Čtení pro lidi. Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích listopad prosinec Rukověť pro lidi odjinud

Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC

Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích listopad – prosinec 2013

Cena 15,- Kč

CESTAMI A PĚŠINAMI ČESTICKA A VACOVSKA

Rukověť pro lidi odjinud Znovu vyšla aktualizovaná a doplněná brožura Josefa Křešničky. K dostání na úřadu městyse Čestice za 25,- Kč 

 Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Vánoční zvyky a tradice, Blahopřejeme, Výsledky voleb do PSP ČR v Česticích, Co se děje v MŠ, Slovo ředitelky ZŠ, O včelách, Den v šumavském Podlesí, Šumavská Anička, Svatý Mikuláš, Kaplička, Narkissos a Échó, O čestický brambor, Podzimní část čestického fotbalu, Má sezóna 2013, Dějiny rodů  Listování v občasníku: 2.9. Začal nový školní rok 6.9. R. 1522 dokončena první plavba kolem světa 11.9. HC Motor České Budějovice vstoupil do 1. hokejové ligy 13.9. Na nádvoří hrála skupina Parkán 15.9. Tradiční velká pouť s programem na zámeckém nádvoří 16.9. Posvícenský výbor zasedal v restauraci Lidového domu 28.9. Státní svátek. schůze členů MS Háj Čestice v salonku restaurace 4.10. Svátek slaví František 12.10. V sále restaurace Čestice po mnoha letech hrála skupina Labyrint 13.10. Prodej zelí a cibule před restaurací 16.10. Výbor členek ČSŽ Čestice 19.10. Komedii „Veselé umřeniny“ uvedli ochotníci z Dřešína. 25.-26.10. Volby do PSP ČR 27.10. Setkání harmonikářů na Podlesí - 5. ročník 28.10. Státní svátek Občasníček před sto lety: 9.9. Německá námořní vzducholoď L1 ztroskotala v orkánu 18 námořních mil od Helgolandu. 13 osob zahynulo, 7 se jich zachránilo. 11.9. Z Balkánu byla hlášena epidemie cholery. V Rumunsku zemřelo 661 lidí, v Srbsku 277. 16.9. Špatné počasí v Německu zničilo zbytek úrody obilí na polích a většinu sklizně ovoce. 17.9. V Marseille došlo k tramvajovému neštěstí, při němž se tři vozy městské dráhy zřítily do strže; o život přišlo 12 lidí. 21.9. Francouzský pilot Adolphe Pégoud jako první na světě dokázal se svým letadlem provést některé figury letecké akrobacie – skluz, vývrtku a výkrut. 25.10. pak předvedl i přemet (looping). 1.10. Bouře způsobila katastrofu v Pyrenejích. Úder blesku do muniční továrny si vyžádal 14 mrtvých. 2.10. Ve francouzské vesnici Landerau u Nantes vyvraždil patnáctiletý čeledín Marcel Redureau sedmičlennou rodinu svého zaměstnavatele. 3.10. na naléhání prezidenta Wilsona přijal Kongres USA daňový zákon, jenž je první daňovou reformou uskutečněnou v USA od občanské války. 5.10. V Brně probíhaly po dva dny demonstrace českých obyvatel proti připravovanému shromáždění německých spolků. Tisíc účastníků bylo rozehnáno policií. 7.10. Ve Fordových továrnách byla instalována první pásová linka na montáž automobilů. 10.10. Odstřel hřebene Gamba při stavbě Panamského průplavu odstranil poslední překážku vodní cesty mezi Atlantským a Tichým oceánem. 14.10. Při explozi na dole Universal v britském Cardiffu nalezlo smrt 418 horníků. 20.10. Motorový vůz lipské tramvajové dopravy narazil v Blücherově ulici do vozu se zvířaty cirkusu Barnum. Z poškozené vlečky uniklo pět lvů. Protože zvířata nebylo možno pochytat, policie je v zájmu bezpečnosti občanů postřílela. 

 Milan na poslední chvíli s článkem do ČTENÍ zas pílí.  Vážení spoluobčané, v tomto článku bych vám rád sdělil, co podstatného se událo okolo nás. V polovině září proběhla v Česticích tradiční pouť. Jako každoročně byl na zámku připraven i kulturní doprovodný program s výstavou obrazů, kterou letos připravila Základní umělecká škola ve Volyni a vystavila část povedených prací za poslední desetiletí. Jinak celková účast byla na rozdíl od let minulých velmi malá, jak ze strany trhovců, tak i ze strany návštěvníků. Jak již jsem psal na začátku září byla započata rekonstrukce základní školy. Dnes již můžeme konstatovat, že u hlavní budovy proběhla již kolaudace a u školní jídelny a tělocvičny probíhají dokončovací práce. Ze státního fondu životního prostředí jsme získali možnost čerpat finanční prostředky na údržbu veřejné zeleně. Tato akce je v nynější době realizována. Spočívá v bezpečnostním a zdravotním řezu vzrostlých stromů, pokácení nebezpečných dřevin a zajištění náhradní výsadby. Bylo nutné porazit dva vzrostlé stromy na hřišti v Česticích a tři stromy nad zámkem. Všechny z nich byly zasaženy houbovou chorobou a hrozil jejich pád. Podobný osud pravděpodobně v nejbližších letech postihne i většinu stromů okolo kapličky v Nahořanech. Tyto stromy jsou již za vrcholem svého růstu a mohly by se stát pro své okolí nebezpečné. Zatím nic závažného nehrozí, na těchto stromech byla provedena bezpečnostní vazba, ale dle podle názoru odborníka by se mělo v časovém horizontu pěti až deseti let řešit odstranění prvních dvou stromů a to podle jejich aktuálního zdravotního stavu. Od prvního listopadu dochází ke změně ve funkci lesního hospodáře, pana Luďka Saxla nahradí pan Jan Rychtář z Nahořan. Dále bych rád informoval zájemce z řad občanů o palivové dříví, aby se hlásili na úřadu městyse Čestice, kde budou zapsáni do pořadníku a dle možností a množství palivového dřeva postupně vykrýváni. Dřevo bude možno odkoupit buď již jako zpracované do metrů nebo jako samovýroba v lese. Samozřejmě, že cena se bude lišit podle kvality a přístupnosti v terénu. Koncem října byla dokončena rekonstrukce sochy sv. Františka Xaverského u Radešova. Jak se zdařila můžete posoudit na následujících fotografiích. Za městys Čestice Milan Žejdl, starosta.



Kulturní spolek přeje všem svým čtenářům příjemné a klidné prožití vánoční svátků a do roku 2014 vykročení pravou nohou!

 I v tomto podzimním čase na Vánoce myslím zase. Některé vánoční zvyky prý k nám přišly z Ameriky.  Vánoční tradice a zvyky České Vánoce jsou bohaté na různé tradice a zvyky, které nám závidí celý svět, a na zahraničních portálech o nich naleznete pouze zmínky obdivu. Tradiční české Vánoce jsou dokonce motivem pro zahraniční turisty, aby v době svátků navštívili naši republiku. Na rozdíl od jiných zemí u nás Vánoce i přes veškerou snahu, stále ještě nejsou ryze komerční, ale ani čistě křesťanské. České tradice mají ze všeho jen to nejlepší. Jaké znáte vánoční zvyky a které dodržujete? Šupina pro štěstí Kapr je symbol Vánoc a stal se hlavním chodem štědrovečerní večeře. Traduje se, že ten, kdo si schová šupinku pod talíř, bude mít po celý následující rok štěstí. Kapří šupinka má také zajistit i dostatek peněz a zabránit nouzi,a proto ji nosí celá řada lidí i v peněžence. Tradice stolování Tradice jedení oplatku s medem patří symbolikou k jedení těla Páně a díky kulatosti oplatku je zde i symbolika Slunce. Na stole by mělo být 12 chodů jídla. Každý chod za jeden měsíc v roce. Jediná hospodyně může vstát od stolu. Tradic a zvyků je mnohem více a celkem se liší region od regionu. Zlaté prasátko Zlaté prasátko vzniklo jako motivační prvek dětí, aby se vydržely postit až do štědrovečerní večeře. Celý den být o hladu je obzvlášť pro děti náročné, a tak se začalo říkat, že ten, kdo to vydrží, tak s první hvězdou na nebi uvidí i zlaté prasátko. Prasátko je také vánočním symbolem, který představuje synonymum pro štěstí. Krájení jablka Po modlitbě a snězeném oplatku nastalo hodování, někde v jejich průběhu, u některých na počátku a u jiných spíše až ke konci, dojde na krájení jablíčka. Tato klasická a známá česká tradice věštila, zda daného čeká za rok život anebo smrt. Život znamená nález pěticípé hvězdičky ve středu a smrt křížek. Této věštby se nemusíte bát. Stačí, když si vezmete zdravé a velké jablko a rozříznete jej pěkně ve středu kolmo ke stopce. Jmelí I když by se vám mohlo zdát, že zavěšené jmelí je americkou tradicí, ve skutečnosti tato tradice sahá až do doby Keltů. Stále zelená cizopasná a rostlina bývala považována za posvátnou již za dob keltských druidů. Jmelí má mít kouzelné účinky; například jako ochrana proti ohni a zábrana v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Léčivé účinky jmelí uznává i „moderní věda“. Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a roztahující cévy; proto je surovinou k výrobě léčiv proti arterioskleróze. Podle legendy bylo jmelí kdysi stromem. Když byl z jeho dřeva zhotoven Kristův kříž, strom prý hanbou seschl a změnil se v rostlinu. Ta má Kristovo umučení vykoupit tak, že zahrne dobrem všechny, kdo pod ní projdou. Ovšem pozor - jmelí nosí štěstí jen tomu, kdo je jím obdarován! Jmelí roste na jehličnatých i listnatých stromech. Druidy bylo jako magické ceněno jmelí dubové. Jen oni prý mohli jmelí z dubů zlatým srpem odsekávat a nechat padat na připravené plátno - odseknuté jmelí nesmělo padnout na zem. A tady nám pronikají i do dnešních zvyků pradávné pohanské oslavy - jako vzpomínka na sklizeň zlatým srpem se jmelí natírá na zlato. Pouštění lodiček Pouštění lodiček patří k dávným českým tradicím. Rozlouskněte vlašské oříšky, vyberte jejich náplň a do jejich s pomocí roztaveného vosku připevněte zbytky téměř dohořelých svíček.Do lavoru napusťte vodu, zapalte svíčky a dejte lodičky plout na vodu. Majitele té lodičky, která svítí nejdéle, čeká dlouhý život. 

 Přichází vánoční čas, nové ČTENÍ je tu zas.  Lití olova Olovo bylo celkem dostupné a jeho bod tání je nízké. Olovo se roztaví na kovové lopatce nad plamenem, a pak se vlije do vody v kovovém lavoru. Lijte opatrně, ale najednou. Ve vodě olovo ztuhne a zanechá tak určitý abstraktní tvar. Podle odlitku pak lidé hádali, co je v budoucnu čeká. Zpívání koled Koledy patří neodmyslitelně k tradicím nejen českých Vánoc. Původně je zpívaly děti pouze v daném období, kdy chodívaly po vsi a koledovaly si o nějakou sladkou výslužku. Házení střevícem Svobodné vdavekchtivé dívky v období vánoc házely střevícem za hlavu směrem ke dveřím. Pokud se špička boty otočí směrem ke dveřím, znamená to, že se dívka vdá. Jestliže ke dveřím směřuje pata boty, dívka ještě zůstane jeden rok neprovdaná doma. Jablko a zápalky Tato tradice patří opět mezi věštecké, kdy dívka řešila dilema a vybírala si mezi několika nápadníky. Při této věštbě se vezme jedno jablko a tři zápalky.Zápalky zapíchněte do jablka s myšlenkou na jednoho nápadníka. Pak všechny zápalky najednou zapalte, která hoří nejdéle, představuje toho pravého nápadníka. Barborka Na svatou Barboru (4.12.) chodí každá dívka, která se chce vdát, trhat Barborku. Barborku přitom představují třešňové větvičky anebo také zlatý déšť natrhaný až po setmění. Jestli Barborka do Štědrého dne rozkvete, dívka najde svého ženicha. Pro dokonalý efekt je zapotřebí, aby dívka větévky zalévala vodou nošenou v ústech. Blahopřejeme všem, kteří se v listopadu a prosinci dožívají významného životníhu jubilea. Přejeme do dalších let jen to nejlepší, zdraví, štěstí a spokojenost. pan Vojtěch Mráz z Čestic paní Anna Vaňková z Nahořan paní Marie Deáková z Chvalšovic paní Anna Maroušková Kobylky paní Anna Mlsová z Chvalšovic paní Otilie Šochmanová ze Dřešína paní Anna Mikešová z Hořejšic pan František Bělohubý z Konopice pan František Hanzlík z Chvalšovic pan Josef Kukrál ze Dřešína pan František Hradecký z Čestic pan Jindřich Bártík z Krušlova pan Bohumil Franta z Prkošína paní Božena Bedlivá z Prkošína pan Ján Mag z Čestic

75 let 65 let 81 let 86 let 81 let 75 let 85 let 90 let 80 let 84 let 65 let 50let 60 let 90 let 65 let

paní Marie Rezková z Čestic paní Anna Jelínková z Nuzína pan Václav Krajánek z Čestic paní Věra Bejčková ze Dřešín pan František Havlan z Čestic paní Anežka Průchová z Němčic paní Ivana Nováková z Čestic pan Zdeněk Hošek z Čestic pan Josef Eigner z Dřešína paní Blažena Mlsová z Doubravice pan Josef Pšenička z Doubravice pan Jan Staněk z Čestic pan Jaroslav Šťastný z Němčic p. Jarosl. Ouředníková z Radešova

85 let 70 let 85 let 85 let 87 let 88 let 50 let 55 let 50 let 80 let 75 let 50 let 87 let 65 let

23.12.2013 se před Lidovým domem uskuteční prodej kaprů. Zájemci si je mohou předem objednat v restauraci u pana Kubeše.

 Která strana zvítězí? To už ČTENÍ dobře ví   Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR konané 25. a 26.10.2013 v Česticích Voliči zapsaní v seznamu Vydané obálky Odevzdané obálky Platné hlasovací lístky Platné hlasy pro strany ČSSD Strana svobodných občanů Česká pirátská strana TOP 09 Hlavu vzhůru ODS Změna Strana soukromníků ČR KDU – ČSL Suverenita – Strana zdrav.rozumu Zemanovi Úsvit T. Okanuty DSSS ANO 2011 KSČM LEV 21 Strana zelených Koruna česká

Čestice 543 355 354 350 78 6 8 31 2 25 1 1 23 1 2 21 2 64 77 0 7 1

Nahořany 126 79 79 79 11 1 3 11 0 8 2 1 2 1 1 5 1 12 14 0 6 0

Doubravice 99 63 63 61 16 1 0 3 0 6 0 0 1 3 4 6 0 1 18 0 1 1

Celkem 768 497 496 490 105 8 11 45 2 39 3 2 26 5 7 32 3 77 109 0 14 2

Celkem 350 79 61 490     Co se děje v MŠ Čestice Od začátku školního roku uběhly již dva měsíce. To je dost dlouhá doba na to, aby si nově příchozí děti ve školce dostatečně zvykly, ty starší se rozkoukaly. Každý den je pro děti plný nápadů a překvapení. Ve školce se konalo několik divadelních představení, na které se děti vždy těší. Podílíme se s děti na výzdobě sálu na Čestický brambor, kde děti vystavují své výrobky a práce ze školky. Výzdoba mateřské školy je přizpůsobena podzimu. Do konce roku nás čekají vánoční besídky pro rodiče, na které si děti z každé třídy připraví svůj program. Proběhne vánoční fotografování dětí, plánujeme mikulášskou nadílku pro děti s návštěvou Mikuláše, čerta a anděla. Atmosféra v mateřské škole bude naladěna nejen zimně, ale také vánočně pro spokojenost všech. Za MŠ Čestice Jana Kubešová, Jaroslava Smolová  

 Změny v školní kuchyni dolehly i na tchýni. Opustila vaření, začetla se do ČTENÍ.  Vážení čtenáři, dovolte mi, abych vás informovala o dění v naší škole a o akcích, které se u nás konaly během posledních měsíců. Jistě všichni zaznamenali, že se o letních prázdninách provoz ve škole nezastavil. Probíhala dlouho plánovaná a v historii školy největší rekonstrukce hlavní budovy financována z finančních prostředků Městyse Čestice – výměna oken, zateplení budovy, oprava střechy, svodů vody, hromosvodů a komínu, ve třídách bylo odstraněno staré obložení a všechny prostory byly vymalovány. Venkovní práce firma postupně dokončovala během září a října. Díky dotaci mohly během srpna v areálu školy pracovat vedle sebe dvě stavební firmy. Jedna firma dokončovala práce na hlavní budově tak, abychom mohli slavnostně zahájit 2. září nový školní rok 2013/14, a druhá firma začala s přípravnými pracemi na zateplení a výměnu oken školní jídelny a tělocvičny, školní družiny a přilehlých prostor. V současné době firma dokončuje venkovní nátěr fasády a malby v opravených prostorách a věřím, že brzy budeme využívat tělocvičnu a prostory školní družiny. V červenci 2013 jsme ukončili projekt OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost v rámci projektu „Nová Škola 2010, reg. č. CZ.1.07/1.4.00/21.1059. Celkem na naší škole učitelé vytvořili 372 učebních vzdělávacích materiálů v rámci „šablon“: 1. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (300 vzdělávacích materiálů), 2. Inovace a zkvalitnění výuky v oblasti přírodních věd (72 vzdělávacích materiálů). 3. Metodický kurz pro učitele cizích jazyků. V září jsme dokončili realizaci projektu Malé školní arboretum – Tůňka pro obojživelníky, který byl podpořen z 9. Výzvy Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí. Tůňka je řešena jako fóliové jezírko napájené dešťovou vodou z přilehlého okapového svodu vedoucího ze střechy školy. Součástí tůňky je i skalka s rostlinami a valouny, které poskytují vhodný úkryt zde se vyskytujícím živočichům. 2. září 2013 proběhla prezentace projektu pro rodiče, kteří byli seznámeni s průběhem výstavby tůňky. Děkuji všem, kteří se podíleli na budování naší vodní plochy, zejména paní učitelce Marii Linhartové a žákům naší školy, velkou oporou byl i pan Karel Zdeněk, se zemními pracemi pomohl pan František Havlíček a svod vody zajistil pan Václav Kaskoun. Odbornou pomoc při zaměřování plochy obstaral pan Jan Zábranský. Tůňka pro obojživelníky rozšířila naši naučnou stezku o další zajímavé stanoviště. S novým školním rokem došlo k několika významným personálním změnám. Do zaslouženého důchodu odešla kuchařka školní jídelny paní Libuše Zámečníková a školník pan Karel Zdeněk. Na místo kuchařky nastoupila paní Jaroslava Nováková a rekonstrukci školy v roli školníka si vychutnává pan Vlastimil Petráš. V souvislosti s touto změnou byla přijata na místo pomocné pracovnice výdejny v mateřské škole paní Martina Sluková. Z pedagogického sboru jsme se rozloučili s Mgr. Zuzanou Drančákovou, která nyní působí na jiné základní škole na pozici ředitelky školy. Novými posilami učitelského sboru jsou Mgr. Irena Hartlová z Čestic, třídní učitelka 1. ročníku a vyučující hudební výchovu na naší škole, anglický jazyk vyučuje Mgr. Hana Rodová z Volyně, třídní učitelka 6. ročníku a Mgr. Monika Hrušková z Doubravice (Čj – Vv). V novém školním roce 2013/14 jsme přivítali 27 prvňáčků převážně z naší mateřské školy. Tímto rekordním přírůstkem žáků 1. ročníku má v současné době naše základní škola 132 žáků. Se změnou rámcového vzdělávacího programu proběhla změna i našeho školního vzdělávacího programu. Od letošního roku je povinně vyučován německý jazyk od 7. ročníku, došlo k dílčím úpravám obsahu výuky jednotlivých předmětů, zejména zavedení zlomků, desetinných čísel na 1. stupni, povinně je začleněna výuka dopravní výuky, finanční gramotnost, ochrana člověka za běžných rizik a mimořádných událostí, obrana vlasti, korupce.

 Přijďte všichni na Silvestra na společné posezení. A co všechno vás tam čeká dozvíte se dneska v ČTENÍ  Školní vzdělávací program se snažíme zpestřit aktivitami, které obohatí znalosti žáků v jednotlivých předmětech. I v letošním roce bude na naší škole probíhat misijní projekt Škola v harmonii, který je pro školy zcela zdarma. Tento projekt je zaměřen na prevenci šikany na škole, posílení autority a úcty k dospělému a učitelům a na bezpečnost dětí, což je to, o co naše škola také usiluje. Svými aktivitami bude vést žáky ke zdravému způsobu života a ohleduplnému chování k přírodě. Každá třída školy absolvuje minimálně 10 besed vedených lektorem projektu. Celý projekt bude zakončen Dnem zdraví. Žáci 2. stupně se zúčastnili 5. září 2013 exkurze do Prahy. Navštívili Národní zemědělské muzeum, v němž probíhala výstava „Od věku sloužím člověku“. Výstava pojednávala o výrobě, použití a zneškodnění použitých obalů. Žáci si nejprve vyslechli přednášku o historii a výrobě obalů a pak vyplnili pracovní listy týkající se tohoto tématu. Nakonec si mohli v praxi vyzkoušet své praktické dovednosti a znalosti z oboru ekologie. Tato exkurze rozšířila vědomosti žáků v oblasti ekologie a byla financovaná z projektu Jihočeského kraje Škola vybere - Kraj zaplatí. Dne 3. října 2013 shlédly děti divadelní představení Co je pravda, co je lež. Se zaujetím sledovali veselou pohádku žáci všech ročníků a připomenuli si česká rčení. Hodinu moderní chemie plné pokusů předvedli v úterý 8. 10. 2013 2 studenti Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Žákům ze 4. – 9. ročníku představili atraktivním způsobem chemii, bez níž se neobejde náš každodenní život. Pokusy se světlem a tmou, s vůní a zápachem. Na závěr studenti vyrobili zmrzlinu, která chutnala všem žákům. V pátek 25. října 2013 se žáci 8. a 9. ročníku zúčastnili Dne otevřených dveří a prezentace studijních oborů na SOŠ řemesel a služeb ve Vimperku. Naši žáci se zde seznámili s učebními i maturitními obory, které se zde vyučují. Průvodcem byl náš bývalý žák Martin Kříž, který zde studuje obor elektrikář. Prezentace studijních oborů se velmi líbila a posloužila při rozhodování, jaký obor studia si po ukončení 9. třídy zvolit. V současné době vrcholí hodnocení prací v XIX. ročníku literární a výtvarné soutěže O čestický brambor a příprava slavnostního vyhodnocení prací, které proběhne 14. 11. 2013 v Lidovém domě v Česticích. V novém školním roce přeji všem rodičům pevné zdraví, hodně síly na zvědavé otázky svých dětí a ostatním čtenářům příjemně strávený podzim se slunečnými dny. Mgr. Martina Kalová, ředitelka školy 

Kulturní spolek Čestice zve na II. Silvestrovské posezení do sálu Lidového domu v Česticích 31.12.2013 Bavit vás bude DJ ZabHo, živá muzika v podání Volného sdružení čestických muzikantů, naučíte se jeden řecký tanec, jeden mexický tanec a nebudou chybět ani soutěže o skvělé ceny. Začátek je ve 20,00 hodin, konec dle výdrže účastníků.

 Včelky v úle dobře vidí i když je tam příšeří. A když o tom píšem v ČTENÍ, nikdo tomu nevěří.  O včelách Petr Vlažný Vážení čtenáři, je tu poslední číslo tohoto roku a s ním i poslední psaní o včelách. Myslím, že na závěr bychom mohli tuto rubriku nazvat takovými včelími zajímavostmi. Bude sice plná čísel, ale věřím, že budete užasle číst následující řádky s utvrzením se, že pořekadlo „pilný jako včelka“ je rozhodně ten správný příměr pro velmi tvrdě pracujícího člověka. Tak tedy pojďme na to. Začněme asi tím, že na čajovou lžičku se vejde asi 30g medu. Co všechno musí včela udělat pro to, abychom si osladili šálek čaje? Do medového váčku včely se vejde asi 20mg medu, to znamená, že včela jej musí asi 1500x zcela zaplnit. To samozřejmě ale nezvládne pouze včela 1, protože ta za celý svůj život přinese max. 9g medu – tedy asi jednu třetinu již zmíněné čajové lžičky. K nasbírání 1kg medu tedy do úmoru pracuje celý život asi 1100 dělnic. Také se při tom včelky řádně nalétají. Udává se, že na jeden kilogram medu připadá průměrná vzdálenost cca 200 000km – tedy vzdálenost větší, než kdybyste pětkrát oblétli rovník. Není se ostatně co divit, když na jeden kilogram medu musí včely navštívit zhruba 4 miliony květin – to už je pořádná nálož. Platí také, že jedna včela při svém výletu nalétá zhruba 10km. Není to ale mnoho, když si uvědomíme, že včela může létat rychlostí asi 29km v hodině. Zvládá to díky křídlům, kterými včela mává až 180x za vteřinu. Rozšířeným mýtem pak je, že včely sbírají med. Toto musím vyvrátit, protože to, co včely sbírají z květů je tzv. nektar. A toho musí přinést včely do úlu asi 3 litry, aby z nich zbyl koncový produkt – tedy med. Ten zbytek je voda, kterou včely z nektaru v úlu odpaří. Funguje to tak, že když se včela vrátí do úlu, odevzdá svůj nektar ostatním včelám. Při předávání nektaru k němu mladušky přidají sekrety svých hltanových žláz. Toto se pak v úlu několikrát opakuje. Díky tomuto řetězci pak můžeme rozeznat dvě fáze. V aktivní fázi včely pomalu pumpují nektar ze sosáku, až se na konci vytvoří kapka, a tu zase nasají. Tento děj se pak rychle opakuje asi po dobu 15-20 minut. Díky teplotě v úlu se pak větší část vody z kapky odpaří. Když takto obsah vody poklesne zhruba na úroveň 40-50%, včely kapku nechávají stéct do buněk, které zatím zůstávají otevřené. V této fázi se pak odpařuje další přebytečná voda a říkáme, že med tzv. zraje. Aby se takto vlhký vzduch odvedl, vytvářejí včely v úlech takové ventilační řetězy. Teplý a vlhký vzduch je takto odváděn ven a vyměňován za vzduch studený. Zralý med pak včely víčkují. Hlavní význam včel ale pochopitelně netkví v ekonomickém profitu jejich majitele – tedy včelaře, ale včely se podílí na opylování hmyzosnubných rostlin asi z 95%. Včelař má z působení včel okolo 10% hospodářského užitku. To znamená, že jestliže dostane včelař 130Kč za kilogram medu, včelky u Vás a Vašich sousedů opylují ovoce v hodnotě 1300 Kč. Bez včely by tak nebylo ovoce, hodně druhů by pak pravděpodobně vymizelo z povrchu zemského a krajina by se zásadně změnila. Mějte prosím toto na paměti a při podzimní sklizni v duchu můžete poděkovat některému ze svých včelařů a jeho včelám za dobrou úrodu. Včely tu byly již před 15 miliony let, jsou tu stále i člověku navzdory a věřím, že tady budou i po nás. Jejich přizpůsobivost je ohromná. Ne nadarmo se říká, že největším nepřítelem včel je vlastně člověk. Vzájemným šlechtěním pouze několik druhů včel jsme u včel potlačili vlastnost, díky které jsou včely tak jedinečný organismus – jejich variabilitu. Vezměte si, že dříve se matka pářila s 12 různými trubci, dnes někteří včelaři nakupují matky inseminované – tedy mají shodnou genetickou výbavu, která ne vždy musí včelstvo předurčit k prosperitě. V přírodě vždy přežívali jen ti nejsilnější, nejinak je tomu i u včel. Nyní má člověk pocit, že včelstva na podzim musí zachraňovat stůj co stůj, i když v přírodě by patrně nepřežila. Člověk také stojí za nyní nejmasovějšími úhyny včelstev – do Evropy např. dovezl včely z Asie, které s sebou přinesli nejhoršího škůdce včel v posledních letech – roztoče Varroa. Zatímco v Asii byly ovšem včely vůči tomuto roztoči imunní, evropské včely toho bohužel schopné nejsou. Samozřejmě včelám nepřispívá ani velká spotřeba pesticidů v krajině, obrovské zemědělské lány bez jediného plevele, který by včelám poskytl nějakou snůšku, vlny, které vysíláme do prostředí, ať už se jedná o mobily, rádio apod. Na všechny tyto faktory včely reagují negativně a při jejich kumulaci může včelař najednou najít prázdný úl. Věřím ale, že když si včely poradily posledních 15 milionů let, zvládnou to jistě i v budoucnu. Přeji jim Vše dobré a Vám milí Čtenáři do roku 2014 taktéž.

 Ať se venku co chce mele s ČTENÍM lezu do postele.  Den v šumavském Podlesí Srpnový den ve znamení končícího léta, jedu s mamkou, která si přála vidět tento malebný kraj. Máme to naplánované, na Špici čeká Anička Janoutová, na chvíli se zastavujeme ve vlídném prostředí ve Střídce u Chalupných – Janoutů. Krásné přijetí, spousty povídání. Pak už jen míříme s Aničkou na hoslovický mlýn. Exkluzivní a skvělý průvodce, jak také jinak – Chalupných a Janoutů prostě do mlýna patří. Seznámení s tradicemi, vlídné prostředí. Pak se vracíme do Hoslovic a Čekanky, dolů k Němčicím. Odtud je krásný pohled na Němčice s dominantou němčického zámku Dlauhoweských. V Němčicích si nás „přebírají“ Zdeňka a Pepík Švecovi. Zase vlídné přijetí a pak už míříme na Dobrš. Kaple, dobršské zvony, koste, to vše mi vybavuje ještě nedávno přítomnost a spolupráci s Martinem Františkem Víchem. Jakoby vše bylo včera, vzpomínky na Martina jsou stále živé. Poté míříme na krušlovský včelín s neopakovatelným výhledem na celé Podlesí. Návštěva mestické Kalvárie a pak už na poslední místo dnešního dne, na Kbíl , odkud je vše vidět z výšky. Skutečně – pošmourné počasí se v podvečer vybralo a kromě neopakovatelného pohledu na pošumavské Podlesí, který nikdy nezevšední, byla vidět i blízká Šumava, „sousedka“ Podlesí s Boubínem, Bobíkem, Přilbou, Antýglem a v dáli i s Roklany. No a dál z kruhového rozhledu Sušicko, Svatobor, Strašín, Brdy, Strakonice, Písecké hory. Helfenburg a Kleť i Libín v dáli. Potom už jen na vlak do Strakonic a krásný den v pošumavském Podlesí se chýlí ke konci. Pestrý a zajímavý díky dlouholetým přátelům z Podlesí, z Němčic a ze Střídky. Miroslav Zachariáš Třináct let a přece poprvé Právě končí třináctý ročník největšího cyklistického seriálu Kolo pro život, který nemá obdoby nejen v České republice, ale ani ve světě. Od profesionálů až po cykloamatéry se ho každoročně účastní téměř dvacet tisíc závodníků. Právě nedávno jsme s Romanem Čermákem, který stál u zrodu a vše vymyslel, vzpomínali na úplně první premiérový závod v šumavském Vimperku. Bylo tam pár stánků a skromné podmínky. Seriál Kolo při život se rozrostl do gigantických rozměrů s profesionálním zabezpečením pro všechny závodníky. Třináct let se zúčastňuji závodů Kolo pro život s klienty a exklienty komunity, s klienty, kteří „vyměnili“ drogovou a alkoholovou závislost za skvělý pocit ze závodů Kolo pro život v nejrůznějších krásných místech naší republiky. Již třináct let díky Romanovi Čermákovi a jeho týmu „jsme stále ve hře“. Mám na mysli, že jsme stále na startu. Skvělé zázemí, sponzorská dohoda, že je nám odpuštěno startovné, ale zejména skvělý pocit, že „jsme stále u toho“. A také krásný pocit v cíli. To vše zažíváme již dlouhých třináct let. Leč leccos se i mění a vracím se k titulku článku „Přece poprvé.“ Nepracuji již s drogově závislými, i když několik klientů je stále na stratu, ale s mentálně postiženými. V Liberci, na opačném konci republiky, ale na závody Kola pro život je to vždy „blízko“. Úplně poprvé jeli dva klienti – žena a muž z mého zařízení, kde nyní působím, závod Kolo pro život. Na opravdu průměrných vlastních kolech, v dresu České spořitelny, který je již deset let starý, ale s velkým odhodláním. Dva klienti ze zařízení Liberec – Harcov, který úspěšně vede ředitelka Vladimíra Řáhová, byli nejen na startu, ale i v cíli závodu. Úplně poprvé. Letos zatím ještě pod cizími jmény závodníků našeho Zach Bike Teamu, ale příští rok již pojedou pod svými vlastními jmény. Chtějí být znovu na startu a to je hrozně důležité a dobré. 

 Až za pár dní k tobě přijde Anděl, Čert a Mikuláš oni tobě dají dárky a ty jim zas ČTENÍ dáš.  Druhým závodem by měla být Mladá Boleslav v květnu 2014. Úplně poprvé je již minulostí. Další bude ve 14. ročníku Kola pro život. Možná ale, že přivedu na start další „poprvé“. Stává se z toho krásný, možná až nekončící příběh. To je na tom všem úplně nejkrásnější. Miroslav Zachariáš Šumavská Anička – doma, kde to měla ráda Zářijový den, již s nádechem podzimu. Jedu na kole na Mářský vrch a potom dolů do Záhoří. Místo, kde Anička bydlela a měla to tu moc ráda. Krásná chaloupka, která na Šumavu a kraj pod Šumavou prostě patří. Setkávám se s jejím přítelem Mojmírem, ten mi ukazuje osudné místo, studnu. Tam Anička i se svým milovaným psem skončila a vyhasl její život. Nevysvětlitelná záhada, pravdu se už asi nikdy nedozvíme, tu si Anička odnesla do šumavského nebe. S Mojmírem vzpomínáme na Aničku, na její život, na její práci a na místa, která měla na Šumavě a v Pošumaví ráda. Rozhodně to není naše poslední setkání. Vnímám každé místo, kde se Anička cítila dobře, doma. A když se vracím do Čkyně a vyjedu nad Záhoří, vidím již Šumavu. Pošumaví a Šumava se snoubí úzkým poutem. Tak jak to Anička měla ráda. Šumavu a kraj pod Šumavou, pod Mářským vrchem.    Svatý Mikuláš Skutečná historie, legenda a tradice se spojují u Mikulášovy osoby v pestrý celkový obraz: Mikuláš, světec a přítel dětí, patron zajatců, ochránce dobré svatby, biskup, mučedník, vyznavač a pomocník v nouzi. Co všechno bychom mohli vyjmenovat, co vyznačuje a charakterizuje tohoto oblíbeného světce! Mikuláš se stal kolem r. 300 jako mladý muž biskupem v Myře v tehdejší Lykii. Brzy potom zde začalo pronásledování křesťanů za Galeria Valeria Maximina. I Mikuláš se dostal kolem r. 310 do zajetí a byl v žaláři těžce trýzněn. Ještě poznamenán utrpěným mučením vystoupil r. 325 na slavném koncilu Nicejském. Více se neví o Mikulášově životě a působení, je známo už jen přibližné datum biskupova úmrtí. Den smrti byl 6. prosinec, rok mezi 345 a 351. Uctívání sv. Mikuláše Mikulášův kult se šířil asi po dvě staletí po smrti uctívaného, přesáhl na celou řeckou církev, později i na slovanské země. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem. Váhavě se pak šířil Mikulášův kult také v Evropě, např. od 10. století v Německu, Francii a Anglii. Italští námořníci nebo piráti uloupili v r. 1087 ostatky biskupa Mikuláše ze sarkofágu náhrobního kostela v Myře a přinesli je do Bari v Apulii, kde tehdy vládli Normáni. Prázdný Mikulášův kamenný sarkofág můžeme ještě dnes vidět v obnoveném dolním kostele Mikulášova chrámu v Demrel/Myře na jihozápadním pobřeží Turecka. Antická Myra je ovšem už jen městem zřícenin. V Bari postavili k uchovávání drahocenných ostatků na troskách byzantského guvernérova paláce baziliku sv. Mikuláše. Papež Urban II. posvětil r. 1089 kryptu s Mikulášovou schránkou. Dodnes patří bazilika s kůry k nejvýznamnějším románským církevním stavbám v jižní Itálii. Jejími největšími drahocennostmi jsou vedle hrobu církevního patrona ciborium z 12. století, jediné úplně zachovalé z té doby v Apulii, jakož i slavný biskupský trůn Eliášův z bílého mramoru, který pochází z 11. století a patří k nejmimořádnějším uměleckým dílům Apulie.

 Mikuláš se zase bude potulovat světem. ČTENÍ rozdá dospělákům, cukroví zas dětem.  Dvě města se tedy dnes dělí o slávu Mikulášova kultu: Demre v Turecku, dřívější Myra, místo biskupova úmrtí, a Bari v Apulii, kde jsou uchovávány ostatky velmi uctívaného světce v neobyčejné bazilice sv. Mikuláše od r. 1087 a jsou cílem mnoha poutníků. Obyvatelé Bari slaví "svého" Mikuláše každý rok 8. května, v den přenesení, ohromnou slavností. Slavnosti se odehrávají na moři, věřící přitom plují na člunech k Mikulášově soše. Už večer předtím prochází historický průvod hýřící barvami, na němž se účastní celé Bari, ulicemi města. Tradice a zvyky Tradice kolem Mikulášovy osoby je velmi výrazná. V předvečer 6. prosince navštěvuje muž s bílým vousem - často v doprovodu čerta a anděla děti a obdarovává je nebo je kárá pro jejich nezpůsoby. Pokud se Mikuláš nedostaví osobně, lze za oknem nalézt pytlíky naplněné sladkostmi. V alpských zemích provozují zakuklené postavy v den sv. Mikuláše své neplechy. V jihoněmecké oblasti, hlavně v Bavorsku, nahrazuje Mikuláš od středověku často Erasma jako pomocníka v nouzi. Na východě je Mikuláš po P. Marii nejuctívanější světeckou postavou. Mikulášovo uctívání se rozvinulo v Německu zprvu v 10. století v Porýní; bylo podporováno císařovnou Theofanou, řeckou manželkou císaře Oty II. Ve stejném 10. století vznikl v Německu obyčej, který zůstal zachován dodnes: zvyk, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je. To se vztahuje na tuto historii: v klášterních školách tehdy byla takzvaná "biskupská hra"; při ní jeden žák přebíral jednou v roce funkci opata nebo i biskupa a "vládl" nad klášterem a nad školou. Zprvu se tato hra konala 28. prosince, v den Neviňátek; asi od 13. století byla přeložena na den sv. Mikuláše. Krajově i národnostně se liší jak oblečení tak i jméno Mikuláše. V Čechách jsou nejstarší záznamy o mikulášské nadílce ze 14. století. Mikuláš je znázorňován téměř vždy jako starší biskup s krátkým až dlouhým vousem. Velmi mnohá vyobrazení jsou dodnes na Východě, na nich je Mikuláš často holohlavý. Také znázornění na Západě se opírají v četných případech o východní umění. Mikuláš mívá s sebou zlatou knihu. Nejznámější legenda o Mikulášově dobročinném zásahu vypráví, že jeden zchudlý šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly jako nevěstky na věno ke svatbě. Mikuláš však hodil oknem v noci třem mladým ženám po jednom sáčku se zlaťáky, takže nemusely přistoupit na otcovo řešení. Další legenda, která bývá často znázorňována: Mikuláš pomáhá lodi, která se dostala do tísně na moři a jejíž námořníci ho vzývali. Mikuláš je proto často znázorňován i s kotvou. Mikuláš je patron: Ruska; Lotrinska; ministrantů; dětí; panen; poutníků a cestujících; advokátů, soudců, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, výrobců a obchodníků s parfémy, lodníků, rybářů, námořníků, vorařů, mlynářů, pekařů, obchodníků se zrním a semeny, řezníků, sládků, lihovarníků, sedláků, tkalců, obchodníků s krajkami a suknem, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů; hasičů; zajatců; za šťastnou svatbu; proti nebezpečí vody a na moři; ke znovuzískání ukradených předmětů; proti zlodějům. Pohádkový zvonkový průvod obcí ČSŽ Čestice pořádá pro děti a rodiče v sobotu 30. listopadu Pohádkový zvonkový průvod obcí v kostýmech andělů. Sraz je v 16.45 hodin u kostela v Česticích. Společně rozsvítíme vánoční strom, zazpíváme koledy a pro všechny bude opět připraveno překvapení. Už se na Vás moc těšíme. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová 

 Tam, kde stojí kaplička chodívala holčička. Nesla tetičce a strýci ČTENÍ, sulc a jitrnici.  Kaplička Josef Křešnička Za dávných časů bývalo víc lesů než polí – a kdo se někdy někam vypravil, tak ten musel počítat s tím, že většinu cesty půjde lesem, a to hlubokým a černým, lesem nebezpečným, kde se na člověka s větve může sesmeknout rys, kde se dá potkat medvěd a nebo vlk – propánakrále! A to se právě stalo jedné holčičce. Tenkrát bydlela v Němčicích taková hezká, Marie Hrádecká se jmenovala, ale protože jí bylo teprve sedm let, tak jí všichni říkali Mařenko. Její maminka pocházela z Radešova, to je od Němčic kousek, ale to se ví, přes les se jít muselo – a to maminčino přátelstvo bydlelo až u radešovského potoka. A teď, Mařenko, pojď, doneseš babičce a také strejdovi s tetou ku té výslužky, jitrnice a tlačenku – a holka, běž. Tak ona šla, cesta byla prošlápnutá, protože do lesa, kde se říká Na Blejštích, pořád někdo chodil na dříví – a že Mařenka byla zpěvačka, hotový skřivánek, tak jí ta cesta pod nohama jen vrzala, jak ubíhala. Ale u Blejští bylo ouvej, dál k Radešovu už se táhl neprošlápnutý sníh, to až teprve za lesem bylo prošlápnuto, protože na ten konec lesa zase chodili na dříví sedláci z Radešova. A teď ta hrůza, hned za první závějí vybafl na holčinku hladový vlk. Ona chudák doufala, že ji nechá na pokoji, když mu dá k sežrání všechna ty krásné jitrnice, jelita, ba i tlačenku, ale vlk že ne a chramst, chramst, sežral i milou Mařenku. Jen košík nechal ležet, oni vlci košíky nežerou. Mařenko, kde jsi – a až starý Poustka, němčický chalupník, našel její košíček. Podle stop ve sněhu poznal, co se stalo – a novino ty smutná! Napravit se už nic nedalo, ale hned po jaru postavili na tom místě aspoň kapličku – zaletuj si sem, vzpomínko na Mařenku a tady buď, ať se tu s tebou můžem zastavit! Od té doby se vidělo, že tam vždycky poletuje víc skřivánků, než jinde, pořád to tam pršelo písničkami – a tak celých dvěstě let. A v těch písničkách spadávala na zem a lidem do uší i do mysli Mařenka Hrádecká. Byla na ty písničky proměněná. Mezitím se les na Blejštích o hodně zmenšil, takže Mařenčinu kapličku bylo vidět přes šíři polí už zdaleka. A jak v té šíři polí jezdily traktory, tak jeden do kapličky vrazil až praskla a div se neporoučela k zemi. Vypadlo z ní plno kamenů – a nefoukej větříčku, nebo ji povalíš docela! Skřivánci odletěli a celé to místo Na Blejštích zesmutnělo. A to nebylo ještě všechno! Traktoristu pana Černého z Němčic, který měl kapličku na svědomí, začaly pronásledovat zlé sny. A ve všech snech byla Mařenka. Vždycky mu řekla: „Podívejte se, pane Černý, vy se klidně nevyspíte, já totiž umím strašit – a budu vás strašit tak dlouho, dokud nebude kaplička zase v pořádku.“ Ten pan Černý byl už Černý jen podle jména. Začal chodit celý bledý až do bíla a ruce se mu třásly. Špatně řídil traktor, byl jako vrtohlavý a to znamenalo, že udělal i málo práce. Ale pořád si říkal: „Přece se nenechám umořit od nějakého hloupého snu!“ No – dlouho nevydržel. Ona ho nestrašila jen Mařenka v noci, oni i lidé po něm ve dne divně pokukovali, až to ten pan Černý už nemohl snést. Povídá zedníkům: „Heleďte, pánové, tak a tak, když tu kapličku opravíte, koupím vám piva, co budete chtít, třeba i půlku a jen se, prosím vás, dejte do toho co nejdřív. Já vám budu míchat maltu. Tak zedníci šli – a tady jsi, kapličko! Už zase svítíš u Blejští cukrově! Mařenka Hrádeckých přestala pana Černého vystrašovat a on je zase černý, jako dřív, celý umazaný od šmíru a zaprášený z polí. Už je spokojený a jezdí jako čert. A Mařenka se ze snů přestěhovala do skřivánčích písniček – jen si ji k Blejštím běže někdy poslechnout! 

 Kdo to byla nymfa Échó neměla jsem tušení až mi to dnes osvětlila nová bajka ve ČTENÍ  Narkissos a Échó Jiří Kolář Narkissos byl krásný, ale hrdý a sebestředný jinoch. Byl pyšný na svou krásu a nehodlal se o ní s nikým dělit. Šel, kam ho nohy nesly. Neměl žádný cíl cesty, jen se tak procházel uprostřed darů okolní přírody. Nebe bylo bez mráčku, což v těchto končinách nebyla nijaká výjimka, od moře vál svěží větřík, vůkol zurčely horské bystřiny a všude se ozýval radostný zpěv ptactva. Příroda nabízela štědře svou náruč každému, kdo se s ní chtěl těšit. Narkissos šel zadumán, příliš pohroužen do sebe, než aby mohl vychutnat všechnu tu krásu, která ho obklopovala. Jediné, co vzbudilo jeho pozornost, byl sladký zvuk flétny, který se ozýval odněkud z povzdálí. Šel po zvuku té flétny, prodíral se houštinami, překračoval bystřiny, zvuk flétny stále sílil, až byl skoro u cíle. Rozhrnul houští a před jeho zraky se objevila malá mýtina. Tam uprostřed seděla na mechovém polštáři nymfa s flétnou, na kterou vyluzovala tu krásnou melodii. Byla to píseň lásky a ta nymfa se jmenovala Échó. O nymfách měl Narkissos jisté povědomí, vždyť sám byl synem říčního boha Kéfísa a nymfy Leiriopy. A nymfu Échó znal už tak trochu z dřívějška. Věděl, že se s ním chce setkat, že se jí líbí a že ho tajně miluje. A bylo tomu skutečně tak. Échó byla do Narkissa zamilovaná až po uši. Ráda by se s ním setkala a vyznala mu lásku, ale hrdý a chladný Narkissos se s ní odmítal setkat a vytrvale ji odmítal. A co bylo nejhorší. Échó byla odsouzena ke ztrátě řeči, i když ne tak docela. Mohla opakovat jen poslední slovo věty, kterou ji někdo oslovil. To byl trest bohyně Héry, která jí neodpustila, že se jí Échó chtěla vyrovnat svou krásou. Už jednou se Narkissovi přihodilo, že nějaký dívčí hlas odněkud odpovídal posledním slovem jeho vlastní otázky. Tehdy šel údolím řeky Péneios, krajinou zeleně a lesních houštin, když tu zaslechl z křoví jakýsi šramot. „Kdo tu?“ vykřikl hlasitě. „Tu“, ozval se dívčí hlas. „Kdo jsi?“ zvolal Narkissos. „Jsi“, zněla odpověď. „Pojď sem!“ přikázal panovačně. „Sem“, dostal odpověď. Pak Narkissos nymfu uviděl. Stála pod rozložitou pínií a když k ní přišel blíž, aby si ji prohlédl, Échó k němu toužebně vztáhla ruce a chtěla ho obejmout. Ale Narkissos ji lhostejně odstrčil a šel dál svou cestou. Échó Narkissův nezájem hluboce ranil a způsobil jí pokoření a zármutek. Ještě několikrát se Échó pokusila navázat kontakt s Narkissem, ale vždycky to dopadlo stejně. Poznala, že Narkissos není zrozen pro lidskou lásku, že je chladný a citově prázdný. Navzdory tomu ho nepřestala milovat. Ba naopak, jeho odmítavý postoj jakoby její touhu k němu umocňoval. Nešťastná Échó strádala neopětovanou láskou, skrývala se v houštinách a svůj smutek z neopětované lásky vkládala do hry na flétnu nebo smutně odpovídala ozvěnou na lidský hlas. Také teď poznal na mýtině v dívce s flétnou nymfu Échó. Chvilku poslouchal její hru, ale o bytost, jež vyluzovala tyto smutné a krásné tóny neprojevil nejmenší zájem a nevšímavě odešel. Tak se postupně zachoval i k ostatním nymfám až svou sobeckostí a neláskou rozhněval samu bohyni lásky Afrodité. Kdo pohrdá jejími dary, musí být potrestán. A trest byl již stanoven. Mezitím nic netušící Narkissos dál bloumal po krajině s hrdě vztyčenou hlavou, spal pod širákem, a pokud si někoho všímal, pak jenom sebe. A to přes to, že všude kolem bylo nač se dívat. Na paloucích tančily najády za zvuků bubínků a kythar. Jejich věnce na hlavách byly uvity k poctě boha Dionýsa a z okolních houštin je sledovaly smyslné pohledy kozonohých satyrů, 

 Čeho je symbolem narcis? Smrti nebo narození? Všechno o téhleté báji dozvíte se v našem ČTENÍ.  kteří si co chvíli odváděli některou z nich do lesních tišin, odkud se pak ozývaly milostné vzdechy. Vše kolem kypělo plodivou mocí přírody, vše se sdružovalo k milostnému objetí, ale Narkissos dál kráčel nevšímavě sám, pyšný na své samotářství a hrdost. Nic z toho nedolehlo k jeho srdci a smyslům. Zanechával za sebou hřbitovy neuskutečněných polibků a žil dál jako dýha odlepená od stolu života. Vodní hladina je zrádná. Může způsobit nejen utonutí, ale je i plná klamu. Odráží vnější svět v celé jeho mnohotvárnosti. V jejím zrcadle se shlížejí oblaka, stromy, lidé i jejich obydlí. Odrazy ve vodě jsou mámidla tak dokonalá, že někdy nelze rozeznat iluzi od skutečnosti. A byla to právě vodní hladina, kterou si zvolila bohyně lásky za nástroj svého trestu pro Narkissa. Jednou na jaře, za krásného a horkého dne, pocítil Narkissos na jedné ze svých toulek neodolatelnou žízeň. Už z dálky slyšel zurčení horské bystřiny, která se tady v údolí zklidňovala a na břehu háje olivovníků se rozlévala do tiché, třpytivé tůňky. Právě k ní Narkissos zamířil. Voda je tu průzračná a čistá jako křišťál. Nerozčeřil jí jediný závan vánku, jediný spadlý lístek či květ neporušil klid její hladiny. Všechna okolní příroda se v ní odrážela jako v zrcadle: modrá obloha, sytá zeleň olivovníků a cypřišů i keřů rostoucích na jejím břehu. Narkissos poklekne na břehu a chce se napít, ale náhle spatří na hladině obraz krásného jinocha. Zapomene na žízeň a nemůže odtrhnout zrak od líbezného obrazu. Cítí, jak se jej zmocňuje žár lásky k podobizně, která je jeho věrnou kopií. Naklání se k vodní hladině, aby obraz políbil, ale líbá je studenou vodu. Obraz jej stále vábí, nedokáže se od něj odtrhnout. Narkissos zapomene na vše ostatní. Nejí, nespí, nepije, je zamilován do sebe. Neustále se sklání k vodní hladině, chřadne a cítí, že jen smrt může ukončit jeho neukojitelnou touhu, která nemůže být nikdy naplněna. Jen nymfa Échó zná tajemství jeho utrpení, ale nemůže mu nijak pomoci. „Ó, běda mi!“ volá zoufalý Narkissos. „Mi“, zní ozvěna z povzdálí. „Umírám marnou touhou“, slábnoucím hlasem volá umírající. „Touhou“, zní odpověď. Narkissos zemřel. Oplakávala jej Échó i mladé nymfy, kterým Narkissos odmítal jejich lásku. Když jej chtěly pohřbít a vystavět mu mohylu, nikde Narkisse nenašly. Jen na místě, kde zemřel, vyrostl bílý kvítek – kvítek smrti, narcis. U nás je symbolem jara a rodícího se života. (Volně zpracováno dle antické báje). Hana Elgrová – spisovatelka, která překonala sama sebe (převzato ze Strakonického deníku) Hana Elgrová žije v Novém Dražejově již od narození. Celý život pracovala jako učitelka, a když přišel důchodový věk, začal psát příběhy, které jí vyprávěla maminka. Skládala je postupně do šuplíku a s podporou rodiny je v roce 2003 vydala knižně. Tehdy spatřila světlo světa kniha Anny aneb Jak šel život a o pět let později i Anny 2 aneb Co bylo dál. Knihy Hany Elgrové jsou pohlazením po duši. Odráží se v nich obrovská láska k rodině a k domovu. Málokdo ví, že přitom musela překonat vrozenou vadu. Knihy Hany Elgrové Anny a Anny 2 jsou k dostání na úřadu městys v Česticích.  Kulturní akce v listopadu a prosinci 14.11. vyhodnocení literární a výtvarné soutěže“O čestický brambor“ 6.12. setkání seniorů 7.12. vánoční koncert SHŠ Radešov Adventní odpoledne na zámeckém nádvoří je plánováno na 15. nebo 22.12. Budete informováni plakáty.

 Navštívil nás mimozemšťan a šeptal nám potají, že prý u nich jsou jen skály. Ani ČTENÍ nemají.  Práce ze soutěže "O čestický brambor" Tajemství vesmíru Napadlo vás někdy, co by vlastně bylo, kdyby tady na Zemi nebyl žádný život? Kdyby tenkrát ve vesmíru nebyl velký třesk, kdyby to tam neudělalo bum, třísk a plesk. Kdyby nás svými zelenými ručkami z nesmyslné hmoty nevytvarovali ufoni. A tak vlastně jenom jim vděčíme za svůj život, každou neděli do vesmíru posílat bychom jim měli pivo. Gabriela Herdová, IX. A, ZŠ Povážská Strakonice Mimozemšťanovo dobrodružství Žil byl jednou jeden mimozemšťan na planetě Juno. Ten mimozemšťan se jmenoval Mariano. Jednou se Mariano rozhodl, že se podívá do světa. Kráčí si tak po planetě a potká nějakou hlavičku vystrčenou z písku. Ptá se jí: „Copak tady děláš, ty hlavičko?“ Hlavička odpoví: ,,Já rostu, ale nějak moc pomalu, moji sourozenci už jsou dávno dospělí a já už tady rostu takových pět let.“ Marina to zaskočilo a řekl, že jí pomůže. Najednou začal tahat za hlavičku, až po pěti zatáhnutí byla hlavička i s tělíčkem venku. Byla to žížalka, kterou tady nechala její maminka, protože byla moc pomalá. A tak se Mariano zeptal, jestli nechce jít žížalka s ním. Žížalka nesmyslně kývala hlavou, jako že chce okamžitě. A tak šli. Už šli dva, nešel konečně Mariano sám. Po dvou týdnech došel do vesnice, kde byly jenom tři baráčky. V jednom baráčku bydlela krásná, mladá dívka, ale byla tak pyšná, že ji Mariano nechtěl ani vidět. V druhé chaloupce bydlela také dívka ne moc krásná, ale až příliš chamtivá. Ve třetí chaloupce žila jak krásná, mladá a poctivá dívka, tak moc obětavá. Její jméno byla Barbara. Jednoho dne se zeptal Mariano Barbary na divnou otázku: „Milá Barbaro, šla bys se mnou k nám domů? Rád bych tě představil mým rodičům. Maminka je hodná pečlivá a starostlivá. Tatínek je taky velmi hodný a laskavý.“ Barbara odpověděla jednoduchou větou: „Ale kam se všichni čtyři vejdeme?“ „Jak všichni čtyři?“, divil se Mariano. Barbara řekla: „Víš, milý Mariano, no přece ty, žížalka, já a ještě synek, který roste ve mně.“ Mariano sbalil věci svoje i Barbary. Společně odešli k Mariánovým rodičům do veliké chaloupky. Maminka byla ráda, že její syn je i s jeho družkou konečně doma. Za několik měsíců se jim narodila krásná holčička a pojmenovali jí jménem Paloma. Po dvou letech se jim narodil synek jménem Diego. Žili spolu šťastně až do smrti. Tomáš Mrázek, ZŠ a MŠ Čestice, 5. ročník Planety a Slunce Planety Merkur, Venuše a Země se hádaly, která z nich by měla být na dráze nejblíže Slunci. Země řekla: „Já jsem největší, já tam patřím.“ Merkur odpověděl: „Ne, menší mají mít přednost. Já budu první. Slunce mě musí chránit.“ „Já nechci být poslední!“ rozplakala se Venuše. Země ustoupila a nechala Merkur na první oběžné dráze a Venuši na druhé. Velmi brzy zjistily Merkur i Venuše, že kvůli úmornému slunečnímu vedru nemůže na nich růst žádná rostlina ani žít žádný živočich. Na Zemi zatím rostly velké zelené kapradiny a žili tam obrovští dinosauři. Je dobře, že moudrá Země ustoupila a vytvořila nám hezký domov na třetí oběžné dráze. I když Slunce nám občas chybí. Michaela Loudová, 7.C, ZŠ Dukelská Strakonice 

 Naše škola celá září, žlutě, ba i zeleně. Já dám o té rekonstrukci v ČTENÍ přečíst Heleně.  Telegram z budoucnosti Vážené lidstvo ...stop Hrozí vám veliké nebezpečí ...stop Ve chvíli doručení této zprávy ...stop Vyrazila na tažení po galaxiích...stop Krutá a neznámá rasa ...stop Jsem posel z budoucnosti ...stop Černé budoucnosti ...stop V níž vesmíru vládne kruté a chamtivé lidstvo ...stop Pochází z neznámých končin vesmíru ...stop Zatím nikdo se neubránil ...stop Zkáza se šíří jako požár ...stop Už brzy bude pozdě ...stop Jste jediná naděje na mír a svobodu ve vesmíru ...stop Protože jste nejpočetnější civilizace ...stop Začnete už dnes a změňte budoucnost...stop Změňte chování člověka ke své planetě ...stop Zabraňte ničení Země…stop Součástí této zprávy jsou plány a popisy všech našich ekologických a vyspělých vynálezů ...stop A také znalosti, které jsme nashromáždili za 3 miliony let našeho vědeckého vývoje ...stop Jsem posel z budoucnosti a jmenuji se Člověk ...stop Rok 3506 Byl rok 3506. Vojáci z planety Země se chystali vyletět do vesmíru na planetu Dark. Vojáci tam našli dávno ztracenou vesmírnou loď jménem Gordn. Ve vesmírné lodi Gordn objevili staré svitky, ve kterých se dozvěděli o generálu Mordovi. Generál Mord žije na planetě Vesna, kde se připravuje na ovládnutí celého vesmíru. To se nelíbí ostatním planetám. A tak začíná vesmírná válka, která překazí Mordovi všechny plány. Když se to Mord dozvěděl, začal s útokem na Azgardi. Azgardi okamžitě vyslali pomocné signály, ale pro ně už bylo pozdě. Byli zničeni. Signál pro pomoc dostali i vojáci z planety Země. Vojáci s vyspělou technikou Morda zničili. Zachránili celý vesmír. Daniel Svoboda, ZŠ a MŠ Čestice, 5. ročník  Podzimní část čestického fotbalu Je za námi 11 kol okresního přeboru (OP) a v tabulce už je vidět, kdo jak na tom je. Bohužel naše mužstvo má na kontě jen 7 bodů za 2 vítězství, 1 remízu a 8 porážek. Naštěstí jsou na to ještě další dvě družstva hůř, a tak jsme na 12. místě. Má pesimistická předpověď opřená o těžké soupeře na začátku soutěže vyšla víc než na 100%. Navíc nevydržel nervově trenér Pepa Berger a po šesti prohrách za sebou skončil. Po třech letech práce u mužstva skončil. Je to škoda, protože to dělal dobře. Na mužstvu to bylo znát, bohužel mládí a nezkušenost způsobovaly chyby v obranných řadách a v útoku to bylo zase neproměňování stoprocentních šancí. OP je přece jenom rychlejší, na vše je mnohem méně času a tak výsledek je takový jaký je. Do konce podzimní části OP chybí sehrát ještě 2 zápasy, tak uvidíme, jak to dopadne. Oba jsou pro nás dost důležité, protože hrajeme s mužstvy ze spodní části tabulky. První zápas ve Vodňanech a druhý, poslední, doma se Střelskými Hošticemi. Mnohem větší radost nám dělají kluci ve starší přípravce. Tam už je dohráno a naši kluci jsou na 5. místě z 15 účastníků, což znamená, že jarní část absolvují ve skupině, která bude bojovat o celkové vítězství v OP. Za zmínku jistě stojí to, že v soutěži nastříleli již téměř 100 gólů. Nejvíc gólů nastřílel Míra Bártík, celkem 43. Posledním zástupcem Čestic ve fotbalu je družstvo 35+. Tam už je soutěž také u konce e Čestice si nevedly špatně. V soutěži, kde je 7 účastníků, skončili po podzimní části na 5. místě s třemi vítězstvími a třemi prohrami. Závěrem bych chtě pozvat všechny fandy fotbalu na poslední utkání s družstvem Střelských Hoštic, které rozhodne, kdo přezimuje na posledních místech tabulky. Hraje se v sobotu 9. listopadu od 13,30 hodin na hřišti v Česticích. Václav Rada 

 Také moje závodění už má svoje místo v ČTENÍ  Má sezóna 2013 Má sezóna začala už koncem prosince 2012, lidé si z nás dělali legraci, že prý hledáme Ježíška, když jsme s tátou, mým rádoby trenérem, začali najíždět objemy kilometrů. Skoro po měsíční pauze jsme začali pomalu tak do 50 km a poté jsme začali navyšovat. Ono najíždění trvalo do prvních závodů které se konaly tradičně v Plzni. Pak následovala výprava do Merrana v Itálii, kde naše výprava obsadila takovéto obsazení: Časovka T2 Muži 6. místo Roman Šejna 8. místo David Vondráček 14. místo Zbyněk Charvát Silniční závod T2 Muži 4. místo David Vondráček 7. místo Roman Šejna Zbyněk Charvát (NDF) nedokončil. Tak skončil náš Světový pohár. Teď bych rád napsal o mistrovství České republiky, nejdříve výsledky v časovce T2 Muži: Poř. Jméno Příjmení Čas Km/h 1 Roman Šejna 25:32,70 30,53 2 David Vondráček 26:40,35 29,24 3 Zbyněk Charvát 26:41,29 29,23 A teď výsledky Silničního závodu Silniční závod se konal v Brně na Masarykově okruhu, to bych připomenul jen v rychlosti: 1. David Vondráček 2. Roman Šejna 3. Zbyněk Charvát. Dále bych rád připomenul EP Louny, které se konaly 29.6.2013 Časovka: 1. místo David Vondráček z CZE 2. místo Václav Vokurka z CZE 3. místo Josef Winkler z CZE Roman Šejna z CZE (DNF) Defekt Silniční závod: 1. místo David Vondráček 2. místo Roman Šejna 3. místo Václav Vokurka Poté následoval EP Slovensko a u toho bych se rád trošku pozdržel, závody zde se jezdí v Nízkých Tatrách, přímo v rodišti Juraje Jánošíka, v Těrchové. Časovka: 1. místo David Vondráček 2. místo Roman Šejna 3. místo Josef Winkler Silniční závod:1. místo David Vondráček 2. místo Roman Šejna 3. místo Josef Winkler A mě nezbývá nic jiného, než našemu repre týmu popřát hodně úspěchů při MS v Kanadě.

 Ve ČTENÍ vidí i děti fotku tety Henriety  Dějiny rodů (pokračování) Josef Vichr

Zleva: manž. Karla Kri- Z leva: Henrieta, otec stiana Ingeborg, Karel Ingeborg Scharfenberg Kristian Koc a jeho se- manž. Karla Kristiana stra Henrieta Koce Ingeborg

Manželka Karla Kristiana Koce s dětmi

Zleva: manž. Henriety Fridrich Westphalen, Henrieta, rodiče Scharfenbergovi, sestra K.Kristiana Gabriela, sedící K.Kristian Koc a jeho manželka

Inbeborg s otcem Scharfenbergem při její svatbě

Fotografický archiv Koců z Dobrše skutečně dokladuje, že Karel Kristian Koc s manželkou Ingeborg rozenou Scharfewnbergovou měl potomky a to tři dcery. V případě syna je dosti nepravděpodobné, že by byl tak stár, jak dokazuje fotografie s jeho zetěm.Kocové byli po roce 1945 vystěhováni do Bavorska a snad tamní matriky by vnesly jasno do konce života Koců z Dobrše. Dalším otazníkem zůstává tvrzení Ludvíka Rezka v jeho příspěvku publikovaném v „Dobrš – symposium o obnově Dobrše, problematice a ochrany a údržby historických památek v regionu“ konaného 25.-26.září 1996 v Dobrši. Ludvík Rezek, který má v Dobrši rekreační chalupu po rodičích uvádí, že poslední mužský potomek rodu Koců zemřel roku 1979. To se nezakládá na pravdě, neboť Karel Kristian Koc žil ještě v roce 1992. Dalším otazníkem je další žijící potomek Koců, Lailla Freidman, žijící v USA a která navštívila Dobrš roku 1993. Při podrobném bádání originálů dokumentů a dalších k tomu náležejících se taková jména nevyskytují.

 Ať je zima nebo máj sním večeři, dám si čaj, a pak vlezu vesele se ČTENÍM do postele  Naskýtá se možnost toto jméno dát do souvislosti snad s rodinou posledního příslušníka rodu Koců v rodokmenu Karla Kristiana. Dle sdělení Karla Rezka Lailla Reidman by údajně také měla vlastnit originály rodu Koců. Zatím stále nad koncem roku Koců z Dobrše je velký otazník. Karel Kristian Koc byl typickým příkladem německy mluvícího českého šlechtice s přesvědčením o svém českém vlastenectví. Německý jazyk byl plně využíván jak v rodině, tak i ve služebním styku. Svou příslušnost k české zemi i národu si uvědomoval, ale český jazyk mu zůstával cizím. Obě jeho sestry Ernestina a Lousia zůstaly svobodné. Žily většinou v Praze a „jejich orgiginalita byla známá po celém světe“ jak poznamenal Konstatntin von Wurzbach. Zvláště Louisa se proslavila svou vědeckou a uměleckou aktivitou. Dopisovala si s významnými osobnostmi tehdejšího světa, příkladně s Alexandrem Humboldem, který oceňoval její krajinomalbu. Louisa byla dopisovatelkou Císařského a Královského geologického ústavu ve Vídni a byla čestnou členkou Akademie krásných umění v Itálii. Obě sestry cestovaly po Evropě a Louisa vydala na konec svého života tři díly svých vzpomínek , doplněnými svými ilustracemi. Velká řada psaných německých dokumentů jak Karlem Kristianem Kocem, ale i dokumentů jemu zaslaných se týkají služby a náklonnosti německé říši předpokládají velmi dlouhého času k jejich překladu. Určitě by odhalily další podrobnosti a vztahy celé rodiny a následovníků Jindřicha Koce k německé říši.

Od horní řady zleva: Fridrich Westphalen, Henrieta dcera Jindřicha Koce z Dobrše, Adolf Harnier, Gabriela, Terezie, uprostřed malý Karel Kristian Koc. (Redakce neručí za správnost jmen, pouze opisováno)  Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Příspěvky můžete posílat na adresu: [email protected] Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce listopad - prosinec 2013 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846