%
Tiskem
knihtiskárny
A. Š m e r e k
a spol. v
Brně.
125-25.
%
Písmo vyzvědačů.
P řišli ke m ně jednou hoši na poradu, jak udělati inkoust, k te rý m písmo po napsání není viditelné (p roto se vpisuje do ob yčejn éh o dopisu) a tep rve po užití určitého prostředku se » v y v o l á v á « a čte. V y s v ě t lil jsem jim, že těch inkoustů je v e lik é m n o ž ství, že k a ž d ý stát má svůj zvláštní a že na př. za poslední v á lk y celá d v ě léta p racovali francouzští ch em ik ové, než přišli na to, jak v y v o la t i tajné písmo v y z v ě d a č ů něm eckých. Nejjednodušší inkoust však ž e jim poradím, k d y ž si napřed udělají pokus s m odrou skalicí: v y p á lit ji v e z k o u m a v c e a zase na ni naliti v o d y . Zm ěn a b a r v y je zavin ěn a ztrátou k rystalick é v o d y , která se v y pařuje. A ještě mně musili říci, proč se skalice m od ré n e d á užíti k v ý r o b ě tajného inkoustu. Jedna ze solí, které mění při ztrá tě v o d y barvu, ale tak, že jest za o b yčejn ých pom ěrů m álo v id i telná — slabě rů žo vá a tep rve za sucha zm odrá, je c h l o r i d k o b a l t n ý (C o C I2). Koupili jsm e si ho 5 g (K č P50), rozpustili asi v ÍOnásobném m n ožství v o d y a p řid avše k lova tin y (p r o č ? ) dostali jsm e z růžové v o d y rů žový i n k o u s t . A le já jsem u zavřel s h och y dohodu, že jim p o ra dím ještě něco jiného, co se k tomu tajnému inkoustu v ý b o r n ě hodí, nechají-li si tekutiny pro jin ý účel — poučný.. 3
Robinsonovo plnicí pero.
V y u žije se vzlín a v o s ti b e z o v é dřené (»d u š e «), do» níž se strčí 2 jehlice b o ro v é tenkou nitkou svázané* a b y jen špičkami v y č n ív a ly . Nam áčením špiček nassaje celá dřeň a může se napsati i 20 řádků bez namáčení. — H oši však pero b rzy zdokonalili — nebylo to potom ovšem R obin son ovo pero — ž e zapíchli do »d u še « obyčejn é pero a těsně pod ně třísku (p r o č ? ). N aše znalosti tajných inkoustů se brzo ro zšířily . P ozn ali jsme, že neviditelné písmo m l é k e m na psané nad kam n y zhnědne a konali jsm e pokusy* která součást m léka změnu b a rv y teplem způsobuje. V yzkou šeli jsm e i písmo psané slinami, na které se nalitý inkoust zachytí, k d y ž s ostatního papíru se rychle sm yje. K d y ž p rvé nadšení s tajným inkoustem a plnicím perem přešlo, ptali se, jak užít druhé části kapaliny. A tu jsem jim uložil, a b y bílý ssací papír polili tím roztok em chloridu kobalt, a osušili. K d y ž b y li tak vyzb ro jen i, poradil jsem jim, ab y na slunci nebo nad kam n y nechali papír zm odrati a potom zk o u mali, zrů žo v í-li za stejnou dobu, k d y ž prší nebo je hezky, v prádelně jako v e světnici, atd. Hoši hned pochopili, ž e mohou s ním dělati vlh kom ěrn é p oku sy a to nikoliv bezúčelné. Jest k tomu jen třeba sledovati č a s (h odinky), a b y se m ohly p o ro v n á v a ti a v y v o z o v a t i důsledky. M ezi jiným i hlášenými » o b je v y « byl i ten, že vyd ech u jem e vodn í páru, ž e se hoch tím papír kem o tom s á m p ř e s v ě d č i l ! Co vydechujeme.
A k d y ž se o tom přesvědčili i ostatní, chtěli po znat, co vyd ech u jem e ještě mimo toho. — N e m y s lí 4
%
•si, ž e to n evěděli. Věděli, ale dosud to n ep o zo ro va li a l ec^. c htěli »v id ě t«. — A chceš-li to i ty vidět, udělej si podobné pokusy jako oni. H lu b ok ým v ý d e ch e m vyfo u k n i vzdu ch trubičkou, •sáhající a ž k e dnu asi V 2 1 širokohrdlé láhve (od zavařen in ). H rd lo rychle uzavři a rozžatou svíčičku na drátu strč dovn itř! — ? — P ř e s v ě d č se s lahví, do které jsi nevdechl, stane-li se totéž. Ne-li, je » v z d u c h « v prvn í láhvi j i n ý . C o jej činí jiným , o tom se p ře sv ěd č íš takto: S hašeného vápna sceď čistou vodu hustým plát nem, a b y b yla naprosto čistá. Zam ícháš-li jí, zpění se, ale jak m ile se ustojí, je opět čirá. Spal v e s v é pokusné láhvi třísku a hned do láhve nalej vápen n é v o d y a zam ích ej! — C o vzn ik á h oře ním a co způsobilo změnu v o d y ? Opakuj zn o vu p rvn í pokus s v ý d e c h e m do láhve, ale m ísto s v íč k y nalej tam vápenné v o d y a z a m ích ej! — ? — T ím jsi poznal, že vyd ech u jem e kysličník uhli čitý, v e k terém nic nehoří a k te r ý je n edýchatelný sám o sobě. P r o to je v e lic e důležito větrat. A le p ro č větrat, k d y ž vyd ech u jí jej všechna z v ířa ta , v y r á b í a pouští jej z komínů to v á r n y a všude, kde hoří oheň? N ezalk n em e se jednou v š ic h n i? Co vydechují rostliny.
V íš asi, že rostliny, hlavně lesy, vzd u ch obnovují. A le k d y ž už jsi se dal do zkoum ání a chceš se o všem p ře sv ěd č it sám, p ře sv ěd č se i o tom přesně, a b ys vě d ě l, jak rych le a z a k t e r ý c h p o d m í n e k se to děje, neboť t o je nejdůležitější. N ejlépe se to pozoruje na vodních potopených rostlinách, p ro to ž e u nich m ů žem e plyn, k te r ý v y 5
pouštějí, chytati nad vodou. M y jsme si pro ně došli k rybníčku u Antoníčka za Král. Polem . H lavn ě jsme trhali v o d n í m o r (Elodea), který vám dá rád k a žd ý akvarista, neroste-li u vás. Hoši udělali si z ob yčejn ých lahví, skleněných trubiček a d obrých zátek přístroj (ob raz 1), do kterého dali několik
* .
Obr. 1.
Obr. 2.
v ě tv ič e k moru vodního, zalili vodou a dobře utěs nili, a b y nad vodou nezůstala ani bublinka vzduchu. Zakrátko však přece se tam objevil jakýsi plyn, k terý v y t la č o v a l trubičkou vodu. Viděli jsme, že vy stu p o va l z rostliny, ale ne u všech stejně, p ro tože někteří nalili do láh ve: a) vodu studničnou; b) převařenou, vychládlou, v e které není ani vzduchu, ani kysličníku uhličitého (ochut nej j í ! ) ; c) do láhví b ezb a rv ý ch i barevných, které p ro pouští jen některé paprsky světelné; d) .někteří postavili svůj přístroj s rostlinou do přím ého světla, 6
jiní 1— 2 m dále od okna, jiní do stínu a všichni počítali, kolik bublinek vy p u stily v ě t v ič k y vodního moru za 10 minut. P osta ven í s v é potom vym ěn ili, a b y vš ec h n y nahodilosti (menší v ě tv ič k y , nepřesné počítání a pod.) b y ly vylou čen y. A k d y ž někteří měli plynu dost, přesvědčili se sami, k te rý plyn rostliny vyp ou štějí a za kterých okolností. T ím též m ěli záhadu v z d u c h o v é ro v n o v á h y jak ž-takž rozřešenu. A le tak už to b ý v á ! Jak se začne o záhadách ja k ý c h k o liv přem ýšleti a jakm ile se začnou zkoumati, v y n o ř í se opět n ové a vábnější. A tak i nás začalo zajím ati vě d ě ti přesně, co dělají rostliny s vodou , kterou k o řen y přijímají. P r ý ji vy p a řu jí listy! A le o tom, na které straně, zdali v ž d y a v š e c k y stejně, rozpředla se hádka a naše kobal to v é p a p írk y zase přišly k slávě. K d y ž pak m ezi d va p a pírky dali jsme buď utržený list nebo pom ocí klíštek (o b ra z 2) přidržovali list na rostlině stisk nutý d v ě m a skly, a b y vlh kost vzduchu na pa p írk y tolik nepůsobila, p ověd ěla nám každá rostlina všechno, co jsme se od ní chtěli dověděti o jejím h o s p o d a ř e n í vodou. A dověděli jsm e se z a jí m a v ý c h v ě c í ! Jinak hospodaří s ní ty, k teré rostou na suchých místech, a jinak ty, které rostou u v o d y , jinak t á ž rostlina, k d y ž jí m á málo (je p ova d lá ) a opět jinak, k d y ž jí má dost, atd. Naše tiskárna.
P ře d rokem založili jsme si na naší škole » P ř ír o d o p i s n é l i s t y « , do nichž žáci psali vše, co v p řírod ě p o z o ro v a li a z čeho jsm e mohli pro poznání ž iv o ta p říro d y něco vytěžiti. C o mohli, nakreslili, a tak b yl náš časopis i o b rá zk o v ý . A le p řece n edo vedli všech n o tak pěkně a rych le nakresliti, jak b y lo třeba, a b y p o zo ro v á n í b ylo hodně doloženo. B y lo na 7
př. třeba vším ati si, kolik různých druhů o b y č e j ných našich rostlin má přízemní růžice listů, k terým i svádí vodu ke kůlovitém u kořenu doprostřed, z á roveň si jimi zastiňují půdu, anebo aspoň tak p ře zimují, a b y tep rve z j a r a vypu čela z nich v y s o k á lodyha bez nebezpečí, že bude sněhem a v ě trem
Obr. 3.
zlámána. A ty nejpěknější růžice jsou tak složitých listů, že jest věru těžko chtít je nakresliti. P r o to ž e jsme je ani všech n y najednou nenašli a chtěli jsme jich co nejvíce poznati, obtiskovali jsme je. 8
N a papír nebo hladkou dlaždici se ro z e tře (n ej lépe g u m o v ý m vá le č k e m ) tiskařská čerň. N a tu p o lo ží se listy, nebo celé rostliny, které se m ají k op í ro va t, p apírem n o v in o v ý m se přitisknou, a b y se na né čerň nachytala, sejmou a opatrn ě přiloží na bílý papír a za se n o v in o v ý m papírem p řik ry jí a p ři tisknou. (O b ra z 3.) V I. tř. jsm e si ta k o v ý m způ sobem udělali celé album listů od nejjednoduššího až k nejsložitějším u.
Obr. 4.
Kterak »fotografujeme« bez fotografického přístroje.
O b r á z k y , získané p rá v ě v y líč e n ý m způsobem , b y l y sice pěkné, ale m y jsm e chtěli míti b a r e v n é . C htěli jsm e f o t o g r a f i e . N ech těli jsm e je jen pro ně samé, ale i proto, ab ych om poznali aspoň částečně ta je m s tví fotografů. Ž ád n ý z nás nem ěl fo to g r a fick éh o přístroje. B e z toho vš a k jsm e se obešli, a hoši, kteří nemohli si vy p ů jčiti ani fo to gra fick é h o rámku (o b ra z 4), ukázali hodně v y n a lé za v o s ti a » fo to g r a fo v a li« na okně nebo o b y č e jn ý m rám kem z obrázku pom ocí dvou skleněných střepin atd. N a če m se vů b ec zakládá v zn ik obrázku na fo to g r a fic k é d esce nebo papíru? N a tom, ž e světlem
vy lo u čí se ze sloučenin stříbrnatých stříbro, které zčerná. Na místech, kde sv ětlo nedopadlo, zůstane stříbro v e sloučenině a musí se odstranit — v ustalovači ustálit — a b y nezčernal celý obrázek. P r o nás vša k b y ly foto gra fick é p apíry drahé a tak jsme sáhli k jiným sloučeninám, které se podobně světlem a teplem mění. Jsou o v še m m éně citlivé, ale proto zase n evy ža d u jí temné k o m o ry a jiných drahých zařízení. Jsou to sloučeniny ž e l e z a . U nich vš a k se nevylučuje železo, n ý b rž sloučeniny jeho (ž e le zité ) se světlem i teplem (vzpom eň na cihlářskou hlínu, krunýře raka) mění v j i n é sloučeniny (železn até). K d ežto žele zité jsou v e v o d ě rozpustné a dají se tedy od p lavit a s papíru odstranit, jsou železn até nerozpustné a kreslí ob rázek trvale. P ři práci s nimi nehleď však jen na o b rá ze k v y t v o ř e n ý , ale hledej v y s v ě tle n í podrobnější na zá kladě toho, co pozoruješ. P r o to ž e jsou laciné, m ůžeš s nimi udělati hodně pokusů. V některých ob ch o dech papírnických p ro d ávají už podobný papír (na kopírování plánů a rysů), ale ten je příliš n ecitlivý, náš bude 1Okřát citlivější a lacinější. V drogerii nebo v zoolog, laboratoři »F a lc o « v M ariánských H orách (O s tra v a ) kup s i 5 g z e l e n é h o (hnědý je horší) citroňanu železnato-am onatého (asi za K č 1’80) a udělej 10% roztok. T ím při tlumeném světle natři štětcem nebo ch om áčkem v a t y ja k ýk oliv, třeba už na jedné straně pokreslený papír. Suchý sch ovej m ezi listy knihy. P an a učitele požádej, a b y v á m udělal 5— 10% roztok č e r v e n é k r e v n í s o l i (je to sůl železn atá), které si sám nekupuj, p ro tože je jedovatá. A pak už m ůžeš »fo to g r a fo v a ti«, vlastně kopírovati. Na sklo v rámku a pod. dáš list nebo celou rostlinu, kterou chceš kopírovati, přes ni c itliv ý 10
11
papír natřený citroňanem, přitiskneš a vy s ta v íš na slunce. O světlen ý papír zbarví se žlutohnědě, při k r y tý zůstává světlejší. (P r o č tento obrázek b y nebyl s t á lý ? ) V e škole ponoříš tento o b rá zek do roztoku červen é krevní soli. ý^jnodrá, protože světlem okysličen é soli železité sloučí se se železnatou červen ou krevn í solí na pruskou modř, ne-
Obr. 7.
Obr. 8.
okysličené se nesloučí a zůstanou rozpustné. O b rá zek tedy v y m y je š , v čisté v o d ě ty soli z něho o d straníš a tím jsi je u s t á l i l . (O b ra z 7.) Kterak jsme dělali obrázky různých barev.
M ěli jsm e již obrázků dost, ale všech n y b y ly stejně m odré a to se nám už nelíbilo. V slabém r o z toku k yselin y solné (má ji k aždý k o v á ř a klem píř), obrázek v y k o u p a n ý po ustálení ještě v íc e zm odral, 12
v e čpavku (k te r ý je skoro v každé dom ácnosti na čištění m astných skvrn ), zfialověl. A le n ěkteří přebrali, buď b y l čp avek příliš silný,, nebo jej tam déle nechali, ob rázek — utekl. 2 e le z naté soli, které se sice v e v o d ě nerozpustí, č p a v ek rozpustil a v y lu h o v a ly se do roztoku. C o te ď ?
Obr. 9.
Obr. 10.
N apřed m a lý pokus, k te rý nám ukáže cestu. R o z tluč suchou kůru dubovou, b řezo vo u , sm rk o vo u nebo nejraději duběnky a nalej na ně v o d y . Ochutnáš-li jí po několika hodinách, poznáš, že je trpká. Je v ní rozpuštěna tříslovina, kterou vytříslu jí k oželu zi kůže, ale která se d říve užívala je ště k jinému účelu: v ý r o b ě d u b ě n k o v é h o i n k o u s t u . H o d do té v o d y n ějak ý žele zn ý předm ět nebo nějakou sloučeninu žele za (zelenou skalici), 13
a uvidíš sám změnu b a r v y velice rychle. (C o b ys musil ještě přidati, a b ys měl inkoust?) A protože i v našem zeslabeném obrázku jsou sloučeniny železa, o m y j jej v e v o d ě a potom rych le s ním do roztoku třísloviny. P o d le toho, jak jej tam
Obr. 11.
dlouho necháš, jak jsi zeslabil obrázek více nebo méně, dostaneš 'různé, velice pěkné odstíny, které bohužel nejsou v černém tisku na obr. 6 dobře viděli. Zatím někteří hoši se složili, koupili si za 5 K č tucet fo to g ra fick ý c h papírů pro d e n n í s v ětlo a fo to g ra fo v a li na nich. N e b y lo k tomu ničeho jiného 14
třeba, než je ustálit v t. z v . ustalovací lázni. (10 dílů sirnatanu sodnatého rozpuštěného v e 100 dílech m ěkké v o d y .) (Obr. 8— 9.) A b ych o m je dohonili, udě lali jsm e si p apíry železnato-stříbrnaté, které nám dá v a ly o b rá zk y krásně žluté, a ž hnědé, a foto gra fovali nejen listy a různé plody, ale i pera, k ra jk y atd. (Obr. 5 a 10.) A hoši vyu žili i takové zkušenosti se znečiš těn ým sklem, že sami přišli na to, jak kopírovati i nápisy. (Obr. 11.) N a maceškách a jin ých různo b arevn ých květech zkoušeli, je-li světlo procházející če rven ý m plátnem tak účinné jako procházející bílým nebo jinak zba rven ým atd.
Obr. 12.
Obr. 13.
K terak jsme si dělali pohlednice. Je přiloženo, že hochy napadlo, že ta k o v ý pěkn ý obrázek mohou poslati jako pohlednici. Ti, kteří měli dom a nějakou fotografickou desku s obrázkem (nega15
tivem ), kopírovali přímo z ní ob rá zk y na náš papír. Ale. i m y jsm e si pom ohli! Opatřili jsme si o b rá zk y na papíře. B y l-li i na druhé straně tisk nebo b yl-li obrázek na pohlednici, která má silný neprůsvitný papír, položili jsm e je obrázkem na mokrou skleně nou desku, potom namočili i rub obrázku a prstem (jako »p rv ň á tk a « m ažou kaň k y) odstranili tisk nebo i další v r s t v y papíru. N ato natřeli jsm e ob rá zek petrolejem, k te rý papír učinil průsvitným, udělali jsm e si z něho n e g a t i v (v iz obr. 12) a z toho za s e pom ocí petroleje jsm e už nadělali positivů (v iz obr. 13), kolik jsm e chtěli. Zkoušej a zkoum ej i ty, buď opatrný, ale p od n ikavý a v y n a lé z a v ý !
O
VYDAVATELSKÝ ODBOR ÚSTŘEDNÍHO s p o l k ů j e d n o t u č it e l s k ý c h BRNO , D VO ŘÁK O VA 1.
OSTŘEDNÍ PEDAGOGICKÁ KNIHOVNA v BRNĚ.
Zařazena:
1 5. Říj. 1941
