VZPOMÍNKY NA SVATOPLUKA ECHA. VYDALO NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE. TISKEM DR. ED. GRÉGRA A SYNA V PRAZE

PG 5038 C45 Z935

VZPOMÍNKY NA

SVATOPLUKA ECHA.

VYDALO NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE. TISKEM DR. ED. GRÉGRA A SYNA V PRAZE.

VZPOMÍNKY NA

SVATOPLUKA

ECHA

SESTAVILA REDAKCE MÁJE.

S

PODOBIZNOU BÁSNÍKA Z LET OSMDESÁTÝCH.

m

v PRAZE. VYDALO NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE. TISKEM DRA. EDUARDA GRÉGRA A SYNA.

"•v;4*í!*i''^j«..

VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA.

SVATOPLUK ECH.

VZKAZ DRAHÉMU SVATOPLUKOVI.

—

tolikrát! V denníjsme se pospolu procházeli nalézám o tom pilné záznamy: Se Svatíkem na ve sv. Jáne na Troskách v Tebenicích v Paíži na Kivoklát ve Vraném v Kostnici na Vyšehradském sv. poli.

^' Kokoín — 'olikrát

ku

—

Bude

již

—

—

—

—

—

—

jaro!

Smlouvali bychom pospolu nový výlet a tšili se, kdyby nebylo toho záhadného rozlouení pi poslední procházce. To nestalo se na rozchodu ani jedinkrát, abys nepodal mi ruku, nezasmál se mi do oí a neustanovil: „Zase toho dne se Rozl sejdeme!"

T T

upozorniti kytikou snženkovou na Tvoje Chtla jsem zapomenutí. Jindy každá chudobka nadchla, kterou jsem z trávy vyhledala k vli Tob. Toho dne ani tak blízká jsem Ti nebyla, abych s ela Tvého hádala Tvé radosti, neb zadumání, abych úsmvy Tvé pijala za svj podíl.

pístup do kraje a hrozila jsme se! Jakoby ani u krbu nebylo lze íci si pohádku, kdyby zima venku šílela tak nedohodli jsme se o schzce budoucí! Ješt v dáli naslouchala jsem a oekávala pozvání. Pro, ach pro mi dluhem jako v celém svt zstalo? Stála jsem v síru sama a sama sama že jsem to drahé slovo oželiti musela.

Jakoby místo jara zima velela

všem pod závji

ustlat

—

si

tak rozcházeli

i

—

—

!

Bylo za veera v slunné tiché zahrad, odtud prchala jsem Tebou poprvé neporozumná. Slunce nžn ržové zalilo všecky stezky ale nebylo to slunce mých sladkých sn. Ach, vrátit se, vrátit

Chla bych popisovat výlety naše, chtla bych celé knihy napsat o svém štstí minulém. Chtla bych podkovat Ti nastokrát a ukázati Tob, jak vysoko si vznáším ty všecky darované Tebou památky. Jest mi jako z ráje vyhnané, že nelze mi již nadále žitím jít po boku Tvém. Nemohu si pedstaviti program denní s vyškrtnutou návštvou u Tebe. Ráda bych opakovala Ti, co nejmileji nás kdy prohálo, ráda bych laškováním vzbudila

úsmvy Tvé

a pocely.

Toužím, toužím jako ten zajatec beze svtla, teskním, teskním jako pták v zim srdcelomné .

Chci o blahu zpívat, chci

.

,

si

blaho pipomínat, chci je v duši jen hlavu a plái.

marn! Chýlím

obnovovat

navštvuje dnes mysl mou a zavšecko pedminulé. Jsi o ní dozajista Miláku Brate Byl arokrásný den Bezen práv vykl jméno své. Duše již ožila venkovského kraje. Jen ozdoby ješt nepromýšlela na stromy a kee. Tak záhy jsme si letos vyšli z mstských zdi. Jindy ekávali jsme s procházkou až do rozkvtu luk a polí. Pro letos vyšli jsme o tolik díve? Tudy jsme šli, kudy jsme spolu nechodívali. Neuvila jsem, že odboujeme od bílého zámeku Trojského, odkud Ti vzkazovala každá haluzka, každý ptáek vrnou svoji „Poslední naše vycházka"

Vdl

stírá

lásku

.

.

.

Králem

Na

Jsi

své

byl velkým

oi jsem

pi

této

vidla, jak

si

mimoádné

T

srdce

procházce.

eská slavn

vy-

oblékla. Darovala Ti nejistší perly a démanty, které rozkvetly jako

kvty novala

za si

odmnu

T

krásné práce Tvé. Láska a vložila v spravedlivé ruce

T

eského jména koruTvé žezlo. Mohl Jsi

mohl Jsi zapti Nikdy viji Tob nebyla jsem vtší popelkou jako toho dne. Ale nespouštla jsem se Tebe v prvodu, dosahovala jsem zde ruky Tvé, která po celé moje žití vedla mne mkce a bezpen — až sem

povstati a zahmti, každý a podkovati, každý by

by

T

byl

byl uposlechl, políbil.

i

.

.

.

.

Sdílela jsem s Tebou i tento den nadšený a zarmoucený. Kvílely tu pospolu srdce a kvty. Pohádky Tvoje rovnž kráely s námi vzpomínající. Tvoje básnická duše jist byla pítomná svému nejvtšímu svátku To nebyl pouze jen svit slunení, jenž položil se na snivou zahradu, byly to dozajista i úsmvy Tvé !

potšené, udílené všem, kdož doprovázeli T. Všecko do konce bylo slavné a bájené, jedin tím zkalená k neuvení krásná se bez dohodnutí, kdy setkáme se zase

——

.

byla to pohádka že rozešli jsme

—

.

RŽENA ECHOVA.

HRST VZPOMÍNEK.

/| ak

letí

as

!

Zase už do minulosti zapadá den, kdy drahého odnesli na Vyšehrad, by tam tovaryšil

Jr I Svatopluka jsme

©^

ach, tm, již ho pedešli, Nmcové, Nerudovi, Zeyerovi kdo by vypoítával všecka ta drahá jména, jest jich tam již tolik, až bolno. Nebylo mi páno, bych na rakev echovu hodil hrst kladu tedy nyní na jeho rov erstvého kvítí, jež tak miloval, alespo tchto nkolik suchých, vybledlých list. Znali jsme se více jak tyicet let a pojilo nás upímné pátelství, ale jak málo a jak neuritých vzpomínek mi zbylo! Pokusím se zachytiti jen nkterou z nich. Vidím skromný studentský pokoj v podkroví. V oblacích dýmu sedím tam s echem a jeho spolubydliteli Bohuslavem ermákem a Josefem Toužímským. Pišel jsem je navštívit. Vše, veselí studenti, ten jejich pokojík s domem, v nmž i ti jaí, ^zboen, by rozšíil se pístup na Maltézské býval, zmizelo již. námstí od kostela a ermák Toužímský již dávno spí pod Ale drnem na Olšanech a te odešel za nimi též Svatopluk. tehda, ped tyicíti lety v oné veselé chvíli, nemysleli jsme na pomíjejicnost vcí pozemských. Bylo to záhy po táboru na Pankráci, který uzavel u nás období táborové, ba vlastn již celou tu pohnutou dobu roku osmašedesátého, poavší demonstracemi Herbstovskými a zakonenou prohlášením výjimeného stavu .

.

.

i

i

Dm

i

—

v Praze. Venku plískanice a nevlídné odpoledne listopadové, ale se nestýskalo. Nevím již kdo z pátel pedítal, ale vím, že tu chvíli jsme se všichni srden smáli. Byly to verše, myslím, že promíchané prosou, jež budily naši veselost.^ Nevím, kdo byl autorem toho díla, jest-Ii všichni ti, neb jen ech, a bylo by mi tžko podati dnes jen pibližn jeho obsah. Vím jen tolik, že to byla asová satyra, poínající tuším výjevem z herbstovských demonstrací, pi nichž na františkánském plácku lid útoil na husary „jedem napuštnými kládami", a kde co andl strážce se objevil policejní komisa „Z dobré vody Král". Pak mi utkvla ješt v pamti scéna, pedstavující „pustý moský beh", na nmž stojí trafika. V budce sedí Betty. Pijde král, kupuje si krátké a štípne Betty do tváe. Betty se hloup usmje

nám pes

—

.

Pak

.

.

fantastickou; jeden výjev odehrává se dokonce ve dvorní flautn, poslední pak „výstup" v židov pytli, kam žid byl naposled vstril krále se vším kostala se hra

již

velice

monstvem. Nevím, kam se vc ta podla, jisto jen jest, že nebyla vytištna a že jsem ji vícekráte neuvidl ani o ní neslyšel. V této mansard scházela se brzy na to redakce „Almanachu eského studentstva", v níž vedle echa zasedali dr. Otakar Hostinský a Václav Šolc, jen že tento „zasedal" tuze málo. Avšak o tom zmínil jsem se šíe již ve své stati „eské manifestaní almanachy" v „Kvtech" (1898 I.) a ve své „Knize vzpomínek", psal v lánku „Za Bohuslavem ermákem" („Kvty" 1899 I.). jsem se jí dotknul již v „eské manifestaní almanachy", uvádím zde pece ješt jednou tuto okolnost. Neruda uveejnil v „Národních Listech" z 3. ervna 1869 velmi vele psaný, teba že jen všeobecný úsudek o „Almanachu eského studentstva". Nejmenuje tam jednotlivých pispívatel, jen u Svatopluka echa, který ml v almanachu básn: „Boue", „V pitevn", „Umírání" a „Má poesie", pak u Jana Vraného, jenž pispl básní „V Klášterním sklep" iní Neruda výjimku. Jak mne Neruda pozdji sám ujistil, neml tehda ani tušení, že Svatopluk ech a Jan Vraný jsou jedna osoba.

A

rt

Jak známo, dal se ech po vli svého otce z poátku na dráhu právnickou. Odbyv státní zkoušky a tuším dv rigorosa, vstoupil jako koncipient do kanceláe dra. Fiirsta v Slaném. Tam napsal pro „Lumír" r, 1873 „Adamity". Také o tom, jak Neruda

pokraování krásné

té

básn

íslo od ísla na echovi vymáhal,

napsal jsem již ve „Vzpomínkách na Nerudu" a proto zde toho pomíjím. Ovšem tehda jsem echa nejmenoval, ale on se pihlásil pozdji sám. Zde chci se zmíniti jen o echovi jako o praktickém právníku. Pokud se pamatuji, byl potom ech koncipientem u dr. Vašatého, známého politika a pozdjšího zemského i íšského poslance. V té dob dostal od Svatoboru stipendium k cest na Kavkaz. Vyžádal si tedy a obdržel od dra. Vašatého tímsíní dovolenou. Když mu však potom tyto ti msíce advokátní komorou nebyly poítány do praxe, vzbudilo to mezi koljegy znanou nevoli proti chefu echovu. Pozdji, myslím, byl ech koncipientem u dra. Eyperta. Tento mi ho kdysi velice chválil jako výborného právníka a svdomitého, pilného lovka^ Sám jsem ješt jako koncipient jen jedenkráte byl odprcem echovým. Bylo to u civilního zemského soudu a celá nemám ovšem již ani zdání, koho který z nás zastupoval a bželo byla po tehdejším zpsobu za platnosti starého soud. ádu odb3rta odroením po založení njakého sporného spisu neb i bez nho. Pak šli odprci svorn do nejbližšího hostince k /Vložnému

vc

—

o

—

bu

v Panské

ulici.

Nevím,^ jak dlouho po tomto „nepátelském" setkání sešel jsem ^se s echem náhodou u „Železných dveí". Zastavili jsme se a ech mi povídal, že mu práv bratr Vladimír oznámil úmysl založiti belletristický list a že ho požádal, aby za honorá, který mi ech udal, a který na tehdejší dobu byl velmi znaný, vyrovnávaje se obvyklému tehda platu koncipientskému, pevzal redakci toho listu. I ptal se mne ech, co o tom myslím a radím-li mu, by se vzdal další právnické dráhy. Nerozmýšlel jsem se ani na chvíli a prohlásil jsem, že bvch na jeho míst, kdybych byl tak volný jako on tehda byl otec již mrtev a kdyby mi byla uinna taková nabídka, od hodiny opustil prapor Justinianv. Jakž by toho tedy neml uiniti on. Nevím, co dal ech na mou radu, uvažoval zajisté o všem sám a radil se s jinými staršími a kompetentnjšími, ale nekalil jsem si takými úvahami svou upímnou radost, když jsem zvdl, že ech není již koncipientem, nýbrž redaktorem „Kvt".

—

echv

—

V té dob, když ech se uvázal s pítelem Servácem Hellerem v redakci „Kvt", bydlel tuším již u své matky na Vinohradech ve Vocelov ulici, kteroužto ulici, jak mi sdlil, jakás venkov-

ská tetika jeho dsledn na nmeckých adressách svých list Tehda jsme se s echem asto oznaovala jako „Stahlgasse". stýkali, navštvovali jsme se a scházívali se s nkterými páteli, myslím, že drem. Thomayerem, Lierem, Stroupežnickým, Arbesem, Vrchlickým a j. jednou v témdni v njaké hospdce na Vinohradech, v nynjší Havlíkov ulici.

—

ech, akoliv se již iako student vyhýbal hluným a etným spolenostem, nebyl v té dob nikterak plachým samotáem a pátelm se nevyhýbal. Tak tedy pozdji, když jsem se z Prahy odsthoval, jsme se s echem scházívali dosti zhusta a to na Vikárce, pozdji proslavené echovým panem Broukem. Stail mj lístek „Pijedu", abychom se tam sešli s ním, Hellerem, Arbesem, architektem dómu Živným a jiným. Když pak se ech pesthoval do Obíství, obmezily se naše styky jen na korrespondenci, týkající se ovšem nejvíce záležitostí redakních. i

:

jsme se pak teprve as po trnácti letech r. 1906. Najsem poátkem kvtna t. r. echa k jeho pozvání na Havránce. Strávil jsem tu s ním krásný den, netuše, že se vidíme pedposledn. Stžoval si sice na obtíže žaludcní a pi se jídel sotva dotknul, piva vbec pak ani nepil, ale kouení nezanechal. Kouil ovšem jen beznikotinové Rositas. ekl mi, že hodlá jíti do Karlových Var, ale když jsem se ho ptal, poradil-li mu to léka, piznal se mi, že se lékae dosud na svou nemoc netázal. Pozdji mi ech psal, že do Karlových Var nepojede a také skuten nejel. Onen den, který jsme cele vnovali dávným upomínkám a úvahám o nynjším stavu literatury a národa eského, nevymizí mi nikdy z pamti. - Zarazilo mne sice již tehda chorobné vzezení echovo, ale vida jeho bodrou, veSešli

vštívil

obd

nžn

selou mysl, a pozoruje, jak a peliv ošetován jest milovanou svou sestrou Zdeikou, doufal jsem, že choroba jeho se brzy poddá, a-li vbec jest vážnjší. A pak, ta láska, jakou lnul k své Havránce, k své zahrad, ta radost ze všeho toho, kterou projevoval, když mi ukazoval záhon za záhonem, ke za keem, strom za stromem, byla mi zárukou plné jeho životní síly a nedávala mi nikterak tušiti, že jest již zasažen koen jeho života, a že mu kyne neodvratn tak brzký konec.

jej

10

Posledn jsem echa vidl v ervnu téhož roku, když jsem ovšem jen sotva na tvrt hodinky navštívil na Havránce

—

se svou chotí. Netušil jsem, když mi ve vratech posledy, že drahé té tváe neuvidím již nikdy.

A

kynul ješt na-

tam mezi tmi „Mrtvými vlastenci", nezbývá nám, které tu zanechal zlé doby, než abychom na pedasném rovu, jeho prosili jej, by nám dal jiskru svého mladického vzntu a vrátil nám svží vesnu svých ideálních snah. ladislav quis. k

dnes tedy

jest již

mohylám v tžkém hoi

jejichž

jej

cosi zvalo, a

upomínky z let minulých. Svatoplukem echem v stycích pátelských Neb kdo jej znal, ví, že on íci dvrných. dvrné styky omezoval na nejužší kroužek. Pišel jsem, 1865 z gymnasia Jindicho-Hradeckého na právnickou fakultu r. university pražské, a tu on byl naším kollegou. Roník náš byl velmi kollegiální, mnohdy veselé rozhovory ped pednáškami se vedly, ale Svatopluk málokdy se jich úastnil. Již tehdy byl málomluvný, a nikdo nebyl by se nadál, že z nho stane se ten velikán. pece zúastnil se rozhovoru a odbyl mnohého z nás ostrým vtipem neb ^sarkasmem. Bydlil tehda se Servácem Hellerem a Bohuslavem ermákem v Karlov ulici ve druhém poschodí, jak íkávali „u báby". Tak nazývali svoji domácí, a tam jsem já je velmi asto navštvoval. Až pak Bohuši. ermák se pesthoval do bytu ke a Svatopluk se Servácem zstali sami. Již tehda poznal jsem Svatopluka jako lovka dobrého a skromného, jak jevil se po celý život, a mohu urit tvrditi, že mezi všemi našimi kollegy neml žádného nepítele. V této dob ped nedávném založen byl literární kroužek „Ruch", o uveejnil „Máj" delší zprávu od pana Šibla, resp. Dr. Lówyho ýval jsem se

a

nemohu

Nkdy

mn

nmž

z

Plzn. Byl to ideální kroužek pátel literárních

i

politických, v

nmž

rovnž setkal jsem se se Svatoplukem echem, jakož s celou adou soudruh z právnické filosofické fakulty. Pokud se pamatuji, byl pedsedou tohoto sdružení pítel Dr. Engel, pak Vrba, a i

i

nemýlím-li

se,

Dr.

Lówy, jemuž jsme pezdívali „Rosa".

Tento 11

kroužek vydával dva psané asopisy, „Ruch" a asopis kritický,

Pozdji pevzal tento „Ruchu" souasn kritisoval po Ed. M. Valekovi redakci „Lumíra" (1866), který zodpovdn znamenal jako redaktor Jaroslav Martince (Jos. Martin). V kroužku tomto nalézala se celá ada osob, která pozdji dílem

jenž práce

kroužek

na poli politickém, dílem na poli literárním získala si zvuného náš pítel práv zesnulý, ech, Josef V. jména. V první Sládek, Jos. Štolba, básník Miiovský, Jaromír elakovský, mladý Klicpera (Ivan), Dr. Engel a jiní a jiní, které všecky jmenovati píliš daleko. Toto sdružení v letech 66tých válevedlo by ným ruchem bylo umleno

ad

m

V

— —

neb 72tých, kdy vyšel jsem po amnestii Hokobek žaláních, pijal mne Dr Julius Grégr do redakce ^„Národních Listu", a tu opt jsem se setkal se Svatoplukem echem, jenž tehda redigoval jako druhý redaktor feuilieton. A z tchto tí období chci vám dáti ti vzpomínky, jak letech 71.

henwartov

mn man

z

napadají.

Svatopluk ech byl již v „Národních Listech^ ješt „Svtozor", Skrejšovským vydávaný velký illustrovaný list; jest známo, že velmi asto neml dost materiálu k vyplnní ísla a naíkal si, že nemá na poslední stránku sazbu Tu obyejn „tšil se", že musí vyplniti tu poslední stránku sám, a tak pravideln vyploval ji humoreskami, které jsou perlami jeho humoru a z nichž mnohé takovýmto zpsobem vznikly. V redakci „Národních List" zasedal s námi tehda podivínský starý mládenec Vilém Erben, jemuž jsme jinak neíkali, než „pane professore", dále Dr Nápravník, s nímž jsem já sedl v prostedním pokoji redakním spolu s Vincencem Vávrou, tehdáž, ješt „u zlaté lodi" v Mariánské ulici, kdežto Servác Heller s echem sedávali v pokoji ped tím. Svatopluk ech, Servác Heller, professor Erben chodívali tehda do hostince „U tygra", v nynjší Husov tíd, díve Dominikánské ulici, neb „Ke tem divým", kam jsem je asto následoval, a kam chodilo nkolik oban pražských, duchovní evangelití a jiní a jiní. Tam nebýval Svatopluk tak zamlklý, jako jindy. Professor Vilém Erben však vždycky svým vážným, pouujícím zpsobem vykládal své názory, až nás to mnohdy nemile se dotklo. A tu stalo se jednou

V dob, kdy

redigoval také

12

že zase

ech neml

poslední stránku

ve „Svtozoru" a napsal

humoresku, líící, jak žije a tyje s professora Erbena a nadepsal humoresku tu, myslím, že „Podivín" neb jinak, na to již se nepamatuji. Líení bylo tak vrné a plastické,^ že každý ihned Erbena poznal, kdo se s ním stýkal. Ovšem ech o tom nikomu nesdlil nieho. Poslední stránku ml vyplnnu, a tuším, že v pátek odpoledne „Svtozor" vycházel. Pišel jsem o 4. hodin do redakce „Národních List", a Dr. Nápravník nový „Svtozor" již etl. Pravil: „Pette si tu humoresku!" podávaje mi „Svtozor." etl jsem a ím dále, tím více jsem vidl, jak úžasn vrn ech zportretoval Erbena, ovšem blahovoln, ne zlomysln, ale tak, že každý jej po prvním petení nutn poznal. Professor Erben nebyl dosud v redakci. Ponvadž se vždycky, když pišel do redakce, shánl po „Svtozoru", položil jsem mu jej na pult, kde psával. Sotva odložil svrchník, uchopil „Svtozor" a piln jej etl. Nejpilnji když pišel na poslední stránku. „etli jste pánové Svtozor?" tázal se „a humoresku echovu?", obrátiv se na mne a na Nápravnika. Když jsme pisvdili, pravil jaksi rozhorlen „To jsem já a nikdo^jiný". V tu chvíli vcházel do naší redakní místnosti Svatopluk ech. „Pane echu", pravil Erben „Vy jste dnes v Svtozoru vymaloval." „Ale co Vás napadá," opáil ech, „to pec nejste Vy!" „Když Vy píliš vrn kreslíte, pane echu", ekl Erben. A vidl jsem, že líení echovo jej píliš :

m

pkn

netšilo a také mu nelichotilo. Na njaký as to zptjsobilo rozladní, ale ne na dlouho, nebo za krátko zas chodili ech s Erbenem do své hospdky na plzeské. *

*

*

mn

jedV dob, kdy jsme bytí s echem v redakci, pravil noho dne ech: „Ty's tak ten kriminál poznal a mohl bys mi napsat do Lumíra" - tehda jej se Servácem Hellerem, Otok. Hostinským a Sládkem spolené vydávali „Rošáky po zpsobu, jak napsal Neruda Trhany". Ten plán se líbil, slíbil jsem mu to. Ale od slibu do skutku je mnohdy daleko, a já odkládal, aA tak koli ech pi každém našem sejití mne o to upomínal. uplynulo 6 až 8 nedl. ech si však dovedl pomoci. Nechal upomínání a jednoho dne z rána, když já ješt ležel v posteli, nkdo zaklepal, a když jsem otevel, byl tu ech Pravil mn,

—

že

nemá

, rošáky"

dost sazby na poslední stránku, a že mu musím napsat. Abych se dostal z kleští, sliboval jsem

ty

mu 13

mu je odpoledne pinesu atd. Cech však stál na „Tmhle slibm já už nevím, vsta a sedni si stolu a piš! Já pokám tak dlouho, až to dopíšeš.

hory doly, že

svém

a pravil:

k psacímu staí dnes první kapitola, pro ostatní si pijdu pozdji, stejn jako dnes!" A tak mi nezbylo nic jiného, než vstát, sedMezi tím sedl ech v mém nouti si k psacímu stolu a psát. Když jsem první kapitolu dopokoji na pohovce a etl noviny. psal, vzal si ji ech, odešel dom, upravil si ji do tisku a druhý neb tetí den v „Lumíru" ji otiskl. A tak to opakoval, až ml celou práci. Když jsem mu odevzdával poslední rukopis, pravil ke mn: „Vidíš, beze mne bys to nikdy nebyl napsal " A ml pravdu. Doložil pak „A lidi to velmi bavilo pro svoji zvláštnost."

Mn

:

Na

navštvovali jsme se Svatoplukem Chluppa, komického starého lovka zastaralých názor, s pedpotopními anekdotami. Chodilo se tam vlastn více pro zábavu, než pro pouení. Studenti jej zlobívali, píšíce jeho jméno s jedním, temi tymi „p", což on rozhorlen odmítal, tvrd, že se píše jen s dvma „p". Tento professor rád ítával jména. Pi jednom pedítání jmen nemohl dlouho jedno jméno peísti. Konen seslabikoval „Herr Svatopluk ech". ech vstal a pravil: „Prosím, já jsem ech". Na to professor Chlupp nmecky se omlouval a volal „pan Svatopluk ech". V jedné z nejbližších hodin, kdy ech nebyl pítomen, professor etl zase, zda zúmysln neb náhodou, nevím, a když se ech hned neozýval, pohrával úsmv kolem jeho úst Tu vstal koU. Lošfák a pravil: „Zde". Prof. Chlupp podivn na nj koukal a pravil: „Ale pedešle byl pan ech jiný pán". LoŠák však zcela neohrožen obrátil se na nás a ekl: „Co pak já nejsem ech?", což my jsme ovšem ihned potvrdili, tak že Chlupp umlkl; ale pamatoval si to. Za krátkou dobu etl zase. A tu nebyl ani Lošfák, ani ech pítomen Když pišlo na jméno „ech", vstal pítel Molnár a hlásil se Prof Chlupp pravil: „To nejde, pánové, pokaždé je echem jiný pán." Molnár však obrátiv se na nás, dosvdoval se, že je ech, což my jsme mu ovšem potvrdili. Chlupp ovšem poznal, co jsme s ním provádli. Ale nevyužil toho. Jen jednomu kollegovi pi východu z pednášky ekl: „S tím echem mne- napalujete." právnické

echem pednášky

fakult prof.

i

14

v posledních desíti až dvanácti letech jsme se s echem podnevidli. Když byl 60 let, gratuloval jsem mu, on koval. Když^ jsem já dosáhl šedesátého roku, byl jsem práv ministrem, a ech psal: „Milý píteli, gratuluji Ti k dosažení 60 let, ale ne jako ministru, nýbrž jako starému píteli. Tvj

mn

{*iž

mn

Svatopluk ech." DR,

BEDICH PACÁK.

VZPOMÍNKA NA SVATOPLUKA ECHA.

ím

%(©lzponiínky minulosti! jste po smrti lidí nám drahých, kteí nedávno žili, a jejichž památka zmnila se asem jen v tuto vzpomínku a díve i pozdji neodvratn zahyne s nositeli této vzpomínky. Ovšem vzpírá se tomuto skoro pessimistickému názoru výrok mudrce ínského Konfutse, že jedním z dar píznivých božstev nám uštdených jest krom jiných, které vypoítává, dar seznání velkých lidí za našeho života a spolužití s nimi. Seznání a pálidí, velikých svou povahou, nadáním, láskou a sebezatelství pením, s pravými to bohatýry ducha. Svatopluk ech jest jedním z tch, s kterými jsem se zpá-

%/ ^

i

.

a jichž pátelství petrvalo hrob.

telil,

Vždy nezapomínáme

tak snadno slova, která tak

vele psána

byla jako následující:

budeš Ty šedesátníkem. druhy celý život, vždy seznámil nás již v dtství milý Ostedek, pak sdružily nás v „Ruchu" jinošské snahy a vzle^, v mužném vku sešli jsme se opt, a trváme v pátelském svazku až do tchto, mén radostných let našeho Zítra

„

jsme

Byli

i

si

stán.

Vzpomínám všech milých chvil, které jsme spolu ztrávili, všech Tvých velých snah a prací zdárných, pro vc nám obma drahou; vzdávám Ti upímné díky za všechno Tvé pátelství a z duše Ti peji, abys žil šastn a pracoval zdárn ješt mnohá

Bu

léta.

zdráv!

Tvj V

Trojí, 24./9.

1906.

Svatopluk ech."

15

Ovšem ped nemnoha ješt

léty

bývaly naše schze pravi-

delnjší, astjší a dosti zábavné. Tak ješt, dokud bydlil Svatopluk Cech na Král. Vinohradech, v doleních a veer obyejn scházívali jsme se pravideln prázdných místnostech oban, mšan, besedy Vinohradské (ve starých, bývalých místnostech), které by mohly mnoho vypravovat o tehdejších jeho a mých píhodách. Tak o jeho vystou-

pení

i podkování se

z

jsme

Nazývali

atd.

lenstva se

eské

Akademie, o píinách toho,

žertem mezi sebou:

Akademikové bez

Akademie. Svatopluka echa do Obíství a pozdji do obýval v Holešovicích . 908 Vil, nastaly nám asy smutnjší. Bývalyf schzky naše, pro vzdálenost (bydlil jsem jako dosud, na opaném konci msta) mén astý. Ale dopisovali jsme si stále, do posledka.

Po

pesídleni

Troje, když v

Tu jsme ské

ulici.

zim

se scházívali nejvíce na státním nádraží v Hybernpichází a odchází ped odjezdem vlak mnoho

Tam

Byla tam též dobrá byli domnle nepozorováni. Zde sedávali jsme od šesti a výborné plzeské pivo. veer, když jsem se mohl dostaviti. lidí

a

my jsme

kuchyn

Netrápila-li ho njaká Sv. Cech picházíval o nco díve. pomíjející choroba, nebo nezdržel-li ho njaký závazek nutné práce, dostavil se vždy.

A tu promlouvali jsme nejvíce o bžných otázkách denních, Svatopluk nebyla-li jakási jiná dležitjší píina schzky. býval obyejn dobré nálady a klidné, veselé mysli.

ech

Ale bystrým pozorovatelem zstal jednou po veei a Sv. ech pozoroval

vždy. Tak sedli jsme nenápadn dámu u vedlej-

šího stolu.

Sedla o samot a piln niím vyrušovati.

psala

Mla

njaký

dopis, nedadouc se

veliký moderní klobouk, s peím a kvítím, netka, dosti sliná, oné vážnosti, aneb unavenosti, aristokratické (snad aristokracie penžní), která se

byla bru-

ekl ze

bych zvyku

chová všude Jako doma.

Mla sesle

pehozenu

poodhrnutou jako

na ce«tu vlakem. 16

pes

rameno mantilu, ale pes peles aneb jakoby pipravena byla

z pohodlí,

:

Mne s

nebavila;

Svat.

ale

jemným svým úsmvem ke

ech

mn

ekl po delším pozorováni

„Podívej se na onu dámu." Pohlédnul jsem na ni nenápadn a odvtil: „Nevidím na ní nic zvláštního. Je to sliná, distinguovaná dáma. Pro se ti zdá nápadnou?"

„Ne to. Pohle, dáma má s sebou hezkou, nžnou opiku." vskutku, co jsem nepozoroval, pozoroval již chvíli Svat. Cech. záhybech mantily, skrývala se malá opika. Tu povylézala ze záhyb mantily, tu se skrývala, ukazujíc pouze živá oka, svítící jako opálky.

A V

Tak šplhala velice opatrn, nás pozorujíc, výš a výše, až se pehoupla z krajek na klobouk, v jehož peí a tásních na chvilku zmizela. pohlížel stále nenápadn na malou opiku vymSvat. uje se mnou z ticha svá pozorováni. Bavili jsme se tím drahnou

ech

chvíli.

Konen

opika a

tím naše zábava

Není-li to pendant k

—

zmizela.

známému Hanumanu, nebo Šotkovi? OTAKAR ERVINKA.

VZPOMÍNKA NA

/| JT i

ako

SV.

redaktor

dbalý,

aby v

ECHA

Kvt

byl

JAKO REDAKTORA „KVETU". toho Svatopluk

msíníku svém

dosáhl,

ech

pokud

nad

jiné

nejen vystídal

lze,

©-^ nejvtší rozmanitosti obsahové, ale též aby vtší poet svých pispívatel; jinak býval by sto, vyplniti vlastními pracemi mnohá ísla a zajisté k nejvtší spokojenosti a radosti svých odbratel.

—

Vda, že na svých šumavských výletech tu a tam do svého zápisníku verše si rtávám, a zvdv, snad od svého strýce, p. Raka, starosty v Kunžvart, jejž jsem pi toulkách šumavských neopomenul navštíviti, že jsem se po okolí zase toulal, psal ku konci roku 1880, abych mu nco pro Kvty poslal z motiv šumavských. Potšila mne tato jeho žádost a poctila zárove,

mn

2

17

;

le neml jsem tenkráte nic, co bych poslal, aby mohlo býti v Kvtech otištno, akolivk jsem práv ukonil svou druhou kresbu ze Šumavy, „Pod Vítkovým kamenem", kterou jsem však už ped tím slíbil píteli Vlkovi pro Osvtu. V tom smyslu jsem také Svatoplukovi odepsal, ale pítel ech nebyl s odpovdí spokojen a žádal mne, abych práci svou poslal jemu, že Vlek dosti píspvk ode mne má, on však po skrovnu. Toho jsem ovšem uiniti nemohl, abych dané slovo rušil, le by pítel Vlek dobrovoln k tomu svolil, což snadnji ech dopsal mi, že si vc vyjednati bylo ústn než písemn. s Vlkem vyjedná; ta náhoda byla mu po chuti a byla píznivá také Vlkovi.

Vlek pál si už po delší dobu, aby se v Osvt také echovou pochlubiti mohl, tož sdlil s echem, že mu „Pod Vítkovým kamenem" penechá, jestliže za práci mou obdrží njakou ponkud delší tvorbu Svatoplukovu, k emuž on svolil. Vlek uinil výmnou zajisté znamenitý obchod dostal krásnou echovu „Slávu" náhradou za mou prostou Pítel

njakou

prací

kresbu šumavskou, jež vyšla k spokojenosti Svatoplukov hned na poátku roníku, roku 1881., s pknou illustraci Liebscherovou, a Vlek vytiskl téhož roku v Osvt Svatoplukovu krásnou „Slávu". Obma pátelm stalo se po pání a já byl z míry potšen, že úspšným dohovorem milých druh dosáhl jsem jejich uspokojení.

ADOLF HEYDUK.

PRVNÍ

TIŠTNA BÁSE ECHOVA.

zvnlý

náš Svatopluk ech píslušníkem jemuž dáno jméno „Ruch". Rušným byl zajisté život v tomto kroužku oblehatel eského Parnasu, nadjných na mnoze a dvacítiletých asi na

Roku

1866 byl

literárního sdružení,

vtším

díle.

Belletristický stal

18

se

orgánem

týdenník „Lumír" (obnovený Mikovcv Lumír) této nejmladší generace básnické.

v

Lumíru, v ísle

báse „Otrokyn"

23. ze dne nadepsa^ná.

7.

ervna 1866 uveejnna

Byla to první práce echova, která prošla tiskacím lisem. bylo básníkovi ovšem jenom uznání. Týž honorá dostávali také jiní spolupracovníci, redaktor Lumíra, (kterým byl té doby podepsaný pisatel). Nakladatel patrn pihlížel k pouce známé Rubešovy básn: „Máti vlas je chudá máti; chudá jen láskou platí." jaroslav martinec.

Odmnou

i

má

PED TYICETI

ROKY.

j^-^eží pede mnou nevelké tableau kolleg z nerozdlené Iv^ tehda ješt university Pražské. tyicet a jedna fotografie /P-*f seskupeny jsou kolem podobizen professora Dr. Randy a prof. Dr. Frice, v ele stkví se heslo: „Zmužile za právo a pravdu", pod ním nápis: „Absolvovaní právníci 1869," a nad podobiznami obou našich nezapomenutelných professor odznak právník: fasces. Hledím na fotografie ty v opravdovém pohnutí. Ty smavé, mladé doby, plné nadšeného ruchu stojí rázem pede mnou a z nich vystupují hledící plny jsme tehda jako otázkou.

ped

dvry

ped

mj

zrak jadrné, pružné postavy, životu vstíc, u jehož prahu stanuli neproniknutelnou velikou, tajemnou,

duševní

tomu

Dnes po tyiceti tém letech otázka ta jest zodpovdna. Osud všech právník rozbhli jsme se po úednických, advokát:

notáských kanceláích, a jen tyi z nás uinili z toho výminku. Jeden ocitl se v kesle bankovního editele, druhý na professorské katede vysokých škol pražských, kdež sneslo se na nj dvorní radovství, a tetí vklouzl dokonce do ministerského ních a

fraku.

A

tvrtý?

Jediný z nás, jenž pln neslýchané za onch dob odvahy odhodil rázem patent šedesátizlatového koncipienta a utekl se chut do mladého našeho, chuoukého literárního sadu, kterýž ale

19

znenáhla uvedl do takového rozkvtu, že nádherné kvty jeho mohli nám závidti národové velicí a literárn nepomrn bohatší.

A stal se záhy nejvtším a spolu neještjším naším spisovatelem, jehož slovo dovedlo nadchnouti ano rozplameniti statisíce, a jenž, nechtje niím jiným býti, nežli prorokem svému národu, konsekventn odmítal veškeré ty a vru ne nepatrné pocty velikého svta, jako ády, lenství panské snmovny a mnohé jiné, jež mu ochotn byly nabízeny. Šastlivec ten byl

—

Svatopluk

Jak mladické jsou ty tváe, hlížející,

vyrudlého tohoto tableau vyTak, že mnohý z dnešních snad ani, k svému tehdejšímu z

a jak sestárly od dob tch.

pán

starých

ech.

netroufal

by

si

obrázku se hlasití. Ano, sestárli jsme dkladn. nejeden z nás zachoval si do dnes svžest neobyejnou, není jediného mezi námi, jemuž by se sníh znenáhla aspo na skráních neb ve vousech neusazoval. Ale jádro ml roník ten neobyejn dkladné. Doba tak dlouhá nedovedla sklátiti v hrob více nežli asi tvrtinu z nho. Arci, za to pjde to nyní tím rychleji. Vzpomínáme-li pátel ze skupiny této zemelých, zdá se nám vždy, že odešli a odcházejí ti nejlepší. A jak námi vždy otese ten úmrtní list s tím erným širokým okrajem. Panoval v roníku našem tak srdený, tak družný a tak hejivý život, že pilnuli jsme druh ke druhovi s celou duší. Když jsme se rozcházeli do svta, slíbili jsme si, že sejdeme se vždy po pti letech. A scházeli jsme se piln, v pozdjších letech se svými ženami a dtmi, a vítali se vždy jako rodní brati. O prvních schzích nescházíval nikdo. Ale záhy bylo nám již vzpomínati druh zemelých, tak že zkrátili jsme posléze intervally schzí svých na léta ti. Ale nic to nespomohlo. dále tím více poínalo jich a zcela nenadále mizeti, až konen došlo na nejlepšího a nejvzácnjšího z nás, na Svatopluka

A

i

tém

ím

i

echa. *

nm

Jak veškeré vzpomínky, o dosud napsané správn k tomu poukazuji, býval Svatopluk ech ode vždy lovk tak skromný a 20

nebylo možno dostati jej v astých našich a živých schzích studentských do popedí. Sedával, když vbec se dostavil, vždy stranou a odpovídal jen tím svým dobráckým úsmvem a zavrtním hlavy na každé vyzvání, aby postavil se v elo aneb aby enil. Ba jak jen mohl, vytratil se ze schzí tch a toulal se po zastrených tichých koutech pražských sám a sám, spádaje své arovné sny a vidiny, jež vtlovaly se znenáhla tak skvlým zpsobem. tak ostýchavý, že

Já sedával v pednáškách poblíž echa, a bývalo mi rozkoší, píslovenou ostychavost. ech vyhýbal hešiti na jeho již se až úzkostliv tomu, aby kdekoliv na sebe pozornost jiných jsem vždy z toho pímo upoutal, a já v neskrotné své bujnosti pekelnou radost, když zdailo se mi pivésti ho v ohledu tom

tém

ml

do rozpak. Neoslovoval jsem ho jinak nežli „brate eše", a kdykoliv jsme se potkali, vždy roztáhl jsem theatráln rám a zvolav: „na má prsa, brate eše!" — tiskl jsem jej na srdce, A ech, jakoby ho krví polil, smával se tím svým krátkým, srdeným smí-

chem a

pravíval: „No,

— pus nebo

— Štolbo,

jdi

" Ale mne, prosím t bylo tehda do lidí. co

mn

mne ech

vždy

koukej, já

makal

jej

se

lidé ohlížejí

neúprosn

dále,

usmál se víproto bylo mi nemalou další rozkoší, pekvapovati jej nenadále, od zadu. A když se mi to podailo, pak se mnou v koleji vždy vyjednával. Kdykoliv

tzoslavn

z

a perenil ihned

daleka spatil

na

ulici,

opaným smrem. A

„Pro mne neobjímáš tady?" domlouval mi. „Pro zrovna na ulici? Ped tolika lidmi! Co si o nás pomyslí?" „A ^pomyslí co pomyslí", odpovídal jsem pravideln, — „brate eše, objímat se musí". „Tak objímej zas nkoho jiného

!

Rozdl

to.

Koukej, co jich

roztomilejších nežli jsem já a jist také za takové dkazy pízn vdnjších," naléhal dále. „A když já chci objímat práv jen tebe," namítával jsem. Vyjednával tedy se mnou, abych ho neobjímal aspo tak asto. A když jsem mu nkdy slíbil, že mu dám tedy po nkolik pokoj, div neobejmul zase on mne. „Vidíš, Štolbo, jak je to pkné", libovával si za takového vyprošeného klidu, „jen se tak potkat, stisknouti si ruce a pohovoit. Ty myslíš poád, že jsi na divadle."

tu

máš.

A

dn

—

21

:

Jednou se rai stala pi takovém obejmutí malá nehoda, smím-li to nehodou nazvati. Bylo

to

knihkupectví

u

tehda

Kobrova,

a

Urbánkova.

nyní

Kráel jsem po druhé stran Ferdinandovy tídy a pojednou

echa,

spatil jsem

prohlížejícího vyložené

tam knihy.

Pebhl

jsem rychle na druhou stranu a stanul nedaleko nic netušícího Svatopluka, tše se s ábelským úsmvem na jeho pekvapení. V tom se obrátil, a já etl ihned v jeho tvái, že první jeho myšlenka byla: prchnout! Ale to

nešlo jen

tak

mái

nkolika chodcii, a já vstíc s rozevenou náruí.

snadno, již jako

ponvadž

nalézal

neúprosný

se v chu-

osud kráel

mu

Nyní však stalo se nco neoekávaného. Když jsem se slovy „na má prsa, brate eše!" chtl jej již již sevíti v náru svou, shýbnul se náhle, a s obratností, kterou bych v nikdy nebyl hledal, uhnul se pod mou rukou tak. že na míst jeho vlétlo mi do nárue -r- dvátko za ním se deroucí, jež arci uleknuté vykiklo. ech, smje se na celé kolo, ubíhal, jakoby okamžiku nemálo zaražen, zaho vlk honil, ale já, v prvním smál jsem se po chvíli také, nebo dvátko bylo asi léleté, svží a hezouké jako andílek.

nm

tém

i

za smíchu, jenž až slzy z oí mu vyna mne byl vyzrál, podkoval jsem mu k nehoráznému jeho pekvapení za uskok ten, nebo ranní episoda ona byla skonila, když jsem se byl náležit omluvil, malým do-

A když pak

nutil,

si

v koleji

liboval, jak

provodem

roztomilého dvátka a na Belvederu.

se tehda íkalo

—

umluvením randíka

ech, jenž v „záležitostech ženských" átko jsem pesvden, že nedotekl se

—

snad pozdji v lásce zkoprnlý. a

i

žádné

—

ženy

—

jak

byl opravdové neviza studentských dob

hledl

na

mne

jako

„A to jde tak rychle?" tázal se udiven. „Když to lovk umí, ide všechno rychle", smál jsem se. A asi po 14 dní ml ech ode mne pokoj. Ale pak zaalo objímání znova. „Štolbo," naléhal,

njakou holku!" 22

*

*".

po

té

...,

\.

usilovn,

v-

„prosím t,

najdi

si

zas

A

já

dobrý

naléhání jeho

lovk

nejen tenkrát, ale

i

asto pozdji takovému

ochotn vyhovl.

A ta jeho ostýchavost nejen mu zstala, ona s ním rostla. našich schzí kolleg slíbil vždy opatrn píchod svj, ale nepišel nikdy. Poslal vždy psaníko plné srdenosti, plné páVšak také telství, plné lásky, ale nalezl vždy njakou výmluvu. „Máj" poznal, jak to tžko, dostati ho na schze spolku, který tak miloval a kdež by ho byli vítali s jásotem.

—

Do

A proto také vyhledával nikace vzdálené, aby byl co Redaktorem byl

pímo

si

sídla,

dráhy a pohodlné

kommu-

nejmén obtžován.

vzorným.

Uveejnil jsem v Kvtech, jež byl se Servácem Hellerem založil, skoro veškeré své americké povídky, pak povídky ze života našeho venkova a zejména také celou adu obrázk z Holandska a to jen následkem nejusilovnjšího jeho naléhání. Mám

nho celou adu dopis, jež jsou dkazem nejsvdomitjšího redaktorování a z nichž uvádím jen jediné význané místo: od

„Nejlépe bude, když dáš svým nártkm z HoUandska spolený titul, ale upravíš je tak, aby se uveejovati mohly pod ímskými íslicemi a ob sešit nebo dva jako obrázky více mén samostatné.

Ale spojující nit celku musí tvoiti ovšem Tvoje vzácná více zajímavých (humor se nevyluuje) píhod neb osoba, a dobrodružství osobních vylííš, po pípad pilžeš a pibásníš, tím lépe bude. Vždy víš, že tenástvo takové vci miluje.

ím

—

A nyní odešel navždy. Nespatíme nikdy více tu milou tvá, nikdy více nepohlédneme do toho jeho dobrého oka. Pochovali jsme ho jako krále. Kdyby byl vidl ten obrovský prvod, jenž ubíral se špalírem statisíc, byl by se jist pln rozpak zaervenal až po uši. Ale na vyšehradském hbitov byl by se pece jen zase zaradoval, že nenutí jej do Slavína, jenž v nynjší své podob jest pravým postrachem všech onch našich slavných lidí, jichž životní práce jim dává právo na posmrtný pobyt v brlohu tom, DR. lOSEF ŠTOLBA.

23

z

DOPIS REDAKCI ZASLANÝCH.

si njakou vzpomínku na zvnlého našeho drahého Svatopluka echa, starého pítele z mládí, soudruha z Ruchu, spolužáka ze studií právnických. Nemohu na nho nežli i tyicet let s velkým pohnutím duše mysliti. Ach jak ta léta ubíhají tomu, co jsme vyšli z práv a z Ruchu, a kolikráte bylo mi slyšeti toto sympatické jméno Svatopluk ech Ne krátký list s njakou vzpo mínkou, ale celou knihu bylo by teba psáti. Knihu o tom, kterak všechno to, co my vrstevníci cítili v hloubi duše, dovedl on povdti za nás krásným veršem Knihu o tom, kterak jsme si stokráte ekli, ubolévajíce nad nešastným osudem a položením našeho národa: Není ješt zle, pokud máme poctivých, nadšených, hlubokých lidí, jakým byl náš Svatopuk, kterému jsme ve studiích jinae neíkali nežli „brate eše!" Ale kde vzíti nadání psáti takovou knihu? Odpuste proto, že se zmíním znova o plachosti a skromnosti básníkov, jez nás nejednou pivádla do udivení. Moji kolegové z práv scházejí se po pti, nyní po šesti letech, s rodinami k pátelským schzkám a byli by rádi vidli bývalého spolužáka echa mezi sebou. Sám vypravil jsem se k nmu, abych jej do schze pozval a vyzval. A co mi ekl? neodbyl Že prý by se musil mezi námi stydti, ponvadž všech právnických zkoušek! Jindy navštívil jsem jej ve vilíe v Trojí s vnukem svým Járou Kurzem, jemuž jsem kladl na srdce, aby si dobe pamatoval, že sedící ped ním pán je nejzasloužilejší, slavný básník eský. A milý Svatopluk slyše takovou chválu, zaervenal se po uši, odvrátil se nevrle a hned z pokoje na chvíli pry! A to bylo naposledy, co jsem se s ním osobn sešel, až zase u rakve jeho v Pantheonu. Pohnutí a bolest, které nám zpdlouho. sobila tato chvíle, potrvá dlouho JAROMlR ELAKOVSKÝ

!^^eiete

^)/

!

:

!

!

—

—

—

Lituji velice, že v této chvíli nemohu vyhovti Vašemu milému pání, kterému jinak nadmíru rád bych byl vyhovl. Sám v korrespondenci své nepechovávám sice žádných dopis echových mimo dkovací listy po zvolení estným lenem a množjednoty „ip" a estným mšanem obce Roudnické,

—

24

—

pohlednic s jeho podpisem,

ství

jakož

i

kabin,

fotografii

jeho

vnováním a podpisem — ale mám slíbenu celou korrespondenci echovu, kterou zachoval jeho švakr, do nedávná v Rouds

bydlivší, z níž pro

nici

mže.

veejnost zajímati posloužiti v nejkorrespondenci dostanu a

„Máj" vypíši vše,

co

S píspvkem tím ovšem nebudu moci

týdnech, nýbrž pozdji, až prohlédnu. Bájená ostýchavost echova, s jakou se stranil každé spolenosti širší, hraniila na opravdovou bázlivost ped jakýmkoliv stykem s novými lidmi, tak že ani za jediné návštvy v Roudnici, jichž tu u švakra svého vykonal za posledního desetiletí nkolik, nedovedl se odhodlati k setkání se mnou, a to jen z obavy, že bych jej uvedl do spolenosti v „ipu". bližších

Vždy jen slíbil pi odjezdu švakrovi, že snad píšt s ním ke pjde, ba do „ipu" se mnou pak zavitá (tu však již vymínil si, že nesmí býti ani oslavován, ani veejn pedstavován a oslovován, nýbrž jen do zcela malého kroužku pátelského ve vší tichosti uveden, z kterého zase nepozorován se vytratí), — ale ani k takové návštv s výhradami pohíchu nedošlo a vbec k žádnému osobnímu setkání. Vzácný ten lovk, v nmž veleduch ml své sídlo, zstal vzácným i svým nejoddanjším ctitelm, obdivovatelm a pá-

mn

i

^^''^'^-

ERVfN ŠPINDLER.

POSMRTNÍ VZPOMÍNKY NA SVATOPLUKA ECHA. Již se s ty kraje

ním zavely cizí,

jako když sknvánek v oblacích zmizi. _no, zmizel

nám všem neoekávan,

v. Háiek.

nenadále, náš milý Sva-

topluk, první a poslední!

jako jsme tak se kupíme zde

vzpomínkám na,

ve velikém kruhu truchlících u jeho rakve, vlající korouhví jména jeho k posmrtným kladouce je jako kvty na skvoucí palác práce stáli

pod

jeho.

25

Co mohu

nm

vypravovat? dovedu ]á o v život mihnul jako stín, duševn však naploval mne, jako nás všecky, svtlem a silou myšlenek svých po celou dobu života. Jako veliký nás Amos Komenský silou a pravdou svých nauk národy svta podnes vede a uí, tak Svatopluk ech silou, nad šenim a vzletem své poesie lidstvo bude šlechtiti a povznášeti na vky!

Osobn

a

se

mn

V létech 1867—1868 vybrala se z etného studentstva na prvním vyšším reálném gymnasium v Táboe malá literární obec, kterouž vedli snivý a elegický Bohuslav ermák, energický a expansivní Ladislav Quis, elegantní Miroslav Krajník, a ku kteréž patili z gymnasistú Alois Kotrbelec, Alois Hofmann, Karel Holý, Václav Jakubika a moje malá malikost, z realist: František Novák, pozdji inženýr a stavitel v Budapešti, vynikající pedseda tamní eské besedy, dnes již zemelý, a Václav Dvoák. Pozdji pistoupili ješt Václav Hess, Vilém Mendl, nynjší vládní rada a chefredaktor „Fremdenblattu" ve Vídni a realista :

Adámek. Po mém tehdejším soud vzbuzoval Bohuslav ermák nejovládal plnou a vtší nadje do budoucna jako básník epický zvunou formu, znal básnická díla Hafisova, elakovského, Kollára, Erbena, a po vzoru „Ohlasu písní ruských" napsal již tehda nkolik vtších básní. — Byl ale povahy velice skromné a málo

Josef

;

mu nedala pozdji tak vyniknouti, jako jiným. ohnivjším a výbojnéjšim talentem byl Ladislav Quis, po pátelsku „Lacek". Ml již svou pvodní formu, bujnou obraznost a živost ve výrazu. Psal se zdarem verše vážné, satyrické a humoristické, nejlépe však se mu daily lehké ballady. Byl také

energické, kteráž

Za

z

to

celé naší „t)ásnické školy" nejplodnjším. Miroslav Krajník byl, pokud vím, více esthetlkem a kritikem,

z prací jeho na gymnasium neetl jsem žádné, jeho práce a peklady v létech pozdjších. Já sám neml jsem od jakživa žádný talent ani k epice, ani k lyrice; po otci zddil jsem však drobet humoru a satyry a to jsem již tak pomalu všecko utratil. S tím utrácením zaal jsem již vlastn jako kvartán piaristského gymnasia v Benešov, kde byl naším tídním professor nežli autorem,

za to

pkné

—

26

— otec

etiny Jan ervenka

nedávno zesnulého spisovatele Jana

ervenky. Dal mi kdysi špatnou známku z etiny, a já jsem za to napsal na zase špatný epigram. Ten se pak dostal jemu do rukou a odtud do tídní knihy, kdež ho nkdy literární historik nalezne. Jen mimochodem v téže tídní knize nalezne se také poznámka ji:

—

ného professora „Nevšímal furchtete einzuschlafen !" což se vykládá tím, že jsem kdysi professora toho poprosil, aby mne mezi vyuováním nechal stát venku ped lavicemi, protože se bojím, že bych v lavici sed usnul. Po tomto slibném zaátku psával jsem pak dále i v Táboe, kamž jsem r. 1864 pišel, rzné drobotiny do místního listu „Tábora" a v srpnu 1867 odvážil jsem se do „Humor" a když jsem za prvních nkolik „granát" dostal první honorá, oddával jsem se tomu „mamonu" ím dále, tím více. lenové literární naší obce scházívali se zídka všichni najednou vtšinou smlouvali se o svých cílech, pracích a výsledcích ve tíd školní, anebo se navštvovali navzájem. Nejastjší moje styky byly s Ladislavem Quisem a s Bohumilém ermákem ti byli ve všem sdílní a v mých oích pravými demokraty, protože nenosili ihned všechny moderní klobouky a nákrníky, jako ti druzí. Také mi dávali ísti své práce a navzájem peítali si a kri:

i

;

;

tisovali

mn

moje.

.

Originalita Quisova záležela tenkráte skoro až do léta

—

-

také v tom, že on jediný nosil

—

kolem krku otoený modrý jehož jeden konec byl koketn pehozen pes rameno, a druhý splýval voln na prsa dol. Krom toho nosil skipec a interessantní svou hlavu s velkýma, výraznýma oima nosil voln a vesele do výše. A jinak: chzí, zpsobem a silnou postavou odlišoval se velmi nápadn od všeho ostatního studentstva táborského a genialitu etli jsme mu pímo z tváe. Známosti o spisech a spisovatelích nových a novjších nabývali jsme jen kuse a nesnadno. Místní týdenník „Tábor", na jehož vedení mli nkdy vliv professoi z gymnasia, pinášel o tom zpráv velmi málo, bibliotéka ústavu nám nemohla vyhovti a -knihkupectví tehdáž v Táboe ješt nebylo, ítali jsme tehdy pokradmu pražské noviny a asopisy v hostincích a co se ^ dalo kde uloviti v domácnostech. V tch dobách poala v Praze psobiti a nabývati zvuného jména nová generace básník a spisovatel, jichž stedem byl

vlnný

šál,

i

ei

—

27

akademický tenáský spolek, jednotné a mocné tehdáž stedisko všeho akademického studentstva. Vlny nového literárního hnutí zaléhaly až k nám a na nich vysoko nesla se jména Svatopluka echa, Josefa V. Sládka, Otokara ervinky, Otokara Hostinského, Václava Šolce, Serváce Hellera, )aromíra elakovského, V. Schneidra a j. v. etli jsme s nadšením práce jejich, nebo alespo jsme si nechali o nich vypravovati, a závidli jsme jim štstí, že jsou v Praze, že se mohou tam voln stýkati, vyvinovati, pouovati, že mají osobní styky s redakcemi, s redaktory, se spisovateli staršími a slavnými: Hálkem, Nerudou, Pflegrem a jinými, a hoeli jsme netrplivostí, kdy konen budeme moci absolvovati oktávu, maturitu a vrhnouti se pak hladov na Prahu. :

K novým

dalším

vzntm

pispla

tehdejší napjatá politická

i

odpor celého národa proti vládám a vysokým kruhm vídeským, odpor proti novým školským zákonm, volby deklarant a pak pipravující se r. 1868 slavnost založení národního divadla; vznikající z toho nadšení k národním politickým inm, situace,

i

se jako nezadržitelný ohe prérií po eské pláni a uchvacovalo vše. I studenti pro literární nadaní sestupovali se v kroužky tvoení politické nebo literární a u nás v Táboe pronikaly tyto proudy až do nižších tíd.

zvlášt

mezi

studentstvem,

valilo

bu

mén

i

V tu dobu padlo vydání studentského almanachu „Ruch", uspoádal J. V. Sládek, a v nmž práce své Již také mli známí z kruhu našeho L. Quis, a nemýlím-li se Boh. ermák. Nade všemi spolupracovníky Ruchu však vévodil Svatopluk ech svou básní „Husita na Baltu", kteráž šla z ruky do ruky, od úst k ústm, a kterou jsme si my chudší opisovali. Sama kritika tehdejší prohlásila vydání Ruchu za veliký in literárního studentstva a Svatopluka echa za neobyejný zjev básnický. Tímto úspchem povzbuzeni akademikové táborští Bedich Pacák, Emanuel Miiovský, Frant. Peina v ele, pomohli knihtiskai F. Frankovi v Táboe založiti belletristický asopis „Lužnian", jehož redakci vedl Emanuel Miiovský, a do nhož cenné píspvky zasílali z Prahy jeho soudruzi Frant. Šimeek, Frant. Peina, B. Pacák a jiní. Do „Lužniana" pispl jsem já humoreskou „Pro se nevdala?" která mi pak vynesla disciplinárku a ztrátu osvobození od taxy maturitní, protože nkteré

jejž

i

:

:

—

28

i

nevdané dámy gymnasia.

zavedly

proti

mn

proces

tiskový

u

editele

Koncem roku 1867-8 opustili z nás: Miroslav Krajník, Alois. Kotrbetec, V. Jakubika, AI. Hofmann, K. Holý, L. Quis, gymnasium a odebrali se na universitní studie do Prahy. Oktáva z r. 1867 a 1868 odvedla nejlepší síly literární z ústavu, který snad již nikdy v tom potu a výbru jich neml. V oktáv z r. 1869 zbyl jsem z kroužku toho já jediný Za to však již vzrstaly nové talenty a nadje ve tídách nižších František Kolací v sext, Václav Hess v kvint, Hynek V. Burian v kvint, Zenkl v kvart a jiní!

—

—

!

:

Ubohého

Frant. Kolaciho stihla ke konci roku 1869 hrozná v zanícenosti vlastenecké a v nezkušenosti své dal se svésti k nerozvážnému styku s nkterými pražskými „revolucionái", kteí tehdáž hodili pumu pod okna policejního idítelství, s V. Korbrem, Schmidtem a jinými už neznámými. Jednoho dne byl Kolací náhle zaten a dopraven do vyšetovací vazby k zemskému trestnímu soudu v Praze kdež byl pak spolené s ostatními pro velezrádu a pobuování odsouzen do tžhého žaláe na nkolik rokCi. Nic nepomohla intervence samého editele, humánního Václava Kižka, nic skvlá jeho vysvdení, nic prosby a plá matky a otce vlivy z Vídn nemohli soudcové pemoci .

rána

:

mn —

.

.

Kolací psal

.

.

.

pilné

a

dkladné

studie

o vzniku a rozvoji

e-

ského umní dramatického, ml plány k divadelním kusm, k epickým básním ... a vše se takto ztroskotalo Ješt ze Svatováclavské trestnice psával nám spolužákm o knihy a asopisy; ale když vyšel ze žaláe, byla budoucnost jeho zniena. Zašel až kamsi na Moravu, byl úedníkem záložny a po letech dojat jsem byl najednou zprávou, že v Lochotínských sadech u Plzn njaký píchozí — jménem Kolací Byl sešel samovraždou to on Budiž mu zde tato estná zmínka vnována !

—

!

.

.

!

.

!

Druhý jeho soudruh, Václav Hess, velenadaný, ale neštstím stíhaný mladík, epik a lyrik, zemel po létech jako herec Smíchovského divadla ... Zašel jsem daleko stranou do vzpomínek, jim ubrániti; jest jich tak mnoho!

ale není lze se

29

Pražská kolonie mých pátel na mne v Táboe nezapomnla. oslavu dvacetiletého trvání Akademického tenáského spolku Otokara Hostinbýti nákladem téhož spolku a za redakce ského, Svatopluka echa, a Václava Šolce vydán básnický „Almanach eského studentstva".

Na

ml

:

Nové

vzrušení

Byl jsem

nová radost mezi námi studenty myslím že pítelem Quisem abych pispl. I natrhal jsem se stromku své fan-

a

vyzván

též

!

—

—

,

do almanachu ním tasie nkolik epigram a poslal je — bohužel pozd (jako vždycky!) na adressu Quisovu. Dával se již do tisku pedposlední arch píspvky zaaovány byly dle abecedního poádku jmen autor a moje prý se hodily skoro všecky. Aby se mohly ješt zaadit, zvolila redakce pro mne pseudonym „Vlašimský" (dle jména mého rodišt) a tak jsem se dostal já do toho literárního Slavína! Bylo prý tak na pímluvu a kritiku

—

—

i

Svatopluka

echa uinno.

-

pede mnou

skvostné to dílo s duchapln koncinártku Ot. Hostinského, kresleným Karlem Maixnerem, v nádherné na ten as úprav a s píspvky tyiceti autor, mezi nimi opt jména již znán\4 Svatopluk ech (báse: Snové a menší básn: V pitevn. Umírání, Má poesie),. Jaromír elakovský (Tob), Bohuslav ermák (sedm tklivých lyrických a jedna epická báse „Marina Dmitrevna"), Otokar ervinka (Rozmlouval jsem s lidmi), Otokar Hostinský (dv lyrické básn a epigramy), Miroslav Krajník (pt lyrických básniek), Emanuel Miriovský (Z písni a Bratím), Ladislav Quis (8 básní lyrických a epická Klášter Svatojanský), Josef V. Sládek (6 básní lyrických), Frant. Šimeek (4 básn), Václav Šolc (2 básn a Sonety Svatováclavské), Aug. Vraný (pseudonym Svatopluka echa), jenž podal pod tímto jménem skvostnou veršovanou Leží dnes

povaným

titulním listem dle

:

sklep". Mimo tyto již proslulé výborné práce sil nových, z nichž na p. uvádím Jos. iperu, Ot. Forchheima (syna Kajetána Tyla), Jaroslava Golla, Gustava Heše, Jaromíra Neasa, Julia R. Nejedlého (Husitská žena), Jos. Toužimského, G. Wunsche a Augusta Zátku (slavného dnes vojevdce Budjovických).

humoresku autory

byly

„V

klášterním

zde

ech

Vrcholem a skvostem prací v „Almanachu" byla ovšem zase echa mohutná moská fantasie „Boue".

Svatopluka 30

—

Mnozí z pispvatel „Almanachu" spokojili se tímto nábhem, o dalších pracích jejich jsme neslyšeli, ale vtšina jich pracovala a stoupala dále Poetické toto dílo nalezlo ve veejnosti, zvlášt ve studentstvu, radostného souhlasu a pijetí. Spoluredaktor jeho, Svatopluk Cech, uznáván obecn za vdce a vládce všech mladých básník a jeho básn „Boue" a „V klášterním sklep" pednášeny a pedítány bývaly po Praze i po venkov v etných besedách a akademiích. .

.

.

—

— —

Mn

dostalo se nevýslovné radosti, že jsem obdržel autorský exemplá. Byl jsem takto chuas, ale s almanachem v ruce nezávidl jsem žádnému spolužáku více jeho nové nákrníky, klobouky, šaty ... oni nebyli v almanachu a já tam byl A mám jej zadarmo! Takto skonily pro mne radostn gymnasiální studie a já odbyv maturitu a prázdniny doma ve Vlašimi — chvátal jsem též do Prahy na studie universitní. Proti tužbám a páním rodi, hlavn matky, kteí chtli ze mne míti pana pátera, dal jsem se na práva. Bylo to však svízelných nkolik rok! Z domova nemohl jsem obdržeti nic, le prádlo, podpor jsem odnikud žádných neml a také jsem se ostýchal kde zaklepat. Prositi o nco, bez práva, bylo vždy a jest mi nejvtší duševní útrapou a poníže!

—

—

ním! Jediným píjmem mým byl sem tam skrovný honorá z „Humor", a nahodile z jiných list. V tch dobách dobrák Svatopluk ech uveejoval mi jako redaktor „Svtozora" nkteré humoristické práce, byly formou velice slabé a majitel „Svtozora" p. je slušn honoroval. JUDr. Frant. Skrejšovský, vzdor tomu Pak mi svili jednu stálou rubriku ve „Svtozoru", totiž politický pehled ale protože jsem politice nikdy nerozuml, nerozuml také ani Svatopluk ech, ani JUDr. Fr. Skrejšovský mým politickým pehledm a s výrazem politování byl jsem z funkce té propuštn. Na štstí jsem stal se brzy já sám redaktorem. Mladý rolnický synek V. Pelant z Choroušek usídlil se v Praze a jal se tu vydávati belletristický tmáctidenník „Obrazy života" s humoriRedakcí této pílohy obšastnil sice stickou pílohou „Šotek". mne, ale ne sebe a své odbratele. Honoráe jsem ml 3 zl. za

a

mn

i

;

——

31

redakci a za píspvky zvlášt se platilo šunkou, máslem a škvarky, které docházely z Choroušek. Mli jsme se královsky! Do „Šotka" psali humoresky Bedich Pacák, Frant. Peina, nco já a nco rzní jiní autoi. Ale už po tvrtém ísle „Šotka" pišly stížnosti, že jest v „Šotku" málo vtipu, a jednoho dne dopsal mi Frant. Peina (tehdejší korrektor „Pokroku"), abych mu odevzdal rukopisy, že má z naízení pán Pelantova pevzíti redakci „Šotka" on. A tak jsem byl na holikách zase. „Obrazy života", odbyvše si jednoroní dobrovolnickou službu, zanikly a majitel jejich vrátil se zase, odkud vzat byl, totiž k polnímu hospodáství.

—

pomr

mých nastalo r. 1873, když mne Podstatné zlepšení došlo lichotivé pozvání nakladatele J. Otty a Dra |os. Štolby, abych vstoupil do redakce „Paleka". Dr. Štolba odbýval si tehdáž soudní praxi a pipravoval se ke zkoušce soudcovské. Poteboval proto v redakci výpomoc, k níž jsem se mu radostn uvolil. Byl to velice milý a joviální kolega redakní a representoval salonní a konversaní stránku redakce. Osobní jeho styky pivedly do „Paleka" za spolupracovníky autory zvuného jména, kteí však užívali též pseudonym: Dra Ot. Hostinského, Lad. ponechal Quise, Jos. WUnsche (Beppo da Vinci) a j. dosti volné pole, takže, když asi po pl roce podnikl s hrabtem Desfourem cestu do Ameriky, a já se stal redaktorem sám, ml jsem již okolo sebe nový kruh spolupracovník a illustrátor. Pknými pracemi a hojn mi pispívali Beneš Tebízský, Josef Thomayer (Jamot), Petr Jehlika, Rudolf Pokorný (zejména jeho Kuácké melodie), jos. Hubáek (Fédor Hubiko), L. Stroupežnický, Ignát Herrmann, Irma Geisslova, Oldich Sýkora (Sykra) Ant. Malijovský (nynjší státní zástupce v Písku), Otokar Materna, Fr. Krátký, Karel Leger fLenský), Vil. Molnár, Ot. Prokoš, Olga Trojanova (dcera f Dra Pravoslava Trojana), Miloš ech (bratr Svatopluka echa), Jos. Baše, Ant. Koukl, Jan Dunovský a jiní, jichž jména práv nemám v pamti z illustrátor jsem ml Mikuláše Alše, K. Lišku, Jos. Liebschra a J. Schikanedra.

— Mn

.

.

.

;

ech

napsal mnoho zdailých humoresek a pinášel je redakce. Studoval, tuším, tehdáž na vyšším gymnasium a íkal mn, že hodlá jíti pak na theologii. Bratr jeho Svatopluk ech zdržoval se v tch letech asi mimo Prahu, protože jsem se s ním nikdy pak nesetkal.

Miloš

nkdy osobn do

32

!

Pouze jednou v sobotu pišel do schze literárního odboru besedy", a to jsme považovali za neobyejnou udáPivábila ho, tuším, pednáška Dra Jos. Durdíka o V. Hálkovi

„Umlecké lost.

—

a jeho „Písních z pírody." Od Svatopluka echa jsme pro „Paleka" píspvku nikdy neobdrželi, akoliv jsem prostednictvím bratra Miloše o

n

i

žádal.

Mluv již zde o „Paleku" nemohu pominouti mlením zajímavou okolnost: mj redakní stolek v tiskárn pán Ottov býval vlastnictvím a psacím stolkem Karla Havlíka Borovského Zeteln byla uvnit na kraji zásuvky vyezána písmena K-j- H i- B, iniciálky jeho jména, a na dn zásuvky byla vytisknuta úední pee soudního vykonavatele, když mu exekun zabavoval nábytek Tehdáž knihkupec Jaroslav Pospíšil prý koupil stolek ten v exekuní dražb pro svou tiskárnu, a s tiskárnou stolek pešel pak do vlastnictví jeho zet, p. J. Otty. Když jsem v ervenci. 1876 z redakce vystoupil, památný ten stolek tam ješt byl. Kde jest asi nyní? Dne 15. ervence 1876 odsthoval jsem se z Prahy za úelem nastoupení praxe — a celých trnáct rok jsem strávil dílem v Klatovech, ale vtšinou v Plzni. V jakémsi spojení byl jsem jen s pítelem Ignátem Herrmannem. Za mého pobytu v Plzni založen byl k návrhu Františka Schwarze a prof. Frant. A. Hory „Spolek pátel vdy a literatury v Plzni", k nmuž jsem i já pistoupil a kdež jsem brzy na to !

i

—

—

byl zvolen stálým literárním referentem. V této mé vlastnosti bylo mi umožnno, udržeti se ve stálém styku s knihkupci a s knihovnou spolkovou a s literáty i literaturou vbec.

V literárním spolku byla hojn zastoupena plzeská intelligence, úedníci státní i samosprávní, vyšší i nižší, professoi, uitelé, editelé ústav, inženýi, stavitelé atd. a v pravidelných týdenních schzích scházívali se ku pednáškám a výkladm etní lenové, též dámy. Nkteré veery takové mly neobyejný úspch a dosud i po letech mnozí si na s potšením vzpomínají. Tak na p. když vyšla slavná báse Tennysonova „Enoch Arden" v pekladu Prima Sobotky, a „Lešetínský od Svatopluka echa, tu byla veliká spolková sí posluchai nabita a recitování obou básní dílem herci (Jos. Šmahou), dílem leny spolku Drem. Fr. Volfem, Hynkem Pallou atd.,

n

ková"

:

3

33

:

plným obsahem doznalo všeobecného nadšení. Rovnž tak básn „Ze Šumavy" od Elišky Krásnohorské, jejíž vstupní báse „Chodská" pednesl J. Šmaha za nevypsatelného dojmu a pohnutí. Enocha Ardena, Lešetínského kováe a básní „Ze Šumavy" byl a v tch veerech rozebrán celý náklad, který do Plzn pišel Kováe Lešetínského uili se mnozí nazpamt A byli jiné veliké básn v Plzni po venku tehdáž jednotlivci, kteí echovy umli nazpamt a je z pamti pednášeli, na p. Dr. Ant. i

— —

i

i

Šnajdauf „Adamity". v plné napjatosti Svatopluka echa,

V s jeho

Plzni seznámil

švakrem

p.

—

K

recitacím pojíval se životopis a litea odborné debaty len, tak že schze trvávaly až do plnoci. O dílech hned jak vyšla, bývaly podávány referáty.

význam básník

rární

—

F.

i

—

—

—

jsem se též s píbuznými Svatopluka echa Uhlíem, úedníkem u firmy Fr. Hýra, a jeho

echovou,

se strýcem jeho. Žádaje mne o japsal mi do Plzn Svatopluk ech. Žádost echova dopisem vyslovená znla skromn a prosebn, mne oslovoval a váha prosby zvtšena tím. že akoliv nikdy do tak blízkého pomru pátelství jsme „ty" shledává v žádosti své njakou nepišli. Cítil jsem, že Sv. nepíjemnost, nebo docela obtíž pro mne, a nepíjemnost tuto domnlou vyvážil hned tak velikou odmnou prátelským„ ty". vbec jeho vzpoOdpovdl jsem mu ovšem hned, že mínka na mne tší a pání jeho že vyhovím, se budu moci. chotí, sestrou

kousi

službu

i

pro tohoto,

dvrným

ech

—

ech

—

m

Piinní mé bylo však tehdáž bez výsledku. V kvtnu 1892 jsem zase z Plzn za povoláním

se pesthoval do Prahy. Svatopluk ech byl té doby zamstnán v redakci „Nár. List" úpravou a zaradováním feuilleton a myslím nedlní zábavné pílohy. Také jsem pro redakci obas njakou drobotinu poslal, osobn však nikdy jsem s echem se nesetkal. Bylo mi známo, že se stykm a spolenostem s lidmi všemožn vyhýbá odolal jsem tedy velé- své touze, s ním se sejíti, i

—

i

mn

njaký ruabych mu nepišel nevhod. Jednou kopis vrátil, omlouvaje se velice šetrn, pro tak iní, že je totiž práce ponkud dlouhá a pro smr listu nepípadná. Za to mi však brzy ve feuilleton odpoledních „Národních" uveejnil pojednání „O humoru v diplomacii," akoliv mu scházelo pokraování, a sám to na konec zaokrouhlil, jen aby zahojil bolest

jen proto,

mn

z nepijetí práce druhé.

34

!

pak Svatopluk ech usídlil ve své ville „Havránce" jsem nkolikrát v úmyslu, jej tam navštíviti, ale zase jsem od toho upustil, z obavy, že i pede mnou prchne do polí ven, jako již ped jinými. — A tu jsem si vyložil vc tak, že proto se straní lidí, venkoncem vadných a špatných všech, aby stykem s nimi neposkvrnil na sob roucho a dech genia, kterýž mu byl v útulné jeho samot nejvítanjším a ^nejvzácnjším spoleníkem; a pomyslil jsem si, že Svatopluk ech ve spolenosti svého genia více krásného vytvoí, nežli kdybych mu sedl na krku já. Skromné mé nadji, že jej pece ješt nkdy uvidím, neoekávaná pro mne smrt jeho rázem uinila konec.

Když

v Tróji,

se

ml

V pondlí,

v poledne 24. února t. r., jda po Václavském námstí, jsem etné jednotlivce, a hlouky lidí, rozevírajících a toucích erstvé íslo „Národních List" a dlouho upen pohlížející na pední jich stranu, vtisknutou do velikého erného rámce. Podivnou pedtuchou jat, koupil jsem si též v nejbližší trafice íslo, a ustrnul jsem ta, že Svatopluk ech jest mrtev spatil

i

!

tomu, že duch Svatopluka echa již umívzpomínkami tkal po všech pátelích a známých, stejnou ozvnu v nich vyvolávaje: nebo práv v nedli 23. února, v den umírání jeho, šly mé vzpomínky více než kdy jindy na Havránku za Svatoplukem echem a já vstav od práce jiné probíral jsem se spisy jeho. Naleznuv vystiženou jeho jubilejní podobu, vkládal jsem ji do ísla „Poetických besed", ve kterém otištn jest jeho „Lešetínský ková". Byla to zajisté myšlenková práce a nálada nikoliv nahodilá

Skoro bych

vil

rajícího neviditeln

—

W.

AUG. NEVŠÍMAL.

35

:

ECHEM.

ZA SVATOPLUKEM %(^zácný

Wy

jediný zjev poskytovalo

shromáždní

kol rakve nej-

eštjšího básníka echu všech smru, všech snah a « oboríj psobení. Jak harmonicky vyznl skon národního bacda, jenž s nejistším zápalem bouil netené, bioval utlaitele všeliké svobody, probouzel usínající lásku k rodné pijd a jazyku a horoval pro oistu spolenosti lidské ode všech krutých Pro nebolely nikoho Šlehy, ale nesrovnalostí spoleenských. Žilf spíše povznesly ke kýženým ideálm ducha tenáova? básník ve shod se slovy svými Kdo chceš

hasit

bratr sváry,

ois

láskou vlastni hru, utlum v sobe zlobné žáiý, sám vždy snášenlivým bu, odho trpký kalich žlui, z nhož móru duch se chvi, iiechaf

jasn kolem zvui

svatý pohár bratrství!

Po pohrobních panegyrikách bude nyní

echovo pedmtem odborného ocenní Chceme však

zachovati si profil celého básníka našeho, a tu bude

zajisté životní dílo

literárního

psobení

díla

historika.

nejpopu-

každý píspvek osobních styk s básníkem vítaným píspvkem budoucímu životopisci. Již ústy nejpednjšího právníka Jednota právnická vzdala hold Muse echov, jehož neúmorný cit pro spravedlnost utkvl prý v jeho vzdlání právnickém. Pamatuji se, že stízlivý uenec, jakým byl Tomek, neodolal rozmarné fabuli výletu pana Brouka do 15. století a v jedné z vdeckých . 605 na Staropednášek svých o místopisu Prahy oznail mstském námstí, na nároží Týnské ulice jakožto místo, v nmž udivený pan Brouek octl se v mšanské domácnosti patnáctého století. Známo též, že prof. Frant. Studnika použil všeobecné obliby echovy báje „o výletu p. Brouka do msíce" k pokusu eské Vemeady pod názvem „Luan Hvzdomír Blankytný, lárnjšího o dojmech spis

zajisté

i

i

dm

Broukv

host

v Praze".

Pan Brouek

z

návštvy nebyl valn

pozdjší jeho ironické poznámky. Že ech byl nejen nadšeným pítelem a interpretem krás pírodních, dokazoval nejen svými vyciselovanými mistrnými

potšen, jak se zdá

36

z

A

celým zpsobem idyllického svého života. líí a polohu Prahy, domácí luhy neb cizí kraje, všude se jeví smysl pro procítnou drobnomalbu pírody a osvduje podrobnou znalost pírodního pozadí. Tuto znalost skutenosti sdílí s klassiky všech vk. I obrazy fantasie musí míti vždy podklad pravdivý. Pravda jest vždy symbolická, lež nikdy; pouhé vymyšlené efekty jsou jen malované fráze. Velice si vážím pátelského povzbuzení, jakého se dostalo astji Svatoplukem echem, jednak když redigoval Kvty, jednak pílohu neb feuilleton Národních List. Vím, že byl ech vždy pln pozornosti ke každému, kdož se s ním stýkal neb si s ním dopisoval, a již z pouhé snahy vyjáditi mu úctu nebo za jinou píinou. Ale ona láska k pírodnímu líení pojila nás k astjším pátelským projevm. Když pak octl jsem se v echov „Hrstce jarních citát" (N. L. 12, 3. 1893), s chutí jsem astji sáhl k péru, nežli bych jinak byl uinil. Pi jednom výletu do ohrožených Tebenic, kamž jsme si s pítelem Koenským vyjeli, bychom vidli pošinování pdy na Klapém, vypravoval nám zvnlý dr. Paík tuto pro povahu echovu karakteristickou drobnstku. Tehdy hledal ech ^njaký domek na venku, ped tím nežli echové tebenití by byli ovšem rádi usadil ^ se v Obíství mli echa mezi sebou. Tehdy nabízen tam pkný domek se zahradou za mstem ke koupi. Cena byla osm tisíc. Když Tebenití doptali se echa, v jaké cen domek hledá, a on jim sdlil, že jen 6000 zl. na koupi mže vnovati, usnesli se, že zatají mu cenu domu tebenickéhp a rozdíl v cen sami doplatí, aniž by o tom ech zvdl. Ale ech pece njak tušil, že chtjí njakou pinésti, aby jej mezi sebe získali. Upímn jejich by byla marná, jim podkoval a odmítl, udávaje, že v adách svých jelikož není pranic bojovný a nieho by na lícnmi, ale

jitro

na

i

a

moi,

mn

ob

nezískali.

ob

—

nm

Odešel již eský genius, ale dílo jeho bude ješt dlouho rozechvívat všechny eské mysle. Chtli bychom však míti poetická místa oznaena pístupná, v nichž duše vnímavé prosníti by mohíy živji vzpomínky na echa, Vedle smutného Vyšehradu získá snad asem literární svt echovu villu v Tróji jako dostaveníko ctitel jeho a upraví ji k njakému monumentáli

nímu úelu. 37

Vždyf jest

ona

i

etnými

prosaická kteí

hosty,

hospdka na Vikárce navštvována živ hledají zde stopy invence e-

Provádli jsme jednou dv nadšené ctitelky echovy Hradanech, a dámy chtly mermo vidti místo, kudy pan Brouek lezl do XV. století. Pro ne ? Rate následovati. Sestupovali Jsme po širokých schodech z hostinské místnosti k Jelenímu píkopu a do sklep vedoucích. Rozsáhlé sklepy plny sud se temnily; iliuse se stupovala a když tu pojednou za sudem vyskoil kocour, dámy polekány a s kikem prchaly vzhru. Svého asu nkteí naši malíi sami se nabízeli málo podnikavému hostinskému, že pípadn vymalují v místnosti výjevy chovy.

po

výlety Broukovy se vztahující. Není pochopeni výzdobu místnosti, která by se mohla státi druhým Auerbachovým sklepem lipským, kde poutníci po Hradanech živ vzpomínati by mohli rozmarné chvíle echovy.

k

upomínkám na

a smyslu pro

BOH. BAUŠE.

HARMONIE, TVÉ JMÉNO;

_ „ECH.*

„Seberte drobty, kteíž pozstali, nezhynou." Pin Ježii uicnníkm svým.

—

a l>-^askavý

^ A"^

mj

bratranec .... mi pravil: „Máj" vydá íslo záné památky Svatopluka echa, mla bys ty pispti vzpomínkou." „Já? já!" - Chléb snebedaPs

k uctní

nám, ó Pane"

i

—

—

a Pán velí:

—

Nuže

„Seberte drobty, kteíž pozstali ne v dob napíšu vzpomínku jara, mládí, ne v dob léta, síly, ale v dob pozdní jesen a tiché zimy, odpoinku, kdy v zadumání hledíme v rej snhových vloek a provoláme: „Ejhle sníh!" Tu onde si nkterá z vloek na okénko naše zauká tak tichounce jakoby nám pinášela af

nezhynou.

—

tedy,

—

pozdrav

z

„uk, echv"). 38

nadpozemských svt. - „Kdo to?" fuk!"

—

„To

já

jsem, Fantasie! („Sníh

:

—

Tuk, uk!"

„Kdo to?"

—

„To

já

—

jsem

Chudobinka."

—

Kráím svtem po

té hroud jasu a temna, chladu a tepla v šlépjích Marie a nkdy Marty. Nalezla jsem snad v duši své „poklad pokorných" vlastní vymožeností rhytmu pevné vle. „Z pokladu pokorných" harmonické ustálenosti vyberu ke své zánou vzpomínku, sílu mi dodá dobrá a pevná vle a láska Vás všech, ku pvci a bohatým našemu Sv. echovi, laskavou shovívavost posudku.

asem

—

rt

—

Ano, nás tší

—

podám nkolik

—

„již

slov o Velkém jméno Jeho hudbou nám !"

Harmonie, tvé jméno

Myšlenka

ta

nímu rozjímání:

v

vytryskla

vyzvánno slavnostn k „Pane,

naslouchali a zopakovali

i

—

vždy vše

.ech."

tonech z duše

šesté decenii

zsta

echu

mé v dob, když

„našemu echovi", k veer-

s námi,

již

my

se ptipozdívá,"

v zamyšlení Jeho slova:

si

„Zníš klekáni nad mého mládí nivou a melodie dávno doznlé let krásnjších zpt vodíš v duši snivou."

Do zvon slavnostn hlaholících vyznívaly mi stále ony tyi a já z ton tch vyvodila hudební „Chutony: „, e, c, h" dobinku", (název pranepatrné mé hudební rty ponejvíce v tonech „, e, c, h" „ech"), podala ji slavnému pvci pod chiffrou „Nejmenovaná", s prosbou neodmítnte, ó Pane, a promite, A Svatopluk ech pijal vždy lev odpustil myšce!" pelaskav. nejen blahovoln, ale

—

i

:

—

—

i

Na to pak pozdji zvdv jméno „Nejmenované", podaroval mne více než královsky, poctil mne darem své vzácné podobizny s vnováním laskavým a svým cenným vlastnoruním podpisem. Radost

má

byla a zstane po celý. život

mj bezmmou

!

—

BETTY PERWOLFOVÁ.

39

z

DOPIS ECHOVÝCH, PSANÝCH

f OT. MOKRÉMU. 18. bezna 1892.

dybyste byl poslal tu báse „Památce Komenského" jen o nkolik dní díve!! Byla by mi pišla velmi vhod. Ale dnes je již celá belletristická ást „Kvt" hotova, polovice druhé, pouné ásti, do které dle programu teba již nástva ped 3 lety oznámeného a již ustáleného (redigujef tuto

i4'

i

dr. Heller) žádné pvodní belletrie nedáváme. V belásti tohoto sešitu uveejnil jsem báse o Komenském z péra Legerova, kterou mi zaslal již na zaátku msíce. Zajímati snad Vás bude toto: Napsal jsem pro Brnnské spolky také sám proslov ku slavnosti Komenského, který bude uveejnn v ,Niv". V proslovu tom, již ped 14 dny do Brna poslaném, dv místa nápadn se shodují s místy básn Vaší. Vy porovnáváte jasnou tvá Komenského uprosted exulant s lunou uprosted hvzdic chmurném na nebi. Já napsal, že v noc temnou vhroužen spustnul eský luh

druhou ást letristické

krajm

plála jeho svtla: sluncem Amosv byl duch". Vy kladete Komenskému do úst tšivá slova:

„a cizím

hvzd tchto

—

„Chvíle tato není poslední vlastí naší, plnou bolríé nhy, se zase slavn jednou rozední."

nad

Já

do

koním svj

proslov

útchou,

kterou

kladu

též

Kom.

úst:

„—a

prchnou bohdá chmury poslední ve vku píštím, vku pravdy, svtla, nad vlastí mou se pln rozední." Hle, jak se

nkdy

vzdálené myšlenky potkávají!

V

Obíství, 31. pros. 1898.

Vzpomínám na Vás asto, jak se Vám vede, a v dnešní poslední den roku peji Vám z upímného srdce, aby rok budoucí byl lepší nežli tento a pinesl Vám uzdravení úplné, jakož i

nové

40

štstí.

Tento rok byl pro mne také nedobrý, ml jsem ustavin starostí a dosti prací, z nichž vtšina málo mne vábila. Ale jaká pomoc! Snad bude nastávající rok alespo trochu lepší!

mnoho

(Dopis tento došel do Vodan, když Otakar Mokrý byl mrtev; zemel v noci 1. ledna 1899.)

ECH

již

TŠITELEM V NEMOCI.

píteli redaktore!

ilý

Víš asi z vlastní zkušenosti a pedobe, jak nesnadno se psávají vzpomínky nad erstvým rovem, když celé

O

bolestí nad odchodem drahé bytosti. vzpomínka muže, jakým byl Svatopluk ech Ne ten ech, jehož jméno bylo v posledních dnech obklopeno tolikerou pompou a okázalostí, ale ech, jak jsme ho znali všichni my, komukoli kdy bylo dopáno setkati se s ním. Ten skromný, uzavený, samotáský muž, tém neviditelný v poslednitro rozjiteno

nesnadnji,

erstvou

týká-li

se

!

ních desíti až patnácti letech života svého!

skoup naskytovala se píležitost pouhého setkání Vždy jen zahlédnouti jej šastnou náhodou bylo nám již

Kterak s

ním!

Až pekvapuje, jaké množství jest lidí, kteí byli v blízkých stycích s literaturou, ctiteli echovými, nadšenými jeho tenái, znají kde koho z literát, Svatopluka echa však jakživi událostí.

okem

nespatili.

Ale žádáš tak naléhav, a konen máš pravdu, že má být zachováno za erstvé pamti, co je jakýmkoli píspvkem k jeho povahopisu, svdectvím o jeho vzácném, dobrém srdci.

Mám

na

z poslední doby, na potedy drobnou vzpomínku na poslední jeho návštvu.

slední setkání s ním,

Byla sobota 29. prosince 1906, oekával jsem ohlášenou mi návštvu pítele z Moravy. Asi k desáté hodin zazvonno v pedsíni a po chvilice nesmle zaukáno na mé dvée. Vzchopil jsem nýbrž Svatose, ale do svtnice nevstupoval pítel Moravan,

pluk ech.

Hlava

již

stíbrná a nachýlená, postava sušší než

41

jindy, jak se mi na prvý pohled zdálo, jakoby se ztrácela. Nevidl jsem ho tém púltetího roku, od ervence 1904. A ke do bytu picházel poprvé zas po dlouhých letech. „Nezlobte se, že vás vytrhuji," omlouval se, „ale nepicházím ve vlastní vci. Jdu k vám rovn od pítele Š. na Letné snad víte, že je tžce nemocen. Ó, vdli jsme to všichni, staí druzi Š ovi z Máje, vdli jsme, že již dlouho trpí, a proskakovalo mezi námi, že dny jeho života jsou seteny. „Tedy víte, že pítel Š. trpí srdení vadou, nohy mu otékají, voda z nich prýští," pokraoval Svatopluk, jehož hlas náhle ponkud ochraptl a tvá pokryla se vážným, lítostným výrazem. „Nemže ani na lžku odpoívat, již jen sedí v lenošce, jak je nemocí ztýrán, když ulehne, srdce se vzbouí. A stále jen pláe, aby nebyl dán pedasn do pense, obává se, že mu to

mn

—

—

hrozí."

Taky o tom jsem vdl. ekl prý k nmu kdosi z pedstavených: „Pijde-li to na vás ješt jednou (záchvat nemoci), sám budu naléhat, aby vás dali do pense." Slyšel jsem to z vlastních úst pítele Š., stonajícího poslední nemocí. „Dnes byl jsem zas u nho," pokraoval ech, „dostal jsem zprávu, že se mu pitížilo. A tu vzpomnl taky na vás, a prý kdybyste to vdl, že byste ho neopustil. Slíbil jsem mu, že k vám dojdu, že vás o tom zpravím, a prosím vás tedy, jste-li znám " a panem starostou, abyste ho navštívil, s ním promluvil.

echu, že vaše návštva u pana starosty bylo by závažnjší?" ech jevil rozpaky. nehn„Víte, píteli, já se s ním tak neznám, ncvim, jak " vejte se, že na vás ten úkol vkládám. Nebylo teba dalších slov. Svatopluku echovi nebylo lze nic „A

nemyslíte, pane

a vaše slovo u

nho

—

odíci.

Ješt svého, a

si

mn

vyžádal, abych jak pišel, odešel.

na

tiše,

jej

zpravil o výsledku poslání

Po jeho odchodu spchal jsem ke starostovi. Zastihl jsem na cest, laskav mne pijal, a když jsem mu vylíil stav nemocného pítele a ekl, že konám poselství od echa, zmocnil mne, abych nemocného ujistil, by se nieho neobával.

ho

42

již

Hned odpldne spchal jsem k nemocnému na mi

Letnou. Slova

radostným poselstvím pro pítele, ale když jsem jej spatil, sevelo se mi srdce. Dostonával se smrti stejnou nemocí, jako ped lety drahý mj bratr. Nebylo lze klamati se v tom. Jakmile jsem k nmu byl uveden, jakmile mne spatil, usedav se rozplakal. Chtl ihned psáti starostovi díky, ale všecek se chvl, ruce jeho se tásly. Ujistil jsem ho, že díky jeho ztlumoím sám. Po návratu od^Š. dopsal jsem echovi, kterak poselství mé dopadlo, a dobrý ech byl šasten, že píteli Š. zjednán klid. starostova

byla

sice

Od onoho dne jsem

Svatopluka

echa

nespatil.

Pítel Š. dotrpl dne 14. kvtna 1907 a na sv. Jana Nepomuckého o šesté hodin odpolední doprovodili^ jsme ho z ústední sín Volšanské ke hrobu. Avšak Svatopluk ech, kterýž ho za nemoci nkolikráte navštívil, nesúastnil se pohbu. Churavl již a byly to znepokojující tehda poátky anebo snad již pokroky poslední smrtelné choroby jeho... jq herrmann

DRAHÉ PAMÁTCE

SV.

ECHA.

I.

W^ft mrtím

drahé bytosti vybavují se v tesknící duši vzpomínky

1 vS)l pátelských s ní styki, intimn prožitých chvil, milých, ^<-^ nezapomenutelných okamžik; každá drobnstka nabývá

dležitosti, vybledlé dávno obrázky vyvstávají v nových barvách a svtle, v celé minulé ovzduší leje se nová svžest a Ale také zdánliv nahodilé, bezvýznamné okolnosti dokonanou tragickou událostí rostou v drtivou váhu poznání, jež pišlo, bohužel,

vn.

pozd, pozd A k tomu pimyká .

.

.

se tato

má

truchlá první vzpomínka.

Bylo to všedního dne asi zaátkem loského dubna. Vyšel jsem si znaven a churav odpoledne do Stromovky do jehlinatého lesíku, táhnoucího se za výstavištm po levé stran tramwayových 43

;

abych trochu pookál. Slunce parn svítilo, trávníky se zeplo, vzduch naplnn byl pryskynou vni jehlií. Hned na poátku cestiky zastal jsem k pekvapeni svému a k veliké své radosti Svatopluka echa, sedícího na podezdné lavice. Ani jsem svému zraku nechtl viti. Hál se na sluníku, pokuoval obvyklý svijj doutník a hledl nkam v neurito. kolejí,

lenaly, ptactvo

tém

u nho, když mne spatil. Vstal, pozdravili a podali si ruce. Tšili jsme se z nahodilého setkání a zapedli pak hovor. ech, jenž pipadal mi njak sestárlý a zhubenlý, opustil laviku a procházel se se mnou lesíkem. Pokud se pamatuji, vysvtloval mi, pro není ješt na Havránce, a tšil se, že se tam již brzy pesthuje; tou dobou bydlel ješt v Šimákov ulici. Pak pešli jsme v rozhovoru svém na Rusko a rozhárané jeho pomry, nad nimiž ech vyslovil své upímné politování, své obavy, na konec však nadji, že Rus vítzn ze všeho vyjde, mluvili jsme o událostech rusko-japonské války a o nkterých aktuelních otázkách eských.

jsem

Byl

srden

jsme se

ech

vyjadoval se o všem s oteveností a upímností, jen klidn a s hlubokým porozumním. Názory a vývody jeho pímo hály, pesvdoval vážným pohledem svých dobrých blankytn modrých, krásných oí, fascinujícím, melodickým spádem své ei, jež vmlouvala se hluboko do duše, do srdce. A na konec jsme jeden druhému žalovali své drobné trampoty a tísn zejména trpce dotýkali jsme se svého stáí, jež pináší s sebou

jemu

vlastní,

tak mnohou obtíž, života a ztrpující

mnohou

chu

nevítanou chorobu, k životu.

kalící

radost ze

tém

ech

k mému ustrnutí zejména stžoval si, že již rok zvláštního druhu bolesti v bišní dutin a nkdy nechuf k jídlu a piítal to nastuzení. „A co proti tomu dláte?" otázal jsem se. místo odpovdi porozepjal dole vestu, poodhrnul náprscnku košile a ukázal cíp vlnného šátku, obaleného kolem života. Až do hlubin duše dojala mne tato pátelsky sdílná upímcítí

i

ech

nost.

byl

nemám staví

vidíte, léím se," poznamenal pak s dvrným po„zahívám život a dbám, abych znova nenastydl." jste již u lékae?" „Myslím, že toho není dosud teba,

Jak

hledem;

„A

—

žádné horeky." horeka, bude

se

teba pozd. 44

mn

Ml

—

—

namítám, „až dochoroba v plném rozbujení a bude byste pece jen konsultovati zkušeného odborjiž

„Ale, drahý píteli,"

nika, zvlášt

nastuzení

když

cítíte již

tak dlouho nevolnost a obtíže.

nevím. Lépe nemoci

Tomu

pedejíti."

Cech se zamyslil a odhodil oharek doutníku. „A kouení, drahý píteli," ozval jsem se odhodlan znovu, „dle mého náhledu rovnž vám nesvdí; je to otrava, psobící na žaludek; kdož ví, není- li vinna, že nemíváte nkdy chu k jídlu. Zkuste to njakou dobu vbec nekouiti." i

Cech pohlédl na mne zkoumav, skoro cize z pod písného oboí, pak usmál se líbezn a skoro vesele pravil: »To si asi již do smrti neodvyknu, je to, chcete-li, zakoenlý zlozvyk, jejž jsem ostatn již obmezil na nejmenší míru; nkdy je to uklidující požitek, pi nmž na ledacos se zapomíná. Tof víte," dodal pak jaksi starostliv, „že obmezím se ješt více, budu-li pozorovati,

že

mn

to škodí."

as

—

zatím pokroil, mli jsme se zvolna k odchodu. Cestou vnovali jsme trochu pozornosti jarní kolem nás arující pírod a ulevili nadšení svému a radosti své z toho nkolika pípadnými poznámkami. ech doprovázel mne Blského tídou až k tramwayové stanici, kde pestupuje se ke Karlínu a na Poí. U restaurace zvané ^ „u Líbal" poznamenal, ukazuje rukou do ulice:

„Zde v

i

ulici

Šimákov

tam na druhém rohu v právo by-

Rozlouili jsme se velmi srden a vyslovili nadji na brzkou shledanou. Osud však rozhodl jinak. Nespatil jsem té drahé, nejvýš sympatické, krásné hlavy za živa více. Jen v podob hejivého blahopejného dopisu promluvilo ješt jednou k mému srdci u píležitosti mých 60tých narozenin loni v listodlím."

pam

padu horoucn cítící Mdce echovo. Je to na vnou k neskonalému žalu mému poslední styk s drahým, nezapomenutelným, nyní již tam vysoko mezi hvzdnými svty dlícím pítelem.

mj

II.

Bylo odpoledne v pátek dne 28. února, dva dni ped královským pohbem velikého básníka. Svatopluk ech byl již balsamován, a v Pantheonu musea království eského dly se o pekot pípravy k postavení nádherného katafalku. Pojal jsem úmysl podívati se na tyto pípravy. Odebral jsem se tedy o druhé hodin po ukonení kanceláských prací místo dom k obvyklém"u obdu pímo do musejní budovy a sice do fedi45

vd

eské Akademie a umní, abych si tam zjednal vstup do Pantheonu, eklo se mi tam, že beze všeho mohu se odebrati do slavnostní sín. telské

kanceláe

pípadn

Již na schodišti potkával jsem ady dlník, zamstnaných vnášením velkých nádherných palem z mstských zahrad pražských k postavení hájových skupin po stranách a kvtiná k zízení kvtinové estrády ped katafalkem. Na schodišti také zaslechl jsem, že rakev s drahými ostatky Svatopluka echa je již ode víra v Pantheonu.

Ne bez vzrušení a se srdcem stísnným pestoupil jsem tudíž mramorový práh nádherné sín, ozáené jakýmsi posvátným tlumeným svtlem, linoucím se mléným sklem stropu pod kopulí, nad Pantheonem se zvedající. Zárove prelí sálu v stranu oken zasteno bylo dlouhými ernými draperiemi. V nádherné místlnictvo s architektem a pak se nosti velo to jako v úle. sochaem Amortem v ele bylo v plné práci. Katafalk, ern zasten, již vysoko se zvedal, a kolem kupily se dosud v nelad celé skupiny rzných druh pekrásných, bohat zpeených palem. Hledal jsem oima rakev s drahým zesnulým. Hle. tam v levo sálu nedaleko hlavního vchodu u mramorového sloupu galerie stála erná kovová rakev na nízkém prkenném lešení. Lítost, plachá báze, svaté trnutí prochvívaly mými údy, když jsem se blížil k hrzyplné této schránce, jež držela v ledovém objetí samým Bohem posvcenou bytost, pedrahou milionm všeho

eského

lidu.

jsem uctiv a zbožn sebe rakev a modlitb; již mnoho let nepomodlil jsem se Celou svou lásku a své pátelství, celou svou tak vroucn. duši a své srdce vložil jsem do tch prostých slov otenáše, jež v tichém vzlykotu rty mé šeptaly. Tu stoje s mrtvým takka na prahu vnosti teprve jsem do opravdy cítil, jak jsem toho muže zlatého srdce ml rád, s nímž nebylo lze již promluviti ani jediného pátelského slvka. V hrozné lítosti rozlouil jsem se s ním v duchu na vky

Smekna pokižoval

i

sepjal ruce k tiché

.

Byl sestra

louili

46

jsem

Zdeka se s

již

.

.

na

s celou

odchodu,

když zaslechl jsem, že

rodinou, aby

drahým zesnulým.

si

dali otevíti

Až jsem se

blíží

se

rakev a roz-

radostí zajíkl, že

by

mn tu

mlo

popáno

býti

toho štstí spatiti ješt jednou v život

drahou krásnou hlavu a tvá.

ern

vstupovala odná spolenost pán dam do sírí se k rakvi. Na pokyn architektv ustala v sále všecka práce, a dlníci uvolnili klíe rakve a odklopili víko. Všecky hlavy se obnažily.

A

a

již

i

piblížila

Tu ležel muž, jejž celý národ miloval, ten velký vštec Slávské budoucnosti a posvcený pvec slavné minulosti eské a horlitel, nehybný a uprosted spousty fialek, rží a konvalinek, zatopen jich opojnou vní. Jen výrazná hlava s obliejem nad kídu bílým, na jehož ele trniti se zdála velká tajuplná myšlenka, zrozená již na prahu života a smrti, a skížené ruce zvedaly se z té kvtinové zátopy

nm

.

.

.

jsem jako pimrazen, má celá bytost vpíjela se pímo v ten nezapomenutelný, slavný obraz pede mnou. Tiché stkáni sestry básníkovy v nesmírném smutku ozývalo se prostorem, obesteným mystickým tajem, a s hry s kopule lilo se mléným sklem pitlumené svtlo, jakoby do sín hledlo písné, zamraStál

ené

Božství

.

.

.

Z hlubin teskných úvah a vidin mých vyrušila mne tichá, vzlykotem provázená žhoucí prosba. Sestra básníkova žadonila o kade vlas s drahé hlavy bratrovy, o drahocennou relikvii pro útchu a vnou. Pinesli nžky a dali jí žádanou drahou památku.

pam

„A nyní rozlute se, sleno, s bratrem, není to nic plátno," ozval se kdosi z píbuzných, a sestra básníkova hoce vzlykajíc hluboce sklonila usouzenou hlavu k mrtvému do kvtin. A v mžiku po té tžké víko pro vnost zapadlo nad tím, jenž bylo, jakoby v té rakvi bylo každým tolik, tolik byl milován. odcházel jsem ze zstalo mé srdce. Skoro v sochu sín, jako by se byl tím víkem rakve za mnou náhle zavel celý svt, nebo po mrtvém píteli k smrti se mi stýská, a kdybych snad kraj svta šel, nikde se s ním již nesetkám.

Mn

promnn

—

—

JOS.

KUCHA.

47

SETKÁNÍ SE SVATOPLUKEM

f^M

ECHEM.

žil jsem na venku, ale nkolik milých veeru, když jsem na nkolik dní zajel si do Prahy, mám v pamti, jež jsem s nkolika blízkými páteli ve spolenosti Svatopluka echa v družném hovoru zažil kdesi v malé hospdce pedmstské, kterou bych nyní sotva asi nalezl. Rok jsem byl v Praze, v lékárnické kondici u B. Fragnera na Malé Stran a tu jsem o tak zvaném „východu" spchal vždy pes most do kavárny Odlovy na nábeží, kde scházívali se tenkrát denn etní mladší literáti a kde též Cech pravideln býval. O tchto schCizkách však psáti nechci; nic také nedá se zvláštního o nich povdti. Jednou však se Svatoplukem echem setkali jsme se v Národních Listech. Nikoli v redakci, ale v listu samém, pod árou, kam jsem celou adu let asto psával na pozvání Nerudovo, od

®) ^^»

a mládí

nhož mám mnoho dopis krátkých lístk, své stále pomoci mé na nedli dovolává. i

jimiž se v churavosti

na štdrý veer vyšlém, štdroveerní". Byl dán v výraz všeobecné tehdy nálad v národ nad nezdary politickými ve Vídni, a to vyznaeno obrazem chudého pro nás Ježíška, smutného vánoního stromku, na nmž nevisí nic než nkolik tšínských jablíek, tch dobrých našich známých od vlády nám vždy Avšak v duchu doby, zcela rozdílné od dnešní, jen dávaných. nevyzníval lánek pessimisticky, sklesle, zoufale, ke stesku na vídeského Ježíška hned zavšena sebedvra, hrdost národní, radost z práce kulturní, kterou národ bez pomoci cizí, sám, vlastní silou vykonal atd., a to že jest náš krásný Ježíšek, náš svtlem — ozáený stromek vánoní! Následujícího dne, 25. prosince 1881, na Boží Hod, pinesly Národní Listy feuilleton od Svatopluka echa, rovnž vánoní. Dal jsem se do tení s oním jásotem, který každé echovo napsané slovo v nás budilo. A žasnul jsem, ím dále jsem etl. „Svtel je na stromku dost, ale osvtlují nám škodolib jen prázdné vtve jen tšínská jablíka, vyfintná laciným pozlátkem slib" atd. „Žebrácký vánoní strom!" atd. R. 1881 nalézal se

mj

v ísle dne 24. prosince, feuilleton „Silhouetta

—

—

48

—

nm

.

A

.

„A pece není! Hle, na vrcholku jeho kmitá se arodémantovým obrovská hvzda, utkaná z jisker a slz ne-

dále:

svitem

—

—

síslných nadšených oí Skvostem tím mžeme pochlubiti se ped celým svtem -" Ten jediný dar vánoní dali jsme sob sami Svatopluk ech k feuilletonu svému pipojil následující ádky,

—

pro

nho

jist charakteristické:

„Kdo etl verejší štdroveerní f^uilleton Heritesv, snadno by si mohl pomysliti, že jsem napsal pouhou jeho parafrasi, ba že jsem se neostýchal opsati nkterá místa tém do slova. Avšak nejsem plagiátor. Tato moje vánoní úvaha, pro dnešní den uchystaná, ležela již hotova v kartáovém otisku pede mnou, když jsem etl feuilleton verejší a s podivením pozoroval tu nápadnou shodu myšlenek. Stj zde pece moje úvaha. Snad bude leckoho zajímati ten bezdný stet dvou rozliných myšlenkových dílen až v nkterých jemných podrobnostech. Myslím, že jest jinak významný. Ve dvou eských hlavách, naklonných daleko od sebe nad psacím stolem, obrážel se souasn nynjší stav vcí národních a v obou i

i

i

rýsoval se obraz

témé

totožný

.

.

g^^^^p,^^ ^^^^

,.

Nebyl to dle pravdy ížádný zázrak. Obraz podobný jako v myšlenkách našich letl tenkráte snad tisíci hlavami eskými .

upímnou se Svatoplukem echem. Ale já jsem

ml

.

radost z tohoto duševního setkání FR. HERITES.

v ROZPACÍCH dyž poalo

.

.

.

ped nedávném

o tom mluviti, že znovu v Královské Oboe ruchem z pamti drobná tato vzpomínka. Zprvu jen mimodk, s celou záplavou jiných. Když však pišla zarmucující, zdrcující zvst o neoekávaném odchodu Svatopluka echa, vybavila se pojednou v celé živosti a svží, jakoby se

oživnou památná prostranství 14' výstavním, vynoila se mn

událost ta teprve

ped nkolika msíci

byla

se odehrála,

nikoli

ped

tinácti dlouhými lety, v nevylíitelném, nezapomenutelném rozjaení Národopisné výstavy.

Nevylíitelném, nebo které péro zachytilo by náladu chvíle jen zdaleka bylo by s to, vyjáditi ono vášnivé a místa, které roztoužení, sladkou pedtuchu výsledku velkého, zachvátivší v památném tom jaru všechny vrstvy národa. Náladu prvých, nesmlých tácek výstavních, požitky ješt nepebrané, naše miliskování se s výstavou, nádherným vzdušným krojem lidovém jedva se piodévší, které však v brzku mlo se zmniti v pekrásný, sluneném úspchu prozáený svátek národní. i

Všechen tisk eský byl výstavou úpln zaujat. Zprávy výstavní zabíraly nejvtší ást denních list, jež vysílaly celý sbor zvláštních zpravodaj na výstavišt, z nichž každý snažil se z nevyerpatelného zdroje co nejvíce a co nejdíve podati žádostivé veejnosti. Byla horká, nadšená kampa novináská, a píslušníci stavu tkali po výstavkách, pávi lionech a selských statcích, potkávali se co chvíli a také ve chvílích oddechu, pi poháru pnivého. O výbr nebyla nouze.

—

Valašský kout byl zvlášt oblíben, nalézal se na rozhraní mezi výstavou „hoejší" a vesnicí. Bývalo tu živo, rušno, asem, boulivo, až se otásalo „zmodlované" trámoví i s pomalovaným Štítem v ele. Hlavn zásluhou valašských hudc, se starým Pelárem v ele. i

Kdož by nevzpomnl

živého,

hmotného

starce,

neúmor-

ného, rudého v tvái až do sndá, s šedivými licousy pod mohutným nosem, v asnaté bílé košili, s vysokým opentleným valašským kloboukem na hlav a nerozluné od této pedstavy jeho písn, té podivné, která tolikráte jásala a inela stedem hluícího shromáždní. Starý Pelár složil prý již kosti do matky zem, ale podobu jeho, jako svérázný, zajímavý typ valašský zachovalo nám ve zdailém provedeni naše umtií reprodukní. Že pedmt provedení bylo pozoruhodné, toho dkazem, že setkali jsme se s ním také ve vynikajícím umleckém asopise ciziny. Co se písn týe, bylo o ni postaráno již díve. Budiž tu dovoleno nepatrné odboení.

—

i

Když jsem klepal s

50

poprvé k tomu hodil, kterak starý Pelár zasvých ponkud jako navlhlých stradivárek a svého hudebního sboru zanotoval hlasem velikým se

smycem do

prvodem

!

píse, kterou jist celá Praha a valná ást království dostatenou píležitost mla vyslechnouti, pipadla slova její jaksi povdom. Avšak z daleka, velmi z daleka. Jest však známo, jak nkdy nepatrný podnt dovede mysl zaujmouti, opanovati, jak vracíme se k vci zas a zas, neústupn, houževnat. Konen vybavila se pedstava jakýchsi knížek z domácí knihovny, v omšelé vazb let tyicátých ... Kro mu s! A po píležitostném nahlédnutí v ásti druhé svazeku sedmého „Staroeských powstí, zpw, slawností" atd., jež sebral „W. S. Sumlork" r. 1847, na stránce 120, šastn jsem se doetl:

mn

mn

1

„Lidé se ptají

komu

to hrají ..." atd.

—

Pelárova nejerstvjší atrakce ve sbírce starobylých písní Objev, který nepopirateln spadal také do jisté ásti výstavního programu, do retrospektivní. Horlivý sbratel ped padesáti lety erpal patrn z pramene, z nhož vylovil valašský hudec svoji perliku za nám bližších. V odpoledních hodinách kteréhosi pkného dne, a který z tch dni krátce po zahájení nebyl pkný zastal noviná pod obíleným, nkolika prostými barevnými obrazy jen pizdobeným štítem soudruha, jenž rovnal svj rukopis a splachoval prach výstavní návsi. Krma plnila se znenáhla a zejména moravských student bylo mnoho pítomno. Hudci obas zanotili píse a se stny ze zažloutlá litografie v úzkém erném rámci shlížel hrab Lažanský, nkdejší moravský místodržitel, starostliv na studenty, kupící se kolem šanku a huící jako rozilený úl. „Mže-li býti dokonalejší illuse," pravil noviná k píchozímu a dodal potichu, jakoby se obával, aby slovy svými nikoho nevyrušil, „podívejte se, ale ne hned, kdo támhle sedí."

dn

—

—

—

Podíval jsem se opatrn.

pi

Ano, tam u rohového stolu, skromn, nenápadn, hovl sklence piva a rozhlížel se vlídn po zajímavém okolí.

si

Zdálo se mi pi rychlém, mžikovém pohlédnutí, jako bych v té vyrovnané, vzácné tvái byl postehl odlesk vnitní spokojenosti a blaha, jež zmocovalo se všech, kdož tušili, jak mocný podnt dán byl tímto dílem, touto výlun eskou výstavou, neoekávan krásnou, plnou pelu a svžesti prostonárodní, k osvžení a utvrzení sebevdomí eského lidu.

51

.

:

Nevím, stranil-li se vždy tak úzkostliv vší okázalosti a všech styk se zástupem. Avšak tehdy byla již známa, jmenovit v kruzích zasvcenjších a mladší intelligence jeho záliba v samot, jakási plachost, s jakou se vyhýbal veejnosti A tu bylo vru cosi tklivého, vroucího v té líené nevšímavosti, kterou mladý lid zde shromáždný uctíval velkého umlce, svého pvcemiláka. Nebo že byla to líená nevšímavost, o tom nemohlo býti žádné pochybnosti, snad jen pedmt této delikátní pozorPes všechnu opatrnost a zdánnosti samojediný toho nevidl. na právo, píliš asto svezl liv lhostejné tváení se na levo se zvdavý pohled smrem k naznaenému stolu a pozornjším nemohlo ujíti, že mohutný štulec do žeber se strany staršího beze slov, o dohod rovnž druha pouil velmi pesvdiv, mlky a na rychlo uzavené, kollegu nezkušenjšího. Ovšem, to vše zaniklo opt rychle a nepozorovan v šumu a hlaholu. Zavznly také písn a venku ped hospodou vzrstal hlouek nerozhodných. Bujará nálada se stupovala a co umle bylo tlumeno, hledalo si mocí prchodu. Nebo pojednou muzikanti inkli do svých nástroj a z chalupy nesla se daleko ven, do prostranství ofáboeného, vyhátého paprsky májového slunce prostinká píse oslavná starého Pelára. Rozkikla, rozjásala se i

a

.Všicci se ptajú, to hrajú

komu

To Svatopluku echovi! — N

ic

se neptejte, mu nrejte

— našemu básníkovi..." slávu

A nyní propuklo nadšeni dlouho tlumené, zaburácelo prost svtnicí, jako boue jarní, k níž se dlouho schylovalo. Ze sta mladých hrdel ozvalo se provolávání slávy, jméno echovo a volání „Nech nám žije!" se všech stran, vždy znova a znova. Nerozhodní z venku hrnuli se dovnit . Nevidl jsem nikdy nikoho tak dovedn zapraviti ád a tak roztomile vytratiti se ze shromáždní, jako tehdy Svatopluka

hmlo

.

echa. Zahlédl jsem ervánky rozpak na jeho Ale nebyly to rozpaky trudné! —

—

líci.

KAREL 52

UPR

ZHASLÉ SVTLO. se, že jako^já má mnoho jiných upímných pátel po úmrtí Svatopluka echa dojem, že v našem život ubylo jasu a milé záe. Ten dojem máme my jednotlivci, kteí jsme mu byli tím blízci, že jsme se s ním kdysi osobn stýkali, ten dojem má zajisté také každý opravdový eský lovk, který si uvykl pohlížeti na velikého našeho poetu jako na nejušlechtilejší duši a nejsvtlejší bytost v našem národ. A te tedy to krásné svtlo nám zhaslo, te se smutkem a lítostí jakoby trvalé šero padlo také do našich zítelnic. A když svtlo uhasíná a šero padá na duši, hlásí se a oživují vzpomínky.

omnívám

znan

ID

Se Svatoplukem echem stýkal jsem se ped lety velmi asto, ale akoliv jsem u nho pro svoji osobu nikdy nepozoroval onoho povstného vyhýbání lidem a samotáství, pece také nemohu se pochlubiti mnohým, co by mlo ráz vtší, intimnjší dvrnosti. Je to pirozeno již také rozdílem našich let a tím, že já jsem picházel ze zcela jiného literárního ovzduší, než z kterého vyrostl Svatopluk ech, nehledíc ani k tomu, že sám jsa povahy ponkud samotáské, nikdy jsem spolenosti jeho zúmysln nevyhledával. Nicmén Svatopluk ech choval se ke vždycky jako srdený, roztomilý pítel a jako v svých dopis, tak také za onch astých setkání pokaždé ml pro mne nkolik velmi vlídných, laskavých a pátelských slov.

ad

mn

echem jsem se poprvé setkal, když povídky „Mignon" k sob pozval, a jak prvý jeho list a to setkání mocn na mne psobilo, povdl jsem již strun ve smutením ísle Máje. Od té doby vídal jsem se Bydlil jsem po nkolik let na Král. Vinohradech s ním astji. v oné ásti msta jako on, a nejenom že jsem byl asi ptkráte u nho v byt v Palackého tíd, potkávali jsme se mnohdy také na ulici, a tu pravideln se mnou se zastavoval a promluvil lahodné slovíko, jak se mám, kam jdu, co dlám, co píši. Nkdy pi tom poptal se též na pítele Josefa Kuchae, který se mnou dýchal týž kanceláský vzduch a jenž, jak píspvek jeho v téjo knize ukazuje, mže se honositi pátelstvím se Svatoplukem echem znan dvrnjším. Tak nkolikráte jsem se s echem potkal v tiché Kollárov ulici, kde tehda jsem bydlil a kudy zhusta k svému druhému Jak

mne po

se Svatoplukem zaslání

53

prý tajnému bytu kdesi na zaátku Vršovic obyejn si zacházel. Za jednoho takového potkání, pamatuji se, byl bych ho minul bez povšimnutí, kdyby mne sám nebyl zastavil. Tenkráte byl jsem ponkud pekvapen vida, že zmizel plnovous až na kníry pod nosem. Omlouval jsem se, že jsem ho pro tu zmnu nepoznal, a ech mi vysvtloval s úsmvem: „Shodil jsem to, aby nebylo vidt, jak už šedivím." Nkdy také pohovoil o píspvcích, které jsem mu pro Kvty a pro Národní Listy, když byl jejich belletristické ásti redaktorem, pinášel nebo posílal, povzbuzoval k dalším píspvkm, zval, abych opt brzo nco pinesl. Jindy v ervenci nebo srpnu sedl jsem po polednách v Novomstské kavárn sám v kout u stolu zabrán do tení novin, když se nade mnou ozval srdený pozdrav. ech byl na cest k smíchovskému nádraží, odkud chtl odjeti do Dobichovic, nemýlím-li se, kde prodléval se sestrami a bratrem na letním byt. Zastavil se tam na kávu, usedl ke a asi ze ti balík, které s sebou pinesl, rozbalil pede mnou jeden a se zálibou mi ukazoval zásobu asi padesáti doutník, které prý mu v Praze ve známé trafice vybrali a na kterých si bude nyní na venkov pochutnávati. Byl tehda ve zvlášt milé míe, hovoil se mnou o mém nkdejším vojanení v tom ase psalo se, tuším, o možné válce s Ruskem a jen prý aby se naši do nieho Mluvil také o literatue, nkolik dvrných vt padlo, nevpletli. vbec onoho dne Svatopluk ech psobil na mne dojmem nejsrdenjším. Ale vracím sek tomu, co snad bude velké vrstvy eských více zajímati a co lze snáze doložiti psanými doklady. Vzpomínaje šetrnosti, s jakou Svatopluk ech upravoval do tisku zaáteníkv a jak dovolával se souhlasu každou práci tebas tam, kde každý jiný redaktor byl by bez ostychu škrtal a mnil, a jak pi tom povzbuzoval a pouoval, doslovn uvádím jeho dopis, který mi roku 1885 poslal nkolik dní potom, když jsem mu odevzdal pro Kvty rukopis povídky „Omyl". Akoli práce vydala dvacet plných stran a akoli uplynulo sotva deset dní, již se omlouval, že díve neodpovdl.

echv

echv

mn

—

—

tená

i

Kvt

V Král. Vinohradech dne I./IO. 1885. Velectný pane! Odpuste, že píšu teprve te; byl jsem v posledních dnech msíce všecek zaujat sešitem íjnovým, že mi nebylo možno zásylku Vaši proísti. 54

!

Dnes dal js^m „Omyl" Váš líbí

se do ní a byl jsem se mi dokonale.

etbou velmi potšen. Jen statn dále tímto

smrem Rád bych uveejnil

práci Vaši hned, ale nevím, bude-li místo v posledních dvou sešitech. Nebude-li, uveejním ji v sešit lednovém neb nejdéle únorovém. Jedinou mám ješt poznámku Kladete vždy podmt na první i tam, kde ustálený obyej a mluva obecná vykamísto Na píklad: zují mu místo jiné.

pro

ni

:

—

—

„Dobe !« odpovdl mi

bratr tak píšu bez rozpaku já Vy však píšete jiných spisovateli! a tak mluví i lid. Není to trochu dsledn jen: „Dobe!" bratr mi odpovdl. Není lépe, nechati Brus Brusem a zstati píliš brusaské? ovšem dejme pi tom, co je tenái zvyklejší a plynnjší?

a

sto

—

Nkde

v takovém pípad podmt na pední místo - vždy práv ale vždycky, eština vyniká tou volností v seaování slov pravidlem ? Myslím, že mi dovolíte, abych v té vci Vaše seadní slov v rukopisu zmnil. Tše se na další Vaše píspvky, jsem v úct i

—

Vám oddaný Svatopluk

Podotýkám,

Kvt, toho,

jak

že

práci

tu

ech

otiskl již

listopadovém, a pro zajímavost

totiž

referent pražského denního listu, který toho sobotním odpoledním vydání pinášel ve feuilletonu

týdenní pehled práv vyšlých pedních slabou. „Omyl" za práci

—

O echov jiný

redaktorské

dopis,

který

mne

asopis,

prohlásil

mj

a svdomitosti zeteln mluví došel roku 1890, kdy jsem pispl

péi

asi dvanácti vtšinou drobnými Psal mi následovn:

echovi List.

v nejbližším sešit

vci ješt vzpomínám

literární

asu vždy v

také

ech.

rtami do Národních

Velectný pane! Vaši „Smíeni" budou v zítejším odpoledníku. „V závjích" také se mi dobe hodí a bude uveejnno v nedlní píloze, bezpochyby od píští nedle za týden. Ale jedna vc v té povídce není mi dosti jasná. Jsou v Hercegovin nižší telegrafní tye než u nás, i opravdu zapadly tam 55

Zdá se mi to víe až do výše u nás obyejné ve snhu? nepodobné. Odjíždím práv na týden na venkov; asi 9ho se vrátím od Vás s vysvtlením a doufám, že najdu pak nkolik té vci. celé

ádk

Váš oddaný 1./9.

Svatopluk Cech.

1890.

Mám

echovy

v nichž pozdji oslovení „Velectný pane!" zamnil upímnjším „Velectný píteli!" a „Milý píteli!" Pozoru nejhodnjší z nich zajisté jest ješté

jiné

dopisy,

odpov

echova

kterým jsem mu tlumoil pání nakladatele, aby neodepel žádaného úastenství na literárním podniku. Z listu onoho, datovaného v Obíství dne 24. srpna 1901, vyjímám následující, pro životopisce echova zajisté dležité vty: Snad jste si všiml, že již nkolik let vyhý-

bám

na míij

list,

možnosti vystupování na veejnost; redakce „Kvt" a nevmšují se, vyjma pípady nezbytnosti, do ruchu literárního. Tím mén chtl bych vystupovati jako autorita, která pikládá svému slovu váhu ve vcech literárních; práv že jsem nechtl nadále ani jako redaktor rozhodovati o pracích cizích, bylo jednou z píin, pro jsem se vzdal

již

se dle

ped

2

roky vzdal jsem se

i

poádáni „Kvt". A mám plukem

ješt vzpomenuti posledního svého setkáni se Svato-

echem?

dob

denn Bylo v lét r. 1906. Pijíždje v prázdninové z Mnichovic do Prahy, šel jsem jednou ped osmou hodinou ranní z Františkova nádraží mstským sadem na právo hoení cestou smrem k Bolzanov ulici. Tamtudy chodívá nejmén a tam na lávce sedl Svatopluk ech a etl Národní Listy. Ped tím dlouho jsme se nevidli. Neusmíval se již tak svže, jako jindy se usmíval. Poptal se na venkov, jak se mám, co píši, na pítele Kuchae také vzpomnl. V onu chvíli, které nyní pikládám význam památnosti, nepomyslil jsem si, že vidím Svatopluka echa naposledy, a že tak záhy nám zhasne jeho veliké svtlo. Víkem erné rakve v musejním pantheonu a za slavného pohbu jeho jsem již milého oblieje echova neuvidl. jos d konrád lidí

mj

56

SVATOPLUK

'M

W^ ^^

ECH

V

MÝCH VZPOMÍNKÁCH.

dubového rámce dívá se na mne se stny mé pracovny, mistrn portrétována Švabinským, ta krásná hlava echova,

plná ušlechtilosti a dobroty, pipomínající mi tolik hlavu Longfellowa, s nímž S. ech stetl se bezdky nejednou, tu v látce, tu ve form, díla jejich jinak zcela se rozbíhají. Dívám se na tu krásnou, prostíbeným dlouhým vousem vroubenou tvá echovu, v ty dobré, jakoby tichým smutkem stále obestené oi, a vzpomínám si, kdy jsem jej prvn spatil. Le upamatovati se nemohu. Vím jen, že mladiký literát podle podobizen soudil jsem, že z lidj, jež jsem potkával, hned ten,

a

hned zas onen mohl by býti S. ech, ale že jsem se vždy mýlil. Snad spatil jsem jej prvn, zanášeje nkterý píspvek do „Kvtíj", jež se mi záhy otevely, byl S. ech vzácným redaktorem, jenž pro každého, v nmž tušil kus talentu, ml slovo povzbuzení a pochvaly.

Donesl nebo poslal jsem jeden den píspvek do Kvt, a za dva, za ti dni již tu byl lístek nebo list od S. echa: „Dkuji, báse se mi líbí" nebo „Rád uveejním" a pozdji „Posíastji", „Nezapomínejte na Kvty" ; nikdy nenechával mladé beztak dost netrplivé, ekati dlouho na rozhodnutí, a líbila-li se mu vc, byl tu list v záptí a vždy plný uznání, jež lejte

autory,

od

nho

tolik blažilo a posilovalo.

Na jae

roku 1888 padlo

mezi námi mladými

literáty

náhle

heslo: vzkísiti literární odbor Umlecké Besedy, jehož starší spisovatelé adu let se stranili, když opanovaly jej osoby, které stovaly tu jednostrannou a úzkoprsou kritiku a dokonce hlasováním chtly rozešit otázku, má-li Zola vbec jaký talent.

p-

„Máji" tenkrát se rodícímu vytkli jsme jiné cíle a tak toumíti vedle spolku, jenž sledovati zájmy hmotné a stavovské, ješt stedisko spoleenské. Stediskem takovým mohla býti jen Umlecká Beseda. Ale jak jen starší literáty do literárního odboru jejího zase dostati ? U všech starších spisovatel cítili jsme k tolik nechuti Ale co se mladým hlavám nezdaí? žili

ml

jsme

nmu

!

Jednoho nedlního odpldne zaklepal hlouek mladých literát na dvée pracovny Jar. Vrchlického. Nevím již, kdo všichni jsme tam tehdy byli, tuším, že mimo mne ješt Svoboda, Sova, Klose, Škampa a Šimáek. Mistr, tehdy ptatricetiletý, vlídn nás 57

my vypovdli

své. Ulekl se náramn, že jej chceme míti literárního odboru Umlecké Besedy a bránil se zoufale, houpaje se na své rákosové houpací židli. Pedsedou že za živý svt býti nechce, a pro prý nejdeme k S. echovi, který se všeho straní a ze všeho vymyká. Ale tak zhola jsme se také nedali, námitky výmluvn jsme vyvraceli, nový život v Besed slibovali, až Vrchlický povoloval a mkl. „No, kdyby S. pijal pedsednictví, pak bych tedy " také sliboval, ale šibalsky se usmíval, vdl, jakou nám to dává tžkou podmínku, to že nedokážeme. již tehdy byl plachým samotáem, jenž unikal všemu S. vee[nému ruchu, ale když jsme mli již slib Vrchlického, stálo pijal, a

pedsedou nebo místopedsedou

ech

ech

to

pece

A

za pokus.

tak jsme se vydali

druhý den na Vinohrady

k echovi.

Byl na odchodu, stál již v pedsíni, svrchník pes ruku, oh, že se tak opozdil, nkolik vtein bylo by jej spasilo. Byl takový krásný slunný jarní den, a te najednou taková pohroma! Zavedl nás do malého pokojíku, usadil na ernou koženou pohovku, a my spustili. Ulekl-li se Vrchlický, S. ech v duši jist se zdsil. Vymlouval se, bránil, ale nesmle a pln rozpak v. A nás bylo na nho samotného tolik tuším, že Fr. Kvapil a Jakubec nás tehdy provázeli a nad hlavami hoely nám ohnivé jazyky. Nemusí ani schzí se úastniti. Vrchlický slíbil býti místopedsedou, a tak bude míti dobrého zástupce; odepe-li, odmítne Vrchlický, a dobrá vc je na dobro ztracena.

—

—

i

i

„No, když povídáte, že by Vrchlický

konen

dobrotisko

ech,

a

již

byl v pasti.

—"

ustupoval

Se slávou jsme se

od nho, to byl neoekávaný úspch, to bylo vítzství, které neujde pozornosti ani široké veejnosti. Družina uložila ješt Sovovi a abychom získali ješt dra Wintra, a když to se vraceli

mn,

i

nám

podailo, konána 21. dubna 1888 mimoádná valná hromada literárního odboru Umlecké Besedy, na níž jednohlasn nadšenou akklamací zvoleni a jeho námstkem S. V r c h c k ý. Do výboru povoláni Ed. Jelínek, Fr. Kvapil, I a r. Fr. X. Svoboda, Jos. Jakubec a Ant, Klose, za náhradníky, dr. Z. Winter, AI. Škampa, Ant. Klášterský, Bohdan Kaminský a Ant. Sova. Za nkolik dní konána byla první schze nového výboru. Pijde S. ech? Pamatuji se, že jsme stále tonuli v obavách, aby

pedsedou

1

58

i

ech

po volb neodmítl. Ale když jsme se k 8. hodin veer do místností Umlecké Besedy (tehdy v budov Mšanské Besedy) k první schzi, S. nás již oekával. Pišel první a ekal již hodinu. S každým nkolik vlídných slov vymnil, všecky okouzloval svou vážností a opravdo-

ješt

scházeli

ech

pes

vostí.

Hned v první schzi vytkl si nový výbor program. Žádné nudné pednášky, žádné pstování kritiky, jen píjemný spoleenský styk, zpestený pedítáním literárních novinek z rukopis nebo literární referáty o novinkách domácích i cizích. Již v nejbližší lenské schzi mly býti pedítány nové literární práce a to se ví, že noví lenové výboru mli jíti první do boje. Ubohý Cech! Jak asi hoce litoval, že áblu podal prst. Peklo drželo ho již i tentokráte s heroickou odhodlaJaká však muka asi prodlával, jaký ostych a trému bylo mu pekonati, když v nejbližší schzi lenské rozložil ped sebou rukopis své nové básn Podzemní hlas (Nové písn) V sále etnými literáty i páteli literatury naplnném bylo hrobové ticho, a jím krásn znl temný, hluboce rozechvný hlas echv, pednášející, „jak duní cos a reptá pod zemí". My, kdož jsme sedli blízko, pozorovali jsme však, jak pod stolem mocnými údery sevené své ruky do vzduchu dodává si ech síly a kuráže, aby Obstál vítzn, a hluný, srdený potlesk, neuvázl, aby vydržel. který zaznl po posledním verši, byl, myslím, asi jediný a poslední, jejž v život sklízel od doby, kdy jako bratr Volný pednášel v „Ruchu" pátelm svého „Anonyma" (Rozliná prosa:

za celou ruku. Ale podrobil se ností.

!

Z mých

literárních

zaátk).

Ješt pak jedné schze se súastnil, mihl se nám na chvíli na oné hluné a veselé schzce, kde vítali jsme do svého stedu poprvé Aloisa Jiráska, když z Litomyšle dostal se do Prahy, a kde J. V. Fric a Fr. S. Procházka pedítali své básn a dr. Zikmund Winter píjemným hlasem školeného zpváka zpíval národní píse o žežulce a Jar. VrchHcký s mimikou recitoval Groale v duši echov jist uzrával již šová „Uzeného slaneka" plán co nejdíve zas uprchnouti do své samoty.

—

Na den 3. kvtna 1888 pipadalo jubileum paní SklenáovéMalé. Ve výborové schzi literárního odboru uvažováno bylo, že by slavné umlkyni ml býti podán vnec. „Nejlépe by bylo na snad by pan pedseda ..." a šelpodotkl Vrchlický jevišti

—

—

59

!

movsky, nemysle chovi. To bylo že jsme na

to nikterak

již

nho

do bhví jakých

nad

vážn, podíval se po oku po esílu. Horko jej\ polilo. Rozumí se,

echovu

úkol takový

situací

nevznesli, ale

mohl by se ješt

ech

ulekl se jist,

dostati, a vícekráte již ne-

pišel a za krátko resignoval.

Když pozdji

zastával S.

ech úad

pedsedy „Máje", pod-

které mu jednatel Škampa pinášel, legitimace a jiné písemnosti, ale schzí nenavštvoval, ponechávaje ízení jich Ignátu Herrmannovi.

pisoval

ochotn spousty dopis,

Byl práv pedsedou „Máje" (r. 1890), když uvedla mne k vc ist osobní. Vystudoval jsem práva, složil zkoušky a hledal jsem místo. U magistrátu vypsali práv konkurs na konceptního praktikanta, a tak shánl jsem ile pímluvci eklo se mi, že to bez protekce nejde. Nevím již, kdo mi poradil, abych požádal též S. echa. Vydal jsem se k na Vinohrady pln tísn a rozpakv. Ale pijal mne tehdy s laskavostí, jíž nelze zapomenouti, a že jsem se ostýchal mluviti ped jeho sestrou, zavedl mne do vedlejšího pokoje, do své prostiké pracovny s velkým stolem plným knih a papír, a když mne vyslechl, ihned napsal dopis pímluvný na dra erného.

nmu

—

nmu

pohlete, paní Svtlá, aby „Máj* oslavil dlnický a úastnil se korporativn prvodu," pešel pak na vci spolkové a literární, „ale myslím, že není ješt

„Zrovna mi

píše,

též první svátek

My eští

literáti jsme jist všichni sociaaby to neohrozilo spolek." V tom smyslu hodlal také paní Svtlé odpovdti. Po návštv té S. echa dlouho jsem nespatil, až na jedné procházce byly tak rozkošné ty naše podveerní toulky Prahou zapadli jsme s Raisem na Víkárku. Zde setkali jsme se se S. echem, jenž sedl na míst, jež pozdji štítkem s jeho jménem oznaeno, s drem Serv. Hellerem a Quid. Mansvetem. Vybídli nás, abychom pisedli, a zde dlouho do noci zstali jsme pak málo mluvil, v pátelském rozhovoru. ech pamatuji se teprve, když jsme jej pak s Raisem doprovázeli pes sady letenské k novému jeho bytu na Letné „U elektrické dráhy", více se rozhovoil. Na Vikárce mluveno tehdy o vcech politických, vzpomínáno pípadu a osudu Sabinova, ale S. ech, na jeho tvái bylo vidti, že má v lecems odchylné mínní a nkdy jako by již již chtl ústa otevíti, vždy hlas v sob potlail. na to doba. listy,

—

ale bojím se,

—

—

—

a

60

v

témže roce, kdy setkali jsme se s echem na Vikárce oslavována tyicítka Vrchlického. Jen ve „Svtozoru" tajn jsme pipravovali jubilea dv Vrchlického echa na oslavu (1893),

i

:

jeho tvrtstoleté literární práce. M. A. Šimáek, jenž psal slovo úvodní, nemohl nalézti dosti mohutný závr. „Hle pravím k a ukazuji k vinohradskému kostelu, kolem nhož jsme práv kráeli ty vže prelní, stejn nutné a stejn velké, to je ech a Vrchlický." ,,Napíšu to" rozhodl rychle Šimáek a napsal: „ech a Vrchlický — jak dl pítel básník strmí jak prelní vže gothického dómu naší poesie, hledící do minula budoucna. Poesie jich zní s tch vží hlaholem velebných zvon v harmonickém souzvuku, jenž rozletuje se po vlastech eských a slyšán je i daleko za hranicemi jejich." („Svtozor" 1893, str. 146.)

—

nmu

—

dv

—

—

dv

i

—

komu

se naše metafora nelíbila, byl S. ech. Ve feuilk jubileu Vrchlického napsal do Národních List, pímo na ni reagoval a prohlásil, že druhou prelní vží je J u 1. Zeyer, on že je jen malou vížkou, sanktusníkem.

Ale

letonu,

který

Tenkráte za jubilea toho tšili jsme se, že S. ech zavítá do našeho stedu k literárnímu banketu, dali jsme jej Klosem, jenž bydlil s ním v jednom dom, dokonce hlídati, aby nám z Prahy neunikl, ale pece nám v poslední chvíli ujel do Kolína. Žertovná episoda ta byla již jinde jinými podrobn vylíena. Pak již jen zídka echa jsem spatil. Pamatuji se, že ob-

—

námi obklopen, pi odhalení pamtní v Ostruhové, nyní Nerudov ulici, náhoda svedla mne s ním jednou na návsi národopisné výstavy, ale záhy po té zmizel S. ech z Prahy nadobro, pesthovav se do Obíství. Z doby pobytu jeho v Obíství vyprávl mi episody tehdejší starosta obce pan Bradáek ze Semelkovic: „Máme Svatopluka echa pravil mi na Mlníku, kde jsem se s ním seznámil velice rádi, ale moc se lidí straní. Onehdy nám slíbil, že pijde na náš selský bál, ale na samý veer se omluvil, že mu pijel bratr. Podezíráme ho, že si pro nj psal."

jevil se,

a

ovšem ihned

desky Nerudovy na

byl

dom

dv

—

—

—

—

pokraoval je zvyk, že veer chodí „U nás na vesnici chasa po silnici a zpívá. Chasníci, povídám, zpívejte si, jak chcete, ale než pijdete k domku pana echa, obrate, je spisovatel, musí mít klid ku práci a vy byste ho rušili. Svatopluk ech tší se 61

velké úct, a tak chasníci poslechli. A tu setkám se onehdy se S. echem, a on hned: ,Prosím vás, pane starosto, ta mládež tady veer zpívá; co to, že než pijdou k našemu domu, vždy je to tak líto, já tak rád písn poobrátí a vzdalují se? A " slouchám.* Pozdji shlédl jsem sám zátiší echovo v Obíství, když z výboru Naklad, družstva Máje vypravili, ten jsme se k tichý koutek s vyhlídkou na luka polabská, která jist vnukla echovi jeho rozkošné Sekáe. Ale ješt pak jednou naspatil jsem S. echa. Bylo to u veer, kdy moskevští posled herci hráli v Národním divadle „Strýka Váu". Spchal jsem na druhý balkon a již již chci vejíti do chodby, když ohlédnuv se man, spatím, jak na odpoívadle na schodišt ped vchodem druhého balkonu sedí S. ech se svou sestrou. Tam a v chodb pak jsem s ním ^naposledy hovoil. Tšil se na hru a liboval si, že má již po všech jubilejních oslavách. V divadle sedl nedaleko mne a pozoroval jsem, že po druhém aktu odešel. Snad mu, zvyklému samot, pece jen bylo nevolno v peplnném divadle, snad utíkal ped všetenými zraky, které jej vyslídily.

mn

nmu

—

—

leží

Osobní mé pede mnou

pisu.

—

styky se S. echem nebyly tedy více než tyicet jeho krátkých

astý, i

delších

za to do-

Bylo by lákavé, citovati z nich nkolik vt na dijkaz, jak soudil S. ech o práci lovka, jejž naši moderní kritikái pošlapali, ale nechci se pi ohni, jenž plane pro echa, pihívati. Jen z jednoho listu chci vybrati úryvek na doklad, jakým byl S. ech ohleduplným a oddaným lovkem, vždy starostlivým, aby nikoho neranil, nikomu, o kom myslil, že je mu zavázán, se nezpronevil. V lét r. 1899 vznesli na mne pítel Jansa a nakladatel pan Koí úkol, abych požádal S. echa, by k Jansov Staré Praze napsal úvodní báse. ech odepsal, že by k vli Jansovi úel jeho je sympatický, ale že pece rád to uinil, že mu dílo musí odíci. i

mn

i

„Pro Vás jakožto básníka stail by zajisté již mám práv periodu ochablosti, v níž nedomi vnitního podntu a síly k novým poetickým pracím. Vím a cítím, že nenapsal bych v tuto dobu nic, co by zasluhovalo opravdu jména básn. A k bezcenným emeslným veršm

sám

ten stává se

62

dvod,

že

"

.

byste

mne

posloužily. p.

zajisté nutiti

nechtl

Avšak vedle toho

Topiovi brzké dodání jedné

— jest

také by i

jiná

špatn

dílu p.

pekážka.

práce, starší vci, kterou

Jansy

jsem hodlám peSlíbil

pracovati. Ale práce ta jde mi v nynjší mé duševní stagnaci tak špatn od ruky, že si musím lhtu k dodání znovu a znovu prodlužovati. Nemohu tedy v dob, kdy neplním slib p. Topiovi, psáti pro dílo jiného nakladatele. Pan Topi by snad neremonstroval, ale

mn

samému

bylo

by nemožno

jednati

takto

vi

dlouholetému stálému svému nakladateli, jemuž jsem zavázán vdností^ za mnohé a veliké služby a laskavosti, které mi prokázal a prokazuje. Užívám-li pímo slova „vdnosti", usoudíte, že mi byl a jest nakladatelem neobyejn dobrým. — A to psáno bylo v dob, kdy slovo „vdnost" vyškrtnuto bylo již z eského slovníku, kdy býti „nezvedencem" platilo již za známku genia. Ne, nejen svou velkou prací, ale také svým ryzím, istým a pevným karakterem musí S. svítiti národu

—

ech

na další jeho cest. ANT. KLÁŠTERSKÝ.

vzpomínky NA SVATOPLUKA ECHA. vliv ml Svatopluk ech na mládež. íká-li se o dnešní naší mládeži, že básní vbec nete, že její etba obmezuje se na detektivní romány, že povahou je nespolehlivá, až píliš sebevdomá, vzdláním a snahami povrchní, nejvýš sportu beze vší míry a s opomíjením duchovní kultury se oddávající, myslím, že toto tvrzení, je stále a všude slyším, jest upílišnné, že dnes jsou studenti horliv se vzdlávající a za povrchní zábavou se honící, hlubší duše a mlké povahy, pi emž kvóty na oba ty krajní karaktery pipadající vypoítati naprosto jest nemožno

'esmímý

Ji

tém

a

i

.

Za mých

.

—

myslím vyšší roníky vyššího gymlet studijních byla láska k literatue v mládeži studující velice živa. Professoi ji poctiv podporovali, v emž jim nijaké pedpisy nepekáželi. Vyskytl-li se dokonce nkterý básník mezi námi, hltali jsme jeho dílo perutné dikce a vznešených myšlenek dychtiv. nasia

—

63

kralohradeckého gymnasia vydal tenkráte sbírku

Kterýs oktaván básnf,

ovšem svým nákladem, pod pseudonymem Svatopluk Or-

dnes hledaným pražským advokátem a od oné Tenkráte jsme knížku jeho rozebrali, ji ovšem za cenu sníženou (le ten malý obnos nkolika krejcarij na tehdejší naše prostedky byl znaný) jenom nás mrzelo, když officielnf kritika jedné nedle (pražské týdenníky pincházely k nám až v nedli) nemilosrdn Svatopluka Orlického zcuchala, neberouc žádný ohled na to, že jménem básnickým byl príbuzen Svatoplukovi echovi^ tenkráte Nevím již, byl-Ii pojiž, ped 25 lety, knížeti eského Parnasu. pravím mistrem mladistvého adepta Parnasu mistr Ferd. Schulz i František Zákrejs i Emanuel Miiovský. Jisto jest, že pes to básn Svatopluka Orlického vznášely se vysoko v oblacích a my jsme nemli, pes zdrcující pražskou kritiku, o nich mínní nejhorší. Dnes pedpokládám, že byly asi ohlasem básník, kteí tenkráte znli nám v duších, z etby Nerudových „Poetických Besed" samostatných publikací básnických. lický.

Básník

je

sbírky nevytiskl ani verše. aspo z ásti, dostávajíce

i

—

i

Studie stedoškolské, zvlášt hodiny eštiny, z nichž pedevším nová doba a Kosinová Slovesnost nás zajímaly, ježto byly skutené etb a tudíž životu nejblíže, pstovaly v letech 1880 až 1885, kdy jsem navštvoval vyšší gymnasium v Hradci Králové, lásku k básnictví jak tak zv. volnými pracemi, t. j. úlohami zpracovanými dle látky a pramen, které si ten který student pedzvolil (v septim a v oktáv v letních semestrech), tak nášením básní dle individuálního vkusu vybraných, ímž se pstoval v mládeži smysl pro recitaci, enický talent a nemenší mrou záliba v umní básnickém. Tatík mj, za mladých let básník satyrický (Písn z hladu), pochválený samým Nerudou, dal mi jednoho roku pod vánoní stromek echovu báse „Václav z Michalovic", vydání firmy Šimákovy s obrazy Ad. Liebschera. projev proti Peetl jsem jedním dechem ten ohnivý, žárný útisku, jenž od dob blohorských docela nepominul. Umluvili jsme se s pítelem Ochmem, že poslední dva zpvy nejúchvatnjší pedneseme ve škole. pipadl zpv poslední. Oznámeno to tehdejšímu professoru eštiny, trochu suchému patronu, jenž souhlasil. Slavný den oné hodiny eštiny, na kterou recitace ustanoi

i

echv

Mn

vena, se piblížil. Professor vzal knihu, postavil se k zadní my vystoupili na pódium. Bez zajíknutí, bez koktání

tídy a 64

stn ped-

.

.

jsme dlouhou báse. Njaký kousek komediantství už tenve ran vzel pozdji rozvinul se v divadelních pedstaveních místního akademického spolku recitoval jsem proto zvlášt význaná místa s netlumeným ohnm mládí. Dosud zní mi v uších, jakož celou báse umím podnes z pamti, hromová slova Václava z Michalovic: nesli

—

kráte

—

Bij ty vrahy,

lupie

i

zrádce,

dtí krádce,

davie tvých dv, tvých

kteí urvaH

ti

potchu

víry

zem

a

jmní, duše nadji... a

Kolikrát recitovali jsme si, my ti dvrní pátelé Dobroslav, Duchoslav a Jaroslav, ty verše. To o tch zrádcích je podnes pravda dvy sic už nedáví, ale dti kradou podnes (pi tom jsme si vzpomínali na Schulverein). I poslední, mnou podtržené vty básn nalézaly v souasných djinách potvrzení nebylo ani teba je citovati, vdli jsme všichni, my „ti Dioskurové", jak nás nazývali a jak jsme si pak sami hrd íkali, co teba mysliti pi tžkých výtkách Michalovice o dnešních politických po-

—

—

mrech

.

.

A

podnes vzpomínám na tklivý konec, který jsem po burácejících výzvách mladého šlechtice umírajícím hlasem vydechl; „Výkik tisíc se

A

v

nm

nesl k báni. zanikl jak v boue vaní ptáka zatikání

ranného výkik poslední

Ignáciin

." .

.

Ve tíd bylo ticho jako v kostele, professor ml jaksi zaoi a protíral si brýle^ spolužáci ani nedutali. Tak uchvátil

ražené

kde koho duch Svatopluka echa Takovýra asi zpsobera nás vychovával na vyšším gymnasiu Svatopluk ech a nebyl ani ve výroní zpráv ústavu uveden mezi skutenými, supplujícími a výpomocnými uiteli .

.

—

.

—

.

.

—

vyšel Lešebyl jsem v septira Asi v únoru r. 1884 ková. V sobotu dostali jsme vysvdení a tatínek potšen

tínský

dobrými známkami, pinesl mi odpoledne výtisk nové básn echovy. Ovšem že jsem ji hned peetl, významnjší verše zazna5

65

menal si do zápisníku, znovu a znovu se k básni vracel po celé semestrální prázdniny, s páteli peítal jednotlivé úryvky, referáty a recense pronášel v malém našem kroužku literárním a aesthetickém jaká moudrost v sedmnácti letech když v tom jako blesk z jasného nebe zasáhla nás zvst, že kniha byla státním návladnictvím skonfiskována. Uschoval jsem drobnou tu knížku s erveným hbetem a bledmodrými jako generálská blza deskami v nejtajnjší úkryt svých jinošských poklad. Mnoho mne musil prosit nejdvrnjší pítel mladistvých let, abych mu dovolil knihu opsat. Co den chodil jsem se dívati, jak opis pokrauje a nestalo-li se nic knize. Zapísáhnouti se musil na to, co je mu nejsvtjší, že knihu nikomu nepjí. A pece jsem trnul celé dny v úzkostech, že o báse pijdu a pln štstí odnášel jsem si poklad dom, když si pítel báse opsal. On pak ani opis nechtl pjiti nikomu, tuto opatrnost nediktovala obava ped následky pestoupení zákona, jenž stíhá tresty ty, kdož by konfiskovanou knihu šíili. Nic jsme nevdli o tom zákonu a o treproviní. stech, jež uruje tm, kdož se proti

—

!

—

a

nmu

Brzy vyšlo opravené vydání a po letech konfiskace zrušena. Ale první vydání mlo pece jen proti opravenému vydání cenu nekonen vtší, nehynoucí. Kus muednictví autorova lplo na té knize, aspoí v našich oích. Plamenný protest proti pozemské spravedlnosti, která nemohla býti šfastnji do pravého svtla postavena, nežli se stalo v „LeŠctínském kovái", uchvacoval horké naše hlavy, beztoho nespokojené ve všem vŠudy s poádky tohoto svta. Tak nás vychovával Svatopluk ech sociáln.

O drahou knihu pozdji jsem pece pišel. Kterýs kollega medik zaslechnuv kdesi, že jeden antikvariát za první konfiskované vydání „Lešetínského kováe" platí pt zlatých, vypjil si ode mne knihu, prý pro bratra uence. A milou knihu prodal. hanebný skutek prozradil mi jeho souNevím, kolik dostal vím jen, že ten niema nesml se už v mém byt ukádruh zati, a nesmíila mne s ním ani jeho smrt pedasná po nkolika málo letech. ty vzpomínky mých prvních styk s tvorbou Svatopluka echa málo sic praví o básníku samém, ale myslím, že bezdky,

—

—

Ob

ale

výmluvn

letech.

66

ukazují

pemocný

vliv

echv

na studenty v tch

To dokazuje

i

proslov, který básník napsal

r.

1889 „Spolku

eských medik" k zahajovacímu jeho veeru na uvítanou, k jedné z tch nezapomenutelných besed mládeže s professory, které výbor ilého spolku poádával v íjnu nebo listopadu každého roku k uvítání nových len. Professoi picházeli k tm veerm na srden, enívali studenti, nálada bývala pázdánliv nepístupní professoi omládali, zacházeli ke stolkm studenty hust obsazeným v mezerách mezi ísly programmu a oslovovali srden známé studenty. Móda proslov tenkráte ješt tak nesevšednla, jako pozdji, když konen jeden

Žofín, enívali^ tu staí, i telská

—

i

eský

básník (Jaroslav Kvapil) vyvolal ostrou reakci v literárních proti proslovm. Jaroslav Vrchlický, Svatopluk Cech, Adolf Heyduk^a jiní neskrblili tvorbami péra k tomu úelu a tak Svatopluk Cech dal se pohnouti a vnoval vtipný, srdený a i vlastenecky horoucí proslov jeden eským medikm. V apostrofuje pítele svého R. E. Jamota (prof. Thomayera), aby nauil své posluchae léiti jednu rozšíenou nemoc eskou, ohebkruzích

nm

nost pátee... Báse je šíe neznáma,

v žádné sbírce jsem ji nenašel i požádal jsem výbor spolku, aby mi ji ve svém archivu vyhledal a zapjil. Pánové pišli mi s veškerou ochotou vstíc, prohledali listiny spolkové, došli dokonce do musea a prohledali dokumenty zde uložené, ale báse nenašli. Zbývá jediná cesta, pátrati v registratue policie, které jist jeden výtisk básn byl pedložen, 1 tato trnitá cesta byla nastoupena, ale kniha naše jist díve vyjde, nežli se básn dopátrám. Jak silné to upomínky! Kéž by ješt po letech psobily na nové generace, jako psobily na nás!

Naposled vidl jsem Svatopluka echa ped nkolika málo na nádraží státní dráhy, procházeje se tu ve vestibulu odjezdovém v tlumech obecenstva oekávajícího, až bude vpuštno k vlaku. Procházíme se tu s pítelem Sovou pozd odpoledne mezi davy, když v tom zahlédnu známou, ušlechtilou tvá, vroubenou záplavou hustých, již zcela šedivých vous, pokuujícího si a zvolna proplétajícího se mezi obecenstvem. V tom jeho oko padlo na nás. Vlídn se podíval, pátelsky rozjasnil tvá a polety

67

:

když v tom šouchnuv krátkozrakého Sovu a upozorniv ho na mistra, vidím ho zatáeti k nám. Ruku podal a stiskl, porozprávl, vyslechl nkolik našich vzpomínek plných piety byli jsrae oba oarováni. Skoda, že znamení zvonku a beskný organ portýra, ohlašujícího vstup do v^onú, ukonily setkání. Ješt dlouhou chvíli po té otáel se náš hovor okolo básníka každému, kdo ml píležitost s ním se setkati, nezapomenuteUiého. A poslední mj styk s básníkem? Vera jsem etí „Lesní Žalm". Jaká to tklivá pedtucha, jaká ušlechtilá resignace zdravil,

—

moci neznámá, dik Tob velý! Dík za svt plný krásy, díky za! Chci na ném žit, jak v nitní hlas Tvj a jiné všechno skládám ve Tvou dlaí, af ekaji mne radosti i boly, aí uchystán mi konec jakýkoli, af ve Tvé svétlo pejdu hrobu tmou. i navždy zaniknu pod rakve víkem — Ty sama vše to vis a v ruku Tvou svj osud kladu oddan a s dikem.

m^u

velí,

DR. D. PANÝREK.

CHUDÁ KYTIKA. vzpomínky na Svatopluka echa tžkým, neku-li nemožným úkolem.

sáti I

je pro

nás

Nám

unikal

mladší

již do svého nimbu, do své samoty. Více mohli bychom psáti o jeho dílu, jak na nás piisobilo, jaké vznty jsme z nho erpali, o snech, jimiž opádal naše skrán, o ideách a zápalech, jež rozkísal v našich hlavách. Proto vždy to -budou spíše vzpomínky na nás samy, nebo essaye literární o nm, jež vyjdou z mladších per. Pravé vzpomínky na Svatophika echa mohou psáti jen jeho rostenci, jmenovit pátelé z mladých let. Lituji, že s nebožtíkem Bohuslavem ermákem, prvým životopiscem Nerudovým, odešlo tolik vzpomínek na echa. Když nás povolání životní dohro-

P'

mady

svedlo a

versitní spolu

6a

tém

denn

z dopolední služby v

Husovou tídou

dom jsme

chodívali,

knihovn

ermák,

unijenž

píliš sdílný, vyf«-ávl mi mnoho z bohatých literárních pamtí svých. asto jimi u Sv. echa se zastavoval. Líil mi, jak spolu, tuším, v Karlov ulici bydlili, jak njaký as vedl jemu a ostatním soudruhm hospodáství, k tomu se ovšem nepiznal, co teprve odjinud jsem se dovdl,

k jiným nikterak nebyl

—

a

asto do vlastního, chudého mšce pi tom sáhl, aby nevdli. jak ješt pozdji, když se již odsthoval, k Svatíkovi chodil a na kufru jako v dobách studentských sedáže

i

—

ostatní

otázky

vajíce,

pe

a

kového dýmu se

literární

ztrácel.

co

ešili,

ech

v kotouích tabá-

Ve svých hovorech zdrazoval ermák,

ech

tvoil tžce, zpravidla jen pod nejvtším nátlakem, že maje zvlášt pokraování svých prací do Kvt, odsunoval to až na poslední možnou chvíli, když z tiskárny již pro rukopis posílali a poslíkové škartku po škartce pod rukou mu brali; ale pak pracoval horen a vytvoil své nejlepší vci.

že

psáti,

Rád

se též

Svahica, jinak kolem kostela,

ech každý

s

ermák chlubíval, mu nerekl, zlobíval,

jak že

po vydání „Pravdy" nahou Pravdu vedl jen

do chrámu že se s ní neodvážil (zpv dobromyslným úsmvem snášel jeho sarkasmy

kritik

má

kritidkéjemeslo

V.),

—

a jak

to víte,

v sob nco zatrpklého, a ermák dlal nevdné hodn dlouho. Ješt mnoho jsem toho od ermáka

pam

o Sv. echovi slýchal. Ale je tak vratká, nestaí ani podržeti vlastní všechny zážitky, což teprve vci, které jen pejímáme z úst druhých Nevil bych v tom smru nikdy její .

.

.

spolehlivosti a proto ani neodvažuji se reprodukovati více.

Kdy sám jsem echa uvidl poprvé, nedovedu íci. Ale veer nevymizí mi z pamti. Byl jsem ješt gymnasista, tak v septimn. Se starším svým prvodcem, vzdáleným

jeden asi

píbuzným, jenž studoval techniku a

— nmž pomr —

chd

jsa,

probíjel

se kon-

dicemi a písastvím v na konec uvízl, pes veškerý svj talent, vinou podnikal jsem v nedli delší vycházky do okolí pražského. Jednou vraceli jsme se z Kundratic. Po parném ervnovém dni byl vlahý, svtlý veer, a když za padajících stín došli jsme polí na michelských stráních, mezi Zelenou liškou a Libušinou lázní, jak jsme slýchávali pezdívat jedné nádržce vody vlastn Jezerka zvané, spatili jsme v dálce, ná vinohradské pláni, tehdy vlnící se ješt zlatem obilí místo ptipatrových inžák, tmavý zelený chomá, jako kytici do tch polí zatknutou. Byl to Kravín se svou kaštánkou, a zaali tam práv rozžehat ,

Zatpytilo to takovým zvláštním leskem do melancholicky šeícího se kraje, jakoby slibovalo ví jaké rozradostnní, zvýšení energie, rozproudní života. svítilny.

bh

Akoli jsme již byli unaveni, hned jsme si ten záivý bod na obzoru uinili cílem, teba jsme vdli, že je nám znanou zacházkou. Usmysleno, provedeno. Pidali jsme do kroku, a nežli tma zhoustla, sedli jsme pod rozložitými korunami Kravína. Bylo peplnno. V besídce hrála hudba. Obecenstvo arény po skonené he zaplavilo zahradu. Zistali jsme hned v prvém krajním kouteku, kudy jsme pišli. Život a šum vel zahradou, jediný nevzhledný stl vedle nás byl prázdný. Sedli jsme tak hezkou chvíli, již leckde uvolnilo se od prvotního návalu, když spatili jsme hlavní cestou, okolo bývalého hospodáského stavení a tehdy hospody, picházeti muže postavy statné, pece však spíše již plachého, než hmotného a dobývavého zevnjšku. Rozhlížel se úzkostliv kolem, až odkryl v dálce a na štstí v našem blízku stl neobsazený, docela ve stínu a rozviklaný. U nho se posadil a klobouk spíše do týla maje vražený, širokou stechou však pece tvá mu chránící, spokojen, ba se zálibou pozoroval ruch kolem sebe, zvlášt po mrštné Héb, džbánky roznášející, nezašustla, mrsknouti opomíjeje, kdykoli se kolem úsmvnýma oima. Muž ten neinil na mne nikterak dojem samotáe. Paprsek vlídnosti šel z jeho líce, kde obrážela se ta celá spokojenost, nedlní oddych a poklid veera po parném odpoledni prostého toho okolí. Poznali jsme v muži Svatopluka echa. Dívali jsme se na s posvátnou úctou, ostýchav, abychom ho nevyplasili.

Když jsem dosáhl universitní svobody, usmyslil jsem si dobývati Parnas. Nová pátelství se navazovala, vcházelo se v literární kruh^. Byl jsem uveden do „obrozené" tehdy Umlecké besedy a pítomen jsem byl jedné ze schzí, jíž pedsedal s Vrchlickým. V hlav se mi toilo, jakobych zasedal na Olympu, teba stlaen v nejskromnjším koutku, a popíjel ambrosii s nesmrtelnými. Tou ambrosií byla ovšem jenom njaká pednáška, nevím již a o em, ale nadšení petékalo.

ech

í

vešel jsem v úzké pátelství s mladíkem o nco starším, štíhle vytáhlým, ržových tváí a chrpových oí, jenž oslnil mne bystrou svou dialektikou, odvážnými aforismy, velikým rozhledem po literaturách a jemným vkusem, v neposlední též

Touž dobou

mne

70

umle

míe

verši

jsme

ustanovili, že

jako do bronzu kovanými a smlými. Spolu musíme dobýti tvrze Kvt. Nebylo mi vtším ideálem, ^než vidti ukázku verš tištnu tam, kde vypluje stránky Cech a Vrchlický. Odhodlání uinno, verše poslány. A te zaaly chze pro rozsudek, horen oekávaný a jako v správné pedtuše obávaný. Svatopluk ech bydlil tehdy na konci Vinohrad, v Palackého tíd, v dom, nad jehož vraty protahovaly se nahé postavy ležících geni njakých, a jehož prelí dívalo se do polí ke Kravínu. Šli jsme se ptat po osudu svých básní jednou, dvakrát, tikrát, ale vždy marn. Pan redaktor není doma nebo práv odešel, znla stereotypní pelivé jeho Marty. Až jsme se konen ohlásili na uritý den. A dosáhli jsme vstupu. Vešli jsme, nemýlím-li se, v druhém poschodí, do pokoje nevelikého, ale volného. Stál tam jen stl, pohovka, nkolik seslí, ani nevím, zda ješt njaká skí, vše jednoduché, trochu obstarožné, svtle-žlut hlazené s ernými vycpávkami. Za oknem' vedle uschlých kytic na tácu dort, cukrovým

dv

odpov

ledem se Sv.

politý, s

rží uprosted

umlé

stavby.

Za

chvíli

objevil

ech.

nás nejlaskavji. Vlídn vyslechl naše pání, ujistil vynajde ze zátopy zásilek, pete a budou-li se mu hoditi, uveejní, což bude jeho odpovdí. Listárnu redakce že nemže ve Kvtech obšírnji pstovati. Ale zálibný pohled, který chvilkami mezi našimi výklady vrhal za okno na dort, vzbuzovaly ve oprávnnou domnnku, že cukr našich verš nemže nikterak soutžiti s tímto sladkým dílem, jež mi v miniatue pipomínalo, aspo co do slibované patru pochoutky, onen výtvor benátského mistra z krejíkova vypravování „Ve stínu lípy". S milým povzbuzením k další práci, kdyby pokus první snad selhal, propouštl nás básník. Pijal

nás, že naše verše

mn

i

Uveejnní verš jsme se nedokali. Chápu. Naše tehdejší dekadentní verše, pecpané exotikou, pipadaly mu asi jako ony, jimž smje se v sonetech Lunobora Blankytného. Další mj styk se Svatoplukem echem, možno-li to vbec stykem nazvati, nastal, až když jsem vstoupil do redakce Národních List koncem roku 1893 jako hudební referent. ech tehdy Obor psobnosti naší, tak sob vzdálený, redigoval feuilleton. nepispíval k zhlížení; tím mén, že oba vykonávali jsme své funkce mimo redakci, pracujíce doma a jen rukopisy do redakce

71

Svatopluk ech stýkal se s redakcí skoro jen prostedsleny, prodávající noviny v prjezde Národních List, kam si obyejn pro rukopisy a veškery zásilky redakní posílal ze svého bytu na Letné . 557. Náš „styk" byl dle toho také co nejmenší a toliko písemný, týkaje se jen malého výseku, kde se feuilleton protínal s oblastí hudby. Svatopluk ech byl v tom ohledu krajn svdomitým redaktorem a jak svých, tak bližního práv dbalým redakním soudruhem. „Nepijímám do feuilletonu hudební lánky než jen za souhlasu hudebního referenta N. L.," píše mi v listu ze dne 7. srpna 1894, vysvtluje mi, že dosavadní dva lánky uveejnil jen po ujištní zasílatel, že se se mnou v té píin naped dorozumli, emuž také tak bylo. „Proto zasílám Vám k nahlédnutí pipojený lánek o hudb programní a prosím, abyste mi laskav oznámil, nemátc-li proti uveejnní jeho žádné námitky. Podotýkám, že hudebník nejsem a s tohoto stanoviska tedy práci posouditi nemohu." Hned pak dodává, že zasílatel je mu osobn neznám, aby snad odvrátil domnní, že na rozhodnutí píznivém má zájem. Zraí se v tom právnická pesnost a nepedpojatost echova, až úzko.stlivé Šetení hranic psobnosti, tedy v maiém týž velký duch spravedlivosti, který vane celým jeho životem a dílem. zasílajíce.

nictvím

i

i

—

ech

pípad zajisté vzácný, nel)of Když p. 1897 uvázal se se v tch letech již všeho vzdaloval pro ást veršovanou, v redakci listu pamtního „Morava svým Maticím", došlo i mne vyzvání, abych se zúastnil, akoli roztrpen pijetím mé první

—

básnické knížky v jisté ásti kritiky „officielní" „neofficielní" (v odsuzování byly si rovny), vzdaloval jsem se poesie. Každý tvoivý lovk má své hokosti, svá zklamání, své chvíle pochyb o sobe samém. Ale Sv. echovi nechtl, nemohl jsem odíci. Poslal jsem aspo tyverší. A tu dostalo se mi vzácného pekvapení, kterého jsem za takové básnické minimum ani neoekával. Mistrovi nepipadlo za tžko podkovati mi z Obístvf dopisem, který má více ádek, než tyverší samo. Uznání echovo znovu mne vzpružilo a vrátilo poesii. i

Obíství stalo se za pobytu echova Mekkou jeho ctitel, zvlášt mládeže. Rozumí se, že já, jakmile se mi naskytla píležitost, neopomenul jsem ze své villegiatury ve Veltrusich vyjíti si do Obíství, kam otec míval tu v sporodinné vzpomínky jené s Obístvím obci Semelkovicích statek mne táhly. Vidl jsem i

i

T2

— —

pívtivý domek echv, útulný jako klícka, se zelení luk a labskou doubravou v pozadí. Vidl jsem ty podipské lány, jimiž procházeje se Svatopluk ech dumal své „Modlitby k Neznámému". ten

Tak putoval jsem k jeho Havránce pozdji. Ale dovnit jsem se v obou pípadech neodvážil. Ctil jsem vli toho, jenž vyhledával klid a samotu. Dodám-li, že již jen jednou setkal jsem se s básníkem, zatím valn sešedivlým, když navštívil nás kteréhos odpoledne o 5. hodin v Nakladatelském Družstvu Máje, tehdy ješt v Štpánské ulici, o nž básník velice se zajímal, z jeho vzrstu se tše, vyerpal jsem všechny vzpomínky osobní. i

Je toho málo. Chudá kytika. Ale tak velkého heje.

i

to

málo v upomínce na

lovka

SV.

ECH

jaromír borecký.

PÍTEL ORIENTU.

Sv. echa v milé pamti z doby, kdy ješt jako filosof pražské university odevzdal jsem mu prvou svoji práci, peklad zbytk nejstarší poesie novoperské, uveejnný potom ve Kvtech. V dobách, kdy studium orientu bylo u nás terra incognita, projevil Sv. Cech pro práci mou tak vzácné porozumní, hledal, jakého bych dnes, po více než ptadvacíti letech, teba zatím máme akademii, teba veškera literární produkce naše tak se rozmohla a i poet asopis odborných zábavných vzrostl mrou netušenou.

ám

mam

i

Snad pisplo k tomu, že ských,

jež

poskytly

mu

i

ech

cenné

na svých poutích kavkaz-

námty

poetické,

ocitl

se

sám

na prahu orientu; ale že porozumní, a snad mohu íci, sympathie mla hlubší koen, svdí ojedinlé ukázky peklad poesie perské z pera echova, teba z druhé ruky. Nejnárodnjší básník eský, jak právem Sv. ech se zve, pipravoval se k tomuto svému úkolu rozsáhlým studiem, jež nezastavilo se ani ped exotickým orientem. Po letech dostal se mi zvláštní náhodou z pozstalosti vrného soudruha ze studií prvopis mé studie, o jehož existenci neml jsem sám ani tušení. Srovnáním s tím, co uveejnno, vidím,

aspo i

73

že z

pekladu mého vypuštny

Kvt

asi

dv

ti básniky, jež

echovi,

jako redaktoru se nezamlouvaly, jinde shledávám menší odchylky od svého, co nejtsnji k textu pijvodnímu se pimykajícího pekladu. Zde zasáhla ochotná ruka básníka, který uvykl ve své díln vidti jen drahokamy bezvadného brusu. Po druhé odevzdal jsem básníkovi menší výbor z turecké lyriky. Poesie turecká napodobí po celou prvou dobu svého trvání do pol, XIX. stol., kdy poíná nový smr opírající se o vzory evropské (proto nám pístupnjší, stejn nesnadný), co nejvrnji, lépe eeno co nejotrotji doasné vzory perské, stávajíc se tak tžkopádnou a pro nás nejvýš v malých dávkách ztravitelnou. Rozhodn te se píjemnji v rouše pvodním, kde psobí kouzlo jazyka, než v pekladech, pi nichž nikoli snadná forma gazelu a požadavek, by každý verš obsahoval svou uzavenou myšlenku, iní pekladateli obtíže nkdy nepekonatelné. ech odpovdl mi na zásilku obšírným dopisem, který svdí, jak slavný básník zde správn usuzoval.

—

a

i

i

Shledává ukázku v celku ovšem zajímavou pro orientalistu a literárního historika, ale nikoli pro širší obecenstvo naše. „Kvty naše", píše, „nejsou listem vdeckým; musíme do nich z oboru pouného vybírati jen to, co by zajímalo širší obecenstvo, a pihlížeti k tomu, aby pouný materiál dle možnosti podáván byl zpsobem pro neodborníka pístupným a poutavým. i

i

Z Vašeho oboru by se nám zajisté mnoho hodilo, ale musil byste pi výbru a zpracováni svých píspvk míti vytknutý smr asopisu našeho stále na zeteli. Materiál písn vdecký hodí se do jiných našich list, snad do „Musejnika", „Osvty" atd. Dobe poslouží asi v tom ohledu „Atheneum", které zane zde vycházeti tuším zaátkem píštího roku.

—

Ze zásilky Vaší mohl bych vybrati a uveejniti v píštím (íjnovém) sešit jen druhou báse Muhibbího („Mým lékem zdá se býti, ty-lis v hoi" atd.) a snad ješt jednu na píklad gazel Lutfího."

Listem, datovaným

Ve Vinohradech dne

konený výsledek: ob básn Muhibbího a kopis peklad poznámek mil

mi

i

S veškerou úctou

30. záí 1883 oznáVybral jsem pro tento sešit „Kvt" dle žádosti posílám Vám na zpt ruk nim.

Vám oddaný Svatopluk

74

ech.

o

vzácné svdomitosti

echov svdí

douška:

ztrát rukopisu není žádná redakce zabezpeena, leckdy ztratí se rukopis i v samé tiskárn, z rukou saze, jakož se i nám jednou stalo. Proto oznamují všechny redakce, že „rukopisy se nevracejí"; také my mli jsme podobné oznámení. Dobe uiní tedy vždy spisovatel, když vydá pouze opis svého lánku z ruky. „Proti

tém

Já ovšem vždy každý rukopis, který se dostane do mých rukou zachovávám a na požádání vracím." Roku 1885 peložil jsem, v souvislosti se svými pednáškami universitními vtší episodu ze Šáhnáme: „Bížen a Meníže", ítající nkolik tisíc verš. Peklad mj byl prosou, zpracování veršem ponechal jsem si, byla-li by píležitost je i uveejniti. Dotaz mj zodpovdl Sv. ech 23. bezna 1886. „Rád bych práci Vaši uveejnil, ale pochybuji, že bych v letošním roníku našel pro ni dostateného místa. Nevadí-li Vám odklad, mohli bychom o té vci pozdji ješt pojednati. Nedala by se po pípad vybrati menší ukázka? Studie o Firdúsím s takovou ukázkou dobe by se mi hodila". Úastenství na pípravných pracích Ottova Slovníku Nauného, jehož odbornou redakci orientalií, a jak v tehdejších pomrech ani jinak nebylo možno, vlastní psaní vtšiny rozmanitých lánk sem spadajících jsem pevzal, zaujalo mne vedle innosti universitní tou mrou, že mj peklad z Firdúsia zstal prosou a ke studii žádané jsem se nedostal. Po let uveejnily Kvty jako jednu z posledních prací Zeyerových, prosaickou jeho reprodukci nkterých partií Šáhnáme. i

ad

Proítám-li dopisy, které mám od echa, nemohu souhlasiti tmi, kdo básníka oznaovali jako samotáe, ne-li podivína. Velký básník ani nemže býti misanthropem. Sám pamatuji, kterak ped mnohými lety, zapadnuv kdysi na Vikárku, jež echovým výletem pana Brouka tehdy nabyla jisté proslulosti, nalezl jsem tam básníka sedícího s Dr. Hellerem u malého stoleku u zdi vedle dveí, vedoucích do druhé komnaty. K vyzvání básníkovu pisedl jSem a setrval v zajímavé spolenosti až do odchodu básníkova. Pozdji ovšem dostavily se známé spory literární a poli-

s

i

tické.

Z dopis básníkových mám

dojem, že ani nepatrnjší epi-

sody neušly jeho pozornosti. 75

Ale pamatuji se ješt z posledních let, myslím, že již po jubásníkov, že potkal jsein básníka v prvodu sestry v odlehlých ulicích staromstských, vracejídho se touto cestou patrn z vycházky do msta. Na pozdrav a mé spolenosti odvtil roztomilým úsmvem, z náiož jsem domníval se vyítati, kterak ho tší, že ho v tchto odlehlých místech a jeho inkogniío pece bileu

mj

nkdo

poznává.

Posledn vidl jsem básníka

z jara

loského

roku,

jak sedí

na lavice v nejvyšší ásti své pohorské zahrady, obrácené do polí. Pozíral na Prahu, ale sledoval nedlní ruch kolem sebe. Tenkráte zdál se nám již sestálý a unaven. DR RUDOLF DVOAK. i

z

^(sl

lét

^

má

ECHOVA POBYTU

V OBÍSTVÍ.

r. 1895 inseroval nájemce mlýna v ObHství p. P., že na prodej pkný, nov vystavný domek. Jednoho odpoledne, když v „panském" hasili jsme neodbytnou žíze, vpadl mezi nás pan otec se slovy: „Tak již kupce na domek mára!** „Koho?" znlo hned unisono ze všech úst. „To vám za nic na svt nepovím," bránil se pan otec a tajemn dodal: „Ani ve snu by vás nenapadlo, kdo domek kupuje. Jen to vám mohu rici, že je to slavný muž, který Obíství uiní zná-

%/

.

mým

po celé zemi." Teprve po nkolika dnech, když koup domku byla již zajištna a nikdo nemohl kupce odraditi, zvdli jsme, že majitelem jeho bude slavný náš básník Svatopluk Cech. Zpráva ta, rozletvší se bleskem po naši ddin, vyvolala v srdci všech radostné vzrušení, a hrdé vdomí naplnilo nitro uvdomlých oban, ie naše polabské zákoutí hostiti bude slavného básníka, nejšlechetnjšího lovka Sv. echa. Zájem nአrostl, takže jsme sledovali každou pHhodu a^ vážnou, a rozmarnou, jež potkala velikého básníka na prostém venkov. Když pijel Sv. ech poprvé do Obíství, aby se poohlédl po novém svém píbytku, nebvl ješté nikomu znám, žádný nevdl, kdo patiti bude z milé zahrádky pes žímé nivy eské

—

76

!!

posvátnému ípu. Vznikaly rozliné domnnky o zamstnání lena obce, oprávnné i neoprávnné, až konen vazen do stavu, jehož píslušník houževnat bránil svoje zájmy k.

nastávajícího

nov picházejícímu konkurentu Básník prohlížeje místnosti útulného domku, jejž hodlal zakoupiti, pi své známé a obdivuhodné skromnosti byl úpln spokojen a vysvtluje provázejícímu jej majiteli, jak si vše zaídí, ." pronesl: „Sem složím knihy a zde budu pracovati proti

.

.

.

.

,

Dosavadm' nájemnice zaslechnuvši úryvek z této rozmluvy, bezy rozhlásila, že do domku se pisthuje nejspíše njaký kniha z Prahy. To doneslo se i ke sluchu bodrého p. Pokožky, knihae ze sousední obce. I nemeškal a vypravil se k panu otci, kdež plamennými slovy líil bídu, která dolehne na ubohého knihae z Prahy. Pimlouval se srden v jeho vlastním zájmu, aby pan otec mu úmysl jeho rozmluvil, dokládaje, že se zde má co uži- dva viti jeden kniha, natož pak až budou v obvod knihai Odešel však se srdcem, zarmouceným, ježto pan mlyná nejeyil valné chuti odstrašiti „knihae" tak slavného. Avšak zármutek stavovský promnil se v nelíenou radost, když p. Pokožka zvdl, že do Obíství uchýlí se veliký spisovatel a básník Sv. ech, jenž pozdji „na usmíenou" obšastoval snaživého

mistra

etnými zakázkami.

Dne 1. listopadu 1895 pisthoval se tedy Sv. ech se svou sestenkou slenou Vandou Rakovou do Obíství. Všechen volný as vnoval básník milé své zahrádce. Tam* vídali jsme jej procházeti se, pracovati, miláky své ošetovati. Každý z nás na své cest kolem domku nenápadn se poohlédl, nespatí-li v zahrádce milou jeho tvá. Pravím nenápadn, ježto ped zvdavými pohledy prchal dom a bylo by nás velmi rmoutilo, kdybychom jej

byli z oblíbeného místa vypudili.

pro zábavu nkolik pár holub a dv malé však nešetrn rozhrabávaly kvtinové záhonky, takže je daroval po njakém ase své posluhovace. A co utšených chvil strávil náš básník ped úlem pracovitých veliek Kdysi bylo nutno velkám odebrati nco medu, aby se tím získalo více^ místa v úle. S jakým však odporem setkali se tu naši velai. ech nižádným zpsobem k tomu svoliti nechtl, dokládaje, že je to hrozná loupež, kterou na tom nejpracovitj-

Choval

slepiky,

si

i

které

77

ším tvoru nedá spáchati. A bylo teba dlouhého vysvtlování, že Vybraný med jest to nutno pro zdárný rozvoj vel, než svolil. však rozdal dítkám a sousedm.

Chudiny byl zvlášt štdrým píznivcem a naši žebráci stále a stále vzpomínají na „pana Svatopluka", jehož štdrá ruka vždy Z jeho dobroty byla otevena a jehož slova umla tak potšiti. však, neznající mezí, tžili asto i lidé nehodní. Tak v roce 1896 pišel k panu echovi slušn odný mladý muž, který vykázav se njakými papíry, prosil o vtší podporu, aby prý se mohl za jakýmsi úelem vydati do Drážan. Sv. ech ve své dobrosrdenosti poskytl mu podporu 100 K. Jak jsme pozdji zvdli, celou tuto ástku lovk ten v Sopce ješt téhož dne prohýil.

—

Zajímavo

všem

jest,

nžnou

jak

láskou lnul básník

ku

pírod

a

tvorm. Jedenkráte sedl Sv. ech ve své pracovn, vypouštje vonné obláky svého oblíbeného portorika a u nohou svého pána hovl si vrný pes Brok. Ze sladkého klidu vyrušila Broka neposedná moucha, která bzuíc, kolem hlavy poala mu kroužiti Jeden obratný pohyb Brokv postail, aby dotrnou mouchu zbavil zlaté svobody. Avšak ne na dlouho. Básník, pozorující tento výjejím

ihned vyskoí, uchopí kandidáta vraždy za hlavu, rychle otemu tlamu a ješt zavas mouchu vysvobodí. »Co pak ti, Broku, moucha udlala, že ji chceš pohltit, vždy je ráda na svt jako ty," praví ech a ohlíží se starostliv za mouchou, která narovnavši kidélka ukrutným Brokem ponkud porouchaná, již zase vesele se pracovnou rozletla. jev,

vírá

ale

Chytila-li se myš do pasti v kuchyní, nestihl samotným Cechem byla donesena na sousední

ji

trest smrti,

louku, kde

po

mirn domluv

byla jí vrácena svoboda. Jedním z jeho nejmilejších a nejlepších pátel byl mlyná a bývalý majitel domku p. J. Polívka, který se všemožn staral, aby pobyt Sv. echovi v Óbíství co nejvíce zpíjemnil.

Když r. 1904 rozlouil se s námi drahý náš básník, aby se do villy „Havránky" v Tróji, litovali jsme upímn, že není nám dopáno míti ve svém stedu miláka celého národa. Ale tšili jsme se, že tam odtud ješt dlouho záiti budou svtlé uchýlil

i

78

ím

paprsky lásky k jeho milovanému lidu venkovskému. více tedy nyní svírá nás krutý žal, když tu drahou hlavu, jež tolik krásného zplodila, to dobré srdce, jež pro každého vroucn bilo,

jsme

ztratili

—

navždy!

braun. (Otisk z

SVATOPLUK

ECH LÉÍ

Mlnického „Obzoru".)

MOJI NESPOKOJENOST.

1896 za Roku Janského vršku

slunného odpoledne šel jsem svahem na Malé stran jako mladý lovk, který se duchem toulá jen po íši svých myšlenek, a jemuž ani zdaleka netane na mysli, aby svoji pozornost obracel na stízlivý, všední svt okolo sebe. Sel jsem ani nevda, jde-li mimo mne ješt nkdo zapadlou ulicí, na níž, výše na schodech, jsem bydlil, nebo kráím-li sám. Pojednou pozoruji, že jde nkdo proti mn, a slyším, že mi peje dobrého dne, volaje mne jménem. Zastavil jsem se, dívám se zaražen na mluvícího a ovšem letního,

již

chvatn smekám.

Na mne hledla vlídná tvá Svatopluka echa, jakoby bylo slunce vrhlo mírné paprsky úsmvu.

na

niž

jsem na svých potulkách Prahou asto potkával jejž jsem nkolikráte až v poslední chvíli zahlédl, jsa sotva již s to, abych jej pozdravil, pamatoval si moji roztržitost a hlásil se pátelsky sám ke mn. Mistr,

jejž

na procházce,

„Má

a

slovutný pane, odpuste, že jsem vás nevidl," se rychle. „Jak se máte?" ptal se mne podávaje mi prost a srden ruky. Odpovdl jsem slovy, jimiž jsem si posteskl naprosto nespokojen, že mi nic nejde, jak bych si pál. úcta,

omlouvám

ech

Vidím dosud oi, jakýma na mne mistr pohledl. Klidný muž, jehož život v nejlepší shod s jeho

vlí nad

dával

eskému svtu

pobouenými vlnami

nejkrásnjší

domácího

kvty

mocnou

ducha,

a jenž stál duševního života s jasnou

79

myslí

pozorovatele,

nebyl

asi

pítelem

slabosti,

k jaké se znal

mladý lovk, jenž chtl býti spisovatelem. „Vy si snad nepotebujete stžovati," odpovídal mi prostými slovy. Zarazil

tomto

jsem

se;

veselo,

svým neopatrným nákem Neodvážil jsem se jež se

te

mi

již

mn

vyrazilo; ale bylo mi pi jsem radost. Ovšem se jsem byl na ráz v koncích. ani hlesnouti o njaké nespokojenosti,

horko na

struném úsudku

a

ml

samotnému zdála malichernou.

pohovoil se mnou ješt nkolik okamžik a rozlouil zvuk jeho ei zbyl se mnou a dlouho mi

Mistr

se; ale rozhodný zvonil duší.

F. S.

HOLEEK.

VZPOMÍNKY VZDÁLENÝCH. ^^t^escšcl jsem se nikdy se Svatoplukem Cechem, ivan v ivar "''^^y Js^"^ i^J nevidl; literární jeho innost jsem ovšem JfM. sledoval "^(©^ od prvého jeho objevení se až do konce. mi byl, jak já bych moW se o tom šíit! Mi^loval jsem ho z té

ím

duše, jako dojista jej miloval každý poctivý ech a jako že více než kdokoli dovedl psobiti na každé eské srdce. Tato láska nás všech jej doprovázela k hrobu a za hrob jej bude provázeti.

Když jsem, ti nedle tomu, se dokal šedesátého výroí svého narození, dostalo se mi odevšad tolika projev srdeného - pes hory a doly, pes pátelství a drahocenných sympatií moe rai piletly do ústrani na slovanském Jihu, kam jsem se na podzim uchýlil, tak neoekávan mne docházela, že po nkolik dní jsem nevycházel z pohnutí, já, starý lovk nyní, který jsem nikdy za to neml, že bych si byl získal njakých zásluh

A

.

.

.

jeden z prvních tchto projev byl drobný lístek od Svapluka echa. Peetl jsem jej, maje pi tení pocit, že se mi dostalo velkého vyznamenání, jehož jsem se naprosto nenadal. Když málo dní na to jsem se chápal péra, abych se podkoval, 80

došel telegram, že odešel na vnost ten, který mi tuto poctu pipravil. Slze mi vytryskly z oí; myšlenky umírajícího našeho miláka u mne prodlely! Byl to snad poslední projev, který jeho ruka napsala. Jaká est šedinám! Tento list mi zstane nejdražší relikvií. karel klostermann.

—

mým

* e

Svatoplukem

*

*

echem

sešel jsem se poprvé a naposled Nesplnilo se mé vroucí pání, abych ho mohl osobn poznati. Sice jsem po dvakráte hledal jeho byt, když ješt bydlil na Vinohradech, ale jsem nenašel bytu, nebo nebyl Cech doma. Nemohl jsem se odhodlati poslati mu njaký rukopis pro Kvty, a když jsem se konen odhodlal, pestal práv býti redaktorem i navázal jsem písemné styky s jeho bratrem Vladimírem. Kdykoliv se jeho jméno objevilo na veejnosti, vždycky se ozvalo mé tajné roztrpení, že jsem nepoznal spisovatele, k nmuž mne poutal vroucí obdiv a upím^ná láska. Zvlášt po petení „Písní otroka", jež na mne z celé echovy tvorby psobily nejmohutnji, žhav jsem si prával, podívat se do tváe lovku, jenž tak grandiosn odhalil zuboženou eskou duši a jehož plamenné sloky probudily tolik kolísajících a nerozhodných. Tšíval jsem se, že aspo pi njaké manifestaci Máje dostane se mi splnní tajné tužby, ale pi naprosté odlouenosti i v tom mi selhalo. Až v Pantheonu jsem ho vidl. A potom na Vyšehrad zadívav se do otevené hrobky, hluboko do pamti vtiskl jsem si vyzdnou komrku, ve které osamotnl a nad kterou mu bude zpívat kos, jako zpíval, když ho do hrobky ukládali. BOHUMIL BRODSKÝ.

v Pantheonu.

bu

zvnlým

echov

DVA DNI A JEDNU NOC SE SVATOPLUKEM ECHEM.

U

podzim r. 1880 nastoupil jsem své první místo v obci na moravském Slovácku poblíž Velehradu jako provisorní poduitel. Z poátku stýskalo se mi po rodných horách valašských, ale ím dále, tím více pivykal jsem rovinatému kraji s malebným pozadím hradu Buchlova a Híbcích hor. Minula neveselá 'a

Z.

81

zima. S procitlým jarem následujícího roku 1881. poal jsem se toulati v nejbližším okolí kraje. Nastal kvten a ke konci tohoto msice vykonána byla u nás školní inspekce. Když jsem druhého dne po inspekci pišel do tídy ped osmou hodinou, byla prázdna Jako když vymete. ekal jsem piil hodiny, hodinu, tatáž pustá prázdnota v lavicích. Ani jeden žák se nedostavil. Šel jsem k ívysvtloval, „když je inspekce v lét, to dícímu. „To je tak" vždy nkolik dní po ní nepijde živá duše do školy. Nkdy to trvá týden, nkdy déle. Marn byste ekal. Mžete smle odejíti." Šel jsem tedy dom.

—

i

Odpoledne vypravil jsem se do blízkých T*. Ped školou !" zarazím, vejdu na chodbu a zaukám na kuchyské dvée. „Dále ozval se ženský hlas. Vešel jsem do kuchyn. Paní ídící mne pivítala, dodavši jaksi tajemné šeptem: „Máme u nás vzácného hosta, ani byste neuho. Velice vzácného hosta, až z Prahy. To máte nad tím mutaci, vidte?"

„Nkdo

z

píbuzných?"

ba ne, my v Praze ani žádných známých nemáme, ale je to host nad míru vzácný, tak vzácný." „Napínáte mou zvdavost, paní ídicí." „Tak slyšte: Svatopluk ech je u nás! starý, jak víte, pivedl si ho pedochází každou stedu do Záložny úadovat, devírem k nám. On chce poznat slovácký vesnický lid. Na druhém konci školy je ubytován v obecní kancelái. Je to takový tichouký, tichouký pan Pojte, prosím, dále" Vdl jsem z novin o pobytu echov na Morav, ale tohle mne pekvapilo. Se zatajeným dechem vstoupil jsem do pokoje. Poblíž stolu sedl na židli mladý ješt pán s hndým plnovousem a pokuoval. Byl to Svatopluk. Pozdravil jsem, uklonil se a bylo mi njak divno okolo srdce. To tedy on, ten slavený a milovaný ode všech! Pan ídící Š* mne pedstavil. Co jsem v tom okamžiku ze sebe vykoktal, ani nevím. Ostýchav usedl jsem vedle, ale ech svým sympathickým zjevem a jemnou pí„I

Mj

i

.

.

.

.

.

.

—

vtivostí brzo

mou

zaraženost rozplašil.

Básník vypravoval, kde už všude na Morav byl, a když pi zmínce o Hodslavicích vyhrklo ze mne, že je to mé rodišt a že ony dv sliné dv^, které ho uvádly do rodného domku Palackého, velmi dobré znám jako své vrstevkyn, prohodil ech 82

.

roztomile

:

:

„Jen se do nich nezamilujte, až pijedete na prázdniny

dom!" Bavili

jsme se

Cech podávaje mi

asi hodinu. Vstal ruku, pronesl jako

jsem a

ml

se k odchodu. zítra že by

mimochodem,

na pochzku

do Bzence, Veselí a Uh. Ostrohu. jsem se slov básníkových „byl bych k službám initi vám spoleníka, nebo jsem nyní pánem svého asu: máme totiž po inspekci a z dtí ani jedno nechodí te do školy. Zbytek to upomínky na konkordátní školu, nyní ovšem zlozvyk, který však se nedá rázem odstraniti" „Ano, ano, jen se vypravte, k emu byste sedl doma za tak rozkošné pohody? Já vás ráno zavolám. Pjdu také do svého pokoje podívat se do mapy na polohu onch mst" Vyšli jsme od ídících spolen. Na chodb porouím se a iním poklonu básníkovi, on však mne zadržel, abych s ním šel do jeho pokoje. Podívali jsme se do mapy. A ponvadž ech práv potese rád vydal

„Kdybych neobtžoval"

—

—

zachytil

.

.

mn

boval zapáliti si doutník, nabídl i se slovy: „Já to poád skoro dumlám; je to takový zvyk." Chvíli jsme ješt hovoili, naež jsem se vzdálil pln píjemných dojm. Pišed brzo po veei, odebral jsem se na odpoinek, le spánek nechtl se dostaviti. Osoba básníkova vznášela se poád ped mým duševním zrakem.

dom

*

*

*

Druhého dne k osmé hodin z rána stál Svatopluk ech chalupou, ve které jsem býval. Byl jsem úpln vypraven na cestu, skoil jsem v pravém slova smyslu pro hl v kout stojící a vyšel ven jej pozdravit a ukázat se, že jsem pohotov. Já s holí a on s deštníkem vyrazili jsme ke Bzenci. Dlouho šli jsme mlky. Vdl jsem, že nový známý není práv mnohomluvný, spíše zamlklý, nebo poád se mi zdálo, jakoby stále ve své mysli nco spádal. Pišli jsme k trafice. Než jsem se nadál, ech stál u okénka, bera plnou hrst doutník. Rychle mi nabíd, já rychle škrt, pipálil jemu a pak sob — as „ohnm" šlapali jsme dále. Jakmile rozdýmal poádn, stal se ponkud hovornjším. „Až pijdeme do nejbližší vesnice, budou mne míti za uitele, jen si dejte na to pozor, a budou mne pozdravovat po moravsku pane rektor" rozvázal ech.

ped

i

—

83

Dal jsem si tedy pozor, a skuten potkávající nás lidé pozdravovali ho tak; že pozdrav platil výhradn jemu, tomu nasvdovalo to, že vítajíce ho, mli zraky upeny na nj.

„Ml

pravdu," ekl jsem, když jsme zašli, „ale víte-li Protože nosíte mstský oblek, ili že jste kabátník. A ponvadž asto v celé ddin krom uitele, velebníka a žida všechno chodí ve svém starobylém národním kroji a protože maje vousy velebníek nejste a žid svým typem je poznaen, nemže Že by to tak zvaný kabátník nikdo jiný býti nežli pan rektor. mohl býti nkdo z msta, to jim ani zdaleka nenapadne."

pak

jste

pro?

—

zvolal ech, „a já k tomu mám ješt sosák, to a zasmál se. K jedenácté hodin dorazili jsme do Bzence. Bylo teba poobdvati. „Kde zarazíme?" tázal se ech.

„A

teprve"

tak"

—

„Máme tžkou volbu, já jsem v kraji také nováek, teprve od podzimu pijsobím v Z. a v tchto koutech jsem vbec ješt nebyl," odvtil jsem, ale v takových mstekách bývají tenáské spolky, besedy, a ty mají vždy místnosti v lepších hostincích;

musíme

pozor na

dáti

štíty."

Na námstí etli jsme Hotel Mšanská beseda. A tak uchýlili jsme se tam. Usedli jsme ke stolu v rohu na míst nenápadném. Podle všeho ech v hostinci miloval zákoutí. Tiše, skoro mlky jsme poobdvali. Pak dal ech pinésti pivo a nabídl mi opt doutník. Na to zaboili jsme se do novin. ech schoval se celý za širokou plachtu Národních, že mu nebylo se žádné strany do tváe :

i

vidt.

V

tom pihrnulo se nkolik mladých svobodných lidí také Posadili se okolo hlavního stolu a sáhli po novinách. „Víte-li pak, co nového?" zvolal po chvíli jeden z nich.

k obdu.

—

ozval se kterýsi. „No?" „Tady práv tu, že Svatopluk

ech cestuje po našem moravském Slovácku." V tom okamžiku vypustil mj slavný Známý velikánský baf a stoil Národní až k samému oblieji. Byla to jist úzkostlivost, aby ho nkdo snad nepoznal. „A to by se mohlo snadno státi, že by zavítal do B.," poznamenal tetí ze spolenosti. i

84

Od

ech jako na trní. Nachýlil se trochu pes a zašeptal: „Pjdeme!" jsem jeho myšlenky. Vstali jsme a nenápadn se

té chvíle byl

mn

stl ke Uhodl

vzdálili ...

V co

B. nebylo

vdl.

valn co

podívanou: Slovanské srdce

stojí

za

prohlížeti.

lípu

nco tam pece mají, zahrad, o které jsem milovalo, a proto šli jsme na místo, básník byl mile Ale

v zámecké

echovo

lípu

Když jsme pišli pekvapen. Taková lípa, taková obrovitá jako ten náš slávský kmen. Nad kmenem rozložila si tu po volném prostranství své mohutné vtve na všechny strany v rovných liniích do délky

si ji

prohlédnout.

takové, že jsme žasli. Jaký to kolos slovanský!" zvolal

na

ech.

„Za jediný pohled

tu lípu stála ta naše cesta."

nm jsme

chodili pod její klenbou. Jak mne to nyní jsem o líp odkudsi zvdl a že jsem upozornním na ni Svatoplukovi opravdové potšení zpsobil. Jeho zamilovaný strom! Uspokojeni opustili jsme zahradu, prošli ješt jednou mstem a zamíili smrem k Veselí, kamž jsme dorazili okolo

Pak

tšilo, že

tetí hodiny. Ve Veselí nezažili jsme svtlení, pro po jídle,

mnoho, dostalo se mi zde jen vyzbyly li mu jaké kstky, zabaloval do kusu papíru a uschoval v hlubinách svého sosáku. Šli jsme

ech

je

k zámku hrabat Chorinských. Vchod byl oteven, ale místo vrátného zastával práv službu velikánský pes. hotový Cerberus, chystaje se pivítati nás hlun. Rychle sáhl ech do šosu, vyndal kstky a hodil odvážnému chlapíkovi. A ten už potom ani nemuk. Po návratu z parku zbžn prohlédli jsme nepatrné msteko a cestovali dále k Ostrohu, jenž byl naším posledním cílem toho dne, bylof stanoveno tam penocovati. Ale to nešastné kde? A chýlilo se k veeru. V jediném tak zvaném hotelu provozoval živnost hostinskou žid a nmec, a tak uchýlili jsme se radji do nedalekého Pedmstí. Ostrožské Pedmstí jest vtší než vlastní msto, již tenkráte byla tam vícetídní škola a také jakýsi tenáský spolek. V hospdce tohoto tenáského spolku složili jsme konen svoje zemdlené údy. Uvelebili jsme se v zahrad, kde bylo nkolik stol, avšak prázdných. Byli jsme tam sami, a to si ech pochvaloval.

85

.

Upokojivše hlad, pi sklenici piva a doutníku rozhovoili jsme se chvíli o literatue. Voda na mj mlýn nebo ml jsem v ní vášnivou zálibu. echovo snivé modré oko nkolikráte s podivem na spoinulo, a on vyslovil pekvapení nad tím, jak prý tak všechno na venkov poznati jsem mohl Nocovali jsme v pokojíku na Je konec mých vzpomínek. slám. ech brzo usnul a chrupal. Moje víka spánek míjel dlouho, až konen nade mnou Morfeus se smiloval. Když otevel jsem ráno oi, ech stái již z pola obleen u okna, zapaluje si doutník. O polednách došli jsme na nádraží v Písku, odkudž odjeli jsme vlakem do Hradišt. Na silnici mezi T. a Z. jsme se rozlouili, abychom se již nikdy více v život

—

mn

.

.

.

i

nespatili.

Odletl Slovanstva

orel bílý

.

.

K. H.

SÝKORA.

EPILOG. Svatopluku echovi. ír

budiž s Tebou! Prese vše, co chceme,

za za

dál se bijem,

na rtech

s

Tvojím jménem,

sami v boj se ženem', hnáni v boj víc nežli páti mír Ti nemžeme. i

Nám

nový boj, nám úlevy tu není, kéž jako Ty dost vzdoru máme, síly! Jsme jako tuák roj bez umdlení,

Ty nad námi

jak borný orel bílý!

to vše v myslích jen. A život více nepronikne v Tvoje klidné spaní. Že nedáme Tvj lid dál bíti v líce,

Však nic

jen

to,

Tob

jen to ted naší

daní.

den je skonen, krásný, slavný. V Tob vše vtleno, co národu je sváto. Tak žít a dožít, spát te sladce v hrob, co možno pát si? Život stál pec za to.

Tvj

.

.

.

AUQ. 86

EUa

MUŽÍK.

OBSAH: strana

RŽENA ECHOVÁ

5 7

LADISLAV QUIS

BEDICH PACÁK OTAKAR ERVINKA ADOLF HEYDUK JAROSLAV MARTINEC DR. JOS. ŠTOLBA DR.

11

15 17 18 19

ELAKOVSKÝ

JAR.

ERVÍN ŠPINDLER DR. AUG. NEVŠÍMAL

BOH. BAUŠE BETTY PERWOLFOVÁ

Z

DOPIS ECHOVÝCH

f OT.

MOKRÉMU

.

IGNÁT HERRMANN

41

JOSEF KUCHA FR. HERITES

KAREL

UPR

JOSEF D. KONRÁD ANT. KLÁŠTERSKÝ

PANÝREK BORECKÝ

DR. D. JAR.

DR. RUD.

DVOÁK

BRAUN FR. S.

HOLEEK

:

'

, .

.,>.

K. H.

SÝKORA

AUG. EUG. MUŽÍK

,

.

vV

:

.vn^.^;

vV.ir.:

KAREL KLOSTERMANNBOH. BRODSKÝ

24 24 25 36 38 40

-

•

.

.

.

.-. .

•

43 48 49 53 57 63 68 .73 .76 79 80 .

81 81

86

Knížka

tato jest

niku Máje,

mech

jež

doplkem

žalostné zvsti o Sv.

píspvky

:

zvláštního ísla (23.

vydáno bylo dne

28.

echové

února

t. r.

t. m.) VI. ro" v prvních doj'

úmrtí, a které obsahovalo

Jaroslava Vrchlického, Josefa V. Sládka, Ant. Klá^

Kronbaura, Dr. D. Panýrka, Fr. Heritesa, Dr. Jiího Gutha, Jos. D. Konráda, Jos. Maudra a A. Pikharta, památce echov vnované. Z tchto lánk v knížce této („Vzpomínky na Svatopluka echa") žádný není opakován. „Vzpomínky na Svatopluka echa" koupiti lze v Nakladatelském družstvu Máje ve Vodikov ulici . 33. v Praženu, i v každém knihkupectví.

šterského, Jaromíra Boreckého, dr. Rud.

—

ecky: JAROSLAV VRCHLICKÝ.

Dr. Jar. Bo o studium jeho 220.

K

VÝBOR

K

2-

—

,

Pokus

poštou za

A PROSY VÍTZSLAVA HÁLKA.

Z BÁSNI

Výtisk za

str.)

za

(8« 241 str.) Výt.

díla.

K 2* —

K

poštou za

,

(480

330.

Ant. Klášterský: CESTOU PODLE MORE. Kniha básní. (8" 146 str.) Za K 240, poštou za K 250. Vázané za K 420,

K

poštou za

K — "90,

Suchý

K

za

4'40.

Mayera BÁSNÉ (?

Rud.

K

vázané za

94

KNIHA LYRIKY.

L.:

Za

str.).

K

r6o.

ÍS' 83

str.)

rso, poltou

—-80,

Za

K

120, pošt

(8?

102 str.) poštou za

poštou

1*30.

Alois Skampa: POSLEDNÍ KVÉT. Za

K

poštou

150,

K

za

vázané

róo,

Verše.

za

K

3*30,

Jaroslav Vrchlický: VOTIVNt DESKY. Poslední zlomky epopeje. Básné 1899 — 1902. (íi* 127 str.) Za K a—, ],r,:,^^., f, w in 1^7 V 7-kn linutou za K *' — no. VA VRC P\ -TT

->

\

...,,

..,

K

za

str.)

..

V

—

,..;..

.

_

.dol).

:_,

K

poštou za

,

a

100

:

in

POETICKÉ BESEDY MÁJE. Poádá Jaroslav Vrchlický. Výpravné Vrchlicky Jaroslav: KPISODY. 1902—1904. (8* 75 str.) za K r — poštou za K no,

Sv.

zpévy.

T.

váz. za

,

K Sv.

2.

(8° 73 str.)

za Sv.

K

3.

93 Sv.

za Sv.

Za

Klášterský

str.)

5.

Za

K

J.:

i'

—

A.:

K

pošt. za

.

Dubrovská

SNY A TOULKY.

t-io, váz.

Výtisk za I" za

K

za K

1-30, pošt.

(8*

za

89

K

str.)

i-40.

BÁSNlKOV K.\NCIONÁL. Láska. K 110, váz. za K r30, pošt

T.:

NOVÉ

,

pošt.

r30, pošt

pošt za

K r — pošt. za K i*io, váz. PlSNÉ 6. Sole Václav:

str.)

— Smrt)

,

Bo ecký

4.

I

i'4a

Za K I—, Sv.

K '40. DVÉ POVÍDKY VERSEM. (Syn K r — pošt za K iio, váz. za K

130, poštou za Suchý L.:

PlSNÉ. (8* 69 str.) K i"3o. pošt. za K O BLEDÉ DlVCE.

za

—"60, pošt za

K

—'70, váz. za

(8*

za

Výtisk i"40» (8*

K

48 —'90,

K

Dodá každé

knihkupectví

i

NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE npnBi

spoleenstro s roeDlm omezeným t

Pnu, VodikoTS

ollce ís. 33.

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

i

G

5038 ^45Z935

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Vzpomínky na Svatopluka

echa

m^'

^^TAft-P-J