Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur. Ne Be

Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur

Ne – Be

Ročník / Jaargang: X. • Číslo / Nummer: 3 • Rok / Jaar: 2008

Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008

Vydává / Uitgever (MK ČR E 17882): NE-BE Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury Verening voor Vlaamse en Nederlandse cultuur Radhošťská 1 130 00 Praha 3 Česká Republika Bankovní spojení/Bank: Komerční banka, Praha 2 Číslo účtu/Rekeningnummer: 19-2307530267/0100 IBAN: CZ6101000000192307530267 SWIFT (BIC): KOMBCZPPXXX Výbor / Bestuur: Jana Červenková: [email protected], Eva Giese: [email protected], Andrea Bednářová: [email protected], Veronika Havlíková: [email protected], Ruben Pellar: [email protected], Jana Pellarová: [email protected], Lucie Pittnerová: [email protected], Ladislav Říha: [email protected], Piet Schepens: [email protected], Petra Schürová: [email protected], Lenka Strnadová: [email protected], Zuzana Vittvarová: [email protected] Čestná předsedkyně / Erevoorzitster: Petra Schürová, [email protected], tel./fax: +420 222 728 603 Předsedkyně / Voorzitster: Jana Červenková, [email protected] Místopředsedkyně / Vice-voorzitters: Veronika Havlíková, [email protected], tel.: +420 286 890 111, mobil: +420 603 553 789 Jana Pellarová, [email protected], tel.: +420 371 728 400, mobil: +420 603 782 819 Eva Giese, [email protected] Pokladník / Penningmeester: Eva Giese, [email protected] Redakce bulletinu / Redactie van het bulletin: Lenka Strnadová, [email protected], mobil: +420 724 280 947 Jesse Ultzen, [email protected] Na tomto čísle spolupracovala Sylva Alderliesten./ Aan dit nummer heeft Sylva Alderliesten deelgenomen. Knihovna / Bibliotheek: O prázdninách zavřeno / Tijdens vakantie gesloten Adresa / Adres: Nizozemské velvyslanectví / Nederlandse Ambassade, Gotthardská 6, Praha 6 Kontakt: Ruben Pellar, [email protected], mobil: +420 605 260 005 Internetové stránky / Onze web-site: www.sweb.cz/ne-be Obálka / Titelblad: Geert van Istendael, foto Lenka Strnadová Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~2~


SLOVO ÚVODEM Vážení členové NE-BE, milí přátelé, Co si můžete přečíst v tomto čísle? •

• • • • • •

• •

5. října se v Havlíčkových sadech konal první dětský den Ne-Be. Hru se soutěží o Nizozemsku pro nás připravila naše členka Petra Martínková. Počasí bylo skvělé a zájem dětí veliký. Více se dozvíte v příspěvku od Sylvy Alderliesten. Atmosféru dokreslí fotoreportáž Jesse Ultzena. V říjnu se v České republice konala návštěva novináře a spisovatele Geerta van Istendaela. 19. října jsme ho mohli vidět v Praze, další dny v Brně a Olomouci. O zajímavém večeru nám napsala příspěvek novinářka a naše členka Radka Smejkalová. Co má společného novinář Louis Aletrino a Ne-Be? To se dozvíte v dalším příspěvku tohoto čísla. Článek pro nás napsal Lucas de Bruijn. Toto číslo má opět literární přílohu. Ještě jednou se v ní budeme věnovat dopisům malíře P. P. Rubense. Do problematiky nás odborně uvede Ruben Pellar. Ve vídeňské Albertině se do 8. prosince konala výstava obrazů a kreseb Vincenta van Gogha. U toho museli samozřejmě být i členové Ne-Be. Více si o tom budete moct přečíst v příštím čísle. Co nás čeká v příštím roce? V roce 2009 plánujeme výlet do Flander. Dostali jste již emailem formulář s otázkami týkající se Vašeho zájmu. Napište nám prosím svůj názor na podobné akce. 24. února chystáme pravidelnou přednášku. Přednese ji Miroslav Kabela, autor knihy „Holandská zkušenost“. Přednáška bude pojednávat o česko-nizozemských kontaktech od minulosti do současnosti. Prezentace bude doplněna diapozitivy. Dostanete včas pozvánku. Přijďte, těšíme se na Vás. Na jaře se koná valná hromada. V roce 2009 slavíme 10 let založení Ne-Be. O přesném datu a místě konání Vás budeme informovat. 26. dubna pořádáme pravidelný jarní výlet. Pojedeme do severních Čech. Téma výletu je Architektonické dědictví v průmyslovém prostředí. Výlet organizujeme spolu s vlámským sdružením Vlamingen in de Wereld.

Jsme zvědavi na Vaše názory a ohlasy! Jana Červenková

Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~3~


INFORMACE PRO ČLENY Prosím sdělte nám, pokud chcete členství zrušit, nebo pokud máte novou e-mailovou adresu. Velmi nám tak usnadníte práci. Adresa pro toto sdělení: [email protected]

Knihovna NE-BE Vážení členové Ne-Be, milí přátelé, Knihovna je pravidelně otevřena dvakrát měsíčně, vždy první a třetí úterý v měsíci (15.3016.30). Pro individuální konzultace a výpůjčky kontaktujte prosím Rubena Pellara: [email protected]; mobil: +420 605 260 005. V knihovně si můžete mimo jiné vyzvednout dárek, knížku Geerta van Istendaela (Belgický labyrint). Se srdečným pozdravem, Výbor Ne-Be



TISKOVINY A ČASOPISY/ PERS EN TIJDSCHRIFTEN Zijn ter beschikking in de bibliotheek van Ne-Be./Jsou k dispozici v knihovně Ne-Be. ONS ERFDEEL 3, srpen 2008 ONS ERFDEEL 4, listopad 2008 AHOJ, březen - listopad/ prosinec 2008 ORDE VAN DEN PRINCE, 27/5, 27/6 2008

KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ UDÁLOSTI DĚTSKÝ DEN NE-BE Po několika lezavě nepříjemných říjnových ránech a tmavých dnech, kdy se v podstatě nerozednilo, by jen skalní optimista doufal, že může nastat neděle takřka bez mráčku, svádějící k posezení na lavičce. Neuvěřitelné se stalo skutečností! V den D, 5. října, sice tu a tam zavál vítr nizozemského typu, ale obloha byla jasná; počasí jako stvořené na pěknou procházku v parku. Pro akci byly vybrány Havlíčkovy sady neboli Gröbovka, což bylo pro ty z nás, kdo tam byli poprvé, příjemné překvapení. Zvlášť zaujal nádherný výhled na Prahu z viničního altánu, který posloužil jako cíl hry a místo pro distribuci nizozemských pochoutek. Na trasu jakési naučné stezky o Nizozemsku se soutěžící děti, rodinné týmy a domácí miláčci vydávali z místa nedaleko Gröbeho vily, o níž účastníci dětského dne vyslechli na úvod krátký výklad. Úkolem týmů bylo projít trasu označenou oranžovými fáborky, přečíst si texty na informačních tabulích, speciálně pro účel dětského dne vyrobených, a co nejlépe zodpovědět sadu zvídavých otázek týkajících se Nizozemska. Na účastníky v parku čekaly mimo jiné různé mapy Nizozemska, fotografie královské rodiny, obrázky známých měst, slavících Nizozemců, pověstných květinových polí, větrných mlýnů. Také si mohli ohmatat typický nizozemský předmět, miniaturní dřeváčky. Soutěžící se do útrob parku vydali s velkým nadšením a v davu, ale členitý terén se sám postaral o jejich rozptýlení po trati, takže se každý ubíral po cestičkách vlastním tempem a dle osobního založení – někdo běžel snad i do schodů, jiní si užívali opravdu nádherného nedělního odpoledne. V cíli na všechny čekaly dobrůtky: stroopwafels, drop, schuimpjes a překvapivě také škvarkové placky! Soutěžící si navíc odnesli domů malý větrný mlýn(ek) a nějaký ten suvenýr z nizozemské ambasády. Zbývá jen doufat, že to nebyl poslední dětský den NEBE a že nám všem bude někdy příště příznivě nakloněno počasí, městská část Praha 2 a ochotní dobrovolníci, v čele s ředitelkou hry Petrou Martínkovou. Sylva Alderliesten Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~5~


Ne-Be Kinderdag in Havlíčkovy sady op zondag 5 oktober 2008 Foto: Jesse Ultzen



Můj Geert van Istendael Jak se sluší a patří na správného spisovatele, podepisoval Geert van Istendael svoji v češtině vydanou knihu Moje Nizozemsko plnicím perem. A zájemců v komorním sálku kavárny Krásný ztráty v centru Prahy, kteří si přišli vyslechnout, co tento Belgičan má na srdci ohledně Nizozemska a Česka, bylo hodně. Stejně jako námětů k povídání. Jako vystudovaný sociolog a filozof a známý zpravodaj a hlasatel u veřejnoprávní belgické televize má Geert Van Istendael (1947) na čem stavět své názory na politická a společenská témata v zemích, o nichž hodně ví a jež má hodně rád. “Naučil jsem se v Nizozemsku třem pro život nesmírně důležitým věcem,” poodkrývá na začátku svého vyprávění o knize Moje Nizozemsko. “Totiž chodit, mluvit a jezdit na kole.” Byl mu rok, když se začala psát Van Istendaelova milostná aféra s Nizozemskem, a šest, když se jako “holandská sýrová hlava” vrátil zpátky do Belgie. “Dlouho jsem se s tím nemohl smířit,” přiznává Van Istendael. Ještě dlouhá léta se ošívá proti všemožným předsudkům, jimiž zahalují jeho milovanou druhou vlast v jeho rodné zemi. A přesto ve své lásce zůstává kritický. “Když se hněvám, tak je to proto, že Nizozemsko miluji a někdy ve své lásce zažívám rozčarování,” říká. Z této kritické lásky povstala i kniha, Nizozemsko Geerta Van Istendaela, Moje Nizozemsko. “Při psaní je to jako v manželství – člověk si uvědomí, že svou milou vlastně nezná tak dobře, jak se domníval,” vysvětluje Van Istendael, jaká překvapení před ním vyvstala, když se dal do psaní na zakázku svého vydavatele. Nizozemsko Geerta Van Istendaela je Nizozemsko plné tulipánů, dřeváků a žitné, jak se o něm obvykle traduje, ale zároveň i úplně jiné Nizozemsko. “Vždycky jsem Nizozemsko považoval za jednu z nejprůhlednějších zemí Evropy, a teď mi došlo, že to je ta nejexotičtější evropská země. Dokonce ta nejprapodivnější země. V šedesátých letech mnoho lidí mé generace k Nizozemsku vzhlíželo jako k moderní, svobodné zemi bez jakýchkoliv tabu. Vzkvétal tam kabaret a divadlo, zatímco u nás nebylo nic. Dnešní Nizozemsko se mění člověku před očima. Poprvé jsem se setkal s Nizozemci, kteří si nebyli jisti sami sebou, kteří si dělali starosti o situaci ve své zemi – což je něco, co mi vždycky přišlo typicky belgické.” Nizozemsko, které Geert Van Istendael vede v patrnosti, je vykořeněná země, kde Pim Fortuyn nebyl žádným excesem, kde se podpalují mešity a kde politikové používají tak drsný jazyk, že by si to nedovolili ani v extrémně pravicové vlámské straně. “Karel Čapek se ve svém cestopise podivuje nad tím, že Nizozemci nezamykají svá kola, že je nechávají jen tak opřená na chodníku. Měl by se vrátit teď, ten by se chudák divil,” varuje Van Istendael s nadsázkou své české čtenáře. Pro Čechy má ostatně také slabost. “Nic se od sebe neliší více než Nizozemec a Vlám, i když mluvíme stejným jazykem. Když jsem v roce 1982 poprvé přijel do Prahy, říkali jsme si s manželkou „Teda ti Češi se tak strašně podobají Vlámům.“ Nejenom, co se týče postavy (v Nizozemsku musím k lidem zvedat hlavu, v Čechách se jim dívám přímo do očí). Jde i o způsob, jakým se pohybujeme ve veřejném prostoru. Češi jsou přátelští, i když někdy trochu bručouni, nechtějí být nápadní. V Nizozemsku je právě nápadné to, že se všichni snaží být nápadní. Vlámové a Češi považují stát za svého nepřítele. Nizozemci, kteří se už v šestnáctém, sedmnáctém století vymanili z královského absolutismu, považují svoji zemi za něco svého. Belgičané a Češi mají ve své státní orgány hlubokou nedůvěru, Nizozemci naopak hlubokou důvěru,” pozoruje Van Istendael. Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~7~


V oblastech, v nichž dříve Nizozemci vynikali, se podle něj nyní mění role a obsazení. “Nyní vlámské divadlo dobývá nejenom Nizozemsko, ale celou Evropu, nizozemské sály se klaní vlámským zpěvákům. Podle listu NRC Handelsblad je mladá generace vlámských spisovatelů lepší než ta nizozemská,” poznamenává Van Istendael, který sám ve své době přispěl svou troškou do mlýna vlámského divadla – a to coby kabaretiér. „Dělal jsem kabaret v bruselském dialektu. V Belgii je strašně moc nářečí, která se liší vesnice od vesnice. V Bruselu jsou ještě lidé, kteří mluví brabantským dialektem, ačkoliv chodili do francouzských škol. Nizozemština byla potíraná, proto v ní zůstává něco absurdního, ve vtipech je dokonce velmi archaická. Náš kabaret byl politicky a společensky angažovaný. Díky dialektu dostávala naše kritika sžíravou konturu. Jak my, tak publikum se přitom skvěle bavilo, “ vzpomíná Van Istendael rád na svou kabaretní minulost. „Když mluvím s bruselským primátorem (který je z frankofonní Parti Socialiste), tak vždy mluvíme bruselským dialektem, to je takový náš tajný jazyk. Ale jinak mluvím v Bruselu zásadně nizozemsky,” říká muž, pro nějž francouzština zůstává jedním z nejkrásnějších jazyků světa. Geert van Istendael jazyk miluje. Zejména svůj vlastní jazyk. “Jsem v tom skoro blázen, jsem maniak ve své lásce ke slovům a nikdy se na to nenechám léčit. Skoro každé slovo si vyhledávám ve třídílném slovníku Van Dale, ale dokonce i ve čtyřicetidílném Slovníku spisovného jazyka nizozemského. Rád se dívám i do nářečních slovníků. Jsem na tom jako vlámský básník Leonard Nolens, který říká: i když jdu na nákup a nechávám vzkaz manželce, dívám se do slovníku. A já to dělám taky,” přiznává Geert Van Istendael. Radka Smejkalová

Večer s Geertem van Istendaelem. Zleva: Tomáš Vrba, Geert van Istendael, Jana Pellarová a Jana Červenková. Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~8~


Co má společného Louis Aletrino s Nebem? Pátrání po osudech V říjnu 2007 se na Ne-Be z Nizozemska obrátil Lucas Bruijn s prosbou o překlad asi 20 dokumentů z češtiny do nizozemštiny, které potřebuje pro svůj výzkum o nizozemském novináři Louisi Aletrinovi, působícího v letech 1921 až 1939 jako zahraniční dopisovatel NRC v Čechách. Vznikla tak čilá, často napínavá korespondence a seznámení se zajímavými osudy. Nakonec jsme od Lucase Bruijna dostali pro časopis Ne-Be článek, kde shrnuje zjištěná fakta: Louis Aletrino (* Amsterdam, 10. dubna 1892 - † koncentrační tábor Mauthausen, 29. srpna 1942) Rodina Aletrinů byla židovského původu a přišla do Amsterdamu na začátku osmnáctého století z Itálie. Louis Aletrino byl syn amsterdamského lékaře bez vyznání a maminky křesťanské víry. Louis začal roku 1910 studovat na Univerzitě van Amsterdam medicínu, ale studium nedokončil. Během první světové války pracoval jako redaktor novin Het Nieuws van den Dag. V dubnu 1918 se stěhuje z Amsterdamu do Gorsselu a v srpnu téhož roku se usídluje v Deventeru. Poté pracuje jako novinář u novin Deventer Dagblad. 5. března 1919 se stává členem De Nederlandse Journalisten-Kring. V říjnu 1921 se Louis stává dopisovatelem novin De Nieuwe Rotterdamsche Courant v Praze v Československu. Dne 16. května se odhlašuje z důvodu odjezdu do zahraničí z evidence obyvatel obce v Deventeru. Dne 11. listopadu 1922 se Louis přihlašuje k pobytu v Praze. 3. února 1923 se v Praze žení s Gertrudou Josefou Kischovou ze známé pražské židovské rodiny. Manželství bylo rozvedeno 25. října 1927. Bylo to první ze tří manželství a tří rozvodů. Aletrino byl již v podstatě zcela zapomenut. Přinejlepším byl zaměňován se svým bratrancem, jehož křestní jméno začínalo také na l (Leopold) a který byl shodou okolností také novinář. Pak si ale někdo přivezl před pár lety z cest fotku s pamětní deskou umístěnou na zdi krematoria v koncentračním táboře v Mauthausenu, na níž je uvedeno Aletrinovo jméno a povolání. Tento člověk, jenž sám také pracoval u novin, se obrátil na nadaci Okruh přátel Mauthausenu (De Stichting Vriendenkring Mauthausen) s dotazem, zda o Louisi Aletrinovi neví více. Po krátkém bádání se našlo pár údajů, ale ne příliš. Vloni jsem byl požádán, abych se pokusil zjistit o Aletrinovi něco více. Pátral jsem ve starých novinách, kde jsem něco našel, ale nebylo toho moc. Ukázalo se, což bylo logické, ale mne to přesto překvapilo, že Český národní archiv má k dispozici spoustu materiálu, počínaje oznámeními o přihlášení k pobytu až po policejní zprávy a články, které Aletrino napsal pro NRC. Byl v tom však jeden problém: kromě novinových článků bylo vše v češtině. Louis Aletrino byl v červnu 1923 spoluzakladatelem sdružení Nizozemců v Československu De Vereniging van Nederlanders in Tsjecho-Slowakije. Začal jsem tedy po tomto sdružení pátrat, doufaje, že najdu nějakého překladatele. Sdružení přátel Nizozemska a České a Slovenské republiky AHOJ mne odkázalo na Sdružení pro vlámskou a nizozemskou kulturu Ne-Be, které čtenář dobře Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~9~


zná. Ve sdružení Ne-Be sice o spolku, který založil Aletrino, nevěděli, ale překladatele mi poskytli. Tak jsem mohl doplnit biografii zapomenutého novináře o mnohé údaje. Aletrino byl jako zahraniční dopisovatel členem Československé asociace de la Presse Étrangère. V roce 1933 je registrován u Československého ministerstva zahraničí jako akreditovaný člen novin N.R.C. a jako zástupce předsedy této instituce. V roce 1936 pracuje jak pro De N.R.C (v roce 1937 se stává předsedou) tak pro Het Algemeen Handelsblad. Vedle své práce pro nizozemské noviny pracoval Aletrino také pro The New York Times, The New York Evening Journa la pro tiskovou kancelář The International News Service. Aletrino uměl česky. V roce 1932 a v roce 1936 přeložil z češtiny do nizozemštiny několik průvodců Českých drah. V roce 1937 přeložil do nizozemštiny román českého spisovatele Ivana Olbrachta 'Nikola Šuhaj'. V den po obsazení Československa zatklo Aletrina gestapo, ale brzy je znovu propuštěn. Aletrino se vrací do Nizozemska a pobývá do října 1939 v Haagu. Odtud udržuje kontakt s Hubertem Řipkou, československým politikem, členem 'Československého národního výboru v Paříži', založeném v roce 1939-1940. Hubert Řipka byl v kontaktu s československým prezidentem Edvardem Benešem, který mezitím uprchl do Anglie. Z pražského policejního spisu je zřejmé, že policie byla informována jak o Aletrinových místech pobytu tak o jeho kontaktech. Na konci října 1939 odjíždí Aletrino z Haagu na Balkán, cestou navštěvuje Huberta Řipku v Paříži. Usídluje se v Rumunsku v Bukurešti. Po obsazení Nizozemska v květnu 1940 přestává psát Aletrino pro nizozemské noviny, ale nadále pracuje pro americké noviny. V prosinci 1940 se stává stálým dopisovatelem novin The New York Times (N.Y.T.) V tomtéž měsíci je Rumunskou státní bezpečnostní službou vyhoštěn ze země a odjíždí do Jugoslávie do Bělehradu. V lednu 1941 se vrací na pozvání Rumunů zpět do Bukurešti – čímž se pravděpodobně nechává chytit do léčky gestapa. 23. ledna ho zde během konání neúspěšné revoluce 'Železné gardy' ve dnech 20. – 23. ledna, na pokyn gestapa, zatýká Rumunská státní bezpečnostní služba. Po neúspěšném pokusu převézt Aletrina do Vídně je 3. dubna internován v koncentračním táboře pro politické vězně v Târgu-Jui. Švýcarské vyslanectví, které zastupuje v Rumunsku nizozemské zájmy, činí několik marných pokusů o jeho osvobození a podporuje ho finančně. Ačkoliv nedošlo k žádnému oficiálnímu obvinění, je Aletrinovi dáno na vědomí, že je zatčen na základě své publikační činnosti a svých kontaktů. Na konci října 1941 je Aletrino pravděpodobně deportován z koncentračního tábora v Târgu-Jui. Vedení tábora doručuje Aletrinova zavazadla na Švýcarské vyslanectví, ale neuvádí, kam byl Aletrino převezen. 25. srpna 1942 je Louis Aletrino zapsán v koncentračním táboře Mauthausen v Rakousku, kde byl 29. srpna 1942 zavražděn. Takzvaná Kniha mrtvých 'Totenbuch' uvádí, že byl tento den asi v 13.10 hodin zastřelen na útěku "Auf der Flucht erschossen". Srdečně děkuji Janě a Rubenovi. Bez jejich pomoci by toto bádání zůstalo více méně na počátku. Nyní připravuje nadace přátel Mauthausenu vydání krátké biografie, která vyjde v rámci oslav 25. výročí této nadace. Lucas Bruijn Překlad: Jana Červenková

Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~ 10 ~


LITERÁRNÍ PŘÍLOHA - LITERAIRE BIJLAGE Ruben Pellar: Překlad dopisů Pietra Paula Rubense do

nizozemštiny a češtiny

V roce 2006 vydalo nakladatelství Melenhoff/Manteau první překlad dopisů vlámského malíře Pietera Paula Rubense (1577 – 1640) do nizozemštiny. Dopisy vybrala, přeložila, předmluvou a doprovodnými texty opatřila Leen Huetová, belgická autorka mimo jiné uměnovědných publikací, esejů, povídek a jednoho románu. Odhaduje se, že z rozsáhlé Rubensovy korespondence se zachoval jen zlomek, celkem asi 252 dopisů. Leen Huet z nich vybrala asi 157. Jsou doplněny několika dalšími dopisy osob Rubensovi blízkých, například známý dopis z 1. - 2. dubna 1571 Rubensovy matky Marie svému manželovi a Pietrovu otci Janu Rubensovi, vězněnému za poměr s Annou Saskou, manželkou Viléma Oranžského, dopis z 21. ledna 1572 Jana Rubense manželce z vězení, v příloze pak je ještě jeden dopis Rubensovy matky Rubensovi otci, 3 Rubensovy dopisy a jeden dopis z 9. listopadu 1671 Helene Fourmentové, druhé Rubensovy manželky, která se po Rubensově smrti znovu provdala, příbuznému svého druhého manžela. Rubens psal své dopisy v převážné většině v italštině, ale také ve francouzštině a angličtině. Velmi malý počet jich je v jeho mateřštině, v nizozemštině. Některé z dopisů se zachovaly ve španělském překladu. Humanista Rubens vkládá do svých dopis často latinské vsuvky a citáty. Huetová řadí Rubensovy dopisy chronologicky do šesti období (1600-1608 – Rubensův pobyt v Itálii, 1609 – 1621 – jeho návrat do Anverp a doba dvanáctiletého příměří, 16221625 –Rubensův pobyt ve Francii, kde pobýval na pozvání královny-matky Marie de‘ Medici, pro niž namaloval dva cykly monumentálních obrazů oslavujících její „hrdinské činy“ a jejího manžela, 1625-1628 – dopisy ukazující Rubense jako tajného agenta, cestujícího pod záminkou obchodu s uměním a vyjednávajícím s holandskými, anglickými a dánskými vyslanci. Z této doby však pochází také dopis Pierre Dupuyovi z 15. července 1626, odpověď na kondolenci k úmrtí Rubensovy první ženy Isabelly Brantové, v němž odhaluje Rubens – což činí velmi zřídka – své nitro: „Nemám ambici dosáhnout kdy stoické nepřítomnosti citu a rovněž si nemyslím, že je pro člověka nevhodné, mít lidské city v souladu s jejich předmětem, nebo že všechny věci na tomto světě jsou stejně lhostejné. (…) Ztratil jsem opravdu výtečnou družku, kterou jsem oprávněně a důvodně mohl, ba musel milovat, protože neměla ani jedinou nectnost svého pohlaví; nebyla náladová ani slabá, ale tak dobrá, tak upřímná a za svého života byla kvůli svým ctnostem tak milována a po své smrti oplakávána všemi. Takováto ztráta si podle mne zaslouží zármutek, a protože opravdový lék na všechna utrpení je zapomnění, dcera Času, musím bez pochyby doufat v záchranu zde. Ale je pro mne velmi obtížné oddělit bolest ztráty od vzpomínky na osobu, kterou budu jistě milovat a ctít, pokud budu živ.“ (v nizozemské verzi článku je použit překlad Leen Huetové) Předposlední oddíl (1628-1630) obsahuje dopisy z období, kdy Rubens pobýval ve Španělsku a Anglii. Byl pověřen arcivévodkyní Isabellou, regentkou v Jižním Nizozemí, aby dojednal a připravil mírovou smlouvu mezi Španělskem a Anglií. (Tato jeho diplomatická aktivita ostatně zůstala bezúspěšná.) Poslední oddíl obsahuje dopisy z let 1630 – 1640 po jeho návratu z Anglie a jeho uzavření nového manželství s Helene Fourmentovou. Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~ 11 ~

Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 V doslovu „Malíř jako kniha“ líčí Huetová historii vydání Rubensových dopisů, začínající v roce 1840 (Gachetovo vydání Rubensových dopisů francouzským humanistům) a končící prozatím jejím výběrem. Její výčet starších překladů je mimochodem možno doplnit i ruským vydáním (nevím, zda mezitím nevyšla reedice) z roku 1977 (Moskva, Isskusstvo). Huetová se v doslovu zamýšlí nad Rubensem jako nad ztělesněním ideálu dvořana, jak ho formuloval Baldassare Castiglione ve své knize Il Cortegiano (1528). „Jeho dvořan musí být dobrého původu, mít příjemné vystupování, být sportovec, důstojný, inteligentní a duchaplný; musí psát také s určitou elegantní nonšalantností, provozovat hudbu a dokonce, což je vlastně trochu zvláštní, kreslit a malovat:“ Že se však ztělesnění v Rubensovi přece jen lišilo od ideálu, poznáváme v dopisech. Vedle sebevědomého malíře a obchodníka s vlastní tvorbou, obratného diplomata a mlčenlivého tajného agenta poznáváme také Rubense humanistu a milovníka antiky, vlastence toužícího po míru pro Nizozemí a Evropu, srdečného člověka, nejšťastnějšího při provozování malířství, svého „dolcissima professione“, svého nejsladšího povolání. Myšlenku na uskutečnění českých překladů Rubensových dopisů jsem pojal již v roce 1977 a tehdy také neúspěšně projekt (předpokládal jsem účast více překladatelů) nabídl jednomu českému nakladatelství. Překlad vzniká tak, že dopisy nejprve překládám z němčiny, připadně agličtiny, nizozemštiny nebo francouzštiny. Překlady dopisů, jejichž originál je italský, koriguje italštinářka Helena Giordanová.

Ruben Pellar: Vertaling van de brieven van Pieter Paulus Rubens in het Nederlands en Tsjechisch In 2006 verscheen in de uitgeverij Meulenhoff/Manteau de eerste vertaling van de brieven vande Vlaamse schilder Pieter Paulus Rubens (1577 – 1640) in het Nederlands. De brieven werden geselecteerd, vertaald en met begeleidende teksten voorzien door Leen Huet, Belgische schrijfster van onder andere kunsthistorische publicaties, essays, verhalen en één roman. Er wordt geschat dat van de omvangrijke briefwisseling van Rubens alleen een fragment is bewaard gebleven, totaal ongeveer 252 brieven. Leen Huet heeft er ongeveer 157 geselecteerd. Deze zijn aangevuld met enkele andere brieven, die door aan Rubens naast staande personen geschreven, bijvoorbeeld de bekende brief van 1. - 2. april 1571, geschreven door Rubens' moeder Maria aan haar echtgenoot en Pieters vader Jan Rubens, gevangen gehouden wegens zijn verhouding met Anna van Saksen, echtgenote van Willem van Oranje, verder de brief van 21. januari 1572 door Jan Rubens aan zijn echtgenote uit de gevangenis, in de bijlage nog één brief van Rubens' moeder aan haar echtgenoot, 3 brieven van Rubens en één brief van 9. 9. november 167, geschreven door Helene Fourment, de tweede echtgenote van Rubens, die nar Rubens' dood in een nieuw huwelijk trad, aan een verwant van haar tweede man. Rubens schreef zijn brieven meestal in het Italiaans, maar ook in het Frans en Engels. Een zeer klein aantal brieven is in zijn moedertaal, in het Nederlands. Enkele brieven zijn alleen maar in Spaanse vertaling bewaard gebleven. De humanist Rubens legt in zijn brieven vaak Latijnse glossen en citaten. Huet rangschikt Rubens' brieven chronologisch in zes periodes. (1600-1608 – Rubens' verblijf in Italië, 1609 – 1621 – zijn terugkeer naar Antwerpen a het Twaalfjarige Bestand, 1622-1625 –Rubens' verblijf in Frankrijk, waar hij vertoefde op uitnodiging van de koningin-moeder Maria de‘ Medici, voor wie hij twee cycli van monumentale schilderijen, die haar "heldendaden" en die van haar echtgenoot moeten huldigen, 1625-1628 – brieven, die Rubens als Rubens al geheim agent tonen, reizend onder het voorwendsel van kunsthandel, onderhandelende met Hollandse, Engelse en Deense gezanten. Uit deze tijd dateert echter ook de brief aan Pierre Dupuy van 15 juli 1626, het antwoord op de Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~ 12 ~

Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 condoleance met de dood van Rubens' eerste vrouw Isabella Brant, waarin Rubens – wat hij anders heel zelden doet – zijn innerlijke gevoelens onthult: „ Ik heb niet de pretentie ooit de stoïcijnse gevoellsoosheid te bereiken en ik denk ook niet dat het ongepast is voor de mens om menselijke gevoelens te hebben in overeenstemming met hun voorwerp, of dat alle dingen in deze wereld even onverschillig zijn. (...) Ik heb werkelijk een uitmuntende gezellin verloren, die men met recht en rede kon, ja moet liefhebben, omdat zij geen enkele ondeugd van haar sekse bezat; zij was niet grillig of zwak, maar zo goed, zo oprecht en tijdens haar leven om haar deugden bemind en na haar dood beweend door iedereen. Een dergelijk verlies lijkt mij veel verdriet waard, en omdat het ware geneesmiddel voor alle lijden de vergetelheid, dochter van de Tijd, is, moet ik daar ongetwijfeld redding van verhopen. Maar ik vind het heel moeilijk om de smart van het verlies te scheiden van de herinnering aan de persoon die ik zolang als ik leef moet liefhebben en eren.“ (wij gebruiken de vertaling van Leen Huet) Het voorlaatste deel (1628-1630) bevat brieven van de periode, toen Rubens in Spanje en Engeland verbleef. Hij kreeg van de aartshertogin Isabella, de regentin van ZuidNederland, de opdracht om om te onderhandelen over het vredesverdrag tussen Spanje te onderhandelen en het voor te bereiden. (Zijn diplomatieke activiteit bleef overigens zonder succes). Het laatste deel bevat brieven uit de periode 1630 – 1640 na Rubens' terugkeer uit Engeland en zijn tweede huwelijk met Helene Fourment. In het nawoord „De Schilder als boek“ vertelt Huet de geschiedenis van het uitgeven van Rubens' brieven, die in 1840 begint (Gachets uitgave van Rubens' brieven aan Franse humanisten) en voorlopig met haar selectie eindigt. Haar lijst van oudere vertalingen kan, tussen haakjes, aangevuld worden met de Russische uitgave (ik weet niet of er intussen niet een nieuwe uitgave is verschenen) uit 1977 (Moskou, uitgeverij Isskusstvo). Huet peinst in het nawoord over Rubens als belichaming van het ideaal van een hoveling, zoals geformuleerd door Baldassare Castiglione in zijn boek Il Cortegiano (1528). „Zijn hoveling moet van goede geboorte zijn, een aangenaam voorkomen hebben, sportief zijn, waardig, intelligent en geestig; hij moet ook met een zekere elegante nonchalance schrijven, musiceren en zelfs, eigenlijk nogal vreemd, tekenen en schilderen:“ Dat echter de belichaming in Rubens toch verschillend was van het ideaal, herkennen wij in de brieven. Naast de zelfbewuste schilder en handelaar met eigen werken, bekwame diplomaat en zwijgzame geheime agent leren wij ook Rubens humanist en liefhebber van de klassieke Oudheid, een naar vrede voor de Nederlanden en Europa verlangende patriot, een hartelijke en vriendelijke man, die het meest gelukkig was bij het bedrijven van de schilderkunst, zijn „dolcissima professione“, zijn overheerlijk beroep, hoe Huet het vertaald. Het idee Rubens' brieven in het Tsjechisch te vertalen had ik reeds in 1977 en toen bood ik dit projekt (ik veronderstelde de deelname van meerdere vertalers) zonder succes aan een Tsjechische uitgeverij. De vertaling ontstaat zodanig, dat ik de brieven eerst uit het Duits, eventueel Engels, Nederlands of Frans vertaal. De vertalingen van de brieven, die origineel in het Italiaans werden geschreven, worden door de italianiste Helena Giordanová gecorrigeerd. V předcházejících číslech bulletinu NE-BE najdete překlady těchto dopisů: In de vorige nummers van het bulletin NE-BE vindt u de vertaling van de brieven: 2004-3: 2005-1: 2005-4: 2007-2:

dopisy dopisy dopisy dopisy

číslo/brieven číslo/brieven číslo/brieven číslo/brieven

nummer: nummer: nummer: nummer:

1-8 9-15 16-21 22-28



29 Siru Dudleymu Carletonovi. Antverpy 20. května 1618. Nejskvělejší pane, Nalezl jsem zprávu od svého přítele Pieterssena, že Vaše Excelence se s ním konečně dohodla, a sice v souladu s mou poslední nabídkou. Quod utrique nostrum felix faustumque sit. (Nechť je šťastná a příznivá nám oběma). Ještě v průběhu jednání jsem většinu obrazů, které jste si vybral, vlastní rukou dokončil a v mezích mých možností dovedl k dokonalosti, takže doufám, že Vaše Excelence bude spokojena. Zcela jsem dokončil Prométhea, Ledu, Leopardy a Sv. Šebastiána, Sv. Petra a Daniela, *) a jsem připraven předat je osobě, která má výslovný příkaz Vaší Excelence, aby je přijala. Pravda je, že nejsou dosud zcela suché a měly by stát ještě několik dní volně na štaflích, aby je bylo možné bezpečně svinout. **) Příští pondělí s Boží pomocí neopomenu přiložit ruku na Lov a Zuzanu a rovněž na onen malý obraz za 100 guldenů, přičemž budu dbát více na čest než na zisk, protože dobře vím, jak důležité je zachovat si přízeň osoby těšící se vážnosti Vaší Excelence. Co se týče gobelínů, mohu říci málo, protože jsem dal dnes Mr. Lionelovi seznam se záměrem, že s ním budu vyjednávat, on však o nich nechtěl se mnou hovořit, protože Vaše Excelence mu dala přísný příkaz s nikým se neradit. Velice mne to potěšilo, protože nemusím vynakládat námahu a navíc necítím žádnou touhu dělat prostředníka. Rovněž Vaši Excelenci prosím, aby mi dala vědět, komu mám zaplatit 2000 florinů v hotovosti, což neopomenu učinit ihned po obdržení Vaší zprávy. Rovněž nemohu Vaší Excelenci nesdělit, že v současné době je toho v gobelínové továrně v Antwerpách málo. Podle mého názoru nejméně špatná je série s historií Camilla, 2 4 1/2 lokte na výšku, v osmi kusech, což představuje 222 loktů a za cenu 11 florinů za loket. Podobný gobelín, to znamená se stejným výjevem, podle téhož kartónu a se stejnou kvalitou provedl pan Cabbaule v Haagu, kde je může Vaše Excelence vidět a rozhodnout se, jak se jí líbí. Jak jsem již řekl, je mi lhostejné, k čemu se Vaše Excelence rozhodne, naopak mne bude velice těšit, jestliže pan Lionel prokáže Vaší Excelenci dobrou službu. Poroučeje se upřímně do Vaší přízně, líbám Vaše ruce s nejponíženější úctou, zůstávaje vždy nejoddanějším sluhou Vaší Excelence. Peter Paul Rubens. Obrazy slíbené Vaší Excelenci, budou s Boží pomocí bezpochyby zcela hotovy do osmi dnů. Antverpy 20. května 1618. *) Jenom na Sv. Petrovi ještě něco málo chybí. **) Bude li pěkné počasí, vystavím je slunci.



30 Siru Dudleymu Carletonovi. Antverpy, 26. května 1618 Nejskvělejší pane, dal jsem přesné rozměry všech obrazů poslu Vaší Excelence, který si je přišel vyzvednout, jak mi řekl, na příkaz Vaší Excelence proto, aby k nim dal zhotovit rámy, přestože jste to ve svém dopise nezmínil. Už nějakou dobu jsem neudělal jediný tah štětcem, který by nebyl proveden ve službách Vaší Excelence. Proto všechny obrazy, dokonce i Lov a Zuzanu spolu s oním dílem ponechaným na mém rozhodnutí, které má uzavřít náš obchod, budou stejně jako ona díla, která jsme určili při naší první dohodě, dokončena tak jak jsem slíbil s Boží pomocí přesně 28. tohoto měsíce. Doufám, že Vaše Excelence bude s mými díly spokojena, a to jak co se týče různosti námětů, tak co se týče mého vroucího přání sloužit Vaší Excelenci co nejlépe. Nijak nepochybuji, že Lov a Zuzana se mohou objevit mezi originály. Třetí obraz je namalován na desce dlouhé asi 3,5 stopy a široké 2,5 stopy a má opravdu originální námět, který není možno nazvat ani svatým ani světským, přestože je vzat z Písma svatého. Znázorňuje Sáru, jak se chystá pokárat Hagar, která, jsouc těhotná, opouští dům s výrazem plným ženské důstojnosti; přítomen je i patriarcha Abraham. 2) Rozměry tohoto obrazu jsem Vašemu poslu rozměry nesdělil, protože je už do rámu zasazen; je proveden na desce, protože malé věci jsou úspěšnější na dřevě než na plátně; a protože má tak malé rozměry, bude se snadno dopravovat. Podle svého zvyku jsem zaměstnal člověka schopného v tomto oboru, aby provedl krajiny, výhradně aby zvýšil potěšení Vaší Excelence, v ostatním mohu ujistit, že jsem nedovolil živé duši, aby se obrazu dotkla. Mojí snahou není pouze splnit co nejpřesněji svůj slib, ale abych dokonce své závazky převýšil, protože chci žít a zemřít jako nejoddanější sluha Vaší Excelence. Nemohu však určit tak přesně, jak bych si přál přesný den, kdy budou všechny tyto obrazy suché. Abych řekl pravdu, zdálo by se mi lepší, kdyby mohly putovat všechny pohromadě, vzhledem k tomu, že retuše na těch prvních jsou ještě zcela čerstvé. Avšak s pomocí slunce, bude-li svítit jasně a nebude vát vítr, který malbám škodí, protože víří prach, bude je možno po pěti až šesti dnech dobrého počasí bez nebezpečí svinout. Co se mne týče, rád bych byl schopen dát je ihned, protože jsem ochoten učinit vše, co je Vám příjemné; velice bych však litoval, kdyby tím, že jsou tak čerstvé, měly na cestě utrpět nějakou škodu; to by Vaší Excelenci jistě způsobilo mnoho nesnází a mě samotnému také. Co se týče gobelínů, mohu toho říci málo, protože, abych byl upřímný, vskutku se tu nedá se sehnat žádné opravdu pěkné zboží, a jak jsem již napsal, lze je najít jen zřídka, ledaže by se daly udělat na zakázku. Protože historie Camilla Vaši Excelenci neuspokojuje, mohla by snad nalézt zalíbení v historii Scipia a Hannibala, která se zdála být dosti po chuti zmocněnci Vaší Excelence. Abych byl upřímný, shledávám veškeré spory o výtečnosti témat, jejichž volba zůstává zcela věcí úsudku jednotlivce, za zbytečné. Zašlu Vaší Excelenci veškeré rozměry svých kartónů k historii Decia Musa, římského konzula, který se obětoval za vítězství římského lidu; musím však napsat do Bruselu o přesné rozměry, protože jsem svěřil vše mistru továrny. 3) Mezitím se poroučím do přízně Vaší Excelence a s pokornou oddaností líbám Vaše ruce. Antverpy, 26. května 1618 Nejponíženější sluha Vaší Excelence Peter Paul Rubens.


Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 Oněch dva tisíce florinů bude zaplaceno přesně podle libosti Vaší Excelence. Přiznávám, že cítím velkou touhu vidět ony mramory, o to víc, že Vaše Excelence mě ujišťuje, že jsou to cenné věci. *) 225 loktů stojí, nemýlím-li se, 2442 guldenů.

31 Siru Dudleymu Carletonovi. Antverpy, 26. května 1618 Nejskvělejší pane, jsem překvapen, že pan Frans Pieterssen se dosud nedostavil do Haagu. Podle toho, co mně napsal, měl se tam vrátit 19., to jest minulou sobotu; avšak z dopisu Vaší Excelence lze zjistit, že 23. dosud nedorazil. Píši mu proto dopis, ve kterém na něj naléhám, aby se tam odebral co nejdříve, a pokud by mu náhodou něco zabránilo, aby mi poslal nějakou vhodnou osobu, aby předložila Vaší Excelenci potvrzení napsané mou rukou. Ale v případě, že ani on ani nikdo jiný jeho jménem velmi brzy nedorazí, prosím Vaši Excelenci usilovně, aby mne laskavě hned informovala, načež zcela jistě co nejdříve vyšlu posla. Dnes svítilo slunce tak pěkně, že (až na několik výjimek) jsou všechny Vaše obrazy tak suché, že je lze zítra zabalit. Totéž je možno očekávat o ostatních do tří dnů, v závislosti na dobrém počasí. Zbývá již jen, abych Vaší Excelenci s veškerou úctou políbil ruce. Antverpy, 26. května 1618 Nejoddanější sluha Vaší Excelence Peter Paul Rubens.

32 Siru Dudleymu Carletonovi. Antverpy, 26. května 1618 Nejskvělejší pane, Vaše Excelence může podle svého uráčení svěřit své starožitnosti panu Fransi Pieterssenovi, doručiteli tohoto dopisu, nebo komukoliv, kdo z Pieterssenova pověření toto potvrzení předloží; budou uloženy stejně bezpečně jako v mých vlastních rukou. Závěrem líbám Vaše ruce s pokornou oddaností. Nejoddanější sluha Vaší Excelence. Antverpy, 26. května 1618 Peter Paul Rubens.

33 Siru Dudleymu Carletonovi. Antverpy, 1. června 1618. Podle příkazu Vaší Excelence jsem vyplatil 2000 florinů panu Lionelovi. Ten mi za ně dal vlastní rukou stvrzenku a podá Vaší Excelenci zprávu. Kromě toho jsem vydal panu Fransi Pieterssenovi všechny obrazy *) v dobrém stavu a pečlivě zabalené a doufám, že Vaše Excelence s nimi bude zcela spokojena; i pan Pieterssen byl překvapen, když je Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~ 16 ~

Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 viděl všechny s láskou dokončené a srovnané vedle sebe. Jedním slovem: výměnou za komnatu vykládanou mramorem dostává Vaše Excelence obrazy, jimiž může vyzdobit celý palác, přičemž gobelíny nejsou vůbec započítány. Co se týče rozměrů, které se ukázaly být poněkud menší, než jste očekával, vynasnažil jsem se, a upravil jsem je podle těch, které jsou běžné v této zemi. Můžete si však být jist, že tento nepatrný rozdíl nemá žádný vliv na cenu, protože obrazy se oceňují jinak než gobelíny; ty se kupují na lokte, zatímco obrazy se hodnotí podle své kvality, tématu a počtu figur. Přesto však zakázka, kterou jste mi zadal, je pro mne tak příjemná a čestná, že ji považuji za známku nejvyšší přízně; rovněž zašlu Vaší Excelenci velice rád svůj portrét pod podmínkou, že i mně se dostane té cti, že budu smět mít ve svém domě nějakou památku na Vaši osobu, protože není vhodné, abyste mi prokazoval větší úctu než já Vám. Právě dnes jsem dostal mramory, nemohl jsem si je však dosud kvůli spěšnému odjezdu pana Pieterssena prohlédnout, přesto doufám, že budou odpovídat mému očekávání. 2) Pan Lionel na sebe vzal na sebe úkol zajistit Vašim věcem volný průchod; dopis Vaší Excelence pro Brusel jsem mu předal již před mnoha dny. Pro své mramory jsem onu trasu nepovažoval za vhodnou, takže mi byly zaslány jinou cestou. Přesto však zůstávám Vaší Excelenci nekonečně zavázán za vše, co v můj prospěch učinila, a s tímto končím líbaje ruce Vaší Excelence a přeji si z celého srdce zůstat jí zavázán navždy Antverpy, 1. června 1618. Nejoddanější sluha Vaší Excelence Peter Paul Rubens. *) Daniel, Leopardi, Lov, Svatý Petr, Zuzana, Svatý Šebestián, Prometheus, Leda, Sára a Hagar.

35 Pieteru van Veenovi. Antverpy, 23. ledna 1619. Nejjasnější a nejváženější pane, Jsem Vám velice zavázán za Vaši laskavou nabídku pomoci mi získat privilegia. Abych byl upřímný, musím doznat, že se vystavujete nebezpečí, že Vás vezmu za slovo; patřím totiž k těm, kteří laskavost zneužívají tak, že všechno přijímají. Rytiny sice nejsou ještě zcela hotové, ale mohli bychom alespoň začít tím, že písemně určíme témata. Abych získal čas, považuji za vhodné zavázat se k tomu, že rytiny odpovídající oznámení předložím v požadovaném okamžiku. Neopomenu vést přesné účetnictví o tom, co jste v této věci za mne zaplatil, daroval a slíbil panu tajemníku Arsensovi a dalším. 2) Co se týče předmětů, nezpůsobily by žádné potíže, protože se žádným způsobem nedotýkají státních záležitostí; jsou velmi prosté, bez dvojznačností či mystického významu, jak ostatně vidíte na připojeném seznamu. Abych byl upřímný, rád bych zařadil některé věci, které budou hotovy až později, abych se vyhnul dvojímu vyjednávání a vše urychlil. Z tohoto důvodu bych považoval za vhodné jednat písemně a nepředkládal bych exempláře před ukončením (ale to pouze v případě, že by byl tento postup možný, protože bych byl nerad drzý), a sice pod podmínkou, že veškerá témata budou mít smysl běžný v této zemi a nebudou ani v nejmenším dvojsmyslná. Zavázal bych se zcela tak, jak se patří, že v požadovaném okamžiku předložím doklady úplné a bezchybné. Většina děl je už skoro dokončena a mohla by být brzy vystavena. Dal bych přednost tomu, aby rytec pečlivě dbal na reprodukci originálu, stejně jako považuji za vhodnější, aby práci pod mým dohledem Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~ 17 ~

Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 provedl spíše nějaký mladý člověk, kterého naplňuje touha vytvořit něco dobrého, než velcí umělci, kteří dávají volný průchod své fantazii. Očekávám v této věci odpověď Vaší Excelence, až se jí zlíbí mi napsat. A jestliže se naše přání takto nedá uskutečnit, odložme věc, až budeme schopni kráčet po správné cestě. Mezitím se poroučím z celého srdce do Vaší přízně a prosím nebesa, aby Vám udělila publice et privatim dokonalé zdraví a spokojenost. Rovněž líbám s nejvyšší oddaností ruce pana M. de Gheyna4). Antverpy, 23. ledna 1619. Nejoddanější sluha Vaší milosti Peter Paul Rubens. Bitva mezi Řeky a Amazonkami. Lot s rodinou opouští Sodomu. Sv. František přijímá stigmata. Narození Krista. Madona s dítětem, s malým Sv. Janem a Sv. Josefem. Madona s dítětem a Sv. Josefem při návratu z Egypta. Několik portrétů význačných mužů různého druhu. Klanění Tří králů. Narození Krista. Snímání z kříže. Kristus na kříži. Utrpení svatého Vavřince. Pád Luciferův. Výjev ze života Ignáce z Loyoly. Jiný výjev ze života Xaverova. Zuzana. Sv. Petr vytahující minci z ryby na udici. Příběh Leandrův 5).

36 A. P. von Vischerovi. Antverpy, 27. dubna 1619. Dostal jsem od pana Annoniho přesné rozměry obrazu, který mám udělat pro arcivévodu Leopolda. Již je zcela připraveno i plátno pro dílo, do něhož se brzy pustím, dá-li mi Bůh život a zdraví. Vynaložím veškerý svůj skromný talent, abych vytvořil něco, co by se líbilo knížeti takovéhoto postavení, o čemž můžete ubezpečit toho pána, který je zástupcem Jeho Výsosti s Bruselu. Doufám, že dílo bude dokončeno ve všech ohledech do dvou měsíců; budu-li schopen je zvládnout dříve, nebude zde z mé strany žádné zdržení. Je však třeba vzít v úvahu, že dříve, než ji bude možno dokončit, musí malba dvakrát až třikrát schnout. Mezitím líbám nejponíženěji ruce Vaší Výsosti a zůstávám vždy Váš, nejoddanější sluha, Antverpy, 27. dubna 1619. Peter Paul Rubens.



37 Siru Dudleymu Carletonovi. Antverpy, 28. května 1619. Nejskvělejší pane, ani v nejmenším jsem se nemýlil, když jsem předpokládal, že Vaše Excelence je jediná osoba schopná docílit zdaru v záležitostech jinak nemožných. Zajisté byl Lov s velkým množstvím divokých zvířat, který jste tomuto gentlemanovi nabídl, šťastnou volbou; rovněž to platí o Rybaření apoštolů, kteří jsou opravdu jako "rybáři lidí", jak Vaše Excelence duchaplně poznamenala. To mne neudivuje, protože všechny věci dosahují největšího účinku, jsou-li vhodně použity. 2) Vskutku, bez těchto prostředků by se nedosáhlo ničeho, přestože důvod uváděný Generálními stavy, že nejsem ani jejich poddaný, ani nebydlím v jejich státech, není tak závažný; jiná knížata ani vlády ho nikdy neuváděly, jelikož se jim zdálo být jen spravedlivé zajistit, aby jejich poddaní nezpůsobovali bližnímu bezpráví ani škodu tím, že jeho úsilí budou využívat sami pro sebe. Mocní lidé, přestože jsou ve velkých věcích často rozdílného názoru, bývají vždy zajedno tehdy, jedná-li se o podporu a rozvoj ctností, věd a umění, a minimálně to by mělo platit i v tomto případě. Bližší údaje o své žádosti jsem zaslal příteli, který o ní dá Vaší Excelenci nejpodrobnější zprávu. Mezitím prosím Vaši Excelenci, aby mi pomohla toto podnikání úspěšně dokončit, a líbám Vaše ruce s tisícerými díky za úctu a velkou přízeň, kterou mi projevujete; budu rád, posloužím-li Vaší Excelenci k Vašemu většímu potěšení i svému vlastnímu. Antverpy 28. května 1619. Nejponíženější sluha Vaší Excelence Peter Paul Rubens. Stává se často, že se ve velkých shromážděních lidé jeví být nakloněni nějaké věci, aby však nakonec poté, co se shromáždí, provedli opak toho, co každý z nich jednotlivě slíbil. Proto Vaši Excelenci usilovně prosím, aby se svou obvyklou prozíravostí dobře zvážila, zda se naše žádost nevystavuje nebezpečí, že bude znovu stejným způsobem zamítnuta, a v případě, že toto lze předvídat a věc je pochybná, ihned jednání přerušila a nevynakládala další námahu, ne proto, že bych byl o věci získal jiný názor či si dosažení oné přízně nevážil, nýbrž proto, že mi kvůli jiným velkým ohledům nepřísluší, abych na Vás naléhal nebo Vás jinak obtěžoval. Ještě jednou líbám ruce Vaší Excelence.

☼



EEN WOORD VOORAF Geachte leden van NE-BE, Beste vrienden, Wat kunt u in deze winteraflevering vinden? y Op 5 oktober vond in het park Havlíčkovy sady (Grébovka) de eerste Ne-Be kinderdag plaats. Het spel met vragen over Nederland werd voor Ne-Be door ons lid Petra Martínková voorbereid. Het weer was fantastisch en de belangstelling van de kinderen ook. Meer kunt u in de bijdrage van Sylva Alderliesten vinden. De atmosfeer laat ook de fotoreportage van Jesse Ultzen zien. y In oktober is de Tsjechische Republiek bezocht door de journalist en schrijver Geert van Istendael. Op 19 oktober konden we hem in Praag zien, op de volgende dagen in Brno en Olomouc. Radka Smejkalová heeft een bijdrage geschreven over deze boeiende avond. y Wat hebben de journalist Louis Aletrino en Ne-Be gemeen? Dat kunt u te weten komen in de volgende bijdrage van deze aflevering. Het artikel is door Lucas de Bruijn voor ons geschreven. y Deze aflevering bevat weer een literaire bijlage. We zullen ons hier nog een keer met de brieven van de schilder P. P. Rubens bezig houden. Ruben Pellar zal ons vakkundig in de problematiek inwijden. y In de galerij Albertina in Wenen vond tot 8 december 2008 een tentoonstelling van schilderijen en tekeningen van Vincent van Gogh plaats. Ne-be leden moesten er natuurlijk ook bij zijn. Een artikel daarover komt in het volgende nummer. y Wat brengt het volgende jaar? In 2009 plannen we een reis naar Vlaanderen. U heeft per email van ons al een formulier met vragen ontvangen, die uw belangstelling peilen. Schrijft u ons alstublieft uw mening over dergelijke activiteiten. y Op 24 februari 2009 plannen we een regelmatig terugkerende lezing, die deze keer Miroslav Kabela, auteur van het boek Hollandse ervaring zal houden. De voordracht zal de Tsjechisch-Nederlandse contacten in heden en verleden behandelen. De presentatie zal met dia’s aangevuld worden. U ontvangt tijdig een uitnodiging en u bent hartelijk welkom. y In de lente zal ook de ledenvergadering van Ne-Be plaatsvinden. We vieren volgend jaar het tienjarige bestaan van Ne-Be. We zullen u over de precieze datum en plaats nog informeren. y Op 26 april 2009 organiseren we samen met de vereniging Vlamingen in de Wereld de regelmatige lente-uitstap. We zullen naar Noord-Bohemen gaan, en het thema van het uitstapje is Architecturaal erfgoed in een geïndustrialiseerde omgeving. Schrijf ons. We verheugen ons op uw opinies en reacties! Jana Červenková



INFORMATIE VOOR DE LEDEN Als u uw lidmaatschap wilt opzeggen of als u een ander e-mailadres hebt, laat dat ons in ieder geval weten. Zo helpt u ons bijzonder met de administratie. E-mailadres voor deze informatie: [email protected]

Bibliotheek NE-BE Geachte leden van Ne-Be, beste vrienden, De bibliotheek is regelmatig twee keer per maand open zijn, altijd de eerste en de derde dinsdag van de maand (15.30 – 16.30). Voor persoonlijke consultatie kunt u contact met Ruben Pellar opnemen: [email protected], mobiel: +420 605 260 005. In de bibliotheek kunt u o.a. het cadeau van Ne-Be ophalen, het boek van Geert van Istendael (Belgisch labyrint). Met vriendelijke groet, Bestuur Ne-Be



CULTUUR EN SOCIAAL LEVEN

De kinderdag van NE-BE Oktober begon dit jaar met gure dagen. Slechts een ras-optimist durfde nog te hopen op goed weer op zondag de 5e. Maar ook ras-optimisten krijgen weleens gelijk. En dus was het de zondag van de NEBE kinderdag onverwacht goed weer. Een beetje Nederlands, want het waaide, maar de lucht was vooral blauw. Precies het weer voor een gezellige wandeling door een park. De kinderdag werd gehouden in Havlíčkovy sady oftewel Gröbovka. Vooral voor diegene die er nooit eerder geweest waren, was de lokatie een aangename verrassing. Het adembenemende uitzicht vanuit het wijngaardpaviljoen was niet te verslaan. Het paviljoen was tevens het eindpunt van het spel dat die dag werd gespeeld. En het was een handige plek om Nederlandse lekkernijen uit te delen. Het begin van dat spel was in de buurt van de Gröbe villa. Inleidend kon iedereen een verhaal over dit prachtig huis en het park beluisteren. De deelnemers waren zoveel kinderen, gezinnen als huisdieren. Ze moesten een soort natuurwandeling maken langs een met oranje gemarkeerde route door het park. Onderweg kwamen ze informatieborden tegen die speciaal voor deze dag gemaakt waren. Iedere deelnemer of team kreeg een werkblad met een aantal nieuwsgierige vragen over Nederland. De borden in het park bestonden telkens uit een korte tekst met illustratie. Er waren onder andere verschillende kaarten van Nederland, foto´s van de koninklijke familie, beelden van bekende steden, feestende Nederlanders, de beroemde bloemenvelden, windmolens. Ook mocht iedereen een typisch Nederlands voorwerp betasten, piepkleine klompjes. De deelnemers gingen met groot enthousiasme gezamenlijk op pad. De bergachtigheid van het park heeft er wel voor gezorgd dat de deelnemers zich later over de route hadden verspreid. Iedereen heeft zo zijn of haar eigen tempo en loopstijl kunnen volgen. Sommigen zijn zelfs hard tegen de trappen op gaan lopen, anderen hebben volop genoten van de werkelijk prachtige zondag middag. Aan de eindstreep wachtte gelukkig veel lekkers: stroopwafels, drop, schuimpjes en, verrassend genoeg ook kaantjeskoek, škvarkové placky! De deelnemers kregen ook nog een klein windmolen(tje) mee en wat souvenirs, afkomstig van de Nederlandse ambassade. Het is zeker te hopen dat dit niet de laatste kinderdag van NEBE was! En dat ook volgende keer het weer net zo gunstig, het stadsdeel Praag 2 net zo gastvrij en de vrijwilligers – onder de leiding van de speldirectrice Petra Martínková – net zo behulpzaam zullen zijn. Sylva Alderliesten



Een volle en een halve Nederlander (van rechts naar links)

De organisatoren en deelnemers van de NeBe kinderdag Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~ 23 ~


Mijn Geert van Istendael Zoals het hoort voor een schrijver, zette hij zijn handtekening in zijn in het Tsjechisch verschenen boek Mijn Nederland met een vulpen. De gegadigden waren talrijk, die op 18 oktober naar het achterliggende zaaltje van café Krásný ztráty in hartje Praag kwamen om te luisteren naar wat een Belg over Nederland en Tsjechië te vertellen heeft. En te vertellen viel er veel. Als gediplomeerd socioloog en filosoof en bekend verslaggever en nieuwslezer bij de openbare omroep in België heeft Geert van Istendael (1947) wel een poot om op te staan als het aankomt op politieke en maatschappelijke thema´s in de landen waar hij veel van afweet en evenveel van houdt. “Ik heb in Nederland drie cruciale dingen voor het leven geleerd,” onthult hij aan het begin van zijn vertellingen over zijn boek Mijn Nederland. “Met name lopen, spreken en fietsen.” Hij was één, toen zijn liefdesaffaire met Nederland begon, en zes toen hij als een “Hollandse kaaskop” terug naar België kwam om uitgelachen te worden. “Ik heb me daar lang niet mee kunnen verzoenen,” geeft Van Istendael toe. Hij blijft zich nog jarenlang verweren tegen allerlei vooroordelen die over zijn beminde tweede vaderland heersen in zijn eigen land. En toch blijft hij kritisch in zijn liefde. “Als ik kwaad ben, is het omdat ik van Nederland houd en soms in mijn liefde teleurgesteld word,” zegt hij. En van deze kritische liefde is een boek ontstaan, het Nederland van Geert Van Istendael, Mijn Nederland. “Bij schrijven is het zoals in een huwelijk – ik besef dat ik mijn geliefde niet zo goed ken als ik dacht,” licht hij toe voor wat voor verrassingen hij kwam te staan om de opdracht van zijn uitgever te vervullen. Het Nederland van Geert van Istendael is weliswaar een Nederland vol tulpen, klompen en jenever, zoals het cliché luidt, maar ook een heel ander Nederland. “Ik dacht altijd dat Nederland een van de doorzichtigste landen van Europa was, en nu ontdekte ik dat het het meest exotische land van de EU is. Het eigenaardigste land zelfs. In de jaren zestig keken veel mensen van mijn generatie op naar Nederland, het was een modern, vrij land zonder taboes. Cabaret en theater bloeiden er, wij hadden niets. Nu verandert Nederland zienderogen. Voor de eerste keer heb ik Nederlanders ontmoet die niet zelfverzekerd waren, ze maakten zich zorgen over de toestand van hun land – iets wat ik altijd als iets typisch Belgisch beschouwde.” Het Nederland dat Geert van Istendael gadeslaat is een ontredderd land waar Pim Fortuyn geen exces was, waar moskees in brand worden gestoken en de taal politici zodanig brutaal is dat zelfs de extreemrechtse partij van Vlaanderen deze niet zou durven gebruiken. “Karel Čapek verbaasde zich er in zijn reisverhaal over dat Nederlanders hun fiets niet op slot doen, dat ze hem gewoon aan de zijkant van het pad laten staan. Hij zou eens moeten terugkomen, arme man,” waarschuwt Van Istendael zijn Tsjechische lezers al spottend. Voor de Tsjechen geeft hij toe ook een voorliefde te hebben. „Niets is zo verschillend als een Nederlander en een Vlaming, ook al spreken we dezelfde taal. Toen ik in 1982 voor de eerste keer in Praag was, zeiden mijn vrouw en ik tegen elkaar ´Verdorie, die Tsjechen lijken zo veel op de Belgen´. Niet alleen qua lichaamsbouw (in Nederland kijk ik naar mensen omhoog, in Tsjechië kijk ik ze recht in de ogen). Het gaat ook om de manier waarop we ons bewegen in de openbare ruimte. De Tsjechen zijn vriendelijk, ook al zijn ze soms een beetje nors, ze willen niet opvallen. Wat in Nederland vaak opvalt is dat de mensen er juist willen opvallen. Vlamingen en Tsjechen beschouwen de staat als een vijand. Nederlanders, die in de 16de-17de eeuw een van de eerste volkeren waren die zich losmaakten van het absolutisme van de koning, beschouwen hun land als iets van zichzelf. Belgen en Tsjechen hebben een grondig wantrouwen in de overheid, Nederlanders hebben een grondig vertrouwen in de overheid,“ observeert Van Istendael. Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~ 24 ~


Daar waar de Nederlanders vroeger in schitterden, zijn volgens hem de rollen nu anders verdeeld. „Nu verovert het Vlaamse theater niet alleen Nederland maar gans Europa, Nederlandse zalen gaan plat voor Vlaamse zangers. Volgens het NRC Handelsblad is de jonge generatie Vlaamse schrijvers beter dan de Nederlandse,“ merkt Van Istendael op, die indertijd zelf een steentje aan het Vlaamse theaterlandschap heeft bijgedragen – als cabaretier zijnde. „Ik heb cabaret in het Brusselse dialect gedaan. In België heb je enorm veel dialecten die verschillen van dorp tot dorp. In Brussel zijn er mensen die nu nog het Brabantse dialect spreken, maar die in het Frans naar school gingen. Het Nederlands werd onderdrukt, daarom is het ietwat absurd gebleven, in grappen zelfs heel archaïsch. Ons cabaret was politiek en maatschappelijk getint. Door het gebruik van dialect had onze kritiek de sterkte van een afbijtmiddel voor verf. Het publiek en wij hebben ons kapot gelachen,“ denkt Van Istendael graag terug aan zijn cabaret-verleden. „Als ik met de Brusselse burgemeester (en hij is van de Franstalige Parti Socialiste) praat, spreken we altijd Brussels dialect, dat is onze geheimtaal. En anders spreek ik in Brussel uitsluitend Nederlands, uit principe,“ zegt de man, voor wie het Frans een van de mooiste talen blijft. Geert van Istendael houdt van taal. Vooral van zijn eigen taal. „Ik ben er bijna psychiatrisch in, ik ben een maniak in mijn liefde voor woorden, maar laat me daar nooit voor behandelen. Ik zoek bijna elk woord op in de driedelige Van Dale, maar ook in het veertigdelig Groot woordenboek der Nederlandse taal. Ik raadpleeg graag dialectische woordenboeken. Ik ben net als de Vlaamse dichter Leonard Nolens die zegt: als ik even boodschappen ga doen en een bericht voor mijn vrouw achterlaat, dan nog raadpleeg ik een woordenboek. Dat doe ik ook,“ geeft Geert van Istendael toe. Radka Smejkalová

Mirek Pavel en Juliána Fulajtárová bij de tafel met de boeken van Geert van Istendael. Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur ~ 25 ~


Wat hebben Louis Aletrino en NE-BE gemeen? Een zoektocht naar lotgevallen In oktober 2007heeft Lucas Bruijn zich uit Nederland tot Ne-Be gewend met het verzoek om een vertaling van ca. 20 documenten uit het Tsjechisch naar het Nederlands. De vertaling had hij nodig voor zijn onderzoek naar de Nederlandse journalist Louis Aletrino, die in de jaren 1921- 1939 als buitenlandse verslaggever van de NRC in Tsjechië werkzaam was. Zo ontstond een levendige en boeiende briefwisseling, waarbij interessante feiten en lotgevallen aan het licht kwamen. Tenslotte hebben we van Lucas Bruijn voor het tijdschrift van Ne-Be een artikel ontvangen, waar hij de vastgestelde feiten opsomt:

Louis Aletrino (* Amsterdam, 10 april 1892- † kamp Mauthausen, 29 augustus 1942) De Aletrinos zijn een van oorsprong Sefardisch-Joodse familie, die aan het begin van de achttiende eeuw vanuit Italië naar Amsterdam kwam,Louis Aletrino was de zoon van een Amsterdamse arts, die geen geloof had, en een christelijke moeder. Louis begon in 1910 met de studie medicijnen aan de Universiteit van Amsterdam, maar brak zijn studie af. Gedurende de Eerste Wereldoorlog werkte hij als redacteur bij Het Nieuws van den Dag. In april 1918 verhuist hij van Amsterdam naar Gorssel, van waaruit hij zich in augustus van dat jaar in Deventer vestigt. Hij werkt dan als journalist bij het Deventer Dagblad. Op 5 maart 1919 wordt hij lid van de Nederlandse Journalistenkring. In oktober 1921 wordt Louis correspondent voor de Nieuwe Rotterdamsche Courant in Praag, Tsjecho-Slowakije. Op 16 mei 1922 wordt hij uitgeschreven uit de gemeente Deventer wegens vertrek naar het buitenland. Op 11 november 1922 wordt Louis ingeschreven in Praag. Op 3 februari 1923 trouwt hij in Praag met Gertruda Josefa Kisch, uit een bekende Boheems-Joodse familie. Het huwelijk werd ontbonden op 25 oktober 1927. Het zou het eerste van drie huwelijken en drie scheidingen zijn. Hij was eigenlijk geheel en al vergeten. Op zijn best werd hij verward met een achterneef met de zelfde voorletter (Leopold), die toevallig ook journalist was. Totdat een Nederlandse toerist enige jaren geleden met een foto thuis kwam van een gedenksteen met zijn naam en beroep er op, aangebracht op een muur van het crematorium van kamp Mauthausen. De toerist, die zelf in de journalistiek werkte, vroeg aan de Stichting Vriendenkring Mauthausen of er meer over Louis Aletrino bekend was. Na enig onderzoek kwam de stichting op met een paar gegevens, maar veel was het niet. Vorig jaar kreeg ik het verzoek om eens te kijken of er niet meer over hem te vinden was. Speurende in oude kranten vond ik wel het een en ander, maar niet veel. Tamelijk logisch, maar toch tot mijn verbazing, bleek het Tsjechische Nationale Archief over een berg materiaal te beschikken, variërende van politie-registratiekaarten tot politierapporten en series door hem in de NRC geschreven artikelen. Het enige probleem was, dat behalve de krantenartikelen alles in het Tsjechisch was.



In juni 1923 was Louis Aletrino medeoprichter van de Vereniging van Nederlanders in Tsjecho-Slowakije . Ik ging daarom op zoek naar deze vereniging, in de hoop langs die weg een vertaler te vinden. Door een Nederlands-Tsjechische vriendschapsvereniging werd ik doorverwezen naar een Tsjechisch-VlaamsNederlandse vereniging, de lezer wel bekend, die, alhoewel men van de door Aletrino opgerichte vereniging geen weet had, bereid was om vertalers te leveren. Zo kon ik de biografie van de vergeten journalist aanvullen met talrijke gegevens. Als buitenlands correspondent is Aletrino lid van de Tsjechoslowaakse Association de la Presse Étrangère. In 1933 staat hij te boek als bij het Tsjechoslowaakse Ministerie van Buitenlandse zaken geaccrediteerd lid voor de N.R.C., en als vice-voorzitter van de organisatie. In 1936 is hij lid, maar nu zowel voor de N.R.C als het Algemeen Handelsblad. In 1937 is hij voorzitter. Naast zijn werk voor Nederlandse kranten werkte Aletrino ook voor de New York Times, de New York Evening Journal en het persagentschap International News Service. Aletrino beheerste de Tsjechische taal. In 1932 en in 1936 leverde hij Nederlandse vertalingen van reisgidsjes van de Tsjechische Staatsspoorwegen. In 1937 vertaalde hij de roman van de Tsjechische auteur Ivan Olbracht 'Nicola Shuhah' in het Nederlands. Daags na de bezetting van Tsjecho-Slowakije wordt Aletrino opgepakt door de Gestapo, maar na korte tijd wordt hij weer vrij gelaten. Aletrino keert terug naar Nederland waar hij tot oktober 1939 in 's-Gravenhage verblijft. Vanuit Den Haag onderhoudt hij contact met Hubert Ripka, een Tsjechoslowaaks politicus, die van 1939-1940 in Parijs deel uit maakte van het Nationale Comité, 'Československého národního výboru v Paříži', die weer in contact stond met de inmiddels naar Engeland uitgeweken Tsjechoslowaakse president Edvard Beneš. Uit de Praagse politiedossiers blijkt, dat men in Praag van Aletrino's verblijfplaats en contacten op de hoogte was. Eind oktober 1939 vertrekt Aletrino uit Den Haag naar de Balkan en bezoekt hij Hubert Ripka in Parijs. Hij vestigt zich in Boekarest, Roemenië. Na de bezetting van Nederland in Mei 1940 vallen zijn werkzaamheden voor Nederlandse kranten weg, maar hij blijft werken voor Amerikaanse kranten en in December 1940 krijgt hij een vaste aanstelling bij de N.Y.T. Die zelfde maand wordt hij door de Roemeense veiligheidsdienst uitgewezen en hij gaat naar Belgrado in Yugoslavië. In januari 1941 keert hij, op uitnodiging van de Roemenen, terug naar Boekarest waarbij hij waarschijnlijk in een valstrik van de Gestapo loopt. Op 23 januari wordt hij daar op last van de Gestapo gearresteerd door de Roemeense veiligheidsdienst, tijdens de mislukte revolutie van de 'IJzeren Garde', die daar van 20-23 januari plaats vond. Na een mislukte poging om hem over te brengen naar Wenen wordt hij op 3 april geïnterneerd in een kamp voor politieke gevangenen in Târgu-Jui. Het Zweedse Gezantschap, dat fungeert als zaakwaarnemer van de Nederlandse belangen in Roemenië, doet enige vergeefse pogingen om hem vrij te krijgen en ondersteunt hem financieel. Hoewel er geen sprake is van een officiële aanklacht wordt Aletrino te verstaan gegeven dat hij vast zit op grond van zijn publicaties en contacten. Eind oktober 1941 blijkt Aletrino gedeporteerd te zijn uit het kamp in Târgu-Jui. De kampleiding laat zijn bagage bezorgen bij het Zweedse Gezantschap, zonder aan te geven waarheen Aletrino is afgevoerd. Op 25 Augustus 1942 wordt Louis Aletrino ingeschreven in kamp Mauthausen, Oostenrijk, waar hij op 29 augustus 1942 wordt vermoord. Het z.g. 'Totenbuch' vermeldt, dat hij die dag om 13.10 uur "Auf der Flucht erschossen" is. Met hartelijk dank aan Jana en Ruben. Zonder hun hulp was het min of meer bij een geboorte – en sterfdatum gebleven, nu staat de Stichting Vriendenkring Mauthausen op het punt om een korte biografie te publiceren, die uit moet komen in het kader van de viering van hun 25 jarig bestaan. Lucas Bruijn



“Speurende in oude kranten vond ik wel het een en ander.”

☼


Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur. Ne Be

Recommend Documents