Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC
Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích únor – březen 2010
Obrázek nakreslil pan Milan Kos
Cena 15,- Kč
Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Pozvánka do mlýna, Čestický brambor – práce, Odpady, Když je konec začátkem, Mladý Démosthenes, Velikonoce – 4 symboly, Jak se křísí tradice, Vzpomínka, O rok dále, T.G. Masaryk, Trocha kultury ve Dřešíně, Předškoláci, Zápis do MŠ, Trampoty poctivého nálezce, Vzpomínka na loňský rok, Soutěž ve zpěvu, Dějiny rodů Listování v občasníčku: 1.1. Nový rok 4.1. Neúspěšný pokus o vloupání jsme zaznamenali na úřadu městyse po příchodu do práce. Zloději vlezli do zámku oknem z parku, kde poškodili mříž. Před vloupáním do kanceláří úřadu nás zachránil zřejmě alarm, který zloděje vyrušil a ten (nebo ti) utekli. 5.1. Uhodily silné mrazy. V Česticích naměřeno -16°C 6.1. Tři králové 7.1. Výborová schůze členů SDH Čestice 14.1. Členky ČSŽ Čestice se sešly na výborové schůzi v salonku LD Čestice 16.1. Hasičský ples SDH Čestice 18.1. V němčické škole se konala Výroční komunita TK SANANIM Němčice. 22.1. Výbor členů MS Háj Čestice. Ženy připravovaly půlnoční překvapení na Babský bál. 23.1. Svátek slaví Zdeněk 30.1. Babský bál v sále LD Čestice 3.2. 6.2. 7.2. 11.2. 13.2. 14.2. 17.2. 19.2. 21.2. 23.2. 25.2.
26.2. 27.2.
Divadelníci Kulturního spolku se sešli a vybírali hru pro letošní rok. Výroční členská schůze ČSV Čestice Informační schůzka k masopustu v salonku LD Čestice Okrsek hasičů v salonku LD Čestice Masopustní průvod obcí Martina Sáblíková vybojovala pro Českou republiku první zlatou olympijskou medaili.Valentýn Výborová schůze členek ČSŽ Čestice Členská schůze MS Háj Čestice Svátek slaví Lenka První čtenou zkoušku nové hry měl divadelní soubor Kulturního spolku Čestice. Dopředu mohu prozradit, že tentokrát je to pohádka pro děti i dospělé. Konalo se zastupitelstvo městyse. Nejdůležitějším bodem bylo chválení rozpočtu na rok 2010. Češi nestačili na Finy, nedali jim ani gól a na velkém turnaji počtvrté za sebou vypadli ve čtvrtfinále. Kouč Vladimír Růžička tak po mistrovství světa ve Švýcarsku se svým výběrem opět neuspěl, o medaili si český hokej může nechat jen zdát. Výborová schůze Českého svazu včelařů. Výroční členská schůze MS Háj Čestice
Občasníček před sto lety: 7.1. Královský palác v Athénách byl zničen při požáru 12.1. Americký Kongres schválil zákon o zákazu obchodování se ženami. 26.1. Narodil se Elmar Klos, český filmový režisér a scénárista. Mimořádně špatné počasí způsobilo záplavy v Paříži a po celé severní Francii. 28.1. Narodila se Adina Mandlová, česká filmová herečka 11.2. Francouzský parník Général Chancy ztroskotal u ostrova Madeira. 154 lidí utonulo. 12.2. Tibetský dalajlama byl nucen uprchnout před čínskými vojsky do Indie.
Svatby, rozvody i vraždy v Česticích i za kopci. Ve ČTENÍ se dozví každý co se děje na obci. Vážení spoluobčané, pomalu přichází jaro a po dlouhé zimě bude opět potřeba uklidit posypový materiál, který zůstává po komunikacích. Rád bych proto požádal občany, aby se jako každoročně zapojili do úklidu po zimní údržbě. V sobotu 27.3.2010 je naplánován tradiční jarní úklid , kdy v případě příznivého počasí proběhne úklid obce. Tuto zimu jsme poprvé vyzkoušeli novou komunální techniku k úklidu chodníků a veřejných prostranství. Celkem se osvědčila, bohužel ale stav a šířka některých chodníků nám neumožňuje ji použít všude a na ruční úklid nemáme dostatek pracovníků a finančních prostředků. Rád bych poděkoval všem, kteří si i nadále odklízeli sníh před svými nemovitostmi, přestože to již není jejich zákonná povinnost. Týden po Velikonocích tj. 10. a 11. dubna 2010 bude organizován svoz velkoobjemového, nebezpečného odpadu a elektroodpadu. V Česticích a Radešově to bude v sobotu 10.4.2010 a v místních částech v neděli 11.4.2010. Elektroodpad pak bude svezen v pondělí 12.4.2010. Jak už jsem psal v minulých příspěvcích, nájemce sběrny v Česticích ukončil provozování této služby a tak je nyní mimo provoz. Žádám proto občany, aby zde již neodkládali žádný odpad a odevzdali jej při pravidelném sběrném dnu, nebo do výkupny sběrných surovin. V současné době městys připravuje projekt na využití bývalé sběrny jako sběrného dvora pro občany patřící ke správnímu území městyse Čestice. Na přelomu roku 2009 a 2010 jsme měli na úřadu městyse nevítanou návštěvu. Přes vylomenou sklepní mříž se k nám dostal nějaký nenechavec se záměrem zlepšení své životní úrovně. Naštěstí nepočítal s instalovaným bezpečnostním zařízením, které spustilo poplach a lupiče vyplašilo. Nic ukradeno nebylo, škoda na majetku, kterou zloděj způsobil byla cca 1500,- Kč. Nebylo to jediné vloupání, které bylo spácháno v posledním období do obecních úřadů. Na Strakonicku jsme byli asi třetí případ, bohužel ne vždy odešli zloději s prázdnou. Na závěr bych chtěl upozornit majitele psů na jejich povinnost uklízet po jejich čtyřnohém příteli exkrementy, které vyprodukují na veřejných prostranstvích. Po celou zimu všechny tyto hromádky schovával sníh, ale nyní když roztál je na ně celkem neutěšený pohled. Toto se týká všech obcí a hlavně sídliště v Česticích od restaurace směrem k ČOV. Nepředpokládám, že by majitelé psů nevěděli o vykonané potřebě svého psa, protože podle platné vyhlášky je volné pobíhání psů na veřejnosti zakázáno. Apeluji proto na občany, aby znečisťování veřejných prostranství zabránili a nepřidělávali práci obci, nebo svým sousedům. Na základě zákonných norem je možno takového majitele psa potrestat peněžitou pokutou, ale myslím si, že to je až ta poslední možnost jak tyto přestupky řešit. Milan Žejdl – starosta Krásných 50 let společného života oslavily v minulých měsících dva páry. Paní Terezie a pan Václav Kaskounovi 24.1.2010 a paní Růžena a pan František Královi 5.2.2010. Do dalších společných let přejeme jen to nejlepší, zdraví, štěstí, spokojenost a radost ze života.
ČTENÍ se zas marně ptá kam to každý pospíchá. Upéct chleba přeci v staré mlýnské peci! Jaká bude třetí sezóna Hoslovického mlýna? Na počátku dubna se opět otevřou vrátka hoslovického vodního mlýna a začne třetí návštěvnická sezóna. Otázku Jaká bude? si kladou především zaměstnanci strakonického Muzea středního Pootaví, kteří areál spravují. První dvě byly úspěšné, mlýn si od dubna 2008 prohlédlo více než 35 tisíc lidí. Mnozí z nich se zúčastnili akcí, například mlácení obilí, zpracování mléka, naklepávání kos, opracování dřeva nebo pečení chleba, které se ujaly a, jak svědčí ohlasy, i líbily. Mlýn se dostal do povědomí široké veřejnosti a zájem o návštěvu mají pro letošek některé cestovní kanceláře z celých Čech. Dva úspěšné roky vedou k otázkám. Budou se sem vracet ti, které mlýn a jeho prostředí zaujaly a které můžeme zvát jeho přáteli. Budou přicházet noví? Co musíme udělat, aby si mlýn zachoval své kouzlo a lákal k návštěvě? Zaměstnanci strakonického muzea se rozhodli pokračovat v osvědčených akcích, v následujících třech letech je navíc čeká jeden náročný úkol. Poradit si s projektem Společná prezentace starého mlynářství na Šumavě a v Bavorském lese, který je součástí programu přeshraniční spolupráce Cíl 3 Česká republika-Svobodný stát Bavorsko a strakonické muzeum ho bude uskutečňovat společně s Freilichtmuseem Finsterau v Bavorsku. Peníze, asi 14 milionů korun, se podařilo získat jen díky Jihočeskému kraji, jehož zastupitelstvo předfinancování, tedy předběžnou úhradu větší části nákladů. Co tento program obsahuje a proč jsme o něj žádali? V prvé řadě jde o přístavbu nutného zázemí pro provoz mlýna. Ti, kteří mlýn navštívili, vědí, že zde chybí sociální zařízení, prostory pro správce, malé občerstvení či místo pro posezení za nepříznivého počasí. Tato skutečnost přímo ovlivnila konání některých akcí v minulých dvou letech. Nedílnou součástí je navázání spolupráce s nejbližším skanzenem lidové architektury v Bavorsku. Dr. Martin Ortmeier, vedoucí Freilichtmusea, nabídku přivítal, protože v areálu mlýn ani mlýnské zařízení nemají a upozornění na náš mlýn by nabídku návštěvníků rozšířilo. Spolupráce začne na počátku dubna, první pátek a sobotu. Ale o den dříve, 1. dubna odpoledne se sejdou v restauraci Lidový dům v Česticích všichni, kteří mají zájem o tradiční velikonoce. Tuto úvodní akci připravují zaměstnanci strakonického muzea společně s ženami z organizací Českých svazů žen v Česticích a Dřešíně, na přípravě se podílejí Základní a mateřská škola Čestice a Dětský domov Volyně. V sále budou od 15 hodin k vidění ukázky velikonočních dovedností (např. malování vajíček, pletení pomlázek), jarní výzdoby, výrobků z proutí a šikovnosti dětí. A chybět nebude harmonikář. Programu druhého a třetího dne se již zúčastní zástupci bavorského partnera a jejich řemeslníci a pomoc přislíbil i starosta obce Hoslovice. V peci hoslovického mlýna se bude péct chleba a velikonoční pečivo, budou se ochutnávat tradiční jídla, plést pomlázky, březová košťata apod. Po této třídenní akci nás v tomto roce čekají další, na které budeme zvát pozvánkami. Jen všem šikovným mužům připomínáme – počítejte s účastí, v červnu nás čeká třetí ročník naklepávání kos, soutěž Klepač Podlesí. Spolupráce strakonického muzea s bavorským partnerem se však neomezuje pouze na uvedené akce. V těchto dnech začala jednání o přípravě společné dlouhodobé výstavě, jejíž jedna část bude také ve Finsterau. Tam by měla přiblížit jeho návštěvníkům hoslovický mlýn a tradice i současnost šumavského Podlesí. Druhá část, informující o bavorské straně, bude otevřena v plánované nové budově technického zázemí mlýna. Kromě drobných informačních materiálů, pojednávajících o hospodaření ve starých mlýnech na obou stranách Šumavy, vznikne větší dvojjazyčná publikace o mlýnech, kterou by měla veřejnost dostat do rukou v roce 2011. Úkolů všechny, kteří se na sezóně mlýna podílejí a budou podílet, čeká hodně. Za dva roky jsme si však ověřili, že musíme mít na mysli především jedno. Mlýn a jeho prostředí má své nezaměnitelné a neopakovatelné kouzlo, za nímž se mnoho návštěvníků z blízkého okolí i vzdálenějších krajů vrací a díky němuž je jim ve mlýně dobře. To musíme, přes všechny stavební a další úpravy, zachovat, to nesmíme hoslovickému mlýnu s jeho dlouhou a zajímavou historií, vzít. Miroslav Špecián
Kdo čte ČTENÍ v každé době, ten ví, jak se točí svět. Nezabírá místo v hrobě a bude tu do sta let. Pohled do blízké budoucnosti Pršelo. Nepršela voda, kterou vytvořila příroda. Pršela voda vyšlechtěná v laboratořích před dvaceti lety. Malým městem, které mělo asi 100 000 obyvatel, běžela holčička s pláštěnkou. Voda byla stejně mokrá a nepříjemná jako před 70-ti lety. Město už také nebylo tak malé jako tehdy, jen na dnešní měřítka bylo malé. To ovšem neznamená, že nebylo přecpané. Lidé se tísnili všude. A mít vlastní byt jenom pro sebe bylo umění. Dívka proběhla parkem. Byla to imitace parku, jaký byl tehdy. Běžela dál. Proběhla kolem starého plakátu „Chraňte přírodu“. Chránit přírodu není potřeba, jelikož si stejně vytvoříme novou. Také není potřeba chránit památky, protože si stejně postavíme novou imitaci, kterou nikdo nerozpozná od té původní. Holčička doběhla k zastávce autobusu. Autobus vydával strašně hustý dým. Také vzduch není třeba šetřit, když si v laboratořích uděláme jiný. Dívka se koukala z okna. Ani autobusy už nebyly jako dřív. Vznášely se prostě proto, že na zemi nebylo místo pro silnice. Autobus letěl nad krajinou. Všude stály buď domy anebo laboratoře. Proč bychom pěstovali pravou zeleninu na polích, když si ji můžeme vyrobit v našich laboratořích? Kolem okna proplul létající billboard. „Nový druh špenátu z naší laboratoře. Nepoznáte ho od pravého.“ „Jakpak bychom ho měli také poznat, když jsme pravý špenát nikdy nejedli,“ pronesla holčička. Autobus přistál. Holčička vystoupila, jelikož šla za svým dědečkem. Měl vlastní dům a dokonce i zahradu, což bylo velmi výstřední. Co se zahradou, když pořád prší. Chtěla dědečkovi ukázat novou knížku, kterou si půjčila. Při běhu k dědečkovu domu sáhla do kapsy, aby se ujistila, že knihu neztratila. Zazvonila na zvonek. Starý muž se šel podívat k oknu. „Ahoj Zuzanko, pojď dál.“ Zuzanka stoupala po schodech do patra domu. „Ahoj dědo, přinesla jsem ti ukázat novou knížku,“ a začala něco lovit v kapse. Po chvíli hledání radostně vykřikla: „Tady to je!“ Vytáhla z kapsy flashdisk. S falshdiskem v ruce vyrazila k dědečkovu počítači. Byl to starý typ. Vešel se sice do dlaně a měl promítačku, kterou promítal obraz na stěnu, ale jinak nic moc věcí nezvládal. Zuzanka vrazila flashdisk do počítače a ten začal promítat text. Pověsti z minulého století Knihu vydalo nakladatelství Dnešní svět jako svou 1 235 697 publikaci jako regionální vydání pro ČR a SR. Následoval už samotný text. Zuzanka se dala s chutí do čtení. Dědeček zatím připravoval čaj. Jaký jiný než z našich laboratoří. Nepoznáte od chuti pravého ovoce. „Dědečku, jak tě tak znám, tak za vás jste určitě knihovny neměli.“ Zuzančin hlas náhle přetnul šumění konvice. „Ale to víš, že jsme je měli.“. „Opravdu?“ „Opravdu,“ řekl dědeček, který právě nesl do obýváku čaj. „No, ale stejně to bylo na nic. Knihy byly těžké a musely se nosit na zádech. A navíc sis určitě musel pro každou sám dojít. Dneska si ji jednoduše stáhnu do počítače a po výpůjční lhůtě se mi sama z počítače vymaže.“ „To je sice pravda, ale o to lepší jsi z té knihy měla pocit, když sis pro ni sama došla,“ řekl děda a přilil Zuzance čaj. „No, a kam bych si pro ni měla vlastně dojít? Já bych si pro ni stejně nedošla, protože pořád prší.“ „Ale ono nepršelo pořád. Lidé jedli i normální zeleninu, která byla z polí. Přesně z těch, na kterých teď stojí laboratoře.“ „Ale přesto pořád nevím, kam bych si pro ni měla dojít?“ „Do hradu.“ „Do hradu?“ „Do našeho strakonického hradu.“ „On nějaký je?“ „Není. Byl.“ A dědeček otevřel šuplík a něco tam hledal. Po chvilce vytáhl starou, ještě papírovou obálku. Ano, papírovou, z pravého papíru. A začal z ní vytahovat fotografie. „Takhle vypadal hrad, ve kterém byla knihovna.“ A podal Zuzance několik fotografií. „Hrad zbourali a místo něj tam postavili laboratoř. Udělali si 3D plány, že když bude zájem, můžou ho postavit znova.“
ČTENÍ to ví – Kalvárii, prý už je to tutovka, buldozery přerozryjí a bude tam sjezdovka. Anička si se zaujetím prohlížela fotografie. „Tady to bylo. Tady byla knihovna,“ řekl dědeček nad jednou fotografií. „Hmm ....to je smutné, že zbourali tak starý hrad. Ale já si také chodím pro knížky.“ „No, jenomže ty si určitě namačkáš název do nějakého počítače a ten ti vyjede knihu a ty si jí jenom dáš na flashdisk. Ale my jsme to tenkrát měli jiné. Přišla jsi do knihovny. Pozdravila tě tam knihovnice, řekla jsi, co potřebuješ a oni ti to našli.“ „Ale určitě to bylo pomalejší než počítač.“ „To ano, ale všechno tam bylo takové lidské a uklidňující. Zatímco když máš dneska stroj, tak ten na tebe vyhrkne předem naprogramovanou větu a tím to končí.“ „To je pravda,“ řekla Zuzanka a napila se čaje. „Dědo, dědo, všechno bylo takové čistší a přírodnější než dnes, že jo?“ A podívala se z okna. Přes déšť viděla laboratoř, která určitě dnes vynalezne nějakou umělou náhražku nebo napodobeninu něčeho. Zuzance při tom, co právě slyšela, ukápla slza. „No tak,“ chlácholil ji děda. „Třeba, až budeš velká, odletíš odsud a někde na nějaké jiné planetě začneš tvořit novou společnost. Založenou na tom, že si všeho musíme vážit a náhražka něčeho není to nejlepší řešení.“ A déšť bubnoval na okno hlasitěji a hlasitěji. Filip Volf, 9. třída, ZŠ a MŠ Povážská – Strakonice Pohled do vzdálené budoucnosti Přestávka bohužel skončila a většina žáků se ke své nelibosti opět ocitla ve třídě. Prvověk Doba datovaná mezi 2000 a 2200. O civilizaci v této době nám zůstalo relativně mnoho svědectví. Z politického hlediska se tak malá planetka jako 45 (ve staroprvověčtině též zvaná jako World - Země) dělila na tři ještě menší Bloky. První Blok byl takzvaný Emarickí nebo Americký, z dochovaných záznamů to nejsme schopni rozluštit. Vyznačoval se velmi primitivním zřízením, zvaným demokracie. Pro takto malý blok to mělo katastrofální následky. Nebyl schopen držet si svoji jasnou cestu a tím pádem se za těch 200 let moc neposunul, nepočítáme-li rovnici přirozeného vývoje. Druhý Blok se pravděpodobně nazýval Eurosko. Panoval zde systém velmi podobný tomu našemu, tedy omezená demokracie spolu se silným náčelníkem v čele. Jinak počet obyvatel tohoto bloku nikdy nepřekročil ani slabých 5 miliard. Posledním Blokem byla Czíná. K ní se postupně přidal ještě ostrov zvaný Ífraka. Tento blok byl díky naprosté organizaci a kázni všech jednotlivých obyvatel nejschopnější. V jeho čele stál jeden vůdce, jenž prakticky o všem rozhodoval, i když je třeba připomenout jeho někdy značně kontroverzní praktiky Nevýhodou celé Země bylo ovšem to, že tehdejší lidé se dožívali sotva sta let. Čili by si dnes nestačili vychutnat ani kratší dovolenou. Jejich využívání technologií bylo velmi primitivní. Čipy fungovaly jen pod vysoce nerentabilním a nebezpečným elektrickým proudem a to pouze na frekvenci jedna nebo nula. Nebyly schopny ani věrně vymodelovat váš oběd, natož ho zhmotnit. Nicméně na to, jak je Země malá, se na ní v průběhu času střídalo velké množství názorů a různě smýšlejících lidí, kteří byli schopni v rámci omezeného pole působnosti zamávat s myšlením a chováním jejích obyvatel. Nejlepším příkladem budou takzvané církve, jež si vykládaly omyly a nešťastné nehody jiných civilizací jako vůli nějakého nadpřirozeného jevu.
Zaletěli jsme si na Mars. Víte, co tam vyšlo? Správně, ČTENÍ, uhádli jste! Únorové číslo. Učitelka konečně skončila s výkladem. ,,Zapamatujte si následující text.“
Země, velmi rozmanitá avšak primitivní společnost. Technická úroveň prakticky nulová. Zapamatovat si také jména tří hlavních bloků Emerickí, Eurusko a Czíná. „Tak a příště si na to napíšeme, moji mílí zlatí, testík. A ještě něco, příště si zkusíme psát tak, jak psaly děti na Zemi, tedy rukou.“ Ze třídy bylo slyšet povzdechnutí a záhy se ozval hlas. „Stejně kecá, v roce 2000 žádné školy natož pak testy neměly, proto bych v tom roce chtěl žít.“ „V tom případě tě musím zklamat. Měly.“ Hlas se znovu ozval: „No tak se aspoň nemuseli učit o nějakých mezigalaktických smlouvách.“ Najednou však k potěšení všech začal svět kolem nich blednout a oni se opět ocitli doma. „Vyučování skončilo,“ zahlásil teleport ještě před tím, než se stačil sám vypnout. Filip Volf, 9. třída, ZŠ a MŠ Povážská – Strakonice Jak naše rodina cestovala strojem času do budoucnosti Při úklidu starobylého domu jsem narazila na záhadný stroj, vypadal jako počítač opatřeným volantem. Nenápadně jsem zatočila doleva a rázem jsem se ocitla na bojišti první světové války. Další půlotáčka mě přenesla až do středověku. Právě mě vedli na popraviště. Strachy jsem zatočila volantem doprava a hned jsem byla v roce 2999. Vím to přesně, protože právě hlásili v rádiu: „Je 9 hodin 9 minut 9. září 2999.“ Leknutím jsem pustila volant a ten se vrátil do původní polohy. Se svým tajemstvím jsem se svěřila celé rodině. Společně jsme probírali, kam naplánovat rodinný výlet. „Já chci mezi dinosaury,“ smlouval Adam. Taťka prosazoval rok 1944, kdy byl bombardován Londýn. Mamka ale řekla: „Co bylo, už víme, vydejme se za dobrodružstvím raději do budoucnosti.“ Na palubní desce jsme namačkali letopočet 3009. Otočila jsem volantem doprava a celá rodina se v momentu ocitla v neznámém městě. Kolem nás létala auta, vrcholy mrakodrapů nebylo možné ze země ani vidět. Okamžitě nás zaujala světelná reklama, která nabízela poslední čtyři volná místa na kosmický výlet na Saturn. Jdeme do toho! Na odpalovací rampě nás oblékli do skafandrů a dali nám taštičku s potravinami pro kosmonauty. Letíme. Míjíme Mars, kde jsou právě na exkurzi nějací školáci. „Koukej na ten obrovský Jupiter,“ řekl nadšeně bratr. Všude kolem se pohybuje spousta raketoplánů na sluneční pohon, minivznášedel s obrovskými dalekohledy. Vtom nás začíná dohánět jakýsi vesmírný kovový pavouk. „Bacha, útočí na nás!“ vykřikne taťka. Náraz. Naše raketa se začíná chvět. Než se stačíme vzpamatovat, zasáhne nás laserová střela. Připadám si jako na centrifuze. Žaludek mám až v krku. Ranní snídaně končí v kapuce mého souseda. Všichni křičí. I když jejich jazyku nikdo nerozumíme, je jasné, že volají o pomoc. Vesmírný pirát do nás ještě párkrát ťukne a potom jakoby nic zmizí. „Omlouváme se vám za nepříjemnosti. Nešlo o žádný útok, ale pouze o výstřelky ufonské mládeže,“ hlásí z rozhlasu. Nakonec jsme šťastně přistáli a bez dalších úvah se rychle vrátili na začátek našeho 21. století. Lucie Krumlová, 6.třída ZŠ a MŠ Katovice
Všechen odpad nebezpečný – a je ho dost, věru! Odevzdej, jak ČTENÍ radí, při mobilním sběru.
KAM S VAŠÍM ODPADEM?
Zde uvádíme praktické rady, jak naložit s odpady, které ve vaší domácnosti, na zahrádce či chatě mohou vznikat:
Využitelné složky odpadu Papír, plast, sklo a nápojové kartony patří do kontejnerů na tříděný odpad. Další využitelný odpad jako je železo, barevné kovy, papír či akumulátorové baterie odevzdávejte do sběren surovin.
Nebezpečný odpad
Nebezpečným odpadem jsou zbytky rozpouštědel, kyseliny, fotochemikálie, pesticidy, chemicky znečištěné obaly, zářivky a jiný odpad obsahující rtuť (výbojky, rozbité teploměry atd.), upotřebené motorové a převodové oleje, tuky, zbytky barev, lepidel, léky, monočlánky, olověné akumulátory, spotřební použitý potravinářský olej (olej po smažení a fritování), apod. Nebezpečné odpady neházejte do popelnic na komunální odpad, ale odevzdejte ve sběrném dvoře, nebo při mobilním svozu nebezpečného odpadu.
Prošlé léky a obaly od léků Prošlé léky odebírají bezplatně všechny lékárny.
Autovrak a kam s ním?
Každý, kdo se zbavuje autovraku, je povinen předat pouze osobám, které jsou provozovateli schválených zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu autovraků.
Objemný odpad a kam s ním?
Vyřazené kusy nábytku, matrace, umývadla, pneumatiky, obaly větších rozměrů, koberce, tabulové sklo, vany, apod. odevzdávejte nebo při mobilním svozu objemného odpadu nebo do sběrného dvora
Stavební odpad a kam s ním? Stavebním odpadem je např. beton, cihly, tašky a keramické výrobky, asfaltové směsi, zemina a kamení, izolační materiál vznikající při zřizování, údržbě, rekonstrukcích a odstraňování staveb.
Rostlinný odpad a kam s ním? Odpad ze zahrádek lze: • kompostovat na svém pozemku či zahrádce • odkládat je do přistavených kontejnerů • spalovat jen suchý rostlinný materiál s maximální ohleduplností a s přihlédnutím k povětrnostním podmínkám (kouř nesmí obtěžovat sousedy) Spalování rostlinného materiálu, který není suchý, je zakázáno.
Použité výrobky podléhající tzv. zpětnému odběru
Použité výrobky, jako jsou domácí elektro- spotřebiče (televize, pračky, ledničky, mixéry, rádia apod., elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky nebo motorové oleje, lze bezplatně odevzdat u příslušného prodejce či ve sběrném dvoře. Elektrospotřebiče odevzdávejte vždy kompletní, nedemontované!
Když jste celí vypěnění a ubití z dnešní práce otevřete si čerstvé ČTENÍ. ČTENÍ, to je relaxace Co dělat když?
Objevili jste někde černou skládku? Ohlaste ji na: Úřad městyse, tel. 383 396 203 Vidíte někoho ukládat odpad mimo řízenou skládku nebo nádobu na odpad? Pro okamžitý zásah volejte policii, tel. 150 Jinak ohlaste na: • Obecní úřad nebo Městský úřad, odbor životního prostředí, odpadové hospodářství. • Česká inspekce životního prostředí, oddělení odpadového hospodářství, tel. 266 79 33 40 Zapište si SPZ, barvu a typ vozidla, čas, datum, případně druh odpadu, popřípadě pořiďte fotodokumentaci. Když je konec začátkem...
Každou vteřinu, všude na světě něco končí, aby mohlo něco nového začít. Pro nás, klienty z němčického Sananimu, před měsíci skončila drogová kariéra a nastala nová doba. Doba léčby, sebepoznávání a obnovování vlády nad našimi životy. Není to vždy úplně jednoduché. Zdaleka ne všichni z nás to dokáží ustát. Nebudu vás na tomto místě zahlcovat výčtem akcí, na které s komunitou jezdíme, ani obsahem skupin, kde řešíme naše problémy. Jen bych vás chtěla ubezpečit, že si nejen já, ale i ostatní z nás vážíme toho, že vy, obyvatelé Němčic a okolních obcí, jste nám nápomocni. Pomáháte nám tím, že jste nás přijali mezi sebe, že tady můžeme žít vedle vás. Pomáháte nám, když jste k nám milí a vstřícní. Ať už je to pan doktor Nýdl a jeho sestřička v ordinaci nebo ochotné prodavačky v čestickém supermarketu - neuvádím záměrně název, abych se nepouštěla nedovolené reklamy:). V poslední době je pro nás mimořádně významná jakákoliv vaše pomoc při hledání práce, která je, jak možná víte, důležitou součástí naší léčby. Z mého pohledu je to oboustranná spolupráce, protože vím, jakou nám dělá radost, když můžeme na oplátku udělat my něco pro vás. Před pár dny jsem měla to štěstí být u toho, když dva moji spoluklienti, Silvie a Radim, završili svou roční léčbu v komunitě závěrečným rituálem. Byl to pro mě strhující zážitek plný emocí. Sama mám 5 letého syna, který doma s babičkou čeká, až se jeho máma vyléčí z drogové závislosti. Během rituálu mi proběhl před očima můj současný život zde v terapeutické komunitě a vím, že jsem na správné cestě. Pro Radima a Silvii to byl konec léčby a čeká je nový začátek na doléčovacích centrech v jiných městech. Budou tam pokračovat na cestě, kterou jsme si všichni dobrovolně zvolili. Je dlouhá a rozhodně není lehká. Přesto po ní jdeme a nelitujeme žádného kroku. Tuto cestu jsme nastoupili zde v Němčicích a já bych vám chtěla tímto poděkovat za vaši pomoc a toleranci. I mě za pár měsíců čeká konec pobytu a já se těším, až odsud vyjdu ozdravená nejen terapií, ale i němčickým vzduchem a vodou a budu moci začít novou etapu žití se svým synem. Tak zase někdy z Němčic, Petra.
V poledne či o půl páté doma v klidu, po práci křeslo, ČTENÍ, však to znají všichni dobří rodáci. Mladý Demosthenes Letos jsme se poprvé s dětmi ZŠ Čestice zúčastnili soutěže Mladý Demosthenes, kterou již třetím ročníkem organizuje FACE OF NEW EUROPE spolu s Ministerstvem školství České republiky. Celý projekt je zaměřen na zdokonalení veřejného projevu dětí, stručně řečeno umění komunikace. Hlavním cílem je porovnání komunikačních dovedností dětí II. stupně základních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií. Kdo to vlastně byl Demosthenes? Byl to athénský politik a řečník, který žil více než 300 let př. n. l., v mládí vystudoval i přes výraznou vadu řeči rétoriku, později se živil psaním soudních řečí. Byl považován za nejslavnějšího řečníka antického Řecka. Pravidla soutěže byla jednoduchá: Každé dítě si připravilo monolog na vlastní téma, který měl trvat 1 – 2 minuty. V žádném případě se nesměl použít text jiného autora. Z třídních kol vzešli vítězové do školního kola, které proběhlo v ZŠ ještě před Vánocemi, a z něj postoupila 2 děvčata do kola regionálního – Erika Hrachová a Pavla Voldřichová. Regionální kola se konala 2. února v Písku. Za každý region byl vybrán jeden vítěz do krajského kola. Za region Strakonice zvítězila Pavla Voldřichová a postupuje do krajského kola, které se koná v březnu 2010. Držte jí pěstě!!! Jana Voldřichová Velikonoční pomlázka Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. Zmiňuje se o ní už pražský kazatel Konrád Waldhauser, žijící ve 14. století. O velikonočním pondělí a úterý se prý šlehali manželé a milenci a ospalci i lenivci se časně z rána házeli do vody nebo alespoň polévali, aby se probrali. Velikonoční pomlázka - tento název označuje svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Pomlázkou je však také nazýván například výsledek z koledování. Plést pomlázku měl umět každý muž. Do různě velkých pomlázek z různého počtu vrbových proutků se vplétala červená stuha. Velikonoční kraslice Pravděpodobně jako první zavedli zvyk darování vajec v období svátků jarní rovnodennosti Egypťané. Vejce se pak odpradávna zdobila nejen u Slovanů, ale i u Litevců, Němců, Švédů, na Kavkaze, v Asii i u jiných národů. Nejstarší nalezená kraslice je prý stará 2300 let. U nás dávaly dívky chlapcům vajíčka odměnou za šlehání a za odříkání hezké koledy. Vajíčka musela být plná a barevná. Časem se začala zdobit i prázdná vyfouknutá vejce (tzv. pouchy nebo vejdumky), která sloužila především jako dekorace. Tradice malování kraslic se v našich krajích rozvinula jako nikde jinde na světě. Velikonoční beránek Symbol beránka byl velmi rozšířený už za doby pohanů, a to především v celém Středomoří, ovládaném po tisíciletí pastevci. U židů pak byly ovce symbolem Izraelity jako člena "Božího stáda", o něž se stará jejich pastýř - židovský Bůh. Židé také beránka zabíjeli na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví. V křesťanství beránek symbolizuje památku Krista, "Beránka Božího", který byl právě jako nevinný, čistý a poslušný beránek obětován na kříži a jeho krev zachránila pokřtěné od hříchu a smrti. Velikonoční zajíček Symbol velikonočního zajíčka náš národ převzal z Německa - a děti si ho velice oblíbily, neboť právě jim o Velikonocích přináší vajíčka, a to hlavně čokoládová. Ale proč právě zajíček? Tajné roznášení vajíček mu bylo přisuzováno snad proto, že na jaře býval vídán u lidských obydlí, kde vyhledával potravu.
U piva, a nebo kávy, ať je pozdě nebo brzy postřehy a čerstvé zprávy v ČTENÍ nikdy neomrzí. Jak se křísí tradice
Obnovit 15 let zaniklou tradici, není jen tak. My, hasiči z Doubravice, jsme se o to pokusili v období pro venkovské zvyky z nejtypičtějších, o masopustu. Dát dohromady partu nadšenců, složenou z členů hasičského sboru, jejich rodinných příslušníků a kamarádů, bylo to nejmenší. Kde ale sehnat harmonikáře, bez něhož by masopustní průvod nebyl průvodem, nikdo z místních tento nástroj neovládá, a všichni okolní harmonikáři jsou pro tento den zadaní? To byl problém, který se jevil jako neřešitelný. Přestože jsme uplatnili všechen svůj um a vyjednávací schopnosti, o kterých jsme ani nevěděli, že je máme, nikoho z harmonikářů (a pátrali jsme i za hranicemi okresu) jsme nepřesvědčili. Na poslední chvíli, a to ve čtvrtek večer před masopustem, nám trn z paty vytrhla a celou situaci zachránila křehká dívka z Volyně, Jana Bečvářová, která se umí k harmonice postavit jako léty a akcemi ošlehaný šumavský harmonikář. Tímto jí patří ještě jednou náš dík. Dále bychom chtěli poděkovat panu Truhlářovi za udržování tepla v kamnech obecního úřadu, paní Pomahačové za přípravu občerstvení, a panu Jánskému za dopravu, protože bez jeho koní pod kapotou bychom trasu mezi Střídkou, Prkošínem, Počátkami a Doubravicí těžko zvládali. V neposlední řadě děkujeme vám, milí spoluobčané z výše zmíněných obcí za vřelé přijetí. Myslíme si, že s vaším přispěním se nám podařilo masopustní tradici úspěšně vzkřísit. Zdeněk POMAHAČ starosta SDH Doubravice
Konec války už se blíží, kolem vsi se někdo plíží. Co chce dělat? Třeba - kdo ví – ČTENÍ ukrást starostovi. Vzpomínka… Bylo to ke konci 2. světové války před Katovicemi. Byl 20. duben 1945 a americkými hloubkaři byl vybombardován vlak smrti vezoucí vězně z Osvětimi neznámo kam. Část vězňů se zachránila v okolních lesích a vesnicích. Někdy v těchto dnech nalezl můj otec někde v lese dva z těchto vězňů. Odvedl je v noci k nám domů a uložil je do maštale. Byli vyhublí, vyhladovělí, měli na sobě pruhovaný vězeňský mundúr a pod tím košile a spodky z papírových pytlů od cementu. Nám dětem to bylo divné, že nám rodiče zakázali chodit do maštale, když jsme tam předtím chodili denně. Až po pár dnech nám řekli, kdo se u nás skrývá. Byli jsme pořádně poučeni, že o tom nesmíme nádenic říci nebo že ustupující Němci zlikvidují celou naši rodinu. Ke konci dubna se rozšířilo mezi lidmi, že ustupující armáda bude likvidovat vše, co jí bude stát v cestě. Lidé si budovali v lesích kryty, protože přes nás vedla silnice do Strašína a Kašperských hor a předpokládalo se, že právě tudy bude armáda ustupovat. V těchto dnech usoudil můj otec a ještě pár sousedů, že bude lépe, aby utečenci (jeden byl Rus, jmenoval se Vasil a bylo mu 19 let a druhý byl pravděpodobně Ukrajinec a tomu bylo 23 let) od nás na pár dní zmizeli. Už měli civilní obleky – dary od sousedů i od nás. V noci je odvedli soused a můj otec do lesů pod převis „Bukové skály“, kde pár dnů spali. V donášce jídla se střídalo asi 5 sousedů. Když už bylo jasné, jak celá válka skončí, vrátili se k nám, kde zůstali asi do poloviny května. Už se nemuseli skrývat, pomáhali v hospodářství, dělali všechno, co bylo třeba. Pomáhali nám sázet brambory – neznali sázení brambor do brázd a ukazovali mojí matce, jak to dělají oni. Udělali lopatou díru do země, dali tma hnůj, brambor, zahrnuli a řekli „tak kartošku sadili“. Při této práci přes nás nalétávali hloubkami na ustupující německé tanky u Strašína. Ti dva jen zaslechli zvuk letadla, utekli do lesa a vrátili se až po skončení náletu. Měli s nálety asi svoje zkušenosti. Chodili do „Panskýho mlýna“ a ke „starému Zelenkovi“ – to byl Matěj Sváta, který byl v 1. světové válce a jako ruský legionář ovládal velmi dobře ruskou řeč, a tak si velice rozuměli. Někdy v polovině května 1945 přišlo nějaké nařízení, že všichni utečenci se musí dovést a předat na četnickou stanici do Kraselova, kde byl nějaký sběrný tábor. Dovedl je tam a předal můj otec a ještě jeden soused. Když se loučili, děkovali za všechno a hlavně za záchranu života. Slibovali, že budou psát a že se k nám někdy přijedou podívat. Od těch dob jsme o nich nikdy neslyšeli ani nevíme, jak skončili. Domníváme se, protože Stalin neuznával zajatce, že skončili na Sibiři v některém z četných gulagů. Proč tohle všechno píši? Bude tomu teď 65 let, tak aby tyto příběhy neupadly v zapomnění. Mně bylo tehdy 5 let, bratrovi 8 let a sestře 10 let, takže tenhle příběh znám převážně z vyprávění, sám si nic moc nepamatuji. Byla to tehdy veliká odvaha od sousedů s rodičů, nebylo výjimkou, že za takovéto případy následoval trest nejvyšší. Toto všechno se odehrálo ve Vískách č. 29 u „Mračilů“ Zapsal František Hanzlík Anna Hartlová pořádá v soukromé hudební škole v Radešově kurz Drátování Kurz se bude konat každé pondělí od 12. dubna 2010 (hodina bude upřesněna) vždy 2 vyučovací hodiny (tj. celkem 24 vyučovacích hodin) do 28.6. 2010. Cena kurzu je 1.200,- Kč. V ceně je zahrnut potřebný drát, dřevěný zvonek, svíčky,…. V případě zájmu se přihlaste do konce března osobně nebo na tel. č. 383396481 Srdečně Vás zvou Anna Hartlová, Alenka Křížová
Někdo vesel, někdo chmurně pocupitá v květnu k urně. ČTENÍ vám dá možná šance zvážit typy na poslance. O rok dále Mohlo by se to vysvětlit nebo popsat třeba: „Zase jsme o rok starší, o rok více jsme toho prožili, či tak podobně“, to je jisté a také i následující tradiční „Ať je ten Nový rok lepší a úspěšnější“, já mám však na mysli spíše zamyšlení v rovině osobní: Němčice a rok po Němčicích. 2. ledna 1990 jsem byl první den v Němčicích, ve svém zaměstnání, Středisku výchovné péče Praha – Klíčov, později Terapeutické komunity SANANIM a přesně 2. ledna 2009 jsem slyšel o mém skončení práce, týž měsíc jsem také z Němčic odešel. Tedy na čase „po Němčicích sedí už také roční vrstva prachu. Už je to pryč, ale přece jen jednu poznámku: 2. ledna před dvaceti lety jsem ve stejný den nastupoval s Janou Portlíkovou a jelikož na malý úvazek doposud pracuji v Kostelci nad Labem, v oddělení pro mladé, které rovněž patří ke Klíčovu, jsme vlastně stále kolegové, i když JUDr. Jana P. pracuje na vedení Výchovného ústavu. Každý rok jsme si 2. ledna volali, „tak zase o rok dále“. Letos 2. ledna jsem byl v zahraničí, takže jsem nevolal, paní Jana mi ale poslal krásný dopis, který mě opravdu potěšil a povzbudil, mimo jiné i v tom, že naše práce není marná a zbytečná, jak by to někdy na první pohled mohlo vypadat. Naše „dvacetiletá známost“ nekončí, nakročila do třetí desítky. Jsme jen oba o dvacet let starší, ale zároveň bohatší (finance zrovna teď nemám na mysli). S Němčicemi jsem nyní „na dálku“. Uvedu jeden příklad: Mrazivé lednové ráno, je šest hodin, autobusová zastávka na šumavském Zadově. Jedu dolů busem na Strakonice a pak dále na mé současné pracoviště Medvědí Kámen a jakási žena se mě ptá, zda je na Staších přestup na Němčice. Už to se mi zdálo být zvláštní. Pak se opravila na Čestice a pak se mě zeptala, jestli nejsem Zachy (přezdívka mého jména). Pak mi řekla, že je ve III. Fázi, že má práci na churáňovském sporthotelu Olympia. Právě teď tam nastoupila, a že v průběhu léčby ji Šumava i běžky tak trochu přirostly k srdci a že se v loňském roce rozhodla k léčbě ze své závislosti na návykových látkách. Když byla v L Bohnice, tak se tam potkala s další němčickou exklientkou, které se zrovna v té době moc nedařilo, ta jí řekla o Němčicích a o mně. A tak ta současná klientka nastoupila do léčby, mě sice v Němčicích nenašla, ale to vůbec nevadí. Daleko důležitější je, že ona sama je ve finiši své léčby a má hodně velký důvod být v pořádku a abstinovat. Nejen pro sebe, ale i pro své dvě děti, o které se v současné době stará její matka. Tomu staršímu je už čtrnáct let. Takže dokončení léčby, doléčování a pak už živost. Krátce před sedmou jsme dojeli do Čestic, vystupovala a šla nakoupit do prodejny, kterou právě otvírali. Pak pěšky do Němčic a na baráček. Věřím, že i v novém roce každého z nás čeká něco hezkého. I v v kraji Podlesí se mějte hezky Miroslav Zachariáš Tomáš Garrique Masaryk 7. března si připomínáme 160. výroční narození T. G. Masaryka. Tomáš Garrigue Masaryk, uváděno také Tomáš Garrique Masaryk (7. března 1850, Hodonín – 14. září 1937, Lány) byl první československý prezident, český vědec, filozof, pedagog, politik a žurnalista. Masaryk se narodil v chudé rodině. Po absolvování čejkovické školy a reálky v Hustopečích chvíli praktikoval v hodonínské škole a posléze se učil zámečníkem ve Vídni. Obou činností zanechal a nastoupil jako podučitel hustopečské reálky a začal se připravovat k studiu na gymnasiu. Jeho nepříliš majetní rodiče (otec pracoval jako čeledín a posléze dráb, matka jako kuchařka v panských službách) ho nemohli na studiích vydržovat. Proto se od 15 let živil sám jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. Po maturitě ve Vídni začal studovat filozofickou fakultu. Během studia se seznámil s Franzem Brentanem a rodinou Rudolfa Schlesingra, jehož syna vyučoval.
Tomáš Garrique Masaryk jednou spustil velký křik. To když jeho podřízení nekoupili nové ČTENÍ. Na prázdninové cestě s mladým Schlessingrem, už po absolutoriu, se seznámil s Charlottou Garrigue, dcerou newyorského podnikatele. 10. srpna 1877 byli zasnoubeni. Získání docentury z filozofie pozdrželo sňatek do 15. března 1878. Po celou dobu studia byl Masaryk literárně činný, napsal mnoho studií a odborných statí. V letech 1879 až 1880 se stal otcem Alice a Herberta. Po rozdělení University Karlo-Ferdinandovy na českou a německou část přijel Masaryk do Prahy, aby zde přednášel. V českém prostředí si vytvořil mnoho odpůrců svým kontroversním přístupem ke studentům a vykládanému tématu a názory na katolickou církev. Masaryk z protestantských pozic kritizoval některé vlastnosti katolické církve. Viděl nutnost náboženství pro moderní společnost, ale požadoval po katolictví radikální reformu. Masaryk přijel do Prahy jako uznávaný filosof a získal si mnoho přátel mezi svými studenty a později i v okruhu lidí kolem revue Athenaeum, kterou sám založil. Spor o pravost rukopisu Královédvorského a Zelenohorského se stal celonárodní aférou. Masaryk se postavil za jejich nepravost a pro velkou část nacionalistů byl vlastizrádcem. Masaryk začal pracovat na poli politiky. Zde našel spolupracovníky v Josefu Kaizlovi a Karlu Kramářovi a formuloval nový politický směr, který prosazoval „přesné vědecké poznávání věcí proti romantické fantastice“ – realismus. Revue „Čas“ se stala tribunou realistů, v níž předávali své názory a postoje poměrně úzkému okruhu veřejnosti. Koncem roku 1890 byli přijati do mladočeské strany, na jaře 1891 získali mandáty do Říšské rady (celorakouského parlamentu) a v prosinci 1891 byl Masaryk zvolen do zemského sněmu. Později svou další politickou kariéru přerušil. Jednou z příčin byla skutečnost, že se mu rodina rozrostla o další dvě děti – Jana a Olgu. I nadále byl literárně činný. Napsal mnoho studií i vědeckých statí, inicioval vznik Ottova slovníku naučného a také psal články do odborných časopisů, jako byly „Naše doba“, nebo do novin „Čas“, na jejichž vzniku se aktivně podílel. Masaryk byl hluboce věřící člověk, přesto uvítal vznik Volné myšlenky, kterou vnímal především jako antiklerikální hnutí. Za první světové války Masaryk zaujal stanovisko nezávislosti českého národa a jeho vystoupení ze svazku Rakouska-Uherska. Ve své knize „Nová Evropa: Stanovisko slovanské“ ospravedlňuje boj proti monarchii, nutnost lepšího státoprávního uspořádání ve východní Evropě a dokonce předjímá i některé aspekty budoucí spolupráce mezi státy Evropy, eventuelně i ve formě federace demokratických států. K dosažení politické samostatnosti bylo nezbytné zviditelnit český národ a přesvědčit státníky velmocí o potřebnosti a užitečnosti samostatného českého státu. Nejprve odešel do Ženevy. Později spolu s Benešem odjeli do Francie, kde se k nim připojil Milan Rastislav Štefánik. V září 1915 odjel Masaryk do Londýna a situaci ve Francii svěřil Benešovi. Po únorové revoluci přesídlil do Ruska, kde dal podnět k sestavení samostatných legií z českých a slovenských přeběhlíků a zajatců. Když do války vstoupily USA, vydal se přes Dálný Východ do Spojených států, aby zde působil na presidenta Wilsona, který do té doby po válce hodlal zachovat rakouskou monarchii, byť národně svobodnou. V Americe zorganizoval velkou přesvědčovací kampaň mezi americkými Čechy a Slováky na podporu samostatného státu. Československo bylo uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním presidentem. 24. května 1934 jím byl zvolen počtvrté a naposledy i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a zůstal na zámku v Lánech. Když „Tatíček Masaryk“ zemřel, pro jeho obdivovatele zemřel symbol morální velikosti a velké autority. Jeho heslo bylo: „Nebát se a nekrást“. Masaryk byl označen za „presidenta Osvoboditele“. Masarykova osoba bývá spojována s pouze s obdobím první republiky, ačkoli značnou část svého díla vykonal již před ní. (převzato z internetu)
ČTENÍ vyslovuje díky v naší obci každému Kdo se staral o chodníky, uklízel je od sněhu.
Trocha kultury ve Dřešíně
Pomalu končí zima, letošní trošku víc zimní a bílá oproti těm minulým. Možná se zdá již trochu dlouhá. Než se jaro úplně probudí, zbývá ještě nějaký čas ke společnému setkání a posezení, čas jako stvořený pro vzdělání i zábavu. V obecním hostinci ve Dřešíně jsme měli v uplynulém týdnu hned dvě úspěšné společenské akce.V pátek vpodvečer jsme se mohli přenést až na Dálný východ do krajiny kolem Bajkalu a pohoří Východní Sajany. Poutavé vyprávění s promítáním (ne)všedních krás si pro spokojené návštěvníky připravil Jirka Dolejší, náš nový obyvatel Dřešínka. Protože je náruživý cestovatel, navíc ochotný se o své zážitky podělit, má v zásobě ještě další vyprávění. Tak se již těšíme na další pokračování. V sobotu odpoledne se zaplnil celý hostinec malou omladinou – konal se tu již tradiční dětský karneval. Dá se říci, že dětí se v doprovodu dospělých schází rok od roku více, svou cestu si sem nacházejí nejen místní, ale i příbuzní a přátelé. Jen osvědčené neúnavné organizátorky z ČSŽ – Eva Pomahačová a Martina Mlsová se svými pomocnicemi zůstávají stále stejné. Stejně věrný nám zůstává i zkušený prima DJ Pepa Poleník. Všem patří velký dík za jejich obdivuhodné nasazení ve fázi příprav i v akci samotné. A co připravujeme na další období? Na pátek 12.3. 2010 od 17.30 hod. máme domluvenou opět cestovatelskou besedu s promítáním. Tentokrát nám o svých zážitcích z cest po USA bude vyprávět paní Zuzana Koubová ze Strakonic. V sobotu 13.3.2010 od 14 hodin oslavíme společně MDŽ, oslava bude spojena s výroční členskou schůzí ČSŽ. A na 26.3.2010 je již připravena naše třetí NOC S ANDERSENEM. Od loňska máme také přislíbenou další besedu s p. Františkem Kadochem, termín zatím není domluven. Také plánujeme na jaře uskutečnit další osvědčený autobusový zájezd na Šumavu. Proslýchá se konání dalšího ročníku turnaje v mariáši, který si také ve Dřešíně buduje svou tradici. Možná, že to ještě nebude všechno, nabídka se může rozšířit. Záleží jen na zájmu a podnětech, které nám můžete sdělit. Záleží však také na vstřícném přístupu paní hostinské Ivety Hábichové, jejího manžela Karla a celého rodinného kolektivu, který všechny tyto akce obětavě bere pod svá ochranná křídla. Při této příležitosti bych chtěla všem za jejich laskavou péči velmi poděkovat. Co zbývá dodat? Snad jen to, že jste na všechny naše akce srdečně zváni. Budeme se těšit na přátelská setkání a přát si, abychom si je všechna společně ve zdraví a dobré pohodě krásně užili. Zdeňka Šašková, Dřešín
☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ Jubilantům blahopřání v ČTENÍ pokaždé je k mání ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ Předškoláci na návštěvě ve škole Ve středu 3. února 2010 navštívily děti, předškoláci z mateřské školy ZŠ a MŠ Čestice, naši základní školu. Ve třídě je přivítali žáci první třídy, kteří jim předvedli, co se za první pololetí naučili. Děti se zapojily v hodině do čtení písmenek, počítání, poslechly si pohádku, kterou četli žáci 1. třídy. S sebou si předškoláci odnášeli odměnu, kterou pro ně žáci vyrobili. Po návštěvě v první třídě děti přešly na svačinu do školní jídelny, kde také přednesly dlouhou básničku. Poté se děti dostaly do školní družiny, kde samy předvedly svoje artikulační a výtvarné dovednosti, znalost barev a správné držení tužky. Odměnou pro všechny zúčastněné byla radost a spokojenost dětí z prožitého dopoledne. Všechny děti se už těšily na zápis do první třídy.
Zápis do první třídy K zápisu do první třídy Základní školy a Mateřské školy Čestice, který se konal v pátek 5. února 2010, se dostavilo 14 dětí se svými rodiči z Čestic a z okolních spádových obcí. Zákonní zástupci dvou dětí požádali o odklad povinné školní docházky o jeden školní rok. Žáci naší školy, kteří navštěvují Šmoulata a Střelku, si pro příchozí děti připravili hry a soutěže v respiriu školy, za něž dostávali sladké odměny. Všechny děti přišly již do známého prostředí. Děti přednášely naučené dlouhé básničky, zpívaly veselé písničky, ukázaly svoje znalosti barev, tvarů i některých písmen, z kterých dokázaly složit svoje jméno. Odměnou za jejich výkon byl dárek, který pro děti připravili žáci naší školy ve výtvarném kroužku či školní družině a upomínkový list. Všichni budoucí školáci zápis úspěšně zvládli, byli velmi šikovní a přejeme jim, aby se mohly na svět dívat stále rozzářenýma očima. Mgr. Martina Kalová Ředitelka školy
Blahopřejeme všem, kteří se v měsících březnu a dubnu 2010 dožívají významného životního jubilea a do dalších let přejeme jen to nejlepší, draví štěstí, pohodu a spokojenost Ing. Jiří Fanta z Němčic paní Marie Žipková z Nuzína paní Libuše Koláříková z Čestic paní Julie Mašková z Čestic pan Ladislav Hejhal z Čestic paní Miluše Jáhymová z Němčic pan Václav Trojan z Čestic
70 let 84 let 80 let 86 let 55 let 86 let 50 let paní Helena Mandáková z Chvalšovic 83 let pan Václav Tesař z Chvalšovic 60 let paní Marie Brůhová z Nuzina 80 let pan František Kautmann z Čestic 91 let paní Marie Krejčová z Nuzina 84 let paní Anežka Němcová z Krušlova 70 let
paní Milada Bečvářová z Chvalšovic paní Alžběta Trojanová z Čestic paní Lidmila Truhlářová z Doubravice pan Jaroslav Vacek z Doubravice pan Josef Hanzal ze Střídky paní Jaroslava Mrázková z Čestic paní Anna Hartlová z Radešova pan Vojtěch Staněk z Čestic paní Jaroslava Zdeňková z Čestic paní Marie Pilná ze Dřešínka paní Marie Voldřichová ze Dřešína paní Marie Havelková ze Střídky
60 let 82 let 65 let 55 let 80 let 86 let 55 let 82 let 70 let 80 let 55 let 65 let
Dnes je venku plno bláta, mamka se mnou někam chvátá. Mávám ČTENÍM na holky. Jdem na zápis do školky! Základní škola a Mateřská škola Čestice
vyhlašuje podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), § 34 odst.2 Podání žádostí o přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání (pro školní rok 20010/2011), které se koná v úterý 28. dubna 2010 v mateřské škole od 8.00 – 16.00 hodin Rodiče předloží: - rodný list dítěte - občanský průkaz - vyplněný tiskopis žádosti Prosíme, přiveďte své děti s sebou. Bližší informace mohou rodiče získat přímo v MŠ Čestice. Tiskopis žádosti lze vyzvednout v MŠ. Kriteria k přijetí dětí do MŠ K předškolnímu vzdělávání se přednostně přijímají: - děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky - děti, které mají trvalé bydliště na území Městyse Čestice (spádové obce) - děti zaměstnaných matek - děti s celodenní docházkou - ostatní děti (děti na 4 hodiny denně, děti na 5 dní v měsíci, děti z ostatních obcí) Do předškolního zařízení lze přijmout jen takové dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním (podle zákona č. 258/2000 Sb., § 50). Čestice, 26. února 2010
Mgr. Martina Kalová, ředitelka školy
Zveme na kulturní akce do sálu Lidového domu 6.3. včelařský ples 7.3. dětský maškarní karneval 19.3. Josefovská diskotéka Františka Mareše 1.4. Velikonoce na Podlesí – pořádá Muzeum středního Pootaví 3.4. velikonoční zábava – hraje Fatima
Jak se vyhnout nemocnici, jak mít stále bujnou kštici, zda směs jedů nejíte ve ČTENÍ se dozvíte. Trampoty poctivého nálezce Jiří Kolář „Co myslíte, že udělá poctivý nálezce, když najde na cestě finanční obnos?“ zeptal se pan Čirůvka pana Opěnky v pauze mezi ptačím cvrlikáním. Oba staří přátelé seděli v parku na lavičce a pozorovali krásně zbarvenou modřinku, která je oblažovala svým zpěvem. „Je-li to poctivý nálezce, odevzdá obnos na úřadě nebo na nejbližší policejní úřadovně“, řekl pevným hlasem pan Opěnka. „Bloude, vidím, že jste stejný idealista a snílek jako jsem byl já. Stejně jsem uvažoval i já a poslyšte, jak jsem dopadl.“ Řekl pan Čirůvka a nedbaje modřinčina zpěvu, jal se vyprávět svůj příběh. „Jdu takhle k večeru kousek odtud a najednou nevěřím vlastním očím: přímo přede mnou leží necestě stokoruna! Mám jít dál a nechat jí ležet, nebo jí sebrat a strčit do kapsy?, říkám si v duchu. Nakonec jsem se rozhodl pro to druhé. Rozhlédnu se kolem, nikde ani živá duše. Zvednu stovku, vypadala, jakoby vyšla přímo z tiskárny, a strčím ji do kapsy. Přiznám se, že v tu chvíli se začaly ve mně svářet dva protichůdné pocity. Nechat si ji či nenechat? Ta otázka se zdála být kardinální. Nakonec ve mně zvítězila šlechetná idea poctivého nálezce. Půjdu a ohlásím nález na městské policii. Alespoň dokážu, že i v dnešní době poctiví nálezci nevymřeli. Když jsem se na městské policii ohlásil co poctivý nálezce a že jdu nahlásit nález stokoruny, městští strážníci se zatvářili, jako bych utekl právě z Bohnic. Jeden si dokonce ťukal na čelo. Oni tam prý nejsou pro legraci, srandičky a ať si jdu dělat z někoho jiného! Načež mne rezolutně vyprovodili ke vchodu a zabouchli za mnou dveře. Dobrá, řekl jsem si, poctivý nálezce to zřejmě nemá lehké, ale nesmí se vzdát. Když jsem nepochodil u městských strážníků, zkusím to u státní policie. „Co chcete?“, zeptal se mne nevrle za policejní kukaní službukonající polda s koltem zavěšeným proklatě nízko. „Chci ohlásit nález stokoruny.“ „Cože?“ zařval policista. „My jsme od toho, abychom honili zloděje, lupiče a vrahy, a ne kvůli nějakým lapáliím. Běžte se vyspat z opice, a neotravujte nás takovými pitomostmi!“ No tohle! Vyšel jsem jak v mrákotách. Takového nevděku za moji poctivost! Ale nevzdal jsem se. Kde jinde bych neměl pochodit, když ne na oddělení ztrát a nálezů? Po delším hledání jsem nalezl příslušné zařízení a vešel. „My tady přijímáme jen předmětné nálezy jako deštníky, aktovky, tranzistory a podobně. Finanční hotovost pouze v případě, byla-li nalezena v nějaké kabelce, peněžence a podobně.“ Sdělil mi obtloustlý strážce nalezených věcí, kterých bylo v místnosti poskrovnu. To ovšem nebyl můj případ a tak jsem odešel opět s nepořízenou. Aha, už to mám! Zajásal jsem venku. Charitativní činnost! Shodou okolností jsem šel kolem vývěsky s nápisem“ Věcné dary pro postižené povodní. Finanční příspěvky vítány! Vešel jsem tedy dovnitř a sdělil důvod své návštěvy. Vychrtlá paní mi podala nějaký papír. „Přijďte, až vyplníte tenhle formulář.“ Z formuláře jsem byl doma jelen. Spousta kolonek jako druh dodávky, kontrolní symbol, příjemce, dodavatel, způsob dopravy, organizační jednotky, rozdílová daň atd. mi tak zamotaly hlavu, že jsem celou věc vzdal, formulář zmačkal a hodil do koše. Ještě, že jsem šel kolem kostela s nápisem Přispějte na opravu chámu, u kterého byla pokladnička bez formuláře. Ta jsem konečně hodil svou nalezenou stokorunu. Tady skončily konečně i moje trampoty s ní.“ Zde skončilo i vyprávění pana Čirůvky. „Víte, co si myslím?“ řekl pan Opěnka po chvíli. „Že na těch policiích vás odmítli, protože se možná báli, že jste státem vedený provokatér, a zkoušíte je, zda neberou úplatky. „To nevím,“ řekl pan Čirůvka. „Vím jenom tolik, že se tam na mne dívali jako na blázna, a nechybělo mnoho, a zavolali záchrannou stanici pro duševně choré.“ Oba přátelé se rozešli s jedinou myšlenkou, jak je dnes těžké být poctivým nálezcem.
Vy, kteří jste přesvědčeni o korupci v okolí přečtěte si naše ČTENÍ, ať vás hlava nebolí. Vzpomínka na loňský rok Loni bylo v Němčicích 100 let založení hasičského sboru a 100 let školy. Co všechno se změnilo? Něco k lepšímu, něco podle dříve k horšímu. Ale hasiči jsou věrní. Za jejich účasti se ledacos děje. Lidé se alespoň sejdou. Dříve k sobě měli blíže. Teď byl hezký masopust. Díky hasičům se zachovává letitá tradice. Kdo má snahu, tak se dobrovolně přidá. Alespoň se na vesnici něco děje. Jen lidí ubývá. Snad se něco změní. Starý člověk se ale změn už nedočká. M. Staňková, Němčice První desítka v novém století. Jen čas má na světě stejné a pravidelné tempo. Dříve narození, v první polovině minulého století, mají co srovnávat, vzpomínat. Než uběhne druhá desítka roků, bude se slavit 100 let první republiky. Jak se všechno mění, nejen počasí. Ale i to počasí hodně mění lidé, i tu přírodu. Někdy k lepšímu, jindy k horšímu. Ale všechnu dobu dělají lidé. Je to pokrok, s tím se musíme všichni smířit. Určité věci moderní, které slouží lidem k dobru nebo k práci, jsou jinými lidmi využívány ke zničení práce druhých i přírody. Je všechno v lidech. Dnes je všechno přetechnizované, rychlost láká, náročnost se zvyšuje a škody a dluhy jsou vysoké miliony. Dříve lidé svou prací a šikovností více dokázali vlastní silou než technikou. Dnes není něco dodělané a už to spadne, zabije to lidi. A památky, i když jsou staleté, jsou k obdivu. Když se díváte zpátky do historie na stavby, mosty, chrámy, katedrály musíte obdivovat, jak to všechno obyčejní lidé mohli bez elektřiny a moderních strojů vytvořit. Zaslouží velkou úctu a jejich náročná práce také vnější údržbu. Dříve si lidé víc všeho vážili a měli k lidem i věcem větší úctu. Dneska závidí, a když to sami nedokážou nebo nemají, zničí to jiným. Za první republiky si školáci nedovolili jako dnes. Učitel byl pro ně „někdo“ a zrovna tak pro rodiče. Nebylo tolik zlodějiny, vražd, napáchaných škod. Poctivý člověk se snažil vždycky vyrovnat své sluhy a dneska co je škody, někdo dělá dluhy ve velkém a pak se to rozpočte na ostatní. I na ty, kteří nic nezavinili a celý život poctivě žili a pracovali. Svobodná úvaha starého člověka M. Staňková, Němčice Soutěž ve zpěvu – školní kolo Ve středu 10. února 2010 proběhlo na základní škole školní kolo ve zpěvu. Předcházela samozřejmě kola třídní a vítězové těchto kol se utkali ve středečním klání. Jednotlivé kategorie byly rozděleny podle tříd – I. kategorie: žáci 1. - 3. třída, II. kategorie: 4. - 6. třída a III. kategorie: 7. - 9. třída. A tady jsou výsledky: I. kategorie:
1. místo – Karolína Levá 2. místa – Zuzana Šochmanová a Zuzana Novotná 3. místa – Štěpánka Náhlíková, Zdeněk Peleška, Daniel Svoboda a Jana Mrázková II. kategorie: 1. místo – Kateřina Zámečníková 2. místa – Kateřina Novotná a Rozálie Vávrová 3. místa – Zdeňka Rábová a Lucie Němcová III. kategorie: 1. místo – Pavla Voldřichová 2. místo – Julie Pomahačová 3. místo – Lenka Havlíčková Přejeme hodně úspěchů v okresním kole, které se bude konat v dubnu ve Strakonicích. Jana Voldřichová
Rohlíky, svetry i boty, cukr pro ty, kteří sladí, nakupujte u Jednoty! To vám ČTENÍ zdarma radí. Dějiny rodů (pokračování) Josef Vichr Jan Chanovský z Dlouhé Vsi koupil roku 1544 Zavlekov se starou tvrzí. Ve druhé polovině 16. století postavil novou tvrz přímo ve vsi. Ta se připomíná roku 1626 při konfiskačním odhadu. Janovi potomci statek až do roku 1623 drželi. Po Bílé hoře byl Jiřík Chanovský obviněn z účasti na stavovském povstání a roku 1637 byl statek přeměněn v královské manství. Roku 1637 byl vrácen jeho synovi Jiřímu Mikuláši. Ten prodal roku 1669 Zavlekov Divišovi Lvovi Žákavci ze Žákavy. Od něj ho roku 1689 koupila Ludmila Veronika Doudlebská. Od jejích dědiců získal Zavlekov roku 1707 Adam Humprecht Fortunát Koc z Dobrše a roku 1739 Václav Maria z Pottingu spojil Zavlekov s nalžovským panstvím. Jan Martinovský z Roseče byl majitelem Dožic. Od něho koupil Dožice roku 1553 Mauric Chanovský. Roku 1575 vystavěl blízký kostelík sv. Michala (zemřel roku 1589) a odkázal statek Janovi Chanovskému, svému synovci. On byl otcem jezuity Vojtěcha (Albrechta) Chanovského. Jeden ze synů, Karel, se stal po otci držitelem Dožic a u něho bratr Vojtěch často přebýval. Jan Karel, jeho syn, zemřel roku 1658 a v Dožice se uvázala Lidmila Alena, jediná dcera (vdaná Lehomská). Ta prodala Dožice roku 1660 Alexandrovi Vranovskému z Vlčkovic. Od roku 1584 do konce života (1586) byl děkanem na Karlštejně Volf Chanovský z Dlouhé Vsi. Přibližně roku 1574 byl na Karlštejně v nějaké hodnosti Jan Chanovský. Když jednou měl jet do Prahy, „sebral uzdy jezdecké, smečky, dvoje šle, novou ohlávku, patery prsotiny, dva třmeny nové a postraňky, řetězy na psy a rozličné řemenné zboží. To vše dal svému pacholeti Burjanovi z Rabí a rozkázal, aby věci dal do pytle a odnesl je pod Karlštejn do jistého dvora. Pán hradu nebyl doma, a když Burjan věci vynášel a přes hradby je chtěl vyhodit, byl přistižen a paní Kateřina Bořítovna z Malovic zavolala hejtmana Václava Dubského z Lukova. Ten ukradené věci zadržel a nechal odnést zpět na hrad. Roku 1592 prodala Alžběta Chanovská z Příchovic tvrz Chlumčany Janu Vidržpergárovi z Vidržperka. Tvrz ve Hradišti byla vystavěna koncem 16. století. Není zpráv, zda byla postavena za Zikmunda Chrta ze Rtína, nebo za Jana nejstaršího Chanovského. Pro tuto možnost svědčí dochovaný malovaný znak Anny Chanovské z Domaslavi. Po smrti Janova vnuka Albrechta Jana dědil statek klášter dominikánek na Starém městě Pražském. Od nich koupil roku 1659 tvrz Hradiště, pivovar a ves Aleš Vratislav z Milovic a na Lnářích. Roku 1675 koupil hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic od hraběnky Evy Konstancie Morzinové a jejích třech dcer statek Hradiště – Vyšehrad. Majetek byl připojen ke Lnářům. Do roku 1589 bylo Lazsko v držení Adama Chanovského. Toho roku je odevzdal synům Janovi, Kryštofovi, Petrovi Jindřichovi jako dědictví po matce Markétě z Bukovan. Jaroslav Bořita z Martinic 7.6.1623 prodal Lazsko Janu Jindřichu Chanovskému. Později se vyskytuje jiný Jan Jindřich Chanovský, který přijal roku 1646 léno. Ale již 10.5.1650 statek Lazsko prodal Janu Kolenovi z Kolena, císařskému hejtmanu ze Zbiroha. Po Bílé Hře byla Běleč prodána roku 1623 Johance Malovcové, rozené z Bukovan. Od ní se dostal statek Máří Markétě Račínové z Dlouhé Vsi a na Rabí, později Kryštofovi Chanovskému a smlouvou prodán Humprechtovi z Račína. (redakce neručí za správnost názvů – pouze opisováno) Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce březen - duben 2010 Cena 15,- Kč Sazba a tisk: ČZ Strakonice a.s. Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846
