IDB 2.11
>8
Snmové, léta
1593
jednání i
1594
rávní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic.
Nap
FRANTIŠEK DVORSKÝ.
(Zvláštní otisk
z VIII.
-i-
dílu
»Snni
eských«.)
t-^:
V PRAZE. Tiskem dra Edv. Grégra.
—
1894.
Nákladem vlastním.
Snmové, léta
1593
jednání i
1594
právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic.
Napsal
FRANTIŠEK DVORSKY.
(Zvláštní otisk
z
VIII.
dílu
»Snm
eských«.)
V PRAZE. Tiskem dra Edv. Grégra.
—
1894.
iVákladem vlastním.
í>8
bs
«
Pi r. 1592 bylo uvedeno, jaké konal císa pípravy vi hrozícímu nebezpeí od Turk, kteí uzavený s císaem mír protrhli vpádem do Charvátska na zaátku letní
doby
1592. Jako vždy, byla rychlá
1.
pomoc penžitá
i
tehdy nejnutnjší potebou
pro hotovení se k válce.
Víme, jaké komora dvorská, císaští radové inili tehdy v píin té návrhy finanní. V echách a pivtlených zemích mly nejprve snmy pomoci. Ponvadž však 1592 a zaátkem r. bylo potebí rozpisovati, musel císa jiným rychlým svolené
bern
Na
koncem
teprv
Tureckých rozložené vojsko
hranicích
do zemí císaských
1.
již
vpadl,
ponvadž penz v pokladn
prosilo
volalo,
o
,
když
» nepítel
zaplacení
Když však
úedníky zemské
ne-
všeho kesanstva
dlužného žoldu
nebylo, odbyli je dobrou útchou.
že hranice opustiti musí, požádal císa nejvyšší
zili,
snmu
1593 vycházely a tudíž zpsobem si odpomoci.
ve Vídni,
:
žoldáci hro-
království
eského,
aby na zaplacení »ubohého lidu váleného « na úet berní starých neodvedených ihned Což také se stalo. Když pak baše Budínjistou sumu penz na míst stavv svolili. Moravského ohrožovati poal, žádal císa optn nejvyšších hranice markrabství ský až úedník zemských, aby pro odvrácení velikého nebezpeenství beze všeho prodlení znanjší sumu penz objednali, což také svolili na ten zpsob, aby císa bud v krá-
nebo jinde pod úrok do 100.000 tolar si shledati dáti mohl, za kteréž peníze jako jistcové postaviti se slíbili. Rudolf II. zase pipovdl, že pi budoucím snmu takové opatení omluví a ospravedlní. Ponvadž však vedle penz k vojn potebí i vojska, radil se císa s úedníky zemskými také o to, jakým by prostedkem bášeti Budínskému odoláno býti mohlo. Defensí nebo veejná hotovost pro ochranu zemí koruny eské již r. 1586 na snmu navržená až dotud mezi stavy království eského a zemmi pínebylo také možno královským mandátem s ní slušejícími vyízena, ukonena nebyla, lovství
i
hnouti.
Proto žádal císa,
aby pro okamžitou potebu ihned
jistý
poet
lidu
jízdného
Moravského vedle nutnosti pes hranice do Uher vypraven úedníci zemští 500 nmeckých jezdc a 200 arkabuzárv, s kterýmiž co
najat a s lidem markrabství byl.
by
I
pijali
uinno
býti
mlo,
dotazoval se císa arciknížete Matiáše o radu dne
12.
ledna 1593.
Snmové, jednání
4
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic.
Vedle takového zatímního opatení zamýšlel císa, aby ped zahájením snmu eského sjeli se zástupcové pivtlených zemí korunních do Prahy ke dni 15. bezna, kdež aby vedle moci snmy jim dané defensí konen vyídili. Biskup Vratislavský Ondej oznamoval (li. ledna 1593), jako vrchní hejtman knížetství Slezského, císai, jaké v píin té uinil opatení, a že vc do ustanoveného asu asi sotvy vyízena moci bude. Mezi stavy Horno- a Dolno-Lužickými jevily se jisté neshody, o emž bližší zprávy v listinách dd. 27. ledna, 4., 14. a 22. února 1593. Komora dvorská ra-
býti
aby od svolání delegát korunních zemí ke dni 15. bezna upustil a rozmyšlení, námitky k artikulm, na kterýchž zástupcové jednotlivých pednesl a potom teprv zemí pi schzi v Praze roku 1587 byli se usnesli, pi spoleném sjezdu vyslanc všech zemí korunních k uzavení pedložil. Námitky dila císai
(dne 12. února
1593),
snmm
usnesením stav v v píin té byly: aby vojsko v as poteby nezstávalo jen na ochranu hranic v korunních zemích eských, nýbrž proti nepíteli za hranice vytrhlo nejvyššího jenerála, kdyby císa nebo nkdo z císaské rodiny do pole netáhl,
císaovy
proti
;
na stelbu polní náklad vedli. Hlavní však ztížnost císaaby stavové sami vydržovali ova elila proti dívjším usnesením snmovním, kdyby hotovost veejná vypravena byla, aby svolená pomoc proti Turku odvádna býti nemusela. Komora dvorská proto radila císai (12. února 1593), aby na píštím snmu eském uinno bylo pedložení i
v píin odvádní bern beze vší výminky, a by odevená válka nastala nebo ne, jako také v Rakousích i Štýrsku se dlo, neb kdyby vojenskému lidu na hranicích placeno nebylo, že by se rozutéci a opevnná místa beze vší ochrany zanechati musel. Návrh ten doporuila komora dvorská pípisem ze dne 13. února také nejvyšším úed-
níkm zemským.
Takové kterýž svolán
byly hlavní
propravy pro pedlohu královskou
mandátem královským ze dne
11.
února na den
17.
bezna
na
snm,
1593.
ponvadž Po starém obyeji ídíval snm však Vilím z Rožmberka, jenž po 22 let vysoký týž úad zastával, dne 31. srpna 1592 zemel a nový purkrabí dotud nebyl jmenován, jednalo se o to v rad císaov, kdoby na jeho míst z nejvyšších úedník zemských snmu pedsedati ml. Tajný rada a komoí císaský Pavel Sixt Trautson, kterýž v pátelském byl srozumní s Lobkovicem, Rudolf II. však navrhoval, aby ješt ped snmem nejvyšší purkrabí byl jmenován. v království nejvyšší purkrabí Pražský,
zdráhal se tak uiniti.
bylo ízení
Na
aby nejvyššímu hofmistrovi sveno poslal téhož k Lobkovicovi, aby jako
to radil Trautson císai,
snmu, k emuž Rudolf
II.
druhý nejvyšší úedník zemský píští
svolil;
snm
i
spravoval.
Lobkovic, jenž pátelství Traut-
sonovo využitkoval, aby císai za editele snmu Myslel totiž donutiti císae, aby na uprázdnné, výa žádal, aby toho byl sproštn. nosné místo nejvyššího purkrabího ješt ped snmem ho dosadil. Druhého však dne pišel do bytu hofmistrova Trautson opt s oznámením, že císa omluvu jeho nebyl navržen, na oko omluvná se inil
pijímá, nýbrž
doufá,
že
na
nho
vznešenou úlohu pijme,
a
ponvadž císa osobn
Snmové, jednáni
píin
1593
I.
i
1594 a právní proet Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
5
ním mluviti žádá, aby pi dvoe o 2. hodin odpolední najíti se dal. Na vznešení z úst císaových poal Lobkovic opt pokorné se vymlouvati a prositi, aby milostivé takovou úlohou byl ušeten. Když však Rudolf II. od žádosti své neupustil, odpovdl nejvyšší hofmistr: že mu nesluší, aby císai v nem, co by jen bylo možného a náležitého, odpíral, tudíž že poslušné se zachová a hodnost na sebe pijme, však prosí, aby na nejvyšší úedníky bylo vzneseno a o v té
s
nm
reno
nemohlo
býti
do
že
,
snm
toho
úadu
vetel.
se
Zárove
slíbil
že
,
všemožn
dob
k zalíbení císaskému s dobrým výsledkem ku konci pivedl. Na to naídil císa, aby všichni úedníci zemští panského a rytíského stavu k nmu povoláni byli, což když se stalo, radil se s nimi a uinil dotaz ponvadž úad nejvyššího purkrabí dotud není osazen, kdo by snm íditi ml. Na aby
piiní,
se
potaz
odpovdl
v nejkratší
Lobkovic vedle povinnosti úední jako pední
že by bylo se spravedlností a náležitostí, aby
nkterý
z
pítomných úedníkv
z nejvyšších
:
úedníkv zemských,
kterému by císa naídil, místo nejvyššího purkrabího zastupoval. A na nov uinný dotaz císav odpovdli úedníci zemští jednohlasn s ukázáním na Lobkovice, naež Rudolf
se pousmál a iditelství
II.
Snm
snmu mu
naídil.
1593 a osudy jeho nového císaem jmenovaného presidenta jsou zvláštní episodou déjin eských, kteráž nejen mezi souasníky živý budila interes doma i za 1.
hranicemi naší vateli byla
ukážeme,
ped
za naší pamti rzným zpsobem historiky a jinými spisoNa základ mnohých pvodních pramen, až dosud neznámých, zvané » veliké spiknutí « Jiího a Ladislava z Lobkovic bylo ale
vlasti,
i
posuzována.
ím
tak
nestranným soudem
historie.
Proces jmenovaných bratí vyízen
však osud Jiího Lobkovice, ozáený nezmrnou jímá mysl srdce až do jeho skonání (1607).
láskou jeho
dcery
r.
1594, tragický
Evy
Evzebie,
za-
i
Z kmene Lobkovicv, z
L.,
z
nichž mnozí v knize
Jan Hasištejnský, Bohuslav a
jiní) z
djin eských se
proslavili (Mikuláš
vtve Popelv pocházel Jií Popel
z
Lob-
kovic, jehož otec Jan vysoce vynikal literním vzdláním nad šlechtické své souasníky. Byl censorem tehdy vysoce cenné kroniky Hájkovy, kosmograhe Múnsterovy, pevedl na eský jazyk spis Erasma Roterdamského »Jak by se lovk k smrti hotoviti mla a sepsal » Lobkovického domu spoádání «. Vedle vzdlanosti literní byl také dobrým hospodáem. Zpoátku ml jen panství Zbiroh, piinlivostí, opatrným hospodaením a
rozmnožil
šetrností
Hazmburk
a
a když jesuité
seminá pi byla
dbrad, laná
do
kolleji
Anna
ech
,
Zemel 1569 dne 6. ervna. Manželka Janova dcera Mik. z Kolovrat a Elišky z Kunštátu, sestry Jiího z Po-
klementinské v Praze.
z Kolovrat,
tudíž krevní
dáma
své hojnou mrou zakoupiv panství Žebrák, Toník, Náboženským vyznáním svým byl rozhodným katolíkem uvedeni, byl štdrým a prvním jich podporovatelem, založiv
statky
Libochovice.
píbuzné
slavného
eského
krále.
byla zvláštní milovnicí písemnictví eského.
Anna jako vysoce vzdSepsala a choti svému pipsala Paní
Snmové, jednáni
Q »sv.
1593
l.
i
1594 a právní proces
Ze sedmi synv Janových
Augustina rukov«.
narodil se 1540.
dvanáctiletý
chlapec
a Ladislava
Jif-iho
stal
byl
z
tvrtým Jií Popel, kterýž
se pážetem
Jako Ferdinanda, kterýž za svého místodržitelství v království
Lobkovic.
eském
pi dvoe vedl
arciknížete
dvr
velice oká-
eskými pi dvoe Mladý Jií nauil se mezi pedními nádhernému živobytí a jiným zpsobm okázalého dvoanstva. Zvláštního vyznamenání dostalo se mladému ješt Lobkovicovi, když r. 1557 poslán na hrad Kivoklát, aby jako panoše byl k službám Filipin Velserovn, s kterouž arcikníže Ferdinand tajn se arciknížecím
šlechtici
zalý.
Jako otec Jan st. z L. byl pedním rádcem, dvrníkem arciknížete Ferdijeho syn Jií v mladém již vku milostníkem arciknížecím. Jmenanda, takž zstával nován komoím, nejvyšším štolbou, radou arciknížecím, byl úastníkem, dvrným dal oddati.
i
veejných spoleenských záležitostech vznešeného verádcem v mnohých domácích ponvadž až do litele svého, na jehož hmotnou podporu po dlouhý as byl odkázán, smrti otce svého nebyl v samostatném držení njakého statku, kteréhož se mu teprv i
dostalo
po úmrtí otcov
1.
1569.
Podlen
byl panstvím Libochovickým.
samostatnost, odvislost v hospodáství finanním a navyklé
již
Taková nepi dvoe
okázalé živobytí
arciknížecím nauily Lobkovice býti píliš praktickým, vypoítavým, když se
mu
jednalo
Po dlouhých pípravách a vyjednávání pojal roku vdovu po Ladislavovi ze Šternberka, paní Kateinu rozenou Lokšanovou z Lokšan, kteráž držela v zástav panství Kivoklátské, byla majitelkou zboží Píbramského, užívala dchod z panství Zelenohorského, kteréž její synm na rozumu nedostateným náleželo. Nic mu nepekážel v té píin ani rozdíl v náboženství. Pan Jií byl pehorlivým katolíkem, manželka jeho byla a zstala horLobkovic toužil po bohatství, kteréhož se mu s vdovikou také livou protestantkou. dostalo a jež potom hledl všemožn rozmnožovati, aniž by kdy v píin jeho dosažení v prostedcích byl vybíravým. Jako náelníku strany katolické dostávalo se Lobkovicovi nejen mnohých nových hodností (byl jmenován truksasem, císaským radou, komorníkem, r. 1582 nejvyšším sudím, 1. 1585 dne 19. února nejvyšším hofmistrem království eského, druhým tudíž nejvyšším úedníkem zemským), ale (po o
aby vstoupil v stav manželský.
to,
1575 za manželku o deset
let
starší
i
em
nejvíce
toužil) bohatství
zvláštní
milostí
Spšn
císaskou.
zbohatl, za
krátkou
dobu na velikou výši postaven. Však vrozené mu sobectví a ctižádost hnaly ho vždy dál a dále. »A tu dobrý pán velmi sob vzal na kel a zpýchal, že bylo se emu diviti, jak sob pyšn vedl, a v tom ho pán Bh velmi snížil skrze jeho divné praktiky a handle, « praví o souasný Pavel Korka z Korkyn ve svých »Pamtech«. N-
nm
kolika
tmi
slovy
charakterisován
kami svými v krátké se skonení.
dob
ztratil
velmi všecko,
trefn
eský
eho díve
pán,
byl
kterýž
nabyl,
a
skuten
prakti-
smutného dokal
»Pro pilné a vysoce dležité poteby království, zemí pi vtlených a všeho kesnm království, již na 17. bezna svolaný, až dne 19. t. m. na paláci
sanstva« sešel se
Snmové, jednáni
I.
15U3
i
1594 a právní proces Jifiho a Ladislava
z Lobkovic.
7
hradu Pražského, jejž císa a král Rudolf sám zahájil. Pedloha kiálovská ukazovala na veliké nebezpeenství veejné války s Tureckem, na potebnou ochranu hranic osazením lidu kuláši
r.
1592 vyšla,
váleného a
opt
aby
žádala,
bern
domovní,
pi
kteráž již
sv.
Mi-
na ti léta svolena a beze vší podmínky na dobrý píklad
pivtleným zemím odvádna
byla.
Mimo
skými povolené sumy: zálohu 41 tisíc stavové schválili, a bez ujmy domovní
to žádal císa,
bern
takové peníze nejinam než k ochran
aby nejvyššími úedníky zembern a sto tisíc tolar v
na nedoplatky téže
tol.
jako za svolené pijali a
království a zemí
zaplatili,
ponvadž
korunních vynaloženy budou.
Vedle penz žádal císa také pomoc na vojsku, i pedložil snmu zvláštní spis s pipomenutím, aby »jako opravdoví milovníci vlasti a národa svého « vysoce potebnou Mimo defensí, o kterouž tak dlouho již se jednalo, ku konenému usnesení pivedli. berni domovní, jako pomoc proti Turku, pedloženo k svolení po sud ní 6 gr. . z vrtele piva bílého i jeného na vychování dvoru královského s žádostí, aby v píin dosaK tomu úelu vadních berních nedoplatk a jiných nepoádk náprava uinna byla.
aby vedle dosud neprovedeného usnesení snmovního z 1. 1579, l 5%°> vyízen byl popis všech poddaných v království, tak aby berníci zemští lepší vdomost míti mohli, jak mnoho poddaných jeden každý z obyvatelv má a tudíž také snázeji bern zvyupomínati mohli. O plavbu po Labi až do moe jednáno 1. 1590 na sjezdu v Magdeburce mezi kurfiršty a stavy íše Nmecké i zástupci království eského, avšak za píinou rozepí mezi knížaty a stavy nmeckými, zvlášt pak mezi Braniborskem a mstem Hamburkem nedocíleno koneného výsledku, nýbrž na tom zstáno, aby nový sjezd položen byl. S pipomenutím, že by koneným šastným vyízením takového projektu navrhl
císa,
1581 a 1585
konen
obchod v Cechách s obilím, rybami a jinými plodinami, které pro veliký dostatek špatný odbyt v zemi mly, zkvésti a zem bohatnouti mohla, žádal císa, aby zvoleným osobám plná moc pod peetí zemskou dána byla, jež nad míru vysazená cla na Labi a píliš vyvýšené jezy ohledaly, a tudíž pi novém sjezdu v Magdeburce žádných obtížností více o to nebylo.
stavm, že v Trutnovských horách na Velké a Malé Oupav plavbu s nemalým nákladem vyzdvihl, aby se díví aby taková plavba do budoucnosti stále zaku poteb Hory Kutné dodávati mohlo, chována býti mohla, žádal císa, aby snm po bedlivém uvážení záležitost takovou na Císa ztžoval si také, jaká pekážka a ujma dchodu královjisté míe postavil. skému na clu pomezním od mnohých obyvatelv se dje, že clo z dobytka, obilí, v té vci másla, sýrv a jiných podobných vcí odvádti se zdráhají, a protož aby opatení uinno bylo. Doporuil také snmu srovnání práv horních mstských se zízením zemským a oznámil na konci, že rad, komorníkovi svému Vedle plavby po Labi,
oznámil
Rudolf
II.
i
i
i
nejvyššímu hofmistru království eského Jiímu Popeloví z Lobkovic za vrné, platné, stálé a v mnohých píinách k obzvláštnímu a
Snlmooé, jednáni
3
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
zalíbení jeho císae samého prokázané služby k prvnéjší na panství Mlnickém již mající sum milostiv 15.000 kop gr. pipisuje. A jakož bývalo
pilné
dležité,
ukonil císa, král proposicí slovy, že stavové takové vysoce poteby k brzkému, spšnému vyízení pivedou, vedle milostivé císa-
obyeji,
v
k nim dvrnosti z upímné lásky svolí a povoln se ukáží, zaež zase dobe jednomu každému zvlášt vší se ubezpeiti mohou, že císa všem stavm spolen ské
i
milostí to vzpomínati a nahrazovati
ráí.
císa ze svého majestátu a odebral se ze soudní svtnice, kdež snmové zahajováni byli, do svých komnat císaských na hrad Pražském. Stavové, kteíž na snm v nemalém potu se byli sjeli, toho dne více nic nejednali až
Po petení proposice
na zejtí
totiž v
vstal
sobotu dne 20. bezna
Císaem pedložené
opt
žádosti
sešli se
k snmování.
týkaly se obrany Uherska
korunních zemí
i
dchod obecného dobra zem Nebylo tudíž nieho kromobyejného, ímž by obyvatelstvo pro pokladnu císaskou. njakou zvláštní mrou bylo ztíženo. Vedle ádu a obyeje bývaly pedlohy královské na snmích nejdíve, totiž ped ostatními obecními nebo soukromými vcmi, proeských
proti
a svolení povinných obyejných
Turku,
nemalý poet, zvlášt ze stavu panského a rytínežli do snmovní sín ského. Jií Popel z Lobkovic dosud scházel nedatovaný spis s podpisem Vesovic njaký podal Šebestian Vesovec z vstoupil »Páni a rytístvo z obce království eského pi tomto nynjším snme na hrad Pražském shromáždní všickni spolen «, do rukou císaského rady Hemana z ían s žádostí, aby spis, ponvadž obecného dobra se týká, ve snmu pede všemi byl
Snmovník President snmu
jednávány.
se
sešel
;
,
ten.
ían
odevzdal
jej
znlo na všechny pi mnoho, velmi mnoho v a
ponvadž
nejvyšším
úedníkm zemským. Akoliv
snmu shromáždné síni
z
panského
i
podepsání ve spisu
rytíského
bylo jich
stavu,
snmovní, kteíž nieho nevdli o obsahu takového podání,
pozornosti jich neušlo,
Vesovec
že
váhal spis podati,
a až teprv na hor-
nkteí,
aby prohlédnut nco nebylo proti císai po pezda snad v byl hlédnutí aby mu podána byla zpráva, jednání pak o tom aby odloženo bylo až do schze píští. iditel však snmu, nejvyšší hofmistr, ozval se, že petení spisu nebude na škodu, a když pívrženci jeho mu pisvdili, spis na katede pi stolci královLadislava z Lobkovic tak uinil,
livé
,
domlouvání pana co by v sob obsahoval
žádali
nm
,
,
ském pedítán. osudného stížného spisu, jenž pobouiti a naladiti ml mysle snmovník k odporu proti uinnému pedložení královskému, obsahoval stížnost, že stavm není známo, zdali císa, král Rudolf II. potvrdil svobody, privilegia království eského, jakž na snmu r. 1575 pi korunování byl slíbil. Pvodn prý (v stížném spise) napsáno bylo, že privilegia dosud potvrzena nebyla, a aby díve snmováno nePrvní artikul
bylo,
dokud by tak se
nestalo.
Jedno
i
druhé bylo zcela nepravdivé,
ponvadž
stvrzení
Snimové, jednáni
I.
svobod království Rudolfem desk zemských. Druhý ztížný
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
9
uschováno bylo na Karlštejn a zapsáno souasn do artikul bouil opt svobodami, právy zemskými, že »ouad
II.
mnoho záleží, pes pl léta neobsazen zstává, a proti zízení zemskému a svobodám království že císa správce a místodržícího téhož ouadu naídil, Velvary a Hradany že od téhož úadu odaty jsou. Takové pak protržení svobod starobylého dobrého poádku a zvyklostí, ponvadž všetenými boulivými lidmi pošlo, aby zase napraveno a s tmi rušiteli, buii pokoje a dobrého obecného aby vedle vymení práva naloženo bylo. Úad purkrabství aby byl obsazen. « Mimo to žádáno, aby v budoucnosti, kdyby z úad zemských, nejvyššího
purkrabí
Pražského,
kterémž
na
království
velice
nkterý prázden zstal, aby do nejprv píštího soudu zemského osazen byl, anebo kdyby za asu snmování nebo pi soudu taková promna pi tch ouadech se nahodila, aby v snmování ani v souzení pokraováno nebylo, dokud by takový úad nebyl opt dosazen. A taková nespravedlivá purkrabství, komornictví, soudství nebo písaství,
a
i
nepravdivá ztížnost,
snmem
kteráž
íkaje na panovnickou
útoila
moc
královskou,
mla
Ano ješt
více. zákonem uinna a do desk zemských zapsána býti. nemlo o pedložených vcech královských jednáno býti; teprv po projednání toho, mlo na královské a obecné vci nastoupeno býti. pokuty nedávno ustanovené na vydávání a piJiné ztížnosti spisu týkaly se jímání zlé mince, ehož prý nikdy nebývalo, aby bez spoleného usnesení císaova se
Díve
schválena,
nežli
o této ztížnosti
:
stavy pokuta ztracení statku nebo hrdla na stavy ukládána byla, dále zastavování práva
od cizozemc, kteíž aby v zemi trpíni nebyli runiky krátké aby zapovdíny a pobrány byly; zákon snmovní z r. 1575 na partyty, nebo podvody lichváské, aby zdvižen byl, a hrozná na to pokuta: ztracení cti, hrdla a statku, aby v penžitou zmnna byla skupováním statkv pozemských od císae aby stavové ušeteni byli, spíše aby statky v rukou osob stavv vyšších zstávaly v píin nenáležitého kladení viz bez místa do desk zemských a o protimyslném a výtržném chování císaských lovcích a polesných osobám stavu panského a rytíského, jakož Vidti o obsílání stavv vyšších pro provozování myslivosti na gruntech císaských. jasn, že pedložené ztížnosti byly dvojího druhu, a sice osobního sobeckého smru (obsazení purkrabího a zrušení zákona pokut na podvody lichváské) a veejných nedostatk se týkající, jichž zastavení skuten bylo žádoucí, o nichž však projednávati se mohlo na snmu, aniž by vyízení pedlohy královské se zamítalo nebo odkládalo. skrze dekrety císaské
;
výtržností páchaných
;
;
vi
i
Žádost v ztížném spisu obsažená,
díve usnesení se nemálo
stalo,
citlivou nesnází,
aby o
artikuli
v
píin
by o proposici ponvadž poteba svolení pomoci
obsazení
úadu
královské se jednalo,
nežli
proti
Turku
purkrabství
byla pro velice
císae
byla na-
léhavá a nebezpeí také nemalé.
panování sultána Murada propukalo v íši Turecké V Egypt, Caihrad, Persii, v opanované ásti povstání, spiknutí jedno za druhým. Uherska bouilo se vojsko pro nezaplacený žold, nejpovážlivji však janiái, kteíž
Známo, že za posledních
let
Snmové, jednáni
IQ
trojím pozdvižením za vezír,
znovu musel
tyi
l.
15ÍI3 i
léta
býti usazen.
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
pimli sultána, že tikráte nejvyšší hodnostá Aby vzpoura janiárv udušena býti mohla,
vedeni býti do války za hranice. Manželka sultánova svého,
Benátanka
aby vojska turecká táhla proti císai.
území Turecké
inili a o
nž
z Lobkovic.
mezi
museli vy-
Baffa, povzbudila
chot
Uskoci, kteíž asté vpády na
portou a vládou císaskou vyjednáváno,
Bosenský místodržitel Hasan vpadl skrze Charvatsko
nou války.
íše, velký
proti
byli
píi-
Uskokm. N-
300 kesanských zajatc. Taková hrozící nebezpeí otepotupa za asu nedávno utvrzeného a dary vykoupeného míru jiných v žezlu císaskému vené války pimly císae, že naízeno v íši Nmecké podízených zemích, aby tikráte za den zvonno bylo k modlitbám proti Turku. I po
kolik dobyl pevností, zajal a prodal jako dobytek na
i
i
eském,
mstech Pražských konány za tou píinou služby boží, svatá kázpívány litanie, zvonno na kostelích a každý, kohokoliv a kdekoliv takový hlas zvonu postihl, ml na kolena pokleknouti a modliti se za pokoení tureckého zbouení. A pomoci, kterouž císa na prospch obecný žádal na ochranu proti »kesanskému nepi tel i«, a již také chudý zbožný lid po penízcích v pokladniky v kostelích zavšené jako dobrovolný píspvek ukládal, svévolnou pítrž uiniti království
v
zání, íkány modlitby,
i
snmu
nastrenou osobou Sebestianem Vesovcem pedložiti politickou agitací donutil císae k obsazení a dání mu výnosného místa nejvyššího purkrabího Pražského. Muž, jenž po úmrtí nejvyššího purkrabího Vilíma z Rožmberka pedním byl z nejvyšších úedník zemských a, když na nho vznešená hodnost presidenta snmu, zavazoval se císai, že se vší pilností se pi-
hrozil ztížný spis,
dal nejvyšší
jejž
na
úedník zemský, aby
aby snmovní jednání k brzkému a šastnému pivedl konci, kterýž na výsluní císahojného jmní, jemuž císa v poslední chvíli ské milosti vysokého dosáhl postavení královským darem 15.000 kop gr. vdil se za služby jeho, Jií Popel z Lobkovic bouil stavy podtaji, aby nejednali díve o pedložené na snmu žádosti královské, dokud by iní,
i
vyízeny nebyly, namlouval porznu rozliným snmovníkm, aby až sám pimlouvati se bude za bezodkladné projednání pedlohy královské, na slova jeho nedbali a na svých ztížnostech neústupn stáli. Pi tom stavl se a petvaoval na snmu, jakoby o »tom hrozném spisu« nieho nevdl, a když peten byl, nevykonal jako president snmovní povinnost svou ani tou mrou, aby stavy pobídl díve k projednání pedlohy královské, ale dal rokovati, hlasovati o ztížnostech jako vcech slušztížné artikule
i
ných a chvalitebných. schvalovali
pedložený
Nkteí pánové spis, jejž
Trautsona císai pedložiti mistra a vraceje
dal.
mu snmovní
a zvlášt
z
rytístva
hluným pizvukováním
Lobkovic skrze ministra císaského dvoru Pavla Sixta
Druhého dne na ztížné
artikule
to
zavolal Rudolf
doložil:
že
II.
nejvyššího
bez takového
spisu
hof-
mohlo potom
díve že po právu mly žádosti v proposici uvedené býti projednány, by dosti ješt bylo zbylo asu k uvažováni artikulv stavovských. Na takový vzkaz císaský vzali stavové v uvažování proposici královskou s tou výhradou, že
býti,
že
císa
tyi
artikule ze ztížného spisa jim schválí.
Dne
23.
bezna v outerý po nedli
SnSmové, jednáni
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
Oculi zaveli se
dva vyšší stavové
Dne
vypravili rytíi a páni deputaci
bezna
24.
oznámili,
ského
na
em
v
píin
žádostí
z
Lobkovic.
v soudní svtnici a tam sami
k Pražanm a jiným
královských
se
usnesli.
\ \
snmovali.
mstm,
Vyslanci
aby jim
stavu
mst-
do soudní svtnice, kdež jim od stavu panského a rytíského v známost uvedeno že bern domovní jako pomoc proti Turku svolena na jeden rok, rovnž posudné toliko do roku. I o ostatních artikulích v proposici a ve ztížném spisu obsažených uinno jim sdlení. sešli se :
Mezi stavem mstským, když dne
26. bezna k uvažování proposice královské na radnici Staromstské se sešel, ukázal se hned pi zaátku rokování rozpor. Primas Starého msta Pražského Jan Krocín navrhoval, aby pro ušetení pilných a dle-
poteb císaových a pro lepší opatení hranic Uherských a zámkv pomezních žádaná bern domovní jako pomoc proti Turku posudní na ti léta svolena byla; k emuž Staromstští všichni pistoupili. Novomstští a Malostranští nkteí jiní poslové z mst chtli, aby zachovali se podle snesení vyšších dvou stavv, ponvadž jim jako nižším nenáleží chtíti pedíti vyšší. Rokováno o tom vedle jiných záležitostí po dva dni. Staromstští na svém snesení stáli, k nimž pistoupili Plzeští a jiná také msta, žitých
i
i
nkterých mst od svých snesení také upustiti nechtli. Zstáno na tom, aby vyšším stavm oznámení uinno bylo, že Staromstští s nkterými jinými na tom se snášejí, aby do tí let bern posudné dány byly, Novomstští, Malostranští s jinými posly toliko však na rok. Nkteí navrhovali dv léta. Dne 27. bezna oznámil primas Staromstský v plném snmu, jaké usnesení stavu mstského uinno v píin bern domovní a posudního. A v pondlí dne 29. bezna o tom ve snmu jednáno. Riditel snmu Lobkovic domlouval stavu mstskému, že stav panský rytíský toho se nenadali, aby Pražané jiní poslové z mst s nimi se nesrovnali, a pamtníka že není, aby se kdy podobného co tomu bylo pihodilo. Stav panský rytíský že mli píiny slušné a znamenité, pro císai berni posudné jen na rok svolili, a jestliže se mstským tak líbí dávati berni a posudné, a dávají, když tak mnoho penz mají, netoliko za ta ti léta, ale tebas do desíti let, anebo na vnost. Proposice královská že ne tím oumyslem pednášena bývá, aby povinni byli se tak zachovati, než že podává se k uvážení; nebo kdyby jinak bylo, že by nebylo potebí sjezdu stavv a snmování, protož aby poslanci z mst také categorice mluvili. Podobnými slovy nabádal mstské, aby jedním srdcem, jednou myslí a upímn s ostatními se srozumli, nebo »když ruka ruku myje, bývají ob bílé.« Vedle Lobkovice slyšeti bylo ješt však Novomstští,
Malostranští
i
poslové
z
i
i
i
i
i
výsmšná slova proti mstm z stavu rytíského. Dne 30. bezna v úterý pednášel opt nejvyšší hofmistr ve
snmu,
jaké
od stavv na pedložené císaem žádosti i na ztížné do snmu podané artikule. Berni domovní že svolili na rok, nebo kdyby všechen statek vynaložili, že by to proti takovému »velikomocnému nepíteli« nic postaiti nemohlo, kdyby jiné pomoci z svaté íše jiných zemí nebylo. Když stavové poznají, že íše i jiní potentátové nco stalo se snesení
i
2*
Snimovi, jednáni
22
pak že
uiní,
l.
1593
1594 a právni proces JiHho a Ladislava
i
Rovnž
možnosti.
nejvyšší
tolikéž chtí se zachovati vedle
Lobkovic.
z
že svolili po-
hranicích Uherských za 40 pod rukojemstvím nejcísa msícv žoldu jest zadržáno. V píin sto tisíc, které vyšších úedník na poteby válené se byl vzdlužil, že stavové za jiné nemli, než že tch sto tisíc jako pedchozí lhta vybráno bylo na berni proti Turku, 41.000 zl.,
sudné toliko na jeden
penz mla,
pak, které císai z
by sehnána
býti
a žádosti císaovy
dvody
nými
ponvadž
rok,
císa
aby
upímným
ponvadž prý by as k uvažování
Vidti,
postaral.
se
mluví vyšších stavv
odbyl
a také ne
to
zaplaceny byly od žid, ostatní suma jak
pjeny, aby
berních
o
válenému na
lidu
a president
a lojalním úmyslem.
nepostail, doporuili
naléhavé poteby
že
snmovní ne
dosti závaž-
O defensí stavové se neusnesli, vc k vyízení voleným snmov-
aby snm usnesl se, odkud by sbírky na hotovost uloženy býti mly. Zatím navrhli, aby na každou libru masa jeden peníz piražen byl. Ostatní v proposicí pednesená desideria, na nichž císai mnoho nezáleželo a kteréž byly spíše na prospch obecný, vyízena pízniv, jen sítání osob poddaných prohlásil snm za zbytené. O ztížných artikulích na snmu pedložených usneseno vedle tenoru jich a po ním
i
pání stavovském. svobodám, aby na budoucí
proti
ležitém
o za
em
a potom
císaským zástupcm,
ml
Strany volení nejvyššího
starobylým
privilejím
asy
V
respektu.
a platné
ského k dívjší
nebývalo
císa takovou
snmu
president
proti zízení
píin
zemskému v
se
té
stalo,
a
Císa v
proposici nejposléz
oznámil
snmu,
rad, komorníkovi a nejvyššímu hofmistru království daroval a na panství Mlnickém pipsal 15.000 kop gr.
služby«
sum
snmovním
obdaený Lobkovic pi jednání že
i
zstáno na tom, co
purkrabí Pražského
císa aby starobylá naízení království v nápednesení o usnesených artikulích nestala se však zmínka
toho
bylo mezi stavy více jednáno.
»vrné
teprv
vc
nešetrnými
slovy
projevil
své
že
e:
a
udivení,
artikuli, ponvadž jindy toliko pi zavírání oznamoval, mimo to podotkl, že se mu to prost podobném komory o
nyní teprv nedaruje,
podal mezi jinými
než že
již
ped
sedmi
lety
tvrzení privilegií království Rudolfem, o nichž ve
mu
pipovdíno.
bylo
ztížném
spise
na
V píin
po-
pedním míst pro
spsobení boulivého smyšlení mluveno, v usnesení snmovním zmínka se nestala, poznali agitátoi, že není možno dovolávati se uskutenní toho, co dávno již se stalo. Pi projednávání v schzích uzavených usneseno, aby potvrzení privilegií teno a vyhlášeno bylo pro všeobecnou známost všem.
Že o nešetrném jednání, mluvení nkterých snmovník, zvlášt presidenta snmovního, císai zpráva donesena byla, nemohlo býti pochybnosti, ponvadž mezi stavem panským rytíským byli mnozí, kteíž s Lobkovicem nedrželi a všechno jeho poínání bedliv sledovali. i
Mimo mst, zvlášt
tato usnesení
projednávány v
proti administrátoru
stavu
mstském
konsistoe pod obojí, na
ztížnosti
nhož
již
r.
Pražan
i
jiných
1592 podávány
Snmové, jednáni
1593
l.
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
Msta
žaloby pro jeho anestálost a nechování se« ve víe.
strátora
Fab. Rezka, že v
niem
nepolepšil
z Lobkovic.
ztžovala
nýbrž horším jest
se,
13
do adminiuinn, že knží si
kdy a jak chce, i jiné jim podává, faráe k legátu papežskému vodí aby závazky inili, skrze což k pojezdm a nemalým outratám je pivozuje.
vyzdvihuje a
nutí,
knz
Takž podal
Jakub Zofian*) písemní žádost, kterouž se
k administrátoru
aby písahu
nutiti,
spravedliv
nickém biskupu
zachová,
dostavil a
k legatu papežskému byl uveden
uinil,
lid
3.
chce
:
i
.
odsouzen a upálen
o svátostech
Potom že mu
a uí.
že
kacíe
za
uiti
ukázali
že
smýšleti,
patent,
na
,
že,
snmu
že mistr Jan
Hus na
byl,
poslušnost
uiti
kterýž
byv citován, kdež ho chtli pi-
ztžoval,
si
že
2.
bude,
ímská
jak
Kost-
nejvyššímu církev
velí
ml
svým podpiosob; ponvadž však
závazek
uiniti
nmž
již zapsán byl administrátor a do 50 jiných dobrého svdomí písahu uiniti nechtl, uinili mu pohržku, že jest pro zachování kacíem a proto že musí eské zem pražen býti. Prosil za ochranu a nauení, má-li
sem
a na
mst
na stavy vznésti. Jinou ztížnost podali Kadaští, že jim kostel v a škola oda mnich tam dán byl. Potom že kazatele svého do kostelíku za mstem, kdež tla mrtvá se pochovávala, obrátili, ponvadž však do malého kostelíku lid se smstnati neto
ata
deva a prken. I byli proto obžalováni a na poruení císaské podkomoím zapeetn. Nemohl jim tudíž správce církevní slovem božím a sváposloužiti, a bylo pod obojích v mst (vedle jich udání) pes pt tisíc, katoli-
mohl, uinili pístavbu ze kostel
tostmi
ckých pak
i
s
vandrovní eládkou do padesáti a
okolních se uchylovati. Po
uinných
vyšším za pímluvu k císai v
podezelých Jinou
nezpsob suplikací
píin
a škodlivých prosili
sousedv do
;
museli do vsí
usneseních podali mstští suplikací
obma stavm
šestnácti
ordinování knžstva a napravení
neád «
Pražané a
mnohých
» velice
Fab. Rezka.
msta
stavy
vyšší
na
snmu shromáždné
židé zvlášt v mstech Pražských kožešníkm, krejím pekážky neinili. »Ve všecky živnosti emesla se vkládají«, praví ve své ztížnosti, »na kožišníky všelijaké vci chlupaté nkteré nelidem vezou, vyššího hodné nižšího stavu svobodn prodávají, po mst sem tam se toulají, všudy s tmi vcmi stávají a lidi tém bezdk k tomu nutkají. A netoliko emesla a obchodu kožišnického a krejovského, ale jiných emesel a obchodníkv, za i
pímluvu k
jiným
aby
císai,
obchodníkm v
živnostech
i
i
i
i
i
jako zlatníkv,
kupcv
aby židé v
není,
n
a
kramáv
se dotýe, nebo íkaje emesla, obchodu a živnosti
se neveteli, jich neprovozovali a
s
nimi
vkol
nechodili, an jak ve
krejovských vcech handlují, ve víních, vln, omastku, dokupeckém a krámském zboží nejlepší a pední živnosti vedou, nad to výše tak pyšn a nádhern sob poínají, že mnohý, židv neznaje, takové ne za židy, ale za njaké jiné lidi z stavv vyšších držeti je bude, a že veliké svobody užívají, na žávšelijakých kožišnických a
bytku,
obilí,
tém
dného nic nedávají, a tak lidé, zvlášt mladí, skrze jich obmysly a šantroení o statky mizern pipravováni bývají. *) Sofian
Walkeuberger, sepsal knížku
»Koeu
Jesse rozkvetlého spasení oc.«
chytrosti, fortely, praktiky,
ij
Snmové, jednáni
l.
ÍS93
1594 a právní proces Jifíio a Ladislava
i
i
Lobkovic.
aby od usnesení snmovního z roku »Nebo, pon1^85 v píin pijímání eládky s fedrovními listy upuštno bylo. nesíslný poet lidu nádenního, eládky vadž my v mstech Pražských znamenitý a žebrákv, živíme, « vykládají v dvodech, »a kdybychom pístavné, zvlášt pak chudých takový lid, jehož ne na jeden, nebo dva ale množství tisícv jest, od mst Pražských hnáti mli, mže každý souditi kudy a jakým zpsobem by se to státi mohlo, anobrž bylo-li dovésti. by možné toho bez njakého pozdvižení takové láje nebezpeenství od z masa, a sice z libry po Mimo to projednávali ješt pedloženou jim kteréž byl císa se vypjil na jednom penízi na zaplacení sto tisíc kop groš rukojemství nejvyšších úedníkv zemských. Nebyli proti dani, nechtli však, aby podle váhy masa prodávaného se platilo, navrhovali, aby bud z kusu se platilo, nebo z kupní sumy, z kopy groš, aby odvozován byl, anebo konen z váhy hned na jatkách aby ezník zaplatil. Aby masa na váhy prodáváno býti mlo, »to se v mstech Pražských nebo pedešle již toho koštováno, « pednášeli eníci v schzi zástupc trefiti nemže, mstských, »však pro veliké naíkání chudého lidu a že nepkná, hubená masa se nacházela, z tch váh musilo sjíti a od tch dob zase masa hodná, pkná k pochvale msta bývala. Ano mnozí znamenití lidé a legátové z jiných zemí asto rozprávli, že
Tetí a poslední žádost stavu mstského
byla,
tém
ohv
i
da
,
nikdež tak
pkných mas
jako v Praze nenašli.
ponvadž práva
Více jednáno ješt mezi msty, ších jako za
ležit,
mstského,
uctiv se chovati a jha
jim z kontribucí jiné
stavu
mén
nco
snmu
aby do
nic se pokládají,«
Bydžovští do
i
když.
bemen
uleveno bylo,
snášeti,
»od stav v vyš-
zapsán artikul o jich platnosti;
pipovdli Pražanm
uinna pímluva
ponvadž na 60
domv
jiným
i
za
pijati
mstm
ná-
Klatovské, aby
spálených mli,
i
vyízeny
dležité záležitosti.*)
Když mezi stavy spolené urovnání v
lovskou
mstská
se stalo,
mu
píin odpovdi na proposici
odebrali se nejvyšší úedníci zemští s nejvyšším
snmovní
krá-
hofmistrem v ele
Což když Lobkovic pednesl
pipojenou žádostí, aby císa také k pedloženým tyem artikulm svolil, odpovdl Rudolf II., že se na to rozmyslí. Druhého dne zavolal císa nejvyššího hofmistra a uložil mu, aby stavové beze všech podmínek proposici svolili a tyry ztížné artikule až do budoucího snmu odložili. Jakou mrou Lobkovic o to se piinil, nevíme. Dne 3. dubna dána místokanclíem Krištofem Zeliským ústní odpovd císaská stavm na jich usneRudolf II. tžce to nesl, že v dob hrozícího nebezpeenství iní se spravedlivým, sení. na ochranu všech uinným opatením neoekávané a bezdvodné pekážky. Slovy aby pipustíce k srdcím svým pilné, dležité povroucími dal napomínati stavv teby, císai i království eskému a zemím pipojeným nastávající, píkladem pedkv svých tolik lásky poddané mu ukázali a na to pomyslili, že pedloženou snmu žánež dobro království a zemí pivtlených. dostí nevyhledává svých vcí vlastních k císai, aby
usnesení
oznámili.
,
,
*)
Všechny takové zprávy o snmováni podány
z
dležitých relací vyslanc Kutnohorských.
s
Snimové, jednáni
A ponvadž nepiinili tož
že
,
obávati
se jest
,
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
\q
kdyby stavové v nebezpených asích pomocí svých království zemím ostatním nastati mohlo projinak poslušn se zachovají, nežli se posavade stalo.
jaké by nebezpeenství
i
,
dobe
všechno
uvážíce,
snmu
Téhož dne dodána do
Císa
1503
l.
porážel
skuten
podstatnými
Turku a posudné jenom na jeden
píin úadu
replika císaská na odpovd stavovskou. dvody vytáky stavv, pro svolili pomoc proti rok, odpovdl také na ztížné artikule, zvlášt
písemní
i
nejvyššího purkrabího,
slíbil. Pohovl snmovní odmovati Pes to všechno nebyla replika císaova nkterým vhod ponmilostí císaskou. vadž císaem ani kanclíem nebyla podepsána ani upeetna, nýbrž prost jen jménem sekretáovým císaské kanceláe jako pisatelem opatena. Více však nežli formální neopatení císaské listiny, pálila mnohé íznjší nkterá slova, jimiž vyvráceny nedvodné námitky proti proposici inné. Replika tena nejprve od nejvyš-
v
desideriím
stavovským a zasliboval
kterýž
poddané,
brzy
a dosaditi
opatiti
poslušné
svolení
,
úedníkv zemských
ších
stian z
Vesovic,
i
a nkterých ze stavu panského.
císaem jmenovaný president
snmu
Ladislav z Lobkovic, Šebe-
mnohými pomocníky svými
s
rytíe, aby takový »edikt«, kterýmž se jim jako porouí, co initi navádli pány mají, stavu rytískému nebyl pedložen, ponvadž ješt vtší vzbudil by se odpor proti požadavkm císaským. Nejvyšší však kanclí Adam z Hradce varoval stavy, že by bylo na zlehení císaského královského majestátu, kdyby replika císaská i
všem
ani
Odpovd
petena
nebyla.
nepovolovali
souhlasili všichni ostatní nejvyšší
úedníci zemští. nepodailo se tou mrou žádost císavedli k tomu, aby oba vyšší stavové na svém neústupn stáli, žádosti
císaská tena.
skou zmaiti,
S kanclíem
spíše
ale
A
ponvadž
dom
se
odprcm
Stav rytíský,
mezi nímž,
na kolik na nemálo pívrženc Vesovcových i Lobkovicových se nacházelo, vrátil spis z císaské kanceláe vyšlý nejvyšším úedníkm zemským s odpovdí: že již ztížných artikul až do snmu píštího odloženo bylo, na tom byli, aby vyízení
snmu pítomen
rozjeli.
byl,
ty
po
petení však císaem
a
nejvyšším
kanclíem
nepodepsané
se jim jako z povinnosti a náležitosti ukládá, co by svoliti mli,
odpovdi,
kterouž
že poznávají, v
jakém
A
ponvadž jim v tak malém potu pítomným nenáleží tak dležité, celého království se týkající vci svolovati, že prosí stavu panského, aby jednání o vci až na druhý den odloženo bylo, že zatímn vtšímu potu soudruh svých všechno sdlí, s nimi se uradí a zítejšího dne o osmé hodin ranní s odpovdí se dostaví. Riditel snmu, s jehož vdomím návodem takové odmítavé jsou pohrdání á nevážnosti.
i
chování stavu rytíského se dlo,
aby v povinnosti své na oko ukázal se býti horlivým, pimlouval širokými a prosebnými slovy pánm z rytístva, aby, chtj £-11 prospchu císaovu svému posloužiti, na pilnosti nieho sjíti nedali a v hojném potu se dostavili, a tak nebyli snad píinou, že by snm zítejšího dne nemohl býti k místnému konci piveden. Odešli. Pokryteckému napomínání nejvyššího hofmistra dobe porozumli, ponvadž hned pi zaátku snmu navedeni byli, »kdyby president snmu kdykoli i
i
SnSmové, jednání
Q
1593
l.
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
pedn
vci císaem pedložené uvažovány, projednávány a jakékoli pímluvy inil, aby naopak a jinae, než mluviti bude, rozumli, na svém všem byly, aby jemu v tom ve
snmovního žádného ped sebe nebrali. «*) A takové nauení bylo jim vedle poteby za asu snmování nejednou pipomenuto. Druhého dne sešli se v urenou hodinu osmou nejvyšší úedníci zemští, vtšina stavu panského, nkteí jen z rytístva a zástupcové mst do snmu. Ostatní rytístvo dlouho nepicházelo. I projednávána optn pedloha císaská a uinno snesení, aby pomoc proti Turku a posudné na dv léta císai byly svoleny, jakýž návrh prvé již v stavu
stáli
a jednání
mstském uinn ského
s
Po nkolika hodinném ekání pišli dva zástupcové ze stavu rytíomluvou že rytístvo proto do snmu vedle úmluvy verejší neohlášením a :
ponvadž
pišlo,
byl.
pi jednání
píinou
za
blížících
se
svátk velikononích
tak dležitých záležitostí setrvati a proto že z
mst
není jim
Pražských
možno
dom
již
déle
od-
jíždjí. Po takovém vzkázání odebrali se dva z nejvyšších úedník zemských k círytí že pro malý poet pánv sai, aby mu událost tu oznámili a pedložili pi snmu pítomných nebude možno, aby snm byl uzaven, nýbrž na jinou dobu odložen. Císa však naídil, aby pohromad zstali, až jim vli svou oznámí. Snmovekali. Když již bylo k slunce západu, pišli Krištof z Lobkovic, rada císaský níci i
,
a Krištof Želinský z Sebuzína,
místokanclí království eského, jako poslové císaští
aby stavové nkteí ped skonením snmu pry odjeli a pipomenutí jeho tak málo ušetiti mli, protož aby ostatní snm ádn skonili a jako relatoi do desk se zapsali. Shromáždní projevili vyslanvelikou lítost nad tím že odchodem mnohých poslanc snm tak byl roza že všechno za osoby své kdyby mohli i že by rádi vc napravili rušen
k stavm se vzkazem
:
že císa toho se nenadal,
cm
,
,
,
,
malém potu jako relatoi pi dskách uiní, snm stvrditi mli, toho aby císa je sprostil. Po usnesení takové odpovdi vyvstal ze svého místa Lobkovic s nkolika ješt svými vrnými, a nedbaje na upomínání nejvyšších úedník aby jako president snmu ustanovil uritý den k dalšímu pokraování snmovnímu, odešel ze soudné svtnice, kdež stavové zasedali. Poslové Zbyli jenom nejvyšší se vrátili. s odpovdí a se zprávou, co se stalo, k císai úedníci zemští, aby na další resolucí císaskou ješt oekávali. A když po drahnou co by císa žádal,
aby v tak
však
,
chvíli
marn
jako iditele
uinné
ekali a tma
snmu
již
mlky se rozešli. Odchodem nejvyššího hofmistra snmovník byl snm rozveden, neukonen, svolení
byla,
a ostatních
o proposici královské nebylo stvrzeno.
snm
díve než uzaven, stvrzen byl, se rozešel, zpsobila mnoho hluku mezi stavy eskými, rozdíln o tom se mluvilo, jaké nemalé nesnáze císai tím eských neslýchaná« anebo zpsobeny. Nebyla to však událost »v djinách pihodilo, ješt nikdy nebylo « jakž všichni dose že by »podobného nco v Cechách Událost,
že
snm
*)
Piznání Vesovcovo proti Jiímu
st.
z
Lobkovic.
Snmové, jednání
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiflho a Ladislava
z Lobkovic.
17
savadní historikové, kteíž »o spiknutí « Jiího z Lobkovic byli psali,*) zaznamenali. Anapípad udal se pi snmu roku 1574. I tenkráte pedložili stavové rzné své
logický
ztížnosti,
byly,
kteréž
ústy
a naléhali na
nejvyššího
to,
purkrabí Pražského Vilíma z Rožmberka
aby obecní poteby všeho království se
odkládané projednány byly
ped
postuláty královskými,
i
týkající
pednášeny
po dlouhý
as
tehdy nedocíleno shody mezi
svolením stavv a pedlohou královskou a nemohlo
konené uzavení snmovní se státi snmovník (mnozí pro nedostatek penz na vyživení a dlouhý as snmování dom odjeli). Stavové v odpovdích svých námstku císae Maximiliana II. arciknížeti Arnoštovi projevili, že » takového snmování snad malý poet v Praze zbylých
pro píliš
nikdo nepamatuje« a »o takovém jednání snad žádný z
Nedávno pak ádná, jednohlasná a již i vytištná usnesení snmovní pro malý poet relatorv nedošla své platnosti a ješt jedenkráte na snmu projednána býti musela. Podobn i 1. 1 58 1 chtli všichni ti stavové o potebné obecní artikule pede všemi jinými vcmi jednati, však pro nutné poteby královy odloženo až do píštího snmu; r. 1582 však ztížnosti stavovské opt projednány býti nemohly i ješt 1. 1583 o to jednáno, nežli pišlo ke konenému vyízení. Však vždy všechno narovnáno mezi králem i stavy upímnou spolenou láskou, zpsobem lojalním, nikdy nebylo žádných podskok, lsti a osobní nezízené ctižádosti, kteréž by za podnož sloužiti mly poteby obecné. Neukoneným snmováním z roku 1592 byl císa i jeho dvr velmi nemile pekvapen a do nesnází piveden. Nejvyšší hofmistr království eského a mocí královskou jmenovaný iditel snmu, jenž podrývavým, licomrným a zase až smlým pohržlivým jednáním bouil stavy proti králi, aby v dob hrozícího nebezpeí tureckého zpa donutil pasobil mu nemalé obtížnosti nesvolením žádané pomoci proti Turku novníka k vyplnní ctižádostivých jeho zámr, Jií Lobkovic byl na konci rozvedeného snmu roku 1593 vítzem. Nkteí z panského a mnozí z rytíského stavu i z mst hlunými projevy pochvalovali zaátky oposiní akce proti králi, Lobkovic pak sám vida hned na zaátku snmování, jak se mu zámr poíná daiti, nabyl nemálo smlosti »že král již nebude moci více v království eském a pobízel stavy potají k oposici rozkazovati a poroueti jako nkde v Rakousích, ale stavv za to, co by chtl naíditi císai samému, když zavolán byl v píin jednání nebo míti, že musí žádati. « Ano, pronésti snmovního, dovolil si nevážná, až pohržlivá slova že až posavad v maškae s králem chodil, jeho na obou ramenou nosil, však že již takovou maškaru ze sebe složiti a snm mnohem jinae než posavad íditi chce. A ponvadž ani takovými výhružnými, nešetrnými slovy nepivedl císae k tomu, aby na projevenou žádost udlil mu výnosný úad nejvyššího purkrabího, nepestal Lobkovic s bratrem svým Ladislavem, Vesovcem a jinými za asu snmování i po ukonení snmovním podncovati stavy
ped
tím
lidí
neslyšel. «**)
i
i
,
:
vi
:
*) Josef Svátek,
»Lumír« 1891, A. Gindely, »Geschichte der bohmischen Briider«, W. Tomek »asopis musea T., »Svtozor« a j. v.
Ceského« 1853, Ferd. Meník »Kvty« 18S2, E. **) Viz námi napsaný úvod k roku 1574 '
snmm
listiny
v IV.
díle
»Snmv
eských. 3
království
ig
Snimové, jednáni
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
k nespokojenosti, aby takovými praktikami císae uinil
z
Lohkovic.
sklonnjším k vyplnní své
žádosti.
a
Brzy však ukázalo se jak mocným jest majestát královský, tebas byl zlehen znevážen. Pánové rytíové eští obávali se vlastními osobami dáti se v njaké nebezi
1547 píliš ješt byly v erstvé pamti. Proto také obmezila se všechna oposiní akce šlechty na hluné pizvukování pi jednání snmovním, potajné hartusení mimo snm a asné odejití ze snmování; když však snm byl rozveden, rozešla se také oposice. Pednímu strjci všeho toho arci na tom záleželo,
peí,
ponvadž následky zapoatého odboje
z
r.
aby nepokojem nakvašená mysl nkterých šlechtic doma pokojn se neusadila, a protož také nepominul s pívrženci svými, pokud mohl, je podncovati. Horlivjším v agitací než sám Jií byl bratr jeho Ladislav, kterýž kdy a kde jen píležitost se naskytla, mluvil o rozvedení snmu jako o njakém vítzství stavv eských nad mocí královskou. Záhy však poal Jií z nadšení svých triumf stízlivti. Hned po svátcích velikononích napsal Lobkovic císaskému
v
píin
optného brzkého
radovi Pavlovi Trautsonovi, svolaní
snmu.
aby
císai
pipomenutí uinil
poznával nejvyšší hofmistr, jaké do-
Cítil,
když jako iditel snmu se svými vrnými ze snmovny odešel, aniž na vyzvání nejvyšších úedníkv zemských ustanovil den, kdy by snm opt sejíti se ml nebo snad myslil takovým pipomenutím o svolání snmu jako donutiti císae pustil se
chyby,
;
ponvadž k brzkému obsazení místa nejvyššího purkrabího (po nmž sám toužil) snmu tak bylo slíbeno? Došla-li od císae odpovd, nevíme. Císa toho asu nikoliv proposicí snmovní ale jinými pedlohami zamstknán byl. Zmaené snmování zpsobilo pi dvoe císaském nejen nemilé pekvapení, Rudolfa proti nejpednjšímu toho asu úedníku zemale rozhoilo také císae skému, jehož piinním proposice královská jen na polovici svolena a neukonením snmu jako niím uinna, podaným pak ztižným spisem dstojnost královská k zlehení pivedena býti mla. K tomu všemu pišla císai na mysl všechna dobrodiní, jiných len rodiny císaské byl požíval, a jak mnohokráte jichž Lobkovic od nho ,
i
také
všeliká
císaov
mysli
híchy, který
provinní zapomenuta a vystouply v takovou dobu
jeho
aby rozmnožily
nkdy
adu
jako kardinál
jeho žalobník.
pokáráním netrestána. V roztrpené všechny dávno Lobkovicovi prominuté Nejvíce pitížil mu papež Kliment VIII.,
ani
Hippolyt Aldobrandini v Praze návštvou meškal.
dne 7. prosince pibyl do Prahy a ubytován v paláci v dom Lobkovickém na poest jeho dávané, pipil
arcibiskupském. hostitel
L.
1588,
Pi hostin
kardinálovi:
»Vivat
naež Aldobrandini uinil pípitek slovy: »Vivat futurus rex BoVýznamná slova: Sláva budoucímu králi eskému! mla za tehdejší hemiaeU doby hluboký význam. Po zmaeném vyjednávání arciknížat domu Rakouského (1585), aby císa se oženil, žádáno, aby aspo následník trnu eského z arciknížat byl futurus
pontifex!«
ustanoven,
vyhlášen
chodu jesuit do
;
katolická
zem
strana,
a
duchem bojovná,
potem ráda
v Cechách nepatrná, však od píby byla vidla njakého Jiíka Pode-
Snmové, jednáni
hradského víry
eské
v zemi
vil
pílišní
katolické
,
1593
i
1504 a právni proces Jiího a Ladislava
kterýž by tebas
úplnou nadvládu
náboženští
horlivci
l.
víry
nejvyššího
meem
katolické.
hofmistra,
Lobkovic.
z
porazil všechno
A
l9
kacíství a obno-
takového považovali
za
veškerou
mezi
kterýž
vyšší
nkteí šlech-
tou v echách byl nejen nejhorlivjším, nejštdejším ale také nejbezohlednjším pínásilným šiitelem víry katolické a zvlášt ádu tovaryšstva Ježíšova. Zpráva znivcem, i
kterýmž v sousední blízkosti hradu královsi páli nejen za náelníka ského ukázáno na toho, jakéhož by svého, ale za panovníka, zpsobila pi dvoe sensaci, kteráž roztrpila mrou nemalou císae Rudolfa. asem však zapomínán a omlouván nediplomatický projev kardinálv a byl by v úplné pišel zapomenutí, kdyby nebyl oživen býval novými zprávami. Císa o pípitku vysokého hodnostáe církevního,
bojechtiví katolíci byli
i
pi papežské stolici V. o pobytu svém v
obdržel od svého vyslance brandini papežovi Sixtovi
dvr Rudolfv, mnohé dobroinné
ústavy
zprávu, Praze,
a
vyjádil kardinál Aldo-
jak se
že
obdiv vzbuzuje císaský
totiž
bohatství
tí
eských pánv:
Vilíma
Rožmberka, Adama z Hradce a Jiího z Lobkovic, z nichž prý každý by mohl býti králem. Nade všechno však pobouil císae Rudolfa list polského krále Sigmunda, kterýmž oznamoval arciknížeti Maximilianovi, co mu napsal asto jmenovaný kardinál, že by Jií Popel ml býti spíše králem eským nežli ve vcech víry málo horlivý Rudolf II. I míšeských jablek na hostin (1. 1588), pi kteréž Aldobrandini pomáhala také až píliš upímným pípitkem hostitele svého velice kompromitoval Když totiž jmenovaná oživovati nepátelskou náladu proti nejvyššímu hofmistrovi. z
vn
,
Eminence pi hostin vychvalovala vni i chu na stl pedložených jablek míšeských a pi tom žertovn prohodila, že až bude papežem ustanoví Lobkovice dodavatelem rukou dáním, že takovou hodnost vykoná. Roku 1592 stal se Aldobrandini skuten papežem se jménem Klimenta VIII., Lobkovic pak zaslal mu Osobní nepátelé jeho vyvozovali plný vz krásných jablek míšeských do íma.
jablek,
zaslíbil
z toho,
že jako
se týž
kardinál Aldobrandini vedle pronesené nejvyšším
hofmistrem zdravice
by se mohl Lobkovic eským králem. Ke všemu tomu vzpomenuto také provinní jeho v píin paní M. Krajíové, kterouž nepoctiv šálil slibem manželství, aby leheji pijíti mohl ke koupi panství Mlado-Boleslavského. Mimo to pipamatována také dosud nevyjasnná prakstal
tika,
se papežem, takž zase podle proroctví kardinálova
kteréž se byl dopustil
dvoe
v Praze, když
zení zajatého
radili
1588 za pítomnosti se o opateních, jaká r.
od Polák arciknížete Maximiliana.
ty
státi
arciknížat,
bratí císaových,
uinna
býti
mají v
Pednesl
totiž
císai
píin nco
pi
osvobo-
o njakých
kteíž arciknížeti Ferdinandovi darováni býti mli a o sluhovi s runíkem, takovým prý zpsobem, že by z toho bylo povstalo veliké nedorozumní v nejvyšší rodin; rovnž i pi snmování o polských vcech piítána jemu i bratru jeho Ladisla-
koních,
vovi vina, že pekážel.
Po dlouhý as shovívavý císa Rudolf pedložil domácí rad lenv císaského domu ztížné artikule pi minulém neukoneném snmu podané a žádal za dobré zdání
SnSmové, jednáni
9Q
l.
1593
i
1594 a právní proces JiHho a Ladislava
z Lobkovic.
aby uvarovati se mohl dalších trpkých zkušeností. Arcikníže Tyrolský Ferdinand, k nmuž císa vyslal svého radu R. Streina, radil dne 23. kvtna 1593, aby císa takové vzdory, zpupnost na potupu moci, dstojnosti královské nijakž nestrpl, ponvadž takové nebezpené poínání podobá se velice njakému spiknutí. Ladislava Lobkovice, kterýž spis podal, aby císa ihned zatknouti, vyslýchati a ped v
píin
té,
soud pohnati dal, aby úastníci spiknutí toho vypátráni a potrestáni býti mohli. Neradil však císai, aby mimo soud proti »nkterým vinníkm nco podnikal, « z ehož vidti, Uprázdnný úad nejvyššího purkrabství, aby co nejže císa chtl tak uiniti. díve obsadil osobou, která nenáleží k stran Popelov. Povdomou osobu, totiž nejvyššího hofmistra, kteréhož seznal býti mužem » lstivým, obojetným a nevrným, podéle na jeho nevru dívati se nemže, a hodina jeho již udeila«, aby podobn nvadž soudn dal stíhati a vedle jeho zasloužení »písn potrestati. « Takové dobrozdání arci-
Bh
nkdejší nejvtší dobrodinec Jiího Lobkovice byl podal, jest skuten zdrcujícím ortelem nad zpronevením se v úední povinnosti jeho, kterouž nad nevdností, s jakouž se choval ke skuteným svým dobrodinna sebe byl pijal kteréž
knížete Ferdinanda,
i
cm
z dynastické rodiny.
A
vedle rady záležitostí
eských znalého
arciknížete Ferdinanda,
jenž po celou
adu let byl námstkem královým v echách, dvr císaský se také zachoval. Dne Hradce, dotud nejvyš9. ervna pi zasedání soudu zemského jmenoval císa Adama z královské se pimlouval proposice šího sudího, kterýž ve schzích snmovních za svolení a žádných oposiních projev se nesúastnil, nejvyšším purkrabím Pražským, aby stauprázdnného toho místa píin nemli k njaké nespokojeZárove pedložil tajné své rad ztížné artikule na snmu penosti. tené, aby podala své dobrozdání, jak by právní proces v píin té zaveden býti ml. Císa zamýšlel vedle rady arciknížete Ferdinanda nejdíve na Ladislava Lobkovice
vové
neobsazení
pro
sáhnouti, k návrhu však tajné rady dal
sovce, kterýž na
snmu povstný
jako prvním zjevným
pvodcem
ped
soud zavolati
spis nejvyšším
machinací.
provinní Vesovcových, na základ
jichž
I
pede všemi
úedníkm zemským
sepsán tajnou radou
uinna
býti
mla
Šebestiána
Ve-
podal, a tudíž byl
císaskou seznam
obžaloba.
Dne
19.
srpna
ped
osobu svou císaskou, nejvyšší úedníky a soudce zemské i rady císaské ke dni 5. íjna Vesovce, aby zodpovídal se z tžkých peinní. Obžaloba ho vinila, že na ztížném spise ped snmovním jednáním úednízemským podaném podepsáni jsou »Páni a rytístvo z obce království eského pohnal
císa
Rudolf
II.
km
:
pi snme shromáždní, rytístvo
o
takovém
všickni podpisováni
spolen, « kdežto jest vdomé, že všickni páni a nevdli, proež také nemli proti a mimo vdomí ponvadž tžká na to v zízení zemském jest zápovd.
všickni
spisu býti,
Za druhé kladeno mu za vinu, že dotázkou ve spisu v píin nepotvrzení privilejí zemských uvésti chtl krále u lidí v domnní, jako by závazku svému dosti neuinil dále žádostí o osazení
úadu
purkrabství v
moc královskou
že sáhl a dstojenství krá-
SnSmové, jednáni
1593
l.
1594 a právní proces Jiiho a Ladislava z Lobkovic.
snmovní nenáležit promniti
usnesení
lovské jako stihal;
i
21
chtl, a tak všemi ve spisu
tom obsaženými ztížnostmi urážky dstojenství a moci královské se dopustil. Díve nežli k veejnému pelíení s Vesovcem došlo, jmenoval Vesovec Ladislava staršího z Lobkovic hlavním vinní kem i žádal, aby pohnán byl jako soukup k zastoupení jeho v té rozepi. Na takové udání obeslal císa dne 16. záí Ladislava Lobkovice ped soud zemský ke dni 5. íjna, aby ze stejných r. t. provinní jako Vesovec se zodpovídal. Žaloba pitžovala však ješt Ladislavovi, že jeho písa Jan Redhoštský s jeho povolením a pvodem spis takový do snmu podaný opisoval, Lobkovic pak sám opravoval a Vesovcovi odevzdati dal. O ni
st
pozdji pohnal Jindich
dní
kolik
a jednu osobu)
pánv
z Písnice
prokurátor královský
,
rytív ku svdomí
a
proti
,
celou
Vesovci, Lobkovicovi
adu (dv i
o jiných
na žalobu se vztahujících vcech. Proces zaínal nabývati obrovských rozmr a psobil mezi obecenstvem nemalé vzrušení nejen pro množství k svdectví pohánných osob ské
pe
stavv, ale také podstatou
z vyšších
trestáváno
ztrátou
statku
cti,
i
a proto
hrdla,
Královský prokurátor vyslýchal pohnané
Zlehování, uražení dstojnosti králov-
samé.
svdky
Nemén
kdy oba obžalovaní zodpovídati se mli.
také
tom byly rozprávky. pípravy ke dni 5. íjna,
živé o
horlivé konal
i
inným
horliv
byl Jií z Lobkovic,
Klamnou kojil se nadjí, že o jeho postranním pi Až píliš troufalému pánu odvážná mysl velice poklesla, když uzel, k jak rozhodnému odhodlal se inu až dosud váhavý a píliš shovívavý císa Rudolf. Kde mohl, pemlouval k svdectví obeslané osoby, aby žádné nezmínky. Však veškeré pemlouvání, slibování vyhrožování špatn pi ninily o Obávali se mnozí vším právem soudního opletáni a jiných tžkterých se mu dailo. aby ukryl stopy svých provinní.
snmu
jednání císa
nemá
zprávy.
nm
V
kostí.
za
i
ustanovený den
pítomnosti
císaských,
sedli
;
císae
ský Bohuslav
Na
íjna, držán soud v hodovní císaské síni hradu
samého
na
zlaté
nejvyšších
stolici,
Pražského
úedník zemských
a rad
hodností svých na lavicích kobercemi ovšených sín byly šraky na pi postaveny, za nimiž obeslané Ped šrakami u pokrytého stolu sedl místopísa zem-
kteíž okolo císae vedle
naproti
císai uprosted
osoby, prokurátoi a soudu.
5.
jiní stáli.
z Michalovic a vedle
stole ležely knihy
nho
stáli
služebníci
práv a zízení zemského.
od desk zemských
Hned po
usazení
a
komorního
soudc
povstal
ei
a mluviti zaal prokurátor Ladislava z Lobkovic Jáchym z Tchenic, jemuž však do vskoil a domluviti nedal prokurátor císaský. Po vzájemných potykách mezi obma
dáno na Vesovce, kterýž vzdav se všeho obhajování, dal se na milost císaskou, prose a omlouvaje provinní své nevdomostí, nerozumem svým, že Ladislavem Lobkovicem tak podvésti se
Zeliský
dal.
Po smutné
z Sebuzína, jenž
ei
po pravé ruce
Vesovce poal místokanclí Krištof císaov nejblíže nho stál (ped nímž pak na
Šebestiána
sedl nejvyšší purkrabí pan Adam bylo mluveno. Potom k 10. hodin císa téhož dne až do veera a konec dlouhých stolici
z
Hradce),
vstal
eí
a byl,
vykládati
odešel.
císai po
Další
že obratný,
nmeku
ízení soudu
co
trvalo
na slovo tehdy braný
OQ
Snimové, jednáni
l.
U>93
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic.
obhájce J. z Téchenic vymohl pro nepítomného Ladislava Lobkovice na císai odklad soudu do 15. íjna, ponvadž obžalovaný pro krátkost asu se svdky a jinými prvody pi-
A
pan Ladislav k ustanovenému soudu horliv se pipravoval. Prosil sám z Švamberka, aby mu svdectví vydali císae za naízení pánu z Rožmberka oba velmožové ochotn vyhovli však svdectví, emuž císa jim prosebn psal praviti se
nemohl.
i
i
i
:
;
nesprošovalo ho nijakž piítané viny, kterouž všemožn svaliti chtl na Šebestiána Vesovce, aniž se mu zdaiti mohlo pi soudním stání dne 15. a 16. íjna, aby opt pe odložena byla. Prokurátor císaský na dlouhé vytáky obhájc pán Ladislavových ekl zejm, že o nic jiného jim se nejedná, než o odklady, císai však kteréž podáno,
kdo všecko jsou pvodcové ztížného spisu do snmu podaného. Ladislav L. seznávaje, že by veškeré vyznání svdkv nevyvedlo ho ze soudní sín na svobodu a bratra jeho Jiího že by také vzali za hlavu, uposlechl zase o
rady,
aby zvdti mohl
to,
aby ze
zem
s jistotou,
uprchl a tak sebe
i
bratra
ped
hrozícím
již
trestem zachránil.
Jií
Lobkovic byl nebezpeným rádcem bratra svého, pomýšleje pi tom nejpednji na Odvážného nkdy odvrácení vlastního nebezpeenství, kteréž již na nho se hrnulo. pána rozvaha velice zbloudila, když pemlouval bratra svého, aby útkem ze zem vymknul se rázem z hrozících pout, když sliboval mu všechnu tudíž utrpnou ztrátu
statkv vlastních a o rodinu jeho se starati. Jako u jiných pátel, kteréž za smlení podezelých vcí jeho se týkajících žádal, dokládal se i pi bratru svém, jenž divil se tomu, že on sám má podnikati všechny obtíže, kdežto praví pvodcové žádných nemají nesnází, že tu nehledají pana Ladislava nežli jeho bratra Jiího, nejvyššího hofmistra království eského, a když hofmistra nejvyššího nenajdou, v tom že se spokojiti musejí. Ladislav nešastné rady uposlechl a zaopaten penzi
hojn
nahraditi
ze
na cestu od bratra svého, vyjel na koních za noní ješt tmy ze 17. na 18. íjna úed(ve dne byl již stežen) s Ad. Štítným (posledním potomkem rodu Štítných ,
svým kuchaem varhaníkem a dvma rejtary níkem na Zbiroze ,) Kloubnarem opt soud pinesl mladý, asi i5letý íjna kdy zahájen, Dne 18. zem. a ze z Prahy syn Ladislavv Adam Ek psaní od otce svého nadepsané císai, nejvyšším úedníkm, soudcm a radám císaským, a odevzdal je nejvyššímu purkrabímu pánovi ,
,
oznámením že mu je otec vera veer odevzdal s naízením, kam je má Potom psaní uprosted pítomných soudc, odevzdati; otec pak že odjel aniž ví kam. Lobkovic piznával se, že ztížný spis ve nejvyšších úedník a rad císaských teno. snmu podaný sepsal (což díve popíral), že však tím neprovinil proti zízení zemskému, a že ve snu ani mu nenapadlo, aby císae spisem chtl uraziti; ujetí ze zem ospravedloval omluvou že mu nebylo dopuštíno ped soudem užiti všech zízením zemským dovolených obran. Po petení naízeno neúedním osobám, aby ze soudnice vyšly, což když se stalo zaveny dvée a držána dvrná rada až do jedné z
Hradce
s
:
,
hodiny
by
s
Potom posílány zprávy o útku Lobkovicov a dotazy na císae, co mlo. Po všem tom odložena pe na úterý. Dne 19. íjna za osobní
poledne.
inno
býti
Snimovi, jednáni
Rudolfa
pítomnosti císae z
1593
l.
i
1594 a právní
2>roce»
Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
23
místopísa království eského, ponvadž Ladislav
prohlásil
Lobkovic na první, druhé, tetí zavolání nestál, se z Vesovic proti nmu za právo stanné.
neohlásil, že
dává se Šebestianovi
Vesovcovi
Spisem do soudu podaným piznal se pan Ladislav
skuten
že obžalobou piítané viny krýti
spoluviny bratra
stopy
se
svého Jiího,
zejm ped
njž jako zejmého
na
celým svtem,
Oteveným vyznáním
dopustil.
zamýšlel za-
vinníka
poalo
se
ukazovati.
pesvden o vin Ladislava snm na tu dobu opt svolaný. Císa
Jako soud byl choval se
i
celý
dal napsati mandát,
kterýmž
obsílal stavy království
aby relace pedešlého
Pražský,
snmu
sepsána a
z
Lobkovic,
tak také za-
Rudolf dne 28. kvtna 1593
eského ke dni 30. ervna na hrad vbec vyhlášena býti mohla. Pro
vítzné však úspchy tureckého vojska v Charvátsku v Uhích a potebná v píin té ochranná opatení, muselo býti od toho upuštno. Až teprv na druhé vyzvání ze dne i
16.
záí
sešli
opt k snmovnímu
se stavové
V pedložení snmovním bern, rovnž o
opakoval
defensí,
mu
zmínil
do Prahy dne
zasedání
22. íjna
císa píiny žádosti o pomoc proti Turku
se o
podaném ztížném
spisu
i
1593. o jiné
do snmu, ubezpeoval
ve všem ublížilo, že je jako laskavý otec opatrovati chce a »nedvodným, omylným zprávám žádné víry nepikládali a píklastavv dem pedkv svých do nejvyššího pemožení z upímné, vrné lásky jako králi a pánu svému ve všem nápomocni byli a v tom žádnému národu nic naped nedali. « Na taková slova usnesli se, odpovdli stavové že o nenáležitém, nedvodném, beze všeho ušetení, studu do snmu podaném pokoutním spisu, kterýmž císa a král za milostivou, otcovskou péi svou nevinn zošklivován, díve než zjevn peten byl, žádné vdomosti a k ztížnostem žádné píiny nemli, ponvadž císa vždycky jako nejpednjší kesanská, spravedlivá vrchnost k stavm milostiv se choval, je opatroval, pi všech svobodách, právích je zstavoval, tak že pána Boha prosí, aby dlouhého nad se
že
stavy,
žádá,
tím
aby
:
nimi panování
mu propjiti
Všichni od prvního do posledního zavrhli, zekli se
ráil.
úastenství pi podání ztížného spisu hrdel ani statku nelitujíce,
snm
nehlesl,
;
všichni
slavnými
prohlásili
slovy,
že
pi
císai,
ve všem jemu nápomocni býti chtjí; žádný ani mimo obsažená desideria, z nichž nkterá po skutené náprav
státi a
aby ve spise
splnna byla. Vidti jaká ostýchavost a báze panstvo a rytístvo eské napadla ped soudem proti pvodcm spisu práv držaným. Takovým osvdením odsoudil snm všechno demonstrativní jednání snmu pedešlého a vinnými také uznal právem
volala,
žalované
i
nežalované
pvodce
svolaný toliko k schválení,
posudného i
svolil
na
také ke
odvádti po ti
dv
léta,
ztížného
stvrzení uvolil
a
spisu
se
dávati
jednu
berni
všem ostatním požadavkm královským. léta
lého na vydržování
snmu.
rozvedení
Mimo
pedešlého usnesení svolené pomoci
nemalou
da
defensí
nebo veejné
ze svého
mšce
po
1
hotovosti,
i
Nad
druhou
to
proti
snm, Turku,
po ti roky,
to více uzaveli stavové
eských z každého osedmsta pak na míst sbírky svo-
5
groších
OA
lila
Snévtové, jednáni
každého
své v
jednání,
na ti
léta,
15U3
i
právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic.
15i)4 a
Tím že snm pedešlé usnesení vedle pedlohy královské, odsouzeno bylo také hofmistra pi pedešlém snmu proti svolení
18750 kop míšeských
roku
píin bern pemnil,
postranní berní
l.
mluvení
napravil
nejvyššího
vyknut byl zrovna
dávati.
nad ním samým.
ortel
již
Jií
Lobkovic na
úedníka zemského ukasnmu pítomen zovalo píliš výrazn na jednání císaem jmenovaného komisae pedešlého snmu, Však nedailo se kterýž hledl všemožn, aby zakryl minulou svou innost snmovní. bortilo. Útk bratra Ladislava na nj jeho žaloval, ním proposice všechno se pod mu, královská slovy lapidárními upozorovala na vinu vinníka, nový snm jednání jeho odsoudil, a prokurátor císaský mnoho již ml dkaz proti nmu po ruce, že více žádné Nebylo tudíž divu, že Lobkovic stával se nebylo pochybnosti o jeho brzké obžalob. velice zádumivým, tak že domácí lidé hlídati ho museli, aby prý snad na život si neNejvíce ho hntlo, trápilo, že nemilost císaská byla mu ukázána tak zejmým sáhl. zpsobem, odntím totiž zlatého klíe jako komoímu, a tím také zamezen mu píStalo se již dne 29. záí, když z povinnosti své jako nejstup do komory královské. soudu zemskému se dostavil. úedník zemský k vyšší Po ukonení snmu obeslal císa (dne 7. prosince) optn Šebestiána Vesovce a Ladislava Lobkovice ke dni 26. ledna 1594, aby opt ped soudem stáli. V obeslání pidáno ješt, že statky své, akoliv vytena všecka pedešle již zmínná provinní nebyl.
Prázdné místo druhého
nejvyššího
i
i
vdl, v jakou pokutu upadl, paní Mandalen hrabince ze Salmu, manželce své, ped útkem ze zem zapsati dal císa dovolával se také osvdení posledního snmu. Pes písemnou prosbu jmenované paní (ze dne 21. prosince 1593), aby statky její v sekvestr brány nebyly, pes omluvu, že manžela svého doptati se a jemu obeslání k soudu dodati nemohla, pes úpnlivé prosby všech dítek matky na kolenou císai statku. Ohromné jeho jmní zabráno pednášené, odsouzen pan Ladislav cti, hrdla ;
i
i
pro komoru královskou. se na
milost a vinu
vle císaské
z
mst
Vesovcovi
na Lobkovice
ponvadž hned na zaátku soudu
pak,
nepítomnosti
za jeho
svedl,
vymeno,
císai dal
aby do
Pražských nevycházel.
Nedlouho ped soudním vyknutím ortele nad Ladislavem Lobkovicem pinesl Havel Popel Lobkovic panu Jiímu na Libochovice, kdež tehdy meškal, list ministra Trautsona kterýmž mu oznamoval že by císa rád vidl aby k budoucímu soudu komornímu nepišel a písemn se omluvil, že mu nebude na škodu ale na prospch. Lobkovic poznával, jaký to asi podvod a lest, rozvažoval, jak by se ml zachovati. Mezi tím pišli opt od císae vyslaní nejvyšší sudí zemský Martinic, purkrabí kraje Hradeckého Jan Vesovec a sekretá císaský, aby mu vyídili zvláštní poslání. Sekretá peetl Lobkovicovi spis; v nmž zaznamenána byla celá ada rzných obvinní a na konci suchými slovy doloženo ponvadž císa pro taková provinní nechce více ho míti nejvyšším hofmistrem, protož aby úadu se vzdal, kdyby však tak uiniti nechtl, že císa ho sesadí. Neoekávané a také neslýchané rozhodnutí císaské bylo pro
Adam
,
,
,
i
:
Snimovi, jednáni
I.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
20
Lobkovice jako udeení hromové. Tak byl zaražen, že nemohl se vzpamatovati a nevdl co odpovdíti. Po chvíli teprv žádal, aby mu spis odevzdán byl, a když mu bylo sekretáem odepíno, že spis podruhé, potetí peísti mže, však z ruky vydati nesmí, ekl že na takové neoekávané, nepedvídané vci odpovd hned dáti nemže však s nemalým že mu podivením pichází když ped pl druhým rokem císae pokorné žádal tehdy že prosb jeho aby úadu hofmistrského sproštn byl :
,
,
,
,
že se ctí úad složiti mohl, nyní však že Bez oznámení píiny že císa mu také odal klí komoího a zapovdl pístup ke dvoru, a nyní opt na pouliní vymyšlené zprávy že odvrhuje ho z úadu a nedovoluje mu ani na uinná falešná udání se zodpovídati. Takovou spravedlnost však spravedlivý v nebi soudce že dobe posoudí a jako nejvyšší ze všech soudc na každého nejmocnjší rukou svou sáhnouti mže. Akoliv by nebyl povinen na oznámení takové úad složiti bez pedchozího veejného soudu a ortele (nejvyšší úedníci zemští nesmli úadu zbaveni býti, le by jim peinní njaké zejm bylo dokázáno) však aby císa nemyslel že mu na tom tak mnoho záleží že píti se nebude a hofmistrství se vzdává docela. Císa že dobe ví že za takový
nevyhovno,
kdyby
má
se
státi
s
se
tak
bylo
stalo,
jeho potupou a hanbou.
,
,
,
,
s ním o to vyjednával a úad mu nabídl. Však pes aby od nemilosti k nmu upustil a nejmilostivjším pánem jeho zstával. S tím vyslance od sebe propustil. Ze taková ne práv zdvoilá slova Lobkovicova neuchlácholila, neudobila rozhnvaného císae rozumí se samo sebou. Pan Jií zapomínal, že píliš volný ton a podivné nkdy chování bylo možné a jedin
úad
nýbrž že sám
neprosil,
všechno
že prosí císae,
to,
,
snad jemu dovolené, když ješt byl
dvrným
dinanda.
Z troufalých takových slov vidti,
zažehnati
boui na nj
kvapící.
I
vypravil
milostníkem císaovým
že Lobkovic se
myslel,
do Prahy
a
i
arciknížete Fer-
ješt
že
bude moci
ponvadž mu audience
pedpokoji po obyejném sluhovi odevzdati císai jakýsi urážpouoval, kterak a s kým by se ml o záležitosti jeho (Lobkovice) raditi a s kým nic, jinae že by musel vc takovou vznésti na ty, kteíž s ním stejné zájmy mají. Neslušné chování a píliš smlá slova, jimiž snad chtl zastrašiti císae, nebyla povolena, livý
lístek,
byla pro
na
ty,
v
dal v
nmž
Lobkovice
kteíž
s
osudná.
in
toliko
II.
rozuml posledním slovm,
ním stejné zájmy mají«, jakoby
vv. I dal mu doruiti menán rejstík všelikých lístek
Rudolf
pro
ceduli
starších
pipamatování
koní arciknížete Ferdinanda,
povdomých,
mu
hrozil
kterouž sám diktoval svému
,
i
že
» vznese
njakým vzbouením sekretái
,
na
vc sta-
vyzna-
níž
novjších provinní nejvyššího hofmistra. Nepatrný hích (o nichž se již zmínka stala: praktika v pí-
koup
panství Mladoboleslavského
dc.)
jemu samému
»memento« pro pana Jiího, kterýž klamné oddával se dosud nadji, že snad všechno v nejhorším pípadu skoní jen takovou nemilosti císaskou, že nebude moci pi dvoe císaském na službu hledti. Lobkovic domníval se, že co podailo se mu ukrýti, skuten také oím císaovým zakryto zstává,
spíše nežli jiným
hešil
byl strašným
na shovívavost Rudolfovu,
i
pes
píliš
byl
troufalý
na dosavadní
štstí 4
své.
Sntmovi, jednáni
9g
1593
l.
1594 a právni proces Jiího a Ladislava
i
z Lobkovic.
bude arciknížeti Ferdinandovi, takovými slovy prohlásil se ješt na zaátku roku 1594 k vyslanci, když týž v píin urovnání arciknížeti povinných dluh do Chomutova k nmu vypraven byl. Jak Lobkovic strašliv se klamal, že doufal milostí arciknížecí se pichrániti, o tom nkteré Lístkem císaovým, kterýž velmi listy Ferdinandovy píliš zejmé podávají svdectví.*) jen strun dotýká se hích hofmistrových, byl Lobkovic hrozným zpsobem ze Poznal, že císa nezapomnl, že o všem dobe všech dosavadních nadjí vyburcován. jest zpraven a že i ostatní lenové císaské rodiny nezachovají ho více v milosti. A skutené arcikníže Ferdinand, pi jehož dvoe pan Jií sloužil a na jehož milost v poslední ješt chvíli spoléhal, radil císai na zaátku roku 1594, aby Lobkovice, Hrozná pedtucha, jaký jenž praktikami svými již daleko se zavedl, zatknouti dal.
»Kdyby císaem ode dvora
osud
smutný nyní
jeho
i
Dlo
Ferdinanda.
svdomit
také
Když tžká
ruka,
Lobkovice,
tížiti
neml
žádný
na
tušení,
nhož
dopadaly
na tajné vyzvání
na Jiího již sahala, piiovali zvlášt purkrabí Karlštejnský, president
Nemesis,
nepátelé,
jeho
osobní
emž
o
se,
sloužiti
poala
mohl,
stihnouti
rány jedna za druhou.
arciknížete
se
by
odstren, že
byl
komorní Jáchym Novohradský z Kolovrat, jenž pjkami a jinými finanními operacemi pomáhal potebné pokladn císaské, sebe pak tím udržoval na stálém výsluní císaské milosti, aby Lobkovic byl znien. evnivost mezi nimi datovala se již z let minulých, kdy (1586 a 1587) jednalo se o obsazení výnosného úadu purkrabství Karlštejnského.
Císa nechtl, aby propjen byl pánovi z Kolovrat,**) kterýž domníval se, že nejvyšší Spolená nedvra, žehravost promnila se po smrti nejhofmistr mu v tom pekáží. vyššího purkrabího Vilíma z Rožmberka v úhlavní nepátelství, když oba pánové o purkrabství se ucházeli.
Po mstech Pražských
venkov
i
trousily
se
ei
o spiknutí,
eského
tajných
schzích,
a jiných velezrádných
o pípitcích na zdraví a zdar nového budoucího krále praktikách, což všechno piítáno na vrub rodu Lobkovicv, zvlášt však shrnuto na hlavu pana Jiího, jenž vinn, že opravdu pomýšlel na to, aby císai Rudolfovi s
Vypravovalo
hlavy strhl královskou korunu.
nkolik na
bohatý nejvyšší hofmistr najal
zbrojnoš, kteréž na neznámých tajných místech rozestavil, aby císae, až sídlo své do Brandýsa nad Labem se ubírati bude, zajmouti a sám králem vyhlásiti se mohl. Na doklad toho pipomínáno, že uprchlý Ladislav z Lobkovic
vícekráte
pi
hostinách za pítomnosti bratra svého Jiího
vické na zdraví nového
*)
že
tisíc
letní
eským
se,
eského
Vyjednávání poslanc arciknížecích minuli jsme v našem vypravování, a za
touže
píinou
**) Viz
Lobkovicem v
ponvadž netýe
i
o jiných.
Rovnž
Lobkovicovn v šíení víry katolické.
Snmy
eské
píin se a
zaplacení dlužné ješt
v nijaké nebylo
VII. 1587,
str.
102.
nebylo
jiných
len
rodiny Lobko-
pipomínáním slavné doby
nejednali jsme o rozmnožování jeho bohatství,
jeho za panství Chomutovské horlivost
s
krále pipíjel s
i
nám potebí
krále Jiího
ástky za panství Kivoklátské, pojednáním snmovním. Podobn
souvislosti s
o nabytí panství Mlado-Boleslavského, a
smn
obšírnji posuzovati bezohlednou až vyzývavou
Snmové, jednáni
1593
l.
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic.
27
Podbrad jiných starých píbh. Tak prý stalo se na zámku Most, v Duchcov, v dom Adama Havla z Lobkovic v Praze a ve vsi Kopistech u Mostu.*) Nejapná z
i
taková povídaka
aby v *)
našla
širších vrstvách
mnohých
u
zvlášt
víry,
bez toho dosti
lidu
Jaké to byly pípiky, kterýmiž na prvním miste
však
neoblíbený hofmistr
pede všemi
se nepátelé
postarali
stal
se
o
to,
nenávidným.
jinými pilo se na zdraví »nejmilostivjšího císae a krále«
potom teprv pamatovalo se na jiné, o tom vrohodné podávají doklady výpovdi svdkv ze dne Io. prosince 1. 1 594, kteréž sem slovo za slovem pokládáme. Takž vypovídal: Jeroným Limpach mštnín a primas msta Mostu. U.p. »Léta tisícího ptistého devadesátého druhého v nedli Cantate držtl se kostelní poet ve vsi Kopicích. Tu p. p. jest pan Hans Václav z Lobkovic z Hoejšího Litvínova jel a tu, v Kopicích tak mimo ten dvr jevši, kdež se ten kostelní poet držel, se zastavil a se k snídaní zval. Potom za stolem zaal rumbtruk, aby pro zdraví JMCé okolo šel druhej a
;
truíík
pro pana Jiího Popela
Bh
mohoucí Pán
spšné pil.
z
asu
Lobkovic, toho
z
nejvyššího hofmistra, svého milého pana strejce a otce, aby
dlouhého zdraví propjiti, nebo se skrze
ráil
nho nám
všem
též také této vší
mu
vše-
zemi všecko pro-
jemu všecky poctivé panny také jsou milé, okolo pipeoval a nkdy mezi jiné tu vsedl, odtud asto vstával, jídla nositi. Když sem pak pišel, porozuml sem, že sou srozumli, že bylo o ákém novém rumbtruk stal se. Více nevím.
stane; tetí trunk pro svou z srdce nejmilejší, pro niž že
vdomo, neb sem
Více mi není
kuchyn na
tabuli
dáti
pánu zmínka, proež
ten
Martin Mikš, že jest se kostelní
mštnín
poet v Kopici
císaského rychtáe,
nmu
z Mostu.
držel.
aby k
poslal,
tehdáž o kostel
Tu
nmu
U. p. jest
p.
p.
»Pitrefilo se v nedli Cantate léta
:
pan Hans Václav
z
pišel do hoejšího Litvínova;
píinou potu. Tak
devadesátého druhého,
Lobkovic pro pana Jana Vinklmana a toho jest
mu
císaský
z Hozentalu,
rychtá odepel, že
zval. V tom když potom druhej rumbtruk pro
jest
nemohl k
sme
jedli,
tehdy jest
pan Hans Václav zaal a rumbtruk udlal pro
nejvyššího
hofmistra,
svého milého strejce a otce, potom tetí trunk pro svou z srdce nejmilejší a všech šlechetných
za
pijíti
jest se
pan Hans Václav sám pak do Kopie
JMCé
zdraví,
panen. Více nevím.
Hans Behaml z Mostu. U. p. p. p. »Já sem tu nedli Cantate léta devadesátého druhého od JMCé rychtáe v Most k kostelním potm do Kopie povolán byl. Tu po kázání a vykonaném potu pan Hans Václav z Lobkovic ped ten dvr, kdež se ti poctové drželi, na voze pijel a s císaským rychtáem pede dvorem mluvil. Co jest mluveno bylo, není mi vdomé. Ale však pan Hans Václav s ním tam pišel a tu s námi se všemi snídal. :
a primasa
A
když se drobet pojedlo,
kázal
sob
sklenici dáti
s
tím ozváním, že
by náležité bylo,
ponvadž
spolu veselí sme,
abychom na JMCou, našeho nejmilostivjšího císae a pána, nezapomínali, a tak tu sklenici kázal vínem naplniti s tím oznámením, že tu jistou sklenici s vínem na šastnej prospch a zdraví JMCé, pána našeho nejmilostivjšího, vypiti chce, a aby každej, kteíž za stolem sedí, týmž spsobem touž sklenici ven vypil. Což se jest pak stalo. Po druhé vzal
sob opty
hofmistra,
okolo pipil.
sklenici a
jménem
a
pro svého pana strejce a otce pana Jiího z Lobkovic, tehdáž nejvyššího
Po tetí týmž spsobem rumbtruk nechal
nejmilejší a všech dobrých šlechetných paní a
panen vykonati má.
jiti
s
tím oznámením,
že se ten trunk pro
jeho
Sice více nevím.
Jiík Eberhart, fará v Kopicích. U. p. p. p. »Jakož sem z poruení JMCé, pána našeho nejmilostivjšího, sem pohnán, abych oznámil co se v nedli Cantate pede dvma léty pi kostelním potu sbhlo, také jaká slova skrze urozeného pána pana Hans Václava z Lobkovic se staly: tu jest JMt pán, když se jedlo, zaal a císaskému rychtái Janovi Vinkelmanovi jeden trunk pipil s následujícími slovy: Pro JMCé, tak taky svého milého pana strejce, tak aby po tom vypití jeden každej, kteíž tehdáž byli, tu jistou sklenici s vínem povinen byl vypiti. sem sob obtžoval a to také uiniti nemohl pro svou nestatenost, však jest jmenovaný pan Hans Václav to prominul, :
A
mn
také
ekl
Musí se
:
Výpov »Nebo
se skrze
se navrátil,
snad
nho nám
obrátiti.
Více nevím.
(Koncept v arch. ministerstva vnitra ve Vídni.)
pi
zdravici
všem, též také této vší zemi všecko prospšné stane«, a byli hosté srozumli, že bylo o
se zdáti, že slova ta ukrývají
skuten kýžený
cíl
že,
užil slov
když (primas) zase do svtnice
pánu zmínka.
Na
první pohled mohlo by
Jiího Popela na korunu eskou, však
významem takovým, což by zajisté jednalo, ponvadž Lobkovic toho asu byl
že žádný ani slovem nevykládal pípitek
o
ákém novém
na hofmistra Lobkovice
uváží-li se ostatní
byli uinili a také ne-
již odsouzen, uvznn, vdli, se bychom pravd ublížili, íci, že Jan Václav z L. pipíjel na zdraví strýce svého na ten rozum, skrze nho jako jednoho toho asu (1592) z nejpednjších a nejmocnjších úedník zemských celé zemi (a zvlášt katolíkm) prospšné se stane. Velezrádný úmysl vyluuje se již také tím, že zcela lojálné císa a král pivní zdra-
pochybn
mžeme asi
v dobré
porozuml, jakoby
nkomu
výpovdi svdkv,
že
to farái
primasa Mosteckého udává, že Jan Václav Lobkovic
tehdáž (io. prosince 1594)
s jistotou,
aniž
vici slaven byl.
i*
oo
Snžmové, jednání
1593
l.
mrou
i
1594 a právní proces JiHho a Ladislava
z Lobkovic.
nkdejšího hofproklínal ho jako tyrana, po ulicích mistra za ukrutného nepítele pravdy Kristovy Pražských rozhazovány, zpívány paskvily na toho nového krále, na hlavních dvéích velké sín v královském hrad Pražském pibit o Lobkovicovi pamflet, aby jej každý
Což také skuten
svrchovanou se podailo.
Lid
považoval
i
vidti a ísti mohl
dobe
jaké posmíšky,*) ano
na vratech jeho paláce na Hradanech napsány kídou
;
Lobkovický a zarazivše oštpy své dokrálem budou rytískou hru, turnaj provozovati, a t. d.
ped eským
že
zvolali,
Pílišným vzrušením, pod tíhou zlých
mocnl Lobkovic vání
povst,
vznikla
dm
mimo
ponvadž
a
,
n-
dm
maškae ped
kteí mladí páni šlechticové v
zem,
onm
komedie
i
všeli-
provozována; v masopustních dnech pibhli
bratr jeho
že jako
událostí
nebezpeného podezívání one-
i
nebyl
vidin
Ladislav
,
roznesli
ped
strachu
ze
a
lidé
podezí-
z
trestem
králov-
z
daZpráva taková roznášena piln nejen po Cechách, ale mu tom února aby o naídil dne i. Arcikníže Ferdinand 1594, leko za hranicemi. pravdou se srovnává. s zdali skuten zpráva, podána byla vrohodná Inšpruku do ství
eského
uprchl.
i
Pravda to nebyla, jakož všechna jiná zde uvedená podezívání byla osobními nepátely Lobkovicovými proto rozšiována a nalíena, aby nedvivý a podezívavými rádci otoený Rudolf II., jenž proti Lobkovicovi velice byl rozhoen, ješt více poštván
A zámry oval hnv svj
skuten
nepátel
byl.
daily,
se
nebo
císa, jenž
rád
naslouchal
známým pípitkem,
vzbuzený
po drahný as potlanovinám, kteréž po-
Klementa VIII.), z íma posilovaly ho v domnní .že snad skuten Jií z Lobkovic velezrádné zaslané Takové podezení (k nchoval úmysly a sáhnouti chtl po korun královské. muž nepátelé Lobkovicovi snášeli doklady z lidských eí, které sami na základ ohívaných výrok Aldobrandiniových do úst lidu byli vhodili) bylo nejen pro všechen rod Lobkovicv velice nebezpené a mohlo míti pro Jiího ale lenové rozvtveného starého rodu zvlášt pro pedního z nich osudné následky. zprávy
nediplomatické
tvrzovaly
kardinálovy
i
,
papeže
(již
,
,
i
vdli dobe, se o dkazy ských *)
proti
jak
vysoce
viny jeho
o zprávy
než
hnvem
zaujat
docházející
v
Jiímu,
proti
píin
ádk
z
posmšné písniky o Lobkovicovi: snmu) »nemohl v niemž
v ztižném spisu, jenž podán byl do
že
uhájení
Aby takové nebezpeí celému rodu
Turku.**)
Na ukázku nkolik
císa jest
hranic
hrozící
zajímá
více
kesan-
odvrátili,
sešli
»Hofmistr ráil sám partytá býti« (naráží na artikul nedostatku míti;
neb
se pásl
na pastviskách zelených,
židovskými partykami dobytých. Pro jméno své pokusil se o krále« (roztroušeno podezívání, že Jií Lobkovic, jenž
spíznn byl po peslici vdí polští obyvatelé« oznamoval, co se
pak
již jesti
Adama
víc
mu
s
rodem
krále Jiího
(snad naráží se na
Podbradského, chce býti také králem Jiím zvlášt katolickým) »o emž polského krále Sigmunda arciknížeti Maximilianovi poslaný, kterýmž
list
spíše
ml
jezevci (s jesuity) se v panství uvazoval,
ba,
byl napsal kardinál Aldobrandini, že by Lobkovic
olejem pomazoval a
tvého života na mále;
s
srozuml tomu, kterýž tebou
vládne,
býti
králem
žes pil pro
Jiíku, hle, jak jsou
nežli
Rudolf
zdraví na
II.).
»By
nového
krále,
tvé kroky zrádné«.
(MS.
Tesacia Brodského v museu království eského.)
Zvlášt hojn vyskytovala se tehdy v pamfletech výstraha: aby
jmenoval se Jií Popel) doutná
jiskra.
**) Relace Fuggerovská ze dne 20. íjna 1593.
císa se varoval, že v popeli (Lobkovic
Snmové, jednáni
1593
l.
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
i
lenové rodiny Popel k porad do
se
domu pana Jiího
z Lobkovic.
29
kdež sepsána
,
suplikací
kteréž jim se dje na nemalou utrhaných zpráv a pamflet. S rozhoením odmítali všechny jim piítané pikle, tajné schze a zvlášt že by císae zraditi, život pipraviti a sami z rodu svého krále Cechm dáti chtli a že by také již na zdraví takového nového pána pipij eti mli. Jako jednmi ústy všichni vysoce za-
k císai,
v níž
lítostiv
íkali
Bohem
se
a že žádný
falešných,
svým spasením,
ped císaem vším svtem kivda dje niím neprokáže, že by neho se byli dopu-
se jim
že
na zemi nikdy na
n
i
co by bylo na úraz,
stili, 1
i
lovk
na veliké bezpráví,
toužili
potupu a hanbu rozšiováním
prosili císae,
aby
zmenšení dstojenství majestátu císaského a královského. všech nevin byl jim mocnou ochranou a záštitou, i aby falešné o nich rozšiovati zprávy, byli jmenováni a k zod-
vi
jich
kdož opovážili se povdnosti pohnáni. Podepsání byli: Jií Popel, Fra Mat. Leopold Popel, Jan Václav Popel, Bohuslav Havel Popel, Zdenk Vojtch Popel (pozdji nejvyšší kanclí), Bedich Popel, Adam Havel Popel a Ladislav Popel. Suplikací odevzdal Adam Havel Lobkovic do rukou císae, když z kostela do svých komnat se ubíral pednesl ji také ústn jasným hlasem ped mnohými pítomnými cizími knížaty, vyslanci a pány eskými. Císa naslouchal pozorn až na konec, však odpovdi nedal žádné, ani ústní ti,
i
Pamflety proti Jiímu roztrušovány,
ani písemní.
ei
hanlivé roznášeny po Praze
kov dále jako a Heman ían
i
ven-
kdy prvé. Za nkterý den po podání supliky pišli Adam Slavata do domu Lobkovicova s poselstvím císaským ponvadž již prvé bylo psaním Trautsonovým mu zakázáno z venkova do Prahy se odebrati, že císa naizuje, aby co nejdíve na statky své odešel, že v Praze ho trpti nechce. Lobtakový kovic vyslancm odvtil píkaz že císaský zdá se mu a jest podivný a také nemén obtížný, ponvadž toho díve nikdy se nestalo, aby král v echách obyvatele království, kterýž vždycky poctiv a práv se choval, z vlastního svobodného domu a z mst Pražských vyhánl. Odmlouval dále, že císa dal mu Trautsonem psáti, že by rád vidl, aby do mst Pražských nepijíždl, však aby Prahu mu :
:
byl zakázal, toho že v psaní se nenajde. A protož aby mu nebylo za zlé vykládáno, když tak na rychlo odejíti nemže, ponvadž právní své pe urovnati musí. S takovou odpovdí odešli. Jií žádal zatím prostednictvím Adama Havla Popela komorníka Rumpfa aby mu pi císai zjednal audienci: však se špatným výsledkem. ,
Císa odpovdl Brzy
mohl.
na
:
toho to
že
pišli
více
do
není
domu
,
aby slyšení pana Jiího o
sám ústn s ním mluviti osmé hodin veerní sekretái
míti
a
eské dvorské kanceláe bího
,
aby
vedle
Jan Myllner a Jií Funk se vzkazem od nejvyššího purkrapísného rozkazu a vle císaské, ponvadž soudní projednávání
skonena, z Prahy odešel. Naež Lobkovic odvtil, že vedle naízení se zachová. Druhého pak dne z mst Pražských odejel. Byla to neusmíitelná nenávist
jsou
císaova
proti
i obava,
Lobkovicovi
,
že
ho
nedvra ped njakými
ani
v blízkém
piklemi?
nebo
sousedství
ml
Jií
svém od
trpti
pátel
nechtl?
svých
býti
Snimové, jednáni
30
odlouen
mu toho
,
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiiho a Ladislava
aby byl zcela osamocen ase bylo zapotebí?
ml
,
asu
že svdectví
císai Rudolfovi,
zstati
Královský
v krátkém
proti
z
Lobkovic.
bez pátelské rady
pomoci
,
,
prokurátor Jindich z Písnice
Jiímu
z
kteréž
oznámil
Lobkovic podaná usvdují ho
z téže viny jako bratra jeho Ladislava.
Za nkolik dní po píchodu Lobkovice na Libochovice,
eské dvorské kanceláe, kterýmž sám císa Rudolf
a
pinesli s sebou
II.
list
pišli
královský ze
mimo obyej vystupuje jako bezna na hrad Pražský ped
opt oba
dne
února 1594, soudce
19.
svdek
žalobce,
sekretái
i
ke dni 21. vlastní osobu císaskou eského, ped úedníky, soudce zemské a rady císaské. Obžaloba, (ktejako krále rouž prý s královským prokurátorem skládal president komorní Jáchym Novohradský z Kolovrat) rekapituluje provinní Ladislava Lobkovice i jeho odsouzení, a viní Jiího, že o tom »nenáležitém« spisu díve jii vdl, jako iditel snmu císai, než do snmu podán byl, o neoznámil, spis pehledal, radil, jak a kdy by podán býti ml, bez vdomí císaského na katede jej ísti dal schvaloval, stavy že pokoutn podncoval, aby od artikul v ztížnostech obsažených neupouštli, k jednání proposice císaské aby díve nepistupovali, dokud by jich poteby vyízeny nebyly, kdyby pak i k projednání pedlohy královské je napomínal, aby tomu naopak rozumli, tím zpsobem že nebude moci král více v Cechách rozkazovati, ale stavv že musí vždy za všecko žádati. Dále viní císa Lobkovice, že jako zástupce králv na snme proti nepravým ztížnostem ve spisu neviny císaovy se nezastal, ano nad to nade všechno k králi, pánu svému z úst v uši nevážn že mluviti se opovážil, že dosavad jako v maškae chodil, na obou ramenách nosil, však že již takovou maškaru s sebe složí a snm jina íditi bude, že všeho takového »rocení, puntování« jako pední autor byl také hlavní píina, že jednání snmovní tak odporn šlo, nkteré ze stavv že pobízel, aby od snmu dom se rozjeli, sám pak na konci snmování nevykav rozhodnutí císaského, s nkterými pívrženci svými ze snmu odešel a tak snm rozvedl. Císa žaluje, vytýká dále, že takovým jednáním a nevrou krále podvedl, mocnost a dstojenství královské urazil a zlehil. A toho všeho že se dopustil po tolikerých mu králem prokázaných milostech a dobrodiních odpuštní mu již díve všelijakých hích v. Z vytených provinní vidti, že žaloba vším právem a podle spravedlnosti vinila Lobkovice z toho, co skuten se stalo. Opomenuty ješt byly a vyteny býti mohly a
pohání Jiího
nm
i
i
i
nešetrné
ei,
královské,
O
kterýmiž pobouzel
a zlehoval
stavy,
uinný mu
zvlášt mstský stav
královský dar
proti
15.000 kop gr.
povolení pedlohy
.
dalekosáhlých zámrech,
že by velmož Jií chtl korunu královskou strhnouti nebo o velkém, hrozném spiknutí proti panovníkovi, jehož prý zajmouti a zahubiti chtl, o všech takových velezrádných zámrech, o nichž tehdy mnoho
na svou hlavu, se povídalo a
ponvadž
to
nenávidného
i
za naší doby psalo, obžaloba císaova ani jediným nezmiuje se slovem,
všechno byly jen podezívavé, vymyšlené
Lobkovice
napomáhati.
Kdyby
bylo
zprávy,
kteréž
mly
možno bývalo nco
k zniení
podstatného
Snimové, jednáni
l.
1593
1594 a právní
i
jjroces
Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
31
zachytiti z piítaných Jiímu velezrádných zámr zajisté že by zapísáhlý nepítel Jáchym Kolovrat s horlivým u vyhledávání všelikých provinní prokurátorem císaským Jeníškem toho byli nepominuli; i císa Rudolf II. sám zajisté by vítané píležitosti byl se uchopil, aby pyšnou hlavu Lobkovicovu do rukou katových dáti mohl, ponvadž však nieho, krom povídání, nebylo, muselo býti vypuštno. Soudný po,
zorovatel a
i
falešné i
souasný
kritický
posuzoval
zajisté
historik
doby
naší
zprávy o velezrádných
musí Lobkovicovi
odsouditi
zámrech
za plané
podkládané
úmysly
ei, za
tendenní zprávy, kteréž nikdež žádného stvrzení nenalézají. Jií sám, tebas o zámyslech nkterých pílišných horlivcv náboženských, kteíž by rádi
vdl
byl
jedinou byla panující v zemi,
Podbradským vyhubili » kacíství, « aby ímská víra musel pi zdravém rozumu a pronikavým, bystrým duchem
svým
as
bývali
njakým
katolickým Jiím
poznati úplnou na ten
vený velmož pipravoval si výnosnjšímu místu pomohl,
zámr. aby sob
bezvýslednost takových
cestu, jakož již
ímž
získal
si
Bohatý, vysoce posta-
ukázáno, k vtší ješt moci a nkolik mocných osobních nepátel, rozmno-
pi tom mnoho na právo a spravedlnost, proež nepátel a jako pedák strany katolické byl v nemalé nenávisti mnohých pátel peštdrý podporovatel jesuitv, byl nejen nea násilný rozšiovatel víry ímské sympatickým ale skuten nenávidným u svých poddaných a u peveliké ásti všeho nekatolického obyvatelstva eského, jakž také skuten ukázalo se, když zprávy o velezrádných j eho zámrech zúmysln rozšiovány byly, že lid ho proklínal, a šlechta v mumrajích se mu vysmívala. Vedle toho zase byl císa Rudolf II. pes všechny své vady žoval stále své bohatství, neohlížeje se
i
,
i
eské
od národa i milovaným, a katolického obyvatelstva v Cechách byl toho asu tak malý poet, že pi vší výbojné chtivosti nkterých fanatik, bez njaké ímsko-španlské koalice, nebyl by žádný proti tidcateronásobné pesile nekatolík v Cechách neho poídil. A proti nejkesanštjšímu panovníku, pi jehož králem v zemi
oblíbeným,
dvoe
skoro všichni služebníci dvoané piznávali se k víe pod jednou, nebyli by pedce ím a Španlsko (ani vtšinou protestantské Nmecko), pomocné ruky podali njakému ctižádostivému eskému šlechtici, tebas sebe více katolitjšímu. Pro velezrádné zámry Lobkovic souzen nebyl a býti nemohl, však pedce mu takové na nho sítané niím nedokázané viny nejvíce uškodily. Veliká horlivost u víe katolické, štdrá píze k ádu jesuitskému pomáhaly panu Jiímu pi císai i
,
Rudolfovi,
také
jmní
že v povýšení
své hojnou
hodností
mrou
rychle
postupoval
rozmnožovati mohl.
A
a na táže
výsluní
veliká
císaské
horlivost ve
ho jako pedákem katolíkv, svedla ho do spolenosti Aldobrandinim, jehož výroky mly býti pro nho osudné.
víry, kteráž inila
Lobkovic byl vedle zprávy
smysl zbavený.
Strašlivé bylo to
námaha, práce jako znieny,
vlastní
dcery své
s
milosti
vcech
kardinálem
Evy po petení obžaloby jako
pekvapení. Všechno dosavadní štstí, blaho, všechna budoucnost zmaena. Propast hrozná
minulost ztracena,
oo
Snlmové, jednání
ped
zela
l.
1593
Rád by
jeho oima.
1594 a právni proces Jiího a Ladislava
i
se byl ukryl na
z
Lobkovic.
njaké bezpené
místo.
Co
Ml
initi?
císaem v soud aneb na koleno padnouti? Strach, báze a hanba poaly druhé si pivedl. Odhodlal pokrývati tvá hrdého velmože, když jen na mysl jedno se vypraviti se do Prahy, aby pomoci a rady hledati mohl u svých pátel. Však pátel Z píbuzných pihlásili se jen dva a sice Adam Havel nebylo, prchli se štstím. Popel s bratrem Janem Václavem, kteíž zstali vrnými, vytrvalými v neštstí. Z pátel se
dáti s
i
i
zbyl
jediný Jií
Martinic
,
nejvyšší
kterýž
sudí,
jako
poslal
starý
pítel,
služebníka
svého šlechtice Jana Peclinovského k Lobkovicovi se zvláštním vzkázáním. Nejprve dal omluviti se, že by mu nkteré vci sám ústn sdliti chtl, však že tak uiniti nemže
ponvadž
a nesmí,
jeho
pátely,
na pozoru, mali, vážil
nejen jemu
i
jiným,
byla domnnka, že by byli hrozn Kolovrat vyhrožuje, aby se mli
o
komorní Jáchym z a milost císaovu
president
píze
a chtéjí-li
do jeho domu se tak uiniti,
ale
nechodili,
radou,
že v nemilost
pi
kterýchž
si
pomocí
zachovati,
mu
aby Lobkovice se
neují-
nebo kdo by opoVedle takového sdlení varoval
nepispívali;
císai upadne.
Martinic pana Jiího pátelsky, aby se velice na pozoru
ml, ponvadž císa pevn
jest
statku. Autorem, machinatorem všeho že ho na tle, cti a nejuenjšímu právníku všechnu prý nejzkušenjšímu jest Kolovrat, jemuž císa jako takovou právní pi svil, kterýž po tajné úad s nkterými úedníky zemskými pedložil pipravený proces všem nejvyšším úedníkm k další úad a podání návrhu.
odhodlán
ztrestati,
zkaziti
i
Tch
nkolik málo, kteíž s jistým ostýcháním omlouvati ho poali, okikl president komorní tvrdým hlasem: zdali snad také hodlají s Lobkovicem puntovati se proti císai a v stejnou nemilost upadnouti? Proto' také z hofmistrského úadu byl sesazen, aby zbaven byl pátel, kteíž by mu snad radni a pomocní býti mohli. Pro takové všechny a z vepíiny a ponvadž nemže nadíti se píznivého výroku soudc, že mu liké lásky, kteráž mezi nimi od dtinského pátelství stále trvala a bohdá až do hrobu potrvá, pátelsky radí, aby s císaem v žádný soud se nedával, nýbrž jakýmkoli zp-
dvrn
sobem
procesu takového vyprostiti se hledl.
z
Lobkovice tížilo vedle právního procesu s císaem souasné písné doléhání arciknížete Ferdinanda na zaplacení povinného dluhu za panství Kivoklátské, a pak žaloba císai na nho podaná Janem Voldemarem Hasištejnským z Lobkovic v píin panství Likovského. Nade všechno však trápilo ho svdomí, že ani pímluvný list papeže Klementa VIII. císai zaslaný, žádné nevymohl mu pízn a milosti. A proto rád uposlechl pátelské rady Martinkovy a
oznámeno mu
a
nevinu
eskému mením chce-li
bylo, kteí
i
podal suplikací císai, aby od procesu proti lidé
svou ukázati mohl. kterýž
,
po
za
nco
prositi,
tech dnech
vrátil
aby zanechal
novou prosbu, aby od procesu
upuštno
,
že císa prosbu pana Jiího
,
nmu
ho falešn pi císai obžalovali, aby proti nim brániti se místokanclíi Supliku odevzdal Krištofovi Zelinskému
proti
žádost
Janovi
Václavu
uinnou podmínkou Naež všech podmínek. s
nmu
upuštno
bylo.
Popeloví
nepijal
a
se
s
ozná-
vyjádil,
podal Lobkovic
optn
Císa odpovdl, že
roz-
Snímové, jednáni
l.
1593
i
1594 a právní proet Jiího a Ladislava z Lobkovic.
33
aby od dalšího právního jednání upuštno bylo, když na hrad Pražský v ustanovený den ped soud komorní, kamž obeslán jest, se postaví a tam veejn prosbu svou opakovati bude a poddá se na milost nemilost. Toho však obával se Lobkovic, tomu nechtl se podrobiti. I poslal k Jáchymovi z Tchenic a ješt jiným prokurátorm, aby hledal rady a pomoci v obhájení. Však jeden i druhý ostýchali se s ním mluviti, jeho káže,
i
navštíviti
ponvadž
,
nemilosti
se
báli
Musel
císaské.
prositi
císae
za
naízení
nkterému
prokurátoru, aby ho obhajoval. Což když se stalo, odebrali se na místo churavého pana Jiího pátelé jeho Adam Havel a Jan Václav Popelové prosebn k soudu, aby císa od procesu a vzdání se na milost Nevyídili nieho. nemilost upustil. Místokanclí vyslal Jana Václava Popela k Jiímu se vzkázáním, že když byl u císae, i
mezi jinou
eí
a na milost
se
stala
také
nm
o
nemilost poddati
i
se
Císa prý
zmínka.
nechce,
a
položiv
mn
litoval,
že
mu nedvuje
prý rozevenou ruku na prsa
dvovaly nieho
by se mu nestalo, mohl by vší milosti užiti. « Místokanclí že pana Jiího napomíná, aby sám sob v cest nestál, císai ve všem se dvil a to inil, co císa míti chce, pak že bude všechno dobe. Nebo zajisté jest slušné, aby on za císaem chodil a nikoliv obrácen. A protož chce-li dobré rady poslechnouti, aby dvoje stejné suplikací podal, jednu císai a druhou úedníkm a soudcm zemským. Ze taková do úst císai vkládaná slova byla vymyšlena a z ního jen návodu mluvena, poznati se mohlo lehce, zvlášt kdo znali, jaké panovalo pi císai smýšlení proti Lobkovicovi. Výslechy mnomšákv a lidí poddaných byly ukoneny, hých svdkv stavu panského, rytíského akta nad tím byla již zavena, jaké bylo jednání hofmistrovo pi snmu, jaké ml z jiúastenství pi podání ztížného spisu, že piml bratra svého Ladislava k útku ných velezrádných, » dalekosáhlých zámr « zstalo jen podezení. Však co proti nmu vysvdeno bylo postaovalo, aby byl odsouzen. *) Lobkovic jestli o všem nebyl tebas spraven tolik asi vyzvdl, že všechno obhajování bylo by marné, hlavní pelíení, k nmuž pro churavost se nedostavil, již zapoalo, nebezpeí odsouzení hropravil:
»Pohledte,
Zelinský,
kdyby Lobkovic
zlého
i
;
,
zilo
každou hodinu
nezbývalo
:
mu
nežli
poddati
se
na milost
i
což také
nemilost,
prosebným listem dne 27. bezna 1594. Ponvadž byl nemocen a prokurátor k nmu do domu jíti nesml, dal stolek k loži svému blíže pistaviti a strýci svému Adamu Havlovi z Lobkovic supliku diktoval a podepsal. »Se zarmoucenou myslí, truchlivým srdcem utíká se jako nehodný poddaný k císai, s nejsníženjší pokorou poddan a ponížen prosí aby císa se svým starým strápeným ode všech opuštným služebníkem v soud se nedával. Pro Boha božské milosrdenství na koleuinil
,
,
,
,
*)
Na
soudné
Jáchym Václav z
stolici
ve
z Kolovrat,
ían,
z Šternberka,
pi
:
Adam
z
Hradce,
nejvyšší
purkrabí,
Jan
st.
z Valdštejna,
president, Jií z Martinic, nejvyšší sudí, Jaroslav ze Smiic,
Zejdlic z Šenfeldu,
Heman
z
ían,
Volf Novohradský Michal Spanovský
Pražského, Jan Vesovec, purkrabí Hradecký,
z Kolovrat, z Lisova,
nejvyšší
komoí,
královského dvoru hofmistr,
královského dvoru maršálek, Krištofor z Lobkovic, president nad apelacemi, Jan
Hertvig
Hasištejnský z Lobkovic,
man hradu
jeho zasedali
komorní
,
z
Karel z Vartemberka,
Sellenberka,
Adam
Bohuslav Jáchym
Humprecht ernín, podkomoí
králov. a hejt-
Krištofor Vratislav z Mitrovic a Jan Malovec.
5
SnZmové, jednáni
34
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
aby mu, co provinil, odpuštno bylo. Znal se že peinní se dopustil k slušnému a spravedlivému hnvu nemilosti císae proti sob popudil, vinen se dával, koil a opt pro sminemilost pijat byl a s ním milostiv naloženo lování boží prosil, aby na milost Tenor hrozné poníženosti, jakouž prosebný list psán, svdí o veliké pemn, bylo.« nou
prosil,
všecky své
viny
pod nohy císaské
milosti kladl,
,
,
i
i
pyšným nkdy velmožem
Téhož dne v nedli
kdy suplikací datována, odevzdána jedna místokanclíi pro císae a druhého dne (28. bezna) podána druhá do rukou nejvyšších úedník a soudc zemských. Ponvadž však pi podpisu Lobkovicov nebyla pipsána slova: »vlastní rukou,« a tím by snad suplikací nkdy v pochybnost brána býti mohla, vysláni dne 29. bezna dva úedníci a sice Bohuslav z Michalovic, místopísa království eského, a Jan Hošek z Prosee, úedník podkomoího pi dskách zemských, z poruení úedník a soudc zemských zná-li se k tomu ke všemu, co v suplikací psáno k panu fiímu, aby se ho dotázali a je-li v tom ve všem taková jeho celá a dokonalá vle? K emuž všemu pisvdil že podpis ruky jeho vlastní. Jako zvláštnost pi takovém úedním a se piznal, ublížil, aby to piznání uvádíme, že ješt prosil, jestliže prosbou svou císai v jeho piteno bylo. Nebyla to pílišná pokleslost mysli, nemoci že by s nejvtší ponížeností sepsanou prosbou bál se ješt uraziti císae, nýbrž úplné pokoení se pod moc císaské milosti; rovnž vyjádením, že v píin odevzdání dvojí suplikací totiž vedle rady místokancléem mu dané se zachoval, vedle naízení císaského dal na jevo a jako pipomínal, že slíbené milosti všecek se oddává a také v ni ví. Po návštv úedník menších desk zemských poal zase býti zasmušilým a ztráceti nadji v šastný prospch. I nemoc jeho prý se zhoršila tou mrou, že málo bylo najaká se s hrdým,
stala.
Judica,
:
i
em
,
,
dje na jeho uzdravení. Dne 31. bezna
o 12. hodin polední uinil soud o obžalob císaem podané vyšetované nález že Jií z Lobkovic ztratil est hrdlo i statek. Na rozkaz císaský nebyl však rozsudek publikován ponvadž Rudolf II. sklonil k pímluvám od pátel jeho inným, a pijal se k snížené prosb pana Jiího nemilost na ten zpsob aby v dom svém pod jistým opateho na milost ním zstával a dalšího oekával vymení. Téhož dne uinno naízení, aby statky jeho ujaty byly k rukoum císaovým a provedeno opatení, aby stežen byl. K veeru pišla do domu Lobkovicova divná návštva hejtman hradu Pražského s Krištofem Želiským a 24 zámeckými mušketýry. Hejtman oznámil Lobkovicovi s pláem, že jest císaovým zajatým. Na dotaz: zdali tak se dje po nálezu soudním? odpovdl hejtman, že o niem neví, než daný mu rozkaz vykonává. Lobkovic na loži nezapomnl ani tehdy své všetené manýry, prohodiv mezi jiným: že o takové spravedlnosti jak živ neslyšel. Slova taková zajisté císai donesena Lobkovicovi císaské milosti nepidala. Pi dvoe tehdy uinn návrh aby Lobkovic odvezen byl do Vídn, statk jeho pak aby užilo se na zaplacení útrat válených proti Turku. a po
deset
dní
,
,
,
i
i
,
,
a
,
Snmové, jednání
1593
l.
i
1594 o právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic.
35
potom pišli sekretái dvorské eské kanceláe Jií Funk a Jan Myllner a žádali jménem císaovým, aby pedložený mu revers podepsal. Lobkovic ml upsati se, že císae veejné odprositi a na zámku Likov za spáchané zloiny své u vném vzení zstávati a v pokojn se chce chovati. Všech osm panství se všemi msty jiným píslušenstvím, oba domy na Hradanech se všemi svršky, nábytky, penzi, klenoty že postupuje císai, a upouští od poruenství nad Lidmilou, dcerou Jana Lobkovice na Bílin, k opatrování do vle královské ji porouí; dluh mu náležitých za císaem zstalých, že užiti nechce. Za to pak, že císa pes veliká jeho provinní život mu daroval, že zavazuje se se svými ddici a budoucími za zasloužený pisouzený Za dva
dni
nm
i
i
i
mu
trest
zjevn
dopustili,
má
na císai
se
nemstíti
jeho potomcích
,
i
hrdlo
neho
zem eské
dti pak jeho ze
ztratiti,
slovem
služebnících
Kdyby pak sám nebo jeho potomci
ani tajn.
skutkem,
ani
tomu reversu se na vné asy vyhnány proti
býti mají.
ml
k »velikým zloinm« na císai spáchaným, a sám odsouditi se ml hrdla, cti i statk, i dti své zavázati, že schválí trest nad otcem vynesený kterýmž pipraveni byli jeho ddicové o statky otcovské a jimž stále hrozilo vyobcování z vlastní rodné zem Lobkovic podepsati nemohl a také nepodepsal. Když druhého dne sekretái pro revers s oznámením se dostavili, že by
Hrozný
jímž piznati
úpis,
se
,
,
:
císa rád do svátk velikononích všechny ty vci ukonil,
povd,
ped
pan Jií za odCož také dne 8. dubna
dal
svátky ješt
jim
podá císai poníženou supliku. na veliký pátek uinil. Lobkovic prosebn pipomínal, že všechno provinní, všechno na kolenou prosil s dvrou své pozemské blaho ped nohy císaovy byl položil pona milost i nemilost se vzdal, a s jistotou spíše milosti než nemilosti oekával nvadž však císa za provinní jeho již potrestání ustanovil, jakž ze zaslaného mu reversu se srdcem a myslí skormoucenou se dovdl, že chce vznm býti, statky všechny spravedlnosti císai postoupiti, odevzdati, všech provinní své, klenoty, peníze svých se srdenou lítostí odprositi, nikdy slovem ani skutkem na nho uvalených trest nevzpomínati ani za se mstíti, žádných potajných schzí se nesúastniti ani konati, vrnými službami císai jeho nástupcm se odsluhovati, a cokoliv mu císa ale vždy že
,
,
:
i
n
i
rozkáže, všechno nejposlušnji, nejochotnji vykonávati, podnikati.
A
jako v svatý vel-
kononí as zbožnou mysl k Bohu pozvedá, za odpuštní hích prosí, rovnž tak že na velký pátek prosebn zdvihá rukou svých a pro milosrdenství boží prosí za prominutí provinní
,
císaskou život svj, tím
obtížiti,
aby
anebo dítky,
zejm
za
statky
své že dává,
piznával se k
a králi spiknutí osnoval,
A
aspo
pozdvižení
zmírnní
,
ulehení však
nemu, eho
strojil,
vného
duši,
žaláe.
svdomí
Na
své že
milost
nemže
se nedopustil, že totiž proti císai
císae o život
i
majestát
pipraviti
chtl.
úpnliv pro milosrdenství, poslední soud boží k císai prosebn aby milostivým okem pohledl na utrápeného, nemocného vzné a sprostil ho
protož že ješt
volá,
zápisu, jímž
sám sebe na tle
i
na duši
má
odsouditi a
zatratiti.
Nebo
tím-
prohešil 5*
Snlmové, jednáni
gg
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
by se nejen proti Bohu, proti svému svdomí, své duši, proti zákonm pírodním a zpsobil by poctivému rodu svému vnou hanbu a posmšné výitky. Na suplikací, psanou žalostnými, dojemnými a ve všem s pravdou se srovnáPinesli ji jmenovaní vajícími slovy dána odpovd až po svátcích dne 13. dubna. Ponvadž císa z prosebné odposekretái eské dvorské kanceláe ústy svými. vdi jeho seznal, že revers podepsati nemíní, protož aby jej vrátil a pipravil se na Naež odpovdl, že vedle naízení císaského se cestu, kamž mu rozkázáno bude. katv položí, než zachová a radji do nejhlubšího vzení pjde nebo hlavu pod aby veejn obžalovati ml sama sebe ze zloin, jichž se nikdy nedopustil a ani nikdy na nco podobného nepomyslel. Po krátkých tch slovích revers navrátil. Lobkovic Píštího dne nieho se nestalo, snad ponechával se oekával, co s ním se bude díti. mu ješt as na rozmýšlenou, kdyby pedce se rozhodl a revers podepsal. Tetího dne pibyl nemalý poet jízdné pší stráže mstské a hradní ped palác Lobkovicv, aby na rozkaz císaský zavezli pana Jiího do vykázaného mu vzení na hrad Likov. Za stráží pihrnulo se zvdavého lidu na Hradany takové množaby vidla odvážeti eského ství, že prý zdálo se, jako by celá Praha se byla sešla, krále. Jako o dnech masopustních chtlo nkolik mladších šlechticv provádti ped domem Lobkovicovým turnaje na posmch »nového krále, » takž pozdji, zvlášt když jeho hradní stráží osazen byl, právní proces od 21. bezna projednáván a pak sbíhali se skoro denn pod okna jeho všelijací lidé, aby bud posmšnými posuky, poproklínáním ukazovali, jak velice oblíbeným by byl takový »nový katolikikováním cký král eský. « Dne 15. však dubna byly davy lidu zvlášt rozjaeny. Vedle všelikých známých pokik, výsmch, prokletí slyšeti bylo s ukazováním na palác od-
me
i
i
dm
i
»nový eský král již katovi propadne, jako nkdy sám katoval nekatolíky Chomutovské. « Mstské stráže oštpy, mušketami a mei ozbrojené, mly Dva stály vozy pede dvemi. pilnou práci ped domem, aby lid do vnit nevtrhnul. Když všechno bylo pipraveno, vsazen do prvního Jií Lobkovic se služebníkem svým, do druhého pak ob jeho dcery. Stráž doprovázela jedoucí vozy pes Hradany s ohromným prvodem hulákajícího lidu, skrze njž tlaili se také však mnozí, nkteí se slzou nebo aby pozdravem pátelským pokynutím ruky v oku aby aspo zahlídli vozy souzeného,
že
,
,
,
A
takovým okázale ozbrojeným Dvojnásob krut pocítiti muž musel pan Jií trest na nho vložený, že uvznn ve svém nkdy hrad a vykázán mu za byt eledník blíže samé brány, kastelánem pak hradu dozorcem vzácného vzn jmenován nedávno ped tím Lobkovicem ze služby hospodáské vyhnaný Adam Haslauer. Sotva že vozy s odsouzeným pánem a jeho dcerami pes námstí Hradanské poodjely a pokikující lid od paláce se odhrnul, pišli úední zízenci se zámeníky a kovái, aby vrata, dvée pokojv, komor, sklep, skíní zotvírali, všechno prohledali, perozlouiti se
a
mohli
s
Lobkovicem a jeho dcerami.
etným prvodem 70
s
dovezen až na hrad Likov.
i
házeli,
peníze (mezi nimiž nalézalo se pipravených
1
2 až 13 tisíc,
aby darovány byly
kol-
Snmové, jednáni
leji
jesuitské v
Chomutov
1593
l.
1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic.
i
37
na vystavení a zaízení kostela), zlaté šperky, etzy, halže,
drahokamy a jiné klenoty pobrali, stíbrné náiní, poháry, konvice, mísy, talíe a jiné podobné odvezli ano stíbrné relikviáe sebrali, v sudech velkých lahvích vínem naplnných zlaté peníze hledali, psaní a jiné písemnosti po nkolik dní bedliv prohlíželi, aby nco podezelého nalézti mohli. Podobn dlo se již ped tím na všech ostatních i
i
Lobkovicovi zabraných
Konené 31.
vymený
bezna soudem
bylo, totiž
:
vné
nkdy
dcerou
statcích.
odsouzení pana Jiího
stalo
vzení, zbavení všech statk
Jana ml. z Lobkovic,
s
Trest
již
jak v reversu Lobkovicovi pedloženo i
poruenství nad šlechtinou Lidmilou, kdyby odsouzený nebo jeho ddi-
tím dodatkem,
cové,
pátelé aneb kdokoliv jiný na míst
koliv
podnikali,
každý, kdo by se
že
teprv dne 29. dubna 1594.
se
souhlasil se vším,
jich proti
toho dopustil,
takovému soudnému nálezu est,
hrdlo
statek
i
má
což-
ztratiti
bez milosti.
Lobkovic zstával na hrad Likov stežen 24 nkdejšími svými poddanými Chomutovského, o kterýchž pedpokládati se mohlo, že na spoutaného, bezmocného nkdejšího pána svého budou písnjší, ukrutnjší, nežli jak on jako vrchnost v píin náboženství k nim se nkdy zachoval. A osvdili se. Lobkovic z vzení nevykroil. Ani tehdy, když brzy po jeho z Prahy odvezení tvrdý dozorce Haslauer náhodou s kon spadl a se zabil, a tudíž pes trnácte dní žádného skoro vrchního doz panství
zoru nebylo,
a
pan Jií
ml
nepekroil, ano sám nešastnou píhodu kastelánovu, a že toho asu není žádného nad ním dozorce, oznámil. A pedce nepátelé jeho v Praze pi dvoe císaském rozhodili podezení že na útk pomýšlí. Proto snad byl po devítimsíní vazb v Likov dne 30. prosince roku 1594 za tuhé zimy se svými dcerami Evou Evsebií a Annou Marií v prvodu 24 muž jízdné stráže a 12 stelcv na dvou vozích vezen nejvyšším
dosti
píležitosti prchnouti, ani práh
úedníkm zemským ,
Na prvním voze taženém tymi komi sedl Lobkovic sám, na druhém taktéž o tyech koních byly ob jeho dcery. Za tmi jeli na vozích komisai z Žatce, Kadan a z Chomutova. K jízdným a stelcm pidána ješt k vozm pší stráž, kterouž msta (kudy se jelo) vypraviti musela, aby od veera k veeru vzn provázela. Po obou do Kladska.
stranách prvních
dvou
voz
šli
pší
mst
s
runicemi a halapartnami, v pedu, vzadu
stran klusala
jízda.
vojákm.
okolo samého vozu, když však do nkterého
Šli
Stráže
z
byly prý podobny více
taškám
a
žebrákm
i
po
nežli
msta
na noc pijeti mli, navsilo se jich tolik na vz, kolik jich vzadu nebo po stranách vozu státi mohlo, aby hrozný zloinec jim utéci nemohl. V mst, kamž na nocleh pibyli, zamknuty ihned brány mstské, a sebránka pší stráže ubytována pede dvemi svtnice, v níž odpoívati ml Lobkovic se svými dcerami. Popíjením, tancem a výskáním veselili se po celou noc najatí strážcové,
že chtl krále o život pipraviti a
vznm
neml njaké útrpnosti, namlouvali lidem, sám kralovati, ímž skuten lid velmi popudili. Takž
kteíž, aby žádný s
na píklad v Nymburce, když na Nové léto (1595) ráno Lobkovic na
vz
sedal a lidé se
Snmové, jednáni
(Jg
sbhli, na
nho
hledíce,
mu
z lidu
zase
jeden
1593
l.
ekl k
lidu
1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic.
i
nmeku
po
nmecky odpovdl
:
»Co
:
lovka
jste jakživi
»Zrádce takového jako
jsi ty,
nevidli ?&
Naež
skuten jsme
ne-
vidli^*) Celou výpravu vzeskou, kteráž podobala se malému válenému tažení, ídil Václav Poepický z Poepic, kterýž o všem, co se stalo, z každého noclehu, podávati
po naschválním poslu do komory eské. Dne 3. ledna 1595 pibyli do Kladska. Pan Jií veden hned do vzení, kteréž mu bylo na kvap pestavno. I zadlán ve vlaském komínu (kamen nebylo) ohe a diví zanecháno v jizb, aby sám sob na ohe pikládati mohl. Dcery jeho, když s ním se rozžehnávaly, pevelice naíkaly a pro Boha hejtmana prosily, aby je ješt, když již odcházely, jednou k otci pedpustil, což na veliký jich plá a naíkání uinil a potom je sám z místa vyvedl do Vykázané mu místnosti k obývání byly horší nežli na Likov. V bídném jich obydlí. tmavém, vlhkém sklepem' byl by ve dvou, tech msících nepochybn zemíti musel, kdyby tehdejší hejtman zámecký Melchior z Rechenbergu dtklivou pímluvou pi císai Na týden vykázáno mu 40 kop gr. m., byl mu nezjednal jinou místnost k obývání.**) eládce jídlo, pití, šaty a jiné poteby opatiti musel nez nichž sob, dcerám svým bylo to tudíž nijakž skvlé zaopatení nkdejšího eského velmože jeho šlechtien. Víme z bezpeného pramene, že když starší dcera Eva potebovala nkdy šatu a obuvi, Nic nebyly platný pímluvy papežského legáta pi snmu museli si od úst utrhnouti. ezenském kardinála Madruzziho, nic nepomohly prosby kardinála Spinoly pi císai jménem papeže samého inné. Císa sliboval, že Lobkovice na svobodu propustí, ve zprávu
musel
i
;
i
*) **)
MS. Adama Tesacia Brodského v museu král. eského. Nejmenovaný úedník hradní psal hejtmanu Kladskému »Belangend den wohlgebornen Herrn Herm Georgen von Lobkowicz, demuach Herr Doctor Henneman itzo zu Glatz vor weuig Wochen Ihr Gnaden in seiner Leibsschwachheit curirt, und auf sein fleissiges Vornehmen der Mittel und Arznei befunden, dass sein treu vorgenommener :
Cur bei Ihren Gnaden wenig Frucht schaffen wurde, weiln Ihre G. in dern dumpfigen, schimmeligen und iibelriechenden Gemách ihren Schlaf halten und liegen sollten, ja es ware ein Ursach aller derer Bcschwer, die Ihr G. zuvor und auch itzo an ihrem Haupt leiden und tragen musste weilen denn E. G. sich wohl zu erinnem,
Fleiss seiner
;
dass kurz vorschienener Zeit, ehe E. G. jungst nach Prag vorreiset, solches, wie richt
itzt
vermeldt, des Herrn Doctors Be-
vormeldet und angezeigt, was des Herrn Doctors Gutbedunken, damit Ihr G. nicht muthwilliger Weis vorwahr-
loset wurde, namblich, dass
man
in
gedachtem Schlafgemach noch ein Fenster durchbrechen
Gefahr wohl geschehen konnte und in deru Zimmer eine durchstreichende Luft ware, Ihr G. und konftig, wer etwan mit der Zeit solches sich die
Gemách gebrauchen
musste, gesunder
ungesunden Diinste durch die Luft verlieren und wegzehren. Obwohl E. G.
Vertrostung gethan,
sie
wollten
solches
solches Fenster in niehr gedachtem
bei
Zimmer
der
bohmischen
Kammer
in
liesse,
ware
welches ohne
alle
es allenthalben itzo
und bequemer, und wiirden
seinem Vonhinnenreisen IhrG.
zu Prag schleunigist befoderen helfen,
dass
zugerichtet wiirde, mir schleunigist zuschreiben und befehlen lassen, Ihr G.
aber hierin gross Verlangen tragen, mich hierumben besprochen, hierauf erinnert mit Vormeldung,
als
dass bei wohlgedachter
weiland durch den zuvor gewesenen H. Prasidenten Herrn
ob mir
Kammer noch
in
diesem kein Befehlich zukommen, mich
zu befinden und aufzusuchen ware,
dass es
von Kolfradt [Kolowrat] hatte sollen geschaffet und be-
fohlen werden, auch E. G. derenthalben ein schriftlicher Befehlich
zu jener Zeit
zukommen, welches aber bishero
Werk gerichtet worden. Bittet derhalben der Herr von Lobkowicz E. G., die wollten das best bei der Sachen thun und dem Herr Stefan von Sternberg S. G. bitten, er wolle soliches, dieweil es vormals allbereit, wie oben gemeldet, bewilligt, auch dahin richten, damit solches Fenster noch vor dem Winter gemacht konnet werden. Der Herr von Lobkowicz erbeut sich solches hinwiederumb wie gegen dem Herrn von Sternberg S. G. also auch noch
nit ins
gegen E. G. in allem ihm muglichen zu verdienen und zu beschulden.« (Concept im Archiv des k: k. Minist. des Innern in Wien.) Nedatovaná zpráva tato psaná o nkolik let pozdji, podává nám neomylné svdectví, jaké bylo
Lobkovicovo vzení, když za
lepší
bylo
vymnno.
Snmové, jednáni
1.333
l.
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
39
dvée žaláe zstaly zaveny. A rok ubíhal za rokem. Nepohodlím, hoem nad zmaeným dalším životem, ztrátou statkv roznemohl se Lobkovic tžkou nemocí r. 1598 a potom ješt nkolikráte. Péí dcery Evy, kteráž vždy s bezpíkladnou obtivostí ho ošetovala a polehenou mu vazbou k intervencí hejtmana na hrad Kladském opt na njakou dobu zotavily se síly dohasínajícího již starce. Nadjné sliby, že dostane se mu milosti císaské, že propuštn bude na svobodu, jimiž potšovali ho skutenosti však
známí pátelé, posilovaly ho v utrpení, kteréž snášel na stáí své dosti trpliv a s odNepátelé jeho pi dvoe císaském vykládali takovou jeho daností do vle boží. trplivost a zamlklost za vzdorovitost a nadutost.
Když Lobkovic pozoroval, že smrt návštvami tžkých nemocí ných
sil
dvée
na
pozemského
obydlí jeho
již zaklepala,
za vrácení milosti a propuštní ze žaláe, aby zbývaly, \
píin
na
svobod
té,
dané v Kladsku dne
a ubýváním tles-
optn
rozhodl se prositi
tch nemnoho dn,
kteréž
mu
císae
z živobytí
Prosebné psaní Lobkovicovo íjna 1602, dorueno k odevzdání císai Rudolfovi však žádná nepicházela. V msíci kvtnu 1. 1603.
a bez žaláních útrap prožiti 14.
mohl.
komorníku Filipu Langovi. Odpovd vypravil pan Jií »nejmilejší svou dceru« Evu do Prahy, aby osobn císae za milost pro otce svého prosila. Lang ji pivítal s ujišováním, že psaní císai se nelíbilo, protož aby jiné zasláno bylo. Když však mu Eva odvtila, že otec pro velikou slabost péro ani v ruce držeti a jediné písmeny napsati nemže, radil Lang, aby ona sama tak uinila. I zaslala troje prosebné listy císai, však opt odpov nedána. Nejspíše že (jako list Lobkovicv ze dne 14. íjna 1602) ani do rukou císaových se nedostaly, ponvadž úplatným darem pro komorníka opateny nebyly. Lang radil dále, aby za audiencí žádala. Což když se stalo a šlechtina Eva s dvma svými služebnými pannami pišla, daru však žádného pro Langa nepinesla, a do pokoj sama bez prvodu pannen ykroiti nechtla, odbyl ji ošemetník, že císa již do zahrady na procházku odešel aby dom jela.*) I nezbývalo jí skuten nic jiného. i
v
,
*)
ze
dne
krátkou
e,
List
Popelovny
s
14.
ervna
1603,
kterou k císai
dcera Eva otci svému o všem tom jednáni, i pipojenou také pikládáme jako zvláštní charakteristickou známku šlechtiny Evy pravopisem: »Ehr G. mein herczallerliebster Herr Vadter. Ich thue Ehr.
kterýmž oznamovala prosloviti
chtla,
pvodním chybným nmeckým dass nach dem ich am Fraitag die Ross hab glaich bei der von Don [Dohna], so kombt er hirumb, redt
kombt der
G. gehorsamist zue wisseu,
abgefertígt,
der; bin ich
da midt miehr undt sagt, ehr
oc waren ieczt gahr gnagt
Samstag, hinauff, wolss than.
darzue,
drum
soli ichss bailaib uidt vndterlassen,
vud sohl main Sachen vorbringen.
Ich hab nidt khin
alssbalt
Fillip
morgen,
alss
den Tag herunIhr Maytt
seli,
den vergangne
sagen na vndt hab mich halt resolvirt, ich
Auff mohrgen schickh ich zuer Landthoftmasterin und lass ihr sagen, die weil ich sieh,
dass kaner auss anemen, ja nidt allan annemen, sondern gahr in dem wenigsten nidt rahten, so woll ich selber hienauff vnd will main Sachen fiierbringen. Bidt sie, wass sie eber ain Frau, die midt mier kindt faren. Da hadt sie mier lassen sagen, sie wiusch mier fill Glikh, jedoch hedt ich gestem hinauff gschikt, so
main Vettern
sich
Ehr G. und mainer
war der Kauczler bein dass iezt
schickh
nidt wierdt
zuem
ihr
kin
nidt will
gewesen, so hedt
mahn khine Radt
fragen,
vnd
sie bidt, ich sohl iehr nidt fr ibel halten,
Kantzler, der sagt
:
ich
war vorschtendig, ich wiss wohl, wass
ich than soli, iedoch
besser, ich soli schreiben. Sagt der Sigmundt, ich hedt schon offt geschriben vndt hedt sagt ehr nix drauff. Fillip,
Nu
Nu
nach miehr schikhen, den der Kaser mocht sagen, ihr Herr raht miehr darzue.
ich fahr in
Name
Wie Gang. Wie
Gotss hinauff midt main Jungfern.
der Khaser wart schon aiu halbe Schtundt;
fiert
mich hinauff
auff
ich ich
dunkht
densten khan Andtwort. hinauff
khom, so
sagt
da bin, so sagt ehr,
ich
swar
ihn,
So der
ab ich
Snlmovi, jednáni
i,
1593
l.
i
1~>94
a právní proces Jiího a Ladislava
prázdnou rukou k otci svému se prodá svj stíbrný psací stolek. Císa chtl jej vidti. Rudolf II. s prosbou, aby vzpomnl na ubohého vzn.
Aby však pedce úpln
Ponvadž
Eva dar
prodala
,
Lobkovic.
rozhodla
nevrátila,
s
Eva penz nutn potebovala
šlechtina
z
mu
nabídla
nepijal
stolek
za
a
se,
v dar
jej
dal
2000
že
vrátiti. zl.
paní
Bez výsledku skonila tedy její výprava pro získání milosti císaské. Chudší ješt než kdy prvé navrátiti se mla k uvznnému svému otci, ponvadž o poslední kousek nadje, kterouž v bídách a tesknooloupena byla Filipem Langem hofmistrové.
i
stech
ovy
Týž sdlil
potšovala.
se
seznal
,
Eva Eusebie
že Lobkovic div
že
asi
totiž
život
nezoufala.
služebníkovi
Aby
šlechtiny
vzení skoniti
ve
prchající
Evy
nadji na
,
co
z
ei
Na takovou
musí.
vysvobození
císa-
zprávu
otcovo
za-
ješt prosebné listy (4. srpna 1603) komorníkm Langovi, Pražskému za pímluvu k císai. Z listv stejného obsahu vidíme, jaký neskonalý žal a hokost naplovaly srdce dceino, kteráž všechno možné podniHned za pozdravem omlouvá se jmenovakala, aby otci svému na svobodu pomohla. ným komoím, že by na znamení vdnosti mla njakým darem se odmniti, však že Výkikm hrozné bolesti podobají se nkteré lapis otcem svým jest pechudobná. napsané vty. Trpkými slovy žaluje na nespravedlivost a tvrdost, jakáž dárními slovy nimi zabráním statk byla provedena. »My koili jsme se císai, jako by nad otcem Bohem byl však nic nepomohly naše slzy, naíkaní, naše trplivost, naše se požalovati ped celým nížení. Hospodinu na nebesích toužiti musíme na nespravedlnost, svtem na bezpráví a násilí nad námi spáchané. « V listech tch, kteréž adresáty svými jako k tomu byly ureny, aby císai do rukou se dostaly, ponejprv zmiuje se Eva Lobkovicovna o tom, že spisem, sepsáním všeho co od zaátku až posud ve vci té Císa Rudolf se stalo, oznámí svtu, ukáže na nespravedlnost a hledati bude pomoci. chytila,
napsala
a zaslala
Barvitiovi a arcibiskupu
i
i
,
i
khine derweil heraussen wartten. Sag ich swar nuhr fun wegen der Laidt. Sagt wahr doch niemedt da. Sag ich, die Jungfern, die mochten selber davem reden. So sagt ehr, ich soli ein wenig wardten. Geht hinain, in an Fiertelschtundt kombt der wider vnd sagt miehr, der Khaser ist schon in Gartten, iedoch soli ich nuer frelich sein, swer guedt weren, vnd ess war offt schon gahr guedt, aber ess waren etlichi, die plusen wider ain, vnd ich soli den Schraibtisch noch nidt ferkoffen. Der Kaser war nidt zfriden midt dem, wass der Herr schriffe thuet. Wass also nidt, wiess waidter weren wiert. Ich bin schon endtschlossen gewesen, wass ich hab reden wellen vnd hab mich nichtss gscheicht, hab halt gdacht, ehr sei ein Mensch wie ain anderer. Den Ridel hab ich will hinain gehn, m.úni Jungfern
:
ehr,
nach nidt bay mier ghabt, will sehen, wiess waiter weren wirdt. ich waiter
thun
Thue mich Ehr G.
soli.
beffellen.
Ehr G.
die than
mier gnedigst
Dathum am Erchtag nach Corporis
Christi
zue [14.
wissen,
ervna
wass 1603].
(P. S.) »Dass hab ich wellen reden. .Allergnedigister Khaser, Knig und Herr. E. Rom. Kay. Maytt. bidt zuem allervnderthanigsten, Sie wellen mier disess main demiettigistess Bidten ihn Vngnaden nidt vermerkhen. Bidt dameben E. Rom. Kai. Maytt. vmb Godtess vnd Seiner hailliger fiinff Wunden willen, Sie wellen den grossen
ich
Zorn, den sie gegen
mainem armen vnd numehr
Er[leb]ten Herrn Vadtern geffast haben,
allergnedigist faren lassen,
ihn zue dero kay. vnd kon. Gnaden wider an vnd aufnemen vnd in diser sainer langwierigen vnd numehr biss inss
zehende Jahr werender Gefenkhnuss allergnedigst erledigen. Dassselb wiert Godt der Allmechtig E. Kay. Maytt. raichlich belonen vnd ich will nidt vndterlassen, Tag vnd Nacht fiir E. Kay. May. laugwirigess Leben vnd glikhsellige
—
Wass nidt, hedt ich recht gredt oder nidt. Ich thue Ehr G. zue wissen, dass ich khan Der Herr von Schtembergk, der Herr Adam, last Ehr G. saine Dienst fermelden, a že neniky nco pracuje v pán Ladislavovejch vcech VM. že ste mu nikdy neráili nic poruiti, sic že by von rád sloužil, a mnoho toho pan Stefan pkn ke (Archiv mus. králov. eského.) [. .], a sem na nho žalovala. « Regierung zue bidten. fening
mehr hab.
;
mn
.
.
Snmové, jednáni
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z Lohkovie.
41
když prý o obsahu takových list se dovdl, více ješt zanevel na svého vzn; jiné odpovdi se pann nedostalo. I odebrala se opt do Kladska k svému otci. Lobkovic oekával svou dceru jako osvoboditelku. Doufal pevn, že mu pinese jistou nadji na konené vysvobození. Radost promnila se opt v žalost, když uslyšel, že po tolikerém namáhání nieho nevyízeno. Však z takového zármutku probral se utrápený, desítiletým vzením zmoený pan Jií a napsal opt v msíci listopadu 1603 novou suplikací k císai, aby na svobodu byl propuštn. » Spravedlivý, dobrotivý Hospodin na nebi lidé na zemi slitovali by se nade mnou, kdyby pohledli, na jakou potupu, hanbu poctivého rodu svého nevinn jsem tak dlouho trestán nezasloužen trpím. Ponvadž trpké výitky s dovoláváním se spravedlnosti božské lidské by nebyly vznnému eskému pánu pi císai milost a svobodu zjednaly, oznámil komoí Barvitius pátelm Lobkovicovým, aby prosbu zpt vzali, k emuž sám Jií svolil uznal, že by císa mohl býti uražen když by se mu o boží spravedlnosti nco pedneslo. Po takovém sklamání opouštla Lobkovice všechna nadje, že by kdy svobody a pozemského blaha opt dosáhnouti mohl. I Eva nemálo nad bezvýsledným namáháním se trápila, však láska její posilnila opt hasnoucí nadji již díve projeveným zámrem na vysvobození milovaného otce. Marné byly všechny pímluvy vysokých osob arciknížete Matiáše, hrabte Václava z Rozdražova, jenž oženil se s mladší Lobkovicovou dcerou Annou Marií (kteráž však mezi tím již zemela), z pátel, známých, pi dvoe nebylo více žádného, kdo by ješt ujmouti se chtl ode všech zavrženého Jiího. K rad pátel, zvlášt jesuitv rozhodla se konené, že hledati bude pomoci, zastání pi cizích panovnících. I dala proto napsati obranu (apologii) latinským jazykem, v kteréž dovoditi chtla, že všechny otci jejímu piítané viny z r. 1593 ped tím nastrojeny byly jen
Ev
i
i
i
i
;
,
i
i
nepíznivci sepsána,
i
jeho nepátely, a že proto nevinn snáší dlouholeté utrpení. Apologie byla
Lobkovic
mohlo, kdyby pi císai.
postehl
však
cizích vládcích
Mezi tím došly také
z
nebezpeenství,
jaké
by
z
toho pro
nho
vzejíti
dovolával se a hledal ochrany proti svému panovníku,
Prahy zprávy, že Rudolf
II.
na prospch Lobkovicv
zm-
nil své že propuštním jeho na svobodu vc bude napravena. Proto vybídl otec dceru, aby na novo se chopila všech možných prostedk kjeho osvobození. Zdlán tudíž z latinské apologie peklad nmecký, aby podán býti mohl císai. Pedložen v msíci kvtnu r. 1604 komoímu Barvitiovi. Týž slíbil všechnu podporu, tšil píznivým výsledkem, ano sliboval již propuštní Lobkovicovo ze žaláe, však všechno to bylo jen na oklamání tžce zkoušené rodiny. Napsala ješt k rad Barvitiov list císai, kterýž ml býti jako pímluvným prvodím apologie. Vilím Slavata ml jej podati. Eva prosila, aby císa úpnlivé prosby
smýšlení,
její vyslyšel,
milostivým
však nedostalo se
V nmecké cových
z
r.
že všeho prý
jí
okem na
byli
n
vinni
úedníci
nejvyšší
pohlédl a otce
i
a
Odpovdi
dceru pijal na milost.
žádné.
císai pedložené apologii na konci vylíení všech
1593 a 1594
i
s
píbh
doklady prosí neohrožená ochranitelka otce
Lobkovi-
svého 6
slovy
SnlmovJ, jednáni
42
ne
bázlivými,
nýbrž
vinn po dlouhá
smchu
l.
nkdy
1503
až
vznnému
léta
i
15S4 a piávni proces Jiího a Ladislava
konen uinna byla spravedlnost »VMCská mže beze vší potupy, hanby,
smlými, aby muži.
a bez ublížení královského majestátu
šího panovníka navrátiti to,
z Lobkovic.
i
ne-
po-
nejkesanštj-
dstojnosti a k pochvale
což po tak dlouhá léta proti všemu právu božskému
i
lid-
skému, však nevdomky, držeti ráila.« Popelovna ukazuje na trest boží, jenž stihnouti musí ty bídné, zaslepené lidi, kteíž ponoukali císae proti jejímu otci, pipomíná soud, a dodává k tomu slovy ironickými, jaká by to byla chvála, sláva a jaké dobré jméno po všech zemích a národech, kdyby donucena byla dovolávati se obrany, ochrany pro otce svého ped celým svtem. »Jestliže nedovoláme se spravedlnosti pi
vný
VMCské, kamž máme se obrátiti? Jaká zbývá nadje nám peubohým, ode všech opuštným? Což jiného než smrt nejpotupnjší v bídném žalái. Což nesmíme ani slovem stžovati si ped svtem ? Máme mleti ? Nesmíme se ospravedlniti, odvrhnouti od sebe velké, hrozné zloiny, jimiž jsme naknuti, obžalováni? Máme-liž hanebnou, potupnou smrt v žalái oekávati s ústy zavenými? Kdož ze spravedlivých chtl by nám takovou radu dáti? Pro jaké zloiny odsouzen byl otec, zbaven svobody, cti, pipraven o všechno jmní, statky své?
vinní uvaluje se na tého
nho
Kde
Na míst skuteného
jsou ty zloiny?
tžké, hrozné podezení, že za pomoci nkolika
vojska zajmouti hodlal
VMCskou
sám
a
že
chtl
státi
se
eským
pro-
tisíc
naja-
králem.
Pro
vymyšlený, na otce mého uvalovaný zloin ve velké jsme nenávisti, potup ped celým svtem. A z takové potupy, nenávisti musíme se apologií oistiti, jestliže
VMCská k nám
milostí
svou se nenakloní.a
Dtklivými, ostrými a zase velice po-
kornými slovy doufala dosíci asného spasení pro svého, ode všech opuštného, odstreného otce. Popelovna napnula -všechny své síly, nkterá slova její sahají až na výši
vášn
zoufalosti,
A
však na míst dosažení kýženého šastného
cíle
následovalo strašlivé
žádným podivem. Apologie nebyla Poplo vnou samou sepsána (»derohalben ich dann diese Apologia in lateinischer Sprach beschreiben lassen,« praví Eva sama o sob v nmeckém pekladu), nýbrž nejmenovaným autorem složena (nejspíše Filipem Cliveriem z Gdaská a jeho pomocníkem P. Weiskopfem jesuitou z kolleje Kladské), jemuž všechnu jako již spracovanou látku podala, na kteréž na mnoha místech vidti patrn péro Evino, ponvadž tenor textu s nuancemi vlastnoruních listv její úpln se srovnává. Ze dcera neskonalou láskou otce svého milující, kteráž obranným spisem chtla sklamání.
nebylo také
s
,
mu pomoci dila,
ostrým
kde mohla
pi
a zastání
pérem
panovnících Evropských zjednati,
pitížila
omluvila,
až
i
nepátelm, nepíznivcm
jako
,
aby soustrast, soucit vzbunešastného pak otce svého
hrdinnou cností vyzdobila,
dalo by se
a
ne ve všem
zapomnla toho a autor apologie s jeho rádci tolik nemli proaby císa byl ušeten všelikých podezívání, ostrých výitek a rzných invektiv, to vymluviti a vysvtliti nedovedeme, ponvadž uvážiti musíme, že konené rozhodnutí o osudu Jiího Lobkovice bylo a zstávalo stále v rukou a na milosti samého císae. ospravedlniti; však že
zíravosti,
i
Snimové, jednáni
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
Když tiskem uveejnná obrana (v Hamburku) Lobkovicova veejnou obžalobou císae Rudolfa II. a nejvyšších úedník
z Lobkovic.
43
zárove ásten soudc zemských, byla
stala se i
možnost na dosaženi šastného výsledku vylouena, ano nebylo žádného divu, že pravý opak všeho usilovného snažení zpsoben. všechna
chtla Lobkovice ze všech provinní mu piítaných, nevyvrací fakticky, nemže zapíti niehož, což v císaské obžalob na nho se sítá, za vinu mu se pikládá. Autor » obrany « snaží se veškerá provinní Lobkovicova uiniti Apologie,
kteráž
oistiti
nepíznivc, ímž sveden byl na scestí a dopustil se jednak všelikých nesprávností o skutených událostech, a což horšího, že vytýkal císai i soudu pílišnou libovli podezíval z nespravedlivosti. Apologie na p. vytýká, že v píin vyšetování a odsouzení Jiího císa píliš mnoho vil lidem zlomyslným že ml díve pravdu vyšetiti a neviti nepátelm. »VMCská odala mému otci klí kodílem jeho nepátel,
i
,
by mu njakou píinu oznámila, « píše se v obran »a na takové nespravedlnosti nebylo ješt dosti, i odstren z úadu zemského na pouliní, klamné, vymyšlené zprávy. Bh na nebi posoudí takovou spravedlnost. « Slovy zejmými a s myslí opravdu statenou hájí šlechtina Eva stížné artikule do snmu podané. »Mže-liž ten, kdož právo své spravedlnost svou brání, žádá, vinn býti z velezrády? k emu právo a spravedlnost od králv jest naízena? k emu jsou zákony? pro dány, udleny privileje, svobody, když nemají míti platnosti? když ustoupiti musí moci, násilí, když kiálové vedle vle své mohou je niiti?. A kdyby otec mj byl autorem takového spisu, neprosila bych za prominutí trestu, kterýž mu jako za njaký ukrutný zloin byl pisouzen odmnu za takový znamenitý, staspíše ale bych žádala pochvalu tený in Když otec vinn, že dopustil se zloinu, pro všichni ostatní úedníci zemští nebyli také uhánni nebo žádný z nich se neozval proti spisu nemluvil, pipustili jej všichni. « Podobnými ráznými slovy zastává se zízení zemského, vytýká rušení ádu, rzné nkdy te levity a skoro naivními slovy císai odpouští, nebo z viny ho propouští. Uvážíme-li takové bezohledné projevy, pidáme-li k tomu ješt, že v trestu vymeném Lobkovicovi písné pod ztracením hrdla mu zakázáno bylo proti rozsudku eho »eí, skutkem nebo kterým koliv zpsobem« podnikati, uznati musíme, že uveejnní tiskem a pedložení apologie císai, bylo velikou chybou i že vydává ne píliš skvlé svdectví o diplomatické prozíravosti samého Jiího Lobkovice, kterýž o všem tom vdl, všechno takové jednání znal, schválil a nkdy njaké pochybnosti ho napadly, pedce od podání obrany císai opravdu oekával šastného výsledku.*)
moího,
aniž
i
.
i
.
,
.
.
,
.
,
,
a
*)
Takž psal dne
I.
ijna 1605
2
Kladska dcei své
Ev
do Prahy:
Allmáchtigen vciinsche ich Dir, was Dir lieb und angenehmb
ist.
»Mein
herzallerliebste Tochter!
Und nachdem Deine gewesene
Von
Gott
dem
Dienerin, die Jung-
Eua Pruckendorfin, diesen eigenen Boten zu Dir schicket, hab ich nit unterlassen wollen Dich bei so guter mit diesem meinem kurzen Schreiben zu besuchen und mich zu erkundigen, wie Du Dich allenthalben gehabest und wann Du einmal nuf die ubergebene Apologia ein Antwort iiberkommen werdest. Dar.n so lange
frau
Gelegenheit
6*
Snémové, jednáni
44
Že
»
1593
l.
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
i
z Lobkovic.
Obrana « Lobkovicova zpsobila pi dvoe císaském nemalou boui, snadno aby zavedeno bylo vyšetování.
Tajní radové císaští navrhli,
pochopíme.
Apologie,
Eva Popelovna latinským jazykem napsati a na nmecko peložiti dala, podána císai pod její jménem. Byla tudíž mezi všemi pední osobou, kteráž pi naíkterouž
haben
gewiisst haben, so
von der Apologia nichts
die Kais. Mt.
sie
mógen
etlichermassen
Unrechts, das ich schon in das zwólfte Jahr erlitten hab (wiewohl vor Gott entschuldiget sein,
als
wann
drumb
sie nit
gewiisst hatten;
nit,
so
itzuuder aber,
sie
die bemeldte Apologia haben, sondern solches gar greifen konnen, so weiss ich
dass sie mich lánger mit
Gefángnus bekumniern
unbilligen
einer solchen
nit allein
etlichermassen
durch
gute Wissenschaft
was Ihr Mt. weiter abhalten
nit,
sollen,
wegen des grossen
von
aber vor der Welt)
dann ich
soli,
glauben kann noch
nit
zunichtige Geld und Gut wágen und achten sollten, dann Gott des doch nichts gewinnen noch ausrichten werden, sondern je langer, je mehr hineiu rinnen, welches ich der Kais. Mt. nicht verguuue.« (V archivu musea království eského.) strážmistra a výbrlho posudTakým tšil se Lobkovic klamem, poznáváme také z výpovdí zatených
will,
Kais. Mt.
die
dass
das
ínehr
heillose
Allmáchtigen grimmigen Zorn, wider den
sie
:
ného
Sigm.
(Georg Wólfel). bitten,
Wolfa Drechslera,
YVolfla a .
.
.
Darumb
dann wir nichts
wir
allezeit so
Rom.
die
Was
gerecht gemacht,
Mt.
uvznni,
byli
demiithigst
hoffte er
wollte.
Rom.
vdli
že
o
kniende, ja gar
Vyznali:
Apologie.
sepisování
auf
Angesicht liegende
unsern
konnen wir wohl mit Gott und wegen Georgeu Popels, hat er seine Šach kónnte, und vorgeben: wann die Rom. Kais. Mt. die begangen, das
mit Schreiben
ist
gerechter
nit
sie
so
kennen und genugsamb verantworten
Kais.
aber geschehen
wann
als
Apologia recht verstehen werden,
proto
wider die Rom. Kais. Mt.
vorsatzliches
allen Heiligeu Gottes bezeugen.
kteíž
sein
der Gefángnus
Welches wir
als
erlediget
wie
zu werden,
dann darzu
sich
er
arme Diener vermeinet schuldig
und
thun
zu
benicht
und dero Hoheit wáre. Wollte Gott, wir hátten solches verund uns arme in solche ausserste Noth und Gefahr GnSdiger Herr! Es ist ohne Gefahr 8 Jahr, dass George Popel gar im Tod setzen, dass Gott im Himmel erbarme. krank gelegen und zur selbeu Zeit gleich das Fraulein Anna Maria, seine jiingste Tochter, zu Glatz gewesen, die alsbald nach dem dazumal gewesenen Hauptmann Herrn Melchior von Rechenberg geschicket, der auch kommen. Hat der George Popel in seiner Krankheit angefangen und ihn gebeten, er solle Ihr Mt. nach seinem Tode zuschreiben, dass er die Rom. Kais. Mt. citir und lade vor den gerechten Richterstuhl Christi, dahin sollen Ihr Mt. in Jahr und Tag erscheinen und ihm Rechenschaft gebeu, wofern Ihr Kais. Mt. seinen Kindern die Giiter, welche sie ihm genommen, vom gróssten bis aufs kleineste nit wiederumb zustellen; hilf ihm aber Gott auf, so soli ers unterwegen lassen. So hábe ich auch von ihm gehoret, wann er solíte mit Tode abgehen, wiirden Ihr Kais. Mt. nach ihm das Jahr nit iiberleben. So hat er auch aus Historien dergleichen Fálle, die geschehen sollen sein, etliche lassen ausschreiben, und solche dem jetzigen Hauptmann Herrn Heinrichen von Logau mit nach Prag gegeben, dass er solche dem Herrn Bargedacht,
wider Ihr
solches
dass
Kais. Mt.
standen, er hatte uus in alle Ewigkeit nit darzu bringen sollen .
So hat
vitius solíte zeigen
Ihr Kais. Mt. Mittel und
Wege
.
.
er auch oft wider
mich
gesagt,
wann
ihn Ihr
Rom.
Kais. Mt. lossliessen, er wollte
zeigen, damit sie ihn contentiren konnten, dass es zu heissen Ihr Kais.
so wollte er sich auch so mit Ihr Kais. Mt. abfinden, dass sie sich dariiber venvundern
Rom. als
und
Kais. Mt. lossliessen
wie ein Sklav und Klap
Gott der Allmachtige
dann
(chlap),
und
hilfe,
er Ihr
er sehe, dass kein
Róm.
Sachen mit der Apologien dahin richten und gesehen
sein,
wann
er nur Ihr Kais. Mt.
(Wolf Drechsler): Kais. Mt. fiirchten sich
fiir
Gnad und Gunst
dass er nur Ihr Kais.
Kais. Mt. in
Brunnen
Freund ihm
wóllen, wie etwan der Potschkey
[.
.
.
.].
Gefángnuss
nit
allergnadigst begehren, in
man bekommt
alles
Walschland oder Paris
umbs Geld, was man nur haben
cum equo pro novo
oder dergleichen Wórtern
ists
anno,
:
Welt gem
und vermeinen,
an meinen Ehren, ich in Frankreich,
will
wann ihme
uugerecht an-
fiir
er
Er glaube, Ihr
werde
sich
ist
und den Erzherzogen wóllen zu schicken.
Land ziehen, wohnen und Zettele dem Georg obtulisse
Apologia domini Georgii Popelii,
drei
supremo
mit denen
sambt einem Schreiben dem
dass die Apologia
Der Heir Hersam hat dem Georgen Popel
rSchen
wóllen
gut zu
Der Pater Rector zu Glátz hat ein Dominus Moschus dixit, magistrm postarum
sie solle nit zweifeln,
nit
gar aussen
dann zu Paris
geschrieben gestanden. Welches Zettele der Georg Popel
dem Herrn Kanzler zukommen.
ihn Ihr
wolle er die
so
der Georg Popel auch gesagt:
entledigen,
supra quo scriptum erat:
Fr&ulein zugeschickt und in demselben vermeldet,
er schreiben lassen,
aller
haben,
will
Popel zugeschicket, auf welchem lateinisch geschrieben cancellario librum
fiir
solíte
Dafúr behiite mich mein Gott, sondern wann mir Ihr Kais. Mt.
trauen in Bóheimen, contentiren sie mich und restituiren mich
wanns Ihr Mt.
wann
hábe.
Gnádiger Herr! Es hat wider mich
.
ihn, dass sie ihn der
nichts stiinde,
Item,
hilfe als Ihr Mt. allein.
machen, und
fallen
Mt
Item,
hátte, so wollte er sich Ihr Mt. so verbinden,
Gnad und Gunst wiederumb
Gnad und Gunst
sollten.
schon gedruckt
sei,
und
Ráth zugeschickt, die Ausziig hat
(Arch. minist. vnitra ve Vídni.)
Snmové, jednáni
zeném výslechu
Dne
mla
1.
1593
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
i
podati zprávy nejen o vzniku takového
kvtna
z
Lobkovic.
spisu ale
45
o jeho úast-
i
Ev
nábožné milé « do bytu nejvyššího kanclíe Evsebii Marii z L., aby po obdržení listu ihned do Prahy se vypravila. Poslán pro ni dvorní úedník Jan Leopold Chrt se svou ženou, a uinno také císaské pipsání hejtmanovi Kladskému, aby cesta její do Prahy jist a rychle se nících.
12.
rozkázal
1605
Rudolf
II.
»
urozené
Logau odevzdal Popelovn psaní císaovo, kteráž pláem, že opustiti nemže sesláblého, tžce nemocného a ho-
vykonala. Hejtman Kladský Jindich z
po petení odpovdla
s
em
sklíeného otce svého, jehož život snad podstatné píiny uzná a za omluvu pijme.
omluvný
povdi
ze dne
list
pestati,
i
se ku konci; císa že zajisté takové
Vedle toho
píin
zaslala v téže
císai
ervna
1605.*) Zámecký hejtman nechtl však na takové odnemocnému Lobkovicovi, aby mu naízení císaské oznáponvadž na tomto svt nemá vtšího potšení, nežli že milo-
8.
odebral se k
odpovdl
mil, kterýž
již blíží
:
nm
zstává a ho ošetuje, a protož doufá, že na ten krátký as zbývá a brzy snad pro zadostuinní císai se skoní, s dcerou kdyby však pro jeho útchu bude ponechána svou rozlouen nebude, nýbrž pi pedpolepšilo, vypravil. Na optované zdravím jeho se by dceru svou do Prahy že se kládání hejtmanovo dne 10. ervna žádali Lobkovic i Eva s velikým naíkáním, aby vaná dcera jeho pi
života, kterýž
mu ješt
nm
;
pro Boha v píin té pi císai byli omluveni, Popelovna pak s nemalým pláem rozhodnou pi tom dala odpovd, že svého milovaného starého a sklíeného otce v churavosti jeho neopustí, le by na rukou nohou spoutaná od nho byla odtržena.**) Však i
*)
teme
jej v tato slova: »Allerdurchlauchtigster, grossmáchtigster und uniiberwindlichster Rom. Kaiser, auch zu Hungera und Boheimb Kónig, allergnadigster Herr! Euer Kais. Mt. seind meine gegen Gott dem Allmáchtigen andachtige Gebet
in allertiefster
Demuth
digstes Schreiben, so
unterthanigst gehorsambst jeder Zeit zuvor bereit.
den
12.
Und bab
deroselben kaiserliches allergna-
deskurz verschienenen Monats Mai gedatiret, heut Dato mit allerhochst gebúhrender Reverenz
wohl empfangen und Euer Kais. Mt. allergnádigsten Willen daraus vernommen. Hátte auch nicht unterlassen wollen, demselben nach mich alsbald aufzumachen und nach Prag zu verreisen, wann nit der allmáchtige Gott meinen geliebsten hochbekiimmerten Herrn Vatern mit einem Fieber heimbgesuchet, von dem mir in dieser seiner Leibesschwachheit und Heimbsuchung Gottes wie nit wohl miiglich, also auch nit gebuhrlich sein wfll jetziger Zeit zu verreisen und ihn zu verlassen. Welches mir Euer Kais. Mt., als ein allerchristlichster Kaiser, in keinerlei Ungnad vermerken, sondern mich vielmehr bei dero
selbst als ein hochstverstandigster Kaiser allergnádigst fiir entschuldiget halten werden, wie dann Euer Kais. Mt. in allerunterthánigster und tiefster Demuth darumb bitten thue. Begehren aber Euer Kais. Mt. unterdessen von mir einiges Berichts, so bitte ich Euer Kais. Mt. mir soliches allergnádigst durch dero allergna-
ich
digstes Schreiben
oder wie
sie sonst
thun, so will ich nit unterlassen,
deroselben allergnádigsten Gefallen nach
mich
in
dem
Fall
fiir
das
bste ausehen werden, zu
gegen Euer Kais. Mt. gehorsambst mit
aller
gebúhrender
wisseii tiefster
Demuth
bereitwilligst zu erzeigen und zu verhalten. Mich hiemit Euer Kais. Mt. sambt meinem alten, kranken und hochbekiimmerten Herrn Vatern zu kaiserlicheu und koniglichen Gnaden ganz unterthanigst und demuthigst befehlend.
Datum
Glatz den
8. Junii
anno 1605.
Euer Rom. Kais. Mt. unterthánigste und demiithigste.
(Sou. opis v
arch.
minist. vnitra ve Vídni.)
klademe sem
list jmenovaného hradního hejtmana ze dne 10. ervna 1605 císai zaslaný mich mit dem Abgeordneten zu gehorsambsterFolge und Vollziehung Euer Kais. Mt. gnadigsten Willen zum Fráulein verfiiget, Euer Mt. Schreiben verantwortet und was ich in mehrerm in Befehl, mundlichen angezeigt. Darauf sie nach Verlesung ubergebenen Schreiben mit betriibtem Gemuth und Weinen, dass sie ausser ihres
**) Pro zajímavost a obšírnjší zprávy
»Und
:
alsbald nach Verlesung [des Befehls]
geliebten Herrn Vatern, unter dessen Gehorsamb sie sich bis Dato befinde, YVissen und Willen keine Antwort noch Beivilligung thun konnte, sondern darauf alsbald zu Unterredung zu solchem eingangen und nachmals uns folgenden Bescheid gebracht dieweil ermelter ihr Herr Vater neben seinen audern Bekiimmemus und Herzenleid gleich dieser Zeit mit Leibes:
Snmovi, jednáni
4(J
l.
1593
i
skuten obdivuhodná
ani taková
1594 a právní proces Jiího o Ladislava
láska k
nešastnému
otci
z
Lobkovic.
svému, kteráž jevila se
n-
skutky hrdinskými, šlechtin Ev nepomohla. kdy slovy do Prahy k výslechu. Vyznala zejm, že nmecký peklad apologie s vdomím otce svého císai poslala, úastníky však spisu nevyzradila. O latinské »obran« zmínila se, že brzy tiskem v cizin vydána bude, kdyby však otci jejímu milost udlena byla, že by vydání její zamezila. Zstávala u paní Polyxeny, manželky nejvyššího kanclíe Zdeka z Lobkovic, pozdji vznna v kláštee sv. Jií na Hradanech. Vyšetování, kdo byli pomocníci pi spisování apologie, bylo rozsáhlé. V nejvtším podezení byli jesuité z kolleje Kladské, kteíž také vyslýcháni, rektor a nkteí její lenové odvezeni do Prahy; dva studující, chovanci jesuitské kolleje po dlouhý as držáni ve vyponvadž na nich lplo podezení že byli prostedníky donášei šetovací vazb písemného vyjednávání mezi Lobkovicem a jesuity, o kterýchž se domníváno, že neVyšetováno jen byli pomocníky pi spisování, ale že první dali podnt k sepsání. dosti dlouho a písn, však bez výsledku. S vtší ješt písností veden také nový proces proti Jiímu z Lobkovic, kteréhož považovali soudcové hned pi zaátku právního jednání jako trestu právem propadlého, ponvadž všeliké odvolávání se a osprastatkem odsouzeno. vedlování z piítaných mu provinní bylo již r. 1594 hrdlem
Po nkterém ase musela
i
,
,
,
i
schwachheit beladen und sonderlich vergangener Nacht mit ein bosen und hitzigen Fieber angegriffen worden und zu befahren, etwo vielleicht sein solcher Noth ihren schafíenheit der falls
Ende bald
Herm Vater
Sachen berichtet und ihre erhebliche Entschuldigung
noch gebUhren wollen,
wanu
in
Ihr Kais. Mt. die Be-
vernehmben und beherzigen werden,
dem Abgesandten mit
Dieweil ich aber neben
gnidigst vor entschuldigt halten.
frieden sein
sein mochte, dass ihr also gar unverantwortlichen sein
zu verlassen und von ihm sich theilen; verhoffen auch beide,
sie
dies-
dieser Entschuldigung nicht zu-
konnen und sonderlich ich ihr allerlei zu Gemiithe gefiihret und Euer Kais. Mt. gnadígsten Willen zu und bis auf den andern Tag zu resolviren mitgeben; dieweil aber kein auder Bescheid erfolgen
vollziehen persuadirt
Herm destwegen zu besprechen und Euer Kais. Mt. ernsten Welchen ich zwar aufn Bette gefunden und sich einer grossen Schwachheit beklaget und eben die angezogenen Ursachen und Entschuldigung seiner Tochter vorgewandt, dass er sich zwar erkenne in allen und jeden Euer Kais. Mt. alles Gehorsambs zu unterwerfen, dieweil es aber einen solchen Zustand mit seiner Schwachheit haben wollte und auf dieser Welt keinen grossern Trošt als die Anwesenheit und Wartung seiner einzigen lieben Tochter, so glaubt er doch, Euer Kais. Mt. als ein grossmuthiger und sanftmuthiger Kaiser und Herr wiirde sie vollend die
wollen, bin ich verursacht worden, selbst den gefangenen
Befehlich zu vermelden.
welches vielleicht zu Satisfaction Euer Kais. Mt. bald sich enden mochte, zu Trošt beiund nicht von einander trenuen, und letzlichen sich dahin bewilligt, im Fall die Abgesandten etwa 8 odar 10 Tage allliier verbleiben wollten, die Umbstande selbst seheu und im Fall der Allmachtige Gott auf einen oder den andern Weg, sonderlich do es zu Besserung mit ihm schicken und ordnen wiirde, war er willig und bereit nach Ihr Mt. gnadigstem Befehlich sie mite fortzuschicken. Welchen Bescheid ich den verordneten Abgesandten wiederumb angemeldet und mich mit ihnen fast dahin verglichen, damit sie sich desto weniger zu beschweren, freilich etliche Tage allhier verwarten zu lassen, doch zum Uberfluss einer gewissen endlichen Resolution heut Friihe von ihnen wiederumb begehret. Hat er das Fraulein, seine Tochter, vor sich erfordert und beide mit grossem Wehekleine Zeit, als er zu leben,
samen
lassen
muth und Klagen umb Gottes Willen an EuerMt.,
sie zu entschuldigen,
und das Fraulein mit heissen Zahren cathe-
gorice dahin sich resolvirt, sie wiisste und kounte ihren geliebten, betriibten, alten und schwachen Vater je zu diesem-
mal nicht
verlassen,
mann
Hand und Fiissen gebunden von ihme nehmben, welches doch Euer von mánuiglich wiirde ausgelegt werden, und bate zum Cberfluss den zugeord-
wollte sie dann mit
Kais. Mt. auch zu schlechtem
Ruhm
neten Doctor destwegen, ob es Scherz oder Ernst, zu vernehmben. Welches dann auch bescheheu, denselben erfordert
und
ich in Beisein der
Uber und
fast
freilich sich diese
es
zum Tode
Abgesandten
befraget
von zweien Jahren hero
Tage
an
und examiniret, welcher vermeldt, dass
seiner Gesundheit
eines zugestandenen Fiebers
nicht gefahrlich, sondern in
mit schweren Husten,
er
zwar den ganzen Winter
Swissen im Leibe geflicket
und grosser Cnruhe des Schlafens geklagt;
Kurzem abzuwehren.
(Originál
v arch. místodrž. král.
verhofft
aber,
eského.)
und dass
Sn/nové, jednání
l.
1503
1504 a právní proces Jiího a Ladislava
i
z Lobkovic.
47
císaských rad doVedle dobrého zdání nejvyšších úedník a soudc zemských Obrana považována a všemi pustil se Lobkovic sepsáním apologie nové velezrády. velezrádný zloin jež vysoce posuzována za nejhorší ze všech spis za hrozný na nejvýše nenákteráž dotýkala královského majestátu, cti císaovy, zrádn se a život panovníkv, podezívala, urážela nejvyšší ležit, neslušn ohrožovala zdraví úedníky, soudce zemské, a protož ml vedle souhlasného úsudku všech trestán býti, Zákon žádného v té vci neinil rozdílu. »Kdožby jakž vymovalo zízení zemské. kolivk z kteréhokoli stavu v takové zrad v pravd byl nalezen, takový každý má i
,
,
,
i
bez milosti tvrcen býti jako zrádce.
Popelovn v takové
*)
mlky
Ze zprávy
autentické
zemští
vli otcovu konala a Podobnými slovy mluveno
»0
byla
doporuena.**)
cedulích zrádných«.
úedník
nejvyšších
a
rad císaských na doklad, jaké vládlo pi dvoe soudcv zemských »Demnach E. Kais. Mt. das Gutachten, welches von uns obristen i
poznání pedkládáme:
Landrechtsitzern und E. Kais. Mt. Ráthen des Hof- und Kammerrechts auf die von E. Kais. Mt. uns
Landofficieren,
Erwagung
císaské
milosti
a dobrozdání
smýšlení pro
ji
radové císaští, že jako poslušná dcera
i
Zízení zemské L, XV.:
zu
i
ponvadž nepokrytou byla úastnicí spisu a zízení vci mezi otcem a dtmi žádné neinilo výminky. Omlouvali
jako
**)
Ev
šlechtin zemské pi úasti
Strašný takový trest hrozil
,
úedníci a soudcové tak
*)«
uberschickte,
crefahr E. Kais.
schmáhliche,
Mt. gereichende,
eine
unwahrhafte wie auch bedrohliche zu Gesund- und Lebens-
verraherische,
und
die
andere aus Anstiftung Georgen Popels
und seiner Tochter Eva ge-
machte und ausgangene Schriften E. Kais. Mt. beschehen, fiirgetragen und Ubergeben worden, allergnádigist vernommen, in welchem Gutachten wiewohl gemeldet ist, dass E. Kais. Mt. mit diesen falschen, unwahrhaften Schriften zum hochsten beleidigt sein, beneben auch uns obristen Landofficieren, Landrechtsitzern und E. Kais. Mt. Ráthen
zugefiigt
worden,
derowegen E. Kais. Mt. auf gewisse Weise und Mass auch wir hierin der Ehreu
halber versehen oder bewahrt werden mochten, auch dass E. Kais. Mt. ihme aufs Leben greifen und dasselb lassen
Kais.
knnten; jedoch alldieweil Mt. Gewalt und Handeu auf
er
Georg
allbereit
nehmen
vor diesem Leib und Ehr verfallen und dasselbe nur in E.
E. Kais. Mt. Willen
und nicht seinem Georgen von Lobkowic, wie die Ausmes
E. Kais. Mt. kuniglichen Registern des Kammerrechtens einverleibet, mit mehreru Inhalt ausweiset und in sich begreift, stehe, und also dass E. Kais. Mt. ohne diesen Punkt oder Artikel unsers Gutachtens auf sein Leben zu greifen jederzeit Macht gehabt und der verwichener Tage uns beschehene Fiirtrag lauter darauf gehe, dass dasjenige, sung,
in
was er von neuem wider E. Kais. Mt. und Hoheit mit diesen lásterlichen, verrátherischen Schriften begangeu und wie er Georg von Lobkowic sambt seiner Tochter wegen solcher neuen Ubertretung neben den Rechten und der LandtsAus solchen Ursachen hatten E. Kais. Mt. hieran Mangel ordnung gestraft werden sollten, erwogen werden sollen und empfinden es schwerlich, dass sie so hoch und verratherlich laediert und an Ihrer Hoheit und kaiserlichen Ehren mit Bedrauung E. Kais. Mt. Gesund und Lebens hchlich und ungebiihrlich angegriffen wordeu, also dass auch E. Kais. Mt. diese Schmachschriften fiir die allerverrátherlichste Zettel (welche durch die Landsordnung schwer verboten, von welchen, der sie also uber die Stánde dieses Kunigreichs und Landofficierer geschrieben, heimlich angeschlagen, gestreuet oder gelegt, oder darzu Ursach gegeben hatte, wie er gestraft werden solle, der Artikel gedachter Landsordnung L, XV. klarlich besagetl zu halten geruheten. Derowegen dass E. Kais. Mt. uns obristen Landofficieren, Landrechtsitzern, auch Ráthen des Hof- und Kammerrechts aufs neue dieses sein erschrecklich und verratherlich Verbrechen, wie er darumb gestraft werden solle und wie er dazu zu bringen sei, dass er seine Furderer und Rathgeber namhaft machen miisse, zu weiterer embsiger Erwagung ubergeben, gnádigst befehlende, siutemal uns numehr alle dieselben Lasterschrifteu
sammt
ihren Autore Georgen von Lobkowicz
verratherlichen Schriften gutwillig bekennt
und dieselben
gutheisst
zu wissen gemacht worden,
mit
der sich zu solchen
diesem unverschambten Vermelden,
dass er
und ohne Dilation von hinnen nicht verreisend aufs neue fiirzunehmen und neben der Landsordnung dieses Kunigreichs Boheimb, was und wie er solcher famos Zettel oder Schriften und andere mehr E. Kais. Mt. hohen Beleidigungeu halber, er Georg von Lobkowicz, und Dann was seine Tochter belangen thut, wiewohl in gedachtem seine Tochter gestrafet werden sollen, zu erwagen. unserm Gutachten begriffen, dass sie solchs als ein gehorsames Kind ihres Vatern gethan und darm bin den Pon und solchs auch mit Verletzung E. Kais. Mt. Hoheit wohl thuen miigen, unsaumblich
Snimové, jednáni
4g v rozhodujících leté
l.
J593
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
i
pi dvoe.
kruzích
Nkdejší
Lobkovic.
po dvanáctibyl hnv, kterýž takovou nesmi-
nejvyšší hofmistr zstával
tžké vazb nenávidným. Vidti, jaký hrozný
itelnou nenávist
z
to
i
plodil.
kdy v Praze nejvyššími úedníky a soudci zemskými, tajnými komorou eskou vyhledáván písn a císaskými radami dvorského a komorního soudu navrhováno projednáváno bylo, aby také již spáchaný a apologií »zloin« uvažován Mezi tím asem,
i
i
i
na hrdlo
pvodcm
sazeno
když dcera jeho Eva na rozkaz
se Lobkovic,
tšil
bylo,
u vzení v Kladsku zstával,
císaský do Prahy se vypravila, a pokud že pedce udeí šastná pro nho hodina, kdy otevrou se
mu bude svoboda
dvée
blahou nadjí,
jeho žaláe, že navrá-
že uznáno bude bezpráví, jež po dvanácte let dokati se píznivé císaské odpovdi a vyízení ve vzení musel snášeti. z vzení na kolik jen mohla potšovala nena »obranu« své milované dcery, kteráž šastného otce svého, aby mu srdce, mysli pidala a tak k dalšímu životu ho posiloNkdy však, když poznávati poala beznadjnost všeho namáhání, napsala mu vala. také nco o nepátelích, pekážkách, aby zase ho pipravila na možný neúspch. Jií Zní L. však nespouštl se nadje, doufal, že Bh všemohoucí jim pedce pomže. to skoro až tkliv, idylicky, když dozvídáme se jak starý, sešlý, vznný eský pán
cena
i
vzaté statky,
Nemohl
již
i
Straf
ihme nicht verglichen werden kann, die Landsordnung aber nur diejenigen Sohne absolviere und entschuldige,
welche sich ihrer Vater Ungerechtigkeit nicht theilhaftig gemacht oder zum Verbrechen nicht geholfen; wann aber, Vater und Kinder zugleich wider den Kuuig und sollten gestraft
das
Land
gesiindiget,
dass
sie
auch
mit
zugleich
einauder nicht
werden, kein Ausnehmen thut; das Geschlecht aber derer von Lobkowicz, dass es bei E. Kais. Mt. sich
verdient und ehrlich
ist,
das hábe seinen
Weg,
dasá aber das ganze Geschlecht derer
von Lobkowicz dieses Verbre-
chens sein Georgen von Lobkowicz sich annehmen oder ihne wider E. Kais. Mt. vertreten solcher Hoffnung zu ihneu sein,
dass
auch
dass E. Kais. Mt. ihnen mit kaiserlichen
von E. Kais. Mt.
Gnaden geneigt
sein.
Und
solle, dass
E. Kais. Mt. nicht
ihne keine gegebene Ursach
sie hierzu
also
wáren E. Kais. Mt. zu
uns
haben
wissend,
obristen
Land-
und E. Kais. Mt. Rathen der ungezweifelten gnadigsten Hoftnung, dass wir nach guter Betrachtung dieser ublen und sehr lasterlich begangenen Misshandlung E. Kai<. Mt., als unsern Kunig und allergnádigsten Herrn, in eifrige und embsige Acht nehmen, neben der Gerechtigkeit uns treulich befohlen sein lassen und unser ferrer Gutachten uber diese Sachen ohne Dilation schriftlich ubergeben werden, also, wie gedachte E. Kais. Mt. Schrift, deren actum den andern Tag des Monats Junii dieses 1606 Jahrs, in sich begreift und inhalten thut. Darauf officieren, Landrechtsitzern
allerguadigster Kaiser,
melte Schrift in
Kunig und Herr, seind wir
merklicher grosser Anzahl
wir
Rathe des Hof- und Kammerrechts angesessen,
inhalt E. Kais. Mt.
die obersten
gnadigisten
Befehls
uber diese andere obge-
Landofficierer, Landrechtsitzer,
also
auch
E. Kais. Mt.
was gedachte Schrift in sich begreift und inhaltet, vernommen und in fleissiger embsiger Erwágung gehabt. Aus welcher im Namen E. Kais. Mt. uns wiederumb ubergebenen Schrift wir befinden, dass zwischen dieser jetzigen und der uns hievor iibergebeneii Schrift (welche wir erwogen und unser Gutachten, was ferner von E. Kais. Mt. wider Georgen von Lobkowicz und seine Tochter furgenommen werden múge, E. Kais. Mt. schriftlich und unsaumlich ubergeben sollten) gar kein Diffeuns dieselbe verlesen
lassen,
alle dasjenige,
Demnach, allerguadigster Kaiser, Kunig und Herr, inhalt E. Kais. Mt. allerguádigsten Beund geben E. Kais. Mt. dieses unsere gehorsame und unterthanige Gutachten, gedenkende an unsere Eid und Plicht, die Landsordnung und ob Gott will unser Gut, Gewissen (da uns gleich, wer der auch sei, bei E. Kais. Mt. anders deuten oder auslegen wollte) und lassen das alles bei dem schriftlichen getreuen Gutachten, welches E. Kais. Mt., als unserm Kunig und allergnadigsten Herrn, wir in gehorsamer UnterthSnigkeit durch den obersten Landrichter des Kunigreichs Boheimb, den Hauptmann der Neuen Stadt Prag und den obristen Landschreiber gemeldts Kunigreichs diese verwichene Tage in UnterthSnigkeit uberschickt und zu uberreichen verordnet, verbleiben, wie ermelts unser Gutachten solchs alles mit mehrern ausweiset und inhaltet, und haben wie zuvor also auch auf diese Zeit (welches Gott selbst am besten bewusst ist) hierin bessere Mittel und Wege bei uns nicht erfin(Koncept v archivu místodržitelství král. eského.) den kiinnen und fmden sie noch nicht. «
renz oder Unterschied fehlch thun
ist.
wir hiemit
dasselbe
Snímové, jednáni
1593
l.
i
1594 a právní proet Jiího a Ladislava
49
Lobkovic.
z
ním
milovanou svou dceru na chvilku mohl potšiti a se odvditi. Nkolik koroptviek, kvíal a peených pstruh poslal své Evice s omluvou, aby to málo pijala za vdk, ponvadž více nemohl sehnati. *) Dcera však na takový dar, s kte-
zase se staral, aby
rýmž ji v pemilostivou ochranu Boží porouel, neodpovídala. Otec se domníval, že Eva pi dobrém bydle v Praze na nho již zapomnla. Pipomínal jí, že toho se nenadal.*! Nevdl, že dcera pro velikou, nezmrnou lásku k nmu také jest vznna, že stejný jako jemu hrozil
žalostný osud,
ji
i
i
že psané vzkazy posílati
zbránéno.
jí
Na rozkaz císav pevezen Lobkovic z Kladska do Lokte v prvodu tyadvaceti žoldnév, aby neml a míti nemohl styk s nejdvrnjšími svými pátely jesuity."*) Po dvanáctileté vazb v Kladsku ubytován v novém vzení hradu Loketského, kdež mu však pitíženo v mnohém ohledu. Pod trestem smrti ztráty všech statkv naízeno purkmistru a rad msta Lokte písné opatrování uvznného Lobkovice, jejž z poátku osmnácte žoldnév ve dne v noci hlídalo. Pozdji k návrhu presidenta komory eské zmenšen poet strážcv na šest, ponvadž uznáno, že vze nijakž nemže utéci. Do hradu a vykázané panu Jiímu jizby nesml žádný puštn býti krom k posluze mu pidlených dvou osob, i
pak lékae mstského, kdyby léení poteboval, a Loketského dkana, kdyžby mši svatou Lékai duchovnímu musel však býti pítomen strážslyšeti a zpovd vykonati chtl. mistr, dozorce nad strážníky, aby krom svých povinností nieho s Lobkovicem nejedi
*,
Dne Von
23.
ijna
Gott
dem
1605
odpovídal
z
Kladska Lobkovic dcei své
Ev
»Mein
Popelovn:
Und hab
.-Ulmáchtigen wiinsche ich dir soviel Gutes, als mir selber.
herzallerliebste
Tochter!
deiu Schreiben wohl empfangen
und gar gern gelesen, und wir sollen beide nit zweifeln, der Allmachtige werde uns weiter mit seiner gottlichen Allmacht helfen und gnadiglich beistehen. Es ist mir wie umb Ihr Mt. also auch um die, die derselben wider uns rathen, treulich leid sies
wohl
und gar
billig als
umb
uusere Xachsten. Gott der Allmáchtig wolle ihnen gnadiglich helfen, dass Schicke dir hiemit etliche Rebhiihner,
Sonst hab ich Dir von hinnen nichts neues zu schreiben.
treffen.
die mir der hiesige Pater Rector
zum
zu nennen, Deben etlichen gebratenen Fohren.
konnen.
Und
will dich hiemit
Zeitung aus Hungarn haben, tausend Malen gegriisset und **)
Nimb
dem Allmáchtigen
hoe dem
.
.
.
Theil verehret und etliche Kranobetvogeln
ich nit gern.
.
.
oder Zimmern, wie mans hie pflegt
das wenig also vorlieb, dann ich nichts mehrers
in seinen gnadenreichen Schutz
Und
.
sei hiemit,
allmáchtigen Gott befohlen.
(Orig.
befohlen haben.
bekommen hab
Dass wir so bose
mein herzliebste Tochter, von mir zu hundertv arch. mus. král. eského.)
»Mein herzallerliebste Tochter! Ich wiinsche dir von dem allmáchtigen Gott von seiner gottlichen Allmacht begehren konnest, treulich und vaterlich. Und kann mich nit gnugsamb verwundern, dass ich von dir, sieder der Sigmund von Prag kommen ist, nichts gehoret hab, Ich will aber zu unserem gerechtigsten also dass ich nit weiss, ob du gesund oder krank, lebendig oder todt seiest. und treuen Gott hoten, dass dir allenthalben so wohl gehet, dass du auch meiner, deines treuen, alten und erlebten
Dne
21.
alles
das,
února
1606 psal
was du
dir
z
Kladska:
selbst
vergessen habest, weliches ich mich gegen dir durchaus nit versehen hatte. Es sei wolle .... Erinnere ich mich doch darbei misers treuen herzallerliebtsen himmlischen Vaters vaterlichen gnadigen Heimbsuchunc und Erinnerung, die er mir, seinem uugehorsamen und verlornen Sohn so gnadiglich
Vatern bei deinem Wohlleben aber,
und
wie
erzeiget,
mein
es
und damit ich seiner
herzallerliebste Tochter,
nit vergesse, eriunert,
uberschicken thue,
und
auf
trošte
dass
du
mich mit dieser beigelegter es
auch
in
allen
Ich war in aller meiner Triibsal hochlich darmit getrostet, will auch hoffen, unser mir,
so dich einmal eine Widenvártigkeit
anstiess,
empfinden
gnadenreichen Schutz treulich und vaterlichen befehlen thue.
v arch. mus. ***) Loketští,
král.
kteíž
Datum
déme Glatz
lieber
Herr werde
dirs auch,
ich dich hiemit in seinen
den 21. Februarii
anno
wie
gnádigen und 1606.
(Orig.
eského.)
na výživu Jiího Lobkovice a jeho strážník ze svých po njakém ase zaplaceny byly, pedkládají první takový úet od pevezeni Lobkovicovo v první polovici m. ervence 1606.
a jež jim vždy
Tudíž stalo se
lassen,
Schrift, die ich dir hiemit,
deinen Anliegen brauchen kaunst.
musili výlohy
dchod 16.
obecních uhrazovati,
ervence do
3.
záí 1606.
Snimosi, jednáni
50 nali,
l.
nho
nieho od
nemluvili,
Popel mluviti jen
1593
1594 a právní proet Jiíiho a Ladislava
i
mu
aniž
nepijímali;
nmeckým jazykem, aby strážníci a Kdyby nkdo mimo jmenované
z
Lobkovic.
Se všemi
pinášeli.
zvlášt
jich
musel Jií
dozorce všemu
dobe
osoby ho navštíviti chtl, nebo mohli rozumti. Že pi takovém drakonickém jen na nho se ptal, ml ihned býti zaten a uvznn. opatení nesml nešastný eský pán žádných vzkaz, psaní pijímati ani posílati, a že také o milé dcei své ani slova více neslyšel, nemuseli bychom ani dokládati. *) Za to *)
Ze zprávy a dobrozdáni presidenta komory eské, jaké opatení uinno bylo v píin uvznni J. Lobkovice v Lokti podáváme: »Euer Mt. gnadigstem Befehlch nach i-t Georg Popel durch den Oberhauptmann von Glatz erhebt, auf das Schloss Stein-Elbogen gefiihrt und denen von Elbogen in E. Mt. Namen zu guter Verwahruug mit allem Kleiss befohlen worden, wie dann E. Mt. aus sein, des Oberhauptmanns, von ihme iibergebenen Relation ferner gnadigst
Wann dann
vernomben haben werden. worden,
Guardi gehalten
als
hievor zu Glatz zu Bewachung gedachtes Popels vierundzwanzig Personen zur
hab ich Prasident neben
dem
und dem Oberhauptmann
Vicekanzler
gut angesehen,
fiir
zu Verhiitung E. Mt. Unkostens einundzwanzig derselben zu beurlauben, also dass ihrer auf diesmal nicht mehr dann drei Personen daselbst zu Glatz gehalten werden, und das aus diesen Ursachen, weiln die Zimmer, darinnen der Popel aufm Schloss Glatz gesessen, von dem Oberhauptmann mit sambt dem, so darinnen vorhandeu, verpetschiert, zu dem auch der geweste Wachtmeister und Eiergeldeinnehmer wegen ihres Verbrechens daselbst in Verhaftung dass
liegen,
drei Personen
dieselben
auf E. Mt.
bis
anderweit gnadigste Verorduung
und Resolution neben E. Mt.
Ambtssecretari daselbst wie zuvorderist auf die Zimmer, also auch auf die zwo verhafte Personen ihr Aufachtung haben sollen. . Aufm Schloss Ellbogen ist fiir gedachten Popel ein sonderliche Gelegenheit ausgesehen, weil abei die.
.
selbe nicht allerdings dazu
Weiln aber auch, befahren
gewesen,
holzerne Stubeu fiir
bequemb, hat solches
in der Eil erst
mússen zugericht und etwa^ darinnen gebaut werden.
Popel dahin gebracht, solch Zimmer nicht allerdings ausgedrucknet uud ausgesaubert und zu
als der
mochte der Geruch ihme Popel etwas zu Schaden gereichen, als ist er inmittelst in ein gelegt und wird Tag und Nacht mit achtzehen Personen verwacht, alsbald aber solch
es
ins
Schloss
ihne zugerichtes
Zimmer
wie
ausgedrucknet,
dann,
wir
dass
es bishero
beschehen,
verhoften, so soli er Popel
wohl verwahrt und verschlossen werden. Zu Glatz seind ihme Popel zwene Diener, so stetigs bei und umb ihne gewesen, gehalten worden, die seind numehr erlassen und anstatt ihrer andere zuen aus den Burgerskindern zum Elbogen bestellt worden, aus denen Bedenken, weil sie ihre Elteru daselbst und allda darein
gesetzt,
gesessen,
dass
darinnen
allerhand \'erdachts
sich
sie
denen von Elbogen
er Popel
von
E. Mt.
befohlen, auf sie Achtung geben mússen. so
ist
nicht
mehr vonnóthen,
.
.
viel
so .
so viel Personen,
eher als
frembde
entschlahen, ja
hoch, ihne zu verwahren
Wann
auch
ihre
alsdann er Popel in das ihme zugerichte zur Guardi zu halten;
wie anjetzo beschicht,
Elteru selbst,
und ihme nichts zukomben zu
Zimmer
lassen,
weil an-
gelegt wirdet,
unserm Erachten nach
wird alsdann an sechs Personen genug sein, namlich, dass ihr vier stetigs vor seinem Zimmer und der darbei zugerichten Guardistuben und die andern zweien beim Schlossthor Wacht halten. Es begehrt auch der Popel, dass ihme ein
im Brauch
katholischer Caplan solíte zugelassen werden mit Fiinveudung, dass er ciren.
Derselbe wirdet ihme unsers Erachtens billich nicht abzuschlagen
sein,
alle
Montag wochentlich zu commuui-
sondern weil daselbst zum Elbogen ein De-
chant der katholischeu Religion zugethan, als mochte demselben von E. Mt. gnadigst anbefohlen werden, ihme Popel wochentlich ein- oder zweimal, da ers begehrt, mit dem Ambt der heiligen Mess zu dienen, sowohl auch beichten
und communiciren, doch dass von E. Mt. ihme ein solche Ausmessung und Anordnung, wie jetzt neulich auf die letzt Soviel dann sein des Popels Unterhaltung durch E. Mt. Commissarien zu Glatz beschehen, fiirgeschrieben werde. anlangt, obwohl fUrkombt, dass er nicht viel zu essen pfleget, weil aber zwo Personen, wie obgemelt, bei ihme stets .
sein sollen, zu
dem
Koch,
ein
so mit von Glatz dahin
genomben und
.
.
sein des Popels, wie
er zu speisen
sein will,
weniger auch diejeuige Person, so auf die Guardi, wie obgemelt, Achtung geben soli, gespeist werden mússen, so bedunkt uns, wann ihme zum Friihmahl sechs und auf den Abend auch sechs Speisen zugerichtet wurden, es solíte fiir ihne und fiir die ihme zugegebenen mitsambt dem Koch vier Personen ein Geniigen sein; zu dem so mochte ihme zu einer jeden Mahlzeit ein Mass
numehr gewohnt
gehalten werden muss, so alle drei
ist,
neben ihme,
nichts
nennen und nicht gar anderthalb Seidel pragerisch Ma~s in sich halt, gegeben, das daselbst zum Elbogen nicht gebrauet wirdet. von andern Orten nicht weit von dannen auf kleine Fasslein bestellt, darvon konnteu auch die zwene Diener. so bei ihme, und der Koch
Wein, so
sie daselbst
ein Kessl
Weissbier aber, weil er desseu gewohnt und
gespeiset werden.
.
,
.
(Bez data.)
Purkmistr a rada kovice vykonána:
»Als
msta Lokte
auf der
Rum.
presidentu
Kais.
Mt.,
komornímu unsers
jak
všechna
allergnadigsteD
naízení
Herms,
v
píin
allerguidigste
opatrování
Verorduung
Lobder
Snmovi, jednání
dostalo
mu
l.
1503
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z
Lobkovic.
51
úední návštvy komisa císaských, kteíž do Lokte k výslechu jeho aby vyzvdli, jakého ml úastenství pi sepsání apologie a kdo byli jeho Z výpovdí jeho dozvídáme se jen tolik, o emž nejvyšší úedníci a soud-
se
byli vysláni,
pomocníky.
Georg Popel numehr nach Elbogen und am
bisher zu Glatz custodiert geweste
Schloss
gefúhret und
daselbsten
gebracht, darneben
licher Unterhaltung bei Straf Leib
aber
uns derselbe zu
und Leben auch Verlierung
Hab und
aller unser
Sonnta
nachstverschienen
auf das
Verwahrung und gebiihrcommittirt und anbefohlen
aller fiirsichtigen
Giiter
worden, haben wir uns empfangener Vertrstung nach der Anhandigung einer sonderbaren Instruction, wessen wir uns hierinnen in einem und andern specialiter zu verhalten,
allerunterhánigist versehen
Erstlichen
haben wir
in
der
Losament mit einer Unterschied neben einer Guardistuben, alles gewolbter und wohlvenvahret, zurichten, die Mauren austunchen, vergittem, auch mit zweien eisemen und andern hulzern Thiiren zurichten lassen; weil aber die Tiinch in so schneller Eil nicht hat mógen austrucknen, ungeacht wir die Losament mit Fleiss beheitzet, so ist der Gruch und Dampf noch etwas stark verhanden gewesen, darauf auf Gutachten der kaiserlichen Herren Eil ein sonderbares
Commissarien zu Verhiitung davon entstehender Krankheit gedachter Popel inmittelst nur so
ungewolbet,
worden.
verordnet
Als
aber
solche Stuben
nicht
allein
oder Uberleg, auch an Thiiren, item an Fenster, so unvergittert, sondern auch, dass allerhand Ungelegenheiten und Machinationes,
wann
das Ungliick solíte zuschlagen,
sie
schlechte Stuben,
eine
in
an ihr selbsten
an der Decken
an Ofen,
an einem gefahrlichen Ort, da
mochten, gelegen,
sich ereignen
darumben an jetzo an dreien unterschiedenen Orten, als an jedem Ort sechs Personen, thut achtzehen Personen, Tag und Nacht, gar berschwerlichen zur Guardi gehalten werden, hergegen aber die neuen zugerichten Losament, do sie nur austruckneu, wie sie dann sein Georg Popels gewester Medicus selbsten besichtiget und darfiir erkennet, zu solchen Custodien bequemb und die Guardi mit vielen wenigern Personen zu halten, weil dieselben einen als den andern
Weg Tag
und Nacht zu ehester Austrucknuug geheizet werden:
der Gefahr, so uns sonsten zu verhiiten
fast
unmiiglichen,
thun, auf dass er Popel in solche darzue deputirte
A opt unsern
roku
dne
1607
Abgeordneten jungsten
alles
seines
gens
nach
fernern
zu
Inhalts
uns
21. ledna:
haben
prlichtig;
E. G.
Herr Heinrich
von
Pisnitz
.
.
.
auf Hertenberg
Georgen Popels
wir
mit gebúhrlicher Reverenz empfangen,
des
allhier
custodirten
aber
sollen
wir
hiermit
Xambeu
unterdienstlichen
welcher Ursach halber
hochstgedachtister
bei
und dasselbe anordnen, demselben Vennoder edle
und Schonbach, Rom. Kais. Mt. Rath und Vicekanzler in
wir
(Nedatováno.)
wegen
dass E. G. aus iuliegender Abschrift Nro. 10 gnadig zu vernehmben,
Bohemb, unser auch gnSdiger Herr, uns uulangsten
darmit
allerunterthanigst,
G.
E.
Erkennen uns zwar, was E. G. hierinnen
vernomben.
gehorsamen willig und
Gewahrsamb komben moge.
»Was
zugeschrieben,
so bitten wir
mochten entnomben, diese Concession und Verordnung zu
unsers
Ihrer Mt.,
nicht
bergen,
und gestrenge in
KSnigreich
allergnádigisten
Herrns, ernstlich befohlen, dass wir alsbalden ihn, den Popel, aus etlichen von unsern Herrn Dechnut ihme berichten
Ursachen in das vorige Losament einlosieren und ihn desto stárker und
wohl der Herr Dechant
allhier
fleissiger
bewahren lassen
von dergleichen Ungelegeuheit zum wenigsten berichtet
(welches
er
achtens billig thun sollen), wir auch unvermerkter Sachen den 19. verschienen Januarii durch vier unsers
person beides der Wachter
sowohl auch sein des Popels Zimmer und Losament besichtigen
rigen ganz und gar nichtes befunden, dass es die Wachter unsauber halten
und Losament der Kalkgeruch uber und aufhoren, welches
allen
angewandten
Fleiss
sollen,
lassen,
ausser dass
Ob
sollen.
uns
dann unsers Er-
Rahs
allda
Mittels-
die
in des Popels
Unse-
Zimmer
und gebrauchte Mittel etlichermassen noch uf Dato nicht
Gewolb etwas niedriger geschlossen und ohne das in keiner H5ch, sondern fluchs auf der Erdsolen erbauet, thut verursachen und er Popel zu wenig Luft darinnen klaget, so haben wir also ihn alsbalden ermeltes Tages in sein voriges ingehabtes Zimmer auf obgedachten Befehl wiederumb transferiret, darmit uns nicht etvvo ungeachtet, dass kein Mensch auf Erden fiir eiues andern Leben kann gut sein, will cessiren
vielleicht,
dass das
ob er Popel aus Gottes guádiger Schickung verwerden demuach E. G. gnadig bewilligen, weil in diesem jetzigen Zimmer er Popel wie in der zugerichten Custodia nicht so wohl versehen, dass die sechs Wachter fur voli gehalten, derselben zwene stets bei dem aussersten Thor, drei aber bei und vor des Popels Zimmer, der sechste aber Wir haben auch voriger zum Umbwechsel verbleiben und ihnen auch also ihre ordinari Besoldung passiret werde. solches aucli von uns,
ob Gott
will, nicht
wird begehret werden,
sterben solíte, einige Schuld mochte zugemessen werden;
—
Zeit E. G. berichtet,
das Georg Popel
wochentlich
zu seiuer Leibsnothdurft
mit Reiben und Baden
des Balbierers
ihme reverenter zu melden an dem Knien, dass er mit Aufsteh- und anderer Bewegung schamliche Hindernuss fiihlet. Ob wir ihme wohl solches ein oder zweimal versaget, so wollten wir doch begehret mit Furwendung,
es lege
ohne E. G. hierumben gnadiger Verordnung weiter nichts hierinnen furnehmben, sondern bitten E. G. wir fleissig, die wollen uns gnadig informiren, ob wir ihme begehrten Balbierei zu verstatten und ob E. G. zufrieden, dass wir seiuer des Balbierers Miihwaltung halber wochentlich auf ein vierzehn Kreuzer zu seinem Salario handlen sollen und 7*
M
Snmové, jednáni
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
Lolkovic.
z
radové císaští ve svém dobrozdání na podání císaovo v píin vymcové zemští ení trestu Lobkovicovi se zmínili, že dobrovoln k úastenství pi sepsání obrany se kdyby se piznal, ji schválil s »nestydatým« prý ohlášením, že ml právo tak uiniti i
i
to
nelíbilo
císai.
zaátku vzešlého
s
Taková neprozetelná a úporná slova, jakých Lobkovic hned od císaem sporu neodvykl si užívati, pitížila mu v poslední rozhodné
Úedníci, soudcové zemští
chvíli velice.
odpovdli jednou
císaští radové
i
solche Ausgaben in kunftíger Raitung mochte fur gut gelegt und
passiret
werden.
UnlSngsten
hat
podruhé
i
Georg Popel den
Wachtmeister zu uus abgefertigt und begehret, wir sollten ihine eiu Kopfhaublein, von Lappeltaffet uberzogen, fertkT en uud mit Lavendel, Rosm.iriu und Spicavardi futtern lasseu, damit er solches den Wiuter uber aufsetzen kOnute,
ueben Anweisung seiues Hauptkissen, weil uicht allein dasselbige au Uberzug voliér Locher uud sehr zerrissen, sondern auch seiue Mcdrazen, darauf er zu liegen pfleget, deromassen abgefuhret, dass er sich nicht wohl lánger darruit behelfeu konnte. Weil dergleichen Modrazen bei uns nicht zu bekommen, so bitten wir urub Bericht, wie es iu déme sowohl mit dem Haublein und mit Ausbesserung der Uberzug, item an Leilachen uud dergleichen halten sollen. Auch werden E. G. aus ehrermelten Herrn Vieekanzlers Schreiben feruer veruehmbeu, wie es uber den ordinari Wein, do dessen Popel begehren thut, gehalteu werden soli. Do nun demselbigeu also nachgelebet, solleu dann E. G. Verord-
nung thun, dass uns solches
in
Revidirung der Raituug in der Buchhalterei passiret werde.«.
.
.
.
nach dem Z instrukce dané dne 20. listopadu 1606 dozorci nad strážníky vyjímáme: »Erstlichen ihme nunmehr der Georg von Lobkowicz allhier ius Schloss Stem Elbogen von einem ehrbaren Rath allda zu verwachen vertraut und befohlen, dass er vermoge der von hochstgedachter Kais. Mt. beriihrten Rath allhier gegebene und ihme unter derselben Insiegel zugestellten Instruction diesen Dienst uud Ambt treulich und fleissig versorgen, obberiihrteu Rath, was sie ihme in billigen Sachen, die Verwahrung des Popels betreffend, auferlegen werden, gehorsamben, zuforderst aber das Eid und Geliibd, so er korperlichen mit aufgehobeneu Fiugeru zu Gott dem Allmachtigen uud de.- RSm. Kais. Mt. zu diesem seiuen Ambt insonderheit gethan, stetigs in Acht habeu, derselben ein Benugen zu leisten und wider dasselbe bei Verlust Leibs, Ehr, Guts und Lebens nicht handlen. Zum andern, soli er das ganze Schloss sambt Georgen Popel, den Dienern und Guardi iu seiner Bewahrung, daruebeu aber die fleissi^iste Aufachtung haben, dass des von Lobkowicz Persou"jetzig oder kuuftig inhabendes Zimmer wohl bewahrt und deinZum siebenteu soli er ihme lassen mit Ernst und Fleiss einselben unterschleiflicher Weis nichts zugebracht werde. gebunden seiu und zusehen, dass das bei seiner Wohnuug uachste Schlossthor Tag und Nacht zugehalten, wie auch sonsten das Schloss wohl verwahret wiirde, er auch die Schliissel darzu selber in seine Gewahrsam nehmben und behalten, solches Thor ohne eines ehrbaren Raths, oder ohne sein des Wachtmeisteis \\ issenschaft, niemand óffuen Zum achten, ob etwa lassen und bei jeder Offnuug in Aus- und Eiulassuug auf alles Verdachtiges Aufacht geben. Briefe oder anders von Boteu oder jemand anders ihme von Lobkowicz verdeckter Weise zugebracht werden wollte, soli er Wachtmeister solches verhiiten, und waun dergleichen erfolgete, diese und alle andere Brief, an ihu Popel oder jemand anders lautende, uneroffnet dem Rath zum Elbogeu eiustelleu, den Boteu aber bis auf weitern Bescheid ,
.
^welches daun die von Ellbogen ihnen anbefohlener aufhalten
uud sonsten
alles
.
.
Massen an gebiihreud Ort weiter werden zu berichteu wissen)
menschlichen moglicheu Fleisses
Zum
halben entstehen mochte, verhiiten.
wegen der Mess, Beicht oder Communion Popels Zimmer gegenwártig sein und sein
ueuuteu,
suli
erfordert fleissig
er
allen Unterschleif
Wachtmeister,
und gelassen wird,
Aufmerken haben,
so oft
selbst
dass
alles
uud Gefahr, so des von Lobkowicz der Dechant zu dem Georg Popel
personlicheu
in
Vordachtige,
es
des Georgen
seinem betrefe
nun Unter-
moge. Zum zehenten, soli der Wachtmeister, da etwa ein Medicus oder aber ein Balbierer zu ihme Popel seiues Leibs Schwachheit halber gelassen, jeder Zeit mit und darbei seiu, demselben aber vorher vermelden und einbinden und sie sich bei ihren Pflichten und der Kais. Mt. hóchsten Straf und Ungnad ausser der Cur und Medicamenta mit ihme durchaus iu kein redungen, ungebiihrliche Correspondenz oder sonsteu dergleichen etwas an, vermieden bleiben
zubringen helfen, noch auch von ihme Popel dergleichen annehmben und andern Personen uberantworten, sowohl dass sie iu wáhrender Cur mit ihme Popel lauter uud stark deutscher Sprach, auf dass man, was mit ihme geredet wird, veruehmbeu kann, Sprach halten. Zum eilften, wird hiemit dem Wachtmeister endlich und stricte aubefolhen, da jemands Frembder ausser der Deputirten auf das Schloss komben und mit dem Popel zu reden begehrt, oder nur bloss nach ihme fragen wiirde, so solle er denselben daroben arrestiren und mehrgedachten Rath zum Elbogen, wer dieselbe Person sei und wie sie
ander Gesprach einlassen, noch auch einige Brief von frembden Personeu ihme Popel
heisse,
nahmhaft machen,
langen lassen sollen.
welche
es ferner
^Všechny tyto
an Ihre Kais. Mt. unverlángt zu Handen
listiny nalézají se
dero
bohmischen
v archivu místodržitelství král. eského.)
Kammer
ge-
Snmové, jednáni
l.
1593
i
1594 a právní proet Jiího a Ladislava
na pedložený jim rozkaz císaský ze dne
díve
sepsání a vydání apologie, že Jií
2.
již
ervna 1606 v
(1594)
ctí,
z Lobkovic.
53
píin vymení
trestu za
životem císai propadlý, za
nov
spáchaný zloin vedle zízení zemského trestán býti by ml, že císa tudíž na hrdlo jeho Takové rozhodnutí dostalo se nkterými osobami na sáhnouti a život mu mže vzíti. skutek, i sdílena potajná zpráva již r. 1606, že Lobkovic byl veejnost, slova vzata za odpraven.
Akoliv Rudolf II.
*)
pedce
stati,
vání nepátel
váhal i
s
exekucí.
ml
všechnu moc nenávidného Popela na hrdle
Nevíme
pes nemalý hnv
píiny,
jiné
nežli
že císa,
dáti ztre-
pes všechno podnco-
apologií na novo zjitený, vítzil citem spravedlnosti, že
vykonáním hrozného trestu. Uznával velikou zodpovdnost ped svtem, kdyby pro obranu mu podanou dal po dlouhá léta žalaovaného, vkem sešlého již pána k potrestání do rukou katových? Bud jak bud. Císai dobré zdání nejvyšších úedník, soudc zemských, že by Lobkovic vedle zízení zemského na hrdle ml trestán býti, nepostaovalo, chtl jisté rozhodnutí, urit)' návrh, jaká pokuta by na a jeho dcei vykonána býti mla, a proto v msíci únoru r. 1607, tudíž po pl let, pedložil tajným radm svým opt návrh, zdaliž by konené vyízení procesu nemlo býti dáno ješt k posouzení íšským dvorním apelaním radm. Odpovdli, že radové íšští a nad apelacemi soudu o hrdlo na stavy vyšší království eského výroku neinívají, jich výpovdi do desk zemských ani v rej stra soudu komorního zapisovány nebývají, protož aby ješt po tetí a na konec k bedlivému uvážení a k rozhodnému jistému, místnému úsudku podáno bylo úedníkm, soudcm zemským a radm císaským. Neznáme odpovdi, však nepochybujeme nic o tom, že na pedešlém rozhodnutí svém setrvali. Jaké bylo pi dvoe konené vyízení » nového zloinu, velezrády« Jiího z Lobkovic, o tom odkládal
s
nm
nedostává se nám autentických zpráv
knut ilo
;
pochybnosti však není žádné, že trest smrti vy-
byl nad hlavou nkdejšího hofmistra království
tehdy,
i
souasní domácí historikové, kronikái
eského. Obecn se
zapsali, že Jií
mluvilo,
v-
Lobkovic byl katem
odpraven v žalái, nkteí pozdjší zaznamenali, ponvadž smrtí pirozenou unikl enému trestu, že po smrti na pokuta vykonána a hlava od tla oddlena.
nm
vymPes
všechny takové zprávy zemel Lobkovic smrtí pirozenou. Opuštn, odlouen od celého svta, zvlášt pak od nejmilejší dcery své Evy, stále stežen železnou rukou žoldákv, duševní, ztráS ubýváním sil tlesných mizely le smrtí. Choroba cela se nadje na vždy, že by kdy mohl vysvobozen býti z vazby, jeho, slabost tlesná musela býti vážnjší, ponvadž vyknutý nad ním ortel smrti (jak vykonán. Bud pirozepozdjší vydání apologie udává) pro nemoc jeho nebyl na ným postupem choroby, nebo že sdlena mu byla zpráva o chystané mu smrti, poražen
chadnul vždy více
starý, vetchý pán.
i
nm
byl Jií Popel z Lobkovic dne 28.
kvtna
hodinou odpolední nábožn skonal. kuta
1607 mrtvicí a téhož také dne mezi 3 a 4 Že by po smrti jeho hlava mu uata byla, aby por.
pedce na bezduchém aspo tlu vykonána a *)
Bodenius Maxiioilianovi Bavorskému dne a udal
4. listop.
jmenovanou zprávu za skutenou pravdu.
spravedlnost byla
1606. (íšský arch. v Mnich.)
usmíena, jakž
Gindely v »Rudolf 1I.« považoval
F^
Snlmové, jednáni
Pavel Skála ze
Zhoe
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z
Lobkooic.
a pozdji Bohuslav Balbín udávají, pochybujeme. Dcera Eva, kdy-
»nejmilejšího« otce svého se zmiuje,
mluví vždy o pirozené jeho smrti
a nikdy
což by zajisté byla nepominula na-
psati.
zmínky neiní o njaké posmrtní justiikací, Podobné potvrdil tlesný jeho léka Tomáš nábožn, a nieho nepidává o njaké ješt purkmistr a rada msta Lokte císai dne 13.
Moyses,
koli o smrti
že mrtvicí byv rann,
ze-
potom vykonané poprav rovnž mel ervence 1607, když prosili za nápsali útrat: »Nachdem aus góttlicher vzešlých hradu stravováním a opatrováním Lobkovicovým Verhángniss nunmehr gedachter Georg Popel Todtes erloschen,« a také se nezmiují o njakých útratách za posmrtnou exekuci. *) Rovnž psali o pirozené jeho smrti jesuité, kteíž by asi sotva o muednické smrti nejhorlivjšího svého píznivce byli opo;
i
menuli se zmíniti.
Lobkovic pochován v noci na tajném míst nkde ped prahem farního kostela Hrob zstal neznámý. Proces Lobkovicv, jenž nemalou sensaci doma za v Lokti. se jménem nešastného pána hranicemi mezi souasníky zpsobil, brzy zapomenut v boulivých dobách, kteréž po smrti jeho následovaly. Jen jesuité zachovali štdrého i
i
vdné
když po ukonení tidcetileté války moc jich ádu stala se v echách rozhodující, chtli obnoviti památku svého dobroditele. Prostednictvím svého spolulena P. Filipa Mullera, zpovdníka císae Leopolda I., vymohli píznivce svého stále ve
pamti
a
1665 povolení, aby mrtvolu Lobkovicovu penésti mohli z Lokte do Chomutova, kdež hrobka jeho dosud prázdná zstávala. Však neznámý hrob nalezen nebyl, muselo tudíž býti od zámru upuštno. Podobn nepodailo se jesuitm ani pozdji pi oslav stoleté památky založení Chomutovské kolleje r. 1691 nalézti kosti a prach
si
jesuité
1.
Popelv. Oslavili jiným zpsobem zásluhy jeho o povznesení víry katolické v Cechách. Pozoruhodná jsou slova císaova, jež uvádí jmenovaný zpovdník jeho v listu, kterýmž oznamoval dne 7. ledna 1665 rektorovi kolleje Chomutovské Jiímu Helmreichovi o svolení císaském k vykopání a pevezení zstatk Lobkovicových. Císai líbila se horlivá pée jesuitv, že ve vdné pamti mají nejen jména živých ale také památku zemelých »Cui gratitudini
dobrodinc.**)
svých
nihil
obstaré
dicit
sua Majestas,
quidquid
sit
de
quae non satis constare putatur, praedicti domini fundatoris.« Vidti, že pi dvoe pozdji provinní Lobkovicovo jinak posuzovali, ano že o »vele»Infidelitas, quae non satis constare puzrádných zloinech« jeho pesvdeni nebyli.
fidelitate
tatur, «
vel
pravil
infidelitate,
císa Leopold, a rovnž z obžaloby, rozsudku
i
poznáváme, že jako za živa, tak ani po smrti »velezrádné jeho
z
Skála piše
:
»Aby
Lobkovic, kterýž se
s
se
nkterým
tím potkal na
hlavy mezi
Zpovdník císav
Filip Muller psal
haec sollicitudo Societatis et Rev.
memoriam
ea habeat, sed etiam
nohama
hrad Loketském. «
dovolává se zápisku radního Loketského Funka **)
listin
zámry
skuten
také
a hrozné spiknutu
nemohou.
nijakž zjištny býti *) Pavel
jiných
dne
7.
z
píin
as
nebožtíkovi
Jiímu Popeloví
vykonání trestu na Lobkovicovi po smrti
1670.
ledna 1665 rektorovi kolleje Chomutovské
Vestrae Suae
mortuorum
r.
neodectly, jako na onen
Balbín v
Majestati,
os ; ibus adhuc et
Jiímu Helmreichovi: »Placuit non tantnm vivorum fundatorum et benefactorum cineribus gratificetur.« (Opis sou. v arch. arcib. Pražsk.)
qtiod
Stiimocé, jednáni
l.
1503
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
55
jsme a po zásluze ocenili vinu Jiího z Lobkovic, že pro nezízenou jiným lenm nejvyšší rodiny za prokázaná osobní ctižádost a hamižnost byl císai mu dobrodiní nevdným, že za dvru mu projevenou byl licomrným, nevrným, že Ukázali
i
ve
svené mu císaem
zachoval
úradní
povinnosti
se
neupímn,
i
že jako
politický
podncoval, bouil stavy, aby žádost královskou na snmu nepovolovali. Ze zloinu však velezrády, pro niž za živa tolik vytrpl od osobních nepátel svých, od úlisných rádc a jiných bídník (Fii. Lang), kteíž císaský dvr obklopovali a zádumiagitátor
vého duševn chorého císae Rudolfa, (jenž, jak historicky dokázáno, v posledním desítiletí svého života pronásledován byl myšlénkou, že strojí se úklady jeho životu a protož také zuil proti osobám, jež ml v podezení), podncovali, štvali, aby proti tm, kteíž by mu žezlo z ruky vzíti chtli, byl neúprosným; z klatby, jíž po ti skoro století památka jeho nespravedliv byla stížená, jest osvobozen vyproštn z rukou tch, kteíž po smrti jeho nemalou kivdu na byli spáchali.*) i
nm
i
jsme pi osudech nešastného Jiího Lobkovice ponkud déle. Omluvou jest dostatenou, že snmovní episoda 1. 1593 jest mezi rokem 1547 a 1618
Prodleli
nám
zajisté
jediná, a že
pravd
Snmovní
snm
podzimní
léta
160S
na jae
r.
Ladislav Popel, jenž r. pímluv arciknížete
císa k
svolil
na zámku Slavkov, odkudž jen
nými žádostmi hledal toho pi Jana Mikuláše v
nov
svolaný 1593 nebylo relatory stvrzeno, již usnesení potvrditi, t. r. (od 23. íjna do 3. listopadu) ml stalé Stavové však vzali pedlohu královskou nov v úvahu a svolili beze
Bratr Jiího z Lobkovic
Jiího
píin
té
s
1593
císai,
aby
mu
ech
utekl,
že do Cech
nkam
prodlévá
mohl
i
již
v cizin patnácte
na návštvu se
let.
kdež vykázán
se navrátiti,
zabavené statky byly vráceny, však
nebyly slyšány. Statky byly
kvtna 1608 propuštna
z
Matiáše,
povolením císaovým mohl
Nadšená chranitelka otce svého zstávala teprv 10.
uinno.
spravedlnosti zadost
jednání
za platné vyhlásiti.
*)
i
Po smrti
mu
pobyt
Nkolikerými proseb-
vypraviti.
marn. Rovnž
i
prosby syna jeho
jiným rozprodány. Zemel roku 1609.
po smrti jeho uzavena v kláštee sv. Jií na Hradanech, odkudž k paní Polyxen Lobkovské z Pernštejna vyslána, aby tam pe-
a na tvrz Sloupnici
bvvala. Provdala se za Jana Mikuláše Lobkovice, syna otcova bratra Ladislava. Léta 1614 byla již vdovou. Nkolikráte
aby ji kšaftem matee paní Knteiny z Lokšanu odkázaný podíl na penzích 21.500 a 5000 tolar úroky dohromadv 55.570 tolar vydán byl; mimo to, aby pro ni a sestru její od matee pipravené klenot}-, perly a drahokamy v cen 160.000 zl. a stíbrné náiní za 1S0.000 zl., kteréž s vcmi otce jejího zabrány, jí odvedeny žádala císae, i
s
byly, listv
»pouvadž nkolik má
dítek a nachází se
Eviny k dobrozdáni pedloženy, uznaly, že
žadatelce býti vydány,
kdyby byly
za to všechno nahrazeno býti
ped
mlo.
s
nimi ve veliké nouzi.«
skuten odkázané
Komora eská
a dvorská, kterýmž prosebné
peníze a zvlášt klenot)-
rukama, ponvadž jich však není, aby
Zstalo však jenom pi dobrém
zdáni.
s ní
i
stíbro
mly
by právem
vyjednáváno bylo, mnoholi by
asném vku
Dítky v
jí
pomely.
jí
Paní
svj osamlá, opuštná na panství Ledeském, kteréž po manželu svém a po úmrtí dítek byla zddila. pi zemském soudu za navrácení jí klenot a penz po matei jí náležitých, však opt nadarmo. Císa Matiáš podal takovou ztižnost osmilenné komisí k uvážení, a pi tom snad zase zstalo. Ušlechtilá trpitelka paní Eva zemela r. 1624 i pochována v jesuitském kostele sv. Salvátora na Starém mst Pražském. Nároky na
Eva
trávila život
Léta 161S žalovala
konfiskované statky otce svého odkázala synovi nejvyššího kanclire Václavovi Euseb.
z
Lobkovic.
Snmové, jednáni
Pj,j
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
všeho protestování všechny žádosti císaské. Uinili tak za píinou, aby po pedešlém nepodaeném snmování ukázali císai svou povolnou poddanost a ponvadž skuten veliké nebezpeenství tenkráte hrozilo nejen zemím sousedním, království Uherskému,
eskému.
Všechny válené výpady Havedeny ješt za asu trvacísaovým sana bášete od r. 1592 proti zemím pod žezlem V ervnu jícího s Turkem pímí se štstím pro zbran turecké ne práv píznivým.
Rakousm, Morav,
Slezsku, ale
i
království
1593 byl Hasanv válený voj na 30.000 muž ítající u pevnosti Sisku na Kupé od 5.000 jen voják císaských poražen. Turci ztratili na 20.000 muž pobitých a v ekách Kup a Ode utopených, mimo to dostalo se do rukou vítz 20 tureckých prapor, všechna dla a veliké zásoby steliva. Zpráva o takové hrozné por.
Velký vezír Sinán baša a dv z manželek sultánových, jichž synové také u Sisku padli, i všechen lid žádali, kieli o pomstu. Sultán Murad musel prohlásiti zejmou válku vících proti nevícím. Na zaátku mrážce zpsobila v
Caihrad pravé pobouení.
ervence byla vojna proti císai, Uherskému a eskému králi na námstích a ulicích v Budíne uherském heroldy prohlášena. A již v msíci srpnu vytáhlo Caihradských z Caihradu nových 40.000 muž pod vdcovstvím Sinaná bašete pešli u Blehradu Dunaj a táhli k Vesprimu, kterážto pevnost pro slabou obranu již 13. íjna vzdáti se musela. pevnstky Palotu a Papu. Takovými úspchy Podobný osud stihl v krátkých dnech prohlásil se velký vezír Sinán baša, že na vlastní útraty dobyde sultánovi povzbuzen všechno Uhersko, zem Rakouty a až »bránu do Nmecké íše« msto Víde bude A tmi mínny byly, míti ve své moci, že opanuje pro sultána ješt jiné zem. takovým jakž tehdy se hlásalo, vilo a psalo, echy s píslušejícími zemmi. zprávám a událostem povolena snmem bern na pomoc proti Turku na ti léta po 24 gr. . z každého domu, Pražané a jiná msta dali za každý rok na hotové sum 12.500 kop gr. . Posudné svoleno po šesti gr. bílých z každého vrtele pevzato zaplacení sto tisíc zlatých, kteréž r. 1592 císa na poteby válené se byl vydlužil, a sice uložena nová sbírka z prodeje ryb, dobytka, vína, sladkého pití, z páleného vína, Zajímavé jest usnesení, kteréž stalo se pi tom v píin z penz na úrocích a z žid. Ponvadž roku 1594 byla neúroda a mnoho tisíc korc obilí páleného nebo koalky. do roka se spotebovalo, zakázáno pod pokutou, »aby po celý rok žádný na pálené koalku páliti nedal, obilí radji na chléb aby obráceno, nežli k takovému bezpotebnému nápoji k poteb bylo.« Vedle pedloh berních stanovena stará, však nevyízená usnesení snmovní o jízd na Karlštejn v píin inventury a sepisu privilejí zemských, o srovnání práv mstských se zízením zemským, o plavb po Labi, svoleno, aby císa panství Pindecké bud prodati nebo za výhodnjší zmniti, panství Kunžvartské zastaviti a nkterou ves lidi poddané od jiných statk královských mohl prodati. Povolení dáno nejvyššímu purkrabí Pražskému Adamovi z Hradce, aby na vystavení vyhoelého dvoru Ruzínského na opravu stavení pi úad jeho tisíc kop gr. . se vzdlužiti a pustého Hostivaského síce
i
;
i
Vi ;
i
i
Snlmové, jednáni
l.
1593
i
1594 a právní proet JiHho a Ladislava
z Lobkovic.
57
odlehlé vesnice k témuž úadu náležející smniti mohl za jiné píSvoleno purkrabímu Karlštejnskému Jáchymovi z Kolovrat 750 kop gr. . na stavení a dodlání pokojv na Karlštejn; Ferdinandovi Slikovi uveden v ddictví dvr ve Veleslavíne, uinna pímluva k císai za Kašpara M. Zerotína, aby mu nkteré
a nkteré píliš
hodnjší.
vesnice od panství Kolínského
v
ddictví dány byly,
Bohuslavovi a Karlovi bratím
Hornateckým aby poplatní dvory Zalešany a Lhotka do desk zapsány byly; dále piKadaští správce církevního pod obojí zpsobou pi obci míti mohli, Pestití pro neštstí ohnm jim zpsobené do tí let berní prosti byli, Jiínským aby v téže píin do jednoho ješt roku lhta neplacení daní prodloužena byla. Vedle vyízení nkterých ješt jiných drobnjších vcí pijati byli do stavu rytíského Jan Millner z Milhauzu, Erazim Kvintus z Dromstorfu, Eliáš Šmitgrabner, Václav Matiáš z Borovská, Jan Seltenšlag, Florian Mejstický z Vatikánu a Kašpar Rejsky z Dubnice, za obyvatele království eského Eneáš Gonzaga, kníže Mantovanský, Vilím z Grumpachu a Gabriel Streyn na Švarcenav. Mezi všemi usneseními nejpotebnjší a nejdležitjší byl artikul o defensí nebo veejné hotovosti, kterýž stavové také jako ostatní vedle navržené císaem pedlohy na míst postavili. Pi roku 1587 a pozdji bylo na to ukázáno, jak astokráte vyízení » vysoce dležité hotovosti zemské « odkazováno od jednoho snmu na druhý, z komise do komise. Aby takový osud defensí opt nestihl, pipomenul císa stavm, že tenkráte odkládána býti nemže, ponvadž Turek uzavený mír perušil, do zemí císaských vpadl a již zem koruny eské ohrožovati poíná. Stavové rádi by byli skuten vc vyídili, však bez pítomnosti zástupcv Moravan, Slezák a Lužian státi se nemohlo; protož dali vše v moc císai »jako králi a pánu svému, « nejvyšším úadníkm soudcm zemským a osobám ze stavu panského a rytíského na snmu voleným, aby všecko, což by k dobrému království bylo, vyídili, jakoby na snmu se stalo. K vydržování hotovosti svolena nemalá pomoc, totiž z každého osedlého po patnácti gr. . na ti léta, Pražané pak a msta na míst sbírky uvolili se po takovou dobu každého roku dávati na hotové sum 18.750 kop gr. m. Aby pak lid obecný také pro ochranu svou podle možnosti pomoc uinil, zavšeny v kostelích v mstech, mstekách ve všech truhliky, do kterýchž píspvky ukládány pi službách božích v nedli a v den svátení. Lid pší (z desíti poddaných jeden lovk) zbraní a suknikou vždy v celém kraji jednostejné barvy opatený, ml pehlížen býti v mstech krajských, kdež také »mustruk« jízdy (z pti tisíc kop gr. . jeden zbrojný) vykonán ml býti. Pi artikuli o defensí uinili stavové také zvláštní napomenutí všech mladých lidí, aby povzbudili ducha jich váleného, kterýž vždy více ztrácel se ped pohodlím a choulostivostí domácí. Vyzývali totiž mladý lid k innému úastenství pi válené zvlášt jízdné výprav proti Turku, aby zmužilá mysl národa eského mlouvali se stavové k císai, aby
i
i
i
i
k
zase oživla.
V
téže
píin
uinil také napomenutí obyvatelstvu
sek Zikmundem Chotkem z Chockova sepsaný, kterýmž
království
echové k
eského
spi-
mysli válené, hrdin8
Snmové, jednáni
Jj3
ské povzbuzováni
a,
nevydaný,
tiskem
sob
jakby
poznání
na
tím,
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
i
proti
vcem
s
vésti
názor
literaturu
souhlase
jak v
z Lobkovic.
mli, ponauováni. Spisek dosud skutených pomr není bez jisté o válenictví není bezcenný. Zvlášt však
Turku
tehdejších
chudou pak naši
dležitosti, pro
zajímavý jest
1593
I.
i
snmovním
usnesením
vybízí
mládež
vyššího
vyuovala a tak zemi k platnosti hoditi se mohla. Naíká, jak bídn lid jízdný i pší k zemské hotovosti naízený býval napomíná, aby Cechové lepší zachovávali domácí svornost pi »mustrucích« opaten, a bedlivost proti nepátelm. A povzbuzení skuten tenkráte prosplo, jakož vidíme pi výprav válené proti Turku r. 1594. i
nižšího
stavu,
aby
»kryksmanským«
se
i
»
Vdce
nového váleného tažení Sinán baša byl neusmíitelným nepítelem cíhrozbám a z poátku vítzným zbraním tureckým bylo saovým i zapotebí vojska a pedevším penz a penz. Na takovou velikou akci válenou schudlé dchody císaské nestaovaly. Již 1. 1592 navrhovala císaská rada a dvorská komora,
Vi
všech jeho zemí.
aby císa hledal pomoci proti Turku nejen ve svých zemích, Nmecké íši, ale také v cizin. A skuten vyjednáváno o pomoc a pjky penžité pi papeži, králi Španlském, králi Polském, Dánském, Švédském, s knížaty Vlašskými a pi caru Ruském.*) Však všechna taková zahraniná jednání nemla valného úspchu, zstávalo obyejn
pi
Ješt pi
odkladech.
slibech a
a stavy íšské,
že vysoce dá
sob
snmu ezenském na tom
záležeti,
Mimo podporu
r. 1594") ujišoval císa knížata aby znanou pomoc sob zjednal
íše (kdež svolena pomoc proti Turku vojsku na pt let) zstal císa na své zem odkázán. V zemích koruny na penzích mšanských pjky nebo vyhledávány pi bohatších osobách šlechtických eské dary na pomoc proti Turku. Pi snmu podzimním 1. 1593 vyzváni byli jménem císaským stavové eští, aby »z dobré, svobodné vle, kesanské lásky a pro est pána Boha mimo zemskou berni darovali peníze, nebo vydržovali jistý poet pšího, jízdného vojska krom náležité povinnosti. Výsledek takového odvolání se na obtivost pe-
i
pi
jiných
potentátích.
z
i
i
nžitou proti Turku nebyl valný, ponvadž dvorská komora pozdji v dobrozdáních svých o prostedcích, kterými by spomoženo býti mohlo k penzm, žádné zmínky o tom více neiní. Nejvydatnjší pomocí mly býti peníze, stíbro, statky Jiímu Lobkovicovi zaba-
Mimo to vyjednány v Cechách od jednotlivých šlechticv znané sumy penz pjkou. Takž v procesu Lobkovicov asto jmenovaný president komory eské Jáchym vené.
Novohradský z Kolovrat pjil na ujištní panství Libochovského 50.000 a na panství Mlnické 48.000 kop gr. m., msto Most 15.000 tolar. Nejvyšší úedníci zemští snažili se, aby na kolik možno nejvíce pro císae na vedení války se vzdlužiti a ásti od statk císaských, zvlášt zabavené Lobkovské prodati mohli. ada listin ukazuje *)
Zprávy komory dvorské
císai ze dne 21. února a
1
6.
bezna 1594
a proposice císaská
na
snmu íšském
v
ezn
roku 1594. **)
Na
snm
10.
kvtna.
do
ezua
provázeli
císae
nkteí pánové
a rytíové
eští.
Prvod
vypravil se z
mst
Pražských
okolo
Snmové, jednáni
shánny
jak
vybírány
a
l.
1-VJ3
peníze
1593 dovídáme kteréž úedníci zemští byli se 15. listopadu
ze
dne
kupci
prosince
9.
pi dvoe
1593
dobe
tak
se,
i
1594 a právni proet JiHho a Laditlava
snmem
svolené.
z Lobkovic.
59
Z mandátu Rudolfa
jak vybírána byla sbírka na zaplacení
vzdlužili
nauení se
pro potebu
dává
míst
výbrím
hraniných;
v Menším
100.000
listem
mst
jako domácí obyvatelé sbírku mají odvádti,
dne
ze
II.
zl.,
císaským
Pražském, že
ponvadž
snm
žádného nevymiuje, takž na píklad od Rohlanda Holanda, dvorského »handlíe«, aby také sbírka z velkého sudu španlského vína zvyupomínána byla, ponvadž se nevidí, že by tak velkou nádobu drahého vína »k truku« vlastnímu spotebovati
nkterých mst vidíme mnoho-li pomoci proti Turku pi co která msta kokostelích v mstech i na všech od obecného lidu vybráno bylo za nkterá msta, klámorního platu dlužná zstávala a komu odvozován býti ml
ml.
Z piznavacích
list
,
;
;
štery statky své odhadly a jiná všeliká berní opatení.
Známo, že luteranismus hned v prvních
ády
svého vzniku v Cechách zpe-
letech
pod obojí a že král Ferdinand byl rozhodným odprcem takového nového vyznání. Rád by byl stranu pod jednou i pod obojí srovnal, aby ob ízeny byly arcibiskupem Pražským. Roku 1549 uinil na snmu (5. prosince) se stavy snesení, že na papeži vymže znovuzízení arcibiskupství Pražského a jmenování arcibiskupa, kterýž by svtil knžstvo pod jednou i pod obojí a jehož by všichni staré
vracel
i
pohlcoval
stranu
konen
znovu osazena stolice arcibiskupství Pražského, kteráž 130 let uprázdnna zstávala. R. 1564 svolil papež Pius IV. vedle moci koncilem Tridentským mu dané k žádosti Ferdinanda I., aby v echách pro snadnjší spojení strany Tím mla strana utrakvistické s církví katolickou podáváno bylo pod obojí zpsobou. kterýž mocí úadu svého Pražského, arcibiskupa pod obojí uvedena býti pod poslušenství
byli poslušni.
ml
1561
zavésti starý jednotný
sledku,
ád
ponvadž vtšina pod
volenou (od pán,
L.
msta
r.
církevní a tím zameziti šíení luteranství.
si
však vý-
k protestantismu a konsisto vládou Za náboženského bezvládí, kdy každý
obojí pichýlila se již
1562) neuznávala,
osazovali
Nemlo
knze po
jí
se neídila.
své vli, kdy zavládla úplná
porušení v národ, usazen na stolec arcibiskupský
Zbynk
tolíkm laskavým chováním znamenité prokazoval služby
nekáze
a nastalo také mravní
Berka, kterýž mírným
katolické církvi. Jako
r.
i
k neka-
1580 na-
psáno bylo uvažování nuncia Placentina (nejspíše z naízení papežova), jakými prostedky 1. by zjednána býti mohla jednota náboženská v echách, takž 1593 zdlány byly pod egidou arcibiskupa Zbyka návrhy, jak by spojení utrakvist s katolíky docíleno býti mohlo, jakým zpsobem by vysoké uení Pražské na prospch a ve smyslu katoi
lické
církve
sorganisováno,
jak
království
eské do lna
církve
ímské opt
pi-
vedeno a kterak zvelebení chrámu metropolitního by býti mohlo provedeno. Mimo to ješt rzná pedložení uinna o rozmnožení moci arcibiskupovy, o zpvích církevních, dívích. V pío kancionálu eském, o Pikardech a o soukromých školách chlapeckých sjednocení víry navrhuje dobrozdání, aby císaem naízeno bylo konsistoi i
in
Snmové, jednáni
(30
pod obojí
podíditi
se
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
arcibiskupu
Pražskému.
Lid
z Lobkovic.
nebude, když zví bude moci se ukázati na úmluvu z roku 1549, kdež snm dal Ferdinandovi I. moc, aby arcibiskupství Pražské znovu zídil a arcibiskupa jmenoval, jehož by obojí knžstvo bylo poslušno. svátek bude se moci zrušiti, když kalendáe nebudou se moci tisknouti bez povolení arcibiskupova. V den Husv aby z Karlštejna nebo odjinud do Prahy pevezeny byly ostatky nkterého svatého a podle téhož svatého aby den ten dostal název. Jméno špitálu na Oujezd aby bylo zmnno a pou lidu tamtéž v den Husv aby o píkazu
stavm pak kdyby
císaském,
tomu se
proti
že
reptati
ozvali,
Husv
byla zrušena.
ráe knz,
Budiž
uinno
naízení císaské, aby v žádném míst nebyl pijat za fa-
Uitelé
kterého by neustanovil arcibiskup.
aby nebyli podízeni univercísaských ustanoveni budtež za
dokavadž by nebyla zreformována. Na statcích nebo osoby církvi katolické nepíliš nepátelské. Reformu university aby císa provedl na prospch náboženství katolického, nebo uení Pražské, kterémuž veškeí uitelové podléhají, z nichž potom jsou knží, obecní starší, jest koenem všeho zla. Poet profesor budiž rozmnožen muži uenjšími, mírnjšími, v pádu nedostatku doktor budtež na pomoc pibráni jesuité. O obrácení království eského na víru katolickou pipomíná se, aby usnesení snmu Tridentského byla skuten provedena. K napravení knžstva v uení, mravech a zpsobu života aby sit,
hejtmany katolíci
byl svolán
snm
církevní.
Katalog knih kacíských
budtež z Cech vyhlazeny a jen knihtiskai
chtíti
se
obrátiti
,
budiž vyhlášen, knihy takové
arcibiskupem schválené prodávány. budiž od
císae zízena zvláštní
Nebudou-li kacíští
katolická knihtiskárna
že mohou z mšanského práva vylouiti osoby pod jednou, budiž zrušeno. Ponvadž v Praze mimo chrám metropolitní není katolické fary, budtež takové zízeny a sice na Malé stran u sv. Tomáše, na Starém mst u sv. Jakuba a na Novém mst u panny Marie Snžné. Vedle toho uváženo pro jednotu víry za prospšné, aby arcibiskup Pražský vadn byl opt mezi vyšší stavy a aby mu odevzdána byla veškerá moc církevní. Císa pak ponvadž nemže ustavin býti v zemi, aby ustanovil místodržitele a jemu pidal dobré rádce z cizozemc. Zpvy hanlivé proti církvi, zpívané od žák v jisté dni, zejména v svátení den Husv, aby byly zapovzeny; o emž aby uinno bylo naízení administrátoru a rychtám královským v mstech. Kancionál eský aby arcibiskupem byl opraven. Pikardi budtež ped soud pohnáni. Školy soukromé aby byly zapovzeny, nebo dohledu arcibiskupovu podrobeny, za uitele budtež pijímány Uitelé aby niemu neuili, le ísti a psáti, jen osoby od arcibiskupa schválené. kdyby však chtli uiti modlitb, katechismu a podobným vcem, budiž jim to dovo-
Privilegium Husit, kterýmž se chlubí,
,
leno.
Totéž
Kanisiv.
ské naízeno, ského,
platí
o školách dívích.
Ve všech
školách budiž
V píin povznesení chrámu metropolitního aby
sob
žádného práva k
nmu
kteréž zapovídá odkazovati kostelm,
neosobovala.
zaveden katechismus budiž
komoe
králov-
Ustanovení zízení zem-
klášterm statky nemovité, le
peníze,
Snmové, jednáni
l.
1593
1594 a právní proces JiHho a Ladislava
i
z Lobkovic.
Domy prelátv
budiž vzhledem k chrámu metropolitnímu zrušeno.
Q[
a knéží obývané
dvoanv
aby kostelu byly navráceny. Dchody ze statk arcibiskupských aby sede vacante pipadly kostelu metropolitnímu. Dva tisíce císaem darovaných na zízení školy pi metropolitním chrámu a se vyplatí. Arcibiskup a preláti budtež
od
voleni
z
obyvatelv království eského
a ze
V
sboru kapitolního.
Lužici
budiž jmenován sufragán arcibiskupství Pražského.
Z uvedeného obsahu vidti, jak podstatné silného
zpsobu
nuncia Placentina
z
1.
1593 od ná15S0, kterýmž chtl reformací náboženskou v Cese dobrozdání z
Pro píinu, že by návrhy Placentinovy bez
chách provádti.
vedeny býti nemohly, nepomyslilo se na mlouvalo se mnohými kusy k provádní.
mlo
státi
v krátké
se
dob
krutých
uskutenní: dobré
jich
nejdležitjší artikul podízení utrakvistické
První a
biskupovu,
liší
skutkem.
Císa
r.
prostedk
zdání
z
1593 za-
r.
konsistoe pod moc arcibiskupovi,
slíbil
pro-
arci-
že bude
konsisto pod obojí, kterouž také sám osazovati si bude. Administrátorem konsistoe byl tehdy již povstný F. Rezek, kterýž mnil víru vedle svého prospchu a podle okolnosti asu. Z poátku byl katolíkem a kanovníkem pi míti
pod svou
Všech
jurisdikcí
aby
svatých,
prospch
vtších
dosáhl
obrátil
se
k stran pod
obojí,
stal
píze pevážné
vtšiny národa, protestant a bratí eských, však když léta 1592 podána na nho žaloba, že pevrací knžstvo utrakvistické na protestantské, zdálo se mu, že by v úad svém na dlouho se neudržel, a ponvadž mu prospch osobní byl vždycky nade všechno, pevrátil se obratem ruky (ovšem potaji) opt na katolictví a nutil podízené mu knžPro
se administrátorem.
potlaoval vyznavae staré víry
stvo,
zbou.
A
aby také konvertovalo.
Každý na
víru katolickou
pod
obojí;
dailo se mu.
Shánl
nov pevrácený knz
a dlal
novovrce
slibem, hro-
musel se v bytu nuntia papež-
ského zapsati na vyjádení datované dnem 29. srpna 1592, že chce víru katolickou vyznávati, uiti, papeže a arcibiskupa Pražského poslušen býti, Jana Husa za kacíe míti, zasvcený jeho den navždy zrušiti, dítkám svátost nepodávati, dosplým pak jen vedle ustanovení církve
;
v
chrám
i
ve škole
o to se piiovati, aby
lid
navrátil se
k víe
katolické. Jakž také o všem tom pi snmu jarním 1593 ve schzi zástupc stavu mstského knz Jakub Sophian podal stížnou zprávu. Za sedm asi msícv podailo se Rezkovi získati 49 knží, kteíž pi spolené schzi dne 5. bezna 1593 v kolleji Karlov za pítomnosti šesti len konsistoe veejným osvdením církvi katolické se podrobili a administrátora zmocnili, aby takovou submisi utrakvistického knžstva ped-
nesl
pi papežské
Na
jarním
strátora, že nutí
stolici.
1593 pedloženy žaloby knéží, mst Pražských na adminiutrakvistické k víe katolické, volána proti nmu na pomoc moc
snmu knze
r.
císaova, však nadarmo.
zapsán pi polovice
Rezek
stížností
dvoe císaském. V kvtnu
len
konsistoe
s
jeho
r.
si
nevšímal,
1593 chystal
poínáním
ponvadž vdl, jak dobe jest se na cestu do íma. Ponvadž
nesouhlasila,
jemu pak
na
tom
zále-
Snmové, Jednáni
(J9
l.
1593
i
1594 a pracní proces Jiího a Ladislava
z Lohkovic.
namluvil jim, že vlastn jen proto do aby byl mandatárem celé konsistoe Pražského na papeži vymohl plnou moc svcení arcibiskupa íma jede aby pro knžstva strany pod obojí, ímž dosavadní nedostatek bude odstrann. Stran pod zelo,
,
,
skuten knží
obojí
nedostávalo
se
lenm
pak papežský pimlouval káželi:
však
i
splnomocnili
zdálo
se
jim,
tudíž
administrátor
Rezka jako
aby
,
svého
pedstíraného
vedle
že
,
konsistoe
tomu odpomoci, nuntius nepe-
sliboval
takové prospšné náprav
k
vyslance
zámru,
papežské.
stolici
využitkovati
chce
Pedce
poslání
své
svj prospch. Napsali po odjezdu Rezkové list papeži, kterýmž oznámili, na že administrátor jen za píinou odpomožení nedostatku knží do íma byl vyslán, kdyby vlastní
nco
by to všechno bylo jen pro nasycení jeho ctižádosti Pi tom vylíili svatému otci nestálost jeho ve víe a osobních jeho prospch. Však pes všechna taková vrohodná udání špatné v úad mu sveném poínání. i velikou Doporuil se svou horlivostí, kterouž osvdil shánním, cíle. dosáhl svého pemlouváním knží, aby církvi katolické se podrobili, a odevzdal notáský spis s jich podpisy v kancelái papežské, sám pak dne i. záí 1593 v kongregací inkvisiní pi otevených dveích klee jménem konsistoe a veškerého duchovenstva pod obojí v epak
pednášel,
jiného
že
blud kacíských,
chách slavnostn uinil odvolání všech
jakž
svdí
papežský ze
list
dom
s bohatou prebendou jako kanovník Olomoucký. íjna 1593. Navrátil se hodnosti administrátora byl Václav Daický. v jeho Nástupcem
dne
21.
Vedle takového dosud málo známého, pro
Cechách dležitého, aktu podávají pi r. 1593 a 1594 uveejnné listiny zajímavé zprávy o náboženských pomrech, o nichž na sn.mích projednáváno. Instrukce císae Rudolfa daná dne 23.
ervna 1594
sveném kalich
v
ezn
chovati se mli,
propjen
byl) za
historii katolické církve v
administrátorovi a konsistoi
napomíná,
katolické
aby od uení
pod
obojí,
pedkv
jak by v
svých,
úadu jim
kteréž (když jim
jest pijato a schváleno, nijakž neodstupovali, no-
vých svátkv nesvtili a v tom naízením arcibiskupovým se ídili, zpovcl, kteráž od nkolika dvaceti let v užívání nebyla, aby zase byla zavedena. Vidti, že navržené znané ásti utrakvistických artikule v píin sjednocení víry a submisse konsistoe i
Což jasnji ješt poznáváme z poínání nov (dne 10. íjna Pražského, kterýž pi své jinak umírnné povaze 1593) posvceného horliv až rozhodn sob vedl. Takž prosil císae za naízení mstu eské Líp, aby knze nekatolického, »njakého predikanta,« kteréhož si na faru dosadili, z msta žádal komoru eskou za opatení aby predikanti z Jílového Kašperských vyhnali Hor Krupky a Trutnova byli vyhnáni upozoroval Kryštofa Popela Lobkovice na
knží
jevila
zejmé úinky.
arcibiskupa
,
,
,
;
,
odstranní luteránského kazatele z Tachova, psal místodržícím v píin uvznní pre(kdež 600 až 1000 lidí kázání jeho navštvovalo), povzbuzoval pre-
dikanta z Libeznic sidenta
komory eské, Jáchyma
z Kolovrat,
stranni a katolickými nahrazeni byli Ladislava Lobkovice, jenž fary
;
aby
vyžádal
si
z
Holic a
auše knží
luteránští od-
na císai, aby na zabavených
knžstvem luteránským
osadil,
knží
statcích
katolití ustanoveni
Snmové, jednáni
I.
1Ó93
i
1594 a právni proces Jiího a Ladislava
z
Lobkovic.
(13
na panstvích pak Jiího Lobkovice, kdyby nekatolíkm prodána byla, aby kolátury arcibiskupovi v moc a správu dány byly; hrozil mstské rad Kadaské, jestli stížné
byli,
faráe v achovicích rychle vyhovno nebude, že jim odato bude právo patronátní. Napomínal purkmistra a radu msta Plzn, ponvadž v jich katolickém povždy vrném radní osoby k víe pod obojí se piznávaly a »nové žádosti katolického
mst
náboženství «
i
msta uvésti chtli, aby starobylé náboženství katofarám, aby mu zprávy podávány byly o všem, co by bylo Sem také náleží listy: Matje Šišky z Cejnova, že Litomití
(protestantismus)
lické zachovávali;
naídil
na úkor církvi katolické.
do
svátky zasvcené nedrží;
stížnost faráe Lužického do hejtmana Bechyského, že lid aby desátek neodvádli zpráva opata kláštera Slovanského, knze Pavla Paminondasa Horského, že Podskalští odtrhnouti se chtí od téhož kláštera, ponvadž
popuzuje,
;
jim Husa nechce svtiti
Adam
,
o
ež mu
císaský rychtá domlouval.
i
Tachovský fará,
Chenicius žaloval na purkmistra a radu msta,
stýskali
si,
na radu
že nebývalé dávky,
mstskou, obyvatelstvo
že ke kacíství lnou, kteíž zase roboty na poddané ukládá; fará v Kadani stžoval si
mu
iní píkoí.
K
duchovním záležina pímluvu stavv 5. 1594, povolen Kadaským duchovní správce, kterýž by se ídil konsistoí pod obojí; dále uveejnny listy arcibiskupa Pražského dkanovi v Linci, aby pijal Karlštejnské i
kaplana, jaké
tostem náleží ješt dekret císaský ze dne
kvtna
jímž
dkanství.
Za asu podzimního snmování
dvr
císaský
r.
1593
všechno obyvatelstvo království o
i
po snmu nejvíce zajímali se stavové, pípravy k nastávajícímu tažení
i
proti Turku. Jak již praveno, zstal císa se svými zemmi na vlastní síly a na pomoc íšskou odkázán. Bylo tudíž zapotebí horlivé snahy, kteráž také skuten se jevila. Tehdejší novináství eské pinášelo zprávy o »šastném vítzství kesanv nad Turkem« a zase »noviny o ukrutenství Turk nad kesany«, vedle toho vydávány pamflety o bázni Turk nebo » napomenutí potšitedlné kesanských potentátv proti pohanm, « a j. v. Všechna taková chudá novináská literatura mla povzbuditi, roz»srdce kesanské proti krvežíznivým nepátelm «, což také se dailo. Konítiti mysl, nány potebné pípravy k vojn. Komora eská naizovala rzným mstm (Kutné Hoe, Rakovníku
oc),
jaká opatení
vozování prachu runiného. pracháren
pi
mst
inna býti Msta mla
se nachází,
mají v
píin
oznámiti:
dobývání sanytru, dlání a od-
kolik hutí
k vaení sanytru
v kolika kotlích neb pánvích sanytr se vaí,
a kolik
v kolika
moždíích prach se dlá, mnoholi sanytru, prachu týdn nadláno býti mže; sanytrníprach nikam a pracham zase mlo písné naízení býti uinno, že sanytr jinam prodáván, odvážen býti nemá, jedin do »cejghauzu« císaského. Lita velká, malá k tažení lodí na Dunaji, najato dla, shánn lid, vypraveno na 400 pacholk z
km
i
vzv
2000
»šancknecht,«
naízeno jako v íši
k Bohu kdyžby v zvony zvonno
bylo,
Nmecké
lid
i
jiných zemích
napomínán k zbožnosti,
modlení,
tance,
volání
kratochvíle
Snímové, jednáni
64
!.
1593
1594 a práoni proces Jiího a Ladislava
i
z Lobkovic.
Hradby mst, mjinými zbranmi a steek, zámk, tvrzí spravovány, sousedé zásobovali se runicemi tovaryšstvem žháv a zlodjv, kteíž potravinami, opatrovali se piln ped etným zapovzeny, aby
zastaveny,
Turek pokoen
nepítel
býti
mohl.
i
domnní
vedle
byli najati
od Turk.
Usnesením snmovním bylo mimo hotovost zemskou svoleno na útraty stavv najímání iooo jízdných, kteíž mli do Uher proti Turku táhnouti, jakž Uhrm dne na žádost jich ze dne i. ervence t. r. bylo slíbeno. Rudolf II. i. listopadu 1593 svil najímání takové jízdy hrabti Šebestianovi Slikovi (synovi Jeronýma S.), kterýž
mnohé znamenité po drahné
již
jaký
žold
i
aby
ped Ostihom, dala se,
msíc
vedení
i
a žold
nebyl
nhož
podle
nejsevernjší baštou
jakož v obyeji jim
dne
arciknížete Matiáše,
voj
sesílili
ze
Osman.
bývalo,
jakou jezdci
se
v
poli
kterýž
mají
mají
položil
zdlouhav a nesprávn.
a
ješt vyplacen,
,
míti
s
do
Vytáhli
íditi.
se
výzbroj,
vojskem svým však vý-
Vydržovali je stavové eští, museli
vojska arcikníže Matiáš a Mikuláš Palffy, založili je to
tureckých
9.
ustanoveno
jízdy,
uren vojenský ád,
pole v zim,
plata
Listem
prokazoval.
najímání
Slikovi
dal
doby
domu Rakouskému íjna 1593, jímž císa v moc
válené, zvlášt ve vojnách
služby
všecko nevystaovalo. Vojáci prodávali zbran,
všecko
pes pt Vrchní vdce
Sloužili
již
kupovati.
pjkou jednomsíního žoldu, však brnní, aby sebe a kon ped bídnou
Pušku, me, pancí mohl voják prodati jen jednou, krutý hlad nemocmi každý den. Vojáci, kon meli. Rytístvo pi pluku tom sloužící, vyslalo do Prahy poselství a sice Jindicha Myšku ze Zlunic a Pavla Zedtwitze, aby pi nejvyšších úednících zemských vyjednali bezodkladné zaplacení dlužného žoldu. Zárove prosili plukovníka svého nejvyššího vdce arciknížete Matiáše za pímluvné pipsání do Prahy. Což také se stalo. Šlik piložil pro lepší informaci stížnou žádost s komi od dstojnictva a poddstojnictva, kteíž oznamovali, že jezdci bez velkého parna že zstávali v jednom odvu, nkteí praporu utíkají, za tuhé zimy smrtí hladu zachránili.
však dostavoval se
s
i
ko
i
i
že v jedné museli
bot, nebo njakém
vypraviti,
a že
všichni
že s rozvinutými
placen,
praporci
bez ostruh,
stevíci
prohlásili
se
z ležení
,
až
nebude-li
vytrhnou
i
jim
docela dlužný
bosí žold
a do Prahy pro
na
stráž
se
náležit za-
výplatu
a
pro-
zajedou. Plukovník sám také dosvdoval, že i hrabata a páni po osm již dní eledi své ani kusu chleba koupiti nemohli a že žádají aby ze služby propuštni vojenské Líil, jakou záhubu zpsobilo neplacení žoldu. Úmrtím, desercí, nemocemi ztenil byli.
puštní
se
si
poet
na 500 s
jízdy
jich
tou
mrou,
vsedlo na
že
kon,
když ostatní
malým potem zemdleného vojska
mli vytrhnouti z pl dvanáctá sta kostvo jeti muselo bez jezdc. nic
vážnjšího
podniknouti
se
muž sotva A ponvadž
nemohlo,
žádal
aby pluk rozpuštn a na místo jeho nový najat byl, jemu pak také, aby Nejvyšší úedníci zemšt pro stáí a všeliké nesnáze dáno bylo odpuštní ze služby. zaslali tímsíní a brzy potom dvoumsíní žold, však všechno to stailo na zaplacení dluh a vojákm zstalo v ruce nco jen málo penz. Reptali a žádali propuštní.
hrab
Šlik,
1
Snimové, jednáni
I
1593
l.
i
1594 a právní proces JiUho a Ladislava
snažn ho
z Lobkovic.
(J5
aby hodnosti své se nevšak nežli vše vyízeno bylo, roz-
plukovník, akoliv nejvyšší úedníci zemští
žádali,
pi žádosti své za propuštní. Díve hrab Šlik v ležení u Rábu na uherskou nemoc a zemel na zaátku msíce Zárove s ním zemel jeden ze ty rytmistr pluku, rytí Sanovec, 1594-
vzdával, setrval
stonal se
srpna
a nejvyšší hejtman ležel ve Vídni nemocen. V tu dobu hrozivé picházely z Uher zprávy.
Sinán baša
ped
pevností
Rábem
dne 31. ervence se rozložil, opevnil se na mnohých místech a dne 4. srpna již zaal stíleti z hrubých kus na císaské. K nmu pirazila nemalá síla Tatar, kteíž Nejvyšší vdce císaského vojska v Rábu zárove vpád do Slezska uiniti mli. i císa Rudolf, tehdy v ezn, žádali místodržící království eského arcikníže Mariáš (kteréž byl císa ped odjezdem svým na íšský snm 1. kvtna 1594 ustanovil), aby takovému nebezpeenství rychlá pomoc zjednána byla. Místodržící po pilných úra-
vi
dách a
4.
úedníky zemskými a jinými
s nejvyššími 5.
srpna konaných\ oznámili
snmem
hotovost zemská, jakž
císai
(dne
snmem 5.
byla naízena, do
a tam také »mustrována« byla,
jmenovanými osobami (dne
srpna) o jednohlasném
msta Znojma
usnesení,
dne 26. srpna se
3.,
aby
strhla
ponvadž by prohlídkami vojska v krajských mstech
v Cechách výprava hotovosti se omeškala odkudž pak s posilou Moravan a Slezan aby proti Turku vytáhla. O emž že zemskému hejtmanovi Moravskému, biskupovi Vratislavskému a správcm Horní i Dolní Lužice již uinno oznámení. Hotovost aby naízena byla i na panstvích královských, msta vnná, královská aby osmého z osed;
lých vyslala,
svobodníci,
ddinníci,
nápravníci,
rého obyeje aby vezli polní kusy a stelivo
souasn
dvoáci a svobodní rychtái,
podle
sta-
Chebští, Loketští, Kladští a Tachovští aby
;
sousední kurfiršti, lenníci a manové v íši Nmecké, aby vedle »erbanukv« také pomocí válenou korun eské pispli. Za nejvyššího maršála všeho eského vojska navrhli císai Petra z Rožmberka, nebo Jana z Valdštejna a Jiího z Martise vypravili
nejvyššího
za
nic,
;
lejtnanta
Melchiora
Rederu a za maršálka Václava
z
Konen psali,
oznamovali císai, že rad msta Znojma aby Znojemští zásobili se pro »mustruk«
návrhy císa
schválil listem
srpna 1594 v
8.
ezn
mnost a opravdovou horlivost stavv eských a
pi
jiných potentátích, zvlášt v íši
Nmecké,
díky.
zem
na
vné
asy
st.
Berku.
zemskému hejtmanovi Moravskému
hojn
potravinami.
daným, kterýmž
sliboval také
Všechny takové
velice vynášel
obtivost
upí-
jich vychváliti
stavv eských, že výpravu proti Turku) Uhersko a Rakrálovství eskému budou zavázány nezapomenutelnými
za takové bohulibé, vší chvály hodné dílo
kouské
i
i
ujišoval delegáty
(totiž
Návrhy byly také bezodkladn provádny.
Nejprve vyhlášen mandát císaský ze ke všem stavm, aby vedle usnesení snlovk pší z poddaných, z mést královských a vnných osmý osedlý, a mimo stavy vyšší, (pánové i rytíi všickni osobn do polního tažení a se vypraví),
dne 8. srpna t. movního desátý také
vnov
r.,
kterýmž vyzvání
uinno
vladyctvím a erby obdaení
Znojma k »mustruku«
najíti
se
dali;
s
komi a eládkou dne 26. srpna u msta souasn vyzváni svobodníci, aby zbrojn 9
Snimovi, jednáni
gg
komi
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
z Lobkovic.
pšky, jak kterého povinnost od starodávna ukazovala, na
týž den Nmecké, aby lenníky íši vedle Piln jednáno s v v oznámené vzájemných smluv válenou pomoc vypravili k ochran království eského proti Turku. Z akt, kteráž po ruce máme, vidíme jaké bylo jednání v píin té s kurfirštem Falckým a markrabím Braniborským, kteíž slíbili pomoc poslati s jistými omluvami. Zajímavé bylo vyízení otázky, kdo má býti nejvyšším vdcem všeho vojska eského. Místodržící eští navrhli, jak již povdíno, na prvním míst Petra Voka z RožmZárove s návrhem berka, na druhém a tetím Jana z Valdštejna a Jiího z Martinic. s
neb
místo
se dostavili.
císaskému Pavlu Trautsonovi kterýmž ho žádal, aby, jako horlivý pívrženec katolické církve, pi císai vymohl list, ustanovení za nejvyššího vdce tetího z navržených Ji. Martinice, nebo nkoho z katoValdštejn byli pívrženci strany nekatolické, Bratí eských. lík, ponvadž Rožmberk místodržících poslal však arcibiskup Pražský tajnému radovi
i
Arcibiskup,
kterýž vždy a všude horliv hájil zájmy katolictví, pipomínal,
jak
mnoho
že by strana katolická v Cechách ujmu na dstojnosti utrpla,
na vrchním vdci záleží kdyby se íci muselo, že mezi nimi nebylo žádného k hodnosti takové zpsobilého. Pod rukou pomáhal bratru svému Václavu st. Berkovi na Zákupech, aby takovou hodMimo to byl také ješt kandidátem nejvyšší purkrabí Adam nost mohl obdržeti. i
Hradce, kterého nejvyšší komoí a hofmistr spolen s Rumpfem potaji navrhli císai. Rudolf však takovou kandidaturu zamítl, ponvadž jeho psobení v rad koruny bylo zapotebí. Proti Rožmberkovi projevil císa v tajném listu pánovi z Hradce (19. srpna 1594)
z
námitky,
kteréž arcibiskup
Zbynk
tajnému radovi Trautsonovi a týž
opt
císai sdlil,
predikanty do ležení vzal a tam náboženství by jako vyznava Bratí eských snad Takové dvrné sdlení císaovo pišlo pití vína. své provozoval a že píliš oddán jest njak na veejnost, a pední hodnostái katolití také je se zálibou veejn opakovali. Když pán z Hradce zval Rožmberka, aby v píin jeho jmenování pijel do Prahy, odpovdl Petr Vok, že hodnost nejvyššího jenerála polního z rzných dvod pijati nemže, pro slávu svta víru svou zapírati nebude, pitím svým pak že pánu svému, nižšího stavu neublížil a sám sob za to odpovídati chce. ani komu jinému vyššího Pes mnohé pímluvy zdráhal se Rožmberk vznesenou na nho hodnost nejvyššího
že
i
i
vdce
pevzíti, až
konen
tak uinil, o
emž
místodržící
dne
6.
záí 1594 císai ozna-
movali a za naízení žádali, kam by Rožmberk od Znojma vytrhnouti ml, ponvadž díve arcikníže Matiaš žádal, aby vojsko eské obrátilo se ke Komárnu.
již
pi volb nejvyššího jenerála jevila se mezi rozhodujícími osobami neupímnost, úskoné pleticháství, váhavost, takž pi mnohém jiném pípravném váleném ízení. Vedle mandátu císaského mla všechna vojska sraziti se u Znojma dne 26. srpna: Jako
i
Loketští však zaslali dne 27. srpna místodržícím omluvu, že v ustanovený den na ureném míst býti nemohli, ponvadž teprv dne 25. srpna oznámen jim rozkaz císaský.
Naízení, vypravili,
aby všichni vladyctvím a erby obdaení pšky nebo komo do pole se zpsobilo zvlášt v mstech Pražských, kdež plno erbovník bylo, nemalou
Snlmové, jednáni
roztržku.
Erbovníci
l.
1593
vymlouvali
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
se svými svobodami,
z Lobkovic.
nejsou
že
67
povinni
táhnouti
do
vyšší stavové i neerbovní mstské osoby zase za takové se rozpakování dotýkali se jich na poctivosti všelikými hanlivými slovy. Z panského a rytíského stavu méli všichni na koních s eledí svou do pole jeti, vymínni byli jen ti,
pole za hranice království
;
kteíž
by pro stáí nebo nemoc
vyjeli
ani
i
svých
koní
bezelstné jeti nemohli
nevypravili
aby jak »na milovníky
soukromí upomínáni,
potu.
v náležitém
vlasti,
však mnozí ani
:
Musili
býti
osobn
otevenými
rytíské a poctivé
ctné
lidi«
nelisty
ná-
se zachovali.
leží,
Ped 26. srpnem bylo v krajských mstech po echách živo a veselo. Scházeli, sjíždli se pší jízdní obráncové proti »úhlavnímu nepíteli kesanstva,« aby v malých nebo vtších houfích táhli na Moravu k »mustruku.« K pehlídce ustanoveni byli jako komisai císaští a vcí válených obeznalí Jan z Valdštejna, Hertvik Zejdlic z Šenfeldu, Jan i
z
Malovic a Krištof Vratislav z Mitrovic. Komisai
vítati,
vyhlásiti
nejvyššího
polního
hejtmana
vojsku odevzdati a všechny napomenouti,
mli ped pehlídkou
jiné
i
ustanovené
vojska všechny
dstojníky,
aby pokojn mezi sebou se
snášeli,
praporce
chudým
lidem škody neinili, a po pehlídce ihned se vypravili proti nepíteli. Pijeli do Znojma
dne z
2.
mst
záí,
kdež
našli
dosti
Pražských vypravený.
malý poet
lidu
pšího,
pehlížeti a za dva dni »zmustrovali«
4936 muž,
vzdali jim praporec a
napomenutí,
náležité
totiž
Teprv se shromáždovali. uinili
svých poslouchali a neinili škody chudým lidem.
I
lid
Dne
rozdlili
nejvyššího purkrabí a
7.
záí poali pší
pod deset hejtman,
aby chovali se hrdinsky, vyhlásili
lid
ode-
hejtman
jim za nejvyššího (plukovníka)
Krku z Korkyn. Od 10. až do 14. záí pehlídnut pak pluk z desíti praporc pana Hendrycha z Kolovrat potem 4853 osob, a od 16. do 24. záí pluk z dvanácti praporc pana Bohuchvala Rúta z Dirného potem 5766 muž, zachován pi všem stejný ád jako pi prvním. Xa cest byli ješt z kraje Loketského jiní. Od 15. záí vykonána pehlídka lidu jízdného z panství královských, ze všech 14 kraj a z mst Pražských. Seteno 201 1 koní. O pehlídce každého pluku pšího sepsán seznam roztídný podle praporc s podrobným udáním mnoholi lidu z panství, statku pána, rytíe a z mst vysláno. V seznamu jízdy zaznamenáno pi stavu panském rytíském mnoholi který vysílá a kdo s nimi z stavu jede. Ze zajímavých seznam, kteréž podávají nám obrazec válené výpravy z celých Cech, klademe sem poet pšího lidu, jaký které msto i s poddanými svými vypravilo. Msta Pražská 373, Vyšehrad 8, Brod eský 22, Beroun 34, Brod Nmecký 42, Budjovice jy, Bydžov 30, áslav 39, Domažlice 40, poddaní s Chody 2>7' Dvr Králové 24, Hradec Králové 108, Chrudim 63, Jarom 36, Jihlava 12, Kašperské Hory 26, Klatovy 58, Kouim 27, Litomice 91, Louny 49, Mýto Vysoké 56, Mlník 24, Oustí n. L. 37, Písek 48, Prachatice 25, Píbram 8, Plze 66, Pelhimov 58, Polika 75, Rokycany ^t,, Radnice 8, Slané 41, Slavkov, Senfeld a Lauterbach 44, Sobslav 10, Stíbro t>Z> Sušice 20, Tábor 47, Trutnov 40, Tachov 36, Velvary 15, Vodany 18, Zatec 81. K jízd vypravila msta Domažlice 1 kon, Pavla
i
i
i
Snímové, jednáni
(38
Jihlava
2,
Stíbro
1,
Kutná Hora Vary 1.
12,
l.
1593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
Loket
2,
Ostrov
i,
Pelhimov
2,
z Lobkovic.
Plze
15,
z
Prahy
7,
záí pijel nejvyšší jenerál eského vojska Petr Vok z Rožmberka do A v týž den první pší pluk vedením nejvyššího Pavla Korky vyležení ke Znojmu. trhl hned po pehlídnutí do pole na pomoc arciknížeti Matiášovi, však pro neshody kudy by táhnouti mli, zstali nedaleko ped Znojmem, až 26. t. m. spojili se s ostatními k vytrhnutí do pole. V tu dobu picházely do Znojma poplašné zprávy. Jedna druhou stíhala. Z Uher pineseny žalostné noviny, že Turek na vojsko císaské v ležení na ostrov u Rábu uinil útok, bašty dobyl, vojsko bez rány, bez boje na hrozný útk se dalo, ne-
Dne
9.
pítel že znamenitý
poet vozv
a jiných
vcí
ukoistil, a tak pevnost
Ráb
v nejvtším že
nebezpeí zstává, arcikníže do Starých Hrad uprchl, odtud pak že dále odebrati se míní do Rakous. Hejtman markrabství Moravského Bedich starší ze Zeiotína souasn oznamoval, že jízda jeho na stráži vidla za noní doby ohn, záe veliké, z ehož na jisto se mže souditi, že Turek k hranicím se pibližuje a iní škody pálením. Arci-
pomoc na ochranu hranic Moravských. Pes všechnu vli a péi nebylo však možno od Znojma vytrhnouti, ponvadž vojsko nebylo ješt pohromad a nebylo oznámeno kam se má táhnouti.
kníže žádal za rychlé
Teprv dne
26.
záí
vypravení vojska,
dal nejvyšší jenerál,
Žerotín
když vojsko
vytroubení oznámiti všemu vojsku artikule,
ml
prosil
již
za
bylo pohotov, zatroubiti a po
vedle kterýchž by se jeden každý v ležení
Potom vztýil praporeník Jan Prostiborský nad hlavou nejvyšeského a pes 2000 jízdy a na ióooo pchoty bylo na pochodu k Vídni, kamž pibyli dne 29. t. m. Na rozkaz císaský vytáhli dne 3. íjna k Prešpurku, kdež spojiti se mli s Uhry, Moravany a Rakušany proti Turku. V Betiv
Uhích
chovati.
šího jenerála korouhev království
tam nebylo žádného. Moravané opatrovali se svým vojskem hranice markrabství, rovnž Rakušané. O uherském pak lidu váleném, kde by jaký pohotov byl, aby s eským spojiti se mohl, se nevdlo. Hrab Ferdinand z Hardegu pevnost Ráb dne 29. záí vzdal slavi zdržoval se arcikníže
bašeti Sinanovi,
kterýž
Matiáš
strojil
se
s
nevelikou svou
Komárno
dobýti a
družinou.
Vojska,
ležení
potom otevenou cestou vpadnouti
Rakous. Všechna pée arciknížete Matiáše smovala k tomu, aby do Moravy, ech jmenovaná pevnost zachránna býti mohla. Což také se podailo. Vojsku eskému nebyla poskytnuta píležitost, aby statenost njak osvdilo. Bojovali s nesnázemi odkládaného vyplácení žoldu, s velikou zimou tehdy mimo obyej panující, a pro takové nedostatky odcházeli mnozí s vdomím i bez vdomí dstojník z vojny dom, tak že vedle zprávy Rožmberkovy ze dne 11. íjna na 2000 pších scházelo a zvlášt nemálo A takž tažení do Uher, jakéjízdných se rozuteklo. Dne 3. listopadu byli rozpuštni. hož od r. 1566 hojného nebylo, ukoneno bez vítzství, bez porážky, navrácením se i
do eského domova.
Snmové, jednání
Zbývá nám ješt
snmovním
!.
Í593
i
1594 a právní proces Jiího a Ladislava
o nkterých piložených
zmíniti se
z Lobkovic.
listinách,
(39
kteréž s jednáním
souvisí a státoprávního jsou obsahu.
Dne
24.
dubna 1594
uinili nejvyšší
ízeném usnesení snmovním v eské; 31. pak kvtna
úedníci
zemští pipomenutí
císai o nevy-
píin vykoupení zastavených
lén, statk od dána byla císaská instrukce Adamovi Slavatovi, jak by se v sveném mu úad hejtmana nmeckých lén chovati ml. Dne 17. ervna 1594 povolil Rudolf II. královskému hornímu mstu Kašperským Horám, aby na zaplacení dluh smli uiniti výpjku 4000 tolar. koruny
Vyjednávání
s
t.
r.
Chebskými v
píin
cla,
zamezení
zasahování
úad
ve Falci
markrabství do jich území,
a sousedního
kteréž po delší dobu a zvlášt 1. 1592 se v roku 1593 a 1594. O zrušení cla z obchodu s královstvím eským vydáno v msíci ervnu 1593 rozhodnutí císaské, kterýmž vyzdviženo clo (do libovle císaské) dovozní, však zavedeno zase vývozní. Takové zaízení nebylo Chebským trvalo
dalo,
po
i
domnívali se býti na svých privilejích zkráceni,
inili proti tomu všeliké nátomu mitky a K pipojilo se na konci roku 1593 vyjednávání o odvedení podzimním snmem svolené bern. Naízením císaským byla šlechta Chebského kraje msto Cheb vyzváni, aby ke dni 6. prosince 1593 v píin té vypravili zástupce Chebští zdráhali se a ohrazovali se pi tom zárove svými svobodami, své do Prahy. aby na snmu svolenou berni odvádti mli stejnomrn se stavy eskými. Nabídli se, že vi hrozícímu nebezpeí od Turka dají jistou pomoc, když s nimi jednáno bude skrze zvláštní komisi. Však usnesli se pedce na tom, že vyslance své do Prahy vypraví. V msíci lednu 1594 do Prahy skuten pibyli, uinno jim pedložení, aby bu dali snmem svolenou berni, rovnž jako eští stavové, nebo odvedli pimenou ástku úhrnou sumou 15.000 tolar. Vymlouvali se nemožností a nabízeli 4000. Když pohrozilo se jim komisí, kteráž by všechny jich dchody vyšetila a podle tch aby jako stavové eští platili, uvolili se dáti 10.000 tolar jako da od 1592 do 1595. Roku pak 1594 v msíci srpnu, když nejvyšší úedníci zemští a místodržící království naídili Chebským, aby vedle usnesení snmovního rytístvo osobn do pole se vypravilo, z kraje pak desátý osedlý a z msta osmý k pehlídce vysláni byli do Znojma, omlouvali se že svolením penžité pomoci proti Turku vykonali svou povinnost. t. r. do Prahy a do ezná k císai vyslance své s návrhy, I vyslali v srpnu a záí bude-li jim ze svolené penžité pomoci píslušná ástka na vyzbrojení slevena, že také chuti,
i
rzná opatení.
i
i
,
potáhnou na vojnu proti Turku. Dostalo se jim za jich zdráhání mnohé domluvy, však usnesení se nestalo. Nesúastnili se výpravy válené.
koneného
Ve
zprávách vyslancv Chebských o jich
vyjednávání v Praze nalézají
zajímavé zprávy o právním procesu Jiího Popela z Lobkovic.
jakouž
dne
3.
dubna
1594 dal
sekretá komory
písai Chebskému pro jeho námitky
inné
Významná
se také
jest výstraha,
eské Erazim Ouintus mstskému
proti svolení
penžité pomoci 10.000 tolar.
Saimoci jednáni
70
l.
1593
i
1594 a praviti proces Jiího a Ladislava
z
Lobkovic.
Tajemník vyvedl vyslance Chebského z kanceláe na tmavou chodbu a varoval ho, aby se ml na pozoru i pamatoval na osud nejvyššího hofmistra království eského, jaký ho stihl proto, že pekážel postulátm královským pi snmovním jednání, tak že mu nepomohly pímluvy kardinál ani samého papeže. Nahodilá taková zpráva ukazuje, jak souzeno v úadních kruzích o pravé vin toho asu práv odsouzeného Jiího Popela
z
Lobkovic.
DB 211
Dvorský, František Snmoví, jednání
.3
D8
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
BÍ50
