Čtení pro lidi. Milan Kos nám na svém obrázku přiblížil velikonoční řehtání

Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC

Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích

březen - duben 2013

Cena 15,- Kč

Milan Kos nám na svém obrázku přiblížil velikonoční řehtání

 Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Občasníček před sto lety, Slovo starosty, SHŠ Radešov, Poslední měsíc zimy, Výsledky prezidentských voleb, O včelách, Sezóna 2013 na mlýně Hoslovicích, Historie a činnost TJ, Jak chutná čestický brambor, Ukázky CO ve třídách, Školní kolo v recitaci, Slovo ředitelky ZŠ, Vzpomínání na p. Třešničku, Akce Ledová Praha, Pád Babylonu, Jaro na šumavském Podlesí, Osudy němčických exklientů, Solná jeskyně, Cesta českého kněze pod sekyru, Masopust ve školce, Předškoláci v 1. třídě, Dějiny rodů  Listování v občasníčku: 1.1. Hned na Nový rok vyjížděli mestičtí hasiči k požáru neobydlené chaty do Nové Vsi. 4.1. Opět byli povoláni dobrovolní hasiči k uhašení auta do Němětic. Ale než vyjeli, byli odvoláni, místním se podařilo auto uhasit. Pro stálé spolupracovníky připravilo vedení muzea ve Strakonicích posezení na hoslovickém mlýně. 11. a 12.1. 1. kolo historicky první přímé volby prezidenta. 18.1. Beseda s cestovatelem p. Hošťálkou v salonku Lidového domu. 21.1. Před třiceti lety zemřela vynikající česká herečka Dana Medřická. 25. a 26.1. 2. kolo voleb prezidenta – výsledky obou kol voleb v Česticích uvnitř Čtení. 4.2. 8.2. 9.2. 22.2 24.2 25.2

Další sněhová nadílka. Ženy měly první zkoušku na plesové půlnoční překvapení. Ve Dřešíně se konala vzpomínka na Josefa Křešničku. Masopustní maškarní průvod prošel téměř všemi vesničkami na Česticku. Pečení perníků ve školní jídelně na včelařský ples. Asi dvacet žen a dívek se sešlo na zdobení perníků v jídelně základní školy. „A zas, k…., padá.“ Dalo by se uvést dnešní ráno slovy písně Jarka Nohavici Ladovská zima. Večera zasedalo zastupitelstvo obce – řešil se mimo jiné rozpočet na příští rok i rozpočtový výhled. Nezájem občanů je až šokující.

Občasníček před sto lety: 12.1. Bolševický revolucionář Josif Džugašvili užil poprvé veřejně svého nového pseudonymu Stalin. Stalo se tak v dopisu časopisu Sociální demokrat. 13.1. Papež Pius X. zakázal promítání filmů v kostelech, a to i filmů s náboženskou tématikou. 16.1. Britská Dolní sněmovna přijala návrh zákona o irské samosprávě. 27.1. Olympijskému vítězi ze Stockholmu Jimu Thorpemu byly odebrány obě zlaté medaile pro údajné porušení amatérských pravidel. 30.1. Sněmovna lordů zamítla návrh zákona o irské samosprávě, přijatý již předtím Dolní sněmovnou. 2.2. 4.2. 6.2. 8.2. 19.2. 20.2.

26.2. 27.2.

V New Yorku bylo otevřeno Centrální nádraží (Grand Central Station), tehdejší největší nádraží světa. V pařížských ulicích byly zřízeny první telefonní budky na světě. Řecké vojenské námořnictvo použilo v boji proti tureckým lodím poprvé hydroplán. Britské feministky strhly telefonní vedení z Londýna do Glasgowa. Anglické bojovnice za práva žen vyhodily do povětří nově zbudované venkovské sídlo ministra financí Lloyda George ve Walton-on-Hill. V tokijské čtvrti Kanda vypukl požár, při němž shořelo 3300 domů. Na nejvyšším místě New Yorku – Staten Island – položil odstupující prezident William H. Taft základní kámen pro pomník věnovaný Indiánům Severní Ameriky. Přítomno bylo třiatřicet náčelníků indiánských kmenů. Kongres USA schválil rozpočet na vybudování válečného námořnictva, podle něhož má být v roce 1913 postavena jedna bitevní loď, šest torpédoborců a čtyři ponorky. Mimořádně silné mrazy v jižní Evropě vedly dočasnému přerušení bojů na všech frontách balkánské války.

 Naše škola - jó, pane – nový kabát dostane. Provede se zateplení. Informovat bude ČTENÍ.  Vážení spoluobčané. v letošním roce je to již podruhé, co mám možnost seznámit Vás s děním v vašich obcích. Tuto zimu bych označil za tak trochu za zvláštní, zažili jsme snad všechny rozmary zimního počasí, na jaké si lze vzpomenout. Sněhové přívaly střídaly oblevy, které pro změnu nahradily deště a náledí nebo mrazivé počasí. Největší problémy jsme měli, když napadlo najednou přes 40 cm sněhu a nebylo jej v podstatě kam hrnout, a proto jsme museli tento sníh nechat odvézt. Vyváželi jsme ulice u školky, okolo panelových domů, náves v Česticích a náves v Krušlově. Bez tohoto kroku bychom těžko zajistili obslužnost komunikací a v návaznosti na ní i svoz odpadů. Chtěl bych na tomto místě poděkovat i občanům, kteří, i když to není jejich povinností, uklízeli chodníky před svými nemovitostmi a tím nám pomohli zajistit schůdnost chodníků. V tomto roce budou Velikonoce poměrně brzy a to již na přelomu měsíce března a dubna, ale budeme se snažit, když nám to počasí dovolí, uklidit ves po zimní údržbě již před těmito jarními svátky. Proto bych rád jako každoročně požádal spoluobčany, aby před svými domy připravily kopičky, které po tom odvezeme. Samozřejmě počítáme i s pomocí občanských sdružení. V loňském roce jsme sice zvládli svoz po zimní údržbě vlastními silami, ale to nebylo tak nasypáno jako letos. Nechejme ale všemu volný průběh, protože zima ještě nekončí a může nás ještě nemile zaskočit. Pro letošek máme připravenu jednu větší investiční akci, a to zateplení a výměnu oken v budově základní školy. V minulých letech jsme několikrát žádali o podporu z programu „Zelená úsporám“, ale vzhledem ke kriteriím požadovaným státním fondem životního prostředí a převisem žádostí v této oblasti jsme neměli velkou šanci být úspěšní. Po padesáti letech provozu je stav téměř kritický a tak zastupitelstvo odsouhlasilo financovat tuto akci z vlastních zdrojů. Díky tomu, že jsou finanční prostředky městyse do určité míry omezené, bude zateplení realizováno zatím jen na hlavní budově a vchodu do školy, přes to ale budou náklady cca 6 mil. Kč. Tuto částku máme k dispozici díky úsporám z let předešlých a tudíž nebude potřeba zatížit obec úvěrem od některé z bank. Zbývající budovu tělocvičny a jídelny, bychom rádi oblékli do nového kabátu v následujících obdobích podle finanční situace městyse. Další akce, kterou snad v letošním roce budeme realizovat je „Regenerace sídelní zeleně“. Jedná se o údržbu vzrostlých stromů uvnitř obce (Nahořany, Čestice) a výsadbu nových stromů (hřbitov, škola), provedení této akce je podmíněno obdržením dotace ze SFŽP, kterou máme již v podstatě přidělenou, ale neznáme ještě termín možnosti čerpání financí. Zde se jedná cca 1,25 mil. Kč. O dalších 250 tis Kč máme zažádáno v grantovém programu JčK, jako spoluúčast na tuto akci. Při 100% úspěšnosti získaných dotací, by částka vynaložená městysem činila cca 180 tis. Kč. Požádali jsme také o dotaci do Programu SZIF osa IV. Leader na rekonstrukci sochy sv. Františka Xaverského u Radešova a zažádali jsme i do nadačního fondu ČEZ – Oranžové hřiště, ale zde zatím nevíme jak budeme úspěšní. Na závěr bych vás chtěl seznámit s informací, kterou jsem obdržel na konci minulého roku o provozní době pobočky České pošty v Česticích. Již po několikáté mění provozní dobu své provozovny a to dalším snížením otevírací doby. Tato změna by měla platit od dubna 2013. Bližší informace získáte na přepážce čestické pobočky. I přes písemný nesouhlas, není zatím v našich silách zabránit podobnému omezování služeb na venkově. Milan Žejdl – starosta městyse Čestice

 My jsme malí muzikanti, učíme se hrát. Díky ČTENÍ nás teď bude hodně lidí znát.  Něco málo o soukromé hudební škole v Radešově Dovolte, vážení čtenáři Čtení, abych vás pozdravil a stručně informoval o akcích, které se již konaly a o dalším dění, které v naší SHŠ připravujeme. Skutečností je, že příspěveček o vánočních koncertech jsem chtěl napsat v prosinci, ale to jsem nějak nestíhal. S koncertováním v tomto školním roce jsme začali 30.11.2012 – v Lidovém domě v Česticích se konal křest knihy pohádek pana Josef Křešničky. Pěkná akce, kdy jsem společně zavzpomínali na pana Křešničku, který nás před patnácti lety tragicky opustil. Následoval prosincová vánoční šňůra koncertování: 12.12. hráli jsem seniorům v Nihošovicích – vystupujeme zde pravidelně. 14.12. hráli jsme seniorům v Česticích - ob rok se střídáme s žáky ZŠ Čestice 15.12. vánoční koncert naší SHŠ - tento koncert navštěvují nejen rodiče našich žáků. Adventní odpoledne na zámeckém nádvoří. Akce, která je do značné míry ovlivněna počasím. Letos nám bylo přáno. Nemrzlo, nástroje ladily. 19.12. hráli jsem seniorům v Pravětíně. Do domova důchodců jezdíme pravidelně. 20.12. vánoční výstupy jsme zakončili v MŠ Čestice. Tentokrát pro naše nejmenší. I sem chodíme pravidelně hrát a zpívat. A chodíme velmi rádi. Děti jsou pozorní posluchači, náš výstup neruší. Rozhodně na tom mají velkou zásluhu paní učitelky – díky vám. Každý koncert je vyvrcholením toho, co se žák se svým učitelem naučil. A věřte, že vystoupit před publikem a v krátkém časové úseku „prodat“ vše, co umím, není jednoduchá záležitost. A to se nám třesou ruce a svírá se žaludek trémou, někteří z nás jsou nachlazeni, mohou mít i zvýšenou teplotu a přesto vystoupí. To vše ví jen rodiče, učitel a samozřejmě malý umělec. V naší SHŠ jsou i velmi malé děti. Navštěvují hudební dílnu a to, co se naučí, prezentují při různých výstupech. Bez vydatné pomoci rodičů se neobejdeme. Díky jim! Naše vastoupení jsou navštěvována širokou veřejností. To nás povzbuzuje a motivuje k vymýšlení dalších projektů. V tomto školním roce máme 70 žáků. Nejmenší navštěvují i se svými rodiči hudební dílnu. Učí se základy hudební abecedy zábavnou formou. V přípravném oddělení začínají žáci hrát na hudební nástroj. Nejčastěji je to zobcová flétna. Každému začátečníkovi ji vřele doporučuji. Ti starší si již ten svůj nástroj vybrali. Vyučujeme na strunné, klávesové a dechové nástroje. Čas neúprosně letí a pololetí školního roku 2012/2013 je pryč. Vždy jsme se v naší SHŠ snažili, Splašená písnička abychom dovednosti našich žáků využili. I při Josef Křešnička koncertech sestavujeme instrumentální seskupení a do takto sestavené kapely zapojujeme i žáky Zpívejte, housle! začátečníky. V posledních letech mě mrzí, že se Štěbetej, klarinete, nějak vytrácí chuť si zazpívat. Proto je mým tajným Jako když skřivánek jásá. přáním dát dohromady malý orchestr – spíše „Ale to beze mne nesvedete,“ kapelku, kde se bude zpívat, zpočátku lidové písně, zabručí basa. za doprovodu nástrojů našich malých žáků. Chceme Hned také spustí: „Brum a brum!“ vás pozvat na naše vystoupení, o kterých budeme Až noty v zobáčcích zaskočí včas informovat. skřivanům. Jan Hartl st. A letí písnička splašená, veselá. Basa ji bručením vyplašit musela.

 Volit přišlo hodně lidí, výsledky se v ČTENÍ vidí.  Poslední měsíc zimy Příroda toho využila a nasypala nám sněhu dost. Ve vzpomínkách se přiblíží, kolik ho bylo v mládí a dětství. Tenkrát nejezdilo tolik aut a nebyla technika. Já si pamatuji, že ve válce ke Kraselovu mužští z každé chalupy odhazovali lopatami sníh. A sekali led na rybníce, aby se v hospodě ve sklepě chladilo pivo. Masopust je za námi. Maškarní průvod byl letos opět pěkný. I masky byly dobově moderní. Když jsem byla mladá, také chodil medvěd a opravdu po čtyřech, na řetězu. Chvilkami po zadních. Tenkrát bylo sněhu také dost a jak jsem couvala, padla jsem do sněhu a medvěd na mě. To bylo smíchu! Člověk žije už jen vzpomínkami. Je dobře, že se na vesnici najdou lidé, kteří organizují zvyky a něco se na vesnici děje. Datumy připomenou vzpomínku i na lidi, kteří už nejsou mezi námi. Ale něco vytvořili a napsali a něco po nich zbylo. Vzpomínka ve Dřešíně na Josefa Křešničku připomene pohádkové dětství mladým i dětem, které rády čtou a mají zájem o historii. Kdyby nebylo už dříve šikovných lidí, nebylo by tolik památek. Je dobře, že i v dnešní uspěchané a až příliš moderní době, se ještě najdou lidé, kteří mají smysl pro historii a zachování památek. Ale bohužel, je tolik případů, co dokáží lidé poničit. Dokáží krást, využít velkou svobodu a spoléhat na ubohé zákony. Asi už čisté svědomí není moderní v dnešní až moc svobodné době. M. Staňková, Němčice Výsledky voleb – přímá volba prezidenta v lednu 2013 1. kolo Okrsek voliči na seznamu vydané obálky odevzdané obálky Čestice 555 409 409 Nahořany 117 86 86 Doubravice 105 68 68 Kandidáti -platné hlasy v okrscích MUDr. Zuzana Roithová Ing. Jan Fischer Ing. Jana Bobošíková Taťána Fischerová MUDr. Přemysl Sobotka Ing.Miloš Zeman Prof. JUDr. Vladimír Franz Jiří Dienstbier Karel Schwarzenberg Celkem 2. kolo Okrsek Čestice Nahořany Doubravice

voliči na seznamu 550 114 108

Kandidáti -platné hlasy v okrscích Ing. Miloš Zeman Karel Schwarzenberg

Čestice 15 78 10 12 12 95 31 70 86 409 vydané obálky 387 70 66 Čestice 238 147

Nahořany 4 14 3 4 1 14 6 12 28 86

Doubravice 2 18 5 2 2 21 3 8 7 68

odevzdané obálky 387 70 66 Nahořany 33 36

platné hlasy 409 86 68 Celkem 21 110 18 18 15 130 40 90 121 563

platné hlasy 385 69 66

Doubravice 46 20

Celkem 317 203

 Co je vosk, úl či rojení, všechno se dozvíte ve ČTENÍ  O včelách V minulém ČTENÍ jsem vám slíbil nějaké informace o včelím příbytku, takže vzhůru do toho. Začneme asi úplným základem, a to voskem, ze kterého včely staví. Hnízdo včel má ve včelím superorganizmu klíčové postavení. Zatímco hnízda jiných druhů jsou zpravidla budována z materiálu nalezeného v okolí, jsou naproti tomu včelí plásty v pravém slova smyslu součástí včelstva. Plásty a vosk, ze kterého jsou postaveny, vyrábějí kompletně včely a jsou s životem a fungováním superorganizmu neoddělitelně propojeny. Jak vlastně vosk ke stavbě plástů vzniká? Včely si vyrábí vosk pro stavbu plástů samy. Vosk vzniká ve čtyřech párech žlázových polí, která jsou uložena na břišní straně zadečku dělnic. Tyto malé hladké plošky se nazývají vosková zrcátka. Vosk po vystoupení na povrch těla včely ztuhne a promění se v tenoučké šupinky. Včely si pak tyto šupinky podají až k ústnímu ústrojí. Tam včela vosk prohněte oběma kusadly a smíchá se žlázovým sekretem. Pro představu na zpracování jedné šupinky potřebuje dělnice asi 4 minuty. Ze 100 gramů vosku je možné postavit asi 8000 buněk a na těchto 100 gramů vosku je zapotřebí asi 125.000 voskových šupinek. Včely jako takové začínají v dutině hnízda stavět plásty vždy na stropě. Nejprve na strop kusadly přilepují voskové hrudku bez jakéhokoli systému. Každý nový plást mohou začít budovat současně na několika místech. Začáteční body této „lepící fáze stavby“ si vybírají zcela náhodně. Takto vznikající voskové útvary se dále vyvíjejí a včely na ně přidávají další voskový náklad. Po tomto stadiu stavby včely vytvářejí mezi okrajem vznikajícího plástu a stěnou hnízda řetězy. Propletou se vzájemně nohama a zůstanou pak nehybně viset. Proč ale, to není dosud nikomu známo. Fascinující na plástu je jiná věc, a tou je tvar buněk. Jejich vzor uvádí každého pozorovatele v němý úžas. První co vás napadne, je neuvěřitelně přesná geometrie, která je často předlohou různých uměleckých ornamentů. Tloušťka stěn buněk je po celé ploše plástů přesně 0,07mm. Všechny úhly mezi hladkými stěnami svírají 120 stupňů. Plásty visí svisle, každá buňka však neleží přesně vodorovně, ale úhel jejího sklonu směřuje lehce ke stropu. Toto je možné díky smyslovým chloupkům na nožičkách. Zrak by jim totiž v tmavých úlech a dutinách nebyl vůbec nic platný. A jak vzniká naprosto přesný vzor jednotlivých buněk? Možná to pro vás bude zklamáním, ale tento vzor vzniká v průběhu stavby plástů úplně samovolně, ale právě v tom tkví celá genialita. Základem je samozřejmě vosk – ten tvoří přes 300 různých chemických sloučenin. Tato směsice tvoří hmotu, která odpovídá tekutinám, i když je při nižších teplotách pevná. Vše je závislé na teplotě. Začnou-li včely stěny buněk protahovat, využívají při tom jako šablonu svá vlastní těla a stavějí kolem sebe válcovité trubky. Dna buněk vytvářejí čistě vykreslené polokoule, které se nemění. Svůj typický šestiboký tvar získají kulaté válcovité buňky tak, že včely dokážou zvýšit teplotu vosku na 37-40°C. Staveniště buněk se díky včelám dělnicím, které zahřívají vosk, ohřívá a tenké voskové stěny se začnou pomalu roztékat. Vnitřním pnutím stěn se pak odehraje podobné divadlo, které sledujete např. u mýdlových bublin – společná stěna mezi nimi je zcela rovná. Zrovna tak se napnou společné stěny sousedních voskových válečků na budovaném plástu, získají naprosto hladký povrch a svírají vůči sobě úhly 120 stupňů. Plásty mají mnoho funkcí a fungují zejména jako prostorová ochrana, výrobna medu, zásobarna medu, zásobárna pylu, plodové hnízdo potomstva, pevná telefonní linka, informační paměť, státní vlajka a první obranná linie proti patogenům. Prvních pět významů je jasných, ale jak je to s tou telefonní linkou? Protože na tuto problematiku zde již nezbývá prostoru, budeme pokračovat v povídání (nejen) o plástech i v příštím ČTENÍ.          Petr Vlažný ml.   

 V hoslovickém mlýně budou letos rybáři. ČTENÍ chce být také při tom. Snad se nám to podaří.  Středověký vodní mlýn Hoslovice – sezóna 2013 

30.3. Velikonoční zahájení sezóny – zdobení vajíček, pletení pomlázek, jidášci, pučálka, dětské vystoupení..



27.4. Jaro na mlýně – ukázka orby, zemědělské práce, řemesla, výroba píšťalek, pletení košíků, stavění máje, pečení chleba apod.



18.5. Den otevřených dveří doplněný soutěží Klepač Podlesí, stříháním ovcí a zpracování vlny a mléka – vrtění másla, pomazánky, sečení trávy apod.



22.6. Den řemesel – k vidění nejrůznější řemeslníci a řemesla, pečení chleba



20.7. Dětský den – soutěže a hry pro děti, loutkové divadlo



24.8. Dožínky na mlýně – mlácení obilí, povřísla, dětská vystoupení, pečení chleba



21.9. Rybářský den – dětské soutěže a hry, ukázky zpracování ryb a ochutnávky



26.10. Zabijačkové hody – ukázky zpracování masa, ochutnávky, možnost koupě masných výrobků, pečení chleba

 Jak dopadnou fotbalisté v druhé – jarní - části? Ve ČTENÍ se dozvíš jejich radosti i strasti.  Historie tělovýchovy v Česticích Po skončení 2. světové války se naprosto změnila politická situace v zemi. Bohužel, stejně jako u Němců během 2. světové války, nebyly ani u nastupující KSČ členové Sokola v oblibě. V Česticích již 18.5.1945 vzniká KSČ a hned 1. července i Svaz československé mládeže. V roce1946 vyhrává KSČ volby na MNV Čestice a roku 1948 v celé republice. Vesnice ovládla JZD, často i násilně. Likvidují se živnostníci a obchody soukromníků. V Česticích ze 40 jich v roce 1955 zůstalo 5. Zato vznikají další organizace jako Svazarm a Výbor žen. To vše vedlo k tomu, že v různých organizací byli stejní lidé, což vedlo k roztříštěnosti. Navíc tak, jako měla tělovýchova štěstí před válkou na bratry Kochtovy, měla smůlu v tom, že stanul na dlouhou dobu v čele MNV soudruh Bohumil Žahour. Ten měl zásluhy na vybudování mnoho potřebného pro Čestice, ale sport byl u něho na posledním místě. Teprve v roce 1957 se zjistilo, že by se mohla obnovit činnost Sokola. Zbytky nářadí byly ještě v nevyhovující tělocvičně. Přesto se 30 členů sešlo, aby činnost obnovilo. Činnosti napomohlo i povinné nacvičování 2. celostátní spartakiády v roce 1960. Rázem byl Sokol nejmasovější organizací v obci. V místní kronice je napsáno: Ještě nikdy v minulosti nebylo u nás takové porozumění pro tělesnou výchovu a sportovní činnost jako nyní. Bohužel jen na krátkou dobu. I v následujícím roce cvičí už jen žáci a v dalších letech kronika píše o Sokolu, že spí jako Šípková Růženky nebo že členové Sokola jsou jen na papíře a v tělocvičně je nikdo nevidí. Následně se o Sokolu v kronice přestalo psát úplně a organizace prakticky zaniká. Činnost TJ v roce 2012 Fotbalisté zahájili v roce 2012 na Čestice netradičně historicky prvním soustředěním. Proběhlo v Soběšicích. Zúčastnilo se ho 17 fotbalistů a trvalo 3 dny. Zda toto soustředění, či shoda náhod měla vliv na to, že se pak mužstvo umístilo na prvním nepostupovém místě tabulky, zůstane otázkou. Na podzim odstartoval nový ročník soutěže a v něm jsou naši fotbalisté na prvém místě. V okresní soutěži starších přípravek pokračují i žáčci. Nejlepšími střelci po podzimu jsou v mužích Petr Němec se sedmi góly, šest gólů dali Jakub Sluka a Martin Novák. V žáčcích Lukas Krejčí 17 gólů, Tomáš Rezek 11, bratři Bártíci také 11, Vlášek 7, Dolíška 3 a Slavíček 1. Doufejme, že fotbalisté budou pokračovat v jarní soutěži ve stejných výsledcích jako na podzim. Blahopřejeme všem, kteří se v březnu a dubnu dožívají významného životního jubilea a přejeme do dalších let jen to nejlepší, zdraví, štěstí, pohodu a spokojenost. pan Luděk Zdeněk z Čestic paní Marie Žipková z Nuzína paní Libuše Koláříková z Čestic paní Miloslava Sovová z Čestic paní Anežka Mráčková ze Dřešína pan Karel Rezek z Čestic paní Blanka Pavlíčková z Nahořan pan Jiří Humpolec z Němčic paní Jana Skalická z Čestic paní Miluše Jáchymová z Němčic pan Jaroslav Mráček ze Dřešína pan Vladimír Kolář z Krušlova p. Helena Mandáková z Chvalšovic paní Libuše Bečvářová ze Dřešína paní Pavla Kubešová z Čestic paní Ludmila Vilánková z Čestic paní Jana Myslíková z Nahořan

50 let 87 let 83 let 80 let 75 let 60 let 55 let 60 let 50 let 89 let 81 let 50 let 86 let 55 let 65 let 50 let 75 let

paní Marie Krejčová z Nuzína paní Dana Koláříková z Čestic paní Zdeňka Lencová z Čestic paní Alžběta Trojanová z Čestic pan Josef Kouřim z Němčic paní Marie Hanzalová z Čestic pan Petr Říha z Nuzína pan Jaroslav Hodoušek z Konopice p. Magdaléna Trojanová z Čestic pan Jiří Lukáš ze Dřešína pan Vojtěch Rezek z Čestic paní Božena Maroušková z Kobylky pan František Smil z Doubravice pan Vojtěch Staněk z Čestic paní Marie Pilná ze Dřešínka paní Dana Petrová ze Dřešína

87 let 50 let 81 let 85 let 70 let 55 let 50 let 81 let 55 let 50 let 65 let 60 let 80 let 85 let 83 let 60 let

 Čas nám nějak hrozně letí – Brambor už je plnoletý. Ti nejlepší – to je síla! V ČTENÍ najdou svoje díla.  Jak chutná čestický brambor Předposlední listopadový den proměnil sál Lidového domu v Česticích na Strakonicku v nádhernou obrazárnu dětských výtvarných děl a hned při vstupu ovanul každého návštěvníka vzduch nabitý uměleckým jiskřením malých copatých múz. Když jsem přijala pozvání zúčastnit se jako čestný host vyhlášení výsledků literárněvýtvarné soutěže Čestický brambor, vůbec jsem netušila, co mě čeká. Soutěž Čestický brambor letos oslavila svou plnoletost, už po osmnácté zdejší základní škola vyhlásila téma pro mladé literární tvůrce a výtvarníky, tentokrát s názvem Vesmír. Nabídku soutěžit přijalo celkem 13 škol. Odborná porota obdržela 89 literárních a 293 výtvarných prací. Ohodnotit takové množství dětských děl, zvládnout náročnou organizaci celé soutěže a zejména jejího závěrečného vyhodnocení v tom nejmenším možném počtu samotných organizátorů, vydává svědectví o příkladné píli čestických pedagogů. Kolik hodin práce a večerních příchodů domů bez odměny si asi ke své každodenní výuce a povinnostem přičetli? Chvályhodným také zůstává způsob, jak se tato malá vesnická školička se svými patronkami paní ředitelkou Martinou Kalovou a paní učitelkou Annou Uhlířovou slavnostního vyhlášení vítězů zhostila. Pozváni byli zástupci všech třinácti zúčastněných škol, významní hosté, pamatováno bylo i na všechny bývalé ředitele školy. Úspěšní mladí spisovatelé obdrželi kromě diplomů i věcné ceny, nejlepší práce z každé kategorie pro literaturu vítěz přečetl. Největšího uznání a potlesku si získala práce žákyně osmé třídy školy Dukelská ze Strakonic Karolíny Kubkové, v níž téma Vesmír vyvolalo bolestnou vzpomínku na odchod milovaného dědečka. Mezi vyhlašováním vítězů jednotlivých kategorií probíhala vystoupení malých i větších žáků. Někteří zatancovali v krojích lidové tanečky, někteří country, nechyběl ale ani zpěv a recitace, tentokrát z knihy Šumavská světýlka. Také občerstvení bylo nevšední a korespondovalo s názvem soutěže - kromě pití a tradičních chlebíčků a zákusků si mohli všichni přítomní pochutnat na koláčcích z bramborového těsta. Vše pocházelo z kuchyně samotných učitelů, školních kuchařek a ušetřeni na přípravě kulinářských specialit nezůstali ani učitelé ve výslužbě. O tom, že udílení cen je skutečná slavnost, svědčilo i slavnostní oblečení všech dospělých. V tomto ohledu máme v naší zemi stále co vylepšovat, výchova ke kultuře odívání je proto při takových akcích nezbytná a je hezké, když i děti v takový den nemají popsané mikiny a vytahaná trička. Přestože brambory jsou naším všedním, téměř každodenním jídlem, ten čestický oplývá stovkami chutí a všichni pečliví ,,zahradníci“ v Česticích si zasluhují upřímný obdiv a úctu. Michaela Vacíková  POZOR!!! POZOR!!! POZOR!!! POZOR!!! POZOR!!! POZOR!!! POZOR!!! POZOR!!!

Česká pošta upozorňuje občany, že od 1.4.2013 bude změněna pracovní doba na poště v Česticích. Denně bude otevřeno od 8 do 10 hodin a od 14 do 16 hodin. 

 Co se dělá při poplachu? Hlavně nepropadnout strachu! Jak se chovat v ohrožení poradí vám dnešní ČTENÍ.  Ukázky CO ve třídách Již několik let se na naší škole věnujeme také civilní ochraně a to v několika blocích. Je to soutěž Dokaž, že umíš – Mladý záchranář, Branný den na konci školního roku a ukázky CO ve třídách, které každý rok předvádí nejstarší žáci – deváťáci - třídám mladších spolužáků. Většinou chodí do jednotlivých tříd po dvojicích, ale v letošním roce, kdy je v 9. třídě jen 9 dívek, musely vyrazit i samostatně. A náplň jejich ukázky? Seznámí mladší žáky se situacemi, kdy může dojít k ohrožení velké skupiny obyvatel, jak se o tom dozví, co mají dělat, co si zabalit do evakuačního zavazadla, jak si obléci prostředky IPCHO, co udělat, když opouští byt při evakuaci, jak přivolat pomoc. Starší žáci se seznámí i s tím, co se děje v případě havárie jaderné elektrárny. Celá hodina je pak ukončena poplachem, kdy se celé třídy přesunou na určené místo podle druhu poplachu. Všechny informace, které žáci získají při této ukázkové hodině, využijí při dalších aktivitách – při Branném dni a při soutěži Dokaž, že umíš. M. Maňhalová

Školní kolo v recitaci V úterý 19. 2. se v čestické škole konalo školní kolo recitační soutěže. Vzhledem k tomu, že soutěžící z prvního stupně onemocněli, zúčastnili se ho jen žáci z 6. až 9. třídy. Mladší žáci budou mít možnost se předvést o týden později. Soutěžící byli rozděleni do dvou kategorií. V první kategorii (6. a 7. třída) se umístili tito recitátoři – Jana Mrázková na třetím místě (6. třída); Veronika Levá na druhém místě (7. třída); Tereza Nikodemová na prvním místě (7. třída). Ve druhé kategorii zvítězili – Václav Kvěch na třetím místě (8. třída); Eva Žejdlová na druhém místě (8. třída); Kateřina Novotná na prvním místě (9. třída). Výherci obdrželi drobné ceny a ti, co se umístili na prvním a druhém místě, postupují do okresního kola. Barbora Tomanová 

 Jakpak bude ve škole? Já myslím, že prima. ČTENÍ budu sama číst než uteče zima.  Vážení čtenáři, drobné zprávy od žáků a informace o dění z naší Základní školy a Mateřské školy Čestice dlouhodobě zaplňují stránky Čtení pro lidi. Dnes tomu není jinak. Velmi významnými událostmi pro naši školu byly zápisy - lednový zápis dětí do 1. ročníku základní školy a podání žádosti o přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání pro školní rok 2013/2014. Nejen 18. ledna 2013 se otevřely dveře pro rodiče a děti, kteří chtějí navštěvovat naší školu. K zápisu do 1. ročníku základní školy se dostavilo 32 dětí se svými rodiči, sourozenci či prarodiči. Přišli i rodiče se svými dětmi, kteří nenavštěvují naši mateřskou školou, ale bydlí ve spádových obcích. Dodatečného zápisu 6. 2. 2013 se zúčastnily 2 děti. Do 1. ročníku základní školy bylo přijato 33 dětí, 1 zákonný zástupce dítěte žádal o odklad začátku povinné školní docházky o jeden rok. Žádost byla doložena doporučujícími stanovisky (příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře) a žádosti bylo vyhověno. O možnosti odkladu o jeden rok ještě uvažuje 6 zákonných zástupců dětí, což musí být rozhodnuto do zákonem stanoveného termínu 31. 5. 2013. (Jedné žádosti o odklad již bylo vyhověno začátkem února 2013). V mateřské škole se také 18. 1. 2013 podávaly žádosti o přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání na školní rok 2013/2014. Naše škola obdržela 27 žádostí. Při rozhodování o přijetí jsem vycházela z nejvyššího povoleného počtu dětí uvedeného v rejstříku škol a školských zařízení, tj. 56 dětí. V souvislosti s přechodem dětí z naší mateřské školy do 1. ročníku základní školy, mohlo být zatím přijato 18 dětí (6 zákonných zástupců dětí uvažují o odkladu povinné školní docházky o jeden rok a 3 místa pro případné předškoláky). Přihlášky shromážděné u zápisu k předškolnímu vzdělávání byly posouzeny podle kritérií pro přijímání k předškolnímu vzdělávání mateřské školy, jejíž činnost vykonává Základní škola a Mateřská škola Čestice, které byly projednány se zřizovatelem a předem zveřejněny. Od března 2013 budeme realizovat projekt podpořený z 9. výzvy Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí na akci: Malé školní arboretum – Tůňka pro obojživelníky. Vzhledem k tomu, že v blízkém okolí školy není žádná, ani dočasná, vodní plocha vhodná pro rozmnožování a život chráněných druhů obojživelníků a dalších živočichů vázaných na vodu, rozhodli jsme se takové místo začlenit do naší školní zahrady. Součástí tůňky pro obojživelníky je tůňka s vodní plochou rozdělená na bahnitou zónu s hloubkou do 15 cm, pobřežní mělkou zónu s hloubkou do 50 cm a hlubinnou zónou s hloubkou 120 – 150 cm. Tůňka je řešena jako fóliové jezírko napájené dešťovou vodou z přilehlého okapového svodu vedoucího ze střechy školy. Další součástí je skalka s rostlinami a valouny, které poskytnou vhodný úkryt zde se vyskytujícím živočichům. Realizací Tůňky pro obojživelníky současně dojde i k rozšíření naučné stezky, kterou na školní zahradě pomohli vybudovat žáci naší školy. Naučnou stezku na školní zahradě budujeme již několik let. V současné době se zde nachází sedm stanovišť. Tato naučná stezka se zatím využívá pro výukové aktivity naší školy. Věřím, že do budoucna naší naučnou stezku navštíví i děti z jiných škol. Přeji všem čtenářům příjemné březnové probouzení se slunečnými paprsky, které nám všem přes zimu chyběly, a doufám, že nám počasí bude nakloněno nejen při realizaci našeho projektu. Mgr. Martina Kalová

 V Dřešíně se vzpomínalo a nebylo toho málo. Na ČTENÍ i divadlo a jak všechno dopadlo.  Vzpomínání na pana Josefa Křešničku – Dřešín 8.2.2013 To byl název jednoho pátečního únorového podvečera v dřešínské hospůdce, pořádaného Obecní knihovnou Dřešín pro všechny bez rozdílu věku a bydliště, kteří by si chtěli společně zavzpomínat na tuto významnou osobnost našeho regionu. Tento nápad vznikl na prosincovém setkání seniorů ve Dřešíně, kde pan Ivo Kraml představil právě vydané POHÁDKY ZE ŠUMAVSKÉHO PODLESÍ. Tehdy jsme si slíbili, že se k tomuto tématu musíme znovu vrátit. A jak to tak bývá, od nápadu nebylo k realizaci daleko. Myšlenka uzrávala a postupně nabývala konkrétní podoby, tedy alespoň co se týče pozvaných hostů a případných účinkujících. Sešli se všichni, kteří byli ochotni se podělit o své osobní vzpomínky a pak také ti, kteří byli ochotni naslouchat. A to není v dnešní době málo, vždyť je to tak vzácné a přitom tak prosté. Vnímavému člověku neunikne, že právě obyčejné povídání a naslouchání je pro člověka tak důležité, aby komunikace nevázla a lidi si navzájem rozuměli. To celým svým životem potvrzoval právě pan Křešnička. Velmi rádi jsme ve Dřešíně uvítali Křešničkovic rodinu a za němčické i paní Milušku Staňkovou, za dobršské pana Ivo Kramla s maminkou a za čestické paní Lídu Vilánkovou, Marii Radovou a Janu Vlažnou. Celkem se sešlo devět přespolních a sedmnáct místních – vskutku „meziobecní účast“, která je právě odrazem regionálního působení pana Křešničky. Výsledkem tohoto setkání bylo pak dvouhodinové neformální vzpomínání na začátky Kulturního spolku v Česticích, na vydávání Čtení pro lidi, na psaní scénářů pro ochotnická představení hercům přímo na míru s místními historickými náměty. Stranou nezůstala ani jeho tvorba pro děti jako básničky, pohádky a scénáře pohádek. Připomněli jsme si jeho schopnost přizpůsobit se dětské duši a zároveň ochotu pro děti něco udělat a předat jim část ze své lásky k mateřštině a rodnému kraji. A přitom neoslovil jen děti nadané, ale do Studia mladých reportérů, které vedl při základní škole měly dveře otevřené všechny děti, které projevily zájem a snahu. Uvědomoval si, co to pro mnohou dětskou dušičku mohlo znamenat. Zkrátka bral děti jako malé partnery. Učil je základům novinařiny a systematickému sběru a třídění písemných materiálů. Podpořit dětskou literární tvorbu dokázal jednoduše vymyšlením soutěže Čestický brambor, kde se však ocenění dostalo všem – těžítko z rozkrojeného bramboru ( peníze nejsou, ale brambor je dostatek) s husím brkem a Potvrzení o způsobilosti ho používat. V podání Evy Česánkové (Šaškové) jsme měli možnost nahlédnout právě do těchto začátků a zalistovat utříděnými materiály včetně dopisů, jimiž nenápadně děti vedl a které podepisoval důvěrně „Starý Křešnička“. František Smola nám barvitě vylíčil své herecké začátky, které se možná staly základem jeho nadšení pro amatérské divadlo. O své vzpomínky se s námi podělila také paní učitelka Jana Voldřichová, která měla po několik let organizaci Čestického bramboru ve škole na starosti. Za Dětský domov a základní školu ve Volyni přivezla paní učitelka Eva Pomahačová ukázat jimi vydanou knížku Rýmovačky z Pošumaví a kalendář Říkadla na celý rok 2012 - oboje s krásnými dětskými ilustracemi. Povídání nebralo konce, na připravené promítání pohádky Popelka z roku 2001 nedošlo. Tak snad někdy příště. Vzpomínky doznívají, musíme připustit, že jsme se v tento zimní podvečer vzájemně obohatili, možná jsme si uvědomili, co je v životě důležité. A že něco pěkného může vzniknout jen vzájemnou úctou, ochotou naslouchat a spojením sil při spolupráci. Každý můžeme přispět svou malou kapkou v rámci svých možností. A tak je to se vším, jen si to uvědomit. Možná pak bude i reálná možnost přiblížit náš region a šířit tvorbu pana Křešničky i v krajském městě. Ale to je zatím jen taková myšlenka a snad i začátek něčeho nového. Zdeňka Šašková, knihovnice 

 Návštěva Prahy nikdy marná není. Jak to všechno probíhalo, dozvíte se v ČTENÍ.  Akce Ledová Praha PÁTEK: Jako každý rok vyrazil i letos náš oddíl Střelka na zimní akci do Prahy. Sešli jsme se na autobusové zastávce v Česticích, kde jsme pod vedením Michala Valka zahájili náš výlet. Jeli jsme přímým autobusem až do Prahy na Knížecí, odtud jsme šli do školy, ve které nám Michal zajistil ubytování. Po vybalení jsme vyrazili na velmi záživný výlet na Pražský hrad. Byli jsme i na Karlově mostě a odtud jsme šli na večeři a poté do školy, kde jsme hráli společné hry a pak se uložili ke spánku. Zapsala Kačka Novotná SOBOTA: Vstávali jsme okolo 8 h, nasnídali jsme se a šli do města do Národního zemědělského muzea. Tuto návštěvu jsme absolvovali za naši školu, protože zde probíhala výstava o obalech a jejich likvidaci „Od věku sloužím člověku“ a vyplněním pracovních listů jsme snad pro naši školu získali nějaké body. Poté jsme šli na Vítkov, kde jsme se fotili u sochy Jana Žižky. Po prohlídce jsme šli do naší oblíbené České kuchyně na oběd, moc nám tam chutnalo. Po dobrém obědě jsme ještě navštívili prostory nově přestěhovaného Národního muzea. Když jsme si prošli muzeum, tak jsme zamířili do školy, abychom se připravili na benefiční koncert, který probíhal od 19 h v Kongresovém centru. Tam se nám moc líbilo, jako host byla Tereza Černochová. Vystupovala tam i Monika Jirsová ze Strakonic, která se tam dostala jako vítěz Dětské porty, s námi jezdila několik let na tábory. Koncert jsme si moc užili a po skončení jsme šli nazpět do školy, abychom se uložili ke spánku. Zapsala: Jana Brožová NEDĚLE: V neděli, posledním dni v Praze, jsme se rozhodli rychle sbalit a vyrazit do policejního muzea na praktickou ukázku. Sbaleno jsme měli po vstávání v sedm asi do osmi hodin. V klidu jsme se nasnídali a vyrazili na dlouhou šlapačku do muzea. Po asi hodině cesty jsme konečně zahlédli muzeum a tím i šanci si po dlouhé cestě oddychnout. Po praktické ukázce, která byla velmi záživná jsme dojeli metrem na Václavák, kde jsme si dali oběd. Po obědě jsme vyrazili na obhlídku Starého města. Po asi hodině ve městě jsme vyrazili do školy, kde jsme si vyzvedli batohy. Na Andělu nás Michal překvapil a vpustil nás do KFC, což nám všem přišlo velice vhod. Ve čtyři už jsme uháněli domů do Strakonic. Letošní ročník byl docela fajn. Zapsala: Tereza Čapková 

 Bezpečnostní rada státu udělala opatření. Že to bylo houby platné dozvíte se v našem ČTENÍ.  Pád Babylonu Jiří Kolář Když král Baltazar, poslední vládce říše babylónské, vyslechl rychlého posla, který se přihnal na zpěněném koni, že spojená vojska persko-médská se přibližují k Babylonu se zřejmým úmyslem ho dobýt, nijak se neznepokojil. Ani údajný počet nepřátel, který posel odhadl na třista tisíc, ani zpráva, že v čele vojsk je sám perský velekrál Kýros, že ve výzbroji vojsk jsou mohutné obléhací stroje a vysoké žebříky, které mají překonat mohutné babylonské hradby, nic z toho krále příliš nevzrušilo. Přesto dal svolat bezpečnostní radu státu. Rada bradatých ministrů v čele s králem rozhodla posílit obranu hradeb třemi tisíci elitních lukostřelců a dopravit na hradby sudy s vařící smolou. To mělo pro začátek stačit. Ale ani tady se s přípravami obrany příliš nepospíchalo. Všichni se shodovali v tom, že mohutnost, výška i pevnost babylonských hradeb dokáží vzdorovat každé, i té sebepočetnější a sebelépe vyzbrojené armádě světa. A aby podpořil pocit bezstarostnosti a bezpečí, že vlastně o nic mimořádného nejde, ministři navrhli králi uspořádat slavnostní hostinu na oslavu výročí dobytí Jeruzaléma a vyvrácení říše Izraelitů Nabuchodnezarem. Tenkrát, před padesáti lety, byl vypleněn a vydán plamenům slavný chrám Šalamounův, posvátné a bohoslužebné nádoby a předměty odvezeny a tisíce Židů bylo odvlečeno do babylonského zajetí. Králi se nápad zalíbil a kázal ihned připravit velkolepou hostinu. Současně dal obeslat všechny významné hodnostáře, velmože a dvořany i jejich ženy a milenky. V královském paláci byla připravena skvělá hodovní síň se spoustou vybraných jídel a nejlepších datlových vín. Začali se trousit první návštěvníci v čele s králem, kterého přivítaly slavnostní fanfáry trubačů. Král usedl do čela. Hudebníci rozezvučeli píšťaly, trouby, šalmaje a citery a šest nejkrásnějších nahých dívek, hebrejských otrokyň, se rozvlnilo v rytu smyslných tanců. Král i dvořané zvedli hlavy od plných mís a číší a se zájmem začali sledovat vlnění boků a necudné pohyby tanečnic. Pohled na nahá těla a vypité víno brzy rozpálily hlavy krále i dvořanů i jejich žen a milenek. Nevázaná prostopášnost ovládla všechny, od krále až po nejnižšího hodnostáře a hodovní síň se brzy proměnila v jednu velkou dvoranu smilstva. Hluk opilosti, cinkání číší, vzdechy a výkřiky rozkoše naplnily hodovní síň. Uprostřed orgií přikázal opilý král přinést posvátné bohoslužebné číše a nádoby, které uloupil král Nabuchodnezar v Šalamounově chrámu. Do těchto nádob pak sluhové nalévali víno a král i všichni z nich pili. Pak se shromáždili kolem sochy boha Baala a necudně kolem něho tančili. Náhle se zatmělo a všechny svíce naráz zhasly. Ozvaly se výkřiky zděšení a v jediném okamžiku i vystřízlivění. Všichni s hrůzou pozorovali jediné osvětlené místo na stěně, na němž veliká, tajemná ruka psala jakási písmena. Když tajemná ruka zmizela, král s ostatními přistoupil k nápisu a snažili se přečíst tajemné písmo, ale nikdo z nich to nedovedl. Písmu nerozuměli ani narychlo povolaní dvorní mudrci. A tu si král vzpomněl na vzácného zajatce, hebrejského mládence jménem Daniel, který žil pod ochranou krále na panovnickém dvoře a pro své věštecké schopnosti požíval jistá privilegia. Navzdory jeho mládí ho Židé nazývali prorokem. Pro toho dal král ihned poslat. Když Daniel přišel a přečetl nápis, řekl králi: „Králi, tys potupil našeho Boha, Hospodina zástupců. Zneuctil´s posvátné nádoby jemu zasvěcené, klaněl ses pohanskému Bohu, a proto ti sem dal Hospodin napsat: Mene, Tekel, Fáres. Spočetl, Zvážil, Rozdělil. To znamená: Bůh spočetl dny tvého života a zítra zemřeš. Zvážil všechny tvé činy a shledal tě lehkým. A rozdělí tvé království a rozdá je sousedním říším.“ Na ta slova se král rozpomněl na obležení Babylonu persko-médskými armádami a kázal šturmovat do boje. Bylo však již pozdě. Než se podařilo vojsko sešikovat k obraně, nepřátelé hravě překonali hradby a překvapené obránce pobili. Babylon byl dobyt, větší část města lehla popelem a byla pobořena i s pyšnou babylonskou věží. Král Baltazar i se svými dvořany byl zabit, jeho hlava napíchnuta na kopí a vystavena na hradbách. Jeho říši, nad kterou slunce nezapadalo, se pak Peršané a Médové rozdělili mezi sebe. Jen řeka Eufrat, na jejichž březích Babylon stál, dál lhostejně plynula ve svém věčném pohybu. (volně zpracováno podle biblického příběhu)

 Co se venku stalo? Už přichází jaro. A procházky krajinou ve ČTENÍ nás neminou.   Jaro na šumavském Podlesí Já vím, nejenom jaro, ale každé roční období má své kouzlo. Ale přece jenom jaro je symbolem probouzející se přírody po zimním spánku. Proto trošku s nostalgií píši článek do jarního Čtení pro lidi o malebném kraji pod Šumavou, který jsem poznal za svých osmnáct let, když jsem v Němčicích pracovně působil. Tento kraj, který se již důvěrně snoubí se Šumavou, zůstane navždy v mých hezkých vzpomínkách, i když v posledních letech na něj občas shlížím „svrchu“ ze šumavského Zadova a je to opravdu neopakovatelný pohled, který se nikdy neomrzí a je pokaždé trochu jiný. I v tom je zvláštní kouzlo šumavského Podlesí. Vlevo Javorník, pak Vacov a vesničky kolem, Kůstrý a velmi výrazný Mladotický vrch. V dáli lze shlédnout nejenom Brdy, ale i Písek a Strakonice najednou, Písecké hory, Temelín a Mářský vrch. A mnoho další míst Podlesí. A ještě v něčem má jaro své kouzlo. Zatímco na Šumavě ještě panuje zima a je sníh, dole pod Šumavou již vládne jaro. Pouhým pohledem lze tedy vnímat dvě roční období najednou. V závěru příspěvku bych ale chtěl citovat spisovatele Ladislava Stehlíka, který psal poutavě o jižních Čechách ve své knížce „Země zamyšlená“. Domnívám se, že jeho úryvek, má i své místo ve Čtení pro lidi. „…Západy slunce mívají v této krajině barvu zlatou a zelenavou s nafialovělými obzory, s hnědavou tichostí polí, vonějí rosami luk a vůní posekaného jetele, kde lesy na chvíli zapomenou šumět, brázdy dýchat a kužele dýmů nad komíny vesnických chalup předou tkanivo vyprávění, slýchaného za černých hodinek u praskajících kamen. V těchto chvílích ti krajina svěřuje něco ze své duše…“ K tomu již nemám co dodat, Pošumavský kraj Podlesí prostě takový je. Trochu turisty opomíjen, protože drtivá většina z nich míří právě nahoru na Šumavu, ale to je možná spíše dobře. Podlesí si tím zachovává svoji identitu, tajemnost a osobní kouzlo, které je neopakovatelné. Miroslav Zachariáš Osudy němčických exklientů (pokračování) Tak jsem si s novým rokem řekl, že s tímto „seriálem“ již pokračovat nebudu i z toho důvodu, že již v Němčicích pár let nejsem a že se budu věnovat jiným tématům. Ale: čas od času se zase o nějakém „osudu“ dozvím a tak tématu patří i dnešní příspěvek. Je to možná naopak: o těch, o kterých píši a léta běží od jejich léčby v komunitě, a jsou v životě v pořádku a spokojeni, je vlastně to nejcennější. A tak dnes dva minipříběhy. Exklientka (dnes již K.O.) je jihočeška, a po léčbě zůstala ve Strakonicích. Je to již více než deset let a je spokojená. Našla si práci, bydlení a následně i svého životního partnera. Dvě děti znamená mateřskou dovolenou, spousty běžných starostí, ale i rodinných a osobních malých radostí. Za ta léta již společně s mužem splatili úvěr na byt, po společných dovolených hlavně v jižních Čechách si loni mohli dovolit víc. Pobyt u moře na Krétě byl nádherný. Jinak žije se svou rodinou skromně, složenky, pojistky, utahování opasků… to přijala a vyrovnává se s tím. Díky rodině a svému životu jí tvrdé drogy již nic neříkají. Alkohol také nemusí mít, pije ho málo a jen výjimečně. Na závěr tedy: klidný, skromný a šťastný život. K tomu ještě jedna důležitá věc: rovněž s exklientem udržuje přátelský vztah, byli společně v léčbě, teď každý v jiném koutu jižních Čech abstinují, podporují se a to je velmi důležité. Oba v průběhu své léčby, která byla pro oba zlomová, důležitá a také rozhodující – poslední. Nemají sice „vyhráno“, ale se stále přibývajícími roky jejich abstinence a změny životních hodnot jsou jistější. Miroslav Zachariáš

 Solná jeskyně tváří se nevinně. Tak to však není. Čtou nám tam z ČTENÍ.  Osudy němčických exklientů – otevřený dopis Dopis krátký, ale poměrně výstižný – od exklienta T.S. Ahoj, konečně jsem překonal lenost a dal se do psaní. Se mnou to po léčbě nebylo vůbec jednoduché. Nemohl jsem najít stálou práci, pouze příležitostně jsem supermarketech doplňoval zboží, často s alkoholiky a feťáky. Po půl roce jsem skončil v psychiatrické léčebně u prim. MUDr. Nešpora. Při pobytu v Bohnicích mi poradili, jestli bych nechtěl dělat sanitáře. A tak po propuštění z Bohnic jsem si skutečně sanitářský kurz udělal a nastoupil do nemocnice v Krči. Zároveň jsem se dával dohromady s vlastní drogovou abstinencí a pak přišla nečekaná událost. Ozvala se mi dcera. Jsem šťastný, jen s penězi je trochu potíž. Platím vysoký nájem a jsem na to sám. Celkově jsem ale spokojen, bojuji a tvrdé drogy jsou úplně mimo mě. Miroslav Zachariáš Milé Čtení pro lidi, Srdečně zdravíme všechny, kteří se podílíte na jeho vydávání. Jsme vašimi odběrateli od začátku a vždy si ho rádi přečteme.Zajímá nás vše, co se v našem okolí děje, kdo má nějaké jubileum. Rádi bychom vašim prostřednictvím poděkovali občanům Doubravice. Prkošína i Němčic za uspořádání Masopustního průvodu a veselí kolem toho. Vždy je moc rádi vidíme a vítáme. Máme radost, když se všichni sejdou a svým přičiněním se pobaví a ješt při tom udržují lidové tradice. Už se zase těšíme, budeme-li živí a zdraví, na příští rok. Přejeme vám hodně zdraví, pohody a ať se vám daří,. S pozdravem Rodina Chalupných a Janoutů Solná jeskyně Protože se nám minulý rok pobyt v solno-jodové jeskyni osvědčil, tak i letos v tomto zimním čase s dětmi ze třídy „Kouzelníků“ navštěvujeme tento relaxační koutek ve Strakonicích. Léčivé účinky této soli jsou známé a tak věříme, že se nám bakterie, viry a choroby vůbec, obloukem vyhnou. Máme naplánováno pět lekcí na každou třídu. Na místo se dopravujeme pohodlně a v klidu autobusem od školky, téměř až k samotné jeskyni. Tady si odložíme boty, bundy a další teplé oblečení. A už se děti hrnou na solnou „pláž“, ještě dříve, než nás začne zahřívat jarní sluníčko. Hrají si tu stejně jako na pískovišti, mají zde různé bábovičky, lopatičky, autíčka, bagry a mnoho, mnoho potřebných maličkostí ke hře. Jsou tu také velice pohodlná polohovací křesílka – lehátka, která s velikou oblibou využívají zvláště holky a také my učitelky. Kluci se zase nechávají zasypávat solí od hlavy až po paty, tak jako na opravdické pláži u moře, nebo bagrují, staví a bourají. Děvčata nám vaří sladké dobroty z „písku“. Příjemnou atmosféru dotváří tlumené osvětlení s tichou relaxační hudbou. Pobyt v solnojodové jeskyni vždy moc rychle uteče a už je čas na návrat do školky. Na zpáteční cestě se nedočkavě těšíme na oběd. Pro blahodárné účinky na duši i tělo všem návštěvu v solné jeskyni můžeme vřele doporučit. Za MŠ Čestice Eva a Míla

Zveme na semináře do salonku Lidového domu 14.3.2013 Vesnice jako kulturní prostor (lektor PhDr. Pavel Bureš) 21.3.2013 Vesnice jako tvprčí prostor - řemeslné dovednosti (pletení pomlázek, zdobení perníků, zdobení vajíček, výrobky ze slámy) 18.4.2013 Vesnice jako místo spotřeby Všechny semináře začínají v 18,30, pro přihlášené účastníky je připraveno občerstvení (přihlásit se lze u p. Vlažné, p. Kubešové nebo p. Kubeše)

 Myslíme na faráře, který užil žaláře. Hleděl Božích přikázání. I ČTENÍ se před ním sklání  Cesta českého kněze pod sekyru (dokončení) Vždyť smrt byla nám nejubožejším z ubohých jen vysvobozením, byla nám krokem z utrpení doprostřed ráje, na který jsme se tolik těšili. Co znamenal pro nás hlad, zima, surovost či výsměch katů? Byl to pro nás jen prostředek k vykoupení a kdykoli jsme nějakým způsobem trpěli příkořím ze strany dozorců, říkal farář Jílek: „Odpusťme jim, neboť nevědí, co činí.“ „Byl jsem připraven na smrt,“ pokračuje pan Čížek – „těšil jsem se na ni, jako ještě dnes po ní toužím, protože je vysvobozením ze všeho tělesného a hlavně duševního utrpení. Byla pro mne něčím krásným, avšak když odvedli nevýslovně dobrého kněze Jílka, klesl jsem na zem a dal se do pláče. Již nikdy ho neuvidíme! I Šilhavý byl dojat. Začali jsme se modlit. Hlasy se nám chvěly a modlili jsme se snad nejvroucněji v životě. Zač? Za zázrak?“ A Ota Javůrek, zubní technik – dnes styčný důstojník v Jugoslavii – který nesmírně dobrého vykonal pro všecky české vězně, píše o faráři Jílkovi: „Takový příklad, jako byl p. farář Jílek, měl by býti v každé čítance. Ač sám k smrti odsouzen, přece své spoluvězně udržoval ve víře v Boha a tou je posiloval, že s naprostým klidem očekávali den popravy. Všichni pevně byli přesvědčeni, že ukončením této pozemské pouti není konec jejich životu, ale že posmrtný život je teprve ten pravý. Poprava Jílkova přišla tak náhle, že stěží se mohl se mnou rozloučiti. Potkali jsme se na chodbě. Tento vzácný muž měl velikou víru v Boha a ta ho neopustila, ani když kráčel k popravě – ba spíše nějak mocněji zářila z jeho vznešeného, jakoby svatého pohledu. Dával mi s Bohem. Prosil, abych nikdy nezapomněl na výročí jeho popravy a dal za něho sloužiti mši svatou. Ukázal na medailonek, který měl na krku, se slovy: „Vezmi si ho na památku!“ Před popravou hlasitě odpouštěl všem svým katanům a vyrovnán se svým údělem odešel klidně do rukou Božích.“ „Jdu k svému Ježíši, proto vám všem odpouštím; umírám za svobodu svého národa a vlasti.“ Posledním svědkem, který ho doprovodil až téměř pod guillotinu, byl brandenburský vězeňský kněz. Podle jeho svědectví a slov „šel farář Jílek na smrt hrdě jako Čech, pokorně jako křesťan. Vnitřně vyrovnán, bez nenávisti v srdci, tak, jak umírají mučedníci.“ Těsně před popravou napsal tužkou ke svému nacionále do knížky „K Bohu“ tato slova: „popraven 20. dubna 1945 ve 3 hod. odpoledne v pátek v oktávě Solemnitatis sti. Joseph.“ Napsal to už rukou rozechvělou. Podle úmrtního listu vystaveného v Brandenburce byl sťat v 15 hodin 22 minut. Tedy v pátek po třetí hodině vystříkla krev českého vlastence, kněze Josef Jílka na ocel guillotiny a ušlechtilá hlava spadla do koše ke hlavám ostatních mučedníků. Těla sťatých už spálena nebyla a když 27. dubna 1945 Rusové dobyli Brandenburg, pochovali uctivě popravené do společného hrobu, ovšem bez hlav, které nalezeny nebyly. Tak skončila křížová cesta českého kněze mučednickou smrtí a čistá jeho duše odešla k Pánu svému, kterého tolik milovala. (Na úřadu je ještě několik knih „Světlá památka a odkaz pátera Josefa Jílka“. Toto vyprávění z ní ovšem čerpáno nebylo.)  

Paní Anna Hartlová pořádá od 29. dubna do 3. června 2013 v Soukromé hudební škole v Radešově KURZ DRÁTOVÁNÍ. Kurz bude každé pondělí od 18 do 21 hodin. Kurzovné včetně materiálu činí 1.300,- Kč Zájemci se mohou přihlásit osobně nebo na tel. č. 383 396 481.

 ČTENÍ zdraví z plných plic čas maškar a veselic.  Masopust ve školce „ Trubka troubí, vytrubuje, s bubínkem vám oznamuje, Masopust zas přišel k nám, ten rej masek dobře znám.“ Dodržování tradic je potřebné, proto jsme se s předškoláky dva týdny před Masopustem plně věnovali tomuto tématu. Masopustní průvod měl být „ třešničkou na dortu“. Čekalo nás hodně práce. Seznámení s významem Masopustu, všemi jeho zvyky, tradičními maskami (žid, kobyla, medvěd, smrtka, šašek…), s muzikanty z kapely a jejich hudebními nástroji, básničkami, říkadly a veselými písničkami s masopustním tématem. Děti se naučily např. Masopust, Masopust, popeleční středa…, Masopust držíme…, Skákej medvěde…, Ryje, ryje černá svině…, My jsme muzikanti…, Jemine, domine… a další. V rámci příprav na průvod si děti vyrobily šaškovské čepice. A kde vzít muzikanty? Ti přece v žádném průvodu nesmí chybět. A harmonika, ta už vůbec ne! A proto volba muzikantů byla jasná. Požádali jsme p. Jana Hartla (nejstaršího) ze SHŠ Radešov. No a nakonec přišli všichni tři. Nejmladší sice nehrál, ale zdatně s námi šel celou trasu. A již tu byl pátek 8.2.2013, den masopustního průvodu. Čepice na hlavu, namalovat tváře, do ruky frkačky, chřestidla a jiné dětské nástroje, zvuky vyluzující a jde se! Nezapomněli jsme na kamarády ze třídy „Koťat“, u nichž jsme zahájily náš průvod, zazpívali písničky a dali ochutnat masopustní koblihy. A teď už hurá ven! Vycházeli jsme od školky, kde se k nám připojily i někteří rodiče, vyzbrojeni fotoaparáty a kamerami. Za doprovodu hudby, písní, rodičů, rachotu a jásotu jsme dorazili do ZŠ. A tady už nás čekaly děti a učitelé nejen z naší školy, ale také ze Školy v přírodě. Respirium bylo plné. Písní „My jsme se k vám přišli ptáti…“ jsme zahájili náš program. A už to šlo, jako „po másle“. Básničky a písničky s masopustní tematikou se rozléhaly respiriem, samozřejmě za doprovodu harmoniky, klarinetu a chřestidel. Program zakončila ochutnávka masopustních koblih. Asi byly dobré, moc nám jich na další cestu nezbylo. Za rachotu frkaček šašci opouštěli školu. Další naše zastavení bylo ve školní jídelně. A nebylo tomu jinak, než ve škole. Tady ovšem přihlížely paní kuchařky a jistě si říkaly, tak jacípak budou tihle „šašci“ jedlíci! Cesta přes parcely byla hlučná, zpívalo se, šašci řádili, hudba hrála, až se místní lidé podivovali, co že je to za rachot a vycházeli z domů, aby se podívali, co se to vlastně děje před jejich chalupou. A ona to je parta šašků ze školky! A už tu byla náves, ale ta šaškům nestačila, tak šli rovnou na zámek. A to už starosta pan Žejdl s paní Vlažnou otevírají dokořán zámecké dveře a vítají návštěvníky. Také tady děti řekly některé masopustní říkanky a písničky za doprovodu našich hudebníků.  

 Za rok budu ČTENÍ číst! Jsem si stoprocentně jist.  A protože šašci nevydrží dlouho stát na jednom místě, tak se na zámeckém nádvoří tancovalo, zpívalo a poskakovalo. Celá tato podivná „skvadra“ se pomalu posouvala, i když šašci byli už poněkud unavení, k místní prodejně potravin. A to se asi nakupující divili, když jim k jejich nákupu v Jednotě zahráli a zazpívali. Poslední tanec před krámem a jde se zpátky do školky! Cesta to byla dlouhá a veselá, děti se vydováděly a věříme, že se jim masopustní průvod líbil, tak jako nám. Tak za rok třeba na viděnou? Děkujeme p. Hartlům za hudební doprovod, rodičům za přízeň, že šli s námi celou trasu a byli nám v lecčems nápomocni, také děkujeme za sladké dobroty, perníky a koblihy, které napekly některé maminky a naše paní kuchařka. Za MŠ Čestice Míla a Eva Předškoláci v 1. třídě ZŠ „K zápisu já musím jít, co tam asi budou chtít?“ Každý rok, než jdou předškoláci k zápisu do 1. základní školy, se jdou podívat k dětem do 1. třídy, aby viděli, jak to vlastně při vyučování ve třídě vypadá. Prvňáci nám předvedli svoje dovednosti, které se od září ve škole naučili. Četli krátké větičky, sčítali, odčítali a luštili slova ze záhadně vyhlížející skupiny písmen, šli „nakupovat“ a museli zjistit, kolik korun jim paní prodavačka vrátí. Poté paní učitelka prvňáčkům dávala doplňující otázky z přírodovědy. Hodina byla pružná, činnosti se střídaly a děti musely rychle reagovat. Po zazpívání písničky dostaly děti ze školky drobný dárek. Také předškoláci nezůstali pozadu. Naše děti už znají mnoho písmen, některé dokonce už umí číst a podepsat se. Také sčítání a odčítání není pro ně neznámá. Některé děti se hlásily, chtěly také odpovídat. Jiné seděly a pozorovaly dění při hodině. Čas určený k jedné vyučovací hodině rychle utekl a my jsme se loučili. Ještě před odchodem jsme na oplátku dali dárky my prvňákům. Poté jsme s poděkováním za pozvání odešli do družiny. Ve družině už byly připravené pastelky a papíry s úkoly, které děti řešily podle slovních instrukcí paní ředitelky Kalové. Byly to různé doplňovačky, porovnávání počtu a vykreslování. Za odměnu jsme dostali plnou tašku dobrot a před školou nás paní ředitelka vyfotografovala. Je dobře, že se mohou předškoláci do školy podívat ještě před zápisem do 1. třídy. Toto prostředí už pro ně nebude neznámé. Přejeme dětem, ať se jim zápis zdaří. My, učitelky se jsme se nestačily divit, co všechno se už prvňáčci naučili. Jistě k tomu přispívá i přístup paní učitelky Z. Drančákové k dětem. Za MŠ Čestice Míla a Eva

 Sourozenci Mánesovi do Újezda přijeli. Nikdo je však neuvítal – všichni s ČTENÍM seděli.  Dějiny rodů (pokračování) Josef Vichr Z druhého manželství Jana Josefa Koce s Františkou Kateřinou Zuckerovou vzešel syn Václav, který se roku 1800 oženil s Johankou Karolinou, rozenou Clam – Gallasovou. Václav Koc se nejdříve věnoval vojenské dráze a dosáhl hodnosti c.k. komořího a nejvyššího vachtmistra a majora domobrany. Potom se dal na dráhu úřednickou, jako komisař u krajského úřadu Kouřimského kraje. Z jeho pěti dětí se stal pokračovatelem rodu Kristian Josef, neboť nejstarší syn zemřel v dětském věku. Zbývající tři děti byly dcery. Zásluhou vzdělaných a v uměleckém světě proslulých dcer Ernestiny a Louisy (Aloisie) se jejich bratr Kristian seznámil s rodinou Mánesů. Josef Mánes na Újezdu sv. Kříže portrétoval Kristianovu manželku Aglaju, rozenou princeznu z Auerspergu a další členy rodiny. 5.9.1810 ve Vídni císař František Josef I. jakožto velmistr Leopoldova řádu, udělil Václavu Kocovi malý kříž Leopoldův. Ve Schwarzenu Robert I. Bourbunský, infant španělský udělil Václavu Kocovi velkokříž řádu sv. Leopolda. Vraťme se asi o deset let nazpět. Bylo starodávným obyčejem, že čeští králové při důležitých příležitostech a slavnostech pasovali mečem sv. Václava řadu osob na Svatováclavské rytíře. Pasování se dělo po vítězných bitvách hned na bojišti, později se konalo pouze při korunovačních slavnostech. Při korunovaci krále Františka I. 9. září 1792 byl pasován na Svatováclavského rytíře Markvart Koc, svobodný pán z Dobrše, císařský královský gubernialní koncipista a Josef Koc, svobodný pán z Dobrše, císařský královský komoří. Jediný syn Václava Koce, Kristian Josef své vzdělání získal na univerzitě. Zastával řadu míst ve státní správě. Roku 1828 byl konceptním kandidátem českého místodržitelství. V různých hodnostech působil u krajského úřadu v Lokti, u krajského úřadu Kouřimského kraje a v Mladé Boleslavi. Od roku 1850 působil v České Lípě. Po roku 1853 ho služební povinnosti zavedly až do Košic, kde byl vícepresidentem při místodržitelství v Brně. Kristian Josef Koc byl člověkem uměnímilovným, a v letech 1859-1863 několikrát hostil v Újezdu sv. Kříže rodinu Mánesů, Josefa Mánese a jeho sourozence. Pro tuto událost je použito několik úryvků z článku Marie Špačkové z Výhledů č.11/90“Josef Mánes a Újezd sv. Kříže“. „Újezd byla chatrná dědina, jejíž chudoba ho překvapila. Rázovité chalupy, rozložené v úžlabí u rybníka ho však zaujaly. Dal zastavit kočár. Sourozenci Mánesovi pozdravili kostelík pod doškovou střechou a v něm obraz malovaný strýcem Václavem. Všude podél silnice byly stromy bohaté ovocem. Od obrovité lípy si Josef zavzpomínal a cesta se otáčela k zámku. Kovová brána se otevřela a kočár stanul před budovou se zelenými okenicemi“. „Když vystoupil z kočáru, vdechl Josef vůni rybníka. Ohlédl se na vodotrysk, ovládaný Neptunem, postřehl sluneční hodiny, stráž borovic na nádvoří. To bylo sídlo svobodného pána Kristiana Koce z Dobrše, který po prvé vítal Josefa Mánesa, poznal i jeho manželku Aglaju, jeho syny a dcery… Kocovi projevovali dost upřímné úcty k umění a nevypínali se svým mecenášstvím. První den si Josef Mánes zdvořile odbyl prohlídkou baronovy sbírky starého polního nářadí, loveckých trofejí i podobizen truchlivě známých Lamingerů, jimž kdysi sídlo patřilo…“ Tak představil český spisovatel František Kožík Újezd sv. Kříže v šedesátých letech 19.století, kdy tu žila rodina šlechtice Kristiana Koce z Dobrše. (Redakce neručí za správnost jmen, pouze opisováno)  Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Příspěvky můžete posílat na adresu: [email protected] Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce březen - duben 2013 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846 