Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC
Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích
červenec - srpen 2011
Cena 15,- Kč
Přibík Kocík kdysi dostal od Oldřicha tvrz. Stěžoval si jednou v ČTENÍ že tam skoro zmrz. S historií obce Dobrš je úzce spjat rod Koců (převzato ze Strakonického deníku) Doložená první písemná zmínka o obci je z 2. poloviny 14. století (1352). Dle pověsti však již kolem roku 1012 – 1037 kníže Oldřich, když lovil ve zdejších lesích, byl napaden divokým kancem. Tehdy mu zachránil život mlýnský chasník Kocík a on mu z vděčnosti daroval místní tvrz v Dobrši. Kocové tu vládnou do roku 1616. Zakládání nových sídlišť v kraji se odehrávalo ve 14. století. Původní prales byl vypálen a okolo potůčku s nynějším názvem Peklov vznikala sídla. Některá drobná zanikla, větší pak už měla i kostel. Dobršské sídliště zasahuje svými počátky do raného středověku. O tom svědčí dva románské kostely v mimořádně terénně pozoruhodné situaci. Tyto kostely jsou datovány pro svou formu do počátku 13. století. Strategická poloha obce Dobrš a zejména poloha kostelů je možným předpokladem pro existenci hradiště v těchto místech. Dobršská tvrz se nachází opodál, nezvykle na počátku terénního úvalu pod horským hřebenem, což je z hlediska obranného obvykle nevýhodné. Lokalizace obou kostelů a tvrze zatím nelze spolehlivě vysvětlit, je velmi nezvyklá. Vesnice se rozrůstala ve 13. století kolem tvrze Koců z Dobrše, opevněné vodním příkopem. Roku 1377 Přibík z Dobrše zvaný Kocík ustanovil ke kostelu faráře. Roku 1528 se ujímá dobršského panství Kryštof Koc. Za Václava Koce je roku 1590 do kaple sv. Jana a Pavla pořízen zvon s vynikající reliéfní výzdobou. K Dobrši náležely mimo jiné i Žihobce s tvrzí. V 16. století byl majetek Koců již velký. Ti pak vládli na zdejší tvrzi do roku 1607. Smlouvou z roku 1609 se tvrz ocitla v majetku částečně Miletických – pivovar, příkop, chmelnice a díl zámku s dvorem. Další část vlastní větev Ohrazenická, následně od roku 1615 je část v držení Kavků z Říčan (Anna Říčanská), Kolem roku 1692 začal Hubert Zikmund stavět nový zámek, v letech 1690 – 1707 je zámecký areál v držení rodu Althanů. Od roku 1707 je majitelem Jan Adam ze Schwarzenberka. Od té doby zámek upadal, byl přeměněn na sýpku, část na obydlí poddaných. Z dvou věží byla ponechána jen západní, příkopy byl zasypány. Již v roce 1780 je zrušena renesanční zámecká zahrada, do dnešní doby se zachovaly jen zbytky ohradních zdí. Roku 1838 je v předním křídle zámku umístěna škola (v roce 1930 chodí do školy 230 žáků). Školní budovu stihl roku 1911 požár, obnovena byla až roku 1924. Je dokázána existence tří podzemních chodeb (jedna z nich do krypty kostela Zvěstování P. Marii), dnes jsou chodby převážně zasypány a tedy nepřístupny. V obci jsou kromě zříceniny tvrze se zámeckým křídlem a hospodářskými budovami další významné památkově chráněné objekty – farní kostel Zvěstování P. Marii, na návrší kaple sv. Jana a Pavla, vstupní renesanční brána do zámeckého areálu. Mezi další pozoruhodnosti patří například budova fary a kaplička na cestě do Chvalšovic. Dobrš byla vždy významným regionálním a kulturním centrem. Nejvíce obyvatel měla kolem roku 1900 – neuvěřitelných 400. Velmi bohatá byla činnost spolková, za všechny jmenujme Dobrovolný sbor hasičů a čtenářsko – ochotnický spolek Svornost. Spolková činnost skončila záhy v poválečném období, školní výuka probíhala v obci do roku 1964.
Co je v Čtení, jinde není: Dobrš, Občasníček, Slovo starosty, Zahoď mobil. Blahopřejeme, TK SANANIM, Svatojánský koncert, Den, který jsme si užili, Výlety, Oslava, Vzpomínka na Jaroslava Skálu, Dějiny záchytky, Hasičská soutěž, Poutě, Čestická pouť (r. 1904), Šmoulí rej, Náš pan profesor, Rozloučení s předškoláky, Vyhodnocení, Taneční soubor „Osm a půl opice“, Dějiny rodů Listování v občasníčku: 1.5. Svátek práce 3.5. Členové SDH Čestice se sešli na výborové schůzi 6.5. Proběhlo taktické cvičení hasičů. V roce 1937 havarovala vzducholoď Hindenburg. 7.5. Konaly se Staročeské máje 8.5. Den osvobození 14.5. Schůze členů MS Háj Čestice 17.5. Členky ČSŽ Čestice malovaly na sále Lidového domu obrázky šmoulú 20.5. Derniéra představení Čáry báby Cotkytle ve Volyni 21.5. Okrsek SDH Dřešínek v salonku Lidového domu 24.5. Výbor členek ČSŽ Čestice 1.6. 2.6. 5.6. 10.6. 13.6.
17.6. 24.6 24.6. 27.6. 30.6.
Mezinárodní dětský den V sále Lidového domu Čestice se konal koncert žáků SHŠ p.Hartla pro žáky ZŠ a MŠ Čestice a Školu v přírodě Koncert žáků SHŠ p. Hartla v sále Lidového domu pro rodiče Divadlo Švagřičky na nádvoří čestického zámku v podání DS Čelakovský ze Strakonic. V roce 1941 vypálení Lidic. Na OÚ městyse Čestice se sešla hodnotící komise k přihlášení naší obce o titul Vesnice roku. V noci na 13.6.došlo k vykradení prodejny Jednoty v Česticích. Podle tisku byla způsobena škoda ve výši 213 tis. Kč. Divadelní představení Monsieur Amedeé v podání DS PIKI Volyně Z důvodu nemoci bylo zrušeno divadelní představení Jak čert vyletěl z kůže v podání Ražického hravého spolku Z důvodu elektroinstalace v ZŠ Čestice mají děti prázdniny o týden dříve Svátek slaví Ladislav Konec školního roku
Občasníček před sto lety: 13. – 14.5. V Brně vznikla samostatná Česká sociálně demokratická strana dělnická 13.5. Průkopník aviatiky v Čechách Jan Kašpar uskutečnil svůj dosud nejdelší let v letadle, pocházejícím z Bléritovy dílny. Odstartoval z Pardubic a po 92 minutách doletěl do Prahy, kde přistál nedostihové dráze v Chuchli. 18.5. Zemřel Gustav Mahler, jeden z velkých světových skladatelů. Narodil se v Kališti u Humpolce, přátelil se s J.B. Foersterem a zasazoval se o provedení děl českých skladatelů. Česká fotbalová reprezentace zvítězila v prvním oficiálním mistrovství Evropy v amatérské kopané ve francouzském Roubaix, když ve finále porazila Anglii 2:1 brankami Koška a Bohaty. 7.6. Zemětřesení v Mexiku, které provázel výbuch sopky Coliman si vyžádalo 1450 obětí. 17.6. V Londýně pokojně demonstrovalo na 50 000 bojovnic za práva žen. 22.6. Oslavy korunovace britského krále Jiřího V. trvaly celý týden. Jednim z nejslavnostnějších momentů korunovace byl ceremoniál pomazání. Král, který usedl na tradiční trůn sv. Eduarda, očekával s nepokrytou hlavou arcibiskupa z Canterbury, jež pomazal králi svěceným olejem hlavu, hruď a dlaně. Poté si král oblékl královský plášť a za zvuku zvonů si na hlavu vložil korunu.
Uvařte si černou kávu - ČTENÍ nese smutnou zprávu. Poprvé jsme soutěžili, drachkovští nás porazili. Vážení spoluobčané, dva měsíce utekly jako voda a já mám tu čest Vás opět informovat o dění v našich obcích. Jak již jsem se zmiňoval v minulém čísle tohoto časopisu, podařilo se nám získat dotace na několik akcí. V posledních dvou měsících se nám podařilo získat ještě jednu dotaci z grantového programu Jihočeského kraje, a to na opravu fasády a výměnu oken v hasičské zbrojnici v Nahořanech. V tomto měsíci byl byla vyhlášena výzva z operačního programu životního prostředí, do které máme připravenu žádost na výstavbu nového sběrného dvora, na místě původní sběrny. Přínosem této akce by byla možnost ukládání velkoobjemových, nebezpečných odpadů a elektroodpadů v průběhu celého roku a skončily by tím i sběrné dny, které jsme povinni pořádat dvakrát ročně a na které vozí odpad i lidé z jiných obcí, kteří na to nemají nárok. V současné době si někteří z Vás mohli všimnout, že zmizela socha sv. Vojtěcha nad Česticemi. Chtěl bych informovat, že ji nikdo nezničil, ani neodnesl, ale byla sundána a prochází celkovou rekonstrukcí Mnozí jste jistě zaregistrovali, že v Česticích pod nákupním střediskem je o jednu informační vitrínu více. Nese nápis „Venkovská tržnice“. Jedná se o projekt Místní akční skupiny Strakonicko. Do této vitríny lze zdarma inzerovat Vaši poptávku nebo nabídku a to buď vhozením textu do schránky umístěné na skříňce nebo předáním na úřadu městyse. V letošním roce jsme se přihlásili do soutěže Vesnice roku. V konkurenci 33 Jihočeských vesnic vyhrála obec Dražíč z okresu České Budějovice. My jsme byli oceněni čestným uznáním za pořádání výtvarně literární soutěže „O čestický brambor“. Rád bych tímto chtěl všem, kteří se na uplynulých ročnících této soutěže podíleli, poděkovat za práci a reprezentaci naší obce. V těchto dnech byly zahájeny práce na rekonstrukci veřejného rozhlasu, po vsích se bude pohybovat montážní plošina, ze které jsou montovány nové hlásiče a přibližně do konce měsíce by měl být rozhlas v provozu ve všech místních částech. Na závěr bych se rád zmínil o termínech čestických poutí. Velká pouť bude v neděli 11. září a malá o čtrnáct dní dříve. Vzhledem k malé návštěvnosti malé pouti v posledních třech letech, to vypadá, že o malé pouti nebudou žádné atrakce. Za městys Čestice Milan Žejdl - starosta Kultura v červenci a srpnu 16.7. Koncert skupiny The Beatles Revival od 21,00 na zámeckém nádvoří. Od 17,00 koncert skupiny G-ROCK. 12.8. Divadelní přestavení – komedie „Amant“ – DS Čelakovský Strakonice 19.8. Divadelní představení – komedie „Holky ze Stoyerville“ – Spolek Ochotník z Kladrub 27.8. Halo halo ples
Příjemné prožití dovolených a prázdnin, hodně slunce, odpočinku a málo starostí přeje všem čtenářům ČTENÍ Jana Vlažná
Vláda silně přitahuje šrouby, místo vzhůru k zemi tlačí píst. ČTENÍ radí: nasbírejte houby jinak nebudeme v zimě mít co jíst České Budějovice - Zahoď mobil
Akce s názvem ZAHOĎ MOBIL se uskutečnila 19. května na náměstí Přemysla Otakara II. Ekologická akce, která byla pořádána společností ASEKOL ve spolupráci s programem Recyklohraní, zábavnou formou informovala o tom, že je třeba likvidovat elektrické spotřebiče. Mohli jsme si zkusit hod mobilem do dálky (kde byla možnost vyhrát, ve třech kategoriích – muži, ženy, třída), zvedání mikrovlnných trub, házení mobilem do koše, hry z IQ Parku apod. Na začátku jsme dostali kartičku, kterou když jsme vyplnili, dostali jsme slosovací lístek a měli jsme šanci vyhrát mobil. Štěstí se nakonec usmálo na Čestice. Ondra Brabec si nakonec odvezl nový model mobilu Samsung. Celou akci moderovali známé tváře z ČT: Vojtěch Bernatský a Petr Svěcený. Okolo šesté hodiny vyhlásili vítěze v hodu mobilem do dálky a mohlo se jít na nejočekávanější okamžik dne – koncert skupiny Kryštof. Hráli své největší hity a tak jsme si všichni hezky zazpívali a nakonec si vyžádali ještě přídavek. A ten, kdo byl ve správném čase na správném místě má fotku se zpěvákem – Richardem Krajčem. Bylo to příjemné odpoledne a myslím, že nikdo nelitoval, že jel. J. Pomahačová, IX. třída Fotky z této akce si můžete prohlédnout na www.skolacestice.cz v sekci Recyklohraní.
Blahopřejeme všem, kteří se v měsících červenci a srpnu dožívají významného životního jubilea a do dalších let přejeme jen to nejlepší, zdraví, štěstí a spokojenost. pan Josef Kadlec z Počátek paní Marie Pomahačová z Prkošína paní Růžena Láchová z Chvalšovic pan Václav Lešák z Chvalšovic pan Václav Trojan z Čestic paní Dana Stehlíková z Čestic pan František Jarolím z Radešova paní Růžena Zouzalová z Dřešína pan Karel Novák z Hořejšic pan Václav Jánský z Doubravice pan Zdeněk Pavlík z Čestic paní Anna Martanová z Chvalšovic pan Jan Hartl z Radešova pan Josef Kyznar z Čestic
60 let 65 let 88 let 75 let 85 let 55 let 83 let 70 let 82 let 60 let 80 let 70 let 60 let 90 let
paní Anna Melnyková z Krušlova pan Miroslav Rataj z Prkošína paní Marie Lešáková z Chvalšovic paní Jiřina Čekalová z Čestic paní Růžena Ledererová z Dřešína paní Marie Svátová z Čestic paní Ludmila Beyvlová ze Střídky p. Drahomíra Broulimová z Dřešínka paní Marie Novotná z Hořejšic pan Jaromír Brabec z Čestic pan Jaroslav Hruška z Čestic pan Miloslav Mls z Doubravice paní Marie Švarcová z Prkošína paní Irena Staňková z Čestic
83 let 50 let 70 let 81 let 81 let 87 let 65 let 82 let 60 let 65 let 55 let 87 let 88 let 75 let
Výlet do ZOO Ohrada V pondělí 6. června se děti z MŠ Čestice vypravily na školní výlet do ZOO Ohrada Hluboká nad Vltavou. Tady na děti čekala pohádka Jak tygřík ztratil proužky. Pak si prohlédly zoologickou zahradu, nakrmily malé kozy, vyřádily se na prolézačkách. Všem se výlet líbil a za rok si ho určitě zopakujeme. ZA MŠ Čestice Jana Kubešová
Každý jistě ocení čerstvé zprávy ve ČTENÍ. Takže pozor - první změna! V naší vládě je už žena. Exklientská komunita a 20. výročí TK Němčice
K výročí 20 let existence komunity v Němčicích byl 4. - 5.6. 2011 v zámeckém parku pánů Dlauhoweských přichystán zábavný víkend spojený s koncertem kapel v čele se skupinou Merlin a nedělní exklientskou komunitou. Od sobotního poledne se sjížděli návštěvníci, exklienti a přátelé naší komunity. Počasí a krásné prostředí parku vybízelo k procházkám, a tak nebyla nouze o hloučky diskutujících mladých lidí, které spojovaly minulé či současné problémy. Koncertní odpoledne plné rocku, ale i houslových tónů bylo vítanou příležitostí k vybočení z náročného a někdy stereotypního života v komunitě. Nedělní exklientská komunita se nesla v duchu dvacátých narozenin naší komunity. Slavnostní atmosféra by se dala krájet a každý z nás se snažil přidat do tohoto svátečního dortu kousek sebe. Bylo povzbudivé poslouchat bývalé klienty, jak se každý po svém vypořádávají s nástrahami běžného života. Energie vydaná do příprav tohoto podniku se tak nejen vyplatila, ale mnohým vlila do žil tolik potřebnou naději a víru v lepší budoucnost. Děkujeme všem místním občanům za podporu, kterou nám přišli o víkendu vyjádřit. Honza, klient TKN Komunita cup 2011 V pátek 10.6. 2011 vyrážely z němčické komunity dvě plně obsazené dodávky směr Slovensko. Počasí bylo jasné a nálada cestujících stoupala úměrně ujeté vzdálenosti. Těšili jsme se na změnu, kterou sliboval 9. ročník olympiády terapeutických komunit v Tomkách. Jediné, co v nás vzbuzovalo jistou nervozitu, byla představa našich sportovních výkonů. Kolem sedmnácté hodiny jsme dorazili do sportovního areálu v Tomkách, kde se olympiáda konala, a rychle jsme se pokoušeli zabrat volná suchá místa, na kterých se utáboříme. Podařilo se to i přesto, že velká část areálu byla podmáčená po nedávných povodních. V devatenáct hodin začalo slavnostní zahájení, ve kterém se vzájemně představilo 14 komunit ze Slovenska, Čech, Polska a Francie. Večer jsme zakončili táborákem spojeným se „superstár komunit“, na které Němčice obsadily 3.místo. Víkend byl v jasně sportovním duchu turnajů ve volejbale, fotbale, přetahování lana, ale také ženský trojboj s disciplínami jako házení válečkem. V sobotu odpoledne se běžel 6 kilometrový závod. Přes obrovské nasazení všech zůstal čas i na další zábavu a hlavně koupání, kterému počasí přálo až do závěrečného nedělního vyhlášení vítězů. Byli jsme stříbrní v přetahování lanem. Nutno podotknout, že jsme pro zranění dvou ze čtyř z týmu postavili do finále družstvo zcela nové, složené ze čtyř žen - křehotinek naší komunity. Bylo jasné, že nezvítězíme. Ale nikdy nezapomenu na údiv v tvářích protihráčů... Přesto, že naše sportovní úspěchy nebyly nikterak velké, olympiádu jsme si užili se vším všudy a bylo fajn poznat nové tváře i nové prostředí. Lucka, klientka TKN
Pěvecký sbor naší školy ve Volyni zpíval v pátek. O tom, že jsme byli dobří psal reportáž místní plátek (ČTENÍ) Svatojánský koncert
V pátek 24. června 2011 vystupovaly pěvecké sbory z naší školy na Svatojánském koncertě ve Volyni, který byl součástí oslav výročí tamější školy. Sbory zpívaly v prostoru před Muzeem a nutno dodat, že vystoupení našich dětí se velice líbilo. Několik volyňských učitelek i vychovatelek přišlo osobně dětem pochválit jejich zpěv. Děti byly odměněny sladkým zákuskem a překvapením v podobě keramického štěstíčka, které vyráběly děti z Dětského domova. I já jsem měla velkou radost z dárku – dostala jsem zcela novou publikaci „Rýmovačky z Pošumaví“, kde jsou zveřejněny dosud nepublikované verše Josefa Křešničky a Emanuela Strnada. Obrázky k těmto textům malovaly volyňské děti a jsou překrásné. Tato knížečka měla v dopoledních hodinách svůj křest, kterého se zúčastnila také manželka Josefa Křešničky a jeho vnučka Markéta. Dík Volyňským nejen za přenádherné dárky, ale i za skvělou atmosféru, kterou jako diváci dokázali vytvořit. Jana Voldřichová Den, který jsme si užili 23. červen 2011 – předposlední den školy – si páťáci udělali „den podle svého“. Ráno vyrazili do Dřešína k paní učitelce Voldřichové a jako první všichni naskákali do bazénu. Protože vysvitlo sluníčko, následovalo cvičení na trampolíně, kde se všichni pěkně zapotili. Ale to nebyl problém, neboť na zahradě je ještě jezírko, jehož voda byla velice příjemná a osvěžující. Kluci si našli jako velkou zábavu lovení rybiček, ale jen se s nimi pomazlili a zase je pustili zpátky. Po svačince se vše opakovalo a na závěr si děti mohly zahrát virtuální hry na televizi, což bylo nejen zábavou, ale i obrovskou legrací. Kluci dali přednost bojování s mečem, děvčata se dala na tanec. Obojí se líbilo a hlavně pobavilo. Den jsme si všichni pořádně užili a budeme na to rádi vzpomínat. Jana Voldřichová
Obden z nebe voda padá, na léto to nevypadá. Asi se to nezmění - začtěmeš se do ČTENÍ. Výlet do ZOO Hluboká V letošním školním roce byla organizace závěrečných školních výletů jiná než dříve. Bylo vyhlášeno několik výletů a z nich si každý mohl vybrat, kam chce jet. Naše 5. třída se celá zapojila do školního výletu na Hlubokou. 21. 6. jsme vyrazili zvláštním autobusem do ZOO. Prohlédli jsme si výběhy se zvířaty a všude obdivovali mláďátka. Na závěr si každý koupil něco dobrého na zub a už jsme pokračovali na blízké venkovní koupaliště. Počasí sice nebylo nejpříznivější, ale to nám nevadilo. Sluníčko sem tam vykouklo a zahřálo nás, jinak jsme se zahřívali řáděním ve vodě a jízdou na tobogánu. Byl to bezva výlet! Jana Voldřichová Výlet kroužků 17. - 19. června 2011 se konal výlet pro děti z folklórních a pěveckých kroužků ZŠ Čestice. Jako už několik let – vyjeli jsme na chatky do Úbislavi, kde jsme prožili krásné 3 dny plné her. První den nám přálo počasí, takže si děti užily i koupání v blízkém rybníčku. Vůbec nevadilo, že kolem posedávali rybáři a děti jim plašily ryby. Rybáři se usmívali a jeden dokonce řekl: „Hlavně abych místo ryby neulovil některé z dětí.“ Večer jsme dělali táborák a pekli vuřty. Menší problém jsme měli s oslicí Jůlinkou – patří majiteli chatek a upozorňoval nás, že ji nesmíme krmit. Jůlince však zavoněly naše vuřty a málem je sežrala i s igelitem. Naštěstí jsme je statečně zachránili. Celé 3 dny jsme hráli nejrůznější hry, za které každý získával cenné body do celovýletové hry. Na plakátě se zvířátky se popojíždělo s praporky – každý měl svoji barvu – a soutěže a hry rychle ubíhaly. Největší nadšení letos přinesla hra Mimozemšťan, která se hrála ve dvojicích – jeden byl mimozemšťan a druhý překladatel. Mimozemšťanský jazyk vždy pobavil a překlad ještě více. Když pak mimozemšťan sdělil, co opravdu říkal, mnozí brečeli smíchy, protože obsah většinou vůbec nesouhlasil s tím, co předtím říkal překladatel. V celovýletové soutěži zvítězila Terezka Nikodemová, na druhém místě byla Verunka Levá a 3. místo získala Rozka Vávrová. V podstatě však zvítězili všichni. Vyhráli nad leností a nudou, kterou by zažili doma, kdyby na výlet nejeli. Jana Voldřichová Oslava 25. výročí dětského folklóru v Česticích 11. 6. 2011 bylo naplánované velké vystoupení folklórních kroužků z naší základní školy jako oslava 25. výročí založení prvního z nich. Protože již několik dní bylo pěkné počasí, všichni jsme se těšili, že se vše bude odehrávat na nádvoří čestického zámku. Vše však proběhlo zcela jinak. Již v noci byla bouřka a po ránu nevypadala obloha právě nejlépe. Během dopoledne se počasí umoudřilo a svítilo sluníčko. Přesně ve 12 hodin přišel liják. To už bylo na pováženou, kam se s vystoupením vrhnout. Nádvoří nebo sál? Asi po půl hodině bylo po dešti a znovu vysvitlo sluníčko. Riskli jsme to a vše začali chystat na nádvoří. Aparatura, nazvučení, poslední zkoušky s muzikou, lavice, občerstvení, kamera... Ukázalo se ale, že tentokrát známé rčení „Risk je zisk“ neplatilo. Těsně před začátkem vystoupení se obloha opět zatáhla a přišel další lijavec.
Na tom našem výročí počasí nám nepřálo, ale všechno důležité do ČTENÍ se dostalo Narychlo se schovávalo, co se dalo. Náladu na bodě mrazu a nejistotu – co dál zaháněla veselými písničkami Mladá dudácká muzika, která na schodišti v zámku střídala píseň za písní, zatímco my jsme rychle s p. Žejdlem prohlíželi na obecním úřadě na internetu všechny možné i nemožné předpovědi počasí. Po půlhodince se rozhodlo – vše přestěhovat do sálu. V pršce každý popadl, co mohl a přesun z nádvoří do sálu se odehrál rychlostí blesku. Problémy vyvstaly až v sále – Kde je tohle? Kdo nesl tohle? A přinesl vůbec někdo tohle? S hodinovým zpožděním konečně začal program. V první polovině se představily všechny folklórní kroužky – nejmladší Notičky, prostřední Podlešáček i nejstarší Podlešák – a také již zmíněná Mladá dudácká muzika pod vedením Patrika Řediny. Druhá polovina programu byla již v režii Podlešáku. Patrik Ředina seznámil diváky s tím, co je to famfrnoch a dokonce s tímto nástrojem zahráli jednu z písní. Překvapením bylo číslo Rejdovačka v podání již „vyšlých“ členů Podlešáku, na tvářích jejich maminek v sále se objevily slzičky radosti a dojetí. Obrovské veselí v sále zavládlo při tanci Babky, které mělo na výročí svoji premiéru. Rozloučili jsme se písní Já ráda miluju s doprovodem Mladé dudácké muziky. Chtěla bych poděkovat Mladé dudácké muzice, že přijala naše pozvání a že zachraňovala náladu při vrtkavém počasí, a také všem děvčatům z Podlešáku, která mají velké zásluhy nejen na programu, ale i na celé organizaci oslavy. Jana Voldřichová
ČTENÍ radí - lidé zlatí utrácet se nevyplatí! Díky našim pánům shora nebudem mít na doktora. Vzpomínka na Jaroslava Skálu Na letošní pravidelné jarní odborné konferenci AT na sečské přehradě jsem měl příspěvek z mé „odborné branže“ Mladiství a drogy. Jako vzácný host byla přítomna i první dáma české adiktologie Arnošta Maťová, životní družka Jaroslava Skály, nestora české adiktologie a průkopníka v léčbě závislostí, mimo jiné zakladatele první protialkoholické záchytky na světě v léčebně U Apolináře (v květnu uplynulo 60. výročí založení). Jaroslav Skála byl rovněž velký sportovec a po skočení mé prezentace na Sečské konferenci za mnou Arnošta Maťová přišla a jako vzpomínku na Jaroslava mi věnovala cenu, kterou získal na maratónu v Tokiu. Hodně mě to potěšilo. 1. června jsem měl příspěvek na podobné téma na pravidelné odborné schůzi „Purkyňka“, kterou Jaroslav navštěvoval rád a se zájmem, protože to bral jako další způsob sebevzdělávání. Bylo to týden po výročí jeho nedožitých 95. narozenin. To jsem také vzpomněl, protože mj. Jaroslava mám s Purkyňkou také zažitého. Čas běží, ale jeho odkaz zůstává. Miroslav Zachariáš Dějiny záchytky – 60 let s notoriky Poté, co nejslavnější český bojovník proti alkoholismu Jaroslav Skála založil v roce 1948 protialkoholní léčebnu v Praze u Apolináře, začal přemýšlet, co s opilci, kteří jsou vydáni na pospas ulici a kteří mohou být nebezpeční sami sobě i okolí. A tak se zrodil nápad zřídit záchytnou stanici, kde se lidé nechají vystřízlivět a pak jim případně může být doporučena léčba. První stanice byla otevřena před 60 lety u Apolináře a stala se vůbec prvním podobným zařízením na světě. Záchytka, která měla na zkoušku původně fungovat tři měsíce, zela prázdnotou jen tři dny. Prvním "klientem" se stal 18. května 1951 ruský námořní inženýr. Ambulance se osvědčila a po jejím vzoru poté vznikala podobná zařízení v Československu i ve světě a například záchytka v americkém St. Louis má zmínku o své pražské předchůdkyni i v zakládací listině. Dnes už záchytka u Apolináře není - nejprve se stěhovala do areálu Na Míčankách a v roce 2004 našla sídlo na Bulovce. První opilec byl Rus Zvláštnost první záchytky byla v tom, že o opilce v rámci terapie starali sami pacienti z léčebny. Podle statistik byli mezi apolinářskými "klienty" nejpočetněji zastoupenou profesí instalatéři a hned po nich se umístili autoři veršů pro děti ☺. Tehdejší komunistický režim bohužel ale Skálova "vynálezu" občas zneužíval a na záchytky zavíral nepohodlné občany. "Pamatuju si situaci, kdy se chystal přijet nějaký velkomož ze zahraničí a hrozilo, že mu jeden našinec, častý host záchranky, bude nadávat na ulici a že ho zavřou. V tu chvíli jsme dostali pokyn, abychom ho umístili na záchytné stanici, kde zůstal dva tři dny a nemusel být díky tomu zavřený. Takže to dopadlo dobře, ale málo platné, byla to šikana," vzpomínal s odstupem Skála. Zlatým obdobím pro záchytky byl počátek 80. let, kdy jich v Československu bylo v provozu 63. Jen na pražské stanici bylo například v letech 1951 až 1981 ošetřeno 180.000 lidí, v celé republice
to byl milion. Postupně se ale síť záchytek rozpadla a dnes jich 17. Jejich kapacita přitom v řadě případu nestačí pokrýt "poptávku". ČTENÍ hledá různé zprávy, našlo heslo notorik První klient na záchytce byl prý ruský námořník. Třináct tisíc za jednu noc Péče na záchytné stanici není v současnosti hrazena z veřejného pojištění (kromě zdravotních výkonů) a klienti by si měli pobyt platit ze svého. Ceny se pohybují většinou okolo 2000 korun, na kroměřížské záchytce se ale přespání prodraží až na téměř 13.000 korun. Podle dnes již zesnulého Skály měly záchytky kromě ochranné úlohy působit také preventivně - ošetřující lékaři měli zjistit, jestli má dotyčný problém s alkoholem a případně mu nabídnout ambulantní či ústavní léčbu. Tuto preventivní úlohu však v současné době záchytky prakticky neplní - stávají se mnohdy spíše noclehárnami pro bezdomovce, kteří navíc za svůj pobyt nezaplatí. Například v Praze je zhruba 40 procent takových neplatičů a další dlužníci jsou z řad cizinců. Legenda jménem Skála Jméno psychologa Jaroslava Skály se stalo legendou mezi jeho pacienty a odborníky. Stál téměř 35 let v čele protialkoholní léčebny v pražské Apolinářské ulici, byl mezinárodně uznávanou veličinou, zaváděl nové způsoby terapie a proslul svými nekompromisními nároky na pacienty. Vždy kladl velký důraz na dodržování režimu, neboť závislost je podle něj kombinací duševní poruchy a nedisciplinovanosti. Sám abstinoval od roku 1951, kdy jej jednou ráno po předchozím večírku upozornila dlouholetá spolupracovnice a posléze i životní partnerka Arnoštka Maťová, že je cítit alkoholem a že by to mohlo pacientům vadit. Od té chvíle s alkoholem skončil a později přestal i kouřit. Svého rozhodnutí nelitoval: "Nenašel jsem na alkoholu nikdy nic, co by zároveň nebylo někde jinde." Mezi své největší záliby řadil dechovku, sport a taky ženy, což je podle něj "závislost, která může člověku vydržet velmi dlouho". Skála zemřel v listopadu 2007 ve věku 91 let. (převzato z internetu)
Hasičská soutěž Kde jsou aktivní hasiči, střídají se v soutěžích. 19. června byla soutěž v Němčicích. I když moc počasí nebylo, přece zase tolik nepršelo, až když soutěž skončila. Ale všichni přítomní měli dost místa pod přístřeškem, posedět si a zahnat žízeň, nebo hlad, všechno bylo po ruce a s ochotou podáno. Škoda, že se zhoršilo počasí, určitě by bylo všechno obsazeno. A i soutěžící by se déle zdrželi. Ti přítomní, mimo hasičů a soutěžících, svou přítomností dali najevo, že oceňují ochotné dobrovolníky, kteří dokáží pro spolek, vesnici a kolektiv něco udělat. Díky jim a všem, kteří byli zapojeni do organizace a obsluhy. Až bude někdy příště hasičská soutěž, snad bude lepší počasí. Sejde se víc lidí , kteří o takovou akci mají zájem a dlouho se třeba neviděli. To záleží na lidském zájmu, dokavaď žijeme a můžeme. Ti mladí jsou tak aktivní a šikovní, že si poradí s moderním technikou. I děvčata a ženy, nejen muži. Při takových akcích se jim přiblíží všechno, co by potřebovali, kdyby vznikl požár. Díky jim a všem, co je podpoří. Nikdo nikdy neví, kdo ty ochotné dobrovolníky bude potřebovat
M. Staňková, Němčice Poutě jsou návštěvy posvátných míst. O tom si můžete ve ČTENÍ číst. Poutě Poutí se nazývaly pobožné návštěvy posvátných míst. Cílem bývalo nějaké vzdálenější posvátné místo, kde se lidé modlili a prosili za vyslyšení proseb. U nás bývalo takových míst na dvě stovky. Mezi nejznámější patřily: Svatá hora, Stará Boleslav, Hostín a Velehrad. Pouť bývala velikým svátkem pro celou vesnici a okolí. Chodit na poutě bývalo dříve na venkově zvykem, dokonce se dá říci, že se chodit muselo. Lidé mívali v paměti poutní neděle tak, jak šli za sebou a nevynechali ani jednu. Poutníci byli mnohdy i více dnů na cestě. Po cestě přespávali v hostincích, ty chudší i pod širým nebem. Nezapomínalo se na ty, kteří se kvůli chatrnému zdraví nebo stáří nemohli poutě zúčastnit. Poutníci pro ně nakupovali svaté obrázky, růžence, různé symboly jako olověné prstýnky (na Svaté hoře) a jiné památky, které měli připomínat pouť na svaté místo. Prodávaly se i různé voskové napodobeniny lidských údů. Pokud měl třeba někdo z rodiny, který zůstal doma, nemocnou ruku, koupil mu příbuzný napodobeninu z vosku a položil ji na oltář. Z tohoto vosku se pak zhotovovaly svíce na oltář. Poutě neznamenaly pouze putování k nějakému posvátnému místu, ale šlo i o slavnost uctění památky světce, kterému byl kostel zasvěcen. Například Anenská pouť (na počest svaté Anny), pouť Prokopská a další. Jak plynula doba, měnila se i povaha a smysl poutí. Od původního náboženského významu až po dnešní zábavní charakter. Ke změně podoby poutí přispěla i skutečnost, že šlo vždy o akci všelidovou, které se zúčastňovaly všechny společenské vrstvy. Pouťová neděle ve vsi byla ve znamení stánků, houpaček, kolotoče, střelnice a chybět nesměly i prodavačky kyselých okurek. Místy zavítal na pouť i potulný varietní umělec a kartářka či planetářka. Bude pouť Josef Křešnička Pravý pouťový ruch vypukl teprve po nedělní mši tzv. „hrubé“ v místním kostelíku, při níž býval kostelík naplněn k prasknutí. Teprve po ukončení „hrubé“ bylo slyšet hudbu a střelbu ze střelnice. Všude vládl zvukový chaos, do něhož zasahovaly ochraptělé hlasy vyvolávačů a komediantů, oblečených v pestrých šatech, lákajících k návštěvě a zhlédnutí jejich vystoupení. Děti obsadily kolotoč a mládenci s děvčaty zas cukrářské boudy, nabízející velká perníková srdce s nápisy „Z lásky“ nebo „Z pouti“. Mládenci je kupovali bez ohledu na cenu. Za ně totiž měli šanci získat jiné - srdce děvčete. K vesnické pouti patřila i odpolední veselice, kam mířila místní chasa a kde se
Pan Tříska přiveze kolotoč a střelnici. Na kolotoči budou koníci a hned vedle řádka houpaček. Tak pěkně se v nich k nebi létá. Maminka už peče koláče. Přijede děda, strýc i teta. Řeknou: „Ty rosteš, ten čas ale letí, loni jsi byla takhle malinká. Zlobíš?“ – „No, trochu, jako všechny děti“ odpoví za mě maminka. Proto pak zajdu k střelnici a budu-li mít penět dost, růží hned celou kytici vystřelím mámě pro radost.
tancovalo zpravidla až do rána. Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet Rozklinká se zvoneček, lidi jdou na kopeček, Pak se vrací kolem zámku, ČTENÍ koupí v malém krámku. (časopis Stráž na Šumavě č. 40 r. 1904) Češtická pouť Pěkné sluneční jitro rozprostřelo se nad krajinou a bílé závoje ranních mlh pomalu se trhaly a mizely za lesnatými vrchy. Slunce plné proudy zlat rozlévalo po všem obzoru a v jeho paprscích jakoby se koupaly vížky a kaple sv. Kříže, zbudované na lesnatém návrší nad Češticemi. Po celou noc panoval tam ruch a šum z daleka sem připutovavšího lidu, který bez ustání trvá tu na modlitbách a koná pobožnosti u kapliček křížové cesty, kol do kola Kalvárie zbudovaných, v jejichž středu se kostelík onen rozsáhlou předsíní na dorických sloupech velmi malebně k nebesům vypíná Jen zřídka kdy zabloudí sem noha cizince, a přec městečko toto je tak milé a útulné, klid a mír tu panující tak blaze působí na nitro člověka, že neradi odtud odcházíte a dlouho myšlenky vaše vrací se zase v tato místa, nad nimiž tisíce lesních velikánů bez ustání šepce svou tklivou píseň samoty. Slunce vyhouplo se výš a na kapli rozklinkal se zvoneček, zvoucí k první kostelní pobožnosti. Cesty se všech stran pestří se lidem, jehož kol kapli plničko i ve stínu mohutných obrů lesních, kteří už tak mnohé poutě zdejší se byli dočkali a v zátiší svých větví tisícům klidu a pohovu byli popřáli. A proudy lidu neberou konce a slavné mši svaté v kapli, po níž četná procesí počínají se opět vraceti k domovu, k němuž mnozí mají až kolik hodin cesty. Na vrchu zavládne znenáhla ticho, za to dole ve vesnici rozčeří se hladina života do skutečného příboje, jehož vysoko vzedmuté vlny prudce o sebe naráží až do pozdní noční hodiny. Největší zástupy lidí přichází sem přes vrch od Volyně, neboť češtická pouť je proslulá široko daleko a množství prodavačů zboží přerozmanitého a majitelů různých zábavných podniků shrne se sem ze všech koutů. Celé řady krámů jsou od rána do večera obklopeny početnými kupci i zevlujícím obecenstvem, tak že v mnohých chvílích jen těžko možno se tudy protlačiti. Panorami, kolotoče, zvěřince, houpačky apod. svými vyvolavači, flašinety zvonci zvyšují lomoz, do něhož mísí se řezavé zpěvy jarmarečních zpěváků, kteří pod plátěnými obrazy s nejsensačnějšími mordy lákají mladé i staré zvědavce obojího pohlaví. Mlsné zoubky svádí velký počet krámků, kolem nich soustřeďuje se malé publikum, vysílající toužebné zraky k různým výtvorům umění cukrářského. Jižní ovoce, zvláště fíky a pomeranče, „jeden pro Pepíka, druhý pro Andu, třetí pro Toníka, čtvrtý pro Mandu“, jdou hodně na odbyt. A což teprve různé závody hračkářské, kdež „po šesti za šest“, všeliké trety a památky na pouti lze zakoupiti, dále fotografy, kukátka, střelnice, házení kroužky apod. přitažlivosti způsobují menší i dorůstající omladině takových rozpaků, že neví opravdu, jak nejlépe zužitkovati nějaký ten nyklák, který se jí podařilo na pouť vyškemrati. Švarné pošumavanky ohlížejí se po podzimních modách a každá si odtud něco pro sebe k domovu odnáší. Také mládenci z blízka i zdáli, pokud nemají srdce již zvětralá, sem se dostavují, neboť pouť tato těší se i pověsti jako „trh na nevěsty“. „Kecalové“ – dohazovači – jsou na všech stranách v plné činnosti a jako lišky číhají na kořist a svádějí mladé párky dohromady. Uprostřed v hospodě ozývá se zvuk muziky a v sále točí se mláď ve svorném objetí v prachu a kouři, jako by se nalézala v devátém Mohamedově nebi. Naproti bába vřískavým hlasem opěvuje akty hrůzostrašné vraždy spáchané někde na Kladensku a kluci s otevřenými ústy a báby a dědkové s utajeným dechem poslouchají „jak ta matka s dcerou a synem svého muže zavraždila a pak odplatu u soudu skrz ten mord byla vzala“. Na češtické pouti scházejí se přátelé i známí, nejen ti, kteří sem připutují za pobožností, ale i oni, kteří přijdou prohlédnouti si Kalvarii z venku, kostel nahoru z dola a hospodu zevnitř. A co jedni putují odtud, přicházejí jiní sem, zejména po poledni, zvláště když je krásný den, jako byl ten letošní. Odpoledne teprve začíná zde nový rej a mnohá dívčina, která nesla si z pouti srdce
marcipánové, jež za velikonoční pomlázky od svého milého obdržela, získá zde často celé srdce svého vyvoleného a tím i jeho samého. Jaké bylo vysvědčení? Ptá se vás všech naše ČTENÍ.. Když je všechno v pohodě Střelka jede na lodě. Proto ať všecky panenky u věku od 16 do 25 a všickni jinoši od 20 – no řekněme do 50 let, kteří hodlají se najisto zamilovat, dostaví se na češtickou pouť. Láska zde počatá, kdy listí na stromech počíná žloutnout, rozvije se jistě plným květem do příchodu nejkrásnější doby, „kdy stromy ve květu počnou se objímati“, a taková láska je květnatá, bujná, trochu sice dovádivá a škádlivá, ale tuze pěkná – vždyť to ostatně není nic nového! Nezapomeňme ale ani těch posledních, kteří pouti dodržují a čím později, tím nejistějším krokem domů se ubírají. Někteří zarudlí, jiní bledí, mnozí vesele prozpěvují, jiní v samomluvě si pobručují, ale každý nerad loučí se s milou poutí češtickou. Konečně nastane soumrak, poslední poutníci vrací se k domovu, krámy pustnou a prodavači pomalu jeden za druhým se ztrácejí. Nad vesnicí rozhostí se znenáhla klid, perutě jeho snesou se i nad poslední střechou doškovou, jen z hospody nesou se ven do tiché noci zvuky hudby, až konečně ranní zásvit i trubky a pozouny muzikantů umlčí. Opět vyjde slunce a jeho paprsky přehoupnou se přes Kalvarii, avšak dnes již ztichlou a opuštěnou…
Šmoulí rej ČSŽ Čestice ve spolupráci se SDH Čestice uspořádal pro děti k jejich svátku šmoulí rej. Nádvoří čestického zámku se tak v neděli 4. června proměnilo ve velkou šmoulí vesnici, kde pobíhaly nejenom děti v kostýmech šmoulů, ale i dospělí. Na jednotlivých stanovištích si děti vyzkoušely zručnost, například ve stříkání vody džberovkou, motání myšek na provázek, hod míčkem na kostky, střelbu ze vzduchovky, slepování dortíků z piškotů. Kdo měl zájem, savoval obrázek na tričko. Každé stanoviště hlídal šmoula a odměnou pro děti byly sladkosti a další drobné dárky. Členové SDH Čestice předvedli dětem hašení domečku vodou a kdo z dětí chtěl, mohl si vyzkoušet stříkat z proudnice. Nechyběl ani táborák s možností opékání vuřtů.Všichni jsme strávili pěkné odpoledne a za rok se těšíme na jeho zopakování. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová
Když se cihla k cihle přidá, tak se dílo podaří. Že to jde, tak to se dozví také ČTENÍ čtenáři Náš pan profesor
Jiří Kolář
Úsloví „roztržitý jak pan profesor“ nevzniklo jistě náhodou, ale mělo svůj původ nepochybně v reálném životě. Mnohá stření škola, gymnázium či jiné pedagogické pracoviště na vyšším stupni měly svého roztržitého, popleteného a podivínského profesora. Tento typ kantora byl zevrubně popsán a zobrazen ve filmech Škola, základ života, Cesta do hlubin študákovy duše, jakož i v Žákových Študácích a kantorech. Roztržitý pan profesor byl po stránce odborné většinou vysoce fundovaný odborník, pravý muž vědy. Jeho oddanost vědě a předmětu, který vyučoval, jej však jakoby zcela vzdalovala od praktické stránky života. I já s jistou nostalgií a úsměvem vzpomínám na takového našeho pana profesora. Na strakonickém reálném gymnáziu jím byl profesor chemie a přírodopisu RNDr. Stanislav Fučík. Co do znalostí neměl v dalekém okolí konkurenta, jako jediný z profesorského sboru měl akademický titul. Jeho odborná erudice jej předurčovala vyučovat dávno na vysoké škole. Podobně jako profesor Matulka (Jindřich Plachta ve zmíněném študáckém filmu) se i on spokojil s doživotním postavením středoškolského profesora. Přes propast času mám ale dosud v paměti páně profesorovo rázovité vědátorskopedagogické vzezření: malá, k pleši inklinující hlavička, vyčouhlá postava, vězící v pracovním plášti neurčité barvy a substance, jako neblahý důsledek chemických pokusů. Pan profesor Fučík měl zvláštní a charakteristickou dikci: samohlásku e vyslovoval pan profesor dlouze a příslovečným se stalo jeho rčení: „Čéče, chemie, to je ta pravá éxaktní věda.“ O panu profesorovi kolovala následující historka. Při maturitě volitelný předmět chemie. Jistý primus třídy má demonstrovat chemický pokus. Pan profesor je rozechvěn víc než maturant. Pokus se vcelku zdaří, jen v závěru dojde k malinké explozi, ve zkumavce to zasyčí a prskne. Kandidát zkoušku složil, ale pan profesor obchází kolem stolu a přítomné komisi ukazuje znehodnocený kabát. Po létech, když už maturant je odborným asistentem na katedře organické chemie v Praze, potká ve Strakonicích svého bývalého profesora chemie. Rozhovor, vedený v přátelském duchu a na ryze vědecké úrovni, končí otázkou pana profesora: „Čéče, kdy mi zaplatíš ten kabát?“ Léta stavěl pan profesor zděnou chatu kdesi v malebné krajině mezi Volyní a Vimperkem. Způsob, jakým dopravoval stavební matriál do těchto končin je rovněž hodný zaznamenání.
Hned po skončení výuky, zpravidla před začátkem víkendu, pan profesor vyprazdňuje svoji koženou diplomatku a místo logaritmického pravítka, chemický tabulek a vyučovacích skript do ní klade jednu cihlu z doma připravené hromady. Takto zásoben vyráží pak v motoráčku směr Volyně, Čkyně, Bohumilice, Vimperk , Lenora. Volary. Přivezenou cihlu pak přimázne do základů, později zdiva, příček a jiných stavebních prvků. Po zasazení cihly se vrací nejbližším vlakem do Strakonic, Tyto výjezdy s jedinou cihlou opakoval pan profesor týden co týden o mnoho školních let. Za dvanáct let chata stála, omítnutá, s krovem, což bylo dílo místních řemeslníků,. Říkávalo se jí jednocihlovka, podle té jedné cihly, kterou pan profesor vozil vlakem ve své aktovce v pravidelných týdenních intervalech. Když se ho studenti ptali, jak to dokázal, odpověděl typickým způsobem : „Čéče, víš, trpělivost přináší růže.“
Ve ČTENÍ najdeš na mou věru výsledky soutěží v různém sběru. VYHODNOCENÍ SBĚROVÝCH SOUTĚŽÍ - školní rok 2010/2011 Sběr baterií Sběr elektropřístrojů 1. Lucie Němcová
1. Hana Janotová 2. - 3. Pavel Samec, Jakub Zach Sběr kartonu 1. Jakub Kříž
Sběr papíru
1. Tadeáš Tomášek 2. David Oliva 3. Vlastimil Petráš
Na školkovou noc už se těším moc. Když skončilo pečení, četli jsme si ze ČTENÍ
Rozloučení s předškoláky Jednoho dne se objevilo na dveřích třídy předškoláků:
„Halo, halo, tato zpráva, na vědomost všem předškolákům dává, že se chystá překvapení, a to ve školce noční spaní!“ Sešli jsme se v pátek 24. června v 16.00 hod. ve třídě. Nejprve nás čekala cesta za pokladem. Po vydatném pohoštění ze zásob od rodičů, jsme se vypravili na cestu. Cesta za pokladem je trnitá a najde ho jen ten, kdo splní náročné úkoly. Šli jsme po vyznačené trase. Praporky nás dovedly až k poustevně, kde k našemu údivu byl i poustevník!!! Po vyřešení jeho hádanek nám ukázal směr, kde by mohl být poklad ukrytý. Zanedlouho byl poklad nalezen. Protože nás čekalo pečení špekáčků, vyrazili jsme na zpáteční cestu. Atmosféra ohně, vůně špekáčků a pokřik pávů nás přiblížil až k samotnému večeru, kdy jsme se vrátili do školky.
Po přípravě „lehárny“ a osobní hygieně jsme se chystali ke spánku. Ovšem, co by to bylo za noční spaní ve školce, bez noční hry? Teď konečně mohl každý zkusit svoji odvahu a nebojácnost a splnit tak bobříka odvahy! Čekala nás cesta temnou školkou, pouze občasná světýlka ukazovala kudy jít. A ten, kdo došel až na konec a odvážil se sáhnout do neznámého vaku, získal medaili za bobříka odvahy. A pak už byl konečně čas na spaní. Tak jako naše akce začala pohoštěním, vydatná snídaně nechyběla na zpáteční cestu domů k rodičům. Věříme, že dětem se ve školce líbilo a že si celé odpoledne i noční spaní všichni užili i jako my učitelky. Švehlová, Žejdlová, Ouředníková
Osm a půl opice líbí se mi velice. Že nás zatím neznáte? Ve ČTENÍ nás poznáte! Taneční soubor „Osm a půl opice“
Taneční soubor „Osm a půl opice“ tančící country, který vznikl v září 2009 v Česticích, přivezl dvě ocenění z Celostátního setkání dětských country tanečních souborů. Tato akce se konala na konci měsíce dubna a Opice se zúčastnily soutěže v kategoriích moderní country - starší a příbuzné styly – starší. Za choreografii Papoušci zařazenou v moderních country tancích získaly 2. místo a Bára se Zdendou vytancovali s mexickou polkou Santa Rita místo první. Tento víkend nebyl v Táboře jen o soutěži, ale především o lekcích a seminářích skvělých lektorů z celé ČR. Účastníci mohli navštívit semináře s Ivanem Bartůňkem, Honzou Kudláčkem, Jindřichem Šaškem alias Čárou a samozřejmě hlavním organizátorem Mírou Procházkou. Naučit a zdokonalit se všichni mohli v country, cloggingu, line dance, couple dance i pohybové průpravě. Osm a půl opice působí od ledna 2011 ve Strakonicích pod záštitou DDM Strakonice a v Trhových Svinech. Opice ze Strakonic i Svinů trénují odděleně, ale jednou za čas se sejdou a secvičí společné vystoupení. Můžete je potkat na akcích DDM Strakonice, soutěžích, rodeích a country bálech v širokém okolí. A pro ty, kteří by se chtěli stát „opicí“ – trénujeme každou neděli – od 16,30 v DDM St a od 19,30 v Trhových Svinech. Zajišťujeme vystoupení na country bálech, plesech a různých dalších akcích. Veronika Nováková
zleva: Zbyněk Mařík, Katka Kvasníková, Týnka Šeniglová, Pája Veselá, Verča Nováková, Věrka Valková, Zdenda Košta a Bára Nováková Čtení prozradí ti více čí je zámek Tažovice Dějiny rodů (pokračování)
Josef Vichr
Ohrazenická rodová větev Zakladatelem Ohrazenické rodové větve byl Adam Koc z Dobrše, syn Václava Koce a matky Hradecké z Hradce. V letech 1534-1573 byl na Ohrazenicích Vojnicích a Volšovech u Sušice. V letech 1531 a 1540 byl hejtmanem na Novém hradě. Manželkou Adama Koce byla Kateřina Dlouhoweská z Dlouhé Vsi. Adam Koc zemřel roku 1573. Z manželství vzešli čtyři synové – Bohosud, Jan Markvart (+ 1595), Adam a Dětleb. Bohosud zemřel roku 1570 a jeho manželka Anna Borovská z Prostého zemřela o 23 let později. Jan Markvart byl v letech 1578-1589 na Ohrazenicích a byl dvakráte ženat. První jeho manželka byla Kateřina Lubovská z Řeneč a druhá manželka Kateřina Malovcová z Malovic, zemřela roku 1607. Poslední syn Adama Koce Dětleb, zemřel roku 1600. By rovněž dvakráte ženat. První manželka byla Anna Kateřina Markvartovna z Hrádku a zemřela roku 1586. Druhá manželka byla Eliška Lipovská z Lipovice. Syn Adama Koce Bohosud byl ženatý s Annou Borovskou z Prostého. Z manželství vzešlo šest synů a dcera Dorota, provdaná Fremutová z Tropčic. Nejstarší jejich syn Václav zemřel roku 1636 a jeho manželkou byla Kateřina z Lub. Z tohoto manželství vzešla dcera Anna Veronika, dvakráte provdána. Prvním manželem byl Štefan Zhurn a druhý manžel Bohuslav Jiřík z KolovratKrakovský. Jan Markvart, jeden ze synů Bohosuda Koce z prvého manželství měl syny Adama, Viléma, Přídruha a Jana Kryštofa. Z druhého jeho manželství vzešly dcery Helena a Margareta. Margareta
se provdala za Jana Vojslava Branišovského z Branišova na Vojnicích. Jan Kryštof byl roku 1608 na Dobrši, roku 1617 na Ohrazenicích. Jeho manželkou byla Anna Vojslava Branišovská z Branišova. Z manželství se narodil syn Nicolas a dcera Anna Dorota. Nejstarší syn Adam Koc byl v letech 1608 na Ohrazenicích, Dobrši a Tažovicích a zemřel roku 1615. Manželkou mu byla Kateřina Schoffmanová z Hemerlesu a zemřel roku 1657. Z manželství se narodil syn Jan Markvart a dcera Anna Ludmila, která zemřela v Dobrši roku 1675. Jejím manželem byl Václav Chřepický z Modlíškovic. Janovi Markvartovi s manželkou Ludmilou Kateřinou z Račína se narodilo pět dětí. První novorozenec zemřel, následoval Adam Humprecht Fortunát, Apolonia, František a Jan Kryštof. Apoloniným manželem byl Ferdinand Vilhelm Boryně ze Lhoty a Malovic. Adam Humprecht Fortunát se narodil roku 1649 v Tažovicích a zemřel 6.dubna 1708 a pochován byl v kostele ve Volenicích. On byl dvakráte ženat. První manželkou byla Polyxena Kokořovcová z Kokořova, zemřela v únoru 1683. Druhou manželkou byla Marie Ludmila Hildprantová z Ottenhausenu , zemřela 13.ledna 1707 v Opálce, matrika Strážov. Z obou manželství vzešli jeden syn a čtyři dcery. Syn Jan Vilhelm Gottfried zemřel 19.května 1734. Z jeho manželství vzešlo pět synů a devět dcer, z nichž dvě zemřely v mladém věku.
Zámek v Tažovicích Ohrazenice, Dobrš, Tažovice, zamotá se mi z toho makovice. K zapamatování to není, jasno udělá ti v tom ČTENÍ. Třetím synem Jana Markvarta Koce byl Jan Kryštof Antonín na Ohrazenicích a Tažovicích. Zemřel 21. února 1715 a pochován byl v kostele ve Volenicích. Z manželství vzešly tři dcery Ludmila, Konstancie Kateřina a Johana a jediný syn Jan Markvart. Dcera Ludmila zemřela roku 1697 a pochována rovněž ve volenickém kostele. Jejím manželem byl Jaroslav Augustin Štěnovský z Kadova. Konstancie Kateřina zemřela roku 1720 a pochována také ve Volenicích. Byla dvakráte provdána a prvním manželem byl Jaroslav Dalouhoweský z Dlouhé Vsi, zemřel v srpnu roku 1713. Druhý manžel byl Bohuchval Jan Koc z Dobrše, zemřel roku 1732. Poslední Johanka byla roku 1705 na Ohrazenicích s manželem Václavem Josefem Šebestianem Pikhardem, který zemřel roku 1754. 18.října 1659 si stěžoval na hraběte Ferdinand z Vrtby, držitel přečínského statku, na Markvarta Koce z Dobrše a na Tažovicích. Hrabě jej vinil, že mu dělá škodu tím, „že sobě velké množství šindele v lese Markvartově za starými hranicemi nadělali a dále do lesa zasahovali. Když Markvartovi lidé v lese šindel dělali, nářadí jim bylo sebráno.“ Zemský soud nařídil 1.července 1660 krajským hejtmanům, aby učinili přátelské porovnání obou stran a společně aby obhlédli hranice. Ferdinand z Vrtby rozhodnutí soudu odpíral, že hranice byly dávno uzavřeny. Uváděl, že dotčený les Velký Javorník, který k druhému dobršskému dílu byl přidělen, zabíhá do královských lesů (Stašská rychta) a jde hřebenem až do Královského Kamene, až k prostřednímu Javorníku.
Markvart z Dobrše vypravuje.“Jak zvaného času s inspektorem z Přečína obcházeli a zjišťovali hranice, on sám, ač stár, pustil se do tohoto nepřístupného lesa, po skalách a děravých místech velmi nebezpečně šel, a naposledy nemoha po těch nebezpečných místech jíti, od dvou lidí sotva z tohoto lesa byl vyveden.“ Hranice byly uvedeny v kupní smlouvě, jíž Markvart vykupoval celý les od Ježovské z Lub.
Bývalá tvrz v Ohrazenicích a erb Koců z Dobrše nad vchodem do tvrze Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce červenec - srpen 2011 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846
