Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn I Betlémský kostel, kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, 602 00 Brno, tel: 542 211 453, 542 210 332 email:
[email protected], http://www.cervenykostel.cz kazatelé: Ji í Gruber, senior a Olga Tydlitátová, fará ka seniorátní fará i: Ji í Šimsa a Marta Ţidková kurátor: Václav Matoulek
konfirmandé
EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn II Blahoslav v d m, Lidická 79, 602 00 Brno, tel: 541 212 469 email:
[email protected], http://brno-ii.evangnet.cz kazatelé: Jaroslav Vítek a Ond ej Kolá , fará i kurátor: Jaroslav Kučera Farní sbor ČCE v Brn - Husovicích Netušilova 26, 614 00 Brno, tel: 545 212 420 email:
[email protected], http://husovice.evangnet.cz kazatel: Št pán Hájek, fará kurátor: Vladimír Zikmund, seniorátní kurátor Farní sbor ČCE v Brn - Ţidenicích Kostel Jílkova 74, fara Konečného 8, tel: 530 324 052 email:
[email protected], http://zidenice.evangnet.cz kazatelé: Pavel Kašpar, nám stek synodního seniora Romana Špačková, fará ka kurátor: Miroslav Ma ák, nám stek seniorátního kurátora Diakonie ČCE – st edisko v Brn Hrnčí ská 27, 602 00 Brno, tel: 549 242 279, 541 248 401 email:
[email protected] http://brno.diakonie.cz editel: Jan Sob slavský
Setkávání – brn nský evangelický m síčník. Ročník 2011 (XIII). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpov dní redakto i: Ji í Gruber, Jaroslav Vítek. Obálka Iva T mová. Registrováno pod číslem MK ČR E12109. Doporučená cena jednotlivého čísla 12 Kč. Roční p edplatné 120 Kč, sponzorské 150 Kč. Redakce: 602 00 Brno, Opletalova 6. Vychází 10x ročn s finanční podporou statutárního m sta Brna.
k
Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociáln právní Opletalova 6, tel: 542 221 741, email:
[email protected] St ední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, 542 213 593, email:
[email protected], http: // www.eabrno.cz editelka: Hana Svobodová
ÚVODNÍK Má to cenu se modlit? Moţná, ţe vám také p išla emailová p íloha, která nám ukázala nesmírnou velikost a nádheru vesmíru, kterou se poda ilo Američan m zdokumentovat díky fantastickému dalekohledu Hubble. Tento teleskopický p ístroj o váze 11 tun byl vynesen na ob ţnou dráhu v roce 1řř0. Nyní se nachází mimo naši atmosféru, krouţí kolem Zem ve výšce 5ř3 km a je schopen zachytit obraz vesmírných t les z hloubky kosmu. Museli bychom vzít do ruky učebnice fyziky (a cht la jsem íci „zopáknout si“, jaká je vzdálenost m ená ve sv telných rocích apod.), ale od dob našeho mládí šel výzkum i názvosloví natolik kup edu, ţe pokud jsme laici, nemáme nárok pochopit, jak je to moţné. M ţeme ţasnout nad nádherou hry barev a sv tel zobrazených mlhovin a pot šit se zobrazením naší planety, kde lze rozpoznat obrysy sv tadíl , tak jak je známe, kdyţ otáčíme globusem. Auto i prezentace pro nás p ipravili téţ modelové zobrazení vesmírných t les ve zmenšeném m ítku, abychom si dokázali alespo trochu p edstavit vzájemné velikostní proporce. Naše planeta Zem se stala tečkou, které jsme si povšimli, aţ kdyţ k ní kursorem p ibyla šipka. Doprovodné texty a sugestivní hudba, která jednotlivé obrázky provázela, splnily „své.“ P esv dčiv ukázaly zanedbatelnost jednotlivého člov ka a jeho problém ve srovnání s vesmírným megaprostorem. V textu je to vyjád eno slovy: „My všichni se nacházíme na tomto tit rném bod . Všechny naše války, všechny naše problémy, naše velikost a ubohost, naše celá technika, naše um ní a pokrok, naše civilizace, naše fauna a flora, všechny rasy a náboţenství, všechny vlády, zem , státy, naše nad je, to je 6 miliard bytostí ve stálém pohybu“. S nap tím jsem čekala, jaký text p ijde na samotný záv r. A p išel: „Uţij si pohled na svoji planetu, sv j sv t, sv j domov, svoji Zemi, své m sto, sv j d m – je to to jediné, co naše d ti po nás zd dí“ … Co vy na to? Také sdílíte pocit, ţe takto to p ece není? Sv t vznikl z v le Boţí, a ţe je tak fantasticky krásný a dokonalý, nás jen utvrzuje v jistot , ţe se to nestalo náhodou. Zárove v íme, ţe ani jeho konec nebude dílem náhody nebo vystup ované lidské zv le. Nepodlehn me tudíţ skepsi, ţe jsme „nickou“ v mega vesmíru – vţdy nám zní v uších verše proroka Izajáše: „Neboj se, já jsem t vykoupil, povolal jsem t tvým jménem, jsi m j….“ Nebo z epištoly Galatským: Protoţe jste synové, poslal B h do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. A tak uţ nejsi otrok, nýbrţ syn, a kdyţ syn, tedy z moci Boţí i d dic.“ Pán B h se od nás nevzdálil na sv telné roky, to jen nám to trvá n kdy adu rok , neţ k n mu op t nalezneme cestu a začneme vyuţívat té lidstvem nedocen né šance, ţe mu v modlitbách m ţeme p edkládat své starosti, vyznávat svá selhání, obavy a úzkosti a tiše __________________________________________________________ Ilustrace na obálce: Iva T mová - Blahoslav v d m - varhany
25
čekat na jeho radu a pomoc. N kdy se nám zdá, ţe B h p íliš dlouho mlčí, a začínáme být netrp liví. Máme také pochybnost, jak a za co se vlastn smíme modlit. Sv. Augustin k tomu ekl: „Dobrota našeho Pána se projevuje v tom, ţe nám často nedává to, co chceme, aby se nám dostalo toho, co bychom m li chtít. Na záv r bych se ješt cht la pozastavit u výroku, ţe svým potomk m nemáme co jiného nabídnout jako d dictví neţ planetu Zemi. Domnívám se, ţe v ící rodiče i prarodiče v dí, ţe skrze víru získaná nadčasová nad je je tou hodnotou, která svým významem p evyšuje všechny „hmotné statky“. Ud lat vše pro její posilování, ší ení a povzbuzování je pro nás program na celý ţivot. Kdo ochrání naše malé i dosp lé d tí p ed pocitem osam lostí, zklamání, stresu nebo aţ zoufalství? Který tým léka vymyslí medikamenty na ztrátu chuti ţít, na apatii či lhostejnost? Vím, ţe neexistuje jednoznačné a rychlé ešení. Snad nás povzbudí op t sv. Augustin svým známým výrokem: „D lej sám, co dokáţeš, a modli se o to, co nedokáţeš, a B h ti dá, abys to dokázal. Boţe, ty jsi zde, i kdyţ mlčíš. Tob vd číme za celý vesmír, za nádheru slunce, hv zd, hor a mo í. Je dobré, ţe t známe, je dobré, ţe jsi.“ Jana Slámová
BYLO Velbloudá i táhnou Betlémským kostelem
Letošní d tskou vánoční slavnost ovládl sv t zv davých velbloudá . Učitelé NŠ s d tmi uvedli hru Tomáše Najbrta „Sv t se m ní“. Byli jsme op t sv dky 26
kaţdoročního zázraku, kdyţ se po sobotní rozpačité generální zkoušce, na níţ byla p ítomna p lka účinkujících, v ned li 1ř. prosince vylouplo sv ţí, s gustem zahrané p edstavení, které neobvykle velký počet návšt vník shromáţd ní odm nil potleskem. Roztomilé bylo vystoupení d tí p edškolního v ku – své íkání doplnily veselými hlásky zvonk . Čtvrtá adventní ned le v našem sboru byla p knou branou k vánočním svátk m. Olga Tydlitátová
Chanuka v Blahoslavov
dom
V ned li 1ř. prosince minulého roku se v Blahoslavov dom - tuším, ţe poprvé od jeho zaloţení - slavila ţidovská chanuka. Sedmiramenný svícen samoz ejm nesm l chyb t. Celkový dojem kazil pouze fará , který si odmítl sundat evangelický talár a nechat si nar st plnovous. Ale i tak nám vánoční hra "Chanuka v Betlém " hezky p ipomn la, na co čekali a na co nečekali lidé p ed dv ma tisíci lety v jednom zapadlém kout sv ta. Ond ej Kolá
Sci-fi v Židenicích P i bohosluţbách na čtvrtou adventní ned li zahrály ţidenické d ti vánoční hru Ţivý betlém s K ovi áky od hronovského fará e Michala Kitty. D j hry je
27
zasazen do p edvánočního času v roce 2057. Práv probíhá sch ze ţidenického staršovstva, na které se eší problém Vánoc. N koho napadne, ţe by se mohlo zahrát vánoční divadlo a ţe by se mohla poprosit rodina Umbabových z Afriky, kte í p ijali k es anství uţ v roce 2015. Velikánská rodina Umbabových podle bible a starého papírového betlému, který kdysi sboru v novala sestra Slámová, nacvičí vánoční zv st, která nakonec osloví i lidi v budoucnosti. D kujeme všem malým herc m, kterých bylo letos t icet, od t íletých aţ po čtrnáctileté, za skv lé provedení.
Romana Špačková
Stínohra v Husovicích D tská vánoční slavnost se v našem husovickém sboru konala poslední adventní ned li, tedy 1ř. prosince. Tradiční doba konání, to jest v odpoledních hodinách, kdy je jiţ venku tma, se nám letos hodila. Tma byla dokonce podmínkou úsp chu p ipravované vánoční hry, protoţe jsme tentokrát s d tmi nacvičili stínohru. N kolik d tí si týden p ed vystoupením dom odneslo loutky (pastý e, ovečky, pejska a and la), aby se je naučily vodit. Text hry nebyl náročný, d raz spočíval na vizuální stránce. Podstatnou součástí hry byl však také hudební doprovod, který obstarala druhá skupinka d tí jako p vecký sbor a mládeţ v nástrojovém obsazení klávesy, flétna a dvoje housle. I kdyţ na nácvik, jako snad kaţdý rok, nebyl dostatek času, hra se díky soust ed nému nasazení d tí velmi povedla, coţ diváci ocenili potleskem a ţádostí o p ídavek. Po divadle jsme si všichni společn zazpívali koledu a po
28
modlitb se pod vánočním stromečkem rozdávaly dárky. Letošní vánoční slavnost všechny pot šila.
Dita Sta ková
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ Podobenství o soudci a vdov
(Lk 18,1-8)
Co to je za typ modliteb, v nichţ je t eba nep estávat a neochabovat? Druh modlitby je hodn . D leţité jsou jist všechny. V kaţdém typu modlitby hrozí stagnace. V modlitbách d kovných, v chválách, v p ímluvách. Moţná je tu ovšem naznačeno, v kterém druhu modlitby je nejv tší hrozba rezignace, vyho ení, ot es víry. Kde je tedy skoro nutné znát p edem rizika, a podobenství je moţno p ijmout jako prevenci. O jaké modlitby tedy jde, v nichţ p edevším je t eba vytrvalosti? Pán B h je srovnáván s nespravedlivým pozemským soudcem, spíš s karikaturou soudce. Snad není nesprávné vyvodit, ţe jde tedy o modlitby, jeţ se obracejí k Bohu jako k dokonalému a spravedlivému Soudci. Jsou to úp nlivé prosby o spravedlnost, zastání, prosazení práva, tam, kde jde člov ku opravdu o hodn , kde ho nespravedlnost krut souţí a kde nemá mnoho prost edk , jak se sám spravedlnosti domoci. Jako ta vdova. P ípadn m ţe člov k mít i n jaké ty pozemské prost edky k dobývání spravedlnosti, ale vzdává se jich, pokud by jejich vedlejším účinkem bylo rozmnoţení nespravedlnosti, nechává tedy biblickým slovníkem ečeno pomstu Pánu. Dále čteme, ţe to je modlitba vyvolených Boţích. Coţ m ţe znít našim uším provokativn . V celém podobenství jde o spravedlnost. A zrovna
29
vyvolenost se nám m ţe jevit jako cosi extrémn nespravedlivého. Je to mín no tak, ţe Pán B h se zastane svých oblíbenc ? A ti ostatní mají prost sm lu? Jen v náznaku dvojí moţné ešení: a) Kdyţ si u vyvolenosti začnu hrát s pojmy, pak se p es vybranost, vyt íbenost, prot íbenost dostanu aţ k ryzosti, pročišt nosti. Boţí vyvolení – to jsou ti starozákonní ryzí, p ímí, spravedliví. Pro klid duše m ţeme z novozákonní perspektivy mluvit rad ji o ospravedln ných a očišt ných, o t ch, kterým Duch dává odlišit skutečná práva od domn lých práv, a tedy právem volají po zjednání práva. b) Domáhat se spravedlnosti zrovna na Pánu Bohu není nic samoz ejmého. Takţe vlastn všichni, kdo k n mu volají, jsou ti, kdo se nechali zavolat, povolat, takţe te v dí, jak a kam volat. Modlitby, o n ţ p edevším jde v podobenství, jsou modlitby typu Maranatha! Pane p ij , p ij brzy a zjednej právo! Aspo tak si vykládám záhadný dodatek o p íchodu Syna člov ka na zem. Kterýţto p íchod by taky prý mohl vyjít naprázdno, kdyţ p i n m nebude nalezena víra. Snad ţe by víra on ch modlitebník , na jejichţ volání Syn člov ka zareaguje, vyhasla zrovna v tu chvíli, kdy by byla konečn napln na, takţe by Syn člov ka nenašel nikoho, kdo by ješt o spravedlnost stál, v il v její existenci, dokázal ji p ijmout? Asi jako kdyby soudce v podobenství konečn vdov vyhov l, ale ona by, usouţená, tou dobou propadla nenávratn šílenství. To je docela d sivá p edstava. I proto moţná toto podobenství: neustávejte v modlitbách, neochabujte v d v e, a se to proboha nestane! Modlitba typu Maranatha taky tuší, ţe jsou k ivdy, nespravedlnosti, začarované kruhy, pro n ţ není v rámci tohoto sv ta dokonalé nápravy, to aţ v tom sv t p icházejícím. Snad jde o modlitby velmi osobní a emocionáln angaţované. Smiluj se nade mnou, Boţe, nebo po mn šlape člov k... (Ţ 56,2). Smiluj se nade mnou, Boţe, nebo po mn šlape instituce, systém, nebo vidím pošlapávání d stojnosti a práva mých bliţních a rve mi to vnit nosti... A myslím, ţe sem pat í i k ik t ch, kdo jsou zamotaní v bludných kruzích, nefunkčních vzorcích, do jejichţ kola nebyli vpleteni jen vlastní vinou. Snaţí se nenechat se p emoci zlem, ale p emáhat zlo dobrem, jenţe ono se to neda í a neda í, okolnosti válcují a válcují... A jsou to modlitby rizikové, protoţe u nich hrozí zdvojení nespravedlnosti. K souţení samému se p ipojí souţení nad nemoţností dovolat se pomoci. Ona evangelijní obrana – k ik do nebes, jako by naráţela na zacpané uši. Ţádná odpov , ţádný posun. A tu podobenství radí: milí usouţení modlitebníci, vy ţíznící po spravedlnosti a vymotání ze sítí, vezm te rozum do hrsti: Vid li jste, jak ten gauner soudce nakonec povolil? Zjednal právo. A p itom to byl gauner nad gaunery ve stavu soudcovském! Jak by dokonalý a spravedlivý Soudce, k n muţ se modlíte Otče náš, mohl neodpov d t, nezastat se vás! To p ece odporuje zdravému rozumu, ţe by se na vás vykašlal. On odpoví. Ujme se vaší p e. Tak vytrvejte.
30
MODLITBA Soudce všeho sv ta, Bože, Otče náš, osv cuj náš rozum a cit, a nám vždycky včas dojde, že ty odpovíš, když se t budeme dovolávat v našich bolavých životních kauzách. Sy nás zkušeností své pomoci. Živ ohe našich modliteb, a nikdy neuhasne. Amen. Dagmar Oupická (*1řŘ1) je fará ka ochranovského sboru p i ČCE v Jablonci nad Nisou.
ČTY IKRÁT Z BRNA Prostor našich bohoslužebných shromážd ní ČERVENÝ KOSTEL, tak jako kaţdá budova, v sob nese stopy doby, ve které vznikl. Bylo to krátce po protestantském patentu (1Ř61), který dal evangelické církvi stejná práva a postavení, jeţ m la dosud pouze církev ímská. Naši p edkové se konečn mohli projevit jako „ ádná“ církev a místo pouhé modlitebny bez v ţí, klenutých oken a zvon si mohli postavit kostel se všemi obvyklými atributy. Jako projev náboţenské tolerance jim bylo p id leno lukrativní místo v prostoru práv zbouraných m stských hradeb na míst k íţení nov vznikajících m stských bulvár . Projekt p ipravil víde ský architekt Heinrich Ferstel, pozd ji proslulý stavbou Votivního chrámu ve Vídni, který nese podobné rysy. Symbolika kostela je zaloţena na dvanácti sloupech, které nesou klenbu, podobn jako se církev opírá o sv dectví dvanácti apoštol . Mezi nimi stojí deset svícn , podobn jako v jeruzalémském chrámu. Kazatelna je vyzdobena motivy čty evangelist podle knihy Zjevení (orel, býk, lev a člov k). P vodní krucifix na oltá i byl ješt p ed válkou nahrazen prostým d ev ným k íţem, který je symbolem vzk íšení. Luterské uspo ádání včetn ohrádky, kde se klečelo p i p ijímání, z stalo po p evzetí českobratrským sborem nevyuţité a fresky nad oltá em byly zakryty. P ed n kolika lety byl ke kamennému vybavení (sv tlý mramor) zhotoven d ev ný st l Pán a čtecí pult (bíle mo ený dub). Na stole a na kazateln jsou pokrývky, jejichţ barva p ipomíná p íslušnou část liturgického roku. Z k estní kaple byla p ed p ti lety do chrámové lodi p esunuta k titelnice, protoţe k est d tí jiţ není rodinnou slavností, ale součástí bohosluţeb. P ed dv ma lety se téţ poda ilo najít t i z šesti ztracených svícn z oltá e, které nyní zapalujeme p i kaţdé bohosluţb . P ed Vánocemi byla v interiéru po šedesáti letech odkryta pam tní deska, na níţ jsou jména padlých člen sboru z doby první sv tové války. Polovina jmen je n mecká, polovina zní česky. Pod jmény je nápis, který v p ekladu zni: Nech nikdy nejsou zapomenuta jména t ch, kte í pro národ a vlast poloţili ţivot, nebo „láska nikdy nep estává“. Ji í Gruber
31
BLůHOSLůV V D M. Moţná to zp sobil jenom et z náhod. Moţná cht l stavitel p ed málem devadesáti lety skutečn „jenom“ vybudovat konferenční sál v p ipravovaném konferenčním centru evangelické církve v tehdejším zemském hlavním m st Brn – a pouze okolnosti mají na sv domí, ţe se sál začal pouţívat jako bohosluţebný prostor, coţ trvá. A uţ to zp sobilo cokoli, ve velkém sále Blahoslavova domu člov ku nezbývá, neţ všímat si pr čelí. To je p itom uspo ádáno s nemilosrdnou symetrií: v podélné ose sálu, tedy v samém st edu prostoru p ed pr čelní st nou, je st l Pán , nevysoko nad ním kazatelna. Obojí je p itom opat eno „výzdobou“ – jednoduchými k es anskými symboly; jiné ozdoby ani ozd bky tu nikde nejsou. Vystihuje to prostor pro obecenství Boţího slova, pomáhá účastníkovi dát se zaujmout bohosluţebným d ním. Vynalézavé barevné ešení interiéru je stále schopno (p estoţe uţ také má odslouţeno málem čty i desetiletí) soust edivému zám ru pozoruhodn napomoci. Jaroslav Vítek KOSTEL V ŽIDENICÍCH. Interiér kostela ČCE v Ţidenicích sd luje, ţe je k es anským kostelem. Vp edu je k íţ, st l Pán a jakýsi náznak kazatelny. Byl postaven ve funkcionalistickém slohu v r. 1ř35, koncem války byl zasaţen p i bombardování. Po válce byl opraven, funkcionalistický sloh interiéru nebyl zachován. Strop a balkon a také čelo kostela získalo d ev né ost ní. V roce 1ř74 byl interiér upraven podle Zejfartova návrhu. Byl odstran n p vodní st l Pán a kazatelna, obojí v bílé barv , a byly nahrazeny stolem – kazatelnou v jednom kuse. Na čelní st nu bylo pov šeno p t pom rn velikých d evo ezeb znázor ujících čty i evangelisty a dobrého pastý e. Bylo také odstran no p vodní osv tlení a nahrazeno čtvercovými sv tly na bočních stranách kostela. Do čela kostela byl postaven k íţ. V devadesátých létech, p i malování kostela, byly d evo ezby, které dusily prostor kostela, sundány, kostel dostal sv tlejší barvy (návrh arch. Zory Zelené). V r. 1řř4 byl kostel prohlášen kulturní památkou. Pavel Kašpar HUSOVICKÁ MODLITEBNů vznikala postupn z byt . Dnešní podoby nabyla v roce 2004, kdy byly probourány poslední vnit ní zdi a nahrazeny nosným sloupem. Vznikl tak jeden celistvý bohosluţebný prostor, který má momentáln kapacitu 106 míst k sezení. Výtvarné ešení je dílem brn nského výtvarníka Milivoje Husáka, který nejenţe navrhl nový st l a nové osv tlení, ale také vlastnoručn vybarvil nápisy na zdech. Texty t chto nápis vybral husovický fará , jsou t i a mají evokovat víru, lásku a nad ji. Zvláštností prostoru je "galerie jednoho díla", kde vystavovali zatím Milivoj Husák, Jan Šimek a Petr Baran. Naše modlitebna není velká a z r zných d vod není ideální. Ti, kte í sem chodí pravideln , chodí sem však rádi. Št pán Hájek
32
VÍRA A TRADICE Hromnice Vánoční období svátkem T í král skončilo i neskončilo. V lidovém podání končilo ned lí, kdy si církev p ipomíná k est Pána Jeţíše, jinde zase aţ Hromnicemi. Ješt v mém d tství z stávaly v kostelích a v domácnostech vánoční stromky (pokud neopadaly) a betlémy, které prod lávaly postupnou prom nu, aţ do Hromnic. Do podrobn propracovaného systému svátk (evangelíci se n kde drţí daných perikop, jindy je opoušt jí) pat í i 1. ned le po T ech králích, p ipomínka k tu Pán . Její letošní datum je ř. ledna. Na východ je tento den spojován také se svatbou v Káni Galilejské. Jan k til ty, kte í vyznávali své h íchy, v Jordánu. Jan K titel, aby se naplnila Boţí v le, pok til také p icházejícího Jeţíše, kdyţ začínal své poslání. Písmo nám sd luje, ţe bezprost edn po Janov k tu sestoupil na Pána Jeţíše Duch svatý v podob holubice a Otec jej ve ejn prohlásil za svého milovaného syna (Mt 3,16-17). Tradicí p edpokládané místo k t jsme cht li v Izraeli vid t, nebylo to však moţné, nachází se v sousedním Jordánsku. Dle všeobecn uţívaného kalendá e jsou 2. února Hromnice, název svátku je zavád jící a vychází jen z lidových zvyk , které se velmi liší od p ipomínky na Uvedení Pán do chrámu (L 2,22-3ř). Názvy svátku se n kolikrát m nily. Kalendá e ČCE ho neuvád jí v bec, luterské kalendá e, CČSH a samoz ejm katolické ano. Jedná se o Mariino očiš ování (po lidsku ečeno ukončení šestined lí), kdy mohli, ba museli rodiče jít s dít tem do jeruzalémského chrámu. Prvorozený syn byl symbolicky ob tován, vše prvorozené pat ilo Bohu, coţ bylo spojováno s ob továním dvou hrdliček nebo holoubat (Lv 12,Ř). I po k es anských staletích m ly jít n kde prvorození synové na kn ze a dcery do kláštera. V chrámu se setkali Josef s Marií a dít tem se starcem Simeonem, který m l ješt p ed smrtí spat it Mesiáše; ten vzal dít do náruče a chválil Boha, ţe jeho oči vid ly spasení, které bude zjeveno pohan m. V chrámu prodlévala i stará vdova, prorokyn Anna, také ona k Marii, Josefovi a malému Jeţíši p istoupila, chválila Boha a pak vypráv la o tom dít ti všem, kte í očekávali vykoupení. Lidové podání, o kterém si ekneme trochu více, zdomácn lo b hem mnoha generací p edevším v ímskokatolické církvi. Ješt na p elomu 5. a 6. století se stále zápasilo s pohanskými oslavami. Moţná v týţ den, o kterém píši, chodily pr vody s pochodn mi a ob tmi pohanským boh m a k es anství se neda ilo se podobných zvyklostí zbavit. Papeţ Gelasius I. (+4ř6) se pokusil nahradit pohanské svátky novými k es anskými oslavami. V našem p ípad Marii symbolicky doprovázel na konci jejího očiš ování do chrámu pr vod se 33
svícemi nebo loučemi. Tak se sloţit dostáváme aspo ke svíci. V tento den se sv tily a stále sv tí v kostelích svíce, které se dávaly k umírajícím nebo zem elým. Zlidov lý název Hromnice se uvádí b ţn v kalendá ích a posv cené hromničky m ly také ochra ovat ţivoty i domy p ed vraţednými a ničivými blesky s poţáry, které jsou často spojovány s ábelskými silami. Odtud název Hromnice. Téţ český myslitel Tomáš Štítný psal: „ …kdyţ h ímá, sluší se je (hromničky) rozţeti, aby tu nic hrom nemohl uškoditi“. Hr za jist ustoupila po vynálezu bleskosvodu. Na jiţní Morav jej vynalezl kn z Prokop Diviš roku 1754. Ovšem dodnes jsou bou ky pro lidi nebezpečné a známe i z minulých let zabití bleskem, nap . dcery n kdejšího ţidenického místokurátora, a pak dvojici bleskem usmrcených mladých lidí z našeho okolí, kte í se schovali p ed dešt m do kopky sena. Nedivme se, ţe se lidé po staletí báli hrom a v ili v zachra ující moc pov r. K Hromnicím se vztahuje p ísloví vypozorované v p írod : Na Hromnice o hodinu více. Svátek Uvedení Pán do chrámu, lidov Hromnice, definitivn uzavírá i lidové Vánoce. Ji í Novák
NAŠE SBORY T ebíč 1. Úvodem: Kdyţ mne redakce Setkávání poţádala o tento p ísp vek, rozum l jsem tomu tak, ţe nemám psát o bohosluţbách a dalších shromáţd ních, o účasti, o počtu člen a obvyklém sborovém ţivot , ale ţe se mám pokusit zachytit, co je tu charakteristické. To nelze jinak neţ velmi osobn . A tak se p edem omlouvám, vyzní-li to n kde jako chlubení. Nepochybn jsou v ci, kterými se m j milovaný t ebíčský sbor chlubit nem ţe. A nakonec i to, čeho si povaţujeme, je pod soudem Boţím. S tímto v domím se pokusím pov d t, co je pro t ebíčský sbor charakteristické. Vím ovšem, ţe tyto v ci nejsou jenom v T ebíči, podobné d ní probíhá i v jiných sborech. Ale kdyţ o T ebíči, tak o T ebíči. 2. Stálým charakteristickým rysem je vazba na mate ský toleranční sbor v Horních Vilémovicích, velmi blízko máme
34
i k pozd ji ustavenému sboru v Jihlav . V r. 1ŘŘř byla v T ebíči zaloţena kazatelská stanice, zám rn budovaná tak, aby zde mohl vzniknout samostatný sbor. Od roku 1ř0Ř m li t ebíčští evangelíci vlastního fará e, Lubomíra Tardyho, který jako diasporní kazatel dojíţd l i do okolních st edisek, od Moravských Bud jovic aţ po Jihlavu. V r. 1ř10 byl v T ebíči otev en nov postavený kostel. Samostatná farnost zde byla utvo ena v roce 1ř20. V r. 1ř25 byla zaloţena kazatelská stanice v Moravských Bud jovicích, o rok pozd ji byly v Myslibo icích otev eny sociální ústavy ČCE. V r. 1929 byl z dosavadní části t ebíčské farnosti utvo en samostatný sbor v Jihlav s kazatelskou stanicí St íţov. P átelské vztahy k t mto míst m dosud trvají, nejen kv li rodové sp ízn nosti. 3. Sbor má diasporní ráz, ob kazatelské stanice jsou však v úzkém vztahu k T ebíči. Bylo to dáno nejen osobou kazatel , kte í se stejnou m rou v novali všem st edisk m, nýbrţ také vzájemnými p átelskými (a namnoze i rodinnými) vztahy. Napomáhaly tomu i společné akce (sborové dny a dny kazatelských stanic s účastí sester a brat í z ostatních míst). Kaţdé místo má sv j ráz. V Myslibo icích je činnost poznamenána uţ tím, ţe všechna shromáţd ní (s výjimkou soboty jsou bohosluţby, biblické hodiny nebo poboţnosti kaţdý den) se konají v zámecké kapli a účastní se jich p eváţn obyvatelé Domova, a uţ p ijdou sami nebo je sem jiní členové sboru či ošet ovatelky p ivezou. V Moravských Bud jovicích jsme se po desítiletí scházeli v dom na nám stí, který pat il rodin zakladatel evangelické církevní práce v tomto m st , p ed n kolika lety d m koupilo m sto a nám byla dána k dispozici kaple Jana Nepomuckého (ne katolická, pat í m stu), vedle níţ nám byl na náklady m sta postaven d m, ve kterém je p im ená shromaţ ovací místnost a další pot ebné vybavení. Kaţdým tím prost edím je poznamenána i atmosféra místa, a je to radost ze setkání, nebo p átelské prost edí. 4. Od Ř0. let jsou v t ebíčském sboru dva duchovní. V první dob to souviselo s tím, ţe místní fará byl zvolen nejprve seniorem Horáckého seniorátu a pozd ji členem synodní rady. Tak se zde postupn vyst ídalo n kolik viká ; posléze a nejdéle zde v této funkci pracovala sestra Hana Najbrtová (nyní jako d chodkyn bydlí v Myslibo icích a podle svých moţností tam koná pastorační sluţbu). Aby mohla být st edisku evangelické diakonie v Myslibo icích v nována soust ed n jší péče, schválil jeden z minulých synod , ţe t ebíčský sbor bude mít dv systemizovaná duchovenská místa. Máme tedy uţ po adu let dva fará e, z nichţ jeden je určen p ednostn pro Myslibo ice. Od zá í 2010, kdy byli za fará e zvoleni manţelé Jana a Tomáš Potočkovi, je toto vymezení ješt výrazn jší: sestra fará ka pracuje v T ebíči, bratr fará v obou kazatelských stanicích, p ičemţ v tšinu jeho duchovenské a pastorační práce zaberou p irozen Myslibo ice. 5. Jiným charakteristickým rysem sboru je snaha o otev ený vztah k okolí. Ve v tší mí e to začalo v dob p sobení viká Tomáše Trusiny a Št pána Hájka. Oba byli v kontaktu se skupinou mladých lidí, kte í nebyli nijak organizováni, ale spojoval je kladný vztah k netradičnímu um ní, záporný vztah k oficiální ideologii, a v d sledku toho i zájem o to, proti čemu
35
komunistický stát bojoval, tedy o náboţenství a církev. Tak začala neformální, ale pravidelná setkání s biblickým programem, který obstarávali viká i. Pracovn jsme je nazývali „biblické hodiny pro nev ící“ a staršovstvo je zaštítilo svým souhlasem, ţe se „prozatím“ konají v byt viká e. Pro tradiční sbor to bylo nemalým p ínosem. N kolik z nich dnes pat í k nejaktivn jším člen m t ebíčského sboru. - Na to pak svým zp sobem navázaly i po adu let konané jarní a podzimní cykly „biblických hodin pro ve ejnost“ s uvedením do bible, Apostolika i d jin reformace. 6. Do této souvislosti pat í i jedna ješt dávn jší historie, z konce šedesátých let, kdy se v t ebíčském sboru vytvo ila beatová skupina Calix, která se zam ila na písničky mládeţe a hudebn je zpracovávala s doprovodem tehdy netradičních nástroj . Byli zváni na dny mládeţe i do vzdálen jších sbor . T i z nich jsou uţ po léta t ebíčskými presbytery, z jiného se postupem času stal v tomto kraji velmi respektovaný fará Československé církve husitské. 7. Se zp vem souvisí i další: Uţ p ed adou let se staršovstvo usneslo, ţe se p i bohosluţbách jedna píse bude zpívat ze zp vníku Svítá. „Musí-li“ p i bohosluţbách mládeţ zpívat klasické písn z evangelického zp vníku, proč bychom i my nemohli zazpívat jednu „jejich“ píse . A tak se zpravidla p edposlední píse zpívá z tohoto repertoáru, za doprovodu kytary, houslí, basy, flétny, podle toho, kolik muzikant je p ítomno (a p ed začátkem bohosluţeb se na to náleţit p ipraví). Zpívá celé shromáţd ní, ţádné „mládeţ nám zazpívá“. Občas se tyto písn – je-li kytarový doprovod – zpívají i v kazatelských stanicích. Ř. P ed adou let jsme zavedli adventní a pak i velikonoční „prozp vování“. ekla to jednou jiţ zesnulá sestra Burešová, ţe kdyţ p ed Vánoci je vţdycky tolik práce a povinností, proč prý bychom se aspo jedno adventní odpoledne nemohli sejít a prost zpívat. A tak jsme vymysleli „adventní prozp vování“ a brzo k tomu p istoupilo i prozp vování velikonoční. Je to pásmo velmi pečliv (a dlouho p edem) p ipravovaných písní, s adou hudebních nápad , které za doprovodu ješt více nástroj (také klarinet, bubny, n kdy i trubka) zpívají nejen „ti vp edu“, ale podle rozmnoţených text a not se p idává i celý kostel. Písn jsou prokládány krátkými úvahami či meditacemi. Povzbudivý je nejen počet, ale i okruh p íchozích, který značn p esahuje sborový rámec. ř. Projevem této otev enosti je i adventní jarmark, který je p ipraven vţdy na víkend p ed první adventní ned lí a p i kterém prodáváme výrobky Diakonie, Charity i jiných podobných organizací (nap . Jeden sv t). Výt ţek se p irozen celý odvádí p íslušným organizacím. – V posledních letech se v našem kostele pravideln koná i adventní koncert d tí z místní hudební školy. 10. Záv rem pokus o náboţenský profil sboru: Biblický základ, společný všem dosavadním duchovním; d raz na společenství sboru i na ekumenickou otev enost; pochopení pro rozmanité akcenty víry, od trošky odpov dnosti i za ve ejné d ní a ţivotní prost edí aţ po motivy charismatické. N kte í brat i a sestry se scházejí ve skupince ke společným modlitbám, p itom však z stávají sboru v rni. Charakteristická je i aktivita presbyter a dalších laik
36
(nap . v k es anské sluţb ), také pom rn dobrá finanční ob tavost (i desátky). A ješt bonbónek na konec: I kdyţ t ebíčské bohosluţby začínají v nek es anskou hodinu (v Ř.30), skoro pokaţdé je tu n kolik maminek i s miminky v kočárku, a pak ješt spolu z stanou. A potom ta naše varhanice: v sobotu se vdává a v ned li uţ sedí u varhan. (Pak se tím nechlubte!) Jan Trusina
MUŽI ČESKÉ REFORMACE Michael Weisse O jeho p vodu a mládí víme velmi málo. Narodil se ve slezské Nyse kolem roku 14ŘŘ (od konce poslední války pat í území Polsku). Pravd podobn pocházel z váţené m š anské rodiny. Další, co víme, je, ţe studoval na krakovské universit a po studiu vstoupil do neznámého mnišského ádu ve Vratislavi (Wroclaw). Nez stal tam a s dalšími dv ma p áteli klášter v zim 151Ř opustil. D vod jejich odchodu neznáme. Mnohé podporuje domn nku, ţe byli ţivotem v klášte e zklamáni, jako i jiní, kte í hledali opravdové k es anské společenství. Na své pouti se postupn rozešli, kaţdý se vydal jinou cestou. Michael se po čase objevil v Litomyšli, kde tehdy p sobil významný sbor Jednoty bratrské. Nebylo to náhodou, učení i ţivot brat í ho p itahoval. P edstavitel sboru Vav inec Krasonický, člen úzké rady Jednoty, neznámého cizince nečekan p átelsky p ivítal, coţ jist na p íchozího hluboce zap sobilo. Postavení hosta mezi brat ími, vzd lance, mluvícího latinsky, n mecky a polsky, nikoliv však česky, bylo od počátku nelehké, protoţe sbor tvo ili jen prostí občané, snad s nejniţším vzd láním. P esto se mu poda ilo jejich zdrţenlivost k sob p ekonat a po tom, co se snaţil naučit česky, se s prostými brat ími sţil. D v ra Jednoty k n mu rychle rostla, coţ dokresluje skutečnost, ţe uţ r. 1522 se stal p edstaveným n mecké v tve Jednoty ve sboru v Lanškroun a pozd ji i ve Fulneku. Tyto sbory vznikly z potomk n meckých valdenských. Ti ţili p vodn asi ř0 km severovýchodn od Berlína. Tam v osmdesátých letech patnáctého století zaţili kruté pronásledování, a práv Brat i je zachránili p est hováním na Moravu. Téhoţ roku byl také Weisse Jednotou vyslán spolu s Janem Rohem, pozd jším biskupem, k Lutherovi, aby jednali o otázkách sblíţení, p ípadn souladu učení reformátora a brat í. B hem dvou následujících let došlo k n kolika setkáním. Ačkoliv ve v tšin otázek se ob strany shodly, k úplné dohod nedosp ly, nepoda ilo se zcela vy ešit otázku pojetí svaté veče e Pán . R. 1531 byl Weisse vysv cen na bratrského kn ze a po roce byl zvolen do Úzké rady Jednoty. V tu chvíli nikdo netušil, jak krátký čas má Michael Weisse ješt na sv t vym en. Zem el za zvláštních okolností, po necelých dvou letech, ve v ku 46 let. Tehdy pan Vojt ch z Pernštejna v Lanškroun ,
37
p íznivec Jednoty, pozval k sob na ob d zdejší kn ze, katolického, a bratrského Weisse. Cht l se jim pochlubit mimo ádnou pochoutkou, p ipraveným vlčím masem. To však bylo pravd podobn infikované a nákaza se p enesla na hosty i hostitele. Zem eli všichni t i. Michael Weisse se zapsal do reformační historie hlavn jako skladatel duchovních písní. Ve funkci správce n meckých sbor Jednoty cítil hlubokou pot ebu n meckých text písní, nebo dosud všichni brat i pouţívali jen bratrský zp vník z r. 151ř. Ten se také stal pozd ji p edlohou pro n mecké vydání, kdyţ se Weisse rozhodl zp vník p eloţit. K p eloţeným písním ješt p idal n kolik nových písní Martina Luthera. N mecký zp vník byl pak vytisknut r. 1531 v bratrské tiskárn v Mladé Boleslavi. Zp vník byl zatím nejrozsáhlejší a pozoruhodný dosud neuţívaným tematickým uspo ádáním písní, a to jak podle církevního roku, tak i podle obsahu (chvalozp vy, prosby, písn ke zvláštním p íleţitostem). Ke 157 text m písní je p ipojeno i 111 notových záznam jednohlasých náp v . Weisse bratrské písn nejen p eloţil, ale více či mén upravil, n které úpln p ebásnil. Zp vník se rychle rozší il do N mecka, kde písn ocenil i Martin Luther. Od té doby Weisseho písn nescházely v ţádném nov vydaném n meckém evangelickém zp vníku a zpívají se dodnes. Ladislav Hájek
KNIHA HHhH – Kniha s podivným názvem Kdysi na konci sedmdesátých let minulého století si jeden m j mladý kolega post ţoval, ţe ho hrozn otravuje, kdyţ se po ád p ipomíná druhá sv tová válka. Ţe to prý začíná uţ ve škole a pokračuje to ve filmech a v knihách. Ţe mu to uţ leze krkem. Tehdy jsem mu ekla, ţe mn to nevadí, protoţe válka poznamenala celý m j ţivot. Začala ve chvíli, kdyţ jsem šla do první t ídy. Pamatuji se na červené dvojjazyčné plakáty, které dávaly na v domí jména popravených, vţdy salvy z Kounicových kolejí doléhaly aţ na Sušilovu ulici, kde jsme tehdy bydleli, nezapomenu na pr vody Hitlerjugend, která m la sídlo na rohu Kotlá ské a Nové, v pozd jším Červeném k íţi, a kdyţ jsem šla jednou do ned lní školy, tak odtud vyšel zrovna pr vod d tí a výrostk s bubínky a píš alami a nesli vlajku s hakenkrajcem. To se všichni na chodníku museli zastavit a vzdát čest vlajce jako p i hymn a muţi museli dokonce smeknout klobouk, neţ pr vod p ešel. Tenkrát n jaký pán dole na Kotlá ské nesmekl, i kdyţ se zastavil, a tak mladík, který šel p ed pr vodem, p iskočil a tomu pánovi srazil klobouk s hlavy, p i čemţ mu dal facku. A zase se za adil p ed pr vod. Po atentátu na Heydricha to bylo ješt horší, ale to by bylo dlouhé, p edlouhé vzpomínání. Tenkrát v sedmdesátých letech, tak jako uţ od Vít zného února i nadále, b ţely v kinech jen samé sov tské válečné filmy s
38
komunistickou nabub elou ideologií a tvrdilo se, ţe domácí odboj byl veden hlavn jen komunisty. Ale my pam tníci jsme v d li, ţe to nebyla pravda. Jaké bylo mé p ekvapení, kdyţ jsem pod vánočním stromkem našla román mladého francouzského spisovatele o heydrichiád . eklo by se, ţe je to nám t uţ mnohokrát zpracovaný v románech, v literatu e faktu, ve filmu. Co ješt m ţe autor skoro sedmdesát let po on ch událostech p inést nového? Laurent Binet pojal své vypráv ní zcela netradičn , napsal román o sob , píšícím román o události, která se mu jeví jako vrcholný čin evropského odboje druhé sv tové války. A dostal za n j právem Goncourtovu cenu 2010 za nejlepší románovou prvotinu, jednu z nejvýznamn jších evropských literárních cen. A tady je t eba pochválit i p ekladatelku Michalu Markovou i nakladatelství ARGO za bezodkladný p eklad a následné vydání. Vţdy kniha s podivným názvem HHhH vyšla v Pa íţi jen rok p edtím. Ten podivný titul byla p vodn zkratka pro text ukládaný v počítači a znamená Himmlers Hirn heisst Heydrich - tedy Himmler v mozek se jmenuje Heydrich. Binet napsal dílo, které funguje jako román, aniţ by p ekročilo hranice historicky doloţených fakt . Jeho kniha nevstoupila na území fikce. Tak jak je podán titul knihy, tak vynalézav , stručn a dramaticky je vystav n celý román rozvrţený do 257 kapitol, z nichţ nejkratší má jen t i slova. Autor se vrací k operaci Anthropoid, zkoumá její p ípravy, provedení i d sledky. Zam il se na trojici postav – na íšského protektora Čech a Moravy Reinharda Heydricha a dva vojáky, Slováka Jozefa Gabčíka a moravského Čecha Jana Kubiše, vyslané z Anglie, aby v odvetu za všechny ob ti Heydricha popravili. Tyto postavy jsou vykresleny opravdu zevrubn . Není pochyb o tom, ţe Heydrich, autor konečného ešení ţidovské otázky, t etí muţ v hierarchii T etí íše, který se stal nejvyšším popravčím Himmlerova represivního aparátu a s p ízviskem ezník či Čechy nazývaný Blon atá bestie byl nebezpečný vrah. Po konečném vypo ádání se s Ţidy m li na jejich místo nastoupit Češi. Ne nadarmo napsal Arnošt Lustig, ţe jeho nástupní eč do protektorského ú adu by se m la na zahájení kaţdého školního roku číst ve všech českých školách. Dnes m ţeme jenom ţasnout, ţe dva mladí muţi, Gabčík a Kubiš, kte í si byli v domi závaţnosti úkolu, a bylo jim jasné, ţe p i jeho pln ní ztratí své ţivoty, p esto do toho šli. Krom t chto t í postav vystihl autor také v rohodn desítky dalších a výstiţn vylíčil atmosféru doby, v níţ se to událo. Laurent Binet se narodil v roce 1ř72, je Pa íţan, ale s velkým obdivem pro Prahu. N jaký čas v Praze pobýval a jistou dobu také pracoval jako jazykový lektor armádních letc v Ţilin a sbíral zde a v Česku materiál ke svému románu. Uţ jeho první práce Silné a slabé stránky našich sliznic, kterou vydal v roce 2000, je situována do Prahy. Je s podivem, ţe Binet operaci Anthropoid objektivn historicky za adil. Ješt dnes čeští mladí historikové často opakují leţ komunistických dogmatik , ţe atentát na Heydricha stál zbytečn národ mo e krve, jako by si neuv domovali, ţe tento úţasný čin dvou mladých muţ i boj sedmi parašutist proti sedmi stovkám esesák aţ do posledního náboje otev ely
39
jejich vlasti cestu ke vzk íšení Československé republiky v p vodních hranicích a posunuly zem mezi vít zné národy. Tragedie Lidic a Leţák daly pak české jméno mnoha obcím v celém sv t . Doporučuji tuhle knihu s podivným názvem k p ečtení. Pravda, je dosti drahá, stojí skoro čty i sta korun, ale je pro všechny generace, a zvlášt mladí lidé, kte í se narodili aţ po válce, poznají jedno z nejd leţit jších údobí našich moderních d jin. Eva Šimková
BUDE Setkání s Fedorem Gálem na téma Problémy současné společnosti se plánuje na ned lní podvečer dne 13. února v 17 hod. v evangelickém sboru v Brn -Ţidenicích na Jílkov ul. Všichni jste srdečn zváni. Jana Slámová
Seniorátní setkání zájemc
o misijní činnost církve
Poradní odbor evangelizační a misijní brn nského seniorátu zve v sobotu 26. 2. 2011 na pracovní setkání se zájemci o rozvíjení misijního poslání církve. Pozván je Ludvík Armbruster, profesor na KTF UK, který nás seznání se svými zkušenostmi z misie v Japonsku. Pro účastníky budou p ipraveny čty i pracovní dílny: misie a média, misie mezi lidmi na okraji sboru, misie a d ti, správa a budování sboru. Opletalova ul. 6, začátek v ř.00 hod. Marek Zikmund
Kavárnička 2.2. Vystoupení mladých um lc z konzervato e. 9.2. Bratr Jan Franc nás zve poznávat cizí kraje. 16.2. Cvičení v Sokole m lo velký společenský význam, jak se dozvíme od bratra Michala Doleţela. 23.2. Co nového uslyšíme od bratra fará e Jana Pokorného?
Sborový rozhovor v Brn
I
Na pond lí 2Ř. února v 1ř hodin svoláváme II. setkání laických spolupracovník našeho sboru. Na základ výsledk ankety se zamyslíme, jak a kde by se mohl kaţdý z nás zapojit do sborové práce, jak k tomu získat pov ení a duchovní podporu. Setkání povede sestra Katka Rybáriková.
40
41
SLUŽBA BLIŽNÍMU „Otev eno senior m“, hlásá Diakonie ČCE ve své kampani V íjnu roku 2010 zahájila Diakonie ČCE ve spolupráci s agenturou Thamesdown dlouhodobou sociální kampa nazvanou Otev eno senior m. Jejím cílem je zm nit pohled v tšinové společnosti na seniory - jednak ukázat, ţe stá í a stárnutí má svoji kvalitu a cenu, jednak upozornit na fakt, ţe senio i jsou dnešní společností p ehlíţeni a podhodnoceni. Jsou to práv senio i, kte í tvo í nejpočetn jší skupinu klient , o n ţ Diakonie ČCE ve svých st ediscích pečuje. Zam ení kampan je vystiţeno v jejím názvu – Otev eno senior m. Chceme otev ít senior m společnost, p ístup jednotlivc i institucí. Tím, ţe otevíráme senior m, otevíráme sami sob . Reklamní kampa probíhá na území celé České republiky a k prezentaci plakát jsou vyuţívána tišt ná média (nap . Instinkt, Týden, Metro) i ve ejné prostory (telefonní budky, MHD v Brn ). P ipravují se spoty v kinoreklam a televizi. N kolik po ad , v nichţ byla kampa „Otev eno senior m“ p edstavena, bylo také vysíláno v Českém rozhlase. Jiţ na počátku byla kampa ocen na cenou Ţihadlo 2010 za nejlepší reklamní kampa s ve ejn prosp šnou tématikou. Ud lování cen kaţdoročn po ádá společnost Neziskovky.cz. Více informací ke kampani naleznete na webových stránkách www.otevrenoseniorum.cz. Kampa bojuje proti „ageismu“, neboli v kové diskriminaci, která je dle internetového webu www.ageismus.cz definována jako ideologie zaloţená na sdíleném p esv dčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského ţivotního cyklu. Projevuje se skrze proces systematické, symbolické i reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin na základ jejich chronologického v ku a/nebo jejich p íslušnosti k určité generaci. Samotný pojem „stá í“ je p itom relativní, protoţe se neustále m ní pohled na v kovou hranici, která jej určuje. V současnosti se oddaluje v k, kdy mladí lidé mají d ti, coţ vede k tomu, ţe jejich rodiče budou povaţováni za seniory aţ ve vyšším v ku. Současní mladí lidé si jen t ţko uv domují, ţe sami také budou jednou sta í. Proto v dnešní společnosti chybí úcta a respekt k senior m; senio i si mnohdy p ipadají zbyteční, protoţe jim nikdo nev nuje pot ebnou pozornost. Jako první očekávají pomoc nejbliţších – tj. rodiny, obracejí se na ţivotního partnera, d ti, ale mnohdy práv ti nejbliţší nedokáţou nebo ani necht jí pomoci. Člov k obda ený vyšším v kem bývá povaţován za Bohem poţehnaného. Má mnoho ţivotních zkušeností, které m ţe s mladými sdílet, nejeden byl ve
42
svém oboru odborníkem. To, ţe odejde do d chodu, neznamená, ţe ztratí zájem o zapojení do společnosti. Tak jako existují „baby friendly“ organizace, tak pomalu vznikají také „senior friendly“ instituce, protoţe lidé si začínají uv domovat, ţe nejen mládí, ale i stá í pat í k ţivotu. Senior m jsou nabízeny lety balónem ve speciáln upraveném koši pro snadné nastupování, vznikl projekt Senior pas , prodávají se telefony a technologie zohled ující pot eby senior ... Jsou to první jisk ičky zapáleného ohn vst ícnosti k této p irozené etap lidského ţivota. Lenka Strnadová, st edisko Diakonie ČCE v Brn
CESTOVÁNÍ Normandie a Breta
- II
V p edchozím čísle jsme s naším autobusovým zájezdem po Francii skončili v Mont-Saint-Michel, který je nyní v Normandii, d íve však pat il Bretani. Podél písečného pob eţí, po kterém se za odlivu projíţd jí turisté na koních, jsme dojeli k Saint-Malo. Toto m sto s bohatou historií bylo postaveno na ostrov v ústí eky Rance. Jeho obyvatelé, často povaţovaní za piráty, koncem 15. století vyhlásili a n kolik let i udrţeli nezávislou republiku. Opevn né m sto ovládalo obchod po ece Rance a vybíralo i mýta v kanálu La Manche. Jeho obyvatelé Malví ané osídlili ostrovy v jiţní Americe, dnes nazývané Falklandské nebo Malvínské.
Dnes je ostrov pevn spojen s pevninou. Historické jádro m sta s katedrálou sv. Vincence a hradem je obehnané hradbami, po kterých lze 43
m sto skoro celé obejít. Domy z 17. a 1Ř. století jsou dnes v tšinou znovu postavené po čtrnáctidenním bombardování v roce 1ř44. Úzké uličky jsou plné turist , proto je p íjemn jší si m sto prohlédnout p i procházce po hradbách. Pro turisty je určena i replika historického škuneru kotvícího p ed branou. M sto je také hrdé na svého rodáka spisovatele Chateaubrianda, jehoţ hrob je na blízkém ostr vku v mo i. Asi 25 km proti proudu splavné eky Rance se nad ekou v úzkém údolí tyčí m sto Dinan. Lze se toulat malebnými uličkami s p evislými domy a sejít k d íve významnému p ístavu. Po hradbách lze obejít část m sta, z v ţe s orlojem je toto m sto st edov kého charakteru vid t celé. Svoji minulost si p ipomíná Svátkem hradeb, kdy je celé vyzdobeno a probíhají zde st edov ké turnaje, hostiny, trhy, procesí i oh ostroj. Dál na západ na konci hlubokého zálivu leţí p ístavní m sto Morlaix s bohatou historií boj s Angličany. Dnes v úzkém údolí vysoko nad m stem se tyčí oblouky kamenného viaduktu hlavní ţelezniční trati Pa íţ-Brest. Zvláštností Bretan jsou farní dvorce. Je to komplex kostelu, kalvárie a kostnice, vše obehnané zdí a bohat zdobené – ukázka breta ského katolictví siln ovlivn ného keltskou minulostí. P edvádí bohatost kraje v p edchozích stoletích. Navštívili jsme farní dvorec ve vesnici St-Thégonnec. V malém prostoru kolem dvora se tísní kostel, kostnice s boţím hrobem a obloukem, stavby mají propracovanou bohatou barokní socha skou výzdobu. Také interiér kostela zdobí oltá zachycující stovku k es anských výjev a mnoho svatých ve výklencích.
44
Severozápadní výb ţek Francie se nazývá Finistère – konec zem , dál uţ je jen pár ostrov a za nimi oceán. Zajeli jsme na nejzápadn jší Mys sv. Mat je. Zde do mo e hledí Památník námo ník , kte í padli za Francii. Tvo í ho pylon a malé muzeum s fotografiemi a dokumenty. Vedle stojí zdi z ícenin benediktinského opatství, nad nimi je vysoký bílý maják, z kterého byl daleký rozhled do okolí. Malá písečná pláţ mezi útesy nás potom zlákala k osv ţení v chladivé vod . Centrem oblasti je m sto Brest. Rozlehlý členitý záliv spojený s mo em jen úzkým pr livem poskytuje ideální podmínky pro p ístav. Je zde základna francouzské atlantické flotily a rozsáhlé suché doky pro opravu lodí. Samo m sto bylo zcela zničeno b hem šestitýdenního obléhání v roce 1ř44, proto zde krom znovu postaveného p sobivého hradu z 15. století je jen poválečná výstavba. Hlavní bulvár byl zrovna zcela rozkopán, tak nás m sto trochu zklamalo. Zaujal nás však prostý betonový interiér kostela sv. Ludvíka postaveného na troskách starého kostela. Barevné vitráţe dávaly vysokému prostoru p sobivé osv tlení. Zpáteční cesta vedla p es poho í Monts d´Arrée. Je to bezlesá vrchovina s nejvyšší horou Bretan vysokou 3Ř4 m, pokrytou pichlavými ke i a v esem. Proto jsme rad ji z stali na silnici a kochali se dalekými výhledy v zapadajícím slunci.
Jiţní pob eţí Bretan se pyšní jedinečným prehistorickým megalitickým komplexem. V Locmariaquer jsme obdivovali Velký menhir – ţulový monolit, který se d íve tyčil do výšky 1Ř,5 m nad zemí – obdivuhodná práce lidí p ed 6000 lety. Dnes leţí rozlomen na čty i kusy. O n co mladší Table des
45
Marchands je dolmen – poh ební komora, která je dnes rekonstruována do p vodní podoby. Dolmen byl vystav n z kus jiného staršího menhiru. V nedalekém Carnacu jsou zase vid t ady stojících kamen táhnoucí se do dálky, celkem je jich n kolik tisíc. S Bretaní jsme se rozloučili jízdou po dlouhém úzkém skalnatém poloostrovu Quiberon: ze západní strany do n j buší vlny oceánu, na východní stran má písečné pláţe. Povinnou devítihodinovou zastávku idič autobusu jsme m li na prohlídku Pa íţe. Podívali jsme se do smutn proslulé v znice Conciergerie, odkud byli za francouzské revoluce odvád ni lidé pod gilotinu včetn Marie Antoinetty; ukazují zde celu, ve které proţívala své poslední dny. Zajeli jsme si do p edm stí Saint-Denis, kde je nádherná basilika: první významná stavba postavená v gotickém slohu. Je v ní poh ebišt král ; velkolepé náhrobky ukrývají ostatky (aţ na t i výjimky) všech francouzských monarch panujících od 10. století do roku 17Řř. P ed známou katedrálou Notre Dame de Paris jsme m li sraz k návratu dom . T šíme se na další zájezd, na kterém poznáme další část Francie. Jan Franc
ZE STARŠOVSTVA Brno I Staršovstvo vyjád ilo uspokojení s pr b hem bohosluţeb o vánocích a na p elomu roku. Zvláštní pod kování pat í ned lní škole a p veckému sboru Cantate Domino. Po náročných jednáních jsme obdrţeli stavební povolení pro p ípojku vody a kanalizace do Červeného kostela. V nejbliţších dnech bude podána ţádost o nové ešení vjezdu na Pellicov ulici. Velkou část sch ze jsme v novali p íprav volby poloviny staršovstva. K jejímu zahájení bylo t eba nejprve vylosovat jména sedmi presbyter , kte í se vzdají svého mandátu a budou znovu kandidovat spolu s dalšími navrţenými bratry a sestrami. Tak bude umoţn no, aby nap íšt byla volena polovina staršovstva vţdy po t ech letech. Volby budou b hem sborového shromáţd ní 27. b ezna v sále na Opletalov . B hem ledna se sejdou komise stavební a finanční, aby ud laly plán a rozpočet na tento rok. V b eznu (14.3.) bude podobn jako loni otev ená sch ze staršovstva, kde budou moci členové sboru vznést své podn ty a návrhy. Ji í Gruber
46
LIDÉ VE SBORU Brno I
Brno II
3.2. Jaroslava Muchová
79 let
3.2. Simeon Romportl
80 let
3. 2.
V ra Lipinská
85 let
4.2. Ester Kamínková
80 let
3. 2.
Anna Pohanková
83 let
5.2. Eliška Musilová
20 let
4. 2.
Jaroslav Marek
79 let
5.2. Ji í Smola
77 let
5. 2.
Marta Kučerová
77 let
9.2. Josef Gracias
85 let
6. 2.
Milada Ševčíková
88 let
1. 2.
Drahomíra Šafa íková
79 let
11.2. Eva Jeţková
60 let
8. 2.
Terezie Pospíšilová
82 let
13.2. V ra Nohelová
73 let
10. 2.
Dáša Horáková
81 let
15.2. Jind iška Jakubcová
83 let
12. 2.
V ra Ondráčková
84 let
15.2. Luboš Muric
85 let
12. 2.
Jan Svoboda
20 let
17.2. Jaromír Chmelík
92 let
14. 2.
Jana Št rbová
50 let
20.2. Blahomíra Ryšavá
82 let
15. 2.
Ludmila Malášková
87 let
24.2. Jaroslav Černý
77 let
16. 2.
Darina Stejskalová
81 let
26.2. Alţb ta Sedláčková
20 let
18. 2.
Dagmar Dvo áková
85 let
27.2. Milan Bohatec
71 let
19. 2.
Josef Ván
86 let
28.2. Olga Čermáková
60 let
19. 2.
Noemi Zakopalová
81 let
29.2. Zden k Pilát
79 let
19. 2.
Irena Pálková
50 let
21. 2.
Miroslav Pálka
50 let
22. 2.
Zdena Procházková
87 let
23. 2.
Martina Loubalová
40 let
26. 2.
Jan Socha
10 let
27. 2.
Miroslav Šimek
85 let
27. 2.
Marta Kompišová
78 let
Rozloučili jsme se: 3.2. Marie Bedná ová, nar. 1ř1ř 5.2. Edita Poláchová, nar. 1946
Požehnán bu
Hospodin, který podle svého slova
dal odpočinutí Izraeli, svému lidu. Kéž je Hospodin, náš B h, s námi jako byl s našimi otci! 1 Královská 8,56
47
ZE STARŠOVSTVA Brno II Lednová sch ze vyslechla krátkou rekapitulaci d ní ve sboru ve vánočním a novoročním období. Na prahu vánoc se sympaticky projevilo, ţe p ibývá d tí v ned lní škole, a po svátcích se zatím neprojevil úbytek. - - Rozsáhle bylo t eba zabývat se výhledem na nadcházející období. Čeká nás p íprava rozpočtu pro sborové hospoda ení. Staršovstvo je rovn ţ povinno p ipravit sborové shromáţd ní. Očekáváme, ţe i letos bude moci jednání sborového shromáţd ní prob hnout ve dvou kratších částech – znamená to menší nároky na čas účastník . - - Staršovstvo rovn ţ pokračovalo v projednávání úkolu zajistit obsazení kazatelských míst ve sboru Brno II od konce léta p íštího kalendá ního roku, aţ skončí dohodnutá sluţba dosavadních fará sboru. - - V nadcházejících týdnech p ivítáme v Blahoslavov dom účastníky n kterých seniorátních setkání. Jaroslav Vítek
Brno - Židenice Na úvod jednání staršovstva jsme pod kovali všem, kte í se podíleli na programu ve sboru v adventní a vánoční dob , p edevším pak ob ma fará m za úsilí vynaloţené p i po ádání d tské vánoční slavnosti, jeţ se podle ohlas z r zných stran op t mimo ádn povedla. – Staršovstvo p ivítalo novou grafiku sborových webových stránek i dva nové panely s fotografiemi z Blaţkova, které zdobí kostelní chodbu. – V části v nované programu ve sboru jsme dlouho diskutovali o pátečních sborových setkáních a jejich budoucí podob . Ukazuje se, ţe je zájem hlavn o témata bezprost edn spjatá s ţivotem ve sboru a v církvi. – I letos se (mimo jiné) zapojíme do akce Noc kostel a uspo ádáme sborovou ned li a sborový výlet. – V nejbliţší dob by m la prob hnout odkládaná oprava porušené deš ové kanalizace kolem modlitebny a prasklého deš ového svodu na kostele. Libor Švanda
48
