Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC
Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích
březen - duben 2012
Cena 15,- Kč
Perníky krásně nazdobené šikovnýma rukama čestických žen a dívek na vás čekají v tombole včelařského plesu, který se koná 3.3.2012 v sále Lidového domu Všichni jste srdečně zváni
Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Vilém Mrštík, Historie tělovýchovy v Česticích, Baltík, Harmonikář, výsledky sběrových akcí, Specifika terapeutických komunit, Osudy němčických ex-klientů, informace o činnost ČČK, Enviromentální výchova, Sportovní hřiště, Recitace, Šachy, Rok se včelami a včelaři, Jiří Trnka, Slovo ředitelky ZŠ a MŠ, Ledová Praha, Brambor – vyhodnocení, Blahopřejeme, Cesta českého kněze pod sekeru, Dějiny rodů Listování v občasníčku: 1.1. Nový rok 3.1. Zkouška na nové divadlo probíhala na sále. 6.1. Tři králové. Výroční schůze KS Čestice 7.1. Členové SDH Čestice roznášeli pozvánky na tradiční ples 11.1. Výbor členek ČSŽ Čestice v salonku restaurace Čestice 14.1. Hasičský bál SDH Čestice a Nuzín v sále restaurace Čestice 19.1. Poprvé zasedala nově složená školská rada. 20.1. Schůze členů MS Háj Čestice 28.1. Tradiční Poslední leč MS Háj Čestice v sále restaurace Čestice 2.2. 3.2. 5.2. 9.2. 11.2. 16.2. 17.2. 18.2. 24.2. 25.2. 26.2. 27.2.
9. zastupitelstvo městyse Čestice. Holomrazy uhodily na Čestice. Výroční schůze ČČK Čestice Konečně i tady napadl sníh. A to docela dost. Tradiční Babský bál ČSŽ Čestice v sále restaurace Čestice Výborová schůze ČČK Čestice Výborová schůze MS Háj Čestice v salonku restaurace Čestice Masopustní průvod obcí Perníky na včelařský se pekly v jídelně základní školy. Výroční schůze MS Háj Čestice v salonku restaurace Čestice Zdobení perníčků v jídelně ZŠ Čestice se zúčastnilo kolem třiceti žen a dívek. Ozdobeno bylo za dvě hodiny. Zastupitelstvo městyse se sešlo na svém 11. zasedání. Schvaloval se rozpočet na rok 2012.
Občasníček před sto lety: 2.1. V Berlíně byl zatčen drogista Julius Scharmach pro nepovolený prodej jedovatého metylalkoholu. O vánocích roku 1911 zemřelo na následky požití jeho výrobku 163 osob, z toho 89 bezdomovců. 11.1. Dlouhotrvající deště způsobily povodně v západní Evropě. V Paříži musela být zastavena plavba po Seině. 12.2. Voleb do německého sněmu se zúčastnili občané nad 25 let. Vyloučení byli vojáci, ženy a osoby pod kuratelou. 17.1. Robert Falkon Scott dosáhl jižního pólu měsíc po Roaldu Amundsenovi 18.1. V Praze začala VI. konference Sociálně demokratické dělnické strany Ruska, na níž se pod vedením V.I.Lenina oddělila bolševická frakce a založila vlastní stranu. 29.1. V Paříži delegace feministek navštívila parlament, kde žádala volební právo pro ženy. 2.2. Nedaleko ostrova Wight se srazil britský torpédoborec Hazard s ponorkou A 3. Všech 14 námořníků z ponorky zahynulo. 4.2. Amatérský vynálezce – jinak dámský krejčí – Franz Reichel se pokusil pomocí padáku vlastní výroby seskočit z prvního patra Eiffelovky věže. Seskok z výšky 60 metrů nepřežil. 14.2. Arizona se stala 48. státem USA. 21.2. Byl proražen tunel přes sedlo hory Jungfrau ve švýcarských Alpách ve výšce 3457 m. 24.2. Narodil se Jiří Trnka, český režisér loutkových filmů. 27.2. Narodila se Nataša Gollová, česká filmová a divadelní herečka.
Dokonce i starostovi zůstává prý rozum stát. O změnách na naší poště ČTENÍ dneska musí psát. Vážení spoluobčané, rád bych Vás v následujících řádcích informoval o událostech z počátku letošního roku. V měsíci únoru proběhlo jednání s pracovnicí České pošty s.p., kde jsem byl informován o dvou zásadních změnách: - první z nich je změna hodin určených pro veřejnost Pondělí 8.00 – 11.00 13.30 – 15.30 Úterý 8.00 – 11.00 13.30 – 15.30 Středa 8.00 – 11.00 14.00 – 16.30 Čtvrtek 8.00 – 11.00 13.30 – 15.30 Pátek 8.00 – 11.00 13.30 – 15.30 - druhou z nich je změna způsobu doručování poštovních zásilek v Česticích. Místní doručovatelka bude nahrazena „motorizovanou jednotkou“ dojíždějící z Volyně. Vzhledem k tomu, že noví doručovatelé nebudou znát čestický místopis, rád bych doporučil všem, kteří nemají své nemovitosti označené číslem popisným nebo jej mají nečitelné, aby si je označili a předešli tak problémům s doručováním písemností. Tato změna se týká jen Čestic samotných, v ostatních místních částech zůstává vše při starém, kdy poštu budou rozvážet současné doručovatelky. Tato změna bude od 1.4.2012. Nevím, jaké důvody k takovémuto řešení Českou poštu s.p. vedou, pravděpodobně nějaká úsporná opatření, která ale bohužel nechápu. Tuto změnu jsem vzal na vědomí, ale v podstatě s ní nesouhlasím, protože se obávám dalšího postupného omezování služeb. Na měsíc březen je naplánován pravidelný svoz objemného odpadu, elektroodpadu a nebezpečného odpadu. V místních částech tento den připadá na sobotu 24.3. 2012, v Česticích a Radešově na neděli 25.3.2012. V tyto dny můžete na určených místech odložit tento odpad: Objemný odpad - starý nábytek, pneumatiky, matrace, koberce, vany, staré hadry apod. Elektroodpad - vysloužilé elektrospotřebiče, autobaterie. Nebezpečný odpad – zbytky barev, laků, olejů, čistících prostředků atd. Vzhledem k tomu, že obec stojí likvidace těchto odpadů nemalou částku (cca 200 – 250 tis. Kč ročně), žádám občany, aby odpad, který lze recyklovat (papír, plast, sklo, železo, barevné kovy), vytřídili k dalšímu využití . Na plast a sklo máme kontejnery v každé místní části, na papír zatím jen v Česticích, ale ten rádi přijmou v základní škole, která je zapojena do celoroční sběrové akce. Odvoz železa nebo barevných kovů, jsme schopni zajistit po dohodě. Na závěr bych chtěl upozornit, že do tohoto svozu nepatří žádný stavební odpad ( cihly, beton, tašky, eternit apod.). Likvidaci tohoto druhu odpadu si musí zajistit každý stavebník sám nebo ve spolupráci se stavební firmou zajišťující stavbu. Za městys Čestice – Milan Žejdl, starosta Zápis do 1. třídy V měsíci lednu proběhl v ZŠ Čestice zápis budoucích prvnáčků do 1.třídy ZŠ. Předškoláci v mateřské škole se na tento, pro ně významný den, připravovali. Před zápisem byli pozváni do ZŠ, kde strávili v 1.třídě jednu vyučovací hodinu. Letošní prvňáci předvedli předškolákům jak již umí číst i počítat. Paní ředitelka Mgr. M. Kalová pak dětem ukázala prostory školy a zavedla nás do školní družiny. Zde děti měly za úkol vyřešit labyrinty na obrázku a nakreslit sluníčko. Návštěva školy byla zakončena svačinou ve školní jídelně. Dětem se ve škole moc líbilo a těšily se, až půjdou s rodiči 20.ledna k zápisu do už známého prostředí. Za MŠ J.Smolová a J. Kubešová
Starý Vávra byl otráven - proč však známo není. Maryša mu podstrčila starý výtisk ČTENÍ. Vilém Mrštík (*14.05.1863 - †02.03.1912) Představitel českého dramatu 19. století se narodil 14. května 1863 v Jimramově v rodině chudého ševce. Jeho starším bratrem je Alois Mrštík. V roce 1869 se rodina přestěhovala do Ostravačic u Brna a potom v roce 1875 do Brna. Vystudoval gymnázium v Brně a potom v Praze, chtěl pokračovat ve studiích na malířské akademii, ale neměl dostatek finančních prostředků. Nastoupil tedy v Praze na práva, ale ty nedokončil a věnoval se plně literatuře a žurnalistice. Byl z bratrů ten průbojnější. V roce 1889 opustil Prahu a nastěhoval se k bratrovi do Divák u Hustopeče, kde Alois působil jako správce školy. Zde vytvořil všechna svá díla, s manželkou Boženou bydleli v domku vedle školy a zde také spáchal 2. března 1912 z nenaplněné umělecké ctižádosti a podlomeného zdraví sebevraždu. Literárně Vilém Mrštík přispíval do časopisu Rozhledy, Ruch, Česká revue, Česká Thálie, Hlas národa, Literární listy, Pozor, Zlaté Praha, Lumír, Světozor, Národní listy, Máj a dalších novin a časopisů. Byl významným literárním a uměleckým kritikem a překladatelem z ruštiny a francouzštiny. V letech 1907-10 bratři Mrštíkové společně redigovali Moravskoslezskou revue. DÍLO: 1889 - Paní Urbanová - drama 1893 - Stíny - soubor povídek 1893 - Santa Lucia - román o tragickém osudu studenta Jordána, který plný nadějí jde studovat do Prahy, ale v bídě umírá na tuberkulózu 1894 - Obrázky - soubor črt z cest 1894 - Maryša - drama, společné dílo s bratrem, Maryša byla literárně vytvořena ze skutečné postavy Marie Turkové z Těšan, která tímto způsobem se postavila proti manželství založeném na penězích. 1897 - Bavlnkovy ženy a jiné povídky - soubor vytvořený společně bratry 1897 - Pohádka máje - román, příběh studenta Ríši a lesníkovy dcery Helenky. 1902 - Babetta, Verunka a drobné povídky 1912 - Anežka - drama 1912 - Zumři - román ze studentského prostředí, měla to být rozsáhlá kronika, ale autor trpěl tvůrčí krizí, přišlo zklamání a smrt (převzato z internetu) Dětský karneval v MŠ Čestice V pátek 17. února bylo v mateřské škole rušněji než v jiné dny. Na tento den byl naplánován karneval na obou třídách. Děti z 1. třídy si přinesly masky z domova, starší děti si masky vyrobily předem v MŠ. Každá třída byla také vyzdobena za pomoci paní učitelek. Celé dopoledne bylo plné soutěží a her s odměnami a nechyběl ani tanec. Karneval se vydařil a těšíme se na další podobné akce. Za MŠ J.Smolová a J.Kubešová Babský bál Jako již několikrát, také letos uspořádaly členky ČSŽ Čestice v sále restaurace Čestice tradiční Babský bál. Pečlivě se na něj připravovaly několik týdnů dopředu. To proto, že se společně s mladými děvčaty připravovaly na půlnoční překvapení. Letošní bylo pojato jako setkání dvou důchodkyň, které sledují programy v televizi a přitom spolu povídají, jak se jim programy líbí. Akce se podle reakce přítomných velice líbila. Celé video z tohoto půlnočka najdete na internetových stránkách ČSŽ Čestice. Celý ples se nám vydařil. Poděkování patří všem členkám, které ples připravovaly, zajišťovaly tombolu a také děvčatům, která nám pomáhala. Příští rok bude tradiční ples 16. února a hrát nebude nikdo jiný, než opět kapela Experiment z Horažďovic. Za ČSŽ Čestice J.Kubešová
Do hostince „U Náhlíků“ dřív se cvičit chodilo Nemohli jsme o tom však psát – tenkrát ČTENÍ nebylo. Historie tělovýchovy v Česticích V loňském roce jsem začal informovat čtenáře Čtení o průběhu fotbalových utkání mužů i žáků v okresní soutěži. Řekl jsem si, že by čtenáře možná zajímalo jak to bylo se sportem v Česticích v minulých létech. Něco si pamatuji, protože od 3. „zrodu“ tělovýchovné jednoty v Česticích z roku 1980 jsem u toho do dneška. Nějaké informace jsem sehnal od starších lidí a další jsem získal v kronikách Čestic a archivu ve Strakonicích. Chtěl jsem se zabývat organizovanou sportovní činností, proto pomíjím to, že v Česticích byla škola, kde se normálně cvičilo v hodinách tělocviku. V přesném datu vzniku tělocvičné jednoty Sokol je malá nesrovnalost, neboť kronika uvádí datum 24.6.1919, ale první zápis z ustavující schůze je až 26.6.1919. Oddíl vzniká na popud Sokola ve Volyni. Jeho zástupci přijeli do Čestic již 8.6.1919 a po založení první dva roky byly Čestice pobočkou Sokola Volyně. Jisté je, že prvním starostou Sokola byl řídící učitel Šneberg. Z historického hlediska to byl první rok po skončení první světové války a vzniku Československa 28.10.1918. Výbor začal pracovat velmi aktivně. Do konce roku měl 7 výborových schůzí. Začali organizovat cvičení v hostinci U Náhlíků, pořádali zábavy, divadla a na konci roku měli 1735,01 Kč. V únoru 1920 cvičilo 86 lidí včetně žáků a dorostu. Přitom začínali od nuly. Pořizovali činky, žíněnky, zakoupili kladinu, hrazdu za 1400 Kč, bradla za 4600 Kč, na které si museli vypůjčit. Vybírali příspěvky, které rok od roku zvyšovali. Na každé schůzi byl přítomen pokladník, a ten dával výboru podrobné informace o stavu pokladny a detailně informoval o výdajích a příjmech. Byl velmi podnikavý při nákupech, vždy probíhalo výběrové řízení a co šlo, udělali sami. Do roku 1940 vedli přesnou evidenci členů. Z ní vyplývá, že při založení Sokola 26.6.1919 měli 44 členů. Celkem prošlo Sokolem do tohoto roku 1940 166 členů. Nejmladším byl Zdeněk Jan, kterému bylo 17 let a shodou okolností nejstarším osmdesátiletý jeho otec, též Zdeněk Jan, narozený 9.6.1839! Nevěděl jsem, jestli je to otec, nebo děda, ale vysvětlení mi podal dnes již 66-letý František Náhlík z Čestic čp. 23. Pověděl mi následující příběh. Dvacetiletý Jan Zdeněk, když šel z vojny domů, stavil se v Něměticích na statku, protože byla již tma a on byl z Panských mlýnů a v noci by tam již nedošel. Proto v Něměticích požádal o nocleh. Shodou okolností se tam narodila šafářovi dcera a samozřejmě ji ve statku zapíjeli. Ráno když se probudil, povídal šafářovi, aby dceru dobře vychoval, že si pak vezme za ženu. Mezitím se však oženil se starší ženou, která vlastnila grunt v Česticích. Spolu žádné děti neměli a jeho žena zemřela. Vzpomněl si na to, co říkal šafářovi v Něměticích, vypravil se tam, a protože byla šafářova dcera stále svobodná. Vzal si ji za ženu. Měli spolu 4 děti a právě druhorozené dítě byl onen mladý Zdeněk Jan, kterého měl v 63 letech. Jak jsem již psal, Sokolové byli velmi podnikaví. V roce 1921 zakoupili od malíře Aloise Kalvody ještě ne zcela domalovaný obraz Čestic za 2000 Kč (jinak chtěl 4000), na který ani neměli a museli ho další 2 roky splácet. Zhotovili repliky, které prodávali a tím obraz spláceli. Obraz dodnes visí v kanceláři starosty městyse. Mnohem lépe to dopadlo v roce 1926, kdy zakoupili rozhlasovou stanici za 6000 Kč, na kterou také neměli a museli si opět půjčit. Již v prvním roce jim ale poslech radiostanice vynesl 3136,20 Kč, čili více jak polovinu vkladu. Na těchto dvou akcích jsem chtěl dokumentovat jejich podnikavost. Byli zároveň společně s hasiči nositeli kultury v obci. V roce 1922 dostává Sokol výpověď z hostince U Náhlíků a vše se přesouvá do vedlejšího hostince „U Mrázů“. Hostinec (dnešní Lidový dům) vlastnil pivovar ve Volyni a Sokol se dohodl s p. Mrázem na šestiletém nájmu. Již tenkrát je vidět, že hospoda a sport na vesnici k sobě neoddělitelně patří. V únoru roku 1923 bylo na valné hromadě 29 členů ze 43. Z čela vedení odchází řídící učitel Šneberg a na jeho místo byl zvolen Kochta Antonín, místní rolník a je třeba říci, že to bylo pro Sokol šťastné rozhodnutí. Antonín Kochta se narodil 13.2.1881 a ve spojení se svým bratrem, o 10 let mladším Karlem, narozeným 7.10.1891, řídícím učitelem, vytvořili silný tandem, který následujících 10 let ovlivňoval veškeré dění Sokola i celé obce. Václav Rada
Fotbalisti prý budou mít v Soběšicích soustředění. Budou tam jen tvrdě makat. Informace podá ČTENÍ. Činnost TJ leden – únor V zimní přestávce začali fotbalisté hned začátkem ledna trénovat a to jak dospělí tak žáci, 1x týdně v tělocvičně. Žáci sehráli již 1 přípravný zápas ve Volyni a 20.2. sehráli celookresní turnaj ve Strakonicích. Muži mají již naplánované přípravné zápasy a kromě toho odjíždí na začátku března na třídenní soustředění do Soběšic. Část nákladů si hradí sami, zbytek TJ. Bylo rozhodnuto, že se jim zaplatí jednotný sportovní úbor, aby důstojně reprezentovali Čestice. Hráči si část platí, a na část věnovali finanční dar následující sponzoři: Josef Ouředník, soukromý zemědělec z Radešova, Josef Novák, stavební firma Čestice, firma Gorstav, která provádí zateplení budov, výměnu oken a dveří, u které pracuje kapitán mužstva Jan Maršala a Karel Rezek. Na každý oddíl TJ (fotbal muži, fotbal žáci, nohejbal) věnuje určité částky i městys Čestice. Je zde i příslib od p. Mráze a několika dalších jednotlivců, že nám finančně vypomohou i v letošním roce. Všem již nyní prostřednictvím Čtení děkujeme. Václav Rada Baltík V letošním školním roce se žáci I. stupně v rámci PC kroužků a hodin informatiky začali seznamovat s výukou programování pro děti v programu Baltík. Na tuto činnost navazují okresní, krajské a celorepublikové soutěže a konference, kde si žáci mohou porovnat své dovednosti a získat nové znalosti. V prosinci nás žáci Jan Záhorský, David Vastl a Ladislav Jonáš reprezentovali ve Strakonicích v okresním kole soutěže Programujeme s Baltíkem. Soutěž byla zakončena konferencí a kluci si odvezli pěkné ceny. Mgr. Marcela Ouředníková Ve středu 15. 2. 2012 proběhlo školní kolo v recitaci. Nejdříve se soutěžilo ve třídních kolech a školního kola recitační soutěže se zúčastnilo i přes velkou nemocnost 19 žáků z prvního stupně a 13 žáků z druhého stupně. Výsledky z jednotlivých kategorií: O kategorie: 1. ročník 1. Matěj Novák 2. Anna Václavíková 3. Adéla Randáková 1. kategorie: 2. a 3. ročník 1. Štěpánka Náhlíková 2. Lucie Kulířová 3. Monika Švecová II. kategorie: 4. a 5. ročník 1. Karolína Levá 2. Zuzana Randáková 3. Alice Pomahačová III. kategorie: 6. a 7. ročník 1. Veronika Levá 2. Tereza Nikodémova 3. Václav Kvěch IV. kategorie: 8. a 9. ročník 1. Matěj Žejdl 2. Kateřina Novotná 3. Erika Hrachová Děkuji recitátorům za účast v soutěži a přeji hodně štěstí v okresním kole.
Ať si kdo chce co chce říká. Když zahraje harmonika jak ve ČTENÍ bylo psáno: z čekárny se jde až ráno. Harmonikář Jiří Kolář Čekárna byla prostorná, útulná, vytopená a zpola obsazená cestujícími, čekajícími na vlakový přípoj. Bylo to dost velké nádraží, psal se rok 1943, teď ovšem v nočních hodinách vládlo venku poměrně ticho. Jen dvě, tři lokomotivy stály na vedlejší koleji a jejich pravidelné oddychování a klepání bylo jediným zvukem, který pronikal do útulného prostředí čekárny. V čekárně vládla mdlá ospalost a rezignace, vlastní všem, kdož jsou dokázáni na čekání, které nemohou nijak ovlivnit. Někteří cestující klímali se zavřenýma očima, nemohouce se ubránit ospalosti. Do ospalého ticha se otevřely dveře a vešel starší muž úplně prošedivělý. V pravé ruce držel velké zavazadlo nezvyklého tvaru. Trochu informovaný divák musel poznat, že je to pouzdro na harmoniku a že nástroj nebude také žádný malý kousek. Pouzdro bylo potaženo černým povoskovaným a perforovaným plátnem bez jediného škrábance. Bylo vidět, že majitel si svého nástroje hledí. Muž přisedl k nejbližšímu volnému místu a pouzdro položil vedle sebe. Bylo cítit zvláštní napětí, všechny pohledy spočinuly na něm. Přijde-li někam někdo s nějakým hudebním nástrojem, veřejnost mlčky očekává, že na něj dotyčný také zahraje. A zde, uprostřed nudného čekání tato atmosféra očekávání visela téměř ve vzduchu. Neznámý zřejmě vycítil, co se od něho očekává, otevřel pouzdro a opatrně a pomalu, téměř obřadně vyňal skvostný nástroj. Byla to skutečně velká pianová harmonika. Mistrovský nástroj, bohatě zdobený stříbrnou perletí a s nepřebernou řadou basů. Velký nápis SCARLATTI na korpusu nástroje svědčil o italském výrobku. Takové mistrovské nástroje mohou vlastnit jen skuteční koncertní umělci. Za napjatého očekávání si harmonikář připjal nástroj, sklonil hlavu k jeho ozvučné skříni, jakoby s ní chtěl splynout v jeden jediný celek a začal hrát. Zprvu pomalu a tiše, pak silněji a brzy se z melodie vyhoupla známá ruská romance Oči černé, plná zvláštních ruských tónin a harmonických postupů a ovšem v dokonalém hudebním provedení. Půlnoční čekárna se stala koncertním sálem a obecenstvo hudbu přijímalo jako hojivý balzám uprostřed nevlídné noci. Hudba dozněla a ozval se nadšený potlesk. Několik lidí chtělo vnutit harmonikáři peníze, ale on to rezolutně odmítl. Jako druhé číslo následoval koncertní valčík Na vlnách, který svým houpavým rytmem přímo vybízel k tanci. A opravdu. Starší pán vyzval svou sousedku k tanci a brzy se připojily i ostatní páry. Výpravčí, který nakoukl dovnitř, chvíli poslouchal a pak odešel za svými povinnostmi, aniž cokoliv řekl. Zřejmě mu celá situace nevadila a neshledal v ní nic proti předpisům. Hudba přilákala zvenčí dokonce dva německé oficíry, kteří vstoupili dovnitř a se zájmem poslouchali. A byli to i oni, kteří spolu s ostatními nadšeně tleskali po ukončení skladby. Během produkce přijelo a odjelo několik vlaků a s nimi odcházeli a přicházeli noví cestující. Vytvořilo se ale stálé jádro posluchačů, kteří byli tak zaujetí hudbou, že si nechali dokonce ujet vlak. Harmonikář teď začal modulovat z tóniny do tóniny, až přišel na tu pravou. Čekárnou se rozezněla koncertní ouvertura Lehká kavalerie od Franze Suppé, skladba stejně efektní jako virtuosní. A tu se stalo něco nepředvídaného. Právě v místě, kde hudba rytmicky napodobuje koňský cval, se rozezněl pronikavý zvuk sirény, ohlašující letecký poplach. Ve městě byla totiž velká chemička na výrobu syntetického benzinu, která se už dříve stala terčem nočního náletu britského letectva. Siréna ještě nedozněla, když se z města ozvaly první vzdálené výbuchy bomb. Někteří cestující spěchali do krytu, jiní zůstali a poslouchali temperamentní předehru, která zněla bez přerušení dál. Bylo to neuvěřitelné. Hudba se zde ukázala silnější než sebezáchovný pud života. A kdyby někdo šel po chvíli po nástupišti a vyznal se v hudební literatuře, uslyšel by z čekárny za doprovodu výbuchů bomb vznešené tóny Florentinského pochodu Julia Fučíka. Bylo to jasné popření okřídleného úsloví, že když hovoří zbraně, mlčí múzy.
Když ve škole třídíme, poučím souseda Míru: „Mixér dáme do elektra, ČTENÍ patří do papíru.
VÝSLEDKY SBĚROVÝCH AKCÍ září 2011 – leden 2012
BATERIE: 1. Pavel Samec, 7.třída 2. Martin Krtek, 3.třída 3. Anežka Voldřichová, 4.třída 4. Tadeáš Tomášek, 2.třída 5. Zdeněk Peleška, 3.třída ELEKTRO: 1. Lucie Němcová, 6.třída 2. Vlastimil Petráš, 9.třída 3. Martin Krtek, 3.třída 4. Zuzana Zámečníková, 6.třída
PAPÍR: 1. Tadeáš Tomášek, 2.třída 2. Tereza Krtková, 1.třída 3. Jiří Stropnický, 2.třída 4. Martin Krtek, 3.třída 5. Jakub Kříž, 5.třída 6. Nikola Kiliánová, 1.třída Kulturní akce v únoru a březnu 3.3. Včelařský ples – hraje SAFÍR 10.3. Dětský maškarní karneval 27.4. Premiéra konverzační komedie kterou nastudovali čestičtí ochotníci „Mátový nebo citron?“ 21.4. Rallye Šumava
SANANIM má tu výhodu. Jakou? se nás zeptají: Vždyť v ostatních komunitách ČTENÍ vůbec nemají. Specifika terapeutických komunit – kde se nacházejí První terapeutická komunita pro drogově závislé v České Republice vznikla v Němčicích. Postupem let (nyní je již počet ustálen) vznikaly další v různých lokalitách naší vlasti. Primář MUDr. Petr Jeřábek, Ph.D. také jezdíval do Němčic, postupem let se rozhodl pro komunitní léčbu klientů „pod hlavičkou“ Psychiatrické léčebny Bílá Voda, nejsevernější osady Slezska, do Polska je to opravdu nejblíže. Nejprve založil komunitu Fides, potom další - Fenix. A tak tam, kde končí hřeben Rychlebských hor a začínají polské roviny, jsou zmíněné obě komunity na dohled. Vždyť od sebe leží pár stovek metrů, ani to ne. Když od léčebny, která je položená výše, shlížíme na obě komunity najednou, tak je to zvláštní. Tím, že dvě terapeutické léčebny jsou tak blízko sebe a že zhruba v obou se dohromady se najednou odehrává padesátka léčebných procesů klientů, kteří přišli se svými problémy – se závislostí na alkoholu, drogách či gamblingu (někteří se dvěma či všemi dohromady). Obě komunity mají stejná pravidla a podobné osudy léčících se klientů. Petr Jeřábek rád chodí na skupiny do obou komunit a s oběma komunitami se účastní některých sportovně zátěžových akcí. A obě komunity založila Lída Jahodová, nyní již v důchodu ale doma v Bílé Vodě hýří mnohými aktivitami. To je jen krátký pohled na opačný konec republiky a přece tak blízký a podobný Němčicím. Miroslav Zachariáš K svátku Josefů – němčický Pepa Švec Předzvěst jara, to je i svátek Josefů. Chtěl bych si vzpomenout na němčického Pepu Švece. Před třemi měsíci oslavil pětašedesátiny. Dlouhá léta, přesně od roku 1988, pracuje doma v Němčicích, jak se říká „na zámku“. Nejprve s mladými, kteří jezdili z Prahy na pobyty či víkendy z výchovného ústavu Klíčov. Od roku 1991 jako pracovní terapeut v terapeutické komunitě pro drogově závislé, Známe se rovněž již dlouhá léta, od ledna 1990. Připadá mi pořád stejný – pracovitý, šikovný, přísný, spravedlivý a také je sním legrace. Ale přece jenom, jak léta běží, tak přibývají zdravotní potíže. Josef nikdy o nich nikdy moc nemluvil, ale teď již jeho kolena potřebovaly „opravu a výměnu“. Takže úspěšnou uzdravení a hodně elánu a sil. Miroslav Zachariáš Osudy němčických ex-klientů V terapeutické komunitě Němčice absolvoval léčbu před čtyřmi lety. Do života se zapojil hned po doléčování a daří se mu. Pracuje ve všeobecné fakultní nemocnici jako sanitář. Práce ho baví. Jen určité obtíže mu dělaly noční směny, takže pracuje pouze přes den. Ví, že vzdělání je v dnešní době nezbytné, proto se chystá studovat střední zdravotní školu. Má partnerku, v dubnu čekají přírůstek – dceru. V partnerském vztahu je spokojený a v abstinenci se cítí velmi dobře. Alkohol pije pouze příležitostně. Jeho neřestí jsou cigarety, ale i ty omezuje na 6-7 za den. Baví ho sport – fotbal a také běhání. Má troje běžecké boty. Tréninkové dávky se snaží zvyšovat, uběhne již 16 km, v průměru tak deset. I v tomto sportovním vyžití je spokojený. Jeho zálibou je rovněž sauna, té přišel na chuť v průběhu léčby. Tak jako u mnohých dalších lidí, kteří v minulosti užívali nealkoholové návykové látky, si drogy vybírají svou daň i v průběhu abstinence. U našeho klienta to byly dluhy ve výši zhruba 480 000 Kč. Za těch pár let se mu podařilo srazit dluhy asi tak na polovinu. V dnešní době je obzvlášť složité dluhy splácet, proto je spokojený, že má již polovinu za sebou, ale jedná se samozřejmě o dosti tvrdý boj. Docela dobrý výkon za těch pár let ale náš ex-klient dobře ví, že ještě zdaleka nemá vyhráno, vždyť závislý bude až do konce života. Je pouze abstinující, ale bojuje. Každý den svádí svůj boj. Do sportovní terminologie docela dobré přirovnání. Miroslav Zachariáš
Víš ty vůbec co máš dělat když na tebe padne splín? Je jen jedna dobrá rad: kup si ČTENÍ – budeš IN. Drazí přátelé, čtenáři a čtenářky! Přišel čas, kdy se s Vámi každoročně scházíme prostřednictvím stránek Čtení a nabízíme Vám pohled do pomyslné kuchyně naší organizace. Jako tradičně jsme na začátku roku bilancovali a Vy si teď můžete přečíst, co jsme v loňském roce napekli a navařili. Takže se pohodlně posaďte, vezměte si vše nezbytné jako třeba: brýle, lampičku, svačinu, čaj či kávičku, uši, které Vám budou naslouchat, přítele, co Vám bude předčítat, nebo třeba masírovat bolavé nohy, držte si pevně svá Čtení, začínáme. Letos nám paní Zima přichystala tak trochu překvapení. Místo ledna nám naordinovala duben a aprílové počasí. Z hlíny začaly vykukovat sněženky, petrklíče a … a najednou je tu únor. Mrzne, až praští. Mráz kreslí na okna svá umělecká dílka a na střechy rozvěšuje kouzelné rampouchy. Děti blaženě sledují zamrzlé rybníky a sněhem zasypané kopce. Ve školních lavicích tajně sní o tom, jak odpoledne vezmou lyže, sáňky, brusle, své kamarády a vyrazí za zimními radovánkami. Jejich rodiče zatím přemýšlí: Kolik sněhu ještě napadne? Kam až může klesnout rtuť venkovního teploměru? Jak dlouho to ještě může trvat? Naši dříve narození, babičky a dědečkové, přikládají do kamen a vzpomínají, jaké zimy byly, když oni proháněli sáně, jaký mráz je provázel, když běhali za mládenci či děvčaty, a jakou největší zimu pamatují. Najednou k nám přišla zima, jak se patří. Když už nám příroda nabídla tohle období, kdy je čas na vzpomínání, vrhněme se na to. Naše organizace vznikla už dávno. Některé členky do ní vstoupily z nutnosti k nějaké organizaci patřit, jiné z přesvědčení, že mohou někomu pomoci, jiné ze zvědavosti. A ty další? Kdo ví. Jisté je, že od té doby naše skupina ČČK stárne. Členky postupně odcházejí, vystupují z našich řad, nové nepřicházejí, nebo jen zřídka. Zůstává jen hrstka nejvěrnějších členek a ani ty, bohužel, nemládnou. Přesto, že nám ubývá členek i sil, mohu s hrdostí prohlásit, že nežehráme na osud a neskládáme zbraně. No, znáte to. Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko? Každý rok se snažíme něčím přispět a něco pro své spoluobčany připravit- zorganizovat. V loňském roce se nám podařilo, a teď mi dovolte trochu samochvály, docela zdařilé školení o PRVNÍ POMOCI. Naším původním záměrem bylo, nabídnout toto školení široké veřejnosti. Myslíme si, že jde o více než nutnou osvětu. Každý se může dostat do situace, že tuto první pomoc bude potřebovat, ať už jako poskytovatel, nebo, a to nikomu nepřeji, jako ten, jehož život závisí na druhých. Kdo z nás by si přál dostat v takové chvíli třeba i dobře míněnou, přesto neúčinnou, první pomoc? Právě proto jsme chtěli toto školení nabídnout co největšímu počtu lidí. Ale úřední šiml je úřední šiml. Řehtá, až se hory zelenají. Všechno má svá pravidla a školitelé nejsou výjimkou. Lze školit jen skupiny s omezeným počtem hlav. Stalo se tedy, že na přednášce o předlékařské první pomoci byli místní dobrovolní hasiči, sportovci a několik členek ČČK. O tom, že taková školení nejsou zbytečná, svědčí i fakt, že jedna z našich členek využila nově nabyté zkušenosti a jako svědek dopravní nehody se pokusila o záchranu života. Zpětně jsme si tedy za toto školení udělili malé plus. Žel, tohle malé plus naše účty nevyrovná a naše členské příspěvky 50 Kč na členku naše finanční potřeby nepokryjí. Stav našich financí jsme se stejně jako v letech minulých pokusili vylepšit sběrem bylin. Ale, mám-li být upřímná, suma, kterou tímto vyděláme, je malou kapkou ve velkém moři. A ta kapka je rok od roku menší a menší. S povzdechem, že nemusí pršet, jen když kape, zavíráme pokladnu a plánujeme, co dál. Před koncem roku vždy nastává takové hektické období, které si každý přeje prožít v klidu a pohodě. Ale ruku na srdce. Kdo z Vás si dovede představit klidnou a pohodovou přípravu na Vánoce? No, dobrá, dobrá… Přeci se někdo našel. My jsme každý rok v tuto dobu roznášeli našim členkám vánoční přáníčka. V uplynulém roce jsme pro ně připravili předvánoční posezení v místním pohostinství. Zajištěn byl krátký kulturní program a občerstvení. Sešla se nás jen hrstka nejvěrnějších, ale o to bylo naše posezení srdečnější. Poseděli jsme, popili, povídali si, zazpívali a trošku plánovali, co v blížícím se roce 2012 podnikneme. A co jsme vymysleli? Něco ano, ale v současné době je vše ve stavu plánování.
Koho loví sovy? ČTENÍ ti to poví! Tak například: Možná si někdo povšiml, že jsme loni vynechali besedu s panem profesorem Zdeňkem Zlochem. Toto chceme v letošním roce napravit. Již nyní můžu napsat, že pan profesor má pro nás připravené zajímavé téma o vodě a studních. V roce 2013 bychom rádi zopakovali setkání dárců krve. Je to náš způsob, jak poděkovat, jak vyjádřit náš obdiv a úctu všem, kdo jsou tímto způsobem ochotni rozdávat se pro druhé. Tento rok (2012)chceme věnovat pečlivé přípravě, shánění sponzorů, finančních darů a dotací. Bez nich by totiž všechny naše snahy a plány skončili právě u toho plánování. Chtěla bych touto cestou oslovit všechny, kdo by měli zájem podílet se s námi na důstojném poděkování našim dárcům krve, aby neváhali. Jejich pomoc a podpora nebudou zapomenuty. Co říci- napsat více? Slov je mnoho. Stále jsou informace, které lze získávat a na oplátku předávat dál. Ale všeho moc škodí a dobrý řečník ví, kdy za svým proslovem udělat tečku. Dovolte mi, aby mou tečkou bylo poděkování. Toužím jménem svým i ostatních členek ČČK poděkovat všem, kteří nás trpělivě podporují. Panu starostovi, který nás nikdy neodmítne a půjčuje nám zasedací místnost pro konání výročních schůzí. Náš bezmezný dík patří dárcům krve a kostní dřeně, kteří jistě disponují množstvím odvahy a nesobeckosti. V neposlední řadě patří náš dík Vám čtenářům, že jste četli až do konce. Společně s díky Vám prostřednictví těchto řádek posíláme přání štěstí, zdraví a úspěchu ve Vašem každodenním nelehkém životě. Se všemi čtenáři se loučím a s členkami ČČK se těším nashledanou na výroční schůzi v měsíci dubnu. Za ČČK Čestice Marie Kaskounová Environmentální výchova u nás ve škole V letošním školním roce otevřelo CEGV Cassiopeia novou pobočku ve Strakonicích. Díky dobré dostupnosti máme tedy s našimi žáky možnost absolvovat vybrané výukové programy, které jsou tento rok poskytovány zdarma. Tuto možnost využívají na I. stupni žáci 2., 3. a 4. třídy, díky aktivitě svých třídních učitelů – Mgr. Zdeňka a Mgr. Drančákové. Na II. stupni se výukových programů zúčastní všechny třídy. Žáci 8. a 9. třídy absolvovali program Poklad karavany, kde se díky smyslovému poznávání seznámili s mnoha druhy více či méně známého koření. Tento program se uskutečnil ve škole. Žáci 8. třídy se v učebně ekocentra seznámili s problematikou vody v životě člověka, program se jmenoval Obchod se žízní. Pro 6. a 7. třídu máme objednané programy, které souvisí s učivem probíraným v přírodopise – Co se děje v tůňce? a Koho loví dravci a sovy? Oba výukové programy se uskuteční v terénu v jarních měsících. Fotografie z již absolvovaných akcí najdete na webových stránkách školy. Stále pracujeme na projektu Krok za krokem. Možná i vás v brzké době navštíví naši žáci s prosbou o vyplnění dotazníků, prosím – neodmítejte je, nezdrží vás dlouho. Výsledky naší činnosti si budete moci prohlédnout na výstavě, která bude instalována ve školní budově koncem března – všichni jste srdečně zváni. Jako odměnu za práci na projektu máme již objednané dvě celodenní exkurze v posledních měsících školního roku. První se uskuteční na Třeboňsku, druhá na Šumavě, obě jsou pro nás zdarma, včetně dopravy. Zároveň se v poslední době výrazně zvýšila aktivita našich dětí a jejich rodin ve sběrových akcích. Stále sbíráme papír, vyřazené elektrospotřebiče a baterie a vše odesíláme k recyklaci. Pro nejúspěšnější jednotlivce máme na závěr školního roku objednané zajímavé odměny z katalogu Recyklohraní, odměnu získají i nejlepší třídy. Děkuji všem, kteří nám pomáhají – vaší spolupráce si velmi ceníme!
Erice Hrachů to trvá jenom malou chviličku a do ČTENÍ klidně složí jednu krátkou básničku. Jak si představujeme sportovní hřiště V hodině výtvarné výchovy se žáci naší školy zaměřili na téma HŘIŠTĚ MÝCH SNŮ. Tento námět je velmi zaujal a s nadšením se pustili do práce. Při tvorbě návrhů použili různé výtvarné techniky: kresbu, malbu vodovými nebo temperovými barvami a suchý pastel. Tyto práce pak komponovali do zajímavých koláží, které vynikaly nejen barevností, dětskou fantazií, ale hlavně představovaly kladný přístup našich žáků ke sportu. Žáci ve svých pracích ukázali, o které sporty se nejvíc zajímají a které nejraději provozují. Doufají, že jejich návrhy nebudou opomenuty a věří, že školní hřiště bude zrenovováno. Mgr. Anna Uhlířová
Říkal tu někdo něco o recitaci? V polovině února se uskutečnilo na naší škole školní kolo recitační soutěže. Bylo příjemným zjištěním, že v době sms zpráv a facebooku je o tuto formu mluveného slova stále obrovský zájem. Za zmínku stojí především výkony v kategorii nejstarších účastníků. Erika Hrachová z 9. třídy si dokonce složila pro svůj přednes vlastní báseň, při jejímž přednesu až příjemně zamrazilo v zádech. Asi největšího aplausu, jak mezi hodnotícími učiteli, tak mezi porotou dětí složenou ze zástupců školního parlamentu, dosáhl výkon Matěje Žejdla. Matěj dokázal vtáhnout do svého přednesu i publikum a udělal tak příjemnou tečku za celou soutěží. Příslibem do dalších let jsou však i výkony dalších, a to především mladších žáků. Vždyť jen prvňáků se účastnila víc jak polovina třídy. Ještě jednou díky všem zúčastněním a vítězům v jednotlivých kategoriích přejeme mnoho úspěchů na okresním kole ve Strakonicích. Za krále na 64 polích I když na naší škole funguje šachový kroužek necelý půl rok, nebyl tu žádný důvod k tomu, abychom nezměřili své síly s nejlepšími šachisty koncem ledna v krajském přeboru čtyřčlenných družstev ve Veselí nad Lužnicí. Osu našeho týmu tvořili Vašek Menšíků, Ondra Brabců, Ondra Němců a čtvrtou šachovnici hrál Petr Vastl. Přestože naše škola byla mezi zúčastněnými nejmenší, mezi ostatními týmy se kluci určitě neztratili. Turnaje se v naší kategorii zúčastnilo celkem 16 týmu, z nichž polovina byla gymnázia. Většina týmu měla ve svých týmech i profesionální šachisty. Takže konkurence veliká! Přesto čestičtí kluci porazili ve svých sedmi utkáních např. budějovické Gymnázium J.V. Jirsíka nebo remizovali třeba s Česko-anglickým gymplem. Až na Vaška Menšíka, který hrál na naší první šachovnici proti absolutně nejlepším, měli zbylí členové našeho týmu s ostatními soupeři vyrovnanou bilanci! Závěrem dodám, že absolutními vítězi v naší kategorii byli zástupci Gymnázia P. de Courbertina z Tábora. Čestičtí kluci si dokázali, že se svými výkony se mohou srovnávat i s těmi nejlepšími v našem kraji, hlavně si však užili radosti ze hry a udělali něco pro rozvoj svého logického myšlení, což se jim určitě v budoucnosti může jen navrátit. PS: Pro případné další zájemce z řad kluků i holek, kteří by chtěli rozšířit naše řady, připomínám, že náš šachový kroužek začíná každou středu krátce před půl jednou. Všichni jsou srdečně vítáni! Mgr. Jan Pašek
Jakpak spolu souvisí včely, med a perníky? O včelkách i zdobení dočtete se ve ČTENÍ. Rok se včelami a včelaři (březen – duben) Petr Vlažný ml. Po letošní „zimě“ se v tuto dobu pro včelstvo a včelaře otevírá opět čas plný práce a starostí s jejich šestinohými přítelkyněmi. Březen a duben už jsou ve znamení probouzející se přírody, kdy u tohoto rozpuku nemohou chybět ani naše včelky. Průběh letošní zimy včelařům a včelám moc nepřál. Ideální je tužší zima, která v průběhu února a března pomalu ustupuje, což se letos nestalo. Teplé počasí až do poloviny ledna dávalo tušit, že ve většině včelstev začala matka s kladením vajíček již počátkem ledna. Péče o plod pak velmi vyčerpává zimní generaci včelek, jejichž výkonnost nám potom bude chybět hlavně u časných snůšek. Včelstva bez plodu pak mají také jiný tepelný režim. Vyvíjející se plod potřebuje konstantní teplotu, kterou musí včelstvo dodržovat. To pochopitelně lépe zvládne v březnu či dubnu, kdy již teploty málokdy padají pod nulu a ne na konci ledna, kdy nás letos postihly mrazy blížící se k minus 25°C. Pro část včelstev to v letošním roce byl pomyslný poslední hřebík do rakve. Říká se, že nejlepší izolací včel před mrazem, je více včel. Proto nám jde o to jít do zimy se silnými včelstvy, které se i v těchto mrazech dokáží s těmito teplotními výkyvy vyrovnat. Poslední únorový víkend poskytl včelařům jeden z nejhezčích zážitků celého roku, a to možnost spatřit jarní hromadný prolet včel. Včelky, které celou zimu nemají možnost vylétnout z úlu a ve svých výkalových váčcích uchovávají nestravitelné zbytky z celé zimy, mají konečně možnost zbavit se těchto „těžkostí“. Proto se dopředu omlouváme za drobné hnědé skvrnky, které můžete nalézt poblíž úlů na Vašich autech, či na sušícím se prádle. Ve včelstvu se pak během těchto měsíců se vzrůstající teplotou nachází čím dál tím větší rozloha plodu, který včely ošetřují. Právě v těchto měsících spotřebují včely největší množství zásob, cca 3-5 kg. Čekají potom na první možnost nektarové snůšky, kterou jim v našich podmínkách částečně poskytují různé druhy vrb. Pyl potom sbírají hlavně z lísky obecné, olše lepkavé a z již zmiňovaných vrb. V průběhu dubna již rozkvétají i první ovocné keře a stromy, včelstvo sílí a sbírá kapku po kapce nektar. Z tohoto nektaru pak včelař získává tzv. květový med, kde převažuje nektar z květů kvetoucích rostlin a stromů. Tento med se vyznačuje poměrně rychlou krystalizací (tuhnutím), ale je díky svému složení o něco zdravější, než med získávaný v letních měsících. Krom výchovy nových dělnic začíná včelstvo pomalu myslet i na rozmnožování a zakládá první trubčí buňky, které matka ochotně zakládá. V období rozkvětu třešně ptačí se ve včelstvu rozvíjí i tzv. stavební pud. Včelky produkují voskové šupinky, z kterých včelstvo zakládá nové buňky, do kterých pak matka klade vajíčka či tam včely ukládají nektar a pyl. Včelařovi v těchto měsících začíná také poměrně dost práce. Prolet mu mnohé naznačí o síle a stavu včelstev, vážením či zběžným pohledem také kontroluje stav a množství zásob. Zkušení včelaři z tohoto pohledu dokáží předpovědět, jak se bude včelstvo dále vyvíjet, jestli je potřeba některému včelstvu pomoci dodáním zásob, či jinak. S rozvojem stavebního pudu včelař vkládá do včelstva tzv. stavební rámek. Je to obyčejný rámek, který ale nemá v sobě mezistěnu (voskový výlisek s naznačenými buňkami), nýbrž je úplně prázdný. Včely jej tak mohou využít podle své libosti a včelař pozná jejich stav podle toho, jak s ním naloží: nevystaví-li jej, je včelstvo ještě slabé či má jiný problém; vystaví-li v něm dělničí buňky, je včelstvo v pořádku, ale ještě nemá úplný dostatek; ten nastává ve chvíli, kdy stavební rámek využijí pro trubčí buňky. Také podle rychlosti jeho vystavení se dá odhadnout síla včelstva a potřeba přidat další nástavek se soušemi či mezistěnami. Počet včel se totiž bude rychle zvyšovat a nechceme-li, aby se nám vyrojily, musíme jim dát dostatek prostoru. Pokud včelař ještě nemá připravené rámky a nástavky, je skutečně nejvyšší čas zajít do dílny a vše dát do pořádku! Pak už se včelař jen kochá, jak s postupem času jeho včelstva sílí, a těší se na květen, kdy už se může těšit na první vytáčení medu. Ale o tom, až za dva měsíce v dalším Čtení
Loutkový film bez Trnky, bez lampičky svícení, palačinky bez šlehačky – jsou Čestice bez Čtení Konec masopustu Na vesnici, kde není hospoda, není ze všech dříve pro občany pořádaných akcí vůbec nic. Ještě, že aspoň díky hasičům a pár lidem, kteří mají smysl se trochu pobavit, se zachovávají na vesnici staré zvyky. Dříve byl přes zimu hasičský bál, maškarní, dětské odpoledne. Do roku 1955 i ochotnické divadlo. Lidé měli k sobě blíže, šli více dohromady, když potřebovali, tak si pomohli. Všechno se svádí na dobu, ale tu dobu změnili lidé a zákony. Kdyby nebylo na vesnici pár aktivních jedinců, co dají patru dohromady, nedělo by se na vsi vůbec nic. Dnes jsou lidí více než nároční, nechají se raději podporovat státem a dovedou krást a i zabít, aby měli na chlast, kouření a třeba drogy. Starý člověk, který celý život poctivě pracoval a vzal práci, která zrovna byla, dnes nemá žádnou cenu a je státu na obtíž. Je přece velká svoboda a tak každý může říci svůj názor. Kdyby mě zavřeli za můj úsudek, tak bych se tam měla dobře, jak se věznice vybavují. Proč ne. Vězni se nemusí o nic starat. Poctiví a pracující lidé zůstávají v každé době. Zrovna jako zloději, vrahové a podvodníci. Podporují je i zákony. Komu mám poděkovat nebo vyndat za to, že jsme tak M.Staňková, Němčice zadlužení? Ani bych mladá být nechtěla.
Jiří Trnka (24. 2. 1912 Plzeň – 30. 12. 1969 Praha) Malíř, ilustrátor a tvůrce kreslených a loutkových filmů. Jiří Trnka studoval na UMPRUM u J. Bendy, pak pracoval jako výtvarník u J. Skupy v Plzni, od počátku čtyřicátých let významný ilustrátor dětských knih. Po roce 1945 je Jiří Trnka znám jako tvůrce kreslených a loutkových filmů, odměněných více než 50 cenami na nejrůznějších festivalech (Benátky, Cannes, Paříž, Londýn, Karlovy Vary atd.). Od roku 1963 národní umělec. Jiří Trnka byl za války spolu s A. Zábranským čelným představitelem nové vlny dětské knižní ilustrace. Tato tvorba spolu se scénickými návrhy pro ND mu dala předpoklad pro vlastní práci v kresleném a loutkovém filmu, v němž se po roce 1945 stává přední světovou osobností. Jiří Trnka nalezl vlastní způsob vyjádření, ryze výtvarný a přitom i dětem dokonale srozumitelný. Mnoho získal stykem s básníky, zejména s F. Hrubínem, pro nějž ilustroval téměř všechny jeho verše pro děti, a s V. Nezvalem. Blízce si rozuměl s J. Werichem a A. Hoffmeisterem v pojetí humoru. Pro vývoj světového filmového umění měly základní význam jeho celovečerní loutkové filmy. Jiří Trnka do r. 1945 ilustroval řadu dětských knih, z téže doby jsou ilustrace k básním Hrubínovým, Nezvalovým a obrazy, grafiky, řezby, návrhy hraček, předmětů uměleckého řemesla atd. Dětský karneval V sobotu 10.března pořádají členky ČSŽ Čestice pro děti v sále restaurace Čestice tradiční dětský karneval. Nebude chybět dětská tombola, soutěže s odměnou a sladké napečené balíčky. Vítány jsou hlavně masky. Začátek je od 14.00 hodin. Už se na vás moc těšíme. Za ČSŽ Čestice J.Kubešová
Jak to bude s naší školou? Budeme mít více žáků? ČTENÍ vás tu informuje kolik bylo předškoláků. Vážení čtenáři, přináším zprávy z naší Základní školy a Mateřské školy Čestice, které se udály na začátku kalendářního roku. Leden byl tentokrát spojen se zápisy do školky i školy. Po dohodě se zřizovatelem byl stanoven termín obou zápisů na 20. ledna 2012, kdy proběhl zápis dětí k povinné školní docházce i podání přihlášek dětí k předškolnímu vzdělávání. Samotnému zápisu dětí do 1. třídy předcházela návštěva předškoláků v 1. třídě. Ve středu 18. 1. 2012 mohly děti ze školky vidět svoje kamarády z 1. třídy, co vše se od září naučili. Prvňáci přečetli dětem pohádku, ukázali počtářské dovednosti a všechny děti si společně zazpívaly písničku. Poté předškoláci předvedli svoje výtvarné a řečové dovednosti. Dopolední svačinu si děti také poprvé vychutnaly ve školní jídelně. K zápisu dětí do 1. ročníku se dostavilo 21 dětí se svými rodiči a sourozenci. Rodiče 3 dětí zvažují možnost odkladu povinné školní docházky o jeden rok. Rozhodnout se musí do 31. května 2012. Po tomto datu budeme znát skutečný počet žáků 1. ročníku ve školním roce 2012/2013. S tímto souvisí přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání. V řádném termínu podalo přihlášky 25 zákonných zástupců dětí, dodatečně jsme přijali přihlášky ještě 2 dětí. Zatím bylo přijato 17 dětí k předškolnímu vzdělávání, 3 místa patří dětem, které uvažují o odkladu povinné školní docházky a 2 místa zůstávají pro případné předškoláky, kteří se mohou během prázdnin přistěhovat. V každém případě na konci srpna bude naplněna kapacita mateřské školy – tj. 56 dětí. Chtěla bych poděkovat za vstřícnost maminkám, které jsou na mateřské dovolené s dalším potomkem a přenechaly místo dítěti, jehož maminka nastupuje do zaměstnání. ☺ Poslední leden patří ve škole hodnocení pololetního snažení všech žáků a i u nás na škole to nebylo jinak. Výpis vysvědčení tento den nesmí chybět v ruce žádného školáka. A co jsme ještě zažili? Děti z mateřské školy navštěvují každou středu solnou jeskyni, všichni žáci školy shlédli divadelní představení Poví ti to přísloví, děvčata (Natálka Hampejsová a Anežka Voldřichová) ze 4. ročníku se zúčastnila přírodovědné soutěže Veverka Rezka. Ve 2. – 4. ročníku, proběhly vzdělávací programy Cassiopeia(Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia) – Jak se žije na skládce, chlapci z 2. stupně sehráli šachové partie ve Veselí nad Lužnicí, v hodinách výtvarné výchovy se žáci 2. stupně podíleli na návrhu úpravy stávajícího hřiště a vítězové školního kola v recitaci se zúčastní 1. a 2. 3. 2012 okresního kola ve Strakonicích. 19. 1. se poprvé sešli nově zvolení zástupci školské rady - za zřizovatele – Ing. Vlažná Jana, za pedagogické pracovníky – Mgr. Uhlířová Anna, za zástupce rodičů – Levá Dagmar. Jako spolupracující škola Centra podpory inkluzivního vzdělávání jsme dostali vzdělávací materiály – knihy, pracovní listy v hodnotě 20 000,- Kč, které využijeme pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a při samotné výuce. V lednu se také konal první svoz sběrového papíru v tomto školním roce. Na účet Unie rodičů přišlo 6 370,- Kč. Děkuji všem, kteří se sběrových akcí účastní. Ve sběru pokračujeme! Co připravujeme? Proběhne školní kolo ve zpěvu, všichni žáci se zúčastní besed s policisty záchranáři, ekoprogramů Cassiopeia a zúčastníme se sportovních soutěží a olympiád vyhlášené MŠMT. 2. 3. 2012 pořádáme Keramickou dílnu pro rodiče s dětmi od 16.00 hod v budově ZŠ, kterou povedou zkušené výtvarnice Mgr. Marcela Ouředníková a Eva Žejdlová. Od 29. 3. 2012 proběhne kurz – Vraťte se zpět do školy aneb informační gramotnost pro starší a pokročilé. V pěti setkáních získáte základní informace práce s počítačem, vyzkoušíte si nové možnosti přenosu informací a komunikace v dnešní době. Zájemci se můžou hlásit v ředitelně školy (tel. 383 396 231). Co skutečně prožijeme u nás ve škole zase v příštím čísle Čtení po lidi. Přeji Vám příjemné mrazivé dny v teple domova a už se těším na jarní sluníčko. Mgr. Martina Kalová ředitelka školy
Na Ledové Praze si to všechno pěkně užijeme a ty svoje zážitky do ČTENÍ zas napíšeme. Ledová Praha Náš oddíl Střelka se jako každý rok o pololetních prázdninách vydal i letos na akci Ledová Praha. Původně mělo jet 14 dětí a 10 vedoucích a instruktorů, ale vlna nemocí skolila většinu dětí, takže nakonec jelo s vedoucími jen 5 statečných mladších chlapců. Vyrazili jsme v pátek před polednem linkovým autobusem do Strakonic a zde jsme přestoupili na Prahu. V Praze jsme jeli metrem na Můstek a odtud už jsme šli pěšky do naší školy, kde jsme byli ubytováni. Po ubytování jsme vyrazili na Petřín, kde jsme navštívili zrcadlové bludiště a cestou zpět jsme se stavili v katedrále sv. Víta. Pak jsme si ještě vyjeli na bobovou dráhu, ale to už den končil , my se vrátili do školy a spokojeně usnuli. Vojtěch Solus V sobotu jsme vstávali v 8.30 a po snídani jsme vyrazili do Policejního muzea. Zde jsme si asi hodinu prohlíželi vystavené exponáty. Potom následovala přehlídka s ukázkou zásahové jednotky, všem se moc líbila. Mezi tím vším probíhala hra se zlodějem, který ukradl známky. Pak jsme odešli na oběd do České kuchyně, kde jsme se pořádně najedli. Naše prohlídka pak pokračovala v budově Národního muzea, kde jsme kromě jiného viděli dětskou laboratoř, sbírku motýlů a video o motýlech. Pak jsme si ještě stihli dát svačinu a vrátili jsme se do školy, protože jsme se museli převléknout do slušného oblečení. Čekal nás totiž Benefiční koncert Děti dětem, na kterém vystupují nejzajímavější účastníci jednotlivých oblastí Sedmikvítku – hudby, tance, zpěvu a divadla. Potom přišla ještě rocková skupina a nakonec jako host Monika Absolonová. Po skončení jsme se vrátili do naší tělocvičny a po namáhavém dni spali jako dřeva. Petr Vastl V neděli jsme vstávali až v 9 hodin. Po snídani jsme si zabalili věci a pak jsme ještě vyrazili do Technického muzea. Tam nás nejvíc zaujaly stíhačky, prastará auta a staré kolo, taky balón a zlaté pero. Po prohlídce jsme si zašli na oběd, potom pro věci a pak už jsme pospíchali na autobus, skoro jsme ho dobíhali. Nasedli jsme a cestou domů jsme se těšili na další Ledovou Prahu. Filip Kralovič
Děti z MŠ v solné jeskyni
Letošní zimu jsme se rozhodli bojovat s bacily. Jednou za týden vyrážíme autobusem do Strakonice, abychom posílili naši imunitu v solno-jodové jeskyni. Pro dosažení optimálních léčebných účinků navštívíme solnou jeskyni 10x po dobu 45 minut. Solná jeskyně je vybavena speciálními polohovacími lehátky. Pro zabavení dětí je zde množství hraček, jako jsou kyblíčky, lopatky, formičky či autíčka. Takže se děti cítí jako na pískovišti. Zážitek umocňuje poslech relaxační hudby, selankové vodopády a světelná atmosféra. Na návštěvu jeskyně se každý týden děti moc těší. Za MŠ Čestice M. Švehlová a E. Žejdlová
Jaký je poslední hit ČTENÍ nesmí prozradit. Čestický brambor – vyhodnocení literární soutěže I. kategorie 1. místo II. kategorie 1. místo
2. místo
3. místo
Amálie Rozhonová, ZŠ Dukelská Strakonice
Lucie Brůžková, ZŠ a MŠ Radomyšl Marek Matějka, ZŠ Dukelská Strakonice Lenka Kulířová, ZŠ a MŠ Čestice Daniel Brůžek, ZŠ a MŠ Radomyšl Jana Mrázková, ZŠ a MŠ Čestice Vojtěch Hrabal, ZŠ a MŠ Radomyšl Michaela Loudová, ZŠ Dukelská Strakonice Vojtěch Petráš, ZŠ a MŠ Čestice Nikola Dvořáková, ZŠ a MŠ Čestice
III. kategorie 1. místo Marek Valta, ZŠ a MŠ Vacov Lucie Mošovská, ZŠ Povážská Strakonice Lucie Krumlová, ZŠ a MŠ Katovice 2. místo Vojtěch Šafránek, ZŠ Dukelská Strakonice Kateřina Novotná, ZŠ a MŠ Čestice Helena Hradecká, ZŠ a MŠ Volenice 3. místo Adam Bezpalec, ZŠ a MŠ Radomyšl Terezie Sklenářová, ZŠ a MŠ Radomyšl Karolína Koubová, ZŠ Dukelská Strakonice
Blahopřejeme všem, kteří se v měsících březnu a dubnu dožívají významného životního jubilea. Do dalších let přejeme jen to nejlepší, zdraví, štěstí a spokojenost. paní Eva Humpolcová z Němčic paní Marie Žipková z Nuzína paní Libuše Koláříková z Čestic pan František Kahuda ze Dřešínka pan Jiří Křiváček z Nahořan paní Libuše Králová ze Střídky paní Marta Rezková z Čestic paní Jaroslav Hradecká z Čestic paní Miluška Jáchymová z Němčic pan Václav Žahour z Čestic pan Jaroslav Mráček ze Dřešína p. Helena Mandáková z Chvalšovic p. Ludmila Laštovičková z Krušlova
55 let 86 let 82 let 70 let 50 let 65 let 55 let 60 let 88 let 65 let 80 let 85 let 70 let
paní Marie Brůhová z Nuzína paní Marie Krejčová z Nuzína paní Zdeňka Lencová z Čestic paní Alžběta Trojanová z Čestic pan Jaroslav Švehla z Čestic pan Jaroslav Hodoušek z Konopice paní Marie Kotrcová z Čestic pan Vojtěch Staněk z Čestic pan František Talián z Krušlova pan Zdeněk Šoul z Chvalšovic pan Milan Kovárna z Hořejšic paní Marie Pilná ze Dřešínka
82 let 86 let 80 let 84 let 70 let 80 let 55 let 84 let 60 let 50 let 75 let 82 let
Farář Jílek měl tu ještě práci když přijeli pro něj gestapáci. Mamince dal něžné políbení, do tašky sbalil bibli a ČTENÍ. Cesta českého kněze pod sekeru (1) (podle skutečnosti)
Václav Chalupský
Pátý srpen 19472 rozsvítil se nad Pošumavím. „Dnes je svátek Panenky Marie Sněžné, musím do kostela,“ řekla paní Jílková svému synu, knězi. A ač na polích bylo plno práce, přece přišlo několik matek na mši svatou. Farář Jílek sloužil ji s velikou sebraností, vždyť nejistá budoucnost jej tolik skličovala. Jasný jeho hlas při motlitbách na konci mše svaté se mu chvěl tajenou starostí a zlou předtuchou. Nenadál se, že to byla jeho poslední mše svatá, kterou mu bylo dopřáno obětovat. Šest let žil na faře v Katovicích a pro svou lidumilnost byl ctěn všemi i jinověrci. Ale jeho klid a radost zkazil 15. březen 1939, kdy Hitler i tu okrájenou republiku nám vzal a s pražského Hradu nadiktoval protektorát. Tehdy srdce všech věrných Čechů sevřela se hlubokým žalem, ale u mnohých také živelným vzdorem. Láska k vlasti a českému národu zavedla i katovického faráře do ilegální činnosti. S primářem interního oddělení strakonické nemocnice p. Dr. Karlem Hradeckým spojilo ho dvojnásob pevné bratrství, bylť pan primář nejen velkým vlastencem a lidumilem, ale i zbožným, praktickým katolíkem. Katovická fara se stala křižovatkou, kde mnohé tajné pokyny se sbíhaly a dále šířily. Na katovickou faru přicházeli kurýři, muži i ženy a farář své matce o nich tvrdil, že si přišli pro výtahy z matrik o svém árijském původu. Věřila synovi a spokojeně usínala, zato syn, kněz starostmi a pracemi mnohou noc probděl. Matka neměla tušení, že syn poskytl útulek parašutistům, že pro ně píše křestní listy a tak zachraňuje české hrdiny před německou kulkou, provazem nebo sekyrou. Ale v českém odboji ve skupině „Úvod“ byl znám vlastenecký „Jouzínek“ na katovické faře stejně jako primář Karel ze strakonické interny nebo okresní velitel četnictva Felix Peřka. Gestapo pociťovalo, že v Strakonicích je hnízdo odporu, ale nemohlo je vypátrati. Z jiných míst přicházely zprávy o náhlých zatčeních a tím kruh kol Strakonic počal se zužovat. Farář Jílek chtěje se jaksi „odkliditi“, zažádal si do uprázdněných Čestic u Volyně. Co duševních muk musel vytrpěti z té hrozné nejistoty. Celé noci prochodil na zahradě nebo v pokoji a cigareta za cigaretou se rozplývala v dýmu. A nikomu si nemohl postesknout, ani tomu mateřskému srdci, které ho tolik milovalo. Nechtěl matce působit ty hrůzné bezesné noci a proto se před ní usmíval, žertoval a horlivě pracoval. Často si zajel k p. primáři, aby se vzájemně povzbudili. Po mši svaté sklesl kněz v sakristii na klekátko a modlil se spíše očima, které se zachytily na starém kříži: „Prosím tě, můj Ježíši, - ale buď vůle tvá!“ Vraceje se z kostela, otřásl krásnou svou hlavou, jako by chtěl zaplašiti ty děsivé myšlenky. Kol páté hodiny odpoledne zastavilo se před čestickou farou auto, a pes ostrým štěkotem přivítal příchozí. Farář Jílek vyběhl z kuchyně, kde právě zavěšoval radiový přijímač. Psa okřikl. Matka zahlédla, jak zbledlý syn vyjednává cosi s příchozími, a vchází s nimi do farní kanceláře. Po chvilce syn se obléká a přichází v jejich průvodu do kuchyně pro klobouk: „Co se stalo?“ zaúpí matka. Syn se zahledí na svou matku. „Pojedu k výslechu – to je gestapo.“ Matka se vrhla synovi na prsa, objala ho, jako by ho chtěla zakrýt. Gestapák jen německy mluvící odtrhl ji drsně od syna. „Nur schnell!“ vzkřikl. Kněz pokynul rukou a zaprosil. Ve mžiku sklonil se k matce a „s Pánem Bohem“ zdusilo se mu v hrdle. Políbil jí ruku a horkými slzami skropil.
Z ČTENÍ na mě kouká Koc. Řekl bych, že je jich moc. Dějiny rodů (pokačování) Josef Vichr Diviš Albrecht držel Miletice a Sohostov a roku 1658 dosáhl pozůstalosti bratra Karla Heřmana. Petrovice a Krakovec předal své sestře Marii Magdaleně, provdané za Václava Adama Františka Vratislava z Mitrovic, který zemřel roku 1647. Druhým manželem byl Otto Helversen z Herverscheinu. Diviš Albrecht byl posledním hrabětem z Dobrše. Bystřické panství se odkazem dostalo Václavu Vojtěchu Kocovi z Ohrazenické rodové větve, neboť právoplatní dědicové vymřeli. Bystřice se nachází blízko Nýrska. Jméno Bystřice je po řece Úhlavě, jejíž části se tak za starodávna říkalo. Oldřich z Janovic, syn otce stejného jména, zemřel před rokem 1483 a zanechal dva syny-Jindřicha a Heřmana. Heřman převzal po otci Bystřický majetek, ale po sedmi letech je prodal Přibíkovi a Petrovi, bratřím Kocům z Dobrše. Roku 1491 byl na Bystřickém panství Jindřich Koc z Dobrše, bratr jmenovaných Koců. Jindřich Koc vstoupil do Bavorských služeb a roku 1497 a 1501 byl hejtmanem v Bavorském hradu Falkenštejně. V této době bylo Bystřické panství manské. Na prosbu bratrů, král Vladislav (26.8.1513) Bystřici propustil z manských povinností. V držení Bystřice následoval Přibíkův syn Václav a později jeho syn Jan Koc, který dobře hospodařil a z ušetřených peněz kupoval další statky. Roku 1554 koupil Pajrek s městečkem Hořejším Nýrskem. Koupil také hvožšďanský majetek a statek Obytce. Byl ženatý s Apolonií Koupskou z Břízí s níž měl syna Jana Václava a dcery Lidmilu a Annu. Roku 1588 se oženil jeho s syn Jan Václav s Ludmilou Erazimovou z Chudenic, které na tvrzi v Obytcích věnoval 3.000 kop grošů míšeňských. V poslední vůli roku 1591 jeho otec mu odkázal majetek a vyprosil Nýrsku roku 1593 dva roční trhy a trhy denní. Zemřel roku 1595. Vstupní brána do zámku Bystřice nad Úhlavou Jan Václav Koc s manželkou Lidmilou z Chudenic zplodil osm synů: Jana Fridricha, Diviše, Jindřicha, Přibíka, Humprechta, Viléma, Havla a Heřmana a dceru Annu. Poslední vůlí synům roku 1607 odkázal statek. Zemřel roku 1508. Jeho manželka nějaký čas spravovala Bystřici, poněvadž tři bratří chtěli odejít za hranice na zkušenou. Požádali matku, aby na všech statcích hospodařila. Lidmila se znovu provdala za Adama nejstaršího z Lokšan a roku 1613 synům z prvého manželství své věno do zemských desek zapsala. Odplatou jí synové svůj majetek Žihobce také vložili do zemských desek. Bratří zemřeli bez potomků, kromě Diviše, který se na Bystřické a Obytecké panství uvázal. Diviš byl ostré povahy jak dosvědčuje několik příběhů z Klatov. Oženil se Salomenou z Kokořova a roku 1616 jí věnoval Obytecký majetek. Při stavovských nepokojích roku 1618 svoji manželku Salomenu odvezl z Bystřice do Řezna do bezpečí. Pro jeho smrti připadnul jeho majetek synům Karlovi Heřmanovi, Janu Václavovi, Rudolfu Františku, Jaroslavu Jáchymovi, Maximilianu Jiřímu a Divišovi Albrechtovi. Dělení majetku se uskutečnilo 4.4.1641. Karel Heřman dostal Bystřické panství, Hořejší a Dolejší Nýrsko a dalších šest vesnic. Jan Václav dostal Lomec, Rudolf František Najmark a tři vesnice, Jaroslav Jáchym dostal pět okolních vesnic, Maximilian Jiří dostal Bernartice. Diviš Albrecht dostal Miletice a přikoupil Sohostov. Karel Heřman byl císařským radou a zemským soudcem. Roku 1652 přikoupil Petrovice a Krakovec. Tyto statky odkázal poslední vůlí 24.10.1653 manželce Marii Polyxeně Libštejnské z Kolovrat, místo jejího věna. Bystřice nad Úhlavou se měla dostat bratrovi Jaroslavu na Běšínech. Roku 1655 v květnu zemřel Karel Heřman a hned 22.5. vzal Jaroslav k sobě komorníka a uvázal se v Bystřické panství, Petrovice a Krakovec. S tím nesouhlasili bratři Maximilian a Diviš, a poslední vůlí odkázal manželku Kateřinu Eleonoru rozenou z Klenového a Janovic, poručnicí dvou nezletilých synů Karla Viléma a Diviše Otty.
Ten si vzal tu, ta zas toho, bylo to už dávno. I když o tom ČETNÍ píše, já mám v hlavě prázdno. Kateřina Eleonora 8.2.1656 vzala k sobě také komorníka a uvázala se ve statky Bystřice, Běšiny, Krakovec, Petrovice a Nemilkov. V této době zemřel Maximilian Jiří, který 20.4.1650 od bratra Jana Václava koupil Najmark a stanovil dědice svých statků a práv bratra Diviše Albrechta. Po dvou letech vzešlo usnesení zemského soudu, že každému ze tří bratrů přísluší jeden díl, že majetek patří dědicům Jaroslavovým (dvěma synům, kteří za krátkou dobu po otci nedospělí zemřeli), jeden díl Divišovi a jeho bratru. Diviš se roku 1658 ve statky Bystřici, Petrovice a Krakovec uvázal. Poslední dva statky nechal sestře Marii Magdaleně, provdané Helversenové. Jelikož neměl přímých dědiců, odkázal statek Karlovi Vilémovi a jeho nápadníky určil Adama Dětleba a Václava Vojtěcha. Oni zemřeli za života Divišova a když Diviš zemřel roku 1665, žil jediný oprávněný dědic Václav Vojtěch Koc, syn Adama Bartoloměje z rodové větve Ohrazenické. Jménem nového pána ještě nezletilého, uvázali se roku 1665 v květnu na statky Bystřice a Petrovice jeho poručníci Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat a Otta z Helversenu na Krakovci. Když Václav Koc dospěl, uvázal se v Bystřický majetek a přikoupil Miletice Sohostov, Běhařov a roku 1680 byl povýšen do panského stavu. V poslední vůli určil dědice své syny Diviše Liboria, Jana Jindřicha a Karla Jana Josefa. Diviš Liborius zámek přestavěl, ale špatným hospodařením majetek zadlužil a po jeho smrti roku 1717 statek přešel do veřejného prodeje. Bystřice nad Úhlavou patřila Kocům z Dobrše 227 let. Pajrek se nachází jižně od Nýrska.V nepokojných dobách roku 1518 byly časté šarvátky mezi Janovským z Janovic a jeho sousedem Hernštejnským. Janovský byl zajat a více jak rok byl uvězněn v Daliborce a roku 1520 byl sťat. Pajrek přešel na krále a roku 1522 byl přidělen Albrechtovi ze Šternberka na Zelené Hoře. Albrecht se v držení nedostal, protože Jindřich Kostomlatský z Vřesovic si vzal za manželku Kateřinu z Dobrše, vdovu po panu z Vrchotic. Když po smrti Jindřicha Kostomlatského se vdova Kateřina domáhala o věno u zemského soudu, bylo jí nařízeno, aby Pajrek držela po dobu svého života. Po ní drželi Pajrek její synové Bohuslav a Podivín až do smrti a po nich je užívala Eva z Vidhostic, jako sestra uvedených bratrů a přijala léno roku 1528. Bratr Jindřichův, Kryštof z Vřesovic vyprosil si roku 1538 na králi Ferdinandovi manství po zemřelém Jindřichovi. Manství obdržel s podmínkou, aby manskou povinnost zachoval a cokoliv Eva z Vidhostic na hradu má, aby jí vyplatil. Ona se mezi tím provdala za Chanovského z Dlouhé Vsi. Ve vyvstalé při dvorský soud roku 1539 rozhodl, že Eva má zůstat v držení hradu, což bylo přikázáno i zemskými deskami. Eva Chanovská z Vidhostic se roku 1541 vzdala svého práva pro své syny Petra a Adama z Dlouhé Vsi, kteří měli se svými bratry Jiříkem a Mauricem Chanovice a Svératice. Hořejší Nýrsko a Pajrek byl prodám bratru Adamovi. Ten roku 1554 prodal Pajrek Janovi Kocovi z Dobrše na Bystřici. On Pajrek držel čtyři roky a připojil jej k bystřickému panství. Po smrti Jindřicha Koupského z Břízí roku 1539 se jeho sestry Apolena a Žofie rozdělili o otcovský majetek roku 1542. Apolena dostala Hvožďany s okolními vesnicemi. Žofie dostala majetek koupský a hostišovský. Apolena si vzala za manžela Jana Koce z Dobrše, zastavila hvožďanský majetek Jiříkovi z Kalenic tak, aby ho mohla po šesti letech vyplatit (1543). Po vyplacení Hvožďan je Apolena dlouho nedržela. Po její smrti Hvožďany připadly na děti Václava Koce a Annu, manželku Arnošta Vitanovského z Vlčkovic. Arnošt Vitanovský získal roku 1593 od Jana Václava Koce polovinu statku a s manželkou byl jediným držitelem. (Redakce neručí za správnost jmen, pouze opisováno) Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Příspěvky můžete posílat na adresu:
[email protected] Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce březen - duben 2012 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846
