Čtení pro lidi. Čarodějný rej v Česticích

Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC

Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích květen - červen

Cena 15,- Kč

 



Čarodějný rej v Česticích



 V sobotu 1.5.2010 se slétli kouzelníci, čarodějnice, černokněžníci a jiná „havěť“ na nádvoří zámku v Česticích a oslavovali tancem a soutěžemi to, že přežili páteční noc a nikdo je neupálil.   



 Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Ohlédnutí za školními roky, Meteorit, Dřešínká noc s Andersenem, Jak jsem obsluhoval…, Budoucnost, Den Země, Co vyprávěla stará lípa, Tisícina okamžiku, Jihočeský zvonek, Slovo ředitelky ZŠ a MŠ, Beseda s policistou, Lyžařský kurz, Zlatá horečka, Vzpomínka na konec války, Blahopřání, Zprávičky, Dějiny rodů  Listování v občasníku: 3.3. Výbor členů SDH Čestice v salonku Lidového domu 7.3. ČSŽ Čestice pořádal pro děti tradiční dětský karneval v sále Lidového domu Čestice 8.3. Mezinárodní den žen 12.3. Výroční členská schůze členek ČSŽ Čestice 19.3. Svátek slaví Josef. KS Čestice pořádal diskotéku p.Mareše 26.3. Babinec – stříhaly se velikonoční filigrány. 27.3. Tradiční jarní úklid obce 28.3. Začátek letního času 31.3. Výbor členů SDH Čestice v salonku Lidového domu Čestice 1.4. 3.4.

Apríl. Velikonoce v Podlesí v sále Lidového domu Čestice Zahájení motocrossové sezóny v Česticích. Zahájení další turistické sezóny na středověkém vodním mlýně v Hoslovicích. 7.4. Výbor členek ČSŽ Čestice v salonku Lidového domu Čestice 12.4. V Radešově začal kurz drátkování pod vedením p. Křížové 16.-17.4. Rallye Šumava 20.4. Čestičtí hasiči měli výjezd – hořelo v lese u Zálesí 24.4. Svátek slaví Jiří 26.4. Množství policistů i záchranáři byli k vidění v lese mezi Radešovem a Hoslovicemi. Co se stalo zatím nikdo neví. 28.4. Výbor členek ČSŽ Čestice 30.4. Novou májku vztyčila na hřišti mládež.

Občasníček před sto lety: 2.3. Pražské zastupitelstvo rozhodlo o zřízení obloukového osvětlení ve Spálené ulici a o výstavbě tunelu pod Letnou 3.3. Americký milionář John D. Rockefeller vytvořil nadaci na podporu vědy a pro boj proti chudobě. 8.3. Španělský král Alfons XIII. dovolil ženám vysokoškolské studium. 29.3. V Monte Carlu bylo otevřeno Oceánografické muzeum, které se mělo stát i centrem výzkumu moře. Muzeum založil monacký kníže Albert I. 30.3. Před nádražím Kolín – Mulheim došlo k železničnímu neštěstí. Expresní vlak severoněmecké společnosti Lloyd narazil do zvláštního vojenského vlaku. 21 vojáků, vracejících se z dovolené, bylo usmrceno a přes 100 zraněno. 31.3. Prudký výbuch Etny zničil několik vesnic. Láva se pohybovala neobvykle prudce – rychlostí 35 km/h. 7.4.

21.4.

23.4.

Pražské zastupitelstvo přijalo žádost některých přípražských měst či osad o připojení ku Praze. Připojen bude Smíchov, Košíře, Radlice, Michle, Kobylisy, Prosek a především Žižkov. I nadále zůstaly samostatnými městy Královské Vinohrady, Karlín, Vršovice a Vysočany. Smrt amerického sposovatele Samuela Langhorna Clemense, známeho pod pseudonymem Mark Twain (pseudonym vznikl z volání lodníků na řece – doslova „značka dvě“, tj. „ke dnu zbývají dva sáhy“), vyvolala dojetí na celém světě. Prostřednictvím románových postav Toma Sawyera a Huckleberryho Finna zavedl Mark Twain čtenáře do svého dětství, jež prožíval u řeky Mississippi, která mu navždy učarovala. Byla zahájena světová výstava v Bruselu.

 Jeden sedlák ukrad hastrmanní dukát. Hrozilo mu utopení, dal však vodníkovi ČTENÍ  Vážení spoluobčané, dovolte mě, abych Vás informoval o tom, co se v našich obcích událo za poslední období, nebo o tom co se dít bude. V sobotu 27. 3. 2010 proběhl v Česticích a v některých místních částech tradiční jarní úklid komunikací po zimní údržbě. Chtěl bych tímto všem, kteří se této akce zúčastnili poděkovat za jejich pomoc. Týden po Velikonocích jsme uspořádali sběrný den velkoobjemového, nebezpečného odpadu a elektroodpadu. Opět jsme byli odpadem zavaleni, zvláště v Česticích a v Radešově, po letošní zkušenosti, kdy nejvíce odpadů přibylo v nočních hodinách, začínám být přesvědčen, že toho u nás využívají i občané jiných obcí. Hlavně z tohoto důvodu připravujeme projekt na vybudování sběrného dvora v areálu bývalé sběrny v Česticích, kde bude umožněno občanům Česticka tyto odpady zdarma odložit. Sběrné dny by tímto nebylo nutné pořádat a zamezilo by se tím nekontrolovanému navážení odpadu občany jiných obcí. Provoz by byl upraven tak, aby vyhovoval i potřebám občanů z místních částí. V minulém týdnu nám bylo oznámeno, plánované zrušení autobusového spoje 3 a 8 linky 380060, jedná se o ranní autobus Čestice – Nuzín a zpět, odjezd v 6:43 hod. Zrušení této linky má nastat s platností od 13.6.2010 a to z důvodu minimálního využití tohoto spoje, kdy za měsíc leden až březen využili tento spoj 4 cestující. Lze ještě jednat s dopravcem o zachování této linky alespoň některý den v týdnu, ale k tomu je potřeba podnět od Vás, občanů, kteří tento autobusový spoj využívají. Dále jsem byl osloven zemědělským podnikatelem MVDr. Josefem Daňkem, abych ve Čtení zveřejnil jeho žádost o upozornění na elektrické ohradníky používané k pastevnímu odchovu skotu. V minulosti docházelo k jejich porušování, nebo záměrnému otvírání ohrad a následnému úniku skotu a tím i škodám na cizím majetku. V případě, že budou ohradníky pro skot poškozovány i nadále, bude nucen požádat o spolupráci Policii ČR a v návaznosti s tím žádat i náhradu škody. Na závěr bych Vás rád pozval na Závody ve střelbě z historických kuší, které proběhnou na nádvoří zámku v Česticích dne 15.5.2010 od 10 – 14 hod. Milan Žejdl – starosta městyse  Pověsti z města Volyně Hastrmanní dukát Ondřej Fibich (Prácheňský poklad) Byl jeden hastrman přímo v loukách u města. Tenhle ovšem nelákal lidi na pentličky, ale na vodnické zlato. Jednou se tudy vracel domů pocestný. Je sychravo, dýmka mu vyhasla a on se už těší na teplo u kamen. Tu spatřil na břehu řeky hromádku žhavých uhlíků. Hned se zaradoval, že si může zapálit. Sejde k vodě a právě včas. Vidí, jak pod hladinou mizí mužíček s rybími vousy a vypoulenýma očima. Muž byl však zdvořilý, a tak na vodníka zavolal: „Pozdrav Pánbůh, mohl bych si vzít uhlíček? Jen dýmku zapálit!“ Hastrman vykoukl nad hladinu, zpytavě si pocestného přeměřil a zahuhňal: „Můžeš, ale podruhé už nechoď.“ Muž vhodil honem jeden uhlík do dýmky, zaklapl ji a radši přidal do kroku, aby už byl doma. Tam užaslé rodině vyprávěl o svém střetnutí s vodníkem. Tu mu babička povídá: „Ukaž dýmku,“ neboť věděla své. Muž odklopil víčko a vyndal odtud… zlatý dukát! Teprve teď mu stará žena pověděla, jak vodníci lákají lidi na uhlíky, které se mohou měnit ve zlato, a jak často končí lidská chamtivost smrtí ve vodách.

 V roce šedesát pět byla otevřena nová škola. A o jejím otevření máte článek v dnešním ČTENÍ.  Ohlédnutí za minulými školními roky (převzato ze školní kroniky) Nová ZDŠ Čestice byla slavnostně otevřena v nové budově dne 29. srpna 1965 v neděli. Tohoto otevření se zúčastnilo mnoho lidí z okolí a také významní hosté. Byla předána budova v celkové hodnotě téměř 4 milionů Kč. Dne 1. září 1965 byla nová škola definitivně otevřena pro výuku. Zahájení zde točila i Československá televize Praha. Vysílání o ZDŠ bylo pak v televizních novinách. Na ZDŠ bylo v tomto roce 260 žáků a 13 učitelů, 2 družinářky. Z nově ustavených učitelů byl zde Vojtěch Hynek z Hoslovic a Karel Bambas z Němčic. Okolní malotřídky zrušeny v Němčicích, Hoslovicích, Nové Vsi, celý tento obvod přebrala naše ZDŠ, zavedeny autobusy, které děti svážejí a rozvážejí. Ředitelem školy byl Jaroslav Vokoun, zástupcem ředitele Josef Čekal. Dále zde vyučovali tito učitelé: Jarmila Kramlová, Miroslava Mužíková, Marie Baštařová, Jaroslava Kaněrová, František Zemek, Jarmila Lískovcová, Miluše Vokounová, Marie Zábranská. Nově byla zavedena funkce skupinové vedoucí PO a tou byla Květoslava Marešová. V tomto školním roce byla nově zřízena družina mládeže. V září zde byla na výpomoc pani učitelka Mikešová, pak nastoupila Stanislava Špačková z Nového Dražejova a od 1.1.-30.6. paní Hynková z Hoslovic. Osmá a devátá třída po dobu 3 dnů a pionýrská organizace v době volna pomohli při sklizni brambor JZD Čestice a bylo sebráno školou více než 20 vagonů. Činnost po stránce sportovní byla pestrá. Škola získala 1. místo na okrese ve čtyřboji mladších žáků, v kategorii starších jsme obsadili 8. místo. Fotbalová jedenáctka byla též úspěšná. Na škole byly pořádány přebory školy v lehké atletice. Škola sehrála též divadelní představení M. Horinové „Zkoušky čerta Belínka“ pod vedením pani učitelky Mužíkové. Byl natřen plot proti reznutí, zřízeno pařeniště, školní pozemek, výsadba stromků a rybízů, úprava terénu hřiště, fotbalové branky, zavodnění zahrady, lékařská ordinace. Do stavebnictví odešli 3 žáci, do zemědělství 9 žáků, 1 dívka do kovo, 11 do různých škol, zbytek do různých povolání. Třídní schůzky se konaly každý měsíc, plenární jednou za dva měsíce. Zrušením žákovských knížek dosaženo větší účasti na SRPŠ. Předsedou SRPŠ byl zvolen Karel Mrázek, Čestice, parcely. Vzpomínkou na mého otce bych ukončila toto naše ohlédnutí. Mgr. Věra Rodová Jarní hory a podhůří Každé roční období má své kouzlo. Ještě ve druhé polovině března jsem na šumavských pláních užil docela slušně sněhové pokrývky a ze Zadova se mi skýtal pohled, který jsem viděl mnohokrát, ale vždy je v něm něco nového, neopakovatelného. Obzor do vnitrozemí, panoráma s Javorníkem, Mladotickým vrchem, dominantou kraje Podlesí, Píseckými horami, Mářským vrchem. Zatímco na Šumavě zima, v podhůří jaro. Když vidím dvě roční období najednou, má to zvláštní kouzlo. Jaro převzalo svoji vládu, o Bílé velikonoční sobotě stoupám s klienty Medvědího kamene na rozhlednu Ebene, která se nachází na německé části Českého lesa v kraji zvaném Horní Falcko a zatímco z krásného kruhového rozhledu jsou ke spatření nekonečné zelené koberce jarních lesů a kopců Českého lesa, na Šumavě zima ještě svoji vládu úplně nepustila. V dáli je vidět zasněžený nejvyšší šumavský vrchol Velký Javor, dále Malý a Velký Ostrý, oba vrcholy se též nazývají „Prsa Matky Boží“, další zasněžené šumavské hraniční hřebeny jsou očím k mání. Každý rok, každé roční období je stejné, ale jak běží čas, vždy něčím nové. Je to tak správně, ale pokaždé něčím nostalgické. Miroslav Zachariáš 

 Co si vezmu na misi? Rukavice, čepici… K ukrácení dlouhé chvíle také ČTENÍ bude milé  Meteorit Roku 3001 je předpovězeno, že by měl na Zem spadnout už druhý meteorit. První spadl roku 2852 a všichni lidé a roboti, co výbuch přežili, protože se stihli teleportovat na jinou planetu, se vrátili na Zemi a znovu ji obydlili. A co když už to podruhé nepůjde?! Píše se rok 3000, Andree je 20 let a pracuje jako obyčejný člověk té doby – opravář robotů pro domácnost. Každý den pracuje od devíti hodin ráno do osmi hodin večer. Ten den, kdy se jí změnil život, začal jako každý jiný. Probudila jsem se do krásného rána, ale vůbec se mi nechtělo vstát z postele, tak jsem znovu usnula. Po chvilce mě probudila nečekaná rána do hlavy, jak se mne můj robot Robi snažil probudit. Ohnala jsem se po něm, ale netrefila se. Poté jsem konečně vstala a pokoušela se zamaskovat tu obrovskou bouli na hlavě. Vůbec se mi to nedařilo, proto jsem toho raději nechala a věnovala se snídani, co připravil Robi. „Smažená vajíčka s chlebem, stará dobrá klasika,“ řekla jsem si pro sebe. Potom jsem se rychle oblékla, řekla Robimu, ať tady uklidí a vyrazila ven do 30o C. Což je normální teplota. Nasedla jsem do svého hybrida, kterého jsem si sama sestrojila a pomalu se vydala do práce. Přišla jsem o pár minut pozdě a už „vyšilovali“, že mě vyhodí. Obrátila jsem oči v sloup a radši šla „makat“. „Už aby ten zákon o tom, že budou pracovat jen roboti, schválili,“ pomyslila jsem si. Ten den jsem se také dozvěděla od jednoho robota-zpravodaje, že by mělo dojít za rok k pádu meteoritu a rozhodla se, že už nebudu jen obyčejná opravářka robotů a vymyslím něco, co by ho odvrátilo nebo zničilo. Začala jsem chodit do práce brzo a odcházela dlouho. Pořád jsem přemýšlela a přemýšlela, ale na nic jsem nepřicházela. Proto jsem jen sbírala staré matky, šrouby, kusy železa a zkoušela sestrojit různé stroje. Vynalezla jsem létající televizi, samo-myslící počítač a nakonec…se mi to povedlo. Sestrojila jsem raketu, která zničí ten zpropadený meteorit, ale na ruční ovládání a doufala, že to vyjde. V DOBĚ PŘÍLETU METEORITU: Dívala jsem se na velkoplošnou létající obrazovku, kde právě dávali světové zprávy o tom, jaký je povyk na Zemi i ostatních planetách, protože se blíží ten obávaný a dlouho očekávaný meteorit. „Konečně přišla moje chvíle,“ řekla jsem Robimu, který byl vedle mne, a požádala ho, aby mi sbalil na cestu. Ten ihned vše potřebné „narval“ do malé, skladné tašky a já vyrazila. Kamarády jsem neměla, a tak jsem se nemusela s nikým zdlouhavě loučit, jen s Robim. Nasedla jsem do rakety a nechala se jím vystřelit směrem k meteoritu, a pokud by to nevyšlo, tak také k záhubě, ale na to jsem nemyslela. Myslela jsem jen na to, jak zachránit všechno živé na Zemi i když…a s hlavou plnou myšlenek jsem mířila k žhavému meteoritu. Letěla jsem dlouho, podle mě až moc dlouho. Chtělo se mi spát, ale to jsem nemohla. Co kdybych usnula a zrovna se objevil meteorit? Na to nechci ani myslet! Po chvilce jsem ho uviděla. I když z dálky, ale i tak jasně, že mě bolely oči. Proč jsem na to „sakra“ nemyslela? Mohla jsem si vzít ultra tlusté sluneční brýle, ale to už je jedno. Teď jsem se blížila rychlostí tryskového letadla a meteorit se zvětšoval. Konečně přišla ta pravá chvíle vypustit raketu. Zmáčkla jsem tlačítko a ničící raketa vystřelila. Já se se svým vesmírným vozidlem otočila a letěla zpátky, aby mě nedostihla tlaková vlna a abych kvůli tomu nezemřela. Srdce mi tlouklo jako o závod. Uslyšela jsem ránu, otočila se a viděla oslňující výbuch a také tu zpropadenou tlakovou vlnu, která se ke mně hnala obrovskou rychlostí. Najednou to s vozidlem škublo a vyřadilo ho to z provozu. Zoufale jsem se snažila přijít na to, jak ho zprovoznit. Sekundy ubíhaly a já se blížila blíž a blíž ke smrti. Najednou do mě uhodila tlaková vlna a já ztratila vědomí. Aneta Novotná, 8. třída ZŠ a MŠ Čestice

 Ve vzduchu už bylo cítit hodně velké napětí když duch pana Andersena přines´ČTENÍ pro děti.  DŘEŠÍNSKÁ NOC S ANDERSENEM V pátek 26. března se dřešínské děti sešly již na třetí „Noci s Andersenem“. Vybaveny věcmi na přenocování, dobrou náladou a netrpělivým očekáváním, co se bude dít, dorazily na 18. hodinu do klubovny na obecní úřad. A děly se to věci! Letošní pohádkové nocování se neslo v duchu pohádek samotného pohádkářského mistra, Hanse Christiana Andersena. Na úvod čekal děti dopis, a ne ledajaký. S prosbou o pomoc se na děti obrátila Gerda, hrdinka z pohádky „Sněhová královna“. Prosila je, zda by jí nemohly pomoci vysvobodit zakletého pana Andersena. Jeho duch totiž bloudí světem, vypráví dětem pomatené pohádky, a nebude mít klid, dokud se všichni jeho hrdinové nevrátí tam, kam patří. Na děti čekala řada úkolů, vyprávěly se pohádky, hrálo se divadlo, kreslilo se, luštila se křížovka a hlavně, no přece hlavně se četlo, protože o tom, aby se v době počítačů a všemožných (i nemožných) moderních vymožeností nezapomínalo na dobrou knížku, tak o tom celé andersenovské nocování je. Venku už byla tma, úkoly byly splněny, a napětí v klubovně by se nechalo krájet. V tom zhaslo světlo…….. a objevil se pan Andersen – či spíše jeho duch. A že by rád dětem pověděl pohádku – pochopitelně přesně takovou, o jaké psala Gerda. Naštěstí děti dobře věděly, jak to bylo s pasáčkem vepřů, s křesadlem i s hloupým Honzou, že nepatřili všichni do jedné pohádky, ale každý pěkně do té své….. Takto, milí čtenáři, zachránily děti ve Dřešíně pohádky i samotného jejich stvořitele. Za organizátorky E. Pomahačová Noci s Andersenem se účastnilo 15 dětí ve věku od 4 do 12, let, 4 organizátorky, a jeden duch (za povedený divadelní kousek děkujeme Fandovi Smolovi).

 I na Krále platí matka, stačí, když jen zvedne hlas. To i lektvar vypijeme a ČTENÍ už čteme zas.  Jak jsem obsluhoval němčického Krále Byl to den jako každý jiný, jako spousta zde v Němčicích. Jen s tím rozdílem, že onemocněl pan Král. Schvátila ho krutá horečnost a třas. Prostě onemocněl. Všichni v království z toho byli špatní a tak hledali Sluhu, který by se staral o Krále. Tak jsem byl povýšen na osobního lokaje onoho Krále. Sice to byla služba pro toho nejvyššího z království, ale - jak se říká - ,, peníze kazí charakter“ a tady to platilo dvakrát. Den první: Seznámení proběhlo nad očekávání dobře. Jeho výsost se asi z horečnosti ještě neprobrala. Tak jsem byl pověřen donést čaj od mastičkáře. Jen sem nevěděl, kde hledat onoho felčara. Bylo mi nakázáno ho hledat v podhradí a také jsem ho tam našel. Obdržel jsem nevalně vyhlížející směs bylinek podivně vonících. Čaj z nich byl neméně podivného vzhledu, chuti a vůně (brrrrr). Tím měl skončit den první, ale jen jsem si sedl, tak se rozezněl zvonek a jeho výsost se probudila. Sic všichni kolem se radovali, že je jeho výsosti lépe, mně se tím však moc nálada nezvedla. To proto, že se hned rozčertil, co že jsme si dovolili jeho výsosti podat šálek takto odporné a neméně zapáchající tekutiny. Sami si dovedete představit, jak bylo těžké přesvědčit pana Krále o tom, že to je lék od jeho nejlepšího dvorního felčara. Král říkal: „Toto veličenstvo nevezme do úst!“ Já na to: „Ale jeho veličenstvo, toto jest jediný lék, který jeho veličenstvu pomůže.“ Tak probíhala konverzace jen do té doby, než se ve dveřích objeví matka jeho výsosti. A jen se na veličenstvo koukne přísným pohledem, jeho veličenstvo zkusí malou oponu: ,,Ale matko...“ Ta je však neúprosná, a tak se, sic nerad a s odporem, dá do pití. Vypije celý pohárek, ušklíbne se a hodí vyčítavý pohled na matku. Ale ta už je něžná a plná úsměvů. Pohladí jeho výsost po hlavě, políbí ho na čelo, dá dobrou noc a odejde. Král se podívá mým směrem a řekne: „Hej, a ty, co tam tak stojíš? Nevidíš, že jeho veličenstvo chce spát?! Seber si ten odporný lektvar a odejdi!“ S poklonou jsem si sebral podnos a pozpátku vycouval. S úlevou jsem si šel lehnout a přemýšlel, co přinese druhý den... Fanda, Terapeutická komunita Němčice Náhoda nebo osud? První povelikonoční sobota, s klienty Výchovného ústavu Praha – Klíčov, na oddělení v Kostelci nad Labem plánuji sobotní program. Dopoledne s ranní komunitou a prací v lese spojenou s dovozem nějakého dřeva a na společný oheň máme jasné, na odpoledne mě napadá drsný, ale skutečný polský film „Katyň“, před několika dny bylo sedmdesáté výročí této tragédie. Potom se ještě chvilku, nezávazně bavíme o bezpečnosti a spolehlivosti letecké dopravy, to vše kolem desáté hodiny dopolední. Chvíli nato slyšíme o obrovské tragédii u Smolensku. Katyň je poblíž… Téměř přesně na den po sedmdesáti letech, téměř přesně na témže místě polský národ ztrácí elitu svého národa. Prezidenta, politiky, vysoké vojenské důstojníky, významné osobnosti. Náhoda nebo osud? Odpoledne sledujeme Katyň před sedmdesáti lety, a i když je film s polskými nebo žádnými titulky, hodně rozumíme, občas se klienti zeptají na nějaké souvislosti, tak vysvětlujeme, večer o tom mluvíme na skupině. Souvislosti se mi zdají neuvěřitelné, ale bohužel jsou pravdivé Miroslav Zachariáš 

 Co nás čeká za sto let? Nevíme! Vždyť my se teď budoucnosti nebojíme. Že tam bude ČTENÍ víme.  Budoucnost V našem světě na nás čeká jedna velká nejistota. Nikdo neví, co se stane, snad mě nikdo neoklame. Možná zítra, nebo déle, na světě nám bude lépe. Každý doufá, že se hodně změní, že bude svět lepší, ale nikdo neví, co bude dnes neb pozítří. Za rok, za dva, za pět let, lepší je to nevědět. Může se stát něco zlého, radši na to nemyslet. Musíme žít teď a vychutnávat svět. Adéla Mrázová, 6. třída ZŠ a MŠ Volenice Pohled do budoucnosti Rok 4020. Na planetu Zemi přiletěla mimozemská raketa se zlými osmimetrovými monstry. Byli to obří roboti a obsadili planetu. Mířili na Celosvětovou Radu. Zajali každého, kdo se jim připletl do cesty. Celou budovu Rady zničili a vůdce pozabíjeli. Lidé, kteří přežili, se schovali do skal a pod zem. Někteří bohatí odletěli na jinou planetu. Ti odvážlivci, co přežili (byl mezi nimi i jeden vědec), se rozhodli, že to tak nenechají a že uspořádají proti monstrům tažení. Vědec zjistil, že robotí monstra mají silný bezdrátový signál z jejich planety na druhé straně Vesmíru, který jim dodává energii. Dále zjistil, že se bojí koní, protože koňský pach může zablokovat jejich systém. Tak lidé shromáždili hodně koní a zaútočili. Byl to dlouhý boj, ale nakonec se jim podařilo zablokovat všechny roboty a naložit je do rakety, kterou poslali na jejich planetu. Roboti se na Zemi už nikdy nevrátili a lidé žili v míru. Adam Karlovec, 4. třída ZŠ Dukelská ST Acobada 6 a dějepis „Acobado 6, už se zase vypínáš při hodině!“ křičela roboučitelka Femira. „Vždyť můj dětský robotický život začal teprve před 30 dny. Musím si odpočinout,“ vzpírala se žákyně. „Tak se podíváme, co v té kovové hlavince skrýváš. Pojď, vyzkouším si tě.“ Acobada 6 vstala a šla k tabuli. Vrhla poslední pohled do třídy plné nejnovějších technických lidí. Za nejlepšího se považoval Denios 01 vyroben roku 4387.

 Robožáci v roboškole dějepis se učili. Že ČTENÍ se četlo všude klidně úče věřili  První otázka: „Jak začala první světová válka?“ Po chvilce ticha zazněla odpověď: „Sudety bývalé Československé republiky, dnešní Europe world se připojily k Německu. V současnosti drží už 324 let při sobě jako matka s dcerou....“ „Stop, stop, stop. Ty mluvíš o druhé světové válce a navíc trochu špatně. Já ti to povím. Ve třetí se Evropská unie a Americká svoboda pohádaly roku 2499 kvůli Atlantskému oceánu. Obě samozřejmě chtěly bohaté naleziště ropy. Místo toho, aby vymyslely, jak ji nepotřebovat. Například my na vše používáme vodík. Bohužel se spustil konflikt. Válčilo se 21 let a padlo 354 miliónů lidí. Více obětí si vyžádala jen pátá světová válka zvaná Zbytečná. Ne, že by nebyly všechny války bezpředmětné, ale tuto zavinilo pouhé nedorozumění,“ vysvětlila roboučitelka a ptala se dál: „Víš, jak se žilo před třetí světovou válkou?“ „Jasně, nic lehčího neexistuje,“ vyhrkla Acobada 6 a pokračovala: „V roce 2459, tedy 40 let před začátkem, vše poukazovalo na střetnutí. I přesto se učinily významné objevy. Za nejdůležitější vynález se považuje aircar. Připomínal tehdejší auto, které navíc létalo. Každý řidič dostal po autoškole přidělenou výšku, kde se mohl pohybovat. Teď používáme k dopravě jen barding. Jednoduše se vstoupí do přístroje a octnete se dle přání na jakémkoli místě zatím prozkoumaného vesmíru. Poprvé sestavili našeho prapředka. První lidský robot se jmenoval Agamenmón podle objevitelova psa. Zastával jen domácí práce, naši majitelé by řekli žena v domácnosti. Naše generace už samozřejmě myslí. Zastupujeme politiky, uklízečky, právníky, zdravotníky i vynálezce.“ „Dobře,“ řekla vyučující a na pamětní disk Acobady 6 zapsala 5. Žákyně plouživým krokem odešla do své lavice. Po dosednutí pípání oznámilo přestávku. Ničeho si nevšimla a pokračovala v počítání průměru, aby ji majitelé nedali do šrotu. Ze stupnice obsahující deset stupňů dostala již 1, 9, 4, 4, 5. Naštěstí se vešla pod 5. „Z úči si nic nedělěj! Vypadá jak strážce hrobky, vždyť první kus se vyrobil před 50 lety,“ prohlásil Denios 01. „Pravda pravdoucí,“ odpověděla pobaveně. „Pojď, zeměpis se dá vydržet a pak padla,“ konstatoval. Acobada 6 a Denios 01 se odešli poprat s další hodinou. Alena Harantová 9. třída ZŠ Dukelská ST DEN ZEMĚ Na celém světě je 22. duben věnován planetě, na které žijeme – slaví se Den Země. Také v naší škole jsme se tento den rozhodli připomenout si svátek Země. V první části plnili žáci 1. – 7. třídy soutěžní úkoly týkající se životního prostředí, ekologického chování a znalosti přírody. Všechny úkoly byly uzpůsobeny věku dětí. Děti si mohly vyzkoušet, jak dobře znají rostliny a živočichy nebo jak správně třídit odpad (zde bylo velmi dobře vidět, jak s odpady nakládají jednotlivé domácnosti). Mezi úkoly, zaměřené na smyslové vnímání, jsme zařadili „hmatovou zkoušku“ a určování hlasů ptáků. Vítězná družstva: I. kategorie – 1., 2. a 3. třída: Hampejzová, Magová, Mrázková, Burian, Hlaváček, Krtek II. kategorie – 4. a 5. třída: Brabec, Královič, Menšík, Vastl III. kategorie – 6. a 7. třída: Bílková Kateřina, Čapková, Kopáčková, Žejdl V druhé části si připravili třídní učitelé pro své žáčky vlastní program, spojený s vycházkou do přírody. Žáci 8. třídy připravovali v lese dřevo na stavbu kompostéru, žáci 9. třídy zajišťovali některá soutěžní stanoviště a prováděli terénní úpravy v areálu školy. Všem jim děkuji za pomoc a spolupráci! M. Linhartová

 Vítr v koruně té lípy každodenně šumí. Ona snad už za ty roky přečíst ČTENÍ umí.  Co o svém i našem životě vyprávěla stará lípa Jiří Kolář (rok 2000) Ptáte se, jak jsem stará? Sama to ani nevím. O mé letitosti, myslím, dostatečně svědčí ty tři kovové obruče kolem mého těla, které má přes dva metry v průměru. A to nemluvím o betonové výztuži uvnitř. Dosud však stále žiji, každé jaro se zelenám a na své květy stále lákám tisíce včel, které mi každoročně bzučí v koruně svůj letní chorál. Nedávno se zde nějací pánové z památkového úřadu dohadovali o mém stáří. Ten s brýlemi povídal - já totiž rozumím lidské řeči – že mi může být dobře přes čtyři sta roků. Zasadili mě bratři cisterciáci z nedalekého kláštera, kteří pečovali o vzhled krajiny. To bylo v době, kdy na pražském hradě sídlil podivínský císař, který si pro sebe přál elixír života. A přitom by mu stačilo, kdyby žil pouhou čtvrtinu mého života! Jak jsem rostla a dospívala, všímala jsem si všeho, co mne obklopovalo. Přírody, zvířat i lidí. Jejich životem jsem žila i já. Odtud, ze svahu s rozhledem do širé krajiny, jsem toho viděla opravdu hodně. Jarní i podzimní tahy ptáků, říje jelenů i vytí vlků na měsíc. Celé smečky se jich tu proháněly. Prožila jsem nespočetné střídání ročních dob. Jaro s vzrušujícím pulzováním mízy pod kůrou a rašením prvních lístků. Uprostřed horkých měsíců jsem rok co rok zrála do plné košatosti, s bzukotem včel, a voněla květy, kterým vy, lidé, přisuzujete léčivý účinek. Podzimy mě proměňovaly do pestrosti barev a zbavovaly listů, které s kroužením padaly na zem, až jsem byla celá nahá. S holými větvemi jsem čnívala k nebi v zasněžené a mrazy sužované krajině. A tak to šlo napořád. Rok za rokem, desetiletí za desetiletím, století za stoletím. Zažila jsem prudkost jarních bouří, horký dech léta, zásahy blesku, podzimní plískanice i bělost sněhového příkrovu. Nejvíc jsem si ale všímala lidí. Těch generací, co jich tady prošlo! Sledovala jsem jejich práci na polích od jara do podzimu, tenkrát ještě většinou na panském pod dozorem drába, sledovala jejich strasti a radosti. Viděla jsem hry dětí a procesí na svatá místa za dob sucha. Zažila jsem svatby venkovanů v opentlených vozech, viděla stovky pohřbů v tom věčném koloběhu života. Zažila jsem vzpoury sedláků, táhnoucích s kosami na zámek i kruté účtování s nimi po zásahu vojska. Viděla jsem masopustní průvody maškar a vynášení Morany. Byla jsem svědkem povodní, požárů a viděla celé vesnice lehnout popelem. Pod mojí korunou si dávali dostaveníčko milenci a mohu dosvědčit, že v jejich počínání se až do dnešních dnů nic nezměnilo. Těch krvavých bitev, válek a krutostí, co jsem musela zažít! I ony neodmyslitelně patřily k lidskému konání. Všechno začalo ještě v době, kdy jsem byla velmi mladá. Kyrysníci, mušketýři, kopiníci a jiná vojenská čeládka táhla krajem a pustošila vesnice. Jednou Sasové, pak císařští, jindy Švédové, pak zase Bavoři. Drancovali, plenili, kradli a zabíjeli. Dobytek i vesničany. I mé větve se nejednou prohýbaly pod tíhou oběšenců. Ještě dnes se otřesu hrůzou, když na to vzpomenu. Celých třicet let trvalo tohle řádění. A v příštím století zase válka. Tentokrát vpád Prusů a znovu vojenská otrlost a válečné běsnění. To všechno zase plných sedm let. Jako by toho nebylo dost, o pár desítek let později napoleonské vojny. A znovu Francouzi, Rusové a Prusové táhli krajem. Ještě štěstí, že tady se žádná větší bitva neodehrála. Nadlouho jsem si pak myslela, že se lidé už konečně umoudřili, protože žádné vojsko se tu dlouho neukázalo. Sem tam nějaké ty manévry, ale to já už poznám, co je doopravdy a co jen tak naoko. Z vyprávění sousedů jsem se dozvěděla, že války zuřily jinde. Hlavně ty dvě poslední. I tady bylo na sklonku té druhé několik potyček. Stovky letadel tenkrát nade mnou přeletěly. Naposled se tu hemžilo vojsko před nedávnem. Z hlediska časové relativity a vašeho vnímání času to mohlo být asi tak před třiceti lety. Tenkrát to vypadalo, jako by se také schylovalo k nějaké velké bitvě, ale ta nakonec nenastala.

 Možná život změní mi tisícina vteřiny. A tak dokavad jsem tady dávám ČTENÍ dohromady.  Musím ale uznat, že prostředky k zabíjení jste vy, lidé, jak jsem za svého života poznala, dokázali mnohonásobně zdokonalit. Za mého mládí jste se ještě sekali šavlemi a propichovali kordy nebo kopími. Dnes zabíjení v neslýchaně větším měřítku obstarají tanky, tryskáče a rakety. A to nemluvím o atomové bombě, kterou jste už také uměli použít. Potřeba válčit, to je to jediné, v čem se vaše mentalita po všechny věky nezměnila. Jediná věc je nám společná. Princip zrození a zániku hýbe našimi stejně jako vašimi životy. Rozdíl je jen v jejich délkách. I já už cítím, že můj život se pomalu chýlí ke konci a že ani já neuniknu dravým zubům pily. Přála bych si jen, aby lidé z mého dřeva měli ještě po mé smrti nějaký užitek. Svůj život mají před sebou mnohem mladší stromy a po mně přijdou zase další. Kéž jejich život potrvá stejně dlouho, jako ten můj. Nezhorší-li se ovšem životní prostředí natolik, že to už nebude možné. Tisícina okamžiku

(autor neznámý)

Tisícina okamžiku změnila lidský život. Byl smích a byla radost. Tak krásně se jelo. Nádherný den, slunce pražilo do skel i do kapoty. Otevřeným oknem proudil horký vzduch a lidé mu lačně nastavovali tváře v naději, že je alespoň trochu osvěží. Dítě na zadní sedačce pomalu přivíralo oči. Horko a klid jej ukolébal ke spánku. V ruce svíralo panenku a šťastně se smálo ze sna. Kola ukrajují kilometr za kilometrem. Motor si spokojeně zpívá píseň o své dokonalosti. Lidé v autě se baví, žertují, smějí. Vždyť je tak krásný den a začíná dovolená. Zátočina za zátočinou je přibližuje k cíli, ke stínu chaty a chladu rybníka. Pak přišla zátočina poslední. Ještě se smáli. Ještě žertovali. Jen na vteřinku muž za volantem zahlédl štíhlé tělo srny, která náhle vyskočila z lesa na silnici. Trhnutí volantem. Strom. Rána. Bolestné výkřiky. Řinkot skla. Ticho. Dlouhé, mrtvé, nekonečné. Les šumí, ptáčci dál zpívají své milostné písně, slunce hřeje a horký vítr se dál snaží ochlazovat lidské tváře. Po sedadlech auta se rozlévá červená krev, která se sráží do prapodivných map nepojmenovaných zemí, do kterých osádka vozu nastoupila svoji dlouho cestu. Panenka vypadlá z dětské ručky má stále tak modrá očka a šťastný úsměv. Jí se to netýká! Ticho je přerušeno dětským vzlykotem. Tělíčko zapadlé za předními sedačkami se chvěje. Ruka marně hledá oporu. Krev z nosu, úst, odřeniny na čele. Ruka rozmazává krev se slzami. „Mami! Tati!“ výkřik do ticha. Brzdí auta. Všude je najednou plno lidé. Bílé pláště se míhají. Dítě natahuje ruce: „Mami, mami!“. Shon. Zmatek. Slzy. Pokus o úsměv. Vyznání Šeptaná slova: „Chudák dítě. Ta měla štěstí. Josef Křešnička Chuděra malá.“ Dítě nechápe. Dívá se. Hledá očima matku. Její úsměv, pohlazení, polibek. Dá to plno psaní, plno malování, Jistotu v její náruči. Někdo ji zvedá. Obličej ale koukněte: orámovaný bílým čepečkem se přes to všechno chce a snaží usmívat. „Mami!“ Dítě pro maminku přání je naloženo na nosítka. Zvuk sirény. Hvízdot je už na světě. pneumatik. Lidé stojí, oči plné slz. Srdce se dá otevírat. Přijíždí černé auto. Dvě truhly. Poklid beze Tam jsem napsal: Mám tě rád! spěchu. Není třeba chvátat. Čas už ztratil svoji hodnotu. A stačila tisícina vteřiny. Chvilička, která změnila lidské osudy.

 V soutěži jsme nevyhrály, ale na frak jsme jim daly. Vše o našem umístění zjistíte si v novém ČTENÍ.  Jihočeský zvonek Ve středu 22. dubna se zúčastnilo 5 děvčat ze základní školy okresní pěvecké soutěže Jihočeský zvonek ve Strakonicích. Více než měsíc se na soutěž pilně připravovala a v silné konkurenci se opravdu neztratila. Kateřina Novotná a Kateřina Zámečníková zpívaly ve II. kategorii (6. a 7. třídy – lidové písně), Lenka Havlíčková a Pavla Volřichová nacvičily dua do III. kategorie (8. a 9. třídy – lidové písně) a do IV. kategorie (8. a 9. třídy – moderní písně), dále se obě jmenované a s nimi Julie Pomahačová zařadily do IV. kategorie – sóla. Pilná práce přinesla ovoce. III. kategorie – Lenka a Pavla – 3. místo za dua Vdávalo se motovidlo a Široký, hluboký IV. kategorie – Lenka a Pavla – 2. místo za dua Ukolébavka a Dvě báby Pavla – 2. místo za sólo písně La isla bonita Lenka – 3. místo za sólo písně Pokoj v duši Julie – 3. místo za sólo písně Mít rád bližního svého Gratuluji a přeji ještě další takové pěkné úspěchy. Jana Voldřichová

 Mamka rychle vyndá vál, aby nikdo nepoznal, že si místo vaření četla články ve ČTENÍ  Březen - za kamna vlezem, Duben - ještě tam budem. V tomto jarním období zdravím všechny čtenáře Čtení. Konečně se počasí umoudřilo a pustilo nás do přírody, na zahrádky a venkovní aktivity. A co se u nás ve škole stalo za poslední dva měsíce? I když v březnu panovala v celé České republice pořádná zima, týden před odjezdem 19 žáků ze 7. a 8. ročníku naší školy na lyžařský výcvik přišla pěkná obleva. Na štěstí o víkendu spadlo velké množství sněhových srážek i na Zadově a celý lyžařský výcvik proběhl bez vážnějších klimatických i zdravotních problémů ke spokojenosti všech zúčastněných /viz příspěvky žáků/. V tomto období byly velmi přínosné besedy s policistou, preventistou, vrchním inspektorem OOP Volyně, Petrem Hlavínem nprap., které proběhly ve všech třídách na druhém stupni. Žákům byla přiblížena práce policistů, doplněna zajímavými zážitky z terénu, zabývali se otázkou drog a šikany, ve vyšších ročnících se hovořilo i o trestně právní odpovědnosti mládeže /viz příspěvky žáků/. Zajímavá byla i výstava v Národním muzeu v Praze - Příběh planety Země, kterou navštívili žáci druhého stupně. Hlavním exponátem byl model Země a oběžné dráhy. Vstoupili jsme přímo do sopečné činnosti nitra sopky, kde jsme zažili pocity při zemětřesení s patřičným doprovodem, v současné době tak aktuální. Část výstavy byla věnována vzniku života a vývoji planety, jenž byl přiblížen mapami světa na dotykových obrazovkách rozmístněných ve výstavě. Od začátku března jsme připravovali dekorační výrobky na předvelikonoční odpoledne v Česticích, jehož hlavním organizátorem byli Muzeum středního Pootaví Strakonice, Český svaz žen Čestice a Dřešín, Dětský dům Volyně a ZŠ a MŠ Čestice. Naši žáci vystavili svoje výtvory, které vyrobili s pomocí učitelů při vyučování, ve školní družině či výtvarném kroužku. Nesmíme zapomenout ani na náš 1. stupeň. Žáci 1. - 4. ročníku navštívili divadelní představení v Divadle Spejbla a Hurvínka v Praze a velmi zajímavá beseda se uskutečnila s dlouholetým účastníkem Rallye Paříž - Dakar s panem Ing. Josefem Kalinou. Žáci se dozvěděli zajímavé informace o přípravě a průběhu závodu, zhlédli film, který byl natočen v průběhu závodu a celá beseda byla ukončena autogramiádou. Druhá část školního roku je věnována soutěžím a olympiádám. Ocenění za přednes získala Karolína Levá, 2. r., v okresním kole recitační soutěže ve Strakonicích. Zúčastnili jsme se matematické olympiády a v biologické olympiádě získal Tomáš Čapek, 9. r., 6. místo. Blahopřejeme! Řada soutěží nás ještě čeká, tak držme palce! Nastávají nejhezčí měsíce v kalendářním roce, kdy se příroda probouzí, přibývá slunečných paprsků, z kterých čerpáme energii. Přeji všem hodně síly, energie a nadhledu do nastávajících jarních dní. Mgr. Martina Kalová ředitelka školy   Kulturní akce v květnu a červnu 15.5. Figarova svatba – Spolek divadelních ochotníků ze Strašína 19.6. oslavy 125. výročí SDH Čestice 25.6. Don Quijote de la Ancha – Divadlo Klauniky Brno (předpokládaný termín)

 Jedna kráva dala právě přednost ČTENÍ místo trávě. Přežvykuje zas a znova všechna jí neznámá slova.  Beseda s policistou V půl osmé k nám na školu zavítal policista z Volyně. Pan Hlavín je u pořádkové policie. Pracuje ještě s dalšími 20ti policisty. Mají okruh 78 vesnic. Začali jsme u uniformy a druhů policejních zaměstnání. Potom nám dal kufřík, kde bylo spoustu druhů drog. Bylo to velmi zajímavé! Druhou hodinu jsme si povídali o zbraních, co a jak se při různých pohotovostí používá za zbraně. Ukazoval nám pistoli, automatickou zbraň. Vyprávěl nám veselé i smutné historky. Nejvíce se mi líbila historka o splašeném býkovi, který vážil tunu, a oni ho museli uspat nebo by udělal škodu za sta tisíce. Zničil by auta a vážně zranil lidi. Myslím si, že to bylo hodně zajímavé a besedy by se měly dělat častěji. Pavlína Kopáčková, 7. třída Dne 17. 3. 2010 se k nám přijel podívat policista pan Petr Hlavín, aby nám řekl něco o práci policistů. Pochází z Volyně a je to pořádkový policista. S sebou si přivezl spoustu věcí k práci policisty. Pistole, vestu, slzný plyn, oblek, prostě všechnu výzbroj a výstroj ze své práce. První hodinu nám povídal o druzích policistů třeba: dálniční, úřední, městský.. atd.. a co mají na práci. Taky jsme se dozvěděli, že nejstarší zločinec byl starý 72 let a ohrožoval svou ženu nožem, nebo že v malé vesničce se splašil býk a ohrožoval okolí, proto musela zakročit uspávací rána z pistole. Druhou hodinu nám pan Hlavín popisoval jednotlivé pomůcky k práci policisty a kluci David a Vlasta si vyzkoušeli, jaký je to pocit mít na rukou pouta. Přednáška se mi moc líbila a už vím jaké to je být policistou...... MOC těžké! Erika Hrachová 7.třída Lyžák Zadov Rozhodlo se, že pojedeme na lyžák. Všichni jsme se moc těšili a doufali, že nám vyjde počasí a napadne sníh. Nakonec se podařilo. V pondělí ráno jsme čekali na vsi ve Dřešíně, kde nás nabral autobus, který měl namířeno na Zadov. Po 15 minutách jízdy klikatou cestou jsme dorazili na místo určení CHATA MLÁDÍ, kde jsme strávili celý pobyt. Hned jak jsme přijeli nandali jsme lyže s botama do lyžárny a šli se ubytovat. Ubytování bylo pěkné. Po dobrém obědě jsme se šli porozhlédnout, kde budeme lyžovat. Sjezdovka byla krásně dlouhá a upravená. Než jsme šli spát, byla porada o tom, jak se chovat na sjezdovce a tak podobně. V úterý ráno hned po snídani jsme se nasoukali do přeskáčů, hodili lyže přes rameno a vyrazili jsme. Na sjezdovce celý týden moc lidí nebylo, takže jsme měli skoro celou sjezdovku pro sebe. Byla to krása. Ve středu večer jsme se programu ujali my hoši a zahájili jsme turnaj v prší. Po dlouhých a vyčerpávajících bojích jsme oznámili vítěze. Naopak ve čtvrtek měli program holky, když nás přijeli navštívit pani učitelky. Pátek jsme si užili v plné kráse, protože to byl poslední den. Lyžák na Zadově byl krásný a moc se mi líbil. Karel Matějka, 8. třída 

 Lyžařský kurz – chata Mládí – tam to máme všichni rádi. A když třeba není sníh, ČTENÍ máme v pokojích  Lyžařský kurz-Chata Mládí Denní program Celý týden na lyžařském výcviku na Zadově probíhal podobně. V protější budově bydlela jiná škola, ze Žatce (střední škola). Budíček byl načasovaný na 7.15, ale většina lidí byla vzhůru už dávno předtím. Od 7.30 do 7.45 osobní hygiena a pak hurá na snídani. K snídani jsme dostávali rohlíky, máslo, marmeládu, sýry nebo šunku. Najedli jsme se a zamířili zpět na pokoje a rychle se oblékli do věcí na lyže, abychom mohli co nejdříve vyrazit na svah než bude uježděný. Vždy po ránu bylo nejkrásnější lyžování. Nebyli žádné fronty, nikdo nikam nespěchal a ten povrch byl prostě úžasný. Lyžovali jsme až do 11.30, abychom stihli oběd, který se podával přesně v 12.00. Vařili nám chutně. Všechno jsme snědli a to byl zázrak. Po obědě byl polední klid přibližně do 13.30. hodin a poté se vyráželo na odpolední lyžování. Odpoledne bylo už docela živo, a tak se čekaly delší fronty a povrch už také nebyl ten krásný jako dopoledne. Proto jsme trávili čas na vrchu kopce a popíjeli teplý čaj. Odpoledne lyžování končilo okolo 16.00, protože od 17.00 se podávala večeře. Bylo to brzo, a proto jsme dostávali ještě chleba nebo rohlíky s pomazánkou s sebou, abychom se mohli tzv. ,,dotláskat“. Večerka byla ve 22.00, ale spousta lidí byla tak unavená, že usnula mnohem dříve. Počasí celý týden se vyvedlo, jen občas zafoukal mrazivý vítr a spadnul nový sníh. Ve středu odpoledne nám učitelé zorganizovali menší, dvoukolový závod ve slalomu z věcí, které nám dal les. Rozdělili jej na holky a kluky, aby měl každý šanci. Ten večer jsme měli také program, který připravili kluci z 8. třídy – Souboj v kartách (prší). Vyhlašování výsledku a zábavný večer, který zas připravily holky z 8. a 7. třídy a učitelé se konal ve čtvrtek. Ve slalomu za kluky vyhrál Filip Zdeněk a za holky Aneta Novotná. Celý týden se také bodoval úklid a nejhezčeji uklizeno měly Terka Sporková, Pavlína Kopáčková a Erika Hrachová. Největší „bordel“ zas Vít Kahuda, Martin Kříž a Míra Brabec. Ten večer za námi na návštěvu přijely paní učitelky – Paní Mikešová, paní Šatavová, paní Pahorecká a paní ředitelka. Z Chaty Mládí jsme odjížděli v 16:00. Celkový dojem z lyžařského výcviku? Skvělý!! Napsala: Aneta Novotná, 8. třída Lyžák 2010 „Lyžák se nezapomíná“, tohle jsem slyšela snad od každého člověka a tak jsem se samozřejmě nemohla dočkat. Odjížděli jsme v pondělí mini busem, ve kterém se každý druhý člověk bouchl do hlavy. Konečně jsme dojeli a následovala hodinová “bitka“ o pokoje. Překvapivě byl každý spokojený. Lehce jsme vybalili a šli obhlédnout okolí, všude plno sněhu a tak jsme se samozřejmě museli vyválet. Pak už začal normální režim. Šli jsme na oběd, chvíli osobní volno a poprvé jsme vyrazili na lyže. Většina začínajících byla ráda, že stojí. Zkušenější už jezdili na pumě (i když by to zvládli i na lanovce). Všichni jsme se shodli, že nejhorší byla cesta zpátky. Šlapat do prudkého kopce a nahoře zjistit, že dole zůstaly rukavice, není nic moc příjemného. Nakonec jsme to nějak zvládli i ostatní dny. Druhý den už i šikovnější z horší skupiny jezdili na velké lanovce. Stejně jsme se tam dopracovali všichni. Nepotkalo nás nic hrozného. Počasí bylo většinou optimální. Nejlépe se lyžovalo ráno, kdy jsme tam byli téměř sami. Potkalo nás pár úsměvných pádů a asi 2 zlomené hůlky. Jídlo bylo po celý týden dobré, druhá škola nám sice trochu zabírala místo, ale nějak jsme se vešli. Klidně bych těch 5 dní ještě prodloužila, ale domů se musí. Všichni jsme přijeli unavení, ale určitě veselí, protože jsme za sebou měli 5 báječných dní. Julie Pomahačová, 8. třída 

 Na Zálesí – tam je blaze! Spíme tam i na podlaze. Když zábava nic moc není, tak si aspoň čteme ČTENÍ  Lyžák 2010 Na chatu Mládí jsme přijeli 8. 3. 2010 kolem půl 9. ráno. Mohli jsme se hned nastěhovat, ale protože každý chtěl spát, jak chtěl a bylo málo pokojů, hádali jsme se asi půl hodiny než se pan učitel rozhodl, že zajde za paní vedoucí a poprosí ji o otevření ještě jednoho pokoje. Když jsme se dohádali, byli všichni spokojeni. Po té jsme si vybalili a šli jsme na krátkou procházku ukázat si, kde je krámek, kam můžeme chodit. Dále jsme se procházeli u lanového centra, kde byla minulý rok naše škola. Když jsme přišli, následoval oběd. Vařili dobře. Poté jsme kolem druhé hodiny vyrazili poprvé na kopec. Se svými silami jsme se vyšplhali na kousek kopce a po jednom jsme pomalu sjížděli kopec dolů, aby učitelé zjistili, jak na tom jsme. Rozdělili si nás do dvou skupin. Pan učitel Zdeněk si vzal pokročilejší a paní učitelka Ouředníková začátečníky. Od té doby jsme až do konce kurzu jezdili v těchto skupinách. První den jsme jezdili jen po malém vleku, abychom druhý den jeli všichni na velký. Kolem půl páté jsme odcházeli zpět na chatu, jelikož bychom nestihli večeři. V půl 8 nás následovala kratičká přednáška. Ve 21:30 jsme měli hygienu a ve 22:00 večerku. Další dny se dělo pořád to samé. Ve čtvrt na 8 jsme vstávali, v 8 jsme šli na snídani, v 9 jsme už byli na sjezdovce, ve 12 oběd, v půl 2. na sjezdovku, v půl 5. zpět, v 5 večeře, ve 22:00 večerka. Poslední den nás dokonce navštívily i paní učitelky. Pátek byl docela náročný. Museli jsme si sbalit a odevzdat permanentky. Odjížděli jsme ve 4 hodiny. Byla jsem docela ráda, že už jsem doma, ale ještě bych tam pár dní vydržela…  Lenka Havlíčková, 8. třída Zlatá horečka Po dlouhé době se náš oddíl Střelka vypravil opět na základnu DDM Strakonice v Zálesí a to na víkend 9.- 11. 4.2010. Jeli téměř všichni právě zdraví členové a dokonce i někdo mimo oddíl, akce byla totiž otevřená pro dvojice zlatokopů od 4. třídy. Již v pátek jsme mohli při balení věcí a úklidu klubovny získávat peníze - dolary. V 17 hodin jsme odjížděli z Čestic přímo k základně. Po ubytování a seznámení se základnou začaly soutěže, při kterých jsme získávali další dolary : ping pong, uzlování, první pomoc, šipky, logické hry, práce s mapou, kimovka .... Pak proběhlo večerní zahájení, hra s písmenky a hledání ztracených peněz. Někteří získali pěkný balík. Po hygieně jsme se uložili na pokoji a ještě dlouho nemohli usnout. V sobotu dopoledne jsme museli jako správní zlatokopové získat claimovací kolíky, kterými jsme si pak mohli označit své naleziště. Proběhl test zlatokopa, azimuty a další soutěže. Po obědě přivezl kurýr vyhlášky s oceněnými bandity, kteří se pohybovali v okolí, a také jsme se dozvěděli, kde je asi naleziště. Dvojice zlatokopů vyrazily na clajmoviště, kde si vybraly podle toho, jak přišly, claim. Ten si musely nechat zapsat u šerifa, dostaly glejt - tedy povolení k těžbě - a mohly se vrátit na svůj díl a začít těžit. Cesta na naleziště a zpět na základnu ovšem nebyla tak jednoduchá, pohybovali se tady banditi, kteří nebohé zlatokopy drze okrádali. Pokud se ale zlatokopům podařilo bandity zneškodnit (zasáhnout papírovým míčkem), byla jim za ně vyplacena odměna podle vyhlášky. Po návratu čekalo všechny dvojice převážení zlata a vyplacení dolarů. Večer byl otevřen Bar a Casino, kde jsme mohli utržené dolary propít, projíst nebo prohrát nebo si také udělat talisman z nakoupených věcí. Po celodenním trmácení pak všichni usnuli. V neděli jsme spali trochu déle, po snídani proběhlo vyhlášení výsledků. Nejlépe si vedla dvojice Katka Zámečníková a Jana Brožová, druzí byli mladší kluci Péťa Vastl a Filip Královič a třetí Tereza Matasová a Adéla Suchá. Potom jsme se vrhli na úklid základny, ten trval dost dlouho. Pro každého si pak přijeli rodiče a tím naše Zlatá horečka skončila. Za oddíl Střelka Tomáš Čapek - Einstein

 Dobrou náladu vždy měj když je čarodějný rej. Teď říkala Filemona, že nechala ČTENÍ doma.  Vzpomínka na rok 1945 – konec války V posledním čísle Čtení psal pan Hanzlík z Čestic vzpomínku, kterou slyšel ve své rodné vsi, Vískách. To mě přiblížilo vzpomínkové detaily té doby. Už od února denně kolem poledne byly slyšet zvuky těžkých letadel. V březnu i mezi lesy Františkem a Čekankou byla shozena velká plechová nádrž. Jelikož se nevědělo, co to je, lidé se vyhýbali silnici, a i s dobytkem z polí chodili až k potoku. A najednou nálet v Katovicích na vlak. Hodně vězňů bylo zabito u Sloučeně na poli, mnohým se povedlo zachránit, že se schovali a Němci je nenašli. V noci šli přes pole a schovávali se v lesích. Dva se dostali až do Němčic. Na kraji vsi měl hospodář stoh. A když tam šel pro slámu, tak tam spali dva Rusové. Schoval je na zahradě v kolně, nosil jim jídlo a nikomu to neříkal, až když válka skončila. Potom přespávali v č. 39, tam měli místo v chalupě. Jelikož byly lístky, tak lidé kolem donesli vajíčka, mléko i brambory. V březnu asi 60 obyvatel, co bylo vystěhovaných za Kašperské Hory, přišlo pěšky a starosta měl příkaz je ubytovat a živit. Byli to většinou staří lidé a mámy s dětmi do 14 let. Byli ve škole. Celá ves tehdy musela na dlouhou slámu dát něco na spaní a pak kdo uměl německy, byl požádán a celá obec musela přispívat každý den aspoň polévkou a chlebem. Po týdnu na příkaz musel starosta zajistit převoz do Strakonic na vlak. Byli tehdy odvezeni na vozech s koňmi. Tehdy měl malé auto jen pan Dlauhoveský. Když byl konec války, dva dny před, se tu stavěli vojáci ve vojenských autech, říkali jim Vlasovci. Byli ubytováni u Pechlátů. To byla v minulosti zájezdní hospoda. Když byl opravdu konec války, tak se jásalo a tancovalo a než vojáci odjížděli, tak jsme tam také nahoře v sále tancovali odpoledne při harmonice. A těch 11 vojáků a 2 vojačky v uniformách tancovali kozáčka. Potom jsme to všechno uklidili, mladých a ochotných tehdy bylo dost. Ale už nás moc nežije. Ale co píši, je pravda. I v Česticích je jeden svědek. Pak začali projíždět američtí vojáci. Ti tady nebyli. Ti byli hodně ubytovaní v Hodějově. Celé léto, kde byla i malá hospůdka, tak tam se v neděli odpoledne lidé sešli a kdo uměl na harmoniku, tak hrál a i se tancovalo. A každý rád, protože přes válku byly zábavy zakázány. Sešli se tehdy i třeba na chvíli, mladí i starší. I když se dělalo všechno většinou ručně, lidé si více pomáhali a měli k sobě blíž. Víc si všeho cenili. Omlouvám se za vzpomínku, ale třeba starší generaci to mnohé připomene. Pro mladé je to cizí. Nepřeji mladým, aby prožili to, co my staří. M. Staňková z Němčic Čarodějný rej Členky ČSŽ Čestice uspořádaly v sobotu 1. května čarodějný rej pro děti v maskách čarodějů, černokněžníků a čarodějnic na nádvoří zámku. Nechyběl průvod obcí přes Kalvárii, kdy všichni hledali ztracené čarodějnice a černokněžníky. Na nádvoří a v parku plnily děti úkoly pro složení čarodějné zkoušky. Kdo to zvládl, dostal diplom a sladkou odměnu. Nechyběl čarodějný tanec na nádvoří zámku a také opékání vuřtů. Děkujeme všem, kdo nám pomohl akci připravit a těšíme se za rok na její pokračování. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová

 Když maminka čte si ČTENÍ má vždy úsměv na líčku. My se pro ni naučíme jednu hezkou básničku   Úvaha nad svátkem matek Už blíží se nám květen jasný, snad mlhavý, snad bude krásný. Snad trochu deště na nás zbude. V máji prý nesmí oschnout hole. V máji je vždy vzpomínání, zvláště, když je v něm výročí. Svobody závan zůstal v duši ať majetný je, či v podruží. A všechny matky mají svátek! A zaslouží si kytičku ať klidně spí svůj věčný spánek či mají úsměv na líčku. Na věku tu nezáleží. to úctu si zaslouží každá, která lásku dala A po majetku netouží. Jsou i matky pod úrovní snad pod úrovní zvířete. I příroda někdy stvoří omyl. Proč takové jsou na světě? M. Staňková, Němčice Blahopřejeme všem, kteří se v květnu a červnu dožívají významného životního jubilea a do dalších let přejeme jen to nejlepší, zdraví, štěstí a spokojenost pan Vladimír Melka ze Dřešína paní Marta Smilová z Čestic paní Marie Šašková ze Dřešína pan František Staněk z Němčic paní Pavla Matasová z Čestic pan František Hejtmánek z Prkošína pan František Matas z Čestic pan Bohumír Štěrba z Prkošína paní Marie Volfová z Čestic pan Jaroslav Hodoušek z Čestic pan Bohumil Krejčí z Nuzína pan Jan Stehlík z Chvalšovic pan Jiří Hruška ze Dřešína pan František Kolář z Krušlova paní Vlasta Blažková z Němčic

55 let 50 let 80 let 81 let 55 let 88 let 60 let 50 let 70 let 50 let 87 let 60 let 55 let 70 let 85 let

pan Josef Švehla z Doubravice paní Marie Kočová z Nuzína paní Růžena Zámečníková z Nuzína pan Jan Záhorský ze Dřešína pan Antonín Ouředník z Čestic paní Helena Hejhalová z Čestic paní Květa Staňková z Chvalšovic pan Václav Kotrc z Čestic paní Helena Bublíková ze Dřešína paní Zdeňka Zdeňková z Čestic paní Božena Jůnová z Němčic pan Jan Jůn z Němčic pan Michal Sutner z Nahořan paní Věra Kohútová z Chvalšovic

60 let 80 let 85 let 65 let 89 let 55 let 65 let 55 let 55 let 55 let 70 let 70 let 55 let 75 let

 Chystáte se na výlet když jste jarem okouzleni? Přibalte si do košíku kromě deky také ČTENÍ. 

Klub střelců z kuší Bohemia a městys Čestice pořádají

Závody ve střelbě z historických kuší na zámku v Česticích dne 15.5.2010 od 10,00 do 14,00 hodin   Kulturnímu spolku Čestice budou poskytnuty granty z Jihočeského kraje na rozvoj kulturního dění obci Můžete se těšit například na vystoupení hudební skupiny Abraxas (předběžně v pátek 16. července 2010), vystoupení skupiny Babouci (o malé pouti), několik divadelních představení (v případě příznivého počasí na nádvoří zámku) a o adventních nedělích budou pořádány v kostele Stětí sv. Jana Křtitele adventní koncerty. Měl by se zúčastnit například Prácheňský soubor písní a tanců, Chrámový Sbor sv. Martina z Radomyšle, jednáme i s pěveckým sborem Gymnázia Strakonice. Na všechny kulturní akce budete předem upozorněni plakáty. Také jsme dostali grant na uspořádání výstavy „Křížky, Boží muka a kapličky dříve a dnes“. Na tuto výstavu, která by se měla konat o velké pouti ve výstavní síni v zámku, bychom chtěli všechny poprosit o zapůjčení dobových fotografií výše uvedených staveb k naskenování. Fotografie by byly naskenovány na úřadu městyse a ihned vráceny majiteli. Předem děkujeme.   Ocenění pohádkové kanceláře Čestice V sobotu 20. března 2010 se v Třeboni konal VIII. Pohádkový den se Zdeňkem Troškou. Zahájení proběhlo na třeboňském zámku vyhlášením a předáním prestižních cen nominovaných pohádkových kanceláří v jednotlivých kategoriích Kultura, Sport, Počin roku, Nejhezčí pohádková kancelář a Skokan roku. Česká pohádková akademie udělila naší pohádkové kanceláři Prestižní cenu Jakub za rok 2009 v kategorii Skokan roku a 1. místo. Jsme nesmírně rádi a zároveň je toto ocenění pro nás velkou motivací pro další činnost. Velikonoce v Podlesí Podíleli jsme se společně s ČSŽ Dřešín a Muzeem středního Pootaví Strakonice na velikonočním odpoledni v sále Lidového domu Čestice. Zde měli návštěvníci možnost shlédnout různé techniky zdobení vajec, pletení ošatek, pomlázek, vystřihování velikonočních filigránů apod. za ČSŽ Čestice Jana Kubešová

 Mám tu vína skleničku a vymýšlím básničku. Tlačí na mě krátký čas. ČTENÍ do tisku jde zas.  Dějiny rodů (pokračování) Josef Vichr Roku 1605 koupili Smolotely od Zuzany Šanovcové ze Sudoměře Kryštof a Jindřich, bratři Chanovští. Statek drželi dlouho potomci a kromě krátké doby, kdy Smolotely držel Jeroným Puchfelder a Oldřich z Doudleb (1608 – 1612). Po Jindřichovi Chanovském spravovala Smolotely jeho manželka Anna Příchovská z Příchovic, jako poručnice a od roku 1634 jako dědičná paní. Její syn Jan Vilém, který zdědil statek, zemřel roku 1672 a Smolotely se dostaly mladšímu synovi Adamu Maxmiliánu, který Smolotely držel do konce 17. století. Roku 1641 Jan Vitanovský z Vlčkovic dělil své syny. Staršímu Arnoštovi dal statek Hvožďanský a mladší syn dostal dvůr Obořiště. On zemřel roku 1655 a zanechal statek dětem a manželce Saloméně Tereze Chanovské a 7000 kop věna. Vdova Saloména Tereza udělala vyrovnání s dcerou Lidmilou Annou. Roku 1675 koupil Obořiště světící biskup Tomáš Pešina z Čechorodu. Volf Gotthard Perglár z Perglasu roku 1601 prodal Tedražice Magdaléně Perglarové z Janovic. Její dcera Magdaléna Kryselda se provdala za Jana Jindřicha Janovského z Janovic a poslední vůlí roku 1639 odkázala Tedražice Jiřímu Gothartovi a Oldřichu Vilémovi Janovským, svým synům a polovinu dceři Evě. K rozdělení došlo roku 1635. Eva se provdala za Jana Viléma Chanovského a obdržela na tvrzi několik světnic a sklepů a polovinu statků. Potom byl tento díl prodán Aleně Elišce Varlychové z Modlíškovic. 26.8.1659 prodala Stradaly se dvorem Eliška Malovcová z Branišova Žofii Vojislavové z Hozlau. Od nich koupili 24.4.1673 „Stradal, dvůr panský s chalupami“ František Karel Perglar a jeho manželka Anna Marie, rozená Chanovská, kteří tu postavili „sídlo se stavením k bytu“. Od Anny Marie koupila statek 16.10.1700 Anna Františka, baronka z Lanau, rozená Magnová, a připojila Stradaly k žihobeckému majetku. Jan Augustin Miseron u Lissonu poslední vůli 22.11.1679 odkázal veškerý majetek matce Anně Splatindě, rozené z Grafenberka a svému bratru Norbertu Adolfovi, kteří se roku 1682 ve statek Dvořec uvázali. Později statek připadl Norbertovi. Po jeho smrti se ukázalo mnoho závad na statku Jemništi a Dvořci. Vdova po Norbertovi, Anna Johanka, rozená Chanovská, žádal u zemského soudu o podání statku Dvořec a Jemniště o sproštění dluhů. K řízení byli pověřeni hejtmané bechyňského kraje, kteří Dvořec prodali roku 1686 Janovi Karlovi Matešovskému z Matešova. Prvním majitelem Mladého Smolivce u Lnář byl Adam Pikhart ze Zeleného údolí. Po Bílé Hoře konfiskační komise jej odsoudila k manství. Jeho syn Vilém Břeněk roku 1647 byl z manství propuštěn a roku 1651 prodal Mladý Smolivec Karlu Chanovskému z Dlouhé Vsi. Dcera zemřelého Karlova dědice, Jana Karla Chanovského, Lidmila Helena Lehomská, prodala roku 1664 statek hraběti Aleši Ferdinandu Vratislavovi z Milovic a Mladý Smolivec byl připojen ke lnářskému panství. (Redakce neručí za správnost názvů a jmen, pouze opisováno).    Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce květen - červen 2010 Cena 15,- Kč Sazba a tisk: ČZ Strakonice a.s. Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846