KAREL NOVOTNÝ:
BÁSNÍK MEZI
LIDMI
PÍHODY SVATOPLUKA ECHA ŽIVOT A
NA VSL
SDEVATENACTI VYOBRAZENÍMI DLE FOTOGRAFIÍ A DVÉMA PÍLOHAMI
NAKLADATELSTVÍ
HEJDA6.TUEK V PRAZE
KNIHKUPECTVÍ
Praktické uebnice ^ •v
"V
reci: ERHART A.: Mluvnice jazyka ruského a ítanka. Cena K 3-, váz. K SóO. ERHART
A.:
Slovníek rusko-eský
nej-
užívanjších stejnozvuných
slov.
Cena K -60.
HANTICH ).: Mluvnice jazyka francouz-
ského
se slovníky.
Cena K 640, váz.
JUNG
K 7-.
V. A.:
Mluvnice jazyka anglického pro školy a samouky, brož. váz.
Nakladatelství
K 610, K 670.
HejdÍQ&Tuek Knihkupectví
v Praze
II.,
Karlovo námstí
.
26
./
^
Ou
^S
(3
co
A
/
básník mezi lidmi ŽIVOT Á PÍHODY
SVATOPLUKA NA VSI.
I S
KORESPONDENCÍ
Z
ECHA LET
1895-1908.
PODÁVÁ
KAREL NOVOTNÝ.
v PRAZE.
NAKLADATELSTVÍ
-
HEJDA &
TUEK
-
KNIHKUPECTVÍ.
OBSAH I. .
n.
Úvodem Do Obíství Pan Cech
9 11
se pisthoval. (Jubilejní rok
25 33
básníka)
m. 1897-1899 IV.
Zimní pobyt v Praze
V. Svatopluk Cech ních ochotnjk Ví. Svatopluk
Cech
stavy"
.
61 z
X. XI,
69
„Národopisné vý-
............
73
Po stopách Svatopluka echa. (Rodina dra Hudce.) Napsal doc.
IX,
divadel-
velaem
Vn. echova chaloupka VIII.
51
návštvou u
Panýrek Zlomený
Novaka
dr.
Duchoslav 89
kvt eské hudby .
.
.
.
,109 127
,
Když Svatopluk Cech
vím Xn. Vzpomínky z Troje Doslov
se louil s
Obist133 169 179
VYOBRAZENÍ PÍLOHY: Julius
ped
Maák: Ríp
Poslední dopis
básníkv
.... ped
titulem str.
109
FOTOGRAFIE V TEXTU: Obístvf
13 15
echv domek Bedicha Smetany v
le-
Svatopluk Cech v padesátém roce svého vota Svatopluk Cech v zimé na zahrádce Labe u Štpánu
ži-
Lamberk,
letní sídlo
tech šedesátých
17
...
27 31
35
Pan otec Polívka
41
Paní Anna Polívková Z básníkových toulek: Máchova skála u Ko-
55
koína Z básníkových toulek: Kokoínské Svatopluk Cech ped altánkem Manželé Hudcovi
75 77
údolí
,
.
101
105
Adolf Polívka Starý mlýn
111 113
Novaka
129
Svatopluk Cech s páteli na pavláce své chaloupky z „Národopisné výstavy" Lesní Šesták Svatopluk Cech pi jubileu svých šedesátin, Mrtvý básník ,
®
.
137 145 165 181
K,
NOVOTNÝ;
BÁSNÍK MEZI LIDMI
j;ebrati
vzpomínky,
listy,
drobnstky a všech-
—
z vtší ásti aspo ny památky, jež zachytily by osm let pobytu Svatopluka echa v Obíství, ta myšlenka asto se mi vracela a zvlášt mocn doléhala od okamžiku, kdy velký básník náš navždy se odmlel.
—
Mj
milý strýc František Šesták, bývalý vlastník echova Obíství, odevzdal mi celou korespondenci svou s básníkem. Dar jeho položil základ k této sbírce, a tak umínil jsem si, že myšlenku svou uskutením, Vru, již nejvyšší byl as. Zachránil jsem, co se ješt zachrániti dalo a pozdji
domku v
snad bych všechno již neshledal. Celý obsah mé knihy i ta láska, s kterou jsem kladl stránku ku stránce, náleží mému rodnému, drahému kraji mlnickému. Tam v žírné rovin u stoku Vltavy a Labe, pod modrým zvonem ípu Vítzslav Hálek prožíval šastné dtství, tam Milota Zdirad Polák v jitních erváncích našeho probuzení zadumán nad proudem labským psal svou v mém rodném kraji Bedich Sme„Vznešenost pírody" tana vyhledal družku svého života a v tichém podsteší starého Lamberku tvoil svá krásná díla hudební. Na moje áKarel Hynek Mlnicko putoval asto pvec „Máje" c h a a pod romantickou zíceninou Kokoína snil o svých verších, knihách i o své lásce Na Mlnicko uchýlil se v slunném podzimu svého života
—
—
M
také Svatopluk Cech, Prací svou chtl jsem zachytit prostedí, v básník zachovat budoucím generaztrávil osm let svého života cím obrázky vesnických lidí, s nimiž se básník ve všedním život stýkával, s nimiž dovedl si postesknouti a jež dojemným, srdeným svým slovem dovedl i v starostech a zármut-
—
ku
nmž
potšiti.
M
píteli panu U Dru Duchoslavu Panýrk o vi, docentu eské university Karlo-Ferdinandovy upímn dkuji. Pispl do mé knihy velmi cennou statí. Rovnž dkuji nakladateli panu Rudolfu Ryšavému za propjení ori-
Vzácnému
9
ginálu
Maákova ípu k reprodukci. íp je
studií
k velkému obrazu zdobícímu královskou
loži
umlcovou Národního
divadla.
V míe ovšem pp.
Dra R.
J.
brané látky upozornili.
nepatrné
užil
již
jsem feuilleton spisovatel
ást mnou sedíve zpracovali a tak na vydání této knihy
Kronbauera a
J.
Kalfusa, kteí
—
—
brzdilo mou práci. Povolání mé eského žurnalisty Je slabá, nedostatená. Podávám ji jiným ochotné a rád. Snad mnohý erpati z ní bude nové myšlenky, studie, nové vznéty a rozvede i vysvtlí, co já nemohl uiniti.
Svému rodnému Na
kraji pipisuji
svou práci
!
Král, Vinohradech, v srpnu 1912.
KAREL NOVOTNÝ.
10
Zas po
letech jsem
v kraj svého mládí.
pšel za veera Za údolím strá
do
mkce zahndlého
již
splývala,
le nad
pološera ní chrámu
bá
se skvla dosud v nebesklonu vzatém jak stará malba na pozadí zlatém. I zámek prostý, školu, hrstku stech svit pozdní opádal jak zlatý dech.
DO
OBRISTVI.
1
a jae roku 1895 rozhodl se Svatopluk ech, že se odsthuje navenek. Hledal nový, tichý domov, nco milého, klidného, utšené nálady ovšem
—
s
pknou vyhlídkou na íp. Ped svým odjezdem z Prahy
rožní pokoje tetího patra v
rohovém
— obýval
ná-
dom p. 557 na Letné
díval procházkami po silnici ke Chlumínu, po vysokých mezích k Ouporu, cestou k bažantnici a asto i kolem naší neratovické zahrádky to jezdíval do Prahy, anebo cho-
—
svým sestrám, bratím — netei. Jako vera mi to pipadá Chodíval svižným, zrychleným krokem, do ela vtisknutý erný tvrdý klobouk, pes ruku pehozený svrchník, deštníkem své kroky a hromádky štrku, jež na uprášené silnici míjel. Krok uvolnil, v chzi ustával — zastavil se. Díval se po polích, lukách bavil se pohledem na modré chrpy, rudé vlí máky s úsmdíval naproti
.
.
.
me
—
—
vem
rozhUžel se po kraji, díval se na tichou obec obístevskou, na nový domov svj Hledal v zamlženém obzoru silhouettu vnného Mlníka a mohutné obrysy ípu. V té chvíli tvá jeho, obrostlá šedivým, hustým, nepstným oi plnovousem záila klidným uspokojením a oi jeho krásn modré - tak vlídn a mkce dívaly se do hlubokých brázd úrodných lán a jako v oase spoinuly vždy na lukách !
—
Polabí.
Kráel dále. Lid v poli pracující pozdravoval hlasitým: „Pomoz Bh!" a jist pání to šlo ze srdce. Zastavil se i
u ženy, po práci na chladné, zvlhlé zemi odpoívající a varoval starostliv „že nachladiti!"
mže
se
snadno nebezpen, ba i k smrti
Básník miloval lid venkovský zpsobem zcela ideálním. Každého o tom pesvdil. A pece našH se takoví lidé, kteí dobrému muži zpsobili mnohou nepíjemnou nechci íci hokou chvíli. Svatopluk Cech se však nikdy nehnval a vždycky odpouštl. Tak tiše, jako mihl se kolem našich oken, takovým lehkým krokem, jak procházel se v nízkém smrí staré bažantnice, tak pišel Svatopluk ech poprvé do Obíství, do starého mlýna a do útulného domku, který se mu na první pohled i
—
—
zalíbil.
Dne 20. srpna roku 1895 pišel Svatopluk ech poprvé do Obíství. 14
Pišel od Neratovic. Zastavil se v obci a se zalíbením provelkou náves, zastínnou hustým stromovím. Sešel s hlavní silnice na právo kolem zámku k cest vedoucí ku mlýnu, V ostrém záhybu dole u staré budovy bývalého pivovaru, kde v letech šedesátých vail pan starý Smetana, hlížel
echv
Bedicha Smetany, kvapen a vzrušen, otec
domek.
stanul
ech
podruhé
— mile pe-
S místa toho otvírala se rozkošná vyhlídka na rozsáhlé panské louky s mohutným dubem uprosted. Klidná rovina meziíí labsko-vltavského lemována byla vysokými listnatými lesy a v jasném sluncem ozáeném pozadí, za Lužcem a Vrbnem vypínal se vysoko k nebi^ jediný velikán mohutný jako uHtý zvon echv íp Mocný dojem nádherného panoramatu úinkoval. Básník rozhodl se, že v Obíství se trvale usídlí. Okolí zámku, ko-
—
15
I
—
to vše pipomínalo mu Vrané, k nmuž mlýna jej vzpomínky nezapomenutelné. Vzpomínky z krász dob první studentské lásky. ných dob jinošských Bystrým krokem kráel kolem starobylého mlýna na ostrov, v jehož píjemném stínu si odpoinul. Díval se dlouho na vzedmuté peeje Labe, které s hukotem srána Labi želo miliardy svých rosných krpjí pod jezem posledním. Ani nepozoroval, že vyrušil ti studentíky, kteí se u mlýna hrou bavili. Byli to synové mlynáe Polívky Viktor, Adolf a Jeník, kteí trávili doma bezstarostné dny prázdninové, Viktor poznal na první pohled básníka Svatopluka echa a radostn pospíchal do mlýnice zvstovati otci, jaká nenadálá návštva do mlýna zavítala. Mlyná odešel s hochy do svého píbytku, a než mohl stela
i
poutaly
—
—
vypravování Viktorovo vyslechnouti, ozvalo se slabé Svatopluk Cech. zaklepání a do dveí vstoupil Pedstavil se jako redaktor z Prahy a žádal mlynáe, aby ukázal. v Národních Listech inserovaný mu domek Cestou k domku tázal se básník na podmínky prodeje. další
—
—
—
Mlyná potšen
pítomností muže celým národem milomnoho ze svých požadavk a nabídl panu echovi domek za 1600 zlatých. — Prodával se ztrátou asi
vaného,
slevil
800 zlatých, rád a snad by byl býval ješt básník o další slevu požádal.
slevil,
kdyby byl
Domek p. 83. v Obíství, majetek Jana Polívky, nájemce panského mlýna, byl až do jesen r, 1895 pronajat. Zahrádka stavením byl dvoreek v pknou zahrádku. V domeku bydlela švadlena slena Josefina Baukde pozdji byla pak rová, v jejímž útulném pokojíku scházely se dcerky místních rodin. echova pracovna Tam šicí stroje hrely od rána až do noci, a z otevených oken domku zalétal do cesty živý ohlas dívích hlas. asto slyšeli jsme odtud i veselý zpv prostých bezstarostných byla tehdy jen
ped domkem. Za
málo urovnaný, který teprve
—
duší.
16
ech pemnil
—
Slena Baurová byla již asi padesátnice, duše dobrá, nadšená a zvláštní milovnice divadla. Místní ochotníci mli v ní silnou oporu. Hrála role charakterní, vážné ženy i matky a asto se stávalo, že umožnila hru tím, že obtav ujala se
Lamberk,
letni sídlo
Bedicha Smetany v
role jiným málo sympatické, kterou nic hráti nechtla.
letech šedesátých.
žádná z mladších ochot-
A z toho domku poprvé zazvonila našemu básníku vstíc melodie národní písn. Dívky zpívaly istými hlasy, a básník s úsmvem naslouchal. Za ruku vedl malého hošíka, svého synovce. Když zpv ustal a než šicí stroje znovu se rozhrely, zaklepal básník silnji na dvée. S omluvou, že pichází ve chvíli snad nevhodné, vysvtlil úel své návštvy. Pichází prohlédnouti si domek, který je mu ke koupi nabízen. Slena Baurová a žádná z dvat 17
netušily, jaká dne zavítala.
vzácná návštva do domku toho krásného
Vlídný pán pozorn všechno si prohlédl. Jist, že v mysli své spádal již plány, jak to všechno kolem upraví, až domek stane se jeho majetkem. Po chvíH podkoval srden, rozlouil se se všemi a vyšel s hošíkem nízkými vrátky na silnici. A za nkolik dní byla koup uzavena. Rozhodnutí své sdlil Svatopluk Cech p. Janu Polívkoví tímto dopisem
Velectný pane!
Vám ústn
již sdlil, líbí se mi domek nabídnutý budou-H Vám vhod následující podmínky. Pedevším žádal bych Vás o njakou slevu s kupní ceny vzhledem k tomu, že budu míti výlohy s opravením, zízením a vysušením dolejších místností. Doufám proto, že mi domek penecháte celkem za 1500 zl. Z toho obnosu bych zaplatil 500 zl. pi podepsání smlouvy a zbývajících 1000 zl. v pti roních lhtách po 200 zl., vždy 1. íjna, tedy první lhtu dne 1. íjna 1896 a poslední lhtu dne 1. íjna 1900. Svolujete-li, mžete mne již nyní považovati za kupce jistého, ale ponvadž bych se rád dorozuml s jednou ze svých sester, která nyní mimo Prahu mešká a snad se mnou této koup by se úastnila, odložili bychom sepsání kupní smlouvy asi na 17. neb 18. záí t. r. Kdyby ostatn sestra ke koupi nepistoupila, nic by to nezmnilo na hlavních podmínkách shora uvedených a pi podpisu smlouvy sám bych splatil
Jak jsem
a koupil bych
onch
500
jej,
zl.
se do Obíství pesthoval dne 1. Hstopadu t. r. a bylo by tedy teba, aby do té doby nynjší nájemníci se vysthovali. Z té píiny bych Vás prosil, abyste tu s nimi sám zaídil. Svtnici nyní prázdnou a nkterou dolejší místnost bych si snad mohl k obývání a upotebení zaíditi
Rád bych
vc
již
18
v íjnu ?
Konen prosím, abyste mí laskav oznámil íslo domku pro objednání knihovního výtahu a pipravení smlouvy. Oekávaje laskavou Vaši odpovd, trvám v plné úct Vám oddaný Svatopluk Cech, redaktor
V I
„Kvt" v Praze,
na Letné
.
557.
Praze, dne 25, srpna 1895.
Na
dopis majitele domku, který
na všecky podmínky básníkovy,
ochotn
a rád pistupoval
odpovdl
Svatopluk Cech
následovn Velectný pane
Vám
vhod, mohli bychom tedy smlouvu podepsati od píští stedy za týden. Kdyby se Vám tento den nehodil, rate sám ustanoviti nkterý pozdjší. Je-li
dne
18.
t.
m,, totiž
Vám však onen den, oznamte mi laskav, hodinu byste mohl pijíti do kanceláe p, dra Ant. Kvíaly v Jungmannov (Široké) ulici, v dom „U Kornel", v druhém pate. Nejpíhodnjší by asi byly hodiny bud od 10 12, dopoledne neb od 3 5 odpoledne. Pan Dr, Kvíala již výtah z knih objednal a pipraví smlouvu 500 zl. složím (bud sám neb spolen se sestrou) pi podpisu a zbytek 1100 zl. splatím v roních lhtách dle našeho ujedHodí-li
v kterou
se
asi
—
—
;
nání.
Možná, že pijedu ped tím ješt nkterý den do Obíství se sestrou, která si chce domek také prohlédnouti.
V
plné
úct Vám oddaný S.
V Praze,
dne
7.
záí
Netrvalo dlouho a
Cech.
1895.
koup domku
vou trhovou ze dne 21. záí 1895, jef dležitým a asovým dokladem
uskutenna smloupodrobné znní — rovnž podávám.
byla
jejíž
—
19
SMLOUVA TRHOVÁ. Mezi p. Janem Polívkou co prodávajícím se strany jedné a p. Svatoplukem Cechem a slenou Zdekou echovou co kupujícími se strany druhé byla ujednána a uzavena tato
SMLOUVA TRHOVÁ. 1. Prodává a touto smlouvou prodal p. Jan Polívka jemu patící a jím od obce obístevské se schválením si. zastupitelstva okresního na Mélníce koupený pozemek ís, kat. 39. v Obíství, ve vložce ís. 34. kat. obce Obíství zapsaný, ve
výme
udané 145_i,
i
s
domem na
nm
od
nho
vystav-
ným
a íslem domu 83. v obci Obíství opateným a se zahrádkou, jakož i se vším píslušenstvím a se všemi právy, jak sám pozemek ten i s domem na vystavným drží neb
nm
držeti
oprávnn
jest, p.
Svatopluku echovi a slen
Zdece
Cechové do jich spoleného vlastnictví za obapoln ujednanou cenu trhovou per 1600 zl. — to jest jednoho tisíce šesti set zlatých r. ., za kterouž cenu trhovou p. Svatopluk Cech a slena Zdeka Cechová pozemek . kat. 39. i s domem , p. 83.
a
v Obíství a vším píslušenstvím
skuten
již
II. Trhová cena per 1600 nává a sice
\.
všemi právy kupují
i
koupili.
složiU pp. kupující
zl. r.
.
pi podpisu
se jak následuje vyrov-
smlouvy
této
p.
prodá-
—
vajícímu na srážku této ceny trhové obnos per 500 zl. t, j. pt set zlatých r. ., proež se ze píjmu tohoto obnosu pp. kupujícím od p. prodávajícího per contractum kvituje. 2. Zbytek ceny trhové per 1100 zl. ímž celá cena trhová per 1600 zl, vykázaná jest, zavazují se pp, kupující panu prodávajícímu ode dne podpisu této smlouvy 4^2% (tymi a pl ze sta) beze srážky jakékoli, zejména beze srážky dan z píjm neb jiné dan (dchodkové) v plletních lhtách pro rata temporis et quanti u nho v Obíství in solidm súroiti, a tím spsobem in solidm tamtéž zaplatiti,
—
20
—
,
každoron dekursívn ode dne podpisu této smlouvy ástku 200 zl. (dvou set zlatých) na zbytek ten, poslední lhtu pak obnosem per 300 zl. zaplatí, proež první lhta per 200 zl. ode dneška do roka a poslední lhta per 300 zL ode dneška nejdéle do pti let splatná bude, pi emž ale pp. kupujírím, neb kterémukoli z nich, právo vyhrazeno zstává též vtší obnos neb celý nedoplatek vbec neb jeho pípadný zbytek také díve bez výpovdi splatiti. Zbytek tento per 1100 zl se 4^2*^ o úroky bude na prodaném pozemku , kat. 39. s domem . p. 83. v Obíství pro že
pana prodávajícího zjištn, a zavazují se pp. kupující in solidm, také náklady kvitance neb postupu ohledn tohoto zbytku neb jeho lht, pak veškeré náklady s pípadným jeho vymáháním spojené, i kdyby dle zákona stejného poadí nepožívaly, sami in.
platiti.
Na prodaném pozemku .
kat. 39. s
domem .
p. 83.
v Obíství nevážné toho asu jiných závad, krom služebnosti jízdy po obecním pozemku . pare. 1032. ve prospch pozemk . pare, 1033, a 1034. v Obíství, kteréž služebnosti, prodaného pozemku a domu se pímo netýkající, pp. kupující na vdomí berou a beze srážky s ceny trhové pejímají; nepejímají však na sebe žádných jiných bemen neb závad, a pokud by taková jiná bemena knihovní neb závady na prodaném pozemku s domem z doby držení p. prodávajícího se objevily, jest týž k bezodkladnému opatení jejich výmazu knihovního svým nákladem i k náhrad možné z nich vzešlé škody povinen. IV, Vlastnictví, užitky a
bžná bemena (dan
a pirážky)
koupeného pozemku i s domem pecházejí dnem podpisu této smlouvy na pp. kupující, kteí se v tom ohledu s p. prodávajícím zvláš vyrovnají. V, Pan prodávající ruí za pravost svého vlastnictví a držení v udaných mezích. VI, strany vzdávají se námitky pro zkrácení pes polovici pravé ceny touto smlouvou, Vn. Náklady této smlouvy i vkladu knihovního, pak po-
Ob
21
plátek z
pevodu
vlastnictví
koupeného pozemku a domu
platí pp. kupující ze svého beze srážky s ceny trhové, VIII. Jsou obé strany srozumny, aby podle této smlouvy a)
bylo vloženo právo vlastnické k
v Obíství
domem
s
pozemku .
kat. 39.
na ném vystaveným . p, 83. v Obíství obce Obíství kupujícím, totiž panu Sva-
ve vložce . 32. kat. topluku echovi a slen
Zdece Cechov, každému
polo-
vicí,
b) vložilo se na týž pozemek ís. kat. 39. s domem ís. p. 83. v Obíství ve vložce . 32. kat. obce Obíství právo zástavní za zbytek ceny trhové per 1100 zl. se 4' 2^' o úroky,
dle podmínek odstavce II. ad. 2). této smlouvy splatný a súroitelný, pak za uvedené v tomto odstavci vedlejší náklady až do obnosu 50 zl. r. . pro prodávajícího pana Jana Polívku, a aby se tento vklad zárove s vkladem vlastnictví sub a) a v poadí téhož stal. Tomu všemu na dkaz obou stran smlouvajících ovené podpisy.
V
Praze, dne 21.
záí
1895.
Jan Polívka, Svatopluk Cech, Zdeka Cechová.
mj
Co všechno z té smlouvy mluví. Nemluví, ale básm'k, „Hle první pvec svého lidu volá jehož verše ve statisících sešitech rozlétly se po celém zazmvá. Básník, který svému lidu všude tam, kde eská podal tolik perel dobré duše své a srdce vlastenecky zaníceného, který dar svj na prahu svého stáí doplnil nedostižnými „Písnmi otroka". Básník, jehož jméno stalo se v národ svatým, básník sestárlý pi koupi vlastního skrovného hnízda v neznámé vesnici na výsp Podipska skládá do rukou dobrodušného eského mlynáe pouhých pt stovek rakouské a ostatní zavazuje se v roních lhtách zaplatiti. Pemýšlel asto o tom, že obtížno bude placení lht i úrok, že výmaz pohledávky z úedních knih vyžadovati Bože
zvun
!
—
—
e
mny
22
svt
bude nového zdlouhavého úedního jednání Básníci jiných národ, menšího významu i ceny, berou tizámeky na asícové honoráe a kupují si krásné vily rovných bezích oceánu Kupují nákladné zahrady, pohádkovým pepychem vyzdobené s protáhlým stínem cypiš a
—
.
,
.
odleskem jasného tyrkysového nebe. Svatopluk Cech si koupil domeek. Novina letla ze vsi po celém kraji. Obec nedokav tšila se na píchod nového souseda. Mlyná pemýšlel, staral^se, aby Svatopluk Cech spatil domek v nejlepším poádku. istilo se, omítalo, spravovalo, urovnávalo. Práce mli mnoho jako ped velikým svátkem.
s
—
23
I
PAN CECH SE PISTHOVAL, JUBILEJNÍ
ROK BÁSNlKA.
[bístevští denn vyhlíželi. Nemohli se dokati, brzo-li objeví se za nízkým pltkem zahrádky
tvá nového domácího
pána.
Také Svatopluk Cech tšil
se
na venkovské
své zátiší. Pemýšlel, jak vše si pohodln zaídí po svém, jak upraví si zeihrádku, vysází ji stromovím a okrášlí kvtinami. Potom nerušen jak oddá se zase tuhé, ale milé práci.
Mlyná ekal rád by
již
dlouho na zprávy redaktora echa, jemuž
domek v po-
ádku odevzdal. Než pan Cech sthování stále oddaloval a omlouval se v dopisech
Velectný pane Neodkladné práce a
návštva píbuzných numne, abych píjezd do Obíství odložil na pondlí nebo na stedu.
tí
Pak pejmu formáln od Vás koupený domek a prosím snažn, abyste do té doby laskav nad ním držel ochrannou ruku,
V
plné
úct Vám
od-
daný S.
V
Cech.
Praze, dne 26. 1895.
záí Svatopluk
ech
v padesátém roce svého života.
27
Velectný pane
Ponvadž dosud
nevím, v který den urit do Obíství že se to stane bhem píštího týdnu — nemohu použíti Vaší laskavé nabídky stran píležitosti, ale dkují Vám srdené za Vaši vzácnou ochotu. Pijmte také moje upímné díky za laskavé obstaráni tch oprav v mém domku. Cena za zed nezdá se mi veHkou; na pispní souseda jsem ani nepoítal. Nyní bych jen rád, kdyby do mého píjezdu pavla mohla býti hotova. Na ostatní je dosti asu, až do Obíství pijedu. Zatím znovu Vám vele dkuji a trvám
pijedu
— vím jen,
v dokonalé
úct Vám oddaný S.
V
Praze, dne 25./10. 1895.
V
listopadu
—
Cech.
—
prvního dne stanul ped domkem pi do Dušník velký nábytkový vz. Snášeny skín, stoly, knihovna a tžké bedny plné knih, papír a asopis. Když pelivá ruka básníkovy sestry sleny Zdeky vše byla urovnala, pijel druhého dne Svatopluk Cech do Obíství. Pišel tiše a nikdo snad v té chvíli o píchodu jeho nevdl. Usídlil se v domku, brzy zdomácnl a sousedm bylo, jakoby v tom domku zstával odjakživa. Urovnání pracovny vyžadovalo mnoho práce. Konen knihy zaazeny na své místo a Vánoce záhy penesly nového obana obístevského do Nového roku 1896. Básník vstoupil do padesátky svého života, vyplnného tuhou a požehnanou prací a posvceného láskou k národu silnici
Telegrafista v neratovickém nádraží vzpomínal snad padesátin Svatopluka echa nejdéle. Telegrafista i obístevský poštmistr. vyukával Morsev píod rána do noci Celý týden
—
28
—
nekonenou adu telegram. Vyukával trpliv, ale obrovský nával sotva zmohl. Znaménko adilo se ku znaménku, proužky papíru hromadily se pod znavenou rukou úedníka, která je spouštla pod stl, kde tvoily sple bílých stuh výpomocné síly kanceláské depeše opisovaly a práce trvala pes plnoc, Z rána telegrafní poslík Schonbeck spchal k Obíství, k milému domeku, za jehož vrátka nasypal na pl tisíce telegram. Sel do Obíství denn dvakrát tikrát a chodil tak celý týden* Pan poštmistr vypravoval denn spousty dopis. Poštovní kára postiliona Bahenského, byla dopisy pecpána. Potom pivezli ješt bednu znaných rozmr s obrazem Joži Úprky dar bratí Moravan. O tom jubileu mi postilion asto vypravoval, S úctou vzhlížel k „panu básníkovi" a šastným se, cítil, když básník použil jeho vozu. Byl to vzácný pasažér. asto jej vozíval z neratovického nádraží. Pan Cech rád si pohovoil se sdílným posJ;ilionem, Bavili se spolu celou cestu a post^ion od pana echa mnoho zajímavého zvdl. V prvních msících svého pobytu vyhledával básník stále pátelského pispní praktického mlynáe. Pan otec rád ulehil jeho starostem, objednával všecky poteby a básník vyrovnával potom vždy jen pedložené skrovné úty. stroj
Dv
—
—
—
Velectný píteli S diky posílám
Vám svj
út mn zaslaných
za díví za uhlí
.
úhrnem
ctihodn starý dluh a
.
.
.
.
.
.
.
.
3 3
zl.
zl.
90 20
7
zl.
10 kr.
sice dle
kr. kr.
Zárove dkuji za dodané saldované úty za kamna 25 zl., a za zasklení pavlae 10 zl., jakož i za rozpoet p, Vošty 5-
29
stran pavlae, jemuž jsem smluvený obnos pímo zapravil. dkuji srden za špargl*) a všechny laskavosti
Konen
mn prokázané.
S pátelským pozdravem Váš oddaný Svatopluk Cech.
V
Obfstvf,
Po
8./5.
jubileu v
let
18%.
—v
ervenci a srpnu
— pijel
do Ob-
v dob té upozornil na sebe návrhem Husova pomníku pro Staromstské námstí. Byl jsem práv v Obíství s pítelem fotografem Vítzslavem Fuchsem. Pi v panské hospod seznámiU jsme se s panem Amortem. Vypravoval nám mnoho zajímavého ze života umleckého a zvlášt o své poslední práci velkém poprsí Jaroslava Vrchlického, které vytvoil k vyzvání vlasteneckého sládka Ržiky. Když bylo poprsí v bílém mramoru provedeno, vybídl Ržika umlce, aby vytvoil ješt poprsí další Svatopluka echa. Amort radostn chopil se díla. Požádal básníka, aby mohl modelovati u nho v Obíství a Svatopluk Cech po dlouhém zdráhání konen svolil. Pouze však hodinku denn bude prý umlci sedtL „Nyní bych poteboval velké ostré a dobré fotografie básníkovy hlavy" vzdychl si Amort „kontury nanesl bych si u echa a detaily studoval bych dle fotografie íství
socha Vilém Amort,
který
práv
obd
—
—
—
doma". Upozornil jsem umlce, že pítel Fuchs mohl by fotografie má práv v Neratovi-
zhotoviti, tím spíše, že velký aparát cích.
Amort pipravil ostýchavého básníka na Za nkolik
rát nesl jsem *)
30
Slovo
naši
návštvu.
dn vydali jsme se do Obíství. Velký, tžký apasám celou
chest
cestu
— a rád. ech pijal nás
básník peškrtl.
s
hu-
morem. Pípravy k fotografování bavily jej velmi dobe. Bitký jeho vtip chvílemi šlehl hovorem. Ve sklep hostince u Plock mli jsme temnou komoru, kam s velkým spchem tyikrát jsme desky penášeli. Fuchs zhotovil osm snímk obraz tváe, profily i hlavu ze zadu. Po práci pozval nás básník do své zahrádky, aby seznámil nás se svým hospodá:
stvím, se svými zamilovanými holuby. Fotografie se zdai-
ly.Neretušované ostré
snímky tváe i hlavy s jasn zachycenými detaily Amortovi práci velmi usnadnily. Obrázky líbily se i básníkovi, který nkolik kopií si
objednal. Když práci dokonil,
socha
požádal básník fotografa, aby desku s te-
menem jeho hlavy rozbil.
Fuchs desku zniil.
Vzpomínám asto a rád na pátelský styk
panem Amortem
Svatopluk Cech v zimlnarzahrádce.
doby jeho pobytu v Obíství. Procházeli jsme se každého dne veer po bezích Labe, v neratovických hájích i po bílé erámí sUnici. Amort živ líil mi drobs
nstky
z
z básníkova života
—
jež byly pro dnes hoce, že nezaznamenal jsem pravování sochaovo do svého denníku. Snad uchoval si je pan Amort ? Lituji
Další korespondence básníkova z té
mne si
zajímavý.
všechno vy-
doby svdí, že zá31
ležitost
koup domku
psobila echovi dlouho ješt
sta-
rosti:
Velectný
píteli
Pan Dr. Kvíala uznal, že je potebí nové kvitance, ponvadž chybí ve kvitanci Vámi sepsané také povolení knihovního výmazu, bez nhož by se kvitance té pro pozemkové knihy upotebiti nemohlo. Krom toho je vzhledem ke kvitování úrok také zapotebí vtšího kolku. Pikládám tedy novou tu kvitanci od p, Dr. Kvíaly sepsanou a již kolkovanou i prosím Vás snažn, abyste ji laskav podepsal a také datum pipsal a zítra v Mlníku kamž bezpochyby pojedete, legalisovati dal, naež ji zašlu k vli knihovnímu výmazu p. Dru. Kvíalovi. Starou kvitanci vracím; kolky na ní oželím, ponvadž nové
—
sepsání stalo se potebné jen mojí vinou; mlf jsem dle smlouvy sám kvitanci opatiti. Obnos 36 kr. na legalisi pi-
kládám.
Zárove prosím, velectný píteli, pijmte ode mne v upomínku jednu z fotografií, které jsem práv z Prahy obdržel. Jsou od toho fotografa, který mne zde na žádost sochae p. Amorta fotografoval. S pátelským pozdravem Váš oddaný Svatopluk Cech.
V
32
ObHství, dne 28./9. 18%.
I
1897-1899,
prvních letech svého pobytu v Obíství býval Svatopluk Cech v domku také pes zimu. se celkem málo z jeho intimního života. Svatopluk Cech miloval klid a samotu, bylo to o vseobecn známo a všichni, kdo ho znali, respektovali tuto básníkovu plachost a nedtklivost. Proto tak málo
Vdlo
nm
.
li
Labe u Štpánu.
zpráv o intimním jeho život proniklo do svta a nejmén z posledních let. Mlf milý Cech v drahém kraji rozmanité potíže. asem zdálo se, že plachost svou odkládá. Rád si s lidmi pohovoil, rád si nkam vyšel, ale kletba jeho poptdarity šla všude jako stín za ním. Sotva že ho lidé poznali, doléhali na nho otáz-
35
kami pravé o tch vcech, o kterých ech nerad slyšel a nerad mluvil. Víte, jací lidé jsou — zajímají a vyptávají se nejradji na intimnosti, jen jen hoí touhou po njaké podrobnosti, o které se obyejné v novinách nepsává, a ponvadž echovi nebylo snad nic odpornjšího nad toto doléhání a s tím spojené obdivování a lichocení, prchal s místa na místo, až nebylo v nejbližším okolí Obíství kouteka, kde by ho neznali. Chodíval potom až na Mlník, pak do Veltrus do hodiny cesty hostince „u havrana", ba až na Chlomek. dv hodiny cesty zpátky ale pece jenom dvatam kráte týdn vycházel, aby ml pokoj. Dokud lidé nevdli, kdo je starý pán, jenž s nimi posedává, bylo dobe. Povídali radostech, nepetvasi, vypravovali mu o svých starostech ovali se a jednali a mluvili tak, v jaké práv byli nálad a to práv ech chtl, po tom toužil, to nejvíce hledal. Jakmile mu však vnovali vtší pozornost, spustili o literatue, „jak nebo inili dokonce rzné, hodn nápadné narážky pak vlastn ten Svatopluk ech vypadá?" prohodil na píklad nkdo hodn nahlas bylo ovšem po incognitu a básník se za chvíli vytratil a do vesniky, kde byl prozrazen,
—
Dv
—
i
—
—
nikdy už nepišel. V Obíství mli pohlížel
na
nho
zjev, inteligenti
tém
všichni lidé
jako na
ctili
echa
rádi. Prostý lid
njaký nadpozemský
legendární
echa pro jeho ušlechtilou, ryzí povahu,
milovali a vážiU si ho jako veHkého, slavného eského básníka. Znali ho výborn i dti z celého okolí. Když v prvních dobách echova pobytu v Obíství pišli na návštvu lenové „Máje", napadlo jednoho z nich, udlat s mládeží zkoušku, co ví o echovi a zná-li ho osobn. Chlapec se podíval s pohrdlivým úsmvem. „Já potkávám a pozdravuji „pana
—
„a už Svatopluka" každý den", ekl s nesmírnou pýchou jsem s ním také mluvil." Bylo v té dob po eském království tuze málo lidí, kteí se mohli takto pochlubiti. Ignát Herrmann vyprávl o té návštv „Máje" velmi humoristicky v nedlní píloze „Národních List". vždy nzvlášt v zim Svatopluk ech pracoval
—
36
—
denn. V té dob zahájil první pípravy k vydávání sebraných svých spis, S nkterými sousedy pstoval nepetržitý styk pátelský. Vedle rodiny mlynáovy, byly to zvlášt dítky rolníka Fleischra, které pan Cech rád u sebe vídával. Dtem vnoval hojn svých knih, se jia památku podpisoval. S rodinou Fleischerovou na pstoval Cech i korespondenci, zvlášt v dob, kdy nepíznivé pomry dolehly na hospodáe, který nucen byl statek prodati a hledati nové živobytí v mst. Svatopluk Cech cítil upímn s milým sousedem a pomáhal jak mohl. Slovem V rodin Fleischerov dojista choi skutkem. Dobrá duše píliš snad intimního obvají dopisy echovy a také ty, kolik hodin
tém
len
nž
!
sahu,
v
mé
mly
by býti zachovány
a — až
jiný
pokraovati bude
práci.
Svatopluk Cech byl náruživý holubá. Miloval své holubí hospodáství a s radostí vypravoval o tom, jak se holubi jeho množí. Po celý den stecha domku oživena byla opeenou havtí, které štdrá ruka básníkova nkolikrát za den sypala hojnou potravu. Své holubáské zkušenosti sdílel s obístevským sedláským mistrem Kratochvílem, který básníkovi ochotn a rád ze svého holubníku nkoHk pkných kamzl, purclík a stavák pepustil. V dlouhých zimních veerech zásoboval Cech sousedy knihami a novinami. Sám také rád asto vypjil si knížku, které dosud neznal. Díve než Svatopluk Cech se nasthoval do svého domku, nebylo nádherného rozhledu z oken a pavláky do širého kraje s luinami a lesklou stuhou labskou. Zahrada uzavena byla k lukám vysokou hradbou hustých strom. Nebylo vidti Mlníka a štíhlé jeho vže, nebylo vidti mohutného osamlého dubu, rozpínajícího své vtve uprosted svžího koberce luiny. Obístevští pomýšleli stále, jak by okolí domeku upravili a pobyt v básníkovi zpíjemnili. Nabídli se tudíž psobiti k tomu, aby nkolik strom majetek panství bylo poraženo a tím oteven volný rozhled po kraji pímo s oken echovy pracovny. „Zniiti toHk strom
nm
—
—
37
—
pro rozkoš mou ?" pravil mistr a doložil hned své rozhodné „nikdy" a hradba stála dál. Ale ne dlouho. Svatopluk Cech mél lásku ke stromm, ale Obístevští stejné silnou sympathii k echovi. Rozhodl-H Cech stromy zstanou ekli si sousedé stromy padnou A padly :
i
Jednoho dne, když Cech
I
:
se z
domku
vzdálil, zabušily se-
kery a reforma byla provedena. Cech želel dlouho krásných strom. Než smíil se konené s faktem. Vždyf ráj nebe rozložily se náhle ped jeho zraky. Básník asto íkal: „Lidská ruka nemá dotknouti se díla pírody." Ani když koruny strom v Cechové zahrádce nasadily výhonky a husté snéti, Cech odmítá vtve oklestiti. Bylo potebí dlouho pesvdovati jej o hospodáské nutnosti a prospchu zahradnického poínání. A jakým byl k stromm, byl ke zvíatm. Mouše básník kdysi zachránil život, vyrvav ji ze všetené tlamy svého Broka. Nesmla zahynouti ani myš škdce básníkovy špižírny. PasC nalíena, ale lapenou myšku Cech sám bére v ochranu. Udílí amnestii a vypovídá ji za hranice svého království, A rozsudek sám provádí. Vynáší myš za zahradní zed, kde pouští ji do volné pírody. Do domku pinesla žena kuata na prodej. Cech nemohl i
i
—
chudé žen odíci. Kuata koupil a poslal je paní mlynáové darem. Nedovolil, aby kuata v jeho domku byla zabita. Na potulce pišel básník k Veltrusm. Z jara za chladného dne spatil na vlhké mezi sedící ženu. Odpoívala po práci na poli. Sv. Cech se zastavil a pobízel ženu, aby povstala. „Snadno mžete se nastuditi a i k smrti se rozstonati"
—
varoval.
Básník byl píkladným dobrodincem. Až hešeno bylo na jeho dobrou duši. ech však byl pesvden, že dobrý skutek nemže nésti zlého plodu. Na dvée kuchyn echova bytu zaklepal lovk, který domácím nezdál se býti dobro-
—
hoden. Odcházel nespokojen s prázdnou. pracovny sledoval výstup nastalo ticho 38 diní
ech s oken
—
— básník
vydává se za tulákem a co rozladno zstalo v dom, venku štdrou rukou opt vyrovnává. Zvýšené pízni echov tšili se chudasové, vydlávající sob almužnu zpsobem estnjším. Byli to zejména dráteníci a flašinetái.
Starý kolovrátká kdysi rozložil svj nástroj
ped oteve-
ným oknem básníkova pokoje. Spustil oste a vesele „Vždy jsme jen jednou na svt!" Básník pospíšil véna odmnil :
—
myslil si kolovrátká starce desetníkem. Takový honorá je projevem zvýšejié záliby pro mou hru. Vzal za kliku a zahrál znovu. Sv. Cech vyšel klidn se usmívaje z domku a šetrn flašinetái domlouval „I to abyste toho už nechal mohla by se Vám rozboleti ruka!" Choval-li se básník šetrn a velkodušn k chudasm, ke zvíatm a k rostlinám, tím jemnji a šetrnji snaží se vycházeti se svým okolím. když odešel z Obíství Svatopluk Cech, štdrá jeho ruka každého msíce se tam vracela, aby podlila chudé. Šlechetný muž obával se, aby jeho odchodem obístevská chudina nestala se ješt chudší.
—
:
—
A
—
Štdrostí svou
kém
stal se
okolí proslulým.
Svatopluk
ech
brzy v obci
Rád pomohl, kde pomoci
i dalejeho bylo
lidé prohešili se na milém, roce 1896 pišel^ k echovm mladý, slušn odný muž. Také prý literát. Žádal básníka o podporu na cestu do Dráždan. Svatopluk ech prohlédl si pedložené papíry a vnoval neznámému 50 zlatých. „Literát" s podporou došel až na Sopku, kde peníze ni-
poteba. Jak asto nesvdomití
dobrosrdeném lovku.
V
zbžn
emn
utratil.
obci vypukl požár, byl Svatopluk ech první mezi tmi, kdož k ohni pispchali. Jevil vždy velký zájem o pohoelé, jimž nelíené vyslovoval svou upímnou úast nad
Když v
neštstím.
39
Na svých potulkách v pírod pozoroval básník se zvláštním potšením život ptactva. V asných hodinách ranních chodíval kolem labských tní, kde pihlížel reji divokých kachen a vodních slípek. Z jara radostn vítal racky, poletující nad proudem eky. Krouživý a hravý let pták sledoval Cech s velkým zalíbením. Nejmilejším místem vycházky byl básníkovi mlýnský ostrov, bujn zalesnný. Do stínu vysokých dub, topol, buk a lip nikdo po celý den nezavítal. Jen básník mohl nerušen oddávati se zde svým dumám Každému stromu i kei vnoval zvláštní pozornost a tšíval se z píle drobných opeenc, když z jara snášeli sob na hnízda. Kdo ze známých náhodou s básníkem se na ostrov sešel, s podivem naslouchal hlubokým botanickým výkladm Svatopluka echa. Na ostrov hnízdil párek sov. Cech projevil pání, že by rád pozoroval podivné ty ptáky za soumraku. Mlyná pozval pana echa na veer do starého mlýna a když se setmlo, vydali se všichni na ostrov. Sovy nezvyklou návštvou pobouené, polekan skuhraly. Tušily nebezpeí. Tloukly svými kídly do vtví strom a divoce dorážely na rušitele noního zdálo se, že ocitli se v tajemném okruhu arovné ticha. moci a zvlášt ech se zatajeným dechem sledoval poínání noních dravc, již chránili svá mláata. Za hrozného pokiku pták vyšplhal se synek mlynáv na strom a v malé chvíli pinesl echovi tyry malé sovy, Svatopluk ech vidl je v život poprvé. Líbily se mu, hladil hustým chmýím pokrytá ptáata, díval se do jich velikých nedvivých oí. Po chvíli žádal studenta, aby malé sovy opt do hnízda uložil. Pi návratu ze zajímavé noní exkurse vyplul na oblohu msíc. Byl v úplku Rudá jeho koule krvavým svitem ozáila bílou stezku ku mlýnici. Byl to arovný veer a básník pi louení s mlynáovými poznamenal: „To byla krásná pohádka!" Také na noc fiHpojakubskou tšíval se ech zcela zejm. Pozoroval ohn na návrších a mlyná, aby mu ješt vtší radost zpsobil, vyvezl s chasou za ves otýpky a smolná ko40 ,
Tm
.
.
.
.
šfata. Pálili
ohn
tak,
aby básník z domku mohl
je
dobe
vidti.
žil
Tcprv zákon o pímých daních osobních i básníkm platiti bern.
z
roku
18% ulo-
Starý patent o dani živnostní a dani z píjm šetrnji zachoval sektem, kdož závazky své pro veejné dobro vyrovnávali zlatem svého ducha a citu a proto veškeré písemnictví vylouil z berní poplatnosti.
Tak
stalo se, že paragrafy
nového berního zákona dotkly se
Svatopluka echa.
i
Zpsob, kterak
se velký básník a idealista podroboval
neodvratnému píkazu
zákona, dává nám znovu poznati, jak oddan, bez odporu nesl svá životní bemena. A nejen po této stránce suché ísHce ukládaných da ní
zajímají.
pohled
i
do
Ony
poskytuj básní-
tajností
kova hospodáského
života,
Pan otec Polívka. které lidé vysokých ideál práv tak úzkostliv steží, jako tajemné hloubky svého života duševního. Kterak skrovné byly požadavky echovy na život po stránce fysického opatení jest již známo. Než ani pi tomto nedodlal se taskromném zpsobu života Svatopluk kových úspor, aby bezstarostn mohl si opatiti vlastní koutek pro svj skromný, tichý život. Roku 1895, kdy dosáhl 41
ech
vrcholu své slávy a kdy, jak by se dalo souditi, i hmotn býti zabezpeen, kupuje v Obíství za prostinkých
ml
pomr
domeek. S jakou péí vzornou zapravoval své úroky a splátky, jakou pozorností a úzkostí platí své dan, o tom hovoí ada zde položených dopis, které i v jiných smrech jasn osvtlují jednoduchý život muže tak vzácného a velkého. s
Velectný
píteli
Ponvadž Jste pi mé návštv projevil zálibu v cestopinkteré sech, nabízím Vám ku tení v té nudné pro Vás piklázajímají-li Vás i staré vci cestopisné knížky dám také staroeský cestopis do Palestýny (psaný ped 300 lety) a sbírku eských povstí historických.
dob
—
—
ripojcná Hellwaldova „Amerika" je sice vtšinou suše ale pece jsou tu a tam zajímavá líení amerického
pouná, života.
Peje Vám co 6./1.
nejrychlejšího pozdravení
Váš oddaný
1897.
S.
ech.
Básník rovnž nepohrdl skrovnou literární zásobou svého souseda. Vypjil si také asto njakou knížku, zvlášt jednala-li o kraji, anebo nkterých místech na Mlnicku. Knížky i noviny vracel s díkem
Velectný
píteli
Tší mne velmi, že Vám moje knihy pomohly trochu krátit dlouhé chvíle za Vaší nemoci, a se srdeným díkem vracím navzájem Bohmovu knihu o Mlnickém okresu, jakož i za-
pjené „Hlasy z Podripska", V upímné úct a s pátelským pozdravem
V 42
Obíství, 20.^2. 1897.
Váš oddaný S.
ech.
Velectný
píteli
Posílám ástku 20 zL 25 kr., jakožto zítra splatné pololetní úroky ze zbytku kupní ceny 900 zl.
4V2*' o
S pátelským pozdravem
Vám upímn oddaný Svatopluk Cech.
V
Obíství, dne 20.
bezna
1897.
Když pítel básníkv, mlyná Polívka, zkrušen zlým rheumatismem odebral se k léení do Píšfan, tu stýskalo se ob-
ma sousedm navzájem. Korrespojidence mezi nimi byla velmi srdená. Následující listy S. echa do Píšfan poslané zajímavý jsou tím, že básník vyslovuje se v nich o Slovácích. Velectný
píteli
Potšilo mne velmi, že Jste si hned po píjezdu do Píšfan na mne vzpomnl. Srden dkuji za milý Váš dopis. Pravíte, že Vás stihlo v Píšfanech chladné poasí zde u nás jest však nyní hotová zima. Již pes týden je tu povtrnost hanebná dešt, studené vtry, nebe zamraené, zkrátka máj špatn zaíná a „ledoví muži" dostavili se ve
—
—
vší své
sláv.
po mracích opt vysvitne slunce nás zaheje. Peji Vám, abyste v Píšfanech hodn se zotavil a také
Nezbývá než
a
tšiti se, že
konen trochu
píjemných dní užil. se, že Vás po nkolika týdnech úpln pozdraveného a tatranským vzduchem osvženého opt v Obíství i
jinak
A
tším
uvítám.
Váš oddaný Svatopluk Cech. 9.15. 1897. 4
43
Velectný
píteli
Odpusf te, že na milý Váš dopis odpovídám teprve dnes
ml jsem
tyto dni mnoho rozliných prací a ponechával jsem vzájemný dopis na dobu volnjší. Že se necítíte jako cizí mezi slovenským obyvatelstvem Píšfanským a okolním, jest ovšem výhoda tchto lázní; peju Vám upímné, aby i jinak ukázaly se výhodnými a dkladn Váš neduh vyléily. Tu sbírku berlí a holí, o které píšete, tam ovšem rozmnožit nemusíte dosti na penžitém vdku, kterýž musí host v takových lázních zanechati. Jen aby za to vykonaly svou povinnost a zdraví Vašemu nále-
si
;
žité posloužily.
i
Poasí Vám asi valné nepálo; zde mli jsme chladna Labe se zase rozlilo a pokrylo celá luka až na
dešté, také
ostrov u dubu. Vera v nedli pršelo celý den dnes zdá se, že bude pkn. Ráno je alespo jasné a teplé. Voda stojí ješt všude na lukách a jen velice pomalouku opadává. Ona rozmluva o Slovácích, kterou Jste u vedlejšího stolu vyslechl, také mne potšila. Soudím stejn, že ubozí Slováci prese všecku svou nynjší zbdovanost a uhntenost k lepšímu osudu se povznesou a že všechno úsilí surové madarisace zstane marné pomalu již pestávají doby, kdy mohla jedna národnost druhou pesilou nebo lstí zotroovat a odnárodovat. A velmi potšující je zvlášt to, co Jste pozoroval o malé znalosti madarštiny mezi Slováky. Dovídám se, že hodláte již koncem tohoto týdne se navrátit; uvidíme se tedy zase v krátké dob. ;
Nmc
;
dom
Zatím ješt jednou
srden
Vás pozdravuje Váš oddaný Svatopluk Cech.
V
ObHství dne
24. 5. 1897.
Velectný Posílám
44
opt
píteli
plletní, dne 21.
t.
m. splatné
4^/3^ o
úroky
z
nynjšího nedoplatku ceny kupní za domek per 700
zl.
a prosím jen o malou, prozatímní stvrzenku.
S pátelským pozdravem Váš oddaný Svatopluk Cech.
Piloženo 15
VObíství
zl.
75
kr.
18. 3. 1898,
Velectný
píteli
Vymena mi v tchto dnech dle piložené listiny osobní da z píjmu na 1898 v obnosu 6 80 kr., z ehož má zl.
r.
vydavatelstvo „Kvt" (mj bratr Vladimír) odvádti na mé služné ástku 5 zl. 40, já pak sám zbytek 1 zl. 40, které mám platiti ve 2 lhtách ^2 letních po 70. Ponvadž bezpochyby zítra do Mlníka pojedete, byl bych Vám povden, kdybyste za mne laskav tento obnos 70 v obálce pipojený proti potvrzení na piloženém výmru u berního úadu laskav zapravil. Neiní-li Vám to tedy žádných obtíží, rate mé prosb vyhovti, zaež již pedem upímn dkuji.
Váš oddaný S.
VObíství
Cech.
6.6. 1898.
Velectný
píteli
obtžovati Vás výminenou prosbou. Miloš ve Warnsdorfu pestál zánt plic a na radu lékaovu udlá si asi 3 nedlní prázdniny, které se svým Dovoluju Bratr
synákem 4-
si
mj
ztráví u mne,
45
Píše mi, že pijede zítra v poledne (12 hodin 3 minuty) do Neratovic vlakem od Ml. Boleslavi a ponvadž na chzi pší je dosud slab, žádá mne, abych pro nho sehnal njaký povoz. Prosil bych Vás tedy o laskavé zapjení povozu toho (s 1
konm)
— ale
ho
nak. V
pípad tom
tom pípad, nepotebudo hospodáství neb ji-
ohlédl bych se po povozu jinde. naproti, ale ponvadž. nerad jezdím a záprocházka dobe mi poslouží, pjdu do Neratovic
Chci bratrovi
rove
jen v
práv sám
jete-li
jíti
pšky; kdyby Vám tedy bylo možno, onen povoz zapjiti, odešlete jej laskav pímo do Neratovic k vlaku, který tam pijíždí
(smrem od
Ml. Boleslavi) ve 12 hodin 3 minuty
v poledne, Bude-li Vám možno mé prosb ped mé upímné díky.
vyhovti,
pijmte
již
na-
Váš oddaný S.
V
Obístvi
Cech.
20./7. 1898.
Velectný pane
Omylem vypoetl jsem kdežto správn 15 dodaten ješt 50 kr.
25
kr,,
Zárove pikládám
tentokrát pololetní úroky na 15 zl, zl. 7 5 kr. obnášejí; proto zasílám
kvitanci a prosím, abyste
podepsal a na Mlníce legalisovati útraty s díky nahradil.
dal,
ji
laskav
naež bych pípadné
S pátelským pozdravem Váš oddaný S.
V 46
Obístvi
12./9. 1898.
Cech.
v zim rozšíiti.
úmyslu
r, 1898 pojal Svatopluk ech úmysl domek svj Jednal o tom s mlynáem, pozdji však provedení
opt
oddálil.
Velectný
píteli
Ponvadž do konce tohoto msíce mám trochu více práce, prosím Vás, abyste pozvání onoho mlnického stavitele laskav odložil na píští msíc. beztoho nijak nespchá. Zárove dkuji Vám srden za laskavou ochotu, s jakou Jste mému švakrovi píležitost zapjil.
Vc
V upímné úct
a s pátelským
pozdravem
Váš oddaný S, CccIl
VObíství23./l. 1899.
Velectný
píteli
Byl bych Vám povden, kdybyste laskav zítra u berního úadu na Mlníce zaplatil moji (celoroní) výdlkovou v obnosu 2 z 1. 94^ kr. a zaplaceni to mi na piloženém platebním rozkazu potvrditi dal.
da
.3
V upímné úct V
Obíství
1. 5,
a
s
pátelským pozdravem Váš
1899.
Velectný
S.
ech.
píteli
Vám opt s prosbou. Dostal jsem piložený výmr osobní dan na
Picházím k
r.
1899 a pro-
47
sím Vás, abyste zítra pí Svém pobytu na Mlníce celý ten obnos 8 zl. 40 kr, za mne laskavé zaplatil, ku kterémuž úelu pikládám 10 zl. Kdybyste pak za zbytek z tch 10 zl., tedy za 1 zl. 60 mohl pro mne koupiti libové uzené maso (ovšem syrové, k vaení), byl bych Vám povdéen. Pijmete zárove velé moje díky za poskytnutí dvojí píležitosti pro mého švakra, jakož i za husu. A prosím ku konci, abyste ode mne pijal jeden výtisk mého „Lešetínského kováe a menších básní."
S pátelským pozdravem Váš oddaný S.
V
Obíství
ech.
12./6. 1899.
V lét vykonal
Svatopluk Cech opt delší cestu do Kostaby shlédl místo muednické smrti Mistra Jana Husi a dále do Pfiíže. Svým pátelm poslal nkolik pohlednic s tmito ádky
nice,
Velectný
píteli
Pijmte v nynjší pohledové horece také ode mne
lístek
z cest.
Se srdeným pozdravem Vám, ctné choti Vaší a
nm
S.
V
Kostnici
10./ 7.
pp. sy-
Cech.
1899.
Paíž Velectný
i« 7
1899.
píteli
Pijmte ode mne ješt
jeden pozdrav z cesty.
Váš oddaný S.
48
Cech.
Vrátiv se z Francie, radí se opt Svatopluk Cech s mlymá-li pístavek snad pece zbudovati. Uvažují spolu o rozpotech. Náklad, jejž by stavba vyžadovala je pro básníka znaný. Proto již podruhé zamítá provedení této stavby.
náem,
Velectný
píteli
vbec
na ten pístavek nedojde; nebof i objsem Vám pi poslední rozmluv naznail, jeví se mi po náležitém rozmyšlení píliš vysokým, než abych mohl vydání takové na sebe vzíti, a pochybuji tedy, že bych se vbec mohl s p. stavitelem dohodnouti o cenu, která by mi vyhovovala. Krom toho zabývám se jiným plánem, který by pístavbu snad zbytenou uinil a jejž Vám píležitostn sdlím. Prosím tedy, abyste zatím s p. stavitelem nic uritého ne-
Zdá
se mi, že
nos 800
zL, který
vyjednával.
S pátelským pozdravem Váš oddaný S.
V
ech.
Obíství 31. /7. 1899.
Velectný
píteli!
zl, s úroky a prolaskav vynechané datum doplniti, kvitanci podepsati a podpis zítra na Mlníce legalisovati dal. Pi tom se srdenými díky vracím nkteré knížky, které Jste mi již ped delší dobou laskav zapjil, jakož i „eského velae". Možná že snad náhodou ješt njaká Vaše kniha u mne zstala; vrátil bych ji dodatené, jakmile by mi pišla do ru-
Posílám kvitanci na tvrtou splátku 200
sím, abyste
kou,
49
Zárove prosím, abyste ode mne laskav pijal jeden exemplá „Lešetínského kováe" a básní vyšlých nedávno v mých Sebr. spisech.
S pátelským pozdravem Váš oddaný
V
ObHství
24./9. 1899.
S.
ech.
V listopadu 1899 uspoádala Beseda obístevská recitaní nmuž pozvala oblíbeného recitátora Horáka. Re-
veer, k
citovány básn echovy a Vrchlického. Básník byl ovšem také pozván, avšak omluvil se tmito slovy:
Velectný
pHtclil
Dovoluji sob zaslati besed píspvek na tu dnešní zábavu recitatorskou; ale pijíti na ni nemohu, ponvadž mám práv dnes s prosincovým sešitem „Kvt" tolik práce, že musím psáti celé odpoledne. Panu recita toru sdlte laskav, že bych byl jinak rád pišel a že jen ona píina mi zabránila. i
Se srdeným pozdravem Váš oddaný
V
50
Obíství
26. 2. 1899.
S. Cech.
ZIMNÍ POBYT V PRAZE.
tém
osm let, ztráCech bydlel v domku i ti zimy. Jinak bydlel v zim v Praze, v kde ml v Holešovicích najatý menší byt. Do Prahy v zim uchyloval se z té píiny, že vadilo mu v nepíznivém poasí zdlouhavé a nepíjemné spojení s Obístvím, Básník obával se nachlazení a jízda v poštovním voze za chladného poasí bývala asto i nebezpená. Stávalo se také, že vystoupiv z vlaku, shledal, že poštovní vz je již obsazen. Tak nezbývalo nic jiného, než jíti pšky. Mezi Holešovicemi a obístevským mlýnem udržován stále písemný styk. Byly to zase záležitosti drobné, hlavn daní a poplatk se týkající. Nkteré mén dležité dopisy echovy, jež vlastn nieho pro veejnost zajímavého neobsahují, kladu do knihy proto, abych zachoval úplný soubor básníkových dopis do Obíství zasílaných, Jlvatopluk vil
V únoru
nm
1900 píše básník Polívkovi:
Velectný
píteli!
Odpuste, že Vás obtžuji zase njakou prosbou. Myslím, že asi došly pro mne do Obíství formuláe, od berního úadu Mlnického za píinou osobní dan z píjmu a všeobecné dan výdlkové a ponvadž asi lhta ku pihlášce brzy koní, prosím Vás o tu velikou laskavost, abyste mi formuláe (a vyzvání berního úadu) — jestliže na mou adressu bud k pí. Novákové neb k p, tajemm'ku došly, laskav sem zaslal.
Psal
bych
pí.
Novákové, ale
a došla by as beztoho k
nevdla by
si s
tím asi rady
Vám.
Byl bych Vám povden, kdybyste mé prosb brzy vyhovl, abych snad lhtu ku pihlášce nepromeškal. Srden Vás a ctnou rodinu Vaší pozdravuje Váš oddaný
V
Praze dne
5, 2,
1900.
S.
ech.
VII. Strojnická ulice 707.
53
Doslechnuv, že pítel
práv
churaví,
omlouvá se básník
ihned:
Velectný
píteli!
Velice Vám dkuji za laskavost a vzácnou ochotu, s kterou Jste mé žádosti vyhovl, jsem Vás tou vcí nevda obtžoval, práv v dob, kdy Vám to pro churavost nejmén bylo vhod. Peji Vám upímn, aby Vás ta mrzutá nemoc co nejdíve zase opustila.
a
Srden
pozdravuji Vás a
V
9. 2.
Praze
ctnou Vaši rodinu. Váš oddaný
1900.
S.
ech,
Na pání ku svým padesátým tvrtým narozeninám dkuje Cech:
Velectný
píteli!
Srden dkuji za blahopání; peji navzájem Vám a ct. Vaší rodin všeho nejlepšího. Doufám, že asi Váš neduh zase již pominul a že snad si zase již vesele (jenže bohužel asi blátem, nebof zde v Praze nejsou procházky te práv nejpknjší) vykraujete. V píštím msíci zanu se pomalu již zase chystat do Obíství a tším se na optné shledání. Srden
pozdravuji Vás a
ctnou
Vaši rodinu.
Váš oddaný S.
V
Praze
Cech.
17./2. 1900.
Od Vandy mám sdliti díky za blahopání a uctivý pozdrav. 54
Básník ohlašuje, že zavítá v dubnu
Velectný Dovolují
sob
opt do
Obrístvi:
píteli!
zaslati
Vám
dne 21. tohoto msíce splatné v obnosu zl. 6*75.
poštovní poukázkou plletní 2^ o úroky (ze zbytku 300 zl.)
4^
Slyším, že již delší dobu opt ležíte a bohdá nastane však brzy lepší poasí a
lituji
Vás upímn;
tím se asi zbavíte své bolestné nemoci.
Po
1.
dubnu hodlám
se
pisthovati
nazpt do Obíství a doufám, že Vás zastihnu již úpln pozdraveného. Se srdeným pozdravem Vám a ctné Vaší rodin trvám x
pátelsky
Vám oddaný S.
V Praze
Cech.
16. 3. 1900.
asté povodn
byly metlou obyvamlnického. Z jara i na podzim rozvodnné eky Vltava i Labe telstva kraje
beh
nízkých a spojily se v jediné ohromné jezero, jež táhlo se od Neratovic k Obíství, ke Chlumínu Paní Anna Polívková. a Všestudm, na stran druhé od Vraan, k Vrbnu a Hoínu. Také za pobytu Svatopluka echa v Obíství ^ zaplavilo Labe nkolikráte louky a pole kolem obce. Špinav kalný proud sáhal až k básníkov za-
vylily se z
hrádce.
Teprve kanalisováním Vltavy a úpravou Labe postaveny povodním pevné hráze a v posledních letech již voda k domku echovu se nedostala. Na velkou vodu v Obíství vzpomíná i
básník ve svých listech 55
Velectný
píteli!
V
Obíství je asi velká voda, ale ponvadž zde v Praze prý dnes ráno o nco málo klesla, snad pece se nedostane k mému domku. Psal jsem Vand, aby s pomocí pí. Novákové a pana Salanského v pízemních místnostech vci opatila, kdyby snad voda až tam vnikla. Vy máte asi sám s vodou v mlýn dosti starostí a lituji Vás, zejména nejste-li snad ješt úpln zdráv. Mám zde ješt nkteré záležitosti k obstarání a proto pijedu do Obíství teprve ve tvrtek veer nebo v pátek. Jednám zde také s jedním zaizovatelem hromosvod a smluvil jsem s ním, že mi nkdy po svátcích malý hromosvod na mém domku zídí. Chce však vdti míru domku, zejména výšku máte-li snad po ruce míru tuto a máte-li vbec v té starosti s vodou pokdy ke psaní, rate mi laskav sdliti rozmr mého domku, zejména jeho výšku. Oznámil bych to zde ped svým odjezdem onomu mechanikovi, aby se pak hned dal do práce. Ale je-li snad u Vás zmatek s tou vodou aneb zpsobilo-li by Vám udání oné míry jakékoli obtíže, položte mj dopis prost stranou; nebo rozumí se, že je na tu vc po svátcích dosti asu a že pak mohu udati mechanikovi potebnou míru sám písemn z Obíství. Srden Vás pozdravuje a na brzké setkání se tší Váš ;
i
oddaný S.
V
Praze,
9. 4.
Cech.
1900.
VII. Strojnická ulice 707.
Léto V roce 1900 bylo velmi píjemné. Krásné dny plynuly jako voda labská, jež tíštila se pode mlýnem o starý jez. Podzim nastal slunný a teplý. Svatopluk Cech rozhodl, že zimu ztráví opt v Obíství. Pracoval piln na poádáni svých spis.
Na podzim
již
zhostil se
bemene,
Splatil totiž Polívkovi poslední
56
jež ho nejvíce tížilo. dlužnou ástku, váznoucí od
roku 1895 na domku. Poslal peníze a požádal o potvrzení píjmu.
Velectný Dovolujeme
si
píteli
se sestrou poslati
Vám
poslední
lhtu za
domek v obnosu 600 korun
(300 zL) jakož i pololetní 4^/.2°/o úroky z toho nedoplatku, obnášející 13 korun 50 hal. (6 zl. 75 "), celkem tedy 613 kor. 50 hal. (306 zl. 75 "J a prosíme abyste nám zatím na tento obnos laskav zaslal jednoduchou stvrzenku. Rádnou kvitanci dovolíme si Vám zaslati k podpisu v pons prosbou, abyste ji laskav v úterý s sebou do vzal a legalisaci obstaral.
dlí
Mlníka
S pátelským pozdravem Váš oddaný S.
V
Obíství
Cech.
21./9. 1900.
Pozdji vrací Cech vypjené knihy a dkuje za sousedv
píspvek do
své
kuchyn
Velectný
píteli
S díky vracím Vám ob zajímavé knihy a zárove jménem i sestiným srden dkuji za zajíce a koláe laskav
svým
nám
zaslané.
Pro pípad, že zítra jedete do Mlníka, prosím Vás, abyste laskav odevzdal u berního úadu pipojený, mnou vyplnný formulá. Porouím se ješt jednou Vám a ct. rodin Vaší a trvám v pátelské úct Vám oddaný S. Cech. V Obíství, 12./11. 1900.
Dovoluju
si
zaslati
Vám v upomínku nov vydanou
knihu
mých verš. 57
A
zase nová starost o
bern
Velectný
piteli
Odpuste, že Vás obtžuji zase prosbou, abyste laskav na Mlník zaplatil tam za mne osobní da z píjmu za letošní rok per 48 korun, kterýžto obnos i s platebním rozkazem pikládám. Jestliže snad mezi tím již žurnalistický spolek v Praze ástku té dan 10 kor. 80 h. jemu z mé pense pedepsanou sám do Mlníka zaslal, zbývalo by ovšem k doplacení jen
—
— jedete-li zítra
48IC Ale pochybuji, že to žumal. spolek uinil, ponvadž jsem svého asu dopsal, že budu zde celou tu da platiti sám, aby ona ástka zbyten z Prahy posílána a od pense odrážena býti nemusila.
mu
mn
S pátelským pozdravem Váš oddaný S.
V
Obíství,
9. 6.
Cech.
1902.
Dobrý soused staral se, aby také pan ech náležit užil obístevskými slavného posvícení. O tom podává dkaz dík básníkv:
s
Velectný
píteli
Dkuji Vám srden za výbornou lososinu a kachnu, kterými Jste laskav pispli k naší posvícenské kuchyni. S pátelským pozdravem a poruením ctné pí. choti, ku kterémuž se s díky pipojuje i moje sestra, trvám v upímné
úct Váš oddaný S.
V
Cech.
Obíství. 22./9. 1902.
Zimu v posledním roce svého pobytu v Obíství ztrávil Svatopluk ech opt v Praze, odkudž píše PoUvkovi 58
Velectný píteli Velmi mne potšila Vaše laskavá vzpomínka i dkuji za blahopání k mému svátku. Z Vaší návštvy byl bych se upímn radoval a vyjcdete-li prosím si pece nyní na jae do Prahy, neopomete podívati se k nám. Od p, ervenky, který byl tyto dni u mne, dovdl jsem ale ponvadž se ve se, že Jste byl opt njaký as churav
srden
—
—
;
dopise vedle jiných svízel, které Vás letos v zim s mletím stíhaly, o tom nezmiujete, soudím, že churavost Vaše byla tentokrát jen lehká, a peji Vám upímn, abyste se nadále již tšil úplnému zdraví. Pan ervenka sdHl mi také již výsledek obecních voleb zaslav Obíství podepsal jsem k nim sice plnou moc nou, ale o volebním boji a kandidátech neml jsem hrub
Svém
ct,
mn
;
ani tušení
—
jak
ostatn
znám málo obecní pomry
víte,
Obístevské.
Chystám
se
práv
psáti
nhož
Vašemu
p.
synu na Kavkaz, od
jsem v lednu dostal lístek poštovní spojení s tou koninou je ovšem špatné a Rusko mlo by již vbec své pošto;vnictví dkladn zreformovat. Ze se p. Viktorovi v haUské posádce nelíbí, jest pochopitelno eká zajisté toužebn na konec svého nedobrovolného cestování po cizin a na konec své vojaniny. Srden Vás pozdravuji a tším se na brzké optné naše ;
;
setkání.
mé sestry
Prosím, abyste též Své ctné pí. choti ode mne, a sestenice vyídil uctivý pozdrav,
V
pátelské
úct Vám oddaný S.
Praze, 17./2. 1903.
Z
jara hlásí pan ech, že opt do Obíství zavítá. byl to jeho píjezd poslední
žel, 5
ech.
V
Bohu59
Velectný
Vera
píteli
si se sestrou do Tábora a když jsme se sdlila mi sestenice, že Jste zatím byl u nás. Lituji upímn, že Vaše milá návštva padla práv v dobu mé nepítomnosti a že jsem nemohl po delší dob optným setkáním s Vámi se potšiti. Doufám však, že brzy opt do Prahy se podíváte a pi té píležitosti i mne navštívíte, abychom mohH zase jednou spolu pohovoiti. Snad si vyjedeme nkterý den v tomto msíci do Obíství, ale práv jenom na den definitivn pesthujeme se na letní pobyt bezpochyby teprve po velikononích svátcích nebo zaátkem kvtna, až jaké bude poasí. Zatím Vás srden pozdravuji a prosím, abyste sdlil též ctné pí. choti ode mne, mé sestry a sestenice uctivé pozdravy.
veer
vyjel jsem
vrátili,
;
Váš oddaný S.
V
Praze,
A
zase povinnost berní. Poslední Polívkovi doruený.
Velectný Dovoluji
Cech.
3./3. 1903.
sob
list
básníkv v Obíství
píteli
poprositi Vás, abyste zítra
Mlníka
— zaplatil
korun 20
hal.,
— jedete-li do
da
moji osobní z píjmu v obnosu 37 kterýžto obnos i s platebním rozkazem pi-
kládám.
S pátelským pozdravem uctiv
Vám oddaný S.
V
Obíství,
1.
Za ti msíce po tomto psaní Svatopluk Cech navždy odsthoval
ství
60
Cech.
6. 1903.
.
.
®
se z
Obí-
SVATOPLUK CECH NÁVŠTVOU U DIVADELNÍCH OCHOTNÍK. (JANU DEMARTINIMU.)
5*
msíc tomu, co dotlouklo srdce šlechetné, jež milovalo národ svj a bilo pro nás všechny. Celý msíc*) dlí nás od chvíle, kdy vydechl Svatopluk Cech naposledy. Umel nám všem. Bylo v mém život málo tak smutných dn, jako byl letošní 24. únor, kdy z rána v redakci jsem uslyšel tu truchlivou zvst vybavovaly se z pamti vzpomínky o smrti básníkov. nebo komu popáno bylo žíti po léta a jest jich ada v sousedství velkého toho lovka, ten zajisté že snažil se |ž
Man
—
—
dojmy všech svých styk se Svatoplukem Cechem, Každé pomyšlení na krásné ty doby probouzí v na-
zachytiti trvalé
šem nitru zvláštní
teplo, které
stží oznaiti
mžeme
a jaké
každý malý lovk ve stínu osoby ducha vznešeného a povahy bohatýrské. Zprvu nevil jsem hrozné zvsti. Pipadlo mí jako redaktoru obrazového žurnálu zaaditi podobiznu velkého nebožtíka do listu a kolem té milé, dobré tváe zakresliti erný rámeek. Spchal jsem proto rychle do svého bytu. Žena pekvapena mým objevením se v tak nezvyklou hodinu, táže se; „Co se stalo?" Mlky pikroil jsem ke stolku, z nhož na velké fotografii zírají na mne stále mistrovy dobré oi, ty krásné, pomnnkové oi, dnes již pro vždy smrtí zamknuté. Vzal jsem obrázek z rámu. A již tu byl také mj malý synáek se svou otázkou: „Pro nám béeš pana echa, cítí
tatínku?"
Pepouš ví totiž dobe, že podobizna echova náleží jemu. Nese tato vzácná podobizna mistrova autograf básníkv: „Malému Pepouškovi Novotnému v upomínku Svatopluk Cech. 21, 2. 1906." Poslalf ji básník našemu kloukovi v památný den 60. výroí svých narozenin. Žen jsem krátce sdUl smutnou novinu. Oba jsme slzeli Po rozruchu zpsobeném „Písnmi otroka" pojal Svatopluk Cech úmysl opustiti Prahu a usaditi se na venkov. Za místo svého nového pobytu vyhlédl si Obíství. Usídlil se ,
*)
.
.
Napsáno po básníkov skonu pro „Divadlo**.
63
v tichém
Polabí, v útulném
domeku,
jehož zahrádka
sm-
uje proti poetickému ostrvku. Ze zasklené pavláky domku, k nmuž pozdji mistr pistavl malý špejchárek, zakoupený na výstav národopisné, otvírá se pvabný pohled do luinaté roviny, bez konce v podzimních dnech mlhavých, v zái slunené však vroubené štíhlým ostrohem vnného Mlníka a v levo majestátným Rípem a hbety Stedohoí, jež dívalo se ped pl stoletím v šfastné dtství Svatoplukovo. Rád usadil se Cech v tomto kraji. Klidný obrázek. Tichý zámeek Štpán v zeleni kelských les, romantická podkova Starého Labe, skrytá ve stínu mohutných dub, jilm, bízek mlaoukých a vrbin. Tmavá, nazelenalá hladina tm', plná leknín, tolikrát zachycená mistrnými šttci našich krajiná Liebschera, Englmiillera a UUmanna. Svj domeek koupil básník od mlynáe pana Polívky, tehdy pedsedy Besedy Obíslevské, která v té dob astá divadelní
pedstavení poádávala. Pan Svatopluk v ObHství záhy zdomácnl. Však málo bylo jej vídati. Robotil v prvních létech ve své zahrádce, sázel, rýpal hroudovitou prs a vydával novou knihu za knihou. Koví na zahrádce houstlo a zakrylo úpln žlutým pískem posypanou pšinku, po níž pan Cech chodíval a o svých básních pemýšlel. Do okolí také asem vycházel. Doma psal pak nkolik hodin ve dne, ba peasto i v noci. Pamatuji
si
dobe, že kdysi
vracel jsem se v noci z diva-
zkoušky ochotnické v Chlumín k domovu. Byla tuhá zima a snhu velmi mnoho. Tichá noc haHla kraj tmavým rubášem a jen skípní a zavrznutí saní mísilo se ve zvuk rolniek klusajícího koníka. Míjeli jsme Dušníky a dojíždli k prvním domkm obístevským, mezi nimiž byl i echv. V pokoji na levo, kde básník míval pracovnu, bylo svtlo. Na vži kostelíku tloukly 3 hodiny. Ptám se koího, spokojen dýmajícího na kozlíku: „Což pan Cech už svítí?" „Ráejí íci spíše ješt svítí, neboC v tomto pokoji rozsvítí se v tchto dobách již o 5. hod. odpolední a k 5. hodin ranní teprv svtlo uhasíná" .... delní
64
Minuli jsme rychle
domek
s
dvma
osvtlenými okny, za
jichž bílou záclojiou mihl se veliký stín dlel
Svatopluk Cech
Ješt momentku
sklonné
hlavy.
Tam
pi
pilné práci,^ z doby, než se Cech
v Obíství
usídlil.
Kdo od pana
otce Polívky malý domek koupil, v prvé chvíli nikdo netušil, když pan otec zašel podveer do „panské", kde vévodí ilý hostinský pan Plocek, tu sousedé zahrnuli jej otázkami. Náš pan otec Polívka jest jedním z tch starých eských mlyná, v jichž mlýnech zachoval se duch, o jakém dnes už slýcháme jen v povídkách a humoreskách.
A
Takových
mlyná
jest už velmi poídku. u pana otce o nápad nouze. „Tak kdo koupil, pane ote?" „Což já vím? Koupil to a víc mineekl. Ostatní prý až pi kontraktu. Jest redaktorem a jmenuje se Cech!" „Hm, redaktor!" potásl hlavou mistr Vošta, dnes již na pravd boží a zamyslil se. A mistr Vošta patil k obístevské inteligenci, nebo pi ochotnických pedstaveních zvedal i spouštl oponu. Zdálo se, že chápal dosah pán otcovy dostaten. Nejvíce starosti psobil nový vzácný oban starému chlumínskému knihai Kokoškovi, který vázal ochotníkm
A tu nebyla
—
ei
knížky.
Kokoška sedl
bhem
rozmluvy v koutku šenkovny a ne-
doslýchaje, ptal se ješt jednou:
„Kdo že to je, pane ote?" „Nevím Kokoško," odvtil dobráckým svým tonem zaný. „Ale zdá
—
tá-
že budete míti zatrachtilou konkiu-enci. zaslechl-U jsem dobe že vyrábí knihy. se,
—
Myslím " Snad kniha Do Kokošky jako když uhodí. „Cože? Kniha, pane ote?" a tesoucí se hlas starého mistra mnil se ve fistuli. „Kniha do téhle mizérie, kde skoro nikdo nete? Tohle je pkný! A pro jste mu to, pane ote, prodával? Vždy tu udláme oba úpadek! Víte pece dobe, .
že se ani
já
.
,
tady nenajím
"
65
„Nu, Kokoško, je všechno dobe; vy však s tmi starými šablonami mnoho nepoídíte a tohle bude nový mistr z Pra" dráždil pan otec nové vzory nové pístroje hy milého knihae. A ubohému Kokoškovi hoklo Plockovo pivo dvojnásob.
—
—
Se sousedstvím Svatopluk Cech styk nevyhledával. Pouze lenové rodiny Polívkovy, obvodní léka dr. Hudec a málo jiných oban obístevských asem zavítalo k Cechovým,
V
lété pišla na tácky rodina Václava Stecha z bUzké Livbec nechodil. proto biše. Do spolenosti a hostinc bylo velkou událostí, když pojednou navštívil naše ochot-
ech
A
nické divadlo.
Dával se „Chudý písniká," stará hra nmecká, pepracovaná Josefem Mikulášem Boleslavským v jitních dobách rozvoje ochotnických divadel venkovských. „Chudý písnikonal v letech šedesátých poslání své zpsobem výborným. Venkovskému obecenstvu líbily se postavy hry, „Jako 1'akož i její lidový dj. Vlastenecké zpvní vložky "a pijácká crajina nebeská skví se krásná moje vlast „Sednme si k stolu bratí pátelé!" líbívaly se tou mrou, že pedstavitel písnikáe, který do písní jen trochu citu vložil, byl jist úspchem. K Svatopluku echovi zavítal dobrý pítel pan profesor X. pravil Spatil pozvání k našemu pedstavení. „Hled" „zdejší ochotníci hrají „Písnikáe". Pamatuješ se, jak v doíjách studentských hráli jsme tu komedii? Kde jsou ty asy Pojd, píteli, dnes do divadla. Snad se pobavíme prostou hrou snad i osvžíme v myslích dávné venkovských ochotník pišli. vzpomínky." Básník pikývnul a veer Výbor „Besedy" potšen vzácnou návštvou pipravil obma srdené uvítání. Hosté však skromn vzali za vdk jim vykázaná nemístem k stání. Na sedadla v prvm' usedli. Bavili se hrou, již sledovali velmi pozorné. V meziaktí pišel pan profesor do zákulisí. „Hráli jste výborn" pravil pedstaviteli „Písnikáe " a zárove režiséru
ká"
—
;
—
—
—
ad
—
66
—
—
—
„Svatopluk a já jsme velmi spokohry Josefu Novotnému jeni. Vzpomnli jsme si na doby svého mládí, kdy i my jsme hráli
„Písnikáe".
—
O svátcích vánoních a velikononích bývala pedstavení studenti, kteí obístevská zvlášt slavnostní. ZavítaU dodah každé he ihned jiného významu. Ovšem prim si zachovali synové pana otce, Eduard, Viktor, Adolf (zesnulý profesor konservatoe v Tiflisu) a Jeník Polívkovi, kteí za pomoci technika Bradáka a stárka Tafoima svedH ze mlýna po zdi zámecké do hospody elektrické vedení, aby mohlo se hráti se svtelnými efekty, jako v „Národním", Tak o VeUkonocích r. 1901 chystali jsme sek pedstavení zvlášt slavnostnímu. Ku prospchu místního odboru Národní Jednoty Severoeské obcí meziíí labsko-vltavského sehrána Tylova báchorka „Jiíkovo vidní". Nadešel veer 8, dubna. Hledišt našeho divadla jakoby nabil. I v šenkovn vedle sálu stáli diváci, kteí netrpliv hledli poátku hry vstíc. Za jevištm panoval neobyejný ruch. Chvílemi bylo slyšeti rozilený hlas pán režisérv, jemuž toho dne náleželo velení nad velmi etným personálem. Mistr Vošta stál už dobrou hodinu u své opony a jeho „tiché práci" pihlížeH dva z nejnadšenjších ochotník obrístcvských, Matjíek- (v úboru šviháka z msta, Votického) a Rozsivka (v úloze Honzy, syna zámožné vdovy Kalousové
dom
—
si.
Baurovy).
Náhle zavládl hledištm zvýšený šum. Kdosi pibhl do „Košatny a radostn hlásil: „Máme velikou návštvu!" pana místoblanických ho?" ptá se „Ba ne, pišel sám pan Cech držitele, paní hrabnku?" se slenami. Za celých sedm let se ješt nikde neukázal, ale naše pedstavení již podruhé navštívil." Radost ochotník byla bájená.
vdce
—
Sestry básníkovy, slena
—
rytí —
Zdeka
a
Ržena,
se
slenou
v Obíství obstarávala skromnou mina keslech, Svatostrovu domácnost, usedly v prvé
Vandou Rakovou,
jež
ad
67
pluk ech zstal v zadu v pokoji mezi sousedy. Pres optovné vybízení nešel dále a vystoupil pi pedstavení, jako jiní inili, na zvýšené místo, aby hru lépe sledovati mohl. Svou pochvalou mezi pedstavením a ješté nkolik dní po divadle se netajil. Slíbil nám, že píšt opt pijde. A již nepišel. V r. 1903 odsthoval se z tichého domeku a od té doby se nikdy více do Obístvf nevrátil.
Když jsem v den echova pohbu dopoledne pišel na hbitov vyšehradský, abych shlédl hrob našeho národního velikána, spatil jsem u toho hrobu dva Sokolíky. Okamžit poznal jsem bodrého Matjíka. Pišli s jinými ješt ku slav-
nému pohbu a chtli nejprve vidti hrob, v nmž v podveer smutné této nedle odpoinul navždy pan ech, který kdysi se zájmem jich prosté, neumlé he pihlížel.
®
68
SVATOPLUK ECH VELAEM.
(Otilléno v „Máji"
r.
1910)
vatopluk ech asto a rád vzpomínal na své mládí a s nadšením hovoíval o velách, které mívaly v zahrádce rodi Cechových svj vyhrazený koutek. Milému píteli básníkovu, mlynái Janu k<W^,:-.4l31 Polívkovi napadlo, že by mohl panu echovi zpsobiti radost. Ponvadž však dobe echa znal a tušil, že by básník pozornosti jeho nepijal, šel na milého pana echa ne]
vinným uskokem. Svil se básníkov seste slen Zdece, povdl jí, ím by rád pana echa pekvapil, vyprosil si její mlenlivost a smluvil s ní, že v nepítomnosti echov vely do zahrady pinese. Aby pekvapení bylo vtší, umínil si, že provede vše v noci. Vyžádal si, aby u zahrádky zstala dvíka otevena. Za noci a za Jilubokého ticha bylo ovšem teba postarat se i o to, aby echv Broek svým štkotem všecko nepokazil —-provedl pan otec ze mlýna svj výborný kousek s takovou obezelostí, že ani básníkova sestra, která byla do všeho zasvcena, nevdla, v kterou hodinu pan mlyná do
—
zahrady
vnikl.
Druhého dne pijel pan ech. Vstoupí do zahrady, kde vidí dobe znal takka každý lístek. Co to ? žasne ech snad pece nemá halnebo nevidí? To t vru divná vc
—
lucinaci. Vidí
ve své zahrádce divnou vc
—
— a pece není to
pelud — vzahradjsoudvaoulyvel! Pro pána Boha, kde se tu vzaly, kdo je objednal, kdo je sem dopravil? Svatopluk ech se vyptává, vyšetuje ale jen domnnka napovídá, že to je kousek tveráckého pana otce. Nezbylo ovšem nic jiného než ouly nechat tam, kam je ctitel dopravil Svatopluk ech si dlouho s milými velkami nevdl rady. Obcházel kolem nich asi tak, jako dobrá, samotáská duše, které položiH na schdky pede dvée dhokost mžeš mít jenom átko, Robátko za nic nemže proti matce, ale drobekoví ublížit pece nemžeš, a nezbude jiného, než se nad ním smilovati a ujati se ho, aby nezašlo. Zrovna tak tomu bylo s velikami. Byly už tady a ech si je záhy zamiloval a ošetoval je jako rozený vela.
—
71
Milé velíky pracovaly a nasbíraly hojnost medu. Pichásousedé, zastavili se na slovíko a upozorovali pana echa, že je teba med vybrati. Ale o tom nechtél Cech ani slyšeti. „Co si nasbíraly je jejich", namítal „o tom pece není pochybnosti, že sbírají med pro sebe a ne pro nkoho jiného a dozajista ne pro mne. Med jim nechám oloupili je neMedu bylo v oulech ovšem poád víc, bylo ho tam mohu." už tolik, že v pravém toho slova smyslu takka z úl pezkušený vela a domlouval echovi, tékal Pišel pan otec že není jiné pomoci, že velám nutno v jejich vlastním zájmu med odebrat. zeli
—
—
—
ech konen pana otce poslechl. Dal med vybrati, ale toho nejmenšího neužil pro sebe. Mla se dobe obístevská drobotina Svatopluk ech totiž med rozdal dtem
—
.
®
72
.
ECHOVA CHALOUPKA Z NÁRODOPISNÉ VÝSTAVY.
j^robírám se ^ >5^j "
malým .svazekem cestovních pozná-
mek Svatopluka echa
z roku 1889, jež upravil povolaný životopisec básníkv profesor Ferdinand Strejek a vydal ve prospch vztyení poprsí Svatopluka echa v mstských sadech
mladoboleslavských.
tu
nkteré
z
tchto poznámek
— za-
Z básníkových toulek: Máchova skála u Kokoina.
jímavých pro Mlnicko, nebo poznávám z nich, že Svatopluku echovi se kraj již ode dávna hbil. Nartl tam „Stanice neratovická v lesíku. Za Neratovicemi pes Labe, krajina trochu kopenatá, lesíky. Krásné okolíky bí-
kvt
lých na tešních, a k tomu erné kmeny. Behy luních struh jako ozlaceny orsejem. Velká housata s malými kídly.
Tepotají kídélkama. Ped Vruticí hezké údoh, lesíky, chalupy doškové, olše u potoka, kvetoucí stromy. Za Vruticí fádní krajina." 6 75
Na další cest poutají pozornost básníkovu vesniky s rázovitými chalupami i devné stavby mstské. Tak v na Boleslavsku, v Sukoradech a Obrubcích. „V Oseku", píše ech, „jsou domky velmi hezké, ásten i nové. Štít skládv menší okéndaný z rozliných hlazených prken, v vtší, u jednoho nahoe pehrádka na kvtiny, ka, dole po stran dlouhá pavla se sloupci, u jednoho domu pavla po stran i ped štítem. Domky jednopatrové, úhledné." Tak pokrauje ve svých poznámkách, v nichž zvláštní zájem jeví o zvyky venkovského lidu, drobné stavbiky, štíty a do-
Bezn
nm
dv
—
škové stechy chalup.
Dne 15. kvtna 1889 vrací se z cesty své na Turnovsku, Jiínsku, Královédvorsku a Náchodsku. Staví kroky své na Méhiíku „U hroznu ho denníku
(u Vykysala)" — píše na poslední stránce své— „v Mlníku hovor pevážn nmecký. Hosté
mluvili také esky. Ostatní hosté (mladí, etná spolenost) Kvetou tulipány, jen esky. V nedli sklepník druhý v macošky, pomnnky, iris, narcisky, zahradní fialy, bez. Blatouch kvete, lašfoviník, pryskyník, kukaky fialové (orchi-
ti
amae.
deje).
hezké ženské a v Králové Dvoe. Okolo lidé velmi zdvoilí. Jehndy s oech opanejsou. Obilí zelené, ale už vysoké. Charpy v
V Mlníku
Mlníka dávají.
Na housata
nm
epka
se volá „bány, bány". pout. As stan
V Chlomku
pt
kvete,
cukráských. Písniky
„O katu", „Loretánské zvonky", „Kukaka", „Lešanský ková" zpívala „mé zlaté poupátko!" Ministrant v erveném kvadrátku. Vitlá: „Což pak jsem koa?" po 2
kr.
Processí. Ríp vidti s bílou kaplikou. i
Veer
Ríp modrý
kaplika modrá.
Kokoín. Vž s cimbuím apolosboenou špiatou steNa cimbuí koví. Obytné stavení o jednom pate, okna veliká, zbytky obležem'. Studna, sklepení, obadní zed. Branka do hradu, byl as visutý most. Jetel bujný, ale ješt nekvete. Chmel již bují, ale bude se teprve na tyky pivazovat, teprve leží pipraveny. Kmín. Víno již olištné. Všechno 76 chou.
je vyseto,
bujná vikev.
oka se proškubává. „Lechlíky" =
ervené petrklíe. Hledím nahoru do kaštanu sedmilisté tere žebrovaných list v rzném uspoádání nad sebou, kde :
se kryjí, hlubší stín jinde svtlejší, místy prokmitá nebe. Mezi listy zdvihají se skvostné chocholy bílých, ervenými tekami pokropených, bílými pestíky tásnných kvt. Mezi tím
z básníkových toulek: Kokoinské
rzn
údolí.
kvt
rozložené šedé vtve. Okolo poletují bzuivé vely. Vjíe list. Smíšený vlak z Bekovic. „Az ablakon a fejet atd. Das Hinausbeugen ist gefáhrUch," Konen stal se také Cech majitelem takové devné, šindelem kryté chaloupky. Když prodávali staré díví z bývalé eské vesnice, posledního zbytku Národopisné výstavy r. 1895, uvidl básník ást chalupy, která se mu znamenit hodila jako pístavek k domku obístevskému, jenž takto rozšíen, byl by k obývání mnohem pohodlnjší. Po
—
úad
6-
77
s odborníkem stavcníko koupil a psal hned svému píteli do Obíství, (Zajímavo je, že už r, 1901 zamýšlel Cech pisthovati se blíže ku Praze. Za tím úelem hledal píhodný domek nebo vilku v Podbab a Dejvicích.) Pi vyhledávání nového sídla byl opét Polívka radou nápomocen. Rada dopis líí postup stavby chaloupky pi domku obístevském
Velectný
píteli
Dkuji Vám srden za laskavé sdlení nkterý den podívám se se sestrou do Podbaby a dopíšu Vám znovu. Dnešní dopis posílám po lidech, kteí mi vezou do Obíství malý pavilon, vlastn ást chalupy, koupenou v „eské vesnici" na výstavišti, kterou chci-na jae nkde v zahrádce postavit. Píšu zárove pí. Novákové, aby jim otevela náš domek, kdež se v dolejší kuchyni uloží a zamkne všechno to pivezené díví, mezi nímž jsou krom trámc, sloupc atd. také ti okna, jedny dvée, malovaný štít s nápisem a nkolik kop šindel. Kladu sice povozníkm, — kteí dle ujednání mají to díví sami v Obíství do domku složiti a jimž jsem za to již zakladu tedy sice jim a pí. Novákové na srdce, aby platil vše opatrn složili a ádn uložili, tak aby se nic nezniilo a neztratilo; ale byl bych pece Vám, velectný píteli, upímn povden, kdybyste se laskav podíval, bude-li vše v poádku uloženo. Ovšem, máte-H práv pokdy a nebude-li Vás ;
—
i
to mrzet.
Odpuste, že Vás tou prosbou obtžuji a pijmte
ped mé srdené
již
na-
díky.
S pátelským pozdravem Váš oddaný S,
V Praze
1. 12.
Velectný Byl bych psal
78
Cech.
1901.
již
píteli
díve
;
ale trochu jsem
churavl a teprve
možno podívati se na domek v Podbab. Pedevším pijmte však mé upímné, velé díky za péi, kterou Jste vnoval tomu mému „výstavnímu pavilónku". Smluvil jsem zde dovoz s jedním známým, majitelem fiakr nyní bylo mi také
Klímou ale bylo s tím dosti tžkostí a teprve nyní mohl jsem se dovdti, jak všechno dopadlo. Pan Klíma ml sám jen jeden vhodný povoz, musel tedy pijednati ješt jeden cizí a akoliv bylo smluveno, že v Obíství koové sami to díví složí, soudím z jeho eí, že s tím dlali obtíže a z psaní Novákových se dovídám, že pi skládání také paní Nováková s Baruškou pomáhaly, ba že i Vy sám Jste se s odnášením namáhal. Mrzí mne tedy, že jsem Vám ovšem bez své viny zpsobil ke všemu ješt i tuto práci. Jak se z dopisu Novákových dále dovídám, bylo vše pod Vaším dozorem uloženo dkuji tedy ješt jednou srden za Vaši laskavost. Snad jsem s koupí toho pavilónku pochybil ale jak víte pemýšlel jsem již delší dobu, jak bych si poídil pi domku ješt jednu, teba sebe menší svtniku a protože se mi pi návštv výstavní vesnice ten pavilonek nahodil a inženýr tam díví z rozbouraných stavení prodávající mi jej odporuoval, koupil jsem to, teba asi dost neprakticky. Pan Subrt, *) který mi tyto dni pinesl do Prahy odv, vypravoval, že ty dv fry v Obíství zpsobily dost velikou pozornost alespo tedy byla tam z toho v nynjší nudné zimní dob malá zábava. Pokud se týe domku v Podbab, byl by se mi sice zevnjškem zamlouval uvnit jsem nebyl ale nehodí se mi poloha je stísnn v úzkém údolí mezi silnicí s jedné a píkrou strání s druhé strany, a pro zimní pobyt zvlášt nezdál se mi píhodným. Prosím tedy, abyste p. Svecovi za návrh podkoval a pijmte také sám mé díky za ochotu, kterou p,
;
—
—
—
;
—
—
—
—
—
,
;
Jste mi projevil. *) Majitel obístevského módního salonu, rovnž inný len ochotnického divadla.
79
A
tedy prohlídky domku teba není, tšilo by mne velmi, kdybyste mne píležitostné v Praze navštívil. Š pátelským pozdravem a uctivým poruením Vaší paní choti
Váš vždy oddaný S.
VPrazc,
Také od sestry a sestenice Vaší vyíditi uctivý pozdrav.
Velectný
Domovník
v
za
i
mám Vám
ctné
a
pí.
choti
píteli
dom, kde
pracoval také na vla. Prohlédl se koupil,
ech.
9. 12. 1901.
bydlím, je emesla svého tesa a „eské vesnici", když se na výstavišti stamnou také a zmil pavilonek, než jsem jej
smluvili jsme s ním, že mi z jara to
staveníko jen
obyejnou denní tesaskou mzdu a za náhradu cestovného
sestavi.
Hlavní trámy stn jsou ervenou hrudkou íslovány a vyobrazení celého stavení i s tím koupeným vikýem mám v díle „Národopisná výstava". Myslím tedy, že nebudou se zízením pavilonku pílišné obtíže.
Materiál byl mi ovšem prodán jako starý a zaplatil jsem ped jen asi 10 zlatých nad cenu, kterou mi onen tesa jakožto skutenou tím než jsem se s inženýrem smluvil
—
—
pvodn
vbec cenu díví samého odhadl. Šindel na steše inženýr nebylo, nýbrž jen krytba došková, místo které s jiného stavení ty šindele pidal. Jestli jsem snad navzdor tomu pavilonek peplatil, nyní by již bylo pozd bycha honit. Ostatn myshm, že alespoií sestavení toho starého pavilonku i s nkterými potebnými pece lacinjší, než by bylo doplky bude kratší a zízení pavilonku nového.
mn
pomrn
80
Na
Vaši
návštvu
se
upímn tším
a se
srdeným po-
zdravem trvám vždy Váš oddaný S.
V Praze O
Cech,
13. 12. 1901.
Vánocích píše Cech do Obíství
Velectný píteli i
Dkuji Vám srden za blahopání a peji navzájem Vám ctné rodin Vaší všeho štstí k novému roku.
celé
Ze
p,
syn odbyl U, státní zkoušku, tli jsme v novinách;
upímn Vám
i
jemu gratulujeme.
zaslání listiny z berního úadu, jakož i za laskavou zprávu stran domku v Dejvicích, Cena pes 5000 zl. byla by nám ovšem píliš vysoká ale pece se tam podívám
Dkuji za
;
a pak
Vám sdlím
výsledek.
Koupené díví k pavilonku je již všechno v Obíství na výstav stála ovšem ta svtnika na sloupech, ponvadž tvoila viký jedné, selské chalupy. Ale já jsem si myslil, že by nebylo dobe (již k vU nebezpeí ohn) pistavit jí také k domku do prvního patra a proto jsem ji koupil bez tch ;
podpíracích sloup, a cena byla dle toho také smluvena. Dkuji Vám tedy za laskavou nabídku stran povozu, kte-
rého teba není. Prosím,
—
pijmte ješt jednou mé blahopání
uctivé poruení také Své ct. paní choti, též moje sestra a sestenice.
k
emuž
a sdlte mé se pipojují
S pátelským pozdravem Váš oddaný S.
V Praze
Cech.
26. 12. 1901.
Velectný píteli
dm —
Byli jsme již v Dejvicích, ale ten nehled ani k cen pro nás vysoké nehodí se nám ke koupi nezamlouval se
—
;
81
nám ani výstavností ani polohou a bylo by asi teba mnohých oprav, aby se zídil k slušnému obývání. Jinak dekuji Vám optn za laskavou Vaši ochotu a opakuji své
upímné pání k novému
roku.
Váš vždy oddaný S.
V
Praze 30.
Cech,
12. 1901.
Po Novém roce
píše
Cech do Obíství
Velectný píteli lístky se patrn zkížily a z mého dopisu tedy, že se nám onen domek v Dejvicích ne-
Naše novoroní
zvdl
Jste
již
hodí.
S díky za laskavost Vaši trvám vždy oddaný
s
pátelským pozdravem
Vám
S.
Cech.
3./1. 1902.
Básník jedná s Polívkou o postavení domku. Dobrý pítel, ochotný jako vždy, obstaral sám materiál ku stavb potebný a když p. ech do Obíství z jara pijel, byla chaloupka již postavena.
Velectný i
píteli
Dkuji Vám srden za blahopání a peji navzájem Vám Vaší rodin všeho štstí.
ct.
Díky také za laskavou intervenci u T)bce není-li tedy žádné závady, pistavím pavilonek pímo k stavení na nkterém vhodném míst u pavlae. Vaši laskavou nabídku stran pivezení cihel ovšem pijímám, nezpsobí-li Vám to žádných nepíležitostí. Prosím o sdlení, jaká je cena cihel a kolik by jich asi bylo potebí, ihned poslal dobu pivezení zvolil naež bych peníze na ;
vdn
n
82
;
byste si pak sám dle toho, jak by se Vám to nejlépe hodilo dovolíte mi, abych Vám potom podle stavu polních prací. i útraty dovozu s díky nahradil. se provésti ovšem teprve, Dotyná práce zednická až místo pro ten pístavek bude vyhledáno ale cihly mohou snad již díve býti pichystány, a kdyby jich bylo pivezeno o nco více, než pak pi stavb skuten bude poteba, nebyla by to žádná škoda zstaly by prost v zásob pro pípadné menší správky v budoucnosti. Nkdy v beznu (v druhé polovici) chci se podívati do Obíství, abych místo pro pistavení pavilonku vyhledal,
A
mže
;
;
S pátelským pozdravem Váš vždy oddaný S. Cech.
V
Praze
19,/2. 1902.
Velectný
píteli
Dkuji Vám srden za dovoz cihel a za všechnu starost péi, kterou Jste tomu vnoval. Jakmile mi okolnosti dovolí a budc-li lépe nežli dnes máme zde totiž studený vítr a snhovou vánici podívám .se do Obíství, bezpochyby v druhé polovici píštího týdnu, Plánek s udáním rozmr pavilonku vezmu s sebou a vyhlédnu nejpíhodnjší místo ku pistavení té svtniky, Budete-li míti as, poprosím Vás pi tom o laskavou radu; vím, že mi Vaše zkušenosti velmi prospjí. Až bude místo vyhlédnuto, mže se zedník dáti hned do práce; sestavení pavilonku mže se státi pozdji. Pokud se upomínky berního úadu týe, pekvapila také, nebof jsem se domníval, že mám všechny dan za loský rok zapraveny. Prohledal jsem tedy dnes bedliv zápisník, do nhož zaznamenávám všechny své výdaje, a tu jsem shledal, že tam sice je zapsáno splácení dan výdlkové a osobní dan z píjmu, avšak o dani domovní a pozemkové tam není za loský rok ani zmínky. Ponvadž pak si zapisuji pravideln všecka vydání, musím souditi, že sku83 i
—
—
m
da
ten
dosud zapravena není. Ani mezi doklady, tato které si také pravideln uschovávám, nenalézám žádného potvrzení o jejím zaplacení, a v mé berniní knize potvrzena za r. 1900. jest jen zapravena gruntovní Používaje Vašeho laskavého nabídnutí, prosím tedy, abyste tuto za r. 1901 za mne v Mlníce zapraviti ráil a zaplacení v piložené knížce berniní potvrditi dal. Ponvadž zásilku tu beztoho rekomandovati musím, vkládám do ní hned obnos 30 zl. i prosím, abyste z nho sob za cihly zapravených 18 zl., jakož i za skládání tchto cihel atd. vydaných 3 zl. 75 " ponechal, z ostatku pak v Mlníce 9 Korun 31 hal. (4 zl. 65 3 kr.) a poplatek 10 kr. onu
da
da
da
'
za lístek upomínací
zaplatil.
Nabídku stran pivezení kamene do základu (pod sloupky)
pi své návštv v Obíství ástku dotynou. Knížku berniní rate zatím u sebe ponechati. Dkuji ješt jednou srden za všechnu Vaši vzácnou ochotu a jsem s pátelským pozdravem s
díky pijímám a doplatím
vždy upímné
Vám
oddaný S.
V Praze
Cech.
10.3. 1902.
Velectný
píteli
Posílám p. Lidickému kopii plánku pavilónu s výmrou a píšu mu, že po zhotovení onch zdných pilí sám mým jménem za práci zednickou zaplatíte. Prosím Vás tedy snažn o tuto laskavost a posílám za tím úelem na onu mzdu zednickou, vápno, písek a t. d. poštovní poukázkou 20 zl., naež bychom se po mém píjezdu do Obíství zútovali. Lidický ekl, že se dá do práce v pondlí myslím tedy, že bude ped svátky hotov a ponvadž mohu pijeti do Obíství teprve asi v polovici dubna a dopisování s p. Lidickým ;
84
stran platu by bylo obtížné, prokážete mi tím obstaráním výplaty skutenou službu, za kterou již naped srden dkuji.
Byl bych
Vám jen ješt povdéén, kdybyste mi laskavna strun oznámil, až budou ty pilíe hotovy.
korresp. lístku
S pátelským pozdravem Váš oddaný S.
V Praze
Cech.
21./3. 1902.
Na rubu básníkova dopisu poznamenal pan otec íslice nákladu, jejž postavem chaloupky vyžadovalo. Na chaloupce pracovali emeslníci a dlníci: Lidický, Novák, Salanský, Zelenka, Fiala, ková Tichý, klempí; bylo potebí díví, skla, vápna, šindele, hebík. Celý náklad dostoupil konen výše 119 zl. 77 kr. ástku tu splácel básník menšími zálohami a zbytek v dubnu vyrovnal. Další dva dopisy z Prahy jednají stále ješt o nové Cechov chaloupce. Velectný
píteli
Dkuji Vám srden za opatení, která Jste stran pilí pod pavilónek uinil, jakož^ i za laskavé obstarání výplaty Lidickému
s
pidávaem
a Salanskému.
Dkuji také za opatení tch železných hák,
které
budou
pro bezpenost pavilónku velmi dobré. Zdejší tesa (náš domovník), který k sestavení pavilónku pijede, má volno píští týden, i pojedu tedy s ním do Obíství ode dneška za týden, v pondlí 7. dubna, ranním vlazajisté
kem. Byl bych Vám tedy povden, kdybyste Obístevského tesae k výpomoci na ten den zajistil. Ovšem, kdyby snad v pondlí bylo píliš špatné poasí, museli bychom píjezd odložiti na úterý. Ten zdejší tesa ostatn míní, že snad nebude se muset 85
v Obíství ani déle zdržovat; sestavil prý by s pomocí Obístevského tesae v pondlí jen spodek a kdyby nebylo žádné závady, odjel by již veer nebo druhý den, naež by snad Obístevský tesa sám již (po pípad s njakým tamjším pomocníkem) mohl ostatní sestavení a upravení pavilónku ukonit. To se ovšem uvidí v pondlí nejlépe na míst samém. Vzdávaje Vám ješt jednou srdené díky za všechnu laskavou radu a výpomoc, trvám v upímné úct a s pátel-
ským pozdravem
Vám oddaný S.
V
Praze 31.
3.
Cech.
1902.
Velectný
píteli!
Ponvadž jsem se v Obíství do ukonení pavilónku zdržeti nemohl, nevdl jsem, jak bych vc zaídil s výplatou tesae a jeho pomahae. A v tchto rozpacích (a nerad vzhledem k Vaší churavosti) odhodlal jsem se obtžovati Vás znovu prosbou, abyste tu výplatu laskav obstaral z obnosu 20 zlatých, který jsem si dovolil zašla ti Vám po pí. Novákové a který Vám bezpochyby již odevzdala. Byl bych Vás s tou žádostí sám vera ješt navštívil, ale domníval jsem se, že Jste bezpochyby po odchodu ode mne doma ulehl a nechtl jsem Vás proto optn vyrušovati. Snad nebude Vám ta výplata píHš obtížná; ekl jsem tesai, aby se po ukonení pavilónku sám k Vám pro peníze dostavil a úty za vci, kterých pi práci ješt potebovati nkolik trám bude (jako hebíky, materiál k doplnní potebných do spodku a koupených vera u Linharta na Steástí snad chybících a ke pané zaplatil jsem hned sám
—
—
správkám atd.) Vám zaslati dal. Jeho pomahai mžete pak laskav plat poslati po pí, Novákové. S pražským tesaem vyrovnám se zde v Praze sám. Odjede z Obíství již dnes veer; pravil, že asi jeho pítomnosti již potebí nebude a že ostatní p. Zelenka snadno sám dokoní. 86
Odpuste, že jsem Vás stran toho pavilónku tolik obtžopijmte mé upímné díky za všechnu poskytnutou radu a pomoc. Asi za 14 dní neb 3 nedle pisthuji se do Obíství a co na pavilónku ješt bude chybti, dám pak doplniti dle poteby. Peji Vám, velectný píteli, aby Vaše churavost co nejdíve minula a již se nevrátila. val, a
Váš oddaný S.
V
Praze
8. 4.
Cech.
1902.
Srdené díky také za modín
a
smrek, kterými Jste mne
pekvapil chaloupkou. Dojem však jaký píjemný, utšený. A což z jara, když šedá její stíška vyhledala z bujné zelen rozkošné básníkovy zahrádky.
Bylo to starosti a práce
vedle
domeku
s
inila, byl velmi
@)
87
PO STOPÁCH SVATOPLUKA ECHA. Podává Doc. Dr, D. PANtREK.
—
má o to zásluhu pítel Václav Stech, že mne upozornil na domek se zahradou v jeho letním sídle, Libíši, na prodej jsoucí aby mne osud zavál do sousedství bývalého sídla Svatopluka echa, Obíství na Mlnicku. zámožná obec nedaleko Obríství je od Libiše pl hodiny Obíství Labe, vlastn tyry obce spolu související hostila Svatopluka Lamberk Semelkovice Dušníky echa od 1, Hstopadu 1895 do 1, záí 1903. Chodil jsem a chodívám, kudy Svatopluk ech se záUbou se procházíval, a kde by byl asi do konce života setrval, nebýti obasných zátop, které mu jeho domeek navštvovaly, jednou tak dkladn, áhoda tomu chtla
—
—
—
—
—
—
—
že mohl z domu jen po prkn, z okna na silnicí vystreném, jako po most. protože ke jménu echovu, zvlášt jeho pobytu v Obíství, pojí se mnoho legend, jen z ásti pravdivých, a ježto pozdjší ctitel Sv, echa, který bude^ zvlášt zajímati se o toto psychologicky tak zajímavé období echova života, nebude-li míti hojnost dobrých dokument souasník, nebude moci skonstruovati si úplný a vrný obraz duše echovy bez jeho milieu, ježto, co dosud publikováno, nestaí po mém mínní, rád jsem chodíval po tchto stopách, nebof i mne zajímal Sv, ech psychologicky nevšedn. mi byly Bohužel nevím, zdali nkterá z mých zpráv, osobami, jež mu žily na blízku, sdleny jako neznámé, pece nelzef literaturu zvlášt venjen už svtlo svta neuzela kovských list a její feuilletonní a literární ásti sledovati do tch podrobností, abych mohl tvrditi, že mi nikde nic neušlo. Chystajíce sbírku dopis, fotografií, zkazek o život Sv, echa, namíih jsme si jednoho jarního dne z Prahy do chova kdys kraje, zjistivše již ped tím od obístevských ctitel jeho, že mnoho ješt je známo typického pro echovu povahu, co dosud uveejnno nebylo. Nevhodné poasí deštivé, jež silnice okolí Neratovic pemnilo v široká pásma
A
a
—
e-
hlubokého bláta, jež urené nedle ranním sychravém slibovalo se ješt zhoršiti, odvrátilo naší družinu z Máje od pro7
91
jektovaného výletu, a tak vydal jsem se do kraje
já
sám, maje
domku svém zaizovati. Zasmušilý mraný den asného jara rozbeskl
leccos v zahrádce
i
se nad kraBrázdy však voní specifickým odérem vesny, a vysoko nad nimi jako erná teka na obzoru jásá skivan. Místy nad líchou roztáhl své veselé šlahouny rozrazil, plný modrých drobných oí. V trávníku, ješté šedivém od mrazem spálené trávy, mezi jejímiž trsy tu a tam nesméle ješté ukazuje se zelený už stonek letošní, rdí se zavené dosud hlavinky sedmikrásy. Frrrrr nad zoraným polem ozývá se — dvé statné koroptve, vyrušené našimi kroky, ulétají dál. A když na zahrádce nalezeny už bohat nalité pupeny šeíku, slibující hojnou že Hbovonného dechu k svatojanskému svátku, vedle vyprášených již samích kvt lískového oíšku, mezitím co jarní iperný vítr uchá ošumlý úbor thují, a jarními lijavci jako do zem vbité polehavé vtve dišfál zdobnými listy churže jsou ješt podou ješt zele trávník rozmnožují již pivoky purpurovými prsty prohrabávají se kryty, k slunci, a i lilie už do svta se podívaly sic málo ješt vyvinutými lodyhami, presentuje se velkomšfáku v kraji Rosického „Jarní kvtena" v zlepšeném vydání ješt díve, nežli dti zapadly, za pívozem rozvodnné eky, v mkkých listnatých lesích do závjí snženky, zamilované básníkovy kvtiny, jejíž obrovské kytice budou je celých trnácte dn tšiti s kosatcem žlut rozkvetlým. Ani dva shrbení staíci, zimomiv se krící do beránkem podšitých kožešin, když stanuU u obecního domu pod bezlistým ješt madálem, sd-
jem.
—
a
noviny pisklavými, kyselými hlásky, jež jaksi mrtv derou se jim mezi zafíalovlými pysky z bezzubých úst, neaby úplnjší byl jarní profil venkovský, na zpscházejí, nálada sob parafrase jednoho obrázku z „Roku na vsi" ješt zimní ze zalézavého vtru proniká za límcem zimníku až na tlo, mezitím co už píroda chystá se k novému životu, a rychle po nebi prchající oblaka jako marné nadje unikají duše. Vzpomínám díve, nežli se ohály na obzoru nebes na truchlivý den básníkova skonu ped 3 lety, erný, jak jen lujíce si
—
—
—
92
nejtemnjší dny bývají zimního asu v zaouzené Praze, jakoby byla i píroda truchlila s lovkem eským (budiž mi
odpuštn ošumlý
obraz).
kolem „Máje" k polednímu
Jedu tramvají Vodikovou
— na
ulicí
dramatik Ladislav Novák a vypráví o skonu Svatopluka echa, o nmž jsme slyšeli, že churaví. A tebas nic dobrého neoekával léka, vida, jak drahý mistr schází, a slýchaje o obtížích od zažívadel tvrdošíjných, které v tom vku u muže tak stídmého valného zdraví nevstí, jak hluboce otásla mnou ta zpráva! Nejmilejší beletrista, upímný a ryzí, originál životem a sladký tvorbou, eský každým coulem, veliký myšlenkami a opájiv hudebný formou, jediný, nenahrazený a nenahrastanici vstupuje
ditelný
ím
A
mezitím, co kritik více se seznamuje s nkterými umny a vdy, tím kehími, lidsky malátnjšími se mu jeví u tohoto muže zevrubné poznání jeho intimit tím krásnjším ukazují karakter, shovívavý k lidské slabosti pi vší neposkvrnnosti vlastního štítu ... Tentokráte vedla mne cesta ke starému píteli echovu, Dr. J. Hudcovi, obvodnímu lékai v Obíství, k nmuž ech velmi pilnul, seznav v tomto bodrém, poctivém praktikovi eského venkova vzácnou pímost, prostou nekritického peceování, pece však nesestupující k familiárnostem, jaké byly obma tmto vesnickým inteligentm vzdáleny. CtiU se navzájem, ti dva sousedi Obístevští ech neopomenul, kdykoli spatil ze své zahrádky Dr, Hudce kráeti kolem domku, pozvati ho pes práh, a z malého zastavení vznikla polodenní beseda, kde se ešívaly problémy národní, politické, literární. Zajímavo je p^oslouchati Dr. Hudce, když se noí do vzpomínek na Sv. echa, v jeho cho, paní Marie Hudcová, i dcery, které míval Svatopluk ech velice rád, velmi úinn pomáhají, pipomínajíce zajímavé a rázovité podrobnosti mladší svou svžejší pamtí, jež podržela pointy vtipných píhod, všechen pel mluvy echovy, se zevrubnjší znalostí prostedí. Dr. Hudec narodil se v Zaianech u áslavi, gymnasium
heroy
—
—
nmž
ob
—
7-
93
studoval v áslavi a v Nmeckém Brod, lékaství na univerpraksi v pražské všesit pražské, naež po jednoleté obecné nemocnici usadil se v Chlumín nedaleko Obíství a potom s pestávkou kratší praxe v Peloui pesídlil do Obíbezmála ticet let v tžkých pomrech venkovské ství indolence ve vcech zdraví tvrdého k sob ke svému lidu, psobí dosud statný a inteUigentní ten muž, jenž s výchovou sám evangelik neohebnost karakteru, jenž ssál do duše tolik echovi imponoval, lásku k djinám národa, takže není divu, když oba muži v hovorech svých nalézali tolik látky je zajímající, když Dr. Hudec pipadal na nejednu látku úinné epiky, s údivem zvída je, že ech práv na vci pracuje (Rohá z Dub). Poíná mne zajímati tento statný kollega z Obíství, v jehož knihovn nalézám echa skoro celého, Kvty od poátku v to poítaje, vedle eských historik od Palackého poínaje a Denisem kone, pi emž ješt ve statné knihovn dosti zbylo místa na klasiky ruské, anglické a nové výtvory Uteratur všech dob a národ, kterým se podailo povdti nové a krásné. A v lecems jsme se shodli s nepomrn starším soudruhem ety Eskulapovy v názoru naTolstého, takže souasn jedním dechem prozrazujeme, že nesmírný enthusiasmus náš pro Tolstého koení práv v tom, že neteme bible ani ChelickéhoaTomy ze Štítného, jichž znalost kdyby byla obecná, leccos by se nalezlo v tchto „autorech" díve a lépe eeno, co za vhlas znamenitý piteno Tolstému, který pece jen parafrasoval evangelium, zvlhiv jeho trochu zaschlé šávy filantropismem fm de sicle. S dechem zatajeným poslouchám i o neshodách, které vznikaly mezi echem a Dr, Hudcem o náboženství Udu, o nmž tento tvrdil, že teba navázati na eskobratrství, mezitím co ech vytvoil si krásné sice, ale jen nejvyšším duchm pístupné dogma Neznámého, který je lidu pece jen posud velmi dalek. Není divu, že v tomto bodu neshodu se praktik-léka, jenž na samé nahé srdce sahá lidu, a snivý básník, tebas neshody jen utužovaly pátelství. Drobné hokosti, z toho vzešlé, byly okamžité, a naleznou se toho stopy v poesii echov, když na radu Dr. Hudce za-
tém
—
i
—
—
i
,
94
do Ochranova stopovat u ochranovského rázu.
jel si
koene
ideu eskobratrskou
Pívtivá choC lékaova zatím shání fotografie, amateiu-ské snímky i umlecké podobizny, v emž ob dcery doktorovy, stejn jako matka (Viola z Polabí) literárn inné („lady Heat" píše se jedna pod etné peklady z anglitiny, francouzštiny ušlechtilá a vzdlaná tato dáma i pvodní drobné práce
—
d-
plná jemnosti francouzské školy ženevské, plná ochoty a vry .) Není radno zbavovati se památek stále vzácnjších, když úž tolik interviewer, co bylo pozoruhodného v korrespondenci a v albu, odnesli a nevracejí, co vypjeno^. krásnou fotografii slena Jarmila pináší chovu z posledm'ch, v nichž sestárlý již Cech zpodoben ješt jarý, s pípisem: „milé pítelkyni si, Jarmile Hudcové za kvtný pozdrav polabského jara posílá obraz podzimu (t. j. sebe) Svatopluk Cech" co odvetu za zaslanou mu z Obíství do ,
.
,
A
konen
e-
Havránky kytici snženek ... A znovu v mysU zanáším se tmi drobnstkami ze života echova z dob erstvé na pamti po jeho smrti, lituje jen, i
že nejvýraznjší nelze ješt publikovati, zvlášt nyní ješt ne, pokud jsou živi ti, jejichž povaha vedle záící duše
chovy
ern neb aspo notn
e-
špinav. Mnoho je na p. známo, jak umívali všelicí dobrodruzi tžiti z dobrosrdenosti echovy. Dobrosrdeným býti znamená dnes tolik, jako býti hloupým. Chytrost a sobectví je synonymum noblesa je vzácný kvt, který málokdo dovede pochopiti a tak leckdo pokládá každý projev lidumilství, obtavosti, shovívavosti za dkaz slabosti, nestatenosti, nezpsobilosti k boji o život. Protestuji rozhodn tebas uznávám, že mnohý dareba koistí z takové nžnosti, ímž však pece jenom ušlechtilost nestává se pošetilostí, naopak t, zv. chytrost kryje se peasto s nejhrubším sobectvím, ba krutostí Dobe illustruje tato slova jeden píbh. Kterýs obchodník vyžádal si od ddic Cechových právo, aby mohl podnik svj oznaiti „U Svatopluka echa", Rovyhlíží skoro
—
— —
—
,
.
95
dina neznajíc osoby
té, v pedpokladu, že nebží o zištné vykoisování obecné úcty ku památce echov, pivolila k tomu — když však vyšlo na jevo, že jméno má sloužiti k odbytu zboží jednotlivec (nebudeme tu rozepisovati se, ja-
kého), tedy pro dobro kapsy, pro spekulaci, musila odvolat svolení svoje, akoli vyhradila si hned pedem, že ozdobí-li se ísi poprsím Cechovým, nemá jméno jeho spojováno býti s firmou hostinskou nebo kupeckou. Obecenstvo samo vycítilo, že se tu zneužívá jména básníkova ku prospchu osobnímu a vynutilo si odstranní nápisu, jenž v tomto píbyl profanací vytluením oken. Násilí bylo teba,
dm
—
pad
respektive bezpráví bylo odstranno — Hd chápal nápis a poprsí jako zneužití jména velikého lovka k prospchu zištného jednotlivce a pekazil to .
aby
násilí
.
.
*
íká
se,
nkteí kesané mají plná ústa Krista, ale nese s jeho uením do té míry, aby je v život pro-
že
obeznámili vádli. Svatopluk Cech brzy po smrti byl v ústech všech
tená,
kteí
aspo
prosaické práce,
slyšeli
pi každé
název nkteré jeho básn nebo píležitosti pochlubili se neroz-
mrnými svými vdomostmi, kdykoli ve
spolenosti, hostinci,
kavárn poalo
se o tomto oblíbeném básníku lidu eského hovoiti. Poádaly se besedy, akademie, slavnosti na památku a k uctní jména echova. Kdyby byl býval živ a tu moc, básník byl by jist znemožnil všecky podobné oslavy.
ml
Ad vocem akademií. Mly svého asu nemalý výchovný význam, zvlášt na eském venkov, kde literatura a hudba cennjší veejn, mimo knihovny a hudbu církevní tžce proniká. Pamatuji se sám, jak jsme jako vysokoškolští studenti aktuální novinky, ze zdatností místních veliin koistíce, pedvádli o prázdninách a svátcích obecenstvu, vtšinou málo etnému a pevážn z intelligence se skládajícímu, které nejmén takové popularisace potebovalo, jsouc au f
eu v kulturním a
96
umleckém pokroku národa — lid, zvlášt
z
venkova zstával
jích dalek.
Pinášeli jsme jakousi kytici
kvt všech Mus, nkolik pies zpvních, sbory a sóla, njaké básn neb kratší humor (recitovaný pedními místními deklamatory, zvlášt ženskými), sem tam njakou jednoaktovku provedenou akademiky a jejich páteli ze svta dívího, po pípad njakou pednášku, cestopis veliiny z Prahy pozvané last not least — tanec. Všecky ty umlecké, s dnešního a kritického hlediska dosti slabé a ídké požitky byly vlastn jen jakýsi „titulus bibendi", abychom mohli tanit, a aby se
—
nám
nevytýkalo, že jen
kepíme
a
nieho neiníme pro
umní. Taková, snad ješt o poznání chudobnjší byla i akademie, kterou poádali nkde v okolí echova sídla. Na programu položena byla i recitace jedné z Cechových Písní otroka. Známo, že sbírka ta vyšla více nežli dvacetkrát, jedno vydání tuším, aby bylo pístupno nejchudším, vyšlo na levném papíe za nkolik (asi dvacet) krejcar. Myslilo se svého asu, že nebude as eského lovka, který by neml tuto knihu. Zvlášt však bylo oprávnno jaká to odvaha v Cechách pedpokládati, že budou míti ve své knihovn aspo
—
—
Písn otroka lidé, kteí chtjí pednášeti z básní tch. Vždy nestaí k promyšlenému stlumoení myšlenek básníkových znáti jen jednu poetickou skladbu, kterou práv máme pednésti je teba znáti básníka celého neb aspo sbírku, ze které má být podán úryvek nutno o pomrech, jež dílo ono z mozku básníkova vykesaly, nutno znáti jeho individualitu, nemluv o kvalitách, jež teba žádati od recitátora.
—
—
—
vdti
—
Ale chudí lidé vaí s vodou jisto je, že ona dáma, které pipadl slavný úkol tlumoiti venkovu básníka, jenž nejvíce venkovu byl blízek svou jasností a ryzostí, nemla sebraných spis Svatopluka echa, nestojí ani tolik, jako jedny obstojné jarní šaty, nemla dokonce ani dvacetikrejcarového vydání Písní otroka. eský spisovatel, který píše tvrt století do nejpednjších asopis a není znám, okamžit však se stane populárním, jakmile napíše nkolik lánk tenému dennímu listu, zažil už leccos od eských tená a ani se ne97
a
podivil slyše, že dáma ona nemla „Písn otroka", a že jich neani žádný z poadatel, ani spolková knihovna místm'. Tu by ovšem napadlo lovku poslati tyry desetihaléové známky a porto na kížovou pásku s adresou nakladateli, když by se nepodailo vypjit si spis od nkterého místního tenáe bývají to nejastji uitelé. Ale oné napadlo mnohem originálnjšího vlastn se to aspo jí samé originálním asi zdálo.
ml
—
Došla ona Napadlo jí
dám
—
nco
na mistra samého. Aspo ho poznáš, pochlubíš se, že svým umním mistra uiníš známým snad ti dá elegantn vázaný exemplá s vnováním jak se bude vyjímati na stole v salonu vedle alba s babikami a str*'ky na vybledlých podobiznách, až sevdáš. A jak ti budou pítelkyn si
asi:
—
—
pkn
závidti, až se pochlubíš svým úspchem. Ješt vnukm bude ten exemplá imponovati, neprodá-li se díve jednou ve chvíli tísn — rozumí se, že vzhledem k autogrammu básníkovu za zvýšenou cenu") Nepomnla prostomyslná bytost, že asi básníkovi pece jen bude podivno pi vší .
.
.
známé skromnosti — jaká to ctitelka nemá ani nejrozšíenjší jeho knihy.
jeho široko sie, jež
—
—
—
jeho poe-
—
Nu jakáž pomoc! jen linikomu se nevysmívámc tujeme. Stalo se. Jak básník dámu pivítal, vyhovl-li jí ili nic (myslíme, že se peliv skrývaným hokým, le pece shovívavým úsmvem uinil jí po vli .), o tom historie mlí. Aspo znalci poechovi blízcí nic mi o tom uritjšího nevypravo-
mr vali
A
.
.
.
.
.
vzpomínám však na dánskou veselohru „Slavné jmé-
no", která provedena byla nedávno „Národním Divadlem" naším, zvlášt její akt pedposlední, kde se otvírá museum domnle mrtvého básníka. *) Ani tonení u nás ncmyslitelno. Slavný jeden básník eský nalezl v antikvái všecky své sbírky s vnováním, které kdys odevzdal domnlému píznivci vysoko postavenému.
98
Zas nco veselejšího. Dr, Hudec tvrdí, že sice mistra nikdy neléil v pravém slova smyslu, ale jsem pesvden, že není možno, aby léka, jenž mistrovi stál tak blízko, a se kterým Svatopluk Cech tolik se stýkal, nebyl bezdky buto sám zabrousil do otázek zdraví a nemoci mistrovy, nebo básník sám aby nebyl asem dotkl se nkteré své bolesti. Jest také možno, že písné stanovisko lékaské diskrétnosti, které mrtvým velikánm, jak dokazují moderní nyní pathographie Maupassarita, Tolstého, Heinea atd,, písn se zachovává, nedovolovalo a to by bylo lze jen s uznáním schváliti dr. Hudcovi hovoiti o tchto zajisté pro posouzení poslední tvorby echovy dležitých otázkách. Vždy není myslitelno, aby básník, jenž v posledních letech pobytu svého (do roku 1903) v Obíství poínal býti již stár (narodil se roku r. 1846 a byl tedy r, 1903 571etý], nebyl všelijak churavl ve svém venkovském sídle, a mohu z lékaského stanoviska svého dokonce pedpokládati, že choroba, která ho sklála (novotvar steva), nevyvinula se za krátký as. Básník byl trplivý a pi tom velmi pevný, stídmý a tudíž zachovalý tlesn
vi
mén
—
muž.
Sem tam na jednu
—
— piznává dr. Hudec -7 zašli v hovorech svých
— snad jedinou náruživost echovu — zálibu v kou-
ech
vždy mnoho a rád kouíval. Sám vdl, že je to kehkost, uznával námitky osob, jež ho na povážlivost toho zvyku upozorovaly, nikdy nehájil neškodnost svého zvyku, aby ml pravdu, jak iní rádi Ud, kteí by se chtli zdáti dokonalými a hledají k odvodnní neudržitelných thes nemožné theorie. „Je to pravda," íkával, „uznáení.
jakási
vám to, ale nemohu odvyknouti," Sem tam dotkl se také dr. Hudec, léka každým ivem, s tlem a s duší, jak se íká výživy echovy, postehnuv
—
jednou, jak si pochutnává na populárním eském jídle uzeném s knedlíky a se zelím. To je strava pro kováe a ne pro básníka pi jeho zpsobu života. Poradil jednou pi njaké diaetní poruše, aby mistrovi pipraviH holoubátka. Dluž-
—
99
no vdti, že mistr pstoval v podkroví holuby, kteí se mu krmiit je vydatn kukuicí rozmnopi dobré výživ žili tak mohutn, a poínali si ve svém panství pod stechou tak nenucené, že by se byl echovi málem nad hlavou jednoho krásného dne proboil strop, pod tíží úrodného jich eknme, jak Cech píše ve „Ptáa piln zvlhovaného guana. ku Velikánu Velikánovii"
—
—
—
—
zvdv
o tom, nepipustil holuby zabíti, tím je pipraviti k sndku. Co prý by si pozdjší generace možná, že ech vyslovil myšlenku myslily, kdyby zvdly tuto jinými slovy, takto zní jaksi sebevdom, a takový ech že zabíjel a jedl holuby, ptáky tak ušlechtilé a milé. nebyl Pohíchu holubí osada echova množila se vihledé. Sou-
Ale mistr,
mén
—
—
sedi
mén
cituplní radili
dsledn, aby aspo pebytek
byl
schytán a odprodán, „pan ech to ani nepozná". Obávám se, že rodina echova musila vyhovti tomuto Jenom návrhu praktitjších vykonavatel vle pírody je mi nejasno, jak mohl drahý mistr jísti na p. uzené s knedlíkem, když masitý tento pokrm poskytuje také živoucí poetický, nežli jest poselkyn míru a emtvor, tebas holubice, tento prototyp jich (\ime, že íká se blém lásky tak neprávem, neboC jsou prý všecko spíš než mírné eské .
.
,
mén
—
nátury).
Ješt jednu veselou vzpomínku vyprávla mi dr.
Hudce.
vlídná rodina
—
ech ml
íká se jí posluhovaku, paní Novákovou v kraji Novaka. Tato bodrá venkovanka nabyla ve službách leckteré vlastnosti od svých službodárc. Leckterý hranatý výraz ustoupil hladímu, leckteré zvuné slovo octlo se v jejím slovníku zapudivši jiné, po otcích zddné, drsnjší slov bžných venkovské duši, nebo vyplnivši mezeru v jejíž copia verborum je chudší nežli její myšlenkový život. Milá „Novaka" záhy vypozorovala, že její pán je asto obtžován lidmi, kteí z nho tží, koistí z jeho dobrého srdce,
ad
100
si od nho pjek pod leckterou drze vylhanou záminkou, a nauila se tak rodina pomalu chrániti Svatopluka echa ped podobnými nevítanými hosty. Zvlášt Novaka, zcela v intencích rodiny a básníka samotného, byla-H po ruce, velmi rázn odbývala návštvy. Pohíchu však, za svou prací jdouc, leckdy nebyla
vyžadují
po ruce, když by lo
jí bybývalo potebí. Jednou však sáhla
—
dkladn
mimo^ nechtla pustiti k echovi návštvu vzácnou a
echovi
zajisté
víta-
nou, Ignata Herrman-
na
.
,
.
Ale dopadlo to
dobe — nedorozumní se vysvtlilo
záhy a
Herrmann
ovšem
se
neurazil.
Tato paní Nováková pozdji jevila zej-
mou
zálibu ve výrazech neobvyklých, užívajíc jich obas nevhod, což vzbuzovalo
ovšem u mistra nala-
dní bode
veselého Svatopluk Cech
' _ razju.
ech ml rád
kvtiny a obdržel jednou
ped
altánkem
kytici konvžilinek.
zpsobil, že záhy zvadly, což mu Novaka pes tu chvíli pipomínala dvrným onikáním. Mli pece jen ty konvalinky vyjmouti a dát do sklenice je vyjmouti vyjmouti. Opájela se takka hudbou po jejím mínní vzácného toho slova, kterým práv rozhoj-
Ponechav
— mU
je
v
kytici,
—
—
101
nila
nebohatý mateský svj thesaurus linguae, takže do bžné díve, rouhavé a sprosté
smrti asi ncvypustí z úst svých „vyndati".
Váhám, vskutku váhám a nevím, jak píbh vylíiti. Je však význaný pro ryzost duše echovy, tak výrazný sám pro sebe a sám o sob, tak charakteristický pro posouzení, jak tak
lidé mohou smýšleti a jednati ve vcech dosti choulostivých, které pro veejnost hodí se jen u vylíeití nejnezávadnjším, že vskutku váhám. Ostatn uvidíme, jak to dopadne. V nejhorším pípad hodím hotovou staC do koše nebo tak uiní za mne pítel
rozdíln dva vynikající
redaktor.
Svatopluka echa navštívil kdys jistý znamenitý lovk eský, který pi nevšedních darech ducha a srdce míval jednu slabost - nedovedl snadno vzdorovati svdnosti ženských pvab, jež, podlehnuv jim sice, neohrožoval osudn, ale rád aspo letmo oceoval jich hodnotu. Té doby sloužila u echových dívina mladá, as 1 Slétá, mohutných dvou, jako uhel erných, až k patám sahajících vrko, veselá, živá, iperných oí a smyslnost probouzejících tvar. Nevím, kde se dve setkalo o samot s hostem pána svého. Jisto je, že pojednou v kuchyni njak rozpálená a udýchaná tázala se píbuzných echových, kdo je to ten pán, co pišel na návštvu. A snad si i postžovala na
njaké muchlání. „Probh, jen nic neíkejte
pánovi, nic neíkejte! Svatopluk ech asi se nieho nedovdl. Ale jiní nemleli A nyní antithesu. Bylo pozd v noci všichni spali. V tom ozve se v tichém obydlí echov nesmlé zaklepání na dvee ložnice básníkovy a spolu hlas hrdinky práv uvedeného píbhu: „Milost.
.
—
pane, milostpane!" Nevrle ozval se mistr, skoro „Prosím, pjte mi sirky
kárav znl
— nemohu
102
jeho hlas.
je nalézti!"
Dve
dom
z njaké muziky a odstrojivši se potebopišlo pozd valo ješt nco pipraviti na ráno. Svatopluk ech vstal, vyhledal sirky a odemknuv poote-
vel dvée jen na tolik, aby krabika sirek jimi proklouzla, naež zase pokojn zavel a ulehl. Co by byl uinil jiný v podobné situaci? Neodsuzujeme onoho, nepeceujeme druhého — vrozený temperament a prudkost smysl leccos chybného zaviní u dobrých jinak lidí. Ostatn jsme v tom bodu don Quichoty více mén všichni.
všímá blíže literatury ví, jaký rozruch zpVypravují se o tom rozmanité legendy, o jichž pravdivosti možno pochybovat. Jiná zkazka tvrdí, že úedník censury, jenž prý knihu ped uveejnním etl a nezabavil, ml prý pro to opletaky a pro jeho kariéru mlo prý opomenutí to následky velmi nepítvrzení tomu nevím, ježto „Písn otroka" nejsou jemné mlo nebo mohlo býti dle ducha zákona dílo, jež by zabaveno. Ale pátráním v kraji, kde ech bydlel, zjistil jsem z úst nade vše vrohodných jinou pro posouzení ducha našich charakteristickou zvst, že Sv. Cech byl pod poliKaždý, kdo
sobily
si
echovy „Písn otroka".
—
—
—
úad
cejní dohlídkou.
Nemže nic výraznji charakterisovati krátkozrakost svaté
Kdyby se byly úady poptaly a — mají pece zevrubn informovány, nežli nco podniknou, nebo není úkolem a zajisté úmyslem úadu nkomu ubližovati
byrokracie. býti
—
zvlášt kdyby se byly poptaly v kruzích kompetentních po povaze Svatopluka echa, byly by zvdly, že je povahy tak z dnešních vzpomínek mírné a stízlivé, nikoli nebezpené že zajisté nenašich ukazuje to na p, píbh s holoubaty byly by se odhodlaly k opatením, která, vdl-li o nich, musila mistra rozbolestniti nejtrapnjší mrou, jako citlivá kivda. Jak dlouho bude to ješt trvati, nežli v píslušných kruzích seznají, že pobuuje nikoli umlecké dílo, jež pobádá ke
—
—
103
spravedlivému sebevdomí, k národní hrdostí a estnosti ale kivda palivá, nespravedlnost a dvojí loket, jaký v naší íši, zvlášt v zemích z ásti Slovany obývaných je denním zjevem. Svatopluk Cech jist nebyl demagog ani za vdce revolucioná jakékoli observance a jakýchkoli snah se nehodil. Byl svj, nebyl davový vdce, nebyl „hlasatel idejí zítka", jak se dnes s oblibou íká. Jeho názory pedstihovaly dobu, jeho reformy pály si zajisté zmnu pirozenou smírnou, nekrvavou. A ostatn nebyl prakticky ani zpsobilý k jakémukoli vdcovství ani duchovnímu. Byl umlec pro umlce a duše píbuzné, nehled ani k tomu, že doba a pomry nejsou ani pirozen dány pro njaké pevraty, zvlášt v íši tak pestré národnostní tíšt, jako je Rakousko. Kritika píští tedy toto opatení úední odsoudí se shovíva-
vbec,
vým úsmvem ... To ostatn uinily ihned živly do pomr zasvcené. Úedník, jemuž pedevším bylo postarati se o provedení úkolu, zajisté uinil tak s neobyejným taktem a prozíravostí, že
snad ani mistr sám nezvdl, jak nebezpenou je osobou. pátrali na píslušných Do vci zasvcení znatelé místech a zjistili, že etnictvu, jemuž na venkov podobné úlohy se svují, úkol bdíti nad ne vždy nejvhodnji kroky Sv, echa sven nebyl. Tak dovedl úedník pomry znající srovnati svdomitost svého povolání s citem národním a taktem gentlemana, ímž si skuten zjednal prestiž úedníka, jenž stál na svém míst. Ale síla, jež opatení uinila, nebude asi nikdy moci býti sproštna výtky pehmatu úedního, snad ze snahy býti papežštéjší, nežU papež sám. Pro posouzení kultury sociální, do níž patí i jednání rozmanitých úad, bude faktum toto jednou dokumentem
pomr
—
—
pamtihodným. Ješt jednu zajímavou vzpomínku na Svatopluka echa vyprávla mi si. Hudcova. Mistrovi s jeho svolením pivedeny byly školní dívky, které si pály prohlédnouti jeho zátiší, domek, zahrádku, domácnost a pedevším ovšem vzácného mistra samotného. Nebudu popisovati celý píbh
—
104
znáte podobné hromadné návštvy, jejích poátenou stísnnost oboustrannou, návštvník i navštíveného, kterou lze si pedstaviti, zvlášt když si pipamatujeme povahu echovu, muže dosti uzaveného a samotáského. Jak to však b^á, pomalu strany ponkud se rozehály Svatopluk Cech ochotn provázel, ukazoval a vykládal a naposled i kytiky rozdáv.l na památku, pohlednice snad podpisoval, mezi tím jco nkolik dvátek dole v zahrádce obklopilo
—
ob
známého echova psíka, jemuž dostalo se cti, že byl na
zvnn
nkolika obrázcích a fotografiích, mezi jinými na reprodukci
mistrovy, jako praemie „Máje" nejvíce se roz-
fotografie
která
šíila, kde stojí pospolu
ped píbytkem
mi-
strovým dva nejvtší naši básníci souasní. Psíkovi asi z
poátku
Manželé Hudcovi.
pozornost dívek dosti
—
po njaké chvíH však ozvalo se krátké pisknutí, nkolikráte opakovalo. Mistrovi bylo to nápadno milé jeho zvíe patrn njak trpí, I bylo pátráno po píin se Ubila
—
jež se
nespokojenosti vrného strážce domu echova, pi emž se ukázalo, že nkteré dívky, jimž se dosud nedostalo žádné památky na mistra a na výlet jich do jeho Tuscula, braly si ze zdroje po památce na echovo venkovské sídlo samy nejmén uvitelného, kožichu psíkova, z nhož vytrhovaly chlupy asi tak, jako slavení houslisté, pianisté a tenoristé jsou žádáni o kade, pipouští-li to práv stav jejich kštice. Zdá se, že milý psík tuto pozornost u vdomí své dstojnosti njaký as snášel, tebas i z ohonu vyjímán byl nejkrásnjší jeho porost, ale uchaze o ást jeho kožichu bylo tolik, že
—
105
by as byla véc dopadla podobn, jako na jednom obrázku známého mnichovského humoristického listu, kde je vykreslena dvojice obrázk; na jednom z nich jeví se umlec s bohatou hivou, na druhém ponkud nepravidelné ostíhaný, když byl ctitelkám svým dovolil, aby si ustihly po pramínku jeho vlas na památku. Na štstí byl psík v as vysvobozen ješt, nežli pišel o celou srst svoji, z rukou ctitelek Cechových, které volily tento ponkud neobvyklý zpsob prozrazování piety k mistrovi. Zdá se, že i drobný prvodce echv záhy se zotavil ze své nepíjemné situace. Praví se, že pes pejímá ást psychologie svého pána tu by ovšem
—
shovívavý
úsmv
musil se mihnouti jeho duší ...
Náhradou za ukázky kožichu psíkova obdaroval Svatopluk Cech všecky své návštvnice kytikami na památku
—
zajisté s
tiny
ml
nemalým sebezapením, uvážíme-li, jak Cech kvrád, ale na pažite a na záhon, zkrátka v klín pí-
rody, nikoli v rukou lovka, nemilosrdného pána pírody. Kdo v tchto zvláštnostech povahy echovy spatoval by byla to jen dslednost dobromalichernost, je na omylu srdenosti, jež nalézala hranice pouze v pirozených, životem daných mezích možnosti, které ovšem také nepestupoval, ale pemýšlel-li kdy o nich, jist jich litoval. v dnešní dravé nelítostné dob podivn mkkého dobrého srdce, které nezmnila ani trudná zkušenost, že ho bylo asto zneužíváno, že z nho koistno lidmi nehodnými a tženo až k citelné jeho samého škod osobami snad pomyslil si i lépe postavenými materieln, než byl on sám a pi píští píležitosti byl to zase starý cos o noblese
—
—
lovk
—
—
—
Svatopluk ech,
lovk
jemného srdce.
Píbh
ovšem neukazuje na správné pohlížení ženské mládeže eské na význam návštvy velikého básníka a velikého lovka. Pípad takový omluví však nezralost dosud nedosplých dvátek. Hudcovi chovají jako drahocennou památku na básníka nkolik jeho dopis. Jsou struné obsahem formou, avšak i
106
,-^n-^e-^
^^
-^m^
dkazem
v jak dobrém pátelství rodina
s
Cechem navzájem
žila.
Hudce
K padesátinám dra starému píteli: Velectný
blahopeje Svatopluk Cech
píteli!
Zvdv, že slavíte Své 50té narozeniny, peji Vám také všeho dobrého do druhého plstoletí života. Odjíždje na nkoUk zimních msíc do Prahy, porouím se zárove svým i své sestry jménem Vám i ct. Vaší rodin. S pátelským pozdravem Váš oddaný S.
Cech.
si básník v ist rodinné zárady slovutné eské spisovatelky paní Renaty Tyršové, která Svatopluku echovi ovšem vyhovla. Obdržev
Ku pání Hudcových vyžádal
ležitosti
odpovd s
paní Tyršové, posílá Cech dopis
následujícími
Velectný Zasílám
práv
Vám
její
Hudcovým
ádky: píteli
k nahlédnutí dopis
pí.
Tyršové, který jsem
obdržel.
Váš oddaný S. Cech.
V Obíství
16./6. 1899.
Zítra dopoledne rate mi laskav vrátiti tento dopis pí. Tyršové v obálce zastaví se pro nj moje posluhovaka, až pijde pro maso k p. Plockovi. ;
Ješt po odchodu z Obíství vzpomíná ech milých styk rodinou Hudcovou, Na blahopání ^Hudcových k 60. výroí svých narozenin dkuje Svatopluk ech: s
8
107
Velectný
píteli
Dkuji Vám a celé vážené rodin Vaší srdené za laskavé všech pátelských blahopání, vzpomínaje s radostí a styk, které nás v Obíství pojily. Slen Jarmile posílám s díky za Hbezný kvtinový dárek Svou nejnovjší podobiznu. Všechny Vás vele pozdravuje a stálého štstí Vám peje
vdn
oddaný
V
Praze
1. 3.
Svatopluk Cech.
1906.
K
pozvání básníkovu sdlují Hudcovi, že na jae 1906 zana Havránku do Troje. Oznamují návštvu svou, a básník potšen píše do Obíství:
vítají
Velectná sleno
!
.
se tedy upímn, že Tróji uvítáme.
Tšíme stedu v
Srdený pozdrav Vám
i
pp.
Vás všechny a
rodim
p.
Cejpa ve
ode mne
i
ostat-
ních.
S pátelským pozdravem Váš oddaný Svatopluk ech.
V
Tróji
dne
28. 4. 1906.
echv
Poslední dopis slen Jarmile Hudcové je zvlášt svýmnepamátný. Churavý básník píše jej v nadálým skonem. Dkuje zde milému Obíství za kvtný pozdrav a slena Jarmila dojista netušila, že její skromný dárek položen bude již druhého dne na úmrtní lože echovo. Poslední tahy básníkovy kladu do knížky ve vrné
denped
reprodukci.
Paní Ludmila Hudcová, dcera dra Hudce, chová také ndopis básníkových, jež dotýkají se zcela intimních záležitostí rodinných. Z té píiny je neotiskujeme. Nepochybujeme však, že zstanou rovnž zachovány.
kolik
108
ZLOMENÝ KVÉT ESKÉ HUDBY.
6*
Tato 8ta( jest vyAata ze tamotUtného spisku: „Adolf Polívka* Vzpomínky na zlomený kvt j^ské hudby." V komisi Hejdy a Tuka. Zde doplnno novými listy Sv. echa.
adu minimiž svedl mne život a asto i osud. rychle míjí, obrázky blednou a mizí ale v mysli mé trvale utkvla vzpommka na jednoho z nich, jehož kratiké žití ješt dnes jest oplakáváno a který pílí svou, snahou i talentem probouzel nadje nejkrásnjší. Vždycky se mi zdávalo pi pohledu do zamyšlené, jemn rýsované tváe Adolfa Polívky, že hoch ten, duše nejvýš citlivé a dobré, pipojí své prosté, ale jadrné eské ak mnohá chvíle vrací mi vzpomínky na lých
lidí, s
—
as
jméno k trojici virtuos jména svtového, k nepekonatelným ceUistm Beckrovi, Klenglovi a Davidu Popprovi.
Sen zstal snem. Zlomenému kvtu vykázali poslední místo pod tžkým kamenem u nízké zdi tichého hbitva za ku obístevského. Dohrál šerého podzimního dne uložili do hrobu všechno jeho umní, nadje
mladý život Adolfv Sychravý íjnový vítr pelétl pokolébku jeho hrob. labské zátiší i
,
—
.
i
Adolf PoUvka. Osušil slzy, rozvál modlitby i vzpomínky, ale bolest rodi, sourozenc pátel, smutek uitel píliš i žák Polívkových rozehnat nemohl Byla to rána
hluboká.
Není víc té milé idylky, jež vlídn vyhledala z bujn zarostlého labského behu pichýlena k massivní šedožluté, vysoké, ale banální budov hrabcího zámku. Rozeené vlny íního proudu posud s temným hukotem sráží se pod posledním jezem na Labi v Obíství, ale starý omšelý mlýn neklepá už hlunou svou písniku rušného chvatu, a lehounký poprašek nesnáší se víc na obrázek starosvtského života, 111
jaký bývával kdys ve všech poctivých eských mlýnech. stavení. Patrové, šindePanský mlýn v Obríství míval lem kryté obydlí mlynáe s hospodáskými místnostmi v pízemí a s nízkou rohovou šalandou, kde bývalo nejživji. Pod starými vyšlapanými schody, jež vedly na devnou pavla, cestika mlýnskými kameny vydláždná, kterou se chodívalo kolem „ vantrok" na velký stinný ostrov, kde stávala obílená mlýnice.
dv
Ve mlýn obístevském hospodaili nájemci manželé Polívkovi.
Pan otec
— dobrý hospodá, povahy poctivé a ote-
vené — byl muž zásad pokrokových, zachovával však ve mlýn známou tradici prostého eského života, jemuž není dnes píkladu. Chof jeho paní Anna Polívková — pocházela ze staré selské rodiny Hunkovy v Nebudželi na byla stejn vzornou hospodyní, matkou peliMélnicku vou, která od asného jitra až do pozdních nocí bez únavy starala se o etnou rodinu, rozsáhlé hospodáství i chasu mlýnskou. Byla vlídnou a laskavou matkou nejen svým, ale života k delšímu pobytu nebo zamsti cizím, jež nání do mlýna obístevského zavál. Idylické bylo i sousedství mlynáových. Vedle cesty, k mlýnské strouze vedoucí, vžika staré vodárny, o nkolik krok výše rozlehlé stavení opuštného pivovaru, na behu za zámkem farní kosteUk, jehož štíhlá vížka sotva z vysokých strom vyhledala, naproti pak stará škola, patrné kdysi také panská
—
bh
tm
budova. To všechno
Hrobem na
je
dnes ješt na svém míst. Jen mlýn zmizel.
jeho stal se vysoký násep ze žlutého
íního
písku,
nmž vodocestná komise vybudovala isfoimký, jako ma-
lovaný, vzdušný domek pro plavidelníka a jezného. Široký proud labský smlou rukou technika rozdlen, mlýnská strouha zasypána a v lesním prseku protjšího behu vybudováno zdymadlo. Po idylce zbyla jen pohádka.
Na mlýnském ostrov ve stínu staletých strom bývalo ješt 112
ped
tvrtstoletím veselo. Prohánla se zde bezstarostná dti mlyná ovy. Hoši ve spolenosti svých drobná drbež spolužák užívali všech zábav i radostí, jež skytá eka. Vp-
—
Starý mlýo.
nivých vlnách pod jezem se skotailo, a z lodk ozýval se stále výskot a hlasitý zpv. Jenom Adolf ek*), tetí ze syn mlynáových, úastnil se zídka dtských zábav. Vyhledával osamlé koutky, kde robil malé píšfalky, bavil se hrou na harmoniku, okkarinu,
ty
*)
Narodil se
15.
kvtna
1880 v ObnstvL
113
nápvy písní národních, jako dít mnoho nazpamt. Hrával na své primitivní nástroje s takovým zanícením a netušil asto, že je pozorován. Byl to hoch tichý, dobrého srdce, málomluvný a ba
i
z klarinetu snažil se vylouditi
jichž znal
velmi
již
citlivý.
Hudebního nadání hochova všimnul
si nejprve starý obí(narozen roku 1831, zestev«ký uitel Josef Marš mel roku 1891 v Obíství), znamenitý houslista, routinovaný skladatel - krátce muzikant tlem i duší. Maršíkovi byla hudba celým životem. Vzdlával své žáky v hudb velmi piln a nebylo v té dob v celém dalekém okolí tolik dobrých muzikant jako v Obíství a obcích okolních. Ti všichni byli Maršíkovi žáci. O svatbách, poutích, posvícení všade, kde se tancovalo, zaznívaly zvuky Maršíkových veselých skladeb. Jeho polky, mazurky a sousedské má podnes mnohá kapela na Mélnicku na repertoiru. Maršíek a nástupce jeho uitel Petr týl dali Adolfovi
íek
—
•
dobrý základ. Když hoch pozdji dán byl do Litomic, kde navštvoval mšanskou školu, cviil se již ve he na pian a inil znamenité pokroky. Po tech létech svého pobytu v Litomicích
stal se
pražské. V Praze koupil jeho další hudební vzdlání idi-
žákem reálky
mu otec violoncello a svnl teli kru Hejdukovi.
Ze tetí tídy reálky dán byl na konservato, kde zapsán byl na oddlení profesora Wihana. Znamenitý hudební paedagog poznal záhy, že Adolf je již hotovým cellistou a proto zaadil jej ihned do druhého roníku. Moment ten již tehdy jasn ukázal, že drobnému hochovi, jenž s takovou vervou a láskou ovládal svj velký nástroj,
kyne budoucnost slavného virtuosa. Adolf Polívka byl ješt v šestém roníku konservatoe a mimo tehdy absolvoval celou adu koncert v Praze P"ž rahu. S Janem Kubelíkem vázalo jej upímné pátelství. Hrával s ním piln v kvartettu, jehož druhým houslistou byl Václav Huml a violistou Jií Krejsa. Ped svým vystoupením z konservatoe zavítali tito tyi talentovaní i
114
virtuosové do Obíství, kde spoluúínkovali na koncert. Jich výkony provázeny byly nadšenou pochvalou etného obecenstva, jemuž hrou svou pipravili vzácný požitek. Po krátkém psobení v orchestru Národního divadla, kde engagován byl jako sólista hry na violoncello, jmenován byl Adolf Polívka profesorem konservatoe v Tiflisu na Kavkaze. Pedchdcem Polívkovým na konservatoi tiflisské byl rovnž krajan^ profesor Burian. Mlf tedy Polívka jako uitel v prvním svém psobišti pdu ásten zkypenou. Nad to ješt pispl mu mnohou vzácnou radou upímný pítel rodiny mlynáovy, básník Svatopluk Cech, který z dob dosud ješt v TifHsu mnoho svého pobytu na Kavkaze oddaných ctitel, jimž svého mladého pítele vele doporuil. Básníkovo doporuení pišlo Adolfovi velmi vhod. Svým psobením dobyl si Polívka na Rusi místa vynikajícího. Byl kritikou uznáván a žáky svými nejvýš milován. Bohužel v druhém roce pobytu svého v Tiflisu Adolf Poúplavicí cukrovou, které lívka onemocnl zákenou nemocí ped tím podlehla i mladá v Pardubicích provdaná sestra jeho. Svatopluk Cech tenkrát, jakmile obdržel zprávu o tžké rán, jež rodinu mlynáovu stihla, ihned poslal soustrastný dopis, v nmž jeví se upímná úast nad ztrátou, jež stihla
ml
—
—
tžce zkoušeného
pítele.
Milý píteli
Nikdy bych si nebyl pomyslil, že tak z nenadání mže na Vás dopadnouti taková tžká a bolestná rána! Z celého srdce Htuji Vás i ctné Vaší paní manželky a celé rodiny.
Nezbývá, milý píteH, než odevzdati se v neúprosný osud; mže Vám býti alespo, že zesnulá Vaše pí, dcera v krátkém žití svém požívala všeho štstí, jakého Jste jí vzornou otcovskou Svou péí uchystati mohl.
útchou
Upímnou
soustrast projevují
Vám
a
ct,
rodin Vaší
též
115
moji brati a sestry, jakož
i
sestenice Vanda.
Váš oddaný pítel
V
Praze dne
20./12. 1900.
S.
ech.
zárove do Pardubic, ale nevím, jestli Vás tam telegram zastihne: posílám tedy tento dopis.
Telegrafuji
mj
i
Byla to nová strašlivá rána, jež stihla otce Polívku. Mladý vysoce nadaný syn, stojící na prahu slibné umlecké kariéry pHjel na prázdniny v bídném stavu. Rodie starostliví povolali ihned lékae dra Hudce, který vyslovil smutnou diagnosu. Nic nepomohly rady léka, lázn a pelivé ošetování dobré matiky. Po tyletém utrpení mladý. Bohem nadaný virtuos dotrpél. Pohben byl 6, íjna 1906 za velké úasti hudební obce eské, pátel svých i celého širokého kraje na hbitov obístevském. Svatopluk ech nejen že dal Adolfovi adu odporuení na své známé, které ml v Tiflisu ješt z doby svého pobytu na Kavkaze v letech osmdesátých, ale v tžké beznadjné nemoci umlcov projevil veliký zájem o jeho chorobu a snažil se, pokud mohl radou i skutkem útrapy rodi i
i
nemocného
zmírniti.
Otec zesnulého virtuosa chová v památkách svých nkolik list Svatopluka echa, jež úzce souvisí s utrpením jeho syna. Z nich vyzírá starostlivá, dobrá duše jevící upímný soucit s neštstím milého pítele. První list, adresovaný otci Adolfovu, zmiuje se o píjezdu umlce do Tiflisu;
Velectný
píteli
Dkuji Vám srden za laskavé
as
zaslání
tch
berních
li-
vyplním a pímo na Mlník zašlu. Pan syn potšil mne pohlednicí z Tiflisu, Píše mi, že odporuením onoho p, Dvoáka na Vinohradech, jehož adresu stin,
116
které v
jsem mu udaJ, získal v Tiflise nkolik známostí, kleré mu zvlášt z poátku byly velmi vítány a prospšný. Také mi sdluje, že se dobe seznámil s kapelníkem panem Mašnerem, u nhož jsem byl za svého pobytu na Kavkaze hostem. Ze všeho toho soudím, že se již p, Adolf do Tiflisských vžil a že se mu tam snad i líbí, Je-li tomu tak, bude se mu zajisté z jara na Kavkaze, v tamnjší krásné pírod, líbiti ješt více. Jako Vy v Obíství nemám ani já zde žádných nových pro Vás zajímavých zpráv. Dnes tu máme neobyejné teplo a
pomr
opravdu jako nejpknjší Peji
Vám
a celé
jarní den.
ctné Vaší rodin mnoho
štstí v
novém
roce,
S pátelským pozdravem Váš oddaný S.
V Praze,
dne
29,
Cech.
prosince 1902.
Sestra moje odjela ped nkolika dny na njaký týden do však vyíjinak by se pipojila k mé gratulaci. diti milostpaní a všem uctivé poruení a blahopání od své sestenice.
Mám
Vídn,
Na
dopis
Adolfv
z TifHsu
odpovdl
básník
—
kteVáš pozdrav a pátelská vzpomínka p. Mašnera velmi mne potšily. Dkuji Vám rému odpovídám zvlášt srden za blahopání a peji Vám navzájem všeho dobrého. Nedávno potšil jsem se v Tróji návštvou Vašeho pana
—
otce.
S
V Tr o
j i,
upímným pozdravem Váš oddaný 27.
února 1904,
Po první zpráv o nemoci
S.
ech.
umlcov píše básník otci Adol-
fovu:
117
Velectný
píteli
Mohu si pomysliti, jaké starosti Vám psobí nemoc pana syna. Ale štstí je, že povaha choroby záhy byla rozpoznána, a bohdá podaí se písnému zachovávání diety a pelivému ošetování
zaraziti postup zla a vrátiti
panu Adolfovi
brzy dívjší zdraví.
mj
Fr. Klement, ped mnohými lékaským konstatováním, že jediný jeho syn má tžkou formu cukrové úplavice. Bez nadje odjíždl s ním tehdáž do Tyrol, do Inšpruku, kamž se pesthoval dílem z jiných píin, dílem proto, aby nemocný syn žil na
Jeden
již
známý, spisovatel
lety byl zdrcen
i
zdravém horském vzduchu. Pozdji mi pak psal, že syn se pozdravuje, a
ped pti
asi
mi jeho fotografii, na té bývalý pacient vypadal již znamenité, plný sily, a piložený dopis mi sdloval, že nemoc úpln pominula, že uzdravený mladý muž statn stoupá na hory a necítí již pražádných píznak své nelety poslal
moci.
A dosud je syn pana Klementa úpln zdráv. Peji Vám od srdce, aby i Váš p. syn podobn své nemoci
—
se zbavil. Na slíbenou
návštvu
se
upímn
tším.
Srdený pozdrav od nás všem Vám, ctné paní
choti a celé
rodin.
V pátelské úct Vám
oddaný S.
V
Tróji,
V
dalším dopise sdluje básník adresu
27,
ervna
Milý a
Adresa
p,
ctný
Klementa
p,
Klementa.
píteli
jest:
Fr,
Klement,
Innsbruck — Tyrolsko, Innrain 36.
118
Cech.
1904.
Bude skuten nejlépe, dopíšete-li mu pímo sám; zajisté odpoví ochotn a hned, zastihne-li jej ovšem Váš dopis v InšpruJíu. Rád totiž konává nkolikadenní výlety do Alp cestovní saisona v plném i delší cesty a nyní jest práv
Vám
kvtu. Ale možná, že pokroilejší již
vk jeho cestovatelskou váše
ochladil a že se spokojuje s
krásným nejbližším okolím
ínšbruckým.
V dopise odvolejte se laskav na mne, že jsem Vám pípad uzdravení jeho syna sdlil; ostatn píšu i sám souasn panu Klementovi, aby na Váš dotaz zevrubn odpovdl a dle své možnosti
Vám
poradil.
ten panu Adolfovi pinesl žádoucí prospch a aby bud tím neb jiným zpsobem Vaše obavy brzy byly rozptýleny. Srden Vás, ct. paní cho Vaši a celou rodinu pozdravuji.
Chovám ovšem velé pání, aby krok
Váš oddaný Svatopluk Cech.
V
Tróji,
6,
srpna 1904.
Oba dopisy nestihly však pana Klementa v Inšpniku» Správn usuzoval Cech, že neúnavný turista mešká opt na cestách, ^ Píšef Cech:
Velectný
píteli
Práv mne došel od pana Klementa piložený lístek ze nezmiuje'© mém nedávŠpanlska a ponvadž se v ném dopisu, jest zejmo, že ho tento dopis v Inšpruku již ne-
nm
zastihl a že asi
odpoví
mn
i
Vám
(jestli
Jste
mu
již
dopsal)
teprve po svém návratu z cest.
S pátelským pozdravem
V
Tróji,
15.
srpna 1904.
upímn Vám
oddaný S.
ech. 119
píležitostn
Prosím, abyste mi
Klementovu pohled-
nici vrátil.
Dovdv se šil,
za dva msíce, že stav nemocného se zlepbásník radostn píše panu mlynái:
Velectný
píteli
Sdílím Vaši radost z obratu ve zdravotním stavu p, syna a peji Vám upímn, aby stav ten lepšil se stále a v brzku uinil zbytenými všecky starosti. Na slíbenou návštvu velmi se tším. Všichni pozdravujeme srden Vás, ctnou pí, chot Vaši a celou rodinu.
S pátelským pozdravem Váš oddaný S.
V Trojí,
11.
Cech.
íjna 1904.
Na novoroní pání nemocen, odpovídá
S.
Polívkovo, který Cech:
rovnž toho roku byl
Velectný píteH
Dkuji Vám srden a opakuji své upímné pání všeho dobra v Novém roce. Peji Vám zejména, aby Vaše churavost co nejdíve pojiž nikdy se nevrátila. minula a což by bylo nejlépe Tším se s Vámi z píznivého obratu ve zdraví p. syna Adolfa a z úspch jeho na Rusi. Odssa, v níž jsem se svého asu zastavil na nkolik dní, jest msto mnohem vtší nežli Tiflis, velice živé a bohaté, rázu evropského, s velikým pístavem a hojn navštvovanými láznmi moskými bahenními, užívanými proti pakostnici, skrofulose, rheumatismu, p. nervovým a kožním nemocem atd. Jak by pobyt v synu sloužil, mohl by ovšem nejlépe léka posouditi.
—
—
i
nm
120
Tším se, že mne tedy na jae navštívíte, umožní-li Vám to stav zdraví a okolnosti. Srden Vás pozdravuji a prosím, abyste také pí. choti sdlil od nás všech uctivé pozdravy. Váš oddaný S.
VTroji,
2.
Cech.
ledna 1905.
Na projev soustrasti pi smrti bratra básníkova Via dimíra echa na Morav podkoval básník dvma dopisy, z nichž první zaslal do Karlových Var, kde Polívkové se léili a syn
—
Velectný a milý
— otec
píteli
Navrátiv se z Moravy, z Velkého Meziíí, kde byl mj pohben a kde jsem pomohl pozstalé jeho rodin
bratr
uspoádati nkteré jeho záležitosti, dkuji vele Vám a Vašemu panu synu za projev soustrasti. Také sestra Zdeka
upímné její díky. Zárove pejeme Vám a p. synu brzkého úplného
prosí, abyste pijali
vení a
tšíme
se velmi
Váš
zota-
na slíbenou návštvu.
upímn
oddaný Svatopluk Cech.
VTroji,
17.
ervence
Dopis druhý byl
1905.
tém téhož znní:
Velectný
píteli!
Navrátiv se z Moravy od pohbu bratrova, dopsal jsem do Karlových Var; ale nevda, kde tam bydlíte, adresoval jsem svj list do „Monopolu". Í21
Vám
Mám
pochybnosti, dostane-li se takto do Vašich rukou, a proto píšu Vám také do Obíství, vzdávaje Vám i p. synu Vašemu velé díky za pátelské úastenství pi bolestné rán, která mne stihla smrtí bratra Vladimíra. Zároveíí peji Vám obma brzkého a úplného návratu zdraví a tším se na milou návštvu Vaši.
Se srdeným pozdravem Váš oddaný Svatopluk Cech.
V Trojí,
17.
ervence
1905.
Také autoru této knihy podkoval básník stejn milým zpsobem:
Velectný pane! Navrátiv se z pohbu bratrova, dkuji projev soustrasti.
S pátelským pozdravem
Vám upímn
za
Vám oddaný Svatopluk Cech.
V Tróji Rovnž cího
13.7. 1905.
v dalším dopise vzpomíná
ech úspch
churaví-
umlce: Velectný
píteli
Da
ona patrn není zaplacena; nenašel jsem žádné stvrzenky a také žádný zápis v knize svých vydání. S díky vracím Tiflisské asopisy a gratuluji k úspchm p. syna.
Knížku o srovnání starých a nových
mr si s Vaším laska-
vým dovolením ponechám ješt nkolik dní. V pátelské úct Vám oddaný Svatopluk Cech. 8./6. 1906.
122
Když
došla básníka smutná zpráva o skonu mladého Cech soustrastný telegram do Obíství, K úmrtí Adolfa Polívky vrací se však Cech ješt v dalších dvou listech, z nichž jeden je zárove páním novoro-
umlce,
zaslal ihned Sv,
ním:
Velectný Po hrozném rána brzy se
píteli
Vám páti jiného, než aby krutá aby dostavila se útcha, kterou pi-
letošku, což
zajizvila,
as i po nejtrpí bolesti! Budte zdráv, tšte se zdaru tch drahých, kteí Vám zstcJi, a štstí provázej všechny Vaše kroky budoucí, S tím upímným pám'm srden pozdravuji Vás, ctnou náší
pí.
chof
i
celou milou Vaši rodinu.
Váš oddaný Svatopluk
ech.
V Praze, VII.
dne 27. 12. 1906. Šimákova ul. 908.
Také od sestry a sestenice mám vyíditi blahopání všem. Velectný píteli
Dkuji Vám srden za ob krásné fotografie uchovám jako památku na Vašeho drahého zesnulého, s nímž ;
si je
jsem se sice jen krátce nkolikrát setkal, ale který na mne uinil dojem neobyejn sympatický. Podobizny tyto jsou veÚce zdailé a jestliže byly zhotoveny v poslední dob, chápu, že Vás ta krutá rána zasáhla zcela neoekávan vždyf p. syn má na tch fotografiích vzezení krásného mladého muže v plné síle a svžesti, a nikdo by z ní nesoudil, že jest mu urena tak asná smrt. Vy Jste ovšem musel s tou truchlivou myšlénkou již delší dobu poítati vždyf Jste znal zákenou jeho nemoc, proti níž vda lékaská dosud jest malomocná. Syn mého pítele 123 9 ;
;
Klementa žije sice dosud ale kdož ví, nebylo-li rozpoznání cukrové nemoci u ného pece jen nesprávné, a pak Klement mi psal, že syn jeho sice žije, ale že zdravotní stav
—
;
jeho není nikterak normální, že se musí
—
má mnohé
náramn
potíže. Vím, že tžko tšiti v bolesti tak hluboké
šetiti a
— avšak nutno
smíiti se na konec s osudem sebe trpím, s osudem který i moje matka ve svém vytak mnohé stihá na tomto sokém stáí šla za rakví jedné své mladistvé dcery a pak nejmladšího svého syna, teprve ISletého, v plném kvtu skláceného nenadálou nemocí. Slíbený životopis zesnulého miláka Vašeho bude mi také vzácnou a milou upomínkou. Bute zdráv a pozdravujte ode mne též váženou pí. cho( i p. syna. Také od sestry Zdeky a Vandy mám vyt íditi uctivé a
svt
;
—
srdené pozdravy všem. Váš oddaný Svatopluk Cech.
V
Praze dne
3. 12.
1907.
Osud, který rodinu mlynáovu tak hrozn pronásledoval, neustával ve své krutosti. Ped Vánocemi 1907 zemel opt
pán Polívkv, manžel nejstarší dcery Anny. Svatopluk Cech pispchal opt se svou pátelskou úastí: zef
Milý píteli Jest mi velmi líto, že hned po blahopání musím Vám proopt soustrast v zármutku, který Vás z nenadání zase
jeviti
navštívil.
Prosím, abyste vzkaz mého upímného soucitu sdlil také dcei, pí. choti a celé milé rodin. Za laskavá pání Vaše vzdávám srdené díky.
pí.
Moje rekonvalescence pokrauje 124
— zdá se —
stále
k
lep-
šímu
;
až pijedete
opt do
Prahy, prosím o laskavou ná-
vštvu píchod Váš ani v nejmenším mne nevyruší, nýbrž zpsobí mi jen radost. Slovy v novináském Zaslánu ne;
myslil jsem vítána,
návštvy, jakou
je
Vaše, která mi bude vždy
S pátelským pozdravem Váš oddaný Svatopluk CccL
V
Praze 23. '12, 1907. VIL Šimákova ulice 908.
Také od mé sestry
Zdeky
a od
mé
sestenice
pijmte
projev soustrasti.
Když Svatopluk dopisoval tento list, msíce sám již nebude více mezi živými
netušil, že .
za dva
,
(®
125
NOVAKA.
abika Nováková byla po celých osm
let pobytu Svatopluka echa v Obíství vrnou a pilnou pomocnicí v skromné básníkov domácnosti. Jediná sprostedkovala denn nutné spojení mezi útulným domkem a obcí. Bhala od kupce k ezníkovi, do mlýna i panské
—
všudy, kde bylo hospody potebí nco obstarati. V lét Cech po okolí až do noci rád se potuloval. Posluho vaka ochotná a ilá sta-
enka trpliv oekávala píchodu dobrého
,milostpána'.
Veei
jeho doplnila sklenicí erstvého piva. Ochotu její zdráhal se p. Cech pijímati. Pivo nakazuje pichystati záhy z veera, aby staena ne-
trpla újmy potebného spánku. Proti jeho rozhodnutí není odmluvy ani námitek. Nabídl se hostinský pan Plocek, že
donášku piva ve vhodnou chvíli sám obstará. Ani této ochoty pan Cech nepijímá, šetrn namítaje, že hostinský byl by obtžován. A Cech spokojil se nádobkou piva od
veera dokonale .vyleželého*.
\
V
drobných záležitostech hospodáských uplatuje Novaka u Cech poradní svj hlas. Sotva kdo jiný dovedl by také s místními pomry poítati úelnji než-li ona, stará zkušená, dobromyslná žena. Odpovdí svou asto vzbudí srdený smích ve tvái „milostpána".
Za krásného letního dne, když do vyseených sluncem zalitých luk se básník zahledl, otázal se pojednou Novaky: 129
„Matiko, mohl bych
enka
se také na té louce procházet ?" Stase zamyslila, zadívala se do luk, kde pásl se panský
brav a prostodušn odvtila: „To vdí, milostpane, že mohou, když smjí krávy tam šlapati, tak milostpán teprv!" Jindy promluvil básník k staence: „Matiko, pineste z lesa pkný zelený mech a kupte mi barevný papír. Vystihám ržiky a vyložíme na zimu okno. Dlávali jsme to za
mých dtských
let doma." Vánocích pál si Cech, aby Novaka pinesla z lesa hezký rovný smrek. „Na Štdrý den jej vystrojím" pravil mkce „a ponechám v pokoji vystrojený, až mne bratí navštíví." Po Vánocích poslal bohat ozdobený stromek
O
—
—
—
staeniným vnouatm. Ped Štdrým dnem r. 1895 odjel ech do Prahy, V byt se piln istilo a uklízelo. Pi práci zavadila básníkova nete slena Vanda Rakova o velkou lampu, pi které básník v noci f)racoval. Jaké neštstí! Lampa se rozbila. Ve smutné náad oekáván byl píjezd básníkv. Staré Novace pipadl úkol, aby pana echa na neštstí pipravila. Po tetí hodin odpolední vrzla zahradní vrátka, „Svatopluk jde," volá ustrašená slena. Pan ech vchází se slovy: „Jak se Vám zde dailo? Jste zdrávi?" „I zdrávi jsme," odpovídá upímn Novaka, „ale stalo se nám neštstí, milostpane!" Básník rozhlédl se po pokoji. První pohled jeho platil starým porcelánovým talím, které visely na stn. Byla to
—
památka po babice. Uklidnn pravil básník: „Talíky zde mám, nic zlého patrn se nestalo !"
—
Nyní je staenka doma. Bydlí v nízkém domku na kraji vesnice u dcery a zet. Tší se svými vnouátky a vzpomínkami na dobrého „milostpána". Vypravuje o asto svým malým vnukm a asto zaleskne se jí v pohaslém oku velká slza. „Takového pána již nebude!"
nm
—
Až na vzpomínky nemá Novaka mnoho památek na pana echa. Vnoval ji kdysi knížku se svým autografem, Korrespondence mezi 130
obma
nebylo. Pouze jedinkráte poslal pan
ech
staence dopis. Peliv jej uschovala. Psaníko je také malým pohledem do hospodástvíka básníkova. Psalf Cech
ped Vánocemi
r,
Ctná Abych nemusel
1901 z Prahy:
paní Nováková posílati
peníze pro
chal jsem to až na dnešek a posílám hromady a sice:
Vám
služné
již
Nováka zvláš, ne-
p.
Vám hned všechno do-
naped
K tomu novoroní pídavek
•
.
.
5 3
zl,
.
.
3
zl.
.
•
.
zl.
P, Novákovi
za vyklizení žumpy, zryzahrádky atd Pak ješt na píci pro holuby, abych nemusel pozdji posílat zvláš tí
Dohromady
A pozdji
se stran
V Praze,
20. prosince 1901.
...
10
zl.
21
zl.
holub a tak dále zútujeme. S páním šastných svátk všem S.
Cech.
To díví na altánek dobe opatrujte, aby na nj nepršelo nebo aby jinak nebylo poškozeno. Dosloužila staenka echovi až do konce jeho pobytu v Obíství. Nastal rozchod. Vyrovnali úet. V slzách Novaka dkovala. „A také vysvdení vám musíme dát za
vaše služby;
nemžeme
vás propustit jen tak ledabyle"
—
doložil pan Cech a odevzdal staence arch kolkovaný, popsaný vlastní svou rukou. Vysvdení zní:
Vysvdení. Já Svatopluk Cech, spisovatel t. . v Obíství, stvrzuji, že Anna Nováková plných osm let v domácnosti mé Obí-
paní
131
stevské posluhovala a po celou tu dobu vzornou poctivostí, piinlivostí, spolehlivostí a vrností všem požadavkm mým a mé sestry Zdeky plnou mrou vyhovovala. Opouští naše služby jen proto, že se práv jinam sthujeme a ona svojí ji jarodinou a domácností k Obíství je poutána. kožto výbornou, svdomitou a v každém ohledu ádnou posluhovaku každému vele doporuiti.
Mžeme
V
Obíství
31.
Svatopluk ech. Zdeka Cechová.
srpna 1903.
Tohle vysvdení Novaka ani z rukou dáti nechtla. Dopouze, abych je mohl opsati. Váží si Ustiny té nesmírvice snad než svých modlících knížek. „Schovávám to na památku. Odkážu je svým vnukm.
volila
n— Aby
vidli,
Slzy
jí
komu bába
vrn
a poctiv sloužila."
vyhrkly
Dobrá duše
tahle
Novaka!
®
132
KDYŽ SVATOPLUK
ECH SE LOUIL
SOBÍSTVÍM...
Psino 1910 pro „Nedilní Listy Hlasu N&roda*
jcd dvanácti
lety
— jak rychle as
letí
— ztrávil
jsem nkolik krásných chvil na blízku dvou milých, starých muž, k nimž již od mládí svého cítil jsem zvláštní úctu i lásku zárove.
Jedním
z
tchto
muž
byl
nezapomenutelný
básník náš Svatopluk Cech, Jako malý gymnasista znal jsem echa z jeho spis, jež vedle Tebízského, Nerudy a tatínek v knihovn. Výborný uitel jiínského Havlíka gymnasia profesor Antonín Trnka uložil roku 1888 primánm akademického gymnasia, aby po Vánocích pinesli v pípravách svých ku eštin obsah knihy, kterou o prázdninách etli. Mne již díve zaujal „Lešetínský ková", jehož obsah vtlil jsem do svého sešitu a po Novém roce panu tídnímu pedložil. V druhé hodin eštiny povolal mne pan profesor na chodbu, upel na mne písn svj zrak, ale ihned velmi vlídn ekl: „Vyid svému otci, af své knížky ped tebou zavírá. Je to dobe napsáno, ale v píprav to nechati nemohu." Po tchto slovech podal mi dva vytržené Hsty pípravy. Tehdy jsem ovšem nevdl, že „Lešetínský ková" byl v klatb. Uložil jsem lístky a mám je ješt dnes. Když po letech stal se pan Cech naším blízkým sousedem, vyprávl jsem mu o své episodce v prime. Usmál se a dal mi výtisk básn své na památku.
ml
Vzpomínám na krásné daleké klidu.
lesy,
Jak ticho a sváto bylo tam na
plné kouzla a milého
kraji zahoustlé
buíny
u prosté šedé tullnerbašské myslivny, kryté šindelem. Za vlahých veer ervencových sedali jsme ped myslivnou se strýcem, dobrým vlastencem a Staroechem, jichž pesvdení bývalo jako z ocele. Daleko od vlasti ztrávil celý život v osamlých myslivnách dolnorakouských les. Jen knížka eská a naše noviny ^byly mu denním spoleníkem. František Xaver Šesták býval ped 50 lety ve službách vlasteneckého pána na Libchov Veitha, jehož osvtná in135
nost byla nedávno vylíena AI. Jiráskem ve „Zvonu". Tam ve spolenosti muž, vyrostlých v ideích buditelských, prožil nkolik jinošských let a pijal posléze lesnické místo na velkostatku publicisty Skrejšovského. Pak odešel do Uher a po letech vstoupil do státní služby, R. 1903 dán byl na odpoinek a odsthoval se na Moravu, domova své choti. Moje návštvy u strýce prodloužily se vždy na nkolik nedl. Pi dopoledních vycházkách do les i za teplých vesedali jsme do noci u myslivny a já vypravoval strýci o život a událostech v Praze, o svých stycích s umlci a žurnalisty. Vdce našeho národa, dra Riegra, ctil strýc neobyejn. Vedle nho miloval i Svatopluka echa a byl potšen, když vyprávl jsem mu o obou: kdy jsem je vidl, jak mužové ti vyhlížejí, a skoro mi závidl, že jsem se nkdy ocitl jim na blízku. Riegra pamatoval ješt z let šedesátých. Pi návratu strýcov do Cech byl Rieger již mrtev. S Cechem však sešel se za zvláštních okolností. Toužil stáí své prožíti v rodném svém kraji, bud u Brandýsa nebo u Mlníka. V ervenci etl v novinách inserát, že prodá se v Polabí domek, vhodný pro pensistu. Dopsal na Šv, echa, jenž v Obíství chifru a obdržel odpovd od domek v cen jen asi 6000 K, ale velmi vkusn a peliv zaízený, s typickým živým plotem, zbarveným modrými kvty klematis, za nímž trávil básník celé hodiny svého skromného života. Jak se staral o tento skrovný svj malnul a jak Utoval, že mohl jej jetek, s jakou láskou k jen dle svých sil zlepšovat! První básník velkého národa! Tyto jeho starosti jist zaujmou naši veejnost, jako všechny ostatní podrobnosti jeho života, jímž stal se národu našemu tak blízkým a milým, jako slavným byl svým velikým
er
—
ml
nmu
již tuto podávám, poskyzajímavý pohled do tchto jeho starostí, jež ovšem v Tróji, kde se hned na to usídlil, v nové podob znovu se objevily. Slyšel jsem na píklad, že si básník asto
literárním dílem, Korrespondence, tuje
136
v tom
smru
nemže k ville navézti hlínu, již by poteboval! Obíství musil tolik vcí jemu osobn milých opustit, se pak zdály posvátnými jeho nástupci proto, že pochá-
posteskl, že
Av jež
Svatopluk
ech
s
páteli na pavlice své chaloupky z „Národopisné TýstaTy".
137
V
zely z milých rukou Svatopluka echa Trojí pak musil ze svých skrovných prostedk znovu pracovati na zpíjemnní svého pobytu a na zlepšení zahrady. Jak dovedl o každou malikost se starat a jak dovedl poítat první básník národa! To vše je naznaeno v korrespoadenci« kterou tuto podávám
—
Odpov
Svatopluka
echa
na nabídku
mého
strýce.
Velectný panel
mn
Domek, v inserát nabídnutý, náleží a mé seste, a nalézá se v Obístvi v okresu Mlnickém v echách; ze stanice Neratovické na Sevemi dráze dojíždí tam pošta dvakrát denn za 1 hodinu. Obístvi je vtší obec, spojená s obcemi Dušníky a Semelkovicemi; jest tu zámek, pošta, školy, léka v míst. Krajina jest píjemná, hned za /.ái naší zahrádky táhnou se luka až k Labi, jehož behy jsou vroubeny listnatými lesy; menší lesíky jehlinaté jsou též v okoh. V obci samé a v nejbUžším okoh
jest
mnoho strom, zvlášt tešových. krytý, opatený ádné okapem
Domek jest.zdný, taškami
a hromosvodem, vínem obrostlý; k jeho zasklené pavlai vzadu jest pistavna na cihlových pilíích devná, krytou pavlaí opatená svtnika, kterou jsem koupil na výstav Národopisné; vbec jsem provedl na stavení a uvnit mnohé opravy a zlepšení. Ze zaátku mého osmiletého pebývání dostoupila sice pi vtších povodních dvakrát voda až ke stavení; ale ponvadž domek oddlen jest od Labe velkými lukami, byla to jen voda tichá a hned zase opadla; škodu pak njakou nemže ani vtší rozvodném zpsobiti již proto, že se strany dvorku a zahrádky, kam voda jedin vniknouti mže, (ostatn zaatou již regulací Labe i ta možnost odpadne), jest stavení
138
pi zemi jsou tam jen dv klenuté místužíváme za sklep a ke skládání díví a uhlí, pak jedna klenutá místnost, kterou jsem zaídil za letní kuchyni; nahoe pak teprve jsou vlastní obydlené místnosti: dva svtlé pokoje, jeden o dvou a jeden o tech oknech, kuchyka s jedním oknem, a pak dotená devná svtnika s krytou pavlaí kolem. Zahrádka jest zdmi a barveným plotem ohrazená a v ní máme záhony kvtinové, besídku, nkolik zákrslík i vtších stromk ovocných, pak vysoké bízy a jiné stromy jednopatrové; dole ností, jichž
ádn
lesní
i
kee
okrasné.
Bydlil jsem v domku tom 8 let, po 3 roky i v zim a velmi se mi tu líbilo; sthuji se jen proto, ponvadž mne osobní
pomry pimly,
abych si vyhledal stálé celoroní bydlišt u samé Prahy, za kterýmž úelem jsme si koupili se sestrou nco v Tróji. Kdybyste si pál ješt jiných vysvtlení, dopište mi laskav pímo do Obíství (pošta jest v míst).
tsn
V
dokonalé
úct Vám oddaný
Svatopluk ech.
V Praze,
1./7.
1903.
Strýc nemeškal, pijel do Neratovic a za sluneného dopoledne vydali jsme se uprášenou silnicí k Obíství. Básník pivítal nás velmi pátelsky a vyzval strýce k návštv své pracovny. Zstal jsem venku na zahrádce, kamž pišla sestra básníkova, slena Zdeka Cechová, dáma velmi ušlechtilá, s níž hovoil jsem o úelu strýcova píchodu. Za malou chvíli sestupovali již oba muži s toitých schod na dvorek. Po srdeném rozlouení odcházeli jsme z básníkova domku. Strýc nesl si jíž tuto stvrzenku 10
139
Velectnému panu Frant. Šcstákovi, c. k.
lesnímu ve výslužb,
V Námští u Brna.
Velectný pane S díky stvrzuji, že Jste mi dnes odevzdal jeden 4°/o železniní úpis Zemské banky království eského série J íslo 14.064 na Jeden tisíc korun jakožto závdavek na domek . 83 se zahrádkou v Obíství ode mne a mé sestry Zdeky za 2.300 zl. (dva tisíce ti sta zlatých r. m.) koupený.
Uctiv
Vám
ervence
1903.
oddaný
Svatopluk Cech,
V
ObHství,
8.
Strýc v dobré nálad odjel na Moravu, kde zvstoval své milé družce, že s velkým Svatoplukem Cechem se o koupi domku dohodl. Teta radostí jásala, vždyf stala se spolumajitelkou tak znamenitého a útulného domeku. Nevdla však, jak domeek vypadá, jaké má sousedy, jak velká je inu strýc nezahrádka, jaký je ten staroeský pístavek
—
stail odpovídat. Aby tetu upokojil, požádal mne strýc, abych domek ofotografoval. Práci tu vykonal výborný amatér, vrchní inženýr
Ddeek. Díve však požádal Odpovd pišla obratem
Jaromír lení.
Velectný pane
Návštva Vaše
1
a p. švagra bude
V
plné
jsem básníka o dovo-
mne
tšiti,
úct Vám oddaný Svatopluk Cech.
V 140
ObHství
10./7. 1903,
Ml
toho dne milého Básník uvítal nás velmi srden. hosta. Nejmladšího svého bratra Václava, který naposledy pijel podívati se na Obíství. Švagr nás nkolikráte „vzal", a fotografoval zahrádku i domek se všech stran. Básník nabídl nám ovoce ze své zahrádky a svá oblíbená - portorika.
Doutníky
máme
ješt dnes schovány
— na památku.
byl tedy prodán. Nicmén záležitost tato dala bákupci ješt mnoho starostí, o emž svdí echovy další dopisy
Domek
sníkovi
i
Velectný pane Váš p. synovec, který byl dnes u mne a jemuž jsem obsah Vašeho ct. dopisu sdlil, slíbil mi sice, že Vám hned v té pídopíše a mj náhled Vám oznámí ale pece píšu ješt sám pro pípad, že bych byl v rozmluv s p. Novotným nco
—
in
opomenul. Jak jsme se s Vámi smluvili, požádal jsem hned písemn pražského advokáta p, dra Kvíalu, aby nástin kupní smlouvy
Vám ku prohlédnutí a schválení zaslcJ, naež by se v jeho kancelái smlouva na isto napsala a Vám i ctné choti Vaší k podpisu a legalisování odeslala. Z došlé odpovdi p. dra Kvíaly soudím, že Jste nástin smlouvy již obdržel, nebo že jest již na cest, i prosím Vás, abyste možno-li jen trochu již pi našem ústním dohodnutí zstal a na hlavních podmínkách nástinu nic nemnil. Jinak musel by se nový nástin spisovati a znovu Vám ke schválení zasílati. Dohodli jsme se ústn, že po srážce toho železniního úpisu na 1000 korun ostatek kupní ceny pi podpisu smlouvy zaplatíte, Schválíte-li nástin, bude Vám hotová, na isto napsaná smlouva k podpisu zaslána asi krátce potom a až ji sestavil a
bu
—
vrátíte s legalisovanými podpisy,
do kanceláe 10-
p.
—
—
pi tom pak zárove teba
dra Kvíaly zbytek kupní ceny zašlete, do141
)€du se sestrou do Prahy, podpíšemc tam u p. dra Kvíaly tu smlouvu také a on nám vyplatí onen zbývající obnos, naež hned provede knihovní pevod domku do Vašeho vlastnictví.
To všechno by
mné
se
mohlo
státi asi
tak do konce tohoto
m-
ponvadž bych se po skoncování této záležitosti mohl výhradn vnovati jednáním a pípravám k usídlení v novém svém bydlišti, v Tróji u Prahy. Kdybyste však — místo celý zbytek pi podpisu smlouvy, síce,
což by
bylo milé,
—
platiti chtl ást 3000 K až 1. záí a jakž jsme se dohodli 600 K až 1. prosince t. r., musela by se bud smlouva odložiti, což by mi bylo nemilé z dvodu shora uvedeného, nebo by se musely s kupní smlouvou i ty lhty do knih vtliti a pozdji pi placení zas novými žádostmi vymazati, s ímž byste jen zbytené nové útraty, zvlášt ta prosincová lhta 600 K by nestála za útraty knihovního vtlování a pozdjšího z knih vymazání. Je-li Vám tedy ponkud možné, rate již pi placení celého zbytku hned pi podpisu smlouvy tedy asi koncem tohoto msíce srpna - zstati; pro mne to bude výhodné také proto, ponvadž se sestrou tch penz použíti k doplaceni a zaízení onoho nov koupeného domu v Tróji, který roz-
dv
ml
—
mžeme
liných oprav nutn potebuje.
Kdyby Vám však bylo píliš obtížno složiti hned celý zbytek pi podpisu smlouvy, pistoupili bychom ovšem na Váš návrh ;
jen
práv
staviti a
že byste
ml
útraty s
optn
nový nástin sepozdjším knihovním vyma-
upozoruji, že by se musil
záním tch lht. Ale - mžete- li doplatiti celý zbytek již pi podpisu smlounemusejí se lhty strany vy, bude to zajisté lepší pro tak krátké do knih vkládati a pozdji zase vymazávati, ímž Vám budou uspoeny zbytené útraty a záležitost naše bude jedním rázem skoncována.
ob
—
Pokud se týe železniního úpisu, již jsem p. dra Kvíalu upozornil, aby poítán byl dle kursu s pipotením úrok ásti na Vás pipadající. 142
Také odevzdání domku stane se po Vašem pání a sice v prvních dnech záí. Onen pán, který chtl, abych na nho s prodejem pokal, neinil pak žádných obtíží za to pihlásil se po Vašem odjezdu jiný pevný kupec, p. Ign. Hromádko, poštmistr z Kutné Hory, který pistupoval i na cenu 2500 zl. Oznámil jsem mu ovšem, že domek jest prodán Vám, a nikterak nelituji, že jsem smlouvu již ped tím s Vámi uinil. Nebo jednak byla by se smlouva protáhla, ponvadž chtl pijeti až v srpnu, a pak poznal jsem ve Vás muže pro mne sympatického, který mj domek pejme s podobnými úmysly, s jakými jsem jej kdysi pevzal já mimo to Jste ze zdejší krajiny, znáte ji a znáte zajisté i ze sdlení p. Novotného nynjší její pomry, jakož Jste asi od nho zvdl i to, že jsem domek svj hledl zíditi podle mého vkusu - a pokud mé síly staily — pkn. Dkuji Vám srden za všechny tak pátelské projevy Vašeho dopisu a posílám se sestrou Vám i ctné pí. choti Vaší uctivé pozdravy. ;
;
Svatopluk Cech,
V
Obíství,
13./7. 1903.
Velectný pane Vrátiv se z Troje, kde jsem ml njaké jednání v píin koupené reality, odpovídám hned na oba ct. Vaše dopisy. Jsem povden za ochotu, s jakou Jste vyhovl mému pání stran platebních podmínek tento zpsob bude ostatn i pro Vás výhodnjší z dvod, které jsem uvedl ve svém dívjším dopise. Zejména nebude teba lhty (pro tu krátkou dobu) do knih vkládati a pozdji zase vymazávati. Píšu zárove advokátovi p, dru Kvíalovi, aby tedy smlouvu k podpisu na onu Vám píhodnou dobu uchystal. Nyní nebo snad již poslal pošle Vám pouhý nástin a nevynieho, mže smlouvu naisto zhotoviti a tknete-li v Vám kolem 6. srpna k podpisu zaslati, jak si pejete. ;
nm
—
—
143
mžete pak souasn s podepsanou smTouvou zado kanceláe p. dra Kvíaly, kdež i my pak smlouvu podpišeme, naež bude ihned knihovní pevedení vlastnictví provedeno. zaátkem jak jsme se umluvili Sthovati se budeme záí a domek se zahrádkou odevzdáme pak Vašemu synovci, Peníze
slali
—
—
jak Jste to ustanovil.
Pijmete ode mne a mé sestry upímné pání všeho dobra i Své ctné paní choti naše uctivé pozdravy.
a sdlte laskavé
V
V
Obíství,
dokonalé
úct Vám oddaný
16./7. 1903.
Svatopluk ech.
Strýc po obdržení smlouvy a knihovního výtahu pozastavil nad knihovní závadou, kterou chtl míti vysvtlenu. Vázlat na pozemku z doby, pokud byl ješt obecním pastviskem a nezastaven, služebnost volné jízdy. Strýc pál si míti závadu, která v té dob nic vlastn již neznamenala, odstrannu. Na dopis jeho odpovdl básník, jemuž tato vc rovnž nemilou
se
starost
zpsobila
Velectný pane! Pan dr. Kvíala uvdomil mne o námitkách Vašich proti nástinu smlouvy. Nemile dotkla se mne v nich výtka stran zamlení knihovní závady, na kterou se námitky Vaše hlavn vztahují. Po knihovním stavu Jste se mne dosud netázal a já jsem neml žádné píiny sám o tom zaínati, ponvadž jsem si byl vdom, že je domek prost jakýchkoU dluh a že také nevážné. žádné jiné skutené bemeno na Kdybych byl pikládal té služebnosti jízdy vbec njakého, teba i dost malého významu, byl bych Vás zajisté sám na neni upozornil, jako jsem Vás hned po Vaší nabídce
nm
—
144
tjm * i
znaje
mén
i
.
w—
Vás ješt ani — upozornil v dopise svém i na nkteré výhodné stránky pozemku, jak se na to jist pamatu-
jete.
Podstatnou knihovní závadu nebyl bych zamlel již proto, se pece ve smlouv o takových závadách nco ustanoviti musí vždy jsem vdl a hned ekl, že Vám bude naped nástin smlouvy se všemi závažnými podmínkami ku
ponvadž
;
schválení zaslán
—
kdybych byl
tedy oné knihovní služebnosti njakou váhu pikládal, byl bych o ní s Vámi pojednal již ped sestavením nástinu, v nmž uvedena
ovšem
býti musila.
Ale tato stará služebnost není
žádnou skutenou závadou a neobtžuje pozemek náš nikterak. Pochází z doby, kdy nynjší náš
pozemek byl ješt pustý a patil k pozemkm obce, od které jej
mj pedchdce
a zbudovatel nar šeho domku, zdejší mlyná p. Pohvka, koupil. Nyní nemá již ta služebnost jízdy pražádného praktického významu, jak Vám asi také p. dr. Kvíala ve své odpo-
vdi
A p.
Lesní Šesták.
objasnil,
máte-li
pece
Novotnému v
úadu úadu v bhzkém Mlníce
obecního ního
pochybnosti, snad byste mohl dopsati Neratovicích, aby se poptávkou u zdejšího a p, mlynáe Polívky, po pípad u knihov-
o pravém stavu vci
pe-
svdil.
ped
Když jsme 8 lety kupovali domek od p. mlynáe, pevzali jsme také tu služebnost (jako zcela bezvýznamnou a ve skutenosti neexistující) beze srážky z kupní ceny, a dr. Kvíala, který nás tehdáž zastupoval a dotynou smlouvu sepisoval, nebyl by nám k tomu jist radil, kdyby ona stará 145
! li
—
«n.
II
ifl n ii
služebnost byla njakou skutenou závadou. Tak se vci mají a proto mi ani na mysl nepipadlo, že by tato nepatmost mohla tvoiti njakou pekážku. Nemusím snad ujišCovati, že jest mne dalek úmysl v Vás poškoditi nebo zkrátiti. Bylo by mi nesnesitelno i jen pomyšlení, že kupujete s nedvrou nebo nechutí. A proto
nem
pravím Máte-li teba jen stín nedvry nebo litujete-li uinné koup, jsem dosud ochoten propustiti Vás z naší úmluvy, vrátiti Vám onen železniní úpis na 1000 K a zaplatiti sám
ze svého útraty prozatímního nástinu smlouvy. Zmaení našeho ujednání bylo by mi velice nemilé, ponvadž jsem následkem jeho další jednání s ostatními reflekse obraceti nebo tanty petrhl, nyní pak bych znovu na optnými inseráty kupce hledati musil, a ponvadž by vedle zbytených útrat nastal nový prtah celé vci ale vše to bych radji nesl, nežli myšlenku, že Jste proti Své vli, snad jen s ohledem na mne nebo na dané slovo pi koupi setrval. Máte-li však opravdovou chuf ke koupi mého domku a pokládáte-li tu vc za výhodnou pro sebe, nediktovala-H výtku Vaši nedvra ke mn, nýbrž jen úzkostlivost opatrného kupce, mžeme záležitost stran té domnlé služebnosti snadno vyíditi. (Ostatn ta služebnost vlastn ani na již ani knihovn pozemek náš se nevztahuje a snad na píše, již nevážné nový knihovní výtah dr. Kvíala, jak objednal a snad Vám jej pošle co nejdíve.) Žádná cesta na našem kolkol ohrazeném pozemku není jak Jste sám vidl a nikdy pes nj za našeho Sletého pobývání ani ped tím za našeho pedchdce nikdo nejezdil, vbec ani žádného projíždní nepotebuje, ponvadž ona služebnost mla smysl jen tehdáž, ped mnohými již lety, když nevedla ješt kolem domku silnice a pozemky okolní byly pustým prostorem,
n
—
nm
;
mn
—
—
—
—
se ani myslím patícím obci. A našeho pozemku zvlášt tehdáž ona služebnost netýkala. Snad Vás uspokojí vysvtlení mé a p, dra, Kvíaly, po pípad informace od p. Novotného a kdyby Vám ta vc pece ;
146
píliš vadila, požádám p, dra Kvíalu o radu, jak by se bez vtšího odkladu naší smlouvy dala nejlépe odstraniti. Do 8. srpna, na kdy Jste zaslání smlouvy k podpisu ustanovil, je na to
ješt dostatený as. Na každý zpsob budte ubezpeen a snad to i z mého dnešního dopisu poznáváte, že bych spíše chtl všechno jiné,
vdom njak Vás poškoditi. Cenu domku v inserátu stanovil jsem pesn
nežli
dle výpotu vzal jsem za základ obnos, který jsme sami za domek dali, a pipoetl jsem k tomu dle emeslník, dlník atd. náklady, které mne stálo rozšíení a zízení domku, pístavek, upravení dvorku, založení zahrádky, ohrazení její, besídka, pumpa, špalíry, upravení dolejší kuchyn, rolety a okennice, viký, hromosvod, okap atd. atd. to nepoítal
út
devné
A
jsem ješt všechny výdaje a Vám jsem pak 200 zl, slevil. Pan Novotný zná asi domek ješt ped mou úpravou a dosvdí Vám, že jsem na ni mnoho vynaložil. A také jinak nechci Vás zkrátiti v nejmenším. V dokonalé úct a s poruením nás obou pí. choti trvám
oddaný
Vám S.
V
Obíství,
Na omluvný
Cech.
18./7. 1903.
dopis strýcv
odpovdl
Svatopluk
ech
Velectný pane Dopis Váš mne uspokojil a potšil, nebo poznávám z nho, skuten výtky Vaše neplynuly z nedvry, nýbrž z pouhé opatrnosti, a že rád pi koupi našeho domku trváte. Mne vlastn jen rozílila výtka „zamlení" nebof pi našem pomrn krátkém ústním a písemném jednání, kde o všech maUkostech ani podrobn jednáno býti nemohlo, nebyl jsem si vdom zamlení njaké podstatné závady. Nyní ovšem po novém rozmyšlení uznávám, že mohla ona že
—
147
služebnost vzbuditi Vaši obavu. I já sám, když jsem domek od p. mlynáe svého asu kupoveJ, jsem se nad ní pozastavil; ale když mi tehdáž právní zástupce sám ekl, že vc ta nemá žádného praktického významu a že výmazu té staré služebnosti teba není, pevzal jsem ji klidné beze srážky z kupní ceny a po celou dobu svého držení jsem dále na ni ani nemyslil. Proto mi ani na mysl nepišla pi našem dí-
mj
vjším jednání. Po vzájemném našem vysvtlení pjde nyní vše
hladce. Píšu p. dru Kvíalovi, aby záležitost té služebnosti na mé útraty dle možnosti uspoádal k Vašemu úplnému upokojení a doufám, že k tomu vynajde zpsob nejlepší. Zbytek kupní ceny mohl byste ovšem teprve až Vám bude v srpnu zaslána smlouva k podpisu laskav zaslat! p. dru Kvíalovi, jemuž jsem stran toho již psal. Bude to tak nejlépe.
—
—
A do té doby najde zajisté p. dr. Kvíala nejvhodnjší zpsob, jakým by se mohly všechny Vaše obavy stran té staré služebnosti rozptýliti, tak abyste mohl platiti bez nejmenší starosti. Jakmile mi p.
dr.
Kvíala odpoví, hned Vám opt dopíši. mne a mé sestry sdlil uctivé poruení
Prose, abyste ode i
velectné
pí choti,
trvám uctivé
Vám
oddaný S.
V
Cech.
Obíství, 22./7. 1903.
Závada služebnosti byla ovšem lehce odstranna a básník sdloval dále
Velectný pane
Práv mi tahu
našem 148
píše p. dr. Kvíala, že dle nového knihovního výVám již zaslal ona služebnost na domku ani nevážné.
— který již
—
Jsem ovšem rád, že tedy žádných dalších krok stran toho teba není a že sproštn Jste té jediné pochybnosti ohledn i
knihovního stavu našeho domku. Po 1. srpnu pošle Vám p, dr, Kvíala k podpisu a legalisování istopis smlouvy a až mu ji se zbytkem kupní ceny laskav zašlete, podepíšeme i my v jeho kancelái tuto listinu, naež bude hned podána žádost o knihovní pevedení vlastnictví.
Zaátkem záí odevzdáme pak domek pál, S uctivým pozdravem ode pí, choti Vaší trvám Jste
p.
Novotnému,
vždy
mne
i
sestry
Vám
a velectné
Vám oddaný S.
V
J£ik
si
Obíství, 24.
7.
Cech,
1903.
Na pisvdující odpovd sitce následující
strýcovu poslal Cech na své viuspokojivé sdlení
Velectný pane Všechno
je
tedy v úplném poádku.
Uctiv Vám oddaný Svatopluk Cech.
V
Obíství,
27./ 7. 1903.
Svatopluk Cech, dbalý úzkostliv poádku, nezapoml ovšem odevzdati svému nástupci „berniní knížku". Píše o tom panu mlynái
Velectný
píteli
Ponvadž chci tu berniní knížku za píinou útování odeslati p. Šestákoví, aby vidl, že domovní a gnmtovní jsou zaplaceny bylo by mi peci milé, aby v berním
dan
—
149
úad potvrdili zaplacení osobní dané, jako ped tím vždy, pímo na
platebním rozkaze, tak že
kaz o zapravení
té
kou.
V
benií knížce byly by pak
zeny
jen
dan
týkající se
o které pouze se
p.
si
pouze mé osoby se
podržím v týkající
nm
dan
d-
v ru-
— jako vždy posud — potvr-
domku samého
(tedy gruntovní),
Šestákoví jedná.
S pátelským pozdravem Váš oddaný Svatopluk
27./7. 1903.
ech.
Upokojen obstaráním této záležitosti, odjel básník se slenou Zdekou Cechovou do Prahy, kde smlouvu oba pode-
Veer vrátili se opt do Obíství. Po podepsání smlouvy sdluje básník kupci svého domku:
psali.
Velectný pane
I
Navrátiv se práv z Prahy, kde jsme se sestrou v kancelái p. dra. Kvíaly podepsali kupní smlouvu a pijali peníze
Vámi laskav
zaslané,
dkuji
Vám svým
i
jejím
jménem
srden
za tak rychlé a pesné doplacení kupní ceny, ímž tedy prodej definitivn jest proveden. Bude Vám tedy jen ješt zaplatiti percentuální poplatek dle z pevodu vlastnictví, až Vám jej berní úad vymí sdlení p. dra Kvíaly bude správn obnášeti 184 koruny a pak útraty smlouvy a žádosti za knihovní vklad p, dru. Kvíalovi, který mi sdlil, že Vám z penz zaslaných zbyla ástka 11 K 67 h. Útraty za dopisy atd. k dobrému na
—
—
n
domnlé
služebnosti nepijdou na úet Váš dru Kvíalovi zvlášf. Myslím tedy, že všechno je v poádku, a kdyby se snad mimo nadání ješt njaká pochybnost vyskytla, rate mi jen
týkající se
oné
a zaplatili jsme
je p.
laskav dopsati. Pokud se našeho sthování do Troje týe, 150
zaídili jsme
již
vše tak, abychom tam jezd s
s
vcmi
svými
odjeli
dne
1.
záí.
Od-
mže se
Vámi
již
opozditi leda o den. Lituji, že se tedy nemohu v Obíství setkati, tím mén, ponvadž po stho-
vání do Troje budeme tam muset také ješt sthovat vci ze svého pražského bytu, kterýmžto sthováním a zaizováním v novém bydHšti budeme tam jist nkolik prvních dní záí nadobro upoutáni.
Domek odevzdáme dle Vašeho pání bud ped svým odjezdem p. Novotnému z Neratovic nebo se postaráme, aby Vám v den Vašeho píjezdu byl odevzdán osobou úpln spolehlivou, naší dosavadní Sletou posluhovakou, která by jej tch nkolik dní do Vašeho píjezdu bez nároku na jakoukoliv odmnu s Vaší strany opatrovala a pozor dávala, by se na neb v zahrádce nejmenší škoda nestala. Asi za 14 dní pošlu Vám ješt zevrubný seznam místností atd. jakož i stromk a vcí v zahrádce, dle nhož by se pak odevzdání mohlo státi. S uctivým pozdravem nás obou Vám a velectné pí. choti Vaší jsem vždy Vám oddaný
ádn
nm
S.
V
Obíství,
—
—
Cech.
6./8. 1903.
Velectný pane Odjíždím na nkolik dní do Prahy, kdež mám nyní stále jednání stran zaizování nového bydlišt v Tróji. Ale po svém návratu, bhem píštího týdne, pošlu Vám
rozUné slíbený
seznam místností
atd.
Obístevského domku, dle
kteréhož seznamu Vám pak domek ten odevzdá naše dosavadní posluhovaka Nováková, bydlící v Obíství ve vlastním domku, která po všech 8 let nám posluhování obstarávala.
Tch
nkolik dní do Vašeho píjezdu bude domek opatrožádná škoda nestane po VaVám na
vati a zajisté se
nm
;
151
šem píjezdu odevzdá Vám pak domek
onoho seznamu.
dle
Jest osoba docela spolehlivá.
Byl bych rád s Vámi ješt v Obíství se setkal a domek odevzdal ale ponvadž hned po pisthování do Troje musíme tam též pesthovati své vci z pražského bytu a pi sthování tam pítomnosti mé sestiny jest potebí, jsme Vám povdni, že na zpsob mnou navržený
osobn Vám
;
i
stran domku laskav pistupujete. Budc-li nám možno, podíváme se ješt v a tu bychom si dovoHli Vás navštíviti. Píští týden tedy pošlu seznam.
S uctivým pozdravem nás obou
Vám
záí do Obístvi
i
velectné choti
Vaší trvám
Vám oddaný S.
V
Cech.
Obíství, 12.8. 1903.
Velectný pane!
Vám konen
slíbený seznam, dle nhož Vám zahrádkou po Vašem píjezdu odevzdá; chcete-U jí snad ješt dopsati, v který uritý den a v kterou dobu Vás má v našem i vlastn již ve Vašem domku oekávati, staí adressa: Anna Nováková, majitelka
Posílám
pí.
Nováková domek
domku
se
v Obíství.
1. záí) ješt trochu v domku abyste jí nic ani za to ani za opatrování a za odevzdání nedával, ponvadž jí ovšem sám ped svým
Po našem odjezdu (dne
uklidí; ale prosím,
odjezdem zaplatím. Peji
Vám
i
ct.
paní chotí Vaší, abyste v
novém
nm
bydlišti
zcela líby mne, kdyby se Vám v bilo. Arcif úpln dokonalé není nic na svt a co se jednomu h'bí, jinému teba nevyhovuje. Zajisté iVy ledaco jinak upravíte a opravíte; ale doufám, že s tím ze zaátku píliš mnoho byli spokojeni, a tšilo
starostí míti
152
nebudete.
jsme v tom zajisté he; nebof v novém bydlišti v Trojí sob i ohrazení teprve zíditi, vodovod opraviti a množství jiných, naprosto nutných oprav na stavení provésti. Mli jsme a máme s tím plno starostí ale jinak již v takových pípadech nebývá. Jen si pejeme, aby se nevyskytlo ješt mnoho jiného, co by se nám tam nelíbilo; ovšem prohlédli jsme vinu bychom pak nikomu dávati nemohli si to, vyptali se, koupili z vlastní vle a všechno ostatní jest již vc naše, s kterou se musíme obejíti sami, Pokud se týe palmárního útu p. dra Kvíaly, není zajisté pemrštn, jak sám uznáváte, ve Svém dopise. My jsme advokátu dru X. zaplatili práv jakožto kupující za kupní smlouvu (a knihovní vtlení) stran reality v Tróji obnos 193 K 23 h. Ovšem byla kupní cena vtší a jednání ponkud složitjší; ale pece u porovnání s tímto útem dra X. nejeví se úet p. dra Kvíaly velkým. Za to uznávám, že krom ástky, kterou p. dr. Kvíala déJ na úet náš a kterou jsme již zapraviH, nám útovati ješt obnosy, jež vytýkáte a které dle úmluvy skuten na
My
musili jsme
—
—
—
ml
Váš úet
njepatí, totiž
za druhé sepsání smlouvy za opis té opravené smlouvy za útování a vyplacení .
.
nejlépe,
když
— jak
píšete
.
3
.
.
1
.
.
7
2
celkem-
Bude
.
—
celý
K K 80 h K 50 h K 30 h. palmami úet
dru Kvíalovi bez poznámky zaplatíte, já Vám však onu ástku 7 K 30 h z palmáru toho nahradím. Poslal bych ji hned poštovní poukázkou, ale ekám ješt, nepijde-li si ped našim odjezdem kominík z Mlníka pro svj celoroní plat 3 K 20 h, MysUl jsem, že pijde jist již zaátkem srpna chodíval obyejn již v ervenci a že se tedy sním vypoádám, jakž jest mojí povinností za tento rok. Nepijde-li odevzdám také tuto ástku, celkem tedy (s oním dílem palmáru 7 K 30 h) 153
p.
—
—
K 50 h v zalepeném dopise pí. Novákové, která Vám dopis len pi Vašem píjezdu do Obíství doruí. V dopise tom Vám také oznámím, kdyby mi snad njaké úhrnný obnos 10
opomenutí o piloženém „Seznamu" pozdji napadlo neb podotknutí bylo teba. Jsme uprosted beden, v plném sthování, a prominete tudíž laskav, že se zaslám' seznamu ješt o den opozdilo. Sotva budeme šfastn se sthováním do Troje u konce, zane zase sthováni z našeho pražského zimního bytu a poádání v novém bydlišti, tak že jist celé záí tím ubhne a na výlet do Obíství nebude pomyšlení. S uctivým pozdravem nás obou Vám a velevážené pí. choti Vaší jsem vždy Vám oddaný
vbec njakého
S.
V
Obíství, 26.
Cech.
8. 1903.
—
Seznam vskutku originální archových stranách. Zní
— psán
je
hust na tyech
SEZNAM. A. Domek. I.
Povýšený pízemek.
1. Pokoj s 2 dvojitými (vnitními a vnjšími okny) a zelenými kachlovými kamny. Okna jsou opatena roletami a
devnými
okenicemi. 3 dvojitými okny a bílými kachlovými kamny. Pode dvma okny (do vsi) jsou ve zdi ti zavírací (na závorky) pihrádky a pod tetím oknem (na zahradu) jedna skládacími 2.
Pokoj
s
taková pnhrádka, celkem tedy tyi zavírací pihrádky. U všech oken jsou devné skládací okenice a v onch dvou do vsi také rolety. 3. Kuchyka s jedním oknem a kuchyskými bílými kamny s troubou a s výklenkem pod nimi. V okn roleta. 154
4.
Pedsíka kamennými plotnikami dláždná. Ve strop
dvée, jimiž se vystupuje na pdu po žebíce, který jsme zanechali na pavlai. Padací dvée otvírají se pomocí provázku, který je upevnn dole u dveí pedtéto jsou padací
síky. 5. Z pedsíky plnými dvemi se vychází na zasklenou pavla, na jejímž konci je záchod. 6. Devná svtnika s 3 jednoduchými okénky, pistavená k domku na 4 cihlových pilíích. Do svtniky se vchází z hlavní pavlae petlicovými selskými dvemi a ve strop jejím jsou padací dvée, jimiž se na pdu toho pístavku vystupuje po devných penosných schdkách, které jsme zanechali ve svtnice. 7. Svtnika obklopena je na tech stranách prostou krytou pavlaí, do níž se vchází z hlavní pavlae zvláštními zasklenými dvemi.
n.
Pízemek.
Z hlavní pavlae vedou zasklené dvée na kamenné schody, opatené po obou stranách železným opradlem, jimiž se sestupuje na dvorek, V pízemku jsou následující místnosti 1, Letní kuchyn s dvojitými dvemi, vnjšími cele devnými a vnitními zasklenými, s prkennou podlahou (pod níž jest ješt podlaha z cihel), s dvma jednoduchými okny (jedním vtším a jedním malým), a s malým sporokrbem. Stny jsou ovrženy v dolejší ástí proti vlhku cementem. 2, Pod pavlaí vchází se do sklepní místnosti s jedním okénkem a z ní 3. do druhé takové místnosti s dvma okénky. ty místnosti mají pouze hlinnou, ásten kameny vyloženou
Ob
podlahu. 4. Pod pístavkem mezi cihlovými pilíi, na kterých spoívá, zízena jest jakási poloviní, na dvou stranách zasklená besídka, v m'ž do cihlové podlahy zapuštn je stl s paezovým podstavcem a okrouhlou kamennou plotnou. 155 11
ni.
Pdyastcchy.
Stecha hlavního stavení
tašková,
je
opatená kolem do
nov nateným plechovým žlabem a nahoe hromosvodem. Pda má na stran k louce dva vikýové otvory; v jednom jest devný viký s malým devným zapažením
kola
pro holuby uvnit, v druhém jest pouze zdvíhací okénko, které jsme nechávali vždy oteveno, ponvadž tudy piletovala a vyletovala vtší ást našich holub, hnízdící voln samé. Dále jsou ve steše padací dvíka pro komina níka ponvadž jimi pi vtším dešti kapala voda na dolejší padací dvée a jimi na pedsíku, dal jsem ta hoejší dvíka ve steše nkolikrát opravovati a naposled pobíti plechem s vynívajícím dokola okrajem. Teba však dáti pozor, aby je kozavel. miník pi svém odchodu vždy Stíška nad zasklenou pavlaí je devná, pobitá dehtovanou lepenkou a opatená nov nateným žlabem. Zízen je do kterého nyní prázdný na ní také malý holubníek se mže dosahovati z dola z pavlae uvnit. Stecha pístavku je šindelová a tvoí dosti prostrannou
pd ;
ádn
—
—
—
pdu. B. Pozemek.
Celý pozemek jest ohrazen a sice vpedu obarvenou laohradou, obrostlou ped domkem divokým vínem, s vrátky, jimiž se sestupuje z uUce na dvorek po kamenných schdkách na obou stranách proti sousedm jsou ohrady zdné, ranou vystavné, a vzadu dlí zahrádku od panské pro její louky nízká zídka z kamen, patící velkostatku nedostatenost zídili jsme tam ješt ohrazení z ostnatého drátu na železných tyích s drátnými dvíky, jimiž se mže sestoupiti na louku. Také na zdi k sousedu Zvonekovi postavili jsme ješt dv železné tye s dráty, po nichž vedeno jest do výše divoké víno. Podle zdi k sousedu Mrázovi jest larozvedeový špalír se tymi ovocnými stromky po nými. 156
ovou
;
—
nm
Dvorek jest ásten až ke kuchyni vydláždn cihlami a od pední i zadní zahrádky oddlen nízkými obarvenými laovými pltky, v nichž jsou trojí dvíka jedna do pední zahrádky a dv z rzných stran dvorku do zahrádky zadním V této zadní vtší zahrádce jest ást urena pro kvtinové záhony a zeleninu (avšak zeleniny jsme pstovali již jen málo, po vtšin toUko rannou, jako špenát atd., ponvadž zákrslíky znan se rozrostly a na stinných místech pod nimi, když Ústí zhoustne, pozdjším druhm zeleniny valn se nedaí) tato kvtinová a zeleninová ást ovroubena jest kolem do kola zimostrázem. Stejn ovroubeny jsou také uzouké záhonky kvtin a vzadu pi ohrad k louce. Zde stojí u zadní zídky laová obarvená besídka se stíškou šindelovou a vtrnou korouhvikou v ní jsou pidlány prosté laviky a stojí tam prostý prkenný stl. Obrostlá je besídka {mode kvetoucím druhem klematis a divokým vínem. :
;
ke
;
pkn
Ostatní
ást zahrady zaujímá
trávník a houština
rzných
ke.
lesních strom a Na pokraji trávníku je studna, pumpou a se sudem ped ní do
prkny pokrytá,
zem
s
Htinovou
zapuštným nad ;
ní
nechal jsem uschlý kmen bývalého visutého stromku a po i malé besídce z tyí vedeny jsou tyi kee vína, prý dobrých druh, které budou míti za rok nebo dva již hrozny. V pední zahrádce (ped domkem a po jedné jeho stran) jsou méJé, zimostrázem lemované záhonky kvtin a stny domku jsou zde na špalírech obrostlé vínem (jeden ke má zaervenalé a ostatní zelené hrozny) na oné postranní zdi na západ jsem víno to vysadil teprve pozdji a bude míti hrozny až snad za rok.
nm
—
—
Ovocné stromy
;
jsou na
pozemku
tyto
4 hrušky (šesti- a sedmileté, ale dosud 1 oech pak zákrslíky 1 hruška (má veliké, výtené hrušky),
nemly
ovoce),
;
ir
157
2 amarelky, 2 mirabelky, 1
slíva,
zelená ringle, 2 ryvízy, 3 angreštové stromky (pvodn byly 4, ale jeden letos uschnul; tyto angrcšty a ryvízy trpí asi ostatními ovocnými zákrslíky, které se pi vzrstu svém na jejich škodu rozšiují a je dusí) konené jsou ješt na zahradní zdi proti sousedu Mrázovi tyi špalírové stromky a sice 1
;
2 hrušky a 2 jablky (ovoce však tyto špalírové 4 stromky dosud
nemly,
jen jedna
Z vtších
jablka
lesních
loni
nkolik
jablek).
strom uvádím nkolik bíz,
2 jeabiny a 2 thuje u vchodu.
ke
U
2 doubky, besídky jsou dva malé mo-
díny. Z je nejvíce bez, kalin, jasmín atd. U vchodu k pump roste na dvou železných, drátem propletených obloucích plané americké víno a ze záliby pstoval jsem u dvorku chmel na 8 tyích. Ržových stromk je ve kvtinové ásti ped besídkou celkem 7 (jeden letos uschnul). U všech ržových a ovocných strom (vyjma ovšem zákrslíky) jsou kly. Pokud se kvtin dotýká, upozoruji, že je v zahrádce mnoho rostlin vytrvalých, takže by snad nebylo ani teba píští jaro njaké pijednávati. Jsouf tam 3 velkokvté máky,
ržov
kve2 bílé lilie, 1 pivoka, 2 delfinium, 2 statice, 1 „srdíek", 1 zvlášt toucí netesk, 5 Jiinek, 1 slez, 1 bujná, krásn žlut kvetoucí rudbeckie, 2 kosatce, 1 kampanula, 2 begonovité rostliny, více „hoících lásek", 1 bíle kvetoucí flox, 2 spiraey, 2 natricarie, 1 slez, více aurikulí, ormnoho monbretií (žluté klasy lík, noních fial a a šavlovité listy) a ješt nkteré jiné vytrvalé kvtiny, jichž neznám; všechny tyto rostliny vyjdou asi na jména
ke
msík,
ásten
158
se mohlo pikoupiti leda vždy nco karafiát, macošek, zinií a pod. letních, jednoroních kvtin. Všechny ony vytrvalé rostliny nechávají se pes zimu v zemi jen hlízy Jiinek a cibulky monbretií se musí vykopat a
jae opt, takže by
;
na zimu
nkde
v suchu
uložit.
Poznámka. Prázdný úl (vely letos pes zimu zahynuly) vezmeme sebou do Troje, jak jsme Vám již ústn sdlili. Úl ten i se velami daroval mi Obístevskýp. mlyná Polívka ale v malé naší zahrádce bylo pro vely vhodné místo jen u pumpy, kde zase pi docházení pro vodu pekážely, V Tróji budeme míti pro velaení píhodnjší vtši zahradu, Z holub vezmeme snad s sebou jeden párek nebo nejasi dvanáct pár — necháme Vám výše dva páry ostatní na pd, ale radíme, abyste jim zrní neházel na dvorek, jak jsem to inil já, ponvadž piletovalo též množství cizích holub na toto zobání, které mne stálo nepomrn mnoho penz. Zajisté zavedete njaký praktitjší zpsob jich krmení já holubáem nejsem a vedl jsem holubí hospodáství, nad nímž by každý ádný pítel toho sportu spráskl ruce. Klíe jsou od obou pokoj, od zimní kuchyn, od pedsíky, od devné svtniky, od dveí ze zasklené pavlae na pavla pístavku, od dveí ze zasklené pavlae na schdky, od vnitních dveí letní kuchyn a od vrátek ze zahrádky na ulici, celkem tedy 10 klí, pak 3 visací zámeky s klíky: od zevnjších dveí letní kuchyn, od sklepa a od drátných vrátek ze zahrady na louku. s
;
;
—
;
Dodaten
k seznamu tomu Cech pipomíná
Velectný pane
K
zaslanému seznamu zbývá jen málo podotknouti. Holuby nechali jsme Vám v Obíství všechny; kolik pár jich jest, pesn nevím, jen Vám doporuuji ty bílé (tak 159
kteí jsou velmi pítulní a z ruky nám zonikam do poli, zstávají stále pi stavení a teba jim doma zob dávati. V zahrádce opomenul jsem Vás upozorniti na dv cenné, vytrvalé rostliny jsou to v plkolovitém záhonu naproti besídce dv keíkovité ínské pivoky. Mívají velmi pkné ržové kvty, ale kvetou pozdji než pivoky obyejné. Nechávají se pes zimu v zemi. Ovoce bylo dosud jen velmi málo zastihnete pouze na jednom hruškovém zákrslíku nkolik hrušek a na oechovém 2 oechy. Vína ped domkem stromku dobe spoítané bude snad dosti. Ve sklep nechali jsme dva kly a nco málo jiných dev, zbylých od pístavby devné svtniky, a v kuchyni jedno okno, zbylé z té ásti zasklené pavlae, která se pi zizování pístavku musila odstranit. Zárove zanechávám pro Vás v tomto dopise onu na mne 7 K 30 h pipadající ástku palmáru 3 K 20 h a poplatek za letošní rok pro kominíka celkem 10 K 50 h zv. „slepiky"),
bali. Nelítají
:
;
—
.
.
.
.
Novoroní dárek pro komim'ka nechal jsem u pí. Novákoaby mu jej píležitostn zaplatila rate tedy vzíti na to zetel, kdyby k Vám pišel o nový rok s gratulací. Koním ve spchu páním všeho dobra v novém bydlišti
vé,
Vám
;
i
velectné paní choti Vaší od nás obou.
V upímné úct Vám
oddaný S.
VObríství,
1./9.
Cech,
1903.
Hle, jak myslil tento velký muž na každou malikost. Na nikoho nezapomínal a vše s pelivostí až úzkostlivou chtl pivésti do nejlepšího poádku. A seznam, psaný charakteristicky v hustých ádcích z levé strany ku pravé na papíe stoupajících, vyplující celé tyi 160
stránky archu, zdaž není nejlepším a nejdokonalejším popisídla ? Místa, kde vznikla poslední jeho díla a kde básník ujímal se pípravných prací k vydávání svých sebraných spis. Schází jenom popis bytu básm'kova. Dole, jak již bylo povdno, byla letní kuchyn, nad ní v pokoji levém (z ulice) byla echova pracovna. U druhého okna stál básníkv pracovní stolek, obrácený elem k hlavní stn, u níž stály skís knihami. Podlaha pod stolkem byla siln vyšlapaná. Dkaz, jak piln dlíval Svatopluk Cech u svého stolku. Z oken tohoto pokoje, vedoucího na zahrádku, asto za nocí až do prvního rozbesku nového dne padala tlumená zá stolní lampy, pi níž básník v osamní snil, pemýšlel a perly svého ducha na bílé tvrtky papíru kladl.
sem básníkova
n
kuchyka a v druhém Svtnika devného pístavku z „Ná-
Vedle pracovny byla malá zimní pokoji pak ložnice.
rodopisné výstavy" upravena byla pro hosty. Castji hostívala nejmladšího bratra básníkova, administrátora „Kvt ", pana Václava echa, v jehož mile družné spolenosti rovnž ztrávil jsem nkolik píjemných a asto vzpomínaných chvil. •
A
vrame
echovu
hospodáství. Jak již ze sebásník vedle svého psíka „Broka" holuby.^ Holubí toto hospodáství bylo skuten podivné. Citlivý ech holub nikdy nenechával zabíjet a popával jim plné volnosti. Ti ovšem dobe poznávali dobrého svého pítele a jakmile objevil se na prvním schdku pavláky, již slétali se k jeho štdré ruce, která sypala jim hojn zrní . nyní
znamu zejmo,
se
k
ml
.
Když nový majitel domku po ase zašel na pdu, aby pesvdil se o stavu a potu svých holub užasl. Holubník
—
byl prázdný
ek ped sed
!
zahrádku
Holubi,
houfn každého dne na dvore-
piletující, byli holubi
usazení, a básník sypal zrní
Nový
.
.
.
po stechách sou-
holubm
cizím.
domku po nkolika dnech podal básníkovi svých pracích pi osídlení domku podnikaných a
majitel
zprávu o
161
ovšem šetrn - panu echovi o holubech, kteí jednou z etných píin, pro které i nový majitel zátiší v Obíství brzy, teba s bolestí, musil opustit. Neshody se sousedstvem, jež jen básník takové zcela výjimené povahy dovedl snášet a mírnit svou píslovenou zmínil se byli
plachostí,
stupovaly
se
mérou lakovou, že novému
majiteli
pobyt v Obíství pes všechny snahy, kterými v jeho prospch rozvážné živly v obci život v domku Svatopluka echa chtly zpíjemnit, stal se nemožným i bylo se zvláštním taktem se strany obce rozhodnuto, že domek Svatopluka echa má býti zaízen pro obecní knihovnu, kterémuž úelu také byl pizpsoben a tak se stal v zájmu vci samé i k zachování památky na velkého básníka majetkem veejnosti. Na první dopis Sestákv z Obíství odpovdl básník:
Velectný pane
Ml Jste
upravením bytu ješt dosti práce a stavede na zaátku každému. Leccos, co jednomu vyhovovalo, nebo aspo nepekáželo, nehodí se druhému a každý rád se také zaídí dle svých rostí
;
tedy
s
tém
ale myslím, že se tak
osobních poteb a vlastní záliby. Stran holub jsem Vám sdlil sám, že piletovalo mnoho cizích a nedivím se ani dost málo, že Jste vc jinak zaídil. Byl bych sám již musil njaké vhodné opatení uiniti nebo vbec od holubáství zcela upustiti. I na chybná dvíka ve steše jsem Vás upozornil. jsem s tím dosti pemýšlení a nkolikrát dal jsem tu vc upravovat, ale pokaždé bez valného a trvalého úspchu myslím, že zde a pi jiných vcech také vadil nedostatek praktinosti a zkušenosti na mé stran nepochybuji, že Vám se podaí zjednati trvalou nápravu. Tch nkolik schdk z ulice do zahrádky dal jsem arci jen primitivn zhotoviti, jak Jste to pi Své návštv vidl rovnž schody ze dvorka k bytu, nahoe ponkud píkré, dal jsem jen opatnti železným zábradUm. Nám ten jejich 162
Ml
;
;
a
trochu náhlejší spád nevadil ani snad ješt jiné vci, které si jinak zaídíte. Sám jsem za svého pobytu mnoho na domku zmnil a Vy zajisté zase provedete podle Své poteby a libosti
—
zmny
tof již
obyejný
bh vcí.
srden d-
Za Vaše laskavé a pro mne lichotivé pozvání kuji v zimních msících nebude mi asi možno do Obíství se podívati, ale zaátkem léta asi výlet ten uiním a pak bych si dovolil použíti Vašeho vlídného vybídnutí. Myslím však, že Vy asi díve do Prahy se podíváte, a tu by mne i sestru tšilo, kdybyste nás poctil v Tróji Svojí ;
návštvou. Oba Vás i milostivou paní cho Vaši uctiv pozdravujeme a pejeme Vám zdraví a štstí v novém bydlišti.
Váš oddaný S.
V Tróji,
Cech.
ll./lO. 1903.
Tímto dopisem uzavena je korrespondence básníka, pokud týe se zcizení domku. Svatopluk Cech, pisliboval, již více do Obíství nezavítal. Ml v Tróji mnoho práce a pozdji již zdravotní stav básníkv nedovoloval podnikati delší výlety, ano Svatopluk Cech byl nucen za zjmy opouštti „Havránku" a usídliti se vždy v Praze, v Simákov ulici v Holešovicích, kde v druhém poschodí domu . 902
a
najal
si
útulný píbytek.
Nemilou náhodou byl velký básník donucen ješt jednou ve své korrespondenci k Obíství. Bylo to v jeho jubilejním roce, kdy Svatopluk Cech dovršil 60, rok. Ve spoust novináských a asopiseckých zpráv objevila se v „Máji" zpráva, která ponkud disharmonicky zapadla v ruch a šum tchto jubilejních oslav. Novému majiteli bylo v této zpráv vytknuto, že se chová vandalsky k Cechov zahrádce. Na zpráv té, jak se ukázalo, neml vlastn nikdo vrátiti se
163
ponvadž pisatel lánku byl myln informován. Je pozoruhodno, jak se namáhal Svatopluk ech, který byl o nesprávnosti oné výtky zcela pesvden, aby nedorozumni bylo vysvtleno a nový majitel od onoho podezení oištn. S tohoto stanoviska jsou dopisy echovy z února 1906 pro srdený tón, který z nich dýše, a pro úzkostlivou pímo starostlivost, nejzajímavjším dokladem básníkovy dobroty a roztomilé povahy. Dopisy tmi koni korrespondence básníkova s mým strýcem. viny,
Velectný pane
Srden Vám ctné pí. choti Vaši dkuji za laskavý prok mým 60, narozeninám a peji Vám obma navzájem i
jev
štstí a zdaru ve všem.
Jsem práv v tu chvíli zasypán dopisy a telegramy, že si nevím rady v té spoust a že bude zodpovídání jich vyžadovati delší doby ale ponvadž kivda, která se Vám stala v „Máji", stejn mne bolí jako Vás, odpovídám nejdíve Vám. ;
pi lánku p. Štecha neml vždyf jsou tam vedle zmínky nesprávné o nynjším stavu zahrádky i jiné vci, s nimiž nesouhlasím. Z dopisu Vašeho seznávám, že besídka dosud patrn p. Stech stojí, že ani stromky nejsou vykáceny nepsal z vlastního oitého seznání, nýbrž na základ njaíkal každý, kých nesprávných informací jiných osob. kdo mne z Obíství navštívil, že chováte domek i zahrádku ve stavu nejlepším a naopak vzhled domku i pozemku rozhodn chválili. Zeleninu jsem sám pstoval, velkou bízu jsem již také musil oklesovati, ponvadž jiným stromkm (ovocným) vadila a na zachování dívjších kvtin nebylo již proto pomýšlení, ponvadž to byly vtšinou rostliny jednoroní a ponvadž vbec i jiné rostliny za dosti krátký as samy sebou zacházejí, A kdybyste byl provedl i sebe podstatnjší zmny, nikdo by Vám proto nemohl initi výitky. Vždyf každý si kupuje Nemusím snad
ujišfovati,
pražádného úastenství
že jsem
;
— Mn
164
nové bydlišt, aby si vše zaídil po své chuti a dle své poteby by se podkoval nový majitel, aby ml býti pouze úzkostlivým opatrovatelem koupeného majetku v tom stavu, v jakém jej od pedešlého majitele pevzal. Byl jsem rád, že našel jsem ve Vás kupce ochotného a že Jste byl v novém majetku dosud spokojen; rmoutilo by tedy také mne, aby nyní :
pkn
spokojenost nespravedlivými útoky mla býti kalena a abyste choval obavy, že každý krok Váš v novém bydlišti bude njak kiv vykládán. Nemjte, prosím, ta
žádných
starostí: o-
brátím se
na asopis
souasn ,Máj*,
aby
kivdu Vám uinnou náležit opravil; žádný asi tuto
asopis zprávu ne-
jiný
pevzal a
ti,
kdo
ji
etli v ,Máji', poznají z dodatené opravy Svatopluk ech pi jubileu svých šedesátin. tam uveejnné, že ony poznámky o Vás byly nesprávné, V tomto týdnu nemohou tam opravu ovšem již uveejniti, ponvadž jest na to pozd; sám jsem v tom návalu lánk, jež v posledních dnech se všech stran mi byly zaslány, obsah onoho lánku p, Stechova pozd seznal. Ale v ísle „Máje", které vyjde po nejbližším koncem píštího týdne bude bohdá vc napravena. Sám Vám to íslo pošlu.
—
—
165
—
—
Kdyby však mimo vše nadání redakce „Máje" opravu uveejniti nechtla, zjednám Vám na veejnosti jinou vhodnou a náležitou satisfakci. Doufám, že Vás tento dopis upokojí. Za laskavé pozvání srdené dekuji, nyní po tom jubilejním ruchu a šumu, budu delší dobu zdržen rzným dopisováním, ale kdyby mi pozdéji bylo možno do Obíství se podívati, rád použiji laskavého vybídnutí Vašeho, Upímné Vás i ctnou paní chof pozdravuje Váš oddaný
mj
Svatopluk Cech.
V Praze, Od
dne
sestry
22.
mám
února 1906.
také vyíditi uctivé poruení.
Uveejoval jsem tehdy u píležitosti básníkova jubilea v obrázkové ásti „Pražského lllustrovaného Kurýra" vzpomínky na pana echa. Básníkovi neušlo, že jsem již ádky pana editele Štecha v „Máji" opravil a celou vc vysvtlil. Dostal jsem proto ihned dopis :
Velectný pane
I
píin
mu
kivdy, která se Pan lesní Šesták mi psal v stala v „Máji", i dopsal jsem následkem toho p. Stechovi, který mi
práv
poznámku jeho o Vašem panu nesprávná informace, že v píštím ísle
odpovídá, že
strýci zavinila toliko
vc
tu opraví a že také již o tom p. Šestákoví psal. o tom také proto, ponvadž obrana p. Sestáka v posledním „Kurýru" pochází asi z péra Vašeho. Myslím, že nyní býti p. strýc zcela upokojen stran té vci,
„Máje" Píšu
Vám
mže
mne
velmi mrzela. k obran Vaší i píští oprav v „Máji" není ani teba žádného mého prohlášení (vždyf bych z vlastního oitého seznání beztoho psáti nemohl, ponvadž jsem od svého pesthování v Obíství nebyl). Jak mi byla ta vc která
i
A vzhledem
166
nemilá, vyjádil jsem v dopise p. Šestákoví; ale dopis ten není ovšem uren pro veejnost.
S pátelským pozdravem Váš oddaný Svatopluk ech.
V
Praze, dne 25./2. 1906.
Také pan editel Stech psal ješt v té záležitostí Cechoví, který sdloval zase strýci Šestákoví následující:
Velectný pane Pan Stech odpovídá práv na mj list, že v píštím ísle „Máje" svoji poznámku o Vás, podanou na základ nesprávné informace, náležit opraví. Snad tím budete tedy zcela upokojen.
Ostatn také poslední „Kurýr" pináší již na prospch Váš velou obranu. Srden Vás i ctnou pí, cho pozdravuje Váš oddaný Svatopluk
V
Praze, 25.
2.
ech.
1906.
Svatopluk ech, jakož i všichni lenové rodiny echovy v Obíství neobyejn váženi a ctni. Každý z domácích lidí a zvlášt dti s jakousi zbožnou úctou vzhlížely k oknm píjemného domeku, bílými záclonami ovšeným. Jak uctiv hlavy obnažovali, když z hustého koví malé zahrádky vyhlédla ojínná hlava pvcova, jehož tvá zdobil v té dob byli
delší hustý, šedivý vous.
Žel však, vyskytli se
pece
lidé,
kteí našemu milému a
dobrému Svatopluku echovi mnohou
chvíli znepíjemnili. Pravda, nestýskal si nikdy muž ten, jenž takka plaše vyhýbal se všem stykm s veejností, než intimním pátelm jeho neušlo, že asto jeví starosti a že asto je nepíjemn
doten. 167
S domkem echovým tam, kde stojí devný pístavek, sousedí doškové staré stavení, které íjy básník rád byl zakoupil. Jednak chtél rozšíiti zahrádku svou, kde asem nebylo již pro stromky a kee místa, jednak bál se s této strany mnozí vážení obané místní snažili se získati domek ohn. pro pana echa, majitel jeho byl neoblomný. To byla dojista jedna z píin, pro Svatopluk ech Obíství opustil, nebof nelze si mysliti, že by byl odešel s mista, kde získal novou pudu pro drobnou, ale vytrvalou práci zahradnickou. svou Než Obíství opustil, rozlouil se se všemi milými páteli, zvlášt s rodinou pana otce Polívky z panského mlýna, s níž žil ve stálém styku. Také já pišel jsem se rozlouit a skoro hodinu hovoil jsem s básníkem v malé kuchyce. Pokoje byly již plny beden. když po letech hluPak odejel tiše a domek osiel boce dojat jsem picházel v ta místa a chodil po bílých cestách malé zahrádky, kde z jara zpíval kos a kvetly mladé jablon, vždy zdálo se mi, že pede mnou stojí nachýlená postava dobrého Mistra, jehož milé pomnnkové oi s vHdným úsmvem vyhlížely z ustarané, ušlechtilé tváe
A
—
.
.
.
!
A
.
168
.
.
VZPOMÍNKY Z TROJE,
Vzpomínky obístcvských pátel asto zalétalypod /^ zelenou trojskou strá, kde v zahrádce známou rukou peliv pstné stál jednopatrový žlutý „Havránka" nové sídlo Svatopluka domek ^í?/J lká echa. Mezi Trojí a Obístvím kížily se písemné pozdravy a vlídný básník zval své milé sousedy z Obíství do Troje k sob na návštvu. Obístevští nezapomínali oznamovati „Havránce" všechny místní novinky, jež mohly básníka zajímati. Ped každými svátky posílali do Troje jako obvykle svá blahopání, za nž básník upímn dkoval.
^1
—
.
Milý píteli
Pijmte ode mne
i
mé
laskav též ctné upímné blahopání k novému opt brzy tam, kam ukazuje na
sestry a sdlte
paní choti a celé rodin naše
A
prosím, zavítejte roku. této pohlednici šíp (ke stavení ovšem jen kde Vás s radostí uvítá Váš oddaný
^
V Tróji,
málo zetelném) a
Svatopluk Cech.
30./12. 1903.
Ve svých dopisech
se básník
i
obšírn pátelsky rozho-
voil:
Velectný
píteli
Srden Vám dkujeme všichni za blahopání a gratulujeme k nové vnuce rate i Chrudimskému p. synovi píležitostn sdliti naši upímnou gratulaci. Tšim se, vida z milého dopisu Vašeho, že Jste výborného rozmaru a tedy zajisté letos ušeten nepíjemného hosta, který Vás rád v zim trápíval a nepál Vám pi tom ani po;
douškem chmeloviny. Zmínka o soudku plzeského že nekazí Vám tentokrát zimu mrzutá zdravotní dieta peji upímn, aby píznivý ten stav již potrval. Já se cítím zde v Tróji také zdráv a nový náš byt není tak
tšiti se
svdí, i
t2
171
píliš zitnavý jak jsme se domnívali
;
mj pokoj vytápí se do-
konce velmi dobe. Ostatn máme ješt se svou „Havránkou" rozliné starosti práv zaali nám kopati studnu a pejeme si ovšem, aby se voda hodn brzy objevila. Pumpa, který nám studnu kope, odponiuje usilovn pumpu devnou jakožto levnjší a výhodnjší jiní nám zase radí k pump železné, která prý se lépe hodí pro tlak do výše máme totiž ve stavení vodovod, jenž pivádí vodu do koupelny a kuchyn v prvním pate. Na jae bude zase as mnoho práce a starostí se zahradou; ale za to myslím, že zde bude teplejší doba roku píjemná. Až rozkvetou tešn, neopomete si prosím k nám uiniti výlet, abyste vidl naše nové bydlišt v náležité sláv a poznal, pro mne k sob pivábilo. Doufám ostatn, že mne navštívíte také jíž díve, až nkdy do Prahy pojedete budu se vždy upímn tšiti z Vaši návštvy. Vzpomínám s radostí a vdkem na naše styky v Obíství a na všechnu laskavost a ochotu, kterou Jste mi po celou dobu mého tamnjšího pobytu prokazoval. Jest mým velým páním, aby zmna mého bydlišt pátelský náš pomr ne;
—
;
—
—
;
perušila.
Se srdeným pozdravem od nás všech Vám ct. pani choti a celé milé rodin Vaší trvám v pátelské úct Váš oddaný S.
V
Tróji
7. 1.
Cech.
1904.
Milý píteli
Srden Vám vzájem
i
celé
dkuji za pátelskou vzpomínku a peji na-
ctné rodin Vaší všeho
Vzpomínám vždy
nejlepšího.
radostí na styky naše a budu potšen, zstane-li mi Vaše pátelství již až do konce zachováno. Budete-li míti jednou píležitost k delšímu pobytu v Praze,
172
s
uite
si
opt
výlet
do Troje a potšte mne Svojí milou ná-
vštvou.
Srdený pozdrav od
nás všech Vám, velectné Vaší choti
a celé rodin.
Váš oddaný
V Tróji,
Svatopluk ech.
17. 2. 1905.
Milý píteli
m
že Jste dnes nezastihl doma vždy jsem tšil na Vaši návštvu. Doufám, že se brzy opt do Prahy podíváte a pi tom odboku do Troje uiníte vzhledem ku dnešní zkušenosti bude však dobe, oznámíte-li mi o njaký den díve dobu Svého Lituji velmi,
se
upímn
;
;
píjezdu, abych Vás velmi potšen.
Zatím Vás
i
pí.
doma oekával. Budu z Vašeho píchodu
cho srden
pozdravuji.
Váš oddaný Svatopluk ech.
V
Tróji, 15./3. 1905.
V té dob mu
již nemoc velmi krušila básníka. psobila, zmiuje se v dalších dopisech.
Velectný Po návštv,
jíž
O
obtížích, jež
píteli
Jste
mne
potšil,
pokraovala
má rekon-
valescence tak, že za nkolik dní poslední stopy mých žaludeních obtíží zmizely a že jsem se cítil opt dokonale zdráv. Pece proetl jsem knížku o Karlových Varech, kterou Jste mi laskav zaslal, a nastanou-li bhem zimy njaké poruchy v mém zažívání, použiji Vaší pátelské rady a bud si do Karlových Var na jae zajedu nebo budu užívat Karlovarské vody v lahvích, jak Jste mi doporuil. Vracím knížku s velým díkem za prokázanou laskavost a ochotu. Peji Vám, abyste zimu ztrávil v dokonalém zdraví a po12-
173
zdravuji
srdené Vás, Vaši ctnou cho a celou milou
Upímn Vám
rodinu.
oddaný Svatopluk Cech,
V Tróji,
dne
1905.
3. 10.
Toho roku odsthoval se v zim básník opt do Prahy. Druhý jubilejní rok Svatopluka echa blížil se rychle. Po roce 1906 zahájena byla již ada oslav, které vítaly Svatopluka echa — šedesátníka. Ve výroní den narozenin oásníkových navštívil jsem také útulný jeho byt v Šimákové ulici blíže výstavišt v Holešovicích. Asi hodinku jsme si pohovoili a v hovoru vzpomnli i Obíství. Blahopání obístevských Svatopluka echa velihned a nkolikráte podkoval. mi tšilo. Však za
Novém
n
Milý pHteU
Dkuji srden Vám ctné rodin Vaší za laskavé blahopání a peji Vám navzájem všeho dobrého. Vzpomínám stále, jak pátelsky Jste se ke mn choval po i
mj
pobyt v Obíství a koHk úsluh i laskavostí Jste mi celý prokázal; tším se, že jsme se tam spáteHli a že Jste mi Své pátelství i dále zachoval zstate mi naklonn též bu-
—
doucn.
Ped
14
dny byl jsem fotografován snad pijmete laskav ;
tuto poslední
mou
podobiznu.
S pátelským pozdravem Váš oddaný Svatopluk
V Praze,
dne «...
,
Mlly
ech.
18. 2. 1906.
...
t.
pritell
,
Prosím, nemohl byste mi snad sdliti adressu si. Anny Smi^kové, díve v Obíství. nyní na Smíchov ?
V ohromné spoust dopis, které mne došly v nedávných dnech, zatoulalo se mi kamsi blahopání „Besedy Obístev174
I
ské" a sboru dobrovol. hasi, jichž obou Jste pedsedou. Teprve dnes dostaly se mi tyto dopisy opt do rukou. Prosím Vás tedy, abyste mne u obou spolk laskav omluvil, že dkuji tak pozd.
Se srdeným pozdravem Váš oddaný Svatopluk Cech.
V Praze,
24. 3. 1906.
Milý píteli
Dkuji Vám srden za program akademie*) laskav mi zaslaný a prosím, abyste i si. výboru „Besedy" a všem úinupímný, kujícím pi akademii a dámám sdlil
mj
pánm
velý
dík,
V pátelské úct
vždy
Vám oddaný Svatopluk ech.
V
Tróji, 17.5. 1906.
konen jubilea básníkova drobnou episoddávných dob. Vypravoval mi roztomilou historku Ubchovský redaktor Ota Havel. Je to vzpomínka matky jeho paní Ludmily Havlové. Ve svých spisech nejednou zmiuje se Svatopluk Cech o pátelství, které spojovalo otce jeho, správce v Ostedku otcem pí. Luds lékaem drem J. Kolouškem ze Sázavy Vzpomínám
kou
z
—
mily Havlové. Staiká paní vypravovala svému synu byl vrchnostenským a okresním lékaem a náš „Otec byl v letech tyicátých velice znám v širém okolí. Povolání otcovo, jenž skuten byl vyhledáván od chudých i bohatých z celého kraje, jakož i horlivý styk s vlastenci a spisovateli, který udržoval, zpsobily, že za svého dtství
dm
*)
mj
Akademie byla v Obíství poádána na oslavu echových
šedesátin.
175
a mládí vešla jsem ve styk s pedními muži tehdejšího života národního. V únoru roku 1846 byla zima velice krutá. Snhu napadlo mnoho a ješt se stále chumelilo. Byla taková nepohoda, že kdo nemusel, z domu nevyšel. To mne však neodstrašovalo, prositi otce, aby mne s sebou vzal do Ostedka, kamž povolán k nemocné paní tamního správce, pana echa. velice ráda. Bylo pro mne vždy Jezdívala jsem k nevýslovným potšením, vidti kolem sebe míjeti lesy, pole, vesnice a stromy - zvlášt v zim, když po zasnžené pláni jsme v saních ujíždli, byla jsem nevýslovn šfastna. Dlouho jsem tenkráte prositi musela, než tatínek svolil. Byla toho dne chumelenice a teskutý mráz. Když jsem sUbila, že z kožichu nebudu vylézati, jak jsem inívala, dovolil. Ukryti v pev kožichu, ujíždli jsme za veselého znní inách, jakož
echovm
i
rolniek ku Ostedku. Ješt dnes vzpomínám na ten výjezd, plný boue a vtru. Otec byl zamyšlen a za celou cestu sotva jen nkoUk promluvil slov.
Po píjezdu do zámku odevzdána byla jsem služce do kuchyn, a otec již spchal do pokoje k nemocné. Sotva že jsem se trochu ohála, zaslechly jsme z vedlejšího otevely se dvée a pan sprápokoje slabý plá dtský vce pinášel v náruí dfátko. Radostn se usmíval, vložil mi je do klína a pravil: „Tak, chviko malá, pochovejte první našeho hošíka!" S radostí
se nyní hlásím, že jsem
první byla, která v náruí
—
hýkala
— dve
a líbala
„našeho Svatopluka echa". Staiká paní Havlová, vdova po ídícím uiteli,
inku:
—
osmileté tvá-
hebounkou žije
nyní
v Blatné. «
Roku 1907 ídly již dopisy básníkovy. Svatopluk ech churavl a tšil se již pouze návštvami obístcvských pátel. 176
svdí o tom, že zajímal se stále o místní novinky zajímal se o život i osud lidí, s nimiž osm let žil v dobrém pátelství a milém sousedství Poslední dopis jeho
—
Velectný píteli
mne
Potšila
srden Vám
i
velmi Vaše laskavá vzpomínka i dkuji rodin Vaší za pátelské blaho-
celé milé
pání.
O satku
nco
slyšeli, ale že se stal druhým se teprve ze zprávy Vaší. Znám p. S. ovšem pouze dle jména, z jeho politického psobení a pak pro neštstí, které svého asu výbuchem v koupeln stihlo jeho rodinu. Doufám, že Jste stále zdráv letošní zima pinesla
jejím
pí.
B, jsme
chotm p. S., dovídáme
;
mn
churavl jsem ustavin a dosud mi není dobe. Snad teplejší doba roku bude mi píznivjší. Po svátcích velikononích pesthujeme se zase do Troje, Srdené pozdravy od nás všech Vám, ctné paní choti a
málo
radostí,
p. synovi.
Váš
upímn
oddaný Svatopluk Cech.
V Praze
17.2. 1907.
Tím koní ada veškerých dopis Svatopluka echa,
jež
mohl jsem ješt sebrati a v této knize souborn uspoádati.
Mnohé
z nich nejsou ovšem nijak zajímavý, než -když uveejnil jsem vtší ást jich - pro neuložil bych zde všechny
díve, než rozváty budou osob neznámých.
mn
a
pejdou do rukou
177
Pod tím krovem, jenž boj spatní mj, v tiché práci plyte vám dni blahé, a duch lásky vždy vás obletuji O! — vše zaniká mi v pustém viru — vidím slunce jen — tam vzchází rud a já hasnu navždy — hasnu v míru y>Lešetínský ková.o-
— —
I
r
\
DOSLOV.
pondlí
24, února 1908 došla odpoledne do Obíství truchlivá zpráva, O tom, že uhasí život nejvtšího eského básníka. Smutek zasáhl celou obec a mnohý z obístevských soused zaslzel. Tiché vzpomínky letly do šedé dálky kvy-
Mrtvý básník.
sokému inžáku holešovickému, v jehož zdech vydechl Svatopluk Cech naposledy. Pražské zvony v truchlivém sboru rozhlaholily se nad mrtvým básníkem a do mohutných úder tžkých kovových srdcí mísil se stíbrný slabouký hlas vesnického umíráku. Obístevští odzvánli svému slavnému sousedu „poslední hodinku".
Mlyná Polívka první pispchal k úmrtnímu loži Svatopluka echa, Sešli jsme se ped domem. Pan otec tehdy
ml
181
oi mi
siln zamlženy. Nemluvil, jen sáhl do kabátu a podával
—
nedokouený
doutník.
„Slena Zdeka," povídcd mi bodrým svým hlasem, ale tiše, „dala mi na památku tenhle doutníek. Nedokouené poslední portoriko pana echa. Ješté hodinu ped smrtí si
—
cigárko zapálil a už mu nechutnalo. Položil je na židli " vedle sebe „Nechám si ten doutníek na památku" - dodal - „snad se mi nerozdrolí." se
Pozdji dali jsme doutníek do sklenného pouzdérka stíbrným víkem. Je zaletováno a doutníek se neroz-
drolí «
Pro pobyt Svatopluka echa v Obíství jsou charakteristická slova, vyatá z dopisu psaného slenou Zdekou echovou do Obíství „Pana Zvoneka, našeho bývalého souseda, upímn lituji, stihla ho, chudáka, krutá rána. Kdyby byl tenkráte bratrovi domek prodal, mohl míti dnes za ty peníze hezký baráek a býti bez starosti. Soudím, že hlavn stará paní Zvoneková prodeji bránila, myslela, že by jinde ani zemíti nemohla, než pod tou doškovou stechou, kde celiký život svj trávila. V nejvtším nebezpeí byl asi pi požáru devný pístavek*) a divím se, že mohl býti vbec zachránn. Jak prospívá knihovna"), zda-li pak obecenstvo hodn používá výhody její a piln te ? Víc asi v zim než v lét, kdy má každý plno práce na poli i v domácnosti a ku knize málo asu vybude. vzpomínám na Obíství, kolik klid-
Peasto
ných spokojených chvil jsme tam s bratrem strávili. Tenkrát byl ješt zdráv a cítil se dobe meziVámi, kteíJste mu pi každé píležitosti tolik upímného pátelství osvdovali. *)
**)
182
echova „chaloupka" z národopisné výstavy. V echovu obístevském domku je umístna obecni
knihovna.
Zde nechala jsem vše tak, jak bývalo za bratra Jeho zamilované místeko s vyhlídkou na Prahu, kde tak rád zvlášt poslední as — sedával, všechny ty stromy, jež vysazoval a z jejichž vzrstu se tšíval, vše zdá se mi o vyprávti a jest mi proto tak milé a drahé. Bratr Václav, jemuž pi nejbližším setkání sdlím laskavý vzkaz Váš, bydlí zase v Praze, ale za to pisthovala se ke sestra Rženka a zstala mi vrnou pes zimu, která " byla v loni tak dlouhou a smutnou na osielé Havránce ;
—
nm
mn
i
183
Vytiskla knihtiskárna „Politiky" v Praze. Reprodukce grafického oddlení Národní tiskárny a nakladatelstvi z. sp. s r. o.
v Praze.
3384063
Spisy Rudyarda Kiplinga Díl
I.
Stopka, Brouk a spol. isiaiky
&
Co.) Román. Peložila Pavla Moudrá. Stran 300. Brož. 3 K, skvost, váz. K 4-60.
Díl
II.
Šotkova kouzla. Cyklus povídek.
Peložila Pavla Moudrá. Stran 240. Brožovaná K 2"60, v originelní vazb K 410. Díl
Pízraky.
lil.
Moudrá. Brož. Díl IV.
K
Povídky. Peložila Pavla
2'60, v originelní
vazb K
410.
Knilia dŽUnglí.Vúplném peWadu
M. Maixnera a Dr. jos. Šimánka. Brožovaná K 210, v orig. vazb K 3-60. Díl V.
Druhá
knitia džunglí, v úpl-
ném pekladu M. Maixnera
K
Brož.
230, skvostn váz.
a Dr.
K
Jos.
Šimánka.
390.
Prosté povídky z indických hor I. Pelož. L. Kolátorova. Cena 3 K, skv. váz. K 460.
Díl VI.
Sv.
Prosté povídky z indických hor H. K 220, skvostn
VII.
Peložila L. Kolátorova. Cena váz. K 380. Sv. Vlil.
Nová šotkova kouzla. Pe-
ložila P.
sv.ix.
Na
K
2'60,
vázaná
K
4'20.
Naulahka,náhrdelník.pe-
kládá
30
Moudrá. Brož.
lial.
L.
Kolátorova. Vyctiází v sešitecli po
trnáctidenn.
Spisy Kiplingovy pedplácí se na 10 sešit 3 K, na 20 sešit 6 K.
Mimo „Spis
R. Kiplinga" vyšlo
od téhož:
POHÁDKY. Autor,
peklad
Píbh
z
P. Moudré. Brož.
STATENÍ
K
1*40,
kaH.
K 2-.
KAPITÁNI.
pobeží novoíundlandského. Autor, peklad P. Moudré. Brož. K 260, kart. K 340, v plátn váz. K 4-.
Rudyarda Kiplinga:
Illustrované vydání
KNIHA DŽUNGLÍ. STANISLAV LOLEK. vázané K 6*20, v kži vázané K
Illustroval
Brožované 4 K,
7"
—
DRUHA KNIHA DŽUNGLÍ. Illustroval
Brožovaná K
5"50,
STANISLAV LOLEK.
vázané 8 K, v kži vázané
K9—
©©© vidt kreslíem zllesnny tyPY Mauvlk opic, veškeré divoké džungle? Stanislav Loiek, malí pírodou a v piírod žijící,
Kdo by
nedyclitil
gliho, Bagtiýry, Kaje,
i
lovec, opatil dílo svtové obliby kartony a vignetami pozoruhodné koncepce. íí** K dostání v každém knihkupectví, jakož v
sám vášnivý
i
Nakladatelství
.He jda &Tuek -Knihkupectví
v Praze, Karlovo námstí 26
n.
(roh
eznické
Seznamy na požádání zdarma a
„r»itriffA", fiAHA.
franko.
ulice).
r
