Petra
Lidmila Kocová všeho dědictví se vzdala Jen ČTENÍ si pro svoji potěchu ponechala Kocové z Dobrše měli ve Volyni svůj dům nedaleko radnice. Roku 1568 byli předvoláni k soudu Adam starší Koc z Dobrše na Ohrazenicích, Jan Koc z Dobrše na Bystřici, Bohosud Koc na Borovech, jako mocní otcovští poručníci sirotů s panství dobršského a paní Eliška Kocová, rozená z Kestřan. U soudu se řešila rozepře o dům ve Volyni, který se jmenoval Kocovský a o louky, které byly v Meziluží s Eliškou Kocovou. Elišce bylo přiznáno 80 kop grošů míšeňských a páni Kocové mohli užívat sirotčí dům a louky. Zde se setkáváme z dětmi Bernarda Koce (+ 1564), Alžbětou, Johankou a Adamem. Adam byl nejmladší s roku 1578 byl v Maleticích u Klatov, odkud poslal za matkou Eliškou a zemřelého Kryštofa Malovce z Malovic Matouše Čkyňského se 185 kopami za dům ve Volyni. Při tom svědčil Jan Markvart Koc na Ohrazenicích. Roku 1577 ve čtvrtek po novém létu při obnovení městské rady ve Volyni v domu Václava Hájka, před konšely jménem velkopřevorským nakázal Oldřich z Hodějova „…jakož urození páni Kocové Markvart a Dětleb z Dobrše do Zvotok mezi zádušní poddané volyňské pivo bráti a šenkovati nedopouštějí, v tom aby se my konšelé neoslýchali, ale piva svého mezi své poddané tam vysazovali, neb tu starodávná krčma byla na dvoře Kubíčkovském, jakž pamětníci se nacházejí a vždycky na ní šenkovali.“ Roku 1591-1593 obchoduje s volyňskými měšťany Václav Koc starší z Dobrše a na Žihobcích Václav Koc z Dobrše byl poslední z rodové větve dobršské. Neměl dětí a na Dobrši 29. ledna 1607 napsal poslední vůli, ve které na první místo kladl, aby statek připadnul jeho dětem, kdyby s manželkou Lidmilou měl. Jako poručníky chtěl katolicky smýšlejícího Adama ze Šternberka, Volfa Novohradského z Kolovrat, Jindřicha Libštejnského z Kolovrat a Jana z Klenového. Kdyby nezůstalo po Václavu Kocovi potomstvo, bylo ustanoveno, aby majetek držela manželka Lidmila do roku a potom aby statek postoupila za 14.000 kop míšeňských Václavu Kocovi z Dobrše na Bystřici, Janovi, Adamovi a Jáchymovi Kocům na Ohrazenicích a jejich bratru, synům Jana Markvarda Koce. Konečně Bohuslavovi Kocovi na Mileticích a bratřím jeho a synům Adama Koce. Václav Koc zemřel v létě roku 1608. Podle poslední vůle Václava Koce držela Lidmila Dobrš a Žihobce po celý rok a potom majetek postoupila v létě roku 1609 ostatním dědicům, kteří ke svému zastoupení určili Lidmilu Kocovou z Chudenic na Bystřici, matku mladých bystřických, Jana Adama, Adama a Bohuslava, aby se společně poradili. Ti se usnesli, aby statek byl rozdělen na čtyři díly. Nejdříve aby Lidmila si vybrala svůj díl a po ní Jan Adam a poslední Bohuslav. 14. července 1609 byly sepsány dílčí smlouvy. Lidmila vybrala svým dětem díl čtvrtý a tak dostala tvrz Žihobce a z dobršského panství vsi Rozsedly, Kočice, Šimanov, Ostružno, Ždanov, Nezdice, Strašín a Maleč. Jan Adam vzal třetí díl Přečínovský, který byl menší. Na vyrovnání dostal peníze z ostatních dílů. K tomuto dílu patřil Vacov, Miřetice, Mladíkov, Čábuzy, Branišov, Zdíkovec, Hodonín, Jarošov, Benešova Hora a Úbyslav.Kocové Ohrazeničtí dostali v Dobrši světnice, suché sklepy, podzemní kuchyni, příkop, poplužní dvůr, ves Dobrš s podacím, Velký Dřešínek, Zálezly, Novou Ves, Nahořany, Lhotu pod Drahoňovem, Maleč, Damětice, Pohorsko, Drážov a v Rohanově krčmu. Kocové Miletičtí Bohuslav, Bohosud a Kryštof dostali část tvrze v Dobrši a některé vesnice, neboť roku 1615 se nazývali seděním na Dobrši a Mileticích.
Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce leden – únor 2011 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846
