konfirmandé
Čtvrtek: 10:00 klub otev . dve í 17:00 biblická
Ned le: 10:00 ned lní škola 11:00 setkání na fa e
EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN
p vecký
18:00 mládeţ
Pátek: 18:30
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn I Betlémský kostel, kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, 602 00 Brno, tel: 542 211 453, 542 210 332 email:
[email protected], http://www.cervenykostel.cz kazatelé: Ji í Gruber, senior a Olga Tydlitátová, fará ka seniorátní fará i: Ji í Šimsa a Marta Ţidková kurátor: Václav Matoulek
ned lní
Farní sbor ČCE v Brn - Husovicích Netušilova 26, 614 00 Brno, tel: 545 212 420 email:
[email protected], http://husovice.evangnet.cz kazatel: Št pán Hájek, fará kurátor: Vladimír Zikmund, seniorátní kurátor
Kociánka
Ned le: 9.00 škola
10:00 setkání v Losov sále
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn II Blahoslav v d m, Lidická 79, 602 00 Brno, tel: 541 212 469 email:
[email protected], http://brno-ii.evangnet.cz kazatelé: Jaroslav Vítek a Ond ej Kolá , fará i kurátor: Jaroslav Kučera
Farní sbor ČCE v Brn - Ţidenicích Kostel Jílkova 74, fara Konečného 8, tel: 530 324 052 email:
[email protected], http://zidenice.evangnet.cz kazatelé: Pavel Kašpar, nám stek synodního seniora Romana Špačková, fará ka kurátor: Miroslav Ma ák, nám stek seniorátního kurátora Diakonie ČCE – st edisko v Brn Hrnčí ská 27, 602 00 Brno, tel: 549 242 279, 541 248 401 email:
[email protected] http://brno.diakonie.cz editel: Jan Sob slavský
k biblická
hodina
ned lní
p vecký
Setkávání – brn nský evangelický m síčník. Ročník 2010 (XII). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpov dní redakto i: Ji í Gruber, Jaroslav Vítek. Obálka Iva T mová. Registrováno pod číslem MK ČR E12109. Doporučená cena jednotlivého čísla 12 Kč. Roční p edplatné 120 Kč, sponzorské 150 Kč. Redakce: 602 00 Brno, Opletalova 6. Vychází 10x ročn s finanční podporou statutárního m sta Brna.
19:30
Biblická pro d ti
setkání
Pátek:
20:00
Ned le:
9:00 škola
10:00 setkání v modlitebn
18:30
Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociáln právní Opletalova 6, tel: 542 221 741, email:
[email protected] St ední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, 542 213 593, email:
[email protected], http: // www.eabrno.cz editelka: Hana Svobodová
NA MÍST ÚVODNÍKU Milá paní A., milý pane A.! Srdečný dík za Váš milý, zevrubný dopis. Manţelka mi ho bez obtíţí p eloţila. Prohlíţeli jsme si ty virtuální procházky po Brn – jsou to nádherné snímky. Máme radost, ţe jsme nemálo z toho uţ vid li i v originále. Brno je krásné m sto. P ed t emi dny se nám op t vrátila zima. V noci tu bylo -ř°. P edtím uţ deset dní trvala obleva a aţ do 600 m.n.m. všechen sníh roztál. V úterý jsme byli u evang. fará e Pavla Kučery v Aši. Tam ješt byla lehká sn hová pokrývka, m sto leţí 650-750 m vysoko. Dnes nasn ţilo dalších Ň0 cm. Na silnici i dálnicích dochází k četným nehodám. I minulý m síc jsme se vydali vlakem do Aše, všude bylo ješt 1 m sn hu. Sešel se tam na katolické fa e p átelský krouţek pro n mecko-české dorozum ní. M li jsme z toho odpoledne velkou radost. P. fará i je asi 40 let a p sobí v Aši od lo ska. Shromáţdil mladé rodiny, schází se s mládeţí k modlitb a mívá na bohosluţbách p ibliţn 100 lidí. Jmenuje se Robert Bergmann, ale moc n mecky neumí. Jeho biskup mu uloţil, aby se v tom zdokonalil. Co se politiky týče, nesmíme se vzdát nad je. Die Ackermanngemeinde, která p edstavuje k es ansky smí livou část odsunutých vyhnanc , vyzvala bavorského ministerského p edsedu Seehofera, aby jel do Prahy a zhodnotil dobré sousedské vztahy mezi Bavorskem a Českem. Podn tem bylo Ň0. výročí první cesty prezidenta Havla do Bavor v r. 1řř0, kdy navštívil Mnichov. Jiţ p edtím odsoudil vyhnání sudetských N mc v dopise adresovaném spolkovému prezidentu Weizsäckerovi. Nicmén vedení sudetského Landsmannschaftu (radikáln jšího krajanského spolku, pozn.red.) vyhlásilo v r. 1řř0 velmi nadsazené poţadavky. Na základ „práva na vlast“ vyţadovali náhrady. To česká vláda zamítla. Bavorská vláda sudeton mecké sdruţení podpo ila, a odmítla i n mecko-českou p átelskou smlouvu z r. 1řř7. Za ministerského p edsedy Stoibera neexistovaly mezi Mnichovem a Prahou ţádné kontakty na vládní úrovni. Další premiér, Beckstein, kontakty navázal, ale po 1½ roce byl odvolán. Bavorská vládní strana CSU se po ád ješt bojí, aby neztratila hlasy N mc pocházejících ze Sudet. P íslušník krajanského spolku však stále ubývá. Ve Schwarzenbachu jich ţije ješt t icet aţ čty icet, ve v ku 60-85 let. Hovo ívám n kdy s lidmi, kte í se narodili v Čechách nebo na Morav a vyr stali tam jako d ti. Jsou to v tšinou katolíci. Jen málo vyhošt ných udrţuje lidský kontakt s Čechy. N kte í si ješt telefonují s Čechy n meckého jazyka, kte í v r. 1ř46 museli v zemi z stat a m li t ţký ţivot. Ale i ti uţ jsou velmi sta í a je jich stále mén . 97
Z církví to je pár zboţných lidí, kte í kontakty pravideln vyhledávají. Jazyk bývá p ekáţkou, nikoli však tou nejd leţit jší. Tím nejd leţit jším je ochota odpustit jako N mec českému národu a jednotlivému občanu vinu jeho p edk , protoţe p edtím jsme se provinili my a naši p edkové, a i dnes se provi ujeme. Na české stran známe dnes v r zných místech lidi hotové k usmí ení. Povzbudily nás Dny smí ení v Brn v Červeném kostele r. 1řřŘ. Na n mecké stran v tšina vyhnaných dnes uznává, ţe od roku 1ř1Ř smýšleli nacionalisticky a vnímali 1. republiku jako nátlak, ačkoli to byla demokracie. Mladá léta n kterých z nich byla dvojjazyčná, pon vadţ v jejich okolí ţilo jazykov smíšené obyvatelstvo. N kolik jich ješt máme i ve Schwarzenbachu. Dovedou dosud česky zazpívat hymnu Kde domov m j. Další menšina m la sociáln demokratické p edky. Znám dv takové rodiny, jejichţ otcové skončili hned po anšlusu 1řňŘ ve v zení. Ale p esto byli v r. 1ř46 vykázáni; ti kupodivu mají pro usmí ení porozum ní. Velká v tšina dosud ţijících vyhnanc nalézá cestu k smí ení jen velmi t ţce. Nejčast ji íkají, ţe pouze cht li být N mci. Necítí svou odpov dnost za to, ţe 1řňŘ vtrhl z N mecka do Čech a na Moravu politik-zločinec. Pak já v tšinou eknu, ţe se omlouvám za své p edky, kte í Hitlera p eváţn vítali. Ač i mezi mými p íbuznými byli takoví, kte í Hitlera odmítali. Jejich hlas však nebyl slyšen. Pokouším se vcítit a dob e naslouchám. Poci uji lítost, kdyţ sta í lidé vypráv jí o svých bolestech v minulosti. V této souvislosti musím vţdycky myslet na pana fará e B., který osobní úd l vyhnanc vnímá tak intenzivn . Pozdravujte ho prosím co nejsrdečn ji. Up ímné pozdravy L. a R. D-ovi NB. I p íšt nám prosím pište česky! Doslovným textem soukromého dopisu n meckých p átel z b ezna 2010 si m žeme p ipomenout letošní 65. výročí pádu nacistické íše a konce kruté sv tové války. Na místo obvyklého úvodníku p ipravil a p eložil C. Novák.
BYLO V sjití tomto "V sjítí tomto pravme sob , jaká radost v Pán dom ..." Zp vem této písn jsme zahájili v sobotu Ň7. b ezna odpoledne setkání všech t ch, kte í si vd čn cht li p ipomenout, ţe se p ed 100 lety, v b eznu 1ř10 narodil náš milý bratr Dr. Jan Vondra, dlouholetý dirigent p veckého sboru Blahoslav i seniorátního p veckého sboru, zakladatel, budovatel a pozd jší " editel" st ediska na Sázav . P išli a p ijeli mnozí z blízka i z daleka. Na svého dirigenta si p išli zavzpomínat bývalí zp váci z Blahoslava. Také p átelé 98
z Miroslavi, z Nosislavi a odjinud, se kterými jsme se setkávali pod jeho vedením p i nacvičování písní v seniorátním p veckém sboru. P ijeli a p išli mnozí z t ch, kte í trávívali nezapomenutelné prázdninové dny ve st edisku na Sázav . A p išli i ti mladší, kte í po p est hování st ediska ze Sázavy pomáhali budovat st edisko na Blaţkov a pokračovali v po ádání biblických kurz na novém míst . Všichni jsme se rádi vid li, n kte í po mnoha a mnoha letech, a m li jsme radost ze společného setkání. Byl nás plný Los v sál, určit kolem stovky p ítomných.
Po úvodní písni se ujal slova Jarek Marek, který zd raznil, ţe zde nechceme oslavovat jednoho zvláš výjimečného člov ka, ale vzpomenout na jednoho z t ch, kte í nás vedli, p ipomínali nám slovo Boţí, a ovliv ovali nás svým ţivotem a p íkladem. Ester a Jarek Markovi a Jan Vondra ml. promysleli a pečliv p ipravili program celého odpoledne. Tak jsme se dozv d li leccos zajímavého o ţivot a práci Jana Vondry. Vyslechli jsme zajímavé čtení ukázek z práv vydané publikace o p veckém sboru Blahoslav („Z pokladnice sbormistrova šuplíku“, k doptání ve farních kancelá ích na Lidické i Opletalov ). David Mikolášek zazpíval a zahrál na kytaru. A taky jsme se pokusili čty hlasn zazpívat kdysi dávno nacvičované písn - Studn nep eváţená a Ţalm 106. Protoţe současný dirigent Libor Nykodým onemocn l, úsp šn nás usm r oval Jarek Marek – a dopadlo to dob e. Nakonec jsme se všichni vyfotografovali a nastala neomezená p estávka s volnou zábavou. Díky mnohým sestrám i brat ím z Blahoslavova domu o nás bylo i po materiální stránce výborn postaráno. Bylo to povedené odpoledne! Eva Prudká 99
Sm rem k Vysočin V sobotu 10. dubna uspo ádala K es anská sluţba sboru Brno II zájezd pro (nejen) starší členy sbor Brno I a Brno II. Tento zájezd jsme plánovali uţ vloni na podzim, ale pro nečekané zvraty počasí v polovin lo ského íjna jsme ho p eloţili na letošní jaro. Program a trasu zájezdu p ipravil br. Radek Marek. Jako obvykle to byl zájezd zajímavý a p kný. Nejprve jsme se zastavili na hrad Veve í nad brn nskou p ehradou. Nestačili jsme se divit, jak je tento hradní komplex rozsáhlý a velký. Tak blízko Brna, a tak málo z nás tento hrad uţ n kdy d ív navštívilo! Pak jsme jeli krásn se probouzející p írodou sm rem k Vysočin . V Tasov na T ebíčsku jsme si prohlédli Literární památník Vysočiny. A ve Velkém Mezi íčí jsme po kratším hledání správné cesty našli Hus v d m a navštívili zdejší sbor. Místní br. fará nám p kn vypráv l o vzniku a historii velkomezi íčského sboru a prohlédli jsme si krásn opravenou modlitebnu a sborovou místnost.. Do Brna jsme se vraceli plni p kných nových záţitk . Eva Prudká
ČTY IKRÁT Z BRNA Partnerské sbory Sbor Brno I: v roce 1řř1 nás navštívila malá delegace čty člen basilejského evangelického francouzského reformovaného sboru. Z nenápadných začátk se vyvinul hluboký p átelský vztah, který je jako štafeta p edáván dál a stále trvá, p estoţe mnozí, kte í stáli na jeho počátku, se odst hovali jinam, nejsou jiţ v činné sluţb atd. Kaţdý rok se od té doby pravideln setkává deset aţ dvacet zástupc sbor st ídav v Basileji a v Brn p i společných česko-francouzských bohosluţbách, rozhovorech, společném programu. Uskutečnilo se n kolik recipročních zájezd s účinkováním p veckých sbor , n kte í se zúčastnili společných zimních a letních tábor , basilejské jsme naopak p ivítali na Blaţkov . Velmi si váţíme t chto kontakt , jsme sv dky toho, ţe společná víra nezná hranice. Václav Matoulek Sbor Brno II udrţuje jiţ Ň0 let kontakty s Evangelickým sborem augsburského vyznání ve Vídni – vnit ním m st (Víde I) a Ňň let se sborem reformované církve v holandském Apeldoornu. VÍDE I: P ed t emi lety jsme se začali zajímat o začle ování romské menšiny do společnosti v České republice a v Rakousku. Konkrétní pomoc a finanční podpora (zejména ze sboru Víde I) sm uje do st ediska diakonie ČCE ve Vsetín , které se zabývá integrací místní romské menšiny. Vloni jsme 100
se sešli v dubnu na výročním setkání „Partnerství“ ve Vídni, Dorotheergasse. V červnu jsme spolu s Víde skými absolvovali výlet do Dolních Kounic. Společné biblické čtení a návšt va Diakonie ČCE na Vsetín prob hla v zá í. V listopadu poslouţil kázáním ve sboru Víde I bratr fará Kolá . APELDOORN: Po návšt v v tší skupiny hostí z Apeldoornu v roce 2008 se nekonal vloni ţádný společný program, kontakty probíhaly pouze v osobní rovin . Komunikace se sborem v Apeldoornu je poznamenána v tší vzdáleností, nyní hledáme nová témata k další spolupráci. Snaha o dobré sousedství mezi národy v evropském prostoru by nem la stát na okraji zájmu církve. Nap íklad vztahy s Rakouskem platí v poslední dob za nejkomplikovan jší. Pokud je nám darována p íleţitost toto alespo v malé mí e ovlivnit, nem li bychom ji promarnit. Petr Zakopal Židenický sbor má v současné dob jeden kontakt se zahraničními sbory ukončený a druhý vícemén spící. Ten ukončený je s nizozemským sborem v Ridderkerku. Fungoval asi deset let, ale Ţideničtí mají pocit, ţe nebyli schopni jej korektn zvládnout. Počet tamních člen nad ţidenickými nesrovnateln p evaţoval (na bohosluţbách v Ridderkerku bývalo asi 1000 lidí). Holandští hosté p ijíţd li často, n kolikrát za rok, a sbor to pak uţ nebyl schopen absorbovat. Pomalu se kontakt takto vytratil. Ale z stala osobní p átelství. Druhý kontakt, který je moţno nazvat spíše spícím, mají ţideničtí evangelíci se sbory v Göttingen a Saské Kamenici. To bylo partnerství velice čilé, povzbudivé a p ínosné, nap . víkend o vztazích N mci x Češi. Ale sbor v Kamenici pomalu vymírá a st huje se na západ, z stává jich jen hrstka. S Göttingenskými jsou Ţidenice v kontaktu, ale poslední setkání bylo n kdy loni na severu Čech. K/N Husovický sbor momentáln ţádný partnerský sbor v cizin nemá. Prob hly určité kontakty se sborem v Davosu, Švýca i byli dokonce u nás na návšt v a zajímali se o naši situaci, ale ţádný soustavný vztah navázán nebyl. Davosští se netajili tím, ţe mají na výb r více moţností, a nakonec se rozhodli pro jinou zemi. N kte í členové našeho sboru mají p átele v zahraničí, ale sbor jako celek o partnerství sm rem na Západ nijak zvláš neusiluje. Spíše se diskutuje o moţnosti navázat kontakty na Východ a podle moţností podporovat n který sbor v chudší zemi. Prozatím jsme navázali partnerství s jedním chudším sborem v brn nském seniorát a finančn ho podporujeme. Št pán Hájek 101
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ D lníci na vinici Mt 19,30 - 20,16 Rámeček: Mnozí první budou poslední a poslední první – Tak budou poslední první a první poslední. P edstavte si tento nápis dokola rámu pohyblivého obrazu. Uvnit se hraje p íb h: pán si vícekrát najme d lníky. Čím pozd ji, tím je jejich sm na kratší. A nakonec – všichni dostávají stejn . Hohó, d lník nejde pro ostré slovo daleko, ale pán si p ece m ţe se svým majetkem d lat to, co chce. A navíc – byli tak p ece domluveni na začátku. Jeţíš jedním dechem pronáší zaslíbení dvanácti tr n v nebesích pro dvanáct učedník a toto podobenství. Zaslíbení s up esn ním. Milí učedníci, jste z první linie, ale nemyslete si… Do které sm ny? Do které sm ny pat ím já, pat ím-li? Je jich n kolik. Hned od rána na vinici. Víru jsme sáli s mate ským lékem. B h nás najal na Boţí vinici skrze rodiče, kmotry, p átele. Skrze Jeţíše najal učedníky. Ti všichni a Duch svatý se mohou p ihlásit o zásluhu za délku naší práce. My sami si m ţeme počítat t eba p ívlastky své práce, ale délku ne. A pak p ichází další a další. Zam stnaní pozd ji. Nemyslím, ţe podobenství naznačuje, ţe se práci vyhýbali. Prost k nim ţádný nájemce nedorazil nebo je nenadchl, nenajal. Jsou jist tací, kte í uhýbají otázkám po smyslu ţivota jako smrtelným st elám nebo mají v bec tázací orgán zakrn lý. Tady ale mluvíme o t ch, kte í jsou n kdy ochotni nechat se najmout do práce pro Boţí království. Má dáti - dal A p ijde večer. Zkuste si vzpomenout na n koho, koho znáte. Já znám ţenu, která začala na Boţí vinici pracovat v p t odpoledne. Její ţivot nebyl dobrý. Na stará kolena začala pečovat o skomírající sbor. Dostane plnou mzdu. Coţe? A její pochybný ţivot a sv tonázor? Cht li bychom mít všechno odstup ované podle zásluh, a zatím tohle. Dostane plnou mzdu. Lidská a Boţí spravedlnost. Jak nám tu p kn zajisk í jejich st et. Kolik z nás se napracovalo od kurop ní. Kolik jsme toho snášeli. A máme dostat stejn ? Ne snad ani závist nebo zásluţnictví, ale obyčejná touha po „má dátidal“, kterou máme zp ítomn nou t eba v podvojném účetnictví. Pravidlo, 102
které je momentáln pro spokojené lidské fungování v tomto v ku prosp šné, abychom nezhynuli hlady a nekazili vztahy. Zbraní této spravedlnosti šermují d lníci kurop ní. „Právo a spravedlnost mi zjednáš, Hospodine.“ Ned je se nám sice ţádné bezpráví. Na rozdíl od ţalmisty. Ale takhle bychom si tu spravedlnost nep edstavovali. V Boţím království ovšem platí jiná legislativa. Vícerychlostní model spásy Hrajeme tedy o spásu. To je cena za práci na vinici. To je ten smluvený denár. Je dobré p edem domluvit odm nu. Jak ale mohu dostat stejn já a má známá korytá ka, co zm nila sv j ţivot na poslední chvíli? Je-li odm nou spasení, m ţe se hospodá tiše smát do dlaní... Chceš, aby byla spasena jen z jedné p tiny? Chceš být víc spasená neţ ona? Ale váţn . Z lásky a z milosti je spasena i ta ţena. Z lásky a milosti jsme spaseni my. Mnohé je jí odpušt no. Mnohé je odpušt no nám. Hospodá nám nek ivdí. V d li jsme, ţe pracujeme pro n j. V d li jsme, ţe je to cesta ke spáse, k záchran . V ţivot a ve smrti. Od kurop ní, moţná trochu pozd ji, ţijeme dobrý ţivot. Kvalitní. Sv j denár chutnáme, ješt neţ ho dostáváme pln . Nem lo by nám být spíš té korytá ky líto? Místo toho se cítíme nedocen ni. Nebojte se. On vnímá to dobré, co tvo íme. Vţdy naše práce šlechtí jeho vinici a nese plody. Cení si jí. Ţije s námi a my to m ţeme vnímat skrze kvalitu – smysl ţivota. On je ale ten, kdo určuje pravidla, protoţe je Stvo itel. Miluje, odpouští, zachra uje. Moţná se nám tento vícerychlostní model spásy nelíbí. Ale do odm n druhých a d vod , proč je dostávají, nám nic není. Kdo ví, jak bychom dopadli, kdyby náš obnaţený ţivot byl souzen podle té lidské spravedlnosti. Spíš bu me rádi, ţe hospodá stále najímá na vinici nové a nové d lníky a rozd lme se s nimi o práci. Je to v tší radost a ud lá se víc.
MODLITBA Pane, chceme být dobrými d lníky na tvé vinici. Chceme p edevším pečovat o úrodu. Jen nás n kdy p epadne pocit, že nejsme docen ni, že jiní jsou na tom líp, a zapomeneme, že tato hodnocení nejsou na nás. Prosíme a nám Tvé království roste pod rukama a p íchu jeho radosti se nám rozlívá do života. Amen Autorkou pobožnosti je sestra fará ka Marie Medková. Narodila se v Kolín v současnosti pat í do sboru ČCE Nový Bydžov (královéhradecký seniorát).
a
Vystudovala Evangelickou teologickou fakultu, s roční pauzou pro studium ve švédské Uppsale. P ed vikariátem ve sboru ČCE Pardubice strávila rok v YWCE-YMCE Haugesund (Norsko) jako dobrovolnice. Rok pracovala jako spirituálka EA Náchod, v zá í 2009 nastoupila jako celocírkevní fará ka mládeže. Jejím povoláním je vzd lávání a rozvoj mládeže, p edevším v ČCE. 103
NAŠE SBORY Moravská T ebová M sto zaloţil v polovin 1ň. století Boreš z Rýzmburka jako typické kolonizační m sto s pravidelným p dorysem nám stí. ada staveb a um leckých d l dodnes upomíná na hospodá ský rozkv t a vysokou kulturní úrove m sta za vlády pán z Boskovic a Ladislava Velena ze Ţerotína (14Ř6– 16ŇŇ), kdy byla Moravská T ebová centrem humanistické vzd lanosti a dostala p ízvisko Moravské Athény. Za své vedoucí postavení v protihabsburském povstání byl Ladislav Velen ze Ţerotína potrestán konfiskací majetku. T ebovské panství obdrţel jakoţto léno koruny české Karel, kníţe z Lichtenštejna. Z období baroka je nejnápadn jší památkou Morový sloup na nám stí, mistrovské dílo olomouckého socha e Sturma, dokončené v roce 17Ň0 po strašlivém moru, který m sto postihl v roce 1715. Dev t set mrtvých tehdy p edstavovalo plnou jednu t etinu obyvatel m sta. Po rekatolizaci českých zemí byla v Moravské T ebové katolická fara a d kanát s kostelem Nanebevzetí P. Marie. Od konce 17. století byl ve m st klášter františkán , od roku 1Ř45 d m Milosrdných sester sv. Františka (“školní sestry”). Od roku 1ř16 zde p sobil sbor Evangelické církve augšpurského vyznání, od roku 1ř1ř sbor N mecké evangelické církve. Od roku 1946 zde byl sbor Českobratrské evangelické církve, od roku 1ř47 obec Československé církve. Do roku 1ř45 byla Moravská T ebová součástí n meckého jazykového ostrova zvaného H ebečsko a v jejím hospodá ském ţivot vţdy dominovala textilní výroba. M sto dnes pat í do Pardubického kraje, okres Svitavy. Kostel, který dnes uţíváme, byl p vodn luterský. Základní kámen byl poloţen v roce 1řňŘ. Byl dokončen v roce 1řňř a slavnostn vysv cen n meckými evangelíky. 104
Výzdoba kostela je prostá, kazatelna i vše ostatní je vy ezáno ze d eva; taktéţ strop kostela zdobí d ev ná výpl . Pseudogotická okna jsou vitráţová. Pokud je slunečno, odráţí se sv tlo na k íţi, který je umíst n uprost ed za stolem Pán . Po stranách jsou dv k titelnice, nyní pouţívané jiţ jen jako dekorace. Varhany jsou v dobrém stavu a jejich tóny se rozléhají po chrámové lodi. V kostele je dobrá akustika. Kostel je pouţíván k bohosluţbám jen v letních m sících, ale koncerty váţné hudby se tu konají po celý rok. Aţ do roku 1ř45 se v n m kázalo n mecky. Roku 1ř45 p evzala kostel od n mecké evangelické církve Českobratrská církev evangelická. Dne 28.10.1945 se zde konaly první české bohosluţby za veliké účasti nejen prvních osídlenc , ale i brat í a sester z vanovického sboru. Na ň00 osob naplnilo tento krásný chrám. Kázal bratr diakon Tomáš Rumíšek na text Jan Ř,ň6 „Jestliţe vás vysvobodí Syn, práv svobodni budete.“ Osídlování pokračovalo ješt v roce 1ř46. Bratr diakon Tomáš Rumíšek podle adres na ohlašovacím ú ad vyhledával a navšt voval evangelické rodiny, které se sem p ist hovaly z mnoha sbor naší církve, nejvíce však ze sbor Jimramov, Nové M sto na Morav , Sn ţné a Prosetín. Byly tu i rodiny z n kterých slovenských sbor . V tšina se jich však pozd ji vrátila na Slovensko. Práce byla zahájena v rámci vanovického sboru, do jehoţ obvodu pat ila jiţ d íve hrstka českých evangelík , ţijících v Moravské T ebové. Nejprve byla vytvo ena kazatelská stanice v čele s nov zvoleným staršovstvem. Avšak hned od počátku byly snahy o vybudování samostatného sboru. Byl ustaven o Svatodušních svátcích v roce 1ř47. V té dob se hlásilo ke sboru asi 1Ň00 člen . Prvním kazatelem byl jednomysln zvolen bratr Rumíšek, nyní uţ viká , který byl u samého zrodu práce v Moravské T ebové. V roce 1ř56 byl potom nov zvolen bratr Tomáš Rumíšek uţ jako fará . První staršovstvo samostatného sboru bylo zvoleno v roce 1ř4Ř a pov eno p i bohosluţbách, které vykonal bratr fará Barot z Vanovic. P ipomn l, ţe vznik samostatného 105
sboru je velký dar i úkol, a vd čnost se má projevovat horlivostí k es anovy sluţby. V roce 1ř50 se zm nil vztah státu k církvím a na naše sbory dolehly obavy z budoucnosti. Projevilo se to mnohdy p ílišnou opatrností člen sboru a utlumením práce. Mnozí se báli p icházet a účastník bohosluţeb ubývalo. Ve snaze nekomplikovat svým d tem ţivot selhalo to nejpodstatn jší sv dectví víry v rodin . Neblahé d sledky takového postoje poci ujeme ve sboru ješt dnes. Práce se moţná pod tlakem vn jších sil umenšovala, ale nikdy nep estala. Ve sboru se vyst ídali t i fará i se svými rodinami. Tam m li oporu dobrého zázemí. Nároky sluţby s nimi v rn sdílely i jejich manţelky. Bratr fará Rumíšek, první fará , pracoval ve sboru 27 let. Po n kolikam síční pauze p išel v zá í 1ř7ň druhý fará Jan Široký. Splnilo se p ání sboru, aby byla fara obydlena rodinou s d tmi. Nastala nová etapa sborového ţivota. Bratr fará obnovil biblické hodiny, ned lní školu a začal s pastorací. Na biblické hodiny se vţdy pečliv p ipravil. Šlo mu o v c evangelia, nikdy o povrchní úsp ch sboru. Po sedmi letech poctivé biblické práce odešel do Ratibo e. Následujícího roku v červenci 1řŘ1 nastoupil t etí fará Pavel Sikora. V tomto období vznikly kazatelské stanice T eba ov a na krátkou dobu Chornice. Poslední rok jeho pobytu u nás (1řř0), za nové politické situace a se souhlasem v tšiny staršovstva, p ijal ješt funkci místop edsedy m stského výboru. Tém po deseti letech p ešel do sboru vsetínského. Všichni tito fará i p es r zné povahové vlastnosti, p es r zné osobní záliby, r zn pojímanou a rozvíjenou sborovou práci, r zný p ístup k lidem, m li jedno společné. Všem šlo o čisté Slovo Boţí, které m lo drţet a posilovat víru, nad ji a lásku. Zd raz ovali církev nejen pod k íţem, ale i vít znou. Sbor byl udrţován zv stováním a slyšením Slova Boţího. Ţil pouhou Boţí milostí. V mezidobí st ídání fará pečovali o sbor dva administráto i. Jedenkrát bratr fará Barot, který ke svému rozsáhlému sboru si vzal na starost ješt Moravskou T ebovou, a podvakrát bratr fará Josef Valenta ze Svitav, který neobyčejn ob tav pečoval o náš sbor. Bylo to celkem čty i roky a sedm m síc . Ve sboru se vyst ídalo n kolik staršovstev a n kolik kurátor . Koncem roku 1řřň nastoupil čtvrtý sluţebník Slova Boţího, bratr fará Alois N mec, který zde p sobí dodnes. Sbor má necelých ň00 člen a po zp esn ní kartotéky by jich bylo ješt mén . Po sametové revoluci nastal na chvíli p íliv nových člen . Ale starousedlíci na n p sobili p íliš uzav en , a tak si tito lidé hledali pov tšin společenství se sob rovnými. Nevzdáváme se nad je, ţe sbor v budoucnu obstojí, i kdyţ zp sob práce je vzhledem k podmínkám jiný neţ na počátku jeho vzniku. V íme, ţe nejde jen o pokračování a zachovávání instituce, ani jen o místo, kam budeme moci p icházet, ale p edevším ţe p jde o společenství, které je tu zachováváno pro druhé, pro ty, kdo jsou za hranicemi církve a sluţbu k es an pot ebují. Libuše Dvorská, kurátorka sboru
106
Z HISTORIE EVANGELÍKÜ V BRN Jak se stal Červený kostel českobratrským evangelickým chrámem Nejprve se vrátíme kousek zp t do historie. Po zbo ení m stských hradeb v polovin 1ř. století nastal bou livý rozvoj našeho m sta. Rozr stal se p edevším st ed m sta, dosud tísn ný hradbami. V místech bývalého pevnostního pásu byla koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let zregulována ada ulic. Byla vybudována silnice od kostela sv. Tomáše k Údolní – Joštova t ída. Na tu navazovala asi uprost ed kolmo Eliščina t ída, dnes Husova, jejichţ spojení vytvá elo malé Eliščino nám stí. Tak vzniklo lukrativní stavební místo, které obdrţeli n mečtí evangelíci k vybudování svého chrámu. Získání tak významného místa pro stavbu evangelického kostela umoţnil císa ský protestantský patent vydaný Ř. dubna 1Ř61, kterým se protestant m dostalo plné náboţenské rovnoprávnosti po stránce právní. Proto mohli n mečtí evangelíci v letech 1Ř6ň aţ 1Ř67 vybudovat na Eliščin nám stí novogotický „červený“ kostel. Chrám postavil Mo ic Keller podle plánu víde ského architekta Jind icha Ferstela. Podle mín ní n kterých dnešních historik um ní jde o nejcenn jší sakrální památku v celém Brn . Na záv r tohoto ohlédnutí se zp t do historie uvádím počty evangelík v Brn . Podle sčítání v roce 1ř00 bylo n meckých evangelík augsburského vyznání 1řř7 a českých evangelík helvetské konfese 470. N mečtí evangelíci nazvali sv j chrám Christus-Kirche, Krist v kostel. Obra me nyní pozornost k událostem, jichţ jsem byl očitým sv dkem. Je konec války a ulice jsou zaplaveny československými prapory pečliv ukrývanými po dobu šestileté okupace. Na Zemském národním výboru vedl tehdy odd lení pro v ci církevní pater Lekavý, profesor katolického náboţenství na III. Státním reálném československém gymnáziu, kde jsem studoval. Byl to člov k neobyčejn laskavý a v či nám evangelík m velmi tolerantní. Ten poţádal mého otce, aby se k n mu dostavil na ú ad. M j otec prof. Ing. Dr. František Sklená byl v té dob jiţ adu let kurátorem brn nského sboru. Tam mu sd lil, ţe o kostel mají zájem z církve československé, ale on ţe si myslí, ţe by tento n mecký evangelický kostel m li dostat čeští evangelíci. Podejte si ţádost a my vám vyhovíme. A tak se i stalo. Kaţdý zabavený n mecký majetek musel mít svého národního správce a tím se stal tatínek jako kurátor sboru. Tak jsme se i my po válce „obohatili“. V ned li Ň0. kv tna 1ř45 se konalo slavnostní p edání bývalého n meckého kostela na Joštové t íd naší církvi. P ítomni byli p edseda Zemského národního výboru prof. Loubal (evangelík), nov zvolený rektor Masarykovy univerzity prof. Neumann a jiní. Tatínek jako kurátor sboru otev el klíčem vrata a poţádal pana seniora ThDr. Viktora Hájka, aby vstoupil dovnit .
107
O jméno našeho nového kostela se zaslouţil prof. MUDr. František Ninger, p ednosta ORL kliniky Masarykovy univerzity, velký milovník a znalec díla Jana Ámose Komenského. Nechal vyhotovit tabuli s nápisem Českobratrský evangelický kostel Jana Ámose Komenského. V t chto dnech byla nahrazena novou informační deskou z mramoru. Vladimír Sklená
Na okraj události P ímých sv dk události výše zaznamenané ţije asi jiţ nemnoho. Jak jsem se p ed 65 lety k této historii dostal já, vlastn ani nevím. Ţiv se rozpomínám pouze na to, ţe jsem byl co horlivý konfirmand dán k ruce br. kurátoru Ing.Dr. Františku Sklená ovi pro akci, která o n kolik dní p edcházela. Joštova ulice byla tenkrát vskutku plná vlajkoslávy, by po p echodu fronty také rozbitého skla, všelijakých trosek a sut na chodnících i na vozovce. Hluboko v pam ti mi z staly hlavn haldy poničené a vyházené odborné literatury, map i vzácných foliant z knihovny n mecké techniky a univerzity. Pro nenávid ný jazyk se všude v kol povalovaly jako bezcenné smetí, pokud si je občanstvo nerozebralo na zátop nebo do sb ru. Tato kulisa vystihuje atmosféru času, kdy profesor Sklená jako první Čech zabušil na dve e opušt né luterské fary a církevní školy v Opletalov (tehdy Trautenbergerov ) ulici čp. 6. Po delší chvíli opatrn p išli otev ít poslední dva zbylí obyvatelé – starý n mecký kostelník a jeho ţena. Strach jim hled l z očí, zejména kdyţ se pan kurátor prokázal plnou mocí k p evzetí budovy a chrámu. Určit v nás nemohli vid t nic jiného neţ nep átele; kdyţ jsme pronikli do velké farní kancelá e, chv li se v p edtuše zlého. Prof. Sklená , impozantní, rozhodný muţ, se po obhlédnutí místnosti postavil zp íma p ed čelní st nu a energicky ukázal na vlevo visící obraz, potom na obraz vpravo: „Toto je Luther?!“ - „A tady Melanchton!“ Nikdy nezapomenu, jak tyhle dv s respektem pronesené v ty skoro hmatateln odmocnily nap tí, které dosud viselo ve vzduchu. Ti skleslí lidičkové jako by se prom nili. Snad ţe vycítili, ţe neznámý ‚národní správce„ není n kdo z revolučních gardist , ale patrn bratr blízký vírou a p íslušností k reformaci. Tím okamţikem se prolomila jakási bariéra a znenáhla mohl začít uvoln ný, lidský rozhovor…
108
V p íštích dnech pak následovaly úklidové brigády v kostele, odstra ování pam tní desky z 1. sv tové války atd., a ovšem i všeobecná debata o „(ne)p ijatelnosti“ mohutného k íţe za evangelickým stolem Pán . Dále uţ si pamatuji jen tolik, ţe p i slavnosti p edávání Červeného kostela byla mn , pubertálnímu klukovi, sv ena neobvyklá sluţba: zpoza sloupu empory nad oltá em mám dát varhaníkovi znamení v momentu, kdy uvidím, ţe se dole jiţ rozvírají chrámová vrata. Stalo se tak, a za tón mocn rozezvučeného královského nástroje vstupovali dovnit slavnostn jako první senior Dr. Hájek s kurátorem a významní hosté. Hned za nimi se do chrámového prostoru začaly hrnout ţasnoucí davy, jeţ zaplnily nejen všechny lavice, ale i místa k stání. Pokud se nemýlím, sed l tehdy za hracím pultem nezapomenutelný varhaník prof. Gustav Hájek. Ctirad Novák
CESTUJEME Také my jsme se vydali do Zaslíbené zem Za posledních tém dvacet rok uţ mnozí, zvídavci a zv davci, kte í nemají zrovna hluboko do kapsy, mohou navštívit zemi, o které jsme se d íve dovídali hlavn z biblických p íb h a o které jsme mohli jen snít. Na cestu do Izraele jsme se p ipravovali studiem naší a zap jčené literatury. Nejvíce nás zaujala velmi stará kniha s p itaţlivým názvem Do svaté zem . Popisuje výpravu p ti set Moravan do Jeruzaléma, Betléma a jejich okolí, práv p ed 100 lety. Celou pou organizoval a cestopis napsal kaplan Emil Procházka od sv.Tomáše v Brn . A tak tém po jednom století jsme se vydali na podobnou cestu i my. Mohli jsme mnohé porovnávat, co se zm nilo: p íroda, památky, doprava, ţivot lidí… K nejzajímav jším úkaz m pat ilo, jak se na n kterých místech zastavil čas. To neuv itelné jsme zaţili. Hodn lidí by podobný jev cht lo zaţít na sob , ale p es veškerou snahu se to da í jen na chvíli. V autobuse jsme strávili dv noci. První byla za jízdy, druhá v italském poutním míst Lorettu. M li jsme moţnost p enocovat pod širým nebem, záhy se však všichni rádi vrátili do nepohodlného, vyh átého autobusu. Také jsme zkoušeli nocovat v tráv koncem íjna, ale rozhodli jsme se pro lepší, pon kud netradiční nocleh. Na nám stí p ed kostelem stálo mnoho prázdných prodejních stánk , opat ených silnou celtou proti nepohod . Vybrali jsme si ten nejv tší s „dvojl ţkem“ a záhy jsme na d ev ném pultu pohodln usnuli. Probudily nás aţ autobusy s poutníky, sp chajícími na ranní mši. Stačili jsme se včas vyplíţit ven, neţ si majitel krámku p išel vybalit zboţí. Náš autobus byl jiţ otev ený, všichni se divili, jak jsme mohli v té zim celou noc vydrţet venku. Samoz ejm jsme tajemn mlčeli. Cesta pokračovala dál do ecka lodí. Hned p i vstupu na ni katolický fará Ji í, doprovázející naši výpravu, zjiš oval, kolik lidí p jde druhý den p i bohosluţbách k Veče i Pán . V podstat to byli všichni, krom šesti protestant , včetn nás dvou. B hem ranních bohosluţeb, na které se více neţ polovina v ících kv li mo ské nemoci v bec nedostavila, jich nejmén 109
další polovina odpadla, nakonec p ijímalo asi patnáct lidí. Chudák fará musel po podání všechny p edem odpočítané zbylé hostie sníst sám. Nebylo moţno riskovat jejich „znesv cení“. Byli jsme rádi, ţe nekatolíci tento problém ne eší. Jinak by se našemu fará i mohlo stát, ţe by musel b hem bohosluţeb spo ádat p l pecnu chleba. Po krátkém p esunu autobusem p es ecko jsme pouţili trajekt k plavb do vytouţeného Izraele. Kajuty zde byly ešeny velmi úsporn , snídani jsem proto p ipravovala v dob , kdy manţel provád l ranní hygienu, na jeho ustlané dolní posteli. Kdyţ se p ihrnul dovnit , posadil se na postel a shán l se po jídle. S potlačovaným smíchem jsem mu sd lila, ţe si na n m sedí. Dilema, zda má na p du Izraele vstoupit v čistých kalhotách, bylo vy ešeno. V Haif , pod horou Karmel, kde m l prorok Eliáš zápasit s Bálovými proroky (1Kr 18,11-ň0), a s bahaistickým „Chrámem národ “ jsme koupáním v mo i udivovali domorodce, na n byla uţ zima. Odjeli jsme do Betléma, ubytovat se v hotelu, jeho majitelem byl arabský k es an, a tak jsme m li to nejlepší moţné zaopat ení včetn evropského jídelníčku. Velkou výhodou téţ bylo, ţe jsme se autobusem s místní SPZ dostali na místa, kam se b ţn nejezdí.
K Ho e Prom n ní Tábor nedaleko Nazaretu jsme jeli pouští s osadami beduín , kde to vypadalo, ţe se kozy a ovce pasou na kamení. Nám se tím vybavila hloubka Ňň. ţalmu: „…na pastvách zelených pase mne…“.Uvnit baziliky Prom n ní Pán je jeskyn , kde se p ed očima Petra, Jakuba a Jana m lo Jeţíšovo prom n ní uskutečnit (Mk ř,Ň-9). V kostele sv. Gabriela se 110
studnou, u které byla dle tradice Marie oslovena and lem (L1,Ň6-38), jsme si také my nabrali do láhve vodu, ale jen na pití. Proto asi z stala zapomenutá v lavici baziliky Zv stování a my ţíznili dál. Kána Galilejská m la pro manţelské páry po prohlídce p ipraven ob ad obnovy manţelského slibu a pak ochutnávku vín. V Jardenitu, tradičním míst pro ud lování k tu na ece Jordánu, kde také r zné sekty p ek tívají, jsme byli sv dky obnovy k estního slibu katolík , spojeného s politím hlavy vodou z Jordánu. Následovala Hora Blahoslavenství, pahorek nad Galilejským jezerem s kostelem stejného jména a kamenem, na kterém m l p i vyhlašování blahoslavenství Pán Jeţíš sed t (Mt5,1-1Ň). Cesta pokračovala p es Tabghu, česky sedm pramen . P vodní kostel z r. 460 je dnes nahrazen bazilikou Rozmnoţení chleb a ryb. Odtud jsme dojeli do Kafarnaum, dalšího místa Jeţíšovy činnosti. Jsou zde zbytky velké ţidovské synagogy s okolními vykopávkami 1500 let starými. Na údajném Petrov dom z l. st. stojí bazilika z r.1řř0, kde náš vedoucí p ečetl oddíl o uzdravení Petrovy tchýn (L4,ňŘ.ňř). Alena a Ji í Novákovi, dokončení p íšt
BUDE Neučiníš sob rytiny Evangelické um ní toleranční doby 17Ř1-1861 Brno, Červený kostel 15. kv tna – ň0. června Ň010 Po adatel: Farní sbor ČCE v Brn I Auto i: Sixtus Bolom a Martina Kotlíková Spolupráce: studenti seminá e Moravská protestantská společnost pozdního osvícenství FF Masarykovy university Výstava bude zahájena p i Noci muzeí 15.5. v 1ř:ň0. Je moţno ji shlédnout kaţdou st edu od 15 do 1Ř hodin a v ned li p ed bohosluţbami a po jejich skončení od 15.5. do ň0.6.
Evangelické církve a um ní Evangelíci výtvarné um ní neodmítají. Nepouţívají ho však jako prost edek vyjád ení úcty k Bohu. P ikázání: Neučiníš sob rytiny brání falešným p edstavám, které si o Bohu d láme. Obrazy, které se snaţí zachytit Boha a r zné zázraky, k nim často vedou.
111
Výtvarné um ní je dar, kterým m ţeme oslavit krásu Boţího stvo ení, krajiny a kaţdodenního ţivota. Obrazy zdobíme své domovy a chodíme je obdivovat do galerií. V kostele je pro nás nejd leţit jší Boţí slovo zachycené v biblickém sv dectví. Kdyţ k nám B h mluví, nem lo by nás nic rozptylovat, abychom mu mohli pozorn naslouchat a ţít podle jeho v le. Naši toleranční p edkové byli vesm s chudí lidé. Rádi si však zdobili své p íbytky a modlitebny ozdobnými nápisy s kv tinovými motivy, které jim p ipomínaly, na co se mohou ve svém t ţkém a nejistém ţivot spolehnout. Povzbudivé biblické verše a barevnou krásu kv tin spojili v ned litelný celek. Obojí je výrazem naší vd čnosti. Vţdy B h, který pro nás stvo il dobrý a krásný sv t, nám pomáhá svým slovem, kdyţ jsme smutní a bezradní. K nikomu nem ţeme p icházet s takovou d v rou jako k Bohu. Kdyţ se k n mu v modlitb obracíme, ví o nás všechno. To nám dává odvahu být pravdiví a up ímní. Obraz planoucího srdce, které najdeme v ručn psaných modlitebních kníţkách, vyjad uje pokoru a touhu po čistém srdci. Ji í Gruber
Noc kostel - pátek 2Ř.5. - www.nockostelu.cz Brno I – Červený kostel Výstava 17:30 18:30 19:30, 21:00 18:00, 19:00, 20:00, 23:30 21:30 18:30, 20:30, 22:30 22:00, 24:00
Evangelické um ní toleranční doby Ekumenické zahájení Církev pomáhá – prezentace Diakonie ČCE Neučiníš sob rytiny – slovo k výstav varhanní koncert Brno Gospel Choir – spirituály a gospely Evangelíci v Brn – audiovizuální pásmo Svatba v Káni – kázání slovem i obrazem 112
Brno II – Blahoslav v d m Výstava 18:50, 22:30 19:00, 22:00 19:30 20:00 20:30
Fotografie Jana Vondry varhanní otev ení a ukončení Biblické ztišení Smyčcové duo (Richard Kruţík a David Šlechta) Diakonie ČCE v Brn Baroko a jeho ozv ny – koncert Ond eje Hájka
Brno – Židenice 16:00 – 23:00 19:30, 20:45 20:00 21:00
Výstava fotografií Lu ka Svítila Prohlídka kostela a modlitebny Zpívání u varhan, recitál Ond eje Ma áka Setkání z Taizé
Brno - Husovice Výstava 18:00 19:30 18:45 a 20:45 20:00 21:30 – 23:30
Obrázky Mariky Bumbálkové ke knize Jonáš Zv stování evangelia Zpívání ze zp vníku Svítá Bilbo Compagnie – Klaun Bilbo a Sylvie Krobová D íve a dnes – o historii a současnosti sboru Dokumenty České televize o husovickém sboru
Kavárnička v kv tnu 5. 5. 12.5. 19.5. 26.5.
Účastník boj ve Ň. sv tové válce bratr fará Ji í Tomeš vzpomíná Studující konzervato e Bratr Jan Franc – promítání Bratr fará Jan Pokorný – vypráv ní
Kv tnové hudební nešpory Konají se v ned li Ň. kv tna v 1ř:ň0. Na programu jsou skladby W. A. Mozarta, G. F. Händela a A. Lottiho. Účinkují: Markéta Böhmová - soprán, Jana Kyseláková - alt, Lubomír Smékal - tenor, Petr Kola – bas, Mária Nedomová – varhany, Dómský komorní sbor a orchestr katedrály sv. Petra a Pavla, dirigent - Dagmar Kola ová. Biblické zamyšlení: Mgr. Št pán Hájek. Dobrovolné vstupné bude v nováno občanskému sdruţení Gabriela - Hospic sv. Alţb ty Brno. Projekt finančn podporuje statutární m sto Brno a Jihomoravský kraj.
113
P ímý televizní p enos svatodušních bohoslužeb V ned li Ňň. kv tna se koná p ímý televizní p enos sluţeb Boţích z Červeného kostela. Káţe Ji í Gruber a zpívá Cantate Domino. Začátek jako obvykle v 10 hodin. Prosíme, abyste p išli o 10 minut d íve. D kujeme.
MUŽI ČESKÉ REFORMACE Bratr
eho
Dokonce ani počátky význačných postav d jin či zlomových historických proces často neušet í pro nadcházející generace neúprosný b h zapomn ní. Pro první skutečn reformační a reformovanou církev české historie, Jednotu bratrskou, to platí nemén . Toto exkluzivní společenství, stranící se pom rn dlouhou dobu a aţ se sektá kou d sledností všelikých nástrah nevyzpytatelného „sv ta“, vzniklo ze zklamání a duchovních pot eb, jeţ poci oval pom rn široký okruh lidí pod bradské doby. Bylo jen otázkou času, kdy tyto roztroušené skupinky husitských hledač , kte í tentokrát ovšem nenacházeli napln ní svých duchovních očekávání v církvi utrakvistické, zatouţí po tv rčí jednot či sjednotiteli, který by je stmelil, formuloval jejich pot eby, a posunul je tak v jejich tázání po Boţí v li dál. Takovou autoritu našli v člov ku, který je z pramen znám jako Bratr eho . Popravd ečeno se jedná o postavu více neznámou neţ známou. P edpokládáme, ţe nejmén polovina eho ova ţivota pro nás leţí zatím v neproniknutelných tmách. Protoţe však historicky významní lidé jen málokdy trpí nezájmem pozd jších generací, nechybí ani v jeho p ípad pokusy tyto temnoty alespo n jak prosvítit. Ne vţdy se to poda í, a n kdy nám naopak taková postava m ţe potemn t ješt více, kdyţ jí jsou neprávem p isuzovány osudy n koho zcela jiného. Toho nebyl ušet en ani Bratr eho , kdyţ byl ztotoţn n, podle všeho myln , s jinak v pramenech dob e sledovatelným eho em, synem Zikmunda od Jednoroţce, m š ana Nového M sta praţského. eho Jednoroţec nejspíše zaţil počátky husitského v ení, v p ípad Bratra eho e pro to nic nesv dčí. Jestliţe uvedená hypotéza se neujala a nem la dlouhého trvání, daleko sve ep ji Bratra eho e pronásleduje jiná o n m ší ená legenda podstatn staršího data, podle níţ m l být synem sestry samotného husitského arcibiskupa Jana Rokycany. Ale také v jejím p ípad neexistuje ţádný skutečný d vod, proč bychom jí m li v it. A nic na tom nem ní ani autorita jinak vynikajícího učence staré Jednoty Jana Blahoslava, v jehoţ díle tuto domn nku poprvé nacházíme. Čtená se však nemusí bát; postava Bratra eho e není historickou fikcí. S relativní jistotou známe zhruba jeho posledních dvacet let ţivota v období 1461-1474. Byl to nejspíše „zemanský člov k“, z prost edí české niţší šlechty, chcete-li rytí stva. Zda byl krejčím, jak by napovídalo velice staré p ízvisko „Krajčí“, s jistotou nevíme. P ipadalo by to v úvahu spíše aţ poté, kdy sv j ţivot spojil s Jednotou, která emeslnou práci vyţadovala dokonce i od svých kn ţí. eho ovšem do Jednoty nep išel jako kn z, byl laikem. S kn ţským prost edím m l ale bohaté zkušenosti, kdyţ byl jistou dobu hospodá em a vrátným v praţském husitském klášte e Na Slovanech. Dokonce sám o sob 114
zmi uje, ţe zde kázal, ale jestliţe nebyl kn zem, historici z toho vyvozují, ţe mohl být nejspíše jedním z husitských eholník , poté co se zde konzervativní husita Jan P íbram pokusil roku 1446 oţivit eholní ţivot. V kaţdém p ípad se eho pohyboval Na Slovanech v centru d ní husitské církve, jejíţ vedení zde konalo své porady. Bratr eho tak mohl být nejenom nablízku Janu Rokycanovi, jehoţ kázání s oblibou navšt voval, ale zárove mohl poznat i nedostatky utrakvistické církve zevnit . Nespokojenost s jejím stavem, která u n j a dalších hledajících p erostla v nejistotu spasení, je nakonec p im la k radikálnímu rozhodnutí vytvo it vlastní společenství, které by dostálo lépe biblickému sv dectví. eho se proto n kdy v letech 1457-145Ř p esunul se sob blízkými do východočeského Kunvaldu a zdejších odloučených hor, aby se mohli svému pojetí následování Krista oddat naplno v relativním klidu královských statk . Mladé Jednot , která tímto svým chováním pochopiteln provokovala své okolí, ale nebylo dop áno klidu dlouho. Záhy se rozb hlo pronásledování jejích člen (1461), které ješt zesílilo, kdyţ se Jednota zcela bezprecedentn rozhodla v roce 1467 k volb vlastních sluţebník slova a svátostí. Tehdy zejména ji bylo pot eba hájit p ed vn jším sv tem a autoritami. Ujal se toho Bratr eho , jehoţ n které obhajoby v podob list se nám dochovaly dodnes. Vyniká z nich p edevším korespondence s Janem Rokycanou, která vypovídá mimo jiné o tom, jak bolestn Brat í vnímali rozchod práv s touto autoritou, která se k nim ale v zájmu v tšinové církve nakonec otočila zády. Škoda, ţe o Rokycanov reakci na odd lení Brat í víme tak málo. Máme však nad ji, ţe to nemusí být konečný stav, kdyţ se nedávno poda ilo v jednom rakouském klášte e objevit další, doposud neznámé zn ní uvedených eho ových list Rokycanovi. Unikátní na objevu je, ţe se jedná o doposud neznámé p eklady t chto list do latiny, po ízené jiţ v roce 14Řř. O eho ovi samém sice tyto rukopisy nic nového, zdá se, nep inášejí, ale i tak jsou cenným sv dectvím o vzr stajícím zájmu širšího okolí o Jednotu, by v tomto p ípad z evidentn polemických d vod . Tehdy ale jiţ eho neţil. Zem el 1Ň. srpna 1474 v Brandýse nad Orlicí, kdyţ o více neţ t i léta p eţil krále Ji íka i arcibiskupa Rokycanu, dv velké postavy husitského v ku, s nimiţ ho m ţeme co do historického významu po právu srovnávat. Dušan Coufal
KNIHA Jean-Louis Fournier: Kam jedeme, tati? Kdyţ se v rodin narodí dít , je to vţdycky velká zm na. Kdyţ se narodí dít t lesn i duševn postiţené, je to zm na obrovská a člov k se s tím jen t ţko vyrovnává. Narodí-li se poté ješt další postiţené dít , ocitáme se p ed otázkou: jak to v bec zvládnout, zvláš odejde-li z takové rodiny matka. Jean-Louis Fournier napsal ho ký p íb h svých dvou t ţce t lesn i duševn postiţených syn . Napsal jej s nadhledem a cynickým humorem – jen tak se dá ta kára táhnout dál. Útlou kníţku, která vyšla ve sličné úprav a 115
výborném čtivém p ekladu Ireny Zbiejczukové (studující poslední semestr translatologie na FF UK Praha a členky našeho sboru) lze jen v ele doporučit. Olga Tydlitátová
LIDÉ VE SBORU Brno I
Brno II
1.5. 1.5. 2.5. 2.5. 2.5. 6.5. 9.5. 10.5. 11.5. 12.5. 14.5. 14.5. 15.5. 17.5. 18.5. 19.5. 22.5. 23.5. 26.5. 28.5. 29.5. 29.5. 30.5. 30.5. 30.5.
Pavel Baše Libuše Burgetová Josef Boháček Hana Mikolášková Zuzana Pe ázová Vilém Hadina Jan Št pánek Vladislav Klíma Marie Klímová Kv tuše Bedná ová Old ich Krejčí Ji ina Švarcová Pavel Matoulek Emilie Tolárková Hana Kovalčuková Eva Vojtíšková Blaţena Syptáková Emílie Pavlasová Jaromír Koţoušek Monika Šimková Jarmila Baxantová Petra Dvo áková Františka Elederová Josef Hanák Rut Hanáková
Pok t 28.3. 11.4. 11.4.
ni byli: Pavlína ehulková, nar. 1ř75 Matyáš Jankura, nar. Ň00ř Julie Frýdová, nar. Ň00ř
70 79 70 30 77 85 30 89 79 86 79 81 82 85 60 30 30 94 83 40 85 40 93 78 70
let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let
4.5. 5.5. 5.5. 6.5. 8.5. 9.5. 10.5. 10.5. 10.5. 12.5. 14.5. 21.5. 24.5. 26.5. 30.5. 31.5.
V ra Haneflová Zden k Klusák Kv tuše Brabcová Jaroslav Dvo ák Eva Pilátová Jan Št pánek Emilie Zounková Vlasta Kuklová Zuzana Bandochová Milada Pokorná Vilém Vá a Št pán Pikna Milena Svitavská Dagmar Lipáková Ji í Farský Kv toslava Sk ivánková
75 82 78 97 77 30 90 81 50 60 97 10 87 80 75 90
Pok t n byl: 11.4. Daniel Kazda,n ar. 2009
Rozloučili jsme se: 14.4. Nad ţda Dvo áková, nar. 1řň1 16.4. Marie Jadrná, nar. 1řŇŘ
Nad je neklame, nebo Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. 116
ím. 5,5
let let let let let let let let let let let let let let let let
ZE SBORU BRNO - ŽIDENICE Koncert plný radosti z pomoci lidem Ţidenický p vecký sbor Chrapot nás p íjemn p ekvapil uţ vícekrát, ale v pátek ř. dubna jsme ho zaţili zcela netradičn . Jeho vedoucí Petr Šplíchal jej p izval k účasti na spojeném sboru schol z Brna a Moravských Knínic, jichţ je rovn ţ sbormistrem (a ne ledajakým, radost ze zp vu a hudby z n j p i dirigování p ímo tryská a krom zp vák zachvátí postupn i p ítomné publikum).
Asi 40 mladých lidí s vlastním hudebním doprovodem nám p edvedlo sm s sakrální a etnické hudby. Slyšeli jsme písn z Taizé, ze starých kancionál i n které nov jší, ale také z Indie a Afriky. Jednalo se o dobročinný koncert. Po úvodním slovu fará ky Romany Špačkové jsme se prost ednictvím promítnutého videozáznamu dov d li o účelu po ádaných koncert (v ţidenickém kostele na Jílkov ulici byl první z nich, další ve Veverské Bitýšce, v Moravských Knínicích a v Brn u Kapucín ). Výt ţek koncert bude pouţit na provozování pojízdné ambulance v Deodurgy v Indii. Dva zp váci ze sboru, mladí manţelé Karel a Marie Dvo ákovi, tam odjeli na rok jako dobrovolníci a pracují v tamní saleziánské internátní škole.Pomáhají s výukou angličtiny a s volnočasovými aktivitami d tí. P i škole v Deudurze p sobí i eholní sestry, které n kolikrát týdn objíţd jí dţípem okolní vesnice a ošet ují nemocné. Do lo ska byl provoz ambulance hrazen z n meckého projektu. Ten skončil a další činnost je závislá na sponzorských darech. Abychom si dovedli p edstavit zp sob a podmínky práce, za jakých tato ošet ovatelská péče probíhá, doporučuji všem, kdo mají p ístup k internetu, aby si našli adresu: www.kdvorak.wz.cz./indie/ambulance..htm Koncert dopadl nad očekávání dob e, coţ posluchači ocenili dlouhotrvajícím potleskem. Na zp vácích byla patrná radost a maximální nasazení ve prosp ch smysluplné akce… Jana Slámová 117
ZE SBORU BRNO - HUSOVICE Taková normální ned le 11. dubna 2010 – První ned le po Velikonocích. Zdálo by se, ţe p jde o normální ned li, kdy si zam stnaný člov k rád po pracovním týdnu a po p edchozích obvyklých svátečních aktivitách odpočine. Skutečnost ale byla tentokrát pon kud jiná a domnívám se, ţe za pozornost stojí. Návšt va p ti shromáţd ní nebo koncert v jednom dni, to se jen tak často neopakuje! Konečn , o n kterých akcích si m ţete p ečíst další informace i s doprovodnými fotkami na webových stránkách našeho sboru. V posledních dnech se trochu ochladilo, ale to ned lní ráno nás p ed sborovým domem vítaly sluncem ozá ené rozkvetlé sakury a na dvorku nová omítka zídky. Naše nová fasáda je v tyto dny krásn zarámovaná rozkvetlým ţlutým zlatým dešt m a r ţov kvetoucími sakurami. P kný pohled na tuto scenérii musel pot šit všechny p icházející účastníky shromáţd ní. Dnes navíc vedle obvyklých návšt vník p ichází ada host na k est malé Marie Hrachovinové. Po bohosluţbách se bavíme u kafe s hrdinnými účastníky propršeného velikonočního výletu (bylo jich 1Ř!) a mezi námi se honí rozdivočelí kluci. Je nám tu dob e, klídek, pohoda. Jenom se nem ţeme zdrţovat moc dlouho. Trošku sp cháme dom na ob d a alespo krátkou siestičku s dobrou kávou, protoţe na 1ň:ň0 vyráţíme do ţidenického kostela na poh eb paní Ţenaté. Nebyla sice členkou našeho sboru, ale krom toho, ţe jsme se znali dlouhá léta ješt ze Vsetína, byla také babičkou Honzy, nového člena našeho sboru. Doţila se p kného v ku, proto i rozloučení s ní nebylo tak moc smutné. Poh ební kázání m l Pavel Kašpar. Po shromáţd ní máme chvilku na setkání s p áteli ze ţidenického sboru a s rodinou Ţenatých. Krom toho, ţe Honza pat í k nám do husovického sboru, jsem sedával s jeho tatínkem Danem na gymnáziu v jedné lavici. Tak je o čem se pobavit! Stačíme se tedy pozdravit s adou známých a jdeme na tramvaj, abychom ješt stihli odpolední velikonoční koncert spojených p veckých sbor z Brna a okolí „Schola Ecumenica Kostelowa“ v kostele u Kapucín . Zpívá tam náš Pavel, takţe taky je to tak trochu akce našeho sboru. Koncert byl skv lý a evangelík tam bylo krom nás víc. Na programu byly písn z Taizé, n jaká starší klasika a „afričárny“ - perfektn zvládnuté africké písničky jako v podání domorodc . Výt ţek ze vstupného celého čty dílného cyklu koncert je 118
v nován na pojízdnou ambulanci v Deodurga (Indie). Ale je nám tu docela zima, tak po skončení sp cháme dom na čaj. Mám jen chvilku na odpočinek, protoţe další naše sborové akce jsou teprve p ede mnou. Manţelce jiţ absolvované t i akce stačí. Uţ sám tedy pokračuji alespo na chvilku do Desertu, kde se koná v 18 hodin další z ady Št pánových „bohosluţeb u piva“. Tady je op t skv lá atmosféra, kterou d lá plný sál, Št pán i jeho hosté. Reţisérka Hana Mikolášková nejen ţe zajímav vypráví, ale na záv r i zahraje na saxofon s kapelou Leninova pleš. Tato kapela to tady v bec p kn rozjela. Hrají v ní kluci Ţenatí, kte í p išli rovnou z poh bu babičky. P esto nám p edali velkou porci dobré nálady. T eba písničkou „Na veselým poh bu“, kterou práv sloţili. Po skončení bohosluţeb íkali, ţe by to tak babička určit cht la. Moc m mrzí, ţe do konce nem ţu z stat, mám ješt večer sluţbu na hudebních nešporách, poslední dnešní akci našeho sboru, kterou organizujeme spolu se sborem Brno I.
Nešpory byly tentokrát kv li svátk m posunuty o týden, proto došlo k této termínové kolizi. P esto byl večer Červený kostel docela zapln ný. Hrál Moravský komorní orchestr a kázal Ji í Gruber. Sbírku, která p esáhla 7,5 tisíc korun, v nujeme na Diakonii v Kloboukách. Jiţ tradičn m l večer vysokou um leckou hodnotu a všichni, kte í p išli, snad odcházeli spokojení. I já jsem se večer vracel dom s pocitem p kn proţité ned le. Jen si nejsem jistý, zda bych byl ochoten si takto plánovat i ostatní ned le v pr b hu roku. To by ty sakury musely kvést celý rok! Vladimír Zikmund 119
ZE STARŠOVSTVA Brno I Staršovstvo hodnotilo prob hlé výroční shromáţd ní. Setkání ve sborovém sále umoţnilo lepší komunikaci, videoprezentaci. P íšt chceme tímto zp sobem pokračovat. Líbily se pašije na Zelený čtvrtek, zda ila se rodinná ned le i večerní nešpory. Byl schválen nákup dvou mikrofon pro mládeţnické bohosluţby a statut kuratoria, které má na starosti st edisko na Blaţkov . Bratr fará seznámil presbytery se jmény sedmi dosp lých brat í a sester, kte í poţádali o k est a p ijetí do sboru. V tšina z nich našla cestu do naší církve p i kurzech Alfa a Beta. P ipravuje se brigáda na Blaţkov a sborový víkend v červnu. Po schválení ve sborovém shromáţd ní bylo objednáno nové sborové auto Octavia kombi. Stavební skupina začne p ipravovat podklady pro stavební ízení na nový plot a vjezd na Pellicov . Pokusíme se také opravit schody do Betlémského kostela. V Červeném kostele byly dopln ny dva svícny. Ji í Gruber
Brno II Sborové shromáţd ní v b eznu zvolilo nové staršovstvo sboru, a to se (rovn ţ jiţ v minulém m síci) ustavilo, zvolilo své vedení, ustanovilo pracovníky pro jednotlivé své činnosti a navrhlo rozd lení člen a náhradník do stálých pracovních komisí. Dubnová sch ze nového staršovstva se seznámila s úhrnným p ehledem sborového hospoda ení. Sboru bude poskytnuta p jčka z celocírkevních prost edk (JTD) jako pomoc p i úhrad náklad na opravu pr čelní fasády Blahoslavova domu. Vzhledem k tomu, ţe práce práv začínají, je dob e v d t, ţe budeme schopni uhradit je. - - Staršovstvo rozhodlo, ţe p ipraví mimo ádné (volební) sborové shromáţd ní a doporučí mu kandidaturu fará e Jaroslava Vítka k opakované volb , pokud tento zám r dojde schválení u vyšších církevních instancí. - - Dopln ní plánu mimo ádných akcí p ipravovaných ve sboru ve stávajícím pololetí z eteln p idalo další záznamy do presbyterských diá ; nad jeme se, ţe sboru to bude k dobrému. Jaroslav Vítek
Brno - Židenice Na dubnové sch zi jsme krom pravidelné agendy projednávali podobu p ipravované sborové ankety na téma „Jak často vysluhovat Veče i Pán “. – Zhodnotili jsme prob hlé výroční sborové shromáţd ní, bratr kurátor nás informoval o situaci ohledn seniorátního fondu pomoci a vrátili jsme se k nedávnému velikonočnímu koncertu spojených p veckých sbor z Brna a okolí v našem kostele, který vzbudil velký ohlas. Dále jsme se v novali p íprav programu pro kv ten a červen: brigáda na úpravu terénu a zelen kolem modlitebny (Ř. 5.), sborový výlet po tolerančních modlitebnách na Vysočin (15. 5.), konfirmační slavnost (Ňň. 5.), Noc kostel (ŇŘ. 5.), sborový den (Ň0. 6.). – Staršovstvo rozhodlo poskytnout dv místnosti a sociální za ízení v suterénních prostorách fary pro výtvarn zam enou mini-školku, které schází zázemí. Místnosti však budou muset projít rekonstrukcí. L. Švanda 120
