LSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRN LESNICKÁ A D

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie

Krajinně-ekologické hodnocení segmentu krajiny v okolí obce Bylnice

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2007

VLADIMÍR TKADLEC

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Krajinně-ekologické hodnocení segmentu krajiny v okolí obce Bylnice zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1999 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: ............................................

Podpis studenta: ...............................

2

Poděkování: Poděkování patří především Doc. Ing. Dr. Petru Maděrovi za ochotu a trpělivost při vedení bakalářské práce, Janu Trochtovi za pomoc při zpracovávání map a všem, kteří se podíleli na vzniku této práce.

3

ABSTRAKT Vladimír Tkadlec Krajinně-ekologické hodnocení segmentu krajiny v okolí obce Bylnice Tato práce je zaměřena na krajinně-ekologické zhodnocení vybraného segmentu krajiny. Studované území se nachází v České republice, ve Zlínském kraji, mezi obcemi Bylnice a Štítná nad Vláří. Celé území leží v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Díky přírodním a krajinným kvalitám byly Bílé Karpaty v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) organizace UNESCO jmenovány biosférickou rezervací. Práce podává přehled o geomorfologických, půdních, klimatických, hydrologických, fytocenologických a zoogeografických poměrech tohoto území. Bylo provedeno mapování potenciálního a aktuálního stavu vegetace. Vymezena byla kostra ekologické stability a ekologická síť. Výstupem práce jsou mapy a slovní zhodnocení. Klíčová slova: krajina, potenciální vegetace, aktuální vegetace, skupina typu geobiocénu, biotop, chráněná krajinná oblast (CHKO) Bílé Karpaty, čeleď Orchidaceae, ekologická stabilita, harmonická kulturní krajina

THE ABSTRACT The landscape-ecological survey of a landscape segment in the environs of Bylnice village This work is focussed on a description of landscape-ecological survey of a chosen landscape segment. The territory studied is situated in the Czech Republic in Zlín region between villages Bylnice and Štítná nad Vláří. The whole territory lies in the protected lanscape area of Bílé Karpaty. Thanks to natural and landscape qualities Bílé Karpaty was established a UNESCO MAB biospheric reservation. This work reports on the geomorphological, soil, climatic, hydrological, phytocoenological and zoogeographical conditions of this territory. The mapping of potential and present vegetation stand was performed. The frame of ecological steadiness and the ecological network were determined. The output of this work are the maps and verbal estimation. Key words: the landscape, the potential vegetation, the present vegetation, the groups of biogeocenic types, the biotop, the protected landscape area (PLA) Bílé Karpaty, Orchidaceae family, ecological stability, harmonic cultural landscape

4

Použité zkratky PR - přírodní rezervace CHKO - chráněná krajinná oblast KES - kostra ekologické stability STG - skupina typů geobiocénů SES - stupeň ekologické stability EVKS - ekologicky významný segment krajiny LT - lesní typ ÚHÚL - ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem

5

OBSAH ABSTRAKT ..................................................................................................................... 4 Použité zkratky ................................................................................................................. 5 OBSAH............................................................................................................................. 6 1. ÚVOD........................................................................................................................... 7 1.1. ÚVOD.................................................................................................................... 7 1.2. CÍL PRÁCE (dle zadání) ....................................................................................... 7 2. METODIKA ................................................................................................................. 8 3. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O LOKALITĚ ......................................................................... 10 3.1. LOKALIZACE .................................................................................................... 10 3.2. HRANICE............................................................................................................ 11 3.3. SPRÁVA ÚZEMÍ ................................................................................................ 11 3.4. POSTUP PRACÍ.................................................................................................. 11 4. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ........................................................................................... 12 4.1. GEOLOGICKÉ POMĚRY .................................................................................. 12 4.2. GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY.................................................................... 12 4.3. KLIMATICKÉ POMĚRY................................................................................... 12 4.4. PŮDNÍ POMĚRY................................................................................................ 14 4.5. HYDROLOGICKÉ POMĚRY ............................................................................ 15 4.6. BIOTA ................................................................................................................. 17 5. CHARAKTERISTIKA POTENCIÁLNÍHO STAVU BIOCENÓZ ....................... 20 5.1. TEORIE ............................................................................................................... 20 5.2. VYMEZENÉ STG............................................................................................... 20 5.3. DISKUSE............................................................................................................. 22 6. CHARAKTERISTIKA VYMEZENÝCH TYPŮ BIOTOPŮ .................................... 24 6.1. TEORIE ............................................................................................................... 24 6.2. VYMEZENÉ BIOTOPY ..................................................................................... 24 6.3. DISKUSE............................................................................................................. 32 7. KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY KRAJINY.................................................. 33 7.1. TEORIE ............................................................................................................... 33 7.2. NÁVRH KES....................................................................................................... 33 7.3. DISKUSE............................................................................................................. 34 8. NAVRHOVANÝ ÚSES ............................................................................................. 35 8.1. TEORIE ............................................................................................................... 35 8.2. NÁVRH ÚSES .................................................................................................... 35 8.3. DISKUSE............................................................................................................. 36 9. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 37 10. POUŽITÁ LITERATURA ....................................................................................... 39 11. SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................... 41

6

1. ÚVOD 1.1. ÚVOD V CHKO Bílé Karpaty byl dosud prokázán výskyt téměř 1 500 druhů cévnatých rostlin, z nichž je 100 druhů chráněných (dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.). Z toho je 27 kriticky ohrožených, 37 silně ohrožených a 39 v kategorii ohrožených druhů. Vyskytuje se zde 41 z celkového počtu 56 druhů vstavačovitých, doložených z území České republiky (www.bilekarpaty.cz). Také proto byly Bílé Karpaty v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) organizace UNESCO dne 15.4. 1996 zařazeny mezi evropské biosférické rezervace. Důvodem ochrany v celém CHKO je bezesporu udržení specifického krajinného rázu, tzv. kulturní harmonické krajiny, která je zde velmi dobře zachována. Je tvořena mozaikou lučních a lesních společenstev, liniových společenstev, solitérních stromů a mokřadů s bohatou rozmanitostí druhů. Obzvlášť cenný je častý výskyt vstavačovitých (viz příloha 4-CD-foto 028). Louky jsou obklopeny zemědělskými pozemky (pole, pastviny) a lesy. Lesy jsou ceněny pro svou blízkost přírodnímu lesu s původními druhy dřevin. Především v severní části Bílých Karpat velmi dobře prosperují vitální bučiny s typickým podrostem. Typický a stále více jedinečný je také „kopaničářský“ způsob osídlení, který obraz harmonické krajiny dokonale dotváří. Je důležité udržovat, zlepšovat a vytvářet vhodná stanoviště pro výskyt chráněných druhů rostlin, ale také pro udržení dnes běžných druhů. Nevhodnými zásahy můžeme způsobit nevratné změny v krajině, které se dříve či později mohou projevit zánikem rostlinných druhů, přeměnou lesů a celkovou degradací krajiny. Před každým zásahem do přírody bychom se tedy měli vážně zamyslet nad důsledky našeho působení na krajinu. Je pozitivní, že zde zatím k negativní činnosti dochází jen minimálně a krajina může sloužit sama sobě a mimo jiné také lidem.

1.2. CÍL PRÁCE (dle zadání) Na segmentu zemědělsko-lesní krajiny vymezit metodou biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí kostru ekologické stability krajiny.

7

2. METODIKA Biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí: Vychází z teorie typu geobiocénu (Zlatník 1973 in Míchal 1994). Metodický postup diferenciace krajiny sestává z několika na sebe navazujících operací (Buček, Lacina 1981 in Míchal 1994): -

diferenciace přírodního (potenciálního) stavu geobiocenóz v krajině

-

diferenciace současného stavu geobiocenóz v krajině

-

kategorizace geobiocenóz podle intenzity antropogenního ovlivnění a podle stupně ekologické stability

-

hodnocení funkčního významu společenstev v krajině

-

diferenciace z hlediska ochrany a tvorby krajiny

Metodika mapování

přírodního stavu geobiocenóz (STG): Výstupem je

mapa, která představuje mozaiku geobiocenóz sdružených na základě homogennosti vlastností ekotopu. První etapou metodického postupu je terénní průzkum zaměřený na zjištění rozmanitosti typů geobiocenóz. Je založena síť geobiocenologických ploch. Na těchto plochách jsou pořizovány geobiocenologické zápisy, obsahující základní vlastnosti ekotopu a bioty. Ve druhé etapě jsou geobiocenologické zápisy vyhodnoceny, zařazeny do soustavy skupin typů geobiocénů. (Buček, Lacina in Míchal 1994)

Metodika mapování biotopů – SMS: Krajina je rozdělena na jednotlivé segmenty podle typů a forem využívání krajiny a vegetace (Vondrušková et al. 1994). V tomto typu mapování se používá členění vegetace (biotopů) na tzv. fyziotypy – účelové typy vegetace odvozené kombinací ekologických, fyziognomických a floristických znaků. Pomocí 20 fyziotypů lze postihnout všechny typy přírodních, přírodě blízkých, přírodě vzdálených i přírodě cizích fytocenóz (a zprostředkovaně i geobiocenóz a geobiocénů) (Petříček 1982). Každý segment je zároveň označen stupněm ekologické stability (0-bez významu, 1-velmi malý, 2-malý, 3-střední, 4-velký, 5-výjimečně velký).

Metodika mapování biotopů – NATURA 2000: Biotopy se určují podle Katalogu biotopů (autoři: Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M. – 2001). Používá se 8

primárně formačně – vegetační (fyziognomický) přístup, sekundárně floristický. Největší váhu mají přitom diagnostické druhy a potom druhy dominantní. (Guth 2002)

Metodika vymezení kostry ekologické stability (KES): Základem pro vytvoření KES je vyhodnocení trvalých ekologických podmínek a představa o přírodním stavu ekosystémů. Rekonstrukce přírodního stavu se pak srovnává se stavem současným. Na základě tohoto srovnání se vymezují ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK), tvořící kostru ekologické stability. V první řadě jsou vymezovány zbytky přírodních a přirozených společenstev s nejvyšší ekologickou stabilitou. V intenzivně využívané zemědělské krajině musíme uplatnit princip relativního výběru. (Buček, Lacina in Míchal 1994)

Metodika navržení ÚSES: ÚSES je tvořen sítí ekologicky významných segmentů krajiny, účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií. Cílem vytváření územních systémů je: -

uchování biodiverzity (druhové rozmanitosti rostlin a živočichů)

-

zachování unikátních krajinných fenoménů

-

zajištění příznivého působení na zemědělské a lesní kultury a na urbanizovaná území

-

podpora možnosti mnohostranného funkčního využití krajiny

Při návrhu ÚSES musíme vycházet především z rozmanitosti potenciálních přírodních podmínek. Důležitou součástí metodického postupu je proto vyhodnocení toho, jak jsou v KES zastoupena charakteristická společenstva dané oblasti. Při dalším postupu zjišťujeme, zda rozložení existujících biocenter a biokoridorů odpovídá prostorovým parametrům a umísťujeme chybějící biocentra, biokoridory a interakční prvky. Biocentra se stejnými nebo podobnými společenstvy by měly být plynule spojovány. Návrh biocenter a biokoridorů je nutno v rámci územního plánu porovnat s různými zájmy na využití území a kompromisně najít vyhovující řešení. (Buček, Lacina in Míchal 1994) Všechny mapy jsou v příloze 2 a v příloze 4-CD pod příslušnými názvy. Ekologicky významné segmenty krajiny jsou vypsány v příloze 1. Ke každému EVSK je vypracován geobiocenologický snímek, který je přiložen ke každému EVSK v příloze 1. V přílohách 3 a 4 jsou vypracovány geobiocenologické modely. 9

3. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O LOKALITĚ 3.1. LOKALIZACE Území se nachází ve Zlínském kraji, na jihovýchodě okresu Zlín, asi 5 km od státní hranice se Slovenskem. Větší část patří do katastru města Brumov-Bylnice, menší část náleží obci Štítná nad Vláří. Toto území spadá do přírodní lesní oblasti 38 - Bílé Karpaty a Vizovické Vrchy (Culek 1993). Leží v severní části CHKO Bílé Karpaty. Zvedá se z pravého břehu řeky Vláry, která zde vytváří oblouk a začíná se zařezávat do hlavního hřebene Bílých Karpat, čímž vytvořila Vlárský průsmyk. Nejlépe dostupné je po modré turistické značce. Ta začíná na vlakovém nádraží v Bylnici, pokračuje přes zastavěnou část Bylnice k lávce přes řeku Vláru (severní hranice území). Pokračuje po proudu Vláry asi 500 m a pak se stáčí do kopce a směřuje přímo ke kótě Pláňava. Asi v polovině kopce vede v těsné blízkosti PR Lazy. Modrá turistická trasa končí u „osady“ Pláňavy, kde se napojuje na hlavní (červenou) hřebenovou trasu Bílých Karpat. Území je dobře dostupné také po asfaltové lesní cestě vedoucí ze Štítné nad Vláří na Pláňavy. Tato cesta vymezuje jižní hranici území. Rozloha území = 270 ha. Měřítko mapy: - 1:50 000

10

3.2. HRANICE Východní hranici tvoří hranice louky (Za Nevšovou) a lesa. Severní hranicí byla zvolena řeka Vlára. Její pravostranný přítok - Stránský potok tvoří západní hranici. Stránský potok pramení necelých 100m pod asfaltovou cestou vedoucí ze Štítné nad Vláří na Pláňavy a dále do Svatého Štěpána. Část této cesty vymezuje jižní hranici území.

3.3. SPRÁVA ÚZEMÍ Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty byla zřízena výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j.17.644/80 ze dne 3.listopadu 1980, o zřízení chráněné krajinné oblasti, rozprostírající se na ploše 715 km2 na území okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Gottwaldov (dnes Zlín) (www.bilekarpaty.cz). Jejím řídícím orgánem je Správa CHKO, která sídlí v Luhačovicích a ve Veselí nad Moravou. V Brumově-Bylnici je kontaktní místo. Převážná většina lesů na území je pod správou obce Štítná nad Vláří. Zdejší zemědělské družstvo Javorník CZ vlastní velkou louku a pole ve štítenské části území. Louka je využívána jako pastvina pro skot, pole je oseto obilím. Velkou část luk bylnické části obhospodařuje pan Lysák z Bylnice. Na území se nachází také několik chat, zahrad, sadů, rybníků a také lesů, které jsou ve vlastnictví soukromých majitelů. Řeku Vláru a její přítoky spravuje Povodí Moravy, s.p..

3.4. POSTUP PRACÍ Terénní šetření probíhalo od března 2006 do listopadu 2006. Nejdříve byly vymezeny hranice, následovalo mapování ekotopů. V jarním a letním aspektu byly pořizovány floristické soupisy druhů a geobiocenologické snímky. Dle terénních šetření a s pomocí informací z literatury a internetu byly vymezovány skupiny typů geobiocénů a biotopy, na něž navazovalo vymezení ekologické kostry a ekologické sítě krajiny. Mapy jsou zpracovány v programu GRASS a Quantum GIS v měřítku 1:10 000. Práce byla sepisována v průběhu období březen 2006 - duben 2007.

11

4. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY 4.1. GEOLOGICKÉ POMĚRY Bílé Karpaty náleží k alpsko-karpatské horské soustavě. Tvoří součást flyšového pásma Západních Karpat. Hlavní úlohu v jejich vnějším geologickém utváření mají usazeniny starších třetihor-eocénu, zejména pískovce (nejčastěji křemičité), slepence a jíly. Důležitou vlastností většiny typů flyšových pískovců je velmi častý, třeba i velmi malý, obsah uhličitanu vápenatého, který tvoří krystalické vložky a vrstvy prostupující sediment. Flyš je mnohonásobné střídání sledů pískovců, vápenců, vápnitých jílovců, jílovců a někdy také s příměsí prachovce a slepence. Tyto vrstvy jsou silné od několika centimetrů až do několika metrů. Jsou to mocné soubory usazených hornin (vznik v hlubokomořském prostředí v období křídy a starších třetihor) o mocnosti až 1000 m. Na nerostné suroviny je celá oblast poměrně chudá. Z hlediska litologického a tektonického jsou Bílé Karpaty řazeny do příkrovové jednotky magurské – bělokarpatské. (Buday et al. 1990)

4.2. GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY Zpracovávané území leží v Lopenické hornatině, v severovýchodní části Starohrozenkovská hornatina, v „počátku“ Vlárského průsmyku (hranice Lopenické a Chmeĺovské hornatiny). Přísluší do bělokarpatské

jednotky magurského příkrovu.

Lopenická hornatina leží ve střední části Bílých Karpat. Je to 197 km2 členité hornatiny se střední výškou 499,3 m n.m. a středním sklonem 9°13´. Reliéf je erozně denudační s širokými hřbety a hlubokými rozevřenými údolími. (Demek 1987) Nejvyšším bodem na území je kóta Pláňava (597,8 m n.m.). Nejnižším místem je tok Vláry (300 m n.m.). Expozice svahů je severovýchodní až severozápadní. Území se svažuje směrem k nivě Vláry. Přítoky Vláry tvoří výrazné zářezy do svahu.

4.3. KLIMATICKÉ POMĚRY Území spadá do mírně teplé oblasti MT5 (na hranici s MT9), do mezoklimatického regionu. (Quitt 1975) Oblast je charakterizována středně dlouhým, teplým a mírně suchým létem s relativně krátkými přechodnými obdobími. Zima je normálně dlouhá, mírně chladná, se spíše kratším trváním sněhové pokrývky. Z údajů o srážkách je zřejmé, že území je 12

poměrně vlhké. Velká příčná údolí značně ovlivňují vzdušné proudění a místní klima. Časté jsou jihovýchodní větry přepadající přes hřbety hor. (Culek 1993) Hodnoty klimatických charakteristik jsou ovlivňovány především nadmořskou výškou. S rostoucí nadmořskou výškou dochází k poklesu teploty vzduchu a k růstu množství atmosférických srážek, zvláště na návětrných severozápadních svazích. Lokálně je klima značně ovlivňováno řekou Vlárou. Ve Štítné nad Vláří jsou každoročně naměřeny jedny z nejnižších teplot v ČR. Je to dáno polohou v téměř uzavřené kotlině, na jejímž dně protéká Vlára. Již mimo území (asi 500 m od kóty Pláňava) je stanice na měření čistoty ovzduší. Charakteristika klimatických oblastí (Quitt 1975) Charakteristika

MT5

MT9

Počet letních dnů

30 - 40

40 – 50

Počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více 140 - 160

140 - 160

Počet mrazových dnů

130 - 140

110 - 130

Počet ledových dnů

40 - 50

30 – 40

Průměrná teplota v lednu

(-4) - (-5)

(-3) - (-4)

Průměrná teplota v dubnu

16 - 17

17 – 18

Průměrná teplota v červenci

6–7

6–7

Průměrná teplota v říjnu

6–7

7–8

Průměrný počet dnů se srážkami 1mm a více 100 - 120

100 - 120

Srážkový úhrn ve vegetačním období

350 - 450

400 - 450

Srážkový úhrn v zimním období

250 - 300

250 - 300

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

60 - 100

60 – 80

Počet dnů zamračených

120 - 150

120 - 150

Počet dnů jasných

50 - 60

40 – 50

Průměrné

měsíční

teploty

vzduchu

ze

stanice

Brumov

-

Bylnice

(doba pozorování 1951 - 1980) - nadmořská výška 350 m n. m. Průměrná měsíční a roční teplota vzduchu [°C] I

II

III

IV

V

VI

VII

-2,6 -0,8 2,9

7,8

12,7 16,1 17,4 16,7 13,1 8,6 13

VIII IX

X

XI

XII

3,8

-0,6 7,9

Rok

Průměrné měsíční a roční srážkové úhrny ze stanice Brumov - Bylnice (doba pozorování 1951 - 1980) - nadmořská výška 350 m n. m. Průměrné měsíční a roční srážkové úhrny [mm] I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII IX

X

XI

XII

Rok

46

43

47

53

70

98

93

79

57

61

61

760

52

Klimadiagram mm

33 °C 30 27 24 21 18 15 12 9 6 3 0 -3

99 90 81 72 63 54 45 36 27 18 9 0 -9 I

II

III

IV

V

VI

Průměrné měsíční srážky [mm]

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Průměrná měsíční teplota [°C]

4.4. PŮDNÍ POMĚRY Nacházejí se zde 2 půdní typy (Novák 1991). Okolo řeky Vláry se vytvořila fluvizem glejová (nivní půda) tvořená nivními bezkarbonátovými sedimenty. Tato půda bývala před regulací Vláry každoročně zaplavována (dnes jen výjimečně při extrémních dlouhodobějších srážkách). Hladina podzemní vody během roku kolísá. Zrnitost i obsah humusu mohou být v profilu rozdílné. Zbytek území tvoří kambiem typická slabě oglejená (hnědá půda) vzniklá z flyšových břidlic slabě až silně karbonátových. Zrnitost je střední. Formou nadložního humusu je moder. Při rozkladu organické hmoty se tedy uplatňují houby, aktinomycety a také půdní fauna. (Němeček et al. 2001) Půda je náchylná k sesuvům a erozi (převážně vodní, ale i větrné). Intenzita potenciální eroze půdy proudící vodou je 1,01-5 mm/rok. (Stehlík 1983) Zemědělsky využívané louky jsou na těžké půdě, pH klesá se stoupající nadmořskou výškou. CO3 se zde téměř nevyskytuje. Obsah vápníku je vyrovnaný a 14

zvyšuje se s nadmořskou výškou. Nevyrovnaný výskyt zde má fosfor. Hořčík a draslík jsou vcelku rovnoměrně zastoupeny. (Bachr 2004)

4.5. HYDROLOGICKÉ POMĚRY Severní až severovýchodní hranici v délce 2 km tvoří řeka Vlára. Na mapovaném území pramení několik jejích pravostranných přítoků. Největší z nich – Stránský potok – tvoří západní hranici v délce asi 2 km. Vlára pramení jihovýchodně od Pozděchova ve výšce 650 m n.m., ústí zprava do Váhu u Nemšové v 219 m n.m., plocha povodí je 371,6 m2 , délka toku 47,6 km (z toho na území ČR 33,5 km), průměrný průtok 3,6 m3.s-1. Je středně vodná (6-10 l/s.km2), nejvodnějším měsícem je březen, retenční schopnost má velmi malou, koeficient odtoku je vysoký, odtok je velmi silně rozkolísaný. (Vlček 1971) Vodohospodářsky významný tok, který zpětnou erozí způsobil vznik průlomového údolí – Vlárský průsmyk. Dříve vytvářela rozsáhlé meandry, slepá a mrtvá ramena. Řeka byla regulována v roce 1970. Regulací byly zpevněny břehy, narovnán a zkrácen tok, vytvořeny kamenné skluzy, vysázeny byly vrby a jasany, z dřívější doby byly zachovány především topoly, méně již olše, stromové vrby a ovocné dřeviny. Významné části jejích pravostranných přítoků byly zatrubněny, aby „nepřekážely“ zemědělské činnosti. Došlo k celkovému úbytku ryb, ale i jiných organismů. Dnešní situace je o poznání lepší. Kamenné skluzy nebrání migraci ryb, takže se do Vláry vrátily například ostroretky ze slovenského Váhu, dostatek potravy zde nalézají volavky, ondatry, ledňáčci, skorci a mnoho dalších živočichů. Sesouvající se břehy jsou zpevňovány kamenným záhozem. Vrby jsou periodicky ořezávány správou povodí. Na mnohých místech se vytvářejí hluboké tůně, menší meandry a slepá ramena. Vlára se tak alespoň trochu navrací ke své přirozené podobě. Vydatnost pramenů je nejvyšší v květnu až červnu, nejnižší v prosinci až únoru. Základním typem podzemních vod jsou zde podzemní vody se sezónním doplňováním zásob. (Kříž 1971) Střídání propustných pískovců s vrstvami nepropustných jílovců je určující pro charakter podzemních vod – oběh podzemních vod je silně omezován flyšovým charakterem vrstev. Na nepropustných vrstvách končí vertikální oběh podzemních vod, a tak se vytvářejí plošně malé hydrologické jednotky, odpovídající jednotlivým lavicím pískovců (Kuča et al. eds. 1992). 15

U několika chat jsou vybudovány menší rybníčky, které slouží převážně k soukromému chovu ryb. Jsou citlivě včleněny do krajiny, poskytují útočiště pro živočichy (mimo ryb především pro obojživelníky a ptáky), břehové společenstva tvoří převážně rákos, orobinec, sítiny a jiné mokřadní a vodní rostliny. Časté jsou studánky a menší vývěry vody na loukách a v lesích. Nejznámější studánka s pitnou vodou se nachází přímo v PR Lazy.

Povodí:

III.řádu Vlára II.řádu Váh I.řádu Dunaj Úmoří : Černé moře

Langův dešťový faktor:

D = 96,20 mm/°C D = HSR * Tr-1 HSR . . .roční úhrn srážek v mm. . .760mm, stanice Brumov – Bylnice (1951 – 1980) 350 m.n.m. Tr-1. . .průměrná roční teplota ve °C . . .7,9°C

Tab. Klasifikace podle Langova deštného faktoru OBLAST I II III IV V

Minářova vláhová jistota :

D ≤ 60 61-70 71-80 81-100 101 a více

OBLAST Velmi suchá Suchá Normální Vlhká Velmi vlhká

α = 42,4 mm/°C α = ( HSR – HS´) * Tr-1

HS´-hranice podnebí polních struktur dle Gregora: HS ´= 30 * ( Tr + 7 )

16

Tab. Charakteristika území dle hodnot Minářovy průměrné vláhové jistoty α -4až 0 1 až 7 8 až 14 15 až 21 22 až 28 29 až 35 36 a více

OBLAST

PRAVDĚPODOBNOST VÝSKYTU SUCHÝCH LET V %

1. nejsušší 2. silně suchá 3. středně až mírně suchá 4. přechodná 5. mírně vlhká 6.středně vlhká 7. silně vlhká až nejvlhčí

50 a více 25-50 15-25 5-15 5-0 5-0 5-0

4.6. BIOTA Oblast spadá do fytogeografického obvodu Karpatské mezofytikum, okres 78 Bílé Karpaty lesní (Skalický 1988). Z hlediska biogeografického náleží do bioregionu 38 - Bílé Karpaty a Vizovické Vrchy (Culek 1993). Převládají zde mezofyty nad termofyty. Teplomilných druhů je tedy výrazně méně než v jižní části Bílých Karpat. Rozpětí vegetačních stupňů je od suprakolinního (kopcovina) po submontánní (vrchovina). Vyskytují se zde především bučiny s ostřicí chlupatou (Carici pilosaeFagetum). Pouze v okolí řeky Vláry přechází potenciální vegetace do svazu karpatské ostřicové dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum). Lesy jsou převážně přírodě blízké s vysokým podílem přirozených druhů. V podrostu dominují typické mezofilní druhy ostřice chlupatá (Carex pilosa), mařinka vonná (Galium aparine), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera). Na mapovaném území bylo nalezeno 32 druhů dřevin: Buk lesní (Fagus sylvatica), dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), olše šedá (Alnus incana), olše lepkavá (Alnus glutinosa), lípa srdčitá (Tilia cordata), bříza bělokorá (Betula pendula), smrk ztepilý (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris), modřín opadavý (Larix decidua), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), javor babyka (Acer campestre), javor tatarský (Acer tataricum), vrba křehká (Salix fragilis), vrba nachová (Salix purpurea), vrba jíva (Salix caprea), líska obecná (Corylus avellana), třešeň ptačí (Cerasus avium), slivoň trnitá (Prunus spinosa), hrušeň planá (Pyrus pyraster), svída krvavá (Swida sanguinea), bez černý (Sambucus nigra), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), topol (Populus sp.), osika obecná (Populus 17

tremula), růže šípková (Rosa canina), jilm habrolistý (Ulmus minor), jabloň domácí (Malus domestica), slivoň domácí (Prunus domestica), kalina obecná (Viburnum opulus).

Vegetace přepásaných luk náleží do svazu Cynosurion nebo Bromion, který se prosazuje spíše v nepřepásaném bezlesí. Typické je obohacení o teplomilné druhy. Na vlhkých místech jsou mokřadní louky svazu Calthion, které při zániku kosení přecházejí v porosty asociace Junco inflexi-Menthetum longifoliae. Většina menších luk je vlhkých až podmáčených. Častý je výskyt menších pramenů. Větší zemědělsky využívané louky jsou spíše suché s pomístným zamokřením. Druhově nejbohatší jsou louky PR Lazy. Bylo zde zjištěno celkem 290 druhů rostlin. Tyto louky jsou významné nejhojnějším výskytem vstavačovitých v severní části Bílých Karpat. Nejvýznamnějšími zástupci zdejší flóry jsou vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač obecný (Orchis morio), vstavač mužský (Orchis mascula), prstnatec Fuchsův Soóův (Dactylorhiza fuchsii subsp. sooana), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík růžkatý (Epipactis muelleri), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), kruštík bahenní (Epipactis palustris), kruštík pontický (Epipactis pontica), kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla), pětiprstka žežulník hustokvětá (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora), pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a jejich kříženec, lilie zlatohlávek (Lilium martagon), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), ostřice ptačí nožka (Carex ornithopoda) a hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum). Významný výskyt zde má i mech Fissidens adianthoides. (www.bilekarpaty.cz), (Jongepierová 2007) Častý je výskyt solitérních stromů na loukách. Nejčastěji jsou to buk lesní (Fagus sylvatica), habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata), javor babyka (Acer campestre), dub zimní (Quercus petraea) nebo některý z ovocných stromů (viz příloha 4-CD-foto 034).

Významný výskyt na území mají někteří bezobratlí - střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri), střevlík Ulrichův (Carabus ulrichi), otakárek ovocný (Iphiclides 18

podalirius), otakárek fenyklový (Papilio machaon). Nalezen zde byl také motýl ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron), řazený v červené knize ČR jako ohrožený. Početně jsou zastoupeny rody Bombus (čmeláci) a Formica (mravenci). Z obojživelníků a plazů jsou běžní rosnička zelená (Hyla arborea), slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka živorodá (Lacerta agilis). Typický je zde výskyt ptáků - pěnice vlašské (Sylvia nisoria), bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra) a ťuhýka obecného (Lanius collurio). (Konvička 2007)

19

5. CHARAKTERISTIKA POTENCIÁLNÍHO STAVU BIOCENÓZ 5.1. TEORIE Geobiocenologická typizace krajiny je založena na aplikaci

teorie typu

geobiocénu (Zlatník 1973). Typ geobiocénu je soubor geobiocenózy přírodní a všech od ní vývojově

pocházejících a do různého stupně změněných geobiocenóz

až

geobiocenoidů včetně vývojových stádií, která se mohou vystřídat v segmentu určitých trvalých ekologických podmínek. Teorie typu geobiocénu umožňuje vytvoření modelu přírodního (potenciálního) stavu geobiocenóz v krajině, což je takový stav, jaký by nastal v současných ekologických podmínkách při vyloučení vlivu člověka. Skupiny typů geobiocénů (STG) jsou sdružené typy geobiocénů s podobnými trvalými ekologickými podmínkami, zjišťovanými

pomocí bioindikace podle

druhového složení rostlinných společenstev. Do skupin jsou

typy geobiocénů

sdružovány na základě fytocenologické podobnosti přirozených lesních biocenóz ve stádiu zralosti. Skupiny typů geobiocénů jsou rámci natolik homogenních ekologických podmínek (klimatických, trofických i hydrických), že se vyznačují určitým druhovým složením

a prostorovou strukturou biocenóz, určitou produktivností

a určitou

dynamikou vývoje. Skupiny typů geobiocénů jako rámce určitých ekologických podmínek a na ně vázaných potenciálních biocenóz označujeme geobiocenologickou formulí. Na prvním místě je uveden vegetační stupeň, na druhém trofická řada či meziřada, na

třetím hydrická řada, případně i rozpětí těchto nadstavbových

geobiocenologických kategorií. Název skupiny typů geobiocénů hlavních dřevin potenciálních biocenóz.

je tvořen podle

(Buček, Lacina 1999)

5.2. VYMEZENÉ STG 3B3 - QUERCI-FAGETA TYPICA (QFt) - typické dubové bučiny: 230 ha Vyskytuje

se

převážně

na

kambizemích

v mírně

teplých

oblastech,

v nadmořských výškách 300-500(600) m n.m. Ve stromovém patře převládá buk lesní, typicky je k němu přimíšen dub zimní. Pravidelně vtroušen je zejména habr obecný, lípa srdčitá, javor klen a javor mléč. 20

Keřové patro je chudé. Se stoupající nadmořskou výškou se více prosazuje buk lesní na úkor dubu zimního. V bylinné vegetaci je hojná ostřice chlupatá, mařinka vonná, kyčelnice cibulkonosná, pryšec mandloňovitý, srha říznačka, strdivka jednokvětá, kokořík mnohokvětý. STG 3B3 byla vymezena na převážné většině území (230 ha). Mezotrofní druhy rostlin dominují na celém území. Svah o mírném sklonu zvedající se z roviny nivy Vláry nemá kromě zářezů potoků žádné výrazné zlomy nebo deprese. Expozice je severovýchodní až severozápadní. Nejvýše položené části území jsou již pozvolným přechodem ke 4. vegetačnímu stupni – 4B3 (Fageta typica).

3BC-C(4)5a - FRAXINI-ALNETA INFERIORA(FrAl inf) - jasanové olšiny nižšího stupně: 31 ha Oglejené půdy - fluvizemě kolem menších řek, mírně teplé oblasti v nadmořských výškách 300-350 m n.m. Stromové patro je tvořeno olší lepkavou a jasanem ztepilým. Typicky jsou vtroušeny vrby křehká a bílá a jejich kříženci, v keřovém patře výskyt vrby nachové, vrby jívy a bezu černého. V bylinném patře dominují vlhkomilné druhy – orsej jarní, prvosenka vyšší, plicník lékařský, devětsil lékařský, bršlice kozí noha, blatouch bahenní, kostival lékařský. STG vymezena v široké nivě řeky Vláry. Dnes je tato rovina využívána především zemědělsky. Pozůstatky původních porostů byly zničeny při rekultivaci. Dnes zde dominují výsadby jasanu ztepilého a vrby nachové. Z dřívějších výsadeb se zachoval topol.

3BC4(5a) - FRAXINI-ALNETA ACERIS INFERIORA (FrAlac inf) – javorové jasanové olšiny nižšího stupně: 10 ha Oglejené půdy – fluvizemě v okolí malých toků i v zářezech pramenišť. Nadmořská výška 250-350 m n.m. Hlavními dřevinami jsou vrba křehká, jasan ztepilý a olše lepkavá. Vedlejšími dřevinami jsou olše šedá, javor babyka, javor mléč, lípa srdčitá, habr obecný, vrba jíva.

21

V podrostu se vyskytují kopytník evropský, bršlice kozí noha, pitulník horský, bažanka vytrvalá, blatouch bahenní, orsej jarní. Vymezeny kolem menších pravostranných přítoků Vláry pramenících na území. Potoky vyhloubily typické hluboké zářezy v reliéfu svahu. STG

10; 4% 31; 11% 3B3 3BC-C(4)5a 3BC4(5a) 230; 85%

5.3. DISKUSE Převážná většina území (85%) náleží do STG 3B3, který je zde typický. Vegetační stupeň byl vylišen na základě floristického průzkumu, nadmořské výšky, expozice a klimatické charakteristiky území. Celé řešené území spadá do 3. vegetačního stupně - dubobukového. Nadmořská výška 300-600 m n.m. , převážně severní expozice, průměrná roční teplota 7,9°C , 760 mm ročních srážek odpovídá 3.vegetačnímu stupni (dle Zlatníkovy stupnice). Potvrzení tohoto stupně vykázala vegetace. Nejvíce zastoupená dřevina v lesích je buk lesní (Fagus sylvatica), v podrostu dominují karpatské mezotrofní druhy typické pro 3. vegetační stupeň. Velký význam pro biodiverzitu mají rostliny z

2. a 4. vegetačního stupně. Tyto druhy se zde však

vyskytují pouze v malých pokryvnostech. Nejvýše položená část území je již přechodem ke 4. bukovému vegetačnímu stupni. Stále tu však dominují druhy z dubobukového vegetačního stupně, dobře se zmlazuje i habr obecný a lípa srdčitá. Z trofických řad dominuje mezotrofní řada. Dominují tedy mezofilní druhy s euryekní tendencí. Místy do mezotrofní řady zasahují také oligo-mezofyty (meziřada A/B) a heminitrofilní mezofyty. Z meziřady B/D sem zasahují bazifilní mezotrofy. Typické je to především na druhově bohatých loukách. Toto přidružování je pro mezotrofní řadu typické stejně jako 3. normální (vůdčí) hydrická řada. Rostliny z přidružených meziřad nikdy nedosahují dominantní pokryvnosti. Přechod k trofické 22

řadě C a hydrické řadě 4 a 5a byl mapován v okolí Vláry (3BC-C(4)5a) a jejích přítoků (3BC4(5a)). Znakem nitrofilní řady a mezotrofně bázické meziřady je velmi bohatý jarní aspekt. Ten je také velmi častý na hydrických řadách 4 a 5.

23

6. CHARAKTERISTIKA VYMEZENÝCH TYPŮ BIOTOPŮ 6.1. TEORIE Biotop je soubor všech živých a neživých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů. (Buček, Lacina, Löw, Míchal, doplnil Maděra, 2004)

6.2. VYMEZENÉ BIOTOPY

ORNÁ PŮDA: fyziotyp

základní (11)

NATURA 2000

extenzivně obhospodařovaná pole (X3)

plocha

18,6 ha

SES

1

STG

3 BC-C (4)5a

nadmořská výška 300-310 m n.m.

Většina luk na území byla dříve rozorána v rámci intenzifikace zemědělské výroby. Dnes se orná půda vyskytuje jen na rovině v nivě Vláry. Pěstuje se zde především obilí a vojtěška. Pole jsou od sebe oddělena křovinnými liniovými společenstvy se stromy, které lemují potoky ústící do Vláry. S přechodem k tzv. ekologickému zemědělství se zde upustilo od hnojení průmyslovými hnojivy a používání pesticidů a jiných látek. Ruderální druhy se vyskytují hlavně na okrajích polí – na mezích, přilehlých loukách a v křovinách.

fyziotyp

drobná políčka (12)

NATURA 2000

extenzivně obhospodařovaná pole (X3)

plocha

0,7 ha

SES

1

STG

3 B3


24

Drobná políčka mají zanedbatelnou rozlohu. V mapě je vyznačeno myslivecké políčko sloužící pro zvyšování úživnosti pro zvěř. Několik políček se nachází v blízkosti chat. Slouží pro pěstování zeleniny. Jejich plocha je velmi malá, proto nejsou v mapě vyznačeny.

SADY: fyziotyp

maloplošné, extenzivní s významným podílem přirozeně rostoucích druhů bylin (32)

NATURA 2000

nelesní stromové výsadby mimo sídla (X13)

plocha

1,6 ha

SES

3

STG

3B3


Jsou založeny v blízkosti chat. Sady čítají řádově maximálně desítky stromů ve stáří asi 10-15 let. Často jsou vysazeny „na louce“. Proto do podrostu lehce pronikají i významné druhy rostlin z okolních luk. Travinný a bylinný podrost je pravidelně kosen. Průmyslová hnojiva ani postřiky nejsou používány. V druhovém složení naprosto dominuje švestka domácí (Prunus domestica), podstatně méně jsou zastoupeny ostatní ovocné stromy jako jabloně, hrušky a třešně.

LOUKY A PASTVINY: fyziotyp

přirozené a přírodě blízké

extenzivní s významným podílem

přirozených druhů (42.1) NATURA 2000

širokolisté suché trávníky (T3.4)

plocha

13,1 ha

SES

4

STG

3B3


Reprezentativní ukázkou jsou louky v PR Lazy. Louky jsou velmi hodnotné širokou druhovou rozmanitostí. Při inventarizačním průzkumu v roce 1995 zde bylo získáno 867 údajů, týkajících se 287 taxonů (Jongepier et Jongepierová 1995). Louky 25

zasluhují ochranu především díky výskytu několika druhů orchidejí a dalších chráněných rostlin (viz příloha 4-CD-foto 027). Jsou také významným refugiem pro teplomilný hmyz. Udržování a zvyšování biodiverzity je zajištěno dobrým managementem luk (pravidelné kosení, odstraňování náletu, ořezy hrází).

fyziotyp

přírodě blízké, druhově chudší (42.2)

NATURA 2000

poháňkové pastviny (T1.3)

plocha

72,8 ha

SES

3

STG

3 B 3, 3 BC 4(5a)


Louky využívané pro pastvu skotu (viz příloha 4-CD-foto 020) nebo na seno. Pastva (sešlapávání) výrazně omezuje výskyt chráněných druhů rostlin. Nejvíce je podrost sešlapáván na vlhčích místech v blízkosti potoků. Druhová rozmanitost se zvyšuje na okrajích luk (hranice s lesem – menší využívání), na vlhčích místech a v liniových společenstvech.

fyziotyp

polokulturní, většinou intenzivní, existence přirozených druhů (43)

NATURA 2000

poháňkové pastviny (T1.3)

plocha

46,5 ha

SES

3

STG

3 B 3, 3 BC 4(5a)


Louky využívány na seno. Tomu je přizpůsobeno druhové složení (travní směsky). Kosení probíhá 2x ročně. Přirozené druhy jsou vázány na okraje luk, zamokřené části a liniová společenstva.

26

LESY: fyziotyp

přírodě blízké, 60% přirozené dřevinné skladby (52)

NATURA 2000

květnaté bučiny (L5.1), karpatské dubohabřiny (L3.3)

plocha

35,2 ha

SES

5

STG

3B3


Dominující dřevinou je buk lesní (viz příloha 4-CD-foto 011). Vedlejšími dřevinami jsou habr obecný, dub zimní, javor klen, javor mléč, lípa srdčitá, bříza bělokorá, jasan ztepilý. Porost tvoří více etáží (různověký porost), v podrostu dominují typičtí převážně mezotrofní průvodci bučin. V PR Lazy je chráněna dubohabřina, ve které bude obnovena pařezina. Jehličnany se vyskytují pouze jednotlivě (kromě jedle, která se zde nevyskytuje).

fyziotyp

polokulturní nevyvinutá společenstva a smíšené porosty, 30-60% přirozené dřev. skladby (53)

NATURA 2000

lesní kultury s nepůvodními dřevinami (X9), karpatské dubohabřiny (L3.3)

plocha

52 ha

SES

4

STG

3 B 3, 3 BC-C (4)5a


Smíšený porost v jihozápadní části území. Porost je tvořen asi z 60 % jehličnany. Zastoupení listnatých dřevin čítá zbylých 40 %. Z jehličnanů převažuje borovice lesní, modřín opadavý a smrk ztepilý. Listnaté dřeviny jsou zde reprezentovány bukem lesním, habrem obecným, břízou bělokorou, lípou srdčitou, javorem klenem a javorem mléčem. Tyto listnáče jsou do porostu přimíšeny nebo vtroušeny. Porost v severovýchodní části území. Nachází se v blízkosti pobřežních společenstev Vláry. V době intenzivních srážek bývá

27

zaplavován, čímž vznikají

naplaveniny písku. Různověký porost – lípa srdčitá, topol, javor klen, javor mléč, javor babyka, vrba jíva, třešeň ptačí, jilm habrolistý. (viz příloha 4-CD-foto 015) V porostu ve východní části území dominuje habr obecný - pozůstatek z výmladkového hospodářství (viz příloha 4-CD-foto 013). Významné zastoupení tu má buk lesní a dub zimní, bříza bělokorá, javor klen, javor mléč, lípa srdčitá, jasan ztepilý. Přimíšeny jsou jehličnany (mimo jedle bělokoré). V blízkém okolí potoka dominuje olše lepkavá a olše šedá. Tento porost se svou dřevinnou skladbou blíží přírodě blízkému lesu s 60% přirozených dřevin.

fyziotyp

kulturní, monokulturní a směsi stanovištně nevhodné (54)

NATURA 2000

lesní kultury s nepůvodními dřevinami (X9)

plocha

0,5 ha

SES

3

STG

3 B 3, 3 BC 4(5a)


Výsadba borovice lesní na malé ploše. Dnes ve stadiu tyčoviny. Nebyly učiněny žádné výchovné zásahy, takže porost špatně odrůstá. Stanovištně je nevhodné.

LADA: fyziotyp

s dřevinami (62.3)

NATURA 2000

křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy (X8)

plocha

0,4 ha

SES

3

STG

3 BC-C (4)5a


V blízkosti Vláry. Prudký svah mezi sadem a polní cestou. Nalétla zde bříza bělokorá a trnka obecná. Převažují ruderální druhy. Postupně sem nalétávají i významné druhy z okolních ploch.

28

LINIOVÁ SPOLEČENSTVA, SOLITERY: fyziotyp

dřevinná, přírodě blízká, bez ruderálních druhů (73.2)

NATURA 2000

vysoké mezofilní a xerofilní křoviny (K3)

plocha

10,4 ha

SES

4

STG

3 B 3, 3 BC-C (4)5a, 3 BC 4(5a)


Velmi výrazné krajinotvorné prvky. Na území přirozeně rozdělují jednotlivé louky nebo tvoří výběžky lesů do luk. Na druhově chudších zemědělsky využívaných loukách slouží jako ochrana přirozeným druhům. Působí stabilizačně na okolní plochy, zlepšují mikroklima, půdní a hydrické vlastnosti. Částečně mohou plnit funkci větrolamů. Nejčastějšími dřevinami jsou hloh jednosemenný, javor babyka, javor mléč, trnka obecná, kalina obecná, lípa srdčitá, habr obecný, jasan ztepilý. Často jsou vtroušeny zplanělé ovocné stromy.

MOKŘADY: fyziotyp

narušený (92)

NATURA 2000

mokřadní vrbiny (K1)

plocha

0,7 ha

SES

4

STG

3 B 3,, 3 BC 4(5a)

nadmořská výška 370-430 m.n.m.

Dva mokřady v lese a dva na louce. Lesní mokřady jsou zarosteny vrbami.Ve stagnující vodě tleje velké množství mrtvého dřeva (viz příloha 4-CD-foto017). Luční mokřady tvoří druhově bohatší ostrůvky. Jsou však ovlivňovány hospodařením na louce (sečení, sklízení sena, pastva).

29

fyziotyp

silně narušený (93)

NATURA 2000

mokřadní vrbiny (K1)

plocha

2 ha

SES

3

STG

3 BC-C (4)5a


V blízkosti Vláry. Silně narušený skládkou odkoru, dolováním hlíny, pojezdy motorových vozidel. Z dřevin zde dominují vrby, olše a javor klen. Voda zde během roku kolísá. (viz příloha 4-CD-foto 022)

VODNÍ PLOCHY: Na území se nachází několik menších rybnků. Slouží jako estetický doplňek chat nebo k chovu ryb. Jsou významné také pro množení obojživelníků. V mapě nejsou vyneseny z důvodu zanedbatelné plochy.

VODNÍ TOKY: fyziotyp

přirozené, dílčí úpravy, vyvinuté společenstva (112)

NATURA 2000

údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2)

plocha

7,6 ha

SES

4

STG

3 BC 4(5a), 3 BC-C (4)5a


Pravostranné přítoky Vláry. Krátké malé bystřinné potoky. Ústí některých potoků bylo v minulosti zatrubněno nebo upraveno z důvodu snadnější dostupnosti a zvětšení plochy orné půdy. Jinak jsou lidské zásahy minimální. Potoky přirozeně meandrují a tvoří zářezy v reliéfu. Doprovodná společenstva vytváří především olše lepkavá, olše šedá, vrba křehká, habr obecný, líska obecná, buk lesní, zplanělé ovocné stromy. Bylinné patro je zastoupeno vlhkomilnými a vodními druhy.

30

fyziotyp

upravená, mírně narušená společenstva (113)

NATURA 2000

vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů (K2.1)

plocha

7 ha

SES

3

STG

3 BC-C(4)5a


Regulace řeky Vláry proběhla v roce 1970. Tok byl narovnán, sesouvající břehy byly zpevněny kamenným záhozem a výsadbou vrb. Byly vytvořeny kamenné skluzy (viz příloha 4-CD-foto 014), které však nezabraňují migraci vodních živočichů. Podél řeky jsou vysázeny jasany ztepilé , topoly, javory (mléč, klen) viz příloha 4-CD-foto 031). Vrby jsou periodicky ořezávány, břehy jsou opravovány. Pobřežní vegetace je v létě kosena.

SÍDLA A OBJEKTY MIMO INTRAVILÁN: Na území se nachází pouze několik chat (soukromých a mysliveckých), které nijak významně neovlivňují ráz krajiny. KOMUNIKACE, SKLÁDKY: Všechny cesty jsou nezpevněné lesní cesty a pěšiny kromě cesty ze Štítné na Pláňavy (hranice území), která je zpevněna asfaltem. Skládky se zde nevyskytují mimo několika vyvezených sutí ze staveb na lesních cestách.

5%

Typy biotopů

1% 4%

Orná půda 7%1%

Sady

0%

Louky Lesy

33%

Lada 49%

Liniová spol. Mokřady Vodní toky

31

6.3. DISKUSE Téměř polovinu plochy (49%) tvoří louky. Lesy se rozprostírají na 33% plochy. Na území je tedy poměrně rovnovážně zastoupen les a bezlesí. Zanedbatelná není ani plocha liniových společenstev (4%) a vodních toků (5%), které přirozeně rozčleňují krajinu a působí jako biokoridory. Plocha orné půdy je 7%. Mozaikovité rozložení velkého množství typů biotopů vytváří zdejší krajinářsky velmi hodnotnou harmonickou kulturní krajinu. Biotopy zde byly již v minulosti výrazně ovlivňovány lidskou činností. Proto je tato krajina dnes závislá na lidských zásazích. Nejdůležitějším vstupem člověka do přírodních pochodů je bezesporu kosení druhově bohatých luk. Člověk se stává pomocníkem a udržovatelem biodiverzity na loukách. K takovéto „spolupráci“ mezi člověkem a přírodou samozřejmě nedochází na velkých zemědělsky využívaných loukách, které tvoří větší část území. I přesto však plocha těchto přírodě blízkých luk není zanedbatelná. Hospodaření v lesích zde vychází také z tradičního „dubohabrobukového“ hospodaření. V nejbližších letech bude jako ukázka tradičního hospodaření obnovena a chráněna dubohabřina v PR Lazy (viz příloha 4-CD-foto 013). Tyto tradiční způsoby využívání krajiny vedou ke vzniku harmonické kulturní krajiny s bohatou mozaikou biotopů, s vysokou ekologickou stabilitou a s hodnotnou přírodní, krajinářskou a estetickou funkcí.

32

7. KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY KRAJINY 7.1. TEORIE Kostra ekologické stability (KES) je soubor všech ekologicky stabilnějších částí krajiny bez ohledu na jejich funkční vztahy. (Míchal 1994) KES byla navržena na základě terénního průzkumu, map a leteckých snímků, ale především na základě mapování současného stavu krajiny (biotopů) a potenciálního stavu krajiny (STG). Každému biotopu byl přiřazen stupeň ekologické stability (0-5). Biotopy s vyššími stupni ekologické stability (na studovaném území stupně 4 a 5), tzv. ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK), vytvářejí kostru ekologické stability.

7.2. NÁVRH KES Ekologicky nejstabilnějším segmentem (stupeň 5) je přírodě blízký dubobukový les v centrální části území kolem PR Lazy (viz příloha 4-CD-foto 011). Místy buk vytváří „monokulturní“ porost. Tento porost je vyhlášen jako genová základna (www.uhul.cz). Tato část území je přirozeně nejodolnější částí celého území vůči změně vnějších podmínek. Nebezpečím pro segment je „necitlivá“ těžba a výsadba stanovištně nevhodných dřevin (viz příloha 4-CD-foto 029 a 032).

Vysokou ekologickou

stabilitu (stupeň 4) mají také druhově bohaté louky v PR Lazy a jejím okolí. Tato stabilita je však podmíněna lidskou činností - kosení luk, odstranění náletu. Při ponechání luk bez péče by dominantnější trávy brzy vytlačily chráněné druhy rostlin.Dochází zde k prolínání lidské činnosti a přírodních pochodů. Paradoxně je tedy největším ohrožením lidská nečinnost. Proto je důležitý management péče o tyto louky. Musí být zajištěno pravidelné mechanizované a ruční kosení (1-2x ročně ve více termínech) s ponecháním 10% louky nepokosené. Vysokou ekologickou stabilitou (stupeň 4) se vyznačují také liniová společenstva a pobřežní vegetace potoků. Na velkých loukách s nižší ekologickou stabilitou jsou právě liniová společenstva stabilnějšími částmi. Tvoří výběžky lesa do kulturní krajiny a nesou si s sebou „ekotonový efekt“ - vyskytují se zde luční i lesní druhy. Péče o liniová společenstva spočívá v přiměřeném ořezávání a odstraňování nevhodných dřevin. Liniová společenstva jsou ohrožována vytěžením z důvodu navýšení produkční plochy luk. Pobřežní vegetace toků je málo ovlivněna lidskou činností hlavně z důvodu špatné dostupnosti těchto porostů. Potoky tvoří hluboké zářezy do krajiny. Půda v okolí je ovlivňována vodou. Také díky tomu se zachovali 33

typičtí průvodci menších, krátkých potoků - olše lepkavá, olše šedá, vrba křehká. Pouze ústí potoků byla v minulosti „zbavena“ dřevin (viz příloha 4-CD-foto 024). Největším ohrožením je tedy těžba.

Stupně ekologické stability (SES)

19,3 7%

35,2 13% SES = 5 SES = 4 83,8 31%

130,8 49%

SES = 3 SES = 1

7.3. DISKUSE Celková plocha KES je 90 ha. To je 1/3 výměry celého území. Z toho lze usoudit, že území je velmi stabilní i jako celek. Největší plochu zabírá SES 3, který je zastoupen na 49% plochy. Nejméně (7%) je zde SES 1, z důvodu malého plošného zastoupení orné půdy. Významnou plochu zabírá SES 4 (31%). Také proto velká část území spadá do 1. ochranné zóny CHKO Bílé Karpaty (www.uhul.cz). Segmenty s vyšším SES mají výrazný kladný vliv na okolní méně stabilní segmenty. Obzvlášť patrné je to u liniových společenstvech na zemědělsky využívaných loukách, v potočních nivách, na zamokřených částech luk a lesů. Z těchto důvodů se dá o tomto segmentu bělokarpatské krajiny mluvit jako o pěkné ukázce harmonické kulturní krajiny (viz příloha 4-CD-foto 021). Plochy člověkem destabilizované jsou převáženy stabilními přírodě blízkými plochami. Ohrožením je proto destabilizace jednotlivých biotopů a následně celých ekosystémů.

34

8. NAVRHOVANÝ ÚSES 8.1. TEORIE Územní systém ekologické stability (ÚSES) je vybraná soustava ekologicky stabilnějších částí krajiny, účelně rozmístěných podle funkčních a prostorových kritérií. (Míchal 1994) Návrhu ÚSES předchází mapování biotopů, STG a hlavně KES. V současnosti není na území vymezen žádný ÚSES. Byla proto navržena soustava - biocentra (lesní a luční), biokoridory (funkční a nefunkční) a interakční prvky. Všechny prvky ÚSES jsou lokálního významu.

8.2. NÁVRH ÚSES Lesní biocentrum (30,5 ha) bylo vymezeno v zachovalém dubobukovém – bukovém lese (viz příloha 4-CD-foto 011), v centrální části řešeného území. Tento segment vykazuje nejvyšší stupeň ekologické stability. Velká plocha a přírodě blízká skladba porostu biocentra zaručuje uchování biodiverzity a příznivé působení na okolní krajinu. Druhé biocentrum se nachází v blízkosti Vláry. Tvoří ho „lužní lesík“. Tento segment je posledním lesním porostem v těsné blízkosti Vláry (viz příloha 4-CDfoto015). Biocentra luční (15,4 ha) se nacházejí východně od bukového lesního biocentra. Jsou to louky v PR Lazy a jejím okolí a jedna vlhčí louka na západním okraji lesního biocentra. Pro louky je typický výskyt orchidejí. Bohatá struktura luk je vytvářena liniovými společenstvy, rozdělující louky, prameništi, potoky a solitérními stromy. Uchování biodiverzity na loukách je však závislé také na lidské činnosti. Funkčními biokoridory (10,4 ha) jsou především liniová společenstva doprovázející potoky. Nejzachovalejším je Stránský potok (viz příloha 4-CD-foto 033). Další dva biokoridory jsou nefunkční (5 ha) z důvodu chybějícího propojení (viz příloha 4-CD-foto 018). Významným, i když ne tak zachovalým biokoridorem, je řeka Vlára. Má potenciál stát se významnou migrační cestou pro mnoho organismů, především pro živočichy vázané na vodu. Mimoto příznivě působí na vodní režim okolní krajiny a je velmi výrazným krajinotvorným prvkem tohoto segmentu krajiny.

35

Velký význam mají interakční prvky (8 ha). Jsou jimi liniová společenstva na zemědělsky využívaných loukách. Jejich úkolem je zvyšování biodiverzity, zabránit vysychání a erozi půdy a zlepšovat mikroklima. (viz příloha 4-CD-foto 026) 8.3. DISKUSE Z hlediska ochrany a tvorby krajiny (dle Míchal 1994) je zájmová oblast krajinou, v níž současný způsob a intenzita hospodářského využití jsou adekvátní přírodním podmínkám a poskytují záruku trvalosti využití produkčních i mimoprodukčních funkcí bez narušení životního prostředí. Mapování biotopů a KES vykázalo také vysokou zachovalost a stabilitu území. Na území jsou proto naplňovány cíle vytváření územních systémů i bez vyhlášeného ÚSES. Pro budoucí vývoj krajiny je však důležité vyhlášení lokálního ÚSES, aby bylo zaručeno udržení ekologické stability a přírodní a estetické hodnoty tohoto území (viz příloha 4-CD-foto 024).

36

9. ZÁVĚR Vybrané území je lokalizováno poblíž obce Bylnice a Štítná nad Vláří. Dle zadání byl vybrán segment zemědělsko-lesní krajiny. Jedná se o mozaiku lesů, luk, menších polí, liniových společenstev a solitérních stromů. Celková plocha řešeného území je 2,7 km2 (270 ha). Hranice jsou převážně přírodního charakteru (Stránský potok, řeka Vlára, hranice lesa a louky). Pouze jižní hranice je lemována asfaltovou cestou. Podloží je tvořeno karpatským flyšem. Na něm se zde vytvořily 2 půdní typy kambizem typická a kolem Vláry a jejích přítoků fluvizem. Území spadá do mírně teplé oblasti MT5. V rostlinné vegetaci dominují mezofyty. Dle metodiky SMS bylo zmapováno 15 typů biotopů. Tyto biotopy byly rozlišeny také dle metodiky NATURA 2000. V rámci mapování potenciální vegetace bylo území rozčleněno na 3 STG. V okolí Vláry se nacházejí jasanové olšiny nižšího stupně (3BC-C(4)5a), v okolí malých potoků jsou to javorové jasanové olšiny nižšího stupně (3BC4(5a)). Zbytek území náleží do skupiny typické dubové bučiny (3B3). V návaznosti na potenciální a aktuální vegetaci bylo navrženo 90 ha KES. Do KES patří všechny EVKS, všechny segmenty se SES 4 a 5.. V návaznosti na KES byl navržen ÚSES - 45,9 ha biocenter lesních a lučních, 15,4 ha funkčních a nefunkčních biokoridorů a 8 ha interakčních prvků. Celkově lze tento segment krajiny hodnotit jako velmi zachovalý a ekologicky stabilní. Území je typickou ukázkou harmonické kulturní krajiny v severní části CHKO Bílé Karpaty ( viz příloha 4-CD-foto 023). Pro zachování zdejších ekologicky stabilních a přírodě blízkých ekosystémů je důležité naučit se krajinu využívat, aniž by docházelo k ochuzování jejího genofondu a krásy přirozenosti. Na mapovaném území je toto až na malé výjimky zatím dodržováno, z čehož plynou naděje, že se lidé začínají navracet k tradičnímu přírodě bližšímu využívání krajiny a hlavně k jejímu pochopení a úctě k ní.

37

SUMMARY Selected territory is localized by villages Bylnice and Štítná nad Vláří. According to the setting the segment of agriculture-forest landscape was chosen. It is the mosaic of forests, meadows, smallish fields, line communities and solitary trees. Total tract of the analysed area is 2,7 km2 (270 ha). The borders have predominantly natural physique (the Stránský Brook, the Vlára River, forest and meadow border). Only the southern border is lined with asphalt road. The subsoil is formed by the Carpathian flyš. There formed 2 soil types on it – characteristic kambizem and along the Vlára River and its affluents it’s fluvizem. The territory

is included in the moderately genial range MT5. In plant vegetation

mezophylls are dominant. In accordance with the methodics of SMS 15 types of biotopes were charted. These biotopes were also discerned by the methodics of NATURA 2000. In terms of potential vegetation mapping the territory was divided into 3 STG. In the surrounding of the Vlára River ash alder carrs (3BC-C(4)5a) are situated and round the small streams maple ash alder carrs (3BC4(5a)) of lower level occur. The rest of the territory belongs to the category of typical oak beechwood. In relationship with potential and actual vegetation 90 ha of KES were designed. All EVKS, all segments with SES 4 and 5 belong to KES. In relationship with KES ÚSES was designed – 45,9 ha of forest and pratal biocentres 15,4 ha of function and functionless habitat corridors and 8 ha of interactive elements. Generally this landscape segment can be evaluated as very well-preserved and ecologically stable. The territory is the swach of harmonious cultural landscape in the northern part of the protected landscape area Bílé Karpaty. It is important for conservation of local ecologically stable and nature-close ecosystems to learn how to make use of the landscape without impoverishment of its genetic resources and beauty of its naturalness. In the territory mapped this is – with only minor exceptions – observed so far, where of the hope for people starting to return to traditional natureclose landscape use and primarily to the understanding and respect for it unwinds.

38

10. POUŽITÁ LITERATURA Ambros, Z. , Štykar, J. : Geobiocenologie I., MZLU Brno 2004. Balatka, B. a kol.: Zeměpisný lexikon ČSR – Hory a nížiny, ACADEMIA Praha 1987. Buček, A. , Lacina, J.: Geobiocenologie II. , MZLU Brno 2002. Buday, T. et al., 1990. Geologická mapa ČSSR, List Gottwaldov. Praha, Ústřední ústav geologický, mapa 1:75000. Culek, M. a kol.: Biogeografické členění ČR + mapa 1:500000 - ENIGMA Praha 1996. Culek, M. et al., 2003. Biogegografické členění ČR II. Praha, AOPK. Demek, J. et al., 1971. Mapa typologického členění reliéfu. Brno, Geografický ústav ČSAV Brno + mapa 1:500000. Deyl, M., Hísek, K.: Naše květiny – ACADEMIA Praha 2003. Hejný, S., Slavík, B.: Květena ČSR 1 - ACADEMIA - ČSAV Praha 1988. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M. (eds.), 2001. Katalog biotopů ČR. Praha, AOPK ČR, s.304. Ivan, A. : mapa - Geomorfologické členění a typy reliéfu - GÚ ČSAV Brno. Jongepierová, I. , Konvička, O. : Plán péče o PR Lazy. Kodym, O. et al., 1967: Geologická mapa ČSSR. Praha, Ústřední ústav geologický v Praze, mapa 1:500000. Kříž, H.: Regiony mělkých podzemních vod ČSR – Geograf. ústav ČSAV Brno 1971. Kundrovská, O. et Kousal, J., 1975. Mapa středních výšek reliéfu. Brno, Geografický ústav ČSAV Brno, mapa 1:500000. Kundrovská, O. et. Kousal, J., 1971. Mapa výškové členitosti. Brno, Geografický ústav ČSAV Brno, mapa 1:500000. Květoň, V. et. Němec, L., 1993. Data klimatického normálu. Praha, ČHMÚ, mapa 1:75000. Laštůvka, Z. , Krejčová, P. : Ekologie, Konvoj, Brno 2000. Maděra, P., Zímová, E. /eds./, 2004. Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Brno, ÚLBDG LDF MZLU v Brně. Míchal, I. : Ekologická stabilita, Veronica Brno 1994, 276 str.. Moravec, J. a kol.: Fytocenologie - ACADEMIA 1994. Nekovařík: Geologická mapa ČR 1:50 000 - Ústřední ústav geologický, 1991. Neuhäuslová, Z. a kol. : Mapa potenciální přirozené vegetace ČR - ACADEMIA 1998. 39

Němeček, J. a kol.: Příručka pro průzkum lesních půd - Taxonomický klasifikační systém půd ČR – UHUL Brandýs nad Labem 2002. Novák, P.: Syntetická půdní mapa ČR, Ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí ČR, Praha 1991. Plíva, K. et Žlábek, I.., 1986. Přírodní lesní oblasti ČSR. Praha, SZN. Prudič, Z. : Lesy a lesní společenstva okresu Zlín - Muzeum JV Moravy 1994. Quitt, E., 1975. Klimatické oblasti ČSR. Brno, ČSAV Brno, mapa 1:500000. Skalický, V. in

Hejný, S. et

Slavík, B., (edits), 1988. Květena ČSSR I. Praha,

Academia + mapa 1.75000. Stehlík, O.: Potenciální eroze půdy v ČSR, Geografický ústav ČSAV, 1983. Vlček, V., 1971. Regiony povrchových vod v ČSR. Brno, Geografický ústav ČSAV Brno, mapa 1:500000. Vondrušková, H. et al., 1994. Metodika mapování krajiny. Praha. SMS Brno. Voženílek, V.: Regionální členění reliéfu ČR, katedra geografie PřF Univerzity Palackého v Olomouci.

- internet (www.cenia.cz, www.bilekarpaty.cz, www.uhul.cz)

40

11. SEZNAM PŘÍLOH 11.1. PŘÍLOHA 1: EKOLOGICKY VÝZNAMNÉ SEGMENTY KRAJINY

11.2. PŘÍLOHA 2: MAPY 11.2.1. MAPA STG 11.2.2. MAPA TYPŮ BIOTOPŮ 11.2.3. MAPA KES 11.2.4. MAPA NAVRHOVANÉHO ÚSES

11.3. PŘÍLOHA 3 : GEOBIOCENOLOGICKÉ MODELY 11.3.1. GEOBIOCENOLOGICKÝ MODEL 3 B 3 11.3.2. GEOBIOCENOLOGICKÝ PROFIL 11.3.3. LEGENDA

11.4. PŘÍLOHA 4: CD 11.4.1. MAPY 11.4.2. GEOBIOCENOLOGICKÉ MODELY 11.4.3. FOTODOKUMENTACE

41

1. ÚVOD........................................................................................................................... 1 1.1. ÚVOD.................................................................................................................... 7 1.2. CÍL PRÁCE (dle zadání) ....................................................................................... 7 2. METODIKA ................................................................................................................. 8 3. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O LOKALITĚ ......................................................................... 10 3.1. LOKALIZACE .................................................................................................... 10 3.2. HRANICE............................................................................................................ 11 3.3. SPRÁVA ÚZEMÍ ................................................................................................ 11 3.4. POSTUP PRACÍ.................................................................................................. 11 4. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ........................................................................................... 12 4.1. GEOLOGICKÉ POMĚRY .................................................................................. 12 4.2. GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY.................................................................... 12 4.3. KLIMATICKÉ POMĚRY................................................................................... 12 4.4. PŮDNÍ POMĚRY................................................................................................ 14 4.5. HYDROLOGICKÉ POMĚRY ............................................................................ 15 4.6. BIOTA ................................................................................................................. 17 5. CHARAKTERISTIKA POTENCIÁLNÍHO STAVU BIOCENÓZ ....................... 20 5.1. TEORIE ............................................................................................................... 20 5.2. VYMEZENÉ STG............................................................................................... 20 5.3. DISKUSE............................................................................................................. 22 6. CHARAKTERISTIKA VYMEZENÝCH TYPŮ BIOTOPŮ .................................... 24 6.1. TEORIE ............................................................................................................... 24 6.2. VYMEZENÉ BIOTOPY ..................................................................................... 24 6.3. DISKUSE............................................................................................................. 32 7. KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY KRAJINY.................................................. 33 7.1. TEORIE ............................................................................................................... 33 7.2. NÁVRH KES....................................................................................................... 33 7.3. DISKUSE............................................................................................................. 34 8. NAVRHOVANÝ ÚSES ............................................................................................. 35 8.1. TEORIE ............................................................................................................... 35 8.2. NÁVRH ÚSES .................................................................................................... 35 8.3. DISKUSE............................................................................................................. 36 9. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 37 10. POUŽITÁ LITERATURA ....................................................................................... 39 11. SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................... 41 11.1. PŘÍLOHA 1: EKOLOGICKY VÝZNAMNÉ SEGMENTY KRAJINY................. 41 11.2. PŘÍLOHA 2: MAPY........................................................................................... 41 11.2.1. MAPA STG ................................................................................................ 41 11.2.2. MAPA TYPŮ BIOTOPŮ ........................................................................... 41 11.2.3. MAPA KES ................................................................................................ 41 11.2.4. MAPA NAVRHOVANÉHO ÚSES ........................................................... 41 11.3. PŘÍLOHA 3 : GEOBIOCENOLOGICKÉ MODELY ........................................ 41 11.3.1. GEOBIOCENOLOGICKÝ MODEL 3 B 3................................................ 41 11.3.2. GEOBIOCENOLOGICKÝ PROFIL.......................................................... 41 11.3.3. LEGENDA.................................................................................................. 41 11.4. PŘÍLOHA 4: CD ............................................................................................... 41 11.4.1. MAPY......................................................................................................... 41 11.4.2. GEOBIOCENOLOGICKÉ MODELY....................................................... 41 11.4.3. FOTODOKUMENTACE ........................................................................... 41 42

PŘÍLOHA 1:

EKOLOGICKY VÝZNAMNÉ SEGMENTY KRAJINY

1. Bukový les západně od PR Lazy ÚSES Kategorie ochrany Plocha Katastrální území GBC zápis č. LT Lokalizace

v současnosti není; lesní biocentrum v návrhu ÚSES část segmentu náleží do Přírodní rezervace Lazy cca 30 ha Brumov-Bylnice 1 3B5 Bukový les se rozprostírá v centrální části řešeného území v nadmořské výšce 340-550 m n.m.. Hraničí s loukami PR Lazy, na západě s pastvinou a s velkými zemědělsky využívanými loukami. Segment je velmi dobře dostupný.

STG

3B3: Querci-fageta typica (typické dubové bučiny)

Biotop SMS

52 - přírodě blízké lesy

Biotop Natura2000

L 5.1 - květnaté bučiny

Území se nachází v nadmořské výšce 340-550 m n.m. Les leží na svahu se severní expozicí o sklonu 10-15°. Půdním typem je kambizem typická. Podloží je tvořeno flyšovými pískovci. Nachází se zde velké množství menších vývěrů vody se zamokřením blízkého okolí. Charakteristika bioty Segment je tvořen přírodě blízkým lesem, ve kterém dominuje buk lesní. Místy je přimíšen dub zimní. Doplňujícími dřevinami zde jsou habr obecný, javory, jilm habrolistý, lípa srdčitá, bříza bělokorá. Kolem malých potoků se uplatňuje také olše lepkavá, olše šedá, jasan ztepilý a vrba křehká. V podrostu dominují mezofyty, typické pro bělokarpatskou bučinu. Příliš hustá síť lesních cest, které jsou často využívány pro Negativní vlivy pojezdy motorových vozidel a motocyklů. S tím souvisí také nepovolená těžba. Problémem jsou také výsadby stanovištně nevhodných dřevin, především smrku. Na 2 místech jsou vysázeny v hojném počtu jasany ztepilé, což může v budoucnu vést k jejich expanzi do okolních porostů. Segment je typickou ukázkou bělokarpatského bukového Důvod ochrany lesa v mýtním věku. Na ÚHÚL je segment veden jako genová základna. Velmi příznivě ovlivňuje okolní porosty a je přirozeně ekologicky nejstabilnějším segmentem celého řešeného území. Nevysazovat stanovištně nevhodné druhy stromů. Návrh zásad péče Podporovat přirozené zmlazování buku a ostatních zde přirozených listnáčů. Aplikovat ochranu proti škodám zvěří. Podpora výběrového způsobu hospodaření. Omezení počtu lesních cest. 43 Charakteristika ekotopu

GEOBIOCENOLOGICKÝ ZÁPIS Č. 1:BUČINA ZÁPADNĚ OD PR LAZY Typ biotopu Natura 2000: L 5.1 - květnaté bučiny Biotop: 52 - Přírodě blízké lesy VS: 3 TŘ: B HŘ: 3 BIOREGION: 38 - Bílé Karpaty a Vizovické Vrchy STG: 3B3 K.ú.: Brumov-Bylnice LT: 3B5 Kategorie ochrany: Stadium, fáze: kmenovina Nadm. výška: 415 m n.m. Expozice: severní Sklon (°): 10° Podloží: flyšové pískovce Půdní typ: kambizem Zastoupení dřevin: BK 70, DBZ 15, LP 5, HB 5, JVK 4, BR Věk: 70 - 100 Datum: 20.7.2006 Lokalizace snímku: Asi 100m jihozápadně od spodního okraje západní louky PR Lazy. Snímek se nachází v bučině v mýtním věku.

Charakteristika ekotopu: Plocha se nachází v nadmořské výšce 415 m n.m. Podloží tvoří flyšové pískovce. Půdním typem je kambizem typická. Severní expozice 15° svahu. Klima je mírně teplé s velkým vlivem řeky Vláry.

Antropické ovlivnění: Tento segment není příliš ovlivněn lidskou činností. Les je ponecháván svému přirozenému vývoji. Plánuje se jeho přidružení k PR Lazy.

Tvar a velikost plochy: 20x20 m

Aspekt: jarní - letní

Synuzie dřevin - celk. pokr. ( I.-III.): 80%

Výška hl.úrovně:25 m Pokryvnost 2%

Patro Druh smrk ztepilý (Picea abies) I. II. dub zimní (Quercus petraea) lípa srdčitá (Tilia cordata) javor klen (Acer pseudoplatanus) buk lesní (Fagus sylvatica) habr obecný (Carpinus betulus) III. buk lesní (Fagus sylvatica) dub zimní (Quercus petraea) habr obecný (Carpinus betulus) IV. buk lesní (Fagus sylvatica) habr obecný (Carpinus betulus) lípa srdčitá (Tilia cordata)

10% 5% 5% 40% 2% 10% 5% 3% 5% 2% 1% 44

V.1a buk lesní (Fagus sylvatica) habr obecný (Carpinus betulus) lípa srdčitá (Tilia cordata)

2% 2% 1%

buk lesní (Fagus sylvatica) habr obecný (Carpinus betulus) lípa srdčitá (Tilia cordata) javor klen (Acer pseudoplatanus)

2% 2% 1% 2%

buk lesní (Fagus sylvatica) habr obecný (Carpinus betulus) javor klen (Acer pseudoplatanus)

2% 2% 2%

V.1b

V. 2

Synuzie podrostu - celková pokryvnost (%): 20% Druh Pokryvnost Druh Pulmonaria officinalis + Euphorbia amygdaloides Asarum europaeum 1 Polygonatum multiflorum Maianthemum bifolium 1 Fragaria vesca Stachys sylvatica + Poa nemoralis Sanicula europaea Carex pilosa Mycelis muralis + Primula elatior Galium odoratum 1

45

Pokryvnost + + -

2. Louky v PR Lazy

STG

v současnosti není; v navrhovaném ÚSES luční biocentrum Přírodní rezervace 2 ha Brumov-Bylnice 2 PR Lazy se nachází asi 500 m pod kótou Pláňava. Dostupnost nejlépe z vlakového nádraží Bylnice, odtud po modré turistické značce směrem na Pláňavy asi 1 km jihojihozápadně. 3 B 3: Querci-fageta typica (typické dubové bučiny)

Biotop SMS

42.1- louky přírodě blízké

Biotop Natura 2000

T3.4 - širokolisté suché trávníky, T 1.1 - mezofilní ovsíkové louky, T 1.3 - poháňkové pastviny V podloží flyšové pískovce, půdním typem je kambizem, střední zrnitosti. Nadmořská výška je 400-450 m.n.m. Severní-severoseverovýchodní expozice svahů. Průměrný sklon je 10-15°. Častý je výskyt menších zamokřených částí luk. Louky jsou hodnotné především významným výskytem ohrožených druhů rostlin, především z čeledi orchidaceae. Častý je výskyt solitérních stromů. Jednotlivé louky jsou rozděleny liniovými společenstvy (keřové se stromy). Největším negativním vlivem je chybějící značení, vyznačené pěšiny, informační tabule, zákazy vjezdu. Z toho pak plynou téměř všechny negativní vlivy pro tyto louky.

ÚSES Kategorie ochrany Plocha Katastrální území GBC zápis č. Lokalizace

Charakteristika ekotopu

Charakteristika bioty

Negativní vlivy

Důvod ochrany

Návrh zásad péče

Jedno z nejlépe zachovaných společenstev karpatských přepásaných luk v oblasti Bylnice s výskytem ohrožených druhů rostlin, především orchidejí. Krajinářsky velmi hodnotná mozaika luk, lesů, liniových společenstev a solitérních stromů. Nejdůležitějším bodem zásad péče je zajištění pravidelného kosení v červenci-srpnu. Kosení probíhá 1x ročně ve více termínech s ponecháním 10% plochy bez kosení..Kosení je vhodné provádět lehkou mechanikou a ručně. Seno se shrabává a odváží. Při výskytu třtiny křovištní a jiných invazních a expanzivních druhů se musí plocha kosit 2x ročně. Doporučit zde lze kombinaci pastvy ovcí a kosení.

46

GEOBIOCENOLOGICKÝ ZÁPIS Č. 2: ZÁPADNÍ LOUKA PR LAZY Typ biotopu Natura 2000: T3.4 - Biotop: 42.1 - louky přírodě širokolisté suché trávníky blízké VS: 3 TŘ: B BIOREGION: 38-Bílé Karpaty a Vizovické Vrchy K.ú.: Brumov-Bylnice ÚSES: Kategorie ochrany: Přírodní rezervace

HŘ: 3 STG: 3B3 LT: Stadium, fáze: -

Nadm. výška: 410 m n.m Expozice: severní Sklon (°): 10° Podloží: flyšové pískovce Půdní typ: kambizem Zastoupení dřevin: bez dřevin Datum: 20.7.2006 Věk: Lokalizace: Spodní část západní louky PR Lazy. V blízkosti hranice s lesem.

Charakteristika ekotopu: Louka na 15° svahu, severní expozice. V podloží flyšové pískovce. Půdním typem je kambizem. Nadmořská výška 410 m n.m.

Antropické ovlivnění: Dříve rozoráváním, hnojením, rekultivací, odvodněním. Dnes je antropické ovlivnění velmi důležité pro zachování chráněných druhů rostlin. Dochází zde ke kosení, odstraňování náletů a k údržbě liniových společenstev. K zápornému ovlivňování dochází především nadměrným sešlapáváním kvůli chybějícím vyznačeným pěšinám. Tvar a velikost plochy: 20x20 m


Synuzie podrostu - celk. pokryvnost (%): 100% Druh Pokryvnost Druh Listera ovata Pulmonaria officinalis 1 Sanicula europaea Salvia pratensis 1 Fragaria vesca + Leucanthemum vulgare

Pokryvnost -2 1

Primula elatior

1

Vicia cracca

+

Alchemilla vulgaris

1

Leontodon hispidus

+

Ranunculus cassubicus

+

Rhinanthus minor

+

Tussilago farfara

1

Campanula glomerata

+

47

Hypericum perforatum 1

Melittis melissophylum

-

Tragopogon orientalis 1

Aquilegia vulgaris

-

Equisetum arvense

1

Trifolium montanum

-

Melampyrum nemorosum

-2

Silene vulgaris

-

Colchicum autumnale

1

Luzula luzuloides

1

Dactylis glomerata

+

Eriophorum latifolium

+

Poa pratensis

1

Cirsium vulgare

+

Plantago lanceolata

1

Lotus corniculatus

1

Campanula patula

1

Daucus carota

1

Trifolium pratense

+

Orchis purpurea

-

Rumex acetosella

+

48

3. Stránský potok ÚSES Kategorie ochrany Plocha Katastrální území GBC zápis č.

v současnosti není; v návrhu ÚSES funkční biokoridor 4 ha Štítná nad Vláří 3

Lokalizace

Pramení asi 100m severně od asfaltové cesty ze Štítné na Pláňavy. Pravostranný přítok řeky Vláry. Západní hranice území. Tvoří přirozenou osu pastviny dobytka.

STG

3 BC4 (5a): Fraxini-alneta aceris inferiora (javorové jasanové olšiny nižšího stupně) 112 - vodní toky přirozené

Biotop SMS Biotop Natura 2000

L2.2 - údolní jasanovo-olšové luhy


Nadmořská výška je 500 m n.m. (pramen) - 300 m n.m. (ústí do Vláry). Půdním typem je v blízkosti potoka fluvizem, dále od potoka, kde je půda méně ovlivňována vodou, kambizem. Potok vytvořil typický hluboký zářez s příkrými svahy v délce asi 300 m od pramene. Postupně se zářez rozšiřuje v rozsáhlé údolí na jehož dně jsou přirozeně vyvinuté menší meandry, „vodopády“ a tůňky. Na toku byly provedeny pouze minimální úpravy související s pastvou dobytka. Pouze posledních 200 m před ústím potoka do Vláry je tok veden uměle vytvořeným rovným korytem, které rozděluje ornou půdu na 2 části. V doprovodném společenstvu tohoto toku dominuje olše lepkavá a vrba křehká. Poměrně častý je výskyt habru obecného, javoru babyky a lípy srdčité. Chybí vyšší zastoupení jasanu ztepilého. V podrostu převažují vlhkomilné a vodní rostliny. Na jaře je zde výrazný jarní aspekt. Nadměrná pastva dobytka na okolních pastvinách. Na některých místech slouží potok jako přechod (brod) pro dobytek. Vegetace a půda je v těchto místech značně omezena ušlapáváním. Dalším velmi negativním vlivem je těžba doprovodných porostů. K tomu dochází především v ústí potoka. Malý bystřinný potok s četnými meandry a čistou vodou. Ve střední části toku se nacházejí zbytky přirozených společenstev. Navržen jako funkční biokoridor.


Negativní vlivy

Důvod ochrany

49


Vymezit dobytku méně míst pro napájení a přecházení potoka. Podpora přirozených druhů dřevin - olše lepkavá, olše šedá, jasan ztepilý, vrba křehká, lípa srdčitá, habr obecný. Výsadba těchto dřevin v ústí potoka.

50

GEOBIOCENOLOGICKÝ ZÁPIS Č. 3: STRÁNSKÝ POTOK Typ biotopu Natura 2000: L2.2 - údolní Biotop:112 - vodní toky přirozené jasanovo-olšové luhy VS: 3 TŘ: BC HŘ: 4-5a BIOREGION: 38-Bílé Karpaty a Vizovické Vrchy STG: 3BC4(5a) K.ú.: Štítná nad Vláří ÚSES: Stadium,fáze: kmenovina Nadm. výška: 350 m n.m Expozice: severní Sklon (°): 3° Podloží: flyšové pískovce Půdní typ: fluvizem Zastoupení dřevin: OLŠ 40, HB 10, JVK5, JVM 10, JVB 10, VRK 10, BK 5, LÍS 5, JS 5 Věk: 40 - 100 Datum: 20.7.2006 Lokalizace: Zhruba v polovině délky toku Stránského potoka. Poblíž přejezdu (brodu) přes potok. Nejlépe dostupné po polní cestě vedoucí ze zemědělského družstva ve Štítné nad Vláří kolem hnojiště směrem na jihovýchod. Po protnutí cesty a potoka (brod) asi 20 m po směru toku na pravém břehu. Charakteristika ekotopu: Půda je zamokřelá v šířce asi 5 m od potoka. Půdním typem je fluvizem, tvořená náplavami. Dále od potoka je kambizem slabě oglejená. Potok tvoří výrazný zářez do terénu. Geologické podloží je tvořeno flyšovými pískovci. Lokalita je v mírném 3° svahu se severní expozicí.

Antropické ovlivnění: Stavba plotů pro pastvinu v blízkosti potoka a následná pastva a napájení dobytka. Největší nebezpečím je těžba břehových porostů a mechanické zásahy do koryta. Tvar a velikost plochy: 20x10 m


Synuzie dřevin - celk. pokr. ( I.-III.): 40% Patro Druh II. Olše lepkavá (Alnus glutinosa) Vrba křehká (Salix fragilis) Javor klen (Acer pseudoplatanus) Javor mléč (Acer platanoides) Javor babyka (Acer campestre) Lípa srdčitá (Tilia cordata) Buk lesní (Fagus sylvatica) III. Olše lepkavá (Alnus glutinosa) Vrba křehká (Salix fragilis) Habr obecný (Carpinus betulus) Javor babyka(Acer campestre) 51

Výška hl. úrovně:15 m Pokryvnost 15% 5% 2% 2% 3% 1% 1% 2% 1% 3% 2%

Třešeň ptačí (Cerasus avium) Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)

1% 2%

Líska obecná (Corylus avellana) Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) Slivoň trnitá (Prunus spinosa) Svída krvavá (Swida sanguinea) Bez černý (Sambucus nigra)

3% 1% 1% 1% 1%

Javor babyka (Acer campestre) Olše lepkavá (Alnus glutinosa) Vrba křehká (Salix fragilis)

1% 1% 1%

Javor babyka (Acer campestre) Bez černý (Sambucus nigra)

1% 1%

Javor babyka (Acer campestre)

1%

IV.

V1a

V1b

V2

Synuzie podrostu - celk. pokryvnost (%): 90% Druh Pokryvnost Druh Ficaria verna 2 Stachys palustris

Pokryvnost +

Symphytum tuberosum Hypericum perforatum Galium aparine Primula veris Vicia sepium Cirsium vulgare Anemone ranunculoides Euphorbia amygdaloides Symphytum officinale Urtica dioica Urtica urens

+ + + + 1 1 + + + + +

+ + + 1 + + + + 1 1 +

Ranunculus repens Plantago major Polygonatum multiflorum Equisetum arvense Corydalis cava Asarum europaeum Trifolium pratense Geranium robertianum Scabiosa ochroleuca Aliaria petiolata Caltha palustris

52

4. „Lužní“ lesík v blízkosti Vláry ÚSES Kategorie ochrany Plocha Katastrální území GBC zápis č. Lokalizace

v současnosti není; v navrhovaném ÚSES lesní biocentrum cca 2,5 ha Brumov-Bylnice 4 Porost se nachází v blízkosti pobřežního společenstva Vláry, na severovýchodě území. Je velmi dobře dostupné po polní cestě vedoucí podél Vláry.

STG

3 BC-C (4)5a: Fraxini-alneta inferiora (jasanové olšiny nižšího stupně)

Biotop SMS

53 - lesy, polokulturní nevyvinutá společenstva a smíšené porosty, 30-60% přirozené dřev. skladby X9 - lesní kultury s nepůvodními dřevinami

Biotop Natura 2000 Charakteristika ekotopu

Na flyšových pískovcích je zde vyvinuta fluvizem. Nadmořská výška je 300-310 m.n.m. Půda je každoročně zaplavována, což zde způsobuje naplaveniny písku.


Nejvyšší zastoupení zde má lípa srdčitá. V nadúrovni je častý topol. Dobře se začíná zmlazovat javor klen a olše lepkavá. Rostlinná vegetace je velmi bohatá. Na jaře výrazný jarní aspekt. Negativních vlivů není mnoho. Především je to nepovolená těžba dřeva, těžba hlíny a písku. K negativním vlivům zde docházelo při regulaci Vláry - výsadba topolů, narovnání toku a změna hydrických podmínek. Jeden z posledních lesních porostů v blízkosti Vláry. Významné útočiště mnoha živočichů vázaných na vodu. Každoročně plní funkci lužního lesa - při zvýšené hladině Vláry se zde zadrží část vody. V návrhu ÚSES veden jako lesní biocentrum. Odstranění stanovištně nevhodných dřevin. Snížení zastoupení lípy srdčité. Následně výsadba olší a jasanů.

Negativní vlivy

Důvod ochrany


53

GEOBIOCENOLOGICKÝ ZÁPIS Č. 4: „Lužní“ lesík v blízkosti Vláry Typ biotopu Natura 2000: X9 - lesní Biotop: 53 - lesy, polokulturní kultury s nepůvodními dřevinami nevyvinutá společenstva VS: 3 TŘ: BC-C HŘ: 4-5a BIOREGION: 38-Bílé Karpaty a Vizovické Vrchy STG: 3BC-C(4)5a K.ú.: Brumov-Bylnice ÚSES: Stadium, fáze: Nadm. výška: 305 m n.m Expozice: Sklon (°): 0° Podloží: flyšové pískovce Půdní typ: fluvizem Zastoupení dřevin: LP70, TP10, JVK10, OL10 Věk: 30 - 80 Datum: 29.4.2007 Lokalizace: Snímek je lokalizován ve střední části lužního lesíka. Dostupnost je dobrá po polní cestě vedoucí podél Vláry. Snímek je vzdálen asi 20 m od pravého břehu Vláry. Nadmořská výška je 305 m n.m. Charakteristika ekotopu: Půdním typem je fluvizem. Místy se vyskytují výrazné naplaveniny písku. Lokalita je často zaplavována.

Antropické ovlivnění: Antropické ovlivnění zde proběhlo při regulaci Vláry. Dnes zde dochází v malém měřítku při těžbě dřeva, hlíny a písku.

Tvar a velikost plochy: 20x20 m Synuzie dřevin - celk. pokr. ( I.-III.): 80% Patro Druh I. Topol (Populus sp.) II. Javor klen (Acer pseudoplatanus) Lípa srdčitá (Tilia cordata) Olše lepkavá (Alnus glutinosa) III. Olše lepkavá (Alnus glutinosa) Lípa srdčitá (Tilia cordata) Habr obecný (Carpinus betulus) Javor babyka (Acer campestre) Třešeň ptačí (Cerasus avium) Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) 54

Aspekt: jarní Výška hl. úrovně:20 m Pokryvnost 5% 5% 40% 5% 5% 10% 2% 1% 1% 1%

IV.

Javor klen (Acer pseudoplatanus)

5%

Javor klen (Acer pseudoplatanus) Lípa srdčitá (Tilia cordata)

2% 2%

Lípa srdčitá (Tilia cordata) Javor babyka (Acer campestre) Olše lepkavá (Alnus glutinosa) Javor klen (Acer psudoplaanus)

2% 1% 1% 2%

Javor babyka (Acer campestre) Lípa srdčitá (Tilia cordata) Javor klen (Acer pseudoplatanus) Olše lepkavá (Alnus glutinosa)

1% 1% 1% 1%

V1a

V1b

V2 Lípa srdčitá (Tilia cordata) 1% Javor klen (Acer pseudoplatanus) 1% Olše lepkavá (Alnus glutinosa) 1% Synuzie podrostu - celk. pokryvnost (%): 90% Druh Pokryvnost Druh Ficaria verna 2 Corydalis cava

Pokryvnost 1

Symphytum tuberosum Galium aparine Urtica dioica Aegopodium podagraria Pulmonaria officinalis Galeobdolon luteum

+ + + + +

+ + + 3 + +

Asarum europaeum Geranium pratense Caltha palustris Lamium purpureum Chelidonium majus Stellaria media

55

5. Výběžky lesa ÚSES Kategorie ochrany Plocha Katastrální území GBC zápis č. Lokalizace

v současnosti není; v navrhovaném ÚSES interakční prvky cca 1,5 ha Brumov-Bylnice 5 Východní hranice území. Výběžky tvoří výrazná liniová společenstva na louce Za Nevšovou. Nacházejí se v jihovýchodním (horním) rohu této louky. Celkový počet výběžků je 5.

STG

3B3: Querci-fageta typica (typické dubové bučiny)

Biotop SMS

73.2 - liniová spol. dřevinná, přírodě blízká, bez ruderálních druhů K3 - vysoké mezofilní a xerofilní křoviny

Biotop Natura 2000 Charakteristika ekotopu

Na flyši vytvořena kambizem. Nadmořská výška 370-400 m n.m. Ve svahu se severovýchodní expozicí, ve sklonu asi 15-20°.


Největší zastoupení zde má habr obecný, třešeň ptačí a javor babyka. Tyto stromy jsou zde již ve značném stáří (asi 100let). V podrostu převažují mezofyty.

Negativní vlivy

Důvod ochrany


K negativním vlivům zatím nedochází z důvodu odlehlosti segmentu. Nedochází zde ani k vyřezávání na okrajích louky. V minulosti negativně působilo hospodaření na přilehlé louce (hnojení a postřiky). Velmi výrazný krajinotvorný prvek na louce. Zlepšuje mikroklima v této části louky. Je zde zadržována voda, která pod těmito hrázemi na mnohých místech vyvěrá.

Podpora stávajících dřevin. Ochrana jednotlivých starých stromů. Dodržovat nehnojení a nepoužívání průmyslových hnojiv a postřiků na přilehlé louce.

56

GEOBIOCENOLOGICKÝ ZÁPIS Č. 5: Výběžek lesa Typ biotopu Natura 2000: K3 - vysoké Biotop: 73.2 - liniová spol. dřevinná, mezofilní a xerofilní křoviny přírodě blízká, bez ruderálních druhů VS: 3 TŘ: B HŘ: 3 BIOREGION: 38-Bílé Karpaty a Vizovické Vrchy STG: 3B3 K.ú.: Brumov-Bylnice ÚSES: Stadium, fáze: Nadm. výška: 390 m n.m Expozice: severovýchodní Sklon (°): 15° Podloží: flyšové pískovce Půdní typ: kambizem Zastoupení dřevin: JVB30, HB30, TŘ20, LP10, JVK5, DBZ, LÍS, JVM, HLJ, SVK Věk: 40 - 100 Datum: 29.4.2007 Lokalizace: Snímek se nachází v nejzápadnějším výběžku, přímo ve středu porostu. V nadmořské výšce 390 m.n.m.

Charakteristika ekotopu: Půdním typem je kambizem. Severovýchodní expozice svahu. Svah asi 15°.

Antropické ovlivnění: Dnes se zde k antropickému ovlivnění téměř nedochází.

Tvar a velikost plochy: 20x10 m Synuzie dřevin - celk. pokr. ( I.-III.): 80% Patro Druh II. Javor babyka (Acer campestre) Lípa srdčitá (Tilia cordata) Třešeň ptačí (Cerasus avium) Javor klen (Acer pseudoplatanus) Buk lesní (Fagus sylvatica) III. Habr obecný (Carpinus betulus) Javor babyka (Acer campestre) Třešeň ptačí (Cerasus avium) 57

Aspekt: jarní Výška hl. úrovně:15 m Pokryvnost 30% 5% 20% 5% 3% 2% 3% 5%

Líska obecná (Corylus avellana) 2% Javor klen (Acer pseudoplatanus) 2% Lípa srdčitá (Tilia cordata) 3% Javor klen (Acer pseudoplatanus) 2% IV. Lípa srdčitá (Tilia cordata) 2% Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) 2% Lípa srdčitá (Tilia cordata) 1% V1a Javor babyka (Acer campestre) 1% Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) 2% Javor klen (Acer psudoplaanus) 1% Třešeň ptačí (Cerasus avium) 2% Javor babyka (Acer campestre) 1% V1b Lípa srdčitá (Tilia cordata) 1% Javor klen (Acer pseudoplatanus) 1% Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) 1% Líska obecná (Corylus avellanana) 1% 1% Lípa srdčitá (Tilia cordata) V2 Javor klen (Acer pseudoplatanus) 1% Třešeň ptačí (Cerasus avium) 1% Synuzie podrostu - celk. pokryvnost (%): 60% Druh Pokryvnost Druh Dentaria bulbifera 1 Geranium robertianum Symphytum tuberosum Galium aparine Aegopodium podagraria Pulmonaria officinalis Primula elatior Myosotis sylvatica

1 + 1 2 1 +

Polygonatum multiflorum Senecio Fuchsii Alliaria petiolata Viola reichenbachiana Fragaria vesca

58

Pokryvnost + 1 + 1

6. Lesní porost mezi loukou a pastvinou ÚSES Kategorie ochrany Plocha Katastrální území GBC zápis č. Lokalizace

v současnosti není; v navrhovaném ÚSES nefunkční biokoridor cca 2,5 ha Štítná nad Vláří a Brumov-Bylnice 6 Rozděluje zemědělsky využívanou louku a pastvinu. Středem tohoto porostu (potokem) vede hranice katastrů Štítné a Bylnice.

STG

3 BC 4(5a): Fraxini-alneta aceris inferiora (javorové jasanové olšiny nižšího stupně)

Biotop SMS

112 - vodní toky přirozené

Biotop Natura 2000

L2.2 - údolní jasanovo-olšové luhy


Na flyši vytvořena kambizem, kolem potoka fluvizem. Nadmořská výška 300-400 m.n.m. Ve svahu se severní expozicí, ve sklonu asi 10-15°. Potok vytvořil zářez v reliéfu. Jeho délka je asi 250 m, pak ústí do Vláry. Není upravený, při suchých létech vysychá. Ve stromovém patře je nejvíce zastoupen javor babyka, habr obecný, vrba křehká a lípa srdčitá. V podrostu dominují mezofyty s heminitrofilní tendencí. V okolí potoka se vyskytuje výrazný jarní aspekt orseje jarní a dymnivky duté. Největším problémem je vyřezávání doprovodných porostů v ústí potoka, v okolí polí. Oplocení pastviny působí překážku zvěři, která zde ráda hledá úkryt.


Negativní vlivy

Důvod ochrany


Ekologicky stabilnější segment. Rozděluje pastvinu a louku. Velmi výrazný krajinotvorný prvek. Segment navržen na biokoridor. Porost je oblíbeným úkrytem zvěře a hnízdištěm ptáků. Ochrana mohutných vrb, obzvlášť v ústí potoka. Podpora přirozených druhů dřevin. Udržovat okolní trvalé travní porosty nehnojené průmyslovými hnojivy.

59

GEOBIOCENOLOGICKÝ ZÁPIS Č. 6: Lesní porost mezi loukou a pastvinou Typ biotopu Natura 2000: L2.2 - údolní Biotop: 112 - vodní toky přirozené jasanovo-olšové luhy VS: 3 TŘ: BC HŘ: 4(5a) BIOREGION: 38-Bílé Karpaty a Vizovické Vrchy STG: 3BC4(5a) K.ú.: Štítná nad Vláří, Brumov-Bylnice ÚSES: Stadium, fáze: kmenovina Nadm. výška: 350 m n.m Expozice: severní Sklon (°): 10° Podloží: flyšové pískovce Půdní typ: fluvizem Zastoupení dřevin: VRK10, JVB40, TRN15, HLJ5, LP10,HB20 Věk: 20 - 100 Datum: 29.4.2007 Lokalizace: Snímek je lokalizován v centru porostu a blízkosti potoka, v nadmořské výšce 350 m n.m. Vzdálenost od ústí potoka do Vláry je asi 150 m.

Charakteristika ekotopu: Půdním typem je fluvizem, dále od potoka již přechází v kambizem. Potok v suchých létech vysychá. Vytvořil poměrně hluboký zářez v reliéfu.

Antropické ovlivnění: K antropickému ovlivnění dochází pouze v ústí potoka. Lesní porost dnes není ovlivňován.

Tvar a velikost plochy: 20x20 m Synuzie dřevin - celk. pokr. ( I.-III.): 70% Patro Druh Vrba křehká (Salix fragilis) I. Javor babyka (Acer campestre) II. Lípa srdčitá (Tilia cordata) Třešeň ptačí (Cerasus avium) Vrba křehká (Salix fragilis)

Aspekt: jarní-letní Výška hl. úrovně:20 m Pokryvnost 5% 30% 5% 3% 10%

III. Habr obecný (Carpinus betulus) Javor babyka (Acer campestre) Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) Líska obecná (Corylus avellana) Lípa srdčitá (Tilia cordata) 60

4% 3% 3% 3% 2%

Trnka obecná (Prunus spinosa)

2%

IV. Trnka obecná (Prunus spinosa) 5% Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) 2% Lípa srdčitá (Tilia cordata) 1% V1a Javor babyka (Acer campestre) 1% Líska obecná (Corylus avellana) 1% Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) 2% Třešeň ptačí (Cerasus avium) 2% Javor babyka (Acer campestre) 1% V1b Lípa srdčitá (Tilia cordata) 1% Líska obecná (Corylus avellanana) 1% Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) 1% Líska obecná (Corylus avellanana) 1% Lípa srdčitá (Tilia cordata) 1% V2 Javor babyka (Acer campestre) 1% Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) 2% Synuzie podrostu - celk. pokryvnost (%): 50% Druh Pokryvnost Druh Alliaria petiolata 1 Asarum europaeum

Pokryvnost 2

Symphytum tuberosum Lilium martagon Aegopodium podagraria Pulmonaria officinalis Primula elatior Paris quadrifolia

1 + 2 3 1 +

1 + + 2 1 +

Polygonatum multiflorum Ajuga reptans Corydalis cava Ficaria verna Mercurialis perennis Melica nutans

61

LSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRN LESNICKÁ A D

Recommend Documents