Čtení pro lidi. Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích březen duben 2014

Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC

Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích březen – duben 2014

Cena 15,- Kč

Obrázek poslala do výtvarné části soutěže „O čestický brambor“ Tereza Markytánová, ZŠ a MŠ Katovice

 Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Příliš intenzivní zážitek, Masopust v MŠ, Masopust, Kouzlo přírody, Jizerka v lednu na kolech, Smutná povánoční Šumava, Slovo ředitelky ZŠ, Zakletá slepice, Něco o medu, Ledová Praha, Logopedie v MŠ, Vzpomínka na masopustní tradici, Velikonoční odpoledne, Zimní příprava fotbalistů, Historie pivovarnictví na Volyňsku, Cesta za giganty, Komenský na diskotéce, Velikonoční tradice, Dějiny rodů  Listování v občasníku: 1.1. Nový rok 2014 4.1. Místní hasiči prodávali vstupenky po obci na tradiční Hasičský bál 6.1. Alva Čestice uspořádala pro své pracovníky školení v salonku restaurace 9.1. Výbor členek ČSŽ Čestice 10.1. MS Háj Čestice 11.1. Tradiční hasičský bál v sále. 25.1. Myslivecký ples MS Háj Čestice 30.1. Pololetní prázdniny pro žáky základních a mateřských škol 2.2. Výroční členská schůze ČSCH Čestice 5.2. Výborová schůze ČSŽ Čestice v salonku restaurace Čestice 9.2. Výročka ČSV Čestice 14.2. Výborová schůze členů MS Háj Čestice 15.2. Tradiční Babský bál v sále Čestice 17.2. Konalo se zastupitelstvo městyse. Ani o schvalování rozpočtu neměla veřejnost zájem. 21.-23.2 V jídelně základní školy se pekly, slepovaly a zdobily perníky na včelařský bál. 22.2. Výroční schůze členů MS Háj Čestice 26.2. Výbor členek ČSŽ Čestice v salonku restaurace. 27.2. Školení pořadatelů Rallye Šumava v salonku restaurace. Děti z 1. třídy mateřské školy chodily po vsi ozdobeny šaškovskými čepicemi a přednášely masopustní básničky a zpívaly písničky. 28.2 Také děti z „velké“ třídy MŠ si připravily masopustní pásmo a doplněny živou hudbou pánů Hartlů a Valenty chodily po vsi Občasníček před sto lety: 8.1. Londýská Middlesexská nemocnice začala používat radium k léčbě rakoviny. 14.1. Výbuch sopky na japonských ostrovech zavinil 7000 mrtvých a 13000 zničených domů. 16.1. Ruský spisovatel Maxim Gorkij (1868 – 1936) se směl vrátit po osmiletém vyhnanství do vlasti. V roce 1905 byl odsouzen k trestu smrti za účast v ruské revoluci. Později mu byl trest zmírněn na doživotní vyhnanství. 17.1. Rozpočtová komise říšského sněmu odmítla přispět částkou 200.000 zlatých na financování olympijských her, plánovaných na rok 1916 do Berlína. 24.1. Americký senát schválil výstavbu železnice na Aljašce. Předběžné náklady byly propočteny na 40 milionů dolarů. Narodila se Hana Vítová, česká filmová herečka. 2.2.

V Německé východní Africe byla otevřena tanganická železnice, spojující v délce 1250 km hlavní město Dáresalám s jezerem Tanganika. 21.2. Čínské bandy lupičů pod vedením muže, který si říkal Bílý vlk, drancovaly Lin-čuan a zabily 1300 lidí. Vládní jednotky odepřely proti lupičům zakročit. Ruský ministr zahraničí Sazonov předložil plán na obsazení úžin Bospor a Dardanely, čímž by Rusko získalo neomezený přístup ke Středozemnímu moři. 24.2. Winston Churchil prosadil v Dolní sněmovně zvýšení rozpočtu britského válečného námořnictva.

 Teď už žádné sběrné dny, máme Sběrný dvůr. Na toho, kdo netřídí, vezme ČTENÍ hůl.  Vážení spoluobčané, dovolte mně vás informovat o životě v našich obcích a o předpokládaných akcích, které nás čekají. Tak jako i v minulém roce jsme dostali nabídku od Úřadu práce ve Strakonicích na umístění uchazečů o zaměstnání, kteří dlouhodobě nemohou sehnat práci na tzv. veřejně prospěšné práce. Jedná se o pracovní výpomoc obcím při úklidu veřejných prostranství, údržbě veřejné zeleně, pomocné práce v lesním hospodářství apod. Mzdu těchto pracovníků plně nebo z větší části platí úřad práce a z malé části doplácí obec. Jedná se o výpomoc na dané časové období. Každoročně se tyto podmínky mění, pro letošní rok se jedná o šest měsíců, kdy může umístěn být na VPP uchazeč, který je na úřadu práce evidován po dobu minimálně 5 měsíců nebo občan nad 50 let zapsaný v evidenci 1 měsíc. Po návštěvě úřadu práce mi bylo sděleno, že počet nezaměstnaných v našich obcích přesáhl počet 40 občanů. Ne všichni však splňují podmínky na zařazení do tohoto projektu. Vzhledem k tomu, že informace o nezaměstnaných uchazečích nejsou veřejné a jmenný seznam nemám k dispozici, vyzývám zájemce o umístění na VPP, aby se přihlásili na úřadu městyse nebo na Úřadu práce ve Strakonicích, kde mohou získat potřebné informace. Reálný počet umístěných jsou 2 – 3 pracovníci s nástupem od dubna 2014. Uplynulé období bylo obdobím výročních členských schůzí občanských sdružení a společenských organizací. V rámci našeho správního území je těchto organizací dohromady osmnáct. Rád bych všem poděkoval za jejich činnost při vytváření volnočasových aktivit a práci vykonanou pro obec popřál jim, ať se jim v jejich činnosti daří i nadále. Ke konci minulého roku a na začátku tohoto jsme podali několik žádostí do grantových programů. U většiny zatím nevíme, jak jsme byli úspěšní, protože jsou zatím ve stadiu kontroly a schvalování. Přislíbeno máme zatím z Ministerstva zemědělství ČR podpoření obnovy původní kanalizace z návsi směrem ke Kalvárii. Zde se jedná o vůbec nejstarší část kanalizace, která zde byla vybudována. Po desetiletích užívání je však na sklonku životnosti, což dokazuje i časté propadání komunikace v místech jejího vedení. Některé další akce máme ještě připravené nebo je připravujeme. Zde čekáme na vyhlášení dalších grantových programů, z kterých bychom mohli získat podporu. Na 27. zasedání zastupitelstva městyse Čestice, které se konalo dne 17.2.2014 byl schválen rozpočet městyse pro tento rok a to v oblasti příjmů ve výši 20.480 tis. Kč a v oblasti výdajů ve výši 18.598 tis Kč. Z toho vyplývá, že rozpočet je připraven jako přebytkový s tím že přebytek ve výši 1.882 tis. Kč bude použit jako rozpočtová rezerva. Na závěr bych rád doplnil informaci o dokončení sběrného dvoru z hlediska stavebních prací. Do poloviny března dodá firma ELKOPLAST Zlín, která vyhrála výběrové řízení, technologické vybavení potřebné k provozu sběrného dvora, poté zažádáme o kolaudaci. Když vše proběhne v pořádku, bude zahájen jeho provoz. Jak již jsem, ale uvedl v příspěvku v minulém čtení, mohou naši občané, kteří nutně potřebují odstavit velkoobjemový odpad nebo elektroodpad ještě před spuštěním provozu, tak učinit v náhradních prostorách, po dohodě na úřadu městyse. Za městys Čestice Milan Žejdl, starosta. Kulturní akce v Česticích – sál Lidového domu 8.3. Včelařský ples – hraje Malá muzika 9.3. Dětský maškarní karneval 21.3. Přednáška o historii pivovarnictví 18.4. Velikonoční dílna – pořádá ČSŽ 19.4. Velikonoční zábava- Labyrint

 Intenzivní zážitek? To je život sám. Tak si večer sednu k ČTENÍ a pivo si dám.  Příliš intenzivní zážitek (science fiction) Jiří Kolář Celou jednu stěnu prostorné haly zaujímala obrovská obrazovka, která svou velikostí a délkou připomínala spíš širokoúhlé plátno nějakého biografu. Manželé Braunovi se teď mohli kdykoliv kochat živými panoramatickými obrazy přírodních krás a zvláštností ze všech koutů planety. Oba byli přírodovědci a tak jejich profese získávala touto neobyčejnou podívanou řadu impulzů a inspirací k jejich odbornému studiu. Od řídícího panelu si mohli vyvolat desítky obrazů přírodních krás se všemi podrobnostmi a bohatstvím rostlinstva a živočichů, zachycených někdy s takovou přesností a věrností, že nebylo snadné rozeznat, jedná-li se o technicky dokonalou iluzi nebo skutečnost. Yellowstonský národní park a divoká krása Velkého kaňonu s řekou Colorado, australská příroda s její rozmanitou a podivuhodnou krásou, melancholie severských jezer a fjordů, islandská příroda s jejími vodopády a horkými prameny tryskajícími z horkých jezírek, páření velryb v severním Atlantiku, panenská nádhera polynéských ostrovů, sibiřská tajga přecházející v prales, věčný sníh a led polárních oblastí – to vše a ještě mnohem víc bylo možno vyvolat řídícím panelem v dokonale autentické podobě a k tomu příslušnou faunu. Braunovi se tak mohli denně opájet vzdálenými a exotickými krajinami a doplňovat své odborné poznatky studiem živých obrazů a zvuků přírody a živočichů. Nejvíce je fascinovaly obrazy indické džungle s typickými liánami, exotickým rostlinstvem a květy a hlavně s typickou faunou, opicemi, slony, hady a dalšími živočichy. To vše doprovázeno tajemnými zvuky, linoucími se z věčně potemnělého nitra džungle. Největší respekt ale vzbuzovali dva bengálští tygři, kteří se objevovali vždy ve dvojici a svýma zelenýma uhrančivýma očima pozorně sledovali své diváky. Krvelačnost jim hleděla z každého koutku očí a byli tak skuteční, že v Elíze Braunové vzbuzovali strach. „Nemůžou se na nás vrhnout?“ zeptala se jednou manžela, i když se utěšovala, že jsou to jen pouhé stíny na obrazovce. „Blázínku, vždyť je to jen virtuální realita, která se skutečností nemá nic společného,“ uklidňoval Elízu Jerry. Stejně i jeho zamrazilo při pohledu na ty dvě bestie. A co bylo ještě neuvěřitelnější, byl pach, který se z nich linul. Typický pach velkých kočkovitých šelem. „Cítíš taky ten smrad?“ ptal se Elíza. „Ano, to bude zřejmě nejdokonalejší vymoženost celého toho technického zázraku.“ Spolu se zvuky džungle, štěbetáním ptactva a křikem opic byl dojem z představení naprosto autentický. Na ovládacím panelu se spoustou tlačítek, kterými bylo možno přivolat jakékoliv přírodní scenérie z kteréhokoliv koutu země, bylo tlačítko výrazně červené stranou ostatních s podivným nápisem: NEPOUŽÍVAT! NEBEZPEČÍ PŘÍLIŠ INTENZIVNÍHO ZÁŽITKU! Nad tímto záhadným tlačítkem s ještě záhadnějším upozorněním si Braunovi nepřestávali lámat hlavu. Vypadalo to jako proslulá třináctá komnata z pohádek, do níž se nesmělo vstupovat, leda za cenu osobního rizika a nebezpečí. Tak to také Braunovi chápali a tomuto tlačítku se mezi ostatními důsledně vyhýbali. Stejně jim ale nepřestávalo vrtat hlavou, co se za tím podivným nápisem skrývá a proč tlačítko nesmí použít. Každou neděli odpoledne přicházeli k Braunům na návštěvu manželé Diana a Andrew Millerovi. Věkově byli přibližně stejně staří a měli i stejné záliby. Stejně jako Braunovi se dokázali celé hodiny kochat živými obrazy přírody a živočichů. Tehdy se hala změnila v biograf s nadšenými komentáři diváků k jednotlivým obrazům, kvalitě záběrů i pestrosti živočišných druhů. Pouze při záběrech dvojice bengálských tygrů a jejich krvežíznivých pohledů se rozhostilo ticho a ovzduší v hale ovládla stísněnost, hraničící až s pocity tiché hrůzy… „Br, z těch jde hrůza,“ řekla Diana. 

 Chtěla vidět nové věci a tak trochu riskla. Nestačilo jí číst ČTENÍ, tak tlačítko stiskla.  „To ano,“ řekl Jerry. „Jenomže to všechno je pouhá iluze, i když dojem je naprosto dokonalý a až příliš intenzivní.“ Tu se Jerry zarazil. Vzpomněl se na onen nápis u záhadného tlačítka, kde se také psalo o nebezpečí příliš intenzivního zážitku. A ukázal oběma manželům červené tlačítko i s jeho nápisem. Mezitím se oba tygři přiblížili až na okraj parteru a dívali se na lidi skloněné nad panelem zelenožlutýma očima, plnýma nenávisti. Byli mohutní, štíhlí a zdáli se hladoví. Znovu bylo cítit jejich pach a ozvalo se i zlověstné mručení. „To je opravdu zajímavé,“ konstatovali oba manželé Millerovi, když si prohlédli na panelu záhadné tlačítko i s nápisem. „Myslím, že uděláte dobře, když se tomuto tlačítku obloukem vyhnete,“ řekl Andrew Miller. „Také si myslím,“ souhlasil Jerry Braun. A aby zaplašil tísnivý dojem z tygrů, přepnul na australskou přírodu se skákajícími stády klokanů a uhánějícími peletony pštrosů. Za několik dní Jerry Braun odjel na jakési vědecké sympózium. Elíza osaměla. Ještě než Jerry odjel, důrazně Elíze připomenul, aby se nedotýkala onoho záhadného tlačítka s ne zcela vysvětlitelným posláním. Dny plynuly a Elíza, pamětliva Jerryho varování, se nechal den co den unášet všemi krajinami a živočichy světa, ale na červené tlačítko se ani nepodívala. Indická džungle byla stále stejně tajemná a uhrančivá a dvojice tygrů se teď zdála dokonce o poznání přívětivější. Když už po sté prošla všemi obrazy světa, začalo jí to postupně nudit. Všechno už vyzkoušela a všechny výjevy už znala zpaměti. Navíc v ní začala klíčit zvědavost a její pohledy se stále častěji vracely k červenému tlačítku. Co na tom může být, říkala se, třeba jeho stisknutím přivedu na obrazovku úplně nové výjevy nevídané krásy, něco co ještě nikdo neviděl a budu možná první, kdo objeví něco zbrusu nového. Večer otevřela třináctou komnatu a čekala, co se bude dít. Nedělo se nic mimořádného. Objevila se džungle s tygří dvojicí, ale to už viděla mnohokrát a jinak se nic nového nedělo. Zklamána výsledkem ulehla a brzy usnula. Uprostřed noci, hluboké a temnější než obvykle, bylo slyšet našlapování mohutných tlap napříč místností. Elíza nebyla sama. Pak zblízka do její tváře zavanul horký dech a ve tmě bylo vidět dva páry zelenožlutých očí. Ozval se výkřik hrůzy. Když druhý den přišli na návštěvu Millerovi, hala byla zamknutá a nikdo neotvíral. Detektivové ze Scotland Yardu našli v místnosti rozházenou postel s krvavými stopami a pak širokou krvavou šmouhu, vedoucí od postele k mamutí obrazovce, kde stopa končila. Na pozadí obrazu džungle leželi dva tygři a spokojeně odpočívali. Na ovládacím panelu blikalo červného tlačítko a vydávalo přerušovaný tón. Masopust v mateřské škole Rok uběhl jako voda, brzy skončí období zimy, nastane jaro a s ním i krásné svátky Velikonoc. Také děti v mateřské škole se na ně připravují a těší. Ještě dříve je ale čeká karneval a výroba masopustních masek. Letos děti v I. třídě MŠ vyráběly krásné šaškovské čepice, ve kterých vyrazily ve čtvrtek 27. února vybaveny chřestidly, rolničkami, klepadly a dobrou náladou po obci. Zpívaly písničky o jaru, básničky o karnevalu a masopustu. Nezapomněly se ukázat v ZŠ Čestice, potěšily paní kuchařky ve školní jídelně, zazpívaly v kadeřnictví u paní Peleškové, na úřadu městyse Čestice, paním prodavačkám v prodejně potravin a paní Jáchymové. Celý průvod šašků byl veselý a všem, kdo nás potkal, se moc líbil. Za MŠ Čestice Jana Kubešová, Jaroslava Smolová 

 Zabijačky skončily, budem držet půst. Místo masa k večeři ČTENÍ si číst zkus.  Masopust Masopust (či karneval) je třídenní svátek, jakož i slavnostní období mezi Vánocemi a Postní dobou. Zatímco jeho počátek, který nastává po svátku Tří králů (6. ledna) má pevné datum, tak jeho konec je závislý na datu Velikonoc a končí tak v rozmezí od poloviny února do počátku března. Masopust vychází především z římského náboženství, které s předjařím spojovalo vegetační a plodnostní božstva jako je Bakchus. Masopust představoval období hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Během něj probíhaly taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Vrcholí posledním čtvrtkem tohoto období, zvaným Tučný čtvrtek, spojeným se zabijačkou a hostinou. Poslední tři dny, tedy masopustní neděle, pondělí a úterý jsou zvány končiny, ostatky, fašank či přímo masopust, se konají různé rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a končí taneční zábavou. Název karneval je synonymem masopustu (z italského carnevale, vlastně "maso pryč"). Masopust, a zvláště několik posledních dní tohoto období (fašank, fašanky, končiny, bláznivé dny, konec masopustu), byl pro lidi v minulosti oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst. Pak následoval dlouhý čtyřicetidenní půst. V době masopustu se na královském dvoře konaly hostiny, ve městech tancovačky, na vesnici vepřové hody. Těm, kdo se slávy nezúčastnil, se posílala bohatá výslužka, kdysi na Moravě zvaná „šperky“ a v Čechách „zabijačka“. Výslužka většinou obsahovala ostatky, huspeninu, klobásy, jelítka, jitrnice, ovar, škvarky. Masopust končil v noci před Popeleční středou, kdy ponocný zatroubil na roh a rychtář všechny vyzval k rozchodu. Druhý den (na Popeleční středu) naposledy se konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne ještě byla povolena kořalka. Oběd však už byl přísně postní, což většinou bývala čočka s vajíčkem, sýr, chléb, vařená krupice, pečené brambory. Masopust v Česku v jednotlivých regionech V některých regionech (Chodsko, Doudlebsko, Hlinecko, Strání aj.) je součástí oslav obřadní průvod masek, který obchází s muzikou vesnicí. Tento akt konají zvlášť vypravené skupiny lidí ve specifickém ustrojení a se specifickým chováním, mající dlouhou tradici. Mnohde se vybírá do košíku kořalka, vejce, slanina, koblihy nebo Boží milosti. Ty jsou později společně konzumovány v hospodě během večerní zábavy. V některých obchůzkách se dostává do ústřední role tanec, především obřadní tance mladíků, zvaných ve Strání "pod šable". Podobně tančí u každého domu na Uherskobrodsku "bobkovníci", na Hlinecku "Turci". Při večerní zábavě se konají další obřadní tance, například "na len", "na konopě", "žabská" apod. V mnoha dalších lokalitách se koná obchůzka bez těchto obřadních prvků a je tak již jen prezentací masek a formou venkovské (eventuálně i městské) lidové zábavy, která se váže k určitému datu. Zachoval se kronikářský záznam, že český král Vladislav II. k sobě pozval měšťany a slavil s nimi po tři dny masopust. Součástí programu byl pochodňový tanec. Pranostiky Masopustní úterý  Masopust na slunci - pomlázka u kamen.  Konec masopustu jasný - len krásný.  Krátký masopust - dlouhá zima.  Na ostatky lužky - budou jabka, hrušky.  Jaké jest masopustní úterý, taková bude Veliká noc.  Bude-li příjemné povětří (v masopustní úterý), bude dosti hrachu. Popeleční středa  Jaké je počasí o Popeleční středě, takové se drží celý rok.  Suchý půst - úrodný rok. (převzato z internetu)

 Příroda má svoje kouzlo, to tajemstvím není. Teď mi právě z úst uklouzlo, že ho má i ČTENÍ.  Kouzlo přírody Když svítí sluníčko, je to úžasné. Rostou krásné voňavé květiny, létají malí barevní motýlci a běhá kolem spousta jiných zvířátek, jako jsou třeba srnky, jeleni, lišky, zajíci…. . Je to prostě krása. Na podzim je příroda také krásná, je zbarvené listí, zvířátka si dělají zásoby na zimu. V zimě to vypadá, jako když všechno umírá. Ale to není pravda. Jenom vše usíná do zimního spánku. Na jaře se však život zase probouzí. Rozkvétají květiny a zvířátka zase běhají po loukách a lesích. Na stromech rozkvétají poupata. Je to kouzelné. V létě se můžeme koupat v rybnících, potocích a bazénech. Je teplo a děti se velmi radují. Přejí si, aby léto neskončilo. Jezdí na výlety a na dovolené. Na stromech už dozrávají jablka a hrušky. A potom začíná zase krásný podzim. Tak vidíte, jak je příroda kouzelná. Ať svítí sluníčko nebo padá listí, na stromech rozkvétají poupata nebo padá sníh. Každé roční období je v něčem krásné, i když je úplně jiné. Lucie Kulířová IV. ročník ZŠ a MŠ Čestice Kouzlo přírody Mezi má oblíbená místa kromě postele patří především příroda, která je tak kouzelná a mocná a od malička mě celkově fascinuje. Možná proto, že v dnešní chaotické době je těžké nalézt místo, kde si opravdu odpočinu a můžu v klidu přemýšlet. Nejraději mám místo kde jsem vyrůstala, je to v menší vesničce nedaleko mého rodného města, bydlí tam moji prarodiče. Tato vesnice je obklopená hustými lesy a rybníčky. Nejraději chodím k jednomu rybníku, poblíž něho je i les. Na jeho břehu jsou obrovské balvany, které působí celkem magicky a nikdo neví, kde se tam vzaly. Často na nich sedávám a kochám se krajinou kolem sebe. Je tu spoustu malých, ale i strmých kopců, husté lesy, které působí tajemně až strašidelně, ale i přesto jsou plné výborných hub, lesního ovoce, a dokonce i lesní zvěře. S lesy často sousedí rozlehlé louky, plné rozkvetlých, veselých a voňavých květin všech různých barev a druhů. Mezi nejdominantnější květinu tam patří rudé vlčí máky, které svítí už na dálku a je jich plno i okolo rybníka. Je to příjemný kontrast. Nejlépe se u rybníka cítím v létě, kdy se pod slunečními paprsky hladina nádherně třpytí a odrážejí se v ní koruny mohutných stromů. Vždy tam ráda posedím, ale také třeba maluji nebo fotografuji, což patří mezi mé velké koníčky. Atmosféra tam mě vždy uchvátí. Takový klid a ticho spojené s příjemným zpěvem ptáků ve městě nezažiji. Tomuhle říkám pravé kouzlo přírody. Vendula Vrbová, 9. A, ZŠ Povážská, Strakonice Kouzlo přírody Pomalu dýchám teplý letní vánek u řeky, sedím na kulatém kameni a slyším, jak ke mně voda promlouvá. Nad mojí hlavou a v korunách stromů šveholí různí ptáčci mnoha velikostí, zpívají tolik písní, až nevím, která je vlastně hezčí. Okolo mě je tolik krásných věcí: listnaté i jehličnaté stromy, nádherně vytvarované kameny, ze kterých stéká malý, krásně průzračný vodopád a slévá se do jezírka se světle růžovými lekníny. Pod vodou si hrají barevné rybičky a vypadá to, jako by se chtěly chytit. Stromy kvetou a lesem se táhne vůně, která mi připomíná lesní ovoce. Na malém paloučku blízko mě se pasou srnky se svými dorůstajícími mláďaty. Jdu se k nim podívat kousek blíž, ale hned jak mě spatřily, už vidím jen jak se jejich bílé ocásky mihotají mezi kmeny stromů. Mrzí mě, že utekly, ale zahlédnu zelenou ještěrku, která vypadá jako by si mě chtěla prohlédnout zblízka a vystrkuje na mě z oblázků hlavičku a ocásek. Najednou slyším divné zvuky a jak se otočím, ještěrka je pryč! Vtom jsem zjistila, že to byl jen živý sen. Rozálie Podařilová, 8. třída, ZŠ a MŠ Vacov

 Smutná je bez sněhu Šumava, ČTENÍ je smutné taky, že místo sluníčka na běžkách vidíme jen šedé mraky  Nevídané. V lednu na kolech na Jizerku Letošní zima si se sněhem dává pořádně načas. Místo běžek po Jizerskohorské magistrále, kde se obvykle pohybuje rychlejším či pomalejším tempem, klasicky či bruslením, tisíce vyznavačů úzkých prkýnek jedu s klientem Petrem na kole z Kořenova na mekku lyžování na Jizerku a cíl naší trasy je krkonošské středisko Harrachov, rovněž bez sněhu. Počasí připomíná spíše podzim nebo jaro, ale rozhodně ne zimní lyžařskou sezónu. Nezbývá tedy nic jiného než čekat dál. Smutná povánoční Šumava V jedné básni o Šumavě se psalo: „Když listí opadá, smutná se Šumava“. Jenže to patří měsícům říjnu listopadu. Mezi Vánocemi a Novým rokem to tak nebývalo. Sníh, krásné běžecké stopy. Letos tomu bohužel tak není. Jen minimum sněhu, stopy na běžky z lyžařského stadionu na Churáňově žádné. „Mekka běžeckých tras“ Zlatá Studna vypadá se zbytky sněhu také smutně, opuštěně. Je to jen pro běžkaře skalní a otrlé, mezi ně už nepatřím, tak jako kdysi. Jinde, výše a dále je to o trochu lepší. Například Kateřina Neumannová se svým bratrem Radkem nasedají do auta, jedou na Modravu a okolo Březníku a Ztraceného je to o něco lepší a připomíná to zimu více. Katka se připravuje na Val di Fiemme, na veteránský závod, který končí drsným výběhem na sjezdovku. Letos (nebo za týden v prvním lednovém týdnu 2014) prý naposledy, ale kdo ví. Standa Frühauf, trenér mladých ve Ski Šumava Vimperk, jako každý rok situaci nepodcenil a s prvním sněhem nechal upravit silnici ze Zadova na Pláně. Dvě vymrzlé, rychlé stopy, uprostřed prostor na bruslení. Vracím se z Plání již potmě, kdosi trénuje s čelovkou (na to již také nemám). A tak s příchodem Nového roku lze jen doufat, že šumavská zima bude na běžky přívětivější, ale moc optimisticky předpověď na leden nezní, spíše více mrazů. Ale jak zní staré šumavské přísloví: „Pán Bůh si to nahoře nenechá“. Tak lze jen doufat. Šumavská Anička. Zakončení životní šumavské pouti V pořadí třetí smutné pokračování o Šumavské Aničce. Závěrečné? Poslední? Kdo ví? Nikdy neříkej nikdy. Šumavské, lehce mrazivé ráno počátkem ledna. Ve Vimperku po sněhu ani památky, nahoře na Šumavě to není o mnoho lepší. Tradiční běžecké stopy na Zadově, mezi Kvildami, ale i jinde opuštěné, sněhu jako šafránu, občas jen pár pěších turistů. Počasí připomíná podzim nebo pozdní jaro, rozhodně však ne zimní lyžařskou sezónu v lednu. Jedem s Mojmírem nahoru na Šumavu a chceme uložit ostatky Aničky na místech, které měla nejraději. Možná trochu zvláštní, ale přesto nám to připadá vcelku přirozené a jsme přesvědčeni, že by si to Anička takto přála. Být stále na svých milovaných šumavských místech. Zhůří, malebné šumavské místo s kouzelnými výhledy na Antýgl, Poledník a vůbec daleko do šumavského kraje. Hoří první svíčka, první části ostatků jsou rozptýleny po zhůřských Horních loukách. Druhá svíčka, další vzpomínky, další části ostatků přímo na vrcholu Přilby. Sem Anička často mířila se svými psy na borůvky nebo jen tak na procházku, zatímco cílem dalším bývaly zpravidla zaniklé sklárny. Jsme dnes první na Přilbě, do vrcholové knihy píši, že dnes s námi Anička přijela a navždy zde zůstává. Podpis M+M. Třetí svíčka, jiná část ostatků patří Churáňovu, Churáňovským loukám. Také sem často Anička chodila, mířila na Popelnou, na Zlatou Studnu či Ranklov. Poslední část ostatků míří domů, do milované chalupy v Záhoří pod Mářským vrchem a zbývající část někdy předám vrcholu Boubínu, kam s námi chodila Anička pravidelně a moc ráda. Kruh se uzavírá? Ale ne. Miroslav Zachariáš

 Ve škole prý praskla voda, hned se vše uklidilo. Informujem z druhé ruky, ČTENÍ při tom nebylo.  Vážení čtenáři Čtení pro lidi, zdravím vás poprvé v kalendářním roce 2014 na stránkách Čtení pro lidi a přináším vám informace z naší Základní školy a Mateřské školy Čestice. Významnými událostmi pro naši školu byly opět zápisy - zápis dětí do 1. ročníku základní školy a podání žádosti o přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání pro školní rok 2014/2015. V pátek 17. ledna 2014 proběhl na naší škole zápis do 1. třídy. K zápisu se dostavilo 29 dětí se svými rodiči, prarodiči a sourozenci. Vždy za doprovodu paní učitelky či pana učitele plnili předškoláci různé úkoly - přednášeli básničku nebo zpívali písničku, poznávali geometrické tvary, malovali postavu, poznávali pohádky, zvířátka a určovali barvy. Na konci celého zápisu na děti čekaly drobné dárky, které pro ně připravily děti ze školní družiny. Zápis proběhl v přátelské atmosféře a těšíme se na budoucí prvňáčky, kteří byli velice šikovní. Dodatečného zápisu 13. 2. 2014 se zúčastnil 1 předškolák. Do 1. ročníku základní školy bylo přijato 30 dětí. O možnosti odkladu o jeden rok ještě uvažují 2 zákonní zástupci dětí, což musí být rozhodnuto do zákonem stanoveného termínu 31. 5. 2014. V mateřské škole se také 17. 1. 2014 podávaly žádosti o přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání na školní rok 2013/2014. Naše škola obdržela 16 žádostí, kterým bylo kladně vyhověno. Po příjemných setkáních při zápisech nás čekala v sobotu 18. 1. 2014 nemilá událost. Díky prasklé redukci vodovodního potrubí v 6. třídě byla část školy vytopena. Nejvíce byly zasaženy malby v 1. třídě, sborovně, na chodbách a v šatně základní školy. Prvotního úklidu se zúčastnil každý, kdo měl ruce a nohy, včetně pana starosty. Díky všem! Vysoušeče zapůjčené místními občany a z civilní obrany nám pomohly vytopené prostory zbavit přebytečné vody. Žáci první třídy se dočasně učili ve školní družině. Během jarních prázdnin se zasažené prostory opět vymalovaly. Dnes by nikdo nepoznal, že nám po schodech tekly vodopády vody. V letošním roce naše škola získala dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy z rozvojového programu Podpora logopedické prevence v předškolním vzdělávání projektem „Pojď si se mnou hrát, budeme si povídat.“ Projekt je zaměřen na rozvíjení slovní zásoby a porozumění artikulační obratnosti, sluchového a zrakového vnímání. Dává prostor pro dechová cvičení, hry s mluvidly, aktivuje rytmické verbální cítění. Vede k smysluplnému vyjadřování, učí vyprávět dějové celky. Pomocí kvalitní literatury se učí vztahu k českému jazyku. Dostatek básniček, písniček, pohádek, povídání je nejpřirozenější prevence. Zaměřuje se na hlasovou hygienu, přesnou artikulaci, přiměřené tempo a hlasitost řeči. Projekt doplňuje jednotlivé integrované bloky ŠVP pro PV „Hrou objevujeme svět“ a je zapracován do třídních programů obou tříd. Navazuje na logopedické chvilky, které jsou s dětmi prováděny individuálně i skupinově. S ohledem na potřeby dětí si všímá rozdílnosti podnětnosti okolí, ve kterém se děti pohybují a nabízí možnosti k zdokonalování slovní gramotnosti. Projekt bude realizován pravidelnými schůzkami logopedické asistentky s dětmi a rodiči. Bude poskytovat péči dětem s vadami řeči, narušenou komunikační schopností s ohledem na jejich potřeby a individuální schopnosti. Dvě pracovnice mateřské školy absolvují školení logopedických asistentů. Letošní zima byla poněkud zvláštní svými nízkými teplotami a nedostatkem sněhové nadílky. Ale milovníci zahrádek, turistiky a cyklistiky se určitě těší na pohyb v přírodě a sluneční svit. Přeji všem čtenářům příjemné jarní probouzení. Mgr. Martina Kalová, ředitelka školy 

 Michal na své dlouhé cestě potkal pana krále. Dal mu hříbky, nové ČTENÍ a pak šel zas dále.  Zakletá slepice (2) Josef Křešnička „Zavolám dvorní vědátory, aby se podívali na ten div,“ řekl Vachout Třetí. „Spíš zavolejte kuchaře“, radil Michal a pan král ho poslechl. Zatáhl za šňůru třikrát a to bylo znamení pro kuchaře, aby všeho nechal a hned pádil do královské síně. Kuchař, to se ví, to udělal, a tak se toho dne v královské kuchyni spálila všechna jíška. Ale nevadilo to. Michal mu do kapsy u zástěry vysypal hříbky z čepice a vysvětlil mu, jak se vaří bramboračka a jak houbová omáčka. „Hola!“ křičel kuchař, „tohle jsme věru v kuchařské škole neprobírali.“ Měl za uchem tužku a tak si recepty poznamenal přímo na bílou kuchařskou zástěru, poněvadž papír u sebe neměl. „Ale než dáš zástěru do prádelny,“ řekl přísně král, „hleď ty recepty přepsat do královského receptáře! A tebe, Michale, jmenuji svým dvorním dodavatelem hříbků.“ „To je pro mě ohromná pocta,“ řekl Michal, když kuchař odešel, „ale jak budu dodavatelem, když sem neznám cestu? Já jsem vlastně do vašeho království zabloudil, pane králi.“ „Ale to je mrzuté!“ zvolal Vachut Třetí, „pravda, jsme tady dost daleko od světa, až za devaterými horami – a tím pádem je naše království takové cizokrajné, jenže nějaké cesty sem vedou přec, to já ti, Michale, ukážu – totiž dám ukázat na mapě. Má ji, myslím, ministr dopravy. Ano, nějaké cesty sem k nám určitě vedou, vím to i podle toho, že se tady čas od času zastaví nějaký ten princ a chce princeznu.“ „A dáte mu ji?“ zeptal se Michal. „Dal bych, kdybych ovšem nějakou měl,“ povzdechl si Vadnout Třetí. „O princezny je u nás velká bída, je jich přesně tolik, jako hříbků, totiž žádné. Abych pravdu řekl, jsem z toho dost nesvůj.“ „Já se vám po nějaké poohlédnu, jestli se ovšem odsud dostanu.“ „Ale to bych byl rád,“ řekl král, „to víš, věčně vládnout nemohu, vládnutí je těžké a jak jsem starý, tak já už vládnu chvílemi i špatně. Vydám třeba nařízení, aby se vařila po celém království bačkorová polévka, a lidé pak prskají, že to není dobré a kdo to má jíst. Jenže vařit ji stejně musí, když je to královské nařízení, že ano? A já se potom trápím, proč jsem jim nenařídil vařit polévku třeba zapraženou, nebo krupicovou. Mladý král by takovéhle skopičiny nedělal, tím jsem si jistý, ale kde vzít mladého krále, když nemám princeznu? A vidíš, málem bych zapomněl – mapa!“ A už tahal Vadnout Třetí za šňůru a dával znamení ministrovi dopravy. Bylo to dvojí zatahání a znamenalo: Šum sem s mapou! Tak ministr dopravy se dostavil a rovnou pověsil mapu na zeď. Potom uctivě čekal s ukazovátkem v ruce, aby mohl ukazovat, co bude pan král chtít. Ten pokynul Michalovi. „Potřebuji se dostat do Němčic“, řekl Michal a ministrovo ukazovátko začalo hned rejdit po mapě. „Ono je to vlastně kousek!“ zvolal Michal radostně, „ani se nemusí přes devatero hor! Tady jsou Němčice – a tady zámek. Stačí přejít jednero hor. Osmero hor zůstane stranou, to je báječné: mám to k babičce blízko!“ „No sláva!“ zvolal Vadnout Třetí a zahnal ministra i s mapou, „teď jen, aby to dopadlo dobře i s princeznou.“ „Zkusím to,“ slíbil Michal a úklonou se s králem rozloučil. Ale ten už se toho nestačil všimnout. Měl nos natočený směrem k zámecké kuchyni, odkud začínala vonět bramboračka z čerstvých hříbků – a to pěkně. (Pokračování příště) 

 Dneska se tu dočtete, že med jako med není. Vysvětlí to dopodrobna Vlažňák v tomto ČTENÍ.  Něco o medu Petr Vlažný ml. Možná jsme se tématu dotkli už v některém z předchozích čísel, ale v tomto roce bych se rád věnoval více včelím produktům a nemůžeme začít ničím jiným, než medem. Ze zoologického názvu včely - Včela medonosná - by si někdo mohl odvodit, že med nosí do úlů včely. Není to však tak jednoduché. Včela do úlu přináší suroviny na výrobu medu - nektar a medovici. Nektar je výměšek rostlinných žláz, které se nachází nejčastěji ve květu. Nektar rostlina používá jako lákadlo na včely, které ji mají opylovat. Medovice je stejně jako nektar cukernatá látka, která se však vyskytuje na listech a jehličí stromů. Tvoří ji hmyz (u nás jsou to zejména mšice), který parazituje na rostlinách a živí se jimi. Včely poté, co výše uvedené suroviny do úlu přinesou, je musí zpracovat. Především odpařit nadbytečnou vodu, které je v nektaru až 60%, kdežto v medu jen asi 18%. Pak včela svými enzymy přemění převažující sacharózu na jednoduché cukry a navíc takto zpracovanou surovinu obohatí o další enzymy. Poté med uloží do pláství v úlech, tyto plástve zakonzervují víčky z vosku, kde med dozrává do své lahodné podoby. Při tomto procesu vynaloží včela obrovské úsilí. Jen pro představu, pro získání 1000g medu musí včely sesbírat pyl z jednoho milionu květů, což představuje asi 150 tisíc výletů pro pyl a pro včely navíc obrovskou vzdálenost. Abyste věděli, z čeho všeho je med složen, dovolil jsem si pro Vás připravit takový drobný výcuc: fruktóza 30-38%, glukóza 26-33% , sacharóza 1-10%, vyšší cukry 1-10%, voda 17-20%, enzymy, vitamíny 0,1% (kys. pantotenová, B1, B2, B3, biotin), minerálie 0,1-1,0% : draslík, sodík, vápník, hořčík, železo, fosfor, síra, mangan, zinek, měď a dále organické kyseliny 0,1-0,5% pyrohroznová, glukonová, jablečná, citronová a další aminokyseliny 0,1-0,5% : fenylalanin, prolin, alanin, valin a další, hormonální látky, vonné látky. Jak sami můžete číst výčet látek obsažených v medu je velmi vysoký. Pojďme se tedy podívat, co obsahuje tzv. bílý jed – tedy cukr. Tady bude výčet věru jednodušší. Sacharóza 98%, voda 0,5%, nestravitelné látky 1,5-2%. Ovšem není med, jako med. Jak už bylo napsáno výše, med se může sestávat buď z nektaru rostlin, nebo medovice – popř. obého. Jaké jsou tedy přednosti jednotlivých druhů medu? Květový med je přírodní koncentrát nektarů z květů rostlin, v převážné většině z rostlin léčivých. Je snadno stravitelný díky vyššímu obsahu jednoduchých cukrů – glukózy a fruktózy. Obsahuje pylová zrna různých rostlin, které obohacují med o významné přírodní látky s povzbuzujícími účinky – rostlinné hormony, éterické oleje, aromatické látky apod. Květový med je velice ceněn v lidovém léčitelství. Naproti tomu medovicový med je zpravidla tmavší, což způsobují rostlinná barviva v míze dřevin. V porovnání s květovým medem obsahuje více fruktózy a dextrinů, ale hlavně větší množství minerálních látek a stopových prvků. Smíšený med je pak směsicí určitého podílu medu květového a medu medovicového. Smíšený med má tedy výhody květového i lesního medu. Zvláštní kapitolou jsou pak jednodruhové medy. Vznikají sběrem nektaru (medovice) pouze z jednoho druhu rostliny (stromu), není pak výjimkou, že se můžete setkat s medy lipovými, řepkovými, slunečnicovými, svazenkovými, maliníkovými apod. Asi největším „medovým mýtem“ je informace, že med „cukernatí“. Už ten název svádí k tomu myslet si, že včelaři krmí své šestinohé kamarádky horem dolem i v sezoně, jen aby měl víc produktu na prodej. Správně by se ale měl užívat termín krystalizace medu. Květové medy krystalizují zpravidla dříve než medy medovicové. Krystalizace květových medů je způsobena většinou vyšším obsahem glukózy, která má specifickou vlastnost vytvářet krystaly. V lesních medech je většinou vyšší obsah fruktózy a dextrinů a tím mají nižší předpoklad ke krystalizaci a zůstávají delší dobu v tekutém stavu. Co je ale důležité - krystalizace je přirozená vlastnost květových i medovicových medů. Zkrystalizovaný med si uchovává všechny cenné látky a vlastnosti. Takový med je možné rozehřát ve vodní lázni opatrně do 45°C. Pozor na přehřátí medu nad 50°C, čímž by se zničily některé hodnotné látky, jejichž ztráta by měla negativní vliv na kvalitu medu. V žádném případě není krystalizace na závadu! Zkrystalizovaný med je známkou pravosti!! Pouze med, který byl přehřán na vyšší teplotu než 50 °C je stále tekutý. Jedinou výjimkou potvrzující pravidlo je akátový med, který nekrystalizuje. Příště si budete moci přečíst o tom, k čemu všemu je vlastně med dobrý 

 V Muzeu čokolády dostali jsme pralinku. Do ČTENÍ to napíšu za maličkou chvilinku.  Ledová Praha 2014 Pátek V pátek 31.1. jsme se vydali jako každý rok na akci České rady dětí a mládeže LEDOVÁ PRAHA. Po příjezdu do Prahy jsme jeli metrem do školy, kde jsme se ubytovali. Po vybalení věcí jsme chvíli odpočívali a pak jsme šli do Muzea čokolády, kde jsme se dozvěděli všechno o pěstování kakaovníků a výrobě čokolády. Poté nám ukázali, jak se vyrábí pralinky a dali nám jednu na ochutnávku. Když jsme vyšli z muzea, tak jsme se ocitli v obchodě se sladkostmi. Vyráběli tam bonbony, ve kterých byl nápis PRAHA. Z muzea jsme se vrátili zpátky do školy a hráli různé hry. K večeru jsme si udělali procházku na Žižkovskou věž, ze které byl krásný rozhled, a také zde byla výstava obrazů. Odtud jsme se odebrali na jídlo do KFC a pak opět do školy. Ještě chvíli jsme hráli hry a potom jsme konečně usnuli. Sobota V sobotu ráno jsme se vzbudili kolem 8.30. K snídani jsme si dali ovocný čaj a rohlík namazaný pomazánkovým máslem. Po snídani jsme si zahráli bulánky a basket. Potom jsme se vypravili do Policejního muzea, asi kolem 10.30. Prohlédli jsme si tam vybavení policistů – starodávné i dnešní a také jsme shlédli policejní zásah. Po zásahu jsme se mohli ptát na to, co nás zajímalo, byla tam pěkná tlačenice. Po skončení návštěvy jsme se zastavili na oběd a potom se vydali na Staroměstské náměstí a podívali se na orloj. Naše trasa pokračovala na Karlův most, kde byla hejna racků, divokých kachen a byla tam i lyska. Pozorovali a fotili jsme je dost dlouho a také jsme je nakrmili. Pak jsme se odebrali do naší tělocvičny, kde jsme odpočívali a hráli basket. Okolo 17 hodiny jsme se vypravili přes Vyšehrad do Paláce kultury, kde probíhal letošní benefiční koncert Děti dětem. Jako vždy na něm vystupovali účastníci Sedmikvítku a Dětské porty, kteří nějak zaujali poroty a byli vybráni. Jako hosty jsme si poslechli Dalibora Gondíka a Aleše Hámu. Po skončení koncertu jsme se přesunuli zpět do školy a uložili se ke spánku. Neděle Ráno jsme si sbalili svoje věci a po snídani a úklidu šli do dočasného Národního muzea, ve kterém byla také výstava mincí. Mohli jsme si potěžkat dvanáctikilogramovou cihlu zlata a zkoušeli jsme pravost peněz. V jedné místnosti byl vystaven zlatý stodukát. Během celého dne jsme hráli hru na mafiány. V poledne jsme byli na obědě v České kuchyni, odkud se šlo zpět do školy pro věci a odjeli jsme autobusem domů. Zapsali: Adam Novotný a Filip Královič  

 Když počasí pěkné není, jdu si koupit nové ČTENÍ.  Logopedická prevence v mateřské škole Podpora logopedické prevence v předškolním vzdělávání, tak se nazýval program, na který naše škola zareagovala a přihlásila se do tohoto projektu. Cílem programu je zvyšování kvality předškolního vzdělávání prostřednictvím vzdělávání pedagogických pracovníků, kteří budou rozvíjet řečové dovednosti dětí a také zlepšení pracovního prostředí pro zajištění logopedické prevence v předškolním vzdělávání doplněním vhodných pomůcek. V naší mateřské škole se věnujeme prvenci řečového projevu dětí již několik let. Jednak každodenně zařazujeme jazykové i dechové cvičení, rozvíjíme slovní zásobu, opakování říkadel, básní. Jedenkrát týdně individuálně pracujeme s dětmi, které mají problémy s výslovností. V žádném případě zde nenapravujeme řečové vady, ty musí řešit jen odborník, a to je klinický logoped. Přihlášením do programu jsme chtěli obohatit svoje zkušenosti a též zajistit pro naši školu materiální vybavení, které by nám rozšířilo větší možnosti při práci s dětmi. Za pomoci paní ředitelky Mgr. Martiny Kalové byl projekt podán a v současné době víme, že byl úspěšný. Byla nám přiznána dotace, která se odvíjí od počtu dětí v MŠ. Tyto prostředky budou čerpány podle stanovených kritérií. Všeobecně je známo, že řečových vad přibývá vzhledem ke stylu našeho života a uspěchanosti doby, ve které žijeme. Prevenci v naší MŠ se věnujeme, ale nejdůležitější pro dítě je péče rodiny a její každodenní působení. Spolupráce s rodiči dětí při rozvíjení a obohacování řečového projevu je v naší MŠ na velice dobré úrovni, za což jim patří poděkování. za MŠ Jaroslava Smolová Vzpomínka na masopustní tradici Čím je člověk starší, přibližuje se mu, jak to všechno bylo dříve za mládí. Jak byla doba plesů, maškarních a dětských besídek. Na každé vesnici byla hospoda, krám, škola. Dnes je to všechno jinak. Vesnice se vyklidňuje, hodně je chalup prázdných, hodně prodaných. Když jsem já chodila do školy. Tak tady v Němčicích bylo asi 245 lidí. Dnes je tady přihlášených necelá stovka. Ta vesnice vypadal úplně jinak. Jen hasiči zůstali jako sbor věrní na vesnici. Každý rok je nějaká soutěž, každý rok organizují maškarní průvod a kdo chce, aby se na vesnici aspoň něco dělo, tak se zúčastní. Loni jsme byly pozvány všechny ženy v březnu po maškarním průvodu do školy, pohoštěny a každá jsme dostala růži. My starší jsme to prožívaly skoro se slzami v očích, jak mladí se k nám přítomným hezky chovali. Kdyby nebylo pár jednotlivců, kteří všechno zorganizují a zajistí, tak ta vesnice by chátrala ještě víc. Dříve byly i ty vztahy na vesnici úplně jiné i v těch rodinách, potřebovali spíš jeden druhého a dneska všechno chátrá, když se tam nebydlí. Dříve jsme si všeho vážili, i práce. Dnes, i když je práce málo, tak si ji lidi ještě vybírají. Proč ne, když je stát podporuje? Dříve se vzala práce, jaká byla, hlavně, že to vyhovovalo rodině. Ale to ti mladí pochopí, až budou starší. Mladí prožívají tu velkou svobodu, nikde nejsou uzavřené hranice, mají velké možnosti. My staří jsme měli úplně jiné dětství, mládí i život. Ale všechno je v lidech, jak se během života chovají. Zase budou třeba šikovné české ručičky, protože všechno se nedá udělat těmi přetechnizovanými moderními stroji. Každý tomu nerozumí. M. Staňková, Němčice



 Chcete zdobit vajíčka nebo uplést pomlázku? Do ČTENÍ si vyfotíme pár společných obrázků. 

  Zimní příprava fotbalistů Čestic Hned začátkem ledna začalo mužstvo trénovat a to vždy v pátek v tělocvičně ZŠ a v neděli odpoledne venku na hřišti. Účast na trénincích pod novým trenérem je, hlavně v tělocvičně, poměrně pěkná, s účastí v neděli venku je to trošku horší. 15. února Čestice sehrály první přípravné utkání pod novým trenérem s Vacovem „B“ na umělé trávě v Prachaticích. Hrálo se za nádherného počasí a trenér měl k dispozici 15 hráčů a dokonce mohl střídat i brankáře. V 1. poločase byl Vacov o poznání lepší a půli vyhrál 2:1. Naši hráči si nedokázali pořádně přihrát, až v 2. půli se naše hra zlepšovala a vyrovnala. Ve slušně vedeném zápase naši nakonec vyhráli 4:3, když v samotném závěru kopali 2 penalty, které po faulech na Brože obě proměnil nejstarší hráč na hřišti M. Komrska. Další branky dal Brož a Maršala. O týden později proběhla odveta na hřišti v Česticích, která skončila remízou 3:3. V kádru se objevily nové tváře, o kterých se jedná, zda by nás posílily v boji o záchranu OP. Jedná se o hostování Hozmana z Vacova, Kaberny z Volyně a teprve 16-letého Keclíka z Junioru Strakonice. Velkou radost trenérovi Zdeňku Vilánkovi udělala starší přípravka, která ve složení M. Bártík, J. Bártík, L. Krejčí, D. Grabmüller, J. Stropnický, Vítek Kotál, Jan Josef Petr v celookresním turnaji obsadila 3. místo, když prohrála jen s vítězem – Juniorem Strakonice. Byl to jejich první start v letoším roce. Soutěž přípravek i soutěž mužů začíná 30.3., družstvo 35+ začíná 5.5.

 Vzkaz pro dětskou duši? ČTENÍ už ho tuší…  Historie pivovarnictví na Volyňsku a okolí, takový má podtitulek přednáška Mgr. Tomáše Cihláře, autora knihy Pošumavské pivovary. Přednáška se bude konat v pátek 21.března od 18 hodin v salonku Lidového domu v Česticích . Přednáška bude spojená s promítáním a malou výstavou o pivovarnictví. Mgr. Tomáš Cihlář, tč. učitel v Pačejově nás navštíví se svou přednáškou o historii pivovarnictví. Přítomným prozradí, jak se ke svému koníčku dostal, jak postupně začal přibližovat historii sladovnictví a pivovarnictví v našem kraji. Jistě neopomene zmínit Čestický pivovar. Pokud vás těchto pár informací zaujalo a chcete se dozvědět více, nezapomeňte navštívit další přednášku pana Cihláře nebo si zakoupit jeho knihu „Pošumavské pivovary“. Úvod přednášky zaměřený na lokální pivovary přednese ředitel Volyňského muzea Karel Skalický.

VZKAZY PRO DĚTSKOU DUŠI aneb CO STEJNĚ UŽ KDEKDO TUŠÍ To je název půvabné knížky autorky Jaroslavy Chmielové ze Strakonic o oslavě a ochraně přírody a života. Krátké veršované vzkazy – básničky o zdánlivě samozřejmých a obyčejných věcech a jevech jsou doplněné nádhernými ilustracemi Pavly Breuové. Mohlo by se zdát, že jsou určeny jen malým dětem, ale určitě udělají radost i mnohému dospělému, pokud v sobě najde ještě alespoň kousek dítěte. Jsou skutečným pohlazením pro každou dušičku, která jim bude chtít rozumět. Obecní knihovna Dřešín uspořádala besedu o knize a přírodě s autorkou dne 31.1.2014. Asi pro 15 účastníků bez rozdílu věku to byly krásné chvíle, kdy jsme si uvědomili, jak samozřejmě bereme fungující přírodu, jak málo vnímáme její krásu a jak moc bychom ji měli ochraňovat a zbytečně ji neničit. Vždyť to nic samozřejmého není a příroda potřebuje naši pomoc a ochranu, abychom se my, lidé, měli z čeho radovat. Pokud vás toto povídání zaujalo, kniha je k prohlédnutí i zakoupení na úřadě městyse u ing. Vlažné.



 Nejdřív jsme se koupali a potom šli na giganty. Do ČTENÍ je popíšu. Nejdřív tyhle, potom tamty.  Cesta za giganty 22. ledna Střelka a Šmoulata vyrazili na výlet do Českých Budějovic. Nejdříve jsme navštívili bazén. Voda zaručeně děti naláká. Bazén v Budějovicích má bazén pro neplavce, tobogán, velký bazén a skokanský můstek. Takže všechny děti si najdou svůj způsob zábavy. Ale naším hlavním cílem byla návštěva výstavy Gigantů z doby ledové. Všechna zvířata byla moc pěkně vypracována. Byl vidět i rozdíl ve velikosti člověk a zvíře. Samozřejmě nechyběl stánek se suvenýry. Tam si děti procvičily matematiku, když počítaly, co všechno si mohou koupit. Děti byly spokojené, takže výlet se vydařil. Sluková Michaela       Komenský na diskotéce Jiří Kolář Aj, vidění jsem měl dozajista podivné skrze průvodce své, jež slují Všudybud a Mámil, kteřížto byli průvodci mými marnostmi, motanicí a šalbou pozemskou, jež Labyrintem světa jsem nazval. Ocitnuv se totiž v sále jakémsi velikém, kraválu takového a reje divokého jsem se nenadál, ačkoli jsem posud prošel všemi stavy a zvyklostmi pokolení lidského. I podivil jsem se velice. Bouchání a dunění nepřetržité, jež sluch můj k ouplné hluchotě přivésti mohlo, taktéž rudé a fialové blesky, do zornic nepříjemně vnikající, podobu pekla hotového navozovalo. Dunění hrozné, jakoby hrom v rychlém sledu se repetýroval, z jakýchsi beden zdálo se linouti, zatímco iluminace pekelná z neznámých zdrojů shůry přicházela. Vše to dohromady lid hojný v sále k jakémusi transu a třeštění přivádělo. Vejrostkové i dívčice ještě velmi mladé, ano, i tyto v nohavice oděné, se v chumlu nepřetržitém podle bouchání toho napořád zmítali, kejklali, vrtěli a přešlapovali, jakoby zelí do beček nohama pěchovali. Na otázku, co tento rej představuje, průvodce Všudybud vysvětlení mi dal, že rej ten zběsilý tancem nazývají. I nemálo jsem se tomu podivil, znaje dosud jen tanců vážných a pomalých, ne trdlování takého. I otázav se ještě, k čemu takových ran a bouchání, byl jsem poučen, že to hudbou nazývají. I podivil jsem se znovu, neb dyndání líbezné od dud, houslí, viol a šalmají jsem totiž za hudbu měl. Však, aj, někteří i opilými se jevili, neb silně se potáceli a tramtejlili. Snad že chodíce ke stolu dlouhému a almaře jakési s řadou falší, a kolem stolicemi vysokými, což prý bar slove, ze sklenic tam o překot chlastali. Někteří pak v koutech se miliskujíce a smilníce, hrubě choutkám tělesným beze všeho uzardění uzdu povolovali. Jiní pak, obého pohlaví, na okraji postávali a trubičky jakési bílé v ústech majíce, dým vyfukovali, což prý kouření cigaret slove. I byl jsem poučen, že kromě tabáku jakousi látku omamnou, kterou kupodivu marijánkou nazývají, inhalují, aby svůj tranz v pravé opojení přivedli. I znelíbilo se mi zde hrubě, a odešel jsem, abych unikl hřmotu a bláznovství tomuto, doufaje, že uvidím, v světě našem něco onačejšího a užitku i mravům lidským prospěšnějšího. 

 Když je pražná neděle, nevylézám z postele. Raděj budu ČTENÍ číst než pražený ječmen jíst.  Velikonoční tradice: zapomněli jsme! Velikonoce – pro mnohé se zúžily na pondělí, o kterém chodí děti a muži s pomlázkami a dům od domu koledují pestrobarevná vajíčka. Víme, nebo alespoň tušíme, že tento den je završením celého cyklu. Ovšem když zapátráme v paměti, zjistíme, že se nám maximálně vybaví jména některých dnů. Možná je to škoda… Možná by se leckteré zvyky daly přizpůsobit dnešní době a stát se další možností k posílení mezilidských vztahů, kterých je v dnešním hektickém světě čím dál tím méně. Posuďte sami… A nechte se inspirovat. Půst neznamenalo nejíst Vše začínalo už přibližně měsíc a půl před Velikonočním pondělím. Časy vánočního a masopustního hodování vystřídal čtyřicetidenní půst. Neměl samozřejmě význam jen liturgický (přípravy na zmrtvýchvstání Ježíše Krista), ale především zdravotní. Očišťoval totiž tělo od všech škodlivin a připravoval jej na dobu jarní hojnosti. Ostatně, jarní očista organismu je doporučována dodnes. Za své však vzal pravý význam slova půst. Vůbec to totiž neznamená hladovět a dokonce ani žít několik dní pouze z pomerančového džusu. Naši předci v této době prostě jen vyškrtli z jídelníčku maso a v některých oblastech i mléko a vejce. (To bylo rozumné, protože jich zbylo později více na koledníky.) Sádlo nahrazovali rostlinným, převážně lněným, olejem. Pečivo se peklo na sucho a na stole se objevovaly moučné pokrmy, ovoce, sladké kaše a zelí v různých variacích. Takže – tak špatné to zase nebylo, co myslíte? Půst býval zahájen hned po masopustním úterku o Popeleční středě. Tehdy se pálily ratolesti posvěceného minulého roku o Květné neděli. V některých krajích chodíval také po vsi směšně oblečený muž a hledal ztracený masopust. Ženy nesměly prát, protože by pak měly celý rok prádlo špinavé. Péci se má hlavně o Pučálce První neděle po Popeleční středě se nazývala podle pokrmu z upraženého napučeného hrachu Pučální. Pučálka se jedla sladká s medem nebo hrozinkami nebo naopak kořeněná. V tento den se také peklo velikonoční pečivo znázorňující probouzející se přírodu. Za týden pak přišla Pražná neděle se staroslovanským pokrmem na talíři. Pražmo totiž nebylo nic jiného, než upražený nedozrálý ječmen. Zatímco tyto tradice si zřejmě není těžké v různých obměnách moderní kuchyně na našich talířích představit, pověra související s třetí, tzv. Kýchavičnou nedělí, je na tom hůře a je dobře, že z našich myslí vymizela. Naši předkové totiž věřili, že člověk bude na světě právě tak dlouho, kolikrát v tento den kýchne. Souvislost zřejmě lze hledat v epidemii moru v 16. století, který se projevoval mimo jiné kašláním. Družbadlná, Družbadlnice či prostě Družebná neděle přinesla postní oddych. Mládenci chodili za nevěstami na námluvy a stejně staré dívky se scházely u koláčů na kus řeči. Vynášení smrti ze vsi je jedním z nejstarších lidových zvyků, jejichž původ sahá až do pohanských dob a které se na některých místech České republiky udržely dodnes. O páté postní Smrtné nebo Černé neděli připevnili vesničané Morenu na dřevěný kříž a oblékli ji do ženských šatů. Na znamení zmaru jí na krk pověsili prázdné skořápky vajec a ulity hlemýžďů. Pak ji vynesli za ves a hodili do potoka, zakopali či spálili. V kostelích se přitom zakrývaly kříže černou plachtou. Pošlete děti ven s řehtačkami Šestá neděle zahajuje nejdůležitější období z celého velikonočního cyklu. Na oslavu vjezdu Krista do Jeruzaléma, kde byl vítán olivovými ratolestmi, se nazývá Květná. U nás se místo oliv používají svěcené větvičky – kočičky.

 Bývá Velký pátek důležitý svátek. Se zemí se nesmí hýbat, do ČTENÍ se můžeš dívat.  O Škaredé středě se prý nemáme mračit, protože jinak se k sobě budeme chovat stejně jako Jidáš ke Kristovi. Ten Ježíše zradil za třicet stříbrných hned o Zeleném čtvrtku. Tehdy zvony odlétly do Říma, a proto chodily děti třikrát denně s řehtačkami nebo klapačkami, aby nahradily zvonění. Na Zelený čtvrtek vstávaly hospodyně před úsvitem, protože musely vymést dům. Hospodář hodil kousek chleba s medem do studně, aby byla dobrá voda, a drobet dal taky dobytku, aby mu nic jedovatého neuškodilo. Po západu slunce vykropil ještě celý dům svěcenou vodou, a pak už celá rodina čekala na Velký pátek. Velký pátek Ten den byl Kristus ukřižován na vrchu Golgotě a čarodějnice i jiné zlé síly měly nad lidmi největší moc. Podle pověsti se otevírá země a vydává odvážlivcům své poklady. O Bílé sobotě se konaly noční bohoslužby, tzv. vigilie, při nichž byl obřadně zapálen oheň. Jeho posvěceným popelem se sypaly louky. Pak přišla neděle a Boží hod velikonoční. Křesťanský svět se radoval ze vzkříšení Ježíše Krista. Chodilo se k svatému přijímání a světily se tradiční pokrmy – beránek, mazanec, vajíčka a víno. Celý den se nepracovalo a ani nádobí se nemylo. Kdo by šil nebo žehlil, ten by riskoval podebrání prstů. Ústředním motivem jsou vejce V této době měla už každá dobrá hospodyňka a její dcery dávno připravena barevná vajíčka. Dnes nám však k jejich přípravě postačí právě tato neděle. Výrobu tradičních kraslic s reliéfem, který je na první pohled téměř nerozeznatelný od voskového, vajec, jež vypadají jako gravírovaná či krásně barevných s jarními motivy obvykle zvládneme za několik desítek minut. Velikonoční pondělí pak bylo věnováno veselé a dodnes oblíbené pomlázce z mladého vrbového proutí, která má na mladá děvčata přenést svou sílu. K velikonočnímu času patří o svátek Nanebevzetí Páně čtyřicátý den po Velké noci a za deset dní ještě svátek Svatého Ducha. Ty však nikdy příliš nezlidověly. (převzato z internetu)    Blahopřejeme všem, kteří oslaví v měsících březnu a dubnu významné životní jubileum. Do dalších let přejeme jen to nejlepší, zdraví štěstí a spokojenost. paní Marie Kovárnová z Hořejšic paní Růžena Králová z Čestic paní Marie Žipková z Nuzína paní Libuše Koláříková z Čestic paní Alena Dunovská z Čestic pan Jaroslav Ouředník z Radešova paní Miloslava Sovová z Čestic paní Jan Šoulová z Chvalšovic paní Miluše Jáchymová z Němčic p. Helena Mandáková z Chvalšovic paní Marie Šťastná z Němčic paní Marie Krejčová z Nuzína paní Zdeňka Lencová z Čestic paní Alžběta Trojanová z Čestic

70 let 75 let 88 let 84 let 50 let 70 let 81 let 50 let 90 let 87 let 80 let 88 let 82 let 86 let

paní Jarmila Fesslová z Čestic pan Bohumil Mráček z Dřešína pan Jan Kubeš z Čestic pan Vlastimil Petráš z Nuzína pan Jaroslav Hodoušek z Čestic pan Václav Martan z Čestic pan Antonín Ouředník z Čestic pan Vladislav Bláha z Čestic pan Jiří Lávička z Čestic pan František Smil z Doubraice pan Karel Jonáš z Krušlova pan Vojtěch Staněk z Čestic paní Jaroslava Smolová z Dřešína paní Marie Pilná z Dřešínka

91 let 75 let 50 let 65 let 82 let 50 let 55 let 50 let 60 let 81 let 55 let 86 let 60 let 84 let

 Ve sklárně se vyráběly také pivní sklenice. ČTENÍ o takové věci zajímá se velice.  Dějiny rodů (pokračování) Josef Vichr Ale Diviš Koc šel za ním a před domem ho vybízel k boji. Vzal do ruky tulich , který mu podal jeho služebník. Měsíček vyzvání odmítnul, že je na ruku chromý, že tulichu použít nemůže. Sednul na koně a z města odjel. Na předměstí se zastavil u jednoho ševce, kde boty měl. Diviš Koc za ním z města přijel. Měsíček se šarvátce vyhnul a odjel. Až na cihelkou na silnici k Beňovu Koc na něj znovu dotíral. Měsíček mu pohrozil, že nedá li pokoje, koně mu zastřelí. Odjel na vršek, seskočil z koně, vytáhl rapír a tulich a vybízel Měsíčka, aby sešel na silnici a s ním se pral. Měsíček s tulichem neuměl, ale doporučil Kocovi, aby vzal pistole. Diviš Koc stále dotíral, útočil, ustupoval, až spadnul do jámy. Diviš Koc mu vyhrožoval že jej zabije. Měsíček lepšího rozumu odjel a Diviš Koc se vrátil do města. 18.4.1615 Zikmund Adam z Kadova se utkal v Klatovech v hospodě, kde se říkalo „U kulhavých krejčířů“ s Přibíkem Kocem. Koc byl žalován u komorního soudu, že přišel k Zikmundovi Adamovi, měl velkou sklenici v ruce a tou jej do krku silně udeřil, hned tulichem po něm bodal a kdyby nebylo přítomných, byl by ho zabil. Roku 1615 Jindřich Jeníšek z Újezda žaloval dva zemany z výtržnosti u komorního soudu, Jana Adama Sedleckého z Újezda na Krutěticích a Diviše Koce na Bystřici a Obytcích. Jan Adam Sedlecký 4.3.1615 na Jana Karpíška, lazebníka, poddaného Jindřicha Jeníška v domě Jeremiaše Freylicha kordem jej ohrožoval. Diviš Koc pak některého dne mezi památkou velikonoční (19.4.) a svatodušní (7.6.) roku 1615 v domě Přibíka Jeníška z Újezda a při městě Klatovech jeho Jindřicha Jeníška rukou uhodil a od sebe odhodil, až padl na zem. Sklářství za doby Zuckerů a Koců z Dobrše Sisemdorfská huť bývala nejstarší sklárnou panství Újezdu sv. Kříže. Její existenci dokládají zápisy v zemských deskách již roku 1591. V období let 1689-1690 sklárna vyráběla okenní čočky, kterými byly vykládány okenní rámy. Průkazné zprávy o sklárně tehdy nazývané Zelenou hutí pocházejí z 18. století. V roce 1717 se ve sklárně s osmi skláři vyrábělo 599 truhel obyčejných okenních čoček, 45.000 kusů průhledných čoček a 5.325 kusů pivních sklenic. Správcem huti, kterou mělo panství Újezdu sv. Kříže ve vlastní režii, byl Šimon Hoffman. V roce 1705 byl u sklárny vystavěn nový obytný dům, který stál včetně stavebního dříví a šindele 53 zlatých a 35 krejcarů. V období od roku 1740 do konce století se zachovalo 7 nájemních smluv. Nejstarší z nich byla sepsána 13.10.1740 mezi majitelem panství Janem Václavem Zuckerem z Tamfeldu a třemi sklářskými mistry Volfgangem Ruklandem,Ondřejem Machtmanem a Janem Bedřichem Wasserhanem. Smlouva byla uzavřená na dobu šesti let s ročním poplatkem 450 zlatých, ale noví nájemníci smlouvu nedodrželi. Proto v roce 1741 byla sepsána nová smlouva se sklářem Františkem Ondřejem Eisnerem. Další tři smlouvy z let 1769, 1772 a 1775 byly sepsány mezi majitelem panství Erazimem Zuckerem z Tamfeldu a Eliašem Zahnem. Další smlouva z roku 1781 byla sepsána mezi novou majitelkou panství Františkou Kocovou z Dobrše, rozenou Zuckerovou a Eliašem Zahnem a jeho synem. Františka Zuckerová byla manželkou Jana Josefa Koce. Nájem pro období 1781-1787 byl ročně 1.000 zlatých. V roce 1791 byla huť obnovena a nájemce si jí ponechal a nazval ji po majitelce panství Františce Zuckerové-Kocové, „Frančinou hutí“. V roce 1799 přišla Eisendorfská huť do režie panství Újezd sv. Kříže. Byla postavena nová pec, zažehnutá 30.6.1800. Počátkem 19. století se vrchnost snažila často i nekalými způsoby převést veškeré propachtované sklárny do vlastní režie. To se i podařilo a vrchnost Újezda sv. Kříže měla huť ve vlastní režii 24 let, až do roku 1823, kdy její provoz ukončila krize odbytu v období francouzských válek.

 Václav Koc chtěl Karlovu huť získat pod svou správu. ČTENÍ o tom všem čtenářům přináší teď zprávu.   Sklářské domky byly rozebrány a znovu postaveny v Železné u rybníka v prostoru uličky Schhniederlgasse. Frančina huť (Eisendorfská) leží ve zcela zapomenuté oblasti hraničních lesů nedaleko Železné, místo bývalé sklárny, později vsi Frančiny huti. Předchůdkyně této huti byla Alt Zahn Hutte. První zprávy o této sklárně se vztahují k roku 1784, kdy byla Eliašem a Ondřejem Zahnovými nájemníky Eisendorfské huti vystavěna v její blízkosti nová malá huť. Sklárna byla doplněna obytnou budovou se čtyřmi místnostmi. Když v roce 1791 postoupil Jan Ondřej Zahn nájem Eisendorfské huti Aloisu Haffenbradlovi, vymínil si Jan Ondřej Zahn, že odtud převeze malou sklářskou pec do míst, kde kdysi stávala Albe Zahmhutte. Tuto obnovenou huť nazval Jan Ondřej Zahn po majitelce panství Františce Kocové „Frančinou hutí“. Zahn měl huť v pronájmu až do roku 1797, kdy byla zrušena. Od konce 18. století se na místě zaniklé sklárny rozvíjela malá ves, které měla v roce 1939 14 chalup a 143 obyvatel. Karlovu huť založila společně se sklárnou v nedalekém Valdorfu roku 1696 majitelka Újezdu sv. Kříže Anna Terezie Mitternichová, rozená Zuckerová z Tamfeldu. Učinila tak, jak sama napsala „aby svým milovaným, od jejich předchůdců, pánů z Lamingenu tak tvrdě utlačovaným, zabezpečila chléb a výdělek“. Název Karlbach měl upomínat na jejího prvního manžela Karla Kašpara Kaplíře ze Sulevic. Huť byla v režii panství a po čase byl provoz zastaven. Obnovena byla až před rokem 1763. Prvním nájemcem byl Jan Jiří Mossburger. Další smlouvy z let 1772,1775 a 1781 zaznamenávají výhradu majitele panství Jana Erazima Zuckera z Tamfeldu – vypovězení smlouvy v případě, že huť nebude mít k dispozici dostatek dřeva. Nájem byl stanoven na 1.000 zlatých ročně. Poslední smlouva z roku 1781 byla uzavřena na 6 let Františkou Kocovou rozenou Zuckerovou z Tamfeldu. V roce 1790 zemřel nájemce Jan Jiří Mossburger a nájem hutě přešel na vdovu Marii Annu Josefu. Po její smrti získal smlouvou ze 17.1.1799 samotnou Karlovu huť její syn Jiří Michal Mossburger. Smlouva na dobu 6 let byla uzavřena majitelem panství Václavem Kocem z Dobrše. Roční nájem byl zvýšen na 2.000 zlatých a Mossburger musel složit kauci 3.000 zlatých. Smlouva obsahuje pečeť Václava Koce a dalších dvou svědků. Václavu Kocovi nestačilo ani zvýšení nájemného. Snažil se výnosnou huť převést do vlastní režie. Mossburger se bránil a hledal ochranu u gubernia a zemského soudu. Václav Koc proti nájemci vykonstruoval proces. Vynutil si u dvou sklářů falešné přiznání, že chytili v panském lese několik kusů srnčího a prodali je Mossburgerovi. Koc skláři vyhrožoval, že ho dá vsadit do želez a tak mu nezbylo nic jiného, než 11.2.1802 na nájem sklárny rezignoval. Václav Koc, který postupně provozoval všechny sklárny v panství ve vlastní režii, musel Karlovu huť, která již od roku 1819 neměla na výrobky odbyt, v roce 1823 nechat vyhasnout. V roce 1802 převzal Václav Koc do vlastní režie i brusírny a leštírny skla na řece Radbuze. Mossburská huť byla nejvíce známá pod označením Valdorfská huť. Snad v této skutečnosti se odráží spor Václava Koce z Dobrše a Jiřím Michalem Mossburgem. Po smrti Mossburgera roku 1790 měla sklárnu v nájmu jeho manželka. Smlouva byla sepsána na 6 let s ročním nájmem 2.100 zlatých a složení kauce 3.000 zlatých. (Redakce neručí za správnost jmen, pouze opisováno)   Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Příspěvky můžete posílat na adresu: [email protected] Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce březen - duben 2014 Cena 15,- Kč Tisk: Volyňská kultura Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846