LSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRN

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie

Jánský vrch u Trutnova – dendrologickokrajinářská studie (přílohy na CD)

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2007

Irena Hubálková

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Jánský vrch u Trutnova – dendrologickokrajinářská studie zpracovala sama a uvedla všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne 21. dubna 2007

Irena Hubálková

2

Poděkování Ráda bych poděkovala především své vedoucí práce Ing. Soně Tiché, Ph.D., za všestrannou pomoc a odborné vedení v průběhu zpracovávání práce. Můj dík patří také Ing. Františku Novákovi za ochotné poskytování potřebných informací a v neposlední řadě mé rodině, která mne podporovala.

Hubálková Irena

3

Bakalářská práce: Jánský vrch u Trutnova – dendrologicko-krajinářská studie Bachelor work: Jánský hill near Trutnov – the study of dendrology and landscape

Abstrakt Cílem bakalářské práce je studie Jánského vrchu jak z hlediska dendrologického tak krajinářského. Dendrologická studie spočívá v dendrologickém průzkumu, zhodnocení stavu a významu dřevinné vegetace. Hlavním cílem je zařazení druhů dřevin podle Zlatníkovy stupnice členění synusie dřevin do pater. Krajinářská studie je zaměřena zejména na historii Jánského vrchu a významné objekty, které se na něm a v jeho bezprostřední blízkosti nacházejí. Klíčová slova:

Jánský vrch u Trutnova, dendrologická studie, Zlatníkova stupnice členění synusie dřevin do pater

Abstract The aim of the bachelor work is the study of Jánský hill both dendrology and landscape points of view. The study of dendrology consists in the survey, estimation of condition and significance of woody plants. The main object is include woody species in tree layers in accordance with Zlatník’s scale synusia of tree species. Study of landscape is especially aimed for the history of Jánský hill and significant objects, which are situated on the hill and in its immediate vicinity. Key words:

Jánský hill near Trutnov, dendrological study, Zlatník’s scale of include synusia of woody species in tree layers

4

OBSAH

1. ÚVOD..................................................................................................................….. 6 2. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ŘEŠENÉM ÚZEMÍ......................................................…...8 2.1. Poloha řešeného území........................................................................................8 3. ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY A PŘÍRODNÍ PODMÍNKY........................................8 3.1. Biogeografická regionalizace, fytogeografické členění, přírodní lesní oblasti……………………………………………………….…..8 3.2. Přírodní podmínky..............................................................................................10 3.2.1.

Geologické charakteristiky.................................................................…10

3.2.2.

Geomorfologické charakteristiky...........................................................10

3.2.3.

Charakteristika půdních poměrů.............................................................10

3.2.4.

Klimatické charakteristiky......................................................................11

3.2.5.

Hydrologické charakteristiky.................................................................11

4. HISTORIE JÁNSKÉHO VRCHU............................................................................12 5. VÝZNAMNÉ OBJEKTY ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ..................................................13 6. METODIKA.............................................................................................................14 6.1. Postup popisu zájmového území........................................................................14 6.2. Materiál, zdroje a prameny................................................................................14 6.3. Vlastní metodika...........................................................................................….14 6.4. Charakteristika metodiky..............................................................................….15 7. DŘEVINNÁ VEGETACE NA JÁNSKÉM VRCHU......………………………...16 8.

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH DŘEVIN JÁNSKÉHO VRCHU............................................................................................ 18

9.

DŘEVINNÁ VEGETACE V OKOLÍ KAPLE SV. JANA KŘTITELE................19

10. ZKRÁCENÝ FYTOCENOLOGICKÝ ZÁPIS - SYNUSIE DŘEVIN................20 11. DISKUSE................................................................................................................39 12. ZÁVĚR....................................................................................................................41 13. SUMMARY.................................................................................................... ........42 14. POUŽITÁ LITERATURA.......................................................................... ...........43 15. PŘÍLOHY............................................................................................................….46

5

1. ÚVOD Les Do lesa chodím zkoumat ryzost země Potichu že není slyšet skoro nic Vyzvídám na drsné kůře borovic A ještě tišeji se strom svěřuje mně Já nezazlívám světu mimo les Hřmot a spěch který vládne mu Já nezazlívám žádnému Že žije zrovna dnes Jsem vděčný lesu za jeho věčné stání Za bílé tečky tiše prchajících laní Za něhu bdění když v hlavě rozbolené Tišil se příboj myšlenek Jako bych dostal vzácný lék Od každého kmene (Cvek, 1980) Krajina naší země je jako zázrak. Je okouzlující, úžasná a nesmírně bohatá. Vytváří historicko-kulturní základ identity našeho národa. O tento poklad je třeba s největší starostlivostí a láskou pečovat. Člověk ji od nepaměti přetvářel k obrazu svému, měnil její nedotčenou tvář a ovlivňoval procesy, které náleží zastávat pouze samotné přírodě. Do rázu krajiny začal velkou měrou zasahovat již od 13. století, kdy docházelo, díky kolonizaci, k intenzivnímu osídlování nových oblastí. Lidé začali krajinu ve velké míře využívat, zakládali pole a pásli dobytek. Od 70. let 19. století začalo ubývat trvale neobdělávaných ploch a nastal vrchol odlesnění. Zejména v 70. a 80. letech 20. století ustala pastva a následně vzniklá refugia na nepřístupných lokalitách byla zničena náhradními rekultivacemi. Zemědělská krajina byla intenzivně obhospodařována. Hlubokými šrámy byla česká země poznamenána také po 2. světové válce, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva z pohraničí. Zanikaly celé osady a půda postupně pustla. Na velkou část těchto oblastí se tak po 700 letech opět vrátily lesy. Další zvrat způsobila kolektivizace zemědělství zejména v 60. letech 20. století. Ta měla za následek provádění rozsáhlejších meliorací, scelování pozemků a stavby družstevních komplexů. Další důležitý zvrat přišel s intenzifikací zemědělství, kdy docházelo ke slučování ploch do tisícihektarových komplexů a rozsáhlým melioracím, které vedly k zániku posledních zbytků přirozených ekosystémů jako zbytků luk, vodních tůní apod. Následovalo postupné pustnutí krajiny. Nedbalému počínání člověka předcházela jeho ztráta úcty k přírodě. Návrat pozměněných ekosystémů do přirozeného stavu již není možný. Naší snahou by měla být péče o původní přirozená společenstva a přibližování se jejich potenciálnímu stavu. Příroda naší domoviny je pro nás velmi důležitá nejen z materiálního hlediska, ale zejména z hlediska duchovního. Měli bychom si jí vážit, protože člověk je jako strom. Také má hluboko zapuštěné kořeny. Kořeny, které ho připoutávají duší i srdcem 6

k rodnému kraji. I kdyby byl nucen jej na dlouhou dobu opustit, nikdy po něm nepřestane tesknit. Jeho duše zůstane s milovaným místem navždy spjata. Pro mě je to místo, které je dodnes poznamenáno krutostí dávných bojů. I když jsou vzpomínky stále cítit ve vzduchu, krása zdejší přírody působí jako hojivá náplast na minulost. Místo, které dodává básníkům inspiraci a návštěvníkům úžasný dojem být součástí rozsáhlých lesních komplexů. Jeho krása se však nedá vyjádřit ani nejzdařilejšími verši. V dnešním přetechnizovaném a uspěchaném světě nám pomáhá odpočinout si v lůně lesů, načerpat nové síly a oprostit se od všedních starostí. Mám na mysli Jánský vrch u Trutnova tyčící se nad městským parkem a ukrývající kouzelná zákoutí uprostřed lesních společenstev. V současné době je toto území pokryto pestrými lesními ekosystémy. Jedná se o porosty přírodě blízké, smrkové monocenózy i porosty introdukovaných dřevin. Abychom mohli zasahovat do krajiny, je třeba ji poznat a pochopit její krásu. V této práci bych proto chtěla zhodnotit toto kouzelné místo, a to zejména z hlediska dendrologického, ale také krajinářského. Jánský vrch považuji za opravdový přírodní klenot města. Po celý rok je oázou klidu a pohody pro všechny, kteří mají rádi podkrkonošskou, byť trochu drsnou krajinu.

7

2. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ŘEŠENÉM ÚZEMÍ 2.1. Poloha řešeného území: - Zájmové území se nazývá Jánský vrch u Trutnova. - Nachází se na severovýchodě České republiky, při jižní části města Trutnova. - Výměra činí 6,48 ha - Nadmořská výška je v rozmezí 478 až 512,7 m n. m. - Jedná se o součást městského lesoparku o celkové rozloze 53 ha. 3. ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY A PŘÍRODNÍ PODMÍNKY 3.1. Biogeografická regionalizace, fytogeografické členění, přírodní lesní oblasti: ▪

Regionální členění reliéfu oblasti Trutnovsko patří do Trutnovské pahorkatiny (IVA-8B-e). Ta dále spadá do Podkrkonošské pahorkatiny (IVA-8B), která náleží Krkonošskému podhůří (IVA-8). Krkonošské podhůří se nachází v Krkonošské podsoustavě (IVA), která je součástí Krkonošsko-Jesenické soustavy (IV). (Demek, 1985) Trutnovská pahorkatina je umístěna ve východní části Podkrkonošské pahorkatiny. Jde o členitou pahorkatinu tvořenou pískovci, slepenci, prachovci a jílovci permské červené jaloviny. Nachází se zde zvláštní tvary způsobené zvětráváním a odnosem horniny (skalní stěny, balvanové sutě). Nejvyšším bodem jsou Čížkovy kameny (632 m n. m.). V Trutnovské pahorkatině se nachází 4. až 5. LVS. Oblast je (Voženílek, 2000) středně zalesněna a převažují zde smrkové porosty. ▪ Biogeografická regionalizace: Trutnov spadá do bioregionu 1.37, což je bioregion podkrkonošský. Potenciální přirozenou vegetaci Podkrkonošského bioregionu tvoří zejména bikové bučiny (Luzulo-Fagetum). Přirozenou náhradní vegetaci reprezentují vlhké louky svazu Calthion, které přecházejí v rašelinné louky svazu Caricion fuscae. Na suchých stanovištích je přítomna vegetace pastvin svazu Cynosurion a Violion caninae. Lesní lemy představuje vegetace svazu Trifolion medii. Flóra bioregionu je poměrně chudá. Jedná se zejména o středoevropskou mezofilní lesní flóru, v níž dominují hlavně hercynské typy, často suboceanického ladění. Charakteristickým rysem je sestup některých horských druhů z výše položených Krkonoš, např. zvonku širolistého (Campanula latifolia). Typickým druhem bioregionu je bledule jarní (Leucojum vernum). Směrem k severu vyznívají méně náročné teplomilné prvky, např. srpek obecný (Falcaria vulgaris). Biota podkrkonošského bioregionu se liší od Krkonošského bioregionu absencí vegetace vyšších vegetačních stupňů. Jedná se zejména o přirozené smrčiny a vrchoviště. Chybí zde vegetace dubohabřin v přirozené náhradní vegetaci slatiny, a dále některé subxerofyty, např. válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum). Floristický kontrast je především v celkové chudosti květeny Podkrkonoší, bez význačnějšího a rozsáhlejšího výskytu některých horských druhů. (Culek, 1995)

8

▪ Fytogeografické členění: Z hlediska regionálně fytogeografického členění patří Trutnov do fytogeografické oblasti mezofytikum (Mesophyticum) s označením M (56c). Jedná se o oblast vegetace a květeny odpovídající zonální vegetaci v středoevropských podmínkách oceanity, což je oblast opadavého listnatého lesa. Zahrnuje vegetační stupně suprakolinní až submontánní, podle Zlatníka vegetační stupeň 3. (výjimečně ještě část 2.) až 5. Jen nejnižší okraje této oblasti byly osídleny neolitickými zemědělci. V mnoha územích této oblasti však existovalo prehistorické osídlení pozdější, především v době bronzové. Později mnohá osídlená území znovu pokryl dočasně les. Proto měla tato oblast převážně lesní vývoj vegetace a flóry s odpovídajícím pedogenetickým procesem. K trvalému odlesnění došlo etapově během středověku. Odlesněné plochy jsou využity jako pole. Náleží sem téměř celá krajina s výrobním zemědělským typem bramborářským. Vůči oreofytiku jsou diferenční cenózy polních plevelů, řady společenstev lučních, rybničních a obnažených den. (Demek, 1985) Území náleží do fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum (Mesophyticum Massivni bohemici) → Trutnovské Podkrkonoší (Hejný, Slavík a kol., 1987) ▪ Potenciální přirozená vegetace České republiky: Trutnov = č. 18 a 20: 18 = Květnaté bučiny(Eu-Fagenion)→Bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario eneaphylli-Fagetum) (Geobotanická mapa ČSSR, 1969) - Vegetace je tvořena stromovým a bylinným patrem. Keřové a mechové patro bývá vyvinuto jen pomístně nebo chybí. Ve stromovém patře převládá hl. Fagus sylvatica, přimíšeny Acer pseudoplatanus, Picea abies a dnes výjimečně Abies alba. Bylinné patro je většinou souvisle zapojené. Převažují druhy řádu Fagetalia. Zastoupena je též skupina druhů svazu Fabion. 24 = Acidofilní bučiny a jedliny (Luzulo-Fagion) → Biková bučina (Luzulo-Fagetum) - Vertikální struktura je jednoduchá – hl. stromové a bylinné patro. Keřové patro vzniká jen zmlazením buku. Mechové patro je potlačeno bohatým opadem bukového listí, které se obtížně rozkládá. (Potenciální přirozená vegetace ČR, 1997) ▪ Přírodní lesní oblasti: Lokalita spadá do přírodní lesní oblasti (PLO) číslo 23, tj. oblasti Podkrkonoší. Zabírá 2,08% území České republiky a jedná se o oblast pahorkatin, které zaujímají rozsáhlou sníženinu, lemovanou na jihu a jihozápadě Kozákovským hřbetem a přecházející na východě výrazně do sudetského mezihoří. Skládá se z břidličnaté a z permokarbonské pahorkatiny a z křídového obvodu. Permokarbonská pahorkatina má i hojné melafyry, zřídka porfyrity. Západní část má členitý povrch ve výškách kolem 500-550 m n. m., východní je méně členitá. Převládající větry jsou západní a častý je také výskyt nebezpečných větrů od jihozápadu a severozápadu. Nadmořská výška se pohybuje mezi 250-850 m, převážná část oblasti leží mezi 300-700 m. Hranici PLO (Průša, 2001) přesně definuje příloha č. 1 k vyhlášce č. 83/1996 Sb. (příloha 86a).

9

3.2.

Přírodní podmínky: 3.2.1. ▪ Geologické charakteristiky:

- Trutnov náleží do období Mladšího paleozoika – Podkrkonošská pánev a vnitrosudetská deprese. (Geol. mapa ČSSR. 1990 ) - Geologické podloží tvoří podkrkonošský permokarbon. Je tvořen pozvolným slučováním souvrství permu a karbonu. Útvar se dělí na dvě oddělení- spodní perm (takzvaná červená jalovina) a svrchní perm (zechstein). Jedná se o mocná souvrství červenohnědých pískovců, arkóz, břidlic a slepenců, které se usazovaly v pouštním pevninském prostředí. Ta podmiňují i nynější červené zabarvení půd, které je zvláštností oblasti Trutnovska. Zbarvení podmiňuje přítomnost oxidů železa. Území je součástí podkrkonošské a vnitrosudetské pánve. Permokarbon vznikl v období prvohor (paleozoikum). (Průša, 2001)

3.2.2. ▪ Geomorfologické charakteristiky: Trutnovsko spadá do Podkronošského bioregionu. Ten leží na severu východních Čech. Zabírá střední a východní část geomorfologického celku Krkonošské podhůří a má celkovou plochu 1021 km2. Bioregion je tvořen monotónní pahorkatinou na permu s ochuzenou podhorskou hercynskou biotou, odpovídající v převažující míře 4. bukovému vegetačnímu stupni. Reliéf v poloskalních horninách permu je většinou měkký, mírně zvlněný, jen místy jsou ostřejší údolní zářezy a vyvýšeniny, tvořené především melafyry. Typická výška bioregionu je 380-580 m. (Culek a kol., 1995) Nejvýše položené body dané oblasti jsou na jihu vrch Kacíř (523 m n. m.), na severu vrch Šibeník (509 m n. m.) a Jánský vrch (512,7 m n. m.), jižně od Šibeníku a Jánského vrchu vrch Chmelnice (510 m n. m.). Nejnižší místo je na západní části uprostřed pastvin (467 m n. m.). 3.2.3. ▪ Charakteristika půdních poměrů: Oblast Trutnovska spadá do asociace půd hlinitých. Základním půdním typem je kambizem typická. Jedná se o půdy 5. lesního vegetačního stupně – KMm (hnědé lesní půdy). Jsou středně kyselé, lehčí, poměrně kamenité, provzdušněné, sorpčně nenasycené, středně zásobené živinami, středně humózní a s dobrými fyzikálními a hydrickými vlastnostmi. Tyto půdy patří k produkčně nejzdatnějším. Vznikly na nebazických matečných horninách. Nasycenost sorpčního komplexu je menší jak 50 %. Půdotvorné substráty zde zastupují svahoviny, které pokrývají pevné a zpevněné horniny. Jedná se o střední půdu. (Syntetická půdní mapa ČR, 1991)

Humusovou formou je moder, případně surový moder (tj. přechodová forma mezi humusovými formami mor a mull). (Průša, 2001) Z hlediska intenzity potenciální eroze je půda často poškozována proudící vodou. Na území je průměrná intenzita potenciální eroze. (Potenc. eroze půdy v ČSR, 1983) Trutnov

1,01 - 5,00 mm/rok ⇒ velké popř. (+ 0,51 - 1,00 mm/rok ⇒ malé)

10

3.2.4. ▪ Klimatické charakteristiky: Klimatické poměry dané oblasti jsou získány z údajů klimatické stanice v Trutnově. Její nadmořská výška je 427 m n. m., zeměpisná šířka 50°34' (ϕ) a zeměpisná délka 15°55' (λ). Podle údajů zmíněné klimatické stanice je průměrná roční teplota oblasti 6,8°C. Dle klimatického členění Quitta (1975) spadá Trutnov do mírně teplé oblasti – MT2. Tato oblast se vyznačuje krátkým létem. Jedná se o mírné až mírně chladné, mírně vlhké, přechodné období krátké s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá s mírnými teplotami, suchá s normálně dlouhou sněhovou pokrývkou. - Podnebí je tedy mírně teplé (spíše chladnější) a je dobře zásobené srážkami. Klima je poměrně vyrovnané, bez výrazných místních anomálií. (Quitt, 1975)

Imise Současný LHC Městské lesy Trutnov s.r.o. se nachází v pásmech ohrožení imisemi C a D. Zájmové území se nachází na přechodu daných pásem. (Lesní hospodářská kniha, 1996)

3.2.5 ▪ Hydrologické charakteristiky: - Městem protéká řeka Úpa, která pramení v Krkonoších. Průměrný roční úhrn srážek naměřený klimatickou stanicí v Trutnově činí 778 mm. ♦ Langův dešťový faktor: F = S/T

F…………Langův dešťový faktor S…………průměrný roční úhrn srážek T………….průměrná roční teplota

F = 778/6,8

F = 114,412

⇒

oblast prehumidní

11

4. HISTORIE JÁNSKÉHO VRCHU Královské věnné město Trutnov, založené Slovany již ve 13. století, bývalo obehnané hradbami. Díky poloze u severních hranic bylo však mnohokrát v historii napadené a zničené. Město, dnes známé jako vstupní brána východních Krkonoš, bylo v minulosti poznamenáno krvavými událostmi. (Klimeš, 2004)

KAPLE SV. JANA KŘTITELE Západně od návrší Chmelnice se vypíná Jánský vrch. Jméno dostal podle barokní kaple sv. Jana Křtitele z roku 1712, kterou dal postavit trutnovský občan Moric Dreyschock. Poblíž kaple se v roce 1731 usídlil Tobiáš Finger jako poustevník. Živil se především almužnami. Při požáru Trutnova v roce 1745 byla ohněm poškozena i kaple a jeho poustevna. Za slezských válek v 18. století se z Janského vrchu vytratil svatý klid. Přičiňovali se o to vojáci, kteří na tomto strategicky důležitém místě budovali obranné valy. Padly na to stovky stromů. Denně tu pracovalo na 150 poddaných. Mezi poustevníky, kteří tu žili a třikrát denně vyzváněli zvonem zavěšeným na kapli a modlili se za město, a vojáky panovala nenávist. Vojáci dokonce přesvědčovali úřady o tom, že poustevníci na Jánském vrchu kopají poklady, vyzvídají a žebrají. Roku 1782 byla Jánská kaple Josefem II. zrušena a prodána za 40 zlatých pro soukromé účely. K jejímu znovuotevření a vysvěcení v roce 1811 došlo půl století před osudnou válkou, která ji poznamenala v červnu roku 1866. Dne 27. června 1866 se při jižní části města odehrála významná bitva dvou vojsk prusko-rakouské války o nadvládu v budoucím sjednoceném Německu. Utkalo se tu šedesát tisíc pěšáků, čtyři tisíce jezdců a dvacet pět dělostřeleckých baterií. Nejprudší boje se odehrály v poledních hodinách právě v blízkosti a uvnitř Jánské kaple. Na jejích oltářích, obrazech, lavicích a kruchtě zanechaly střely ničivé stopy. Tato krvavá událost se zapsala do historie díky tomu, že se jednalo o jedinou bitvu, kde rakouská armáda, pod vedením generála Ludvíka Gablenze, zvítězila. Jediné rakouské vítězství bylo vykoupeno velkými ztrátami 4 787 rakouských a 1 282 pruských vojáků. 28.června zrána se Trutnované vydali na vrch pohřbít mrtvé. Naskytl se jim hrůzný pohled. Tehdy ještě rozlehlá pole a louky na úbočí Jánského vrchu byly pokryty krvavým kobercem lidských těl. Pohřbívání na vrchu trvalo celé tři dny. Střet však nezabránil celkové porážce v dalších bitvách ve východních Čechách o několik dní později. V letech 1879-80 byly sneseny do míst kaple pozůstatky a náhrobky padlých z tehdy rušených městských hřbitovů. Prostor kolem Jánské kaple se tak stal velkým vojenským hřbitovem s desítkami společných i jednotlivých hrobů. Pomníky šesti tisíc padlých rakouských a pruských vojáků jsou dnes rozesety po celém lesoparku. (Just,1991) V současnosti prochází bojištěm naučná stezka nesoucí název Den bitvy u Trutnova. Začíná na Krakonošově náměstí. Přes městský park vede na vrch Šibeník k pomníku rakouského generála Gablenze. Každý víkend od května do září tudy provází Klub vojenské historie v dobových uniformách návštěvníky lesoparku. (Klimeš, 2004) V posledních letech 20. století prošla Jánská kaple generální rekonstrukcí. Dnes se kaple s restaurovaným interiérem a nádherným oltářem z počátku 18. století otevírá pro veřejnost. Vznikla zde expozice připomínající boje na tomto místě. Zdivo kaple a její vnitřní vybavení však nesou dodnes četné stopy bojů.

12

„ A sebevznešenější slova na náhrobcích o hrdinské a čestné smrti pro císaře nedovolí zapomenout na tolik zbytečně obětovaných životů v této německé válce, v níž krváceli především Slované.“

(Just, 1991)

5. VÝZNAMNÉ OBJEKTY ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ (JÁNSKÝ VRCH A JEHO NEJBLIŽŠÍ OKOLÍ) 1) VODOJEM: První trutnovský vodojem z roku 1902 se nachází při severovýchodním úpatí Jánského vrchu. Podnětem k vybudování vodovodu byl zejména rozvoj průmyslové, především textilní výroby, a stavební rozvoj po katastrofálním požáru Trutnova v roce 1861. Důležitým faktorem byl též zřetelný nárůst počtu obyvatel města. Vodojem na Jánském vrchu byl 15. října 1902 slavnostně předán a vysvěcen. (Just, 1991) 2) RESTAURACE ZÁMEČEK: V místech dnešního odpočívadla v městském parku, který přímo sousedí s Jánským vrchem, fungovala při jeho úpatí v letech 1890-1957 letní restaurace Zámeček. Na restaurační terase bylo zavěšeno od roku 1899 velké vypouklé otočné kruhové oboustranné zrcadlo, které odráželo zajímavé pohledy do malebné okolní krajiny. Po vyhoření v roce 1975 již restaurace nebyla obnovena. Dnes je možno se kochat z vyhlídky na Jánském vrchu poblíž Lipoščakova pomníku. Vyhlídka nabízí poutavé panoramatické pohledy na Krkonoše s majestátní Sněžkou na obzoru. (Just, 2004) 3) POMNÍKY: ۩ Pomník laně z roku 1935 se nachází v těsné blízkosti zmiňovaného vodojemu při úpatí Jánského vrchu. Jeho autorem je trutnovský sochař Emil Schwantner (18901956). Tímto dílem ztvárnil opravdovost světa zvířat a vytvořil jej k poctě básníka přírody Lönse. (Just, 1991) ۩ Z pomníků u Jánské kaple stojí za zmínku pomník šestého východopruského pěšího 43. pluku. Je zakončen koulí s pruskou orlicí. Nápis na čelní straně uvádí, že „zemřeli krásnou smrtí vojáka“. Pomník nechal postavit krátce po válce důstojnický sbor uvedeného pluku. Z dalších je to pomník Majora Heidela či setníka Zimmermanna. Nelze opomenout ani impozantní pomník nadporučíka Wowsa nebo například hrob rakouských důstojníků a vojáků. Celkem se na tomto vojenském hřbitově nachází dvacet dva památníků, nemluvě o desítkách rozesetých hrobů po celém lesoparku. ۩ V polovině severního svahu Jánského vrchu se pod korunou památné lípy nachází pomník majora Lipoščaka. ÚPRAVY LESOPARKU: Počátkem 90. let se lesní část parku, která přiléhá na městský park, dočkala výraznějších úprav. Lesopark byl protkán spletí dobře upravených cest o celkové délce 10 km. Přestože byl od té doby postižen mnoha přírodními pohromami, jakými jsou větrné a sněhové kalamity nebo námrazy, které snížily počet druhů dřevin na polovinu, uchoval si svůj půvab a krásu. 13

6. METODIKA 6.1. Postup popisu zájmového území Při samotné inventarizaci dřevin bylo zájmové území rozděleno na patnáct segmentů. Pro přehlednost se vymezily podle porostních skupin z porostní mapy lesoparku. 76% území je v porostní mapě vyznačeno. 24% zde vyznačeno není, a to z důvodu pestrosti lesních ekosystémů. Tato, v mapě nevyznačená plocha, byla vymezena do jednotlivých segmentů podle druhového složení, vymezených hranic, expozice a dalších faktorů. Podle porostní mapy je Jánský vrch řazen do dílce 15L, kde lesní plocha činí 6,48 ha, z toho 6,069 ha tvoří porosty, zbylých 0,411 ha zabírají plochy zčásti zastavěné (0,1 ha – Jánská kaple se hřbitovem; 0,311 ha louka s vodojemem). Jánský vrch má výrazně vymezeny hranice. Ze severu jej ohraničuje anglická část městského parku, který je jedinečný svou architekturou a druhovou pestrostí dřevin. Na severovýchodní straně svah sestupuje v bezlesí s vodojemem z roku 1902 a nově rekonstruovaným pomníkem v upomínku prusko-rakouské války. Na východní straně je potom lemován upravenou štěrkovou cestou vedoucí do nitra lesoparku a dále až do Starého Rokytníku. Bázi jižní strany svahu tvoří rovněž upravená štěrková cesta, která je součástí sítě naučných stezek a vede na vrch Šibeník, jehož hlavní dominantou je památník generála Gablenze. Obdobně je tomu při západním úpatí Jánského vrchu. Hranice je zde tvořena traktorovou přibližovací cestou, která jej odděluje od hlavní asfaltové silnice a vilové čtvrti. 6.2. Materiál, zdroje a prameny Velkým přínosem byla možnost nahlédnutí do Lesní hospodářské knihy Městských lesů a parků Trutnov s.r.o. i přes to, že byla deset let stará a nová se teprve připravovala. Pro určování okrasných keřů na vojenském hřbitově u Jánské kaple byla použita publikace Praktická dendrologie II od Ing. Karla Hiekeho (1978). Informace o vývoji porostů Jánského vrchu a dobové pohlednice a fotografie v přílohách práce byly čerpány z knihy Trutnov známý neznámý (1991) a Trutnov na dobových pohlednicích (2004). Autorem obou děl je Antonín Just. Vlastní metodika se zpracovávala pomocí postupů v diplomové práci Ing. Heleny Hrubé (2006). K určení druhů dřevin byla použita tato literatura: Dendrologie (cvičení 1) od autorů Kolibáčová, Čermák, Úradníček (2002) a Lesnická dendrologie II (Angiospermae) dle Úradníčka (2004). K překladu abstraktu a závěru práce do anglického jazyka posloužil Anglicko český a česko anglický lesnický a myslivecký slovník od Bohuslava Horáka (1991). Mapové podklady byly využity z lesní hospodářské knihy a dále z internetových stránek www.UHUL.cz, www.cenia.cz. Další zpracování mapových podkladů proběhlo v GIS – programu ArcMap. 6.3. Vlastní metodika Bylo vymezeno celkem patnáct segmentů, u kterých se provedla inventarizace dřevinné vegetace. Terénní šetření probíhalo ve všech ročních obdobích a to po dobu dvou let. V každém segmentu byly určeny základní stanovištní charakteristiky a byla zaznamenána druhová skladba jednotlivých porostů včetně vyhodnocení zdravotního stavu. Dále byly v každém segmentu vyhledány stromy největších dimenzí, u kterých se změřila výška a průměr. Výška byla měřena výškoměrným přístrojem Blume-Leiss 14

s přesností na metry. Průměr byl měřen pomocí pásma ve výčetní výšce 1,3 m a to s přesností na centimetry. Zároveň byla u těchto jedinců provedena kontrola zdravotního stavu. Na základě terénního průzkumu bylo v jednotlivých segmentech provedeno členění synusie dřevin do pater podle Zlatníkovy stupnice. U takto rozčleněných skupin byla určena pokryvnost jednotlivých druhů v procentech a výsledky zaznamenány do matice srovnání počtu druhů synusie dřevin. Dalším bodem bylo sledování stromů, jehož určujícím faktorem byly největší dimenze a významnost druhů. Pro lepší orientaci byly dřeviny následně zaneseny do mapy. Tato mapa je přiložena k práci na CD. Při terénním průzkumu bylo využito, kromě výše zmíněných pomůcek, také terénního zápisníku, typologické mapy, porostní mapy a digitálního fotoaparátu. Výsledky měření a pozorování v terénu byly následně zpracovány pomocí tabulek a grafů v programu Microsoft Excel. Mapa byla vyhotovena v programu GIS ArcMap. Další podklady včetně fotodokumentace byly přiloženy k bakalářské práci na CD. 6.4. Charakteristika metodiky: •

Charakteristika mezoreliéfu byla provedena pomocí následujícího zařazení: 1) OTV - ostré terénní vyvýšeniny

5) PTS - ploché terénní sníženiny

2) TV - terénní vyvýšeniny

6) TS

- terénní sníženiny

3) PTV - ploché terénní vyvýšeniny

7) RT

- rovinaté terény

4) PST - přímé svahové terény

8) UTT - údolní tvary terénu

•

Charakteristika mikroreliéfu byla provedena obdobným způsobem. K zařazení jednotlivých segmentů do mikroreliéfu posloužila následující stupnice:

1)

PP - plochý, pravidelný

pozn. ok - ojedinělé kameny na povrchu

2) KZ - kopečkatě zvlněný

k - kameny na povrchu

3) DZ - dolíkatě zvlněný

hšk - na povrchu hojný štěrk, kámen

4) TZ - teráskovitě zprohýbaný 5) PZ - podélně zvlněný

s – suť sk - skalnatý, vystupující horninový podklad

K zařazování druhů dřevin do jednotlivých pater jsem použila zmiňovanou Zlatníkovu stupnici členění synusie dřevin: I

- patro stromů nadúrovňových

II - patro stromů úrovňových III - patro stromů podúrovňových - vyšších jak polovina výšky hlavní úrovně IV - patro stromů podúrovňových - nižších jak polovina výšky hlavní úrovně, avšak vyšších jak prsní výška 1,3 m V1a - patro stromů nižších jak prsní výška 1,3 m, vyšších jak 20 cm (nárosty)

15

V1b - patro stromů nižších jak 20 cm (nálety) V2 - patro semenáčků stromů (listnáče již bez děložních listů, jehličnany bez bočního prýtu). Synusie dřevin byla odhadována okulárně přímo v procentech pokryvnosti. Podobnost dřevinné skladby jednotlivých segmentů byla vyhodnocena pomocí zmíněné matice srovnání počtu druhů synusie dřevin, díky níž lze určit počet společných druhů mezi jednotlivými skupinami.

7. DŘEVINNÁ VEGETACE NA JÁNSKÉM VRCHU Jánský vrch se rozkládá na území o velikosti 6,48 ha. Jeho nadmořská výška činí 512,7 m n. m. Dominantou Jánského vrchu je zmiňovaná kaple sv. Jana Křtitele. ▪ Soubor lesních typů - Souborem lesních typů na Jánském vrchu je 5B- BOHATÁ JEDLOVÁ BUČINA (AF). - Nachází se zde lesní typ 5B2 → bohatá jedlová bučina s ostružiníkem chlupatým. (www.UHUL.cz) ▪ Stupeň typu geobiocénu - Na celém území Jánského vrchu je vymezen jeden stupeň typu geobiocénu. Jedná se o STG 5BC3 Abieti-fageta aceris inferiora AFac inf (= javorové jedlové bučiny nižšího stupně). - Potenciální druhová skladba: V potenciální druhové skladbě porostů by měl být dominantní dřevinou druh Fagus sylvatica. Prakticky vždy se zde vyskytují Acer pseudoplatanus a Acer platanoides, přičemž Acer pseudoplatanus se vyskytuje ve větším zastoupení. Neměl by zde chybět ani druh Ulmus glabra či Fraxinus excelsior. Druh Picea abies by se měl vyskytovat pouze vtroušeně. V keřovém patře jsou hojně zastoupeny druhy Sambucus nigra Sambucus racemosa. (Buček, Lacina 2002) - Aktuální skladba dřevinné vegetace: Přesto, že jsou smrkové monokultury nedílnou součástí celého lesoparku, na Jánském vrchu činí jejich zastoupení pouze 24%. Vedle Picea abies tvoří další podíl jehličnatých dřevin Larix decidua či Pinus sylvestris. Značné zastoupení mají z listnatých dřevin druhy potenciální druhové skladby Acer pseudoplatanus či Acer platanoides. Výrazné zastoupení má také Fagus sylvatica. V současné době je do porostů opětovně zaváděn druh Ulmus glabra. Podúroveň tvoří Fraxinus excelsior či Sorbus aucuparia. V posledních letech se rozmáhá obnova introdukovanými dřevinami. Až do 19. století bylo město Trutnov obklopeno intenzivně zemědělsky obdělávanou krajinou. Také jižní část města se skládala z mozaiky polí a luk. V polovině 19. století nastal zvrat, pole byla v celé oblasti odvodněna a zalesněna

16

dřevinnou vegetací. Historické pohlednice a dobové fotografie z let 1890 – 1910 zachycují mladé porosty postupně se rozšiřující po celé ploše kopce. Již více než sto let ohraničuje Jánský vrch při severní straně městský park, který je unikátní svou architekturou i druhovou pestrostí dřevin. Bohatstvím stromů a keřů se postupně stávaly městské sady botanickým klenotem města. Již koncem roku 1891 zde bylo vysazeno na 350 druhů dřevin, dnes je jich okolo 500. Tento těsný kontakt parku s vrchem zaručoval vysokou koncentraci obyvatel města i návštěvníků Trutnova. Přispěla k tomu i výstavba zmiňované idylicky vyhlížející stavby letní restaurace Zámeček při úpatí Jánského vrchu. Již tehdy vysoká návštěvnost byla také hlavní pohnutkou pro vybudování cestní sítě v celé oblasti lesoparku. (Král, 1995)

K ochraně lesního ekosystému Jánského vrchu a blízkého okolí přispěl fakt, že dne 11.3.1998 byly lesy na území města Trutnova, začleněné do LHC Městské lesy Trutnov, zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení dle § 8 odst.2, písm.c) lesního zákona. Díky nevhodným pěstebním zásahům v minulosti, zejména přeměně přírodě blízkých ekosystémů na smrkové monocenózy, tvoří převážnou část celého lesoparku smrkové monokultury. Jánský vrch je tedy jediným rozsáhlejším komplexem druhově i věkově pestrých dřevin a to i přes to, že smrkové porosty zaujímají téměř čtvrtinu jeho plochy. Současné zastoupení hlavních dřevin se od cílového nejvíce odchyluje u druhu Fagus sylvatica. Jeho zastoupení je o 17% nižší, než by mělo být. Naopak přebytek je zaznamenán u druhů Larix decidua o 7,3% a Betula pendula o 7,2%. Značného zastoupení dosahuje druh Acer pseudoplatanus, který se, zároveň s druhem Tilia platyphyllos, pyšní největšími dimenzemi. Dobré růstové podmínky tu mají také introdukované dřeviny, např. Pseudotsuga menziesii a Larix decidua. Obnova je zde spíše maloplošná a podíl těžeb je výrazně pod zákonným těžebním ukazatelem. V posledních letech jsou zde v poměrně značné míře vysazovány okrasné keře a to ze tří důvodů. Vysazují se na exponovaných lokalitách, z estetických důvodů a v neposlední řadě pro zajištění průhledů a výhledů na město a panoráma Krkonoš. Nejkvalitnější a esteticky nejpůsobivější jsou zajisté nejstarší porosty o celkové výměře 1,41 ha. Stromy často pozoruhodných dimenzí dosahují stáří 141 let. Jedná se o smíšené porosty, v nichž mají hlavní zastoupení následující druhy: Pinus sylvestris, Acer pseudoplatanus, Picea abies, Fagus sylvatica a při severní části kopce též Tilia platyphyllos. Příměs je tvořena Cerasus avium, Acer platanoides, Betula pendula či Fraxinus excelsior. Porosty obklopují Jánskou kapli od severu přes východní část kopce a rozprostírají se také při jižní části svahu. Malý segment těchto porostů se nachází také v horní polovině západního svahu. Stromy zde rostou již od období prusko-rakouské války. Pěstebními zásahy však dochází k obnově porostů a k přeměně druhové skladby za účelem zvýšení procenta Fagus sylvatica v lesoparku. Horní část porostu je věnována výsadbě introdukovaných dřevin. Mladé porosty Pseudotsuga menziesii a Picea pungens ve věku 16 let předpovídají nevalnou budoucnost Jánského vrchu z hlediska původního druhového složení. Trend výsadby nepůvodních druhů, rozmáhající se v posledním desetiletí, zaručuje esteticky atraktivní prostředí pro návštěvníky. Frekventovanost lesoparku je značná a slábne směrem od města. Zároveň je však třeba si uvědomit, že realizací těchto záměrů dochází k postupnému snižování plochy porostů potenciální druhové skladby.

17

Díky již zmíněnému cíli, a to zvýšit procento Fagus sylvatica v lesoparku, se na západní i východní straně vrchu provedlo zalesnění buku a jeho následné oplocení. Na západní straně kopce jsou stále porosty s vysokým zastoupením Picea abies. Zde byla výsadba Fagus sylvatica realizována také za účelem přeměny cílové druhové skladby porostu.

8. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH DŘEVIN JÁNSKÉHO VRCHU Níže uvedené údaje o vlastnostech a nárocích jednotlivých druhů dřevin byly převzaty od autorů Pokorného a kol. (2003) a Větvičky (1998).

1) INTRODUKOVANÉ DŘEVINY: • Abies grandis LINDLEY – Pochází ze západních oblastí Severní Ameriky. Vyskytuje se od nízkých nadmořských výšek až do horských poloh. Dorůstá ze všech jedlí největších rozměrů. Dosahuje výšek 30 až 100 m. Používá se nejčastěji jako příměs převážně jehličnatých porostů. Na Jánském vrchu je hojně využívána zejména díky rychlé růstové dynamice druhu. Z estetického hlediska je velmi atraktivní. • Pseudotsuga menziesii (MIRB.) FRANCO – Jedná se o dřevinu původem ze Severní Ameriky, jejíž výskyt sahá od Kalifornie až po Britskou Kolumbii v Kanadě. Nevadí ji nižší nadmořské výšky a zasahuje až do podhůří. V Evropě dorůstá výšky 40 – 45 m. Opět se jedná o rychle rostoucí dřevinu, která je na světlo náročnější než smrk ztepilý. Je poměrně odolná vůči mrazu. • Picea pungens ENGELM. – Roste přirozeně v Severní Americe od Montany do Arizony ve výšce 1500 – 3000 m n. m. Dorůstá výšky 30 – 35 m. Jeho obrovskou výhodou je značná odolnost vůči mrazu. Roste pomaleji než smrk ztepilý. Dalším pozitivem je odolnost vůči znečištěnému ovzduší, proto je často vysazován v intravilánech a příměstských oblastech. Navíc je esteticky velmi působivý. • Quercus rubra L. – Dub červený pochází rovněž ze Severní Ameriky, zejména z její východní a severní části. Dorůstá výšky okolo 30 m. Vyznačuje se rychlým růstem, poměrně skromnými stanovištními nároky a malou vázaností na světlo. Je mrazuvzdorný a poměrně odolný vůči exhalacím. S oblibou je vysazován v parcích. • Aesculus hippocastanum L. – Jírovec maďal přirozeně roste na Balkánském poloostrově v Řecku, Albánii a Bulharsku. Vyskytuje se v polohách od 500 do 1000 m n. m. Tento 20 až 25 m vysoký strom roste v mládí poměrně rychle a je oblíbenou okrasnou dřevinou ve stromořadích a parcích. Vyhovují mu vlhčí stanoviště a humózní půdy. Od roku 1986 trpí jírovce velkou invazí klíněnky jírovcové.

18

2) VÝZNAMNÉ DRUHY POTENCIÁLNÍ SKLADBY POROSTŮ: • Ulmus glabra HUDS. – Jilm drsný je druhem, který postihuje osudná grafióza. Z toho důvodu je dnes v lesích České republiky spíše výjimkou. Jedná se o dřevinu pahorkatin a podhorských oblastí, v Karpatech sahá až do výše 1000 m n. m. Druh dorůstá výšky až 40 m. Je velmi významnou dřevinou našich lesů. • Fagus sylvatica L. – Buk lesní je jednou z nejdůležitějších evropských lesních dřevin. Ve střední Evropě vystupuje od 300 m n. m. až do 1000 m n. m. Dorůstá výšky 30 až 40 metrů. V mládí roste pomalu, dobře snáší stinná stanoviště. Bohatým opadem listí zlepšuje a udržuje dobrý stav půdy. Dobře se zmlazuje ze semene, pařezová výmladnost je však malá. Je součástí smíšených porostů, ale může vytvářet holé bučiny. Na Jánském vrchu se jedná o nejvíce zastoupenou dřevinu. • Tilia platyphyllos SCOP. – Lípa velkolistá je statný strom s výskytem po celé Evropě, zejména její jižní a střední části. Roste do nadmořské výšky 800 m n. m. Je právem považována za meliorační dřevinu. Dosahuje stáří až 1000 let a dorůstá výšky přes 30 m. Nevyhovuje jí znečištěné ovzduší. Na Jánském vrchu dosahuje ze všech dřevin největších dimenzí. • Acer pseudoplatanus L. – Javor klen je ze všech druhů rodu Acer nejstatnější. Jeho domovinou je střední a jižní Evropa. Roste zejména v pásmu bučin a ve spodní části smrkového pásma v horách. Dorůstá výšky 30 až 40 m. Nevytváří čisté porosty, kromě smrku a buku ho často doprovázejí jasan, jilm, lípa a habr. Vyhovuje mu vyšší vzdušná vlhkost a středně vlhká půda. Vyžaduje živná stanoviště, dožívá se stáří 300 až 400 let. Je to důležitá dřevina našich lesů. Na Jánském vrchu se vyskytuje ve vysokém zastoupení a dosahuje značných dimenzí. • Cerasus avium L. – Třešeň ptačí roste planě téměř po celé Evropě. Údolími vystupuje až do nadmořských výšek okolo 800 m n. m. Dorůstá výšky 10 – 25 m. Vyžaduje dostatečně vlhkou půdu. V mládí snáší zastínění, ve stáří jí vyhovují poloslunná stanoviště. Dožívá se stáří do 100 let. Na Jánském vrchu je vtroušena v podúrovni přírodě blízkých porostů.

9. DŘEVINNÁ VEGETACE V OKOLÍ KAPLE SV. JANA KŘTITELE Na počest historických událostí spjatých s tímto místem, bylo roku 1870 zasazeno okolo kaple sedm stromů rodu Acer, z toho šest jedinců Acer pseudoplatanus a jeden Acer platanoides. Mezery mezi jednotlivými stromy, které byly vysázeny do půlkruhu podél východní strany kaple, vyplňují zejména okrasné keře, kterým nevadí zastínění rozložitou korunou javorů. Tyto keře byly vysázeny do kruhu okolo celého vojenského hřbitova a začínají se šířit i do okolních porostů. Dnes se zde nachází devět jedinců tisu obecného (Taxus baccata L.), osm jedinců zeravu západního (Thuja occidentalis L.), šestnáct jalovců chvojky (Juniperus sabina L.), devatenáct zimolezů pýřitých (Lonicera xylosteum L.), sedm jedinců skalníku, z toho čtyři Cotoneaster bullatus a třikrát skalník lesklý (Cotoneaster lucidus). Dále se zde vyskytuje jeden keř ptačího zobu (Ligustrum vulgare L.). Pro tento druh zde nejsou příznivé mikroklimatické podmínky. Vykazuje snížený přírůst a trpí namrzáním výhonů.

19

Zejména na východní straně od kaple je plocha mezi památníky pokryta hojně se šířícím pámelníkem bílým (Symphorycarpos albus (L.) BLAKE). Na stejné ploše jako keře pámelníku bílého, za řadou javorů, bylo před dvaceti lety vysázeno do půlkruhu pět jilmů horských (Ulmus glabra). Jejich zdravotní stav je velmi dobrý. Před šesti lety byly k cestě, osm metrů jihovýchodně od kaple, vysázeny dva jedinci dubu červeného (Quercus rubra) a před osmi lety na stejné místo jírovec maďal (Aesculus hippocastanum). Naproti nim byli podél cesty zasázeni čtyři jedinci jilmu horského (Ulmus glabra) a dva jedinci dubu zimního (Quercus petraea). V jejich bezprostřední blízkosti se nachází Tilia platyphyllos ve stáří 130 let. Při orkánu Kyril, který se přehnal přes Českou republiku v noci z 18. na 19.1. 2007, se bohužel utrhl jeden ze dvou kmenů. Důvodem bylo zejména oslabení hnilobou, kterou byl strom napaden.

10. ZKRÁCENÝ FYTOCENOLOGICKÝ ZÁPIS – SYNUSIE DŘEVIN - Orientační mapa s vyznačením jednotlivých segmentů se nachází v přílohách této práce na straně 51 a legenda k ní na straně 52. ►

Bezlesí: 15L00 Výměra: 0,1 ha Nadmořská výška: 512,7 m n. m. VS: 4.-5. Mezoreliéf : Plochá terénní vyvýšenina (PTV) Mikroreléf: Plochý, pravidelný (PP) Zdravotní stav: Dobrý Popis porostu: Jedná se o vrchol kopce. Dominantu tvoří Kaple sv. Jana Křtitele, památníky a hroby padlých vojáků prusko-rakouské války. Daná plocha je ohraničena od okolních porostů ze západní strany dřevěným plotem, který je esteticky vhodně zakomponován do krajiny. Z jihu a východu tvoří hranici řada památníků. Okolí kaple zdobí zmíněných sedm javorů a keřové patro složené převážně z okrasných druhů dřevin. V posledním desetiletí se zde rozmáhá trend výsadby okrasných dřevin. ►

Porost: 15L01a Výměra: 0,35 ha Věk: 11 let Ø výška porostu: 1,8 m Nadmořská výška: 480 - 510 m n. m. Expozice: Z, SZ, JZ, V VS: 4.-5. Mezoreliéf: Přímé svahové terény (PST) Mikroreliéf: Kopečkatě zvlněný (KZ) Zdravotní stav: Zdravé, vitální, mladé porosty vykazující dobré přírůsty Popis porostu: Jedná se o tři oplocenky a pět předsunutých kotlíků zabírající plochu 0,35 ha. Skupiny jsou rovnoměrně rozmístěny po celé ploše Jánského vrchu. Oplocenky i kotlíky byly zřízeny především pro druh Fagus sylvatica se záměrem zvýšení procenta tohoto druhu v porostech. Nacházejí se v západní části kopce, v porostu 15L12 (segment A). Oplocenka č.1 je v severozápadním rohu. Na 20

ploše jsou ponechány dva výstavky Larix decidua. Její výměra činí 0,053 ha. Oplocenka č. 2 je umístěna 20m jihovýchodně od té první. Výměra činí rovněž 0,053 ha a je v ní ponechán jeden výstavek Larix decidua. Poloha oplocenky č.3 je opět 20m jižně od předešlé. Je zde shodně ponechán jeden výstavek Larix decidua. Výměra činí 0,042 ha. V jižním cípu území, v horní polovině svahu, se vyskytuje předsunutý kotlík o výměře 0,022 ha. Jedná se o mlazinu druhů Pseudotsuga menziesii a Abies grandis. Další tři kotlíky se nacházejí v porostu 15L12 (segment B). Na východ od Jánské kaple jsou dvě skupinky (I.,II.) a v jižní části porostu ještě jedna (III.). Všechny jsou tvořené druhem Fagus sylvatica a jejich výměra činí 0,060 (I.), 0,036 (II.) a 0,029 ha (III.). V bezprostřední blízkosti kaple, za pomníkem majora Heidela, se nachází skupina s Fagus sylvatica (IV). Na jaře roku 2007 byla odstraněna oplocenka, protože jedinci již dosahují stádia mlaziny. Průměrná výška porostu činí 3 m a výměra je 0,050 ha. Tab. I - VI

21

►

Porost: 15L01b Výměra: 0,22 ha Věk: 16 let Ø výška porostu: 6m Nadmořská výška: 510 m n. m. Expozice: JV VS: 4. – 5. Mezoreliéf: Ploché terénní vyvýšeniny (PTV) Mikroreliéf: Kopečkatě zvlněný (KZ) Zdravotní stav: Zdravé, vitální, mladé porosty vykazující dobré přírůsty Popis porostu: Porost je v převážné míře směsí introdukovaných dřevin. Z jihovýchodní strany úzce přiléhá k odpočívadlu na vrcholu Jánského kopce. Vykazuje značné přírůsty a je působivý z estetického hlediska. Skupina má malou výměru a její tvar je protáhlý. Porost lemuje naučnou stezku, která kolem něho vede. Prvek je vhodně zakomponován do krajiny přesto, že se jedná o nepůvodní druhy dřevin a skupina je z ekologického hlediska naprosto nevhodná. Funkci zpevňovací dřeviny zastávají tři jedinci Acer pseudoplatanus. Vyskytují se při okraji porostu a tvoří nadúroveň a porostní stěnu zmiňovanému jehličnatému porostu. Porost je výškově diferencován. Tomu napomáhá fakt, že na této dobře osvětlené části vrchu probíhá poměrně intenzivně přirozená obnova Picea abies. Navíc dřeviny Pseudotsuga menziesii, Picea pungens a Picea abies se vyznačují odlišnou růstovou dynamikou. V podrostu jsou zastoupeny druhy Rubus idaeus a Rubus sp. Tab. VII

22

►

Porost: 15L01c Výměra: 0,12 ha Věk: 11 let Ø výška porostu: 6m 490 m n. m. Nadmořská výška: Expozice: J VS: 4. – 5. Mezoreliéf: Ploché terénní sníženiny (PTS) Mikroreliéf: Dolíkatě zvlněný (DZ) Zdravotní stav: Zdravé, vitální, mladé porosty Popis porostu: Jedná se o skupinu s druhem Acer pseudoplatanus nacházející se u rozcestí asfaltové cesty a traktorové přibližovací cesty při jižním úpatí Jánského vrchu. Výměra segmentu činí 0,12 ha. Javory sem byly vysázeny za účelem estetickým a dále z důvodu přiblížení porostů lesoparku potenciální druhové skladbě. Pro druhy rody Acer jsou v oblasti lesoparku příhodné růstové podmínky. Dosahují zde pozoruhodných dimenzí a velmi dobře přirozeně zmlazují, což je patrno i na tomto osluněném stanovišti. Jsou atraktivní nejen jako soliterní stromy, ale značných rozměrů dosahují i v zapojených porostech. Navíc jsou to významné meliorační a zpevňující dřeviny a svým opadem zlepšují půdní vlastnosti. Podrost tvoří, s malým procentem pokryvnosti, také Rubus idaeus. Tab. VIII

►

Porost: 15L01d Výměra: 0,38 ha Věk: 11 let Ø výška porostu: 6m Nadmořská výška: 488 m n. m. Expozice: JV VS: 4. – 5. Mezoreliéf: Ploché terénní sníženiny (PTS) Mikroreliéf: Dolíkatě zvlněný (DZ) Zdravotní stav: Zdravé, vitální, mladé porosty Popis porostu: Skupina se táhne podél asfaltové cesty při jižním úpatí kopce. Její výměra činí celkem 0,38 ha. Je tvořena mladými porosty ve stádiu mlaziny. Jejich druhová skladba se značně liší od potenciálního složení. Mladé porosty se vyznačují výrazným 23

zastoupením introdukovaných dřevin druhů Pseudotsuga menziesii, Abies grandis a Larix decidua. Úmyslem zapravení těchto nepůvodních druhů do porostů je opět estetické hledisko, které má funkce lesoparku zastávat. Dřevinnou skladbu dále doplňují Fagus sylvatica, Acer pseudoplatanus, Pinus sylvestris a Picea abies. Díky hustému zápoji porostů se zde keřové patro nevyskytuje. Tab. IX

►

Porost: 15L01e 0,01 ha Výměra: Věk: 11 let Ø výška porostu: 6,5 m Nadmořská výška: 495 m n. m. Expozice: V VS: 4. – 5. Mezoreliéf: Ploché terénní vyvýšeniny (PTV) Mikroreliéf: Kopečkatě zvlněný (KZ) Zdravotní stav: Zdravé, vitální, mladé porosty Popis porostu: Jedná se o seskupení jedinců druhu Acer pseudoplatanus a Acer platanoides na západ od kaple. Výměra segmentu je velmi malá. Plocha byla zalesněna javory u okraje porostu. Za čas budou sloužit jako porostní plášť chránící stromy uvnitř porostů proti větru a dalším vnějším vlivům působícím negativně na lesní ekosystémy. Navíc napomohou k postupné diferenciaci porostů, ať už se jedná o věkovou či druhovou skladbu. Lesní společenstvo, při jehož okraji byly javory vysázeny, je z 80% tvořeno stejnověkými a stejnorodými jehličnatými porosty a vykazuje značnou labilitu (15L12, segment B). Území okolo rozcestí, u něhož proběhla zmíněná obnova, se vyznačuje slabým zakmeněním a celkovým proředěním a prosvětlením porostní stěny. V podrostu je zastoupen druh Rubus sp.

24

Tab. X

►

Porost: 15L02a 0,41 ha Výměra: Věk: 25 let Ø výška porostu: 10 m 497 m n. m. Nadmořská výška: Expozice: V VS: 4. – 5. Mezoreliéf: Ploché terénní vyvýšeniny (PTV) Mikroreliéf: plochý, pravidelný (PP)

Popis porostu: Zájmový segment se nachází při východním okraji Jánského vrchu. Ve spodní části hraničí s loukou a vodojemem. Skupina je v horní části ukončena výše zmiňovaným rozcestím. Hranici mezi porosty 15L02a a 15L12 (segment B) tvoří nezpevněná přibližovací cesta. Kolem ní se vyskytuje značné přirozené zmlazení Picea abies. Porost je úzkého tvaru a ze všech stran jej obklopuje cestní síť. Dřevinná skladba je z 80% tvořena Picea abies. Dřevinná vegetace se nepodobá přirozené druhové skladbě a to především díky stejnorodosti porostu a dále díky přítomnosti nepůvodních dřevin. Jádro segmentu je tvořeno pouze druhem Picea abies. Výjimkou je cíp při okraji horní části lesního celku. Vedle domácích dřevin jako jsou Acer pseudoplatanus, Fagus sylvatica, Quercus petraea či Betula pendula, je zde značně zastoupen také druh Quercus rubra. Jeho vysazování do lesoparku se v posledním desetiletí stalo trendem místních lesníků. Hranice porostu je tvořena štěrkovou cestou vedoucí k budově střední lesnické školy. K okraji této cesty byly před šesti lety vysazeny vzrostlé stromy druhu Acer pseudoplatanus, které jsou zabezpečeny individuálními ochranami proti škodám zvěří. Své místo tu má i vtroušený Larix decidua. V jádru porostu smrkové monokultury je zápoj značně přehoustlý. Vstup do porostu není možný a mikroklima se vyznačuje zejména nedostatkem slunečního světla a omezeným prouděním vzduchu. V porostu je nutné provést vyvětvení a další zásah charakteru prořezávky. Mělo by zde v nejbližších letech dojít k rozčlenění porostu za účelem zpřístupnění a usnadnění následných zásahů a pěstebních opatření. U výše uvedeného cípu listnatých dřevin u horního rozcestí kopírují úpatí Jánského vrchu dva soliterní jedinci druhů Picea abies a Larix decidua ve stáří 140 let. Ty vymezují symbolickou hranici mezi Jánským vrchem a dalšími lesními společenstvy lesní části parku.

25

•

Larix decidua: Výška: 31,15 m Průměr: 79,6 cm Zdravotní stav: dobrý • Picea abies: Výška: 29,6 m Průměr: 87,9 cm Zdravotní stav: poškození kořenových náběhů; patrné výrony pryskyřice rovnoměrně po celém povrchu kmene Celkový zdravotní stav porostu je poměrně dobrý, u 5% jedinců druhu Picea abies jsou patrné škody zvěří loupáním. Tab. XI

►

Porost: 15L12 Výměra: 2,89 ha Věk: 121 let Ø výška porostu: 30 m Nadmořská výška: 480 -508 m n. m. Expozice: Segment A → Z; segment B → V VS: 4. – 5. Mezoreliéf: Přímé svahové terény (PST) Mikroreliéf: Podélně zvlněný (PZ) Popis porostu: Porost se skládá ze dvou segmentů: A a B. Segment A má výměru 2,16 ha a nachází se v západní části Jánského vrchu. Výměra segmentu B činí 0,73 ha a najdeme jej při východní části kopce. Segment A je rozsáhlým komplexem převážně jehličnatého lesa táhnoucí se od severu po svahu Jánského vrchu směřujíce jižně k jeho úpatí. Zabírá tak více než polovinu levé části kopce. Kromě Picea abies jsou v hlavní úrovni zastoupeni ještě Larix decidua a vtroušeně také Acer pseudoplatanus, Acer platanoides a Betula pendula. Porost již přesáhl dobu obmýtí právě díky faktu, že je součástí lesa zvláštního určení a měl by plnit zejména funkci rekreační. Původní záměr byl však jiný. Bylo jím vypěstování hospodářského lesa za účelem objemové produkce dřevní hmoty.

26

V porostu se vyskytují tři výše zmiňované oplocenky s Fagus sylvatica. Oplocenka č.1 je v severozápadním rohu. Oplocenka č. 2 je umístěna 20m jihovýchodně od té první. Poloha oplocenky č.3 je 20m jižně od předešlé. V jižním cípu území, v horní polovině svahu, se vyskytuje předsunutý kotlík. Jedná se o mlazinu Pseudotsuga menziesii a Abies grandis (předsunutý kotlík č.8). Zvláštností popisovaného segmentu byl pouhý jeden jedinec druhu, jehož původní domovinou jsou stinné a vlhčí lesy ve východní části Severní Ameriky. V celém lesoparku se nikde jinde nevyskytoval. Jednalo se o druh Tsuga canadensis, který se nacházel u rozcestí při jihozápadním úpatí Jánského vrchu. Orkán Kyril se postaral o to, že v lesoparku se tento druh již nevyskytuje. Synusie podrostu je opravdu bohatá. V keřovém patře se vyskytují Sambucus racemosa, Sambucus nigra, Rubus sp., Rubus idaeus, Corylus avellana, Ribes alpinum či Sorbus aucuparia. Z nepůvodních druhů Symphoricarpos albus či Philadephus sp. Druhy v podúrovni, které je třeba zmínit, jsou Sorbus aria a Quercus petraea. Tyto druhy jsou zastoupeny vždy jen jedním jedincem. Zdravotní stav segmentu A: 10% stromů poškozených vyklizováním; 3% patrná hniloba projevující se zbytněním bází kmenů a výrony pryskyřice; kmen jednoho jedince Pseudotsuga menziesii poškozen do výšky 4 m tesaříkem druhu Acanthocinus reticulatus. • Průměrné dimenze druhu Picea abies: Výška: 30 m Průměr: 49,6 cm • Největší dimenze u Picea abies: Výška: 31 m Průměr: 74,2 cm Zdravotní stav: Poškození paty kmene a kořenového náběhu v důsledku vyklizování dřevní hmoty po orkánu Kyril; patrné mírné zploštění kmene • Největší dimenze u Larix decidua: Výška: 32 m Průměr: 85,0 cm Zdravotní stav: Silně poškozené dva kořenové náběhy v důsledku vyklizování; zbytnění spodní části kmene naznačující hnilobu; v horní polovině kmene patrná křivost. • Největší dimenze u Pseudotsuga menziesii: Výška: 31,8 m Průměr: 81,8 cm Zdravotní stav: Kmen do výšky 4 m – patrné poškození hmyzím škůdcem; jednostranné naklonění koruny; nepatrné poranění kořenových náběhů Mezi negativní faktory působící na danou část porostu lze řadit erozní rýhy způsobené těžkou mechanizací při vyklizování dřevní hmoty a dále pět ohnišť po pálení klestu. Segment B se nachází uprostřed východního svahu Jánského vrchu. Lze jej charakterizovat obdobně jako předešlý segment. Morfologie terénu je téměř shodná. Zásadním rozdílem je absence introdukovaných, zejména okrasných dřevin. Je to způsobeno tím, že porost je umístěn ve vnitřní části lesního komplexu Jánského vrchu na rozdíl od segmentu A, který lemuje lesní cestu typu traktorové přibližovací cesty. Ta

27

je hojně využívána návštěvníky lesoparku. Západní cíp plochy je ukončen rozcestím. V těchto místech je sníženo zakmenění porostu a dochází tak k výraznému prosvětlení. V porostu jsou dva předsunuté kotlíky s Fagus sylvatica. V jeho spodní části se nachází hustý nálet Picea abies z vedlejšího porostu. Keřové patro je velmi dobře vyvinuté a tvoří jej Sambucus nigra, Sambucus racemosa, Rubus idaeus a Rubus sp. Díky prosvětlení značné části plochy sem hojně nalétá druh Betula pendula. Průměrné dimenze druhu Picea abies: Výška: 29,7 m Průměr: 39,6 cm Zdravotní stav porostu: U 8% dřevin jsou patrné škody zvěří. Na mladých jedincích do stádia mlazin jsou způsobeny škody vytloukáním a na dospělých stromech je vidno i opakované loupání, které se projevuje závaly značných rozměrů. Tab. XII

28

Tab. XIII

Ve výše popsaných porostech mýtného věku se postupuje podle pěstebního plánu. Postupně dojde k vytěžení porostu 15L12 a jeho následné obnově cílovými dřevinami.

V lesních ekosystémech, které budou následovat, je záměr rozlišný. Ve skupině 15L14/6 se jedná o cíl perspektivní. Záměrem je ponechání porostů na daném území do maximálního stáří. Účelové hospodaření je důvodem pro vyzdvihnutí rekreační hodnoty lesa. Celková výměra skupiny činí 1,41 ha. Porosty jsou staré 141 let a vyznačují se vysokou diferenciací tloušťkovou, výškovou i z hlediska druhového spektra. Mohou se pyšnit vysokým zastoupením melioračních a zpevňujících dřevin v různých etážích. Území bylo rozčleněno na šest segmentů podle specifických charakteristik, kterými jsou morfologie terénu, druhové složení dřevin a rozčlenění segmentů cestní sítí. ►

Porost: 15L14/6 segment A Výměra: 0,09 ha Věk: 141 let Ø výška porostu: 29,6 m Nadmořská výška: 482 - 490 m n. m. Expozice: S VS: 4. – 5. Mezoreliéf: Přímé svahové terény (PST) Mikroreliéf: Podélně zvlněný (PZ) Popis porostu: Segment A se nachází při severním úpatí Jánského vrchu. Ve spodní části je lemován cestou, která dělí anglickou část městského parku od lesoparku. Z okolních stran jej ohraničují stezky vedoucí dále k Jánské kapli. Jedna pěšina prochází středem plochy. V jejím ohybu, uprostřed segmentu, je umístěna lavička. Svým vzhledem je 29

vhodně zakomponovaná do krajinného rázu. V horní části je hranice vymezena odpočívadlem s dřevěným plůtkem, u něhož se tyčí největší strom Jánského vrchu. Jedná se o jedince druhu Tilia platyhphyllos. Těsně vedle něj se nachází Pomník generála Lipoščaka. Z hlediska dřevinné skladby tvoří dominantu dané plochy řada šesti lip druhu Tilia platyphyllos. Ta směřuje od úpatí kopce a dále proti svahu až k odpočívadlu s Lipoščakovým pomníkem. Šestou v řadě je právě výše jmenovaná největší lípa (č.6). Dimenze šesti lip směrem od úpatí kopce k odpočívadlu: • Lípa č.1: výška: 33 m průměr: 89,9 cm zdravotní stav: Obnažení kořenových náběhů; ve výšce 5 m na kmeni v borce upevněn starý držák kabelů elektrického vedení • Lípa č.2: výška: 33,1 m průměr: 101,3 cm zdravotní stav: Rozvětvení kmene; ve výšce 0,5 m patrné nádorové onemocnění na kmeni •

Lípa č.3:

•

Lípa č.4:

•

Lípa č.5:

•

Lípa č.6:

výška: 32 m 88,2 cm průměr: zdravotní stav: Rozvětvení kmene; zdravotní stav dobrý výška: 32,9 m 81,5 cm průměr: zdravotní stav: dobrý výška: 31,1 m 73,9 cm průměr: zdravotní stav: dobrý výška: 32 m 116,9 cm průměr: zdravotní stav: dobrý

Při spodní okrajové části porostu segment sousedí s městským parkem. Do porostu se proto dostávají i druhy z parku. Při okraji se nachází jedinec Taxus baccata. Vedle tohoto tisu rostla 140 let chlouba lesoparku. Jednalo se o největšího jedince druhu Picea abies v celém okolí. Za své vzal při ničivém orkánu Kyril. V jádru segmentu se vyskytuje mohutný strom druhu Pinus strobus a hned vedle Pseudotsuga menziesii. Oba jedinci dorůstají značných rozměrů. •

výška: 33 m průměr: 62,1 cm zdravotní stav: Výrony pryskyřice naznačující výskyt hniloby • Pseudotsuga menziesii: výška: 35,7 m průměr: 92,7 cm zdravotní stav: Nepravidelná koruna; čtyřmetrová sekce spodní části kmene – patrné poškození hmyzím škůdcem

pokryvností

Pinus strobus:

Spodní část segmentu je nejvíce osluněna. Vyznačuje se proto vysokou podrostu. Dochází zde k výraznému zmlazování dřevin Acer

30

pseudoplatanus, Acer platanoides, Tilia cordata a Fraxinus excelsior. Na zbylé ploše je dominantním druhem v synusii podrostu Hedera helix. Celkový zdravotní stav stromů je výborný. Kmeny jsou přímé, koruna symetrická, štíhlostní koeficient optimální. Tab. XIV

►

Porost: 15L14/6 segment B Výměra: 0,13 ha Věk: 140 let Ø výška porostu: 30 m Nadmořská výška: 490 - 500 m n. m. Expozice: S VS: 4. – 5. Mezoreliéf: Přímé svahové terény (PST) Mikroreliéf: Kopečkatě zvlněný (KZ) Popis porostu: Segment B navazuje na severní hranici segmentu A. Jsou od sebe odděleny lesní cestou. Hranici tvoří při východním okraji bezlesí s vodojemem. Západní a jižní hranice je vymezena další z mnoha pěšin naučné stezky vedoucí ke kapli. Při okraji porostní stěny se nacházejí dva hroby padlých vojáků pruskorakouské války, další je pod porostním pláštěm.

31

Z hlediska dřevinné skladby se opět jedná o druhově, tloušťkově i výškově diferencovaný porost s dostatkem melioračních a zpevňujících dřevin včetně Betula pendula. Od předešlého se však liší větším zastoupením jehličnatých dřevin, zejména Picea abies. V podúrovni se nachází vitální jedinec Aesculus hippocastanum. Podrost není tak vyvinutý. Zápoj je hustší než v segmentu A. Poměrně dobře tu zmlazují významné listnáče jako Acer pseudoplatanus, Acer platanoides, Tilia cordata či Fraxinus excelsior. Část plochy tvoří pokryv Vinca minor. Tento druh byl původně vysázen na hroby a památníky padlých ke kapli a záhy se rozšířil po velké ploše kopce. Celkový zdravotní stav porostu je dobrý. U 2% jedinců druhu Picea abies je patrné zbytnění báze kmene, což pravděpodobně způsobuje hniloba. Naznačují tomu také výrony pryskyřice u 1% jedinců. Stromy největších dimenzí: • Betula pendula: výška: 29,7 m průměr: 63,4 cm zdravotní stav: dobrý • Picea abies: výška: 34,5 m průměr: 88,2 cm zdravotní stav: patrná točivost kmene • Larix decidua: výška: 36 m průměr: 64 cm zdravotní stav: dobrý Tab. XV

32

►

Porost: 15L14/6 segment C Výměra: 0,23 ha Věk: 131 let Ø výška porostu: 25 m 500 - 504 m n. m. Nadmořská výška: Expozice: S VS: 4. – 5. Mezoreliéf: Přímé svahové terény (PST) Mikroreliéf: Kopečkatě zvlněný (KZ) Popis porostu: Segment C opět navazuje z jihu na ten předešlý. Hranice jsou vytyčeny cestní sítí. Zakmenění porostu není vysoké, koruny mají rozvolněný zápoj. Na půdní povrch proto dopadá dostatek světla a daří se tu jak přirozenému zmlazení, tak keřovému patru. Zastoupení jehličnatých dřevin je ještě větší než v případě předešlého segmentu. Z melioračních a zpevňujících dřevin se vyskytují Acer pseudoplatanus, Betula pendula a v podúrovni jeden jedinec Cerasus avium. Jedná se o druhý nejvíce poškozený porost vrchu po působení orkánu Kyril (nejvíce poškozený je porost 15L12 – segment A). Přispělo k tomu také snížené zakmenění a nevhodná druhová skladba porostu. Stromy největších dimenzí: • Betula pendula: výška: 28,6 m průměr: 74,5 cm Tab. XVI zdravotní stav: dobrý

►

Porost: 15L14/6 segment D Výměra: 0,51 ha Věk: 140 let Ø výška porostu: 26 m Nadmořská výška: 504 - 512 m n. m. Expozice: S VS: 4. – 5.

33

Mezoreliéf: Přímé svahové terény (PST) Mikroreliéf: Kopečkatě zvlněný (KZ) Popis porostu: Porost se nachází severovýchodně od Jánské kaple. Hranice tvoří z jihozápadu zmíněná kaple, z východu porost 15L12 - segment B a bezlesí s vodojemem. V severní části se napojuje na segment C. Od západu je od okolních porostních skupin oddělen cestní sítí. Porost se liší od okolních vyšším zastoupením druhu Fagus sylvatica. Opad tvoří v porostu neprostupnou vrstvu a zabraňuje tak prorůstání další vegetace. Ve východní části zasahuje pod okap porostu předsunutý kotlík Fagus sylvatica z porostu 15L12 – segment B. V jižní partii, vedle kaple, zasahuje do porostu další kotlík Fagus sylvatica. V podúrovni se nachází jedinec Aesculus hippocastanum, dále Fagus sylvatica a Fraxinus excelsior. Z jehličnatých dřevin se zde vyskytují Picea abies, Larix decidua a s malým procentem zastoupení také Pinus sylvestris. Celkový zdravotní stav porostu je takový, že 4% druhu Fagus sylvatica jeví přítomnost boulí a nádorových onemocnění v různých částech kmene. 3% stejného druhu trpí mnohdy opakovanými škodami loupáním, které se projevují výraznými závaly. Další čtyři jedinci značných rozměrů jsou poškozeni vandaly, kteří ryjí ostrými předměty hluboko do borky stromů do výšky 1,5 m od paty kmene a tím ji značně poškozují. Stromy největších dimenzí: • Fagus sylvatica: výška: 27 m průměr: 82,5 cm zdravotní stav: poničení vandaly – zářezy na borce do výšky 1,5 m od paty kmene Tab. XVII

34

►

Porost: 15L14/6 segment E Výměra: 0,22 ha Věk: 140 let Ø výška porostu: 26 m 504 - 512 m n. m. Nadmořská výška: Expozice: J VS: 4. – 5. Mezoreliéf: Ploché terénní vyvýšeniny (PTV) Mikroreliéf: Kopečkatě zvlněný (KZ)

Popis porostu: Porost se nachází na jihovýchodním svahu Jánského vrchu. Hranici tvoří na severu kaple. Celý segment je obklopen sítí cest naučné stezky. Dřevinná skladba se směrem od kaple do jádra porostu značně mění. U kaple je okraj porostu tvořen skupinkou nárostu Fagus sylvatica o průměrné výšce 90 cm. Do těchto osluněných míst zároveň nalétá Picea abies o průměrné výšce 50 cm. V jeho těsné blízkosti byly před pěti lety vysazeny dva poloodrostky druhu Quercus rubra. V další části porostu převládá zastoupení Pinus sylvestris. Na této nejvíce osluněné jižní části Jánského vrchu tvoří borovice kvalitní složku smíšených porostů. O tom svědčí i její hojný výskyt v úrovni i nadúrovni. Kromě druhu Larix decidua a z listnatých dřevin Acer pseudoplatanus či Acer platanoides, se v podúrovni nachází dva jedinci Cerasus avium. Nejvíce jedinců Acer pseudoplatanus a Acer platanoides lemuje cestu při horní části porostu. Podrost je tvořen zejména druhem Rubus sp. a dále Vinca minor. Přirozené zmlazení Pinus sylvestris není patrno. Celkový zdravotní stav porostu nelze určit jednoznačně. Dospělý porost je kvalitní, bez náznaku lability. Koruny jsou pravidelné, kmeny vykazují náznaky křivosti pouze u 5% Pinus sylvestris. Výrazné škody však způsobuje zvěř na nárostech Fagus sylvatica. Po opakovaně prováděném okusu terminálních výhonů jeví jedinci keřový vzrůst, jsou netvární a nevykazují přírůsty. Stromy největších dimenzí: •

Acer pseudoplatanus:

•

Pinus sylvestris:

•

Larix decidua:

výška: 26 m průměr: 69,1 cm zdravotní stav: dobrý výška: 31 m průměr: 60 cm zdravotní stav: dobrý výška: 30,2 m průměr: 62,4 cm zdravotní stav: dobrý

35

Tab. XVIII

►

Porost: 15L14/6 segment F1 Výměra: 0,309 ha 140 let Věk: Ø výška porostu: 22 m Nadmořská výška: 511 - 494 m n. m. Expozice: J VS: 4. – 5. Mezoreliéf: Přímé svahové terény (PST) Mikroreliéf: Teráskovitě zprohýbaný (TZ) Zdravotní stav: 5% druhu Acer pseudoplatanus napadeno svraštělkou javorovou (Rhytisma acerinum (Pers.) Fr.) Popis porostu: Segment se nachází na jižním svahu kopce. Začíná u Jánského vrchu a svažitě sestupuje až k jeho bázi. Danou částí vede úzká pěšina opatřená dřevěným zábradlím. Jelikož se jedná o jižní expozici a na lokalitě je velmi podobné mikroklima i reliéf terénu jako u segmentu E, dřevinná skladba se výrazně neliší. V úrovni převažuje Pinus sylvestris spolu s Acer pseudoplatanus. Příměs tvoří kromě Picea abies také Fagus sylvatica. Fagus sylvatica, Picea abies a Pinus sylvestris zasahují také do nadúrovně. V podúrovni, při osluněné bázi svahu, se nachází jeden jedinec Quercus petraea. V horní polovině svahu se v podúrovni vyskytují dva jedinci Aesculus hippocastanum s rozložitými korunami a jeden jedinec Cerasus avium. 36

Druhová pestrost spodních etáží porostu je doplněna o druhy Betula pendula a Corylus avellana. V dané části porostu je sníženo zakmenění. Je to způsobeno zejména přítomností zmiňované pěšiny, která prochází celým segmentem. Proto mají někteří jedinci druhů náchylných k rozpínání korun při uvolnění zápoje tendenci ke košatění. Zde se konkrétně jedná o jedince Pinus sylvestris, Fagus sylvatica, Quercus petraea či Aesculus hippocastanum. Zdravotní stav dřevin je poměrně labilní. Díky prudkému svahu dochází u 4% jedinců k tvarovým anomáliím kmene, které se projevují zejména šavlovitým růstem při bázi kmenů. Jsou zde patrny škody loupáním zvěří asi u 2% stromů, které se projevují závaly ve spodních částech kmenů. U 2 jedinců druhu Larix decidua se vyskytuje boulovitost. U jediného zástupce druhu Cerasus avium je v polovině kmene patrné nádorovité onemocnění. V polovině svahu sahá do podúrovně jeden kůrovcový strom druhu Pinus sylvestris napadený lýkožroutem dvojzubým (Pityogenes bidentatus Herbst). Stromy největších dimenzí: • Pinus sylvestris: výška: 23,6 m průměr: 63,1 cm zdravotní stav: dobrý • Larix decidua: výška: 27,3 m průměr: 59,6 cm zdravotní stav: boulovitost kmene • Aesculus hippocastanum (kaštan největších dimenzí na Jánském vrchu) výška: 19,8 m průměr: 40,4 cm zdravotní stav: točivost kmene Tab. IXX

37

►

Porost: 15L14/6 segment F2 Výměra: 0,30 ha Věk: 130 let Ø výška porostu: 20 m 502 - 511 m n. m. Nadmořská výška: Expozice: JZ VS: 4. – 5. Mezoreliéf: Přímé svahové terény (PST) Mikroreliéf: Kopečkatě zvlněný (KZ) Popis porostu: Severozápadně od Jánské kaple přiléhá k vrcholu segment ohraničený sítí stezek. Sahá až do poloviny kopce. Dřevinná skladba je podobná předchozím dvěma segmentům. Opět v úrovni převládá druh Pinus sylvestris. Podstatně více než v předešlých dřevinných skladbách je zastoupen Fagus sylvatica. Z dalších jsou to Acer pseudoplatanus a Acer platanoides. Chybí Larix decidua a Picea abies. V keřovém patře dominují Sambucus nigra, Sambucus racemosa či Corylus avellana. V horní části porostu, která bezprostředně sousedí s Jánskou kaplí, se šíří Lonicera xylosteum. Necelé 4% povrchu plochy pokrývá Vinca minor a na poměrně stejné ploše je zastoupen Rubus sp. Zdravotní stav porostu je celkově dobrý. Škody zvěří nejsou patrné. Stromy mají rovné kmeny, středně dlouhé koruny a příznivý štíhlostní koeficient. Nevyskytují se zde žádní jedinci, kteří by svými výškovými a tloušťkovými přírůsty výrazně převyšovali ostatní stromy daného segmentu. Tab. XX

38

11. DISKUSE Dne 11.3.1998 byly lesy na území města Trutnova, začleněné do LHC Městské lesy Trutnov s.r.o., zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení dle § 8 odst.2, písm.c) lesního zákona. Omezení intenzivního lesního hospodaření v lesních porostech přilehlých k intravilánu města vzniklo za účelem zatraktivnění oblasti pro návštěvníky a zvýšení rekreačního využití. Rozsáhlý lesopark přiléhající k jižnímu okraji města je ze 70% tvořen smrkovými monokulturami. Díky koncentraci návštěvníků zejména v lesních porostech sousedících s městskými aglomeracemi, se na této části území lesoparku hospodaří spíše účelově. Právě na Jánském vrchu je vyloučeno intenzivní hospodaření včetně holosečných sečí a rozsáhlých obnov, které jsou běžně prováděny v dalších částech lesních komplexů směrem na Starý Rokytník. Přesto, že se i zde vyskytují se zastoupením 24% již zmiňované smrkové monocenózy, byly zde ponechány přírodě blízké porosty ve stáří 141 let. Záměrem lesníků je ponechat většinu těchto porostů do co nejdelšího věku a zachovat tak jejich hodnotu i pro budoucí generace. Procentuelní zastoupení listnatých a jehličnatých dřevin na území Jánského vrchu je poměrně vyrovnané. Z 57% jsou zde zastoupeny listnaté dřeviny a z 43% jehličnany. Z dřevin je na území Jánského vrchu nejvíce zastoupen druh Fagus sylvatica (29%). V úrovňovém patře se však vyskytuje pouze z 9%. Jeho vysoký výskyt je výsledkem postupného zavádění dřeviny do porostů pomocí předsunutých kotlíků. Dalším druhem, který svým zastoupením tvoří významnou dřevinnou složku vymezeného území, je Acer pseudoplatanus (22%). V úrovňovém patře však stále dominuje druh Picea abies (34,5%) a následuje Pinus sylvestris (22,5%). Z listnatých dřevin zaujímá největší podíl v úrovni druh Acer pseudoplatanus L. (18%). Je logické, že v podúrovni, díky zmiňovaným kotlíkům, jednoznačně dominuje druh Fagus sylvatica L. (49%) a po něm je to Acer pseudoplatanus L. (26%). Keřové patro se vyskytuje dosti hojně zejména v různorodých a různověkých porostech. Největší pokryvnosti dosahuje Rubus sp. (32%), dále Sambucus nigra (18,5%) a Ribes alpinum (17,5%). Přirozené zmlazení je patrno zejména u druhů Fagus sylvatica, Acer pseudoplatanus a Tilia platyphyllos. Množství introdukovaných dřevin je dosti vysoké (13,8%) a v budoucnu se bude ještě zvyšovat. Nasvědčují tomu současné pěstební zásahy, které spočívají v postupné obnově smrkových monokultur a jehličnatých porostů druhy Abies grandis, Pseudotsuga menziesii, Picea pungens, Aesculus hippocastanum či Quercus rubra. Zalesňování uvedenými dřevinami se provádí, a v budoucnu bude provádět, zejména podél okrajů cest a sítě naučných stezek. Dalším faktorem zvyšování druhové pestrosti dřevinné vegetace v porostech je šíření nových druhů z přilehlého městského parku. Tímto způsobem se do části bezprostředně sousedící se zmiňovaným parkem rozšířili jedinci Sorbus aria a introdukované druhy Pinus strobus a Pseudotsuga menziesii. Z matice srovnání počtu druhů synusie dřevin je patrno, že největší počet stejných druhů mají právě smíšené porosty (porost 15L14/6 – segment E se segmenty D, B a porostní skupinou 15L12 – segment B a dále porost 15L14/6 – segment D se skupinou 15L12 – segment B). Největší počet společných druhů, který je charakteristický právě pro jmenované segmenty, vyšplhal na číslo deset. Tento stav svědčí o vysoké druhové pestrosti smíšených porostů zájmového území. Nulový nebo minimální počet společných druhů mají mladé nesmíšené porosty do stádia mlazin, jakými jsou bukové kotlíky či porost javoru klenu a dále mlaziny introdukovaných dřevin. Matice srovnání počtu druhů je uvedena v přílohách této práce na straně 53. 39

Zdravotní stav porostů Jánského vrchu je celkově dobrý. Procento poškozených dřevin na ploše Jánského vrchu činí celkově 7,1 %. Největší škody jsou způsobeny zvěří na druhu Picea abies, a to zejména loupáním (31% všech škod). Dalším negativním faktorem ohrožujícím smrky je patrná hniloba projevující se zbytněním spodní části kmenů a výrony pryskyřice. Hniloba zabírá 15,5 % všech škod. Po orkánu Kyril došlo zejména v západní části vrchu (porost 15L12 segment A) k výraznému poškození kořenových náběhů a spodních částí kmenů u 10% jedinců daného segmentu v rámci vyklizování dřevní hmoty. Vedle nádorových onemocnění a boulovitosti (8,8% škod) u druhů Fagus sylvatica, Cerasus avium a Larix decidua, je patrný také výskyt dřevokazného hmyzu. Na území Jánského vrchu se nachází dva jedinci druhu Pseudotsuga menziesii ve věku 141 let. U obou je do výšky 4m patrno výrazné poškození tesaříkem (Acanthocinus reticulatus). V porostu 14/6L - segment F1 se v podúrovni nachází jeden kůrovcový strom druhu Pinus sylvestris. Strom byl napaden lýkožroutem dvojzubým (Pityogenes bidentatus Herbst). (Amann, 1995) Značné škody napáchal orkán Kyril, který se přehnal přes Českou republiku v noci z 18. na 19. ledna 2007. Rychlost větru, kterou se přehnal přes Jánský vrch, činila přibližně 170 km/hod. Orkán za sebou zanechal spoušť. Jádro největších ztrát bylo zaznamenáno na západní straně vrchu, v porostu 15L12 - segment A. Celkově popadala dřevní hmota o objemu 200,94 m3, z toho 4,80 m3 břízy a 196,14 m3 smrku. Bylo to způsobeno zejména faktem, že porost je ze 70% tvořen druhem Picea abies, který vykazuje značnou labilitu. Do budoucna uvažuje podnik Lesy a parky Trutnov s.r.o. o postupném odstranění porostů severní části kopce a výsadbě okrasných keřů. Měl by vzniknout průhled, kterým bude vidět ze strany města na kapli sv. Jana Křtitele. Kaple má být viditelná i v noci díky instalaci halogenových světel v jejím bezprostředním okolí. Tento cíl byl již uskutečněn na vrchu Šibeník, který sousedí s Jánským vrchem a jehož dominantou je pomník generála Gablenze. Můj názor se s tímto záměrem neshoduje. Domnívám se, že prioritním cílem by mělo být ponechání těchto 141 let starých porostů. Dále bych omezila výsadbu okrasných keřů a soustředila se na postupnou obnovu smrkových monocenóz dřevinami potenciální druhové skladby. Pokud by měli návštěvníci zájem o kochání se pohledem na kapli, nejlepší dojem zajisté získají při její samotné návštěvě. Tu navíc spojí s klidnou procházkou krásnými smíšenými porosty, což jistě umocní zážitek z příjemně stráveného času.

40

12. ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývá dendrologicko-krajinářskou studií Jánského vrchu u Trutnova, která spočívá v inventarizaci dřevin dané části lesoparku, zhodnocení stavu a významu dřevin, které se zde vyskytují. Zájmové území spadá do Královehradeckého kraje a nachází se při jižní části města Trutnova, v těsné blízkosti městského parku. Je součástí rozsáhlého lesoparku o výměře 53 ha. Nadmořská výška Jánského vrchu činí 512,7 m n. m. Minulost vrchu je poznamenána mnoha historickými událostmi. První historické zmínky o Jánském vrchu pocházejí z roku 1712, kdy byla na vrcholu postavena jeho nynější dominanta, Kaple sv. Jana Křtitele. Nejvýznamnějšími událostmi spojenými s tímto územím byly slezské a prusko-rakouské války. Z dobových pohlednic je zřejmé, že kopec byl roku 1712 asi z 20% pokryt dřevinnou vegetací. Z listnatých dřevin šlo zejména o Acer pseudoplatanus, Acer platanoides a kolem kaple rostli jedinci druhu Aesculus hippocastanum. V horní polovině jižní strany kopce se nacházel malý porost tvořený Pinus sylvestris. Dřevinná skladba území se postupem času měnila. Za slezských válek v 18. století zde vojáci budovali obranné valy. Na jejich vybudování padly stovky stromů. Většina stromů byla vykácena. Až do 19. století fungovala téměř celá část dnešního lesoparku jako intenzivně zemědělsky obdělávaná krajina složená z mozaiky polí a luk. V polovině 19. století nastal zvrat, pole byla v celé oblasti odvodněna a zalesněna dřevinnou vegetací. Historické pohlednice a dobové fotografie z let 1890 – 1910 zachycují mladé porosty pokrývající území dnešního Jánského vrchu. Od roku 1998 spadá celá oblast lesoparku do kategorie lesů zvláštního určení. Na většině plochy se lesnicky hospodaří. Lesní porosty Jánského vrchu by se daly pomyslně rozdělit na tři části. Jedna část je tvořena smrkovými porosty, v nichž se hospodaří podle lesního hospodářského plánu. Druhá část je důsledkem stávajícího trendu místních lesníků zapravovat do porostů introdukované dřeviny se záměrem zatraktivnit území pro návštěvníky. Třetí část je tvořena 141 let starými porosty přirozené druhové skladby, které se vyznačují značnou pestrostí různorodých a různověkých porostů o několika etážích. Využívá se zde účelového hospodaření ve prospěch rekreační hodnoty lesa a jeho estetických kvalit. Hlavním záměrem je ponechat značnou část porostů do maximálního stáří. Z výsledků studie je zřejmé, že z 57% jsou na ploše zastoupeny listnaté dřeviny a z 43% jehličnany. Pouze 24% plochy kopce tvoří přírodě blízké porosty. V převážně smrkových porostech mýtného věku jsou již dnes rozpracovány bukové kotlíky a je snaha o obnovu mající za cíl, vedle zvýšení procenta Fagus sylvatica v porostech, také postupnou přeměnu na porosty různověké a různorodé. Daná část lesoparku je silně rekreačně zatížena. Z toho důvodu se předpokládá, že v budoucnu se bude zvyšovat procento introdukovaných dřevin na území Jánského vrchu a to zejména na úkor jehličnatých monocenóz. Největší výskyt nepůvodních dřevin bude především při okrajích cest, kde je hlavním záměrem vytvoření alejí z druhů Picea pungens, Pseudotsuga menziesii a Abies grandis. Území je výjimečné díky zachovalosti smíšených porostů. Vyznačuje se však vysokou návštěvností a intenzivním hospodařením v jeho okolí. Cílem by mělo být zachování smíšených porostů pro příští generace a přeměna monocenóz ve prospěch potenciální druhové skladby porostů. Jánský vrch u Trutnova lze právem považovat za přírodní klenot a chloubu města.

41

13. SUMMARY Bachelor work deals with study of dendrology and landscape at Jánský hill near Trutnov. It consist in inventory of tree species in this part of forest park, estimation of condition and significance of woody plants, which are situated here. Interest territory falls in Královehradecký region. It is situated at the south part of Trutnov near urban park. It is a part of large forest park with area 53 ha. Altitude of the highest point is 512,7 meters under the see. The history of the hill is stigmatized by many historic events. The first historical mentions about Jánský hill are dated from 1712, when there was built present view point - st. Jan Křtitel chapel at the top of the hill. The most significant events connected with this territory were Silesian wars and Prussia-Austria wars. From period postcards is sure, that the hill was covered by woody vegetation from 20% in 1712. The broadleaved species were sycamore maple (Acer pseudoplatanus), Norway maple (Acer platanoides) and a few horse chestnuts (Aesculus hippocasatnum) in the surrounding of the chapel. In the upper half of the hill was small stand composed of Scots pine (Pinus sylvestris). Woody composition has changed throughout the time. In the 18th century were Silesian wars and the soldiers built the defence walls. On its building was used hundreds of trees. Most of the trees were cut down. Practically the whole forest park was used as an intensively agriculturally cultivation area by 19th century. The landscape composed of mosaic of fields and meadows. The twist came in the half of 19th century. The fields were drained and forested in the whole area. Historical postcards and period pictures from 1890 to 1910 record young stands which cover territory of Jánský hill. Since 1998 has the whole territory belonging to category of Forests of special function. It is forestry managing on the most of the area. The stands could be separated into three parts. The first part is composed by spruce monocultures which are managed according to the forest management plan. The second part is the result of current trend. The foresters would like to spread the introduced tree species because of the attractiveness for the visitors. The third part is composed by the old stands at the age of 141. These natural communities are all-aged and all-species forests with several stories. The special purpose is used in the benefit to recreational quality of the forest. The main purpose is to keep the stands till maximum age. The results of the study evince that there are 57% of broadleaves and 43% of conifers on the interest area. Only 24% of the hill’s territory is composed by natural forest communities. There are the gaps with beeches in the middle of spruce monocultures at the felling age. The tendency is to realize the forest regeneration which will increase Fagus sylvatica rate and gradually convert the all-aged and all-species stands. This part of forest park is intensively loaded with recreation. That is the reason why it is supposed with rising introduce tree species rate in the future. This will be realized at the expense of needle-leaves monocultures on the territory of Jánský hill. The greatest occurence of introduce tree species will be mainly at the road-sides where the formation of alleys with Picea pungens, Pseudotsuga menziesii and Abies grandis are the main objects. The territory is especial thanks to mixed stands preservation even if the visit rate is high and there is an intensive management in the surrounding. The aim would have to be the preservation of mixed stands for posterity and forest regeneration in aid of potential species composition. Jánský hill near Trutnov is possible to take for natural jewel and boast of the town.

42

14. POUŽITÁ LITERATURA ▪

Literární prameny 1. CVEK, D. 1980. Cestou stromů, vydání I. Ostrava, Profil, 60 s. OC 601/22/85.5 2. DEMEK, J. (ed.). 1985. Lexikon České republiky-Hory a sníženiny. Praha, Academia, 584 s. 3. CULEK, M. a kol. 1995. Biogeografické členění České republiky, vydání II. Praha, Enigma, 346 s. ISBN 80-853 68-80-3 4. HEJNÝ, S., SLAVÍK, B. a kol. 1988. Květena ČSSR, Praha, Academia, 560 s. 5. PRŮŠA, E. 2001. Pěstování lesů na typologických základech, vydání I. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, 593 s. ISBN 80-86386-10-4 6. BUČEK, A., LACINA, J. 2002. Geobiocenologie II., Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 249 s. 80-7157-417-1 7. JUST, A. 1991. Trutnov známý, neznámý, vydání I. Rychnov nad Kněžnou, Archa, 347 s. ISBN 80-901117-0-8 8. KRÁL, E. a kol. 1995. Trutnovský park, vydání I. Trutnov, APK tisk, 65 s. ISBN 80-901946-0-5 9. JUST, A. 2004. Trutnov na dobových pohlednicích, vydání I. Jilemnice, Gentiana, 144 s. ISBN 80-86527-15-8 10. KLIMEŠ, P. 2004. Pec pod Sněžkou a Trutnov, vydání I. Pec pod Sněžkou, Trutnov, Městské úřady, 55 s. 11. HRUBÁ, H. 2006. Diplomová práce - Dendrologicko-ekologická studie zámeckého parku Sychrov, Brno, 68 s. 12. KOLIBÁČOVÁ S., ČERMÁK P., ÚRADNÍČEK, L. 2002. Dendrologie (cvičení 1), vydání I. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 198 s. ISBN 80-7157-619-0 13. ÚRADNÍČEK, L. 2004. Lesnická dendrologie II. (Angiospermae), vydání I. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 170 s. ISBN 807157-760-X 14. HIEKE, K. 1978. Praktická dendrologie II. Praha, Státní zemědělské nakladateství, 589 s. ISBN 07-105-78 15. POKORNÝ J., MATOUŠOVÁ V., KONEČNÁ, M. 2003. Stromy, vydání II. Praha, Aventinum, 223 s. ISBN 80-7151-147-1

43

16. VĚTVIČKA V. 2005. Stromy a keře, vydání II. Praha, Aventinum, 288 s. ISBN 80-7151-254-0 17. AMANN, G. 1995. Hmyz v lese, Vimperk, J. Steinbrener, 344 s. ISBN 80901324-8-0 18. HORÁK, B. 1991. Anglicko český a česko anglický lesnický a myslivecký slovník, vydání I. Praha, Brázda, 392 s. ISBN 80-209-0203-1 ▪ Tabulkové podklady 19. VESECKÝ, A. a kol. Podnebí ČSSR. 1961. Tabulky, Hydrometeorologický ústav, Poligrafia ▪ Mapové podklady 20. Biogeografické regiony České republiky. Praha: Český úřad zeměměřický a Katastrální, 1993, mapa, 1:500 000. CULEK, M. a kol. 21. Regionální členění reliéfu České republiky. Katedra geografie UP Olomouc, 2000, mapa, 1:450 000. VOŽENÍLEK, V. 22. Regionálně fytogeografické členění ČSR. Praha:Academia, 1987, mapa, 1:750 000. HEJNÝ, S., SLAVÍK, B., (eds) a kol. 23. Geobotanická mapa ČSSR. Praha: Academia a Kartografické nakladatelství, 1969, mapa 1:200 000. MIKYŠKA, R. a kol. 24. Potenciální přirozená vegetace ČR. Botanický ústav Akademie věd ČR, 1997, mapa, 1:500 000. NEUHAUSLOVÁ, Z., MORAVEC, J., (eds.) a kol. 25. Klimatické oblasti ČSR. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1975, mapa, 1:500 000. QUITT, E. ed. Soubor map fyzicko geografické regionalizace ČSR 26. Syntetická půdní mapa České republiky. Praha: Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1991, mapa, 1:200 000. NOVÁK, P. a kol. 27. Potenciální eroze půdy v ČSR. Praha: Geografický ústav ČSAV, 1983, mapa, 1:500 000. STEHLÍK, O. 28. Geologická mapa ČSSR. Mapa předčtvrtohorních útvarů. Hradec Králové: Ústřední ústav geologický, 1990, mapa, 1:200 000. ČEPEK, L. a kol., 80-7075-033-2

44

▪ Softwarové podklady 29. ArcMap (GIS) 30. www.uhul.cz 31. www.cenia.cz 32. Sada MS Office

45