Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC
Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích
květen – červen 2011
Cena 15,- Kč
Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Jaro v MŠ Čestice, Jihočeský zvonek, Asfaltová krajina, Fotbal - Jaro 2011, TK SANANIM – 20 let, Noc s Andersenem, Jen pro silnější nátury, Vzpomínka na p. Martina Vícha, Havárie v Černobylu, Kam s vaším odpadem, Ohlédnutí, Výlet do Prahy, O čestický brambor – práce dětí, Z Čech až na konec světa, Centrum sociálních služeb, Dějiny rodů Listování v občasníčku: 4.3. Začal nácvik Staročeských májů 5.3. Tradiční masopustní průvod obcí 8.3. Mezinárodní den žen 11.3. Výroční členská schůze ČSŽ Čestice v salonku Lidového domu 13.3. Schůze členů ČSV Čestice 14.3. Konalo se zastupitelstvo městyse 18.3. Výborová schůze členů MS Háj Čestice 28.3. V 02.00 začíná letní čas. Den učitelů 1.4. 5.4. 9.4. 12.4. 15.4. 16.4. 18.4. 20.4. 24.4. 25.4. 29.4. 30.4.
Apríl Výborová schůze členek ČSŽ Čestice Další ročník Rallye Šumava. Ten letošní byl z důvodu tragické smrti jezdce zrušen. Začala sezóna v Hoslovickém mlýně. Před padesáti lety vylétl do kosmu první člověk – Jurij Alexejevič Gagarin Disko v sále Lidového domu Čestice Tradiční úklid obce Konalo se zastupitelstvo městyse. Předvelikonoční odpoledne v sále Lidového domu Čestice Boží hod velikonoční Velikonoční pondělí Koncert písničkáře Plíhala v sále Lidového domu Čestice Slet čarodějnic, tradiční stavění májky
Občasníček před sto lety: 10.3. Francie přijala čas odvozený od greenwichského poledníku, platný v té době již v celé západní Evropě. 17.3. V Norsku se stala poprvé členkou parlamentu žena. Byla jí učitelka Anna Rogstadová z volebního okresu Kristiania. V Číně byly přijaty zákony zakazující kouření opia a mučení vězňů. 23.3. Při sčítání lidu měla Indie 315 miliónů obyvatel. 12.4. Uskutečnil se první let Paříž – Londýn bez mezipřistání. Vypukly velké nepokoje francouzských vinařů v oblasti Champagne a Remeše, při nichž byly zničeny tisíce lahví vína. 28.4. Milan Rastislav Štefánek uskutečnil na ostrově Vava´u v souostroví Tonga pozorování úplného zatmění Slunce. 30.4. Ústavní soud v Portugalsku dospěl k závěru, že ženy mají právo zúčastnit se voleb. Předvelikonoční odpoledne v sále Lidového domu, které pořádal městys Čestice 20.4.2011 se setkalo z absolutním nezájmem ze strany občanů Čestic. Škoda. Pěkná akce, která se zřejmě příště již konat nebude.
Oheň hoří, pivo teče, harmonika hraje ČTENÍ vás zve, čestičáci, na hlídání máje Vážení spoluobčané, dovolte mě, abych Vás informoval o dění v našich obcích. Nejdříve chci poděkovat všem občanům, kteří pomohli při jarním úklidu, ať již před stanoveným termínem brigády anebo místním organizacím v sobotu před Velikonocemi. Vzhledem k tomu, že jsme již obdrželi finance z Ministerstva pro místní rozvoj na dokončení oprav komunikací (staré parcely, Čestice – Kobylka, Doubravice – Pohodnice, Nahořany – Dobrá voda), předpokládáme zahájení prací v měsíci květnu 2011. Díky těmto opravám však dojde k částečnému a v po nezbytně dlouhou dobu i k úplnému omezení provozu. Všichni dotčení obyvatelé však budou o průběhu prací předem informováni. Z Grantového programu Jihočeského kraje budou financovány čtyři menší akce, kterými jsou: oprava oplocení na hřišti v Česticích doplnění vybavení školkové zahrady a oprava oplocení oprava kanalizace pod nákupním střediskem v Česticích oprava a vyčištění návesního rybníčku v Nuzíně Dále jsme obdrželi část financí na dokončení a opravu chodníků v Česticích (před panem St. Novákem a panem Zdeňkem Randákem ml. a opravu před č.p. 155). Také máme přislíbené finance ze Státního intervenčního zemědělského fondu, programu LEADER na opravu žalostného stavu poustevny a z Programu obnovy venkova ministerstva pro místní rozvoj i na rekonstrukci sochy sv. Vojtěcha. V současné době jsme připraveni zahájit výběrové řízení na dodavatele bezdrátového rozhlasu do Čestic a všech místních částí, tak lze předpokládat, že na začátku prázdnin již bude v provozu. Zažádáno máme i o dotaci na opravu hasičské zbrojnice v Nahořanech a již od září loňského roku i na zateplení základní školy v Česticích. Také bych rád občany požádal o důsledné třídění odpadů vhodných k recyklaci. Stává se, že v kontejneru na sklo nacházíme plasty nebo naopak. V kontejnerech na plasty nacházíme elektrospotřebiče, boty, apod. Chtěl bych proto důrazně upozornit, že na každém kontejneru je na letáku napsáno co do něj lze vhodit. Zhruba před měsícem jsme přidali kontejnery na plast i do Konopice, Na Kobylku a ke hřbitovu v Česticích, pro usnadnění třídění zdejším občanům. Lze doplnit i další místa, za předpokladu vhodného umístění kontejneru na obecním pozemku a možnosti obsluhy svozovou firmou. Žádám proto občany o podání námětů na rozšíření sběrné sítě. Na závěr bych všechny chtěl pozvat 14.5.2011 na nádvoří čestického zámku, kde se v době od 10 do 14 hodin uskuteční závody ve střelbě z historických kuší a o týden později přijďte fandit do Dřešínka na okrskovou soutěž sborů dobrovolných hasičů v požárním sportu, kde se předpokládá start 6 až 8 družstev z našeho správního území. Za městys Čestice Milan Žejdl – starosta
29.4. se v sále Lidového domu konal koncert kytaristy a písničkáře Karla Plíhala. Rozhovor s ním by měl vyjít v příštím čísle Čtení.
V ČTENÍ čtěte jako v knize. Kam se hrabe televize! Jaro v MŠ Čestice Jako každý rok také i letos jsme přivítali v mateřské škole jaro řadou pěkných akcí. Začali jsme pohádkou O neposlušném pejskovi v podání Divadla z Bedny pana Pohody, který naší mateřskou školu navštěvuje již řadu let. Starší děti navštívily ve Strakonicích výstavu loutek v rámci Skupových Strakonic a o týden později Okresní knihovnu ve Strakonicích. Členové divadelního kroužku při ZŠ Čestice zahráli dětem tři pohádky a country kroužek zatancoval na písně Jožin z bažin a Mrazík. Také jsme všichni vyráběli velikonoční vajíčka, slepičky a další dekorace. Děti z malé třídy se zúčastnily soutěže „Požární ochrana očima dětí“ pořádanou Sdružením hasičů Moravy a Slezska, kterou organizovalo SH ve Strakonicích. Ke Dni země menší děti uklízely školní zahradu u mateřské školy od odpadků. 28. dubna proběhl v mateřské škole zápis dětí na školní rok 2011 – 2012 za velké účasti dětí i rodičů. Do konce školního roku máme pro děti naplánovanou řadu akcí. Čeká nás tradiční školní výlet, u příležitosti Dne dětí návštěva příslušníků Městské policie ze Strakonic s programem pro děti, další divadelní představení pro děti a nebude chybět ani tradiční fotografování dětí. Budoucím prvňáčkům přejeme hodně úspěchů v ZŠ Čestice a všem dětem pěkné prázdniny a rodičům příjemnou dovolenou. Za MŠ Čestice Jana Kubešová. Šmoulí rej ČSŽ Čestice společně se SDH Čestice Vás srdečně zvou na šmoulí rej v sobotu 4. června 2011 od 14.00 hodin na nádvoří čestického zámku. Čeká Vás odpoledne plné soutěží a her s odměnou. Vítány jsou masky šmoulů. Táborák, občerstvení pro děti. Ukázka akce SDH Čestice. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová Jihočeský zvonek 2011 Jihočeský zvonek je okresní kolo soutěže ve zpěvu, které se každoročně koná v DDM Strakonice. Letos tato soutěž proběhla 19. dubna a za čestickou školu soutěžily Veronika Levá, Rozálie Vávrová, Kateřina Novotná, Kateřina Zámečníková, Lenka Havlíčková, Julie Pomahačová a Pavla Voldřichová. Ve všech kategoriích byla letos nebývale tvrdá konkurence. Proto mám velkou radost, že jsme obstáli a naše děvčata z deváté třídy získala velice dobrá umístění: Lenka Havlíčková – sólový zpěv – zlaté pásmo Julie Pomahačová – sólový zpěv – stříbrné pásmo Lenka, Julie a Pavla – trio – bronzové pásmo I vzhledem k tomu, že jsou v 9. třídě, si jistě tato umístění právem zaslouží. Je to však i jejich letitou tvrdou prací a mnohahodinovou přípravou na tuto soutěž. A za to všechno si určitě zaslouží poděkování!!! Jana Voldřichová
Úspěch šťastných, jiných krachy. ČTENÍ stojí za ty prachy. Asfaltová krajina Jiří Kolář Černé plochy asfaltu a mělké betonové prolákliny, naplněné smutnou vodou z kyselých dešťů, se táhnou až k nízkému obzoru. Starý svět se svými stromy, ptáky a modrou oblohou zůstal kdesi hluboko pod touto vrstvou. Umělá krajina, ponořená do věčného šera, jaké bývá v krajích za polárním kruhem, je teď podivuhodně prázdná a tichá. Jen v dálce na horizontu uhání rychlovlak na vzduchovém polštáři, ale ten stejně žádný hluk nevydává. Svět zmizelý před stovkami let ožívá už jen ve starých bájích a legendách. V nich lze ještě narazit na slova růže, květina, motýl, les, ptačí čiřikání, oblaka – ale jsou to jen slova. U většiny obyvatel království Gedeonu vyvolávají jen mlhavou představu. Jiným neříkají už vůbec nic. Ale jsou i takoví, pro které mají tato slova dosud magickou přitažlivost. V jejich uších znějí jako tajemná hudba sfér z temného propadliště času. Vyvolávají představu o něčem, co prý kdysi dávno zastínilo všechny přednosti a vymoženosti dnešního světa. I slunce prý kdysi zářilo jasněji a naplno. Teď už jen unaveně a mdle bloudí po obloze, schované za věčný opar smogu. Až jednou, v daleké budoucnosti, narazí geologové na tuto civilizaci, nazvou ji nejspíše asfaltobetonovým věkem. Nebo asfaltoplastovým věkem, protože plastové materiály jsou už po staletí páteří technického pokroku. Na povlovně se svažujícím okraji mělké laguny sedí skupina mladých lidí. Scházejí se zde jednou týdně, aby hovořili i mlčeli. Slunce za mlžným oparem klesá k západu a asfaltovou krajinu s několika bizarními stavbami na pozadí zalévá studeným a matným leskem. Mlčení se střídá s hovorem, který se vede vážně a tiše, jak nebývá u mladých lidí běžně zvykem. Hovoří se o tom, co mladí lidé slyšeli od svých rodičů a prarodičů a co se udržuje v ústním podání po předcích: jaký byl svět, než nastal dnešní asfaltobetonový věk. Bájná minulost nepřestává lákat a rozněcovat fantazii. Skupinou koluje kniha, kterou jako vzácnou relikvii uchovaly generace předků. Docela obyčejná kniha z docela obyčejného papíru. Tehdy prý se takové knihy tiskly. Dnes se zhotovují knihy z umělých vláken a vodotěsného silonu a text se přenáší do mozku pomocí zvláštních mikročipů. Kniha jde z ruky do ruky, štíhlé, mladé prsty obracejí zažloutlé stránky. Uprostřed knihy se objevují dva vylisované předměty. Mladé prsty je opatrně vyndávají, ostatní napjatě přihlížejí. Postupně je berou do ruky a pozorně prohlížejí. Dvojice majitelů knihy informuje ostatní o nalezených předmětech. Takhle vypadá vylisovaná květina z dvacátého století a to druhé je motýlí křídlo, dosud krásně zbarvené, nejspíš babočka paví oko. Mladá dvojice vysvětluje funkci obou archetypů, rostliny i živočicha, jak se v dávných dobách vyskytovaly jako živé organizmy v milionech exemplářích. Před léty vyslala vláda království Gedeonu (tato forma státu se kupodivu dodnes udržela) kosmickou loď Nimbostratus k hvězdě Xtyp-B-8 v šestnácté galaxii, kde dosud existuje život podobný tomu, jaký byl zde na Zemi ještě před pěti sty lety. Účelem výpravy bylo přivézt semena stromů a pokusit se oživit mrtvou tvář krajiny na náspech hlíny navezené a vydolované z hlubin země. Pokus se nezdařil, hlína byla příliš intoxikována staletým ukládáním chemických jedů. Vzácná kniha i s vylisovanými předměty putuje znovu do rukou jejích majitelů. Mladí lidé se zamyšleně rozcházejí, každý ke svému egovznášedlu. Ozývá se šum vrtulí a nad stmívající se asfaltovou krajinou je vidět roj vznášejících se postav, podobných pravěkým archeopteryxům. Míří k podivným stavbám na obzoru, kde jsou jejich domovy a kde je čeká večeře v podobě vysoce výživné makrobiotické tablety. Zezdola se k nim vzpínají mrtvá a pokroucená ramena zkamenělého stromu, jediného v celém okolí. Zdá se, jako by hrozila.
ČTENÍ zavalí už v mžiku celou Českou republiku Fotbal - jaro 2011 Zimní přípravu absolvovali hráči od nového roku v tělocvičně. V průběhu února se začalo i venku. Sehrála se celkem 3 přátelská utkání. První se starou gardou Malenic, druhé se Čkyní B a třetí s Cehnicemi B. Všechna přípravná utkání jsme vyhráli. První mistrovské utkání jsme sehráli v Přešťovicích s CIVA TRANS. Ve vyrovnaném utkání jsme měli více šancí, ale nakonec utkání skončilo 2:2. Góly za naše družstvo vsítili Martin Novák a Josef Němec. Připsali jsme si první jarní bod, přesto jsme byli stále na posledním místě tabulky. Další utkání se již hrálo na domácím trávníku a všichni jsme doufali, že bodovou ztrátu z podzimu dohoníme. Soupeřem bylo mužstvo Kladrub. Utkání skončilo bez branek 0:0. Obě mužstva hrála velmi špatně. Trochu na tom mělo vinu i hřiště, které bylo po zimě hodně poškozené velkou pracovitostí krtků. Dalším soupeřem byli hráči CHAMPIONS Katovice. Výhru našeho družstva vystříleli Nováci. Martin i Honza dali gól a třetí si dali hosté sami, což nakonec znamenalo výhru 3:1. V pořadí třetím hostujícím družstvem byli hráči Libějovic, kteří v tabulce měli o 3 body více než naše družstvo. Ještě než se začalo hrát, proběhl na hřišti slavnostnější okamžik, kdy předseda klubu poděkoval starostovi obce za provedenou přístavbu kabin a zároveň také sponzorům, kteří přispěli vlastními prostředky na dovybavení klubovny. Případné vítězství by nás postrčilo o několik míst nahoru. Bohužel výkon mužstva byl dobrý jen do poločasu. Po přestávce nás soupeř přehrál a vyhrál 3:1, když branku dal opět Martin Novák. Do konce soutěže zbývá ještě 7 kol, mužstvo pravidelně trénuje, takže všichni věří tomu, že toto mladé družstvo půjde s výkonem nahoru a že se bude posouvat v tabulce vzhůru. Václav Rada
Vrabčáci si povídají: „Bez ČTENÍ je všecko v háji“. Terapeutická komunita v Němčicích slaví 20 let od svého vzniku Rok 2011 začal v němčické škole slavnostní výroční komunitou, kde jsme si připomněli významné jubileum: terapeutická komunita je v Němčicích už neuvěřitelných 20 let. Za tu dobu zde prošlo léčbou závislosti na drogách necelých 500 klientů. Bývá zvykem, že radostné události sdílíme s dalšími lidmi. S těmi, co se tady léčili nebo pracovali, a také s těmi, kteří nás aktivně či jen mlčky celou tu dobu podporují. K těm patříte i vy – obyvatelé Němčic a blízkých obcí. Proto využíváme této příležitosti a zveme vás na letní slavnost: „ČAJ O TŘETÍ“ Koná se v sobotu 4. června 2011 v 15 hodin v prostorách němčického zámeckého parku. Bude se podávat čaj a občerstvení za symbolickou úhradu. K tanci i poslechu zahrají sympatizující kapely a muzikanti. Můžete se těšit na ska, rock i vážnou hudbu. Vzhledem k terapeutickému prostředí zůstaneme u čaje, kávy a limonády. Vstup volný. Přijďte se s námi pobavit bez drog a alkoholu! Těšíme se na vás! Také využíváme rádi prostoru Čtení pro lidi k tomu, abychom poděkovali Marušce Křížové za její obětavou několikaletou práci pro naši komunitu. Maruško, děkujeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a pohody do další etapy Tvého života! Hodně štěstí a pěkné jaro všem čtenářům i jejich blízkým přejí všichni „ze zámku“. PhDr. Miluše Sadílková terapeutka
Blahopřejeme všem, kteří se v květnu a červnu dožívají významného životního jubilea a přejeme do dalších let jen to nejlepší, zdraví, štěstí a spokojenost. paní Anna Hrušková z Doubravice paní Marie Mrázková z Prkošína paní Hana Frantová z Prkošína paní Stanislava Filousová z Čestic paní Marie Šašková z Dřešína paní Jaroslava Valentová z Čestic pan František Staněk z Němčic pan Miloslav Vilánek z Čestic pan Otto Zámečník z Čestic pan Bohumil Krejčí z Nuzína paní Irena Kotrchová z Čestic paní Vlasta Blažková z Němčic paní Marie Kočová z Nuzína
75 let 60 let 55 let 65 let 81 let 60 let 82 let 60 let 55 let 88 let 65 let 86 let 81 let
paní Růžena Zámečníková z Nuzína pan Antonín Ouředník z Čestic pan František Smil z Doubravice paní Anna Janoutová z Čestic paní Anna Mikešová ze Dřešína paní Marie Vastlová z Němčic paní Zdeňka Mirvaldová z Čestic pan Jiří Němec z Dřešína paní Jiřina Vacková z Doubravice paní Božena Havlíčková z Čestic pan Václav Vacík z Dřešínka pan Tomáš Janáček z Doubravice paní Eva Pavešicová ze Střídky
86 let 90 let 50 let 55 let 60 let 70 let 60 let 60 let 55 let 80 let 80 let 60 let 60 let
V jarní radost se promění každá zprávička ve ČTENÍ Noc s Andersenem 2011 Letos již počtvrté strávily děti ve Dřešíně svou pohádkovou „Noc s Andersenem“. Datum bylo přímo aprílové – noc z 1. na 2. dubna. Mohlo by se zdát, že jde o aprílový žert, ale nebylo tomu tak, byla to skutečnost. Téma bylo také přímo pohádkové – 100. výročí narození spisovatele Václava Čtvrtka. Zkuste si jen tak pro sebe zavzpomínat na jeho milé pohádkové příběhy s kouzelnými pohádkovými postavičkami, na jeho půvabné knížky i neobyčejně oblíbené večerníčky. Možná vás překvapí, jak dlouhá řada jich je, co všechno jste s nimi prožili a co se možná již postupně vytratilo z vašeho života. A nebo ne? Dřešínské děti na tom byly docela dobře, neboť jejich nocování předcházelo „ Středeční pohádkování se Čtvrtkem“ , které si pro ně připravila paní Žáková z Městské knihovny z Volyně v měsíci březnu. Bylo to povídání o Václavu Čtvrtkovi spojené se čtením z jeho nejznámějších knih a kreslením pohádkových hrdinů. Tak se stalo, že děti byly dopředu dobře vyzbrojeny a hravě zvládaly připravené hry, soutěže i aprílovou noční křížovku. A co bylo tajenkou křížovky? …........ No přece VEČERNÍČEK, jak jinak. A jaké bylo překvapení, když na návštěvu přišel opravdický Večerníček se svou kamarádkou Julčou a její kytarou. Na dobrou noc si všichni společně zazpívali několik pohádkových písniček a v dobré náladě se uložili ke spánku. Po tolika zážitcích však bylo marné chtít přilákat spánek. A tak se četlo a četlo. Podle přání z různých knih. A docela dlouho. A dobrovolně. Nejdřív četla paní Eva Pomahačová a Martina Mlsová, pak se v klidu střídaly samy děti. A co bylo nejhezčí? Asi to, že je k tomu nemusel nikdo vybízet ani nutit, protože je to zkrátka bavilo. Možná proto, že znovu objevily v těchto mírumilovných knížkách fantastickou pohádkovou atmosféru, která pomáhá rozvíjet bohatou dětskou fantazii a nemá nic společného s násilím a krutostí. Nebo také proto, že si společným čtením chtěly udělat navzájem radost. Také si mohly vychutnat krásnou pohádkovou češtinu a třeba čtou rády. Ať už je to jakkoli, děti byly bezvadné a zdá se, že každým rokem jsou k sobě navzájem víc tolerantní a ohleduplné i při společném stolování a nocování. Že by skutečně pohádky měly tuto čarovnou moc? Něco na tom asi bude. Nezbývá než se radovat a těšit se zase za rok na další pohádkovou noc. A do té doby si občas pěkně číst, aby se nám to pohádkové kouzlo nevytratilo. Noci s Andersenem se letos v knihovně zúčastnilo 15 dětí (nejmladší Natálka Dolíšková – 3,5 roku ) a čtyři dobrovolné organizátorky.
Zdeňka Šašková, knihovnice
ČTENÍ po prvenství sahá. Za ním je teď Blesk i Aha! Jen pro silnější nátury
Zatímco podstatná většina mých příspěvků do Čtení pro lidi je spíše poeticky nebo popisně laděná, tentokrát můj článek je poněkud drsnější. Začnu vzpomínkou: V němčické terapeutické komunitě jsme dlouhá léta měli komunitního psa. Bylo to hezké, ale jen zpočátku. V podstatě psi byli nešťastní, měli mnoho pánů, proto i jejich výchova se jaksi „utrhla ze řetězu“. Dlouhá léta jsme pak raději komunitního psa vůbec neměli. Rovněž v komunitě na Medvědím Kameni jsme měli psa (záměrně říkám měli). Byl „zlatý“, malý vlčák – Brita. Poslouchal všechny, na zavolání hned přiběhla a byla věrná. Bohužel se i toulala, a když někdo odcházel do sousední vsi, šla s ním. A když někdo utekl, zpravidla pod rouškou tmy, také šla s ním. Několikrát jsme ji zachraňovali, tedy našli jsme ji a přivezli zpět, třeba i ze vzdálenosti deseti kilometrů. Před časem šli také dva klienti „na útěk za svobodou“ a vzali ji s sebou. Ocitla se až na jižní Moravě, na squatech u drogově závislých, kam klient opět zamířil užívat drogy. Brity se však nechtěl vzdát. Pak se vrátil dobrovolně do svého „mateřského výchovného ústavu“, rovněž na Moravě, a psa svěřil feťákům, že se o něj postarají. Pak šly zvěsti, že se Brita ztratila. Vypravil jsem se na jižní Moravu nejdříve do výchovného ústavu, kde klient přebýval, aby mi ukázal místo, kde by měla Brita být. Několik kilometrů za městem, kde je více než desítka drogových squatů, kam se bojí lidé chodit ve dne a policie tam také nejezdí, jsem však nepochodil. Přes den jsem rovněž zjistil, že tito lidé loví, zabíjejí a pečou na velkých ohních různá zvířata, aby měli co jíst. Přes den jsme tam nikoho nezastihli, tak jsem e tam vypravil v noci s baterkou. Do podivného srubu jsem se dostal, nacházelo se tam pět narkomanů různě zachumlaných v hadrech v neuvěřitelném nepořádku. Spíše nesrozumitelně mi tvrdili, že se pes ztratil. Za svitu baterky jsem u ohně před srubem nacházel nejrůznější části zvířecích těl, například nohy srnek i s kopýtky. Bál jsem se, abych nenašel zbytky naší Brity, což se sice nestalo, ale výsledek byl stejný. Na 99 % zmínění feťáci, které jsem poznal jmény i jejich přezdívkami, ji zabili, upekli a zkonzumovali. Letošní zima byla přece tvrdá a dlouhá…. Se zjištěním tvrdé reality jsem se z jižní Moravy vrátil na Medvědí Kámen, jenom s prázdným vodítkem. Myslel jsem, že si na něm naši Britu přivedu zpátky. Když zjistil zmíněný klient můj výsledek pátrání, následující den utekl z výchovného ústavu. Užívá drogy a čeká ho vězení, protože opakovaně porušil nejenom svoji léčbu, ale i ochrannou výchovu. Jeho matka již rezignovala, ač bývalá uživatelka drog, dvakrát se léčila v terapeutické komunitě v Bílé Vodě. Já jsem rezignoval též, že jsem nesplnil svůj úkol a naši Britu jsem nezachránil. Drogy jsou mocné a jejich uživatelé mnohdy nemají žádných zábran. Možná, že si časem pořídíme nového komunitního psa, ale rozhodně ne hned. Vzpomínka na Martina Františka Vícha V krásný, téměř asi již letní den, 12. června, vzpomeneme nedožitých devadesátých narozenin Martina Františka Vícha. Z jeho rodného východočeského Jiříkova u Litomyšle poté jako zahradnický příručí vstoupil do Kongregace bratří Nejsvětější svátosti. Byl vysvěcen v roce 1949, zatčen v roce 1953 a odsouzen za údajnou velezradu ve vykonstruovaném procesu na 10 let. Od dubna 1954 do října 1956 pracoval v uranovém dole, kde přežil zával, jehož následky si nesl po celý svůj život. Následovaly věznice Valdice a Mírov. Po propuštění, v květnu 1960 byl zaměstnaný v komunálních službách v Českých Budějovicích. Do duchovní služby se vrátil v roce 1967 a téměř do konce svého života byl farářem v Česticích a zejména na Dobrši, která se stala jeho doslova srdeční záležitostí. Tolik jeho život.
Nové ČTENÍ vyšlo právě. Dejte si ho k ranní kávě. Moje osobní vzpomínky na Martina však patří k Dobrši. Němčice jsou odtud nedaleko v krásném pošumavském kraji Podlesí. Martina jsem znal 18 let, když jsem v Němčicích, v terapeutické komunitě pro drogově závislé působil. Myslím si, že vše, co jsem k Martinovi cítil, jsem popsal v Almanachu – sborníku Listy z Pošumaví, ale přesto: Jsem rád, že jsem Martina ve svém životě poznal. Poznal jsem ho jako výjimečného člověka, který především myslel na ty druhé. Sděloval, že třeba využít svobody, sloužil lidem a být skromný. A jako skromného jsem Martina znal po celý zbytek jeho života, který rozděluji na dvě etapy. První, kdy byl ještě relativně při síle, plného elánu, kdy měl Dobrš a Čestice a pak jen Dobrš a tu druhou, kdy poslední roky svého života strávil v Němčicích. Krásný sluneční den, typicky podzimní, kdy slunce ještě ukazovalo svoji sílu, ale Pošumaví již barvilo přírodu svým kouzelným podzimem. Psal se rok 2008. Pro Martina to byl poslední den jeho života. Bylo to svým způsobem i vysvobození. Jaká působivá byla pěší pouť „cestou necestou“ z Němčic až tam nahoru na jeho milovanou Dobrš, kde se sloužil Mše za Martina. A poslední rozloučení s Martinem v Českých Budějovicích bylo důstojným zakončením jeho pozemské pouti. Martin již není mezi námi, ale krásné vzpomínky na něj jsou stále živé. A tak to zůstane i nadále. Miroslav Zachariáš
Havárie jaderné elektrárny Černobyl Havárie jaderné elektrárny Černobyl 26. dubna 1986 – to je největší jaderná nehoda v historii jaderné energetiky. K události došlo ve 4. bloku jaderné elektrárny v Černobylu, která leží na území dnešní Ukrajiny. V té době byla Ukrajina součástí Svazu sovětských socialistických republik (SSSR). Černobylská jaderná elektrárna, kterou tato jaderná nehoda postihla, se nachází zhruba 130 kilometrů severně od hlavního města Ukrajiny, Kyjeva – blízko hranice s Běloruskem. K výbuchu, kterým se jaderná havárie spustila, došlo v 1:24 hodin ráno tamního času. To, že slova „Černobyl“ a „Jaderná nehoda“ dnes vnímáme téměř jako synonyma, způsobil experiment, který měl v reaktoru jaderné elektrárny ověřit setrvačný doběh turbogenerátoru. Test měl být proveden těsně před odstavením reaktoru z provozu. Experimentem se mělo zjistit, zda bude generátor jaderného reaktoru po rychlém uzavření páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě zhruba 40 sekund napájet proudem čerpadla havarijního chlazení. Před zahájením testu jaderné elektrárny Černobyl a v jeho průběhu došlo k několika vážným lidským chybám a nedodržení bezpečnostních předpisů. Následkem toho v průběhu experimentu nekontrolovatelně vzrostl výkon reaktoru, došlo k přehřátí paliva a destrukci jeho pokrytí. Následovala jaderná havárie - dva výbuchy (zhruba 40 – 60 sekund po zahájení experimentu). Jaderný reaktor byl přetlakován tak, že pára při první explozi odsunula horní betonovou desku reaktoru o váze 1000 tun. Druhá exploze následovala v rozmezí dvou až pěti sekund po první a došlo k ní (podle jedné z verzí) vniknutím vzduchu do reaktoru a reakcí vodní páry s rozžhaveným grafitem (převzato z internetu)
V sobotu 11.6.2011 se v Dobrši uskuteční odhalení pomníku p. Martinu Františku Víchovi. Jemu bude předcházet v 11,00 Mše svatá. Odpoledne proběhne přátelské setkání s možností navštívit upomínkou výstavu. Všichni jsou srdečně zváni.
I Tomio Okamura provolává ČTENÍ hurá!
Kdo ho nečet, vůbec netuší, že ČTENÍ je balzámem na duši. Ohlédnutí za prvním čtvrtletím letošního roku Doba plesů a doba masopustní je za námi. U nás v Němčicích 5. března chodil maškarní průvod s veselým doprovodem. Vzpomínám, že dříve chodil i medvěd, který válel holky ve sněhu. Díky hasičům a lidem, co mají smysl pro vesnické zvyky a jsou ochotni to podpořit! Alespoň se na vesnici něco děje. I na lidech, kteří jsou dost samotáři je vidět, že maškarní průvod vidí rádi a připomíná jim dobu mládí. Za týden roznesli hasiči krásné pozvánky všem ženám, a která chce, může zajít do třídy bývalé školy. Přátelské přivítání květinou na svátek MDŽ. Každá vesnice, pokud je větší a je víc lidí, má i více akcí. U nás končil spolek ochotnického divadla v roce 1954, tedy v minulém století. To ještě existovala škola a pan řídící Bambus se o to staral. Ale nyní zase ve větších vesnicích za účasti ochotných lidí začínají skupiny ochotníků hrát. Jako třeba v Poříčí skupina žen nebo v Kladrubech ochotnické divadlo. Toto divadlo vystupovalo ve Dřešíně na svátek žen s veselohrou z doby ještě před první světovou válku. Byla jsem pozvána a ráda jsem se sešla se svědky svého mládí a navíc jsem mohla obdivovat ženy všeho věku, jak ztvárňují dosud stále trvající „nejstarší řemeslo“. Kde vzaly tu módu, která slušela v těch dávných letech? Vzpomněla jsem si na 19. března, když mají Josefové svátek. Dnes už jsou v Němčicích jen čtyři. Bylo jich 3x tolik. Tenkrát měli lidé k sobě blíž, a kde byl Pepík, pozvali a byla legrace. A nebo se v zimě drávalo peří, ženské si to oplácely a víc potřeboval jeden druhého. Starší generace si to dobře pamatuje. Lidé měli o dění ve vsi větší zájem. Dnes jim stačí televize. Ale je dobře, že se v každé vesnici najde pár jedinců, kteří se starají a ti druzí se dokáží přidat. 9. dubna bylo ve škole promítání od p. Roučky, ještě asi z r. 1992 před kaplí s p. farářem Martinem Víchem z Dobrše a Josefem Křešničkou. Promítal celé Němčice a němčickou pouť. A co tam tenkrát bylo lidí i z Čestic! Plný autobus. Hodně lidí, které jsme viděli, už ale bohužel nejsou mezi námi. Pak Petr Vasal promítal Japonsko, kde byl služebně z práce. Takže jsme mohli porovnat, co vidíme v televizi, ty katastrofy a jak to vypadalo dříve. Ne nadarmo se říká „jiný kraj, jiný mrav“ i jiné chování k druhému. Přítomní cizí manželé promítali z Ameriky přírodní rezervace se zvířaty, kde člověk se může jen dívat a natáčet přírodu bez lidských zásahů, rozsáhlou tisíce kilometrů. Gejzíry a vodopády my tady nemáme. Ale můžeme být rádi, že je u nás příroda podle jiných zemí ještě hodná. Ale nevíme, co je pod námi a co bude zítra. A proto buďme vděčni za každý den. M. Staňková, Němčice
Folklórní taneční soubory ze ZŠ Čestice
Notičky, Podlešáček a Podlešák Vás co nejsrdečněji zvou na oslavu 25. výročí svého založení. Při této příležitosti pořádají
11. června 2011 od 14.00 hod velké folklórní vystoupení, které bude plné veselých písniček, tanců a vzpomínání, nebude chybět ani překvapení. Jako host vystoupí Mladá dudácká muzika ze Strakonic. Vše se odehraje na nádvoří čestického zámku (v případě nepříznivého počasí v sále místní restaurace).
Těšíme se na Vás !!!
Zažeň splíny, zažeň chmury, čti si ČTENÍ bez cenzury. Výlet do Prahy Děti z 5. třídy vyhrály 1. místo v Jihočeském kraji v internetové soutěži Hravě žij zdravě. Odměnou jim byl výlet do Prahy do Botanické zahrady, který se uskutečnil 20. dubna 2011. A protože už jsme plánovali cestu do Prahy, a protože nám hlásili bezvadné počasí, rozhodli jsme se Prahu využít a navštívit tam ještě další zajímavosti. Ráno jsme se sešli na návsi v Česticích a v 7 hodin odjeli do Prahy. Hned ve Strakonicích se stala kuriózní věc – Petr a Adam vystoupili z autobusu. Asi nejsou zvyklí jezdit dál, než-li do Strakonic. Naštěstí jsme je včas upozornili, že do Prahy je to trochu dál, a tak vše dobře dopadlo. V Praze jsme zakoupili jízdenky na MHD a celkem rychle našli tramvajovou zastávku. Po necelé hodině už jsme mířili k Botanické zahradě. S průvodkyní jsme prošli skleník Fata Morgana, vyslechli velmi zajímavý výklad a prohlédli jsme si nejrůznější rostliny. Nejvíce se dětem líbily masožravky a více než nadšené byly z líhně motýlů. Kolem nás jich celou cestu skleníkem poletovaly desítky, a to nejrůznějších tvarů i barev.
Cestou z Botanické zahrady jsme se stavěli v restauraci na oběd a pochutnali si na smaženém sýru s bramborem. Potom už jsme zamířili na výstaviště v Holešovicích, kde v současné době probíhá unikátní výstava 17 modelů zvířat z doby ledové, která je doplněna skupinou 3 lovců. Záměrem projektu je přiblížit poutavou formou naši minulost (cca 10 000 let př. n. l.). Zde jsme obdivovali největší a nejzajímavější tvory v jejich skutečné velikosti, kteří v době ledové obývali naši planetu. Kromě dobře známých zvířat, jako je například mamut, šavlozubý tygr nebo nosorožec, jsou zde vystavena i zvířata téměř neznámá. Mezi takové patří například impozantní jednorožec Elasmothérium, největší z lidoopů Gigantopithecus, ohromný severoamerický medvěd Arctodus, dvoumetrový velebobr Castoroides nebo jihoameričtí lenochod Megatherium a pásovec Glyptodon.
Ententyky dva špalíky máme tu i kouzelníky, kteří v brambor promění řadu článků ve ČTENÍ. Jediným zástupcem mimo skupinu savců je obří pták Moa (Dinornis) z Nového Zélandu. Ten, stejně jako například pratur (Bos primigenius), přežil mnohem déle a oba druhy vyhynuly až v 17. století, kdy byly vyhubeny zásahem člověka. Výstava je doplněna technickým unikátem – největším světovým zrcadlovým bludištěm (podobné jako na Petříně, jen 3x větší a dokonalejší). Část bludiště byla ze zrcadel a část z obyčejných skel. Druhá z částí byla zpestřena efekty světel, která se postupně zhasínala a rozsvěcovala. Zde si děti opravdu užily, některé stihly projít bludiště i třikrát. Poslední naše zastávka byla v Mořském světě, který vznikl před 8 lety. Zde asi nejvíce děti zaujalo obří akvárium, což je nádrž o obsahu 100 tisíc litrů mořské vody a v ní se nedají přehlédnout žraloci. Nádherná je i dekorace z korálových kamenů a speciální osvětlení nahrazující přírodní sluneční paprsky. Dominantou Mořského světa je však ledvinová nádrž se sladkou vodou, kde jsme měli možnost sledovat krmení ryb a poslechnout si zajímavý výklad. Děti se dověděly, jak vypadá sladkovodní piraňa, sledovaly různé druhy želv a další zajímavé vodní živočichy. Další zajímavostí pro děti byla originální podlahová projekce, na které každý krok znamenal změnu. Vlastním pohybem zde odhalovaly skrytá poselství, což je samozřejmě velice bavilo. Jistě si i tady užily spoustu zábavy. Ale to už se čas nachýlil a museli jsme se přesunout na autobusové nádraží. Ještě že jsme měli místenky, neboť nadcházející Velikonoce se odrazily v počtu cestujících. Domů jsme se vraceli unaveni, někoho i bolely nohy, ale to přejde. Krásné zážitky nám zůstanou. Jana Voldřichová
Pan Podzim Když se pan kouzelník na podzim vzbudí, čeká ho plno práce. Nejprve musí mávnout hůlkou a očarovat stromy, aby konečně dozrála jablka nebo hrušky a musí zařídit stromům nové fraky. Přičaruje jim hnědé, červené a žluté kabátky. Pak se jde podívat na rybník. Vezme si s sebou hůlku. Nejdříve zažene ryby dolů, na dno krásného a třpytivého rybníka. Zamumlá zaříkadlo a všichni tvorové na dně usnou. „Musím si pospíšit, než Paní Zima začne pokrývat louky a pole bílou peřinou,“ zamumlá si pro sebe. Za chvilku začnou mrazy a lesní zvířátka musí mít dost potravy, proto kouzelník rychle přičaruje poslední hřejivé sluneční paprsky. Kouzelník Podzim znovu mávne hůlkou a trnky zmodrají, šípky se červeně rozzáří. Z mechu vylezou poslední holubinky, aby veverky naplnily spíže v dutinách stromů. Ořechům prasknou slupky a zrzky mají napilno. Ale kouzelník už je celý unavený. Vrátí se do své jeskyně. Musí si zdřímnout, aby zítra mohl zase čarovat. Lehne si na mechové lůžko a před usnutím plánuje, co všechno musí zítra udělat. Veronika Rajtmajerová, 7.C, ZŠ Dukelská Strakonice
Kouzelník Myslím, že nejlepší kouzelník je můj taťka. Triky sice žádné neumí, ale ruce má kouzelnické. Když se nám doma něco rozbije, přijde taťka – kouzelník a všechno spraví. Opravil pračku, televizi, auto a mamce žehličku. Mně a bráchovi vykouzlil luk a šíp, dřevěnou sekeru a meč. Kouzelné jsou s ním i dovolené, když jedeme pod stan. Petr Vastl, 5. třída, ZŠ a MŠ Čestice
ČTENÍ letí do světa jak kosmická raketa.
Merlin a zlá čarodějnice Byl malý chlapec a už od jeho narození byl divný. Když vyrostl tak se vydal do světa poznávat nové věci. Šel a v lese narazil na dívku, která se jmenovala Jasmína a byla z hradu Falcon. Hned se mu zalíbila, oslovil ji a poprosil ji, jestli nechce jít s ním a tak šli. Uprostřed narazili na bažinu, tak šli opatrně a najednou Jasmína se propadla dolů a Merlin nevěděl, co má dělat, tak ulomil ze stromu velký klacek a zkoušel ho natáhnout, ale klacek byl moc malý, tak řekl: „Růst, růst.“ A klacek povyrostl, dívka se klacku chytila a Merlin ji přitáhl a šli na hrad Falcon a král hradu Merlina zavolal do své komnaty a promluvil s ním. Druhý den ráno se rozhodl, že se vydá znovu do lesa, aby prozkoumal místo, kde se mu podařilo zvětšit klacek a tam stálá ošklivá zlá čarodějnice, která mu řekla, že bude někdy mocným kouzelníkem a Merlin si toto tvrzení spojil s tím, jak se mu včera podařilo zvětšit ten klacek. Čarodějnice mu také řekla, že jednou u sebe bude mít takovou moc, které bude moci zneužít. To Merlina rozhořčilo, a tak se snažil čarodějnici přemoci, ale ona byla silná, a tak Merlinovi kouzlo vrátila zpět a ten se za chvíli válel na zemi. Za chvíli se zvedl a snažil se čarodějnici uhodit klackem, který ještě stále svíral v ruce. Čarodějnice ale magickými účinky ho opět odrazila a opět se válel. Zvedl se znovu a s pomocí mysli se snažil vyslat kouzlo, které by čarodějnici poslalo na onen svět. A to se mu podařilo. Čarodějnice spadla na zem a najednou zmizela. A když Merlin šel domů, přemýšlel o své magické síle. A když přišel domů, zjevila se před ním zlá čarodějnice. A on s ní začal bojovat. A pomocí svého nejsilnějšího kouzla ji odrazil a zneškodnil. A tak se vydal do lesa prozkoumat ho. Když z lesa odcházel po marném zkoumání, tak spatřil dívku, kterou před rokem zachránil před bažinou, a tak ji požádal o ruku a ona jeho žádost přijala. A tak se na svatbu sjeli všichni přátelé Merlina i Jasmíny a jedli a pili až do noci. Po 2 letech manželství Merlina a Jasmína byl Merlin povolán do nesmírně obtížného úkolu pro svůj národ. A vydal se na 3 letou cestu do Velkých hor, kde měl zabít obrovského draka. Po 3 letech cesty začal šplhat na Velké hory. Když po úmorném šplhu vylezl na Velkou horu, před ním se tyčily obrovské hory s ještě většími kopci. A on zavolal draka, kterého mu král jeho království nařídil zabít. Drak se před ním zjevil a Merlin se zalekl jeho obrovského těla. Merlin vytasil svou kouzelnickou hůl. A připravil si jedno s nejsilnějších ledových kouzel. Vyslal ho proti drakovi a na chvilku ho zmrazil, a tak se mu podařilo zmrazit na chvíli i jeho ohnivý dech. A tak mezi tím co drak byl ochromen, vysílal proti němu svá kouzla. Když se drak z mrazu dostal, vyšlehl proti Merlinovi plameny, jež mu spálily triko a tak ho ze sebe strhl a bojoval do půl těla. A teď se soustředil jen na jedno kouzlo, které se učil každý den po dobu, co byl s Jasmínu. Bylo to kouzlo, které by mělo draka nadobro skolit. Nastřádal ve své hlavě takovou touhu po pomstě a vztek, že se mu kouzlo podařilo vytvořit v silnější formě, než kterou si připravoval. A tak ho vyslal proti drakovi a to draka trefilo přímo do dračího srdce. Drak se začal podivně kroutit, až nakonec jeho obrovské tělo spadlo na horskou půdu a ta se otřásla. Merlin k němu s holí a vysál mu duši, a tak se s radostí vracel domů do svého kraje. A tak skončil příběh o Merlinovi, statečném kouzelníkovi. Štěpán Zahrádka,3. A třída, ZŠ Dukelská
Ať jste mladí nebo staří, ať je stres či legrace, se ČTENÍM se všechno daří, takže hurá do práce! Kouzelník Rok
Vemte si do ruky paprsek slunce, přidejte vodu ze studánky. Taky ptáčků hlas: "Vracíme se zas." Nesmíme zapomenout na květiny, fialky, zvonečky, kopretiny. Housenky se líhnou v motýly, nebudeme ležet ani na chvíli. Listí ze stromu padá krásně barevné, pouštíme draky modré i červené. Jablko, hruška - když dozraje, dobrá ňamka to tedy je. Jinovatka kouzlí, co se dá, šatům nevěsty vše se podobá. Sněhuláka ze sněhu postavíme, kouzelné Vánoce společně oslavíme. Klára Matoušová, 4. třída, ZŠ Vacov
Kouzelník CRRRRRRRR!!!!! Budík! „Ach jo, zase do školy," měla jsem strach, že budu mít celý den zkažený, ale v tu chvíli mě napadla písnička, kterou jsme zpívali minulý týden ve škole. Ta písnička se jmenovala KOUZELNÁ. Začala jsem si ji pobrukovat a hned jsem měla lepší náladu a zjistila jsem, že se do školy těším. S radostí jsem vyskočila z postele a připravila jsem se na odchod. Dojela jsem úspěšně do školy. A ten den jsem měla samé předměty, které mám ráda. A hned jsem si vzpomněla na moji kouzelnou píseň, kterou jsem si začala zpívat ráno v posteli. V tomto duchu proběhl celý den. Tímto myslím, že jsme byly s maminkou, bráchou, tetou Péťou a její dcerou Anetkou na plavání. A po plavání jsme si zašli do pizzérie. A když jsme přijeli domů, tak v televizi dávali pohádku O princezně na hrášku. Koukli jsme se na ni a šli jsme všichni společně do postele. Po ulehnutí jsem si vzpomněla na moji kouzelnou písničku a myslím si, že to bylo tou kouzelnou písničkou, protože všechno co jsem si přála, aby se mi stalo, tak se splnilo. PROSTĚ KOUZELNÝ DEN!!!!!!!!!!!!! Tereza Nikodemová, 5. třída, ZŠ a MŠ Čestice Lampiónový průvod ČSŽ Čestice Vás srdečně zve na tradiční lampiónový průvod v pátek 6. května 2011. Sraz všech je ve 20.30 hodin před zámkem v Česticích. Průvod obcí bude zakončen táborákem na hřišti u ZŠ Čestice – buřty s sebou. V případě nepříznivého počasí se akce nekoná. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová
Halíbelí koně v zelí, ČTENÍ čtou i v Izraeli
Z Čech až na konec světa Svatojakubskou cestou na mys Finisterre
Toto je název knihy pana Františka Šestáka z Blatné, který si splnil jeden veliký sen. Se svým přítelem Františkem Hejtmánkem z Tažovic se jako poutníci na kole vydali Svatojakubskou cestou do Santiaga de Compostela na mys Finiterre, jenž byl před objevením Ameriky považován za konec světa. Inspirací jim byla kniha Aloise Jiráska „ Z Čech až na konec světa“ o cestách mírového poselstva krále Jiřího z Poděbrad, vedeného Jaroslavem Lvem z Rožmitálu v roce 1465. motto Že se lidé cestováním plněji vzdělávají a uhlazují, je jistá věc. Neboť svět je jako kniha – každý kraj, obec a také každý člověk je stránkou této velké knihy. Nahlížením do ní lze něco získat. Aby se podporovala a udržovala svornost a jednomyslnost mezi národy sousedními i vzdálenými, je nutné, aby byli lidé vysíláni na cesty a po svém návratu předkládali své cestovatelské deníky. Jan Ámos Komenský 1657 Je to už téměř 6 let, kdy se cesta trvající téměř 2 měsíce, uskutečnila. Po návratu proběhlo již velké množství besed na různých místech. Proto jsme pozvali pana Šestáka i my do Dřešína. Byl poslední březnový týden, po dlouhé nepříjemné zimě vypuklo jaro s hřejivými slunečními paprsky v celé své kráse. Počasí, které láká spíš k pobytu venku a práci na zahrádce než k nějakému povídání. Přesto se v místní útulné hospůdce sešlo asi patnáct lidí, toužících být u toho a osobně se něco o tak neobyčejné cestě dovědět. Vytvořili takřka rodinnou atmosféru a odměnou jim bylo úžasné vyprávění pana Šestáka doplněné promítáním. Nebylo to jen o počtu ujetých kilometrů – mimochodem téměř 6 tisíc - ale hlavně o osobních zážitcích a setkáních s různými lidmi a o šíření povědomosti o Česku po celé Evropě. Asi jako bezmála před 546 lety. Pro všechny zúčastněné byla beseda obdivem, inspirací a malým pohlazením po duši. Myslím, že i výzvou ke splnění svého snu, třeba jen malého, i když si myslíme, že už máme život za sebou. Kdo by se chtěl dovědět více, knihu lze koupit v knihkupectvích, informačních centrech, možná přímo u autora nebo na obcích. S jistotou si ji však můžete půjčit u nás v Obecní knihovně Dřešín. Stojí za to. Pan Šesták byl u nás na besedě již podruhé, v prosinci loňského roku jsme se dověděli o jeho putování podél bývalé železné opony od Baltu k Jadranu z roku 2009. Domluvili jsme se, že zase někdy příště. Třeba o cestě napříč Amerikou, která je také zdokumentována nově vydanou knihou. Takže nám zbývá se již těšit. Možná, že posluchačům Písniček pro radost z Rozhlasu České Budějovice neunikla gratulace k jeho letošnímu životnímu výročí 70 let. I my se dovolujeme připojit s přáním pevného zdraví, ještě hodně ujetých kilometrů, mladistvého ducha, vřelého srdce a spokojené rodinné pohody. Za Obecní knihovnu Dřešín: Zdeňka Šašková, knihovnice
ČTENÍ nese informace od šéfa Úřadu práce.
CENTRUM SOCIÁLNÍCH SLUŽEB LADA LUKAVEC Jsme příspěvková organizace městyse Lukavec. Poskytujeme odlehčovací službu pobytovou-celorepublikově, ambulantní a terénní-regionálně. Služba je určena osobám dospělého věku/19-64 let/ s mentálním a kombinovaným postižením, o které je jinak pečováno v jejich domácím prostředí. Dočasným převzetím péče chceme umožnit nezbytně nutný odpočinek nebo čas k řešení osobních záležitostí rodinám pečujícím o tyto osoby. Délka odlehčovacího pobytu může být až 3 týdny, jedno místo je vyhrazeno na 6. měsíční pobyt. Kapacita našeho zařízení je 8 míst pro pobytovou odlehčovací službu. 7 míst pro ambulantní odlehčovací službu a 2 místa pro terénní odlehčovací službu. Všechny zájemce o službu rádi přivítáme v našem Centru po předchozí telefonické domluvě a také zodpovíme veškeré dotazy. Možný je také tzv. pobyt na zkoušku s rodičem. Pobytová služba: nepřetržitě Ambulantní služba: po-pá 6-20 Terénní služba: po-pá 8-18 Kontakt: Centrum sociálních služeb LADA Lukavec V Chaloupkách 196, 394 26 Lukavec Ředitel: Mgr. Hynek Seidl Telefon: /+420/ 774 624 008 E- mail:
[email protected],
[email protected] Web: www.ladalukavec.cz Jeden den Nejsem sám, a přesto ztracen. V oceánu myšlenek své lásky utápím. Za trýznění svého Já byl jsem placen. V zákoutí bolesti tisíce panen nacházím. Vědomí jak pijavice přisáta je k bytí . Touhu vzdát se dávno již jsem vzdal. Jako dávný hrob, co do hlubin se zřítí, svůj osud bláhový já smrtelnici dal. Svůj obraz v zrcadle již dávno nevídám, vůni nahé kůže utopil jsem v žalu. Zvrácené myšlenky jak pastýř uhlídám, svůj chtíč roztavil jsem v kalu. Zástupy znetvořených tváří, nasládlý pach hnijícího masa. Odvržená pošpiněná Máří, jsme její zákonitá rasa. Jan, Němčice 7. ledna 2011
Sud kulatý, rys tu pije za naší a za vaší znovu trochu historie ČTENÍ zase přináší. Dějiny rodů (pokračování)
Josef Vichr
Dřešínek v l6.stol. patřil k dobršskému panství. Roku 1644 prodal Václav Chřepický z Modlíškovic tvrz, dvůr a ves Janu Markvartovi Kocovi z Dobrše. Roku 1680 Anna Veronika Hrončická, rozená Chřepická koupila tvrz, dvůr, ves a pivovar od Marie Polyxeny Winstersfeldové, rozené Zuckerové z Tamfeldu. Roku 1694 prodala Anna Veronika Hrobčická statek zvaný Prostřední Dřešín Mikuláši Kosomlatskému Vřesovcovi. Po jeho smrti vdova Helma Markéta, rozená Smrčková z Mnichu prodala statek Jaroslavu Jiřímu Dlouhoweskému z Dlouhé Vsi a Konstancii Kateřině Kocové z Dobrše, jeho manželce. Od ní koupil Dřešínek její zeť Antonín Běšín z Běšin, ale roku 1743 jej prodal Antonínu Stěnovskému z Kadova.PO jeho smrti jeho sestra Anna Barbora Vidršpergrálová prodala zděděný statek své švagrové Anně Barboře, rozené Malovcové z Malovic. Roku 1615 vyměnil Eusebius Belassy statek Hodějov s Adamem Fortunátem Kocem za jeho statek v Čachrově.Po čtyřech letech Hodějov Adam Fortunat Koc prodal dvůr Janu Hynkovi Dlauhoweskému, proboštu svatovítské kapituly na Pražském hradu. V rodině Dlauhoweských zůstal Hodějov plných 200 let. Obraz v dobršském kostele: rodový znak Františka Albrechta Chřepického a jeho manželky Evy Ludmily Kaplířové ze Sulevic
Roku 1548 Dražovický majetek s pustou tvrzí v Žihobcích koupil Jan Šťastný z Říčan. Po osmi letech roku 1556 tvrz Žihobce, poplužní dvůr s polovinou vsi prodal Kryštofovi Kocovi z Dobrše za 850 kop grošů. Kryštof Koc koupený majetek hned zapsal manželce Kateřině z Běšin k užívání. Žihobce byly spojeny s dobršským majetkem až do počátku 17. století. Tehdy od dědictví po zemřelém Václavu Kocovi byly Žihobce odděleny od Dobrše a byla vystavěna nové tvrz. Držitelé Jan Bedřich, Diviš, Jindřich, Přibík Humprecht, Vilém, Adam Havel a Heřman, bratří Kocové prodali roku 1613 žihobecký majetek Lidmile Lokšanové z Chudenic na Bystřici, své matce. Od Lidmily Lokšanové (manželka Václava Koce, rozená Erazimová z Chudenic, po smrti Václava Koce znovu provdaná Lokšanová), koupil Žihobce roku 1617 Jaroslav Bukovanský Pinta z Bukovan. Po Bílé Hoře majetek byl zkonfiskován a roku 1627 prodán Martinovi de Hoef Huertovi. Po něm koupil Žihobce Antonín Lopez de Gradin. Dále v držení Žihobec se střídali cizinci: schovanec výše jmenovaných Mikuláš de Kogrell, císařský plukovník, jeho manželka Anna šlechtična Defsours, František Klaudius Iselina, svobodný pán z Lanau.
Paní reportérka ČTENÍ ptala se malého Jéni: „Na copak se těšíš nejvíc?“ „Na pálení čarodějnic.“
Dobršská rodová větev Přibík Kocík Na Dobrši, + 1391, Manželka ? + 1391 | Jan Vintíř Přibík 1390-1435 Dobrš, Benešova 1390-1435 Dobrš 1390-1435 Dobrš, 1437 Volšovy Hora,1426 purkrabí ve StraVyškovice konicích | Václav 1454 Onšovice, Vyškovice, ve službách Rožmberských | Jindřich Přibík Vintíř Humprecht Petr (1) Hynek Markvart 1479-1512 1479 Dobrš 1479 Dobrš 1479 Dobrš 1504 Ohrazenice + 1519 Dobrš,1497- 1490-1534 M.: Markéta ze Strážova -1501 hejtman Bystřice, Hona Felkendousice, Nýrsko, šteině Planá P e t r (1) 1479 Dobrš, 1490 Planá, Nýrsko, Hodousice. M.: ? z Buzic | Václav Jindřich Kryštof 1528-1563 Dobrš, Zdíkov, Žihobce, Dřešín, Maleč, Rohanov, Kváskovice, Vrbice, Přečín, Rohanov, Zálezly, Chvalšovice M.: Kateřina z Běšin | (pokračování str.11) Jindřich Anna Kateřina Mariana Ludmila +1582 M.: Konrád Pernklob ze M.: Adam Chanovský z M.: Ernest Pernklob ze | Schonreithu Dlouhé Vsi +17.7.1598 Schonreithu + 1565 Václav Budětice *1558 + 1609 Zdíkov, Strašín, Maleč, Dobrš, Němčice, Šimanov, Ostružno, Nezdice M.: Ludmila z Račína Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou květen - červen 2011 Cena 15,- Kč Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846
